Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2002)

Za období: 1.1.2002 - 31.12.2002

 

  (29.12.2002)

Plemeno psa: německý špic
Dotaz: Preji Vam hezky den. Tentokrat mam dotaz pro moji kamaradku ktera vlastni fenku nemecky spic maly, stari 8mesicu. Ma takovy problem, kdyz svoji fenku pokara tak ona zaleze treba pod postel a nechce vubec k nikomu jit ani pamlsek nepomuze. Potom ji musi dlouho premlouvat. Nevi kde dela chybu. Dekuji.

Odpověď: Dobrý den:-) Na tento dotaz se dá bohužel těžko odpovědět, protože nemám k dispozici dostatek informací... Podle mne se jedná buď o psychicky velmi labilního pejska, nebo (a to spíše) o špatnou výchovu. Pokárání nebo potrestání psa nesmí mít za následek nikdy Vámi popisovanou reakci, která vypovídá jednoznačně o tom, že buď byl trest neadekvátní nebo špatně provedený, případně jej pes nepochopil a bere jej jako křivdu. V každém případě mi přijde nejpravděpodobnější varianta špatné výchovy (o čemž svědčí i následné "přemlouvání") - ovšem výchova psa je natolik zásadní a individuální záležitost, že ji při nejlepší vůli nelze vysvětlit v několika větách odpovědi na Váš dotaz. Bylo by nejlépe, pokud by mne Vaše kamarádka kontaktovala telefonicky - dost věcí se dá vysvětlit a poradit, ale potřebuji každopádně mít možnost poznat člověka i jeho psa, abych v takovémto případě mohl zodpovědně poradit. Nechám to na Vás:-)

 

  (29.12.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Mám 18ti měsíčního psa Labradora.Je velice přátelský k lidem i ke psům, ale už po druhé se na vycházce potkal s jiným stejně starým štěnětem a oba na sebe začali zle vrčet ,ježit se a odmítali poslušnost i přesto ,že oba byli na vodítku.Co v takovém případě dělat ?
A druhý dotaz : při vycházkách když je na volno se občas stane ,že uslyší hlasy kolem nebo i v dálce jdoucích cizích lidí a nezadržitelně nedbaje povelů za nimi vyrazí.Nic jim neudělá jenom radostně poskakuje, ale každému to není příjemné.Na přivolání nereaguje.
Díky za radu(y).

Odpověď: Osmnáctiměsíční labrador je mladý pes v plné pubertě. Sebevědomý, plný síly a neustále zkoušející kam až by mohl zajít... Mezi jeho "pokusy" samozřejmě patří i poměřování sil se svými vrstevníky, občas i s dospělými psy. Je to normální a zdůvodnění viz výše - věk psa a jeho psychický vývoj. Pokud jej dokážete zvládnout, je vše v pořádku a vězte, že zhruba kolem 2,5 roku se zklidní a  dospěje. Nelze nic uspěchat ani změnit, psi prožívají svoji pubertu stejně jako lidé a nezbývá než vydržet a pouze důsledně udržovat svoji "smečkovou" pozici psovoda a vůdce.

Labrador patří mezi plemena, která mají od přírody ráda společnost, lidskou i psí. Na druhou stranu, jedenapůlroční pes by již měl mít vybudovanou vazbu na svého majitele - ve většině případů (díky pubertě samozřejmě nelze očekávat 100% úspěšnost) by mělo být odvolání úspěšné, závisí to ovšem především na vašem vzájemném vztahu - mnohem více než na nácviku přivolání. Pes totiž tento cvik pochopí jako všechny cviky základní poslušnosti velmi rychle, úspěšnost jeho vykonání pak již není otázkou výcviku, nýbrž výchovy a autority psovoda... a to bývá to nejtěžší a ve většině případů i kamenem úrazu:-)

 

  (29.12.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o zodpovězení mého dotázku. S přítelem jsme si pořídili štěňátko labradora a žijeme s ním u rodičů. Občas zajedeme na návštěvu k rodičům přítele, kteří vlastní WHWT. Je docela zákeřný a na Bennyho stále vyjíždí - ani se k sobě nemohou přiblížit jak West vyvádí.Benny už se také brání a štěká na něho. Chtěla bych se zeptat jestli tato shledání může mít neblahý vliv na psychiku štěněte (nyní mu jsou 4  měsíce ale máme ho od 9 týdnů). S jinými psy se snáší dobře (hlavně s těmi co mají mí rodiče), ale poslední dobou se mě zdá ,že po  nich na ulici vyjíždí  naprosto bezdůvodně a hned se ježí. Dřív byl přátelštější. Rodiče mého přítele i on sám si stále myslí že by se Benn a West mohli skamarádit a stále je dávají k sobě i přez mé námytky. Poraďtě prosím. Můj přítel nevěří že Benna vystavuje zbytečnému stresu - což je můj názor (někdy je na sebe nechají štěkat třeba 20 minut) . Jinak Vám přeji krásné Vánoce a úspěšný Nový rok.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání a Vám přeji totéž (i když aktuální je dnes už jen ten Nový rok:-)) Čtyřměsíční štěně je v období socializace, tedy jeho právě prožívané vztahy s okolím psím i lidským budou určující pro celý jeho zbytek života. Samozřejmě to nejhorší by bylo, pokud by byl v kontaktu jen s vaším vestíkem! Dospělý pes je pro štěně velmi cenný, pokud jej vychovává, ale pokud sám není dobře socializovaný (což mi připadá případ Westa, i když opět neznám detaily), může mladého psa poznamenat negativně na celý život. Štěně se potřebuje naučit, kde jsou jeho mantinely - vůči psům i vůči lidem - ale nesmí se to dozvědět formou stresu, nýbrž jen a pouze formou citlivé výchovy, a té je schopen i každý dospělý zdravý a psychicky vyrovnaný pes.

Jinými slovy - doporučoval bych brát Bena co nejvíce právě mezi zdravé dospělé psy, protože jejich výchovné působení skutečně nezbytně potřebuje pro svůj zdárný psychický vývoj - ostatně jako každé štěně. Kontakty s Westem zatím omezte, rozhodně je nenechávejte spolu o samotě, mohlo by to i špatně skončit! Pokud budou spolu, věnujte se oběma psům, West nesmí Bena vnímat jako "vetřelce", ale časem by v něm měl mít parťáka k psím hrám. Nepíšete, kolik Westovi je, ale předpokládám, že se jedná o dospělého psa - a ten by neměl vnímat Bena jako konkurenci - dobře socializovaný pes vždy respektuje štěňata a feny. Pokud by West tyto nepsané psí zákony porušoval, nebojte se a nekompromisně zasáhněte - důsledně a spravedlivě. Nemyslím teď, pokud by Ben byl příliš dotěrný a West se jen ohnal nebo na něj zavrčel, myslím případ, pokud by West měl sklony Bena terorizovat - to se ve smečce nedělá, a na Vás je, abyste tyto situace vždy správně a rychle zhodnotila, popř. zasáhla... Držím palce:-)

 

  (22.12.2002)

Plemeno psa: jorkširský teriér
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu ohledně mojí 5-ti měsíční fenky jorka. Vcelku obstojně chodí kakat a čůrat ven už dlouho, ale problém je takový, že si sama neřekne. Buď s ní dojdeme, protože předvídáme, nebo je obvyklý čas a nebo se nám zdá, že třebas ještě od rána nekakala a tak s ní lítáme častěji, aby měla prostor. Samozřejmě moc dobře ví, že doma se nic takového nedělá a že bude mít průšvih, ale přezto se to občas stane. Třebas týden nic a pak třikrát po sobě v jednom dni udělá louži doma. Proto Vás prosím o Vaši radu a názor ohledně celé téhle záležitosti. A zajímalo by mě jestli by tohle měl pejsek zvládat automaticky a nebo se to učí odmalička a jak. Pak bych měla ještě dotázek, čím může být, že se bojí psů? Rádnou negativní zkušenost nemá. Lehne na záda a bojí se. Už odmalinka. Může to být zděděné po rodičích? Četla jsem, že jork je nebojácný...... Ale náš je asi zase vyjimka. Moc děkuji Tereza B.

Odpověď: Dobrý den:-) Psi sami od sebe jsou čistotní, ale samozřejmě i do této fáze musí fyzicky a psychicky dospět... Proto vydržte, 5-měsíční jorkšír je stále ještě nedospělý, ale vše se teď už rychle srovná - chce to jen trochu času. Ostatně toto téma jsem zde už mnohokrát zodpovídal, doporučuji přečíst starší příspěvky... Shrnuto - čistotnost u psů je vrozená, ovšem na druhou stranu psychicky a fyzicky podmíněná, nelze na ní nic urychlit ani změnit!

Jorkšír je teriér a při správné socializaci bývá sebevědomý, ale ne agresivní. Podmínkou je ovšem právě ona "socializace", tedy dostatek příležitostí k seznámení se psím i lidským okolím od raného věku (3.-4. měsíc bývá nejdůlezitější). Pokud jste v této fázi nic nezanedbali, je chování Vaší fenky opět závislé na věku - nezapomínejte, že se i u tak malého plemene stále ještě jedná o štěně. Dejte tomu opět trochu času:-)

 

  (22.12.2002)

Plemeno psa: dalmatin
Dotaz: Dobrý den, mám čtyřletého psa - dalmatina. Poslední dobou stále častěji, samozřejmě pouze když je puštěn na volno, při setkání s jiným psem jej při očuchávání i počůrá. Nezáleží na tom, zda je to fena či pes, ani na velikosti dotyčného plemene. Stává se to nejčastěji na volném prostranství, kde poblíž není žádný keř, patník či kámen, který by mohl označkovat. Došlo to již tak daleko, že několikrát označkoval i nohu pána či paničky druhého psa. Je to velmi nepříjemné a nevím, jak tento jeho zlozvyk odstranit. Jelikož nepočůrává každého psa, nechci jej okamžitě preventivně od všech psů odvolávat, aby si mohl pohrát. Navíc moment zvednutí nohy nelze absolutně vystihnout. Co s tím? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:-) U Vašeho psa se zřejmě jedná o přenesenou dominanci - není to standardní, ale narušené chování. Jediným řešením je posílit Vaši nadřazenost, tedy dostat Vašeho psa do submisivnějšího postavení. Dále je zapotřebí, abyste byl v případech, kdy Váš pes označkuje co nemá, v jeho bezprostřední blízkosti a okamžitě zasáhl - ostré hluboké zavrčení, ruka položená na krk psa, případně škubnutí za kůži na krku plus položení psa. Musíte být důsledný, jakákoli chyba se Vám vrátí opět v narušeném chování psa. Někde ve Vaší výchově se stala bohužel chyba, na jejímž základě vzniklo ono značkování Vašeho psa. Jako každý zlozvyk i tento se bude odstraňovat hůře a bude to nějakou dobu trvat, ale musíte to zvládnout. Takže - pročtěte prosím i minulé příspěvky, ve kterých se zabývám smečkovou hierarchií a dominancí vůdčího jedince a aplikujte je na svého psa. Musíte být silnější a dostatečně důsledný, svého psa zaměstnat a v tomto případě upevnit jeho podřízené postavení - pak problém zvládnete... Držím palce!

 

  (22.12.2002)

Plemeno psa:
Dotaz: Můžete prosím popsat nějaký vhodný způsob zvykání si pejska na nový rajon a nový byt po přestěhování ? V původním bytě byl pes naprosto vzorný, ale v novém je více ostražitý a často varuje. Myslím tím zejména jak dlouho jej nechat zabydlovat před nastolení původního režimu pracovního dne, kdy je určitý čas sám a původně vždy v pohodě spal, zda není vhodné jej ještě částečně ponechávat v původním bytu a procházet původní rajón, nebo do toho skočit najednou? Co pamlsky apod. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Psi jsou dosti konzervativní, co se týká jejich domova, na druhou stranu ale i velmi přizpůsobiví... Nemá smysl kombinovat původní a nový byt. Doporučoval bych v době Vaší nepřítomnosti nechat mu k dispozici co nejvíce věcí (tedy i pachů), na které byl zvyklý ve svém původním domově, tím mu proces aklimatizace hodně ulehčíte. Nelze jinak než ozbrojit se trpělivostí a dát pejskovi čas na to, aby si zvykl. Zabavte jej (hračky, žvýkací kosti) a uvidíte, že nebude tak dlouho trvat, Váš pejsek se uklidní a vše bude jako zastara:-)

 

  (15.12.2002)

Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobry den, rada bych slysela Vas nazor na muj nasledujici dotaz: Mam 2,5 leteho beagla, je poslusny, vychovany, cvicime na cvicaku a chystame se na agility. Porad zvazuju poridit si k nemu jeste jednoho beagla - psa a to bud jeho stene a nebo nejakeho jineho. S vychovou by myslim problem byt nemel, nas beagle je celkem dobre zvladnuty a tak snad nehrozi, ze by se stene od nej naucilo nejake zlozvyky, spis naopak, mam spis strach ze uz nebude tak skvely a ovladatelny jake je ten nas. Ale to je asi spis o vychove. Chtela jsem se spis zeptat jak reagovat na pripadne potycky mezi stenetem a dospelym psem, napr. pokud ho bude stene tak dlouho otravovat, ze by na nej zacal vrcet nebo se ohnal? Jak reagovat, potrestat oba, nebo starsiho a nebo stene? Chodime na prochazky obcas se stenatkem beagla - fenkou asi od jejich 4 mesicu, Chip je celkem k ni trpelivy, ale kdyz uz moc otravuje tak na ni vrci a obcas se varovne ozene, jenze tady ho ja okriknu protoze jsem jeho jedinym panem, ale co kdyz budu mit dva?
Taky bych rada vedela nejake rady jak upevnit sve vudcovstvi ve smecce i po prichodu druheho psa. Ze zkusenosti vim, ze vetsinou prvni pes vidi pana skutecne ve svem cloveku, ale prichozi stene se hodne fixuje na dospeleho psa, ale panem smecky bych rada zustala ja. Mate nejake typy? Cviceni poslusnosti asi je dobre cvicit zvlast, ale kdyz budu chtit aby mi oba sli u nohy, ktery z nich by mel jit ke mne bliz a ktery dal? Predem diky za rady a zkusenosti.

Odpověď: Dobrý den:-) Dvouapůlletý beagle je již v podstatě dospělý pes. Pokud k němu přibyde štěně stejného plemene, budete mít obrovskou výhodu v tom, že značnou část výchovy zastane právě Chip - beaglové jako vyloženě smečkové plemeno v sobě stále mají zdravé instinkty. Pokud bude štěně příliš "otravovat", Chip si ho samozřejmě srovná zavrčením nebo chňapnutím. To je naprosto v pořádku, tak se štěně bude učit disciplíně i umění přežít mezi jinými psy a do tohoto procesu zasahujte zcela minimálně a rozhodně za to Chipa nekárejte. Pokud Vás Chip bere jako vůdčí osobnost (a bude to dávat najevo), věřte tomu, že Vás tak bude brát i štěně - ve Vaší smečce pak bude hierarchie Vy -> Chip -> štěně. Pokud by se štěně chtělo dostat před Vás (v pozdějším věku), pak bude muset jít nejprve přes Chipa, a pokud ten zvládne "výchovu" správně, ani k tomu nedojde...

Upevňovat autoritu nijak zvlášť nemusíte, pokud ji akceptuje již starší pes. Jiné je to například v mém případě, kdy se k dospělému klidnému a minimálně dominantnímu zlatému retrívru Dinovi dostal mladý, ale silně dominantní a dravý Šedy (západosibiřská lajka). Ve chvíli, kdy bylo jasné, že Šedy bude v hierarchii smečky výš než Dino, bylo nutné jednak toto uspořádání akceptovat, jednak se soustředit na upevnění mé pozice vůči Šedymu. Jako vedlejší efekt z toho vyplynula ještě lepší Dinova poslušnost - v tomto případě nevynucená výcvikem, nýbrž hodnostním postavením ve smečce. Kdyby všechno na světě fungovalo tak krásně jako zákony psí (potažmo vlčí) smečky:-)

U nohy by Vám v počátku (ale pouze po nezbytně nutnou dobu, než se to naučí!) mělo jít blíž štěně. Z jedné strany budete Vy, z druhé Chip - nebude kam uhnout, rychle se naučí:-) Pak ale musíte pořadí přehodit - blíž u nohy Vám půjde výše postavený pes, stále tedy v této pozici předpokládám Chipa. Poslušnost cvičte klidně s oběma, vše se urychlí, protože štěně bude dělat to, co Chip. V ideálním případě budete muset do výcviku štěněte zasahovat minimálně, protože skutečně maximum odkouká od svého psího učitele...

 

  (15.12.2002)

Plemeno psa: velký knírač
Dotaz: Ročního velkého knírače si cvičím sám, pokud jsme mimo rušivé vlivy poslouchá na slovo. V okamžiku kdy se objeví někdo cizí a hlavně psi nereaguje na povel, běží za nimi a chce si s nimi hrát.Nikomu neublíží, ale obtěžuje. U psů sousedů to nevadí, běhají spolu a prospěje jim to, ale ani po 20 minutách hry nechce Rex poslechout na povel "ke mně". Poraďte prosím jak na to, aby spolehlivě poslouchal?

Odpověď: Berte svého psa mezi jiné psy a do rušnějšího provozu! Jinak nemá možnost se naučit přivolání... Je to problém mnoha majitelů psů, kteří doplácejí na "nucenou izolaci" svého psa od běžného života, do kterého patří i setkání s jinými psy, lidmi a dalšími lákavými podněty. Pes je společenský tvor a pokud si může vybrat, vždy zvolí společnost.

Další věc je ta, že roční velký knírač je štěně a po nějakou dobu jím ještě i zůstane. Jinými slovy, dejte mu příležitost si pohrát se svými čtyřnohými kamarády, nemá smysl jej volat hned! Jednak neposlechne (což nakonec sám víte), jednak se nedostatek kontaktu se svým druhem může u něj projevit negativně v dospělosti - bojácnost a nedůvěra nebo naopak agresivita... Nepodceňujte socializaci psa, ta nekončí se 3.-4. měsícem věku!

To, že Rex neposlechne ani po 20 minutách, je bohužel jasným důkazem toho, že se v jeho výchově stalo několik chyb. Na vině je možná i nedostatečná autorita Vás jako psovoda - poznal jsem již několik lidí, které jejich pes poslouchal "na slovo" v uzavřeném prostoru bez rušivých podnětů, ale kteří naprosto selhali venku, protože jejich přivolání pes zcela ignoroval. Pokud jsem na jejich psa zavolal já, pes přiběhl... Víte, proto stále zdůrazňuji potřebu přirozené autority a budování vzájemného vztahu od samého počátku - protože v tom je ukryto veškeré tajemství ovladatelnosti pejska.

Proto: berte svého psa do běžného života, dopřejte mu dostatek pohybu a hry s jinými pejsky a upevňujte svoji autoritu (doporučuji k přečtení minulé příspěvky v této Poradně). Pokud se Vám podaří skloubit tyto věci dohromady, na Rexovi to poznáte. Udělejte si jednoduchý test poznání reality: až bude Rex v plné hře a na přivolání nebude reagovat, otočte se a odejděte pryč. Pokud do 5 minut Rex přiběhne, je to jen o upevnění autority. Pokud mu Vaše nepřítomnost bude ukradená, pak je to o neexistujícím vztahu.

A na závěr - pokud bude nejhůř, pak prosím využijte Výcvikový servis!

 

  (15.12.2002)

Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Děkuji Vám za odpověď ohledně výcviku psa /chůze na vodítku/.Nezlobte se,že ještě znovu obtěžuji, jedná se mi o moment, kdy mám psa uvázaného na vodítku,sedí, lépe řečeno poposedá,  já otevřu vrátka, v tom doslova vystřelí jako raketa a já mám smůlu. Není nějaký trik pro tento případ? Ještě jednou se omlouvám a děkuji za odpověď.

Odpověď: Neomlouvejte se, od toho tu Poradna je:-) Váš pejsek se ještě nenaučil umění trpělivosti... Posaďte ho a nechte ho chvíli sedět. Nejprve se mu to nebude líbit, bude poposedat - ale po chvilce sezení (začněte tak na 5-10 vteřinách, pak interval prodlužujte až do půl minuty) ho pochvalte a dejte mu odměnu. Tento cvik s ním dělejte za různých situací, nejen když se budete chystat ho pustit z vodítka. Bude se postupně zlepšovat a až bude sedět klidně a chvíli vydrží (pokud by "startoval", ihned jej strhněte za vodítko zpět do sedu a ostře zavelte "Sedni!"), přistupte k dalšímu kroku - sundejte vodítko. Měl by zůstat v klidu sedět. Pokud ano, pak mu vodítko opět nasaďte, pořádně ho pochvalte a dejte odměnu. Až zvládnete toto, pak zaveďte rituál před každým povelem "Volno!" - psa posaďte, sundejte vodítko, chvilku počkejte (pes stále sedí!) a pak teprve dejte volno.

Postup funguje, chce to jen trochu času a trpělivosti. Držím palce:-)

 

  (15.12.2002)

Plemeno psa: stř. knírač
Dotaz: Dobrý den, nejprve Vám chci vyslovit velikou pochvalu za Vaší poradnu. Zajímalo by mne, jakou funkci má polostahovací řetězový obojek. Jakou velikost použít? Tj. má při stažení do nějaké míry stáhnout krk psa?

Odpověď: Dobrý den, děkuji za pochvalu:-) Polostahovací obojek je pouze méně drastickou verzí obojku stahovacího (který funguje jako klasická smyčka, navíc úspěšně likvidující srst dlouhosrstých plemen) - má totiž jakýsi "doraz" zajišťující, aby se pes pouze přiškrtil, ne uškrtil... Omlouvám se, ale vzhledem k názoru, který na tento typ obojku mám (zrovna tento týden budu dávat dohromady jednoho zlatého retrívra, kterého zdevastoval psychicky i fyzicky právě stahovací obojek, doporučený "zkušenými výcvikáři"), mohu doporučit jen jediné - NEPOUŽÍVAT! Budu se opakovat, již jsem to tu psal, ale pokud někdo (a tím rozhodně nemyslím Vás) nevychová psa s použitím klasického obojku, tak na to prostě nemá. Uvědomme si, k čemu obojek jako takový vlastně slouží: je to pojistka pro případ, že by pejska v rušném provozu zaujalo náhle něco na druhé straně ulice, je to nástroj pro naučení psa chůze u nohy a obraty. Na všechy tyto případy je ideální správně používaný (tedy systémem cuknout-povolit, nikoliv tahat!) klasický kožený obojek vhodné velikosti, není zapotřebí při tom psa ještě škrtit, co myslíte?

 

  (15.12.2002)

Plemeno psa: dalmatin
Dotaz: Dobry den, mam asi 7-ti mesicni fenku dalmatina. Jedna se o albinku - ma hnede fleky a kazde oko jine barvy. Uz jako stene byla hrozne bojacna (byla posledni z vrhu a ostatnimi stenaty byla neustale napadana a utlacovana), ale to neni problem - mam ji jako mazlika. Mym problemem je jeji neschopnost zustat doma sama, nebot neustale zalostne vyje, coz jak uznate je vzhledem k sousedum v panelaku dosti problemova situace. Zkousel jsem nekolikrat pockat za dvermi a jakmile jsem zaslech vytí, okamzite jsem ji potrestal, ale nepomaha to. Uz jsem se ze zoufalství pokoušel na internetu sehnat informace o elektrických protištěkacích obojcích (díky tomu jsem také padnul na vás), neboť už mě nenapadá žádná metoda, jak ji zklidnit.... (snad jedine nechat vyoperovat hlasivky :-)). Dekuji moc za kazdou radu (prosím na e-mail, zde jsem se vyskytnul skutečně náhodou).

Odpověď: Dobrý den:-) Bohužel, popsaný problém jste si z velké části způsobil sám. Pokud vychováváme štěně k bezproblémovému chování o samotě, nemůže to být trestáním! Několikrát jsem v této Poradně již uváděl správný postup (stačí prostudovat několik příspěvků, od toho tu jsou) - štěněti musíte poskytnout dostatek podnětů pro zabavení (hračky, žvýkací kosti), postupovat pomalu a po krátkých časových intervalech a především budovat vzájemnou důvěru - pokud pejsek vyje nebo štěká, rozhodně ho nesmím po návratu trestat! Naopak v něm musíte vybudovat přesvědčení, že se vždy vrátíte a Váš návrat bude vždy spojen s něčím hezkým - pochvala, odměna, procházka... Takto postupujte, dejte tomu čas (i když teď budete muset napravovat důsledky chyb, kterých jste se ve výchově dopustil a proto vše půjde o něco pomaleji) a uvidíte, že se vše srovná.

Elektrické protištěkací obojky osobně řadím do stejné kategorie jako obojky elektrické nebo sprejové. Tedy pro laiky lákavé na první pohled (v propagačních materiálech výrobci nabízejí bleskurychlé řešení snad všech myslitelných problémů - musím se přiznat, že při pročítání uváděných "argumentů" a "důkazů úspěšnosti" nevím zda se smát nebo se naštvat), ale již ze své podstaty nesmyslné (pes vždy musí vědět nejen za co, ale i od koho trest pochází) a spolehlivě nabourávající psychiku psa. Za tím si stojím - do procesu komunikace mezi člověkem a psem tyto "výchovné prostředky" rozhodně nepatří...

 

  (8.12.2002)

Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dám šestiletého psa /křížence/. Je velice mazlivý, ale je to živelná pohroma.Je větší velikosti a já ho při svých 50 kg neudržím. Je možné ho vycvičit aby chodil na vodítku? A jestli ano, jak mám začít? Je možné vytrénovat psa, aby chodil se mnou na turistické pochody, nejdelší trasa asi 50 km denně. Ještě mám problém s fenkou německého vlčáka.Je jí sedm let a 5 let chodila na hormonální injekce. Nyní  měla jít zase v říjnu, ale vzhledem k problémům doma jsme zapomněli jít. Je možná ještě nějaká ochrana proti březosti v tomto případě, nebo jenom hlídat a hlídat? Mohl byste mi sdělit blližší informace o týdeních soustředěních, které pořádáte ? Pro koho jsou určeny a jak vycvičení musí být psi? děkuji Vám za odpověď a za Vaše pěkné stránky.

Odpověď: Každý pes (nejenom velká plemena) by měl ovládat chůzi na vodítku. Každý pes to zvládne, záleží pouze na jeho majiteli - samozřejmě je možné naučit to i dospělého psa, základem je ovšem vždy zvládnutá výchova a vyjasněná hierarchie. Výcvik chůze u nohy na vodítku je stejný jako u štěněte, jen je třeba počítat v tomto věku (6 let) s tím, že to bude trvat déle - pokud se Váš pes s tímto prvkem výcviku dříve nesetkal, pak je nutné počítat s poměrně dlouhou dobou i určitým "odporem". V každém případě na něj musíte jít po dobrém, nešetřit pochvalou a odměnami. Nejprve jej učte chůzi na napnutém vodítku, po zvládnutí přejděte k chůzi na vodítku prověšeném. Hlavně zpočátku budete asi muset občas vodítkem trhnout opravdu razantně - nikdy se se psem na vodítku nepřetahujte (Vašich 50kg pro psa větší velikosti samozřejmě nepředstavuje žádný problém), prostě trhněte (plus povel "K noze!") a ihned povolte.

Pokud je pes dospělý, zdravý a mnohakilometrovou trasu proložíte dostatkem přestávek, není problém. Začněte s kratšími vzdálenostmi a postupně je prodlužujte. Také nezapomeňte na dostatek vody pro psa a na to, Že psím tlapkám nesvědčí tvrdé kamenité nebo asfaltové povrchy - balzámem na tlapky jsou měkké lesní pěšiny... Když mluvím o balzámu na tlapky - opět je velmi vhodné po každé delší trase zvláčnit psí polštářky vhodným krémem!

Hormonální injekce obecně nejsou zrovna to nejlepší. Je to dosti zásadní zásah do organismu a déledobé aplikaci (jako ve Vašem případě) bych se rozhodně bránil. Nebylo by skutečně lepší hlídat? Já vím, někdy je to náročné, ale pro fenku rozhodně zdravější...

Moje soustředění jsou určena všem, kteří mají skutečný vztah ke svým čtyřnohým kamarádům a jsou ochotni "přijmout" i něco jiného, než co doposud poznali. Míra výcviku psa nehraje na těchto akcích žádnou roli, naopak lepší bývají psi, kteří nepoznali a nejsou poznamenaní "cvičákovským drilem". Vždy tvrdím o mých soustředěních jednu věc - z 80% se tam změní člověk a z 20% pes. Náplní je především poznání sebe samého a svého psa, komunikace se psem, budování vůdcovské autority a samozřejmě i  ten výcvik poslušnosti, ovladatelnosti a věcí nutných pro přežití psa v ne zrovna ideální lidské společnosti...

Jsem velmi rád, že se Vám Psí stránky líbí a pokud se budete chtít příštího soustředění (květen 2003) zúčastnit, budete vítána:-)

 

  (8.12.2002)

Plemeno psa: nemecky ovcak krizeny kolii
Dotaz: Dobry den,mam dotaz ohledne kousani predmetu v dome, muj pejsek ma 12tydnu a po dvou tydnech bydleni s nama se rozkoukal a zacal v nasi nepritomnosti kousat veci okolo sebe.Nevim co s nim delat,ma spoustu hracek,ktere ma rad a hraje si s nima...pokud jsme doma...ale jakmile je tu sam,tak kouse koberec,nabytek...jak ho to muzeme odnaucit?
Predem dekuji za odpoved s pozdravem Zuzana W.

Odpověď: Dobrý den:-) Každé štěně (jak jsem tu již mnohokrát zmiňoval) poznává svět kolem sebe zpočátku hlavně tlamičkou. Kousání je pro malá štěňata velmi důležité i z hlediska pozdějšího přezubení (4.-5.měsíc věku), poté se samo do velké míry omezí. V tomto věku nelze udělat nic jiného (pokud právě nejste doma a nemůžete štěně hned pokárat), než dát mu k dispozici dostatek materiálu na žvýkání - osobně se mi velmi osvědčily lisované kosti z buvolí kůže, ty malému pejskovi poměrně dlouho vydrží, unaví ho a zabaví.

Druhou věcí, kterou mohu jen doporučit, je na dobu Vaší nepřítomnosti omezit štěněti "akční rádius". Nechte ho třeba jen v předsíni, odstraňte věci, které by mohl zničit a nechte mu tam dostatek žvýkacího materiálu. Jak říkám, je to pouze otázka času, než malý pejsek začne brát rozum - časem tento problém u nestresovaného psa skutečně sám odezní:-) Obrňte se trpělivostí, zařiďte se podle výše uvedených rad - víc skutečně udělat nemůžete. Je to normální psí chování, není na něm nic neobvyklého a pokud byste se s ním nesmířili a pejska tvrdě trestali nebo mu nedali možnost se zabavit, pak by se to na něm podepsalo na celý jeho život! Věřte, že jsou štěňata daleko razantnější - Váš pejsek je v podstatě velmi hodný :-)))

 

  (8.12.2002)

Plemeno psa: labradorský retrívr
Dotaz: Mam štěně labradora (15 týdnů).Už od té doby co jsme si ho přivezli zlobil s jídlem (bylo mu 9týdnů a vážil 7 kg - teď má asi 15kg)bylo mi ho líto a krmila jsem ho z ruky, teď už ale vůbec nestrčí čumák do misky a odmítá i granule z ruky..krmíme ho k9 a občas dostane rýži s mrkví, tvaroh, kuřecí maso. Poslední týden ho už musím přemlouvat aby něco snědl. Prosím poraďte co s ním.Někdo mi radí ať ho nechám vyhladovět, že si ještě rád dá granule z misky,ale připadá mi to dost drastické na to, že je to teprve štěňátko..Předem moc děkuju za radu...

Odpověď: V prvé řadě bych nechal štěně veterinárně vyšetřit, zda je v pořádku (je pořádně odčerveno?) - pro jistotu, ať vyloučíme tuto možnou příčinu... Pokud ano, pak bych zkusil změnit značku granulí (Eagle, Eukanuba, Purina...) - K9 je samozřejmě v pořádku, ale i psi mají různé chutě. Nabídněte je štěněti a nechte mu je tak 20 minut k dispozici. Pak mu misku odeberte. Nemíchejte do stravy nic jiného, žádné kuřecí maso apod. Některá štěňata se musejí "rozkrmit", pokud je zdravé a budete dodržovat tento postup, štěně si opravdu rádo vezme svoji porci:-) Není to žádné trápení (stále ovšem zdůrazňuji, že se musí jednat o zdravé štěně!), vzhledem k odlišnému trávení jsou tři dny psího půstu jako jeden den půstu lidského.

Krmte pejska 3x denně a jak jsem psal, nechte mu příslušnou dávku spolu s čerstvou vodou k dispozici 20 minut. Ať ji zbaští nebo nezbaští, misku pak odeberte. Důležitá je v této fázi pravidelnost plus nedávat mezi tím nic jiného plus nemíchat nic do granulí.

Uvidíte, že se zakrátko vše srovná do normálu, jen to chce chvíli vydržet:-)))

 

  (1.12.2002)

Plemeno psa:
Dotaz: Dobry den, zajima me, nakolik procent se maximalne da vycvicit pes. Dekuji.

Odpověď: Na tento dotaz ani neexistuje rozumná odpověď:-) Výcvik psa se nikdy nedá měřit na procenta! Jednoduše proto, že není s čím porovnávat - co byste vzal jako základ (tedy 100%)? Vždy záleží na konkrétním psím jedinci a konkrétním lidském cvičiteli. Pes se dá vycvičit (nebo spíše využít jeho vrozených schopností) na spoustu úkonů, přínosných, ale bohužel i vyloženě negativních. Podle mého názoru nikdy nikdo není schopen říci, že svého psa vycvičil na maximum. Jednoduše proto, že nikdy nemůžete poznat plný potenciál (tedy Vašich x%) psa, jeho schopností a vloh. Toť zhruba vše, co k Vašemu dotazu mohu napsat...

 

  (1.12.2002)

Plemeno psa: Cotton de Tulear
Dotaz: Přeji hezký den, mám problém se svým 7 měsíců starým pejskem (Cotton de Tuleár). Máme ho doma 1 měsíc. Prvních 14 dní jsem s ním byla doma a každý den jsem odcházela pryč z bytu, aby si začal zvykat doma sám. Minulý týden byl doma sám, po dobu co jsem byla v práci a v bytě jsem mu zavřela dveře, takže měl přístup jenom do kuchyně a předsíně. Poškrabal nám zeď a začal trhat koberec a lino u dveří do ložnice. Nechali jsme mu až v pátek dveře otevřené a roztrhané nebylo nic, jenom krabice co ležela na zemi. Ale problém je jinde, sousedé si stěžovali, že hrozně štěkal a tesknil, celý den neustále. V pátek byl prý klid, ale tento týden ho sousedka slyšela občas štěknout. Chtěla bych vědět jak dlouho bude trvat než si zvykne být sám, nebo jestli je schopný si vůbec zyknout a taky jestli na něho špatně nepůsobí když jsme v sobotu a neděli doma. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Hezký den:-) I tento problém jsem na těchto stránkách již často zodpovídal, stačilo by jen prohledat archív a pročíst pár příspěvků... Každý pes si zvykne, pokud je k tomu správně veden. Základní zásada je začínat s krátkými časovými úseky Vaší nepřítomnosti a postupně je prodlužovat. Při odchodu se se štěnětem rozloučit a po návratu je pořádně pochválit a odměnit, ať už se chovalo jakkoliv. Každý mladý pejsek musí nabýt zkušenost, že se mu vždycky vrátíte! Určitý čas to samozřejmě trvá, než si na to zvykne a vstřebá určitá pravidla "fungování smečky", ale je to skutečně jen otázka času.

Druhá věc, často opomíjená, je to, že i malé štěně se potřebuje po dobu své samoty nějak zabavit. Proto mu nechte k dispozici dostatek hraček a doporučuji lisované kosti z buvolí kůže, které malého pejska nadlouho zabaví... Klidně mu pusťte i rádio, ať na ně nedoléhá tíživé ticho - pak jste udělali maximum a jak říkám, za čas si každý pejsek zvykne:-)

Věřím, že závěrečný dotaz "jestli na něho špatně nepůsobí když jsme v sobotu a neděli doma" nebyl myšlen vážně. Protože na pejska působí špatně možná spousta věcí, ale určitě ne Vaše přítomnost - nebo jinak, rozhodně by tomu tak být nemělo... A ještě jedna věc - pokud si pejsek občas štěkne, není to nic šíleného a i lidé by si měli uvědomit, že se žádný pes nenarodil němý a občasné psí štěknutí by jim mohlo spíše připomenout, že jsou na světě i jiní živí tvorové než jen oni.

 

  (24.11.2002)

Plemeno psa: jezevčík dlouhosrstý
Dotaz: Ráda pročítám Vaše stránky.Hodně jsem se z nich naučila,Vaše rady mi moc pomohly při výchově mojí labradorky,ale teď mám jiný problém a volám S.O.S.Můj přítel má rok a půl starou jezevčici Denisu.Měl ji rok u rodičů,kde byla ještě se dvěma staršími jezevčicemi.Deniska od malička ráda utíkala z domu a tak ji naučili venčit (bohužel) na dlaždičky v koupelně.Teď ji máme doma my a přes to,že ji za každou louži i bobek vytřepu za krk,chodí na dlaždičky pořád.A někdy snad schválně i na koberec. Navíc už asi ví,že to nesmí dělat a když ji chci vytřepat,začíná mě kousat.A nejen mě,ale i děti.A to třeba když Deniska leží na gauči a děti ji chtějí poposunout nebo pohladit.Venčit se chodí ráno před půl osmou a ve dvě už jsme s ní zase venku,takže by měla těch 6 hodin vydržet nečůrat.Taky má tendence přes těch šest hodin zdevastovat na co přijde.Je v chodbě i s labradorkou,takže není sama,má tam spoustu hraček na trhání,ale pořád škrábe na dveře a cupuje koberec.Bohužel ji dříve u rodičů nechávali u dveří hadr aby měla co trhat když odejdou.Jsem z ní dost nešťastná,zkouším to po dobrém (odměny) i po zlém (kousla jsem ji za krk).Když se vyčůrá venku moc ji chválíme, na koberec už jsem stříkala i hořký spray ale moc to nezabralo.Je dost energická a tak jí dopřáváme i dlouhé procházky,ale ničí všechno vždy a všude.Moc prosím o radu zda se dá s tou naší zvlčilou potvůrkou ještě něco dělat. Děkuji.

Odpověď: Jezevčíci jsou již svým založením velmi tvrdohlavé plemeno a protože jsou genově zvyklí rozhodovat se sami, bývá s nimi těžké pořízení... Navíc v případě Vaší fenky je ten problém, že je na něco naučena a teď by to ze dne na den měla přestat dělat. Navíc evidentně nemá ve své smečce (Vy a Váš přítel) nikoho, koho by uznávala jako autoritu - což v kombinaci s předešlými skutečnostmi pro Vás není nejšťastnější výchozí situace.

Proto je nutné začít zgruntu - v prvé řadě je bezpodmínečně nutné, abyste Vy nebo Váš přítel důsledně zastávali vůdčí úlohu. O této záležitosti jsem tu již psal tolikrát, že si dovolím Vás odkázat na prostudování předchozích příspěvků:-) Ve chvíli, kdy tuto roli vůdce jeden z vás zvládne a bude si ji i udržovat(!), změní se i chování vaší jezevčí dámy. Ona samozřejmě vydrží těch 6hod. nečůrat, jen zatím nemá důvod svoje lidmi vnucené a naučené chování změnit (mezi námi, ty dlaždičky byl opravdu dost nešťastný nápad...). Jakmile důvod mít bude (autorita schopná prosadit vůli výše postaveného jedince), bude vše jinak. Souvisí to i s dalším problémem - ničení věcí. Jezevčíci bývají sami o sobě devastátoři, ale pokud jim poskytnete dostatek prostoru vybít svoji energii jinde, dost se zklidní. Chce to dlouhé procházky a hlavně fenka musí mít pocit, že je nějak zaměstnaná - nestačí ji tedy nechat jen tak pasivně běhat, musíte se jí věnovat, vymýšlet hry, přetahovat se atd. Zároveň si tímto velmi nenásilným způsobem upevníte svoji autoritu a vše pak bude daleko snazší.

Samozřejmě jde s Vaší "zvlčilou potvůrkou" něco dělat:-) Je mladá a ocitla se v jiném prostředí, kde najednou platí jiná pravidla. Chce to čas a hodně energie z vaší strany, ale pokud vydržíte a vybudujete si stabilní vůdčí pozici (nedovolí si tedy ani Vás kousat!), všechno se srovná. Držím palce!

 

  (24.11.2002)

Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, mám 2 dotazy:
1. Byli jsem u lékaře, protože Falco přestal žrát a začal dokonce zvracet. Řekli nám, že asi snědl kaštan a má podrážděnou slinivku. Víte o tomto riziku více?
2. Sousedovic fenka (rotvajlerka) začala hárat a náš pejsek se může zbláznit. Včera když jsme přišli z práce tak měl do krve odřený nos od toho, jak se sbažil dostat přes plot. Máme jej uvázat, aby si neublížil? Jak dlouho to může trvat a jak často se to bude opakovat?
Díky a zdravíme Dina.

Odpověď: Dobrý den, zdravíme Falca:-)
1/ Bohužel, nic bližšího Vám k tomuto konkrétnímu problému říci nemohu. Na druhou stranu, i Dino si čas od času dá "půst" a pročistí si žaludek tím, že vyzvrátí jeho obsah - a dělá to tak většina psů. Navíc psi mají tak agresivní trávení, že mi nepřijde pravděpodobné, že by je kaštan dokázal až tak zřídit. Nevím, s touto otázkou jsem se opravdu ještě nesetkal, možné je všechno - ale přikláněl bych se v tomto konkrétním případě i k alternativnímu vysvětlení.
2/ Falco je mladý pejsek a retrívři mívají sexuální pud hodně vyvinutý.... No - asi Vás nepotěším, ale bude to pravděpodobně trvat po celou dobu hárání (nejintenzivnější to bude v období svolnosti fenky) a opakovat se to bude při každém hárání (ať už dotyčné fenky nebo jiné). Je to příroda... nemůžete nechat Falca v domě? Na Vašem místě bych to udělal, je to nejjednodušší a podle mého názoru nejrozumnější.

 

  (24.11.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobry den, dekuji za Vasi posledni radu, pejsek uz je cistotny. Bohuzel se v poslednich dnech stale jakoby davi, vypada to jakoby mel neco v krku, chce zvracet ale nic nevyzvraci... Vcera jsem s nim byla u veterinare, dostal 2 injekce s tim, ze je to kasel a ze by to melo byt behem dneska dobre. Nicmene mam pocit ze je to jeste horsi. Nenapada Vas cim by to mohlo byt? Dostava 2x denne granule a zere i pije bez problemu.

Odpověď: Dobrý den:-) Nemusí to být kašel, může to být mechanická překážka v krku - nějaký předmět, chomáč chlupů atd. Občas to dělají i mí psi, po 2-3 dnech problém odezní sám o sobě. Pokud je pejsek jinak v pořádku, zkusil bych tomu dát pár dnů čas. Už se mi kolikrát osvědčilo s některým problémem neběžet hned k veterináři, ale nechat to na psu - samozřejmě, chce to už určitý odhad, kdy si to člověk může dovolit. Ale pes stejně jako člověk musí být obecně schopen "fungovat" bez zásahu lékaře a tyto schopnosti dané přírodou není dobré často potlačovat vnější léčbou - injekce, tablety apod., tím celý organismus zchoulostiví a přestává si vytvářet obranné látky.

Doufám že dnes je již vše v pořádku a pejsek i Vy jste v pohodě:-)

 

  (24.11.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat od jakého věku je možné chodit se psem běhat. Chodím často běhat a chtěl bych brát svého psíka s sebou. Nyní má 6 měsícu, myslím si, že je to ještě brzy, ale chtěl bych slyšet Váš názor. Pak bych se chtěl zeptat v jakém věku by se mělo přejít ze štěněcích granulí na granule pro dospělé? Ještě takovou poznámku jsem chtěl. V minulém dotazu jsem se ptal na váhu štěňat. Můj měl v 5 měsících 16kg a myslel jsem si, že je podvíživenej, ale potkal jsem jednu paní a když jsem viděl jejího psa, tak mi to nedalo a musel jsem se zeptat na váhu. Výsledek byl 5 měsíců a 28kg. Jsem rád, že můj je pod "tabulkovej".Na závěr jsem se chtěl zeptat, jestli plánujete na jaro soustředění? Děkuji  za odpovědi.

Odpověď: Dobrý den:-) Pokud nebudete běhat "na doraz" a svoje tempo přispůsobíte pejskovi, můžete ho klidně brát s sebou již teď. Protože je půlroční labrador stále ještě v plném vývoji, nesmíte běhat dlouhé tratě a jak jsem již psal, musíte se pohybovat tempem, při kterém je pes v lehkém klusu - nesmí přecházet do cvalu. Běh prokládejte častými přestávkami. Pokud dodržíte tato pravidla, bude pohyb pro Vašeho labradora lákavý, prospěje mu a nezpůsobí žádné zdravotní problémy. Po roce věku již můžete dávky zvýšit, ovšem stále s ohledem na kondici a stav psa.

Na "dospělé" granule přejděte tak na ukončeném 8.-10. měsíci věku, opět záleží na kondici a tělesné konstrukci psa. Krmte 2x denně a hlídejte váhu:-)

Jarní soustředění se bude konat (jak je ostatně uvedeno na stránce Naše akce) v květnu 2003. Pokud budete mít zájem, rád Vás i Vašeho pejska na tomto soustředění přivítám:-)

 

  (17.11.2002)

Plemeno psa: appenzellský salašnický pes
Dotaz: Předem Vás zdravím a prosím o radu: s manželem máme 9 měsíčního pejska-apenzella, je to pes s PP po skvělých rodičích.Otec je interšampion v 5 zemích, matka též vyhrává jednu cenu za druhou. Pejska máme od jeho 3 měsíců. Zvykl si na nás naprosto bez problémů. Manžel jej už od malička cvičí,pravidelně navštěvují i náš kynologický klub v obci. Vše by bylo v pořádku, jen se stala taková věc: když bylo pejskovi 7 měsíců, odjeli jsme s manželem na 5-ti denní dovolenou. Pejsek společně s naší malou dcerou byli u manželových rodičů.Pejsek bohužel o nás tolik plakal, že byl odvezen zpět domů,kam jej chodila krmit moje sestra. Bohužel již první den co byl převezen zpět domů utekl zahradou do obce a sestra jej musela přivést domů.Od té doby náš pejsek velmi často utíká a hledá nás. I když jsme přijeli domů a snažili se vše vrátit do starych koleji, bohuzel, jakmile odejdeme do práce, pejsek uteče a běhá po obci a zřejmě nás hledá. Manžel pak musí přijet,psa najít /na základě telefonátu známých/ a dovést zpět domů. Samozdřejmě,že dostane vyhubováno a zbytek dne se s ním nikdo moc nebaví. Ještě jsem zapoměla napsat,že pejsek má velkou boudu u dveří na terase a má k dispozici celý dvůr, zahradu jsme mu už zatarasili 2m vyskokými dřevěnými stěnami. I přesto se mu podaří utéct,přeskočí stěnu jako nic.A přitom je to střední pes. Přes víkend samozdřejmě-jak jsme doma-neuteče.Nemá potřebu. Tohle utíkání trvá delší dobu a jsme z toho už špatní. Jednak máme strach, aby nám jej někdo nezajel,poblíž je silnice, nebo aby se kvůli němu nestalo nějaké jiné neštěstí..
O apenzellích se píše, že to není vhodný pes do kotce. V poslední době to řešíme tak, že když uteče, manžel jej přiváže k boudě na delší řetěz a zbytek dne se  s ním moc nekamarádíme. Ale u srdíčka to člověka bolí, když se musí takto zachovat ke svému psímu kamarádovi. Moc prosím o radu, jak tento problém vyřešit, jak se jej zbavit. Předem mnohokrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Appenzellský salašnický pes je velmi staré a krásné plemeno. Původně byl (a i v současnosti ještě je) využíván k pasení krav jako typický honácký pes, dnes se využívá i jako pes hlídací a doprovodný. Je živý, bdělý - a potřebuje společnost člověka.

Skutečně se nejedná o plemeno, které by bylo vhodné do kotce. Víte, mně se vůbec nelíbí (a berte to prosím jako můj zcela osobní názor) vaše náprava typu "... že když uteče, manžel jej přiváže k boudě na delší řetěz a zbytek dne se  s ním moc nekamarádíme ...". Je hezké, že Vás to mrzí, ale bohužel ne tolik, abyste zkusila se nad celou věcí zamyslet z hlediska psího uvažování a psí duše. Je to stálý problém, ale pořád si velmi málo lidí uvědomuje skutečné psí potřeby a určitá plemenná specifika. Jak sama píšete, pejsek je v pohodě, pokud jste s ním. Ano, věřím. Bohužel jste si ale zadělali na velké komplikace, když jste v době, kdy si appenzell k vám vytvářel vazbu a důvěru, odjeli na několik dnů pryč. Jistě, nebylo to na dlouho, ale psí chápání času je zcela jiné než lidské. Věřte mi, že pokud byste svého psa vzali s sebou, popřípadě dovolenou vyřešili jinak, tento problém by nenastal. Bude trvat dost dlouho, než se vše srovná, a určitě ne tím, že budete pejska po útěku přivazovat na řetěz k boudě a po zbytek dne ignorovat! Naopak - musíte se mu teď hodně věnovat, hodně času s ním trávit a není to otázka několika týdnů... Možná Vás to překvapí, ale řešením celého problému skutečně není uvazování psa nebo nějaká "výcviková finta". Řešením je navození takového vztahu a důvěry, kdy pes nemá potřebu v době, kdy je sám, hledat svoji "smečku", protože bezpečně ví, že se k němu vždy vrátí. Taková vazba se ale buduje od samého začátku společného života a i pes, který v budoucnu bude pobývat venku, musí své dětství a dospívání trávit ve společnosti svých lidí. Dvůr, ať jakkoliv velký, není až tak odlišný od kotce. Pes potřebuje společnost, společnost a ještě jednou společnost. Potřebuje svoji smečku - a honáčtí psi nejsou výjimkou, jsou to plemena, která ve své práci mají neustálý kontakt s člověkem, který jim určuje, jak mají pracovat a jak mají hnát stáda. Pozor - neplést plemena honácká a hlídací!

Vím, že Vás celý problém asi hodně trápí. Požádala jste mne o radu a já Vám ji dávám. Trochu přeorganizujte svůj život tak, abyste alespoň několik měsíců mohla Vy (nebo Váš manžel) se svým psem trávit více času. Vezměte jej do domu. Appenzell není pes do kotce! Pokud se podle této rady zařídíte, zaručuji Vám, že po nějaké době se vše srovná. Vždycky si říkejte jednu věc - pes není hospodářské zvíře, je to kamarád, a kamaráda chci mít u sebe.

 

  (17.11.2002)

Plemeno psa: trpasličí pinč
Dotaz: Dobrý den, tak zase vám píši, protože si nevím rady:-) To ale asi každý, kdo píše do této poradny, ne?:-) Píšu zase ohledně Amálčinýho počůrávání. Je jí už 9 měsíců a stále mám problémy, o  kterých jsem vám psala minule. Ale minule jsem vám nenapsala o tom, jak to doma vypadá, protože to může mít třeba i příčiny z toho. Bydlím s rodiči a s Amálkou žiju v jednom pokoji (s kobercem :-(()Táta je v invalidním důchodu a vesměs je celý den doma(krom pár pochůzek na oběd nebo tak). Amálku mám zavřenou od rána od 7hod., kdy s ní chodím na půlhodinovou procházku, aby se řádně vyčůrala (neb čůrá jako pejsek skoro na každém rohu) a pak odcházím do práce, z které se vracím v 5 hodin. Minule jste mi radil,at zavedu mezitím ještě jednu procházku - stalo se tak, táta ji vášnivě venčil a posunoval hranici času, až se dostal na 15,30hod. No ale ted se zase stává, že se vrátí z oběda domů a ona už má v jednu hodinu počůranej flíček -což je 6 hodin a to normálně bez problémů, když jsem doma vydrží:-( Jinak přes noc je úplný zlatíčko, vydrží i 12 -13hodin, i když chci spát dýl, ale ten den nám opravdu dělá problémy  a mně vrásky na čele. Nechci se znova vracet k tomu, že jí táta bude venčit v půl 12 -vždyt to už by opravdu měla vydržet , ne? Bojím se, aby si na to nezvykla, a až jednou budu bydlet s přítelem (doufám, že brzy, tak aby se nepočůrávala doma dál. Jinak táta si ji samozřejmě po obědě bere k sobě, aby tam nebyla úplně sama, ale já nechci , aby s ním byla celý den, protože si myslím, že je lepší, aby si zvykla, že jednou bude dny trávit úplně sama dokud je ještě štěně. Nebo si myslíte, že je to špatná myšlenka? Také nevím, jestli třeba nečůrá schválně , aby si vynutila tátovi pozornost,když ho tam slyší -opravdu už jsem zoufalá -prosím poradte , jak to zařídit, aby už čůrala jen a jen venku!!!! Chtěla bych koupit už nový koberec:-)Předem moc děkuji za vaši poradnu, že vůbec mám tu možnost se zeptat:-)))Hezký den!!

Odpověď: Hezký den:-) Vím, že je to problém, ale já Vám ho při nejlepší vůli skutečně vyřešit nemohu, je mi líto... Mohu jen zopakovat to, co jsem již několikrát psal - každý pes je jiný a určité tělesné pochody jsou úzce spjaty s psychickou dospělostí či nedospělostí, a to se týká i vyprazdňování. Pro každý případ si myslím, že by nebylo od věci zajít k veterináři a pro jistotu nechat Amálku vyšetřit, zda se nejedná o fyziologický problém (ovládání močového měchýře). Osobně si myslím, že je to spíše v něčem jiném, ale udělejte to.

Nepíšete, jak to vypadá o víkendech, kdy, jak předpokládám, jste doma. Stejný problém? Ta vycházka přes poledne je nutná, 10hod. bez venčení v době aktivity psa nelze praktikovat. Pokud vydrží přes noc, je to samozřejmě dobré, ale nezapomeňte, že pes si přizpůsobí svůj biorytmus člověku a noc je doba celkového útlumu organismu.

Opravdu, nemohu na základě poskytnutých informací více pomoci. Jen tak na okraj - počůrávání je i u psů známkou stresu. Zkuste zvážit i tuto eventualitu...

 

  (17.11.2002)

Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den, vzala jsem si pejska křížence z psího útulku, je mu 5 let a byl nalezen v lesoparku. Nyní již budem u mne 1 rok. Snažila jsem se ho ze začátku pouštět z vodítka, ale bohužel má velmi vyvinutý lovecký pud a tak mně moc neposlouchal a stále utíkal a z tohoto důvodu jednoho dne vletěl do vozovky a porazilo ho auto. Od té doby se velmi bojím pejska (jmenuje se Back) pustit z vodítka. Chodila jsem nějakou dobu na výcvik, ale mnoho to nepomohlo. Něco se naučil, ale nejsem si jistá, že při puštění z vodítka a při ovládnutí pudem bude schopen poslechnout. Existuje nějaký výcvik, který by nám oběma pomohl? Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:-) Již jsem tu o loveckém pudu psal několikrát (skutečně doporučuji číst i starší příspěvky!). Lovecký pud je u různých plemen různě silný, ale vždy je jako vrozený instinkt silnější než získaná nebo vnucená poslušnost. Dá se potlačit autoritou, nikoliv výcvikem - častý omyl je právě to, že přivolání psa například od zvěře je výsledkem výcviku. Ne, vždy je to jen a pouze otázka autority...

Máte pejska, který se k Vám dostal již jako dospělý, navíc křížence. Proto je Vaše situace hodně ztížená.

Chce to denně v něm utvrzovat přivolání (na základě postavení vůdce smečky), a to i v prostředí plném podnětů. Chce to čas a hlavně mít neustále na paměti, že pes není robot a některé svody jsou pro něj opravdu lákavé... Nejlepší je naučit pejska na nějakou činnost (aportování, hra), která je pro něj natolik přitažlivá, že přehluší nebo hodně zatlumí lovecký pud. Ale to se zdaří jen u některých jedinců, většina psů stejně neodolá vábení honit právě kolem proběhnuvší srnku nebo běžet se seznámit s háravou fenkou:-) Já osobně u své západosibiřské lajky (a to jsou velcí lovci!) Šedyho nechci nemožné a proto v něm nechávám odeznít tu první, nejsilnější vlnu loveckého pudu. Zavolám ho teprve po několika desítkách metrů (prostě mu nechám chvilku na vybití energie) a v tomto případě bývám úspěšný... Zkuste to taky! A netrapte se, žádný normální pes s vlastním uvažovánímn nemá v těchto případech 100% přivolání:-)

 

  (10.11.2002)

Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji dobrý den. Dovoluji si opět využít Vaší poradny. S přibývajícími chladnými nocemi bych chtěla vědět, jestli existuje nějaké teplotní omezení pro pobyt štěňat GR venku. Náš Rony má boudu, která je umístěná v přístavbě u rodinného domu (bez vytápění, od země izolovaná polystyrenem) a k ní májestě připojenou zastřešenou a ze tří stran chráněnou venkovní boudu. Může ve "vnitřní" boudě přenocovat i při teplotách bod nulu? Během dne je venku, občas ho bereme na chvíli domů, abychom pobyli trochu víc spolu, když je venku tak brzo tma. A druhý dotaz se týká množství potravy - dávají se v zimě větší porce?
Předem děkuji za odpověď. 

Odpověď: Dobrý den:-) Zlatí retrívři jsou na zimu dobře vybaveni, a to už od štěněcího věku. Pokud je bouda rozumné velikosti zateplená a především pokud je chráněná proti vlhkosti a větru, pak je to v pohodě, pes si ji sám "zadýchá" a nevadí mu ani větší zimy. Důležité je mít boudu v závětří, izolovanou proti pronikání vlhkosti ze země (polystyrén nebo dřevěná paleta) a na podlahu dát ještě starou deku nebo matraci.

Ano, v zimě se skutečně dávají větší porce, protože pes část energie spotřebuje na termoregulaci - je to vlastně jakýsi výdej energie "navíc" oproti jiným ročním obdobím, kdy termoregulace není tak náročná.

 

  (10.11.2002)

Plemeno psa: belgický ovčák
Dotaz: Přeju krásný (i když studený) den. Jelikož nemám outlook, musím Vám svůj dotaz poslat mailem. Díky Vaší radě mám svého psího miláčka - 15-to měsíčního belgického ovčáka groenendael. Poradnu pravidelně pročítám a doposud jsem si vystačila s tím, co jsme zde vyčetla. Teď mám ale problém, s kterým si nevím rady. S Kenym chodím na cvičák. Je moc poslušný a jde mu to skvěle. Problém je s aportem - stále hopřekusuje. Nevím, jak ho to odnaučit. Ať už cvičíme přímo povel aport nebo si spolu jen hrajeme (jeho nejoblíbenější hra je házení věcí a jejich přinášení), tak vždycky do přinášené věci kouše. Na výcvik aportu jsem mu koupila dřevěnou činku, kterou používáme jen pro výcvik. Obávám se ale, že mu takhle moc dlouho nevydrží - už je hezky poznamenaná jeho zuby. Můžete mi tedy prosím poradit, jak ho tomu kousání odnaučit? Předem děkuji a přeju hodně zdraví a spokojenosti vám i vašim krásným pejskům.

PS: doufám, že příště už nám to konečně vyjde a budeme se moct zůčastnit vašeho výcvikového kurzu. Zatím po dvakrát nám do toho něco důležitého vlezlo...

Odpověď: Krásný (ano, opět studený) den i Vám:-) Překusování aportu bývá u psů docela časté, hlavně u těch mladých. Ale taky se s tím dá ledacos udělat... Především teď na nácvik aportu používejte místo činky pešek - ten si musí pes lépe držet, nedá se tak snadno překusovat jako tvrdý materiál. Vezměte peška, dejte ho pejskovi do tlamy a jakmile se zakousne, zavelte "Drž!". Když budete cítit, že pes povoluje a chce překousnout, s peškem lehce cukněte (sílu budete muset odhadnout a nacvičit) - pes instinktivně znovu skousne, protože jinak by o peška (kořist) přišel. Okamžitě ho pochvalte a opět zopakujte povel "Drž!". Takto s ním "cvičte" (povolování a přitahování peška) a na závěr mu nechte peška chvilku v tlamě. Jakmile jej pevně drží a nepřekusuje, je to přesně to co potřebujete a pejska pořádně pochvalte a odměňte! Samozřejmě - jako vše to chce čas, nebude to dobré po prvním dni, ale až zvládnete peška, vraťte se opět k čince.

Pokud bude zapotřebí, můžete povel "Drž!" zdůraznit krátkým sevřením psí tlamy. Jak vidíte, postup není těžký a co je hlavní - je ověřený a funguje! Hodně štěstí a pokud Vám to na jaře vyjde, určitě přijeďte, budu se těšit:-) A podrbejte za mne svého psího miláčka - když už jsem k němu přispěl...:-)

 

  (10.11.2002)

Plemeno psa: maďarský ohař
Dotaz: Ahoj! koupila jsem mamince madarskeho ohare - pejska, je mu 14 týdnů,koupila jsem ho, kdyz mu bylo 10 týdnů. První noc spal na svém místě,ale pak si zvykl na společnost a od té doby si pravidelně "stele" v obýváku a co je horší,naši tam spí s ním, protože strašně kňučel,když byl sám. V podstatě se oni nastěhovali k psovi do postele,jelikož do ložnice ho pustit nechtěli. Zajímá mne,jakým způsobem pejska naučit,aby spal sám.Maminka si stále myslí,že se to naučí,až bude starší, já mám však opačný názor.Předtím jsme měli jezevčíka a ten spal jedině u někoho v posteli.Ale jezevčík není ohař :-)Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Mně zas dělá strašně dobře, když moji pejsci spí se mnou:-) Ohromně to uklidňuje a je to zas i takový trochu návrat k přírodě... Pejsci to cítí podobně a proto i ohař Vaší mamky tak rád spí v posteli - nakonec jako každý pes. Postel je sice měkká, ale důležité je, že v ní pejsek není sám:-)

Jasně - chápu, někomu to může vadit. Navrhuji variantu, která by mohla vyhovovat všem zúčastněným - naučte pejska, aby spal vedle postele. Ted, když je malý, potřebuje opravdu společnost a pocit, že není v noci sám. Později si už bude sám vybírat místo v bytě, kde bude spát, ale velmi pravděpodobně si stejně oblíbí místo vedle té postele...

Naučit to pejska je úplně stejné jako učit ho jiné věci. Připravte mu vedle postele jeho pelíšek (který už určitě zná) a pokud by se drápal na postel, důrazně ho pokárejte, shoďte dolů a ukažte mu na pelíšek současně s povelem "Místo!". Pokud se tam uvelebí, pochvalte ho "Tak je hodný, pašák!" (nebo i jinými slovy, tak jak jste zvyklí ho chválit). Samozřejmě se zpočátku bude pokoušet na postel dostat, ale musíte být důslední a přiměřeně razantní. Hodně pomůže občas z té postele natáhnout ruku a pejska pohladit - nakonec, není to vlastně první věc, která vás i napadne:-)?

 

  (4.11.2002)

Plemeno psa: Parson Russell Terrier
Dotaz: Dobry den, uz jsem Vam nekolikrat psala s dotazem a protoze jsem vzdy dostala dobrou radu, ptam se i dnes. Kendymu je uz osm mesicu (!) a zadne zvlastni problemy nemame. Akorat tedy tu jeho vrozenou divokost, ale aspon je s nim sranda. Doufam ze muzu rict, ze je v puberte, protoze ho ted nedavno zacalo bavit hned jak ho pustim utikat ani nevi kam. To ale taky celkem zvladame. Muj dotaz se tyka prave toho, ze je takovy divoky a neskutecne sebevedomy, mysli si, ze si muze ke kazdemu psovi dovolit, co chce. Nemyslim tim, ze je zly, to vubec, on si proste chce s kazdym hrat a hned by skakal a honil se. Ale jde hlavne o to, ze kdyz si hraje napr. s jednou stejne starou fenkou z baraku, ktera je stejne velikosti jako on a taky stejne divoka, Kendy se do toho hrani tak ponori, ze zacne vrcet (ne agresivne, proste vzrusenim ze hry, vrti u toho ocaskem atd.) a kouse ji kam muze. Zase, nechce ji ublizet, ale proste si hraje. Jenomze me se nekdy zda, ze to i prehani, nekdy ta fenka i vypiskne a on ne a ne pochopit, ze uz to boli. Pokazde kdyz se spolu vidi, tak se za sebou muzou urvat, takze to neni tak, ze by se ho ta fenka bala, ale Kendy asi nema pri hre soudnost nebo jak bych to rekla :) S ostatnimi psy se to vetsinou nestava, i kdyz male psy umi pekne poslapat, kdyz se honi, ale to je podle me normlani, kdyz si Kendy hraje s velkymi psy tak je taky porad na zemi. Jeste bych dodala, ze Liza, ta fenka z baraku, nechodi tolik mezi psy, myslite, ze to muze byt tim? Kendy si hodne hraje se psy a mozna se naucil se o sebe postarat? I kdyz nevim proc by Lizu tak "duznil" kdyz pro neho nepredstavuje zadneho velkeho soupere.
Dekuju predem za Vas nazor a radu a budu se tesit na dalsi zodpovezene dotazy, na ktere se chodim pravidelne divat.

Odpověď: Dobrý den:-) Každý pejsek se již od štěněte učí přežívat a vycházet s jinými jedinci svého druhu, tedy psy. Někteří jsou při vzájemném měření sil a určování vzájemného postavení silnější, jiní slabší, ale důležité pro každého psa je přicházet do styku s oběma skupinami. Jinými slovy - z neustále prohrávajícího psa by se stal jedinec bázlivý, z toho, který by měl neustále navrch, pak jedinec přehnaně sebevědomý až agresivní. Druhou velmi důležitou věcí pro život a psychický vývoj pejska je pokud možno se nepoměřovat se psy, kterým chybí sociální chování a znalosti pojmu "dominance" a "submisivita" - což bohužel právě bývá problém tzv. "bojových plemen", u kterých člověk tyto vlastnosti nutné pro přežití a komunikaci se smečkou potlačil až vymazal...

Hierarchické vztahy mezi psy se velmi často mění. Až fenka i Kendy ještě více dorostou, zjistíte, že se vztahy obrátí - Líza bude ta, která bude Kendyho zlobit a on si od ní nechá všechno líbit jen z toho důvodu, že je to fenka. Voďte Kendyho hodně mezi psy, "zápaste" s ním i Vy a nechte ho poznat i pocit poraženého. Pak z něj vyroste pes vyrovnaný, který se naučí pravidla psího chování i  komunikace a (což je nejdůležitější!), bude je i aktivně používat.

 

  (4.11.2002)

Plemeno psa: český strakatý pes
Dotaz: Dobrý den ! Máme  téměř 5 měsíční fenu č.strakateho psa. Je to náš prvni pejsek, přál si ho kluk, 10,5 let, starám se o něj kromě žrádla hlavně já, kluk ho venčí jen, když přijde ze školy dříve než já z práce. Mám několik dotazů:
1.dotaz  - Kvůli vztahu s klukem bych chtěla, aby chodili spolu na cvičák  a pak na agility - je možné, aby tam syn s ním cvičil sám ? A můžete nám někoho doporučit - jsme Praha 4, Bráník. ?
2.dotaz - chodím s ním na venčící a běhací procházky, mám ho na navinovacím vodítku a střídám povely volno - běž v rozsahu vodítka- a k noze- jdi u nohy. Je to správně ? Často vídám lidi s psem bezvodítka, který jde stále u nohy, ale nevím, jak se pak proběhne  a vyvenčí ? Běhání navolno totiž dost využívá, běhá jako raketa tam a zpět, čuchá, loví listy...  Na druhou stranu u nohy to zrovna nemiluje  a někdy, když chytí nějakou stopu je práce s ním jít rovně...
3. dotaz - Opravdu stačí granule ? není to jen tlak firem, že všichni veterináři je doporučují ? já sama jsem ve složení nenasla nejake stopove prvky, ani jod, takže občas mu dám mořskou rybu.   Máme Acanu, dávám  zatím , co sní, je stejně hubený.  Osobně si nedovedu představit, jak by se lidska strava dala směstnat plnohodnotně  do granulí...
4. dotaz - pejsek má rád hovínka,  v parcích, lese pořád musím koukat, protože ten smrad , když je sežere, je pak hrozný. Přede mnou už si  netroufá, ale někdy se neovládne...Dá se s tím něco dělat ?

Odpověď: Dobrý den, jsem velmi rád, že jste napsala dříve, než bude pro Vaši fenku pozdě... Asi Vás příliš nepotěším, nebo lépe řečeno budete muset hodně věcí změnit - a hodně věcí se naučit, ale pevně věřím, že Vaše fenka celé Vaší rodině za to stát bude...
Tedy zaprvé. V žádném případě nedoporučuji dát pejska do rukou Vašemu synovi - jednak je na to ještě mladý a navíc nemá k pejskovi evidentně vztah, jaký by mít měl (což už s věkem bohužel až tolik společného nemá)! Pes není hračka, je to živá bytost, za kterou její majitel má plnou zodpovědnost a které se musí plně věnovat - krmením počínaje a náplní života konče. Péče o psa neobsahuje v žádném případě pouze občasné venčení popř. nakrmení, to byste buď synovi měla vysvětlit nebo se dohodnout a veškerou péči o pejska převzít na sebe - což bych i osobně doporučoval.
Teď k jednotlivým dotazům:

  1. Než půjdete na agility, musíte zvládnout základy poslušnosti. Bez té to nejde. Určitě si vytipujte vhodný cvičák, ne zaměřený pouze na služební plemena, ale takový, kde se vám budou skutečně věnovat a výcvik nebude formou drilu. Nemohu doporučit konkrétní instituci, nejsem z Prahy a zprávy o úrovni některých pražských cvičišť nejsou právě povzbudivé - chce se to poptat po okolí a pejskařů. Samozřejmě - s fenkou musíte chodit Vy, v žádném případě Váš syn.
  2. Pokud máte pejska na vodítku, učte ho chodit pouze u nohy. Pokud má pejsek "volno", pak zásadně bez vodítka - pokud použijete "volno" na vodítku, jen tím pejska matete... Místo navinovacího vodítka pořiďte pevné, pes se s ním daleko lépe ovládá a máte i lepši cit pro to, kdy zkorigovat úmysl někam odbočit či se rozeběhnout za něčím zajímavým. Na chůzi u nohy navolno má Vaše fenka ještě čas. Pokud mám psa navolno u nohy a používám povel "K noze!", ví, že teď se jde u nohy. Pokud mu dám povel "Volno!, může běhat a lítat jak se mu zlíbí - než ho zase přivolám. Tolik ke druhé části tohoto Vašeho dotazu.
  3. Ano, stačí - pokud jsou kvalitní a v podávané ve správném množství. Nebojte, stopové prvky jsou i v Acaně. Věřte, že pokud by granule psům nechutnaly, toto odvětví průmyslu by již dávno zaniklo... Co se týče chutí - psům by asi taky přišlo divné, že nám nechutnají mršiny v pokročilém stavu rozkladu nebo libě páchnoucí exkrement:-)
  4. No a o tom právě mluvíme, že? Ano, někdy se neovládne žádný pes. Ale nebojte, není to až tak strašné (největší labužníci opravdu bývají štěňata) a bude to lepší - již jsem o tom několikrát v této Poradně psal, pročtěte minulé příspěvky...

 

  (4.11.2002)

Plemeno psa: novofoundlandský pes
Dotaz: Dobry den, s radosti jsem nasla a procetla Vase psi stranky a rada bych vyuzila Vasi poradny. Mame 4mesicni stene novofoundlandskeho psa - tretiho pejska v poradi, druheho NF v poradi a prvni fenku. Je moc mila a pratelska, ale mame problem, ktery jsme s nasimi predchozimi pejsky nepoznali - za zadnou cenu nechce chodit na prochazku, tj. nesnese aby ji neco tahalo za krk. Obojek ma pripnuty od chvile kdy k nam pred tremi tydny prisla, ten snasi dobre, ale nesmi se na nej sahat a uz vubec se za nej nesmi tahat. Z pratelske, klidne a zvedave fenky je okamzite stava jecici klubicko nestesti, ktere se co nejrychleji snazi schovat nekam do kouta.

Skouzeli jsme ji na obojek pripnout tenke voditko, ktere tahala na zahradce a po dome za sebou, pak voditko uchopit, chodit za nic a pozdeji ji jemne navest nekam na zajimave misto, ale nejak to nefunguje. Pri sebemensim zatahani reaguje narikanim, choulenim se do sebe, lehanim na zem, schovavanim. Reaguje tak neprimerene svemu normalnimu chovani, ze si az myslim, jestli nema nejake spatne zkusenosti (nevim presne co, snad drive u veterinare?). Zatim tedy fungujeme hlavne behanim po zahradce, nechceme ji lamat nasilim, ale bez chozeni na voditku se samozrejme neobejdeme. Nemate nejaky trik, jak tuhle fobii prekonat?

Odpověď: Dobrý den:-) Nejprve Vás musím pochválit - metoda, jak jste zkoušela fenku navyknout na vodítko, byla naprosto správná... To, že nezafungovala, je věc jiná - přikláním se osobně k názoru, že je za tím buď špatná zkušenost z raného věku nebo velmi labilní psychika fenky. Doporučuji pokračovat v zaběhnutém postupu (tedy připnout na obojek tenké vodítko a nechat je fenkou tahat za sebou) v kombinaci se zahlazením špatné zkušenosti zkušeností dobrou - nabízejte fence dobrůtku a přitom jí jen tak mimochodem položte ruku na hlavu (fenka musí být bez obojku!). Jemně sklouzávejte rukou dolů na krk a jakmile se přikrčí, opět jí dejte něco dobrého. Bude to chvíli trvat, ale po nějaké době (několik dnů) fenka strpí ruku na krku bez panické reakce. Poté jí začněte jemně prsty krk masírovat a stejným postupem se dostávejte na spodní část krku - musíte se dostat do stavu, kdy dotyk Vaší ruky pro ni bude příjemný... Nic se nedá uspěchat. Až zvládnete tuto fázi, pokračujte - nasaďte jí obojek a provádějte totéž - kombinace dobrůtka a masáž, s tím, že občas zajedete prstem pod obojek a lehce jej nadzdvihnete. Až to snese v klidu, začněte používat vodítko - zatím jen k lehkým korekcím, ne za ně škubat - chce to opravdu dát tomu čas, jinak budete muset začít od začátku.

Není to žádný trik, ale tento postup zabere:-) Zapomněl jsem říct - masáže provádějte několikrát za den, ale pokaždé ne déle než minutu! Držím palce!

 

  (3.11.2002)

Plemeno psa:
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych poradit s westikem (pes, 5 mesicu, mame ho od jeho 14 tydnu). Problem je ten, ze kdyz jdeme ven, tak se porad zastavuje a nechce jit. Asi vzdycky neco zaslechne nebo uvidi a asi se toho boji (psa, lidi atd), zastavi se, nekdy si i sedne. Kdyz mu rekneme "pojd", tak se na nas podiva vycitavym pohledem a nejde. Sice reaguje na povel "ke mne", protoze vzdy dostane odmenu, tak si pro ni prijde, ale dal uz nejde. Neni mozne s nim "plynule" jit, vzdy ho neco zaujme nebo se neceho boji a uz hned stoji. Bez voditka to je jine, to si nas asi hlida a bezi. Jenze na volno ho zatim poustime jen vyjimecne, protoze ho jeste neumime na 100% privolat a bojime se, aby se treba neceho nelekl a neutikal pryc a nebo aby nezacal honit napr. kocku. Nemam ale pocit, ze by mu vadilo voditko, nikdy nemel tendence se ho zbavovat. Nevim, jestli je to normalni, protoze vidim ostatni lidi, jak chodi na prochazky a pejsek spokojene bezi pred nimi. Ten nas nufin sice taky umi jit "normalne", ale jen kdyz venku nikdo neni a je klid (dopoledne) a nebo kdyz s nim jdeme ve dvou. Asi se musime obrnit trpelivosti a chodit na rusna mista (napr. pred skolu) a vydrzet tam stat tak dlouho, jak on chce a cekat, ze si zvykne a priste uz ho to nezaujme. Nebo je to u stenat normalni a prejde to samo casem a nebo je to westikovskou tvrdohlavosti? Dekuji Vam za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:-) Westíci jsou opravdu dost tvrdohlaví, jak už teriéři bývají. Ten Váš má svoje pánečky navíc velmi dobře vycvičené - vede si je na vodítku a když si zamane, tak se všichni zastaví a čeká se jen na něj...:-))) Ne - vážně, chtělo by to trochu více důrazu a autority z Vaší strany. Je to jednoduché, Vy určujete jakým směrem a tempem se jde, kdy se zastavíte... Pokud bude ve Vašem jednání dost rozhodnosti, bude i Váš pejsek jistější a vašemu vzájemnému vztahu to také prospěje. Jak sama píšete, pokud je navolno nebo není v dohledu nic zajímavého, není problém. Takže - rázné trhnutí vodítkem s povelem "K noze!" a choďte tak, jak chcete Vy. Uvidíte, při důsledném postupu se to rychle srovná a budete mít stejně vychovaného pejska jako lidé okolo Vás (nebo aspoň někteří:-))!

 

  (28.10.2002)

Plemeno psa: NSDTR
Dotaz: Přeji Vám pěkný den a obracím se na Vás opět s dotazem. Mám známého, který je také majitelem tollera - o půl roku staršího než je můj Endy. Jelikož bydlí v Praze a já v Olomouci, nevidíme se často, ale tak jednou za dva měsíce, kdy zorganizujeme nějakou společnou víkendovou akci. Problém je v tom, že naši dva psi se nemají rádi. První konflikty vznikly, když jsme byli na víkend u nich v Praze a Riki napadal Endyho - myslím že si bránil byt a páníčky. Nesměli si Endyho ani pohladit. Endy napřed ustupoval, ale pak se začal bránit a ke konci víkendu už snad rvačky i vyhledával. Tahali jsme je neustále od sebe a dávali jim najevo, že si rvačky nepřejeme, jenže to bylo zbytečné. Občas se servali i venku. Měla jsem strach, aby Endy nezačal napadat i jiné psy, ale nic takového se zatím nestalo. Myslím si, že Endy je dobře socializovaný. Od mala s ním chodím  hodně mezi ostatní psy se kterými si rád hraje. Na fenu nikdy nezavrčel i když ona po něm vyjíždí, nastavuje krk a uhýbá. Psy očichá a většinou ignoruje, s některými si hraje, pokud na něj zavrčí nebo ho chtějí nakrývat, ožene se. Ke štěňatům se chová velmi shovívavě a hodně si od nich nechá líbit. Riki je hodně fixovaný na majitele. Málo si hraje s ostatními psy. Zavrčí i na fenu. Je hodně žárlivý. Je takový více samotářský oproti Endymu, který psí společnost prostě miluje.
Teď o víkendu jsme byli na takové akci - sjelo se tam kolem 20 retrívrů s majiteli, probíhal výcvik záchranářiny a příprava na OVVR a na podzimky. Setkali se tam i Endy s Rikim a zase byl problém. Myslím, že jejich nenávist k sobě se vystupňovala, nebo spíš změnila. Jako jediní se tam prali, ale jen spolu a to dost často. Museli jsme být neustále ve střehu. Navíc jsem si všimla, že můj Endy, který se ještě v Praze rvačkám vyhýbal, teď už je i občas začal a navíc dělal to, že když jsme šli třeba na procházku a psi byli navolno, schválně sledoval Rikiho a neustále se mu stavěl do cesty (vždy Rikimu napříč, takže vlastně tvořili písmeno T) a nutil ho, aby ho někudy obešel. Jak se začali rvát, každý jsme chytili svého psa za obojek nebo za ocas a odtáhli jsme je. Stala se však podivná věc. Když byli psi blízko, ani na sebe nevrčeli - ale stačilo jednoho chytit za obojek a už startoval po tom druhém. Připadalo mi to jako psí zápasy. Jsme z toho oba dost bezradní. Za dva týdny jedeme na víkend na chalupu s oběma potvorama a tak Vás prosím o radu, jak se zachovat, zda je za rvačky přísněji trestat (to však už nevíme jak, protože v ten moment jsou jako v tranzu a nevidí neslyší a snad ani necítí nějaké vycukávání) nebo je máme nechat servat, ať si to tedy mezi sebou vyřídí. Já bych byla asi pro toto řešení, kdyby se psi viděli častěji, jenže když se vidí jen málo, budou si to pamatovat?? Nemůže dojít k vážnému poranění? Prosím, poraďte. Enda se jednou chytil o aportek se zlatým retrívrem. Ten ho naroloval pod sebe a Enda se zachoval myslím přesně jak měl - zůstal ležet nehybně na zádech s odkrytým bříškem a ZR přestal s útokem. Bylo to ukázkové. Jenže Riki se pokousal s bíglem od známých, se kterým se taky nemá rád a to tak že do krve. Enda nikdy pokousaný nebyl jen pošmoulaný a poválený. Děkuji za všechny Vaše odpovědi a budu se těšit na Váš názor.

Odpověď: Hezký den - takže můj názor... Když se sejdou dva sebevědomí psi, vždy je velká pravděpodobnost, že se do sebe dříve nebo později pustí - nedá se očekávat, že by jeden dobrovolně uznal převahu toho druhého. A jak jsem již psal v jedné ze dvých předešlých odpovědí, plemeno NSDTR je mezi retrívřími plemeny to nejostřejší.

Mezi Endym a Rikim nastala situace, kdy oba psi, pokud jsou ponecháni sami sobě, víceméně zachovávají "klid zbraní", protože ani jeden z nich není jednoznačný vítěz a oba to dobře vědí. Jakmile však jednoho z nich chytnete za obojek nebo budete stát vedle něj, ihned vystartuje, protože bude cítit (lépe řečeno tak to pes vnímá) Vaši podporu. Což je jedna z věcí, na kterou je nutno pamatovat!

Nechat psy ať si to mezi sebou vyřídí bitkou nemá v tomto případě smysl - je to vhodné pouze v případech kdy jeden pes je výrazně slabší a u toho druhého máte jistotu, že se zachová po "vlčím" způsobu - svého soka tedy vážně nezraní, jen dá najevo svoji převahu (zalehnutí, oslintání...). Jinak může měření sil dopadnout i dost nešťastně! V případě Endyho a Rikiho bych osobně udělal jednu věc - domluvte se se svým známým, kdo z vás dvou je silnější autorita a z obou psů udělejte pod tímto vedením jednu smečku. Vůdčí člen smečky má pravomoc a možnost střetům podřízených jedinců zabránit a smí k tomu využít i fyzické převahy (ale prosím - bavíme se o "psím" vyjádření převahy) - pokud psi vůdčího jedince uznají, stačí málo. Bude to náročné a jeden z vás bude muset být dostatečně rychlý, silný a důrazný (plus navíc přirozená psí autorita), ale takto bych to řešil - a to je můj názor, o který jste mne požádala:-)

Držím palce!

 

  (28.10.2002)

Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Mám čtyřletého psa anglického kokršpaněla. Je to venkovní pes, doma ho nemíváme vůbec a na krmení dostává ráno granule (střídám druhy, protože pokud má jeden druh dýl, tak mu nechutná) a večer vývar s těstovinami, chlebem atd. Vím že to asi není dobré, ale navykli jsme ho na to a on to vyžaduje, hlavně v zimě. Je moc hodný a přátelský k celé rodině a vlastně i okolí, jen když mu za něco nadávám zaleze do boudy a pokud se k ní přiblížím, tak zavrčí. Samozřejmě mu nechybí typická kokršpanělí tvrdohlavost ale zvládáme to celkem dobře. Projevuje se to spíš při hraní, když odmítá přinést hozené hračky přímo nám, lehne si opodál a čeká, až si pro ně přijdeme. Je pravda, že ke mně moc respektu nemá, je to můj "mazlící pes", ale na taťku si nikdy předtím nedovolil a když se o to jen pokusil, tak mu bylo ukázáno, že tohle opravdu dělat nebude, takže toho poslouchá na slovo. Včera byl celý den úplně normální, večer jsem ho jako vždycky pohladila, zalezl do boudy a vypadalo to, že jde spát. Asi po pěti minutách jsem ale slyšela, že v boudě pobíhá a když jsem vyšla ven, tak za mnou vůbec nevylezl a zevnitř jsem slyšela chrčení, jako kdyby se dusil. Tak jsme mu odklopili střechu a on tam ležel na boku, nehýbal se, jen se na nás díval, nereagoval na zavolání, a ani na povel "na", což se nestává. Ovšem jen do doby, než jsem ho chtěla pohladit. To vyskočil a začal vrčet a hrozně štěkat. Zjistili jsme, že se vykadil do boudy, to nikdy předtím neudělal a myslím se, že to ani není normální, aby tohle udělal ve svým pelíšku. Mysleli jsme si, že se bojí, aby jsme ho nepotrestali, tak jsme šli pryč, nechali ho tam a mysleli si, že se uklidní. I když štěkal pořád víc, tak jsem se mu to snažila asi po čtvrt hodině uklidit, byl ale hrozně vzteklý a pořád vrčel, tak jsem ho opět ponechala svému osudu, ale když už štěkal hodinu, tak jsme se na něho šli znovu podívat. Jen jsme pootevřeli dveře, tak vylezl z boudy, pořád štěkal už úplně běsnil, měl pěnu u huby a ten pohled se ani nedá popsat, byl hrozně nepřátelský a zlý, ještě jsem ho u něj neviděla. Zkoušeli jsem ho nalákat na jídlo (samozřejmě v bezpečí za plotem) ale pořád vrčel. Uklidnil se, až když jsme všude zhasli a on neviděl světlo v domě. Trvalo to asi hodinu a půl a dá se říct, že celou tu dobu nepřestal štěkat a byl úplně nepříčetný. Dneska ráno jsem ho šla pohladit, tak na mě trošku zavrčel, ale nechal se, dokonce mi olizoval ruku, stejně reagoval na rodiče. Na očkování proti vzteklině chodíme pravidelně, odčervený je asi měsíc, takže tohle ho asi netrápí. Mám strach, jestli se mu opravdu nemohlo něco stát, popravdě řečeno, jestli se nám snad nezbláznil, protože včera to tak opravdu vypadalo, nebo spíš jestli by mohlo jít o projev nějaké nemoci, popřípadě šoku, i když nevím z čeho. Taky bych se chtěla zeptat na důsledky ohňostrojů. V naší blízkosti bývají asi čtyři do roka, jsou hrozně slyšet a i když ho vždycky vezmeme dovnitř a jsme s ním, tak se hrozně bojí. Poslední byl tuto sobotu. Děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:-) Jsem z Vašeho dotazu poněkud zmatený - snažím se dobrat vztahu, který vlastně ke svému pejskovi máte. Na jednu stranu píšete, že je to Váš "mazlicí pes", na druhé straně je to pes, který je stále venku a popravdě, jeho "strava" je dosti zvláštní... Víte, venkovní psi jsou v jedné velké nevýhodě - nejste s nimi v bezprostředním styku a pokud se něco stane, zjistíte často už jen následky, ne příčinu problému. Proč to píšu? Jednoduše proto, že by bylo velmi dobré mít někdy pejska i doma - jednak proto, že v případě Vašeho kokršpaněla může jít skutečně o závažné onemocnění (a zkontrolovat psa po hodině štěkání je opravdu poněkud pozdě) - nedělám si legraci, u některých onemocnění (torze žaludku, akutní epileptický záchvat) je záchrana psa otázkou minut!

A druhý důvod je - svého psa poněkud lépe poznat. Víte, já nemohu říci "Váš pes byl takový z toho a toho důvodu" - k tomu mám málo informací (ano, mohlo se jednat o šok, může jít o onemocnění, přiotrávení, může to být i něco zcela jiného) a navíc neznám Vašeho kokra tak jako Vy. Protože je zde ještě jedna možná příčina problému, a tou je psychický stres - z důvodu sociální izolovanosti. Netvrdím, že tomu tak je na 100%, ale i tato možnost existuje. Navíc podle toho co píšete, nejsou vztahy Vy-Váš pes zdaleka takové jaké by být měly, teď mám na mysli otázku hierarchie.

Prostě a dobře - udělejte to, že se svým psem budete trávit více času. Vyřeší to spoustu věcí, věřte mi. Anglickému kokršpanělovi naprosto nesvědčí nedostatek společnosti (ono to nesvědčí žádnému psu, ale některá plemena jsou na to ješté citlivější). Pozorujte ho, budete vidět, zda má nějaké zdravotní problémy, pokud ne, pak je to otázka psychiky a tu můžete dát do pořádku zase jen Vy. Doufám, že se na mne nezlobíte za tuto moji odpověď, ale podle informací, které jste mi dala, nemohu napsat nic jiného.

 

  (28.10.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Zdravim, pred tydnem jsme si od chovatele koupila uz 6ti mesicniho pejska labradora s PP. Je z 8 stenat, 2 jim zbyly z duvodu povodni. Byl vychovavan venku spolu se dvemi dalsimi psy. Je az enormne poslusny, ve svem umi chodit na voditku i volne vedle nohy, na zavolani ihned pribehne a v podstate se i v parku mezi ostatnimi psi drzi u me a neodbiha vice jak nekolik metru. Jediny problem je s cistotnosti, nedela mu problem vymocit i vykadit se kdekoli, i kdyz jsme s nim pul hodiny i dele venku, prijdeme domu a v prvni minute se vycura. Dale mam dotaz ohledne pohybu. Rano s nim chodim na 20-30 min na prochazku, pak jede tramvaji se mnou do prace, kde spokojene odpociva. V poledne ho vezmu na chvili do parku a vecer opet na 20-30 min prochazku. Krmim ho granulema Friskies Junior 2x denne. Neni to na nej moc pohybu?
Cetla jsem hodne clanku ohledne DKK a nerada bych neco zanedbala. Dekuji predem za radu a preji hodne uspechu.

Odpověď: Též zdravím:-) Ohledně té čistotnosti je to daň za to, že máte pejska až od 6ti měsíců a do té doby byl vychováván venku, ne v bytě. Týden je velmi krátká doba na změnu návyků, proto klidně udělá potřebu i v bytě, protože jej zatím nepovažuje za svůj domov a doteď žil velmi volnomyšlenkářsky - kde chtěl, tam to udělal... Chce to obrnit se trpělivostí a důsledně ho k čistotě vychovávat - tedy doma pokárání, venku pochvala:-) Ono se to srovná, ale bude to nějaký čas trvat - ve chvíli, kdy přijme Váš byt za svůj a Vás za svoji paničku, je vyhráno... Navíc je to pořád ještě víceméně štěně a potřebuje čas i na to psychické dospívání - a jak jsem psal, má velký handicap v tom, že půl roku žil venku. Chce to čas...

Co se týká pohybu, spíše bych řekl, že je to málo:-) Vážně. Vezměte ho jednou denně na pořádnou alespoň 60-70min. procházku někam, kde se může pořádně vyběhat (plus samozřejmě ranní a večerní venčení) - nebojte se, to mu neuškodí, a na DKK má daleko větší vliv predispozice po předcích nebo přetěžování rychlostí (např. běhání vedle kola), popřípadě nadměrná váha psa v období vývoje kostry. Granule bych vyměnil za kvalitnější značku pro velká plemena.

Tak jen svému pejskovi dopřejte dostatek pohybu, dostatek času na vstřebání všech změn, které nastaly v jeho životě a uvidíte, jaký z něj vyroste chlapík! Přeji hodně společných radostí:-)

 

  (24.10.2002)

Plemeno psa: rhodéský ridgeback x brazilská fila
Dotaz: Dnes poprve jsem nasel Vasi poradnu velmi se mi libi i kdyz jsem ji celou jeste neprecetl. Mam krizence kteremu je 20mesicu chodime na cviciste kde je celkem vse v poradku. Ale kdyz jdeme do parku tak se mu zkratka nelibi nekteri psi a je problem ho udrzet vazi uz pres 60kg nekdo rika ze z toho vyroste a druzi radi ostnaty obojek coz se mi nelibi. Prosim poradite. Zdravime Ja a muj pes Ben.

Odpověď: Ostnatý obojek by bylo velice krátkozraké řešení, které by nadělalo daleko více škody než užitku - byla by to poslušnost vynucená bolestí, která by v okamžiku, kdy by pes obojek neměl, vymizela. Pravda je, že Váš pes je právě v období puberty a má pocit, že je králem světa:-) Toto období ještě bude nějaký čas trvat, ale pak pes dospěje i duševně a hodně se zklidní.

Zvládnutí velkého živého psa je sice i o síle v rukou, ale především o vzájemném vztahu a základech poslušnosti. Často jsem svědkem toho, že lidé, namísto aby použili povel, který pes zná (nebo by znát měl, například "K noze!"), se se psem bezhlavě přetahují na vodítku a pokud je pes silnější, bývá to celkem zábavná podívaná... Chci tím říci, že i Vy byste měl především budovat povelovou poslušnost a ovladatelnost spojenou s dobrým vztahem psovod-pes, pak budete mít daleko lehčí práci i s 60kg "pejskem". Rázný povel "Ke mně!" nebo "K noze!" je pak daleko účinnější než se pokoušet psa zvládnout hrubou silou - koneckonců každá akce vyvolává protiakci a pokud zatáhnete za vodítko, pes se automaticky vzepře. Takže jasný povel plus škubnutí vodítkem jako potvrzení a uviodíte, že budete Bena zvládat daleko lépe:-) A jak říkám - i on se časem zklidní.

 

  (24.10.2002)

Plemeno psa: rhodéský ridgeback x brazilská fila
Dotaz: Protoze mel nas pes Ben zazivaci problemy, na radu veterinare mu kupujeme granule Nutram (jehneci s ryzi). Zpocatku vse sezral bez problemu. Od leta si "vybira". Samotne granule odmita a treba i den nezere. Jakmile do granuli primichame nekolik (2-3) obycejne detske piskoty nebo 1/2 psiho sucharu Dingo (rozdrceneho) vse "slupne" okamzite. Stejne tak je "zhavy" po granulich pochybne kvality. Prosim Vas, muzete mi poradit, zda temito primiseninami (ty pochybne granule mu nedavam) mu nijak neublizuji nebo zda se je to psi naladovost a da se nejakym zpusobem odnaucit.

Odpověď: Nebojte, ty piškoty ani suchar Benovi opravdu neublíží - jsou to potraviny, které pes může dostávat i na dietě. Jehněčí s rýží jako dietní strava je potrava chuťově dosti nevýrazná, proto přidání něčeho, co ji oživí, vždy pomůže (pokud je pes zdráv a má chuť k jídlu). Navíc stejně jako lidé i psi mají různé "chutě", které se s časem mění...

 

  (24.10.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobry den, mame dvouleteho Labradora Maxe. Az na obtize s levou kycli byl vzdy jeho zdravotni stav dobry. Nyni ho jiz treti mesic trapi neco, s cim si nevime rady. Stale si drbe zada a boky o vse co je v jeho dosahu, osiva se, kouse se nad ocasem. V praxi to vypada tak, ze steny jsou cele odrene, nabytek se neustale posouva z mista na misto, a kdyz uz se nema o co podrbat, lehne na zada, drbe si je o koberec nebo o travu a nekdy i trochu vrci. Nejdrive jsme mysleli, ze jsou to ucpane zlazky u ocasu, jak jsme to znali od predchozich psu. Veterinar ho vysetril, snazil se nahromadenou tekutinu ze zlazek vymacknout (byl prekvapen, ze tam skoro zadna neni) a dal mu injekci, ktera by ho mela techto obtizi zbavit. Obtize vsak pretrvavaji. Odbleseny byl nekolikrat. Srst ma cistou, nejsou videt zadna podezrela mista (stipance, klistata atd...) Stravu ma vyvazenou, granule Anka, hov.maso, oddtucnele mleko. Sni dost ovoce na zahrade, ale v lonskem roce se zadny naznak alergie neprojevoval.
Pes zije s mou matkou na vesnici, kam jiny veterinar nedojizdi a tak nemame moznost konzultovat tuto "lapalii" s nekym jinym. Rada bych se zeptala, zdali jste se s timto chovanim u psu setkal, a o co konkretne by se mohlo jednat, jak postupovat atd...
Predem Vam mnohokrat dekuji za odpoved a zdravim Vas i vsechny ctenare.

Odpověď: Dobrý den:-) Podle příznaků, které popisujete, se určitě nejedná o problém s análními žlázkami - nakonec zjistil to i veterinář, který ho vyšetřoval. První věc, která mne napadla, byly blechy - ale píšete, že je odblešený - otázka je, zda skutečně (mám na mysli různou kvalitu odblešovacích přípravků), navíc nestačí odblešit pouze psa, ale je nutno provést totéž i v jeho příbytku (žije na vesnici a tam je potenciálních bleších zdrojů vždy dost a dost). Další možnost je alergie - ta může být získaná, nemusela se projevovat loni. Poslední možností, která mne napadá, je některý z vnějších cizopasníků - různí roztoči způsobující svědění bývají okem těžko postřehnutelní.

Jednoznačně bych doporučoval (pokud obtíže stále přetrvávají) vzít psa a navštívit dobrého veterináře, který by provedl nebo ve specializovné laboratoři nechal provést podrobný rozbor srsti psa, popřípadě i krve. Jen tak zjistíte (nebo vyloučíte) příčinu. Doporučoval bych návštěvu veteriny neodkládat, protože z těchto kožních problémů se může vyvinout komplikovaná zálezitost, která se pak dlouho a obtížně léčí...

 

  (20.10.2002)

Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den, především Vám chci poděkovat za radu, Filip ukradne jídlo už jen vyjímečně a to jen když nejsem doma. Jinak je na něm vidět, že má sto chutí, ale netroufne si. A i celkově daleko víc poslouchá. Děkujem.
Ale proč Vám znovu píšu, je výborné, že se mohu na někoho obrátit, kdo poradí.
Byla jsem s Filipem na procházce. Bydlím v takovém to satelitu rodinných domků. Než přejdem do lesa vedu Filipa těsně u nohy, aby sousedům neočurával vrátka a nedělal hromádky na chodníku, těch deset minut to vydrží. A z otevřených vrat jedné zahrady se na nás vyřítil dobrman. Uviděla jsem ho doopravdy z metru. Pes byl mohutný, skočil na mě a porazil mě, pak se pustil do Filipa. Přitom Filip do poslední chvíle vrtěl ocasem a chtěl se kamarádit. Jak se prali, tedy ten dobrman spíš vláčel Filipa po ulici a mě jak jsem držela vodítko po kolenou za nima. Majitelka psa vyběhla, ale pes jí vůbec neposlouchal. Nakonec jsme na psa společně lehly. Byla jsem dost potlučená kolena, lokte, roztrhané kalhoty, bunda. Muselo to vypadat dost hrozně, když jsem přišla domu manžel myslel, že mě srazilo auto. Filip naštěstí vyváz dobře, nebyl ani potrhaný. Ten pes ani nekousal, spíš po nás šlapal.
Proč Vám to celé líčím, nikdy jsem se psů nebála. Filip je třetí pes, kterého mám. Před ním jsme měli jezevčíky. Prvního psa mi manžel přinesl, i když psa v podstatě nechtěl, protože k nám chodili psi z celé ulice, tak to vzdal.
Ale teď se doopravdy bojím jít s Filipem na procházku. Bojím se volně pobíhajících psů. Je to spíš můj problém, než psí. Ten útok psa byl doopravdy zlomek vteřiny, a na to abych srážela cizí psy na zem a lehala na ně opravdu nemám odvahu, jednou mi to stačilo.
Můžete mi poradit kde jsem udělala chybu a jak se příště bránit. Nejhorší je takový ten pocit bezmocnosti. Děkuju.

Odpověď: Dobrý den, těší mne, že moje rady pomohly:-) Váš dnešní problém bude jistě zajímat hodně lidí. Taky se mi už několikrát stalo, že po nás (když jsem šel se svými psy na vodítku) vystartoval pes (jednou v noci i 2 NO najednou). Moji psi nejsou rváči ani jsem je k tomu nikdy nevedl a na majitele cizích psů jsem se už dávno odnaučil spoléhat, takže tyto situace řeším sám, i z toho důvodu, že nechci pravidelně navštěvovat veterinu s pejskem na šití...

První věc, kterou dělám, je maximální předcházení možnému konfliktu. Snažím se mít neustále zmapovaný terén kolem sebe a pokud potkám psa, na němž vidím dilema "zaútočit nebo ne", pošlu ho na dálku pryč. Jak - to bohužel nejde prozradit, nezlobte se:-) Ne že bych nechtěl - ale jsou to věci tak trochu "mimo naši realitu". Pokud se pes vynoří znenadání, pak ze sebe udělám toho nejsilnějšího psa v okolí a tuto informaci mu "psí komunikací" předám. Rozumný pes zjistí, že tady to nemá cenu a možný konflikt je zažehnán... pokud se přeci jen o něco pokusí, pak nastoupí metoda razantnější, ale nikdy to nejsou kopance nebo rány. Stačí tělesná komunikace, stejně jako mezi psy.

Já vím, já vlastně neporadil. Jenže - v tomto případě to skutečně nejde, protože je to téma na dlouho, určitě ne na psaní a určitě bych mnoha lidem připadal jako blázen. Ale jisté věci fungují a (musím to zaklepat!) nikdy jsem neměl problém ani s cizím psem, ať už na cvičáku nebo mimo něj. Ve chvíli, kdy mne cizí pes zaregistruje, jsou naše vztahy z 90% určené. Když se to snažím lidi učit na mých soustředěních, stále zjišťuji, že v člověku musí být to "Něco", co ho dokáže přiblížit psímu světu - a pokud to v něm není, je veškerá snaha marná. Tito lidé jsou schopni psa cvičit, ale nejsou schopni s ním komunikovat - bohužel.

Jenu radu Vám ale přeci jen dát můžu. Nikdy - v žádném případě nesmíte projevit strach. Nemusíte se válet po psu, nemusíte ho srážet na zem. Ale musíte umět si kolem sebe v okamžiku vybudovat hradbu naprosté sebejistoty (ne nepřátelství ani agrese), síly a klidu. Ta zklidní i potencionálně útočného psa. Zastavit se, nekřičet, nemávat rukama, nedat najevo jakoukoli negativní emoci, jen ze sebe vyzařovat tu sílu. Věřte mi, že každý pes vnímá Vaši auru, Vaše rozpoložení a cítí látky, které se vyplavují při strachu a nervozitě. Pokud přijde na to, že jste silnější, půjde jinam.

Vím, že to po tom zážitku pro Vás nebude snadné. Ale musíte to překonat, není jiná možnost - jinak se bude Váš strach ze psů jen zhoršovat. Nebudu Vám radit, jak se prát se psem, moje rada spočívá v tom, jak konfliktu předejít. Strachem ho jen přivoláte... i u psa, který by jinak nevšímavě prošel kolem. Buďte silná a nebojte se to dát najevo - zvládnete to:-)

 

  (20.10.2002)

Plemeno psa: boloňský psík
Dotaz: Dobrý den, vaše stránky se mi moc líbí a našla jsem tady už hodně dobrých rad, kterými se řídím a pomohly mi. Mám ale trochu zvláštní problém se svým pejskem, fenkou. Je hodná, rychle se učí, zdá se úplně zdravá a dělá mi jen radost. Je to můj první pejsek v životě, takže všechno je pro mě nové. Proto jsem ze začátku nepřikládala zvláštní význam tomu, že s prominutím smrdí. Myslela jsem, že všichni psi mají nějaký svůj pach a že je to normální. Jenže mě na to začali upozorňovat ostatní lidi, kteří k nám chodí a to jsou většinou takoví, kteří psy mají nebo měli celý život a to různé rasy. Každému se hrozně líbí, je nádherná, tak si s ní začnou hrát, ale po chvíli v rozpacích řeknou, že nějak smrdí. Přitom je Bobinka moc čistotná a už teď se nevyčůrá nikde jinde, než v koupelně na neprosakující podložku a to jen když nejsem doma. Nemám žádný problém, že by to udělala jinde v domě. Snažím se ji čistit, když přijdeme z venku, tlapky, čumáček, vyčesávám ji a už jsem ji i okoupala, ale je to pořád stejné. Pokud jde o krmení, nic nekvalitního jí nedávám a chutná jí. Dostává K9, pribiňáka, občas sýr, a někdy jí koupím kvalitní paštiku pro psy nebo nějakou konzervu s drůbežím masem, těstovinami nebo zeleninou, má to moc ráda. Dokonce jsem jí zkusila vyčistit zoubky, ale nic se nemění. Stolici má dobrou, pravidelnou a nejeví žádné známky nějaké nemoci. Je naočkovaná a odčervená. Můžete mi poradit, prosím?

Odpověď: Dobrý den:-) Skutečně každý pes má svůj pach - některá plemena silnější, některá (např. lajka) "psí pach" téměř vůbec nemají. Pach však bývá cítit i z ústní dutiny nebo je výsledkem trávicích procesů. Bohužel blíže nespecifikujete původ pachu Vaší fenky, takže v tuto chvíli nejsem schopen Váš problém řešit. Osobně bych soudil nejspíše na pach vydávaný ve spojitosti s trávicími procesy, zdrojem ale může být i kožní onemocnění...

Zkuste zjistit zdroj pachu - je však dost dobře možné, že je vše v pořádku a fenka "smrdí" normálně. Pokud něco zjistíte, napište:-)

 

  (17.10.2002)

Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor na tuto studii (vyšlo v novinách dne 26.června 2002  MF DNES) test suchého krmiva pro psy (pokus na 7 bíglech) výsledek:

Darling Frieskies

43,-Kč/1 kg

velmi dobré složení, jediným nedostatkem je vyšší obsah sójového proteinu

Koruna

18,-Kč/1kg

krmivo živinově a dieticky velmi dobré kvality až na mírné zvýšení obsahu vlákniny

ACANA premium

49,-Kč/1 kg

nedostatečně kryje energetické potřeby psa (závažný nedostatek)

Hasky Standard

26,-Kč/1 kg

velmi často plísně, málo soli a energie, obsahuje sóju

Frieskies Balance

48,-Kč/1 kg

vysoký obsah sójového proteinu (nejvyšší ze všech, hrubý nedostatek)

Albert

30,-Kč/1 kg

plísně, málo soli, málo vápníku (závažný nedostatek), nízký obsah tuku je příčinou nedostatečného krytí energetické potřeby

K9 Selection

68,-Kč/1 kg

velké rozmezí dávkování, ani při nejvyšší dávce nezajištěno dostatečné krytí energetické potřeb psa

Tesco

19,70 Kč/1 kg

plísně, vyšší obsah vlákniny, nižší obsah dusíkatých látek, málo energie, obsahuje sóju

Aport Ideal

21,-Kč/1 kg

obsahuje sóju, dává málo energie

Bono Banket

26,-Kč/1 kg

málo soli, málo energie, obsahuje sóju

Frolic

80,-Kč/1 kg

hodně soli, málo energie

Chappi Complete

27,-Kč/1 kg

hodně soli, málo tuku, nižší obsah energie

Purina Dog Chow

48,-Kč/ 1 kg

není uvedeno dávkování, velké množství sóji

Pedigree Adult

42,-Kč/1 kg

hodně železa, málo energie, obsahuje sóju

Sama krmím svého psa Acanou, byla mi doporučena jako nadprůměrně vyhovující, ale nyní si tak jistá nejsem, zda můj pes dostává to, co mu chci opravdu dát.

Odpověď: Dobrý den, tuto studii jsem svého času také četl, ale popravdě řečeno bral jsem ji s nadhledem - ono totiž je rozdíl mezi krmením laboratorního beagla v laboratorních podmínkách a krmením v praxi:-) Navíc vím že někteří výrobci krmiv tento test přímo soudně napadli, protože je zkreslený a výsledky neodpovídají pravdě. Jinými slovy - celou záležitost osobně nepovažuji za dostatečně prokazující kvalitu či nekvalitu některého krmiva.

Za dobu co mám psy jsem krmil Purinou, Eukanubou, Eaglem (štěněcí, dospělé, normální i zátěžové řady) a teď krmím K-9. V podstatě mi všechna krmiva přišla víceméně stejná - K-9 mi v současné době vyhovuje z hlediska poměru cena/kvalita, ale nemohu říci, že by byla lepší nebo horší než předchozí značky. Stravitelnost všech granulí je otázka do diskuze, protože oba moji psi (i ostatní, které znám) za sebou nechávají dost velký objem exkrementů - na druhou stranu běžné granule nejsou dietní strava, tak se není čemu divit. Samozřejmě v granulích nesmí být sója a nesmí být chemicky konzervované - to je základ pro výběr jakékoliv značky. Co se týká krmných dávek doporučených výrobci - já tomu říkám "dávka pro přežití", rozhodně to není množství, které psa udrží v kondici! Podle mých zkušeností je zapotřebí přidat ještě tak 30-60% dávky navíc, aby pes k něčemu vypadal.

Celý problém krmení bych viděl asi takto - jako mají lidé různé chutě a různé typy metabolismu, tak i psi. Co a v jakém množství vyhovuje jednomu psu daného plemene, nemusí vyhovovat druhému... Takže asi to vždy chce trochu experimentovat a zkoušet, ale pokud si vyberete značkové krmivo s tradicí, máte celkem vysokou pravděpodobnost, že svému pejskovi nedáváte žádné jedy. Krmivu Acana je vytýkáno, že "nedostatečně kryje energetické potřeby psa" (stejně jako K-9) - ano to je dost dobře možné, když jsem své psy krmil podle dávek doporučených výrobci, taky nevypadali nic moc (myslím tím hmotnost a osvalení, jinak bylo vše v pořádku). Zvýšil jsem denní dávky zhruba o 50% a oba jsou kluci jak buci:-)))

 

  (17.10.2002)

Plemeno psa: kavkazský pastevecký pes
Dotaz: Vazeny pane Dostal, nejprve Vas srdecne zdravim a moc Vam dekuji za Vasi trpelivost pri zodpovidani dotazu, ve kterych najde jiste hodne ctenaru uzitecne odpovedi. Obracela jsem se na Vas jiz take s dotazem, kdyz jsem vahala, zda si ke svemu dospelemu psu - kavkazskemu pasteveckemu psu, mam poridit jeste stenatko stejneho pohlavi. Nakonec jsem si ho poridila a nyni je "stenatku" jiz skoro 9 mesicu, vazi temer 60 kg a meri 80 cm! Co se tyka jejich spolecneho souziti, zatim je bez sebemensich problemu, tak budu doufat, ze i do budoucna si budou kluci rozumet.
Mam na Vas tedy jiny dotaz a tento dotaz se tyka stekani, a to u meho stenete. Oba psi ziji spolu v dostatecne velkem vybehu - pres den temer nestekaji - stene temer vubec ne a dospely pes minimalne, pouze pokud je na obzoru (tj. citi) v dosahu nejakeho psa, ktereho poklada za sveho nepritele. Proc Vam pisi tento dotaz, je noc - jakmile se totiz setmi (coz je cim dal tim drive) a absolvujeme vecerni prochazku, dam psy zpatky do vybehu, zacne stene stekat na cokoliv - ale ne z duvodu, ze by chtel jit domu nebo by postradal me - diva se do zahrady a steka (podotykam, ze si nevynucuje byt na zahrade, protoze tam neni zvykly pobyvat). Starsi pes se k nemu nikdy nepridava. Kdyz ho okriknu, prestane a za chvili se cela situace opakuje. Pokud ho necham stekat, vydrzi stekat nepretrzite hodne dlouho, ale nevim, jak dlouho, protoze mi polevi nervy a nakonec ho opet okriknu. Pote co je vecer nakrmen, zpravidla jeste par krat zasteka a pak je bud celou noc klid nebo nekdy v noci opet zacne stekat, ale obvykle po napomenuti (jelikoz mam okno nad nim) prestane.
Jelikoz v okoli bydli sousede, kteri brzy nemusi bavit jeho vecne stekani a uprimne receno ani ja nejsem nadsena, pokud me nekolikrat za noc vzbudi, byla bych rada, kdybyste mi poradil, jak situaci resit.
Tesim se na Vasi odpoved a preji hodne chovatelskych uspechu!!!

Odpověď: Moc děkuji a zdravím Vás i oba "pejsky":-) Kavkazani nepatří mezi uštěkané psy - plyne to již z jejich původního pracovního využití, kdy hlídali (a nadále hlídají) stáda proti vlčím smečkám a medvědům. Tyto predátory samozřejmě nezahánějí štěkotem, ale fungují jako tiší zabijáci - jsou neslyšní a maximálně efektivní a toto chování se s příchodem soumraku ještě více prosazuje. To, že Vaše štěně štěká, bych přičítal jeho nezkušenosti a psychické nevyzrálosti - určité genetické vlohy se probouzejí až později. Pravdou je, že v ideálním případě by měl zasáhnout starší pes jako "vychovatel", ovšem ve Vašem případě tomu tak bohužel asi není (nebo nemá možnost?).

Proto bych především na Vašem místě vyzkoušel, zda bude štěně štěkat i v případě, že s ním budete Vy ve výběhu. Pokud přestane, je to jasné - necítí se jistě a ve Vaší přítomnosti nejistota mizí, jste autorita a "máte vše pod kontrolou" - tento pocit nemá ze staršího psa. Pokud by štěkal nadále, pak ho musíte vychovávat jako pes - za štěknutí rychlé a krátké sevření čumáku a hluboké zavrčení, popřípadě štípnutí do ucha (u 60kg "štěněte" je nutno vybrat citlivější část těla než je kůže na krku:-)). Zkuste výše uvedený postup (denně!), dejte tomu trochu času (alespoň 14 dní) a teprve až budeme znát příčinu, můžeme aplikovat další postup. Okřikování na dálku není nejlepší, daleko účinnější bude, pokud to pejskovi vysvětlíte zblízka s pomocí fyzického kontaktu:-)

V každém případě by to chtělo věnovat v nejbližší době štěněti zvýšenou pozornost a více společně stráveného času a procházek v rušném prostředí. V tomto období (kavkazani dospívají až ke 3.roku věku) se jedná psychicky nevyzrálého jedince, který se teprve musí naučit určité sebedůvěře a vyrovnanosti - a k tomu ve výběhu příležitost nemá, v rušném prostředí ano...

 

  (17.10.2002)

Plemeno psa: pudl
Dotaz: Dobrý den, dodatečně děkuji za předešlé rady, hodně jsem jich už uskutečnila a jsem spokojená. Máme však další problém. Bessynu máme asi 3 měsíce a je z útulku. Je to dvouletá fenka. Je to asi týden, co jsem si všimla, že jí začínají vypadávat chloupky. Jsou to vlastně chomáče chlupů a mám jich plný byt. Protože je to mazel a máme ji doma v bytě, samozřejmě ji čas od času celou vykoupu. Používám psí šampon, který by měl zabránit vysoušení pokožky. Tudíž si myslím, že příčina je jinde. Taky si teď začíná honit ocásek a když ho nemůže chytnout začne si zuřivě kousat zadní packu. Já ji za to napomínám, ale dělá to pořád a zdá se mi, že častěji. Děkuji za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:-) Příčin může být několik. Pudl patří mezi plemena nelínající, ale otázkou je, zda Vaše fenka je skutečně čistokrevná - pokud ne, pak se může jednat o prachobyčejnou výměnu srsti a vše je v pořádku. Nebo může jít o reakci právě na šampon - i psí šampon pokožku psa vysušuje! Také může jít o kožní chorobu nebo alergii na bleší kousnutí, takto na dálku skutečně nelze příčinu diagnostikovat... Prohlédněte jí podrobně celou pokožku pod srstí, zda se tam netvoří lupy, strupy a podobné nekalosti a pokud by se Vám celá záležitost skutečně nezdála, pak vezměte fenku k veterináři - to je nejjistější postup. Držím palce:-)

 

  (17.10.2002)

Plemeno psa: NSDTR
Dotaz: Dobrý den, zajímala by mne následující věc. Můj Endy mi teď 2x po sobě udělal to, že když jsme byli u veterináře, zvedl nohu a označil si jednou kachličky a podruhé nohu stolu. Můj první pes to nikdy neudělal. Stejná věc se mi stala i teď na výstavě. Vystavovalo se v hale a já musela Endu hodně hlídat, jinak měl tendenci vevnitř kde co značkovat. Doma absolutně nic takového neudělá, ani na chalupě nebo na návštěvě. Dělá to proto, že tam cítí ostatní psy???
Taky dělá to, že když venku čůrá, zvedá tak nesmyslně vysoko nožku a tak vyvrací celé tělo, že po chvíli častoktát spadne, prostě neudrží rovnováhu, jak je prohnutej. Všimla jsem si, že ZR od mojí kamarádky zvedá nohu jen malučko a někdy dokonce čůrá jako štěně. Čím to je??

Odpověď: Dobrý den:-) Endy je jednoduše řečeno pes se silně vyvinutým sexuálním pudem. Tito psi mají potřebu přeznačkovávat cokoliv, kde cítí přítomnost jiného psa-samce, je to přesně jak říkáte - prostě cítí jiné psy. Ze stejného důvodu se snaží značkovat co nejvýše - je to jednoduché, čím výše je značka umístěna, tím o "většího" a zajímavějšího psa pro fenky se jedná jedná a Endy chce vypadat největší na světě (na velikosti záleží:-)). Je to jasné a přímočaré, jako tolik jiných věcí ve psím světě...

Na opačném pólu jsou buď mladí psi nebo s jedinci s nepříliš výrazným samčím sexuálním pudem (značkují málo, často močí jako štěňata). Nevím, jak starý je ZR Vaší kamarádky, ale pokud se jedná o mladého psa, vše se může ještě změnit... Je to všechno hra a (ne)vyváženost hormonů - stejně jako u lidí i u psů určují jejich sexuální chování (do kterého patří i značkování) a jejich hladina se v průběhu dospívání může výrazně měnit.

 

  (13.10.2002)

Plemeno psa: trpasličí pinč
Dotaz: Dobrý den, děkuji za všechny vaše předešlé odpovědi-moc mi pomáhají. Ale vrátím se ke svému dotazu ohledně zachovávaní čistoty. Radil jste mi, že mám vydržet, že to časem přejde - to jí bylo 6 měsíců. Ted je jí 8 měsíců a dnes ráno se mi stalo něco, co už přerostlo moje nervy a regulérně jsem se rozbrečela. Mám bohužel  Amálku u sebe v jednom pokoji a nemám možnost jí dát někam mimo.(mám tam koberec a čekám na chvíli až ho konečně vyměním za nový nepročůraný - tenhle už jsem několirát čistila strojem). Na postel bohužel vyskočí a my se snažili naučit jí, že na postel může jen, když jí řekneme, ne když ona sama  chce-samozřejmě, to zkouší za den třeba 100krát-tak ji 100xříkáme, že nesmí. To, že mi začala na posteli ničit froté prostěradla -to jsem nějak překousla(netrestala jsem ji za to, protože to vždycky udělala, když jsem byla v práci (kousací kostičky k dispozici má)-jen jsem ji k tomu vždycky dala a říkala fuj,  nesmíš. Pak už se ale začala pouštět, když proškrábala prostěradlo, do matrace. Taky jsem to nějak  zvládla (vím,že je v pubertě), ale dnes ráno mi skočila do postele, tak už jsem ji tam nechala a než mi zavonil budík jsem tam spolu spali, zastlala jsem peřiny (ty tam nechat nemůžu), pak jsem jí poslala na místo, že si udělám ranní hygienu (cca 3minuty) a půjdem ven, přišla jsem Amálka byla vzorně na svém místě, pochválila jsem jí a najednou koukám, na matraci obrovitejk flek - regulérně se mi vyčůrala do postele. Už to nějak nezvládám, je fakt, že v sobotu a neděli je vše v pořádku a nestává se, že by si ulevila doma, ale přes týden je to jiný, tak jsem ještě zavedla jedno venčení navíc-jak jste radil, ale nemyslím, že by dnes ráno nemohla  vydžet (když s ní jdu večer v 21,00, tak vydrží i do 10,00 do rána a dnes jsme šli jako každý den v 6,45hod). Mám strach, že se z ní začíná stávat nečistotný pes a že jsem něco zanedbala, ale nevím, co -snažila jsem se celou dobu vychovat ji k čistotě a k poslušnosti. Když potkávám ostatní páníčky s pejskama všichni se diví, že ještě čůrá nebo i kadí doma, že ty jejich to udělali snad 2x za život-no řeknu vám, moc velká vzpruha to není. :-))) Předem děkuju za odpověd, i za možnost vyzpovídat se někomu o psích problémech.
P.S. DO kolika měsíců si myslíte, že je optimální,aby si takhle ulevovala doma???? Potom, co se stalodnes ráno jsem jí vynadala a potrestala, pak jsem si s ní na procházce nehrála a ani doma jsem jí neházela hračky a nechala jsem jí na místě, nakrmila jsem jí když jsem odcházela, abych se s ní nemusela loučit, aby věděla, že tentokrát to bylo moc fuj -je to v pořádku?, nebo jak jí dát najevbo, že jsou věci, který prostě od příště NESMÍ!!!!

Odpověď: Já vím, že je to takříkajíc "o nervy":-) Ale věřte mi - jediným lékem na Vaše problémy je jednak vydržet, protože Amálka ze svých telecích let vyroste (a nebude to trvat roky, počítejte tak ještě 3-4 měsíce), jednak se nebát a vychovat svého pejska tak, aby přesně věděl co může a co ne. Není to o tvrdosti, je to hlavně o té důslednosti a dostatečné dávce razance, jak jsem tu už mnohokráte popisoval. Jakmile přistihnu milého pejska s něčím v tlamičce, co tam nemá co dělat, okamžitě vysvětlím - razantní plácnutí přes čumák (aby vědělo, jaká část jeho "já" se provinila) a ostré pokárání "Nesmíš!" (vždy a za každých okolností). Štěně to ještě jednou dvakrát zkusí, ale pak už ne. Toť lék na Vaše prostěradla a matrace...

Co se týká vyprazdňování doma - žádný pes (a fenka už vůbec) to nedělá doma rád. Udělá to ze tří příčin - buď už skutečně nemůže vydržet, nebo se jedná o zdravotní poruchu nedostatečné funkce svěrače, nebo jednoduše pejsek ještě psychicky nedorostl a udržování vlastního teritoria v čistotě mu ještě nic neříká. Psychický vývoj psa je závislý na plemeni, pohlaví i konkrétním jedinci. S tím nelze udělat nic jiného než se vyzbrojit trpělivostí a vydržet. Vím, o čem mluvím, zažil jsem u svých psů obě varianty - jeden se naučil čistotnosti od 3 měsíců věku, druhému to trvalo asi do 9.měsíce - ale zde hrála velkou roli právě ona psychická nedospělost. Takže opravdu VYDRŽTE! Nebude to už trvat dlouho a rozhodně to nebude trvat věčnost:-)

Nemá nikdy smysl trestat psa za to, co provedl před pěti minutami, hodinou, včera... Psi žijí přítomností a pokud následuje trest až po nějaké době po přečinu, pes neví za co je trestán. Je pak jen zmatený a výsledkem je nedůvěra vůči majiteli, protože ten se ze psího pohledu chová naprosto nevypočitatelně a jeho pes neví, co od něj může čekat. To je právě rozdíl mezi uvažováním a životní filozofií lidí a psů - a ten je nutno vždy respektovat!

Držim palce a přeji pevné nervy, ale věřte, je to jen otázka času a Vaší výchovy:-)

 

  (13.10.2002)
Pavla Barochová
Plemeno psa: tibetský španěl
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poradit s výchovou. Máme psa, tibetský španěl - 2,5 roku. Už jako malý nesnášel jezevčíky, tak jsme se jim radši vyhýbali. Nyní si dovoluje na každého velkého i malého psa i fenku. Nejprve se očuchají, pak to v něm začne chrčet a nakonec zákeřně skočí zezadu po krku. Nelíbí se mi, že je takový provokatér a rváč. Děkuji za radu a přeji krásný den.

Odpověď: Také přeji krásný den:-) V této situaci se nemůžete zachovat jinak než jako silnější pes a vůdce smečky. Ve chvíli, kdy se Váš pes chystá zaútočit, po něm skočte, hlavu mu přitiskněte k zemi a dívejte se mu do očí, dokud neuhne pohledem. Tímto mu dáte jasně najevo, že on tu není od toho, aby startoval po psech, kteří se mu z nějakého důvodu nelíbí. Vy rozhodujete - stejně jako vůdčí pes nebo vlk ve smečce. Víte, jaká by vznikla anarchie, kdyby si každý jedinec ve smečce dělal co by chtěl? Zkuste, buďte důsledná a rychlá a uvidíte, jak za krátký čas Váš pejsek bude předstírat, že jezevčíky vůbec nezná:-) Doporučuji v začátcích mít psa na vodítku - Váš zásah musí být bleskurychlý, nejde psa honit po okolí...

 

  (13.10.2002)

Plemeno psa: papillon
Dotaz: Pekny den, chtela bych poprosit o radu. Mame doma 2 papillonky (oba jsou samci), jednomu je 8 let a druhemu 3 roky. Posledni dobou nam nektery doma zacal vsechno obcuravat. Ja si myslim, ze to dela ten starsi a ze to dela naschval. Nikdy se nam nepodarilo prichytit pachatele pri cinu. Nevime, jak je to odnaucit. A i kdybychom pachatele prichytili, tak ten starsi se strasne spatne tresta, vzdycky zacne hystericky stekat. Jedine co pomuze, je vyhodit ho za dvere (rict mu: "ven" a on jde). Ovsem ani tohle nam zatim problem obcuravani nevyresilo. Mladsimu staci vynadat a zda se, ze pochopil, ze priste to delat nema. Predem moc dekuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:-) Značkování je u psů mimo jiné i vyjádření určité sebejistoty a dominance. Zcela submisivní jedinec neznačkuje, dělá jako že není, jen aby o něm nikdo nevěděl - jedinec silně dominantní označkuje kdeco a čím výš, tím líp. V případě Vašich psů usuzuji na nevyjasněné a nevyrovnané poměry mezi psy a Vámi, jeden z nich má potřebu stát se vůdcem smečky a dává to najevo i "přivlastňováním si" revíru (tedy Vašeho bytu). Opět nelze dělat nic jiného než stát se konečně vůdcem smečky - jasným, nepopiratelným, tzv. superalfa jedincem. Už to, jak popisujete trestání staršího z obou psů, napovídá, že tomu tak není a smečková hierarchie u Vás nefunguje jak má. Pokud by fungovala, žádný z obou psů by si nedovolil značkovat! Skutečně to tak je - nefungující smečka je příčina Vašeho problému, pokud ji dáte do pořádku (doporučuji přečíst dřívější příspěvky na téma "smečka"), odezní i značkování... Diagnóza je jednoduchá, ale náprava je jen a jen ve Vašich rukách. Nejde zde o odnaučení, nejedná se o zlozvyk, vyhazování psa za dveře jako trest je nesmysl.

 

  (9.10.2002)
Ladislava Stejskalová
Plemeno psa: rotvajler
Dotaz: Vážení, sháním co nejvíce informací k našemu pejskovi. Syn si našeho Cézara pořídil, strašně po něm toužil, ale má to háček nemá na něho čas! Takže jak se dalo předpokládat starost o něho jsem přebrala já. Tak jak jsem proti němu protestovala, tak dnes je to můj veliký miláček!! Snažím se aby se mu u nás líbilo ale zároveň mám starost, abyjsme se ho třeba zachvíli nebáli. Soudím podle různých zpráv z tisku a televize. Našemu psovi je 6 měsíců. Když jdeme na procházku a není na vodítku, tak na mne vždycky počká, když promluvím, ani nemusím křičet. Základní věci taky ovládá sedni, lehni do boudy. Je mi ale jasné, že stím nevystačíme. Prosím tedy co nejvíce pokud je to ve Vašich silách- jak cvičit, jak se k němu chovat, čím krmit, odkdy cvičit, jestli to zvládneme sami. Nechceme z něho žádného přeborníka,ale aby to byl pes hodný, poslušný a aby nikomu neublížil. Máme ho nějak vychovávt aby hlídal dům, a nebo to má už v krvi? Přečetla jsem už tam a zpátky knihuod EsterVerhallenové,ale slyšela jsem zase kritiku,že se všemu nesmí věřit. Tak prosím poraďte, nebo alespoň nějakou literaturu u nás dostupnou. Děkuji předem.

Odpověď: Rotvajler patří mezi plemena přirozeně ostražitá, ostrá a velmi silná. Na druhou stranu u rotvajlera při správném vedení nebývá zásadní problém s poslušností a ovladatelností. Ovšem - nejedná se o plemeno, které by si člověk měl pořídit jako prvního psa, navíc vždy je nezbytně nutná zvládnutá výchova a později výcvik pod odborným vedením (nezpomeňte, že dnes máte doma štěně, ale za pár měsíců již budete mít psa, který bude velmi sebevědomý a přirozeně dominantní - pak teprve zjistíte, jakou máte skutečně autoritu!). Výcvikem rozumějme poslušnost a ovladatelnost, nikoli rozvíjení agresivity a zloby.

Proto doporučuji přihlásit se do některého výcvikového zařízení, kde bude kladen důraz na zvládnutou poslušnost za použití vhodných výcvikových metod. Pokud se týká hlídání, rotvajler má k této činnosti přirozené vlohy a není třeba ho zvlášť cvičit. Navíc je to pes, který již svojí vizáží a pověstí má velkou šanci odradit většinu lumpů...

Pokud hledáte vhodnou literaturu, doporučuji navštívit nejbližší dobře zásobené knihkupectví - v dnešní době pro každé populární plemeno seženete publikací více:-)

 

  (9.10.2002)
Radka a Rony
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji dobrý den. Chtěla bych se Vás zeptat, na jak dlouhé procházky smí chodit štěně staré 4 a půl měsíce? Náš Rony je přes den na zahradě a dopoledne a navečer s ním chodíme asi tak na 1km procházky do okolí, kde si volně pobíhá. Na procházky se vždycky moc těší a únavu jsme na něm nikdy nepozorovali. Bohužel jsem museli k veterináři, protože začal pokulhávat na pravou přední. Prý jak rychle roste, tak to chrupavky v kloubech nezvládají a je zřejmě přetěžován. Teď dostane 3x po 2 injekcích a má mít klid. Opravdu je po prvních injekcích kulhání lepší. Jinak krmíme granulemi K9 a přidáváme lžíci BIOCALu od veterináře. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:-) Nepřijde mi, že by ty procházky byly zvlášť náročné - pokud štěněti necháte jeho tempo a nejeví známky únavy (polehávání nebo "zašprajcování" se na místě), pak je to v pohodě a kulhání bych přičítal spíše nedostatku vápníku nebo některých živin, popřípadě v kombinaci s ne zrovna optimální vahou psa... Nevím, musel bych štěně vidět. Ale mohu Vám říci, že neznám zlatého retrívra "moderního" typu, který by neměl růstové problémy! Lidé zase šlechtili, až přešlechtili...

Po těch injekcích se kulhání zlepší, já vím. Ale přeci jen - hlídejte váhu a přísun vitaminů a minerálů. K-9 je v pohodě, BIOCAL bych spíš zaměnil za IrishCal plus Chassoton jako kloubní výživu. Vypadá to, jako bych dělal IrishCalu reklamu, ale není to tak - u mých psů se mi opravdu osvědčil a neznám ze svého okolí nikoho, komu by nepomohl. Strašně moc totiž záleží na vyvážení z hlediska poměru jednotlivých prvků... a v tom je jmenovaný přípravek skutečně dobrý.

 

  (9.10.2002)
Petra
Plemeno psa: NO x husky
Dotaz: Dobrý den,jsem moc ráda že jsem našla Vaše stránky a hlavně poradnu.Všechno je tady super,hlavně Vaši psi.Pročetla jsem si starší příspěvky a tak jsem asi trochu našla odpověď na svůj problém,ale i tak Vás budu obtěžovat ať něco nezanedbám.Stěhujeme se s přítelem do rodinného domku a shodli jsme se že si pořídíme psího kamaráda.Protože moji rodiče měli doma psa a přítel má spíše  ze psů strach tak výchova zbude nejspíše na mě,stejně jako u psa mých rodičů.A tady je ten problém.Pes mých rodičů se jmenuje Ben a je to kříženec(matka foxteriér+knírač a otec kříženec špice),je malého vzrůstu a nyní je mu 10let.Jako štěně byl moc hodný,čistotný.Hrával si bez nějakých problémů se psy.Celá rodina se s ním mazlila,ale o nějaký výcvik nikdo ani nezavadil.Tak jsem se mu začala věnovat.Všechno pochopil velice rychle(sedni,lehni,zůstaň,ke mně,fuj).Je moc chytrý a romazlený(spí s rodiči v posteli,maminka ho krmí kuřátkem).Po čase začaly problémy s tím že začal být agresivní.Jak na psy tak na nás.I když jsem ho cvičila tak jako vůdce smečky si vybral otce,toho poslechne na slovo.Mě když jsem s Benem byla sama venku tak taky,protože jsem ho mohla usmněrnit.Bohužel když s námi šla mamka,on něco udělal tak ho bránila před trestem "vždyt se nic hrozneho nestalo".A to říká i když nás Ben doma napadne.Pes ví že něco udělal a jde se schovat k mamce a ta ho brání.Agresivní je zřejmě kvůli špatné socializaci ve smečce,jak jsem se dočetla.Ale i tak se chci ujistit že jsem ve výchově něco závažného nezanedbala,co by mohlo být u většího psa nebezpečné(na cvičák buhužel namám možnost docházet).Doufám že je můj příběh pochopitelný a že se v něm vyznáte a neudila jsem Vás.Ještě na závěr pár dotazů.Náš nový pejsek je kříženec ovčáka a haskyho je to fenka,jsou jí 4 měsíce a za týden si pro ni jedeme.Teď bydlí se svou mámou na zahradě.Máme ji ponechat na zahradě nebo brát domů?Četla jsem že kastrace u feny pomáhá zabraňovat zadravotním problémům,co si o tom myslíte?O krmení jsem se z Vašich stránek již poučila.Co si myslíte o granulích ACANA?Moc děkuji za pomoc a omlouvám se za dlouhý dotaz.

Odpověď: Dobrý den, velice mě těší, že se Vám moje Psí stránky líbí. Svým pejskům Vaše hodnocení vyřídím - určitě je to potěší stejně jako mě:-)

Výchova psa je vždy náročná, pokud ji člověk bere zodpovědně, a vždy se člověk dopustí nějakých chyb. Jen se musí snažit, aby těch chyb nebylo moc,aby nebyly závažné a aby nenapáchaly nevratné škody na citlivé psychice psa... Až budete mít vlastního pejska, zjistíte, že je zas úplně jiný než byl Ben a že stejně musíte začít se vším od počátku. Jediné, co Vám teď mohu poradit, je - od samého začátku budovat vzájemnou důvěru, ale i určit mantinely, být své fence kamarádem, ale i spravedlivým a důsledným vůdcem smečky. Pokud tyto věci zanedbáte, už je velice těžké je dohánět v pozdějším věku...

Pro křížence NO x husky to bude platit obzvlášť. Jako fenka bude poddajnější a lépe zvladatelná, ale těch 50% krve husky Vám pořádně zamotá hlavu. V každém případě bych ji aspoň tak do půl roku věku brával do domu, ať má čas zvyknout si na Vás a na lidi. Později bude chtít pravděpodobně sama být venku - husky jsou psi do přírody, jsou otužilí a touží být venku, ten NO to nepotlačí - geny husky jako přírodního plemene budou mít vždycky navrch. Co se týče kastrace fen - můj názor znáte z této Poradny, navíc dodnes nebylo prokázáno, že by kastrace skutečně měla blahodárný vliv na zdraví feny - osobně o tom velice pochybuji, protože příroda jedná velice racionálně a pokud by tomu tak bylo, pak by asi samičky všech živočišných druhů byly "sestrojeny" docela jinak:-) Granule ACANA - solidní průměr. Uvidíte, jak budou Vaší fence prospívat, můžete klidně zkusit i jinou značku...

 

  (7.10.2002)

Plemeno psa: Shiba-Inu
Dotaz: Dobrý den (večer, ráno - jak máte zrovna čas :) Nejprve Vám musím vyslovit velikou pochvalu za Vaší poradnu a stránky celkově - našel sem tu již spoustu rad a dobrých nápadů :) A samozřejmě jako většina i já mám dotaz (-y :) Jelikož mám doma štěně Shiby staré 11 týdnů tak je mi jasné že ještě nevydrží na 100% s venčením (i když se jí to už jednou povedlo :) co mě více zaráží že občas se vyčůrá i do pelíšku - což jak píšete většinou i takováto miminka zvládají a hlavně u Shib se říká že jsou hodně čistotné :( někdy se jí dokonce stane že se počůrá snad ještě ve spaní nebo těsně po probuzení - napadlo mě jestli není nastydlá nebo tak něco? Také loužičky které zanechá (většinou v kuchyni na linu) jsou dost veliké na takového prcka (odhadem 2,5-3kg) někdy mi připadá že tam spíš někdo vylil půlitr :)) jinak žere suché granule - momentálně Eukunaba, ale moc jí nejedou tak přemýšlím o Bosch nebo K-9? ale samozřejmě k nim má vždy misku s čerstvou vodou a o víkendu dostává k obědu pacholíka :)
Ještě bych se rád zeptal (pokud máte s tímto plemenem zkušenosti) kdy s ní začít chodit na cvičák - vím že v jedné odpovědi uvádíte 4měs. (tuším že to byl NO) ale vzhledem k jejich povaze bych nerad něco zaspal :) předtím sem měl "čistokrevného voříška" taky fenku a ta byla vyloženě samouk - všechno pochopila velice rychle a perfektně si to pamatovala :)
Předem děkuji za Vaši odpověd a pomoc a omlouvám se za to že sem se tak rozkecal :)

Odpověď: Dobrý den, nejprve díky za pochvalu mých Psích stránek :-) K Vašim dotazům - vždy jsem psal, že naopak tak malá štěňata jako je Vaše shiba nedokážou ovládat své vylučování!! Přečtěte si prosím příspěvky týkající se této problematiky, skutečně jsem nikde netvrdil opak:-) Štěně má potřebu vždy po probuzení a po hře a protože nedokáže moč zadržovat (tato schopnost se vyvine až v půlroce věku), vyčůrá se tam, kde zrovna je, popřípadě tam, kde je mu to příjemné - tedy klidně i do měkkého pelíšku... Vaše fenka určitě nastydlá není a samozřejmě, jak roste a víc pije, tak i ty loužičky jsou čím dál objemnější.

Pejsek plemene shiba-inu už ke mně taky chodil. Pokud si vzpomínám, byly mu taky zhruba 4 měsíce, když začínal (skutečně se mi u štěňat tento věk velmi osvědčuje) a byl šikovný, i když samozřejmě temperamentní a osobnost, jak už shiby bývají... Doporučuji začít na těch 4 měsících, vzhledem ke povahovým specifikům plemene shiba-inu bych rozhodně nečekal déle. Ovšem v každém případě výcviku musí předcházet citlivá výchova a cvičák vybírejte opatrně - rozhodně ne takový, kde uvidíte pouze německé ovčáky...

 

  (7.10.2002)

Plemeno psa: drsnosrstý trpasličí jezevčík
Dotaz: Mám dotaz pouze obecný. Proč vlastně psi po každém vyčůrání hrabou jako by po sobě poklízeli :-)) ? S čím to souvisí? Je to jen dotaz v žádném případě to svého jezevčíčka nechci odnaučit, když tak hezky po sobě uklízí :)

Odpověď: Oni po sobě neuklízí:-) Příčina je zcela jiná - psi mají pachové žlázky i na polštářcích na tlapkách a proto i tímto způsobem zanechávají svůj nezaměnitelný "podpis"...

 

  (7.10.2002)

Plemeno psa: basenji
Dotaz: Přeji Vám hezký den, tak se na Vás obracím opět se svým (vlastně psím) problémem. Máme ho pořád stejný, řekla bych, že se snad i zhoršil... Teď už je mé fence Haky osm měsíců, ale problém s absolutním požíráním všeho co najde, nám zůstal. Má za sebou už i první hárání, začala už v půl roce. Zdá se mi, že je teď klidnější, není už tak potrhlá a taky lépe poslouchá. Se psy si hraje pořád, ale už to nevydrží tak dlouho. Za chvíli ji to přestane bavit, zaboří čumák do trávy a doslova luxuje úplně všechno! Dělala jsem, co jste mi radil. Když byla u mě, rychle jsem ji plácla přes čumák a řekla důrazně "fuj". Teď to vypadá takhle: Když je na vodítku, i na tom flexi a je ode mě i pět metrů a já řeknu "fuj", věc bez větších problémů pustí a jde dál. Když ne, vytahám ji za kůži a plácnu. Vidím, jak ji to strašně láká, jak se na mě koutkem oka dívá, jestli se dívám já a jestli si zase může něco z té země sebrat. Moc dobře chápe, co znamená fuj a že si nepřeju, aby to dělala. Ale je to očividně silnější než ona. Když je navolno, žere všechno a bez rozpaků. Nemám šanci ji v nestřežené chvíli plácnout, je vždy v bezpečné vzdálenosti. Řekněte mi, co je tak dobrého na papírovém kapesníku nebo na sáčku, který rozkouše a sežere? Taky se láduje suchou trávou, nebo tou čerstvě posekanou, nepohrdne úplně suchým rohlíkem nebo tvrdým chlebem... V našem parku nejsou odpadkové koše, tak si asi dovedete představit, jak to vypadá kolem laviček. Doslova ráj pro naši Haky! Až to všechno pěkně spořádá, jde to zapít vodou z kaluže. Spousta lidí nad ní v parku kroutí hlavou, že tohle kdyby udělal jejich pes, tak že se bude týden léčit s průjmem. Je teda pravda, že za celou dobu co ji mám, od jejich sedmi týdnů, tak nikdy neměla průjem. Já jí teda nezakazuju pít vodu z kaluže. Od mala je na to zvyklá. (Připadá mi to rozumější, než kupovat psovi balenou vodu a pak když se chudák žíznivý napije jiné vody, tak na to doplatí a je mu špatně). Krmím ji teď už jen dvakrát denně (granule K9), ráno kolem deváté a pak večer kolem šesté. Krmím ji záměrně asi hodinu před onou večerní procházkou, kdy jdem do parku za jejíma psíma kamarádama, aby neměla hlad a nežrala tolik ty fujtajbly. Když jsem ji zkusila nakrmit až po ní, tak to byla hrůza ještě horší. Zrovna včera ji měl nakrmit přítel, byla jsem pryč. Samozřejmě zapoměl, tak když jsem přišla domú, nakrmit už jsem ji nestihla a šli jsme hned ven. Samozřejmě se nakrmila sama, ale nějak ji to na lačno nesedlo a po cestě zpět, asi po necelých dvou hodinách v parku, to šlo ven. Raději jsem ani nerozebírala, co všechno zase sežrala... Takže raději zůstanu u krmení hodinu před procházkou. Já už jsem z ní ůplně zoufalá, nevím, jak ji to odnaučit. Když ji vidím, že něco žvýká, už jen kroutím hlavou nebo mávnu rukou. Dkyž ji řeknu fuj, dělá, že neslyší. Když jdu směrem k ní, uteče. Teď třeba zkouším, že když něco žere, přivolám ji ke mě. Buď jde hned a po cestě to pustí nebo to cestou ještě rychle sežere. Nebo když je to obzvlášť moc dobrý úlovek, tak nejde, až to sežere. Musím u sebe nosit pořád nějaké dobroty, jinak by ani nepřišla. Ví, že když přijde, tak něco dostane. Včera jsem předpokládala, že bude požírat víc, než jindy, tak jsem jí dala náhubek. Ale to je po procházce, protože se mi s ním neustále otírá o nohy a chce ho sundat. Nechce si ani hrát se psy, vrčí na ně a je nepříjemná, protože je nemůže při honění štípat. Tak jsem jí ho nakonec sundala a ona si hrála. Pak se začale zase krmit. Basenji mají s tímhle všeobecně problém, vím, že její matku to neodnaučili do dnes a to už má osm let. Není to problém štěněcího věku. O polodivoké basenji v Africe se nikdo nestará, žijí na skládkách a prakticky se živí odpadky. Takže to ti naši psi mají asi silně zakódováno. Ona vážně skonzumuje všechno, má snad splachovací žaludek. Jen se bojím, aby se jednou třeba něčím neotrávila nebo nesežrala něco jinak nebezpečné. Co myslíte, mám to vzdát nebo vydržet a bojovat? Ale jak? Já už vážně nevím, jakou metodu zvolit. Za radu Vám předem moc děkuji, mějte se pěkně. A přeji Vám hodně radosti s Vašimi psy...
PS: moje Haky je ten basenji u Vás ve fotogalerii...

Odpověď: Hezký den:-) Basenji je podobně jako lajka přírodní plemeno a určité sklony má v sobě velmi silně geneticky zakódované. Tak silně, že je u některých jedinců nemožné je eliminovat, lze je jen potlačit - méně či více. Zcela Vás chápu, že Hakyino požírání všeho možného Vás velmi zlobí a že se o ni i bojíte. Ale smiřte se s tím, že pokud nebudete mít fenku pod přímou kontrolou, vždy bude nutkání zbaštit na co přijde silnější... S tím se nedá dělat o moc víc než co děláte v současné době a u čeho taky setrvejte - tedy dávat jasně a zřetelně najevo nelibost pokaždé, když udělá co nemá a pokud budete moci, v nežádoucí činnosti jí vždy zabraňte. Na druhou stranu - spoléhejte na zdravé přírodní instinkty plemene basenji a věřte tomu, že ji budou varovat před vším, co by jí mohlo ublížit (pokud to "něco" bude přírodního původu, zafungují obranné instinkty 100%). Takže - vydržte, nic nevzdávejte a věřte přírodě. I tomu, že jak bude dospívat, tak i sklon k požírání všeho možného bude postupně slábnout...

Nemá smysl Haky neustále okřikovat a kárat, stejně si udělá co chce protože je rychlejší a důsledkem by bylo jen to, že před Vámi začne utíkat, což by bylo zdaleka to nejhorší. Já jsem v období, kdy můj Šedy zbaštil na co přišel, taky obětoval jeho úlety (ve chvílích, kdy byl jednoduše tak daleko, že jsem po něm skočit nemohl) ve prospěch důvěry a přivolání, přes mnohdy nevěřícné reakce okolí - a věřte mi, dnes se mi to bohatě úročí. Má ke mně důvěru, neutíká a když je zapotřebí, ostré "Fuj!" stačí... Basenji a lajka mají hodně společného, opravdu Vám vřele doporučuji stejný postup:-)

 

  (2.10.2002)

Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever
Dotaz: Přeji Vám pěkný den a obracím se na Vás s několika dotazy. Z Endy se začíná stávat sebevědomý mladý pes. Taky opět začal zkoušet, kdo bude u nás vůdce:-))).
Prozatím je k ostatním psům tolerantní, někteří ho zajímají více, někteří vůbec. Nikdy psa sám nenapadl, ale jakmile na něj nějaký pes začne vrčet, začne vrčet taky a pokud bych nezasáhla, začal by se rvát. Fenečky otravuje, ale nikdy po nich nestartuje, i když ony po něm vyjíždí. Nechá si od nich líbit všechno. Problém mám s těmi psy. Můj známý, taky majitel tollera je teď v situaci, kdy po tom, co byl jeho pes pokousán, útočí docela často na ostatní psy - samce. Byly jsme u nich na víkend - je to asi měsíc. Enda tam byl Rikim často napadán. Vyhýbal se mu, ale pak začal taky vrčet a rvali se jak koně. Dva dny jsme je tahali od sebe za ocas. Z toho ovšem byly chvilky, kdy leželi vedle sebe a byli v klidu. Mám za to, že majitel Rikiho mu měl dát důrazně najevo, že si tyto výpady proti Endymu nepřeje, což se ale nestalo. O to mi ale nejde. Od té doby je Enda nachystaný k rvačce, pokud na něj jiný pes začne vrčet a já se bojím, aby jsme neskončili tak, že by mi začal sám napadat ostatní psy. Na cvičák, kam docházíme chodí taky střední knírač. Párkrát na sebe vrčeli i po sobě vyjeli - bylo to o fenu, ale k ničemu vážnému nedošlo. Domluvila jsem se s majitelem toho knírače, že je nebudeme oddělovat, jen ať si spolu běhají. Jen je sledujeme. Dlouho byl klid. Teď byli oba na úvaze vedle sebe a začali na sebe vrčet a startovat - nemohli na sebe dosáhnout. Majitel knírače tam nebyl, tak jsem si stoupla mezi ně se slovy - tak to kluci ne - jenže Enda vrčel pořád a tak jsem ho chytila za kůži za krkem a on se v zápalu ohnal po mě. Jak jsem s ním třepala, tak si to zopáknul. Tak jsem ho svalila na zem, zalehla a držela pod krkem, než přestal vrčet - a že to chvíli trvalo. Taky se po mě ohnal nedávno, když jsem si ho přivolávala k noze  -  byl jen kousek ode mne a on pořád čuchal, tak jsem po něm chytla, že si ho k noze přihodím. Podotýkám, že se ho nebojím a jakýkoli náznak agrese vůči mé osobě trestám. Můj dotaz se týká toho, zda při náznaku agrese, která se vztahuje ke mě jednám dobře a pak prosím o radu, jak postupovat při jeho vrčení na jiné psy. Znovu zdůrazňuji, že zatím Enda nezačíná, ale někteří menší psi zavrčí, protože se bojí a to pak už může být problém. Mám ho trestat, když taky vrčí, event. se pak chce rvát. Nejsem si v tomto jistá. Po jedné stránce jsem ráda, že si nenechá všechno libit a když je napaden, dokáže se bránit, ale z druhé strany nechci, aby se z něj stal rváč, který by třeba napadal bezdůvodně. Enda je hodně tvrdý pes. Říká se, že na retrívra stačí křiknout, on občas nereaguje ani na fyz. trest. Prostě když si postaví hlavu, je to s ním dost těžké. Hodně často mi dělá to, že když ho přivolám, začně nespokojeně pískat, pak ještě zvedně nožku a pak teprve neochotně přijde. Jako by mi chtěl dokázat, že on je víc. Na cvičáku je všechno jinak. Perfektní přivolání, poslušnost i takové bombonky jako rozlišování,.... je pro něj hračkou. Výcvikář mi řekl, že je to výborný pracovní pes, ale že s ním budu mít stále problémy, protože je chytrý a moc přemýšlí a já budu muset být vždy dva kroky před ním. Chytrý pes je prý větší problém. Můj muž má Endu hodně rád, ale tak trochu jako dítě. Necvičí s ním nikdy a občas s ním jde na procházku. Enda ho poslouchá jen dotud, než se objeví něco zajímavějšího. Neřeším to, protože za 10 let života předchozího psa se mi nepodařilo manžela v přístupu ke psovi ovlivnit. Překvapuje mne jedna věc - v noci Enda nikdy nespí vedle mé postele, ale vedle manželovy, předchozí pes dělal totéž.
Pak mám ještě jeden dotaz. Porovnávali jsme Labradora a Tollera. Toller špatně snáší teplé dny. Lehce se přehřívá a dychotá. Labrador se bude vyhřívat na sluníčku, Toller lehá na studené a vyhledává chládek. Enda spává celoročně na balkoně a pobytu tam se velmi dožaduje. Debatovali jsme o tom, která srst má lepší izolační schopnosti - srst tollera nebo labradora. Byly na tuto věc dva názory. První ten, že srst labradora má lepší izolační schopnosti a proto se labrouš tolik nehřeje, protože srst nepropustí teplo k tělu a pak druhý názor byl ten, že srst tollera izoluje lépe, nepustí tak lehce teplo od těla ven, a proto se toller víc přehřívá. V létě, když je v pohybu, zahřeje se a srst prostě špatně větrá. Jaký je na to váš názor???
Děkuji za odpovědi a pozdravujte své bafáky.
PS: K nám na cvičák chodí taky Lajka. Její dědeček byl vlk a je moc pěkná a poslušná.

Odpověď: Hezký den:-) Nejdříve bych rád opravil Váš názor na tollera - na toto plemeno rozhodně nestačí "křiknout" jako například na zlaťáka nebo labradora. Toller je ze všech retrívrů nejtvrdší a nejostřejší, asi to je pro Vás nová (a možná překvapující) informace, ale tomuto musíte podřídit svůj vztah vůči Endymu. Škoda že Vám už dvakrát nevyšla účast na našem výcvikovém soustředění, tam by se vše vysvětlovalo daleko lépe. Jak jsem v této rubrice napsal již několikrát, problém není ve výcviku. Pes velmi rychle ví, co se po něm chce a jak to má udělat. Problém je v autoritě a v umění ji v pravou chvíli správně použít - znám velmi málo lidí, kteří to zvládají.

Ano, toller je určitě chytrý pes. O to to budete mít těžší. Budete se muset naučit reagovat ve chvíli, kdy se Endymu myšlenka na lumpárnu teprve líhne v hlavě a včas jej od jeho úmyslu odradit. Jakmile se rozhodne, je už většinou pozdě. Co se týče trestání - trest je účinný pouze ve chvíli, kdy bezprostředně následuje po prohřešku, navíc pes vždy musí vědět, za co je, jinak bere celou záležitost jako Vaši zradu a na Vaší autoritě to pak vždy nechá následky. Pokud se bude Endy chtít porvat, musíte mít vybudované takové postavení, kdy Endymu sdělíte, že hrozící konflikt vyřešíte Vy a ne on a Endy to bude akceptovat. Ovšem toto postavení se nedá "nabiflovat", to se musí vybudovat. Není to jenom o trestání - je to o celé škále druhové psí komunikace, musíte umět dát najevo rozkaz, pochvalu i trest - ale vždy to správné v pravou chvíli. Stačí pohled, gesto rukou, pohyb ústních koutků... touto komunikací dokážete daleko víc než drilováním cviků. A samozřejmě i z druhé strany, musíte umět číst psí signály, vědět, co si Váš pes právě myslí a k čemu se chystá, v jakém je rozpoložení a co ho trápí.

Pokud Endy v tomto věku ještě testuje, kdo je vůdce, pak není něco v pořádku. Tím něco je Vaše autorita vůdce smečky, na té musíte zapracovat. S citem, ale důsledně a dostatečně důrazně! Nezapomeňte - toller je skutečně ostřejší pes!

Přiznávám se, že o izolační schopnosti srsti jednotlivých plemen jsem nikdy moc nehloubal. Každý pes se lehce přehřeje, protože má možnost účinně "větrat" pouze jazykem. Na druhou stranu, typicky krátkosrstá plemena (dobrman, labrador atd.) hůř snášejí studené počasí než plemena s bohatou podsadou - právě ta tvoří izolační vrstvu, to co je vidět na psu jako srst, je tzv. krycí vrstva. Proto se toller bude daleko více "zahřívat" než například labrador - je to naprosto stejný princip jako když si na sebe v létě navléknete kožich. Naakumulujete teplo a nemáte možnost se toho přebytečného zbavit...

Pozdravujte Endyho a podrbejte za mne lajku (je to pejsek nebo fenka?).

 

  (2.10.2002)

Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, mám skoro devítiměsíční fenka zlatého retrívra začala před cca 12 dny hárat. Vše probíhalo bez komplikací až do doby před dvěma dny. Do té doby vydržela doma nedělat loužičky a vždy si řekla, když chtěla jít na "záchod". V sobotu však z ničeho nic začala pomočovat celý byt, dokonce dělá loužičky i do pelíšku a venku udělá jen malou loužičku a pak po chvíli ještě menší až to je jen pár kapek a pak už nemá co by vyčurala, nicméně nutkání na záchod má neustále. V některých případech mi přijde, že se nejedná o moč, ale o jakousi bezbarvou tekutinu... Je toto spojeno s háráním, nebo je to něco vážnějšího a musím navštívit veterináře.
Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:-) V období hárání feny močí jinak - "značkují" podobně jako psi, aby na sebe upozornily potenciální psí nápadníky, na rozdíl od běžného stavu, kdy se vymočí na jedno místo. Pokud máte pochybnosti, zda se jedná o moč, nejedná se o výtok z pochvy spojený s háráním? Bohužel takto na dálku skutečně nejsem schopen diagnostikovat problém - pokud máte pochybnosti, navštivte raději veterináře, nic tím nezkazíte, aspoň budete vědět o co se jedná...

 

  (2.10.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Budeme si pořizovat štěně labradora a chtěli bychom vědět, jak ho máme správně krmit.Jedná se o černého psa, stáří 8 neděl.

Odpověď: Krmte ho kvalitními značkovými granulemi (Eukanuba, Purina, Eagle, K-9 atp.), štěněcí řadou, doporučenou denní dávkou (uvedena na obalu) plus tak 1/3 až 1/2 dávky navíc v pravidelných intervalech 5x denně. K tomu přidávejte vápník (doporučuji přípravek IrishCal - k dostání u veterináře), ten je nezbytný pro zdravý vývoj kostry a pozdější přezubení.

Pro štěně je v tomto věku nejdůležitější rovnováha živin, vitamínů a minerálů. Proto nepřidávejte žádné maso ani psí konzervy, občas dejte vylízat trochu tvarohu nebo Bobíka, můžete jako odměnu dát i tvrdý netučný sýr. Štěně musí mít vždy k dispozici čerstvou čistou vodu.

Věnujte prosím čas přečtení starších příspěvků v této Poradně, tuto otázku jsem zde zodpovídal již mnohokrát, dozvíte se i další věci okolo výchovy a stravování malého štěněte.

 

  (29.9.2002)

Plemeno psa: amstaf
Dotaz: Jsem velmi ráda, že jsem našla vaši rubriku. Mám dvouletého staforda. Koupili jsme ho když mu byli tři měsíce a do půl roku to byl malý raubíř. v půl roce jsme začali chodit na cvičák, ale výsledek žádný a pes ničil, zlobil a neposlouchal.
Možná jsem moc hodná. Lásky mu určitě dávám dost. V roce jsme se rozhodli, že ho necháme na 1 měsíc na cvičáku, že se jim snad podaří ho vycvičit. po měsíci a 1 tydnu nám psa vrátili pokousaného a šitého. Prý se pokousal s vlčákem. Nám to ječtě nikdy neudělal. Byl vždy hravý. Od té doby jsem ale pozorovala, že občas mu nějaký ten pes nelíbí. Od té doby co se vrátil začal opět čůrat doma a i se přes noc občas pokaká. Chodíme s ním 3x deně ven. což si myslím., že v tomto věku by mněl již zvládat udržet potřeby do vycházek, které jsou víceméně pravidelné.
Mám však mnohem větší problém. Asi v roce a půl dostal odemne velkou kost a když jsem se k němu přiblížila a pohladila ho zavrčel. Manžel ho chtěl potrestat a on po něm opravdu zle vyjel. Měl jeden steh. Teď víme, že kdaž dostane malou kost necháváme ho být. Další problém nastal o něco později. Mám 11-ti letého syna a po něm vyjel když nikdo nebyl doma jen kvůli tomu, že se přiblížil k tyčce, kterou si tam pes položi. Další věc se stala, když se mi rozepnul obojek a pes mě utekl. jakmile zahlédl psa šel po něm. Přiběhla jsem naštěstí včas, ale pro toho druhého psa. Protože můj Demien se omylem zakousl do mé ruky. Omlouvám ho, protože určitě nechtěl. Ale včera mu sym nasadil košík, protože měli jít ven a než našel obojek šel Demien k misce a jakmile se Marco (syn) přiblížil vyjel po něm, ale dost ošklivě. Říkám si zaplať pánbů, že měl košík. Manžel chtěl okamžitě odvést psa do útulku, ale nedokázali jsme to. Mám strach, aby se nám to jednou nevymstilo.
Co máme dělat? Velmi děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den. I já jsem velmi rád, že jste našla moji Poradnu a pevně doufám, že se mi podaří zachránit jednoho staforda, který doplatil na neznalost lidí kolem sebe...

Víte, já Vám věřím, že svého pejska máte ráda. Jenže - jenom láska nestačí. Pořídím-li si plemeno jako je americký staffordšírský teriér (amstaf), musím vědět, jak ho vychovávat a musím znát specifika tohoto plemene. Musím vědět (nebo aspoň tušit, zbytek už přinese praxe) kdo je to PES a jak uvažuje. Pokud něco zkazím ve výchově například u labradora nebo zlatého retrívra, on to zvládne a shovívavě se přes to přenese. Pokud něco zkazím u amstafa, lajky, ridgebacka - pak si následky ponese pes i já po celý společný život.

Zjednodušeně řečeno - v období štěněcím a na začátku dospívání je každý pes raubíř, který ničí, zlobí a často neposlouchá. V této době do sebe nasává zkušenosti jako houba a učí se žít mezi lidmi a jinými psy. Jinými slovy, toto období naprosto zásadně ovlivní jeho budoucí vztah vůči všemu živému. Proto je především u plemene typu amstaf nutno postupovat při výchově velmi opatrně a citlivě...

Bohužel. Udělali jste (aniž jste to samozřejmě ve své neznalosti tušili) to nejhorší, co se udělat dalo. Amstafa(!) jste poslali na měsíc pryč a dali ho do ruky lidem, kteří evidentně netušili (nebo naopak přesně věděli?!) jakého psa mají před sebou. Výsledek jste popsala sama... pokousaný a šitý, nezvládnutý, navíc nevratně poznamenaný na psychice. (Ano, i to vyprazdňování doma je psychický důsledek "výcviku"). Znovu opakuji - HORŠÍ VĚC JSTE UDĚLAT NEMOHLI.

Vlasy se mi ježí na hlavě hrůzou, když čtu Vaše další řádky.

Cituji: "Asi v roce a půl dostal odemne velkou kost a když jsem se k němu přiblížila a pohladila ho zavrčel. Manžel ho chtěl potrestat a on po něm opravdu zle vyjel. Měl jeden steh. Teď víme, že kdaž dostane malou kost necháváme ho být."

PTÁM SE - víte aspoň něco málo o tom, jak uvažuje a jak se vychovává pes? Víte něco o tom, jak se buduje a co je autorita vůdce smečky?

Cituji: "Další problém nastal o něco později. Mám 11-ti letého syna a po něm vyjel když nikdo nebyl doma jen kvůli tomu, že se přiblížil k tyčce, kterou si tam pes položi."

PTÁM SE - skutečně si neuvědomujete, jak šíleně hazardujete se životem svého syna? Nevíte, jak málo scházelo, aby došlo k nejhoršímu? Ne vinou psa. Absencí správné výchovy a hierarchie...

Cituji: "Další věc se stala, když se mi rozepnul obojek a pes mě utekl. jakmile zahlédl psa šel po něm. Přiběhla jsem naštěstí včas, ale pro toho druhého psa. Protože můj Demien se omylem zakousl do mé ruky. Omlouvám ho, protože určitě nechtěl."

PTÁM SE - skutečně jste přesvědčena o tom, že se do Vaší ruky zakousl omylem? Víte něco o tom, jaký je vztah amstafa vůči lidem a jaký vůči psům?

Cituji: "Ale včera mu sym nasadil košík, protože měli jít ven a než našel obojek šel Demien k misce a jakmile se Marco (syn) přiblížil vyjel po něm, ale dost ošklivě. Říkám si zaplať pánbů, že měl košík. Manžel chtěl okamžitě odvést psa do útulku, ale nedokázali jsme to. Mám strach, aby se nám to jednou nevymstilo."

Toto už nechávám bez komentáře...

Ano, uvědomuji si, že moje reakce na Váš "dotaz" je velmi tvrdá a nekompromisní. Ale má jediný účel. Zachránit Vás i Vašeho psa. Prosím uvědomte si, že situaci nemůžete řešit tím, že Damiena dáte do útulku. To je řešení slabošské a skutečně si nemyslím, že pokud ho skutečně máte ráda, že byste to udělala. Na druhou stranu, pokud nezapracujete sama na sobě, jednoho krásného dne se stane tragédie. To není malování čerta na zeď, to je střízlivý odhad následků vztahů a situací, tak jak jste mi je popsala.

Proto Vás prosím o jediné. Udělejte to, co již mělo udělat více lidí v této Poradně (a co doposud bohužel neudělal nikdo), kteří mají problém nezvládání vlastního psa a kterým nabízím pomoc prostřednictvím mého VÝCVIKOVÉHO SERVISU. Kontaktujte mne (telefonicky nebo emailem) a já Vám pomůžu, ale nemohu to udělat tím, že zde budu něco psát. Chyba není v Damienovi, chyba je ve Vás a v tom, jak jste ho nechali vyrůst. Je to tvrdě řečeno, já vím. Ale snad Vás to přesvědčí, abyste pro něj konečně udělala něco pozitivního. Já Vám Vašeho psa nevychovám. Ale Vás naučím, jak ho vychovávat, cvičit a jak s ním komunikovat. Protože o těchto věcech nevíte nic a je pět minut po dvanácté - poslední šance s tím něco udělat.

Rozhodnutí je na Vás a já se budu snažit opět jednou věřit v lidskou zodpovědnost a rozum. Ale v každém případě si vážím toho, že hledáte pomoc - i toho, že jste napsala právě sem.

 

  (29.9.2002)

Plemeno psa: kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vědět, co vlastně dvouměsíční štěně má žrát. Něco jako jídelníček, např. co se dává ráno, co odpoledne atd. Myslíte, že se pes dá krmit hlavně granulemi? Prosím o brzké zaslání odpovědi, neboť psík je "již na cestě"! Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, pokud budete krmit kvalitními granulemi pro štěňata (Eukanuba, Eagle, K-9,...), máte tu nejvyšší šanci, že po stránce výživy bude o štěně dobře postaráno. Nejlépe je, pokud je již na tuto stravu navyklé od chovatele, pokud ne, lehce se dá naučit. Dvouměsíční štěně krmte 5x denně, v pravidelných časových intervalech a doporučenou denní dávkou plus tak 1/3 - 1/2 dávky navíc. Klidně krmte granulemi, z hlediska vyvážené skladby (maso, vitamíny, minerály) jsou nejvhodnější. Doporučuji pročíst minulé příspěvky a archiv této Poradny, o výživě štěňat již tu bylo napsáno spousta...

 

  (29.9.2002)
Plemeno psa: stafford
Dotaz: Dobry den, mam 14 mesicni fenku stafordsira a kdykoliv jdu s ni ven na prochazku,nebo do obchodu,tak se s kazdym strasne moc prateli. Lidi si s ni chteji hrat a Rocce (jeji jmeno) to vubec nevadi,ale me! Nevim jak ji to mam odnaucit, vim ze stafordi takovi jsou,ale az tak moc? Jinak je strasne poslusna a celkem dobre jsem ji vycvicila,takze jine problemy az na tenhle nemam. Mozna jeste jeden.
Snazim se ji naucit aby chodila u nohy,ale kdykoliv skubnu voditkem,aby se vratila spet k noze,tak se bojacne prikrci. Mozna bych mela najit jinou techniku jak ji to naucit. Byla bych moc rada kdyby jste mi pomohl. Preji Vam hezky den a predem dekuji za odpoved…

Odpověď: Dobrý den:-) Stafordi, a fenky obzvlášť, nemají problém se vztahem k lidem. Opravdu jsou kamarádští a určitá nedůvěra a ostražitost vůči cizím se dostaví až během dospívání, proto nemějte obavy, Rocca je naprosto normální:-) Buďte ráda, že je taková, ale buďte ve střehu - povahy psů se v dospívání často změní ze dne na den a časem se Rocce nemusí již zamlouvat všichni cizí lidé...

Zkuste místo škubnutí vodítkem vytáhnout vodítko kolmo nahoru. Pes ztratí oporu předních končetin a automaticky zpomalí - je to jiná metoda, při níž se Rocca určitě krčit nebude. Snažte se v ní upevňovat povel "K noze!", při správném nácviku a použití je stejně účinný jako škubnutí vodítkem.

Hezký den a držím palce!

 

  (29.9.2002)
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Můj pes (4měsíční fenka)s oblibou kouše do vodítka,vezme ho do pusy a škube sním.Jelikož nemám s psi moc zkušeností,tak nevím jak jí to odnaučit.-Bojim se aby mě nekousla,když sní jdu na procházku,a ona začne kousat to vodítko,až me u ruky.

Odpověď: Důležité jsou dvě věci při výchově malého štěněte - zaprvé odmala učit, co štěně smí a co ne a zadruhé nebát se. Jinými slovy, vodítko samozřejmě není na hraní a štěně se to musí naučit. Pokud si Vaše fenka usmyslí, že se začne o vodítka tahat, musíte jí plácnout (ne pohladit!) přes tlamičku, důrazně pokárat "Nesmíš!" a vodítko vyjmout. Štěně to určitě ještě párkrát zkusí, ale pokud budete důsledná a dostatečně důrazná, rychle se naučí, že vodítko na hraní není. Čtyřměsíční štěňátko nekouše doopravdy:-) Pokud sevře, je to spíše štípnutí od "jehličkových" zubů a to vydržíte... A zase - pokud to štěně přežene, musíte mu dát najevo, že to bylo už příliš - nejlépe tak, že zakňučíte, stejně jako by zakňučel jeho sourozenec. Tím dáváte najevo, že to štěně přehnalo a ono pak automaticky pustí a tuto zkušenost si zapamatuje. Pokud se jedná o štěně poněkud zatvrzelejší povahy, pak opět uplatněte plácnutí přes tlamičku a ostré pokárání, popřípadě vytřepání za kůži na krku. Opět doporučuji věnovat čas pročtení starších příspěvků, pravidla výchovy štěňat tu již byla nesčetněkrát probírána...

 

  (23.9.2002)

Plemeno psa: shi-tzu
Dotaz: Prosím o radu da-li se léčit šedý zákal,dávali jsme MAXITROL mast i kapky asi 4 měsíce ale není léčba moc úspěšná.Byla nám doporučená operace můžete mi sdělit Vaše stanovisko dá se léčit jen operativně?Děkuji za odpověď.

Odpověď: O odpověď na tento specializovaný dotaz jsem opět požádal pana MVDr. Davida Nejedla:

Na tento dotaz je velmi těžké zodpovědět bez znalosti pacienta a jeho nemoci. "Šedý zákal" neboli katarakta , je ztráta průhlednosti oční očky. Tento stav může být způsoben širokou škálou příčin, od vrozené predispozice až po např. cukrovku. Určitý stupeň katarakty se vyvíjí téměř u každého psa ve stáří od šesti až osmi let a se zvyšujícím se věkem se zhoršuje. Za šedý zákal je však často v laické veřejnosti považován i zánět oční rohovky (průhledný povrch očního bulbu) při kterém též dochází k šedému kalení oka (zde však rohovky). V tomto případě bývá léčba konzervativní, nejčastěji za použití očních mastí s obsahem antibiotik a kortikoidů. Pokud se však ve Vašem případě jedná o skutečný šedý zákal, tedy o zákal čočky a teno stav není způsoben věkem nebo zjištěným specifickým onemocněním, je třeba zvažovat chirurgický zákrok. Mělo by mu  vždy předcházet vyšetření očního pozadí, aby se zjistilo zda má operace smysl a může pacientovi vrátit horšící se zrak. Toto vyšetření zatím provádí jen několik specializovaných pracovišť v republice.

 

  (23.9.2002)

Plemeno psa: Cavalier King Charles Spaniel
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás, chtěl by jsem se zeptat na problém s nepevným pohybem zadních končetin (volné kolení čéšky),zda je možnost zlepšení,popřípadě za jakých podmínek.Předem děkuji.

Odpověď: O odpověď na tento specializovaný dotaz jsem opět požádal pana MVDr. Davida Nejedla:

Z Vaší otázky usuzuji, že se zde může jednat o tzv. luxaci pately, tedy o spadávání čéšky na bok kolenního kloubu. Tato vada může být vyjádřena různě silně. Od trvalé luxace spojené se stálou ,jako by prkennou chůzí pánevních končetin, až po občasnou, kdy pes při běhu začne náhle kulhat a po "naskočení" pately zpět, spontánně nebo s pomocí, opět normálně chodí. Luxace pately bývá nejčastěji vrozená, často oboustranná. Je způsobena oploštěním kloubní plochy stehenní kosti v místě, kde má být "žlábek" v němž se patela pohybuje jako ve vodící rýze. Nejčastějším řešením tohoto stavu je chirurgický zákrok, při němž se "žlábek" v kloubní ploše prohloubí a suturou vazivového aparátu pately se tato v kloubu zpevní.

 

  (22.9.2002)

Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den, moc děkuju za radu, je opravdu výborná. Co ukradne odevzdá, a už jen s náznakem protestu a i se zdá, že sám nic neukradne. Dokonce mi připadá, nechci to zakřiknout, že i víc poslouchá. Zmizelo takové to jeho trucování. Opravdu moc děkujem za radu.
Jdu po něm podle Vaší rady důsledně, razanci asi nemám moc v povaze a tak je to i pro mě škola. Ale začíná vznikat jako by další problém. Nechci znovu něco zandbat. Připadá mi, že jak udělá něco, co dobře ví, že nemá tak peláší se skovat pod rohovou sedačku, pod gauč(prostě kam ví, že se na něj nedostanu) a tam začne štěkat, doslova skučet. Vytahnout se ho bojím, protože po mě chňape a vypadá, že by i kous. Ale při tom se bojí, vyloženě se klepe. Nepřehnala jsem to. Pak za delší dobu vyleze, plíží se ke mě, podává pac a líže mi ruku. Ale jakmile má poslechnout zas žene odmlouvat pod sedačku. Co s ním. Děkuju za radu a přeji pěknou neděli.

Odpověď: Dobrý den, moc mne těší, že Vám můj návod tak pomohl:-) Je to skutečně jen o tom znát psí psychiku a uvažování, pak se s pejskem domluvíte úplně na všem. Samozřejmě pro Vašeho pejska je Váš nový přístup překvapením a ještě jste pro něj trochu "nečitelná", takže si není jist, co bude v případě, kdy něco provede - a on to ví moc dobře, kdy se prohřeší. Takže se v popisovaných situacích opět zachovejte po psím - vůbec si jeho trucování pod gaučem nevšímejte, prostě je ignorujte. Až vyleze, nenápadně mu nastrčte ruku (on ji určitě olízne), Vy ho pohlaďte a tím si oba řeknete, že je celá záležitost (ať už se stalo cokoli) uzavřena a nebudete se k ní již vracet. Za krátký čas už Vám bude Váš beagle rozumět a útěky do "skrýše" přestanou. Jen nikdy nezapomeňte, že trest musí být přiměřený, spravedlivý a pes musí přesně vědět, za co je udělen...

 

  (22.9.2002)
Plemeno psa: trpasličí pinč
Dotaz: Dobrý den všem, vaše stránky mám moc ráda a nenechám si vaše rady nikdy ujít!!! A vždy, když mám nějakou potíž s tou mojí dračicí, mi moc pomůžou. Amálce je ted 7 měsíců a jinak mi dělá samou radost, až na poslední dny. Nevím, jestli už je v pubertě nebo co, ale bojím se toho, co říká kamarád, že to není pubertou, ale plemenem, že tohle plemeno je svý a nikdy poslouchat nebude. Co myslíte?No a o co jde-snažím se, Amálku učit, co nejvíc bez vodítka (sestra má mopsíka Panenku a ta ho vůbec nepotřebuje) a doted mě opravdu docela poslouchala. Přivolání ke mně, sedni, lehni, zůstan - dělala s radostí nebot věděla, že ji čeká pochvala a dobrůtka.(vždycky byla tvrdohlavá, ale vždycky jsem se to naučily). Jenže včera jsme dorazily před barák a jí se prostě najednou nechtělo domů, přestala reagovat na všechny povely, když poslechla aspon na sedni, tak na zůstan, abych si pro ni došla už nečekala a prchala -prostě si se mnou hrála. Trvalo to asi půl hodiny než se mi jí podařilo dostat domů (taky jsem odešla a nechala ji tam vykysnout, ale  nemám na to moc nervy, blízko je silnice). Druhej den jsem to, já blázen, chtěla zkusit, jestli to udělá znova - udělala :-)) Moje nervy!! - někdy pospíchám a nemám čas, ji prosit, aby laskavě šla domů -nechci to ale řešit tím, že ji budu uvazovat na vodítko-to přeci nic neřeší, ne? Jo a neudělala to jen u domu, dnes ráno mi to jednou udělala na procházce, jinak ale poslouchala, až pak najednou, jako kdyby se v ní něco zlomilo a dělá si co chce. Taky mi to občas dělá, když jí řeknu fuj a ona to stejně dožere, utíká, neposlouchá a pak vidí, že jsem naštvaná a tak už radši neposlechne, aby nedostala vynadáno. Můžete poradit, jak ji naučit, aby poslouchala za každé situace??????? nebo aspon, když je to nevyhnutelně nutné-bojím se, že jí to může potkat někdy, až pojede někde auto nebo tak.Moc moc moc děkuju za odpověď!!!Mějte se krásně!

Odpověď: Dobrý den:-) Na tento problém neexistuje jednoduchá odpověď, podstata nápravy je ve zvládnuté poslušnosti a autoritě. Máte pravdu v tom, že se máte fenku v pubertě a samozřejmě toto období je podobně jako u lidí obdobím určité zvýšené samostatnosti a pokusů o neposlouchání. Nejdůležitější pro Vás v tuto chvíli je zachovat si klid. Pokud dáte najevo naštvání, bude to ještě horší - pak už vůbec nepočítejte s tím, že Amálka k Vám radostně přiběhne! Přivolání musí být povel, klidný, jasný a natolik autoritativní, že nenechá prostor pro úvahy typu "mám poslechnout nebo ne?". V hlase nesmí být ani náznak nervozity nebo zloby (ani zbytečně nahlas nekřičte), psi tyto nuance velmi dobře vnímají a pak podle toho reagují. Další věc - jednoduchými postupy (již mnohokrát na této stránce uveřejněnými) posilujte svoji autoritu, je to velmi důležité. Trpasličí pinč má v povaze poslušnost, je to plemeno velmi temperamentní, ale rozumně zvládnutelné. Jak říkám, neexistuje zázračná rada typu "kouzelné slůvko", výchova a výcvik jakéhokoliv psa je běh na dlouhou trať, kdy vše souvisí se vším. Proto upevňujte svoji autoritu, cvičte poslušnost, řiďte se výše uvedenými radami a vše se spraví - jen to bude nějaký čas trvat. U malých plemen netrvá puberta tak dlouho a až Amálka dospěje, máte šanci z ní mít velmi dobře ovladatelného pejska:-) Taky se mějte moc hezky!

 

  (22.9.2002)

Plemeno psa: střední pudl
Dotaz: Dobry den, potrebuji radu, i kdyz nevim jestli to co mi rikaji sousedi je pravda, protoze vzdy kdyz vejdu do baraku, je tam uplne ticho, i jsem poslouchala delsi dobu a take se nic neozvalo. Memu psovi je 13let, je cily a jeho vek mu nikdo nehada, lec problem je ten, ze mi sousedi tvrdi, ze doma vyje. od malicka byl zvykly bydlet s dvema dalsimi psy v byte. ted jiz bydli 7let sam, ale kdyz jdu do prace je doma jeste s kockou.obcas si zasteka. kdyz nekdo vejde do baraku,ale vyt jsem ho nikdy neslysela. pokud to tak je, je mozne to psa ve 13letech jeste odnaucit?ja opravdu nevim co si o tom mam myslet, je sice rozmazleny a zavisly, ale ja ho opravdu nikdy neslysela, nehlede na to, ze ti sousedi chodi take do prace, takze mi neni jasny kdy to mohli slyset, holt lidi maji starosti a dokonce mi bylo receno neco o tom ze chteli volat spolek pro ochranu zvirat, no myslim, ze ti by se jim akorat vysmali, protoze o pejska je velice dobre postarano, jen proste byva sam doma, jako kazdy jiny pes.za radu predem dekuji

Odpověď: Dobrý den, v tomto problému Vám příliš pomoci nemohu. Mohu poradit jediné - ověřte si, zda Váš pes skutečně vyje nebo ne (pomocí magnetofonu nebo si vezměte v práci volno a poslouchejte nějakou dobu venku). Pak teprve řešte další kroky. Spousta psů bývá přes den samo doma a většinou s tím problémy nejsou - ovšem samozřejmě je nutné každého psa na tuto situaci zvykat a nechat mu dostatek podnětů na rozptýleni (hračky, žvýkací kosti apod.), popř. puštěné rádio... Na druhou stranu u 13-letého psa je předpoklad, že dobu Vaší nepřítomnosti jednoduše prospí.

Lidé jsou různí, proto si nejprve zjistěte, jaká je pravda a podle toho potom jednejte. Držím palce!

 

  (22.9.2002)

Plemeno psa: kříženec jezevčíka a knírače
Dotaz: Dobrý den,náš pes má problém pokud se někde v blízkosti střílí,popř.rachejtle apod.silné zvuky.Jak mu můžeme pomoci?
P.S.Nejhorší je to na Silvestra,zkoušeli jsme prášky na uklidnění od veterinář,ale nepomohly. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Toto je bohužel problém u dosti velkého počtu psů. Prášky na uklidnění skutečně příliš nepomáhají, navíc bych je nedoporučoval ani z hlediska vedlejších účinků. Zde pomohou pouze dvě věci - důvěra psa ve svého majitele a zvykání na hluk, ovšem předem chci upozornit na jedno - rozhodujícím činitelem je nervová soustava psa. Pes s labilní psychikou nebo výrazně negativní zkušeností (typu dělbuch vybuchující pod nohami) si nemusí zvyknout nikdy nebo velmi těžce! Je to vždy otázka konkrétního jedince.

Takže - jak jsem již napsal, v prvé řadě musí mít pes k Vám naprostou důvěru. To je základ. Musí být přesvědčen o tom, že cokoliv podniknete a kamkoliv půjdete, vše máte Vy pod kontrolou. Pokud se dostanete do stresující situace, musíte být schopen svého psa uklidnit a on to musí být schopen od Vás přijmout - kokrétně, pokud se v blízkosti psa ozve rána, nesmí zpanikařit, protože jste tam Vy a Vy ho dokážete uklidnit a Vy máte jako vůdce smečky vše pod kontrolou. Tedy použijte hodně tělesného kontaktu (hlazení, dotyky) a tichý klidný hlas - je přitom úplně jedno co budete povídat, pes bude v tuto chvíli vnímat jen tón Vašeho hlasu.

Druhá věc je postupné navykání psa na hluk. Můžete ho zvykat doma i venku - doma upusťte nějaký předmět, bouchejte papírový pytlík, venku berte pejska do hlučného prostředí. Ale především - navykat je nutno postupně, od nižší k vyšší intenzitě hluku! Chce to trpělivost a čas, ale pokud budete postupovat správně, tak si pes postupně zvykne a rámus mu zevšední. Uvidíte, že se to podaří:-)

 

  (22.9.2002)
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den, už jsem jednou psala o radu a tímto děkuji za odpověď. Naše "madam" (fena angl. kokra, cca 20 měsíců)si teď vymyslela další věc: Když potkáme venku nějakého pejskaře se psem, tak se před ním posadí a chce pohladit. Téměř vždy toho dosáhne a to je právě ten problém. V momentě, kdy jí "cizí páníček" hladí a jeho pejsek se k tomu přichomýtne (což je téměř vždy), tak po něm vyjede (po tom psovi). Už jsem přemýšlela poprosit někoho, kdo má třeba staršího rozumného psa (chodí u nás jedna "vychovávací" howawartka), aby si ji pohladil, a přitom nenápadně svého psa přivolal a až po něm ta moje vyjede, tak aby ji ten pes trochu "srovnal". Jenomže ona je pěkně vychytralá, jsou psi, na které ani při této příležitosti nevyjede. Prostě moc dobře pozná, na koho si to může dovolit a na koho ne. Takže vlastně ani nevím, jak jí to mám odnaučit. (Myslela jsem, že nějaký rozumný pes, který si to nenechá líbit, by jí to odnaučil nejlíp.)Poraďte mi, prosím, jak mám postupovat, jestli ji mám za to trestat nebo ne. Už je mi to trapné, když si někdo pohladí mého "roztomilého" pejska a on "za to " vyjede po jeho pejskovi. Děkuji moc.

Odpověď: Dobrý den:-) Žarlivost, dominance a "majetnický pud" - tyto dvě vlastnosti jsou u některých pejsků opravdu hodně zdůrazněny. Chápu, že je to nepříjemné, i když spíše z toho lidského posuzování celé situace - pes to zas vnímá trochu jinak.

Takže co s tím? Je to vlastně jednoduché. Nesmíte čekat, že dobrému vychování v tomto případě naučí Vaši fenku jiný pes - musíte to udělat Vy. V prvé řadě ji musíte odnaučit vynucovat si pozornost od cizích lidí, to je jen otázka důrazného "Nesmíš!" a trhnutí vodítkem (pokud kolem někoho jdete), popřípadě odvolání (pokud je navolno). V druhé řadě, pokud se třeba s někým bavíte, fenka Vám sedí u nohy a Váš protějšek si ji chce pohladit, buďte připravena a jakmile fenka vyšle první signál, že chce vystartovat po druhém psovi, rázně trhněte vodítkem a ostře zavelte "Sedni!". Několik takovýchto situací a Vaší fence vše dojde...

Stejně bych ale doporučoval ještě jednu věc. Jak jsem již psal, každý pes je více či méně žárlivý, dominantní a majetnický. Můžete narazit na někoho, kdo bude mít psa s vyhraněným názorem na to, komu jeho páníček patří a komu může projevovat přízeň (není to vina psa, je to dáno jeho etogramem a smečkovým založením). Proto dopručuji, pokud to není nevyhnutelné, tak pohlazení ano, ale za přítomnosti pouze jednoho psa, předejdete tak možnému konfliktu z obou stran...

 

  (22.9.2002)
Plemeno psa: kavalír
Dotaz: Chodim se svym psem 2 x tydne na cviciste. Zacal tam chodit i pan s cernym labradorem (1 rok a 1 mesi). Je to tam delane tak, ze psi behaji na volno velci i mali (dobrman, yorksir, ridgeback, kokr, spic, maltezak atd.) a kdo chce, cvici poslusnost nebo agility, jenze vsude mozne pobihaji psi, nekdy i dost rychle a nebezpecne pro ty mala plemena. Toto ale neni muj hlavni problem.  Jiz jsem vam kdysi psala (kolem 22.1.2001), ze muj pes se chova hrozne dominantne , protoze byl predtim nekolikrat napaden. Jiz predtim jsem chodila 2 x tydne na toto cviciste a to az dosud, takze se pes spravil, sice je porad dost sebevedomy s ocasem nahore, ale uz s nim vrti i na cizi psy a nejezi se.  Nas problem je ten cerny labrador. Na cvicaku byl teprve potreti. Predtim ho pan nikdy nemel na volno az posledne. kdyz tam byl pes poprve napinal se na voditku k ostatnim a byl pratelsky, ale kdyz se trochu s druhym psem zasukoval, tak po nem taky vyjel. Stejne tak podruhe. A ted byl pusteny. Sla jsem se svym psem kolem a on po nemskocil (labrador), oba byli navolno. Valel ho pod sebou, ale nepokousali se, muj byl jenom trochu oslintany. Kdyz se mi meho psa podarilo chytnout (majitel labradora tam byl take a chytal sveho) mel stazeny ocas a vydrapal se mi az na hlavu a trochu se trasl, pak se porad drzel u me, ale uz se moc nebal, tak jsme sli zase cvicit. Jak jsme dobehli par prekazek a ja jsem pochvalila sveho psa a odchazela z prostru parkuru zase se tam labrador objevil a skocil po mem psovi, pricemz ten na neho nestacil nijak zareagovat, protoze se dival na me a labrador pribehl z druhe strany. Zase ho zahrabal pod sebe. ja jsem skocila po labradorovi a svalila ho na zem na zada do podrizene pozice (2x se po me ohnal, ale pak pasivne lezel a ani nehlesl) a kricela jsem na nej a ocima hledala majitele. Ten se za chvili objevil, asi 5 s po tom, co jsem drzela jeho psa pritisknuteho k zemi. Jak prichazel majitel psa jsem pustila a ten ho zavolal k sobe. Majitel byl v dobe incidentu za klubovnou, takze nic nevidel a prisel az bylo po vsem. Zacal mi nadavat (slusne), co to s jeho psem delam a jak si to dovoluju, kdyz memu psu nic neudelal a nepokousal ho do krve ( coz je pravda, zase ho jen povalel) a ze on tam tedy nemusi chodit, kdyz mi jeho pes nevyhovuje a ze jeho pes jeste nikdy nikoho nepokousal, ale naopak jeho tam minule do krve pokousal ridgeback (coz jsem nevidela). Muj pes byl z toho dost otreseny, hrozne se bal, nechtel vubec cvicit a zalezl do rohu zahrady a ani nechtel jit za mnou na privolani a krcil se tam. Po chvili teda sel, ale uplne vystraseny a kdyz kolem probehl pes, tak uskakoval. Nakonec zalezl do klubovny, kterou mivame otevrenou a schoval se tam, to uz labrador odesel.
Nevim, jak bych se mela pri techto napadenich zachovat, jak se zachovat k memu psu, kdyz ho napadne a jak by se mel zachovat majitel toho labradora a jestli to byla chyba, kdyz jsem po druhem napadeni potrestala ciziho psa( ale bylo to blbe, jelikoz jsme nemohla toho sveho zpod toho psa vyhrabat, tak jsem odvalila toho labr.). Ten labrador je take dost sebevedomy. Od teto udalosti jsem na cvicaku nebyla, protoze se to stalo ted a cvicak se zatim jeste nekonal, tak nevim, jak se k sobe budou ti 2 chovat.
Jeste mam jeden problem. Zda se mi obcas dost nebezpecne, kdyz se tam honi mali a velci psi a nekdy ti vetsi toho maleho srazi nebo na neho skoci, ze kolikrat i vyjekne. Taky je to blbe cvicit prekazky, kdyz kolem litaji psi a obcas na neho skoci, kdyz bezi po parkuru. Psal jste, ze u vas na cvicaku se honi 20-30 psu dohromady, ale to asi ne pri vycviku ze? jak to tam mate resene? Toto ale neni muj hlavni problem, hlavne bych chtela poradit, jak se zachovat pri tom napadani. Na cvicak jdu v utery, tak uvidim, jak se bude muj a ten druhy pes chovat, jestli byste mi mohl poradit co nejdriv, abych neco nezkazila.
Vase stranky jsou uplne senzacni, mam prectene vsechny dotazy a vzdycky se tesim na dalsi. Jste jeden z mala, ktery rozumi psi reci. Ja mezi psy chodim 5 let 2 x tydne a taky se je snazim pozorovat jak si hraji a chovaji se, kdyz prijde nekdo novy a tak, ale porad jsou pro me urcite veci velka neznama.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Váš názor na PSÍ STRÁNKY i moji maličkost a snad se mi i tentokrát podaří některé věci objasnit. Začnu od konce. U nás na "cvičáku" (je to volná neohraničená plocha v přírodě) to chodí tak, že buď všichni psi cvičí, nebo jsou všichni puštěni navolno. Pokud cvičíme, dělají všichni psi totéž (neexistuje volné pobíhání některého jedince až na případ, kdy někdy mezi psy při nácviku například odložení úmyslně vyšlu svoje jako "rušivý element"), má to obrovskou výhodu třeba v tom, že štěňata spoustu věcí "odkoukají" a učí se tak zcela přirozeně a nenásilně. Dalším pravidlem je, že se mnou chodí moji dva psi, na kterých jednak ukazuji některé cviky, jednak mne ostatní psi berou jako přirozenou "superalfu" - tedy vůdce celé smečky, která na každém cvičišti zákonitě vzniká, se všemi průvodními jevy jako jsou vymezování vztahů, boj o feny apod. Nevnikám (až na výjimky, kdy potřebuje vychovávat hlavně majitel psa) do vztahu psovod-pes z hlediska výcviku, ale funguji nad smečkou. Moje zkušenost totiž je, že v případě konfliktu dvou nebo více psů majitelé situaci nezvládají a pokud bych funkci vůdce smečky nezastával, mohlo by hlavně v případě nově příchozích dominantních jedinců dojít při případné rvačce ke zraněním. Proto první věc, kterou dělám u nových psů na cvičišti nebo na soustředěních, je ta, že jasně vymezím hierarchii.

Na Vašem cvičáku by mi stejně jako asi i Vám vadilo to, že když někteří psi cvičí, jiní mezi nimi volně pobíhají. Rozptyluje to (hlavně v počátcích výcviku) a je to i zdrojem konfliktů. Bohužel, toto záleží vždy na cvičitelích a asi s tím nic neuděláte. Pokud bych byl ve Vaší situaci, dal bych nenápadně (při vhodných situacích) ostatním psům najevo, že pokud napadnou mého psa, mají smůlu, protože budou muset jít přese mne. A věřte mi -  pokud to dáte najevo dostatečně dominantně a po psím, jen málo psů to neakceptuje... Jenže - jak se to dělá, popsat nemůžu. Mohu Vás to naučit, ale musí se to vidět a vysvětlovat - a hlavně u toho mít psy (viz VÝCVIKOVÝ SERVIS). Není to jen o povalení psa, většina komunikace probíhá bez přímého kontaktu.

Drohou stránkou věci je, že každý majitel psa má odpovědnost za toho svého. Bohužel, pokud si toto neuvědomuje (a takových lidí jsem už zažil hodně), je to na Vás. Pak se toho nebojte a klidně srovnejte i cizího psa, pokud toho jeho majitel není schopen a Vy na to máte. Obvykle to dopadne daleko lépe, než když se to nechá jen na psech, ale musí se to samozřejmě umět:-) Moji psi nejsou rváči (i když lajky jsou od přírody ostré), ale v případě napadení se umějí bránit oba. Přesto ale pokud můžu, tak zasáhnu proti cizímu agresivnímu psu dříve než ke konfliktu dojde - není žádná radost navštěvovat veterinu a nechávat svého psa sešívat...

Po přečtení Vašeho dotazu mě napadla i v souvislosti s Vaším minulým dotazem ještě jedna důležitá věc. Mám pocit (aspoň z toho co píšete), že Váš pejsek má dost labilní psychiku - dospělý pes by měl být vyrovnanější - na jedné straně dominance (ale v tomto kontextu bych spíše řekl agresivita ze strachu), na druhé straně silná bázeň a nejistota po napadení. Je to diagnóza na dálku, já vím. Ale sledujte svého psa a snažte se u něj zvýšit sebevědomí, myslím si, že to hodně potřebuje:-)

Držím palce a pokud budete mít zájem, kontaktujte mě:-)

 

  (22.9.2002)

Plemeno psa: labradorský retriever
Dotaz: Milý pane Dostále, ráda si čtu Vaše skvělé stránky a moc se mi líbí Vaše poradna a Váš přístup k pejskům (a také Vaši dva hafani). Doufám, že poradíte i mně. Máme dvouletou labradorku Bětku, která k nám ale přišla až před loňskými Vánocemi, kdy jí byl rok a půl. Do té doby bydlela na hájence u lesa, ve smečce asi 10 psů, ve venkovním kotci. Původní majitelé ji zřejmě vedli lovecky, ale žádné zkoušky neměla, jen svod. K nám se dostala, protože kvůli zrentgenované DKK nemohla být uchovněna a podle chovatelky Bětyna příliš do smečky nezapadla, toužila spíše pobývat v teple u krbu apod. Smečka měla k dispozici velký výběh + chodili tak 2x denně do lesa na procházky, kde si mohli volně lítat. Chovatelka všechny psy ovládala prakticky pomocí vedoucího psa. To jsem zjistila posléze dotazy u chovatelky, když jsem zkoušela na Bětku obvyklé povely Ke mně apod. - ty jí zpočátku moc neříkaly. Je však hodně učenlivá a vpodstatě poslušná, až na jednu věc, kvůli které píšu - a tím je přivolání za určitých podmínek. Zpočátku to bylo hlavně v lese, kdy pokud zahlédla nebo ucítila zvěř, dala se na úprk a šla po stopě bez ohledu na povely (nepomáhalo ani, jak mi radili, utíkat na druhou stranu - Bětka v tu chvíli neviděla neslyšela a bylo jí fuk, co dělá panička), ačkoli jinak už poslouchala dobře (dala se přivolat ze hry se psy apod.). Většinou byla zpět na výchozím místě do 5-10 minut. To jsem v lese řešila připnutím na dlouhé vodítko (máme 6, 10 a 30m- střídáno podle potřeby) - při pokusu o útěk jsem volala Ke mně! a pokud Bětka nereagovala, škubla jsem vodítkem. Na začátku března sice ještě chodila s vodítkem, ale už stačilo nechat ho pouze volně, bez držení. Byla to dost úleva, protože jsem měla velký strach, že ji nějaký myslivec zastřelí, a to bohužel z jeho pohledu zcela oprávněně, protože se fakticky hnala za zvěří. Nicméně jednou v květnu zase utekla, tentokrát téměř na půl hodiny /asi si potřebovala vynahradit předchozí půst/ a od té doby z ní byla opět útěkářka. Spravila to až v červnu týdenní dovolená na horách, kde jsme celé dny chodili, Bětka sice s dlouhým vodítkem, ale po zvěři se ani moc nerozhlížela, asi jí stačily ty túry s námi. Po dovolené dokonce asi měsíc mohla i v lese chodit bez vodítka, ten týden nás asi víc sblížil jako smečku. Ačkoli jsme přivolání dál pilně procvičovali, postupně bohužel zase začala slídit a utíkat. Byla jsem z toho nešťastná, nicméně si uvědomuju, že labrador je lovecký pes, že ji k tomu slídění asi odmalička vedli, takže je to pro ni přirozená činnost a asi moc nechápe, proč jí to zakazujeme. Takže jsem byla částečně smířená s tím, že občas možná uteče a že bude za sebou na procházkách v lese vláčet vodítko, na které se budu snažit při útěku dupnout. Pořád ještě bylo dost míst, kde mohla volně běhat s ostatními psy - např. velikánská louka u blízkého lesa. To se ale bohužel před pár týdny změnilo. Začala totiž utíkat i tam. Popíšu typickou situaci: Bětka běží po louce na volno, drží se bez problémů pár kroků ode mně, čuchá a pobíhá kolem. Potkáme libovolného přátelského psa také na volno, samozřejmě ji nechám si s ním pohrát. Bětka si k němu čuchne, oběhne kolem něj jedno kolečko a bleskově zamíří k lesu, naprosto ignorujíc jakékoli volání. Pes případně utíká za ní - jeho páníček mě chlácholí "však se nebojte, oni jsou hned zpátky", ale to se týká jen jeho psa - Bětka se vrací tak po 10 minutách, kdy proběhla celé přilehlé polesí. Poprvé jsem to pokládala za náhodu a předpokládala, že ucítila nějakou neodolatelnou stopu, ale teď je mi jasné, že prostě cíleně zdrhá. Je to pro ni lákavější, než hra třeba s 5 mladými, veselými psy. Dostali jsme se tak do zakletého kruhu - když někoho potkáme, bojím se ji teď pustit z vodítka, protože na 99% uteče. Nejhorší mi na tom přijde, že ona snad už tolik o tu hru nestojí a má ji jen jako záminku k úprku do lesa, protože tam opravdu směřuje už po pár sekundách. Zrovna včera jsme potkali známou fenku flat coated retrievra a šli jsme s ní na velké oplocené zatravněné hřiště, které se na té louce také nachází. Ačkoli se předtím k té fence hnala a provokovala ji ke hře, tak jakmile jsem ji na hřišti pustila a dala Volno, naše madam začala nevzrušeně popocházet po trávníku a okusovat trávu jako nějaká ovce na pastvě, případně si sedla; samozřejmě se dala bez problémů přivolat. Druhá fenka dováděla, honila míček apod., s Bětynou to nehlo. Jakoby když věděla, že nemá šanci na útěk, tak se nemínila namáhat.
Nevím si už moc rady, co s tím dělat. Známí radí různě, ozvaly se i rady na pořízení elektrického obojku, ale to mi nepřipadá jako řešení. Nechtěla bych ji ale vodit zbytek života v lese a mezi psy na vodítku (když není blízko lesa, je bez problémů na volno, i když potkáme psa; alespoň zatím). Zjistila jsem, že pomáhá odvádění její pozornosti směrem od stop a zvěře, např. tím, že jí hážu aport, nechávám ji hledat schované věci, honím se s ní, schovávám se jí atd. Problém je v tom, že prostě nevydržím tohle dělat dvě hodiny v kuse a každý den - někdy má člověk náladu jen tak jít lesem a nechat se psem doprovázet a ne ho pořád bavit a sledovat (a že u Bětky stačí 1 vteřina nepozornosti.. :-(. Taky jí chci dopřát čuchání a pobíhání v bezpečné vzdálenosti. Nemyslím, že by za jejími útěky byl výhradně nedostatek pohybu (ráno chodí na hodinu ven běhat a odpoledne na velkou procházku, mezitím samozřejmě venčení, o víkendech delší túry), navíc u nás taky dost zhubla, o 7 kg, z labradoří koule do podoby štíhlého svalnatého psa (krmíme 1x denně Eukanubou+nějaké ty odměny a pochoutky). Myslím, že je celkově u nás hodně spokojená, opravdu si užívá domácí pohodlíčko a pozici jediného psa. Je velice hodná, klidná, milá, poslouchá vpodstatě na slovo, i když zase ne jako třeba služební NO, to od ní ani nečekáme. Beru si ji občas do práce, sama doma bývá jen někdy na pár hodin a to je úplně bez problémů, asi to celé prospí.
Ráda bych Vás poprosila o několik rad:
1) co byste navrhoval, že bychom měli dělat, abychom ji ty její útěky odnaučili nebo alespoň omezili jen na útěky z přímého podnětu (srnka před čumákem apod.)?
2) jak se k ní chovat, když se s vyplazeným jazykem přiřítí zpět k nám? víme, že trestat nemá cenu, tak zatím kolísáme někde mezi chladným odstupem s připnutím na vodítko, úlevným přivítáním a bouřlivým radostným vítáním.
3) chodit na cvičák? byla jsem s ní na jedné hodině a poslouchala jako hodinky, nakonec jako obvykle mimo les. Kousek od nás je také jeden cvičák zaměřený na lovecké psy, tam ovšem nad jejím slíděním začali jásat: labrador, který tak dlouho drží stopu, úžasné... Oni také nechávají své psy odbíhat klidně na 10 minut, když se vrátí, tak o co jde, to je prostě lovecký pud. Váháme, zda jí nakonec nějaký lovecký výcvik nedopřát, i když zkoušky OVVR by asi těžko složila - už když k nám přišla, tak se dost bála vody (nakonec letos v létě i plavala, ale až když na ni celá smečka volala z vody a mávala salámem), s aportem je to u ní také všelijaké, moc o něj zájem nemá, natož z vody, to si nechá uplavat i pochoutku :-) . Není to v tomhle zase tak typický labrador, povahou jinak ano.

Omlouvám se, že je můj dotaz tak rozsáhlý, ale měla jsem pocit, že čím více informací dodám, tím lepší představu o situaci si budete moci udělat a tím mi také lépe poradit :-) Děkuji Vám!

Odpověď: Děkuji a svým dvěma hafanům to vyřídím:-) Máte pravdu, Váš dotaz je hodně rozsáhlý, ale je dobře, že jste v něm poskytla tolik informací. Pravda je, že vyvinutý lovecký pud podpořený loveckým vedením dokáže své:-) Pes je ve své podstatě tvor velice tvárný a přizpůsobivý, ale strašně moc záleží na tom, k čemu je ve štěněcím věku veden. Proto nejsem zastánce například loveckých zkoušek pouze kvůli uchovnění, protože nejdříve mladého psa k něčemu vedete a učíte ho vyhledávat a sledovat stopu (navíc k tomu má vrozené dispozice, které se pouze probudí) a pak se naopak snažíte ho sledování stop odnaučit, což už je samozřejmě daleko obtížnější a v psí hlavičce to vytváří jeden velký zmatek...

Píšete, že chovatelka svoji psí smečku ovládá pomocí vůdčího psa. Což je skvělé a v případě většího počtu loveckých psů nejefektivnější a nejpřirozenější řešení. Předpokládám tedy, že ve "staré" smečce s Bětkou nebyly problémy - jednoduše proto, že byla ve smečce a vůdčí pes svoji úlohu plnil na 100%. Prostě nedovolil žádnému z podřízených psů a fenek utíkat a sledovat stopu, pokud k tomu sám nedal příkaz. Přesně tak smečka má fungovat a já té paní chovatelce v duchu tleskám.

Proč se o tom zmiňuji? Protože v předchozím povídání je skryt i recept pro Vás. Sama jste si ověřila, že metody typu dlouhé vodítko a poslušnost založená na povelech v tomto případě k ničemu nevede. Tajemství úspěchu je opět v umění jednat jako vůdčí pes. Tedy vybudovat si přirozenou autoritu (dostala jste do ruky 1,5letou fenku v pubertě a máte ji teprve půl roku, navíc přišla do úplně jiného prostředí, tak musíte mít trpělivost - chce to čas a správné vedení:-)) na takové úrovni, kdy bude stačit pohled nebo gesto rukou a Bětka se za zvěří jednoduše nerozeběhne. Je to fenka, navíc labradoři nejsou až na občasnou tvrdohlavost problémoví psi, půjde to. Ale opět - nelze dát návod "jak na to" zde na Psích stránkách, teorie není k ničemu. Nabízím Vám pomoc svého VÝCVIKOVÉHO SERVISU, to je to nejlepší, co Vám mohu nabídnout, ostatně souvisí to i s odpovědí na Vaše otázky 1 a 2. Na otázku 3 odpovím - ano, pokud najdete dobrý cvičák, kde mohou psi běhat spolu a kde máte šanci upevňovat a prakticky testovat svoji pozici. Posilovat ovladatelnost, nebazírovat na milimetrové přesnosti a netrénovat pachové práce.

Držím palce a pokud budete chtít pomoci, kontaktujte mne, určitě se domluvíme:-)

 

  (18.9.2002)

Plemeno psa: drsnosrstý jezevčík
Dotaz: Milý pane Dostále, ještě jednou Vám, a tentokrát veřejně, děkuji za morální podporu při rozhodování o bytí či nebytí naší Belinky. Po akutním ochrnutí zadních nožiček jsem se musela rozhodnout, jestli riskovat operaci nebo volit konečné řešení. U čtrnáctiletého psa to není snadné, zvláš> když nás při návštěvě psí pohotovosti vlastně odepsali - postižení bylo dost velké. Nakonec jsme dali přednost životu, podařilo se najít hodného a hlavně kvalifikovaného pana doktora, takže pejsek byl do 48 hodin po operován. A stal se zázrak: Belča přestála narkózu bez sebemenší újmy, do nožiček se jí vrátila citlivost a postupně se vrací i schopnost pohybu. Má velikou šanci, že bude zase běhat - sice ne jako za mlada, ale natolik, že budeme zase chodit na procházky.
No - a teď jsme u našeho problému:  musíme nožičky rozcvičovat (a rozcvičujeme) a musíme zase začít chodit. Belina, které se velmi brzy po zákroku vrátil obvyklý životní elán, se naučila neobyčejnou rychlostí kmitat po bytě po zadní části a sama se postavit moc nesnaží. Když se jí pomůže, stojí ale sama bez problémů a dokonce se snaží i udělat nějaký ten krok. Potřebujeme tedy na cvičení nějaké vhodné chodítko - pak bychom mohly spolu i na procházku ven. Jenže - jak něco podobného vyrobit: ušila jsem jí sice jakousi chodící tašku, ale není to zrovna ono. Nemáte tušení, jestli by se někde nedal sehnat nějaký vhodný model ? Pokušela jsem se sehnat i kšíry s řemínky přes packy (určené sice na ty přední, ale dá se to otočit), ale bylo to úplně beznadějné. Určitě nejsme samy s podobným problémem a snad byste nám vy nebo někdo z vašich známých mohl poradit. Děkuji moc.

Odpověď: Milá paní Petelíková, moc děkuji za Váš mail a jsem velmi rád, že se vše k dobrému obrátilo. Pokud k tomu přispěla i moje morální podpora, jak píšete, pak mne to těší a snad pomůže i uveřejnění Vaší prosby na těchto stránkách - věřím, že si ji přečte někdo, kdo podobný problém již někdy řešil a podělí se s Vámi o výsledky.

Tímto prosím návštěvníky těchto stránek, pokud někdo můžete pomoci, kontaktujte nejlépe mailem přímo paní Petelíkovou. Děkuji:-)

Držím palce Vám i Vaší statečné fence!

 

  (18.9.2002)

Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den, velice mě zarmoutilo, že hovoříte o týrání zvířat.Já mám svého pejska velice ráda.Ale protože se situace v naší rodině změnila, co se týká venčení pejska, tak hledám nějaké řešení.Vždy jsme naši Betynku venčili pravidelně vždy po 4 hodinách.Ale protože teď můžu venčit během dne pouze po 8 hodinách, kvůli pracovnímu vytížení, myslela jsem si, že bych situaci během dne řešila tímto způsobem.Jinak se svým mazlíčkem chodím vždy po 4 hodinách.Nechci svého pejska k něčemu nutit, ale zdálo se mi, že 8 hodin je přeci jenom dlouhá doba. Betynka je kříženec jezevčíka a špice.Byla bych ráda, kdybychom se mohli nějakým způsobem domluvit.Nechci v žádném případě týrat svého pejska, kterého jsme si vzali, abychom mu zajistili právo na život. Děkuji Vám za pomoc.

Odpověď: Dobrý den, zarmucovat jsem Vás určitě nechtěl, ale Vy jste mi ve svém minulém dotazu skutečně napsala tak málo (respektive vůbec žádné zdůvodnění), že jsem nemohl odpovědět jinak. Dnes Vás snad trochu potěším - děláte si zbytečné starosti, Vaše fenka těch osm hodin vydrží. Je dospělá a navyklá čistotě. Naopak pokud byste ji začala nutit chodit se venčit doma (mimochodem, tyto věci se nedají "učit"), bylo by to horší, protože byste ji skutečně nutila k něčemu nepřirozenému. Nebojte se a uvidíte, že vše bude v pořádku. Škoda, že jste mi nenapsala důvody Vašeho dotazu již minule... takto dochází ke zbytečným nedorozuměním:-)

 

  (18.9.2002)

Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Střihání - existuje nějaká databáze tzv.psích salónů, kde je možno nechat pejska ostříhat? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Pokud vím tak ne - ale zkuste osvědčený způsob hledání čehokoliv, tedy internet:-)

 

  (16.9.2002)

Plemeno psa: střední knírač
Dotaz: Dobry den,chtela jsem se zeptat,od kdy je mozne vzit psa na cviciste. Mame stredniho knirace P+S,psa, stari 7mesicu s prukazem puvodu. Bydlime v panelaku,pes je krmeny 2xdenne granulemi Canine. Pri odberu nam rikali, ze vycvik neni nutny,ale vzhledem k jeho temperamentu bych ho na cviciste rada vzala. Nevite o vhodnem cvicisti v Plzenskem,pripadne Jihoceskem kraji (Strakonice apod.)? Zatim nejsme cleny zadneho klubu.Dekuji.

Odpověď: Dobrý den, pokud najdete vhodné cvičiště, tak pejska už určitě přihlašte. Osobně se mi osvědčuje začít u běžných plemen cvičit již od čtyř měsíců věku - štěně se v této době velmi rychle učí a spoustu věcí odkouká, samozřejmě výcvik musí být veden citlivě.

Určitě je vhodné naučit psíka základní poslušnost a ovladatelnost, ale bohužel s kokrétním cvičákem neporadím - přeci jen jižní Čechy jsou od nás kus cesty a známého přes pejsky v těchto končinách také nemám... Ale určitě držím palce, ať jste v hledání toho pravého cvičáku úspěšní:-)

 

  (16.9.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych Vám poděkovat za radu ohledně krmení( dotaz z 1.9.02).Máte pravdu, že na některé otázky odpovídáte vícekrát, ale člověk je tvor lenošný a tak se raději zeptá znovu, než aby listoval všemi dotazy. Já již ve volném čase pročetl asi půlku ze všech dotazů. Zatím jsem ale nenarazil na dotaz ohledně váhy labradora. Můj měl ve třech měsících 10kg, teď v 15ti týdnech má 12kg.V knize od pánů Kubeše a Kordy jsem se dočetl, že pes by měl vážit počet měsíců krát čyři a to platí do osmi měsíců věku štěněte a u feny je možné mínus dvě kila.Proto jsem se chtěl zeptat jestli je to v pořádku že má míň. Veterinář mi říkal, že je úplně v pohodě. Pochází  z vrhu kde bylo 10 štěňat.
Dále mám takový zvláštní dotaz. Mám úplně jiný problém než ostatní.Náš Bad vydřží,když musí( v noci,) i 9 hodin nemočit.Potom močí samozřejmě dlouho. Když jsme si ho dovedli domů měl jsem týden dovolenou.Po každém jídle, spánku jsem ho brával ven, dostal vždy odměnu. Doma se nám počůral jen dvakrát. Poprvé jsem ho přistihl, řekl fuj a samozřejmě bez odměny, bylo vidět, že je nešťastný. Podruhé to byla naše chyba, když štěkal u dveří a já ho nestihl pustit. Nemůže mu tak dlouhé zadržování moči do budoucna uškodit?Možná Vám to bude připadat směšně, že se ptám, místo toho abych byl rád, ale myslím, že to není obvyklé.Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:-) Víte, pes jako živý tvor je produkt přírody a ta si s váhovými tabulkami nedělá hlavu... Chci tím říct, že jednak v 15 týdnech věku je štěně v plném vývinu a ta malá kulička se teprve teď začne měnit do podoby psa určitého plemene - začne se utvářet tvar hlavy, růst končetiny atd. V této době nemá smysl posuzovat příliš váhu, ta se skutečně mění každý den. Štěně by mělo být "tak akorát", tedy ani hubené, ani příliš tlusté, protože pak dochází k přílišnému zatěžování kostí a kloubů. Navíc záleží hodně i na chovné linii - pes může mít subtilnější nebo naopak mohutnější kostru, těžší nebo lehčí kosti, těch faktorů které ovlivňují váhu psa je již geneticky dáno předem až dost. Skutečně nelze obecně říci, že váha v tolika a tolika měsících by měla činit tolik a tolik (plus mínus), protože velmi záleží na genetických dispozicích a rázu konkrétního jedince. Pokud Bad váží méně, nic si z toho nedělejte. Za měsíc může být už vše jinak a pokud bude i v dospělosti vážit méně než "supertěžcí" představitelé labradořího plemene (mimochodem kdysi býval labrador štíhlý dlouhonohý pes), nic se neděje - podle mého názoru by pes skutečně měl připomínat psa a ne krmného čuníka, ze zdravotního stejně jako z estetického hlediska:-)

K Vašemu druhému dotazu: v tomto věku ještě není štěně víceméně schopno moč zadržovat, tato schopnost se plně vyvine až v půlroce věku. Pokud teď vydrží, tak skutečně nemá potřebu - věřte, že jinak by si nedělal násilí a prostě se vyprázdnil, jednoduše by neměl na vybranou:-)

 

  (16.9.2002)

Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Mám 3-měsíční fenku RR a krmím ji suchým krmivem. Pravidelně mi venku požírá zbytky jídel. Poradíte mi, jak jí to odnaučit? Děkuji.

Odpověď: V prvé řadě bych opět doporučil pročíst starší příspěvky - dotazů na toto téma bylo už hodně a odpovědí též.. Proto zopakuji jen základní věci - požírání různých "sajrajtů" je ve štěněcím věku obvyklé u každého psa. Jak pes dospívá, tato záliba ho pomalu přechází sama, ale samozřejmě to chce podpořit i správnou výchovou. Je však nutné si uvědomit především fakt, že každé štěně je rychlejší než člověk, a pokud budete běhat za psíkem a honit ho od každé "dobroty", docílíte pouze toho, že se Vás bude bát a bude před Vámi utíkat. Proto pokárání a vytřepání za kůži na krku (případně plácnutí přes čumák) musí být provedeno vždy v případě, kdy na štěně dosáhnete a víte, že neuteče. Tato akce musí být navíc doplněna ostrým "Fuj!", které je velmi důležité! Pomocí tohoto podnětu později dosáhnete toho, že si dá štěně říci i v případě, kdy je od Vás vzdáleno - spojitost mezi pokáráním a následným potrestáním již bude vytvořena.

Toť základní postup:-) Berte ale prosím to, že žravost a ochutnávání všeho možného je u štěňat normální a nějakou dobu se s tím musíte smířit, než štěně začne brát rozum. Pokud budete důsledně uplatňovat výše uvedený postup, vše se urychlí a upevní, ale nesmí to být na úkor důvěry a položených základů pro bezproblémové přivolání.

 

  (8.9.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Ahojky Viktore, moc zdravím tebe i Tvé psíky. Nejdříve než se dostanu k dotazu, bych  Tě chtěla požádat o pozdrav všem účastníkům VÝCVIKOVÉHO SOUSTŘEDĚNÍ v Heřmanicích.Bohužel i já jsem byla postižena záplavami a s mojí lítostí se soustředění nemohu zúčastnit.

A teď k dotazu. Terku jsem před očekávanou povodní (13.8.2002) odvezla k přítelkyni (majitelka její matky Báry), kde se jí velice líbí a má tam fenku s kterou dovádí a hraje si. Bohužel si ji nebudu moct ještě pár dnů vzít zpět (kontaminace snad všeho co vidím a na co se dá sáhnout) a obávám se co bude, až si ji přivezu domů, jak bude vypadat poslušnost, jestli mě bude stále brát jako páníčka, zda se jí nebude stýskat po Báře atd. No, prostě s čím tak mám přibližně počítat a jak se zachovat. Času moc teď nemám, probíhají odklízecí a bourací práce atd. Druhý dotaz (již jsme se o tom spolu bavili) Terka mi v 15-ti měsících již po třetí hárá a teď se jí k tomu přidal zvláštní úkaz poblinkávání. Přes celý den hrozně pije a ublinkává šťávy. Veterinářka mi říkala, že je to jev, který provází temperamentní štěňata, ale mě se to moc nezdá (krmení Anka pro dospělé 2x denně). Prosím, myslíš že bych měla s Terkou absolvovat nějaké kompletnější vyšetření (moč, krev apod.) i s to časté háráním se mi nelíbí. Vím, že u každého psíčka je to jiné, ale mám strach abych něco nezanedbala. Děkuji Ti za odpověď a přeji Ti krásný den.

Odpověď: Ahoj Ivanko:-) Taky moc zdravím Tebe i Terku a moc Ti přeju, abys následky té povodňové šílenosti co nejdříve zvládla... Všechny lidičky, kteří Tě znají z minulého soustředění, samozřejmě od Tebe budu pozdravovat a věřím že se uvidíme na tom jarním 2003:-)

Neboj, Terka moc dobře ví, ke komu patří. Chovej se k ní tak, jak to budeš cítit - a tak, jak se k ní chováš vždycky. S poslušností to asi bude zpočátku horší, s tím musíš počítat, ale zvládneš to a Terka se rychle vrátí do normálu. S tímhle si vážně nedělej starosti:-)

Pokud opravdu hodně pije a poblinkává delší dobu, tak bych s tím určitě něco dělal. Plus přesně jak říkáš - hárání labradorky 3x do roka taky není normální. Může tam být rozhozená hormonální rovnováha, možná ještě další věci. Takže - rozhodně jí nech udělat kompletní zdravotní vyšetření, vyber si dobrého veterináře a nenech se odbýt. Pokud by byly zdravotní problémy, dalo by se  s tím teď ještě ledacos udělat, pokud by se to moc rozjelo, bylo by to už horší...

Ivanko, moc držím palce a podrbej za mě Terku:-)))

 

  (8.9.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Zdravím Vás, ještě jsem zapomněla na jednu otázku. Jelikož je teď Ares v takovém "telecím" věku, různě se u něj projevují takové psí "choutky". Čím dál více častěji a veřejněji po nás "skáče". Dříve jen občas doma a rychle ho to přešlo. Teď můžu klidně napsat každý den (zejména večer, když usínáme, "obskakuje" svůj zmuchlaný pelíšek). Je to normální psí chování, které každého psa přejde, já vím, ale tohle mi nepište. Mě to docela dost obtěžuje, jenom ho nechci trestat, protože to nemá cenu. Jednou mi někdo poradil, izolovat na chvíli psa od lidí, třeba ho na chvilku někam zavřít, jenže to se těžko provede venku.

PS: k Vaší odpovědi: já vůbec nejsem zklamaná, jenom mi vrtalo hlavou, zda lze, aby byl pes až na posledním místě. Abychom něco nezkazili. Ono to není jednoduché, když s vámi pes soupeří. A také vím, že v tom našem Areskovi kousek toho mého štěňátka zůstalo. Je to divné, pes by měl mít asi jen jednoho pána, který může všechno, jenže náš Ares sice poslouchá přítele, ale na uši můžu jen já, klíště vytáhnout žene ke mně, bolístka na tlapičce je také starost moje. U přítele je nejistý a když může, zdrhne ke mně. Přitom mu nikdy nic neudělal, ale asi ho "málo lituje". U mě si hraje na "chudinku", ale drží. Tak mu říkáme "herečka".

Odpověď: Asi Vás to nepotěší, ale napíšu to. JE TO NORMÁLNÍ CHOVÁNÍ MLADÉHO PSA - sama určitě víte, co dokážou hormony v mladém organismu. Víte, pokud Vás to obtěžuje, což se dá pochopit, tak to Aresovi jednoduše zakažte:-) Vážně, každý pes si nechá přerušit nežádoucí činnost - stačí důrazné "Fuj!" nebo "Přestaň!" (samozřejmě pokud tyto povely zná!), tak je v naprostém klidu použijte. Nemusíte trestat, stačí přerušit. Izolovat psa od lidí nebo ho někam zavřít je nesmysl...

P.S. Někdo vždycky musí být poslední:-) V přírodě je být poslední ve vlčí smečce nezáviděníhodná pozice, ale u domestikovaného psa mezi lidmi už je to něco jiného... Pes bude vždycky a za každých okolností soupeřit o přízeň toho, koho má rád, je to přirozené a vlastně velmi krásné. Zlatý retrívr není pes jednoho pána jako například dobrman nebo jiná plemena. Jak jsem již psal, z Vašeho přítele má Ares respekt, Vy jste pro něj "chůva" a hodná teta. V tzv. rodinných smečkách ve volné přírodě to přesně tak funguje. Buďte v pohodě - Ares je normální pes, nehloubejte příliš nad jeho vztahem k Vám a Vašemu příteli, všechno je v pořádku:-)))

 

  (8.9.2002)

Plemeno psa: ???
Dotaz: Prosím Vás o dotaz, jak bych mohla naučit čtyřletého pejska-fenku chodit doma "na záchod" a co k tomu použít a kde to koupit. Děkuji Vám předem za radu a přeji hezký den.

Odpověď: Hezký den i Vám... Proboha, proč to chcete dělat? Každý pes musí mít možnost venčit se normálním způsobem venku, pokud ho budete nutit chodit "na záchod" doma, je to zcela proti jeho přirozenosti - pes (a fenka vůbec) si jen velmi nerad znečišťuje svůj revír, popravdě řečeno toto již hraničí s týráním. Navíc se jedná o psa čtyřletého, tedy v každém případě již dospělého - skutečně bych velmi rád znal důvod, který Vás k tomuto kroku vede. Navíc ani neuvádíte plemeno - nezlobte se, ale tento dotaz zodpovím skutečně pouze v případě, pokud mi napíšete bližší podrobnosti a k tomuto kroku budete mít závažný důvod.

 

  (8.9.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji dobrý den, bez mučení se přiznám, že vaše odpověď mě překvapila. Z různých stran a od různých lidí přichazí jiné informace, jiná doporučení. Ostatně co člověk to názor. V každém případě Vám velice děkuji za odpovědi. Snažíme se v tuto chvíli vymyslet, jak to zařídit, aby pejsek dostal vše co je třeba a netrpěl. Uvažuji nad tím, že bych si ho bral do práce, ale vím, že to nepůjd každý den, a tak mi pomohou rodiče. Mám však obavy z jediného: Nebude našemu štěněti vadit každodenní ježdění autem cca 45 minut. Pak není problém, neboť bude u mě v kanceláři a kdykoli s ním mohu jít na procházku. A opět jedna otázka: Až vyroste jak dlouho je možno ho nechat samotného? Děkuji.

Odpověď: Také přeji dobrý den:-) I já se přiznám, že mne Váš předchozí dotaz velmi překvapil. Osobně ale skutečně nemohu napsat nic jiného než jsem Vám napsal - nepíšu nikdy to co lidé chtějí slyšet, ale to, o čem jsem z hloubi duše přesvědčen, že je pro ně i pro jejich pejska to nejlepší. Ovšem klidně to berte jen jako jeden názor z mnoha:-)

Ale rád slyším, že jste si moje doporučení přeci jen vzal k srdci. Je to dobře, věřte mi. Řešení, které popisujete, už zní dost rozumně, štěněti se to bude taky líbit. Nemějte obavy z jízdy autem, štěně si velmi brzy zvykne a psi se obvykle vozí velmi rádi:-) Doporučuji dát pod štěně pří převozu starou složenou deku (pokud by se mu zpočátku zvedal žaludek) a v každém případě krmte až po převozu!

Jak dlouho je možné nechat psa samotného? Na to neexistuje odpověď. Přijdete na to sám, až budete mít s pejskem "odslouženo" několik měsíců. Věřte mi:-)

 

(5.9.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji dobrý den. Asi za 14 dní si s přítelkyní jedeme pro našeho malého Benjiho. V tu dobu mu budou dva měsíce. Bereme si na prvních 14 dní co přijde k nám dovolenou, abychom ho naučili přes den základní věci, jako kde čůrat a kde ne atd. Je to podle Vašeho názoru dostatečná doba? Dále bych se rád zeptal na téma okusování nábytku. Kdesi jsem četl, že mladí zlatí retrieveři rádi okusují vše dřevěné a zejména nohy od stolů. Je to pravda, dá se tomu nějak předejít? Jedna z podstatných věcí je krmení, které bychom nechtěli zanedbat. Protože jezdíme oba do práce okolo 7 hodiny a vracíme se okolo 18 hodiny sháníme nějaké automatické krmítko, aby měl po celý den pravidelně stravu. Žádné takovéto krmítko nemůžeme nikde sehnat. Mohl byste nám poradit kde se dá sehnat, nebo jestli vůbec existuje a je to vůbec vhodné takto krmit štěně? Protože víme, že nemůžeme po takovémto prckovi chtít, aby vydržel celou dobu bez vyprazdňování chceme ho naučit na psí plínky umístěné někde v bytě. Je to správné? A až bude dospělý nebude to stále praktikovat na plínku?

Velice Vám děkuji za Vaše odpovědi.

Odpověď: Dobrý den... Jsem velmi rád, že jste se obrátili na moji Poradnu, protože některé Vaše představy budu muset zkorigovat (neberte to prosím osobně) - bude to pro dobro Vaše i štěněte. Takže vezmu Vaše otázky pěkně jednu po druhé:

  1. Je velmi dobře, že si vezmete pro první dny Vašeho prcka v novém domově dovolenou. Doporučuji to každému a z důvodu aklimatizace malého štěněte je to životně důležité - štěně si musí zvyknout na nové prostředí, překonat stres ze spousty nových věcí, naučit se základy co smí a co nesmí... Zlatý retrívr je velmi inteligentní a rychle se učí, ale 14 dní nemůže být dostatečná doba vzhledem k tomu, kolik času budete Vy i Vaše přítelkyně trávit v práci. K tomu se ještě vrátím později.
  2. Okusování dřevěných předmětů a nohou od stolu není vůbec výsadou štěňat zlatých retrívrů. Dělají to všechna štěňata, pokud nemají k dispozici žvýkací hračky, protože u nich dochází mimojiné k výměně zubů a dásně svědí a svědí, navíc zuby jsou primární nástroj, pomocí kterého malé štěně poznává svět okolo sebe. Takže - pokud budete důsledně štěně odnaučovat kousat věci, které nesmí a zároveň mu dáte k dispozici předměty, které smí, pak se z toho nevyvine zlozvyk a po přezubení kousání domácích předmmětů pozvolna vymizí.
  3. Proboha, psi nejsou akvarijní rybičky!!! Na nápad s automatickým krmítkem rovnou zapomeňte! Tříměsíční štěně navíc nemůžete nechat samotné doma od 7 hodin ráno do 18 hodin večer (11 hodin denně!), to jednoduše nelze - pokud nebudete moct se z práce uvolňovat a přijet štěně nakrmit, vyvenčit a věnovat se mu, pak to řeknu tvrdě, ale s plnou zodpovědností - v tom případě si štěně nepořizujte, byl by z něj chudák. Tříměsíční štěně musíte krmit 5x denně, v pravidelných intervalech a dávkách, musíte se mu věnovat, venčit je, učit, hrát si s ním a vychovávat (a to neplatí jen pro ten třetí měsíc věku). Nemá smysl jej ani učit na "psí plínky" - než je pes proočkován, musí se venčit doma, ale v každém případě se jedná pouze o náhradní řešení, štěně je nutné brát co nejdříve ven na klasické venčení.

Víte - udělejte teď tu nejjednodušší věc, kterou můžete. Pročtěte si prosím celou tuto Poradnu včetně archívů za minulé roky. Nejlépe se tak seznámíte s tím, co to obnáší mít psa a kolik času je mu nutno věnovat. Vlastnit psa a věnovat mu tak málo času jak byste podle Vašich řádek mohli vy, by bylo týrání. Proto celou záležitost ještě jednou zvažte a pokud by vás oba zaměstnání natolik časově svazovovalo, pak s pořízením pejska počkejte, až budou podmínky příhodnější. Protože každý pes, ale zlatý retrívr obzvlášť, potřebuje hlavně jedno - lidskou společnost.

 

(5.9.2002)

Plemeno psa: NSDTR
Dotaz: Přeji pěkný den a nedá mi než si zase postěžovat na toho svého tollera. Neustále ho musím zavírat do jedné místnosti a schovávat věci - některé. Rozkousal ovládání a pokud nechám v místnosti noviny, jsou taky na cimpr campr. Už je mu 13 měsíců a už mě s tím docela leze na nervy. Jinak jsou v místnosti věci, kterých si "zatím" nevšímá - radiobudík, nábytek,.... Přes prázdniny byl skoro pořád se mnou, tak jsem doufala, že to přejde, že zapomene, dnes první den "sám doma" a letáček, který jsem tam schválně položila je na cucky. Připadá mi, že mě má děsně přečtenou, když tam ty noviny dávám, jako by chápal, že je to léčka a stejně to udělá. Pak se tváří děsně provinile a nepřijde ke mě, až když na něj pěkně promluvím - netrestám ho za tyto prohřešky. Když občas není co provést, tak aspoň přesune svícen i se svíčkou ze stolu na sedačku a to tak šikovně, že opět stojí.
Co s ním mám dělat?? Nebývá doma dlouho sám - tak 5 - 6 hodin. Jenže toto provede v brzké době po mém odchodu. Když jsem doma, absolutně ničeho se nedotkne.
Ale abych si jen nestěžovala, složili jsme ve věku 12 měsíců OVVR s vysokým počtem bodů a připravujeme se na složení záchranářských zkoušek.

Odpověď: Pěkný den i Vám:-) Bohužel, u tohoto problému (pokud nezabírají zvýkací kostičky, PET-lahve nebo hračky) nelze poradit nic jiného, než počkat, až z toho ten lump vyroste. Moji dva psi při mé nepřítomnosti jsou také v prázdné (kromě oněch předmětů na rozptýlení) předsíni, protože Dino je už sice rozumný a bylo ho možné nechat spolehlivě v celém bytě, ale puberťácký výrostek Šedy je schopen bez problémů nahradit demoliční četu. Taky musím počkat, než ho to přejde... tresty nemají v tomto případě valného smyslu, protože vždy přijdou pozdě. Ale taky - v mé přítomnosti se ničeho ani nedotkne:-)

Proto doporučuji víceméně totéž, vyklidit jednu místnost a tam pejska v době Vaší nepřítomnosti nechat. Věřte, že to časem přejde - půlrok až rok to ještě budete muset vydržet:-) A kdyby se Vám zdálo, že je to hrozné, tak Vám na týden půjčím lajku Šedyho s jeho temperamentem, vynalézavostí a opravdu velkými zuby:-)))))

Jinak gratuluji k úspěchům a držím palce na tu záchranařinu!

 

(3.9.2002)
Plemeno psa: dlouhosrstý německý ovčák, 2 roky
Dotaz: Dobry den,pred rokem si nase rodinka poridila z utulku pejska velmi ostre povahy.Pes se dostal do utulku ve velmi spatnem fyzickem i psychickem stavu.Kdyz jsme si ho vzali,prvnich par mesicu nebyly zadne problemy,krome toho,ze pejsek je velmi tvrdohlavy.Pozdeji se u neho zacaly projevovat priznaky agresivity.Zacal si hlidat potravu,boty atd.Zacal byt naladovy a vyzadoval klid na svem miste.Dokonce pri pokarani se zachoval agresivne,v podstate bez kosiku bychom meli smulu,s tim, ze pes mel nepopsatelny strach a vztek zaroven v ocich.Vse se vyhrotilo tim,kdyz predevcirem pokousal znenadani jednoho clena rodiny.Prosim poradte nam,co s takovym psem udelat?Pryc se nam ho dat nechce,aby se dostal do spatnych rukou,ale na druhou stranu mit doma takhle agresivniho psa je nebezpecne.Proto se na Vas obracim o radu.Dekuji.

Odpověď: Dobrý den... V prvé řadě - nejedná se o agresivního psa. Problém je "pouze" v nepochopení psího chování - pes je ostrý a tvrdohlavý, jak píšete. Ale navíc je i dominantní a po době aklimatizace, kdy si u vás zvykl, se začal prosazovat. Protože se bohužel nenašel nikdo, kdo by jeho chování zkorigoval a v kom by viděl autoritu, začalo se jeho dominantní prosazování stupňovat... potvrzuje to bezezbytku Váš popis jeho chování. Opět předesílám - nejedná se o agresivitu, ale normální vzorec psího chování v rámci existujících pravidel a mantinelů.

Toto je diagnóza. Náprava? Pokud ho nechcete dát pryč (což bych nechtěl ani já), je jediná možnost - kontaktujte mne, přijedu a pomohu Vám dát celou situaci v rámci svého VÝCVIKOVĚHO SERVISU do pořádku. Nic jiného se v tuto chvíli dělat nedá a pokud bych zde popsal postup, nebylo by to k ničemu. Na tyto problémy neexistuje teoretický "návod k nápravě", vztahy se musejí dát do pořádku na pobou stranách.

Pokud máte psa skutečně rádi a nechcete vše nechat dojít do špatných konců, pak se mi ozvěte a já rád pomohu:-)

 

(3.9.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, doufám, že jste se měl na dovolené také tak pěkně jako já. Chtěla jsem se s Vámi o něčem poradit. Myslím, že mám našeho Arese už docela prokouknutého, no uvidíme. Již několikrát jsem psala, že je na mě pořád nalepený. Měl jste pravdu, časy se mění. Pěkně to s ním mlátí. Není zlý, ale zkouší. Jednak začal neuvěřitelně sílet, přímo mohutnět (bude mu rok), a začíná z něj být docela pěkný pes. Dělala jsem mu mámutátu, krmím ho, venčím ho a vše bylo v pohodě. Jenže den ze dne jsem vypozorovala, že "páníček" nejsem já, ale přítel. Vybral si ho sám, i když přítel většinu času tráví v práci. Přijde-li domů, pro Arese přišel "Bůh". A to nemluvím o tom, že ho poslouchá na slovo. Někdy mi připadá, že se s ním přítel dorozumívá jen pohledem. Pokud zlobí, (začíná po nás "skákat", kousat, dorážet, tahat za nohavice apod.), přítel pouze tleskne (nebo jiná hlučná rána) a Ares lehne, kouká na něj oddaně a je klid. Já bych se mohla uřvat, můžu tleskat jak dlouho chci, dělat cokoliv a jeho to nejspíš baví. Nějaké povalení psa na záda můžu třeba 3x za sebou a není to nic platné. Dobrý,co? Také mě přijde, že se mnou začal bojovat o postavení. Je možný, aby byl pes až na poslední pozici? Napište mi prosím Váš názor, děkuji.
PS: To víte, já jsem už jen asi na mazlení. Pomazlit se ke mně jde, k přítelovi si tak možná jen oddaně lehne u nohou a kouka na něj.

Odpověď: Dobrý den:-) Bohužel, dovolená letos opět nějak nevyšla:-( Tak snad někdy příště... No, jak vidím, z Arese se začíná stávat "pan pes"! Jenom panička je opět zklamaná:-))) Víte, na psech je krásné právě to, že si sami určují své vztahy vůči lidem. Ano, děláte Aresovi tátumámu, ale žije s Vámi i Váš přítel a protože je doma tak málo, je pro Arese vzácný. Navíc z něj Ares podvědomě cítí "mužskou autoritu" a proto se chová tak jak se chová - ale opravdu z toho nebuďte zklamaná, retrívři svoji lásku a přízeň nesoustřeďují pouze na jednoho člověka. Z každého z vás si pro sebe bere něco a ke každému z vás se chová podle toho jak jej bere - Vás jako chůvu a přítele jako vůdce smečky...

Stejně jako ve psí smečce i tady bude Ares bojovat o přízeň svého pánečka, je to přirozené a bude to při každé příležitosti dávat najevo. Může a velmi pravděpodobně bude na poslední pozici, ale i tam bude spokojený, protože opět - je to retrívr a jeho priorotou není dominance.

Tak si z toho vážně nic nedělejte (pamatujete jak jste byla nešťastná že máte Arese se stále "za zadkem"?:-)). On vás má rád oba a to, že každého bere jinak, na jeho lásce nic neubírá:-)))) A podrbejte ho za mne!

 

(3.9.2002)
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Můj přítel je psovod a dostal 6-ti letého psa, se kterým je teď na dvouměsíčním kursu. Má ho od června a dalo by se říci, že si na sebe dobře zvykli. Problém je ale v tom, že pes na něj v poslední době začal vrčet a 2x ho v kotci napadl. Když jsou venku, dá se říct, že je pes v pohodě. Také na něj někdy zavrčí, když ho poplácá, což dřív nedělal. Je možné že by pes byl vyčerpán celodenním výcvikem nebo že se mu tam nelíbí?

Odpověď: Dobrý den:-) Problém je bohužel někde úplně jinde. Pes není vyčerpán celodenním výcvikem ani to není problém kotce - pes si jednoduše Vašeho přítele po těch dvou měsících "přečetl" a zjistil, že pro něj není autorita... Služební psi bývají dominantní a navíc se jedná o dospělého jedince, který vedle sebe už řadu psovodů určitě měl a umí je odhadnout. Venku je vše zdánlivě v pořádku, protože zde nedochází ke konfliktním situacím určitého typu - kotec jako malý uzavřený prostor již je něco jiného a poplácání, pokud vyzní jako gesto nadřazenosti, též.

Vašemu příteli bych v současné situaci poradil nepodlehnout iluzi, že si na sebe se psem zvykli, protože pokud nezačne rychle pracovat na upevnění své autority, pak jej s vysokou pravděpodobností pes jednoho dne napadne daleko razantněji! Problém je skutečně v tom, že pes se začíná nad něj nadřazovat a tento problém je nutno urychleně řešit - ale v případě profesionálního psovoda by rada "jak na to" měla být příslovečným nošením dříví do lesa...

 

(3.9.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobry den. Jiz delsi dobu uvazujeme o koupi pejska-beagla. Nezavazne na sobe nas ale par nasich znamich varovalo pred jeho sklony k toulani a utikani. Muzeme tomu verit?
Druhy dotaz se tyka jeho potreb pohybu. Mame vetsi zahradu, na ktere by se mohl volne cely den pohybovat. Je i presto nutne ho brat denne na vychazku s delsim  "vybehem" ?

Odpověď: Dobrý den... Beagle je lovecké plemeno a jako takové potřebuje hodně pohybu a zaměstnání (výcvik, aktivní procházky), jinak může mít sklony k toulání jako každý jiný pes. Neřekl bych, že beagle patří mezi extrémní tuláky, ale pokud se bude nudit, může mít i tendence utíkat...

I pokud je pes na zahradě, tak potřebuje každodenní procházky! Bohužel spousta majitelů psů na zahradě se domnívá, že tím mají starost o pejskův pohyb z krku - není tomu tak. Každý pes bere zahradu jako své teritorium, které musí v prvé řadě chránit a pokud možno neznečišťovat. Proto jej musíte brát každý den na volnou procházku, kdy se pes vyvenčí a hlavně si psychicky odpočine - nemusí hlídat zahradu, je ve  společnosti svých lidí a má možnost se setkávat s jinými podněty (psi, lidé), což je pro každého psa životně důležitá potřeba, jinak se z něj může stát agresivní nesocializovaný jedinec. A všimněte si někdy, jak se chová pes v zahradě a jak venku - rozdíl je patrný na první pohled...

 

(3.9.2002)

Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem našla na internetu tyto stránky. Váš přístup k pejskům je krásný a přímo psí. Prosím o radu. Máme šest let starého pejska "beagle" Filip. Složení krmiva granule a vše co ukradne. Krmíme ho dvakrát denně ráno a večer. Vzhledem k žravosti tohoto plemene se snažíme ho aspoň trochu držet. Pořídili jsme si ho s vědomím že vzorná poslušnost od tohoto plemene nelze očekávat. Chodím pravidelně běhat 10km 3x až 5x týdně a proto jsem volila toto plemeno. Filip běhá opravdu nadšeně a mám na běhání fajn společníka. Jinak bydlíme v rodinném domku, Filip je přes den na zahradě, ale většinu času když jsme v práci prospí. Když přijdem je s náma doma i přes noc.
A teď ten náš problém.
Každé jídlo, jak se někde opomene cokoliv trošku poživatelného, je okamžitě jeho. Krade z kuchyňské linky, ze stolu....Zatřepe s tím, asi jako že to ulovil, ale nejhorší je, že k sobě v tom okamžiku nikoho nepustí. Z hodného pejska je litá šelma. Dokázal by i pokousat. Je zajímavé, že když mu dám krmení do misky, můžu mu misku vzít, dám mu rohlík, můžu na rohlík šáhnout, ale když si ten rohlík ukradne už k sobě nepustí na dva metry a je zle. Asi jsme něco zanedbali při výchově, ale opravdu nevím co. Dělá to i z věcma, ale to se dá přece jen zvládnout, nereaguje tak divoce. Když například ukradne utěrku (jeho oblíbené) chytnu jí za druhý konec, to mě k sobě pustí, držím ho za kůži na krku a "fuj". Utěrku po nějaké době přece jen pustí a pak podává packu jako by se omlouval. Ale jak se jedná o jídlo je z něj nezvladatelná šelma, nikoho k sobě nepustí. Vím, že šest let je pozdě. Ale zatím nám nedokázal nikdo nic rozumného poradit až na rady podle mně dost surové a to se mi nelíbí.
Děkujem za našeho uličníka (a bíglové jsou uličníci) i ty ostatní, kterým pomáháte.

Odpověď: Dobrý den:-) Bíglové jsou skvělí pejsci, ale umějí být i pěkně paličatí a dominantní. Pravda je, že ve fungující "smečce" se toto stávat nesmí. Váš bígl se chová jako vůdce smečky, na kterého si podřízený člen nesmí dovolit, což je samozřejmě zcela špatně - mělo by to fungovat přesně naopak...

Jídlo je pro každého psa jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Ale bránit si ji může jen po určitou hranici - a tou jste Vy. Pokud by si chtěl přivlastnit cokoliv patřící vůdci ve psí smečce, se zlou by se potázal, skončilo by to rvačkou a patřičným vysvětlením "psích mravů". Takže i Vy teď musíte zareagovat jako vůdce - v okamžiku, kdy Filip předvede svůj oblíbený kousek, po něm musíte vystartovat, přilehnout ho k zemi a velmi ostře na něj zavrčet. Chvíli ho držte pod sebou, pak mu dotyčný předmět odeberte a už se k této záežitosti nevracejte. Pokud by protestoval (a on to určitě zkusí), pak akci zopakujte ještě s větším důrazem. Tento způsob domluvy pro něj bude daleko jasnější a srozumitelnější než lidské "vysvětlování" a kárání! Žádné bití, nic takového. Ale razance a důraz nepřipouštějící odpor v tom být musí. Je to součást "psí řeči" a aplikace smečkových zákonů, nic surového. Ale pokud to neuděláte, jednoho krásného dne se dožijete toho, že z Vašeho roztomilého psího společníka bude tvor tvrdě určující chod Vašeho života...

Takže - skutečně se nebojte svému pejskovi určité věci vysvětlit. Samozřejmě to nepostačí udělat pouze jednou, ještě to několikrát zkusí. Pak záleží na Vás, jak to zvládnete - musíte být důsledná a nesmlouvavá. Pokud se Vám to podaří, budete spokojeni oba - Vy i Filip:-)

 

(1.9.2002)
Plemeno psa: boloňský psík
Dotaz: Dobrý den, jako úplný začátečník jsem si pořídila fenku boloňského psíka s PP. Je moc hezká, milá a hodná. Má dva měsíce. V papírech má napsáno, že je bez jakýchkoliv vad, vhodná pro chov. Paní chovatelka se zdála důvěryhodná a dala mi spoustu rad. Ale zdá se mi, že "bobišek" má předkus. Nevím, jestli se to pozná už teď a jestli budou zuby stejné, až budou definitivní. Spodní zoubky má těsně před vrchními. Při zavřené tlamičce není nic vidět. Nijak zvlášť mi to nevadí, ale ráda bych věděla, jestli to chovatelka zatajila nebo to nevadí. Když jsem ji přebírala, zoubky už měla.

A ještě jedna otázka, prosím. Radila mi, že ji mám krmit Pedigree junior a suché granule, je to správně? Jinak mi připadá zdravá a úplně v pořádku. Děkuji za odpověď. Nashle.

Odpověď: Dobrý den:-) Korektní skus se může a nemusí poznat již u štěněte, určitě ale ne spolehlivě u dvouměsíčního. Důvodem je to, že celá kostra včetně lebky je teprve ve vývinu a není až takovou vzácností, že spodní a horní čelist nerostou úplně rovnoměrně - v určité fázi může skutečně spodní čelist předrůst horní, ale za několik týdnů již může být opět všechno v pořádku. Předesílám, že tyto věci se skutečně dějí, ale také se může jednat o vrozenou vadu skusu - to se bezpečně pozná teprve po přezubení (v tuto chvíli bohužel nemám možnost si ověřit, zda má toto plemeno ve standartu normální skus nebo jestli se povoluje mírný předkus). Nicméně v tuto chvíli bych opravdu nepropadal panice, osobně si myslím, že během nejbližších týdnů se vše srovná - pozorujte štěně a uvidíte sama:-)

V poslední době se na trhu objevily granule určené specielně pro malá plemena (s modifikovaným složením s ohledem na jejich specifické potřeby). Určitě bych je doporučil. Granule Pedigree - zde záleží na tom, ve které zemi jsou vyráběny (podívejte se na etiketu, pokud tam objevíte Polsko nebo Maďarsko, rovnou je vyhoďte!), osobně bych raději používal značku Eukanuba nebo K-9.

 

(1.9.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Chtěl bych se zeptat na otázku ohledně krmení. Mám 3měsíční štěně labradora a krmím granulemi značky Anka. Veterinář mi řekl, že je to optimální značka. Dal mi na přidávání vitamíny Calci plus. Chtěl bych se ještě jednou utvrdit,jestli se opravdu jedná o kvalitní značku.Většinou se píše o jiných značkách(K-9, Acana,Purina...).Dále jsem se chtěl zeptat na přikrmování, např tvaroh,jogurt sýr, maso, rýže, těstoviny, zelenina.Většinou se píše, že se nemají míchat granule s jiným krmením, ale co jsem tak slyšel,tak každý přikrmuje.Nechci mít z našeho Bada tlustého psa, tak nepřikrmuji. Ve třech měsících má 10kg(což si myslím,že je akorát). Nevím, jestli se již dotaz ohledně krmení objevil.Pokud ano, tak se nezlobte, ale chtěl bych Vás poprosit o radu na mé konkrétní otázky.

Odpověď: Granule Anka bych zařadil mezi vyhovující, určitě ne optimální - o žádné značce nelze s jistotou říci, žeje optimální (pokud veterinář není zároveň dealerem a pak Vám bude samozřejmě vychvalovat tu "svou" značku:-)). Jsou značky, které 90% psů budou zcela vyhovovat, psi nebudou mít žádné zažívací problémy a budou v kondici, a zbývajícím 10% psů může prospívat více krmivo jiné. Osobně mám velmi dobré zkušenosti se značkami Eagle, Eukanuba a nyní K-9.

Sledujte své štěně a pokud bude prospívat, klidně je řadou Anka Puppy (tj. pro štěňata) krmte, podřadné krmivo to určitě není. Přidávání calciového přípravku je v pořádku (viz předchozí příspěvky v této Poradně).

S tím přikrmováním není ani tak problém ohledně hmotnosti štěněte, tady jde o to, že se rozhodí vybalancovaná rovnováha bílkovin, tuků, minerálů, vitaminů atd. Tu garantují právě granule a pro psa v tomto věku je to z hlediska krmení ta nejdůležitější složka. Určitě nepřidávejte maso, čas od času (ne každý den!) můžete přihodit trochu tvarohu, Bobík nebo tvrdý netučný sýr.

Jinak stejně doporučuji, abyste obětoval trochu času a pročetl příspěvky z minulé doby, je tu o krmení kvantum textu - určitě se Vám to bude hodit:-)

 

(1.9.2002)

Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Dobry den, denni rezim ma asi takovy - rano o pul devate na 20 minut ven, pak vetsinou prijedu na chvili z prace v poledne a pak se vracim kolem seste. Odpoledne po praci vetsinou jezdime ven a je venku az do vecera. Mam kone, takze obcas beha za konem, kdyz jezdim. Pohybu ma az az. A hracek jeste vice. Ale z nejakeho duvodu porad bere moje veci. Uz jsem prisla na to, ze kdyz mu necham na stole svoje noviny, tak je sice roztrha, ale uz neudela nic jineho. A o vikendu je se mnou temer non-stop.

Jeste s nim mam problem s privolanim, v pripade, ze je kolem nejaky pes. Normalne reaguje na privolani temer okamzite, ale kdyz jsou tam jini psi, tak ho musim zavolat tak minimalne petkrat. Je na to nejaky navod? Dekuji predem za pomoc...

Odpověď: Dobrý den:-) Přeci jen bych byl pro tu ranní procházku prodloužit aspoň na hodinu. Dobrmani skutečně potřebují spoustu pohybu, s tím se nedá nic dělat - v opačném případě dobrman vybíjí svoji energii jiným způsobem... Navíc půldruharoční dobrman je v plné psí pubertě, proto doporučuji skutečně zkombinovat vše tak, jak jsem psal ve své minulé odpovědi plus ostatní věci zabezpečit tak, aby se k nim jednoduše nedostal. Pokud nebude mít co ničit, zaměří se na své hračky a zabaví se. Časem se zklidní a tyto "ničitelské" sklony téměř nebo úplně vymizí - chce to opravdu počkat a důsledně trestat a vysvětlovat, pokud udělá něco co nemá. Psi si to nechají vysvětlit, i když se jim to třeba nelíbí, ale důslednost, trpělivost a železné nervy jsou to jediné, co pomůže. Pokud můj pes devastuje něco, co nemám šanci podchytit (třeba tím, že nejsem doma), pak musím jednoduše udělat taková opatření, aby tuto možnost neměl. Každý pes má kromě toho přirozené sklony k devastaci (všimněte si, jak venku neustále něco mordují, trhají a rozkousávají:-)), záleží na konkrétním jedinci, jak moc tyto sklony prosazuje. Věřte mi, Váš dobrman je proti mojí lajce beránek!

Návod na přivolání je jediný - cvičit, cvičit a cvičit. Pokud budete někde se psem sama, většinou není s přivoláním problém. Ale jakmile jsou tu rušivé podněty, pak se teprve pozná zvládnuté přivolání... Takže - nepouštět psa příliš daleko od sebe a především přivolávat již v okamžiku, kdy se mu nápad utéci od Vás teprve líhne v hlavě - pak je tento povel nejúčinnější. Zarazit psa již v plném rozběhu je již o dost těžší. Kombinujte přivolání s náhlou změnou chůze, používejte odměny a pochvaly, cvičte při každé vhodné příležitosti v nejrůznějším prostředí. A především - každé přivolání musí mít smysl, takže po přivolání psa posaďte, urovnejte mu obojek, prohlédněte zuby - prostě proveďte jakoukoliv činnost, aby pes neměl pocit, že byl přivolán "jen tak"... Odměny a pochvaly musí být samozřejmostí.

 

(27.8.2002)
Plemeno psa: labradorka + ?
Dotaz: Dobrý den, dnes bych potřebovala vysvětlení proč nebo z jakého důvodu Tera v noci spíše nad brzkým ránem (3.hod) šíleně štěká, probublává. Je mi jasné, že něco venku cítí ale přes den to nedělá ale co se setmí je šíleně ostražitá a bázlivá. Je to tzv. "pes obranář". Nevím jestli to přičíst prvnímu hárání, dospívání tím pádem je ostražitější ale je to šílené protože se probouzím či spíše trhám ze spaní když zavije. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:-) Bohužel se opět jedná o dotaz, který dává k vyhodnocení příliš málo informací... Popravdě řečeno, proč neuděláte to nejjednodušší - vyjděte i s Terou ven a zjistíte, co jí vadí. Možná má skutečně ke štěkání důvod (tedy venku se něco děje), možná se jen sama bojí a štěkáním si dodává odvahu (kde spí? Spí s Vámi v jedné místnosti nebo někde úplnějinde?). Nezlobte se, ale takto na dálku skutečně příčinu diagnostikovat nemohu, navíc nemohu za Vás ani poznávat Vašeho psa - to musíte Vy, v tomto konkrétním případě ani nelze nic jiného udělat. Já mohu jen říci to, že pokud pes za těchto okolností štěká (a je vzhůru, tedy nespí a jenom se mu něco nezdá), tak k tomu má důvod - většinou se skutečně něco děje a on "svolává smečku" (v tom případě byste se opravdu měla podívat co se děje)! S háráním to skutečně nic společného nemá - usuzuji buď na to, že se venku něco skutečně něco děje, nebo na její nejistotu. V případě planého poplachu ji naučte povel "Ticho!", to je jediné co mohu v tuto chvíli poradit:-)

 

(26.8.2002)
Plemeno psa: tosa inu
Dotaz: Dobrý den. Máme čtyřměsíční fenku tosy a stojím před rozhodnutím, jestli začít chodit na cvičák nebo ne. Všechny dostupné materiály říkají, že s molossem na cvičák rozhodně ne, ale já si zase říkám, že výcvik poslušnosti by jí vůbec neuškodil (zvlášť když se podesáté na povel "Ke mně" vesele rozběhne opačným směrem). Nechci ji cvičit na obranu, pouze a jenom poslušnost. Dostala jsem tip na cvičák přímo pro "bojové psy", který je prý na dobré úrovni, tak nevím. Zatím je k lidem až moc hodná a důvěřivá, proto se chci zeptat, v jakém věku se dá čekat alespoň náznak zdrženlivosti a případné hlídání? Annie je velký mazel a trochu se bojím, aby případného zloděje nepřivítala vrtěním ocasu a veselým skákáním. Poslední otázka je opět kolem výživy - krmíme Eukanubou a na jejích letácích se všude píše, že se ke granulím v žádném případě nemají přidávat žádné vitamíny a minerály. Nerada bych něco zanedbala, takže přidávat kloubní výživu a vápník nebo ne? Moc děkuji za odpovědi a vůbec za existenci těchto stránek - jsou super.

Odpověď: Dobrý den, děkuji moc za ocenění Psích stránek:-) Výcvik poslušnosti určitě ano, ale pečlivě si vyberte kam a mezi jaké psy (nebo spíš lidi) budete chodit... Specielně u plemene tosa-inu je problémem snášenlivost s jinými psy, zatím bude vše zdánlivě v pohodě, ale jak Vaše fenka začne dospívat, spousta věcí se změní. Mezi jinými i její vztah vůči okolí - bude to vše jiné, jen ne důvěřivost a nedostatek zdrženlivosti. První náznaky změny povahy zaregistrujete již na 6. - 7.měsíci věku, kdy se začne osamostatňovat. Dalším mezníkem bude první hárání a dalším dosažení dospělosti (mezi 2. a 3. rokem věku). Samozřejmě, ve čtyřech měsících je Annie skutečně ještě mazel - ono to ani jinak nejde, v přírodě by tak mladý jedinec, pokud by byl agresivní a "neměl vychování", nepřežil. Ale sama uvidíte, jak se její povaha bude pozvolna měnit směrem k ostražitosti a nedůvěře vůči cizím. Věřte mi, že hlídání je její přirozenost a zloděje sice přivítá skákáním, ale v žádném případě to nebude veselé:-)

Výživa. Minulý týden jsem opět na vlastní oči (a rozhodně ne poprvé!) zažil, co udělá se psem velkého plemene zanedbaná výživa ve štěněcím věku. Zanedbaná v tom smyslu, že pes sice byl krmen kvalitními granulemi, ale na radu "zkušeného" veterináře nebyla přidána ani špetka vápníku navíc (zdůvodnění: v granulích je ho prý dost). Ne, není. Zvlášť u tak velkého plemene, jako je tosa-inu, je ŽIVOTNĚ NUTNÉ dotovat vápníkem a nezanedbat ani kloubní výživu. Takže moje oddpověď zní - ano, je nutné přidávat vyváženou směs calcium/vit.D3/fosfor (opět nemohu než doporučit přípravek IRISHCAL) a je vysoce vhodné aplikovat i kloubní výživu (např. přípravek CHASSOTON).

 

(26.8.2002)

Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Dobry den, mam problem se svym pejskem - dobrmanem. Mam ho asi tri mesice, je mu rok a pul. V posledni dobe, kdyz jsem v praci, mi zacal kousat moje veci - kabelky, polstare atd. Uz nevim kam vsechno schovat. Vzdycky ho potrestam, ale on druhy den udela neco podobneho. Je na to vubec nejaka rada? Nechci mit zniceny cely byt i s vecmi. Dekuji.

Odpověď: Dobrý den. Bohužel mi ve Vašem dotazu chybí některé podstatné informace - jaký má Váš pejsek denní režim, jak dlouho zůstává sám doma, jak se choval dříve... Samozřejmě, žádný pes jako vysoce společenský tvor není rád sám. Po dobu, kdy je sám, potřebuje mít k dispozici hračky, žvýkací kosti - prostě cokoliv, čím se zabaví. Pokud tuto možnost nemá, je častým východiskem právě devastující chování.

Ničitelské sklony mají psi v dospělém nebo dospívajícím věku, pokud jsou něčím stresováni (samotou nebo nudou). Proto je při nápravě tohoto problému nutné znát celkový denní režim konkrétního psa. Dobrmani jsou navíc plemeno velmi temperamentní s velkou potřebou aktivního pohybu. Pokud mají pohybu málo, je to také možný důvod devastujícího chování, kdy pes jednoduše vybíjí přebytečnou energii.

Myslím si, že v případě Vašeho psa je tu od všeho něco. Proto naordinujte delší procházky (i ráno), při odchodu nechte pejskovi k dispozici dostatek hraček a kostí, aby se měl čím zabavit, omezte prostor k jeho pobytu o samotě. Tyto problémy se na dálku skutečně dost těžko odstraňují - člověk musí najít to pravé, každý pes je jiný a i důvody ničitelského chování bývají velmi různé...

 

(21.8.2002)
Plemeno psa: pudl
Dotaz: Dobrý den, jsou to asi 3 týdny co jsme si dovezli z útulku asi 2 letou fenku pudla. Jmenuje se Bessy. Hned druhý den jsme navštívili svého veterináře, protože fenka byla pohublá, měla průjem, zvracela a kulhala na přední packu. Mimo jiné v tom útulku nám řekli, že to má pouze obražené, proto ji to nedávali do dlahy. Náš veterinář konstatoval situaci zcela jinak. Přední packa byla zlomená, pes podvyživený a dehydrovaný. Předepsal nám léky, ale ani on ji packu do dlahy nedal. Říkal, že zlomenina je už asi 2-3 týdny stará a nemá cenu ji už dlahovat. Teď už jsme, aspoň si to myslím, z nejhoršího venku. Bessy si začíná u nás zvykat. Mám na Vás však dvě prosby. Jelikož jsem pudla nikdy neměla nevím nic o povahových vlastnostech tohoto plemene. Teď už jsem pochopila, že naše slečna je urážliva a velice náladová. Je ještě něco čím mě překvapí? Nebo se tak chová z jiného důvodu? A ta druhá prosba. Odmítá žrát jakékoliv granule. Zkoušela jsem už hodně druhů a různé značky, ale nic nezabralo. Zkoušela jsem ji je dávat jako suché nebo jsem je zalívala kuřecím vývarem, ale ani to na ni neplatí. Nechala jsem ji dva dny jen o granulích a vodě, ale ani se jich nedotkla. To už jsem pak pro změnu nevydržela já a uvařila jsem ji kuře a těstoviny. Jediný co však sežrala bylo to kuře, těstoviny nechala. Jinak jsem ji koupila i plechovku s masem pro psy a k tomu si ani nepřičichla. Nedá se říct, že bych jí krmila něčím jiným, takže musí mít hlad. Jsem z této situace docela nešťastná. Dá se pejsek naučit na jinou stravu i po dvou letech? Nebo budu muset zkoušet co žrala do teď a podle toho se zařídit? Zkuste poradit jak na ni. Děkuji moc za ochotu a Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:-) Pudlíci mají jednu povahovou zvláštnost. Jsou velmi (pokud použiju spisovné slovo:-)) vychytralí - řekl bych o poznání víc než jiná plemena. Svoje pánečky dokážou velmi lehce obalamutit, aby bylo po jejich - nádherně se umějí urážet, trucovat, předstírat různé stavy apod. Jsou velmi chytří, i když venku to nemají příležitost moc prokázat - v posledních letech jsem ve svém okolí nezažil pudla, kterého by jeho majitel pustil z vodítka! Je to neskutečné, ale je to tak a důsledek toho je, že míjíme uňafané hysterické pudly na vodítku, kteří se mohou zbláznit, ale pudla navolno... možná je to náhoda, ale moc tomu už nevěřím.

Proč o tom mluvím? V prvé řadě je totiž nutno dát pudlovi, stejně jako ostatně každému jinému psímu plemeni, dostatek podnětů. Jinak se pes začne nudit a příliš zaobírat sám sebou. Jinými slovy - pokud bude mít možnost volně se vyběhat, seznámit se s okolím i jinými psy, pak se sám v sobě daleko lépe srovná a i ta "náladovost" zmizí... Pudl je od přírody velmi hravý, proto to chce brát s sebou ven míčky, aporty a s Bessy si co nejvíc hrát, vyloženě s ní "blbnout" - ne ji jen pustit a dál už se jí nevěnovat. Věřte, že zvlášť pudl to ocení! Také si na Vás daleko lépe zvykne, přilne k Vám a udělá co Vám na očích uvidí. Ještě jednou - na pudla především platí hry, hry a ještě jednou hry, v pohodě zvládá i cviky poslušnosti, a což je hlavní - tyto činnosti ho BAVÍ...

Velmi úzce je s mými předchozími řádky svázán i Váš druhý problém. Vyběhanému a spokojenému psu stejně jako člověku daleko lépe tráví a spálí více energie, kterou musí opět doplnit ve formě potravy. Nyní to Bessy na Vás jednoduše zkouší, protože samozřejmě kuřátko je kuřátko:-) Ale řešení je velmi jednoduché: absolvujte s ní pořádné procházky, dopřejte jí čas na to se vylítat a pak jí servírujte poze granule (kvalitní!) a vodu. Nechte jí krmení k dispozici zhruba 20 minut a pokud se ho nedotkne, odeberte je a nechte pouze vodu. Druhý den totéž, třetí den totéž... Věřte, že začne velmi rychle baštit. Nesmíte se nechat zviklat a nabízet kuře, kuřecí vývar apod. Pudl je chytrý a okamžité využije skulinu, pokud mu ji poskytnete. Takže - co nabídnete, to bude. A nebojte - tři dny hladovky (pokud bude Bessy velmi zatvrzelá a zkusí to) u psa jsou jako jeden den hladovky u člověka:-)

Držím palce a Bessy přeji dobrou chuť!

 

(21.8.2002)
Plemeno psa: kříženec rotvajler/vlčák
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Máme dva psy (z jednoho vrhu, teď jim jsou tři roky) kříženci rtw a vlčáka. Jmenují se Pat a Mat. Od malička byli spolu. Mat je hravější a Pat je takový mazel. Občas se spolu poprali, ale nic si neudělali. Když jim byl asi rok a půl, tak se začali kousat do krve a nereagovali na naše povely. Začalo to vždycky, když jsme se věnovali Matovi. Pat ho okamžitě napadl. Když jsme si hráli s Patem, tak bylo vše v pořádku. Museli jsme je oddělit (každý je na jiném pozemku). Ze začátku jsme s nimi mohli chodit na procházku společně, ale teď už to vůbec nejde. Hned jak se uvidí, tak na sebe začnou vrčet a útočit. Kdyby nebyli na vodítku, tak se okamžitě poperou. Když jsou odděleně, tak poslouchají na všechny povely.

Chtěla bych vás poprosit, jestli je možné, aby se zase snášeli. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:-) Máte dva psy dospělé psy, stejně staré, a to, co nyní prožíváte, není nic jiného než boj o postavení ve smečce. Ten začal v době, kdy oba psi začali dospívat, tedy zhruba v roce a půl věku. To, že spolu stále bojují, je jasnou známkou toho, že svoje vzájemné postavení vyjasněné nemají - přispívá k tomu samozřejmě i Vaše nezkušenost s ovládáním smečky (neberte to prosím osobně, tuto oblast skutečně spousta lidí nezvládá:-)).

Samozřejmě Vám mohu poradit, ale takto "teoreticky" by to velký smysl nemělo. Daleko přínosnější by pro Vás i Vaše rotvajlery bylo využít mého výcvikového servisu, protože ne vše se dá popsat slovy a především v problematice smečkového chování to chce ukazovat, vysvětlovat a vnímat zpětnou vazbu. Nechám to na Vás, ale v zájmu věci by bylo dobré mne kontaktovat a domluvit se na formě osobní konzultace, jinak jeden z Vašich psů může zakrátko začít soupeřit i s Vámi, což by mohlo skončit velmi nepěkně...

Víte, není to o tom, aby se "zase snášeli". U tak dominantních plemen, mezi jaká patří například rotvajler a samozřejmě i jeho kříženci, musí být jasně stanovena smečková hierarchie - nejvýše Vy, pak dominantnější pes, pak ten méně dominantní - psi nebudou nikdy na stejné úrovni, jeden vždy bude výš a druhý níž. Musíte mít velmi silně vybudovanou autoritu a jasně vymezit mantinely podřízených psů. Pak i oni si své vzájemné postavení vyjasní, nesmí mít pocit, že jednomu psu "nadržujete" - na druhou stranu pokud se věnujete jednomu z nich, ten druhý nemá nárok jej napadnout. Vy jste nejvýše postavená a tohle zkrátka nedopustíte:-)

Jak jsem psal, těžko se to vysvětluje teoreticky, v několika větách. Je to o pozorování psů, znalosti smečkového sociálního chování psů a autoritě vůdce smečky. Pokud budete chtít, určitě se domluvíme a tyto věci Vás rád naučím.

 

(18.8.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji dobrý den! Již jednou jsem k plné spokojenosti využila Vaší poradny, takže se na Vás opět obracím s prosbou o radu. Příští týden budou našemu Ronymu tři měsíce. Chtěla bych poradit, jak ho odnaučit tahání při procházce na vodítku. Někdy mám strach, že se uškrtí. Snažím se ho průběžně přivolat k sobě, posadit a uklidnit, ale jen vykročíme už zase táhne. Dále bych chtěla vědět, jestli je dobře, že si téměř vždy lehá na záda, když ho chce někdo pohladit. Četla jsem někde, že je tato poloha výrazem podřízenosti. Myslím si, že by ji měl vyjadřovat nanejvýš ke své rodině a ne ke kdekomu cizímu. K výživě - pročítáním příspěvků ve Vaší poradně jsem zjistila, že asi dělám chybu, když mu ke granulím (K9 pro štěňata) přidávám vařené maso a rýži. Je to tak? Také nám veterinář neříkal nic o tom, že bychom mu měli přidávat vitamíny a vápník. Je pravda, že jsme se u něho byli na očkování a otázky krmení jsem se neprobírali. A ještě poslední dotaz, jsou lepší suché nebo máčené granule? Těším se na Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:-) Jak píšete, Ronymu teď budou 3 měsíce. To je věk, kdy ještě nelze očekávat, že Vám jakýkoliv pejsek půjde u nohy - v tomto věku nelze ani mluvit o cíleném výcviku chůze u nohy, tak malé štěně na to jednoduše ještě nemá. V tomto věku je štěně rozptylováno spoustou okolních podnětů a samozřejmě není schopno svoji pozornost plně soustředit na něco jiného. Chce poznávat okolí a vodítko mu v tom brání, proto táhne... Nechte pejska nejprve pořádně vyběhat a teprve pak ho učte pomaličku a trpělivě chůzi u nohy - rázným trhnutím vodítka a povelem "K noze!" ve chvíli, kdy nabere jiný směr.

Poloha na zádech je skutečně výrazem podřízenosti. Opět - nebuďte špatná z toho, že tuto polohu zaujímá i před cizími:-) Jak jsem psal, ve třech měsících věku se jedná o psí mrně, které v sobě má daleko více podřízenosti a obav z neznámého (což se týká i cizích lidí) než pes o několik měsíců starší. Nemůžete čekat, že tříměsíční štěně plemene zlatý retrívr bude sebevědomý jedinec, který bude projevovat podřízenost pouze Vám a Vaší rodině! Berte prosím Ronyho chování jako normální a naprosto adekvátní jeho plemeni a věku...

Ano, skutečně ke granulím nepřidávejte maso ani rýži, nabouráte jinak vyváženou skladbu krmení, která je pro štěňata kriticky důležitá. Naopak vápník přidávat musíte - přečtěte si prosím předchozí příspěvky, v nich najdete zdůvodnění i doporučené mnozství...

Pokud kupujete kvalitní granule (což předpokládám), v žádném případě je nenamáčejte. Pro štěně i dospělého psa je důležité, aby potravu kousal a aby se mu promasírovávaly dásně, což u máčených granulí nefunguje - tam je pes do sebe vyloženě "vsaje", spolu se spoustou vzduchu.

Tož tak:-) Přeji s Ronym hodně radosti a pokud budete potřebovat, budu rád, pokud se opět obrátíte na Poradnu...

 

(18.8.2002)
Plemeno psa: trpasličí pinč
Dotaz: Zdravím všechny milovníky pejsků a děkuji i za minulou radu ohledně žraní všeho na co Amálka (6 měsíců) přišla. Už se nám daří nesežrat vše na co přijdem :-))) Mám na vás dvě prosby. Vím, že je to u psů individální, ale stále se nám nedaří zachovávat čistotu - ráno i večer, když jsem doma, tak je to vc pořádku, ale přes den se vždy nějaká loužička a hovínko najde. A přeci jenom půl roku už je dost dlouhá doba, aby se to naučila udržet, ne? Sestra mi radí, at ji ráno už moc nekrmím a krmím ji o to víc večer, jenže mně přijde, že ráno by hlady sežrala i mě. A podle toho, co jsem se zde dočetla, mám Amálku nakrmit až po procházce....tak nevím.... No a druhá prosba, vím, že to asi těžko podle popsání odhadnete, ale zkusím to. Koupali jsme se s Amálkou v Hostivařský přehradě a za 2 dny dostala takový záchvaty, že vypadala, že zvrací a dělala to celou dobu (noc), ale nic nevyzvracela(spíš vypadala, že se chce něčeho zbavit). Na pohotovosti nám řekli, že je nastydlá, píchli jí antibiotika a že máme dávat Priesnitz, no pak už jsem šla ke svýmu veterináři a ten jí píchl zase injekce a dal antibiotika jako prášky na 3 dny s  tím, že by to mělo být v pořádku. Sice už se nedusila, ale pravidleně po probuzení a po větším pohybu (měla sice klid na lůžku, ale copak se to u takovýho klubíčka háďat dá uhlídat?) začalajakoby dusit a kašlat, ale jinak, no přirovnala bych to k uhnanýmu koňovi. Tak jsem šla k veterináři znova, dal nám nový antibitoika v prášku na 6 dní, s tím, že po 3 dnech už by se to mělo zlepšit. Už mám jen prášky na dva dny a je to úplně stejné jako na začátku. Stálo mě to už 1000korun, nevadilo by mi to, kdyby už byla zdravá, ale ona není. Vím, že jsem absolutní laik, ale mně nepřijde, že má kašel, spíš takovou jakoby dušnost nebo něco, protože jinak jí  vlastně skoro nic není, je živá, teplotui nemá, ona si myslí, že je zdravá. A nakonec tohoto románu ještě poprosím, od kdy se tedy můžou štěňata koupat, aby si z toho neodnesla takovéto patálie?????? Moc moc děkuju za odpověď, která mi moc pomůže!!!!!!!!!

Odpověď: Také Vás zdravím, těším mě, že se Amálka už lepší:-) Čistotou u pejsků jsem se zde už také několikrát zabýval - skutečně je to záležitost individuální, navíc teprve od půl roku věku jsou štěňata schopna ovládat svěrač močového měchýře a konečníku. Spíše bych ve Vašem případě doporučoval zařídit ještě jedno venčení přes den - bohužel nepíšete jak dlouho musí být Amálka přes den doma, ale evidentně to nevydrží, takže jedno venčení navíc je jediné doporučení, které mohu dát. Ještě to chvíli vydržte, pak se v tomto ohledu vše změní víceméně ze dne na den! A krmte skutečně až po procházce.

K Vašemu druhému dotazu - spíše to na mne dělá dojem buď určitého přiotrávení například silicemi, které mohly být ve vodě přítomny, nebo ještě spíše možnost cizího tělesa v krku (může to být i chuchvalec chlupů). Zkusil veterinář i tuto eventualitu? Ta "dušnost" by tomu dost napovídala. Určitě nechte prověřit ještě tuto možnost, nemá smysl do tak malého psa horemdolem cpát antibiotika, podle mého názoru (ale je to diagnóza skutečně na dálku!) to vůbec nemusí být problém nachlazení - i to zvracení napovídá spíše tomu, že se opravdu potřebovala něčeho zbavit...

Obecně lze koupání ve volné přírodě doporučit až po půlroce věku psa, s tím, že samozřejmě pejska musíte mít pod dohledem a po koupeli je nutné důkladné vytření zvukovodu.

Držím palce, ať vše dobře dopadne:-)

 

(11.8.2002)

Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás prosbičku, zda by jste mi mohli poradit. Mám tříměsíčního pejska zlatého retrivra a nastal nám malý problém, což jsem u svého predešlého pejska nezaregistrovala a to, že se našemu štěněti nechce chodit na procházky. Jakmile ho snesu po schodech z domu a postavím ho na chodník, sedne si a odmítá chůzi s brekotem. Před domem se hned vyvenčí a dál ani krok. Zkoušeli jsme ho lákat na odměny, to vždy přiběh a pak popošel dalších deset metrů a opět se posadil. Poslední týden už ani odměny moc nezabírají. Tohle chování má většinou po ránu. Pokud se nám ho povede dovéct do parku, na chvíli ožije, ale po deseti minutách se chce opět vrátit domů. Z parku zpět je jeho chůze bez problémů. Jinak, pokud běhá volně po zahradě, jeho pohyb je také bez problémů i když je mezi jinými psy, ale jakmile ho vyvedu ze zahrady ven, opět začíná se svým trucováním. Jinak to hravé a temperamentní štěně, nikdy žádnou špatnou zkušenost na ulici neměl, takže si jeho současné chování nedovedu vysvětlit. Děkuji za Váš čas a těším se na Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:-) Tříměsíční štěňátko teprve začíná poznávat život kolem sebe. Ze spousty věcí je vyplašené, spousta věcí je pro ně nových a spousty nových podnětů se i bojí. Ve věku okolo tří měsíců probíhá nejdůležitější fáze, která má zásadní vliv na celý další život psa, a tou je tzv. socializace - seznámení se s jinými psy a lidmi. V rámci socializace se štěně naučí se svým okolím vycházet a je to klíčová zkušenost k tomu, že se stane psem vyrovnaným, neagresivním, nebojácným a se sociálním chováním.

Normální zdravé štěně je hyperaktivní a běží se seznámit s každým psem, s každým člověkem - spíš je problém dostat je domů. Je to přirozené chování a pokud je chování Vašeho štěněte jiné, má to zcela jistě svou příčinu. Abych ji určil, k tomu mám od Vás příliš málo informací - osobně to na mne dělá dojem (podle toho co píšete), že je příliš fixováno na domov, na zahradu, kterou důvěrně zná - příčinu budete nejlépe asi znát sama, může to být zkušenost, která Vám třeba připadá malicherná, ale ve štěněti je hluboce zapsaná. Není to dobře a doporučil bych jednu věc: odjeďte na několik dnů se štěnětem mimo domov, někam, kde však budou i jiní psi. Váš pejsek potřebuje do světa! Potřebuje nabýt sebedůvěry, potřebuje aspoň na krátký čas vytrhnout z onoho "bezpečí", které pro něj představuje domov. Pokud se v jeho dosavadním životě objevila negativní zkušenost, která je příčinou jeho neochoty chodit ven, musí být co nejdříve přepsána zkušeností novou, pozitivní.

Určitě to udělejte, vemte pejska a dejte mu možnost poznat nové psy, nové lidi, nová místa a nové podněty. Pokud se teď něco zanedbá, už to nikdy nedoženete. Pes je tvor vysoce společenský, štěňata obzvlášť a "izolované" chování není pro ně přirozené. I v případě, pokud to na Vás pejsek jenom "zkouší", zda by nemohlo být po jeho, je výše uvedená rada tou nejlepší medicínou. A na závěr ještě jedna rada - na vhodných místech nechte štěně zásadně běhat navolno - když se od něj vzdálíte, bude samo utíkat za Vámi a uvidíte, jak rychle se jeho nechuť běhat změní:-)))

Držím palce, ať se vše rychle srovná:-)

 

(11.8.2002)

Plemeno psa: americko-kanadský bílý ovčák
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych Vás tímto požádat o radu. Mám doma německého ovčáka - psa a pořídil jsem si štěně americko-kanadského bíleho ovčáka - fenu. Mám trochu obavu z hárání. Chci se zeptat, zda existují nějaké přípravky, které nějakým způsobem zajistí, že fena nebude pro psa přitažlivá anebo zda je lepší nechat psa (je bez PP) vykastrovat. Zajímá mne Váš názor na kastraci, zda se po tomto zákroku pes změní atd. Předem mnohokrát děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den... Bohužel, žádný 100% účinný přípravek neexistuje. Prodávají se spreje, které s větším či menším úspěchem poněkud potlačí pach hárající feny, ale upřímně řečeno - skutečně účinné to není... Ideální by bylo, pokud byste měl možnost oba psy po dobu hárání od sebe fyzicky oddělit (tak se to také běžně dělá - oddělené kotce, místnosti apod.). Pokud tuto možnost nemáte, nezbývá než v kritickou dobu oba psy hlídat, aby nedošlo k nakrytí, i to se dá zvládnout - bývá to o nervy, ale jde to :-)

Svůj názor na kastraci psa jsem v této Poradně už mnohokrát prezentoval, stačí projít dřívější příspěvky. Jen to shrnu - pokud k tomu není závažný zdravotní důvod, pak z mého pohledu říkám kastraci jednoznačně NE - pes se po tomto zákroku prokazatelně změní, máte pak doma v pravém smyslu slova kastráta, který bude mít problémy sám se sebou i s jinými psy. Ztratí svůj pach, ztratí samčí instinkty a chování. Je prostě jiný a psí smečka ho nebere, jediné co mu zůstane, je zájem o potravu. Odpovězte si sám - stojí to za to?

 

(11.8.2002)
Plemeno psa: brazilská fila
Dotaz: Zdravím a prosím o nejzákladnější informace o tomto plemeni. Ke koupi se teprve chystám a nechci zažít nečekaná překvapení. Dále bych se ráda dověděla o rozdílu mezi plemeny MASTIN a MASTIF.

Odpověď: Též zdravím:-) Brazilská fila (Fila Brasileiro) patří mezi dogovitá plemena a jak jž název napovídá, pochází z Brazílie. "Filar" znamená v portugalštině "pevně držet", což může být chápáno i jako odkaz na původní poslání těchto psů. Brazilská fila byla psem farmářů na osamocených dvorech, sloužila jako hlídač a ochránce majetku svého pána. Svého času byla používána i k chytání uprchlých otroků a k lovu jaguárů a pum.
Správně vychovaná a socializovaná fila není nebezpečnější než jiní psi a ke své rodině je přátelská a příchylná. Vůči cizím je zdrženlivá a ostražitá.
V žádném případě toto plemeno nepatří do rukou začátečníka nebo nevyrovnaného člověka. Výcvik obrany u ní též není vhodný, protože má poměrně nízký práh vzrušivosti a při své kohoutkové výšce 65 až 75cm a odpovídající váze se může v určitých situacích jednat o velmi nebezpečného psa.
Takové jsou asi nejzákladnější informace o tomto plemeni, respektive to, co v tuto chvíli považuji za důležité pro Vás jako zájemce o chov. Pokud nejste začátečník, máte sama vyrovnanou povahu a máte vůči psům přirozenou autoritu, pak filu určitě zvládnete. Chce to od začátku vychovávat klidného rozvážného psa s dokonale zvládnutou poslušností, samozřejmě mít i čas a chuť psu se věnovat...

"Mastiff" je anglické slovo a "mastin" španělské - o prapůvodu slova se dodnes vedou dohady, ovšem základ je stejný. Jedná se o součást názvu některých dogovitých plemen (anglický mastif, bulmastif, neapolský mastin, španělský mastin).

 

(6.8.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Ahoj, jmenuji se Kateřina. Před zhruba osmi měsíci jsem se se svojí rtw nastěhovala k příteli, který po úmrtí maminky "zdědil"  6letou kokřici Jesinu. Ze začátku se moje rotvajlerka snažila navázat s Jes kontakt, nosila jí hračky, provokovala jí ke hře, ale ta jen vrčela a samozřejmě se několikrát porvaly. Dnešní stav a náš problém ale je, že čuby už se neperou, naučily se alespoň trochu respektovat a hlavně si myslím, že si určily svoje postavení. Náš problém je, že Jes teď neustále vrčí na nás, vyjíždí zubama a taky i kouše. Tyhle výpady se týkají hlavně mě. Protože s mojí Werbl jem od jejích šesti měsíců až do teď chodila na cvičák, snažila jsem se hned od začátku nastolit pořádek a řád i pro Jes. Hodně se zlepšila, už stojí na místě, když čůrá a ..., umí povely ke mně, k noze, lehni, což dřív pro ní byly cizí pojmy. Ale poslední dva měsíce neustále při čemkoli, co se jí nelíbí, vrčí a když jí škubnu vodítkem nebo dostane na zadek vrčí a je schopná vyjet zubama a už mě i několikrát pokousala.  Byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradili, protože už nevím, co dělat. Vychovala jsem rotvajlera tak, že poslechne na syknutí a malý kokr mi uniká skrz prsty. Vím, je to přítelův pes, ale většinu času s ní trávím já. Děkuju za poradu :-)

Odpověď: Ahoj:-) Především bych chtěl říct, že se zde nejedná o problém výcvikový, ale o problém zvládnutí smečky... Jess vrčí a vyjíždí po Vás, protože pro ni představujete alfa-jedince (bohužel ne superalfa-jedince:-)), tedy vůdčího člena smečky, ale zároveň také někoho, koho nezná a neuznává.

Bohužel zde nelze teoreticky popisovat komunikaci pes-člověk (psí řeč), která je nejvhodnějším a nejrychlejším způsobem ujasnění hierarchických vztahů ve smečce, ani to nelze zodpovědně uskutečnit, pokud člověk nezná všechny její členy. Proto Vám nabízím svůj Výcvikový servis, ve kterém Vám vše mohu názorně vysvětlit a předvést, popřípadě i přímo pomoci. Pokud tedy máte zájem na urovnání vztahů mezi Vámi a Jess, pak mne prosím kontaktujte (tel.č. najdete na uvedené stránce) - určitě se domluvíme.

 

(6.8.2002)

Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobry den. Chtela bych vas poprosit o radu ohledne chovani meho psa. Pred ctyrmi mesici jsem si poridila asi rocniho psa z utulku. Je to zlaty kokrspanel (Danny), ktery byl mirne podvyziveny. Jedine, co jsme zjistili behem "zkusebnich" ctrnacti dnu je, ze mu vadi deti vekem do prvni a druhe tridy. K ostatni byl ale jinak velice pratelsky, Byl vesely, nekdy az hyperaktivni a hlavne byl vdecny, ze nasel novou rodinu. Tak jsem si ho s radosti privedla domu. Cvicim si u nej jen zakladni povely, ktere nam tedy jdou, takze na prochazkach potize nemame a to ani s privolanim, kdyz vyletnou koroptve (snad jsem to nezakrikla :)), vraci se ke mne bez vetsich obtizi. On si me celkove na prochazce dost hlida.
Zato se ted objevil problem doma. Jeste poznamenam, ze mame rodinny domek se zahradou a Danny ma svou boudu a muze se pohybovat krome zahonu se zeleninou vsude. (Do domu ho nepoustime.) No a konecne k nasemu problemu. Je to asi ctrnact dnu, co na nas zacal vrcet. Ma sve chvilky kdy proste vrci a vadi mu, ze chceme s nim komunikovat. Nekdy prijde a chce si hrat a po pul hodine na me vrci, ze ho treba chci privolat. Uz mi nepride tak vesely a spis se mi zda, ze mu nase pritomnost neky vadi. Vrci na vsechny cleny domacnosti (je nas pet). Nemuzu ho ale pokazde za to potrestat, nebot zaleze do boudy a vrci, nebo pod lavici a vrci. Poradte prosim, jak to odstranit, nebo omezit.
Vim, ze to bude na dlouho. Cetla jsem si take vase odpovedi na podobne otazky. Tam radite pritisknout psa na zem a traba na nej zavrcet. No ale ten muj, kdyz uz tedy ke mne z pod lavice vyleze, tak uz lezi na zadech a evidentne se boji. Co mam tedy delat? Abych taky pravdu rekla, nekdy vrci tak, ze se ho zpocatku leknu a bojim, ale potom me to tak nastve, co si to dovoluje, ze ho proste musim pokorit i kdyz se nekdy neda a trva to i par minut nez prestane. Jeste chci podotknout, ze jsem mu to vrceni nikdy neodpustila a budovala si dominantni postaveni i v techto situacich. Proc se to ale nezlepsuje?
Co ale musim rici je, ze na prochazce na me nezavrci je vesely a dobre se mnou komunikuje a jsem si jista, ze by me chranil. Uz jednou, kdyz jsem mela spatny pocit z jednoho muze a on to vycitil, tak si prede mne stoupl a vrcel na onoho muze dosti vystrazne. Obranu ho vsak neucim a ani me to nenapadlo.
Zahrnuji vas asi prehrsle otazkami, ale jeste jednu. Moji sestre se stalo, ze si sla jen sednout na zahradu a po chvili chtela Dannyho pohladit a on ji to nedovolil. Jak se maji chovat ostatni clenove domacnosti, kdyz na ne zacne take vrcet a Danny vi, ze jeho panem jsem jen ja?
Ps: Na prochazky s nim chodim jen ja a zrat mu davam take jen ja. Jak velkou roli to pri tomto problemu hraje?
Predem vam dekuji za odpoved a doufam, ze jsem muj problem popsala tak, ze mate dost informaci. Jeste jednou velice dekuji.

Odpověď: Dobrý den:-) Nevím, zda Vás potěším, je tu totiž problémů hned několik... Vezmu tedy jeden po druhém, tak jak mne při čtení Vašeho dotazu napadaly.

Ihned po tom, co jste si vzala pejska z útulku, probíhalo vše relativně dobře - pes se ocitl v novém prostředí, které neznal, a potřeboval určitý čas na to, aby si udělal obrázek o tom, jak to v nové smečce chodí a kam by se asi mohl zařadit. Po nějaké době si zvykl a takříkajíc mu "otrnulo", začal zkoušet, co si může dovolit. Roční kokr již je víceméně dospělý pes s určitým sebevědomím a vůdcovským potenciálem. Takže zde vidím první zdroj nastávajících konfliktů.

Druhý problém je v samotném plemeni. Anglický kokršpaněl si v sobě v posledních letech bohužel nese jednu špatnou vlastnost - gen agresivity, tedy výbuchy vzteku ve spojení s vrozenou dominancí plemene. Chová se tak až na výjimky každý jedinec tohoto plemene, je to plemenný znak (i když z pochopitelných důvodů o něm chovatelé raději mlčí:-)).

Třetí problém, ale s tím něco uděláme, jste Vy. Nesmíte nikdy, v žádném případě, před svým (navíc dominantním) psem zapochybovat o své vůdčí autoritě a dát najevo strach. Každý pes jej bezpečně vycítí a pak můžete dělat cokoliv, Váš pes ví že se bojíte a bude se snažit toho využít. Takže - Vy jste vůdce a určujete pravidla smečky. Pokud některého člena domácnosti akceptujete (například Vaši sestru), musí ho akceptovat i Danny - samozřejmě i on má právo na soukromí a nemusí být vždy naladěn na hlazení:-). Žádné vrčení, žádná agrese. Pokud zavrčí na Vás, okamžitě po něm skočte, povalte ho na záda, hluboce zavrčte a upřeně se mu dívejte do očí (už jsem to tu nedávno popisoval). Když už sám leží na zádech, pak stačí pohled a zavrčení.

Jeho "vrčavé" chování doma má jediný smysl - zkouší, zda by si s Vámi náhodou nemohl vyměnit pozici. Jediným lékem je důsledné a okamžité potvrzení Vaší autority, o to důraznější, že komunikujete se psem plemene anglický kokršpaněl. Pokud budete dostatečně razantní a důsledná a budete dodržovat i ostatní prvky upevňování autority, vše zvládnete. Ale, jako všechno, bude to chvíli trvat a nebude to napořád. Stále musíte Dannyho utvrzovat v tom, že nemá ani smysl pokoušet se s Vámi soupeřit o vůdcovství ve smečce, v tom je celé tajemství úspěchu...

 

(4.8.2002)
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Existence Vaší poradny na internetu mě velmi potěšila a doufám, že mi i poradíte. Koupili jsme rodičům do rodinného domku štěně vlčáka. Před rokem můj otec zemřel a pes, nyní 1,5 letý, zůstal s mou 75-ti letou matkou. Dojíždíme k ní min.1x za 14 dní, ale "vůdcem" musí zůstat ona. Pes začal kulhat na levou zadní nohu. Lékař konstatoval nedostatek vápníku a předepsal tablety. Prosím o radu jakou potravu a hlavně v jakém množství Vy doporučujete. (Stravu měl 2x denně 5 rohlíků s kouskem masa/salámem a vodu.)
Pes (zřejmě z nedostatku správné výživy) dále začal projevovat známky agresivity: při hře, či při klidném posezení a hlazení jeho hřbetu, pokusu o vytrhnutí klíštěte .. začne najednou cenit zuby a vrčet. Problém je, že jsem se ho začala bát a maminka bohužel také. Proto byl za tento projev potrestán jen jednou, ale bohužel to nepomohlo. Psa máme moc rádi, jako štěně jsme úmyslně vybírali klidnou povahu, ale nyní se pro nás stává opravdu problémem. Prosím poraďte strategii. Maminka je na vesnici bez cvičáku, psa nezvládne fyzicky na vodítku (utahá ji). Moc děkuji a přeji hodně trpělivosti s námi amatéry.

Odpověď: Je mi moc líto, ale v tomto případě nelze poradit žádnou strategii. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí mohu poradit jedinou věc - najít pro tohoto německého ovčáka jiný domov a jiného pána. Prosím, neberte to osobně, ale nevidím jiné východisko a vysvětlím i proč.

Předně - krmit německého ovčáka 2x denně pěti rohlíky s kusem salámu není nic jiného než týrání. Pes, a mladý pes vůbec, potřebuje zcela jinou výživu, kterou již dnes není problém zajistit - myslím si, že alespoň kvalitní stravu zajištěnou mít mohl, ať už ze strany Vaší matky nebo z Vaší, protože štěně jste koneckonců pořídila Vy.

Za druhé chci říci, že při nejlepší vůli se 75letá žena nemůže sama postarat o psa většího plemene, a nemyslím teď jen tu stránku výživy. Pes nezačal projevovat agresivitu sám od sebe a bez příčiny, je to v největší míře důsledek jeho životních podmínek. Jak sama píšete, Vaše maminka psa fyzicky nezvládne (což zcela chápu), a co tedy psa čeká? Celoživotní uvázání na řetězu? Pes potřebuje pohyb, zaměstnání, lidskou společnost... Také se může stát, že se jednoho dne vzbouří a Vaši matku napadne - opět chci zdůraznit, nebyla by to jeho chyba! - a vše může skončit tragicky.

Proto, pokud se o psa nemůžete postarat Vy, pak mu prosím najděte dobrý nový domov. Záměrně zde neradím potravu a její množství, ani "strategii", protože v tomto případě to opravdu nemá smysl a není v tom jádro problému. Pes prostě potřebuje zcela jiné prostředí a věci znalého majitele.

Omlouvám se, že tuto odpověď formuluji takto otevřeně a vážím si toho, že jste se obrátila na moji Poradnu. Věřím, že se mi podařilo vysvětlit, co se vlastně stalo a že pro dobro psa a koneckonců vás všech situaci vyřešíte výše uvedeným způsobem. Děkuji a držím palce:-)

 

(4.8.2002)
Plemeno psa: labradorka + ?
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak odnaučit hafana spát v postely. Vzali jsme si Terku ve 3měs.a byla naučená na postel jelikož mám zatahovačky a všude se dostane tak se nám nepovedlo jí udržet ve svém pelíšku. No teď má 7měs. a už je docela velká a já bych moc moc chtěla aby bydlela ve svém. Dnes jsem to vydržela celou noc jí říkat na místo a ona je ted silně uražená. Myslíte že z toho bude mít trauma? Je takzvaně dost hysterka. Dík za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:-) Psi mají samozřejmě touhu být svému páníčkovi co nejblíže, jsou to vysoce společenská zvířata. Na druhou stranu, jak dospívají, stávají se nezávislejšími - a to se týká i společného spaní v jedné posteli.

Psi také mají schopnost a potřebu prosazovat svoji vůli, takže to často bývá boj "kdo z koho" - zda zvítězí páníček nebo jeho pes. Ale bez obav, Vaše fenka sice bude vypadat velmi uraženě, až ji pošlete spát do jejího pelíšku, ale trauma z toho určitě mít nebude:-) Naopak, pokud vydržíte, tak si Vás bude daleko víc vážit, protože Vy tím upevníte svoji autoritu, a to je pro každého psa velmi důležité. Takže nebojte, psychickou újmu Terka v žádném případě neutrpí... Pokud nebudete chtít, aby s Vámi spala v posteli, pak nemůžete dělat nic jiného, než ji rázně poslat pryč, nejlépe povelem "Dolů!" nebo "Místo!". Povel musí být dostatečně razantní a jasný, aby nedovoloval neuposlechnutí. A nezapomeňte - co je zakázáno jednou, musí pak už být zakázáno vždy!

 

(4.8.2002)

Plemeno psa: jezevčík drsnosrstý trpasličí
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz na nepříjemnou vlastnost mého psa. Jak jsem uvedla výše, jedná se o drsnosrstého jezevčíka, má 1,5 roku. Je to pes domácí, spí přes noc zásadně v domě, trávíme s ním spoustu času, nic se neobejde bez něho, všude s náma jezdí. Když byl malý, snažili jsme se chodit hodně mezi lidi aby se co nejlépe zespolečenštil, ale ono to na vesnici není s množstvím lidí a s výskytem různých situací, se kterými by se měl pes seznámit, úplně ideální. V každém případě nevím jestli jsme udělali v něčem chybu nebo jestli se jedná o nějakou povahovou vadu. Jedná se o to, že kdykoliv někdo přijde k nám na návštěvu, ať už do domu, na zahradu, na chatu, spustí štěkot, běhá kolem lidí, skáče a mám pocit, že není daleko k tomu aby se někomu zakousl do paty. Nejhorší je, že se nedá přivolat, nereaguje na nic, mám tendence ho pak honit i když vím, že to není vůbec správné, ale v situaci kdy ho nemůžu přivolat nevím co s ním. Vůbec ho nepoznávám, před tím mazlíček a pak takovej prevít. K nám se chová moc mile, ale vždycky mu vysvětluji, že o takovou ochranku nestojím, že to přehání, ale jaksi to nemůže pochopit :-) On si po nějakém dnu zvykne na ty lidi, ale problém je v tom, že ho potřebuji zkrotit dřív než po pár dnech, protože návštěvy, tety a strýci jezdí jen na pár hodin, naštěstí :-)
Myslíte, že by mohlo něco existovat, nebo bude nejlepší když ho prostě někam zavřu, což ale nechci protože přece ho nebudu zavírat příštích cca 18 let. Nehledě na to, že jak jsem zmínila, je to pes domácí, přes léto je, pokud jsem v práci na dvoře, v zimě je v teple doma. Nemůžu ho přece, když přijdu v 17 hodin v zimě z práce vyvenčit a pak zavřít do jiné místnosti, protože třeba někdo přijde. To by nebyla vůbec radost. Tak nevím. Jinak je celkem poslušný, až na tuto vlastnost. Hezký den.

Odpověď: Hezký den:-) Jezevčík je velmi tvrdohlavý a dosti temperamentní pes, to Vám potvrdí každý jeho majitel. Takže je samozřejmé, že ho nenechá v klidu jakákoli návštěva, určitým způsobem na ni reaguje jako ostatně každý jiný pes. Ovšem z Vašeho popisu bohužel není zřejmé, jak reaguje. Štěkot, skákání a běhání kolem lidí neznamená nutně, že by se pes choval agresivně! Může to být pouhé rozčilení, může to být i touha na sebe jednoduše upozornit - takové to "Všímejte si mě taky, hrejte si se mnou!".

Víte, osobně si myslím, že je to spíše tento případ - jezevčík není od přírody agresivní hlídač, je spíše temperamentní a společenský. Také pokud byl od štěněcího věku zvykaný na lidmi... prostě si myslím, že si jeho jednání pouze špatně vysvětlujete - píšete, že máte pocit, že by se mohl někomu zakousnout do paty, už se někdy do někoho opravdu zakousl:-)?

Na druhou stranu chápu, že je to mnohdy nepříjemné a návštěvě se to těžko vysvětluje. Samozřejmě, nemá cenu Vašeho pejska zavírat, ani já nejsem pro toto řešení. Takže udělejte jednoduchou věc - využijte pomůcky, kterou doma určitě máte, a tou je - vodítko. Až přijde návštěva, běžte ji přivítat s jezevčíkem na vodítku - máte ho tím pádem pod kontrolou, a zároveň ho můžete rázným povelem usměrnit, pokud by začal příliš "vyšilovat". Ale opět - nechte mu určitou volnost, nechte ho, ať ze sebe to vzrušení z návštěvy vyplaví, ať si ji očuchá, seznámí se... Pak budete spokojeni úplně všichni:-)

 

(31.7.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Mám nalezence psa Borka, voriska, 8,5 roku starého. Jiz od prvního dne naseho souzití na mne vrci (nasla jsem ho, kdyz mu bylo 7 mesicu). Zijeme spolu prevazne sami. Kdyz se jdu s nim pomazlit, vrci, kdyz jej osetruji - vrci. Kdyz s mazlenim neprestavám, jeho vrcení sílí a pritom zaciná vrtet ocasem a olizovat mne, ale vrci stále.
Byli jsme na navsteve, deti mé kamarádky se s nim od rána do veceramazlily a bylo vse v nejlepsim poradku, kdyz jsem se jen priblizila, opet na mne vrcel. Kdyz jsem ho nechala u kamarádky a odesla jsem z bytu, knucel a hrozne mne postrádal (je jinak na mne dost závisly). Pri mém návratu opet delal frajera a byl na mne "velmi prisny". Chápete ho?

Odpověď: Chápu. Víte, mezi lidmi je bohužel vžité, že vrčení psa automaticky znamená něco zlého, agresi, nepřátelství. Ale vrčení samo o sobě není nic, stejně jako štěkot. U některých pejsků je i vyjádřením pocitu libého, popřípadě radosti ze hry. Vždy je nutno hlasový projev psa posuzovat ve vztahu s dalšími komunikačními projevy - mimikou tváře, postavením a držením těla, signály ocasu... Váš pejsek na Vás reaguje vrčením, ale podle toho, co píšete, to rozhodně není signál nepřátelský, to by se k tomu přidaly i další projevy - kousání, určitě ne olizování a mávání ocasem. Jednoduše to vezměte tak, že jako kočky předou, když je jim dobře, tak Váš Borek vrčí, když se mu věnujete a má z toho radost:-)

 

(31.7.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Mám psa voriska, nalezence, je mu 8,5 roku. Nema moc rad mala stenata (obtezuji ho). Ale do nekterych stenat se primo zamiluje a chova se k nim jako k haravé fence. Stále je obskákává (sexualní pohyby), nedá se odvolat, kdyz ho pripnu na vodítko, vyvlíká se a utíká jako za háravou fenou. Je to normální?

Odpověď: Ano, je to naprosto normální. Stejně jako u lidí, i u psů fungují sympatie a antipatie. Pro každého psa je malé štěně výzvou, protože štěňata jsou hravá, rozpustilá, a v každém psu je určitý "rodičovský" instinkt - dospělý pes má potřebu štěně vychovávat, hrát si s ním, popřípadě (pes) i jakoby nakrývat - skutečně malá štěňata mají na sobě ještě pach laktující feny a ten psy-samce fascinuje. Proto se k nim pak chovají jak k háravé fence... Ale jak jsem psal na začátku -  i psi si vybírají, některé štěně je nezaujme, jiné naopak velmi, záleží na mnoha okolnostech:-)

 

(31.7.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Mám kamarádku, která má nalezenou fenku voriska, stari 3 roky. Je krásná, milá, ale má jednu hroznou vadu. Kdyz kamaradka odchází z bytu zlikviduje ji venkovní dvere. Po opraveni dveri ji chce zavrit do loznice, kde dvere obetuje, ale pejsek skace na kliku a otvirá si dvere sam. Zamknout dvere se boji, aby se o kliku neumlátila. Neví si rady.

Odpověď: Hmmm... něco mi to velmi připomíná:-) No nic. Temperamentní pejsci závisláci, a ještě chytří k tomu... Pokud Vaše kamarádka učila fenku být sama doma, a fenka se přesto dobývá ven,  je možno zkusit několik triků, ale nezaručuji úspěch hned u toho prvního - každý pes je jiný.
Mnoho psů bývá jednoduše frustrováno z ticha. Často pomůže ponechat v bytě puštěné rádio nebo televizi - to je nejjednodušší a nejlevnější varianta.
Jiní psi se jednoduše nudí. Takže - při odchodu z bytu nechat fence k dispozici dostatek hraček a lisovaných kostí z buvolí kůže, ať se má čím zabavit. Účinné, leč poněkud dražší... kostičky nebývají nejlevnější-)
Pokud nic nezabere, pak už doporučuji metodu "bariérovou" - koupit v železářství plát plechu a dveře jednoduše oplechovat - psi nemají rádi kovy, efekt je převážně psychologický.
Pokud kamarádka obětuje dveře v ložnici, pak nechť je klidně zamkne, fenka se o kliku určitě neumlátí. Stejně jako u předchozí metody platí jedna věc - pes pozná, pokud je určitá jeho činnost marná a nechá toho sám, pokud zjistí, že to nemá smysl. Psi mají "naprogramovánu" efektivitu, neztrácejí čas zbytečnostmi.
Vaší kamarádce držím palce a věřím, že jedna z metod, které jsem popsal, bude schůdná a úspěšná.

 

(29.7.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den přeji, náš problém je asi pěkný průšvih. Byli jsme na dovolené (14 dní) na chatě. Chata je v prudkém kopci a dvoupatrová. Náš Ares se sám naučil chodit po schodech až nahoru, takže jsme mu museli zamezit přístup na schody. (pes nemá chodit po schodech, někde jsem to četla). Občas ale stejně utekl za náma až nahoru. Také měl zřejmě přespříliš pohybu po celý den a tak po prvním týdnu začal kulhat. Střídavě na všechny čtyři. Občas polehával a když chodil, tak se divně kroutil. Vzali jsme ho na doporučení známé k veterináři (konečně odborník, opravdu psům rozumí). Okamžitě zakázal veškeré schody, pohyb omezit na nejnutnější (stejně ho nikdo neuhlídá, ale aspoň trochu), koupili jsme od něj přípravek Chassoton a máme přidat rapidně vápník (dosud dostával 2 lžičky Irishcall denně). Granule jsou prý vyhovující (Acana) a chce to čas. Prý to není DKK, ta se prý projevuje délé (je mu 9 měsíců). Zapomněla jsem se ho zeptat, zda mám pokračovat v podávání ARTICANU, nebo vynechat když má Chassoton. Udělali jsme někde chybu, nebo to je skutečně v náhlé přemíře pohybu? Jsme z toho docela nešťastný a je nám ho líto. Dávám mu teď granule samý vápník (úplně bílý, bílý prášek leží i na dně))a moc se mu do nich nechce. Asi mu to nijak nevoní, nebo nechce žrát, předtím je zblajznul hned. Tak mu to dávám aspoň do pribiňáčku,abych to do něj dostala. Ten sní hned. Myslíte, že 2 lžičky Irishcallu a přípravek Artican byly málo? Kde je chyba?

Odpověď: Dobrý den:-) Podle mého názoru se stala chyba už kdysi dávno, v době, kdy se začal z původního plemene Golden Retriever šlechtit tzv. moderní, výstavní ráz. Neznám majitele tohoto rázu plemene, jehož pes by neměl větší či menší problémy s kostrou. Je to dáno především tím, že moderní retrívři mají daleko vyšší zatížení kloubů a šlach než ti původní, lehčí (musím to zaklepat, ale se svým Dinem jako původním loveckým typem retrívra jsem skutečně tyto problémy pohybového aparátu nikdy neměl, dnes už je mu 5 let).

Jinak řečeno, pokud se nejedná o DKK (tomu ani nenapovídá to střídavé kulhání), pak bych usuzoval skutečně na "přemíru" pohybu, na kterou dnešní zlatí retrívři už bohužel nejsou zvyklí... Chůze do a ze schodů, pokud po nich nechodí po celý den, by určitě vadit neměla, to bývá problém především plemen s dlouhou páteří (jezevčík, baset), samozřejmě není vhodný pro štěňata. Ale neřekl bych, že zrovna ze schodů by Ares měl mít popisované problémy.

Hlavně ale rychle uberte vápník! Všeho s mírou, příliš mnoho vápníku škodí stejně jako jeho nedostatek, mohlo by se tím napáchat hodně škody, podle toho co píšete, dáváte opravdu nebezpečně moc. Takže prosím opravdu ne víc jak ty dvě odměrky IrishCalu denně plus Chassoton, což je kloubní výživa a ta Aresovi rozhodně prospěje. Omezte mu pohyb, trochu ho pohlídejte a pokud to byla jen nezvládnutá zvýšená zátěž, vše se urovná... Pokud dostával odmala ty dvě odměrky vápníku, pak určitě netrpí jeho deficitem - přidávejte vápník tak do jednoho roku věku a pak už nedávejte.

Držím palce, ať vše dobře dopadne:-)

 

(29.7.2002)

Plemeno psa: jorkširský teriér
Dotaz: Vážený pane, před rokem jsme si pořídili prvního psa. Po poradě s veterinářem jsme začali krmit granulemi určenými pro toto plemeno. Je pravda, že jsme udělali asi chybu ve výchově, sem tam dostal i kousek jídla od nás - piškot, kousek sýra. Pejsek moc nevyrostl, je drobný - váží 2 kg. Pokud byl neostříhaný zdál se prostě drobný, v létě jsme ho ale nechali nakrátko ostříhat a paní veterinářka - ke které chodíme jen na stříhání se zhrozila jeho vyhublosti. Opravdu je dost hubený. Proto jsem začala kupovat konzervy a střídat je s granulemi. Poslední dobou míchám konzervu s těstovinama ale většinou vybere konzervu a těstoviny nechá. Taky nám paní doktorka radila dávat rohlík. Takže ráno dostane trochu rohlíku a navečer mu dávám konzervu s něčím. Je ale opravdu vybíravý,také je hodně temperamentní - pokud jsme s ním celý den někde na horách, běhá a většinou lehne až navečer. Zdravotní problémy zatímžádné nebyly, odčervevý je.
Pak mám jen malý dotaz k výcviku. Zvládá základní povely, sedni, lehni, zůstaň, ke mně, bohužel poslední dobou - je mu teď 14 měsíců se zhoršil a na přivolání moc nereaguje, dříve neposlechl pokud uviděl psa nebo nějaké lidi - běžel si pohrát ale vrátil se. Poslední dobou, i když kolem nikdo není, otočí se a jde bezhlavě svým směrem a mne ignoruje. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Jorkšírský teriér je vedle například čivavy jedno z nejmenších psích plemen. Váha 2kg není pro toto plemeno nijak výjimečná:-) Pojem "vyhublost" je dosti subjektivní, zkuste takový jednoduchý test: přejeďte pejskovi oběma rukama po žebrech - nesmíte cítit přímo kosti, mezi kůží a žebry by měla být znatelná vrstvička podkožního tuku, na druhou stranu ovšem nesmí být zase příliš silná. Prostě tak akorát...

Podle mého názoru nemá smysl míchat granule s těstovinami, těstoviny se přidávají pouze jako tzv. balast, který zvyšuje pocit nasycení, není to zdroj bílkovin. Rohlík není také k ničemu. Další věc - masové konzervy běžně dostupné na našem trhu skutečně nejsou kvalitní. Udělejte tu nejjednodušší, ale i nejúčinnější věc - zvyšte denní dávky granulovaného krmiva. Pokud používáte kvalitní granule určené pro malá plemena psů, je vše v pořádku, je ovšem nutno říci, že většinou ona doporučená denní dávka uváděná výrobcem je nejspíš tak dávka "pro přežití", nikoliv pro pokrytí potřeby aktivního psa a jeho optimální kondici. Takže moje rada zní - krmit pouze granulemi a zvýšit denní dávku!

K Vašemu dalšímu dotazu - jorkširský teriér je sice vzrůstem malý, ale jinak 100% pes. Navíc po teriérovi s notnou dávkou dominance i svéhlavosti... Váš pejsek jednoduše dospěl a má svoje představy o smečkové hierarchii a smečkovém vůdci. Zkouší to na Vás a jediná metoda nápravy je důsledně plnit postavení vůdce smečky, což jste (pokud ještě ne, tak v každém případě budete muset být) Vy. Proto bych Vás teď s dovolením požádal, abyste si přečetla předchozí příspěvky v této Poradně i v Archivu, kde jsem již mnohokrát tento problém rozebíral a vysvětlil i základní postupy budování a udržování autority - je to "jen" otázka autority, ne výcviku.

Přeji hodně štěstí Vám i Vašemu jorkšíráčkovi:-)

 

(28.7.2002)

Plemeno psa: americký kokr
Dotaz: Dobrý den, mám 8letého psa, který je poslední dobou více a více nezvladatelný. To znamená, že do mně občas zcela bezdůvodně kouše nebo mně hryzne když mu dennodenně utírám oči nebo, když se má jít koupat. Ve vaně je už pak moc hodný. A také si organizuje procházky podle svého gusta. Do tohoto roku nikdy neutíkal. Vždycky se vrátí, ale až tak za hodinku. K ostatním lidem pokuď to není přítel, se kterým chce soupeřit o přízeň, se chová naprosto normálně a nikdy nikoho nekousl. Skutečně si za obět vybral mně a doslova mi organizuje život. Pokuď není po jeho, mám smůlu.
Chtěla jsem se zeptat, jestli mi je nějak pomoci. Vím, že jsem někde něco těžce zanedbala, ale ty následky jsou dost veliké. Děkuji Vám za odpověď a případné rady. Jsem z Brna.

Odpověď: Bohužel, opravdu se jedná o určité zanedbání - chtělo to podchytit již na samém počátku. Ale nebojte, ještě není nic ztraceno:-) Víte, samozřejmě není náhoda, že si vybral zrovna Vás. Předpokládám (a doufám že se nepletu), že Vy jste jeho "panička", tedy člověk, který stojí v hierarchii smečky nejvýše. Roky zřejmě vše probíhalo v pohodě (i když - určité signály čas od času musely být) a Váš kokr začíná pomalu stárnout. Zároveň začíná mít pocit, že by nebylo špatné, možná že je dokonce naopak nutné, aby se dostal do čela smečky. Logicky si proto k "boji" vybere toho, kdo je v čele smečky v současné době - tedy Vás. Podle toho, co píšete, se
nejedná o nic jiného...
Takže marná sláva, budete muset přitvrdit, a to okamžitě a nekompromisně, jinak by vše mohlo skončit i Vaším zraněním nebo zraněním někoho z Vašeho okolí. Musíte jednat stejně jako vůdčí pes ve smečce, tedy ihned v zárodku potlačit veškeré pokusy o boj - pokud pes zavrčí nebo po Vás vystartuje, popřípadě Vás jen jednoduše neposlechne, ihned po něm skočit a přitisknout hlavu k zemi nebo psa povalit na záda. Klidně na něj v tuto chvíli vyceňte zuby a hodně hluboce zavrčte, zároveň se mu dívejte zpříma do očí tak dlouho, dokud neuhne pohledem a nepřestane projevovat jakékoli známky agrese. Pak psa hned pusťte a už se k této konkrétní situaci nevracejte - už je pro tuto chvíli vše vyřešeno.
Každý pes těmto signálům rozumí a pokud uzná psa/člověka, který je vysílá, za vyšší autoritu, podrobí se jim, proto se je nebojte používat. Zároveň posilujte svoji autoritu i dalšími způsoby - Vy určíte, kdy se půjde ven, kudy se půjde, Vy půjdete první a Váš pes až za Vámi... všechny tyto záležitosti jsem zde popisoval už v několika příspěvcích, určitě si je pročtěte.
Pokud budete důsledná a nebudete se bát, pejsek se srovná velmi brzy. Je to pouze o znovunastolení správné smečkové hierarchie, a to výše uvedenou metodou, která je pro psa pochopitelná a akceptovatelná, jelikož se jedná o "psí řeč" používanou ve smečce...

 

(28.7.2002)

Plemeno psa:
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu s výběrem plemena pejska. Chceme si s přítelem pořídit psího kamaráda. Bydlíme v bytě v činžovním domě. V týdnu by byl pejsek přes den sám doma, vracíme se okolo páté. Víkendy ale trávíme aktivně v přírodě (vlastníme domek na vesnici). Chtěli bychom nějakého společenského kamaráda, který by s námi rád běhal (i u kola) a cestoval. Jezdíme na amatérské orientační závody v běhu i na kolech a přítel je velký sportovec, bohužel já jsem jiná "váhová" kategorie. Zatímco přítel běhá/jezdí po polích, já podnikám výlety po okolí. Uvítala bych proto pejska, který by mě doprovodil. Nemáme příliš zkušeností s výcvikem, ale oba jsme před odchodem na studia měli doma psa. Už jsem si sice našla cvičák v blízkosti bydliště (bohužel do Liberce to máme trochu z ruky), ale raději bychom nějaké lépe zvladatelné plemeno. Moc děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:-) Podle toho, co píšete, nebude volba plemene příliš těžká. Doporučil bych Vám zlatého nebo labradorskeho retrívra (podle toho zda preferujete dlouhou či naopak krátkou srst), obě plemena se vyznačují klidnou vyrovnanou povahou, zvládne je i člověk bez větších zkušeností s výcvikem a se psy vůbec, mají rádi pohyb a lidskou společnost a dovedou být v pohodě i delší dobu přes den sami v bytě.
Pokud by Vám nevadila dlouhá srst, přeci jen bych spíše doporučoval toho zlaťáka, pro Vaše požadavky mi připadá skutečně ideální. Ať už si vyberete plemeno jakékoliv, přeji hodně radosti a šťastnou ruku přivýběru štěněte:-)

 

(15.7.2002)

Plemeno psa: pudl
Dotaz: Je možné odnaučit mého psa "štěkat"? Neurvale štěká na zvonky a jakékoli pronikavější zvuky. Pudl-fena, 3 roky stará (vykastrovaná).

Odpověď: Můžete to zkusit, ale některé psy to stejně neodnaučíte. Štěkání je pro psy stejně přirozená vlastnost jako pro lidi mluvení a stejně jako jsou upovídaní lidé (a zkuste je někdy zastavit:-)), tak jsou i uštěkaní psi. Navíc některé zvuky jsou pro psy velmi nepříjemné (šoupání gumové podrážky po linu vyluzující charakteristický zvuk, pronikavé pískání apod.) a reagují na ně právě štěkotem. Stejně tak i každý normální pes reaguje na domovní zvonek, protože ví, že někdo přichází a je to vždy zdroj nějakého dění...

Nicméně pokud budete chtít pejska odnaučovat na některé podněty reagovat štěkotem, aplikujte následující postup. Domluvte se s třeba někým z rodiny, kdo zazvoní na domovní zvonek. Okamžitě po zaznění zvonku stiskněte fence tlamičku, ostrým hlasem zavelte "Ticho!" a tlamičku pusťte. Pokud by se znova chtěla rozštěkat, tak opět stisk plus povel. Ta prodleva mezi zvonkem a Vaší akcí musí být cca půl sekundy, v žádném případě nesmí proběhnout současně nebo dokonce před zazvoněním. Pokud budete postupovat správně, vytvoříte tím klasický podmíněný reflex. Jakmile fenka přestane na zvonek reagovat štěkáním, pořádně ji vždycky pochvalte a odměňte.

Není to tak složité, ale předesílám, že je dobré rozlišovat, kdy má smysl štěkání psa zakazovat. Osobně používám své psy místo zvonku u dveří (ten jsem odpojil:-)), protože jsou stejně spolehliví a nezvané návštěvníky odfiltrují hned na začátku:-)

 

(15.7.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobry den, mam dotaz ohledne chovani meho pejska. Je to labrador/fena/12tydnu. Docetla jsem se, ze by toto plemeno melo mit mekky pelisek. Koupila jsem ji klasicky psi pelisek. Dale jsem se docetla, ze by se pejsek do sveho pelisku nemel vycurat. Vycurala se tam uz 2x. Poprve, kdyz jsem si obouvala boty a rikala,ze jdeme ven a podruhe, byla cerstve vycurana a mela otevrene dvere na zahradu. Je mozne, ze to dela schvalne? Nechci ji totiz poustet do sve postele a vzdy, kdyz tam skoci, dam ji zpet do jejiho pelisku. Moc dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den - takhle malé štěně se vyčurá v podstatě kamkoliv, kde si zamane, ale samozřejmě si raději vybere něco měkkého a příjemného... Ne, schválně to nedělá. Ono totiž to, co se dočtete v některých publikacích, nelze vztahovat na všechna štěňata na světě - některá se podle pouček chovají, jiná ne:-) Takže chce to opět jediné - vydržet a pokud fenku přichytnete při činu, vytřepat a ostře pokárat. Pomalinku začne brát rozum a protože obecně fenky bývají čistotnější než pejsci, tak se to časem samo urovná. Pokud máte k disopcici zahradu, tak doporučuji vypustit fenku ven pokaždé když se probudí, po hře nebo po krmení. Pak si osvojí tyto návyky daleko rychleji. Vydržte!:-)

 

(14.7.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Chtěla bych se s Vámi o něčem poradit. Aresovi je 9 měsíců. Hrozně rád si hraje s cizími psy a ani náhodou jim neublíží. To se radši nechá čochnit a kousat sám, ale ještě se po žádným neohnal. Asi na to ještě nepřišel a že ho někdy zlobí hodně, až ho lituju, ale do hry jim nezasahuju. Problém je v tom, že pokud se z hry probere a náhodou mě nevidí, nechá psa psem, začne hysterčit, vyděšeně běhat po okolí sem a tam, štěkat kolem sebe (i po lidech, vrčí na všechny a na všechno) a já nevím, co by v té chvíli byl schopný z vyděšení udělat. Když ho zavolám, neuvěřitelně mě začne vítat a už se drží jen mě, ať si tam je třeba 100 psů, bude se mě držet jako ocásek, abych mu náhodou neutekla. Blbý je to, že je to asi moje chyba. Když totiž na procházce (navolno) neposlechl mé přivolání okamžitě, tak jsem prostě bud změnila směr a najdi si mě, nebo jsem se mu schovala. Nestávalo se to často, většinou se mě držel jako klíště, ale v případě nutnosti to perfektně fungovalo.Vždycky přišel. Myslíte si, že chyba je zde?
Další problém je košík. Vím, že jsem ho měla učit na košík už dřív, ale neměli jsme jaksi potřebu. Dneska to bere jako neuvěřitelný trest a nechápe, za co. Když jdeme ven, (on pozná, kdy jde taky a kdy ne), sedí u vodítka a čeká až ho vezmu do ruky. Pokud vezmu i košík, sklopí hlavu, uši a nepodívá se na mě. Když mu ho nasadím, pryč je radost z procházky, odšourá se do pelíšku a schová hlavu s košíkem do díry mezi postelí a stolečkem (schovával se tam, když byl malý, teď už se tam nevejde) a občas na mě hodí smutný pohled jako že nechápe, za co? Nelze ho zabavit, protože odtamtud nevyleze ani pro piškotek. Vydržel byste to? Já ne, a tak jsem si toho "mišánka" pěkně rozmazlila. Dneska mi takhle hraje na city pokaždé, když to na něj s košíkem zkusím. A vydrží to dlouho, potvora jedna chlupatá, to mi teda věřte.

Odpověď: Pamatuji se, že Ares je závislák:-) Asi se teď budu opakovat (už jsem to psal), ale to nevadí... Víte, pro Arese jste teď střed světa a on je na Vás velmi fixovaný. Vy to možná berete jako chybu, ale tak to skutečně není. To, že se Vás drží je teď jen a jen dobře, protože jak už jsem Vám jednou psal, přijde čas a ta závislost se změní. Teď je ještě velmi brzo a Ares evidentně dospívá později, ale jednoho dne se skutečně začne osamostatňovat a spousta do dnešní doby nezajímavých podnětů (fenky, "konkurenční" psi) se pro něj stane zajímavých a on se začne věnovat i jim. To, jak jste ho učila si Vás hlídat, je velmi dobré a je vidět, že jste v tom byla dost důsledná. Ale, proboha, nelitujte toho, že Ares je teď takoý jaký je! Je to jen dobře a musíte se na to podívat z úplně jiné stránky - chtěla byste psa, který by Vás neposlouchal a jen by od Vás utíkal? Věřte mi - možná Vám jeho chování přijde divné a někdy i omezující, ale Ares patří do kategorie tzv. "závisláků" - teď. Za půl roku už bude situace jiná, a možná se Vám i zasteskne po době, kdy si Vás tak hlídal...

Košík. Věc nepříjemná musí být pejskovi vždy prezentována jako hra, záležitost veskrze příjemná spojená s následnou odměnou. Takže i košík je nutno psa učit - nikoliv nasadit, absolvovat nepříjemnou cestu autobusem nebo tramvají a pak sundat. Ne. Doma nasadit, chvilku nechat, během té doby si s pejskem hrát, aby se na něj nesoustřeil, pak ho pochválit a košík sundat. Pár dnů to takhle provozovat, pak vzít pejska i s košíkem ven, opět na chvilku nechat nasazený, pochválit, sundat , vyběhat, nasadit, sundat... Tímto postupem si pes košík neuvědomuje jako něco nepříjemného, ale velmi rychle si na něj zvykne. Hlavně nesmí být košík na samém počátku bezprostředně spojený s nepříjemným nebo traumatizujícím zážitkem - návštěva veterináře, cesta prostředkem hromadné dopravy apod.

Nic není ztraceno, dejte teď Aresovi s košíkem chvilku pokoj a pak to zkuste touto metodou. Uvidíte, půjde to:-)

 

(14.7.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Ahoj, srdečně zdravím Tebe, Terka zase Dinečka a Šedyho. No co Ti budu povídat, Terka si prožívá dost velkou pubertu, takže mám po zahradě věčně vydlabané katakomby a poslušnost je také dost na štíru. Mám dnes dva dotazy: 1) Terka si poslední dobou zahrabává hračky a další věci. Nevím proč to dělá a chtěla bych to pochopit. Když si hrajeme a házím jí míček, přinese ho dvakrát třikrát, potom ho bafne a utíká ho zahrabat do písku. Když jí dám povel hledej, schválně začne hrabat úplně jinde. V případě, že jí ukážu ,kde má míček zahrabaný a chci aby ho vyndala, schválně ho zahrabává. Proč?? A můj druhý dotaz: Koncem července se chystáme s partou sjíždět Vltavu a já bych chtěla vzít Terku sebou. Nevím zda je to až tak dobrý nápad a chtěla jsem se zeptat, zda zvládne i plavání ve větším proudu a čeho bych se měla vyvarovat, nebo na co bych si měla dávat pozor. Vím, že to asi bude k smíchu, ale existují plovací vesty pro psy?? (nemám strach že by neuměla plavat, plave jak vydra, ale bojím se spíš, že se uhodí o kámen, nebo že nebude někde moci vylézt atd.). Přeji krásné slunečné léto a těším se na odpověď.

Odpověď: Ahojahoj, i já zdravím Tebe a moji dva uličníci sličnou fenku Terku:-) To zahrabávání věcí může mít dvě příčiny - jednak to může být jednoduše onen známý psí zvyk schovávání a zahrabávání věcí, ale může to být i jeden z příznaků tzv. falešné březosti. V každém případě to bude záležitost víceméně dočasná, Terku pozoruj, zda se k tomu nepřidá i určitá nervozita a shánčlivost věcí (plus změny v tělesné stavbě - nalévání cecíků apod.), pak by se mohlo skutečně jednat o falešnou březost. Pokud to není její případ, pak to ber jen jako určité psí "dědictví" po vlcích, kteří zahrabávali potravu na horší časy a vlivem domestikace psa se to přetransformovalo do dnešní podoby zahrabávání všeho možného...

Na tu Vltavu vezmi Terku klidně s sebou, pokud umíte trochu sjíždět a "neuděláte se" na každém jezu, tak to pro ni bude jen velká zábava. Samozřejmě, plavání v proudu je i pro psa ošidné (pozor na víry) a je nutné být opatrný. Pes není vytrvalec a pokud bojuje s vodním tokem, velmi rychle se unaví - psí svaly jsou uzpůsobeny na větší, ale pouze krátkodobou zátěž. O plovacích vestách pro psy jsem neslyšel (aspoň u nás ne, ale řekl bych že ve světě se určité někde vyrábějí) - můžeš ale zkusit jí nechat ušít jednoduchý pás z pogumované látky s kapsami naplněnými korkem nebo polystyrénem - tak, aby se dal obepnout kolem krku a byl tedy schopný udržet hlavu nad vodou, to by mělo plně postačovat.

Každopádně přeju pěknou vodu i zbytek léta a těším se, že se uvidíme na zářijovém soustředění:-)

 

(14.7.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Dobry den, tak jsem tady s dalsim dotazem. Za predchozi dotaz ohledne hlidaciho pejska pro rodice mnohokrat dekuji, znovu jsme to doma zvazili a prakticky jsem dosli k vysledku, ze by to opravdu nebylo vhodne reseni protoze ja bych s pejskem nemohla byt porad, protoze bydlim jinde a tak by se stalo ze oni by nezvladli a to bych opravdu nerada.
Ted k dalsimu memu dotazu. Mym snem je mit dva beagly, ted kdyz vim, ze rodice pejska porizovat nebudou a mam moznost zvazit zda si svuj sen casem splnit. Podminky a cas pro dva pejsky mame a beaglikum se myslim snazim venovat maximalne a navic me to moc bavi, zkusenosti s vychovou jiz take mam, takze problem by snad nemel byt. Muj dotaz se tyka toho ze znama ma prave stenatka beagla a jednomu veterinar objevil kylu. Tvrdi, ze je to pouze kosmeticka vada, psa to neboli a nijak mu to nekomlikuje zdravotni stav a v dospelosti to lze operovat. Mohl byste mi neco o tomto problemu rici? Je to opravdu tak, ze to pejska neboli a muze byt vystaven normalni zatezi? U beagla, ktery miluje pohyb si totiz nedovedu prectavit, ze by treba nemohl behat podle kola nebo delat agility. V jakem veku lze kylu operovat a jak je to narocne? Vim, ze je to spis dotaz pro veterinare, ale presto prosim o Vas nazor.
To stene samozrejme nikdo nechce a ja bych byla ochotna si treba vzit, ale protoze muj prvni beagle je aktivni a sportujeme nedokazala bych asi nejvhodneji skloubit starat se o beaglika ktery by treba musel mit klidovy rezim, pak by byl jiste vhodny, treby pro nejake starsi majitele, nebo lidi ne prilis sportovniho typu.
Dekuji za Vasi odpoved.

Odpověď: Dobrý den:-) Těším mě, že má předchozí odpověď Vám pomohla - věřím, že to dopadlo tak jak asi mělo... Problém kýly je skutečně ryze veterinární, nicméně prokonzultoval jsem ho se svým veterinářem a jeho doporučení je zhruba takové - samozřejmě se jedná o to, jak ta konkrétní kýla vypadá, jak je velká, dá-li se zatlačit do dutiny břišní atd. V každém případě je to však potenciální zdroj problémů (zvlášť u fenek) a měla by se operovat - ideální věk však je teprve tak kolem půl roku, kdy jednak je břišní stěna už dostatečně pevná a jednak štěně je schopno bez většího rizika absolvovat narkózu.

Pokud se kýla odoperuje, nečeká pak štěně v pozdějším věku žádné zdravotní omezení, pokud ne, může vzniknout problém. Takže z tohoto důvodu i já osobně bych se přikláněl kolem toho půl roku věku k operaci... Myslím si, že pokud není u štěněte ještě jiný zdravotní problém, pak byste je určitě zvládla i s druhým beaglíkem (jak jsem psal, jedná se o vyloženě smečkové plemeno) a určitě byste je mohla vystavit běžné zátěži. Pokud se tedy pro toto štěně rozhodnete, pak držím všechny palce:-)

 

(7.7.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Dobry den, po case se na Vas obracim s prosbou o radu. Mam 2leteho beagla. Nyni rodice zvazuji moznost poridit si k rodinemu domku pejska na hlidani a na me vznesli dotaz zda bych byla ochotna s nim navstevovat cvicak a pripravit ho tak aby byl dobrym hlidacem a vlastni rodine ctyrnohym kamaradem a spolecnikem. S beaglem prestoze to neni tipicke plemeno pro poslusnost dosahujeme myslim celkem slusnych vysledku a na cvicak chodime pravidelne. Asi jedine ja jsem ochotna z cele rodiny litat se psem nekde venku, po poli a venovat mu maximum. vzdycky jsem dva psy chtela mit, ale nyni jsem v situaci kdy se kazdou chvili budu stehovat do vlastniho bydleni, ktere je asi tak 5 min. pesky od rodicu. Protoze me psi zajimaji zkusenosti celkem mam, ale spis s loveckymi psy). Znamenalo by to ze s pejskem a svym beaglem bych mohla chodit ven spolecne (napr. rano a odpoledne)bez problemu a to same se tyka cvicaku, ale pak by musel byt zbytek dne byt na pozemku, protoze ten by mel strezit a tak by nemohl byt se mnou. Je vhodne aby to tak bylo a aby poslouchal samozrejme i rodice kdyz se oni vrati vecer domu? Je mi jasne ze pes by mel mit sveho pana, ktery ho cvici a ma u nej prirozenou autoritu, ale takhle si nejsem jista aby nevznikly problemy. Pokud by ale odjeli na dovolenou, pejsek by dejme tomu mel zustat hlidat na pozemku a ja bych za nim musela dochazet (dalsi vec ktera me napada, je to ze sveho beagla mam vychovaneho a temer vsude jezdi se mnou, ale pes vycviceny k hlidani je preci jen ostrazitejsi a nedovedu si prectavit, ze bych mohla brat na dovolenou a podobne?)Dalsi vec je jakou rasu pejska zvolit. mel by to byt opravdu dobry hlidac, ale k vlastnim  lidem by mel byt hodny. Napada me samozrejme ovcak, nebo nejake pastevecke plemeno. (rodice navrhuji dobrmana, ale z vlastni zkusenosti znam spoustu hyperaktivnich a ne zcela dobre ovladatelnych dobrmanu, rotvajlera bych vzhledem k velikosti asi nezvladla fyzicky). Proto me napadlo treba nejake pastevecke plemeno nebo ovcak, ktery je vetsinou dobre ovladatelny, pokud se mu clovek venuje. Jaky na to mate nazor? Posledni dotaz nebo moje pochybnosti se vztahuji k tomu aby se oba pejskove snesli. Predem dekuji za Vasi radu, ktere si vazim.

Odpověď: Dobrý den, já si naopak vážím toho, že se na mě obracíte o radu:-) Vezmu to od konce - dobrman by určitě vhodný nebyl, jednak je to skutečné "hyperaktivní" pes s velkou potřebou pohybu, jednak, a to zdůrazňuji, je to pes jednoho pána, na kterého bývá velmi fixován. Pokud mohu, doporučil bych buď německého ovčáka (nejmenší problém s vazbou na jendoho pána) nebo belgického ovčáka, oba jsou dobří hlídači. Jiné plemeno bych s ohledem na okolnosti raději nedoporučoval.

Pes musí samozřejmě ze všech lidí poslouchat nejvíce (popřípadě výlučně) svého pána. Jistě, je možné, abyste s psem Vašich rodičů docházela na cvičák a připravovala ho (na druhou stranu mám svoje opodstaněné pochybnosti o tom, že pro hlídacího psa jsou nejlepší průpravou klasické výcvikové metody a jejich naučené stereotypy, ale to je věc jiná:-)), ale v každém případě pak Vy musíte naučit Vaše rodiče (nebo alespoň jednoho z nich) jak se psem komunikovat. Pokud je to jen o tom, že Vaši rodiče na to nemají čas nebo chuť, pak by to bylo špatné a Vy byste musela reálně počítat se dvěma věcmi - za prvé že byste byla jediná, kdo by psa zvládl, a to by mohlo skončit špatně, pokud byste nebyla právě v dosahu, a za druhé s tím, že pes by skutečně byl fixován na Vás, ne na Vaše rodiče - opět špatně... Osobně doporučuji znovu celou situaci probrat v "rodinné radě" a vyložit karty na stůl - i pes na hlídání potřebuje vazbu a kontakt na svého majitele, čím je silnější, tím lépe hlídá - a v každém případě musí být ovladatelný svým majitelem, ne zprostředkovaně přes někoho jiného. Prosím, znovu opakuji, je to v zájmu všech zúčastněných.

Co se týče "snesitelnosti" - pokud bude pes Vašich rodičů od štěněte v kontaktu s Vaším beaglem, neměl by být větší problém - beagle je vyloženě smečkový pes a jako takový si i ledacos nechá líbit, není to pes s nutnou potřebou dominance.

Držím palce, ať vše dobře dopadne a doufám, že jsem i zodpověděl Váš dotaz:-)

 

(7.7.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Zdravím všechny a Dina obzvlášť. Falco už má 1,5 roku a váží asi 36 kg. Trošku asi přes prázdniny přibere, protože starší panička má prázdniny a on určitě toho hodně vyškemrá. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli je má domněnka správná. Falko v posledních 14 dnech pelichá a myslím, že bude mít tzv. letní srst. Přestože jej kartáčujeme, doma je to poznat. Mohl byste napsat něco víc o tomto jevu? Také jsem velice rádi, že Artican, který nám doporučila chovatelka pomáhá na jeho klouby. Docela mě překvapilo, že ve vet. ordinaci o tomto přípravku nic nevěděli. Když byl malý, tak mu doktor předpovídal operaci, dnes skáče přes plůtek, který má kolem 70 cm bez problémů. (Většinou je motivován pěknou fenkou nebo kočkou). Co si o tom myslíte? Krásné léto přeje Kate a Falco :o))

Odpověď: Též zdravím všechny a Falca obzvlášť:-) V současné době Falco líná (ne pelichá:-)) a jedná se stručně řečeno o jev, kdy psi ztrácejí hustou podsadu, která je v zimě chrání před chladem a mokrem - a zlatí retrívři patří mezi plemena, která mají velmi bohatou podsadu. Nejmarkantnější je línání právě v této době, kdy začínají vedra, a pokud by psi nelínali, bylo by to zlé, protože u psů právě termoregulace nepatří k silným stránkám jejich organismu...

Vhodné je v tomto období každodenní vyčesávání ocelovým hřebenem, ale osobně doporučuji uvolněnou podsadu spíše vyškubávat - vyčesejte psa a pak zjistíte, kolik podsady ještě zůstává v psí srsti skryto. Pejskovi tím hodně pomůžete a na zimu se samozřejmě opět vytvoří podsada nová:-)

Pokud se kloubní výživa nasadí včas, dá se ještě leccos zachránit... Věřím, že za pěknou fenkou nebo drzou kočkou by Falco překonal i větší překážku:-) Nicméně dost mne překvapuje, že ve veterinární ordinaci o ARTICANu nic nevědí - jedná se poměrně známý preparát.

Pěkné prázdniny a nepřekrmte Falca:-)))

 

(7.7.2002)

Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den.Prosíme o radu.Máme asi 3 letého pejska křížence(čistokrevný voříšek),kterého jsme si v jeho 6 měsících přivedly z útulku.Hned od začátku byl velmi mazlivý,poslušný a učenlivý.Během chvilky zvládl všechny základní povely. Byl prostě bezproblémový pejsek, až do příchodu první návštěvy.Každému,kdo k nám přijde se okamžitě vrhne na nohy a celou cestu od hlavních dveří ho doprovází a slabě ho kouše, vypadá to jako by ho ožďuboval,pak když se návštěva usadí,lehne si nebo sedne k ní a úzkostlivě hlídá každý její pohyb(hlavně rukou,nebo nohou)a naznačuje kousnutí a nebo co hůř prostě kousne. nikdy to není do krve,ale asi to bolí.Když to udělá,jako trest vždy zvolíme.že ho odvedeme za dveře a necháme ho tam asi 5 minut.je z toho celý nešťastný,ale když ho opět pustíme do místnosti vše se opakuje.S dětmi je to o něco horší,dělá jim to samé,ale ještě se přitom celý roztřese a stáhne uši jako by se bál.Nevrčí.Nevím co to znamená a jaké měl zkušenosti s lidmi nebo dětmi než se dostal do útulku.Moc nás to trápí.chová se podobně i když se nejedná o náš byt,ale i když jsme my na návštěvě. K ostatním psům je dost dominantní a rád se popere hlavně s velkým plemenem,ve většině případů se dá odvolat a nechá psa psem(ne vždy), pokud je to fena je vše v pořádku,ale to je asi normální.Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, máte pravdu, u útulkových psů většinou nikdo neví, čím prošli. Druhá věc je, že u psů stejně jako u lidí jsou různé druhy povah a pes stejně jako člověk může být nejistý, nevyrovnaný, a pak se může projevovat podobně jako i pejsek Váš. Podle toho, co píšete, bych skutečně usuzoval na nejistotu až strach a z toho vyplývající chování psíka. Nedostatek sebedůvěry a s velkou pravděpodobností i špatná socializace ve vztahu k lidem (to ovšem nepadá na vás, protože ta probíhá ve 3 měsících a to jste pejska ještě neměli)...

Potíž je v tom, že následky zanedbané výchovy se korigují velmi nesnadno a trvá to dlouho. Doporučil bych Vám v první fázi následující postup. Pokud přijde návštěva (nebo navštívíte někoho Vy), mějte pejska na vodítku, bez košíku, mějte ho u sebe (třeba pod Vašim nohama, ale nikdy ne na klíně nebo v podobné "vůdčí" pozici) a celou dobu ho hlaďte - musí cítit dotek Vaší ruky a tím zprostředkované uklidnění a sebedůvěru. Občas na něj klidným tichým hlasem promluvte, dejte mu piškot, prostě musí vědět, že Vy jako výše postavený člen smečky máte celou situaci pod kontrolou a on nemusí nic řešit.

Zavírání Vašeho pejska za dveřmi ničemu nepomůže, myslím že jste to i sama poznala na jeho chování...

Další věcí, kterou byste měla udělat, je to, že budete pejska brát mezi lidi a zvykat ho na jejich společnost. Zatím na vodítku nakrátko u nohy, opět musí cítit Vaši podporu - tu zprostředkuje právě vodítko a častý dotyk Vaší ruky. Chování Vašeho pejska se zlepší určitě, ale jako se vším to chce dostatek času a trpělivosti - držím palce:-)

(30.6.2002)
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobry den,jsem mile prekvapena a potesena,ze jsem na internetu nasla takovou fajn poradnu,jako je ta vase.Protoze jsme si s pritelem poridili kokri slecnu,vylozene ted hltam vsechny psi informace.Jackie ma 11tydnu a u nas je neco malo pres 3tydny.Za tu dobu nam nase "mala"pookrala a taky nam roste pred ocima.Je cim dal zivejsi a nekdy si s ni nevime rady.Jsem cely den doma,takze je zvykla na mou spolecnost a kdyz jsem nedejboze na 3hodiny musela odejit,plakala na cely dum a taky udelala pekny svincik.Jak ji mame zvykat samotnou,aby nam neponicila dum?Bez rozkousanych backor a dalsich jinych veci se to asi neobejde ze?
Dale mame problem pri venceni.Ze obcas jeste udela louzicku a bochanek doma,hlavne do rana,to musime snest a vydrzet,to se casem nauci,ale kdyz se vracime z prochazky a jsme v mistech,kde je ji to uz zname,najednou se hodny pejsek promeni v maleho dracka a cela zuriva zacne vyjizdet po botech a nohavicich a silene kouse.Hlasite pokarani nepomaha a vytahani za kuzi za krkem zabere jen na chvili,pri dalsi prochazce to udela zase.Kdyz vezmeme noviny a jen s nema bouchneme o zem(obcas i po zadecku),zacne litat a stekat jak posedla.Pak se unavi a usne.Po probuzeni je milunka a krasne hrava,po prochazce to prijde zas.Poradite mi co s tim?Mame se jen obrnit trpelivosti a cekat,az z toho vyroste?
Dale mam jeste dotaz,jak naucit psa povelu "pust"?Kdyz aportujeme,tak predmet pekne prinese,ale porad drzi a nechce pustit,kdyz se ji ho snazime sebrat,vrci.
A posledni dotaz:krmeni.Jak casto davat steneti denne granule s mlekem a jak casto maso napr.z konzervy?Maji se granule s masem michat?A do jakeho veku se maji podavat mlecne vyrobky?Slysela jsem,ze dospely pes ma z mlecnych vyrobku prujem.A co kosti?Mohou je stenata?
Mozna vam prijde,ze na to,ze jsem si poridila psa,mam az moc dotazu a nic o vychove a krmeni nevim.Slysim ale od kazdeho neco jineho,tak se radsi odborne poradim.Kazdy pes,tak jako clovek,je individualni.Ja chci toho sveho poznat a naucit se zit tak,aby byly spokojeny obe strany.Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, v prvé řadě bych rád poděkoval za Vaši důvěru:-) Vezmu Vaše dotazy pěkně jeden po druhém:

  1. Jedenáctitýdenní štěně je ještě mimino, i když pěkně umíněné. Umění zůstat samo se musí pomalu učit - na zpočátku velmi krátké časové intervaly (začněte klidně od 5minut) odcházejte po "rozloučení" z domu a po návratu malou bouřlivě pochvalte, ať se chovala jakkoliv. V této fázi si musí zvyknout, že se vždy vrátíte a ničením věci, kňučením nebo štěkáním ničeho nedosáhne. Postupně intervaly nepřítomnosti prodlužujte a nezpomeňte vždy nechat fence k dispozici dostatek hraček, kterými se zabaví a zklidní bolavé dásně, které předchází vlastnímu přezubení, pak Va´m nebude ničit zařízení - lépe řečeno ne tolik ničit;-)... Pokud budete trpěliví, štěně se naučí, že se mu vždy vrátíte a samo se zklidní. Chce to opravdu trpělivost a intervaly samoty prodlužovat pomalu.
  2.  "Hodný pejsek" samozřejmě zkouší, co si může dovolit. A na Vás je, kolik toho vaší psí slečně dovolíte - řádit samozřejmě do jisté míry, ale musí se nechat i zklidnit. Pokud nepomůže razantní vytřepání za kůži na krku (pozor, nesmí to být jen takové symbolické gesto!), musíte volit jiné metody - ne noviny po zadečku, ale přitisknutí hlavy k zemi a zavrčení - totéž by udělala máma fena. Totéž udělejte i Vy.
  3. Učit jedenáctiměsíční štěně povel "Pust!" je ještě problematické - štěně je hravé a chce se o předmět přetahovat. V tomto věku se spíše věnujte té hře. Povel "Pust!" začněte učit až tak po dalším měsíci (měsíc je v tomto věku dlouhá doba) - vložte štěněti do tlamičky například pešek, pak zavelte "Pust!" a palcem a ukazováčkem obou rukou otevřete z obou stran tlamičku. Jakmile předmět vypadne, štěně pochvalte a odměňte. Časem pak už bude stačit pouze povel.
  4. Štěňata skutečně postupně ztrácejí schopnost zpracovávat mléčnou laktózu. Pokud budete podávat mléko, docílíte pouze trávicích problémů a průjmu. Podávejte prosím pouze kvalitní štěněcí granule a čistou vodu, žádné konzervy, to není nic dobrého. Pejsek v tomto věku potřebuje vyváženou nenarušenou stravu a tu mu nejlépe zajistíte kvalitními granulemi a dotací vápníku. Kosti v tomto věku vůbec ne - Vaše fenka zaprvé není přezubená a zadruhé na rozdíl od obecně vžitého názoru kosti psům vůbec neprospívají...

Jsem rád, že berete výchovu a výživu svého pejska tak zodpovědně - nikdo učený z nebe nespadl a Poradna je od toho, aby lidem poradila. Pokud budete mít jakýkoli dotaz, klidně se na mne obraťte, rád poradím:-)

 

(26.6.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den přeji Vám i Vašim čtyřnohým kamarádům. Mám takový asi ne moc důležitý dotaz. Náš Ares miluje vodu. Ale takovým způsobem, který jsem u žádného psa nikdy neviděla. Doposud jsem tuto retrívří vášeň pro vodu v jakémkoliv množství znala jen z řečí. Jelikož je léto, jezdíme se řekněme denně koupat a Arese bereme s sebou. Strašně rád s námi jezdí a jakmile ucítí vodu, je jak urvaný z řetězu. Okamžitě plavat. Když my vylezem, on si ve vodě lehne (nejde z vody, dokud neodjedem)a čeká na nás, až se uráčíme opět do vody. Zajímalo by mě, jestli je plavání pro psa zdravé (jako pro lidi), a jestli nevadí, pokud se pes koupe denně (on tam vleze i večer, může vůbec pes nastydnout?). Ten náš trouba se i potápí a já pak mám stach, aby neměl zbytečně záněty v uších. Zatím neměl. Dál by mě zajímalo, jestli psům vadí slaná mořská voda. Zda nevadí psům sůl na kůži, nebo je lepší ho pak taky sprchnout. Jinak je Ares "zlatej" pes. Mazel,ale hodnej. Mějte se hezky a užívejte léta, Vaše čtenářka Iveta.

Odpověď: Dobrý den Vám i Aresovi:-) Retrívři jsou totální vodníci. Oni tu vodu skutečně milují a pokud mohu soudit podle svého Dina, pak je v nich i značná dávka záchranářského instinktu - "přivolání" ve vodě má za následek to, že Dino ke mně plave s totálně zoufalým výrazem v očích, který říká "Pánečku, proboha vydrž, vydrž, už plavu k tobě a zachráním tě!":-) Takže i já už jsem se naučil grif, jak Dinečka uklidnit a zabránit mu v tom, aby mi v zápalu záchranářského nadšení nebvlezl až na záda...

Plavání je pro psa každopádně zdravé a hlavně mu to dělá radost (až na suchozemské výjimky, kam zatím patří i můj Šedy:-)). Pokud je zdravý, má zdravou kůži i srst (tedy nevysušenou například šamponováním), je vše v pohodě a může se bez obav koupat každý den - zlatý retrívr i bez obav z nastydnutí. Pes si z uší vodu vytřepe, pokud preventivně zvukovod i vyčistíte, nic tím nezkazíte...

V každém případě vždy po styku se slanou vodou je nutno psa osprchovat vodou normální. Sůl je agresivní a mohla by na jemné psí kůži napáchat dost škod.

Taky se mějte hezky a pozdravujte za mne toho Vašeho "zlatého vodníka":-)))

 

(26.6.2002)

Plemeno psa: angl. kokršpaněl
Dotaz: Vážený pane Dostále, omlouvám se, že Vám píšu takhle, ale bohužel přes formulář se mi to nedaří. Již dlouho sleduji Vaše stránky, zejména poradnu a moc se mi líbí. Rozhodla jsem se, že Vás také poprosím o radu. Mám 16 měsíční fenku angl. kokršpaněla. Nemám s ní žádné velké problémy, ale v poslední době začala "vyjíždět" po psech. (Nemá před ani po hárání ani falešnou březost). Nikdy to není bezdůvodně. Buďto má klacek (míček apod.), leží a hlodá ho a pes se přiblíží, nebo když ji pes moc očuchává nebo když si ji někdo hladí a pes se přiblíží. Až na jednu výjimku to udělala vždycky na psa (ale to může být také tím, že v poslední době potkáváme víc psů než fenek). Dělá to na psy, s kterými si jinak hraje i na psy, které vidí poprvé. Nikdy nekousne, jen "vyjede". Většinou se setkávám s názory, že ji nemám napomínat ani trestat, že je to správné, že si hlídá svoje, ale nějak se mi to nezdá - chci mít nekonfliktního psa (což také donedávna byla). Ještě bych chtěla podotknout, že neměla žádný negativní zážitek se psy (nikdo je nenapadl nebo tak něco). Může to být třeba tím, že teď teprve dospívá?(byla a vlastně ještě stále je na kokra hodně drobná a hárala až ve 13 měsících). Jaký je Váš názor na to, jestli ji mám za to trestat nebo zda se to dá nějak odnaučit?
Z toho vlastně vyplývá i moje druhá otázka: včera, když už po několikáté vyjela na psa (jinak svého velkého kamaráda - zase šlo o klacek) , tak jí můj přítel potrestal (chytl ji za kůži za krkem a nějakou dobu ji držel) a když ji pustil, tak vyjela po něm. Chci se zeptat, v případě, když pes vyjede po člověku, jak se má potrestat, aby si uvědomil, "kdo je tady pánem"? Má se chytit za kůži za krkem a vytřepat, nebo položit na záda a "uzemnit" dokud se neuklidní (nebo nějaký jiný???)  Co je nejúčinnější a pro psa vlastně "nejponižující"? Abyste si nemyslel, že jsem nějaký tyran - dost ji rozmazluju, ale jsou věci, které ji nepromíjím, a tohle samozřejmě patří mezi ně.
Omlouvám se za tak dlouhý text a předem moc děkuji za odpověď na obě otázky. Přeju hodně radostí s Vašimi pejsky.

Odpověď: Každý pes po určité době dospívá, malá plemena dříve, velká později. To je i případ Vaší fenky - již má určité sebevědomí, spoustu věcí si nenechá líbit a samozřejmě se i prosazuje mezi jinými psy. Bohužel, u plemene anglický kokršpaněl se k tomu přidává i jeden negativní prvek, zvýšená agresivita, která se našem chovu před lety začala uplatňovat. Tím se víceméně dostávám i k Vaší druhé otázce, která je s tou první dosti úzce spjata - v žádném případě se agresivita Vaší fenky nesmí obrátit proti Vám nebo Vašemu příteli, nicméně právě angličtí kokršpanělé si s tím to hlavu příliš nelámou...

Takže: pokud fenka vyjede proti jinému psu a má k tomu důvod (například si hlídá klacek), pak ji nechte ať si to vyřídí sama, netrestejte ji, ale jakmile se stáhne, přivolejte ji k sobě. Nenechte nikdy zajít potyčku příliš daleko. Pokud ovšem vyjede po Vás nebo po Vašem příteli, pak musíte ihned rázně zakročit - u "vzteklého" kokršpaněla pravděpodobně vytřepání stačit nebude, doporučoval bych bleskové přitisknutí psí hlavy k zemi se současným pohledem do očí. Musíte se dívat tak dlopuho, dokud fenka nepřestane vrčet (protože to bude zcela určitě:-)) a neuhne pohledem. Pokud nestačí ani to, pak ji musíte povalit na záda a aplikovat stejný postup. Pokud i to bude málo a budete mít dost odvahy, pak Vaši fenku citelně kousněte do krku, až zakňučí - já vím, zní to divně, ale psi nejlépe rozumí "psí řeči", a kousnutí do psích výrazových prostředků prostě patří.

Poloha na zádech pod jiným psem nebo člověkem je pro psa skutečně ta nejvíce ponižující - a jakmile ztichne a uhne pohledem, pak ihned držení uvolněte, nemá smysl pejska ponižovat příliš. Na druhou stranu nebojte se výše uvedený postup uplatnit pokaždé, když po vás fenka vystartuje, čím dříve toto nežádoucí chování podchytíte, tím lépe pro vás oba:-)

 

(24.6.2002)
Plemeno psa: trpasličí pinč
Dotaz: Prosím o radu:mám 5měsíční fenku trpasličího pinče Amálku, která je velmi milá, ale také velmi temepramentní. Pokaždé když jdeme na procházku, sežere na co přijde(je po jídle), většinou jsou to i kosti, které by pro ni mohly být nebezpečné. Jakmile ale něco najde, přestane úplně poslouchat, na slovo "fuj" ani "ke mně" nereaguje (za normalních situací ano)-dnes jsem se jí snažila dohonit a vyvrkla jsem si kotník :-)-už nevím, co si počít. Koupila jsem i košík, ale když jí ho dám na celou procházku vůbec se nevyčůrá a nevykadí a jen se zajímá o to, jak ho sundat......Jste moje poslední naděje :o)))), prosím o pomoc a o zaslání odpovědi na e-mail. Děkuji moc!!!!!!

Odpověď: Amálka je jenom žravá:-) Tento problém jsem v Poradně už rozebíral několikrát, vždy je to jen variace na stejné téma... Je několik cest, jak se k danému problému postavit, zkusím je zde krátce nastínit:

A: Vzít to jako fakt patřící k určitému období psího života a jednoduše počkat, až z toho Amálka vyroste.
B: Dávat košík jako prevenci.
C: Snažit se Amálku rozptylovat, lákat ji na hry a snažit se, aby si "dobrůtek" nevšímala.
D: Nevodit Amálku na "nebezpečná" místa.

Co je správně? A, B, C nebo D? Všechno:-) Zkuste si ze všeho vzít něco a věřte, že Amálku to opravdu časem přejde. Určitě není řešením vodit ji pouze na vodítku, ale pokud bude navolno, doporučuji vybírat méně zaneřáděné lokality, být ve střehu a v případě potřeby ihned rázně zakročit - ostrým "Fuj!" a razantním plácnutím přes čumák. Žádný "zázračný" povel ani cvik neexistuje, tímto kratším či delším obdobím si skutečně projde každé štěně (kterým Amálka stále ještě je). Dávejte jí jasně najevo, že se Vám toto její počínání nelíbí a přiměřeně je trestejte - víc udělat nemůžete, pokud nechcete Vaši fenku degradovat permanentním košíkem a vodítkem, nezapomeňte na jednoduchou skutečnost, že každé vzrostlejší štěně je mnohem rychlejší a pohyblivější než člověk... Ono to opravdu přejde - vydržte:-)

 

(18.6.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Prosím o radu: bydlíme v rodinném domku a v červenci si přineseme štěně GR. V domě s námi bydlí ještě babička, která má také psa. Je mu asi 12 let, je to "pouliční směs", ale hlavně nemá žádnou pravidelnou veterinární péči (očkování, odčervení apod.). Myslím si, že by se mohl stát, z hlediska zdraví, nebezpečný pro naše štěně. Jaké druhy očkování bychom s ním měli podstoupit, aby mohli být oba psi spolu volně na zahradě. Děkuji a těším se na odpověď.

Odpověď: Velmi mne těší, že k péči o Vašeho nového kamaráda přistupujete tak zodpovědně... Ano, skutečně je nutné, aby se štěně dostalo do zdravého prostředí, proto absolvujte s psíkem Vaší babičky základní očkování - tedy proti vzteklině, infekčnímu zánětu jater/leptospiróze/parvoviróze (tzv. trojkombinace), doporučuji i infekční kašel.

Chtělo by to s psíkem zajít na očkování co nejdříve, nezbytně nutné je i jeho komplexní odčervení.

 

(12.6.2002)

Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever
Dotaz: Vážený pane Dostál, tentokrát se na Vás obracím s prosbou o radu. Můj Enda, NSDTR během jednoho týdne naprosto ohluchnul a přestal se jmenovat Enda. Zatím jsme nezjistili, jak se doopravdy jmenuje, jelikož na nic neslyší. Dělá si naprosto co chce. Je to šílená změna a doufám jen, že je způsobena pubertou. Bude mu 11 měsíců. Doma začal ničit věci - zatím jen typu rozkousané noviny, kolíčky na prádlo, CD, kazeta a tak. Taky nám jednou udělal to, že se vyčůůral na sedačku, mrcha jedna chlupatá. Vyčůůral se tam schválně, nééé že by nevydržel. Je děsně vzteklý. Vzteká se jak malé děcko, co mu máma nechce koupit nanuka, poskakuje a vydává různé vrčivé zvuky. Teď přes víkend, manžel odešel z bytu - to on nesnáší, když někdo ze smečky odejte, třikrát si pískl a pak se vrhnul na mou kabelku že ji rozkouše - byla jsem za rohem a sledovala ho, hned mu přistála jedna pořádná přes čumes, začal skákat - vztekat se a vrčet, hnala jsem ho až do opačného konce bytu se lovy - co to je mazej na místo - skákal a vztekal se dál, tak jsem ho přivolala a musel sedat, lehat, vstávat, prostě taková ta zákl. poslušnost. V sobotu na chalupě lezl po střeše - jen jsem ho na 10 minus spustila z očí. Je to veverka křížená se svištěm. Hrůůůza.

Jsem z něj docela nešťastná. Jednak to jeho kousání věcí - nechávám doma schválně nastražené noviny s tím, že když odcházím, říkám mu fuj a nesmíš a ukážu noviny - no co myslíte, zatím je vždy roztrhal:-((( Nevím jak to řešit, když nasimulujeme odchod, neudělá nic, jak opravdu odejdeme, už to je!!!

S tou poslušností pevně věřím že je to pubertou. Začínáme znovu chodit na cvičák - když může lézt po střeše, může i cvičit u nohy, že...

Ono taky s tím úrazem se s ním 7 týdnů nic nedělalo tak zvlčil a do toho ta puberta... Jestli pro mne máte nějakou radu, budu moc ráda.                                       

Připadám si poslední týden, že na něj jen řvu, vyškubávám na vodítku - to máte vidět ty pohledy lidí - a ono to vyškubávání taky nějak přestalo působit, dřív se vzpamatoval po jednom dvou škbancích, teď se zabejčí a tojí jak pařez. Taky začal dost štěkat.

Doufám, že se máte lépe než já, podrbejte za mne ty vaše "potvory chlupatý" a poraďte mi co s tou mou, prosím.

Odpověď: Krásný dotaz:-))) Myslím, že v tuto chvíli hodně čtenářů této Poradny chápavě pokyvuje hlavou a zcela s Vámi cítí. Jiní se možná uculují a říkají si "tu paní lituju, ještě že mám hodného psa, tohle mě určitě nečeká"... Drsná je realita života. Čeká. Ano, až na světlé výjimky (které by si zasloužily svatozář kolem své psí hlavy a svatořečení), nás to potkalo nebo čeká všechny.

Ve Vašem případě je to opravdu zkomplikováno tím Endyho úrazem - nešlo s ním cvičit a navíc se určitě královsky nudil a musí si to teď vynahradit. Čím že je to vlastně postižen? Neléčitelnou, leč naštěstí pouze dočasnou chorobou zvanou PSÍ PUBERTA...

Víte, stejně jako u lidí na to existuje jediný lék - a tím je určitý řád a smysluplné "zaměstnání". Jinými slovy, nedat příliš času ani příležitostí k přílišnému prosazování Endyho autority. V každém případě počítejte s tím, že Endy bude vzpurný a bude šíleně odmlouvat, s tím se skutečně nic dělat nedá. Teď se projeví to, co jste všechno Endyho stačila naučit - problém není v tom, že by něco zapomněl nebo že by "ohluchnul", jemu se to jen jednoduše nebude chtít udělat. Bude to souboj vůlí, Vaší a té jeho. Pokud po něm něco budete chtít, musíte naprosto důsledně trvat na splnění, i kdyby to měl udělat napodesáté. Pokud se bude vztekat, nekompromisně ho odkažte do patřičných mezí. Bude to někdy na nervy, ale věřte, ono to zas přejde. Nedá se dělat nic jiného, než vydržet... Proto jsem také již několikrát na těchto stránkách zdůraznil, jak důležité je psa naučit základy "slušného chování" dříve, než dospěje do puberty.

Jojo. I můj Šedy mi ve svých 5 měsících zmizel na jedné návštěvě z očí... Byly otevřené pouze balkonové dveře a můj drahý pejsek nikde. Hledal jsem ho přirozeně pod balkonem - až mi něco řeklo, ať se podívám za sebe na střechu... I Šedy se tehdy transformoval do zvláštní odrůdy masožravé veverky se stočeným ocáskem:-)))

Bůh s Vámi:-)!

 

(12.6.2002)
Plemeno psa: Parson Russell Terier
Dotaz: Dobry den, jsem tady zase a opet kvuli nasemu Parson Russell terierovi. Kendymu jsou uz skoro 4 mesice, roste jako z vody a zadne vetsi problemy nemame. Ted mam problem spis ja. Nevim, jak psi snasi to, ze jsou pres den sami doma a premyslim o tom, ze bysme Kendymu poridili kamaradku z utulku. Kendy je nerad sam, i kdyz jsme doma a odejdeme do jine mistnosti, tak se musi jit podivat, jestli jsme nahodou neodesli, proste si porad hlida, kde cleny sve smecky ma. Kdyz odchazime z domu, uz se ani nesnazi dostat za nama ze dveri, ale ma takovy smutny pohled, no znate to. Ono je to normalni, ja vim, ale myslite, ze by bylo lepsi, kdyby tam mel u sebe aspon jineho psa? Mam tak trochu vyhlidlou fenku 1.5 roku, krizenec staffordsirskeho teriera. Co myslite? Za Vasi odpoved dekuji a tesim se az se dozvim, jestli budeme mit podle Vaseho nazoru jeste jednoho psika :)

Odpověď: Dobrý den:-) No nevím, jestli Vás potěším... Já bych s druhým pejskem ještě počkal. Kendymu jsou 4 měsíce, je to ještě štěně a on ani Vy ještě nevíte, jaký bude a jaký bude mít názor na jiné psy, až dospěje. Za chvilku vyroste z toho svého "závislého" období a budete mít spoustu starostí s tím ho uhlídat - budete vzpomínat na dobu, kdy se bez Vás nemohl obejít:-) Bude potřebovat Vaši plnou pozornost a péči, pokud byste teď pořídila dalšího psa (navíc dospívající fenu), mohlo by nastat pěkné rodeo... Já vím, že pejsci se na nás dokáží podívat tak, že se okamžitě zastydíme a zpytujeme svědomí, co jsme tomu svému miláčkovi v poslední půlhodině provedli. Taky je pravda, že žádný pořádný pes nepropásne jakoukoli možnost dostat se s páníčkem na procházku a vždy to alespoň zkusí, viz sugestivní pohledy typu "Páníčku, vem mě s sebou!"...

Nedělejte si starosti, jak psi snášejí samotu - pokud se jim věnujete a chodíte dostatečně ven, pak nepřítomnost pánečka v klidu a pohodě prospí a vzbudí je až klíč rachotící v zámku:-)

Jistě, každému mladému pejskovi se líbí, pokud má k sobě ještě jednoho čtyřnohého parťáka. Parson Russell Terier je živé plemeno, určitě by to Kendy ocenil. Ale jak říkám, raději bych ještě počkal tak půl roku, uvidíte, jak se Kendy "vybarví". Druhý pejsek určitě není špatný nápad - jen bych s tím počkal a až nastane čas, tak důkladně rozvážil plemeno i pohlaví...

Zatím udělejte jinou věc - Kendymu se maximálně věnujte, hrajte si s ním, lítejte spolu venku a věřte mi, že pak to bude nejšťastnější psík pod sluncem:-)))

 

(12.6.2002)

Plemeno psa: kříženec velikost vlčáka hrubosrstý vousatý
Dotaz: Dobrý den, naše fenka je asi roční nalezenec máme ji čtyři měsíce. Asi před týdnem začala pojídat vlastní exkrementy, poprvé to udělala na zahradě, nevykonává tam potřebu běžně, jen v nouzi a vždycky se stydí jinak s ní chodíme na dlouhé procházky, aby se vyvenčila, ale potom to udělala venku, dostala vynadáno a udělala to znovu a znovu a pokračuje, nesežrala to hned, ale až druhý den nebo odpoledne, občas něco sežere i nějaký ten exkrement, ale tohle je zvrácené. Chybí jí nějaká živina nebo má mindrák, nevím. Krmím jí masem kolínkama, rýží, granulkama dostává vitamíny, sežere vždycky úplně všechno, ale když dostane víc dostane průjem nebo zvrací. Je asi měsíc po hárání, ale tím to nebude. Děkuji za odpověď zdravím Vás í Vaše psi.  

Odpověď: Dobrý den... Psi někdy dělají věci, které nám lidem připadají zvrácené, ale nezapomeňte, že psi myslí a jednají podle jiných měřítek. Co nám připadá zvrácené, k tomu oni vždy mají nějaký důvod. Důvodů, proč se Vaše fenka chová tak jak se chová, může být více.

Jeden důvod může být to, že po sobě "zahlazuje stopy". Někteří psi to dělají, pokud jsou například sami málo sebevědomí a najdou stopy po jiném, sebevědomém a dominantním psu - prostě se snaží chovat maximálně nenápadně a "uklízejí" po sobě i exkrementy.
Druhým důvodem může být to, že psu chybí v potravě některá z důležitých živin. V tomto případě se ale soustřeďují na jiné exkrementy, ne na svoje vlastní.
Třetím důvodem může být psychická příčina - časem tento zlozvyk sám odezní.
A důvod číslo čtyři může být porucha v trávení - což mi ve Vašem případě připadá nejpravděpodobnější. Píšete, že když dostane větší dávku krmení, že zvrací nebo má průjem... víte, psi se nechovají jako kočky (ta se nikdy nepřejí, větší dávku krmení si rozdělí podle své potřeby), psi se dokážou nezřízeně přecpat "do zásoby". A pak to dopadá přesně jak píšete...

Na Vašem místě bych tedy především upravil krmný režim. Odboural bych maso i těstoviny, nechal bych pouze granule (kvalitní!) a rozdělil krmnou dávku na dva díly - 1/3 ráno a 2/3 večer (u velkého psa je to i důležitá prevence proti torzi žaludku). Je důležité důsledně tento krmný režim dodržovat! Tím by se mělo upravit celkové trávení, měly by ustat průjmy i zvracení a velmi pravděpodobně ustane i požírání vlastních výkalů...

Držím palce:-)

 

(12.6.2002)
Plemeno psa: velký knírač
Dotaz: Dobrý den, již jednou jsem se na Vás obracela, a Vaše rady nám dost pomohli. Vzali jsme si fenku z útulku, je u nás tři měsíce je jí asi rok. Měli jsme s ní pár problémů, které jsme zvládli nebo si zvykli, že občas sežere něco, co nemá. Chodíme s ní cvičit poslušnost, tak aby byla ovladatelná /ke mně, k noze, zůstaň/, ale vynořil se problém, spíše dva, se kterým mi paní cvičitelka nepomohla. Když Barbuchu pustím z vodítka, poslouchá do okamžiku než uvidí kosa, začne ho honit, když uletí, vrátí se, ale když jenom popoletí /mládě/ běží za ním a nezajímá jí vůbec nic, málem se mi ztratila, běžela i přes frekventovanou silnici, které se normálně bojí /bojí se aut, už z útulku/. Druhý problém, jako honí kosáky, honí i psi, kteří se jí bojí a utíkají před ní nebo se před ní schovávají za páníčka nic jim neudělá.Začala se ježit, když potká psa, fenu, štěně. Tu a tam se trochu ožene po dotěrném psovi nebo, když je na vodítku a potká psa bez vodítka. Chodíme do parku, kde je hodně psů snažím se jí hlídat, ale občas psa nebo kosa vidí mnohem dřív než já. Občas vyvstane problém s majitelem honěného psa. Nechtěla bych, aby se z ní stala agresivní a nerudná fena, která chodí jen na krátké šnůře a s košíkem a napadá všechno, co se hýbe. Možná je to jen věkem, ve kterém je, ale nechceme to zanedbat. Jinak je strašnej milouš. Děkuji předem za odpověď, hezký víkend.

Odpověď: Dobrý den:-) Víte, chtěl bych Vás především trochu uklidnit - občas mají lidé tendenci určité chování psů přeceňovat a hledat v něm něco, co v něm není... Je to i Vámi nastíněný "problém" - Vaší fence je rok a plemeno velký knírač v jednom roce věku není nic jiného než vzrostlé štěně, které má spoustu energie, kterou potřebuje vybít, a navíc k tomu i slušnou dávku loveckého pudu. Chová se přesně tak jak se dnes chová i moje 9-měsíční štěně západosibiřské lajky Šedy, kterého specielně lákají také kosáci (jsou drzí a poskakují před ním po cestě, což je skvělá záminka k tomu je lovit:-)) i jiní psi, se kterými si chce jednoduše pohrát a vyběhat. Pokud to jen trochu jde, nechám ho vyřádit (kosáci jsou vždy rychlejší stejně jako motýli a jiná "vzdušná kořist"), v jiných případech zhodnotím situaci a včas ho přivolám nebo dám na vodítko.

Toto období totiž jednou skončí. Můj pes se stejně jako Vaše Barbucha zklidní a podobné věci ho přestanou zajímat. Ano, je to opravdu věkem - nechte zatím Barbuchu lítat a řádit, honit kosy i psy, pokud máte pocit, že by to někteří psi nebo jejich pánečci nelibě nesli, pak ji včas přivolejte, popřípadě dejte na vodítko. Je to to nejlepší, co pro Vaši fenku v toto věku můžete udělat...:-)

 

(5.6.2002)
Plemeno psa: toy pudl
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Mám už skoro roční fenečku toy pudlíka. Jenže pořád ještě dělá loužičky, jednu v noci a minimálně jednu denně + stolici. Co s tím? Přece skoro dospělý pes by už měl vydržet. Nehledě na to, není doma sama, nějakou dlouho dobu cca 6-7 hodin. Večer chodí později ven, vyčůrá se, ale do rána to udělá doma ještě jednou. Děkuji moc za radu. A ještě jeden dotaz-zatím nehárá, je to v pořádku ??

Odpověď: Dobrý den:-) Nepříjemné, já vím... ale i u pejsků se stává, že někteří jedinci prostě dospívají později. Vzhledem k tomu, že Vaše fenka močí i kálí, neusuzoval bych na zdravotní problém, ale (i vzhledem k tomu, že ještě nehárala) spíše na záležitost pozdějšího dospívání - vyměšovací pochody jsou s fází dospívání psa velmi úzce svázány. Zkusil bych na Vašem místě ale přeci jen jednu věc, upravit hodiny venčení - posunout noční venčení ještě na později, kdy už je potrava v trávicím traktu blíže k tomu "odpadnímu" konci:-) Zkuste upravit i dávky a dobu krmení a hlídat spotřebu vody.

S prvním háráním si starosti nedělejte, ono se dříve nebo později dostaví. Pravda je, že v roce by už měla Vaše fenka mít první hárání za sebou, ale příroda je příroda a někdy se to prostě opozdí - a jak jsem psal, fenka může mít svůj psychický i fyzický vývoj skutečně posunutý, to se u psů stává stejně jako u lidí.

Ještě chvíli vydržte, zkuste si pohrát s krmením a venčením a nebojte, ono se to skutečně srovná - a až se to stane, bude to změna v podstatě ze dne na den...

 

(5.6.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den,mám opět pár dotazů. Co byste poradil dělat v případě přetrženého klíštěte, kterého si okamžitě nevšimnete, až po několika dnech, kdy se na místě vytvoří malá boulička, která se pomalu ztrácí. Žádný červený flek, nic takového. Další otazka se týká vývinu psa GR. Viděla jsem oba rodiče našeho Arese, jsou to dosela statní velcí psy. Náš Ares mi připadá na svůj věk pořád malinký (bude mu 8 měsíců). Dokdy takovýto pes ještě roste? Je mi jasné, že jeho vývin není ještě u konce, ale myslíte si, že by mohl ještě trošku vyrůst? Zatím je to takový zakrnělý GR. V porovnání s jinými GR je opravdu malinký. A ještě jedna věc. Ares je nejspíš v pěkný pubertě, občas neví, kdy přestat. To by tolik nevadilo, ale on se pořád bojí psů. Také jsem Vám minule psala, jak se ode mě nehne. Že beze mě nevydrží, to už vím, ale v poslední době ke mně nepustí cizího člověka. Mé známé ano, kteří ho muchlují, ale cizího člověka ne. Sám, pokud je na volno, tak se jde klidně sám pomazlit k cizímu člověku, ale pokud by se přiblížil ke mně, je zle. Začne vrčet a štěkat a dotyčný nechápe, jak se takhle může chovat zrovna přátelský GR. Děkuji a zatím nashledanou.

Odpověď: Dobrý den:-) V konkrétním případě "Vašeho" klíštěte si starosti nedělejte - ono i v případě, že klíště vytáhnete korektně, se vždy vytvoří menší nebo větší boulička (podle druhu klíštěte a doby přisátí), která se ale časem zcela vstřebá. Pokud kolem vpichu nejsou soustředné kruhy, nic se nestalo. Vždy je ovšem dobré místo přisátí ošetřit dezinfekčním prostředkem, například Jodisolem.

Malinký Ares... Určitě není malinký:-) Zatím jej skutečně nemůžete porovnávat s rodiči, protože jeho fyzický vývoj ještě zdaleka není u konce. Velmi zjednodušeně bych to popsal asi takto - do těch zhruba 8 měsíců věku nabere tak 90% výšky (velmi rychle), pak na výšku vyroste už jen asi o 2-3 cm. Ale především teď začne mohutnět - podle toho, jaký má pohybový režim, krmný režim a dědičné předpoklady po předcích. I štěňata z jednoho vrhu mohou být v dospělosti co do tělesné konstituce velmi rozdílná - na stavbu těla má skutečně vliv mnoho faktorů. Nebojte, Ares Vám ještě pěkně vyroste! Porovnejte si fotografie mého Dina na "jeho" stránce - rychle vyrostl do výšky, ale tak do 3 let ještě mohutněl...

To, že k Vám Ares nepustí cizího člověka, je teď hodně dáno jeho závislostí na Vás a jeho žárlivostí. Chce Vás mít jednoduše jen pro sebe... Může to v budoucnu způsobovat problémy (zlatí retrívři mají velmi vyvinutý majetnický pud), proto se ho snažte co nejvíce seznamovat s lidmi, brát mezi ně a pokud bude na cizího člověka vrčet nebo štěkat, vycukejte ho za obojek, posaďte a ostře pokárejte "Nesmíš!". Pokud mu dáte jasně najevo, že se Vám jeho počínání nelíbí, dá si říct. A že je v pubertě, to máte pravdu:-)

 

(5.6.2002)
Plemeno psa: labradorský retrívr
Dotaz: Dobrý den, dneska mám na Vás opět několik otázek a budu velmi ráda když mi na ně odpovíte. Terka oslavila minulý týden 1. rok tak bych se chtěla zeptat jestli už je psychicky vyspělá nebo ji ještě drží puberta v tomto věku. Ptám se protože poslouchá dá se říct velice dobře ale jednou za čas dostane jakýsi zuřivý záchvat a to nevidí, neslyší, vůbec nic. To se mi právě stalo včera. Hrála si s kamarádem rotvajlerem v parku a poslouchala na slovo. Pak šli kolem ale dva další rotvajleři, ona se začala plížit (to mi taky dělává, vypadá při tom jak kočka a nevím jestli chce někoho ulovit???) a na přivolání nereagovala a rozeběhla se k nim. Problém byl, že ti dva ji málem zakousli a já jsem ji pak nemohla chytit tak 10 minut. Tak fakt nevím proč toto dělá, dobře ví že nesmí a na přivolání jinak reaguje perfektně.

Ještě bych se chtěla zeptat jestli by jí vadilo kdyby se přestěhovala se mnou a přítelem? (který u nás nebydlí, ale vídá ho), jestli by se jí nestýskalo po našich? Má je taky ráda, ale nejčastěji je se mnou. Moc děkuji za odpověď a P.S.: minule jsem myslela rozdíl mezi povahovými vlastnostmi zlatého a labradorského retrívra.

Odpověď: Dobrý den:-) Samozřejmě rád odpovím... Labradorský retrívr psychicky dospívá až ve 2,5-3 letech, Terka se momentálně skutečně nalézá v onom "nádherném" období psí puberty, kdy úspěšně předstírá, že ohluchla a nikdy jste ji žádný povel neučila:-) Přeháním - ale jen trošku. Psi mají v tomto období pocit, že nad ně není, že si všechno musí očuchat a odzkoušet sami a získávají v tomto věku spoustu zkušeností, mimo jiné i tu, že existují i jiní, silnější psi... a to je jen dobře a pro dospělost k nezaplacení. Pes se učí zkušenostmi (vlk se spálí jen jednou a podruhé stejnou chybu neudělá, pes potřebuje dostat "za vyučenou" víckrát), ale jak říkám, i negativní zkušenosti (viz vaši rotvajleři) jsou velmi důležité a přínosné. Řekněme si upřímně, jako fence jí mezi psy leccos projde - ne už tak mezi jinými fenami - takže pokud půjde o hierarchické postavení ve smečce, bude to leckdy vypadat dosti drasticky. Musíte v tomto období být velice obezřetná a Váš nejčastější povel bude přivolání - teď se zúročí to,jak kvalitně jste Terku tento cvik učila...

Nebojte, pokud je to "Váš" pejsek (jako že je), žádné velké stýskání nebude - labradoři jsou velmi přizpůsobiví co se týče "páníčka" i změny prostředí. Zvládne to:-)

 

(5.6.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji dobrý den:-) jmenuji se Krisýna a nedávno jsem si pořídila štěňátko zlatého retrívra - fenku.Od doby, co ji mám jsem se o tomto plemeni snažila co nejvíce dozvědět a začala jsem navštěvovat různé internetové stránky a poradny.Musím říct, že Vaše poradna mě moc zaujala. Dozvěděla jsem se tam mnoho zajímavého a i se pobavila.(viz nekonečný příběh Artíka:-))) . Teď ale k mému dotazu. Mé již zmíněné fenečce Sunny jsou čtyři měsíce a je čilá a má se k světu, i přes svou šelest na srdci, kterou jí lékař "prý" objevil. Mám ale starost, zda postupuji správně při její výživě a poskytuji jí tak dobrý základ pro růst a správnou váhu. Již několik lidí se totiž ptalo, zda není na svůj věk příliš malá a hubená a na to navazovaly otázky, zda je vůbec čistokrevná.Hledala jsem všude možně nějakou tabulku, kde by byl alespoň přibližně popsán vývoj štěněte této rasy a kde bych zjistila, zda v daném věku váží a měří tak, jak by průměrná fenka GR měla.Včera jsem ji měřila a vážila naposledy a taky je výsledek: váha  - 12 kg, výška v kohoutku  - 43 cm. Možná vám můj dotaz připadá malicherný, ale já bych tak ráda věděla jestli je vše v pořádku, nebo bych měla např. změnit jídelníček. Dávám jí převážně granule pro juniory. Ty jen občas smíchám s těstovinami, vejcem nebo kuřecím masem. Jednou za čas také dostane tvaroh, ale není to časté vzhledem k průjmu, který má skoro z jakékoliv odlišné stravy než je ta, kterou dostává, zvláště pak z mléčných výrobků.Ráda bych tedy věděla, jestli je její váhá a výška ve čtyřech měsících v normě a jak by se měla v následujících měsících vyvíjet.

Dalším našim problémem bylo časté štěkání skoro na všechno a na každého. Tento dotaz i z odpovědí jsem ale ve Vaší poradně našla a děkuji za vysvětlení, že jsem si tu svou holčičku nejspíš pěkně rozmazlila :-). Má také další neřest - totiž pojídání výkalů. Neexistuje nějaký fígl, jak tomu zabránit. Nemohu přeci chodit při každém kroku za ní a hlídat, zda není poblíž nějaký pro ni chutný a lákávý bobek:-). Mnohokrát děkuji za možnost zeptat se a předem také děkuji za případnou odpověď. Přeji krásný den, Kristýna:-)

Odpověď: Také přeji krásný den:-) V prvé řadě bych Vás chtěl pochválit za zodpovědnost, se kterou ke své fence přitupujete - bohužel ne u všech chovatelů je to pravidlem... Dotaz malicherný určitě není, ale nemusíte si dělat starosti. Ve čtyřech měsících je výška v normálu (v dospělosti mají feny výšku v kohoutku 51-56cm) a nejvíce se vytáhne v následujících 4 měsících, pak bude víceméně už jen mohutnět a přibývat na váze. Váha je v jejím věku také v normálu, lepší je v tomto věku váha nižší než vyšší, kvůli zatížení kostry a kloubů. Takže v klidu - výška i váha jsou v normě, Sunny je fenka a tudíž jako feny všech plemen bude v dospělosti oproti psům drobnější... a jak říkám, ještě nezačala pořádně růst:-)

V krmení udělejte změnu. Krmte pouze granulemi, nemíchejte do nich maso ani vejce. Momentálně je nejdůležitější správný poměr určitých prvků, především vápníku, fosforu, hořčíku, vitamínu C a D a dalších - v kvalitních granulích pro štěňata jsou tyto poměry správně vybalancovány, přidáním masa nebo vajec tento poměr porušíte. Jediné, co ještě přidávejte do krmení, je vápník - doporučuji přípravek IrishCal bez vitamínu D, dávkování podle doporučení výrobce. Nedávejte žádné mléčné výrobky, psi neumějí zpracovat mléčnou laktózu a výsledkem jsou pak právě Vámi zmiňované průjmy a zatížení trávicího traktu...

K dotazům ohledně pojídání výkalů jsem se v této Poradně již několik vyjadřoval, takže jestli dovolíte, odkážu se na ně a poprosím Vás, abyste si pročetla dřívější příspěvky:-)

 

(2.6.2002)

Plemeno psa: basenji
Dotaz: Hezký den, nedávno jsem se Vás ptala na problém mé čtyřměsíční fenky - požírání všeho. Radu zkouším, ale je velmi těžké nevšímat si toho, když není na dosah :-). Ale zkouším to a snad budou brzo výsledky.

Teď bych Vás opět požádala o radu. A to, jak nejlépe naučit povel "čekej". Učila jsem ji to na samonavíjecím vodítku, řekla jsem povel, cukla s vodítkem tak, aby se zastavila, pochválila ji a dala pamlsek. Kupodivu to pochopila docela rychle a dnes, když je NA VODÍTKU!, tak vzorně okamžitě poslechne, zastaví se na místě a čeká, až řeknu "pojď". To hlavně u silnice nebo když chce utíkat za psem. Na vodítku opravdu ukázala, že povel pochopila a vykoná ho. Ale jak ji pustím, tak je jako vyměněná! Když řeknu "čekej", tak nejenže nikdy neposlechne, ale většinou i přidá do kroku. Už mi ji málem srazilo auto a mám strach. Nebo začne skotačit a poskakovat a lítat dokola. Vždycky mě zachrání jen povel "ke mě", který (musím zaklepat), opravdu umí. Přiběhne ke mě a sedne si přede mě. Taky dostane něco dobrého a zase ji nechám, ať dál běhá. Takhle ji přivolám během procházky nekolikrát, ať povel dobře umí. Tak opravdu nechápu, proč ten povel "čekej" odmítá, i když ho umí. Ani nedělám tu chybu, že ji chci hned přivázat. Přece když poslechne, tak dostane něco dobrého. Tak nevím, proč si na odměnu nepočká. Opravdy mi to vrtá hlavou, nevím, kde jsem udělala chybu.

Mám taky docela pocit, že jsem si nevybudovala dostatečnou autoritu. Když si třeba hraje s naší kočkou a začne ji až moc kousat, tak jí říkám "nesmíš, dost!". Jen na pár sekund přestane a dusí ji zase. Vůbec s ní nehne, že na ni křičím. Jakým způsobem si mám vybudovat respekt? Aby poslechla i tehdy, když nemá vodítko a ví, že ji nemám pod kontrolou. Jsem opravdu velmi ráda, že alespoň ten povel "ke mě" zvládá. Teda když si zrovna nehraje s nějakým psem. To musím dělat, že odcházím a to teprve rychle utíká za mnou. Hlídá si mě, nenechá mě odejít daleko.

Budu moc ráda, když mi poradíte, proč povel "čekej" bez vodítka jako nezná a jak na to.  Děkuji, mějte se pěkně.

Odpověď: Dobrý den:-) Ano, pes velmi dobře ví, kdy je na vodítku a tedy snadno "ovlivnitelný" a kdy navolno - a díky svým čtyřem tlapkám daleko pohyblivější... Ale pokud již máte zvládnutý povel "Čekej!" s vodítkem, máte tak 80% práce za sebou (pokud ovšem mluvíme o vodítku PROVĚŠENÉM!). Pokud ano, pak jednoduše ihned po vydaném povelu "Čekej!" chytněte fenku rychle za kůži na krku a mírně ji trhněte dozadu. Pusťte až ve chvíli, kdy fenka již opravdu stojí! Pokud by opět chtěla vyrazit dopředu, opět trhněte dozadu spolu se slovním povelem. Toť vše... skutečně:-)

Budete-li provádět nácvik ve správné posloupnosti, tedy nejdříve slovní povel a s minimální prodlevou trhnutí za kůži na krku (pozor, důležité: ne za obojek!), pak se příslušný "spoj" vytvoří velmi rychle.

Ještě k Vaší druhé otázce... autoritu si samozřejmě nevybudujete křičením. Chce to v daném případě do hlasu vložit nasprosto jasný a nezpochybnitelný rozkaz - pak můžete i šeptat a pes to přesto respektuje. Pokud to nestačí, musíte k fence přijít a ke slovnímu pokarání přidat i velmi důrazné vytřepání za kůži na krku. Pokud ani to nestačí, pak fenku chytněte, přitlačte jí hlavu k zemi a velmi hlubokým tónem na ni zavrčte. Přitom se jí dívejte přímo do očí a nesmíte pohledem uhnout dříve než ona... Vybudování přirozené autority u psa plemenného typu basenji je záležitost velmi citlivá a dá se těžko teoreticky popsat a naučit. Jinými slovy "musí to být v člověku" a je to soulad mnoha zdánlivě bezvýznamných maličkostí. Musíte to zvládnout v tomto věku, později to již může být velmi těžké až nemožné... Tím Vás samozřejmě nechci děsit, věřím, že se budete učit stejně jako Vaše fenka a vše zvládnete:-))

Mimochodem, máte zřejmě dosti tolerantní a odolnou kočku;-)))

 

(29.5.2002)

Plemeno psa: bobtail
Dotaz: Prajeme Vam krasny den. Pravidelne citame vasu poradnu a v mnohych pripadoch nam uz pomohla, kedze nie sme skuseni chovatelia. Patri Vam preto nasa vdaka za pomoc pri vychove nasho stvornoheho clena rodiny, ktoremu je teraz presne rok. Kedze som sa nedopatral po nijakej literature o Bobtailoch a ani v nasom okoli ( vychodne Slovensko)nemame nijakeho znameho chovatela, ktory by mal s tymto plemenom skusenosti obraciame sa na vas s takouto otazkou. Ako sa treba starat o srst, ktora mu zakryva oci? Je potrebne ju strihat alebo nejak zopinat, aby mal lepsi "vyhlad" ?  Stretli sme sa s nazorom, ze je to plemeno, ktore ma citlivy zrak a v pripade strihania srste, ktora mu zakryva oci by mu mohlo slnko poskodit zrak, takze teraz ma cez oci hustu hrivu. No zda sa nam, ze cez tu srst malo co vidi. Ked mu hadzeme tzv. "klacek", tak ide spolahlivo priamo k nemu len v pripade pokial sa este pohybuje. Domnievame sa, ze ide podla sluchu. V pripade, ze k nemu nestihne dobehnut, ma problem ho najst i ked je len kusok od neho. V takomto pripade chodi hore dolu kym ho nenajde asi podla cuchu. Podobne aj na prechadzke sa zoparkrat stalo, ze vrazil do prekazky akoby ju nevidel.

Vdaka za vasu pomoc.

Odpověď: Přeji krásný den Vám i Vaší rodince:-) Srst přes oči můžete nechat klidně být, nestříhejte ji. Stejně jako většina jiných psích plemen (výjimkou jsou chrti) i bobtail se primárně řídí čichem, ne zrakem. Psí zrak navíc špatně registruje statické objekty, kdežto velmi dobře zaznamenává objekty, které se pohybují. To navíc přesně vystihuje i Váš příklad s klackem (aportem) - pokud je v pohybu, pes jej vidí dobře, jakmile dopadne, lokalizuje místo dopadu sluchem a pak jej dohledá převážně čichem. Chovají se tak všichni psi a je to i důvod, proč daleko lépe a jistěji naleznou třeba hozeného peška, který již je nasáklý určitým pachem a pes jej zná, než "anonymní" klacek.

Pravda je, že kdykoliv jsem viděl bobtaila (ať už naživo nebo na fotografii), vždy měl srst visící přes oči. Vzhledem k tomu, že je to velmi staré plemeno používané původně jako pracovní ovčácký pes, nechal bych ho i z tohoto důvodu tak jak matka příroda zamýšlela:-) Kromě každodenního rozčesávání (aby neplstnatěla) bych srst jinak neupravoval.

 

(28.5.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Mám psa labradora 2,5 roku starého.je hodný ale občas se stane, že venku uvidí nějakého člověka a vyrazí za ním.je neodvolatelný.zastaví se a začne na dotyčného štěkat a vrčet,ale zuby necení.Lidé se samozřejmě bojí.Myslím ,že by nic neudělal ale mám z toho špatný pocit.Jestli není chyba v jeho výchově.Nevím, ale chodím s ním třikrát denně na hodinové procházky, chodí pravidelně plavat, jezdíme na kolo.Asi měsíc chodíme na cvičák.Doma také nepřijde zkrátka .střídavě si sním hrajeme a muchlujeme.Dostává ke snídani malé množství granulí acana apod.A večer konzervy s sušenýma kolínkama.Myslím ale ,že je trošku rozmazlený a proto je také dost citlivý.Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Bohužel na Váš problém neexistuje jednoznačná odpověď - k tomu mám příliš málo informací... Pohybu má určitě dost, v tom to nebude. Příčiny chování Vašeho pejska mohou být různé, může to být nejistota psa vůči některým lidem, jeho snaha dotyčného "vyprovokovat", možná cítí z dotyčného strach - nebo může být jednoduše zaměřen na typ člověka, se kterým v minulosti neudělal dobrou zkušenost.

Povězme si teď raději, jak na takové chování (které samozřejmě mnoha lidem nemusí být vůbec příjemné) reagovat. Klíč je ve zvládnuté ovladatelnosti, především je nutné mít co nejlepší přivolání a psa nepouštět příliš daleko od sebe - čím dále bude, tím neochotněji se nechá přivolat. Proto doporučuji každý den procvičovat jednoduchou, ale překvapivě účinnou metodu (vymyslel jsem si ji svého času na Šedyho:-)). Spočívá v tom, že dáte pejskovi během chůze volno a jakmile bude tak tři až čtyři metry od vás, udělejte čelem vzad a psa přivoláte. Opět dáte volno, čelem vzad, přivolat... provádějte toto několikrát za sebou a pokud pes poslouchá, pomalu zvětšujte vzdálenost a měňte směr - nemusí to být vždy čelem vzad, obraty mohou být třeba o 90 stupňů. Uvidíte, jak se přivolání při každodenním procvičování bude zlepšovat. Je to přesně to, co potřebujete - udržet svého pejska stále v dosahu:-)

 

(27.5.2002)
Plemeno psa: Parson Russell Terier
Dotaz: Dobry den, jsem tady zase :) Ptala jsem se Vas nedavno na nejake veci, zejmena na pocuravani se o samote doma. Vcera jsem skakala radosti, kdyz neudelal louzicku! Takze snad se to fakt bude uz lepsit. Jinak dnes bych se chtela zeptat na neco jineho. Mam dost zmatek v tom, co je to bonitace a uchoveni. Co to presne je a jak k tomu pejsek prijde, co se pro to musi udelat. Kdyz chceme, aby nas Russell terrier mohl kryt a mit stenatka s papirama, to musi byt uchoveny? No tak vidite, zmatek. Predem dekuji za rozmotani :)

Odpověď: Dobrý den, tak Vás tu zase vítám :-) S těmi loužičkami to bude opravdu v pohodě a změna to bude v podstatě ze dne na den - uvidíte. K Vašim dnešním dotazům. Bonitace je velmi zjednodušeně řečeno "katalogizace" psa - změření tělesných parametrů, ověření shody se standartem, u některých plemen zkouška povahy... Bonitace je spolu s určitými výsledky dosaženými na výstavách podmínkou k tzv. uchovnění, které je zas podmínkou k tomu, aby ze spojení psa a feny vzešla štěňata s nárokem na průkaz původu. Na základě bonitačního kódu poradce chovu vybírá i vhodné jedince pro spojení, tedy k feně vybere vhodného krycího psa. Jinými slovy, pokud chcete, aby Váš pejsek mohl krýt papírovou fenu a mít potomky s průkazem původu, tak musí být uchovněn.

Snad jsem ten "zmatek" trochu rozmotal:-) Pokud byste potřebovala znát přesnější podmínky pro plemeno Parson Russel Terier, doporučuji kontaktovat poradce chovu.

 

(20.5.2002)

Plemeno psa: basenji
Dotaz: Přeji Vám pěkný den. Já bych na Vás měla taky dotázeček, mé fenečce budou čtyři měsíce. Náš problém asi nebude neobvyklý, ale já už nevím, co s tím. Ona totiž venku sežere úplně všechno, co najde. Neustále něco žvýká, na nějaké "fuj" většinou nereaguje, snaží se to rychle sežrat. Ať je to nedokouřená cigareta, žvýkačka, sirka,trus... Když ji mám na vodítku, tak ji mám pod kontrolou, to ji okřiknu a věc jí z tlamy vytáhnu. Ale když je navolno, tak zjistila, že mi může utéct a v klidu si věc odnáší. Ví, že když neuteče, tak dostane. Zkoušela jsem ji jen okřiknout, zkoušela jsem ji vytahat za kůži, plácnout po zadku, přetáhnout vodítkem - dělá to pořád, nic nezabírá! Bojím se, aby se třeba neotrávila, nebo něčím neudusila. Tak ji často naháním po parku, protože když křiknu "fuj", už automaticky odbíhá z mého dosahu. Když ji chci chytit, musím změnit tón a přivolat ji "ke mě", to většinou už přijde, ale zase ji už nemůžu potrestat. To bych ještě zkazila tento povel. Ví, že když přijde, tak ji pochválím, nebo dostaně něco dobrého. Takže když ji chci potrestat, tak ji musím chytnout bez tohoto povelu a to je velmi obtížné. Utíká, když se za ní řítí rozzuřená panička. Opravdu mě to už vytáčí, jestli se to neodnaučí, bude muset běhat s náhubkem. To beru jako to nejposlednější řešení, jestli se to povede vyřešit jinak, budu moc ráda.

A ještě mě trápí jedna věc, že je velmi přátelská jak k lidem, které to někdy obtěžuje, tak ke psům, to je horší. Čím větší pes, tím víc ji zajímá. Nedá se zavolat a řítí se za každým psem, bojím se, aby ji jednou nějaký za takovou drzost nenapadl. I když na ni zavrčí, to jí nevadí, skáče po něm dál! Bojí se jen a utíká, když na ni pes začně štěkat nebo je na ni moc rychlý a běží za ní. To dá nohy na ramena a prchá. Jinak je to ona, ktará obtěžuje jiné psy v parku, skáče po nich a dokonce je kouše a tahá je za chlupy!

Za Vaše rady předem mockrát děkuji, mějte se hezky.

Odpověď: I já Vám přeji pěkný den:-) Máte pravdu, Váš problém opravdu není neobvyklý. Setkal se s ním  každý z nás, někdo intenzivněji, jiný méně. Basenji je stejně jako například moje lajka přírodní plemeno, a tito psi si s ničím příliš hlavu nelámou - prostě ochutnají na co přijdou. Možná se to mnohým bude zdát drastické, ale doporučil bych ve Vašem případě přístup, který jsem se rozhodl na své západosibiřské lajce Šedym uplatnit já a dnes na něm vidím, že jsem udělal dobře.

Takže. Čtyřměsíční pejsek přírodního (i více domestikovaného, ale přírodní psi bývají daleko plašší) plemene určitě potřebuje ze všeho nejvíc získat důvěru ke svému majiteli a vytvořit si na něj vazbu. Pokud v tomto věku bude slyšet stále jen "Fuj! Nesmíš!", navíc v přírodě a bez vodítka, tedy bez možnosti účinné a rychlé korekce, pak velice rychle získá zkušenost, že nejlepší reakcí je útěk opačným směrem - a přiznejme si, že 4-měs. štěně nemáme šanci chytit a ono to velmi dobře ví. Pokud se k tomu přidá i negativní zkušenost v podobě trestu, je zaděláno na problém, který se může stát trvalým, totiž že pes vůbec nezvládne přivolání, resp. bude si Vás hlídat a jakmile se k němu vydáte, začne utíkat opačným směrem.

Proto na to musíme jinak. Pokud štěně bude od Vás vzdáleno více než na dosah ruky, prostě je nechte sežrat i ten fujtajbl, který vidíte. Víte, jsem zastánce přírodních psů a věřte, že i tak malý pes má v sobě určité instinkty, které ho varují před nebezpečnými věcmi - můj Šedy, i když je to ničitel k pohledání a rozkousal kdeco, se například nikdy v životě nedotkl elektrického kabelu nebo zásuvky, i když k tomu měl nespočet příležitostí (ano, raději to zaklepu:-)). Prostě přírodní plemena v sobě mají zakódovány ještě fungující varovné mechanismy. A přiznejme si na druhou stranu, že libě páchnoucí exkrement je pro každého psa lákadlo, ne varování - a psí žaludek naštěstí stráví bez následků ledacos...:-)

Ale - jakmile budete mít štěně konzumující "sajrajt" na dosah, okamžitě zareagujte ostrým "Fuj!", bleskurychle se sehněte a plácněte je přes čumák. Musí to být střelhbitá reakce, aby štěně ani nevědělo, odkud to přišlo a nemělo čas uhnout. Pokud by se to naučilo, byl by samozřejmě veškerý účinek k ničemu. Musíte sama odhadnout, kdy máte šanci...

A to nejlepší na konec. Ta žravost nechutných věcí takto vedené štěně přejde. Věřte mi, i u Vás to bude změna v podstatě ze dne na den, ale může přijít taky až ke konci prvního roku věku - ne že by Vaše fenka už nikdy nic nesežrala, ale bude to výjimečně a nezbaští, na co přijde. Já vím, teď to bude zátěž na Vaše nervy, ale věřte, že se to vyplatí - basenji není retrívr nebo labrador, chová se prostě jinak. A Vy teď potřebujete ze všeho nejvíce zvládnout přivolání, nesmí se kazit marným pronásledováním psíka, kterého stejně nemáte šanci doběhnout. Vaše štěně k Vám musí získat takovou důvěru, že i když něco provede (a psi si to velmi dobře umí uvědomit), tak před Vámi neuteče. Čas od času bohužel vidím ve své psí škole výsledky špatné výchovy v tomto věku - pes si na přivolání neustále zachovává tzv. útěkovou vzdálenost a majitel jej není schopen dostat k sobě, pes jej obíhá a jakmile se k němu majitel vydá, běží od něj - bývá to tristní pohled a náprava se zjednává dost dlouho a těžko.

Váš druhý problém je dost spjatý s tím prvním. Opět musím říci, že každé štěně ve věku toho Vašeho je velmi zvědavé a popravdě řečeno, čím více lidí a psů v tomto věku pozná, tím lépe pro celý jeho život. Pokud ovšem narazíte na lidi nebo psy, kteří tomuto poznávání nejsou nakloněni, musíte zareagovat - jak jinak než přivoláním pejska k sobě. Prostě se otočte na druhou stranu a při odchodu štěně přivolávejte, nikdy nechoďte za ním! Správně vychovávané štěně na Váš zeslabující se hlas mizící v dáli reaguje jednoznačně - otočí se a úprkem běží za Vámi. Nato musí následovat Vaše bouřlivě vyjádřená radost, pochoutka a pohrání si... nikdy ne potrestání.

Víte, basenji v sobě nemá retrívří poddajnost a důvěru, ani zakódovanou poslušnost ovčáckých plemen. Proto musíte při výchově malé basenží slečny postupovat velmi opatrně a stále mít na paměti prioritu této výchovy - VYBUDOVÁNÍ DŮVĚRY K VÁM!

Moc Vám držím palce:-)))

 

(20.5.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, máme 3 měsíční fenku Labradora. Při jedné z návštěv veterináře nám bylo řečeno, že bychom ji měli krmit pouze granulemi. Doposavaď jsme ji krmili 4x denně, z toho 3x granulemi "BOSCH-Junior Bigger" a 1x masem hovězím či drůbežím (konzerva Pedigree Junior). Problém spočívá v tom, že naše veterinářka tvrdí, že po mase jí rostou rychle nohy, což je špatně. Maso prý tak 2x týdně. Co Vy na to ??? Další dotaz je ohledně vitamínů. Koupili jsme přípravek "BOSCH VI-MIN". Podle naší veterinářky jej máme začít používat až v době, kdy se naší fence začnou měnit zuby. Je to opravdu tak ??? Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:-) Na Vašem místě bych skutečně volil spíš jen ty granule. Tříměsíční štěně potřebuje dostávat vyváženou stravu, což kvalitní granule zaručují. Po mase se pes dobře osvaluje, ale ve třech měsících věku se to skutečně s masem přehánět nesmí, jinak trpí klouby a zvýšené zatížení končetin může být zdrojem i jiných zdravotních problémů. Navíc masové konzervy Pedigree nejsou právě optimální co se týče použitých surovin...

Vitamíny bych jako doplněk výživy klidně přidával již v tomto věku - ovlivňují příznivě kvalitu srsti a celkovou imunitu organismu, není důvod s podáváním čekat až na výměnu zubů.

 

(15.5.2002)

Plemeno psa: afghánský chrt
Dotaz: Dobrý den, moc ráda čtu Vaše stránky, čerpám z nich informace pro výchovu našeho osmiměsíčního afgánského chrta Vulkána. Jelikož je to můj první pes,tak každá rada je užitečná. Ale nyní bych měla dotaz, na který jste mě přivedl Vaší zmínkou o účasti Šedyho na první výstavě. Také my jsme se zúčastnili výstavy, pes dostal hodnocení "nadějný". Ale byla výhrada k jeho chrupu, má větší předkus, jinak proporce, pohyb a předvedení v pořádku. Takže vlastně skončil poslední. Ráda bych věděla, zda se v rámci dospívání toto může upravit a jak velký vliv má toto na eventuelní další vystavování. A jak velký rozdíl mezi horní a dolní čelistí má správně být? Pokud to lze písemně popsat. Předem děkuji za odpověď, přeji hezký den.

Odpověď: Hezký den i Vám, jsem velmi rád, že Vám Psí stránky pomáhají ve výchově:-) Bohužel Vás asi dnes nepotěším... Afghánský chrt má ve standardu uvedený nůžkový skus - tedy řezáky horní čelisti zcela těsně překrývají řezáky spodní, jakákoliv odchylka (tedy i mezera mezi horní a spodní čelistí) je klasifikována jako vada. Bohužel v osmi měsících už jsou čelisti víceméně "hotové" a opravdu nelze předpokládat, že by se tato vada srovnala...

I v dalším vystavování bude tímto pes handicapován a velmi pravděpodobně (spíše jistě) nedostane nikdy ohodnocení výborný. Problémy zřejmě nastanou i při bonitaci.

Je mi to velmi líto, ale takové věci se stávají - můj zlatý retrívr Dino je na tom ještě hůře, jedno nesestouplé varle jej doživotně diskvalifikuje z každé výstavy, i když jinak je exteriérově velmi krásný. Vím, že Vám to nepomůže, ale uvádím to pro ilustraci, že při výběru štěněte nikdo nemůže být prorokem...

 

(15.5.2002)
Plemeno psa: Parson Russell Terier
Dotaz: Dobry den, jsem moc rada, ze jsem nasla Vase stranky. Snad mi pomuzete. Mam doma trimesicniho Parson Russell teriera (pes). Je velice poslusny a ucenlivy, proste zlato. Jeden problem vsak mame. Neni to nic neobvykleho, ale presto nevim, co s tim delat. Kdyz ho nechame s pritelem samotneho doma, i kdyby jenom na par minut, tak se pocura. Jakoby to delal na truc. Muze byt vyvenceny a vsechno, ale proste jak se zabouchnou dvere, tak cura do predsine. Hracek ma dost a jinak je samostatny a hraje si rad sam. Vychazek ma dostatek. Co delat s takovym "curanim na truc"? Trestani po prichodu domu mi pripada bezvyznamne, pochopil by pejsek za co vubec dostava?Predem dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den - pomůžu:-) Víte, psal jsem to v této Poradně již několikrát, ale nebude na škodu to znovu připomenout - tříměsíční štěně jakéhokoliv plemene ještě neumí ovládat svěrač močového měchýře, tato schopnost se vyvine až kolem půl roku věku. Tudíž jakmile se Váš pejsek dostane do stresového stavu, kterým je pro něj samozřejmě i fakt, že odejdete a on zůstane sám, dopadne to jak to dopadne - počurá se... Určitě to nedělá natruc, ani se "nemstí". Jen jeho tělo zatím není schopno regulovat zátěžové stavy, s tím se nedá dělat nic jiného, než počkat, až zasáhne příroda a tělesné pochody se umoudří.
Trestání jako takové po příchodu domů skutečně nemá smysl - ale na druhé straně je malému štěněti stále nutno vysvětlovat, co smí a co ne, aby se z nežádoucího chování nestal zlozvyk. Takže po návratu domů vezměte štěně k loužičce, přistrčte mu k ní čumák a ostře ho pokárejte. Jen tak, aby si spojilo "loužička = je to špatně".

Všechno se srovná, nebojte... Ale chce to ještě čas a vydržet:-)

 

(12.5.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, již několikrát jsem od vás dostala skvělou radu. Takže se na vás obracím i dnes. Máme 14 měsíční Labradorku. Než jsme si s manželem pořídili pejska rádi jsme vyráželi na výlety na kolech, v této činnosti bychom velice rádi pokračovali,ale ne na úkor našeho mazlíčka. Takže můj dotaz zní, na jak dlouho lze vyrazit s naší fenkou na kolo. Je zvyklá hodně běhat a zatím jsme s ní byli asi tak 30 či 40 minut, což jí zjevně nevadilo a po návratu měla ještě hodně energie. Přesto mám obavy, abychom ji nějak neublížili tím, ze ji uženeme. Samozřejme vyrážíme jen do přírody, buď v lese nebo kolem řeky, nejedná se o žádnou silnici. Takže ještě jednou prosím, jak dlouho může fenka běžet vedle kola,abychom ji neuhnali??? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, 14-měsíční fenka labradora již je z hlediska vývoje kostry a svalstva natolik vyspělá, že jí podobná forma pohybu, pokud je správně prováděná, neublíží. Nelze paušálně říci, že vedle vás může běhat tolik a tolik kilometrů nebo takovou a takovou dobu. Pokud jezdíte v přírodě, tedy fenka běhá po měkkém terénu (lesní cesty apod.), pak nejsou extrémně zatíženy polštářky tlapek ani pohybové ústrojí. Nejlepší je fenku sledovat - co se týče rychlosti, měla by běžet lehkým klusem (takto pes vydrží běžet relativně dlouhé vzdálenosti), neměla by se pohybovat cvalem - v tom případě ihned zpomalte. Co se týče vzdálenosti - opět by ji měl určovat pes, pokud má tendenci zpomalovat nebo se zastavuje, udělejte přestávku. Několik kilometrů v jednom zátahu je maximum. Po doběhu fenka může mít vyplazený jazyk, ale musí dýchat pravidelně (bez "popadání dechu") a v žádném případě nesmí kulhat. Pokud je stále živá a v jejích očích je radost, zvolili jste správnou dávku z hlediska vzdálenosti, rychlosti i času:-)

 

(12.5.2002)
Plemeno psa: šiba inu
Dotaz: Kamarádka má jít se psem 18.5. na výstavu a pes zrovna začal línat. Když se mu prohrábne srst padají chuchvalce podsady. Může s ním na tu výstavu jít? Jak to bude rozhodčí posuzovat?
Stránky jsou super.

Odpověď: Línání je přirozený proces u každého psa (výjimkou je například pudl nebo naháč). U plemen s hustou podsadou, mezi která patří i shiba-inu, je daleko výraznější, hlavně po zimním období.

Kamarádka samozřejmě na výstavu jít může. Pouze jí doporučte, ať do té doby psa každý den pořádně pročeše a především ať ručně vyškube odumřelou podsadu - osvědčilo se mi to daleko víc než pročesávání. Rozhodčí na výstavě bude konstatovat, že pes líná, toť vše... Pokud porovedete odstranění staré podsady skutečně důkladně, srst se pěkně urovná a pes pak vypadá pěkně.

Díky za ocenění stránek:-)

 

(5.5.2002)
Plemeno psa: peruánský naháč
Dotaz: Přeji pěkný den. Potřebovala bych opět poradit s naším Maxem. Nevím si rady, jak postupovat , když Max začne na bratra na chatě štěkat. Už to vypadalo, že si na bratra zvykl,nevšímal si ho, kolem něho prošel úplně v klidu, ale posledních 14 dní, jako by mu v hlavě něco překočilo, začal na něho štěkat nebo i zavrčí. Když jsme v chatě nebo sním jede bratr v autě je úplě v klidu,ale nepřiblíží se, má strach. Jakmile ale jde po zahradě, Maxe si vůbe nevšímá, Max se za ním rozběhne a začne na něho štěkat. Max na nic nereaguje ani na ticho, fuj, nesmíš ani na přiválání ke mně, když ho chci klidným krokem dojít, tak utíká. Pak jsme ho dali na  navíjecí vodítko a to se uklidní, když zavrčí nebo zaštěká tak trhnu a řeknu fuj to poslechne, ale puštěný to ne. Prosím poraďte, jak na Maxe aby to nedělal a jak se má v takové chvíli chovat bratr? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Také přeji pěkný den:-) Chování Vašeho Maxe je nutné posuzovat ne z lidského, nýbrž ze psího hlediska. Znovu opakuji (s odvoláním na Váš velmi podobný dotaz z 19.3.), že pes je společenský tvor - na člověka vždy reaguje, buď vstřícně, nebo nepřátelsky. Bohužel ve Vašem dotazu opět postrádám informaci o tom, jak se chová k Maxovi Váš bratr - zda si s ním občas pohraje, pohladí ho, nebo zda má naopak k Maxovi vztah odmítavý... Tato informace je totiž velmi důležitá, pokud z bratra vyzařují emoce negativní, pak je pes samozřejmě vycítí a podle toho i reaguje. Navíc, pokud situace byla po určitou dobu v normálu a pak najednou došlo ke změně, tak ta změna musela mít určitý důvod. Neberte to prosím nyní osobně (netvrdím, že to tak nutně muselo být!), ale jedna z možných příčin je i možnost, kdy Váš bratr Maxovi nějakým způsobem (i nechtíc) ublížil a Vy o tom ani nemusíte vědět. Píšu to proto, že podle popisu situace ve Vašem dotazu mi to k této variantě dost nahrává... Zkuste se bratra zeptat. Jen tak pro jistotu.

Pokud se bratr Maxovi jeví jako "chladný", tedy nevyjadřující žádné emoce, je možná i druhá varianta - psík se ho jednoduše snaží vyprovokovat. Psi jako tvorové vnímající jinak než lidé nemají rádi někoho, kdo je pro ně "nečitelný". Takže je to ze strany Maxe pokus typu "Ukaž, co v tobě je, tak už se člověče konečně projev!":-)

Jak říkám, potřeboval bych znát i chování Vašeho bratra, které je v celé situaci klíčové. Ptáte se, jak by se měl chovat... Tento dotaz mohu bohužel zodpovědět až ve chvíli, kdy mi napíšete odpověď na jednoduchou otázku - má nebo nemá rád psy, resp. Maxe?

Doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohl - bez dodatečných informací zatím bohužel víc poradit nelze...

 

(29.4.2002)
Plemeno psa: papillon
Dotaz: Prosím o radu jak se co nejlépe bránit proti klišťatům. Pejska stříkám pravidelně přípravkem FRONTLINE, ale moc to nepomáhá. Slyšela jsem, že o různých přípravcích, že jsou i zdraví škodlivé pro tato citlivá plemena. Pejsek se pohybuje po zahradě a klíšťata stále vytahujeme. Ještě větší problém mám s kocourem. Tomu jich denně tahám nejméně 5. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Předem bych chtěl říci, že bohužel neexistuje 100% ochrana proti klíšťatům... Je to dáno do jisté míry i tím, že i tak nepatrná stvoření, jakými klíšťata jsou, se dovedou adaptovat na různé účinné látky obsažené v protiklíšťových prostředcích, takže i jejich výrobci musí čas od času měnit složení, jinak by jejich preparáty začaly být zcela neúčinné.
V prvé řadě bych doporučil aplikovat FrontLine ne ve formě spreje, ale ve formě "SpotOn" (olejovitá kapalina v modré ampulce, která se nanese na kůži v oblasti kohoutku zvířete a efektem kaňky na pijáku se postupně dostane na celou plochu kůže), protože tato forma je daleko účinnější pro bohatě osrstěného papillona. Látka obsažená ve FrontLine je totiž účinná na kůži, ne na srsti - tam s klíšťaty nic neudělá...
Polud by ani toto nepomohlo, zkuste protiklíšťový obojek firmy Bayer, který se jmenuje "Killtix" (pozor, Bayer vyrábí více typů obojků, musí to mít tento název!). Osobně jsem ho ještě svým psům nedával, ale mám na něj velmi dobré reference - vyzkoušejte.
Preventivně též dávám svým psům vitamínové tablety s přídavkem česnekového extraktu. Svého času jsem zkoušel i přípravek na bázi eukalyptu, se střídavými úspěchy...

Klíšťata jsou potvory, cítím s Vámi...;-)

 

(28.4.2002)

Plemeno psa: jezevčík + ?
Dotaz: Preju krasnou cast dne, kdy to zrovna ctete :-) Mela bych (opet) jeden drobny dotazek: co se da delat, kdyz me Karina ignoruje (nebo se tak tvari). Kdyz ji volam, nekdy prijde, ale kdyz ma zrovna neco "zajimaveho na praci" (treba ocuchavani zajimaveho trsu travy o honicce s jinym psikem ani nemluve), ani se na me nepodiva. Muzu ji slibovat hory doly, volat basem i sopranem, ukazovat dobrutky o 106, ale v tu chvili na me proste pece. Nekdy to resim tak, ze si pro ni dojdu, ale nevim jestli to je spravne (hadam, ze ne). Ale taky se nam stava (treba ted na agility - to byla zase ostuda :-)))  ze zacne litat kolem me v kruhu a nejde chytit, ani na nic nalakat, chce si nejspis hrat - aspon na me tak laskovne pokukuje :-) ale v nekterych situacich se to fakt nehodi. Obcas se podari, ze poslechne na "sedni" a pocka, az k ni prijdu, ale taky to nefunguje na 100% (spis na 50%) a asi to taky neni optimalni. Da se s tim neco delat bez toho, aby za sebou porad tahala 10-ti metrovou snuru, za kterou se kdyztak popotahne (to nam radili na klasickem cvicaku)? Bojim se, ze kdyz ji bude za sebou tahat, ze se nekde hrozive zamota. A takovy ty vychovny obojky (elektricky nebo sprejovy) jsou jednak hrozne drahy a jednak mi prijde, ze se to tomu psovi musi hrozne nelibit. Je na to teda naka jina finta? A jeste jeden dotazecek k privolavani. Ma se psik chvalit stejne, kdyz prijde okamzite po zavolani a stejne, kdyz ho musi clovek hodinu premlouvat a on se pak milostive prikoliba? Nema se mezitim udelat nakej rozdil, aby zjistil, ze ma vzdycky chodit hned? Uf, jsem z toho uplne vycerpana - doufam, ze to je pochopitelne. Jinak jsme zase byli cvicit agility a prestoze 2x zacla behat jak zajic kolem celeho parkuru a nechtela se vratit (moc se ji nelibi, kdyz ji instruktorka drzi pred prekazkou a ja jdu pryc), dostala nakonec pochvalu - pry je moc sikovna. Tak z ni mam radost :-) Taky je pry optimistka, ale ja mam spis pocit, ze je to prdlousek, nekdy se tesim, az se trochu zklidni, ale zase je s ni hrozna legrace.

Mejte se moc krasne a uzivejte si slunicka :-)

Odpověď: Hezké odpoledne (zrovna venku vysvitlo slunko, já spáchám tuto odpověď a jdu se svojí psí smečkou ven) :-) Ne nadarmo se říká, že přivolání je nejtěžší cvik... Je. A hlavně klade nesmírné nároky na psovoda, protože i když Vás pejsek po 10. přivolávání vesele ignoruje a Vy máte chuť z něj udělat čtyři malé na hraní, musíte se ovládat. V tom právě spousta lidí dělá chybu, že začnou svého pejska po několika neúspěších přivolávat rozzlobeným hlasem - a pes by musel být blázen, aby přišel, že?

No, vyjasněme si nejprve, že neexistuje opravdu 100% přivolání - na cvičáku ano, protože tam je zcela jiná atmosféra, omezený protor a pes to dobře ví - ale v reálu, v lese, na zajímavé louce apod. je to věc daleko ošidnější. Základem úspěchu je odhadnout, kdy můžeme normálně zdravě vegetujícího pejska, který není drilovaným chudákem se staženým ohonem a nezájmem o cokoliv kolem sebe, přivolat. Určitě je to nejtěžší ve chvíli, kdy je v nejlepším (hra, fenka, tráva, ubíhající zvěř...). Naopak poměrně velké šance jsou ve chvíli, kdy se k akci teprve chystá, případně k ní právě vystartoval. V tuto chvíli dostatečně autoritativní (nejlépe i něco slibující) hlas bez stopy vzteku zabere. Zloba v hlase vyvolá pouze reakci "stejně dostanu vynadáno, tak ať to stojí zato" a pejsek se určitě nevrátí.

Pokud zareaguje tak, že ještě neběží k Vám, ale vidíte jeho váhání, okamžitě přivolání zopakujte. Pokud je opět provedeno správným způsobem, psa přesvědčí.

Samozřejmě, jakmile se rozhodnete psa přivolat, musíte trvat na splnění úkolu, kdybyste měla volat 10x, případně si pro pejska dojít. Pokud nepřijde, nemá smysl za ním běžet - jednak každý pes je rychlejší než člověk, jednak by si to vyložil jako hru a utíkal před Vámi. Úplně nejhorší je pak varianta, kdy pes udělá zkušenost, že ne něj jednoduše nemáte, a dobu návratu k Vám si určuje sám...

Pokud pes je natolik zaujatý, že přes několikeré přivolání nepřijde, vydejte se klidným, ale rychlým a rozhodným krokem za ním a až budete pár metrů od něj, oslovte ho jménem. Pes zbystří a otočí se k Vám (ano, tohle by opravdu měl udělat). V tuto chvíli jej povelem posaďte a běžte dál k němu. Dobře vychovaný pes zareaguje tak, že skloní hlavu (velmi dobře ví, že něco provedl). Ostře jej pokárejte a NAVOLNO u nohy s ním projděte několik metrů. Pak mu dejte volno a ve chvíli, kdy bude tak 3-4 metry od Vás, přivolejte "Ke mně!". Pejska posaďte, pochvalte a znovu dejte volno...

Důležité je, aby pejsek, pokud už nepřijde, před Vámi neutíkal a nechal se přivolat - to je záležitost vzájemné vazby a důvěry. Desetimetrová šňůra tak často doporučovaná na cvičáku neřeší nic, pes velmi dobře ví, kdy ji má připnutou a kdy ne. K elektrickému obojku jsem se již na svých Psích stránkách taky vyjadřoval, sprejový obojek řadím do stejné skupiny "donucovacích" (nikoli výcvikových) prostředků...

Taky se mějte moc krásně a nebojte, i to přivolání zvládnete - nejdůležitější je skutečně intonace hlasu, ani ne jeho síla, ale to něco, co nenechá pejska na pochybách, že to nejlepší co může v danou chvíli udělat, je přiběhnout k Vám, protože je to PŘÍJEMNÉ a on to sám CHCE:-)

I Vám přeji hodně sluníčka :-)

 

(28.4.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Preji dobry den do Vasi vyborne poradny a tak jako ostatni se na Vas obracim s prosbou o pomoc u nasledujiciho problemu. Se svym beaglem navstevuji jiz 1,5 rok cvicak. Je to sice dost netypicke plemeno pro zkousky, ale presto jsme s dobrymi vysledky slozili ZOP i ZPU-1 a poslusnost nam nedela vetsi problemy. A ted k nasemu problemu, chteli bychom slozit zkousku BH (doprovodny pes) a ZMMP, s jednotlivymi cviky neni problem, ale hacek je ve strelbe, ktera je u obou techto zkousek. Kdyz jsme strelbu na cvicaku zkouseli, ze zacatku se ji nebal (nacvik se provadel postupne, tak aby pejsek byl vzdycky zamestnany nejakou cinnosti - hrou, prekazkami, poslusnosti a strelby jsme si jako psovodi nevsimali a tvarili se ze se nic neobvykleho nedeje), po urcite dobe se ji zacal bat a jakmile se vystreli stahne ouska dozadu, stahne ocasek mezi nohy a evidentne se boji, je nesoustredeny a cviceni vubec nevypada tak jak by melo. Ja sem se domnivala, jestli to nemuze byt zpusobeno tim, ze jednou jsme cvicili strelbu pri odlozeni a on lezel vedle psa, ktery se strasne boji a klepe. Me se zdalo, ze zhruba od teto doby se zacal bat take, jako by to vycitil a zacal se bat. Vim, ze odstraneni strachu bude casove narocne a nepujde to hned, ale rada bych se o to pokusila. Mate nejakou radu, jak odnaucovat strach ze strelby? Ja samozrejme po dohode s vycvikari u nas to budu trenovat primo na cvicaku, tak ze se bude strilet nekde hodne daleko a my budeme behat treba prekazky a postupne budeme zmensovat vzdalenost mezi strilenim a nami. Ale jak to trenovat doma, kdyz nemam k dispozici pistoli? Lze pouzit napr. nafukovacich balonku a zkouset je pomalinku bouchat? Mate nejaky jiny tip? Vase rady jsou opravdu vycerpavajici a tak to zkousim, protoze co clovek to nazor a pro kazdeho pejska je vhodne neco jineho. Predem dekuji a preji hodne uspechu Vasi psi skole (kez by takovych lidi jako jste Vy bylo vic).

Odpověď: Dobrý den, v prvé řadě bych Vám chtěl moc poděkovat za Vaše ocenění poradny i mne samotného a moc doufám, že se mi podaří Vám dobře poradit... Víte, základní příčinu jste odhadla naprosto přesně - stejně jako u obrany je i u nácviku střelby chyba dávat vedle sebe bojácné nebo nezkušené psy, hlavně mladé. Dobrou zásadou je prostřídat psy, kteří "už vědí" a jsou klidní, se psy, kteří se teprve učí. Psi jsou velmi vnímaví a samozřejmě emoce strachu se velmi rychle a účinně mezi nimi přenáší. Na cvičišti proto trvejte důsledně na tom, aby Váš pejsek měl vedle sebe psy klidné, vyrovnané a beze stopy strachu - pak se dá ještě všechno zachránit.

V domácím prostředí tomu můžete velmi dobře pomoci i sama. Nejprve se s někým domluvte, kdo bude ve vedlejší místnosti (zprvu za zavřenými dveřmi) a na dohodnutý signál bouchne nafouknutý papírový pytlík. Předtím si zavolejte pejska k sobě, mluvte na něj, hrajte si s ním a až zazní rána, nedejte na sobě znát žadný úlek, na pejska dále mluvte, dál si hrajte, jako by se vůbec nic nedělo, ale nechvalte ho a nic mu nedávejte - jinak vytvoříte nežádoucí spojitost rána=odměna. Až pes zůstane klidný, absolvujte postupně následující fáze - bouchnutí ve vedlejší místnosti s otevřenými dveřmi a bouchnutí přímo v dostatečně velké místnosti.

Tyto proceduru spolu absolvujte několikrát za den a uvidíte, jak mu v kombinaci se správně vedeným výcvikem na cvičáku za krátký čas rány přestanou vadit. Držím palce na všechny zkoušky, které spolu ještě absolvujete, zatím vám to oběma jde skvěle, klobouk dolů - beagle je skvělý pejsek, ale přesně jak píšete, pro zkoušky z výkonu to skutečně není ideální plemeno:-)

 

(28.4.2002)
Plemeno psa: irský setr
Dotaz: Dobry den, mam ctyrmesicniho pejska irskeho setra.Jmenuje se Rusty a chtela bych se vas optat na par veci:

  1. vsichni z meho okoli mi tvrdi, ze je hloupost mit takove plemeno v byte, ale ja si myslim, ze je to plemeno klidne, a pokud bude mit dost pohybu, tak to nevadi
  2. jiz 4x mi prekousal kabl od internetu (pokazde na jinem miste) a i kdyz jsem ho pokazde potrestala - ne zvlast moc - tak to udelal znovu a pridal k tomu i mysku od pocitace
  3. minuly tyden jsem byla u veterinare se zanetem leveho ucha, chtela bych se zeptat, jestli mu skodi-jeho usim to, ze treba lita ve vode - jeste jen na kraji - neplave
  4. a taky jestli neni na plavani moc maly
  5. Rusty se kamaradi s Terou (Lenka Vam taky o ni pise)a kdyz jsme byli u vody, tak se ho pokousela potopit - drzela mu hlavicku chvilku pod vodou a celeho ho ponorila do bahna a nechtela ho pustit, kdyz jsme na ni kricely- byl to ale nastesti potok. Myslim si, ze proto se ted boji do vody uplne skocit a zvlast v pritomnosti Tery. Kdyz mel 3 mesice tak mi skocil do rybnika a plaval.

Odpověď: Dobrý den:-)

  1. Irský setr potřebuje dostatek pohybu, ale pokud mu poskytnete možnost se aktivně vyběhat venku, je vše v pořádku, velkou část doby stejně prospí. Jinými slovy - procházka nesmí zahrnovat jen nezbytně nutnou dobu na vyvenčení, ale musí být pro pejska dostatečně dlouhá i bohatá na různé podněty - hry s Vámi i jinými psy, poznávání okolí, dostatek prostoru na vylítání... Pokud mu tuto možnost poskytnete a budete s ním i jinak trávit dostatek času, pak určitě v bytě netrpí - to jsou předsudky lidí, kteří si stále ještě myslí, že pes na venkově uvázaný u boudy je na vrcholu blaha...
  2. Pěkné:-) Nebojte, až přezubí (kolem 5.měsíce), přestane postupně i s hryzáním. Zatím mu musíte dát k dispozici hromadu předmětů, které hryzat smí (kosti z buvolí kůže, tvrdý špalek dřeva apod.) a kterými si uleví od svědění dásní, které je v tomto věku obvyklé a doprovází celou fázi přezubení. Jakmile bude mít co kousat, nechá počítač na pokoji - ale samozřejmě to ještě párkrát zkusí a Vy ho musíte při činu (ne až potom!) velmi důrazně pokárat a odvést k předmětu, který mu ke kousání poskytnete.
  3. Do půlroku věku by pes víceméně ani neměl do vody, zvukovod je velmi citlivý (plemena s převislýma ušima, mezi něž patří i irský setr, jsou na tom hůře) a pokud k tomu dojde, tak je nutné zvukovod co nejdříve důkladně, ale opatrně vyčistit - nechte si to nejlépe ukázat od veterináře. Pokud se jen tak cachtá a nejde s hlavou pod vodu, tak je to ještě v pohodě, ale zvukovod musíte vysušit v každém případě.
  4. Viz předchozí odpověď - ne že by neuměl plavat, to zvládají již malá štěňata, ale jeho uším to bohužel moc neprospívá.
  5. Každý pes se učí zkušenostmi - a negativní zkušenost bývá bohužel silnější. On se zas osmělí, ale pokud udělá ještě jednu nebo dvě takovéto zkušenosti brzy po sobě, mohlo by to již být problém, proto svoje pejsky hlídejte a raději tomu předejděte:-)

 

(21.4.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, nejdříve bych chtěla poděkovat za odpověď na minulý dotaz, dneska jich bude asi trochu víc... Chtěla bych se zeptat na následující: Terka už se celkem zklidnila, ale je to tak 2-3 měsíce co ji tak strašně zaujala voda. Nemůžu s ní jít na volno okolo řeky, aniž by mi do ní skočila! Jako například včera - byly jsme na procházce, Tera mě dokonce poslechla i před psy a vrátila se ke mně, ale najednou nevím co ji to popadlo mi utekla tak 100 metrů do řeky. Na žádné volání nereagovala a vrátila se až byla osvěžená a vykoupaná.Tak nevím, jestli ji pochválit nebo vynadat až se konečně vrátí? Ono se to docela těžko ovládá:-). Samozřejmě vím že labrador vodu miluje, ale do Dřevnice se mi ji pouštět nechce, protože je tam docela špinavá voda a plavou tam zdechlé ryby. Myslím že na přivolání by se měla ovládnout? Ale nevím už jak ji to naučit:-(.Jinak chodíme plavat na Jezírka, kde je voda čistší.
Jinak Terka ještě v 11 měsících nehárala, tak nevím co se děje, znám labradorky, které už dříve ano. A chtěla bych se zeptat jestli je vhodné nechat psa venku žrát trávu? Tera teď po ní nějak blázní, doma se pak chvíli nadouvá a pak se vždycky pozvrací - ale ty kousky trávy a bílou pěnu. Čistí si tak žaludek, nebo může nějak ublížit?
A snad poslední? otázka  - Kamarádka má 4měsíční štěně irského setra - kluka. S tím chodíme teď ven asi nejčastěji. Teď už je to lepší, ale zezačátku jak ho Terry uviděla tak se vždy rozeběhla a povalila ho na zem až odletěl a kňučel. Nevím jestli nepozná že je to ještě vlastně mimino? Nevím jestli náhodou nežárlí, protože předtím jsme si já i kamarádka všímaly jen jí. Teď je to už lepší, ale semtam ji to ještě chytne.Jinak když Rustyho vidí tak je moc ráda a šťastná a Rusty už si na ni začíná taky pěkně dovolovat, ale 30 kg to už je nějaká váha.
A úplně nakonec - jaký vidíte rozdíl mezi labradorským a zlatým retrívrem?
Snad mé dotazy nebyly moc dlouhé, už se moc těším na odpověď a já se zase určitě ozvu. Díky, s pozdravem Lenka a Terka.

Odpověď: Dobrý den:-) Takže to vezmeme popořádku:

  1. Labradoři jsou vodníci... Vodu prostě milují a je pro ně velmi silným lákadlem, podobně jako například lovecký pud. Tady nemohu doporučit nic jiného než procvičovat a zvládnout přivolání a chůzi navolno u nohy. Pokud půjdete kolem vody a Vy usoudíte, že to není pro Terku to pravé, máte 2 možnosti - buď ji předtím zavčasu přivolat a vzít na vodítko nebo ji velmi ostražitě sledovat a jakmile uvidíte jen náznak rozběhu k vodě, tak ostře velet "K noze!". Pokud už je labrador rozběhnutý k vodě, nechá se přivolat velmi nerad (i když i to se dá zvládnout). Ale pokud Terku srovnáte ve chvíli,kdy se tímto úmyslem zabývá teprve v hlavě, máte daleko větší naději na úspěch:-) Všechno je to ve zvládnutí přivolání a udržení u nohy.
  2. Z toho, že Terka ještě nehárala, si vůbec nedělejte hlavu. I u fen jednoho plemene je to individuální, některá hárá dříve, jiná později. Navíc prvního hárání si u některých fen ani nevšimnete - fenka odhárá aniž o tom víte...
  3. Žraním trávy si psi skutečně čistí žaludek - upravují si tak jeho kyselost.
  4. No vidíte, mezi Terkou a Rustym už je to v pohodě:-) Ze začátku to bylo odkazování do patřičných mezí a pejsci moc dobře poznají štěně od dospělého psa.
  5. Teď nevím, zda jsem dotaz dobře pochopil - rozdíl v čem? Zlaťák je dlouhosrstý, labrador krátkosrstý, oba mají rozdílné předky, zlatý retrívr je tvrdohlavější než labradorský, ten zas bývá o něco ostřejší... Myslela jste tohle? Pokud ne, pak zkuste specifikovat dotaz podrobněji.

Přeju hodně radosti s Terkou:-)

 

(21.4.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, již rok si ráda pročítám Vaší poradnu i když jsem si zatím téměř se vším věděla rady, dotazy i problémy ostatních chovatelů jsem si vždy ráda pročetla, popřípadě se z nich poučila. Nyní i nás potkal problém, se kterým si nevíme rady. Moje matka má v rodinném domku dvouletého čistokrevného psa labradora. Jezdíme za ní pravidelně, pes nás bere jako svou rodinu, velmi se na nás těší každý víkend, vítá nás. Je to vcelku poslušný pes, dobrácký a trpělivý. Od stáří jednoho roku však začal věnovat větší sexuální zájem mé osmileté dceři, často jí očichává v rozkroku a poté na ní skočí a začne jí obskakovat až k vyvrcholení. Letos zjara se to začalo stupňovat, často ho nezabaví ani pamlsek nebo hra a když ho chceme od ní odtáhnout a  záměr mu zmařit, začne cenit zuby. Ohání se tlamou dost zle i po svém pánovi, po mě, po synovi. Za normálních okolností si nechá sáhnout do tlamy pro jakoukoliv věc bez známek agresivity. V momentě, kdy se však dostane do této samčí ráže to vypadá, že je zcela mimo svou kontrolu a kouše.  Mám velké obavy že dojde k nějakému neštěstí. Zkoušeli jsme dceru  převonět silným parfémem, ale nic nepomáhá. Poslední víkend situace vygradovala tak nepříjemně, že jsme byli nuceni mu dát na tlamu košík. Chodil po domě jak vězeň, byl z toho evidentně zoufalý, ale chuť skákat na dceru byla stejná s tím rozdílem, že pro nás nebylo tak těžké mu v tom zabránit. Pes je pravidelne jednou az dvakrát vencen - dlouhe prochazky po polích a lese, zbytek dne na velke zahrade, casto beha po dvoře, takže fyzicky je myslím dost vytíženy, zbytek času je zvyklý být v kontaktu s člověkem v baráku, hraček má také dost.

Kromě rady, jak na něj bych se ráda dozvěděla:
- Existuje v obchodech pro zvířata nějaký sprej, který by zafungoval jako opak feromonů , odpudil ho, nebo v této věci nějak pomohl?
- Kdybych našla v okolí pro něj nějakou nevěstu, myslíte si, že by o dceru trvale ztratil zájem?
- Slyšela jsem  že se v krajních případech provádí u psů kastrace. Můžete mi o tom napsat něco bližšího? Myslím tím nejen plusy ,ale i následky, jaké by to pro psa mohlo mít? Je to překrásný pes a nerada bych  volila radikální řešení, kdyby zde byla šance to nějak obejít. O prázdninách tam však děti budou sami s babičkou a měla bych velký strach, že babičku napadne víc, než již předvedl.

Předem Vám děkuji za odpověd a srdečně zdravím Vás i všechny chovatele.

Odpověď: Dobrý den... Věřím Vám, že tento problém je pro celou rodinu velmi nepříjemný. Bohužel i ledacos prozrazuje - ve Vašem případě nezvládnutou roli vůdčí osobnosti. Zkusím to vysvětlit.

To, že Max začíná jevit zájem o Vaši dospívající (i když to zatím třeba nepozorujete, pes to už cítí) dceru, není až tak neobvyklé, sexuálně silně založení psi si často hledají náhradu - "ojíždění" pelíšku, návštěv, členů rodiny apod. Navíc Max dospívá! Psi mají neskutečně jemný čich a Max cítí z Vaší dcery... decentně bych to nazval "nastupující ženství", jinými slovy cítí z ní fenu (čímž se opravdu nechci nikoho dotknout, prostě je to tak).

Čímž jsme si vysvětlili proč to dělá. Teď si zkusíme vysvětlit i to, proč by v hierarchicky správně uspořádané smečce toto dělat neměl.

Psi si odnesli po svých vlčích předcích řadu dědictví, mimo jiné i smysl pro hierarchii a vztahy mezi jednotlivými členy smečky, v lidské společnosti rodiny. Hodně to zjednoduším, vztahy mezi jedinci jsou složité, ale bude to tak jasnější - pokud tedy funguje smečka správně, je na jejím vrcholu jedinec, kterému je zbytek smečky podřízen. Tento jedinec (opět zjednoduším) má zbytek smečky pod kontrolou a má absolutní nárok i na všechny feny (v lidské společnosti ženy). Žádný jemu podřízený člen smečky jednoduše nemá na fenu nárok! I ve vlčí smečce plodí potomstvo pouze alfa-vlk (vedoucí jedinec) s alfa-vlčicí...

Tak. Možná už tušíte, kam mířím:-) Ve Vaší rodině musíte nastolit správné smečkové vztahy - neexistuje, aby se Max oháněl po výše postaveném jedinci, ať už jste to Vy, Váš manžel nebo Vaše matka! Ostře, důrazně a naprosto důsledně jej musíte odkázat do patřičných mezí. Jde to velmi srozumitelně udělat "psí řečí" (tato oblast bude i hlavním motivem našeho 3. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ, které by Vám velmi pomohlo a na které Vás tímto i srdečně zvu), jinak si dovolím odkázat na předchozí příspěvky, ve kterých jsem problematiku trestu i utvrzení autority již mnohokrát rozebíral. Slovní pokárání, vytřepání, plácnutí přes čumák... upevňování vůdčího postavení... to vše zde najdete.

Labrador je sice mírné, na druhou stranu však i dosti tvrdohlavé plemeno, hlavně psi. Jediným lékem pro Váš problém je skutečně jen nastolení vůdčí autority (nejlepším člověkem by pro to byla Vaše matka, jinak se může časem dočkat i jiných nemilých překvapení, ale můžete to být i Vy nebo Váš manžel, pokud máte dostatečně často kontakt s Maxem) - jakmile k tomu dojde a Max to pochopí, odezní i obtěžování Vaší dcery - základem je, abyste měli dostatek autority k tomu, abyste Maxe odkázali do patřičných mezí, bez toho, že by po vás vyjížděl. Věřte mi, že nechat ho běhat po vlastním domě s košíkem je to nejhorší, co můžete udělat... Jednak tím nevyřešíte vůbec nic a jednak dáte najevo, že na něj nemáte. Nemyslím to teď nijak ve zlém a neberte to prosím osobně, ale naprostá většina problémů ve výchově vzniká právě tím, že si lidé neuvědomují, na jakém základě pes "funguje" a jak s ním komunikovat.

K dalším dotazům. V chovatelských potřebách nebo u veterináře seženete sprej, který se používá u fen v době hárání pro překrytí pachu, ale Vy ho nekupujte. Za prvé je určen pro psy a ne pro lidi (navíc jeho úspěšnost je pofiderní) a za druhé - Vy musíte jít na celý problém od příčiny, tak jak jsem popsal výše.

Pokud mu najdete nevěstu, je velmi pravděpodobné, že v něm jeho "samčí uvědomění" jen potvrdíte. Nedoporučuji.

Kastraci prosím v žádném případě NE! Jednak Váš pes za nic nemůže, chová se přesně tak, jak jste mu dovolili a to byla chyba Vaše, ne jeho (ale já opravdu věřím, že to napravíte:-)), jednak z něj uděláte v pravém slova smyslu kastráta - se zájmem pouze o jídlo, duševně zmrzačeného jedince, který bude postrádat veškeré samčí instinkty a chování. V případě Maxe nevidím žádné plus, jen obrovské mínus v jednom naprosto zbytečně zmarněném psím životě. Znovu opakuji, Max je normální zdravý pes a ke kastraci není sebemenší důvod!

Děkuji za to, že jste se obrátila na moji Poradnu a doufám, že vše zvládnete ke spokojenosti Vaší i Maxe:-)

 

(15.4.2002)
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Nejprve prijmete velikou pochvalu Vasich psich stranek a obdiv s jakou laskou a porozumenim o pejskach pisete! Mam jen strucny dotaz - jak se projevuje lymska borelioza u psa. Muze bolest pri otaceni hlavy do stran souviset s boreliozou? Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji za Vaše ocenění Psích stránek - velmi mě to potěšilo:-) Co se týče Vašeho dotazu - popisované příznaky mohou odpovídat lymské borelióze, mohou však stejně dobře být způsobeny i blokováním páteře. Pokud chcete mít jistotu, nechte Vašeho pejska serologicky vyšetřit na titr obranných látek, který dá dost přesnou odpověď na to, zda se jedná o lymskou boreliózu. Důsledkem jsou však vždy orgánové poruchy...

Problémem u tohoto onemocnění je to, že se neprojevuje ihned a jednoznačně. Známy jsou tři formy onemocnění - kožní (projevující se navenek známou skvrnou okolo vpichu), kloubní (to se projeví až po letech) a nervové (vzhledem k době, po jaké propukne, nepřichází u psů do úvahy).

Každopádně doporučuji vyšetření a přeji Vám, ať vše dopadne dobře:-)

 

(14.4.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Prosim o kratkou odpoved, zda je mozne vycvicit psa v panelaku tak, aby vykonaval potreby do urceneho mista. Za odpoved dekuji.

Odpověď: Dobrý den - bohužel postrádám bližší specifikaci Vaší otázky, tedy zda se jedná o štěně nebo dospělého psa, jaké plemeno atd. Takže se omlouvám, ale odpovím lapidárně a na základě Vašich informací (úplně krátce to bohužel opravdu nepůjde) - pokud se ve Vašem případě jedná o dospělého psa, pak se jedná o týrání a není co dodat... odpověď zní NE. Každý pes potřebuje venčit venku a také potřebuje dostatek pohybu a možnost vyběhání, takže i chození ven jen za účelem rychlého vykonání tělesných potřeb následované okamžitým návratem domů (čehož jsem ve svém okolí bohužel též svědkem) je opět jen - týrání.

Pokud jste měl na mysli štěně, pak odpověď zní - NĚKDY, záleží na plemeni, stáří a opět se musí jednat pouze o přechodnou záležitost. Zde splňuji Vaši žádost o krátkou odpověď, protože již se neptáte jak - to by bylo také na delší povídání...

 

(14.4.2002)

Plemeno psa: mastif
Dotaz: Zdravím, pokud mohu pokusím se Vás zatížit několika dotazy najednou, protože jsem se k této stránce dostal poprvé. Mám psa zhruba 6 měsíční štěně z útulku a podle všech příznaků, včetně názoru veterináře je to mastif. Nasvědčuje tomu i váha cca 30 kilo. Mámeho 2 měsíce. A teď zkusím dotazy.
1. Vzhledem k jeho raketovému růstu ho živím granulemi Leon pro velká a obří rychle rostoucí plemena a jako doplňek mi veterinář dal tablety Osteostop (pro těhotné ženy), jednak mi připadají drahé a jednak si nejsem jist zda je to pro psa nejlepší, roste opravdu před očima a teď mu rostpu i všechny zuby takže bych potřeboval poradit jakou nejlepší formou mu doplnit potřebný vápník a další prvky (byť předpokládám, že jsou obsazeny v granulích). Mohl byste mi poradit?
2. Otázka výcviku - pes je celodenně venku včetně noci a vestyku s rodinou je buď na procházkách nebo když je na zahradě žena se synkem (2,5 roku). Snažíme se ho naučit a základní povely jako Ke mě, Sedni, Zůstaň a Lehni jakž takž zvládá,nicméně mě poslouchá bez problémů ale vzhledem k tomu ževíce času s ním tráví žena s dítětem je nutné aby bezpodmnečně (vzhledem k jeho velikosti) poslouchal i jí a s tím jsou poměrně problémy, protožejednak doráží ve snaze si hrát na kluka(hmotnostní nepoměr tudíž problém), přestože na mě už neskáče na manželku ano a přes pokárání od ženy (vytahání za kůži na krku, případné plácnutí) prohřešky opakuje. Pokud jsem s nimi na zahradě já tak se chová naprosto mravně. Jak dosáhnout aby poslouchal manželku ? Snažím se sehnat někde v okolí možnost začít se psem chodit na cvičák, je vhodnější aby ho cvičila manželka ? Nemáte náhodou přehled o možnostech výcviku v okolí Berouna ? A jak je mastif povahově vhodný do rodiny s malým dítětem.
3. Taková drobnost, přestože psa nijak přehnaně nekárám a rozhodně ani nebiji, maximálně vytahám za kůži, případně povalím na zem a plesknu tak mám občas pocit, že se Ben ke mě blíží v takovém tom přikrčeném postoji jako by se bál, nerad bych v něm takový pocit vybudoval. Dá se to řešit ?
4. A zatím poslední věc - vzhledem k neposlušnosti na zahradě v mé nepřítomnosti a tomu, že k nám chodí i stejně staré cizí děti a Ben je přece jen příliš velký a tím i hulvátský chce ho žena při návštěvách zavírat do kotce. Nemuže to v něm vyvolat averzi k cizím lidem asociací přijde návštěva - jsem zavřený ?

Předem moc děkuji za odpověď a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za důvěru a vezmu to tedy popořádku:

  1. Jako krmivo bych doporučoval zkusit značku RoyalCanin, štěněcí řadu pro obří plemena Maxi-Junior, ta by mohla být pro Vaše štěně to pravé. Přípravek Osteostop se podává těhotným ženám jeko prevence proti řídnutí kostí - velkému až obřímu plemeni bych ale přeci jen radši než tento humánní lék podával calcium (např. přípravek IrishCal, který neobsahuje vitamín D). Calcium je nezbytně nutné pro zdravý vývoj kostry a kvalitní přezubení. Dále bych určitě doporučoval přípravek Chassoton jako kloubní výživu. Také se snažte v tomto věku nepřekrmovat - zatížení vyvíjející se kostry a kloubů je vysoké.
  2. Počítejte s tím, že mastif je pes jednoho pána, tudíž jej budete mít "na krku" Vy... Nelze psa přinutit, aby poslouchal někoho, z koho nemá respekt a necítí z něj autoritu. Vás bude (podle toho co píšete) poslouchat nejvíc - Vaše žena každopádně musí používat stejné povely i intonaci hlasu jako Vy. Určitě s ním choďte cvičit Vy - pokud by si Vaše paní nevybudovala silnější autoritu, skončilo by to tak, že by pes neposlouchal nikoho... Bohužel, situaci kolem Berouna neznám :-( Pokud budete zachovávat pravidla smečky a nebudete nutit svého psa,aby poslouchal Vaše dítě, pak s ním bude mastif nejlepší kamarád a za jeho ochranu by položil život. Velmi důležité (a to myslím naprosto vážně!) je i vysvětlit Vašemu dítěti, kdo to je pes a jak se vůči němu má chovat - tedy nehrabat mu do misky, nebrat mu kost nebo hračku, nekopat do něj, nepíchat do očí - neberte to prosím osobně, ale právě tohle jsou spouštěcí mechanismy tragédií, ze kterých pak žijí média a odpůrci psů...
  3. Dá. Stejně jako trest musí ve vašem vztahu fungovat i odměna. Pokud provede něco co nemá, pak musí následovat potrestání (i ve formě onoho povalení na zem), ale navozujte často i situace, jejímž výsledkem je nárok na odměnu - a tou nešetřte, hmotnou ani slovní:-)
  4. Není rozumné mastifa zavírat do kotce. Naopak, seznamujte ho se všemi návštěvami (samozřejmě pod Vaším dohledem), předejdete tak spoustě možných problémů a nedorozumění. Vůči cizím lidem bude vždy nedůvěřivý (hlavně až dospěje), ale nesmí se vůči nim stát agresivním...

Doufám, že Vám moje odpověď pomůže a také přeji krásný den:-)

 

(14.4.2002)

Plemeno psa: jezevčík + ?
Dotaz: Dobry den, tak uz zase pisu :-) Jednak vam chci rict, ze jak jsem jednou psala o problemu s chuzi u nohy, tak se to "nak vsaklo" (sice to jeste neni uplne O.K., ale jsme na dobre ceste). Pan vycvikar nas poslal cvicit agility a Kari se to opravdu moc libi. Hned prvni hodinu si sama prebehla kladinu, jen tak pro radost. Takze muzu potvrdit, ze tenhle sport pejsky fakt bavi.

No, ale pisu jeste z jednoho duvodu. Nasla jsem Kari na zubu malou hnedou tecku, ma ji tam porad, je mozne, ze je to zubni kaz? A co s tim? Existuje nejaky zvireci stomatolog, nebo to osetri normalni veterinar? Nebo se to u psu neosetruje?

Diky moc za odpoved a mejte se moooc krasne a vasi chlupacci taky. Zdravi Zuzka S. a Kari

P.S. Zapomnela jsem, ze vam asi pise dost lidi a psu, a ze si Kari nemuzete pamatovat: je ji 7 mesicu, je krizenec jezevcika a vesnicke smesi a je to holcicka. 

Odpověď: Dobrý den! Jsem rád, že se Kari agility líbí... a dokonce si ji z Poradny ještě pamatuji:-) K tomu "zubnímu" problému - psi na zubní kaz trpí jen výjimečně, to spíše na zubní kámen - pro jistotu ji vezměte k Vašemu veterináři, ten Vám řekne přesně o co jde. "Zvířecí stomatolog" není, jeho práci zastane každý průměrně vybavený veterinář nebo veterinární klinika, jedná se většinou o zákroky typu ošetření zlomeného špičáku, odstranění zubního kamene apod.

Dékuji za hezké přání, taky se mějte moooc krásně a podrbejte za mne svoji psí slečnu :-)))

 

(14.4.2002)
Plemeno psa: americký staffordšírský teriér
Dotaz: Milý Viktore, přeji Vám hezký den a dovoluji si Vás zase obtěžovat. Máme šestiměsíčního AST a chodíme na základní kurzy výcviku. V minulé hodině se poprvé ukazovala obrana a psy v kruhu na vodítkách měli na figuranta štěkat a zkoušeli si kousnutí do rukávu. Páníčci měli své psy na figuranta vyslat, ale za stálého držení vodítka. Já jsem se tohoto výcviku neúčastnila, protože si nejsem jista, jestli je to pro moje plemeno a ještě v tomto věku vhodné. Někdo radí vynechat, někdo zase, že si pes vybije svoje agresivní chování. Já mám obavu, aby se mi to u staforda nevymklo z rukou. Také nevím, jakým nejlepším způsobem, pokud se to u takovýchto plemen cvičí, tento výcvik provádět. Můžete mi, prosím, poradit? Děkuji předem.

Odpověď: Děkuji za přání hezkého dne a Vám přeji ještě hezčí:-) Můj názor na otázku cvičení obrany u plemene AST je jednoznačný - OBRANU NECVIČIT. Mám pro to následující důvody... AST ve věku Vašeho pejska potřebuje vzhledem ke svému plemennému handicapu (vztah vůči jiným příslušníkům svého druhu, tedy psům) nasát především atmosféru smečkové spolupráce, nikoliv rozvíjení zloby. Setkal jsem se s názorem, že je nutno (a teď budu citovat) "... dostat agresivitu AST pod kontrolu a to nejlépe cíleným nácvikem obrany". Je to můj osobní názor, ale ze znalosti plemene AST chci říci:

  1. Nezkažený (a to zdůrazňuji!) AST je vůči lidem naprosto bezproblémový pes, v Americe je to dokonce typicky rodinný pes. Bohužel při nesprávném nebo úmyslném výcviku a výchově lze jeho potenciální agresivitu proti psům (vzniklou cíleným vyblokováním sociálního chování) přetransformovat proti lidem - ne náhodou se jedná o velmi oblíbenou "zbraň" vymahačů dluhů, popřípadě "ochranku". Cíleným rozvíjením zloby proti figurantovi, tedy člověku, lze psa tohoto plemene jen zkazit, a to velmi rychle.
  2. AST je skutečně velice problémovým psem vůči jiným příslušníkům svého druhu, tedy psům. Zde dvojnásob platí, že co se do něj dostane jako do štěněte, to v něm bude až dospěje - a počítejte reálně s tím, že jakmile dospěje, povahově se velmi změní... Ve věku 6 měsíců jej ještě nerozeznáte od jiných psů - hraje si, dovádí, žádná agrese v něm není. Za dalšího půl roku z něj budete mít zcela jiného psa. Jeho geny ho budou nutit najít si v každé psí smečce "třídního nepřítele" a toho likvidovat. Není v tom z mé strany žádný psí rasismus, ale AST prostě takový je a chci zdůraznit, že on za to nemůže - to z něj udělal člověk. Bohužel...

To jediné a nejlepší, co teď můžete udělat, je využít toho zbytku sociálního chování, které v něm zůstalo a vštěpovat svému psu zásady smečky - jednak jej co nejvíce brát mezi zdravé neagresivní psy, jednak budovat své postavení vůdce smečky, a to dosti tvrdého a naprosto nekompromisního. Na konci vodítka nebo navolno budete mít psa, který, přiznejme si, je potenciálně nebezpečný svému okolí - primárně tomu psímu. Budete ho muset velmi pečlivě hlídat a dopředu předvídat - pokud by AST zaútočil na člověka nebo na psa, bude to naplno a v obou případech půjde rovnou po krku - žádné varování, žádné hrozby! Znovu říkám - AST není zlý pes. Ale pokud budu mít v ruce nabitou pistoli, musím vědět, že může vystřelit. Pokud budu mít v ruce AST, musím vědět, že může zakousnout. Pokud to vím, počítám s tím, jsem zodpovědný a mám účinné prostředky jak tomu zabránit, pak je vše v pořádku.

Možná tohle všechno víte, pak se omlouvám. Ale přeci jen pokládám za svoji povinnost na tyto věci upozornit...

Držím palce, abyste svého pejska v pohodě zvládala a přeji co nejméně problémů s lidmi, kteří bohužel všechna "bojová plemena" i s jejich majiteli hází do jednoho pytle. Ukažte jim, že i AST dokáže být při správném vedení bezproblémový vyrovnaný pes - jde to! :-)

 

  (9.4.2002)

Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych Vás požádat o radu ohledně mého psa, kterého jsem si vzala z útulku. Je to ještě štěně, veterinář ho označil za ani ne ročního psa. Je zdraví a velice živý. Týden jsem se s ním seznamovala ještě když byl v útulku. Brala jsem ho na procházky a trávila s ním postupně více a více času. Teď ho mám 14 dní doma, je celodenně na zahradě, i v noci. Chová se velmi dobře a velmi ke mě přilnul. Naučil se již poveli ke mně a sedni-cvičím ho sama na zahradě, nechce se ale naučit povel zůstaň, tak je to někdy těžké odejít ze zahrady - je to takový malý boj. Myslím si ale, že je to tím, že byl v útulku, kde byl většinu času sám, tak se nechce vzdát společnosti lidi.
Mám však s ním ještě větší problém a to jsou procházky. Nemohu získat jeho pozornost, prostě si jde za svém, přestože mě na zahradě poslechne na každé ke mně, venku ho to nezajímá a nechce ani pamlsky. Vodím ho ještě na vodítku, ale už jsem ho zkusila i dvakrát pustit. Poprvé mně nadchl. Neustále si mně hlídal kde jsem a neodcházel daleko. Podruhé to začalo také dobře, ale potom uviděl koropte a už letěl za nimi a nešel odvolat. Na konci pole se však sám otočil a přišel. Ale došel tak na tři metry přede mne a už zase nabíral původní směr.
Poraďte mi prosím, jak zmírnit jeho honění toho, co se hýbe, zvláště ptáčky zajíce nehoní - zatím.
Ještě musím dodat, že má na zahradě divoké kachny uměle odchované a těch si ani nevšímá. Jen když je krmím, tak chce za mnou. Také ho pomalu zvykám na kočku a ta, když je v klidu, tak mu také nevadí.
Před tímto psem jsem měla kříženého kokršpaněla, ale ten nikdy nic nehonil, dokonce spal s kočkou a žral s ní z jedné misky.
Děkuji za odpověď.

Odpověď: Lovecký instinkt, čili honit se za vším, co se hýbe, mají všichni psi vrozený - některá plemena jej mají dlouhodobým šlechtěním silně potlačený, na druhou stranu u plemen loveckých (kam patří i kokršpaněl) je stále velmi silný... Na Vašem pejskovi je velmi dobře vidět, jak jsou přírodní instinkty silnější než vypěstované návyky a naučená poslušnost. Přesně ve chvíli, kdy dospěl k názoru, že Vy mu neutečete, převládl lovecký pud. Takže zkusíme využít toho, že se jedná o útulkového psa, který si velmi pravděpodobně bude vážit domova a laskavého zacházení, co říkáte?

Vezměte ho na procházku někam na pole nebo velkou louku, kde je pravděpodobnost výskytu zajíců nebo pernaté zvěře a kde budete mít dobrý přehled. Pusťte ho na volno a pejska sledujte. Ve chvíli, kdy nabere směr za nějakým podnětem, otočte se a rychle jděte opačným směrem. Začněte ho přivolávat, ale směrem OD PSA, aby dokázal dobře vyhodnotit, že se od něj vzdalujete. Nepočítejte s tím, že v této fázi hned přiběhne... ale dříve nebo později to udělá. Bouřlivě ho přivítejte, pochvalte, dejte odměnu a chvilku si s ním pohrajte. NESMÍTE JEJ DÁVAT NA VODÍTKO! Taky Váš hlas musí být po celou dobu přivolávání bez hněvu a nervozity - musí být klidný, ale autoritativní. Zkoušejte měnit intonaci - pejsci "slyší" na různé zabarvení hlasu různě, musíte najít ten pravý tón:-) Dělejte to každý den a sledujte, jak se pejsek začne zlepšovat...

Základ úspěchu při přivolání je být pro svého psa zajímavější než podnět, za kterým právě běží. V případě zvěře, háravé feny apod. je to těžké a nikdo nikdy u svého psa nemůže zaručit 100% přivolání. Ale sám mám 2 psy loveckých plemen a tak trochu tuším co je reálné a co ne - základ je vztah pes-psovod a pochopené zákonitosti smečky, další je naučené přivolání a zbytek rozhodnutí psa, který dokáže vyhodnotit, co je pro něj prioritní...

Dejte svému "útulkáři" i dostatek času na to, aby si zvyknul na Vás a nové prostředí - psi z útulku bývají velmi věrní, ale často si přinášejí zlozvyky, které je nutno ohlídat a korigovat. Věřím, že problém přivolání brzy zvládnete - držím Vám palce :-)

 

  (9.4.2002)
Plemeno psa: GR
Dotaz: Dobrý den,tak se nám venku konečně vyjarnilo, což procházkám s pejsky jenom fandí. Mám k Vám jeden dotaz. Aresovi je ted půl roku. Bohuzel od malinka byl nejčastěji se mnou (přítel má časově náročné zaměstnání) a to je právě to. Dá se říct, že poslouchá celkem slušně, ale nehne se ode mně ani na krok. Pořád za mnou chodí jako ocásek (i z pokoje do pokoje, dokonce se mnou jde i přepnout televizi!) Když ho chci pustit na balkon, sedne si do dveří a ohlíží se po mně, jestli jdu taky. Pokud ano, v pohodě si po balkoně běhá, pokud ne, skáče po mě dokud mě tam nedostane. Venku jsem si proto jistá, že mi nikam neuteče. Když se rozběhne za nějakým psem, po několika metrech zabrdí, ohlédne se a bez nějakého volání peláší ke mně. Musim Vám napsat, že ho nikdy nikdo nikam nezavíral, a ani já mu neutíkám. Pokud ho vezu autem (je zvyklý na zadním sedadle), kouká na mě jak na svatý obrázek, kdekoliv jsem, kde není doma, nehne se ode mně ani na krok, leží u mě a civí na mě jak na svatou. Běda kdybych se zvedla, okamžitě jde se mnou. Ono to vypadá hezky, jenomže když třeba vařím a on běhá za mnou, mám strach, protože se plete pořád pod nohama. Před krámem na mě nedokáže počkat aniž by nestropil srdcervoucí scénu. Lidi se pak na mě dívají, co jsem to za člověka, nechat ho chudinku čekat. Jednou jsem ho nechala půl hodinky u rodičů (zná je odmalinka, jezdíme k nim ob den, je hrozně nadšený, když tam přijedem), celou dobu, co jsem byla pryč, ležel na chodbě s čumákem pod dveřmi, mamka ho lákala na piškotky, on jenom koukal smutně a kňučel. Tohle všechno nedělal, až poslední měsíc. Třeba s přítelem ven vůbec nejde, jen když jdu taky, a to se mu ještě nelíbí, že drží vodítko on. Pořád ke mně běhá a skáče po mně. Začíná být dobře závislý, že? Jenomže nevím, kde se stala chyba. Vždyť spousta samotných lidí má psa, který není tolik závislý. Zase ale musím říct, že hrozně rád zlobí, nikoho neposlechne, ale když na něj houknu já, podívá se na mně, nastraží uši, sklopí ocas a pustí věc z tlamy na zem. Sedne si a začne se ke mně lísat, jak kdyby prosil o odpuštění. Nikdy nebyl bit (nanejvýš jako štěňátko jsem ho vytahala za kůži, ale taky ne moc - mě ho bylo vždycky líto když zakňučel). Myslíte, že bych s takovým psem mohla mít časem problémy?

Odpověď: Dobrý den:-) Musím  hned na začátku přiznat, že takový dotaz jsem ještě nedostal...;-) Vždy je to opačně - pes mi utíká, nemůžu ho přivolat, co mám dělat - víte, kolik lidí Vám teď bude ve skrytu duše závidět?

Aresovi je teď 6 měsíců. Je to zlatý retrívr se všemi povahovými znaky svého plemene, bere Vás teď jako tátumámu - ale nebojte se, i to se změní... Přijde puberta, začne pomalu dospívat, začnou ho víc zajímat fenky a ostatní psí kamarádi a na Vás přestane být tak moc závislý...

Srovná se to do normálu, nebojte. Ale na druhou stranu budete mít velmi dobrý základ budoucího vztahu člověk (=vůdce) versus pes. Je to moc dobře a uvidíte, jak se Vám to oběma v dobrém vrátí :-)

K Vaší otázce: s takovým psem nebudete velmi pravděpodobně mít žádné problémy typu "poslušnost". Z Vašeho mailu na mě dýchá správný člověkopsí vztah, který možná zatím nemáte ještě možnost docenit ani ho správně vyhodnotit a zhodnotit. Ale je to fajn, věřte mi, poslouchejte své instinkty a nezlobte se na Arese, který se Vám momentálně jeví jako "závislák". Za chvíli už nebude tak závislý, ale bude Vás mít rád a velmi pravděpodobně udělá, co Vám na očích uvidí - a to je skvělé a moc Vám to přeju :-)))

 

(7.4.2002)
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Přeji hezký den, před časem se zde dotazovala moje kamarádka na chování svého mladého  sedmiměsíčního hovawarta. Dovolte mi, abych toto ještě trochu upřesnila. Našemu dobrmanovi je něco málo přes dva roky a když přijede HVW na návštěvu k nám na zahradu, tak spolu začnou normálně běhat a hrát si. Někdy začne HVW na dobrmana naskakovat a pokládat mu tlapy na záda, on se většinou vysmekne , uteče a honí se dál. Problém nastává na procházce, když jde náš dobrman dopředu a třeba se po chvíli vrací, tak na něj HVW číhá, vyběhne na něj , začne štěkat a jako by ho blokuje, prostě ho nechce pustit např. k nám nebo z místa. Dobrmanovi se to už asi přestává líbit, protože se naježí, cení na něj zuby a honí ho (nekouše). Je ale pravda, že si k sobě dovolují čím dál víc a neradi bychom, aby to skončilo rvačkou. Poradte nám, prosím, jestli máme toto chování nějak korigovat nebo to nechat na nich, což se mi moc nezdá. Nebo jestli má kamarádka HVW odvolat, když s tím začne a pokárat ho. Takto se chová i k jejich malému pudlovi, který na něj někdy i dost ostře vyjede. Ovšem v případě dvou velkých psů by to bylo již horší a hlavně by byla škoda, kdyby oba přišli o kamaráda na společné procházky. Pokud takto nezlobí, tak si spolu celkem hezky hrají. Děkuji za odpovědˇ.

Odpověď: Hezký den :-) Jak už jsem psal ve své minulé odpovědi, hovawart patří mezi dominantnější plemena. Váš popis celé situace je již více konkrétní (což je dobře) a musím potvrdit, že se zde skutečně jedná již o dominantní prosazování - tlapy na hřbet, "rovnání" druhého psa apod.

Pokud spolu chodíte na procházky častěji, stejně se jednoho dne nevyhnete skutečné konfrontaci, jinými slovy rvačce. Pak přicházejí v úvahu dvě možnosti. Buď budete Vy nebo Vaše kamarádka (ale jenom jedna z vás!) natolik silné autority, že srovnáte oba psy a odkážete je do podřízeného postavení, nebo nastane druhá, daleko pravděpodobnější, a to ta, že psi si to prostě vyříkají mezi sebou sami... Jinými slovy - nechte to na nich. Rvačka dvou psů leckdy vypadá hrůzostrašně, ale bývá to (pokud se nejedná o jedince typu pitbul, stafordšír nebo bulteriér) pouze demonstrace síly, ne úmysl soka zabít. Samozřejmě, musí se jednat o normálně socializované psy, což ovšem ve Vašem případě předpokládám :-)

Pokud se psi servou, rozhodně mezi ně nechoďte nebo skončíte se zraněním a psi si to začnou vyříkávat při nejbližší příležitosti znovu. Jednoduše je nechte být - psí zákony platí spolehlivě (opět s výjimkou výše uvedených plemen), psi si určí svoji hierarchii a tím to pro ně končí :-)

 

(7.4.2002)

Plemeno psa: zlatý retriever
Dotaz: Dobrý den potřeboval bych poradit v otázce krmení 3 měsíčního štěněte???Rad bych uvítal nějaké recepty!!!Nevím co mu mám dávat žrát??????

Odpověď: Hezký dotaz :-) Nejjednodušší a nejrozumnější je použít kvalitní průmyslové krmení, tzv. "granule" - štěněcí řadu některé z kvalitních značek (Eagle, Purina, Eucanuba, K-9,...). Určitě nekupovat levné krmení, které je obvykle k dostání v supermarketech a na štěňatech napáchá nedozírné škody. Pokud koupíte některou z výše uvedených značek (větší balení vycházejí v konečněm efektu výrazně levněji než balení malá), neuděláte chybu. Ale znovu zdůrazňuji, musí se jednat o štěněcí řadu (obvykle označována jako Puppy apod.) a v dávkování se řídit doporučením výrobce.

 

(3.4.2002)

Plemeno psa: labrador
Dotaz: Přeji Vám krásný den a moc Vás s mojí fenečkou pozdravujeme. Vaše rady nám už kolikrát moc pomohli a tak se obracím s další prosbou o pomoc a rad. Mojí fence bude 10 měsíců a začíná čím dál tím víc rošťačit a skouší na mě co si vše může dovolit, kolikrát si myslím že lépe poslouchám já jí než ona mě :-)), ale hlavní problém poslední dobou máme štěkání a sexování. Štěká při každé příležitosti a na každého, pokud přijdu z práce sedne si před dveře a štěká do té doby než nejdeme ven a nebo si s ní nejdu hrát,dokonce mi začala štěkat na procházející lidi, když jsme na procházce, vždy jí důrazně řeknu že je to FUJ a sevřu ji tlamičku s povelem TICHO, ale ona začne ještě víc. Každý mi říká, že labrador neštěká a že je to u tohoto plemena nežádoucí, ale já nevím jak jí to mám vysvětlit. Druhý problém máme se sexováním :-)) (napodobování krytí) to provádí na všem co je dostupné, pelíšek, naše ruce, nohy a když si člověk sedne na bobek tak to člověka drapne a už jede. Zatím jsem jí vždy říkala, že je to FUJ a NESMÍŠ a snažila jsem se ji ze sebe i pelíšku atd. sundat odtrhnout, ale nevím zda se tak neděje nějak pudově, nebo proč to vlastně dělá a jak se mám zachovat, případně jak ji to mám odnaučit, Terka je hodně temperamentní tak jsem se snažila ji víc utahat, ale u ní je to docela dřina. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Krásný den i Vám :-) Pravda je, že labrador skutečně patří mezi méně štěkající plemena, ale výjimky se najdou jako všude... Ve Vašem případě mi připadá, že fenka se snaží štěkáním i oním "sexováním" upoutat Vaši pozornost - psi to často dělají. Zkuste zcela opačný přístup - Vaši fenku ignorujte a důrazně ji pošlete na její místo. Tam ji odložte a jakékoliv štěkání a pokusy o upoutání pozornosti důsledně ignorujte! Po chvíli, pokud bude hodná, k ní přijďte, pochvalte ji a odměňte...

Labradoři potřebují důslednost a adekvátně razantní přístup stejně jako jiná plemena. Jinými slovy, chtělo by to důrazněji prosazovat autoritu vůdce smečky. Vůbec se nebojte dostatečně důrazně prosazovat svůj požadavek - ať už se jedná o neštěkání nebo obtěžování... Váš postup je v pořádku, jen to chce do něj vložit více razance a důrazu. Klidně přidejte vytřepání za kůži nebo plácnutí přes čumák. Je to všechno jen o prosazení Vaší autority jako vůdce smečky...:-)

Bylo by dobré Vaši fenku i více zaměstnat - delší procházky, hry, výcvik... Vybije svoji energii a Vy upevníte svoji pozici.

Držím palce :-)

 

(1.4.2002)

Plemeno psa: kříženec dalmatina
Dotaz: Dobrý den, jelikož jste mi již dříve dobře poradil, rozhodla jsem se opět Vás poprosit o radu. Jedná se o psa mého přítele. Je to asi rok a půl starý pes. Když byl štěně, našli ho ještě s několika jeho sourozenci přivázaného u stromu. Takže skončil v útulku, kde byl asi do věku 6 měsíců. Od té doby je u svého pána. Ten jej má v bytě. Je to moc milý pejsek, k lidem velice přítulný a nebojácný. Řekla bych, že je trochu rozmazlený, protože rodina, v které žije, se k němu chovají jako k dítěti - spí v posteli, krmení dostává kdykoliv si stoupne k misce, dostává dokonce "ochutnat" z páníčkova talíře a pod. Celkem zvládá povely ke mně, sedni, dej pac, stůj. Je s ním jedna potíž. Je agresívní na psy. Vyjede na psa, chytí jej za krk a pokud je malý tak s ním třepe. Nenašla jsem žádný spouštěcí mechanismus, žádné jednání, které by ho vyprovokovalo. Psy jsou různí jak velikostí, tak barvou. Jakmile některý pes zavrčí, tak to hned reaguje agresivně. Teď se ale stalo, že se potkal se psem (Cavalier King Charles Spaniel). Byli od sebe asi na metr. "Kavalírek" sklopil uši, stahl ocas a odcházel pryč a Mailo se na něj vrhl. Držel ho za krkem a třepal s ním. Musí se s ním chodit jen na vodítku a člověk musí být stále ve střehu, jestli se od někud nevynoří pes. Prosím, kdyby jste mi mohl poradit, co s jeho chováním dělat, aby se co nejvíce omezila jeho agresivita. Předem Vám mnohokrát děkuji Martina.
PS: Z Šedyho vyrostl opravdu krasavec. Přeju Vám s oběma pejsky mnoho radostí.

Odpověď: Dobrý den:-) Pokud je dotyčný pejsek skutečně křížencem dalmatina, je to plemenný problém - osobně ani neznám dalmatina, který by vůči psům nebyl agresivní... Takže jako u každého takového psa se jedná o jeho zvládnutí a dostatečnou autoritu jeho majitele-psovoda. Agresivitu jako takovou neomezíme, jen ji můžeme dostat pod kontrolu - předpokládá to jako vždy dostatečnou autoritu lidského "vůdce smečky" a důslednost při vyžadování poslušnosti.

Váš přítel by si měl autoritu upevnit v prvé řadě několika drobnostmi - v krmení zavést pevný režim, tedy 1 až 2x denně pokud možno vždy ve stejnou dobu (krmit by vždy měla jedna a tatáž osoba - vůdce smečky) a nedávat ochutnávat z vlastního talíře. To už samo o sobě je určitá výsada, vůdčí samec ve vlčí smečce by nikdy nestrpěl, aby se spolu s ním krmil podřízený jedinec. I spaní v jedné posteli je již určitým privilegiem, ale to bych ponechal - má to totiž i další, veskrze kladné účinky pro vztah člověk-pes :-)

Pokud půjde se psem ven na místa, kde jsou i jiní psi, pak nechť pejska vezme na krátké vodítko a vodí ho u nohy. Náznak agrese Mailo vůči jinému psu je nutno podchytit hned v zárodku, tedy zareagovat ostrým "Nesmíš!" následovaným rázným trhnutím vodítka směrem k noze. Jinými slovy, psa je vždy nutno naučit, co se nám líbí a co ne, vždy je nutné jednoznačně rozlišovat mezi pochvalou a trestem... Pokud se Mailo bude chovat dobře a nebude po okolních psech vyjíždět, je namístě pořádná pochvala a odměna! V tomto systému pochvala/trest je bezpodmínečně nutné zachovat naprostou důslednost, pokud  přítel psa potrestá za přestupek, musí tak učinit vždy. To se týká i pochvaly - pak se pes ryvhle naučí rozlišovat co je dobře a co špatně.

Jakmile bude Mailo zvládat chůzi u nohy na krátkém vodítku, můžete začít s druhou fází, což bude chůze na vodítku povoleném. Opět, každé vystartování po cizím psu musí být ihned zkorigováno povelem, tentokrát "K noze!" a rázným trhnutím vodítka. Opakuji, i tato fáze by měla probíhat na "kritických místech" s větším výskytem cizích psů. Zároveň procvičujte i přivolání na krátkou vzdálenost - nechte psa odběhnout tak 3m a přivolejte k noze... pokud přiběhne na první zavolání, hodně pochválit a odměnit.

Jakmile budete toto spolehlivě zvládat (ale počítejte s tím, že nějakou dobu to potrvá!), můžete zkoušet s Mailo chodit navolno u nohy. Pokud by ješté napadal psy, vraťte se ještě načas k chůzi na prověšeném vodítku.

P.S. Šedymu jsem vyřídil Vaše ocenění, že děkuje a přejeme i Vám hodně "psích" radostí a zážitků :-)))

 

(1.4.2002)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den! Mám na Vás dotaz ohledně našeho psa. Máme psa rhódéského ridgebacka, bude mu brzy 5 let. Odmalička to byl velmi živý a temperamentní pes, snad nejživější z vrhu a také nejtmavší (jestli to hraje v temperamentu nějakou roli). Odebírali jsme ho od jeho psí mámy docela pozdě, zůstal u své psí mámy nejdýl ze všech štěňat a sám, ona se s ním tudíž hrozně prala a učila ho do života opravdu ostře. U ridgebacků je prý vhodný brzský odběr. Když jsme si ho vzali, byl hrozný, všechny kousal, útočil, zkrátka dělal to, co ho psí máma naučila. Vyrostl z něho velmi temperamentní pes, když s ním jdeme ven, nezvládáme ho, chce napadnout každého psa, kterého potkáme. Strašně se rve a je neukočírovatelný, má silně vyvinutý také lovecký pud, pustit ho nemůžeme, utekl by za zajícem a třeba hodinu by se nevrátil. Máme ho na zahradě, vyjít s ním ven už je opravdu nebezpečné, ale on si ven strašně nutí a když ho tedy vezmeme, táhne jako blázen a je úplně posedlý. Je také velice silně potentní (to nám řekl veterinář). V období hárání fen je z něho úplný šílenec. Většinou venku nasává nějaké pachy a strašně slintá, kňučí a chce ven. V tomto období s ním raděj vůbec nechodíme. Celé dny kňučí, slintá a skáče na polštáře a na návštěvy, nechce ani žrát. Fenku už měl třikrát. Ale teď je těžší nějakou sehnat. Po poradě s veterinářem mu obden dáváme lék Androcur-10, tento lék ho trošku uklidní, ale ne moc. Stále skáče po polštářích jako po fenkách a už si tím taky málem ublížil. Je úplně vyčerpaný, chová se jako by byl v tranzu. Takové chování jsem u jiných psů neviděla! Ještě máme fenku ridgebacka, kterou neustále obtěžuje i když nehárá (dostala injekci). Olizuje jí a obskakuje. Já už nevím co s ním, je to nezvladatelný pes, který je jinak moc hodný, moc rád chodí na procházky, ale v období hárání je to hrůza. Kastrovat ho samozřejmě nechceme. Co pro něho můžu udělat? Nemá nějakou poruchu? Jak ho naučit chodit na procházkách u nohy a vychutnat si procházku? Jak ho naučit nenapadat cizí psy? Obávám se že to nejde. Může být takový pes pro okolí nebezpečný? Jinak je velmi chytrý, kamarádský, oddaný, nikdy neutekl, nechce jít bez nás ven, jen s námi. Nechci aby se takhle trápil kvůli fenkám, v žádném případě ho nechci trápit, ale kde by se měl líp? U mě má vše, jen ne tu pravidelnost fenek, kterou by potřeboval. Možná jsem udělala pár chyb ve výchově, ale jeho povaha byla od štěňátka velice temperamentní. Můžete mi prosím poradit? Už jsem do Vaší poradny před rokem psala ohledně naší nové fenky ridgebacka, jejich soužití už je v pořádku, ale jeho šílení během hárání fen je stále stejné. Budu moc vděčná za každou Vaši radu!

Odpověď: Dobrý den, tentokrát to bude těžší problém než s Vaší fenkou... Podle toho, co píšete, mám pocit, že se nejedná ani tak o problém psa, ale o problém nezvládnuté výchovy, a to se bude v jeho 5 letech věku dost napravovat. Předem bych chtěl říct, že světlejší či tmavší zbarvení nemá na temperament ridgebacka vliv. Odběr štěňat u přírodních plemen, mezi která ridgeback patří, je skutečně nutné uskutečnit poněkud dříve než u jiných plemen, právě z důvodu vybudování dostatečné vazby na majitele již v raném věku.

Podle mého názoru se základní chyba stala ve chvíli, kdy pes (v té době ješté štěně) začal žít u vás a nemělo dostatečně vtištěnu vazbu na člověka - to byla ovšem chyba chovatele, který se štěněti zřejmě nevěnoval a nechal vše na jeho psí matce. V tomto věku štěněte je totiž nadmíru důležitý dostatečný tělesný kontakt s člověkem, pokud se tato fáze zanedbá, už nikdy se nedožene. Své bohužel sehrál i pozdní odběr štěněte a s tím související nedostatečná socializace...

Vše by se bývalo dalo napravit bez větších problémů, ale chtělo to udělat již v daleko dřívějším věku, respektive hned po příchodu psa k Vám. To, že má silně vyvinutý lovecký pud, je u tohoto plemene normální. I silněji vyvinutý pohlavní pud není u psa nic nezvyklého... Problém je v tom, že je skutečně NEZVLÁDNUTÝ. Pokud se v jeho 5 letech ptáte, jak ho naučit chůzi u nohy, tak to opravdu leccos napovídá, ale neberte to prosím osobně :-)

Ptáte se, zda pes nemá nějakou poruchu. Odpověď zní - NE. Je to normální pes, jen ho nikdo nenaučil, jak se chovat... Ptáte se, zda takový pes může být pro okolí nebezpečný. Odpověď zní - ROZHODNĚ ANO. Jednoho dne se může stát tragédie, ať už lidská nebo psí... Jinými slovy, je nejvyšší čas zachránit co se dá.

Takže. Co nejrychleji najděte ve svém okolí psí cvičiště nebo ještě lépe psí školu (pokud to nebude mít jen v názvu), kde se skutečně učí nejen psi, ale i jejich majitelé a kde se klade důraz na bezproblémové chování v běžném denním životě, mezi psy i mezi lidmi. Pokud budete věnovat výcviku a především VÝCHOVĚ svého psa dostatek času a energie, zachráníte skoro všechno. Váš pes se stane OVLADATELNÝM, protože Vy se to naučíte, KLIDNĚJŠÍM, protože bude mít náplň svého času a možnost vybít energii a zůstane SAMCEM, protože kastrace není samospasitelná... To všechno za to určitě stojí.

Suma sumárum. Váš ridgeback konečně potřebuje poznat správnou smečkovou hierarchii, kdy nad sebou bude mít autoritu, kterou bude uznávat. V současné době ji evidentně nemá a svoji energii vybíjí nesrávným způsobem. Ale znovu opakuji, není to jeho vina. Je to následek nezvládnuté výchovy v jeho štěněcím věku a absence skutečného "vůdce smečky" (což jde na Váš vrub) a nezvládnuté socializace a vtištění (což jde na vrub chovatele).

Ale opravdu se dá leccos ještě napravit, věřte mi. Nevzdávejte to, zkuste se zařídit podle mé rady a uvidíte, co se všechno ještě dá změnit. Jsou ještě jiné možnosti, ale tato je nejschůdnější a nejtrvalejší. Opravdu moc držím palce :-)))

 

(1.4.2002)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Vážně uvažuji o koupi Rhodeskéko Ridgebacka. Bydlím sice v panelákovém domě, jsem většinu času doma a jsem sportovně založená, takže si myslím, že by měl pejsek o zábavu postaráno, což potřebuje. Zároveň mám obavy, jestli jsem schopna toto plemeno vychovat a naučit, alespoň základní poslušnosti.
Je opravdu tak těžké zvládnout toto plemeno? Mám zkušenosti pouze s malým křížencem v dětství. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Rhodéský ridgeback patří mezi plemena, která potřebují mít nad sebou autoritu. Nemohu je doporučit nikomu, kdo nemá se psy vůbec žádnou zkušenost - obvykle to nekončí dobře... Na druhou stranu, pokud byste si chtěla pořídit fenku a máte alespoň základní zkušenost předevšim v otázce jak komunikovat se psem a co pes skutečně potřebuje, pak není nic ztraceno :-)

To, že bydlíte v paneláku, nevadí. Daleko důležitější je mít na psa čas, věnovat mu jej a dát mu možnost pořádně se venku vyběhat. Důležité je také určité psí "zaměstnání", v normálních podmínkách tedy výcvik. Ten je pro plemeno rhodéský ridgeback velmi přínosný (myslím tím ovšem výcvik poslušnosti, ne obranu!) a pes jej také zvládá bez větších problémů.

Pokud jste skutečně sportovně založená, ridgeback to jen uvítá :-) Je to pes, který potřebuje hodně pohybu, a pokud mu jej poskytnete, ušetříte si spoustu trápení s devastovaným bytem a sobě i pejskovi aktivními společnými procházkami uděláte hodně radosti.

Pokud ve Vás je alespoň kousek skutečného "pejskaře", pak to s rhodéským ridgebackem zkuste. V každém případě si ovšem pořiďte raději fenku, ty jsou poddajnější a klidnější - zvládnete ji daleko lépe než psa.

 

(24.3.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz:  Dobry den, omlouvam se, ale jeste jednou bych se chtela zeptat ohledne problemu zvraceni meho pejska po granulich. Pisete, ze se jedna zrejme o alergickou reakci na nejakou slozku v krmivu. Chtela bych se s Vami jeste poradit, zda pokud nebudu pejskovi granule davat a budu ho krmit konzervami s ryzi, testovinami apod., ktere mu problemy nedelaji, jestli i presto je navsteva veterinare nutna. Jedna se mi o to jake je riziko, ze by se treba alergicka reakce mohla pripadne zhorsit a namisto zvraceni by napr. mohlo dojit k duseni apod. jako je tomu u lidi.
Samozrejme nechci na svem pejskovi setrit, ale navsteva veteriny (v tomoto pripade predpokladam, ze by nezustalo u jedne, ruzne testy apod.?) neni nikdy moc prijemna a tak pokud by to nebylo nutne v pripade, ze granulky uz mu davat nebudu, radsi bych ji vynechala. Na druhou stranu bych nerada neco zanedbala, proto se s Vami chci jeste poradit. Predem dekuji za Vasi radu.

Odpověď: Nemusíte se omlouvat, to je v pořádku... moje hypotéza takto na dálku je samozřejmě jen jedna z více možných a konečnou odpověď může skutečně dát jen veterinární vyšetření. Ano, v každém případě bych je absovoval - právě proto, abych neměl pocit, že jsem něco zanedbal. Jsou psi, kteří granule žerou jen pokud nic jiného není, ale pak už v nich zůstanou. Váš případ je dosti specifický, radím opravdu k veterináři zajít - může jít o maličkost, ale také o závažné onemocnění - udělejte to pro klid svůj i Vašeho pejska...:-)

Samozřejmě, může se stát, že budete muset krmit Vašeho pejska jen vařenou stravou - pokud to problém jako takový vyřeší, tím lépe. Ale jak říkám, může to být i něco vážnějšího... opravdu Vám držím palce, ať vše dopadne dobře!

 

(24.3.2002)
Plemeno psa: peruánský naháč
Dotaz: Mockrát Vám děkuji za  odpověď a pokud můžu  poprosit ještě o jednu radu. Mám prvního pejska a  nechtěla  bych udělat nějakou chybu při výchově a tak se raději zase   zeptám.  Když k nám příjde někdo z rodiny nebo známých  na návštěvu ,nebo když jsme na  chatě , tak Max štěká.Jak  mám na to zareagovat.Říct mu ,že je hodný, že si  chrání  svůj prostor.A nebo nesmíš,aby si nezvykl , že může na  všechny štěkat?  Pak se také stává, žena procházce na  některé lidi zavrčí,co v takovém  případě mu říct.Předem  děkuji za odpověď.

Odpověď: V podstatě záleží na Vašich prioritách :-) Pes sám o sobě je velice tvárný, a jakého jedince si vychováte, takového budete mít... Osobně bych určitě reagoval podle situace - nechtěl bych mít psa, který štěká kvůli každé maličkosti (v tom případě bych reagoval důrazným "Ticho!" a sevřením tlamičky rukou), pokud bych potkal podezřelé individuum, naopak bych uvítal psa, který by dal najevo, že jsme stateční a nebojíme se :-)

Pokud pes na člověka zavrčí, má k tomu vždy důvod - buď se jedná o člověka, který se jednoduše psů bojí a on to vycítí, nebo o člověka, který vyzařuje negativní emoce... V takovém případě svým psům jen tiše řeknu "Je to v pořádku" a jsem rád, že mě na takového člověka upozornili...

 

(24.3.2002)
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Dobrý  den. Máme doma půlročního psa Barona plemene hovawart. Chodíme  na procházky s  dvouletým dobrmanem a dvouletým pudlem a náš  Baron, přestože je nejmladší, oba  psy neustále "blokuje"  a nepustí je dopředu. Zatím si to nechávají líbit, ale  dobrman  už projevuje nesouhlas. Zajímalo by mě, co toto Baronovo chování  znamená, jestli zkouší, co si může dovolit, nebo to svědčí  o jeho dominanci už v  tak mladém věku. Předem Vám děkuji  za odpověď.

Odpověď: Dobrý den :-) Váš Baron se chová stejně jako každé štěně jeho věku - snaží se prostě být na procházce na vodítku první, i před Vámi... Samozřejmě jak bude dospívat, tak si ho již dospělí psi začnou čím dál více „srovnávat“, pak už půjde o postavení ve smečce, zatím je Baron jako štěně ještě víceméně tolerován... V tomto věku se ještě nedá jednoznačně usuzovat na dominanci, jedná se spíše o štěněcí drzost. Ale z toho jak Baron reaguje, když ho starší pes „napomene“, se již dá ledacos odhadnout - hovawarti rozhodně nepatří mezi submisivní plemena, ale tato vlastnost se u nich probouzí až později během dospívání, do té doby se většinou spokojí i s nižším postavením ve smečce (výjimky ovšem existují jako všude :-) ).

 

(24.3.2002)
Plemeno psa: asi velký knírač
Dotaz: Dobrý den, přivedli jsme si asi před  14-dny 10-měsíční  fenku z útulku, nevím jakým osudem  se tam dostala, máme dva problémy, které  s tím nejspíš  souvisí, všechno co najde sežere /chleba, šlupky, bohužel  i výkaly,../,  ráno dostává granule, odpoledne většinou těstoviny  a výsekové  maso nebo konzervy, nikdy nenechá nic + občas přidám  vitamíny, zkusila  jsem jestli není vyhladovělá, ale dokud v míse vidí  doslova žere,  jakoby byla bezedná. Je odčervená a veterinář tvrdí, že  zdravá. Nevím  si s tím moc rady, na vodítku se ještě uhlídat dá, ale když  běhá volně, tak se nezná a žere. Zkoušela jsem náhubek,  ale i přesten  něco procedí.
Druhý problém je jízda dopravním  prostředkem nebo  přecházení přes ulici pokud vidí auto,  strašně se bojí lehne si na zem a  nikdo s ní nehne. Když  jí dostaneme do auta většinou ho strachy pozvrací.  Bude to asi  trvat dlouho a velkou trpělivost než se to odnaučí. Chtěla  bych  Vás poprosit, jak se těchto problémů zbavit. Děkuji  předem za odpověď,  a přeji příjemný den.

Odpověď: Dobrý den..:-) Víte, oba "problémy" mají společnou příčinu - a tou je život Vašeho psa před tím, než se dostal do útulku a poté do Vašich rukou. Váš pes si z něj v sobě nese negativní zkušenosti, v prvním případě se jedná o dobu, kdy si musel evidentně sám zajišťovat potravu, o kterou byla nouze, a proto má potřebu se "předkrmovat" do zásoby a zbaštit na co přijde... Na tuto záležitost existuje jediný lék,a tím je - ČAS a DOBRÉ ZACHÁZENÍ. Dejte mu čas na to, aby si zvyknul na normální život, kdy nebude odkázán na to, co kde najde, ale bude mít jistotu pravidelného a dostatečného krmení. Bude to chvíli trvat (možná i dost dlouho), ale bude to v pořádku. Ne že by nikdy nic závadného nesežral, tohle už psi v sobě prostě mají (ne nedarmo jsou imunní například proti mrtvolnému jedu), ale nebude to zdaleka tak časté. Musí prostě dostat čas, aby si zvykl... to je vše :-)

Druhá záležitost má opět velmi pravděpodobně kořeny v minulosti - s autem nebo jiným dopravním prostředkem. Opět zde platí, že se nic nedá lámat přes koleno, opět to chce čas a pomalé postupné navykání...

Určitě dejte fence nejdřív čas na to, aby si zvykla na vás i na běžný život pohodového pejska. Dobrého v životě asi poznala pramálo, ale je mladá a vše se srovná. Nejdříve jí naordinujte hodně pozornosti a vlídného zacházení, aby Vám a Vaší rodině začala důvěřovat, pak se nechá i přesvědčit o tom, že auto neubližuje a o krmení je postaráno... Vždycky mějte na paměti, že poznala spíše to horší a maximálně jí poskytněte to lepší, pak se z ní stane vyrovnaná a spokojená "psí dáma". Ale v prvé řadě to opravdu chce čas na aklimatizaci. Poznává spoustu nových věcí, musí se s nimi srovnat a naučit žít, až pak je čas na korekce... nemusíte si dělat starosti, spousta problémů "útulkového pejska" se vyřeší po krátké době sama.

Držím palce Vám i Vaší fence :-)

 

(19.3.2002)
Plemeno psa: peruánský naháč
Dotaz: Moc Vám děkuji za odpověd a přeji hezký den. Náš Max se stále stále ještě bojí, je u nás tři týdny,ale  místo schovávání začína štěkat. Když přijde třeba brácha s rodinou, zvykne si na všechny, ale na něho si dává pozor a vrčí nebo štěká. To dělá na všechny chlapy, žensky bere úplně v pohodě. Teď jsme byli na chatě a šli jsme na procházku i s bratrovou rodinou,občas na něho zavrčel, tak jsme zkusili, že mě bratr hladil, aby viděl, že mi nic neudělá. Max nás pozoroval a pak dal na chvíli pokoj. Po návratu se bratr fotil s dcerkou a Max kolem něho prošel očuchal ho , bafl ,pak se vrátil a začal na něho štěkat , ale v pozici, která vypadala jako by ho vyzíval ke hře. Neví , ale jestli to třeba nebyla agrese ze strachu, ale byl v předklonu , předníma nohama podupával a nataženým ocasem vrtěl. Pokud mi můžete poradit, jak se chovat, když začne štěkat. Zdali ho uklidnit, když se bojí , nebo ho pokárat. Mockrát Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Hezký den :-) Víte, opravdu to ještě chce čas - tři týdny není žádná dlouhá doba, a podle toho, co píšete, vidím jasné signály, že si psík už zvyká... jen to chce trochu rozumět psí mimice...

Pokud má pes přední tlapky v předklonu na zemi, mrská nataženým ocasem a zadek má vystrčený k obloze, je to jednoznačný postoj „Pojď! Chci si hrát! No tak, člověče... jdeme se honit!!“. Ne, není to žádná agrese, ani strach. Věřte mi, pokud by Váš bratr v tu chvíli zareagoval hrou, byli by z nich teď ti nejlepší kamarádi...

Takže berte to jako radu pro příště. Pokud vás opět Max začne vyzývat ke hře (a teď už víte jak to vypadá :-) ), jděte si s ním hrát. Je to z jeho strany podaná tlapka a ta se neodmítá... je to ta nejlepší cesta, aby se u vás začal cítit spokojený, aby se začlenil do své „smečky“ a přestal být vůči všem lidem ostražitý a nedůvěřivý.

Dejte mu čas a pokud se naskytnou takovéto příležitosti ke sblížení, využívejte jich :-)

 

(19.3.2002)

Plemeno psa: labradorský retrívr
Dotaz: Dobrý den. Děkuju za možnost poradit se. Mám 13-měsíčního labradora. Art je moc hodný, mám s ním jen jeden problém. Utíká mi za psy. Vždy se za chvíli vrátí, ale na louce, kde vidí daleko, uteče i na 300 m. Už jsem z toho docela nešťastná. Je to nepříjemné, kolikrát dostanu vynadáno. Myslela jsem, že z toho časem vyroste. Když jsme sami, poslechne na slovo. Cvičím ho na dobrotky a hračky, chodíme i na agility. Moc děkuju za odpověď, Lenča.

Odpověď: Dobrý den, tak tohle bývá problém mnoha pejskařů... Pes zvládá přivolání, pokud není v jeho blízkosti žádný rušivý podnět, je-li však poblíž jiný pes, nevidí a neslyší :-) Ta špatná zprava je, že sám z toho nevyroste, ta dobrá, že se s tím dá něco dělat.

Chce to především začít svého pejska trénovat přivolání v rušnějším prostředí (lidé, psi). Začněte tím, že vezmete svého psa na místo, kde běhají i jiní psi, a v první fázi budete mít Arta na vodítku. To nechte mírně prověšené a svého psa chvalte, pokud Vám půjde pěkně u nohy. Bedlivě ho sledujte a jakmile uvidíte jen náznak zrychlení ve směru "podnětu", okamžitě rázně zavelte povel "K noze!" následovaný ostrým cuknutím vodítka. Pokud pes vyloženě vyběhne, musí být cuknutí tak důrazné, že ho vysloveně posadí. Následuje "Fuj! K noze!".

Jakmile bude Art zvládat chůzi u nohy na prověšeném vodítku a k jeho korekci bude stačit jen slovní povel, přejděte ke druhé fázi - chůze u nohy navolno. Opět jej musíte bedlivě sledovat a pokusu o úprk k jinému psu zamezit rázným povelem hned v začátku. Pokud půjde u nohy, často jej chvalte, odměňujte a pohrajte si s ním. Hru začínejte pokaždé, když bude jiný pes hodně blízko - fixujte jej na to, že hra pro něj bude zajímavější a přitažlivější než jiný pes. Nejlepší je vzít s sebou peška a s pejskem se o něj přetahovat, pak máte jeho pozornost zaručenou :-)

Nu a v poslední fázi vemte Arta, opět do rušnějšího prostředí, a dejte mu volno. Nenechávejte ho odbíhat příliš daleko, tak maximálně do 10m. Jakmile dosáhne této vzdálenosti, okamžitě ho přivolejte povelem "K noze!" (ten už důvěrně zná), pochvalte ho, odměňte a pohrajte si... Občas to prostřídejte s přivoláním "Ke mně!", po kterém následuje předsednutí psa. Psa pohleďte, pochvalte, srovnejte mu obojek, dejte dobrůtku - prostě vždy udělejte nějakou činnost, aby i Váš pejsek viděl, že Vaše přivolání mělo důvod a smysl.

Chce to trochu času a hodně důslednosti, ale funguje to :-) Pouze je nutné nepovolit ani v budoucnu - skutečně nepřivolávat psa až na konci procházky, ale často i během ní, aby se získané podněty znovu a znovu upevňovaly.

 

(18.3.2002)
Plemeno psa: americký staffordšírský teriér
Dotaz: Dobry den, jsem majitelkou 5mesicniho staforda. Protoze nemam zkusenosti s vychovou a vycvikem takovehoto psa, obratila jsem se zde v Liberci na firmu ESO - pana Machala, ktery cvici psy s pouzitim stahovaciho obojku. Tak me zaujaly Vase stranky, kde tyto obojky odmitate. Nechci delat ve vychove sveho psa zbytecne chyby a jsem zmatena z ruznych nazoru odborniku. Zajimal by me Vas nazor na pouzivani techto obojku. Dekuji.

Odpověď: Dobrý den... Svoje stanovisko ke stahovacím obojkům jsem napsal v tomto článku, který jste soudě podle Vašeho dotazu i četla. Dnes si za tímto svým názorem stojím stejně jako když jsem jej psal, pouze mi od té doby prošlo Psí školou zas o něco více psů plemenného typu "pitbul"... Takže jen pár vět pro doplnění.

Víte, výcvik psa ve své podstatě není až tak složitý. Ať se jedná o jakékoliv plemeno, vždy je to druhově PES a jeho jednotliví zástupci se mimo jiné kromě exteriéru liší temperamentem, vrozenou inteligencí a vyšší nebo nižší vrozenou poslušností. Velkou roli zde sehrává i dominance nebo naopak submisivita kokrétního jedince. Pes může být libovolného typu, ale nikdy si nesmím vynucovat jeho poslušnost nebo ovladatelnost jakýmikoliv donucovacími prostředky. Pokud to udělám, budu mít vedle sebe buď nevypočitatelného tvora, se kterým budu muset neustále bojovat (to v případě psa dominantního) nebo naopak plazící se trosku (v případě psa submisivního). V žádném případě to však nebude pes, který mne bude mít rád a který by za mne položil život. Víte proč? Jeho poslušnost bude vynucená a nedobrovolná, a pokud nemám na to, abych psa vychoval a vycvičil jen silou své autority a musím si pomáhat donucovacími prostředky, pak prostě nemám na to být svému psu dobrým psovodem a především KAMARÁDEM... Hlavně na to druhé se bohužel v dnešní době dost často zapomíná, stejně jako se zapomíná na to, jak vysoce inteligentní a citliví „krvelačné bestie“ (vypůjčeno ze slovníku čekých médií!) psi jsou...

Možná jsou předchozí věty napsány dost tvrdě. Ale přiznejme si jeden fakt. Mnoho psů,kteří jsou prezentováni jako "ostří a vycvičení" a tím je zdůvodňována nutnost mít je neustále na vodítku, jsou na něm často jen proto, že pokud by je majitel pustil, okamžitě by mu utekli...

Vrátím se zpátky k Vaší otázce. Věřte mi, není až takový problém psa naučit poslušnosti. A mluvím teď o jakémkoliv plemeni - společenském, loveckém, pasteveckém i „bojovém“... Problém není v obojku. Problém je vždy v autoritě psovoda/majitele. Jistě, někdy musím psa vytřepat, povalit ho na zem, ukázat mu fyzickou převahu. Ale vždy je to krátkodobá záležitost suplující chování z pozice vůdčího vlka ve smečce - nesmí to být dlouhodobá situace, kdy psu dokazuji svoji převahu trvale nasazeným stahovákem. Stojím si za tím, že razantní trhnutí pevným obojkem doprovázeno skutečnou autoritou na druhém konci vodítka je daleko účinnější a trvalejší než poloudušený supící pes vedený člověkem, který o svém psu vlastně nic neví...

Ke mně do psí školy chodí (a za ty roky se vystřídala) pěkná řádka plemen. Byly mezi nimi i psi tvrdohlaví, psi silně dominantní, ale nikdy nebyla otázka jejich zvládnutí v typu použitého obojku. Vždy to byla otázka celkového přístupu jejich majitele.

Mám pro Vás návrh. Přijďte se podívat, zúčastněte se naší výcvikové lekce. Můžete se podívat na naše psy a udělat si vlastní obrázek... Zvu Vás, mimo jiné i proto, že si velmi vážím toho, že se zajímáte i o jinou alternativu výcviku psa :-)

 

(18.3.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobry den, po dobrych zkusenostech se na Vas obracim s dalsi prosbou o radu, tentokrate se tyka krmeni. Nas beagle je dvoulety,od malicka byl zvykly zrat granule i psi konzervy, znacky jsme stridali, ale prevazne to byla Acana a konzervy Darling, ale i jine. Asi tak od jednoho roku mu granule davat nemuzu, z prosteho duvodu, ze pokud mu dam granule jeste ten den (vetsinou tak do hodiny) je vyzvrati. Granule vyzvrati naproste cele, nerozkousane. Na chvilku pomohlo granule namacet, ale ted uz zvraci i po tech namocenych. Musim podotknout ze take cim byl starsi tim mene mu chutnali. Ale bohuzel pro dovolene a pri cestovani je to nejjednodussi forma krmeni. Co s tim? Zkousela jsem shanet nejake granule, ktere by byly mekci a lepestravitelne, ale bezvysledne. Zadne jine zdravotni problemy nemame, pejsek je zdravy a cily. Za odpoved predem dekuji.

Odpověď: Dobrý den :-) Na základě příznaků, které popisujete, se velmi pravděpodobně jedná o dietetický problém - zde by to chtělo v každém případě veterinární vyšetření... Pokud jste zkoušeli více značek, je možné, že pes je alergický na některou ze složek, které se v průmyslovém krmivu používají.

Na nic bych nečekal a obrátil bych se okamžitě na dobrého veterináře - v případě Vašeho pejska nemohu poradit nic jiného. Držím palce...

 

(18.3.2002)
Plemeno psa: labradorský retrívr
Dotaz: Dobry den. Rada bych Vas pozadala o radu. Pred deseti dny jsme si domu privezli osmitydenni stene-pejska labradora. Na novou rodinu si zvyka rychle a bez problemu. Az na jeden. Koupili jsme mu spoustu hracek a zvykaci kost z buvoli kuze. S vetsinou hracek si hraje a kost se snazi okusovat. Az potud je vsechno v poradku. Co nas ale vyvadi z miry je to, ze kouse nase rukavy, nohavice a tkanicky a pri tehle zabave se vzdy tak rozparadi, ze u vrci. Myslime si, ze to neni v poradku. Vzdycky mu otevreme tlamicku, rukav vytahneme, rekneme rozlobene "Fuj!" a chvili ho ignorujeme. Kdyz se k nemu za chvili vratime, zacne to delat znovu, jako by se nic nestalo. Nevime co mame delat. Mame ho nechat? Nebo je potreba ho potrestat durazneji (treba vytahat za kuzi na krku)? Nevime jestli si jen tak hraje anebo jestli treba nezkousi nasi autoritu. Nechceme ho nejak zbytecne trestat, ale zase na druhou stranu bychom nechteli, aby nam prerostl pres hlavu. Prosim, poradte nam jak se zachovat. Dekujeme za odpoved.

Odpověď: Dobrý den... Víte, malé osmitýdenní štěně musíte brát jako malé dítě kojeneckého věku, ne jako tvora, který se vám snaží přerůst přes hlavu... Každé štěně stejně jako malé dítě poznává okolní svět tak jak umí - tedy ožužláváním, ochutnáváním a kousáním. Je úplně jedno, zda se jedná o hračku, žvýkací kost nebo rukávy, nohavice a tkaničky... malý pejsek v tomto věku ještě rozlišovat neumí.

JE TO ÚPLNĚ V POŘÁDKU. I to, že vrčí... není to projev agrese nebo nadřazenosti, ale prostě a jednoduše radost ze hry. Prosím, tak to i berte!

Samozřejmě, malé štěně ještě nemá odhad stisku a pokud v zápalu hry stiskne víc, je dobré mu to dát najevo - klidně zakňučte (tak by reagoval jeho sourozenec, pokud by ho to bolelo), štěně pustí. Pokud ne, pak teprve nastupuje vytahání za kůži na krku (což by udělala i jeho máma)... Štěně se tak naprosto přirozeným způsobem učí vycházet se svým okolím, to jsou signály, kterým rozumí.

Neztrácejte hlavu, Vaše štěně se chová naprosto normálně, není to žádné krvelačné zvířátko :-) I vy se musíte naučit mu rozumět - je to základ správného vztahu mezi Vámi a štěnětem, později dospělým psem.

Přeji hodně trpěivosti a tolerance :-)

 

(17.3.2002)

Plemeno psa: jezevčík + ?
Dotaz: Dobry den (vecer?rano?...), kazdopadne moc zdravim. Vase stranky patri mezi me oblibene, takze vam za ne chci moc podekovat. A kdyz uz tu mate "tu poradnu", chtela bych take pripojit nejaky dotaz (omlouvam se, jestli jich nakonec bude vic). Nasi fence je zhruba 1/2 roku. Prestoze patri mezi male pejsky (vazi asi 5 kg, je pomerne drobna), rozhodli jsme se s ni chodit na cvicak. Vsichni znami se nam smeji (v dobrem, samozrejme), ale ja bych nerada, aby Kari skoncila treba pod autem. Zacali jsme obvyklymi cviky, vetsinou to docela jde, ale velky problem nam dela chuze u nohy (na voditku). Jakmile se "dame do pohybu", Karina se zacne hrozne vzpirat, tahne ode me, pak dozadu, pak prijdou na radu vsemozne kotrmelce a kozelce, jak se chce dostat ze "zleho" voditka. Nekdy ani nechce odmenu (dobrutku, po ktere se jindy muze utlouct). Me je ji hrozne lito, ale asi je to nutne. Bojim se, aby se na me moc "nezlobila", pokud ji budu takhle "trapit" a aby na cviceni uplne nezanevrela. Zda se, ze jinak ji to docela bavi. Chci se zeptat, jestli existuje naky zpusob, jak ji to zprijemnit a jak dlouho prumerne trva, nez se psik nauci chodit na voditku bez odporu.
Dekuji moc za odpoved a preju mnoho sqelych zazitku s pejsky :-)

Odpověď: Dobrý večer (ráno? Těžko říct, je právě půlnoc :-) ) Já děkuji Vám, že se Vám Psí stránky líbí, to vždycky potěší... Každému pejskovi chvilku trvá než si zvykne - na obojek, náhubek, vodítko... Pro všechny tyto "pomůcky" platí jednoduché pravidlo - udělejte z toho naprosto běžnou, samozřejmou záležitost. Pokud už je Kari zvyklá na obojek (což předpokládám), dejte jí ho třeba doma, připevněte vodítko a jen tak se procházejte. Má to tu výhodu, že místnost bývá členitá a pejsek se začne spíše věnovat tomu, jak se něčemu vyhnout než vodítku, na které víceméně zapomene. V žádném případě ale nesmíte Kari dovolit, aby vodítko kousala nebo vůbec brala do tlamičky! Důrazné "Fuj!Nesmíš!" je tu namístě. Vodítko zpočátku nechte povolené, jen aby si zvykla, že taková věc existuje.

Po chvíli začněte vodítko používat i ke korekci - vždy to chce ovšem rázně trhnout, nesmíte se s Kari přetahovat. Musí se od začátku naučit, že vodítko neni ke hře, ale právě k chůzi u nohy. Začínejte zlehka, nenásilně a pokud půjde u nohy, pořádně ji chvalte a odměňujte. Vodítko v této fázi již mějte lehce napnuté, abyste v případě potřeby jím mohla rychle cuknout a fenku usměrnit.

Osvědčilo se mi i během chůze na štěně mluvit - klidným, konejšivým hlasem.

Toto provádějte každý den několikrát denně, ale vždy jen chvilku. Když cvičení ukončíte, při sundávání vodítka opět nešetřte pochvalou a dobrůtkou.

Uvidíte, že stačí pár dní a vodítko se pro Vaši Kari stane naprosto normální součástí každé procházky i výcviku :-)

Mladí psi plní temperamentu nikdy nejsou z vodítka odvázaní. Dokonce většinou chodí bez vodítka i lépe než s ním, protože vodítko a tedy tlak na krku berou jako výzvu - takže se snaží táhnout, proto je v této fázi výcviku chůze na vodítku často nutná korekce rázným trhnutím a povelem "K noze!". Nedá se proto paušálně říci, jak dlouho to trvá, než pes začne chodit na vodítku bez odporu - vždy záleži na konkrétním plemeni, jedinci i psovodovi.

Přeji hodně úspěchů i zážitků s Vaší "minifenkou" :-))

 

(17.3.2002)

Plemeno psa: kokršpaněl
Dotaz: Dobry den, cetla jsem vase psi stranky. Prosim vas, mate nejake zkusenosti s interupci u psu? Nasi fene kokrspanela bude 12 let a omylem zabrezla s oriskem. Veterinar je ochoten interupci provest, ja mam strach, ze tento zakrok poskodi organismus psa. Predem dekuji za odpoved. Doufam, ze vnese svetlo do nasi rodinne diskuze. Dekuji.

Odpověď: Pokud je Vaše fenka zdravá, neměla by jí interrupce ublížit. Pokud se ovšem prom tento zákrok rozhodnete, chce to nechat jej provést co nejdříve a rozhodně by mu mělo předcházet celkové vyšetření - Vaše fenka je přeci jen už "starší dáma" :-)
V případě 12-leté feny bych každopádně preferoval interrupci před březostí a následným porodem - z hlediska zdravotního je to pro ni menší riziko.
Snad moje odpověď pomůže :-)

 

(17.3.2002)

Plemeno psa: pudl
Dotaz: Prosím Vás o radu a pomoc.  Jsme majitelé 8leté fenky středního pudla Pegy. Před 8 měsíci jsme se přestěhovali ze státního bytu do rodinného domku po mé mamince - tedy do prostředí, které Pegy z dřívějška velmi dobře zná. Po cca 2 měsících si zvykla na nové teritorium a v době naší nepřítomnosti zůstávala v klidu ve svém pelíšku. Před týdnem však po našem každodenním odchodu (je vcelku stejně pravidelný) zahájila opakovaný útok na stěnu v předsíni u vchodových dveří a to způsobem hloubení hlubokých děr. Pomineme-li škodu, více nás mrzí, že si způsobuje krvavá zranění na čenichu a tlapkách, zvrací omítku a malé kousky stěny.
Poraďte nám, prosím, jak ji to odnaučit. Zkoušeli jsme pro ni nejkrutější trest (je hodně rozmazlená a citově na mě závislá) : ostré slovní vyhubování, dlouhodobá nevšímavost z naší strany, žádná slovní komunikace, mazlení, večerní nepřístup  do ložnice apod. Včera jsme ji až do tmy zavřeli na dvorku. Fyzické násilí jsme nepoužili. Začala jsem ji do stravy přidávat kaciové vitamíny, ale zřejmě její počínání není způsobeno nedostatkem vápníku.
Podotýkám, že Pegy není kastrovaná, štěňata neměla. Už si s ní nevíme rady, v předchozím bytě toto nikdy nedělala a jinak je poslušná. Děkuji za Vaši vstřícnou brzkou radu a pomoc.

Odpověď: Pokud pes změní takto radikálním způsobem své chování, vždy to má nějakou příčinu. Osobně se domnívám, že destruktivní činnost Vaší fenky není způsobena jen změnou bydlišté - navíc, jak píšete, už si na nové teritorium zvykla. Nejprve zkuste dojít ke skutečné příčině změny jejího chování - co se přesně v dobu, kdy začala být takto neklidná, změnilo? Určitě se muselo něco stát, i když to Vám třeba připadne malicherné, ale pro Vaši fenku to mohlo mít velký význam...

To, co Vaše fenka dělá, je jednoduše forma protestu - buď proti Vašemu odchodu, nebo proti prostředí, ve kterém musí zůstat sama. Spíš bych tipoval to druhé... Zkuste jí její samotu zpříjemnit - nechte při odchodu puštěné rádio, dejte jí k dispozici dostatek hraček a něco, do čeho může kousat, aby se zabavila. Dobré na hryzání jsou třeba žvýkací „kosti“ z buvolí kůže, ty pejska zabaví (podle velikosti pejska i kosti:-) ) na dost dlouhou dobu a navíc ho pěkně unaví. Zkuste to... mohlo by to pomoci. Ale jak říkám, především musíte najít příčinu změny jejího chování - určitě tam něco bude...

Ještě závěrem jeden dovětek. Nevšímavostí a tresty typu "... do tmy zavřeli na dvorku" celou situaci stresovaného psa jen zhoršíte...

 

(17.3.2002)
Plemeno psa: AST
Dotaz: Hezký den přeji, hledala jsem nějakou radu ohledně výchovy psa a povedlo se mi najít vaše stránky, které jsou velice zajímavé a obšírné. Jsem majitelkou půlročního AST, chodíme na cvičák 2x v týdnu a učíme se základní poslušnost. Podle mého názoru nemáme v tomto žádný problém a kupodivu ve srovnání se psy, které jsem vlastnila dříve, se učí velice rád a rychle. Mám dotaz spíše na "kamarádění" s jinými psy. Bylo mi doporučeno od cvičitele, že nemám AST ani v tomto věku- zatím je bezproblémový a velice hravý a k jiným psům kamarádský-s jinými psy vůbec pouštět. (Pokud nastane to,že začne být k jiným psům agresivní, je  samozřejmé, že ho mezi pejsky pouštět nebudu).Já tento názor nesdílím a proto se chci poradit. Pokud mi odpovíte, budu velice ráda.

Odpověď: Hezký den a děkuji za pochvalu mých stránek:-) Americký staffordšírský teriér (AST) patří přesně do té skupiny plemen, kde je socializace ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÁ. Od útlého věku je NUTNÉ, aby pes byl v co nejčastějším kontaktu s lidmi a psy (pokud možno též socializovanými :-) ). Pokud Vám někdo poradí, abyste své 6-měsíční štěně plemene AST nepouštěla k jiným psům, pak Vám z něj buď chce vychovat spolehlivě problémového agresivního jedince, který bude doživotně odsouzen k vodítku a náhubku, nebo toho o psech moc neví... a to říkám s plnou zodpovědností.

Víte, Vaše štěně je zatím skutečně bezproblémové a zcela tomu věřím. Ale počítejte s tím, že zhruba na roce se jeho povaha prudce změní - a právě tady se ukáže, jak byl do té doby veden - zda k bezproblémovému kontaktu s jinými psy nebo naopak k izolaci a agresivitě. U plemen typu pitbul, bulteriér apod. je totiž problém ne nějaká jejich vrozená agresivita, ale bohužel člověkem odbourané určité sociální zábrany - jinými slovy příslušníci těchto plemen mají víceméně vyblokovaný základní předpoklad přežití smečkového zvířete (v tomto případě psa), a tím je - spolupráce. Pes ve smečce nemůže jen tak zbytečně zranit nebo usmrtit jiného příslušníka smečky, jinak by v přírodních podmínkách byla postupně celá smečka odsouzena k zániku - nemohla by lovit, rozmnožovat se atd. Naopak "bojová plemena" byla cíleně vedena k tomu, aby likvidovala jedince svého druhu, tedy jiné psy. V tom je problém a bohužel i nesmyslnost takového "šlechtění"...

Moje rada a doporučení je naprosto jednoznačné - určitým problémům a konfliktům s jinými psy se v dospělosti nevyhnete, ale čím více bude Váš pes zvyklý na jiné psy, tím lépe to pak zvládne on i Vy. Choďte s ním mezi psy, pouštějte jej mezi nimi navolno a využívejte naplno tohoto období, kdy si bude s jinými psy opravdu hrát a bude se učit mezi nimi žít a existovat. Znám dost psů "bojových plemen" už od štěňat a jejich povahy se utvářely naprosto v souladu s tím, jestli byli vedeni jako jedinci smečkoví nebo samotářští...

Držím Vám oběma palce a jsem velmi rád, že nesdílíte názor Vašeho cvičitele.

 

(17.3.2002)
Plemeno psa: toy pudl
 Dotaz: Dobrý den, tak jsem tady zase s jedním dotazem. Mám šestiletou dcerku a osmiměsiční štěňátko toy pudlíka. Jedna má přítelkyně mi neustále říká, že jsem si k dítěti nevybrala vhodnou rasu pejska. Jak to tedy je? Naše malá (ta nejmenší), je moc prima, je veselá, hravá a dceru miluje. Na druhou stranu musím říci, že se má dcera také k ní chová hezky. Ví, že si nesmějí naschvál ubližovat, že to pejska bolí a že by jí malá přestala milovat. Jediná co pudlík odmítá je jít s dcerou ven, byť jen čekat na mě před barák. Nemám tušení proč to tak je, jinak jí opravdu zbožňuje. Tuto rasu pejska jsme si vybrali spíše jen z toho důvodu, že já i můj manžel jsme je dříve jako děti, také měli. Chtěli jsme pejska, který by nebyl z našeho menšího bytu (55m) nejak stresovaný. I když mu dopřáváme hodně hodně pobytu a pohybu venku. Také jsme slyšeli, že třeba například jorkšíráčci jsou trošku ostřejší. Děkuji moc za radu a odpověď.

Odpověď: Dobrý den :-) Na přítelkyni nedejte... pejska jste si vybrali vy a nenechte si váš výběr nikým znechutit. Navíc Vás mohu ubezpečit, že skutečně neexistuje žádný důvod, proč by plemeno toy-pudl nebylo vhodné do rodiny a k dětem :-) Je to veselý živý pejsek a na rozdíl například od plemene jorkširský teriér je méně uštěkaný i klidnější...

Váš pudlík je v 8 měsících už skoro dospělý a Vaši dceru bere jako kamarádku nebo "štěně", ne jako nadřazeného jedince. Jako vůdce smečky bere Vás nebo Vašeho manžela, proto se snaží být jednomu z vás nablízku a proto i odmítá jít s dcerkou ven. Nemá to nic společného s tím, že by ji neměl rád, ale Vy pro něj přestavujete určitou autoritu, Vaše dcerka naopak někoho, na koho je třeba dávat pozor a z koho cítí nejistotu dítěte. Jinými slovy - pes (a teprve dospívající ještě víc) se drží vždy v blízkosti vůdce smečky, který mu dodává pocit bezpečí a autority, je to pro něj přirozené. Proto ho nenuťte, aby chodil s Vaší dcerkou sám ven - mohlo by se i něco stát, Vaše dcerka ho určitě ještě sama nezvládne...

 

(12.3.2002)
Plemeno psa: bulteriér
 Dotaz: Děkuji za odpověd na mou otázku. Mám ještě jednu, mezi tím než došlo k odpovědi z Vaší strany  ptala jsem se chovatelky bulíku v dobré chovn.stanici a ta říká opak. Tak mám zmatek. Je rozdíl mezi bulíkem a pitbulem? Ještě jednou děkuji za odpověd.

Odpověď: Omlouvám se, protože jsem v odpovědi na Váš předešlý dotaz omylem psal "pitbulteriér" místo "bulteriér", to je moje přehlédnutí, ale na své odpovědi i přesto trvám. "Bulík" se slangově říká plemenu bulteriér, které samozřejmě vypadá jinak než plemeno pitbulteriér, ale velikostně i povahově jsou si obě plemena velice blízká... Obě plemena byla šlechtěna k zápasům se zvířaty (býci, psi...) a tomu odpovídá i jejich povahové specifikum. Ať už mluvíme o bulteriérovi nebo pitbulovi, opravdu Vám nedoporučuji ani jedno a přiznám se, že by mne velmi překvapilo, kdyby Vám je chovatelka, která toto plemeno znát musí, doporučovala... Přiznám se, že nevím, jak mám chápat "... a ta říká opak".

Problém je totiž v tom, že "bull" plemena vzhledem k určitým odbouraným zábranám skutečně nepatří do rukou nezkušených majitelů - ke svému zvládnutí potřebují nezbytně pevnou (ne tvrdou!) ruku a dobrou znalost psí psychiky. V opačném případě se jedná o potenciálně nebezpečné jedince svému okolí i vlastnímu majiteli - nejde zde o "psí rasismus", jen k tomu prostě mají geneticky mnohem silnější dispozice.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale se vší zodpovědností bulteriéra v žádném případě nemohu doporučit člověku, který nemá se psy zkušenosti, žádné plemeno nikdy nechoval a má problémy zdravotního rázu. Píši to právě proto, že si velmi cením toho, že jste se napřed obrátila o radu a skutečně Vám chci pomoci :-)

 

(11.3.2002)
Plemeno psa: bulteriér
 Dotaz: Jsem naprostý laik a pejska jsem ještě nepořídila, honí se mi hlavou miliony co? a jak? Potřebuji radu jestli je tento pes vhodný, mám problém - roztroušená skleroza, ted docela v pohodě ale co pak? Otázka budu stačit svému miláčkovi, pochopí můj defekt? Za radu předem děkuji.

Odpověď: Jsem moc rád, že jste napsala... Víte proč? Budu se ze všech sil a v rámci možností daných touto formou snažit Vám plemeno pitbulteriér rozmluvit. Jsou pro to dva zásadní důvody... a neberte to prosím nijak osobně :-)

  1. Pitbulteriér není v žádném případě vhodný pro člověka, který ještě psa neměl. Je to specifické plemeno se specifickou povahou. Kdo si pořídí pitbulteriéra, musí znát psí povahu a mít se psy praktické zkušenosti. Právě z neznalosti se pak stávají případy, ze kterých naše média žijí dlouhou dobu a které vrhají stín na všechny zodpovědné majitele psů...
  2. Člověk vlastnící tak silného psa, jakým pitbulteriér bezesporu je, musí být zdravý silný jedinec. Každý majitel psa musí mít na to svého psa fyzicky zvládnout - ne vše se dá vyřešit poslušností a nikdy není možné se na ni 100% spolehnout...

Ve Vašem případě plemeno pitbulteriér DŮRAZNĚ NEDOPORUČUJI. Viděl bych jako rozumnou volbu klidného vyrovnaného psa typu zlatý retrívr nebo labrador. Prosím, rozmyslete si to a netrvejte na pitbulteriérovi nebo podobném plemeni. Tady skutečně nejde o to, zda pochopí Vaši nemoc. Tady jde o úplně jiné věci.

 

(7.3.2002)
Plemeno psa: GR
 Dotaz: Dobrý den,mám jeden dotaz na Vás. Jak by se měl člověk zachovat v této situaci, kterou Vám chci popsat. Jdu s Aresem do nedalekého parku. Na druhé straně parku hází klacek asi 18letá dívka německému ovčákovi-feně. Když procházíme kolem, má psa uvázaného. Pes si nás nevšímá a Ares ho slabě registruje. Když jsme z dohledu, pustím Arese, protože jsem si jistá, že mi nikam neuteče a i kdyby, vím, že na zavolání přiběhne. Pobíhá si kolem mě, nosí klacky, kameny a občas má sklon podhrabat lavičku. Když objevil obrovskou kaluž a už jí proběhl asi třikrát tam a zpátky (zlobte se na něj,když z toho má evidentně radost), ten německý ovčák z ničeho nic po něm vystartoval. Byl daleko, musel běžet přes celý park (odhaduji tak 300 metrů). Holku samozřejmě neposlechl, ta nejdřív nehnutě stála a potom začala volat. Vůbec ne nějaký povel "Ke mně", ale obyčejné "Shellyno,pocem". Z toho uszuji, že o nějakém výcviku není řeč. Ares samozřejmě utíkal, ale směrem ke mně. Já ho nechtěla volat, protože on by přiběhl a sednul by si přede mě. Co dělat, když vidíte ten strach v jeho očích a nemůžete mu pomoct? Občas si před tou fenou lehl, přikrčil se, ale ona šla pořád po něm. Ta slečna přišla pomalým krokem k nám, a sdělila mi, že je to jen 8měsíční štěně-fenka. Podotýkám, že vrčela i na mě. Pak dostihla Arese a zakousla se mu do zadní tlapky. Ten samozřejmě kňučel. Pak ji chytla. Nic, žádný trest. To víte, že jsem pro slova nešla daleko. Jenže Areskovi to moc nepomohlo, tak jsme šli domů. Stalo se Vám to někdy? Co dělat v takové situaci? Co jste dělal Vy? Neptám se, kam si jít stěžovat, to nechci, zajímá mě co udělat, aby mi příště nějaký pes Arese nezakousl. Zlatý retrívr je hodné plemeno, on nikdy nezavrčel na žádného psa, ani když oni na něj doráželi. Děkuji za odpověd

Odpověď: Tak tuhle situaci důvěrně znám :-( Lidí s nezvládnutými (ne nezvládnutelnými, pouze nezvládnutými) jsme s Dinem potkali už dost... Už ho napadli němečtí ovčáci, američtí pitbulteriéři a šarpej (když tak o tom přemýšlím, tak s jinými plemeny jsme asi problém neměli). Ani v jednom z těchto případů jsem nezažil, že by majitelé oněch psů jakkoliv zasáhli - z některých ještě později vylezlo, že se vlastních psů bojí... Takže protože nemám zájem na tom, abych svého čtyřnohého kamaráda nechal zmasakrovat, dopadlo to vždy tak, že jsem po sáhnutí do klubka rafajících se psů po chvilce v jedné ruce držel svého a v druhé jeho protivníka. Je pravda, že to chce rychlé reakce a dobrou fyzičku, rozhodně to nikomu nedoporučuji :-) Jenže už jsem udělal zkušenost, že zařvat na majitele psa, ať si svého psa odchytí, k ničemu nevede... jsou bohužel lidé, kteří se psí rvačkou vyloženě baví - hlavně majitelé pitbulů... proč? To už by bylo na delší povídání.

Ovšem situace se postupem doby trošičku zkomplikovala. Můj zlatý retrívr Dino totiž dospěl. Musím předeslat, že nikdy nevyvolal žádnou rvačku - v případě konfrontace vždy odvrací hlavu na znamení, že rvát se nechce. Jenže jako správně socializovaný sebevědomý pes má přitom ocas nahoru, a to psí rváče spolehlivě vyprovokuje k útoku. Dino nikdy z boje neutekl, i když neměl šanci. Od doby, co dospěl, si však už nenechá líbit vůbec nic... takže i jeho reakce nabyly na razanci. To jen tak na okraj, že ani plemeno zlatý retrívr si nenechá nic líbit a dovede být v případě potřeby taky velmi ostré. I Váš Ares jednou takový bude.

Jiná věc je, že 90% psů si nechá od fenek líbit opravdu všechno. Tahání po zemi, kousání do uší a tlapek... všechny ty věci, které pokud by jim dělal pes, dávno by po něm již vystartovali. Mezi pejsky už je to tak zařízeno :-)

Takže pokud bych to celé nějak shrnul - stěžovat si není komu a ve většině případů ani nemůžete spoléhat na majitele psa, který toho vašeho napadne, že sám něco podnikne. Je to na Vás. Pokud to jde, vždy je lepší prevence - pokud potkáte psa, který se připravuje ke konfrontaci (zježený hřbet, strnulý postoj i pohled), přivolejte si Arese včas k sobě, posaďte ho, případně jej připněte na vodítko - zesílíte tím dojem vaší sebejistoty. Pokud pes pokládá hlavu nebo tlapu na hřbet toho vašeho, je poslední šance - ostrým a rozhodným hlasem proneste nějaké slovo - je jedno jaké, důležitý je tón hlasu. Pokud toto nepomůže, pak už je jen poslední možnost v případě, že cizí pes Vašeho přímo napadne. Musíte rychle hmátnout po jeho obojku (pokud jej má), dost razantně jím zakroutit a držet, dokud pes nedá najevo, že se podvoluje... Ale pozor, psi mají rychlé reakce, musíte být rychlejší! Většinu psů to dostatečně odradí, ale samozřejmě ne všechny.

Každopádně Vám přeji co nejméně takovýchto situací. Vždy to chce citlivě odhadnout hlavně síly Vašeho psa - pokud na to má, nechte jej si to vyřídit samotného. Potřebuje to, jinak z něj vyroste velmi málo sebevědomý jedinec a semtam nějaká rvačka k psímu životu přeci jen patří. Na druhou stranu - proti statnému německému ovčákovi, pitbulovi, malamutovi apod. jednoduše nemá šanci a konfrontace by mohla skončit velmi špatně... Pak musíte udělat vše pro to, aby se rvačka nekonala. Hlavně si pamatujte základní zásadu - pes z Vás v žádném případě nesmí vycítit strach! I když se o 10m dál rozklepete, v tu chvíli musíte být naprosto sebejistá a Váš i  cizí pes to musí cítit...

Pro případ nejvyšší nouze poslední rada. Chce to ovšem spolupráci s majitelem psa - osobně se mi to osvědčilo u plemen typu pitbul, kdy prostě není jiná možnost - a věřte mi, že neexistuje na světě člověk, který dospělému pitbulovi mohutnějšího vzrůstu dokáže rozevřít rukou zakousnuté čelisti. Takže - v takovém případě jeden člověk drží psu hlavu a druhý mu rychle stiskne jeho "mužskou chloubu" (tj. varlata, v případě feny nahraďte prudkým úderem do citlivé slabiny). Zní to možná drasticky, ale je to skutečně jediný možný způsob - minulý týden jsem takhle z čelistí pitbula zachraňoval dospělého leonbergera, a to rozhodně není slabý pes... Vím, co pitbulové dovedou. Ne vůči lidem. Vůči psům. Bohužel - to z nich udělal člověk "šlechtitel".

 

(7.3.2002)
Plemeno psa: GR
 Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat na pár věcí. Zlatý retrívr je skutěčně chytrý pejsek. Náš zhruba 5měsíční Ares docela slušně ovládá povel "Sedni", "Čekej", "Dolu" a "Ke mně" (o ostatních povelech se zatím zmiňovat nebudu). Pokud vidí cizího psa jako první a já si ho všimnu, až když je u něj (pouze sedí dva metry před psem a čeká co bude), nechá se celkem v pohodě odvolat.Už jsme potkali i kočku a taky v pohodě. Samozřejmě by to nebyl pes, kdyby po ní nevystartoval. Pokud přijde na zavolání, posadí se přede mě a ví, že bude "dobrůtka". Jenže v poslední době při venčení kousek odběhne, za chvíli se přiřítí (bez přivolání) a hezky sedíc čeká, co zase dostane. Chytrý, že? Občas žasnu, na co všechno přijde.
To samé doma. Ví, že když "zatancuje" v rohu místnosti, zpravidla já vezmu vodítko a jde se ven. Samozřejmě se nevyvenčí, protože se mu nechce. Pěkně s náma cvičí, že? Jenže odhadnout, zda opravdu chce jí ven, nebo to zase jen hraje, je těžké. Mám radost z toho, že se konečně venčí venku a nechtěla bych to zkazit.
Co s tím, poradíte?

Odpověď: Dobrý den :-) Popravdě řečeno, tady není co radit... jednoduše akceptujme fakt, že psi jsou duševně na vysoké úrovni, mají smysl pro humor a zlatí retrívři vůbec. Takže je velmi pravděpodobné, že Vás má Ares "přečtenou" a jako každý správný pes toho dokáže dokonale využít. Vy to samozřejmě nepoznáte, zda chce jít opravdu ven a pokud jej nyní učíte, že je správné se venčit pouze venku, pak je lépe jít několikrát ven "jen tak" než prošvihout skutečnou potřebu... Každý pejsek má svého majitele omotaného kolem tlapky :-) I o tom je správné pejskařství.

Můj Dino už je rozumný "pan pes", ale Shadow se také ještě učí čistotnosti a taky už ví svoje - vykoná venku potřebu a rovnou si běží pro odměnu ;-) Něco podobného jako Váš Ares, že?

Osobně mě strašně baví sledovat, co mí psi vymyslí a co všechno chápou. Beru je jako inteligentní tvory, spousta věcí mě už nepřekvapuje, ale stejně vždycky vymyslí něco, čím mě dostanou...

 

(3.3.2002)
Plemeno psa: peruánský naháč
Dotaz: Jsem ráda, že jste zavedl tuto poradnu. S manželem jsem si pořídili sedmi měsíční štěně. Máme ho již 8 dní. Naučil se již čistotě, doma se nepočůrá. Bydlíme v rodiném baráku s rodiči, kteří mají samostatný byt. S námi bydlí babička, na kterou si již zvykl, ale největší strach má z mého tatíka /přitom mu nic neudělal/. Když byl u nás a pohladil ho tak se i počůral. Dnes jsme byli na procházce a jeden pán ho chtěl pohladit a on se strachy pokadil. Chtěla bych se zeptat, je-li možno ho nějak navyknout, aby se tak hrozně nebál.  Předem moc děkuji za radu.

Odpověď: Víte, osm dní v novém prostředí je pro pejska ještě velmi krátká doba... Píšete, že máte štěně UŽ osm dní, ale ve skutečnosti je to TEPRVE osm dní. Navíc peruánský naháč ve věku sedmi měsíců již není malé štěně, ale pomalu již dospívající pes. To znamená, že již není slepě důvěřivým závislým tvorečkem, ale jedincem s jistými zkušenostmi a životními poznatky. Proto není divu, že může mít z určitého typu lidí strach (i když samozřejmě naprosto věřím, že Váš otec mu nikdy nic neudělal) - může to být negativní zkušenost z dřívějška nebo jen prachobyčejná bázeň submisivního jedince.

Především je nutno dát Vašemu pejskovi čas na to, aby se v novém prostředí aklimatizoval a získal sebedůvěru. Musí si především zvyknout na Vás a na Vašeho manžela. S ostatními lidmi okolo něj jej seznamujte vždy ve vaší přítomnosti, aby se pejsek nebál a cítil vaši podporu. Pokud si cizí lidi pejska budou chtít pohladit (kůže peruánského naháče je na dotyk velmi příjemná!), ať to udělají v podřepu, opticky tím zmenší svoji velikost. Berte psíka mezi lidi, musí si navyknout na jejich existenci i na rušné prostředí, ale chce to v kazdém případě pomalý postup a čas...

Vše se srovná, jen to bude ještě chvilku trvat. Nic se v tomto případě nedá lámat přes koleno, ale trpělivý a klidný postup dá psychiku Vašeho pejska opět do pořádku :-)

 

(3.3.2002)
Plemeno psa:
Dotaz: Jsme čtyřčlenná rodina, bydlíme v panelovém domě v bytě 4+1 téměř v centru Prahy. Naše děti 11 a 16 let už dlouhá léta touží po pejskovi. Jako matka jsem stále "nahlodanější" a proto než dětem řeknu ano, potřebovala bych se poradit. Jaké plemeno by se k nám do bytu hodilo (dětem se moc líbí zlatý retrívr, ale myslím, že to asi není to pravé)? Na co nesmíme při rozhodování, zda si pořídit pejska, zapomenout? Doporučíte nám nějakou literaturu. Se psi nemáme téměř žádné zkušenosti (psi měli pouze moje rodiče, takže je známe jen zprostředkovaně). Moc děkuji za rady.

Odpověď: Řekl bych, že ve Vašem případě je volba celkem jasná - vzhledem k tomu, že potřebujete psího kamaráda k dětem, bydlíte v panelovém domě a dosud nemáte zkušenosti s pejsky, tak bych skutečně doporučoval zlatého nebo labradorského retrívra (spíše ale toho zlatého). Je to plemeno, které je k lidem vysloveně přátelské, je hravý, má klidnou a vyrovnanou povahu, líbivý vzhled, je velmi přizpůsobivý a navíc - odpustí vám hodně prohřešků ve výchově, proto je vhodné i pro zatím nezkušené pejskaře :-)

Co se týká literatury - dnes je na výběr z velké spousty literatury, ať už monotematické pro určité plemeno nebo obecně zaměřené třeba na výchovu psů. Publikace jsou víceméně na stejné úrovni, ať vyberete cokoliv, chybu neuděláte...

Pokud budete potřebovat, jsem Vám samozřejmě v této Poradně k dispozici i nadále :-))

 

(27.2.2002)
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Dobrý den, čirou náhodou jsem našla na internetu Vaše stránky, moc se mi líbí a děkuji Vám za ně. Samozřejmě bych Vás hned ráda využila. Máme totiž 6měsíční fenku dobrmana a s ní následující 2 problémy. Sára je totiž malé čuňátko a ačkoli už jí je tolik kolik jí je, nevydrží a hlavně se ani nesnaží vydržet bez toho, aby se nám doma vyprazdňovala, někdy na sebe upozorní, jindy ani to ne a nutno přiznat, že při velikosti tohoto plemene je to "velká radost" po ní neustále uklízet. Druhý problém tkví v tom, že pejsánek je skvělý a poslušný pokud s ním jdu já nebo manžel, ale pouze individuálně, pokud jdeme všichni společně, nemáme téměř žádnou šanci ji přivolat. To samé platí, pokud potkáme nějakého cizího psa nebo člověka, který se jí nelíbí, což je opět trošičku problém, protože ačkoli je to pro nás miloučké štěňátko, které celou rodinu miluje a naopak, ostatní lidé už se jí přeci jen trošičku bojí :-) Na druhou stranu se jí oba věnujeme a možná je přeci jen trošičku brzy děsit se, že by se poslušnosti nenaučila. Děkuji Vám předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, já děkuji za hezký mail - a klidně mne využijte:-) Ohledně "čistotnosti" pejsků zde bylo jen v poslední době několik příspěvků, skutečně se jedná u pejsků i fenek o čistě individuální záležitost... Některý jedinec je čistotný odmala, jinému to trvá déle. Obecně se dá říci,že fenky bývají čistotnější než psi, ale samozřejmě i zde se najdou výjimky - ale nebojte, ono se to skutečně upraví, ale může to klidně trvat i do jednoho roku věku psa. Samozřejmě to chce z Vaší strany dodržovat základní zásady - dostatečně často venčit (ráno, během dne, večer), vyprazdňování venku chválit, doma kárat, pokud tím chce fenka na sebe jen upozornit, pak důsledně ignorovat.

Zdroj druhého problému bych nejspíš viděl v tom, že (pokud ji jeden z vás skutečně bezpečně přivolá :-) ) pes velmi dobře ví, kdy se na něj jeho psovod soustředí - a pokud jde více lidí spolu, dají se do řeči a pes velmi dobře vycítí, že pozornost jeho pánečka je rozptýlena a tudíž je zde šance neposlouchat. Chce to větší důslednost a trvat na přivolání za každou cenu - samozřejmě i s příslušnou odměnou, pokud fenka přijde... Dobrman je temperamentní plemeno a přivolání musíte zvládnout na 100%, jinak budete mít problémy s okolím a to za to určitě nestojí...

Poslušnosti se naučí, pokud budete Vy chtít. Je ale zapotřebí to zvládnout teď, až se fenka dostane do psí puberty, tak to bude o poznání horší :-) Takže - cvičit přivolání v každém prostředí, dohromady i odděleně - fenka se musí naučit, že není rozdíl pokud s ní jdete jen jeden nebo pokud jdete oba, cvičte v různém prostředí, klidném i rušném, v lese, na ulici... nebojte, ono to půjde. Ale teď to chce věnovat tomu z Vaší strany maximum času a úsilí...

 

(27.2.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den. Mám 13 let starou fenku, je to směska, o něco větší než jezevčík, váha kolem 10 kg. Její strava se skládá z granulí, drůbežích kostí a někdy i polévky. V poslední době začala rychle ztrácet chlupy v zadní partii, hlavně v oblasti boků a nyní už tam má jen ty nejkratší chlupy. Zdá se mi, že její boky jsou trošku větší a tvrdší a při o něco silnějším  doteku na tato místa pozoruji, že ji to bolí, co to může být? Byl jsem i u veterináře, ale jeho diagnóza, že chlupy ztrácí, protože ji svrbí pachové žlázky, které jsou zaneseny nedostatečným vyprázdněním konečníku (z důvodu stáří) se mi nezdá, protože i přes vstříknutí antibiotik a vyčištění konečníku tento stav stále trvá (už asi měsíc). Nemůže to být něco vážného? Předem děkuji za odpověď. 

Odpověď: Vážený pane, v odpovědi na Váš dotaz bych začal od konce: něco vážného by to být mohlo. Ovšem hned musím dodat, že ke kvalifikovanému posouzení závažnosti onemocnění Vaší fenky chybí velmi mnoho důležitých údajů. Proto následující text berte jako teoretické zamyšlení nad popsanými příznaky a nikoli jako rozbor onemocnění Vašeho zvířete.

Začněme boulemi na bocích. Se symetrickým tuhoelastickým vyboulením svalstva na bocích nad slabinou u starších fen se setkávám ve své praxi častěji. Nejedná se o onemocnění, bývá to spíš projevem boubelkovství u pohodlnějších psích dam (zvláště jezevčíkoidních - podlouhlých). Proč se tak děje jsem se zatí nikde nedozvěděl,  osobně si myslím, že tento sval pomáhá udržovat páteř neprohnutou v době, kdy jsou již páteřní vazy povoleny a záda se prověšují. Proto mohou tyto "boule" být tužší než ostatní svalstvo a někdy i trochu bolet.

Pokud se týká vypadávání chlupů na bocích, chybí mi zde základní údaje pro posouzení závažnosti onemocnění. Především přítomnost nebo absence svědění, zda je kůže v místě vypadávání chlupů klidná nebo s boláčky, lysiny jsou symetrické na bocích, jdou i na stehna, příjem tekutin je vyšší než dříve nebo stejný, vypadávání srsti začalo v návaznosti na hárání nebo naopak fena již nehárá a mnoho dalších údajů. Obecně- symetrické nesvědivé alopecie(lysiny) na bocích u starších fen mohou znamenat endokrinní, hormonální poruchu (špatná funkce nadledvinek, vaječníků, štítné žlázy atd.).Taková onemocnění zpravidla bývají vážná a provázejí je další příznaky. Na druhou stranu podobné příznaky může způsobovat i prostá stařecká zhoršená schopnost zpracovávat a využívat živiny k obměně opotřebovaných tkání. V tomto případě by problémy mohla zminimalizovat úprava stravy ve směru dotace vitamínů a doplňků. Z tohoto pohledu vidím Vámi popisovanou dietu jako nevhodnou. Kombinace "nějakých"granulí, kostí a polévky je myslím vzhledem k věku a zdravotnímu stavu nešťastná. Doporučil bych zvolit si jeden typ krmení (vařit nebo podávat kompletní granulovanou stravu) a tohoto plánu  se držet. Na trhu je několik cenově dostupných značek krmení určených specielně pro kategorii seniorů. Pokud se rozhodnete pro vaření, doporučuji více se zaměřit na pestrost a vyváženost surovin.

Přeji Vám i Vaší svěřenkyni brzké vyřešení problému.

- MVDr.David Nejedlo, Veterinární klinika Ostašovská 521, Liberec -

 

(25.2.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobry den, predem moc dekuji za odpoved, myslim, ze byla velmi vycerpavajici a opravdu me potesila (hlavne s tim curanim (-:) Jeste bych se chtela zeptat jen na malou vec - nase stene bigla (*10.12.2001) melo do nedavna po jidle prujem, krmime ho stale stejnym druhem konzerv pro stenata + granule, ale v poslednich 10 dnech ma hovinka pevna a po prujmu ani patky - je to tim, ze uz ma vyvynutejsi traveni??? Mozna to je hloupy dotaz, ale zajima me to(-:

Odpověď: Dobrý den, nebojte, žádný dotaz není hloupý... Je to skutečně tak - malému štěněti se teprve vytváří střevní mikroflóra, která má velký podíl na tom, jak pes tráví. Jinými slovy si teprve "zvyká na potravu", proto také není dobré v tomto věku střídat například vařenou a granulovanou stravu, pro štěně by strava měla představovat co nejmenší zátěž. Trávení se vyvíjí postupně, stejně jako například činnost ledvin... Nebojte, vše je v pořádku :-)

Jinak - sledování štěněcího vyměšování Vám skutečně poskytne ty nejlepší informace o tom, jak štěněti konkrétní strava prospívá...;-))

 

(25.2.2002)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den, děkuji za odpověď na můj předchozí dotaz. Opět jsem si přečetla nové příspěvky v poradně a musím Vám napsat, že se mi Vaše odpovědi velice líbí. Naše slečna Jessie se blíží k osmému měsíci svého života a s nástupem poměrně hezkého počasí jsme pořád venku, což nám svědčí, neboť nezbývá moc energie na lumpárny.
Protože na nějaký dril a aport není naše slečna příliš "stavěná" ( myslím tím i celé plemeno), procvičujeme povely, sedni, lehni, ke mně, čekej a blbneme a hrajeme si a taky pilujeme ukázněnost na vodítku. Co nám ale nejde, a nevím si s tím rady, je povel zůstaň. Povel čekej používám v případě, že Jessie běhá na volno a já chci , aby počkala, než ji dojdu.To jsme ani moc necvičili, ale prostě na to nějak začala reagovat sama od sebe.
Když jí však dám povel zůstaň a chci se vzdálit, ona okamžitě vystartuje za mnou.
Stojí-li vedle ní jeden ze synů,zůstane a opravdu počká, až ji zavolám. Sama však zůstat nechce a nechce. Jediné, kdy tento povel funguje, je , když jdeme domů a já ji nechám přede dveřmi domu a jdu si pro hadřík na otření tlapek. To zůstane a nevyrazí za mnou. To však má zřejmě spojeno s očistou  a je to na místě, které je jejím domovem.
Prosím, poraďte mi, jakým způsobem je nejvhodnější povel "zůstaň" nacvičit. Na cvičák se nechystáme, protože  u nás poblíž  ani žádný není  a dojíždět 15 km se mi nechce. Navíc dávám za pravdu příručkám o tomto plemeni, které říkají, že se příliš pro cvičák nehodí.
Věřím, že s přibývajícím věkem Jessie si se vším poradíme líp. Jessie je totiž stejně svéhlavá jako můj mladší syn. Všechno mu trvalo déle, pro všechno nové se musel vždycky nějak rozhodnout sám (  od dudáku, přes nočník až třeba po nový účes své 11-ti leté hlavy). Když už se pak ale rozhodl, tak to bylo 100 % a bez problémů. Tuto paralelu  totiž sleduji již půl roku, co Jessinku máme.
Tak se nezlobte za mé spisování, chtěla jsem poprosit o radu a sdělit Vám i své pocity z té naší psí holčičky , která je jedinou holčičkou v mé rodině.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za hezký mail i pochvalu této Poradny...:-) Cvik odložení není až tak těžký sám o sobě, spíše je náročný na trpělivost Vaši i pejska a Vaši důslednost. Při nácviku se nedá nic uspěchat.

Začněte s prostým položením. Základem je, aby Vaše fenka již zůstala ležet, pokud jste u ní. Nesmí se zvedat a musí být v klidu. Jakmile toto zvládá, začněte s druhou fází - postavte se tak na metr před ní aby na Vás viděla a klidným hlasem jí říkejte "Zůstaň!". Pokud má tendenci se zvednout, okamžitě proti ní napřáhněte ruku s otevřenou dlaní (opticky tak zkrátíte vzdálenost) a důrazně zavelte "Lehni!". Jakmile poslechne, opět ruku připažte.

V další fázi postupně prodlužujte vzdálenost mezi Vámi a fenkou. V případě, že bude mít tendenci jít za Vámi, rychle nakročte (pořád jste před fenkou) a natáhněte ruku s otevřenou dlaní. Také použijte povel pro položení. Tuto vzdálenost prodlužujte zhruba do 3-4 metrů.

Jakmile fenka zvládne i toto, nastoupí další fáze. Začněte kolem fenky obcházet kroužky, zprvu malé, pak poloměr obcházení postupně zvětšujte. Jakmile fenka bude chtít vstát, okamžitě ji rázným povelem znovu položte a zmenšete poloměr obcházení. Pokud dosáhnete poloměru 8-10 metrů, máte další úspěch za sebou.

Nu a poslední fází je stav, kdy na Vás již fenka neuvidí - schovejte se jí třeba za křoví nebo jinou překážku (bude ležet a tudíž skutečně nebude mít velkou šanci na Vás vidět :-) ), opět začněte s krátkou vzdáleností a postupně ji prodlužujte.

Vždy se při návratu chovejte naprosto klidně, fenku pochvalte a odměňte až ve chvíli kdy budete u ní a i v této fázi ji nechte ležet na zemi. Pak se naučí skutečně ležet do poslední chvíle :-)

Nebojte, není to skutečně nic těžkého, Vaše psí holčička to zvládne naprosto v pohodě... Držím palce!

 

(24.2.2002)
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Předem mého dotazu bych Vám chtěla popřát hodně zdaru v novém roce 2002. Mojí fence je už 9 měsíců a je to pořádný rošťák. No po hárání se trošičku uklidnila, ale pořád je to čertík. Teď mě trochu trápí s jídlem. Labrador by měl být žravý a ona mi dělá hrozný problémy s jídlem. Krmím štěněcí K9. Dostává 2x denně. Ráno k tomu přiběhne, čuchne podívá se na mě a uteče. Kolikrát jsem zkusila jí ráno nedat s tím ,že ji vyhládne a večer bude jíst normálně, ale ani večer neměla moc chuť. Tak se to třeba opakuje tři dny. Poté mi udělá radost a tři dny zase jí normálně. No a tohle se opakuje stále dokola. Váží 26 kg a není zase úplně hubená, veterinářka mi říkala, že je možné že si tak sama reguluje váhu (že by snad chtěla být štíhlá :-)). Prosím poraďte mi, zda je to normální, nebo zda ji mohu nějak přemluvit. Jinak dostává vitamínky, bůvolí kostičku, občas nějaký ten jogurtík a miluje hrozně banány a mandarinky, ale to jí dopřeji pouze dvakrát do měsíce.
Ještě mám problém co se týče výcviku, Terka miluje hrozně psy a chce si ze všemi hrát. Pokud jdeme s kamarádkou a jejím pejskem (mamka Terky) je vše v pořádku, běhají okolo sebe. Pokud je Terka hodně oprásklá Bára ji vždy dá najevo, že už je to příliš. Ale problém je, když jsme venku a je na vodítku, to se můžu uškubat a unadávat, ale Terka vidí pouze psa, nejraději by se uškrtila a uštěkala, jenom aby se k němu dostala. Bohužel spousta lidí nechápe, že si chce jenom hrát a házejí po nás hrozné obličeje. Nevím jak ji to mám odnaučit.
Nevíte prosím (nemáte nějakou zkušenost) z cvičákem okolo Mělníka či Roudnice nad Labem??? Chodili jsme s Terkou na cvičák kde nás naučili sedni, lehni, chůzi u nohy a přivolání a skončili s námi. Že je to základní výcvik, který jsme zvládli a teď to záleží na nás jak jí to naučíme. Chtěla bych jí toho naučit více, myslím si že je docela chápavá. Někdy se obávám, jestli nedělám nějaké chyby a nejraději bych docházela na cvičák třeba jen občas, ale nemohu žádný opravdu dobrý najít. Nechci chodit na cvičák, kde cvičí bojová plemena a podobně. Mockrát vám děkuji a přeji Vám příjemný den.

Odpověď: Moc děkuji a totéž přeji nejen v tomto roce i já Vám :-) Ohledně krmení bych především doporučil přejít na K-9 pro dospělé psy. V 9 měsících už má nárok, štěněcími granulemi bych plemeno velikosti labradora krmil jen první půlrok, pak už to chce přejít na vyšší řadu.

Pokud ji krmíte granulemi, nebude ze psa nikdy silně osvalený jedinec, vždy to bude pes spíše štíhlé konstituce. Na druhou stranu, tak by nějak pes i měl vypadat, ne jako těžkotonážníci, které dnes tak často potkávám... Pokud dáváte své fence dávku podle doporučení výrobce, je to v pořádku - 26kg na 9-měsíční labradoří slečnu je váha tak akorát, nedělejte si s tím vůbec starosti. I ta regulace krmení je v pohodě, někteří psi to dělají, někdy se to s věkem změní, někdy zůstane. Pokud je zdravá, nic se neděje, podle mého názoru krmíte správně, určitě zůstaňte u krmení 2x denně :-)

Přítulnost k cizím psům se také srovná věkem. Teď ji samozřejmě korigujte, nenechte ji, aby Vás vláčela za sebou (často používejte trhnutí vodítkem a povel "K noze!"), ale musíte ještě čas vydržet - ona se zklidní a naopak začne být vůči jiným psům rezervovaná, stane se z ní psí "dáma"...

Bohužel, přiznám se že situaci kolem Mělníka a Roudnice skutečně neznám ani v těch končinách nemám spřízněnou duši... Ale držím palce, abyste byla ve svém hledání úspěšná - kritéria máte správná, jen něco najít ;-)

Přeji příjemný a hezký den Vám i Vaší čtyřnohé kamarádce...:-)))

 

(24.2.2002)
Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever
Dotaz: Dobrý den, zdravím ještě jednou z Olomouce a ráda bych znala Váš názor na náš následující problém. S Endym jsme od ledna začali chodit na cvičák. Jedná se o výcvik základní poslušnosti. Poprvé jsem tam byla s dcerou. Byla to tragédie, nedalo se s ním skoro nic dělat, celou dobu se dusil na vodítku, táhnul směrem k dcerce. Pán, co nás tam cvičí mi doporučil, abych jezdila sama. Tak jsem jezdila sama a vše bylo v pohodě. Enda se soustředil na mne, hlídal si mne. Teď jsem se dozvěděla o jiném cvičáku, kde se více soustředí na výcvik loveckých plemen, pracují i se zvěří a tak. Zaujalo mne to a jelikož bych ráda Endu uchovnila a to s ním musím složit OVVR, jeli jsme se tam podívat. Bylo to tam takové přátelštější, bylo tam více instruktorů, takže si pejsky dělili do skupinek a pracovali s nimi odděleně. Měli tam i překážky na agility, prostě byla jsem nadšená, jenže, byl tam se mnou manžel a co ten náš pes dělal, to si nedokážete snad ani představit. Nic ho nezajímalo, povely šly nějak mimo něj, prostě zase škrcení na vodítku, táhnutí k manželovi. Tady chci jen podotknout, že kdybych na místě manžela stála já a on měl s pejskem cvičit, bylo by to přinejmenším stejně hrozné. On totiž jak nás nemá všechny v hromadě, tak je zle. A tady je můj dotaz. Na tomto cvičáku mi řekli, že psovi nemáme uhnout, že tam máme chodit nadále oba dva, že si na to musí zvyknout a pak budu mít jednou pro vždy pokoj. Já měla za ty tři hodiny co jsme tam strávili úplně vytahané rameno a dnes se cítím, jako bych složila metrák uhlí. Můj názor na tuto věc - a také jsem jim ho řekla byl takový, že si myslím, že by bylo lepší rušivý element - tedy manžela s sebou nebrat a že s věkem, po tom co Enda projde pubertou a více se osamostatní, toto ustoupí, event. bude mít již více zafixované povely a nedovolí si. Jenže si fakt nejsem jistá kdo má pravdu. Prosím poraďte mi, jak by jste postupoval. Na moje rameno se vykašlete, pokud bude lepší brát manžela s sebou, já to přežiju. Ještě chci pododtknout, že od začátku učím a teď cvičám Endu já. Máme dohodu, že i když jdeme spolu venku, povely vydávám já. Měla jsem hrůzu z výstavy v Brně, že mi Endouš přerve výstavní vodítko, jak bude chtít za manželem, ale už byl tak znavený nebo dezorientovaný, že ho v té kupě lidí kolem kruhu asi neviděl a tak to bylo v pohodě. Vím, že nelze věčně (při výstavách, zkouškách a tak) manžela ukrývat, to opravdu nechci. Můj první pes měl jasně za vůdce mě, ale tento retrívr nás miluje všechny stejným dílem. Dokonce jsme zkoušeli na neznámém místě - v lese se rozejít na tři strany, já, můj muž a má 11 letá dcerka a hádejte za kým Endouš šel, za Markétou. Mohli jsme ho volat jak jsme chtěli.
Přeji Vám mnoho radosti s Vaším Dinem i s Šedym. Majka Bušinová.

Odpověď: Dobrý den, zdravím Olomouc ;-) Ano, je to tak - retrívr je pes, který opravdu miluje celou svoji rodinu a pokud budete na cvičáku Vy plus kdokoli jiný z Vaší rodiny, s poslušností to bude špatné, hlavně u mladého psa... Vidím to ostatně i ve své psí škole, jaký je rozdíl, pokud se psem přijde jen jeho psovod nebo pokud tam je ještěr někdo jiný. Také říkám svým klientům, aby se psem chodil jen jeden člověk, a dokud pejsek nevstřebá základy, pak vždy ten samý.

Takže i ve Vašem případě doporučuji, abyste s ním chodila sama a teprve až bude Endy klidnější a bude vědět "oč jde", můžete s sebou vzít i manžela případně dcerku. I jim prospěje, pokud uvidí, jakým stylem a povely Endyho vedete :-)

V tomto případě máte podle mého názoru plnou pravdu a rozhodně si za ní stůjte (i za cenu toho vytahaného ramene :-) ). V každém případě je pro mladého psa lepší, pokud ho cvičí jeden a ten samý člověk, protože ten používá (lépe řečeno měl by) stále stejné povely a intonaci hlasu. Pes, který se teprve učí, pak z toho není zmatený a výcvik pak má skutečně smysl a výsledky.

Děkuji za přání a přeji Vám hodně radosti a úspěchů s krásným plemenem "tollerem" a pokud možno co nejméně vytahané rameno :-))

 

(19.2.2002)
Plemeno psa: německá doga
Dotaz: Vlastníme fenku něm. dogy. Je jí 5,5 roků. Poslední rok má problémy se zachováním čistoty. Fenka je naprosto zdravá, dle veterináře. Venčíme několikrát denně. A také vždy po jídle. Bydlíme ve starém domě, který je průchozí do stodoly. V případě, že by se "něco přihodilo" pejsci ( doma máme dva ), mohou do stodoly proběhnout a zde se vyprázdnit. Toho naše fenka občas využívala. Ale pouze minimálně, protože ji pravidelně a několikrát denně venčíme. Obě naše fenky jsou na tento postup zvyklé. Poslední rok si však umanula, že svou potřebu bude konat na chodbě, která je před kuchyní. Vybrala si jedno místo a tam pravidelně každou noc chodí. Už nevíme co s ní. Přivazovat na místo ji nechci ( vzali jsme si ji jako týraného psa ve věku 3 let ). Vím, že je to nesmysl, ale přijde nám, že to dělá schválně. Večer s ní ještě chodíme, za vykonanou potřebu následuje mohutná pochvala, za prohřešek hubování. Nic nepomáhá. Jinak se jedná o velice hodnou fenku se silným obranářským a hlídacím pudem, naprosto vyrovnané povahy. Pokud jsme někde na návštěvě, potřebu nevykoná. Může např. v chodbičce ležet celou noc i den a vůbec nechce jít ven vykonat potřebu. Podobný problém má moje kamarádka. Její 6 letá fenka bígla se venku nechce vyprazdňovat, ale nějakou dobu po příchodu domů se vyčůrá do vlastního! pelíšku. Totéž udělá i druhé fence, která je v rodině.

Odpověď: Problém vaší fenky je zřejmě čistě psychický. Pokud byla týraná, můžou na ni postupně doléhat psychická traumata minulých let a projevovat se takovýmto způsobem. Bylo by dobré místo v předsíni, kam chodí dělat svoji potřebu, řádně vyčistit. Zbavit všech pachů. Prostě vydezinfikovat tak, aby fena necítila pach sve vlastní moči. Zkuste ji za její prohřešky méně trestat. V tomhle případě zkuste spíše pozorovat, kdy potřebu udělá, zda je to v závislosti za nějakém podnětu nebo vzrušení venku. Možná dříve byla takto naučená, pokud se nedostala delší dobu ven. Možná problém souvisí se soužitím dvou psů v jedné rodině... Velmi pravděpodobně se časem vše upraví. Musíte mít trpělivost a vytrvat :-)

Problém Vaší kamarádky může rovněž souviset s psychikou psa. Předpokládám, že tohle dříve nedělala a začala teprve až po příchodu druhého psa do rodiny. Dva psi v rodině se chovají jako ve smečce. Je třeba oběma ve všem měřit naprosto stejně a nechat samotné psy rozhodnout o tom, který z nich bude v hierarchii smečky výš. Pokud budete jednoho psa upřednostňovat před druhým, vzniknou problémy, které se mohou projevit klidně i takto. Čůrat do vlastního pelíšku opravdu není normální a z lidského hlediska se to opravdu dá chápat jako schválnost. Mám pocit, že tato fenka se opravdu cítí odstrčená a snaží se tímto na sebe upoutat větší pozornost. Poraďte své kamarádce, ať přehodnotí svůj vztah k oběma pejskům a problém řeší rychle, neboť tento problém se může časem zhoršovat...

Přeji Vám hodně úspěchů :-)
-dl-

 

(19.2.2002)
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobry den, jsem majitelkou 2 mesicniho bigla a chtela bych s nim delat agility. s vycvikem poslusnosti mam skusenosti dost (chodila jsem na cvicak se zl. retrivrem, NO, dobrmanem, ir. setrem i biglem) s agility vsak zadne zkusenosti nemam a potrebovala bych vedet jake predpoklady ma bigl v teto soutezi a v kolikati mesicich zacit s treningem na prekazkach (nekde se pise ze az v 1,5 roce), v kolikati mesicich se muze na prvni zavody a jestli je to limitováno i vekem psovoda - je mi 17 let. A ted mozna hloupy dotaz - je na agility potreba nejaka specialni vychova uz od stenete nebo nejaka specialni strava???
Biglik uz v tech dvou mesicich zvlada dobre privolani, fuj a sedni, ale vubec nechape curani na noviny, ale vzdy kdyz jde ven normalne se hned vycura a vykaka, myslite zeto brzy pochopy i doma??? (vsechny ostatni psi jsme meli odchovane venku, nyni vsak na zahrade mame 3 jezirka a mame o stene strach, tak proto nemam zkusenosti s ucenim curani na noviny (-:)
Dale se chci zeptat - mame 3leteho dobrmana z utulku a kdyz jsme si ho brali byl silne podvyziveny - uz ho mame rok a i kdyz pribral stale neni pekne obaleny - podle doporuceni veterinare krmime chlebem nebo testovinami s konzervou pro psi - proste varene zradlo, ale vubec to nepomaha. Zkouseli jsme i ovesne vlocky, ale mel po nich obcas prujem, co by jste poradil???
A dalsi dotaz, kdyz se nam ztratil cipovany pes s PP, je mozne ho nejak vyhledat??? Na veterinu  nasem meste s nim nikdo neprisel - poznali by to podle tetovani.
Dekuji za jakoukoliv radu a odpovezte prosim na e-mail.

Odpověď: Dobrý den. Výcviku agility se může zúčastnit jakýkoliv pes, pokud je zdravý a má o cvičení zájem. Důležitým a nutným předpokladem pro to, aby pes mohl začít trénovat agility, je poslušnost. Nemyslím tím nějaký vysoký stupeň poslušnosti, nen nutné mít se psem složeny zkoušky z výkonu, ale celkem logicky musí pes mít aspoň základní minimum. Musí přijít na zavolání, měl by se umět na povel posadit a chvilku vydržet v odložení. Je jasné, že se psem, který uteče, kdykoli je puštěný z vodítka, se toho mnoho nacvičit nedá.

Začít se dá opravdu kdykoliv. Pokud začínáme cvičit se štěňetem, vypadá trénink jinak, než s pejskem dospělým, i když jsou oba začátečníci a dosud nemají s agility žádné zkušenosti. Štěňata jsou citlivější, výcvik musí být veden pouze a jedině hravou formou, nenásilně (to platí samozřejmě i u psů dospělých), tréninkové lekce musí být u štěňat kratší, než u zvířat psychicky dozrálých. Pokud se jedná o pejsky malých plemen, ti mohou na cvičiště začít docházet již ve věku čtyř měsíců, velká plemena o něco málo později, tak kolem půl roku věku. První seznamování se cvičištěm, ostatními psy a postupně i s překážkami probíhá pozvolna, v těchto okamžicích jde hlavně o to, aby se pejsek nebál a aby si zvykal na práci s pánem. V tomhle stadiu se celkem ještě nedá moc mluvit o výcviku, jde spíš o socializaci.

Výcvik agility není omezen věkem psovoda ani psa.

Jsou samozřejmě plemena a jedinci k výcviku agility vhodnější, jsou i psi, které lze označit za méně vhodné... Najde se samozřejmě mnoho plemen, která nelze označit za vhodná k výcviku agility, přesto nikdo netvrdí, že tuto kynologickou disciplínu nemohou provozovat. Vždy záleží na přístupu konkrétního jedince a je čistě na psovodovi, aby svého čtyřnohého kamaráda nadměrně nepřetěžoval. Prostě četnost cvičení, jeho délku a náročnost je nutné přizpůsobit psovi, se kterým pracujeme. Každý pes je jiný co do temperamentu a kondice, záleží také samozřejmě hodně na jeho věku.

Ohledně hygieny Vašeho psíka si zatím nemusíte dělat zádné starosti. Pejsek je ještě natolik malý, že tohle prostě v tomhle věku ještě pochopit nemůže. Ve dvou měsících je to ještě úplné psí mimino se vším všudy. Časem se to ovšem naučí. Musíte vytrvat ve svém úsílí neustále vysvětlovat, učit, odměňovat a kárat. Ale ve věku dvou měsíců opravdu velice opatrně. Tak malý pejsek teprve objevuje svět a tyhle věci jsou pro něj zatím úplně neznámé:-)

Ohledně krmení vašeho dobrmana... Dobrman není geneticky předurčen k tomu, aby byl jak říkáte "zaobalený". Dále záleží za genetických dispozicích každého jedince. Některý pes má sklony k nadváze,jiný prostě nepřibere.

Ohledně hledání ztraceného psa,byť čipovaného, je to jako hledat jehlu v kupce sena. Opravdu nevím jaké mají veterináři evidence o čipovaných psech, ale pokud s ním nikdo nepřijde někam na veterinu, těžko jej nějak najdete. Zkuste se zeptat na postup u svého veterináře, jistě Vám v tomto směru poradí :-)

Přeji Vám hodně úspěchů se všemi Vašimi pejsky...:-)
-dl-

 

(17.2.2002)
Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling retriever
Dotaz: Dobrý den a díky za krásné stránky. Pravidelně pročítám Vaši poradnu a ještě před zakoupením pejska jsem na Vás měla pár dotazů. Nyní bych si dovolila zase jeden. Enda má již 7 měsíců, základní výchovu jsme již zvládli. Chodíme na cvičák, takže sedne, lehne, vstane, aportuje, umí odložení i přivolání. S přivoláním je to občas horší, pokud uvidí jiného psa a chce si hrát. Pak je lepší ho chvíli nechat a až pak zavolat. To se ale s věkem upraví. Spíš mi vadí jiná věc. Jako štěňátko byl děsnej popelář, žral vše co našel. To jsem ho odnaučila vozením na vodítku a trhnutím s důrazným ne, když chtěl něco sezobnout. Dělá to už hodně málo, ale občas si něco najde, třeba kalíšek od jugurtu, kus skla, umělé hmoty a tak a pak začne kolem mne poskakovat nemohu se k němu přiblížit a nemám šanci ho chytit. Co mám v takovém případě dělat. To že se obrátím a jdu pryč často nepomůže, lehne si na trávu a dotyčný předmět kouše a mám strach že i žere. Nejlépe zabírá, když se mu schovám za roh, za strom a tak a zavolám hledej, to zná odmala jako hru, takže to často pomůže, fujtajbl nechá a běží mne hledat, ale nezabírá to vždy. Když mu vyhubuju zlým hlasem, má pak strach se ke mě přiblížit i když už dotyčný předmět v tlamě nemá. Podotýkám, že ho nebiju, párkrát jsem ho vytřepala za kůži a párkrát plácla přes zadek. Dcerka s ním hrávala takovou hru, že když měl třeba klacek v tlamě, tak ho začala honit se slovy co ty to máš. Možná to bere jako hru. Poraďte mi prosím, jak se v takovém případě mám zachovat. Díky za sebe i za Endouše. Zdraví Majka Bušinová.

Odpověď: Dobrý den, díky za pochvalu :-) Víte, žravost je u psa jedním z nejsilnějších vrozených pudů. Jinými slovy - stejně jako pud lovecký je to věc, se kterou jednoduše musíme počítat. Ale dobrá zpráva je, že jak pes dospívá, i žraní různých "sajrajtů" přestává (i když samozřejmě výjimky nalezneme i zde:-)). Pokud je totiž pes ve štěněcím věku, bere každý předmět opvalující se na zemi jako podnět ke hře - no a pokud se to dá zbaštit, tím lépe, to je přeci také hra...

Jak sama píšete, celá záležitost se s věkem lepší. To je přesně ono. Chce to ještě chvilku vydržet :-) Ono totiž teď je daleko důležitější, aby Váš pejsek neměl strach se k Vám vracet, takže nemá smysl se za ním honit, pokud před Vámi utíká - pak se bude špatně učit přivolání. Psi se v případě, že je přistihnete při požírání něčeho co nemají případně při jiné nežádoucí činnosti chovají dvojím způsobem - buď se provinile přikrčí a čekají, až je potrestáte, nebo naopak před člověkem utečou (velmi rychle udělají zkušenost, že je nedohoníte) - záleží na plemeni i povaze jedince. Takže bych doporučoval udělat to jenoduše - pokud máte reálné vyhlídky na úspěch, pak Endyho potrestejte (ale musí to být ihned!), jinak vydržte až "dostane rozum" - jeho důvěra ve Vás a přivolání je teď daleko důležitější... nemá smysl pronásledovat psa, který je daleko rychlejší a v lepším případě opět vše bere jako hru - jenže pak mu budete těžko vysvětlovat, že přivolání NENÍ hra.

Cítím s Vámi. Můj Šedy teď prožívá přesně stejné období ;-)

 

(17.2.2002)
Plemeno psa: toy pudl

Dotaz: Dobrý den, doufám že dnes Vás již se svými dotazy obtěžuji naposledy. Když nechám naši malou celý den jen o granulích, vezme si jen tak 10-12 kousků.  Opravdu to není málo? A také jsem se dočetla,že štěňátko by mělo mít stravu poněkud pestřejší. Omlouvám se za případné laické dotazy, ale opravdu jsem začátečník a nerada bych něco pokazila. A jestě jeden dotaz ohledně hárání. V kolika měsících je to  poprvé a co je třeba mít připraveno. Děkuji moc za Vaši ochotu, je to pro mě a jistě i pro ostatní veliká pomoc.

Odpověď: Dobrý den :-) To je v pohodě, Vaše dotazy mne skutečně neobtěžují, od toho tu Poradna je... Naopak mne velmi těší, když se lidé nestydí na něco zeptat - je vidět, že mají ke svému čtyřnohému kamarádovi zodpovědný přístup a chtějí pro něj jen to nejlepší. A z toho mám radost vždycky.

Toy pudl je skutečně velmi malé plemeno. A věřte, že pes, pokud má hlad, tak baští... Pokud sežere tolik, kolik sežere, je to v pohodě (hodně pejskařů by Vám naopak závidělo :-) ). Vemte si, že granule nejsou nic jiného než silně koncentrovaná směs masa, balastních látek, tuku, vitamínů a minerálů. To, co se Vám zdá jako malá hromádka, navíc v žaludku nabobtná o zhruba 60-80% a má velkou výživnou hodnotu. Opravdu nemusíte mít obavy. Občas nabídněte kus tvrdého sýra, tvarohu, pribináček (ale s mírou)... pokud krmíte kvalitními granulemi, nemusíte mít žádné výčitky svědomí :-)

U fenky toy pudla můžete očekávat první hárání okolo 7.-8.měsíce, ovšem může to být i něco dřív nebo později - příroda si v tomto poroučet nedá. Co mít připraveno? Stačí pevné vodítko, na kterém budete fenku venčit a tzv. hárací kalhotky (snad se dělají i na tak malá plemena, budete možná muset trochu shánět). Jako u lidí, je i u psů hárání tělesný proces, ne nemoc, takže fenky vědí samy co dělat...

Oběma vám přeji hodně radostí ze společného soužití a co nejméně starostí...:-))

 

(17.2.2002)
Plemeno psa: drsnosrstý trpasličí jezevčík

Dotaz: Dobry den, mam taky jen jeden dotaz, ale hlavne Vam chci podekovat jak krasne odpovidate na dotazy. Vzdycky se cas od casu kouknu na Vase stranky a neco si tam najdu. Skoda, ze na jezevciky je tak malo dotazu. Asi jsou to pejsci slusne vychovani :-) Ale dotaz ze 3.2.02 na beagla a majitelku "s ocima na stopkach" je jako vystrizeny z nasi vychazky, kdy musim mit oci na stopkach a byt bystrejsi nez muj bystry jezevcik, protoze jakmile se objevi srna, zajic, kocka a je mnou spatrena az 2 vteriny po Mikinovi s autoritou je konec. Zpocatku, priznam se, me taky mrzelo, ze ackoli je poslusny v teto situaci ho neprivolam. Ale uz jsem se smirila s tim, ze je to pes lovecky a ja musim predpovidat.
Ted ten dotaz: myslite, ze je vhodne k jezevcikovi, ktery je rozmazleny a mysli si, ze je stredobod sveta, porizovat dalsiho pejska? Konkretne irskeho vlkodava? Vy osobne byste to udelal? Podotykam, ze Mikin ma 1 rok, spava v dome a je fakt rozmazlenej a uz asi jiny nebude :-)

Odpověď: Dobrý den... Je pravda, že na jezevčíky je skutečně málo dotazů. Až budu mít jednou dost času (bude to vůbec někdy :-)?), tak zkusím udělat statistiku, jaká plemena a typy dotazů se v Poradně nejvíce objevují...

K jezevčíkovi bych si klidně irského vlkodava pořídil. Proč ne? Může to být naprosto skvělá dvojka, Mikimu je teprve jeden rok, vlkodav je sice velký, ale za to velmi klidný a vyrovnaný pes, pravý opak jezevčíka :-) Ano. Klidně bych to udělal. Taky jsem si ke svému klidnému rozvážnému zlatému retrívrovi pořídil divocha Šedyho, což je čistokrevná západosibiřská lajka... Výsledek? Zlatý retrívr trochu ožil (v rámci jeho důstojnosti) a lajkoštěně se zklidňuje... a mně je s oběma strašně dobře.

Co dodat? ;-)

 

(17.2.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Doufám, že se nezlobíte, že už zase píšu. Ale mám dotaz spíše na Vás. Zajímá mě, zda jste zažil situaci, kterou Vám chci popsat: Jdeme s Aresem ven (je na volno, cupitá kolem mě a je ve střehu, abych mu neutekla), vidíme psa na vodítku. Většinou to je něco středního jako kokr. Ares zbystří, ohlédne se, jestli jdu a buď se posadí vedle mě, nebo tři kroky přede mě a čeká. Jenomže teď nastává ten problém. Dotyčný se psem nás zaregistruje, a okamžitě táhne psa pryč. Pokud Ares udělá pár kroků k nim, dotyčný má výraz typu: "Tak si přece pro něj pojďte, než se něco nedej bože stane". Nebo Ares přijde až k němu, očuchává si pejska a dotyčný buď bere Fifinku do náruče, nebo spěšně odcházejí. Tohle se stane asi každému, jenomže nám vždycky. Ještě jsme nezažili, že by se s náma chtěl někdo kamarádit. Pár lidí dokonce když nás vidí, přechází na druhý chodník a vůbec kolem nás raději nejdou, nebo psa okamžitě přivazují.
Tohle Vám píšu proto, abyste věděl, že to zrovna není jednoduché vypustit psa mezi ostatní, aby se vyběhal. I v parku jsem si všimla, že lidé se psema se sobě vyhýbají. A na nějaký cvičák to máme asi 9 km (což bez auta nelze) a na tom druhém se cvičí jen obrana s rotwajlery, dobrmany a NO. Mezi ně se mi teda moc nechce. 
Další dotaz: Ares začíná zkoušet, co si může dovolit. Víte, s tím počítám, jenže já nevím, kam až můžu zajít, protože on je jinak docela hodňoučký a plachý. Pokud mu něco zakážu povelem nesmíš -hodně přísně,(nejčastěji jeho rochnění v posteli), a zahrozím mu prstem (to moc dobře ví, že bude zle), začne dorážet, štěkat, roztěkaně (jakoby bojácně) těká očima ze mně na hrozící prst, střídavě se krčí a hned zase zkouší cvaknout mě zubama ruku. Pokud ho "vytřepu", zakňučí a vše se odehrává nanovo ještě divočeji, z mé strany o to přísněji. Jenomže když mě je ho tak líto!!! Ale jak mu to vysvětlit jinak? Asi v tu chvíli zkouší si se mnou hrát, nevím. Víte, on je jinak takovej můj brouček hodnej, nijak nezlobí, doma žádný věci netrhá, neničí (jen tu postel rochní), venku je furt u mě (pokud je navolno, na vodítku je frajer tahavej) a umí nádherně přivítat.
Ještě jsem se chtěla zeptat, co považujete za vařenou stravu? V minulém dotazu jste radil paní Heleně nepodávat vařenou stravu, jen vařenou rýži nebo těstoviny. Já jsem na stránkách retrívrů našla, že ke granulím by se mělo přidat občas vařené maso, zelenina a mléčný výrobek. Tak teď jsem z toho teda jelen.
PS: A jen mě pozlobte, já vím, že z mých laických dotazů Vám vstávají asi vlasy hrůzou na hlavě. Ale nikdo učený z nebe nespadl a já takový zkušenosti s pejsky jako jiní holt nemám.
Zatím nashle Vaše čtenářka Iveta.

Odpověď: Vůbec se nezlobím :-) A máte pravdu, takových situací jakou popisujete, jsem zažil již hodně... Dokonce bych si troufl vytipovat psí plemena, která jsou takto "zachraňována": jezevčíci, pudli, čivavy, pinčové a neurčití kříženci malého vzrůstu... a jejich majitele: povětšinou hysterické "dámy" středního až pokročilejšího věku s připravenou historkou o tom, jak právě takový pes jejich Fifince málem tlapou přerazil páteř. S mým zlatým retrívrem Dinem jsem to zažil hodněkrát, ale co se teď děje s lidmi, když vidí moje 5-měsíční štěně lajky Šedyho, to je skoro námět na grotesku - děs v očích, psíka do náruče a křik, jakto že můj pes nemá košík - připomínám, že to se nám stává ve volné přírodě(!), ne někde ve městě... Možná to dělá podobnost lajkoštěněte s malým vlčkem a v lidech to vzbuzuje určité atavistické pudy, nevím, ale občas by to skutečně chtělo natočit a poslat do pořadu "Natoč to!" :-)
BohuŽel, spousta majítelů psů se domnívá, že pro jejich psa je nejlepší, pokud vůbec nikdy nepotká cizího psa a pokud nedejbože ano, tak pouze a výhradně na vodítku... Moje rada? Zkuste někde najít partu normálních pejskařů...

Zkuste nehrozit prstem ani napřaženou rukou... Toto gesto je pro psa vždy znakem agrese a pes reaguje buď útočně nebo bojácně... Stačí správný tón hlasu, vytřepání za kůži na krku nebo plácnutí přes čumák. A že je hravý, hodný a umí nádherně přivítat - tak to věřím! Jako by to byl Dino :-)

Vařená strava je u mne v podstatě maso plus příloha (rýže, těstoviny, vločky...). Ale rýže i těstoviny se přidávají pouze jako tzv. balast, tedy hmota pro naplnění žaludku a vyvolání pocitu sytosti u psa - není to ta prává "výživa" - tou je buď maso nebo granule. Míchat dohromady granule a vařenou stravu nebo zeleninu bych skutečně nedoporučoval.

P.S.: Nebojte, vlasy mi hrůzou skutečně nevstávají - nikdo z nás nemá patent na rozum a pokud Vás to potěší, tak mně každý den prožitý se psy svými nebo mých klientů dá něco nového - taky se pořád učím :-))

 

(14.2.2002)
Plemeno psa: kavkazský ovčák

Dotaz: Vazeny pane Dostal, moc se mi libi Vase stranky a uz jednou jsem se na Vas obratila o radu tykajici se mozneho souziti druheho psa stejneho plemene s kavkazskym ovcakem. A jelikoz jsem se rozhodla pro koupi stenatka tohoto plemene, pro ktereho si pristi mesic (zacatkem brezna) pojedu, byla bych rada, kdybyste mi poradil, jak postupovat v prvnich dnech spolecneho seznamovani meho 3,5 leteho psa s novym prirustkem (take pejskem).
Tesim se na Vasi odpoved!

Odpověď: Děkuji za pochvalu, moc mě potěšila:-) Budete to mít trochu těžší s plemenem jako je kavkazský ovčák... zde budou později možná boje o pozici ve smečce dosti tvrdé a bude záležet i na Vás, jak je zvládnete. Pravda je, že bude hodně záležet již na samém začátku - tedy při příchodu štěněte k již víceméně dospělému psu.

Nejdůležitější vůbec je pokud možno nedat staršímu psu důvod k žárlivosti a tedy i potenciálnímu konfliktu. Chce to, abyste pokud možno s oběma psy chodila co nejvíce na místa, která ten starší nemá zafixována jako svůj "revír" a tam oba nechala se seznamovat a budovat vzájemný vztah. Starší pes bude brát mladšího zpočátku jako štěně a bude si ho vychovávat. Bude Vám to možná připadat jako drsná výchova, ale v žádném případě do ní nezasahujte - na straně štěněte ani na straně dospělého psa. Pes je smečkové zvíře a jako takový má prioritu s druhým členem smečky spolupracovat, ne ho likvidovat. Takže i když bude usměrnění štěněte ze strany dospělého psa velmi razantní, je to v pořádku a štěně to potřebuje.

Pokud máte staršího psa v kotci, štěně mu tam zatím nedávejte - dospělý pes si musí zvyknout, že už není sám a potřebuje na to dostatek času. Ten mu dejte - potrvá to několik týdnů, nic se tu nedá uspěchat. Pokud budete chodit na procházky, berte vždy oba psy spolu a s oběma si hrajte a oběma se věnujte stejnou měrou. Bude Vás to svádět víc si hrát se štěnětem (také bude dotěrnější:-)), ale musíte to uregulovat - OBĚMA PSŮM SE MUSÍTE VĚNOVAT STEJNĚ.

Co se týká potravy - nejprve dostane dospělý, až potom štěně. Také tuto psí zákonitost dodržujte. Počítejte s tím, že štěně se požene k misce staršího psa a počítejte s tím, že ten ho dosti tvrdě vyžene...

Nechte většinu výchovy na Vašem prvním psu. On to zvládne a štěně taky. Psí výchova je tvrdá, ale pro psy jasná a přehledná... Dospělý pes (pokud není vyloženě submisivní) si štěně vychová. Tuto výchovu je dobré zpovzdálí sledovat, ale pokud možno do ní nezasahovat.

Uvidíte sama:-) Ale nebojte, zvládnete to všichni. Držím vám palce a přeju šťastnou ruku při výběru štěněte!!

 

(14.2.2002)
Plemeno psa:

Dotaz: Dobrý den, mám fenku černého kokršpaněla, půl roku starou. Ráda bych si v létě k ní pořídila ještě jednoho pejska - resp. asi fenku, štěnátko. Myslíte, že by to byl problém nebo že se by se normálně snášely? Bydlím v panelovém domě, ale byt mám velký. Moc děkuju za Váš názor a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:-) Je to hezké, že si chcete pořídit ještě jednoho pejska - moc Vám fandím! Jenom bych se přimlouval spíše za pejska než fenku - ono totiž když fenky dospějou, bývá problém... feny jsou daleko svárlivější než psi (kteří si prostě vyříkají kdo je na jakém místě ve smečkové hierarchii a tím to pro ně končí) a dokážou se servat pro každou maličkost. Opravdu. Proto bývá soužití dvou fen ve většině případů skutečně dosti problematické, dost často se musí od sebe oddělovat.

Pokud by byl pes a fena, je problém (pokud jeden z nich není kastrován) jen v době hárání - pes a fena se spolu snesou velmi dobře. I kombinace pes a pes je po vyjasnění vzájemných vztahů (samozřejmě záleží na stáří obou jedinců a jejich plemenné příslušnosti) většinou bezkonfliktní...

Nechte si to ještě projít hlavou... Vzhledem k tomu, že již máte fenku, doporučoval bych skutečně spíše psa :-)

 

(14.2.2002)
Plemeno psa: toy pudl

Dotaz: Dobrý den, tak jsem tady ještě jednou, no ještě jednou dne, všechny vaše příspěkvky jsem si vytiskla ( a byla toho pořádná hromada ) a o víkendu jsem se tím probírala. Jen bych se chtěla zeptat, jestli pro půl roční štěnátko, nejsou jen granule i když ve věší míře podávané málo. Navíc naše čubička je má spíš tak na doplnění stravy, rozhodně jich nesní za den tolik kolik by měla a potřebovala. Mužu tedy granule kombinovat s konzervou? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den - už bych ty příspěvky měl taky jednou spočítat ;-) Víte, ono by to mělo být právě naopak - granule jako základ a psí konzerva jako zpestření, i když... konzultoval jsem to i se zvěrolékaři a lidmi zabývajícími se psí výživou a názor byl jednoznačný - psí konzervy jsou pro psa z hlediska složení to nejhorší, co mu můžete dát... Jedinou výjimkou jsou kvalitní dietní konzervy, ale ty jsou zas nekřesťansky drahé. Osobně bych konzervy svým psům nikdy nedával (taky to nedělám:-)) a zažil jsem psa, který byl krmený psím konzervami a pak přešel na granule - byl to jasný kontumační výsledek ve prospěch granulí...

Klidně krmte Vaši fenečku kvalitními granulemi, tím jí rozhodně neublížíte. Pokud si vezme méně, než jí naložíte, tak si s tím vůbec nelamte hlavu - ona ví, kolik potřebuje. Jestli Vás mohu poprosit, nekombinujte tuto stravu s konzervami, to jí velmi pravděpodobně může dost drasticky rozhodit zažívání a střevní mikroflóru. Víte, jaký je nejlepší barometr trávení u psa? Množství a kvalita exkrementů. To vám prozradí o výživě Vašeho pejska úplně všechno :-)

V dobrých granulích je skutečně obsaženo vše, co štěně a později dospělý pes potřebuje. Nebojte ;-)

 

(14.2.2002)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback

Dotaz: Dobrý den, po delší pauze opět využívám služby Vaši poradny (pročítám ji však pravidelně). Vlastníme dnes již 7 a půl měsíční fenku Rhodéského ridgebacka Jessie. Jsme s ní absolutně spokojení a myslím, že náš vztah je velice dobrý. Protože jsme si s manželem o psech přečetli mnohé, pamatovali jsme si, že fenky těchto větších plemen hárají až po 12 -ti měsících svého života. Jaké překvapení však pro nás bylo (a myslím i pro Jesinku), když o víkendu začala krvácet.  Chci se zeptat, zda je tedy normální, když i velké plemeno hárá již v tomto stáří. Dále bych chtěla znát Váš názor (samozřejmě jsme konzultovali již i s veterinářem), v jaké době by byla nejvhodnější kastrace, neboť nemáme zájem o chov štěňat. Poslední otázka, kterou chci položit, je, zda při kastraci odebrat dělohu i vaječníky, nebo pouze dělohu. Děkuji za odpověď a těším se zase někdy příště.

Odpověď: Dobrý den... Postupnou domestikací psů došlo k tomu, že z původně jednou hárajícího (povětšinou na jaře) živočišného druhu se stal druh, u kterého se nelze spolehnout už ani na hárání:-). Fenky různých plemen hárají jednou, dvakrát i třikrát ročně a je jim jedno, zda je jaro, léto, podzim či zima. A je pravda, že se nelze již ani spolehnout na dobu prvního hárání. Proto, pokud se skutečně jedná u Vaší fenky o tzv. "barvení" (spolehlivě Vám to samozřejmě řekne jen veterinář), bych tuto událost vzal jako fakt a prostě se smířil s tím, že fenka dospěla dříve :-). Pouze bych rád zdůraznil, že je nutno bezpodmínečně zabránit jejímu nakrytí, protože na štěňátka je Jessie velmi mladá - dospěla sice pohlavně, ale ještě ne tělesně a případné nakrytí v tomto věku by pro ni představovalo velmi vážné zdravotní riziko...

Otázka kastrace u fen je problém. Osobně bych řekl - nekastrovat nikdy, pokud k tomu nevedou závažné zdravotní důvody (chronické záněty apod.). Ale to je jen můj ryze osobní názor z důvodu razantního zásahu do psího organismu... pokud to jinak nejde a jste rozhodnuti, pak bych nechal jednou Jessie nakrýt a odchovat vrh a teprve potom nechal provést kastraci (nebo u feny spíše sterilizaci) s tím, že by bylo vhodné odebrat oba orgány - dělohu i vaječníky. Jen tímto zásahem totiž přestane fena i hárat.

Osobní poznámka na závěr - nechte celý zákrok provést zkušeného a znalého veterináře, už jsem se setkal s fenami, kterým po neodborném odstranění vaječníků tento orgán opět zregeneroval - toto se skutečně stalo a je to jen další doklad toho, jak se umí příroda bránit...

 

(10.2.2002)
Plemeno psa: toy pudl

Dotaz: Dobrý večer, náhodou jsem při svém hledání narazila na Vaši stránku, a moc mě potěšilo, co jsem zde našla. Mám problém, máme doma krásnou 6-ti měsíční fenku toy pudlíka, je velmi až příliš řekla bych - temperamentní. Nechce chodit na vodítku,je taková malá svéhlavička. Prostě si umane a není s ní k hnutí. Co se týká poslušnosti, nevím jak jí přinutit,aby jsi sedla, pokud něco chce, a slyší povel SEDNI, utíká na gauč a tam si do rohu sedne. Ale na druhou stanu, skvěle zvládá povel čekej. Loužička, nebo spíše loužičky-další problém každodenní. Také bych prosila o radu,jakou co nejpestřejší potravu čubičce dávat,aby nestrádala. Prozatím většinou ráno dostává pacholíka, nebo sýr, před den má v misce granule a večer střídavě konzervu, nebo vařené maso se zeleninou a granulemi (obojí jak maso tak zeleninu odmítá, prostě jí nechá v misce). Děkuji za odpověd a přeju hodně hodně čtenářů.

Odpověď: Dobrý den. Díky za Váš dotaz a pochvalu "Psích stránek" :-) Vaše fenečka je jistě velice milé stvoření. Celá Vaše rodina ji má určitě ve velké oblibě a tudíž ji i dostatečně rozmazluje. Není to nic divného. A na to, že je poněkud živější, si budete muset do jisté miry zvyknout. Tak jako se různí lidské povahy, jsou různorodé i povahy psí. Ale nebojte, i tahle její abnormální živost se časem trochu zklidní. Co se týče vzpouzení se na vodítku, je i tohle v normě. Prostě se jí to nelíbí a zkouší, co všechno si může dovolit. Musíte být trpěliví, pěkně na ni mluvit a zkusit ji zabavit hrou a pamlsky. Za každou její ochotu ji odměnit dobrůtkou a hodně chválit. Pokud se na vodítku vzpouzí pokaždé a nechce se hnout z místa, nechejte jí vodítko připnuté a druhý konec prostě pusťte na zem, ať jej napřed jen tak tahá. Nebude ji to omezovat ve volném pohybu, ale zároveň si bude zvykat. Pak postupně zkoušejte brát vodítko do ruky a napřed chodit tam kam chce ona. Postupně ji pak zvykejte na to, že směr a tempo chůze budete určovat Vy.
Ve výcviku poslušnosti je to podobné. Pokud ji chcete něčemu naučit, začínejte hrou a hodně odměňujte a chvalte. Vždy však důsledně trvejte na splnění povelu, pokud jej již jednou vyslovíte. Pokud Vaše fenka už ví, co se po ní chce, klidně povel opakujte několikrát a trpělivě čekejte a vyžadujte jeho splnění. Potom opět hodně pochvalte a odměňte. V tomto směru to bude vyžadovat opravdu důslednost.
Problém s loužičkami? Tohle se také stává... I v tomto musíte být trpěliví a důslední. Pokud máte možnost, ihned ji slovně pokárejte a vyneste ven. Nebojte.Tohle se naučí každý pejsek. Každý to má už v sobě, jen k tomu musí dospět :-))
Co se týče stravy - nedoporučuji míchat granule a vařenou stravu (viz dřívější příspěvky). Můžete ale ke granulím přidat těstoviny nebo rýži pro pocit nasycení ;-)
-dl-

 

(6.2.2002)
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Dobrý den,jmenuji se Lenka O. a právě dnes jsem objevila Vaši skvělou stránku a byla bych moc ráda kdybyste mi odpověděl na pár otázek. Mám osmiměsíční fenku Terinku a bydlím na paneláku. Hodně lidí už se mě ptalo, proč si pořizuju velkého psa do bytu, že se tam trápí a potřebuje mít zahrádku. Já si to ale nemyslím, je mi líto psů uvázaných u boudy nebo na kousku zahrádky. S Terou chodím min.3xdenně na hodinovou procházku - do polí, k řece, kolem letiště. A zajímalo by mě co si o tom myslíte Vy? Terka už poslouchá docela dobře - jenže - zatím ji nemůžu pouštět hned jak vyjdu z baráku, protože uvidí lidi nebo psa a už na ně letí skákat. Přitom se snažím aby si se psama hrála co nejvíc a chodím s ní za kamarády. A při hře se psem se zatím jenom jednou stalo že ho nepoložila na lopatky,tak nevím jestli ji mám nechávat,jestli nebude moc dominantní. Jinak v polích bez rušivých okolností přiběhne okamžitě a na vodítku chodí vzorně u nohy, dokud teda něco neuvidí. Myslíte že to spraví cvičák - od kolika měsíců je vhodný? A nebo z toho vyroste?? I když si Tera zrovna hrála hodinu se psem, pak jdeme nazpátky domů, uvidí dalšího psa, začne se plížit jak kočka a trhá se na vodítku. Nebo mám na ni být přísnější? Říkám je nesmíš a zůstaň. Jinak je ale moc hodná a mazlivá. Krmím značkou Bosch-Bigger Junior. Předem moc děkuji za moje dlouhé dotazy a už se s Terinkou moc těšíme na odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za hezký mail a samozřejmě rád odpovím. Ani velký pes se v bytě netrápí, pokud mu poskytnete dostatek pohybu procházkami a vyběháním a především svoji, tedy lidskou společnost. Pes potřebuje pohyb, ale na druhou stranu až 2/3 svého života prospí. A to je činnost, kterou se normální, nestresovaný pes zabývá, pokud nejste doma... Spí a čeká až se vrátíte. Je v pohodě, protože ví, že po Vašem návratu ho čeká procházka a Vaše společnost. A psi uvázaní u boudy? Nebo sice neuvázaní, ale neznající lidskou lásku a přírodu mimo zahradu, kterou hlídají? Ne. Na rozdíl od obecného povědomí si myslím, že jakýkoliv pes s adekvátní možností vyběhání a žijící v panelákovém bytě ve společnosti své lidské smečky se má daleko lépe z hlediska svého duševního života než pes uvázaný u boudy, zavřený v kotci nebo běhající stále dokola na vymezeném areálu zahrady a znající své "pánečky" jen prostřednictvím krmení... Pes, aby byl šťastný, musí mít možnost co největšího kontaktu se svými lidmi, s jinými psy a vyběhání. Musí mít neustále dostatek podnětů. A věřte mi, že je mu úplně jedno, že spí v panelákovém bytě. Stejně si vybere to nejpohodlnější místo :-)

Nemusíte se bát, že by Terka byla nepřiměřeně dominantní. Určitě tak nesuďte podle toho, že si před ní třeba psi (teď mám na mysli psy jako samce) lehají a nechají si od ní všechno líbit. Mezi psy už to tak funguje, že pes si nechá od fenky všechno líbit... Kousání, tahání po zemi, položení na lopatky - všechno to, co by mezi dvěma psy nebo dvěma fenami spolehlivě skončilo konfliktem :-) Takže ji nechte se psy v klidu řádit. POklud to přežene, pak si ji už pes nebo jiná fenka srovnají. Musí se to sama naučit, co v psí smečce lze a co ne.

Co se týče cvičáku - no, víte, mně se osvědčilo s labradorem začínat už na 4 měsících...:-) Tím ale myslím výcvik hravou formou, ne drilem. Ale podle toho co píšete, jste na tom dobře, ten zbytek se skutečně vyladí tak na 1,5 - 2 letech, až Vaše fenka začne dospívat a celkově se zklidní. Vůbec si teď nedělejte starosti, zvládáte to podle mého názoru dobře... Pokud cvičák, tak v žádném případě ne ten klasický drilovací. Přísnost musíte dávkovat podle situace - pokud skutečně nechce poslechnout a zkouší, kam až jí povolíte, pak musíte přitvrdit - na tónu hlasu i razanci trhnutí vodítkem či vytřepání. Prostě pokud to přežene, musí na Vás vidět, že tudy cesta nevede...

Přeji Vám hodně radosti a trpělivosti sTerkou :-)))

 

(3.2.2002)
Plemeno psa: beagle

Dotaz: Dobry den, jsem mile potesena Vasi poradnou a predevsim vycerpavajicimi odpovedmi, takze i ja se obracim se svym "castecne" vyresenym problem, ktery jsem uz resila na ruznych mistech s ruznymi lidmi, ale znate to, co clovek to nazor. Problem spociva v loveckem pudu meho 2 leteho beagla a tudiz v honeni zajicku a srnek apod. Beagle ma velmi silne lovecke pudy, ale v normalnim beznem prochazkovani poukud nejsme primo v lese nebo na poli, posloucha skvele, chodime temer bez voditka , navstevujeme cvicak a mame jiz slozene zakladni zkousky ZOP a ZPU-1, myslim ze  ma ke me duveru, vetsinou cvicime vse po dobrem, velkou motivaci jsou pro nej samozrejme pamlsky. V lese chodime take navolno, pouze musim byt jako "ostriz" a neustale sledovat zda se v nasem okoli neobjevi nejaka zver. Pokud narazime napr. na srnku a ja vydam povel Ke me driv nez se rozhodne ji pronasledovat, uposlechne a neni problem. Jina situace nastene pokud ja zvire nevidim, nedam zadny povel, pak se vyda po stope a zmizi (zatim se to stalo 2x), ale nerada bych pocet uteku zvysovala. Rady jako dohonit psa a vycinit mu, mi neprijdou moc realne, protoze beagla opravdu nedohonim ani nahodou a pokud se vrati tak ho preci nemuzu potrestat, ale naopak pochvalit. Chodili jsme celkem dlouhou dobu do lesa na dlouhe stopovacce a svalne jsme vyhledavali mista se zveri, kde jsem mu opakoval povel Fuj, Nesmis pokud se za zveri rozebehl, nasledovalo skubnuti a privolani. Vysledek - pokud byl na stopovacce, zvirat si ani nevsiml, cvakla karabinka a vse bylo jinak, tedy pokud jsem ho v jednom kuse neodvolavala.Zvazovala jsem pouziti trestajiciho obojku , prosim vim ze to zamitate, alev tomto pripade mi to prijde nejucinejsi, protoze jsem si silu trestu vyzkousela sama na sobe (chapu ze pes to citi asi trosku jinak) a zda se mi to srovnatelne s fyzickym potrestanim, ktere myslim v urcite mire musi za pronasledovani zvere prijit, protoze to je tak silny pud, ze tady nejake Fuj  nestaci. Pokud pes vyrazi za zveri, zavolam ho aon  neposlechne, lze vyslat impuls trestu, ktery dostane okamzite pri cinnosti, ktera je nezadouci, takze by mel celkem rychle pochopit, ze tohle nesmi, urcite se zastavi nebo se bude divit co se deje a pak bych ho znovu privolala a pokud poslechne tak nasleduje obrovska pochvala. Vyhodu vidim v tom, ze vzroste jeho respekt, ze panicka ho muze potrestat i na dalku (psi jsou na tohle az moc chytri) a pak take , ze trest si nespoji primo se mnou jako pri potrestani napr. vytrepanim za kuzi na krku, nebo nejakym klacikem apod. Psi se pak boji pri jakemkoliv pohybu rukou a to bych nerada. Prosim jaky na to mate nazor a mate s tim nejake zkusenosti? Predem dekuji za Vasi odpoved.

Odpověď: Dobrý den, nejprve bych rád poděkoval za milé ocenění "Poradny" :-) Takže můj názor - berte jej prosím opět jako jeden z vícero možných a ryze můj osobní... Zcela s Vámi souhlasím v tom, že trestat psa v okamžiku kdy se k Vám vrátí, je naprosto špatně. Ano - je to nejjistější cesta k vytvoření vazby "Když už jsem něco provedl, tak se nebudu vracet pro trest". Je skvělé, že máte se svým beaglem takový vztah, že Vás na povel poslechne. Velmi dobrý byl i Váš postup se stopovačkou - nemylte se, má to obrovský význam, protože Váš pes VÍ, co má dělat, jen se mu NECHCE, když převládne lovecký pud...

A teď se dostáváme k jádru celé věci. Jistě sama dobře víte, k čemu byl beagle jako plemeno celá staletí šlechtěn. Ano, přesně k tomu, co by nyní dělat neměl - k sledování stopy... A teď možná řeknu slovo do pranice. Na světě existuje asi 350 psích plemen. Některá mají silně založené geny lovecké, jiní hlídací, další "gaučové"... ale všechny tyto geny jsou v daném plemeni tak silně zakódované, že je prostě nelze obrátit na druhou stranu - jako bychom chtěli u psa potlačit rozmnožovací nebo sebezáchovný pud. Právě proto byla plemena selekcí šlechtěna ke zdůraznění nebo potlačení určitých genů. Chci tím říci - beagle je tím, že Vás poslechne, pokud včas zareagujete, na hranici svých možností. Je vynikající, že Vás poslechne. Ale nemůžete v něm potlačit plemenný "lovecký pud" - ten jde zmírnit cílenou plemenitbou, ale nikoliv smazat u jedince, který už jej má v sobě. Tedy moje rada zní: berte beagla jako plemeno, které má silný lovecký pud, počítejte s tím a snažte se předcházet možným zdrojům konfliktu (chce to "oči na šťopkách" :-) ), upevňujte poslušnost, ale více pro to udělat nemůžete... Lovecký pud je natolik silný, že pes VÍ co by měl udělat z hlediska poslušnosti, ale MUSÍ se vydat po stopě ve chvíli, kdy jej nezkoriguje Váš povel - tak mu velí jeho povahové založení. Nakonec, pokud takového psa nechci, mohu si vybrat zcela jiné plemeno :-)

K onomu "trestajícímu obojku" (určitě máte na mysli na dálku ovládaný obojek vysílající elektrické impulsy) - sešlo se mi za poslední dobu více dotazů na toto téma, navíc jsem slíbil příspěvek i do jedné internetové diskuze, už bych si měl najít čas to sepsat ;-) Víte, ono to zní velmi lákavě - pes mimo dosah, jen stisknout tlačítko... Bohužel, celá tato "vymoženost" má i svou rubovou stránku. Jednak to osobně považuji za naprosto nehumánní, protože vysílat záměrně do jakéhokoliv živého tvora elektrické šoky je zvěrstvo. Za druhé - pokud toto opomineme, jak zjistíte, jaká síla impulsu je pro daného psa optimální, tedy psa Vám neusmrtí, ale bude mít žádoucí efekt? Bolest je ryze subjektivní a psi cítí bolest stejně jako lidé - jen ty prahy bolestivosti jsou u různých plemen různé a naprosto individuální... Za třetí - věřte mi, že tato forma trestu je psu naprosto cizí, nepochopitelná a může z vyrovnaného jedince vyrobit psychickou trosku. Ono je totiž potom velmi svůdné používat ono spouštěcí tlačítko při jakémkoliv prohřešku... Za čtvrté - jsem přesvědčen, že i pes stejně jako člověk si po čase vytvoří oproti elektrickým šokům určitou imunitu (jinými slovy si na danou intenzitu bolesti zvykne) a co pak? Zvyšovat intenzitu bolesti až donekonečna? A za páté - opět připomínám, že lovecký pud daný geneticky nelze u jedince zrušit! Lze jej utlumit, ale převýšením jiných PŘÍJEMNÝCH podnětů, nikdy ne BOLESTÍ bez toho, že by se z vyrovnaného psa nestal stresovaný jedinec...

Osobně si myslím, že děláte ve stávající situaci pro svého psa to nejlepší, co můžete. Řeknu to natvrdo - Vy ani Váš pes nepotřebujete elektrický obojek, k ničemu by nepomohl, naopak by zkazil to, čeho jste dosáhla. Ale znovu opakuji - berte to prosím jen jako jeden názor z mnoha...:-)

 

(3.2.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Přeji pěkný den, našemu Aresovi budou čtyři měsíce. Že ještě loužičkuje u nás, to Vám asi nemusím psát (i když se pilně učíme a ráno už číhá, kdy vezmu vodítko..., přes den je mu to jedno. Když si hraje a rozdovádím ho, třeba třikrát nenápadně zmizí.) Chuť má stejnou, měl by žrát o něco víc, ale asi mu to stačí. Jenom mě trápí tradiční věc: tahání na vodítku. A neradte mi prosím nějaké škubání vodítkem. To na Areska nefunguje, mám to vyzkoušené. Neznáte nějaký jiný fígl? Když škubnu vodítkem, Ares počká, a vyrazí zas. A to jdeme z procházky domů a vyběhaný je dost. Dál mě trápí jeho bojácnost. Když vidí psa (stačí malinkej bišonek, velkýho jsme ještě nepotkali) může se uškrtit, protože chce zdrhnout. Když ho mám puštěnýho, přiběhne ke mně a roztomile se schová za mě. Jenom jeden kokr ze sídliště mu tolik nevadil. Vždycky na metr k němu, vrtěl ocáskem a chtěl si hrát, ale jen se kokr pohnul, utekl ke mně. Jinak na zavolání zatím vždycky přiběhne, ale většinou moc daleko ode mě nejde.A z ostatních velkých zlatých retrívrů má hroznej strach. Oni se škrtí na vodítku, chtěli by si hrát a ten náš kňučí a zdrhá ke mně a nebo pryč.
Ještě jeden dotaz, ze zvědavosti. Když jsme si ho s přítelem vybírali, vzali jsme si nejsvětlejší štěně. Matka byla hodně tmavá, otec smetanové břicho a zlatý hřbet. Ares je bílý s kávovým pruhem na zádech. Potkali jsme ZR fenku, kávové barvy. Dali jsme se do řeči s paní a ona mi prozradila, že chtěli hodně zlatou,a tak si vybrali nejtmavší štěně, ale ona že je jen do kávova. Co myslíte, ztmavne nám hodně nebo ne? Jak vypadal Dino ve čtyřech měsících? Na tuhle otázku mi nemusíte odpovídat, je to jen moje zvědavost.
Zatím nashledanou a já se zase nejspíš ozvu.

Odpověď: Pěkný den i Vám... Asi Vás budu zlobit :-) Nadále totiž trvám na své radě ohledně učení chůze na vodítku. Ovšem celá věc má jeden podstatný háček... víte jaký? Nemůžete od čtyřměsíčního štěněte očekávat, že bude umět a bude ochotno chodit u nohy. Skutečně ne. Čtyřměsíční psí mládě je plné energie, rtuťová kulíčka, sto čertíků ve psím kožiše. Prostě při nejlepší vůli nemá na to, aby ukázněně chodilo u nohyu, protože je rozptyluje tisíc věcí okolo. Na druhou stranu je vhodné už je učit, co to znamená povel "K noze!" následovaný škubnutím vodítka. Ano, toto je jeden ze cviků, který přinese výsledek až později, ale už v této době se začíná ve štěněcí hlavičce vytvářet onen důležitý spoj... Žádný jiný fígl není. Pokud jej máte na vodítku, pak na krátkém (ne že tahá někde 5m před Vámi na Flexo-vodítku) a pokud hodně tahá, usměrnit povelem "K noze!" a důrazným škubnutím vodítka. Vydržte :-)

Ta "bojácnost" - mezi psy jej nechte běhat navolno, ať si zvykne, že psí záležitosti si musí řešit sám. Opět - je to mladý pejsek, musí se spoustu věcí naučit a samozřejmě je teď opatrnější. Pokud mu dáte možnost běhat se psy, učit se psí hierarchii a budovat si vlastní sebevědomí, je to to nejlepší a jediné, co v tomto směru pro něj můžete udělat. Vše se srovná, nebojte. Ale mezi psy MUSÍ být navolno. NIKDY ne na vodítku, jinak se z něj skutečně může stát přehnaně bojácný nabo naopak agresivní jedinec...

Ohledně barvy - Dino byl jako štěně také světlý a dnes má krásně zlaté zbarvení... Prozradím Vám malý trik: podívejte se Aresovi na zbarvení řas a konců uší. Zhruba takový bude mít nejtmavší odstín srsti... :-)

 

(3.2.2002)
Plemeno psa: kříženec

Dotaz: Přeji hezký den. Chtěla jsem Vás poprosit o radu ohledně našeho křížence a výcviku. Je to fenka, má asi 55cm v kohoutku, vypadá tak trochu jako zmenšenina vlkodava, ale lidi jí typují za předka možná i briarda a když byla štěně a měla kratší srst, měla obličej podobný malinoisovi. Je to opravdu velmi neurčitelný kříženec, ale má dobré povahové vlastnosti. V březnu jí budou dva roky, je stále velice veselá a hravá, velmi dobře se učí a je hodně tvárná poslušná a temperamentní. Miluje lidi a se psy také vychází dobře. Ráda bych věděla, jestli se lze s takovýmto pejskem věnovat výcviku obrany. Základní poslušnost má zvládnutou. Neprojevuje žádnou nedůvěřivost vůči lidem, ale občas ji doma zneklidní zvuky za dveřmi a běží k nim s hlubokým vrčením a štěkotem, jako když říká: "Dej si na mě pozor, jsem moc zlej pes" Samozřejmě jestli by se pak případného lupiče jala zneškodnit olizováním a radostným rozvalováním se na zádech nebo by se snažila skutečně nějakým způsobem bránit, to netuším. Myslíte, že bych i s takovým optimistickým a důvěřivým psem jako je ona mohla výcvik obrany zkusit? Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Hezký den :-) Důležité asi vždy je si ujasnit, co si vlastně pod pojmem "výcvik obrany" představujeme a co od něj očekáváme. Zda klasický výcvik, tedy zákus do rukávu, vyštěkávání a zadržení "pachatele", nebo zda jde o to otestovat si svého psa a budovat jeho sebejistotu, nikoliv rozvíjet agresivitu a zlobu. Přiznávám, že nejsem zastáncem klasického pojetí obrany, protože ve psu vytváří stereotypní návyky a v případě skutečného ohrožení a trochu znalého protivníka na to již nejeden pes doplatil životem.

Pokud má pes skutečně v povaze lásku a důvěru k lidem, pak to nejhorší, co lze udělat, je chodit s ním na klasickou obranu. Jsem každopádně pro to, aby pes dokázal svého pána v případě nutnosti bránit, ne aby se s kňučením schovával za jeho záda. Ale věřte, že pes velmi dobře pozná, kdy se jedná o skutečné nebezpečí a v případě nutnosti zareaguje s takovou razancí, že překvapí i svého majitele (znám konkrétně od lidí ze svého okolí připad labradora a "dobromyslného médi", v té době ještě štěněte bernského salašnického psa, pár věcí jsem si ověřil i u svého zlatého retrívra Dina), naopak znám i případ totálního selhání psa se zkouškami z výkonu... Chci tím říci - u psa jako máte Vy, je daleko důležitější rozvinout jeho vztah a důvěru k Vám a posilovat jeho sebevědomí - ne cviky obrany, ale spíše hravou formou, hrou "na kořist" (házení aportu, přetahování se o něj apod.). Výcvik obrany bych skutečně u takto povahově založeného psa nedoporučoval.

Jak sama píšete, dokáže vyhodnotit neobvyklé chování za dveřmi a patřičně na ně reagovat. Jestli by lupiče zneškodnil olizováním - možná, ale myslím, že každý trochu soudný adept na toto povolání si rozmyslí, pokud za dveřmi uslyší štěkat nebo vrčet psa. A domnívám se, že každý pes, malý či velký, dokáže rozpoznat v člověku velmi rychle a spolehlivě negativní emoce a dát najevo svůj názor... Dost často se zapomíná na fakt, že pes stále zůstal šelmou, možná domestikovanou, ale s přírodními instinkty. Věřme svým psům, že nás dokáží bránit sami od sebe - my jim jen musíme dát k tomu motivaci :-)

 

(29.1.2002)
Plemeno psa: krizenec (jezevcik +?)

Dotaz: Mame doma temer 5-ti mesicni stene, bydli u nas neco pres tri mesice a stale mame problem s louzickami. Nektery den se nam uz zdaril bez louzicek, ale vetsinou se 1-2 objevi a to treba pul hodiny po venceni. Nastydla neni. Mam dojem, jako by zalezelo na "nalade".
A jeste se chci zeptat, jestli je nejak mozne ji naucit, aby si "rekla", ze chce ven (babiccina fenka zacne vzdycky knikat, nekteri psi postavaji u dveri nebo na ne skrabou, nase Kari nenapadne odejde, jako kdyz si jde lehnout do pelisku a pak clovek slapne do louze :-)
Dekuji moc (uz jenom za moznost se zeptat), mejte se krasne.

Odpověď: S tímto problémem se potýkají všichni majitelé štěňátek :-). Není na tom nic zvláštního, že se psí miminka "počůrávají" . Je to zcela běžný a normální jev u všech štěňat. Pes, jakožto jeden z mnoha živočišných druhů je velice čistotný a tudíž, pokud může, neudělá svoji potřebu ve svém vlastním teritoriu, natož ve své svém vlastním pelechu. Všimněte si, že ani Vaše štěňátko se nevyčůrá do pelíšku, ale vždy mimo něj. Tohle už dokáže rozlišit. Zatím si však plně neuvědomuje hranice svého teritoria (celého bytu) a tudíž se občas stane, že tohle pravidlo poruší.
K tomuto prostě musí dospět. Vaše Karinka ještě nedospěla do tohoto stavu a proto ještě občas loužičky dělat bude. Buďte k ní nadále dostatečně tpěliví a každou potřebu udělanou venku náležitě odměňte a ohodnoťte. Loužičku udělanou doma okomentujte a projevte slovní nevůli k takovému chování. Nebojte. Váš pejsek je na dobré cestě všechno zvládnout. Časem si Kari sama zvolí způsob, jak Vám dát najevo, že potřebuje ven :-))
Přeji Vám hodně spokojenosti a radosti z Vašeho pejska.
-dl-

 

(27.1.2002)
Plemeno psa: trpasličí jezevčík

Dotaz: Děkuji Vám za předchozí odpovědi z 21.1.02. Ještě bych chtěla poprosit o jednu odpověď. Jelikož vím, že jezevčíci jsou "pažraví" - jak říká náš veterinář - a taky z vlastní zkušenosti, nejsem si jistá jak moc našeho Mikyho krmit, aby se z něho nestal tlustý váleček, které občas potkávám na ulici. Mikymu je 1 rok, nevím tedy, jestli ho mám krmit jako dospělého psa nebo mu ještě přilepšovat jako štěňátku. Názory se různí. Někdo tvrdí, že malí (nemyslím věkově) psi by se měli krmit raději 2x denně, ale menší porce. Někdo zase tvrdí, že jedna porce večer stačí. Nechtěla bych ho překrmovat, ale nikdy nevím, jaká porce by mu měla stačit. Je v pořádku když ho krmím po vycházce? Slyšela jsem názor, že když se pes nají a pak si jde lehnout, střeva nepracují tak aktivně a může dojít k ucpání střev. Děkuji.

Odpověď: Jezevčík je stejně jako naprostá většina malých plemen v jednom roce již dospělý pes. Proto ho můžeme už jako dospělého i krmit, není zapotřebí mu přilepšovat tak jako když byl ještě štěně. Osobně si myslím, že z hlediska trávení je lépe krmit psa 2x denně - ráno zhruba 1/3 denní dávky a večer zhruba 2/3 denní dávky. Krmení se lépe stráví a nezatěžuje tolik trávicí trakt psa. Navíc je to vhodné i z hlediska prevence torze žaludku - jak píšu jinde, není to jen a pouze problém velkých plemen, na liberecké veterině už operovali i jezevčíka s přetočením žaludku!

Každý pes, když se nažere, tak si jde lehnout a v klidu tráví. Opět z hlediska již zmiňované torze pes po krmení MUSÍ být aspoň 1-1,5 hodiny v klidu! Takže pokud Vašeho pejska krmíte po vycházce, je to naprosto v pořádku. Správná práce střeva, kde pes tráví, je podmíněna střevní mikroflórou a dostatkem vláknin v potravě. Navíc potrava prochází trávicím traktem psa zhruba 3 dny, takže mezitím se střeva spolehlivě "rozhýbou" :-)

Co se týče krmných dávek, je vždy nutno citlivě odhadnout správný soulad mezi množstvím potravy na jedné straně a vyběháním psa na straně druhé. Je opravdu tristní pohled na šourající se válečky (a velmi často to bývají právě jezevčíci), které se sotva pohybují a funí jak parní lokomotiva. Těchto psů různých plemen potkávám dost... vždycky je mi jich strašně líto, protože jim jejich "pánečkové" drasticky zkrátili a ztížili život. Ono je to jako u lidí - co do sebe dostanu, to zas musím vyběhat. Takže stačí sledovat svého psa a v případě potřeby ubrat krmnou dávku a přidat pohyb. Jezevčík je od přírody pohyblivý chlapík, pokud mu dáte možnost, bude běhat jako blázen a bude neskutečně spokojený :-)

 

(27.1.2002)
Plemeno psa:

Dotaz: Dobry den, rada bych vas pozadala o radu ohledne vyberu plemene. Je mi 23 let, urcite zkusenosti s vycvikem jiz mam, s nem. ovcakem mych rodicu jsem zvladla ZVV1. Ted jsem se vsak odstehovala a nezbyva mi, nez si poridit pejska vlastniho. Takze: bydlim v Praze, v panelovem dome. Potrebuji psa sportovnejsiho, ktery rad dlouhe prochazky a nebude mu vadit panelak. Pejska chci na vycvik, rada bych plemeno, ktere mne v pripade potreby ochrani, ale nebude zbytecne agresivni. Pokud mi muzete s vyberem pomoci, velice vam dekuji predem. Preji vam hezky den a mnoho uspechu ve vasi praci.

Odpověď: Dobrý a hezký den... Samozřejmě se pokusím Vám s výběrem pomoci. Takže - sportovní, dlouhé procházky, bydlení v paneláku, možný výcvik, obranář. Jako nejvhodnější kandidát mi přijde plemeno

  • BELGICKÝ OVČÁK (krátkosrstá varieta "Malinois")

Dál dávám k posouzení plemena

  • STŘEDNÍ nebo VELKÝ KNÍRAČ
  • PITBULTERIÉR nebo BULTERIÉR (i když zde byste měla možná problémy se sousedy :-) )
  • BOXER (ten ovšem není vzhledem k plemenným predispozicím vhodný na dlouhé procházky nebo horské túry)
  • HOWAVART
  • AKITA INU

Věřím, že Vám tento seznam při Vaší volbě pomůže... Přeji šťastnou ruku při výběru - pokud bych mohl ještě pomoci nebo poradit, rád to udělám :-)

 

(27.1.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Všechno nej v novém roce. Náš Falco už oslavil své první narozeniny. Daří se mu dobře a trošku se zklidnil. Problém nám ale stále dělá skákání při uvítání. Víme, že to dělá z radosti. pokoušeli jsme se držet Vaší rady a zvedat koleno a pokáráním. Bohužel Falko jako by v tu chvíli nevnímal. Najenže je při výskoku už větší než já, ale take se snaží chytit mou ruku do pusy a někam mě táhnout. Jaká je ještě jiná výchovná metoda? Děkuji Kate, Šimon, Falco.

Odpověď: Všechno NEJ i vám:-) Víte, zlatí retrívři už jsou takoví. Pokud mají radost, umějí ji dát patřičně najevo. Zároveň jsou trochu jako sloni v porcelánu, takže jejich vítání někdy může člověku připadat neadekvátní. Ale věřte mi, že je to jedna z věcí, kdy nemá smysl používat ostřejší metody... Zlatý retrívr vítá bouřlivě, hlavně jako mladý pes, kdy se k tomu přidá i štěněcí rozvernost a rozpustilost. K tomu patří i to, že chytne Vaši ruku do tlamy. Nesleduje tím nic špatného, je to jen rozpustilost. Zkuste mu někdy dát šanci, ať Vás někam odtáhne. Schválně. Kam to bude:-)?

Protože jsem svého Dina také nehodlal deptat tím, že mu budu zakazovat jeho přirozenou radost z toho, že mne vidí (ani sobě :-) ), zkusil jsem jinou věc, která se mi dost osvědčila. Naučil jsem ho, že po každém mém návratu domů dostane nějakou dobrůtku, i za to, že během mé nepřítomnosti byl hodný a čekal na mě. Takže otevřu dveře, Dino jde na zadní, olízne mě, pohladím ho, pochválím, řeknu "Hodný! Dáme dobrůtku!", Dino si sedne, dostane dobrůtku a vítací ceremoniál jest tímto oficiálně ukončen... Úplně stejně to funguje i s mým dnes 5-měsíčním Shadowem. Je to můj osobní názor i přístup, ale myslím si, že pokud vás Váš pejsek bouřlivě přivítá, je to mnohdy to nejkrásnější z celého dne. Zažil jsem i psy a majitele, kdy jejich pes nejevil po jejich příchodu sebemenší radost a vždy to byla spolehlivá indikace, že něco není v pořádku.

Ještě na závěr: nikdy jsem neměl problém s tím, že by Dino skákal na cizí lidi. Takhle vítá pouze mne nebo někoho, koho mám rád já a tím pádem i on, protože to samozřejmě vycítí. Takže - nechte Falca projevit jeho radost...:-))

 

(27.1.2002)
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Dobrý den, chtěl bych vám opět moc poděkovat za velmi užitečné rady. Vlastníme 11 měsíční fenku Labradora. Chtěl bych se zeptat na poněkud neobvyklý dotaz. A to, z jakého důvodu by mohla naše fenka mít tak povislé bříško. Dříve mi to vůbec nepřišlo, ale už se mi asi tři lidé venku ptali, zda měla teď někdy štěnátka. To mě trochu zaskočilo,a proto jsem se rozhodl vás požádat o názor. Co se týká krmení, tak krmíme granulemi (Bosh), někdy kuřecí konzervu (Darling) s těstovinami či vločkami, dávkujeme dle návodu a stejně většinou ještě trochu nechá. Potom podáváme vitamíny a jako pamlsky dostává tyčinky (bůvolí kůže). Myslím, že má hodně pohybu, kdy kromě procházek s ní chodím i 2 týdně běhat. Jinak celkově vůbec není silná. Předem vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, vskutku se jedná o neobvyklý dotaz...:-) Ale chtěl bych Vás uklidnit. V 11 měsících je labrador stále ještě "nehotový" pes z hlediska tělesné stavby i duševního vývinu. Počítejte s tím, že do zhruba 2-2,5 let věku se Vaše fenka bude ještě osvalovat, bude se jí dotvářet celková postava. Navíc v dnešní době najdete labradory na jedné straně silného a podsaditého a na straně druhé i značně subtilnějšího rázu. Fenka může mít skutečně na břiše povislou kůži i bez toho, že by měla štěňata.

Z hlediska výživy si myslím, že nic nezanedbáváte, ani z hlediska pohybu. To vše je v pořádku.

Pro jistotu bych doporučil ještě návštěvu veterináře, aby ji prohmatal z hlediska uložení vnitřních orgánů. Pokud shledá vše v pořádku, pak bych se povislým bříškem vůbec netrápil :-)

 

(24.1.2002)
Plemeno psa: belgický ovčák - malinois

Dotaz: Četla jsem článek na Vaší stránce "Proč nepoužívat ostnatý obojek" a ráda bych se Vás na něco zeptala. Mé fence jsou 2 roky, ujala jsem se jejího výcviku, protože nikdo jiný neměl čas. Jenže hned ze začátku jsem udělala velkou chybu, což jsem v té době jako amatér netušila. Koupila jsem ostnáč v domění, že jinak psa nezvládnu. Brzy jsem ale zjistila svůj omyl. Anne začala projevovat známky strachu a náladovost. Má stále plno elánu a chuť se učit, za což ji obdivuji, ale vím, že jsem zčásti potlačila její osobnost a že mě sice má rádá, jenže mě uznává ze strachu, což mě velice mrzí. Prosím poraďte mi jak napravit škody, které jsem napáchala jestli to vůbec jde a jak mám v psovi znovu osobnost rozvinout a zvýšit její sebedůvěru? Ostnáč už dávno letěl do popelnce, ale vím, že to co napáchal tak rychle odstranit nepůjde. Prosím poraďte.

Odpověď: Dobrý den. Je moc dobře, že jste si přečetla Psí stránky a začala pohlížet na svého pejska z trošku jiného úhlu. Máte naprostou pravdu. Dobře ovladatelný pes,nemusí být pes zlomený bez vlastní osobnosti. Je moc dobře,že jste ostnatý obojek vyhodila. Opravdu je k ničemu. Pokud chcete, aby Vás váš pejsek poslouchal s radostí, musíte si napřed nabýt jeho důvěru. Nic není ztraceno a vše jde ještě napravit.
Bude to od Vás vyžadovat hodně trpělivosti a lásky k vaší psí slečně. Choďte s ní hodně ven, nechávejte jí dostatek prostoru pro její vlastní aktivity (běháni bez vodítka,očicháváni křoví a pod. :-) ). Hodně si s ní hrejte a v žádném případě nekárejte ani netrestejte za špatné splnění povelu. Zlostně nekřičte. Raději počkejte nebo cvik napravte, ale hlavně hodně chvalte a odměňujte pamlsky. Neprovádějte cviky v krátkých intervalech a psa nedrilujte.
Budete potřebovat hodně trpělivosti,neboť Vaše Annie to zřejmě na Vás začne zkoušet z té druhé strany. Zkusí míň poslouchat a víc se věnovat svým záležitostem venku. Prosím v žádném případě ani v této situaci ji netrestejte ani nehubujte. Věřte jí a buďte v pohodě. Za krátkou dobu poznáte jak se začne měnit. Annie ve Vás nabyde znovu důvěru a pak už to půjde samo.

Moc Vám oběma držím palce :-)
-dl-

 

(21.1.2002)
Plemeno psa: dobrman

Dotaz: Dobrý den,nevím už si rady s mojí 10měsíční fenkou dobrmana.Máme 3 koně a chodíme s nima každý den, nejradši bych jí brala sebou,ale honí nám je a kouše do nohou. Prostě se nedá odvolat. Když je na vodítku tak si jich ani nevšimne, ale jak se pustí - katastrofa. Tak nevím jak dál. Přemýšlela jsem o elektrickém obojku, ale stojí moc peněz.Prosím zkuste mě nějak poradit. Je mi jí líto, když nemůže jít se mnou. P.S. Je ale vychovaná. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, samozřejmě rád poradím... Elektrický obojek zavrhněme. Chci o tomto "donucovacím prostředku" napsat samostatný článek - tam podrobněji rozeberu všechna pro a proti.

Jedna z možností je, že se Vaší fence stane případ, o kterém mi kdosi vyprávěl. Taky měl fenku, shodou okolností také dobrmana. A jednou na procházce potkali ohradu s několika kousky hovězího dobytka... A fenka měla nápad, že je bude kousat do nohou... Konec je tristní. Vyražené zuby v dolní čelisti po kopanci zadní nohy dobytčete.

Kůň má přeci jen větší razanci kopu. Mohlo by to skončit hůře. Takže také zavrhneme, že?

Tak tu máme poslední možnost. A tou je zvládnutí odvolání. Musíte být schopná fenku odvolat na 200% - jakmile vystartuje směrem ke koním, okamžitě reagujte, ostrým jasným povelem "Ke mně!" nebo "Zpátky!". Jakmile se vrátí, hodně ji chvalte, dejte jí nějakou dobrůtku a opět povel "Volno!". Rozběhne se ke koním - přivolat. Bude to trvat nějakou dobu, než si to spojí. Ve Vaší fence musí převládnout Vaše přitažlivost (pochvala, odměna) nad přitažlivostí koní. Bude to těžké, protože koně pro ni představují kořist, něco, co se dá honit a co před ní utíká...

A udělejte ještě jednu věc, ta je velmi důležitá. Berte fenku do stájí, aby si na koně co nejvíce zvykla. Jednoduše řečeno - aby jí zevšedněli a stali se přirozenou nevzrušující součástí jejího okolí... Ale taky to bude chtít čas, dost času. Vydržte. Půjde to :-)

 

(21.1.2002)
Plemeno psa: rhodézský ridgeback

Dotaz: Dobrý den, nejdříve bych Vám ráda popřála vše nejlepší do nového roku a prosím Vás o radu, co s problémovým chováním našeho pejska. Moji rodiče si před 2 lety pořídili štěnátko rhodézského ridgebacka (s PP) z velmi kvalitního chovu, s předpokladem velmi pěkného exteriéru a dobrého chování. Z ridgebaččího štěnátka vyrostl opravdu krásný, silný pes, který je společenský, hravý a poslušný, to ale jen do té doby, než spatří jiného psa (ne fenku, s těmi si hraje každý den). Bez jakéhokoliv důvodu, aniž by si cizího psa očichal, preventivně na každého "vyjíždí". Další věcí, úzce s tím související, je chůze na vodítku. Jakmile vyrazíme na procházku a potkáme, nebo jen v dálce zadlédneme psa, je naprosto běsný a nezvladatelný. Táhne, vrčí, zmítá se na vodítku, pokaždé zkoušíme odvést jeho pozornost (např. povelem sedni, nabídnutou dobrůtkou a neustálým opakováním fuj a nesmíš!), ale je to bezvýsledné. Když však cizí pes přejde, jeho vrčení se změní spíše v kňučení, takže to vypadá, jakoby si s ním chtěl najednou hrát. Někdy mám pocit, že vodítko a neustálé okřikování fuj je pes, nesmíš! na něj působí jako spouštěč agresivního chování. Navštívili jsme i odborníka, který nás ujistil, že náš pes rozhodně agresivní není, že je velmi dominantní, a že nejlepší způsob, jak toto chování zmírnit nebo úplně odstranit, je navštěvovat např. cvičák, aby si zvykl na společnost cizích, vycvičených psů, kde ho máme vypustit  s košíkem i za cenu toho, že doje ke rvačce. Na druhé straně je tu známý, zkušený kynolog, který s ním společně se svým psem už dva měsíce praktikuje cvičení,při kterém jsou oba psi na vodítku, společně cvičí nejrůznější povely a poslušnost. Má to prý odstranit problémy s taháním na vodítku a potlačit jeho dominanci. Věcí, která mě však zaráží, je to, že se během tohoto cvičení nemá stýkat s jinými psy (s fenkami ano). Můžete mi prosím poradit, co si o těchto dvou odlišných způsobech výcviku myslíte, popř. k jakému se máme přiklonit? Děkuji. Lucka.

Odpověď: Děkuji za přání - také přeji vše nejlepší do roku 2002 :-) Takže můj osobní názor: jsem přesvědčený, že pokud má mít pes zdravé sociální chování, pak je nutné, aby jako smečkové zvíře měl dostatek kontaktu se svým druhem - tedy jinými psy. Pokud bude v izolaci, pak se u něj nutně musí vyvinout agresivní chování... Jednoznačně se přikláním k názoru onoho odborníka, který Vám doporučil návštěvu cvičáku, i za cenu toho, že se Váš pes několikrát porve, než pochopí, že existují určitá psí pravidla. Myslím si totéž. Drilování na vodítku nezdravou sebedůvěru psa jen posílí - pokud bych chtěl vychovat ostrého agresivního psa nesnášenlivého k jiným jedincům svého druhu, udělal bych přesně to, co Váš známý. (Jiná věc je, že takto vedený výcvik a výchovu neuznávám. Pokud by za mnou někdo přišel s tímto požadavkem, slušně bych ho odkázal na někoho jiného...)

Takže jinými slovy - dejte na radu č.1. Neznám přesné pozadí, ale stala se chyba někde v procesu socializace. Pes ve štěněcím věku zkouší, co si může dovolit a často se snaží vyjíždět na dospělé psy - prostě ještě neví, učí se. Dospělý pes takto drzé štěně neagresivně, leč důrazně odkáže do patřičných mezí. A štěně si to pamatuje. Učí se, že existuje něco jako smečková hierarchie, že i mezi psy se něco smí a něco ne. Váš pes potřebuje toto dohnat. Takže jej nechte na cvičáku vyběhat s jinými psy, ti si ho už srovnají. Bude to možná zpočátku vypadat hrůzostrašně, ale čim dříve toto uděláte, tím lépe pro vás i pro Vašeho pejska. A vůbec si ho během "vyjasňování kompetencí" nevšímejte... Nesmí mít pocit, že stojíte za ním a že může počítat s Vaší podporou. Takže žádné vodítko, žádné povzbuzování, žádný pohled. Bude to jen na něm.

Držím palce :-)

 

(21.1.2002)
Plemeno psa: drsnosrstý trpasličí jezevčík

Dotaz: Mám dva dotazy:

1. Bydlíme v době se zahradou. Mikyho jsme si přinesli jako dvouměsíční štěně v zimě v únoru, takže jako malé štěňátko zůstával doma i době kdy jsme v práci. V létě jsme měli pocit, že je škoda, aby byl zavřený v domě, když máme za domem dvorek se zahradou, tak jsme ho začali dávat na dvůr, kde má sestra ještě jednoho pejska, který je venku celoročně. S příchodem z práce a následné procházce, šel samozřejmě se mnou do domu, protože chce být s námi a my s ním. V domě ale spával i v létě. Co se týká venčení a procházek, tak jsme s ním chodily ven úplně stejně, jako by celé dopoledne byl zavřený doma, protože dle toho jak byl ospalý a přeležený, když jsem po příchodu z práce za ním přišla, je jasné, že celé dopoledne stejně prospal v boudě a na zahradě snad ani nebyl:-) S příchodem zimy a klesající teplotou jsme pejska zase, v době kdy jsme v práci, začali nechávat doma. Vše proběhlo nad očekávání dobře i když jsme měli strach z toho, že se přes léto na dvorku pokazí - co se týká čistoty. Takže není skoro na co se ptát, přesto by mě zajímalo, jestli je pro psa přes zimu lepší, že ho necháme zavřeného doma v teple (náš model) nebo zda se pes dokáže vyrovnat v zimě s tak velkým teplotním rozdílem (nemyslím procházky, ale neaktivním poleháváním v boudě).

2. Ačkoli je Miky doma čistotný a nějakou „neplechu“ co se týká čistoty provedl doma jen jako štěňátko, stalo se mi za poslední 2 měsíce 3x, že na návštěvě najedou zvedl nožičku ke květináči nebo u rohu. Byl ale vyvenčený cca hodinu před tím. Chceme ho brát s sebou, když už je celé dopoledne sám a my náhodou někam jedeme, ale je to na ostudu. Každý není milovníkem psů doma na koberci v obýváku a ještě čůrajících.

Děkuji.

Odpověď: Zde jsou odpovědi:

  1. Pes se samozřejmě dokáže vyrovnat s poměrně velkými teplotními rozdíly (teď mám na mysli psy nepřešlechtěné, například mops a jiná plemena s extrémně zkrácenou čenichovou partií mají velké problémy v zimě i v létě - čenich mimo jiné totiž slouží i k ohřátí vdechovaného vzduchu na "provozní teplotu") a je jen vhodné jej nezchoulostivět - i to neaktivní polehávání v boudě není na škodu. Pokud by pes neměl možnost v zimním období být dostatečně venku a byl držen v teplém prostředí, pak to poznáte i na srsti - nevytvoří se ta správná zimní podsada, pes bude línat, a pak mu samozřejmě venku zima svědčit nebude... Klidně jej nechte přes zimu venku, pokud má k dispozici zateplenou boudu, pak mu nevadí ani extrémně velké mrazy.
  2. Tohle pes obvykle dělá ze dvou důvodů - buď se snaží "přeznačkovat" jiného psa, pokud jej na návštěvě cítí, nebo se na sebe snaží tímto způsobem upoutat pozornost. Pokud bude značkovat z důvodu upoutání pozornosti, pak (já vím, je to těžké) jej při této činnosti důsledně ignorujte. Nesmí získat pocit, že si tímto způseobem vynutí Vaši pozornost.
    Na druhou stranu, lepší je vždy prevence, že? Takže svého pejska i na návštěvě čas od času pohlaďte, podrbejte, dejte pamlsek - prostě dávejte mu najevo, že o něm víte a že se mu věnujete. Pak nebude mít potřebu vynucovat si pozornost značkováním nebo jiným zlobením... Zkuste to - uvidíte, jak to pomůže :-)

 

(21.1.2002)
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Krásný dobrý den, přeji Vám i Vašim psím kamamrádům hodně radosti i spokojenosti v novém roce a Vašim stránkám spoustu nadšených čtenářů. Děkuji za všechny předešlé rady a znovu (a jistě ne naposled) se ozývám s prosbou. Zřejmě se dostáváme do další fáze dospívání, pejskovi teď bude 5 měsíců a právě se nám vyměnil chrup. Začíná být velmi svéhlavý, naučené pokyny zvládá sice perfektně a je ochoten spolupracovat, ale pouze "když se mu chce", tedy, nezabývá-li se něčím jiným. Je-li ale něčím zaujat (např. čmuchá na zahradě nebo si hraje s jiným psem), odmítá poslechnout (většinou se jedna o povel "ke mně") a když se přiblížíme, jako že si pro něj jdeme, uhýbá a utíká před námi, jako by si hrál. Jak mu dát jednoznačně najevo, že tohle není hra a uvést ho do patřičných mezí, když ho nechceme kárat v okamžiku, kdy nakonec příjde a je celý nadšený, jaká to byla legrace? (Tento jev je nepříjemný zejména v tomto období, když ho v noci pustíme na zahradu kvůli potřebě a když si toto odbyde a je něčím zaujat, nechce se mu domů. Honit ho v zimě v pyžamu po zahradě se zase nechce nám.... :-) a nechat ho venku do rána nám příjde vzhledem k nízkým nočním teplotám dost drsné. Na procházkách je situace podobná: Celou dobu ochotně na zavolání přibíhá (vždy dostane odměnu), ale v okamžiku kdy potkáme například cyklistu, naprosto nás ignoruje a věnuje se jen jemu. Což většinou není příjemné ani cyklistovi ani nám :-)
Další otázka vyplývá z té první: Od jakého věku je vhodné jít se štěnětem na "cvičák"?
A ještě poslední dotaz: Přes den je pejsek na zahradě, ale teď v zimě mu pochopitelně zamrzá voda v misce. Vydrží to bez ní půl dne bez nějakých potíží?
Mnohokrát děkuji za jistě přínosné rady a ještě jednou přeji jen to nejlepší.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji za hezké přání, i já Vám a Vašemu pejskovi přeji jen to nejlepší a hodně radosti:-) Na Váš první problém je recept poměrně jednoduchý - je nejvyšší čas začít se psím "zaměstnáním", tedy výcvikem poslušnosti. Pokud je dobře veden, upevní vazbu psa na Vás jako psovoda a především se pejsek naučí poslouchat povely... Pes cvičí rád (pokud se nejedná o dril) a sám má radost, pokud se mu vede :-) Takže - najděte dobrý "cvičák", navštěvujte jej a upevňujte povelové návyky i během společných procházek. Navštěva cvičáku má i tu výhodu, že se pes naučí poslouchat za situací, kdy jsou kolem jiné podněty - psi, lidé...

U většiny plemen se mi osobně osvědčilo, pokud majitel začal se svým pejskem chodit od dokončeného 4.měsíce. Štěně již velmi dobře chápe a zároveň ještě není příliš vzpurné :-)) Pokud v té době pochopí základy, má to do budoucna cenu zlata.

Půl dne pejsek bez vody vydrží. Dejte mu vždy možnost napít se dostatečně před a po Vaší nepřítomnosti, pak bude vše v pohodě - půl dne není tak dlouhá doba.

Vše nejlepší a doufám, že jsem i tentokrát pomohl...:-)

 

(3.1.2002)
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Dobrý den, možná můj dotaz bude znít dost zvláštně. Ale opravdu mě to zajímá, takže bych vás ráda požádala o odpověď. Vlastním 10-ti měsíční fenku Labradora (zlatá srst). Od narození má čumáček černé barvy, ale asi od 9 měsíce jí začíná růžovet. Původně jsem si myslela, že je to normální, protože většinu Labradorů, které znám, mají v dospělosti také růžový čumáček. Ale když jsem se podívala do knih, tak jsem se dočetla, že standard je černá barva. Chtěla bych se tedy zeptat, proč dochází ke změně barvy a zda se tomu dá nějak předejít. Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, Váš dotaz vůbec nezní zvláštně, je vidět, že si všímáte...:-) Standard je opravdu černá barva. Ale na druhou stranu barva nosní houby (čumáčku) je jako veškeré zbarvení dáno pigmentací. Je zcela běžným jevem, že přes zimu většině psů černý nos zesvětlá, což je dáno právě přechodnou ztrátou pigmentu - jedná se o typickou sezónní záležitost a na jaře čumáčky opět zčernají :-) Některým psům černý nos pouze zesvětlá a růžová barva jen lehce prosvítá, u jiných se mohou objevit až více či méně rozsáhlé světlé plochy.

Nebojte, nejedná se o žádné onemocnění a nemá smysl cpát do pejska látky podporující pigmentaci. Jinými slovy - vůbec si kvůli tomu nedělejte starosti a počkejte do jara :-)

 

(3.1.2002)
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Dobrý den, nejprve Vám popřeji vše nejlepší do nového roku. Náš Ares se má celkem dobře. Na Silvestra dovršil 12-ti týdnů. To je má první otázka. Dosud jsme neznali přesné narození našeho Arese (majitel si ho nepamatoval, prý ho měl někde zapsané a ztratil to. Pak nám poslal SMS s datem.). Byli jsme na veterině kvůli třetí injekci. Ještě Vám musím napsat, že veterinu jsme nezměnili, dala jsem jim ještě jednu šanci. Zjistila jsem totiž, že se tam střídají asi dva lékaři, ale "naši známou" veterinářku jsme tam již nepotkali a když jsem se někoho na ni zeptala, nikdo ji neznal. Tak nevím.
Bylo nám řečeno, že třetí injekci pejsek musí dostat až po dovršení třech měsíců. Injekci dostal s tím, že pokud bychom zjistili, že mu dosud nebyli tři měsíce, máme přijít znovu. Ten den nám přišla SMS s datem narození a my zjistili, že injekci dostal 4 dny před dovršením 12ti týdnů. Myslíte, že to vadí? Máme jít znovu?
Další problém se týká odčervování. Většinou všude píšou, že by se mělo štěně odčervit každých čtrnáct dní do čtyř měsíců a poté do jednoho roku jednou za měsíc. Na naší veterině mají názor jiný. Odčervení je formou léčby a stačí přinést každé tři měsíce trochu psích výkalů pod mikroskop a v případě přítomnosti červíků odčervit. Co myslíte Vy?
Dále Vám musím napsat, že Aresek už tolik nekouše. Nás s přítelem skoro vůbec, a občas jen ty, kteří mu nedali dost jasně najevo, že jim to vadí. Ono říct mazlivě nesmíš moc nepomáhá, že? Jinak krmíme na vaši radu pouze granulemi, ale někdy mi připadá, že mi to Ares pohledem vyčítá, jako že už zase to samý...Myslíte, že by nevadilo občas prostřídat značky? Nebo to mám nechat být?
Ze je Ares docela učenlivé štěně Vám asi nemusím psát. Vždytˇ ho máte doma také. Jenom bych ráda věděla, jak dlouho můžeme být venku, aby snad nenastydl. Slyšela jsem totiž, že nejhorší jsou i pro psy přechody z tepla do zimy a naopak. Bud ho nechat venku furt, nebo ven jen na chvilku. Já nevím. Jemu se venku samozřejmě líbí, já s ním chodím ráda, akorát nevím, jak dlouhou procházku si mohu s tříměsíčním štěnětem dovolit. Tak jdem vždycky do hospody (kterou vlastníme) to je 5 minut chůze, se psem 10-15 minut. Tam chvilku pobudem, Ares se proběhne po zahradě, co patří k hospodě a jdem domů. jelikož dosud nebyl doočkován, nechtěla jsem ho venčit na sídlišti, kde všihni psi znajíkaždou lampu. Tak nám oplocená zahrada u hospody vyhovovala.
Také bych ráda věděla, kolik má vážit tříměsíční štěně ZR. V jedné literatuře pojednávající pouze o ZR jsem četla, že váha by měla být: počet měsíců stáří psa x 4, což má platit do sedmého měsíce. Feny o dvě kila méně. Náš Ares váží asi 7 kg (můj odhad, možná má už 8kg, nevím, naposledy,co jsme ho vážili na veterině, měl 6 kg). Já vím, že každé štěně je jiné, ale mě přijde hubený a na veterině mu říkali "buclánku". Dělá mi to starosti, protože by měl dle návodu na pytlu od granulí už sežrat alespon 450g granulí, ne-li přes 500g, zatímco on si vystačí sotva se 400gramy. V šestnácti týdnech píšou jen pro zajímavost až 750g. Chut má, občas na mě koukne, jestli nedostane snad něco lepšího, ale pak je skřoupe suché, nebo zvlhčené vodou, ale když mu je poleju trochou vývaru, tak má misku prázdnou ted hned.
Ještě mi prosím poradte s drápkama. Kdy se stříhají, jak často a jestli vůbec?
Už Vás nechám, at máte taky čas na jiné. Za odpověd Vám moc děkuji, jenom prosím, odpovězte mi pouze veřejně.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání, i já Vám alespoň takto popřeji do roku 2002 hodně štěstí a pohody... Ta "vaše veterinářka" je záhadná osoba, že? Napadají mne různá vysvětlení ;-)

Takže k Vašim dotazům. Vezmu je jeden po druhém:

  • V žádném případě už nechoďte znovu na očkování. Každá vakcinace katapultuje úroveň obranných látek na určitou úroveň, která pak klesá postupně až téměř k nule a pak je nutno opět očkování obnovit. Pokud jste očkovali 4 dny před termínem, není to nijak zásadní odchylka, nebojte, vše je v pořádku. Horší bývá "díra" mezi přeočkováním, kdy je už hladina obranných látek organismu na téměř nulové úrovni... A na druhou stranu - dvojí přeočkování zas na druhou stranu může výrazně přetížit štěněcí organismus.
  • Ohledně odčervení bych ve Vašem případě doporučil aplikovat přípravek "Stronghold" do stáří 6 měsíců 1x měsíčně (účinkuje na vnitřní i vnější cizopasníky) a potom odčervovat preventivně jednou za čtvrt roku. Odčervení není léčba, je to prevence. Pokud odčervujete teprve až po zjištění červí nákazy, je již psí organismus zbytečně zatěžován - můj osobní názor, který také praktikuji na svých psech, je, že prevence je vždy lepší než nechat psa onemocnět a až poté zasáhnout... Ono i finančně vám to vyjde víceméně na stejné peníze :-)
  • Máte pravdu, "Nesmíš!" musí zaznít jako prásknutí bičem... Řeknete to mazlivě a je z toho pochvala. Psi nerozlišují význam slov jako my, ale především intonaci... S těmi granulemi - nebojte, nejsou špatné :-) Pokud se jedná o kvalitní značku, klidně jí krmte, dnes jsou kvalitní krmiva na víceméně stejné úrovni (liší se jen intenzita reklamní kampaně :-) ), nemá smysl střídat značku, když psu chutná a celkově prospívá.
  • Přechody zima-teplo nejsou pro zdravého psa až tak kritické, lidé to snášejí hůř :-) Klidně pobuďte venku, štěně zlatého retrívra v pohodě snese i mínusové teploty. Prohrábněte mu kožíšek, uvidíte, jaká je to kvalita... Pokud budete chtít mít pejska otužilého (a to určitě chcete), pak jej voďte ven často - ani to nemusí být na dlouho... spíše častěji.
  • S hmotností štěněte si nelamte hlavu. Záleží na chovné linii i individuálních dispozicích jedince... každé štěně je jiné. Dávejte mu dávky podle doporučení výrobce, co do 20 minut nesežere, odeberte. Počítejte také s tím, že štěně už začne ztrácet svoji baculatost a začne nohatět a vyrůstat do výšky... Pak vám bude možná připadat hubené, ale nedejte se zmást. Není pěkný pohled (nemluvě o zdravotních problémech) na štěně, jehož majitel nabyl dojmu, že čím tlustší, tím je zdravější a lepší... Pokud možno nechte granule suché, štěně se naučí používat svůj chrup a masíruje si dásně.
  • Drápky se samozřejmě stříhat musí, ne všechny si pes přirozeně obrousí... Stříhají se pokud jsou přerostlé - velmi zjednodušeně řečeno ve chvíli, kdy přesahují rovinu polštářků na tlapkách. Musí se ovšem stříhat opatrně a odpovídajícím nástrojem - pokud si na to netroufnete, je lépe to spojit s návštěvou u veterináře.

Doufám, že Vám moje odpovědi pomohou - alespoň jsem se o to snažil :-)))

 

(1.1.2002)
Plemeno psa: osrstěná varianta čínského chocholatého psa

Dotaz: Dobrý den, Vaše stránky už mi v lecčem pomohly, a proto se na Vás obracím i s následujícím problémem. Pořídila jsem si dvouměsíčního pejska z kvalitního vrhu. Doma bylo všechno v pořádku, ale problémy nastaly, když jsem ho vzala mezi ostatní psy. Ze začátku k nim byl nedůvěřivý, ale potom po nich začal vyjíždět.Nicméně jsme je ale nechali, aby mu ti starší ukázali, jak se správně chovat.
A taky ano. Stačilo upozornění jedné labradoří slečny a Basco se ukáznil. Snažila jsem se s ním chodit co nejvíce na takováto psí setkání. Nyní je mu ale devět měsíců a pokud je na vodítku, je jakákoliv komunikace se psy nemožná. Začne vrčet a zle po nich vyjíždět. Pokud je na volno, někdy si hraje, ale čím dál častěji se stává, že se chová jako na vodítku..někdy až chlupy lítají. Nedělá žádné rozdíly mezi fenkou, psem nebo mladším štěnětem. I když je to sice poměrně malý pes a hodně lidí mi říká ať ho tedy mezi psy nepouštím a držím na vodítku v uctivé vzdálenosti, ráda bych z něj měla hodného a bezproblémového společníka a nemusela se pořád ohlížet, jestli za rohem nejde nějaký hafan. Předem Vám mockrát děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den :-) Určitá intolerance vůči cizím psům je dost častým jevem u některých plemen, bohužel i u čínského chocholatého psa. Pokud je takovýto jedinec na vodítku, jeho agresivitu a vyjíždění po jiných psech to jen zvyšuje - jednoduše řečeno "vás cítí v zádech" jako oporu a to značně posiluje jeho sebevědomí. Stejně tak posiluje sebevědomí psa i známé prostředí, které považuje za své území.

Největší chybou by samozřejmě bylo chodit s pejskem na vodítku nebo jej izolovat od jiných psů. Nezaručuji, že vzhledem k plemenným dispozicím se z Vašeho pejska stane opravdu bezproblémový společník, ale voďte jej nadále mezi psy - SE DVĚMA DŮLEŽITÝMI PODMÍNKAMI: vybírejte si přitom pokud možno klidné vyrovnané psy větších plemen a místa, kam nechodíte každý den (střídejte je). Problémového psa (z hlediska sociálního chování) si nejlépe srovnají zase jen psi, to je stará zkušenost... i za cenu toho, že se občas porvou.

Nevím, jak u Vašeho pejska probíhala socializační fáze, i zde by mohl být potenciální zdroj jeho chování. Narušené sociální chování se bohužel napravuje poměrně dlouho a také se to ne vždy podaří na 100%. Ale určitě nic není ztraceno :-)

Copyright © 2000-2002 Viktor Dostál - O.K.SOFT/Psí škola FALCO (Všechna práva vyhrazena)
WWW stránky založeny 20.10.2000, poslední aktualizace: 30.3.2003
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768