Za období: 1.1.2008 - 31.12.2008

(21.12.2008)
Plemeno: briard
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám pejska- briarda narozeného 10.6.2007. Je to už můj druhý briard. Ten první byl velmni dominantní ( od 2 let se považoval za krále všch parků a uznával výhradně bojové pojetí her) , takže u toho druhého jsem nechtěla nic podcenit. A tak od 3 měsíců navštěvoval psí školku. Byl skvěle socializovaný a nebyl s ním nejmenší problém. Pro jeho radostnou, veselou a nekonfilktní povahu jsme byli všude vítaní. Nyní jak dospívá se začíná více prosazovat a chová se čím dál více dominantně.Začíná vrčet na psy a začíá si s nimi, takže váhám, jestli si vůbec můžu dovolit pouštět ho za příromnosti jiných psů na volno. Dominiantně se už začíná chovat i k některým lidem, což se mi líbí ještě mníň. Asi bych s jeho výchovou potřebovala poradit a pomoci, dokud je ještě čas ( snad ještě není pozdě). Nerada bych, aby zbytek života musel trávit na vodítku. Bylo by to možné?

Odpověď: Dobrý den:) Briardi jsou obecně dominantní plemeno a bohužel z Vaší strany neproběhla socializace tak jak měla (běhání se štěňaty opravdu nemá se skutečnou socializací nic společného). Navíc jste příliš podcenila práci s dominantním psem ve věku, kdy je zapotřebí zásadní věcí podchytit a zkorigovat - současné chování Vašeho pejska je pak jen logickým důsledkem...

Samozřejmě Vám s ním rád pomůžu, ale musíte za mnou nejprve oba přijet (a pokud možno to neodkládat). Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(21.12.2008)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jako vždy Vám chci v úvodu poděkovat, protože díky Vám máme báječného psa. Pořídili jsme si maďárka pro jeho úžasnou povahu. Hošíček je báječný,jen bychom potřebovali, aby aspoň občas hlídal. Věděli jsme, že nebude hlídač, ale doufali jsme že snad zareaguje, pokud bych se bála. Venčila jsem ho večer, byla tma, naproti nám šel opilec, který se ale nebál psa, takže Ýmoucha oslovil a ten celý radostný ho "vítal". Normálně když vidím někoho "podezřelého" si ho vezmu k noze a oba se tváříme nebojácně :) když je doma a spinká na gauči, tak si počká dokud nově příchozí nepřijde až k němu, a pak teprve zvedne kebuli a začne mrcat ocasem o 106. Takže vůbec nehlídá a já bych aspoň venku potřebovala, aby byl ostražitý. No, jestli to nepůjde, tak se nedá nic dělat a budu ho nadále hlídat já :). děkuji za odpověď. Mnohokrát Vám děkuji a pohlaďte za nás Šedýska.

Odpověď: Dobrý den:) Maďarský ohař ve věku dvaapůl roku je pořád ještě psychicky nedospělý pes, to zaprvé. Zadruhé - není to typicky obranářské plemeno, od lidí čeká spíše to dobré a jen špatné zkušenosti by Vašeho pejska naučily nedůvěře - to ale raději nezkoušejte, povahu maďarského ohaře by to jen zdeformovalo.

Až dospěje po psychické stránce a bude žít ve fungující "smečce", uvidíte, že i jeho chování se posune směrem k větší rezervovanosti a ostražitosti. Typický hlídač a obranář z něj nebude nikdy, to byste musela mít zcela jiné plemeno, ale věřte, že pokud by o něco skutečně šlo a budou splněny obě výše uvedené podmínky, pak se i on bude umět projevit. Pohlaďte ho za mne:)

(14.12.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál!Předem moc děkuji za každou Vaši odpověď.Vždy se z nich velice poučím:-)Naše 6měsíční fenečka Daisy je miláček s velkým M!Kamarádská,veselá,chytrá,učenlivá.Děti ještě nemám a tak ji věnuji veškerý svůj volný čas!Docházíme i na Agility,což nás obě moc baví:-)To je pro začátek....Ale přeci jenom je pár věcí,které nás trápí.A to sice samota.Musím si předem přiznat,že přivykání na samotu nemá lehké,jelikož oba s manželem pracujeme na 3 směny NEPRAVIDELNĚ!Od začátku se snažíme přivykat postupně,udělat z odloučení jakýsi rituál(jak radíte),být v klidu,v pohodě,kousací pamlsek apod.Ale jak jsem zjistila,fenečka je vždy po našem odchodu velice ve stresu,několikrát se pomočí(jinak už chodí močit jen ven),s hračkami,či kousacími kostičkami si nehraje,ani se jich nedotne.Nakonec se pomočila dokonce ve svém pelíšku(což nikdy neudělala)Manžel nechal jednou doma zapnutý diktafon a to její vytí,kňučení,štěkání bylo opravdu zoufalé:-(Bohužel co čert nechtěl,měli jsme oba minulou noc noční směnu a ráno nás na chodbě čekala sousedka,že se vůbec nevyspala,ať něco děláme apod.A to je na tom to nejhorší,že si sousedi stěžují(podotýkám také pejskaři:-(Ale chápu,že nemohu po někom chtít,aby toleroval rušení nočního klidu...Uvažuji ji příště nechat puštěné radio,nebo mé tričko.Manžel mi totiž vyčítá,že to je tím,že je na mě moc upnutá,moc se jí věnuji apod.daisy normálně samozřejmě spí s námi,ale teď'd ji to manžel začal zakazovat,ať se prý trochu od nás odváže,ale to je mi ji nakonec velice líto,tak celou dobu spí s námi a teď najednou ne,to ji bude také stresovat!Já nevím,jsem zoufalá.já mám s naším štěndem trpělivosti na rozdávání,ale sousedi???!!A nejde to pořád poslouchat,že na nás zavolají policii apod.Paní co bydlí pod námi,je trochu na můj vkus histerycká,ale opakuji,že nás to neomlouvá.Pejsků je v domě více,jen ta naše pláče o samotě:-(((((Předem děkuji za přečtení mého meilu,ale mám obavy,že nám není pomoci.Vše chce čas,malá má na to jistě nárok,ale to sousedi nepochopí:-(((((Moc děkuji za případnou odpověď či názor.

Odpověď: Dobrý den:) Každého pejska je možné několika hodinám pobytu o samotě naučit - chce to však velmi důsledně dodržovat postup, který jsem zde už mnohokrát popsal, chce to nezbytnou dávku času (nic nelámat přes koleno) a především od začátku vytvořit smečku! Pokud necháte štěně v pocitu "jsem na všechno samo", pak dostanete úplně jiný výsledek než za stavu "všechny moje nejistoty řeší smečka". Osobně si myslím, že právě tady je Váš problém. S manželem nejste jednotni, což fenečka samozřejmě spolehlivě vycítí a je to první krok k její nejistotě. Znervózní Vás sousedé a jejich nulová tolerance, což z Vás opět spolehlivě jde ven a opět to fenku rozhodí. A velmi pravděpodobně se i jinak místo jako vůdce chováte jako milující, ale nejistá chůva...

Pejsek potřebuje pevné místo, maják ve svém životě - doma i venku. Dobře, pánečkové mi odchází, ale jejich odchod proběhl v klidu a jistotě, stejně jako vždycky. A stejně jako vždycky se mi v klidu a jistotě vrátí, vždy to tak bylo, bude to tak i tentokrát. Tak se tady stočím a prospím se, občas si pohraju s kostičkou... jéee, už jsou zpátky!:))) Anebo... panička je nějaká nervózní... bojím se... jsem zoufalá a budu výt do celého světa, jsem na všechno sama, smečka stojí za houby a všechno musím řešit sama....:(((

Tady je Váš problém. Řešte příčinu a odstraníte důsledek. Vytvořte konečně smečku s fungujícím vůdcem a eliminujte jen spolek zmatených chův. Chce to jen správně se chovat - problém není v tom, že svoji fenečku máte ráda, jste na ni navázaná - problém je v tom, že příliš ventilujete svoji vlastní nejistotu. A nejistotu a nedostatek přirozené autority si může dovolit jen chůva, nikdy ne vůdce. Tohle už Vaše šestiměsíční štěně velice dobře ví a dává Vám to najevo tak, jak umí.

(14.12.2008)
Plemeno: německá doga
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz bude asi z těch složitějších proto začnu hezky od začátku :-) Měli jsme pejska bordeauxké dogy, který zemřel na torzi žaludku. Po něm jsme si pořídili fenečku německé dogy Daphné. Asi měsíc po tom co jsme si ji přivezli se u ní začaly projevovat kožní problémy. Vypadá to jako takové červené flíčky hlavně za ušima a na krku pod hlavou. Samozřejmě ji to moc svědilo a tak si to několikrát rozškrábala tak, že si vytrhala všechnu srst na postižených místech. Po smrti předchozího pejska z toho byli všichni moc špatní a tak jsme hledali pomoc, kde se dalo. Přestali jsme krmit granulemi a vystřídali jsme spoustu doktorů a léčitelů. Dnes to vypadá tak, že problém stále přetrvává jen se udržuje v určité rovinně, vlastně opravdu hodně se jí to rozběhne jen když hárá. Chtěli jsme pro Daphné to nejlepší, ale právě tím jsme jí nechtěně ublížili. Stala se z ní bázlivá doga která občas utíká i před námi, když vezmeme do ruky vatu, v domnění že ji jdeme opět něčím potírat. Není zrovna moc socializovaná, i když na náš nedávný Mopsí přírůstek si zvykla moc dobře a přijala novou slečnu do smečky. Bydlíme u nádraží a ve stejně ulici je i kino a Beseda, tudíž je tu někdy docela rušno. Bohužel naši romští spoluobčané tu pravidelně korzují okolo plotu, zpívají, křičí atd. Občas když nezvládnou objem alkoholu, který vypili tu řeší partnerské spory a někdy i lámou plaňky u našeho plotu. Daphné to samozřejmě jako obranář nesnáší a protože ji v takovou chvíli samozřejmě nepouštíme ven, aby je ještě více nevyprovokovala,(sousedovi psa otrávili) jsou to doslova hodiny a hodiny nepřetržité štěkotu. To nám až tak nevadí, když si pořídím psa počítám s tím že ,,občas" bude i štěkat. :-) Problém je v tom že si tmavou pleť prostě spojila s predátorem a teď když s ní jdeme po městě na ně prostě dost nehezky vyjíždí. Podobně reaguje i na hlučící děti (bez rozdílu pleti) když křičí, utíkají, nebo jezdí na takových těch plastových koloběžkách co dělají hrozný hluk. Je vidět, že z dětí má strach, protože neví co od nich čekat když dělají takový rámus. Máme z toho docela obavy, protože i když je jinak poslušná pro ochranu rodiny může udělat cokoli. Dále jsem se chtěla zeptat jaký psí ,,sport" nebo činnost je pro dogu vhodná? A jak ji správně k případné činnosti motivovat? Denně s ní chodíme na dlouhé procházky, přesto si myslím, že ještě nějaké hrátky by jí pomohly odpoutat se od jejích problémů. Jinak je to zdravá moc hodná fenka, spokojeně pochrupující u mě v pelíšku :-)Chci Vám ještě předem mnohokrát poděkovat za možnost napsat tento vyčerpávající příběh naší dogy. Přeji Vám krásný den a gratuluji k opravdu povedeným psím stránkám:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Některé věci každý pes spolehlivě vycítí a reaguje tak, jak má - tedy beze strachu dá najevo, že se mu něco nelíbí. Díky bohu za to a sami bychom se měli chovat stejně a na lidskou agresi (at už jakékoliv skupiny nebo etnika) nereagovat strachem nebo pocitem provinění za vlastního psa. Ano, v případě potřeby by Vás Vaše fenka bez zaváhání bránila a to je přece úžasné vědět. Není důvod se za to cítit provinile nebo z toho mít obavy.

Jediné, na co je zapotřebí dávat pozor, jsou situace, které nemusí vyhodnotit správně a její reakce může být neadekvátní. Samozřejmě - pokud bude mít špatné zkušenosti s určitými skupinami lidí, bude už preventivně ve střehu a vyšle pár varovných signálů. To udělá každý pes. Na Vás pak je buď ji zklidnit nebo naopak povzbudit, dle konkrétní situace. Opět věc, kterou musí každý majitel svého psa umět bezpodmínečně zvládnout.

Myslím si, že právě toto je "sport", na který byste se s ní měla zaměřit - naučit ji rozlišovat potenciálně konfliktní situace od těch bezkonfliktních a vypěstovat v ní určitý práh tolerance vůči zatěžovým situacím. Ve Vašem případě je to myslím velmi potřebná záležitost a určitě se Vám bude v životě mnohokrát hodit. Opět zopakuji to, co zde píšu každou chvíli - pes upozorní svého člověka na nebezpečí, ale člověk rozhoduje, co se bude dít dál.

(14.12.2008)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Chcel by som sa opytat, ci by ste mi nevedeli pomoct ohladom mojej fenky amstafa. Chodime do kynologickeho klubu, poslusnost mame zvladnutu vcelku dobre, nato, ze je fenka velmi temperamentna, problem vsak nastava pri obrane. Vzdy, ked sa blizi figurant, nadviaze s nim ocny kontakt a v momente ked by mala zakusnut do rukava a drzat a bojovat, tak iba kusne a pusti. Pritom, ked sa s nou doma hrajeme s peskom, tak drzi peska a bojuje onho ako najata. Dost ma to trapi, lebo chcem s nou porobit par skusok, ale ked nebudeme mat zvladnutu obranu, tak nemozme robit ani skusky. Dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Nejpravděpodobnější důvod je to, že figurant pro ni může být buď málo motivační nebo příliš dominantní - tady bude spíše ten druhý případ. Roční fenka AMSTAFa ještě není dospělá, nemá sebejistotu dospělého psa, převládá v ní stále hravost a po "přečtení" (oční kontakt) figuranta dojde k výše zmíněné reakci. S Vámi je samozřejmě průběh jiný, zná Vás, nebojí se.

Na Vašem místě bych (pokud máte možnost) zkusil jiného figuranta a předem mu vysvětlil, že roční AMSTAF nemá ještě psychiku dospělého psa. Pokud vůči fence bude příliš dominantní, fenka samozřejmě raději couvne. Tohle by ale dobří figuranti měli vědět a rozlišovat, co si s jakým psem mohou dovolit. Pes musí při obraně od začátku vítězit, jen tak získá správnou motivaci a chuť. Takže jako figurant při práci s labilnějším nebo mladým pejskem potlačím vlastní ego a začnu v roli "bojácného". Pár let jsem obranu taky cvičil (mladé i dospělé psy), vím, o čem mluvím...

(14.12.2008)
Plemeno: baset/baset
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 5 let/5 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před několika týdny jsme přivezli z útulku v Olomouci dva basety, psa a fenu, cca 5 let staré. Jednalo se o vyhublé a zanedbané psy. Sami jsme měli 6 let baseta než jsme o něj přišli, takže tomuto plemenu a psům obecně trochu rozumíme.Všechno bylo OK, psi byli v prvním týdnu nadšení, ale po cca 10 dnech začaly problémy u psa, a to v tom, že začíná být agresivní.Bez sebemenšího důvodu začne vrčet, cenit zuby, a kdybych se nezdekoval, určitě by po mě vyjel.Prozatím ho nechávám být a ho to vždycky tak po hodině přejde a potom je zase milounké psisko, ale přiznám se, že mě to trochu přestává bavit a hlavně nevím, jak daleko to dojde.Mám pocit že je tak agresivní jen vůči mně (muži), s manželkou to nejsem schopen odzkoušet protože ta se vždycky zavře (začíná se ho bát).Podivné je, že i když vrčí tak ke mně přijde a chce se drbat, ale přitom stupňuje to vrčení a cenění a až to přejde v zuřivý útok.Psi jsou celý den venku volně na zahradě, mají tam zateplenou boudu a na noc je zavíráme do garáže (kde mají svůj pelech), 2x denně mají žrádlo.Zvažuji další postup, jestli ho mám nechat vrčet a zavřít se do baráku (ale agresivita se stupňuje, takže nevím jak daleko to dojde), nebo mám taky začít cenit zuby a prostě ho zřezat ať ví, kdo je tady pánem.Zvažujeme taky kastraci, ale vůbec netuším jestli by to k něčemu bylo. Taky zvažujeme že bychom ho dali zpátky do útulku, ale oni jsou na sebe fixovaní a nechceme je od sebe oddělit, podotýkám, že fenka je absolutně bez problémů. Můžete prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den. Pokud byste si dal alespoň minimální práci a trochu si prostudoval PSÍ STRÁNKY FALCO, věděl byste, že základním principem domluvy s jakýmkoliv pejskem je komunikace. Komunikací NENÍ zavírání psa do garáže, izolace, demonstrativní "zavírání se do baráku" ani "zřezání psa, ať ví, kdo je tady pánem". Kastrace z Vámi popisovaného důvodu už by byla jen to nejubožejší z ubohého...

Pokud byste si dal předem alespoň tu minimální práci, už byste také věděl, jak probíhá aklimatizace psa, kterého si vezmete z útulku. Psal jsem o tom už tolikrát, že to raději ani nebudu počítat. Každý pes se po odebrání z útulku nejprve zorientuje ve svém novém prostředí včetně lidí kolem něj, pak si vše vyhodnotí a začne se podle toho chovat. Totéž proběhlo u Vašeho baseta, který navíc chrání svoji fenu. Osobně se mu vůbec nedivím, že v jeho případě je výsledkem tzv. obranná agrese, protože prostředí, do kterého se spolu s fenkou dostal, ho v žádném případě nemůže uklidnit, ale musí ho zcela zákonitě silně stresovat. Izolace a lidi, kteří se ho bojí - uvědomte si laskavě, co by to udělalo s Vámi samotným, pokud byste za sebou měl traumatizující minulost a někdo Vám "pomohl" tím, že by Vás hodil do stejně traumatizující současnosti. Strašně byste chtěl se k někomu přiblížit, ale jakmile byste to udělal, cítil byste z něj tolik negativního, že byste se začal bránit - stejně jako on.

Tito psi teď naprosto nutně potřebují kontakt, velmi mnoho kontaktu, potřebují komunikaci - nikoliv izolaci a strach. Prostudujte si tento web, ať pochopíte, proč tomu tak je a co psi s pochroumanou minulostí potřebují ze všeho nejvíce. Opravdu jim nestačí 2x denně nakrmit, pár metrů zahrady, na noc zavřít do garáže a agresivní myšlenky jejich pánečků.

Znovu zdůrazňuji, že současné chování Vaseho baseta je pouze důsledkem prostředí a vztahů, do kterých se dostal. Ani pes si nenechá všechno líbit a pokud ho něco stresuje, dá to vždy jasně najevo. A chrání fenku - o to je vše silnější. Pokud Vy sám věci hodláte změnit k lepšímu (opět doporučuji prostudovat si tento web!), změní se i stav Vašich psů. Pokud ne, dejte jim šanci jinde. Pokud budete potřebovat, můžete s  nimi za mnou přijet.

(30.11.2008)
Plemeno: erdelteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den prajem, mam 2,5 rocnu fenku Airedale Terriera. Je to dost tvrda povaha a oproti rovesnikom zo svojho vrhu asi aj ta najdivokejsia. Mam s nou dva problemy:
1. skace na ludi, co pozna - ked na prechadzku, a hlavne na chodbe vo vchode stretnem susedu, strasne skace. hlasom ju ovladnut vtedy neviem, ani silnym trhnutim (zaprie sa krkom do obojka a tlaci laby dopredu aby sa k danej osobe dostala) a nemam sancu ju branit ani telom. Pozeram aj vychovne serialy The Dog Whisperer, avsak dane metody nemozem dostatocne aplikovat. Sprava sa absolutne besne. Na ulici tento problem viem celkom redukovat, ale v mensom priestore je to nemozne.
2. Chodievam s nou kazdy den do parku, kde sa stretavame psickari. Mam to stastie, ze mozem s nou byt hodinu aj dve kazdy vecer vonku. Vybeh ma poriadny. Avsak v danom parku, ked sa priblizuju ine osoby so psami na voditku, ona spozornie a vystreli za nimi. Este v case ked stoji v strehu, sa ju snazim privolat, ale nepohne ani len uchom. A potom vystreli. Toto ma velmi trapi, nakolko ked je pustena, je velmi tazko ovladatelna a su dni, ked ju zavolam, tak len dvihne hlavu a hlada dovod mojho volania. Bitky medzi psami nevyvolava, ale trapi ma, ze ju neviem ovladnut, ked v dialke vidi ineho psa alebo kona. Napodobne uteka aj za detmi. Skusala som to s odmenami, menit ton hlasu, alebo ju zaujat niecim inym. Ked zbada nieco, nevnima nic ine.
Budem velmi rada, ak mi dokazete ukazat iny sposob vychovy. Na cvicisko som chodievala, avsak ona sa velmi pekne vie predvadzat ked treba. Poslucha na kazdy povel. Potom ideme do parku alebo do prirody, zbada niekde psa a uz mu leti oproti. Casto len vidi skupinku ludi, a uz ich ide pozdravit a niekedy (aj ked obcas) na nich z radosti vyskoci.
Este by som chcela podotknut, ze skusenost so psami mam, mala som pred nou krizenca a nebol s nou vobec problem. Za vasu odpoved Vam dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Nemohu Vám ukázat jiný způsob výchovy, pokud jste s fenkou několik stovek kilometrů daleko - ale na druhou stranu byste přesně tohle potřebovala jako sůl. To, co u své fenky nezvládáte, je její temperament, dominance a určitá teriéří divokost, která samozřejmě nechybí ani těm "velkým". A jediný způsob, jak dostat tato povahová specifika pod kontrolu bez toho, že by tím pes trpěl, jsou autorita a aplikace smečkové komunikace. To vše jsou věci, kterým jsou věnovány celé PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradna) a měl byste začít tím, že budete věnovat i svůj vlastní čas jejich důkladnému studiu a dávání "psích záležitostí" do vzájemných souvislostí.

Pokud byste pak chtěla některé věci prakticky ukázat a naučit, pak není problém se se mnou domluvit na individuálním výcvikovém servise - v podobných případech je to ta nejrozumnější metoda.

Pes, se kterým není problém, Vás nic nenaučí. Zdá se, že teprve erdelí fenečka Vám tu šanci dá. Zda ji využijete, je jen na Vás - pokud se budete chovat z jejího pohledu jako pes, ne jako člověk, pak Vám bude rozumět a bude s Vámi i fungovat. Pokud ji jako člověk budete pouze učit povely, pak stejně jako každý je trochu dominantnější pes si bude dělat věci po svém a bez Vás.

(30.11.2008)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, prosím o radu ,která se týká psa mých rodičů.Bojar byl umístěn v útulku, kam přišel v zuboženém stavu,přivedly jej děti,majitel známý není.Jen jsme dostali informaci, že se s ostatními psy v útulku nesnášel.U rodičů je asi půl roku,projevuje se extrémně plaše,ale je velmi vděčný,mazlivý. Chtěla bych poradit, jak jeho bázlivé projevy eliminovat, protože se bojím, že jeho reakce by mohla být někdy nepřiměřená,ačkoliv se nikdy agresivně neprojevoval.Reaguje stažením ocasu, sklopením uší a schová se do boudy, kam si lehne, kouká a nenechá se přivolat ani oblíbenou laskominou.Známe jeho chování jen na zahradě, ven nechodí neboť maminka jej neutáhne. S mojí fenkou (Boloňský psík)5letou jsme kontakt přímý nezkusili, nosíme ji po zahradě v náručí.Bojar jeví zájem o ni , ale ne negativní, ale neobtěžuje, jen zájem. Bojar reaguje úlekem na lopatu,koště vyleká ho i větvička spadlá ze stromu na jeho hřbet(uteče),na ruku, která ho chce pohladit(stahne uši).Tento stav je stejný od příchodu do naší rodiny, nemění se.Děkuji Bojar plní jen jeden příkaz "sedni".

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se Bojar dostal z psího útulku do psí boudy a "ven nechodí neboť maminka jej neutáhne" (ano, i chůzi na vodítku ho někdo musí naučit!), pak se obávám, že si ve svém životě nijak nepolepšil. Psi s pochroumanou psychikou a sociálními instinkty totiž potřebují především kontakt a komunikaci - nikoliv izolaci, ve které se pes Vašich rodičů nyní nachází! Fenku nosíte po zahradě v náručí (samozřejmě, že o ni Bojar jeví zájem - to je snad u psů normální!) - nezlobte se, ale tady už mi to hlava přestává brát...

Už půl roku necháváte pejska, který potřebuje pomoc, dále trápit. Zkuste pochopit základní věc, že jeho démoni nezmizí sami od sebe - na tom musíte buď Vaši rodiče nebo Vy sama zapracovat! A to hodně a hodně rychle. Snad sama vidíte (aspoň to tedy píšete), že se zatím opravdu nic k lepšímu nezměnilo.

Musíte ho vytáhnout z boudy, tu rozštípat a vzít ho do společnosti jeho lidí. Hodně fyzického kontaktu, komunikace a přestat před ním nosit svoji fenu v náručí (tento úlet skutečně nedokážu pochopit). Pomalu a důsledně pracovat na tom, aby se přestal bát a začal aspoň svým majitelům věřit - a znovu opakuji, to jde jedině za předpokladu, že s ním budou v přímém kontaktu a vůbec mu tak tuto šanci poskytnou. Pokud toho nebudou Vaši rodiče schopni a Vy budete v jeho přítomnosti nadále svoji fenku nosit, pak prosím najděte pro pejska lepší domov. Myslím to zcela vážně - je ještě mladý a u rozumných lidí, kteří ho nestrčí na zahradu do psí boudy a pak se budou divit, že se půl roku nic nelepší, má velkou šanci žít normální život. Bojar je jen vyděšený a nedokáže se z toho se svojí poznamenanou psychikou sám dostat - potřebuje pomoc, dostat se ven, komunikovat, ne být zavřený v zahradě, kde je jeho jediným pevným bodem samota a psí bouda.

Rozhodnutí je na Vás, pokud byste chtěli s pejskem (i svojí fenkou) přijet a naučit se alespoň základy o psech a chování k nim, pak to jen přivítám. Pokud nebude nikdo z vás dělat nic (jak to úspěšně už půl roku praktikujete), pak mu opravdu dejte šanci jinde.

(30.11.2008)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 13 let
Kastrace: ano, v 6 letech
Dotaz: Pěkný pozdrav pane Dostál! Vaše stránky mě i manželku příjemně překvapily, líbí se nám i když některé věci bychom raději viděli na vlastní oči. V úvodu sděluji stručně informace. Jedná se o fenku Sáru (temperamentní, živý typ), kterou máme od narození a máme s ní spíše kamarádský vztah. Základní povely akceptuje, socializační výchova nic moc. Je upnutá na nás, žijeme v RD, koho příjmeme, toho příjme taky. Jsme už v důchodu, takže je s námi stále (v bytě, v autě, skoro všude). Cvičák jsme rychle vzdali, a dlouho trvalo než pochopila, že ne každý kdo nese hůl je útočník. Štěňata neměla, kastrace byla doporučena veterinářem ze zdravotních důvodů (falešná březost a záněty mléčných žláz), bohužel bez očekávaného výsledku. Kromě barvení trvaly všechny problémy i nadále + pravidelně 2x za rok podávané hormonální injekce. V 11 letech odebrání celé jedné mléčné lišty (zhoub. nádor),následně ztrácela sluch. Nyní již špatně ovládá zadní nohy.
Krátce máme nové štěně (temperamentní belg.ovčák-fena-stáří 10 týdnů), chováním asi tak jak popisujete Šedyho v témže věku. Sára přijala štěně dobře, uměla a umí ho usměrnit, ale začala mu postupně ve všem ustupovat (miska,místečko atd.). Dnes při střetu se štěnětem snaží uniknout, zmatkuje a chce být izolovaná, hledá samotu. Příjde nám to líto. Jelikož i při usilovném hledání jsme na Vašich stránkách podobný případ nenašli zní naše otázka takto: Máme Sáře vyhovět v jejím stranění snad, že je už Sára na to stará, nebo jsme někde udělali chybu? Děkuji za odpověď a přejeme Vám další úspěchy ve Vaši práci.

Odpověď: Zdravím a také děkuji:) Sáře v tomto věku a stavu bude nějakou dobu trvat, než se se štěnětem sžije - řádově několik týdnů, musí si zvyknout na jeho přítomnost i temperament belgického ovčáka. V žádném případě ji ale od štěněte neizolujte - naopak, nechte je co nejvíce spolu, je to pro obě důležité a jen otázka času, než se z nich stanou psí parťačky. Pro štěně je navíc vždy obrovské plus mít vedle sebe dospělého psa.

Vaše fenka má bohužel velký hendikep v tom, že je kastrovaná. To jí celou situaci ztěžuje, protože v sobě už nemá nadhled, sebejistotu a "hnací motor" zdravého psa. Navíc už je bohužel neodvratně na sklonku svého života - ale přítomnost a elán štěněte ji zas trochu "nakopne", jen chvíli potrvá, než se chytne. Počátečním odmítáním štěněte reaguje každý starší pes, který žil od začátku se svými majiteli sám. Pouze u velmi nemocných nebo sociálně narušených psů může jejich chování být trvalé nebo vyústit až do agrese.

(30.11.2008)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/4,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále,hned po objevení Vašich stránek jsem si objednala Vaši knihu, abych vše dohnala,došla v pořádku, děkuji,již jsem ji celou přečetla,ale v našem případě stále tápu,proto Vás prosím o radu. Před 5 týdny jsme si vzali z útulku cca 4,5 letého křížence Rika, drobnější postavy na vysokých nohách,vypadá jako menší X ohaře, k našemu téměř 3letému Mikymu-beagle s jezevčíkem, váhově jsou na tom podobně, Miky je mohutnější. Rik strávil v útulku přes rok, předtím byl odebrán pro týrání (bití,podvýživa),vždy byl buď u boudy nebo v kotci, v tomto útulku (v SR)měl velmi malou šanci na adopci a další zima tam by pro něj mohla být dost krušná, ale to je na delší povídání . K mladší, ale silnější feně, kterou mu dali do kotce prý byl dominantní.  K lidem se chová submisivně, stále se chce mazlit, bojí se však prudkých nebo neobvyklých pohybů, v útulku prý kousl dívku, která na něj šla moc prudce a hrubě, když mu jdu třeba utřít packy, nebo čistit ouška, hned se krčí, ale nechá se hned zase uklidnit, v tomto ohledu u nás myslím udělal velký pokrok.  Na vodítku na cizí psy, kteří jdou proti nám, dost vyjíždí, vzpíná se a vrčí, ale po mém nebo manželově uklidnění (ruka na krk, ne, nesmíš) celkem přestane, ale je to jak kdy. Když míjíme štěkajícího psa za plotem, je většinou klidný, uklidňuju ho už předem, pokud začne vyvádět, stačí říci NE a přestane. Na volno s jinými psy jsme si zatím netroufli. Pejsky jsme seznamovali postupně, venku na procházkách, potom na zahradě, nakonec v domě. V domě si Rik označkovával místnosti, první dny, pak přestal, čistotu dodržuje výborně, na to, že nikdy doma nežil. Rik si Mikyho ani Terky moc nevšímal, zajímali jsme ho jenom my.  Miky se choval celkem přátelsky,zvědavě,nikdy na Rika nevrčel, často ho vyhledával, ozobával Rikovi nohy, ten to strpěl, občas mu lezl na kohoutek, na to Rik reagoval po chvíli zavrčením, my jsme Mikyho okřikovali nebo z něj shazovali, Rik si jednou nechal i olizovat bříško, když byl před námi na zádech a Miky byl u toho. Miky leze Rikovi do jeho košíku,Rik nijak nereaguje, Rik jemu nikdy,jen ho jde opatrně očuchat v Mikyho nepřítomnosti, Miky leží ve svém koši dost často a rád. Jinak oba chodí na křesla i na sedačku, Rik ani nikde jinde většinou neleží, občas ho pošleme na místo do jeho koše, ale sám tam nejde. Miky se ve vztahu ke psům nikdy nijak dominantně neprojevoval,od mala chodil do psího parku, z velkých psů měl respekt, s menšími se honil, nebo si jich nevšímal, byl zvyklý být jako 2.pes, vyrůstal s naší starší fenkou Terynkou- X NO(také jsme ji vzali z útulku, v jejích cca 4 letech), která nás bohužel před týdnem náhle opustila. Když u nás byl Rik 14 dní,já ani Terča jsme u toho nebyly, manžel přijel z práce, psi se přivítali, rozběhli se po zahradě, Rik první, je rychlejší, Miky se na něj přilepil, Rik se otočil, zavrčel a byli v sobě. Když skončili, nevíme jestli sami nebo pomohl křik manžela, na záda ani jeden z nich nešel,  Miky měl jen oslintaný krk, Rik prokousnuté ucho, pochroumanou nohu a stisknutý krk, že pár dní občas jakoby kašlal až chrčel. Po té rvačce byl Rik pár dní dost ustrašený, stále se nás držel,občas se úplně třásl, Mikyho se bál, když se k němu moc přiblížil, vrčel, okřikli jsme ho. Od té doby Miky už Rikovi na záda neleze, jen ho občas očuchá, spíš se sobě navzájem vyhýbají, ale jsou ostražití, kde je ten druhý. Rik Mikyho obchází velkým obloukem, když třeba leží na zemi, když se potkají v úzkém prostoru, Rik zavrčí, nebo leží na křesle, Miky k němu přiběhl, položil bradu na křeslo, Rik zavrčel a odhalil zuby, my ho okřikneme, Miky na to nereaguje a odejde, ale jednou už se dost naježil. Příště zase Rik jen odvrátí vztyčenou hlavu a nevrčí. Když jsem seděla na křesle, Rik mi vylezl na klín, Miky k nám přišel, Rik zavrčel. Když manžel sedí na sedačce, každý si lehne z jedné strany a jsou v klidu. Když jsme v práci, jsou doma s babičkou, případně s naším dospělým synem, jsou prý oba v klidu a střídají se na křeslech. Venku jsou úplně v pohodě, běhají spolu,nebo každý jinam, ale pak se jde hned druhý podívat, co tam má kolega zajímavého, čuchají spolu, vzájemně se přeznačkovávají, na piškotek přibíhají spolu, sednou si, vše v klidu. U krmení také není problém, mají misky asi metr od sebe, první dostává Miky. Když se mi na schodech  omylem vysypaly granule, oba byli u toho, nevrhali se na ně, čekali, tak jsem je sesbírala a dala jim je z ruky, ale když mi v kuchyni upadla syrová špageta, sbírala jsem to, oba se přihnali, čuchali těsně u sebe,co to tam je, tak Miky asi poprvé na Rika zavrčel. Hračky a hraní Rik vůbec nezná, v obýváku na zemi je krabice s hračkami, Rik si jí nevšímá,jen míček ho zatím trochu zajímá, když si jeden z nás hraje s Mikym, Rika držíme na vodítku, aby se jen díval, je z toho dost vykulený, když u toho Miky vrčí atd. Připadá nám, že je mezi nimi stále napětí, i když se to už zlepšuje, stále se vzájemně hlídají. Dokonce před pár dny Miky Rikovi olizoval uši a on to strpěl bez vrčení, manžel ho při tom uklidńoval. Na zahradu jsme je po té rvačce spolu moc nepouštěli, včera Riki běžel ze zahrady ke dveřím, Miky vyběhl proti němu, Rik dost zavrčel a naježil se.Miky vždy po jeho vrčení vypadá zmateně, on mu přece nic nedělá :-) .Od začátku podporujeme Mikyho v nadřazené pozici, také s námi spí v ložnici, pouze při mazlení  asi vede Rik (není divu, v životě si ho moc neužil), Miky ho ani tak nevyhledává. Ale Rik se nám jeví jako odvážnější, třeba při hlídání štěká a běží první ke dveřím, Miky se přidá, venku štěká Miky pro jistotu z verandy, Rik běží neohroženě k vratům, i venku je větší průzkumník Rik, nebojí se ani ohňostroje, což Miky velmi, když jdou na vodítku a Rik začne vyvádět na kolemjdoucího psa, Miky začne též, sám to nedělá. Křeslo u babičky v pokoji, kde vždy Miky ležel teď většinou obsazuje Rik, Miky se ho nesnaží nijak vypudit. Rik spí v obýváku, Miky s námi v ložnici, teď nevíme, jestli už ho máme vzít také do ložnice a udělat mu pelíšek na místě po Terynce, nebo je ještě brzo ? Vypadá to, že je dole spokojený, že má klid a nemusí se ohlížet, kde je Miky , ale zase aby se necítil vyřazený ? Také co se týká vůdce smečky, myslím, že Rik je více navázaný na mě, Miky zase na manžela, ale úplně jednoznačné to není. Věnujeme se jim většinou společně, já je krmím večer, manžel ráno, různá ošetřování učí, očí atd. provádím já.Já vím, Rik je u nás ještě krátkou dobu, ale doufáme, že se nakonec spřátelí, tak bychom neradi dělali nechtěně nějaké chyby ve vedení smečky, víme, že jsme 1 smečka, ale jak poznat, koho berou psi jako vůdce nebo co když si každý vybere někoho jiného ? Jestli Rika okřikovat, když vrčí, co dělat pro to, aby přestal, kdyby došlo ke rvačce, nechat je, nebo rozehnat ? Také se chceme pokud možno vyvarovat dalšího vážnějšího střetu pejsků, to by se Rik asi zase úplně sesypal.

Odpověď: Na Váš velmi dlouhý mail bude tentokrát jen krátká odpověď:) To, co se mezi oběma pejsky děje, je zcela klasické urovnávání pozic ve smečce - tedy téma, které se jako červená nit vine mojí knihou i PSÍMI STRÁNKAMI FALCO. A máte to do Liberce kousek, tak se se mnou domluvte a i s pejsky přijeďte na osobní kozultaci - ta je totiž v podobných případech, kdy majitelé pejska(ů) tápou, jediná rozumná a efektivní varianta. Vždy je lépe chybám předcházet než později napravovat zásadní věci. Budu se těšit.

(30.11.2008)
Plemeno: americký pitbulteriér/americký pitbulteriér
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 6 let/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den.Rád bych vás požádal o radu.Mám fenku a pejska Amerického pitbulla.Po celou dobu jsou zvyklí být pořád spolu.Fenka je mladší a energičtější.Pes je spíš klidnější.Poslední dva měsíce,se nám stalo,když jsme třeba přišli zvenku a pes byl doma první,fenka na něj zavrčela a on se na ni zničehonic vrhl.Zakousli se do sebe a byl problém je od sebe dostat.Za celou dobu co je máme,se toto nikdy nestalo.Vždy si spolu hráli,běhají na zahradě,spí vedle sebe a nebyl nikdy problém.Navíc Arny(pes)není ani agresivní vůči ostatním psům,Pinky(fena),občas když venku vidí jiného psa,je v pozoru.Proto vás prosím o radu,kde hledat příčiny jejího chování,popřípadě co dál dělat.Na lidi a děti jsou zlatí,v tomhle problém nevidím. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte si, co jsem všechno napsal o vzorcích chování plemene americký pitbulteriér... Vždy je jen otázka vhodné shody okolností, aby u nich se spustila druhová agrese. Ve Vašem případě to může být záležitost hierarchie, hormonální nerovnováha fenky (hárání, falešná březost, onemocnění) - prostě něco se stalo tou rozbuškou, která odstartovala první incident. Problém je v tom, že se prolomila křehká bariéra a tyto "radosti" budete mít nyní dost často.

S lidmi problém mít nebudou, budou ho mít mezi sebou a s jinými psy. Vzhledem ke genetické podmíněnosti jejich chování s tím příliš neuděláte, budete muset vsadit na prevenci - vůči okolí i jim samotným. Snažte se maximálně posílit svoji vůdčí roli a připravte se na to, že někdy budete muset být dost razantní - musíte být rychlý a nenechat konflikt vůbec rozjet. Mít více pitbulteriérů&spol. je vždy riziko a někdy to vydrží rok, někdy dva, někdy pár let. U těchto plemen je skutečně pouze otázka shody okolností, kdy začnou problémy...

(30.11.2008)
Plemeno: boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 7,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, prosím Vás o radu ohledně naší Dharmičky. Jde o to, že jsem teď z vážných rodinných důvodů několik týdnů mimo domov, což se nikdy za jejího života nestalo, abych byla tak dlouho od ní pryč. Naštěstí je s ní manžel, který ji miluje stejně tak silně jako já a ona má též tolik ráda jeho. Nicméně Dharma vítá kohokoliv z nás (i když je jen kratší dobu pryč) s velikými emocemi a ty jsou tak silné, že se u toho až hlasitě zajíká. Jsou to takové hlasité povzdechy, jako by psí "ach, ach", jak se celou svou bytostí raduje, až to nemůže unést a ulevuje si těmi vzdechy. Já vím, že to u psů není nic neobvyklého, taková radost, ale teď mám o ni velikou starost, až se budu vracet, aby její emoce nebyly příliš silné. A protože Dharma má od mládí zvětšené srdce (nález na rtg), bojím se, zda by v jejím věku nemohlo dojít k nějakému srdečnímu kolapsu. Tak přemýšlím, jakou formu zvolit, aby její emoce mohly nabíhat postupně, jestli to vůbec lze. Třeba, že až mě manžel přiveze od vlaku, donesl by domů jen moje věci a já bych přišla až o něco později? Že by si je očichala a poznala, že mohu být někde poblíž a tím se mohla na setkání citově připravit? Nebo abychom to zařídili tak, že bych přišla domů nějakou dobu před nimi, než půjdou z vycházky, aby před domem narazila na mou stopu? Říká se, že pes čas tolik nerozlišuje, ale myslím, že tomu tak není. Vítá mě jinak, když jsem pryč přes den a jinak, s většími emocemi, když jsem výjimečně pryč přes víkend. Přemýšlím, jak svůj návrat připravit, aby to jejímu srdci neublížilo. Moje emoce budou totiž taky velmi silné, strašně se mi po ní stýská, nejvíc proto, že jí nemohu vypovědět, co se děje a že se jí vrátím, takže jí nezbývá, než čekat, zda se objevím, či jsem z jejího života zmizela navždy, a to mě hrozně bolí. Zkoušela jsem na ni mluvit alespoň přes mobil, vím, že je hlas změněný, ale z intonace bych se jí třeba trochu mohla připomenout? Nevím, jak to udělat, abych jí to čekání ulevila a aby  naše setkání mohlo být radostné, ale neublížilo jí. Třeba nic nehrozí a nebude můj návrat prožívat nadměrně silně a je možná ode mne pošetilé, že si dělám takovéhle starosti. Vím však, že rozumíte tomu, o co mi jde. Navíc v době mého návratu bude končit s háráním a tudíž bude ještě více "rozhozená". Děkuji Vám za případnou radu, bude-li vhodné v této situaci něco udělat. (Dharmu znáte z loňského podzimního soustředění.)
Pohlaďte za mne vaše pejsky a ať Vám osud dopřeje ještě velmi mnoho šťastně strávených společných dní. A děkuji Vám za nás za všechny, kdo chodíme na vaše stránky, že nás stále trpělivě zásobujete radami a pochopením pro psí duši.

Odpověď: Dobrý den, já také velice děkuji:) Samozřejmě se pamatuji na Vás i na Dharmu... Víte - pejskové dokáží vnímat takové věci, které našemu chápání zcela unikají. Denně při nejrůznějších příležitostech mě o tom přesvědčují. Dokáží vycítit něčí smrt, i když u ní nejsou fyzicky přítomni. Dokáží vycítit zradu, opuštění - takže bod jedna, Dharma velice dobře ví, že jste z jejího života nezmizela, ví, že se jí vrátíte.

Bod dva - stejně dobře dokáží vytušit i dobu návratu blízkého člověka, a nepoznají to jen z chování jiných lidí kolem sebe. Prostě to vědí. Takže až ta chvíle přijde, bude o tom Dharma už předem vědět a žádné divadlo ji neobelstí. Příchody stejně jako odchody nejsou pro psy tajemstvím, ale předem známou záležitostí.

Bod tři - nechte všemu volný průběh. Ano, pro Dharmu to samozřejmě bude emoční zátěž (stejně jako pro Vás:)), ale s tím nic neuděláte. Berte to tak, že varianta bouřlivého přivítání je daleko lepší než varianta chladného nezájmu (i to psi umějí). Emoce naběhnou tak, jak naběhnou a nepřemýšlejte nad tím, jak to změnit - to by se Vám stejně nepovedlo. A hlavně se tím netrapte, radujte se z vzájemného shledání.

Takže přeji vám oběma hodně bouřlivé přivítání a Dharmu za mne prosím nezapomeňte pohladit...:)

(23.11.2008)
Plemeno: irský vlkodav
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Dostal jsem doporučení na vaše stránky a musím říct že je obdivuhodné co děláte. Máme s naším psem problém ohledně jeho agresivity při krmení. Před několika dny kde dostal vařené maso s těstovinami začal na mě celkem tvrdě vrčet, štěkat, jakmile jsem se přiblížil tak na 5 - 6 m k jeho misce. Nikdy před tím jsem u něho něco takového nezažil, možná jen když měl nějaký pamlsek(hovězí kost atd),kde projevoval vrčení,za které jsem ho řádně napomínal.Nyní se jeho agresivita vystupňovala na neúnosnou míru a o to zajímavější že tak náhle.Nikdy jsem ho při žraní nějak neobtěžoval apod, aby musel mít strach o žrádlo. Pes žije stabilě venku u rodiného domu.V létě by se dalo říct, že když jsem doma jsme stále venku, v zimě je to horší ale občas ho bereme třeba na večer domu, do společnosti. Samozřejmostí jsou vycházky 3-4x týdně. Jaký je Váš názor na toto chování a jak by jste postupoval. Díky předem.

Odpověď: Dobrý den a velice děkuji:) Situace je naprosto jasná - Váš pejsek dospěl k názoru, že v hierarchii "smečky" stojí nad Vámi a rozhodl se Vám to po psím a nekompromisně sdělit. Je to bohužel i důsledek toho, že nežijete spolu a tudíž jste ani neměl možnost pracovat na správné smečkové hierarchii - u přirozeně dominantního psa, se kterým se "komunikuje" stylem "člověk doma pes na zahradě", bývá pouze otázkou času a správného věku psa, kdy k tomuto dojde. První signál bylo vrčení u pamlsku a Vaše "řádné napomínání" evidentně nebylo takové, jaké být mělo. Teď máte už problém při krmení obecně - a za nějakou dobu už se budete bát k němu přiblížit...

Irský vlkodav je fyzicky i psychicky dostatečně disponovaný na to, aby v případě selhání majitele zaujal nejvyšší post. Mnohé také prozradí Vaše věta "Nikdy jsem ho při žraní nějak neobtěžoval apod, aby musel mít strach o žrádlo." - nevěřte tomu, že by se o svoje krmení bál. On se nebojí - ani o jídlo, ani Vás. Znovu opakuji - tím nejčitelnějším způsobem sociálně žijící psovité šelmy Vám dává najevo svoji vyšší pozici vůči Vám.

Přijeďte za mnou i s Vaším vlkodavem. To je nejlepší rada a nabídka pomoci, kterou Vám mohu dát. A prosím - ve vlastním zájmu to neoddalujte.

(23.11.2008)
Plemeno: cairn teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál, před pár dny jsem si od Vás objednala vaši knihu a tak mě napadlo, že se Vás ještě předem optám. Náš pes je takový lekavý, vyplašený a nevím jak bych to popsala víc, jako by mimo. Připadá mi, že je pořád takový napjatý, jako v křeči. Zvlášť když ho vezmu třeba do náruče. Teď jsem s ním byla i na výstavě psů a tam mi rozhodčí řekla, že vypadá, jak kdyby byl psychicky na dně. Přitom ho máme od štěněte, jestli dostal 2x novinami za nějaký prohřešek, tak je to hodně. Maximálně jsem spíš na něj používala zvýšený hlas. Jinak když vyrazíme na procházku třeba do lesa, tak je veselý a lítá jak blázen a na zahradě taky.  Tak jsme mu pořídili ještě psího kamaráda, se kterým se docela vyblbne, ale jinak je to stejný. Na povel ke mě jakž takž přijde, ale ne úplně k noze. Jinak já jsem od té doby co ho máme pořád s ním doma, krom nějakých chvil na vyřízení nákupů apod. Spíš by se mazlil s přítelem, mě si přes den zas tak moc nevšímá. Ale když někam odjedu, tak sedí, brečí u plotu a čeká až přijedu, a pak hrozně vítá. Druhý pes je naprostý opak, je to ještě štěně (5měsíců), pořád za mnou chodí, chce se mazlit a je to takový pohodář, vůbec se ničeho nebojí a je všude hned doma.  Tak bych se chtěla zeptat co s tím nebo jestli je to taková povaha, protože chápu, že každý člověk je jiný, tak i pes. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Psí povahy jsou různé podobně jako u člověka, ale u pejska hraje vždy dominantní roli výchova, celkový přístup a prostředí, ve kterém žije. Pokud se sejde dostatek negativních vlivů, pak se velmi rychle i z pejska pohodáře může stát pes deprimovaný, stresovaný a rozhozený. Jestliže se Váš pejsek chová tak, jak popisujete (i v přímém fyzickém kontaktu s Vámi), pak určitě není něco v pořádku se "smečkou", ve které žije - necítí se uvolněně a v pohodě. Chce to s tím rychle něco udělat a rád Vám pomůžu, ale toto je jeden z případů, kdy je nezbytně nutné vidět pejska i majitele. Pokud tedy chcete, zavolejte mi a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(23.11.2008)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Obdibujem vas ako znovu a znovu odpovedate na otazky ktore boli uz tolko krat zodpovedane.Zatial nemam ziadne vecsie problemy z mojim psom a tie mensie najdem v poradni. Ked ju celu precitam tak vam spocitam  kolko tam mate uz prispevkov.Uz som pri roku 2004.Zaujimal by ma vas nazor na granule znacky EMINENT myslim ze je to cesky vyrobca.Ja krmim svojho psa od 7.tyzdnov Eminent pupy large breed+IrishCal. V zlozeni granul som nic zle nenasiel len ma prekvapila nizka cena 15kg-850sk.Ked bude mat 7-8 mesiacov chcem prejst na eminent pre dospele psy mam prejst rovno.alebo miesat pol na pol.Myslim som ze je lepsie si zadovazit stena na jar,lebo vecerne prechadzky+vychova mozu byt omnoho dlhsie.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Jedná se skutečně o českého výrobce s výrobními linkami v ČR, SR a na Ukrajině, zabývají se mimojiné výrobou krmiv pro hospodářská zvířata obecně. Už tyto informace by mi v hlavě rozsvítily kontrolku "pryč od toho", po shlédnutí popisu složení (např. řepná dužnina, kuřecí maso bez bližší specifikace atd.) by už ječel alarm. Berte to jako můj názor, ale tohle krmení bych určitě žádnému ze svých psů nikdy nedával. Navíc Vy máte ještě štěně a věřte mi, že rozdíl mezi štěnětem krmeným opravdu kvalitním krmivem a štěnětem krmeným "šrotem" je v jeho pozdějším věku markantní. Opravdu doporučuji nadále toto krmení nepoužívat a přejít na ověřenou značku s kvalitními vstupními surovinami. Sice zaplatíte víc, ale z hlediska výživy budete mít zdravého pejska.

Až přejdete na řadu krmení pro dospělé psy, můžete přejít rovnou, nemusíte krmení míchat. Věk, který pro přechod zmiňujete, je odpovídající.

(23.11.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 týdny
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den přítel mi koupil nepapírovou fenku Staffordshirský bullterriér které jsou 4týdni.Fenka neni naočkovaná a ted jí budem odčervovat a pak očkovat.Prosím  o radu co má pejsek papat dáváme mu vařené kuřecí maso.Děkuji za informaci

Odpověď: Dobrý den - občas nevěřím vlastním očím a mám chuť vraždit... Váš přítel i majitel matky štěněte (záměrně neříkám chovatel!) by zasloužili hodit v koši do Vltavy a nechat je tam tak dlouho, až by pochopili pár základních věcí - tedy například to, že 4-týdenní štěně se od psí matky nebere, zůstává u ní další zhruba 3 týdny a až potom je štěně připravené k odběru psychicky i fyzicky! Sebrat a prodat 4-týdenní štěně je zvěrstvo nejvyššího řádu, které bych trestal v rámci zákona na ochranu zvířat zcela nekompromisně - tito lidé evidentně neznají nebo zcela ignorují základní pravidla odchovu, pojmy imprinting, socializace, funkce kojení a mateřského mléka (fyzický kontakt a předávání přirozených obranných látek od matky pro zabezpečení primární obranyschopnosti organismu štěněte) jsou jim také cizí. Čtyřtýdenní štěňata se, vážená slečno, bez psí matky dost těžko vypiplávají a rozhodně jim jako zdroj potřebných živin nestačí vařené kuřecí maso (víte mimochodem, že i kuřecí maso z různých částí kuřete má velmi různorodou stravitelnost?) - těmto štěňatům se dává například naškrábané libové hovězí maso, nastrouhaná povařená zelenina a v tomto věku i speciální instantní mléko pro štěňata.

Tento případ je jen jedním z ilustrativních příkladů lidské nezodpovědnosti, neznalosti nebo ignorance. Fenka bude mít velké štěstí, pokud přístup lidí okolo sebe přežije a z hlediska sociálního jste jí nadělili velké problémy do života (už jsem zde o věcech souvisejících s odběrem mnohokrát psal). Utíkejte za rozumným veterinářem a nechte si od něj dát podrobnou "kuchařku" ohledně výživy, ale připravte se na to, že si i od něj vyslechnete ne zrovna lichotivá slova...

(23.11.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: nevím
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, prosím o zhodnocení situace a radu, jak dál postupovat. Měla jsem dva psy vychovávané od štěněcího věku. Starší a nemocný psík zemřel a mladší - 6ti letý foxteriér, vášnivý aportér, který nemá rád cizí, příliš zvědavé psy a hlavně štěňata, se cítil osaměle. Rozhodla jsem se dovést mu jako společnici klidnější fenku z útulku, několik jsem jich projezdila a nakonec jsme si vybrali nízkonohou "teriérku" o jejíž minulosti nebylo nic známo, v útulku byla jen asi 3,5 měsíce a k lidem se chovala velice otevřeně, přátelsky a bez obav. Postupně si oba psi na sebe zvykli, přes počáteční nervozitu foxlíka, který ji přijal, až když pochopil, že svou lásku k němu nedělím, ale zněkolikanásobuji tak, aby se dostalo na oba. Teď už si vyříkali i vzájemné postavení a k problémům mezi psy nedochází.Vše jsem považovala za slibně se vyvíjející, teď ale-po měsíci pobytu u nás- začala fenka utíkat. Na dlouhém vodítku zvládala přivolání ( pochvala, odměna), + příklad slušně vychovaného foxlíka, kte rý přiběhne  z dálky na písknutí nebo vizuální povel. Fenka puštěná z vodítka okamžitě uteče, nelze ji pustit ani na psí honičky a okusování. Už třikrát proběhla pootevřenými dveřmi, když někdo vcházel nebo vycházel z domku, tak nenápadně, že si toho ani nikdo nevšiml a vrátila se až po několika hodinách, na mírné vyhubování se zatvářila provinile a při nejbližší příležitosti utekla znovu. Bydlíme na kraji vesnice, v revíru je hodně zvěře, tak je otázka času, kdy ji myslivec zastřelí, nebo někdo na zahradě vezme polínkem, když bude prohánět slepice. Myslíte, že takové toulání lze u dospělého psa ještě zvládnout výchovou a preventivním zabráněním přístupu ke dvěřím ? Je to nepříjemné, jsem zvyklá moct se na psy spolehnout. Myslíte, že jsem udělala nějakou chybu při vzájemném seznamování se? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem o to mnohokrát psal, zde i ve své knize - právě Vám uběhla aklimatizační doba, za kterou si každý dospělý pes z útulku "přečte" svůj nový domov a svoji smečku. Pak už se pouze zachová podle toho, co zjistil. Buď se vrátí ke svým původním zvykům (kterými mohou být například útěky nebo toulání), nebo svoje zvyky změní k lepšímu. Ne z každého útulkového psa se nutně musí stát závislák, vděčný za nový domov. Pokud na tom v aklimatizačním období nezapracuje sám nový majitel, pak se pejsek velmi lehce vrátí ke svému nezávislému životu - a to se stalo i Vám.

Fenka v současné době žije jen vedle Vás, ne s Vámi. Bere si všechny benefity (péče, krmení, střecha nad hlavou), ale nenavázala vztah k Vám ani k druhému pejskovi. Bohužel jste právě tuto stránku spolužití velmi podcenila a výsledek je ten, který sama popisujete. Takže máte nejvyšší čas a pravděpodobně i poslední příležitost dát věci do pořádku - vytvořte fungující smečku, jejíz součástí bude chtít být i Vaše fenka. Informací, jak na to, máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dost a dost...

Ohledně kastrace - zůstává po ní znatelná jizva, popř. Vám ji diagnostikuje veterinář. Je to pro Vás velmi důležitá informace, tak si ji zjistěte.

(23.11.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Obracím se s prosbou o radu ohledně štěkání a vrčení mého štěněte na lidi. Nejsem si vědoma, že by měl doposud špatný zážitek ze strany lidí, přesto je ale k lidem velmi nedůvěřivý, povětšinou od cizích na sebe nenechá sáhnout. Jakmile ale mají něco dobrého a chtějí mu to dát, klidně jim pro to vleze i na klín.
To mě ale netrápí, mám už jednu dospělou RR fenku a vím, že ridgebackům je tento přístup vlastní. Nejsem ale spokojená s jeho projevy vůči kolemjdoucím, kteří se např. vynoří zpoza rohu, ve tmě, nebo i přes den jdou blízko nás. Štěně začne štěkat, ježit se a dokonce i vrčet. Přibližuje se k člověku (pokud ho nemám na vodítku). Je zajímavé, že v centru města, kde proudí davy lidí, k tomu nedochází, tam se chová spořádaně. Nepřijde mi, že by to bylo pouze strachy, protože když jdeme kolem něčeho, čeho se opravdu bojí, tak se mi schovává k nohám (např rachotící vozík). U lidí tomu tak není. Problém je v tom, že nevím, jak tu situaci řešit. Nechci ho nějak trestat, aby si nespojil lidi s trestem a nepodporovalo to ještě více jeho hysterii. Nemám ale pocit, že by šlo jen o strach. Spíš se mi zdá, že se rád poslouchá a rád vyvádí a dovoluje si. Je velmi temperamentní a sebevědomý. Pokud se takto bude chovat 45 kg pes, bude to značně nepříjemné. Vychováván je pečlivě a důsledně, ve starší feně má dobrý, vyrovnaný, klidný vzor. Děkuji za Vaši případnou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud bude skutečně vychováván "pečlivě a důsledně", jak píšete, pak se nemáte čeho obávat... Tříměsíční (i čtyřměsíční) štěně temperamentního a od přírody nedůvěřivého plemene, jakým je napříiklad i rhodéský ridgeback, se takto chová. Lítá od extrému k extrému, od sebevědomí k nejistotě a od toho jste tady Vy, abyste štěně opravdu vychovávala a nebyla naopak taky nejistá a rozhozená z jeho chování - to by byl začátek nekončících problémů. Pokud Vás rozhodí tříměsíční temperametní štěně, pak je to velmi zlé a nemohu tomu "pečlivě a důsledně" nějak věřit. Navíc už máte jednu fenku stejného plemene máte, čekal bych od Vás více jistoty a orientace v oblasti výchovy a "smečkové komunikace" - mluvit v souvislosti s jeho nynějším chováním o hysterii je totiž mírně řečeno zcestné.

Je to pes a bude mít nemalou dávku dominance, ale v rámci svého plemene, pohlaví a věku se chová zcela normálně. Na Vás ale je, zda jste schopna výchovu takového štěněte a později dospívajícího/dospělého psa zvládnout, protože přirozená dominance a projevy rhodéského ridgebacka s věkem vždy rostou a je zapotřebí umět s těmito atributy povahy pracovat. Pokud v sobě máte jakoukoliv nejistotu, pak se nebojte a domluvte si se mnou konzultaci nebo výcvikový servis. Vždy je totiž lépe problémům předejít, než je později třeba i dlouhodobě řešit.

(16.11.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3-4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, Vaše poradna je opravdu skvělá, snažila jsem se zde najít odpověď na problém mého pejska (vlastně můj:) Ale všude se píše spíše o dvou psech - rivalech. To si myslím, že u nás není, byla bych moc ráda za jakoukoliv radu, či názor.
Tak tedy: Před dvěma léty jsem si přivedla z útulku asi 1-2 roky starého křížence NO. Byl to můj druhý pes, proto jsem chtěla mladého a kamaráda, z důvodu malých zkušenností. Pejsek byl veselý a kamarádský, proto asi po druhé procházce odešel se mnou, teď již vím, že jsem si měla vzít někoho, kdo psům rozumí a poradí mi. První měsíc jsem zjišťovala, že nemá naprosto žádné hygienické návyky, např. normálně se venčil  uprostřed chodníku, vůbec nezvedal nohu a byl takový vystrašený, bál se ruky a u veterináře to byl horor, zkrátka naprosto nesocializovaný. Poté, co se Beník snad "rozkoukal" začal být zlý. Nejdříve začal vyjíždět po naprosto všech psech, poté po mých kamarádech (došlo to až tak daleko, že se k nám někteří báli chodit) no a později startoval i po lidech které potkal. Já tedy sehnala literaturu o problémových psech a začala chodit na cvičák. Obchodila jsem jich dost a nakonec "zakotvila" na takovém malém, nenápadném, kde se nás ujal, teď již můj velice dobrý kamarád a začali jsme společně na Benovi pracovat. Cesta k nápravě byla dlouhá, ale práce, dřina a především láska přinesla výsledek. Pořád zůstal takovým tak trochu "magorem", ale se psy mu již nedělá problém se potkávat, většinou na ně kašle a když to vypadá na boj, odvolám ho. Lidem již trošku i věří, také jsme začali jsme běhat agility.  Před rokem jsem si pořídila ještě jednoho pejska - štěně a doufala jsem, že si na něj Ben zvykne, když s ním bude od štěněte. Ben myslím Lexiho přijal. Spávají spolu, není problém, aby se najedli z jedné misky. Ben ho neustále všude olizuje, jednou měl Lexi ránu, tak mu ji opečovával, venku se honí, doma se tahají o hračky, vypadá to někdy opravdu až idilicky. Problém začal být v tom, že když Bena něco "rozhodí", tak po něm vyjede. Nevím, k čemu bych to přirovnala, ale připadá mi, že ty jeho nervičky jsou jako bomba jedoucí na tenké kolejnici a když ji někdo, nebo něco pošťouchne, tak spadne a bum. Například nástup do tramvaje - stojíme na zastávce, je vše v klidu. Teď přijede šalina a BUM. Nebo zazvoní zvonek BUM. Přijde k nám někdo cizí BUM. Takhle bych mohla psát do nekonečna. (Podotýkám, že Bena jsem již od začátku na městský život zvykala). Vím, zní to komicky, ale opravdu nevím, jak lépe to popsat. Nebo když Lexi něco provede, neposlouchá, tak mu "vynadá" po svém. Ty jeho výlevy jsou hrozné, úplně hysterické, Ben je v té chvíli naprosto nepříčetný. Ale nikdy ho nekous. Vím, bude zde hrát roli i žárlivost, ale myslím, že Beník nemá naprosto žádný důvod. Zkoušela jsem ho za to trestat - vytaháním za kůži, řádným vyčiněním, jak je to strašně fuj. Jednu dobu jsem se ho pokoušela vždy pohladit, uklidnit, hodit mu třeba balon, ale jak píšu, je nepříčetný. Stresovým situacím předejít nelze, tak se alespoň snažím myslet o něco rychleji než Ben, vždy když tuším, že by mohlo být zle, dám ho na krátké vodítko a držím od Lexe co nejdál. Ale ne vždy to bohužel stihnu. Mám strach, aby to Lexi nezačal dělat později také. Zajímalo by mě, co mám v takových chvílích dělat a jak s Benem dále postupovat? Za jakoukoliv radu budu vďečná.
S pozdravem a přáním co nejvíce úspěchů s čtyřnohými svěřenci Michaela Baumruková.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pejsek se socializačními problémy si tuto zátěž s sebou vždy táhne celý život - a to je případ i toho Vašeho... On není v žádném případě "zlý", jeho problém představuje labilní povaha, která bývá občas vrozená, ale v daleko více případech je získaná. Důsledkem je neadekvátní a nejisté chování v jakékoliv zátěžové situaci - a jedním z projevů je také tzv. přenesená agrese, kdy si pes svůj stresový ventil udělá z agresivního chování vůči druhému psu. Což je přesně to, co dělá Beník...

Velmi často trvá ne týdny ani měsíce, ale roky, než se přenesená agrese dostane na kontrolovatelnou úroveň. Pes v takovém případě potřebuje v prvé řadě fungující smečku s fungujícím vůdcem, potřebuje do ní být začleněn, v žádném případě z ní nesmí být vyřazován. Klid a rozhodné chování vůdčího člena smečky (člověka) pak s dostatečnou dávkou trpělivosti pozvolna dostanou pejska tam, kde potřebuje být. Ale je to běh na dlouhou trať. Opět odkazuji i na studium PSÍCH STRÁNEK FALCO pro ujasnění základních pojmů a psích vzorců chování.

Pokud budete chtít, můžete se se mnou domluvit a s oběma pejsky za mnou přijet, ukážu Vám některé postupy plus čeho se vyvarovat. Beník je ještě mladý, má velkou šanci.

(16.11.2008)
Plemeno: německá doga
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 1 rok/3 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Moji dva pejsci zacali byt poradny rvaci. Na to, ze je moje fenecka teprve stenatko, vrci utoci a kouse naseho pejska, ceni na nej zuby. Kdyz je dam od sebe prestanou na chvili. On se nechce nechat dat a tak pokracuji dal nez on stene trochu vic kousne a pak ono samo utece. Mam je nechat nebo zasahnout? Pride mi chovani stenete divne, nechapu proc si dovoluje na starsiho psa a jeste ze ono samo na nej utoci. Nekdy trvaji jejich sarvatky hrozne dlouho a oba jsou pekne hlucni.

Odpověď: Tohle je přece naprosto přirozené psí chování malého štěněte a dospělejšího (ve Vašem případě ale také ještě štěněte!) psa - hra, vzájemná sociální komunikace, testování... Nejsou to "útoky" jak je chápete a vidíte Vy - byla byste raději, pokud by se navzájem stranili a dělali že ten druhý není? Nebyli by to psi, pokud by se nechovali tak, jak sama popisujete. Ano, jsou to německé dogy a proto jejich komunikace může být hlučnější a razantnější, ale není to v žádném případě něco, do čeho je zapotřebí nebo vůbec žádoucí zasahovat - tím byste naopak mohla pokazit zcela zásadní vztahy ohledně jejich sociální komunikace. Doporučuji věnovat čas prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO k pochopení "psího světa" a přirozené komunikace, určitě Vám spoustu věcí z této problematiky objasní.

(16.11.2008)
Plemeno: tosa-inu
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den chystám se pořídit štěně plemene Tosa inu. Jak je známo u molosů je častý problém s kyčelní dysplazii. Potřeboval bych proto radu jestli je rozumné pořídit si štěně když matka má pozitivní nález (DKK 1/1, DLK 0/0) a otec má (DKK 0/0, DLK 0/0).Oba rodice jsou staří zhruba 2-3roky. Je pravda že štěně s největší pravděpodobnosí bude mít také dysplazii? Nerad bych aby pak pes například v 7 letech měl problemy s chůzí a nechut k pohybu, nevím jak rychlo se tahle nemoc rozvíjí do horších stupnů. Zajímal by mě názor jiného člověka než majitel, ne každý majitel řekne pravdu když jde o jeho psa a prodej jeho štěněte ktere stoji u tohoto plemene nemale peníze. Děkuji za užitečné rady.

Odpověď: Dobrý den:) Dysplazie kyčelního i loketního kloubu jsou dědičné záležitosti a u molosů je to vzhledem k zatížení samozřejmě vždy velký problém. Stupeň 1 je tzv. přechodný, tedy ne vysloveně zátěžový pro nositele (jsou ještě stupně 2, 3 a 4), ale i pro potomky už generuje určité predispozice k tomuto onemocnění. Bohužel však se zhruba 30% pravděpodobností může dysplazie vzniknout i ze spojení negativních (0/0) rodičů.

Jinými slovy - jako vše je to sázka do loterie, jen můžete snížit pravděpodobnost přenosu. Osobně si myslím, že najít v dnešním chovu spojení dvou zcela negativních rodičů (tedy s DKK i DLK 0/0) se sice dá, ale bude to asi delší hledání a navíc můžete narazit na jiná negativa. Stupeň 1/1 u matky je samozřejmě rizikový, ale je na druhou stranu natolik nízký, že při rozumné zátěži a nepodcenění preventivních opatření (kloubní výživa, dávat pozor na prochladnutí atd.) byste skutečně u svého pejska ani v pozdějším věku nemusel pozorovat žádné problémy. Navíc ke stáru se výrazně zpomalí každý pes většího plemene, nastupují problémy související s věkem a opotřebením organismu obecně, nejen pohybového aparátu. Do určitého rizika jdete při pořízení štěněte vždy a mohou být daleko vyšší než riziko DKK/DLK stupně 1/1 ze strany jednoho z rodičů.

Navíc - i posouzení stupně postižení kloubu je záležitost do jisté míry subjektivní. To, co jeden veterinář vyhodnotí jako 1/1, může jiný vyhodnotit jinak. Dysplazie může být i získaná špatnou výživou, přílišnou zátěží, příliš rychlým vývojem organismu... a u potomka rodiče s takto získanou dysplazií pak samozřejmě může být vše zas zcela jinak.

(9.11.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chci Vám moc poděkovat za předchozí odpověď, vím, že nám Yoshi pomalu dospívá a také si uvědomuji, že je to období, které nesmíme podcenit. Snažím se k ní přistupovat spíš citem, a tak i když vím, že se dopouštím určitě mnoha chyb, doufám, že to spolu zvládneme.
Chtěla bych Vás znovu poprosit o Váš názor na situaci, kterou se pokusím popsat. Z lidského hlediska bych to řekla tak, že má Yoshi nejlepší kamarádku, kterou je o 2 měsíce mladší fenka maďarského ohaře. Holky si padly do oka od prvního setkání a od té doby jsou nerozlučná dvojka. Když jsou spolu, kolikrát mám pocit, že zapomínají na okolí. Snažím se aby mě Yoshi poslouchala i když jsou spolu, ale není to úplně jednoduché a to je právě ten problém a já bohužel tuším, že ten problém je ve mě. Když se potkají, Yoshi okamžitě zapomíná na páníčky a pokud je alespoň trošku příležitost, letí za svojí kámoškou a blázní spolu dokud nepadnou únavou. Odvolám ji někdy lépe, jindy je to téměř nemožné, ale pokud se už vážně zlobím, přijde. Bydlíme s jejími majiteli vedle sebe a chodí venčit kolem našeho domu. Kdykoli Yoshi uslyší svojí kámošku (podle cinkání známek na obojku), začne bláznit, lítá od dveří k oknu, kňučí a všemožně se dožaduje odchodu ven. Pokud nepodlehneme, je smutná, vleze do pelíšku a nějakou dobu vypadá jako hromádka neštěstí. K jiným pejskům bych řekla že se chová normálně, s některými si hraje, některé si jen očuchá a pokračuje si svou cestou. Moc Vás prosím o Váš názor na tuto situaci, případně radu jak se v ní chovat, pokud to lze takto přes e-mail. Děkuji Vám a přeji Vám i Vašim pejskům hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsci jsou jako druh zvířata sociální, proto je pro ně kontakt s jinými pejsky životně důležitý a proto tento druh preferují před jakýmkoliv jiným - včetně člověka... To je právě ten problém, že si tuto jednoduchou skutečnost spousta lidí neuvědomuje - preferovaným druhem nejsme pro psy my lidé, ale opět jen pes. Proto má u štěněte přirozený respekt primárně opět pes, až poté člověk, proto je tolik lidí nešťastných, že jejich štěně běhá za každým pejskem...

Vazba na vlastní smečku se formuje až v pozdějším věku, až poté se nám dostává té výsady, že pokud se chováme z hlediska psího správně, je pes ochoten svého člověčího vůdce smečky (ne lidský druh obecně!) položit na první místo. Ale i tehdy pro něj bude stále důležitý kontakt s jinými příslušníky svého druhu, jen si už mezi nimi bude víc vybírat a diferencovat. Protože mezi psy stejně jako mezi lidmi existuje jeden ze základních vzorců sociálního chování - rozlišování. Budou psi, kteří jim budou velice blízko a budou aktivně vyhledávat kontakt s nimi, budou jiní, které "opravdu nebudou muset" a budou tací, kteří jim prostě budou lhostejní.

Pokud budete svoji fenku vychovávat po psím, zjistíte, že postupem času začne upřednostňovat Vás tak jak teď upřednostňuje svoji psí kamarádku. Je to všechno přirozený proces a přirozené chování...

Hezký den i Vám a Yoshi!

(9.11.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál! Předem Vás chci zase po nějaké době,co jsem Vám naposledy psala vřele pozdravit a samozřejmě i pejsky:-) Pořád opakovaně listuji Vašimi stránkami a připomínám si plno chytrých rad,o které se s námi dělíte...Nad Vašimi vědomostmi jen a jen žasnu a tajně si přeji mít podobné komunikativní spojení s mojí 6měsíční fenečkou Daisy:-)Je to můj první pejsek a dle mého názoru máme pěkný vztah.....Dokonce už i přestala požírat "hovínka"(jeden z mých minulých dotazů na vás) Nyní máme problém s pověsováním se za nohavice,ale to beru také jako další štěněcí nešvar:-)A myslím že nastává puberta,prostě občas"neslyší"a provokuje,zkouší.... Ale k věci,donekonečna pročítám problematiku a um přivolání pejska na dálku a upřímně závidím lidičkám ve Vašem okolí,že to mají k Vám blízko a mohou se všemu na živo naučit,či s Vámi prozkoušet...Můj dotaz na Vás spočívá  v tom,zda je možné mi popsat metodu přivolání,respektive pohybů těla při přivolání na dálku.Nikde jsem to na Vašich stránkách nenašla v takové formě,aby to bylo napsáno do detailů...Chápu,že mi asi napíšete,že teorie není praxe....Alespoň bych to chtěla zkusit,víceméně se zkusit naučit z vašich řádků na své daisy...Snad jste mne trochu pochopil,a moc děkuji za Váš čas nad mými řádky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Jsou věci, které popsat teoreticky ani nelze - lidé, kteří za mnou kdy byli a dívali se, teď přesně vědí, o čem mluvím a myslím si, že by Vám to i do jednoho potvrdili. Nicméně na mých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a v mé knize všem už několik let ukazuji cestu, po které se vydat, aby každý měl možnost fungovat a rozumět si se svým vlastním pejskem - je to cesta přirozené komunikace. Na druhou stranu je třeba říci i to, co se mi při nejrůznějších příležitostech stále potvrzuje - každý člověk má v sobě určitou hranici, za kterou bohužel není schopen jít a není tudíž schopen se některé věci naučit nebo je pochopit. Pro některé z nich to představuje problém dočasný, pro jiné trvalý a nepřekonatelný. A první metu představuje i jen teoretické pochopení základní filozofie přirozené psí komunikace - a s touto metou Vy sama teprve bojujete, pokládáte totiž špatnou otázku... Pochopil jsem Vás a Vy určitě přijdete na to, proč byl takto položený dotaz nesmyslný.

(9.11.2008)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Naši fenku Amálku jsme si vzali v 9 týdnech věku. Přestože byla od začátku trochu tvrdohlavá (jak už to u russelů bývá), vyrostl z ní velmi poslušný a bezproblémový pejsek. Rychle se učí novým povelům a je vždy ochotná splnit vše, co se po ní chce. Je to nejspíš hodně zapříčiněno i tím, že vyrůstala stále jen se mnou a vždy byla v přítomnosti nějakého člověka, i když já jsem musela např. do školy. Problém je, že nikdy nebyla sama doma déle než 2 hod.V poslední době byl náš život dost hektický a hodně jsme se stěhovali. Když byla Amálka sama doma, tak jen u mé maminky, na kterou je také velmi fixovaná. Vždy navíc musela mít možnost skočit si u mé maminky na okno a dívat se ven. Pokud tuto možnost neměla, štěkala a vyla tak, že to slyšeli i sousedé. U mě doma nikdy sama nebyla, vždy jen se mnou. V současné době ji beru s sebou i do práce, kde má svůj pelíšek a moje maminka si ji u mě v práci odpoledne vyzvedává. Do práce odjíždím brzy ráno a vracím se pozdě večer, takže bych ani Amálku samotnou u mě doma nechat nemohla. Chtěla bych ale dosáhnout toho, abych Amálku mohla nechat např. celé dopoledne u mé maminky doma. Problémem ale je, že i maminka se nedávno přestěhovala do nového bytu, takže Amálka tam už nemá možnost sedět na parapetu a koukat z okna. Mám proto obavy, že bude zase vyvádět, když ji tam necháme samotnou. Vím, že je tato situace v postatě má vina. Amálka je velmi fixovaná na mě a mou maminku a hlavně na neustálou přítomnost člověka. Od mala jsem neměla srdce nechávat ji samotnou a takhle to dopadlo. Amálka je schopná mě pronásledovat mě všude, kam se hnu. Navíc jsem nedávno odešla od partnera, s kterým Amálka také vyrůstala, takže nevím, jestli v ní nemůže narůstat i strach,že ji opustím i já (ale to asi uvažuji moc lidsky:))Potřebovala bych proto radu, jak postupovat, abych Amálku naučila být samotnou. Nemohu být stále závislá na ní a pobyt u mě v práci pro Amálku není zrovna to ideální.Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Škoda, že jste nevěnovala trochu času prostudování této Poradny - jednak byste se vyhnula přirozeným důsledkům chyb ve výchově své fenky, jednak byste odpověď na svůj dotaz již dávno znala. Od toho tu totiž jsou všechny otázky a odpovědi zveřejňovány, aby si je každý mohl pročíst a ve velké většině případů tak rovnou získal řešení svého problému. Mimochodem je to také jedno ze základních pravidel Poradny - takže pokud teď znovu zopakuji již mnohokrát napsané, činím opravdu výjimku.

Pokud nenaučíte svoje štěně včas trávit určitý čas o samotě, pak čím je starší, tím je tento proces těžší a hůř se napravují následky. Jak jsem již mnohokrát psal, je zapotřebí z odchodu i příchodu udělat neměnný rituál, který pejska utvrdí v tom, že vše proběhne jako vždy a opět se k němu vrátíte, Rituál odchodu sestává z odpovídajících emocí (tedy klid a pohoda, žádné nervózní "pospíchám, už ať jsem pryč"), je vhodné přidat nějakou dobrůtku a kousací hračku. Rituál příchodu je opět v klidu, ať se doma dělo cokoliv - pes nesmí mít hrůzu z příchodu svého člověka, jen tak dokáže doma přežít bez stresu a následných stresových ventilů. Tyto rituály musí proběhnout vždy a v nezměněné podobě!

Pejsek se učí být o samotě postupně - začínáme tedy na několika minutách a postupně protahujeme dobu až na několik hodin. Tato fáze se nedá nijak urychlit a jejím výsledkem musí být pejsek bez stresu, většinu času pospávající - pejsek, který ví, že nebyl opuštěn, ale jen na nějakou dobu ponechán sám sobě. A v tom je ten zásadní rozdíl mezi pejskem spokojeným a pejskem, který pod tíhou stresu vyje, štěká a ničí...

Jestli Amálka parapet k dipozici mít bude nebo nebude, je věc naprosto podružná. Fungoval totiž opět jen jako stresový ventil a Vy musíte dosáhnout toho, abyste eliminovala samotný stres - tedy zdroj problému. Pokud se Vám to podaří, pak bude Vaše fenka v pohodě, ať ji necháte kdekoliv.

Vás teď čeká ta samá práce. Musíte postupně(!) naučit Amálku být určitou dobu o samotě - a čím dřív začnete, tím to lépe půjde, začnete tedy hned. I za cenu toho, že obětujete několik dnů své dovolené. Jinou možnost totiž nemáte a budete muset dohnat to, co jste měla udělat již dávno. Vřele Vám také doporučuji najít a prostudovat si další příspěvky na toto téma v Poradně, jak jsem napsal již na začátku.

(9.11.2008)
Plemeno: kokršpaněl x zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych od Vás chtěla poradit, co nejlepšího udělat s naším psem, aby se nestávalo, to co se u něj jednou za čas stává. A to, že bez jakékoliv příčiny jednou za čas na někoho z naší rodiny zaútočí, aniž by měl pádný důvod. Psa jsme si pořídili, jako malé štěně (rodina odkud pes přišel vypadala, že má psy ráda a že se s ním loučí jen nerada). U nás se pes má opravdu velmi dobře, všichni se k němu chováme velmi přátelsky, máme zahradu, chodíme s ním pravidelně ven na procházky. Z 90 % je to super pes, který si rád hraje, vrtí ocasem a je to dobrý hlídač. Ale jak jsem již psala tu a tam jako kdyby se změnil v "démona" a zakousne. Pár příkladů: tchýni zkalploval nos po té co se k němu láskyplně sklonila, to samé udělal synovci, přítelovi (toho si zvolil za svého pána) nedávno kousl do ruky, když si s ním hrál a mě naposledy opět kousl do ruky, když jsem se nacházela v jeho teritoriu, kde jsem přebírala jablka, ale o něm jsem skoro nevěděla. Bylo to tak trochu zákeřné zezadu. Určitě by se ještě našlo pár  takových jeho zkratů. Prosím, poraďte co máme s naším psem dělat. Kde by mohla být příčina jeho chování a následná náprava. Nechceme dělat žádná unáhlená rozhodnutí, je to člen naší rodiny, ale zároveň nechceme, aby do budoucna nedošlo k nějaké další tragédii. Máme malé dítě a pokud by to mělo být takhle dál, museli bychom ho nějakým způsobem oddělit a tím bychom ho v jeho očích vyčlenili, zradili a neprospělo by to nikomu. Děkuji předem za Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes se chová podle toho, jaké je sociální prostředí (=smečka), ve kterém žije. Pokud je lidský vůdce smečky slabý nebo ani neexistuje, pak dochází k tomu, že psa tato situaci vyprovokuje k agresi vůči jejím členům - a záleží na plemeni a povaze konkrétního jedince, jak moc razantní jeho útoky budou. Pravdou je, že speciálně kokršpanělé a jejich kříženci jsou na toto specialisté - hodně lidí by mohlo vyprávět...

Nicméně pokud dáte smečku do pořádku, pak tyto projevy eliminujete - je to jediná možnost. A protože je to záležitost pro lidi neznalé potenciálně nebezpečná (psí čelisti a instinkty šelmy jsou přeci jen velmi účinná zbraň), zvu si v podobných případech lidi i s jejich pejskem k sobě a vše jim prakticky předvedu a vysvětlím spolu se všemi souvisejícími věcmi. Totéž tedy platí i pro Vás - pokud chcete pomoci, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

  (9.11.2008)
Plemeno: rotvajler x bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám trochu obavy, že mi odpovíte, že pes je prostě pes a ten zkrátka štěká, a že kdyby byl kočka, tak by mňoukal. Přesně tak mi odpověděl na mé stesky jeden můj kamarád, který ovšem bydlí nejméně kilometr daleko. Máme 2,5-letého křížence rotvajlerky a Bernského salašnického psa. Je skvělý, úžasný, miluje naše děti a skvěle nám hlídá dům i zahradu, kam si od té doby, co ho máme, nikdo netroufl vlézt. Náš dům ovšem nestojí osamoceně, ale blízko sídliště a hned vedle jsou dva poměrně velké bytové domy. Jeden z nich je jen pár metrů od naší zahrady a na naší stranu má většinu ložnic. A náš Fido dokáže proštěkat téměř celou noc. Začne třeba ve dvě hodiny v noci a vydrží mu to až do rána. Zdá se, že štěká zcela bezdůvodně, protože jen sedí a štěká. Já vím, že třeba 50 metrů od něj přešla kočka, nebo že jde domů nějaký pozdní chodec, nebo že kolem projelo auto, ale to lidi, kteří kvůli němu nemůžou spát nezajímá. Pomáhá pokud ho na noc zavřu do kotce, ale to potom naprosto ztrácí význam hlídacího psa. Navíc nemůže být pořád zavřený, protože do důsledku bych ho musela zavírat i přes den. Štěká totiž většinou i celé dopoledne. Nehledě na to, že dopoledne nejsme nikdo doma a opět potřebujeme, aby hlídal. Chtěla jsem se tedy zeptat, zda je možné psa nějakým způsobem naučit, aby neštěkal na každý podnět, na každý pohyb za plotem. Znám psy, kolem jejichž plotu se dá bez problémů projít, aniž by začali vyvádět. Nedokážu ale posoudit, jestli je to výchovou nebo je to prostě v těch psech. Slyšela jsem o elektrických protištěkacích obojcích, ale to mi přijde dost brutální. Proto Vám předem děkuji za každou radu, která by mohla pomoci.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes samozřejmě bude štěkat ve chvíli, kdy to ze svého pohledu uzná za vhodné - pokud by to nedělal, nebyl by to pes. Jeho úkolem je totiž upozornit, pokud se děje něco, co se mu jeví podezřelé - tak se bude chovat pes "hlídací" i domácí mazel. Další neméně důležitý aspekt ovšem je, že to, jaký konkrétně psí hlídač bude, ovlivňuje spousta faktorů. Plemeno - jeho povaha je klidnější nebo temperamentnější, spíše dominantní nebo spíše submisivní? Jedinec - platí předchozí v kombinaci s konkrétní povahou konkrétního jedince... Výchova - jak probíhala socializace, jaký má pes vztah k vlastní smečce a prostředí, které hlídá? Motivace - štěká proto, že se bojí, nebo proto, že mu chybí sociální kontakt, štěká z nudy nebo dává najevo dominanci...?

Ne každý pes bude nutně i dobrým hlídačem. Stará pravda je, že nejvíc štěká takový pes, který se nejvíc bojí. Ten Váš může mít právě tento problém, protože pokud mu zmenšíte prostor (dáte ho do kotce, kde se cítí bezpečně), problém zmizí. Uvědomte si ale především, že každé plemeno i konkrétní psí jedinec jsou jiní, nemá smysl porovnávat, že kolem některých plotů projdete bez problému. Přemýšlejte nad tím, kdy a proč - a také nad tím, že máte ještě štěně bez vzorců chování dospělého psa (nadhled, sebejistota, zkušenosti...) a jako takový se Váš Fido i chová.

Budete se muset opravdu zamyslet nad všemi výše uvedenými vlivy, které formují osobnost psa a věřím, že Vám to spoustu věcí objasní. Máte psa, individualitu danou vrozenými dispozicemi, výchovou, prostředím a z něho formovanou povahou a temperamentem, ne "stroj na hlídání". Některý pes štěká hodně, některý méně a jiný velmi málo. Vše je dáno plemenem, individualitou, výchovou a vnějšími vlivy - a ne každý pes se stoporocentně hodí na úkol, který pro něj vymyslíte.

(2.11.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před pár dny jsem náhodou objevila Vaše stránky a zaujaly mě natolik, že jsem se od nich téměř ještě neodtrhla. Velmi se mi líbí Váš přístup a obdivuji lidi jako Vy, kteří pejskům skutečně rozumí. Objednala jsem si také Vaši knihu a moc se na ni těším.
Žijeme s přítelem a naší roční fenkou Yoshi v bytě a je to náš první pejsek. Řekla bych, že je bezproblémová, hravá, má ráda ostatní pejsky i lidi a děti. Než jsme si ji pořídili, snažila jsem se přečíst spoustu dostupných informací nejen o tomto plemeni, ale také o výchově a výcviku pejska a nebylo pro mě jednoduché v tak velkém množství různých informací vybrat si "tu naši" cestu. Jelikož je to můj první pes, učíme se jedna od druhé, na některé věci přicházím metodou "pokus, omyl", ale snažím se být spravedlivá a důsledná. S Yoshinkou také navštěvujeme klasický cvičák a to hlavně kvůli kontaktu s jinými pejsky. Po počáteční euforii z výcviku ale postupně zjišťuji, že některé metody tam používané jsou mě i naší fence proti srsti. Po přečtení Vašich stránek trošku lituji toho, že jsem na ně nenarazila už dřív. A také je pro nás velká škoda, že od Vás bydlíme tak daleko...
Ráda bych Vás poprosila o Váš názor na chování, které si neumím vysvětlit. Yoshi zrovna prožívá své první hárání a za poslední zhruba 3 týdny jsem si párkrát všimla následujícího chování. Yoshi za mnou přijde do místnosti když třeba něco dělám, zastaví se a strnule se mi dívá do očí. Stojí v klidu, ale ani se nehne. Nevím, jestli toto chování něco znamená a také jestli v té chvíli mám pohledem uhnout jako první, nebo tento oční kontakt vydržet a počkat, až uhne ona? Mám vyzkoušeno, že je schopná se takhle na mě dívat docela dlouhou dobu, i nějakou tu minutu.
Děkuji Vám za Váš čas a za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Ono to "bydlíme tak daleko" je vždy trochu subjektivní - ke mně do psí školy jezdí každou sobotu klienti dokonce až z Prahy a Hradce Králové, navíc lze využít i dalších mých aktivit typu individuálního výcvikového servistu, konzultací atd. - jen tím chci obecně znovu připomenout, že zdaleka ne vždy je to nejméně náročné řešení i nejlepší a v konečném efektu nejefektivnější...

Podobné je to i ve Vašem případě. Fenečka si Vás začíná poměrně důrazně testovat z hlediska hierarchické pozice (k čemuž jí samozřejmě napomohlo i její hárání, ale není to jediný důvod) a v této situaci musíte dát jednoznačně najevo svoji dominantní a nadřazenou pozici nejen svým upřeným pohledem do jejích očí, ale celkovou dominantní řečí těla - postavení, mimika atd. Plus samozřejmě patřičné emoce - a odpovědí fenky musí být jednoznačný signál podřízenosti, bez této zpětné vazby se nic nestane a nevyjasní. Lépe se to vždy ukazuje naživo, včetně následných "odpovědí" dotyčného pejska, proto v podobných případech naprosto logicky preferuji praxi a praktické ukázky a učení.

Máte nejvyšší čas začít fungovat, rhodéský ridgeback není plyšák a má dostatečnou dávku sebevědomí a přirozené dominance na to, aby Vám při ignorování nebo špatné reakci i Vaše vlastní fenka zkomplikovala vzájemný vztah. Nepodceňujte to prosím.

(2.11.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych vám chtěla napsat, že jsem jako začátečník moc ráda za vaše stránky a možnost se na vás obrátit s dotazem. Bohužel se mi nepodařilo dotaz poslat přes váš formulář, tak vám vypiši všechny potřebné údaje. Jedná se o fenku křížence labrador(matka) x staford (otec), stáří 11 měsíců, kastrovaná není. Jak už jsem psala, jsem začátečník, co se výchovy a výcviku psa týče. Naši fenku máme od 3 měsísů věku, od 6ti měsíců s ní chodíme na klasický cvičák, kde nám prozatím doporučili při venčení stopovací vodítko. Ze začátku jsme šli na fenku špatně, pokud byla puštěná a neposlechla, byla okamžitě po příchodu potrestaná, takže se nás bála. teď už jsme to napravili, fenka na přivolání přijde (pořád zatím na stopovačce), ale pořád z ní cítím malinkou nedůvěru a mám pocit, že u ní nemáme takovou autoritu. To soudím podle názorů jiných.. Ti tvrdí, že pokud můj pes nereaguje na povel, třeba v případě, že potkáme jiného psa, nejsem pro něj dostatečná autorita. Vím, že autoritu si nejde jen tak získat, ta prostě buď je nebo není. Ale existuje nějaká rada, jak si vztah k fence zlepšit a začít odzačátku? Vaše metody mě velice zaujaly a pokud bude třeba, klidně za vámi přijedu. Jen jsem pro začátek chtěla nějakou radu, tak na vás mám několik otázek:
1) je správné, abychom pejska při splnění úkolu odměňovali pamlskem? chci aby pes vnimal kvůli mně, ne kvůli pamlsku. 2) naše fenka dřív hodně tahala na vodítku, tak jsme ji začali vycukávat. teď už táhne jen ve chvíli, kdy vidí jiného psa. jak se v takové situaci zachovat? Je strašně divoká, i když s ostatními psy v kontaktu je. Ale jak nějakého vidí, přestane vnímat. 3)fenka nikdy nebyla nijak zvlášť umazlená. až po jejím prvním hárání by se nejraději mazlila celý den. mám ji pořád za zadkem a pokud jí dám najevo, aby si hleděla svého, poposedne si a vydrží na mě hodinu koukat. mám být důsledná a psa odložit třeba na místo nebo mám její chování tolerovat? Předem moc děkuji za opověď, pokud bude možné mi tak na dálku poradit a přeji vám, ať se vám s pejsky i nadále daři.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Po přečtení Vašeho dotazu také vidím jako jedinou rozumnou variantu za mnou i s fenečkou přijet, potřebujete dost věcí vysvětlit a především názorně ukázat - takže pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

Všechny tři Vaše otázky svědčí o tom, že za vedením pejska vidíte stále jen výcvik ("úkol", "odměna", "odložení na místo", Vaše bezradnost v situacích, pro které nemáte žádný naučený povel) - i proto nabízím osobní konzultaci, protože potřebujete přesměrovat k pojmům a činnostem typu výchova, smečka a hierarchie. A jsem zastáncem toho, že lépe je jednou vidět než stokrát číst...

(2.11.2008)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, mám dotaz ohledně kastrace ze zdravotních důvodů. Náš pejsek se začal počurávat. Veterinář na sonu zjistil, že má zvětšenou prostatu a navíc cysty na prostatě. Domluvili jsme se ještě na vyšetření moči a krve, jejichž výsledky zatím nemám, ale veterinář už naznačoval hormonální léčbu, případně kastraci. Jen se chci zeptat, jestli jste se setkal s kastrací odůvodněnou tímto problémem. Já vidím kastraci jako poslední možnou variantu. Moc děkuji a mějte se hezky.

Odpověď: Veterináři tento postup bohužel používají velmi často a někdy skutečně už jiná možnost není, ale rozhodně bych předtím vyzkoušel alternativní dostupné metody léčby. V každém případě lepší obraz dají právě výsledky rozboru moče a krve, protože opět je nutné jít především po zdroji problému a tohle je ještě mladý pejsek... Držím palce!

(26.10.2008)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ano (2,5 roku)
Dotaz: dobry den, mam velkou prosbu. nevim jestli "budete umet" mi odpovedet, ale zkousim sehnat informace kde se da. mam 3,5 leteho NO. kastrovaneho. zvykleho celorocne bydlet venku. a ted: ma rodinna situace neni dobra. s nejvetsi pravdepodobnosti se budu rozvadet. myslite, ze dat psa me nejvetsi kamaradce je pro psa hodne zle? byl by zase na zahrade, se vsemi vecmi, ktere pouziva dosud. kamaradce pejsek umrel a ona hleda noveho. trochu ji ale brzdi fakt, ze je pes "stary" (ne stene) a ze bude hoodne moc smutnej, kdyz ho "odlozim" k ni. ma strach, aby pes zlobil a utikal by. ze by mel zlomeneho psi srdce a psi dusi. co myslite vy?

Odpověď: Dobrý den, "umět odpovědět" budu určitě, jen se Vám moje odpověď možná nebude líbit - nedovedu totiž pochopit lidi, kteří mají psa a jakmile se vyskytne jakýkoliv soukromý problém, je jejich pes první, kdo to se vším všudy odskáče. Nemám rád alibistické chování těchto lidí, kteří odstranění svého psa zdůvodňují soukromými těžkostmi (kterými navíc kolikrát maskují jen prostý nedostatek vztahu a lásky) a naopak si velice vážím těch, kteří i za svízelné životní situace udělají vše pro to, aby jejich pes s nimi zůstat mohl - i takových lidí jsem pár poznal a mají moji úctu.

Na druhou stranu - nechala jste svého psa zmrzačit a nežije s Vámi, ale je odklizen na zahradě. Ani to nevypovídá o Vašem přílišném vztahu vůči němu, je mi líto. Váš pes není "starý", dokonce je teprve na prahu psychické dospělosti, ale jako každý živý tvor Vám věnoval svoji důvěru a kus svého života. Nemyslím si, že by on sám měl chuť za Vámi utíkat - ale také si nemyslím, že by si u Vaší kamarádky jakkoli pomohl, opět by byl odklizen na zahradu a jeho smutný život kastráta by zřejmě plynul v nezměněné podobě dál...

Pokud pro Vás rozvod znamená zbavit se i svého pejska (protože jste ani slovem nezmínila svého partnera, má pravděpodobně stejný "vztah" k pejskovi jako Vy), pak mu prosím dejte opravdovou šanci - najděte mu skutečný domov a přečtěte si můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat...". Pak doufám pochopíte, proč moje odpověď nemůže být jiná. A pokud budete mít vztek, mějte ho sama na sebe. Psi s námi nežijí proto, abychom je mrzačili a zrazovali, mají stejně citlivou duši jako lidé - a jak byste vnímala Vy sama, kdyby Vás ti, kdo Vás k sobě citově připoutali, nejprve zmrzačili a poté se Vás úplně zbavili jen proto, že byste jim v určité životní etapě začala být na obtíž...?

Máte zodpovědnost za svého psího kamaráda a jeho spokojený život, ta Vám vznikla ve chvíli, kdy jste si ho vzala k sobě. Řeči o nejlepší kamarádce a pejskoví, který jí umřel, jsou čirý alibismus a pokrytectví. Takto se problémy tohoto typu neřeší, ale pokud se ptáte na takové věci, které ve svém dotazu píšete, pak je celá záležitost dost jasná. Kdo má totiž svého psa skutečně rád, ten tyto věci vůbec neřeší - v opačném případě se k nim pes nikdy dostat neměl...

Zamyslete se nad tím, dokud máte šanci napravit to zlé ve svém životě.

(26.10.2008)
Plemeno: akita-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, včera se nám přihodila zcela nepochopitelná věc.Na návštěvu přijel synovec(majitel již zemřelé matky našeho pejska Pedra, takže jeho původní majitel). S sebou přivezl asi dvouměsíční fenku, kterou si koupil asi před týdnem, také akitu. Pedro ho vždy velmi radostně vítá, cizí fenu měl ve svém teritotriu dvakrát, jednou několikaměsíční štěně, na které reagoval vrčením a jasně ji dával najevo, ,,kdo je tady pánem" a na starsí jezevčici reagoval zase radostně, běhal za ní a očuchával ji. Tentokrát nejdřív jen krátce uvítal synovce, čuchl ke štěněti a bojácně odběhl, když jsme ho volali, choval se úplně stejně, jako když se bojí. Utíkal do svých skrýší na zahradě a přišel na zavolání jen velice neochotně. Malá fena se mu dokonce pustila do jeho zbytku žrádla a pila jeho vodu, zůstal schovaný a nepřišel. Zajímalo by mne, proč takto reagoval. Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Na jednoznačnou odpověď by bylo zapotřebí více znát Vašeho pejska a mít k dispozici více informací, nicméně jsou zde dvě nejpravděpodobnější varianty - buď je Váš pejsek povahově spíše submisivnějšího nepříliš sebevědomého založení, nebo mohl ze štěněte cítit cizí pach, který ho primárně vyděsil. Samozřejmě to může být kombinace obojího, protože podle toho, co píšete, mi přijde jeho reakce i tak neadekvátní. Ale jak jsem již napsal, v těchto případech je skutečně nutné mít k dispozici informací víc, proto berte výše uvedené varianty jako "nakopnutí" - pokud budete chování Pedra (nejen vůči této fence) sledovat dál, pak Vám mohou ledacos osvětlit.

(19.10.2008)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále, Vaše metody mě zaujaly a proto by mě zajímaly Vaše názory na můj případ. Máme doma 2letou fenku BSP a v srpnu jsme adoptovali 3letého psa BSP, kterého původní majitelé museli dát prač z důvodu stěhování do paneláku. Jelikož naše fena je velmi přátelská ke všem lidem i psům, chytrá a hravá, mysleli jsme že nový přírůstek bude stejně bezproblémový a fenka bude mít bezva kamaráda. První dny nás vyvedly z omylu. Pes se bál nás i feny, která  na něj byla příliš akční, byl zalezlý v boudě, kterou mu fena bez problémů půjčila a spala venku na gauči. Potom jsme se dozvěděli, že pes žil pouze na velké zahradě s vlčákem a svými pánečky (asi 4lidi) a na procházky moc nechodil, takže asi ani moc lidí a psů za svůj život nepoznal. S námi byl poprvé v lese,v potoku, kde se mu moc líbí. V celku si zvyká, i když je to dost pomalé, stále nám plně nedůvěřuje. Má rád víc děti, než dospělé. Někdy se mě na dvoře bojí a vůbec ke mě nechce přijít, ale  když vezmu do ruky vodítko a jdu k bráně, vždy zapomene že by se měl bát a těší se ven. Za míčkem běží jen když běží i fena, sám ne, není tak hravý jak fenka. Venku jsme ho už měli bez vodítka, moc se od nás nevzdaloval, ale teď na podzim zjistil, že se dají stopovat a honit srnky a utekl  za pachem přírody. Vrátil se za 4hodiny, což nás potěšilo, že vůbec trefí domů, ale od té doby je jak mimo, musíme ho mít na dlouhé stopovačce, protože jak se přiblíží k lesu(máme ho hned za domem), zavětří a kdyby nebyl uvázaný už ho neodvoláme. Je jednoduché naučit štěně přivolání, ale jak naučit dospělého psa, aby přišel, když právě zjistil, že je venku tolik zajímyvých věcí? Dále by mě zajímal Váš názor na krytí. Fena by měla v listopadu hárat. Štěňatům se nebráníme, ale nechceme přivodit psovi další šok. Nevím, co pro něj bude víc stresující, nechat ho s fenkou a možná se mu podaří ji nakrýt, nebo je oddělit, pes by byl na dvoře a fena doma. Někdo mi radil, že pes z hárající feny může mít další stres, ale já myslím, že by se spíš stresoval, kdyby byl na dvoře sám, raději bych je nechala spolu, ať si to příroda vyřeší. Příští hárání bychom už podchytili, protože fenka nemůže pořád rodit, ale to už bude pes na nás i prostředí navyklý a neměl by to být tak velký problém, jak teď, když je ještě u nás nejistý. Co si o tom myslíte. Děkuji za odpověď a mějte se moc hezky.

Odpověď: Pejsek do této doby evidentně neprožil příliš podnětný život a samozřejmě teď má problémy se začlenit do nové lidskopsí smečky. Chce to opět dostatek času na aklimatizaci i zrod nového vztahu k vlastní smečce. Dospělý pes (ale ten Váš ještě není, do dospělosti mu zbývá tak 1-1,5 roku!) k Vám přijde, pokud bude mít důvod se k Vám vrátit, tohle není nic o nějakém učení. Pokud nebudete tlačit na pilu a budete se snažit mezi vámi dvěma vytvořit přirozený a fungující vztah, zjistíte to velmi brzy sama.

Pes bude ve stresu (respektive ve stavu velkého vzrušení typu "nic jiného nevidím a neslyším") vždy v blízkosti hárající feny. Pokud dobře zapracujete na výše uvedených záležitostech, pak ale skutečně nemusíte "obětovat" fenku jen kvůli tomu, aby pejsek byl v pohodě - to mi totiž přijde opravdu poněkud nesmyslné a krátkozraké, mimo případ, kdy byste ovšem štěňata opravdu chtěla - ale i s tím bych ještě počkal minimálně do příštího hárání. Momentálně potřebujete opravdu pejskovi dát šanci na nový spokojený domov a v tomto směru Vás čeká spousta práce. Ale jak jsem v Poradně již mnohokrát napsal - pokud máte dobře hierarchicky zavedenou smečku, pak není problém udržet psa i od hárající feny. Ne že by o ní nevěděl - jen ji nebude obtěžovat tak, aby došlo ke skutečnému nakrytí.

Myslím si, že toto je rozhodně nejlepší cesta i do budoucna. Pokud budete chtít, můžete se navíc domluvit i se mnou a s pejskem za mnou přijet - pak budu mít možnost Vám poradit a pomoci i prakticky.

(19.10.2008)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem si koupila Vaši knihu a jsem z ní nadšená, stejně jako z Vaší poradny na stránkách. Mám na Vás jeden dotaz, o kterém jsem se nikde nedočetla nebo se mohlo stát, že jsem jej přehlédla. V prosinci si domů přivezeme osmi týdenní štěňátko MO. Spustu věcí už mám načteno z odborné literatury nabo z e-stránek. Tuto informaci jsem se však nikde nedočetla. Chtěla jsem se jen zeptat, je mi jasné že pokud nebude řádně přeočkováno, tak nějaké velké venčení nepřipadá v úvahu, ale  i tak jak to udělat s tak malým štěnětem v uplném zimním počasí. Určitě mu nechci odepřít spoustu pohybu a venčení, jen mám strach, aby se neprochladilo. Samozřejmě nemluvím o tom jak si ho přivezu, ale třeba po měsíci, po dvou, i tak bude pořád malé. Jak bych to měla udělat, aby mi neonemocněl, ale abychom zas nebyli většinu času zavření doma? Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Na štěňata do 3-4 měsíců věku je opravdu zapotřebí dávat velký pozor - nejen z hlediska nízké imunity organismu, ale i z důvodu ještě nevyvinuté a málo fungující termoregulace. Bohužel se s tímto termínem tluče období prvotní socializace, takže je nutné nalézt určitý kompromis. Z hlediska očkování je možné vzít štěně po druhém očkování na místa, kam nechodí kočky, koně nebo dobytek, divoká zvěř a nemocní psi a lze je vzít i mezi zdravé psy. Je to trochu loterie, ale i pokud byste měla štěně stále jen doma, není problém přinést nákazu třeba na botách - takže pokud vytipujete dobrá místa a zdravé pejsky, pak je nanejvýš vhodné této možnosti využít a rozjet správné sociální vzorce chování. Dříve než před druhým očkováním toto ale důrazně nedoporučuji! Termín třetího očkování plusmínus cca 10 dní k tomu pak lze již brát jako orientační bod, kdy už by měl být titr obranných látek v organismu štěněte na dostatečné úrovni. Opět - jedná se o individuální záležitost a celkovou imunitu konkrétního štěněte, opatrnost ve výběru vhodných lokalit je nadále namístě.

V extrémním počasí (velké mrazy nebo naopak velká vedra) je zapotřebí v tomto věku hlídat štěně i z hlediska termoregulace (viz výše). Tedy raději krátké a častější procházky, žádné dlouhé pobyty venku - zvláště v zimě u plemene s takovým typem srsti, jako má maďarský ohař.

(12.10.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,na tuto poradnu jsem dnes narazil poprvé a náhodou a abych řekl pravdu je dosud nejlepší co jsem zatím poznal a četl!!!!Na těchto stránkách je opravdu cítit láska,cit a zkušenosti s pejsky na každém kroku!!a velký dík člověku,který se zabívá touto poradenskou čiností,aby lidé lépe porozuměli těmto krásným stvořením jakými pejsci určitě jsou!!
Moc rád bych se Vás chtěl zeptat, máme doma 3 letého oříška(psa) menšího vzrůstu,samozřejmě že máme také své problémy,ale jinak na našeho dafika nedám dopustit.Chtěl jsem se zeptat, chtěli bychom si pořídit s přítelkyní labradorského retrívra a nevíme,spíše váháme jestli by byla lepší volba pejsek nebo fenka s ohledem na našeho dosavadního pejska,mám tím na mysli spíše budoucí soužití k jaké variantě by jste se přikláněl a jestli je toto plemeno vůbec vhodné?A pokud by vaše doporučená varianta zněla fenka jestli by bylo vhodné nechat fenku kastrovat,jelikož štěňata v budoucnu nechceme a hlídat ty dva by asi nebylo v našich silách,ale co se týče kastrace, nejsem jejím zastáncem jenom proto, abych psi nemusel hlídat a feně zkazil celý život.
Z tohoto důvodu bych raději pejska, ale nejsem si zcela jistý, jestli by tyto 2 plemena a pohlaví si v dospělosti(labrador) rozuměla, samozřejmě, že to bude také hodně záležet na mě, že ano?Tak se ptám, jestli by bylo možné, aby tyto 2 plemena a pohlaví spolu žili v souladu?Je jasné, že se asi nedá odpovědět se 100% jistotou, ale rád bych slyšel Váš názor. Předem děkuji moc za čas i za radu!!! Ať se daří v budoucí i dosavadní práci.p.s.Všem.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji...:) Doporučoval bych pejska, labrador to může klidně být, toto plemeno v naprosté většině případů nemá problém s dalším psem v rodině - ale samozřejmě i zde hodně záleží na celkovém přístupu a výchově, tak ať neuděláte zbytečné chyby. Co se týče kastrace - přečtěte si prosím můj článek o tomto tématu na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, určitě i pro Vás bude přínosný.

(12.10.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu ohledně chování našeho 5měsíčního štěněte labradora. Nevím, zda to bude možné pouze přes mail, ale uvidíme. Charley je vitální, temperamentní a inteligentní štěně, umí si dobře říct o drbání, pamlsek či proběhnutí po zahradě, ví jak nás v určitých situacích přelstít a zkouší co se dá, a to neustále, což je myslím v pořádku. Velmi rád se mazlí, vyhledává naši společnost na každém kroku, snaží se nás olizovat, je velmi kontaktní. Manžel pracuje, já jsem na mateřské dovolené, tedy s ním 24 hodin denně a plně se mu věnuji. Chování ke mně i manželovi je ale téměř shodné. Ví, co znamenají základní pokyny ( sedni, lehni, zůstaň, ke mně, nesmíš, fuj...). Na procházkách ( nejvíce do polí) chodí na volno, udržujeme kontakt, „ke mně" přiběhne vždy pokud není zrovna uchvácen nějakým úžasným objevem, pak však nevidí neslyší, což je zřejmě také normální, má kladný vztah k ostatním lidem i psům, i když i zde je možno vypozorovat, že je to pěkně „ drzé štěňátko", které si pěkně dovoluje i na dospělé psy, žádný konflikt ale zatím nebyl. Snažíme se s ním maximálně komunikovat, ale ne všem procesům rozumíme. Neustále se s námi snaží navázat kontakt ( takovým pobroukáváním či pokňouráváním, dokud nepochopíme co chce). Pokud se mu něco nelíbí, také pokud mu něco zakážeme či za něco vynadáme, reaguje ihned kverulantským poštěkáváním, takto si vše „okomentuje". Ne vždy však víme, co má na mysli. Problém je násleující: v určitých situacích ( zejména zákaz určité činnosti, někdy ale i bez jasného důvodu např. na procházce, uprostřed naprosto klidného venčení) začnou jeho „záchvaty" – začne zuřivě štěkat ( vrtí ale přitom ocasem, uši má spíše dozadu), poté běhá kolem nás v kruzích jak cvok, vrčí a snaží se nás napadat – vždy zezadu- s náznakem kousnutí, působí to ale velmi agresivně a je nesnadno utišitelný. Fyzické tresty nepoužíváme, dříve stačilo změnit intonaci hlasu, dle vašich rad používáme vrčení, vytahání za kůži, mimiku, pokud jde do tuhého, pak povalení na zem, snažíme se, aby trest nevnímal jako agresi. Asi měsíc vše fungovalo dobře, na takové potrestání reagoval buď pokníknutím a následným uklidněním či okamžitým ulehnutím na záda, ukázáním bříška a následně klidem a uposlechnutím. Toto však poslední dny přestává fungovat, sice si hned lehne na záda a nebrání se, ale jakmile ho pusíme, okamžitě nás opět napadne a chování se opakuje, a to i několikrát za sebou. Také poslední dobou méně poslouchá, každou instrukci je nutno několikrát opakovat, než vyhoví a začínáme pozorovat první náznaky kopulačních pohybů ( pouze na manžela, boj o dominanci? v tomto věku?). Nevím, kde děláme chybu a potřebovala bych poradit dříve, než bude pozdě. Velmi děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je v každém případě záležitost na osobní konzultaci - Váš zásadní problém a příčina toho, že se pejsek čím dál víc cítí být hierarchicky nad Vámi, je to, že děláte věci pouze mechanicky, nikoli na základě odpovídajících emocí a síly osobnosti a bez odpovídající komunikace. Psal jsem tu již mnohokrát, že "mechanika" nikdy fungovat nemůže - i proč tomu tak je. Proto opravdu doporučuji se se mnou domluvit, přijet i s pejskem a já Vám pomůžu dát věci opět do pořádku - u pejska i u Vás.

(12.10.2008)
Plemeno: šarplaninec
Pohlaví: pes
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den. Plánuji pořízení psa šarplanince za účelem hlídání našeho asi 2ha pozemku, kde také bydlíme. Chováme zde v malém ovce pastevním způsobem a osazujeme pozemek vegetací. Velkou škodu nám způsobuje zvěř - vysoká, srny, zajíci - která se bez problémů dostane přes ovčí pletivo. Také utečení psi nám jednou potrhali celé stádo. Tomu by měl pejsek v budoucnu bránit. Chovatelé šarplaninců, kavkazáků, apod. doporučují psy odmalička odchovávat venku, a to i když se narodí v zimě. Je to prý pro ně přirozenější. Vy doporučujete mít štěně doma - to je mi intuitivně bližší. Chci aby ze psa vyrostl plnohodnotný člen naší rodiny/smečky. Proto mám dotaz jestli je možné až pes dospěje skloubit tyto dva požadavky:
1. hlídání (hlavně v noci a také v případě našeho krátkodobého odjezdu z domova)
2. začlenění do rodiny.
V jakém věku a jakým způsobem navykat psa na pobyt venku? Není problém, abych s ním několikrát venku i spal, ale dlouhodobě by to asi nefungovalo a ztratil bych tím ten racionální argument pro pořízení psa, kterého si jinak moc přeji :-)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud potřebujete pejska i k popsanému účelu, pak je šarplaninec dobrá volba. Tito psi mají samostatné hlídání stále ještě v krvi, proto stačí štěně jen trochu nastartovat. Berte je už odmala (3.-4. měsíc věku) na pastviny a ke stádu, ať si zvykne na pracovní prostor, zvuky a pachy, které k němu patří, stejně tak i na to, co je domácí a co cizí. Zhruba kolem půl roku věku začněte lehce "pracovat", několik nocí s ním opravdu stravte venku, štěně potřebuje v tuto dobu vedení, podporu a vzor - musíte jednoduše sám zastat funkci staršího zkušeného psa. Střídejte pobyt venku (cca od 6.-7. měsíce) i vevnitř, pejsek rychle pochopí, kdy je "ve službě". Takto získáte univerzálního parťáka, který bude schopný pracovat samostatně venku při ochraně stáda, ale zároveň bude mít i možnost blízkého kontaktu se svojí smečkou, tedy s Vámi a Vaší rodinou.

Šarplaninec je stejně jako ostatní pastevecká plemena pes se samostatným rozhodováním a rychlým inteligentním úsudkem. Co má dělat, bude vědět velice dobře sám. Neméně důležité je ale i to, aby měl motivaci. A pokud bude mít možnost být nejen venku, ale v dostatečné míře i bezprostředně s Vámi, pak bude mít motivaci velice silnou. Tohle věděli už staří bačové, kteří v době, kdy nebylo zapotřebí přítomnosti hlídacích psů venku, je měli vždy u sebe pod jednou střechou.

(12.10.2008)
Plemeno: tosa-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejdříve bych chtěla moc poděkovat za Vaši poradnu. A teď k problému :-).. Ve skutečnosti zatím snad žádný velký nemáme (ťuk ťuk). Ale.. Studuji, takže jsem byla s pesanem až do konce září doma. Samozřejmě jsem ho už od mala učila zůstávat doma samotného nejdříve na krátkou dobu, pak na delší. Nikdy žádný problém nebyl. Brala jsme si ho až v deseti týdnech a možná to je důvod, že je takový víc samostatný. Čekali jsme stýskání po mamině, nic takového se nekonalo. Dostal pelíšek do obýváku, ale byli jsme připraveni přibrat ho do postele, ale on si hned první večer lehl do pelechu a od té doby v něm bydlel. Asi po týdnu se přestěhoval na gauč, ale po posteli prostě netouží. Také se to projevuje na procházkách. Pokud jde na volno, často se zastavuje, čuchá..asi je to normální, ale pokud se mu schováme, pokračuje hodně často v procházce bez nás (pokud to tam zná).. Takže problémky by se našly :-)..
Ale jde mi teď hlavně o to, jak dlouho mohu nechat pesana doma samotného? Jedná se o nějaké 3-4 dny v týdnu. Krmím zatím 3x denně a když jsem pryč, zaskakuje skorotchán. Poprosili jsme ho, aby jednou za 3-4 hodiny přišel, vyvenčil, pohrál si, popřípadě nakrmil pokud jsem pryč přes oběd.. Ve výsledku to ale vypadá tak, že odjedu, on přijede asi po hodině a je u nás do doby než přijedu. Zajímá mě, jestli to není špatně- aby pesan nezačal mít zmatek v tom, kdo je jeho páník. Jde mi hlavně o psa, takže to zatím nechávám takto, ale na rovinu, nelíbí se mi to. Skorotchán už o Benovi mluví jako o svém a o sobě jako o páníčkovi. Pokud Ben udělá nějaký průšvih nebo neuposlechne a já ho vytahám za kůži na krku, hned se ho zastává a lituje ho a vysvětluje mi, že tak se to nedělá..prostě se začíná moc cítit a já bych to ráda (sobecky) utla. A asi se ani tak nebojím, že by si pesan myslel, že on je jeho páník, ale spíš, aby mi i nepokazil výchovu, což zrovna u tosy by nemusela být sranda. Zkušenosti se psy moc nemám, ale načteno i info od chovatelů mám a výchovu jsem založila na lásce a důslednosti. A opravdu povely umíme, jen venku to občas vázne..ale to snad v 5ti měsících není problém. Pro představu nejoblíbenější hra budoucího tchána je ta, že si lehne na zem a pes po něm skáče a kouše ho do krku..nevím co k tomu dodat.. Ale zatím ho nechávám za nás "zaskakovat", nechci, aby Beník nějak ztrádal. Přítel mi ještě navíc tvrdí, že je nezdravé, aby dlouho držel moč. K tomu můžu jen napsat, že už od doby co jsem si ho přivezla vydrží celou noc nečůrat. A myslím, že když tam nejsme tak stejně většinu času prospí..  Takže se chci zeptat, jak dlouho ho podle Vás mohu nechat doma samotného teď a pak až mu bude 6 měsíců. To plánuji, že asi začnu krmit jen 2x denně, takže by to bylo o to jednodušší (pokud mu to budu moct vůbec udělat, zatím je jak popelnice a už půlhodiny až hodinu před pravidelným krmením jde spát na pelech v kuchyni a hlídá to :-) ). Moc děkuji za odpověď a doufám, že se v mém asi dost zmateném dotazu vyznáte. Hezký den.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Tosa-inu rozhodně není "plyšák", je to pes s velmi vysokou přirozenou dominancí a velmi vřele doporučuji pana skorotchána rychle od štěněte odstranit a začít se věnovat důsledné výchově sama. Pokud ho vezme jednou za zhruba 4 hodiny vyvenčit, stačí to a pejsek nedojde úhony. Ale více by s ním být neměl, i z důvodu navykání štěněte na samotu. Pokud se nechá od pětiměsíční tosy vleže na zemi kousat do krku... k tomu říkám skutečně jediné - rychle pryč.

Mimochodem - brát si tosu až v deseti týdnech je už první kamínek do mozaiky problémů - určitá odtažitost vůči Vám je bohužel způsobena právě tímto zdánlivě "bezvýznamným" časovým posunem...

Výchova tosy je sice také o lásce, ale především o důslednosti, vůdcovství smečky a správné hierarchii, jinak si zaděláváte na průšvih. Jinými slovy - musíte teď najít co nejvíce času na to se štěněti aktivně věnovat a pouze nezbytné minimum (pokud není jiná možnost) delegovat na jiné osoby. To je naprostý základ a věřím, že s vědomím tohoto jste si tosa-inu i pořizovala.

Pokud studujete, pak určitě máte aspoň trochu možnost časové flexibility. Dobře radím - využijte toho a snažte se teď co nejvíc času se štěnětem aktivně trávit. Vše se Vám pak mnohonásobně vrátí v dobrém (pokud budete dělat věci dobře) i ve špatném (pokud si teď necháte utéct správný štěněcí věk).

(5.10.2008)
Plemeno: německý ovčák x sibiřský husky
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měsíc se kolem našeho domu potuloval pes. Je to kříženec vlčáka a zřejmě huskyho (převažuje vlčák -ale hlava je mohutnější než hlava vlčáka).Ujali jsme se ho.Bylo na něm vidět,že je rád,jenže byl asi celý svůj dosavadní život zvyklý na to,že si může jít kam chce a dělat co chce,takže nám několikrát za den prostě uteče.Pokaždé se vrátí,mazlí se s námi a nají se.To,že se vždy vrátí,si myslím,že je dobrým znamením,že nás bere jako svou novou rodinu.Jenže o něho pokaždé máme strach.Můj dotaz tedy zní,jak vyřešit ty časté útěky??Myslíte,že každodenní procházky mu budou stačit?Pokaždé,když se vrátí tak ho chválíme a dáváme mu najevo,že jsme rádi,že se vrátil,ale takhle to přeci nejde pořád...Má šanci se to odnaučit? A jak mu v tom můžeme pomoci? Moc Vám děkuji za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se naučil být nezávislý na lidech, pak si tento vzorec chování bez správného zásahu a pomoci bude držet i nadále - musím Vás zklamat, ale v této době ve Vás nevidí "novou rodinu" (a už vůbec ne smečku), ale pouze zdroj potravy a určitého pohodlí. Nezapomeňte, že psi skutečně uvažují zcela jinak než lidé. Navíc, pokud v něm je opravdu kus huskyho, jsou nezávislost a sklon k toulání v povaze pejska ještě více podtrženy.

Máte to ke mně kousek, takže by i v tomto případé bylo nejrozumnější se se mnou domluvit a i s pejskem za mnou přijet - pak Vám k němu budu moci říct daleko víc a poradím Vám konkrétní postupy, jak na něj.

(5.10.2008)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,  pan Dostal, ziadam Vas o radu ohladom utocnosti feny na stena.Ak ste uvedeny problem riesili a ja som ho prehliadla, ospravedlnujem sa. Nasa fenka rodila pred tyzdnom cisarskym rezom. Zo zaciatku nejavila zaujem o steniatka, ale postupne sa to upravilo. Nakolko ma iba 2 steniatka  a mlieka dostatok, zapalila sa jej mliecna zlaza naco dostava injekcie. Z dovodu zapalu nenecha stenata sa nacucat ( ked su hladne a pricucnu sa k struku, ona sa postavi a odchadza ) . Druhy den sme si vsimli, Ĺľe je neprijemna k jednemu steniatku ( uvedene stena bolo od zaciatku umrncanejsie, trvalo mu kym sa nakopne, aj slabsie papalo, ale momentalne aj na vahe predbehlo to aktivnejsie). Fena sa po nom zahana, labou ho posuva, nie moc jemne, dokonca pri umyvani viac krat po nom vybehla - akoby ho chcela rafnut. Mame uvedene chovanie fenky k steniatku nejako korigovat alebo to nechat na prirodu? dakujem, pekny den.

Odpověď: Dobrý den:) Francouzský buldoček je plemeno, které má s porody i následnou péčí o vrh časté problémy - bohužel, i zde člověk-chovatel opět "úspěšně pomohl" přírodě... Nízký počet štěňat vede přirozeně k zánětu mléčných žláz, protože jsou nevytížené, císařský řez je také něco zcela jiného než přirozený porod, který fenku psychicky vyladí do té správné "mateřské nálady". Výsledkem pak nejenom u tohoto plemene jsou problémy s chováním psích matek vůči svým štěňatům.

Sama máte na výběr. Pokud by vše bylo probíhalo normální cestou, věřil bych na instinkt fenky a jejím rozhodnutí, zda je i druhé štěně zcela zdravé nebo zda v procesu přírodního výběru nemá přežít. Zvířata obecně velmi dobře vycítí, pokud genetický materiál v jejich potomstvu není zcela v pořádku a já osobně nejsem a nikdy jsem nebyl zastáncem přístupu "vypiplat a následně nechat živořit" život, který by za normálních okolností neměl šanci na plnohodnotné bytí - ať už u zvířat nebo u lidí. Bohužel obecný názor je jiný a pak se často v honbě za co nejpočetnějším potomstvem nechá žít pejsek, který si do života bere zásadní handikep například v podobě srdeční nebo jiné orgánové vady - a na který většinou umírá v raném věku. Nicméně tento konkrétní porod neproběhl tak, jak měl a proto i instinkty a pohnutky fenky jsou někde jinde, než by být měly. Je to tedy loterie - buď se budete snažit ohrožené štěně protěžovat a fenka to buď vezme nebo s ním naopak udělá o to rychlejší konec. Nebo to necháte jen na ní - ale je tu riziko, že také může zlikvidovat štěňata obě. V každém případě ale vzhledem k okolnostem doporučuji být velmi opatrný a v rámci možností mít fenečku i její vrh co nejvíce pod kontrolou.

Záleží tedy na Vás, jak máte nastavené priority - já budu držet palce, ať vše proběhne tak jak to proběhnout má...

(28.9.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsem pravidelnou čtenářkou Vaší poradny a ráda bych se zeptala na chování mé fenky.V době odpočinku či hrání s ní, když si lehnu na zem na záda, lehne si na mě či stoupne nade mne a začne mi oblizovat celý obličej, hlavně nos a i ucho.To trvá alespoň 5 minut,někdy i déle, až jsem celá "umytá". Při tom se dostane do varu, začne poskakovat a nyní naposled začala nade mnou dělat i kopulační pohyby. (Chci ale upozornit, že zrovna v současné době hárá).Můj dotaz zní: vyjadřuje mi svým chováním lásku nebo mi dává najevo i nadřazenost?

Odpověď: Dobrý den:) Kontaktní chování typu olizování je vždy projevováním kladných emocí. Kopulační pohyby jsou ale již signálem dominantním a samozřejmě mohou být u Vaší fenky způsobeny probíhajícím háráním (fenka se cítí hierarchicky výš) - ale musíte si ji i tak srovnat tam, kam ve smečce patří, protože vůči skutečně fungujícímu "vůdci smečky" jsou tyto projevy již za hranicí tolerance.

(28.9.2008)
Plemeno: americký stafordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. Máme problém, s ktorým si neviem rady. Bruna (môjho psíka) museli v sobotu 13. 9. operovať. Rozrezali mu bruško a žalúdok. Aj napriek komplikáciám všetko dopadlo dobre, aspoň zatiaľ to tak vyzerá. Ale ide o to, že od vtedy vkuse kňučí. A keď hovorím vkuse, myslím tým, že kňučí vždy, keď nespí. Sedíme v izbe, pozeráme telku, čo bola predtým úplne bežná vec, a on zavíja ako zmyslov zbavený, to isté v aute, - predtým s tým problém nemal. Keďže ho musím krmiť veľmi často - cca kazdú hodinu- dve, budím ho aj v noci. Co je tiež velký problém, pretože knučí aj 30 minút, až kým od únavy nezaspí. Neviem ako ho mám utíšiť, do postele chodiť nesmie,(viem, že nie ste toho zástancom, ale takto je to od začiatku), je naučený na peliešok. Bolesti nemá, hoci berie antibiotiká, je veľmi čulý a aktívny. Je pravda, že sa s ním vôbec nehrám, pretože si nemôže naťahovať brušné svalstvo a priveľmi sa namáhať, a ani plyšové hračky nemôže, aby sa mu do žalúdka nedostali chlpy. Možno je len znudený, ale nie som si istá. Prosím o pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Režim, který v současné době má, je pro 3-měsíční štěně velice stresový, neumí se s ním vyrovnat a jediná možnost, jak může dát najevo svoje vnitřní pocity, jsou popsané hlasové projevy. Nemá možnost rozptýlení, nemůže si hrát a je z toho všeho velice, velice nespokojený a rozmrzelý. Pokud ještě nemá nějaké bolesti, pak je to pouze tato záležitost a jakmile se věci dají do pořádku, srovná se to. Každé malé štěně potřebuje pohyb, aktivitu a komunikaci a pokud je mu v tom z jakéhokoliv důvodu bráněno, křičí do okolí "tohle se mně nelíbí". Podobně se chovají i zdravá a alespoň trochu temperamentní štěňata v tomto věku - kolikrát je stačí nést delší dobu v náručí a kňučí, jako byste je právě někde ukradla, stačí je položit na zem, nechat běhat a jsou to nejšťastnější a nejtišší tvorové pod sluncem.

(28.9.2008)
Plemeno: boxer/kříženec
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6 let/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, bohužel, nevím jak mám začít. Můj problém se týká spíše víc mne a z toho plynoucí důsledky  týkající se mých pejsků. Jednou jsem Vám již psala. Dotaz se týkal soubojů mojich psů. Také jsem tam psala, že psi nežijí se mnou v bytě, ale mají kotce na zahradě. Ano, měl jste pravdu. Nežijí semnou, ale vedle mě. Dovolte, abych to vysvětlila. Možná Vám to bude znít jako výmluva a "okecávání", ale prosím nezavrhujte mé jednání, než dočtete. V 17 letech mi zemřela matka. Otec s námi nežil. Měli jsme Edu (boxera), který s námi žil v domě společně s několika kočkama. Bohužel, po její smrti jsem to psychicky nezvládla a byla jsem na léčení. Během této doby mne nic nezajímalo, byla jsem apatická a abych pravdu řekla, ani si toho moc z té doby napamatuji.  Dům jsme s dědou a babičkou prodali, jelikož jsem tam nedokázala "fungovat". Vůbec jsem si neuvědomovala, že bych měla řešit také něco jiného než sebe a matku nebo nic, ale také třeba Edu. Prarodiče mi dávali návrhy, ať ho prodám. To jsem odmítala. Přestěhovala jsem se do bytu se zahradou, kde jsem mohla být pouze tehdy, když jsem nebrala Edu do bytu. Prostě podmínkou bylo, že Eda musí být venku, jinak já budu bydlet u babičky a Eda zůstane tady a krmit ho budou sousedi. Byt je součástí fabriky, kterou vlastní děda, tudíž byt je jeho. Vůbec mi nedocházelo, že ani jedna varianta není správná. V té době mne ani nenapadlo slovo jako je smečka, společné soužití.....jasné mi bylo jen to, že ho nechci nechat samotného. A samozřejmě, protože mi Edy bylo líto, že je tam sám (na zahradě), bezhlavě jsem jela do útulku a přinesla štěnátko (Baryka). Pejsek rostl a já samozřejmě začala něco řešit teprve, když nastaly problémy. Přesněji jejich důsledky.  Teď, po dvou letech mám dovoleno psi vzít OBČAS přes den do bytu (Eda "bydlí" takhle venku tři roky, Baryk dva, od štěňátka). Bohužel, musím se prarodičům podřídit, protože byt je jejich. A pokud bych dělala něco tajně, tak na to přijdou při jejich "přepadovce" nebo od sousedů a zároveň bych lhala, což opravdu dělat nechci. Jsem student VŠ a nemohu si dovolit se přestěhovat. Takže pokud jsem doma, pejsci jsou semnou, ale v noci spí zase v kotci. A navíc toto mám dovoleno pouze pár dnů. Momentálně nevím, co mám dělat. Nevím, zda tímto způsobem, lze vůbec vytvořit funkční smečka. Jelikož domů beru pejsky pouze "na návštěvu". Nechci toho pokazit víc, než jsem zatím pokazila. Od té doby, co jsem začala alespoň trochu "přemýšlet" ohledně psů, což není ani celý rok, jsem se snažila s nima být co nejvíc. Procházky přestaly být vyjímkou. Jakožto dříve bývalo:( Přes léto jsem s nima trávila dny na zahradě. Bohužel jsem toho už pokazila tolik, že nevím, zda to lze ještě napravit. Z psů jsem udělala asocializované psy, kteří se nesnesou s jinými zvířaty. Jediný úspěch, který jsem měla, je že mi už Baryk nechytá kachny a neutíká za "velkými" ptáky (káňata).Nenaučila jsem Baryka ani "v pohodě" chodit na vodítku. Baryk je "vášnivý stopař" a bohužel už si zvykl chodit v tahu. Zatím jakékoliv moje pokusy končí neúspěšně. S lidma nemají problém. A zatím ani semnou. Z mých chyb nebo spíše nezájmu o ně, vyplývá spousta dalších následků. Psi se sice již neperou a když tak výjimečně, ale samozřejmě, jelikož žijí vedle mě, ale ne semnou, nevidím vše. Cítím, že nejsem jejich vůdce. Vůdce je dle mého názoru Baryk, který mě spíše akceptuje. Rozhodně tímto neomlouvám své chování a jednání. A vím, že jsem si toto uvědomila velice pozdě a možná toho spoustu ještě nevidím. Bohužel asi momentálně nedokážu změnit podmínky, které máme. Proto bych se alespoň co nejefektivněji chtěla přizpůsobit podmínkám, které máme. Nevím, zda to není troufalost a zda budete vůbec ochoten mě navést správným směrem. Ještě jedna asi důležitá poznámka, žiju s přítelem, se kterým jsme poměrně dlouho řešili, kdo bude "páníček", protože jsem cítila, že na to nemám. Dopadlo to tak, že jsme tím motali akorát hlavy pejskům, protože jsem do toho neustále "kecala". Jelikož on má naprosto jiný názor na výchovu než já a "neuznává" psi v bytě, což mi poměrně dost vadí, ustoupil, aby měli jasno i oni. Vůdce jsem (bych měla být)já. Pokud nám dáte šanci, ráda za Vámi přijedu. Zdravím Vás, Dina a Šedyho a děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Je mi z Vašeho psaní jasné, že máte značně omezenou svobodu rozhodování - na druhou stranu tím nesmí trpět ti, kteří si tuto variantu nevybrali, tedy psi... Ale vždy se dá leccos vymyslet a vyřešit. A samozřejmě (jak jste sama správně poznala) to nejde udělat "radami na dálku", musíte i s pejsky za mnou přijet. Pomůžu Vám s nimi a budu se snažit otevřít oči i Vašemu příteli, aby nešel proti Vám, ale byl součástí smečky. Zavolejte mi, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(28.9.2008)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 6,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: ...chcel by som Vás požiadať o radu - naša fenka javí záujem o všetko, je poslušná, prispôsobivá - svojmu veku primeraná , ale noc, čo noc také 2 hodinky pred polnocou nepretržite šteká. Myslel som, že niečo máme za plotom a tak som ju vzal na obojok a šli sme spolu prejsť - nič. Naopak prišlo mi, že šteká niekam  neurčito teda  neviem kam. Keď sme sa vrátili, pokračovalo to. Najčastejšie sa postaví na najvyššie miesto na dvore - taká skalka, a odtiaľ breše. Je to nepríjemné aj kvoli susedom. Príde deň, znova je milá poslušná a výborná spoločníčka. Venujem jej vlastne každú voľnú chvíľku, dokonca aj v dielničke "mi pomáha". Nie je zatvorená vo voliére, a myslím, že prechádzky a hry jej nechýbajú - tiež sa jej venuje aj 12 ročný syn, s ktorým sa vyšantí. Existujú nejaké cvičenia na zabránenie tomu štekaniu? ďakujem za radu vopred.

Odpověď: Ne. Žádná "cvičení" skutečně neexistují. Ale existuje něco jiného - výchova, skutečný vztah a pochopení toho, jak pracuje psychika 6,5-měsíčního štěněte. Napadlo Vás někdy, vzít si fenku v noci domů? Přemýšlel jste o tom, že máte (a ještě dlouho mít budete) štěně, od kterého čekáte chování hotového dospělého psa? Přemýšlel jste o tom, jaký byste měl sám potenciál vyrovnat se jako dítě s věcmi, kterým nerozumíte, které Vás děsí - v noci, izolován od rodiny (v případě Vaší fenky smečky)? Jaké pocity by ve Vás vyvolávala samota?

Tak prosím. Začněte tím, že si tyto věci uvědomíte a začnete fence věnovat nejen čas, ale i svoji vlastní osobnost a třeba i kus vlastního pohodlí, aby se z ní postupem času stal pes sebevědomý a s pocitem fungující smečky za zády. Její štěkot je pouze projevem její vlastní nejistoty, izolovanosti a samoty. Znovu si uvědomte základní fakt - máte půlroční štěně, které ze všeho nejvíc potřebuje sociální kontakt a podporu. Její štěkání v temnotě je dědictvím vlčího vytí, svolávání a hledání smečky. I proto jen tak mimochodem neštěká někde z rohu dvora, ale z vyvýšeného místa... Otevřete oči a zkuste jí konečně opravdu rozumět, ne ji jen vlastnit a věnovat jí určitý díl svého času.

(28.9.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, máme doma velmi hravého a společenského labradora Jacka, který bohužel nebyl do půlroku téměř nikým vychováván - já se v této "smečce" ocitla po tomto půlroce a snažila jsem se ho naučit základy - sedni, lehni, dones - umí, ale přiběhne ke mě pouze, když on chce. Když doma něco provede a chci mu vyčinit, cení na mě zuby a jelikož jsem byla těhotná nemohla jsem se s ním "poprat" jako můj partner - ten dominanci má. Já mám nyní malé miminko, malou chodí olizovat a já se těším až si spolu začnou hrát. Chci se optat zda může mít pes více vůdců nebo zda bude pořád poslouchat jen partnera. Jsem s Jackem vlastně pořád sama - partner jezdí kamionem. Hodně chodíme na procházky a ráda mu dopřeju volnost, ale nedávno jsme potkali myslivce a Jack na něho štěkal a nechtěl ke mě, myslivec mi samozřejmě pohrozil zastřelením a tak se teď bojím ho pouštět. Velice mě zaujala Vaše výchova a snaha napravit "páníčky", vím totiž, že chyba je ve mě, mám psi od mala v lásce, ale jsem příliš měkká. Ráda bych navštívila Vaši školu, i soustředění mě nadchlo, ale s mimikem to bohužel nejde, snad časem. Děkuji mnohokráte za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ve smečce (i té lidskopsí) existuje vždy jen jeden vůdce - už jsem to zde také mnohokrát psal. Vůdcem smečky není vždy ten fyzicky nejsilnější - vůdcem smečky je největší osobnost a ten, kdo jím skutečně být chce a umí. Takže jím nemusí být nutně Váš partner, ale to záleží především také na Vás samotné. Pokud chcete, zkuste se se mnou domluvit na osobní konzultaci - máte to v místě bydliště a je lépe dát některé věci do pořádku dříve, než je pozdě. Přece jen trávíte s pejskem daleko více času.

(28.9.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ano
Dotaz: Dobrý den. Žádám vás o dvě rady. První dotaz se týká sebevědomí psa. Občas se zde tohoto tématu dotknete, ale vždy jen okrajově. Moje fenka (Shanny) je venku (na procházce, zahradě, cvičáku) sebevědomá, ale doma se občas ,,zarazí'' a já nejsem schopna ji nijak povzbudit. Chová se jako by žádné sebevědomí neměla a jenom se krčí pod stolem. Já se chovám doma stejně jako venku, nikdy jsem ji nezbila. Takhle se nechová vždy, ale poměrně často.
Můj druhý dotaz je možná úzce spjat s prvním. Shanny se bojí světla (prasátka na zdi, plápolající svíčka, pohyblivé stíny) a některých zvuků (domnívám se, že těch, které neumí identifikovat), ale pouze doma. Dřív se úplně třásla, teď už je to trochu lepší. Nevím jak ji to mám ,,odnaučit''. Zkoušela jsem ji, podle nejrůznějších rad, konejšit, chválit, káravě na ni mluvit, nevšímat si toho. Někdo tvrdí, že jí mám s těmito případy seznamovat (bouchání pytlíků, svítění s baterkou-ne do očí) a někdo tvrdí, že ji mám z tohoto prostředí okamžitě odvést. To ale není dost dobře možné, když je to doma. Jenom dodám, že chování popsané v první otázce se nestává při tom, když se bojí světla a hluku, ale v podstatě to vypadá stejně.
Na závěr bych se chtěla jenom vyjádřit k jednomu vašemu tématu - pes v posteli. Já sama se Shanny v posteli spím, ale nemyslím si, že je to důvodem dobrého vztahu. Znám spoustu pejskařů a u žádného to souvislost nemá. Dokonce pes žijící na zahradě svého majitele považuje za boha, ale myslím si taky, že to závisí na povaze každého jedince. Musíte taky uznat, že každý pes taky spát v posteli nemůže. Třeba takový komondor nebo anatolský pastevecký pes :-). Myslím si spíš, že Vás mají Vaši psi rádi proto, že víte jak se k nim chovat, což většina pejskařů neví a pak se diví. A to, že je máte v posteli váš vztah pouze utvrzuje.

Odpověď: Dobrý den:) Žádáte mě o dvě rady - a přitom bych měl spíše já požádat Vás o větší pozornost při čtení PSÍCH STRÁNEK FALCO (pokud jste je tedy skutečně četla). Protože... nesčetněkrát jsem zde psal o tom, co se psem (fenou) udělá kastrace, dokonce jsem tomuto tématu věnoval celý článek. Psal jsem o rozhození povahy, situacích, které zdravý pes (fena) v pohodě zvládne, ale kastrát ne. Vámi popisované příznaky chování fenky jsou téměř "učebnicové" - a to je teprve začátek a uzavřený prostor a s postupujícím věkem se budou zhoršovat...

Sebevědomí psa (feny) je vždy kastrací sraženo k nule, je to jeden ze základních důsledků tohoto radikálního zásahu do organismu a psychiky psa. Pokud je to možné (tedy odpovídá tomu osobnost majitele), pak je nanejvýš nutné, aby se majitel (tj. vůdce smečky) choval tak, aby mu pes (fena) bezvýhradně důvěřoval a v každé situaci v něm viděl oporu a toho, kdo ji má pod kontrolou. To je bohužel něco, co v současné době absolutně nezvládáte a pokud nezačnete, stav fenky se bude postupně zhoršovat až k agresivitě ze strachu - doma i venku. Mnozí už vědí... a dokud budete za slovem pes vidět jen pojmy "výcvik" a "odnaučování", nemáte šanci. Správné pojmy totiž jsou "smečka" a "komunikace".

Pes v posteli (resp. pes v těsném a pro něj tak přirozeném kontaktu se zbytkem smečky) je téma, které není třeba vysvětlovat těm, kteří mu rozumějí. Až budete se Shanny mít skutečně dobrý vztah (především z jejího pohledu), pak zjistíte, že je "spaní" a "spaní" - pouhý fyzický kontakt nebo daleko hlubší, který v sobě zahrnuje skutečné vzájemné pouto. I vedle člověka můžete jen ležet a přitom k němu vlastně nic necítit.... A není dobré plést si "boha" s člověkem, který se přijde na svého psa do zahrady párkrát za den podívat nebo ho pustit z kotce - v těchto podmínkách se na něj jako pes budete těšit, protože Vás na chvíli vysvobodí z izolace, ale nikdy k němu nebudete mít opravdu blízko.

Moji vlastní psi mě nemají rádi proto, že vím, jak se k psům chovat. Oni mě milují proto, že k nim mám skutečný vztah a oni to jako každý pes velmi dobře vycítí. V tom je podstatný rozdíl - člověka, pokud budete vědět jak na něj, obelstíte a zmanipulujete. Psa ne.

(14.9.2008)
Plemeno: brazilská fila
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 5 let/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, musím vám napsat, jak pokračuje naše Cori po návštěvě u vás v Liberci u pana doktora. Včera jsem se našim oběma fenám věnovala skoro celý den a snažila jsem se vypozorovat, jestli už začne tu operovanou nohu používat. Docela mně potěšila, zkouší, sice jen tak opatrně, ale i to je úspěch, na ní došlápnout. To cvičení se jí moc nelíbí. Moc doufám, že se bude pomaličku lepšit. Vím, že už nikdy ta noha nebude v pořádku, ale hlavně aby ji začala alespoň trochu používat.
Chtěla bych se vás ještě zeptat, jestli jsem včera zasáhla nebo spíš nezasáhla do této situace. Nebyla jsem zrovna u nich, uslyšela jsem jen jejich psí souboj, nevím, proč vznikl. Praly se opravdu aspoň z mého pohledu dost tvrdě, mladší se při tom souboji i počůrala. Nevím jestli se to stane z bolesti. Ona je hrozný provokatér, chce si s maminou hrát a ta na to vždycky asi nemá náladu, tak jí to dává tvrdě najevo. Včera to ale byla snad nejhorší z dosavadních šarvátek. Vím, že kombinace 2 feny není dobrá, ale Cori měla špatný porod, při kterém měla jen 2 štěňata a jedno se narodilo mrtvé. Tak jsme si toho sirotka nechali, nemohli jsme jí nikomu prodat. Při tom včerejším souboji jsem celkem nijak nezasahovala, jen jsem zakřičela na tu starší její jméno a nesmíš. Za chvíli přestala sama, malá se ani moc nebránila. Pak se chudák celá klepala, tekla jí krev z tlamy, měla trošku natrženou dáseň. Prosím, jak se správně chovat v takové situaci, obě feny jsou spolu 24 hodin denně, myslím, že není dobře je od sebe oddělovat, i když se občas poperou.
Děkuji za odpověď, přeju pěkný den a taky vám musím napsat jak z vás moje dcera byla šokovaná, že naše Cori na vás nijak neútočila.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že se fenka už alespoň snaží na tu zadní končetinu došlapovat - určitě pokračujte dál v té rehabilitaci, opravdu jí pomůže. Úplně dobré to už samozřejmě nebude nikdy, ale můžeme to o výrazný kus zlepšit.

Hierarchické souboje brazilských fil jsou obecně dost razantní, stejně tak i "potrestání", je zapotřebí to tak i brát. Únik moči v těchto případech je záležitost psychická, není to od bolesti. Kombinace dvou fen plemene typu brazilská fila je časovaná bomba, čas od času se prostě chytnou (a když už, pak už to stojí zato a jedná se o opravdu drsnou podívanou), pak je zas chvíli klid. Tyto situace se dají ( a musí!) zvládnout, ale opět to je o tom, mít zvládnutou smečku a přirozenou komunikaci - žádné jméno a povel typu "nesmíš!", musíte do toho jít kontaktně a srovnat si obě dvě tak, jak je zapotřebí. Tedy i s přihlédnutím k tomu, kdo má ve smečce jaká práva, kdo udělal chybu, kdo rvačku vyprovokoval apod. A z pozice vůdce - tedy toho, kdo je ve smečce mimojiné i proto, aby podobné situace řešil - silou své osobnosti a autority. I když jsou brazilské fily velké, pořád jsou to psi a ctí zákony smečky, rozhodující je pro ně osobnost a komunikace, nikoliv fyzická velikost a povely.

Už jsem zažil hodně lidí, kteří nevycházeli z údivu, že ze mne jejich pes na místě neudělal trhací kalendář. I Cori na mne nejen neútočila, ona ani nedala najevo sebemenší negativní signál vůči mně. Vím, že to Vaši dceru tehdy hodně překvapilo, byly situace, kdy jsem Cori (která mne viděla poprvé v životě) byl velice blízko a ona sama byla rozhozená z prostředí, které neznala - málokterý pes miluje veterinární ordinaci a manipulaci na rentgenovém stole, k tomu cizí pachy a cizí lidi. Ale jsou věci, které každý pes bezpečně vycítí a podle nich pak reaguje a já potřebuji mít každého pejska tam, kde má být - proto s každým pejskem vždy na samém začátku proběhne mezi jím a mnou krátká, ale jednoznačná hierarchická komunikace, které si jejich majitelé ani nevšimnou, protože probíhá jiným způsobem než komunikace lidská. Chování Cori vůči mně pak bylo logickým důsledkem mé práce - bylo naprosto bezproblémové. Pro mne to bylo o to těžší, že její doprovod (já jsem do toho příliš neryl, vím že v tom svoji roli hrál strach o fenku, ale stejně se mi to hodně nelíbilo) se choval na můj vkus bohužel příliš nervózně a rozhozeně a fence tím celou situaci dost zhoršoval - o to víc jsem pak musel s fenkou komunikovat já. Fenka by obecně byla daleko víc v pohodě, pokud by nervozitu a hlasitá slova nahradil klid a kontakt. No nic - berte to jako motivaci sama pro sebe a pro svoje dvě psí holky, jako praktický příklad toho, že určité věci skutečně fungují...

Cori držím moc palce - a pohlaďte ji prosím za mne:)

(14.9.2008)
Plemeno: moskevský strážní pes
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, moja otazka sa tyka nahlej zmeny spravania mojho psika. Zacal sa spravat k celej rodine akoby ich nepoznal vratane mna co ho chovam kazdy den od malicka. Vzdy ked ma videl prichadzat domov tak bezal kumne a teraz len co ma zbada, skloni hlavu a pobere sa opacnym smerom. Ked som sa pokusil knemu priblizit iba pozrel namna a zavrcal. Neviem co mam robit, neda sa ani poriadne vysetrit kedze nikoho ksebe nepusti.  Za kazdu radu Vam vopred velmi pekne dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste mi poskytl minimum údajů k tomu, abych mohl problém jednoznačně diagnostikovat. Pokud neproběhly nějaké zásadní změny v jeho prostředí (nemusí být nutně jen fyzické!) a pokud jste mi něco sám nezatajil, pak je pravděpodobnou variantou onemocnění psa - a to velmi vážné. Veterinární vyšetření proto vidím jako naprostou nutnost, takto se často chovají psi, kteří mají velké bolesti - a jeden problém k tomu.

A tím je fakt, že Váš vlastní pes (i taková osobnost, jakým je moskevský strážní pes) k sobě nepustí svého majitele - něco mezi sebou máte silně v nepořádku... I když je psu velice zle, člověka, kterému věří a se kterým má vytvořený správný vztah, k sobě pustí, protože u něho hledá pomoc a vyřešení problému, se kterým si pes sám neumí poradit. Něco je špatně - a chování Vašeho psa je toho důkazem.

Máte dva problémy, ne jen jeden... Přeji Vám, ať vyřešíte oba.

(14.9.2008)
Plemeno: anglický kokršpaněl/kříženec/francouzský buldoček/francouzský buldoček
Pohlaví: pes/pes/fena/fena
Stáří: 12,5 roku/4 roky/1,5 roku/1,5 roku
Kastrace: ne/ano/ne/ne
Dotaz: Dobrý deň.Sme skupinka 2 psov,2 feniek a ja.Nemáme žiadne problémy vo vzájomnom správaní,hierarchia je vybudovaná a funkčná-na čele je temperamentný 4 ročný vykastrovaný  kríženec,ktorého som sa ujala ako túlavého šteniatka.Fenky francúzskych buldočkov-sestričky som zobrala k sebe ako výpomoc priateľke,ktorá si ich zaobstarala na finančnú výpomoc predajom šteniatok.Som zamestnaná mimo domova cca 11 hod.denne,psíkovia v noci spávajú v dome, fenky majú spoločnú búdu v bývalej drevárni. Všetky psíky sú počas mojej neprítomnosti vonku,každý má svoju búdu v zime vyhrievanú el.podložkami.Po mojom návrate a cez voľné dni sme všetci spolu v dome.Teraz prichádzam k mojmu problému.Jednu fenku dala priateľka nakryť a šteniatka čakáme koncom októbra.Neviem,či po narodení šteniatok mám nechať fenku v dome samu až na 11 hodín,alebo ich môžem nechať vonku-samozrejme má pripravenú bedničku s vyhrievacou podložkou.Ako budú reagovať ostatné psy a hlavne jej sestrička na šteniatka?Môžem ich vôbec nechať spolu bez môjho dozoru?Vopred ďakujem za radu.

Odpověď: Dobrý den. Nejprve malá odbočka - v čele smečky nemáte kastráta... Pouze Vás mate svým temperamentem, proto na Vás dělá tento dojem, ale v žádném případě to není vůdce smečky a ani feny a starý kokršpaněl ho tak neberou. Je to podobný případ, jako kdysi jeden veřejně se prezentující pán viděl vůdčího jedince ve své vykastrované feně - jen proto že ji takovou vidět chtěl a ona kousala do každého psa, který se k ní přiblížil. Po mém lehkém upozornění, že přírodu a zákonitosti fungování smečky takto znásilňovat nelze, z ní oficiálně udělal "vychovatelku", ale pohádku "O vůdčí feně" mu do té doby bohužel zbaštilo hodně lidí. Takže prosím ani Vaší smečce ve skutečnosti nevelí kastrovaný pejsek, nedejte se zmást jeho chováním - zbytek psí smečky to vidí jinak. Člověka obelstíte, přírodu ne.

Fenky jako výdělečný prostředek prostřednictvím prodeje jejich štěňat... Kristepane:( Ale má to Vaše přítelkyně pěkně vymyšlené, že? Svoje mašiny na generování výdělku šoupne někomu jinému, aby jí opravdu nepřibyla žádná práce, Vy sama jste půl dne mimo domov... a jediné, co Vás trápí, je, zda máte fenku nechat na půl dne samotnou v domě nebo venku s vyhřívací podložkou. Plus jak na to budou reagovat ostatní psi.

Víte Vy nebo Vaše podnikavá přítelkyně, že úspěšný odchov psího vrhu nekončí porodem? Znáte možné poporodní komplikace, kdy ráno odejdete do práce a večer se vrátíte a najdete mrtvou matku nebo půlku vrhu? Znáte rizika porodu a poporodní péče plemene francouzský buldoček? Znáte pojem "imprinting", potřebu fyzického kontaktu a "vymazlení" štěňat tak, aby v budoucnu neměly problémy ve vztahu k člověku?

Pouze vydělávat se totiž na štěňatech opravdu nedá. Kojící matka ani její potomstvo nemůže zůstat 11-12 denně o samotě a věřte tomu, že vyhřívací podložka není samospasitelná - při Vašem přístupu v péči o psí matku a její vrh je bohužel vysoce pravděpodobná i varianta, kdy byste část nebo celý vrh byla schopna zaživa upéct. Jinými slovy - dnešní francouzský buldoček není schopen nést celou tíhu porodu sám na sobě, potřebuje pomoc člověka - a to hlavně v počátku velmi intenzívní a časově náročnou! Pokud necháte matku fenu ve smečce, pak je to čistá loterie - štěňata buď přežijí nebo je některý pes zabije. Že to ve Vaší "smečce" bude obrovský stres pro kojící fenu, to už je jenom třešnička na dortu.

Fence je navíc teprve rok a půl, je velmi mladá a o to víc bude potřebovat pomoc. Kdo jí pomůže? Její stejně stará sestra? Kastrát? Starý pes? Ne - opět to bude muset být člověk. A 11-12 hodin denně o samotě s malými štěňaty fena prvorodička sama nezvládne.

Pro Vaši přítelkyni mám jeden argument, který u ní zaručeně zabere. Pokud fena není schopna se o část nebo celý vrh postarat, pak sama část nebo celý vrh zlikviduje. I mateřský pud je velkou neznámou v případě, kdy sama fena není na mateřství připravená - což je ve Vašem případě také možnou variantou a následky pro vrh by byly tristní. Suma sumárum - žádné penízky by z toho nekoukaly...

Takže to shrnu. Pokud chcete odchovat zdravá štěňata a chcete, aby přežila i fena, pak nepočítejte s tím, že ji můžete nechat 11-12 hodin samotnou, a to kdekoliv. Fena potřebuje mimojiné i klid, takže první týdny života štěňat je vhodné zajistit jí vhodné klidné místo - a tím rozhodně nemám na mysli boudu. Za další - pokud chcete ze štěňat vychovat zdravé jedince se zdravým vztahem k člověku, musíte na tom zatraceně hodně zapracovat - najděte si už zmiňovaný pojem "imprinting".

A za poslední - skutečně nemám rád lidi, kteří mateřský instinkt svých fen zneužívají pouze jako zdroj vydělávání peněz.

(14.9.2008)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál. Máme doma 14mesačného bernského salašníckeho psa - volá sa Max.Máme ho od 6-tich týždňov. Od malička je živel - je skrátka všade. Na všetky podnety zvonku reaguje, "povie si", keď sa mu niečo nepáči,vyhrabe v záhrade jamu tu - potom tam. Je veľmi zábavné pozorovať ho pri rôznych činnostiach, ako je spokojný, keď napr. vyhrabe jamu a môže si do nej ľahnúť. Alebo keď sa mu podarí ukradnúť plastovú fľašu a zdrhnúť s ňou. Väčšinu času som s ním doma sama / priateľ jazdí s kamiónom a tak je doma veľmi málo /.Deti nemáme. Bývame v rodinnom dome so záhradou. Max je neskutočný mazel. Miluje hladkanie a túlenie.Na cvičák nechodíme, pretože v našej blízkosti je jeden o ktorom nemám dobrú mienku. Boli sme sa tam pozrieť a pripadalo mi to ako v psom " koncentráku" - samé musíš a nesmieš. Cvičiteľ kričal na psov aj psovodov bez rozdielu. Tak sa snažíme učiť sa navzájom doma. Max je v podstate prvý pes, o ktorého sa starám od malička. Základné povely ako sadni, ľahni a zostaň ovláda vcelku dobre, i keď si niekedy povie nie a nepohnem s ním za nič na svete. Kameňom úrazu je najzákladnejší povel ku mne. Ani za nič - iba ak vie, že nám v ruke nejakú maškrtu. Keď sme vonku a vidí deti, alebo nejaké zviera, všetky povely sú tam... Občas sa dá zastaviť, ale ku mne nepríde - musím ja k nemu.Keďže nereaguje na povel ku mne, chodíme do prírody na dlhej stopovačke.Počas prechádzky udržiava zrakový kontakt.Podľa Vašich príspevkov v poradni som asi pochopila, že nie som alfa jedinec a preto ma Max neakceptuje. Neviem či by ste mi prostredníctvom e-mailu mohol poradiť. Ešte máme problém s návštevami. Max vôbec nie je agresívny, každej návšteve sa teší a chcel by sa hrať a hneď za bránkou na každého vyskočí - čo je pri jeho váhe problém.Ďakujem za akúkoľvek radu a prajem Vám vo Vašej práci veľa úspechov.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Už jsem tu mnohokrát psal, že přivolání psa není povel... Protože na klasických cvičácích nic jiného neumějí, vnucují lidem, že se jedná o stejnou záležitost jako je třeba posazení nebo položení pejska - ale každý pes je dostatečně chytrý na to, aby věděl, co si může dovolit na vodítku nebo v bezprostřední blízkosti svého majitele - a jaké možnosti se mu naskýtají, když se může svobodně rozhodnout...

Ohledně přivolání už jsem toho napsal na těchto stránkách spoustu a nebudu se opakovat - snad jen to, že prioritní je skutečně osobnost člověka versus osobnost psa, kvalita jejich vzájemného vztahu a správně nastavené hierarchické vazby. Prosím najděte si příspěvky, které s tímto tématem souvisejí (a zdaleka to nejsou pouze ty, ve kterých se vyskytuje slovo "přivolání"!) a začněte sama pracovat na nápravě.

To samé platí i pro Váš druhý dotaz.

(14.9.2008)
Plemeno: silky teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Fena žila v paneláku a nepodařilo se ji po 3 letech odnaučit dělat potřebu doma u dveří. Teď žije semnou a dalšími dvěma pejsky v rodinném domku s velkým výběhem. Stejně to dělá a to vždy na "nápadném místě" u dveří. Byla půvobně i tělesně trestána, ode mě jen napomínána, zkoušel jsem i dělat, že se nic nestalo. Nevím si rady.
Vaše kniha je skvělá, změnila můj pohled na chování psů. Děkuji a přeji hodně úspěchů

Odpověď: Já také děkuji:) Je to opět o základním kameni psí smečky - správně nastavené hierarchii. Spoustu věcí pes nebude dělat jen proto, že mu to jeho zařazení ve smečce nedovolí. Fenka žije v domnění, že je "alfou" - takto sama sebe vidí a proto si značkuje svoje teritorium (to totiž není zdaleka výsadou jen psů-samců, ale i například dominantních fen). Pokud nebude mít pocit, že na tomto postu je, nebude to dělat - je to stejná záležitost, jako když mají někteří lidé problém s tím, že jim jejich psi značkují byt. Pro ilustraci - sám chodím se svými pejsky přes celkem rozlehlé sídliště a nezůstává po nás ani jeden označkovaný roh, strom nebo vyvýšené místo...

Takže i u Vás nejde o problém samotný, ale o pouhý důsledek problému. Dejte dohromady vzájemné postavení a eliminujete popsaný jev.

(7.9.2008)
Plemeno: border kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, hledala jsem,ale žádný podobný dotaz jsem nenašla,tak se předem omlouvám,pokud tady takový už zazněl. Mám 11 měsíční borderku. Je hodná k lidem a k některým pejskům. Na cvičáku si hraje jen se psy, kteří tam byli před tím,než jsem tam s ní začala chodit. Když přijde nový pes na cvičák tak na něj vrčí a je agresivní. Když jí bylo 5 měsíců a byla jsem s ní na srazu BOC, mohla jsem ji pustit z vodítka a ona si hezky hrála s ostatními psy. Teď ji pustit nemůžu,protože se bojím, na koho začně vrčet a jesli se náhodou něco nestane. Nebo když je na vodítku a jde kolem nás nějaký pes tak vrčí vždycky,jako by si hlídala ten "prostor" na vodítku.. nevím,prostě vrčí a to i na psy které zná.. Potřebovala bych poradit proč to dělá, jak to spravit, opravdu je mi to někdy až trapné když jde kolem nějaký hodný pes a já jí držím za kůži a snažím se ji potresat a ona cení zuby a hrozně štěká a vrčí jako by toho psa chtěla sežrat.. Bojím se s ní chodit mezi psy a nechci zase chodit na cvičák s náhubkem jako by byla nějaký trhač. Nemyslím,že by to bylo nejlepší řešení, ráda bych, aby bylo všechno jako dřív, když byla malá a na nikoho nevrčela ani neštěkala. Případně pokud pořádáte třeba v zimě nějaké další akce jako to relaxační soustředění, ráda bych přijela. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě je opět nejrozumnější varianta i s fenečkou za mnou přijet, popřípadě se rovnou domluvit na individuálním výcvikovém servisu - potřebujete se naučit spoustu věcí Vy i fenka a to skutečně nemá smysl (a ani to nejde) dělat na dálku. Pokud tedy o pomoc skutečně stojíte, pak se mi prosím ozvěte telefonicky, domluvíme konkrétní podrobnosti.

(7.9.2008)
Plemeno: barzoj
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká změny v chování našeho puberťáka. Od malička byl spíš vždycky ve smečce ten poslední, miloval všechny psy a vždy to byl takový ten bázlivý bambula, kterého všichni psi měli rádi. Cca od 15.měsíců mu velmi stouplo sebevědomí a začal vyjíždět po některých psech a vrčet na ně. I po těch, se kterými si jako štěně hrál a kterých se bál. Připadá mi to, jak kdyby si začal uvědomovat svou velikostní převahu nad nimi. Některé snese, ale na většinu vrčí a s některými by se asi sepral do krve. Chodíme většinou bez vodítka, takže musíme být pořád ve střehu a raději s náhubkem. Má základní výcvik (i když neposlechne vždy na 100%). Pokud taková situace nastane, že se chce na psa vrhnout, tak si ho vždy přivolám, popř. dostane povel "nesmíš" a já si ho přidržím, až pes přejde. Jen co se vzdálíme od psa na 1m, tak si ho nevšímá a pokračuje ve venčení. Dostane pořádně pokárané, někdy i lepanec když se chce na něho vrhnout a je klid. Po šarvátce vrtí ocasem a je šťastný, jako kdyby se nám tím chválil. Za to ale nikdy pochvalu nedostal! Ví, že jsme na něho naštvaní, seká dobrotu a pocvičíme s ním vždy potom pár povelů. Na nás si to nedovolí, protože ví, kde je jeho místo. Že by si nás chránil, mi taky nepřijde, protože kdybychom se mu někam ztratili, tak si toho moc nevšimne a je schopen odejít i s cizími. Je mi jasné, že jsme něco podcenili nebo udělali špatně, ale chováme se k němu jako "k psovi" již od mala a doufám, že to po pubertě ustane... Jinak je velmi zdrženlivý, opatrný, ale k psům se projevuje takto. Předem děkuji za Váš názor, kde může být problém.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je jednoznačně v tom, že na svého pejska uplatňujete "strategii výcviku" a neuvědomujete si, že máte plemeno, kterému tento přístup je bytostně cizí. Každý pes potřebuje v prvé řadě výchovu a přístup přirozené komunikace na základě smečky a správně nastavené hierarchie, výcvik je vždy až nadstavbou - navíc je zapotřebí rozlišovat, s jakým plemenem pracujete. Nesmysl pak je používat naučené cviky jako nástroj vynucování poslušnosti, u hrdých a nezávislých plemen typu barzoj už vůbec.

Barzoj (ruský chrt), přesto že je to chrtí plemeno s přirozenou ostrostí, si Vás nebude chránit, pokud sám nebude mít motivaci. Ta mu chybí, protože mu neposkytujete to nejdůležitější v jeho životě - smečku a vůdčí autoritu. Proto je ochoten odejít s každým a žije vedle Vás, ne s Vámi - jedenapůlroční barzoj jinak už velmi dobře ví, ke komu patří.

Barzoj není pes, jehož vztah k člověku vznikne na základě výcviku - vznikne pouze na základě přirozené a správně uplatňované autority a přirozené komunikace. Zatím je to stále ještě štěně, ale až začne psychicky dospívat, tento základní problém se Vám krutě vymstí. Rád Vám pomůžu, pokud budete chtít dát do pořádku to, co ještě do pořádku dát lze - chce to však neotálet, čas v tomto případě pracuje proti Vám. Pokud tedy budete mít zájem, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

(7.9.2008)
Plemeno: irský vlkodav
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,vím,že ohledně namáčení/nenamáčení granulí tu bylo dotazů až až,ale přesto mi nedá nezeptat se konkrétně na moji fenku. U většiny chovatelů IW jsem slyšela názor namáčet. Z hlediska torze je pak prý mnohem menší šance že nastane... Ale na druhou stranu mám štěně,kterému zatím nehrozí... Přikláníte se k názoru nenamáčet i u takovéhlelo obříka? Přiznám se,že granule namáčím, netvořím z nich kaši,ale nechám je změknout...Snažím se ji dávat takové pamlsky a hračky (především buvolí kosti) aby zuby trénovala... Moc děkuji za odpověď a za to co pro naše čtyřnohé kamarády děláte! Pohlaďte za mne své pejsky!

Odpověď: Dobrý den, i já děkuji:) Pes potřebuje potravu kousat a rozmělňovat - jako štěně i jako dospělý. Pokud mu budete granule namáčet (více či méně, to je jedno), pak z nich vytvoříte hmotu, kterou pes nekouše, ale jenom ji do sebe vsaje. Důsledky takovéhoto krmení jsou pak dosti fatální pro celkový vývoj i stav chrupu včetně následných trávicích procesů.

Za další - výsledná hmota, která se v žaludku vytvoří, je naopak těžší, větší a kompaktnější v případě již namočených nabobtnalých granulí (a tedy daleko rizikovější z hlediska hmotnosti i zátěže trávicího procesu), kdežto v případě granulí suchých jsou tyto tráveny postupně a relativně dlouhou dobu. Riziko torze se zvyšuje úměrně se dvěma faktory - jením z nich je stupeň kvašení potravy (což je u kvalitních granulí a fungujícího trávení minimální) a druhým je právě hmotnost krmné dávky a ta je u "namočené varianty" daleko vyšší, protože je voda vstřebána a vázána v granulích, neprochází trávicí soustavou jako volná složka v případě, kdy pes potravu pouze zapíjí.

Irský vlkodav je jedno z plemen, které má díky prostorné břišní dutině vyšší predispozice k torzi žaludku. Bohužel, kolikrát k torzi dojde i samovolně, dokonce i u plemen, kde by to člověk ani nečekal - ale pokud budete dodržovat základní dvě zásady, tedy zaprvé (mám teď na mysli od cca 6. měsíce věku) krmení 2x denně ve formě suchých granulí a zadruhé alespoň hodinu až hodinuapůl klidu po nakrmení, pak toto riziko u své fenky minimalizujete.

Také za mne prosím fenečku pohlaďte:)

(31.8.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 18-20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před 2 měsíci jsme našli fenečku Labradora, menší typ, má kolem 18-20 měsíců. Když se  5 týdnů nikdo nehlásil, tak jsem si pejska osvojila. Od kamarádky jsem  dostala Vaši knihu a přečetla si mnoho zajímavých rad. Ale přesto Vás prosím o  radu. Fenečka se jmenuje Mia, je miláčkem rodiny a miláčkem v zaměstnání,(pracuji v cestovní kanceláři) . Musím ji brát všude sebou, protože není schopna si zvyknout být sama. Vzala jsem si dovolenou, abych ji  pomalu učila na to, že se vždycky vrátím, ale nic naplat v bytě zůstat nemůže, všechno zdemoluje. Máme domek a tak ji zvykáme na dvorečku, pokouší se utíkat. Má dvorek, zahrádku a místo kam se v průběhu dne sama vyvenčí, chodíme s ní taky ven,  kousek od domu máme řeku a  psí louku. Spí však v bytě. V noci  nadělá na chodbě hromádky loužičky. Máme kočky, se kterými si rozumí, pejsek vidí, že kočičky mňoukají a žádají ven, Mia ani neštěkne. V bytě neštěká vůbec, na dvorku občas, štěkat umí. Nevíme si radu jak pejska naučit, že v noci musí říct, že chce venčit. Už jsem ji regulovala stravu tak, aby večer  neměla plné bříško a před spaním ji venčíme. Někdy se nepodaří udělat hromádku i po delší době venčení a tak jdeme domů. V noci udělá hromádku  v bytě. Jak naučit pejska štěkat nebo mne vzbudit jinak, že chce venčit? Poradíte? Děkuji a těším se na odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to psychická záležitost a musíte dát čas tomu, aby se některé špatné zvyky změnily na dobré. Fenku jste si vzala v době, kdy už dlouho nebyla malé štěně a určité věci se naučila dělat tak, jak je teď dělá - není to její chyba, evidentně nebyla chovaná v domě nebo v bytě. Učit fenku v tomto věku, aby si zaštěkala, když se potřebuje vyprázdnit, je nesmysl - ona o své potřebě ví, jen jí nepřijde nenormální to neudělat doma.

Musíte začít od začátku, jak s malým štěnětem. Tedy častější venčení a velká pochvala a spokojenost, když se vše zadaří, jak má. Jen musíte počítat s tím, že vše bude trvat delší dobu, než kdybyste to samé učila malé štěně. Fenečka už v sobě může mít i určitou psychickou bariéru, může záměrně zadržovat vyprázdnění až na doma, protože se venku může cítit zranitelně - proto kdybyste měly být venku tři hodiny, tak se nevracejte dříve, než se vyprázdní. Zvykat ji na dvorek, pokud z něj utíká, mi přijde také nerozumné, protože nevíte, co má za sebou, jaké zkušenosti a zážitky a podle toho, co píšete, právě tuhle veledůležitou okolnost příliš nerespektujete. Dva měsíce jsou v tomto případě ještě příliš málo, ale Vy už vynášíte definitivní soudy...

V případech, jako je Váš, kdy se ujmete skoro dospělého pejska, o kterém nic nevíte, je zapotřebí  nejprve analyzovat jeho povahu a zkušenosti a poté začít pracovat na potlačení těch špatných. Totéž musíte udělat Vy - izolací umístěním fenky na dvorek byste vše jen velice zhoršila. Problém vyprazdňování i pobytu o samotě doma musíte řešit stejně jako u štěněte, pomalu, trpělivě a s vědomím, že vzhledem k věku a osudům fenky vše potrvá déle - nic se v tomto ohledu nedá lámat přes koleno. Ale pokud vydržíte, fenka vše zvládne.

(31.8.2008)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den, dnes som narazila na vasu stranku a myslim,ze je uplne super.pred rokom sme si kupili jack russella, je to nas prvy psik a tak velke skusenosti zatial nemame. vychovany je ale dobre, na zavolanie pribehne,nech je kdekolvek,vsetky povely zvlada, je bystry,hravy a dokonca sa usmieva (vyceri zuby), ked vita kazdeho clena rodiny, co som sa nikde predtym nestretla,aby sa pes tak usmieval :) takmer bezproblemovy pes, az na jednu vec. susedia maju papilonaka,rovnako stary ako nas jack.kym boli steniatka,tak sa zvykli spolu nahanat pred domom. teraz ale nas jack zakazdym toho papilonaka doslova rozvalcuje. je k nemu dost agresivny,zvali ho na zem a zurivo nanho utoci.po par sekundach je pes zeleny od travy,lietaju chlpy a vobec sa mi to nezda ako sucast hry.uz ho nepustame vonku,ked susedia vencia papilonaka.ten pes ale stale skace do okna a knuci za nasim jackom a jack robi to iste.proste ked su za sklom,tak sa tvaria ako najvacsi kamarati,ale ked ich pustim k sebe,tak koniec.s inymi psami problem nemame,jack je velmi priatelsky,len s tymto.bojim sa,ze raz mu ublizi,ale nechapem,preco ten pes stale pozera k nam do okna a doslova prosi,aby sme jacka pustili von. dakujem za odpoved

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Trochu mám z Vašeho dotazu pocit, že hlavní problém je v tom, že posuzujete pejsky lidskýma očima - a ne psíma, kdy každá situace je diametrálně jiná, než jak ji vidí člověk. Mezi psími signály není "úsměv" a už vůbec ne formou odhalení zubů, nejblíže k lidskému úsměvu by se dalo přirovnat celkové uvolnění ve chvílích, kdy je pes spokojený a nic neřeší. Odhalení zubů je signál, jehož jednoznačný význam závisí na konkrétní situaci, ale nikdy to není význam "úsměvu". Bohužel lidé mají často tendenci psům přiřknout lidskou mimiku a lidské emoce, proto je nutné popisy typu "pes se na nás směje" brát skutečně s rezervou...

To samé se týká i Vašeho problému. Váš pejsek i pes Vašich sousedů jsou ve věku, kdy pomalu dospívají a jako takoví si už řeší svoje vzájemné hierarchické postavení. Pro člověka jejich "bitky" mohou vypadat hrůzostrašně, ale v reálu nejde o to, že by se navzájem fyzicky likvidovali - dominance je něco jiného než agresivita. Pokud by tomu tak bylo, nekončilo by to vyválením v trávě a několika vytrženými chlupy. Jack russell má ostřejší teriéří povahu, papillon si také nenechá vše líbit a pro nezkušeného pak vše vypadá daleko hůř než tomu ve skutečnosti je. Sama píšete, že s jinými psy Váš pejsek problémy nemá, s papillonem vyrůstal a oba pro sebe přestavují ideální partnery pro hierarchické půtky. Tady o nic nejde, je to přirozená součást psích vzorců chování (což si bohužel tak málo lidí uvědomuje) - ale ve chvíli, kdy je od sebe budete záměrně izolovat, v této chvíli z nich protivníky (ne parťáky) vytvoříte! Tohle mějte na paměti - pes je sociálně se chovající psovitá šelma, řídí se vlastními zákony spolužití a mezi ně patří i hierarchické vyjasňování vzájemných pozic. Teprve záměrnou izolací a nepochopením těchto "pravidel hry" z nich lidé vychovávají asociální jedince, čemuž velmi často pomáhá i fakt, že 90% dnešních psů nevyrůstá v prostředí, které by alespoň minimálně nahrazovalo jejich přirozené prostředí - smečku.

Prosím prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, budete spoustu věcí vidět reálnějším pohledem. Pomůže to Vám i všem zúčastněným pejskům:)

(31.8.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jsem na vašich stránkách dneska poprvé, protože jsem sháněla někoho kdo by mohl poradit ... Chtěla bych se zeptat na poměrně hodně věcí ohledně mého pejska ... Mám štěňátko labradora už mu je 6 týdnů, ale brali jsme si ho v 5 týdnech.. Veterinář nám řekl, že mu máme dávat tvaroh se žloudnek, pribinák, mléko  piškoty nebo rohlíkem ..a vůbec nevím, kdy stím máme přestat, snižovat mu dávky..Vlastně jednoduše řečeno - potřebuji teda vědět, jaký mám mít toto pelemeno a v tomto věku jídelníček...a jak často se mu má dávat jíst a po jaké dově snižovat a kdy už má mít jídlo jenom jednou denně ..????V tomto si vůbec nejsem jistá, tak se chci radši poradit, abych neudělala někde nějakou chybu..mám psi velice ráda, jsou mojí součístí rodiny a chci aby měli vše co je možné, jen to nejlepší... Takže co mu mám dávat k jídlu, jak často, aby měl zdraví vzrůst, pevné kosti a vše kolem toho..asi víte co myslím ...a od kdy ho může cvičit povelům ..??

Odpověď: Dobrý den:) Tato problematika je zde už také vícekrát probrána - příště prosím nejprve hledejte (viz pravidla Poradny PSÍCH STRÁNEK FALCO). Protože jste ale začátečník, ještě jednou shrnu základní zásady výživy malých štěňat.

Především je nejdůležitější, aby malé štěně mělo nejen dostatek, ale i kvalitní vyváženou stravu. Mléko a rohlíky snězte sama - šestitýdenní štěně už můžete krmit kvalitními granulemi pro štěňata (Purina, K-9 atd.), protože v kvalitních granulích máte vše (s výjimkou vápníku - viz dále), co štěně ke svému zdárnému tělesnému vývoji potřebuje. Rohlíky a piškoty mu nedají nic, schopnost zpracovávat mléčnou laktózu štěňata ztrácejí rychle po odstavení od feny (nemluvě o tom, že kravské mléko se složením od psího dost liší), tvarohem a žloutkem mu také neprospějete - navíc kombinací uvedených "dobrot" mu jen zaděláte na trávicí problémy, nemluvě o možném funkčním porušení slinivky a dalších orgánů.

Granule jsou vyvážené krmivo z hlediska bílkovin, vitamínů, stopových prvků a dalších látek potřebných pro zdárný vývoj psího organismu. Znovu ale zdůrazňuji - mám na mysli granule štěněcí řady od zavedeného výrobce, nikoliv šrot ze supermarketu. Jediné, co je zapotřebí přidat (vysvětlení najdete v mnoha mých odpovědích v Poradně), je vápníkový přípravek IrishCal - začněte od konce 8. týdne přidávat jednu velkou odměrku denně až do konce přezubení (většinou 5. až 6. měsíc věku), poté jednu malou odměrku denně do konce 12. měsíce věku štěněte.

Do konce třetího měsíce věku štěněte krmte 5x denně, do konce čtvrtého měsíce 4x denně, do konce pátého měsíce 3x denně a poté do konce života 2x denně - zhruba na 7.-8. měsíci štěněcí řadu ukončete. Vysvětlení opět najdete ve starších příspěvcích Poradny. Co se týká denní dávky - doporučení výrobce berte pouze jako orientační, metabolismus každého štěněte je individuální a krmte tolik, aby štěně zdravě prospívalo, zdravě vypadalo a nebylo překrmené - je to jinak velká zátěž nejen pro zažívání, ale především pro pohybový aparát.

Především štěně vychovávejte - nezbytné cviky je pak můžete začít učit víceméně transparentně od cca třetího měsíce věku - opět doporučuji si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO. Teď hlavně jméno a nezbytné věci týkající se hierarchie, vztahu a vzájemné důvěry. Pes není primárně určen na "učení povelů", primárně je to parťák a kamarád, podřízený člen smečky fungující na principu hierarchie a přirozené komunikace - výcvik je pouhá nadstavba.

Mimochodem - kdo Vám proboha poradil vzít si štěně už na 5 týdnech? To je pro toto plemeno velmi brzo, se všemi důsledky, které z toho pro štěně a jeho další život plynou. Velice mne vždy mrzí, pokud majitelé pejska (bohužel ale často spíše sami chovatelé!) dají štěněti hned na začátku jeho života do vínku sociální hendikep...

(24.8.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne, ale uvažuji o tom
Dotaz: Dobry den, chtela jsem se prosim zeptat na vas nazor. Mam doma rocni fenku RR, je velmi hodna a miluje vsechny feny a psy. Je ale hodne bazliva vuci ostatnim lidem a kdyz se ji neco stane, treba kdyz ji kousne mravenec do packy(herecka nejvetsi):o), nebo se ji nekdo snazi pohladit a ona nechce, bezi se za me schovat. Vsichni z ni maji srandu, protoze ma skoro 50kg. Kdyz se takto chova v jednom roce, myslite, ze se treba jeste zmeni, aby z ni vyrostl sebejisty pes? nevim proc se boji, je hrozne hrava, nikdo ji doma nebije, vychovavam ji hlasem.
Navic bych ji chtela poridit kamarada nebo kamaradku. Uvazuji o RR psovi nebo fene 1-2roky starym. muj hlavni dotaz je, jak ziji RR ve smecce?  Je vubec vhodne si takhle prinest domu dalsiho psa? Osobne si myslim, ze moji fence by se to libilo. Nema nejake zarlici sklony na ostatni psy. A co je lepsi pro takovou smecku? Fena-pes nebo fena-fena ?

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych doporučil se seznámit nejen se specifiky plemene rhodéský ridgeback, ale především se základy vývoje psí psychiky. Máte roční štěně, fenku, přirozeně nejistou a teprve se učící - ještě uplynou 3-4 roky, než bude fenka psychicky dospělá a projeví se u ní skutečná povaha rhodéského ridgebacka. Než se ale dostanu k doporučení, zda fenu nebo psa, musím se pozastavit nad dalšími věcmi z Vašeho dotazu...

Roční fenka rhodéského ridgebacka vážící skoro 50 kg... Tady je něco špatně, že. Pevně doufám, že jste ji vážila na rozbité váze, protože jinak nemáte psa, ale překrmené tele se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Dospělá fena rhodéského ridgebacka váží cca 30-35 kg (psi do 40 kg), ta Vaše není zdaleka dospělá ani po fyzické stránce a musela by být neskutečně přerostlá a s neúměrnou kostrou, aby dosáhla na 50 kg. Anebo - velmi nezdravě překrmená. Takhle zdravá roční fenka ridgebacka opravdu vypadat nemůže...

Za další - štěně rhodéského ridgebacka vůči cizím lidem může být nedůvěřivé a rezervované, ale v žádném případě nesmí být bázlivé. Mohu Vás ale ujistit, že bohužel už jsem pár bázlivých mladých ridgebacků zažil - a ve všech případech se na tom podepsali jejich majitelé, kteří z nich tyto psychicky rozhozené chudáky vychovali. Takové chování prostě u mladého ridgebacka v pořádku není a měla byste zatraceně rychle začít pracovat na tom, aby se z tohoto stavu dostala. V dospělosti má pak u tohoto plemene takto špatný základ ve štěněcím věku jako důsledek nevyrovnanost, nevypočitatelnost a agresi ze strachu.

Dále - v údaji KASTRACE jste (děkuji, že upřímně) uvedla "ne, ale uvazuji o tom". Gratuluji - všechny výše uvedené problémy povahy Vaší fenky (které si navíc nezpůsobila sama!) zpečetíte ještě kastrací... Prosím, přečtěte si něco o kastraci a jejích důsledcích v mém článku "Než necháte svého psa vykastrovat....".

Bohužel z Vašeho mailu čiší velká neznalost psího světa, svědčí o tom i Váš poslední dotaz. To je v pořádku, musíte se spoustu věcí naučit a především si začít vážit psího života, ne ho mrzačit. Pokud byste tyto věci a především svoji roční fenku již zvládala, pak bych Vám řekl - pořiďte si k ní pejska, fenu v žádném případě. Vy na to však nejste připravená a navíc první, co by Vás napadlo, by bylo to, že tedy máte další důvod ke kastraci fenky. Proto Vám musím poradit zcela jinou alternativu - nepořizujte si dalšího psa nebo fenu, dokud nebudete mít zvládnutou svoji současnou a dokud nebudete vědět o psím životě tolik, abyste žádnému z nich neubližovala.

Berte to jako moji dobrou radu, velice nerad bych, abyste díky vlastní neznalosti vyprodukovala dalšího bázlivého rhodéského ridgebacka. Mimochodem - víte, proč se bojí? Nemá ve Vás oporu, vzor a autoritu. Jako fenka tyto atributy ve svém majiteli potřebuje o to víc. Tak prosím nepřemýšlejte o tom, ze ji necháte vykastrovat, ale vychovávejte ji a učte sebe i ji. Potřebujete to obě.

(24.8.2008)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Viktore. Postupně pokračuji v seznamování se s vašimi stránkami a narazila jsem na problematiku "bojová plemena". Sama mám z těchto plemen velký respekt - nedávná vlastní zkušenost, kdy bulteriér napadl fenu švagrové s jedinou touhou... Když se fence podařilo utéct, rozběhl se proti 3létému synovi švagrové. Opravdu v poslední chvílí jsem ho vzala do náruče a postavila se k psovi bokem. Čekala jsem bolest, kupodivu si to pes rozmyslel a znovu se vrhl na fenu, která se těžko říct proč vrátila. (že by kvůli malému? Je to možné?) Vše nakonec dopadlo dobře, psa si odchytil majitel, a fenka utrpěla jen zranění ucha. Nicméně od té doby se těchto psů obávám, ale snažím se s tím vnitřně bojovat. To jsem ale odběhla od mého dotazu: Každý večer se procházíme v parku s naší Amie a nakonec se sejdeme s ostatními pejsky - cca 7 - 10 psů, různých ras (pitbulka, ridgeback atd.) a stáří - a všichni si společně hrají. Bohužel, čím dál častěji k nám zavítá i majitelka RTW. Skutečně jsem v životě tak velkého niky neviděla! Má cca 70kg. Na krku krabičku s elektrikou, bez vodítka, náhubku. Majitelka se usadí na blízkou lavičku a začne svého miláčka krmit granulemi, protože jí doma nepapá. Pak se miláček jde podívat na ostatní psy, zabaví všechny hračky. A odchází. Hračky většinou dostaneme druhý den, protože ona mu je z huby brát nebude. Svou Amie se snažím "krotit", protože se většinou jedná o její hračky a ona se jich jen tak vzát nehodlá (v tom štěněčím duchu)a on už vůbec ne - porval se s jiným psem, kterému chtěl hračku vzít. Majitelka jen stála a mačkala pípák o stošest. Pak všem říkala, že on neublíží, že nikdy nestiskne na doraz, jen tak hrozí, max. psa zalehne. Blbost! Je tam spousta štěňat, ne jen ta moje a já se bojím toho nejhoršího. Jak s v takové situaci zachovat, jak tomu předcházet. Paní jsme žádali aby mezi nás nechodila, ale je přesvědčena, že má mazlíčka. Co když si některé ze štěňat bude chtít pochutnat na granulích, co se všude kolem lavičky povalují, nebo se jen budou chtít přetahovat o svou hračku. :-(  Mám zbytečné obavy, mám tu naši nechat, ať se poučí? To se mi zdá dost kruté. Nevadí mi, když jí umravní pes - už se tak mnohokrát stalo, ale tento RTW mi nepříjde na výchovu štěňat vhodný. Moc děkuji za odpověď! :-)

Odpověď: Dobrý den:) Co Vám mám to tohle říct? Že se někteří majitelé psů chovají jako hlupáci, to je dnes bohužel běžný úkaz a mnozí z nich s tím nepřestanou ani ve chvíli, kdy takzvaně dostanou přes čumák. Majitelka rotvajlera žije mimo realitu, svému psu dává bezhlavě elektrické šoky a svým celkovým přístupem v něm buduje představu absolutního sólisty a krále světa. Je jen otázkou času, kdy toto její chování přinese své "ovoce" - spouštěčem může být dotěrné štěně, kořist (stačí klacek, míček apod.) nebo voňavá fenka a bude zle. A paní bude sedět na lavičce a mačkat dálkový ovladač ke svému psu...

Asociální (nebo k asociálnosti úspěšně vedený pes) skutečně není vhodný k výchově nebo usměrňování štěňat. Problém není ve velikosti nebo dominanci "vychovatele" (právě zdravě dominantní a sebevědomí psi dokáží štěňata učit nejlépe), problém je v asociálním chování, kdy pes uznává jen sám sebe a přestává fungovat vůči svému psímu okolí na základě signálů a sociální spolupráce. A pes "ovládaný" elektrickým obojkem, podporovaný v tom, že může omezit všechno okolo sebe a má na všechno nárok, pes dostatečného fyzického potenciálu - ano, ten už může představovat problém nejen vůči jiným psům, ale i lidem.

Na druhou stranu - dávejte si velký pozor na to, že právě vědomě nebo podvědomě projevený strach z Vaší strany může být dalším spuštěčem konfliktní situace. Nedávejte najevo strach nebo nervozitu, pokud uvidíte, že situace mezi pejsky začíná radikálně houstnout nebo se dotyčný rotvajler začne chovat nebezpečně, raději si fenku přivolejte - ale opět v klidu, bez negativních emocí. Naučíte se tak zvládat svůj vlastní strach i fenečku samotnou.

(24.8.2008)
Plemeno: bullmastif x AMSTAF
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, nezlobte se, ze vas obtezuji, ale rad bych znal Vas nazor na chovani nasi mazane psice. Za zodpovezeni dotazu predem dekuji. Povaha psa zodpovida charakteristice plemene Bullmastiff a po tatickovi zdedila temperamentni projevy teriera, vcetne neunavneho hrabani. Pres veskere snahy o socializaci je pes znacne neduverivy k cizim lidem a nedej boze, aby se ho cizi clovek dotknul. Sice neublizi, ale da dost drsne najevo, ze o to nestoji. Pritulny je pouze k osobam, ktere zna od svych stenecich dob. Pes ma zakladni vycvik poslusnosti, v klubu patril mezi hvezdy, ovsem na soutezich nas pravidelne vykazali za napadani porotcu. Psa jsem nikdy hrube netrestal a pouze jednou s nim bylo radne zatreseno, kdyz zkousel, co si muze v mladi dovolit.
Odjel jsem na pet tydnu s dcerami k rodicum a se psem, kvuli vyseuvedenym duvodum, zustala manzelka radeji doma. Docela jsem mel obavy, ze fena zapomene vse, co se naucila, protoze zena pouze pouziva (docela s uspechem) sve dva modifikovane povely "pocem" a "mazej". Fena se asi dva dny divila, kam se podel zbytek rodiny, nakukovala do posteli, ale smirila se situaci. Taky jsem na ni zkousel mluvit pres telefon a pry ji to ani nevytrhlo za spanku. Dny plynuly pro fenu prijemne, protoze ji manzelka mohla vodit na delsi prochazky a vice se ji venovat. Po navratu prisel pekny sok uz ve dverich. Ocekaval jsem, ze fenka bude mit radost a bude kolem mne hopsat a knicet jako vzdy, jenze ta potvora po me zlostne vyjela a snazila se me zahnat pryc. Houknul jsem na ni, co to delas, to jsem prece ja. Fena znejistela, zmatene se vrhla ke znamemu (zna ho od stenete) olizla mu ruku, schovala se za nej a zacala na me vrcet, pak zase utikala k zene a od ni se vyritila ke me, a protoze to uz se manzelka valela smichem, pes jeste vic znejistel a zmatene pobihal s vrcenim kolem. Ignoroval jsem tedy psa a zacal vykladat kufry, ponekud rozmrzely tim privitanim, a v tu chvili pes uvidel mladsi dceru spici na sedadle. S knucenim na ni skocil, aby ji mohl radne oslintat. Asi po dvaceti minutach se konecne rozvzpomenul na me a zacal se chovat uplne normalne. Starsi dceru pes nevidel nekolik mesicu, ale ihned ji poznal a vesele vital, takze nejakou psi sklerozou to zpusobene neni. Kdyz jsem zkusel, kolik toho pes zapomnel, pes reagoval spravne na vsechny povely. Musim priznat, ze mi to psi privitani stale vrta hlavou. Kdyz to bylo stene, neco jsem se toho nachoval a pes se tvari,ze me nezna?

Odpověď: Dobrý den:) Asi Vás teď nepotěším, ale i o tom moje práce někdy bývá... Tohle totiž je jedna ze situací, kdy se v plné nahotě ukáže, jak moc je pes svým majitelem jen "cvičený" a jak moc s ním skutečně žije. A v tento okamžik jste prohrál na celé čáře. Obávám se, že jste i Vy jeden z těch, kteří pro samotný výcvik zapomněli na takové to normální přirozené spolužití s vlastním pejskem, možná jste nezaregistroval, jak moc jste se odcizili, možná jsou v tom ještě jiné věci. To "nepoznání" Vás samotného totiž trvalo příliš dlouho - kdyby fenečka uměla mluvit, možná by řekla něco ve smyslu: "To je v háji, ty ses zase vrátil - no, zkusím tě vyhnat." místo "Jéee - ty jsi zase zpátky!" - čemuž by samozřejmě odpovídalo i její zcela jiné chování... Vrčení je něco jiného než pouhá zmatenost - pokud by tomu tak bylo, fenka by se naopak snažila k Vám přiblížit a zjistit, co jste vlastně zač.

Fenka přivítala starší dceru (tu neviděla dokonce několik měsíců!), mladší dceru, Vašeho známého. Jediný, koho nepřivítala a cca 20 minut ignorovala, jste Vy. Dvacet minut jí trvalo přijmout fakt, že jste zpátky a ona s tím nic nenadělá - nebojte, ona Vás musela poznat, stejně jako poznala i všechny ostatní. Jen pro ilustraci - i po letech mě stále poznávají cizí psi, které jsem kdysi "učil" správnému psímu chování, vítají mě s radostí, třebaže jsem pro ně cizí a v jejich životech se už osobně nevyskytuji. Psi mají sloní paměť... a pokud někoho poznat nechtějí nebo se dokonce chovají agresívně, mají k tomu vždy důvod.

Psí skleróza to opravdu není - jen Vás má fenka zasunutého ve své paměti jinde než uvedené osoby. Vás má spojenou s věcmi negativními, ostatní zmíněné osoby s věcmi pozitivními. Vím, že se Vám tohle nebude líbit. Ale bohudík - psi nejsou diplomaté, věci dávají najevo tak, jak je cítí a při této příležitosti Vám fenka něco sdělila. Berte celou Vámi popsanou situaci jako zdvižený prst, že něco je hodně špatně...

(17.8.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak nejlépe naučit psa chodit na vodítku? Máme 8 měsíční fenku zlatého retrívra a pokaždé, když jí připneme vodítko, tak si sedne nebo lehne a odmítá jít. Už jsme z toho zoufalí. Nepomáhají ani různé pamlsky.

Odpověď: Dobrý den:) Na každého pejska platí jiný postup a každé podobné chování může mít různé příčiny, proto tento konkrétní "problém" velmi nerad řeším na dálku a nejsem tedy zastáncem paušální rady, protože ta v tomto případě často udělá více škody než užitku. Ale na Vašem místě bych klidně zkusil následující (protože tímto popsaným způsobem fence skutečně ublížit nemůžete) - na vhodné cestě bez přítomnosti dalších psů jí připněte vodítko a nechte je volně položené na zemi. Neberte je vůbec do ruky, poojděte kousek od fenky ve směru chůze a vybídněte ji, aby šla za Vámi. Pokud bude potřeba, popojděte ještě dál. Až se za Vámi fenka vydá, nechte ji s volně taženým vodítkem postupně ujít několik kilometrů a jakmile si zvykne, vezměte vodítko jakoby mimochodem do ruky a nechte je volně prověšené - pouze v případě potřeby lehce cukněte. Pokud nebudete tlačit na pilu, pak je to ta nejlepší metoda, jak (znovu) zvyknout štěně nebo mladého pejska na vodítko. Většina lidí bohužel udělá tu základní chybu, že vodítko štěněti "představí" jako něco, za co ho jenom tahají a cukají - výsledkem ja pak zcela přirozeně nedůvěra štěněte. A pokud jste fenku "učili" chůzi u nohy tlakem a drilem, pak je to jen přirozený důsledek...

Pokud má fenka jiné důvody pro své chování (což je také možné, bohužel jste ve svém dotazu na informace velice skoupá a já nejsem jasnovidec), pak je zapotřebí postupovat zcela jinak, ale v tom případě by byla nejrozumnější Vaše návštěva u mne, protože je zapotřebí odstranit příčinu. Nalezení příčiny je základem pro další postup, na 8 měsících totiž podobné chování už není svéhlavost malého štěněte, ale důsledek špatného přístupu nebo velké výchovné/výcvikové chyby ze strany majitele.

(17.8.2008)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Viktore. Objevila jsem dnes Vaše stránky a první dotaz na který jsem narazila ve Vaší poradně se přímo týká i nás. Máme 3,5 měsíční fenku kříženého labradora s něčím - Amie. Vzali jsme si jí z útulku jako 2 měs. štěně. Spíš jsme čekali "útulkového pejska", vděčného za každé naše pohlazení a "nehnoucí" se od nás na krok. Opak je ale pravdou - za což jsme i rádi. Jak píše paní Marie L. ze Zlína - Amie je velice samostaná, dominantní a velmi nebojácná vůči psům - a to už pár pokárání od starších psů má za sebou. Je velmi učenlivá a velice rychlé chápe všechny nové povely. Zatím jsme zvládli - sedni, lehni, ke mě, zůstaň. Tyto povely ovládá velice dobře v prostředí bez přítomností psů a pokud má náladu.Už jsem zvládli i odvolání od lidí. Problém spočívá v tom, že pokud "nemá" náladu nebo je "umíněná", je nezvladatelná. Laicky řečeno, je to někdy miliónový pejsek ze 100% poslušností a někdy je prostě na zabití.:-) Nejspíš je to v té autoritě, o které jste psal v odpovědi paní Marii. Můj dotaz tedy zní JAK si tuto autoritu získat a při tom nepoúživat "zaručeně osvědčených metod cvičišť" se ktrými nesouhlasím. Pokud neposlechne - opravdu jsem trpělivá - zvýším hlas a povel opakuji, když nezabere ani to, "snížím" se k trestu vytaháním za kůži, to ale Amie mnohdy ještě více nabudí. Jisté pokroky děláme, uvědomuji si i to, že je to štěně, jen nechci něco podcenit a pak litovat.

Odpověď: Dobrý den:) Tříapůlměsíční štěně z útulku za sebou ještě nemá zkušenosti, které by z něho mohly udělat "vděčného" pejska - těmi se (ale také ne vždy!) stávají až pejsci starší, kteří už si prošli svým soukromým peklem. Ale pokud si i Vy najdete dostatek času a prostudujete si PSÍ STRÁNKY FALCO, pak zjistíte, že jsou celé věnovány tématům "výchova štěněte/psa, vývoj psí psychiky, přirozená autorita, komunikace, hierarchie atd. atd.", která Vám ve výsledku dají odpověď právě na Vaši otázku. Prosím - ve vlastním zájmu si je prostudujte. Zatím totiž znáte pouze pojem VÝCVIK a navíc jej dost nešťastně aplikujete na štěně, které teď potřebuje především VÝCHOVU. U tak mladého štěněte nemůžete v žádném případě dělat závěry o (ne)poslušnosti, navíc Vy kladete na svoji fenku takové nároky, které jsou v tomto jejím věku naprosto nesmyslné. Fenka je v současné době psychikou "dítě" a je to podobné, jako by po Vás někdo ve Vašich čtyřech letech žádal soustředění a sebeovládání školáka. Vy teď musíte budovat vztah, vzájemnou důvěru a základy správně nastavené hierarchie - vychovávat, ne cvičit. Pokud Vás fenečka bude brát jako přirozenou a fungující autoritu, pak potřebné "dovednosti" zvládnete zcela transparentně levou zadní. Pokud se v tomto věku budete prioritně soustředit na výcvik, dopadnete obě špatně, protože propásnete správný čas na to, abyste si rozuměly přirozeným a trvalým způsobem, nikoliv naučenými povely. Autorita se mimochodem nebuduje výcvikem, ale osobností a správným přístupem. Pokud budete postupovat špatně, můžete ji i navždy ztratit. Zvyšování hlasu a tahání za kůži při učení cviku je spolehlivá cesta, jak už u štěněte právě k takové ztrátě dojít. Nejdříve si musíte vybudovat svoji vlastní pozici, abyste po svém štěněti mohla vůbec něco vyžadovat a uměla si to prosadit tak, aby tomu rozumělo a Vaše rozhodnutí akceptovalo. Pak podobné reakce vůbec nebudete potřebovat a vše bude v souladu s vyvíjející se psychikou fenky postupně fungovat i v prostředí, které pro ni bude rušivé a kde se bude hůř soustředit - jednoduše proto, že pro ni budete hlavní prioritou a fungující autoritou. Nezapomeňte, že teď vedle sebe máte ještě velmi závislé štěně - ale za několik málo měsíců už to bude psí puberťák a tehdy se projeví realita.

Jak jsem již napsal, správné psí výchově a věcem souvisejícím jsou věnovány celé PSÍ STRÁNKY FALCO, materiálu máte k dispozici skutečně dost a dost, zapotřebí je jen chuť se učit a umět se vcítit do psího chápání světa. K dispozici ode mne máte i dostatek praktických aktivit, vše je opravdu jen na Vás.

(10.8.2008)
Plemeno: český strakatý pes
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych chtěla poděkovat za Vaše stránky, i Vaši knížku. Pod vlivem jejího přečtení a pročítání poradny jsem si dovolila Vám napsat. Máme doma asi 5 letou vykastrovanou kříženku z útulku a k ní jsme si vzali nyní 4 měsíční fenku českého strakatého psa. A k ní bych chtěla směřovat své "upřesňující dotazy". Už když jsme si ji brali, tak jsem pod vlivem knížek a okolí spíše očekávala, že to bude mimino, které bude "beze mě ztraceno", bude si mě hlídat a přirozeně následovat. Jenomže naše štěně je od začátku velmi nebojácné a samostatné a to i vůči psům (hodně zkouší i jejich trpělivost:-)). Takže hned od prvního dne bylo pro ní důležitější např. to co našla k snědku, než to, že jí utíkám nebo se jí schovám. Celkově mi přijde, že je hodně samostatná. Na táboře se klidně vydala sama do lesa, netrápilo ji, že ji volám, nebo že mě nevidí. Nebo jsem ji volala a ona se vydala na opačnou stranu (kde věděla, že je odpadová jáma). A tak ve mě vzrostly obavy, že na mě není dostatečně fixovaná, a že prostě něco dělám špatně. Proto jsem se jen chtěla zeptat, jestli je běžné, že některá štěňata jsou samostatnější a nutně to neznamená, že "máme problém"? Nebo to bylo dáno třeba i prostředím, že to tam za ten týdne vzala za své, a věděla, že tam se "neztratí"? Jinak na běžných procházkách v lese nás následuje docela bez problémů. Nebo to nemáme brát na lehkou váhu? A jak v takové situaci reagovat? Předem velmi děkuji za Váš čas a ochotu.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Některá štěňata jsou skutečně samostatnější, zvídavější a nebojácnější - samo o sobě to problém nepředstavuje, nicméně může se z toho problém vyvinout. V tomto věku totiž každé štěně potřebuje nad sebou mít "korekční autoritu", tedy někoho, kdo bude jeho chování usměrňovat, aby se štěně nestalo až příliš nezávislým a nemělo pocit, že se mu celý svět přizpůsobí. Navíc je nutné štěně od samého počátku udržovat v povědomí toho, že neexistuje na tomto světě samo za sebe, ale existuje a přežívá v rámci smečky. I každá přirozená štěněcí samostatnost a nezávislost musí mít tedy svoje hranice - a tyto hranice určuje smečka a její vůdce. Pokud neexistují, pak začínají problémy - v přírodních smečkách je to často otázka přežití štěněte, v našich lidskopsích nakonec také.

Začněte proto více uplatňovat svoji vlastní autoritu a některé věci fenečce nedovolte už jen proto, že jí potřebujete předvést prosazení vlastní vůle. Velká část chování z její strany je totiž způsobena jednoduše jen tím, že si Vás fenečka testuje - copak človíčku uděláš, když tě budu ignorovat? Máš na to mě vůbec zvládnout?

(10.8.2008)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam dotaz ohledne disciplinovani/karani naseho pejska. Domu jsme si ho donesli v 8mi tydnech a po par dnech, kdy se jiz rozkoukal nas zacal okousavat. Neni to hrave zuzlani - to snesu, ani hrave porafavani. Zacne to vzdy hlazenim, nacez jemne pochnapne po ruce. Kdyz se mu snazim dat najevo, ze do ruky se nekouse (normalnim hlasem mu rikam nesmis a ruku odstranuji), tak se vetsinou dostane jeste vice do varu. Kdyz vstanu a odchazim tak utoci na nohy. V pripade, ze se ho snazim umirnit povalenim na bok a zvysenym hlasem "nesmis" tak se akorat jeste vice rozzuri a dorazi a pokusuje - coz je docela bolestive - do cehokoliv co mu je pod rukou (zada, bricho atd.) Zkouseli jsme jiz vse mozna - od vykviknuti (nefunguje, ani se nezarazi), dat mu do pusy jinou hracku (radsi rafne po ruce co hracku drzi). Obavam se, ze nejde az tak o projev hry, ale o tendenci dominace... kdyz jsem laxni a necham ho me okusovat (neni tak hruby), tak se me pak snazi nakryt... Muzete mi prosim poradit nejakou techniku, jak mu dat jasne najevo, ze JA jsem ALFA a tudiz musi poslouchat? Zadne drasticke metody pouzivat nechci, ale bohuzel to nekdy dochazi tak daleko, ze na neho musim zakricet (nekdy je opravdu jeho hryznuti hodne bolestive). Nechci z nej mit domaciho mazlika, nemam nic proti hram a okusovani rukou, ale chci ho naucit aby svoji silu pouzival s mirou, ktera mi nebude zpusobovat bolest. Momentalne jde jeste fyzicky jako 10ti kilove stene zvladnout, ale az bude mit 70kg, meli bysme k sobe zacit pristupovat jako partneri a navzajem se naucit co si muzeme jeden k druhemu dovolit. Chapu, ze je jeste maly, proto bych rada toto chovani resila ted, dokud to jeste jde. Pred navstevami a cizimi se chova jako milius (to jen tak na okraj, ze mi malokdo veri, ze je to takovy dablik). Toto chovani se projevuje nejcasteji rano (to mi lovi nohy, kdyz s nim jdu venku po zahrade) a po veceri... Hodne casto to je, kdyz si k nemu sednu na zem pro pomazleni (neprojevuje se, ze by nemel zajem o moji spolecnost - spis naopak prichazi i sam). Dekuji za jakoukoliv radu! Popripade pokud byste potreboval vedet nejake jine informace, prosim napiste. Snazila jsem se popsat celou situaci co nejpodrobneji...

Odpověď: Dobrý den:) Často si kladu otázku, proč si někteří lidé pořizují psa typu kavkazský pastevecký pes, když ho nezvládnou už v necelých třech měsících - a jak to všechno skončí za pár měsíců nebo let... Stejně tak často si musím položit i otázku, proč titíž lidé nejsou schopni věnovat ani minimum času nalezení odpovědi, která se jako červená nit táhne nejen touto Poradnou, ale celými PSÍMI STRÁNKAMI FALCO - a která zní "psí výchova, etologie, přirozená komunikace, emoce, smečka" - ale také "osobní konzultace nebo individuální výcvikový servis"... A velice zvláštní je i to, že titíž lidé mají sice velký problém a žádají pomoc, ale ve chvíli, kdy jim nabídnu "přijeďte i se štěnětem, ukážu Vám, jak na to" - tak tuto nabídku ignorují, přesto, že tohle už měli udělat oni sami - rovnou zvednout telefon a domluvit se, protože zkrátka a dobře stejně jako se nenaučíte hrát tenis podle teoretické příručky, tak ani v těchto "psích případech" majitelům nezvládnutých štěňat a psů nemůže nikdy postačit teorie bez názorného předvedení, naučení a praxe. Ale jak jsem nedávno napsal jednomu pánovi (shodou okolností se stejným plemenem i problémem): každý svého osudu strůjcem. Dodávám - bohužel i osudu psího...

I Vám tedy nabízím tu nejrozumnější variantu pomoci: domluvte se se mnou a přijeďte i se štěnětem, vše Vám názorně předvedu a vysvětlím. V důsledku nabytých zkušeností s lidmi budu velice zvědav, zda se ozvete, dokud je ještě čas víceméně bezproblémově (samozřejmě vždy záleží na osobnosti samotného majitele psa!) zvládnout výchovu vlastního štěněte, nebo zda se ozvete až tehdy, když už Vám skutečně poteče do bot (což se mi velice často stává). První varianta je daleko rozumnější a pokud takto nezvládáte 11-týdenní štěně, pak u plemene kavkazský pastevecký pes silně hazardujete se zdravím nejenom svým a s životem svého pejska.

Znovu opakuji - tento konkrétní typ problému není do Poradny, ten je jednoznačně na některou z praktických aktivit, které v rámci své pomoci lidem a jejich psům nabízím.

(10.8.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, na vašu stránku som sa dostala až dnes na odporúčanie mojej sestry, a čítam tu príspevky od rána, už som si aj poplakala, pri príspevku Ako si mohol ? Máme krásnu labradorku čokoládovej farby 12mesačnú, prečítala som si veľa príspevkov aj vaších rád a musím uznať, že ste fakt "psí profesionál" ja sa fakt tiež učím porozumieť psej reči, viem, že som aj veľa veci zanedbala a lebo z nevedomosti som bola nedôsledná. V podstate my so správaním ani problém nemáme, pretože ako viete labradory sú sploločenskí a milujú akúkoľvek spoločnosť. My sme našu fenku mali od malička vonku a nie s nami doma myslím tým  v noci s nami nespávala, posledné mesiace to akosi prišlo prirodzene a Berry ostáva u nás aj spať v noci. Chodíme na cvičák, kde sa psíky pohybujú masovo voľne je nás tam od 10-20 každý raz ináč, ale tie psy to milujú, sú tam labradory,nemecký ovč.,krížence....a nikdy sa tam nikto nepobil a výcvikár ich volá fešáci...Je to super, je to krásne ich sledovať ako sa k sebe prirodzene správajú...My máme jediný problém a to privolanie od ľudí, od psíkov príde ale akonáhle vidí ľudí, nedá sa privolať. Berry s nami chodí všade,na prechádzkach je stále na vľno keďže bývame na dedine v tatrách, v lese si nás celú rodinu sleduje nikdy neodbieha, na túrach v Tatrách chodí zásadne na voľno a nikomu nikdy neublížila ani sa za ním nerozbehla. Problém je len v tom keď sme na prechádzke. neviem ako upevniť našu vzájomnú dôveru,prežili sme toho spolu za 12 mesiacov veľa, berry je ťažká alergička a vždy po očkovaní spuchne a museli sme ju zachraňovať aby sa nám neudusila, keby ste videli tú jej oddanosť, keď som pri nej 12 hodín sedela a prikladala jej obklady na spálené labky, lebo nám vbehla do asfaltu. potom sa nechcela odo mňa ani len pohnúť...Myslím že to mu rozumiete, skúste mi prosím poradiť kde robíme chybu v privolávačkách , keď niekedy príde ale od ľudí je ju ťažké odvolať? Ďakujem . Bodaj by všetci mali taký prístup k psom ako vy, potom by agresívne a nešťastneé psy ani neboli.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Labradoři jsou plemeno, které v sobě má přirozenou náklonnost k člověku. U roční fenky by nicméně už mělo fungovat povědomí "smečka, do které patřím". Spadla jste bohužel do stejné pasti, do které lidé tak rádi a ochotně padají - oddanost a vztah nerovná se fungující hierarchie a smečka, ale daň za benefity. Neuvědomujete si, jak Vás fenečka vidí - v jejích očích jste chůva, nikoliv vůdce smečky. Skutečnou autoritu fenka stále ještě hledá (a může to být člověk stejně jako pes!) a dává Vám to velmi jednoznačně najevo - je to stejný případ jako u mnoha lidí, kteří za mnou s pejskem přijedou a po několika minutách i na jejich přivolání pes jde ke mně, nikoliv k nim. Nejsou vůdci a autoritami, jsou pouze chůvami - a v dané chvíli jejich vlastní pes vůdce a autoritu vidí ve mně, protože se tak z jeho pohledu i chovám. Váš případ je stejný - z chůvy se musíte stát vůdcem, pak eliminujete i Váš problém. Chyba není v "přivolávačce", je ve špatně nastavené hierarchii.

Prostudujte si prosím celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Budete vědět, o čem mluvím.

(3.8.2008)
Plemeno: brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s problémem naší milované feny Cori, měla na levé zadné noze přtrhaé kolenní vazy, následovala operace na jedné pražské klinice, kterou nám doporučil veterinární lékař v Pardubicích. Dostala do nohy implantát. Pooperační léčba byla docela náročná, měla nohu až ke kotníku zalitou, oteklou, pooperační jizva se jí uprostřed otevřela, musela jsem jí ledovat, tekutinu tlačit ven /vše na radu veterináře/, dostávala velké dávky antibiotik. Po 14ti dnech začala zlehka našlapovat, stále byla držena v co největším klidu, na venčení byla jen na vodítku. Pak se ale začal stav zase zhoršovat, opět jen po třech. Po návštěvě  u veterináře, který ji operoval, následovala další operace zase z druhé vnitřní strany, odebral jí meniskus. Tu druhou operaci chudinka snášela mnohem hůř po psychické stránce, bylo to hrozné, spala jsem s ní. Dnes je to už 5 měsíců od té druhé operace a stále chodí i běhá po třech. Když pominu finanční otázku /celkem asi 40.000,- Kč/, je mi hrozně smutno, když ji vidím. Nevím, jestli má bolesti, aktivní je stejně jako dřív. Jen se bojím, aby vydržela ta druhá zadní noha tu větší zátěž, váží asi 54 kg. Manžel už jí nechce dát operovat, nevím, co by pro ni bylo lepší, je relativně ještě mladá fena. Telefonicky jsem mluvila s tím veterinářem, co jí operoval, byl dost arogantní, že se musela uhodit, on, že odvedl svou práci dobře. Řekl, aby jsme s ní přijeli znova, ale už mu nevěříme. Nevím, jestli máte nějaké zkušenosti s takovým problémem jako my, prosím vás o Váš názor. Samozřejmě jí nechceme nijak trápit, je to náš miláček. Děkuji, s pozdravem, Hrubá Alena.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, vidím tu operovanou končetinu na fotografiích, které jste mi poslala... Podle toho, co píšete, mám pocit, že operace skutečně  nebyla provedena zcela bezchybně, třebaže pooperační stav byl dle Vašeho popisu standardní. Samotná operace patří sama o sobě mezi složitější jak z hlediska operačního výkonu, tak i pooperační péče. Nevím, zda Vám byla dotyčným veterinářem doporučena vhodná forma rehabilitace, například plavání (ve vhodném bazénu) by bylo ideální. Nicméně cílem operace bylo právě to, aby fenka mohla zraněnou končetinu (i třeba s určitým omezením) opět používat - a pokud 5 měsíců po operaci není schopna ji používat, pak je něco velice špatně už na operaci samotné. Navíc zde zcela reálně hrozí velké nebezpečí svalové atrofie operované a nezatěžované končetiny, přičemž kloubní a pohybový aparát druhé (zdravé) končetiny je při váze fenky neúměrně přetěžován.

Rád bych Vám i fence pomohl, mám tedy pro Vás jeden návrh - mohu Vás vzít ke zdejšímu specialistovi na nemoci pohybového aparátu a výbornému operatérovi, který má moji plnou důvěru a se kterým jsem dá se říci i v bližším kontaktu. V každém případě bude nutné udělat v prvé řadě rentgen (což bychom zvládli bez narkózy) a buď by Vám doporučil další postup, popřípadě by fence pomohl přímo - to už by záleželo na vaší vzájemné domluvě. Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi a domluvíme se. Čím déle zůstane problém neřešený, tím horší budou bohužel výše uvedené problémy, nyní již obou zadních končetin.

(3.8.2008)
Plemeno: landseer
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás a Vaše pejsky. Na doporučení kolegy z Liberce jsem si přečetl Vaše stránky a jelikož s většinou názorů se ztotožňuji, zajímal by mě Váš pohled na řešení následujícího problému. V listopadu t.r. si chceme k fence pořídit ještě psa stejného plemene. Protože rodiče obou našich psů budou mít společného tatínka, tak je dle poradkyně chovu jejich spojení nežádoucí. Abychom zamezili nežádoucímu nakrytí je nám doporučována metoda antikoncepční injekce, která po začáteční sérii má 1/2 roční učinnost. Údajně nemá nežádoucí účinky na zdraví feny a pokuď budeme chtít štěňata, stačí nechat fenu odhárat a poté může mít zdravý štěňátka.
P.S. Spaní v bytě nebo snad nedejbože v posteli s tímto plemenem si ani nedovedu představit. Protože vím ( 8 let jsem měl fenu newfoundland), jak rádi spí venku a jejich potřeba se chladit je větší, než u krátkosrstých plemen. To se ani nechci bavit o době , kdy mění srst. Děkuji předem za Váš názor a přeju hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Každý hormonální přípravek, tedy i "psí antikoncepce" má na organismus, v tomto konkrétním případě feny, velmi závažné důsledky - natož ještě při tak dlouhodobém podávání, jaké plánujete Vy. Ani sami veterináři nejsou "psí antikoncepci" nakloněni a ti rozumní (nikoliv pouze komerční) ji aplikují skutečně jen ve výjimečných a odůvodněných případech. Váš přístup se mi v tomto ohledu vůbec nelíbí, feně by velice ublížil a budu doufat, že jej přehodnotíte, dokud je ještě čas. Je to totiž pouze Vaše pohodlnost, protože doba, po kterou se je fena reálně schopna zabřeznout a jsou splněny veškeré k tomu nutné podmínky, netrvá tak dlouho (resp. nekryje se s celou dobou hárání), abyste nemohl celou situaci dvakrát ročně vyřešit tak, jak ji díkybohu řeší spousta majitelů psa a feny - nebo i daleko větších smeček. I zde v Poradně je k tomuto tématu již dost příspěvků, stačí trochu pohledat.

P.S. Nedovedete? Škoda. Zkuste to, je to fajn.

(27.7.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Krásny deň Vám prajem pán Dostál, chcela by som sa Vás spýtať na Váš názor, len nechcem, aby ste sa cítil ako veterinárny lekár, ale ide o to, že loni som sa s mojim pejskom Coudym zúčastnila na vašom výcvikovom sústredení/ktoré bolo dokonalé!/ a mám voči Vám plnú doveru a viem, aký máte k pejskom vztah. Problem je v tom, že zhruba pred mesiacom mal silný zánět kůže, veterinár mu okamžite nasadil antibiotika, dietu, vitamíny, nové granule/Royal Canine/, na celý rok zákaz kúpania sa,zákaz chodit do vysokej trávy, na prašné miesta atd.Prej má alergii. Po antibiotikach začal zvracat, tak ich vysadili, a nakoniec mu dali len pipetu proti blecham /našli mu v srsti bleší trus/...Neviem si vobec rady, jeho o dva roky mladší bráška mal to samé, ale liečili mu to úplne inak/iný lekár/,dokonca mu ani nezakazali kupat sa, ani zmenu stravy či dietu.Ten moj sa začal na nejaký čas v tom období i pocikávať,na to odpoveď nenašli. Moc Vás prosím pán Dostál, nemáte s tým skúsenosti? Nevedeli by ste mi poradiť, či ho vobec kúpať v nejakom šampone proti blechám ked má alergickú kůži? Na veterinu som im volala, ale nevedeli mi vobec poradit, len povedali, aby som prišla, že niečo mu vymyslia, niečo mu namiešaju/prišlo mi to akokeby je chudačik pokusný králik/. Teraz sa už len drbe, tie hnisavé záněty už nemá, tá pipeta mu ani moc nepomohla, len sa bojím, aby si neustálym drbáním nesposobil další zánět... Za oboch tisíckrát ďakujem, a moc zdravíme i Dina a Shadowa:O)

Odpověď: Dobrý den:) Rozhodně bych v prvé řadě změnil veterináře. Kožní choroby jsou často příznakem špatné funkce nebo onemocnění některého vnitřního orgánu (játra, ledviny atp.). Onemocnění ledvin nebo močového ústrojí (zvětšená prostata?) může nasvědčovat i Vámi zmiňované pomočování, může jít i o přechozené onemocnění. Je zapotřebí jít po příčině problému, nikoliv po jeho důsledku - v prvé řadě tedy vyloučit vnější cizopasníky (stěry kůže) a dale nechat udělat rozbor krve a moči, což už by mělo celkem jasně prokázat, zda jsou nebo nejsou v pořádku vnitřní orgány a zda se případně jedná o zánět. Zkušený veterinář by přesně tak postupoval, protože kožní problémy skutečně velmi často jen indikují, že něco s organizmem psa není v pořádku - nejsou tedy vždy samotným onemocněním.

Mezi vedlejší účinky antibiotik patří i nechutenství a zvracení, takže se není čemu divit. Antibiotika léčí samotný zánět, pokud je diagnostikovaný. Dieta, změna krmení popř. zákaz pobytu v určitém prostředí mají smysl pouze při skutečně prokázané alergii na konkrétní látku. Blechy (jako jedni z vnějších cizopasníků) mohou vyvolat kožní onemocnění, to často ale vzniká vykusováním samotným pejskem a sekundárně vzniklou infekcí - proto jsem psal, že je třeba vnější cizopasníky potvrdit nebo vyloučit. V žádném případě bych teď nedráždil kůži nějakými šampony nebo jinými přípravky - jak jsem už napsal, je teď zapotřebí vyhledat veterináře, který ví, co dělá a cíleně problém analyzuje, nejhorší jsou veterináři, kteří střílí naslepo a doufají, že se jednou trefí. Vyšetření kůže, moči a krve je v podobných případech základ.

Budu Vám i Coudymu držet palce, pozdravení jsem vyřídil, děkuji:)

(27.7.2008)
Plemeno: kříženec dalmatina
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, chtěla bych Vás poprosit o radu. Dlouho jsme čekali na chvíli, kdy si budeme moci pořídit pejska.Uvažovali o pejskovi z útulku, nakonec jsme si vzali roční kříženku dalmatina od starších lidí, co ji nedokázali nabídnout tolik pohybu. Fenečka splňovala  vše, co jsme od ní očekávali, byla přátelská, zvyklá v bytě, velmi aktivní, hodná vůči psům. Jediné, co nás zarazilo byl fakt, že nereagovala na své jméno. Ted ji máme třetí týden.., skvěle si na nás zvykla, ale máme podezření, že je hluchá..Nereaguje na tlesknutí, na okolní zvuky.., tudíž máme problém s přivoláním. Když se na nás dívá, tak na neverbální prostředky většinou přijde ( samozřejmě chválíme, dáváme pamlsky), ve chvíli, kdy ovšem vidí psa, člověka, ptáka..., nedokážeme logicky připoutat její pozornost, aby se otočila ( a my ji mohli přivolat). Rozhodně necháme vyšetřit její sluch odborně, abychom věděli, jak na tom skutečně je. Jsme však zoufalí, nevíme, zda-li je vůbec možné hluchého psa naučit žít ve městě  plného aut tak, aby nemusel být nesutále na vodítku. Je nám jasné, že je to o důvěře a vztahu psa s páníčkem.., je však otázka, jestli lze takový to vztah navázat s pejskem, co se u něj podpora pomocí gest naprosto vyloučila během celého roku jeho věku.., rostla doslova jak "dříví v lese". My se ji vzdát nechceme, vidíme, jak je šťastná, že konečně může běhat ( beru ji sebou ke koním, bohužel na vyjížďky nemohu, neboť má lovecké pudy a běhá mi za zvěří), ale snažíme jí házet míčky.., venčit i s pejsky ( to je snad jediná chvíle, kdy může běhat na volno a nikam se nezaběhne ). Moc Vám děkuji za odpověď.., snad jsem Vám konkrétní problém dobře popsala. Mějte se krásně, z pozdravem Míša.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel (pokud to není záležitost psychiky, což je také možné) je u Vaší fenky pravděpodobnost poškození sluchu vzhledem k vysoké genetické predispozici plemene dalmatin k vrozené hluchotě poměrně vysoká - tato genetická informace se samozřejmě přenáší i do křížených potomků. V každém případě je zde na místě nechat provést odborné vyšetření. Pokud ale budete chtít, mohu Vám s fenečkou pomoci a naučit Vás s ní komunikovat nonverbálně - v případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti. Tento problém se dá vyřešit včetně jejího přežití v civilizačním prostředí.

(27.7.2008)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chystám se na 12-ti denní dovolenou k moři a jediná věc, která mě odrazuje je, že budu muset nechat doma mého psa. Doma s rodiči, na které je zvyklá, ale budou na ni mít daleko méně času než já. Tak by mě zajímalo, jak to bude snášet 8-mi měs. pes. Ráda bych odjela s vědomím, že mou nepřítomnost bude brát v klidu a bude věřit, že se brzy vrátím. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) To záleží na tom, jaký máte spolu vytvořený vztah. Buď jí scházet budete a v tom případě Vaši nepřítomnost ponese těžce nebo jí naopak nebudete scházet vůbec. Obě varianty jsou špatně...

Osobně jsem za celou dobu, co mám svoje pejsky, nikdy nejel nikam, kam by nemohli i oni. Naše vzájemné odloučení bych totiž nebral v klidu ani já, nejenom oni.

(27.7.2008)
Plemeno: 2x brazilská fila
Pohlaví: fena/fena
Stáří: matka 5 let/dcera 1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, velmi vás obdivuji, jak řešíte všechny psí problémy, které jsem si přečetla. Chtěla bych se vás zeptat, když se jedna z našich fen hárá a druhá ne, jestli musíme tu hárající fenu zavírat kvůi případnému vniknutí nějakého pejska. Jsou obě normálně na oploceném pozemku volně i přes noc. Já si myslím, že ta fena, která se nehárá by žádného psa na tu hárající nepustila. Jsou to obě perfektní hlídačky svého území, svou rodinu moc milují. Napište mi prosím, jaký je váš názor, zda je radši nutné v době hárání fenu zavírat, děkuji a přeji vám ve vaší další práci s pejsky hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Dnes by matka k dceři psa nepustila, opačně by to neplatilo - je to záležitost hierarchie. Ale za rok už bude vše jinak - obě feny budou mít hárání sesynchronizované (pokud nebude matka vůči dceři natolik dominantní, že její sexuální projevy maximálně potlačí, což může vzhledem k úzkému příbuzenskému vztahu klidně nastat) a pak bude odpověď na tuto otázku jednoznačná... Každopádně (nejen) v tomto období velký pozor na to, abyste obě feny hierarchicky zvládla, tato kombinace není do budoucna právě šťastná. Nezapomeňte, že dnes je jedna z fen teprve štěně, až začne dospívat, nastane rodeo - tak, jak to feny brazilské fily umějí.

(20.7.2008)
Plemeno: vlčí špic
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych si od Vás nechala poradit. Nyní máme  vlčího špice - 16 měsíců a 10 letého křížence německého ovčáka. Oba psi jsou bez jakýchkoli problémů. Bohužel křížence už začínají trápit choroby a začínáme se o něho bát. Představa, že nám odejde, je pro nás hrozná a uvědomujeme si, že zrovna tak hrozná bude pro malého špice, který je na něho zvyklý vlastně celý svůj život. Proto bychom rádi pořídili dalšího psího kamaráda a moc bychom si přáli hovawarta. Nejsme si ale jisti, zda zrovna tato plemena se budou dobře snášet. Nerada bych, abyste si myslel, že už jsme starocha "odepsali", naopak, myslíme, že nový přírůstek do rodiny mu může jen prospět, tak jako před rokem mu velmi pomohl příchod špice. Tenkrát už jsme se s ním loučili , ale jeho život se obratem vylepšil příchodem štěněte. Ale přece jen s ohledem na věk psů, delší dobu by s námi byli špic a hovawart. Kdyby tato kombinace nebyla nejšťastnější , prosím,  jakého pejska byste doporučil? Preferuji větší plemena, bydlíme v lese a na procházkách se cítím bezpečněji.
Předem děkuji za odpověď. Jsem moc ráda, že jsem našla Vaše stránky, mám je celé přečtené, i Vaši knihu. Děláte to úžasně.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji...:) Snad Vás potěším i já - není žádný zásadní důvod, proč by Váš příští pejsek a kamarád Vašeho vlčího špice nemohl být právě hovawart. Hovawarti dospívají pomaleji, takže špic získá dostatečný náskok pro to, aby pozice ve smečce zůstaly patřičně rozdělené. Vlčí špic není žádné "ořezávátko" a je (a nějaký čas ještě i bude) v tom správném věku pro přijetí dalšího psa do smečky. I staršímu pejskovi by nová krev mohla ještě prospět, i když ten už to nechá spíš na mladém.

Takže pokud jste rozhodnutá, držím palce všem zúčastněným:)

(20.7.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, mám 2,5 ročného yorshire teriéra väčšieho vzrastu a chcela by som prikúpiť fenku. Psík má veľmi rád ostatných psov, šteniatkam neubližuje, aj keď sú v jeho teritóriu. Chcela by som poprosiť o pár rád, ako sa správne zachovať ku novému psíkovi, aby starší nežiarlil a zároveň aby novému nič nechýbalo. Psík má pelech pri posteli, a väčšinou spáva so mnou a priateľom v posteli. Kam by som mala umiestniť nový pelech? Šteniatko nebude vedieť ešte vyskočiť na posteľ, mám ho brať hore, keď tam bude aj starší pes? Kam umiestiť misky? A starší pes je naozaj dosť veľký, obávam sa, že keď sa rozblázni môže nechtiac fenke ublížiť:). Ako sa zachovať? Ako mám staršieho usmerniť, aby to nepochopil zle? Naozaj ocením zopár užitočných rád a čoho sa vyvarovať. Ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší a jediná rada, kterou Vám v tomto okamžiku dám, je prostudovat si tuto Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO obecně. Je zde totiž mnohokrát a z různých úhlů pohledu zodpovězeno naprosto vše, na co se mne ptáte. Navíc jsou tyto věci navzájem provázány a Vy potřebujete pochopit několik témat (ne pouze jedno): co je to smečka, jak funguje, jaký je vztah dospělý pes versus štěně, jak psí smečku vést, jak vychovávat štěně i dospělého psa, co je to hierarchie, psí komunikace, jak funguje psí psychika atd. atd. atd.

Není toho málo, ale potřebujete pochopit všechna tato témata - tady se nejedná o prostou kompatibilitu dvou kuchyňských přístrojů, ale o velice složitou problematiku života, společenství a vzájemné komunikace inteligentního sociálně žijícího psího druhu. Tak k tomu musíte i přistupovat, jinak budete neustále narážet na problémy, se kterými si nebudete vědět rady jen proto, že jste čekala jednoduchou odpověď na komplexní téma, což je opravdu nesmysl.

Jednu konkrétní radu Vám ale přeci jen dám. Pak pochopíte i moje předchozí řádky. Ta rada zní: RESPEKTUJTE A DODRŽUJTE PRINCIPY SPOLEČENSTVÍ PSÍHO DRUHU - SMEČKU A CHOVEJTE SE A KOMUNIKUJTE, JAKO BYSTE SAMA BYLA PES.

Pokud jste pochopila a na moji radu dáte, pak nebudete mít Vy ani Vaši psi problém. Pojmům "chovat se jako pes", "psí komunikace" a "principy smečky", všemu, na co se mne ptáte, jsou věnovány celé PSÍ STRÁNKY FALCO (i moje kniha). Opravdu ocením, pokud je konečně sama začnete studovat...

(20.7.2008)
Plemeno: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 8 let/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme doma fenku belgického ovčáka malinois , nevykastrovanou, 8letou - je to dobrý hlídač, velký mazel celé naší rodiny  a nemáme s ní žádné problémy, fenku máme od jejích 6 týdnů.  A teď proč píšu dotaz do poradny.  Před třemi měsíci jsme si z útulku vzali pejska belgického ovčáka malinois, nevykastrovaného, 4 letého. Pejska mi bylo nesmírně líto, byl vyhublý, měl problémy s packama. Ale hlavně jsem chtěla pro fenku a pro nás doma nového kamaráda. V útulku jsem se o něm dozvěděla toto : pejsek z velkochovu, od štěněcího věku vychovávaný ve stodole s ostatními psy, bez kontaktu s okolím. Ve štěněcím věku si jej vzal nějaký hlídač  - u tohoto hlídače byl 2,5 roku, od něj si jej vzal další člověk, který jej měl půl roku a při stěhování se,  psa dal do útulku. Takže jsme jeho "čtvrtá rodina" - jestli to tak můžu říct. To je vše co vím o jeho minulosti. Člověk,  který jej dal do útulku uvedl, že pes je bezproblémový k lidem i ke zvířatům.  S tím prostě nesouhlasím. Když jsem jej přivezla domů asi týden jen ležel, neštěkal, jakoby se seznamoval s okolím. Fenka samozřejmě ze začátku vyváděla, ale už si na sebe zvykli a teď mezi sebou nemají problémy, protože fenka jej dokáže vždy umravnit. Problém je s ostatními členy naší rodiny. Já se psem nemám problém, poslechne mě, nechá si ode mně vzít žrádlo, nikdy se po mně neohnal, vždy mně radostně vítá.  Ze  začátku jen  uhýbal a utíkal před nataženou rukou, když jsme jej chtěli jenom pohladit - byl bitý?  Ostatní členy rodiny, manžela, dceru již kousl. Bylo to v době, kdy já jsem nebyla přítomna, v jedné chvíli se nechal pohladit a pak  když manžel odcházel se rozběhl a chňapl jej za nohu. Další příklad včera jsme byli s dcerou s oběma psy na procházce v lese, jeli jsme autem, vše proběhlo v pohodě, v autě je fenka v kufru (je tam zvyklá a jedeme jen 5 minut) a pes sedí nebo leží u spolujezdce vepředu. Přijeli jsme domů, psi dostali večeři a já jsem odešla do domu, dcera sundala obojek první fence a mazlila se sní, pak šla ke psovi a jak na něj dala ruku a chtěla jej pohladit a  odepnout obojek, vyjel po ní a kousl ji do ruky.  Pane Dostále, prosím, jak si to mám vysvětlit?  Myslíte, že může na fenku žárlit, že jí vlastně dáváme přednost?  Určitě má špatné zkušenosti, to já vím, ale co stím?  Jak ho naučit, že toto si nesmí dovolit? Já vím, asi mi řeknete, že 3 měsíce je málo, že to chce čas, já to také vím, ale doma se jej všichni začínají bát. A já se začínám bát vůbec odejít z baráku, že se něco stane. Ještě chci říct, že u nás jsme nikdo psa neuhodili, maximálně zvýšili hlas a já když jsem jej přistihla při ohnání se po někom tak jsem jej chytla za kůži a vytahala  a podle vašich rad jsem na něj zavrčela.  Můžete mi prosím dát nějakou radu? Děkuji za Váš čas a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě od psa, který nemá dobré zkušenosti s lidmi, pravděpodobně u něj neproběhla správná socializace nebo v něm byla nedůvěra vůči lidem záměrně podporována (popřípadě vše dohromady), nemůžete čekat bezproblémové chování a důvěru. Má zkratové a dominantní reakce a potřebuje silnou autoritu, která mu dodá potřebnou stabilitu a klid. Ve Vaší rodině evidentně jediný, kdo toto ovládá, je - Vaše fenka. U Vás samotné, jakkoli se snažíte, převládá zjevná bezradnost a to je zlé, nemluvě o zbytku rodiny.

Nechci, aby pejsek dopadl špatně a mám pro Vás jedinou rozumnou radu - zavolejte mi a domluvte si se mnou termín, kdy byste za mnou i s pejskem přijela. Rozhodnutí je na Vás, pokud necháte věci ve stávajícím režimu, vše se bude jenom zhoršovat.

(20.7.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, máme doma 11 týždňového Jorkšíra. Nedarí sa nám ho naučiť aby chodil cikať a kakať von, v noci sa zobudí okolo 1-2 hodiny, idem s ním vom a on sa vykaká a vyciká a ideme ďaľej spať. Cez deň je to horšie, niekedy to spraví vonku a niekedy to spraví hneď ako sa vrátime dnu alebo po nejakej dobe. Teraz sa mi stalo že aj v noci už je vykakaný vnútri a vonku sa už len vyciká. Neviem ako na to. Ďalšia vec je výcvik. Na svoje meno a povel pod sem reaguje krasne, hned pribehne ku mne. Aj ovlada povel Miesto a Fuj. Chcem ho naucit sadni a ľahni ale neviem ako na to lebo všade to popisujú inak. Za vaše rady vopred Ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Už je to zde mnohokrát probráno - jedenáctitýdenní štěně nemá psychické ani fyziologické přepoklady pro to, aby mohlo svoje vyměšovací potřeby řídit vůlí. Je to totéž, jako kdybyste po batoleti chtěl, aby nečuralo ani nekakalo do plenek. Tak prosím nechtějte něco, co je nemožné, určitým věcem zkrátka opravdu musíte dát čas - u štěněte zhruba do půl roku věku, i když se situace samozřejmě bude pomalu zlepšovat už nyní.

Správný postup na učení "sedni" a "lehni" už jsem nejenom zde také popisoval, bylo by opravdu vhodné někdy předem trochu hledat... Piškot do ruky do polohy lehce před a nad hlavu pejska, oslovení plus povel a lehké zatlačení na zadeček = posazení, v posazení lehce jednu ruku na zadeček a druhou provést povlovný pomalý pohyb ruky s piškotem od tlamičky dopředu spolu se slovním povelem, za kterým se štěně zcela přirozeně položí na přední tlapky = položení. Posazení můžete zcela nenápadně natrénovat tak, že si to štěně ani neuvědomí, položení taktéž, ale na to máte ještě chvilku času.

Také bych Vám rád připomněl, že na přivolání za Vámi štěně běhá hlavně proto, že je zatím  ještě ve věku velké závislosti. Ta začne ustupovat - a pak Vám veškerý "výcvik" bude na dvě věci. Nezapomínejte, že teď je naprosto prioritní VÝCHOVA a vytváření správných vzájemných vztahů - a pro Vás především aspoň základní znalost psí psychiky a toho, na co štěně v tomto věku má a co při nejlepší vůli zvládnout nemůže... Na výcvik a starosti kolem něj máte opravdu ještě času dost.

(20.7.2008)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále,mám madarského ohaře rok a pul.Krmím ji granulemi Pro Pllan Puppy Bread Atlethic.Poslední dny jsem si všimla,že když se začne protahovat ,občas ji praská v kloubech.Chtěla bych Vás poprosit o radu,co to znamena a jestli ji mam kupovat nějakou kloubní výživu,nerada bych něco zanedbala,nebo pokazila. Předem děkuji za odpoved a díky za  Vaši knihu ,kterou jsem přečetla.Nemam zatím se Sallynkou žádny problém včetně odvolani od zvěře.

Odpověď: Pokud jste nic nezanedbala ve výživě a zátěži v období intenzivního růstu (tedy zhruba do konce prvního roku věku), pak by měla stačit kvalitní kloubní výživa - 1-2 kúry ročně v době trvání cca 3 měsíců. Samozřejmě, pokud by problémy nadále přetrvávaly nebo pokud by fenka měla pohybové potíže, pak by bylo rozumné nechat udělat rentgeny a vyšetření pohybového aparátu. Určitě to nepodceňujte, ale ani v tomto věku ještě nemusí být kloubní hlavice plně dotvořené, takže rozumný pohyb plus aplikace kloubní výživy by měly dát po několika měsících první odpověď.

(13.7.2008)
Plemeno: kerry blue terrier
Pohlaví: fena/fena/pes
Stáří: 4 roky/9 měsíců/9 měsíců
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu. V současné době mám dvě fenky a jednoho pejska. Mladší fenka a pejsek jsou sourozenci a zatím mám pejska doma, protože se o něho ještě nepřihlásil věrohodný zájemce. Prosím Vás, zda byste mi mohl poradit s mladší fenkou. Dost často vyštěkává na zvuky kolem sebe. Jde spíše o zvuky tižšího charakteru, které druhá fenka ignoruje plně a pejsek z větší části také (občas na nějaký zvuk reaguje, ale je to v daleko menší míře). Problém je v tom, že moje mamka je dost lekavá a vyštěkávání mladší fenky ji vadí a již nevím, jak ji vyštěkávání odnaučit. Nepomohlo vytřepání za kůži ani rázné fuj. Poslouchají na příkaz "ticho", ale to je po vyštěknutí. Hledala jsem v knížkách o výcviku, jak odnaučit psa štěkat. Většinou jsem našla, aby se pejsek naučil štěkat na povel a pak ho naučit na jiný povel neštěkat, ale přijde mi to jako "výchova" na cvičáku, ze kterého jsem se starší fenkou po hodině utekla, protože to nebylo nic jiného než jak píšete Vy, vymývání mozku, které ji během půl hodiny přestalo bavit. Pejsci jsou po dobu, co jsem v práci ve společnosti rodičů a mrzí mě, když každou chvíli slyším na pejsky stížnost. Druhý problém je také s mladší fenkou, v poslední době se naučila vykonat svoji potřebu (bobek) jednou za den na koberec. Není to každý den, ale je schopná běžet z venku domů a hned bobek udělat. Pejsek se vždy vyvenčí bez problémů a co mám zprávy od nových majitelů štěňat, tak se ostatní sourozenci venčí venku také bez problémů. Ke všem šesti štěňatům jsem se chovala stejně, tak mě nenapadá, kde u fenky vznikl problém. Nevím, jestli tyto problémy nevznikly tím, že byla jediná fenka z vrhu a pejsci ji dávali najevo a pejsek ji dává i teď, že ona je ta, co se má podřídit. Občas mi přijde, že fenka ani nemá čas potřebu venku udělat, protože ji pejsek po štěněcím pošťuchuje (i když je teď už spíš puberťák). Zkoušela jsem venčit i každého zvlášť, ale nemělo to velký úspěch. Prošla jsem Vaši poradnu na internetových stránkách, ale přímo takovýto dotaz jsem nenašla. Pokud jsem ho přehlídla, tak se omlouvám. Našla jsem dotazy, kdy jste řešil vykonávání potřeby na koberec, ale většinou se jednalo o jednoho pejska v bytě. Předem Vám děkuji za radu a přeji hodně úspěchů v další práci s pejsky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Na toto téma jsem už toho napsal velice mnoho, problém je v tom, že si lidé neumějí nebo nechtějí dávat věci do souvislosti a tvrdošíjně hledají jen to, co "přesně a do puntíku" odpovídá jejich dotazu... Chování fenečky je totiž opět pouze reakcí na stres, ve kterém se díky Vám nachází. Na její nejistotu (uvědomte si prosím, že se jedná o 9-měsíční fenku!) navenek projevovanou mimojiné i vyštěkáváním reagujete nátlakem až agresí, tím fenku rozhazujete ještě víc a roztáčíte spirálu stresu a neklidu. Tímto se generují další poruchy chování, jakým je například popisovaná záležitost s bobkem na koberci - všechy tyto věci totiž spolu úzce souvisí.

I Vy musíte eliminovat problém samotný (i o tom jsem zde již nesčetněkrát psal), jeho důsledky pak odezní samy. Fenka štěká proto, že má ještě slabší povahu - vzhledem ke svému věku i pohlaví - a spoustu věcí nezvládá tak, jak je schopna je zvládnout v pozdější době. V tuto chvíli jí rozhodně nepomůže žádný povel ani vytřepávání za kůži(!), pomůže jí signál zklidnění od vůdce smečky nebo dospělého psa. Ve Vašem případě tedy fyzický kontakt a klidný tichý hlas - opět již mnohokrát popsáno na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO. Plus samozrejmě odpovídající emoce - bez těch nefunguje nic.

Co se týče Vaší mamky, zde by bylo nanejvýš vhodné trochu její vlastní soudnosti a tolerance - lidé mluví, kočky mňoukají a psi štěkají...

(13.7.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pán Dostál. Nedávno som narazila na Vaše stránky a ihneď ma zaujali. Doma mám 3-mesačného kríženca. Matka je americký pitbullteriér, na otca sú žiaľ traja adepti zlatý retriever, doberman a americký pitbullteriér. Chcem sa Vás preto opýtať, či by bolo možné podľa vzhľadu a v tomto veku určiť, kto je otcom. Každé z týchto plemien má iné vlastnosti a charakter a ja by som chcela zvoliť správny prístup k výchove môjho drobca. Za odpoveď Vám vopred veľmi ďakujem.

Odpověď: Chce to ještě tak měsíc až dva počkat, až se začnou kromě exteriérových znaků projevovat i povahové rysy - máte naprostou pravdu v tom, že v tomto případě by bylo velice vhodné znát i druhého rodiče. Nicméně pokud jsou adepti skutečně pouze tito tři, pak lze otce odhadnout s vysokou pravděpodobností už teď - zkuste mi poslat pár rozumných fotografií (hlava i celkový vzhled z různých úhlů), pokud to bude možné, vytipuji Vám toho správného. Pokud by to v této době ještě nebylo příliš jednoznačné, za měsíc až dva už bude...

(13.7.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále.Pročetla jsem si stovky vašich rad,ale zatím jsem u roku 2002 v archívu.Myslím,že na prolistování všech stránek budu potřebovat více času :o).To mi nevadí,ale nejsiem si jistá,jestli už jste na podobné dotazy neodpovídal.Pokusím se to shrnout.Před 10 dny jsem si pořídila mladou fenečku Sáru do garsonky k příteli,2 potkanům a jedné 10 měsíční kočce.Bydlíme skoro v centru Prahy.Mám jen pár otázek k výchově,kterou jsme započali druhý den ,co jsme si ji přivezli. 1/ Myslím že kočka a Sára si krásně rozumí a Sára nekňučí ani když nejsme doma-protože tam s ní pořád někdo je.Ale občas si kočka zamane,že si tak trochu zaloví - takže naši Sáru drží a ta začne kňučet a kočka to nechápe hned,jako pes a pustí ji až po 10-20 vteřinách.Myslím,že ji nechce ublížit..snese i potkany.Jen chci vědět, jestli mám do těchto ščarvátek zasahovat a kočku usměrňovat,nebo nechat Sáru,ať si to probojuje sama. 2/Můžu Sáře vysvětlit,která miska je její a která kočky a jestli na vysvětlování není příliš mladá???Kočce to určitě nevysvětlím,ale kočka musí mít pořád přístup ke granulím a zjistila jsem,že jim chutnají ty,které nejsou pro ně.Takže kočka žere psovi-což tak nevadí,protože ta se nepřejí,ale Sára chodí na ty kočičí.Obě mají kvalitní stravu.A bydlíme na 25 metrech. 3/Dá se tato malá rasa naučit,aby nejedla od ostatních,pouze odemě a přítele?a nebude to vadit,pokud bych ji pak chtěla vychovat pro Canisterapii? Moc Vám děkuji za odpověď.Děkuji za úžasné stránky.Myslím,že zde nejsem zdaleka naposled.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji...:) 1/ I z těchto Vašich rozmanitých zvířátek potřebujete udělat "smečku", která se bude navzájem tolerovat - první přikázání tedy zní nikoho nikomu nepostavit do role lovné zvěře. Dvouměsíční jorkšír kočce daleko víc než pes připadá jako kořist (velikostí, vzhledem i reakcemi), proto je zapotřebí dávat pozor - nicméně jen jakoby mimochodem, oba potřebují si na sebe zvyknout, nesmíte je postavit proti sobě. Jinými slovy nenápadná prevence, nic víc, rozhodně jim nechte možnost být pod Vaším dohledem přirozeným způsobem na jednom prostoru. 2/ Rozhoďte jim misky dostatečně daleko od sebe (kočce třeba na dostatečně velké vyvýšené místo) a oběma dávejte najevo, že každá má svoji. Chvilku to potrvá, ale budou to akceptovat. 3/Jorkšír je v základních vzorcích chování pes jako každý jiný - takže ano, dá. Canisterapii bych Vám ale rád rozmluvil - ta pro toto plemeno skutečně vhodná není. Je to malé plemeno pro polohování, křehké pro přímý kontakt (nezapomeňte, že spousta potenciálních klientů má porušenou motoriku!) a přirozeně temperamentní - tedy vše jiné, než jaké jsou základní požadavky na univerzálního canisterapeutického psa.

(13.7.2008)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 2,5 roku/7 týdnů
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den, pane Dostale, je to nekolik dni, co jsem si privezla malou fenecku a trochu me trapi reakce starsiho psa na male stene. Pes, tak kamaradsky   ke vsem cizim psum, malou fenku moc nebere. Presneji receno- utika pred ni. Chapu, ze je mu neprijemne, jak ho okusuje, ale cekala bych, ze se tedy nejak ohradi a ne, ze pred ni bude utikat. Svoje hracky si od ni necha vzit a pak si s nima odmita hrat. Mam ho nechat byt, kdyz si s hrackama ozuzlanyma od fenky nechce hrat? Mam mu  koupit novou hracku a chranit ji od mozneho uzmuti malou fenkou? Take ztratil chut k jidlu... sni tak tretinu sve porce a zbytek necha. Jinak pejsek je venku cily, normalni, jenom doma se chova nezvykle. Muzete mi prosim poradit, jestli je chovani starsiho psa normalni (proste jenom potrebuje vic casu nez si zvykne), nebo jestli muzu nejak pomoci tomu, aby si zvykl? Rozhodne se snazim fenku neuprednostnovat, nadale  pejskovi venuji tolik casu, jako driv. Dekuji moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ano - tohle je naprosto normální chování pejska, který předtím žil a vyrůstal jako psí jedináček. Chce to jen trochu času - tak 2-3 týdny, pak se vše srovná, nebojte. Už jsem tu psal svého času o svém Dinovi, ten ve svých 4 letech, kdy do smečky přibyl Šedy, trucoval cca 14 dní - pak pochopil, že věci jsou takové jaké jsou a od té doby jsou oba ti nejlepší psí parťáci. Chování Vašeho pejska je opravdu jen krátkodobý vzdor, který se zakrátko změní v chování kontaktní a sociální vůči štěněti.

Žádné nové hračky mu nepořizujte, chovejte se zcela přirozeně, tím mu v současné době nejvíce pomůžete. Chce to opravdu jen trochu času.

(6.7.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, zdravíme Vás, Šedyho a samozřejmě i Dina. V květnu jsme absolvovaly s Matyldou Vaše soustředění a musím říct, že teprve teď si opravdu obě společný život "užíváme". Za to Vám patří obrovský dík a respekt.
S příchodem letního počasí mě napadá jeden dotaz. Matylda jako asi každý Labrador miluje vodu, problém ale nastává, pokud se jdeme koupat obě. Matylda jakmile vlezu do vody, nasadí šílený výraz ještě šílenějšího záchranáře a "jde po mně" a v rámci jejího zachraňování jsem samozřejmě celá poškrábaná a občas i skoro utopená :-D Našla jsem ve Vaší poradně zmínku o tom, že jste se naučil toto u Dina zvládat. Můžete mi říct jak na to, aby Matylda chápala, že nepotřebuju zachraňovat, ale že si stejně jako ona vodu užívám? Moc děkujeme za radu.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji a zdravím i Matyldu:) Je to opět pouze o komunikaci - vlastní klid a kontaktní signál zklidnění pro fenku (v dané situaci přeloženo do lidštiny "všechno je v pořádku"), nic víc není zapotřebí... Vzpomeňte si na soustředění, určitě se Vám to vybaví - a užívejte si spolu vodu:)

(6.7.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostal, doufam, ze muj dotaz uz nezaznel, kdyby ano moc se omlouvam. Mame 11 mesicniho pejska Jorksirskeho teriera. Abych kratce popsala jeho vlastnosti, tak je to pejsek velice klidny, hravy,miluje ostatni psy, velmi rad se s nimi seznamuje. Jen z velkych psu ma trochu strach, ktery se projevuje hlavne tim, ze se krci k zemi nebo se skovava k noham. Stalo se, ze na neho parkrat nejaky pes slapnul. Je velmi nekonfliktni, ma rad lidi i deti, velmi opravdu velmi rad se mazli. Nase smecka sme jen ja, pritel a pejsek. Myslim, ze me povazuje za vudce. No a ted k tomu problemu, ktery me trapi. Kazdemu ( psum, lidem, kockam ) se hned podrizuje, tim ze se hned pri prvnim kontaktu svali na zem a ukaze slabiny. Nejhorsi je, kdyz se na neho zlobim nebo kdyz mu chci dat dejaky povel, jako "sedni, lehni", Gustav (jeho jmeno) si okamzite lehne na zada. Kdyz jsem se ptala veterinare, rekl, ze si nas Gustav omotal kolem prstu, jako kazdy Jorksir. Chtela bych se Vas proto zeptat, jestli jde opravdu o jeho rozmar jak si se vsemi hraje a stavi se schvalne do pozice "toho malinkateho a roztomileho pejska, se kterym se chce kazdy jen mazlit" nebo ma vazny problem se sebevedomim? Nedela tohle dlouho, rada bych tento problem podchytila co nejdrive a odnaucila ho to :). Asi Vas bude zajimat jak ho trestame. Kdyz neco provede a my ho chytime pri cinu, zvysime hlas, dorazne rekneme FUJ, NESMIS, kdyz neprestane zopakujeme, a kdyz ani potom neprestane tak ho vytahame za kuzi na krku. Potom se nam jde hned omlouvat a zase se svali na zada :). Nemyslim si a ani bych to nedokazala na neho byt zla a trapit ho tak, aby se bal. Dokonce mam nekdy mam pocit, ze si z nas dela legraci. Napadlo me, ze jde o projev psi puberty,ze se to v dospelosti ztrati. Ale cokdyz ne. Poradil byste mi prosim?

Odpověď: Zdaleka ne každý pejsek v sobě má v sobě geneticky podmíněnou sebevědomou povahu, pokud se k tomu přidá nedůsledná socializace, pak je k vidění právě to, co sama popisujete. Není to v žádném případě "omotání kolem prstu" (pan veterinář by se měl naučit alespoň základy etologie psího druhu), je to jen a pouze důsledek výše uvedených vlivů a z toho vyplývající přehnaná submisivita.

V tomto věku je jorkšír už pomalu dospívající a v jeho sociální komunikaci je zapotřebí rychle dohnat, co se ještě dá. Velice důležité je vytvořit mu smečku, která v případě, že skutečně funguje, dokáže se socializací psa divy. Výchova psa a komunikace smečky totiž v žádném případě není primárně o restrikcích a trestání, ale o budování zdravého sebevědomí, jistoty a pohody každého jejího člena - to je její základní účel a jen taková smečka je schopna fungovat. Tímto směrem se musí ubírat i Vaše snažení, protože chování Vašeho pejska opět není problémem samotným, nýbrž pouze jeho důsledkem. Odstraňte problém a změní se i on - a vysvětlení "jak na to" jsou věnovány celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO.

(6.7.2008)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtěla sem se zeptat.Mame problem náš pejsek neustale kouše a stale se to¨zhoršuje myslime si že to je od doby kdy sme ho ostřihali asi před tydnem sme ho přivezli od kadeřníka a on je hrozny neda se ucesat ani kliště mu nemužeme vytahnout musime za veterinarem ale je to jen spekulace.Další problém je že ho nemužeme odnaučit štěkat vytahani za kuži nempomaha potrestani nic.Cokoli slysi hned štěká a hlavně sousede si stěžuji a nam už to taky leze přes hlavu nevime co dělat.Slyšeli sme o nejakých tabletkach na zklidnění tak sem se chtěla zeptat.Předem moc děkuji za odpoveď!!

Odpověď: Dobrý den... Vážně si myslíte, že Váš pejsek je "hrozný"? Já si to nemyslím. Bohužel se k němu chováte tak, že místo toho, aby ve Vás měl oporu, jen ho stresujete - a jeho reakce jsou pak takové, jaké jsou. Zkuste si chvíli představit, že by podobným způsobem někdo "vychovával" Vás - taky byste byla v klidu a pohodě, nechala se sebou manipulovat a strpěla i nepříjemné věci, pokud byste jako oporu dostávala jen nervozitu a trestání?

Pokud máte popisované problémy - tedy Váš vlastní pes Vás kouše, nenechá si pročesat srst a nemůžete mu vytáhnout ani klíště - pak je to pouze Vaše špatné vysvědčení a rozhodně to není způsobeno tím, že jste ho dali někomu cizímu ostříhat. To je jen Váš nemístný alibismus, protože popsané psí chování se nevytvoří ze dne na den, ale je na něm zapotřebí dosti intenzívně pracovat. I to, co a jak ve svém dotazu píšete, ledacos prozradí...

V prvé řadě byste si všichni kolem svého pejska měli urychleně uvědomit, že máte živého tvora, který reaguje podle toho, jaké je prostředí, ve kterém žije. Že psí život má svoje pravidla a pes má svoje vzorce chování, které jsou zkrátka jiné, než by se dalo čekat od jeho plyšové napodobeniny. Že existuje něco jako výchova a že je nanejvýš vhodné s ní konečně začít. A že pes ke svému spokojenému, šťastnému a pokud možno bezproblémovému životu kolem sebe především potřebuje člověka empatického, vnímavého a věnujícího dostatek času a trpělivosti jeho výchově, ne rapla, kterého vykolejí cokoliv, co pes udělá jinak a který jako jedinou reakci zná tresty, netrpělivost a agresi. Vedle takových lidí pak bohužel vyrůstají psi nervní, nevyrovnaní a agresivní ze strachu.

Je nejvyšší čas pro Vás i pro něj se něco o psech, jejich chování a potřebách naučit - a především to správně používat, pak nebudete mít výše popsané "problémy". Opět se tu totiž nejedná o izolovanou záležitost nebo problém psa, ale důsledky neznalosti (v tom lepším případě) či ignorance (v případě horším) samotného majitele psa. Na těchto stránkách máte k dispozici vše, co potřebujete, zbytek záleží jen a jen na Vás.

(6.7.2008)
Plemeno: pudl trpasličí
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu. V květnu jsme si pořídili pudla.Když jsme pro něj přijeli,byl v jakésy chovné stanici,kde byli i jiná plemena psů v kotcích.Sám pobíhal a tím mohl mít větší volnost než ostatní psi.Když jsme ho přivezli domů,první co bylo,museli jsme ho vykoupat,a druhý dem šel k zvěrolékaři na očkování. Problém je to,že si více zvyknul na matku,která se sním maz- lí bez prblému, a na nás muže štěká a nemá k nám asi důvěru.Například odemne se sice nechá pouze pohladit jenom pravou rukou, při levé uteče.Také neví co znamenají základní povely pro psa. I když je mladý pořád běhá,a to dost rychle jak po dvoře,tak i doma za různými hračkama až mám obavy,že někdy si může zlomit nohu,nebo rozbít hlavu o nějakou překážku. Dalším jeho nešvarem je to,že dokáže třeba z botníku nebo z jiných vyšších skříní převrhnout nebo sebrat věci,které má v dosahu a je třeba znehodnotit.Je prostě moc čilý a plachý. U holičky nedokázal postojit a nechas se ostříhat. Nemohou to být nějaké následky z útulku,kde se nacházel? 1.Proč je tak plachý a nedůvěřivý? 2.Může se časem jeho chování zlepšit k ostatním? Děkuji za radu.

Odpověď: Dvouletý trpasličí pudl už je na prahu dospělosti - to znamená, že se začíná chovat tak, jak ho to dosavadní zkušenosti naučily. Navíc nevíte, čím si prošel, i když některé jeho reakce leccos prozrazují...

U Vás je teprve krátce a mnohokrát jsem tu už psal o aklimatizaci psů, kteří se ke svým majitelům dostanou například z útulku. I tomu Vašemu musíte dopřát v prvé řadě čas k zorientování, nesmíte tlačit na pilu. Pokud k Vám získá důvěru (resp. pokud mu tuto šanci vůbec sám dáte), pak se samozřejmě spousta věcí obrátí k lepšímu. Mimochodem trpasličí pudl je od svého založení pes temperamentní, mladý o to víc - nechtějte od něj, aby se choval jako flegmatik. Určitá plachost je důsledkem jeho dosavadních životních zkušeností, to se časem poddá, ale musíte na tom sám zapracovat a jak jsem již říkal, nesnažit se nic lámat přes koleno, tímto byste všechno spolehlivě pokazil.

Pokud byste potřeboval, není samozřejmě problém se se mnou domluvit a i s pejskem za mnou přijet na osobní konzultaci.

(29.6.2008)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, nejprve prosim přijměte můj obdiv, že již tolik let vedete tuto poradnu, že máte stále vůli a chuť aktivně přispívat svými zkušenostmi a schopnostmi ke zlepšování životů našich pejsků. Zní to sice jako fráze, ale lépe to vyjádřit neumím.
Máme s mužem dvouletého beagla. Podle Vašich měřítek bychom sice v poslušnosti asi propadli, ale vzhledem k plemeni a věku jsme spokojeni. Pes chodí venku navolno, na přivolání se přiřítí jak řízená sřela, obvykle se nechá odvolat i od psů, od hárajících fenek už hůř, od nalezeného jídla už vůbec ne. Ani moc neutíká, za ty dva roky, co ho máme, utekl třikrát, což bereme jako rozumnou míru a vzhledem k tomu, že šlo o jednorázové epizody, mu nechceme brát volnost pohybu a omezovat ho stále vodítkem, jak bývá u beaglu zvykem. Spíš jsme se poučili z krizových situací, při nichž k útěku došlo a snažíme se jim vyhýbat. Sedni/lehni zvládá bez problémů, ovšem neodpustí si dát najevo svou nelibost, že ho otravujeme a omezujeme nějakými příkazi (kroutí se jak paragraf, hází takové  otrávené obličeje, občas si u toho lehce zamručí). To jsou však drobnosti, které spíš slouží k našemu pobavení.
V naší smečce je alfou můj muž - s jeho sílou osobnosti a charakteru se nemůžu měřit. Chtěla bych se Vás však zeptat, jaké mám já , žena, nealfa, postaveni v té naší smečce? Jak mě pejsek bere? Co pro psa náš vztah znamená? Co vůbec od psa v takovém  vztahu muzu očekavat? Jsem pro něj fena-chůva? Ale co to znamená? Pes mě poslouchá, ale ne tak jako manžela. Ovšem na druhou stranu MNĚ nikdy neutekl, manželovi 3x. V noci spí v posteli se mnou, mazlit se chodí taky ke mně. Mám-li krátké triko nebo kratasy, neustále mě olizuje. Když jsem v koupelně, čeká před koupelnou na mě. Na záchod chodí za mnou. Poslední dobou je to taková má nutkavá myšlenka (Jak mě teda ten pes bere, když nejsem alfa) a budu ráda, když mi ji pomůžete rozřešit. Předem velice Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji...:) Především je otázka, kdo z vás dvou (myslím tím Vás a Vašeho manžela) je pro Vašeho pejska skutečnou alfou - a kdo si to jen myslí. Chůva totiž nebývá jen fena a alfou nemusí nutně být muž - a také, bohužel, často není alfou vůbec nikdo.

Vůdce smečky je ten, kdo rozhoduje a řeší, umí svá rozhodnutí sdělit a jeho rozhodnutí jsou zbytkem smečky respektována - to je základní rozdíl navíc vůči chůvě, která se pouze stará a učí nedospělé jedince, pomáhá je vychovávat, ale když dojde tvrdé na tvrdé, není ten, kdo vládne. Bohužel ve Vašem konkrétním případě Vám nemohu určit vaše role, pokud Vás, manžela a pejska nemám možnost vidět v kontaktu a vzájemné komunikaci. Pokud by Vás ale tento problém skutečně zajímal, pak není problém se se mnou domluvit, přijet a já jsem Vám pak samozřejmě schopen i přesně říct, jaké skutečné role každý z vás ve smečce zastává.

Mimochodem a raději na to včas upozorňuji - dvouletý beagle je stále ještě nedospělý pes a to pravé "lámání chleba" teprve nastane - a pak budete sklízet důsledky toho, že některé věci nyní považujete za "pobavení", ale ony jsou z hlediska psího testováním vlastní smečky...

(29.6.2008)
Plemeno: sibiřský husky x barzoj
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chcel by som sa spytat na krmivo (granule) pre psa, ktore planujeme kupit. V starsej diskusii som sa docital, ktore znacky preferujete, ale predsa - na Slovensku je dost predavana talianska znacka OK Dog. Nechceli by sme nasemu psovi kupit nieco zle, tak vas prosim o Vas nazor na toto krmivo. Vdaka za odpoved, stranky a knihu, ktora nam prave dosla :)

Odpověď: Dobrý den:) V samotném složení jsem nenašel nic závadného, vcelku odpovídá jiným srovnatelným výrobkům, cena je o dost nižší než je průměr (tady už bych i přemýšlel proč) - nicméně nemohu s klidným svědomím dát přímo doporučení... Osobně bych volil některého výrobce, který je již prověřený časem a generacemi chovatelů a majitelů psů - je skutečně nanejvýš vhodné dát štěněti v prvním roce života jen to nejlepší a nejkvalitnější krmivo a zbytečně neexperimentovat, chyby ve výživě pak už většinou těžko napravujete a štěně si jejich následky odnáší po zbytek svého života.

Také často zdůrazňuji, že i zažívací systém každého psa je individuální, jedno konkrétní krmivo zdaleka nebude vyhovovat všem jedincům - proto také dávám vždy doporučení na více značek, nepreferuji zdaleka jediného výrobce. Důležité jsou i správně načasované přechody mezi jednotlivými řadami a aditivní dotace.

(29.6.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu mého problému s 4 měsíčním Stafordšírským bulteriérem.Pejsek nechce chodit na procházky.Když jdeme tak se nijak zvlášť netěší,nebo to alespoň neprojevuje.Když vylezeme ven tak se vyvalí na zem a nejde.Když se nám ho podaří přimět pomocí pamlsků aby došel alespoň kousek do přírody,tak jenom jde,ale nijak zvlášť radostně.O hry moc nejeví zájem a za hozeným tenisákem se jenom ohlídne,někdy běží,ale jenom k němu,pak ho očuchá a to je všechno.Chtěl bych si s ním hrát ať se vyběhá a unaví,ale moc to nejde.Podle všeho to má být živé a temperamentní plemeno.Je možné,že je to způsobeno tím,že jsem ho jako 3 měsíčního dost nutil chodit na procházky i když se mu nechtělo? Nikdy jsem ho nebil,ale dost cukal vodítkem.Možná až příliš.Jestli ano,prosím poraďte jak to napravit.Nebo je to štěněčím věkem a přejde ho to samo? V přítomnosti jiných psů ale ožije a běhá a dovádí normálně.

Odpověď: Dobrý den:) Když Vás bude v dětském věku někdo nutit do nějaké činnosti, jakkoliv by Vám přirozeně byla příjemná, jen Vás znechutí a pokud bude ten někdo používat donucování, pak ve Vás převládne strach... Přirozený pohyb je štěňatům vlastní a jakmile překonají prvotní "hrůzu" z nového a neznámého (nezapomeňte, že tříměsíční štěně nemá Vaše znalosti o fungování světa okolo), zvítězí zvědovost a zjistí, že v tom všem nezůstávají sama, pak se ven vyloženě těší - chtějí se pohybovat a poznávat svět, je to jejich přirozená touha a potřeba. Pokud je do světa uvedou restrikce a donucování (k pohybu, ale i ke hře!), začnou se zcela přirozeně bát a nastanou velké socializační problémy.

Takže žádné nucení a ponechte Vašemu štěněti přirozenou radost ze života. Staffordšírský bulteriér je již v tomto věku velmi kontaktní k lidem i jiným psům a pokud ponecháte věcem volný průběh, vše se rychle upraví. Pokud budete tlačit na pilu, získáte problémové štěně a později i dospělého psa.  

(29.6.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si pořídili pejska Stafordšírského bulteriéra (bez PP), zanedlouho mu bude 5 měsíců. Na svých stránkách uvádíte, že v tomto případ se o "bojové" plemeno nejedná, to samé se snažíme více či méně úspěšně vysvětlovat i v okolí. Pejska se proto snažíme vést více méně úspěšně k poslušnosti - když má hravou náladu, jakoby ohluchl :) . Snažíme se také, aby od malička přicházel do kontaktu s ostatními psy a poznal tak, co si smí dovolit a co už ne. Do minulého týdne byly všechny kontakty se psy v pohodě - byl hravý, trochu provokoval, ale vždy s respektem k dospělým psům.
Zdá se, že má averzi k labradorům - uvedu tři konkrétní situace, do kterých jsme se v minulém týdnu dostali. První je asi dvouletý pes labradora v naší ulici. Kolem chodíme téměř denně, labrador na něj vždy štěkal, vrtěl ocasem a ten náš si ho prakticky nevšímal. Minulý týden začal reagovat stejně - začne se vzpínat na vodítku, "vztekle" štěká. Ostatních psů si přitom nevímá, nebo se s nimi za hradbou očichá a tím to končí. Druhý, překvapivý problém byl o víkendu s mladou fenečkou labradora, zřejmě ještě o něco mladší než náš pejsek. Oba byli venku na vodítku. Hned jak jí viděl, začal nepříjemně dorážet tak, že jsem se bála je vůbec nechat očichat. Fenečka si tedy nenechala nic líbit, chovala se stejně. Takto se viděli asi tikrát, stále se stejnou agresivitou. Překvapilo mě to proto, že jsou to ještě štěňata - tam bych žádný konflikt nepředpokládala.
Zatím posledním kontaktem byl myslím pes labradora, také asi dvouletý. Ten k našemu pejskovi nebyl tolik agresivní, tak jsme jim chtěli dovolit se očichat. Náš pes po něm ale vyjel dost nepříjemným způsobem. Oba byli venku na vodítku. Nikomu se nic nestalo, je to štěně, na vodítku jej udržíme.
Ráda bych se proto zaptala, jak by se dalo tomuto chování předcházet (když pominu možnost, že se nebudeme potkávat s labradory :) ) a odnaučit jej. Protože je to ještě štěně, myslím, že se s tím pracovat dá - nejsem si však jistá jak. Rádi bychom předešli jakýmkoli konfliktů. Už proto, že spousta lidí v okolí si myslí, že z něj vyroste "ostrý" pes. K lidem se přitom chová jako klasický staford - mazlí se s kýmkoli bez rozdílu, k dětem je ohleduplný.
Ptám se už proto, že česká literatura o stafordech je velmi povrchní a žádné podrobnější rady neskýtá. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě si musíte uvědomit, že máte 4,5-měsíční štěně - Vy se na něj ale díváte, jako by už byl dospělý... Pletete si agresivitu s hrou (jakkoli vypadá drsně), na druhé straně svoje štěně sama neučíte sociální komunikaci. To je totiž záležitost, do které se sama musíte aktivně zapojit, protože ne vždy potkáte toho správného psa.

Pokud se skutečně chcete něco naučit a chcete i umět číst vlastního pejska, pak mám pro Vás jedinou radu - domluvte se se mnou na termínu konzultace a i s pejskem za mnou přijeďte, pomůžu Vám.

(29.6.2008)
Plemeno: sibiřský husky/sibiřský husky
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 5 let/4 roky
Kastrace: ne/ano (po prvním hárání)
Dotaz: Vážený pane Dostále, přeji hezký den, bohužel o Vašich stránkách vím jen chvíli, pokouším se najít v Poradně podobný problém, ale nedaří se, tak tedy dotaz. Máme dva husky, pětiletého Elliota a jeho dceru Běsiku, budou jí na podzim čtyři. Proč je máme, je dlouhý příběh Možná je důležité vědět, že Elliot k nám kdysi v podstaě přišel sám a už zůstal,to mu byl přibližně jeden rok, původnímu pánovi utíkal, protože ho nechával během týdne na nehostinném dvorku a jezdil za ním jen na víkendy. Když mu naposledy utekl a nebyl ani u nás,našli jsme ho v útulku a od té doby je náš.  
Tehdy jsme měli fenku Dominiku, rovněž husky. Dopadlo to tak, že spolu měli tři štěňata, jenže Dominika u porodu zemřela a štěňata jsem vypiplala sama,z Elliota byl senzační táta. Kluci šli do světa a Běsiku jsme si nechali. Oba žijí s námi,na zahradě i v domě. Netahají, tedy nepracují, jen chodíme na pravidelné procházky. Běsika je vykastrovaná, tehdy jsem neviděla jiné řešení. S ní ale není žádný problém, moje prosba o názor se týká Elliota - nikdy nebyl agresivní na lidi, ani na psy, občas nějaké to ťafnutí aby si sjednal pořádek ale nikdy neútočí na jiné psy. Problém je v jeho občasném útěku za slepicemi. Je to tak 1-2x ročně, přes všechny naše úpravy oplocení (kdyby chtěl, dostane se i přes dvoumetrový plot - jenže Běska neumí a tak on čeká až najde možnost se někde podhrabat, aby mohla s ním). Na slepice naší bezprostřední sousedky už (!) nereaguje, ale poněkud vzdálenější soused to odnesl třikrát, a nebylo těch slepic málo, včetně kohouta, nebo jako včera, králíků. Vše je otázka vteřin, Elliot je zakousne, nechá ležet a Běska do nich jen šťouchá. A my platíme.
Pro tyhle "lovecké sklony" je ani na procházkách nepouštíme volně, ale vyběhají se na zahradě. Žádný výcvik neabsolvovali, to bude asi ten problém, i když, jak už jsem psala, Běsika je v pohodě, je zvyklá na lidi, na auto, kamkoli jdu já, může ona. V tomto směru je Elliot méně trpělivý a preferuje prostředí, které už zná.
Takže zpět k dotazu, máme vůbec ještě šanci toto jeho chování ovlivnit, krom toho, že postavíme kolem domu opevnění? Po třetím nájezdu na jeho slepice soused hrozí, že čtvrtý nepřežijí naši psi. Omlouvám se pokud je ten dotaz naivní, jdu opět pročítat Vaše psí stránky a Vám přeju hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Sibiřský husky je jedno z plemen, které má geneticky velice silný lovecký pud, navíc je to lovec kontaktní. Toto je primární vzorec chování těchto plemen a jak jsem již vícekrát psal, je natolik silný, že jej u těchto plemen nelze ani zásadním způsobem potlačit. Pokud se pak sejde nahromaděná potřeba jít si zalovit a vhodná příležitost, pak je další dění zcela předvídatelné. Navíc Elliot fenečku stále bere jako svoje štěně a snaží se ji učit i lovu - to je u něj další spouštěč.

Je mi líto, ale jediná reálná možnost je opravdu zabezpečit Váš pozemek tak, aby Elliot utéct nemohl. Znovu připomínám, že to není lovecký pes, u kterého se dá lovecký pud potlačit - tohle je skutečný kontaktní lovec se silnými přirozenými instinkty. Sibiřský husky jako plemeno vždy takový byl a doufám že i nadále bude, jen je důležité i zde vždy předem vědět, co si u kterého plemene můžeme dovolit a jaká jsou nutná preventivní opatření...  

(22.6.2008)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o zodpovězení otázky ohledně hrabání psa. Možná vám můj dotaz bude připadat směšný, ale mě by zajímalo, zda mám Clifa (to je můj pes) umravňovat, když po čůrání začne hrabat a při tom vrčet. Zda je to projev nějaké dominance a nebo to tak prostě psi dělají. Musím říct, že se psy stejné velikosti jako je on máme problém, protože na ně vrčí a někdy i zaútočí. Malých psů si nevšímá, feny miluje. Jinak poslouchá skvěle, ale pokud vidí velkého psa, tak nevidí, neslyší. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to projev psa, který má sám o sobě vysoké mínění a chce o sobě dát vědět... jiná otázka je, zda sám sebe vidí reálně. Chtělo by to ostatně na pejskovi trochu zapracovat v oblasti jeho komunikace s psím okolím, dříve než bude pozdě (tím teď ovšem nemám na mysli jeho "umravňování" během značkování).

(22.6.2008)
Plemeno: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Doby den.Citam vase stranky aj vycvik,a velmi sa mi pacia.Aj vase metody vycviku.Potrebovala by som radu.Mam dve fenky.Jedna je x bieleho svajciarskeho ovciaka a ma asi 1,5-2 roky.A druha je x Malinoisa.Asi rok-1,5 roka.A s nou mam problem.Ked som ju nasla na ulici bola velmi zubozena.Mala asi 3 mesiace.A stale stekala po cudzich.Napriklad aj vecer,alebo aj cez den ked ideme von a je tam nieco nezvycajne-napr.vahodeny madrac,tak steka a skace okolo.Potom po chvyli stekania sa odvazi blisie a ked vidi a onucha co to je,tak uz je pokojna.Dalej sa nedala pohladkat-len mne,mame,priatelovi-ludom s ktorymi je kazdy den doma,ale dokonca aani strykovi sa neda pohladit.Jednoducho sa boji.A ostalo jej to dodnes.Myslela som ze pomaly ako zacne verit ludom prestane stekat...ale nie.Nesteka po kazdom.Ked ide niekto na navstevu k nam,tak sa z neho tesi-vrti chvostom,vita ho-nesteka a neutoci-pokojne ho pusti dnu.Boji sa hlavne starsich muzov,Velmi vysokych,alebo mohutnych.Ale ked na nu dupnu alebo nieco stiahne chvost a bezi sa ku mne skryt.Dalej steka ked vyjdeme z brany a hraju sa tam deti.Tie zacnu pista.Alebo ked sme na luke a vydu von z lesa chlapci.A prave preto potrebujem radu co s nou.Dnes ked sme boli vonku na luke vysli z lesa zrazu dvaja chlapci,oona sa  k nim so stekotom rozbehla-to zvykne robit stale ked sa zrazu niekto objavi,ale ked clovek zastane,tak ho onucha a ja ju odvolam.Ale jeden z nich sa zlakol a zacal utekat okolo toho druheho.A ona ho chnapla do litka.Nebola zuriva,najezena...vyzeralo to akoby ho chcela podrzat...a potom sa pustili do behu obaja.Zakrycala som nech neutekaju,ze im neublizi.Jeden zastal a druha bezal dalej-za nim utekala aj ona.Potom som zase zkrycala nech zastane .Ked zastal,tak ho len ovonala a ja som si ju privolala.Prisla ku mne s vrtiacim chvostom le sklopenou hlavou aj usami.Ten ktoreho pohryzla bol pri mne,ale uz si ho nevsimala.Nic mu nebolo,nemal ani prehryznutu kozu,ale potrebujem pomoc ako ju naucit aby vobec nbezala za cudzimi ludmi,a aby na nich nestekala ked je na voditku a idu okolo nas.Lebo,ona sa sice rozsteka len niekedy,ale zato poriadne.Tak sa bojim aby nabuduce neskocila po nejakom dietati.Prosim poradte co ss nou,ja ked vidim ze sa pozera nejak zvlastne,tak ju cuknem na voditku-nesmies a dam si ju blizsie k sebe,ale obcas aj tak zacne stekat.Alebo ked sme na vybezisku a okolo po chodniku niekto ide,tak niekoho si pozrie a nic-hra sa dalej s druhou,ale ku niekomu sa so stekotom rozbehne.Uz neviem co s nou.Stale ju za to karham,ale nepomaha.Aj ked idu deti na korculiach,aa hrkocu,alebo nejak inak vytvaraju hluk,aj vtedy steka ako blazon.Pritom so stvorrocnou neterou sa v pohode hraju,cize na deti je zvyknuta.Zvykne stekat aj po psoch a ked ju k nim nepustim,tak robi cirkus-ked je pustena a pribehne cudzi pes vacsinou sa onuchaju a hraju.Ona je velmi hrava-blazdni sa este-skace po psoch-nahanaju sa.Ale ked je n voditku obcas vybehne-a ked ju ku niektorym pustit nemozem- vtedy strasne steka az driape chodnik.druha chodi stale navolno.S nou problemy niesu.Poradte mi ako ju to odnaucit aby som nemusela stale sledovat kto ide,a aby mohla kludne behat navolno aj popri detoch a nestekala uz po vsetkych.DAKUJEM velmi pekne za radu,lebo uz si naozaj neviem rady ako dalej.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v tom, že mladou vystresovanou fenku, která evidentně neprošla fází imprintingu (ale rozhodně u ní neproběhla v pořádku ani socializace, a to už jde na vrub Vám) stále jen káráte, místo abyste jí pomohla a vytvořila smečku, která ji psychicky podrží.

Je mi líto, ale v tomto konkrétním případě skutečně pouhá rada nestačí, pokud jste si sama nevzala poučení už z toho, kolik textu jsem jenom kolem této problematiky již publikoval. Ale samozřejmě Vám a především fence velmi rád pomohu - pro Vás to ale znamená, že budete muset zajet ke mně a absolvovat spolu 4-denní individuální výcvikový servis. Potřebuji s Vaší fenkou pracovat přímo a Vy se také potřebujete spoustu věcí naučit prakticky. Pokud tedy máte zájem, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(22.6.2008)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 2 roky/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mame dva oddané a krásné psi.Poslechnou na slovo( samozdřejmě zkouší jak moc je důležité daný povel splnit na poprvé,ale s dostatečným důrazem v hlase uposlechnou) jsou na sobě závilí jako bratr a sestra,neboť jsou také z jednoho vrhu.Pes více tíhne ke mě a fena k příteli  už jako štěňata si vybrali, kdo bude koho pán.Dostali ve svém vývojovém období vše co bylo potřebné a jsou to zdraví a silní psi.Nikdy na nás nezavrčeli ani jinak nedali najevo svoji dominanci,můžeme jim šahat do jídla a jakkoliv je omezit,prostě chci říci že poslouchají.Náš problém spočívá v jejich utíkaní.Bydlíme na vesnici ,kde je všichni znají od malička , ale utíkají již rok nikdy neublížili člověku,ale potrhali už 2 psi,ukradli tašku s nákupem a podobně,pořád opravujeme plot je až neuvěřitelné jakou dírou dokažou prolést,máme už velké problémy se starostou který nám vyhrožuje odebráním,komisí a všelijakýni trestními paragrafi.Jsou dva je to smečka,ale taky jsou to naše děti a vím,že se za mě postaví v jakékoliv situaci položili by život za ten náš!Jsme oba pracovně vytížení a doufali jsme že dva se nebudou tak nudit, jsou doma celý den sami,ale večer jim věnuji kolik času jen můžu.Rotvajler není tupý,agresivní pes ba naopak zjistili jaká zábava je venku a mají celý den na to vymyslet si unikovou cestu hnusý se mi je držet doma nebo v kleci to jsem si mohla pořídit papoška a ne hlídac psi.Bojím se že jim někdo ublíží,nebo je nám vemou jsou hrozně důvěřivý a pro kus žvance stojí i na hlavě, jsme ve fázi,že je máme oba zavřené doma a z domu se stává kůlnička na dříví.Jak jim vysvětlit,že venku je nebezpečí a ne zábava....poradili mi kastraci psa,že ten tahá fenu sebou.Zítra má termín operace.Rvalo mi srdce že vemu tak krásnýmu a silnému psu to nejcenější co má a bude z něho jen tupá hmota.Přečetla jsem si váš článek o kastraci a hned ráno ruším kastraci, nechápu jak jsem nad takovým svinstvem mohla jen uvažovat,ale veterinář mě ujišťoval že je to pro psa to nejlepší jistě jsou to peníze...děkuju za otevření očí a děkuju bohu,že jsem našla vaši stránku dřív než bych na vždy zničila svému broučkovi život.

Odpověď: Dobrý den:) Takže nejprve uvedeme pár věcí do reálného obrazu... Pokud si pořídíte 2 psy z jednoho vrhu, vždy máte jistotu v tom, že si oba vytvoří svoji vlastní velmi úzce svázanou smečku, protože krevní pouto a další vazby mezi sourozenci (stejně jako mezi matkou a potomkem) jsou velmi silné. Takovouto smečku musíte mít zvládnutou od samého počátku, což bohužel u Vás evidentně nenastalo.

Dále... Pokud Vaši psi potrhali už jiné dva psy a jsou problematičtí i jiným způsobem, pak se skutečně nemůžete divit tomu, že zvlášť na vesnici budete mít problémy s okolím. Pokud jste si je od prvopočátku pořídila za účelem hlídání, pak je mi líto, ale stoprocentně zabezpečit hlídaný pozemek proti útěku psů je naprostou nutností už vzhledem k vzorcům chování, které v nich tímto způsobem "chovu" vytváříte. Na druhou stranu já i spousta dalších lidí máme své psy v bytě (popř. v domku), jsou bezproblémoví - ale i my jsme na tom museli zapracovat, stejně jako jste na tom už dávno měla zapracovat Vy.

Základem je totiž opět to, co zde omílám stále dokola - fungující smečka s člověkem v roli jejího fungujícího vůdce. Váš problém stejně jako u mnoha jiných je opět jen důsledkem (nikoliv problémem samým) toho, že ve svých psech vidíte v podstatě plyšáky, ale ve chvíli, kdy Vám předvedou svoji pravou podstatu (domestikovanou šelmu, nicméně stále se chovající podle pravidel svého přirozeného společenství - smečky), je už pozdě...

Cením si toho, že jste si rozmyslela zmrzačení svého psa - mohu Vás ujistit, že ani tento drastický zákrok by Váš problém nijak nevyřešil. I proto Vám nabídnu svoji pomoc - pokud budete chtít dát svoji smečku do pořádku (je nejvyšší čas!), zavolejte mi a domluvíme termín, kdy za mnou s oběma pejsky přijedete. Vaši psi si vytvořili vlastní smečku, ve které fungují, ale Vy v ní nejste. Proto máte popsané problémy a toto je zapotřebí změnit.

(15.6.2008)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, ráda bych Vás požádala o radu nebo Váš názor. Jsem majitelkou dvou švýcarských bílých ovčáků. Jedna fenka, dvouletá a pes, kterému je 14 měsíců. Dotaz se týká právě psa. Trápí mě jeho strach z cizích lidí a dětí. Na procházkách venku reaguje spíš bázlivě, někdy až panicky a pokud není na vodítku a uvidí někoho cizího blížit se k nám nebo nás míjet, tak ty lidi raději obejde na větší vzdálenost. Když se tehdy otočím a jdu opačným směrem, tak utíka za mnou, ale se strachem proběhne na dostatečnou vzdálenost od lidí. V lese, pokud někoho potkáme, tak raději odběhne hlouběji do lesa, nadeběhne si a pak se k nám přidá. Proto ho raději nechávám na vodítku, protože se bojím, aby se mu něco nestalo. Také se dost výrazně bojí dětí, zejména malých, které běhají, křičí a třeba je to v povzdálí, ne zrovna přímo u něj. Co se týka socializace, tak od malinka chodíme do psí školky, mezi lidi a psi, dokonce ho vystavuji, má za sebou řadu výstav a cestování, hotely, restaurace, bereme ho často k lidem na návštěvy, také k lidem s dětmi, začla jsem ho brat i do větších obchodů, kam psi mohou. Na návštěvách u dětí velmi nenápadně dohlížím, aby bylo vše v pohodě a když si ho ty děti nevšímají, tak on je v pohodě, ale koutkem oka je sleduje a nepřibližuje se k nim moc. Dokonce ho beru do kanceláře do města, aby zažil i ruch a jiné zvuky a lidi. Spíš ty místa střídám a je to tak 2 krát do týdne.
Na cvičák chodíme dál, volně ho tam pouštím před cvičením v kruhu s ostatními psi a mezi lidma na louce, což situaci po cvičáku venku mírně zlepšuje. Vůbec jeho chování se posunulo k lepšímu, bylo to podstatně horší když byl mladší, více hysterické až skutečně někdy panicky utíkal pryč nebo se na vodítku klepal strachy. Projevy strachu má spíš v neznámém, otevřené prostoru.
Co jsem kromě výše uvedeného také zkoušela a dělala, žádala jsem cizí, občas, aby mu nabídli pamlsky nebo mu ukázali míček, vybídli ke hře (hlavně na cvičáku) ale on od nich nic nebere, i když zájem projevuje a dívá se z povzdálí.
Nejsem si vědoma, že by mu někdo ublížil, ani dospělí ani dítě. Takže myslím, že špatnou zkušenost nemá, i když jsme na vesnici a psi jsou venku a já s nimi pořád nejsem, spíš si myslím, že to to nebude.
Fenka je jiná, přátelská, za každým jde, seznamuje se, za jídlo nebo pamlsek by klidně odešla s kýmkoliv. Má ráda děti, hraje si s nima, honí je, i u nás,ale jenom sama, pes se k ní nepřidá.
Jinak doma je se všemi koho zná velmi milý a přátelský, někdy až „vlezlý“, je to velký kamarád, za plotem hlídá a štěká.
Budu Vám moc vděčná za Vaši radu, protože mě to opravdu hodně trápí a už si skutečně nevím rady. Těším se na odpoveď a věřím, že se v září zůčastníme soustředění.

Odpověď: Dobrý den:) V některých jedincích určitých plemen se poněkud více prosadí genetická informace zděděná po jejich vlčích předcích - a docela často to pozoruji třeba právě u plemene bílý švýcarský ovčák. Jedním z typických vzorců chování je pak vlčí obezřetnost a tendence se neznámým a neprověřeným místům nebo lidem obloukem vyhýbat. Svoji nemalou roli v tom samozřejmě hraje i věk Vašeho pejska - teprve poznává a učí se, nemá a nemůže v sobě mít ještě zkušenost, sebedůvěru a nadhled dospělého jedince.

Nicméně na druhou stranu je i u něj bohužel vidět absence smečkového prostředí a nefungující vůdce smečky. Bylo by určitě rozumné (tedy pokud pejskovi chcete skutečně pomoct) se ním u mne "otočit", řekl bych Vám k němu ještě pár důležitých věcí a především bych Vás naučil, jak s ním pracovat z pozice vůdce tak, aby se jeho povaha upevnila - nezapomeňte, že pokud si svoji nedůvěru a bázeň přenese do dospělosti, může z toho vzniknout závažný problém. Pokud tedy mé nabídky využijete, budu se těšit.

(15.6.2008)
Plemeno: čínský chocholatý pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/3 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, prostudovala jsem spoustu příspěvků v poradně a přečetla i vaši knihu a musím říct, že nám obojí hodně pomohlo a mnohé se vyřešilo. Náš starší pejsek měl za sebou velmi tristní dětství a udělalo to z něj vyděšeného ukousaného potvůrku, teď je v pohodě, mazlík, s jinými psy je v pohodě, k cizím lidem zpočátku nedůvěřivý, ale pak se jde taky dát pohladit. Mladší je hyperaktivní torpédo, brali jsme ho skoro ve čtyřech měsících a protože jsem pak byla těhotná a měla problémy a navíc to bylo v zimě, kterou naháči fakt nemusí, na procházky s nimi chodily děti, k večeru, na cestu mezi pole. Návštěvy k nám v té době moc nechodily a pak na jaře ouha. Vyšli jsme mezi lidi, starší pes v pohodě, ale mladší na všechny vyjížděl. Aplikovali jsme vše, co jsme z vaší knihy a stránek pochopili, je to opravdu PODSTATNĚ lepší, i když pořád ještě pracujeme, ale jsme ve fázi, že se vrhne jen za projíždějícím kolem, to se dá většinou předvídat, hned ho strhneme zpátky a přísně napomeneme, když vidím, že je pořád ještě napružený, dřepnu k němu a uklidním ho. Na kolemjdoucí lidi štěká už fakt málokdy. Ale cizích psů se trochu bojí, chodí se ke mně schovat, ať ho chráním. Doma přestali oba vrčet na děti, zvládli jsme i dobu, kdy miminko (dnes 17měsíců) začalo chodit a snažit se o kontakt s nimi (vždy hlídáme), mladší pejsek zpočátku párkrát na něho zavrčel a jednou i vyjel, když jsme neuhlídali a Daník mu chtěl vzít nějakou hračku, ale tehdy jsem ho okamžitě seřvala a vrčela na něho a od té doby to nikdy neudělal. Malého přijali jako mládě, nad kterým je třeba přimhouřit oko a pohlídat ho, ten je miluje, často je hladí a oni drží, jen na mně koukají, když to hlazení je drsnější, to pak korigujeme. Jsme moc rádi, že z obou stran vzniká hezký vztah, aspoň nám to tak připadá. Oba pejsci (Monty a Merlin) spí s dětmi v postelích v dětském pokoji.
To byl trochu obšírný úvod. Problém máme stále s tím, že mladší pejsek v bytě značkuje, kdykoliv na chvíli zůstane sám. Na nejméně žádoucích místech, na stůl, na gauč... Nikdy ho nepřistihneme. Vím, že je to nezvládnutá hierarchie a že se o tom psalo mockrát, ale já fakt pořád nevím, jak na to. Myslím, že dominantnější je ten starší, je to pohodář, co by proležel celý den na gauči, ale když žere, mladší se ani nepřiblíží, a taky na něho někdy "naskakuje". Na zahradě za ním mladší pořád běhá, všude ho chce přeznačkovat. Není to až tak velký problém samo o sobě, prostě se to uklidí a víc ho hlídáme, spíš mi to vadí, že nemáme v pořádku "smečku"...
Děkuji moc, pozdravte svoje pejsky a mějte se hezky.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Je to skutečně tak, jak píšete - nemáte v pořádku smečku... Není v ní jasná hierarchie, mladší pejsek se nestále snaží dostat výš a starší se nechová dostatečně razantně - a v tu chvíli musí zasáhnout (super)alfa, který to však neudělá.

Jediná rozumná a efektivní varianta: přijet za mnou s oběma pejsky (shodou okolností zrovna tento týden jsem tu měl mimojiné i smečku 3 číňánků), pomůžu jim i Vám dostat vše do správných kolejí. Pokud tedy budete chtít, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme termín.

(8.6.2008)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Vám i Vašim pejskům, obracím se na Vás s prosbou o zodpovězení dotazu týkajícího se hormonální antikoncepce pro fenky. Tuto metodu doporučil veterinář, který je proti kastraci (což je mi velmi sympatické) a naznačil, že pokud veterinář kastraci radí, je to pro něj i finančně výhodnější (cca 6500,-) oproti injekci dvakrát do roka (200,-). Prý to nemá prokázaně špatný vliv na fenkum, hledala jsem na internetu, názory se různí, proto se ptám Vás. Mnohokrát Vám děkuji za odpověď i za našeho psího hošíčka (je díky Vašim radám báječný a doma už v klidu spinká, když je sám). Přeji Vám pěkné letní dny.

Odpověď: Dobrý den:) Hormonální antikoncepce představuje stejně jako jakýkoliv jiný přípravek nebo lék na bázi hormonů pro přirozený běh (nejenom) psího organismu velký problém. Dokonce i rozumní veterináři se hormonům vyhýbají jako čert kříži a třeba léky obsahující hormony aplikují až pokud skutečně není vyhnutí.

Vezměte si, kolik let trvalo, než se aspoň trochu "vychytala" hormonální antikoncepce pro ženy. A přesto i v dnešní době ji spousta žen nemůže použivat, protože jejich organismus se i malé dávce hormonů brání zuby nehty - a do psí antikoncepce nebyly investovány zdaleka tak velké výzkumy a vylaďování. Hormonální antikoncepce je pro každou fenu zásah do organismu, se kterým se velmi těžko vypořádává. V žádném případě to není něco, co by se mělo používat takovým způsobem, jakým se to děje v humánní medicíně.

Velice dlouho se tvrdilo (a bohužel i nadále tvrdí), že kastrace také nemá vliv na organismus psa. Hormonální rovnováha organismu je velice citlivá záležitost a stejně jako vyvolá zásadní problém absence nebo nedostatek hormonu, vyvolá jej i přebytek. Na tuto věc mám stejný názor jako na kastraci - úmyslně a ze známých důvodů se zavírají oči před něčím, co je zcela zjevné.

Hezké letní dny přeji i já Vám a pejskovi:)

(8.6.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, zdravím Vás i Vaše pejsky. Před nedávnem jsem objevila Vaše stránky a teď jen lituji, že jsem je neobjevila dřív. Moje fenečka Sára vždy byla "bezproblémová", ale od té doby, kdy jsem s ní dle Vašich rad začala opravdu komunikovat (jsme teprve na začátku) se náš vztah o 100% zlepšil a nejraději bych si teď nafackovala, za to, jak jsem jí dříve (sice v dobré víře) mátla různým zvyšováním hlasu atd.
Mám na Vás ale přeci jen dotaz. Z Vašich stránek a Vaší knížky jsem pochopila, a doufám že správně, že jakožto vůdce smečky musím i já v některých případech zasáhnout a svoji fenečce pomoci. Zatím si ale nejsem jista, kdy by problém měla řešit Sára sama a kdy už musím zasáhnout já, jakožto vůdce smečky. Nerada bych jí nějak mátla a dělala z ní buď chudáčka, za kterého budu řešit všechno já nebo naopak, abych jí ve všem nenechala samotnou. Můžete mi nastínit situaci, ve které zasahuje sama Sára a situaci, kterou už jí musím pomoci řešit já? Mám na mysli například toto: venku potkáme psa, který na Sáru opakovaně naskakuje, ona na něj zavrčí, lehce ho kousne do koutku tlamy, ale on to přesto zkouší dál. Mám jí nechat, dokud mu neukáže razantně a definitivně, že se jí to nelíbí nebo mám zasáhnout já a psa "kousnout" za krk popřípadě na něj zavrčet? Doufám, že se vyjadřuji srozumitelně. Jde mi prostě o to, vyhodnotit správně situace, kdy zasahuje Sára a kdy už je třeba mého zásahu. Děkuji za pomoc a přeji hodně radosti mezi pejsky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Na tuto problematiku se mne shodou okolností ptali lidé na posledním soustředění - takže to vysvětlím stejně jako jsem to vysvětlil jim: záležitost individuální a týkající se pouze psa samotného (hierachická výzva, obtěžování jiným psem) si řeší pes sám a sám za sebe, do toho vůdce smečky nezasahuje, jinak v pejskovi vytvoří falešnou iluzi vlastního postavení. Záležitost týkající se celé smečky (například napadení jiným psem nebo obtěžování fenky, která je prokazatelně ještě příliš mladá nebo slabá) řeší vůdce za celou smečku.

Ve Vašem případě nechte fence šanci se ubránit sama, v životě se jí to bude hodit. Pokud na to nemá nebo má pes příliš navrch, zasáhněte z pozice vůdce své vlastní smečky - ale musí to být skutečně zásah povedený, aby jej pes i správně hierarchicky pochopil.

(8.6.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji hezký den, obracím se na Vás s dotazem, zda existují ( a jaké )přípravky na péči o drápy. Mám 2-letého rigdebacka, kterému se nyní jeden z předních drápů rozdvojil a následně zlomil až na nerv, veterinář mu ho zastřihl, nekrvácelo to, ale připustil i možnost, že mu bude muset dráp vytrhnout celý a nechat narůst nový. Mám obavy, zjišťuji touto cestou nějaké další možnosti léčby, děkuji.

Odpověď: Hezký den:) K rozštípnutí nebo jiné destrukci drápu může dojít cestou mechanickou (např. náraz nebo uvíznutí v mezeře) nebo je to důsledek špatného vyživování drápu nebo celkově špatné kondice organismu. Jednou z příčin pak může být i banální nedostatek vitamínů. Žadné speciální přípravky (kromě již zmíněných vitamínů) neexistují ani nemají smysl. Psí drápy jsou jako lidské nehty - tedy i indikátorem nerovnováhy nebo poruchy organismu.

Na druhou stranu není skutečně zapotřebí panikařit a rozhazovat samotného pejska - s největší pravděpodobností se dráp po správném ošetření regeneruje sám, pokud by se musel vytrhnout, naroste nový.

(25.5.2008)
Plemeno: chesapeak bay retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, úvodem musím předeslat, že jsme začátečníci, asi před rokem jsme se přestěhovali do Stráže nad Nežárkou z J.Hradce a před 9 měsíci jsme si přivezli bez jakýchkoli dřívějších zkušeností Eli jako štěně z chovné stanice u Třeboně. Fenka byla od začátku trochu tvrdohlavá, neustále okusovala a okusuje vše, i naše ruce, když ji hladíme, ale vše bylo v pohodě, nikdy nejevila nějaké známky agrese.. Jen při přetahování o uzel ap. intenzivně vrčela, což, jak jsem se dočetl, může být skytým projevem agrese, i když jen při hře. Snažil jsem se pročíst Vaši poradnu, i do Vaší knihy jsme nahlédli.. a obávám se, že asi nyní potřebujeme poradit. 
Naše smečka je relativně velká a někdy asi nepřehledná.. Manželce je 42, mně 49, oba jezdíme do práce, Eli bývá dopoledne na větší zahradě, kde zpočátku různé věci ničila a okusovala, ale to už se téměř uklidnilo.. Dalšími členy smečky jsou naši čtyři synové ve věku 21, 18, 17 a 10 let, starší dojíždějí do školy a bývají doma víceméně jen o víkendu, mladší dva jsou potom doma denně. Je pravda, že Eli vodí téměř každý den na procházku někdo jiný. Když je s námi na zahradě nebo doma, vypadá a chová spokojeně a vesele, někdy až rozpustile.. Ale v posledním týdnu, když se jí podaří něco třeba v kuchyni ukrást, uteče s kořistí na zahradu a nenechá si ji od nikoho vzít a při případných pokusech opravdu zle vrčí a vyjíždí. Ještě tak botu je ochotná opustit, ale když jde o něco k jídlu, je to skoro neřešitelné a téměř není možné se jí dotknout. Když od ní odejdeme, téměř v zápětí sama přiběhne a chová se zase normálně. Neradi bychom, aby toto přerostlo do nějaké větší agresivity, protože nejmladší syn je přece jen ještě malý a těžko si s Eli ještě sám poradí i když je Eli v dobré náladě.. Samozřejmě tuším, že je chyba někde v nás, resp. ve mně, ale v této chvíli nevím, co s tím.. Četl jsem i na Vašich stránkách o problému "Čí je kost", snažili jsme se jí vždy při loupeži vyčinit i jsme ji sem tam plácli, ale nijak jsme to s intenzitou techto "trestů" nepřeháněli. I ona to myslím chápala, poslední dobou stačilo důrazně promluvit.. Ale teď se mi zdá, že začíná zkoušet, co si může dovolit a přestáváme to zvládat.
Ještě pro úplnost dodám, že Eli měla zdravotní problémy s přední nohou, absolvovali jsme rtg, kde se nic neprojevilo, pan doktor jí léčil zánět asi 4 sadami injekcí Ketofenu a atb., ale bylo to pořád dokola, chvíli lepší a chvíli horší.. Pak jsme jí dávali už jen Canvit Chondro pro vývoj kloubů a nechali ji v klidu a situace se zlepšila. Dnes již chodí normálně, i když mi připadá, že má nemocnou nohu slabší, ale to je jako u lidí, tak mi spíše připadá, že šlo o nějaký mechanický problém.. Snad již to bude dobré.. to jen pro úplnost, také to možná souvisí s jejím zmíněným chováním, protože to se objevilo, když se teď doufejme uzdravila a kulhání zmizelo.
Děkuji předem za radu nebo doporučení..

Odpověď: Dobrý den:) Jediné doporučení, které má v tomto a podobných případech smysl a které Vám dám, je jednoduché - přijeďte i s fenkou za mnou. Popisované "problémy" souvisí jen a pouze s jejím psychickým vývojem a bohužel jako začátečníci (ale velice často je dělají i ti, co se o sobě domnívají, že jsou zkušení) děláte spoustu chyb, kterými vše jen zhoršujete.

Potřebujete určité věci vysvětlit, předvést a naučit prakticky, jinak to nejde. Při stávajícím stavu se vše bude rychle a radikálně zhoršovat, pokud si ale necháte poradit, pak vše dáme do pořádku. Proto mne prosím zkontaktujte telefonicky, najdu pro Vás termín a domluvíme bližší podrobnosti.

(25.5.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám na Vás dotaz, neboť jsem se již na Vás v minulosti obrátil a Vaše rada mi v mnohém pomohla, nyní se to však netýká mého pejska, ale pejska mého velmi dobrého přítele.
Jeho je právě zmíněný stafordšírskýbulterier, (doufám, že jsem jeho plemeno pojmenoval správě - jinak česky je to stafbulík :-D), jedná se o milého psa bez sklonů k agresivitě, ale i toto má své meze, pokud příjdete na návštěvu a tento roztomilý pes na vás bez ustání asi 10 minut skáče radostí až si učůrává, je zprvu milé, když má někdo radost, že Vás vidí, ale opravdu se to zají, pokud to je déle než 5 minut a nikdy nevím co vyvolá další vlnu zájmu o mou osobu u tohoto psího přítele a celá situace se opakuje.
Protože já i můj kamarád jsme Vašimi příznivci, snažíme se svého psa vychovávat jako psa a proto  jsem několikráte aplikoval Vámi popsané rady při výchově jak svého pejska tak i na zkrocení psa kamarádova (v utlém mládí jsem jej jako výraz nevole chytl za čumák a jemně stiskl, což účinkovalo asi jednou či dvakrát, v pozdějším věku jsem jej povalil na záda a pustil jsem jej až, když se uklidnil, to již také nezabírá (po puštění není nijak agresivní, ale skáče dál, bez účinku), zapomněl jsem podotknout, že při tom se snažím intonací hlubokého hlasu mu tuto činost zakázat slovem nesmíš, ale neúspěšně.
Omlouvám se, že to takto rozepisuji, ale nevím jak stručněji problém popsat, nyní se dostáváme k jádru problému, jak pejska uklidnit a to ve vztahu, že není můj, ale já jako vůdce sousední smečky si jeho chování nepřeji (přitom nemá žádný problém v klidu komunikovat pokud jdeme společně na procházku, poslouchá mých povelů pokud je vydám a pod.)   Nechci pejskovi v žádném případě ublížit a to jak psychicky tak fyzicky, nechci jeho sebevědomí shazovat, ale chci, aby jsem jej dokázal zkrotit, když svou náklonost dáva na jevo až moc. Co se týká  jeho majitele, myslím, že oni dva mají spolu také dobrý vyrovnaný vztah, jednomu na druhém záleží.
Pokud by jste mi dokázal poradit jak bych tuto záležitost mohl řešit sám, jistě bych byl já i můj kamarád rád, neboť by to mohlo pomoci i jemu v lepším zvládnutí svého pejska,nebo´t mnoho lidí nechápe, že je mnohem lepší a přátelštější než si o něm většina lidí myslí.
Předem děkuji za Váši odpověď a to ať bude pozitivní či negativní.

Odpověď: Dobrý den:) Tohle ale má řešit Váš kamarád, nikoli Vy - pejsek je jeho! Vůbec nerozumím tomu, proč byste Vy ho měl "krotit", proč Vy byste mu měl dávat povely na procházce atd. Doufám že jsem něco nepřehlédl, ale výslovně píšete, že se jedná ne o Vašeho psa, ale o psa Vašeho kamaráda - pak tomu celému přestávám rozumět...

Pokud budete mluvit do cizí smečky (za předpokladu, že si to nechá Váš kamarád líbit), pak především velmi razantně snižujete jeho vlastní potenciální autoritu. To zaprvé. A zadruhé - psal jsem to i v Poradně nejméně tisíckrát - žadný ze signálů psí komunikace Vám nebude fungovat, pokud nebude podepřen odpovídajícími vůdcovskými emocemi a autoritou. To je přesně ten důvod, proč popsané postupy nefungují vůbec nebo jen krátkodobě Vám - a na druhou stranu fungují stoprocentně a vždy při splnění uvedených podmínek.

Ale znovu opakuji - svého pejska si musí zvládnout Váš kamarád sám (samozřejmě i ve chvíli, kdy pejsek "obtěžuje" návštěvu - což už samo o sobě potvrzuje u tříletého psa nefungující roli jeho majitele), takto mu skutečně prokazujete medvědí službu. Bohužel skutečně nechápu důvody (ani jste je sám nenaznačil), proč to řešíte takto prapodivným způsobem, je mi líto...

(25.5.2008)
Plemeno: pitbul x stafford
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ano (v 9 měsících)
Dotaz: Dobrý den,prosím Vás o Váš názor i radu.
1. Moje kamarádka má 1,5roční fenku křízence pitbulla se stafordem,která ji skoro vůbec neposlouchá.Na přivolání nereaguje,mám pocit,že si z ní dělá srandu.Když ji chce přivolat,tak k ní příjde(pokud vůbec)tak,aby na ni nemohla dosáhnout,jakmile se k ní přiblíží na dosah,tak zase odběhne dál.Několikrát jsem s ní i s moji fenkou(jsou z jednoho vrhu,moje kastrovaná není)byly na procházce a naháněly jsme ji 3/4 hodiny,než ji mohla dát na vodítko. Je pořád strašně divoká,neposlušná.Myslím si,zda to také není tím,že je kastrovaná.Zjistila jsem si hodně o psech i Vaši poradnu pročetla a v některé článku se psalo,že vykastrováni psi zůstanou svou povahou ve věku,kdy byli kastování(např. na úrovni v tomto případě 9 měsíčního štěněte).Je to možné? Moje fenka se po druhém hárání hodně zklidnila a je poslušná.  
2.Moje fenka má svůj pelíšek,který jí slouží na spaní,jako útočiště či trucovna.Když chce,tak si jde do pelíšku nebo ke mě do postele,nechávám to na jejím rozhodnutí. Fenka moji kamarádky žadný pelíšek nemá.Od malička spává s jejím synem pouze v posteli. Myslím si,že by pse měl mít svoje místo(pelíšek)kam by si mohl zalést,když chce mít klid nebo nestojí zrovna o naší společnost. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Vaše kamarádka fenečku jednoduše nezvládá a fenka ji zkouší, to je celý problém... Jestli chcete, dejte jí na mně kontakt, pomůžu jí. Psi i feny kastrovaní před dosažením psychické dospělosti (což je i případ této fenky) zůstanou navždy na psychice nedospělého jedince - nikdy nezískají nadhled, psychiku a pevnost povahy dospělého psa. Stejné to bude i u fenky Vaší kamarádky, ta sklidí jen to, co sama zasela.

2/ Fenka si vybrala místo, které jí vyhovuje - jinak by tam nebyla. Když chce pes mít soukromí, zaleze si na nějaké skryté místo a "pelíšek" to nutně být nemusí. Každý pes má navíc ne jedno, ale několik svých oblíbených míst.

(25.5.2008)
Plemeno: kavalír king charles španěl
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Zháněla jsem vhodnou školu pro psa a narazila jsem na Vás, velice mě Váš přístup zaujal. Měla jsem před Andym, kavalírem štěně křížence, byl hyperaktivní, když jsem ho vypustila ven, lítal a lítal. Spal se mnou v posteli, byl na mě závislý, když jsem byla mimo dům i když celá rodina byla doma, celou dobu vyl, klidně celé hodiny. Když mu na chalupě otevřeli ven, šel mě hledat  a přejelo ho auto. Byl to pro mě nejhorší zážitek v životě, a s Andym se tomu chceme vyvarovat výchovou. Nevím včem dělám chybu, ale Andy na mě již také začíná být závislý. Sice když odejdu, jde spát, ale nejdříve vyje. Venku je naštěstí zvladatelný, nezabíhá se. Mám s ním tyto problémy: při odchodu na procházku ječí, táhne jen aby byl honem venku - nelze utišit je na mě závislý - když jsem v koupelně, sedí před dveřmi a kničí... kadí po bytě - chěla bych ho naučit štěknout, když potřebuje ven když jdeme na procházku na vodítku vedle silnice, táhne smerem k jedoucím autům - je možné ho nějak naučit, že pod auto nesmí?
Chěla  bych Vás požádat o radu s těmito konkrétními problémy a dále se domluvit (za 2 měsíce) na nějaký výcvik. Myslíte, že někde v okolí Brna nebo Králík - tam máme chalupu existuje nějaká škola, kde by nás naučili i neco jinýho než lehni a aport. Sedni už umíme. A kdybychom se rozhodli jet za Vámi do Liberce, jak dlouho by nějaký základní výcvik trval, na kolik by to řádově vyšlo a bylo by možné tam sehnat ubytování - třeba kemp?

Odpověď: Dobrý den:) Popravdě řečeno po přečtení Vašeho dotazu začínám mít o Vaše štěně skutečný strach - nevíte nic o úrovni psychiky a chování malého štěněte, nerozlišujete mezi věcmi důležitými a nedůležitými a pro Vaše štěně máte trochu nebezpečné priority...

Na základě Vašeho zážitku s minulým pejskem bych očekával trochu jiný postup - před pořízením pejska se něco dozvědět a naučit, protože tohle je naprostý základ. Pokud byste to učinila, Váš dotaz by vypadal úplně jinak - a věřím, že i komunikace se štěnětem.

Takže prosím - urychleně dožeňte to, co jste doteď úspěsně ignorovala. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte materiálu dostatek - výchova psa, vývoj psychiky, co je a není v jakém věku vhodné a možné (teď jen vyjmenovávám základní body). Tím začněte, jinak budete velice brzy nešťastní Vy i Váš pejsek.

Ohledně dalších informací týkajících se individuálního výcvikového servisu mne prosím zkontaktujte telefonicky.

(25.5.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme 1,5 roční fenku - křížence kříženého labradora a kokršpaněla :-)) ... Prosím o radu, jak jí odnaučit štěkat na většinu psů v okolí, zejména 2 přímo nesnáší - vlčáka a foxteriéra a pak štěká, kdykoli zazvoní zvonek nebo když k nám někdo cizí jde. Miluje a uznává pouze nejužší rodinu, na ostatní lidi, kteří k nám přijdou, štěká, pokud by jí někdo cizí chtěl pohladit, má sklon po něm chňapnout. Díky za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde probíral a vysvětloval tolikrát - toto není samotné jádro problému, ale pouhé důsledky problému, který lze nazvat "nezvládnutá vůdčí role ve smečce". Samozřejmě nikoliv fenky, ale Vaše...

Prosím najděte si čas a pročtěte si PSÍ STRÁNKY FALCO, pak Vám bude spousta i souvisejících věcí jasná. Pokud budete naučené schopna a především ochotna aplikovat i v praxi, pak vyřešíte problém samotný a tím i jeho důsledky - tedy to, co Vás v současné době trápí.

Velice rád bych ale znovu upozornil na to, že požadavek na prostudování nejen této Poradny je základní a jedinou podmínkou na zodpovězení dotazu před jeho zasláním - tedy takového, který zde nebyl již nesčetněkrát v různých modifikacích probrán. V psím životě totiž skutečně vše souvisí se vším a k pochopení i odstranění "problému" musí prostě i tazatel sám vyvinout trochu iniciativy - se znalostí pouze izolované části problematiky nevyřešíte v tomto oboru nic.

To je jen jeden z mnoha dobrých důvodů, proč má Poradna svoje jasně daná pravidla.

(18.5.2008)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu s naší Sárinkou. Fenka je na mě hodně fixovaná, má mě jako hlavního pána. Před 10 dny jsme si přivezli z porodnice miminko a Sára to zjevně nezvládá. Od prvního dne je ignoruje, nechce se na něj ani podívat. Stejně přehlíží i mě. Začala se chovat panovačně - snaží se mě vyhodit z místa na sedačce, v noci po mě chodí a nenechá mě spát ( spí s námi v posteli, miminko v postýlce vedle). Přestala žrát, respektive mícháme jí granulky Proplan s troškou paštiky pro ochucení, olíže paštiku a granule nechá a potom zvrací. Samotných granulí se dokáže i dva dny nedotkout, předtím je nakonec snědla. Když malého kojím, kouká velice nehezky. Před dvěma dny mě venku přestala úplně poslouchat. Rozumí velice dobře, ale teď dělá přesně opak toho, co jí řeknu ( např. já řeknu u dveří bytu domů a ona se snaží jít k východu z domu, já venku řekla k noze a ona utíkala ode mě - málem ji přejelo kolo). Poté co neposlechne a já ji pokárám, se urazí a jde trucovat. Prosím o radu, co s ní, už jsme z toho trochu zoufalí a navíc se bojíme, aby malému neublížila, zjevně ho bere jako nepřítele. Děkuji předem za vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jádro celého problému je opět v tom, že Vaše lidskopsí smečka nefunguje na správném hierarchickém základě - chybí lidský alfavůdce... Ten totiž rozhoduje o tom, kdo ve smečce je nebo není, nikoliv řadový člen smečky. Bohužel při absenci lidského vůdce se tím, kdo rozhoduje, cítí být pes - Vaše fenka. Důsledky jsou pak zřejmé - nejprve bude dávat najevo ostentativní nesouhlas (což již prožíváte), následovat budou pokusy o "vyhnání" mimina ze smečky - a to již může mít při chvilce nepozornosti fatální důsledky.

Vždy vysvětluji lidem, že budovat fungující smečku až ve chvíli, kdy již pociťují důsledky tohoto problému, je pozdě. Pokud byste měla vzájemné vztahy usazené a takové, jaké mají být, neměla byste ani tuto vyhrocenou situaci - a jak raději předem upozorňuji, bude hůř.

Teď nesmíte podlehnout a místo zoufalství se musíte začít chovat tak, jak se chová vůdce smečky. Fence musíte dát najevo, že pokud hodlá rozvracet smečku, bude to ona, kdo z ní bude vyhnán. Váš velký problém je strach, že se něco stane - to je to první, co musíte eliminovat. Sledovat, být ve střehu a vyvarovat se nebezpečných situací - ale bez strachu a nervozity. Fenku nadále berte ke všem situacím, kdy budete manipulovat s miminem. Hodně s ní komunikujte, musíte svoji pozornost spravedlivě rozdělit - tím, že máte mimino, se nezbavujete fenky, tak to i ona sama musí cítit. Ale nesmíte na druhou stranu dávat najevo signály provinění - naopak, buďte rázná, sebejistá. Pokud bude fenka "trucovat" a dávat najevo, jak jste jí ukradená, v klidu ji přimějte, ať udělá to, co potřebujete. Opět žádné rozčilování, žádný zvýšený hlas, žádná nervozita - jen klid a autorita.

Bude to chtít trochu času, dostatek opatrnosti ve vzájemném kontaktu fenky a mimina a neujet s nervy - pak se všechno dá do pořádku. Musíte teď jednoduše napravit to, co jste měla dát do pořádku už dávno a této cesty se držet. Ohledně "vůdcovské role" doporučuji prostudovat další přispěvky a články na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.

(18.5.2008)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mne, jaká je podle vás nejlepší reakce k 5 měs. štěněti na napadnutí jiným psem-boxerem, jen ji přitiskl k zemi a mému psovi se nic nestalo, krom pár kapek krve mezi očima, ale asi jen díky tomu, že jeho majitel psa odtrhl. Chovala jsem se, jako by se nic nestalo a normálně jsme pokračovali v procházce. Můj pes po chvíli vypadal, jako že už o ničem neví. Ale já byla strachem bez sebe, když jsem ji slyšela naříkat, jak se nezkoušela ani bránit. Je mi sympatická vaše metoda výchovy a výcviku psa, proto bych ráda věděla, jak nejlépe psa naučit poslušnosti, hlavně jak ho "trestat", když dělá něco, co se mi opravdu nelíbí. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jediná správná reakce je v podobných případech vždy dělat, že se nic nestalo. Pak zkušenost zůstane zkušeností a nestane se traumatem. To se týká i doby následné, kdy nesmíte vysílat strach nebo nervozitu - psi jsou na tyto signály velice vnímaví.

Co se týká Vašich dalších otázek - na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte dostatek "studijního materiálu" plus poměrně širokou nabídku praktických akcí. Je na Vás, co využijete.

(18.5.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den, prosím Vás o radu. Mám rhodéského ridgebacka – psa, 1 rok starého, kastrován nebyl. Na zahradě i mimo ni na procházce poslouchá, dokud neuvidí jiného psa. Rozběhne se za ním a vůbec nevnímá povely.  Když vidí nebo zavětří srnku, je to ještě horší, okamžitě ji začne honit a vrátí se třeba za 10 minut. Prosím Vás o radu, jak mám postupovat, abych ho to odnaučila.

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější je v tomto případě objednat si u mne individuální výcvikový servis, toto je záležitost praxe a rozhodně ne triviální. Mám teď na mysli úprky za zvěří - co se týká kontaktu s jinými psy, to je věc přirozené druhové komunikace odpovídající věku (už jsem zde o tom psal mnohokrát). Samozřejmě je ale i zde problém Vaší "autority" - to bychom dali dohromady také. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(18.5.2008)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, moc bych potřebovala poradit. Mame amstafa, kterému ted bylo 11 let, nakryval fenečku a ani jsem nepočitali že se to povede. Ale povedlo. Narodilo se 11 štěnat. Můj muž by si moc přál abychom si vzali štěně po našem pejskovi. Nedivim se, je výjimečný, moc hodný, a nádherně stavěný se vzácným zbarvením dovezený z Ukrajiny. Jenže ja mam problem s fenou. Je relativně zla. Majitelka ji musí dat nahubek když přijde navštěva a kolem shluku děti také a dokonce na voditko. Je dost hyperaktivní ja se ji vyloženě bojim a nevěřím ji. Je to absolutně nevhodné chování pro toto plemeno. Je ovšem fakt že majitele ji k tomu vedli, cvičili s ni obranu, nemá a neměla kontakt s lidmi a ani s dětmi. (jeji majitele děti mají, a dceři prokousla ruku). Dokonce nam řekli že naš pes je nadherný vzhledem, ale to jak je hodný se jim vůbec nelibi Naš pes je max.socializovaný miluje lidi a všechno žive. Žije se 2 kočkama v bytě a jsou to přatele, kteři jedi z jedne misky. Můj problem je v tom že bych taky chtěla štěně po našem psovi ale mam strach jak mos se charakter přenáší na štěně a jak moc ho dokažeme ovlivnit my výchovou. Musím řict že našeho amstafa jsem si vzali ve 4 letech jako absolutně nevychovaného, nečistotného a neposlušného, který skakal po každém psovi a zahnal každou kočku (pokud ji v horším případě nechytil). Zvladli jsme z něj udělat mazla a milačka, kterému bezmezně věřim. Důležitým bodem v mem problemu je že planujeme děti a pes bude dřív než ditě. Proto vas prosím o radu.  1)Jednak zda byste vůbec doporučil vzit si štěně a pokud ano (snad), tak jakým spůsobem můžu psa připravit na příchod mimina a jak je mam seznámit. Samozřejme budeme ho socializovat co nejdříve, jizda vlakem, autobusem, chozeni mezi lidi, ZOO atd. Ale těžko mě někdo pusti do školky J. A nebo není třeba psa připravovat na jednotlivé věkové kategorie zvlašt? J A stači když prostě bude mit rad lidi ( což je na nas a taky na něm) 2) Dále ( i když to  by mělo byt jako za 1) jak mam vybrat štěně, nechci hyper ale kliďase jako je naš pes. Na jaké projevy se soustředit. Zda si vybrat toho nejklidnějšího nebo spiš něco mezi, ne rvače který poleze přes všechny sourozence a zaroven ale přátelského a nebojácného?
A pak bych měla ještě jeden dotaz. Původně jsme byli v „čekaci frontě“ na kavkazačka (mam s nimi zkušenosti) ale krytí se nepovedlo. Ted kryti bude v červnu a pokud bude uspěšné dopadne to tak že budeme mit doma 2 štěnata 1 dospěleého psa. Nehodlam upřednostňovat mladé,  všechno dostanou rovným dílem, mazleni i jidlo, atd. Ale zajíma mě zda na sebe ti mladi nebudou žárlit. Budou to kluci.( Nejak jsem nepřilnula k fenam J ). Snad až dospěji tak si to vyřeší jednorazově, postavení ve smečce.
Prominte za vyčerpávající dotazy. Ale předem Vám děkuji za odpovědi.
P.S. Abych řekla pravdu tak ve skrytu duše mam strach (ne o sebe) si štěně brat. Pokud bychom neuvažovali o dětech, tak bych si vzala štěně hned, klidně i dvě.Ale takto.... Tím padem bych se vlastěn ani neměla ptat, že.:-(

Odpověď: Dobrý den:)
1/ AMSTAF nemá sám o sobě problém s lidmi (pokud se samozřejmě nejedná o vyloženě člověkem zkaženého psa) - nicméně problémová povaha jednoho z rodičů se v potomkovi vždy projeví. Pokud provedete důslednou a správnou socializaci, pak je jeho chování k lidem stejné jako u jiných srovnatelných psů. Malé dítě v rodině jsem zde probíral už mnohokrát. Vzít si štěně AMSTAFa k jinému AMSTAFovi je ale riziko v každém případě - pravděpodobnost, že po dospění štěněte začnou mezi oběma psy problémy, je vysoké.

2/ Vyberte štěně temperamentem někde uprostřed, zvídavé, nebojácné a komunikativní. Ale nikdy nevěřte tomu, že podle 7-týdenního štěněte poznáte povahu a založení dospělého psa...

3/ Štěňata to mezi sebou zvládnou. Problém může nastat u dospělého psa, popřípadě během dospívání štěňat. Ale můj soukromý názor - Vámi zvolenou kombinaci vidím jako velice rizikovou, pokud skutečně neumíte zvládat smečku dominantních psů, pak si vše ještě pořádně rozmyslete!

A pokud plánujete v dohledné době i potomka... pak do toho opravdu nechoďte a rozplánujte si věci postupně. Teď se Vám možná v euforii zdá, že vše zvládnete, ale tohle je skutečně hodně riziková záležitost.

(11.5.2008)
Plemeno: maďarská vyžla
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň Vám želám, v prvom rade by som Vám chcela vzdať obdiv za túto krásnu stránku a za Vaše schopnosti a vedomosti ohľadom psíkov. Stránku i poradňu mám preštudovanú hádam už tisíckrát,ale vždy sa dozviem niečo nové. Veľa som sa od Vás priučila o hierarchickom usporiadaní psov vo svorke a z toho vyplývajúcich skutočnostiach a pochopenie takého spolužitia mi uľahčuje život s mojím psíkom , ktorý je zatiaľ veľmi krásny a dúfam, že taký ostane ešte dlho.
Fungovanie našej svorky, ktorú tvorím ja a moja vyžlička, bolo bezproblémové. Vo všetkom má poslúcha- na privolanie, sadni, ľahni, odloženie, chôdza pri nohe. Myslím si, že máme pekný a pevný vzťah.Má dostatok nových dennodenných zážitkov a kontaktov so psíkmi. Snažím sa ju brávať na rozličné miesta , aby zažila všetky situácie . Doma s ňou nie sú žiadne problémy, či ju nechám samú na hodinu alebo päť hodín.
Avšak vyskytol,sa jeden problém-teda je to problém z môjho pohľadu, nakoľko v situácii keď zacítila opitého človeka alebo nejakého z jej pohľadu nebezpečného ( vo väčšine to bolo počas tmy)začala na ňho štekať. Privolala som si ju a prestala s tým. Ale mám pocit, že ak by mala dôveru, že ja daného človeka zvládnem, či už za denného svetla alebo v tme nechala by to na mňa a vôbec by sa s danou situáciou nezaoberala. Preto Vás veľmi žiadam o radu, keďže sa snažím vytvárať si prirodzenú autoritu a hlavne prehlbovať dôveru u môjho psíka( podľa Vaších rád) v moje vodcovské schopnosti ako by som mohla ešte prehĺbiť túto dôveru a moju autoritu?(Ak je to, že šteká spôsobené tým) Za odpoveď Vám vopred ďakujem.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Kdybyste sama byla pes, také byste na opilého člověka (nebo v situaci, která by se Vám nelíbila) reagovala zaštěkáním nebo zavrčením. Stejně jako Vaše fenka - ona udělá pouze to, co byste v dané situaci jako pes udělala Vy. Varovala byste. Na tom v dané chvíli není nic špatného, pokud však následně rozhodnete, že máte situaci pod kontrolou a fenku uklidníte, pak to od Vás musí vzít - zde už se projeví úroveň Vaší role ve vlastní smečce.

Pes je pes, je to šelma s přirozenými instinkty a v dnešním světě buďme rádi za to, že se z něj nestal slepý a hluchý plyšák (i když spousta lidí bohužel právě takovou představu psa propaguje). Pokud se týče role Vás samotné, pak se jednoduše musíte chovat tak, aby Vás fenečka brala, to je téma nejen zde už mnohokrát probrané a vysvětlované. Jak vždy v podobných případech zdůrazňuji - nestačí jen vědět, znalosti je zapotřebí i aplikovat...

Fenečku za mne pohlaďte, je šikovná:)

(11.5.2008)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Vám i vaším čtyř nohým přátelům :-) při pročítání vaších stránek jsem narazila na radu jak pomoct fence kdy ji obtěžuje psi neurvalec. Chtěla bych se zeptat , jak se zachovat když jsem majitelem takového psího neurvalce :-)Můj flatík Argouš je docela dominantní a temperamentní zároveň, nemám s ním jako takové vážnější problémy . Chtěla bych ale pochopit jeho chování vůči kamarádovi kterým je boxer starý asi něco málo přes rok, bohužel mu nesestoupily varláta , pořád čůrá jako fenečka a chová se jako dotěrné malé štěně. Argouš se po něm jakoby vozí, pořád si ho podřizuje a při tom dosti hrozivánsky vrčí, nechávám ho do určité míry než se mi začne zdát že by to mohlo vyvrcholit rvačkou!Toto provádí i na ostaních psech,ale když je někdo větší tak to prožene s vrčením a pak se za mnou schovává, a já ho bráním , ale zatím to všechno byli puberťáci , dogy a kavkazan. Taky nakrývá pořád fenku labradora , která se ani jaksi nebrání a přitom nehárá!Když hárala byl šikovný a dal se od fenky odvolat , teď taky se dá odvolat, ale stále to zkouší!Jak mu po psím  vysvětlit a zároveň ho nezradit že toto chování se mi nelíbí? Mám o něho strach je po operaci kolene a chtěla bych se vyhnout vážnějším střetům se psy, ale zárověň nechci aby se se psy nestýkal vůbec ! Děkuji za vaš čas který věnujete psům a jejich páničkům :-)

Odpověď: Dobrý den:) Máte mladého, stále ještě nedospělého pejska, který se učí fungovat v psí společnosti a z hlediska psího se skutečně chová jako správný psí výrostek. Chyba je jednoznačně na Vaší straně - jednak v tom, že se snažíte mu bránit v přirozeném chování a dále například v tom, že ho "bráníte" před jinými psy. Proč proboha? On a nikdo jiný se musí naučit aktivně používat dominanci i submisivitu, psí komunikaci, ujasnit si svoji pozici mezi jinými psy - a přesně toto také dělá, dokud mu to sama nezkazíte. Tak jako u některých psů bude ve vyšším postavení, tak se musí naučit i to, že u jiných mu to neprojde - proto je zcela nesmyslné jakékoliv Vaše bránění pred jinými psy. Těmito procesy si musí projít zcela sám. Pokud tuto možnost nedostane nebo ho budete nadále "chránit", vyroste z něj pes s pokřivenými sociálními vzorci chování.

Prosím prostudujte si pečlivě PSÍ STRÁNKY FALCO a naučte se rozlišovat situace, které jsou přirozené a musí proběhnout bez Vašich zásahů, od těch, ve kterých je zásah "vůdce smečky" skutečně přínosný. Ve Vámi popisovaných případech jsou bohužel Vaše reakce úplně to nejhorší.

(11.5.2008)
Plemeno: boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den vážený pane Dostále. Obracím se na Vás s prosbou o radu, která se týká soužití našeho pejska Gregora a dcery, která se narodila letos v lednu. Popíšu vývoj naší situace: Gregorovi jsou 3 roky a od narození vyrůstal v blízkosti manžela. Já jsem byla přijata :) do smečky v jeho 1,5 roce.Za další rok a půl se několikrát změnila situace. Nejdříve jsme bydleli u manžela a jeho rodičů spolu s dalšími dvěma kříženci, kde Gregor mohl do domu i na sedačku a pod. Manžel si ho bral i do práce, takže jako mládě téměř nepoznal samotu a dalo by se nadneseně říci, že byl středem vesmíru :) všemi milován. Pak jsme koupili domek k rekonstrukci a museli jsme se přestěhovat do podnájmu, kde měl k dispozici zahradu, mohl do domu, ale nesměl do našeho pokoje-ložnice. Pak jsem přišla do jiného stavu a museli jsme před porodem opět změnit na krátkou dobu podnájem ( byt v bytovém domě ) než dokončíme naše vlastní bydlení, aby byly zajištěny především adekvátní podmínky pro dítě. Manžel už si Gregora brát do práce nemůže a v bytě být přes den také nemůže. Proto je přes den na zahradě u rekonstruovaného domu a na noc si ho bereme do bytu, aby byl s námi. Když manžel přijede z práce, jdeme všichni na pravidelnou procházku a teprve pak se jde domů. Tím, že s námi není celý den, máme strach, aby za těch 6 měsíců "nezvlčel" a hlavně nemá tolik možností pro soužití s dcerou. O prázdninách se máme již stěhovat do vlastního, kde budeme zase všichni spolu. Přes den by pak měl běhat kolem domu a na noc opět do chodby, jak je zvyklý. Dál ale ne. Když jsme dceru přinesli z porodnice, s opatrností jsme mu ji dali očuchat a pak téměř každý večer před koupáním si ji manžel vzal do náruče a chodil blíž za Gregoušem, aby si k ní zase mohl čuchnout a několikrát ji už i olíznul. Večer také není ušetřen jejího pláče, takže jsem si jistá, že její přítomnost chápe. Když je malá v kočárku, strká tam hlavu a sonduje, co se to pod peřinkou vrtí a ozývá. Boxera si mimo jiné manžel pořídil proto, že je obecně považován za milovníka dětí. Ale jak je to s tou vyjímkou, co může potvrzovat pravidlo ? :) Náš Gregor je agresivní na psi (jako štěně byl napaden labradorem) a jednou vyjel i na starší fenu, ale to prý také mají boxeři v povaze, takže ho bereme takového jaký je. Samozřejmě nezapírám,že pokud bychom s tímto neduhem mohli něco udělat, všem by se nám hodně ulevilo :). Co byste radil? Bohužel se nám teď rychle po sobě stalo, že projevil i nelibost vůči dítěti. Jednou vyjel(ohnal se) na naše vlastní , když se ho manžel dotknul s malou v náruči a jednou na venkovní zahrádce restaurace, kdy kolem nás procházel chlapeček s maminkou a on na ně začal vrčet. Možná si jen hlídal to své... Každopádně co máme dělat pro podpoření positivního vztahu mezi psem a dítětem, které ještě do určitého věku nebude schopno pochopit, že se k němu musí chovat jen určitým způsobem. Může zakopnout a upadnout v blízkosti psa a může být problém.Určitě je spolu nechci nechat bez naší přítomnosti, ale i když u toho někdo z nás bude a Gregor vyjede, co s tím? Nechci se pasovat do role "policajta" a neustále monitorovat, jestli už dcera nepřekročila metrovou zónu bezpečnosti... Jak mu dát najevo,že si na ní nesmí dovolit. Co byste doporučoval? Jak správně postupovat? Nechci pomyslet, co bych dělala, kdyby dceři ublížil. Mám o ni strach, čímž asi do situace nevnáším positivní emoce, ale jako máma si nemohu pomoci...Velice děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Problematikou role malého dítěte v rodině s pejskem a vztahy v této "smečce" jsem se již mnohokrát zabýval na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, píšu o tom i ve své knize. Ve Vašem konkrétním případě je prvním problémem ne zcela zvládnutý pes z hlediska hierarchie, druhým jeho vytěsňování ze smečky a třetím (neméně závažným) Váš vědomý i podvědomý strach, který vysíláte do okolí jako velice negativní a zneklidňující signál - jako takový ho také vnímá Váš pejsek.

Pokud všechny vyjmenované věci nedáte 100% do pořádku, pak ano, skutečně se za stávající situace může něco stát. Proto Vám nabízím nejrychlejší a nejúčinnější pomoc - přijeďte za mnou v plné sestavě, ukážu Vám pár praktických záležitostí a pokud budete spolupracovat, dostanu z Vás Vaše strachy a negativní emoce. Budete-li chtít, zavolejte mi, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(11.5.2008)
Plemeno: kříženec/novofoundlandský pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, náš 3 letý pes neustále obskakuje druhého ročního, na rodinu a lidi to nezkouší, problém je v tom, že po chvíli ,,rajtování,, na něm seskočí, lehne se a za chvíli ejakuluje, klidně vícekrát. Dělá to poslední dobou- cca 3 měsíce. Nejprve jsem myslela, že je to projev dominance, ale nakonec mi bylo řečeno, že jde o sexuální projev a jeho chutě. Také ho neustále očuchává a líže na genitáliích, olizuje mu uši a vyhledává jeho společnost. Nevím jak postupovat, zakazuju mu to, v mé přítomnosti ho tedy nechá, ale v nepřítomnosti si myslím, že pokračuje. Dělá to pouze doma a většinou po krmení, což se mi díky riziku torze žaludku vůbec nelíbí. Také nechci, aby to nějak zanechalo následky na mladém psu. Ten si to většinou nechá líbit, někdy se ohradí, nebo si lehne. Je spíše submisivní povahy. Děkuji moc za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud dochází k ejakulaci, je to skutečně záležitost sexuální, nikoli dominantní. Někteří psi mají vyšší hladinu pohlavních hormonů, je to ale také záležitost věku - pes se později může zklidnit sám od sebe. Navíc psi mají sami o sobě tendenci brát i odrostlejší štěňata jako feny.

Především je to však (jak jsem tu již nejednou uváděl!) záležitost zařazení psa ve smečce - pokud bude sám sebe vidět na pozici alfy, pak bude jeho sexuální pud daleko silnější než v případě, kdy bude vědomě na podřízené pozici. Chyba je tedy opět ve Vás - nemáte zvládnutou smečku z hlediska hierarchie.

Mladší pes bude jeho chování (pokud není extrémné submisivní) tolerovat pouze do doby, než začne dospívat, což u novofundlanďana samozřejmě ještě nějakou dobu potrvá. Pak už si to líbit nenechá - žádných následků na jeho psychice se nebojte.

Sama se musíte začít chovat tak, abyste v očích své psí smečky stála v jejím čele. Pokud to zvládnete (materiálu máte na těchto stránkách dost a dost), pak zjistíte, že i sexuální projevy Vašeho křížence se radikálně umírní - opět jsou jen důsledkem problému, nikoli problémem samotným. Vše je pouze ve Vašich rukách.

(4.5.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme 20měsíčního psa. Dcera s ním opakovaně začínala chodit na cvičák, když byl starší jak ostatní psy, nechala toho. Musím říci, bohužel! Pes je milý k lidem, na psy ale vrčí! Nevím jestli by se pral, protože ale chci případnému střetu zabránit, chodí se mnou většinou na vodítku. Když je na volno, jde z cesty jinému vrčícímu psu, i malému. Nevím ale, zda se na to mohu spolehnout! Další problém je, že ne vždy poslechne. Řadě pejskařů hrozí infarkt, když se na jejich čtyřnohého přítele řítí náš Rusty a na moje volání nereaguje.. Prosím o doporučení cvičáku, příp. cvičitele, abych věděla, jak ho přemluvit k poslušnosti a rovněž aby se mohl s ostatními psy vyběhat a vybít energii bez stresů pro něj, mě i ostatních páníčků..!

Odpověď: Dobrý den:) Žádného "cvičitele" ani cvičák Vám ve Vašem vlastním zájmu (a samozřejmě i v zájmu pejska!) doporučovat nebudu - Váš problém totiž není otázkou výcviku, ale výchovy. Pokud s tím chcete něco udělat, nabízím Vám svoji přímou pomoc stejně jako ji v podobných případech nabízím všem - je vhodné si také předem trochu prostudovat alespoň tuto Poradnu. Zda ji využijete i Vy, už ale záleží výhradně na Vás - pokud budete chtít, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín (plus bližší podrobnosti), kdy byste za mnou i s pejskem přijela.

(4.5.2008)
Plemeno: americký buldok
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím a prosím o radu:můj pes je dominantní,není agresivní,miluje lidi,děti,toleruje malé psy,velké ne..ale poslouchá, takže v tomto směru  jsme v pohodě.Ale občas,ne jenom v době hárání fen,mě nakrývá a je naprosto k nezvládnutí, vypnutý,neslyší, nevidí,když ho napůl uškrtím a složím na zem, po uvolnění okamžitě naskakuje znovu a vše se opakuje.Podotýkám, že nejsem nováček, je to můj 4.velký pes, takže fígle jako nastříkání vody do očí apod.znám...ale ne vždy chodím s lahví vody :-). Myslím, že nejde o projev dominance,ale jen o "sex", vůdce smečky jsem já a jinak nemáme problém.Nechci ho nechat kastrovat.

Odpověď: Také zdravím:) Ale ano, jde o problém dominance - a vzhledem k plemeni je to pro Vás problém docela velký. A to, co popisujete, je pouze důsledek problému, nikoliv problém samotný - už jsem to zde v Poradně psal několikrát, prosím přečtěte si uveřejněné příspěvky na téma "ne/fungující smečka a sexuální projevy psa".

Chci Vás jen lehce zkorigovat v tom, že nejste (jak píšete) "nováček". Pokud byste nebyla a žila skutečně se svými psy, ne jen vedle nich, pak byste nemohla praktikovat nesmysly jako stříkání vody do očí svého pejska a nemusela byste svého psa škrtit... a ještě zmiňovat kastraci. Protože pokud na něco ani nepomyslím, pak o tom ani nepíšu...

Shrnu to. "Sex" je v tomto případě pouze katalyzátorem skutečného problému, kterým je právě Vaše nefungující postavení ve Vaší smečce. Mohu Vás ujistit, že skutečně podřízený pes velice dobře ví, proč nikdy svého vůdce ani nezkusí nakrývat. Jinými slovy - nejde jen o sex a problém skutečně máte.

(4.5.2008)
Plemeno: samojed
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, byli jsme u Vás v létě s Archim na výcviku. Ještě jednou moc děkuji, změnilo to spoustu věcí v životě mém i mého pejska (tedy dřívějšího psího krále). I když je ještě u nás obou hodně co zlepšovat, stala se nám společná práce větší radostí. Jen v setkávání s ostatními psy si stále nevím rady. Archi už není tak agresivní, ale já si ve společnosti jiných psů stále nejsem jistá, co dělat a "strkám" tam svůj strach. Doufala jsem, že budeme moci jet na letošní psí tábor, ale v jarním termínu budu mimo republiku.
Teď tedy k dotazu. Během několika týdnů se budeme stěhovat do domu, kde žije veliký , ale velmi klidný pes (Bauxeron, kříženec rotwajlera s labradorem, nekastrovaný, 2. ve smečce) a 3 malé fenky. U těch problém nebude, Archi se nechá od fenek srovnat a jedna z nich je vůdce smečky (oříšek, 7 let). Ale velmi mi záleží na tom, abych něco nepokazila , až se setká s velkým psem a aby z nich byla pohodová smečka. Asi před pul rokem se setkali na volném poli, já u toho nebyla a to proběhlo dobře, archi nevrčel a nebyl agresivní. Ale pak jsme jednou byli u nich na návštěvě, Archi na vodítku a přišel ten velký. Archi na něj dost agresivně vyjížděl, tak jsem se ho bála pustit i když ten veliký byl v klidu. Další setkání zatím nebylo.
Prosím, zda mi můžete poradit, jak nejlépe je seznámit, zda na neutrálním území a jak postupovat při návštěvě u nich a u nás na zahradě, či v bytě. A jestli mám do toho nějak zasahovat nebo je nechat ať si sami vše vyřídí.

Odpověď: Jsem velice rád, že spolu s Archiem fungujete...:) Co se týká "seznamování" s druhým pejskem - už jsem to tu vícekrát psal: dejte dostatek času jejich seznámení a zvyknutí si na sebe na neutrálním území, nelámejte nic přes koleno. Samozřejmě, v tomto konkrétním případě se nevyhnete tomu, že si to oba mezi sebou párkrát vyříkají, ale půjde jen o hierarchii, nebude to už mít razanci souboje dvou neznámých psů. Další důležitá věc - platí zákon "domácí smečky", takže Archie nemá nárok dělat od počátku ramena na psa v jeho domácím prostředí. Tady budete muset zasáhnout Vy a v případě potřeby Archiemu důrazně domluvit, protože v tom případě by šel vlastně proti Vám a hierarchii vlastní smečky.

Pokud dodržíte tato základní pravidla, sama budete fungovat jako správný vůdčí jedinec a zbytek necháte na obou pejscích, pak se za velmi krátkou dobu vyjasní vzájemné pozice. Držím palce a Archieho za mě prosím pohlaďte.

(4.5.2008)
Plemeno: boloňský psík/toy pudl
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den, moc se omlouvam, ale nemam se s kym poradit. Pri brouzdani po netu a hledani vselijakych informaci o zminenych plemenech, jsem narazila na Vasi stranku a po precteni nekolika dotazu a odpovedi mne napadlo, se zeptat i na Vas nazor.
Mam dve male deti. Syna 3 roky a dceru 5 let, ktera si uz pres rok preje male bile stenatko. K pejskum se obe deti chovaji velmi pekne. Chtela bych ji jeji prani splnit, protoze jako mala jsem si prala to same (jenze mne splneno nikdy nebylo), tak si umim predstavit, co to pro ni znamena. Zatim jsem nasla Bolonskeho psika a bileho Toy pudla, kteri si myslim pripadaji v uvahu.
A ted ten problem. Bydlime v byte a mame VELICE netolerantniho souseda. Je mi jasne, ze jak uslysi psi steknuti, stoji tu u nas pred dvermi. Ja mam zkusenost se zlatym Anglickym kokrspanelem, rekla bych, ze fenka byla palicata, ale udelala vse, co jsem po ni chtela a manzel ma velmi spatnou zkusenost se strednim pudlem. Pry at delala jeho byvala zena co chtela, pes stekal, nemohli ho nechat ani pet minut o samote, byla u nich x krat policie, kvuli ruseni sousedu atd.atd. Takze ten psa, jen na moji zodpovednost. Verim, ze je to o vychove pejska, ale prece jenom. U jakeho plemene bude ta vychova jednodussi? Jestli vubec jde na tuto otazku odpovedet.

Odpověď: Dobrý den:) Ono kolikrát ani není zapotřebí, aby pejsek štěkal - některým "tolerantním" lidem stačí k agresivní reakci jen to, že vůbec existuje... což asi bude stejné v ČR i ve Švýcarsku...

Lidská hloupost je neomezená a obávám se, že ani zcela němé plemeno by nemuselo Vašeho souseda nechat v klidu. Pokud to však přece jen chcete zkusit, pak mám pro Vás neradostnou zprávu - zcela obecně vzato jsou malá temperamentní plemena (mezi která patří jak boloňský psík tak i toy pudl) přirozeně náchylnější k hlasitým projevům. Samozřejmě záleží velice na výchově, ale pokud by Váš pejsek nesměl ani štěknout (a zkuste si představit reálnou situaci, kdy je pejsek rozdováděný hrou, těší se na procházku nebo jen ohlásí někoho na chodbě), pak si ho opravdu raději nepořizujte - nebo se přestěhujte někam, kde žijí normální lidé.

Takže alespoň jednu dobrou zprávu na konec... Velice tichý a klidný je například zlatý retrívr, popřemýšlejte o něm - pokud by Vám samozřejmě nevadilo zcela jiné plemeno než ta, která jste měla původně vyhlédnutá.

(4.5.2008)
Plemeno: český strakatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chtela bych poprosit o radu. Poridili jsme si stene ceskeho strakateho psa, psika, dle charakteristiky klidne plemeno. To tedy opravdu neni:), nicmene se stridavymi uspechy se nam dari ucit zakladnim povelum. Bohuzel se potykame s jeho neochotou na sebe sahat v pripade nejakeho lecebneho ukonu,  napr. pri vyndavani klistat, kapani do usi a to uz nemluvim pri navsteve veterinare. On vzdycky vyrazi proti dotycnemu, kousne, sice ne uplne, ale neradi bychom se toho dockali. Myslite, ze bychom mohli dostat nejakou radu jak toto prekonat? Je pravda, ze jsme ho uz dostatecne rozmazlili, ale doufam, ze nikdy neni pozde.

Odpověď: Realita českého strakatého psa je zcela jiná, než jakou propagují jeho chovatelé a zastánci... Jeden ze "skrývaných" problémů je právě větší sklon k nevyrovnané povaze a z ní plynoucí potenciální agresivitě - především u některých chovných linií je to velice markantní.

Druhou stránkou věci je to, že velké množství majitelů není schopno tyto situace zvládnout, ač k tomu mají ty nejlepší předpoklady vzhledem k tomu, kolik času se svým pejskem stráví. Správně nastavená hierarchie a fungující vůdce smečky dokáží s každým psem divy - a pak není problém, aby pes toleroval sebevíc nepříjemnou manipulaci.

Rada je jednoduchá - začněte konečně fungovat tak, jak to Váš pejsek potřebuje a koneckonců i očekává. Vše potřebné naleznete na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nebo v mé knize, jen to musíte být sami schopni aplikovat. Pokud budete chtít, můžete si se mnou domluvit i konzultaci, pár věcí Vám rád předvedu v praxi.

(4.5.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6,5 týdne
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nejprve Vám musím složit obrovský hold za knížku, kterou jste napsal. Naprosto mi změnila pohled na pejsky jako takové a musím se přiznat, z mého přirozeného strachu ze psů zůstal jen drobek, a to strach z kousnutí :) Tato knížka je opravdu skvěle napsána.
Chtěla bych Vás požádat o radu. Jak jste si již přečetl, máme malé štěňátko. Snažíme se řídit Vašimi radami, které jsme se dočetli. Myslíte, že vychovávání a vnímání příkazů (nevím, jestli to nazývám správně) je dobré provádět již v tak brzkém věku? Dále bych Vás chtěla požádat o radu, co se týče "superalfy". Žijeme s přítelem v malém bytě a oba jsme poměrně dost pracovně vytíženi. Nechci tu omlouvat špatnost toho, že pejsek je doma minimálně 8,5 hodiny sám, ale přistupovali jsme ke zvykání samoty postupně, jak popisujete. Faktem je, že já (která "superalfou" být nemůžu a ani nechci - nezvládnu pejska trestat) chodím z práce dříve. Tudíž se mu více věnuji, hraji si s ním a vztah máme takový, že po týdnu na zavolání jména ke mně příjde. Naopak můj přítel, který má náturu na to mu ukázat, že je něco špatně a chválí ho (hlazení, piškot), u něj tento vztah nemá. Moony ho neposlechne, hrát si s ním nechce, na zavolání jména neslyší a běhá za mnou. Pejska máme ani ne týden, asi plaším zbytečně, ale trošičku mě rozdělení naší smeččí hierarchie straší.
A ještě jeden dotaz. Mám naše štěstíčko nechat, ať mi kouše nohy, ruce obličej - v rámci štěněčí hry, nebo ne? Předem Vám velice děkuji za odpověď a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší úžasné práci.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji...:) Jste z Liberce, až bude štěňátko proočkované, bylo by nejrozumnější se se mnou domluvit a i s pejskem zajít na konzultaci. Všechny Vaše dotazy jsou totiž z různých stran a pohledů probrány jak v knize, tak i na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO - proto mě opravdu mrzí, že bohužel tak nepozorně čtete...

Ano - malé štěně se vychovává již od prvního dne (kniha např. str. 20-24), vůdce smečky musí mít určité osobnostní předpoklady (kniha např. str. 68-69), okusování (kniha např. opět str. 20-24).

Prosím - přečtěte si moji knihu ještě jednou. Je v ní daleko více informací, které nyní potřebujete, ale které jste možná "přehlédla" stejně jako ty výše uvedené.

(4.5.2008)
Plemeno: jezevčík dlouhosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zajímal by mě Váš názor na rehabilitaci psa po úrazu. Daneček si při hře s jiným štěnetem zlomil prstík-malíček na pravé přední, 14 dní měl fixaci celé nožky až po rameno-jinak by mu to tam nedrželo. Teď po sundání má nožku slabou a při chůzi na ni lehce kulhá, ale našlapuje. Veterinář nám poradil pro posílení nožky plavání - napustím vanu a Dana v ní držím pod bříškem, tak aby nedosáhl na dno a snažil se plavat - jako když se učí plavat malé dítě. Jenže Dan moc nechápe co po něm v té vodě chci a buď mi jen smutně visí v rukách a nebo se snaží z vody dostat. Tak nevím jestli to má smysl, jestli mu takto spíš neznechutím vodu, kterou měl doteď rád. Jinak ho samozřejmě ve vodě moc chválím a snažím se ho povzbudit. Děkuji Vám moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Klasická vana bohužel není právě vhodná - je malá a z materiálu, který psy znervózňuje. Plavání jako rehabilitace pro pejsky je úžasná věc, ale chce to bazén nebo jakoukoliv adekvátní vodní plochu. Váš jezevčíček není hloupý a samozřejmě je z jeho pohledu nesmysl "plavat" ve vaně...

Navíc aby nožka správně zesílila, je zapotřebí ji zatěžovat i na tlak - tedy přirozeným pohybem. Váš pejsek je ještě velmi mladý, tělo je stále ještě ve vývoji, takže končetina se v pohodě spraví, chce to jen trochu času. Berte ho na měkký podklad (lesní cesty apod.), bude to lepší než ho trápit ve vaně.

(4.5.2008)
Plemeno: border kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, děkuji za vaše stránky a knihu, z obojího jsem načerpala mnoho užitečných rad. Jsem začátečník, moje fenka Juka je můj první pes. Snažím se, abychom byly co nejvíce spolu, bydlí s námi (se mnou a manželem)v domě, spí vedle mé postele, chodí se mnou většinu dní i do práce, alespoň na půl dne. Dvakrát jsem s ní byla na cvičáku na programu, kerý se jmenoval "cvičení štěňat", ale už tam nepůjdu, protože jsme z toho byly obě dvě úplně vynervované. Chtěla jsem s ní ale někam chodit, jelikož sama nemám ještě žádné zkušenosti. Nyní chodíme na cvičiště agility, kde můžeme řádit a Juka se i vylítá s ostatními pejsky. Moc se jí tam líbí a těší se tam.
A teď konečně mé dotazy:
1) Paní cvičitelka se mne ptala, zda nemám dominantního manžela :-) Že fenka je spíš bázlivá "a pořád sleduje, co se bude dít" a že potřebuje zvednout seběvědomí. Něco podobného už mi řekl jeden zkušený chovatel BC, který ji viděl v 10 týdnech (tehdy byla u nás 14 dní). Řekl, že je "taková jemnější a potřebuje hodně povzbuzovat." Dle mého názoru je chyba spíš ve mě než v manželovi, jelikož Juka je skoro stále se mnou a manžel se s ní stále mazlí a hraje si s ní. Zdá se mi, že si k němu i dovolí více než ke mě (např. hryzání rukou při hře). Bojím se, že jsem tedy zřejmě ve snaze něco z výchovy nezanedbat spíš něco nepřehnala. Prosím poraďte, jaké konkrétní věci věci mohu udělat pro povzbuzení seběvědomí svého štěněte. Konkrétní rada cvičitelky byla, že při přetahování o hračku musí štěně vždy vyhrát. Je to tak? V různých zdrojích jsem našla celou škálu názorů od toho, že a)hrát se psem přetahovací hry je nepřípustné neboť si pes nemá myslet, že si může dovolit zápasit s vůdcem, b) u přetahovacích her musí vždy vyhrát člověk, c) pes má občas vyhrát, aby měl o hračku zájem a hra ho bavila d)štěně má vždy vyhrát. K jakému názoru se kloníte vy? Já dosud aplikovala variantu c.
2) S fenkou chodím na dlouhé procházky po okolních lesích a loukách. Chodí stále na volno, na vodítku jen přes silnici nebo ve městě. Asi před měsícem ji začala moc zajímat o zvěř (a té je u nás přehršel) a běží za každým ptákem, zajícem, srnou a dokonce i liškou a nenadálým cyklistou. Na přivolání před tím přišla vždy, ale v takové situaci se vrátí, až když příslušný objekt alespoň trochu prožene. Nemám jí to vůbec za zlé, myslím, že mě v tu chvíli ani moc nevnímá, jak je zaujatá. Ze začátku jsem dělala tu chybu, že jsem povel "ke mně" opakovala a tím jsem ho dost pokazila. Teď si na to dávám pozor a raději začnu něco halekat a utíkat opačným směrem, abych ji zaujala a  až potom ji přivolám. Mám  obavy, aby mi fenku nějaký snaživý myslivec nezastřelil. Na druhou stranu si neumím představit, že bych s ní chodila jen na vodítku. Co radíte? Pokud není na vodítku, mám ji napomínat vždy, když vyběhne za nějakým ptákem? nebo to nechat být? Moc se mi nechce ji celou procházku napomínat. S tím souvisí další vyčtená rada z jedné knihy. Autor píše, že se štěňatům nemají házet míčky a hračky, neboť pak po všem pohyblivém startují. Já to nedodržovala, protože jsem opravdu už nevěděla, jak štěně zabavit a Vím, že BC jako ovčácký pes honění zvěře v krvi, ale přesto, nepokazila jsem něco s těmi míčky?
3) Dále bych chtěla vědět, jak přesně má člověk se svým psem komunikovat na procházce. Podle jedné knihy má pes, který se podívá na pána vždy dostat nějakou informaci. Takže když se na mě Juka podívá, tak rukou naznačím směr chůze. Nic jiného mě nenapadá, pokud normálně jdeme a v okolí není žádná zajímavá situace, o které bychom měly komunikovat (jiný pes, lidi, zvířata atd.) Někdy hrajeme takovou hru "na lov", že běháme různě po lese, chvíli se plížíme, pak zase běžíme různými směry, od stromu ke stromu atd. Je to zábavné a napínavé, Juka mě stále pozoruje a báječně spolupracuje (čeká na místě nebo přijde ke mě) při tom komunikujeme jen gesty, mj. i proto, že mi někdy nestačí dech :-) Jenže neumím být tak zábavná po celý den a každou procházku. Když normálně jdeme, mám spíš pocit, že se procházíme každá sama. I ráno, když si vařím čaj, si Juka sedne přede mne a kouká, jako by říkala "tak jsme vstaly a co bude dál".
Předem moc děkuji za odpověď a omlouvám se za tak dlouhý dotaz.

Odpověď: 1/ Já uznávám variantu e) - tedy povzbuzovat sebevědomí štěněte přirozenou a komplexní psí výchovou. Nikoli tím, že se s ním budu o něco přetahovat, to je pouze mylná představa některých lidí, že právě tímto způsobem se buduje psí sebevědomí nebo že je to indikátor pozice psa (člověka) ve smečce.  

2/ V tomto věku je zcela přirozené, že se štěně zajímá o vše, co je v pohybu - a to jste teprve na začátku. Napomínat štěně za to, že se učí a poznává svět kolem sebe, je mírně řečeno hloupost. Stejně tak i házení míčků - to zdravé štěně pouze ohlupuje a vypěstovává to v něm zcela nežádoucí reflexy. Místo vazby a soustředění na člověka vazbu a soustředění na míček. Už jsem pár majitelů pejsků probouzel ze sna o věrném pejskovi, když jsem jim ho za jejich zoufalého přivolávání odvedl na borovou šišku za nejbližší zatáčku.  

3/ To, co děláte, není komunikace, ale pouhé vizuální povely. Opravdová komunikace vypadá a je o něčem zcela jiném - základních informací zde i v mé knize naleznete dost a dost, další už je samozřejmě záležitostí praktické výuky.

(27.4.2008)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jedna paní mi v internetové diskuzi doporučila Vaše stránky. Přečetla jsem si je a jsou velmi zajímavé. V některých názorech s vámi plně souhlasím, v některých méně, ale to už tak zásadní není. Zpět k mému problému. Potřebovala bych poradit ohledně výchovy mé fenky hovawarta - 2,5 roku. Je bez papírů. Od malička (je to moje první štěně) ji cvičím metodou hry a snažím se, aby měla ze všeho cvičení radost. Bratr má psa, křížence jezevčíka, jsou spolu v jednom kotci, cca 5x5 metrů. Snášejí se v pohodě. Jednou jsme šli společně na procházku, já s ní vždycky chodila na volno, bratrův pes uviděl zajíce a začal ho honit. Moje fenka se vydala za ním - tedy za psem, ne za zvěří. Evidentě se jí to moc líbilo a povely neuposlechla. Od té doby se mi stává že uteče za srnami nebo zajícem, jedno honila i čápa na louce, a já si nevím rady. Bít ji nechci, a nevím jak jí vysvětlit, že je tošpatné. Šla jsem si pro radu na cvičák, a tam mi kynologové doporučili ostnatý obojek. Nevidím v něm žádnou špatnost, ale používat jej nechci. nepřineslo to žádného valného úspěchu. Většinou (bydlíme na vesnici) chodíme po polích a tam vždycky nějakou tu srnu nebo zajíce najde. Začala je stopovat. Když ji okřiknu tak toho nechá, pochválím ji. Ale vždy toho nechá jen na chvíli. Začala mít také problémy ve smečce - na jakéhokoliv psa útočí. Na cvičáku nosí náhubek, žádný pes se k ní nesmí přiblížit. Nevím si rady, vím že jsem někde udělala chybu ale nevím jak to napravit. Teď jsem byla dva měsíce nemocná - totálně mimo. Mladší bratr - který má toho křížence jezevčíka, nedbal mých rad a Sally (mojí fence) dával piškoty pořád, za jakoukoliv blbost. Piškoty jí dávám jako odměnu. A jelikož je mladší bratr taky trochu na hlavu, naučil ji chytat lidi. Jak někdo běží, fenka se za ním rozběhne. Taky už přestala reagovat na moje povely v tomto případě, na nějaké ke mně, nesmíš, k noze a podobně nereaguje. Mám pocit že si spíš ze mně začala dělat srandu. Uteče, a pak se chce nechat chytat, přijde na půl metru ode mně, a když vidí že se po ní natahuju, uteče opět. Jak jdu od ní pryč, jde za mnou, cca pět metrů. Jak se otočím, zase fičí pryč a povely jsou pro ni něčím zbytečným, jási akorát vyřvu hlasivky. Zkoušela jsem chvíli aby vodítko tahala za sebou, ale nepřijde mi to jako řešení. Mám pocit že jsem u ní ztratila dostatečnou autoritu. Ale jak ji získat zpět? Nedaří se mi to. Bít ji nechci. A když ji seřvu, tak se tváří jak svatá a pak poslouchá. Párkrát už mi tak ujely nervy, vím že to byla chyba, že dostala vodítkem přes prdel. To pak poslouchala jak hodinky a celou procházku pak nezrobila jedinou volovinu. Když byla malá, tak k ní starší bratr (trochu dement) hodil petardu. Bylo to asi v půl roce. Od té doby jakmile slyší ránu, byť malou, utíká. Je jí jedno kam, hlavně ať už je pryč. O silvestru jsem s ní byla pořád. Za každý malinký úspěch jsem jí chválila. Dostávala pamlsky, hlasem jsem jí chválila, mazlila se s ní. Ale jakmile je beze mně, nebo je na volno, tak uteče i když tam jsem. Když je na vodítku tak se schová ke mně. Já ji vždy hladím a čekám, až se přestane třást. Poté pokračujeme v procházce dál. Půjde ji to někdy odnaučit? Prosím poradíte? Snažím se s ní opět formou hry komunikovat, ale nejde to. Děkujeme.

Odpověď: Dobrý den:) Musím říct, že i já s některými Vašimi názory nesouhlasím - v tomto případě však dosti zásadně, protože právě proto se z Vaší fenky stalo to, čím teď je...

Pokud nevidíte na ostnatém(!) obojku "žádnou špatnost" (jak píšete), je to první věc, která je na hluboké zamyšlení. Píšete, že jej používat nechcete, neboť to "nepřineslo žádného valného úspěchu" - znamená to, že pokud byste měla pocit, že přineslo, s klidem byste jej používala? Dále - chodíte s ní na cvičák, kde Vám nejen doporučili týrání psa (ostnatý obojek), ale navíc je tam odsouzena k roli "agresívního psa", kterého jste z ní sice společnými silami vytvořili, ale kterým ve skutečnosti není, jen si o světě kolem sebe vytvořila názor na základě informací, které jste jí Vy a cvičák poskytli. A dále - pokud budete svoji fenku mít v kotci, pak nečekejte, že spolu vytvoříte hierarchicky funkční smečku. Na toto téma jsem zde napsal již velké množství vysvětlujícího textu, ale možná je to právě to, v čem se mnou nesouhlasíte - jen bych rád připomněl, že hovawart v žádné případě není plemeno, které bez následků snese podobnou dávku sociální izolace a zacházení vůbec.

Vaše fenka je stále ještě štěně, nikoliv dospělý jedinec,  což si zřejmě také neuvědomujete. Stále se ještě učí, a to, co teď do sebe dostane, si s sebou vezme do zbytku svého života. Zatím si do něj bere izolaci od své majitelky, její necitelný přístup (zkusila jste se někdy opravdu zamyslet nad základními rozdíly mezi výchovou, smečkou, komunikací na jedné straně - a drilem a donucovacími prostředky na straně druhé?) a nefungující vztah a vazbu. Výsledkem je pes, který nemůže být jiný než je Vaše fenka. Utíká od Vás, ignoruje Vás, má zásadní problémy se svým psím okolím. Je to přesný výsledek Vašeho přístupu, nikoliv to, co by si sama vybrala.

Pokud nezměníte od základu svůj přístup a hodnoty, pak nemáte šanci cokoli změnit. Musíte totiž změnit sama sebe - a to velká část lidí nedokáže, protože jsou příliš spokojeni sami se sebou. Musíte pochopit a především respektovat, jaký je pes, jaké je jeho přirozené prostředí, jak vidí svět kolem sebe a že to není "něco", na čem si zkoušíte své schopnosti nátlaku. Hovawart, jakkoli je to plemeno ostřejší, je velmi citlivý na necitelné a silové zacházení i nedostatek sociální komunikace. To, co se teď u Vás děje, je teprve začátek problémů, které jste způsobila - zatím je to jen "neposlušnost". Až fenka dospěje, přidá se agresivita a pak se Vám teprve všechno skutečně vrátí.

Mimochodem - autoritu jste u ní neztratila, protože nikdy ani neexistovala. Skutečná autorita, tedy taková, kterou pes bere, není o pamlscích a roztřesených psech, jakmile nastane zátěžová situace. Nevytvoří psa, který nemá potřebu ani chuť se vrátit ke svému "vůdci smečky". Skutečná autorita vychová psa sebevědomého, spokojeného a fungujícího v rámci své smečky i  mezi lidmi a psy obecně. Pak teprve můžete hovořit o autoritě - vše ostatní je sebeklam.

Pokud jste schopna dostatečné sebereflexe, pak jsem ochoten Vám pomoci - můžete za mnou i s fenkou přijet, dříve, než pro Vás bude úplně pozdě. Znovu opakuji, že zde nejde o drobný problém - to, co popisujete, je pouze několik (v tuto dobu počátečních) důsledků skutečně velkého problému, do kterého jste dostala sebe i fenku. Jeho odstranění znamená změnit celý Váš dosavadní přístup, a proto Vás obě tady potřebuji mít. Zda tuto nabídku přijmete, je už jen na Vás.

(27.4.2008)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 6,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu, jak postupovat ve výchově svého psa Irvinga, který má tento problém: Do svého 4,5 měsíce žil na samotě, přes den zavřený v kotci se svým sourozencem, bez výcviku. Pes nepoznal nic, než kotec, louku a stromy a chovatele. Máme ho doma 2 měsíce. Pes nás má rád, ale je velmi bojácný a přitom svým způsobem i nezvladatelný. Hrozně se bojí lidí (kromě mně a rodiny), zvuků, neznámých věcí (krabice, taška, otevřené dveře cizího domu, výloha, kočárek...) největší problém je potkání lidí! Strachem je schopen čehokoliv - "zachránit" se útěkem pod kola auta, vyvléknout se z obojku apod., hlavně utéct. Se psem chodím pravidelně nejen na vycházky do přírody, ale právě i do města, aby si zvykl. Po 2 měsících však nevidím žádné zlepšení. Doma na zahradě si udržuje "útěkovou" vzdálenost od každého kdo na zahradu vstoupí. Pes nemá z raného období, kdy žil u chovatelů, negativní zkušenost s lidmi (spíš nemá žádnou). I když je pes s námi,ve svém prostředí, je takový neklidný, často piští -kňučí (jakoby bez důvodu). Nelze ho nalákat a zklidnit ani pamlskem, protože z ruky si nevezme a zdá se, že pamlsek pro něj nic neznamená. Reaguje na přivolání, zná povel sedni a umí chodit na vodítku u nohy (to vše ale jen v případě, že nemá jiné rušivé podněty). Před tímto ČV jsem měl 12 let také psa ČV, který s námi žil od 4 týdnů a ještě před tím 12 let fenu NO, oba psi byli v pohodě a vycvičení a bezproblémoví. Děkuji za Váš názor a radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte československého vlčáka, který má v sobě evidentně vysoký podíl vlčí krve a jeho reakce jsou více vlčí než psí - převládá v něm plachost a obezřetnost, pro něj stresové situace řeší útěkem. S tímto založením  je zapotřebí pracovat velmi opatrně, jinak velice rychle ztratíte jeho důvěru a to by v tomto konkrétním případě bylo fatální. Samozřejmě je zde i problém špatného imprintingu (což čévéčko pochopitelně poznamená víc než klasického psa), mluvit ve věku do 4,5 měsíce o výcviku je nesmysl - chyba není ve výcviku, nýbrž ve výchově a socializaci.  

Nejrozumnější by bylo, pokud byste se se mnou domluvil telefonicky a i s pejskem za mnou přijel, rád Vám pomůžu.

(27.4.2008)
Plemeno: bernský salašnický pes x dalmatin
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Prosila bych o Vaši radu ohledně shora popsané fenky Berty. Jde o fenku mého strýce, vždy veselou a bezproblémovou vůči lidem i psům. Nyní má štěňata, narodilo se jich 9 a nechali jí jich 5, na které mají zájemce.
Jsme ke strýcovi pozvaní na návštěvu na několik dní, až bude štěňatům měsíc. Já mám dvě malé děti, 2,5 roku a 1 rok. Můj dotaz je následující: jak se bude Berta chovat k cizím štěňatům, tedy mým dětem? Mohu očekávat nějaký problém? Mohu např. nechat děti, aby si se štěňaty hrály či je pohladily? Samozřejmě nechci děti nechávat se psy bez dozoru, jde mi jen o to, předejít možným problémům.
Musím dodat, že Berta měla možnost se několikrát vidět s naší starší dcerou a byla naprosto bezproblémová, ač na malé děti nezvyklá. (samozřejmě jsme nenechali malou, aby ji trápila, lezla jí do pelechu atp.) Jenže předpokládám, že roční fenka bez štěňat se chová jinak něž dvouletá se štěňaty. Ale jak jinak? Budu velice vděčná za vaši radu. Přečetla jsem vaši knížku a musím obdivovat talent a pokoru, se kterou sledujete a umíte uplatňovat přírodní zákony. Za váš čas velice děkuji!
PS: nevím, zda je to důležité, ale v domácnosti s Bertou žije ještě asi 13 letá malá (cca 6 kg) fenka křížence, kastrovaná, jednoznačně podřízená.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) V každém případě je namístě opatrnost - nejen ze strany fenky vůči Vašim dětem, ale i vůči štěňatům, jednoměsíční jsou opravdu ještě velmi křehká a některé z Vašich dětí by jim mohlo nejenom nechtěně (uvědomte si prosím, Že takto malé děti nemají pojem o fyzické odolnosti) ublížit. Stejně tak i fenka bude v té době mít ještě velmi silný mateřský a ochranitelský pud, bude nervóznější (navíc když má štěňata poprvé) a může zareagovat velmi nečekaně, především na nekoordinované pohyby a hlučnost malých dětí. Přeji Vám, aby vše prošlo hladce a také fence přeji dostatek klidu na její štěňata, ale výše uvedené skutečnosti prosím rozhodně nepodceňujte - mezi chováním dospívající feny s jednoměsíčním vrhem a stejné feny ve štěněcím věku je skutečně velký rozdíl. I zde příroda funguje spolehlivě.

(20.4.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: 1.Je to pes "venkovní", pokud jsme v práci, tráví čas na zahradě, kde má volně přístupný kotec se zateplenou boudou.V boudě i nocuje, pokud nejsou velké mrazy.Když jsme doma , trávíme čas společně venku nebo v domě.Na noc  šel vždy ochotně do svého "pelíšku " ven. Letos v zimě začal mít problémy se zády a tak jsme ho nechávali spát v domě v teple.Teď když se oteplilo,chtěli jsme aby spal zase v boudě. Do kotce jde ochotně, ale do boudy nevleze, jako když se bojí.Spí venku na dešti.Co sním ? Být trpělivá nebo povolit a vzít ho zase domů ? Mám obavy, že chlad a déšť mu na záda nedělá právě dobře. 2. Kdykoliv se dostane k našemu prádlu - ponožky, spodní prádlo,kapesníky - sežere ho.Na zahradě ho pak nacházíme naprosto neporušené, prošlé trávicím traktem.Tímto způsobem si sežral 1/3 deky , na které spal.

Odpověď: 1/ Sama doufám vidíte, co jste svým "venkovním" umístěním krátkosrstého plemene způsobila... Pokud ne, tak to pro jistotu ještě napíšu - popsané problémy s páteří jsou pouze logickým vyústěním situace, kdy je pes s nedostatečným tepelným krytím (tj. struktura a typ srsti) vystaven po dlouhou dobu takový podmínkám, které nemá šanci zvládnout a které se na jeho zdraví nevratně podepíší (a to nezmiňuji stránku psychiky tak sociálního plemene, jakým labrador je). Sedmiletý labrador chovaný v odpovídajících podmínkách tyto problémy mít nebude, v tomto věku je to plemeno v plné síle a kondici. Závěr, zda "být trpělivá" nebo "povolit" si prosím už udělejte sama.

2/ Opět důsledek izolace od "smečky", při kterém vzniká podobně stresové chování. Přečtěte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO něco o přirozených potřebách psího druhu a vyvoďte z toho závěry pro svého vlastního pejska - za něj tímto děkuji.

(20.4.2008)
Plemeno: čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, rád by som Vás touto cestou poprosil o radu. Máme rok a 4 mesiace starú fenku čivavy. Problém je v tom, že je čím ďalej, tým viac uštekanejšia. Keďže bývame v paneláku, je to dosť problém, pretože susedia sa sťažujú. Keď bola meňšia, až toľko neštekala, zabavila sa aj sama, hryzla nejaku hračku a pod., no čím je staršia, tým viac šteka, vlastne v poslednej dobe má jedinú zábavku stáť pri dverách a štekať. Stačí, že počuje ísť výťah, alebo niekto vyjde z bytu na 7 poschodí (my bývame na druhom) a už šteká. Pritom sa jej dostatočne venujeme, manželka je už na dôchodku a celý deň sa jej venuje, no aj vtedy si občas odbehne ku dverám poštekať. A keď s ňou pozeráme z okna a ona vidí niekoho prejsť po chodníku, tak šteká tak, že ide vyskočiť z kože. Pritom, keď k nám príjde návšteva, tak sa k nej chová až veľmi priateľsky, vrtí chvostom, olizuje ju, hoci dotyčnú osobu nikdy predtým nevidela. Keď sme s ňou vonku, už z bytovky vyjde so štekaním, a až následne si hľada "obeť" ktorej ten štekkot akože adresuje. S výnimkou pár ľudí a pár psov, na ktorých z nejakého dôvodu nešteká, šteká na každého, človek, pes -jazvečík či bernardín, je jej to jedno.
Ak viete, ako by sa dala od toho zlozvyku odnaučiť, alebo ako ho aspoň zmierniť, poradte prosím, lebo v bytovke tak štekať nemôže a nemáme ju kde dať inde. Manželka je na ňu veľmi naviazaná, a asi by neprežila, keby sa jej niečo stalo.

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o zlozvyk, nýbrž o zcela jiné věci. Čivava patří obecně mezi temperamentní a více štěkající plemena, ale není problém udržet její hlasové projevy pod kontrolou, pokud její domácí smečka funguje tak, jak má - a pokud vůbec existuje. Vše je pouze ve správném nastavení hierarchie a komunikaci s vlastním pejskem. Komunikaci - nikoli hledání "zlozvyku".

Prosím přečtěte si PSÍ STRÁNKY FALCO a snažte se co nejvíce věcí uplatnit vůči vlastní fence. Jak jsem již psal, základem je pro každého psa (ať už je to čivava nebo třeba německá doga) fungující smečka - pak se každý její člen chová na základě rozhodnutí a emočních signálů vůdce. Jinými slovy - uštěkaný pes je pouze indikátorem nefungující smečky, stresu a problémů v prostředí, ve kterém žije. Dejte do pořádku tento skutečný problém a automaticky Vám zmizí jeho důsledky - mimo jiné i nadměrné štěkání. Je to otázka výchovy a celkového přístupu, nikoliv "odnaučování".

(20.4.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Pejska jsem si vzala z útulku je velice hodný na děti a na ostatní psy aspoň do nedávna nebyl žádný problém. Nyní dosáhl věku 2 let a začíná vyjíždět na psy a přitom vrtí ocasem, někdy  vidí psa za plotem a kňučí. Jestli je možné s poradit jak ho odnaučit provokativnímu jednání, nebo je na tolik dominantní, a nelze s tím cokoli udělat. Děkují za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím prostudujte si v prvé řadě PSÍ STRÁNKY FALCO a naučte se alespoň základní věci o psech, jejich přirozeném chování, psychickém dospívání a projevech. Toto není "provokativní jednání" ani dominance (pojem, který bohužel tolik lidí rádo zneužívá jako doklad "problémovosti" psa, aniž vědí, co to skutečná dominance je). Je to snaha o komunikaci, přirozené chování psa, který přestává být štěnětem a začíná si budovat svoje vlastní místo mezi jinými psy. Pokud za tím budete vidět něco, co je zapotřebí odnaučit, pak budete mít problémy oba dva - pes totiž není "hotová věc", která se s časem nemění. Pes (v každém svém věku) potřebuje výchovu, svoji "smečku" a především kontakt s vlastním druhem - jinými psy. Pro štěně a dospívajícího psa je tento kontakt mimochodem jediná cesta k tomu, aby se zorientoval mezi vlastním druhem a v dospělosti byl bez větších problémů. Nářky nad tím, že dvouletý kříženec "začíná vyjíždět na psy a přitom vrtí ocasem, někdy  vidí psa za plotem a kňučí" jsou dokladem pouze toho, že problém není v pejskovi, ale v neznalosti jeho majitele, co se týče základní výchovy a komunikačních signálů psa. V tuto chvíli se Váš pejsek totiž opravdu snaží jen o tu komunikaci...

Proto si prosím prostudujte tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte se prakticky věnovat výchově a pochopení svého pejska. Už to není "hodné" štěně, které se poddávalo svému okolí - začíná se měnit ve skutečného psa, který se svým okolím aktivně komunikuje. To ale není problém - to je přirozený vývoj. Není co odnaučovat, je zapotřebí vychovávat. Opravdu nestačí si jen vzít pejska z útulku...

(13.4.2008)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na následující: Při hrátkách se svým psem mě napadla myšlenka, jaký myšlenkový "pochod" či řetězec funguje u psa, který dostane povel "hledej cokoli", pes hledá a po relativně dlouhé době (20-30 sekund) žádanou věc opravdu přinese. Ráda bych se zorientovala, čím vlastně v danou chvíli pes prošel (pro člověka jednoduchá záležitost, ale i já si danou věc musím zapsat či opakovat, abych nezapomněla, i přesto se tak občas stane).
Omlouvám se za "hloupý" dotaz, jelikož nejde o konkrétní problém, ale i takto zdánlivá banalita bude pravděpodobně z naší strany vůči psovi nedoceněna. U koní povel "hledej" není praktikován :o), tudíž mě na tento psychologický oříšek přivedla až má fenka, která je vášnivým aportérem. Hodně úspěchů a děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Je to jednoduché. "Spouštěčem" není konkrétní slovo (např. hledej), ale emoce a hlas - nadšení, aktivita... Pokud zcela stejným způsobem použijete jakékoliv jiné slovo, výsledek bude stejný (klidně si to zkuste). A protože zvědavost a ochota k pachovým pracem jsou pro psa přirozené a velmi silné, není problém jej k této činnosti vyprovokovat. Pak Vám každý pes s nadšením a dostatečným soustředěním k "práci" (což je i případ plemene borderkolie) přinese nebo označí každou věc, která bude buď pachově podepsaná nebo do daného prostředí jednoduše nebude patřit.

Není to otázka složitých myšlenkových pochodů - vše je založeno na přenosu emočních informací a přirozených instinktech a vzorcích chování psovitých šelem.

(13.4.2008)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsem sice jen nepravidelnou čtenářkou Psích stránek, přesto bych Vás ráda požádala o radu. Váš názor na kastraci je mi znám a zcela se s ním ztotožňuji. Doma mám 4 člennou smečku voříšků a nikdy jsem o jejich bezdůvodné kastraci neuvažovala. Ve volném čase pomáhám v záchranné stanici pro odchycené a opuštěné pejsky a od podzimu ještě každý pátek po práci vypomáhám jako sestra na jedné pražské veterinární klinice. Beru to jako koníček a zpočátku jsem byla nadšená. Časem jsem ale zjistila, že tato klinika bohužel patří k těm, kde provádějí kastrace jak na běžícím páse a tak jsem postupně čím dál víc znechucena a jsem rozhodnuta zde v co nejkratší době skončit. Příklad z minulého týdne: přišla paní s fenkou maďarského ohaře, která měla nějaké kožní problémy. Fenka zrovna hárala a tak paní běhěm vyšetření vznesla dotaz na kastraci. Fenka prý hárá silně a celou rodinu to obtěžuje - mají malé děti a po celém bytě je krev. Paní doktorka rozhodně a bez váhání kastraci doporučila, okamžitě vysypala z rukávu všechny výhody a tak se paní hned chtěla objednat. O nevýhodách nepadlo ani slovo..... To je jen jeden příklad a asi to tak funguje ve většině ordinací.
Ráda bych pro své pejsky našla veterináře, který se v názoru na kastraci shoduje s Vámi. Myslím, že jich mnoho nebude a chci se Vás zeptat, zda v Praze či blízkém okolí o někom takovém nevíte. Děkuji předem za odpověď a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) Asi by pro Vás bylo nejrozumnější vytipovat si pro začátek několik veterinářů a obejít je s vymyšleným "nevinným" dotazem třeba právě ve smyslu, že máte fenečku a obtěžuje Vás její hárání, nebo pejska, který je dominantní. Uvidíte, jak na to dotyční kandidáti budou reagovat a pro Vás to pak může být jedním z kritérií výběru. Konkrétní jména zde psát nemohu, mimojiné proto, že i veterináři se mění a pod tlakem okolí a komerce se i z v tomto ohledu rozumného člověka může stát někdo zcela jiný. Budu Vám držet palce:)

(13.4.2008)
Plemeno: flatcoated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předem mého dopisu Vám chci poděkovat za odpověď na můj dotaz ale také i za celkovou Vaši práci, Vaši knihu pročítám téměř neustále a moc si vážím toho, co děláte. Můj aktuální dotaz je, myslím, šitý na míru přímo Vám... K mému malému pejskovi, Blekovi, chci na konci léta ještě jednoho, také psa, a vzhledem k tomu, že se stěhuji do rodinného domu, chci, aby to byl hlídač. V souvislosti s tím jsem si vybral československého vlčáka, jež mi svým charizmatem naprosto učaroval. Dotaz pro přehlednost rozdělím do několika bodů:
1. Co můžu od spojení Flatcoated Retrívr a ČSV čekat?
2. Jak bych měl k pejskům přistupovat (počítám, že budu vůdce smečky a oni dva si postupem času přehodí pozize tak, že vlčák bude dominantnější retrívra...)
3. Žena má ráda kočky a chce mít minimálně tři :) , mám ji to rozmluvit, nebo se vlčák s kočkama, při stálém kontaktu od štěňátka, v pohodě snese?
4. Mám vizi, že Blek by byl přes den venku s vlčákem a v noci spal s náma a vlčák venku, k vůli hlídání... Myslíte, že je to tak správné vzhledem k chápání smečky ze strany vlčáka? Vím, že ideální by bylo, kdybysme byli pořád spolu, ale jak už jsem podotknul, chci, aby vlčák hlídal. Jaké byste navrhoval nejschůdnější řešení?
5. Poslední dotaz bude z jiného soudku... Žena se Vás ptá, co znamená, když nás pejsek často olizuje na ústech a uších. Je to i tehdy, kdy chodí ven často a je najeden... Já jí říkám, že je tak dává najevo náklonnost, ale přece jen bysme rádi fundovaný názor...
Děkuji za odpovědi.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Vaše dotazy Vám rád zodpovím, jen bych Vás na samém začátku chtěl poprosit, abyste svoje rozhodnutí ohledně plemene znovu zvážil. Československý vlčák rozhodně není hlídač ve smyslu, v jakém si lidé hlídacího psa představují - na to je v něm příliš vlčí inteligence, nezávislosti a plachosti. Navíc to rozhodně není snadné plemeno na výchovu a celkové zvládnutí. Tak to prosím opravdu ještě jednou zvažte, mohl byste to sám zjistit až příliš pozdě - děkuji.

1/ Této otázce přiznám se příliš nerozumím. Jaké "spojení" a druh očekávání máte na mysli?

2/ Zda budete skutečným vůdcem smečky, je otázka Vaší osobnosti a přístupu, nikoli plánu. A ano, ČSV s největší pravděpodobností bude jako dospívající již na vyšší pozici ve psí části smečky.

3/ Tak úplně v pohodě ne, pokud spolu budou vyrůstat odmala, pak je šance vyšší. Stoprocentní jistotu Vám v tomto konkrétním případě nedám.

4/ Ne, tahle vize se mi opravdu nelíbí. Znovu doporučuji probrat výběr plemene i důvod pořízení druhého psa.

5/ Je to přirozený kontaktní signál podřízeného jedince. Je to ostatně popsáno i v mé knize.

(13.4.2008)
Plemeno: ruský toy
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vzali jsme si fenečku Ruského toye již dospělou ve věku 5ti let. Adaptace proběhla výborně, lépe než majitel a já jsme čekali, hned první dny přiběhla a nechala se chovat, mazlila se, jedla z ruky atd. Jenže nastal problém, je potřeba vyléčit zánět spojivky a rohovky u jednoho oka. Asi 4x si nechala mastičku do oka dát, pak vrčela a utekla a už jsem jí nechtela z počátku stresovat a po dobrém to nešlo. Zkoušela jsem různé finty, aby neviděla tubu, ale stačilo, když jí cítila i jen na ubrousku atd. Poté jsem dostala kapky, ale situace se zhoršuje, je velmi agresivní, cení zuby, napadá ruce, takže jsem si vzala rukavice a držím ho v dece, protože je nutné jí do oka nakapat. Jenže pejsek je z takového držení silou a chytání vystresovaný, plachý, dokonce se pokálí. Nevím, co mám dělat, bojím se, že pokazím veškeré naše vztahy a důvěru a trápím ho, ale zase nemůžu to vzdát a nechat zánět či infekci nevyléčenou. Prosím poraďte, jak v takovém případě postupovat? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Už jste to bohužel pokazila. Pokud pes cítí z člověka, který s ním manipuluje, negativní emoce nebo nátlak, pak je vše špatně - pes ztratí důvěru, začne se bát nebo zpanikaří. Na druhou stranu pokud vnímá z člověka klid, jistotu a přirozenou autoritu, pak toleruje i věci, které jsou mu z principu nepříjemné. Je to jen otázka správného přístupu, nic víc.

Musíte se znovu pokusit získat důvěru fenky, ale teď už budete mít situaci značně ztíženou. Fenka je z Vás silně vystresovaná a sevření do deky plus pach navlečených rukavic její stres neskutečně prohloubí - tyto "pomůcky" okamžitě přestaňte používat. Začněte s kontakty otevřenou dlaní po celém těle fenky, pomalým hlazením a klidným hlasem. Musíte být naprosto klidná, bez agrese, nervozity nebo strachu. Až (a pokud) zvládnete tuto fázi, teprve potom se můžete vrátit k proceduře léčení oka. Všechny Vaše pohyby a manipulace musí být naprosto jisté, přiměřeně rychlé a efektivní - kleknete si vedle fenky (ne před ni!), jednou rukou lehce sevřete čumáček, druhou zezadu nanesete mast nebo nakapete kapky.

Nanesení mastičky nebo nakapání do oka skutečně není tak šílená záležitost, pejsci ji zvládají naprosto bez problémů. Ty vznikají pouze emočním stresem, který generuje člověk.

(13.4.2008)
Plemeno: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme půlroční jezevčici a dělá čest svému plemenu, je dost tvrdohlavá. Neprojevuje se nijak agresivně, je velice hravá a čilá, má ráda psy. Přítel je myslivec a chodí s ní téměř denně do lesa. Základní povely (sedni, lehni a ke mně) zvládá, ale bohužel většinou jenom když chce ona. Vždycky dostane pamlsek když přijde nebo se jí něco povede. Tránujem to dost často. Ale to doufám ještě pochopí. Někdy ale proleze ze zahrady za plot a to potom neposlechne vůbec(pamlsky uplně ignoruje) a má očividně radost, že ji honíme(bydlíme u silnice a nemůžem ji tam nechat běhat). A s tím si moc rady nevíme a už nemůžem najít ani tu únikovou cestu. A ještě má problém s hrabáním (myší díry, krtiny), dokáže vyhrabat půl metrovou jámu a pak ji brání štěkáním, taky se od ní nedá odvolat(nevíme jestli ji to přejde nebo je to v jezevčičí povaze). A malý dotaz na závěr. Četla jsem, že s loveckým výcvikem stačí začít v roku, do té doby by měla mít zvládnutou poslušnost. Chtěli by jsme ji cvičit pro barvářské účely. Jaký na to máte názor? Moc děkuji za odpověď a chválím vaše stránky, s pozdravem Romana.

Odpověď: Dobrý den:) Především si prosím přečtěte a uvědomte, jaký je jezevčík, jakou má povahu, přirozenou dominanci, temperament a přirozené vzorce chování. To je první krok, který musíte učinit - pak Vám totiž bude jasné, proč některé věci dělá tak, jak je dělá. Je to norník, také se jako norník chová - viz hrabání děr a jejich následné ohlašování. Je to temperamentní samostatně uvažující plemeno - proto ji nenajdete tam, kde jste ji před půlhodinou postavili. Je to půlroční štěně - proto se tak i chová. A je to jezevčík - proto se nechová jako německý ovčák, je a bude daleko samostatnější a tvrdohlavější. Atd. atd.

Ona problém nemá, problém je ve Vás - v nepochopení toho, jaký je jezevčík, jaká je psychika štěněte a jaký je rozdíl třeba v bránění a ohlašování. Proto Vás prosím, abyste si skutečně nastudovala aspoň základy přirozených vzorců chování psovitých šelem a specifika loveckých plemen i konkrétně jezevčíků. Spousta materiálu je k dispozici na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, stačí jen sednout a chtít se něco dozvědět.

Zvládnutí poslušnosti (lépe řečeno ovladatelnosti) a lovecký výcvik jsou především podmíněny psychickou připraveností psa a přístupem jeho majitele. Je to záležitost individuální a nejde ji uspěchat. Jeden jezevčík a jeho majitel bude schopen se skutečným loveckým výcvikem začít na roce, jiný na roce a půl, další to spolu nezvládnou třeba nikdy - je to skutečně souhra více faktorů. Do roka musíte mít především zvládnutou smečku - tedy vazbu, komunikaci a hierarchickou strukturu (opět odkazuji na tento web). "Poslušnost" už je pouze nadstavbou, lovecký výcvik je navíc otázkou i vrozených vloh psa.

(6.4.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chodím často a ráda na dlouhé procházky do přírody. Některá místa, která navštěvuju, považuju za vysoce nebezpečná. Po jedné nedávné příhodě plné strachu, jsem začala přemýšlet, zda je můj psí kámoš schopnej mě v případě ohrožení ochránit. Labradoři jsou velice důvěřiví. Hned se s každým kamarádí. Vím, že to nikdo nedokáže přesně odhadnout, jak se zachová, ale pomohlo by mi alespoň, kdybych věděla, že i tak důvěřivý a hodný pejsek, může překvapit svou reakcí, pokud vnímá, že mi chce někdo ublížit. Mám za to, že pes pozná psychické rozpoložení člověka, ať už můj strach z někoho nebo zlý úmysl cizí osoby. Momentálně se zdráhám chodit na určitá místa. Mám strach nejen o sebe, ale i o pejska. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu také nejednou psal... Každý pes reaguje na agresi. Záleží ale na jeho konkrétní povaze, jak - dominantní pes odpoví útokem, submisivní strachem a zaútočí teprve ve chvíli, kdy už nebude mít jinou možnost, pes bez vztahu ke svému majiteli nebude řešit vůbec nic. Proto je i ve Vašem případě nemožné odhadnout chování Vašeho pejska, pokud neznám jeho ani Vás.

Pokud ovšem některá místa považujete za vysoce nebezpečná (jak sama píšete), pak je vysoce rozumné se jim vyhýbat - toť můj soukromý názor.

(6.4.2008)
Plemeno: flatcoated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká kloubů zadníh noh. Blek je aktivní čilé štěňátko, běhá o sto šet, jezdím s ním i na vyjížďky na kole, nemá problém s pohybem do svahů, běhá po vodě, prostě paráda. Dnes jsem mu náhodou zkoušel natánout zadní nohy a  při natáhnutí dozadu silně zakňučel. Lekl jsem se a pak jsem zkoušel obě nohy jednu po druhé, u obou to bylo stejné. Při uplném natáhnutí začal kňučet. Samozřejmě, hned jak jsem slyšel, že se mu to nelíbí, tak jsem přestal. Blečín pochází z rodu, kde je u obou rodičů a jejich rodokmenu DKK 0/0. Může to být dysplazka, nebo je to jen tím, že tam má slabinu a bolí ho nezvyklá poloha? Podotýkám, že odmala byl krmen Pro-Planem a k tomu jsem mu dával i přípravek na klouby (již nevím jeho jméno, protože jsem mu ho podával do 5 měsíců). A můj druhý dotaz se týká vašeho názoru na krmivo Trainer Baby Maxi 9-24, na které jsem předevčírem přešel. Děkuji za odpovědi.

Odpověď: Dobrý den:) Především v tomto věku ještě nejsou dotvořeny kloubní hlavice, proto nemá smysl cokoliv testovat (pokud pejsek vyloženě nekulhá). Navíc i správně diagnosticky "natáhnout" nohu se musí umět. Jinými slovy - pokud pejska pohybově nepřetěžujete, pak zatím nemusíte mít obavy a vzhledem k neukončenému vývoji pohybového aparátu nelze činit jakékoliv závěry. Mimochodem - i rentgeny na diagnostiku DKK má smysl dělat až po ukončeném prvním roce.

Krmiva Trainer zatím obecně mohu spíše doporučit, klidně tomu dejte šanci.

(6.4.2008)
Plemeno: Velsh Corgi Pembroke
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych Vás požádat o radu. Mám 5 měsíců starou fenku Velsh Corgi Pembroke. Jak ji mám naučit nosit náhubek? Pokud ji ho nasadím, válí se a snaží se ho stáhnout. Jelikož jezdím často vlakem, potřebuji aby si na něj zvykla. Dík za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Začněte doma - nasaďte jí náhubek a nechte jí ho zpočátku nasazený na 2-3 minuty a ať dělá cokoliv, v klidu jí ho sundejte, pochvalte ji a dejte jí nějakou dobrůtku. Za půl hodinky znovu a postupně prodlužujte intervaly, kdy bude mít fenka náhubek nasazený (vždy ukončeno pochvalou a dobrůtkou). Až tohle zvládnete, dejte jí párkrát náhubek na cestu ven - než ji pustíte proběhnout, sundejte ho. Do týdne jí přestane jakkoliv vadit...:)

(6.4.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne (Plně se ztotožňuji s Vaším názorem na ni, denně se setkávám s chodícími čtyřnohými důkazy, bohužel =()
Dotaz: Dobrý den, zajímá mě Váš názor na výklad chování mého pejska. Už od štěňátka si čas od času uloupil z koše na použité prádlo ponožky nebo kalhotky. Ponožky si jen chrání před kočkami, které s námi společně žijí v domku (neoslintává je). Když jsem mu je zkoušela odebrat, abych zjistila jak bude reagovat, vydal je v pohodě. Myslím si totiž, že chce mít nablízku můj pach. Dávala jsem mu nějaké věci  s mým pachem už předtím, než jsme si pro něj jeli, odevzdala jsem je chovatelce týden před převzetím štěňátka od psí mamči, aby si zvykal na můj pach a bylo mu něco blízkého a  známého u nás dozačátku.  Když jsem ho začala učit být doma o samotě, taky jsem mu nechávala ponožku s pachem. Kalhotky však začal brát z koše denně a vždy je celé strašně olíže a jsou strašně "nacucané" jeho slinami. Co míní tímto? Likviduje tím moji pachovou značku? Nebo je to prostě čuňátko a jako každý retriever rád něco žužlá? Ale ne, myslím, že je to cílené. Děkuji za odpověď, přeju krásný večer Vám i Vašim hafíkům.

Odpověď: Dobrý den:) Zlatí retrívři (ale i některá jiná plemena) tohle strašně rádi dělávají. Navíc na látce nezůstává pouze pachová stopa, ale i například zbytky odumřelé kůže - pachové i fyzické stopy po člověku. Můj Dino třeba velice rád olizuje polštář, na kterém spím... Retrívrům s jejich povahou jsou prostě určité věci hodně blízké, souvisí to mimojiné i s jejich vysokou fixací na člověka. Takže ano, je to cílené...:)

(30.3.2008)
Plemeno: kříženec stafforda a pitbula
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych Vám chtěla poděkovat za perfektní stránky, které určitě pomáhají nejen lidem, ale hlavně psům. Již skoro tři roky  mám fenku, moc si přeju aby byla šťastným psem. S Felis a s pomocí Vašich stránek přicházím na další a další nové věci, které jsem dříve nechápala. A teď moje otázka s kterou si už dlouho lámu hlavu, ale sama na to nepřijdu, proto prosím Vás.  Týká se mého otce, sice se moc často  nepotkáváme a když tak právě nastává ta situace. Felis začne být nervní, pobíhá, ježí se, bublá na něho (strach), na druhou stranu, když se na ní  nedívá jde ho očuchávat a co vyloženě chce-olízat mu ruce jenom se na ní nesmí dívat. Podřizuje se?  Může to být tím, že má asi jako jediný člověk  kterého zná plnovous? Jinak ji stačí říct o nových lidech, že jsou to kamarádi a při dalším střetnutí je radostně vítá u otce to ovšem neplatí.  Děkuji moc za odpověd.

Odpověď: Dobrý den, ja také děkuji:) Pro fenečku je Váš otec nečitelný - proto se snaží jej "přečíst" (např. olíznutím a vyhodnocením následné reakce), ale zároveň v ní vzbuzuje i strach. Nemyslím si, že je to tím plnovousem - spíš z něj cítí něco, co jí brání v bezprostředním kontaktu. Snaží se k němu přiblížit, ale nevěří mu. Pokud se na ni Váš otec nedívá, nepředává jí signál možné konfrontace a fenka zkusí víc - to je klasická záležitost psí komunikace.

Psi vnímají prioritně jiné signály než lidé, proto i z Vašeho otce může mít fenka jiné pocity než Vy nebo jakýkoliv jiný člověk, který tyto signály neregistruje. Jakkoliv to ze strany Vaší fenky může být pouze opatrnost nebo nejistota, psi se nepletou...

(30.3.2008)
Plemeno: anglický špringršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,potřebovala bych poradit, co mám dělat, když má fena sice zvládá v pohodě všechny povely(ví co se od ní chce), ale je roztěkaná a dlouho v dané poloze nevydrží. Problém nastal v lednu, kdy jsem s ní začala navštěvovat cvičák za účelem splnění zkoušek ze základní poslušnosti. Například při povelu sedni si vzorně okamžitě sedne, ale už sebou šije a kouká na mne, co bude dál.Když stojíme trochu déle a čekáme na to až docvičí ostatní, tak to nevydrží sedět(ležet)a skáče na mne a štěká jako by říkala:paničko tak dělej, co budem dělat teď? Měla jsem s ní skládat zkoušky v květnu, ale cvičitelka mi na rovinu řekla, že v tomto stádiu s ní zkoušku neudělám. Já jí dávám za pravdu a nevím, jestli cvičit dál a doufat, že se fena až bude starší uklidní nebo s ní začít dělat např. agility, když je tak hyperaktivní.Je pravda, že je celý týden na zahradě sama. Přijíždíme z práce ve čtyři hodiny a potom jí bereme do domu, ale kromě cvičení 2X týdně na cvičáku a 2 hodinové vycházky o víkendu v lese s ní nic nepodnikám.

Odpověď: Dobrý den:) První zásadní chyba je právě v tom, že se své fence po komunikační stránce v podstatě nevěnujete. Zkuste si pročíst tento web, pak budete určitě vědět, jakou komunikaci mám na mysli - chybí Vám "naladění na stejnou vlnu", to je základ toho, aby fungovala komunikace mezi Vámi a fenkou a základ pro zvládnutí temperamentu jakéhokoliv živějšího psa. V tom Vám ale žádný cvičák nepomůže.

Druhá chyba se stala v tom, že naprosto nezohledňujete psychický věk fenky. Máte stále ještě nedospělou fenku a žádáte po ní soustředení a cílevědomost již dospělého jedince - budete muset skutečně počkat, až fenka psychicky dospěje a bude tak mít základní předpoklady zkoušky zvládnout. V těchto případech je opravdu nesmysl začínat příliš brzy nebo lámat věci přes koleno jen proto, aby majitel měl nějaký "papír".

(30.3.2008)
Plemeno: kříženec AMSTAFa
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace: ne
Dotaz: nadmerné pĺznutie (línanie) celú zimu, posledné 2 týždne vystupňované až v chumáčoch, koža nesvrbí, netvoria  sa holé miesta. Zvýšená, neobvyklá prítomnosť a tvorba lupín, srsť až akoby zaprášená, na dotyk skôr mastná. Pach len nepatrne odlišný. Fyziologické funkcie psa s ohľadom na vek v norme, čulý, potravu prijíma.
Otázka: hypovitaminóza? iná chyba vo výžive? veku primerané zmeny??

Odpověď: S tímto problémem prosím navštivte veterináře, takto na dálku nelze problém jednoznačně identifikovat - může se jednat o pouhou hypovitaminózu (v tom případě doporučuji nasadit biotinový přípravek) stejně jako o signál poruchy funkce některého z vnitřních orgánů, hormonální nerovnováhu, stres, alergii, parazita... a samozřejmě může jít i výživový problém, kdy je vhodné přejít na kvalitní nízkozátěžovou hypoalergenní dietu. Také ovšem může jít o pouhé intenzívnější přelínání.

(30.3.2008)
Plemeno: knírač malý
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň p. Dostál, poprosila by som vás o pomoc pri malom bradáčikovi mojej známej.Po uhynutí svojej fenky na starobu dostala malého bradáčika. Zmena pre ňu obrovská nakoľko bola zvyknutá na kľudného dospelého psa ktorý jej už čítal z očí. Tak sme sa dali do výchovy drobca. Pomáham jej či už radami z vašej poradne či s mojou svorkou aby si drobec nemyslel že všetko môže. Ide nám to skvele /až som sama prekvapená aký je šikovný a rastie mi ego že ma chápe čo od neho chcem/. No a teraz k problému ktorý jeho majiteľku priam desí. Na lúke kde chodíme na výchovné prechádzky je množstvo vizitiek od koní a kráv - veď sme na dedine. No a tie mu veľmi chutia a chutí mu všetko čo je k zďobnutiu. A toto by sme ho chceli odnaučiť pretože jedného bradáčika jej takto v minulosti otrávili a bojí sa aby sa to nestalo aj tomuto. Ale nevieme ako na to. Je to rýchlosť blesku ako to nájde a zďobne a keď je na voľno nie je šanca ho predbehnúť. Tak vás prosím o radu ako mu po psovsky vysvetliť že toto môže byť pre neho životu nebezpečné. Vopred ďakujem a momentálne zvažujem podať prihlášku na vaše sústredenie len si musím prehodnotiť moje šoférske kvality. Peknú začínajúcu jar vám aj vašim psíkom.

Odpověď: Dobrý den:) Na 100% tomu nedokážete zabránit nikdy, na druhou stranu, jak už jsem tu mnohokrát vysvětloval (doporučuji najít si zde související příspěvky, kde se tomuto tématu věnuji podrobněji!), s postupujícím věkem takto intenzivní "ochutnávání" přejde samo. Nicméně v prostředí, které popisujete, doporučuji být opravdu opatrný a nechat pejska očkovat proti tetanu, jehož zárodky přežívají mimojiné právě v koňském trusu. Očkovat se dá u psů po dokončeném třetím měsíci věku, vakcinace je účinná minimálně dva roky.

Hezké jaro přeji i já Vám, pokud budete chtít, přihlášku klidně pošlete - cesta se dá zvládnout...:)

(30.3.2008)
Plemeno: Jack Russell Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme mladého pejska Jack Russell Teriéra (15měsíců), který se v době okolo roku poněkud změnil. S fenami je kamarád, ale ujasňuje si pozici se psy. Zároveň si nás začal hodně chránit. Pokud se v jedné místnosti nachází i jiný pes (klidný, přátelský) a přiblíží k někomu z "jeho" lidí, nemusíme to být ani my, jako pánové, ale i někdo z příbuzných, vyjíždí po něm, klidně by se popral i s protivníkem desetkrát těžším. Nerespektuje ani štěňata - jako potenciálně slabší. Pustit nechce ani feny, ale to není agresivní, spíš se vnucuje.
Rádi bychom si pořídili ještě jedno štěně, taky kluka, ale bojíme se, nechceme traumatizovat ani jednoho z pejsků. Jinak je to veselý chytrý pes, rád si hraje, poslouchá relativně dobře - výjimka je když chytne nějakou stopu, to je mimo. Nevím, jestli je to povaha, nebo jsme někde udělali chybu, jestli je málo socializovaný mezi pejsky nebo čím to může být. Rádi bychom s tím něco dělali. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsek dospívá a samozřejmě se v souladu s tím mění i jeho povaha - a jako teriér má v sobě určitou dávku přirozené dominance, která se již začíná projevovat. Vaše velké neštěstí je bohužel v tom, že si některé věci ještě neuvědomujete a svého pejska nemáte naprosto zvládnutého po stránce hierarchické. To není "ochrana", ale samostatné myšlení a jednání psa, který se ke svojí i Vaší škodě cítí být na vrcholu pyramidy...

Prosím přečtěte si PSÍ STRÁNKY FALCO, abyste v prvé řadě pochopili zásadní rozdíly mezi psychikou psa a člověka. A v druhé řadě zvažte možnost za mnou i s pejskem zajet - dříve nez bude pozdě a budete mít spolu skutečně závažné problémy. Pejsek teprve dospívá, ale problémy, které s ním máte, jsou již teď dosti alarmující - a s postupujícím věkem se budou radikálně zhoršovat, pokud se s tím neudělá něco v dohledné době. Přečtěte si třeba zde v Poradně, do jakých konců mohou podobné situace dojít - a nenechte se mýlit tím, že "Jack Russell" je malé plemeno.

Opravdu důrazně ale doporučuji s dalším pejskem počkat do doby, než se naučíte zvládat a vést aspoň jednoho. V opačném příipadě by se v současné době pouze zhoršily Vaše stávající problémy, protože byste měli proti sobě fungující psí smečku - bohužel žijící vedle Vás a bez Vás, nikoli s Vámi.

(23.3.2008)
Plemeno: kříženec teriéra, malé plemeno
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry de, mam doma 10 let stareho krizence, stale velmi vitalniho, ciperneho, lidi na ulici si stale mysli, ze je stenatko. je hodne velka osobnost a hodne dominantni typ. samozrejme jsem se snazila ho v mych 18ti vychovat, ale asi se mi to proste nezdarilo a ten muj postelak ma v sobe terierskou povahu a vi, ze kdyz ho chci za neco uhodit, vyjede po me. coz je hodne spatne, ale neni to nejhorsi, co resim v tuhle dobu. proste je nade mnou a ja se za to stydim. jenze pokud ho priskrtim tak, jak to predvadel veterinar, dostane epil.zachvat.
problem je ted ale jinde - pritel, se kterym jsem 8 mesicu ho vzal jednou ven a kdyz ho videl zrat nejake zbytky, dal mu asi vic "na drzku", nez jeho psychika zvladla a od te doby ho tak nesnasi, ze s nim nechodi ven, vrci na nej, kdykoli ho chce pohladit, vyjizdi na nej ve chvili, kdy jsme spolu nebo urazene sedi v rohu. asi se tam v jeho hlave zmixla zarlivost s nenavisti za to, ze ho nekdo zbil vic nez by mel.
jsem z toho nestastna, je to hodne neprijemne. a k tomu je muj chlap velky pejskar, ale tuhle situaci nechape on sam.
mam ho mlatit? zavirat?

Odpověď: Dobrý den. Četl jsem Váš dotaz několikrát a nevěřil vlastním očím... Nebude se Vám to libit, ale napíšu svůj pocit z toho, co jste mi Vy sama napsala, naplno.

Vy, Váš přítel, veterinář - ani jeden nejste člověk, kterému patří jakýkoliv pes do ruky. V tuto chvíli je mi nejvíce líto toho, že Váš teriéří kříženec není takové tělesné konstituce, aby Vám třem byl schopen vrátit všechno násilí, kterým jste ho "vychovávali" (i když být to velký pes, pak byste si na něj asi netroufli, že?). Každé zvíře zahnané ať už fyzicky nebo psychicky do kouta má poslední možnost - začít se bránit, a protože Váš pes v sobě má kus teriéra, nepodařilo se Vám ho naštěstí zlomit tak, jak jste na tom všichni tři včetně Vašeho přítele "velkého pejskaře"(!) pracovali. Je mi z Vašeho přístupu k Vašemu čtyřnohému kamarádovi zle, nad Vaším závěrečným dotazem "mam ho mlatit? zavirat?" se mi otevírá kudla v kapse.

Nevěřím už tomu, že byste to udělala - nicméně až v sobě zadusíte zlobu vůči mně, tak si projděte namátkou třeba jen tuto Poradnu... Možná zjistíte překvapující skutečnost, že lidé se ke svým psům chovají i jinak - mají je rádi, vychovávají je (ne bitím, ale vztahem a komunikací), snaží se pochopit psí psychiku a primárně neagresivní psí pohled na svět kolem sebe, tak odlišný od toho lidského. Za to, jak se ke svému pejskovi chováte, byste zasloužila ne kousnutí, ale skutečnou psí lekci o tom, jak se srovnává agresivní asociální jedinec, jehož jediným komunikačním nástrojem je agrese a brutalita.

Svůj dotaz jste mi zaslala pro jistotu čtyřikrát a evidentně jste očekávala odpověď ve stylu, který jste více než naznačila ve své závěrečné otázce. Asi je zbytečné po Vás chtít, abyste si připustila fakt, že jste z možná trochu dominantního (jak už tak ve správné teriéří povaze bývá), ale neagresivního psa (nejenom) svým přístupem "vychovala" psa, který už se jenom brání násilí, kterého se na něm dopouštíte. Asi jste čekala odpověď ve stylu "pes je špatný". Ne - špatný je celý Váš přístup a Váš pejsek je jen jeho produktem. Přečtěte si zde něco o skutečné výchově psa, hierarchii, přirozené autoritě, smečce... a na druhé straně o agresivitě a nulovém vztahu.

Píšete, že se stydíte za to, že Váš pes je nad Vámi. Ano - skutečně je. Ale bohužel zcela jinak, než Vy si myslíte.

(23.3.2008)
Plemeno: Welsh Corgi Cardigan
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Zdravím Vás a dovoluji si Vás požádat o názor a radu. Máme doma 7 měsíční fenku velškorgiho. Dovezli jsme ji ve věku 5 měsíců od polské chovatelky, byla poslední štěně z vrhu. My bydlíme přímo v centru města, je tu dost rušno. Náš problém spočívá v tom, že Adině velmi vadí městský provoz. Na ulici je vystresovaná a lekavá, bojí se, když na chodníků někdo jde proti nám, nebo někoho míjíme. Největší strach má, když se blíží skupina hlučných lidí. To je úplně "zjančená", tahá, škube, chce pryč, uši přilepené dozadu, ocas stažený. Snažím se ji uklidňovat, ale v tu chvíli vůbec nevnímá. Dojít s ní na vodítku odněkud někam je zážitek pro silné nervy (její i naše). Odpoledně, když je město plné lidí a aut, se o to radši ani nepokoušíme. Za ty dva měsíce, co ji máme, určitě udělala řadu pokroků, na auta už si trochu zvykla, ale problém "chůze na vodítku" zůstává. Pokud jsme na procházce venku za městem, je radostná a zvídavá, běhá na volno a na přivolání ochotně přibíhá. Jakmile se ale vrátíme do města, je všechno při starém.
Myslím, že chyba nastala už v době, kdy Adina měla v patřičném věku poznávat co nejvíce podnětů, a že se tak včas nestalo. My sami jsme hned na začátku udělali další velkou botu, protože jsme bohužel měli tendenci se k ní chovat "cvičákově". Když jsme ji od chovatelky přebírali, byla přátelská a k nám se chovala důvěřivě a vstřícně, až po příjezdu do nového domova začala být takhle vynervovaná. Zřejmě pro ni nejsme dostatečnou zárukou toho, že s námi se jí venku nemůže nic stát.
Neradi bychom na ní napáchali další škody, a proto se obracíme s prosbou na Vás. Je otázka, zda se to spraví trpělivostí, nebo jestli existuje nějaký způsob (který my neznáme a Vy možná ano), pro který platí "čím dřív, tím líp". Budu Vám vděčná za Váš názor a pokud usoudíte, že byste nám mohl pomoci osobní konzultací, ráda s Adinou za Vámi přijedu.

Odpověď: Dobrý den:) Základ je vždy v tom, že především fenky a méně sebevědomá štěňata potřebují mít vedle sebe svého "vůdce smečky", který je od samého začátku učí zvládat svým klidem a přirozenou autoritou veškeré stresové a zátěžové situace (což s přehledem zvládá každý přirozeně vůdčí pes, ale co dělá velké problémy právě lidem). Pokud má štěně pocit, že všechnu tíhu světa táhne na svých bedrech, nemůže to samozřejmě zvládnout a výsledkem je pak jen stres, nejistota a úlekové reakce.

Určitě je nejrozumnějším řešením za mnou i s fenečkou přijet, tato varianta je pro každého majitele pejska i pejska samotného vždy nejefektivnější. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme termín i bližší podrobnosti.

(23.3.2008)
Plemeno: anglický špringršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, náš pejsek je velmi živý a zřejmě se také velmi nudí, i když má pro sebe celou zahradu a chodíme s ním dvakrát denně do lesa i na dlouhé výlety. Proto si vymýšlí zábavu, ze které je maminka na mrtvici - strhává prádlo ze šňůry, hrabe obrovské krátery, okousává broskvoň, likviduje rododendrony. Základní povely zvládá s bleskovou pohotovostí, ale i když třeba leží, tak vypadá, jako by s ním šili všichni čerti. Existuje nějaká osvědčená metoda na odnaučení těchto zlozvyků?

Odpověď: Dobrý den:) Anglický špringršpaněl je temperamentní lovecké plemeno, Váš pejsek je navíc v plné psí pubertě. Podle toho, co píšete, navíc nemá ve své "smečce" vůdčí autoritu, která by uměla i něco jiného než jen dávat povely. A v tom je Váš problém - neumíte zvládat jeho temperament.

Každý pejsek je jiný a pokud máte pejska temperamentního až hyperaktivního, pak musíte odmala pracovat na tom, abyste jeho aktivitu dostala pod kontrolu a dokázala ji v případě potřeby zklidnit na rozumnou úroveň. To vše je však zapotřebí dělat metodou přirozené psí komunikace, nikoliv cvičákovským přístupem - jinými slovy, není to otázka povelů, ale psích signálů zklidnění (kontakt, zvuková komunikace atd.). Proto Vám skutečně vřele doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY popř. si objednat moji knihu, pokud budete chtít, můžete za mnou i s pejskem přijet na konzultaci nebo individuální výcvikový servis.

Tyto "zlozvyky", jak je nazýváte, totiž nejsou skutečné zlozvyky a není to samotné jádro problému - jsou to pouze důsledky problému, který jsem Vám nazval o pár řádků výše a jako k takovému je k nim nutno přistupovat. Raději to zopakuji ještě jednou - skutečným problémem je pouhé nezvládnutí psího temperamentu a ten neodstraní ani několikahodinová procházka, ale pouze přímá práce a komunikace s pejskem - a to vše samozřejmě z pozice skutečného "psího vůdce smečky", což je to první, na čem musíte zapracovat.

(16.3.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, pročetla jsem  sice váš archiv, ale dovoluji se vás zeptat konkrétně a předem velice děkuji za odpověď, 02/03/2008 jsem si pořídila fenku jmenuje se Roxy sice jsem přečetla hodně  článků  o výchově štěněte, ale  názory jsou dost rozdílné a proto jsem se rozhodla obrátit na vás.
1. teď momentálně jsem se zaměřila na učení loužiček a bobků, Roxy byla zvyklá od mala venku, tak je trochu problém vysvětlit jí co je venku a co je doma i dyž bych řekla že je chytrá a chápavá.
2.  kdy se má začít s povelama, ke mně už zvládá, sedni a lehni, volno, nesmíš atd. a kdy se má vůbec začít s nějakým  učením  nebo ani nevým jak to nazvat výcvik mi připadá jak pro cvičenou opici.
3. také bych asi potřebovala poradit kdy a s čím se má začít,  kdy jí můžu pouštět z vodítka, zatím jsem jí pustila jenom na louce, ale před barákem jí mám radši na vodítku.
4. okusování postele v nepřítomnosti -  zatím jsem jí nechala doma samotnou 4 hodiny, okousala mi roh postele i když má svoje hračky nevím  proč to  udělala  i když do postele kousala když jsem byla doma,  když něco provede co nemá tak ji okřiknu fuj a nesmíš a zkusím na ni káravý pohled rozhodně  nechci praktikovat nějaké fyzické tresty.
Snad je to asi vše na co jsem se chtěla zeptat a předem velice děkuji za radu a přeji Vám a vašim pejskům hodně štěstí, zdraví to je také důležité a  krásných dnů.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a přeji totéž:)

1/ Psal jsem tu už mnohokrát, že štěně je schopno vůli ovládat svěrače až od zhruba půl roku věku. Je to i otázka psychická, tady se nedá nic "učit", tyto věci přicházejí samy od sebe s věkem a vývojem psychiky.

2/ Přivolání není povel, o tom Vás Roxy už zanedlouho sama přesvědčí... Pokud zvládnete správně výchovu, pak naučení základních povelů typu sedni/lehni/zůstaň není vůbec žadný problém. Pokud tyto věci nebudete učit "drilem", ale jen jakoby mimochodem (např. posazení před nasazením obojku nebo vypuštěním navolno, položení při návratu z procházky plus lehké procvičování během procházky a v různém prostředí), pak si vytvoříte dobrý základ - posazení můžete klidně praktikovat už teď, ostatní od cca 4. měsíce věku.

3/ Z vodítka ji v tomto věku pouštějte co nejvíc, ale samozřejmě ne na sídlišti, na ulici a v podobných prostorách. Využívejte toho, že takto malé štěně je ještě velmi závislé a budujte smečku, vztah a důvěru.

4/ Do přezubení (cca 5. měsíc věku) Vám bude okusovat kdeco. S tím prostě musíte počítat, hodně věcí ale "zachráníte" tím, že bude mít k dispozici dostatek kousacích předmětů (výborné jsou například kroužky z lisované buvolí kůže). Okřikováním si jenom podlamujete vztah, protože štěně stejně nechápe, co po něm chcete a jen ho budete děsit, což je první krok ke ztrátě důvěry. Pokud zasáhnete v odůvodněných případech správně "po psím" (viz tento web), pak Vám rozumět bude.

Všechny tyto záležitosti jsem zde už vícekrát řešil a vysvětloval, konkrétně i obecně. Prosím čtěte Poradnu pozorněji - děkuji...

(16.3.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 29 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dorbý den pane Dostále, na začátek bych Vás chtěla pozdravit a zároveň požádat o radu. Mám fenku zlatého retrívra, která má displazii 2/3. V osmi měsících se stalo poprvé, že se na zadní levou nohu nepostavila. Veterinářem nám byl doporučen condrosulfit. Po této kůře, pravidelnému plavání a dlouhých procházkách se noha zlepšila a vše vypadalo v pořádku. Před 10 dny se tato situace opakovala, kdy večer už se na nohu nepostavila a ráno kulhala celé to trvalo 2 dny a poté sice chodí po všech čtyřech, ale na noze je vidět, že nemá přirozený pohyb. Dnes je šestý den, kdy začala hárat a mě u veterináře byla doporučena kastrace. A protože jsem proti obracím na Vás o radu jestli hárání může mít vliv na to kulhání. Děkuji moc předem.
Vaší práce si moc vážím, byly jsme u Vás na táboře před dvěma lety a hodně jste mi pomohl pochopit, jak se vůbec  ke svému pejskovi chovat.

Odpověď: Dobrý den:) Fenky je mi moc líto... S DKK vyššího stupně je vždy problém a bohužel - vývoj do budoucna je v naprosté většině případů neradostný. Co se týče hárání - ne, to na DKK skutečně žádný zásadní vliv nemá. Není důvod, aby fenku dále mrzačil veterinář, jsem velice rád, že i Vy toho chcete fenečku uchránit.

Držím Vám oběma palce!

(16.3.2008)
Plemeno: vipet
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ano (ve 13 měsících)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás kvůli chování mého vipeta.Je mazel a celkem poslušný ale jediný docela velký problém spočívá v tom že se chová agresivně k ostatním psům.Možná jen dominantně.Mám doma celkem 5 psů,tři feny a dva psy,jsou to bratři,mezi jejich povahami je ovšem obrovský rozdíl. Ten o které ho jde se jmenuje Axel,když jdeme na procházce a potkáme nějakého psa všichni na něj štěkají ale pak k psovi jdou a klidně si sním hrají jen Axel se na něj vrhne a štípeho nebo ho prohání. Týká se to nejvíc mladých psů bez rozdílu pohlaví.Nechová se tak ke všem psům k těm co zná ne. Dokonce i když už se se psem trochu zná dokáže se k němu někdy chovat nevšímavě a někdy zle. Vadí mu i když někdo nese psa v náručí to vyskakuje a tahá psa za chlupy. Tato jeho vlastnost mě dost trápí nevím jak ho to odnaučit.Potkáváme dost psů a někdy je to dost problém a mám strách aby někdy nějakému nublížil. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte si prosím můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." - pak snad některé skutečnosti pochopíte... Pokud ne, pak Vám je rád vysvětlím a předvedu osobně, stačí mne zkontaktovat telefonicky, domluvit si se mnou termín a i s pejskem za mnou přijet. Nevyrovnanost povahy a komunikační problémy jsou to, co u správně vedeného štěněte odezní s dospíváním a co u něj naopak navždy "zakonzervujete" kastrací. Nedivte se pak, že jsou věci takové, jaké jsou.

(9.3.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, moc zdravím Vás i Vaše věrné kamarády. Velmi obdivuji, co pro pejsky děláte. Četla jsem Vaši knihu a našla tam mnoho zajímavého. Snažím se měnit postoj k mému psovi dle doporučení ve Vaší knize. Popravdě ne vždy se mi daří. Třeba vrčení a štěkání, i když se snažím vrčet výhružně, asi neumím. Pejsek po mém zavčení ke mě radostně přiskočí, jako kdybych ho vyzvala ke hře, a když jsem v jeho úrovni (třeba sedím), olízne mi obličej. Nevím zda je to správná reakce, nebo vrčet neumím. Další čemu nerozumím, a nevím co mi tím chce pes říct, je to, že poslední asi 3 dny dost kňučí, nebo spíše píská. Přijdeme z procházky, on si lehne na svůj pelíšek, já jsem hned vedle něho na sedačce, a on začne pokníkávat. Nevím zda, a jak, mám na to reagovat. A ještě jeden projev, kterému nerozumím - když si pes usedá k mé levé noze, položí mi svou pravou nohu na mou, nebo si tu nohu přes tu mojí přehodí. Připadá mi to jako uklidňující gesto, ale není to třeba projev dominance? Často zde z dotazů vyplyne, že majitelé nemají dobře utvořenou vazbu se psem, a obávám se, zda to není můj případ. To, že se ode mě na vycházce můj pes víc vzdaluje než dřív, a je samostatnější, to přičítám jeho pubertě, ale nevzdálí se, aby mě neviděl. Na přivolání přichází, někdy na první zavolání, někdy ho ale musím zavolat vícekrát. Předem moc děkuji za odpověď, ať se Vám i Vašim pejskům daří skvěle. Doufám, že jednou budu svému psovi rozumnět alespoň z poloviny tak, jako Vy. :))

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) I vrčet se musí umět - tak, aby z tohoto zvuku bylo pro pejska okamžitě jasné, co mu chcete sdělit... Vím, že s tím lidé mají potíže, často mají pocit, že čím hlasitěji nebo déle "vrčí", tím spíše dosáhnou svého - ale nedosáhnou naprosto ničeho, protože tento zvuk je pak jen prázdná obálka bez obsahu. Ta musí totiž obsahovat především emoční sdělení - nelze si plést zavrčení s povelem.

Máte to ke mně kousek, daleko rozumnější variantou by tedy bylo domluvit se se mnou na osobní konzultaci. Pro pejska přestáváte být čitelná a to jsou věci, které skutečně nemá smysl dávat do pořádku "na dálku". Ozvěte se mi telefonicky, pomůžu Vám.

(9.3.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den, jsme mlada rodina v rodinem domku s ročni dcerou. chtěli bychom si poridit rhodeskeho rydgebacka, už jsme se byli podivat na narozene štěnatka. Čim vic ale čtem na internetu tim vetši mame obavy o  jeho zvladnuti. Dcera jak vidi pejska s kterym prijdou znami hned na nej saha chyta za uši prostě zkouma (ne že by tahala a byla vuči psu nejak agresivni) nemuže to byt problem. I když si myslim že když pes bude s nama prestane si ho tak všimat. Take jsem se dočtl že v žebricku inteligence je rr nekde dole mužete mi rict na to svuj nazor.

Odpověď: Dobrý den:) Rhodéský ridgeback není žádný "plyšák", je to plemeno s přirozenou dominancí a při špatné výchově se lehce může stát problémovým. "Žebříčky inteligence" psů jsou nesmysl - nevypovídají a ze svého principu ani nemohou vypovídat nic o skutečné inteligenci psa (ta je totiž objektivně neměřitelná a závisí na spoustě faktorů - vývoj, okolní prostředí, podněty, prožité zkušenosti atd.), ale poměřuje se v nich pouze schopnost (raději bych řekl ochota) psa se učit. Každé plemeno i každý jedinec jsou individuální a tvrdit například o plemenech německý ovčák nebo borderkolie (což jsou plemena umisťující se na předních místech "žebříčků"), že jsou to chytří psi, je totálně zavádějící - německý ovčák je vydrilovaný robot a borderkolie je pouze hyperaktivní  pes s velkou potřebou se něčím zaměstnat. V žádném případě nepatří mezi nejinteligentnější plemena - a mezi námi, nepatří tam rozhodně ani třeba zlatý retrívr (opět favorit "žebříčků"). Obecně (ale pouze obecně!) jsou nejinteligentnější (tedy s nejvyšší schopností řešit problémy a zvládnout komplikované situace) plemena, která mají ještě blízko k vlkům, tedy tzv. plemena primitivní plus napřiklad dobrmani nebo pastevci. Rhodéského ridgebacka bych zařadil osobně mezi průměr - ale znovu zdůrazňuji, pojem inteligence je u psů třeba chápat jinak než u lidí.

Než si pořídíte rhodéského ridgebacka, věnujte prosím dostatek času pochopení psího světa a přirozeného prostředí psa (smečka, hierarchie, vůčí role, autorita, psí komunikace...) - vše potřebné najdete na tomto webu, v mé knize a hlavně potřebujete některé věci objevit sami v sobě. Teprve potom je načase si ujasnit, zda psa nebo fenu, jaké plemeno - zda vůbec pořídit pejska a jaký život jste schopni jemu i sobě připravit.

(9.3.2008)
Plemeno: český strakatý pes x velký münsterlandský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu, i když o samotě psa už znám téměř vše, nějak se mi nedaří. Měla jsem 12 let Dalmatina, díky chytrým knížkám a jeho super povaze byl dokonalý společenský pes. Když odešel, tak mi manžel po měsíci přinesl domů 6ti týdenní kříženku loveckých šampionů. Myslela jsem, že teď už mám patent na výchovu psa :)). Jsme čtyřčlenná rodina, dětem je 19 + 16. Moje fenka je poslušná, přizpůsobivá, nekonfliktní, neagresivní. Na cvičáku jsme dostaly medaili, kdyby nebylo tohoto problému, tak je taky superfena. Zpočátku doma vyla, vyštěkávala, zničila na co přišla. Obrátili jsme kliky, ale i ty se naučila otevírat.  Tak jsem zavítala na stránky o problematice psů a začala se řídit radami. Fenka má své místo v boudičce v kuchyni, kde přes den spí, takže na své místo je zvyklá, když chce mít klid, jde tam. V noci spí v ložnici  v pelíšku. (Ovšem k ránu se nám roluje do nohou :)) Začali jsme odcházet nejdřív na minuty, pak na delší dobu. Ještě nikdy nebyla sama déle než 4 hodiny. Předtím jdeme na dlouhou procházku spojenou s aportem, když je hezky, tak na kolo. Vím, že je velmi temperamentní, jsme sportovci, takže toto plemeno je přesně pro nás. Pak jí dám kost a hračku, kterou jí normálně nedávám a odejdu. Dneska už nic neničí, odcházím, je na místě, přicházím, je na místě. Ovšem 1/2 až hodinku v tom čase stejně provyje. Tak jak jí mám "vysvětlit", že i v mezičase musím být hodná?  Děkuji  a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Už je slkutečně načase, abyste přestala fenku "cvičit" a začala s ní "žít"... Z celého Vašeho mailu čiší takový ten "cvičákový" přístup - což je obrovská škoda pro Vás i fenečku. Víte - už jsem o tom psal tolikrát, tolikrát už jsem lidem jako Vy vysvětloval, že pokud se pes necítí se svým člověkem být v jedné smečce, pak nastávají únikové reakce - a přesně jednu z nich popisujete i Vy (ale znova opakuji - nejste zdaleka sama!).

Píšete: "Moje fenka je poslušná, přizpůsobivá, nekonfliktní, neagresivní." Ale bohužel také není v pohodě... protože pokud by byla, pak by dobu bez Vás v klidu a míru prospala. Můžete mít třeba sto medailí z cvičáku, je Vám to nanic, pokud mezi Vámi a fenkou neexistuje vazba - a ta zde evidentně neexistuje. Není to o tom, že byste ji neměla ráda - věřím, že máte, ale tohle bohužel žádnému pejskovi a už vůbec ne fence nestačí. Chybí tam jistota, prostředí skutečné smečky a z toho plynoucí i pohoda a sebejistota fenky samotné.

Víte co? Přečtěte si pomalu a v klidu co nejvíce z mých PSÍCH STRÁNEK. A u toho přemýšlejte a porovnávejte - co u Vás funguje a co ne, přemýšlejte o psím vnímání světa, o životní potřebě skutečné smečky, vůdce, o tom, co Vaší fenečku vyvádí z klidu a proč je ve stresu, když zůstane o samotě. Přemýšlejte o tom, co ona sama se Vám tím snaží sdělit - a proč Vy jí nerozumíte.

Smečka není jen prázdný pojem a bohužel, u Vás neexistuje. Smečka je základní stavební kámen pro to, aby se pes cítil spokojený, aby byl v pohodě, klidný - a ne ve stresu. Vytvořte svojí fence smečku a Váš "problém" (protože stresová reakce Vaší není tím samotným problémem, jenom jeho důsledkem!) zmizí jako mávnutím kouzelným proutkem.

(9.3.2008)
Plemeno: zlatý retrívr/boloňský psík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 9 let/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Jmenuji se Aneta Brožová a je mi 14 let. Doma chováme dva psy:9-tí letého zlatého retrývra a ročního boloňského psíka. Na ona tyto psy mám dotaz. Začnu Zlatým retrívrem.Když jsme si pořizovali nařeho retrívráka,bylo mi 5 let a teď si uvědomuju,že moji rodče si v té době asi neuvědomili jistá rizika,a byli tak trochu nezodpovědní. Bylídme na vesnici s velkou zahradou-ale neoplocenou proto je pes zavřený v kotci a já když s ním jdu,skoro ležím na zemi jak táhne (také je toho týkající se dotaz jestli jste zastáncem používání ohlávek pro psy proti tahání).Teď ale poslední dobou,když se ho pustí na na volno na zahradu tak hned uteče,dřív také utékal ale to jen občas teď už to dělá pokaždé když e puštěn.Nechci ho nějak omezovat,je mi ho líto a zároveň jsem na rodiče tak trochu za tohle naštvaná.Chtěla bych proto vědět,co může být příčinou jeho jeho neustálých dlouhých výletů.
Druhý "problém" se týká mého ročního psa boloňského psíka.Problém se má takto,uvedu příklad kdy jdeme s mým psem na procházku,vedem si skvěle na volno.... ale jakmile jde nějaký šlověk,běží k nim a lítá okolo nich jak "splašenej" a není možno ho ani přivolat...a přivolání to je občas také problém i běžně,nejvíce u baráku kdy si z nás dělá tak trochu srandu a lítá k sousedům kteří mají mnohdy otevřené terasové dveře a už jim je to nepříjemné když náš pes k nim vběhně.
Děkuji mnohokrát za zodpovězení dotazů.

Odpověď: Dobrý den:) Zlatý retrívr nepatří do kotce - tohle není o nezodpovědnosti Vašich rodičů, ale o jejich necitelnosti a naprosté absenci vztahu ke svému psu! Úspěšně zapracovali na tom, aby se jejich pes stal takovým, jakým dnes je - tedy psem, kteý utíká a bude i v budoucnu utíkat pryč z prostředí, které ho deptá a ničí, z prostředí, ke kterému zcela logicky necítí žádnou vazbu. Je to zcela normální a zcela pochopitelná reakce, já mu v tom fandím a pokud Vaši rodiče nedostanou rozum (v což po těch letech už příliš nedoufám), pak mu přeji, ať jednoho uteče ve zdraví dostatečně daleko - někam, kde se ho ujme člověk, který disponuje alespoň základním vztahem a úctou k živému tvoru. Nemám k tomuto už více co říci a pokud budete mít možnost, dejte prosím tuto moji odpověď svým rodičům přečíst s tím, že je prosím, aby si zde přečetli základní fakta o psím vnímání světa a životní potřebě sociálního kontaktu plemen typu zlatý retrívr. Pokud pochopí, má Váš zlatý retrívr ještě šanci na pár let života, který bude vyhovovat i jemu. Pokud ne, pak mu budu velice držet palce, aby co nejdříve utekl dostatečně daleko...

Skutečný problém je totiž zde - jeho "tahání" a útěky jsou pouze, jak jsem již napsal, přirozeným důsledkem, nikoliv problémem samotným.

Jakkoli za zlatého retrívra nemůžete, ve Vašem současném věku už jste schopna určité věci chápat a rozlišovat. Bohužel i Vy začínáte úspěšně kráčet ve stopách svých rodičů. Pokud by tomu tak nebylo, pak byste totiž i Vy věnovala alespoň minimum času pročtení PSÍCH STRÁNEK FALCO a pochopení jednotlivých fází vývoje psí psychiky (štěně, psí puberta, dospívající a dospělý pes) - a věděla byste, proč se Váš boloňák v současné době chová tak, jak se chová a v kom je ten skutečný "problém". Nebudu Vám to usnadňovat a nebudu znovu opakovat věci, kterým jsem se tu už tolikrát věnoval - pokud chcete, aby aspoň ten mladý pejsek neskončil podobně jako jeho devítiletý psí kamarád, pak si prosím najděte čas i na získání aspoň základního povědomí o psech a jejich životě. Vy i Vaši rodiče jste tím svým dvěma psům povinováni - Vy jste si je vybrali, oni tu možnost bohužel neměli a už jednomu z nich jste nevratným způsobem jeho život znepříjemnili. Dejte šanci aspoň tomu druhému.

(2.3.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 14-ti měsíčního psa stafordšírského bullteriéra. Ctěl bych se zeptat, jak byste mi doporučil řešit problém toho, že se mi při venčení začíná čím dál stávat, že mě pes jakoby ignoruje, chci-li ho přivolat. V minulosti jsem s tím vůbec neměl problém (tak do 11-ti až 12-ti měsíců),perfektně poslouchal na přivolání "ke mě", nebo čekej, nyní se ho pomalu bojím pustit navolno, neboť je jak smyslů zbavený, klidně se rozběhne po poli kilometr daleko, někdy ho ani nevidím. Můžu na něj zkoušet co chci, ignoruje mě. Po nějakém časovém odstupu (třeba i 5 minut) se zatím vždy vrátil, sám jsem stát zůstal na místě,nebo poblíž místa, odkud utekl a volal na něj. Chodím často do přírody (pole, les) a z pochopitelných důvodů nechci tuto situaci zažívat. Nejhorší vůbec na tom je, že nevím jak se mám zachovat, mám-li být rád, že vůbec přišel, nebo naštvaný , že utekl. Zatím jsem to řešil pouze vynadáním a párkát jsem ho plácnul i utrženou větví (samozřejmě s citem).Zkouším to spíše "po dobrém". Bez výsledku. Už nevím jak na něj, mám-li ho fyzicky trestat, či ne (spíše chválit), nerad bych něco  pokazil. Byl bych vděčný za Vaši radu, děkuji.
Pozn: Přivezli jsme ho v 8 měsících, zanedlouho začal fakt poslouchat, chodil jsem s ním i na cvičák, dá se říci že byl bezva.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu rozebíral mnohokrát.... Psychika každého psa se vyvíjí, pes dospívá a s tím se samozřejmě mění i jeho "závislost" na člověku - ze závislého a svého majitele se držícího malého štěněte se s postupujícím věkem stává samostatný pes, který svoje chování vůči majiteli již uzpůsobuje nastavené hierarchii ve "smečce". Jinými slovy - i Váš pejsek se již dostal do věku, kdy Vás nebude poslouchat jen proto, že jste ho vzal na procházku. Pokud ve Vás bude mít autoritu, kterou bude ctít, bude daleko lépe ovladatelný než ve Vašem současném vztahu, kdy Vás jako autoritu prostě nebere - z jeho psího pohledu mu k tomu nedáváte důvod a on Vám to i tou ignorací dává najevo. Jádro problému je totiž ve špatně nastavených hierarchických vazbách, vše ostatní, co popisujete, je teprve důsledkem tohoto problému - nikoliv jeho příčinou.

To vše zde už bylo mnohokrát popsáno, stejně jako i to, že jedinou cestou vedoucí k úspěchu je dostat se do role vůdčího jedince. Jak na to - opět odkazuji na velké množství materiálů, které na mých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici.

Dočtete se tu třeba i o pojmu "emoční nespokojenosti", což je odpověď na jednu z Vašich otázek. Pokud pes udělá něco špatně, pak totiž je hrubou chybou "být rád, že se vrátil" stejně jako být naštvaný. "Plácnutí" psa utrženou větví už raději nebudu komentovat vůbec...

Opravdu prosím věnujte v prvé řadě dostatek času přečtení a praktickému uplatňování postupů, které jsou na tomto webu zdaleka ne pouze jednou detailně popsány - od toho totiž PSÍ STRÁNKY FALCO jsou. Pokud pak budete potřebovat praktickou pomoc, není problém se se mnou domluvit a i s pejskem za mnou přijet. I této možnosti je mimochodem věnována celá jedna rubrika PSÍCH STRÁNEK FALCO.

(2.3.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál:o) po delší době Vás zdravím od nás z hor,Dinovi a Šedymu posílám pohlazení. Na úvod bych Vám chtěla poděkovat za Vaši knížku,rady,trpělivost především s lidmi,a tyhle úžasné psí stránky,které často navštěvuji. Když mi po 13letech zemřel přítel pes(něm.ov.)tak dlouho netrvalo a já si pořídila tuhle psí holku,protože život bez psa si neumím představit.Jenže najednou jsem začala pochybovat jestli to zvládnu,výchovu,výcvik,být vůdce smečky.Narazila jsem tehdy na Vaše stránky a to bylo moc dobře neboť mi dodaly odvahu a pokud bylo přeci jen něco napsala jsem Vám o radu.Knížku jsem přečetla jedním dechem a pak znovu a znovu,abych vstřebala její obsah.Všechno co jsem v ní i na Vašich stránkách četla mi připadalo tak samozřejmé a přirozené.Uvědomila jsem si,že pokud mám ve své smečce psa musím koukat na svět i jeho očima a používat jeho psí řeč:o) Já vlastně s mojí fenečkou-jmenuje se Rebeca-nemám žádný problém jen jsem se chtěla zeptat na tohle: včera jsme vyrazily na procházku,jarní sluníčko k tomu vyloženě lákalo.Dorazily jsme k jedné chatě kde mají i občerstvení,já si dala kávu a požádala o vodu pro Rebecu(seděli jsme venku).Pani nás obsloužila a zeptala se jestli je to pes nebo fenka a jestli může vypustit ven jejich psa.Souhlasila jsem neboť Rebeca je pohodářka jako většina zlaťáků a ráda si pohraje.Pejskovi(mix čehosi-stáří cca2roky):o)se evidentně líbila a začalo sexuální namlouvání,i když Rebeca nehárá.Nechala jsem je být a říkala si,že si hafana srovná sama,když ji bude obtěžovat.Byl vážně neodbytný,dobrých 15-20min.ji naháněl a lezl na ní Rebeca vrčela,vyjížděla po něm,sem tam ho štípla,ale míjelo se to účinkem a tak se přiběhla schovat ke mě pod stůl.Hafan nedal pokoj ani pod stolem a tak jsem se do toho vložila já-vlezla jsem pod stůl chytla psa za kůži na krku a zavrčela jsem s upřeným pohledem do jeho očí a pustila.Zkusil na Rebecu znova lézt(už ani nevrčela-dívala se na mě co bude)a tak jsem na něj zavrčela znova,možná o něco silněji se stejně upřeným pohledem,že jsem to myslela vážně. Hafan poodběhl do vzdálenosti cca 2-3m odkud na nás štěkal.Rebeca ležela a udýchaná na mě "vděčně"koukala.Pesan už se k nám nepřiblížil ani,když jsme odcházeli a to byla Rebeca na volno. Tak nějak jsem v tu chvíli cítila,že jsem udělala dobře.Teď však přemýšlím- měla jsem ji raději nechat,aby si hafana se splašenýma hormonama srovnala sama??? Hodně jsem se rozepsala tak se omlouvám,že Vás obírám o čas,který můžete věnovat někomu kdo má opravdový problém.Tak pokud by Vám zbyla chvilka budu ráda za Váš názor.Mějte se fajn a přeji Vám i pejskům krásné jarní dny:o)

Odpověď: Dobrý den, děkujeme:) Udělala jste to velice správně. Pokud není fenka vysloveně dominantní povahy a dotírající pejsek je neodbytný, pak je ta správná a nutná chvíle na zásah "vůdce smečky". Jednak vyřešíte celou situaci a také stoupnete v očích své fenečky, protože jste se z jejího úhlu pohledu zachovala jako správný alfajedinec. A jak sama vidíte, správně použité psí signály fungují velmi efektivně...

Tak za mne Rebecu prosím také pohlaďte:)

(2.3.2008)
Plemeno: appenzellský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz, jak odnaučit pejska si brát jídlo od cizích, ale především za brankou. Ona sice fenecka hlasi a steka na cizi, ale jak jde o jidlo,klidne si to vezme. Kdyz ji to nekdo bude vylozene nabizet a nebo ji to tam hodi. Jiz ve stenecim veku jsem ji chtela odnaucit si brat od cizich lidi, ale to byl problem - navstevam vysvetleni nepomohlo, stejne ji neco supli,kdyz jsem se zrovna nedivala. Takze to byl marny boj. Pak mi nekdo radil, ze zkusit pozadat nekoho ciziho, aby ji neco dal..a pak ji treba plesknul - aby si pes zapamatoval, ze je to spatny. Ale to jsem nad tim zacla uvazovat a prislo mi, ze by to mohlo narusit jeji psychiku a to bud, ze by se bala..a nebo ze strachu by pak dotycnemu nabizejicimu ji pamlsek treba kousla. Kdo vi?..Tak jsem to prestala resit. Ale pred vcerejskem ji bylo spatne...asi ji nekdo mozna neco dal pres branu. Bojim se toho..a tak me napadlo, co ve psu vypestovat reflex, ze jakmile mu nekdo neco bude davat cizi za brankou, tak aby zacal stekat...a bral to jako, ze to se nesmi a upozornoval.? Myslite, ze metodou, ze bych pozadala nekoho ciziho...kdo by to sehral, a ja psa naucila na to rozstekat se..v me pritomnosti..a pak treba bych se schovala..ze by to postupem casu zabralo?? Uz fakt nevim..jak jinak...:( Dekuji za radu...

Odpověď: Dobrý den:) Appenzell patří k plemenům, kde je zapotřebí dávat velký pozor na použité metody nácviku odmítání potravy od cizích - právě proto, aby se nevytvořily nežádoucí vzorce chování. Nejrozumnější by proto bylo, kdybyste za mnou i s fenkou přijela, moje metoda je totiž postavena na praktickém provedení a nesmí se v ní udělat chyba. Výsledkem pak je, že si pes nevezme potravu od nikoho cizího, ale přitom bez projevů agresivity, efekt je dlouhodobý a bez jakéhokoliv narušení psí psychiky.

Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi a domluvíme se.

(2.3.2008)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, předem bych Vám i Vašim čtyřnohým kamarádům ráda ještě dodatečně popřála hodně zdaru v celém roce 2008. Nevím, zda si na nás pamatujete, účastnila jsem se s Britou před pár lety Vašeho soustředění. Z Brity je pohodová, vyrovnaná i když trochu opatrnější fenka, bez problémů. Proč Vám píši jsou dva důvody.
První je ten, že se kousek od nás nastěhoval nový majitel – 3x denně kolem jejich domku  s Britou projdeme a oni mají fenku 1,5 letou kříženec pitbula a amstafa. To vím od souseda, který má pejska a bez problémů se snesou, tudíž se i dal do řeči s majitelkou. Já se s nimi seznámila tak, že jsme šly s Britou (byla jako vždy na volno) kolem a najednou se k nám přiřítila neznámá fenka. Majitel nikde, než jsem stačila cokoli, holky se v klidu očuchaly a fenka odběhla do pole. Já jsem z toho ale neměla úplně dobrý pocit  a tak jsem si Britu raději připnula na vodítko, což byla evidentně chyba, protože neznámá fena se k nám po chvilce vrátila , ale chování již bylo úplně jiné. Fena lítala kolem nás s dost zuřivým štěkotem, Brita si to samozřejmě nenechala líbit, a já měla co dělat abych je udržela od sebe.Naštěstí se objevila majitelka, nicméně na volání fenka nikterak nereagovala. Až když jsem  majitelku sama dost naštvaně požádala, aby si psa odchytla, že nechci jet na veterinu, ji od nás odehnala , ale chytnout se jí nepodařilo. S omluvou, ona nic neudělá a příliš neposlouchá , protože je to ještě štěně se za ní vydala do vesnice, kam si to fenka zamířila.Já už samozřejmě z procházky nic neměla, protože představa, že k nám může kdykoli přiběhnout, mladá, zcela nezvládnutá fena ještě navíc bojového plemene, není příliš radostná.Takto už jim utekla několikrát, i když já už ji naštěstí od té doby zatím nepotkala. Vím, že píšete o křížencích, že je u nich ta bojovnost potlačena. Ale platí to i u křížence těchto dvou plemen ? Co poradíte. Nechávat Britu na volno i když bych jí v dálce viděla  s tím, že se spíše budou fenky korigovat ? Brita není žádný rváč, ke psům je velmi přátelská, až bych řekla přímo koketa, k fenám je odměřená, některé přímo nesnáší (asi jako u lidí, že si nesednou), ale i když měla příležitost si to s nimi na volno vyřídit, nikdy to neudělala. Maximálně jim dala „štípanec“, nebo vytřepala za kůži (bez jakéhokoli zranění, ani třeba natržené ucho, jak to občas bývá).To se ale za těch pět let stalo jen 2x. Takže doopravdy žádný rváč není.
Druhý důvod proč píši, je ten, že bych ráda znala Váš názor na to, zda již není v pěti letech fenka příliš stará na první štěňata. I když bonitaci máme od dvou let, nějak jsem to nezvládla, až loni, ale bohužel vybraný pejsek nebyl příliš šikovný, ale k jinému ženichovi nám poradce chovu již nedovolil jet. Přeci jen co kdyby,  i když bylo od první chvíle celkem jasné, že  štěňata z toho nebudou. Na zimu jsem štěňata nechtěla a teď stojím před otázkou zda to ještě zjara zkusit. Trochu se bojím toho věku. Jinak je ale Brita v dobré kondici, stále hodně hravá, ani nikdy netrpěla falešnou březostí. Díky za radu a přeji prima víkend.

Odpověď: Dobrý den, děkuji - Vám přeji totéž:) Samozřejmě kříženec pitbula a amstafa bude mít stejně vyblokované sociální chování jako má každé toto plemeno zvlášť - těmi kříženci mám pochopitelně na mysli křížence s plemenem, které sociální instinkty vyblokované nemá... to vyplývá logicky již ze samé podstaty věci, nepovažoval jsem za nutné tuto záležitost více rozebírat.

Pokud budete mít Britu na vodítku, bude jako každý pes dominantnějšího plemene reagovat na jiného psa podrážděněji než když bude navolno. Pokud se ovšem setká s dotyčnou fenkou a skutečně si nepadnou do oka, pak to nebude hezký pohled...

Na štěňata v tomto věku pozdě ještě určitě není - takže pokud to zkusíte, tak budu držet palce, ať se vše vydaří jak má. A Britu za mne prosím pohlaďte:)

(2.3.2008)
Plemeno: kříženec knírače
Pohlaví: fena
Stáří: neznámý (min. 6 let)
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, sme zo Slovenska a máme problém s našou fenkou. Pred 5 rokmi sme ju našli v zime na ceste. Kedže sme šli na oslavu, odniesli sme ju do útulku a po karanténe sme sa rozhodli, že si ju vezmeme. Vek jej určiť nevedeli, ale povedali, že má viac ako 1 rok. Zo začiatku s ňou boli veľké problémy, pretože bola týraná. Na dobré nepočúvala, na zvýšenie hlasu sa hneď pocikala a neprimerane sa bála. Bolo to ťažké, ale prekonali sme to, tak po roku už bola celkom v pohode. 3 roky sme bývali v dome, z toho asi prve 2 bola vnútri a vonku. Prvý rok sme ani nevedeli, že vie štekať. Jedného dňa k nám prišli robotníci a ona na jedného vybehla a štekala, neverili sme vlastným očiam. Pri každom človeku bola vždy mierumilovna, priateľská, jednoducho ako med. Stretla veľa ľudí, detí, psov, mačky, papagáje. Bola vždy veľmi milá, všetci ju majú radi, chodíme s ňou na chaty, kde je veľa ľudí, ktorí ju hladkajú.
Asi pred rokom však začali problémy. Najprv malé: keď sme prišli na návštevu k mojim rodičom, vždy vybehla na otcovho kamaráta a chcela ho hrýzť. Nechápali sme, nikdy predtým nikoho nehryzla. Povedali sme si, že jej niečím asi pripomína bývalého majiteľa a nebrali sme to tak tragicky, lebo tam často nechodievame. Neskôr začala útočiť aj na iného otcovho priateľa už ktorého predtým poznala. Neskôr zaútočila na návšteve na chate na robotníka. Dovtedy to vždy boli muži, "montérkového" typu. Lenže potom vrčala aj na dieťa a na iné skoro skočila, pričom sme boli pri tom a hneď ju zastavili. Deti s ňou boli vonku, hladkali ju a vo chvíli útoku sa jej vôbec nevenovali.
Vrchol všetkého bolo, keď veľmi ostro vyrazila na 1,5 ročné dievčatko. Našťastie pri tom bola moja mama, inak neviem ako by to skončilo. To bola chvíľa, kedy som jej prestala dôverovať. Ja sama mám 1,5 ročné dievčatko. Aj keď stále verím, že by na našu rodinu nikdy nezaútočila, bojím sa, že niekomu ublíži.
Presťahovali sme sa do domu a pes býva vonku. Bojím sa ju však už kamkoľvek vziať. Aj tento týždeň sme boli na dovolenke a dali sme ju strážiť priateľke, po ktorej mužovi skočila, neskôr sa už nechala hladkať... a tak to šlo vraj každý deň. Nerozumiem jej správaniu, jej útoky sa stávajú čoraz častejšie a vôbec už nevieme, čo s ňou máme robiť. Nikdy som si nepredstavovala, že namiesto toho, aby chodila s nami ju budem musieť dať na reťaz.

Odpověď: Dobrý den:) Místo toho, abyste se své fence věnovala a snažila se jí pomoci, přestanete jí věřit a mluvíte o řetězu... Kdybyste věnovala alespoň minimum času četbě Poradny ještě předtím, než jste mi poslala svůj dotaz, zjistila byste jednoduchou věc - že každá podobná změna chování psa má svoji příčinu. Po této příčině se musí jít, musí se odstranit - a to se nikdy nestane samo od sebe. Je to bohužel o pohodlnosti lidí, kteří místo práce se svým "milovaným pejskem" raději volí jeho izolaci a restriktivní postupy.

V případě Vaší fenky je možných příčin změny chování několik a samozřejmě to může být i jejich kombinace - připomenutí dávného negativního zážitku a nastartování syndromu "všichni jsou zlí", špatně zvládnutá výchova z Vaší strany, Vaše mateřská role a odsunutí fenky mimo smečku, obecně špatně nastavená hierarchie, negativní změny v prostředí ve kterém fenka žije, nádorové onemocnění... to všechno tam může být.

Ale Vy s fenkou žijete a Vy jediná máte možnost tu pravou příčinu objevit - já na dálku při nejlepší vůli přesnou diagnózu udělat nemohu, nejsem svědkem těchto situací a nebudu si hrát na šarlatána. Nicméně jak říkám - k dopátrání se pravdy Vám nepomůže přestat fence věřit a vyhodit ji na dvůr. To je přístup, který mne od Vás velice mrzí a nedovedu ho pochopit.

Máte jedinou možnost, pokud Vám na Vaší fence ještě trochu záleží. Vzít ji zpátky do "smečky" a vytvořit i pro ni takové prostředí, aby se v něm sama cítila dobře. Vy sama se pak musíte věnovat nejen svému dítěti, ale i své fence - představovat pro ni skutečného vůdčího jedince, jistotu a klid (jak na to viz PSÍ STRÁNKY FALCO). Pak (pokud se nejedná třeba právě o nádorové onemocnění, které má pak samozřejmě zásadní vliv i na vzorce chování psa) máte reálnou šanci dát vše do pořádku - protože stresové situace budete řešit Vy, nikoliv Vaše fenka.

Zamyslete se prosím nad všemi možnými příčinami a věřím, že zjistíte tu správnou. Zamyslete se i sama nad sebou a nad svým jednáním, kterým v současné době celou situaci radikálně zhoršujete. Vaše fenka není zlá, jen se dostala do stresu, který sama není schopna zvládnout a řeší jej agresí. Jste jediná, kdo jí může pomoct - bohužel jen na Vás záleží, zda to skutečně uděláte.

(2.3.2008)
Plemeno: pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 15 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane doktore, máme s naším pejskem opravdový problém. Náš pes totiž někdy doma vykoná svou potřebu, aniž by to komukoliv z nás nějakým způsobem řekl (vždy aspoň blbnul, olizoval nás nebo kňučel). Teď jednoduše když potřebuje, tak vykoná potřebu a je mu asi jedno, kde se nachází. Je to hrozné a mojí mamce dochází trpělivost, protože stále jen drhne koberce nebo pere povlečení. Je pravda, že ještě půl roku a bude to u nás v bytě snad trvale páchnout, a to přesto, že vše pečlivě uklidíme a umyjeme. Moji rodiče vážně přemýšlejí o utracení, jenže to přeci není řešení. Staří lidé se přeci taky "neutrácejí" jen proto, že už jsou staří a nedokáží udržet stolici nebo moč. Veterinář, u kterého jsme byli, nám řekl, že s tím nelze nic dělat, protože je to stářím. Proto žádám Vás pane doktore o radu, jak tento problém vyřešit. Pokud je to totiž opravdu stářím, moji rodiče psa utratí, a to je nestrávím.

Odpověď: Dobrý den:) Pane Murceku, já nejsem doktor (veterinární ani humánní), nikde na mých stránkách taková informace není a skutečně netuším, kde jste k tomuto nesmyslu přišel. Mrzí mne ale, pokud mi někdo napíše a ani neví, koho vlastně kontaktuje.

Na druhou stranu si vážím toho, že Vám osud pejska není lhostejný. Špatná zpráva je bohužel to, že popsaný problém je skutečně způsoben stářím a jako takový odstranit nelze - jediné, co můžete udělat, je zaexperimentovat s krmením (vybrat dobře stravitelnou psí dietu, ze které pes opravdu stráví maximum a minimum jde na odpad), s krmnými dávkami, dobou krmení a venčení.

Pejsek to opravdu nedělá schválně a i když i na pudla je už v pokročilém věku, určitě tu chce ještě být. Pokud ovšem uspějete u svých rodičů, to je otázka - jediné, co teď mohu udělat, je držet Vám i pejskovi palce.

(2.3.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, bojim sa ze ci moja Tarka nedostala nejaku chorobu, preto ze jej vypadavaju chlpy...ale nie normalne...Vypadavaju jej take hrce chlpov.Na boku jej odstavaju a ked sa ich dotknem zostanu mi v ruke.Ona sa zvykla skrabat,vcera sme ju okupali a doslova z nej zacala padat srst.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud jí opravdu vypadávají chomáče srsti (a nejedná se o normální línání nebo výměnu srsti ze štěněcí - tady by opravdu pomohlo třeba přiložit fotografii), pak je načase urychleně navštívit veterináře - příčinou může být alergie, vnější cizopasník, problém některého z vnitřních orgánů nebo jiná kožní choroba. Vzhledem k věku fenky to může být i hormonální porucha.

(24.2.2008)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený Pane Dostále, mám 6ti měsíční fenku rotvajlera a mám problém s dominancí,jestli to tak můžu nazvat.Konkrétně je to strach o žrádlo nebo cokoliv co mi prostě nechce dát.Na internetu jsem hledal návod k řešení tohoto problému,konzultoval jsem s výcvikáři,ale zatím mi nikdo neporadil.Po prostudování vašich stránek a nahlídnutí do vašeho archivu jsem došel k závěru,že problém bude asi určitě v mém přístupu.Fena se jmenuje Babeta,od narození byla dominatní štěně,odstrkovala sourozence a to jí zůstalo.Zkusil jsem eliminovat konfliktní situace,že ji prostě dám krmení,nebo ji třeba krmím z ruky,a je to prostě její a neberu jí to.Hračky mi dá bez problému,na přivolání reaguje a poslechne,aport taky.(je ještě mladá)Začínám s chůzí u nohy.Ale tuto neděli na vycházce na velké louce našla čtvrtku chleba,byla na volno a jak ji našla hned utekla abych ji nevzal.Začala hra na honěnou a přivolání prostě nefungovalo,aby mohla začít nález zpracovávat zalehla a když jsem se přiblížil popoběhla se zavrčením a začala být naježená.Když se mi podařilo ji chytit,zůstala na zemi a přešla do obrany úlovku,vrčela a cenila zuby.Používám stahovací obojek(i když jsem dnes četl že ho nedoporučujete) a zvedl ji s předníma nohama do vzduchu abych ji vzal chleba.To co měla mimo tlamu jsem ji vzal,ale to uvnitř nedala a ani ji neotevřela.Jsem přesvědčený že by mě i kousla,nebo naznačila kousnutí.Jako trest byla rána vodítkem přez zadek a vytahání za kůži na krku.Neškvíkla ani nepřestala vrčet.Tato situace by se mohla opakovat,a neovlivním to co může najít a začít to žrát a otrávit se nebo jinak poškodit zdraví.Od mala když třeba sebere kus papíru ji šáhnu do tlamy a s povelem fuj jí to vyndám,a ona nic neudělá,ale jak jde o jídlo nezná bratra.Povahu má přátelskou,je důvěřivá a vítá se i s lidmi které nikdy neviděla,miluje děti.
Pro začátek mojí nápravy se podívám po Vaší knize o psech u Friče,a potom bych asi zkusil výcvikový servis.Jde mi o to předejít konfliktům dokud je pes mladý a abych se ho třeba za půl roku nemusel bát.Bydlím v rodiném domku,Babeta je v kotci a berem ji domů,jezdíme na výlety autem a má všechny výhody domácího mazlíčka.Pořídil jsem si ji jako hlídače a kamaráda,nebude z ní pracovní pes.Znám její matku a ta je klidná a hodná,trochu majetnická,ale to může být rasou.
Četl jsem několik knížek o rtv ,v každé doporučují jiný přístup,ale obecně,když bych prý chtěl mít zlého sa,tak ho mám být.A to já nechci,chci společníka,který ale má vědět kde je jeho místo ve smečce.
Díky jestli mi třeba odpovíte,a že jste ztratil pár minut z Vašeho času na přečtění mailu.

Odpověď: Samozřejmě že odpovím  a nepovažuji to v žádném případě za ztrátu času... Jen je mi líto, že tak usilovně pracujete na tom, abyste ze svého půlročního štěněte skutečně "vychoval" problémovou fenku rotvajlera. Velice dobře vím, proč neuznávám stahovací obojek - mimojiné i proto, aby ho lidé podobně jako Vy nepoužívali ke škrcení vlastního psa, nevytahovali ho za něj do vzduchu a neprováděli podobné nesmyslné akce. Vodítko mimochodem slouží k VODĚNÍ psa (jak už ostatně naznačuje jeho název), nikoliv jako trestací nástroj. Budu teď upřímný - pokud byste Vámi popsané postupy hodlal provozovat nadále, pak byste se mohl nejen rozloučit s jakoukoliv mojí pomocí, ale navíc bych Vaší fence velice držel palce, aby Vám to jednou vrátila třeba pořádným kousnutím. Nezlobte se na mne, ale nezvládání rotvajlera, jehož jedinou "chybou" je přirozená dominance (což k tomuto plemeni správně i patří), Vás v žádném případě neopravňuje k postupům, které na fence praktikujete.

Je hezké, že chcete u své nápravy začít mojí knihou a pokud tak učiníte, budu doufat, že si skutečně necháte otevřít oči. Na druhou stranu by bylo bývalo vhodné začít už těmito PSÍMI STRÁNKAMI, protože jsem zde už mnohokrát psal, že honění se za vlastním štěnětem znamená pouze ukázání vlastních slabin - ani štěně, pokud nebude chtít, nedohoníte a jen se naučí, že stačí od Vás odběhnout na dostatečnou vzdálenost a může si nerušeně dělat, co chce.

Dále - pes je šelma a kořist pro něj stále znamená ten nejsilnější majetnický podnět na světě. Zcela jinak se Vaše fenka bude chovat v situaci, kdy jí sám něco dáte a v situaci, kdy sama něco nalezne - v tom druhém případě, pokud Vás nebude brát jako nadřazeného člena smečky, to dopadne přesně tak, jak popisujete. A vůdčím jedincem se nikdy nestanete škrcením psa na stahováku ani řezáním přes zadek - za dosažené "úspěchy" poděkujte svým výcvikářům a jejich radám stejně jako i sám sobě...

Jedinou přirozenou a efektivní cestou k úspěchu je chovat se jako pes, používat psí komunikaci, psí signály, emoční rovinu a všechny související věci, o kterých zde i ve své knize píšu a které své klienty učím. Samozřejmě i Vy stejně jako každý jiný si může vybrat, po jaké cestě se vydá. Nicméně ta Vaše úspěšná není a ani být nemůže, u dominantního psa navíc vyvolá velmi silnou negativní zpětnou vazbu. Pokud budete chtít, můžete mne zkontaktovat telefonicky a pokud přestanete používat stahovák a vodítko budete používat pouze k účelu, za jakým bylo vymyšleno, pak Vám i pomůžu. Rozhodnutí je pouze na Vás, zatím svoji fenku jen ztrácíte.

(24.2.2008)
Plemeno: bearded kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 1 měsíc
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, právě jsem poprvé dočetla Vaši knihu, která mi přišla v pátek - bylo to takové to čtění jedním dechem a rychle a teď se do ní pustím znovu a to velmi podrobně. Už před časem jsem objevila Vaše stránky a tak jsem si knihu hned objednala, protože hledám všechny dostupné informace o soužití s pejskem. Už za měsíc totiž do naší rodinné smečky přijde nový člen - psí slečna Bellinka.Tohle plemeno jsem si vybrala právě kvůli jejich velmi snášenlivé a optimistické povaze. Zatím je malá samozřejmně ještě u své psí mámy, ale já bych se na její přichod chtěla co nejlépe připravit.Že bude spát se mnou v posteli mi bylo jasné ještě dřív, než jsem si přečetla Váš názor na tuhle pro mne tak samozřejmou věc. Nad čím teď ale přemýšlím je to, že v té mé posteli už teď spí naši dva kočičáci a tak mi vrtá hlavou jak ke kočičákům propašovat ještě i štěně, aby oba dosavadní domácí chlupáči moc nenadávali :). A to je otázka, která mi vrtá hlavou, jak seznámit naši domácí kočičí smečku s novým členem. Kočičáci jsou oba z útulku. Kocourek je od prvního okamžiku u nás naprostý pohodář a nebojí se ani lidí ani pejsků, s ním asi problém nebude. Kočičku máme zatím necelé dva roky a z velmi bázlivého stvořeníčka je teď ale pouze v mé přitomnosti neuvěřitelně mazlivé zvířátko. Žádná návštěva ji ani nezahlédne,cizích se velmi bojí a mě  dlouho trvalo, než jsem si získala její důvěru.Bála se zpočátku i kocourka, kterého už teď také toleruje, někdy mu dokonce čistí kožíšek, jindy od ní kocour dostane packou za uši ale i naopak - nemají si prostě oba co vyčítat :).Teď ale nevím jak se štěnětem, kočičí řeč už znám, ale tu psí ne, bude to můj první pejsek - přece jen pes a kočka mají trošku jiný způsob komunikace. Nechat všemu volný průběh? Nechávat je hned od začátku co nejvíce spolu, nebo zpočátku je seznamovat jen po krátkých chvilkách ? Kočky budou přece jen v převaze a mám strach aby štěně nějak netrápily a ono se jich nezačalo nějak bát. Naše kočky žijí opravdu s námi a všude, nejsou nijak omezované a v bytě kde žijeme, mají všude přístup. Stejně tak bych chtěla do tohoto společného života zapojit i štěňátko. Moc prosím o radu,nerada bych něco pokazila a jak vím, co se zkazí na začátku, těžko se napravuje.Po příchodu štěňátka si beru dovolenou a i ostatní členové rodiny se zapojí tak, že prvních šest týdnů, bude s naší chlupatou smečkou stále i nějaký člověčí člen.Poraďte nám prosím jak na to.  Moc děkuji za Vaši knížku i vše co pro pejsky svou prací děláte.

Odpověď: Také děkuji:) Pokud necháte štěně od začátku běhat mezi svými domácími kočkami, po krátkém čase si na sebe zvyknou... U bearded kolie to není problém, protože to nejsou "lovci koček" - na rozdíl od plemen, jejichž už malá štěňata jsou schopna si s kočkou bez milosti poradit. Takže pokud tomu necháte volný průběh, pak nejdřív kočky budou prskat, štěně z toho bude mít legraci a zakrátko spolu budou všichni v pohodě...:)

(17.2.2008)
Plemeno: hladkosrstý foxteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před 3 měsíci se bratrovi ztratil 6.letý lovecký foxteriér, bratr se se ztrátou nemohl smířit a pořídil si hned jeho bratra (schodou okolností tento nový pes (bratr)  byl vrácen původním majitelem chovateli). Jenže původní pes se v pořádku vrátil po týdnu a problém nastal pak. Jsou to plnokrevní bratři, tudíž ani jeden nechce ustoupit, bojíme se, že si něco udělají. Jsou oba doma v domě...bratr(myslivec) je oba bere do lesa. Starý pes je odmalička vychováván pro myslivce, tudíž je velkým pomocníkem. Nový pes neumí nic. Nový pes si vždycky začíná s rvačkou. Přemýšleli jsme vykastrovat tohodle nového psa, ale prý kastrace na agresivitu v tomhle věku moc nepomůže..Nechceme nového psa dát pryč, ale bojíme se, že pokud to neuděláme ublíží si. Poradíte nám jak nového psa zklidnit? Jinak v rodině nikomu nic nedělá..je vděčný za každé pohlazení..

Odpověď: Dobrý den... Mysliveckou "výchovu" bohužel znám dost dobře - a pokud přemýšlíte nad kastrací pouze proto, že s bratrem nezvládnete dva psy, pak prosím najděte pro "nového psa" lepší domov. Nemáte nejmenší právo zmrzačit zdravého psa jen proto, že se Vám bohužel dostal do rukou.

Píšete: "Nový pes neumí nic. Nový pes si vždycky začíná s rvačkou. Přemýšleli jsme vykastrovat tohodle nového psa... atd. atd." Zkusili jste s bratrem zapřemýšlet nad tím, že "nový pes" zcela pochopitelně nemůže určité věci znát prostě proto, že ho to nikdo neučil? Dochází Vám, že dva psi (navíc s přirozeně temperamentní a dominantní povahou) si musí projít fází vzájemného ujasnění pozic ve smečce? Taky si jako mnozí jiní pletete agresivitu psa s jeho přirozenými vzorci chování?!

Mohu Vás ujistit, že skutečně agresivní pes by z Vašeho foxíka udělal výukovou figurínu pro mladé veterináře. Dospělý pes typu teriéra, který přijde do nové smečky, které evidentně schází lidský vůdce, se nikdy nebude chovat jako submisivní plyšák, ale jak jsem již napsal, bude se snažit získat si v ní svoje místo - jaké, to záleží hodně i na druhém psu/psech. Jak dát dohromady psy, jak řídit smečku, jak smečka vůbec funguje a všechny související věci jsem zde popsal již mnohokrát, z různých úhlů pohledu a v různé konfiguraci psů. Stačilo by jen trochu pohledat a věnovat čas i jinému "psímu" vzdělání a práci s pejskem než jen úvahám o kastraci a lamentování, že se Vám psi "perou" (resp. jaký je "nový pes" příšerný - nic neumí a ještě se pere!:))...

Takže máte jen dvě možnosti - buď přestat hledat vinu v psu, který měl jen tu smůlu, že jsou jeho "pánečkové" pohodlní a nevěnují mu tolik času, aby se měl šanci vůbec něco naučit a začlenit se do smečky - a tedy začít se věnovat jemu i smečce jako takové (jak na to naleznete právě na PSÍCH STRÁNKÁCH) nebo mu prosím opravdu najděte nový a lepší domov.

Možná by to při tom, co mi píšete a jak uvažujete, opravdu bylo to nejlepší řešení... pro pejska a nakonec asi i pro Vás. Já se totiž nebojím, že si oba psi ublíží - pokud by u Vás měli šanci, sami vůči sobě by se srovnali. Bojím se toho, že Vy a Váš bratr ublížíte pejskovi, který zatím (podle toho, co píšete) na lidi rozhodně štěstí neměl.

(17.2.2008)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, zřejmě se budu ptát na věci ohledně výchovy, o kterých jste již několikrát mluvil. Nesmíte se ale zlobit, příspěvky se snažím číst, ale nenacházím v nich odpověď. Připadá mi, že všchny Vaše odpovědi odkazují na autoritu vůdce smečky, což samozřejmě souhlasím, že je pravda. Ale jak to máme změnit? Co máme konkrétně dělat? Říkáte, že to píšete ve své knize, ale zřejmě asi nejsem dost inteligentní, abych to z toho pochopila. Najdu tam jen málo konkrétních situací a nedokážu je prostě přetransformovat do jiného. Takže prosím, neodbývejte mě větou, že je problém ve mě a v mé autoritě. To samozřejmě vím, a proto se ptám, co mám konkrétně dělat. Mám dva dotazy. Moje fenečka je velmi hravá. Když jdeme na procházku, trénuji s ní přivolání, a to jí jde. Problém nastane, když ji přivolávám v krizových situacích, kdy třeba jede vlak, nebo vběhla na cestu a jede auto. Určitě vycítí v mém hlasu změnu a sekne se a nechce přijít. Když jsem si uvědomila, že jsem na ni moc zařvala, zkusila jsem to jemně, ale už ví, že se něco děje a prostě nepříjde. Takže co mám dělat, aby přišla? Jak ji mám potrestat? Kamarádka co má vlčáky mi radila, že si mám psa nechat chytnout a jak mi ho cizí člověk přinese, mám s ní důkladně zatřepat. Jejím vlčicím to prý stačilo jednou a už se nestalo, aby nepřišly. Jenže s bíglem je to zřejmě jiné, nebo jsem s ní dost důkladně netřepala..Jenže co dělat v situacích, kdy s ní jdu sama?
Další dotaz je ohledně spaní. Dosud se mnou spávala v posteli, ale tento týden jsem s ní začala spávat já v kuchyni, aby si zvykala ve svém pelíšku, ve kterém sama v kuchyni nebude. Jak mám postupovat správně, nebo jestli si mám na něco dát pozor, aby si nemyslela, že ji vyhazujem z ložnice, aby měla ta změna prostě co nejhladší průběh a mohla s nama spát třeba v ložnici, ale ve svém pelechu. Děkuji moc za odpovědi.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale já skutečně nemohu za to, že nenacházíte odpověď v příspěvcích, ve kterých tolik jiných lidí odpověď nalezne - stačí si jen namátkou projít odezvy od mnohých z nich, ve kterých sami vyjadřují poděkování za to, jak jim již Poradna, PSÍ STRÁNKY nebo moje kniha pomohly... A to si tady opravdu nedělám reklamní výkladní skříň:)))

Ono je to totiž vždy v konkrétním člověku... Jiný člověk na Vašem místě by se zachoval jinak - přečetl by si moje texty (ať už zde nebo v knize) skutečně pořádně, nepletl by si pak bígla s německým ovčákem a nevěřil nesmyslům, které mu nakuká kamarádka. Také by pochopil to, že pes není automatická pračka, ke které dostane manuál a když zmáčkne čudlík, budou se dít neměnné a naprosto předvídatelné věci. Pes je živá bytost, inteligentní, učící se a i když se Vám to líbit nebude, bude to  nakonec on, kdo na základě vzájemné vazby se svým člověkem rozhodne, co udělá - i to, zda k němu vůbec přijde.

Princip fungování člověka a psa je založen na tom, že si ti dva budou navzájem rozumět. Aby si rozuměli skutečně oba, k tomu je zaptřebí spolu umět komunikovat. A právě o metodách této komunikace, o pochopení psího světa, smečky, hierarchie, autority a mnoha dalších souvisejících věcech je moje kniha i moje PSÍ STRÁNKY FALCO, psí škola, soustředění, výcvikové servisy...

Zdá se Vám to málo?

Jiný člověk na Vašem místě by třeba zvedl telefon, zavolal mi a řekl "Pane Dostál, mám ten a ten praktický problém, nezvládám přivolání... můžu za Vámi přijet a naučíte mě něco?" A já bych řekl - "Ano, přijeďte, pomůžu Vám."

Ale to by musel být skutečně jiný člověk - takový, co opravdu chce se svým pejskem pracovat, takový, co ví, proč si pořídil právě bígla, zná alepoň trošku jeho plemenná specifika, uvědomuje si, co je to počínající psí puberta, nečeká od smečkového loveckého plemene chování vydrilovaného německého ovčáka, zná pojem "výchova" a umí ji aplikovat -  a především... ke svému štěněti má skutečný vztah. Musel by to být člověk, který svoje půlroční štěně od sebe neodhání, ale naopak se snaží ho na sebe navázat, chce se učit a chyby dokáže hledat v prvé řadě sám u sebe.

Bohužel - takový člověk Vy nejste. Vy totiž chcete najít tu chybu v někom jiném - ve své fence nebo ve mně.

Ale to opravdu hledáte na špatném místě...:)

Jak vidíte, neodbyl jsem Vás větou, kterou jste ode mne čekala. Ale zatřepání nepotřebuje Vaše fenečka - to jste teď potřebovala Vy. V zájmu Vašem i Vaší fenečky budu doufat, že bylo dostatečně důkladné...

(17.2.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ano (7. měsíc - po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den, naše fenka se začala cca před 2 týdny klepat. klepání pozoruji, kdyz sedí a stojí. když je v klidu a leži (ať už v pelisku,posteli nebo na zemi), tak je vše v pořádku. ráda si lehála na záda (prospala na zádech i celou noc),ale toto jsem u ni posledni dva týdny nezaregistrovala. běhá a čilá je stále stejně, na tom moc nenalézám změny (skáče na postel, běhá s ostatnimi psy v parku, nema problem vyjit schody do 5. patra, kde bydlime). v domacnosti je to miláček, nejsem si vědoma žádné nepříjemnosti, které jsme ji mohli způsobit. z meho pohledu mi pohybove prijde naprosto v poradku - kromě toho, že si již nelehá na záda, ale klepani, ktere prislo najednou se mi nelibi a nevim, zda-li ji neco nemuze bolet nebo zda-li je to opravdu jen psychicke. Velmi děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud jste mi skutečně nic nezatajila (nebo jste si toho prostě jen nevšimla), pak s fenkou utíkejte k veterináři - páteř, klouby, nervové centrum, termoregulace... tady všude může být problém... Bohužel těch informací od Vás není tolik, abych mohl určit diagnózu jednoznačněji, ale důkladným vyšetřením na veterině bych v tomto konkrétním případě opravdu začal.

(17.2.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: 2x pes/3x fena
Stáří: 2x5,5 roku/3x7 měsíců
Kastrace: fena ano (v 5 letech)
Dotaz: Dobrý deň prečítala som si Váš článok o kastrácii psov a musím uzna, že zmenil môj názor. preto sa na Vás obraciam s prosbou o alternatívne riešenie. Na objasnenie problému v skratke popíšem našu situáciu.
Máme piatich Zlatých retrieverov - 5,5 ročných - pes Charlie a fenka Claire a tri šteniatka vo veku 7 mesiacov - 1 pes Carmel a dve fenky Bora a Kitty. Psi majú k dispozícii dostatočný výbeh, spia však v dome a trávia s nami čas,pokiaľ sme doma. Vo všeobecnosti je to veľmi zlatá svorka, ktorá spolu výborne vychádza a dávajú nám veľa energie. Zlaté časy sa však strácajú vždy v období honcovania.
Fenku Claire sme dali asi pred pol rokom sterilizovať - mala za sebou prvý vrh. Dovtedy bola krytá hormonálnymi injekciami. Bora a Kitty dostali tento rok taktiež hormonálne injekcie na zbránenie brezivosti. Samci nie sú kastrovaní.
Problém je, že v čase honcovania sa Charlie mení na neovladateľného a deštrukčného psa. Carmel úspešne tento rok ide v jeho šľapajách. Sú agresívni k fenám, ktoré sa bránia. Ak ich zavrieme do voliery hryzú sa navzájom a všetko ničia. Sú hluční a absolútne ignorujú príkazy. Počas noci je v dome hotové ródeo. Aj feny sú podráždené a veľm smutné. Nedá sa nimi vôbec nič robiť.
Z tohto dôvodu sme uvažovali, že dáme vykastrovať psov. Na základe Vášho článku som stratila istotu, že je to správne rozhodnutie. Bojím sa najmä o zmenu povahy v základnych rysoch, pretože povahy našich psov nám vyhovujú. Viem, že tých pár dní v roku ide o čisto pudové správanie.
Existuje spôsob ako prežiť toto obdobie v "pokoji a mieri" bez chirurgického zásahu? Sú prostriedky, ktoré utlmia pudové správanie? Respektíve ako by sa mali postaviť mi ako majitelia k riešeniu tohto problému? Rada by som  počula Váš názor predtým ako urobíme nejaké definitívne rozhodnutie. Vopred Vám ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) No... dnes se s kastracemi tedy opravdu roztrhl pytel. A ani Váš dotaz mi popravdě žádnou radost neudělal - protože na téma Vašeho "problému" už jsem tu strávil pěkných pár hodin - naposledy docela nedávno... je vážně tak těžké předem "zalistovat" v Poradně?

Takže zaprvé - Vy nemáte vůbec žádnou smečku. Vy máte jen pět zlatých rertívrů - bez vedení, bez hierarchie... prostě tohle žádná smečka není a těch pět zlaťáčků se podle toho i chová. Už jsem tu (mnohokrát!) psal o tom, že pokud máte zvládnutou smečku z hlediska hierarchie, pak i sexuální projevy psů jsou daleko utlumenější než v případě, kdy psy/psa prostě zvládnuté nemáte a on žije v permanentním pocitu "alfy". Proč tomu tak je a jak se k tomu postavit - to už jsme tu jak říkám vícekrát psal a Vás poprosím, ať taky věnujete alespoň trochu i svého času samostatnému vyhledání a přečtení souvisejících příspěvků.

Pokud pak budete schopná dané postupy aplikovat v praxi, pak tímto postupem plus aplikací jednoduché prostorové prevence zvládnete i svoji vlastní smečku. Bez chirurgie, "tliumících prostředků", hormonálních injekcí a podobných nesmyslů.

Mimochodem... víte o tom, že sami rozumní veterináři se zdráhají fenám aplikovat hormonální injekce? Připravila jste svým fenkám "pěkné" stáří... no, té sterilizované (znáte rozdíl mezi sterilizací a kastrací feny?) ještě "pěknější" - čímpak si vysloužila tuto speciální pozornost? To jste jí věnovala jako dárek za to, že Vám porodila štěňata!?

Podrážděný a velmi smutný jsem ted i já... Velice se obávám toho, že s podobným přístupem, jaký doposud praktikujete, se spokojeného a plnohodnotného stáří u Vás dožije možná pouze ta jedna fenka... pokud ji hormonálními injekcemi taky nezhuntujete úplně.

Nebo se stane zázrak - Vy si konečně uvědomíte, že skutečně z 5 zlatých retrívrů uděláte smečku, přestanete je zavírat do voliéry(?) a začnete se jim plně věnovat dříve, než vám pohlavně dospějí štěňata. Přestanete přemýšlet o tom, jak zmrzačit dalšího psa, kterému jste nedala život. Není to takový problém zvládnout smečku zlaťáků, pokud člověk opravdu chce a konečně si k nim nalezne skutečný vztah s nezbytnou dávkou úcty k jejich životům.

Takto by se totiž měli majitelé jako Vy postavit k řešení tohoto "problému"...

(17.2.2008)
Plemeno: novofoundlandský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vážím si Vašich rad, jen mi není jasné pár věcí. Je fakt, že byl náš pes celkem rozmazlován, než člověku dojde a zkušenost ho naučí, jak se psem pracovat.  Máme problém s vyjížděním na psy, spíše na velké, malých si moc nevšímá. Další věc je, že pokud potkáme fenu nebo štěně, má neustále tendenci ho obskakovat. Ignoruje mě. Na povel neposlechne- jinak FUJ zná a umí. Podle rad a zkušeností tazatelů na Vaší poradně, se asi správně domnívám, že mám nulovou autoritu, že? Prostě mě má na háku... Máme ještě jednoho nf, třičtvrtě roční, jeho zvládám uplně jinak, přístup jsem razantně změnila a výsledek je vidět už teď, v čemž mi velmi pomohla i Vaše kniha. Psi spolu vycházejí skvěle, ale potřebovala bych poradit, na starším musím tvrdě zapracovat co se týká té autority, mám ho i nadále podporovat jako výše postaveného nad mladším psem,že? Myslím krmení dostane první atd.. Občas je pozoruji při hrách, mladý je pořád vespod,i když už je vetší než on, starší ho drží za čumák a kožich u země. a blbnou.Nezasahuji. Poradil bystě něco? Děkuji a zdravím hafany:-)

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, máte opravdu problém s autoritou vůči staršímu pejskovi. S mladším pejskem zatím ještě větší problémy nemáte, ale až přijde na to, jak jsou ve skutečnosti rozloženy ve "smečce" síly, začnou...

Samozřejmě je zapotřebí udržovat smečkovou hierarchii v uvedeném pořadí, to je naprostý základ. Ale na Vašem místě bych určitě zvážil domluvit se se mnou na konzultaci popř. individuálnim výcvikovém servisu, protože na své autoritě a postavení ve smečce byste opravdu zapracovat měla - je nejvyšší čas a problém se starším pejskem je zcela evidentní.

Pohlaďte za mne oba a  pokud se rozhodnete mě zkontaktovat, pak prosím neotálejte, čas je v tomto případě proti Vám.

(17.2.2008)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále.Naše fenka vůbec nechce poslouchat na přivolání.Když jsem to s ní trénovala, poslouchala.Ale když jsme v terénu,ignoruje mě.Naše sousedka malamuta(o kterých jsem slyšela,že neposlouchají)její pes ale krásně poslouchá.Také má problémy s chováním.Někdy prostě na nás začne vrčet a kousat nás.Mamka někde zjistila,že pejskové bez rodokmenu(její otec je výstavní šampion ze švýcarska,matka obyčejný pes bez PP)mohou být agrasivní,nebo mít problémy s chováním.Myslíte,že to s tím souvisí?Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Problém s povahou skutečně může být u čistokrevných plemen důvodem k neuchovnění a tedy nemožnosti produkovat štěňata s PP. Ale tohle je problém jiný - je zcela evidentně ve Vás a čím dříve si toto uvědomíte a přestanete hledat důvody v tom, že je fenka bez PP, tím lépe pro ni i pro Vás.

Fenečce je 9 týdnů, že? Což takhle začíst se třeba tady do Poradny... zjistit, co je to výchova psa... jak se vychovává štěně, puberťák,dospělý pes... jak se vyvíjí psí psychika... jaké jsou rozdíly mezi plemeny... jaké jsou přirozené vzorce chování malého štěněte... co takhle dát si alespoň MINIMUM VLASTNÍ PRÁCE s tím, abyste si něco vyhledala a naučila se o psech, jejich psychice a jejich životě?

Všechno, co potřebujete vědět, máte totiž na PSÍCH STRÁNKÁCH k dispozici. Nezvládáte 9-týdenní fenečku... ano, i to se může stát. Ale pokud potřebujete pomoc, pak začněte s tím, že se sama začnete učit - a zde máte k dispozici několik tisíc otázek a odpovědí - i kdyby jen jediné procento z nich (ale je to daleko víc!) se zabývalo výchovou štěněte, tak máte z čeho se učit... A až pokud Vám z toho všeho něco není jasné, máte opravdu specifický problém nebo potřebujete praktickou pomoc, tak až potom je ta pravá chvíle se obrátit se žádostí o konkrétní pomoc nebo radu - nikoliv se ptát na něco, co se zde probíralo už tolikrát!

Akceptování výše uvedených pravidel ostatně odsouhlasíte kliknutím na vstup do zadávacího formuláře, tudíž jste si pravidla Poradny přečetla. Vzhledem tomu, že je nerespektujete, nemusel bych se zodpovídáním Vašeho dotazu ani zabývat. Upozornění na témata, která byste si měla nastudovat, tudíž berte jako pouze bonus.

Navíc máte stejně jako všichni s podobným "problémem" možnost mne rovnou zkontaktovat telefonicky a domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis - praxe je vždy daleko efektivnější a rychleji vede k cíli...

(Toto ostatně zdaleka neplatí pouze pro tento dotaz a jeho zadavatelku - každý týden jsem nucen několik dotazů vyřadit jen proto, že pro tazatele je prostě pohodlnější poslat dotaz než věnovat trochu svého vlastního času nalezení odpovědi nebo domluvení osobní konzultace, která je ve velké řadě případů nejrozumnější...)

(10.2.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 12,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, omlouvam se, ze slibeny dotaz zasilam az ted. Bohuzel zkousky spolykaly temer veskery volny cas a ten zbytek jsem venovala Mollynce (tak to snad pochopite:-)). Hodne se za tu dlouhou dobu zlepsilo. Molly nezavrcela od doby co jsem vam o tom psala, veskere vecicky a dobrutky v klidu vyda. Tak snad uz me bere vice:-)). Myslim, ze jsem konecne nasla tu zpravnou cestu:-)) Ted k dotazu. Na Mollynku zautocila v listopadu fenka Rhodeskeho ridbacka, bohuzel jsem nestihla zareagovat na 1.signal utoku od fenky, tak Mollcu zacala prohanet (kousala do zadku,proste kam se zrovna trefila,jeste ze je Molly tak mrstna a fenecce zdarne utikala). Podarilo se mi v jednu chvilku utocici fenku alespon zbrzdit (nepodarilo se mi chytit obojek) tak se Molly schovala ke mne. Fenecka se k nam zacala priblizovat, byla jsem klidna a divala jsem se porad jejim smerem a kdyz uz byla tak 1m od nas zavrcela jsem na ni. Ona se vzdalila tak na 2m a pak to zkusila jeste jednou zavrcela jsem znovu a to uz se vzdalila cca na 40m. Sice to fungovalo, ale nejsem si jista zda jsem udelala dobre (na soustredeni jste rikal, ze s vrcenim opatrne) a zda pripadne udelat to same kdyz se znovu s fenkou ci jinym utocnym psem setkam. Mam se toho radeji i v teto situaci vyvarovat?
Snazim se s Mollynkou porad pracovat a vnimat ji. Nekdy, ale opravdu nevim jestli me nebere nebo je to jen projev pubertalniho chovani :-)) Nekdy posloucha jak "hodinky" a jindy bych se mohla stavet na hlavu a nic nebude:-)). Moc se tesim na letni soustredeni, vypada to, ze letos to vyjde i v lete (do te doby urcite jeste neco zlepsime:-)) a ja se na soutredeni moc veci naucim a hlavne nekterych vecech ujistim. Dekuji za odpoved a preji krasny vecer Vam i Vasim pejskum.

Odpověď: Dobrý den:) Když jsem na soustředění mluvil o signálech zavrčení, zdůrazňoval jsem přitom jednak to, že jím člověk musí šetřit vůči vlastnímu pejskovi (a nezeslabovat ak jeho účinnost), jednak musí být opatrný při jeho použití vůči jinému psu. Ostré hluboké zavrčení je totiž "konečným signálem" - tedy důrazným varováním, který druhá strana buď akceptuje (jak se ostatně stalo i ve Vašem případě) nebo dojde k fyzické konfrontaci.

V tomto konkrétním případě jste dobře udělala. Pokud si budete věřit a zvládnete tento signál i v jiné podobné situaci (tedy útočící nebo potenciálně útočící pes), pak ho použijte - je to totiž přesně ona strategie "nejsilnějšího psa", kterou tu velmi často zmiňuji. Jejím jediným úskalím je fakt, že musíte v této roli úspěšně vydržet až do samého konce, jinak druhý pes vycítí slabinu a místo na fenku to zkusí přímo na Vás.

Molly za mne pohlaďte a budu se taky těšit.

(10.2.2008)
Plemeno: lhasa apso
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím Vás o radu, nakolko náš psík velmi trpí, ked nie sme doma.T.j. v pracovné dni od 8.00 do 15.30 je sám, my sme v práci a v škole.Tažko  prežíva samotu, pri našom rannom odchode, ked už vie, že ideme z bytu, sa začne triast, chviet, je to vyslovene úzkost.Má k dispozícii 2 izby, ostatné sú zatvorené, voda, hračky, primerané teplo, už aj zapnuté rádio. Jeho prejavy,kým neprídeme, sú: olizovanie labiek až kým nie sú úplne mokré, ohrýzanie jedného miesta na vchodových dverách, devastovanie žalúzií ...Ja a moje 2 dcéry ho máme vyslovene za domáceho maznáčika, člena rodiny. Možnože sme ho týmto našim prístupom  vlastne príliš citovo zaangažovali. Neviem, ako mu pomôct, podla literatúry je to úzkost a okrem ukludnujúcich  liekov, ktoré nie sú riešením, som sa nič iné nedočítala.

Odpověď: Už jsem to tu mnohokrát psal  - tyto projevy jsou důsledkem stresu, ve kterém se pejsek nachází. Jeho příčinou je neexistující nebo špatně nastavená "smečka", ve kterémžto prostředí se povaha psa velmi rychle posouvá směrem k nejistotě, nervozitě a popsaným stresovým signálům.

Lidským "rozmazlováním" a přemírou vyjadřované "lásky" (opět v lidském stylu) každého psa dříve nebo později spolehlivě rozhodíte. Pes potřebuje jistotu a stabilitu ve smečce, fungujícího vůdce a jen tak má sám potřebnou dávku klidu a sebejistoty. Změňte přístup, vytvořte Vašemu pejskovi skutečné smečkové prostředí, ve kterém se bude cítit dobře a začněte se chovat jako vůdce smečky. Tím eliminujete příčinu celého problému a v návaznosti na tom odezní i stres, pejsek se zklidní a dobu samoty stráví v klidu a útlumu.

Informací "jak na smečku" najdete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO více než dostatečné množství - jediné, co musíte, je začít tyto věci používat v praxi.

(10.2.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Mám nyní ročního psa stafordšírského bulteriéra. Ke psům je přátelský, pohybujeme se celkem pravidelně ve skupině 16-18 psů a na psích akcích i ve skupinách okolo 30 psů, kteří se vidí i poprvé v životě a nikdy problém nebyl. Když mu dá pes najevo, že je pod ním, tak se podřídí, nevšímá si a hraje si jinde ( na psích víkendech, týdenních soustředěních). Ale. V domě kam jsme se nyní přestěhovali bydlí pár s hovíkem. Hovik od prvního setkání po mém psů vyjížděl - při setkání kdekoliv. Můj pes - Ben, zprvu vždy utekl za mě. Několikrát jsem majitele hovika žádala, aby si psa hlídali, drželi na vodítku, bohužel bez úspěchu. Jednou, když jsme venčili - vodím Bena na sídlišti na vodítku - mi hovik na Bena vlítl u domu, kde ho domlátil kovovým náhubkem, podruhé hovika paní neudržela a hovik mi se vrhnul na Bena . Než jsem hovika z Bena sundala, tak měl Ben na hlavě 3 díry od zubů na kost. Ben se třepal, bál, se počůral se, schovával se za mě, skákal mi do náruče, vysoko štěkal. Nyní, vždy když jen ucítí hovika, tak knučí, vysoko štěká, pobíhá sem tam a snaží se dostat co nejblíž ke mě. Pokud však na hovika narazíme, tak ikdyž se třepe, tak výhružně štěká, u toho se motá okolo mých nohou, vyhledává se mnou oční kontakt a snaží se chvilku dostat od hovika pryč, chvilku chce k němu. V tu chvíli si Bena přitáhnu co nejblíže ke mě, dám mu povel k noze, pokud štěká, tak povel ticho, snažím se ho uklidnit tím, že i já jsem klidná, avšak hlídám si hovika a jeho majitele, na které  už z dálky volám at si psa drží ( je obvykle navolno) vyhýbám se kontaktu s nimi, ale někdy to nejde.
Mám pocit, že jsem Bena zklamala, že jsme selhala jako " vůdce" a že až opět hovik Bena napadne, že se bude bránit razantně. Zatím jenom řval.. jestli znáte zvukové projevy stafbulíků, tak víte jak to vypadá, ale nekousl. Na jiné velké chlupaté psi Ben reaguje opatrně, kouká se na mě, co já budu říkat, má tendence na ně štěkat. Což dřív nedělal. Dřív počkal na to, až já povolím kontakt se psem, pak se očuchali a bud si hráli, nebo vedle sebe čuchali, .... ale nikdy na psa neštěkal.
Určitě to souvisí i s dospíváním, ale mám az to, že hlavním důvodem jeho štěkáním na velké černé psi je to napadení hovikem. chci se zeptat jak mu mám vrátit důvěru ve mě a jak mám účině zabránit útoku hovika, kdyby k němu opět došlo. Majitelé hovika nejeví snahu psa odlovit nebo ho nějakým způsoben zadržet. Mám Bena od jeho 6 měsíců - byl vrácené štěně, které neznalo vodítko, obojek, mohlo vše od kousání , lození po stole, kradení jídla z talířů, .. neměl prostě ujasněnou pozici. Snažím se od počátku o důslednou, spravedlivou výchovu a výcvik a důslednou socializaci, která se mi do této doby dařila.

Odpověď: Víte, kteří psi mají největší socializační problémy a nejhorší kontakt se psím okolím? Ti, kteří nikdy nepotkali "zlého psa" a neprošli si základní socializační školou - a ti, jejichž majitelé mají pocit, že pokud na jejich pejska vystartoval jiný pes, tak mu způsobil doživotní trauma...

Podobné psí zážitky, které popisujete, je zapotřebí brát takové, jaké jsou - jsou totiž jen další zkušeností, nic víc. Nesmí se z toho v podání majitele psa stát "třídní boj". Pak si i pes prožitou zkušenost pouze uloží do paměti  a jejím důsledkem nebude strach a agrese, ale pouze lepší odhad jiných psů - i těch nepříliš přátelsky naladěných.

Na druhou stranu - pokud mého psa napadne jiný pes, pak ten můj má veškeré právo se bránit - se všemi důsledky, které z toho pro útočníka plynou. Totéž platí i pro Vás - důvěru Bena ve Vás vrátíte jedině tím, že budete sama dodržovat tato základní psí pravidla. Nevyhýbejte se kontaktu s hovawartem, protože dříve nebo později ho tak jako tak potkáte, chovejte se spolu jako smečka a ne pouze jako člověk vedoucí psa, sama se řiďte strategií "nejsilnějšího psa" (už jsem ji mimochodem i dnes jednou zmiňoval) a pokud vše zvládnete, uvidíte, že se hovawart příště už tak sebejistě chovat nebude.

Toto je jediná cesta k tomu, abyste se nedostala do problému jednoho nebo druhého typu - tedy že Vás bude jiný pes soustavně "terorizovat" nebo že se z Vašeho vlastního stane profesionální rváč. Vaše vlastní chování a emoce totiž budou vnímat oba - a pokud z Vás bude vycházet to správné, pak si zjednáte respekt psa cizího i vlastního.

(10.2.2008)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, so zaujmom som si precital Vase clanky a rady a bohuzial tiez zistil, ze som vela veciam predtym nerozumel a robil nespravne. Po precitani mi zacina mi byt psie spravanie jasnejsie, ale vsetkemu stale nerozumiem a hlavne to neviem aplikovat. Mal som uz jednu husky fenku a nebol s nou problem. Bola ticha, spokojna, aj ked byvala sama na zahrade a uspokojila sa v dlhsimi vychadzkami a nasou pravidelnou navstevou vonku. V podstate pri rovnakej vychove je terajsia fenka uplne ina. Dnes ma 1,5 roka, byva vonku na vacsej zahrade a chodim s nou tiez na dlhsie prechadzky a pravidelne k nej chodim na zahradu. Zacalo to pocas prveho harania, ked zacala neskutocne zavyjat. Je to navyse velmi placlive zavyjanie. Po harani - tak 3 tyzdne - to prejde, sem tam si zaspieva, ale je to len zriedka. Inak je velmi prijemna, este sice trocha stena, ale uz je stale poslusnejsia, ma rada ludi a  ak je s nami, tak je stastna. Bol som naprehliadke, ale fyziologicky je v poriadku. Niektori veterinari doporucuju sterilizaciu, ale to tiez neuznavam. Ked sme s nou je ticho. Chapem, ze potrebuje viac spolocnosti, ale dalsieho psa si uz nemozem dovolit. Zacal som bravat vecer a na noc do vnutra, ale stale s nou byt nemozem. Musim chodit aj do prace. Chcem sa spytat, ci je nejaky sposob, ako ju odnaucit zavyjat pocas harania a pripadene este, kedze tiez mate severske plemeno, ci to neposkodi jeho termoregulacne schopnosti, ked bude spat vnutri. Je este moznost, ze ju darujem niekde, kde maju viac psov, ale ak existuje ina moznost, tak ju chcem este skusit.

Odpověď: Dobrý den:) Ono už to tak prostě je, že každý pes je jiný - osobnostně, povahově... Husky je přírodní plemeno, má v sobě dost silné dědictví po vlčích předcích a je vysoká pravděpodobnost, že se Vám dostane do ruky fenka, jejíž geny se "probudí" více než jak byly probuzené třeba u Vaší předchozí fenky. Takže dost dobře nechápu, proč Vás nemile překvapují typické a po dlouhé generace zakódované zvukové signály hárající feny - setkáte se s nimi u všech plemen, jen u těch přírodnějších se prostě více přibližují své původní divoké vlčí podobě... Tam, kde fena již silně domestikovaného plemene potichu zakňučí, tam si fenka plemene sibiřský husky pěkně od plic zavyje, aby svoji touhu a stav sdělila širokému okolí.

Tohle všechno byste ale měl vědět ve chvíli, kdy si pořídíte podobné plemeno - dříve, než Vám začnou být přirozené vzorce chování daného plemene na obtíž. Měl byste skutečně vědět, že se v tomto případě nejedná o nic, co by se mělo (nebo vůbec dalo!) "odnaučovat". Měl byste vědět i to , že pokud přírodní plemena žijí v prostředí "smečky" (i lidskopsí!), pak to má u nich mimojiné velmi podstatný vliv i na sexuální pudy a projevy - stejně tak i pokud svoji "smečku" nevnímají, protože jednoduše žadná není.

Vytvořte své fence smečku a vůdce (tím mám na mysli Vás, nikoliv dalšího psa) a fenka se zklidní. Pokud se nebude cítit být ve fungující smečce, bude si hledat jinou a vytí během hárání bude jen jedním z mnoha dalších projevů - a ty budou mít daleko závažnější důsledky než nějaké zavytí.

Ne, termoregulační schopnosti jako takové nemohou být poškozeny:) Jediné, na co má pobyt uvnitř na rozdíl od pobytu venku vliv, je hustota podsady - nicméně u nás nepanují tak extrémní mrazy, aby na ně nestačila základní podsada, která se vytvoří i u psů severských plemen držených v interiéru.

(10.2.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 15,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám křížence pudla, kterému je 15,5 roku a v posledních pár měsících se doma celkem často počůrává. Říkala jsem si, že to bude stářím, ale na zahradu ho pouštíme třeba i patnáctkrát denně a on se počůrá třeba za dvě minuty potom, co ze zahrady přišel. Nevíte, čím by to mohlo být? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Měla byste pejska především vzít k veterináři - příčina může v tomto věku být od zánětu ledvin přes inkontinenci způsobenou tlakem na močový měchýř nebo nedomykavostí svěrače (mechanická nebo hormonální záležitost) až po zvětšenou prostatu nebo nádor... Toto je s největší pravděpodobností problém zdravotní a jako takový je nutné jej probrat s veterinářem a nechat udělat základní vyšetření.

(10.2.2008)
Plemeno: pointer
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Přečetla jsem si vaši knihu i celou poradnu - archiv do r. 2005. Moc se mi líbí vaše metody a ráda bych se naučila psí řeči. Na otázky, které mě zajímali většinou odpovídáte, že je nutné psa vidět. Tak se chci zeptat, jestli si myslíte, že by pro nás byl vhodnější výcvikový servis nebo soustředění. Spíše bych raději přijela na soustředění a zažila život ve smečce :-). Naše problémy:
1) Špatná socializace psa vůči lidem. Docházíme na cvičák od jeho 2 let, kde je to s lidmi bez problémů, ve smečce je nekonfliktní. Bady se věnuje psům, ale od nikoho se nedá pohladit, popř. při oslovení si někdy zaštěká, ale bez problému jde odvolat. Problém však nastane, když potkáme člověka na procházce a Bady je navolno. Začne na každého štěkat a je daleko razantnější, nejde odvolat, leda až po delší době, kdy má pocit, že "nepřítele" zahnal. Asi od 8 měsící ho navolno mezi lidmi (krom cvičáku) nepouštím. Já vím, že to zhoršuju, ale dobrovolníka, který se nechá dobrovolně "sežrat" a nacvičit to s ním, jsem nenašla:-).
2) Špatná ovladatelnost v zátěžových situacích na dálku. A to se týká mě, neumím být asi dobrý vůdce.Tak bych se to strašně ráda naučila.
Jinak Bady si ode mě všechno nechá - sahat do misky, tahat jídlo z tlamy, ošetřovat (od ostatních členů rodiny všechno ne). Moc tomu našemu vztahu nerozumim, některé psí signály podle vaší knihy nasvědčují, že mě jako vůdce bere, jiné zase ne. Tak bych s tím potřebovala poradit. Děkuji za odpověď a pozdravujte svoji smečku.

Odpověď: Dobrý den:) Problémy nejsou v tomto případě v Badym, ale ve Vás. A v každém případě by pro Vás teď byl vhodnější můj individuální výcvikový sevis a až po jeho absolvování (a pokud se naučíte a pochopíte potřebné věci) bych Vás s pejskem pustil do opravdové velké smečky lidí i psů. Vy teď potřebujete dát dohromady svoji vlastní smečku a na to je v této fázi vycvikový servis jednoznačně vhodnější - i z toho pohledu, že takto se Vám můžu věnovat na 100% (což evidentně oba potřebujete!), kdežto na soustředění moji pozornost potřebuje několik desítek lidí i psů.

Pokud tedy chcete opravdu se svým pejskem pomoct, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti.

(10.2.2008)
Plemeno: West Highland White Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, znam Vas nazor na kastraci psa, presto si stale nejsme jisti, jestli nemame naseho psa vykastrovat. Bydlime ve vetsim bytovem dome a v posledni dobe se sem pristehovalo mnoho lidi, kteri maji fenky. Jiz dva mesice v kuse postupne haraji a ja mam pocit, ze nas pes musi strasne trpet. Radi bychom ho pripustili, ale bohuzel neni zadna moznost a ani nebude. Proto jsem si myslela, ze by se mu ulevilo, kdybychom ho nechali vykastrovat. Když jsem si ale precetla vas clanek a dalsi, ve kterem popisovali, jak operace probiha, tak se mi do toho nechce. Myslite si, ze je nevykastrovany pes v takove situaci frustrovany a trpi ? Je to vhodne reseni nebo existuje nejake jine ? Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde přece tolikrát psal - pokud budete svého psa držet v přesvědčení, že je alfou, pak i jeho sexuální projevy budou daleko intenzívnější než u psa, který si bude vědom toho, že ve své smečce alfou není. Toto je základní klíč k úspěchu - dovedete si představit přírodní smečku plnou žádostivých vyhladovělých, permanentně se rvoucích a zpitomělých psů, neschopných základního fungování jen proto, že jim hárá fena? Já ne a taková smečka ani neexistuje, protože by jednoduše nepřežila! Takže se chovejte jako plnohodnotný vůdce smečky a Váš pejsek se velmi rychle zklidní, protože příroda velmi dobře zařídila přežití svých svěřenců - proto je smečka společenství postavené na hierarchickém principu, proto existuje komunikace, signály dominance a submisivity - a proto v ní každý jedinec velmi dobře ví, zda má nárok zabývat se hárající fenou nebo ne.

Už jsem to tolikrát psal, tolikrát vysvětloval tyto jednoduché, prosté a fungující principy. Jen je to bohužel pro mnoho majitelů psů "příliš náročné" a raději odkráčejí s pejskem na nejbližší veterinu nechat ho zmrzačit...

(3.2.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 12-13 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych chtěla napsat, že jsem přečetla spoustu dotazu i odpovědí, našla spoustu užitečného.  Přesto Vás budu otravovat s dotazem. Loni jsme si vzali asi 12 letého labradora z útulku. Tam byl 15 měsícu. Bylo nám řečeno, že byl týrán a majitelům odebrán. To potvrdil i veterinář, který udělal rengeny nohy, na kterou kulhal a kterou jsme se pokusili vyléčit.Byla na 3 x zlomená a neléčená, proto špatně srostla, vzhledem k pokročilé artroze se nedá nic dělat. Dáváme kloubní výživu Alavis. Výsledky nádherné, pohyb bez bolesti a s velkým nadšením. Náš pejsek je velmi milý, v den, kdy jsme si ho vzali jsme spolu navázali velké přátelství. Máme doma ještě jednoho 16 měsíčního( zatím málo vychovaného, ale snažíme se), spolu tvoří nádhernou a dokonalou " dvojku". Žijí spolu s námi.Doma poslouchá na slovo, ale jakmile jdeme ven ( mimochodem většinou na vodítku, protože pokud měl nějaký výcvik a výchovu, dávno to zapoměl, učili jsme i základní hygienu a zvládl to na jedničku)vystartovává na některé pejsky.Je to přímo útok. Opravdu vím, že pokud bych ho pustila, skočí jim na krk. Mužu na něj mluvit, klidnit, pevně nařizovat, že oni jsou o.k., nic nezabírá.Ráda bych s ním chodila na volno vždy, ne jen když nikdo nebude v dosahu. Štěňátka mu nevadí, zrovna včera si se 4 měsíčním labíkem hrál, ani fenečky. Je možné v tomto věku a s jeho minulostí o které víme opravdu jen velmi málo pokusit se o nápravu? Jinak naše soužití je super, chodí za mnou jako kačer na provázku a oddaně se na mě dívá, když si spolu lehneme na deku a mazlíme se, tak " mrouská jako kočka" Myslíte, že mám vylepšovat svoje vudcovské postavení?A mám ho vůbec?  Když jsme ho přivezli, trochu jsme ho rozmazlili,tím, jak jsme mu chtěli vše vynahradit, ze začátku na mě vrčel , když jsem mu chtěla vzít jídlo, to jsme ale odbourali úplně v klidu, prostě jsem mu bez strachu žrádlo sebrala , skontrolovala a vrátila se slovy, že je to v pořádku. Začal být v klidu. Děkuji za odpověď. PS : Knihu jsem si objednala a už jsem natěšená.

Odpověď: Dobrý den:) U labradora v tomto věku a se zřejmě dost pohnutými životními zkušenostmi se už některé zažité vzorce chování těžko radikálně změní. Vašeho pejska bych musel vidět, abych mohl určit, zda se u něj jedná o skutečnou agresivitu nebo agresi ze strachu. Obojí se dá správným působením odbourat, ale je to běh na dlouhou trať a vyžaduje to ze strany majitele velké soustředění a schopnost správně reagovat v klíčových situacích.

Na Vašem místě bych určitě pracoval na "smečce" jako takové, protože pokud bude fungovat, jak má (Vámi počínaje), pak se upevní i klid a jistota pejska. V tomto věku už nebude chtít moc věcí sám řešit, pokud budete v jeho očích opravdovým vůdcem smečky, pak i starost o jiné pejsky milerád nechá na Vás. Mezi pejsky (ale nejen fenky a štěňata!) ho berte i nadále, snažte se, abyste ho v případě potřeby dokázala rychle zklidnit a předat mu správné informace - zde odkazuji především na svoji knihu, kde najdete vše potřebné.

Nemá teď smysl cokoliv lámat přes koleno - v této situaci přinese Vašemu pejskovi nejvíce klid, pohoda, zázemí a dobré zacházení. A především - fungující smečka.

(3.2.2008)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Původní majitelka pejska (naše mamka) zemřela před třemi lety a péči o pejska jsem převzala já a bratr. O víkendech a dovolených bývá se mnou a přes týden s bratrem. Bratr se o něj moc hezky stará, ale zároveň trpí depresemi a je na pejska citově fixován. Mám obavu, že toto prostředí není pro pejska moc dobré, mívá i různé zdravotní komplikace....vypadá smutně. Zároveň si myslím, že přítomnost pejska je pro bratrovo duševní zdraví důležitá a bez něj by se cítil ještě hůř. Nevím, co mám dělat, poradíte mi? Přikládám fotografie pejska.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho mála, co jste napsala, nemám pocit, že by pejsek u Vašeho bratra trpěl. Ani jeho zdravotní komplikace (bohužel jste v tomto ohledu značně nekonkrétní) nemusí být způsobeny pobytem u Vašeho bratra, ale věkem, plemennými dispozicemi... a nevěřím tomu, že o víkendech a dovolených by ho všechny "komplikace" zázračně přešly.

Je tu ale jedna věc, kterou skutečně  nepovažuji za štastnou: týdenní "cestování" pejska mezi Vámi a bratrem. Pokud skutečně existují problémy, pak bych je rozhodně hledal tady. Měla byste se s Vaším bratrem domluvit tak, že pejsek zůstane natrvalo u jednoho z Vás. Trochu to na mě celé působí dojmem, že potřebujete důvod pro to, aby pejsek nakonec skončil u Vás, třebaže v nitru asi sama cítíte, že by to nebylo zcela čisté - a protože v tomto rozporu budu asi opět jediný, kdo bude hájit skutečné zájmy psa, pak zde můžu vyslovit jediný závěr:

Pes potřebuje zůstat natrvalo pouze u jednoho z Vás, stávající situace v něm skutečně může vyvolávat psychické problémy. Toto potřebujete rychle vyřešit, ale je to pouze mezi Vámi a Vaším bratrem. Je to věc obyčejné lidské domluvy, aby se pes ocitl tam, kde mu bude lépe. Neznám bohužel osobně Vás ani Vašeho bratra, proto nemohu posoudit, zda se u něj jedná o skutečné psychické problémy, které by na pejska měly reálný dopad, či zda je to člověk jen se svými starostmi, na kterého čas od času dolehnou stejně jako na každého z nás...

Mimochodem - i na fotografii s popisem "smutný" vidím jen klasický výraz a charakteristickou polohu francouzského buldočka ve chvíli, kdy odpočívá... Nic jiného tam není - zkuste se někdy podívat i na jiné psy ve chvíli, kdy jsou v útlumu a nezaujatí ničím okolo.

(3.2.2008)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, již jednou jste nám dobře poradil, a proto bych Vás opět ráda požádala o radu. V příloze zasílám fotky tlamy naší fenky, kde můžete vidět, že se jí v obou koutkách tlamy udělaly takovéto nehojící se ranky. Problém začal zhruba před 6 měsíci. Krmení má již delší dobu stejné -  krmíme Eukanubou - Sensitive skin, žádné změny jsme nedělali. Vyzkoušeli jsme již všechno možné a nic pořádně nezabírá, mimo jiné jsme vyzkoušeli : antibiotika, propolis, řepíkový čaj, Aloe vera, od veterináře Surolan a teď jako poslední máme ozonovou mast s panenským olivovým olejem. Rány pořád jakoby mokvají, vždy se na chvíli vytvoří strup, který ale za chvíli odpadne a zase je tam živá rána.

Odpověď: Těžko určit diagnózu jen podle fotografíí, tu by měl v tomto případě každopádně určit veterinář. Bulteriéři a příbuzná plemena mají ale velmi často problémy s kožními onemocněními (např. demodikóza), i Váš problém může být tohoto rázu. Obtížně a dlouho se to léčí, ale základem musí vždy být posílení celkové imunity organismu - tam bych v tomto okamžiku také napřel první síly. Dále doporučuji skutečně důkladné vyšetření na ektoparazity a komplexní vyšetření krve - může zde být i porucha srážlivosti, ale také přirozené imunity organismu.

Antibiotika by zde pomohla pouze na doprovodné procesy (infekce skrz otevřenou ránu), tady věřím, že nezabrala (i Surolan je pouze antibiotická emulze). Musíte jít opět po příčině problému, mokvající ranky budou pouze jeho důsledkem, nikoliv problémem samotným. Navíc ranky tohoto typu se musí vysušovat, žádné mastičky ani nic podobného!

Nebojte se zkonzultovat tento problém i s více veterináři. Držím palce!

(3.2.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Milý pane Dostále, měla bych na Vás dotaz. V dubnu 2006 jsme si z útulku vzali tříměsíční štěňátko křížence. V útulku se narodil, takže žádné špatné zkušenosti s předchozími majiteli nemá. Je to veselý, poslušný pejsek, zvykli jsme si na něj a myslím, že on na nás taky:-). Bohužel ve smlouvě, kterou jsme podepisovali, když jsme si Charlieho brali, byla i podmínka, že ho v roce necháme vykastrovat (aby se nemohl zapojit do reprodukčního procesu). Čím víc se ale o tuto problematiku s manželem zajímáme, tím míň máme "chuť" takhle Charlieho nechat zmrzačit. Pro jeho kastraci nevidíme jediný důvod, žádné špatné zážitky nemá, zdravotní problémy taky ne, agresivně se neprojevuje (spíš je možná občas až moc "ponížený" - a tohle by se mělo kastrací ještě zhoršit?? Hrozná představa...). Jenže co my s tím můžeme dělat... Chystáme se poradit ještě s veterinářkou, ale jsme si jisti, že kastrace u Charlieho je naprosto zbytečná. A udělat to jenom proto, že to tak u psů z útulku dělají?? A nevím, jestli by mělo cenu jít do útulku a zkusit tam s nimi smlouvat, že bychom ho vykastrovat nenechali. Poradíte? Děkuju Vám za odpověď.

Odpověď: Místo toho, aby útulky měly zájem na tom, aby se jejich svěřenci dostali do nových domovů, tak ještě budou nové majitele vydírat právně velice spornými podmínkami typu "ale toho psa/fenu musíte nechat vykastrovat" - neuvěřitelné...:((( Tak už nejenom chovatelé, ale dokonce i útulky...:(

Co k tomu říct? Nechat Vašeho pejska vykastrovat je samozřejmě naprostý nesmysl a předpokládám, že jste si nebrala pejska proto, abyste ho následně nechala zmrzačit. Na druhou stranu - proč proboha podepisujete takovouto šílenou smlouvu? Nezlobte se, ale značný díl viny teď padá i na Vaši hlavu... Dokud budou lidé takovéto "smlouvy" podepisovat, nedonutíte útulky a některé chovatele chovat se opět se základní úctou k životu, který sami nezplodili.

Pokud zajdu ad absurdum a podívám se na celou záležitost ze strany práva, pak jste si pořídila "věc", kterou jste se smluvně zavázala po roce znehodnotit - přijde Vám to normální? Mně ne...:) Určitě by pro Vás byla přínosnější konzultace s právníkem než s veterinářkou, která Vás ve vlastním zájmu nejspíše ke kastraci bude nutit také.

Záleží především na Vás, jak důležitý je pro Vás plnohodnotný život Vašeho pejska, za který jste před cca 9 měsíci (tedy duben 2007, ne 2006) převzala odpovědnost. Tohle si ale podle toho, co čtu, musíte ujasnit nejprve sama v sobě - a pokud dospějete ke správnému závěru, pak začněte tím, že opravdu navštívíte dobrého právníka, který takto vyděračskou smlouvu rozcupuje na kusy.

(27.1.2008)
Plemeno: flat coated retriever x německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naše Tara je roční kříženec a je hodně hravá a bláznivá :) Na přivolání většinou reaguje, občas se stává, že v rámci puberty nezareaguje pokud najde něco "dobrého" k snědku nebo když vidí nějakého svého oblíbeného kamaráda. Venčíme ji ve velkém parku, kam chodí hodně pejsků a Tara se tam může vyřádit. Náš problém pramení z toho, že má hrozně ráda cizí hračky nebo klacky, ráda je ostatním psům bere a hrozně se jí líbí, když ji potom honí. V těchto situacích na přivolání nereaguje. Včera se dokonce stalo, že skočila na paní, která si vzala zpátky svůj balónek a chtěla si hrát se svým psem, i když normálně na lidi neskáče. Horší je to pokud mají v ruce balónek, klacek nebo PET flašku. Paní sice měla pochopení a nezlobila se, ale přesto bych jí to ráda odnaučila. Nevím, jak na to, vzhledem k tomu, že v takových chvílích Tara asi nechápe, že nejde o součást hry. Mám strach, že může takto povalit nějaké dítě nebo někoho omylem poranit zuby. Včera jsem ji potom co na paní vyskočila, zatáhla za kůži na krku a položila ji na zem, aby se uklidnila. Když jí hážeme hračky mi, nenecháme ji na nás skákat a musí počkat v sedě než jí hračku hodíme. Při hře s námi reaguje na povel "nesmíš skákat". Při hře v parku, kde je více psů a více majitelů, prostě začne moc řádit a nevnímá. Poradíte, jak na to? Nechci nějak lámat její hravost, která nám samozřejmě navadí, ale zároveň bych ji ráda dodala určité hranice...

Odpověď: Dobrý den:) Toto jsou velmi časté konce v případech, kdy člověk svého pejska nefixuje na sebe, ale na nějaký předmět - hračku, míček nebo hry typu "házení předmětů" obecně. U psů s více vyvinutým kořistnickým pudem pak dochází právě k tomu, že se jejich vazba na kořist v podobě jakéhokoliv předmětu, který mohou "lovit", transformuje až do velmi silné závislosti a pokud to nevyvažuje vazba na svého majitele, dochází k Vámi popsaným problémům. Už jsem to tady psal - v podobných případech smutnému majiteli pejska odvedu jeho kamaráda bez nejmenšího zaváhání na borovou šišku:)

Hravost je hravost, každé štěně je přirozeně hravé, ale vše musí mít určitou míru... Takže v nejbližší době zapomeňte na házení klacků a míčků a začněte se chovat vůči své fence tak, aby byhla zaujata Vámi, nikoliv tím, co kde nese nějaký pejsek. Musíte vytvořit vazbu na sebe, nikoliv na předmět. Informací, jak na to, najdete na PSÍCH STRÁNKÁCH dostatek... I o tom, že pokud si pejsek vyskočí na člověka, netahá se za kůži a nepokládá na zem, ale "zakousne se" a nechá přirozeně klesnout zpátky na všechny čtyři.

(27.1.2008)
Plemeno: Jack Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ráda bych Vás požádala o radu, jak vhodně reagovat na bázlivé chování našeho stěněte vůči ostatním dospělým i štěněčím psům různé velikosti i obojího pohlaví. Naše Tery reaguje při všech setkáních stejně: schovává se nám za nohy, kňučí, utíká před psem, ocas přimknutý k tělu a pří blízkém kontaktu si rovnou lehne na břicho a zvedne tlapky. Chodíme s ní ven od nabytí plné imunity, v lesoparku se setkává s mnoha psy. Když se zpočátku bála velkých dospělých psů, tak jsem si říkala, že je prostě malá stářím i vzrůstem. Dnes si ovšem lehla i před 3měsíčním stěnětem retrívra a nechala si na sebe položit ťapku "vítěze". Nesnaží se ani utéct (což by lehce zvládla), ani štěknout nebo se prostě jen sebevědomě postavit a stát. Nemohu říct, že by mi její bázlivost výrazně vadila, spíše si říkám, aby se její chování později nezměnilo v neočekávanou agresi nebo štěkot. (Začíná štěkat už nyní, což v panelovém domě není ideální). Přijde mi, že je nejsebevědomější a nejspokojenější doma. Ven chodí nerada. Jakmile vidí kšírky a vodítko, začně kňučet, couvat a přestane poslouchat na povel "Ke mně". To, že po několika týdnech už sama vyjde před dům, považuji za pokrok. Venku ovšam běhá se zájmem, očuchává okolí a v podstatě - dokud se neobjeví jiný pes, je vše zcela v pořádku. Občas kolem nás běhá a kňučí, ale i tento projev pomalu odeznívá.
Začali jsme chodit na cvičák, kde jsem očekávala především její seznámení s psy různách plemen tak, aby v dospělosti nebyla na psy agresivní, jak tohle plemeno někdy bývá. Opak je však realitou. Mezi cca 12 štěnaty, menšími i většími, si odmítá hrát, sedí nám u nohou a kňučí, zatímco ostatní štěňata spolu dovádí a hrají si okolo. Občas ji zaujmou dospělí psi za plotem, trénující agilitu.
Nevím, jestli jsem neudělala chybu ve II. měsíci, kdy jsem ji nosila ráno a večer ven v tašce pro psy - aby se trochu vyvětrala a také si zvykla na chladný vzduch. V tašce byla přikrytá, jen jí koukala hlava ven.
Pro úplnost doplňuji, že je náš první pes, vzali jsme si ji v 6 týdnu (spoléhajíc, že chovatel ví, co dělá ... ), byla poslední a nejlabší z vrhu. Nemá rodokmen, což pro nás nebylo a není podstatné. Vzali jsme si ji, abychom ji měli rádi a tvořila s námi domov. Pokud budu mít možnost jí pomoci najít cestu, jak lépe zvládat komunikaci s jinými psy, ráda to udělám. Děkuji Vám velmi za odpověď.

Odpověď: Bohužel se zde sešlo několik ne právě ideálních faktorů - ale nebojte se, všechno se srovná...:) Takže - každé psí mládě si s sebou od narození nese určitou povahu, závislou nejen na konkrétním plemeni, ale i na individualitě. Proto se i mezi štěňaty temperamentních a obecně nebojácných plemen mohou objevit štěňata, která prostě jsou svým založením bázlivější a nejistější.

Dále - pro teriéry je vhodné odebrat štěně z vrhu až koncem 7. týdne... Každý den strávený mezi svými sourozenci je v této době velmi důležitý a pokud odeberete štěně příliš brzy, může se to negativné podepsat na jeho psychickém vývoji.

Za další - pokud dostanete štěně bez rodokmenu, je vždy namístě být nanejvýš opatrný. Jedním z důvodů, proč psí matka nebo otec nebyli uchovněni, může být právě problém v povaze - u teriérů třeba právě ta bázlivost.

Těch faktorů ovlivňujících první měsíce psychického vývoje štěněte je celá řada, velmi důležitý je i správný imprinting a bezchybná socializace. Pouze to poslední jste teď schopna ovlivnit Vy sama - a musíte do toho opravdu vložit vše, co ve Vás je, protože i Vy sama se budete muset vůči své fence začít chovat víc jako pes-vychovatel. V prvé řadě nesmíte podlehnout zdání, že se fenka cítí venku špatně - ona se pouze ještě nezorientovala a v tom jí musíte pomoci. Berte ji co nejvíce mezi psy - různého stáří, velikosti a obého pohlaví. Pobyt jenom mezi štěňaty jí skutečně nedá nic - respektive pokazí, co se ještě pokazit dá. Až ji pustíte někde na louce (ne na cvičáku!) mezi smečku psů, zbavte se především vlastního strachu a tendencí ji chránit. Pokud jí nějaký jiný pejsek povalí na zem nebo ona sama "hodí záda", je to přirozená součást psí komunikace - malé štěně má problém, pokud neovládá signály submisivity, ne v případě, pokud je umí aktivně použít. Dejte tomu čas  a uvidíte, že po počátečním období, kdy bude ze strany Vaší fenečky masivně převládat submisivní chování, přijde zakrátko období, kdy převládne přirozená zvědavost, hravost a touha po sociálním kontaktu.

Musíte teď fence poskytnout maximum příležitostí k přirozenému učení a komunikaci s vlastním druhem. Buďte ráda za každého pejska, který se s ní dostane do kontaktu - je to pro ni životně důležité. Nebojte se o ni, nechraňte ji v situacích, které si musí prožít sama a  naopak s ní komunikujte "po psím" ve všech situacích ostatních. Tím si vybudujete vlastní pozici a značně posílíte sebevědomí fenky, protože pro každé mládě na světě je nejhorší, pokud má pocit, že na všechno zůstalo samo...

Nastínil jsem Vám cestu, prosím, vydejte se po ní.

(27.1.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ano (ve 4 letech)
Dotaz: Dobrý den. Obracím se na Vás s prosbou o radu... Máme pejska, který vyrůstal se svou psí mámou a byl s ní neustále až do této neděle, kdy jsme museli fenku nechat kvůli nemoci spojené s jejím vysokým věkem uspat. Čenda, náš pes, zvyklý neustále na přítomnost druhého pejska však nevydrží doma sám. S rodinou se u něj střídáme jak u malého mimina. Je vcelku vycvičený, venku poslouchá,… Je bezproblémový. Jediný problém však je, že jakmile za sebou zavřeme dveře, line se zpoza nich nešťastný nářek – kňučení, vití…. Zkoušeli jsme puštěnou televizi, světlo… Nic však nepomáhá. Prosím Vás proto o radu, jak by bylo možné pejska odnaučit srdceryvnému „nářku“, je-li doma sám. (živého psího kamaráda pořizovat nechceme… :o) Mnohokrát děkuji za pomoc…

Odpověď: Dobrý den:) Nedivte se... Někdy mi přijde, že lidé skutečně věří stále ještě tradovanému nesmyslu, že zvířata nemají emoce. Mají - a v dnešní době už možná silnější než právě lidé. Jednou z nich je i smutek - a protože Váš pejsek byl s fenkou spjat velice silným poutem, nemůžete čekat, že pomůže puštěná televize nebo světlo v době, kdy zůstane se svým steskem sám... Opustila ho jeho psí máma, fenka, na kterou byl odmala 7 let zvyklý a ze které čerpal jistotu a klid. Pak odejdete Vy - víte, co se v takovém okamžiku děje v psí duši? Navíc jen několik málo dnů poté, co zůstal bez své psí kamarádky.

Udělejte teď prosím Vy něco pro svého pejska. Vezměte si deset dnů dovolené a odjeďte s pejskem někam pryč - třeba do nějakého penziónu do hor - a tam s ním podnikejte dlouhé výlety, věnujte se mu a vytvořte mu konečně smečku, ve které s ním budete i Vy. Nesmí to proběhnout doma - musí to být v cizím, pro něj zcela neznámém prostředí, které vám prokáže neocenitelnou službu - dá přirozeným způsobem dohromady člověka a psa a novými podněty pomůže zahladit smutný zážitek.

V každém případě tento proces bude vyžadovat čas a trpělivost - a hlavně spoustu pochopení a schopnosti empatie. Vašemu pejskovi pomůže pouze intenzivní sociální kontakt a nová jistota (= Vy), nikoliv náhražky typu puštěná televize.

To, jestli je nebo není pes vycvičený či jinak bezproblémový, v této situaci skutečně nehraje žádnou roli, věřte mi. Tohle je o psychice a vztazích.

(27.1.2008)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vážený pane Dostál, ráda bych Vás poprosila o názor na chování naší fenky Teny. Tena je sedmiměsíční, myslím že pohodová slečna. Od štěněte jsme s ní chodili mezi psy a lidi. Prozatím :o) je poslušná, nemáme problém s ní chodit bez vodítka /na vesnici to není tak složité/ a pokud nás doběhne nějaký výše postavený dorážející pes, tak se schová u nás, tak snad i ta hierarchie je zatím dobře nastavena. Problém, nevím jak hodně závažný je, že se bojí mého otce. Když je na zahradě spolu se psem mých rodičů a táta příjde, tak před ním uteče a plazí se jako u nadřazených psů. Hodně jsem si o tom četla a jako důvody byly nabízeny vrozené dispozice, špatná socializace. Nevím, jak ty dispozice, ale socializaci jsme myslím nezanedbali a jiných mužů i podobné konstituce se nebojí. Další radou bylo psa přivykat, že je daná osoba v pohodě a dát psovi najevo oporu vlastní osoby. Což vlastně ani dělat nemusíme, protože pokud jsme venku já nebo manžel je ona naprosto v pohodě a dokonce si sama dojde pro otcovo pohlazení...možná, že se to změní až dospěje a vybuduje si učitou pozici, nevím. Zatím je v podřízení psa rodičů /bernský s./. Taky jednou viděla tátu, jak Maxe káral, nemůže to být tím? Děkuji moc za Váš čas a názor.

Odpověď: Dobrý den:) Psi z každého člověka spolehlivě vycítí jeho pozitivní i negativní emoce, skutečnou (ne předstíranou) povahu i podvědomé signály... Vašeho otce neznám. Každopádně uvedené chování Vaší fenky a reakce na Vašeho otce je velmi alarmující a stojí z Vaší strany za hlubší zamyšlení... zbytek nechám na Vás.

Je totiž zapotřebí se opět dobrat příčiny, nikoliv "cvičit" fenku, aby s ní podobné podněty nic nedělaly. Jednoho dne Vám varování a podprahové vnímání psa může zachránit život nebo Vás uchránit velkého zklamání.

Tím chci také říci, že příčina bázlivosti Vaši fenky reálně existuje. Nevím, jakým způsobem otec svého psa "káral" - pokud to bylo s agresí a zlobou, pak ano, i to může být důvod (ale není pak rozhodně jediný), proč k němu fenka nemá důvěru. Tyto signály (i když určené jinému psu) totiž i psi v bezprostředním okolí vnímají velmi intenzívně, protože jsou akcentované i signály, které v daný okamžik do okolí vysílá "káraný" pes. Jednoduchý příklad - pokud "po psím" (tedy správně) pokáráte jednoho psa ze smečky, zjistíte, že se okamžitě srovnali i ti ostatní...

(27.1.2008)
Plemeno: boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,děkuji Vám za velmi dobrou, a poučnou poradnu.Mám na Vás prosbu.Často doporučujete používání doplňku IrishCal od fa.Beaphar.Já jsem si koupila od této fa.doplněk Juniorcal, který je složením a dávkouváním úplně stejný mimo vit.B. Zaráží mne pouze dávkování, kde uvádějí štěňata 1 lžíci denně (bez rozlišení malé plemeno,velké plemeno, stáří a např. hmnotnost)Předpokládám že štěně je považováno přibl.do 1 roku.Proto podáváme spíše doplněk Biocal plus(který se dávkuje dle hmotnosti štěněte) a Alavis-kloubní výživu.Myslíte, že je možné tyto doplňky do 1 roku nějak střídat, příp.i s IrishCalem. Např.přerušit podávání Biocalu a nahradit Juniorcal nebo IrisCal.A podávat pro 5.měs.boxera do roku dávku 1 lžíci nebo více? Protože i špatná dávka např.vápníku by byla na škodu. Moc Vám děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Už jsem to tu vícekrát uváděl - IrishCal vyhovuje pro plemena velikostního typu boxera v dávkování jedna velká odměrka denně do skončeného přezubení, pak do konce 12. měsíce věku jedna malá odměrka. Podobná je aplikace i u JuniorCalu - tedy vyšší dávka do dokončení přezubení, pak do konce prvního roku věku opět dávka nižší. Konkrétně u JuniorCalu dávkování rozepsáno podle velikosti plemene je (1-3 odměrky denně), obávám se, že jste se jenom špatně podívala.  

S těmito podpůrnými přípravky moc neexperimentujte, doporučuji používat již osvědčené značky. Alavis je v tomto věku zbytečný.

(20.1.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: prosim o radu.nasla som na ulici steniatko krizenca nemeckeho a belgickeho ovciaka.bola velmi dehydrovana a podvyzivena.vtedy mala asi tak 3 mesiace.ubehol uz polrok a jej nechcu stat usi.veterinarka vravela na zaciatku ze sa jej postavia,ale ja tomu uz akosi prestavam verit.uska ma dost slabe-myslim chrupavky.stale ich nosi skolopene dozedu-akoby sa bala.mala snahu postavit ich,ale potom ich skolopi-po chvilke a uz sa nepostavia.este nema zalomenu chrupavku-teda aspon si myslim,ale bojim sa ze sa jej uz napostavia.ako im mam pomoct?pocula som o podlepeni,ale ked ich podlepim do tvaru kornutika,ajtak ich skolopi dozadu?je este nejaka ina moznost?alebo uz iba kupirovanie?lebo takto vyzera dost komicky-keby ich aspon mala pekne vysiace vpredu ako psikovia ktorym uska nestoje,ale ona ich ma zalomene tak uplne cudne.prosim poslite mi odpoved na moju e-mailovu adresu.velmi pekne dakujem

Odpověď: Podle přiložených fotografií to především není kříženec belgického a německého ovčáka, ale pravděpodobně belgického ovčáka a jiného plemene s převislými/zalomenými slechy (o jaké plemeno se přesně jedná, bohužel už z fotografií spolehlivě poznat nelze - může tam být klidně i plemeno typu pitbul). Vámi uvedená kombinace to ale není určitě - nechť se paní veterinářka podívá především na nasazení a tvar uší. Toto nejsou uši, které mají být přirozeně vztyčené - tak je nechte prosím tak, jak jsou, nějaké vylepování skutečně nemá v tomto případě smysl. Je to hezká fenečka a uši má takové, jaké jí nadělily rodiče a genetika...

(20.1.2008)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, přestěhovali jsme se v září do nového bytu. Náš pejsek se aklimatizoval velmi rychle, takže když ho doma necháme, tak neštěká no prostě nesmutní. Jediný problém co teď máme, že začal vrčet na lidi a to hlavně když k nám přijdou na návštěvu a dokonce se už po pár lidech ohnal. Je to velmi zvláštní, protože někdy se od nich nechá pohladit a pak se třeba ožene, vůbec nevíme co se s tím dělat, nerada bych aby někoho pokousal. Velice děkuji za vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Věnujte se konečně jeho správné výchově. Pejsek Vám začíná dospívat a chová se podle toho, co se naučil a jak jste ho doteď sama vedla. Teď se zúročí vše dobré i špatné a pokud byla chyba už v jeho socializaci nebo prostě jen nemáte správně nastavenou hierarchii, tak se Vám to vše začne patřičným způsobem vracet. Podle toho, co píšete, je problém především v jeho nejistotě (nemá smečku a vůdce a tím pádem všechno řeší sám za sebe) - proto se začněte opravdu věnovat tomu, abyste jeho psychiku i prostředí dala do pořádku. Odkazuji na spoustu materiálu, který máte na PSÍCH STRÁNKÁCH k dispozici a který je dobré přečíst, vyhodnotit a především začít aktivně používat v praxi. Sám od sebe se totiž ještě žádný pejsek nesrovnal a Váš problém není způsobený změnou bydliště.

(20.1.2008)
Plemeno: tosa-inu
Pohlaví: fena
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ano (v 5 letech)
Dotaz: Dobrý den, velice Vás zdravím, Vaše kniha je skvělá, hodně nám poradila. Před 2 měsíci jsem musela Akki nechat ze zdravotních důvodů vykastrovat, od té doby je úplně jiná, zdravotně je nyní v pořádku. To že bude víc baštit vím, ale na veterině nám neřekli, že z ní bude úplně někdo jiný. Akki vždy zajímali psi, jakmile potkala věstšího psa - teda spíš fenu, tak vrčela a nechtěla se kamarádit, nosila ocas hrdě nahoru a ježila se. Dnes ocásek nosí volně k zemi, nezvedá ho ani když po ní psi vyjedou, nevrčí a dokonce na ně vůbec nereaguje a doma si spíš pospává - už to není ta divoká a hravá holka. Se svými psími kamarády vychází pořád stejně - lítají a hrají si, procházky pořád miluje a těší se ven, povely poslouchá. Myslíte , že kastrace mohla mít na dominantnější fenku takový vliv? Zajímalo by mně jaké máte zkušenosti s fenkami po kastraci a co nám doporučujete pro zlepšení psychického stavu takových fenek jako je Akki. Vždy jsem byla proti kastraci, ale kdybych to nenechala udělat tak by do 3 dnů umřela - alespoň tak to řekl veterinář. Děkuji za odpověď, vím, že máte spoustu lidí, kteří řeší závažnější věci se svými mazlíčky.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Svoje ke kastraci psů i fen jsem už napsal mnohokrát, navíc zde máte k dispozici i můj samostatný článek k tomuto tématu. Kastrace nebo sterilizace má vliv na chování každé feny, ani Vaše nebude výjimkou. Navíc toto je teprve začátek - nějakou dobu trvá, než se vyplaví poslední zbytky hormonů a její chování postupně přejde od apatie směrem k agresivitě vůči psímu okolí. Je mi líto, ale nemohu Vám říct nic jiného a milosrdnou lež neuznávám.

Je otázkou, zda na tom Vaše fenka byla opravdu tak zle, jak Vám tvrdil veterinář. Operace byla totiž především pro něj tím nejjednodušším řešením. Psychice své fenky teď budete muset nějakou dobu nechat volný průběh, dokud se všechny důsledky nevratného zákroku nestabilizují. A pak věnujte své fence maximum své pozornosti a společnosti, protože mezi svým druhem už nikdy šťastná nebude - je to jen otázka poměrně krátké doby, kdy zaznamenáte velmi radikální změnu jejího chování. Musíte na to být připravená.

(20.1.2008)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, nejdrive vam chci podekovat za Vasi knihu za dva dny jsem ji mela prectenou je v ni spousta novych a zajimavych informaci.Presto se na vas obracim s problemem se kterym si nevim rady do budoucna a tim je utek. Vyrazily jsme jako kazdou sobotu na plane a do lesa Tyny oblibena trasa, na planich jsem si jiz vsimla ze nic moc povely ,ujdeme asi 2 km ohlednu se a vidim jen zadek z dalky od Tyny,  cekala jsem 3 minuty, piskala,volala ,nic rika se a myslim si, ze je to u psu pravidlo pokud pes odbehne ty mas zustat stat na miste a cekat na navrat psa ,pes se pokazde po nejake dobe vraci na to same misto kde ho opusti,cekala jsem pul hodiny Tyna nikde.Z dalky vidim dva kluky na kole hned se jich ptam jestli nevideli psa,jo,jo uplne ve predu byl jeden .Tak uplne ve predu znamenalo 2 km nazpatek nechapala jsem opustila misto kam by se spravne mela vratit a vydala se zpet po te same ceste co jsme prisly.Blizim se vrchem po 2 km k autu a po silnici jedou ti dva kluci na kole v duchu si rikam co budu delat,kdyz ji nenajdu , vratit se?? Schazim na silnici a koho v dalce nevidim u auto stoji moje Tyna a hlasitym stekotem vita muj prichod a zaroven upozornuje stekotem na kluky na kolech aby se nepriblizovali ,rozebehla se ke me a celou opusinkovala zaroven ale stekala take na ty kluky na kole, nevedela jsem jestli mam nadavat nebo se smat.Tyna ovlada dost dobre povely vzdy na zapiskani okamzite  prisla nikdy nebyla pokarana za pozdni prichod(4) naopak byla odmenena ze vubec prisla, nechapu proc se vratila k autu 2 km vzdalenemu a ne na misto od kud odbehla .Jiz z dalky me videla ze se blizim k auto presto vystekavala muj prichod a teprve po chvilce se uprkem ke me hnala po dnesnim zazitku mam strach ji na volno pustit prakticky opustila smecku nevim jak dal dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Týna neopustila smečku, protože žádná smečka neexistuje... Návrat ne k majiteli, ale k autu (domu nebo jinému známému místu) je reakce psů, kteří nemají vytvořenou vazbu na svého člověka. Prostě se vrací ke svému "pevnému bodu" - a pokud jím není majitel pejska, je to samozřejmě průšvih - jak jste už ostatně poznala na vlastní kůži.

Máte teď hodně co dohánět. Musíte se začít chovat tak, abyste své fence vytvořila dva základní pilíře - smečku a jejího vůdce. Pokud to zvládnete, fenka se bude vracet k Vám, i když ji něco zaujme natolik, že odběhne pryč. Nebojte se ji pouštět navolno - jen tak budete totiž mít zpětnou vazbu, zda se Vám to daří. A opět odkazuji na velké množství materiálu k tématu smečky, hierarchie, autority a "psí výchovy", které máte k dispozici v knížce i na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO. Jen je zapotřebí tyto věci ZAČÍT POUŽÍVAT V PRAXI...

(20.1.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji mnohokrát za Vaši práci, ochotu a trpělivost, jež máte se psy a hlavně s lidmi - má kamarádka mi doporučila Vaše stránky a já jsem tomu moc rád. Abych se dostal k tomu, proč píšu - od Nového roku máme na privátě nového člena rodiny - Indiga - je to kříženec asi nedokáži říci čeho. Dostali jsme se k němu dost komplikovaným způsobem na Slovensku, kdy se o něj původní majitelé již nechtěli starat a byli i svolni ho umístit do útulku - tak jsme se ho ujmuli.  Sám se nějakou dobu zabývám přirozenou komunikací s koňmi ( tzv. horsemanship ) a tak si uvědomuji převelice, jak je důležité jednat se zvířaty po jejich a snažit se pochopit jejich jednání v přirozeném prostředí ( ať už stádě či smečce ) a neimplantovat jejich chování lidské nálepky. A že co se pokazí na začátku, těžko se potom napravuje...  Indigo je nesmírně chytrý a společenský pes. Celý včerejší večer jsem studoval Vaše stránky a mám pocit, že to hlaní, s čím bych potřeboval poradit, je to, že je fixován na místo, nikoli na člověka.  Tam, kde žil, se neustále střídali lidé a nikdo se o něj extra nezajímal. Hned druhý den po příjezdu k nám nám utekl ( kamarádce se vysmekl - a má asi špatnou zkušenost s lidmi, bojí se jich a přicházet k nim, ruky se zpočátku bojí velice ) a to nás dost vyděsilo, neboť žijeme v rušném centru Prahy ( i když jsem přiběhl z práce a snažil se ho přivolat, nepoznával mne a slepě se vrhal pod auta ( vůbec tomu nerozuměl, neznal to ), to už jsem ztratil rozum já, protože náš poslední pes mi zemřel v náruči po sražení autem - a tak jsem se ta ním vrhl,co ho vyděsilo ještě víc a zmizel v ulicích ) . Po třech dnech hledání se našel a v klidu k nám přišel. Dávám mu jíst jen já, aby si na mně zvykl, hodně na něj mluvím, hladím, snažím si s ním hrát. Učím ho asi jen pár základních povelů pro pohyb ve městě ( čekej, jdeme, ke mně) a pokud nejsou na blízku psi - poslouchá. Vedu relativně aktivni život, často bývám na různých místech a rád bych bral Indiga všude s sebou - ale ne na vodítku - to přece není život pro psa. Asi bych měl zlomit jeho fixaci na místo ( např. se mnou vůbec nespí, vždy jde spát sám do křesla ) a vybudovat prostředí smečky a stát se superalfa jedincem - abych ho konečně mohl poušštět na volno a nebát se, že mi vběhne pod auto, když na protějším chodníku uvidí psa... ale asi nevím jak, možná mi chybí teb "tzv. psí gen", jak píšete ... na stránkách jsem našel hlavně teorii, praktické metody jsem asi nepostřehl... moc mi na tom záleží, studuju a pracuju a pracuju o víkendech v terénu a nechci, aby Indigo strávil svůj život v bytě a nebo na vodítku - myslíte, že by mi více pomohlo, kdybych si objednal Vaši knihu? nějak bychom se se spolubydly na ní složili :-) Děkuji mnohokrát za ochotu a těším se, klidně i na krátkou a stručnou, odpověď. Přeji mnoho úspěchů ve Vaší smysluplné práci!

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji...:) Především se nesmí nic lámat. Udělal jste základní chybu v tom, že jste svému psímu nalezenci neposkytl dostatek času na aklimatizaci, zvyknutí si na nové prostředí a nové lidi kolem sebe. Pokud spoustu věcí neznal (protože je ve svém dosavadním životě neměl šanci poznat), lehce se dostal při první zátěžové situaci do stresu a dezorientace - navíc musíte v podobných případech počítat s tím, že i Vy jste pro "svého" psa ve Vaší konkrétní situaci ještě velkou neznámou a ne subjektem, který znamená jistotu...

Přiliš spěcháte a příliš věci lámete přes koleno. Vnímejte také svého psa - zatím vnímáte pouze svoje přání a potřeby. Snad v této chvíli už některé věci vidíte jinak, snad už budete trochu trpělivější - až nastane čas, kdy si se svým pejskem budete navzájem věřit, poznáte to (doufám). Nemůžete ale nikdy tento proces násilně urychlit - ten čas přijde, pokud na tom sám poctivě zapracujete. Základem a nutnou podmínkou je však vždy vybudování fungující smečky se správně nastavenými hierarchickými vazbami a s fungujícím vůdčím jedincem - člověkem.

Otázku, zda si máte objednat moji knihu, si musíte vyřešit sám:) Vnímavému a psímu životu otevřenému člověku pomůže vždy, obrázek si můžete udělat i z názorů lidí třeba zde v Poradně. Pokud ale chápete materiály, které uveřejňuji, jako pouhou teorii, pak jste ještě bohužel nepochopil jednu základní skutečnost: pes není naprogramovaný robot. Je to živá bytost, inteligentní a učící se. Jako s takovou musíte vést dialog, který vždycky odpovídá konkrétní situaci a konkrétnímu jedinci - a jako takový je nekonečně variabilní a nikdy nemůže sestávat pouze z konkrétních slov nebo postupů. Můžete dostat jen návod, jakým způsobem a směrem dialog ve své nejpřímočařejší a nejefektivnější podobě vést - a tento můj návod v dnešní době už velice mnoho lidí pochopilo, včetně toho, kolik praxe je i v té "teorii" obsaženo. Máte stejnou šanci jako oni - je to nebo není pouze ve Vás.

(13.1.2008)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, pane Dostál. Předem mého dotazu Vám chci vyslovit  uznání za to, jak umíte komunikovat nejen se psy,ale i s lidmi, protože s  nimi je to kolikrát mnohem těžší. Včera jsme si z útulku přivezli dalšího člena smečky Alfiho(máme již  4letou čistokrevnou fenku akita inu Nikkó). Je to kříženec loveckého plemena a pravděpodobně labradora, víc nejsem schopna poznat.Psi se seznámili bez problémů, hrají si spolu,ale háček je v tom,že čubina má dnes 25. den po začátku hárání.Včera si spolu hafani hráli,Nikkó dle mého názoru Alfa ještě ke hře vyzývala, olizovala mu čumák, skákala okolo něj, krčila se apod.Alf je janek a lítal kolem ní, ale její výzvy bere jako souhlas k páření.Takže na ní naskakoval, několikrát si ji pěkně přitáhnul, Nikkó chvíli držela, ale pak se jí to přestalo líbit a začala se ohánět.Dokonce ho i hryzla do čumáku, čehož jsem si hned nevšimla.Rána je jen povrchová,. ale jizva asi zůstane.Vždy jsme Alfa okřikli, vyhubovali mu a snažili se vysvětlit, že tohle dělat nemá.Přesto to zkoušel stále znovu.Dnes byl znát trošku pokrok, když jsem zvýšila hlas, ještě než se pokusil na čubinu naskočit, tak ji jen očuchal a neskočil (ale také ne vždy, občas to ještě zkusí). Poradíte mi, jak toto nežádoucí chování odstranit?Jak mu vysvětlit, že fenka není pro něj?Sousedé naproti mají retrívra, který je podobný blázen a na Nikkó naskakuje pořád, i když nehárá, tak se bojíme, aby Alf nedělal později to samé.Vím, že kastraci neuznáváte, názory na ní se různí a já bych nerada něco pokazila.Ale s Nikkó plánujeme štěňata a neradi bychom, aby je měla s Alfim :-) Psi jsou na volno zahradě, každý má svou boudu.Zatím je Nikkó v předsíni, ale to není řešení, chceme, aby fungovali bez problémů spolu.Jinak krmíme je společně,aby měli misky vedle sebe, zatím vše proběhlo bez konfliktů.Díky za rady, budu se těšit na odpověď.
PS:Ráda bych přijela, pocházím z Liberce, ale před pár měsíci jsem se odstěhovala dost daleko, takže v nejbližší době se k Vám nedostaneme.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Psal jsem o tom zrovna nedávno v Poradně (a ne poprvé) - pokud je pes "vychováván" takovým způsobem, že sám sebe pokládá za alfu, pak jsou i jeho sexuální výpady a aktivity daleko intenzívnější než v případě, kdy funguje jeho lidský "vůdce smečky" a pes není na vrcholu smečkové hierarchie, ale pod ním. Což je cesta i pro Vás. Samozřejmě se zohledněním toho, že Alfi je ve Vaší smečce teprve velice krátkou dobu - na druhou stranu je to obrovská počáteční výhoda pro Vás, pokud vysvětlíte stav věcí ještě předtím, než se pejsek pořádně rozkouká a zorientuje. V prvé řadě mu musíte (po psím! - nikoli křikem nebo zákazy) dát najevo, že z hlediska svého postavení na fenu ve smečce nemá nárok. Opět odkazuji na již zveřejněné texty na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO...

Za druhé. Musíte být v určitých věcech realistou a nechtít nemožné. Každý zdravý pes zaregistruje, pokud fena hárá - a nechtějte po něm, aby se choval jako že o tom neví. To neovlivníte a ani by to nebylo normální - to, co ovlivníte, je intenzita jeho projevů VE VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI. Znamená to, že pokud budete nablízku, pes nebude na fenku naskakovat, výt a bourat dveře. Neznamená to, že (v závislosti na vaší vzájemné vazbě) nezkusí štěstí ve chvíli, kdy budete někde pryč - zvlášť pokud ho sama fenka bude provokovat. Tím chci říci, že pokud budete mimo a fenka bude hárat a bude svolná k nakrytí, musíte vždy udělat taková opatření, aby se k ní pes nedostal. Na druhé straně - pokud se nebude sám cítit jako alfa, pak i v těchto situacích bude daleko zdrženlivější.

Trošku cítím z Vašeho mailu ochotu i k té kastraci... což by mě tedy opravdu velmi mrzelo. Máte fenku a pořídila jste si pejska, věřím že s reálnou znalostí toho, co daná konfigurace znamená. Opravdu bych nechtěl, aby vše skončilo kastrací psa jen proto, že se tak moc bojíte nakrytí fenky. Proto Vás prosím, abyste teď vyvinula skutečně maximální úsilí pro to, aby se u Vás pejsek cítil dobře a zároveň abyste dokázala sama fungovat v prostředí své vlastní smečky - důsledkem pak bude i spokojený pes, který bude znát své místo ve smečce. Budete spokojení všichni a spolu s minimem preventivních opatření se nebudete muset bát ani toho nechtěného nakrytí.

(13.1.2008)
Plemeno: boxer/německý ovčák x knírač
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6 let/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týka ohledně dvou psů. Máme boxera Edu a křížence Baryka. Baryk je z útulku. Baryk je mladší a k Edovi jsme ho přivedli,když Barykovi bylo asi sedm týdnů. Snášeli se velice dobře, ale nyní, jak je Baryk starší, se začínají prát. Rvou se čím dál častěji (víc a víc) a já nevím, zda je mám nějak okřikovat nebo nechat jednoho "zvítězit". Bojím se, že si něco udělají. Už teď jim občas teče krev. Mají společný kotec, jsou na zahradě. Chodíme s nima ven, ale jakmile si s nima - obouma začneme hrát, ten mladší-Baryk začne hrozně žárlit. Myslím si, že ani jednoho nijak neznevýhodňujeme, snažíme se k oboum chovat úplně stejně. Jak se mám tedy zachovat, když se zase začnou prát? Děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Pokud máte psy na zahradě v kotci a necháte je sobě napospas, pak se nelze divit. Při tomto Vašem přístupu zakrátko skončíte tak, že vybudujete druhý kotec, psy oddělíte... tohle opravdu chcete?

Celé PSÍ STRÁNKY FALCO jsou věnovány přirozenému životu psů a jejich "psí výchově". Smečka - toto slovo je zde skloňováno ve všech pádech spolu s nezbytností začlenění člověka jako výkonného vůdčího jedince této smečky. Pokud k tomu někdo přistupuje jako Vy, pak nejste součástí smečky, ale smečku vytvoří pouze psi - i se všemi negativními důsledky této zcela chybné konstelace.

Baryk se snaží převzít vyšší pozici nad Edou, to je zcela základní a elementární skutečnost. Pokud tomu necháte zcela volný průběh, budou výsledkem dva permamentně potrhaní psi, a pokud ani jeden z nich nedisponuje výraznou převahou nad tím druhým, potrvá tento stav velice dlouho. Pokud budete ve smečce i Vy jako její vůdce, pak se toto nestane, protože fungující vůdce smečky působí jako natolik silná autorita, že jen jeho pouhá přítomnost poměry ve smečce stabilizuje. To ovšem v prvé řadě znamená nemít psy na zahradě v kotci...

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a zkuste pochopit, že první krok k úspěchu je žít mezi svými psy, ne vedle nich. Pokud zůstanou oba psi v kotci a pokud nepochopíte základní fungování psí smečky a princip hierarchie (jako vůdce se nemůžete chovat k oběma stejně, musíte podporovat hierarchické uspořádání!), pak se budou rvát do té doby, dokud jeden druhého skutečně tvrdým způsobem "nesejme". Pak bude možná navždy, možná ale pouze načas klid.

Bohužel jste už propásla šanci, aby vše proběhlo v klidu. Baryk se dostal do věku, kdy je ochoten se rvát o vyšší pozici s dospělým psem. Hodně teď záleží na Edovi, ale stejně tak i na Vás. Pokud budete jen stát vedle své psí smečky, bude to tak, jak jsem psal - tvrdé rvačky o pozici. Pokud budete součástí smečky a svojí autoritou (psychickou i fyzickou) podpoříte toho správného kandidáta (což je v tomto okamžiku Eda), budete mít ve smečce klid. Rozhodnutí je na Vás, co uděláte - informací "jak na to " na tomto webu najdete dost a dost...

(13.1.2008)
Plemeno: sibiřský husky x německý ovčák x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravim Vas a celu Vasu svorku. Chcem Vam podakovat, za vsetky rady, ktore ktore nam velmi pomohli a posunuli nas o mnoho krokov dopredu. Chceli sme navstivit Vas vycvikovy servis, ale zatial bohužial nevychadza čas, ale akonahle to bude mozne, urcite sa ohlasime a budeme sa velmi tesit. Chcem sa Vam pochvalit s nasimi uspechmi, ktore sme dosiahli aj vdaka Vasim radam.
Viggo sa uz do psikov tolko nenavaza a casto chodi po sidlisku bez voditka, co mu urcite pomohlo, lebo ked je volne, chova sa ovela prirodzenejsie. Ma uz cez dvadsat psich kamaratov, comu sa velice tesim a uspesne a viditelne zacina pouzivat psiu rec, za co je samozrejme pochvaleny. V tomto je z neho citit pohodu. Este pred pol rokom by som nepovedala, ze do tohto stadia niekedy dospejeme a ja ho v pohode odopnem z voditka.
Postretla nas vsak jedna neprijemnost. Usiel mi za srnkami a po navrate (cca 20 minut) bolo jasne, ze spadol do miesteho potoka. A so vztahom k vode sme tam kde sme boli. Uz ked k nam prisiel, mal doslova fobiu z mokrej zeme (chodniky, blato, kaluze...tak si viem, predstavit ako stresujusi moment bol pre neho ten kupel v potoku) az tak, ze nechcel vychadzat z domu, ked zistil, ze je mokro. Casom sme to zvladli (asi tak za dva mesiace) a vsetko uz bolo v poridaku, no teraz sme znovu na zaciatku, ba este horsie. Doslo to az tak daleko, ze som ho musela vylozoit z auta, inak by tam doteraz sedel. Samozrejme nechce ist. Ak ho pustim z voditka, tak stoji jak solny stlp, ale potom sa zamnou rozbehne, ale evidentne mu chodza po blate, alebo mokrom robi velke problemy, a z mokreho sa snazi okamzite vyhopkat prec. Ja sa snazim tvarit, ze je vsetko v poriadku a nic sa nedeje, ale je na neho zufali pohlad a priznavam, ze aj ja castokrat zacnem zufat, ked vidim, ako sa do toho zamota.
Chcem sa spytat, ako mu to ulahcit. Napr, umyvanie paciek doma nieje problem, ale vonku je schopny sa stverat po muroch, len aby siel po suchom. Este ma zaujima jedna vec. Vzdy ked si vyskoci k nam na postel, ak v nej nikto nelezi, vzdy sa ulozi priatelovi na vankusi. Je to len nahoda, alebo to ma nejaky vyznam? Dakujem a posielame velke pac a poskrabkanicko Dinovy a Shedymu.

Odpověď: Také zdravím a pohlaďte za mne Vigga:) Chce to čas. Nijak mu to neulehčujte, nevyhýbejte se blátu ani kalužím, když tudy jde vůdce smečky, musí tam jít i on. Ono se to srovná, chce to opravdu čas, netlačit na pilu, ale ani ho nelitovat a obcházet s ním každou kaluž. Pokud sama fungujete, pak on musí jít tudy, kudy jdete Vy...

Moji pejskové také milují můj polštář. Polštář totiž obsahuje velké množství pachových, kožních i slinných informací a pokud funguje vztah, je pejskům tento materiál přirozeně velmi sympatický...:)

(13.1.2008)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Mám sedmiletého labradora a chtěla bych se s ním zúčastnit v Junior Handling.Dokážu ho vycvičit tak, abych ho zvládla i v přítomnosti jiných psů?Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Pokud Vás Váš pejsek bere z hlediska hierarchie, pak máte velkou šanci - pokud pochopíte, že to není záležitost výcviku, ale výchovy a vztahu. Je to  otázka vzájemné vazby a ochoty pejska samotného se na Vás soustředit i v prostředí s rušivými podněty. Ale vzhledem k tomu, že neznám Vás osobně ani Váš vztah s pejskem, nemohu Vám dát konkrétnější odpověď.

(13.1.2008)
Plemeno: toy pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěl bych se Vás dotázat na doufám, že malý problém. Mám ročního pudlíka Toy. Jedná se o psa. Před ním jsem měl malého a středního knírače. Nemám v podstatě žádný problém. Jsem si vědom toho, že toto plemeno je velice živé, ale to jsem nakonec chtěl. Nevím si rady s jedinou věcí, a to s tím, že Bert každé ráno okolo 5 hodiny začne „kňourat“ a domáhá se naší pozornosti. Zkoušel jsem ho venčit i třeba okolo půlnoci, ale stejně je v 5 hodin vzhůru a chce si hrát. Ani snad nepotřebuje ven. Když ho veznu do postele(nemám s tím žádný problém), tak zase během noci cestuje po celé posteli po nás a manželku to několikrát za noc probudí. Prosím o radu, zda se s tímto problémkem dá něco dělat a nebo si musíme zvyknout. Přiznám se, že se mi každý den v 5 hodin moc vstávat nechce. Ještě jsem neuvedl asi hlavní důvod, a to, že ve všední dny manželka vstává kolem té 5.hodiny. Ven s ním ale nechodí, to chodím já v 7 hodin. Studoval jsem dotazy v poradně, mám od Vás i Vaši knihu, ale toto jsem nikde nenašel. Pokud Vás to nebude obtěžovat, prosím o radu a děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Tato záležitost je dosti podrobně rozebrána právě v Poradně i v knížce, jen jste hledal něco jiného než jste měl... Sesynchronizování biorytmů. Pes je natolik adaptabilní tvor, že si dokáže uzpůsobit i svůj vlastní biorytmus podle biorytmu "smečky" - a zde je právé ten úhelný kámen. Musí existovat smečka. Pokud neexistuje a pes ji tudíž nevnímá, pak si stále udržuje svůj vlastní biorytmus psovité šelmy - a doba rozednění je zároveň dobou jeho největší aktivity (druhý vrchol přichází se soumrakem).

Nejedná se tedy o malý problém. Tohle totiž není vůbec problém - toto je pouze důsledek jiného skutečného problému, kterým je neexistence fungující smečky z pohledu Vašeho pejska. Na tom zapracujte (informací máte zde i v knížce dost) a důsledek problému odstraníte...

(13.1.2008)
Plemeno: havanský bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu v takovéto záležitosti: v nejbližší době hodláme domů s manželkou přivést naše právě narozené( prvorozené) dítě z porodnice. Náš pes žije s námi v domě, je to plnohodnotný člen rodiny, nemá žádná větší omezení , když se mu chce ,necháme ho spát s námi v posteli a pod. Co udělat, aby náš pes přijal novorozence co nejlepším způsobem, abychom se vyhnuli nějakých chyb, které by nás mohli v budoucnu mrzet? Nerad bych v něm vzbuzoval nějaké negativní pocity.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to vícekrát v Poradně rozebíral... Až přivedete potomka, necháte svého pejska, aby se s ním důkladně seznámil (čichem i jazykem). Necháte mu na to dostatek času a klidu - emoce stresu, nervozity nebo strachu by v něm okamžitě nastartovaly negativní pocity. Pes pozná, že dítě je mládě a bude se k němu i tak chovat. Vaším úkolem pak je obrazně i fakticky jednou rukou hladit dítě a druhou pejska - jinými slovy nezapomenout a nezatlačit ho do pozadí jen proto, že je tu  najednou dítě. Na to jsou psi velmi citliví a v přírodní smečce se taky nezapomene na ostatní jen proto, že alfafena má vrh...

A druhým nejdůležitějším úkolem pro Vás bude hlídat svoje dítě (tedy samozřejmě hlavně až trochu povyroste a začne lézt), aby se stále chovalo jako mládě, nebušilo do psa, nelezlo mu do pelíšku a do misky a nebralo mu hračky. Pokud toto dodržíte, ani Váš pejsek nebude mít s novým členem smečky problém - protože se bude stále chovat tak, jak se chová i psí mládě. Bude si s ním hrát, bude ho chránit. A Vaše dítě pak vyroste ne v atmosféře strachu ze psů, ale v atmosféře přirozeného soužití.

Držím Vám palce a nebojte, pokud důsledně dodržíte tato základní pravidla, nebudete mít problém.

(13.1.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostale, Vase stranky jsou moc krasne, uz jsem si je zaradila do oblibenych a postupne je budu procitat:) Chtela jsem vyuzit Vasi psi poradny, ale bohuzel mi to neslo pres formular, tak to zkousim touto cestou:) Nas zlatacek se jmenuje Jonas Gold Rebecca, takze bude urcite nejak sprizneny s Vasim krasnym Dinem:)  Mame 10-mesicni stene zlateho retrivra, ktery vasnive rad okousava klacky. Bohuzel trisky nevyplivuje, ale polyka. Jeho vykaly jsou plne trisek z ohlodanych vetvi. Mam strach, ze by mu to mohlo zpusobit vazne zdravotni problemy. Lze toto vubec odnaucit pejska? Mockrat dekuji za odpoved:)

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Naprostá většina pejsků si ráda hraje na dřevorubce (ani můj Dino nebyl nikdy výjimkou, ale není to otázka plemene). Dřevo samo o sobě problém není, je zdrojem vlákniny, kterou psi nezbytně nutně potřebují k trávení. Tříska by samozřejmě problém být mohla, ale nebojte, pejsci jsou šikovní:) Jen se občas třeba stane, že jim zůstane kus klacku zapříčený na horním patře a jazykem to neuvolní, pak je zapotřebí použít ruku...

(13.1.2008)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o radu při výběru plemene psa. Čtyři dny v týdnu trávím v těsném bytě v paneláku (ale pět minut od lesa), proto by pes neměl být příliš velký, zbytek týdne na stavbě RD s velkou zahradou. Chtěl bych pracovního, hlídacího psa, který je na „svém“ teritoriu ostrý hlídač - tím samozřejmě nemyslím, aby hned kousal - mimo své teritorium pak tolerantní a "nad věcí". Měl by být schopen hlídat pozemek, auto, eventuelně dětský kočárek. Měl by mít rád nejen mě, ale celou rodinu a v případě napadení mé přítelkyně na ulici být schopen ji bránit.
Zkušenosti se psy mám, za zkušeného chovatele se ale nepovažuji. Velice se mi líbí stafordšírský bulteriér. Vyhověl by mým požadavkům, nebo byste mi doporučil jiné plemeno? Mnohokrát Vám děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Staffordšírského bulteriéra bych asi zrovna nedoporučil - je to pejsek s velmi silným kladným vztahem k lidem a ani jeho velikost nevzbuzuje příliš respekt (pokud si ho samozřejmě lidé nepletou s "bojovým plemenem" - americkým staffordšírským teriérem)... Vzhledem k tomu, že stejně skončíte v RD, máte pozemek a možnosti i požadavky takové, jaké jste vypsal, bych Vám přeci jen doporučil plemeno větší. Mohl by Vám pak vyhovovat třeba pes typu hovawart nebo belgický ovčák - to bych Vám ze svého pohledu i doporučil...

(13.1.2008)
Plemeno: německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny p.Dostál,obracim se na Vas s prosbou o pomoc.jsem majitelkou 16-měs.psa nemecke dogy.Je to jiz 3.pes v me rodine,soucastne s nim mame jeste 4-letou fenku satffbulla(naprosto bezproblemovou).Od.mesice navstevuji kyn.cviciste,kvuli socializaci a ovladatelnosti.Nas dogousek mel a ma stale  moznost setkavat se is dalsimi psy pri prochazkach,chodime se vencit na loky,kde je pusten na volno,doted jsem ho zvladala odvolat.V 10.mesici se u nej zacala projevovat puberta,kdy zkousel,co mu projde.Jelikoz jsem ale dusledna,neproslo mu nic a v souziti s nami nemame problem.Ke psum se zacal stavet sebevedome,ne vsak agresivne.Stacilo lehky projev dominance ze strany "soka" a stahl se.Vse se ale zmenilo pred par dny.Byla jsem vencit,oba psy na volno,kdyz nas napadl volne bezici dospely ovcak:Fenka se po mem zavolani stihla vratit,dogousek ne.Ovcak ho napadl a nez jsemse k nim stacila dostat a psa odehnat,psa mi pokousal na noze,hrudi a krku.Nebyly to rany hluboke,spise cetne.Dogousek uz je ted skoro v poradku,ranyse hoji vyborne,ovsem zmenilo se jeho chovani ke psum.mela jsem z toho obavy,bohutel se ukazaly jako pravdive.Kdykoli ted s nim vyjdu  ven a potkame jineho psa,zmeni se do te doby ovladatelny pes na "řvouci bestii" (davam to do uvozovek schvalne,nemyslim to nijak hanlive,jen se se snazim vice pripodobnit jeho chovani),ktera zapomene na vse kolem a sanzi se dostat na psa.Psi ho zajimaly vzdy,ale byla to jen zvedavost,stacilo rici povel " NE".ted ale opravdu prestane vnimat a ze vsech sil se snazi ke psovi dostat.Jsem z toho nestastna,nekde pred incidentem jsem musela udelat chybu v nasem vztahu,protoze jakmile nastane tato situace,nejsem pro nej nikdo.Podotykam- nikdy jsem nepouzila nasili ci hrube metody,neschvaluji to.Velice mi na nasich psech zalezi,jsou to rovnopravni cleni rodiny.Muzete mi prosim pomoci?Jeste podotykam,ze dominantni je u nas fenka,dogousek je podrizeny.Predem dekuji za vse.

Odpověď: Chyba je opět základní - neexistence smečkového prostředí pro Vašeho pejska plus nedostatečná socializace... Důsledkem je pak právě to, že negativní zážitek z konfliktu s jiným pejskem se změní na stres, který si pes nese sám v sobě a v podobné situaci později reaguje přehnaně bojácně nebo naopak agresívně. Při správné socializaci je pak podobný zážitek pouze jednou z řady zkušeností a povahu pejska upevňuje, ne destabilizuje.

Nejrozumnější by bylo, pokud byste za mnou i s "dogouškem" přijela. Není dobré ho nechat utvrdit v pocitu "ostatní pejskové mi ubližují a raději je budu likvidovat", on teď potřebuje pomoc a poznat smečku a její sílu, ne všechno řešit sám v sobě. A stejně tak se potřebujete i Vy naučit, jak se chovat, aby smečka skutečně existovala a fungovala. Takže teď je to především na Vás a na rozhodnutí, zda jste ochotna do svého pejska investovat čas a energii.

(13.1.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den! Najprv chcem pochvalit naseho Tobyho, ze hlavne vdaka Vasej pomoci sa nam zlepsila privolacka skoro na 100%! Ale mam teraz jeden velky problem (uz tu urcite nieco podobne bolo napisane, ale ja teraz fakt nemam cas citavat Poradnu, bohuzial, lebo som na internate a tam pristup na internet nemam, takze mi prosim prepacte, ze otravujem, ale v tomto fakt potrebujem "prvu pomoc"!):
Toby vcera veceral v kotci a ked som od neho odchadzala (este zral), tak som ho ako kazdy iny den oslovila a potlapkala po zadku. Ale na mna zavrcal, tak som ho napomenula a on zavrcal este viac. Tak som zavrcala nanho ja (az som zachripla) a chytila som ho za kozu na krku obidvomi rukami. On zrvtol hlavu a s vycerenymi zubami po mne cvakol. Priznavam, ze mojou velmi velkou chybou bolo, ze som sa zlakla (lebo toto som fakt od neho necakala) a on to urcite vycitil, preto bol este horsi, ceril zuby a zase sa ma pokusil cvaknut (nastastie som ho drzala dost pevne, inak by som ho mala zakusnuteho na hlave). Nejako sa mi podarilo zobrat mu misku so zradlom, tak sa ukludnil. Som mu to ani uz nechcela dat, ale nakoniec som ho pustila z kotca a dala som mu to na dvore. Ale som sa ho zase dotkla blizko misky a zavrcal. Tak som isla nanho pomaly: hladila som ho ked zral a som sa mu prihovarala kludnym hlasom, tak bol v pohode, potom som mu dala povel PUST!, on prestal zrat, zobrala som mu misku, pochvalila (lebo bol uplne OK) a zase dala naspet. A tak som to urobila niekolkokrat a uz na mna nevrcal.
Ale fakt teraz neviem, kde sa stala chyba, lebo toto mi nikdy neurobil, mohla som sa mu doteraz pri jedeni hrabat v miske kolko som len chcela a nikdy sa o nic nepokusil. Teda raz ked mal asi rok a zral kosti (tiez v kotci), tak som sa k nemu nemohla priblizit, lebo vrcal. Kamaratka kynologicka mi poradila, ze najprv sa mam "nazrat" z misky ja ako alfa a ked bude pekne cakat, potom mu to mozem dat. A zabralo to! Odvtedy to tak robim kazdy den a uz na mna viac nikdy nezavrcal. Len vcera mu akosi preplo a ja fakt neviem preco. Viem, ze je to uplne prirodzena psia reakcia, ale Toby bol vzdy taky podriadenejsi. Mohlo to byt aj preto, ze to bolo v jeho kotci, teda na jeho uzemi? Ale aj tak mi to doteraz neurobil. Zeby dospel a nabral sebavedomie zo dna na den? Ja fakt uz neviem.
Ak mi mozete poradit, prosim, poradte! A kludne mi znadajte, ak nieco robim zle, chcem to naprvit!!! Hlavne viem a priznavam si, ze mi chyba sebavedomie vodcu svorky a to je asi moja najvacsia chyba, ale nech sa snazim ako chcem, nejako v sebe tu autoritu neviem najst :o((( Ako si to sebavedomie mozem zvysit a ako si mam zachovat chladnu hlavu v takychto situaciach? Prosim Vas, poradte mi nieco, nejaku prakticku radu, ak taka existuje! Vopred dakujem!

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete od sebe oddělovat jeho a svoje teritorium, jeho a svoji "smečku", pak připravujete živnou půdu pro potenciální konflikt. Vy dva totiž nežijete spolu - žijete jen vedle sebe... Pak si zcela logicky pes přivlastňuje vše, co cítí vlastnit - například potravu na "svém" území a dává Vám zcela jasně najevo, že Vy nejste součástí jeho smečky a už vůbec nejste jejím alfajedincem. Copak Vám tyto věci nejsou už jasné? Přeci nejste na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO poprvé, proč necháte věci tak vyhrocovat?

Co dělá zlatý retrívr v kotci? Možná pro Vás bude zajímavou informací fakt, že nejagresívnějšími zlatými retrívry, které jsem kdy poznal, byli právě ti kotcoví. Víte proč? Nesčetněkrát jsem psal o zlatém retrivrovi jako o plemeni, které pro svůj zdárný psychický vývoj potřebuje stálý kontakt v sociálním prostředí  - lidskopsí smečku, v žádném případě to není pes, který patří do kotce. Je totiž jedním z plemen, na jehož psychice se podobný "chov" extrémně podepisuje...

Navíc Tobby dospívá - jeho psychika se radikálně mění a pokud udělal to, co udělal, je to jenom začátek. Budete mít velký problém, pokud nezačnete rychle dávat věci do pořádku. Jestli se sama odstěhujete do kotce nebo zcela normálně vezmete Tobbyho k sobě, to už nechám na Vás. Nicméně je to první krok, který musíte udělat. Pokud ano, pak budete mít splněnu základní podmínku fungující smečky - všichni její členové žijí pohromadě. Zadruhé  potřebujete ujasnit si pár věcí - třeba to, že zavrčet a zaútočit na vlastního "pánečka" v žádném případě není přirozenou reakcí! To je jednoznačně velký průšvih svědčící o dlouhodobém selhání člověka ve výchově vlastního psa. Tedy nejvyšší čas se zamyslet a začít dělat věci správně...

Berte jeho reakci jako výstražný signál a upozornění na vlastní chyby. Ještě máte trochu času dát to do pořádku, ale nesmíte jím plýtvat. Vůbec nejlepší by bylo absolvovat u mne 4-denní individuální výcvikový servis, zapřemýšlejte nad tím. Věřte mi, že špatně vedený zlatý retrívr se může stát velice nevypočitatelným a zlým tvorem, jakkoli je to jinak pohodový pes.

(6.1.2008)
Plemeno: labrador/jezevčík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 1,5 roku/10 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, potřebovala bych od Vás poradit. Asi to bude na osobní konzultaci, ale ráda bych alespoň nastínila problém. Máme doma 2 psy - jezevčíka (nalezenec, máme ho 5 let, podle veterináře je mu něco kolem 10, i když tomu moc nevěřím, protože vypadá mladší), druhý je labrador - tomu je rok a půl. A právě s ním mám problém. Bydlíme na vesnici a bohužel neměl odmalinka příliš kontaktů s ostatními psy (většinou je mají všichni zavřené za plotem). Na cvičák jsem s ním chtěla chodit, ale pak jsem byla na rizikovém těhotenství, takže tam jsme taky nechodili. A právě v kontaktu s ostatními psy je ten problém. Téměř na každého okamžitě vyjíždí, hrozně štěká, je naježený a pokud je na vodítku tak za psem hrozně táhne. Má přes 40 kg - není tlustý jenom krásně velký a svalnatý, takže to je docela problém.  Dokonce se porval už i s bratrovou fenkou o nějakou hračkou (ta je vykastrovaná). S naším jezevčíkem už také nějaké konflikty byly. Poprali se asi 4x, o hračky, o žrádlo, o pozornost. Ten vůdčí pes je zatím jezevčík. Když jim dám žrádlo, on se nažere první (kromě té jedné rvačky o žrádlo) a potom až labrador, pokud je jezevčík doma  a já pouštím labradora dovnitř tak ho nechce pustit a labrador čeká až co já udělám. A pak jde teprve domů. Žádnému psovi zatím nic neudělal, i když to vypadá celkem ošklivě. Asi si také myslí, že je pánem všech, protože ještě sám pořádně nedostal. Já ho vždycky chytnu za kůži na krku (ne za obojek - to jsem udělala poprvé a to bylo ještě horší) a on potom psa pustí. Teď už s ním chodím ven jenom na vodítku, protože mám strach, aby něco neprovedl. Tím to samozřejmě ještě zhoršuju, ale já fakt nevím co s ním. Dokonce začal ošklivě štěkat ježit se na některé lidi, ale co je horší, dělá to i na děti. Zatím nikomu nic neudělal, myslím si, že by ani neudělal, ale 100% jistá si nejsem.  My máme doma 2 kluky. Ten starší, 4letý mu občas něco provede (třeba do něj praští, ale labrador vůbec nereaguje, ani se po něm neožene), malému dítěti se to hrozně špatně vysvětluje, nicméně to dělám pořád dokola a tak si myslím, jestli to nemůže být tím, že se bojí, aby mu ty děti něco neudělaly. Že by udělal něco našim dětem strach nemám, tam ty tendence vůbec nejsou. Jinak doma je naprosto v pohodě. Je neustále s námi, kam se hneme, tam jde taky- i na záchod. No teď mi zrovna leží pod nohama u počítače. Tak se omlouvám, že je to tak dlouhé a doufám, že to není moc zmatené. Myslíte, že je nutné ho vidět? Asi ano, co? My bychom mohli ale přijet až někdy na jaře, jestli by to nebylo pozdě. Musela bych to dát dohromady jak finančně tak organizačně.
Mějte se moc krásně a pozdravujte Vaše pejsky (podle Vašich stránek je máte krásně vychované a to Vám závidím : )), proto se také obracím na Vás.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je v každém případě na 4-denní individuální výcvikový servis... A rozhodně to nechce příliš odkládat, kazdý týden bude hodně znát směrem k horšímu. Doporučuji mi zavolat a včas si se mnou domluvit termín (nezapomeňte prosím, že první volné termíny mají už také určitý předstih), dáme vše do pořádku. Budu se těšit -  a co se týče mých pejsků, děkuji...:)

  (6.1.2008)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Zatím snad žádný velký problém s touto fenkou nemáme,ale jediný co nás stále trápí je skutečnost,že když jsme pro štěně koupili obojek a vodící řemen, tak strašně na něm táhne při procházkách až z toho sípe a zvrací granulovou potravu. Bylo nám doporučeno ať koupíme stahovací kovový obojek (řetízkový). Pravda je taková že až tak moc netáhne ale cílový problém je stále stejný. Pohybu a volnosti má dost, když jí pustím na volno bez obojku je vše v pořádku, ale na okamžité přivolání ještě nereaguje a proto se snažíme psa také na chůzy u nohy apod. Přičemž např. v zástavbě to ani není možné, aby chodila na volno. Používáme stravu CHICOPPE pro štěňata. Pes má v současné době 18 kg, není např. problém ve stravě popř. v něčem jiném, nebo jaké vodítko spíš používat. Děkuji za odpověď.