Za období: 1.1.2009 - 31.12.2009

(20.12.2009)
Plemeno: knírač malý
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ano (v 9 měsících)
Dotaz: Dobrý den, máme doma 1,5 roční fenku malého bílého knírače. Fenka je moc hodná, přátelská, veselá, absolutně neagresivní, ale ostražitá, citlivá a na svůj věk velmi poslušná. Základní povely spolu cvičíme, některé nám jdou lépe, jiné hůře (záměrně píšu nám, protože mnohdy je chyba na mé straně...ale obě se snažíme). V podstatě to vypadá, že nemáme žádný problém. Co mě ale mrzí je bojácnost fenky a její nízké sebevědomí. Občas se bojím zvýšit na ní hlas  (citlivě reaguje na barvu hlasu), protože si připadám jako tyran, když jí něco zakážu a ona se stáhne do sebe a cítí se provinile víc, než já bych vlastně chtěla (nevím, jestli tuto větu pochopíte). Zkrátka chová se velmi podřízeně, připlazí se při zemi a snaží se olízat mi ruku. Je mi jí v tu chvíli líto, vůbec nechápu, proč se tak chová, nikdy nebyla bita. Možná jen cítí, že jsem jakýmsi vůdcem smečky - ale není to moc? Také se velmi bojí dětí (myslím, že děti chovatelky jí v jejím štěněčím věku dost drezírovaly a možná i nechtěně ubližovaly...i to zřejmě může souviset s jejím sebevědomím), reaguje na ně štěkotem, vrčením, ale couvá a utíká před nimi (s těmi, které už zná a ví, že jí neublíží, se bez výhrad přátelí). Před cizími dospělými má také respekt a neotočí se k nim zády, je nedůvěřivá, občas si štěkne (přeci jen je to knírač). Mezi množstvím lidí (město, dopravní prostředky) je plachá a zmatená, velmi nervózní. Se psy problém nemá. Sebevědomí se jí vrací jen ve chvílích her (miluje aport a občas mě tím až utahá:-)) v lukách a polích, doma. Trochu jsem se rozepsala, tak jen zrekapituluji otázky: Jak zvýšit sebevědomí psa? Jak ho zbavit strachu z lidí, dětí a veřejných prostranství? Moc vám děkuji za vaši odpověď a přeji vám mnoho úspěchů.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Samozřejmě se na jejím chování již razantně podepisují nevratné důsledky kastrace... Základní reakce fenky však lze při správném přístupu udržet pod kontrolou a pomoci jí v situacích, ve kterých si nebude vědět rady a kdy podlehne "štěněcí" nejistotě a vzorcům chování. Pokud chcete pomoci jí i sobě, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvte si se mnou termín, kdy byste za mnou i s fenkou přijeli.

(20.12.2009)
Plemeno: malý hladkosrstý pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svojí 5-ti letou fenkou pinče.Dostala se ke mě v necelém roce,do té doby neměla moc možností seznámit se s lidmi a psy.Bylo zanedbáno to nejdůležitější období.Já jsme s ní začala pracovat až ve 3 letech její ho života,když se k nám dostala mě bylo 8 let.Bojácnosti a nedůvěry jsme se částečně zbavili.Ovšem stále se bojí většího hluku,a velkých psů,stále na tom pracujeme.Ale hlavní problém je v tom,že jí nedokážu zbavit strachu z neznámých míst.Moc ráda bych s ní chodila na dlouhé výlety,ale jakmile se vzdálíme moc daleko od domova,odmítá jít dál,utíká domů a je ve stresu. Když jsem se snažila dopátrat podobný problém na internetu,nikde nebyl,na cvičáku nám řekli,že je to starý pes,že to s ním nemá cenu.Což mě opravdu naštvalo,od té doby se snažím jí brát mezi psy,stále naše procházky prodlužujeme,ale není žídná změna(zkoušíme to už skoro rok). Stále panikaří,jakmile je daleko od odmova.Nedokážu jí uklidnit,neplatí na ní ani pamlsek,rozptýlení cvičením,oblíbená hračka,společnost psího kamaráda,prostě vše ignoruje a snaží se co nejrychleji utéct. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Na Vaší fence se kromě kastrace podepsal i fakt, v jakém stavu se k Vám dostala. Opět platí to, co ve všech těchto případech - pejsek nebo fenka v tomto stavu potřebují mít vedle sebe někoho (psa nebo člověka), komu bezmezně důvěřují, z koho doplňují svůj deficit sebevědomí a kdo za ně "řeší" zátěžové situace. O to více je zapotřebí s nimi správně pracovat na smečkové hierarchii a stejně jako paní v předchozím dotazu i Vám nabízím praktickou pomoc - pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(13.12.2009)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Mám 5ti měsíční štěně rhodéského ridgebacka. Je to veselý klučík, plný energie a bláznivých nápadů. Bydlíme v domě se zahradou, kde se může vyřádit ještě se dvěma ridgebačíma  holkama – jedné je 8 a druhé 6 let. Spát může s holkama v jejich oblíbeném „psím pokojíku“ nebo u nás v ložnici, což si většinou vybírá. Asi tak před měsícem jsem si všimla, že má průjem, a proto jsem na radu veterináře změnila krmení. Ani po téhle změně průjmy nepřestaly. Zjistila jsem, že průjem je s největší pravděpodobností způsoben tím, že mrňous ihned po vykonání potřeby svoje výkaly sežere.  Začala jsem s ním chodit na delší procházky, aby svoji potřebu vykonával většinou venku, ale ani to moc nepomáhá, protože mu stejně vždycky něco zbyde na doma a já ho bohužel nedokážu celý den uhlídat. Toto chování se nikdy u žádných z mých psů neprojevovalo, a proto nevím proč to Badýsek dělá, ani jakým způsobem ho to odnaučit. Badýska jsme si přivezli po ztrátě mého milovaného Athoska (též ridgeback), kterého jsme letos  bohužel po dlouhé těžké nemoci ztratili. Můžete mi prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Toto je intuitivní chování zděděné opět po vlčích předcích, které časem (brzy) samo odezní. Některá štěňata se takto chovají, je to opět záležitosti individuálního vývoje psychiky - Vašemu je teprve pět měsíců a chce to opravdu klid a ještě nějakou dobu vydržet.

(13.12.2009)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Na začátku dotazu Vám velmi děkuji za vše, co pro psy a jejich pány děláte. Vaše stránky mi v mnohém otevřely oči a já za to děkuji, neboť na nápravu není nikdy pozdě. Máme štěně francouzského buldočka, ale můj dotaz se vlastně nevztahuje k němu, ale k našemu minulému buldočkovi, který odešel po 12 letech. V době, kdy jsme ho měli, jsem zdaleka nevěděl tolik co dnes (a ani dnes to není dost) a nechal jsem Montíka vykastrovat. Bylo to z hlouposti a hlavně ze "soucitu", bylo mi prostě líto, jak se trápil, když v okolí háraly feny. Jinak to byl zlatý pes (asi jako všichni psi, nezničení svými pány), rozuměli jsme si do konce jeho dnů, ale dnes vidím, že ta kastrace byla chyba. Nežádám sejmutí viny, co se stalo, stalo se, s tím se musím vypořádat sám, jen si pořád nevím rady, jak svému psovi ve chvílích, kdy má svoji přirozenou potřebu, pomoci. Možná to pro někoho může znít směšně, ale mě to tehdy opravdu trápilo (možná jenom mě a ne Montíka, nevím), ale dnes kdy vím, že žádného jiného psa mrzačit kastarcí nechci a nebudu, rád bych věděl co dělat až na našeho uličníka přijdou přirozené choutky. Nebo se toto prostě neřeší a moje otázka je příliš antropomorfická, tedy, že přikládám psovi lidské vlastnosti a neuvažuji o něm jako o psovi, ale jako o člověku?

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Každého tvora je nutno brát z pohledu vzorců chování jeho vlastního druhu, nikoliv druhu lidského - jinými slovy nelze na něj uplatňovat zákonitosti lidských potřeb a lidského vidění světa. Psi jsou sociálně a (na rozdíl od lidí) hierarchicky žijící tvorové, jejich pohlavní život je tímto samým principem určován a příirodou nastaven tak, aby v potomcích pokračovaly pouze kvalitní geny. Řečeno jinak - psi se přirozeným způsobem nemnoží jako králíci (tedy pokud jim toto "vylepšení" nezorganizuje člověk za účelem zisku ze štěňat nebo jiné hlouposti), množí se podle vlčího principu - jednoduše řečeno právo předat svoje geny do příštích generací mají pouze ti jedinci, kteří si je na základě svých kvalit vybojují. Lze tedy říci, že naprostá většina divoce žijících psů a vlků nikdy tuto příležitost nedostane. Pokud tedy i v našich podmínkách chovaný pes nemá tuto možnost a pokud je ve své vlastní smečce správně zařazen (tj. nemá na to již příslušnou hierarchickou pozicí), pak skutečně netrpí - už jsem to tu také párkrát psal. A pokud bude takto veden i Váš pejsek, pak si skutečně tuto "lidskou" starost o něj dělat nemusíte...

(13.12.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, četla jsem Vaši odpověď na dotaz ohledně kastrace pejsků. Abych řekla pravdu, také jsem právě na základě doporučení veterinářky uvažovala o tom, že ji dám vykastrovat, ale když jsem si přečetla článek, názor jsem změnila, a pokud nebudu mít pádný důvod ke kastraci, tak od ní upustím. Jen bych se Vás chtěla zeptat na jednu věc, která mě trápí. Mám 9-ti měsíční fenečku křížence něm. ovčáka se zlatým retrívrem. Naše zlatičko je hodné, milé, někdy dokonce i poslušné :o), ale když mě vítá, když přijdu z práce, neustále mi jde po rukou, a jemně mě kouše. Tak samo, když přijde z venčení, nebo z procházky anebo prostě jen tak začne běhat po bytě jak tajfun, skáče mi po rukou, po rukávu a někdy dokonce u toho i vrčí, ale tak zvláštně, ne agresivně nebo zle. Na mého syna si toto nedovolí, z něho má respekt a na manžela, který je jejím páníčkem to taky zkouší, ale v menší míře a málo, a většinou rychle ji to přejde, když jí manžel dá povel že nesmí a trošinku jako kdyby ji soustředil na jiné téma. Na mě skoro při každém návratu z venku, i když s ní nejdu já. Nevím co mám dělat, jestli jsem na ni moc hodná a ona se mě nebojí a nemá ze mě respekt, anebo jsem ji v nějakém okamžiku ukázala a dala najevo, že se jí bojím. Nevím co s tím dělat. A pak také z ničeho nic začne běhat po bytě, štěkat na nás a dorážet, taky nevím jak na to reagovat. Už mám takový divný pocit, když s ní jdu ven na procházku a pak se vrátíme a já s hrůzou čekám, co bude.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte a prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte zde nepřeberně informací o výchově psa, o hierarchii, autoritě, smečce a dalších souvisejících tématech - jinými slovy to, co se potřebujete naučit, abyste pochopila, že Váš problém je právě v té špatné hierarchii a neexistující autoritě. Mnohokrát jsem psal o tom, co znamená kousání do rukou, mnohokrát jsem psal o tom, co se stane, pokud jste vedle svého pejska

s hrůzou a děsem v srdci. A mnohokrát jsem psal, co s tím je zapotřebí udělat - tak si to prosím přečtěte, chovejte se podle těchto principů a pokud budete potřebovat, nic Vám nebrání za mnou s fenečku zajet a něco se naučit.

Jinak jsem velmi rád, že jste další člověk, kterému moje pojednání o kastraci zabránilo v bezdůvodném zmrzačení svého čtyřnohého parťáka. Za Vaši fenku děkuji.

(13.12.2009)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, před nedávnem nám byly doporučeny Vaše stránky a Vaše metody a názory na výchovu psů nás oslovily. Bydlíme s přítelkyní a devítiměsíčním beaglem Gastonem v bytě. Snažíme se Gastona vychovávat, ale zatím se nám to moc nedaří :( Hodně jsme si o beaglovi zjišťovali, než jsme se definitivně rozhodli, že jej pořídíme. Věděli jsme, že je to velice náročné plemeno na výchovu, ale stupeň tvrdohlavosti, neovladatelnosti a dominance u našeho „andílka“ nás překvapil. Téměř za nic se od nás nenechá napomenout, natož potrestat. Po výtce téměř vždy následuje vrčení (někdy to jen tak potichu zkouší, jindy se do toho pořádně opře) a štěkot. Při případném plácnutí rukou hodně „vyjíždí“. Navštívili jsme o minulém víkendu i mnoha lidmi doporučovaného místního cvičitele, který nám ale doporučil obstarání škrtícího obojku a poradil trestat psa vyvěšením za něj do vzduchu, dokud se pes nepodřídí. Což se nám zdá nepřiměřeně drastické, a proto Vás chceme požádat o radu, jak toto Gastonovo chování změnit jiným způsobem. Moc předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) V tomto konkrétním případě opět jednoznačně doporučuji se se mnou zkontaktovat telefonicky a domluvit si termín, kdy byste za mnou s pejskem přijel. Děláte hromadu věcí špatně a pejsek jen reaguje na Vaši agresi a slabost - a pokud nebudete uplatňovat šílené "rady" místního cvičitele (asi tuším, o koho jde), pak Vám velice rád pomohu a něco Vás naučím.

(7.12.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, Vaše stránky jsem objevila náhodně a mám z toho ohromnou radost. Moc se těším, až mi dorazí knížky, které jsem si hned u Vás objednala. V dubnu letošního roku mě opustil čokoládový labradorek Bary. S Baryčkem jsme žili necelých deset let, byl to pejsek čistokrevný bez PP. Na cvičák jsme nikdy nechodili, pejsek byl hodný a poslušný, bezproblémový na dovolených kam jsme společně jezdili. Když jsem mu v dubnu musela nechat píchnout poslední injekci (rakovina slinivky), držela jsem ho kolem krku a říkala mu, že to je a na vždy bude nejlepší kamarád na světě. Protože bez pejska by na světě bylo smutno, začala jsem hledat nového. Abych měla záruku, že to bude opravdu labrador a abychom se vyhnuli i dědičným nemocem, rozhodla jsem se pro štěňátko s průkazem původu. Našla jsem chovnou stanici, která na mě působila velmi mile, rodiče štěňátek jsou 100 % zdraví a mají velké pracovní i výstavní úspěchy. A tak máme Atýska. Je to překrásné, teď už 7 měsíců staré štěňátko. A teď konečně náš problém, stejný jako byl Váš a Vašeho Dinečka. Nesestouplé jedno varlátko. Když jsem se to dozvěděla, zavolala jsem na dvě veterinární kliniky. Po vyslechnutí jejich názoru jsem si připadala jako majitel nějakého nebezpečně nemocného stvoření. - Verdikt zněl okamžitě vykastrovat. Prý je to dědičné. Od koho to tedy mohl náš pejsek zdědit? Paní veterinářka, kam chodíme na očkování mi radí, až bude Atýsek dospělý vyjmou varlátko, které má v těle a to jedno nechat. Proto se Vás prosím ptám, zda by poznamenal i tento zákrok Atyho? Chci pro něho to nejlepší. Atýska vychovávám stějně, jako Baryčka. Nevím jestli úplně dobře, prostě spolu žijeme, pokud nejsem v práci, jsme pořád spolu, hrajeme si, chodíme na procházky a pořád si povídáme a to i když třeba vařím. Atýsek má pelíšek vedle mé postele ale každou noc si vleze ke mně a tak krásně se přitulí. Spinká hlavou u mě na polštáři a na zádech, tlapkama nahoru. Abych pro Atýska udělala jen to nejlepší, začali jsme na čtyřech měsících chodit do psí školičky. Aty už ale na rozdíl od ostatních starších pejsků všechny základní povely uměl.Je to klasický cvičák se stahovacími řetízky a co mě vyděsilo úplně, byly ostnáče na štěňatech právě labradorů, takže už tam nechodíme. Ještě snad co se týká pořadu "Polepšovna mazlíčků", dle mého názoru ještě ani jediný pejsek do polepšovny nepatřil. Tam by měli jít jejich majitelé a příšerná paní Žertová. Na to co předvádí a jak se chová by ji polepšovna ani nestačila. Moc Vám děkuji za to, že jste a za to, co pro pejsky a jejich majitelé děláte.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji i já:) Dědičná onemocnění se přenášejí z rodičů na potomky a protože genetika je složitá, na jejich přenosu se podílí řada dalších aspektů - spojení konkrétní feny a konkrétního psa, dědičnost z předchozích generací, podmíněná dědičnost atd. Navíc ani nesestouplé varle nemusí být produktem dědičnosti, ale jeho zdrojem může být například hormonální deficit postiženého štěněte.

Jak jsem se rozhodl já se svým pejskem, je obecně známo, publikoval jsem to na svých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již několikrát. "Přínos" kastrace je jednoznačný, vyjmutí varlete také není bez rizika a následků - třetí možnost je tedy nechat vše na přírodě. Velké procento psů s jedním nesestouplým varletem se dožije požehnaného věku a sejdou ze světa na jiné onemocnění nebo prostě na stáří, velké procento i jinak zdravých psů zemře na rakovinné onemocnění, protože jejich organismus k tomu má vrozené predispozice. Je skutečně na každém, jak se rozhodne. Pokud bych mohl vrátit čas a měl se rozhodovat znovu, rozhodl bych se stejně - dopřál bych svému Dinovi znovu prožít svůj život jako plnohodnotný pes, jako samec.

Držím Vám i Vašemu pejskovi palce, ať se rozhodnete správně...

(7.12.2009)
Plemeno: brabantík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,máme 4 letého brabantíka-pejska,kterého jsme si vzali letos v květnu,byl týraný-bohužel nevíme jak moc.Byl po celou dobu svého života zavřený v nepříliš prostorné kleci ještě s fenkou a podle jeho chování byl asi i často bit,bojí se delších předmětů i natažené ruky.Neslyšel na svoje jméno,neštěkal,neběhal,jen pomalu chodil,do schodů nevylezl,jak měl zesláblé zadní nožky,byl podvyživený,atd.Po počátečním rozčarování a vnímání všeho nového kolem sebe asi po 2 měsících se začal chovat ke všemu odmítavě a doslova si vynucoval svoje já hrozným kňučením,jehož zvuk mi připadal,jako by ho něco strašně bolelo,ale aniž se ho někdo dotkl,kňučel.Chtěl být naprosto sám a ničím a nikým nerušen,pak byl klidný.Zvolili jsme pobyt ve smečce 4 dospělých brabantíků a poté ještě 5ti štěňat.Samozřejmě i s naší přítomností.Jeho chování i reakce se zmírnili a on začal opět spolupracovat a pomalu se učit alespoň nejzákladnější povely.Po této zkušenosti jsme mu pořídili jedno ze štěňátek, se kterým si nejčastěji hrál.Jsou doma spolu 2 měsíce a já mám strach,že se jeho reakce začínají znovu opakovat:Spoustu věcí se od štěněte naučil,dokonce i štěkat už umí.A to je asi ten nějvětší problém.Kdokoli k nám přijde,dokonce i my členové domácnosti,reaguje na příchod velmi hlasitým,až agresivním štěkáním a občas i útočením-skáče a jakoby se snažil kousnout.Nejhorší jeho reakce jsou,pokud oba pejsci společně leží nebo dokonce spí v pelíšku.Připadá mi,že se snaží chránit toho malého.Ale před čím a proč? Odmítám ho bít nebo na něho křičet.Reaguji vždy povelem Berte ticho,přestaň,ale nějak to nezabírá. Jinak je milý,přítulný,pomaloučku překonává strach ze všeho,ale mám pocit,jakoby se v jeho hlavičce občas objevily zlé vzomínky a pak se chová útočně a nebo naopak velmi bojácně. Prosím,poradíte mi,jak s takovým pejskem pracovat a jak mu pomoci?

Odpověď: Dobrý den:) Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a objevte, jak vlastně pes "funguje" - co pro něj znamená a co to je smečka, hierarchie, přirozená komunikace, vůdčí jedinec... to jsou totiž základní věci, které se Vy sama musíte naučit, abyste mohla svému pejskovi pomoci. On musí mít možnost mít vedle sebe někoho, kdo pro něj bude autoritou a tím, kdo vše řeší a má pod kontrolou. Je to pejsek s velice nízkým sebevědomím a špatnými zkušenostmi z minula a jako takový v každé zátěžové situaci zpanikaří a nebude si s ní vědět rady - a od toho jste tu Vy, abyste mu pomohla. Proto je zapotřebí, abyste se svým pejskům stala skutečným vůdcem a autoritou a místo okřikování volila prostředky přirozené komunikace. Zvýšeným hlasem dosáhnete pouze toho, že svého pejska (oba dva!) rozhodíte ještě víc a definitivně přijdete o jeho důvěru. A pokud nebude vedle sebe vnímat svoji autoritu, bude reagovat přesně tak, jak popisujete...

Máte zde všechny informace k dispozici, tak se do toho prosím pusťte - to jste ostatně měla udělat hned jako první věc.

(7.12.2009)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma fenečku rhodézkého ridgebacka, ani ne 6 měsíční. Chodíme s ní na cvičák, vedle poslušnosti cvičíme i agility. Je učenlivá,jde jí přivolání, chůze u nohy i stopa. Problém je, že je strašně hyperaktivní. I když denně běhá zhruba 2 hodiny s dalším naším psem po zahradě a má 1-2 hodiny vycházky, o víkendu i delší, které zpestřujeme výcvikem, je stále moc živá.Největší problém její nevybité energie je ten, že na mě (i na přítelkyni) občas skočí a začne mě zuřivě trhat za bundu,za kalhoty, kousat do ruky za zápěstí, všelijak chňapat (přítelkyni chňapnula již i do tváře a má šrám na nose). Prostě chvíli trvá než se uklidní a nechá toho. Vždy se ji přitom snažím stáhnout vodítkem k zemi, a křičím přitom "Pusť"! nebo "Nesmíš"!.Když mě pustí hned ji pochválím a odměním.Tyhle trhací výpady dělá i během výcviku, nebo po mém návratu,když je uvázaná před obchodem (čeká na mě asi 5 minut). Když se s ní přetahuju třeba o míček nebo se ho na něj snažím nabudit, nejeví o něj zájem a skočí po mě a začne trhat.Při honění peška na cvičáku, na rozdíl od ostatních psů, je flegmatická. Vím, že se ridgeback nemá cvičit na obranu. Cvičit s ní tedy honění peška nebo přetahování s míčkem? A co byste mi, prosím poradil jak odstranit to trhání a jak vybít dostatečně její energii? Podotýkám, že nejeví známky dominance a jinak s ní nejsou vážnější problémy. Akorát občas opakovaně zkouší skočit na sedačku, což jí ale nikdy nedovolíme.Když něco provede trestáme ji slovně, když poslechne tak ji chválíme nebo odměníme.Ještě bych dodal,že ji cvičím pouze já, respektuje nás oba. Předem Vám děkuji za čas strávený nad naším problémem.

Odpověď: Dobrý den:) Začnu od konce - nerespektuje ani jednoho z vás, protože jí předvádíte pravý opak toho, co byste měli... A jako vždy to není problém Vaší fenky, ale problém Váš. Každé štěně je živé a temperamentní, bylo by špatné, pokud by tomu tak nebylo. Bohužel právě ten štěněcí temperament spousta lidí nezvládá a pak zavalují psí fóra nesmyslnými nářky nad "nezvladatelným" psem nebo fenkou. A bohužel vůbec nepřemýšlejí nad tím, jak se sami chovají - pokud znají jen slovo "výcvik" a nic jim neříkají pojmy "výchova a komunikace", pak dopadají stejně jako Vy... Vaše fenka navíc není "hyperaktivní", je to normální štěně ridgebacka, které v jejím životě scházejí právě výše jmenované atrbuty.

Jak se vychovává štěně a jak se komunikuje se psím druhem, o tom jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a touto problematikou jsem se zde již nesčetněkrát zabýval - opět by nebylo na škodu se laskavě s obsahem tohoto webu nejprve seznámit a využít materiálů, které zde jsou veřejně k dispozici. Velice rychle byste zjistil, že řvaní není k ničemu a skutečný klíč k výchově sebetemperamentnějšího a sebedominantnějšího štěněte i dospělého psa je skryt ve dvou zákadních věcech - osobnosti a emocích toho, kdo vychovává a v přirozené komunikaci s psím druhem. Toto nezvládáte vůbec a tohle je Váš základní problém - to, jak se chová fenka vůči Vám, je pouze jeho důsledkem a upřímně řečeno, vůbec se jí nedivím.

Pokud chcete, můžete se se mnou domluvit, s fenkou za mnou přijet a já Vám Váš skutečný problém ukážu prakticky - jinými slovy na mne fenka skákat nebude, trhat a kousat už vůbec ne. A pokud si dáte říct, budete se ochoten učit a přestanete řešit nesmyslné věci okolo sedaček, míčků a peška, budete svoji fenku vnímat jako bytost, kterou skutečně je, a začnete s ní komunikovat smysluplně, pak podobné problémy nebudete mít ani Vy.

Začněte v prvé řadě tím, že začnete studovat PSÍ STRÁNKY FALCO a používat postupy, které mají skutečný smysl. Naučte se plnit význam slov "výchova" a "komunikace" a přestaňte svoje štěně trápit. Znovu zopakuji - "kousání", "trhání" a další Vámi popsané věci jsou pouze logickým důsledkem toho, jak se chováte vůči vlastnímu štěněti, důsledkem nefungující výchovy a neexistující komunikace. Vy znáte jen "výcvik" a restrikce. Pak se ovšem nesmíte divit...

(29.11.2009)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky a 9 měsíců
Kastrace: ano (ve 14 měsících)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Nechci být dalším z těch, co napíšou, jak podrobně studovali Vaše stránky a pak se zeptají na totéž, ale můj problém se týká zde stokrát omílaného čůrání, i když trochu jinak. Pro přiblížení situace- máme dva retrívry (8 let- otec, necelé tři roky- syn.) Můj dotaz se týká právě toho mladšího z pejsků. Ponnynka jsme si brali s vědomím, že je asi slepý. Nechtěli jsme, aby se štěnátko po našem Bardíkovi dostalo do špatných rukou a moc jsme si přáli druhého pejska. Věděli jsme, že to bude složitější, ale podle mě, zrak u psa rozhodně není primární. Všechno mu trvalo déle, než si zvykl na všechny zvuky, vůně... ale teď si dovolím říct, že je z něj v rámci možností sebevědomý a šťastný pejsek. Říkám v rámci možností, protože já jsem nastoupila na vysokou školu daleko od domova a oba kluci zůstali s rodiči. Nevím, co si představovali (asi že mladší bude věrnou kopií staršího), nicméně za mými zády ho nechali skutečně zmrzačit (vykastrovat) a postavili mě před hotovou věc. Prý jim to veterinář poradil, že pohlavní hormony mají zhoubný vliv na zrak ?? (co je tohle za výmysl??) a že se SAMOZŘEJMĚ pejsek velmi uklidní a celkově bude zvladatelnější- prostě typické klišé našich veterinářů. Ponnynek je teď díky kastraci i špatnému zraku vždy na úplném dně každé psí smečky, občas bojácný, trvá mu, než si zvykne na novou situaci..No už s tím bohužel nic neudělám, ale začala jsem při škole vydělávat, abych si mohla pronajmout byt a kluky mít u sebe. Povedlo se, od září tady spolu fungujeme. Všechno je super, až na Ponnynkovo čůrání. Já jsem si pořád říkala, že mu všechno trvá dýl, že se to spraví, ale u téměř tříletého psa mi to nepříjde moc normální. Dnes padla poslední kapka, kdy si v klidu vylezl na gauč a prostě se tam vyčůral. Opravdu nevíme co s tím, venku ho pořád horlivě chválíme, když to doma udělá, snažíme se ho potrestat po "psím" (jemně kousnout do čumáku) , ale jakoby to dělal úplně naschvál!Snažíme se být maximálně důslední! V noci to vydrží úplně krásně- i deset hodin, nemá s tím problém. Taky se nikdy nevyčůrá, když nejsme doma. Nejhorší je to vždycky po večeři. Teď poslední dny to prostě vždycky udělá tak 10-15 minut po večeři. Samozřejmě vím, že je tady možnost s ním hned po té večeři zajít ven, ale strašně bych si přála, aby to pochopil a nedělal to! Vždyť jak si může načůrat na gauč, na kterém celé dny vyspává?! Nechci vám nic zatajovat, takže rovnou říkám, že když jsou kluci doma na Moravě, mamka s Ponnynkem (mlaším) chodí skutečně klidně co 2 hodiny!! Ze strachu, aby se jí tam nepočůral. Moje rady neposlouchá.. Zajímavé je, že když jsme byli tady v bytě poprvé, tak to neudělal. To samé na dovolené. Ani jednou. Příjde nám, že už si zvykl, že je tady doma a proto to dělá. Ale nevíme proč?! Dalším důvodem by podle mě mohlo být i to, že jak ho nechali vykastrovat, když byl ještě fyzicky a hlavně psychicky nevyzrálý, že teď nemá žádně tyhle teritoriální pudy.. Samozřejmě nohu nezvedá a nedělá mu problém vyčůrat se klidně uprostřed chodníku.. Nevyhledává trávu jako ostatní psi.
Omlouvám se za tento dlouhý dotaz, ale chtěla jsem vám alespoň trochu přiblížit situaci. Moc prosím o radu. Myslíte, že jsou funkční ty "stop" spreje? Já osobně tomu moc nevěřím, ale už mě opravdu nenapadá jak jinak ho to odnaučit. Určitě je chyba v nás, lidech, ale já sama nejsem asi schopná odhalit jaká. Netroufám si tvrdit, že bych byla stoprocentní alfa, ale myslím, že jsem skutečně výš než oba kluci. Moc děkuji za váš čas, pozdravujte od nás Šedýska. :-)
P.S. Odchod Vašeho Dina jsem oplakala, jistě u Vás prožil krásný život. Moc Vás obdivuji za veškerou práci a čas, který pejskům věnujete. Snažím se udělat maximum pro to, aby i naši kluci prožili podobný život.

Odpověď: Dobrý den:) V pořádku to samozřejmě není. Je mi to velice líto, ale "poděkujte" teď svým rodičům, kteří nechali Vašeho pejska "vylepšit" kastrací - popsané chování je právě důsledkem kastrace v kombinaci s jeho zrakovým postižením. Po kastraci a vyplavení hormonů se psychicky vrátil zpět do štěněcího věku a určité věci teď prostě vnímá tak, jak je vnímal jako malé štěně - včetně Vámi popsaného chování venku. K tomu samozřejmě přispívá i jeho ztížená orientace v prostoru.

Jediné řešení je opravdu s ním chodit častěji ven, tak jak jste chodívala se štěnětem. Pokud vypozorujete intervaly mezi jeho příjmem a výdejem vody, pak si myslím, že se to dá zvládnout celkem dobře. Jinými slovy - jako primární příčinu jednoznačně vidím provedenou kastraci, jejíž důsledky jsou ještě zesíleny celkovým stavem pejska a jeho zrakovým hendikepem. V žadném případě však nepochybíte, pokud necháte svého pejska ještě komplexně vyšetřit (krev, moč) u dobrého veterináře. Držím vám oběma palce!

P.S. Děkuji za oba svoje pejsky...

(29.11.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 2letého křížence-nalezence, byly mu asi dva měsíce, když jsem ho našla na ulici opuštěného. Ujala jsem se ho, s veterinářem i cvičitelem na cvičišti jsme to otipovali na křížence hrubosrstého jezevčíka s pudlem. Náš problém je tento: Bydlíme na velkém sídlišti, kde se potulují různí lidé různých ras a také pod vlivem různých látek, pejsek celkem poslouchá, mívám ho někdy na volno, někdy na vodítku. Když jde okolo nějaký člověk (nejčastěji muž a nejčastěji starší muž), Tim se rozběhne a začne štěkat (že štěká na Romy, chápu - to dělají snad všichni psi. Že se mu nelíbí feťáci apod. stvoření - chápu.).Zdá se mi to jako projev strachu. Na vodítku to dělá málokdy, spíše to v sobě dusí. Nikdy nikoho nepokousal a nemyslím si, že by to někdy udělal. Prostě si k tomu člověku stoupne a poměrně rychle štěká. Když na něj lidi mluví, je to horší. Když jdou pryč a nevšímaí si ho, lépe ho přivolám. Na sídlišti je také samozřejmě hodně dětí, u většiny z nich to dělá také. Neznala jsem jeho život do 2 měsíců, nevím, jaké má s kým zkušenosti, ale od té doby, co ho mám, mu žádné dítě neublížilo. Hrával si od štěňátka s mým tehdy dvouletým bratrem, který však bydlí jinde než my.  Vždy byli pod dozorem a bratr mu nikdy neublížil, naopak, pískal na psa jeho (=psovo) gumovou hračkou a měl hroznou legraci z toho, že pes po ní skákal a někdy ho povalil na zem. Pak mu olízal všechno, na co dosáhl. Trochu byly neshody s matčiným přítelem... Nevím, co s ním, nevím, zda ho mám za to štěkání trestat či ho uklidňovat... Některé maminky se díky nezodpovědným pejskařům na mě dívají skrz prsty, jako kdybych měla "bojového psa" puštěného na volno... A někteří pánové mi psa pro jeho štěkot chtěli ukopat. Nechci mít psa přivázaného pořád na vodítku, protože lidé se vyskytují všude, ať už jdeme do lesa, k rybníkům... všude jsou lidé, a já chci, aby i ten pes se mohl proběhnout, ať už sám, nebo se svými psími kamarády... Přivolat se mi ho daří někdy až na několikátý pokus, poslední dobou se ale dost zlepšil a hodně na něj zabírá, když mu začnu utíkat. Jako štěněti mu to bylo úplně fuk... Předem děkuji za odpověď! P.S.: Je to můj první pes.

Odpověď: Dobrý den:) Poslední dobou je čím dál větší problém vysvětlit lidem, že kočka mňouká, člověk mluví (nebo křičí!) a pes holt štěká... Nemám teď na mysli Vás, ale lidi, které potkáváte. Psu byly přírodou dány hlasové projevy a on je přirozeně využívá. To zaprvé.

Zadruhé - na Vás je se chovat tak, abyste sama nevytvářela problémové situace. Také bydlím na sídlišti, ale v životě by mě nenapadlo svého psa pouštět na sídlišti navolno - jednak kvůli lidem, kteří by nejraději viděli psy v klecích a jednak kvůli němu samotnému. Sídlištěm projdeme na vodítku, pokud někoho příliš komentuje, zklidním ho a proběhnout ho nechám až v přírodě. Na tom nevidím nic komplikovaného a ani pro Vás nemožného - vyhnete se tak spoustě problémů a navíc sídliště skutečně není vhodným místem pro proběhnutí pejska.

A zatřetí - ano, je možné, že s určitým typem lidí Váš pejsek skutečně nemá dobré zkušenosti z prvních měsíců svého života. A opět na Vás je, abyste tyto zkušenosti zasouvala v jeho podvědomí do pozadí - to znamená učila ho z pozice alfajedince je tolerovat a pokud dojde k problému, řešila jej za něj. V této souvislosti a vzhledem k faktu, že se jedná o Vašeho prvního pejska,  bych Vám opravdu velmi vřele doporučoval prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a naučit se věci potřebné pro život s pejskem. Spousta situací Vás pak nezaskočí a budete si vědět rady.

(29.11.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Moje fena před nedávnem podruhé hárala. Už podruhé má falešnou březost. I když ji však nemá, tak v menší míře pořád VŠECHNO venku řeší. Má všeho dostatek i komunikace s náma (já a můj dospělý syn)i s jinými lidmi a psy a též má hodně pohybu a volnosti, každý den tři až šest hodin pobytu venku, za každého počasí. Je to hlídačka každým coulem. V lese např. když někoho uvidí první, hned upozorňuje, na dotyčného nabíhá se štěkotem a ten to dost často řeší tak, že ji začne uklidňovat, což posílí její nedůvěru. Po mém odvolání, přijde a zklidní se, ale dotyčného má pořád v merku. Když jdem po louce, vidí, kde se co šustne, jde se mnou, nebo si čuchá, ale ví o lidech na druhé straně, co chvíli tam zírá, připravena ke všemu. Když s ní komunikuju , něco jí povídám, tak je to ok, když jí sdělím poručnickým tónem - nelez tam- poslechne taky, ale má to pořád v merku:-). Ve městě je to něco docela jiného, poslušně vedle nohy na prověšeném vodítku, soustředí se na chůzi u nohy, poslechne na slovo, např.přecházení silnice, lidi a jiné psy nebere na vědomí a má oči jen pro mne. Včera např. s námi (scházíme se s kamarádkami a psy pravidelně na vycházky-dohromady nás je od 6 do 16 lidí i pejsků) šel přítel jedné z paniček, toho Ája viděla poprvé. Neustále ho hlídala, šla za ním, když promluvil, štěkala, později to už bylo ok, ale stále o něm věděla... I dobroty si od něj vzala,převládala pořád  velká nedůvěra. A nedůvěra k lidem, je to něco, co může mít pes geneticky dané? Nevím, že by prožila něco ošklivého, u nás rozhodně ne (mám ji od tří měsíců, do té doby byla na zahradě, necvičená, neočkovaná...nic...o tom nevím nic-snad jen, že se dost bála vody...bývalý páníček jí postříkal hadicí když zlobila...:-( )
Tak jsem moc zvědavá, co mi napíšete. Zda mám taky narušenou autoritu, já se snažím brát všechno v klidu a dávat jasné povely a signály, které ona akceptuje, ale nedůvěra k cizím ...jde to nějak změnit? Jiní psi jsou se všemi lidmi hned kámoši a mne to docela mrzí, že taková není Ája. Navíc je velmi citlivá, stačí malá křivda,něco od někoho, co špatně vyhodnotí,  viz jedna kamarádka, z legrace na ní dělala příšerné obličeje a dotyčný už ztratí  veselý kontakt, je bez šance na přátelství, zůstatává pouze rezervovaný respekt. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Napíšu následující: ano, jsou plemena, která jsou vůči člověku rezervovaná až nedůvěřivá - jsou plemena různých povah, jsou jedinci různých povah. Kdybyste napsala aspoň čeho je Vaše fenka kříženec (i ostatní údaje k dotazu jsem z Vás musel dvěma maily dolovat jen proto, abych Vám vůbec mohl pomoct), pak by bylo možné přesněji specifikovat, zda je to záležitost plemenná nebo osobnostní. S největší pravděpodobností se jedná o plemennou dispozici spojenou s nepříliš dobře zvládnutou hierarchií z Vaší strany - dokud bude fenka mít pocit, že ona je tu od toho, aby řešila lidi a situace, do té doby to bude špatné, protože ona to zvládnout nemůže ani nemá. Chůze na vodítku nebo "povely" vůbec nejsou důkazem toho, že funguje správné hierarchické nastavení vůdce smečky x člen smečky, tyto věci se v reálu projeví až ve Vámi popsaných situacích (nevěří Vám, raději se vždy přesvědčí sama). S tím navíc úzce souvisí i sebevědomí každého pejska - pokud nebude Vaše fenka mít pocit, že má v zádech svého "vůdce smečky", pak ji samozřejmě spousta věcí, které by ji jinak nechaly v klidu, vyvede z rovnováhy.

(29.11.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Můj Arnold je podle mého názoru naprosto v pořádku, poslouchá mě , není agresivní, prostě nic. Jediný problém je, že se zdá být až moc hyperaktivní. Nevydrží chvíli ležet. Jako štěně jsem ho měla u sebe v pokoji, pak šel ale ven do kotce. A teď, když ho chci vzít třeba do obýváku, tak prostě není schopný chvíli posedět. A to i přes to, že jsme byli třeba dvě hodiny na procházce, kde se vylítal. Když ho vezmu někam mezi lidi, třeba na chatu, kde i přespáváme, tak musím být většinou celou noc vzhůru, protože je furt aktivní a pořád by něco dělal a usne mi třeba až v půl jedenácté dopoledne. Myslela jsem si, že se s věkem sklidní (všichni okolo říkali, že kolem toho třetího roku už to bude lepší), ale zdá se, že se to nelepší. Navíc právě takhle někde mezi lidma, když si jdem někam sednout, mi chce pořád lézt na klín a chovat se. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) A divíte se? Labrador je plemeno s velkou potřebou sociálního kontaktu a pokud ho nemá, strádá a začíná se dostávat do stresové roviny. Vy ho máte v kotci - přijde Vám to v pořádku? Mně rozhodně ne. Pokud by strčili do kotce Vás a pak Vás milostivě na chvíli vzali do pokoje a mezi lidi, také byste se všemožně snažila dát najevo, kde je Vám dobře a co potřebujete k životu. Tak strašně byste se snažila, aby to lidé kolem Vás pochopili. V kotci nemáte nic - ani prostor, ani sociální prostředí, ani pohodu. A pořád by se to zhoršovalo, až byste se také dostala do permanentního psychického stresu... stejně jako on.

Vezměte si svého pejska tam, kam patří, tedy k sobě domů. Chovejte se k němu dobře, ne jako k trpěnému jedinci a za čas uvidíte, jak se pejsek zklidní a dostane do pohody. Jeho hyperaktivita není příčinou problému, ale jeho důsledkem. Problémem skutečným je sociální izolace, ve které díky Vám je. Nemám k tomu víc co dodat...

(22.11.2009)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o výběr správné chovatelské stanice. Chtěli bychom si pořídit štěně (fenku) parsson russel terier. Na internetu jsou sice některé chovatelské stanice, ale popravdě nevím jakou si vybrat. Je mi 41 let, děti už jsou dospělé a tak si konečně můžu splnit sen a pořídít si psa. V dětství jsme psa doma vždy měli a tak doufám, že se u nás bude mít dobře. Jsem velmi potěšená, že jsem tyto stránky našla a to tak že jsem hledala nějaké reakce na pořad Polepšovna mazlíčků - protože s jejich názory zásadně nesouhlasím. Děkuji moc za pomoc s výměrem chovatelké stanice.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Takže - základní zásady pro dobrý výběr štěněte jsou tyto:
1. Koupit štěně s průkazem původu - nenechte se přesvědčit chovatelem, že "nechtěl chodit na výstavy" nebo "oba rodiče jsou s PP". Pokud nedojde k uchovnění psa nebo feny, pak to často nebývá leností majitele chodit na výstavy popř. splnit další podmínky, ale z důvodu závažného problému zdravotního, exteriérového, povahy nebo genetiky - což jsou všechno věci přenášející se i na potomstvo.
2. Vyhnout se "velkochovům" - tedy lidem, kteří nejsou chovatelé, ale množitelé a jejichž zájem není produkovat kvalitní štěňata, ale trhat rekordy v zisku.
3. Zdaleka se vyhnout chovům, kde je fenka s vrhem izolovaná od lidí, chovům, které jsou ve špinavém prostředí nebo bezprostředně sousedí s obydlím hospodářských zvířat.
4. Pokud se štěňata bojí lidské ruky nebo hlasu, utíkají se před člověkem schovat, popř. jejich matka se chová vůči člověku bojácně nebo agresívně, pak rychle pryč. Pokud se fenka chová přátelsky a štěňata jsou zvědavá a kontaktní, čistá a bez výtoků, pak jsou vhodnými kandidáty. Důležitá je i správná zdravotní péče o ně, která probíhá ještě u chovatele - počáteční očkování a odčervování.
5. Neochotný nebo přezíravě jednající chovatel, jednání typu "dejte sem peníze a už si ho vemte ať je pryč" opět znamená jít někam jinam.
6. Ideální doba odběru parsona je sedmý týden věku štěněte. Pokud Vám bude chovatel nutit štěně k odběru dříve nebo naopak odběr zdržovat, pak vše zrušte a hledejte znovu.
7. Nesmíte propadnout sentimentu nad prvními štěňátky, které uvidíte. Váš zájem je si vybrat štěně z dobrého vrhu, zdravé a silné a máte plné právo pro to udělat vše potřebné - včetně toho se slušně rozloučit a jít hledat jinam. Vzít si štěně jen proto, že je Vám ho líto, je sice hezké, ale silně kontraproduktivní pro všechny zúčastněné.
8. Nenechte se ovlivnit hláškami o konkrétních chovatelích na různých diskuzních fórech. Lidská závist je bezbřehá a mezi chovateli psů a pejskaři obecně má až neuvěřitelně živnou půdu.
9. Nezapomeňte, že si pořizujete štěně, které s Vámi bude po celý svůj život. Proto vybírejte pečlivě, s rozmyslem a jakmile se rozhodnete a štěně si vezmete, už nikdy necouvněte.

Držím Vám palce:)

(22.11.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu. Koupili jsem si starší dům se zahradou a pejskem. Buď si ho necháme nebo by musel do útulku nebo..... Pejsek je k nám velmi přátelský, není ale zvyklý na jiné psy. My máme borderteriéra 1,5roku starého, který je od malička zvyklý na jiné psy. S jinými psy i fenkami si hraje, pokud ze strany psa cítí nepřátelství, tak se mu raději vyhne. Vzali jsme nového pejska na vodítko na procházku mimo jeho teritorium. Přesto už při přiblížení k našemu pejskovi začal vrčet a okamžitě zaútočil. Bohužel takto útočil na každého psa, kterého jsme cestou potkali. Náš borderteriér není agresivní, ale zase si nenechá nic líbit. I přes plot se oba chtěli pokousat. Je možnost vytvořit výběh cca 6x6 m a tam pejska nechat-je to snad lepší než útulek, ale obávám se, že jednou stejně někde uteče. Je i přes svůj věk v dobré kondici. Za odpověď předem děkuji.

Odpověď: Nebo...? Co kdybyste mu dali raději šanci a čas vstřebat nové věci místo toho, že při prvním nezdaru byste ho nejraději odstranili? Ten pejsek nemůže za to, že jste ho koupili i s barákem. A pokud se Vašemu pejskovi nevrhne okolo krku a nepiští radostí, pak to opět není jeho chyba, ale důsledek prostředí a způsobu života, ve kterém se devět let pohyboval. Tyto věci chtějí čas - už jsem to zde psal tolikrát a tolikrát vše vysvětloval, že se opravdu nemá smysl opakovat. Přečtěte si, jak se seznamují cizí psi, přečtěte si o věceh, které skutečně potřebují čas a nelze je lámat přes koleno, přečtěte si o základní zodpovědnosti ke psům, ať už se k Vám dostnaou jakkoliv. Přečtěte si, co pes potřebuje k životu, co pro něj znamená smečka. Pokud mu pomůžete a tuto možnost mu dáte, zvládne to. Prostě se do toho pusťte, seznamujte je v cizím prostředí, postupně a počítejte s tím, že 9-letému psu chvíli potrvá, než přijme nového psa. Je to na Vás, jak se k tomu postavíte - pokud takto, pak Vám i jemu držím palce.

(22.11.2009)
Plemeno: akita-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zdravím Vás i Šedýska, bydlíme s naším Chitem v domku na venkově. Chit je  v době, kdy jsme v zaměstnání, přes den venku - přesněji řečeno  rozvaluje se na rohožce před dveřmi domu a " hlídá " , po našem příchodu následuje procházka a poté je už s námi v domě. Na noc jde někdy spát ven, ale někdy se mu chce spát uvnitř a vydrží tam až do rána. Někdy mě  až překvapí vzhledem k jeho huňaté srsti, že si lehne blízko krbu a vyhřívá se jako kočka,jindy se zase odebere do ložnice, kde se netopí vůbec. Chci se právě zeptat  obecně na to, zda-li psu zdravotně nevadí střídání teplot - přechod z vytopeného domu do venkovního prostředí obzvláště v zimním období, kdy rozdíl teplot činí 20 stupňů i více. Děkuji za odpověď na poněkud zvláštní dotaz.

Odpověď: Dobrý den a děkuji, také vás oba zdravím:) Pokud pes žijící v domě není najednou přesunut na dlouhou dobu třeba do těch -20 stupňů, pak to opravdu nevadi - "zimní srst" se vytvoří u každého psa s podsadou i v teple, pouze ne tak bohatá, jako pokud je držen venku v zimě. Jinými slovy - přechod z vytopeného prostředí do klasické venkovní procházky a opětný návrat je v pohodě, tohle ustojí i psi bez podsady. Termoregulace totiž není pouze otázkou kvality srsti.

(15.11.2009)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v první řadě bych Vám chtěla složit poklonu a poděkovat za Vaše stránky. S mojí fenečkou nemám moc velké potíže, ale pochopila jsem, že s ní nelze jednat jako třeba s NO. Psal jste tu v poradně, že s čévéčkem se musí jednat po vlčím. Ale co přesně si pod tím představit jste nenapsal. Bohužel je to k Vám moc daleko. Ráda bych se se svým psem naučila lépe komunikovat, ale nevím jak to uchopit. Děkuji za odpověď. Pěkný den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Některé záležitosti je zapotřebí poznat a učit se v praxi, hrát dobře tenis se také nenaučíte jen podle příručky. Pro lidi, kteří se chtějí opravdu něco naučit, nabízím dostatek praktických možností - výcvikové servisy, soustředění, osobní konzultace... vše podložené PSÍMI STRÁNKAMI FALCO a mými knihami. A pokud mají tito lidé motivaci ve svém pejskovi, dochází jim základní fakt, že pochopit přirozenou komunikaci neznamená styl "manuálu k automatické pračce" a chtějí předejít zbytečným chybám (které se třeba právě u ČSV stokrát vrátí), pak věřte, že rádi přijedou i z daleko větších dálek než kde žijete Vy - a nejen z této republiky. Je na každém, zda hledá cesty, jak něco zvládnout, nebo naopak výmluvy, proč něco nejde. Myslím, že k tomu není víc co dodat... "uchopit to" prostě znamená jednoduše využít šanci, kterou Vám stejně jako každému dávám.

(15.11.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,předem jsem Vám chtěla poděkovat za Vaše úsilí,které vedlo k vydání další knihy.Mimochodem už se pracuje na jejím objednání...Již teď se nemohu dočkat až se mi další publikace dostane do ruky:-) Nyní k dotazu.Doposud jste mi pokaždé účinně poradil,tudíž se na Vás opět obracím.Má fenečka jorka Daisy (1,5roku stará) nám dělá jen radosti,máme za sebou čerstvou výhru prvního místa v agility:-)Nedalo mi to se nepochlubit:-)K ostatním psům se dle mého názoru chová podřazeně,submisivně(lehá na záda,ouška dozadu,jemně kmitá ocáskem apod.)Je na mne dost vázaná.Chci se zeptat,zda si myslíte že by i přes svou povahu přijala dalšího pejska-štěňátko fenečky stejného plemene.Mám obavy,aby ji nakonec nový člen nemohl "utlačovat",myslím že by se nechala a nebránila.Nerada bych ji zklamala pořízením další fenečky.A další dotaz je,zda by nebyl problém v tom,že bych s novou fenečkou neběhala agility,ale jen s tou první(časově by mi to nevycházelo)Tím nemyslím,že bych se ji nijak jinak nevěnovala.Předem Děkuji za Váš názor a čas.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji a gratuluji k výhře...:) Pro každého pejska je nejdůležitější, jaká je jeho smečka a její vůdčí jedinec. Jinými slovy - pokud budete Vy a Vaše smečka takové, jaké být máte, pak nebude mít problém ani Daisy, ani její psí parťačka. O tom to všechno je - fungující smečka submisivní jedince pozvedne a dominantní zařadí tam, kam patří. A pokud budete svoji smečku vést správně, pak se nemáte čeho bát.

K druhému dotazu - pokud bude vše ostatní fungovat jak má, pak to samozřejmě problém není. Jen pozor na důsledky, které zvýšená pozornost jedné fence může přinést, pokud by se časem změnila jejich vzájemná hierarchie.

(15.11.2009)
Plemeno: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. obracím se na Vás s žádostí o radu. Máme doma 19měsíční Krátkosrstou kolii psa. Problém nastal v jeho 8-9 měsících, kdy začal štěkat na lidi, ale né na všechny, někdy projdeme bez jakékoli reakce a jindy štěká na kolemjdoucího, na kterého při předchozím setkáním neštěkal. Jeho rekce na kolemjdoucí, které potkáváme jsou  nevyzpytatelné netušíme proč na někoho okamžitě vyběhne se štěkotem a jiné projde bez reakce- (od štěněte byl v častém kontaktu s lidmi a psy) a nikdy nebyl problém). Dáváme mu najevo, že nesmí povelem ne a následném zatahání vodítka, vytaháním za krkem, měníme směr, mluvíme na psa „ ty toho napovídáš „ odlehčujeme situaci, ale nic nepomáhá. Myslela jsem si, že ze mě cítí strach, když potkáme nějakou neznámou osobu, ale když potkáme někoho známého štěká a v případě, když nás naopak osloví někdo koho neznáme a naopak strach mám, tak je v pohodě dělá jako by nic. Není to pravidlo, ale takto nepravidelně se projevuje. Nikdy neměl, žádnou negativní zkušenost s lidmi. Nevíme důvod tohoto chování a proto prosíme o radu. Jinak není s naším pejskem jiná starost, poslechne na přivolání, drží se nás.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek zjistil, že nemá ve své "smečce" vůdce a řeší věci po svém. Vaše bezradnost a používání postupů, které k ničemu nevedou a ani vést nemohou, toto jeho přesvědčení jen prohlubují. Samozřejmě i dlouhá doba, po kterou necháváte tuto záležitost "vyhnít", celou situaci zhoršuje.

Pokud skutečně chcete s pejskem pomoci, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme v prvé řadě osobní konzultaci.

(8.11.2009)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ano (po prvním vrhu)
Dotaz: Dobrý deň. Prosím vás o radu skôr ako by som mal vyviesť nejaku hlúposť. Mam kríženca NO 8-ročna fenka. Ziskal som ju z útulku ako 2-mesačné šteniatko a po prvom vrhu podstupila sterlizaciu. Je dobre socializovana pri prechadzkach si vôbec nevšima štekajucich psov a k malým deťom je tolerantna hrá sa s nimi a keď má toho dosť jednoducho vojde do svojej budy a to je znak pre deti že už s ňou pri hre nemôžu rátať. Problém je v tom že chcem poskytnuť domov 2-ročnému hovawartovi ktorý je naučený na iných psov. Aj keď sa to asi neda na 100% posúdiť ale aspoň vo všeobecnosti: myslíte že fenka psa prijme a tiež pes fenku? Nezmeni sa jej správanie voči deťom? Nerad by som z bezproblémoveho psa urobil stvorenie z podlomenou psychikou. Za odpoveď vopred ďakujem a dovolte mi vysloviť obdiv za to čo robíte. S pozdravom a prianím všetkeho dobrého.

Odpověď: Dobrý den, i já Vám děkuji:) Obávám se,  že vzhledem k věku fenky a její sterilizaci by se ve změněné sestavě projevilo problémů dost. Jednak pes vyrůstající jako "jedináček" a nepřicházející  příliš do kontaktu s jinými psy mívá v pozdějším věku problémy s přijetím dalšího psa do smečky, jednak sterilizace Vaší fenky nevratně zničilla její samičí osobnost - jinými slovy pes by ji nebral jako fenu a ona sama by se vůči němu vyhraňovala znatelně agresívně.

Suma sumárum - spíše bych tuto variantu nedoporučoval, problémy by nastaly zcela určitě a na psychice fenky (a samozřejmě i ještě psychicky nedospělého psa) by se podepsaly jednoznačně negativně...

(8.11.2009)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, možná mi dokážete poradit ohledně "útěku" naší fenky Jack russel teriéra. Byli jsme s přítelem v hospodě,kde s náma byla Phoebe. Odpoledne jsme tam byli,jelikož je to hned u fotbalového hřiště, na fotbalovém zápase... Cestu znala Phoebe pouze od domu na hřiště,přes tmavý les... Byl večer, popíjeli jsme a já se zvedla jenom že půjdu na WC.. Phoebe si vzal na klín přítel. Jenže Phoebe je na mě dost závislá.. myslela si asi,že odcházím uplně. WC jsou o patro níž... Já byla na wc a někdo vstoupil do hospody a Phoebe byla najednou jako střela,proklouzla škvírou a ruplo ji v hlavičce a rozhdola se mě jít hledat,ale mimo budouvu!! Utekla uplně pryč, do ulic! Letěli jsme ji hned hledat, ona byla už někde uplně v tahu...byla rychlá,jak blázen.. Já ji viděla už někde přejetou,nebojí se nějak aut... bojí se když štěkají velký psi...to musela bejt uplně vystreslá... Postupně nám začalo pomáhat v hledání víc lidí, lítali jsme v tý zimě dvě hodiny. Když už jsme ji vždycky někdo někde zahlídl, tak jsme si vzájemně volali. Jenže ona už měla strach z každého,protože jsme pro ni byli tmavé siluety, a v jedné uličce,byla kousek ode mě, já byla s pár dalšími lidmi...ale když jsem zavolala "Phoebe" ,ona už nereagovala ani na můj hlas!!!!! Byla jsem ztracena,takhle ji nikdo nemůže chytit!! Zavolali jsme i "měšťákům" , když projížděj,aby hledali.... Pak nechápu jak,ale našla cestu k domu,kde byla pouze 2x !!!
Někdo ji viděl sedět u vchodu..ale odtam pak utekla, běžela prý k benzínce... To jsem se trochu uklidnila, od benzínky znala cestu určitě na hřiště přes les,kudy s námi šla jak odpoledne na zápas,tak večer do hospody,co je hned u hřiště..tam chytla stopu a vrátila se k té hospodě!!!!!!!!! Hned jsme tam letěli, schovávala se pod stůl a pak se uplně počurala... byla unavená, nalítala toho šíleně moc...hned se mi vrhla do klína a stočila se a spala... No a já si jen pokládám otázku, proč tohle udělala? Chápu,že se mě snažila hledat,ale pokud by zapojila hned svoje čichové buňky, cítila by ,že jsem na wc,kde by čmuchala u dveří ,až otevřu....Ale letěla ven a uplně na jinou stranu,než kterou jsme šli.... Má 7 měsíců, blíží se podle mě hárání (začla se lízat,občas už "blbne" )...že by to mělo vliv?
Teď se jí bojim pustit kdekoliv... Vím,že je na mě fixovaná,ale co když jí rupne v bedně a uteče i mě? Byl to horor. Jen jsem ráda,že to dopadlo takhle. Děkuji předem za Váš čas věnovaný mému dotazu.

Odpověď: Dobrý den:) Mně spíše není jasné, co je na tom nepochopitelného Vám... Děkujte bohu, že to dopadlo tak jak to dopadlo, příště nepokoušejte osud (fenečku si zabezpečte třeba vodítkem) a zapřemýšlejte nad tím, že máte psychicky ještě mladé štěně, které vemi snadno zpanikaří a které nemá zkušenosti, hotovou psychiku ani nadhled dospělého psa potřebné pro to, aby jednala "logicky". Také si uvědomte, že v hospodě se pohybuje obrovské množství lidí a že i trénovaný dospělý pes by měl velký problém, aby ze všech pachů vyextrahoval ten jediný správný - od své fenky čekáte v pravém slova smyslu zázraky, ona ale ve svém věku spoustu věcí nemá šanci zvládnout! Od toho jste Vy, abyste předem přemýšlela a předem udělala potřebná opatření pro to, aby se podobné situace nestaly. Uvědomit si závislost svého štěněte, jeho temperament a na druhou stranu málo zkušeností a tendenci k panice a zkratu v zátěžové situaci snad opravdu není tak složité...

Prostorovou orientaci a prostorovou paměť mají již malá štěňata vyvinutou daleko více, proto se fenka rychle zorientovala v místech, která již znala. Tolik na vysvětlenou. Do budoucna buďte předvídavější, ale na druhou stranu se nebojte fenečku na rozumných místech pouštět navolno, jinak v jejím (i svém) životě natropíte skutečné škody. Strach je Váš nepřítel, opatrnost a předvídavost naopak Vaši spojenci.

(8.11.2009)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosila bych o radu ohledně čistotnosti. Máme dvě feny RR - 2,5 roku a 11 měsíců. Problém se týká mladší fenky, která v naší nepřítomnosti velmi často (ne vždy) udělá loužičku nebo i hromádku.
Obě feny jsou papírové, jezdíme na výstavy, na coursing...hromadné procházky, takže jak starší, tak mladší nemají absolutně s ničím žádný problém - psi, lidi,... S poslušností jsou na tom dle mého názoru dobře - prostě jak jen RR v 11 měsících (a dvou letech) může být. Dokonce bych řekla, že mladší fenka je mnohem učenlivější a ochotná pracovat než starší (pokud se jí teda zrovna chce :-). Je opravdu velmi chytrá a řekla bych přímo "vyčůraná".
Obě holky spolu vycházejí dobře - starší fenka je na svůj věk už velmi vyspělá a vyrovnaná, nemá ráda konflitky, a jako správný RR se jim snaží předcházet a mladší fenku chrání. Například i v situaci, kdy ji trestám (nikdy psy nebijeme!), tak to chodí "žehlit". Holky s námi spí v ložnici, na pozvání můžou i do postele, můžou na gauč a mají "své" křeslo (paní doktorka Žertová by u nás asi vyskočila z kůže :-)) ) A teď tedy k hlavnímu problému. Holky bývají samy doma různě dlouhou dobu - manžel pracuje na směny - takže jeden týden je to 7 hodin, druhý 3 hodiny a třetí týden je pořád někdo doma a tak se to pořád střídá. Holky mají k dispozici velkou chodbu o dvou patrech - vytápěnou s vlastním pelechem (a hromadou hraček). Chodba je součástí domu - dole je kuchyň, nahoře spací pokoje, takže to není žádná "odstrčená" část domu. Loužičku nám malá často udělá přímo před ložnicí, takže bych řekla, že je to schválně. Ale není to pravidlem. Někdy neudělá vůbec nic, někdy něco dole... Že by to nevydržela si nemyslím, protože když jsme doma, tak kolikrát nejde ven třeba půl dne, i když tu možnost má. Do půl roku jsem to prakticky neřešila, poté "nadávala loužičce" (rada od jinud) a doufala, že to přejde...Zatím nepřešlo a já přiznávám, že už opravdu nevím co s tím. Dokonce už jsem se snížila k tomu, že jsem ji k loužičce tahala a vynadala jí :-( Je pravda, že psychicky fenka ještě zralá rozhodně není, v některých situacích potřebuje větší podporu (moji nebo starší fenky) a teď zrovna prvně hárá a tak si říkám, že ještě potřebuje čas, ale... Pokud pro nás máte nějakou radu, předem moc děkuji. Pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde několikrát vysvětloval - v případě Vaší fenky se opět jedná o záležitost spojenou s psychikou... U některých psů a fenek trvá poměrně dlouhou dobu (je to věc ryze individuální), než se psychika takříkajíc usadí a různé situace přestanou štěně stresovat - ventilem pak bývá právě to, co Vám předvádí mladší fenka, u které zatím převládá "štěněcí" psychika. Je to nyní už jen otázka krátkého času, zjistíte už po ukončení jejího prvního hárání, že se cosi změnilo. V každém případě by však bylo vysoce vhodné zmenšit prostor, ve kterém fenky zůstávají po Vašem odchodu - ač si to mnoho lidí neuvědomuje, rozumně malý prostor vyvolává nejen u psů daleko větší jistotu než prostor velký a rozlehlý.

Loužičce už nenadávejte, nad touto "radou odjinud" se musím skutečně smát...:)))

(8.11.2009)
Plemeno: borderkolie x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor co s naším psem, který najednou začal být venku agresivní na cizí psy. Celé roky si psů nevšímal, jeho život jsou šišky, tenisák a já s přítelem. Ale asi poslední půl rok, jsem si všimla, že často jen projdem kolem psa a hned vrčí. Jednou bohužel pokousal menšího psa, který k němu přiběhl. Do té doby jsem se nebála chodit bez vodítka. Teď ho mám bez vodítka jen na louce nebo v lese. Jinak je velice mazlivý, rád si hraje i s cizími lidmi. Chtěla bych se zeptat, jestli si myslíte, že toto chování je způsobené spíše jeho přibývajícím věkem a měli bychom se s tím smířit a nebo jestli by jsme měli zkusit nějaký výcvik. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) A divíte se? "Celé roky si psů nevšímal, jeho život jsou šišky, tenisák a já s přítelem." - ano, teď sklízíte plody tohoto přístupu. V pozdějším věku se každý pes stáhne trochu do sebe a má rád svůj klid, ale pokud během svého předchozího života měl možnost aktivní komunikace s vlastním druhem, pak ani ve svém starším věku nemá sociální problémy - v opačném případě však přesně ty problémy, které píšete, nastanou. A samozřejmě - pokud by se z Vaší strany začal projevovat strach z blízkosti jiných psů (protože by "mohlo dojít ke konfliktu"), celou situaci by to dále radikálně zhoršilo, proto se snažte naopak zůstat v klidu a nedávat pejskovi najevo, že ho omezujete kvůli blízkosti jiného psa - to by jeho agresi pouze podpořilo. Chovejte se tak, aby Váš pes věděl, že pokud vystartuje bezdůvodně proti jinému psu, jde vlastně proti Vám - a reagujte na to jako jeho nadřazený jedinec (viz PSÍ STRÁNKY FALCO).

Žádný výcvik Vám nepomůže a z principu ani pomoci nemůže, to říkám zcela zodpovědně. Pokud budete potřebovat skutečnou pomoc, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s pejskem přijela.

(1.11.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, potreboval by som poradiť s výchovou nášho 7ročného kríženca. Bývali sme v garzonke, kde bol pes stredobod pozornosti, základnú výchovu má zvládnutú, aj ked nie na 100% ale takých 85% by to mohlo byť, od malička je dost dominantný voči psom, nenechá sa ani ovonať, a to mám na mysli aj feny, k sebe nie vždy pustí. Doma na nás vrčí, ale to je skôr taký nesúhlas ked ideme za ním, ked spí...alebo niečo podobné, z mysky aj z papule mu môžeme zobrat všetko... Obrat nastal ked sa nam narodila dcérka, a my sme sa prestahovali z garzonky do rodinného domu. Pes býva s nami vo vnútri. Najprv bolo všetko v najlepšom poriadku.... na maličkú sa tešil....išiel by ju celu pooblizovať, až raz manželka chcela, posadit našu dcerku na psa iba symbolicky, ked mala mala asi 2mesiace, pes ležal. Škaredo zavrčal, a od toho momentu na dcérku vrčí. Nevieme si vysvetlit, čo sa mu odohralo v hlave, či ho to tak velmi ponižilo....??? nevieme. Ale obavame sa najhoršieho...dcérka ma už rok a pol, a beha po celom dome, zamozrejme ju stale mame na očiach, ale...viete stači moment, a moze sa niečo odohrat.... Pes vo volnom priestranstve, ked sme spolu vonku, si ju ani nevšimne...v pohode okolo seba prejdu, dokonca ho môze aj pohladkat, ale v dome nie je takeho stretnutie mozne bez vrčania. Dcéra mu zvykne dávat zrat z ruky...vtedy su najlepší kamarati..... Neviem ako s touto situaciou sa popasovať, čo by bolo najlepšie spravit...mame ho velmi radi, a nechceli by sme ho davat kastrovať, aj ked neviem, či by to niečo poriešilo.... Pohomohol by čvičak ???? na psov je velmi zly....

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste ve Vaší výchově a celkovém přístupu udělal množství závažných chyb a jejich důsledkem je dnes to, že Váš pejsek reaguje negativně na jakýkoliv signál dominance z jiné strany. V tomto případě podobné hlouposti jako posazování dcerky na psa celou situaci samozřejmě eskalují a na podobné věci si dávejte hodně velký pozor.

Především je opět zapotřebí dát dohromady zdroj problému, zde tedy špatně nastavenou smečkovou hierarchii a evidentně nefungujícího vůdčího jedince (člověk). Tento stav musíte změnit a pokud se Vám to podaří, pak odezní i jeho důsledky - mimojiné tedy dominantní chování pejska pramenící především z jeho nejistoty v prostředí, které ničím neodpovídá jeho přirozenému sociálnímu založení. Všechny tyto záležitosti mají za následek i jeho špatné chování vůči jiným psům a všechno zde popsané jste už dávno měl začít řešit a ne se probudit teprve ve chvíli, kdy vnímáte ohrožení vlastního dítěte. Píšu zde každou chvíli, že pokud necháte u psů problém vygradovat, nevyjdete ze smíchu...

Takže: začněte tím, že si prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (především témata pes, smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, mládě, dítě v rodině atd.) a začnete se podle těchto principů chovat tak, aby Vám Váš pejsek rozuměl a z nevyrovnaného psa se stal pes ve smečce přesně zařazený. Přestanete uvažovat o jeho zmrzačení, protože znovu zdůrazňuji, že 100% viny za současný stav padá na Vaši hlavu a pokud pochybujete o termínu "zmrzačit", pak si přečtěte laskavě článek "Než necháte svého psa vykastrovat...". Cvičák Vám nepomůže, protože daný problém není v žádném ohledu výsledkem (ne)výcviku, nýbrž výsledkem radikálně špatné výchovy - a to je něco zcela jiného, opět odkazuji na tento web.

Poslechněte prosím moje doporučení, jinak se jednoho dne opravdu může stát něco velmi nešťastného.

(1.11.2009)
Plemeno: jezevčík drsnosrstý trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, pozdravujem vás a vašich psíkov. Potrebovala by som poradiť ohľadne našej Natálky. Je to veľmi zlatá fenečka, priznávam, že trochu rozmaznaná, závislá hlavne na mne (okrem toho žije ešte s mojím manželom a 18- ročným synom). Od malička je trochu bojazlivá, aj keď sme sa vždy snažili kontaktovať ju s inými psami (chodíme aj na návštevy ku kamarátom so psami, s tými sa potom ticho toleruje) nikdy sa s žiadnym nechcela hrať, keď nejakého zbadá už v diaľke, rýchlo skontroluje, či sme pri nej a keď k nej pribehne, hneď stiahne chvost a vyskakuje na nás, aby sme ju vzali na ruky. Nikdy som to neurobila, vzhľadom na to, že to nie je náš prvý pes, viem už rozoznať s akým úmyslom prišiel. Skôr sa ju snažím povzbudzovať, že je šikovná a strašne ju chváliť, keď sa "tvári", že sa nebojí. Ale veľmi to nepomáha. Keď však vidí psa za plotom, tak je z nej "divý pes Dingo" :-) Lieta okolo plota, šteká, skáče na plot... Ďalší problém je s venčením. Bývame na menšom sídlisku, kde sa jej pravdu povediac veľmi prechádzky nepozdávajú, správa sa ustráchane, stále kontroluje situáciu okolo seba, pri každom zvláštnejšom zvuku sa myká. Keď s ňou však ideme do lesa alebo k Dunaju, skrátka mimo sídliska, je úplne iná. Už keď ju vynášame z auta, ide sa zblázniť od radosti, lieta ako blázon, keď stretneme psa, tvári sa celkom v pohode, aj keď sa s žiadnym aj tak nehrá, celkom si vystačí s nami. Strašne rada aportuje, či už doma alebo vonku, čokoľvek a to je jej najväčšia zábava, okrem plávania. Aj keď väčšinou chodí na voľno, vo vode ju  máme radšej na vodítku :-) lebo aj keď je fakt strašne poslušná, vtedy by bola schopná doplávať aj do Budapešti :-)
Tento úvod bol len na to, aby som vám trochu priblížila jej povahu a teraz k veci: hlavným problémom, ktorý s ňou máme je to, že keď prídeme domov alebo keď príde hocikto, koho pozná, okamžite sa teší tým spôsobom, že začne vyskakovať a učúrava. Už som sa snažila to riešiť tým, že si ju pri príchode nevšímam (ale vysvetlite to návšteve). To síce chvíľu funguje, ale keď vidí, že si ju nevšímam, začne sa za mnou plaziť s roztiahnutými zadnými nohami a už čúra. Už som ju aj za to hrešila, to ale nepomohlo vôbec, samozrejme, že sa počúrala ešte viac. Tak som sa hneď pri príchode snažila zaujať ju niečím iným a hádzala som jej loptičku. To tiež síce zafungovalo, ale ona si po chvíli uvedomila, že sme sa vlastne ešte neprivítali a už sa plazila ku mne, zadné nohy rozčapené. Určite to nie je tým, že by nevydržala, ak je to treba, vydrží aj 8 hodín, čo sa však stáva fakt málokedy, vzhľadom na to, že chodí von minimálne 4x denne a je schopná sa počúrať tesne potom, ako príde z vonku a niekto známy sa u nás práve zjaví. Počúrava sa aj vtedy, keď sa s ňou bláznime napríklad na sedačke alebo v posteli, tak je taká šťastná, že hneď "pustí". Nevie mi s tým poradiť ani veterinár. Rada by som to riešila, lebo to, že to robí doma, je síce zlé, ale už sme si žiaľ zvykli, lenže ona to robí aj hocikde na návšteve a to už je nepríjemné. Myslím, že problém bude skôr psychologický, len sa k tomu nevieme správne postaviť. Ďakujem pekne.  

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Máte naprostou pravdu v tom, že se jedná o problém psychiky. Vaše fenečka si neuvědomuje, že má i ona sama svoji vlastní osobnost a dostala se do přílišné submisivity a stavu, kdy ji každá maličkost neskutečně rozruší a vyvede z konceptu. Rada je jednoduchá - musíte se začít chovat tak, aby si uvědomila psychický prostor, který kolem sebe má. Přílišná člověčí láska a málo "psí drsnosti" spolehlivě zničí každého psa, natož submisivněji založenou fenku. Pes potřebuje především v dospělém věku vedle sebe vůdce, nikoli chůvu - opět něco, co zde zdůrazňuji každou chvíli. Proto se i Vy musíte stát pro svoji fenku správnou oporou (ale ne stylem "ťuťuňuňu") a dát i jí prostor k tomu, aby mohla být sama sebou. Popsané příznaky totiž opět nejsou problémem samotným, ale pouze jeho důsledky a vymizí v okamžiku, kdy tento problém odstraníte. Dávejte jí více nutnosti spolehnout se sama na sebe v situacích, které ji stresují, hodně ji berte mezi jiné psy, pracujte na jejím temperamentu tak, abyste jej dostali pod kontrolu. To vše dohromady plus "vůdcovský přístup" ji dostane psychicky do zcela jiné roviny - potom teprve skutečně dospěje. Držím palce - pokud byste potřebovala, přijeďte s ní, vysvětlím a ukážu Vám vše prakticky - Bratislava není zas tak daleko:)

(1.11.2009)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky a 8 měsíců
Kastrace: ano (ve 3 letech a 4 měsících)
Dotaz: Dobrý den!Na vaše stránky jsem narazila nedávno a jsem nadšená. Vždy jsem se snažila najít způsob jk jednat se svoji fenkou jako pes, člen smečky.Aby mi rozumněla. Ale poslední dobou mam pocit že zklamavám. přestěhovala jsem se akorát do prahy,budou to dva měsíce a vypadalo to že si čubinka zvykla rychle. Nasly sme si hned hodne psich kamaradu a tak jsem spolu venku mnohem vic než dřív. V přechodnem období sme bydlely u moji mámy. Ta má zahradu a domeček. Tady se čubina vylítala ale začla tu i více štěkat. Nejspíš si začla hlidat svoje uzemí. Moje maminka neuznává necojako psi mozek a tak se k ni chovala jako k miminku. Pres vsechno vysvetlovani sme dosly nejakeho kompromisu který mi stejne drasal nervy. Takze sem byla rada když sme konecne byly samy v Praze a nikdo nam do vztahu nekecal. Jenže po dvou mesících se to moje zlato začlo projevovat uplne jinak než dřív. Nemivala problem i s dominantnimi fenami.Nejak si to v klidu vyřešila. Ale minulý tyden se dala do rvačky, protože ji cizí fena skakala na zada. A o co horší, ted když po ni vyžaduji trpelivost(kapani očnich kapek) a zabranuji ji v uteku přd tim, vyjede po me. Zrovna tak když sme se o vikendu vyskytly u maminky, hlidala navštevu při odchodu a až histericky začla knučet. držela jsem ji za obojek, aby k nim nemohla(byly tam dve triletý deti a obouvat si boty se psem okolo moc nejde) a ona se po mne znova ohnala. Vyloženě že ji překážím.  Nikdy si to nedovolovala. Odeme nikdy nebyla bita. Vždy jen divani se do oči, při vetšich prohřešcích povaleni na bok. Take dlouuhodobě požírá výkaly a nenecha se okřiknout, odvolat jen když udelam krok k ni tak uteče,ale zase to ma jako obrovskou legraci. Nevím už co s ni delat. Mama řika že ji mam normálně začít trestat bitím, protože pak ten pes začne fungovat, ale to ja odmítám. Nepořizovala jsem si pejska na to abych ho bila když zlobí. Jen asi správne neumím používat svoje vyjadřovani nebo nevim co delam spatne. Co se mohlo v jeji hlavince zmenit že začla byt vuci me zla? Mam pocit že mezi nami začina byt velke nedorozumneni a nejaká zed. Ani o prochazkach se moc nezajima, přichazí na přivolani,ale v očich nema tu radost kterou mivala..  děkuji předem a přeji hodně uspechu s pejsky a děkuji za kritiky pořadu "polepšovna mazlíčku"  . Díky moc.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) V její hlavičce se nezměnilo nic. Ale změnil se celý její organismus. A hádejte proč... Nevíte? Že by kastrace? Bingo! Zvýšená agresivita, nesnášenlivost vůči okolí, nejistota a totální psychické rozhození, vyhasnutí zájmů... stačilo jen počkat, až se vyplaví poslední zbytky hormonů z organismu (dnes už podruhé odkážu na svůj článek "Než svého psa necháte vykastrovat..."). Takže příčinu máme pojmenovanou, viníka známe.

Nicméně protože mám přese všechno pocit, že Vám osud fenky není lhostejný a trápí Vás současný stav, dám Vám jedinou a poslední šanci. Zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenkou přijedete, pomůžu Vám.

(25.10.2009)
Plemeno: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moje fenka je velmi učenlivá, základní povely dělá s radostí, ale problém nastane, když jdeme kolem nějakého plotu, kde je pes. Ihned vylítne, honí se a štěká. Zvládnu ji, jen když jde na povel u nohy. Nevím, jak ji přesvědčit, aby je nechala být. Chodím s ní také na základní výcvik poslušnosti na cvičák, tam také občas vylýtne za psem, fenou, ale vypadá to jen z důvodu hry. Pustit ji tam nemůžu.Nevím, jak ji uklidnit i k její spokojenosti. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte mladou temperamentní fenku, ještě štěně - těžko můžete čekat, že na psy za plotem nebude reagovat nebo bude dělat, že je nevidí, neslyší a necítí... Pokud chcete, aby  přesto byla v klidu, pak ji musíte včas (tedy dříve než vystartuje!) zklidnit dominantním signálem - již mnohokrát vysvětleno nejen zde v Poradně. S tím souvisí samozřejmě i správně nastavená hierarchie a správně vedená výchova fenky - opět věci, které jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mnohokrát detailně probrány a vysvětleny, stačí si je přečíst, pochopit a aktivně používat v praxi.

Pokud na cvičáku nechápou základní vzorce chování mladého malinoise a potřebu i výchovy, nejen výcviku (připomínám, že stále ještě probíhá fáze socializace Vaší fenky!), pak s ní choďte jinam.

(18.10.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Vážený pane Dostále. Máme 10ti měsíčního pejska - voříška - nikdo nám nebyl schopen říci,které rasy se to vlastně potkali, ale nejčastější odhady jsou na německého ovčáka a rotika(oba rodiče byli také voříšci, takže se toto asi opravdu určit vůbec nedá). Pejsek je velice temperamentní, rošťák a mazlivec. Pejska jsme si přivezli ve 3 měsícíh (do té doby běhal na dvoře se svými sourozenci a rodiči). Na vodítko jsme pejska naučili vcelku rychle, i loužičky v bytě jsme zvládli velice dobře (loužičkoval spíše když jsme byli doma a pár minut jsme se mu nevěnovali) Prvních pět dní jsem s pejskem byla doma, aby pro něj nové prostředí nebyl až takový stres. Pejskovi se věnujeme jak jen to jde. Chodíme denně na několikahodinové procházky, doma si s pejskeme hrajeme,spinká s námi v posteli, válí se na gauči,... ale přesto máme problém s jeho zaujmutím. Venku, pokud nemáme balonek a pejskovi neaportujeme (to je jedná situace, kdy pejska pouštíme bez vodítka a víme že se s největší pravděpodobností neuteče), tak nezískáme jeho pozornost at děláme co děláme. S tím samozřejmě souvisí problém s přivoláním, takže se ho na volno bojíme pouštět (jak ho pustíme běží a běží). Zaujme ho cokoliv víc než my (srnka, zajíc, stádo krav,poletující kus papíru...). Což mě samozřejmě velice trápí. Protože nechci aby trávil život na voďáku. Nevím už co mám dělat, aby mě pejsek bral v potaz. Jak jsem již psala pejsek je velice temperamentní a jen tak něco ho nerozhází. Tedy ani pokárání. vytáhání za kůži popřípadě povalení pejska se slovy "ne" jako by se vůbec nestal... Takže pokud pejsek uteče, nebo se vrhne do křoví a začne si "pochutnávat" na výkalech, pokárání s ním nikterak nehne (a pokud ano, tak max na 5 vteřin, pak zase vrtí ocasem a rašťačí dál). Když jsme třeba na cvičáku a pejskové před cvičením běhají, a následně se jde cvičit, vůbec není možné ho ukočírovat. Vím že cvičáky nemáte úplně v lásce, ale já jsem ráda, že alespoň tam mohu pejska pustit na volno, aby se proběhl a pohrál si (i když poslední dobou cca od 6 měsíce, na ně spíše jen naskakuje než by si hrál) s ostatními psy. Ve výchově jsem nováček, proto budu ráda, za jakoukoliv radu. Děkuji a přeji mnoho úspěchů a spokojených pejsků.

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější by opět bylo, pokud byste se se mnou domluvila a i s pejskem za mnou přijela. Fixovat pejska na míček je jedna z nejzásadnějších chyb (sama vidíte, že o Vás jako o osobu pejsek zájem nemá vůbec!), už jsem to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO psal mnohokrát, navíc bohužel nezvládáte nejen přivolání, ale ani základní smečkovou hierarchii. A jak je vidět, na cvičáku Vám nepomohoou ani v nejmenším - tak se mi nedivte, že ne že "cvičáky nemám úplně v lásce", ale z tohoto i dalších opět již mnohokrát popsaných důvodů je vůbec nemám v lásce.

Pokud se chcete opravdu něco naučit, využijte prosím moji nabídku - rady na dálku jsou v tomto případě nanic a Vy i pejsek potřebujete praxi, to doufám chápete...

(11.10.2009)
Plemeno: kříženec českého strakatého psa
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Mého pejska Rastyho mám doma zhruba měsíc a před pár dny se nám stalo při procházce, že kolemjdoucí romský občan nečekaně vytáhl z kapsy petardu a hodil jí přímo před mého pejska. (asi metr před něj) Okamžitě jsme navštívili veterinářku a ta zjistila, že má ouška plná krve a hnisu a nejspíš prasklé ušní bubínky. Nyní probíhá léčba a chodíme na kontroly, ale od té doby, co se to stalo, mám pocit, že mi můj Rasty nevěří... :-( Nevím, jestli je možné, že si třeba myslí, že jsem mu to způsobila já (paní veterinářka mi řekla, že je to možné), ale od té nehody se jeho vztah ke mně změnil. Hrozně mě to mrzí a jsem z toho nešťastná! Chci, aby mi důvěřoval a abychom měli hezký vztah. Proto Vás žádám o radu, jak tento problém vyřešit. Bojím se toho, že mi Rasty už nebude nikdy věřit. Myslíte, že můj strach je oprávněný? Jak bych mohla tuto situaci zachránit? Taky se obávám toho, že se bude teď hodně bát na Silvestra, nechci, aby měl z toho stres.

Odpověď: Dobrý den:) Podobné případy, kdy je zapotřebí odbourat negativní zážitek (pejska i majitele) vždy raději řeším kontaktně než "na dálku", proto mi prosím zavolejte a domluvíme osobní konzultaci - jste z Liberce, tak to jistě nebude problém... Co se týče Silvestra, odkazuji na svůj článek na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, který je celý věnován této problematice.

(11.10.2009)
Plemeno: labrador x rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Nejdříve bych Vám chtěl velice poděkovat za existenci takovéto poradny, hodně jsem se z ní naučil. Mám přečtených i několik přírůček k výcviku psa, ale zdaleka tam není co tady. Musím říci, že odvádíte vážně skvělou práci.  Mám a nemám takový problém. Můj pes je ještě štěně a máme spolu perfekní vztah. Je na mě až nezdravě závislý a bere mě jako vůdce smečky jako "alfa psa". Což je skvělé a což jsem taky chtěl docílit. Je chytrý a velice rychle se učí dobré i špatné věci. Je velice sebevědomý, hyperaktivní, dominantní a miluje svoji rodinu (smečku). Já s ním nemám žádný problém (i když už testuje moje vůdčí postavení), ale na přivolání mi chodí perfekně, na procházkách je na volno a drží se blízko mě do 10m, neútočí ani na lidi ani na psi je k nim přátelský. Je to nejlepší pes jakého jsem si mohl přát. Ale když s ním jde někdo jiný (beze mě), tak ho neposlouchá dělá si co chce odbíhá na větší vzdálenost a kolikrát si pro něj musejí dojít. Bohužel studuju a jsem celý týden pryč na koleji, ale svůj volný čas věnuju jemu formou procházek a základního výcviku. Když jsem doma drží se mě jako ocásek ať jdu kam jdu, abych mu neutekl. Jak ho mám ale přimět aby v mé nepřítomnosti poslouchal i ostatní? Chodí s ním táta a jednou za 14 dní o víkendu brácha s přítelkyní no a z nich si vůbec nic nedělá, nadávají mi, že není vůbec vycvičený a že je neposlouchá. Ale když jde se mnou tak přivolání je super přijde a sedne si předemne. Učím ho i na ultrazvukovou píšťaku a taky skvělé přivolání. Jak hvízdnu tak přestane dělat všechno co dělá a běží ke mě (i jakoukoliv nežádoucí činnost). Dalo mi hodně času a práce vybudovat si vůdčí postavení, ale jak mám posílit postavení ostatních členů rodiny, aby je poslouchal taky, protože v tom si myslím, že je základní problém. Velice Vám děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Já také děkuji:) Je dobře, že si s pejskem takhle rozumíte... Nicméně sám ve svém dotazu přesně ilustrujete to, co vysvětluji často a spoustě lidí - tedy rozdíl mezi "vůdcem" a "chůvou", resp. níže postaveným členem "smečky". Plus jednoduchou skutečnost, že pes nikdy neakceptuje delegovanou autoritu, ale výhradně skutečnou.

Pro ostatní členy rodiny můžete udělat pouze to, že jim vysvětlíte svoje vlastní postupy tak, aby se je snažili maximálně dodržovat i oni sami (styl komunikace, slovní povely, způsob přivolání atd.) - ovšem tím jenom posílíte srozumitelnost, nikoliv jejich osobnostní autoritu. Tu si musí každý vybudovat sám. A ruku na srdce - pokud Vaši "zástupci" očekávají jen tupě vycvičeného psa, pak je samozřejmě zklame. To však není chyba pejska, ale chyba těchto lidí...

Jinými slovy - nelze říct pejskovi "tohoto člověka budeš poslouchat" a čekat, že se tak stane. Nestane, protože pes přemýšlí na rozdíl od nás lidí jinak - zde je právě ten již zmíněný rozdíl mezi delegovanou a skutečnou autoritou, mezi vůdcem a chůvou. Ale můžete se přičinit o to, aby Váš pejsek rozuměl i jinému člověku, pokud se on sám o to také bude snažit. Pokud však dojde k rozhodovací situaci (odvolání pejska od zajímavého podnětu apod.), pak se naplno projeví výše zmíněné "autoritativní" rozdíly...

(11.10.2009)
Plemeno: mops
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6,5/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám dvě fenky tohoto společenského plemene. Jedné bude v lednu 7 let a té druhé, která je mimochodem její dcerou, budou v lednu 2 roky. Ta starší je spíše taková dominantnější a ta mladší je pořád takové mimino. Dříve si spolu hodně hrály, dováděly ale poslední cca 3 týdny, ta starší zničeho nic začne té mladší očuchávat( občas i olízne) pohlavní orgán, pak se vzpřímý  a zdá se, že tu mladší vyzývá k boji. Jelikož ta mladší si to už nenechá líbit, vzpřímý se taky a obě se začnou spolu vestoje jakoby obcházet a točit, trošku vrčí a je znát, že se brzo poperou. Žádné napomínání a odvolání na ně nepomáhá, vždycky musím jednu v rychlosti zvednout a to obě dvě ještě víc naštve, že už hlasitě na sebe začnou "řvát" a jsou nepříčetní. Pak tu druhou dám na zem, asi metr od té druhé a snažím se vysvětlit, že to co dělaj, se nesmí, spíš teda té starší, která mi přijde jako provokatérka, která se asi bojí svojí dcery o to, že jí chce z jejího vyššího postavení dostat. Přitom ta mladší je spíš taková podřizující ale hold už to dospělo až k tomu, že si to od ní líbit nenechá, a dává jí to tedy i najevo, že zaujme ten postoj jaký zaujme. Pokoušela jsem se jim to vysvětlit jak po dobrém, tak i trošku po zlém, ale to nepomáhá. Naštěstí bitku vždy odhadnu a jsem při ní, takže se trošku do sebe dostaly asi jednou nebo dvakrát. Nevím ale jak je to odnaučit. Myslím, si, že ta starší asi opravdu v té mladší cítí konkurenci ale úplně zbytečně. Prosím poraďte jak zakročit a zbavit holky těch napjatých chvilek mezi sebou, kterých stále přibývá. Snad jsem to vysvětlila dobře. Chtěla bych doma navodit opět ten klid aby obě holky byly v pohodě a hrály si spolu zas jako dřív.

Odpověď: Dobrý den:) Mladší fenečka dospívá a obě holky si začaly vyjasňovat vzájemné hierarchické pozice... Je to zcela normální záležitost a musí tím obě projít - pokud jim do toho necitlivě zasáhnete, pak z nich uděláte soupeřky, nikoli hierarchicky fungující fenky. Rozhodně to není nic o "odnaučení", jak píšete. Lidé si bohužel často neuvědomují, že i život jejich pejsků a fenek má svoje určitá pravidla a mají pocit, že jim do toho stále musí nějakým způsobem zasahovat. Toto je přesně jeden z případů, kdy je zapotřebí fenky nechat si svoje vzájemné postavení vyříkat a vyjasnit - a samozřejmě respektovat a využít nastolenou hierarchii pro svoji vlastní alfapozici. Už jsem tu o těchto věcech psal nesčetněkrát - prosím najděte a prostudujte si související příspěvky.

(4.10.2009)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále,mám madarského ohaře rok a pul.Krmím ji granulemi Pro Pllan Puppy Bread Atlethic.Poslední dny jsem si všimla,že když se začne protahovat ,občas ji praská v kloubech.Chtěla bych Vás poprosit o radu,co to znamena a jestli ji mam kupovat nějakou kloubní výživu,nerada bych něco zanedbala,nebo pokazila. Předem děkuji za odpoved a díky za  Vaši knihu ,kterou jsem přečetla.Nemam zatím se Sallynkou žádny problém včetně odvolani od zvěře.

Odpověď: V roce a půl u maďarského ohaře ještě nejsou úplně dotvořeny kloubní hlavice - přesnou odpověď by ale dal pouze rentgen (dá se udělat i bez narkózy). Může zde být i závažnější problém, například vysychání kloubních pouzder, pak by určitě byla kloubní výživa velmi vhodná. V každém případě bych však doporučil vyšetření u dobrého veterináře, takto na dálku skutečně nelze tento případ exaktně diagnostikovat.

(4.10.2009)
Plemeno: šeltie
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtela bych pozadat o radu, jak ucinne ochranit maleho psa sheltie pred napadeni psem. Mam 4-mesicni seltijku a na prochazkach z 99% nemam s ostatnimi psy problem. Sheltie je svou povahou bazlivejsi, ale snazim se ji maximalne seznamovat i s jinymi psi, povzbuzovat ji a zvetsovat sebevedomi. Bohuzel, lidi a potazmo jejich psi, jsou ruzni. Jedni holt kaslou na to jestli jejich (vetsinou podstatne vetsi) pes jineho psa obtezuje, nebo nedej Boze rovnou napadne... a casto taky, sice majitele psa tato skutecnost zajima a snazi se psa privolat, ale ten pro zmenu zase na povely sveho "pana" z vysoka kasle a ignoruje je ... Ja jsem zatim mela trochu vetsi problem, jen s jednim psem, nastesti pro me se jednalo o psa benji, ktery zacal moji 4-mesicni seltijku, kousat do slabin... Nastesti jsem hned zasahla a agresivniho psa chytila za zatylek a prudce stahla k zemi a snazila se ho drzet s cumakem zarytym v hline, tak dlouho dokud si pro nej majitel nepribehl. No, priznejme si, benji neni moc velky souper. Obavam se vsak pokud dojde k napadeni ze strany NO nebo pittbulla, tak by se mi malou asi sotva podarilo uchranit a ja bych zrejme taky jela rovnou na pohotovost. Prosim, mohl by jste mi poradit, jak lepe a hlavne ucinneji chranit pejska/fenku pred agresivnimi psy? Dekuji moc za kazdou radu/ napad.

Odpověď: Dobrý den:) Tento dotaz je poněkud nesmyslný. Čtyřměsíční štěně potřebuje co největší kontakt s jinými psy a opravdu si nemyslím, že zatím jediný větší problém (jak jste sama napsala) by měl vyústit ve strach z jiných psů. Navíc mnoho z těchto "napadení jiným psem" se ve skutečnosti  ukáže nebýt napadením, nýbrž pouze výchovnou ťafkou ve chvíli, kdy štěně udělá chybu - a mnoho štěňat dělá chyby právě proto, že jejich majitelé mají tendenci je neustále chránit před "zlými psy okolo" a přitom nejsou ochotni vyhodnocovat chování i svého vlastního psa... A navíc si pletou "obtěžování" s normální a běžnou psí komunikací.

Ano, pokud narazíte na skutečně problémového psa (nemám teď na mysli psa, který se na Vaši fenečku jen křivě podívá nebo ji kousne ve chvíli, kdy malá regulérně ujede), pak musíte zasáhnout fyzickou silou, pokud nezvládáte psychiku - v tom okamžiku už nic jiného ani dělat nemůžete. Nicméně skutečných asociálů potkáte minimum. Musíte se naučit odhadovat psy a jejich majitele už na dálku a v případě potřeby zvolit jinou trasu, to je nejlepší rada, kterou Vám mohu dát. V opačném případě byste prostě musela chodit tam, kde žádní psi nejsou - a to by bylo to naprosto nejhorší, co byste udělat mohla.

Mimochodem - žádné psí plemeno "benji" neexistuje. Asi máte na mysli plemeno "basenji".

(4.10.2009)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mě je 14 let a náš pes žije se mnou a s mými rodiči na venkově a po dobu kdy jsme pryč starají se o něj prarodiče. Po jednom roce si začal hlídat svoje jídlo. Krmíme ho granulemi a když je nesnědl a někdo okolo prošel nebo si začal všímat misky, tak na nás vrčel(nejprve na mě a po nějaké době i na rodiče). Po půl roce po mě vyjel, když jsem mu dávala něco do misky. Jednou u nás byla návštěva s malým asi tříletým dítětem, dítě našlo granule pro kočku a začalo se v nich hrabat, když jsem ho poté odváděla do koupelny aby si umyl ruce , pes šel vedle nás a z nenadání po něm vyjel a pokousal ho, jakmile jsem ho od něj dostala kousnul i mě. Podotýkám že náš pes nikdy neměl žádnou špatnou zkušenost s dětmi a vycházel s nimi normálně. Od tohoto incidentu náš pes bere s velkou rezervou všechny cizí lidi, na některé i cení zuby a naprosto, když to tak řeknu nesnáší děti. Nesnaží se je vyhledávat, jakmile se nějaké objeví v okolí něho, obrací se a odchází pryč, ale když se nějaké dostane blízko okamžitě ztuhne a cení zuby. Nevím čím to je a doufám že nám poradíte, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste naprosto zkazili výchovu svého pejska - a pokazit takto zlatého retrívra už chce opravdu velkou dávku "talentu"... Zlaťáci mají silný vlastnický pud, nemalou dávku vrozené dominance a kombinace s nezvládnutou hierarchií a výchovou obecně ze strany majitele bývá tristní. Navíc jsou v pozadí evidentně ještě i jiné zřejmé příčiny, které zde nebudu raději rozebírat.

Pokud chcete pejskovi pomoci, pak se prosím domluvte s rodiči a i s pejskem za mnou přijeďte (bližší podrobnosti telefonicky).

(4.10.2009)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 7 let/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit. Máme dvě bíglice (7 a 1,5 roků), bydlíme v rodinném domku a pesani mají k dispozici celou zahradu. Celý den si samy švitoří na zahradě, nejsou zvyklé na naší celodenní pozornost a přítomnost. Nastoupila jsem teď na mateřskou dovolenou a pokaždé, když odcházím z domu, tak stojí za vraty a po chvíli začne malá kňučet a pak se spustí neskutečný řev a vytí na celou ulici...jakoby se v tom vytí předháněly a vlastně nevěděly, proč vyjí. Vytí po chvilce ustane... Nevím, jestli to dělávaly i dříve, když jsme ráno oba s manželem odjížděli autem do práce, ale teď, co odcházím z domu, je to pokaždé. Nechce se mi je zavírat do boudy, když jdu pryč. Chci jim nechat tu volnost na zahradě, ale vůči lidem a sousedům mi to je hloupé, protože je to "ostuda" na celou ulici. Nevím, jak se k tomu stavět...pamlsky jsem už i při odchodu dávala a odváděla tak pozornost. To zabralo, ale nevím, co se děje potom, když pamlsek dojí. Každopádně tohle nechci brát jako řešení, protože až budu vyrážet na častější procházky s kočárkem, tak by z nich mohli být tlusťoučcí válečci a to taky nechci. Mám je hubovat za to vytí? Stačí jen důrazně hlasem nebo i nějaká ta rána přes zadek? Předem moc děkuju za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den... "Stačí jen důrazně hlasem nebo i nějaká ta rána přes zadek?" No, tato věta dokresluje mnohé. Včetně toho, že fenky si evidentně žijí pouze svůj život, protože Vy je máte skutečně jen jako doplněk zahrady. Ani nevíte, zda popsané zvukové projevy probíhaly i dříve - odpovím: probíhaly, jen jste si toho bohužel při svých ranních odjezdech s manželem tak nějak nevšimli. Až teď, protože je Vám to "hloupé vůči sousedům, ta ostuda"...

Je to naprosto to samé jako podobné projevy pejska v bytě - vytí a stresové chování způsobené tím, že mu jeho majitel nedal možnost žít spolu s ním, ale pouze vedle něj. A to žádnému psu na světě nestačí, už jsem to tu psal snad stokrát. Jistě, Vaše fenky si "celý den samy švitoří na zahradě". Ta starší už rezignovala, ale ta mladší je ještě štěně a stresu podléhá daleko snáz. Místo toho, abyste s oběma fenkami fungovala v jedné smečce, aby Váš odchod byl pouze rutinní záležitostí - místo toho se fenky cítí izolovány (především mladší) a místo klidu jste v nich vypěstovala pouze sociální stres. Pamlsky opravdu nic nevyřeší - fenky potřebují sociální kontakt a z toho plynoucí jistotu, nikoliv "odvádění pozornosti".

Přečtěte si prosím pozorně Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO. Pak doufám pochopíte, že tento "problém" je pouze jedním z mnoha negativních důsledků toho skutečného problému, který mezi Vámi a Vašimi fenkami existuje.

(27.9.2009)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, toto téma jsem v poradně nenašla a chtěla bych se s Vámi poradit, než bude příliš pozdě. Máme 4 měsíční fenku leonbergra Bellu. Je hodná, docela hezky poslouchá, ale nastává obrovský problém, když jí chceme ostříhat srst kolem polštářků na pacině. Když jsme si ji dovezli a poprvé jsem ji stříhala tak byla v pohodě. Po druhé (a pak i opakovaně) začala doslova hystericky šílet, jako kdybych jí měla dělat něco hrozného. Zkoušela jsem to tedy jakoby nenápadně,nůžky schované v ruce a když Bella ležela a okusovala hračku nebo jsem jí hladila, tak nenápadně střihnout, ale hned si toho samozřejmě všimne a zvedne se, chce jít nenápadně pryč. Zkoušeli jsme to i důrazněji s povelem sedni, manžel ji držel a já jí chtěla stříhat, ale je jak v tranzu a hysterčí, cuká se, kňučí a prostě dělá všechno proto aby se mohla někde schovat.Od té doby je doslova nereálné vzít do ruky jen nůžky na stříhání.Je to ještě štěně a tak nechceme nic podcenit a zároveň ani nic pokazit. Navíc si normálně nechá na packy i na drápy sáhnout, v tom problém není, ale nesmíme mít ty "obludný věci" v ruce. Ještě musím dodat (myslím, že to s tím souvisí),že jsme měli před měsícem docela špatný zážitek na veterině. Protože Bella už měsíc pořád pokulhávala na přední pravou packu a má na ní takový mozol (není bolestivý), tak jsme navštívili onu veterinu, aby nám poradili. Mladý veterinář pořádně packu ani neprohlédl a hned vzal 3měsíční Bellu na rentgen. Musím říct, že to bylo docela surové. Musela jsem Bellu pevně držet na boku u hlavy, Bella zděšením úplně kvičela a počůrala se. Nevím jestli díky tomuto nepříjemnému zážitku nám nevěří a bojí se? Prosím poraďte nám pokud to bude možné. Děkuji moc

Odpověď: Dobrý den:) I toto téma už bylo v Poradně několikrát probráno. Pokud bude jakákoliv manipulace se štěnětem (ale i s dospělým psem) probíhat silově, pak to štěně tak bude i chápat a samozřejmě se bude vší silou bránit. Pokud bude vše probíhat v klidu, v jistotě a bez toho, že dalších několik lidí bude štěně "pacifikovat", pak štěně zvládne i pro něj nepříjemné věci - nebude z toho nadšené, ale nepropadne se do paniky a hysterie.

I rentgen lze absolvovat v klidu, pokud do toho člověk nejde silou a donucováním a aspoň jednomu z přítomných pejsek věří. Tato důvěra je velmi důležitá, protože jsem už absolvoval dost rentgenů (převážně diagnostika DKK) s psy svých klientů a byly případy, kdy tito lidé měli tendenci svého psa do adjustační kolébky rvát silou místo toho, aby je nejprve zklidnili - což musí vždy být základ, který platí i pro Vás. Pokud budete muset cokoliv s fenečkou dělat, udělejte to sama, v klidu, jistě a na první pokus - stříhání drápků, čištění uší nebo očí, vytahování klíštěte atd. Ani na veterině nedovolte přístup, který by ji jen rozhodil - bohužel i dost veterinářů zastává postup "všichni si na toho psa lehněte, ať mu můžu píchnout injekci".

Takže začněte tím, že s fenkou budete "nanečisto"provádět různé manipulace - polohovat celé tělo, tlapky, uši, prohlížet zuby... Položte si vedle klidně nějaký kovový nástroj, který budete brát do ruky, budete se jí s ním dotýkat - prostě ji zvykejte, není to nic těžkého, pokud k Vám má fenka alespoň trochu důvěru, pak ji takovéto věci rychle přestanou rozhazovat. Pokud tu důvěru nemá, pak začněte především pracovat sama na sobě. Každý pejsek zvládne z rukou svého majitele i nepříjemné manipulace, pokud mu věří a představuje pro něj autoritu. Pokud ne, nezvládne nic.

(27.9.2009)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, přítel má fenku vycvičenou, poslouchá ho, ale teď je bohužel delší dobu v nemocnici a já se o ní starám. Na zahradě není problém, poslouchá mé povely,, rozumí mi. Když s ní jdu ven - chodíme pravidelně na dvouhodinové procházky do polí, deset minut silně táhne, přestože jí škubnu vodítkem a myslím, že docela silně. To bych pochopila , těší se ven a chce všechno očuchat a navíc si myslím, že je ještě mladá. Ale ještě nikdy se mi jí nepodařilo přivolat napoprvé. Přečetla jsem si dost literatury a vyzkoušela všechno možné. Dlouhou šňůru a tak. Bojím se jí pustit na volno, No myslím, že jí moc nedůvěřuju a ona to cítí a asi nemá respekt a mě to mrzí. Jinak mě má moc ráda a užíváme si  spolu. Myslíte, že jsem schopna naučit jí aby mě respektovala, přestože nejsem její pán? děkuji za vaše vyjádření.

Odpověď: Dobrý den:) Neznám Vás ani fenku osobně, proto jistě pochopíte, že Vám nemohu říci, zda jste schopna s fenečkou fungovat. Pokud však k tomuto cíli půjdete správnou cestou, nebudete nic lámat přes koleno a pročtete si pokud možno důkladně PSÍ STRÁNY FALCO pro pochopení psí psychiky a komunikace se psím druhem, pak nemáte o nic menší naději než kdokoliv jiný. Záleží pouze na Vás, na Vaší osobnosti a ochotě na sobě zapracovat - bude to hodně zapotřebí, soudím tak celkově z Vašeho dotazu. A samozřejmě - pokud budete vysílat signály nedůvěry a nejistoty (pro psa přeloženo slabosti), pak Vás i mladá fenka skutečně brát nebude... Musíte si především sama věřit - to je základ.

(27.9.2009)
Plemeno: jezevčík trpasličí drsnosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Nikdy by mě nenapadlo, že po těch letech se ocitnu v situaci, kdy si nebudu vědět rady. Takže prosím o váš názor Mám tříapůlletou  fenku jezevčíka /není to můj první pes/- vždy byla hodná a vyrovnaná - má zkoušky, chodila jsem s ní rok a půl na cvičák - takže poslušnost a ovladatelnost velmi dobrá. před dvěma měsíci jsme si pořídili druhou fenečku, /nyní půroční/ starší ji přijala, měla i falešku, takže se i teď k ní chová jako ke svému štěněti,žárlí jen vyjímečně a snažím se, abych věnovala pozornost oběma.Tady problém nevidím, nebo si to nemyslím že by zde byl. tento týden na mě starší dvakrát vyjela, ale opravdu vážně, na ruce mám modřinu. Poprvé před dvěma dny ,když jsme přišly z vycházky ,vzala jsem jí do náruče , vzala hadr se slovy ...otřeme pacinky -ohnala se po mně a když jsem jí řekla..neblbni.... zopakovala to už na fest. Poprvé i podruhé když to udělala, zařvala jsem na ni, dala jí několik povelů, které okamžitě splnila - k noze, lehni, sedni a málem se u toho plazila po břiše. Potom zalezla do koutka a tam se nekontrolovatelně třásla. Za chvíli jsem k ní přišla ,mluvila na ní a ona se ke mě připlazila a začala mě olizovat ruku a dál se už chovala normálně. Podruhé to bylo dnes, když jsem ji probudila a chtěla dát vodítko, že jdeme na vycházku. rafla mě, opět jsem ji seřvala, dala povely, znovu se klepala a zalezla nálsedně do kouta. ....znovu píšu, že bita nebyla, ani teď ani nikdy jindy. Pracuji doma - takže jsem s nimi stále-věnuji se jim opravdu hodně /muž chodí domu večer /toho holky zbožňují /. Nerada bych něco udělala špatně, nebo vzniklou situaci ještě více vyostřila. Nepřipadá mi to jako dominance - spíše strach - ale z čeho? Poradíte prosím jak se tedy k ní chovat,třeba po tomto incidentu, nebo jak předejít něčemu takovému? Fenka mi nepřipadá že by jí něco bolelo,byla nemocná, nebo se chovala jinak než kdy jindy. Pokud si uděláte čas - předem děkuji.

Odpověď: Pes se nikdy hierarchicky nesrovnává seřváváním a povely - to je první věc, která je u Vás zásadně špatně a velice mě udivuje, že Vás pak překvapí, že máte vystresovanou fenku (popisované chování je jen jeho logickým důsledkem). To je totiž ten skutečný problém - psychicky rozhozená fenka a pokud to došlo do této roviny, pak se rozhodně nejedná o krátkodobou záležitost. Za tím jsou určité dlouhodobé příčiny v pozadí a pokud stojíte o pomoc, pak se se mnou prosím domluvte na osobní konzultaci a s oběma fenkami za mnou přijeďte, ukážu Vám Váš problém tak, abyste si uvědomila skutečné důvody, proč k těmto situacím došlo.

(27.9.2009)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, Jmenuji se Lucie Koukalová a žiju s manželem a pětiletým křížencem Rotweilera a Německého ovčáka v rodinném domě s mou babičkou. Jenže situace v rodině je taková, že jsme si zažádali o pozemek a chceme se odstěhovat. Jenže máme problém, co s pejskem. Babička ho rozmazlila, je na něj hrozně fixovaná, ale je tu problém v tom, že nám se nelíbí, čím ho krmí a to, jak ho rozmazluje. Pes vůbec nikoho neposlouchá, kromě mého manžela, takže by tu časem mohl být i problém v tom, že by klidně mohl po někom vyjet, pokud by se mu něco nelíbilo a tomu chceme předejít. Chceme, aby byl poslušnější a taky chceme, aby jedl kvalitní stravu, což s babičkou nejde. Jenže vlastní bydlení budeme mít tak za 1,5 roku a navíc u baráčku asi nebudeme mít možná tak 2 roky plot, takže by pejsek neměl kde být. Ale když ho necháme s babičkou, odstěhujeme se a pak si ho vezmeme, až budeme mít plot, to už bude na všechno pozdě. Co máme dělat, aby to bylo nejlepší pro psa? A neměli bychom ho nechat babičce a časem si pořídit štěně, až budeme mít plot? Nerada bych totiž našemu pejskovi ublížila, dost mi na tom záleží. Babička sice řekla, ať si ho vezmeme s sebou, ale já vím, že bych jí tím hodně ublížila a jemu taky, jsou na sebe dost zvyklý, pes leží s ní v posteli. Opravdu nevím, co mám dělat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nad čím přemýšlite? Vyjdu-li  z Vašich informací, pak pokud pejsek zůstane u babičky, je velká pravděpodobnost, že dříve nebo později nastanou problémy, protože ho prostě sama nezvládne (plus jak píšete je zde i problém s kvalitní stravou). Nevidím sebemenší důvod pro to, proč by pejsek od začátku nemohl být s Vámi a Vaším manželem - plot možná hned mít nebudete, ale baráček už k dispozici bude. Musím ještě víc napovídat? Navíc sama píšete, že pejsek funguje pouze s Vaším manželem - takže, co vlastně řešíte... Odpověd na Vaši otázku je naprosto jednoznačná a nekomplikovaná v případě, že Vám o pejska skutečně jde a nehledáte jen důvod, proč by to jít nemělo.

(27.9.2009)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřebuji akutní pomoc... nevím si rady s naším psíkem. Jak je podle rasy známo tak je to velice houževnatý, hravý, přátelský, čilý, zkrátka bláznivý psík a ještě k tomu štěně!=) Ale máme s ním velkou starost, neboť nám přeskakuje zeď! Máme dvorek velký, na procházku s ním chodíme velice často, takže na pohyb netrpí. Ale vždy když vidí okolo projet cyklisty či projít chodce zeď přeskočí a běží za nimi jak jejich starý známý! A to zeď je 150 cm vysoká! Na volání nereaguje a musím rychle běžet ven a chytit ho! Mám velký strach, že skočí rovnou pod auto nebo nám ho někdo odnese. On se opravdu rád s cizími lidmi kamarádí, a tak by to nebylo nic nemožného!=( Vždy když to udělá tak ho za to potrestám, ale už si nevím rady....nechci o něj přijít, je pro mě moc důležitý!!! Prosím alespoň o malou radu....mopckrát předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Akutní pomoc opravdu potřebujete, ale ve Vašem případě si zde budete muset nastudovat daleko více než jen "malou radu"... Máte nejvyšší čas se začít svému pejskovi skutečně věnovat (a nemám teď na mysli procházky!) a chovat se tak, aby věděl, že existuje smečka, do které on sám chce patřit a ctít její pravidla. Parson je temperamentní aktivní plemeno a jedenapůlmetrová zeď pro něj nepředstavuje žádný problém, pokud se rozhodne jej přeskočit a "pronásledovat kořist". To, co ho má držet u Vás, ale rozhodně není plot nebo jiná restriktivní opatření - musí to být VZTAH, VAZBA a na těchto věcech je holt nutné zapracovat - ty se nevytváří jen tím, že si štěně přivedete domů!

Začněte tím, že si sednete a prostudujete si co nejvíce z PSÍCH STRÁNEK FALCO. Máte zde k dispozici vše, co potřebujete k pochopení toho, jak pes (nejen štěně) funguje, jak se vůči němu chovat, jaké je jeho vidění světa, co je to smečka, hierarchie, vůdči osobnost - prostě vše. Pokud nastudované věci vstřebáte a budete je schopna i používat, pak žádný plot potřebovat nebudete. Velký dvorek a procházky skutečně nestačí.

(13.9.2009)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si domů fenku australského honáckého psa a za pár dní jí budou 3měsíce. Od původního majitele jsme dostali na krmení granule a sušené maso. Doma jsme zjistili, že granule jsou pro dospělé pejsky, tak jsme koupili stejnou značku, ale pro štěňátka. Jenže to mohla akorát první den, druhý už granule odmítala, skoro nic nesnědla a to co snědla vyvrhla vcelku, byla slabá, tak jsme se vrátili ke sušenému masu do kterého po částech přidáváme granule, aby si zvykla. Konečně papá, přesto nesní celou denní dávku, ale jak ucítí šunku, tak je jak utržená ze řetězu. 15.září jí budou 3měsíce, tak jí už upravíme jídelníček na 3x denně. Byli jsme i u veterináře, dle jeho slov je vše OK, dostali jsme dávku proti bleškám, v pondělí ji čeká poslední očkování. Také dáváme po 14ti dnech prášek na odčervení. Co je u ní problém, tedy možná tomu tak není, ale raději se ptám - její dech a tepová frekvence - myslím, že jí má moc vysokou - je to jako bych já uběhla svoji nejrychlejší stovku, tak pak dýchám moc rychle a můj tep je moc vysoký asi  následující půlhodinu, ale u ní je to celý den a to i když spí. Má zavřený oči a spí, po chvilce začne jakoby pískat, oči polootevřené a divoký dech, celé tělo se škube, včetně uší, připadá mi to jako nějaký záchvat, tak jí raději probudím. Je celá šťastná, dá mi pusu a zase usne. Při spánku moc prdí, ale vzhledem ke sušenému masu, které dostává, je to asi normál :) Po hodně dlouhé době jsme si pořídili pejska, možná jsme moc starostliví, ale byli bychom rádi, kdyby vše bylo v pořádku. Děkujeme za odpověď a všem okolo přejeme hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím si, že jste v něčem opravdu přehnaně starostliví. Ale především děláte už teď velmi zásadní chyby v krmení, které se na stavu Vašeho štěněte velice negativně podepíší - proto urychleně prosím o nápravu: zaprvé ji krmte kvalitními granulemi, nikoliv šunkou nebo sušeným masem (ani v malém množství!) - štěně potřebuje stravu kvalitní a vyváženou, pokud budete míchat dohromady granule a maso, pak nejen rozhodíte kvalitu stravy, ale navíc si těžce zkomplikujete návyk na granule samotné. A zadruhé - už jsem to tu psal několikrát - na 3 měsících se ještě krmí 5x denně!! Do konce 4. měsíce 4x, 5. měsíce 3x a poté už jen 2x. Dejte to prosím urychleně do pořádku.

Dech psa má jinou frekvenci než lidský, to vezměte jako danou věc a nechte svoji fenku v klidu spát. A závěrem - sama vidíte, že dávat jí sušené maso není rozumné. Tak proč to děláte?

(6.9.2009)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor na pořad televize nova Polepšovna mazlíčků. Jsem naprosto zděšena názory paní doktorky a jejími postupy. Názor, že autoritu si vybuduji tím, že psa nepustím na pohovku, je jeden z mnoha, který může vyvolat lavinu vyhazování psů z gaučů (o důslednosti nebo hierarchii nebyla ani zmínka). Ach jo :( Jsem opravdu ráda, že jsem objevila Vaše stránky, a ještě radši je náš Ýmoušek, ze kterého je báječný pes (díky Vašim metodám). Jen se děsím obdobných pořadů, protože to, co bylo odvysíláno, mi nahání husí kůži, po 9 dnech drilu na zahradě pán prohlásil, že argentinskou dogu pustí na volno venku, protože už poslouchá, snad jeho ani jemu podobné nepotkáme... Mějte se s Šedýskem moc hezky.

Odpověď (oživeno 13.9.2009): Na toto téma jsem z dále vysvětlených důvodů založil samostatný článek, naleznete jej zde (rubrika "Člověk a pes", článek "Tragikomedie nazvaná Polepšovna mazlíčků").

(6.9.2009)
Plemeno: gordonsetr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Pane Dostále objednala jsem Vaši knihu a s přítelem zuřivě čteme, abychom našeho psa Gordonsetra vychovali co nejlépe a dovoluji si Vás poprosit o čtyři rady, které jsou pro nás teď aktuální a přidávají nám trochu nejistoty. Chovatelka našeho pejska odmítla zájemkyni na fenečku ze stejného vrhu z důvodu nedůvěryhodnosti a my přemýšlíme zda-li si fenečku ze stejného vrhu nevezmeme k našemu pejskovi. Bohužel mám obavu z problémů do budoucna jelikož mezi něma určitě nebude fungovat souhrozenecký vztah a mám obavu z hárání a případných komplikací jak psy od sebe v tomto období oddělit. Dle Vašich rad jsme opustili myšlenku klece a boudy a pejsek je v době naší nepřítomnosti cca 8 hod v domě navolno sám. Stejně bychom chovali i fenečku a proto si nejsme jisti zda-li by stačilo je např. chovat v oddělených místnostech v období hárání. Mám obavu, že když budou oba zvyklí se pohybovat po celém domě a pak je 2 x ročně oddělím, bude problém. Můj druhý problém se týká potřeby mého pejska. Četla jsem k tomuto Vaš vyjádření, chápu že je pejsek ještě maličký. Vadí mi, že když jsme přišli od chovatelky, první 3 dny si zakňučel, když chtěl jít čůrat, teď to nedělá a klidně běhá hodinu venku a pak přijde do domu, který je odpoledne otevřený, a vyčůrá se v ložnici vedle postele, kde celou noc spí s námi. Nevím jestli neděláme něco špatně nebo nám tím něco dává na jevo. Třetí problém se týká venčení, každou ranní procházku v 6:00 nechce jít ven. Musím ho odnést 200 m od domu, aby byl ochoten jít na procházku a pokud zaštěká pes a on se lekne, vezme lidově řečeno "roha" zpátky domů a čeká nás před vchodem. Stejně se občas chová při návratu z delší procházky, když už trefí domů, peláší dopředu. Dělá to nepravidelně. V neznámém prostředí se drží "smečky" a nikam neutíká, ale ráno bohužel nelze jezdit někdam dál od domu venčit, protože na to není čas. Prosím o radu jak toto eliminovat. Nakonec bych Vás chtěla poprosit o měsíc v roce 2010, kdy se bude konat další soustředění, změnila jsem práci a bohužel se nedostanu na Vaše soustředění 9/2009, což mě moc mrzí, přijela bych z Brna velmi ráda. Vaši knihu pečlivě s přítelem studujem a snažíme se dodržovat psí komunikaci, ale potřebovali bychom jistotu a určitých věcí upozornění co děláme blbě a co dobře a mám strach, abychom do dalšího soustředění nenasekali příliš mnoho chyb. Děkuji, pozdravujte celou smečku a přeji hodně lidí na stejné psí vlně.

Odpověď: Dobrý den:) Nerozumím větě, že "mezi fenkou a pejskem určitě nebude fungovat sourozenecký vztah" - proč by neměl, proboha? Jejich vzájemný vztah by naopak byl o to silnější a intenzívnější. Pokud máte takový strach ze spolužití pejska a fenky v pozdějším věku (hárání fenky), pak je nejrozumnější od této myšlenky zcela upustit. Podle znění celé Vaší otázky mám navíc pocit, že opravdu nemáte ujasněné některé základní věci z oblasti výchovy a spolužití psa a feny, proto prosím berte moje doporučení jako opodstatněné.

Také druhá Vaše otázka tento můj dojem jen potvrzuje. Včetně toho, že bohužel špatně čtete - psal jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i v knize dostatečně srozumitelně a jasně, jak je to u malých štěňat s "potřebami". Vy sama jste byla v raném batolecím věku tak psychicky vyspělá, že jste chodila konat potřebu tam, kde se to dělá nebo jste tuto potřebu dávala najevo? Ne - nosila jste plíny a dala něco najevo teprve když byly mokré nebo znečištěné. Vašemu štěněti je teprve 9 týdnů - a "vadí" Vám, že jeho psychika mláděte mu zatím nedovoluje svoje potřeby zvládat lépe? Ano, děláte něco špatně. To, že neakcetujete jednoduchý fakt, že Vaše štěně je ještě štěně opravdu malé a podobné "nehody" prostě ještě nějaký čas potrvají...

No jo, no. Co tak nečíst "zuřivě", ale raději "pomalu a pozorně"? Už jste zaregistrovala pojmy "smečka", "vztah", "důvěra", "výchova"? Prosím Vás, skutečně začněte číst a vnímat - toto jsou věci, které úzce souvisí s celou širokou oblastí výchovy malého štěněte, jsou podrobně popsány zde i v mé knize a skutečně po mně nechtějte, abych zde popsal dalších deset stránek textu již mnou mnohokrát uveřejněných principů. V kostce řečeno - pokud nebudete pro své štěně od začátku "vůdcem", pak Vám nebude věřit a bude se chovat právě tak, jak píšete. Pokud se na to budete pouze koukat, vše dovedete do tristních konců. Pokud konečně začnete vnímat a používat postupy, které zde i v knize uvádím, pak začne vše jít správným směrem. Čtěte, vnímejte, přemýšlejte a používejte!! K dispozici máte vše potřebné.

Příští soustředění bude v obvyklém termínu, opět stačilo si pročíst příslušnou rubriku a závěr by Vám vyplynul již sám. Na druhé straně - po opětném (již několikátém) přečtení Vašich dotazů mám neodbytný pocit, že byste v brzké době za mnou měla přijet s pejskem na praktickou konzultaci. Bojím se totiž, že v současném stavu Vašich vědomostí a příistupu jste schopna napáchat velkou spoustu fatálních a především zbytečných chyb, které by pejsek mohl zle odnést. Rozhodnutí nechám na Vás, ale ještě jednou zdůrazním svoje doporučení - v současné době si prosím neberte dalšího pejska. Ještě si nevíte rady ani s Vaším současným a unikají Vám některé zcela základní principy.

(23.8.2009)
Plemeno: velký kříženec (trochu jako robustnější dobrman)
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před pár dny jsem si přivedla psa z útulku. Je trochu bojácný, ale jinak velmi hodný a ukázněný, respektuje mě a rád se mazlí. V útulku mě varovali, že je bázlivý a může mít problém např. s nastupováním do autobusu nebo vlaku, nicméně obojí jsme zvládli bez větších známek strachu. Problém je ale s panelákovým výtahem. Pes je se mnou v bytě v 7. patře a hned poprvé odmítl nastoupit do výtahu (chápu, já bych tam taky nevlezla, být psem). Od té doby pokaždé zkouším nejprve přivolat výtah a psa tam dostat a až poté jdu se psem pěšky po schodech. Několikrát jsem psa do výtahu nalákala na piškoty, ale pokaždé to byl stejně zdlouhavý a nejistý proces a teď nevím, jestli jsem to tím nepokazila - pes se přesvědčil, že když tam vleze, dveře se zavřou a následuje nepříjemné cukání a jízda výtahem (zato jsem ho celou cestu krmila piškotama, tak nevím). No, piškoty mi došly, takže teď vždycky jen otevřu výtah a chvíli tam zkouším psa dostat. Jakmile vyvinu tlak, vzpírá se nebo si lehne, prostě se bojí. Věřím, že to je otázka času a důvěry, že ten strach překoná, až si na mě zvykne. Ale nechci nic zanedbat nebo udělat chybu, tak se Vás ptám, jestli nemáte radu, jak psovi pomoct strach z výtahu překonat. Taky jsem přemýšlela o tom, jestli si pes nezvykne, že když bude chvíli odmítat nastoupit do výtahu, zanechám snahy a půjdu s ním pěšky....ale nevím, jak jinak bych měla postupovat? Měla bych výtah úplně vypustit a vrátit se k pokusům až za pár týdnů? Až si se psem na sebe zvykneme, nejspíš se přihlásím na nějaký výcvikový kurz, protože jsem mezi psy začátečník a nechci nic zkazit. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Výtah samozřejmě vzbuzuje v pejscích nedůvěru (malý pohybující se prostor). Ale každého na něj lze zvyknout. Základem je ovšem neukázat jinou alternativu, protože pokud o ní pes bude vědět, pak je to pro něj jasný a logický důvod se výtahu vyhnout. Ale i tak lze vše zvládnout - pokud budete postupovat klidně, sebejistě a rázně. V životě s pejskem zažijete spoustu situací, které se pejskovi líbit nebudou, ale pokud to vezmete za správný konec, vedle Vás je zvládne. To je mimochodem i jedna ze základních filozofií mé práce s pejsky (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a jedna z věcí, kde Vám nijak nepomůže výcvik - tím byste v tomto konkrétním případě dosáhla pouze stresu psa, ne jeho tolerance k pro něj nepříjemné situaci.

Základem je získat důvěru pejska a na tom jste měla pracovat již od začátku (a doufám, že to i děláte). Jako další nezbytnost je od začátku nastolit správnou smečkovou hierarchii (opět odkazuji na tento web), ve které jste na vrcholu - Vaše "piškotová metoda" pejskovi ukazuje pravý opak. Pokud tyto základní principy budete aplikovat správně, pak s Vámi pejsek do výtahu půjde a jízdu od jízdy to bude lepší a lepší. Vzhledem k věku a prostředí, ze kterého k Vám přišel, o to více potřebuje vedle sebe silnou osobnost - vůdce smečky, ne někoho, kdo ho bude uplácet piškoty a pokud si pejsek postaví hlavu, z celé situace vycouvá. Tímto si zaděláváte na velké problémy do budoucna a pejskovi tím ubližujete také. A znovu opakuji - toto není problém "výcviku", ale záležitost výchovy a správného nastavení hierarchických vztahů ve Vaší "smečce".

Jste z Liberce, takže pokud si nadále nebudete vědět rady, zkontaktujte mne telefonicky, pomůžu Vám. Nezapomeňte, že až se pejsek ve svém novém prostředí zorientuje a pokud Vaše "smečka" nebude fungovat, pak Vám nastanou mnohem větší problémy.

(23.8.2009)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem narazila na vaše stránky a velmi se mi líbí váš přístup k výchově psů. Vaše poradna je opravdu cenným zdrojem informací o povaze a chování pejsků. Zatím nemám téměř žádné zkušenosti se psy, žila jsem s rodiči, kteří byli vždy proti chování zvířat v bytě. Nyní po odstěhování, jakožto milovnice zvířat, si konečně mohu pořídit vytouženého pejska:) Obracím se na vás o radu, které plemeno by dle vás bylo nejvhodnější... Žiji v bytě ve městě - sama, pejskovi bych věnovala velmi mnoho času, ráda bych ho brala na dlouhé procházky, na cvičák a až bude dospělý uvítala bych kdyby byl schopný mě občas doprovázet při běhání, ne "gaučáka". Chtěla bych atletického, středně velkého, aktivního pejska. Rozhoduji se mezi - kolie krátkosrstá, německý pinč, chodský pes. myslíte, že německého pinče je schopen zvládnout i začátečník bez zkušeností s výcvikem? Četla jsem, že je to dominantní pes, zatím u mě vítězí, ale mám strach abych ho zvládla. Uvažuji i o border kolii ale trochu se bojím její hyperaktivity a vhodnosti do bytu.Chtěla bych aby měl pejsek společnost, když budu v práci, myslíte že je vhodné k němu pořídit kočku? Byli by spolu od "dětství", mohli by si spolu vytvořit pěkný vztah. Kamarádka má psa i kočku a nemůže si to vynachválit, jsou to nejlepší kamarádi a doma se nenudí. Přeji hezký den vám i vašemu Šedymu a děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Border kolii bych nedoporučoval, je to opravdu plemeno hodně náročné na zaměstnání a pokud se mu tohoto nedostává, stávají se z těchto pejsků dost razantní stresovaní "devastátoři". I vzhledem k jeho vysoké inteligenci bych toto plemeno začátečníkovi nedoporučoval. Německý pinč také není právě vhodný pro začátečníka, mimo jiné právě kvůli vysoké přirozené dominanci spojené s temperamentem a určité tvrdohlavosti.

Chodský pes by mi pro Vás přišel nejvhodnější. Je to pejsek středně temperamentní, běhavý, sportovní, nekonfliktní, přirozená dominance je v normě a myslím si, že byste jeho výchovu zvládla a měli jste ze sebe vzájemně radost. A pokud byste mu pořídila kočičího kamaráda (také od kotěte), pak se z těchto dvou opravdu mohou stát parťáci.

Berte to jako doporučení ode mne a ať se rozhodnete jakkoliv, přeji šťastnou ruku při výběru:)

(16.8.2009)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám štěně bígla a chtěla bych se poradit, jak ho naučit odvolání ze stopy zvěře. Chodíme na agility, je velmi chytrý, hned vše pochopí. Nemá problémy s lidmi ani s ostatními psy. Když je na zahradě a nebo na procházce v parku, u vody a podobných místech kde není zvěř, poslouchá už celkem dobře. Na poli a v lese ho musím neustále sledovat a chytat,  jakmile nasaje stopu a pak ho kousek  odvézt na vodítku. Jinak už téměř zvládá povely: zůstaň, čekej, k noze, sedni, lehni, ke mně a dokonce si někdy sám vynucuje jejich opakování, aby dostal odměnu. Zavolám ho „ke mně“ a odměním, dám mu volno, on však zůstane sedět a čeká. Já jdu dál a po několika metrech ho znovu zavolám a on přiběhne. Toto rád opakuje. Když ho však nezavolám, přiběhne sám. Po pátém měsíci věku už nám několikrát utekl, vždy tak na 300 m na deset minut za zvěří a pak se vrátil. Bojím se, že když mu to budu tolerovat, tak se zvětší čas i vzdálenost. Chtěla bych aby mohl chodit na volno i v tomto terénu a reagoval na moje povely. Nejsem zastáncem stopovačky ani el. obojku. Spíše jako ostatní výcvik bych i odvolání chtěla zvládnout formou vhodné odměny a hry. Podotýkám, že když čuchá a já mu dám před čumák uzené, nereaguje a čuchá dál. Musím ho připnout a odtáhnout. Po několika metrech ho zase pustím a vše se opakuje na jiné stopě. Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Po přečtení Vašeho dotazu mám neodbytný pocit, že beagle není pro Vás asi to pravé plemeno. Měla byste totiž především vědět, že beagle byl a stále je takový druh loveckého plemene, pro které je pach stopy zvěře ten nejsilnější podnět na světě. Už jsem to tu kdysi psal - práce beagla spočívala v to, že smečka několika desítek psů tohoto plemene byla vypuštěna na stopu a oni ji sledovali až k jejímu původci. I dnes se takto beagle používá na honech, hlavně v Anglii.

Vy žijete v domnění, že máte německého ovčáka a v podstatě tak, jak se vymývá mozek tomuto plemeni, uděláte "výcvikem" psa bez vlastních instinktů i ze svého beagla. Jenže to se Vám nikdy nepodaří a věřte mi, že ta pravá zábava s ním a stopou teprve začne o několik měsíců později.

Řeknu to ještě jinak: z beagla nikdy jeho silný lovecký pud nedostanete - ani výcvikem, ani silou, ani jinak. Vy sama přitom po něm chcete, cituji: "aby mohl chodit na volno i v tomto terénu a reagoval na moje povely". Ale to jste si opravdu měla pořídit zcela jiné plemeno, protože správný beagle, pokud narazí na stopu, tak se po ní prostě vydá. Měla jste si pořídit psa plemene bez nebo s co možná nejnižší úrovní loveckého pudu, prostě psa, kterého pach stopy v lese nebude tankovat ani trochu. Vy se opravdu divíte, že beagle dá před pachem uzeného (fuj!) přednost pachu živé stopy?

Jiná věc ovšem bude, pokud budete chtít svého pejska na sebe navázat jiným způsobem - ne výcvikem, jež ve svém dotazu tak preferujete a který Vám v tomto směru skutečně nepomůže. A samozřejmě také ne elektrickým obojkem, ten snad nebylo zapotřebí ani zmiňovat - to je snad samozřejmost. Pak se dá ledacos udělat a já Vám s tím rád pomůžu. Ale v prvé řadě si skutečně musíte ujasnit, co je vzhledem k plemeni reálné a co ne. Nechtějte nesmysly typu "ať si beagle navolno nevšímá v lese stop a zvěře"...

(16.8.2009)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu ohledně žárlivosti našeho dvouletého franc. buldočka vůči mě a jiným psům. Je to můj první pes a nerada bych udělala ještě větší chybu. S naším buldočkem chodím téměř denně na louku, kde se scházejí pejskaři a kde se vždy pohybuje okolo 10 jiných psů, různých ras a věku. Společnost cizích psů mu nedělá problém, ale nesmím si pohladit jiného psa. Dělal to i dřív, vždy když jsem si jiného psa pohladila, okamžitě přiběhl a tlačil se mi pod ruku. Myslela jsem si, že je to v normě, vžycky jsem ho taky pohladila a šlo se dál.

V poslední době ale už po těch psech začíná chňapat, odhání je a už se kvůli tomu i párkrát porval. Vždycky u toho znervózní a celý se napne, když ke mně nějaký pejsek příjde a chtěl by se se mnou přivítat. Jinak si s tím stejným psem bezproblému hraje a je v pohodě.

Jsem z toho nešťastná, jinak s ním nemám problém. Vím, že jsem to v něm asi podpořila, když jsem na tohle chování dřív přistoupila. Ale chtěla bych mu ukázat, že se nic špatného neděje ale že mi nemůže diktovat, jestli si někoho pohladím, nebo ne. Jen nevím, jak to napravit a nechci to nijak zhoršit.  

Předem děkuju za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Máte zcela špatně nastavenou hierarchii ve své "smečce" - pejsek si z Vás udělal v podstatě svoji fenku. Není to žárlivost na pohlazení, ale žárlivost vůči Vaší osobě. A jak správně píšete, on Vám nemůže diktovat, zda a koho si pohladíte. Proto si prosím pečlivě prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte se chovat tak, aby se role obrátily - Vy musíte určovat, co a jak se bude dít. Pokud budete potřebovat praktickou pomoc nebo vysvětlení, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a bližsí podrobnosti konzultace.

(16.8.2009)
Plemeno: briard/německý ovčák
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2,5/3 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Pořídila jsem si dvě štěnata - před třemi týdny německého ovčáka (nyní jsou mu 3měsíce) a předevčírem briarda (nyní 2,5měsíce). Těšila jsem, že si budou hrát a vytvoří si smečku, ale bohužel to zatím na to nevypadá. Náš vlčák je poměr aktivní pejsek a se všemi psy, které zatím potkal si hodně aktivně hraje (kouše, pokládá na ně packy, honí). Zatím vždy všichni psi ho respektovali nebo se ho kvůli jeho velikosti "báli" i když je to štěně. Předevčírem jsme přivezli briarda, který je zatím o hlavu menší. Odmítá si s ním ovšem hrát, vždy na něj hodně ostře vrčí (jako to dělají velcí psi) a případně ho "převálcuje". Vlčák se snaží ho vyzvat ke hře a být ve smečce nadřazený (což bych vzhledem k tomu že je větší a i doma ho máme déle předpokládala), ale briarda to zcela evidentně nehodlá akceptovat. Momentálně jsou u nás na návštěvě rodiče s ročním kokrem, který je povahově hodně zbabělý, ale hravý. S tím si briard hodně rozumí a hraje si s ním, protože mu kokřík ukazuje vhodné chování. Když jsem dnes mluvila s veterinářem docela mě vyděsil, protože mi tvrdil, že briardi milují svou rodinu,ale kdokoliv ostatní i psi odmítají a jsou vůči nim agresivní. Vůbec si teď nejsem jistá, jak k nim teď přistupovat. Náš vlčák je opravdu milý a hodný, jen trochu aktivní a "zbrklý" což si myslím, že vzhledem k věku je normální. Mám ale teď strach, že briarda jsme vybrali nevhodně, protože je tu dva dny a tropí tedy pěkný zmatek. Co s tím?

Odpověď: Dobrý den:) Zmatek v tom vidíte Vy a bojím se, že pokud takto budete pokračovat dál, vnesete zmatek i do psích řad. Po dvou dnech(!) vyvozujete závěry z toho, že se jeden pejsek chová dominantněji než druhý - ano, briard je dominantní plemeno a pokud na něj někdo dělá ramena a nemá na to, pak dokáže být pěkně drsný. Briard je přirozeně ostrý pes a jako takový se v dospělosti i chová, to ovšem neznamená, že se nesnese s jinými psy. Snese, ale samozřejmě ne se všemi a vždycky - což koneckonců ani není povinností tohoto plemene.

Ve věku Vašich štěňat (2,5 a 3 měsíce!) jste tu od toho Vy, abyste je zvládla a pokud některé z nich udělá chybu, patřičně je na to upozornila. Chápe to i kokršpaněl Vašich rodičů, tak ho sledujte a učte se alespoň od něj. A začněte urychleně studovat PSÍ STRÁNKY FALCO, protože vše, co potřebujete vědět, tu máte naservírováno na stříbrném podnose - včetně toho, jak správně vychovávat štěňata a řídit smečku.

Dejte se dohromady, přestaňte pasívně sledovat, co se děje a začněte se svojí štěněcí smečkou konečně i sama komunikovat! Určitě jste měli dobrý důvod, proč jste si pořídili hned dvě štěňata různých plemen najednou, tak prosím začněte s nimi fungovat.

A samozřejmě - pokud byste potřebovala, není problém za mnou i s oběma štěňaty zajet, pokud byste nevěřila tomu, co zde píšu a chtěla byste některé věci vidět na vlastní oči, popřípadě se něco dokonce naučit.

(16.8.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velmi ráda čtu Vaše odborné rady. Obracím se na Vás s tímto dotazem: Na výcvikovém táboře jsem si všimla, že ostatní psi žerou mnohem pomaleji než náš Labrador. Fena velmi hltá, jídlem se i občas dáví. Poraďte prosím, jak mohu feně pomoci. Nehrozí jí nějaké nebezpečí? Děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Někteří (hlavně mladší) pejskové mají k "hltání" sklony - buď z důvodu vrozené velké žravosti nebo v přítomnosti jiných psů. Je dobré v takových případech dát misku s granulemi do vyvýšené polohy, jinak pejsek do žaludku kromě potravy dostane také velké množství vzduchu - a z toho se může stát spouštěč torze žaludku.

(9.8.2009)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Potřebovala bych poradit ohledně svého psa. Mám německého ovčáka, bez PP, ale je čitokrevný a celkem hyperaktivní. Chodím celkem pravidelně na cvičák, cvičím ho od mala. Jen mám problém když jdeme na vycházku a ho mám navodítku a potkáme psa, tak začne na psa štěkat a lehce vyjíždět a skákat. Ale když jsme toho samýho psa potkali za 14dní a neměla jsem ho navodítku, tak mě samo utekl za psem, ale začli si spolu hrát. Potřebovala bych radu, co mám dělat, aby mě nevyjížděl po druhych psech, když je na vodítku, když je potkáme na ulici. Když cvičíme na cvičáku, tak to nedělá, ještě nikdo mě nedokázal poradit. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Už jsem to tu přece mnohokrát rozebíral a vysvětloval... Zaprvé - patnáctiměsíční pes tohoto plemene se teprve učí, pořád je to ještě štěně s neuceleným názorem na svět kolem sebe, s nedospělou psychikou. Proto na vodítku v prvé řadě bude reagovat buď stylem "podívejte jaký jsem borec" nebo stylem "chci si s tebou hrát" (poznáte tento rozdíl?), navolno se bude chovat s větším rozmyslem a samozřejmě i s větší opatrností.

Zadruhé - nemáte u svého pejska potřebnou autoritu, potřebujete se spoustu věcí naučit.

Zatřetí - na klasickém cvičáku se žádný pes nechová přirozeně. Na cvičáku jsou nastaveny zcela jiné podmínky než ve volném přirozeném prostoru a psi to velmi dobře vědí.

A začtvrté - cvičák Vás nenaučí správně nastavit hierarchii a vybudovat si takovou pozici ve smečce, aby Vás vlastní pejsek bral jako rozhodovací autoritu - tedy i v situaci, kdy je vhodné za něj rozhodnout, že kolem jiného pejska se prostě projde v klidu. V tomto ohledu Vám cvičák skutečně nedá nic. Pokud o mých slovech pochybujete, přijeďte za mnou i s pejskem a ukážu Vám (a pokud budete chtít, i Vás to naučím), jak kolem každého cizího psa projdeme v naprostém klidu, pokud si to budu přát...

(2.8.2009)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat,kde může být problém. Moje fenka od malinka méně důvěřuje chlapům (mého ale zbožňuje).Na cizí většinou hodně štěká,samozřejmě ,pokud ji ignorují,tak ani ne,ale kdo v dnešní době takového psa ignoruje.Většinou na ní začnou mluvit,třeba si ji chtějí pohladit a to ona se rozštěká ještě víc a hodně nahlas.Nevím,jak jí dát najevo,že se to nehodí,nebo ať přestane.Kdyby si párkrát štěkla,ale ona tak vydrží štěkat na dotyčnou osobu pěkně dlouho.
Dále bych se s vámi chtěla poradit,v srpnu jedeme na vodu a protože chci být se svým psem co nejvíc,nechci ji dávat nikam na hlídání, můžu ji v jejích 5 měsících vzít na vodu?Na vodě minulé jsme se 1x "cvakli". Popřípadě pokud byste měl nějaké rady,budu za ně vděčná. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát probíral. Vaše fenečka je ještě malé štěně a pokud se má psychicky vypořádat se situacemi, které ji nějakým způsobem děsí, pak sama nemá šanci. Od toho jste tu vy jako "vůdce" její smečky, abyste jí pomohla se zorientovat a vyřešila problém za ni. Fenka je z teriéřího rodu, proto volí na rozdíl od například labradora strategii temperamentního zastrašování - na Vás pak je předat jí informaci "vše je v pořádku". Samozřejmě je nutnou podmínkou to, abyste v jejích očích nebyla ještě slabší než on sama...

Principy komunikace (emoce, hlas, kontakt) jsou na celých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a podobné dotazy jsem zde už dostkrát probíral, tak prosím také sama trochu hledejte a čtěte.

Vzít 5-měsíční štěně malého plemene na sjíždění vody není zrovna šťastný nápad. Zkuste si představit situaci, kdy se "cvaknete" na jen trochu divočejší peřeji plné kamení, ne-li přímo v rotujícím bubnu jezu. Šance na přežití jsou pak u tak malého pejska velmi nízké.

(2.8.2009)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na radu ohledně výběru plemene. Jsme rodina se dvěma malými dětmi (2 a 4 roky) a uvažujeme o koupi pejska. Dá se říci, že jsme s manželem oba úplní začátečníci a psa jsme doma nikdy neměli. Přáli bychom si psa, který ustojí a má rád malé děti, středního až většího, spíše s menším loveckým pudem, který se hodí do rodiny a v případě nutnosti nás i ohlídá. Nemáme ambice na výcvik ve sportovní kynologii, i když bychom s ním rádi chodili na nějaké rozumné cvičiště. Chceme, aby to byl rodinný kamarád a aby byl co nejvíc s námi. (Nemáme moc velký dům, i když máme zahradu, a psi typu bernský sal. pes  jsou na nás moc velcí.)
Dlouho jsme uvažovali o hovawartovi, ale nevíme, zda si na něj jako začátečníci máme troufnout. Teď se nám jako rozumná (skladnější, méně dominantní??) varianta jeví chodský pes. Byli bychom Vám vděční, kdybyste nám o tomto plemeni (případně i o HW, ale o tom jsem na Vašich stránkách leccos našla) napsal, zda se podle Vás k našim požadavkům hodí. Chvály si člověk přečte na každém webu o plemeni spoustu, ale nás by zajímaly i negativní stránky. Zatím víme jen o častém výskytu DKK. Přáli bychom si asi spíše fenku.
Za Váš čas a ochotu Vám předem děkujeme. Pozdravujte Šedýska, kterého jsme párkrát s Vámi viděli v Liberci.

Odpověď: Dobrý den:) Vzhledem k Vašim požadavkům bych se spíše klonil k hovawartovi. Představa, že chodský pes neumí být patřičně dominantní, je mylná, navíc je to dostí temperamentní plemeno, takže pojem "skladnost" se rychle může stát velice relativním. Pro obě plemena je charakteristická určitá plachost ve štěněcím věku, která se v dospělosti změní v dominantní chování vůči cizím (razantněji u hovawarta), obě plemena mohou mít problém s DKK. Hovawart je samostatnější než chodský pes, platí i pro fenky.

Každopádně nejjednodušší je projít si Poradnu a její archívy, najít příspěvky věnované oběma plemenům a z nich si můžete udělat docela dobrou představu o tom, s čím se jejich majitelé potýkají. Navíc každý pes se při špatné výchově může stát problémovým, z každého se může stát lovec, každý může získat trauma z malých dětí a každý pes (až na vysloveně samostatná obranářská plemena) si ohlídá jen toho, ke komu bude mít patřičný vztah. Ale, jak jsem napsal, prostě cítím toho hovawarta tak nějak pro Vás lépe - a už jsem se takhle párkrát trefil...

Za Šedýska děkuji a přeji dobrou volbu a šťastnou ruku při výběru štěňátka:)

(26.7.2009)
Plemeno: kříženec pitbulla
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před rokem a půl jsem si vzala z útulku v Troji dvouletého psa Hugouška. Byla to láska na první pohled. Hugo miluje všechny ženy, ale myslím, že má špatnou zkušenost s muži. Naším největším problémem je jeho nenávist k mému příteli. Přítel na mě nesmí sáhnout, nesmí brát jeho hračky, nesmí se na něj vlastně ani dívat, neboť Hugo vrčí. Ke všem ostatním se chová hezky, všechny má rád, ovšem na mě se nesmí sáhnout. Celou dobu, co je Hugi u nás se mu pokoušíme vysvětlit, že přítel tu byl první a on je pán, ale Hugi ho nerespektuje a bojí se ho. Zkusili jsme to po dobrém, po zlém, zkusili jsme ho ignorovat, nic nezabralo...Moc vás prosím o pomoc, pes nám kazí soužití, ale já se ho nemůžu vzdát.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě Vám rád pomůžu, od toho tu jsem. Je ale zapotřebí, abyste za mnou i s pejskem a přítelem přijeli - potřebuji v prvé řadě zjistit realitu, tedy co je v pejskovi zažité z minulosti a co je důsledkem přítomnosti. Důležitá je samozřejmě i konkrétní osobnost Vašeho přítele. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(26.7.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Byla jsem na Vašem 17.soustředění s naší Barinkou.stále s vděkem vzpomínáme,myslím,že i naše malá  Bára má sny o skvělé smečce a atmosféře,která tam panovala.Po příjezdu jsem si uvědomila,že fixace na mě je ještě větší jak dřív. Vlastně před soustředěním,jsem jaksi nechtěla přijmout roli vůdce,až tam se mi to srovnalo v hlavě.Snažím se pracovat se psem a komunikovat ,jak jste nás učil.Do dokonalosti to má nejspíš ještě daleko,neustále se vracím ke knize a pročítám poradnu.S Barunkou začínáme dělat stopu,jen pro zábavu ,fenku to evidentně baví a mě taky. Navíc se může někdy hodit. Trochu nás trápí chůze u nohy,Bára sice chápe povel,ale často zůstává pozadu,nebo odběhne za zajímavým pachem.Je roztěkaná.Vždy cvičíme až po proběhnutí.  Mám na Vás trochu podivný dotaz,co si myslíte o cestování se psem na motorce. Bára již absovovala kratší projížďky v kabele(taška pro psy) na zádech.Těžko na ní poznat,zda by jí to nějak traumatizovalo,ona je taková,že do čeho jdu já, tak mě následuje.Ani po jízdě se mi nezdá nijak zvlášt stresovaná,vesele vykráčí a jde se proběhnout. Manžel je motorkář a chce letošní dovolenou absolvovat na dvou kolech. Já z toho mám trochu obavy. Zvažovali jsme i možnost ,že já bych s Bárou letěla,ale na druhou stranu cestování psa v naprosto zbytečné narkoze v zavazadlovém prostoru,je pro mě dost těžko stravitelná.Chceme jet do Chorvatska. A ještě dotaz co pes a mořská voda. Bára je vysloveně vodomil,ráda se cachtá i plave. Zajímal by mě Váš názor. Přeju krásné  léto plné pohody Vám i Vašemu Šedymu. vyřiďte mu pozdravení ode mne a Báry. P.S. Dotazů bych měla samozřejmě víc,stává se mi stále,že mě nějaká situace zaskočí.
Snad ještě jestli Vás neunaví,mé vyprávění U nás na chalupě se stal dost ošemetný případ napadení 2,5letého chlapce.Klučík se byl  projet na kole se svým 5letým bráškou a bohužel, jak už u dětí bývá,omylem vjeli na ještě neoplocený pozemek majitela,zmíněného Amstafa. Majitel nebyl doma,jen jeho maminka vypustila psa proběhnout. Pes toto vniknutí patrně viděl jako narušení teritoria a skočil na toho malého. Klučík má několik povrchových ranek na tváři a trochu roztržený ret. Nebyl to žádný vražedný útok,ty by dopadlo daleko hůře.Ze strany psa jen výstraha.  Maminka klučíka se přiběhla ptát, jak je to s očkováním psů. Je velmi rozumná. Nechce se o této historce šířit,jelikož na vsi panuje všeobecná hysterie z bojových psů.(Mám pocit, že co je o 5 cm větší jak naše Bára je pes mordýř a zabiják malých dětí.) Nikdy před touto událostí,jsem neviděla sebemenší náznak agrese ze strany výše zmíněného psa vůči lidem. Zajímá mě Váš názor, zda pes jednal správně?  Podle mne ano.Naštěstí se nejedná o nic vážného a kluk si odpoledne hrál s naší Barunkou bez náznaku strachu.

Odpověď: Dobrý den, vzpomínám si a také přeji hezké léto:) Báře je teprve rok, ještě v sobě nemá soustředění a klid dospělého psa, to přijde. Co se týká cestování na motorce - nepřijde mi to úplně nejrozumnější, fenku může něco rozrušit a pokud budete následně potřebovat něco řešit na motorce, může se stát cokoliv. Nemluvě o další věci - průvan není pro psy právě to nejlepší. Ale rozhodnutí je samozřejmě na Vás.

Pes a mořská voda - už jsem to tu vícekrát psal. Není problém, jen je zapotřebí po kontaktu s mořskou vodou pejska omýt vodou sladkou, aby se smyla sůl. Nezapomenout na vodu k pití a stín.

Pes má od přírody dané silné teritoriální chování, proto je i amstaf citlivý na narušení "svého" prostoru. Je štěstí, že to dopadlo jak to dopadlo - mohlo to dopadnout daleko hůře. Děti by každopádně měly být poučené kam můžou a kam ne, ty mladší by měly být pod dohledem - pokud pes brání území své smečky (rodiny), pak dělá jen to, co je mu přirozené. Samozřejmě je ovšem rozdíl v tom, o jaké plemeno se jedná a s jakou razancí tedy bude tuto činnost vykonávat. V případě určitých plemen je to pak totéž jako dráždit hada bosou nohou.

(26.7.2009)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Saly se už několik let bojí bouřky, při i sebenepatrnějším zahřmění (blesky nevadí) reaguje panicky, tzn. že "táhne" za vodítko směrem od hromu, usiluje dostat se někam "výše" (doma vybíhá do patra), anebo "cepení" na místě a odmítá se pohnout kamkoli. Na procházce to zkouším zvládat "silou", mám Saly na postroji, takže jí nakonec "utáhnu" a ona se časem (pokud bouřka přestane) "rozejde", ale v případě aktuální bouřky na výletě to je vždy znovu a znovu peklo. Co s tím?

Odpověď: Přečtěte si prosím můj článek "Psi, Silvestr a petardy..." - máte v něm vše, co potřebujete vědět k nápravě. Vaše zvládání "silou" (přesněji řečeno pouze fyzickou silou) je k ničemu a fenku jen ještě víc rozhodí. Je to otázka psychiky, smečkového prostředí, fungování vůdčího jedince a přirozené komunikace - prostudujte si nejen dotyčný článek, ale i zbytek PSÍCH STRÁNEK FALCO, pak budete vědět, kudy v podobných případech vede správná cesta. Opět se v tomto případě nejedná o problém samotný, ale o pouhý důsledek jiného problému.

(19.7.2009)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Náš pes je hodný a doma a na zahradě poslušný. Trápí mě ale vycházky, jsou pro něho i pro nás únavné. Chodí na 1,25m šňůře a chtěl by stále táhnout a čuchat. Na povel "K noze" se hned vrací, ale současně začíná zase táhnout. Tak se to opakuje celou vycházku. Chodíme denně aspoň na hodinu, o víkendech déle. Nechodíme s ním navolno (auta, útěk za psem), na zahradě má úplnou volnost, nemá boudu, má podložku pod schody, kde tráví většinu dne. Spí v zádveří, kotec nemá. Přiznávám, že jsme zezačátku taky používali dlouhé navinovací vodítko. Uměl byste poradit, co děláme špatně a jak by se to dalo napravit?

Odpověď: Špatných je více věcí, které jste udělali - zmíněný "problém" je pak opět pouze logickým důsledkem, mrzí mě, že je sama nevidíte. Pokud je ale skutečně chcete napravit, pak mne zkontaktujte telefonicky a domluvte si se mnou konzultaci. Pomůžu Vám a hlavně pejskovi.

(19.7.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, náhodně jsem objevila Vaše inspirující webové stránky a obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsme mladý pár žijící v rodinném domě s jorkšírkou Amálkou. Když jí bylo půl roku, adoptovali jsme od páníčků, kteří odcestovali do zahraničí rhodéského ridgebacka, který si na nás poměrně rychle zvykl a doufám si říct, žil s námi šťastný život. Měli jsme oba pejsky moc rádi a věnovali jim veškerý volný čas. V polovině června jsme odjeli na krátkou dovolenou k moři, Kerrynka(rhod.ridgebacka) jsme umístili do psího hotelu a Amálku hlídala má sestra, na kterou byla zvyklá. Kerrynek bohužel po dvou dnech v hotelu zemřel na torzi žaludku. Stále to ještě nedokážeme pochopit a smířit se s tím. Problém je i u naší jorkšírky, která se z hravého a hyperaktivního štěněte stala ospalou hromádkou neštěstí. Je nyní velmi klidná, mazlivá, skoro celý den pospává na různých místech domu zrovna tam,kde se někdo nachází nebo v klíně či posteli. Je nám Amálky líto, neustále jen kulí smutné očička. Je také mnohem bázlivější a krčí se i před námi. Prosím poraďte, jak zacházet se psíkem, kterému zemřel společník, jak mu vysvětlit, že jsme to tak nechtěli. Nu, snad není špatným východiskem pořízení šťěňátka, opět RR, na které netrpělivě čekáme. Snad bude i Amálka zase veselá. Objednávám si Vaši knihu a budu se snažit využívat Vaše poznatky v praxi. Prosím ještě o informaci, zda pořádáte výcvik či semináře i v jiných částech republiky (jižní či střední Morava). Předem děkuji za odpověď. Hezký den přejeme:-) M+J

Odpověď: Nezlobte se, ale... Oba pejsky jste "měli moc rádi" a ridgebacka, který tou dobou už u Vás byl rok, jste strčili do psího hotelu? Navíc do takového, ve kterém přežil jen 2 dny - nevím, jaké máte znalosti o torzi žaludku, jejích příčinách a průběhu a netuším, co Vám provozovatelé tohoto zařízení napovídali. Ale Vašeho psa zabila "odborná péče" majitelů psího hotelu - s největší pravděpodobností nevhodný krmný režim v kombinaci s režimem, který bezprostředně po krmení následoval. Torze vznikne buď podáním stravy, která v žaludku vyvolá silné tlakové poměry, nebo kombinací přílišného objemu stravy a následné nevhodné tělesné aktivity (většinou v malém prostoru, kotce apod.) - obojí pak má za následek přetočení (torzi) žaludku. Včasný zásah na veterině ale i tak dokáže psí život zachránit. Co udělali provozovatelé psího hotelu pro záchranu Vašeho psa? Čím a kdy ho krmili? Jak monitorovali jeho činnost během a po krmení? Jaký prostor a za jakých podmínek měl k dispozici? Zajímala jste se o některé tyto skutečnosti ještě předtím než jste odjela pryč? Proč nedostal stejnou šanci jako fenka - tedy být u někoho, koho znal a kdo znal jeho?

Vina za zmařený psí život je v tomto případě na straně provozovatele psího hotelu stejně jako na Vaší. Dokud budou lidé tak "milovat" svoje psy, že je v zájmu svého pohodlí strčí do podobných zařízení, tak dlouho v nich budou zbytečně umírat psi. Na psychický stres z odloučení, na torze žaludku... Váš pejsek byl bohužel jen jedním v dlouhé a nekončící řadě. Dokud je poptávka, je holt i nabídka - a nezlobte se, ale začátek jeho konce nastal právě v okamžiku, kdy jste se rozhodli jej dát tam, kde umřel. Další zbytečná smrt... kvůli několika dnům dovolené u moře.

Své fence to nijak nevysvětlíte. Je na tom o to hůře, že byla evidentně fixovaná víc na pejska než na Vás. Její bázlivost a celkové chování prozrazuje tolik věcí - a nejsou pro Vás právě lichotivé. I proto bych Vám pořízení dalšího štěněte velice rád rozmluvil - nemáte na to totiž dostatek zodpovědnosti a opět by to mohli odnést nevinní.

Víte - pes, který žije v prostředí, kde existuje skutečná vazba mezi jím a jeho člověkem, nese odchod svého psího kamaráda zcela jinak, než pes, kterému vztah s člověkem nefunguje. Už jsem si to ověřil na mnoha případech a toto je právě jedna ze situací, kdy se ukáže nahá pravda.

Pokud chcete svojí fence pomoci, začněte ji mít skutečně ráda. Nejen tak, jak to u mnoha lidí bývá - mají plná ústa lásky a bez mrknutí oka dokáží svému pejskovi udělat strašné věci, pokud jim nějakým způsobem vadí v jejich sobeckých cílech. I zde v Poradně už je takových případů řada. Udělejte všechno pro to, aby Váš vztah k fence byl skutečný. Až bude, začne ho i ona tak vnímat a bude se chovat jinak. Teď je osamělá a smutná, protože z jejíoh života odešel tvor, ke kterému jedinému měla skutečný vztah. Neměla ho a nemá k Vám. Dává Vám to jednoznačně najevo a dokud sama sebe nezměníte, nebude mít šanci. Až a pokud se Vám to podaří, pak teprve přemýšlejte o dalším štěněti. Až budete mít jasno i ve svých vlastních prioritách. A některé věci nejsou tak, jak jste mi napsala.

Co se týká termínů, mých aktivit a možnosti objednání výcviku či semináře - viz PSÍ STRÁNKY FALCO.

(12.7.2009)
Plemeno: kříženec kokršpaněla
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále :) Předem bych Vám ráda poděkovala za letošní jarní soustředění, každý den na sobě a na vztahu se svou fenkou pracuji dle Vašich rad, je to úplně jiný svět, když pejska opravdu vnímáte každou minutu a vteřinu, kdy jste spolu... Chtěla bych se zeptat na jednu věc: moje fenka je velmi žárlivá na ostatní psy. (To, že štěká na lidi, kteří se se mnou začnou - z jejího pohledu z ničeho nic - bavit, po malých krůčcích snad úspěšně řešíme.) Se psy se to má tak, že s většinou z nich je hned kamarádka, přece jen si pořád ještě chce neustále hrát, ale jen do chvíle, než se cizí pejsek přiblíží ke mně. To je hned všechno špatně a fenka má pocit, že musí zasáhnout a ostatní psy okamžitě odehnat, takže začně být protivná. Snažím se ji v takových situacích uklidnit a dát najevo, že je všechno v pořádku, ale nedaří se. Na jednu stranu chápu, že se jí nelíbí, když si chci pohladit cizího psa, na druhou stranu si myslím, že by měla poznat, že pokud to chci udělat, je to v pořádku a měla by to vzít. S pejsky, které má doma moje mamka, už je to lepší, to už se moje fenka víceméně jen dívá (když je vyčesávám, občas do nich strká čumákem), ale už na ně není ostrá. Ale v situacích s cizím psem si nevím rady. Vím, že je ještě mladá, ale řekla bych, že tohle je třeba nějak korigovat. Mohl byste mi k tomu, prosím, napsat pár slov? Předem děkuji a přeji Vám a Šedymu krásné léto :)

Odpověď: Dobrý den:) Vzpomeňte si na to, co jsem Vám (i ostatním) vysvětloval a ukazoval každý den - psi fungují na principu hierarchie a ve své vlastní smečce musíte být schopna zastávat vůdčí pozici. A s tou je neodmyslitelně spjata i schopnost rozhodovat, řešit a umět prosadit vlastní vůli - včetně členů smečky. Jinými slovy, pokud rozhodnete, že daná situace je v pořádku, máte ji pod kontrolou a nijak Vás ani smečku neohrožuje, Vaše fenka musí Vaše rozhodnutí akceptovat. Na druhou stranu Vy jí musíte být schopna své rozhodnutí jasně a čitelně sdělit a musíte být schopna si je prosadit. Opět to není nic jiného než správně nastavená hierarchie, autorita a praktické naplňování těchto pojmů - prostě to, co se každým soustředěním vine jako červená nit.

Jednoduše si vzpomeňte na vše, co jsem Vás učil a co jsem Vám ukazoval v praxi. A používejte to. Chovat se stylem "nevím si rady" je v situaci, kdy komunikujete s pejskem, jasná prohra a každý pes to okamžitě pozná. Hezké léto přeji i já Vám a zapracujte na sobě...:)

(5.7.2009)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o Váš názor, ohledně naší fenky. Mám o ni trošku starost, protože mi přijde bázlivější, než by bylo zdrávo. Vím, že každý pes je jiná povaha, stejně tak, jako lidé, ale i přesto. Od malička nebyla žádná hrdinka. Když byla malá, před většími nebo divočejšími psy se většinou s kvikotem klidila k nám, páníčkům. Jako odrostlejší štěně byla hodně hravá, ale před aspoň trošku dominantnějšími pejsky byla hned na zádech. Teď když dospívá, menší psy spíš přehlíží, stejně velkých nebo větších se ve většině případů bojí. Teď, těsně po druhém hárání je to ještě o něco horší. Fenek, které nezná si buď nevšímá, nebo je na ně protivná, psy, kteří jí chtějí očuchávat k sobě vůbec nepustí. S menšími si většinou poradí sama, s většími jí pomáhám já. Hraje si už jen s několika málo kamarády a kamarádkami, které zná od malička. Podotý  kám, že jí nikdy žádný pes nenapadl, ani jí neublížil, od malička jsem jí hodně brala mezi pejsky (větší, menší, různé rasy), chodily jsme městem, občas třeba i na nádraží, aby si zvykala na různé situace... Moc ráda bych jí pomohla. Toto plemeno je obecně zdravě sebevědomé a spíš dominantní, jen naše feňule je taková bambula. Snažím se jí brát stále mezi ostatní pejsky, a podporuji jí, abych jí ukázala, že se nic neděje, že se nemá čeho bát, ale výsledky vesměs žádné nevidím. Když se přiblíží pes, stáhne uši, ocásek a maže se schovat ke mě, nebo před ním uteče. Přihlásili jsme se k Vám na záříjové soustředění, ve které vkládám velké naděje. O tom, jak zvyšovat pejskovi sebevědomí už tu bylo hodně napsáno, mě ale bohužel přijde, že na Yoshi toho moc neplatí...a určitě je také chyba v nás, páníčcích. Bohužel nám v tomto zatím nikdo nedokázal nic moc poradit, nebo zhodnotit naši situaci a říci, co děláme špatně. Myslíte, že by jí a současně i mě Vaše soustředění mohlo v tomto prospět? Moc Vám děkuji za Váš čas a přeji Vám i Vašemu pejskovi krásné léto plné sluníčka.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Vaše fenka je stále ještě štěně a cca 1,5 - 2 roky ještě bude, má v sobě stále ještě mnoho štěněcích vzorců chování a dospělácký nadhled a sebejistotu získá skutečné až po psychickém dospění. To zaprvé. Zadruhé - těsně po hárání je každá fena startovací vůči psům a obecně "protivná" a nevyrovnaná, je to normální součást tohoto procesu související s jeho dozníváním.

Dejte svojí fence dostatek času k tomu, aby psychicky dospěla. Pokud jí budete dobrým a správně fungujícím vůdcem smečky, pak je to to, čím jí teď nejvíce pomůžete. Fenka potřebuje vědět, že má svoji smečku, do které patří a že v ní je někdo, kdo dokáže vyřešit každý problém (kolikrát už jsem o těchto věcech psal...). Pokud budete netrpělivá a budete chtít věci lámat přes koleno, pak vše jen pokazíte - i o tom jsem zde psal již mnohokrát. Nezapomeňte - Yoshi je stále ještě štěně s nedospělou psychikou!

Samozřejmě že Yoshi soustředění pomůže - přečtěte si zveřejněné maily od účastníků mých minuých akcí a bude Vám to jasné. A pokud se budete Vy sama snažit tak jako se snažili oni, pak samozřejmě pomůže i Vám. Je to stejně důležité, protože člověk a jeho pes spolu musí spolupracovat i po návratu domů.

(28.6.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Předem bych Vám chtěla poděkovat za skvělé stránky, kde jsem našla moc cenných rad, které jsem jako majitel prvního psíka opravdu potřebovala – třeba jak se učit přivolání i venku, kde je tolik psích lákadel, jak se pokusit korigovat žravost mé „chodící popelnice“, jak Rozárku odnaučit skákat na zajímavé kolemjdoucí atd. Přečetla jsem si několik let zpátky a hodně se toho dozvěděla, i když jsem díky tomu trochu zanedbávala své pracovní povinnosti:) Je tu ale jedna věc, kterou zatím s mojí Rozárkou nezvládáme a na kterou jsem tu nenašla odpověď – pokud jsem ji přehlédla, omlouvám se za opakování. Náš problém se týká čůrání. Róza je sebevědomý psík, skoro ničeho se nebojí (je to takový malý Nebojsa a zvládne v pohodě dovádění i se dvěma vlkodavy:) a jako velká slečna už doma nečůrá. Vydrží to přes noc i přes den, kdy jsem v práci. Když přijdu z práce, je tak nadšená, že mě vidí, že si na čůrání ani nevzpomene a já s ní rychle vyběhnu ven (bydlíme v paneláku v šestém patře), kde vyčůrá pořádné jezírko:) Jinak to ale vypadá, když jsme doma spolu a chystáme se ven. To se mi pravidelně počůrá před bytem nebo před výtahem, případně v něm. Pokud to začnu hned uklízet, ještě se mi většinou i pokaká. Vím, že by to vydržela, loužičku udělá i mnohem menší než třeba po tom prvním venčení po práci. Zkusila jsem různé taktiky – snažila jsem se jí rozptýlit a dovádět s ní, aby tu minutku než dojedeme dolů vydržela, hladila jsem jí bříško, aby si nesedala, piškotkem jsem se snažila udržet její pozornost. Přesto se tak v 80% počůrá cestou. Moc dobře ví, že to nemá dělat – vždycky jí důrazně pokárám a vytahám za kůži a naopak když se vyčůrá venku, je z toho malá oslava:) Přesto už ale tenhle stav trvá několik týdnů a nedaří se nám to zvládnout. Prosím tedy o radu, jak to překonat a předem díky, věřím, že mi i s tímhle dobře poradíte.

Odpověď: Dobrý den:) Velice mě mrzí, když dostanu dotaz s tím, kolik už toho dotyčný na mých stránkách přečetl  - a pak se zeptá na něco, co jen zde v Poradně figurovalo už mnohokrát. Těžko pak mohu věřit.... Takže - už hodněkrát jsem vysvětlil jednu základní věc, a to tu, že zhruba do půl roku věku nemají štěňata dostatečně vyvinutou schopnost vůlí ovládat vyměšovací potřeby. Pokud se k tomu přidají emoční vlivy, pak se prostě stane to, co popisujete, navíc u některých jedinců (hlavně u těch hyperaktivních) se podobná "nedokonalost" může klidně protáhnout až do jednoho roku věku.

Budete muset vydržet, pětapůl měsíce je skutečně věk, kdy k těmto věcem dochází běžně. A prosím - pokud opravdu čtete, pak čtěte pořádně, protože speciálně tento problém zde byl probírán již vícekrát (namátkou třeba 20.7.2008, 17.6.2007, 26.11.2006, 7.8.2005, 10.4.2005... - vážně mi chcete tvrdit, že jste si "přečetla několik let zpátky"? Tolik odpovědí na toto téma jste přehlédnout skutečně nemohla.)

(28.6.2009)
Plemeno: toy pudl
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň prajem pán Dostál. Chcela by som Vás veľmi pekne poprosiť o Váš názor. Moja fenka toy pudlíka Cherry je veľmi temperamentná a jej najväčšou záľubou je aportovanie loptičky. Vždy, keď je vonku pekné počasie jej loptičku hádžem a ona ju vždy s obrovským nasadením a radosťou donesie späť. Prinesie mi ju asi 10 - 15 krát, potom sa napije vody z misky, ktorú má vždy naporúdzi (samozrejme, že nie veľmi studenú), potom si na chvíľku ľahne aby si oddýchla, no a potom sa to opakuje stále dookola asi hodinu. Včera sa však stala vec, ktorá ma veľmi vystrašila. Moja Cherrynka dostala niečo ako kŕč do prednej labky, ktorú zodvihla do výšky a mala ju vystretú. Hneď som si ju posadila na kolená a začala som jej labku masírovať. No všimla som si, že sa jej postupne vykryvilo celé telíčko, hlavičku mala smerom hore a doboka. Keď som ju položila na zem, tak ju točilo do jednej strany, nemohla poriadne ani chodiť a triasla sa na celom tele. Hneď som s ňou utekala k veterinárovi, ale cestou k nemu (je to blízko) to už Cherrynke prešlo. No napriek tomu, sme k  veterinárovi išli. Povedala som mu čo sa stalo, on mi kázal dať Cherrynku na zem aby videl, ako chodí. Keďže Cherrynke už nič nebolo, tak ju ani neprezrel (myslela som si, že jej aspoň popočúva srdiečko)a povedal, že to bol len obyčajný kŕč. Vraj jej platničky mohli pricviknúť nerv, a preto jej tak skrútilo telíčko. Vraj sa to psíkom bežne stáva, a že to nie je nič neobvyklé. Mám ju nechať 2 - 3 dni v kľude a všetko bude ok. Mne sa to však nezdá a mám veľký strach, aby to nebolo niečo vážne. Moja suseda mi povedala, že jej pudlík mal presne také isté kŕče a mal problémy so srdiečkom. Asi pred svoma mesiacmi sme boli na preventívnej prehliadke (u iného veterinára) a všetko bolo v poriadku. Rozmýšlam, že s ňou pôjdem aj k inému veterinárovi, pretože nie som spokojná s postupom tohto ...Veľmi Vás prosím o Váš názor - veľmi ma to zaujíma, pretože ste pre mňa človek, ktorému dôverujem na 100% a skláňam sa pred Vašim prístupom ku psíkom. Nikdy predtým som nad psíkmi neuvažovala tak, ako teraz, keď som si prečítala Vaše úžasné stránky. Úplne zmenili môj názor (nie žeby som predtým psíkov nemala rada)a dnes ich vidím inými očami, začo Vám veľmi ďakujem. Prajem Vám krásne leto a posielam Shadymu pusu na ňufáčik.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Nelze takto na dálku určit diagnózu, takže následující berte pouze jako moji analýzu a odhad na základě informací, které mám od Vás k dispozici. Jako pouhý skřípnutý nerv mi to nepřijde, i když u tak malého plemene popsané následné příznaky teoreticky možné jsou - nicméně nepřechází to tak rychle. Co se týká srdce, příznaky samy o sobě tomu neodpovídají, navíc by se z toho fenka opět sama od sebe a tak rychle nedostala. Mohlo by se jednat u některou formu epileptického záchvatu (tím Vás nechci strašit, ale možné to je), může se jednat o chvilkový kolaps organismu následkem souhry okolností, může se jednat o svalovou křeč z nedostatku minerálních solí, může se jednat o něco ještě jiného. Malá plemena jsou přeci jen daleko náchylnější na různé "příhody", takže mohu jen doporučit fenku bedlivě sledovat a v každém případě navštívit schopného veterináře, který Vám může po komplexním vyšetření fenky (krev, moč, celkový stav) poskytnout bližší informace. Není třeba ztrácet hlavu, nicméně je dobré být přípraven a vědět, na co dávat pozor. Držím palce.

(28.6.2009)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Naši fenku jsme si pořídili jako 7měsíční,po příchodu do nového domova byla velmi plachá a obezřetná k lidem,před kterými se schovávala.Nechala jsem jí dostatečný čas na aklimatizaci a k ničemu ji nenutila.Pomalu- hrou jsem ji naučila sedni, lehni a přivolání a to i na gesta.Myslím,že poslouchá ráda,již jsem leonbergera měla a mám ráda jeho klidnou ,vyrovnamou a sebevědomou povahu,učí se rád a jeho nejlepší odměnou je pochvala pána,bez toho,aby ho musel trestat násilím.Naše fenka byla vychována ve smečce a tak má ráda ostatní psy(dokonce i našeho kocoura),kterých se nebojí a chce si s nimi hrát.Jediný problém jsou stále lidé-především muži.Před lidmi utíká, nebo je pozoruje z větší vzdálenosti,členy rodiny má ráda,ale bez rozmyšlení po příchodu okamžitě přiběhne pouze ke mně.Pokud však je se mnou další cizí člověk(tedy ne rodina),nepřivolám ji ani já,drží se stranou nebo se uteče schovat a až po delším časovém odstupu se mi ji podaří přivolat nebo někdy přijde sama.Původní majitelka mi řekla,že prý nemá žádné špatné zkušenosti s lidmi,ani jí nikdo neubližoval.Jinak je mazlilka a klidná,chybí jí však také štěněčí zvědavost.Když se na ni zlobím-tedy mluvím káravým a důrazným hlasem,začne kolem mě přikrčená nervózně běhat v kruzích nebo prudce běhá a skáče ze strany na stranu .Asi tak,jako když při hře se mnou ,,řádí".Její plachost a nejistota-možná strach,mi vadí,chtěla bych,aby byla tím klidným,uvážlivým,jistým psem ,silným přítelem a hrdým ochráncem své rodiny a pána, jakým leonbergeři jsou.Je ještě mladá a tak si myslím,že máme šanci. Děkuji za radu.

Odpověď: Šanci určitě máte Vy i fenka. Jednoznačně je však v tomto případě nejlepší řešení se se mnou domluvit a s fenkou za mnou přijet. "Na dálku" se opravdu nemůžete naučit nic ani jedna a popsaný problém je pouze výsledkem špatné komunikace a hierarchických vztahů mezi Vámi a fenkou. Bližší Vám názorně ukážu a vysvětlím, pokud budete opravdu chtít situaci dát do pořádku.

(28.6.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál! Předem děkuji za Vaši odpověď ohledně vyhledávání samoty naší roční fenečky jorkšírka Daisynky(třeba si vzpomene).Musím podotknout,že jste mi otevřel oči,poslední dobou bylo moc zařizování apod.,kdy se opravdu mohla Daisy cítit jako na druhé koleji,bohužel.A tak jsem ráda,že jste mi pomohl "přečíst"znamení,která dávala.Snažila jsem se celou věc řešit jak jen mne napadlo a výsledek?Už nesleduji ono vyhledávání izolace,naopak.Nyní Vám píšu a leží mi na taktéž klíně,jako jste popisoval Vaši situaci:-)Vyhledává náš kontakt:-)Za to děkuji.... Snad Vás moc nebudu zaměstnávat,když položím další dva dotazy.Museli jsme s manželem odcestovat na tři dny.Bohužel tam,kde pejsci nemohou.Situaci jsem vyřešila,že nám Daisynku ochotně "hlídala"tchyně s tchánem,Daisy tam je zvyklá z návštěv...Tchyně vlastní asi pěti letou fenečku křízence něm.ovčáka Ketynku a stou si Daisy rozumí.Vycházejí spolu oboustranně.Musím podotknout,že se jednalo o první (a snad i jedno z mála) odloučení.A tak jsem měla i obavu,jak to vše naše Daisy zvládne,aby ji to nějak nepoznamenalo...Nicméně teď už vím,že vše proběhlo v naprostém pořádku,jen by mne zajímal Váš názor na její reakci po našem návratu.Běžela nám už naproti s plně nasazeným tryskem,jen co doběhla ke mně,tak mě začala velice okousávat všude možně,až to chvílemi i dost štíplo.Překvapilo mne to,protože to doposud nebyl její styl vítání,vždy jen skáče a radostí kňučí.Třeba mi napíšete,že to byla jen radost,ale i tak by mne to zajímalo,zda tím nedávala něco více najevo. A další věc,nad kterou bádám je to,že má zálibu v obskakování polštáře(kopulační pohyby)Já vím,že to je projev dominance,mám vaši poradnu pročtenou,rovněž knihu čtu už i nazpátek:-)Jen by mne zajímalo,komu tu dominanci dává najevo?Obskakuje jen jeden a ten samý polštář a ani mi to moc "nesedí"na její povahu,protože vždy při kontaktu s psy dává najevo submisivitu-předklání se,krčí až skončí na zádech....A dále by mne zajímalo,jak se mám zachovat,když svou "oblíbenou"činnost opět začne provádět.Nevšímat si ji...Nebo zakázat,odebrat polštář...???Ještě bych měla napsat,že už odhárala v3.měsíci tohoto roku.Zároveň se velice omlouvám,že jsem se tak rozepsala,ale snažila jsem se vám situaci"vylíčit"jak jen to jde:-) Děkuji za Váš čas nad mými řádky,s pozdravem Petra Riedlová.

Odpověď: Dobrý den:) Mladí temperamentní pejsci v podobných vypjatých situacích často "ujedou" a začnou okousávat okolí (mohou to být i  různé předměty nebo jiný pejsek), je to v tu chvíli jen jen příval emocí a temperamentu a pokud se pejsek nechá zklidnit, je vše v pořádku. Kopulační pohyby neřešte, spousta psů i fenek takto "obšťastňuje" polštářek nebo deku - nehledejte v tom nic zásadního. Nechte fenečku vyřádit - opět jsou to jen emoce, temperament, hormony, nevybitá energie...

(21.6.2009)
Plemeno: čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostál. I když vím,že jste měl pumry,chci se zeptat,zda nemáte nějaké zkušenosti s používáním homeopatik u falešné březosti fen,konkrétně na utlumení pseudolaktace. Veterinář,s nímž mám jinak velmi dobré zkušenosti,navrhuje hormonál.terapii-tu nechci,či kastraci s tím,že se vyhneme do budoucnosti nádor.onemocněním nebo zánětům dělohy.Kastraci ale zásadně odmítám /pamatuji si někde z Vašich minulých příspěvků,že ženy se také nenechávají kastrovat,aby někdy později neměly gynekologické nádory/.A navíc nechci z fenečky psychickou inkontinentní trosku. Samozřejmě,že v době falešné březosti omezujeme jídlo,přidáme na pohybu,odklidíme vše,co imituje štěňata,chladíme mléčné žlázky -ale i tak to trvá 4-8 týdnů. Takže nemáte nějaké zkušenosti s těmi homeopatiky - jaká a v jaké dávce ? Moc děkuji za Vaše stránky a rady,pročítám je už několik let a 100% se s Vašimi názory shoduji.

Odpověď: Dobrý den:) Nasazení homeopatické léčby bych v tomto konkrétním případě neviděl jako řešení - homeopatika obecně mají totiž smysl jako podpůrný prostředek při léčbě nebo prevenci čistě orgánových poruch (játra, ledviny, alergická onemocnění apod.) - opět ale zdůrazňuji "pouze podpůrný", k léčbě sama o sobě nikdy nestačí. Falešná březost je naproti tomu záležitost primárně psychická, která až jako následek spouští orgánové změny. V tomto případě je tedy zapotřebí ovlivnit příčinu, tedy zasáhnout z hlediska postavení fenky ve "smečce" tak, aby se minimalizovaly podmínky falešnou březost spouštějící. O těchto věcech jsem se ale už vícekrát zde v Poradně rozepsal, včetně toho, jak snížit i následky, tedy samotnou falešnou březost.

(21.6.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostál, poprvé jsem se dostala na Vaše stránky a jsem opravdu nadšená a ve všech směrech s Vámi souhlasím. V poradně jsem se snažila najít odpověď na můj problém, ale protože se mi to nepodařilo, tak jsem si dovolila Vám napsat. Naše fenka Kessy je velmi snaživá, umí již základní povely jako ke mně, sedni, lehni, nosí aportek, chodí na krátkém vodítku apod. Měli jsme ji asi od 7 týdnů, snažili jsem se s přítelem nic nezanedbat, dáváme ji na jedné straně dostatek lásky, na straně druhé jsme důslední při její výchově (přítel vychoval již několik psů). Problém je v tom, že se bojí dětí, což dává najevo štěkáním, vrčením, v jejich přítomnosti je skoro až nepříčetná.  Přitom ji nikdy neublížily,alespoň o tom nevíme. Myslím si, že je problém v tom, že my děti nemáme a neměla nijak moc možnost se s nimi seznámit. Zkoušeli jsme různé způsoby, jak jí ukázat, že není čeho se bát. Např. jsme dětem dávaly pamlsky, a ty je dávaly našemu pejskovi. Na chvíli se zklidnila, později uklidnila úplně a již se nebála. Příští den ale opět na děti štěká, pokud se ji nějaké dítě bojí, tak po něm přímo "vyjíždí", z čehož už máme trošku strach. POznali jsme, že kárání nezabírá, spíše domluva a vlídný hlas, aby se dětí nebála. Jsme z toho docela zoufalí, protože kolem domu je spousta dětí a bojíme se ji už i pustit z vodítka, i když bez něj chodila dříve bez problémů. Prosím Vás o radu nebo i osobní pomoc. děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Je mi líto, čtete špatně nebo nečtete vůbec. Odpovědi na Váš typ dotazu jsou zde naopak velice časté. Fenka žije vedle Vás, ne s Vámi a proto má oprávněný pocit, že co si sama nevyřeší, to nevyřeší nikdo - a to je takový psychický nápor, který nikdy nemůže zvládnout. Uvědomte si, že je to ještě štěně, které potřebuje oporu, pomoc a vedení - to, co by měla v přírodní smečce, ale co jí úspěšně odpíráte Vy jako člověk. Nikdo jí nedává jasnou odpověď a "pamlsková metoda" je s odpuštěním opravdu nesmyslná. Pro fenečku neexistuje smečka, neexistuje vůdčí jedinec, neexistuje ten, kdo všechny problémy vyřeší za ni. A pokud byste opravdu četla alespoň tuto Poradnu, na svůj "problém" byste narazila v několika desítkách, dnes už i možná stovkách dotazů/odpovědí - včetně všech těch dalších věcí týkajících se výchovy, komunikace a obecně psího života, které s Vaším "problémem" bezprostředně souvisí...

Pokud nechcete hledat nebo si nebudete i tak vědět rady, domluvte si se mnou telefonicky osobní konzultaci, pomůžu Vám.

(21.6.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál:-)! Předem moc děkuji za Vaše "překvapení" ve formě foto studia...Co na to říci,snad jen NÁDHERA:-)Mluvíte mi z duše.Již uplynula dlouhá doba,co jsem Vám naposledy psala.Mezitím dychtivě pročítám vaše stránky a moc ještě jednou děkuji(a myslím že mluvím za hodně lidí) za Vaši práci co pro nás pejskaře děláte.
Abych se vám připomněla.Mám již roční slečnu Jorkšírského teriéra,samozřejmě nekastrovaná!Dle mého názoru je náš vztah velice krásný,fenečku jsem se snažila náležitě socializovat.Hned od malinka jsme chodily a chodíme na místní cvičiště,kde se učíme sportu agility.I tato zábava nás dosti spojila,máme již za sebou první závody...Ale to jen na okraj.Nyní by mne zajímal Váš názor na jisté situace,které poslední dobou vznikají.Třeba nic nemusejí znamenat,ale chci své fenečce porozumět a tak Vám píši..
Za normálních okolností,když jdeme s manželem večer spát,tak ihned přiběhla za námi do postele a spala s námi.Nyní je vše trochu jinak,přijde do ložnice a zaleze pod postel a tam cca 3hodiny spí a potom přeci jenom přiskočí k nám do postele.Dále když jsme v obývacím pokoji,tak vždy pokojně spala na gauči,nyní si zaleze za něj a tam spí...Nebo když jsem s ní sama doma a třeba momentálně něco dělám,např.vařím a zrovna se ji nevěnuji,tak má opět tendence někam zalézt a tam podřimovat...Myslíte,že to může být důsledek nudy?Nevím.Jestli řeším hloupost,tak se moc omlouvám,ale přeci jenom by mne zajímalo,co může taková náhlá změna chování znamenat.Přijde mi to,jako by se schovávala...Jinak pro doplnění hárání máme již za sebou. Předem moc děkuji za Váš čas nad mými řádky a případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Ne, známka nudy to není. Ale přemýšlejte nad tím, jestli se váš vzájemný vztah v poslední době nezměnil. Jestli jste nezačali tak trochu žít "vedle" své fenky - to jsou vždy první důvody, proč pes začne vyhledávat určitou izolaci a distanc. Pokud je vše v pořádku, pak naopak vyhledává blízkost a kontakt.

Berte to jako blikající varovné světélko, protože fenečka Vám tímto svým chováním něco sděluje. Vnímá nedostatek komunikace a vazby - a teď mám na mysli takový ten běžný každodenní život, kdy i ve chvílich, kdy se zabýváte nějakou činností, ta vazba a neviditelná komunikace existuje. I teď, kdy píšu Poradnu, mám svého pejska u sebe, třebaže by mohl být na svých oblíbených místech na druhém konci bytu. I v tuto chvíli cítí naše vzájemné pouto, třebaže zrovna sedím u počítače. A stejně by cítil i odcizení, pokud by k němu došlo - a jako lajka by mi už druhou šanci nedal. Vy ji máte, rychle jí využijte...

(21.6.2009)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych moc poradit. Žijeme s manželem ve společné domácnosti s mou 7Oti letou babičkou a s naším 5letým pejskem. Je to moc hodný a přátelský pes. Je to kříženec Rottwailera s Německým ovčákem. Je to miláček celé rodiny a možná v tom je celý problém. Snažili jsme se od začátku s manželem o výchovu. Jenže babička od začátku byla proti tomu, myslela si, že mu chceme jen ubližovat, když jsme mu něco zakazovali nebo když jsme zvýšili hlas, když něco provedl. Rozmazlovala, krmila ho vařeným jídlem typu těstoviny a tlusté maso nebo odpadní maso co zbylo. Dost dlouho to trvalo než jsme jí vysvětlili, že pes má granule, kde má všechno, co potřebuje. Ona nám na to řekla, že my bychom to taky nejedli. Už si docela zvykla, že má granule, jenže tu a tam mu stejně něco podstrčí od stolu nebo rovnou z ruky, dostkrát mu dávala vylízat i z talíře. Pokaždé, když jsme zvýšili na psa hlas, že něco udělal špatně, tak babička za ním šla a říkala mu "No oni ti nadávají, viď. Pojď sem, dám ti piškůtek." a hladila ho a vedla si ho do kuchyně. Takže pes ví, že u ní má útočiště a nás neposlouchá. Babička s ním na procházku nejde, protože ho nezvládne. On se vždycky strašně těší, když má jít ven, všechno v chodbě poboří, nenechá si nasadit vodítko - s bratrem je zase zvyklý chodit na volno - což se nám taky nelíbí. Máme vodící ohlávku, ale vždycky se jí snaží sundat. Už to děláme tak, že když s ním chceme jít ven, tak se oblíkneme, jdeme sami před dům, ignorujeme ho, dokud se nezklidní a pak mu v pohodě ohlávku nasadíme. Když to vidí babička nebo kdokoliv z rodiny, tak je pes opět chudák, protože ho trápíme, že s ním nechceme jít ven a necháme ho kňučet a běhat zběsile sem tam.
Takže my si myslíme, že pes je v rukou babičky a mé matky s bráškou docela chudák, protože zvlčí, stejně je poslouchat nebude a bude si nakonec dělat co chce. Jenže si to nikdo nenechá vysvětlit. Taky uvažujeme, že bychom se příští rok odstěhovali do nového baráčku. CHtěli jsme si pejska vzít s sebou, my ho máme moc rádi a záleží nám na tom, aby z toho psa byl velký, krásný, chytrý a hlavně poslušný pes a ne rozmazlené divoké "hovado". Jenže mám obavy, že by si v novém prostředí nezvykl a že by to zranilo jak babičku, tak jeho, jsou na sebe fixovaní. To naše "telátko" totiž většinu času leží v kuchyni na gauči, babička ho nenechá skoro venku na zahradě, protože by pejskovi bylo venku samotnému smutno. Jenže my se snažíme s ním chodit pravidelně ven, ale stejně to 40ti kilové stvoření místo, aby hlídalo venku, tak leží na gauči nebo ho babička přecpává piškoty pokaždé, když si sedne a žebrá. Je to už opravdu k vzteku, my jsme se snažili něco vybudovat a babička nám to všechno kazí. Tím ve výsledku trpí pes, ale to ona samozřejmě nevidí. Dnes mu dala do misky brambory na které nalita černý přepálený omastek z řízků. Mě bylo špatně, jen když jsem to viděla. Jenže se jí nesmí nic říct, protože my jsme mladí a blbí, ona je stará a má zkušenosti, ví všechno nejlépe -stejně jako většina důchodců. Takže ze psa bude chudáček a já budu mít výčitky, že jsem nezasáhla včas a psa jsem jim nechala. Co mám dělat? CO by bylo pro pejska nejlepší? Děkuji moc za odpověď, jsem už opravdu zoufalá.

Odpověď: Dobrý den:) Jak změnit někoho, kdo bude veškeré pokusy od sebe odhazovat s tím, že je "starý, zkušený a nejlíp ví, co má dělat"? To je skoro nemožné. Sama vidíte věci, které jsou špatně a já v tomto s Vámi zcela souhlasím. Páchané zlo v podobě výživy a přístupu vůbec je jasné a neoddiskutovatelné a pokud se to v krátké době nezmění, pes si ponese již nezvratné následky na psychice i na zdraví.

Samozřejmě by bylo nejlepší, pokud by pejska dostal do ruky někdo zodpovědný a mimo to, že by ho měl rád, by i věděl, co pes skutečně ve všech aspektech svého života potřebuje. Na druhé straně podobným lidem s již zafixovanými názory a "pravdou plynoucí z věku" těžko cokoliv vysvětlíte nebo ho nedejbože přimějete změnit na něco pohled - takových lidí jsem zažil velice málo. Takže z mého pohledu máte jen jedinou možnost - zachránit psa tím, že pokud Vaše babička nepřijde k rozumu, prostě ho odvézt a dát mu šanci u sebe (i když za rok pro něj už může být pozdě). Pravděpodobně se stanete černou ovcí rodiny, ale zachráníte ještě mladého a snad relativně zdravého (popisovaná "strava" je sama o sobě pro zažívací organismus psa smrtící kombinace) psa. Nemohu Vám nic jiného poradit, ale někdy jsou radikální řešení jediná možná a v tomto případě je to plně ospravedlnitelné. Dejte ale každopádně ještě s babičkou řeč, klidně jí přečtěte i moji reakci - a držím palce.

(14.6.2009)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den pan Dostal..Zaujimal by ma Vas nazor na to ked pes skace na druheho psa zevraj nie vzdy ide o dominanciu ale aj o vyjadrenie akeho si obdivu,alebo dokonca strachu a úzkosti.Takze teraz neviem ak "to pes robi" nadrzane je v podstate dominantny,ale ak len skoci prejavuje tym obdiv. Vravelo mi to par ludi co chovaju psov atd. Tak by ma zaujimal Vas nazor pretoze si myslim,ze etologii psov sa rozumiete lepsie nez ostatni. Vopred dakujem.
P.S. Raz som sa hrala s jednym psom-pretahovali sme sa o handru a on mi z nicoho nic skocil na nohu ,"netrepal" sa mi na nej,len tam bol potom som ho odstrcila a znova. Tak prejavoval obdiv ci dominanciu?

Odpověď: Dobrý den:) Pokud máte na mysli klasické "kopulační" polohu a pohyby, pak se samozřejmě jedná o jednoznačný dominantní signál. Přičítat tomu význam obdivný nebo dokonce submisivní je naprostý nesmysl, nevím kde na to dotyční chodí... Každý jen trochu sebevědomý pes by jim to velmi rychle vysvětlil.

P.S. Ne, "obdiv" Vám tímto skutečně neprojevoval.

(14.6.2009)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před měsícem jsme si z útulku přivezli fenku křížence labradora, co se týče vztahu k lidem, byla vždy přátelská, s každým se chtěla hned seznamovat, na každého vrtěla ocasem atd. Před pár dny se nám však stalo, že když jsme s ní šli na procházku (bydlíme v bytě) a procházeli kolem sousedů na chodbě, bála se, odmítala projít, utíkala zpět k bytu, a přitom se trochu pomočila, to stejné se nám ten den stalo ještě jednou - když kolem nás procházela na chodbě sousedka a naposledy včera, když jsme se vraceli s kamarádkou z procházky a její přítel si ji chtěl pohladit - přidřepl si, volal na ni a měl v ruce pamlsek, naše fenka se ho přesto bála, táhla pryč a přitom se opět trochu pomočila. Přitom sousedů na chodbě a známých venku potkala během toho měsíce již spoustu a nikdy tímto způsobem nereagovala, naopak se s každým hned chtěla skamarádit. A během té doby, co je u nás,je vždy s námi a nikdo jí nikdy nějak neublížil. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Kdybyste si předem přečetl aspoň jednu moji odpověď na otázky týkající se útulkových psů, zjistil byste, že a/ každý takový pes má za sebou určité negativní zkušenosti, b/ je zapotřebí s tím počítat a být připraven na to, že různé typy extrémního chování (bázlivost, agresivita) může nastartovat určitá konkrétní situace (místo, lidi, zvuk) a c/ útulkového psa bez pro majitele jasné minulosti budete poznávat dlouho a stejně Vás i tak někdy překvapí.

Takže - máte mladou fenku, která má za sebou jednak intenzivní období vstřebávání zkušeností, jednak nejasnou minulost. Některá traumata mohou být na přechodnou dobu (poznávání nového domova a lidí) zatlačena do pozadí a pak se mohou po určité době znovu vynořit a projevit. Na druhou stranu se na jejím chování samozřejmě podepisuje už i nový majitel, tedy Vy. Fenka se chová v popsaných situacích bázlivě, je zapotřebí netlačit na pilu a pomalu(!) a trpělivě ji učit, že podobné situace pro ni neznamenají ohrožení a že ve Vás má stoprocentní oporu.

Věnujte konečně i svůj čas tomu, že zasednete ke PSÍM STRÁNKÁM FALCO a začnete se učit. Problém Vaší fenky totiž není izolovaný a sám o sobě, je to opět průnik mnoha okolností a vlivů, o jejichž existenci byste se měl začít konečně i Vy zajímat. Materiálů a faktů zde máte k dispozici dost a dost, od toho tu jsou.

(14.6.2009)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den, je prosim normalni, ze nase fenka ( mame starsiho pejska a mladsi fenku) hara uz skoro pres mesic a velmi velmi malo jen tmavsi vytok, pozorovatelny vyterem vatou? nas pejsek ji sice obcas ocichava, nezkousi ji ale nakryt vulva je jen jemne odula, skoro se nevidi zadny rozdil oproti normalu fenka je popudliva, reaguje neprimerene v normalnich situacich, kdy ji nejaka pani rika, jak je hezka vystartuje ale nic neudela, spis se sama lekne psy odhani na fenky vrci diky za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Nejsem jasnovidec a nevidím na dálku skutečný stav fenky ani její výtok... Nicméně bych na Vašem místě urychleně kontaktoval Vašeho veterináře, může se jednat o otevřený zánět dělohy nebo jiné onemocnění (čemuž může napovídat i její momentální psychika)) a s tím opravdu není radno si zahrávat nebo otálet. V podobných případech by návštěva veterináře měl být samozřejmostí.

(7.6.2009)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál.Chtěla bych poradit.Máme pejska Marvina.Když byl malý 5 měsíců vyjel na něj pes(bohužel jsme tomu nedokázali zabránit)Marvinka jsme měli na volno a majitel toho psa tvrdil,že nikdy jeho pes na nikoho nevyjel.Od té doby se bojí(některých) psů.Jak je spatří naježí se a vrčí.Taky se hodně bojí venku,když je tma to startuje na všechno co se pohne(člověk,pes,věc).Nebo když se někde zastavíme a nebo jdeme posedět na zahrádku tak štěká na všechny příchozí.Začala jsem to řešit,že jsem v klidu,zavolám si ho 'ke mně' a řeknu třeba co blázníš atd.Někdy to pomůže,ale někdy je tak v tranzu,že si ho musím přitáhnout.Vím,že v nás asi určitě ztratil důvěru a že to bude na dlouho,aby nám důvěřoval,ale chci se Vás právě zeptat jestli jsem to pochopila dobře jak se chovat nebo dělám chybu?Popřípadě co by jste mi radil?Klidně i za Váme přijedu pro rady.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Klasická chyba, kterou v podobné situaci udělá spousta lidí - sami se vyděsí z "útoku" jiného psa a protože to z nich jejich vlastní pes dokonale vycítí, je průšvih na světě. Místo zkušenosti (vyjel na mě pes, asi jsem udělal chybu) dojde k traumatu (vyjel na mě pes a rozhodilo to i mého vůdce smečky, tak to mi asi šlo o život). I další chování majitele pejska je pak takové, že se z toho stane začarovaný kruh nervozity, nejistoty a následných zkratových a bojácných reakcí...

Uklidňování chůvy  je něco zcela jiného než sebejistota vůdce smečky a samozřejmě i vliv na pejska samotného je zcela jiný. Takže ano, doporučuji se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem za mnou přijet, je to v podobných případech vždy nejefektivnější způsob jak něco naučit sebe i pejska.

(7.6.2009)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem Vás velice zdravím a jsem moc ráda, že pokračujete ve Vašem informačním servisu. Mám štěně ACD (mimochodem jste byl první, koho napadlo, že právě toto plemeno by mi mohlo vyhovovat - děkuji Vám za to), úplně normálně se projevující štěně na svůj věk. Již několikrát se mi stala celkem zarážející věc: když se pejsek někde "zapovídá" a pak se po mě začne rozhlížet, na mé volání reaguje tak, že se rozběhne do opačného směru, tedy směrem ode mě. Vidím na něm touhu mě najít, ale při dalším volání bláznivě utíká směrem ode mě a já ho pak chytám někde daleko v silnici. Překvapuje mě, že zvíře s tak dokonalým sluchem není schopné odhalit zdroj zvuku (volání). Nebo je prostě ještě malý a chová se zbrkle? Rychleji jedná než myslí? Myslíte, že bych mu raději měla nechat vyšetřit sluch? Předem děkuji za Vaši odpověď a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Moc mě těší, že jsem Vám pomohl najít "Vaše plemeno"... Čtyřapůlměsíční pejsek je ještě velmi závislý na své smečce a pokud majitel neudělá tu chybu, že mu dává neustále najevo svůj strach o něj, pak si štěně velmi dobře uvědomuje, že bez své smečky nepřežije a je zapotřebí si ji dobře hlídat. A pokud se "zapovídá", pak je u psychicky i zkušenostně ještě málo pokročilého štěněte první reakcí skutečně panika - tedy úprk někam, jedno kam. Teprve za chviličku se štěně trochu uklidní a začne analyzovat, odkud že přichází známý hlas a kde tedy asi jeho "smečka" je. Také nezapomeňte, že štěně ze své malé výšky vidí svét úplně jinak než Vy a co Vy vidíte, ono má zastíněno třeba porostem nebo terénní nerovností - to se týká ale i šíření zvuku (odrazy, pohlcování apod.).

I u dospělých psů chvilku trvá, než přesně lokalizují zdroj zvuku - všimněte si toho někdy. Týká se to hlavně vzdálenějších zvuků, kdy zaměřit přesný směr je přeci jen složitější.

Jinými slovy - pokud štěně reaguje na zvuk, jen v prvé chvíli nedokáže určit směr, pak je jeho sluch v pořádku. S postupujícím věkem, vývojem psychiky a získanými zkušenostmi se pejsek radikálně zdokonalí.

(7.6.2009)
Plemeno: český horský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 7mi měsíční štěně čechohoráka Badyho a chtěla bych se Vás zeptat - často ke mně příjde a kouše (vykusuje) mi oblečení někdy i kousne do kuže pouze a to vše předními zoubky, co to může znamenat? A ještě by mě zajímalo - někdy, když na něj mluvíme spíš kvílíme vyššími zvuky-začne vít a je k nezastavení- nevíte co by to mohlo znamenat?

Odpověď: Dobrý den:) Opominula jste jeho základní korekci "jazyk ano, zuby nikdy". Zároveň je to i z jeho strany určitý dominantní signál - tedy záležitost, do které musíte každopádně sáhnout (doporučuji prostudovat si Poradnu i zbytek PSÍCH STRÁNEK FALCO).

Pokud na něj sami "kvílíte", pak ho pouze strháváte k tomu, aby sám začal výt taky. V přírodní smečce také nevyje jen jeden vlk nebo pes - jeden začne, ale postupně se přidávají další. Je to jeden ze základních vrozených instinktů, který ovládají už několikatýdenní štěňata. Skoro každého psa lze "rozvýt", některým plemenům a "nadaným jedincům" k tomu stačí velmi málo.

(7.6.2009)
Plemeno: shi-tzu/maltézský psík
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 3 roky/9 let
Kastrace: ano (ve 2 letech)/ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, rada by som vedela váš názor na dvoch psíkov, jeden je trojročný shi-tzu a druhou je deväťročná fenka maltezáka. Psíka sme kúpili pred rokom babke, bola sama a spoločnosť psieho kamaráta jej pomohla ako prevencia pred zvýšeným krvným tlakom, ktorý mala vždy v zimnom období. Chceli sme spoločenské plemeno, dospelého psa, ktorý je zvyknutý na venčenie. Marca sme zobrali od pani, ktorá prešla porážkou a nemohla sa už o neho starať. Na prvej návšteve sa Marco správal veľmi vzorne, milý, hravý pes, nebol s ním vôbec problém, preto sme si ho hneď aj zobrali. Prvý týždeň v novom domove nebol síce bezproblémový, pretože si značkoval steny a keďže bol zvyknutý na prechádzky, nestačilo mu keď bol pustený na dvor a špinil vnútri. Problémy nastali keď sme sa pokúšali s ním manipulovať - začal na nás z neistoty útočiť - týkalo sa to hlavne česania, strihania, kúpania, podávania liekov do uší. Išla som na neho pomaly, ale asi vycítil môj strach z neho a v podstate to zneužíva. Jediný, pred kým má rešpekt je ujo - statný chlap, už nie pár krát od neho dostal poriadnu nakladačku, ale myslím, že ho má rád. So mnou sa Marco hraje, teší sa keď ma vidí, škrabať by sa škrabkal snáď hodiny, ale akonáhle príde k niečomu pre neho nepríjemnému, schytám to ja. Nie je v mojich fyzických silách ho ani udržať, pretože je to na shi-tzu veľmi statný pes. Najhoršie na tom je vzdialenosť - nebývame s ním často, aj napriek tomu by som s ním chcela vychádzať lepšie - aby som mu napríklad vedela aj pomôcť, keď sa niečo stane. K tej kastrácii - jeho správanie sa po nej zmenilo k lepšiemu, neznačkuje po byte, nevyriešilo to samozrejme ten problém úplne, ale mylsím, že skorej pomohlo ako pokazilo.
Druhým psom je moja sučka Angie. Odmalinka k nám lipla, býva s nami v dome, spí s nami, nepohne sa od nás, je na nás asi veľmi naviazaná. Inak je to veľmi aktívny pes, hravý ako šteňa, miláčik rodiny. Aj napriek tomu som sa ju snažila nerozmaznávať, dobroty zo stola nedostáva, poslúcha, je veľmi trpezlivá, nechá si so sebou manipulovať. pre nás ideálny pes. Trápi ma len to, že veľmi ťažko znáša náš odchod - teda čas keď nikto nie je doma. Vieme o tom, že zavýja a šteká, veľa času asi prespí, čo je však pre nás ľudí najhoršie - asi zo stresu zabúda kam sa má vyšpiniť. Takmer vždy urobí mláčku v inej izbe, aj napriek tomu, že je zvyknutá na mačací záchodík a keď sme doma - plne to rešpektuje. Je to nepríjemné hlavne kvôli návštevám, ktoré prídu so mnou. Je fakt, že som vždy na ňu nahnevaná, ale nikdy som za to na ňu nezvýšila hlas, myslím, že môj výraz v tvári jej úplne stačí. Keď príde mama prvá, tá je nahnevaná viac a kričí po nej, pacne ju po zadku za to. Angie sa teda začala ukrývať pri jej príchode, keď vie, že mláčka tam je. Je si teda vedomá toho, že urobila zle a asi príde trest. Ale ako to zmeniť? Vypozorovala som takéto isté správanie aj u jej syna, ktorý býva neďaleko od nás - počuť ho štekať, tiež robí mláčky mimo, aj napriek tomu, že je vychovaný, povahovo je sučke veľmi podobný. Veľmi pekne vopred ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Oba (tříletý pejsek i devítiletá fenka) jsou pouze odrazem toho, v jakém prostředí jsou a jak jsou "vychováváni"... Budu opět zcela upřímný. Zaměňujete příčiny a důsledky. Pochvalujete si, že Váš (resp. Vaší babičky, ale stále i trochu Váš) pejsek už doma neznačkuje - výborné, že? Jen Vám trochu ušlo PROČ značkoval - prostě proto, že to používal jako jeden z dominantních signálů a projevů své nadřazenosti vůči "zbytku smečky", tedy i Vám. No a místo toho, abyste zapracovala na zdroji problému (špatně nastavené hierarchii), raději jste psa nechala zmrzačit. A teď se divíte, protože jste vlastně nezlepšila vůbec nic - k jeho pocitu nadřazenosti jste ale naopak přidala ještě nevyrovnanost, neschopnost zvládnout některé zátěžové situace a sklon k agresivnímu chování z nejistoty. Klasické syndromy kastrovaného psa... přečtěte si prosím můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat...", pak už možná tak spokojená z toho, že neznačkuje byt, nebudete... Jen jste místo jednoho "problému" zařídila problém jiný a daleko závažnější.

Angie. Pokud byste alespoň hodinu věnovala prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO, už byste věděla, že její chování je jen důsledek stresu. Máte ji jako mazlíka a přitom si vůbec neuvědomujete, jak jí svým "maznáčikovským" přístupem dáváte zabrat. Pes není dítě a neexistující přirozené společenství (smečka) spolu s dalšími chybami prostředí, ve kterém žije, především u fen generuje dlouhotrvající silný stres. Jeho důsledkem pak je mimojiné i Vámi popsané chování... mimochodem, pes se potřebuje vyprazdňovat VENKU a to pravidelně. Pes není kočka a kočičí záchod je skutečně určen pro kočky, které mají jiné sociální návyky než psi. Pes potřebuje chodit ven a jestli je to maltézák, jorkšír nebo německý ovčák je úplně jedno...

Suma sumárum - nemohu Vám skutečně doporučit nic jiného než abyste v prvé řadě zasedla k počítači a důkladně si prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO. Přečtěte si prosím kdo je to pes, jaké má potřeby, jaké je jeho přirozené prostředí a společenství, jaká je jeho psychika, co to je smečka, hierarchie, kdo to je vůdčí jedinec a proč jsou tyto věci pro každého psa tak důležité. Čtěte pomalu, pozorně a přemýšlejte - sama začnete přicházet na zásadní chyby ve svém přístupu. Shi-tzu je malé, ale dominantní plemeno, druhově je to stále pes - podobně jako maltézák. Takže až budete vědět, změňte svůj přístup. Změníte pak mnohé k lepšímu, ale bohužel už nikdy nenapravíte zcela zbytečné zmrzačení mladého zdravého psa.

(7.6.2009)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, prosím Vás o radu, jak postupovat v případě následujícího problému. Na začátku týdne sousedům utekl pes (kříženec nejspíš německého ovčáka a těžko říct čeho, naprosto neasocializovaný, necvičený, věčně uvázaný u boudy na řetězu, starý cca 7 let) a napadnul před naším domem mého psa - pětiletého maďarského ohaře. Skončilo to šitím roztrhaného ucha a rány na pleci mého psa, zatímco sousedovic psovi se absolutně nic nestalo, protože ten můj trouba se neumí prát, ačkoli si občas na nějakého (především pak menšího) psa dovoluje. Rány se časem zahojí, ale znepokojuje mě, že můj pes se od té doby bojí vyjít před dům. Myslíte si, že je to jen otázka času? Nerada bych něco zanedbala a nutit psa k čemukoli násilím se mi příčí. Předem velice děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Opět otázka na stejné a nejen dnes již probrané téma. Každý pes je tak silný, jak silná je jeho smečka. Každý pes je tak sebevědomý, jak sebevědomá je jeho smečka. A pokud je smečka (včetně svého lidského podílu) jak má být, pak veškerá negativní zkušenost zůstává jen zkušeností - v opačném případě se stává traumatem. Týká se napadení jiným psem stejně jako třeba návštěvy veteriny nebo jakékoliv jiné pro psa "nepříjemné záležitosti".

Rozhodujícím okamžikem je pak vždy doba před, během a těsně po - pokud tedy například dojde k tomu, že Vašeho pejska napadne jiný, pak pokud se v tomto okamžiku zhroutíte, napácháte na psychice vlastního psa těžké šrámy. Pokud zůstanete silná, velice rychle se z tohoto zážitku vyhrabe i pejsek sám. Pokud sklouznete k litování, slabosti a nepohodě, rozhodíte svého psa - pokud se jen "oklepete", oklepe se i on... Pokud půjdete před dům s vnitřním pocitem nejistoty, provinění a strachu, vycítí to Váš pes naprosto spolehlivě - pak i on bude nejistý a bojácný. Pokud půjdete jako jedna silná sebevědomá smečka, nebude se bát ani on.

Je to tak jednoduché.

(7.6.2009)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předem bych se chtěla omluvit, pokud se dotazuji na problém který jste zde již několikrát řešil. Bohužel, nemám více času na pročítání starších příspěvků jelikož jsem plně odkázána na to až usne náš malý syn a v tu chvíli vím, že mám chvilku, kterou mohu věnovat třeba internetu. Takže Vás prosím o radu, která se týká právě našeho soužití psa a dítěte. Synovi je 14 měsíců a mezi ním a naší fenkou dochází denodenně k situacím, které až nahánějí hrůzu. Víme, že syn je ve věku kdy ještě dostatečně nechápe význam slova NE! Neustále se pokouší o kontakt se psem, ale bohužel svým způsobem, a to tak že jí zatahá a nebo udělá před ní příliš prudké pohyby. Fenka na to reaguje zlostným vrčením a pokud to nepomáhá tak je schopná i mírně vyjet a jakoby rafnout (zatím jen na prázdno). Teď ale nastává situace kdy nevíme jak se zachovat právě k ní, máme jí za to vyhubovat? Znova opakuji, že syna za to důrazně napomínáme. Samozřejmě je nikdy nenecháváme oba samotné, vždy se toto děje za přítomnosti dospělé osoby. Máme dojem, že si fenka neuvědomuje, že do rodiny přišel další člen. Na druhou stranu chápeme, že ona se ho zřejmě bojí, protože nikdy toto na jiné dítě neudělala. Okolí nás uklidňuje ( i jiní chovatelé pejsků ), že to časem přejde, ale co když ne? Proto jsem se rozhodla, že se obrátím na Vás a že vy nám vnesete jasno do našeho "trápení". Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, Vy ale skutečně budete muset věnovat i svůj čas tomu, abyste se něco naučila... V psím světě vše souvisí se vším a pokud si prostudujete alespoň velkou část PSÍCH STRÁNEK FALCO, pak dostanete dohromady potřebnou mozaiku. I Váš "problém" totiž není izolovaný, ale je důsledkem toho, co jste již stihli zanedbat - mám teď na mysli výchovu fenky, hierarchii a další související věci. Správně vedený a ve smečce zařazený pes totiž reaguje zcela jinak.

Fenka si velmi dobře uvědomuje, že do rodiny přišel další člen (jinak by to ani "nekomentovala", že...). Bohužel přišel jen do rodiny - ne do smečky. Do této role jste ji postavila a nechtějte po ní, aby vzala za své něco, co od ní z jejího pohledu oddělujete. Začlenění dítěte do lidskopsí smečky není problém, pokud se to udělá správně. A protože je mi jasné, že pokud bych teď jen znovu zopakoval to, co jsem zde již vícekrát uvedl, neprostudovala byste si vůbec nic. Právě proto se teď nebudu opakovat - a Vy si zde prosím najděte příspěvky s tématy "dítě  v rodině", "hierarchie", "smečka", důkladně si je pročtěte a především je začněte uplatňovat v praxi. Máte co napravovat...

Jen pro jistotu znovu zopakuji - základem je smečka a v ní správně začleněný její člověčí vůdce, pes a zbytek rodiny (chůva, mládě atd.). Pokud tato a správně nastavená hierarchie funguje, pak je dítě pro psa mládětem, které se ochraňuje. Reakce Vaší fenky zatím svědčí o jediném - neexistuje smečka, její vůdce a dítě bere jako vetřelce. Ještě bych rád zdůraznil, že fenka se Vašeho dítěte rozhodně nebojí, to by reagovala jinak. Je jen krůček od toho "vetřelce" ztrestat a pokud nezačnete jednat, velmi brzy už situaci neustojí. Co by to znamenalo, jistě nemusím blíže vysvětlovat.

(31.5.2009)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, teprve o tomto víkendu jsem se od známé o Vás a Vaši psí škole dozvěděla. Zároveň se mi do ruky dostala Vaše kniha, která se mi velice líbila. Navštívila jsem tedy ihned webové stránky a rozhodla se Vám napsat a poprosit Vás o radu. Před rokem jsem si pořídila štěně RR. Jmenuje se Athos. Náš problém je následující-od malička byl Athos trochu nedůvěřivý k cizým lidem. Brala jsem ho tedy na různé akce, chodili se mnou známí na vycházky, aby si na ně zvykal. Byl bázlivý, ale v míře. Před Vánocemi 2008 byl Athos na drobném chirurgickém zákroku, ale pan veterinář na něj musel i s námi značně nalehnout aby se vůbec podařilo dát mu injekci, jelikož sisponuje značnou silou. Na vytahování stehů se situace musela opakovat. Od té doby je řekla bych přehnaně bázlivý. Když k nám někdo přijde tak Athos kolem něj běhá, štěká a přiblíží se k člověku jedině když se k němu otočí zády. Agresivní ale není. Pokud jdeme na vycházce a s někým se zastavím koho Athos nezná, snaží se vyvléknout z obojku a vzít roha. Když ale jde s námi někdo na vycházku nebo stráví delší čas u nás, tak už se Athos cítí líp, nechá se i pohladit, ale pořád má určitý odstup. V čem bych tedy chtěla poradit je to, jak se zachovat, když bude v mé přítomnosti na hosty štěkat nebo se bude na vodítku venku cukat? Mám ho kárat nebo zklidňovat? Prosím o Vaši radu. Také jsem se dočetla o výcvikových soustředěních a lituji toho, že květnové jsem propásla. Přeji ať se Vám tam všem společně daří a budu doufat, že se nám některé z dalších podaří s Athosem navštívit. Také bych se chtěla přidat do krásné fotogalerie a časem ráda pošlu foto Athose. Předem děkuji za Vaši odpověď a přeji pěkný nastávající týden.

Odpověď: Dobrý den:) Momentální stav Vašeho pejska je samozřejmě důsledkem vysoce necitlivého přístupu ze strany veterináře i Vás samotné - hlavní problém je ovšem v tom, že podobný "silový přístup" ve štěněcím věku zanechá následky už navždy, pokud se s  ním správně nezačne pracovat. Tento proces pak musí být veden velmi citlivě a s ohledem na individualitu konkrétního pejska, rozhodně to není jen o zklidňování (o "kárání" pak už vůbec ne). Proto bych Vám skutečně doporučil se se mnou domluvit a s Athosem za mnou přijet na individuální setkání. Jde o přímou práci s pejskem a to na dálku skutečně nejde.

(31.5.2009)
Plemeno: střední knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svým psem a to takový, že mě moc neposlouchá ale to je to menší. Musím ho mít pořád uvázaného na vodítku jelikož on hrozně provokuje ostatní psy a pere se. Normální pes, který nemá normálně se psy problém, s mým psem má... nevím čím je to zapříčiněný a docela mi je ho líto, že se nemůže kvůli tomu proběhnout a musí být uvázán jelikož když vidí psa dříve než já , nevidí neslyší a nejde odvolat.

Odpověď: Dobrý den:) Zkontaktujte mne prosím telefonciky a domluvte si se mnou termín, kdy byste za mnou s pejskem přijela.

(31.5.2009)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: pes
Stáří: 5 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, budu si pořizovat štěně plemene flat coated retriever. Chtěla bych se poradit, jak si u něj vybudovat přirozenou autoritu a jak jej začít učit zákl. povely přirozenou cestou.Dále bych se chtěla zeptat, jestli se nenachází nějaká psí škola s přirozenou komunikací také v okolí Brna, protože do Liberce to mám hodně daleko. A poslední otázka, když si se svým psem vytvořím pevný vztah, dokázal by mě ochránit i přes svou mírumilovnou povahu svého plemene? A jaký máte názor na setry a pointera? Mockrát děkuji za odpověď a Váš čas a přeji hodně úspěchů s pejsky i jejich pány.

Odpověď: Dobrý den:) Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, můžete si objednat moji knihu "Přirozená komunikace a život se psy" a používejte věci, o kterých píšu a učím, sama ve své praxi. Moje metody přirozené komunikace jsou unikátní, při nejlepší vůli Vám nemám koho doporučit. Na druhou stranu - pokud jste moje stránky aspoň zběžně pročetla, pak určitě víte, že i pro pejskaře z větší dálky nabízím dostatek forem pomoci a služeb. Proto tu jsou, aby je kdokoli mohl využít.

Už jsem to tu psal - každý pes vycítí skutečné ohrožení svého člověka a za předpokladu, že mezi nimi existuje skutečný vztah a vazba, dokáže účinně bránit. Samozřejmě je to však i otázka konkrétní povahy konkrétního psa a tu na dálku určit nelze.

Nevím, jaký názor máte na mysli - dokud nenapíšete, proč nebo z jakého hlediska Váš můj názor zajímá případně v čem potřebujete poradit, nemám se k čemu vyjádřit.

(31.5.2009)
Plemeno: peruánský naháč
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsem stálou čtenářkou Vašich stránek, které ráda čtu, protože se vždy poučím  a dnes bych ráda měla  na Vás po delší době dotaz taky já. Včera večer jsem potkala známou při venčení svých psů (má 2 fenky + 1 psa vlčáka (10 let). K tomu hlídá tento týden kamárádce jejího psa (naháče), která odjela na dovolenou. Stěžovala si, že naháč jejího psa občůrává. Příjde k němu, zvedne nohu a počůrá vlčákovi zadní celou nohu nebo zadek, jak se mu zadaří, což jí dost vytáčí. Své psy má vychované, poslechnou na slovo. Proč to naháč (mladý pes cca 2 roky) dělá?? Už to udělal vícekrát, ne jednou. Máte pro to vysvětlení?? Děkuji předem za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to vyjádření dominance - dominantní signál. Pokud si to druhý pes nechá líbit, pak si nic jiného nezaslouží...

(17.5.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Jsem věrným čtenářem Vaší poradny,jsem i přihlášena  na Vaše soustředění (moc se s Barinou těšíme) Mám dotaz,mnohokrát probíraný s pejskaři. Týká se různých antiparazitních přípravků.Jedná se mi hlavně o ochranu před klíšťaty. O víkendech je fenka stále se mnou v lese,kde je opravdu klíšťat hodně. Nyní je chráněna pipetou Frontline. Slyšela jsem od některých lidí ,že jim pejsek po aplikaci špatně žral a byl prostě jiný.(Naše malá mi nepřipadala víc unavená než obvykle) Na příbalovém letáku píší,že je přípravek obvykle dobře snášen.Jelikož už účinnost pipety končí,tak mám dotaz, zda mám opět aplikovat Frontline,či použít raději obojek. Jaký je nejlepší? Nebo nechat bez ochrany před parazity.Jestliže jste tento dotaz již zodpovídal,moc se omlouvám,já jej prostě nejspíš přehlédla. Vždy hledám odpověď na naše ,,bolístky“ a pak prostuduji co stihnu.Vše je zajímavé a poučné,třebas jen v tom,že jsem takový problém nemusela řešit. A že mě občas Barinka pořádně testuje. Nejvíc nás asi pálí odvolání od smečky psích kamarádů a občasná agrese vůči jiným pejskům. Většinou způsobena,že jsou oba na vodítku.Tak mnohokrát děkuji, pěkný den Vám i Šedýskovi.

Odpověď: Dobrý den:)  Zodpovídal... Žádný z prostředků není a nemůže být stoprocentní, navíc záleží i na konkrétní populaci klíšťat a dalších faktorech. Co se týká snášenlivosti těchto přípravků pejsky - v naprosté většině opravdu problém není a například přičítané nechutenství bývá často jen prostý fakt, že v tomto období psi nebaští tolik jako v zimě, popř. je pejsek jen příliš úzkostlivě sledován "zda to  s ním něco neudělá". Konkrétně s Frontlinem mám dlouhodobě dobré zkušenosti, antiparazitární obojky naproti tomu z více důvodů rád nemám.

(17.5.2009)
Plemeno: holandský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ano (ve 4 letech)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, z článků uvedených v poradně vidím, že mailů s dotazy dostáváte opravdu mraky. Přesto mi to nedá, abych to nezkusila a nepožádala vás o radu, jak naučit naši Anettku, aby bezdůvodně neútočila na psy a bohužel také na lidi. Jsem žena již v téměř důchodovém věku a zkušenost mám jen se 2 pejsky :
První byl Šmudla - pouliční voříšek. Byl středního vzrůstu, chytrý, poslušný, nekonfliktní, prostě naprosto bezproblemový pes, který moji péči a lásku oplácel stejným. Druhý byl Britt - německý ovčák. Občas se u něj objevil nějaký ten výchovný problem, ale vždy to bylo evidentně naší nedůsledností ve výchově. Vycvičili jsme si ho sami. Nebyl zvyklý na známe standardní povely, ale na povely naše, a tak to prostě fungovalo. Odešel nám ve 13 letech a já jsem si řekla, že další pejsek už nebude. Moc těžko jsem se s jeho ztrátou vyrovnávala. Celý život mi dával to, co snad dokáže opravdu jenom pes - lásku, radost, chuť vyhrabat se z životních krizí atd. Náhoda však chtěla, že moje předsevzetí nemít dalšího psa padlo. Dozvěděla jsem se o jistém panu XY, že má fenku, kterou si pořídil pouze na chov. Jelikož ona nesplnila jeho představy o velkém finančním zisku za štěňata, pořídil si plemeno jiné a tuto fenku zavřel a uvázal do temné stodoly. Pokud štěkala a vyla, byla bita. Jak s ní bylo zacházeno ještě dále. to bohužel nevím, ale vím už nyní jistě, že život snadný neměla. V její výchově byly nedostatky a v její dušičce jen zmatek, strach a nedůvěra. Jakmile byla majiteli odebrána, neváhala jsem a požádala jsem o ni. Nyní cca 2 měsíce ji mám doma. Anettka je milá, mazlivá, zvládá i některé běžné povely jako sedni, ke mě, volno ..., dá se říct že je i poslušná, ale ne za každé situace. Když udělám prudší pohyb, nebo zvýším hlas při neuposlechnutí daného povelu, okamžitě má vyděšené oči a plíží se ke mě, ocas stažený mezi nohy. Její sebevědomí je jak se říká na bodu mrazu, je vidět, že poslechla jenom ze strachu co bude následovat. Když k nám přijde moje 92letá máma, která  chodí o holi, Anettka se schovává kam jen to jde, nebo se vyděšeně tiskne ke mě.
Další problem máme venku - útočí na ostatní pejsky - především na fenky a je zcela jedno, zda jde o malé či velké plemeno. Stojí celá naježená jako kočka, fenu očichá a pak vystartuje a už se pere. Se psy je to různé - s některými se pustí do hry, ale některé nepřijme a situace je jako s fenkami. Bohužel se mi minulý týden 2 x stalo, že vystartovala i na lidi. Poprvé to byla moje sousedka, která přišla na pokec. S Anettkou  si povídala a pohladila ji. Když se po chvíli zvedla k odchodu, Any vystartovala a kousla ji. Druhý případ byl venku na procházce. Zastavila jsem se se známou, Any dostala povel a poslušně seděla u mě. Známá na ni začala mluvit klidným hlasem, vlastně jí říkala, že je hezká atd.. Any opět z ničeho nic vylítla a kousla ji do nohy. Oba popsané případy nebyly tak zlé, že by se musely řešit přes lékařské ošetření, ale sám jistě vidíte, že něco tady není v pořádku. Pro mě je to samozřejmě poučení, že i já jsem udělala chybu, když jsem dovolila, aby ji cizí lidé pohladili aniž bych já sama Anettku znala od malička. Nevím, co se celé ty 4 roky jejího života dělo, a tak byla i další moje chyba, že jsem šla ven bez náhubku. Toto se už samozřejmě nestane, je na mě abych zajistila bezpečnost její, moji i ostatních lidí. Moc ráda bych ale chtěla zkusit Anettku v tomto převychovat. Nakoupila jsem různou literaturu, ale bohužel nikde jsem se nedočetla jak se zachovat a postupovat u dospělé feny, jestli ji lze naučit, aby přijmula cizí psy, nebo zda je jenom řešení učit ji bezvýhradné poslušnosti - tedy, že když potkáme psa či fenu, budu ji povelem držet u sebe a nedovolím tak, aby došlo ke střetu. A jak postupovat při výchově, aby nenapadala lidi?  Lze to vůbec - tedy je nějaká šance na převýchovu ve čtyřech a půl letech? Člověk se učí celý život, tak věřím, že i u psů to tak funguje. Dobře jsem si vědoma, že pokud to půjde, bude to tzv. "běh na dlouhou trať". Nevadí, jsem na to připravena. Jen mi prosím poraďte co a jak, s čím mám začít, event. jestli existuje nějaké středisko, kde bych získala vědomosti, případně kam bychom obě - já i Any chodily "do učení".
Omlouvám se za to sáhodlouhé psaní a vůbec za to,že otravuji, ale byla bych vám moc vděčná, kdybyste mi mohl pár řádky odepsat - poradit.

Odpověď: Dobrý den:) Velká škoda, že jste sama nezačala trochu ty "mraky dotazů" sama studovat - napsat dotaz je sazmozřejmě to nejjednodušší, ale

daleko efektivnější je nejprve si něco nastudovat (a od toho jsou také dotazy/odpovědi plus další články a problematiky na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO uveřejňovány!) a teprve poté se ptát. Pokud byste tak učinila, už byste věděla, že: 

1/ U pejska tohoto typu, tedy se závažnými poruchami socializace, je zapotřebí trpělivá a dlouhodobá mravenčí práce s jasnými pravidly.
2/ Dva měsíce jsou velmi krátká doba, ale člověk ani tento čas nesmí promrhat dalším kupením zásadních chyb.
3/ Kastrace feny má své zákonité následky, zvýšená agresivita je jedním z nich a je zapotřebí opět s touto informací správně naložit.
4/ Na tato témata zde máte k dispozici nespočet příspěvků a některé zásadní články - např. "Než necháte svého psa vykastrovat...", kteréžto všechny materiály opravdu stojí za to si prostudovat.
5/ V podobných případech je moje doporučení vždy stejné a naprosto jednoznačné - tyto problémy nelze vyřešit jednoduchou radou na dálku, musíte i s pejskem/fenkou přijet osobně, abych Vám mohl pomoci. Od toho tu jsem.

Je tedy jen na Vás, jak s výše uvedenými body a doporučeními naložíte...

(17.5.2009)
Plemeno: vipet dlouhosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, rada by som poznala Váš názor na tému kastrácia. Je to skôr možno otázka pre veterinára, ale neviem sa správne rozhodnúť. Môj pes má nezostúpený jeden semenník a mal by sa operačne vybrať, aby sa predišlo možným komplikáciam v neskoršom veku. Náš lekár je presvedčený, že pri tom zákroku by bolo dobré odstrániť aj ten druhý, ktorý je v poriadku, čiže psa úplne vykastrovať. Vraj nebude behať za sukami a budem mať pokoj. Mne sa to zdá jednak proti prírode a navyše mám pocit, že to nie je nevyhnutné. Allys je pokojnej povahy, skôr bojazlivý ako dominantný a nie sú s ním výchovné problémy. Myslím, že ani utekanie za sukami nebude jeho doména, aj keď toto neviem ako začiatočník so psami odhadnúť. Niečo som na túto tému aj preštudovala, navštívila som ešte ďalších veterinárov, ale ich názory sa dosť líšia a každý to uzavrie vetou, že rozhodnúť sa musím sama. Ak to nemá iné riziká a má to byť len pohodlné pre majiteľa, prikláňam sa k variante fungovať s jedným aj za cenu zákazu rozmnožovania sa.

Odpověď: Dobrý den:) Co se týká mého názoru na kastraci, pak musím znovu zopakovat - opravdu by neškodilo, pokud by si každý před položením takto závažného dotazu nejprve prošel PSÍ STRÁNKY FALCO, protože nejen že toto téma probírám každou chvíli zde v Poradně, ale navíc se jím podrobně zaobírám ve svém článku "Než necháte svého psa vykastrovat...", který dle mého názoru skutečně není problém najít pro každého, kdo si dá alespoň minimální práci se zjištěním "komu vlastně píšu svůj dotaz".

A za druhé - i na téma monorchismu byste zde našla hromadu mých vyjádření, protože i můj vlastní pejsek měl toto postižení. Jak jsem už vícekrát uvedl, od začátku až do samého konce jsem vyznával názor, že mu dopřeji sice možná kratší, ale zato plnohodnotný život - a ne život kastráta, kterým propluje pouze jako stín. Pokud nyní alespoň jedním okem zabrousíte do rubriky "Dino", zjistíte, proč a v jakém věku zemřel.

Jaké ponaučení si z toho vezmete, je už jen na Vás. Život jakéhokoliv živého tvora, psy nevyjímaje, je loterie a nikdy předem nemůžete vědět, jak dlouho na tomto světě bude a co bude příčinou jeho odchodu. Ale můžete zásadním způsobem ovlivnit to, jaký bude - a život tvora zmrzačeného "preventivní" kastrací je o ničem.

(10.5.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 7-8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velice mě potěšily Vaše hezké odpovědi po přečtení velké části příspěvků. Měla bych na Vás také dotaz. Tento týden si budeme vyzvedávat štěňátko labradorského retrívra - fenečku. Ráda bych se Vás zeptala na kontakt štěňete s jinými psy teprve po prvním očkování. Chtěla bych navštívit sestru, která je hodinu a půl vzdálená cestou vlakem. Má pejska (ročního výmarského ohaře, který je velice hodný),a který je samozřejmě očkovaný. Nevím, zda mohu absolvovat cestu vlakem a poté seznámení s pejskem,(což beru jako vytváření společenských vztahů)když štěňátko bude v tzv. imunitním oknu. Neplánuji ani žádné vycházky na frekventovaná místa výskytu jiných pejsků. Děkuji Vám zas odpověď a přeji hezký den:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Už jsem to tu psal mnohokrát - v tomto období není štěně ještě dostatečně chráněno a jeho imunita je velice nízká, absolvovat s ním cesty vlakem nebo jinými podobnými dopravními prostředky je vysoce nebezpečný hazard s jeho životem. Totéž se týká kontaktu i se zdánlivě zdravým psem, o kterém nemáte přehled, kde se pohybuje a s kým (i čím) přichází do kontaktu. Opravdu důrazně doporučuji nechat tyto "seznamovačky" na později...

(10.5.2009)
Plemeno: pointer
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, bude to trochu složitější na popsání, ale chtěla bych vás poprosit o váš názor na chování mého psa. S poslušností jsme měli vždycky trochu problémy, ale už od malička jsme se snažili co to dalo. V poslední době jsem se snažila zlepšit hlavně přivolání, myslela jsem si, že to, že občas nepřijde je dané tím, že málo cvičíme. Po několika dnech strávených procvičováním zjišťuji, že je Snip schopen se při běhu kamkoliv po zapískání na metru otočit a přiběhnout. A dokonce s nadšením. Mám z toho radost, je vidět, že jsme netrénovali zbytečně, ale teď se dostávám k našemu problému. Občas (poslední dobou tak 2-3x do týdne) se stane, že Snip celou procházku nadšeně reaguje a pak z ničeho nic (obvykle k tomu opravdu nemá pražádný důvod) odmítne přijít. To bych ještě přežila, ale v tu chvíli se mně asi začne bát a klidně půl hodiny ke mně nepřijde blíž jak na tři metry. Hlídá si mně, když se rozeběhnu pryč, tak za mnou utíká, ale až ke mně nedojde. Obvykle ho pak musí nějaký známý odchytnout, nebo po dlouhé době třeba naskočí do auta, ale ke mně nepřijde. Nevím si už rady co s tímhle chováním dělat, protože mi přijde, že je to prostě nějaké zkratové jednání. Napřed jsem si myslela, že to dělá když se nudí, ale to mi vyvrátil. Obecně se lidí docela bojí, ale mně normálně ne. Jinak nikdy jsem ho netrestala za to, že přišel. Jedině, když mi ho někdo chytí, nebo se to povede mně, tak mu důrazně vysvětlím, že bylo "ke mně". Ale rozhodně to není žádné mlácení hlava nehlava. Stále mu dáváme pamlsky za "ke mně". A podotýkám, že si myslím, že to není způsobené pubertou. Jinak je to úplně v pohodě přátelský pes, nikdy na mně nezavrčel, spí se mnou v posteli, v 70% poslouchá na slovo. Jen prostě občas mívá takovéhle výpadky. Moc vás prosím o radu a omlouvám se za tak zdlouhavý dotaz.

Odpověď: Dobrý den:) Je velký rozdíl mezi výcvikem a přirozenou komunikací... Výcvik psa pouze naučí reagovat na povely (což v dané chvíli udělat může a nemusí), přirozená komunikace ho přiměje reagovat hierarchicky. Hierarchie a vazba je to, co u Vás nefunguje a proto se Váš pejsek chová tak, jak jste popsala. Nebudu se ale znovu rozepisovat o tom, co jsem zde už vysvětlil tisíckrát a o čem jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO - praxe je vždy efektivnější. Jste z Liberce a nejpřirozenější a nejjednodušší je přece zvednout telefon a domluvit se na osobní konzultaci se mnou, bez problému tak činí lidé z daleko větších dálek, pokud v podobném případě potřebují pomoci. Pokud budete chtít, udělejte prostě to samé, toto nejsou věci, které se vyřeší na dálku. Už jsem to tu také mnohokrát vysvětloval.

(10.5.2009)
Plemeno: jezevčík x špic
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ano (10. měsíc, po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý deň, naša fenka Tinka je veľmi prítulný psík,krátkosrstý jazvečík s dlhšími nôžkami, má rada detičky, je to taký náš miláčik. Máme ju od dvoch mesiacov jej života a predtým bola v dobrej rodine spolu so svojimi ďalšími štyrmi súrodencami. Teda nebola ani týraná a predpokladáme, že nemá žiadne zlé skúsenosti. Vychovávame ju slovne, nikdy nie bitkou, nanajvýš potiahnutím za obojok. Pozná základné povely sadni, čakaj, ľahni, taktiež aportuje. Cez deň je u babičky, ktorá ju má tiež veľmi rada, takže je z nej ozaj milý psík, ktorý má dostatok lásky aj pozornosti. Máme s ňou však jeden veľký problém. Keď ju pustíme vonku aby sa vyšantila s druhými psíkmi a náhodou zbadá človeka- ide väčšinou o bezdomovca, alebo človeka, ktorý kríva, príp. nesie veľkú tašku alebo sa jej nepozdáva -máme podozrenie, že cíti z nich alkohol alebo niečo zlé? - jednoducho sa vždy k nim rozbehne a nepočúva povely a len hrozne šteká a človeka prenasleduje. Taktiež nemá rada bicykle a korčuliarov. Je to dosť nepríjemné, lebo je vrtká a ťažko ju potom chytíme a bojíme sa, aby jej niekto neublížil. Chcela by som poradiť ako zabrániť týmto nepríjemným incidentom- zatiaľ sa snažíme ju púšťať v čase, keď sa v okolí nevyskytuje veľa ľudí, dávam pozor aj na cyklistov a korčuliarov ale niekedy sa to nedá včas ustrážiť.

Odpověď: Dobrý den:) Nedivte se. Kombinace temperamentní plemeno + fenka + kastrace = nejistota, nevyrovnanost a z toho i vyplývající agresivita. Přečtěte si prosím můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." a v něm popsané důsledky kastrace (sterilizace) na povahu psa/feny. Právě kastrací jste temperamentní povahu jezevčíka (totéž platí i pro špice) s přirozeným sklonem k určité nervnosti, která se však dá za normálních okolností zvládnout, posunuli do polohy silné nervozity, nevyrovnanosti a potenciální agrese. Fence chybí nadhled a schopnost tolerovat určité podněty, které je už vzhledem ke své vrozené povaze hůře schopná řešit - typicky nezvyklé situace, rychle se pohybující objekty atp.

S vnitřním smutkem a pocitem bezmoci se teď přenesu přes skutečnost, že jste zmrzačili zdravou mladou fenku, což mi vždy otevírá kudlu v kapse. O to víc teď ale sami napřete síly k tomu, abyste jí pomohli. To znamená neizolovat ji, ale brát do běžného provozu (lidi, psi...) a komunikovat s ní tak, aby se postupně snižoval její stres z pro ni zátěžových situací a postupně je přestávala sama řešit - protože bude vědět, že je řešit nemusí. Znamená to také sednout si k PSÍM STRÁNKÁM FALCO a poctivě si nastudovat vše o přirozeném fungování psí smečky - vůdcovství, hierarchii, přirozené komunikaci a jejich aplikaci v lidskopsí smečce. Proto zde máte vše k dispozici a jen tak mimochodem - i zodpovězených dotazů na "Vaše téma" je zde velké množství, stačí věnovat i trochu vlastního času jejich přečtení.

Pokud to zvládnete a poctivě budete na fence pracovat,  pak sice nezrušíte její hendikep způsobený kastrací, ale podstatným způsobem snížíte její stres, který je pomalým, ale účinným zabijákem každého takto indisponovaného psa. Je jen na Vás, jaký život jí dopřejete - zatím bohužel nic moc...

(10.5.2009)
Plemeno: čínský chocholatý pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, nejprve bych Vám chtěla popřát krásný den a zároveň poděkovat za super stránky, po kterých velmi ráda "brouzdám". Mám dva psíky - číňánky - Kryštůfek (labutěnka) bude mít 5 let, Gugloušek (naháček) měl v březnu rok. Oba jsou hyperaktivní, sžívání jsme přes cca dvou měsíční žárlivost staršího "brášky" zvládli. Kluci jsou oba v pohodě, chodím s nimi cvičit agility. S Kryštofem již čtvrtý rok, Gugloušek je začátečník. Všichni tři jsme opravdu báječná smečka. Mám jenom malilinkatý problém - Gugloušek je velmi bázlivý psík, někdy mám dojem, že se poleká i lístku padajícího se stromu na zem, ale to nelámu přes koleno, prostě pomaloučku polehoučku ho zvykám na různé zvuky, auta, lidi... Ale protože chodíme na agility, tak potřebuji toho malého divocha vždycky na chvilku usadit. A v tom je jádro pudla (vlastně číňánka) - ono si to sedne, ale v dupce máme snad špendlíky a tudíž bez přidržení neposedíme, šmejdíme tou prdelkou, jen ať už hopskám přes překážku, nebo hurá do tunelu.... A také nejsem s to ho naučit povel "lehni". Podotýkám, že kryštůfek povely základní poslušnosti zná a na 90% poslouchá (těch zbývajích 10% jsou hlavně hárající fenečky, občas jiný psík).
Všimla jsem si, že Vaše stránky jsou věnovány především velkým psům, ale doufám, že mi i přesto  poradíte. Vaši knížku mám objednanou takže se těšíme, až se nám dostane do tlapek. Srdečně Vás pozdravuji a přeji spoustu krásných dní s Vaší smečkou.
Ještě malá provokace: na netu jsou také stránky pana Rudolfa Desenského, zajímal by mne Váš názor. "Pac" posílá  INKa s chlapínky.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Nezvládáte právě ten temperament čínského chocholatého psa a navíc si neuvědomujete, že se jedná ještě o štěně, kterému zcela přirozeně dělá problémy soustředění a pozice na místě. Chce to z Vaší strany trpělivost, klid, pomalé jisté pohyby při jakékoliv manipulaci a především respektování stávajícího stavu psychiky mladého pejska. Nemůžete od ročního číňana čekat stejné chování jako od 5-letého dospělého psa, který už v sobě má vzorce chování jiné, dokáže se sosutředit a celkově se již zklidnil. Nejhorší je lámat věci přes koleno a chtít honem honem takové výsledky, na které pesjek prostě ještě nemá. Takže znova - potřebujete především dostat pod kontrolu přirozený temperament a nejistotu mladého nedospělého pejska, to znamená vše konat v klidu, pomalu a jistě. To se týká i například posazení, kdy prostě necháte ruku položenou na zadečku a postupně budete intervaly prodlužovat. Odkazuji mimo jiné na tuto Poradnu i na knihu - informací k problematice "neposedných štěňat" tu máte dostatek.

Všímáte si špatně. PSÍ STRÁNKY FALCO nejsou věnovány především velkým psům, jsou věnovány všem psím plemenům bez rozdílu - dokonce i takovým, od kterých jiní dávají ruce pryč a zabývat se jimi nechtějí vůbec. Co se týká Vašeho posledního dotazu (lépe řečeno jak sama trefně uvádíte spíše "provokace", která s touto Poradnou skutečně nemá nic společného) - internet je plný stránek různých lidí zabývajících se různými činnostmi, včetně těch, které se jakýmkoliv způsobem týkají psů. Na konkrétní lidi a jejich realitu nechť si pak každý udělá názor sám za sebe - a ten pak budiž soukromím každého jednotlivce, se kterým má výsostné právo naložit podle svého.

(10.5.2009)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás mám prosbičku. Fenka mého přítele byla cca před 3 dny nakryta vlčákem. Bohužel se dostal v noci na dvorek. prokousal se plotem. fenka hárá již tak dva týdny. A teď nevíme zda jí ta štěnata nechat nebo jít na hormonální injekci. Ještě neměla štěňata a tak se bojíme zda už na ně není moc stará. Zdravotní problémy nemá a koncici má také dobrou. Můžete mi prosím poradit. Předem moc děkuji!!

Odpověď: Dobrý den:) V tomto konkrétním případě bych se jednoznačně přimlouval za tu hormonální injekci. Osm let je pro první zabřeznutí a porod už nebezpečný věk, fenka by to nemusela přežít. Jak tato řešení nemám rád, zde bych na Vašem místě neriskoval.

(3.5.2009)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále, chtěla bych Vás poprosit o radu.Pokusím se nejprve popsat můj problém.Pes je hovawart,je mu 7 let,jmenuje se Boro. Bydlíme v domě se dvorem a zahradou a Boro je zvyklý spát a vlastně pořád žít v bytě.Pohybuje se pořád se mnou.Samozřejmě kromě zimního období je přes den raději venku.V současnosti s ním žiju sama, v domě bydlí ještě moje matka,ta má samostatný vchod,ale dvůr a zahradu užíváme společně.Mamka má malého pudla Andyho.Už asi před pěti lety začalo to,že Boro na Andyho vlítnul,nevím,jestli si zrovna něco vyřizovali nebo si chtěli ujasnit svoje postavení(stalo se to na dvoře).Andy se ovšem moc podřídit nechce,na Bora při té jejich konfrontaci vrčí a nedokáže pod ním zůstat v klidu ležet.Řekla bych,že teď už se to nestává tak často jako dřív,někdy mi ovšem připadalo,že Boro to udělal bezdůvodně.Horší bylo,když Boro začal vrčet na mojí mamku.Stávalo se to,když přišla sama do našeho bytu a on byl se mnou doma.Když ho s sebou pustila domů ze dvora,bylo to v pořádku.Většinou když na ní zavrčel,tak byl potrestaný.Musím ještě napsat,že donedávna se mnou bydlela ještě dcera a na tu taky několikrát zavrčel.Ta ho ale většinou přitiskla k zemi a držela,dokud nepřestal. Teď se dostávám k tomu nejhoršímu,co mě trápí.Mám dvouletého vnuka,bydlí jinde,chodí ovšem často na návštěvy.Od začátku jsem Bora hlídala,aby se něco nestalo.Stalo se to poprvé před rokem na zahradě při rodinné oslavě.Dominik chodil kolem n ás,pak chtěl vylézt na židli,to se mu nepodařilo a skončil na zemi.Bylo to u zdi v docela stísněném prostoru.Boro byl už předtím u něj a najednou se na něj vrhnul,chytil ho tlapami,pak jsme ho hned odtrhli.Od té doby jsem neměla klid,když přišli na návštěvu,neustále jsem byla mezi psem a dítětem,když přišli,Boro ho vždycky vítal,olíznul,chodili jsme spolu na procházky.Je ovšem taky pravda ,že společně s mamkou jsme Dominika často hlídaly a protože jsem ho nechtěla nechávat v blízkosti Bora,brala jsem si ho do bytu k mamce,tam Boro samozřejmě nesměl(jindy ovšem občas ano) a věděl,že jsem za ním přišla,až když Dominik odešel.Píšu to proto,že si myslím,že Boro asi musel žárlit,že se nevěnuju jemu,ale dítěti.Když jsem byla u sebe v bytě (s Dominikem),Boro musel být taky venku.Všem jsem řekla,že bez mojí přítomnosti ke mně nebudou s Dominikem chodit.Bora jsem vždycky od jara nechávala venku  a moje matka tam celý den chodila po dvoře,po zahradě,Boro na ní nezavrčel venku nikdy. Minulý týden moje snacha chtěla Dominika pohlídat(já jsem byla v práci) od mojí mamky.Bohužel zrovna ten den byl Boro puštěný na dvoře.Když už s ním šla domů-šli všichni po dvoře,mamka,snacha,Dominik i oba psi-Boro se prý na Dominika bez zjevné příčiny vrhnul,povalil ho na zem,pak se podařilo mamce Bora odtrhnout,skončilo to naštěstí "jen" šitím na hlavě a ruce.Bohužel samozřejmě Bora nikdo nepotrestal,nebyl na to čas,ani by si na to ani jedna ze zúčastněných netroufla. A teď se dostávám k tomu,proč Vám píšu.Nevím,jaké mám udělat další opatření.Samozřejmě už si asi nikdy netroufnu pustit dítě a psa k sobě.Nevím ovšem,jak to budu řešit,až budou chtít přijít na návštěvu.S Borem jsem začala chodit na delší procházky(i předtím jsme chodili denně), snažím se mu dávat víc povelů,poslouchá.Je pravda,že ho neustále pozoruju,jestli si netroufne zkusit něco i na mě.Mám strach,aby třeba nechtěl zaútočit na mamku.Když jsem v práci,nechávám ho zavřeného doma a když jsem doma a on je venku puštěný třeba na zahradě,pořád ho kontroluju,jestli se něco neděje.Zvažuju,jestli by bylo řešením rozdělit třeba dvůr napůl,pak ale nevím,jak by se Boro choval k Andymu,až by přišli k sobě.Nebo vybudovat kotec a Bora zavírat třeba když přijde návštěva?Mám obavy,aby to necítil jako křivdu a pak to nebylo třeba ještě horší.Chtěla bych pro něj to nejlepší řešení,ale zároveň i bezpečnost pro ostatní. Ještě se chci zeptat na mého syna.Když jsme si Bora pořídili,bydlel ještě syn u nás doma.Už tři roky žije jinde,chodí ke mně sám,tzn. že si sám odemkne .Stejně tak i dcera.Nevím,jestli je Boro pořád bere jako že patří do rodiny,nebo už jsou pro něj jenom návštěva a měla bych s nimi do bytu přijít já.Vítá je samozřejmě tak,jako že sem patří.Po tom,co se stalo,už přemýšlím nad vším. Děkuji Vám předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Popisovaná situace je opět jen následkem nezvládnutých postupů z dřívější doby. Především špatně nastavená hierarchie a z toho plynoucí problémy v jeho kontaktu s jiným psem i lidmi (hovawart je plemeno s nemalou přirozenou dominancí), dále pak rozdělování "smečky" místo jejího stmelení včetně fungující hierarchie. V neposlední řadě pak konflikty vyvolává i atmosféra "co se zase stane", kterou každý pes bezpečně vycítí a která jej pouze znervózní a rozhodí - atmosféra, kterou je v současné době u Vás provázena každá neobvyklá situace nebo návštěva.

V prvé řadě se Vy sama musíte stát pro svého psa autoritou. Vy rozhodujete, Vy řešíte a pokud je potřeba, dokážete svoji vůli prosadit, ať se to týká běžného denního spolužití nebo neobvyklých (zátěžových) situací. To je úplný základ, bez kterého se nehnete dopředu a touto problematikou se zabývají celé PSÍ STRÁNKY FALCO - začněte se učit, konstatovat, že je něco špatně, je málo. Pokud budete před Borem dávat najevo vlastní nejistotu nebo ho budete jakýmkoliv způsobem izolovat (zavírání, kotec atp.), pak jednoho dne dojde k velkému průšvihu.

Pokud budete chtít opravdu pomoci, pak si se mnou domluvte individuální výcvikový servis. Ne až se něco stane, ale proto, aby se nic nestalo. Ještě není pozdě a v tuto chvíli Vám nabízím nejlepší (protože praktickou) formu pomoci, jak dát vzájemný vztah Vás a Bora včetně souvisejících důsledků do pořádku. Rozhodnete-li se moji nabídku využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky.

(3.5.2009)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál. O Vašich stránkach som sa dozvede pred pár dňami a po pár návštevách a čiastočne prečítanej poradni som nadšená Vašim prístupom ku psom a filozofiou, ktorú propagujete. Bohužial mám pocit, presvedčenie, že som doteraz toho urobila dosť nesprávneho. Chvalabohu nie je všetko stratené a mám možnosť sa poučiť a napravovať. Náš pes je (tak sme ho kupovali) hlavne pes mojej dcéry (22 rokov). Ona je zrejme u nás alfa. Pes ju pekne poslúcha. Ja som skor "chůva", hoci stále viac času trávim so psom, pretože dcéra pracuje na smeny, často celodenné a víkendy, a ja mám pravidelnú pr.dobu, tak som s ním častejšie. Mala by som kopu otázok a dotazov, ale nechcem Vašim časom plytvať, najprv poriadne preštudujem celé Vaše stránky.
Mám ale akútny dotaz: s Rodym chodím von na vodítku, púšťam ho len keď stretneme "kamarátskeho" psa,aby sa pohral, vybehal (už teraz viem, že to nie je správne, ale zatial nemám istotu, že Rodyho privolám, a u nás je tolko nezodpovených psíčkarov!). Ale k veci, posledné 2-3 mesiace Rody, keď vidí psa idúceho proti nám, lahne si na zem a čaká, až pes príde. Najprv spomalí, prikrčí hlavu k zemi a lahne si. Nemám šancu s tým niečo robiť, nechcem ho na silu ťahať, hoci aj to som pár krát skúsila-zbytočne. Niektorých psíkov nechá prejsť okolo a zdvihne sa a ide ďalej, u niektorých (je ich viac) vyskočí, že sa bude hrať. Rody nemá zlé skúsenosti a vždy ho prekvapí, keď iný pes naňho zašteká, alebo sa zachová nepriatelsky. Proste viem, že toto nerobí so zlým úmyslom, skor je to nejaká jeho hra. Je to však dosť nepríjemné, keď stojím pri ležiacom psovi a čakám a čakám.. až nejaký pes príde /prejde okolo nás, aby sme mohli pokračovať v prechádzke. Veľmi Vám ďakujem vopred za doporučenie a určite by som sa rada dohodla prípadne na osobnej konzultácii. Prajem Vám krásny deň.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Někteří psi tohle dělají, je to určitá forma jejich hry a zlatí retrívři tohle dělají rádi - především ti mladí, jejichž prvotním signálem vysílaným do okolí je přátelský kontakt. Proč by Vám to mělo být nepříjemné? Ponechte svému pejskovi jeho mládí a drobné radosti ze života, nechte ho obecně trochu víc žít - to se týká i vodítka, na to si ho připněte jen v situacích, kdy ho opravdu potřebujete mít pod kontrolou (sídliště, ulice, jiné potenciálně nebezpečné lokality).

Určitě by bylo dobré se domluvit na tom, že byste za mnou i s pejskem přijela - rychle bych Vás zbavil neopodstatněných obav, které omezují v pohodovém životě Vás i pejska a ukázal Vám, že na zlatého retrívra navolno je mnohem lepší pohled. Potřebujete se jen uvolnit. Pokud budete chtít, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky.

(26.4.2009)
Plemeno: entlebušský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám desetiměsíčního entlebušského salašnického psa. Prvního psa v rodině. V době puberty cca kolem sedmého měsíce nám začal občas na vycházkách v lese utíkat po stopě, nebo za běžící zvěří. Vše se odehraje rychle a do pěti minut přiběhne zpět. Nevím jak ho to správně odnaučit a jak reagovat po jeho příchodu.  Snažím se tomu předcházet a už dva měsíce chodíme s 20 metrovou stopovačkou, kterou neustále hlídám. Psa cvičíme a chodíme na cvičák, ale přivolání v těchto situacích nefunguje. (Respektive nemá okamžité přivolání ani od jiných psů, to musím odcházet jakoby pryč, nebo ho nechat chvíli skotačit.)  Také jsem se mu zkoušela schovat aby  se trochu bál, že se ztratil, jenže si mě samozřejmě snadno vyčmuchá :-) Můžu ještě něco udělat, aby tento stopařský pud nepřetrval ? Nebo se ještě nezhoršil ? Poradnu jsem četla opravdu několik dní (také jsem si objednala Vaši knížku), vím, že se tam tento dotaz už také objevil. Jen mi není jasné jak se chovat po návratu psa, zda ho ignorovat, pochválit že přišel, nebo trestat. Zatím se chovám tak že ho intonací hubuju, kde že to byl. Četla jsem, že například vlk, který uteče od smečky, je pak podroben zkoušce zda ho smečka přijme, no ovšem nevím, jestli toto lze nějak účelně aplikovat.  Jinak se psem nemáme problémy, bydlí s námi v domku, máme dvě děti, je tedy často ve společnosti, chodíme na docela dobrý cvičák, kde má možnost se vyběhat s ostatními psy. Je moc fajn. Snadno a rychle se učí. Je zvědavý, temperamentní, přátelský. Protože v lese jsme ale prakticky denně, ráda bych do budoucna chodila se psem bez obav, že uteče za zvěří nebo po stopě. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jak správně píšete, tento dotaz jsem už mnohokrát zodpovídal. A zodpovím jej znova a stejně jako vždy, protože to ani jinak nejde - dostat lovecký pud psa pod určitou kontrolu je záležitost, na které se musí intenzívně a správně zapracovat. A stejně jako jiným i Vám nabídnu pomoc ve formě svého individuálního výcvikového servisu, protože jedině ten je v daném momentě pro Vás i pejska efektivní. Podle toho, co jste napsala, zatím vršíte jednu chybu za druhou (namátkou - 20m stopovačka, nejistota a chyby v komunikaci, nepochopení vlčích vzorců chování a jejich smysluplné aplikace atd.) a čím déle v tom budete pokračovat, tím větší a zásadnější problémy budete mít.

Pokud tedy chcete sebe i svého pejska opravdu něco naučit (a v tomto případě samozřejmě čas vždy pracuje proti člověku), dávám Vám tuto možnost. Budete-li jí chtít využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(26.4.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pročítám zpětně vaši poradnu, částečné odpovědi nacházím, ale neřeší naši situaci se štěňátkem komplexně.Začátkem dubna jsem si vzala od chovatelky 5 měs.štěně jorka, přiznávám, částečně doufajíc v jeho už pokročilou socializaci a výchovu.Bohužel, do té doby bydlelo štěndo na samotě,nevidělo auto,cizí lidi, cizí psy,nechodilo ven apod.Je extrémně bojácná.Protože už je veliká, prosím o radu v násl.oblastech,nechci dělat zbytečné chyby nebo jí trápit.Předesílám, že mě přijala velice dobře, nestýskalo se jí,hned se tulila a pořád mě líbá, snažím se s ní hrát a co nejvíc se jí věnovat,aby ke mně měla vztah a chtěla mi potěšit a učit se. 1/chodí doma na noviny.V posl.době i na okolní koberec, tepuji,savuji,nemohu ho odstranit,je nový a přilepený.Venku ani po několikahodinové procházce(spiš posedávání) neudělá ani kapičku ani bobeček-šetří to na doma:-(nosila jsem ven počurané noviny, stavěla jí na ně,nic, jen se rozhlíží a usmívá se přátelsky na mě.Moč z novin jsem nalila před dům-zase nic...u toho říkám stejné slovo jako doma-že se VYČURALA...když jsem jí noviny odebrala, čurala prostě na koberec... 2/když jdeme na procházku, co pár kroků si sedá a nechce odejít od domova,otáčí se, je to její jistota. Klidně a rozhodně jí zavelím, někdy nadšeně,tak zase minutu jdeme.Někdy jí vezmu do náruče, odnesu kus cesty a nazpátek jde po stopě a běží bez pobízení.Je vidět, že domov je pro ní větší jistota než já.Při jejím převzetí jsem si vzala 14dní dovolenou, věnovala se jí...doma i venku.Nevím jestli jí mám táhnout na vodítku(aby nebylo po jejím a vracela se), nebo jí lákat k pohybu pamlskem, minule jsem jí odepnula,běžela pak vedle nohy a neutekla...hlídala si mě. Když mi poradíte, budu moc ráda, nechci být ani málo a ani moc přísná, po 3 týdnech se nic v podstatě nezměnilo.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, že tak špatně čtete... U kolika desítek (dnes už možná stovek) těchto dotazů zdůrazňuji to, že podobné problémy vždy vyžadují dostatek času, trpělivosti a především vlastní práce s pejskem - to za prvé. Za druhé - ani pětiměsíční fenka jorkšírského teriéra není "veliká", jak se mylně domníváte a píšete. Stále je to fyzicky i psychicky štěně, které spoustu věcí není schopno zvládnout, jednoduše proto, že mu to momentální stav vývoje organismu a psychiky plus analýza dosavadních zkušeností nedovoluje. O tom už jsem psal mnohokrát a pokud skutečně Poradnu pročítáte, jistě jste na tyto věci minimálně jednou narazit musela.

Za další - trochu mám z Vašeho dotazu pocit, že jste skutečně čekala, že dostanete do ruky fenku "velikou" a vše bezproblémově zvládající a poněkud Vás zaskočilo, že realita je jiná. Vy jste ale jen dostala štěně, které pravděpodobně díky chovatelce prošlo špatnou nebo žádnou socializací a výchovou. Výsledkem jsou chybějící sociální zkušenosti a z toho plynoucí špatné návyky, jejichž skutečným zdrojem jsou získaná nejistota a submisivita fenky. Což Vy sama bohužel zesilujete svým chůvovským přístupem, který samozřejmě každého nejistého psa o to víc utvrdí v přesvědčení, že svět okolo něj je nebezpečný a co nezvládne sám, to ho zničí. Jediným "bezpečným místem" pak z pohledu Vaší fenečky je domov - tedy místo, nikoliv člověk. A to je ta největší a zásadní chyba, pod kterou jste už během těchto tří týdnů jednoznačně podepsána Vy sama.

Tři týdny nejsou doba, kdy se změní vše na 100%. Tři týdny ale jsou na druhou stranu ve Vašem případě doba, kdy se musí začít měnit zásadní věci. Pro Vás konkrétně to v prvé řadě znamená přestat být chůvou a v očích své fenky se stát někým, kdo je schopen vyřešit všechny potenciálně stresové situace i pro ni. Musíte ji co nejvíce dopřát svobodný (zdůrazňuji - svobodný!) pohyb venku a mezi jinými psy, aby měla šanci dohnat to, co zatím v sociální oblasti zanedbala. Jinými slovy - musí se začít jako každý pořádný pes ven těšit, pak uvidíte, jak rychle se mimojiné začne venku i vyprazdňovat. Teď ji ovládá strach z neznáma, pokud jí pomůžete se nebát, pak se vše velmi rychle srovná. Z Vaší strany to ovšem předpokládá práci - svoji chybějíci jistotu musí fenka čerpat z Vás, proto žádné "ťuťuňuňu", ale rozumně dávkovaná drsnost a nulová šance fenky přemýšlet, zda to je bezpečné nebo ne. Kam jdete Vy, tam to přežije i ona - žádné přenášení v náručí a podobné nesmysly. Nechte ji pro začátek pořádně napít a pak venku zůstaňte tak dlouho, až se vyčůrá. Všechno jde, když se opravdu chce...

Všechno, co jsem teď znovu napsal, je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už roky k dispozici. A mýlíte se, pokud čtete pozorně a při čtení přemýšlíte komplexně, pak zde uveřejněné materiály komplexně řeší i Vaše problémy s fenkou.

(19.4.2009)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Chceme si pořídit psa. Jsme čtyřčlenná rodina(děti ve věku 6 a 1,5 let), bydlíme v Praze v činžovním domě na Praze 3 u Flory, docela rušná část Prahy, ale do 3/4 roku se budeme stěhovat za Prahu do domku se zahradou. Manžel se psi zkušenost nemá, já mám trochu zkušenost když jsem byla u rodičů vlastní irského teriéra, výchovu ale obstarával otec mi pak plnili naučené přikazy a povely. Takže vlastní zkušenost s výchovou psa taky úplně nemám. Již jsem si prostudovala  literaturu, teď začínám číst knížku od vás, čímž vám chci poděkovat za její zaslání. A teď k našemu hlavnímu dotazu. Vybíráme mezi německým pinčem a labradorem, pejska bychom si chtěli koupit již teď, že zde v Praze bude lepší socializace ohledně styku s ostatními psi, než pak venku. Chtěli bychom poradit, který si myslíte že je lepší pes pro začátečníky a rodinu s dětmi z těchto dvou a který se pak bude i lépe hodit k domu se zahradou tedy i trochu hlídací, nebo byste doporučoval jinou rasu? Předem děkujeme za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Německý pinč a labrador jsou dvě naprosto rozdílná plemena jak z hlediska stavby těla, tak i z hlediska povahy a temperamentu. Německý pinč by Vám sice mohl fungovat jako hlídač (spíše tedy "hlásič"), ale jako začátečník byste mohla mít později velké problémy se zvládnutím jeho přirozené dominance a velkého temperamentu a živosti. Labrador je "vítací pes", tedy rozhodně ne vhodný k hlídání, na druhou stranu je to pes klidnější a s podstatně menšími tendencemi k sebeprosazování (až na výjimky). Tyto základní povahové rysy je samozřejmě nutné brát v potaz i vzhledem k jejich vztahu k dětem.

Z mého pohledu by pro Vás bylo nejvhodnější začít právě s labradorem a později, až budete mít více zkušeností a budete již přestěhováni v domku, k němu pořídit druhého psa. Vyhnete se tak Vy i Váš první skutečně vlastní pejsek spoustě potenciálních problémů.

(19.4.2009)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,mám od štěněte výmaráka,nyní je mu 2,5 roku.Od mala jsem se mu hodně věnoval,takže je to mezi námi až idilické :-)Pes je šťastný,veselý,přátelský,vyběhaný,vychovaný,poslouchá na slovo, aniž bysme byli někdy na cvičáku, nebo jsme ty cviky museli nějak drilovat, jen jsem využil jeho inteligence.Prostě pes jednoho pána. A tím pádem mám teď problém, musím na rok do zahraničí.Půl roku jsem sháněl někoho vhodného a aktivního, komu bych psa dal. Nyní takový mladý pár mám.Můj dotaz: Jaký názor máte na psí pamět? Bude se dlouho trápit, nebo jsou psi adaptabilnější a zapomnětlivější, než si my myslíme? Až se po roce vrátim, mám si ho brát zpět? Protože i když bych ho chtěl, tak pokud by tato další zpětná změna měla mít na jeho psychiku negativní dopad, tak už bych to nedělal. Díky za váš čas a názor.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem z Vašeho dotazu poněkud smutný, protože ve chvíli, kdy si kdokoli pořídíme psa, musíme si uvědomit pár zásadních věcí - mimojiné i ty, že některé aktivity pro nás nadále nebudou možné, pokud se jich z jakýchkoliv důvodů nemůže pes zúčastnit (např. určitý typ dovolené, pobyt na určitých místech atp.). Dále - přivlastněním psa na sebe bereme velmi zavazující zodpovědnost za jeho život a fyzickou, ale stejně tak i psychickou, pohodu. Pokud je s námi pes už určitou dobu, funguje vzájemný vztah a věnujeme se mu tak, jak se mu podle Vašeho popisu věnujete i Vy, pak odloučení od svého člověka nese velice těžce. Pokud ne, pak se nejednalo o skutečný vztah a vazbu.

Rok je příliš dlouhá doba. Nebude zde řešit, zda Váš pobyt v zahraničí je skutečně tak nezbytný a Váš vztah k vlastním psu skutečně tak silný, jak se mne snažíte přesvědčit, protože upřímně řečeno tak úplně čistý dojem to na mne nedělá. Ale každopádně Vás mohu ubezpečit v tom, že psí paměť (i dlouhodobá) je excelentní. Jinými slovy - pokud svého psa opustíte, pak ho opusťte natrvalo a už ho nikdy nekontaktujte. Protože pokud bude mít nový a dobrý domov, pak byste svým návratem těžce zkomplikoval život jemu, jeho nové rodině a v neposlední řadě i sám sobě. V tom případě na něj budete muset zapomenout a to zcela a navždy, bez jakékoliv výjimky. Sám v sobě si teď rozeberte, co je pro Vás důležitější a jak moc Vám ve skutečnosti na Vašem výmarském ohaři záleží... Ano, je mladý a časem si zvykne - nebude mít na výběr. Ale pokud si svého psa skutečně vážíte a je pravda, co jste naspal, je to, k čemu se chystáte, zrada na něm a bude Vás trápit Vaše vlastní svědomí, to mi věřte.

Nemusíte se mým názorem samozřejmě vůbec řídit, ale požádal jste mne o něj a já Vám teď jen držím palce, ať (jakkoliv) se rozhodnete správně.

(19.4.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 11 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, je mi moc líto, že Vám odešel Dino. Nás a našeho Donyho to také brzy čeká. Po zimě začal hůře chodit (od 2 let má artrozu kotníků) a na Klinice JAGGY mu na magnetické rezonanci mj. zjistili vícečetná poškození meziobratlových plotének a syndrom cauda equina. Dony dosud rád a dobře jí, zajímá se o vše kolem, v pohodě se vyměšuje, "pouze" špatně chodí - denně jej proto venčíme cca 5x po 500m. Veterinární specialista neurolog a neurochirurg nám operaci páteře, která jediná by prý pomohla, mj. i s ohledem na věk psa nedoporučil. S tím bych souhlasil, nerad bych mu těch pár měsíců života ztěžoval, ale vet mi na dotaz, jak by se zachoval, kdyby to byl jeho pes, odpověděl, že by neodkládal eutanazii, jelikož podle něho prý Dony trpí velkou chronickou bolestí. A já teď řeším dilema v načasování (rozdíl mezi zabitím a eutanazií je asi právě v tom načasování, ne?). Máte, prosím, s uvedeným onemocněním, jeho průběhem a ev. léčbou (tlumením bolesti) nějakou zkušenost? Prosím i o radu, jak poznám, že už nadešel čas? Každý mi říká, že to poznám, ale já se bojím, že bojovník Dony trpí a já to nevidím. Ano, toporně chodí (je mu 11 let..), dost často polehává, když v klidu dýchá, tak občas při výdechu vzdychá - ale je to už na eutanazii, když se rád prochází, s chutí jí, zajímá se o okolní svět, atd.? Dony má ještě mladšího brášku, taky labradora, 3 roky. Je samozřejmě také součástí naší smečky - měl by být s námi přítomný eutanazii? (Rád bych, aby vet přijel k nám domů a Donyho uspal v jeho pelíšku). Moc děkuji a cítím s Vámi. P.S. V příloze veterinární nález.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji také a stejně tak cítím i já s Vámi, protože bohužel moje odpověď nebude a nemůže být optimistická. Prostudoval jsem si pečlivě přiložený veterinární nález, udělal jste dobře, že jste mi jej zaslal. Jsou v něm totiž ještě věci, které jste ve svém dotazu nezmínil a které celý případ pro mne posunují z roviny mého názoru spíše do roviny mého doporučení...

Eutanázie psa je na místě v okamžiku, kdy nastane jedna nebo více ze situací, které již nelze zvrátit: pes má velké bolesti, nemůže se pohybovat nebo jehn velmi těžce, ztratil zájem o okolí a dění kolem sebe, má problémy s příjmem vody nebo potravy popř. s vylučováním, dochází ke kolapsu organismu. Podle veterinárního nálezu trpí Dony degenerativním onemocněním pohybového aparátu takového rázu, které je velmi bolestivé a je otázkou relativně krátkého času, kdy se pejsek už nezvedne, natož aby byl schopen chůze. Diagnostikovaná bolestivost v bederní oblasti je bohužel také průšvih. Zda nastane dříve totální nepohyblivost zadních končetin či postupné ochrnutí bederní páteře, to už je dnes jen sázka do loterie - páteř a klouby (na které pejsek navíc trpí již od mládí - artróza) jsou na tom nejhůře, samozřejmě v souvislosti s tímto stavem odchází zadní končetiny i díky nastupující svalové atrofii.

Doporučený klidový režim zajistí pouze přežívání psa, nikoliv jeho smysluplný život. Degenerativní změny jsou už takového rázu, kdy nedojde ke zlepšení - vše se bude nadále jen zhoršovat. Včetně samotných bolestí a věřte mi, že Dony propouští ven jen zlomek bolesti, kterou skutečně trpí. Nasazení Rimadylu jako prostředku tlumícího bolest je dle nálezu již bez efektu, jinými slovy bolestivé podněty jsou už příliš silné.

Před 4,5 měsíci jsem musel udělat podobné rozhodnutí - zda nechat přežívat svého pejska v bolestech jen proto, abych ho sobecky mohl mít ještě nějakou dobu u sebe - nebo pro něj udělat to poslední, co jsem udělat mohl. Jakkoli mě to bolelo, nenechal jsem ho trápit. Tak jak mám čisté svědomí za jeho život, měl jsem je i v okamžiku, kdy jsem musel jeho život ukončit. Proto je moje doporučení pro Vás jednoznačné - vzhledem k diagnóze a prognóze prosím nenechte Donyho dále trpět. Dnes už opravdu trpí a pokud budete mít sebemenší pochybnost, podívejte se do jeho očí - tam tu bolest už uvidíte.

Pokud budete mít sílu mít u eutanázie i mladšího labradora, mějte ho tam, ale mohu Vás ubezpečit, že neomylně vycítí, co se stalo, i když umírání Donyho přítomen nebude. Přeji Vám sílu a rozhodnost, obojí budete potřebovat ze všeho nejvíce. Pokud Vám mohu poradit ještě něco - zhodnoťte celou situaci realisticky a tak, abyste sám už nikdy nezapochyboval, a od chvíle rozhodnutí si ponechte na rozloučení maximálně jeden den. Vím, o čem mluvím.

(12.4.2009)
Plemeno: erdelteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,prosím Vás poraďte mi co mám dělat s naším psem.Nevím koho jiného se zeptat,tak to zkouším u Vás.Jde o to : Roky patří bratrovi,ten ho má jako norníka do lesa na lišky nebo tak nějak.Pak se odstěhoval do bytovky a psa mi tu nechal,ještě s brakýřem-ten je v pohodě.Řekla bych že je takovej ostřejší,když něco proved a dostal tak se stalo že vrčel i na nás,to pak přestal dělat.Když děti v ulici jezdí na kole,nebo křičí tak by pes prolít vratama,co dělá.Moc se mu to nelíbí.No a před rokem se nam narodilo mimino.Zezačátku vrčel,tak sme ho postupně seznamovali,a bylo to docela dobrý,malej už chodí a tak sme často venku.Rokymu se nelíbí když křičí,nebo za nim běhá.Když se k němu malej blíží tak utíká,ale má dost blbej pohled,je vidět že mu vadí.Tak pro jeho klid sem ho zavřela do voliéry,ve kterej je by měl klid.Malej se k němu přiblížil na 2 metry a pes začal vrčet,pak i štěk.Tak to ode mě dostal prutem,ale za 5 minut to samý.Vrčel i na sousedovi děti.Mam strach ho pouštět aby malýho nepokousal.Myslíte že se to dá nějak vychovat,nebo by bylo lepší aby si ho bratr vzal někam jinam.Je možný že se prostě k dětem nehodí. Přesnější rasu nevim,vypadá trochu jako erdlterier. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den. Obávám se, že se v tuto chvíli především Vy nehodíte k tomu pejskovi - bez urážky. Děláte totiž to nejhorší, co můžete a nikdy by to neudělal člověk s aspoň základním vztahem ke psu. Zavíráte ho do voliéry (voliéra je jen tak mimochodem označení klece určené pro chov ptáků, takže bůhsuď zda je pes v kotci nebo skutečné voliéře - každopádně nepatří tam ani tam), vyháníte ho ze smečky a tím v něm velmi úspěšně budujete agresivní chování nejen vůči Vašemu dítěti, ale k lidem obecně. Toto je Vaše základní a největší chyba, spolu s používáním prutu bohužel svědčí o naprosté absenci bližšího vztahu k dotyčnému zvířeti.

Pokud byste slevila z vlastní pohodlnosti a přečetla si aspoň z této Poradny příspěvky na téma "dítě a pes", mnohé byste pochopila. Tím jste měla začít a doufám, že aspoň teď to napravíte. Napsal jsem zde již spoustu textu na toto téma - smečka a její principy, mláďata (psí i lidská), psí psychika a vztah vůči mláďatům, problémy vzniklé vydělováním psa z lidskopsí smečky atd. atd. Pokud se skutečně jedná o erdelteriéra (mimochodem byl by tak velký problém se zeptat předem Vašeho bratra na skutečné plemeno psa, "vypadá trochu jako" je dosti neurčitá informace), pak nezapomeňte, že má v povaze temperament a dominanci, což je v nezvládnuté podobě docela velký problém i bez mimina. A pokud Vy jej máte natolik nezvládnutého, že se bojíte,aby Vám nepokousal dítě (ono totiž i psa je nutno vychovat, ne čekat, že se bude chovat jako plyšák sám od sebe - tak to nefunguje!), pak máte jen dvě možnosti. Buď si nechat poradit, radikálně změnit svůj přístup a místo prutu a izolace se pejskovi začít věnovat nebo mu nalézt lepší domov. Obojí řešení má samá pozitiva - přestanete stresovat a ničit psa a zabráníte tomu, aby se stalo neštěstí. Jednejte rychle, jinak je problém při současné situaci nevyhnutelný a otázkou krátkého času...

(12.4.2009)
Plemeno: hladkosrstý foxteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím o radu, jak postupovat při zvykání 4 měsíčního štěněte na výběh ještě a  na přepravní box. Máme ho doma 3 neděle,ale přes den než přijdeme z práce bychom ji chtěli nechat venku ve výběhu, štěně doposud žilo ve smečce s 15 psy. Štěně je drobné váží jen  lehce přes 3 kg. Také mám dotaz na čištění uší, které si neustále drbe a v uších mu při tom jakoby "mlaská", byly plné tmavého páchnoucího mazu,který se stále tvoří. Také genitálie fenky trpí lehce výtokem. Veterinář při očkování štěněte (jsou to dva dny) reagoval slovy, že to zatím necháme, uvidíme po očkování....! Děkuji.

Odpověď: Dobrý den. Hladkosrstý foxteriér (navíc teprve 4-měsíční) nepatří do výběhu, ať už tímto slovem označujete cokoliv. Štěně se nechová jako zvíře v zoologické zahradě, už jsem o tom psal mnohokrát. V tomto věku potřebuje jednak maximum sociálního kontaktu, jednak prostor, ve kterém nemůže přijít k úhoně - malé dítě taky nestrčíte bez dohledu na několik hodin na zahradu. Přemýšlejte trochu, prosím... a také věnujte alespoň minimum svého vlastního času k pročtení základních informací o výchově štěněte a jeho základních potřebách - máte to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO naservírováno na stříbrném podnose.

Za další - tentokrát na adresu Vašeho veterináře, kterého důrazně doporučuji vyměnit za skutečného MVDr! Štěně má dle Vašeho popisu akutní zánět zvukovodu, což je záležitost, která se rozhodně nemůže "zatím nechat", ale je zapotřebí je vyléčit. Léčba je jednoduchá pomocí speciálních kapek do uší, ale musí se provést, jinak reálně hrozí, že se zánět buď stane chronickým nebo dojde i k částečné nebo úplné ztrátě sluchu!

Co se týká výtoku z genitálií - totéž!!!! Nechápu veterináře, který Vám na podobné příznaky zareaguje slovy, že to "zatím necháme" - obojí jsou příznaky zánětlivých onemocnění a ta je zapotřebí bezodkladně léčit. Proto prosím urychleně vyhledejte jiného veterináře, jinak o fenku přijdete nebo jí zaděláte na chronická onemocnění - a to myslím naprosto vážně. Její osud teď leží pouze ve Vašich rukách, se vším všudy.

(12.4.2009)
Plemeno: katalánský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Měl bych dotaz ohledně chování našeho Katalána.Toto plemeno je maximálně hyperaktivní a strašně hodný pejsek.Ale při hře nebo jiném kontaktu se nám snaží počůrat nohu.Několikrát se mu to již povedlo.Nerozumíme proč se tak chová.Máme ještě 1,5roku starého rottweilera,který je bez problémů a nic podobného nedělá.Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Katalánský ovčák patří mezi sebevědomá plemena s vyšší hladinou dominance - je to dáno již jeho pracovním určením, kdy byl a je tento pes šlechtěn k určité pracovní samostatnosti a samostatnému ovládání stáda. "Označkování" člověka nebo jiného psa je pak u těchto psů jednoznačným dominantním signálem. Jinými slovy - "strašně hodný pejsek" se jednoho krásného dne může rozhodnout být "strašně vůdčím pejskem", pokud nebudete na tyto signály správně reagovat a nedáte smečkovou hierarchii do pořádku...

(5.4.2009)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v posledních dvouch letech řeším velký problém se svým psem, a to -neustále hrabe na zahradě obrovské díry. Hugo - jeho jméno -  je čtyřletý kříženec rottweilera a německého ovčáka. Není nijak výrazně cvičený, ale základní povely umí a ovládá. Je to velmi hodný a chytrý pes. Vyzkoušela jsem už všechny možné prostředky a metody abych ho to odnaučila, ale zatím nic nepomohlo, proto se již uchyluji k tomu, že se ptám na rady ostatních a hledám jiný způsob, jak Huga naučit, že je to zakázané. Nevím jestli je to ten pravý dotaz pro Vaší školu , ale jak uvádím výše - už zkouším naprosto vše. Vypozorovala jsem, že díry hrabe ve chvílích, kdy čeká, až se mu budu věnovat. Je to vždy ve chvílích , když příjdu z práce a nejdu okamžitě ven za ním (stačí mu pouze přítomnost na zahradě), je to prostě ve chvílích kdy čeká na mě. (Bohužel se mu nemůžu věnovat neustále). Má možnost volného pohybu na zahradě - bez omezení, každý den chodíme na delší procházky a ještě si s ním hraju na zahradě a trávím tak každou volnou chvíli, takže si myslím, že pozornosti a projevů lásky a náklonnosti má dostatek. Skutečně si už nevím rady, nechci ho trestat, abych mu neublížila, nebo z něj neudělala zlého psa. Můžete mi prosím pomoci? Velice vám děkuji za informace a další kontakt.

Odpověď: Dobrý den:) Není dobrá vizitka pro ty, kterých jste se ptala na radu přede mnou, že Vám nedokázali poradit... Píšete, že "problém" začal před dvěma roky - tedy v době, kdy Hugo byl ještě štěně. Dnes teprve dospívá, ale dala jste mu dva roky na to, aby se z činnosti, která tehdy nebyla nic jiného, než ventil psího temperamentu a netrpělivosti, stala rutina a upevněný zvyk i ve věku, kdy se pes již začíná zklidňovat. Nevšimla jste si nikdy toho, že naprostá většina (především mladých a temperamentnějších) psů neoplývá trpělivostí a po delší době nicenedělání (tj. mimojiné i po Vašem návratu z práce a těsně před následnou procházkou) prostě potřebují vybít energii? V mladém psu je jí spousta - a pak lítají, štěkají... a také lámou klacky nebo hrabou díry. Je to v podobném případě jen a pouze vybití nahromaděné energie, nic víc.

Skutečný problém Vás a velmi mnoha jiných lidí obecně je bohužel to, že si neumíte s psím temperamentem a energií poradit. Máte psa a nečekejte, že se z něj stane ovládající se tvor, který utlumí svoji přirozenou energii jen proto, že si to jeho majitel přeje. S temperamentem psa je zapotřebí umět pracovat, dostat jej pod kontrolu a to znamená se pejskovi věnovat i jinak, než jen procházkou a hrou. Pes se dokáže do značné míry přizpůsobit, ale potřebuje k tomu autoritu a správný přístup. Pokud něco z toho chybí, pak si žije svůj život po svém a vůle jeho majitele je mu naprosto volná.

Pohyb na zahradě Vašemu pejskovi nic nedá, tu už zná důvěrně a nové podněty tam nenalezne, tam je prostor pouze pro devastaci. Hra s pejskem je jen hra s pejskem, sloužící k jeho rozptýlení, nic víc. Chybí Vám autorita. Pokud byste ji měla, stačilo by tiché slovo, gesto nebo pohled k tomu, aby hierarchie zvítězila nad temperamentem.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO. Naleznete zde funkční a efektivní cestu, jak se se svým pejskem vůbec domluvit. Pokud budete chtít, můžete za mnou po domluvě s pejskem i přijet, předvedu Vám názorně, jak málo stačí. Ale začněte tady - učte se.

(5.4.2009)
Plemeno: labrador/labrador
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Zdravím Vás i Šedýska. Asi před čtrnácti dny se nečekaně rozrostla naše smečka o roční fenku jménem Zoy. Zachránili jsme ji z rukou nezodpovědných majitelů, kterým kvůli stěhování začala překážet a tak byli schopní ji dát komukoliv. Nejdříve jí dali úplně neznámým lidem, kteří ji na 12 hodin zavřeli do bytu a když se tam počůrala, tak jí zbili a přivedli zpět. Neváhali jsme a Zoy jsme si okamžitě k sobě vzali, protože jsme se děsili, co by jí čekalo dál. Naše Matylda jí přijala velmi dobře, holky si po všech stránkách rozumějí. Ale teď k dotazu. Jako první by mě zajímalo, zda je ve výchově smečky důležité, která z holek jde na vodítku blíže k mé noze. Holky se automaticky uskupily tak, že u nohy mi jde mladší Zoy a Matylda jde dál ode mě. Zkusila jsem je dát obráceně, ale oni se zase vrátily. Nerada bych něco zanedbala. A ještě prosím o jednu radu. Ta se jedná jídla. Zoy byla krmena pravidelně a i kvalitními granulemi, takže nepředpokládám hladovění. Pokud jí ale dám jídlo, tak ho zhltne s takovou dravostí  a rychlostí, že to jsem asi v životě neviděla. Matylda ještě ani nezačne pořádně jíst a Zoy už má snědeno. Ovšem agresivně se nechová, můžeme jí do misky sahat, jídlo si nebrání. Zkoušela jsem jí dát misku i do vedlejší místnosti než jí Matylda, aby neměla strach, že jí to Matylda sní, ale ve způsobu jídla se u Zoy naprosto nic nemění. Myslíte, že je to v pořádku, že třeba s věkem a časem u nás získá větší nadhled a začne jíst pomaleji nebo její chování vyjadřuje nějaký skrytý problém? Ještě musím podotknout, že mě velmi překvapilo, že když nám její majitel Zoy předal a odešel, tak jsme čekali, že třeba první noc si bude stýskat a hledat svoje původní páníčky, ale k našemu údivu si vůbec nestýskala a vypadalo to, jakoby jsme jí měli už od štěněte. Děkuji za radu a prosím pohlaďte za nás všechny Šedyho.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych Vám rád poděkoval za fenku, trochu jsem Vás poznal na soustředění a vím, že se u Vás bude mít dobře... U nohy musí jít vždy hierarchicky výše postavený pes, takto to prosaďte i ve své smečce. Jak to mají Vaše fenky mezi sebou, to samozřejmě na dálku vědět nemohu, jen bych rád znovu připomněl, že hierarchie není pouze otázka věku. Ohledně krmení můžete být v klidu, až se Zoy "usadí", zklidní se, nabyde potřebnou jistotu a to se odrazí i v jídle - navíc mladí psi mají často tendenci potravu hltat. Je to jen otázka času, problém v tom nehledejte.

Proč by si fenečka stýskala? Pokud není vztah, pak není ani stesk... a u Vás se fenka evidentně cítí dobře. Tak je za mě taky obě pohlaďte:)

(5.4.2009)
Plemeno: basenji
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, Co si myslite je vhodne priviest k 9 rocnemu psikovi basenji, steniatko psika, ale obaja su dominantni aj 9 rocny a aj steniatko? Veterinar mi radi radsej fenku a po prvom harani ju dat kastrovat. Co si o tom myslite?

Odpověď: Dobrý den... 1/ basenji patří mezi přirozeně silně dominantní a hierarchicky založená plemena a potřebují k sobě i ve složení pes/pes člověka, který je schopen smečku vést, jinak jsou pak nešťastní všichni zúčastnění a 2/ pokud si chcete pořídit fenku a rovnou ji zmrzačit, pak k tomu už vůbec nemám slov... Přečetla jste si před napsáním Vašeho dotazu aspoň něco málo z PSÍCH STRÁNEK FALCO? Bohužel evidentně nic - o kastraci a jejích důsledcích (tato Poradna i podrobný článek anoncovaný hned na titulní straně!!!), o smečce, hierarchii, základních vzorcích chování psů...

Po přečtení Vašeho dotazu si skutečně nemyslím, že za stávajících okolností by pro Vás a psy bylo moudré přivést si dalšího basenjiho - nedopadlo by to dobře ať už pro psa (psy) nebo pro fenu. Taé zdravím Vašeho veterináře, který místo toho, aby psům pomáhal, s klidným svědomím svým klientům doporučí zmrzačení mladé zdravé feny... Skutečně nemám slov - tohle nechápu a nepochopím nikdy:(

(5.4.2009)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, po včerejším prvním kontaktu s fenkou Československého vlčáka, jsem se rozhodla Vám napsat. Už delší dobu o tomto plemeni přemýšlím a hledám o něm informace. Ráda bych si ho budoucna pořídila. Mohl byste mi prosím napsat něco o charakteru, povaze tohoto plemene? Na internetu čtu články od chovatelů, některé jsou dobré jiné ne, i přesto bych moc ráda znala Váš názor na toto plemeno. Jelikož mě znáte, tak bych ráda i věděla zda si myslíte, že se tento pejsek ke mně hodí. Asi bych měla říci proč jsem se rozhodla pro čsv. Hrozně mě zaujali vlci a moc mě zajímá ten kousek vlka v tomto plemeni. Dobře si uvědomuji, že je to uplně jiný pejsek než třeba zlatý retrívr, ale to mě na tom právě láká. Včera jsem měla možnost se s čsv setkat, byla to nádherná dvouletá fenka a uplně mě uchvátila :-). Pořízení tohoto pejska je plánem do delší budoucnosti, ale hctěla bych o něm vědět co nejvíce, abych mohla nakonec ještě zhodnotit zda se ke mně vůbec hodí. Chtěla bych si fenku pořídit hlavně až se budu cítit, že na to komunikačně mám. Zatím mám pocit, že v té lidsko psí komunikaci mám docela nedostatky,  i když mám nejposlušnějšího pejska v okolí :-). Cítím, že to ještě není ono. Stále na tom, ale s Molly pracujem a myslím, že jsme zas udělaly pár krůčků kupředu, doufám :-). Mohl by mít vztah plemene ZR a čsv nějaká úskalí? Za chvilku se chystáme na procházku do lesa, tak budu doufat, že potkáme zase čsv krasavici. Mollynka si dovolila včera před ní uhájit klacíček :-). No jo, už mi ta moje holka pomalu dospívá a začíná to okolním pejskům dávat najevo, je prostě užasná. Přeji Vám i Šedýskovi krásné procházky v tomhle krásném počasí.

Odpověď: Dobrý den:) To je právě ten průšvih - příliš moc lidí se "zamiluje do vlka" a vůbec si neuvědomí, že ČSV není vlk. Jenže - československý vlčák není ani pes pouze se vzhledem vlka a už vůbec ne plemeno NO, kam ho tolik lidí svým přístupem tak rádo řadí a pak se nestačí divit...

Kdo je tedy ve skutečnosti československý vlčák?

ČSV je "umělý kříženec" vzniklý jako biologický pokus zkřížením karpatského vlka a německého ovčáka. A jako takový nese všechny neduhy tohoto spojení, které od samého počátku (při vší úctě k ing. Hartlovi) bylo v kontextu původního účelu odsouzeno k nezdaru. Na rozdíl od přirozených spojení geneticky nezdevastovaného přírodního psa a vlka (z čehož vznikla např. lajka) není spojení vlka a německého ovčáka vůbec ideální - příliš mnoho se hledělo na stavbu těla a podobnost s vlkem a příliš málo na naprostou nesourodost povah. Ta je také největším problémem - inteligence, nezávislost a plachost vlka v ČSV je atakována záludností, dévotností a nevyrovnaností německého ovčáka. Vzniká pak typická povaha "Jekyll a Hyde", vnitřní rozpolcenost, která má za následek častý konflikt psychiky ČSV a z toho plynoucí nevyrovnanost a nevypočitatelnost. Kdo měl někdy dohromady vlka a vlčího křížence, poznal tragické následky na vlastní kůži.

Co z toho plyne pro potenciálního majitele? Musí především umět komunikovat s "vlčí stránkou osobnosti" ČSV. Pokud toto zvládne, má po svém boku ovladatelného a hierarchicky dobře zařazeného člena smečky. Pokud ne, pak má po svém boku velký problém. Rozdíl uvedu na dvou příkladech.

Jedním z dnes již celkem velkého počtu ČSV, které jsem za svoji praxi poznal, je pes, kterého znám už od jeho cca 4 měsíců - dnes jsou mu asi dva roky a celou dobu chodí se svou majitelkou do mé psí školy. Přišel jako vyplašené bojácné štěně, se kterým si jeho majitelka nevěděla moc rady, třebaže už doma jedno ČSV měla. Za tu dobu se z Akara stal sebevědomý vyrovnaný pes, který si získává obdiv i na akcích pořádaných pro majitele ČSV. Jeho majitelka se velmi snaží, ale její zásadní problém pramení právě z faktu, že komunikuje pouze se "psem" - Akar rád vystartuje po psu, kterého neustojí. Nikdy to ani náznakem neudělá v případě, kdy jde se mnou - právě proto, že komunikuji s "vlkem" v něm. Nepotřebuji k tomu fyzickou sílu ani donucovací prostředky. Přes všechny problémy, které si s sebou ČSV nesou, je miluji právě za tohle - z mého pohledu jsou úžasně komunikativní a krásně se mi s nimi "povídá"...

Druhý příklad, který zde chci uvést, je opět pes - jedenapůlletý Timur ("Tim"). Jeho majitelka s ním za mnou přijela na individuální výcvikový servis v době, kdy si spolu zrovna moc nerozuměli - např. zvěř, Tim šel v kontaktu od ní, ne k ní plus další záležitosti. Ale měla jednu obrovskou výhodu, o které původně nevěděla - byla hodně intuitivní a nedala se přesvědčit lidmi, kteří do ní hučeli, že je slabá a že takový pes se musí zlomit. Naopak - byla velice silná. Potřebovala nasměrovat na správnou cestu a Tima jsem stejně jako ostatní psy naučil, že se dá komunikovat i s člověkem. Dnešní situace je taková, že spolu tvoří absolutně úžasnou dvojici - Tim vyhledává fyzický kontakt se svojí majitelkou, nechá se bez problému odvolat od zvěře i jiných podnětů, jsou spolu šťastní a navzájem si rozumějí. Řešení bylo prosté - naučil jsem majitelku pejska komunikovat s "vlkem". A především - ona sama byla schopna se tuto dovednost naučit.

Toto vše uvádím jako základní předpoklad toho, aby majitel ČSV i jeho vlastní pes byli spolu spokojeni. Tedy - schopnost komunikovat spolu po vlčím, nikoli po psím. Bohužel, i mnozí z těch, co se veřejně prezentují jako "znalci ČSV", znají jen tu psí stránku povahy čévéčka a podle toho vypadají i jejich metody, které nejsou nic jiného než extrémně drsná aplikace drezúry. Do vlčí stránky povahy totiž nejsou schopni proniknout, natož s ní komunikovat. Výsledkem pak je pes, který funguje jen do doby, než si poprvé udělá něco po svém, svým "napravovatelem" je preventivně označen za deprivanta a jeho silácké řeči a nadpřirozené kousky vyšumí jako laciné šampaňské... Ale co - kdo chce být klamán, budiž tedy klamán.

Co se týče Vašeho dotazu na spolužití se zlatým retrívrem - tato dvě plemena spolu nebudou mít problém, pokud jim to nepokazí jejich majitel. Samozřejmě ale musíte počítat s tím, že v případě fenka-fenka budete mít podstatně víc práce s řízením smečky.

Uvidíme se na soustředění, nějaká ČSV jsou přihlášená, tak budete mít možnost si spoustu věcí ujasnit. Ale věřím, že výše uvedené řádky Vám už teď mnohé vysvětlily. Za Šedýska děkuji, hezké procházky přeji i já Vám & Molly:)

(5.4.2009)
Plemeno: beauceron
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den, citala som vas nazor na kastracie psa. chcela by som sa opytat ci by nebolo vhodne dat kastrovat mojho, kedze je to hluchy beauceron. jeden cas dost vracal na psy, ale zistila som ze ked je napriklad pusteny tak sa psom, samcom, radsej vyhyba, vrci skor ked je na voditku alebo vie ze stojim za nim. a ked nejaky skoci donho tak ked ma moznost tak radsej odide, pripadne sa brani, ak uz je to potrebne. ale vacsiu starost mi robia harave feny. je to sice teraz strasny pubertiak a nepotrebuje aby sa fena harala a aj tak sa pokusa o potomstvo :) aj napriklda ked sme na cvicaku tak si vzdy najde nejaku jeho srdcu najmilsiu od ktorej nemoze odtrhnut zrak tak je to niekedy problem aj s cvicenim kedze mu mozem dat povel len ked sa pozera. tak som rozmyslala nad kastraciou ale vela ludi co sa rozumie psom mi vravi ze ho nemam dat, este aj veterinar. ale niektori vravia ze by to bolo lepsie (ale tych je asi menej). a ja sa tiez trosku bojim ze by sa zmenil na horsieho alebo neviem. a keby ze sa rozhodnem ze ho predsa len kastrovat dam aky by bol najvhodnejsi vek?

Odpověď: Dobrý den. Můj názor na kastraci psů jste, jak sama píšete, četla. Máte až na sluchové postižení zdravého mladého psa a to, co popisujete jako "strašný problém" a důvod k zmrzačení psa, je běžné chování mladého beaucerona - sluchově zdravý jedinec by se choval stejně. To, co je skutečný problém, je Vaše vlastní selhávání ve výchově ročního štěněte, neznalost a ochota zmrzačit vlastního psa. To vše poté, co jste četla můj článek, poté, co Vám více lidí kastraci rozmlouvá. Já už Vám zopakuji jen jediné - kastrace psa se provádí v nevyhnutelném případě ze závažného zdravotního důvodu, nikoliv jako zákrok pro lidi, kteří si neváží života svého vlastního psa, nezvládají jeho základní výchovu a princip hierarchického vedení, necítí potřebu mu rozumět a svoje vlastní selhání kompenzují jeho mrzačením.

Toť vše, k tomuto není co dodat.

(29.3.2009)
Plemeno: boxer/boxer x bordeauxská doga
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/1,5 roku
Kastrace: ano/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál. Ráda bych od Vás získala radu, jak se zachovat v níže popsané situaci. Mám dva psy  - 10 ti letého boxera Ronyho (30kg) a 1,5 ročního křížence boxera s bord.dogou Rickyho (40kg). Kromě těchto dvou ještě zdravotně postiženou pětiletou fenku německého boxera, ale té se dotaz netýká.  Doposud vyrůstali všichni spolu. Rony Rickyho učil, hrál si s ním atd. Možná to není zcela v pořádku, ale oba se mnou spali v ložnici. Ron většinou na svém křesle - do postele chodíval občas k ránu, Ricky v posteli nebo na své madraci. Před týdnem nastala situace, že po ranním venčení Rony stál na posteli a když se vrátil i Ricky... tak to mezi nimi zajiskřilo a byli v sobě. Byla jsem u toho sama...a byla to dost mela. Snažila jsem se je od sebe oddělat...ale moc se nedařilo. Až přiběhl manžel a pomohl situaci fyzicky zvládnout. Ricky jde v takovém případě tomu druhému po krku, tak měl Ron 3x zub skrz kůži. Tato situace nastala podruhé v průběhu měsíce. Předtím se "chytili" taky jen kvůli tomu, že Rony se ocitl někde v místě, kde se Ricky pár minut předtím jedl vepřový ocásek (už tam nic k jídlu  neměl!!) Tak teď nevím, jestli je raději držet odděleně (tento týden to tak praktikujeme, protože moje zranění jejich potyčce by mi nedovolilo jakýkoliv zásah mezi ně), nebo jak se máme zachovat. Jinak je Ricky velice milý, umazlený... Ron sám taky spory nevyhledává (v lednu absolvoval kastraci - ze zdravotních důvodů - nádor na varleti), ale líbit si to také nenechá. Nerada bych, aby v posledním období svého života byl každou chvíli na veterině a v narkóze. Mám pocit, že začínají boje o mou přízeň. Že Rony cítí výsadní právo být se mnou, ale Ricky chce totéž.   Díky za radu či názor.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy mě naplňuje děsem a zoufalstvím podobný důkaz, jak nebezpečně málo někteří lidé rozumějí světu svých psů... Totéž se děje i v tomto případě. To, co právě probíhá, není v žádném případě boj o Vaši přízeň - proboha, jak jste na tohle přišla...? To, co právě probíhá, je klasický hierarchický boj ve psí smečce (co to je smečka, co to je hierarchie - prosím přečtěte si tyto základní termíny a jejich význam na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, jedná se o velmi důležité věci!). Mladý fyzicky velmi dobře disponovaný kříženec boxera a bordeauxské dogy se prostě rozhodl vyzvat stárnoucího a již ne nejjistějšího boxera na souboj o pozici ve smečce - vzájemnou pozici nadřazenosti a podřízenosti, toto není boj o Vaši přízeň!! A vzhledem k současnému (kastrovanému) stavu boxera bych na Vašem místě byl velice opatrný, protože to nemusí skončit pouze výhrou ve vzájemném postavení - což je v uvedené konstelaci otázkou krátkého času vítězství křížence - ale může to skončit i jeho fyzickou likvidací. Upozorňuji, že nestraším, ale v tomto konkrétním případě díky souhře okolností (plemena, jejich vzájemný stav a poměr plus neschopnost a neporozumění majitele) jde o velmi pravděpodobný scénář. Bohužel, v podobných případech fatální neznalosti majitele, který neznal a nerespektoval základní principy fungování psí smečky, už několikrát došlo právě k takovému zcela zbytečnému nešťastnému konci. A bohužel - majitelé mě v těchto případech vždy kontaktovali až ve chvíli, kdy jim jeden z jejich psů umíral na veterině. Poslední případ se stal před cca 14 dny...

Velice důrazně  bych Vás proto chtěl požádat, abyste tuto situaci nepodceňovala a urychleně se v ní zorientovala - prostudujte si zde pečlivě témata "co to je a jak funguje smečka" a především (!!!) začněte ve své vlastní smečce fungovat jako její vůdči jedinec. Pokud to neuděláte, nastanou zlé konce. Nejprve pro boxera - a potom pro Vás.

Pokud budete potřebovat pomoc, zkontaktujte mne telefonicky. Smysl má totiž pouze včasný zásah.

(29.3.2009)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, přečetla jsem si Váš názor na kastraci a chtěla bych se s Vámi poradit. Vůbec mě nenapadlo, že by kastrace měla vliv na chování psa, a to nejen k lidem, ale i k ostatním pejskům. Moje neznalost pramení z toho, že jsem se o kastraci nikdy dříve nezajímala. Máme 7 roční (letost na konci dubna ji bude 7 let) fenku rotvajlerku. Máme ji asi 2 roky, předtím ji vychovával můj otec, ale z důvodu stěhování z vesnice do města se o ni nemohl starat, tak jsem si ji vzala já. Fenka u otce hárala 1-2x do roka, od té doby, co ji máme my, hárá po 3-4 měsících, a hárání trvá 1 měsíc. Nevíme čím to je. Veterinář nám řekl, že je to normální. Fenka už měla (u otce) 2x štěnata, při posledních štěnatech se vykystl problém a dostala zánět do jednoho struku a musel ji být odoperován, ale byly tam nějaké komplikace a dostávala okolo rány nějaké injekce. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli ty injekce nemohly mít nějaký vliv na to hárání. Ale poslední štěnata už měla před 3 roky. Toto jsem i řekla veterináři a ten mi řekl, že už je to dlouho, a že by ty injekce neměly mít žádný vliv na hárání. Nevím, jestli to třeba nemohl způsobit i nějaký stres feny, vzniklý tím, že si musela zvyknout na nové pány. Otec ji nemohl mít, tak ji měla pár dní jeho sestra, ale ti už měli svého psa-fenu a pořád se rvaly, tak jsem si ji vzala já. Já jsem ji měla střídavě s mojí matkou a jejím přítelem. Nyní už je fenka u matky a přítele, kteří bydlí  v domku se zahradou. My prostě nevíme, čím to je, že dřív fenka hárala normálně a ted nám hárá 4x do roka. Myslíme si, že se jedná vždy o hárání, nebot je pro psy vždycky atraktivní. Po tom ustavičném hárání jsme ted nechali dát fence antikoncepci, má to poprvé, ale veterinář antikoncepci nedoporučuje, máme ji prý radši nechat vykastrovat. Proto zvažujeme kastraci. Nepřijde mi, že by fena byla ve stresu, je bezproblémová, přítulná, ráda si hraje, akorát nemusí malé děti. S ostatními psy také vychází, není to žádný rváč. Po přečtení vašeho článku o kastraci se bojím, že by se mohlo změnit její chování jak k lidem, tak i k ostatním psům. Doufám, že jste můj problém pochopil, snažila jsem se Vám to tu rozepsat, včem by mohl být problém toho častého hárání a našeho rozhodnutí dát fenku kastrovat. Můžete mi prosím poradit?

Odpověď: Ano, samozřejmě jsem Váš problém pochopil... Musíte své fence především změnit režim - a tím mám na mysli především prostředí, ve kterém žije. Pokud není fena rozhozena po stránce hormonální tvorby, pak příipady, který popisujete i Vy, vznikají jednoznačně příliš dobrou kondicí, špatně nastavenou hierarchií a z toho plynoucí neustálou "připraveností" feny k zabřeznutí. Pokud odstraníte tento základní problém (správná hierarchie - fena se nesmí cítit jako alfa, více aktivity), pak odezní i jeho důsledky, v tomto případě spouštění organismu do režimu přípravy na rozmnožování.

Injekce, o kterých se zmiňujete, samozřejmě nemají s popisovaným problémem spojitost žádnou. Kastrace je je v tomto případě naprostý nesmysl, pokud nehcete svoji fenku záměrně bezdůvodně zmrzačit. Totéž se týká hormonálních injekcí, těmi byste fungující organismus fenky pouze spolehlivě rozhodili a opět v tomto případě podobná indikace zcela postrádá logiku.

(29.3.2009)
Plemeno: akita-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Bydlíme s naším pesanem-Chitem na takové polosamotě v domku se zahradou. Máme ho od jeho 3 měsíců, je to podle mne pohodový pes. Chit má přes den, kdy jsem v zaměstnání, k dispozici velkou zahradu, po našem příchodu domů následuje velká 2-hodinová procházka v lese, u řeky, poté je s námi střídavě doma, na zahradě,  jak se mu  právě chce a jak je mu doma horko. Na noc však chodí ven - to si vždy stoupne ke vchodovým dveřím a dožaduje se vypuštění  ven. Venku  si lehne na rohož před vchodové dveře. Tak jsem chtěla alespoň trochu nastínit jak to u nás chodí. A nyní bych se chtěla zeptat na následující. Ještě tak před  1 -2  měsíci, když někdo "neznámý" procházel okolo naší hradby, Chita to nenechalo v klidu. Někdy "zabafal" více, někdy méně, ale vždy upozornil, že se " něco" děje. Nyní je situace taková, že téměř kdokoli projde, projede autem, Chita to absolutně nechává v klidu. Včera např. se okolo naší hradby pohybovali elektrikáři - úplně pro něj neznámí lidé, vyměřovali cosi, Chit nejdříve ležel, pozoroval je, pak se zvedl a  doslova  se "pověsil " na hradbu  ( ta není příliš vysoká)a mám takový pocit, že by se nechal pohladit, pomuchlovat. Ti elektrikáři si to však nedovolili, asi proto ,že měli z něho respekt, přece jenom je to velký pes.  My jsem ho pozorovali  v němém úžasu  oknem z domu  a  hodně nás to překvapilo. Poněvadž jsme si ho pořizovali mimo jiné i jako hlídače tak se chci zeptat, zda-li je takovéto chování v jeho věku normální, zda je CHit ještě mladý a časem se znění, vyspěje. Nebo jsme udělali někde chybu, že je příliš přátelský a důvěřivý. Dočetla jsem se , že Akity jsou vůči cizím lidem rezervované, ale náš Chit se zatím  tomu zcela vymyká. Je to hrozný mazel, jak mi manžel říká, vychovala  a vymazlila jsem z něho medvídka Pú. Budu se těšit na Vaši odpověď za kterou předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Akita-inu především není klasický teritoriální hlídač. Něco jiného je rezervovanost až nedůvěra k cizím lidem v situacích, kdy je narušen jeho osobní prostor a něco jiného je hlídání vymezeného prostoru. To zaprvé. Zadruhé - jedenapůlroční akita je po psychické stránce stále ještě štěně, dospěje až kolem čtvrtého roku věku. Tehdy se jeho povaha samozřejmě změní, stane se sebevědomým, hrdým psem s nadhledem a odpovídajícími vzorci chování.

Ale - správná akita není v žádném případě nervní pes reagující štěkotem na vše, co se kolem hne. Správná akita reaguje ve chvíli, kdy vyhodnotí situaci jako ohrožující nebo potenciálně nebezpečnou - chová se selektivně. Určitě sama oceníte víc psa, který Vás upozorní ne na každého, kdo v klidu projde kolem, ale až v případě, kdy se skutečně stane něco podezřelého. Stejně tak není k ničemu pes, který na přátelské chování jiného subjektu zareaguje tím, že ho zakousne nebo mu utrhne ruku. Buďte rádi, že Váš pes se i ve svém mladém věku chová tak jak se chová - a nezkažte mu to...

(29.3.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, ctu si prubezne vase stranky, a procetla jsem je od zacatku, ale presto mam na vas jeden - dva dotazy o problemech, ktere se mi nedari vyresit. Nase fenka Luna (vek:1,5 roku, nalezenec ve 3 mesicich cca, smesice ruznych ras- cerny labrador+border collie+dalsi) ma velky problem byt zavrena kdekoliv, trebas na balkone nebo na terase ci v zavazadlovem prostoru auta, a take byt uvazana, trebas pred obchodem apod. Zkousela jsem to s ni uz odmalicka podle vasich rad: uvazat, klidne a durazne rici cekej, vejit do obchodu a ihned vyjit, pamlsek, pochvalit atd. Je proste zoufala, velice casto, se zamota do voditka, place (nesteka) a kdyz prijdu tak na me zacen temer vzdy vyskakovat a brat si mou ruku do tlamy (bez stisknuti) a me to pripada, ze zoufale prosi at ji odvazu. Kdyz to udelam tak se hned uklidni. Samozrejme, ze nic takoveho nedela, kdyz s ni manzel nebo kamaradka pockaji venku, takze to neni kvuli tomu, ze ja ji zmizim z dohledu. A to same se deje, kdyz ji zavru do otevreneho! zavazadloveho prostoru. Tim se dostavam k dalsimu problemu. Bohuzel jsme ji s manzelem dovolili, aby cestovala s nami v aute usazena na zadnim sedadle, kam se opre zadkem a hlavu ma ve stejne urovni s nami, a obcas nam olizne ucho nebo ruku, a cestovani se ji moc libi. Pripadne se stuli na zadnom sedadle a usne, a vydrzi to i 16 hodin - cesta autem do cech z Italie, kde bydlime. Ted ale budeme mit miminko, a nemuzu ji nechat vedle sedacky, mohla by novorozence zalehnout nebo na nej upadnout. Tak jsem vyzkousela v aute kamaradky ji dat do zavazadloveho prostoru, ktery je propjen s kabinou a je oddelen mrizi (ne napevno upevnenou), byla tam s ni take jeji psi kamaradka. Luna se zacala zoufale drat k nam dopredu, shodila mriz a stulila se mi na kolenou s vyrazem: prosim nechte me tady, nezavirejte me... Existuje psi klaustrofobie? Jinak je celkem poslusna, privolani i od psu funguje opravdu vyborne, je opravdu hodne ziva, ale neni v ni ani stin agresivity, pratelska a nebojacna i ke psum, i k lidem. A jeste posledni dotaz: spi s nami v posteli, ale kvuli diteti, ktere se narodi asi za 7 mesicu, bychom ji to chteli odnaucit, je na to nejaky, nejmene bolestivy pro vsechny, "figl"? Jestli mate chvilku casu, tak budu moc rada, jestli mi budete moci odpovedet, poradit. Rada bych za vami prijela, ale z Italie je to opravdu daleko...

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste při aplikaci mých doporučení zapomněla na to nejdůležitější - a tím je správně nastavená hierarchie a postavení psa (feny) ve smečce. Základním z toho vyplývajícím omylem pak je například Váš pocit, že Vás fenka "prosí" o odvázání - braní lidské ruky do tlamy je psí signál nadřazenosti. Vaše fenečka není natolik dominantní, aby k tomu přidávala razantnější projevy, nicméně si velice dobře dovede prosadit svoje.

Dále - velice se mi nelíbí Váš přístup "budeme mít dítě, fenku od něj musíme izolovat". To je ten nejhorší možný přístup. Pročtěte si prosím pořádně PSÍ STRÁNKY FALCO a materiály související s principy spolužití dítěte a psa. Pokud budete dávat fence najevo nedůvěru a budete do okolí vysílat signály strachu o dítě, pak je zcela spolehlivě pouze otázkou času, kdy nastane problém. Mateřské instinkty, možná Vás to překvapí, fungují napříč přírodou - tak nevymýšlejte katastrofické scénáře, že fenka zalehne dítě.

Tomuto tématu jsem se zde věnoval již mnohokrát z různých úhlů pohledu a i v Itálii určitě internet funguje - tak si prosím prostudujte související příspěvky a články. Mláďata lidská i psí musí být součástí jedné smečky, pak se nemáte čeho bát. Vyhnání psa ze smečky (což chcete udělat Vy a v tom Vám skutečně pomáhat nebudu) pak generuje problém zcela spolehlivě a z hlediska principů smečky i pochopitelně.

(22.3.2009)
Plemeno: basenji
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostal, opet vas srdecne zdravim, ted uz s malym chlupatym klubickem na kline. prischod Saudy nam prinesl obrovskou radost. uzivame si sebe nejen diky casu, ktery nastesti mame, ale myslim, ze velkym dilem i diky Vasi knize a strankam, ktere kazdy den hltam. chtela jsem se zeptat, zda bychom se se Saudou mohly prihlasit na Vase soustredeni. Rada bych se naucila co nejvice, abychom si se Saudou dobre rozumnely a ze Zlina je to za Vami na jednorazovou navstevu trochu z ruky. Sauda by v dobe soustredeni mela mit 5 mesicu.
Jeste jsem se chtela zeptat, zda nepomyslite na seminare pro deti ve skolach. jako cervena nit se mnoha prispevky tahne fakt, ze konflikty pes:clovek jsou hlavne zpusobeny lidskou neznalosti a nepochopenim psi povahy. uvazim-li, ze se deti ve skole nauci napr. plavat, aby se nekde neutopily, proc by je skola nemohla vybavit i znalosti toho, kdo to je pes a jak se k nemu chovat. psu ve spolecnosti stale pribyva, lidi kteri jim rozumi je stale malo.
Jeste jednou moc dekuju za Vasi praci a preju Vam i Sedymu hezky den.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě můžete s fenečkou na soustředění přijet, z hlediska socializace bude pro ni pobyt ve velké řízené smečce ta nejlepší škola. Co se týká dětí ve škole - osobně si už dnes myslím, že větší vliv v tomto směru mají samotní rodiče, se kterými přeci jen venku děti přijdou do daleko častějšího praktického kontaktu s pejsky a kteří tak daleko efektivněji formují jejich vztah k nim. Co bude platné, když se dítě ve školní lavici dozví o psech pravdu a ne hrůzostrašné historky, když venku je hysterickým rodičem taženo pryč od zcela pokojně procházejícího psa na vodítku s klasickým slovním doprovodem "pojď rychle pryč nebo tě kousne" - nebo sice jiným, ale stejně zcestným způsobem pobízeno "hele pejsek běž si ho pohladit"... O "osvětové činnosti" našich veřejnoprávních i komerčních médií včetně nepochopitelně protěžovaných "psích psychologů", s vážnou tváří a tragikou antického herce hrajících divadlo na téma "náprava těch nejnebezpečnějších psů v této republice", ani nemluvě. V jejich možnostech masáže i dosahu laické veřejnosti, kdy pouze přiživují atmosféru hysterie a strachu ze psů, o kterých vytvářejí obraz krvelačných bestií, se pak nějaký místní školní seminář zcela mine účinkem. Dnes už jsem realistou, snažím se působit na ty, kteří by měli mít nejvíce v rukou osud svých potomků a jsem jen rád za každého dospělého, který, potkajíc mě se Šedym, nereaguje podrážděně na nadšené dětské "jééé tati podívej vlk" svého potomka...:) Hezký den Vám i Saudy:)

(22.3.2009)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den, mam rada vasu stranku a to,co robite pre nasich najlepsich priatelov.obraciam sa na vas s problemom s nasou fenkou. kupili sme si ju s manzelom ako steniatko, je velmi hrava, ma dobru povahu a manzela uplne zboznuje.hoci nikdy nemala ziadny vycvik, poslucha ho na slovo (ale to vacsina psov,s ktorymi muz pride do styku,neviem,asi ma nieco v sebe, ze ho vsetky psi maju proste radi a beru ho ako prirodzenu autoritu). problem ale nastal,ked sme sa z financnych dovodov museli odstahovat.byvali sme u svokrovcov, fenka bola tam,je to jej domov.preto neprotestovali, ze u nich zostane.mali velku zahradu,kde sa mohla vybehat.nemohli sme ju zobrat so sebou,pretoze sme sa odstahovali do zahranicia a najskor by musela pol roka stravit zavreta v karantene,az potom by mohla byt s nami a ako sme neskor zistili,podla zakonov tejto krajiny vacsi pes musi byvat v dome so zahradou.a ten si my nemozeme dovolit.preto zostala u svokrovcov.velmi nam chyba,ale nevideli sme ine riesenie.teraz sme sa ale dozvedeli,ze svagrovej priatelke pes zrazu zacal prekazat,nakolko maju maleho syna a ten sa tak velkeho psa boji (co je podla mna uplne normalne,kedze je vacsia nez on.) nie je vsak vobec agresivna,skor sa chce hrat a ked ho vidi,ide jej o to,len sa pritulit a nechat pohladkat.no lenze maly zacne plakat a uz je z toho peklo.najnovsie sme sa dozvedeli,ze ju chcu nechat utratit a dokonca to chceli pred nami utajit!!! vraj im veterinarka povedala,ze tak stary pes by si uz aj tak nezvykol na noveho pana.my sme sa to dozvedeli uplnou nahodou z ineho zdroja a zostali sme zhrozeni.nakolko mojim rodicom nedavno uhynul vlciak, na starobu po 15rokoch, tak som rodicov poprosila,ci by si ju nezobrali k sebe.otec jednoznacne suhlasil,ze ziadna "poprava" sa konat nebude a vezme ju k sebe.len by ma zaujimali nejake rady a odporucania, ako to cele zorganizovat,aby mala z toho fenka co najmensiu traumu (stacilo uz to,ze jej odisiel panecek). ako ju zvyknut na novy domov,ci ju k nam zobrat hned alebo ju najskor postupne zvykat, ze sa s nou rodicia pridu zoznamit a napr.po tyzdni ju zoberu domov a pod. budem velmi vdacna za vase rady. dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Pes v tomto věku už obecně hůř snáší jakoukoli zásadní změnu ve svém životě a další změna prostředí i majitele mezi to patří. První šok pro fenku nastal, když přišla o Vás a Vašeho manžela - z mého i jejího pohledu jste ji zradili, protože pokud má někdo svého psa opravdu rád, pak i změny ve svém životě zrealizuje tak, aby nemusel zároveň svého pejska, kterého k sobě citově připoutal, dát pryč. No - udělali jste, jak jste udělali. Pokud se teď ale znovu vrátíte do jejího života, znovu otevřete živou ránu. Proto bych jednoznačně doporučil, aby si fenečku Vaši rodiče převzali hned, jak jen to bude možné, bez zbytečného pobytu fenky u Vás. Pokud ji u sebe už mít nechcete nebo z Vašeho pohledu nemůžete, pak pro ni udělejte aspoň to, že ji nebudete traumatizovat dalším zklamáním - protože "přechodným" pobytem u Vás byste jí zase dali naději, o kterou by vzápětí přišla.

Pes se vždy lépe vyrovná s novou situací, pokud je do ní jasně uveden a není zmaten signály jiných možných alternativ - ty ho jen rozhodí. Pokud se Vaše fenka dostane do zcela nového prostředí bez připomínek minulosti, pak to sice také chvilku potrvá, ale celý proces přechodu pro ni bude daleko méně stresující a traumatizující. Tou připomínkou jste Vy a Váš manžel, proto se pokuste svoji fyzickou přítomnost u jejího přestěhování v ideálním případě zcela eliminovat nebo alespoň zkrátit na nejkratší možnou dobu.

(22.3.2009)
Plemeno: výmarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,naši Rozárku jsme si přivezli v jejich 6-ti týdnech. Od samého začátku spí s námi v posteli a i veškerý volný čas se snažíme trávit spolu. Róza je velmi živé štěně a vyžaduje neustálou pozornost, což si myslím že je v pořádku. Problém je ale v tom, že někdy se při hře tak " vyhecuje" že začne být až agresivní. Pokusy pokárat ji jsou samozřejmě v takovou chvíli uplně zbytečné. Vrčí a někdy mám i pocit že se snaží kousnout. Vždy to končí tak, že jsme z toho obě nešťastné. Mám v takových chvílích pocit, že to nemůžu zvládnout. Chtěla bych vás navštívit a nechat si poradit , jen nevím zda k vám můžeme, Róza má teprve 2 očkování. Chci udělat cokoliv pro to aby nám to spolu klapalo. Děkuji moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte to ke mně kousek, jakmile budete mít hotové očkování, určitě přijeďte. Do té doby si prosím najděte čas a prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO - velice rychle zjistíte, že Vámi popisovaná "agresivita" štěněte v tomto věku je již z podstaty vzorců chování psa nesmysl a ve Vašem případě se opět jedná pouze o nezvládnutou komunikaci z Vaší strany. Záměrně píši "opět", protože jsem se zde touto problematikou zabýval a vysvětloval ji již nesčetněkrát... Přijeďte, předvedu Vám to názorně.

(22.3.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4-5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pročetla jsem si Vaše stránky a moc se mi líbí Váš přístup ke psům. Asi před 6 týdny nám někdo do zahrady "odložil" cca 3 měsíční štěně křížence zlatého retrívra. Nechala jsem si ho, ale nemám moc zkušeností s výchovou psa a vzhledem k tomu, že jsem ho našla,nevím nic o jeho předchozím majiteli a o tom, co má pes za  sebou, byl čistý, ale dost hubený. Přečetla jsem spoustu rad a návodů a Váš přístup se mi líbí nejvíce. Pes je celkem přátelský, milý a hravý, ale od začátku se u něho projevovala jakási mírná agresivita, kdy neustále vrčel na mou nejmladší 6ti letou dceru, kdykolliv se k němu přiblížila, vrčel, když jsme se přiblížili k jeho misce apod. Tyto projevy se časem zmírnily, ale stále přetrvává, že velmi zle vrčí, když má svou hračku a my jen projdeme kolem něho. V jedné knize o hrách se psem jsem se dočetla, že pes by svou hračku bránit neměl, že hračky patří pánovi a psovi se dávají jen, když si s ním hrajeme. Zajímalo by mě, jak se na to díváte vy. Když mu chci hračku házet, aby pro ni běhal, což dělá velmi ochotně, nikdy mi ji pak nechce vrátit a vrčí. Včera, když jsem odlákala jeho pozornost a hračku mu vzala, byl velmi agresivní. Jak se mám v takové situaci zachovat. Pokárat ho? Ignorovat? Mám strach, aby dceři neublížil. Ze začátku ji rozhodně jako nadřazenou osobu nepovažoval, teď už je to mnohem lepší, ale problém s hračkou přetrvává. Taky bych se ráda zeptala, proč je lepší vodítko s pevnou délkou a ne samonavíjecí. Pokud to jde, chodím s ním na volno a drží se blízko mě a často (ne úplně vždy) se mi ho daří i odvolat od ostatním psů a lidí. Ale ve městě to moc nejde, máme konflikty s lidmi, kteří se bojí, jednou ho i napadl pes, kterému se nelíbilo, že ho očuchává a jeho majitel mi ještě vynadal, že si ho mám uvázat. Mám pocit, že na samonavíjecím vodítku má takto aspoň trochu volnější pohyb. Za názor a odpověď předem děkji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Zkuste si kromě knihy "o hrách se psem" také přečíst něco o výchově a spolužití s pejskem vůbec - už jsem zde nesčetněkrát tyto věci vysvětloval. Co je to smečka, hierarchie, jak se vychovává štěně, jak reagovat na jeho dominantní signály, kde končí hra a začíná testování vzájemných pozic... máte to zde všechno předložené na stříbrném podnose, tak prosím začněte konečně PSÍ STRÁNKY FALCO skutečně studovat a vnímat, co čtete. Že máte hierarchický problém a co s tím, to už byste jinak dávno věděla... A pokud píšete "Zajímalo by mě, jak se na to díváte vy." - je něco jednoduššího, než si tyto dnes již mnohokrát zopakované a z různých úhlů pohledu probrané věci prostě přečíst?

To samé se týká i vodítka. Jen zopakuji základní principy - na pevném vodítku (samozřejmě při správném používání!) máte pejska stále pod plnou kontrolou, nemáte tendenci vodítko popouštět (čímž pejska v podstatě učíte vodítko ignorovat). Samonavíjecí vodítko držíte za plastové držadlo (za tenké lanko nemůžete, protože byste zakrátko přišla o prsty) a tím ztrácíte korekční cit v ruce, který naopak máte s pevným vodítkem. Pokud máte pejska na vodítku, mějte ho vždy u nohy - to je základ a opět Vám v tomto pomůže pouze pevné vodítko, kdy máte na rozdíl od samonavíjecího nesmyslu daleko lepší zpětnou vazbu do ruky. Pokud chodíte s pejskem v běžném provozu se samonavíjecím vodítkem a přitom vlajete někde tři metry od něj, stáváte se postrachem pro své okolí - přesně takové lidi potkávám, především dámy, které v okamžiku, kdy jejich pejsek zatáhne, instinktivně povolí západku a dopřejí svému miláčkovi další metry problematické svobody. Tomuto se prosím ve vlastním zájmu vyhněte, flexivodítko (pokud ho máte) hoďte do popelnice a pořiďte si pořádné a pohodlné vodítko pevné. Pomůže vám oběma.

(15.3.2009)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zakoupila jsem si fenečku s PP huskyho, máme ji bytě, bydlíme v Ostravě, o husky jsem se dočetla že se nemají pouštět na volno,ale už bylo pozdě,jednou mi utekla z hřiště a pádila si to přímo před náš vchod.To ovšem udělala když jsme ji už před tím normálně pouštěli na volno chodila u nohy (měla 7týden) a vše bylo v pohodě.Ted ale začala utíkat domů, venku se jenom vyčúra, vykaká a chce domů. Mám docela strach, aby jí to nezůstalo napořád, a přitom jak chce domů, šíleně tahá, snažim se ji nějak spomalit, ale to začne knučet na celé kolo.Nevím si stím rady. Vím že husky potřebuje zápřah,ale tak aby pelášila domů to se mi nějak nelíbí. A doma je hodná, klidně spinká, poslouchá,ted se učíme povel sedni a jde ji to výborně,tak netuším, co se to děje. Srdečně Vám děkuji za váš čas a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Co se děje? Děje se to, že jste si doposud neuvědomila, že Vaše 9-týdenní štěně není utíkač od přírody, ale že teď především potřebuje Vaši výchovu (ne výcvik!), prostředí smečky a fungujícího "vůdce smečky". Že se nemají husky pouštět na volno - to je naprostý nesmysl a skutečně by mě zajímalo, který "zkušený chovatel" nebo "cvičitel" toto lidem radí. Teď naopak musíte co nejvíce využít věku fenečky a přirozené závislosti, tato šance už se Vám nikdy později nenaskytne. U huskyho totiž potřebujete stejně jako u každého jiného plemene především zapracovat na již výše zmíněných věcech, právě proto, aby se štěně upnulo na svého člověčího vůdce smečky, který za ně vyřeší všechny problémy a stresové situace. Pokud tato vzájemná vazba neexistuje, pak dochází právě k Vámi popisovaným problémům, kdy štěně místo toho, aby utíkalo ke svému člověku, běží od něj - nejčastěji na místa, která dobře zná (dům, byt, zaparkované auto...).

Fenka začíná čím dál více vnímat svoje okolí a v tomto věku u sebe velmi silně potřebuje cítit někoho, o koho se může psychicky opřít - kdo ji naučí, že všechny situace se dají zvládnout a kdo ji naučí tolerovat a snášet běžné životní reality. Může to být jiný pes, může to být člověk - ve Vašem případě to samozřejmě musíte být Vy. Uvědomte si prosím význam slov "výchova, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec", sedněte a prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte konečně fungovat tak, aby Vám fenka rozuměla - a především adekvátně jejímu věku. Tak, aby veškerá tíha světa neležela na jejích bedrech - tak to ona totiž momentálně vnímá a protože nemá šanci tuto zátěž sama zvládnout, reaguje panikou. Chce to jen trochu přemýšlet, eliminovat nesmysly, které se někde dočtete a začít vnímat, co skutečně Vaše štěně potřebuje. Učení "sedni" je teď naprosto nedůležité, absence hierarchické výchovy, komunikace a z toho plynoucí chování fenky je naopak alarmující.

(15.3.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, chtěla bych se poradit ohledně pejska mých rodičů. Žije s nimi v paneláků a do teď s ním nebyl problém. Ale co se narodil Tomík - náš syna jejich vnuk - tak dělá loužičky - především v kuchyni. Domnívám se, že to má souvislost, že asi na nový přírustek do rodiny žárlí. Můžete mi poradit, jestli se dá tento nový zlozvyk odnaučit? Již zkoušeli různé výchovné prostředky, ale nic nezabralo.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem o tom mnohokrát psal... Tyto "problémy" má vždy pes, který není ve své lidskopsí smečce zařazen na správné místo - cítí se být na pozici alfy (nejvyššího jedince) a v jeho prostředí schází člověčí vůdce smečky. Tohle totiž není samotný problém, je to pouze důsledek problému, který jsem popsal v předchozí větě. Nemá to nic společného se žárlením, je to prosté vyjádření pozice ve smečce po psím způsobu.

Pokud se hierarchie v rodině Vaších rodičů nedá do pořádku, nevyřeší se ani popsaná záležitost. Pokud ano, odezní i popisovaný problém. Už vůbec to není věc "k odnaučení" - prosím prostudujte si Vy nebo ještě lépe Vaši rodiče tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, aplikujte tyto principy v každodenním životě a budo spokojeni Vaši rodiče i jejich pejsek.

(15.3.2009)
Plemeno: tibetská doga x německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ano (v 7 měsících)
Dotaz: Dobrý den, chěla bych Vás poprosit o radu co dělat s naší Bessí. Je to kříženec tibetské dogy pravděpodobně s vlčákem. Neustále utíká a přeskakuje plot a chodí sousedům lovit slepice. Jeden den ukázkově poslouchá  a druhý den je svéhlavá a neposlechne ani za pamlsek. Chtěla bych se společně s dcerou a jejím Jack Russelem, která Vám velice fandí, zúčastnit Vašeho výcvikového tábora. Máme podat společnou přihlášku, aby byla jistota, že nás vyberete spolu? Děkuji za odpověď. Přeji dobrou noc Vám i Vašim pejskům.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě, pošlete mi přihlášku - pokud to bude jen trochu možné, vezmu Vás na soustředění samozřejmě obě.

(15.3.2009)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc bych Vás chtěla požádat o radu při výchově svého psa.Když jsem si vyzvedávala štěně od chovatelky bylo vstřícné a vítalo nás. Když jsme jej dovezli domů nastal problém. Štěně se nenechá od nikoho cizího pohladit ,nedovolí aby se k ní někdo blíže přiblížil.Hned couvá ,štěká a vrčí.Když se dotyčná osoba otočí zády fena k němu ihned jde a chce jej cvaknout  ze zadu do nohy.Když se člověk otočí zpět opět prchá. I když s někým stráví víkend a člověk si jí nevšímá reaguje stejně,kdykoli udělá někdo cizí pohyb zvedne se a je v pozoru.Problém je v socializaci ,ale nejsem si vědoma z jakého důvodu takto reaguje.Nikdo jí neublížil.Na děti také štěká a běží jakoby na ně,pak se zastaví a štěká.Vyloženě nechce kontakt z jinou osobou ,po urputném jedinci který jí chtěl pohladit i vyjela.Dělá to od 2 měsíců a stále se to nelepší.Nevím si rady jak jí toto odnaučit.Moc Vás proto prosím o Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Problém velice pravděpodobně nastal už u chovatelky ve fázi imprintingu, následnou špatnou socializací a dalšími chybami ve výchově vše špatné jen zesílilo. Samozřejmě Vám rád pomůžu, ale je nutné, abyste za mnou i s fenečkou přijela. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(15.3.2009)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den ja mam taky problem mam 6 mesacneho bulteriera ked som ho kupila mal 4 mesiace a pekne drzal uska hore ale teraz ich ma spadnute iba ked spi tak ich drzi hore mozete mi poradit co mam spravit aby zase dzal uska hore?

Odpověď: Dobrý den:) Nic podstatného s tím udělat nemůžete, pokud má pejsek správnou výživu (tedy včetně prvků důležitých pro správný vývoj kostry a chrupavek). Někteří psi mají "měkčí uši" (méně tvrdou nebo stabilní chrupavku vnějšího zvukovodu), stává se to například i u německých ovčáků nebo jiných plemen. Často je to však jen přechodná záležitost způsobená většími nároky vyvíjejícího se organismu na správnou skladbu stravy - to je první věc, kterou doporučuji zkontrolovat, popřípadě dát do pořádku.

(15.3.2009)
Plemeno: kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj pes je v poslední době hodně agresivní. Na mě a mou rodinu naštěstí ne, ale když knám přijedou příbuzní tak na ně začne štěkat a agresivně vrčet. Nevím čím to je, když je od malička zná. Vrčí na ně jen když je ve vlastním výběhu, ale když je  volně pustěn tak si je vůbec nevšímá dokud se ho nepokusí pohladit. Zdá se mi, že se jich trochu bojí a nevím co od nich má čekat. Bojím se, aby je někdy nepokousal, potože nevím co od něj mám čekat! Někde sem četl že to může být i kvůli pohlavnímu styku. Můj pes jestě neměl pohlavní styk, a tak jsem přemýšlel i o tom. Potřeboval bych pomoct, jak se k němu v takové situaci mám chovat, a jak mám docílit toho aby na ně tak neštěkal. Předem děkuji...

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě nevěřte všemu, co si kde přečtete - pohádka "o pohlavním styku" je v dané souvislosti naprostá hloupost, to se opět někomu něco povedlo. Máte problémy s vlastním pejskem, taková je realita. Už jsem to zde mnohokrát psal a vysvětloval - pokud nemůžete věřit vlastnímu psu, je zle. A kombinace přirozené dominance a nevyrovnané povahy (mluvím opět o Vašem kokršpanělovi) je vždy průšvih a časovaná bomba. Váš pejsek dává svému okolí najevo, kdo je tu pánem - na vlastní území upozorňuje vrčením, mimo něj se už tak jistý necítí a proto volí taktiku "nikdo se mě ani nedotkne". Zde vítězí právě jeho nejistota v důsledku toho, že v jeho lidskopsí smečce neexistuje vůdčí jedinec, který by za něj rozhodl. A to je právě Váš problém - mému psu se nemusí líbit každý člověk a už vůbec nemá povinnost na sebe nechat každého sáhnout. Ale pokud jsem vedle něj, musí mi důvěřovat natolik, aby podobné situace toleroval a psychicky zvládl. Od toho je totiž vůdce smečky a jeho schopnost zvládnout každou, byť i stresovou, situaci. Vůdce smečky navíc musí každého svého hierarchicky podřízeného člena smečky dokonale znát, aby vždy přesně odhadl, kam až se dá zajít. A v neposlední řadě - na základě výše uvedeného musí být schopen svému psu i věřit.

A to je přesně to, co konkrétně Vám schází. Štěkání, vrčení a další projevy Vašeho kokršpaněla ve specifických situacích jsou opět jen důsledky problému, který se nazývá nezvládnutá hierarchie. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať víte, jak to napravit.

(15.3.2009)
Plemeno: pudl trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na Váš názor ohledně našeho "malého ďáblíka" Ališu. Naší fence je 7 měsíců, je to náš miláček a velmi milý psík, to ovšem do doby než něco provede, kdykoliv dostane vynadáno, popř. na "zadek" okamžitě se ožene, někdy (a to většinou) i kousně. Dostane tedy ještě přidáno. I přesto se tento "zlozvyk?" nechce odnaučit. Já jako panička u ní nemám absolutně žádnou autoritu. Venku a to třeba i na zahradě nikdy nepřijde na zavolání (a to ani za pamlsek). Když se pak stane že proleze plotem a musíme jí nahánět protože se o ní samozřejmě bojíme má z nás neskutečnou srandu že jí honíme, bojím se že když jí potrestáme za to že nepřijde na zavolání tak už nepřijde vůbec. Někde jsem se dočetla, že mojí "autoritu" mohu zvýšit tím, že pes bude dostávat najíst až poté, co se najím já jako panička, což tedy dělám, ale myslím že má autorita nestoupla ani o kousek. Nechci Ališu trestat tím, že budu stupňovat výprask, to si myslím že nic neřeší a jen by se tím situace asi zhoršila. Nikdy jsem s mým předchozím pejskem takové problémy neměla a nerada bych něco zkazila. Můj dotaz tedy zní : 1) je nějaká rada jak zvýšit svou autoritu ? 2) je nějaký "fýgl" jak by pejsek poslechnul na zavolání? Předem děkuji za Váš názor, ať už je jakýkoliv:)

Odpověď: Dobrý den. Můj názor je jednoznačný a sdělím Vám jej jako každému na rovinu. Pokud se chováte ke své fence tak, jak popisujete, pak byste zasloužila, aby Vás kousala denně tak dlouho, dokud se Vám v hlavě nevyjasní.

Paní Zavadilová, každá agrese vůči živému tvoru vyvolá jen protiagresi. Každý nezlomený živý tvor se bude bránit. Pokud máte pocit, že pes = malé dítě a "dát mu na zadek" je to pravé, pak Vás ujišťuji, že se kardinálně mýlíte. Pes není malé dítě a "trestat" ho podobným způsobem je z jeho strany bráno jako čistá agrese, proti které se pochopitelně bránit bude. (Kdybyste se alespoň trochu namáhala si pročíst PSÍ STRÁNKY FALCO, pak byste toto již dávno věděla a věděla byste i to, jakým způsobem a za jakých okolností se pes kárá. Evidentně Vám to za námahu nestálo.)

Nedivte se pak tomu, že k Vám Vaše fenka nepřijde - ona si z Vás "nedělá srandu", ona se Vás jednoduše a v pravém smyslu slova bojí. Pes se na rozdíl od člověka učí velmi rychle a její důvěru jste už dávno ztratila - a už nikdy ji nezískáte úplně zpátky, i kdyby jste se stavěla na hlavu. V jejích očích nejste autorita, jste jen nevypočitatelně a nelogicky se chovající bytost, které se nedá věřit. Pokud toto hodně rychle nezměníte, svoji fenku utrápíte. Nezneužívejte toho, jak malé plemeno pudl je a že je ještě štěně. Brání se tak, jak umí a pokud do Vás kouše vlastní pes, je to vždy jen prohra a selhání majitele - nikdy ne jeho psa.

Pokud Vás tento můj názor přiměje k zamyšlení nad sebou samou, pak budu velice rád a obě pak máte šanci na lepší budoucnost. Pokud Vás nabudí pouze k agresivní reakci vůči mně - pak selžete naprosto a  stejně to Vám ani fence nepomůže (neberte si to osobně, ale bohužel, už jsem takových lidí pár zažil). Pokud byste potřebovala praktickou pomoc nebo vysvětlení, jsem k dispozici - nemáte to ke mně daleko.

Ješte jedno moje zamyšlení na závěr... za ta léta provozování Poradny vyplula na povrch jedna věc, kterou bych nazval pro mne nepochopitelnou zvráceností: nejkřiklavější případy špatného chování člověka vůči svému vlastnímu psu byly vždy doprovázeny plnými ústy tazatele o "miláčkovi a obrovské lásce k pejskovi". Ano - miluji tě, proto tě zničím.

(8.3.2009)
Plemeno: basenji
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostal,predem Vam chci podekovat za Vasi podporu a praci s pejsky a poprat Vam hodne radosti a stesti. Tento tyden k nam do smecky pribyde mala basenji slecna. Moc se na ni tesime. Ja vyuzivam obdobi, kdy mam volnou praci (asi 4 hodiny denne a povetsine doma) . Basenjiho jsme si vybrali a prijimame ho se vsemi jeho specifiky, ktere toto plemeno ma. Chci se zeptat na Vas (a Sedyho) nazor v otazce primitivnich plemen a jejich vychovatelnosti (vycvicitelnosti). Vsichni "Basenjiste" hovori o svych psech jako o plemenu velmi svehlavem, kde majiteli nezbyva nez se smirit s tim, ze Basenji je do urcite miry proste nezvladatelny. Bezmeznou poslusnost od psa (jakehokoliv) neocekavam, ale ta "neovladatelnost" mi vrta hlavou. V Africe byl a je Basenji pouzivan jako pes lovecky, ktery pri lovu nahani zver do siti. Nedovedu si predstavit jak takto narocny ukol zvlada "nezvladatelny a svehlavy pes".

Odpověď: Velice děkuji, já Vám přeji totéž...:) "Nezvladatelný a svéhlavý pes" je z mého pohledu nonsens. Ale - jsou plemena, která mají nižší až velice nízkou závislost na člověku (možná to pro někoho bude překvapení, ale třeba právě plemeno západosibiřská lajka - tedy Šedy - má ve své povaze velmi silnou solitérní nezávislost na člověku). Podobně i basenji si většinu věci dělá a umí dělat po svém, není to plemeno, pro které je typická vrozená potřeba řídit se podle toho, jak ho vede člověk nebo mít jeho přítomnost nutnou k tomu, aby přežil - na opačném extrému jsou například plemena typu německý ovčák, která mají velmi silnou potřebu být vedena a znatelně sníženou schopnost rozhodovat sama za sebe. "Vycvičitelný" (pokud máme na mysli schopnost naučit se věci, které nepatří do základní výbavy psího druhu) je každý pes, pokud se to dělá správně, je to záležitost velice krátké doby. "Vychovatelný" je také každý pes - ale zde je právě úskalí toho, jaká je jeho přirozená dominance, závislost na člověku atd. atd. Z mého pohledu a stylu komunikace se psy ale ani zde není výjimka - základem správné výchovy jsou vždy přirozené komunikační kanály, které jsou pro psa jako druh totožné, tedy psí signály ("řeč"), smečka, hierarchie, úloha vůdčího jedince atd. V toto ohledu ani basenji netvoří výjimku a třebaže to není pes, který Vám bude dávat najevo, že Vás nezbytně potřebuje k životu, bude Vám na druhou stranu při respektování jeho psí osobnosti dávat najevo velkou kontaktní lásku. Bude jen samostatnější, nezávislejší a bude mít méně problémů v řešení každodenních situací než plemena na druhé straně závislostního spektra. Jinak řečeno - tam, kde například německý ovčák, labrador nebo zlatý retrívr zůstane v bezradnosti a bude čekat, kdo za něj problém vyřeší, tam si ho basenji (nebo třeba lajka) vyřeší sami - a s velmi vysokou úspěšností.

Toto je moje vysvětlení mylného pojmu "nezvladatelnost", který jako svůj vlastní alibismus zavedli právě ti lidé, kteří jen neuměli (a neumějí) se svými psy komunikovat a respektovat jejich odlišnost od lidského druhu.

(8.3.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, veľmi sa mi páči Vaša stránka, je naozaj obsiahla a poučná. A vážim si aj to koľko času Ste museli obetovať pri všetkých tých otázkach a článkoch.. Odpoveď na moj "problém" som však nikde nenašla a tak si dovoľujem poprosiť o radu a resp.o Váš názor.S mojim psíkom šteniatkom labradora som bola od jeho 8 týždňov v neustálom kontakte.Mám prácu na doma tak som sa mu plne venovala takmer celé dni.Vytvorili sme si krásny vzťah a môj krpec mi bol úplne oddaný.V decembri som mala vážny úraz, zlomené koleno, sádra a následne operácia.Nemohla som vôbec chodiť, venčiť ho už vôbec nie, v mojich silách zostalo len to, že vedľa mňa spával a bol mnou kŕmený.Zo začiatku som mala pocit, že sa cíti veľmi sklamaný a že tomu nerozumie, čo so mnou je. Venoval sa mu druh,niekedy kamarátka, resp. chodili ho venčiť.Pes má 40 kg ,keď zbadá mačku má neuveriteľnú silu a ja kým sa zdravotne dám dokopy, a "ustojím" jeho silu potrvá ešte asi mesiac.Môj problém je v tom, že psík sa zmenil, teší sa  z každého cudzieho, začal byť agresívny na niektoré plemená, a cítim, že sa mi veľmi vzdialil. Nemyslím tým, že ma neľúbi ale už nie som pre neho všetkým, alebo tým, čím som pre neho bola. Dúfam, že mi rozumiete. Ide o to, že moja starostlivosť , venčenie, prechádzky a výcvik budú mať pauzu asi 4 mesiace. Myslíte si, že sa to všetko zmení keď sa budem môcť o neho znova plne starať? Alebo je to definitívne zanedbaný vzťah a už to nedoženiem? A ete si dovolím jednu otázku . Na Slovensku neviem zohnať Vašu knihu, veľmi by som ju chcela prečítať.Viete mi poradiť kde ju zohnať?Veľmi pekne ďakujem za Váš čas aj názor.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Samozřejmě Vám rozumím. Je to jednoduché a stačí si jen znovu připomenout, že psi uvažují v rámci svého sociálního společenství jinak než lidé... V rámci své "smečky" jste zastávala vůdčí místo, které jste v důsledku svého úrazu ztratila - v očích svého labradora jste nyní handikepovaná, ztratila jste sílu a proto už na svoji pozici nemáte. Nezapomeňte, že základním principem psí smečky je hierarchie, silný vede a slabý živoří na konci. Pes Vás nebude jako člověk litovat, že jste onemocněla, nemůžete se hýbat nebo jste zeslábla. Pes si z toho vezme poznatek, že místo na vrcholu pyramidy, které jste doteď zastávala, už zastávat nejste schopna a buď je převezme sám nebo se najde jiný vůdce. Z jeho strany nečekejte lítost nad Vaším stavem a přístup typu "budu teď strašně hodný, když je panička nemocná", ale zcela pragmatické vyhodnocení nové situace a přizpůsobení se. To je to, co Váš labrador právě předvádí a není to nic proti Vám, je to způsobeno pouze prostým faktem, že je pes a má psí vzorce chování.

To je ta "špatná" zpráva. Dobrá zpráva pro Vás je, že až se uzdravíte, nic Vám nebude bránit v možnosti opět se dostat na vrchol své "smečky". Opět zesílíte, uzdravíte se a opět se poměry změní - a pokud do toho půjdete správně, pak velice rychle a výhradně ve Váš prospěch. Bude záležet jenom na Vás.

Přeji Vám za sebe rychlé uzdravení a dobu rekonvalescence věnujte třeba i právě studiu mé knihy (bližší info o doručení jsem Vám připsal do mailu) a PSÍCH STRÁNEK FALCO, přispěje to k detailnějšímu pochopení principů, které jsem popsal výše a k následnému rychlému návratu Vás samotné na vrchol pyramidy.

(8.3.2009)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Srdečne Vás zdravím. S našou psicou sa usilujeme žiť podľa Vašich rád, odkedy ju máme (kontakt mi poradil chovateľ - ,, Bella Aurea") a nakoľko tieto pravidlá rešpektuje aj ona, žije sa nám spolu veľmi dobre. Bývame v rodinnom dome, ale pes je stále s nami dnu, žije v našom svete a my v jej svete. Aj s mojou dcérou s mentálnym a fyzickým postihnutím majú vytvorený korektný, bezproblémový vzťah. Psica je už dospelá fyzicky a aj psychicky. Dokáže sa presadiť voči cudzím psom bez agresivity s vedomím vlastnej sily, ale samozrejme ona hľadá kamarátov. Voči ľuďom je nekonfliktná, priateľská.
Máme väčší dvor a zvažujem zaobstarať si druhého psa , ktorý by strážil dvor aj v noci a vzbudil rešpekt u rizikových skupín obyvateľstva (alebo aspoň nežiadúcu prítomnosť ohlásil). Neviem, či je vôbec možné adekvátne začleniť takéhoto psa do svorky, ako by toleroval pobyt vonku , keď ostatný sú dnu a akú rasu prípadne vybrať. Na vyriešenie tohto problému nemám dosť skúseností a záleží na kvalite života každého člena nášho spoločenstva.
P.S. Spomeniem si na Vás skoro vždy, keď sa mi na križovatke Cindie pozrie do očí s otázkou, kadiaľ má ísť. S úctou.

Odpověď: Také Vás zdravím:) Žádný pes není rád vyčleněn mimo smečku, to platí obecně. Pes, který by měl svoje působiště na dvoře a přitom by druhý pes byl v domě, by takovou situaci nesl ještě hůře - především v případě, kdy by v tomto prostředí vyrůstal od štěněte. Navíc si myslím, že i Vám by to časem přišlo nepřirozené... Není to totiž pouze o "toleranci" pobytu venku, je to především o hierarchii a ta by v tomto konkrétním případě byla porušena velmi zásadním způsobem. Určitě bych volil jiné řešení (například jednoduchý a účinný systém čidel, popř. kamer), které by plnilo svůj účel stejně dobře - dle mého mínění i lépe, pro všechny strany. Toť můj názor.

P.S. Děkuji, to mě velice těší a považuji si toho...

(1.3.2009)
Plemeno: bavorský barvář
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále.Potřebovala bych poradit s naší fenkou.Ruby jako štěně neměla problémy s potkáváním jiných pejsků.Vždycky měla možnost se s nimi seznámit ,pohrát si,dokonce mě k nim doslova tahala.Starší pejsky pořád olizovala na tlamě chtěla si hrát, když otravovala moc ,tak ji pejsek umravnil.V prvním roce jsme chodili na cvičák,všechno bylo bez problémů.To se změnilo po prvním hárání,Přestala být na pejsky milá,když je potkala, začala na ně hrozně štěkat.To se ještě zhoršilo,když nastala falešná březost.Potkat pejska bylo něco hrozného.Po odeznění se to trochu zmírnilo.Nepřišla jsem na pravidlo,podle jakého to probíhá,Víc vadí menší a chundelatí psi.Někdy vyjede hned bez varování,jindy to vypadá v pohodě,ale Ruby najednou ztuhne a vyjede,jindy se pejsek líbí a není problém.Má  pejsky kamarády,ale i pejsky známé,které potká v klidu.Ruby je milá mazlivá fenka,spí s námi v posteli,na vycházkách za městem chodí navolno ,přiběhne na zavolání,někdy prožene zajíce,ale hned se vrátí.Zkrátka zlatíčko.Jen potkat pejsky je někdy o nervy.

Odpověď: Dobrý den:) Všechny fenky se po prvním hárání změní. Sice ještě zdaleka nejsou psychicky dospělé, ale některé věci, které se u psů (samců) projevují postupně a procházejí pozvolným vývojem, se u fenek změní skokově. Mezi tyto věci patří například i vztahy vůči psímu okolí, kdy se fenka jakoby cítí dospěle, ale její psychika na to není připravena a fenka tak spoustu situací není schopna adekvátně zvládnout. Pak dochází k tomu, že třeba i bezdůvodně startuje po jiných psech, chová se obecně neadekvátně při setkání s jiným psem apod. - vše je způsobeno nerovnováhou mezi hormonálními hladinami a stavem psychiky. Falešná březost tento stav samozřejmě ještě zhorší.

Na druhé straně je o to víc zapotřebí, aby fungovala "domácí smečka", tedy aby fenka za sebou cítila zázemí a sílu svého lidského vůdce smečky. Pokud bude muset svoje problémy řešit sama, pak to bude pro ni daleko horší a čas, za který se vše srovná, se značně prodlouží. Teď jí můžete pomoci, tak to prosím udělejte - recept "jak na to" najdete na těchto stránkách.

(22.2.2009)
Plemeno: maltézský psík x papillon
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ano (v 7 měsících)
Dotaz: Vazeny pane Dostale! Na Vase stranky jsem narazila v podstate nahodou - pri hledani vhodneho vycvikoveho tabora ci podobne akce pro sebe a svou fenku. Po dukladnem (nekolikadennim) studovani Vasich stranek jsem se rozhodla Vas kontaktovat. Predem se omlouvam za obsahlost mého dotazu. Velmi se mi libi Vas pristup ke psum jako takovym i jejich vice ci mene chapavym panickum. Abych se dostala tzv. k jadru pudla - svou fenku jsem si vzala z litosti (hlavne mi prosim nerikejte, ze jsem to nemela delat). Ma kamarádka si jela vyzvednout své zamluvene stene maltezacka a ja jela s ni. Lenka si vybrala krasne stene, ja jsem se vydesene divala na malou rozcepyrenou hromadku chlupu se zahnisaným okem, která vytrvale utikala pred utoky starsí feny. Tu hromadku jsem si vzala. Majitelka me informovala, ze je ji 7tydnu, matka je maltezacek a otec papillon - neuhlidala fenu. Pry je ze 4stenat, ale nikdo ji nechce protoze ma "hnusny oko". To se po me okamzite navsteve veterinare projevilo jako vchlipene treti vicko. Problem nastal v okamziku, kdz jsme prijely domu. Amalka se okamzite schovala a odmitala vylezt. Nechala jsem ji, chapala jsem, ze je vydesena, jen jsem ji pripravila granulky a vodu. Vylezla z pod postele az druhy den vecer a jakmile jsem se priblizila, utikala se schovat. Po tydnu, kdy jsem se ji opravdu peclive venovala, se konecne zacala chovat jako temer "normalni" stene. Casem jsme zvladly i ostatni lidi, vetsinu zvirat, deti, dopravni prostredky, proste vse, co by melo byt pro pejska normalni a bezne... Dokonce dochazime na cvicak, kde behame agility a cvicime poslusnost (oboji Amálku hodne bavi). Dnes je Amálka hrave, inteligentni zviratko, vazi jen 1,5kg, ma spoustu zdravotnich problemu (legg-calve perthesova choroba - resekce kycle, luxace patelly, problémy s ocima), ale presto si myslim, ze je pomerne spokojena a stastna. Hlavne jsme prekonaly ten jeji sileny strach ze vseho, az na jedno - a proto vam vlastne pisu. Amalka ma obrovsky strach z jinych psu. Pri jeji nevelikosti to samozrejme chapu, pokud se potka s pejskem stejne velkym, nebo jen o kousek vetsim, vetsinou je to v pohode. Amalka se dokonce i malinko prateli. Pokud je ale pejsek vetsi - zhruba tak od velikosti seltie, je to problem. Pokud si ji pes jen ocicha, je to v poradku, Amalka sice ustupuje, ale jinak to neresi. Pokud ale pes projevi chut si hrat, nebo ji chce dal ocuchavat, Amalka bud zacne zoufale knucet, nebo po psovi vystreli. Nikdy ji nezvedam, pokud se seznamuje se psem, ani kdyz pak strachy knuci a nedelala jsem to nikdy, nicmene mam obavy, aby si jednou nektery vetsi pes nevzal jeji utok ze  strachu "osobne" a neublizil ji. O to je nas problem akutnejsi, ze bych si rada poridila jeste vetsiho psa - pravdepodobne belgickeho nebo australskeho ovcaka. Byla by mozna naprava takoveho chovani? Popripade bych se - pokud by to slo - velmi rada zucastnila Vaseho soustredeni, nebo bych alespon velmi rada prijela na konzultaci... Mam to sice trosku daleko, ale po precteni Vasich stranek verim, ze by to za to stalo. Snad jsem nas problem objasnila dostatecne. At odpovite jakkoli, velmi Vam dekuji za cas, ktery jste stravil ctenim meho dotazu. S uprimnym pozdravem pro Vas i Vase pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel se Vaše fenečka potýká s následky špatného imprintingu, následné socializace a provedené kastrace - mám teď na mysli výhradně vztah k vlastnímu druhu, tedy jiným psům. Asociálně se chovající malý pes je pak vždy problém, protože ne každý pes většího plemene to ustojí a vzhledem k velikostním poměrům se může tato skutečnost pro malého psík stát fatální.

V tomto případě bych opravdu doporučoval se domluvit a přijet za mnou s fenkou nejprve na konzultaci, pokud pak spolu vše zvládnete, byla by možná i Vaše účast na soustředění. Nicméně čeká Vás dost práce, proto prosím domluvu ohledně osobní konzultace neodkládejte.

(22.2.2009)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, se zájmem čtu vaše stránky i knihu, přesto nejsem schopna vyřešit zdánlivě malý problém. Protože jste mi již před několika lety dobře poradil, dovoluji se na Vás obrátit znova. Měla jsem 16-ti letou fenku boxera, která na podzim zemřela. Já jsem byla páníček a neměly jsme spolu problém, byl to člověk v psí kůži, takového psa už, troufám si říct, v životě nepotkám. Protože nám bylo po psí společnosti doma smutno, pořídili jsme si fenku Jack Russel teriéra (nikdo ji nechtěl, protože nebyla puntíkatá, je celá bílá, tak jsme si ji vzali). Páníčkem je bratr (22 let). Bydlíme v paneláku, v bytě 3+1, já, bratr a mamka. Fenka (nyní 6 měsíců) je učenlivá, společenská, poslušná, je to temperamentní plemeno, které nám vyhovuje, ve výcviku postupujeme podle Vaší knihy a nemáme problém až na jediné. Nesnáší samotu a štěká, a to ačkoli jsme ji odnaučovali postupně a intervaly osamění jsme prodlužovali. Bývá v kuchyni, kde má svůj koutek s pelíškem, hračkama, kousátkama, kostičkama na hraní, má v pelíšku páníčkovo tričko, hraje jí rádio a přesto po nějaké době (hodina, někdy delší doba) začne štěkat. Zašívali jsme do hraček i budík, nepomohlo. Vyzkoušeli jsme i přípravek DAF, což jsou postupně uvolňované feromony z lahvičky zapojené do el. zásuvky, které by měly pejska uklidnit, nepomohlo. Vypozorovali jsme, že postačí, když na chodbě slyší nějaký zvuk, hlasy, odbíjení hodin od sousedů, pláč dítěte a jakoby to byl spouštěcí mechanismus. Mám dojem jakoby na sebe chtěla upozornit, "já jsem tady!". Nevíme co dál, sousedé si stěžují, už jsme měli i anonym ve schránce. Nejdelší doba, kdy musí být doma sama je přes týden a je to 6 hodin. Jinak se jí věnujeme stále. O víkendech ji necháváme samotnou po kratší dobu, aby si zvykala, ale nepomáhá to. Veterinář doporučil elektrický obojek, ale já jsem zapřísáhlý odpůrce, podle mě toto řešení postrádá smysl. Máte, prosím, radu, co dál? Mockrát Vám předem děkuji a přeji hodně úspěchů ve Vaší práci.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tolikrát vysvětloval... Půlroční štěně ještě nemá hotovou psychiku, proto není samo o sobě schopno zvládnout celou škálu situací, které jsou pro ně nějakým způsobem stresující. Proto je zapotřebí jeho psychiku podepřít zvenčí, tedy dodáním sebevědomí a klidu z pozice smečky - je to podobné, jako kdybyste byla vystavena a musela řešit stresující faktory sama nebo byste naopak "cítila v zádech" podporu svého společenství, třeba své rodiny. Totéž a stejně vnímá i štěně nebo dospělý pes - pokud nemá kolem sebe fungující smečku, pak spoustu zátěžových situací (mezi které patří i samota spolu s okolními rušivými vlivy) prostě nezvládne. Vědomí smečky je tedy to, na čem je teď zapotřebí zapracovat - informací máte zde i v knize dost a dost, nastal čas je konečně začít používat i v praxi.

K elektrickému obojku snad už ani nemá smysl se vyjadřovat - udělal jsem to už tolikrát, že bych se opravdu jen opakoval. Nicméně taková perla jako veterinář, který jej doporučí pro 6-měsíční štěně jako prostředek k zvládnutí samoty... tak to tu snad ještě nebylo:(

(22.2.2009)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál. V prvom rade Vám chcem poďakovať za super stránky. Naozaj som tu našla to čo som hľadala pri svojom blúdení po internete a hľadaní informácií o psíkoch. Popravde som prešla dosť stránok, kým som natrafila na tú Vašu, ale odvtedy už iné nenavštevujem. Našla som tu všetko čo som doteraz potrebovala vedieť. Vašu poradňu som prečítala celú, hoci to skutočne nebolo jednoduché, nakoľko je veľmi obsiahla. Priznám sa, že niektoré príspevky som čítala aj viackrát a hlavne som sa musela veľakrát vrátiť späť na staršie príspevky, aby som pochopila niektoré rady v správnych súvislostiach. Dosť vecí som dúfam už pochopila za čo Vám neskutočne ďakujem, (viem si živo predstaviť aká obrovská časť Vášho života je v tých odpovediach) ale v niektorých ešte nemám úplne jasno (čo si myslím je pochopiteľné, pretože čím viac človek číta, tým viac sa mu veci dávajú do súvislostí :-) Náš psík je 4,5 mesačný kríženec labradora, vzali sme si ho z útulku, keď mal 6 týždňov (narodil sa v útulku) a volá sa Jackie. Je strašne zlatý a živý a všetci ho máme veľmi radi (sme 4 členná rodina- ja, manžel a 2 synovia 5 a 12 rokov). Bývame v panelovom dome na 6-tom poschodí.  Myslím si, že vzhľadom k svojmu veku je aj celkom poslušný, chodím s ním najčastejšie bez vodítka a s privolaním nemáme väčšie problémy ani od iných psov ani od ľudí .Chcem sa ale spýtať na jeho správanie. Môže k nám do postele aj na gauč, ale vždy príde len na chvíľu, vyskočí, pomazná sa a ide si ľahnúť radšej k balkónovým dverám odkiaľ má dobrý výhľad na nás všetkých. Mám pocit, že potrebuje svoje pohodlie a nechce sa mu dlho tlačiť medzi nami. Takisto v noci spí pri vchodových dverách (ani do svojho peliešku si väčšinou neľahne, celý byt má otvorený) a až nad ránom si príde ľahnúť na zem väčšinou k mojej posteli, niekedy aj k manželovej, či k deťom. Potom keď sa zobudíme, tak si vyskočí k nám do postele. Myslíte, že robíme niečo zle, keď spí radšej sám ako s nami? Veľmi pekne ďakujem za odpoveď a držím palce v ďalšej práci s hafanmi. Poškrabkajte za mňa Šedyho.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Nejprve okomentuji jednu zdánlivě nesouvisející, ale nejen pro Vás důležitou věc - ano, tak jak stále zdůrazňuji, je skutečně zapotřebí přečíst co nejvíc ze PSÍCH STRÁNEK FALCO, protože jak správně píšete " čím viac človek číta, tým viac sa mu veci dávajú do súvislostí". Velice a upřímně mě těší, že mnozí už toto pochopili... ostatním je pak nutné tuto základní věc opakovat znova a znova.

Nyní k Vašemu dotazu. Čtyřapůlměsíční štěně má tendenci se vměstnat kdykoliv co nejblíže ke své "smečce", jeho potřeba těsného fyzického kontaktu je v tomto věku ještě obrovská. Na Vašem pejskovi se v tomto směru bohužel podepsal fakt, že se narodil v útulku, tudíž fáze imprintingu a kontaktu s člověkem a vlastním vrhem (byl i příliš brzy odebraný) neproběhla tak jak měla a z toho pak u psů pramení mimojiné i menší potřeba a tendence k těsnému fyzickému kontaktu s jiným psem nebo člověkem. Je to věc, která se pak s pejskem táhne po zbytek života, nikdy tento deficit zcela nenapravíte - pejsek prostě bude v tomto směru trochu odtažitější. Není to jeho chyba ani Vaše, jen ho k tomu nasměrovaly ne právě ideální podmínky na počátku jeho života.

Jinak v tomto věku je pro každé štěně charakteristické právě horší odvolání od jiných lidí a psů (štěně se chce kamarádit s čímkoli, co se pohybuje), bohužel i tato odlišnost potvrzuje výše napsané. Za Šedyho děkuji a pohlaďte za mne prosím i Vy Vašeho pejska:)

(22.2.2009)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý Den, Obracím se na Vás ohledně mého psa, vizsla jménem Dino. Již si trochu nevím rady s jeho výchovou. Rok jsem chodila na cvičák a také doma jsem ho cvičila. Začala jsme hned od Dinova ranného věku, krátce poté, co jsem ho dostala. Pejsek je čilý, hravý, přátelský, bohužel ale až moc. Je mladý a příliš horlivý. Jakmile vidí cizího člověka, je -li na vodítku, tak začne okamžitě táhnout k němu, postaví se na zadní a škrtí se na obojku, jak ukrutně táhne. To samé platí i když vidí jiné zvíře. Na povely nereaguje, nedá se  zkrotit. Přijde-li k nám návštěva, chová se stejně nezkrotně, skočí po nich a hned jim začně okusovat ruce. Ne každý je v pohodě, pokud se do něho opře necelých třicet kilo. Pustíme-li ho na volno, je problém ho přivolat, nefunguje na přivolání, jakmile spatří jiné lidi, zvířata, běží k nim. Na vodítku se s ním nedá skoro jít. Každou vycházku na vodítku táhne jako šílený. Škubnutí, povely,pamlsky, prostě nic nepomáhá. Cvičitel nám doporučil ostnáč. Bohužel ani tam to nemělo výrazný efekt. Raději jsem ho přestala používat, než bude mít pes krk jako řešeto. S Dinem se nedá za těchto okolností nikde projít, abych nebudila pozornost. Hned je totiž jasné, kdo jde s kým na "procházku". Co byste radil? Co dělám špatně? Další problém je, že Dino občas, když doma leží v křesle a přijdu k němu já nebo můj partner, tak začně vrčet nebo po nás bezdůvodně vyjede, dokonce už i kousnul, naštěstí partner rychle ucukl, takže to nebylo nic vážného. Nemá u sebe, jídlo, hračku, prostě nic a přesto se takto zachová. Není to časté, ale parkrát do měsíce se to stává.  Co není v pořádku? Děkuji za odpovědi na mé dotazy.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud byste jen trochu prostudovala moje PSÍ STRÁNKY FALCO, neptala byste se, co není v pořádku, protože byste to věděla hned. V pořádku není základní hierarchické zvládnutí Vašeho vlastního psa. Bohužel jste přesně ten případ majitele psa (což si neberte nijak osobně, takových lidí je bohužel hodně), který neví, že nejdůležitější ze všeho není výcvik, ale hierarchická výchova. To jste zcela vypustila a získala jste tak psa, který i vzhledem ke své povaze loveckého plemene nemá problém být nad Vámi - a dává to Vám i Vašemu partnerovi samozřejmě i patřičně znát.

Vašemu cvičiteli bych s obrovskou radostí nasadil ostnatý obojek sám a chvíli s ním praktikoval totéž, co doporučuje on svým "klientům". Klidně mu to ode mne vyřiďte, protože bohužel čí dál častěji musím dávat dohromady psy a feny, ze kterých podobné "kvalifikované rady" udělaly takové psychické trosky, že se nad nimi chce opravdu brečet. Bohužel se mi zároveň i otvírá kudla v kapse nad lidmi, kteří jsou ochotni těchto rad s radostí uposlechnout a na svých vlastních psech podobná zvěrstva páchat...

Zpět k Vám. Doufám, že jste už pochopila, že dát Vám pouze odpověď na otázku "co není v pořádku" je málo. Chci Vám (a především pejskovi, který je jen takový, jakého z něho udělalo okolí) pomoci, záleží ale samozřejmé na Vás. Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi a domluvíme termín individuálního výcvikového servisu, kde se Vy i pejsek naučíte, jak si spolu rozumět. Jiná pomoc než praktická pro Vás skutečně nemá smysl a já Vám ji teď nabízím.

(15.2.2009)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velice mě zaujali Vaše stránky a při jejich průběžném pročítání zjišťuji, že asi vše dá řešit, když páníček chce a také ví jak na to. Abych nezdržoval, měl bych dotaz, na který jste určitě mnohokrát odpovídal. Chtěl bych se zeptat jak ve městě nejlépe reagovat na vzájemnou agresi psů. Náš tříletý "Benjaminek" dospěl do stavu, kdy se "snáší" téměř už jen fenkama anebo submisivními psi. Jako štěně si zažil jaké to je, když po něm skočí jiný pes, ale nikdy to nebylo nic vážnějšího (žádné pokousání, krev..), a nikdy z toho neměl nějaké větší trauma..(přesto bylo vidět že si to dobře pamatuje a je čím dál ostražitější), jak stárnul, tak byl stále více dominantnější a proběhlo pár rvaček, nyní je ve stavu, když se potká se stejně dominantním psem, tak mu nedělá problém zaútočit i jako první, dřív se maximálně jen bránil, v případě že na něj nějaký zaútočil. Od mala je zvyklý si na procházkách hrát i ve větší smečce, jelikož v Praze se dost pejskařů sdružuje. Celou věc jsme řešili tím, že jsme ho prostě nepouštěli k takovým psům o kterých jsme věděli, že by následovala rvačka. Po konzultacích jak problém řešit jsme obdrželi vždy tutéž odpověď a to, předcházet a zase předcházet... konfliktům (nejlépe, pes na vodítku a pouštět jen vyjímečně). Což není úplně to uspokojující. Nyní po přestěhování do nového prostředí je mimo věší kontakt s pejskama, jelikož se už tolik nesdružují a neznáme je dobře. A také preventivně, když vidíme neznámého psa, tak ho k sobě zavoláme a počkáme, až se přiblíží zda ho k němu pustíme nebo ne. Myslím, že to řešení není pro něj to správné, aby byl v kontaktu pouze s fenkama anebo štěnátkama. Tato metoda je nevýhodná i v tom, že on toto možná bere i jako signál, pozor ten pes co budeme míjet je zlý, jinak si nedokážu vysvětlit, že se preventivně u nohy naježí a při míjení psa třeba i zavrčí, jelikož si neměl šanci čichnout, tak třeba ani nepozná že to není pes ale fenka a občas ujede, že zavrčí i na ní, přitom fence by nikdy neublížil. Mám vynadat, když při chůzi u nohy (při míjení druhého psa) zavrčí?
Proto se (omlouvám se..) dostávám k mé otázce a to tedy, rád bych vás požádal o radu jak na takové běžné procházce postupovat v případě, kdy běhá na volno a v dálce vidíme neznámého psa. Přivoláním ho k sobě řeším to, že za něm nevystartuje, to občas dělá, když si čuchne voňavé fenky a pak si myslí, že každý pes je právě ona...přiběhne k němu a zjistí svůj omyl, bohužel já na dálku s ním neudělám nic a je šance, že se serve a pak dostanu samozřejmě vynadáno... Abych se vrátil zpět, tak tedy mám ho u sebe a přiblíží se jiný pes, abych mu dopřál kontaktu s druhým psem (řekněmě je to úplně neznámý pes, ...ale časem zjistím, že dominantní), tak k sobě přijdou, začnou se očuchávat a ježit, strnulý ocasy nahoru a začne vrčení...jak mám v tu chvíli reagovat? Přijít k němu, chytit ho za obojek mu dle mě akorát dodá odvahy a skočí po sobě, tedy maximálně situaci řeším, že se je od sebe snažím rozdělit a vynadám mu ať toho nechá a pak zabere metoda "před použitím protřepat" (tedy ta zabírá zejména po té co si čuchne a není schopen vnímat povely..). Dále bych se zeptal jaký nejlepší povel použít, když už jsou v sobě a já jsem dál od nich, chápu správně že hlasitý povely jsou téměř zbytečně? Rvačku vetšinou končíme tak, že ho chytnu třeba za nohu a on hned přestane, občas přestane i sám a to tím, že zalehne toho druhého psa. Jelikož se u nás doma objevil i návrh kastrace, prosím Vás tedy o radu jak i v tomto pokročilém věku mít radost z procházek a nebát se toho, kdo se zase objeví za rohem... Mít psa na vodítku celou procházku je dle mě stejný nesmysl jako kastrace, proto bych jako páníček (svého prvního psa) rád požádal o radu. Zaujala mě i nabídka Vašeho soustředění, možná by mu jen prospělo ona smečka různorodých psů, dále se nebráním osobní konzultaci (asi jen osobně uvidíte co jako páníček dělám špatně), prosím tedy o případné zaslání více informací jak ke konzultaci, tak k soustředění. Předem děkuji za Váš čas.
P.S.: jak se zachovat, když jdeme kolem plotu a z druhé strany plotu na něj štěkají psi, jeho reakce je začít taky štěkat a pak se na Vás usměje s plně uspokojeným výrazem ve tváři, jak se mu ulevilo, jak si to užil... my mu to zakazujeme, tím způsobem, že když nezaštěká, tak bude dobrůtka...což funguje asi nejlépe.

Odpověď: Dobrý den:) Ano... Právě že jsem tuto "problematiku" jiz x-krát vysvětloval a jsou jí věnovány v podstatě celé PSÍ STRÁNKY FALCO - tedy jak správně vychovávat štěně, dospívajíciho a dospělého psa. Je zde spousta materiálu k tématům socializace (což je první věc, která u Vás proběhla špatně), hierarchickým vztahům v přirozeném prostředí psa (druhá Vaše chyba) a přirozené komunikaci - třetí problém, který nyní máte.

Váš pejsek je už ve věku, kdy řeší svoje vlastní postavení a místo mezi jinými psy. Přestal být jen štěnětem a začíná dospívat, což se sebou nese jeden nezanedbatelný fakt, a to ten, že začíná prakticky používat vše, co se doteď naučil, už není tak tvárný a ohebný. O světě kolem sebe si vytvořil určitý obrázek a ten obrázek je bohužel zdeformovaný jeho špatnou socializací a Vaší vlastní bezradností - on nemá svou vlastní smečku ani svého vůdce, který by mu pomohl v situacích, které sám nezvládne nebo ho zkorigoval, pokud udělá chybu.

Proto bych byl velice rád, abyste si nejprve v souladu s pravidly této Poradny přečetl vše, co se Vašeho "problému" týká (a je toho hodně, já vím, ale buďte rád za to, že tuto možnost vůbec máte). Až si vše důkladně pročtete, pak budete vědět, proč ve Vašem konkrétním případě vše souvisí se vším a proč nemá smysl psát jednu radu, když jsem zde za ty roky podobné problémy probral ze všech možných stran, plemen a modelových situací. A nečtěte jenom Poradnu - i Vámi lehce nastíněné téma kastrace jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO probral již více než vyčerpávajícím způsobem i z hlediska následných důsledků na osobnost psa.

Proto prosím i Vy sám věnujte svůj vlastní čas tomu, abyste se něco dozvěděl. Více ten podnos, na kterém zde vše předkládám, už postříbřit nelze.

To samé se týká i soustředění nebo konzultace - k první akci budou jako vždy včas uvedeny potřebné informace, druhá (postup opět tak často uvedený v této Poradně!) vyžaduje pouze Váš telefonát a následnou domluvu.

P.S. K tomuto dotazu si prosím opět prostudujte "základni princip" psí komunikace, prostupující celými těmito stránkami - a to, jaký je rozdíl mezi uplácením a hierarchickým vedením... To je totiž odpověď - stejně jako "princip smečky" na Vaše předchozí dotazy. Tyto věci ale nemůžete pochopit bez toho, abyste pochopil i všechny věci související. Proto sedněte, studujte, přemýšlejte, používejte v praxi a teprve pak se ptejte a v případě potřeby mne zkontaktujte telefonicky.

(8.2.2009)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane, včera jsem měl možnost zúčastnit se Vašeho semináře v Havlíčkově Brodě. Přiznám se, že to bylo mé prvé setkání s něčím jiným ve výchově psa (nebo spíše jeho pána), než s klasickým cvičákem. V současné době máme choďáčka Bena (stáří 10 měsíců) a máme s ním (a on s námi) nějaké problémy. Zatím nejde o nic zásadního, ale třeba by to později bylo těžší a složitější řešit. Bydlíme v rodinném domku se zahradou, máme dvě děti 9 a 15 let (kluci). Jsem v oblasti kinologie téměř dokonalý začátečník, rady mi dávají hlavně kamarádi a sousedé. Prvého pejska Dustyho jsme si pořídily před dvěma roky (taky choďáčka), bohužel v 14 měsících zemřel na tetanovou infekci. S ním jsem absolvoval výcvik základní poslušnosti na cvičáku, žádné větší ambice jsme neměli, potřebovali jsme hlavně "odborně" poradit a aby se trochu uměl chovat na bonitaci, svodu a výstavách - chtěli jsme ho "uchovnit" - byl to moc hezký pes. S menšími problémy se nám základní výcvik "podařil" - reagoval na základní povely, nebál se vody ani výšek, neměl problém s ostatními psi měl dost rozumu i seběvědomí. Jako asi u velké většiny "páníčků" byly problémy s poslušností v případě, že kolem bylo něco zajímavého - ale nebylo to nic tragického. Nového pejska jsme si pořídíili do týdne, kdy nás Dusty opustil. Moc se nám stýskalo. Dokonce se nám podařilo sehnat Dustyho "nevlastního bráchu" - Beny má stejného otce. Je však povahově úplně jiný a tak náš základní problém je asi v tom, že to co fungovalo u Dustyho, u Bena často nefunguje. Po včerejším semináři jsem si přečetl něco z Vaší stránky, mám alespoň základní přehled o to o co asi "jde" ve Vašm pojetí výchovy psa (nebo spíše pána :-)). Samozřejmě nevím, zda jsme schopen být skutečně pro svého pejska tím "SuperAlfa" vůdcem, ale jistě vím že nějaké chyby děláme a tak se trochu trápíme my i on. Dávám přednost osobnímu kontaktu před složitým dopisováním a popisovánín,  tak bych rád věděl, zda a případně kdy plánujete nějaké další soustředění. Mám to k Vám přece jen trošku daleko (bydlíme v Havlíčkově Brodě) a tak mne napadá jen účast na soustředění nebo případně nějaká návštěva u Vás o víkendu - jen nevím, zda těch 160 kilometrů tam a zpět na Bena nebude moc stresující - zatím jsme s ním byly autem tak v okruhu do 50 km. Pokud tedy máte již stanoven nějaký termín, nebo jestli máte nápad na nějaké jiné řešení jsem k dispozici.

Odpověď: Jak jsem zdůraznil i na své přednášce, vždy je nutné řešit psí problémy hned jak nastanou - ani dobře vedená přirozená smečka je nenechává "vyhnít". Je to vhodné i proto, že se pak obvykle vyhnete dalším chybám, kterých byste se z neznalosti mohl dopustit a které by mohly být z hlediska výchovy pejska ještě daleko horší. V případech jako je ten Váš je to vždy na osobní setkání a přímou práci s majitelem a jeho pejskem. Totéž tedy doporučuji i Vám, klienti za mnou jezdí z podstatně větších dálek, dá se to v pohodě zvládnout i s pejskem. V každém případě je vždy rozumnější před soustředěním (samozřejmě že bude, stačí najet do rubriky "Soutředění" - jednodušší už to opravdu být nemůže - orientační termín je zde už půl roku uveden, konkrétní informace budou jako vždy včas k dispozici) za mnou přijet, pokud máte Vámi popisované problémy. Záleží jen na Vás.

(8.2.2009)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,prosím o radu ohledně výživy pro mého pejska. Váží kolem 30ti kg.Dostává  300g ACANY large breed puppy 2krát denně,k tomu někdy kousek křecího.Vycházka ve všední den jen 1krát-1hodina. Venku toho moc nenaběhá rychle se unaví. Ostatní pejskaři říkají že musí zhubnout.Nevím ale jak to správně udělat.Možná je problém i v tom že pejsek se od 6ti měsíců léčí na epilepsii.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem mnohokrát v odpovědi k tomuto typu dotazu vysvětloval, že nelze hodnotit kondici psa na dálku - navíc i v tomto ohledu je každý pejsek individuální, záleží na kostře, celkové stavbě těla, osvalení atd. atd. Navíc spousta lidí má na kondici psa dost zvláštní názory, někteří chtějí mít ze psů chodící kostry, jiní si myslí, že čím vyžranější pes, tím je lepší - obojí je pro psa samozřejmě špatné a následky bývají často tristní. Jak jsem už vícekrát psal, pokud má pes vzhledem ke svému aktuálnímu(!) věku správnou stavbu těla, nemá problémy s pohybem, je celkově zdravý, pak je to přesně to pravé.

Pokud Váš pejsek skutečně váží podstatně víc než by měl (v dospělosti by měl mít dle standardu plemene hmotnost v rozmezí 16-25 kg, ale hodně záleží právě na konkrétní kostře a osvalení), pak je zapotřebí sladit příjem a výdej energie - přidat na pohybu (1 hodina denně je dost málo), případně po dohodě s veterinářem provést  celkové vyšetření a změnit dávkování nebo značku granulí. Své samozřejmě mohou udělat i vedlejší účinky podávaných léků.

Toto vše ale nelze diagnostikovat na dálku - proto v prvé řadě doporučuji právě poradu s rozumným veterinářem a dát dohromady energetickou rovnováhu s ohledem na výše uvedené aspekty.

(8.2.2009)
Plemeno: pekingský palácový psík
Pohlaví: pes/pes/pes/fena/fena/fena/fena
Stáří: 5/4/3,5/5/4/2/1 roky
Kastrace: ne/ne/ne/ano/ano/ano/ano
Dotaz: Vážený,až dnes jsme na internetu objevili Vaší poradnu.Obracíme se na Vás s dotazem,zda by nám bylo možno poradit. Bydlíme v Praze,máme velkou terasu a s námi bydlí 7 Pekinézů.Od jara do podzimu jsme s nimi na chalupě. 3 kluci ve věku 5,4 červen a 4 roky říjen.Dále máme 4 holky ve věku 5,4,2 a l rok. Chováme je pro potěchu ,ne jako chovnou stanici,všechny holky jsou vykastrované.Nyní máme s klukama problémy ve smyslu praní se,což v minulosti nebylo.Asi v posledních 2 letech se objevují příznaky vzájemného žárlení a snažení získat vůdcovství ve smečce.Dříve jsme se s nimi mohli mazit a chovat je,nyní to absolutně pro žárlení nejde.Nejprve se na sebe nalepí obličeji,Ti mladší 2 j,eden ze předu,druký ze zadu kolem toho nejstaršího.Z vrčení dojde na klasickou rvačku až kapky krve z ran někdy jsou pozůstatky.Zkoušeli jsme rady,jako tělesné tresty novinami nebo Pet lahvemi.Nic naplat.Nyní boucháme svazkem noivin do předmětů ,aby to spolu se zvýšeným hlasem rvačku zastavilo.Někdy málo to fungule.Vůdcem smečky je manželka,která zvýšeným hlasem na ně zvolá,někdy je to zastaví, někdy ne.Absolutně je nemůžeme chovat v náručí- kluky.Na holky kluci nežárlí,můžeme je chovat jak chceme.Pora´d Te nám prosím,jak na ně výchovně zapůsobit,aby se daná situace nezhoršovala.Z výchovného hladiska to asi není správné,ale jedno z mála co pomáhá,přerušit jejich myšlení pokynem,aby šli na piškoty,které milují.Chovatel,který pekinéz chová 4O let říká,že je to bojové plemeno,což o nich málo kdo ví a že to je také úděl smečky. Děkujeme předem za Vaše rady,hodně zdraví a spokojenosti všem pejsakřům.

Odpověď: Nejrozumnější v tomto případě je začít právě důkladným studiem PSÍCH STRÁNEK FALCO, abyste se naučili, kdo je to a jak přemýšlí pes, jaké zákonitosti má jeho přirozené prostředí (tj. smečka), jaká v ní panují pravidla a jak důležité je tato pravidla a přirozenou komunikaci uplatňovat i v lidskopsím společenství. Všechny tyto informace máte k dispozici zde i v mé knize a je zapotřebí, abyste co nejrychleji začali svoji psí smečku skutečně vést a ne v ní vyvolávat svým vlastním chováním chaos. Mlátit do svých psů novinami nebo Pet-lahvemi je takový nesmysl, že stále nedovedu pochopit, proč to tolik lidí dělá. To samé platí o křiku nebo "podplácení" piškoty. Pokud zásadním způsobem nezměníte svůj přístup, pak budete mít problémy stále větší. Pokud zvládnete principy řízení smečky, které se PSÍMI STRÁNKAMI FALCO táhnou jako červená nit, převést i Vy do praxe, pak získáte skutečnou smečku, která bude mít i svého vůdce - ne stav, ve kterém se nacházíte nyní, kdy vedle Vás pouze žijí čtyři zmrzačené feny (to už nenapravíte nikdy, jednu jste navíc popravili už v roce!) a tři psi, kteří nemají vyjasněné vzájemné vztahy. Jen se mezi sebou perou, Vy je nemůžete vzít ani do náruče a máte pocit, že Vaše paní je vůdcem smečky - ne, to opravdu není.

Začněte chtít svým psům i rozumět, ne je jen vlastnit. Začněte tak, jak jsem napsal, pokud budete chtít, není problém za mnou i se svými sedmi pejsky přijet. Ale především budete sami muset začít konečně po těch letech s nimi pracovat tak, aby to i pro ně mělo nějaký přínos.

Za další - pekinéz (pekingský palácový psík) není a nikdy nebyl bojovým ani "bojovým" plemenem. Jeho problémem je vyšší nesnášenlivost s jinými psy u některých jedinců ještě kombinovaná s nevyrovnanou povahou a sklony k hysterii.

(8.2.2009)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu k výchově pejska. Mám 12ti měsíčního čivaváka, Joniho. Nepochází z nejlepšího prostředí - velkochov na nepapírové psy, takže výchova do dvou měsíců věku u něj nebyla žádná. U nás na něj čekali 2 zvířecí kamarádi - 7letá vykastrovaná fenka kavalíra, která Joniho většinou ignoruje, když má náladu, trochu si s ním pohraje, a 4letý kocour - s Jonim si úžasně hraje. Joni hodně vyhledává jejich společnost (a dost si k oboum dovoluje) a často spí přitulený k jednomu z nich. Už od první noci spává se mnou v posteli (i když to nebylo tak uplně plánované :-)). Joni je hrozně akční, nejšťastnější je, když může běhat po zahradě, je to takový veselý pejsek. Od začátku mám ale problém s jeho výcvikem. Je trošku "nerváček", když po něm chci něco nového, je strašně vyklepaný - a to doslova -, přestože ho za neuposlechnutí netrestám. Musela jsem hledat způsoby a vymýšlet hry, jak ho nenásilně aspoň něco naučit. Cvičák, který mám vzdálenostně k dispozici, spočívá v chození v kruhu a řvaní rozkazů, takže přestože mi to dost lidí doporučovalo, nikdy jsem tam s Jonim nebyla, myslím si, že by z toho byl strašně vyděšený. Sama jsem ho naučila základní povely - reakce na jméno, k noze, sedni, lehni. Joni všemu rozumí, ale poslouchá pouze, když chce. To je trošku problém při venčení bez vodítka, ale i tam děláme pokroky a věřím, že za pár měsíců už ho budu moct pouštět na volno bez obav.
Opravdové problémy s Jonim mám dva: zaprvé se strašně bojí cizích psů. Když jdeme na procházku a jde proti nám pes, Joni začne vrčet a štěkat (ale je vidět, že se bojí), přestože si ho ten pes třeba vůbec nevšímá. Jediný způsob, jak ho uklidnit, je vzít ho do náručí. Když ho držím, tak si toho psa klidně očuchá. Stejně tak je velice nedůvěřivý k cizím lidem. Na ty štěká jen doma, a po pár okřiknutích přestane. Trvá mu ale nějakou dobu, než se nechá od cizího člověka pohladit, aniž bych ho držela v náručí. Docela mě mrzí, že ho nemůžu brát nikam, kde vím, že budou jiní psi a vůbec nevím, jak to řešit. No a druhý, ještě nepříjemnější problém: značkování. Joni má potřebu neustále značkovat doma. Udělá to klidně i přede mnou. Je to už dost vyčerpávající a opět vůbec nevím, jak se zachovat. Trestat – netrestat? Slyšela jsem, že by to mohla vyřešit kastrace, ale to je pro mě uplně poslední, krajní možnost a přistoupila bych k ní dost nerada, proto vás moc prosím o radu, jak tohle vyřešit nějakým bezbolestným způsobem. Omlouvám se za vyčerpávající délku, ale snažila jsem se popsat co nejvíc prostředí, ve kterém Joni žije, a jeho povahu. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Opět musím konstatovat, že mě skutečně velice mrzí přístup, kdy člověk rovnou píše dotaz, aniž by se předtím obtěžoval alepoň základním seznámením s články a veřejně dostupnými materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO... Konkrétně mám na mysli třeba problematiku kastrace, kterou jsem zde probral velmi detailně, problematiku značkování a braní psa do náruče. Plus zorientování se v tom, co lze řešit "radou na dálku" a kdy je naopak zapotřebí pracovat přímo s pejskem a jeho majitelem.

Prosím začněte tím, že si tyto informace jednoduše přečtete. A za další - Váš případ je právě z těch, které jsou zapotřebí řešit prakticky, tedy objednáním se u mne na konzultaci, popř. výcvikový servis. Myslím si, že toto je dostatečně bezbolestný (a především efektivní) způsob, co říkáte... především Vy se totiž potřebujete spoustu věcí naučit nejen o Jonim, ale o psech obecně. Jen pak totiž bude spokojený i Váš pejsek, zatím bohužel úspěšně pracujete na tom, aby se z něj stal malý čivaví neurotik.

(8.2.2009)
Plemeno: americký stafordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ano (1,5 roku)
Dotaz: Dobrý den,měla bych na Vás dotaz ohledně dvou problémů v chování naší fenky. První problém je v tom že občas "trucuje" v poslouchání a nejvíce je to když je puštěná na dvoře u domu a prostě neslyší povel k noze...stojí a kouká na mě lehce provokativně třeba 2 minuty a když se pohnu tak začne kličkovat a poskakovat ale prostě nepřijde.Poté mě obkličkuje a uteče domů kde je z jejiho chování znát že ví co porvedla a že bude kárání ale další den to klidně i po tom pokárání udělá znovu. zkoušela jsem to již po dobrém,na pamlsek, kárání a lehčí formu trestu ale bez uspěchu a už opravdu uplně nevím jak v tomhle na ni. Možná to není uplně zásadní problém ale pokud je řešení tak budu moc ráda protože vím že bez pokárání to nechat nemůžu ale samozřejmě je to věc kterou neděla ráda. Někdy je také těžké ji přivolat když uvidí jiného pejska a s tím také souvisí druhý problém. Chodíme ven s kamarádkou která má lehce nevyzpytatelnou fenku boxera a její štěňátko kříženečka pejska který je klidný a v pohodě, ale jak jsou prostě spolu tak jsou smečka a ostatním psům dávají lehce zabrat. Sára reaguje tak že když boxerka zavrčí na psa tak naše Sára jde prostě po něm. Nebo se na něj rovnou vrhnou všichni, většinou snad i s umyslem si hrát jenže ten pejsek se většinou lekne, zavrčí a je zle. Jde s tímto "smečkoidním chováním" něco udělat? Sára je jinak ke psům ralativně v pohodě pokud na ni nevrčí a nebo nenalízají( to má zřejmě po špatné zkušenosti když byla malinká) Jinak je Sára skvělá jak k lidem tak hlavně k dětem a i jiným domácím mazlíčkům. Děkuji moc a přeji hodně dalších úspěchů. Je fajn vědět že se můžeme na někoho obrátit s prosbou o pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Další z problémů, které má smysl řešit pouze prakticky. Pokud chcete pomoci, pak se se mnou prosím telefonicky domluvte na termínu a s fenkou za mnou přijeďte.

(1.2.2009)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý deň, chcel by som od Vás radu, ale zatiaľ nie pre mňa ale pre mojich rodičov. Majú 14,5 ročnú fenku kríženca, a už tu asi dlho nebude. Otec chodí skoro každý deň na ryby a bráva si ju zo sebou, a chcel by som pre neho keď už Tinka nebude, nejakého vhodného psíka , ktorý by sa povahovo ku nemu a mojej mame hodil. Obi dvaja už majú po 50-ke a majú radšej skôr kľudnejší spôsob života, čiže aj psík by mal byť kľudnejšej povahy a temperamentu, a skôr asi menší , pretože bývajú v paneláku. A pokiaľ je taký čo menej šteká, pretože susedia by asi neboli veľmi nadšený keby v noci keď sa niekto vracia domov začal(a) štekať. Ďakujem za odpoveď, mám objednanú vašu knižku, už sa na ňu veľmi teším.

Odpověď: Dobrý den:) Sladit tyto požadavky není úplně jednoduché - většina malých plemen je temperamentnější a s větším sklonem ke štěkání. Ale vhodným kandidátem by mohl klidně být třeba staffordšírský bulteriér, pokud by nevadilo plemeno větší, pak zlatý retrívr - obojí raději fenka než pes. Pro obě tato plemena je nejdůležitější na světě úzký kontakt s člověkem, při správném přístupu jsou to psi klidní, přátelští a vyrovnaní, s pobytem v paneláku nemají problém. A u vody by se jim líbilo taky...:)

(1.2.2009)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídila jsem si s manželem Yorka, který byl veselý, trošičku se držel zpátky, ale nevadilo nám to. Neutíkal, držel se nás. Prošla jsem s ním základní výcvik poslušnosti, kde jsme se pohybovali mezi různými pejsky. Poté jsem s ním začala dělat i Agility, které ho moc baví. Po 7 měsících jsme si pořídili druhého, aby bylo veseleji. Jenomže v prvním nastal zlom. Když přicházíme nebo odcházíme z domu, tak vrčí, když ho zaženu na místo, vrčí a vycení zuby. Ale jde. Když si hrajeme, mladší mu bere hračky, starší se stáhne a smutně na nás kouká. Když pracuji např. na PC, sedí v rohu pokoje a mám pocit, že smutní. PROČ? Někdy mám spíš pocit, že i to zavrčení je strach. V očích mu ho prostě vidím. Chápu, že najednou nebyla péče jen o něj a rozdělila jsem ji do dvou pejsků, s oběma chodíme na agility, oběma se věnuji jak to jde. Beru je do přírody, na dovolené apod. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že první pejsek je sklíčený. Chtěla bych poradit, jestli jde toto odbourat. Např. vzít je ven postupně apod. Ráda bych, aby měl pěkný, veselý život. Může to být prostě jen jeho povaha a mám ho nechat sedět v rohu? ... když ho odvolám k hraní, tak přijde, hrajeme si, ale jak se k nám dostane mladší, tak se většinou zase stáhne.
Vidím, že se věnujete spíš větším pejskům, ale toto jsou pejsci velcí srdcem. Prosím, poraďte mi pro spokojený život pejsků. Děkuji vám moc.

Odpověď: Dobrý den:) Nevím, podle čeho soudíte, že se věnuji spíše větším psům - věnuji se všem, kteří to potřebují, bez rozdílu, ať jsou vzrůstem velcí nebo malí. Je lidský problém, že mnohý člověk zapomíná právě na to, že i pes typu yorka je svou povahou a sociálními potřebami stále pes a ke svému spokojenému životu potřebuje i svoje přirozené sociální prostředí - smečku. Toto je i Váš problém - i ten nejposlednější pes ve smečce je rád, že v ní je a snaží se maximálně chovat tak, aby z ní nebyl vyhnán. Pokud Váš vlastní pes na Vás vrčí a cení zuby, pak musíte v prvé řadě hledat problém zde, vše ostatní jsou jen jeho důsledky. V tomto případě se problém nazývá nezvládnutá hierarchie a nefungující vůdce, důsledky jsou neexistující smečka, dva (nemějte pocit, že ten druhý je v pohodě!) zmatení psi a jeden z nich vysloveně nešťastný.

Není to povaha, je to důsledek prostředí, ve kterém žije. Psi jsou tvorové sociální, sociální kontakt je pro ně pozitivní a motivující. Pokud tomu tak není, pak je zle. Vám nestačí s oběma pejsky "nějak fungovat", Vy musíte vytvořit, stmelit a řídit smečku. Samozřejmě v té psí části bude jeden pejsek výš a druhý níž, ale i ten níže postavený bude šťastný, že je její součástí. Toto je ovšem úkol pro Vás - začtěte se do PSÍCH STRÁNEK FALCO a začněte aktivně dělat potřebné věci pro to, abyste vytvořila prostředí, ve kterém budou Vaši pejsci v pohodě a spokojení.

Na separování obou pejsků (cituji:"Např. vzít je ven postupně apod.") rozhodně zapomeňte. Znovu opakuji - musíte vytvořit smečku!

V současné době nejste vůdcem ani náhodou. Pokud byste byla, Váš vlastní pes by na Vás nevrčel a necenil zuby. Zamyslete se prosím nad celou problematikou z psího pohledu a nesuďte psí chování podle lidských měřítek. Vrčení a zuby jsou v tomto případě především signály stresu, nespokojenosti a z ní vyplývající agresivity. Vše je namířeno proti Vám. Položila jste si někdy otázku, proč jde proti Vám a ne proti druhému pejskovi, ještě k tomu mladšímu? Odpověď je jednoduchá - velice dobře ví, kdo dělá chybu. A snaží se Vás na to už dlouho upozornit.

(1.2.2009)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz. S mojí fenkou cvičíme, všechno se učí s ohromnou radostí. A kupodivu nám základní výcvik jde bez problémů. Zkoušíme agillity, to Fionka dělala s obrovskou radostí i když zatím hlídáme skoky, protože má trošku problém s kloubem. No ale co nám dělá obrovský problém je chůze na vodítku. Do vodítka si lehne a táhne. Na povel k noze ji mám u nohy i u nohy jde, ale pokud s ní chci jen tak jít aby si očmuchávala okolí a je na vodítku vždycky začne táhnout. Zkouším pamlsky, pískací hračky, dělám zvuky, povídám jí, vždycka to zabere na chvíli a po chvilce už zase ve vodítku leží. Čeká nás první výstava. Nechápu to, všechno ostatní se nám daří zlepšovat, ale s tímhle už si nevím rady. Nedej bože když na ni někd promluví nebo si ji pohladí, má tak ohromnou radost že se s ní dalších pět minut vůbec nedá jít :-) jak na ni mám jít?

Odpověď: Dobrý den:) Pochopitelně má radost z každého kontaktu, je to 7-měsíční fenečka staffordširského bulteriéra se vším, co k tomuto plemeni a naturelu bytostně patří... Nechtějte od ní něco, na co ještě není psychicky připravená - už jsem to tu také mnohokrát rozebíral, chůze u nohy je pro každého psa především otázkou soustředění a sebekázně. A také je to otázka temperamentu - klidný flegmatik půjde daleko lépe než hyperaktivní cholerik... Chce to pomalou, klidnou a trpělivou práci - ne chtít mít hotového psa ze štěněte!

Další důležitá věc je to, že každého pejska je zapotřebí učit chůzi na vodítku jinak, opět s přihlédnutím k výše uvedeným charakteristikám. Proto je i v těchto případech vždy nejlepší, pokud za mnou konkrétní pejsek i se svým majitelelm přicestuje (stačí na otočku), vše pak jde velmi rychle a "na míru" konkrétnímu pejskovi. Majiteli pak stačí jen se držet správného postupu, pejsek sám je již ode mne patřičně připravený.

Výstavy se nebojte, ve třídě, do které spadáte, se nevyžaduje 100% chůze u nohy, ale především správná povaha plemene a odpovídající exteriér (resp. "nadějnost" pejska do budoucna - v té době se ještě zdaleka nemůže jednat o hotového jedince). Tedy samozřejmě pokud nenarazíte na rozhodčí, kteří by neměli do výstavního kruhu ani vkročit - bohužel i tací existují, pak je nejlépe se otočit a říci sbohem. Já měl podobnou smůlu až asi při páté výstavě, do té doby to všechno byli lidé, rozumějící danému plemenu a nenechající si do své práce mluvit zájmovými skupinami chovatelů...

(25.1.2009)
Plemeno: boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, týden máme z útulku 9 měs.boxerku.Poslední dva měsíce žila v bytě 3+1 s 11 psy a venčena byla vypuštěním se 2 NO do zahrady.Venku nezná žádnou poslušnost, nereaguje na přivolání /píšťalka, pamlsek, hračka/, vrhá se za každým psem. Agresivní ale není,chová se spíše submisivně. Na vodítku táhne jako kůň. Ráda bych jí dopřála trochu volnosti, ale bojím se. Doma se chová vzorně, máme ještě 8letého fr.buldočka -  spolu žádné problemy. Poraďte prosím jak na ni.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě by opět bylo nejlepším řešením i s fenkou za mnou přijet - poradil bych Vám a ukázal optimální postupy "fence na míru", každý pes v podobné situaci potřebuje individuální přístup, jinak mu můžete nenávratně narušit psychiku a vztah k lidem. To samozřejmě na dálku nejde, takže pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, pomůžu Vám.

(25.1.2009)
Plemeno: anglický kokršpaněl
Pohlaví: 4x fena/1x pes
Stáří: 10/8/3/0,5/6 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý dne, pane Dostále! Konkrétní dotaz na Vás nemám, jen jsem Vám chtěla poděkovat za úžasně udělané stránky, které určitě pomohou lidem, kteří začínají chovat pejsky. Vychovávat psa podle toho co si přečtu v knížce, zase až tak dobře nejde. Já upřednostňuji ZKUŠENOSTI a zase ZKUŠENOSTI. Jsem z Havlíčkova Brodu, kde máte mít 5.2.2009 seminář týkající se komunikace se psy. Tohoto semináře se určitě zúčastním, jsem chovatelkou anglických kokršpanělů a dobrých informací není nikdy dost. Moc se těším a jsem s pozdravem.

Odpověď: Dobrý den:) Já děkuji Vám a na výchovu pejska máme podobný názor - proto je i častou mou odpovědí v této Poradně výzva k tazateli, aby i s pejskem za mnou přijel. V určitých případech je totiž praktické ukázání konkrétních postupů včetně "přečtení pejska" jedinou efektivní variantou, ne vše lze řešit teoreticky nebo na dálku. Na druhou stranu je maximálně vhodné, aby můj (potenciální) klient přijel už i s určitými teroretickými znalostmi načerpanými z mých PSÍCH STRÁNEK FALCO nebo knížky, aby věděl, proč a o čem mluvím.

Budu se těšit a na semináři se určitě uvidíme:)

(25.1.2009)
Plemeno: kříženec lhasa apso
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pán Dostál! Už dlhšie obdivujem Vaše stránky, Vašu prácu so psami a dalo mi to do života vela. A teraz k mojej otázke...Náš psík je zvyknutý hlavne na mna a na sestru-ked je jedna preč a druhá doma celkom v pohode to prežíva,ale aj tak je najštasnejší ked sme obe doma a ked ideme obe s ním von.Teraz sa nám naskytla možnost íst na 3 dni do zahraničia.Ale zdá sa nám to velmi nadlho.Nevieme sa rozhodnút či íst alebo nie hoci vieme,že bude vediet,ze sme od neho neodišli navždy,ale rady by sme poznali Váš názor na to, či to nebude brat ako "zradu",že sme ho nechali tak dlho doma bez nás.Lebo predsa 3 dni a 3 noci je dost dlhá doba. Rodičov má rád,ale predsa je radšej s nami.
Dakujem za Vašu radu a prajem vela úspechov do života s pejskami ;o)
P.S. pozdravujem Sedyho. :)

Odpověď: Dobrý den, děkuji za sebe i Šedyho:) Čas od času se zde objeví dotaz na podobné téma, jsem rád, že se alespoň někteří majitelé pejsků zamýšlejí nad tím, jak jejich kratší nebo delší nepřítomnost ponese jejich vlastní pejsek. Ve Vašem konkrétním případě si myslím, že to zvládne on i Vy. Pejsek zůstane ve svém domácím prostředí, s lidmi, které má každý den vedle sebe a i když mu určitě scházet budete, velmi dobře vytuší, že se opět brzy vrátíte - tohle je jedna z věcí, kde psí šestý smysl funguje spolehlivě. Tři dny a noci není extrémně dlouhá doba a pokud odjedete v klidu a provedete rozlučkový "rituál" (bez slz a v naprostém klidu), pak nastolíte ty nejlepší podmínky pro to, aby Váš pejsek prožil dobu Vaší nepřítomnosti bez stresu a nervozity. Znovu připomínám - psi mají pro podobné případy neomylný instinkt a on bude přesně vědět, který den se vrátíte.

Nebojte se, skutečně se nejedná o extrémní dobu, držím palce, ať vše zvládnete s přehledem - Vy se sestrou, rodiče i pejsek.

(18.1.2009)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nedávno jsem šla z obchodu, před kterým stála sousedka se svou čivavou-pejskem a na někoho čekala. Její pes ke mně přiběhl, počůral mi nohu a zase odběhl směrem k paničce. Dost mě to nemile překvapilo, ještě nikdy se mi podobná věc nestala. Jak si mám vysvětlit chování psa? S mou fenkou vychází skvěle, je možné, že ji ze mne cítil? Děkuji za odpověď a pohlaďte za mne Šedyho, nepořídíte mu nového kamaráda?

Odpověď: Dobrý den:) Tohle někteří pejsci dělají - popudů k podobnému chování je víc (např. dominantní signál), ale ve Vašem případě si Vás pejsek "označkoval", protože ví, že patříte k fence, na kterou si činí nárok. Řeknu to ještě jinak - pokud by například leželo na zemi její vodítko, označkoval by vodítko. Neberte si to nijak osobně a na pejska se nezlobte - je chytrý a ví, že k "jeho fence" patříte...

Uvidím, co přinese další život - vše je ještě příliš čerstvé a druhý psí kamarád schází paradoxně spíše mně, Šedýsek je spokojený a dává mi to denně najevo, protože mě má jenom pro sebe a nemusí se o mne s nikým dělit - psi, kteří jsou fixováni na svého člověka, ne na pejska, to prostě tak mají a já jsem za to samozřejmě rád, je to pro něj takto jednodušší... Děkuji a pohlaďte za mne fenečku.

(18.1.2009)
Plemeno: flatcoated retrívr x německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den Zacetla jsem se do vasich rad a o jednu take poprosim. S mym byvalym pritelem jsme si poridili psa. On psa chtel, ja ne. Bydleli jsme v centru Prahy a prislo mi to vuci psovi velmi zle.Nicmene jsme v parku potkali uplne zfetovaneho mladika s osmi stenaty a jejich utahanou maminou. Jednu fenecku jsem vybrala. Pritel se o ni skoro nestaral, presne jak jsem predpokladala. Venceni, krmeni, veskerou lasku a vycvik jsem dodavala ja Kdyz byly fence dva roky, tak jsme se s pritelm rozesli, rekl, ze je psana na neho a protoze vi, ze ji mam velmi rada, tak mi ji neda a uz ji nikdy neuvidim. Prestehovala jsem se k Riegrovym sadum a premyslela nad unosem. Vedel ale kde bydlim a fenku jsem skutecne rok a pul nevidela. pak mi jednou o vikendu zavolal, jestli bych si ji nemohla vzit, ze na ni nema vubec cas. Koupila jsem pelisek a hracky a jidlo a bezela pro ni. Naskytl se mi pohled na uplne zbedovaneho psa, s matnou srsti, zadne svaly, smutna.S kosikem na tlame, ze pry je desne agresivni, zkousel to z ni vymlatit, ale pry mu to moc neslo, tak ji drzel na voditku s nahubkem celou dobu co ji mel. Otvirala se mi kudla v kapse. Vzala jsem psa a pelasila domu.
To bylo pred pul rokem. Ted uz chodime venku bez kosiku obcas i na volno. Ale, stale v ni zustava jakasi neduvera v ostatni psy, casto po nich vyjizdi, dvakrat to dopadlo i na veterinare, nastesti mely jen par sramu. Neustale se jezi a vrci. Take se celkem casto deje to, ze vrti ocasem  a jde se seznamit jeste chvilku se vrti, pak se podiva na me, snazim se tedy mluvit stejne, jako kdyz ji chvalim, a ona nekdy najednou ztuhne a po psovi vyjede. Chytne ho za krk a dela stejne pohyby jako kdyz doma cupuje plysovou hracku. Prestala jsem ji uz takove hracky kupovat, abych v ni tento tik nepodnecovala. Obcas se toto deje aniz by se na me podivala, co tomu rikam ja. Nesnasi feny a nektere psy. Hraje si jen s velmi malym mnozstvim psu, mnohem, radeji mi prinese klacik, ktery ji pak do padnuti hazim, to ale potom brani i ten klacik a ostatni psy odhani, nekdy i velmi nevybirave. Proto rozdeluji prochazky na ty hazeci a na ty ocuchavaci.
Doma umi zustat sama hezky, nikdy nic neznicila, protoze vi, ze jakmile se ukazu, tak jdeme na prochazku, doma je velmi mazliva a hrava. Miluje i moje morcata a potkany, kdyz si mysli, ze se jim neco deje, jde je zkotrolovat a olizat. Jo a velmi casto zacne bezduvodne knucet, kdyz se ji ptam copak se deje, jestli ma hlad nebo zizen, jestli se ji chce curat nebo chce jit jen tak ven (vsechny tyhle "povely" umi rozeznat a podle toho co chce mi bud jde ukazat misku nebo misto kde ma odlozene voditko) tak nereaguje a jen knuci a knuci. Vetsinou ji tedy podrbu za usima a snazim se ji uchlacholit. I treba na navsteve najednou chce z toho mista okamzite zmizet a knucic jde ke dverim, ale kdyz je otevru, tak ven nejde. Proste neco jsem zvladla peci a laskou, pamatuje si povely, ktere jsem ji naucila kdyz byla mala a tak. Ale s tim ostatnim si neumim poradit, je to muj prvni pes. Jedna slecna mi  dokonce rekla, ze muj pes vykazuje vsechny znamky psychicky zhrouceneho psa.  Dekuji predem za Vasi odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Pes je nejlepší přítel člověka, ale člověk je nejhorší nepřítel psa - tak přesně tato formulace se mi po přečtení Vašeho mailu zcela spontánně vytvořila v hlavě... Dosavadní život a zkušenosti se samozřejmě na psychice Vaší fenky hluboce podepsaly, ale pořád má naději - bohužel však i při vší Vaší snaze doplácí na neznalost a nezkušenost své majitelky. S pejsky podobných osudů je totiž zapotřebí pracovat a cíleně odbourávat jejich traumata, potřebují specifický přístup a vedení. Čas je v tomto případě vždy důležitý a nelze věci lámat přes koleno, ale na druhou stranu se nesmí promarnit - jinak se "démoni" prohlubují a utvrzují.

Takže - pokud chcete, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenkou přijedete. Pomůžu Vám i fence, ale v prvé řadě o tu pomoc sama musíte stát. Pokud jste si alespoň trochu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, pak Vám možnost domluvit si se mnou osobní konzultaci nebo individuální výcvikový servis určitě nemohla uniknout. V těchto případech je to totiž jediná možnost, jak účinně zasáhnout a pomoci.

(18.1.2009)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den prajem, mam 2 rocnu fenku bastardika "Pixie". Ja a moj manzel zijeme momentalne v Lotyssku, v Rige odkial pochadaza aj Pixie. Adoptovali sme si ju z miestneho utulku v oktobri 2006, v tom case mala 2 1/2 mesiaca. Nevieme presne ako sa dostala do utulku, len to ze ju niekto nasiel a priniesol ked mala len 1 mesiac. V tom case bola trosku bojazliva aj ked sme to povazovali za normalne a mysleli si, ze sa to po case zmeni. Bohuzial opak sa stal pravdou a jej spravanie je cim dalej tym horsie. Pixie nedoveruje ludom a velmi sa boji aut, motoriek, bicyklov a samozrejme deti. Sposobuje jej to strasny stres a az tak, ze sa trasie, vzpiera sa / taha voditko. Su samozrejme situacie ked je kludna, hrava a stastna. Je to hlavne ked nie sme v rusnom prostredi, ako napr. v lese, pri mori na plazi a samozrejme v nasom byte. Kazdodenne sa ju pokusame nejakym sposobom ukludnit, kracat s nou pomaly na kratkom voditku, obcas ju na ulici pohladkat a pochvalit...bohuzial nic nepomaha! Bola by som Vam velmi povdacna za akukolvek radu, nakolko nechcem aby sa takto nadalej trapila.

Odpověď: Dobrý den:) Tohle trápení bude z velké míry mít bohužel už celý život... Je to problém, který vznikl především tím, jak brzy byla fenečka izolována od své matky a sourozenců a následně i chybami v socializaci. V té době se totiž utváří zásadní a základní schopnost štěněte snášet určitou úroveň stresu, komunikovat a přizpůsobovat se svému okolí. Protože byl zanedbán i imprinting, vnesly se do její povahy problémy s lidským druhem - místo důvěry teď u ní převládá nedůvěra a bázlivost.

Takto způsobené problémy bohužel ve značné míře přetrvávají celý život pejska. Bohužel žijete příliš daleko, jinak bych si Vás s fenkou pozval k sobě a pomohl Vám přímo, takto na dálku to mám podstatně ztížené - jediné, co teď můžete udělat, je věnovat maximum svého snažení tomu, abyste pro svoji fenku představovala skutečného vůdce smečky - záchytný bod v každé situaci, která ji bude stresovat. Stále ji berte do běžného provozu, pomalu ji zvykejte na toleranci vůči běžným denním situacím, ale v tomto prostředí zatím stále na vodítku - její panika a neschopnost zvládnout zátěžovou situaci by mohly lehce způsobit, že byste ji viděla naposled. Pokud nastane něco, co ji vyděsí, neutěšujte ji - jen ji lehce zklidněte hlasem, kontaktem a emocemi (bližší viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, čtěte a používejte). Musíte především umět 100% zvládnout svoji vlastní roli, pokud ano, pak se pomalu začne měnit k lepšímu i Vaše fenka.

Vodítko používejte pouze a výhradně jako pojistku, v žádném případě s ním nedělejte prudké a náhlé pohyby, pouze jím lehce fenku korigujte. Mluvte na ni klidně, tichým, nízko položeným hlasem. A nezapomeňte, že to nejdůležitější jsou Vaše vlastní emoce a celkové rozpoložení,  které z Vás fenka cítí.

Pokud toto vše zvládnete, posune se fenečka o notný kus dál do klidu a celkové vyrovnanosti. Ve vztahu k lidem nemá moc šancí, tak tento fakt berte jako daný a jen se mu přizpůsobte.

(11.1.2009)
Plemeno: West Highland White Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, pred Vanoci jsme si poridili stenatko westika. Maly obojek jsme mu nasadili ale radsi nesundavame jelikoz je to vzdy boj. Problem mame i s voditkem, nenecha se na nej vubec pripnout. Mame nylonove, nechala jsem mu ho i trochu okousat aby se s nim seznamil ale nepomohlo to. Mame rodinny domek se zahradou, takze ho vencime jen na zahrade. Chtela bych ho aspon obcas vzit ven na prochazku aby se potkaval s cizimi lidmi a psy ale bez voditka to nejde. Prosim o radu zda je nejaky postup jak ho naucit aby se v budoucnu nechal dobrovolne pripnout na voditko.

Odpověď: Dobrý den:) Podobné dotazy ve mně vždy vyvolávají primárně strach o další osud dotyčného štěněte - při normálním přístupu majitele štěněte, natož ještě malého plemene, totiž není možné, aby docházelo k podobným excesům. Vždy si pak říkám, co se asi v reálu musí mezi oběma dít - mezi člověkem a malým štěnětem, které se v tuto dobu učí člověku věřit...

Žádné malé štěně nemá problém s nasazením obojku, pokud člověk k této činnosti přistupuje s klidem, pohodou a základní zručností. Každé malé štěně si po několika nasazeních, několikaminutovém ponechání v klidu domácího prostředí a opětovném sundání na obojek bez problémů zvykne. Ale každé malé štěně tuto činnost pojme jako boj o vlastní život, pokud bude majitelem vykonávána s nervozitou, neklidem nebo dokonce agresivitou.

Mnohokrát jsem tu už psal o vodítku a malém štěněti - nechte ho s připnutým vodítkem nejprve běhat chvilku doma, párkrát to zopakujte a nechte ho zvyknout si na vodítko jako na zcela běžnou transparentní věc. Opět nic problematického, nic, co by se muselo měnit v "boj".

Není těžké si představit, co se asi děje u majitelů pejsků, kteří mají podobný "problém". Člověk by se až musel usmát při představě, jak dospělý člověk bojuje s teprve 2,5-měsíčním několik málo kilogramů vážícím štěňátkem malého plemene. Ale nemůžu se smát - protože tento případ bohužel prozrazuje daleko více věcí, než je psáno v samotném dotazu.

Proto Vás velmi naléhavě žadám, abyste i s pejskem za mnou urychleně přijeli na osobní konzultaci. Je to v zájmu štěněte i v zájmu Vašem, protože informace z Vašeho dotazu jsou velmi alarmující a opravdu nechci, aby štěně skončilo s pochroumanou psychikou nebo ještě horším způsobem. Teď máte možnost svoji neznalost napravit, tak mé nabídky včas využijte.

(1.1.2009)
Plemeno: kokršpaněl/kříženec/2x francouzský buldoček
Pohlaví: pes/pes/2x fena
Stáří: 12,5 roku/4 roky/2x 19 měsíců
Kastrace: ne/ano/ne/ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál.Prednedávnom som Vás požiadala o radu pri prvom vrhu fenky francúzskeho buldočka, ktorú mám v opatere pre svoju priateľku.Vašu odpoveď som si zobrala k srdcu a dovoľte,aby som sa podelila s Vami o svoje zážitky spojené s touto udalosťou.Fenka bezproblémovo porodila 5 šteniatok,jedno však bolo slabučké a na druhý deň nás opustilo.Fenka bola úžasná mamina,prvé 2 týždne sa od šteniatok ani nepohla.Prekvapilo ma však správanie jej sestričky.Po týždni sa začala aj ona intenzívne starať o šteniatka,ležala pri nich,vylizovala ich,neskôr odstraňovala ich výkaly dokonca viac ako ich mamina.Vo veku 7 týždňov 3 šteniatka priateľka predala výkupcovi a za moju opateru som si jedno šteniatko túto nedeľu vo veku 9 týždňov umiestnila do rodiny svojich známych.Obidve fenky odpratávali výkaly šteniatka až kým neodišlo, aj keď už papalo vlastnú stravu a maminka ho prikájala do poslednej chvíle.Ani starší psíkovia nemali so šteniatkami problém,kríženček sa s nimi hral a najstarší ich akože prehliadal.Keďže som veľmi ťažko prežívala predaj šteniatok výkupcom,dohodli sme sa s priateľkou,že tento spôsob zarábania rušíme.Fenky zostávajú už len moje a už nie sú vyčlenené mimo našej svorky do drevárne.Všetci už bývame spolu, spávame spolu a spolu trávime všetok voľný čas.Fenky sú ešte dosť mladé a tak sa mi snáď podarí odstrániť chyby, ktoré sa spravili pri ich odčlenenom chove doteraz.Mám trochu obavy, že fenka, ktorá nerodila, sa nehárala v termíne a už jej to 3 mesiace mešká.Pri predaji šteniatok už u výkupcov asi v súvislosti s krízou nastávajú problémy,ceny a záujem o šteniatka klesajú.Mám obavy o všetky tie chúdence fenky, ktoré doteraz produkovali šteniatka pre zárobok ich majiteľov,aby nekončili na ulici,prípadne v psom nebíčku.Prepáčte mi tento pomerne dlhý list,ale chcem sa Vám poďakovať za mojich všetkých psíkov.Prečítala som si o smutnej udalosti, ktorá Vás postihla s Dinkom a úprimne s Vami súcitím.Takmer som to prežila počas radosti so šteniatkami aj ja.Môj najstarší kokrík prestal prijímať potravu,behom 2 týždňov schudol tretinu váhy a už nevládal ani chodiť.Našťastie som našla dobrého veterinára, ktorý zistil zlyhávanie pečene a injekciami v kombinácii s liekmi sme ho z toho dostali.Viem,že zlepšenie je len dočasné,ale  aj tak som vďačná za každú chvíľu,ktorú spolu plnohodnotne prežijeme.Želáme Vám pokojné prežitie vianočných sviatkov a do nového roka Vám prajeme veľa zdravia,šťastia a trpezlivosti s nami psími kamarátmi.

Odpověď: Dobrý den:) Já také děkuji... je vždy potěšující vědět, že jsou lidé schopni se po mojí v případě nutnosti i razantnější odpovědi a vysvětlení některých věcí okolo pejsků zamyslet a změnit svůj dosavadní pohled. Samozřejmě mě velice potěšilo, že se to stalo i ve Vašem případě - a určitě jste teď spokojenější všichni zúčastnění, lidé i pejsci. Uz se prosím nikdy nenechte přesvědčit k tomu, co teď sama vidíte jinýma očima.

O fenečku se nebojte, tím, že přejala úlohu chůvy při péči o vrh své sestry, došlo k potlačení hárání a bude hárat až v příštím termínu.

Vánoce už jsu za námi, ale jsme na začátku roku 2009, do kterého i já Vám a Vaší psí smečce přeji jen to nejlepší, hodně zdraví, štěstí a vzájemné pohody...

(1.1.2009)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velice se mi líbí Vaše filozofie a životní postoj k soužití s pejsky a jste mi vzorem. Poradna je skvělá.
Máme doma 5ti měsíční štěně Jack Russela teriéra. Spí sidce v chodbě, už je na to zvyklí. Když jsme si ho přinesli domů tak jsme ho měli v ložnici a postupně jsme mu pelíšek sunuli  do chodby. Snažíme se o mimičo, tak to opravdu s pejskem v posteli nejde. Přes den je plně s námi a jsme s ním převážně na zemi. Šplhá po nás většinou jak po prolézačce a nejraději nám spí u Tv na břiše.
Jak vím teriérci bývají paličatí a proto se snažím našeho Justyho vychovávat velice důsledně. U povelů sedni, sehni  apod. velice dobře ví co se po něm chce, ale občas stávkuje. Sedí naproti mě a zcela mě ignoruje. To samé u povelu ke mně, když ví, že mám piškot tak na 99,9 % přijde. Bez pamlsku to bývá horší. Někdy přijde, sedne si metr ode mě a když ho chci pohladit nebo připnout na vodítko uskočí. Snažím se vystupovat dominantně a příkazy myslím 100% vážně a trvám na nich dokud je nesplní.
Než jsem si přečetla Vaší knížku trestali jsme ho klasicky novinami apod. Manžel je trošku prudší povahy tak na něho někdy opravdu "houkne". Teď se snažíme na to jít "po psím" ,ale ten začátek už se nedá vrátit.
Další problém je jeho kousání.  Od začátku co jsme si ho přinesli hodně kousal do rukou a obličeje. Teď je to lepší, ale v náručí občas nepředvídatelně zaútočí na nos, kousne do tváře atd. Návštěvy kouše hodně i do rukou když ho chtějí hladit.  Někdy si vynucuje pozornost štěnákním. Když např. pracuji u počítače.
Řekla bych, že je velice inteligentní a baví ho učení se nových věcí, chtěla bych s ním zkusit agility, až trochu povyroste a dokončí se jeho tělesný vývoj (aby si nezničil klouby skákání m apod.) Je to náš první pejsek , prosím poraďte mi ,kde dělám chyby.  Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud opravdu čtete Poradnu, pak nesmíte zapomínat, co jste se vlastně dočetla. O výchově malých štěňat, správném postupu při jejich okusování a "útočení", o tom, co to znamená z jejich psího pohledu a o všeobecné filozofii komunikace s pejsky jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Chce to pouze najít si dostatek času a pečlivě studovat, dávat si věci do správných souvislostí, přemýšlet a aktivně je používat - nic víc, nic míň. V případě potřeby pak není problém se se mnou domluvit na osobní konzultaci nebo výcvikovém servisu.

Bohužel pak často zjistím, že člověk, který tvrdil, jak moc studoval Poradnu, nestudoval nic... takže prosím: všechny věci, které jste ve svém dotazu zmínila, jsou zde již mnohokrát probrány ve všech vzájemných souvislostech a z různých úhlů pohledu. Hledejte, čtěte, vnímejte a používejte - na těchto stránkách máte vše položené na stříbrném podnosu, stačí si to vzít.

(1.1.2009)
Plemeno: anglický kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejdřív Vám chci popřát krásné prožití vánočních svátků a hodně úspěchů v přístím roce a taky Vám moc poděkovat za to co všechno děláte pro pejsky:-) Chtěla bych se zeptat na doplněk stravy IrishCal, já vím, že už jste tady o něm mnoho napsal. Ale dnes jsem ho chtěla koupit pro svoji Connie, ale na veterině mi bylo řečeno, že ho kokršpaněl nepotřebuje a že pokud tento produkt neobsahuje fosfor, takže je stejně k ničemu. A taky mě oznámila, že když ji krmím Royal Caninem pro štěnátka, tak obsahují všechno, ale já jsem si jistá, že je to jen reklama. Jen se chci ujistit jestli máte stejný názor jako já, protože já ji chci dát to nejlepší a myslím si, že je to snad vhodné pro všechna plemena.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji - i já Vám přeji jen to nejlepší do roku 2009... I kokršpaněl potřebuje dotaci vápníkovou směsí, protože i kokršpaněl roste a přezubuje. A jak už jsem vícekrát psal, už  z principu nemohou granule obsahovat to správné množství vápníku - včetně toho, proč. Samozřejmostí je ovšem správné dávkování, které vždy zdůrazňuji.

Až půjdete příště na veterinu, vyřiďte prosím mé pozdravení a ať nelžou svým klientům, popřípadě ať si osvěží znalosti chemie základní školy - P je chemická značka fosforu (lat. Phosphorus) a samozřejmě je nezbytnou součástí IrishCalu uvedenou i ve složení. Pokud o IrishCalu slyšeli poprvé, pak je to dost ostuda - každopádně je vždy dobré si nejdříve ověřit fakta.

Nebojte se a dejte svému pejskovi opravdu to, co potřebuje...

(1.1.2009)
Plemeno: bernský salašnický pes x borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane, mám psa který absolutně nereaguje na přivolání ,můžu ho lákat na pamlsky,nebo zvednout hlas ale stejně si dělá co chce i když je i 2 metry ode mne a přesto uteče.Přestože ho mám již od štěněcího věku tak jsem ho neučil k poslušnosti /moje chyba/-pracovní vytížení -úmrtí mého syna . Myslíte si že se dá s takovýmto psem něco udělat.

Odpověď: Samozřejmě se dá (pokud je především ochoten spolupracovat jeho majitel), i když je to v tomto věku a za stávajících okolností běh na delší trať. Jste z Liberce, tak mi prosím zavolejte a domluvíme bližší podrobnosti.

(1.1.2009)
Plemeno: beauceron
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, chtěla bych vás opět poprosit o radu ohledně chování naší smečky. Smečku tvoří Betynka (matka - skoro 7 let), Aisha, Akim, Archie (potomci 5 a půl ). Máme ještě Clea (otec 9 let). Toho ale smečka začala napadat a ze smečky jsme ho vytáhli. Cleo se stal závislákem na manželovi a jsou co nejvíc spolu. Já se snažím být co nejvíc se smečkou. Každý den. Dodržujeme určité rituály a stálý režim.Znám váš názor na kotce, ale vzhledem ke stísněným podmínkám bydlení a počtu a velikosti pejsků nemůžou bydlet v bytě, přesto se snažím být denně spolu s nimi venku co nejvíce. Do domu mohou vstupovat a je-li pěkně, necháváme dveře často otevřené, aby mohli dovnitř, sami si pak určují kdo bude venitř a kdo ne. Kromě toho je jedním zvykem , že se střídají jednou týdně vevnitř po jednom, mohu se s nimi v klidu pomazlit a věnovat se jim jednotlivě. Tento zvyk se stal určitým rituálem, protože chodí dovnitř  stále ve stejném pořadí a tuto činnost nepřerušuji, dokud se všichni čtyři nevystřídají. Už vědí, kdo je na řadě. Pokud jsme jako smečka spolu, snažím se přízeň rozdělovat všem stejným dílem, zvýhodňuji pouze Betynku jako vůdce smečky.A nyní konečně proč píšu. Oba pejskové Akim i Archiie se občas v mé přítomnosti poperou.Téměř celý rok nic a teď během půl roku již dvakrát. Většinou to bývá z ničeho nic (tedy z mého pohledu). Žádný výstražný signál,žádné zavrčení, ale zlomek sekundy a jsou v sobě. A je to na veterináře. To že po sobě vyjíždí a štěkají, to je časté, ale je to jen rámus.Nikdy se nepoprali do krve, kydž jsou sami, pouze když jsem s nimi. Snažím se vysledovat situace kdy k tomu dochází a předcházet jim (většinou se chytnou před kotcema, jeden je vevnitř a druhý přiběhne a jsou v sobě, teď podvakrát se to odehrálo přes pletivo, ale do krve. Pejsky mám všechny ráda, ale k jednomu z nich a tím je Archie mám hlubší vztah a on ke mě taky.Tento vztah se snažím nedat ve smečce najevo, nijak ho neupřednostňuji,odměny i krmení dostává jako poslední, protože zaujímá poslední místo ve smečce. Když je jeden z pejsků mimo smečku (marodí v domě), je ve smečce výrazný klid. "Holky"jsou v pohodě, jen "kluci" jakoby měli potřebu si něco stále ujasňovat. Myslím si, že nemám potřebnou autoritu a prosím vás o váš názor na vše, co jsem vám o nás napsala. Děkuji, že jste se věnoval mému problému. Zdravím vás i oba vaše pejsky a do nového roku vám přeji hodně trpělivosti s námi, co potřebují vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Každá psí smečka funguje na principu hierarchie, každá fungující smečka má ve svém čele vůdčího jedince - psa nebo fenu. Na samém vrcholu hierarchické pyramidy pak je člověk. Pokud něco z toho není splněno, smečka fungovat nemůže. Pokud by smečku skutečně vedla Betynka a Archie byl ve smečce jednoznačně na konci, pak by k soubojům s Akimem nedocházelo, protože by Betynka byla první, kdo by po něm vystartoval. Z mého pohledu je tedy smečka seřazena trochu jinak, Archie s Akimem spolu vedou hierarchické souboje, ze kterých zatím nevzešel vítěz. Může to samozřejmě mít i ten důvod, že s Archiem sama zacházíte jako s posledním, ale on svoji roli takto nevidí a začal to více dávat najevo. Podobné situace jsou ve smečce zcela běžné, vzájemné hierarchické vztahy se mění a čas od času dojde k jejich eskalaci. Na vůdci smečky (psu i člověku) pak je, aby tyto přesuny sledoval a v případě potřeby zasáhl - opět, pokud toto nefunguje, pak smečka nemá vůdce.

Sledujte prosím PSI STRÁNKY FALCO trochu víc - chodit sem pouze v případě, že nastane nějaký problém, není nejlepší, spousta správných momentů Vám pak proklouzne mezi prsty. I z jiných otázek a odpovědí se totiž hodně naučíte. A ještě taková osobní drobnost - také byste věděla, že mi před třemi týdny jeden z mých pejsků navždy odešel...