Odpověď: Také děkuji a jsem rád, že si začínáte vzájemně rozumět:) K Vašemu dotazu - pokud jsem pochopil správně, na co se ptáte, pak si Vás pejsek testuje "myslíš to vážně?" a Vaše reakce musí být okamžité zesílené potvrzení, po lidsku "ano, myslím to vážně!". Zjistíte, že po krátkém čase protahování zmizí a pejsek Vás daleko více "bere". Tak držím palce a Bena za mě taky pohlaďte:)

(25.9.2005)
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu na základě doporučení mé kamarádky. S přítelem jsme si pořídili loni v zimě štěňátko jezevčíka. Podmínky, ve kterých bylo chované, byly naprosto otřesné - štěňata i s matkou byla celou dobu držena venku v kotci, kde na ně sněžilo, byla zablešená a neodčervená z finančních důvodů "chovatele". Při dotazu na krmení nám "chovatel" řekl, že je krmí tím, co dům dá (např. tvrdý chleba). Takže po příjezdu domů mi pejsek při prvním krmení skoro prokousl prst, jak byl hladový. Pejska máme moc rádi, spí s námi v posteli, při setkání s lidmi je naprosto bezkonfliktní. Výcvik jsme neabsolvovali, ale na základní povely poslechne. Protože s přítelem zatím nebydlíme společně, doposud jsme se o pejska starali střídavě, já kvůli časovému vytížení ve škole hlavně o víkendu, nyní ale bude většinu času se mnou, protože přítelovi rodiče psa zbytečně rozmazlují. Přes prázdniny jsem s pejskem doma, kde máme další dva jezevčíky(psy), se kterými vychází naprosto skvěle. Pes více respektuje mě, protože přítel je na něj moc hodný a víc mu dovolí. Nyní k problému, který nás trápí.

1) Jako štěňátko byl náš pes naprosto bezproblémový a submisivní, při každém setkání se psem (bez rozdílu pohlaví) si lehl na záda a trochu se počůral. Nyní, když se setká se psem(nikoliv s fenou) bez ohledu na velikost, štěká a vrčí, vůbec ho kvůli tomu nepouštíme navolno bez vodítka, aby psa nenapadl a nepokousal (zatím se to nikdy nestalo). Při setkání s fenkou vrtí ocasem a chce si s ní hrát. Ráda bych v této souvislosti dodala, že bydlíme na velkém sídlišti, kde je hodně psů. Problém s chováním se vyskytl poté, co ho opakovaně v pubertě napadal pes (cca.stejně starý, kříženec jezevčíka), se kterým si jako štěně hrál. Chtěla bych se Vás zeptat, jak máme jeho chování při kontaktu se psem řešit. Já ho většinou vezmu úplně nakrátko na vodítko a okřiknu ho fuj!, ale moc velký efekt to nemá.

2)Přibližně v jednom roce začal náš pejsek reagovat na většinu zvukových podnětů občasným štěkáním. Bydlíme v panelovém domě, sousedé pod námi sice chovají také 2pejsky, kteří někdy štěkají, ale je nám to nepříjemné, především v noci. Dříve jsme psa okřikli, aby byl ticho, poté mi kamarádka poradila, že Vy trestáte psa po psím způsobu, tak jsem zkusila kousnutí do ucha nebo psa chytnu za kůži na krku a zavrčím (poprvé se z toho počůral), ale asi je to tvrdohlavá a paličatá jezevčičí povaha, že ani tato výstraha nestačí, pes si zaleze většinou pod stůl, kde tiše "bublá". Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Hezký den:) 1/ Problémem je špatná socializace pejska v kombinaci s "jezevčí" povahou. Je třeba ho brát co nejvíce mezi nekonfliktní psy a feny různých plemen a tam ho pouštět navolno, aby si sám zjistil, že ostatní psi nejsou jeho nepřátelé. Tim, že ho ze strachu nepouštíte z vodítka, celou situaci radikálně zhoršujete - sídlištěm ho klidně na vodítku proveďte, ale pak mu dejte někde na louce nebo na místě, kam chodí pejskaři, tu šanci, o které jsem psal. Pokud nebude mít tuto možnost, celý problém bude čím dál horší.

2/ Jezevčíci jsou tvrdohlavi, nicméně jako u všech plemen i u nich platí, že klidnou důslednou výchovou "po psím" zvládnete i po této stránce každého psa. Tedy - žádné okřikování, kterým pejska jen víc rozhodíte. Není třeba ani kousání nebo vrčení, vše musí být založeno na síle autority a správném zařazení do smečky, pak budete mít psa klidného, vyrovnaného a neštěkajícího, pokud není důvod. Sám mám lajku, což je plemeno vyhlášené svými hlasovými projevy, ale důslednou psí výchovou a fungující smečkou jsem dosáhl toho, že mám pejska, který je i v panelákovém bytě z hlediska "hlasového" zcela bez problémů:)

Pokud chcete, můžete si objednat moji knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", ta by Vám v těchto věcech troufám si říci mnohé objasnila.

(25.9.2005)
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám rok a půl starou fenku křížence jezevčíka, vzala jsem si jí z útulu, když jí bylo zhruba 7 týdnů, od mala jsme se jí snažili seznamovat s okolním světem, s lidmi, se zvířaty, s prostředím,ve kterém bude žít. Nikdy nepatřila mezi problémové psy, byla vždy milá k lidem a s psema jsem rovněž žádný problém nezaznamenala. Není dominantní typ, vždy se všem podřídí. Poslušnost jí šla, nikdy jsme ji netrenovali drilem, šlo nám hlavně o to, aby přišla na zavolání, všechno jí šlo obzvlášt lehce, stačilo jí ukázat, co po ní chceme, jak to dělá  náš druhý pes a ona to po chvilce pochopila, opravdu to byl tzv. ZLATY pes. Ovšem zhruba po přesáhnutí jednoho roku, se trošku změnila, není to nijak závažné, ale trochu mě to trápí, začíná být bázlivá a k lidem většinou sama od sebe nejde, nikdy jsme jí nebili, ani populárním trestem coby srulované noviny, používali jsme pro ní typické psí tresty, položení ruky na kohoutek, nebo lehké vytřepání za kuži za krkem, nikdy jí nikdo z lidí neublížil, proto její změnu v chování nechápu. Veterinář z Ml. Boleslavi mi sdělil, že jde o hormonální proměnu, že už to zažil a že to je jen začátek, časem prý na člověka zaútočí, řešením je PRY hladinu hormonů srovnat kastrací! což je samozřejmě hloupost a já k tomu nikdy nepřistoupím, nemyslím si že můj pes je nebezpečný člověku. I když změna v chování tu je. Ale kastrace není přece řešením. Na druhou stranu bych jí chtěla nějak pomoci, nechci, aby měla psychické újmy z lidí, zatím to není nijak hrozné, ale chci znát Váš názor dříve než bude pozdě. Když je doma, je mnohem sebejistější, ale venku začíná přituhovat a zdůraznuji že taková nebyla a neznám příčinu. Nevím jestli to může souviset s naším starším psem (2 roky) je také z útulku brali jsme si ho jako 3 měsíční štěně a nejspíš se k němu jeho původní majitel nechoval dobře, už v útulku projevoval známky strachu, ale dnes není problémovým psem, tak se ptám jestli je možné, že na ní přenesl nějakou zkušennost s lidmi jako to přenáší matka na štěnata, nebo jestli jde o nějaké známky poruchy chování. Další problem se týká chůze na vodítku, asi tuším že jde o špatnou výchovu. na vodítku chodí bezproblémově, nijak netaha a umí i u nohy, ale problem nastane, když jdeme okolo vrat, kde je pes, začne být histerická a štěká a štěká a štěká, tahá jak blázen a absolutně ignoruje, sklidní se až když jsou vrata z dohledu, pak jde zase poslušně, ale ve městě je vrat celkem dost a já nevím jak jí to mám odnaučit, nepotřebuji robota u nohy, ale ráda bych jednou prošla kolem vrat v tichosti. Předem děkuji za Váš čas a Vaši odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Kastrace je samozřejmě nesmysl, pan veterinář si zřejmě potřeboval přivydělat - možná by se měl naučit také něco o etologii, než bude tímto způsobem svoje klienty ohlupovat. Fenka se samozřejmě změnila, protože psychicky dospěla a přestala věřit všemu a každému. Je to normální proces, kdy pes nebo fena přestanou běhat za každým člověkem a dle plemene u nich bude primární reakcí spíše nedůvěra a opatrnost. Teď je zapotřebí posílit "smečku", protože fenečka potřebuje vědět, že od řešení případných problémů je zde někdo jiný, potřebuje načerpat určitou sebejistotu. Je to teď pro ni velmi důležitý zlom v životě a pokud chcete, přijeďte s ní za mnou, pokud ji budu mít možnost vidět, řeknu Vám k ní mnohem víc. Nicméně znovu opakuji - jen jí začíná nová etapa života, není to v žádném případě známka duševní poruchy. Pokud ji nepodrazí člověk, bude z ní naprosto normální fenka:)

(25.9.2005)

Plemeno psa: kříženec/border kolie
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, po delší době jsem zavítala na Vaše stránky, přečetla si aktuální problémy lidí a rozhodla se, že opět využiji možnosti požádat Vás o radu. Zhruba před rokem jsme si k našemu staršímu psovi Levimu (10 let, kříženec, nekastrovaný, 10 kg) pořizovali štěně border kolie. V té době jsem spolu řešili to, jak by příchod štěněte měl vypadat, aby byl bezproblémový. Myslím si, že se nám to tehdy podařilo (a pokud si vzpomínám, i jsem Vám zasílala děkovný e-mail) ......nicméně znovu děkuji za Vaše rady, za Váš čas, který jste věnoval odpovědím na mé dotazy. Rok uplynul, ze štěněte je mladý puberťák s několika problémy, které mě trápí. Nebo vlastaně s jedním, který mě skutečně hodně trápí ;-) Nejde o soužití Leviho a Rockyho, to si vcelku sami ujasnili a my jen dohlíželi, aby to bylo všechno OK. Rocky repsektuje Leviho a ten se snaží vyhnout se konfiktním situacím, ve kterých by tomu malému Ďáblovi odhalil, že je vlastně slabší :-)) Prostě jde na něj úplně jinak. A popravdě, na to jak je malý, se s celou situací krásně vypořádal a má za to můj obdiv :-) Ve vztahu k nám je Rocky totálně bezproblémový, jakékoliv naše rozhodnutí respektuje (až na některou tu vyjímku, kterou Vám popíšu záhy). Je to živý, temperamentní a veselý psík. Dělám s ním sice klasickou, sportovní kynologii (tzn. klasický cvičák), ale dlouho jsem si vybírala, kam budu chodit a skončila jsme tam, kde rozumí specifikům tohoto energického a hravého plemene (sama instruktorka má několik border kolií). Zároveň vedu Rockyho k záchranářskému výcviku a s čistým svědomím mohu říct, že i tady mám štěstí na výcvikáře. V podstatě jde jen o to, že to jsou velmi poddajní psi, snadno motivovatelní hrou, kteří jen špatně a těžko snážejí hrubé a přísné tresty. Největší radostí pro ně je, když mohou věřit svému pánovi a spolupracovat s ním. A to je potom odměnou i mně, když vidím, že ho "cvičení" baví :-) No, ale abych se dostala k tomu problému. Rocky mi dost nepříjemně vyjíždí na psy.
Zpytovala jsem svědomí, jestli jsem nezanedbala socializaci, takže Vám nyní mohu napsat, že si to skutečně nemyslím. Týden po tom, co jsme si ho přivezli (brali jsme si ho v 7. týdnu věku) jsme s ním začali chodit mezi ostatní psy. Nebyl sice ještě úplně doočkován, ale riskla jsem to.  Nebyl z toho žádný zdravotní problém, se psy blbnul, testoval si na nich co jo a co ne...potkávali jsme psy různé jak velikostí, tak povahou. Chodila jsem s ním i na cvičák, ne kvůli cvičení, ale proto, aby se dostal i mezi jiné psy než na které byl zvyklý z parku. (tam byl sice trochu problém, že cvičákovští NO jsou ostří a "divní", takže je jejich páníčci občas k štěněti nepustili, ale našli se i vyjímky). Z tohoto období má jen 2 špatné zkušenosti a to s labradorem, který se přiřítil do parku a nabral to rovnou k Rockymu, na kterého začal naskakovat. Bylo to fakt 9týdenní štěndo, takže pod váhou psa totálně klesnul a retrívr na něm dál skákal (nakrýval). Tehdy jsem zasahovala a strávala psa ze štěněte (pes na mě u toho vrčel, ale i tak šel). Týden na to se to opakovalo, skočil Rockymu na záda, ten byl úplně bez šance ho unést. Možná jsem udělala chybu, když jsem psa sundavala, ale akce retrívra byla velmi rychlá, razantní a váhový nepoměr ve mně vyvolal obavy o Rockyho zdraví. Jakmile ale Rocky poodrostl a retrívr to na něj zkusil znovu, Rocky se ohradil a pes mu ustoupil. Od té doby měl na něj Rocky pifku. Teprve poslední dobou je schopen tohoto labradora tolerovat ve své blízkosti, ale neustále jej sleduje a je připravený na sebemenší dominantnější gesto reagovat. Zhruba do 11 měsíců se psy vycházel v pohodě. Pak se něco změnilo a já nemohu přijít na to co :-( Na psy reguje velmi podrážděně, když jsem u něj a dám povel Lehni, tak zalehne, ale psa neustále sleduje a je připraven bleskurychle vyjet. Tento problém je jen se psy - samci. Ke štěňatům se chová přezíravě, není z nich "na větvi", ale ani na ně neútočí....spíš jen chňapnutím a zavrčením upozorní, že něco přehnala. Fenky má strašně rád :-)) a velmi rád si s nimi hraje. S fenou se popral jen jednou a nevím, co si o tom myslet - večer při venčení si hrál s 2 jinými psy (pes a fena) tím stylem, že se všichni 3 přetahovali o jeden míček. Mezi tím k nám přišla ještě fena NO (poměrně dominantní) a měla tendenci do hry zasahovat. Páníček ji několikrát odvolal, ale jednou ne. Došla k hrajícím si psům, postavila se Rockymu nad kohoutek, zavrčela a hňapla po něm. Rocky okamžitě reagoval obranou a vrátil útok velmi razantně. Nevím, jestli se lekl, jestli nezjistil, že jde o fenku (zná ji a za běžných situací ji respektuje, občas si spolu hrají...fenka má DKK, tak zase tak hrrr do pohybu není). Jak správně reagovat v takovýchto situacích? Jak mu dokázat, že ne každý pes se musí nutně sežrat, že ne každý nám chce ublížit. Pokud jsem u něj, nechá psa být (když se pes příliš nepřiblíží), ale stále ho napjatě pozoruje. Teď mě ještě napadlo. V jeho 11 měsících jsme měli nepříjemný incident. Vyštěkal mi člověka, který se pohyboval divně za křovím. Bohužel to byl policista, který neváhal a vzal mi psa obuškem po hlavě (ne, podání stížnosti na policistu nic nevyřešilo, vina za neadekvátní zákrok nebyla dokázána). Pominu problémy s důvěrou k lidem, na tom pracujeme hodně a posunujeme se ku předu :-) Ale zdá se mi, jako by tento zážitek spustil i ty jeho výpady na psy. Možná jen shoda náhod, možná by to začalo i bez té rány.....jen, že jsem si vzpoměla.
Ráda bych k Vám alespoň na jeden den přijela. Pokud je to možné, dejte mi prosím vědět a domluvili bychom se na vhodném termínu. Zároveň bych uvítala informace, co u Vás mohu očekávat a samozřejmě také, jaké jsou Vaše finanční podmínky. Nemohu bohuže přijet na 4denní soustředění, ale i ten jeden den by nám snad mohl pomoci.
Předem Vám velmi děkuji za Vaši trpělivost s mým dlouhým e-mailem a za Váš čas, který jste přečtení (a případné odpovědi) věnoval. Podrbejte za mě Dina i Šedyho.