Za období: 1.1.2010 - 31.12.2010

(19.12.2010)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, musím uznat, že vaše odpovědi jsou opravdu fundované a proto se na vás obracím s prosbou o radu. Máme naši Nelinku nesmírně rádi, dokonce bych řekla, že to přeháníme. Mává s celou rodinou a je jí dovoleno opravdu hodně, hlavně můj muž se v pejskovi vidí a ona zase v něm. Problém je,že nevydrží sama neustále chce naši pozornost je strašně hyperaktivní je schopná s námi ujít i několik kilometrů hlavně, že jsme s ní, šla by s námi i do pekla. Dceru rovněž nechce pustit z domu kouše jí do nohavic a vyskakuje metr vysoku a štěká. Není možné ji utišit celá ulice ví, že jdeme do práce a kdy přijdeme. Nepomáhá domlouvání ani plesknutí ( s citem ) psa bych nikdy netloukla. Když si hrajeme je naprosto světová, když jsme doma klidně spí ovšem jak někdo vystrčí paty z domu je schopna ležet u dveří a čeká. Je jedno jestli odejdu já, dcera nebo muž,nedělá rozdíl.Ovšem hlavní problém nastává v noci, s hrůzou jdeme spát. Klidně se probudí a chce si hrát nebo jít ven, mrví se a rychle dýchá. Hned jsme vzhůru. Dnes jsem v práci od 4.30 hod ráno, protože se to nedalo vydržet. Jsme vzhůru od 1,30hod a neustále s chodíme na střídačku s mužem ven, máme strach, že se jí chce čůrat.Někdy spí celou noc, ale to je zřídka kdy.Za těch 5 let jsme se nevyspali už hodně nocí, je to horší jak malé dítě. Navíc máme další problém, ráno ji vyvenčíme a pokud jsme doma v pohodě vydrží skoro až do podvečera a jdeme s ní znovu ven. Ovšem jakmile vystrčíme nos z domu klidně se vzápětí počůrá nebo vykadí. Asi nám to dělá z trucu, že jsme si dovolili odejít z domu, ale do práce musíme. Taky je mě jasné, že nemůže náš život řídit jen pes, ale zatím to tak vydadá.Všichni nám radí, ať jí dáváme prášky na uklidnění, protože by se mohlo stát, že by ji mohla ranit mrtvice, ale já nemám ráda prášky a ráda bych jí pomohla bez chemie. Krmíme ji granulama (Proplan ) a mícháme jí to s masovou konzervou každý večer. Občas dostane šunku a nebo piškoty. Netrpělivě bude čekat na vaši radu jak uklidnit na našeho mazla. Moc děkuji předem a přeji krásný předvánoční čas, užijte si vánoce.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) I Vám především doporučím pečlivé prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO - objasní Vám spoustu věcí o etologii psů, což je (nejen) pro Vás naprostý základ. Zjistíte, že skutečně není možné zaměňovat psa a dítě, nelze se chovat k pejskovi jako k dítěti, protože psi mají zcela jiné vnímání světa a sociálních vztahů než lidé - u psů je založeno na hierachicky postavené smečce a silném jedinci v jejím čele. To, v jakém prostředí žije Vaše fenečka, je pro ni pouze demonstrací slabosti, zmatku, stresu a absolutního nepochopení přirozených psychických(!) potřeb každého psa - odnášíte to pak všichni, ale Vaše fenka nejvíc, protože ona je bohužel jediná, kdo stávající situaci nemůže ovlivnit.

Dostali jste se úspěšně do stavu, kdy máte totálně vystresovanou fenku, která nemá zaběhnutý řád, smečku, vůdce a v důsledku toho má zcela zdevastovanou psychiku rozhozeného, nesebevědomého a nevyrovnaného psa. Opět v tomto okamžiku zdůrazňuji, že se v žádném případě nejedná o její chybu, ale je to přirozený důsledek přístupu "budeme se k našemu pejskovi chovat jako k dítěti". Tohle by totiž rozhodilo každého psa na světě. Navíc chování Vaší fenky nemůžete zaměnovat za hyperaktivitu, Vy jste svoji fenečku bohužel nezvládli už od samého začátku, kdy byla ještě pouhým temperamentním malým štěnětem plným energie - a bohužel se tato fáze Vaším přístupem plynule přetransformovala ve výslednou nejistotu, stres a neklid, kteréžto projevy sami vidíte každý den a každou noc.

Ano, z pohledu laika s Vámi Vaše fenka "mává a řídí Vám život". Z mého pohledu se ale jedná o trápené zvířátko, které by ze dne na den s největší radostí a ulehčením vyměnilo Vaše lidské opečovávání za život ve fungující smečce s pevným přirozeným řádem a jasným vedením. Prášky bych teď potřeboval já, když čtu o "doporučení" někoho (resp. "Všichni nám radí") dát ubohé fence ještě "prášky na uklidnění proti infarktu"... kristepane...

Píšete, že budete netrpělivě čekat na moji radu, jak uklidnit Vašeho mazla. Takže - Vaši fenku "neuklidníte", ale dáte jí šanci vybřednout z 5 let šíleného psího života jedině tím, že si vezmete moje slova k srdci a radikálně změníte svůj přístup. Nemáte v ní dítě, máte v ní to, čím ve skutečnosti je - tedy psa. Pokud se k ní takto (v dobrém slova smyslu) začnete konečně chovat, ještě má možnost prožít hezký zbytek života, třebaže určité věci už nikdy nedáte do pořádku úplně. Ale máte reálnou šanci začít žít normální život všichni zúčastnění a vyhrabat se z marasmu, ve kterém se už 5 let pohybujete. Pokud je tedy úvod Vašeho dotazu míněn vážně, pak mne zkontaktujte telefonicky a domluvíme další postup - prostě u mne budete muset i s fenkou absolvovat určitý čas učení. Pomůžu Vám, ale převychovat se budete muset Vy a Váš manžel, pokud to zvládnete, zvládne to i Vaše fenečka. Hezké Vánoce přeji!

(19.12.2010)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 2,5 letou fenku MOK Fridu. Je skvělá. Hodná, mazlivá, prostě plnohodnotný člen rodiny. Byl to můj první pes, kterého jsem měla od štěňátka. Poslouchá pro mě parádně, sice bydlíme v Praze, ale chodí většinou na volno, přijde na zavolání, neni konfliktní se psi či fenkami. V lese je skvělá, drží se u mě, nehoní zvěř ( což mě velmi překvapilo), vážně poslouchá. Spí se mnou a partnerem v posteli, prostě si to s ní maximálně užíváme a je to radost. Co mě, ale začalo trošku trápit je, že radost projevuje, že když přijdeme domů nebo k nám přijde někdo na návštěvu, tak skáče. Člověk už za zavřenýma dveřma je připravený s rukama u kolenou a rychle ji hladí, aby neskočila. Ale co teď začla dělat. Že když třeba potkáme někoho na ulici a já ho pozdravím, třeba i jen dobrý den, tak na něho skočí. Toho člověka nezná, ale má radost a skočí na něj. A lidi mi nadávají. Už nevím, jak ji to naučit. Ostatní povely akceptuje, neni problém, fakt se mnou funguje super, ale tohle dělá pořád. A další věc co mě trápí je, že po každém hárání má falešnou březost, ale tak silnou, že má i deprese, nepije a nežere. Nechce moc ven. všechny hračky ji vždycky schovám, ale je to hrozný. Pořád kňučí, i třeba v noci. Zkoušela jsem ji dávat ten odvar z černého čaje, jen lehký, ale ona to nepije. Bojím se, aby ji takto časté falešné březosti nezpůsobovali rakovinu. Už jsem se s tímto u známých setkala a obě fenky, nevykastrované kolem pěti let zemřely. Já pořád doufám, že se to třeba spraví po štěňátkách, chci ji na jaře připustit, pokud bude ona chtít. Děkuji mockrát za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát vysvětloval - pro pejsky je výskok směr obličej přirozená reakce, daná tím, že vyjádřením přízně je olíznutí obličejové části hlavy. A protože člověk má podstatně jinou fyziognomii než pes, musí si pejsek vyskočit. Samozřejmě, že jsou lidé, kteří o psí přízeň nestojí a včas tedy musí zasáhnout majitel pejska - nikoliv hlazením, ale důrazným "zakousnutím" rukou v oblasti kohoutku (v počátcích, později už stačí v případě potřeby pouze lehké položení dlaně). To vše musí být ovšem ještě v okamžiku, kdy se fenka teprve chystá k výskoku, ne když už má hlavu v úrovni obličeje!

I k falešné březosti jsem tu už popsal spoustu textu, prosím najděte si i v tomto případě související příspěvky - je to mimochodem napsáno i v pravidlech této Poradny. Dekuji za pochopení a mimochodem - falešná březost opravdu nezpůsobuje rakovinu, neplašte lidi. Rakovina u psů má příčinu především v genetických predispozicích a značné přešlechtěnosti nebo špatně vedených chovných liniích především "módních" plemen, své k tomu v případě příznivých předpokladů dodá i způsob života konkrétního pejska/ fenky.

(19.12.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 28 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, Kennyho jsem od malička cvičila a byl bezproblémový, zrhuba před rokem ho napadl americký staford. Od té doby se nesnese s žádným věčím psem. Dokonce vyjíždí i po zlatém retrívrovy s kterým se zná od malička a vždycky spolu vycházelí dobře. Proto jsem se chtěla zeptat co mám udělat proto abych ho zklidnila...Není to žádná legrace jít s velkým psem po ulici a mít strach jestli nepotkáte nějakého psa na kterého by mohl vyjet popřípadě se s ním porvat. Proto prosím o radu. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel Váš pejsek pochopil, že nemá vůdce smečky, o kterého by se mohl opřít. Veškeré z jeho pohledu potencionálně problémové situace tedy řeší pouze sám za sebe stylem "radši zaútočím první" a to je samozřejmě průšvih. Už jsem zde zodpovídal kvantum stejných problémů, je to jak přes kopírák, majitelé psů až pozdě pochopí (někteří vůbec nikdy), jak důležitý je především pro mladého pejska, jakého máte třeba Vy, fungující a správně reagující vůdce smečky. Pokud se chcete něco naučit, zkontaktujte mne prosím telefonicky a přijeďte s pejskem na osobní konzultaci.

(19.12.2010)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu, bydlíme u lese,nemáme oplocený pozemek, náš pes pokud není na vodítku uteče a je fuč, nereaguje na žádný povel zmizí, pokud se tak stalo dřív proběhl se a do 10 minut se vrátil, teď uteče na několik hodin. Máme o něj strach, aby ho myslivci nezastřelili. Když se vrátí - jak se zachovat ??

Odpověď: Především se chovat tak, aby Vám pejsek neutíkal (viz PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací). Jakmile se pes naučí utíkat za zvěří, začne ho to velmi bavit a vbrzku se z několika minut stává několik hodin, popř. dní - proto je zapotřebí od samého počátku pracovat na tom, aby se mu tato pro šelmu přirozená zábava líbit nezačala. A jakmile poprvé něco uloví (a to dokáže bez problémů i borderkolie), probudí se v něm skutečný lovec. Už mnoho let kladu lidem na srdce, že pokud nechtějí, aby jejich pes něco dělal, nesmí mu dát ani šanci to poznat - a pak se brzy strašně diví a pláčou ti, kteří se krátce předtím chlubili, jakého mají pašáka psa, který strhnul srnu nebo "neškodně" honí zajíce...

Tady je tedy počátek všeho, musíte řešit samotný zdroj problému, návrat pejska, který z Vaší strany musí být "okomentovaný" zásadní nespokojeností, nebude k ničemu, pokud nebude podložen smečkou a autoritou fungujícího vůdce smečky. Je zapotřebí důsledně odlišovat zdroj a důsledek problému a pracovat právě na odstranění zdroje - opět odkazuji na informace volně dostupné na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO (tedy správná přirozená výchova a komunikace, nikoliv samoúčelné restrikce). Problémem nejsou útěky Vašeho pejska - ty jsou pouze důsledkem špatné výchovy, chybného přístupu, neexistující "smečky" a nefungující vůdčí autority. Toto odstraňte a eliminujete i útěky štěněte. Pokud to, co Vám teď radím, podceníte, bude jen otázkou času, kdy se Vám pejsek už jednou nevrátí.

(12.12.2010)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, mám na Vás otázku ohledně našeho Jacka. Ze začátku bych Vám ráda popsala naší situaci. Jacka jsme si pořídili s přítelem, se kterým již nežiji. V současné době je Jack semnou a s rodiči v bytě. Bohužel můj současný přítel má doma kočku, takže když jsem u přítele Jack je doma s rodiči. Přiznám se, že na něj mám bohužel velmi málo času. Strašně ráda bych si ho brala všude s sebou, ale kočku by prostě rozcupoval. Táta ho má jako kamaráda a začíná to docházet do té fáze, že je doma pánem Jack a já už ho také nezvládám. Teďka k tomu problému. Nikdy nebyl problém při střihání drápků až poslední dobou co se mu tolik nevěnuji to začal být hrozný problém. Vždy držel, ale nyní to prostě není možné. Tak deset vteřin drží a pak začne neskutečným způsobem vyvádět až vyloženě brečí. Musíme jezdit na střihání k veterináři. Jediný kdo na něj ještě stále platí je bývalí přítel, který za námi jezdí tak třikrát do měsíce. Dalším problémem je přenášení Jacka, když spí. Večer třeba usne v obýváku a když ho chci přenést k sobě do pokoje, kde má pelíšek, tak se vzbudí a je schopný nás pokousat. Táta to řeší tím způsobem, že ho radši nechá být, ale já prostě ne. Podle mě si to prostě Jack nesmí dovolit a já už jsem opravdu bezradná. Doma kvůli tomu vznikají hádky, protože táta ho má prostě jako dítě. Bývalí pejsek mu umřel v náručí, tak je asi o to víc fixovaný na Jacka. Pane Dostále přeji Vám hezký den a moc děkuji za radu. Zdravím Vás.

Odpověď: Dobrý den:) Stříhání drápků nemá rád žádný pejsek, nicméně je to jedna z věcí, kterou by měl od svého majitele tolerovat a v součinnosti s ním zvládat. Ve Vašem případě je to ovšem opět pouze jeden z důsledků problému, kterým je nezvládnutá výchova - z Vaší strany podpořená nedostatkem času a ze strany Vašeho tatínka základnímm přístupem. Pes opravdu není dítě, má zcela jiné chápání okolního světa než člověk, jeho svět je založen na přirozené hierarchii a pokud ke psům lidé budou přistupovat jinak než je jejich druhu vlastní, vždy to dopadne špatně. Pes navíc potřebuje vůdce smečky na 100% úvazek, nikoliv chůvu. Už jsem o tom mnohokrát psal zde i ve svých knihách...

Nejrozumnější by bylo, pokud byste se se svým tatínkem domluvila a i s Jackem za mnou přijeli. Je rychle zapotřebí dát výše uvedené problémy do pořádku, týkají se všech tří zúčastněných a pokud se vše nechá být, opravdu to neskončí dobře (už teď to začíná být zřejmé). Pomůžu Vám - pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky.

(5.12.2010)
Plemeno: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, môj anglický kokeršpaniel Niko má teraz 18 mesiacov. Je priateľský k ľuďom a chce sa nadšene kamarátiť s každým psom, ktorého stretne. Ak to správne chápem, uvedomuje si prevahu starších a väčších psov, pretože sa pri stretnutí postaví bokom, krúti chvostom, nechá sa oňuchať a až potom oňucháva druhého psa on... vyzerá to tak, že je skôr v submisívnej pozícii. Chcela by som vás požiadať o vysvetlenie situácie, ktorú sme zažili v nedeľu: skorá ranná prechádzka, tma, sychravo, nikde ani človiečika, Niko na vodítku (bývame v strede mesta, tam ho na voľno nepúšťam). Zrazu sa spoza kríka vynoril veľký labrador, bez náhubku, bez vodítka, bez pána. Niko zareagoval štandardne (ako som popisovala vyššie), labrador bol vcelku priateľský, oňuchávali sa a obaja krútili chvostmi. Myslela som, že pôjdeme ďalej a nebude problém. Ale zrazu sa na chodníku objavil veľký nemecký ovčiak – rovnako bez náhubku, bez vodítka, bez pána. Očividne labradora poznal, pretože ten ho vôbec nezaujímal, priskočil k Nikovi a začal ho oňuchávať. Niko stuhol a naježil srsť na chrbte, ani sa nepohol, nepokúsil sa ovčiaka oňuchať. Po chvíli to labradora prestalo baviť, označkoval blízky krík a zmizol v tme. Nemecký ovčiak naznačil úmysel odísť, ale v zápätí sa otočil a chcel na Nika zozadu vyskočiť. A vtedy sa môj pes bleskovo obrátil a nahlas výhražne zavrčal – ešte som ho nepočula vydať taký zvuk. Dovtedy som sa naozaj snažila, aby Niko cítil emocionálnu podporu sebavedomého vodcu svorky, ale v tom okamihu ma napadlo, že sa bitke nevyhneme. Ale na môj veľký údiv sa nemecký ovčiak okamžite obrátil a odišiel. Pokračovali sme v prechádzke. Som rada, že to takto skončilo, ale doteraz nechápem, prečo ten nemecký ovčiak nezaútočil – bol omnoho väčší a silnejší. Ako je možné že takto reagoval na zavrčanie mladého psa, ktorého mimochodom celé okolie považuje za neškodného dôverčivého „plyšáka“?

Odpověď: Dobrý den:) Síla každého psa není v jeho fyzické velikosti, ale v jeho osobnosti. A Niko se v dané situaci ukázal právě jako silná osobnost, nesmlouvavě a jasně dal svoji psychickou sílu najevo. Psychicky silní a dominantní psi se vždy poznají tak, že neřeší situace, které to nevyžadují (ano, pak mohou zdánlivě působit jako "plyšáci"), ale v situacích zásadních svoji osobnostní převahu dají nekompromisně najevo - i pejsek velikosti jezevčíka pak bez problému odradí fyzicky daleko většího psa. Buďte na Nika hrdá, tohle zvládl na jedničku.

  (5.12.2010)
Plemeno: kříženec středního knírače
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu ohledně našeho psa Bena. Nevím, jak to konkrétně pojmenovat, proto uvedu pár příkladů. Máme kamarádku Ivu, která zná Bena už od štěněte. Nedávno k nám přijela na návštěvu a byla u nás 3 dny. Večer druhého dne šla kolem Bena a ten se jí zakousl do nohy. Nic mu nedělala, chtěla kolem něho jen projít. Při setkání ji přivítal, nosil ji balonky a hračky, chtěl si s ní hrát, ale pak se takhle zachoval. Další příklad: byli jsme na návštěvě, kde byla i naše 5-letá neteř, asi hodinu si s Benem hrála, celou dobu jí nosil balonky, ať mu je háže. Když ji opět donesl balonek, chtěla si ho pohladit, tak ji kousl do ruky. Dále: můj přítel, kterého jediného Ben poslouchá, našel Benovi za uchem slepenou srst, chtěl mu ji oddělat, ale Ben na něj zaútočil. Nechceme toto chování tolerovat. Byli jsme i u pana Desenského, ale jeho rady to jen zhoršily. Dát pryč ho nechceme, ale toto chování je nebezpečné. Děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Žádná podobná razantní změna (pokud se zde ovšem skutečně o změnu jedná - jde především o to, jak máte reálně svého pejska zvládnutého) v chování psa se neděje bez příčiny - a ta může být buď dlouhodobá (stres, nezvládnutí výchovy) nebo náhlá (prodělaná zkušenost v nedávné době). Dále - nevím, jaké rady Vám byly dotyčným "psychologem psů" poskytnuty, ale pokud to byly jeho oblíbené nátlakové metody, pak ke zhoršení celé situace zákonitě dojít muselo a to je také průšvih. Nicméně mám od Vás k dispozici příliš málo informací a navíc toto je opět jeden z těch případů, které rozhodně nelze řešit na dálku - pokud tedy chcete pomoci, zkontaktujte mne telefonicky a domluvte si se mnou osobní konzultaci, pomůžu Vám.

(28.11.2010)
Plemeno: anglický kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den vážený pane Dostále, velmi se omlouvám, že Vás vyrušuji mým dotazem. Vaše webové stránky jsem našla náhodou před několika měsíci. Od té doby jsem se již hodně věcí přiučila, také jsem si objednala a přečetla Vaše obě knihy, za které Vám děkuji. Ale nebudu zdržovat a rovnou půjdu k věci. Tento dotaz tady podle mne ještě nebyl, vše jsem četla pečlivě, jinak se opravdu hambou propadnu, jestli jste již na něco podobného odpovídal :-(.Bydlím ve více generačním domku a doma máme 9 let starou fenku kokršpaněla, její vůdce je bezpochyby moje maminka, když jsme si jí tenkrát před 9 lety pořizovali byla jsem přeci jen ještě poměrně moc mladá, takže jsem byla pro psa malé dítě. Doma teď trávím nejvíce času já, takže si Jerynku přes den beru k sobě na patro, spí mi u nohou, chodím s ní běhat, na procházky, mazlim se. Poslouchá dobře, je bezproblémová, řekla bych, že je to spíše submisivní fenka. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla pořídit si ještě štěně labradora-fenku (s PP), příjde domů zhruba před Vánoci. Můj dotaz se týká toho, jak v tomto případě postupovat, když budou doma dva psi, ale každý bude mít prakticky jiného majitele? Nebude to způsobovat problémy mezi fenkami? Nechci nic pokazit, načetla jsem si od Vás, jak vychovávat štěně ( s Jery jsme hodně věcí dělali tenkrát intuitivně stejně,aniž bychom knihu četli, z čehož mám radost :-). Fenky se budou doma běžně potkávat. Vím, že jste několikrát psal, že psy nejde brát odděleně ale jako smečku. Ale v tomto případě si nějak nevím rady. Protože my prakticky odděleně bydlíme, ale vrámci jednoho velkého domu a doteď tady byl jen jeden pejsek. Možná Vám můj dotaz bude připadat hloupý a popletený, za což se omlouvám :-(. Původně jsem si s Vámi chtěla rovnou domluvit nějakou osobní konzultaci,kam potom dojedeme s pejsky. Ale nakonec jsem se rozhodla nejprve pro tuto variantu. Ještě jsem Vám nakonec chtěla velmi poděkovat za Vaše názory na kastraci, protože mi doslova otevřely oči. V dnešním světě mediální masáže, kde se člověk i v odborných časopisech a knihách dočte, jak je kastrace fajn, jsem vděčná, že již teď i díky Vám vím, že tudy cesta nevede. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji a za svůj dotaz se nemusíte vůbec omlouvat:) Každá fenka může patřit jiné majitelce, ale zároveň být součástí jedné smečky. Kdo ovšem bude "capo di tutti capi", to se ukáže až časem a záleží samozřejmě i na tom, zda kokršpanělka je skutečně submisivní nebo naopak nad labradorkou převezme jednoznačně dominantní postavení. Podle toho pak budou vycházet vůdčí preference buď pro Vás nebo Vaši mamku a samozřejmě i na vás samotných bude záležet konečný stav. Jinými slovy - jedna z vás dvou musí "šéfovat" celé smečce, kdo to bude, to se skutečně ukáže až v době, kdy už budete mít v domku obě fenky a ta mladší se aspoň trochu rozkouká.

A pokud si nebudete jistá, raději opravdu přijeďte, vztah dvou fenek je vždy potenciální problém, pokud se správně nepodchytí již na samém počátku.

(28.11.2010)
Plemeno: rotvajler x výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, prosím o radu. S naším psem absolvujeme kynologický výcvik. Max bývá ze všech mladých psů nejčastěji napadán dospělými psy. Zajímalo by mě proč. Nijak výrazně je neobtěžuje. Povahu má přátelskou až flegmatickou, výcvik zvládá dobře. Příznaky dominance a agresivity nemá, i po případném napadení je celkem klidný (připadá mi až "splachovací"). Bohužel je trochu bojácnější, zejména u mužů které nezná. U těch, které zná, již tento problém není. Ve vztahu ke psům je naopak přátelský a hravý. Nevysílá nějaké signály, které dospělé psy dráždí? Že by nějak bojoval o lepší místo na slunci (postavení ve smečce) si nemyslím, spíš je to zatím takový jouda :-) Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Některé psí signály vycítí nejlépe jen psi sami a vycítí je velmi dobře, na rozdíl od člověka, který je snadno přehlédne. Proto se Vám může Max jevit jako bezproblémový "jouda", ale psi z něj mohou vnímat určité asociální prvky chování - v těchto případech je to také nejčastější a nejpřirozenější příčina podobného chování ze strany dospělých psů. Nicméně pokud se tak děje pouze na Vašem cvičáku, pak je velmi pravděpodobnou příčinou ne problém Vašeho štěněte, ale problém ve vedení výcviku, kdy jsou psi přetěžováni nebo stresováni a tímto nahromaděnou agresivitu si následně vybíjejí na slabých jedincích.

Musel bych ho vidět, abych mohl určit, o kterou z těchto dvou alternativ se jedná (a samozřejmě s ním za mnou můžete přijet), ale jedna z nich to stoprocentně je. Sledujte i chování dospělých psů a lidí na Vašem cvičáku, hodně Vám to osvětlí.

(28.11.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se na vás obrátit s žádostí o radu. Mám pejska z útulku, brala jsem si ho ve čtyřech měsících. V počátcích byl hodně bázlivý, ale rozkoukání trvalo zhruba jen 1 měsíc. Prošli jsme třemi cvičáky (na každém z nich zhruba půl hodina zabírala běhání všech psů na volno!). Máme plno psích kámošů a často se s nima stýkáme. Nikdy se u Karbona neprojevil strach z ostatních psů, občas trochu z lidí, ale velmi zřídka. Teď je mu jeden rok a je to tak 2 týdny co z ničeho nic začal vyjíždět na ostatní psi, to i velmi malého vzrůstu (ke svým starým kamarádům je pořád hodný). Většinou se to stává když je v okolí nějaká fena nebo štěně - chrání si "svou" smečku, která ovšem není jeho. Zdá se mi, že se agresivita dost zvyšuje a moc si nevím rady, jak ho uklidnit. Vždy běhal na volno, ale teď se ho bojím pouštět - nerada bych aby napadal cizí psi. Neuvědomuji si, že by zažil něco špatného s ostatníma psama. Řekla bych, že se u něj dost silně projevuje puberta a že to celé je prostě machrování...Ale ráda bych ho nějak usměrnila, aby se vše uklidnilo a mohl dále běhat s ostatníma psíma kamarádama. Můžete mi poradit jak se zachovat?

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď je jednoduchá: nezvládnutá hierarchie. Mám tím samozřejmě na mysli nezvládnutí z Vaší strany - Váš pubertální pejsek příliš "vyrostl" a ten, kdo by ho měl usměrnit (tedy Vy), nereaguje. Pokud štěně v jeho věku poruší základní pravidla chování vůči svému okolí, je na vůdci smečky, aby ho srovnal. Pokud je "vůdce smečky" v těchto případech nefunkční, štěně si vytváří pokřivený pohled na svoji vlastní pozici a problémy začnou v čase narůstat geometrickou řadou.

Domluvte se se mnou a přijeďte i s pejskem, pomůžu Vám.

(28.11.2010)
Plemeno: kříženec jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, předem děkuji za Váš čas strávený čtením a doufám i zodpovězením na mé dotazy (a spoustu dalších, na které zde odpovídáte). Otázek je několik a doufám, že nebudu opakovat již poskytnuté ve Vaší poradně a ve Vašich knihách (které často pročítám a hledám v nich odpovědi nebo konfrontace). Tak jen model situace - doma poslušnost dobrá, mám pocit, že zde funguji dobře. Snažím se svého pejska "číst", jen nevím, zda někdy nezaměňuji jeho chuť po komunikaci s vyžadováním pozornosti (ačkoli si s ním doma často hraju - nelze se mu věnovat pořád). Jedná se napříkad o "pískání - kňučení". Vím, že jste v jednom dotazu odpověděl, že je to právě znak potřeby komunikovat a že se má pes uklidnit mluvením - netrestat - to dělám ale zároveň nevím zda právě tou reakcí - že si toho všímám a reaguji na to - ho nepodporuji ve vyžadování pozornosti. Další model - psík rád spí se mnou v posteli - vždy se na ni "nasouká" kam dosáhne ale ačkoli by to dokázal - nevyskočí. Čeká na moji výzvu a to nejen verbální - doslova mu musím pomoci (chytit pod zadečkem a postrčit). Zpravidla se mi stočí u nohou - není to známka toho, že nestojí o mou blízkost ale jen o pohodlí?  Venku bývá situace taková - venčím v parku, kde je spousta podnětů - jiných psů takže nebývá ani čas na nějaké hraní - chápu, je to mladý a temperamentní pes a neustále pozoruje, kde se co "šustne". Jeho rádius je trochu větší, než bych si přála - tak kolem 20, 30 metrů a pokud uvidí pejska, zpravidla počká na místě (nebo na můj povel přiběhne ke mně) a až po mém volno - můžeš  za ním vyrazí. I odvolání se celkem daří - nesmí jít ale o háravou fenku (někdy stačí jen fenka nebo známý pejsek) - to potom vyrazí a nechá mne stát. Od háravé feny je k neodvolání a je schopen za ní jít a jít bez ohledu na mne. Dojdu ho, netrestám, připnu a odejdeme. (Je dos "náruživý" - bez ohledu na to, zda se jedná o fenu nebo psa - rád provádí kopulační pohyby). Jinak ho se psy nechávám vyběhat do sytosti, někdy je tak unavený že mám pocit že je rád, když za něj rozhodnu a odvolám ho k odchodu. Velmi mne zajímá  Váš názor na tyto situace a na závěr ještě pár krátkých dotazů - může mít na jeho psychiku (zdá se mi někdy smutný) vliv to, že jeho "nejoblíbenější páníček" - manžel, který má u něj největší autoritu přijíždí domů jen na víkend. Je v pořádku, když se při hlazení odvrací,  odklání hlavu někdy couvne, (někdy ho ale vyžaduje - šťoucháním do ruky a doslova se "nacpe do dlaně"). Je možné, že když venku něco sebere - tělo okamžitě přikrčí a vrčí - nejedná se o agresi ale o strach a nervozitu (několikrát jsem ho za to potrestala - ne bytím ale stiskutím za kůži, zatřepáním) a že nyní již ví co bude následovat a pouští hrůzu? Mám to příště zkusit jinak? A ještě - jak zaregovat - potká se se psem, s kterým již jednou došlo ke střetu (také JRT) a oba na sebe vrčí - po odchodu psa ještě chvíli "bublá" - spíše ho mám uklidnit rukou  ke koutkům tlamy  nebo ujistit že to řeším za něj - rukou na hlavu - záda? Jak jsem již psala, snažím se ho pozorovat - doma, při seznamování se psy, při hře - a rozumět mu. Děkuji za odpověď a přeju pěkné prožití zimy Vám i Vašemu pejskovi (předpokládám, že ten ji má rád:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji a nápodobně - a samozřejmě Šedy jako severské plemeno zimu miluje:) Vašich dotazů je hodně a jsou dost nepřehledné (špatně se v nich orientuje), odpovím na ně spíše souhrnně - jednak jsou v mnoha formách již zodpovězeny zde v Poradně, jednak se jimi zabývají i moje knihy a především je za nimi nutno vidět celkovou filozofii přístupu, nikoliv jendotlivé oddělené "problémy". Celkový přístup lidského "vůdce smečky" musí probíhat na základě dominance a sebedůvěry, takže například verbální reakce na vyžadování pozornosti pejska musí mít za následek jeho rychlé zklidnění (tím samozřejmě nemám na mysli křik, ale klidné vyjádření vůdcovské autority). Spaní pejsků v nohách jsem nejen zde už několikrát vysvětloval, pomáhat mu do postele není třeba, když bude chtít, vyskočí si tam (pokud mu to dovolíte).  Háravá fena je silné lákadlo pro každého psa. Psi (samci) nejsou zdaleka tak mazliví jako fenky, bývají až na výjimky spíš odtažití. Zbytek otázek - opět mnohokrát zodpovězeno: situace týkající se pejska samotného za něho nikdy neřeší jeho vůdce smečky, ten reaguje v podobných případech pouze pokud udělá jeho pejsek chybu, popřípadě v hierarchické konfrontaci vůči vlastní osobě - jak, to je zde již mnohokrát popsáno.

A především: je přece jasné, že pokud něco venku najde, pak na Vás vrčet nesmí! Pokud to dělá, pak je to pro Vás jen alarmující indikace toho, že ve smečce fungujete špatně... rychle to napravte.

(21.11.2010)
Plemeno: kříženec slovenského kopova/český strakatý pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 32/18 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předem se omlouvám za svůj dotaz, ale ačkoliv jsem v poradně hledala a hledala, nenalezla jsem dostačující odpovědi na můj problém. Vlastním 2 fenky středního vzrůstu(kříženku slovenského kopova - Kiki, kv 44cm, nar.2/2008 a českého strakatého psa -Bibbi, kv 49cm, nar. 4/2009). Od malička byly fenky spolu, měli společný kotec, společnou boudu, společně bývaly volně na zahradě,společně jezdily v kleci v kufru atd. Až do nedávna spolu vycházely za dobře, přesně nevím co se mezi nima nebo mnou a nimi stalo, ale muselo dojít k rozdělení kotce. Každá má svou boudu, venčení probíhá tak, že vezmu první jdu s ní ven a poté až se vrátím, můžu vzít druhou na procházku, pokud jde se mnou muž, musí jít s jednou buď přede mnou nebo vedle mne, ale v dostatečné vzdálenosti, aby na sebe fenky nedosáhly a neměly sebemenší záminku na sebe zavrčet či dokonce po sobě vystartovat. Stačí, když se na sebe podívají, ihned začnou na sebe vrčet. Pustit je nepřichází v úvahu, ačkoliv mají košík, tak se do sebe půstí a každá další rvačka je pro  nás i pro ně velmi stresující. Volná pohyb na zahradě je již nereálný(doposud bývaly přesnoc zavřené v kotci a od rána volně na zahradě u domu).Pokud jsou obě přeci jen na volno, mají košík, ale stačí, aby se jedna zastavila a ta druhá se hned kolem ní začne točit, a pokud nestihnu včas zasáhnout začnou se rvát.Rvou se kdekoliv, na zahradě, na cestě, pro ně v neznámem a neutrální místě. Ve většině případů to způsobí ta starší -Kiki, byla vždycky majetnicka a myslela jsi, že vše patří jen její, stačilo na tu mladší krátce zavrčet, a ta odešla. Je to cca od konce září (po druhém hárání strakačky), kdy si to strakačka nenechá líbit, ze začátku jsme si mysleli, že se začnou rvát o boudu a krmení, proto jsme kotec rozdělili a každá má svou boudu (dokonce na sebe vrčí i přes pletivo). Bohužel se stále situace nelepší, a nevím na koho bych se mohla obrát, prosím Vás tím o radu, jak dále tuhle situalci řešit. Osobně si nedokáži přestavit další fungování(dvojité venčení, cestu na cvičák-závody, a další běžné a každodenní věci). Je mi velmi líto, že musejí být zavřené v kotci a moc bych si přála, aby se jejich chování vůči soběsamým změnilo. Pane Dostál, pokud je můj dotaz velmi zmatený omlovám se Vám, ale chtěla jsem Vám co nevíce přiblížit, co se u nás děje. Pokud bude třeba,jsem odhodlaná, všechny mé úspory věnovat na cestu za Vámi, jen aby se holky opět daly kamarádsky dohromady. Děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Tomuto obecnému "problému" (smečková hierarchie a její vůdcovství) jsou věnovány celé PSÍ STRÁNKY FALCO, vůbec tedy není pravda, že jste tu nemohla najít dostačující odpověď. Je to x-krát rozebráno i v této Poradně - tyto situace jsou totiž velmi časté, často zde probírané a vysvětlované včetně vysvětlení nutných kroků k nápravě. Opravdu to chce jen věnovat trochu svého vlastního času k jejímu prostudování, jasněji zde výše uvedené principy vysvětleny být nemohou. To si prosím neberte nijak osobně, setkávám se s tím bohužel často a jen konstatuji tuto skutečnost.

Obě Vaše fenky přestaly být jen štěňaty a protože jsou právě fenkami, začaly si hodně natvrdo vyříkávat svoje vzájemné postavení. Bohužel pro ně (a samozřejmě i pro Vás) nemají ve své smečce vůdce, kterým byste měla být právě Vy sama. To je ten problém, se kterým se teď potýkáte - místo jasného ujasnění pozic obou fenek je z Vaší strany pouze bezradnost, nejistota a oddělování fenek, čímž vše strašně zhoršujete. Pak se samozřejmě děje to, co se děje, fenky pouze řeší svůj vzájemný "problém" a to vede k neustálým rvačkám - místo spolupráce jste z nich udělala "třídní nepřítele". Být ve smečce dominantní dospělý pes, ve velmi krátké době by zjednal pořádek. Tohoto psa musíte ztělesňovat právě Vy, pokud to neuděláte, bude zle. Případy jako je ten Váš jsou časté, je to jak přes kopírák včetně pointy - buď si majitel fenek dá říci a postupuje tak, jak mu poradím (a pak to dopadne dobře) nebo se na to vykašle nebo to prostě příliš brzy vzdá (a pak jsou konce tristní).

Pokud tedy o pomoc skutečně stojíte a na obou fenkách Vám záleží, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme individuální výcvikový servis - pomůžu Vám dát smečku do pořádku. Jen doporučuji s rozhodnutím neotálet, čas pracuje proti Vám a byla by velká chyba čekat, až se opravdu stane průšvih.

(21.11.2010)
Plemeno: australský honácký pes/chodský pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, je pravda, že psi nesmějí žrát brambory ?Případně proč.Děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Je zapotřebí rozlišovat mezi "surovou" bramborou (syrová nebo klasicky doma vařená) a mezi speciálně tepelně upravovanými bramborovými produkty používanými některými výrobci krmiv. "Surová" brambora je pro psy špatně stravitelná, vyvolává nadýmání a s tím související následné problémy, určité látky obsažené v hlíze mohou být pro psy vyloženě škodlivé. Bramborove´extrakty prošlé speciálním technologickým procesem, obsažené v některých průmyslových krmivech, mohou být na druhu stranu například zdrojem škrobu. Osobně bych ovšem psu určitě brambory (syrové ani vařené) nedával, není to pro něj v žádném případě přirozený zdroj živin.

(14.11.2010)
Plemeno: m: německý ovčák, o: labrador x americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 17 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál. Náš pejsek Barik je moc šikovný a učenlivý.Nedělají mu problémy povely sedni lehni zůstaň.Nechci s ním chodit na cvičák i .když pejskaři v našem okolí si myslí opak.Já jsem pro  Vaší přirozenou výchovu.Pejska mám od bezdomovce byl mi darován  na ulici .Přítomen byl tatínek pejska hodný klidný poslušný.chtěla bych se zeptat na povahu pejska pokud je to možné určit podle rodičů. Předem moc děkuji za  Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, takto "na dálku" v tomto případě určitě ne - jednak neznáte matku (může to být uvedená kombinace, ale také nemusí - a to už vůbec nemluvím o reálné možnosti překrytí matky zcela jiným psem), jednak záleží na spoustě dalších faktorů geneticky zděděných i získaných výchovou a zkušenostmi. Nelze proto zodpovědně říci, že pejsek bude povahově takový nebo makový. Nezapomeňte, že i v rámci čistokrevného plemene můžete najít pejsky povahově zcela rozdílné. Váš pejsek bude především takový, jakého ho vychováte - to platí všeobecně. Jak moc se projeví genetika a poděděné vlastnosti po rodičích, to ukáže až čas, u 4-měsíčního štěněte nejasného původu není zdaleka nic hotového a definitivního. V každém případě je ale nutno od začátku se štěněti věnovat a 90% práce věnovat vztahu a výchově, "sedni lehni zůstaň" je v této fázi až na druhém místě. Opět doporučuji věnovat čas studiu těchto PSÍCH STRÁNEK FALCO a uvedené principy nezapomenout používat v praxi, pak máte velkou šanci, že budete spokojená Vy i pejsek.

(14.11.2010)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, něco jsem o vás přečetla, občas zabrousím i na poradnu a líbíte se mi (tedy vaše názory). Ale od začátku, je mi 29 let. Zvířata jsem měla ráda od malička (nejvíc psy a koně). A tak když mi bylo 13 let konečně do naší rodiny přibyl psí kamarád. Bílý labrador Art. 11 let byl mým nerozlučným parťákem a kamarádem největším. Nevím jestli se dá mluvit o výchově, protože mí rodiče nevěděli o výchově psa nic a já byla malá holka. Ale nicméně podařilo se nám společnými silami vychovat hodného milého prostě super psa. Proč ale vlastně píšu. Když pak odešel, kam jednou musíme všichni, dalšího psa jsem nechtěla, ani na to nebyly podmínky. Teď to vypadá, že bych zase pejska mít mohla. Ale mám dilema jakého. Bydlíme v bytě, já odcházím před sedmou hodinou a bývám doma před pátou.Přítel pracuje na směny, ranní odpolední noční. Uvažuji buď o jorkšírkovi nebo vipetovi. O jorkšírovi ne proto, že je to „módní“ plemeno, ale z důvodu, že je malý, dá se vzít téměř všude. Proti je to, že může být uštěkaný (nemyslím, že si pes nesmí štěknout, ale aby neštěkal 8 hodin v kuse), a taky na některých fórech jsem četla, že není moc čistotný. Samozřejmě vím, že se to nedá vztahovat na všechny psy, a spoustu věcí ovlivním já a výchova, ale přece…U vipeta mám obavy z přivolání, přece jen je to chrt…A tak studuju a a přemýšlím…Tímto jsem ve zkratce popsala svoje „dilema“ tak prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu v podobných případech zmiňoval, jak těžké je poradit výběr plemene člověku, kterého neznám. Pokud máte dilema mezi jorkšírem a vipetem, pak samozřejmě je zapotřebí brát do úvahy, že se jedná o dvě zcela rozdílná plemena, exteriérově i povahově. Jejich jediným podobným rysem je temperament, problém se štěkáním, přivoláním nebo jiným důsledkem nezvládnutí výchovy můžete mít s jakýmkoliv plemenem. Ale jak už jsem psal o dotaz výše, každý pes je především takový, jakého si ho vychováte, v jakém žije prostředí, jaké nasbírá zkušenosti a jaká je jeho domácí "smečka". Jaký je jorkšír a jaký vipet, to se dočtete v mnoha věrohodných i méně věrohodných pramenech - ale na Vašem místě bych nelitoval času a nejprve si dal práci s tím, seznámit se s reálnými představiteli obou plemen a zkušenostmi jejich majitelů (pokud možno majitelů soudných a spolehlivých - ne chovatelů, kteří Vám ve snaze udat své štěně budou pět pouze neopodstatněné oslavné ódy). Živí zástupci obou plemen jsou přeci jen daleko lépe vypovídajícími argumenty než pouhá teorie o tom, jací by být měli. Uvidíte, které z obou plemen Vám pak začne být opravdu blízké. Přeji Vám správné rozhodnutí a šťastnou ruku při výběru konkrétního štěněte.

(8.11.2010)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych se zeptat,Nechali jsme našeho psa připustit,brzy se mají narodit štěňátka a my bysme si chtěli vzít fenečku. Byla jsem rozhodnutá pro kastraci fenky,protože jsem si neuměla přestavit,že by se v naší domácnosti hárala,nevím,jak bysme to uhlídali. Po přečtení vašeho příspěvku o kastraci,jsem se rozhodla,že to neudělám. Jaké řešení byste mi poradil? A hlavně,jestli si ji máme vubec brát.? (momentálně bydlíme v bytě,s velkou terasou a v létě se budeme stěhovat do baráku se zahradou) K tomu ješte související dotaz: Kdyby jsme si ji pořídili,náš pes se je na psy dominantní,fenky skoro bezproblému snese.Ale je schopný (když je někdo na návštěvě s fenkou) ohnat se kvůli hračce,žrádlu,ba i vodě,prostě si hlídá to svoje, Jak to máme případně řešit? Předem moc děkuju za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nemohu vědět, zda si máte fenečku vzít nebo ne, to je věc, která záleží pouze na Vašem svobodném rozhodnutí. Pokud byste ji chtěla podle Vašeho původního rozhodnutí nechat vykastrovat, pak by moje odpověď bylo důrazné ne, pokud jste skutečně od tohoto záměru upustila, pak jsem za to velmi rád. Spousta lidí má psa a fenku, vše se dá uhlídat a jak jsem zde již mnohokrát psal, správné zařazení psa/fenky v rámci smečky dokáže i v tomto ohledu zázraky. Samozřejmě musíte počítat s tím, že celý tento proces je dost náročný na schopnosti i čas majitele, takže si prosím prostudujte tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a poctivě si proberte, zda vše zvládnete. Od toho pak odvíjejte své konečné rozhodnutí a berte v potaz i specifika plemene americký pitbulteriér.

Váš druhý dotaz: opět si prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO (odkazuji tímto i na základní pravidla Poradny), tuto problematiku jsem zde již nesčetněkrát probíral.

(31.10.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předem se omlouvám, že Vás obtěžuji, ale chtěla bych se Vás - coby  zkušeného psího odborníka - zeptat na pár informací. S přítelem si  chceme pořídit pejska - naším favoritem je labrador. Máme vyhlídnutá  štěňátka z jedné chovatelské stanice, která by se měla narodit na jaře  příštího roku - rozhodně tedy chceme pejska s PP (hlavně kvůli testům na  dědičné nemoci atp. - "maminka" štěňátek má spoustu i nepovinných  vyšetření a stejně tak je měla štěňátka vrhu A - na jaře 2011 bude vrh  B). Co nás ale nenechá spát je prostředí, které tento pejsek potřebuje.
Většina známých nás přesvědčuje, že takový pes do bytu nepatří, že by  trpěl. My aktuálně bydlíme v bytě 2kk (asi 50 m2), přičemž do cca 2 let  bychom si již rádi pořídili bydlení vlastní - větší 3+1, případně domek  se zahrádkou. Labík by přes den byl doma sám (cca od 8-15:30), nicméně  ranní procházku a odpolední delší procházku s hraním by rozhodně  zajištěnou měl (+případné třetí venčení těsně před spaním). S pejskem  bychom rádi zkusili výstavy, já bych chtěla vyzkoušet canisterapii,  případně i nějaký ten lovecký výcvik; přítel by rád s pejskem cvičil  (uvidíme, co nám půjde; pejsek pro nás nebude nástrojem zvyšování ega  úspěchy na výstavách či zkouškách, ale hlavně kamarád). V blízkosti domu  máme potok, okolo něj je možnost dlouhých procházek, na druhou stranu  od domu je nedaleko les. Myslím, že pejskovi bychom pohyb dopřáli. Jen bych ještě ráda dodala, že v době pořízení (počítáme cca  květen 2011) bude přítel 3 měsíce doma, takže pejsek by měl zajištěnou  potřebnou péči ve štěněcím věku (častější venčení a krmení). Ráda bych ještě dodala, že jsme poměrně aktivní, často jezdíme na výlety a rádi bychom, aby pejsek byl naším společným "kumpánem" při všech těchto výletech.
Domníváte se, že je možné labíka v našem bytě mít, aniž by trpěl?  Nechceme si pořídit pejska a pak se dívat na to, jak trpí. To bychom si  asi raději počkali až budeme mít větší byt. S touto otázkou jsme se také  obrátili na CHS, kde nám sdělili, že labradorovi být i v menším bytě nevadí, pokud  bude mít zajištěn pohyb, ale ráda bych názor slyšela i od někoho  "nezaujatého" (mám na mysli nezaujatého ve smyslu prodeje plánovaných  štěňat).

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, že pro pejska (jakéhokoliv plemene) není nejdůležitější počet hodin strávených venku nebo velikost bytu, ale intenzita sociální komunikace. Jinak řečeno - pokud se budete po této stránce pejskovi skutečně věnovat (bližší viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), pak nebude nijak trpět a čas strávený doma naplní odpočinkem a regenerací. Psi, kteří nestrádají po stránce komunikační a sociální, jsou spokojeni i v běžných podmínkách (byt plus procházka 2-3x denně), na druhou stranu je spousta psů nešťastných a stresovaných, kteří mají k dispozici 24 hodin denně obrovskou zahradu, ale schází jim právě ta sociální komunikace ze strany jejich majitelů.

Takže z mé strany skutečně nevidím problém, na příchod štěněte se připravujete zodpovědně a pokud dodržíte základní pravidla výchovy a komunikace, pak budete spokojeni všichni tři...

(31.10.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na Vašich stránkách jsem poprvé, ale moc se mi líbí, je moc fajn, když člověk zapojí všechny své smysly a jde svou cestou, byť to asi není vždy procházka růžovým sadem. Svým dotazem Vás nepřekvapím.:) Mám 11 měsíčního křížence(maminka je francouzský buldoček-podoba absolutně žádná a to i v případě samotného chování), je to pohodový pejsek, ale stále řeším stejný problém, a to je jeho přivolání ve volném prostoru. V případě, že vyrazíme na procházku do lesa, je to super. Běhá volně, stále si mě hlídá a na zavolání přiběhne jako střela a je rád, že mě vidí. Pokud se však pohybujeme na naší louce, kde je povolen volný pohyb psů a tedy stále se tam vyskytuje nějaký pejsek alespoň na obzoru, přestávám pro něj existovat, buď běhá s čumákem zabořeným v trávě nebo od jednoho pejska k druhému. Na přivolání nereaguje vůbec a nebo v lepším případě přijde až po delší chvíli.  Doma nebo na zahradě je mým stálým společníkem, neustále se mnou udržuje oční kontakt, rád si hraje, nechá se drbat, pochválit ..... ale venku jakobych pro něj najednou neexistovala, nedokáže se na mne soustředit, je napjatý, stále v očekávání kde se co  či kdo objeví, nechce si hrát, odmítá pamlsky. Přiznám se, že si opravdu nevím rady a trápí mne to. Zlobím se sama na sebe, že ho nedokážu pochopit a nevím, jak dál. Děkuji Vám za případnou reakci.

Odpověď: Dobrý den:) Pes je sociální tvor a jedním z jeho přirozených vzorců chování je kontakt s dalšími příslušníky svého druhu, tedy jinými psy. Váš pejsek je navíc ve věku, kdy stále ještě převládá štěněcí psychika a bezprostřednost, proto jsou pro něj ostatní psi tak zajímaví - navíc se v této době učí komunikaci s nimi, zjišťuje svoje místo ve smečce, je to zcela přirozený proces. Naopak velmi špatné by bylo, pokud by se jiným pejskům vyhýbal, choval se vůči nim bázlivě nebo agresívně - buďte ráda, že je v jejich společnosti rád a v této době ji vyhledává. Jak bude postupně dospívat, bude se měnit jeho chování i v tomto směru, začne se zklidňovat a svoje psí parťáky si začne vybírat. Takže klid, všechno je jak má být.

Nechte ho mezi pejsky vždycky chvíli vyřádit, až po nějaké době "zavelte" k odchodu. Uvidíte, že pak budete mít daleko vyšší úspěšnost. A znovu opakuji: v tomto věku je pro něj zaujetí jinými pejsky zcela v pořádku, problémem by byl opak. Takže jej nechte v klidu touto fází psího poznávání světa projít, nenásilně upevňujte svoji vlastní pozici (zatím fungujete dobře) a nebojte, s dalším vývojem psychiky Vašeho pejska se vše uklidní.

(24.10.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback x rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. V prvé řadě se omlouvám za to, že píšu takhle, ale zpráva mi nešla vygenerovat. Za druhé Vám chci poděkovat, za to, že jste tyto stránky založil a že se věnujete dotazům v poradně. Bohužel jsem na Vaše stránky narazila pozdě, přesto se snažím "dohnat co se dá". Stále se učím a není to ono, ale Váš způsob práce se psy je mi velmi blízký a příjemný. Sice zdaleka nechápu všechny jeho principy, ale náš vztah se od té doby, co mám obě Vaše knihy diametrálně změnil : když Lochnesku (Nessie) oslovím, dívá se mi do očí, zlepšilo se i přivolání, více se na mě soustředí. Je přesně v tom věku, kdy mě stále zkouší. A já bohužel často selžu, ale vím přesně kde dělám chyby a mám tudíš tu šanci na sobě stále pracovat. Mám dva dotazy:
1) Nessie je velmi temperamentní, mladičká fenka. Chová se velmi dominantně, především k ostatním psům (pokládá na ně tlapky, naskakuje na ně) a Ti jí to více, čí méně trpí. Žádný pes ji zatím pořádně "nesundal", což si myslím, že je škoda. Většinou k tomu ale nedostanou ani šanci, protože když jejich páníčci vidí, jak po nich Nessina leze, většinou si je stáhnou, aby předešli konfliktu, je vidět, že jim chování mého psa k jejich psu vadí. Co se týče mě, zkouší to - pokládá na mě tlapku, okusuje ruce (ne že by po nich vyloženě "chňapala", ale lehce okusuje) - nedovoluji jí to a "odpovídám" - káravým pohledem, taky na ni pokládám ruku, v tu chvíly to začne trochu přehánět, tak ji stisknu čumák, podívám se jí ostře do očí, popřípadě zavrčím - pak mi začne ruce olizovat, já ji pohladím a odejdu od na pár vteřin, čímž celou "přetahovanou" ukončím. Vše samozřejmě plně koresponduje s tím, co cítím uvnitř - většinou jsem ledově klidná a to co dělám, myslím vážně a jistě. Chci se zeptat, jestli takto postupuju správně, nebo jestli mám v těchto situacích postupovat jinak? Musím však říct, že od doby co s Nessie komunikuju, těchto "přetahovaných" značně ubylo.
2) Dnes se nám s Nessie stala taková příhoda a já se Vás chci zeptat, jestli jsem reagovala na danou situaci správně a jestli jsem něco nepokazila. Chodíme s Nessie na cvičák - spoustu věcí uměla už předtím, než jsme sem začali chodit, a tak nemáme se cvičením problém. Chodíme sem proto, abych já se hýbala a abych se seznámila s lidmi co mají psy, ona se vyběhá s pejsky, které zná a máme z toho takovou "společenskou" událost. Vždycky se tam těší - nikdo ji tam neubližuje, cvičení prokládáme "hrou". Chodíme tam přes Stromovku (je to královská obora, takže ohromný park). Máme takovou svou zapadlou cestičku, kde moc lidí nechodí, občas tam potkáme někoho se psy. Šli jsme dnes ze cvičáku, ona už by měla být unavená (chodíme tam pěšky - půl hodiny, tam jsme přes hodinu, a zase zpátky), protože cestou tam řádila s ostatními pejsky, zhruba půl hodiny a na cvičáku si taky zařádila. Cestou zpátky jsme šli taky tou cestičkou, šla s náma známá, co má zlaťáka. Pejskové byli navolno, a proti nám maďarský ohař, taky navolno. Nechala jsem ji v klidu, ať se očuchaj a poblbnou - byl to mladý pejsek. Šla jsem pomalu dál a čekala, že se k nám Nessie přidá. Jenže ono nic. Trochu jsme zpěchali, a tak jsem na Nessie pískala a volala, mávala její oblíbenou hračkou a nic. Musím říct, že princip Vašeho přivolání moc nechápu, což mě mrzí a tak přivolávám klasicky, zavolám jménem, popřípadě lákám na hračku, koukám do očí, mám radost a nebývá s tím uplně problém. Chodíme do stromajdy na psí louku, kde je vždycky nějáká banda a tam jsem schopná ji odvolat i ze hry, když je to nutné. Dneska byl problém s tímhle jedním pejskem. Nessie se na zavolání ani neotočila, takže jsem mohla mávat uzlem jako debil a bylo mi to prd platný, když ho neviděla. Vím, že tohle není správné přivolání, ale to není předmětem mého dotazu. Když nereagovala, tak jsem si pro ni došla, vzala jsem ji jako štěně za kůži, a vlekla od psa, ukázala rukou směr, kterým jsem chtěla aby se vydala. Tím směrem se sice vydala, ale vzápětí mě obkroužila a vrátila se za tím psem. Tak jsem se naštvaně otočila a řekla jsem, že ji tam nechám, a buď za mnou přijde, nebo ne. Už jsem byla daleko a ona stále nešla, volala jsem, stále nic. Tak jsem pro ni došla podruhé, došla jsem až k ní a  zalehla ji a vrčela na ní. Paní pochopila a vydala se s psíkem na cestu od nás. Chvíly jsem na Nessce ležela a vrčela na ni. Pak jsem ji připla na vodítko a šli jsme. Došli jsme zase na psí louku, tam byla smečka pejsků, tak jsem ji pustila, aby si pohrála. Váhala, ale nakonec se pustila do hry. Nechala jsem ji chvíly si pohrát. Pak stačilo vyslovit jen její jméno a než jsem ho dořekla, byla u mě. Pohladila jsem ji, urovnala obojek a opět vypustila. Zas si chvíly hrála. Pak jsem se jen na ni podívala, naše pohledy se střetly a zase byla u mě. Pokaždé přiběhla rychle, radostně ... Byla jsem moc pokojená, pochválila jsem ji odešli jsme.
Chci se zeptat, jestli udělala chybu, když jsem ji zalehla, nebo ne? Ještě nikdy jsem ji takhle tvrdě nepotrestala (nechci se k takovému trestu uchylovat, když pořádně neodhadnu tu míru) A jak to, že podruhé se na ni stačilo jen podívat a byla u mě? Váš princip přivolání sice nechápu, ale myslíte, že kdybychom za Váma po domluvě s Lochneskou přijely, že byste nás to mohl naučit? Stejně jsem se s Vámi chtěla domluvit, abyste na nás mrknul, zhodnotil náš vztah a doporučil nám další postup. Na mém pejskovi mi moc záleží a chtěla bych, aby byla spokojená a šťastná a aby měla vůdce smečky, kterého si zaslouží. Omlouvám se, že je můj dotaz tak zdlouhavý a možná zmatený. Moc Vám předem děkuji za odpověď. Zdravím Vás i Vaše pejsky :)

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:)

1/ Ano, takto je to naprosto správně. Nessie je teď v pubertě, učí se znát své mantinely mezi jinými pejsky (tam jí to kazí právě jejich pánečci) i ve své vlastní smečce - zde je to jen a jen na Vás, takže "jako pes" v tomto případě postupujete správně.

2/ Přivolávání "na hračku" nechávám raději bez komentáře, určitě víte, co bych Vám na to řekl. Řeknu jen tolik - nemůžete pak čekat, že pubertální fenka, která potká pro ni skutečně zajímavý objekt (pejska), bude na Vás reagovat správně, když jí předvádíte takové divadlo. Ve chvíli, kdy má nastoupit jasná psí komunikace, vytáhnete hračku a začnete pískat. Nessie jste od pejska dostala pouze díky tomu, že jste ji vzala na vodítko místo toho, abyste prosadila svoji vůli bez restriktivních pomůcek. I to zalehnutí bylo v dané chvíli špatně - na místě bylo pouze ostré "zakousnutí" a především emoční síla, tohle by na Vašem místě udělal dospělý pes a zvítězil by. Následné chování Nessie mezi pejsky pak už bylo poznamenáno jen její nejistotou i únavou z předchozích činností, chyběl i pro ni skutečně zajímavý podnět.

Pokud chcete, můžete za mnou samozřejmě přijet. Ale doporučuji v tom případě znovu a tentokrát pečlivěji prostudovat moje texty, protože "princip přivolání" na základě psí komunikace už snad ani nejde jasněji vysvětlit, než jsem to na mnoha místech na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách učinil. Jen je prostě zapotřebí pochopit, že to není záležitostí kouzelného slůvka, ale že pokud chce člověk toto zvládnout, pak musí nejprve dokonale zvládnout samu podstatu psí komunikace. Nakročeno máte, ale děláte zásadní chyby, které Vám fenka neodpustí a které se pak projevují mimojiné právě na tom přivolání.

(17.10.2010)
Plemeno: německý ovčák/kokršpaněl
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 3,5/6 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, prosim o radu.Ide o fenku nem. ovciaka(zijuca spolu s kokrikom), u ktorej sa po kazdom harani vyskytne falosna gravidita. Popisala by som Vam nas problem.Vsetko bolo donedavna v poriadku,havkovia sa znasali,hrali.Problem nastal toto leto,ked nasa fenocka zacala zurit a postupne aj napadat kokrspaniela.Spociatku to boli len take kratke zachvaty,po par sekundach ho pustila,ale napr.dnes,hned rano,ho nechcela pustit, musime ju chytit za siju a doslava ich od seba odtrhnut.Dnes to skoncilo bez krvacania,len krivkame na zadnu labku,ale obycajne hryzance na krku,jazva na tvari,natrhnute ucho...podla mojho laickeho nazoru,malo sa fenke venujeme,pred cca.2 roky sa nam narodilo dieta,dovtedy boli havkovia nasou prioritou,teraz je uz menej casu,aj ked aspon na par minut sme s nou vonku/kokrsp.davame na vecer do vnutra/,na prechadzky chodime z casu na cas tak raz do mesiaca,ale do buducna mame plany,ked bude syn vacsi a bude schopny s nami,teraz to maju havkovia trosku tazsie,no urcite s nimi pocitame v dalsom zivote a boli by sme stastni,ak by sa dala tato situacia nejak vyriesit. Este by som popisala ako dochadza k tym *bitkam*.Rano obycajne davame kokrika von,akonahle niekam ideme,otvorime dvere,tak neviem ci to fenka od strachu,ze nieco nesieme,jedlo,tak hned utoci,nie je to pravidlo.Vacsinou to byva pri jedle ale aj pri hrach,pri aportovani.Uz mam strach ich vobec nechat spolu,ked sme s nimi vonku,ale ked su vonku sami na dvore,nie je problem,este sa to nestalo,len ked nas zbada fenka.Inak je velmi temperamentna,mozno dolezite,nahana si chvost a beha po autach,stale sa vrti,dokola,je to divoska.Kokrik je taky vecny hlados,stale cosi nucha a hlada.

Odpověď: Dobrý den:) Pejskům je zapotřebí se věnovat v každé fázi svého i jejich života, to je základní věc, kterou je zapotřebí respektovat. Pokud tomu tak není, nastávají problémy... U fenky by bylo vhodné dát do pořádku chronické falešné březosti (viz další text) - v tomto stavu je každá fena nervózní, podrážděná a startuje i po psech, se kterými normálně vychází. Už jsem se tu párkrát o tomto tématu také rozepisoval.

Dále - fenka se dostala do věku, kdy si hledá a buduje svoje místo ve smečce. Pokud to necháte jen na ní, pak to dopadne i v budoucnu stejně jako teď - jinými slovy začněte konečně dělat svoji práci, včleňte se do své psí smečku a začněte ji řídit. Nejprve si ovšem nastudujte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO základní pojmy a principy, pak pochopíte, jak důležitý je například fakt, že svého kokra dáváte do domu a fenku necháváte venku, jaké důsledky má fakt, že "na prechadzky chodime z casu na cas tak raz do mesiaca" atd. atd. Pak se skutečně nemůžete divit, že fenka má přebytek energie a je ve stresu (schází jí nejen fyzické, ale i psychické uvolnění!) a i tato skutečnost je jedním ze základních předpokladů vzniku falešné březosti - nemluvě o dalších důsledcích, které toto "nevěnování se" na psychiku dospívající fenky má. Nedivte se, že kokršpaněl je pak pouze jejím nejbližším a nejjednodušším stresovým ventilem!

Pár minut Vaší společnosti venku a jednou za měsíc procházka skutečně nestačí - tohle už nepotřebuje další komentář. Je hezké, že se svými pejsky počítáte do dalšího života, ale to už pro ně také může být pozdě - zkuste si představit, že byste takto zanedbávala své vlastní dítě s tím, že máte v plánu se mu věnovat někdy v budoucnu... princip a následky tohoto přístupu jsou naprosto stejné u psa i malého človíčka.

Tady je ten problém, řešení jsem Vám napsal a máte je zcela ve svých rukách.

(17.10.2010)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych chtěl velice pochválit Vaše stránky a to, čím se zabývají, myslím, že u nás nemají konkurenci.. k mému dotazu. Máme necelý rok starou čivavu, psa.. od chvíle, co jsme ho dostali od matky s nama spi, travi s nami cele dny, je nam stale na blizku.. zároveň s tím jsme psa brali mezi lidi, aby si zvyknul i na okolí atd. Jenže co nastalo, pejsek se lidí strasně bojí, nedokáže ani kolem nich projít, utíká pryč, kdzž někdo příjde na návštěvu, schová se třeba za pračku, strachy se i počůrá i vykaká. Vůči nám je to naprosto v pořádku, ale opravdu nevíme jak tuto situaci změnit. Zvyknul si jen na nás?? Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji, velmi si vážím Vašeho názoru na moje PSÍ STRÁNKY FALCO. Chyba nastala evidentně již u chovatele v období imprintingu (vtištění), tedy ve fázi, kdy si štěně ukládá člověka jako spolupracující druh a kdy je zapotřebí, aby právě toto chovatel nezanedbal. Následně nedošlo k socializaci tak, jak mělo a celý problém se tím prohloubil.

Pejsek je teď bohužel zvyklý pouze na vás, ostatních lidí se bojí a to je velmi špatné. Pomůžu Vám, ale je zapotřebí, abyste mne co nejdříve zkontaktoval a s pejskem za mnou přijel, ukážu Vám, jak s ním pracovat tak, aby se problém do budoucna co nejvíce eliminoval. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky.

(17.10.2010)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, mám dotaz spíše estetický:-) Můj pejsek - bišonek má kolem očí a tlamy zbarvenou srst - hnědou, správně by ji měl mít kompletně bílou. Nemyslím si, že by to bylo způsobeno stravou. Existuje nějaký přírodní prostředek pro zmírnění zabarvení? Jsem si vědoma, že spíše radíte v oblasti výcviku, ale setkal-li jste se už někdy s tímto dotazem, budu moc vděčná za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Soudě podle Vašeho popisu jde nejspíše o možnou zvýšenou pigmentaci danou genetickými dispozicemi - z hlediska genetiky je bišonek tzv. extrémní strakáč, kdy je po celém těle zcela bílý a pigment má pouze kolem očních víček, nosní houby, pysků a polštářků na tlapkách. A množství tohoto pigmentu (geneticky určeného) pak určuje sytost hnědého zabarvení.

Jinak řečeno, jedná se o genetiku, která je vždy složitá (dostali bychom se až do oblasti dominantních/recesivních alel, které mají na svědomí kombinaci bílá srst/růžová kůže/ černá nosní houba), ale která je zároveň i souborem základních stavebních kamenů pro exteriér konkrétního pejska. Nevím, jak moc je skutečně zabarvení kolem očí a tlamy Vašeho pejska markantní, ale podle mého názoru nemá smysl se tímto z výše uvedených důvodů dále trápit a zabývat a už vůbec ne hledat nějaké prostředky na "snížení pigmentace". Tato pigmentace na daných místech je zcela přirozená, nezapomeňte na to, že bišonek opravdu není albín, ale ve své podstatě pouze strakáč s extrémním podílem bílé barvy.

(17.10.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 6,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Krásný podzimní den Vám i pejskovi Šedymu posíláme ze Zlína.Na Vaše stránky jsme narazili náhodou, když jsme hledali rady ohledně výchovy. Jsme nadšení, jak se věnujete pejskům i jejich majitelůma s jejich problémy.Vaše knížky jsme si objednali a studujeme.Jsme majitelé skoro 7.měsíčního psího kamaráda Berta.Je to náš první pejsek v rodině, bydlíme v paneláku a skutečně se nám jeho příchodem velmi změnil život, myslím tedy k lepšímu. Veškerý čas věnujeme Bertovi, občas s námi chodí do práce, občas ho zas necháme doma, aby si od nás odpočinul. Vždy je doma vše v pořádku, zatím žádné škody. Zůstává doma max.7 hodin s tím, že zhuba za 4 hodiny jdu domů Berta vyvenčit, doplním mu vodu a dám nějakou dobrůtku. Vždy nás ohromně vítá a jen čeká, kdy konečně vyrazíme ven do přírody.Chodíme s manžele, který je " vůdce smečky " a já spíš doplněk a chůva.Bert je tedy dosti tvrdohlavý, než něco udělá přemýšlí, jestli to opravdu myslíme vážně. Někdy je suprový a poslouchá a z toho druhý den jako by " měl vybité baterky " a skoro na něj nic neplatí.Ale to je u lidí, tak si říkáme má nato nárok jako štěně.Ale snažíme se neustupovat.
Moc jsem se zbytečně rozepsala, a teď k mému dotazu. Manžel musel odjet služebně pryč, tak válčíme s Bertem sami. Na vycházce jsme se seznámili se starší paní, která si vzala z útulku 10.měcíčního NO, je to pes. První dva dny našich vycházek byli úžasné, hoši se dobře proběhnou a snaží si vysvětlit, kdo je pánem. Myslím, že se ani jeden nesmířil s tím, že by byl podřízený.Třetí den jsme se opět sešli a psi první běhali a hašteřili se, ale pak si Bert našel klacek a NO Fox mu ho sebral a když Bert si ho chtěl vzít zpátky, Fox na něj začal být nepříjemný, vrčel a začal ho kousat. První si Bert asi myslel, že je to hra, ale posléze mu došlo že to tak není, když na něj Fox znovu zaútočil, začal se Bart schovávat za mě. Z toho jsem došla k závěru, že bych měla zasáhnout. Tak jsem Foxe oddělila a řekla že nesmí. Paní jen tiše přihlížela. Nevím, jestli jsem uděla správně. Potom byl Bert u mě a pokusoval mě do prstů a vyskakoval předníma packama na mě. Tato reakce mě tedy překvapila( jak kdyby mi říkal  " já si to vyřídím sám " a nebyla si tedy jistá, jestli jsem měla zasahovat. Z jeho chování, že se za mě schovával mě nic jiného nenapadlo. Prosím poraďte mi, jak příště postupovat.
Myslíte, že kdybychom se s Vámi chtěli setkat a poradit, že bychom mohli za Vámi přijet? Tak se mějte krásně, užívejte krásných podzimních dnů a budu se těšit na odpověď.

Odpověď: Děkuji, také přeji pěkný podzim...:) Váš pejsek je teď na počátku psí puberty a k tomu patří i to, že se musí naučit komunikovat s jinými psy. Pokud potká jiného "puberťáka", pak se mají co učit oba dva a samozřejmě do této komunikace patří i základní porovnání o klacek, vyhrabanou díru a další podněty, které mohou začít jako hra, ale končí jako test "kdo s koho". A zde se dostáváme k jádru toho, co jste udělala bohužel naprosto špatně: v dané situaci jste měla nechat Berta samotného, ať si danou situaci vyřeší. Nejednalo se totiž o Vaši smečku, ale pouze o něj samotného - byla to záležitost pouze mezi ním a druhým psím puberťákem. Tím, jak jste zareagovala, jste bohužel zmátla svého vlastního pejska a nahromaděný stres z nevyřešené situace si Bert vybil na Vás - přirozený důsledek toho, jak Vás vidí a další věc, která je špatně.

Opravdu by bylo rozumné se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet. Podobné chyby mají lavinový efekt a pokud se majitel pejska podobných chyb dopuští dál a dál, pak tyto případy končívají špatně... A od toho tu jsem, abych lidem, kteří o to stojí, podal pomocnou ruku.

(17.10.2010)
Plemeno: jezevčík standard
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Doporučujete pro štěňata velkých psů doplnit granule o vápník, chci vědět co u menších psů po delší nemoci /náš pejsek bude mít v dospělosti přes 9 kg/. Pejsek v 9. týdnu onemocněl, dostával infuze, léky a 3 týdny diet. granule ProPlan. Bohužel koncem 4. měs. byl přiotráven /máme tu "hodné lidi"/ a léčba se opakovala. Dnes začíná znovu jíst plnohodnotný ProPlan a 2.10. jsem mu začala přidávat CALCI-PLUS /Ca+P+D3/- 1tabl. denně. Udělala jsem správně? Slyšela jsem že je to nebezpečné. Pokud mám pokračovat, napište prosím, jak dlouho a kdy snižovat dávku /frekvenci/.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud krmíte granulemi (což děláte), pak Calci+ vhodný rozhodně není vzhledem k faktu, že obsahuje vitamín D - už jsem zde tuto tematiku mnohokrát vysvětloval, včetně frekvence a dávkování. Nevím, co máte na mysli tou "nebezpečností", ale máte štěně, které má těsně před přezubením (popř. už přezubuje) a tudíž dotace vápníkovou směsí je nanejvýš vhodná.

(17.10.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, Coudy bol už od malička taký "ufrflaný". Stále niečo povídá, ako keby si mrmle..V posledných dńoch sa toto mrmlanie zmenilo spíš na také vrčanie.Zuby má schované, neukazuje ich, ale vidím na ňom že niečo neni v poriadku. Stane sa to hocikedy, no najviac to začinalo/a to remcal už davnejšie, dlhšiu dobu/, ked som šla do práce a chcela som sa s ním rozlúčit/pohladit ho a podobne./To som si vysvetlovala tak, že asi mu vadí, že idem preč, že bude doma sám, alebo s niekym inym.No teraz remcá kedykolvek. Či ho chcem len pohladiť,alebo na neho premluvim, alebo dokonca i ked ho chvalim. Príde mi to, ako keby mi už nedoveruje, ako keby ma strach.Ked sa k nemu prihovaram milym hlasom, ked si takto mrmle, začne sa to remcanie stupňovať na sposob, že pusu ma stale zatvorenu, zuby schovane, ale je to vrčanie inteznivnejšie a začne sa celý klepat. Do očí sa nedíva, uhýba pohladom a uši má zatiahnutejšie a ako keby sa odtahuje preč.Niekedy sa však zase chová,ako keby sa snaží dokázat, že teraz je panom domu on.  Zvyknem na neho vrčat aj ja, alebo ho položim na záda a vrčim na neho, on zvykne vtedy remcanie zintenzivnovat a niekedy prestane, niekedy nie, len remcá potichšie. Ked ho pošlem na misto, tak ide, zostane tam, ale presedel by tam cele dni.Niekedy,ked ho zavolam, tak ani nepride. Alebo ked príde, tak zase s remcaním a s vyplašeným výrazom./nedoverčivym/ Nejaký čas sme bydleli len ja a Coudy, sami.Vtedy remcával, ked som sla do prace,a lebo ed sa mu nieco nelibilo. A asi tak pred dvoma mesiacmi sme sa nastahovali k priatelovi, ktoreho Coudy znal uz aj predtym. Chodieva s nim von on, ked som v praci, ale zvykne i ked som doma. Má k nemu pekný vztah, má ho rád, ale nikdy nemal pejska, tak ho do toho vztahu pes a človek trošku zasväcujem já, na základe skuseností, ktoré som pochytila na psej škole u Vás. Mrmle a vrči Coudy aj na neho, v podstate na každého.Neviem si s tým už rady a bojím sa aby to nebolo horšie a horšie. Chová sa k nemu každý pekne, ja ho mám od malička, nikdy nebol šikanovaný ani nič podobné,spíš rozmazlovaný.. len pred rokom ma hodne pokousal vlčiak v jednom kempe a Coudy tam pribehol vo chvíli, ked majitel toho vlčiaka odomna odtahoval a Coudy už nemohol nič robit. Ked sa chcel rozbehnut, začal kričat majitel toho vlčiaka, aby ho chytili, že už jedno neštastie stačilo..už po tej nehode sa zmenil...viem že ho to poznamenalo, že to i v jeho dušičke nechalo šrámy a je pravda že to zmenilo nas oboch.Ale medzi nami to puto len zosilnilo.. Ked sme na prechadzke, vrčí a jeduje sa na každeho psa, brani ma, jakmile nejaký ide kolem,niekedy ma odstrkuje z cesty. Ja v tu chvilu jeho chovanie chapem, ale pre inych ludi je automaticky agresivny a zly. No pokial sa pusti na volnejsie a povoli to aj majitel druheho psa, očuchaju sa a su v pohode.Prosím poradte mi, ako sa mám voči tomu jeho neustalemu remcaniu a zmenam v chovani postavit. Vašich rad som si vždy moc važila, a preto sa na Vás obraciam aj teraz. To inteznivejsie remcanie, ktoré sa stupňuje trva tak 2-3 tyždne. Ukecaný a ufrflaný jak starý děda bol už od malička :). Snažim sa všetko riešit v klidu, ale asi to moc nepomáha. Moc ďakujem a prajem Vám krásny deň.

Odpověď: Dobrý den:) Budu upřímný. Gratuluji. Podařilo se Vam vychovat pejska, který Vám ve svých 5 letech opravdu nevěří - vystresovaného jedince, který uvnitř sebe lítá od extrému k extrému, pejska, kterého ve chvílích, kdy má nastoupit skutečná komunikace, "řešíte" silou a zastrašováním. Nejste zdaleka první a bohužel ani zdaleka poslední, je to jak přes kopírák a vždycky mě z těchto případů bolí srdce...

Coudy vedle sebe potřebuje vůdce smečky, ne někoho, kdo se občas chová jako chůva a jindy jako nevypočitatelný blázen. Nedívá se Vám do očí, vrčí na Vás, nechce k Vám přijít... a někde uvnitř jeho osobnosti tiká časovaná bomba: až překoná svoje poslední zábrany a jeho stres překročí kritickou hranici, prostě Vás kousne. Ne proto, že by byl zlý nebo agresivní - prostě proto, že ten psychický tlak už dál nezvládne a přenáší mho už i na ty, kteří ho nezpůsobili. Stejně jako to udělá člověk ve stejné situaci - a věřte, že vím, o čem teď mluvím. Jednoho krásného dne se to prostě stane. Všimněte si i toho, že pokud je Coudy méně ovlivňován Vámi, zvládá věci lépe.

Já vím, že to není příjemné čtení. Ale některé věci jsou prostě tak a znáte mě, že nemám problém nazývat věci pravými jmény. Takže - pokud budete chtít s Coudym pomoct a opravdu si mých rad vážíte, pak se se mnou domluvte a přijeďte i s ním - a klidně i s Vaším přítelem. Jinak to opravdu bude horší a horší (jak sama píšete) a Coudyho to zničí - až do samého konce. Už má dobře našlápnuto:(

(10.10.2010)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřeboval bych od Vás poradit. Je to asi tak 2 měsíce, co začínám venku řešit problém s Tinou. Když jsme v lese, běhá samozřejmě na volno a na zavolání většinou bez problému přijde. Občas se ale stává(poslední dobou čím dál častěji), že má něco lepšího na práci(olizování různých "dobrot", snaha vyválet se s mrtvou myší nebo jenom čuchání něčeho zajímavého) a to potom prostě nepřijde. Když bych jí nechal a dělal že nic, za pár minut je zpátky u mě a můžeme jít, ale pokud po ní chci,a by přišla za mnou hned, naprosto mě ignoruje. Když použiju nějaký signál jako třeba zavrčení, vystartuje pryč, stoupne si 15-20 metrů ode mě a upřeně na mě kouká a dívá se co se bude dít. Ke mě nepřijde, když bych šel k ní, tak zase pouteče o kus dál a pokud jdu pryč, tak jde za mnou a sleduje mě. Pokud si pak někde sednu, doběhne ke mě a začne na mě skákat a olizovat mě.
Vím, že mi asi řeknete, že ve mě necítí správného vůdce smečky, že na tom musím pracovat. To se snažím, ale prostě nevím, jak se v takové chvíli zachovat, abych něco zbytečně nekazil a moje pozice se ještě nezhoršovala. Tina je teď v plné pubertě, ale na to se nechci vymlouvat. Když potkáme jiného pejska, chvilku si pohraje a většinou není problém jí odvolat, ale jakmile najde něco co by mohla sníst, přestane vnímat. Pokud jsem u ní a chci aby to pustila, tak není problém, většinou to pustí sama nebo jí to vezmu, ale jakmile je dál ode mě, tak na to nereaguje. Jinak je bezproblémová, je to takový správný puberťácký trdlo:-) Předem děkuji za radu a přeji hezký zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka je teď opravdu v pubertálním období a také se přesně podle toho chová - styl "nevidím, neslyším, neznám a co ty teď s tím uděláš" pozná důvěrně každý majitel pejska. Bohužel se často setkávám s tím, že mnoho lidí (mluvím teď obecně!) v této fázi dospívání pejska ignoruje základní fakt, že si je pejsek prostě testuje a o to více je tedy zapotřebí se zaměřit na "smečková pravidla" - jinými slovy s pejskem skutečně pracovat, věnovat mu velké množství aktivního času a pečlivě nasměrované energie. Ještě jinak řečeno: smečková ovladatelnost na kratší vzdálenost, upoutání pejska na "vůdce smečky", posílení vůdcovské role a další související "maličkosti".

Lidé bohužel často v těchto případech vyloženě pasívně sledují co se děje, propadají se do bezradnosti a to vše utvrzuje jejich psí kamarády v tom, že jejich člověk pro ně nemůže nepředstavovat vůdčího člena smečky. Důsledky z tohoto plynoucí jsou pak zcela logické a pohybují se v široké škále (neovladatelnost, nekomunikace, asociální chování...), společným jmenovatelem je pak to, že pejsek/fenka žijí sami za sebe, mimo jakoukoliv smečku. Jakmile začne pejsek svého člověka ignorovat, je prostě zle - začne to maličkostmi a končí průšvihem.

Mnoho lidí (opět mluvím obecně, ale je zapotřebí to sdělovat znovu a znovu) tak prostě pasívně čeká na nějaký zázrak, který se samozřejmě nestane. Mnoha lidem jsem už ukázal, kolik zvládne půlhodinka poctivé práce, kdy se s psím puberťákem skutečně komunikuje a kdy se pejsek vyloženě rozradostní a z nesoustředěného rozjíveného jedince se stane komunikující soustředěný člen smečky. Pokud je pak sám majitel pejska schopen (lépe řečeno ochoten) konat se svým pejskem stejně, je vyhráno. Pokud opět spadne do svého marného očekávání zázraku a od pejska se nechá pouze tahat za vodítko, pak se samozřejmě nestane pozitivního nic - pouze pejsek sám se dále utvrdí ve svém názoru na slabost svého majitele...

Ani ve Vašem případě se tedy nestane nic, pokud zůstanete pasívní. I Vy teď budete muset udělat spoustu práce, abyste svoji fenku přesvědčil o to, že věci půjdou podle Vás a umíte si to prosadit - zatím se naučila pouze to, že je rychlejší, v případě potřeby (a k tomu bohužel stačí jen trochu silnějsí signál z Vaší strany) uteče o kus dál a přijde, až sama uzná za vhodné.

Není to skutečně o tom, že se "v nějaké chvíli nějak zachováte" - je to o soustavné komunikaci, to, co se děje venku, je pouze důsledek stavu. Lidé tohle strašně neradi slyší a proto znova zopakuji, co už jsem mnohokrát řekl a napsal: pes není automatická pračka, kdy v určité situaci stisknete tlačítko a stane se se předem daná a neměnná reakce. Chování pejska v dané chvíli ovlivňuje obrovské množství předvídatelných i nepředvídatelných podnětů, jeho detailní reakce se mění právě podle nich, pokaždé je třeba i jinak zareagovat a pouze jediná věc zůstává konstantní - tedy zda je či není pejsek/fenka zařazen ve smečce s fungujícím vůdcem. Pokud není, pak je právě toto problém a to ostatní pouze jeho důsledkem.

Celé PSÍ STRÁNKY FALCO stejně jako mé knihy pojednávají o hlavním tématu, jímž je "jak se po psím domluvit se svým psem tak, aby mi rozuměl a jak mám svému pejskovi rozumět já jako člověk". A opět již pomnohokráte opakuji: používejte principy, které Vám zde předkládám, pracujte sami na sobě (tohle totiž za Vás nikdo jiný udělat nemůže) a pokud potřebujete, nechte ješitnost doma a přijeďte za mnou i se svým pejskem a svým problémem - pomůžu Vám, pokud sami budete spolupracovat.

Záměrně jsem se k tomuto tématu rozepsal více obecně, protože problém "můj pes mě ignoruje" je obecný problém mnoha lidí, mnoha majitelů pejsků (ať už malých štěňat, puberťáků nebo psů dospělých) a základní princip, nad kterým se tolik lidí naprosto zbytečně vzteká, je stále stejný: ukážu každému, jak na to, ale pokud člověk sám není ochoten pracovat, pak je to vše k ničemu. A začíná to již touto Poradnou - pokud nebude sám aplikovat základní zde prezentované postupy a pouze si je přečte, pak opět nemůže ničeho dosáhnout. Ale na druhou stranu je mi potěšením každému na jeho vlastním pejskovi ukázat, že to jde (což platí samozřejmě i pro Vás)...

(3.10.2010)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Všude se píše o pojmu "dostatek pohybu", nicméně - co si pod tím mám představit? :-) Naše roční čubička chodí min. 5x denně ven - ráno jen čůrat, dopoledne hodina, odpoledne 1-2 hodiny, v podvečer cca 1/2 hodiny (pokud nejsme na cvičišti, to jsme potom v pohybu víc než hodinu + cesta) a v noci jen vyčůrat. Pátek až neděle je celý den s námi - celodenní procházky za jakéhokoliv počasí, výlety, návštěvy přátel. 2x týdně chodíme v podvečer cvičit agility. Bydlíme na okraji Prahy, hned za naším domem začíná příroda, tzn. je většinou bez vodítka, může lítat dle libosti, hraje si s jinými psy, hážeme jí aporty. Přesto mám dojem, že je to pro ní mnohdy málo. Přiznám se, že už jsem tento dotaz pokládala několika cvičitelům, ale nikdo mi nedokázal odpovědět - některý říká "až moc", jiný zase "chtělo by to víc". Taky už jsem se dozvěděla, že jsme si fenku pěkně rozmazlili, což není daleko od pravdy:-)), nicméně pořizovali jsme si aktivní plemeno s tím, že se mu chceme dostatečně věnovat. Proto prosím i Vás o názor - dáváme jí dost, je výše popsané naplněním pojmu "dostatek pohybu" pro plemeno něm. boxer? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem na toto téma již vícekrát - prioritní není pro pejska pohyb, ale sociální komunikace, jinými slovy: fyzické uvolnění bez adekvátního uvolnění psychického je k ničemu. Pak může pejsek běhat venku třeba 12 hodin denně a nebude mu to stačit...

Německý boxer je temperamentní plemeno, máte mladou fenku. Co se týká fyzického pohybu venku, toho má podle Vašeho popisu dostatek, tady skutečně žádný problém nevidím. Nicméně problém může být právě v nedostatku psychického uvolnění, psychických podnětů a sociální komunikace. Pokusím se to přiblížit na praktickém příkladu - přijede za mnou klient s temperamentním běhacím pejskem, strávíme spolu třeba jen hodinu, ale ta hodina je naplněna z mé strany neustálou komunikací s pejskem "na pozadí". Na parkovišti pak po skončení konzultace pejsek skočí do auta, stočí se a usne - a jeho majitel se nestačí divit, jak jeho věčně hyperaktivní pejsek je najednou unavený. A stejně tak i jemu vysvětlím, že je to důsledek psychické únavy, nikoliv fyzické - ne množství naběhaných kilometrů, ale množství vydané komunikační energie.

Totéž je i u mého vlastního pejska, západosibiřské lajky Šedyho: na soustředění je schopný běhat mezi pejsky klidně až 10 hodin denně, v běžném životě se mnou mu pohyb vynahrazuje právě ta neustálá sociální komunikace, která mezi námi dvěma probíhá. Enormní potřeba některých pejsků směrem k neustálému pohybu pak dokládá právě onen deficit psychické zátěže, psychického uvolnění - přirozený biorytmus psího druhu je přitom založený na delší fázi odpočinku a kratší, ale intenzivní fázi výdeje energie...

(3.10.2010)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit...Již od začátku jsem se svým štěnětem spala v posteli a samozřejmě si na to zvykla. Po dvou týdnech, ale došlo na situaci kdy jsem ji v posteli mít nemohla  Potřebovali jsme na chvíli naši postel s přítelem jen pro sebe.chápete....  Nejdřív spala v pelíšku, ale když se probudila pořád k nám lezla a nebo když jsme na vyšší posteli snaží se vyskočit a kňučí. Jak byste toto vyřešil aby chápala, že když jsme v posteli dva tak tam nesmí a má v klidu spát vedle postele v pelíšku a když jsem sama, že si ji tam vezmu? Předem děkuji za odpověď...

Odpověď: Dobrý den:) Řešil bych to naprosto přirozeně, už jsem to tu také mnohokrát psal: jsou situace, u kterých malé štěně nemá co dělat - v přírodní smečce se v podobných případech používají dostatečně silné dominantní signály (mimika, zavrčení...). Těmto signálům každé štěně rozumí a jsou od toho, aby štěně naučily vyhybat se situacím, do kterých nepatří. Stejně tak, jako je zapotřebí používat i signály zklidnění v situacích jiných. Je to opět jen a jen o komunikaci a ochotě člověka naučit se alespoň základní "psí řeč"...

Dotaz na v podstatě stejné téma jsem mimochodem zodpovídal i minulý týden.

(3.10.2010)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, při svém posledním dotazu jsem nevědomky neuvedla své údaje, za to se omlouvám a posílám tedy svůj dotaz ještě jednou a snad i přesněji ;-) Před zhruba 14dny jsme adoptovali ročního křížence NO, který se tu předchozích 10dní toulal. Říkáme mu Ron a celkem na jméno již slyší. Máme dvě dvouleté děti, a protože i k nim byl pes velmi hodný a prostor pro něho máme, rozhodli jsme se si psa nechat. Podle veterináře je zhruba rok starý, podle mě je pes velmi inteligentní, vděčný a do určité míry respektuje pravidla. Podotýkám do určité míry, protože jediný problém, který máme je, že jakmile na vycházce ucítí zajíce nebo srnku, neposlechne na zavolání ani na zapískání a zmizí. Přesto,že se vrátí za pár minut, někdy i po pár hodinách( domů ), nevím jak se v tomto okamžiku k němu zachovat. Nevím, co by pes alfa ve smečce udělal. Oproti této věci se pes velmi dobře naučil ostatní základní věci a je velmi snaživý. Na mě téměř visí, jde všude, kam jdu já, jen nesmí ucítit nějakou lesní zvěř okolo. Dokonce si hlídá i moje děti, viděla jsem ho je odstrkovat od strže, aby do ní nespadly. I moc dobře ví, kde je jeho místo. A protože žijeme v lese, potřebuji ho naučit i tuto věc. Bylo by škoda, aby takového psa zastřelil myslivec jen proto, že jsem nezvládla ho přivolat i přes jeho pudové lovecké chtíče. Měla bych nejspíš uvést, že nebyl zvyklý na jakoukoli manipulaci ( mimojiné čištění uší nebo vodítko ) a velmi se bojí holí a klacků. Takže od her s klackem jsem tedy upustila. Má nyní své hračky, které mu přinesu, když si jdu s ním hrát. Je pravda, že zhruba 8 hodin přes den je na 10m dlouhém vodítku, protože žijeme v turistickém areálu, kam chodí maminky s dětmi a pes budí hrůzu u některých z nich. Snažím se ho tedy brát s sebou na vycházky, když jdeme s dětmi, aby nebyl jen uvázaný. Nicméně, tento problém se změní do pár týdnů, kdy máme v plánu stěhování do klidného domu s velkým oploceným pozemkem. Snad se mi tedy podařilo vystihnout naši situaci. Myslím si, že náš přístup k Ronovi, ho přiměl u nás zůstat. A já bych ráda, abychom si ten vztah udělali co nejlepší, když už ho tu někdo zanechal, nebo se sám ze své vůle toulal... mimochodem vůbec mi nepřijde jako toulavý pes. Děkuji vám tedy za vaši odpověď a vůbec za tyto stránky i vaši práci. Je obdivuhodná. Takže přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji i já - především za pejska, kterému jste dala novou šanci:) V tomto konkrétním případě by bylo nejrozumnější, pokud byste si se mnou telefonicky domluvila termín a přijela se s pejskem ukázat - jednak kvůli pomoci s útěky za zvěří (na tom je zapotřebí pracovat osobně), jednak Vám k němu pak budu schopen říci bližší informace (povaha, jak s tímto pejskem pracovat, jaké má za sebou zkušenosti, na co si dát pozor atd.). Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(26.9.2010)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/11 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál! Tak se na Vás zase po nějaké době obracím s prosbou o radu.Ale na začátek bych Vám chtěla moc poděkovat za Vaši práci,co pro pejsky děláte!Máte u mne velký obdiv i za trpělivost,není to jistě mnohdy lehké (hlavně s námi lidmi!).Sama pracuji s lidmi,ale větší obdiv u mne mají ty naše němé tvářičky...Jejich svět mi přijde tak nějak férovější...Ale konec planých řečí...
Vlastním dvě jorkšíří slečny(Daisy-2roky,Eliška-za měsíc rok).Dle mého nadhledu máme fajn smečku,jistě se najde plno chyb kterých se dopouštím,ale snažím se učit-hlavně od holek!Daisy více preferuje mne než manžela,Eliška ji následuje.S holkami trávím všechen čas-agility závodně apod.Ale trápí mne jedna věc a to sice labilita(snad jsem zvolila vhodné slovo) Daisky.Již od mala je submisivní,bojácnější,nevyrovnaný tip,Silvestra vždy protrpěla a my s ní!Ale mám pocit že se poslední dobou cca půl roku situace horší.A to jsem si myslela že tomu bude naopak,když do naší smečky přibyla Eliška,že v ní najde oporu!Že řeší Silvestra chápu,ale momentálně stačí i jen malé podněty a začne lapavě dýchat,ventilovat,stresovat,zmateně pobíhat,klepat se až to srdce rve.Mezi podněty-jsou převážně charakteru akustického- patří bičík znějící od výcvikářu když jsme na cvičišti a nacvičujeme agility.Dále cca 4x!!! týdně mě doma vzbudí po mně poskakující v posteli,ventiluje,kňučí dokud se nevzbudím.A to vše proto že slyšela jak soused trochu hlučněji zavře dveře,zakašle,bouchne oknem apod(ke všemu máme bohužel hlučnějšího,nepřispůsobivého souseda alkoholika a v panelovém domě se vše ozývá)Po mém probuzení se po chvíli uklidňuje.Zkoušela jsem situaci řešit různě.Neuklidňuji,jen položím ruku na zátylek,mluvím klidným hlasem.Dám fence zůstaň,zabavím ji,ale celkem v tu chvíli nevnímá.
Pane Dostál,věřte čtu vaši poradnu pečlivě a taktéž vím co mi napíšete.Že ve mně fenečka nemá dostatečnou oporu jako ve vůdci,nemá oporu ve smečce,čili stresové situace řeší sama za sebe.Ale opravdu jsem přesvědčená,že máme vztah velice fungující,jen nevím jak si poradit s její nevyrovnaností.Hlavně když je sama je vše horší.Po příchodu domu vidím všechny boty z botníku vytahané,protože se v botníčku za dobu mé nepřítomnosti schovávala(taktéž opakující se situace)jsem z toho nešťastná,je mi líto jedné vystrašené psí dušičky!.A to není nikdy sama,od té doby co máme Elišku.Četla jsem i o možnosti tzv.feromonových obojků,myslíte že by ji něco podobného uklidnilo(jsou i tbl)?Nevíte o něčem co by v pejskovi mohlo zvednou sebevědomí?(pokouším se o to i vlastním chováním) Jsem zoufalá tak moc,až jsem začala uvažovat o možnosti něčeho na uklidnění před letošním Silvestrem,jaký máte na toto názor?Mám obavy aby mi ji veterinář "nepřispal"moc.
Naopak Eliška je zatím salámistka,uvidíme co "přinese"psychická vyzrálost.Ale již teď vím,že se už snaží podmanit si Daisy,Ela je mnohem dominantnější,drzounek,průbojnější.Což ale asi taky Daisy moc na psychice nepřidá,že? Budu Vám vděčná za jakoukoliv radu,názor,apod. Jak se v tu chvíli nejvhodněji zachovat? Dále se chci zeptat,Daisy má bohužel v oblibě vyjíždět agresivním štěkotem na velké psy za plotem,v odkladačce.Nešvar malých plemen,Napoleonův syndrom?Jak to chápat?V tu chvíli se snažím vždy o přivolání a zklidnění,ale nedej bože že by se pes dostal ven,tak si ji třeba i vychutná.

Odpověď: Dobrý den:) Moc děkuji a zcela s Vámi souhlasím v tom, že svět psů a zvířat obecně je daleko férovější, než ten lidský - to nejsou plané řeči, to je bohužel konstatování reality. K dotazům: každý pejsek je takový, jak si ho člověk vychová a bohužel hodně lidí má tendence hledat při případném problému podobného typu zdroj v genech, povaze pejska - a je přesvědčený o tom, že on chybu neudělal, vždyť mají spolu tak fungující vztah... Ne. Každý pejsek sice přichází na svět s určitými genetickými predispozicemi, týkajícími se i povahy, ale pokud probíhá výchova správně, pak se "špatné rysy" otupí a získá nad nimi převahu zkušenost, získané povahové vlastnosti a z pejska se vždy stane povahově vyrovnaný jedinec. Vše, co ve svém dotazu o Daisy píšete, svědčí o naprostém opaku - je vystresovaná, nevyrovnaná, nervózní a ze svého rozhození půjde i do agrese, což se jí v přítomnosti velké feny může stát osudným. Možná to teď špatně nesete, co Vám právě píši, ale nemám ve zvyku zastírat realitu a fenka se ve svém prostředí skutečně necítí v bezpečí a nemá ani pocit, že by tu byl někdo (smečka, vůdčí jedinec), kdo by ji psychicky držel. To, že Vás fenečka ve stresové situaci ani nevnímá, je pak pouze logický důsledek a už to samo o sobě by Vám mělo ledacos napovědět.

Paní Riedlová, podobných případů mi prochází rukama obrovská spousta - na soustředění, na psí škole i na výcvikových servisech. Psi a feny rozhození, nervózní, kteří se po pár minutách vedle mne zklidní a jejich majitelé se na to dívají nevěřícným pohledem. A taky kolikrát přijeli s tím, že "mají spolu hezký vztah" - ano, ale jen tohle žádnému pejskovi nestačí, pes potřebuje svoje přirozené prostředí, smečku. Přečtěte si spoustu dotazů i zde v Poradně na stejné téma...

Toto vše píši jen proto, abyste si uvědomila, že se nejedná mezi pejskaři o ojediněly problém a abyste si uvědomila i základní rozpor mezi Vaším pohledem na "fungující vztah" (o němž mi píšete) a realitou, kterou Vám dokazuje chování Daisy. Pes se nerodí jako rozhozený frustrovaný uzlíček nervů, pes se rodí jako mládě šelmy, predátora a výše uvedené z něj udělá až špatná výchova člověka - většinou z neznalosti a chyb. Věřte mi, podobných psích osudů jsem zažil na několik lidských životů.

Shrnu to: domluvte se se mnou, přijeďte s oběma fenkami, názorně Vám ukážu realitu a pokud budete chtít, začneme pracovat na nápravě. Ovšem pouze za předpokladu, že nepřijedete s fenkou nadopovanou sedativy nebo zmatenou feromonovým obojkem. Řešit musíte vždy primární problém, ne jeho důsledky!

(26.9.2010)
Plemeno: německý ovčák x belgický ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Blechy. Naše fenka a kocourek mají stále blechy. Srst ošetřujeme veterinárně doporučeným způsobem - pravidelně kapička za krk, ale úspěchy se nedostavují. Ani obojky proti blechám a klíšťatům se nám neosvědčily - Bublinka měla klíště hned pod obojkem. Jsem z celé situace dost zoufalá. Manžel byl s Bublinkou před rokem u Vás na soustředění a chápu, že pro psychickou pohodu psa je pro něj nejlepší, aby byl se svou smečkou a nebyl "odstrčený" venku za dveřmi, ale představa, že máme byt plný bleších vajíček a blech - to je velmi nepříjemné. Vím, že máte se svým psem fyzický, blízký kontakt, jak to prosím řešíte? Je možné, že některé přípravky (ačkoli veterinářem doporučené) jsou neúčinné a jiné účinné? Prosím doporučte. Děkuji.

Odpověď: Zaprvé je třeba si uvědomit, že žádný prostředek nepůsobí stoprocentně - aplikace kontaktních přípravků typu FrontLine nebo antiparazitárních obojků neznamená, že se do zvířete nezakousne žádné klíště nebo na něm nenajdete blechu, už z principu to prostě tak fungovat nemůže. Navíc v tomto směru bohužel hraje roli i to, že si cizopasníci vytvářeji na účinné látky rezistenci a není tajemstvím, že právě z tohoto důvodu se každou sezónu modifikuje i chemické složení antiparazitárních přípravků. Budete možná v tomto ohledu muset trochu experimentovat.
Zadruhé - v případě zablešení nestačí odblešit jenom zvíře (psa, kočku)! Je nezbytně nutné ošetřit i veškeré materiály, se kterými zvíře přichází do styku (typicky např. pelíšky) a kde mohou přežívat různá vývojová stadia blech. Pokud tento postup důkladně neaplikujete, pak odblešení nemůže být účinné a stále probíhá stejný koloběh nové infiltrace.
Zatřetí - popřemýšlejte, jaký může být vnější zdroj bleší populace (zvíře, prostředí) a pokud možno ho eliminujte.
Začtvrté - "dezinfekci" odpovídajícími přípravky (jinými!) je zapotřebí provést i zevnitř, tedy trávicí trakt zvířat.
A zapáté - celý postup je nutné provést v krátkém časovém intervalu 2-3x ... Držím palce!

(26.9.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, velice si vážím Vaší práce a přístupu k pejskům, díky Vaším stránkám a knížce (kterou sem přečeta za dva večery :-) ) mám s Dexem vztah jaký sem si vždycky přála. A vidím na něm jak je se mnou rád a to je prostě nádhernej pocit. Ale co by mě zajímalo...Dextr se mnou spává v posteli ale když je u mě přítel odkazuji ho do svého pelíšku (má ho v mém pokoji cca 5 metrů od mého pelíšku ) Jde s velmi smutným výrazem  ale jde,Ještě se pak na mě podívá jako " vážně? "  ... ale  přeci jen s přítelem spolu v posteli "jen neležíme" :-) takže by to jaksi nebylo vhodné, chápete :-)) k ránu k nám vleze, stočí se u nohou a dochrupkáváme společně. Zajímalo by mě , jestli ho tím nijak nematu a jestli to třeba nechápe jako nějaký trest či podobně? Ráda bych znala Váš názor. Děkuji a přeji hezké podzimní dny.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Kdybyste byla fena, Váš přítel pes a "přimotal" by se k vám v popisované situaci "přeci jen s přítelem spolu v posteli "jen neležíme" :-)" jiný pejsek, vystartovali byste po něm oba s hodně velkou razancí - jinak řečeno podobné situace se u psů řeší velmi jasně a zřetelně v neprospěch toho třetího. Protože jsme lidi, tak pejsek vnímá situaci nejprve jako "tady se to mazlí a u toho já přece nesmím chybět" - tedy veskrze pozitivně a zcela přirozeně se toho chce zúčastnit také. Ale stejně dobře pozná i další okamžiky, kdy už nezůstává jen u mazlení (feromony, chemie - puritáni nechť už dále nečtou:)) a pokud v tomto chvíli dáte najevo "teď tu nebudeš", není to nic špatného. Naopak - v tomto okamžiku opět Vy i Váš přítel zvednete svoji cenu jako pářící se alfapár. A po provedeném aktu se pejsek zase vrátí a hezky vás oba olíže...

Hezký podzim:)

(12.9.2010)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz:  Dobrý den, na vaše stránky jsem narazila, když jsem hledala info o elektrických obojcích a váš přístup ke psům a jejich výcviku mě zaujal.
A teď jak jsem se vůbec dostala k tématu "elektrických obojků". Příspěvek bude asi dlouhý, předem se omlouvám, ale nedokážu celou situaci popsat krátce.
Moji rodiče si před pěti lety pořidili štěně německého ovčáka. Já jsem v tu dobu u nich již nebydlela, ale bydlel s nimi můj bratr a ten se dušoval, že psa bude cvičit. Už když byl Ben malé štěně upozorňovala jsem je, že se mi pes jeví jako velmi temperamentní a že je to úplně jiná povaha než fena německého ovčáka, kterou jsme měli dříve. (fenka byla velmi klidná, mírumilovná). Cvičila jsem ji já a přestože mi tehdy bylo jen 13 let a neměla jsem zkušenosti (pouze načtené teoretické), tak se dala spolehlivě přivolat, chodila jsem s ní na procházky, dala si nasadit košík a poslouchala na základní povely. Nikdy jsem s ní neměla sebemenší problém, nikoho nenapadla a nejevila nikdy sebemenší známky agrasivity.
Jenže Ben už jako štěně na všechny členy rodiny bezdůvodně vrčel, cenil zuby, ježil chlupy apod.. Výchovy se  mu žádné nedostalo. My jsme v té době začali s partnerem stavět dům u našich na zahradě, já otěhotněla. Teď jsme nastěhovaní, máme dvě malé děti (4 a 2 roky). Plot mezi našim domem a domem rodičů nemáme, takže se Ben volně pohybuje i kolem našeho domu a my máme velký problém.
Kdokoliv k nám přijde na návštěvu, tak na něj skáče. Není nikdo, kdo byl schopen psa přivolat nebo podržet. V podstatě se ho všichni bojí. Já mám pochopitně strašný strach o děti. On si dětí sice nevšímá. Ale stalo se, že syn zvedl  kámen (Ben se většinu dne baví tím, že nosí kameny a chce je házet) a on mu skočil po ruce. Je mi jasné, že ho nectěl kousnout, vzal mu jen ten kámen, ale .... . Dále samozřejmě synovi (2r) nevysvětlím, jak se má k psovi chovat a jsem si jistá, že Ben si jen tak něco líbit nenechá. Domluva s rodiči, že neni možné mít takového psa u dětí a že je třeba celou situaci řešit nevedla k ničemu. Navíc  nebyl přeočkovaný, protože mu nikdo nebyl schopen nasadit koš a veterinář ho odmítl očkovat. Věci se trochu pohnuly až při dalším incidentu. Za dcerkou přišly na návštěvu dvě kamarádky (6 a 4 roky). Pes na ně při příchodu skákal a vzala jsem je hrát raději domů. Ale když odcházeli, tak na starší z nich zaútočil. Skákal na ni, ale bylo to jiné než kdy jindy, cenil zuby a myslím, že chtěl opravdu kousnout. Mamka ho stačila chytit za obojek a měla ho co udržet. Naštěstí se tentokrát nic nestalo. Situace byla taková, že tam prostě byly cizí děti, holky se ho samozřejmě bály, ta starší mávala rukama, do toho na něj křičela mám mamka .... no prostě stres.
Po této situaci naši začali psa řešit (dost pozdě). Podotýkám, že se volně pohybuje, nemá výběh, není ho kam zavřít, právě když přijde návštěva atd.. Tak mu otec začal stavět výběh (oplotil mu kus zahrady za jejich domem). Zavolal pána, který provozuje psí školu, aby se na něj přijel podívat a poradil, zda je možné 5-letého psa začít zavírat a jak ho vůbec do výběhu naučit atd.. Pán byl velmi optimistický (Bena viděl přes plot, jak leží). Prohlásil, že pes se mu zdá velmi klidný. Nabídl, že si ho na 14 dní vezme na základní výcvik a pak to ukáže někomu,kdo ho bude cvičit dál. Měla jsem to být já. V podstatě se s našima domluvil, že teď v září proběhne výcvik. Jenže .... . Mě zarazilo, že padaly slova jako elektrický obojek, škrtící obojek, já na něj kleknu  ... . Takže jsem dostala strach, v jakém stavu se nám asi vrátí pes, kterého cizí člověk odveze do cizího prostředí a 14 dní bude dostávat rány proudem a bůhví co ještě. Takže jsem začala hledat info na netu a výcvik zrušili.
Manželův kolega v práci nabídl pomoc přes svoji ženu, která se také věnuje výcviku psů. Přijela se na něj podívat, byla u nás na zahradě, Ben ji dokonce poslouchal (sed, leh - mě poslechne jen, když chce). Také byla optimistická, slíbila, že přijede, nasadí mu koš a dovezeme ho oočkovat. Pak, že mi pomůže ho naučit do výběhu a pár základních povelů (ovšem na přivolání mi opět doporučila elektrický obojek). No a že Bena budeme zavírat, když přijde návštěva nebo když si budou děti hrát na zahradě. Pak přijela, aby nám pomohla ho odvést na očkování. No situace vypadala, jak když by někdo chtěl odvést tygra. Ben při pokusech o nasazení koše a vodítka šel po ni tak, že jsem o ni měla strach. Paní ho zvládla, ale byl to tedy boj. Když jsem viděla, jak po ni šel, tak jsem hned vzdala myšlenku na to, že bych ho mohla cvičit, protože mě by prostě sežral než bych mu koš nasadila. Alespoň očkování se tedy podařilo. No po této zkušenosti mi paní řekla, že ačkoli už cvičila mnoho psů, tak se v něm absolutně spletla. Že takhle tvrdý to nečekala. Ať zapomenu na to, že bych ho já zvládla (což už vím také. Já se ho prostě bojím a je jasné že nemůžu cvičit psa, z kterého mám strach). A že nám důrazně doporučuje, abychom dali Bena pryč, že je to časovaná bomba.
A teď jsem v koncích. Kam s takovým psem? Je šance, že by si ho někdo vzal? Mamka prohlásila, že než ho dát utratit, tak ho radji zavřou do výběhu a bude stále zavřený. Ale co se stane se psem, který je pět let zvyklý obíhat 3000 m pozemku a najednou bude zavřený? Mám obavu, že když se pak jednou z výběhu dostane, tak nám to spočítá. Můžeme teď samozejmě udělat pevný plot a oddělit pozemek rodičů a náš, ale to situaci neřeší, protože děti budou chtít k babičce a dědovi chodit. Co, když se z výběhu dostane nebo ho zapomenou zavřít. Bena je mi líto, vím, že to celé není jeho vina. Je to jednoznačně vina mých rodičů, kteří si pořídili psa a nezvládli jeho výchovu. Ale každopádně jsou pro mě nejdůležijší moje děti a já se domnívám, že nechat je hrát si na zahradě s takovým psem, je stejné jako kdybych je nechala běhat kolem odjištěného granátu. Jak byste to řešil?
Ještě k Benovi. Vyloženě agresivně se k nám ani k dětem nechová. Většinou nám jen nosí kameny (všechny míčky, co jsme koupili vydrží tak den a pak je někde zahrabe) a chce je házet. Mnohdy ale jeho chování nechápu. Např. ho hladím, dá mi hlavu na klín, klid, nic, co by ho vylekalo a najednou mi chytil ruku (cítila jsem stisk, kousnout nechtěl, kdyby chtěl, tak ruku nemám...), nevím, co to má znamenat. Nebo natáhnu ruku, abych ho pohladila a on se naježí nebo zavrčí (dělá to i ostatním členům rodiny). Měli jsme tři psy (ořecha, německého ovčáka a křížence ovčáka) a nepamatuju, že by některý  z nich na nás někdy vrčel a to ani ve stresových situacích.
Omlouvám se za ten román a předem moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem strašně rád, že alespoň někomu osud 5-letého pejska není lhostejný. Za to Vám chci předně poděkovat. Dále - Ben není takový, jaký je, sám od sebe. Vyrůstal jako dříví v lese, nikdo se nevěnoval jeho výchově, neměl se kde učit základním "pravidlům hry". A protože je povahou dominantnější a temperamentní, je výsledkem pes, který je v současné době hodně nevypočitatelný, protože je jednak už psychicky dospělý a jednak si udělal obraz světa kolem sebe jiný, než jaký by měl být. A čím víc bude zjišťovat, že se ho někdo bojí, tím více je nakročeno k velkému průšvihu.

Optimistické cvičitele psů mám strašně rád, hlavně ty, kteří Vám na dálku a nejlépe přes plot usoudí, že pejsánek je bezproblémový. Ty ovšem vyvede z konceptu každý pes, který se při blízkém kontaktu začne projevovat byť i jen trochu dominantně - a pak začnou padat slova o extrémech, agresivitě a... elektrickém obojku. Znám, stejně jako cvičitele z opačného spektra, kteří u škrtících a elektrických obojků skončí preventivně i u reálně zcela mírumilovných flegmatiků. O to více si vážím toho, že jste jedním z lidí, kteří právě "odborníkům" zaklínajícím se souslovím "elektrický obojek" svého psa nesvěří.

Tak jo, pojďme spolu dát Benovi život do pořádku místo hrozby utracení nebo zbytku života stráveného v kleci. Pomůžu Vám s ním - bez elektriky, bez týrání. Jedinou podmínkou bude, že se budete učit spolu s ním - od samého začátku a po celou dobu. Pokud budete chtít, zavolejte mi, domluvíme potřebné podrobnosti.

(12.9.2010)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ještě ne (Ještě ne?! Přečtěte si můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." - PROSÍM!)
Dotaz:  Dobrý den, mám štěndo 10 měsíců takže je mi jasný, že máme ještě plno času na zvládnutí výcviku, fakt je ten, že je tvrdohlavá jako mezek takže všechno co se učíme začne akceptovat až tak za 2 měsíce neustálého opakování :) je to perfektní hlídač a v tom je trochu problém....kamkoliv jí vemu a nezná to tam tak je zlato, nevšímá si lidí, dětí, chová se jako normální pes. Ale u baráku, ve vchodě, na našem patře, prostě všude tam kde si myslí že je to její neskutečně štěká a brání všechno a všechny (nás). Je to až protivný, pořád se musím někomu z baráku vymlouvat že prostě jen hlídá atd. Jde mi o to, že nereaguje na nic aby na můj povel štěkat prostě přestala. Jak toho docílit? Taky s tímhle spojený je problém, když k nám přijde návštěva....ukrutně štěká, vyskakuje nebo se jde schovat )naštěstí nikoho nikdy nekousla a nevypadá že by ani chtěla).....všem musím říct ať se jí nebojej, že jen štěká a když jí dojde že to nemá cenu tak přestane. Jsem z toho nešťastná, protože jí od malinka učíme mít ráda lidi a ona ne, prostě se bojí, nedej bože aby na ní někdo šahal....poradíte?

Odpověď: Dobrý den:) Chtělo by to nejprve si alespoň trochu prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a uvědomit si, že "výcvik" je k ničemu, pokud člověk nezvládne výchovu a hierarchii. Už jsem nejen zde napsal mnohokrát, že základem je smečka, přirozené psí společenství, ve které je na vrcholu majitel pejska. Ten určuje průběh věci, nikoli jeho pejsek - tedy i to, zda je konkrétní situace tolerována nebo nějakým způsobem řešena. Pokud ovšem žadná smečka neexistuje (třeba právě proto, že majitel pejska zná jen pojem "výcvik"), pak řeší štěně nebo dospělý pes situace po svém a dochází přesně k tomu, co popisujete.

Prostě a dobře máte nejvyšší čas se svojí fenkou vybudovat fungující a hierarchicky správně nastavenou smečku - jak na to, o tom jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Pak bude Vaše fenka vědět, že její kompetence končí u upozornění "hele, něco se děje". A na Vás jako vůdci smečky pak je rozhodnout, co dál a fence předat správné informace. Ve chvíli, kdy rozhodnete "ok, nic se neděje, nic nemusíme řešit", fenka buď Vaše rozhodnutí akceptuje a také už nic neřeší (v tom dobrém případě) nebo řeší dál a v te chvíli jde proti vlastní smečce - a Vy musíte zasáhnout a prosadit vlastní vůli.

Všechno tu máte x-krát rozebráno a vysvětleno, tak prosím čtěte a konejte. Problém není ve "výcviku", problém je ve Vás a neexistující smečce - současné reakce Vaší fenky jsou pouze logickým a přirozeným důsledkem. Komunikujte především s vlastní fenkou, nějaké vysvětlování okolí, že to fenečka tak nemyslí, je na nic...

(12.9.2010)
Plemeno: 2x americký staffordšírský teriér/1x kříženec bulteriér x bordeauxská doga
Pohlaví: pes/fena/pes
Stáří: 4,5 roku/4 měsíce/9 měsíců
Kastrace: ano ve 4 letech/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, nevím jestli to budu schopná dobře popsat, ale zkusím to. Mám dva psy, 4 letého amstaffa a 4 měsíční amstaffku, oba s PP. Pes byl vždycky jedináček, od půl roku má problém se psy stejného pohlaví, od roku je nemůže ani cítit. Má dědičnou vadu, zůženou krční tepnu a tím pádem i šelest na srdci a problémy s dokrvováním mozku v rozrušení a při přiškrcení (stačí pár vteřin). Kastrovala jsem ho ve 4 letech, protože jsem si pořizovala svojí vysněnou fenku a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu jsem já i veterináři usoudili, že jeden zákrok je pro něho únosnější než 2x ročně muka u háravky. Krom toho je pejsek vyloženě erotoman, tak jsem se bála, aby maličké neublížil. Novou fenku přijel naprosto bez problémů, kdyby mohl ,snad by jí i sám odkojil :D Po dvou měsících, co máme fenečku přibyl přítel a s ním jeho 8mi měsíčné kříženec bullteriéra a bordeuxké dogy. Kříženeček je větí než můj starší pes, ale je neuvěřitelně hodný, umazlený a nekonfliktní. Nechá na sobě dříví štípat a než by zavrčel, raději uteče, je trochu bázlivý. Není a ani nebude kastrovaný (vlastní ho chlap a tphle kategoricky odmítá no :D).
Můj pes ho zpočátku nemohl ani cítit. V naší přítomnosti byl tedy s náhubkem a na vodítku i doma. V naší nepřítomnosti nebo v noci byl každý v jiné místnosti. Po týdnu se vše uklidnilo, tak jsem odstranili náhubek i vodítko. Týden vše v klidu a pak jsem udělala velkou chybu. Dala jsem malé žrát do klece a psy nechala volně v pokoji. Ti šli ke kleci, čuchnout přes mříž ke krmení a v tu chvíly starší chytil mladého za krk. Ten se s křikem rozeběhl i s mým psem na krku k pánečkovi. Mého psa jsme sundali rychle, není zvyklý se rvát, nikdy se k tomu nedostal. Mladý pes měl prokouslou kůži na krku, tak se jelo k veterináři. Šlo to přes dren a antibiotika, která teď dobírá a vyplachuji mu ránu betadinem nebo jak se to píše. Jeho chování k mému psovi se nijak nezměnilo, chová se k němu pořád s respektem, ale nijak moc přehnaně se ho nebojí. Můj pes byl pár dní horší, pořád čekal na záminku k útoku. Od toho útoku je s náhubkem a na vodítku, takže to nikdy nedokonal. Teď uř je 3 dny klid. Psi spolu spí v posteli, leží na sobě, otírají se o sebe, olizují se přes náhubek. Dokonce si včera hráli, což dřív vedlo k okamžitému útoku ze strany mého psa. Náhubek ale ještě nechám, zatím se moc bojím na to ho sundat v přítomnosto mladého psa.
A já bych potřebovala poradit, jak postupovat dál. Je vůbec možné, aby se psi snesli i nadále? Můžu svému psovi věřit, pokud se pro příště vyvaruji tak hloupých chyb, a sundat mu košík? Pokud myslíte, že byste mohl pomoct a poradit, ráda s pejsky dojedu kamkoliv jen jede vlak nebo autobus.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že jste to popsala velmi jasně. Začnu tím, kde se stala velká chyba, která má neodvratitelné následky do budoucna a nad čím se mi otevírá kudla v kapse - je to Vaše uvažování a následné zmrzačení mladého psa. To, že Váš AMSTAf zhruba od roku nemůže psy ani cítit (jak sama píšete), snad ani nemusím blíže rozebírat - o důvodech tohoto stavu jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal už tuny textu. Ovšem v žádném případě neberu zdůvodnění, proč jste ho nechala vykastrovat - to myslíte vážně, že "jeden zákrok je pro něho únosnější než 2x ročně muka u háravky"? Tak proč jste si zatraceně vůbec pořizovala fenu, pokud její hárání berete jako "muka"! Tohle fakt nechápu...:(

Teď malá vsuvka - zdravím Vašeho přítele, je mi sympatický, protože svého pejska nedal a přemýšlí v tomto ohledu jinak než Vy. Obávám se, že být to jen na Vás, šel by jeho pes na kastraci také, abyste se vyhnula dalším mukám. Mimochodem - každý (nejen) mladý zdravý pes má zájem o fenky, pokud by tomu tak nebylo, neměla byste ani svoje vlastní psy.

No nic, jedeme dál. Pokud si zde přečtete alespoň něco o psychice AMSTAFů, zjistíte, že právě typ psa, kterého vlastní Váš přítel, bude pro Vašeho AMSTAFa velkou výzvou. Pro AMSTAFa vykastrovaného v dospělém věku, v důsledku čehož spousta vzorců chování přešla do zvykové sféry a který díky svému plemeni nebude mít zábrany vyřizovat si to natvrdo. A s razantně zvýšenou nevypočitatelností, opět způsobenou kastrací, která se vzhledem k typu plemene (AMSTAF) stane časovanou bombou.

Opět malá vsuvka: z Vašeho mailu ("Dala jsem malé žrát do klece") jsem pochopil, že svoje 4-měsíční štěně dáváte do klece. No commment - musel bych se opravdu naštvat.

Odpověď na Vaši otázku: vše, co jste do této doby udělala plus Váš celkový přístup markantně zvýšilo pravděpodobnost, že je jen otázkou relativně krátkého času, kdy se Váš AMSTAF strefí na to správné místo na přítelově psu - a pak nebudete šít, ale shánět černý pytel. Nebudu Vás konejšit a zatajovat realitu, to bych byl ve svém oboru diletant. Vaše jediná šance je teď prevence (ano, náhubek se bohužel stane pro Vašeho AMSTAFa častým společníkem), reálný odhad situace a strategické uvažování - jak z hlediska neustálého monitorování situace, pokud budete mít pejsky pospolu, tak i z hlediska rychlých a správných reakcí (odkazuji na spoustu souvisejícího materiálu na tomto webu). Plus spousty práce na stmelení smečky (včetně okamžitého vyhození klece!!), celé smečky, tedy i mladé fenečky.

Pokud si tuto moji odpověď přečtete alespoň s minimem sebereflexe a pochopíte správně některé zásadní věci, pak není problém se se mnou domluvit na termínu a s přítelem a všemi pejsky za mnou přijet - ukážu Vám některé věci v praxi. Nebojte se, do Liberce jezdí už několik desítek let vlak i autobus...

(12.9.2010)
Plemeno: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Mám štěně staré 10 měsíců. Cca poslední 4 měsíce vždy, když s ním jdu po venku, dost často kňučí. Zprvu to bylo, když jsme potkali jiného psíka, když šlo kolem malé dítě, nebo starší člověk a asi tak 2 měsíce kňučívá jen tak. Ne celou cestu, prostě chvíli kňučí, pak zas chvíli ne... Nevíte, prosím, čím to může být a jestli to časem přestane? Myslím, že kdyby ho něco bolelo, kňučel by i doma, ale ono se to stává opravdu jen na procházkách. Moc Vám děkuji za odpovď!

Odpověď: Dobrý den:) Možných příčin může být víc - temperament, nejistota, komunikace, stres, bolest... musíte sledovat jeho celkové chování, navíc tento "problém" nelze diagnostikovat takto na dálku - musel bych Vašeho pejska vidět. Pokud bezpečně víte, že se nejedná o zdravotní problém, pak tomu dejte ještě krátký čas a opravdu bedlivě sledujte, co je spouštěčem - pokud budu mít k dispozici více informací, pak mohu být konkrétnější. Osobně soudím na častou kombinaci "mladý temperamentní pejsek/nejistota/komunikace". Pak je zapotřebí zapracovat na "smečce" a dodat pejskovi jistotu a klid... viz PSÍ STRÁNKY FALCO.

(12.9.2010)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň prajem.Mám na vás obrovskú prosbu,potrebujem poradiť:Psa som si zobrala s PP od chovateľa v 7mesiacoch,bol úplne bez socializácie.Od samotného začiatku bol veľmi ľakavý,bázlivý a nedoverčivý.No ,možem povedať že sme sa dosť natrápili s jeho výchovou,navštevovali sme aj cvičák.Boli sme 1xna výstave,ešte ako dorast.Tam sme uspeli,ale upozornili ma na potrebu zapracovať na povahe.Po roku a pár mesiacoch som hrdá na to,že sme skoro všetko zvládli.Už nehoní kolaře,ani bežce.Možem s ním chodiť bez vodítka,poslušnosť dobrá,je hodne aktívny,s fenečkami super ale zoznamovanie so psami...dosť špatné.Na vodítku úplne špatné.Keď spozoruje psa,už je nabudený.Keď ho pustím,pribehne za ním a hneď ako zistí že je to pes,začne do neho ďafať.Nekuše,nevyzerá to na bitku akurát si myslím že veľmi drsne prejavuje asi svoju -dominanciu?S niektorými psami,pokiaľ je na blízku aj kludnejší väčší pes sa toleruje,s niektorými sa pohrá...Ale samotné prvé zoznámenie je špatné.Chodievame na prechádzky s p.Fridrichovou čo má Ajrin,ona ma na vás odkázala,že mi určite poradíte.Ďakujem pekne vopred za radu.Milujem svojho psa,venujem mu času koľko sa dá,aktívne prechádzky sú samozrejmosťou,ale pre skvalitnenie jeho života by som chcela odstrániť tento jeho (alebo moj?)handycap.

Odpověď: Dobrý den:) Australský honácký pes je přirozeně silně dominantní plemeno. Právě na výchově jste bohužel ještě zapracovala velmi málo, respektive ne v požadovaném směru. Správně jste odhadla, že primární chyba je na Vaší straně - shodou okolností jsem dnes už podobný dotaz zodpovídal (a v rámci této Poradny už jsem to probíral mnohokrát). Dominance každého psa musí končit tam, kde začíná Vaše - jinými slovy, pokud rozhodnete, že něco je nějak, pak musíte mít s pejskem vytvořený takový hierarchický vztah, aby Vaše rozhodnutí akceptoval i na úkor rozhodnutí svého. Je to vše opět jen o fungující smečce, hierarchii, vůdčím jedinci a vzájemné komunikaci - tedy o věcech, které Vám s pejskem zatím nefungují. Zatím řeší věci podle svého, ne podle smečky.

Začněte tím, že si prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO. A pak nebude problém se domluvit a s pejskem za mnou přijet, praxe je v psím světě nutná...

(5.9.2010)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 10 - 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz:  Dobrý den, vzali jsme si psa z útulku, je mu odhadem 10-11 měs., pes, nekastrovaný, kříženec pravděpodobně NO s nevíme čím, ale je velký asi jako NO. Je nesmírně hravý, fixovaný na lidi, nechce být ani chvíli sám, třeba na dvoře, chce neustále dovnitř k nám. Že nechce poslouchat, není asi divu, máme ho druhý den, ale s čím si nevíme rady, je neustálé skákání na nás, do stoje na zadních, s touhou žižlat ruce atd. Nevíme si rady, jak ho to skákání odnaučit, ať děláme co chceme, nedá se od toho odradit. Děkuji moc předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nezlobte se, ale nad podobnými dotazy mi skutečně zůstává rozum stát... A to z několika důvodů. Předně proto, že pokud se člověk rozhodne vzít si pejska (ať už jako štěně nebo třeba z útulku), pak bych od něj očekával, že si nejprve nastuduje alespoň základní fakta o psí psychice (nejen tedy že pes potřebuje jíst a pít) a nebude ho překvapovat přirozené psí chování. Dále, že nový majitel pejska projeví alespoň základní empatii a nebude mu vadit, že mladý pejsek, kterého si vzal den předtím z útulku, si dovolí projevit základní psí radost a snahu o kontakt. Dále, že než položí podobný typ dotazu, udělá to nejjednodušší a prostě si prostuduje alespoň část z této již více než 10-leté Poradny a samostatných článků - protože nejen tomuto typu dotazů, psychice psa a zvláštnostem "útulkových" psů je zde věnováno velké množství textu se spoustou potřebných informací.

Pes není rybička, která si plave v akváriu a stačí jí vhodné mikroklima a pravidelné krmení. Pes je inteligentní tvor se sociálními instinkty a potřebou kontaktu. Kolikrát jsem tu už psal, že útulkový pes potřebuje čas na seznámení s novým prostředím, s novými lidmi, s novou smečkou. Udivuje Vás, že chce být s lidmi, "Že nechce poslouchat, není asi divu, máme ho druhý den" - kristepane... Proč jste si ho vlastně pořídili? Chcete mu život zlepšit nebo zničit?

Pokud to prvé, pak si nejprve prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO a ujasněte si priority - s čím při jeho výchově začít a jaké jsou postupy, co je v pořádku, co opravdu (a ne jen z Vašeho pohledu!) není a uvědomte si, že jste si vzali mladé štěně, psího puberťáka, který se ne svojí vinou octl v útulku a pokud jste si ho vzali k sobě, pak ho nejprve musíte pochopit. Správná otázka totiž nezní tak, jak jste ji napsal, ale jinak: vzali jsme si pejska z útulku a vůbec mu nerozumíme, co máme dělat?

A moje odpověď tedy zní: prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, naučte se, kdo to pes je, jak přemýšlí a jakým způsobem s ním komunikovat. Jaké jsou jeho přirozené vzorce chování, co Vám sděluje a co je špatně pouze z lidského úhlu pohledu. Toto jste měli udělat už předtím, než jste si ho vzali - ale udělejte to aspoň teď, i když to dá samozřejmě víc práce, než pouze vypálit "jednoduchou otázku" a očekávat odpověď "3 sekundy mu držte levé ucho a on se přepne do režimu 'nekontaktní plyšák'". Jinými slovy - psí výchova a vedení je komplexní záležitost, touto problematikou se zabývají opět komplexně tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a začít musíte opravdu pochopením toho, jak pes "funguje".

A pokud byste potřeboval, není problém se se mnou následně domluvit na osobní konzultaci nebo výcvikovém servisu.

(29.8.2010)
Plemeno: brabantík/australský honácký pes
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 5 let/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz:  1. Můj ACD se nevyhýbá rvačkám ani s fenami. Obvykle tedy rvačky začne špatně socializovaná fena, a já se nedivím, že se Jazz cítí uražen. Ptám se na toto: Nedávno ho spřátelená fena, kříženka amstafa, nechala na sobě několik minut předvádět kopulační pohyby, načež se po něm ohnala, a on se s ní hned dal do boje, který prohrál. Pak už ji samozřejmě tolik neobtěžoval. Neumím si to moc vysvětlit. Nejspíš to celé bylo spíš o dominanci než o sexualitě? A o prahu vzrušivosti?

2. S přáteli a jejich psy chodíme pro radost a společenské vyžití nás a našich psů cvičit poslušnost. Brabantíkovo poslušnost je perfektní, hlavně však maximálně radostná. Při cvičení nespouští oči z mého obličeje. Toto jsem ji nikdy neučila. Cvičí strašně ráda, učí se velice rychle a dlouho si pamatuje. ACD také cvičí ochotně, udělá vše. Ale tu velkou radost na něm vidím jen doma, když jednotlivé cviky prokládám házením míčkem. Na cvičáku ho jen těžko motivuji. Je to tím, že je to inteligentní pes, který považuje cvičákovou poslušnost za hloupou buzeraci? Při nácviku vystavování také nebyl příliš ochotný, ale když došlo na skutečnou výstavu, perfektně spolupracoval, a řekla bych, zářil!

3. Na zkoušku potřebuji brabantíka naučit štěkat na povel. Protože vůbec neštěká, jenom někdy na podezřelé lidi, docházela jsem s ní rok a půl na „kruhovku“(dráždění jako nácvik obran), kde se povel jemně, bez nátlaku a bez agresivity ze strany figuranta, postupně naučila. Přesto někdy štěkat nechce, lehne si na zem, a tváří se, že neví, co chci. Toto chápu, štěkání jí nedělá radost. Nejlépe štěká, když je rozdováděná a zvedne se jí sebevědomí, např. po nácviku hlídání předmětu. Ovšem když štěká, každé vyštěknutí doprovází pohyb, jako když útočí na figuranta. Je to krátký pohyb jako výzva ke hře, stojí a krátce poklesne v předních nohách. V jiné poloze není ochotna vůbec štěkat, stejně jako když se jí dotýkám. Zkušební řád bohužel říká, že štěkot se provádí v sedě a změna polohy je nepřípustná. Napadlo by Vás nějaké řešení, jak povel docvičit?

Mimochodem jsem již využila výcvik obranáře, když mě v noci obtěžoval opilec, to jsme ho pěkně zahnaly, a také mi velmi pomohl při nácviku hlídání předmětu. Nejvíc oceňuji, že mám po té době jistotu, že Jaruška štěká, ale nekouše – nikdy se nezakousla ani do hadru. Takže když návštěvu provází štěkotem u lýtka, vím, že jakkoli vypadá hrozivě, zuby nehodlá použít.

4. Konečně krátká otázka: je ve svém psychickém a sociálním vývoji ochuzeno štěně jedináček, když nemůže rozvíjet dovednosti se sourozenci? Dokáže ještě toto dohnat?

5. Můj brabantík Jaruška byla již dvakrát skvělou matkou. Jakmile se štěňata začínají batolit, chtějí se někdy kojit v době, kdy Jaruška žere. Ta je vždy velmi razantně odhání, až trestá, stejně jako když se pohybují moc blízko večeře. Toto chování po několika dnech odezní, pak už jí to nevadí. Předpokládám, že je to proto, že divoká fena by v tomto věku zahnala štěňata do pelechu a šla na lov, kořist by sežrala v klidu a pak se vrátila kojit. Vrozený vzorec chování jí řekne, že štěňata ještě maso nepotřebují. Mám pravdu?

6. Kamarádky asi 3-letá fena kolie, dobře socializovaná a bezproblémová, nedávno napadla malé štěně, které si jen tak čuchalo asi 3 m od ní. Nic se mu nestalo, jen ho dost vyválela. Myslíte, že štěně udělalo nějakou chybu, které si nikdo z lidí nevšiml, nebo feně něco „přelétlo přes nos“ následkem začínajícího hárání?

Odpověď: Otázek je víc, takže ve stručnosti:

1/ Ono je to trochu jinak - ne o špatně socializovaných fenách a "uraženém" Jazzovi, ale o normálním chování fenky a Jazzovi, který se moc neumí chovat... Bylo by dobré za mnou s Jazzem přijet, tady se může klubat velký problém do budoucna.

2/ Australský honácký pes je něco zcela jiného než brabantík, který se nechá oklamat přístupem "cvičení poslušnosti je úžasná věc". Australák ne, na to je příliš inteligentní, samostatný a sebevědomý - prostě pes, jaké já osobně miluji. Opět platí pozvání na osobní konzultaci, chce to nenutit pejska do něčeho, co má za pět minut přečtené a zcela správně nemíní v zažitém stylu "výcviku" spolupracovat.

3/ Další věc, kterou opravdu nemám rád, protože je nesmyslná - štěkání na povel. Zesílení vrozených obranářských instinktů ano, pokud se to dělá správně. Ale učit psa štěkat v nepřirozené pozici, nepřirozeným způsobem a ještě mu motat hlavu tím, že štěkat musí, ale vystartovat nesmí ("změna polohy je nepřípustná") - to je pouze nesmyslná cirkusová drezúra, nic jiného, už jsem to psal vícekrát. Jarušce uděláte v hlavě zmatek a speciálně u plemene typu brabantík je tento požadavek na zkoušky zcela postavený na hlavu. Na tomto se podílet nebudu, omlouvám se, takže pokud hodláte chudáka malou "docvičovat", pak beze mne:)

4/ Ano, je výrazně hendikepováno do budoucna a ne, v celém rozsahu se to už nikdy nenapraví. Těch 6-7 týdnů ve vrhu mezi sourozenci je pro každé štěně životně důležité, protože v tomto období se vytvářejí základní sociální vazby a sociální komunikace - pokud o tuto možnost štěně přijde, má velký problém.

5/ Matka je první, kdo učí svoje štěňata základním hierarchickým pravidlům a pravidlům přežití. Ve volné přírodě se štěňata musí v prvé řadě naučit, že pokud je matka pryč, zůstávají tiše schovaná v úkrytu, dokud se matka nevrátí. Domestikované feny už nemají štěňata kam zahánět, jejich přirozené instinkty už také doznaly určitých deformací, proto chování např. Jarušky už je pouhým odvarem instinktů původních - kdyby zůstaly na úrovni divoké šelmy, štěňata byste ani nenašla. Ale jedna věc se nezměnila - aby fena mohla kojit, musí mít dostatek potravy a klid na její pozření. I tohle se štěňata musí rychle naučit.

6/ Nebyl jsem u popsané situace, tím pádem pouze vypíši možné scénáře podle pravděpodobnosti: vliv počínajícího hárání (to každá fena "znervózní", je nedůtklivá a situace řeší velmi razantně), chyba štěněte, přehlédnutí něčeho lidmi, momentální náhoda, která se v životě běžně stává. Vyberte si:)

(29.8.2010)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák/australský ovčák/borderkolie.
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 6 let/3 roky/6 měsíců
Kastrace: ano/ano/ne
Dotaz:  Vaše stránky jsem našla když už jsem zoufalá se sittuací doma a mnoho jsem se tam dočetla. Už jsem zkoušela vše možné a každý "odborník" (veterinář, psí psycholog, výcvikáři atd.) řekne něco jiného ale já teprve díky Vám myslím, že problém mám ve smečce jinde a pouze u Vás jsem jej asi našla, snad ano. Žiji sama se třemi fenkami a vznikl mi neřešitelný problém - v mých očích neřešitelný. Švýcarka - 6 let, australačka 3 roky - obě kastrované (na základě rady "že je to nejlepší" - ach jo... a 6 měsíční borderka. Australačka začala tak 4 měsíce po kastraci napadat a rvát tu švýcarku - klidnou, milou, hodnou odjakživa. Každý říká, že za to může štěně, ale nevěřím tomu. Štěně se do ničeho neplete a obě jej přijaly úplně vpohodě. Měly jsme krásný život do doby těch nepochopitelných útoků. Jestli se to stalo kastrací, myslíte, že máme šanci v naší smečce ještě někdy fungovat jako dřív? Knihy přečtu, příspěvky jsem skoro prošla ale kdybyste mi obětoval jen pár slov, jestli je vše ztraceno, nebo tu situaci lze napravit, byla bych Vám vděčná. Jen pro uspřesnění, feny žijí přes den venku na zahradě, v mé přítomnosti jsou doma i venku, spíme spolu v ložnici, ne v posteli, mají svá místečka. Jen ty útoky bývají bez sebemenšího podnětu, mám pocit že ji vyhání z domu, když odejde ta BŠO pryč, ven tak ji nechá, jak se snaží vrátit, zase ji vyhání. Už máme šrámů na těle i na duši hodně, ale máme ji rádi a nevíme co s tím.Děkuji za vše.

Odpověď: Krásný život mají psi, feny a jejich majitelé jen do doby, kdy se člověk z mně naprosto nepochopitelných důvodů rozhodne do té doby zdravého psího tvora nadosmrti zmrzačit... Od nikoho nikdy nevezmu zdůvodnění jeho činu tím, že "dal na dobrou radu" nebo že mu bylo řečeno, že "to bude pro psa//fenu to nejlepší". Naivně, dnes po více než deseti letech zkušeností s pejskaři opravdu naivně, si myslím, že každý člověk (navíc takový, který sám sebe nazývá milovníkem psů) má v sobě určité přirozené zábrany, které pejska nebo fenku vedle něj ochrání. Dnes a denně zjišťuji, že opět přibylo bezdůvodně zmrzačených psů a fen.

Nebudu se omlouvat za tento úvod, který se bohužel netýká jen Vás. Ale nebudu také předstírat, že podobné postupy se mnou nic nedělají. Pokud to řeknu natvrdo, máte, o co jste si koledovala - bohužel s tím, že to spolu s Vámi již odnášejí dvě feny a zakrátko přibyde i ta nejmladší. Ano, to štěně skutečně za nic nemůže a ano, vše odstartovala právě ta kastrace a z ní vyplývající razantní změna chování feny po době, kdy se z organismu fenky vyplavily hormony. Pouze bych teď opakoval vše, co jsem již napsal ve svém článku "Než necháte svého psa vykastrovat..." - přečtěte si jej prosím ještě jednou.

Pokud skutečně o pomoc stojíte, pak mi zavolejte a domluvíme se, kdy za mnou se všemi třemi fenkami přijedete a já Vám pomůžu. Nebudu Vám nic říkat na dálku, neboť v podobných případech to nemá smysl, potřebuji zapracovat na Vaší smečce a především na Vás samotné. Uvidíme, jak Vám opravdu na Vaší psí smečce záleží...

(22.8.2010)
Plemeno: kolie dlouhosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu - mám štěně psa - Kolie dlouhosrstá 5 měsíců. Když vidí děti tak se bojí a když ho dítě pohladí tak se počurá.Pak když jdeme na procházku tak "stávkuje" (někdy pomáhá když před ním táhnu po zemi klacek) sedne si na cestu a až ujdu kousek a zavolám tak teprve dojde - celou procházku je ve střehu-poslouchá všechny zvuky.Když je na zahradě u domu tak je víc sebevědomější. Nemůžu přijít v čem je problém.Prosím Vás o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v nefungující smečce - zcela konkrétně řečeno ve Vás, která byste měla fungovat jako vůdce, učitel a vychovatel v jedné osobě. Pokud štěně necítí oporu smečky (jejího vůdce), pak se chová přesně jako Váš pejsek - je neustále ve střehu, neuvolněné, nevěří svému okolí a jde do extrémně submisivních signálů v situacích, které tomu neodpovídají. Lapidárně řečeno "nese celou tíhu světa samo na sobě" a samozřejmě nemá šanci to zvládnout.

Všechny projevy budou zcela logicky ještě horší na místech dále od domova nebo na místech neznámých, v neznámých či zátěžových situacích atd. V přírodě je štěně pod vlivem smečky, která štěně učí různé situace zvládat a rozlišovat jejich pravý význam. Totéž byste měla dělat Vy, ale neděláte a pak se nemůžete divit, že se pejsek chová tak, jak se chová. Tahat před ním po zemi klacek je směšné, není to uzlíček reflexů, ale myslící a učící se tvor, který se z tohoto postupu nemá šanci naučit vůbec nic - v neexistující interakci a nefungující roli "učitele" je celý Váš problém, potažmo pak problém samotného štěněte.

Nejrozumnější by jako vždy v podobných případech bylo domluvit si se mnou výcvikový servis nebo alespoň osobní konzultaci, abyste se potřebné věci naučila a viděla prakticky. Rozhodnutí je na Vás, ale neztrácejte prosím v zájmu štěněte čas, děkuji.

(22.8.2010)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, Vasi poradnu jsem si precetla celou, asi tak pred 2 mesici, tak snad mi neco nevypadlo z hlavy a nebudu se zbytecne opakovat..Moje fenecka se zacala skrabat. Vim, ze buldocci maji tyto problemy s kuzi. Pani veterinarka nam dala sampon specialni na kuzi a take tabletky Xyzal, 5mg, potah. tablety, Levocetirizni dihydrochloridum..(2xpul tabletky dene) No a rikala, ze bychom ji nemeli davat zadne pamlsky, jen granule. Krmime ji Eukanubou pro stenatka.Ale za odmenu, kdyz poslechla, tak vzdy dostala malou kosticku ci susene maso nebo podobny pamlsek..ALe ted pry nesmi.Mozna ma alergii na nejakou slozku. Ale na testy na alergii je asi pry jeste mala. Za odmenu ji mame davat granule, ty same, co ji kazdy den. Proto jsem se chtela zeptat, nevite o nejakem pamlsku, ktery by mohla?Ktery neobsahuje zadne latky, je ciste prirodni?Ja se v tom bouzel moc nevyznam..Nebo opravdu zadne pamlsky? Dekuji moc za odpoved a preji pekny den.

Odpověď: Dobrý den:) "Pamlsek za odměnu" je pojem, který bohužel spousta pejskařů naprosto špatně chápe. Při správném přístupu není "kvalita" pamlsku v tom, jak je voňavý nebo jinak lákavý - skutečný přínos z hlediska "odměny" je ve faktu, že se vůdce smečky z pozice svého výsostného postavení velkoryse o něco rozdělí. Vnímáte ten rozdíl? Motivem není "pamlsek", ale "rozdělení se o něco". Takže pokud budete jako "pamlsek" používat granule, kterými fenku normálně krmíte, pak při výše uvedeném přístupu dosáhnete přesně toho správného efektu. Netřeba hledat nic jiného a fence přeji úspěšné zvládnutí kožních problémů...

(1.8.2010)
Plemeno: německý ovčák x hovawart x borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,chtěla bych se zeptat jak řešit hysterii u psa. Začalo to tím,že v 10měsících sem s ní začala chodit do psí školy,spolu s námi tam chodila i fenka od sousedky se kterou se moje fenka kamarádí už od malička,jakmile se fenka od sousedů vzdálila (stačili 2kroky) hned ta moje začala vyšilovat (štěkala hrozně vysokým tónem až to bralo uši) tohle dělala pokaždé když jsme byli ve škole,jinde to nedělala,teď to,ale začala dělat i na běžných procházkách když si fenka od sousedů hraje nebo i jen zdraví s jiným psem,před dvěma dny jsem zjistila,že to dělá i když se zdraví s jiným psem náš druhý pes. Nevím co to má znamenat,jestli si jen vyřvává to,že u nich chce být taky,když takhle potkáme psa tak jí nechám se pozdravit a jdeme dál a vyšilovat začne když se otočí a vidí,že se zdraví s jiným psem sousedovic fenka nebo nás druhý pes. Povely v téhle situaci plní,ale pomaleji a štěkat nepřestane.

Odpověď: Dobrý den:) Nejde o žádnou hysterii. Je to projev mladé temperamentní sociálně založené fenky, která prostě "komentuje" dění kolem sebe, svoji roli sehrává i její vztah ke konkrétnímu pejskovi nebo fence. Pokud Vám to vadí, jednoduše fenku zklidněte (kontakt, hlas, emoce) - samozřejmě v situaci, kdy je zaujatá něčím jiným, není na Vás soustředěná a reaguje jinak nebo se zpožděním. Na Vás je jí připomenout, že teď je zapotřebí se soustředit na něco jiného a použít signály zklidnění, v případě potřeby i dominance.

Jsou pejskové klidní až flegmatičtí a pejskové živí, kteří reagují na každou situaci kolem sebe. Taková je i Vaše fenka. Klíčem ke zvládnutí podobných situací nejsou povely, ale komunikace.

(25.7.2010)
Plemeno: 2x bulteríér
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 13,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, po preštudovaní si vašej stránky plnej vzácnych informácií sa na vás obraciam s prosbou o pomoc, v july 2009 mi zomrel môj milovaný 13 ročný pittbulík, s ktorým som bola vlastne celých 13 rokov bez prestávky-vo dne v noci, všade chodil so mnou, bol to PÁN PES :-) Ostalo mi po ňom strašné prázdno v srdiečku a aj v dome, a tak som objavila šteniatko bullteriéra :-), bolo ich päť, sadla som si k nim do travy a ihned som vedela, ktorého by som ja chcela, len som čakala, čo bude nasledovať-ale bola to obojstranná láska na prvý pohľad-drobček sa mi okamžite vyškriabal na kolená a už sa odo mňa nepohol. Takže bolo rozhodnuté :-) ale celý čas som poškuľovala ešte po jeho bračekovi, ktorý šantil úplne najviac..a tiež ma nenápadne pozoroval. Lenže ked som začla vstavať zo zeme s drobčekom v náručí, jedným skokom mi vyletel na chrbát a zadrapil sa mi pazúrikmi do vlasov a ked ho chceli dat dole vrešťal ako o život...bojoval tak urputne, že som nakoniec nemohla povedať nie a mala som šteniatka dve :-) Chovatelia ma ubezpečovali,že ked budú vyrastať spolu,nebudú problémy..a ja šťastná, že zachránim dvoch maličkých pred "výkupom" som im začla budovať nový domov. Prvé mesiace boli prekrásne, od rána do večera spolu šantili...boli takí šťastní spolu, vždy ked spali, poobjímali sa labkami a túlili sa k sebe...Narodili sa 31. 5.2009 a žiaľ v decembri začli prvé konflikty...samozrejme, že vždy som dbala na to, aby nemali dôvod na seba žiarliť, všetky hračky, všetky dobrotky, všetku lásku a pozornosť som násobila dvomi, ale žiaľ,nepredvídane do seba skočili a boli to pre mňa hrozné chvíle, nepomáhal krik, noviny, vedro s vodou...hrýzli sa do hlavy, krku, uší...
Najprv to boli len také škrabance a malé jazvy, v decembri sa bitky zopakovali tri krát, ale ta posledná bola už vážne hrozná, viem, sú v puberte, vyhradzujú si teritórium,určuje sa vodca svorky...ale mam panický strach, aby sa to vekom ešte nezhoršovalo!!! Po bitke som ich oddelila, aj do záhrady som ich púšťala len osobitne, strašne tým trpeli, kňučali a pišťali za sebou,boli veľmi smutní. Po dvoch týždňoch som ich vypustila do záhrady spolu- a to bol tanec radosti :-) Ale neviem sa zbaviť strachu kedy to zas môže začať..., ked potrebujem odísť z domu, oddeľujem ich a aj v noci sa ich bojim nechať spolu... V nedeľu sme šli autom do lesa, žiaľ Nino nastúpil prvý a nepustil Cara k sebe, vrčal a bola by zas bitka, tak som Cara žiaľ musela viezť v kufri...v lese opäť šantili ako dvaja najmilujúcejší sa bratia, ale cestu späť-žiaľ- musel opäť Caro stráviť v kufri.  Som z toho veľmi smutná, neviem si predstaviť ich stále takto zatvárať ked nie som doma..a už vôbec si neviem predstaviť, žeby som sa mala rozhodúť len pre jedného...
Pýtala som sa chovateľov tohto plemena, vraj aby som skúsila slzný plyn ked sa bijú, aby vedeli,že bude nasledovať niečo pre nich veľmi nepríjemné..ale, nie som tým veľmi nadšená, veterinár samozrejme- vykastrovať!! čož pre mňa vôbec nepripadá do úvahy a po prečítaní Vášho článku som sa v tom len utvrdila...tak Vás pekne prosím, poradte,ako predchádzať konfliktom a ako im zabrániť... Žiaľ, som dosť vážne chorá, takže zatiaľ pre mňa vycestovať za vami neprichádza do úvahy,ale verím, že nejaké riešenie vymyslíme, sľubujem, že budem dodržiavať všetky vaše rady :-) Ďakujem a želám veľa radosti Vám i Vašim psíkom :-)

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, zadělala jste si na pěkný problém, který začal již samotným výběrem plemene a sourozenců z vrhu a který nyní zdárně pokračuje tím, jak celou záležitost "řešíte". Nebudu se opakovat charakteristikou povahových specifik plemene bulteriér, o tom jsem na těchto stránkách napsal již spoustu, stačí si příslušné texty dohledat a prostudovat - důsledky vidíte již sama a fakt, že se jednalo o sourozence z vrhu, je jedním z hlavních důvodů, proč se určité věci z bulteriéří povahy začaly projevovat v relativně raném věku. Další z příčin byl konkrétní výběr druhého štěněte - už jeho reakce při výběru Vám měla nastartovat alarmy v hlavě...

Pokud Vám chovatelé tohoto plemene radí slzný plyn a podobné metody, pak Vás mohu ubezpečit, že se jedná o neskutečnou pitomost, která jen dokazuje mně už dávno známý fakt o reálných problémech, se kterými se tito chovatelé "bezproblémových bulíků" ve skutečnosti denně potýkají. Jdou "řešit" problém se stejnou agresí, s jakou se do sebe pouštějí jejich miláčci a výsledek je takový, jaký být musí - s příčinou problému neudělají vůbec nic. Stejně tak s ní ovšem neuděláte nic, pokud budete jen něšťastně pozorovat, jak se Vaši mladíci navzájem mydlí, budete propadat panickému strachu (jak sama píšete a já Vám to věřím) a budete je od sebe oddělovat v domnění, že tím něco napravíte... Uvědomte si, kdy nastává problém - v okamžiku, kdy o něco jde: o nějaký předmět, o fyzickou pozici... v tomto konkrétním případě vše zásadně zkomplikováno skutečností, že se nejedná pouze o dva pubertální psy, ale o dva bulteriéry. Plemeno, které umí těžce zranit a které je i lehce zranitelné.

Kolikrát jsem to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už napsal? O smečce, správně nastavené hierarchii, o nutném vůdčím jedinci v osobě člověka? Pokud byste alespoň něco z mého webu četla, nemohla byste mi napsat "Nevím, co mám dělat!". Dokud budete stát stranou svých psů, nedáte dohromady vůbec nic. To, že máte bulteriéry s vyblokovaným sociálním chováním, neznamená, že Vás budou ignorovat, pokud se budete vůči nim chovat jako psychicky(!) silná osobnost, schopná si prosadit svoji vůli. Znamená to jen to, že veškeré jejich střety (i s jinými psy) budou na bázi likvidace, nikoli na bázi signální. O to více musíte udělat vše pro to, abyste tyto jejich tendence co nejvíce potlačila - ne slzným plynem, hrubou silou nebo kastrací, nýbrž psychikou a hierarchickým vedením. Oba psi zatím vyrůstají bez smečky, bez vůdčího jedince, bez korekce, když udělají chybu. A pořád ještě jsou to štěňata, která se potřebují učit - ne tomu, že normální je agrese, ale tomu, že oni sami jsou pouhou součástí smečky, která má svého vůdce, jenž vede, učí a v případě potřeby koriguje.

Bezradnost a oddělování psů k ničemu nevedou. Řešení není třeba vymýšlet, máte je již řadu let před sebou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO. Je jen na Vás, zda je konečně začnete opravdu studovat a ne jen číst, zda konečně začnete svoje pejsky podler zásad přirozené komunikace učit a vést. Nebudu Vám zastírat, že vzhledem k plemeni máte ztíženou situaci, ale zdaleka není neřešitelná a snad v budoucnu nejen Vy budete více přemýšlet hned na počátku a uvědomíte si, že vybírat svoji budoucí psí smečku nelze jen na základě emocí, ale je zapotřebí použít i zdravý rozum a uvědomit si, že kombinace volby některých plemen a sourozenců z vrhu je jistou vstupenkou do problémů... Držím Vám palce, ale bohužel mě lidé v poslední době čím dál častěji přesvědčují o tom, že jim jde velmi lehce přivést svoji psí smečku do maléru, ale přes všechny sliby, jak se budou snažit, do několika dnů tvrdě selžou a pro svoje psy neudělají vůbec nic. Neberte si to osobně a velice Vám a především oběma pejskům přeji, ať jste čestnou výjimkou.

P.S. A příště prosím v údajích uvést SKUTEČNÝ VĚK psů (je to zdůrazněno i v pravidlech Poradny!), je to velmi podstatná informace - jen náhodou jsem ve Vašem dotazu měl možnost si dopočítat realitu místo Vámi uváděných 6 měsíců! Děkuji za pochopení.

(25.7.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostál. Obracím se na Vás s dotazem ohledně psích slin. Naší Barušce se zavrtalo klíště mezi prsty přední tlapky. Patrně již dozníval účinek antiparazitní pipety. Mě by ani ve snu nenapadlo,že by se klíště dostalo mezi prsty. Závěr takový,že fence začala slézat srst na prstu. Tlapku jsem prohlédla a až na malinkou černou tečku,na pohmat nebolestivou,jsem nic nenašla. Navštívila jsem veterinářku,ta bohužel musela Barču uvést do lehké anestéze a tlapku rozříznout. Tahala po kouskách klíště,nakonec vytáhla i tělo klíštěte.(ránu poté nešila) Vybavila mě antibiotiky v injekcích a instrukcí jak ránu převazovat každý den.(použita černá mast a sterilní polštářky) Důsledně mi kladla na srdce,že Baruška si nesmí olizovat tlapku. Z Vaší poradny mám vyčteno ,že psi si navzájem olizují zranění. Z internetu jsem  vyčetla co všechno psí sliny obsahují.Nechci Vás unavovat výčtem kde jste Vy jistě sdostatek věci znalý.  Doktorka mě vybavila i límcem,aby se pejsek nedostal k obvazu. Nutno podotknout,dvakrát stačilo Barušce domluvit,že obvaz je tabu a již si neměla tendence obvaz strhat. Včera jsme byly na kontrole (5dní od zákroku),rána se krásně hojí, ale zatím prý musí být kryta,kvůli choroboplodným zárodkům ze slin. V tomto se již trochu s paní doktorkou rozcházím,myslím,že toto doléčení bych již nechala na přírodě. Je mi jasné,že pejsek venku kdeco očichá,olíže,ale prý jeho sliny jsou sdostatek antibakterialní,aby ránu nezanesly. Spíše se přikláním k tomu,že by se něco mohlo dostat do rány z vnějšího prostředí (můj názor,zase si ránu olíže a zbaví nečistot). Ještě dotaz,měla bych nechat udělat rozbor na boreliozu? A kdy by bylo nejvhodnější? Patrně je nějaká inkubační doba.
Ještě jsem se chtěla zeptat,na Váš názor ohledně stříhání psů. (Nemyslím úpravu pro vystavovaná zvířata). Přece jen je letošní léto dost horké. Já osobně zastávám názor,že srst má jistě své termoregulační schopnosti,jako že v zimě hřeje,v létě spíš chrání před přehřátím. Doufám,že jsem se nevyjádřila příliš zmateně.
P.S.  Také doufám,že Šedy má tlapku už vyléčenou,hned jsem si na Vás vzpomněla. Přeji Vám i Vašemu pejskovi pohodové léto a předem děkuji za odpověď. Jak jinak, Baruška je hlavně díky Vaším soustředěním minimálně konfliktní a já jen lituji,že jsem Vás a Vaši poradnu neobjevila dříve.Myslím,tím u předchozího pejska,u Barušky jsem snad tolik škod na její duši nenapáchala.

Odpověď: Děkuji, Šedyho tlapka je už víceméně v pořádku, doufám, že bude i nadále:) Problém je trochu někde jinde. Psí sliny díky svému složení a určitých látkách v nich obsažených skutečně fungují jako přírodní "antibiotika" a psi si lízáním ran tyto látky do rány přímo přenášejí. V některých případech a mechanikách poranění bohužel dochází k nežádoucímu efektu, kdy je rána permamentně zvlhčována, drsným psím jazykem rozdírána a zvětšována a nemůže se tak často i po dlouhou dobu úspěšně zatáhnout. (Viz například i šité rány, kdy je úspěšnost vylízání - u speciálních veterinárních "schovaných" to jde hůř - stehů velmi vysoká a rána se pak často znovu otevírá.)

Rozbor na boreliozu je podle mého zbytečný, to by ho člověk musel dělat v principu po každém přisátém klíštěti, navíc se důsledky mohou objevit i po velmi dlouhé době.

Srst má samozřejmě izolační vlastnosti na obě strany - proti zimě i proti horku, ve spolupráci s termoregulační soustavou organismu psa. Má svůj význam opět daný mimojiné i evolucí a opravdu nejsem zastáncem stříhání psů ani z tohoto důvodu. Můj Šedy se svým hustým kožichem a organismem nastaveným na sibiřskou tajgu je opět nejlepším důkazem, při správném denním rezimu a dostatku vody bez problémů přežil i nedávná dlouhotrvající tropická vedra...

Barušku za mne pohlaďte a přeji jen vše dobré:)

(18.7.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback x rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, tak Vám opět píšu. Včera jsem na poště vyzvedla Vaši knihu Přirozená komunikace a život se psy. Je úžasná. Je to přesně to, co jsem hledala. Jen mě mrzí, že jsem Vaše stránky neobjevila dříve - mohla bych na své fence napáchat mnohem méně chyb :( Zkoušela jsem některé věci, které v knize uvádíte. Například oslovit Nessie jménem, ale neotočila se :( Hrozně mě to mrzí. Také jsem zkoušela to s tou "myšlenkou" a trvalo to strašně dlouho, než se otočila, nebo vůbec ne. Hrozně by mě zajímalo, jestli se ještě vůbec dá začít od začátku.. Jak vůbec navázat ten první kontakt po psím způsobu? Prostě, aby se mnou začala komunikovat, tak abychom se na sebe "napojily"(Monty Roberts říká o koních, že se na ně "napojí" - to je hrozně hezký a vyjadřuje to přesně ten vztah, který bych chtěla mít se svou fenkou). Chci u ní získat důvěru a stát se pro ni čitelnou. Jde mi jen o to navázání, aby se "chytla" o ten první záchytný bod, aby pochopila "aha teď je něco jinak, panička se mnou začala komunikovat po mé způsobu a ne cizí řečí". Nevím, jestli to popisuji správně. Také mě velmi zaujala kapitola o "psí řeči". Píšete tam o tom, co znamená například různá poloha koutků, nebo celkově mimika psí tváře. Zajímalo by mě, jak pes vnímá, když se na něj člověk usměje? Když člověk roztáhne "pysky", stáhne koutky dozadu, možná odhalí zuby, roztáhnou se mu nosní dírky a přivřou oči ... zajímalo by mě, jak pes tyhle signály v naší mimice "čte". Já se totiž často na Nessie usmívám, především, když dělá něco dobře a třeba ji chválím (mám z toho radost, tak se směju:)) Tak mě zajímá, jestli to třeba není špatně, jestli v psím způsobu řeči neznamená něco jiného :) Už mi to vrtá hlavou od včerejška. Myslím, že takhle musí docházet mezi lidmi a psy ke strašně moc nedorozumněním - člověk udělá něco, co v naší "řeči" znamená něco poztivního (napřiklad když hladíme děti po hlavě), ale psy to mohou vnímat opačným způsobem. Omlouvám se za tak "obsáhlý" a dost možná i zmatený mail a předem Vám děkuji za odpověď. Plánuju, že bych si s Vámi opravdu domluvila zchůzku, neraději ještě o prázdninách, kdyby to šlo, ale až to bude aktuální, tak Vám určitě zavolám a dohodneme se telefonicky ... budu se moc těšit.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Základ "napojení" (osobně raději používám termín "komunikace") není v mimice, a to ani u samotných psů. Základem jsou emoce - termín, který nejen zde velmi často používám a který jsem již nesčetněkrát vysvětloval. Všechny ostatní vnějškové signály, ať už vizuální nebo zvukové, jsou pouze doplňující a pokud se neshodují se signály emočními, pak mají zcela jiný význam a jiné důsledky.

Emoce není něco, co se dá naučit. Emoce jsou v každém člověku a v každém zvířeti, na rozdíl od lidí jsou zvířata schopna je daleko lépe a čitelněji vyjadřovat, jsou pro ně přirozenou součástí komunikace. Na emocích jsou pak postaveny všechny vyšší formy komunikace, jsou pro ně nutnou, ale zdaleka ne jedinou podmínkou - i proto tak často zdůrazňuji, že mechanickými kontakty pejskovi nesdělíte naprosto nic.

Některé věci nelze naučit, člověk je musí mít v sobě. Proto to nelamte přes koleno, pokud ve Vás jsou, dostanou se na povrch samy a naučíte se s nimi pracovat a dále je zdokonalovat - pokud ne, neuděláte s tím bohužel nic. A samozřejmě, pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit a s fenkou za mnou přijet.

(11.7.2010)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor na způsob krmení psa podle BARFu. Myslíte si, že je pro psy tento způsob výživy vhodnější než granule? A ještě jeden dotaz. Co si myslíte o lisovaných krmivech pro psy? Děkuji za Váš čas strávený nad mými otázkami a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Metoda BARF je v kostce řečeno krmení psů výhradně syrovým masem, kostmi a zeleninou, vycházející ze stravovacích návyků vlků a dalších psovitých šelem, žijících ve svém přirozeném prostředí. Je to metoda, která má své zastánce i odpůrce a samozřejmě ji budou především propagovat firmy, které potřebují vytvořit umělou mezeru na trhu.

Můj osobní názor? Pes není vlk, jeho stravovací návyky jsou v dnešní době už jiné a jeho trávicí soustava během domestikace prodělala už také jisté změny - pes prostě tráví jinak, než vlk. Pes potřebuje vyváženou stravu, specifické látky, které jeho divoce žijící příbuzní nepotřebují. Bohužel jsou dnešní pejskové daleko náchylnější na chyby ve stravovacím režimu a přejít zvlášť u některých plemen na čistý BARF znamená zadělat jim na doživotní problémy (slinivka apod.). A opět bohužel, ale na internetu se setkáte (především u prodejců BARFu) s nesmyslnými argumenty typu "člověk by taky nejedl granule" a totálním odsouzením granulované stravy, které jsou tito propagátoři schopni přisoudit vše špatné, co se u psů projeví (včetně rakoviny). Je to nesmysl a opět zopakuji - dnešní pes chovaný po mnoha generacích v domácích podmínkách je zcela něco jiného než vlk po generace žijící v podmínkách divočiny. Navic velkou roli ve stravování hraje střevní mikroflóra, ta je také rozdílná u divokého vlka a domácího psa - stejně jako u lidí žijících například v různých zeměpisných oblastech.

Lisovaná (za studena) krmiva jsou podle mého názoru opět uměle nafouknutá bublina. Argumenty, které jejich zastánci používají, jsou zčásti pravdivé, ale z větší části účelově zmanipulované a nepravdivé - pokud by skutečně trávení psa fungovalo tak, jak hlásají, psi už by neexistovali. Stejně jako u BARFu je nutno rozlišovat mezi pojmy reklamními a reálnými - což platí nejen v oblasti výživy psů.

Shrnuto: každý má výsostné právo si vybrat, co považuje za správné, jen je dobré mít dostatek soudnosti a nenadchnout se pro něco, co je v dané době uváděno jako "hit". Jak historie potvrzuje, spousta "hitů" se záhy ukáže býti "nehity" a tiše se hroutí do propadliště dějin...

Poznámka na závěr: pro některé rýpaly raději znovu uvádím, že nejsem nikterak finančně ani jinak zainteresován na konkrétním způsobu krmení nebo výrobci krmiva - jsem i v tomto ohledu zcela nezávislý a nezaujatý.

(11.7.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostál dobrý den, minulý pátek úplně náhodou jsem narazila na vše stránky a konečně jsem našla mnoho praktických rad. Lituji spousty ztraceného času surfováním po různých psích stránkách ve snaze získat nějakou radu anebo návod jak krmit a vychovat štěně. Tři dny každou volnou chvíli se snažím číst dotazy, ale pochopitelně není možné všechno obsáhnout a hlavně čím víc čtu tím víc jsem zděšená ze své totální nevědomosti a nepřipravenosti. Nechci Vás okrádat o cenný čas, ale pro zmapování situace jen pár základních informací. Nejsem panelákový člověk (po 30 letech vím co říkám), bydlím v rodinném domě u starých nemocných rodičů, takže neoplývám časem. Máme velikou oplocenou zahradu, takže jsem se domnívala, že se tu pejsek bude mít jak v ráji, ale mám pocit, že opak je pravdou. A teď k naší Lessy. Dovezla jsem si ji když měla 7 týdnů - rodiče podle majitele oba ridgebackové - viděla jsem pouze matku. Lessy se narodila a pak žila venku v boudě ve voliéře. Když jsem si ji 2. května dovezla byla zima a víc jak měsíc deště. Lessy mela pelíšek doma na chodbě, aklimatizovala se úplně výborně ani jednu noc nekňučela. Bylo velmi náročné ji venči, protože za nic na světě nechtěla na déšť a já z vlastní hlouposti jsem ji nedala obojek a vodítko abych ji venčila kam chci já e ne kam chce ona a tak až dodnes se mi každé ráno přijde vyčůrat a udělat bobek na prostranství před vchod na dlažbu a nemohu ji to odnaučit. V červnu když se oteplilo tak jsem Lessy dala do boudy u domu, týden to bylo těžké, ale pak se přizpůsobila situaci. Nemohu říci, že si zvykla, protože se pořád dožaduje jít do domu. Na dvoře má hračky, snažím se ji věnovat každou volnou chvilku bohužel jich není moc. Po přečtení příspěvků se odvážím říci, že ji nepatrně cvičím, takže na zavolání ´´ke mně´´ přiběhla, ´´dones´´ donesla., ale už asi měsíc nedělá nic jiného jen po všech neustále skáče a to i ze zadu, okusuje ruce, nohy a není možné ji to odnaučit ani na pokyn nesmíš anebo zataháním za kůži, zkoušela jsem ji i položit na zem a chvíli ji držet dokud se neuklidní, ale pak je snad ještě divočejší. A právě minulý týden když jsem se snažila ji uklidnit a strkala jsem ji do čumáčku hračky, abych zabránila už dost bolestivému kousání tak se proti mně postavila začala vrčet a zlostně štěkat, od té doby to zopakovala ještě několikrát a také přestala úplně poslouchat jakýkoli pokyn. Máme též slepice, ze začátku si jich moc nevšímala, anebo mezi ně jen vletěla ale hned zase odběhla a hlavně na zavolání se okamžitě vrátila. Od minulého týdne jsem ji už 2 x přistihla jak stojí na slepici. Připadá mi že dělá úplné naschvály aby mě rozhodila. Je fakt, že jsem to skákání a kousání několikrát nezvládla a k té zemi ji přitiskla silněji. Nic to nevyřešilo, zkrátka momentální indispozice.  Omlouvám se za délku dotazu a prosím Vás-pokud jste nade mnou nezlámal hůl- o radu co s ní? Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Dám Vám stejnou (a tu nejlepší) radu jako všem, kdo moje PSÍ STRÁNKY FALCO teprve teď objevili: udělejte si čas a skutečně pořádně si můj web prostudujte. V psím světě vše souvisí se vším a máte tu obrovské množství vzájemně provázaných informací. Pak Vám bude rychle jasné, že 4,5-měsíční štěně nepatří do boudy (ani dospělý pes), že 4,5-měsíční štěně má psychiku mláděte a s tím souvisí vyprazdňování i schopnost soustředění, kdy je nesmysl ji cvičit povely typu "Dones!", že každý pes a štěně o to víc potřebuje především sociální komunikaci, které se jí u Vás nedostává, že každé štěně je zapotřebí vychovávat (ne cvičit!), že je zapotřebí vytvořit smečku a správně nastavenou hierarchii s fungujícím vůdčím jedincem, který učí a rozhoduje, že to "kousání" Vaší fenky není něco, co se "odnaučuje", ale komunikace, na kterou jí neodpovídáte, že se zoufale snaží s Vámi domluvit a naráží pouze na zeď nepochopení... stačí? O všech těchto záležitostech jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO.

Nelámu nad Vámi hůl, zatím k tomu nemám důvod. Vy ale prosím začněte studovat a učit se věci, které pro vzájemný život Vy i Vaše fenka opravdu potřebujete. Tady je najdete, buďte za to ráda a využijte toho. A samozřejmě - pokud byste potřebovala, není problém se se mnou domluvit na osobní konzultaci, opět je to zde nesčetněkrát zmíněno...

(4.7.2010)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před časem se mi dostala do rukou Vaše kniha "Přirozená komunikace a život se psy", kterou jsem si se zájmem přečetl, ale zřejmě spoustu věcí, co se týče psí řeči, jsem  zřejmě nepochopil. Obracím se proto na Vás o radu a vysvětlení chování našeho psa. Dlouho jsem pátral v poradně mezi staršími příspěvky a i ve Vaší knize, ale nedostalo se mi uspokojivé odpovědi. Proto jsem se rozhodl Vám napsat.
Máme dvouletého psa maďarského ohaře. Pejska jsme si přivezli jako devíti měsíčního od našich přátel, kteří se o něho nemohli starat. Je tedy u nás něco přes rok. Z počátku byli trochu problémy s poslušností a také trvalo než si zvyknul na novou"smečku". Protože s výchovou psů nemám valné zkušenosti, absolvovali jsme základní kurz poslušnosti na cvičáku a základní výcvik agility. Nikdy jsem nemusel Ernieho nutit nějakým přehnaným drilováním, bitím, nebo ostnatým obojkem aby plnil úkoly. Učil se rád (za odměnu) a šlo to skoro samo. Dnes nemáme s poslušností problém, pouze objeví li se v blízkosti kočka, nebo v poli zajíc. V takových případech se odvolání podaří jen asi v 10% případů. Se psem chodím převážně na volno a ani s ostatními psy (až na pár vyjímek) nejsou problémy. Já, má přítelkyně a Ernie žijeme společně v bytě.
Problém (podle nás) nastal poprvé asi před dvěma měsíci, kdy jsme začali pozorovat, že před tím klidný a přátelský Ernie začal vrčet na některé, pro něho, více či méně známé lidi. Nepřikládali jsem tomu velkou pozornost s tím, že prostě někoho "může" a někoho ne. K našemu překvapení asi před týdnem zavrčel na přítelkyni, když mu chtěla vzít kost se kterou si hrál. Nakonec si ji nechal vzít, ale nerad. Od té doby se situace několikrát opakovala. Bohužel už ne při braní kosti, nebo jídla, ale při ranním loučení, kdy ho chtěla pohladit když ležel na svém místě. Zatím stačilo důrazně zakřičet a přestal. Včera večer při podobné situaci, kdy jsem ho chtěl pohladit před spaním a naklonil jsem k němu hlavu zavrčel i na mě. Chytil jsem ho za kůži na kohoutku zatřásl a hlasitě na něj křičel. Když jsem ho pustil, lehl si na záda se staženým ocasem a ušima sklopenýma dozadu. Doufal jsem, že to bude stačit(hlavně nevím jestli jsem jednal správně), ale dnes ráno se situace opakovala.
Jako každé ráno jsem mu po vycházce sypal žrádlo, když jedl ještě jsem mu rukou hrabal v misce. Pak dostal pamlsek, který si bez problémů nechal sebrat z tlamy a zase si ho z ruky vzal. Vše s radostí a s vrtěním ocasem. Po té co jej snědl, vrátil se zase k misce, když jsem si k němu přičapl a přiklonil se k němu zase začal vrčet. Reagoval jsem stejně jako večer, ale tentokrát vrčel dál i když jsem ho svalil za kůži v kohoutku na zem. Chtěl bych říct, že nikdy nebyli podobné problémy jako jsem četl v příspěvcích do poradny. Nikdy na nás nevrčel, nechal si klidně sebrat žrádlo z misky i z tlamy( od počátku jsme ho na to zvykali, protože jsme ho přeci jen neměli od štěněte a chtěli jsme se vyhnout případným problémům). Nikdy u něj nebylo takové chování jako jsem se tu dočetl, že by mě nechtěl pustit  k fence se kterou si hrál, nebo si zuřivě cokoli bránil.  Prostě doposud vše probíhalo bez problémů. Vůbec nerozumím tomu co se děje a hlavně nevím jak se zachovat, aby se situace vyřešila. Byl bych nerad, kdyby to zašlo někam dál. Obracím se na Vás jako na odborníka a budu Vám vděčný za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Přiznávám se, že podobné dotazy mě nadzvedávají ze židle - a vysvětlím proč... Ono totiž opravdu nestačí si nějakou (jakoukoli) knihu pouze "se zájmem přečíst". Se zájmem si můžete přečíst spoustu knih, ale pokud chcete využít informací, které Vám kniha předkládá, musíte udělat ještě jednu věc - přemýšlet nad nimi a uvádět je sám v praxi. Kolikrát už jsem psal a říkal, že pouze znát informaci nestačí. Musíte ji i umět (a především chtít) používat.

Dal sem si teď tu práci a spočítal, na kolika místech se v mé knize "Přirozená komunikace a život se psy" mluví o dvou základních kategoriích komunikace s pejsky - o přirozené autoritě a věcech souvisejících je to 29x, o emocích a věcech souvisejících je to 20x. Nezdá se mi to málo na to, aby člověk, který pochopit chce, pochopil - a podle odezev na moje knihy lidé chápou. A pak čtu, jak si "se zájmem přečtete moji knihu" a na svého psa přitom řvete, třesete s ním a dle vlastních slov vůbec nechápete, proč se Váš pejsek chová tak, jak popisujete...

Jsou jen dva možné závěry: buď jste moji knihu četl tak zběžně, že Vám neutkvělo v hlavě naprosto nic, nebo jste nad ní zkrátka jen nepřemýšlel. Obojí je samozřejmě špatně (v jakémkoli oboru, kde se chcete něco naučit, neplatí to zdaleka jen pro oblast výchovy psů) a proto Vám mohu doporučit jedinou věc - buď si knihu znovu a tentokrát pečlivě přečtěte nebo si alespoň pro začátek prostudujte tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Stejně jako v knize i zde se mluví o psychice psů, postupném dospívaní, o smečce a jejím vedení, hierarchii... prostě o všem, co se týká psího vidění světa. Konkrétně ve Vašem případě se jedná o hierarchické nezvládnutí výchovy přirozeně dominantního psa, jakým představitel loveckého plemene maďarský ohař často bývá. A svoje nezvládnutí podtrháváte právě tím svým křikem, nezvládnutými emocemi a nesledováním jeho psychického vývoje - všechno věci, kterým jste zdárně a v pohodě mohl předejít, jen dodržet pár jednoduchých zásad, které jsem Vám napsal hned v prvním odstavci. Výchova psa (a opravdu ho nemusíte mít od štěněte!) je komplexní záležitost, v mých textech detailně rozebraná a jeho chování ke svému člověku je pak onou zpětnou vazbou, zda svého pejska skutečně dobře vychovává. Už jsem i v této odpovědi upozorňoval na nutnost sledovat a reagovat na vývoj psí psychiky, protože i Váš pejsek, ač ještě pořád štěně, je již štěnětem "jiným", protože se prostě a jednoduše vyvíjí právě jeho psychika - a tuto okolnost jste doteď zdárně ignoroval, proto teď máte problémy, o kterých píšete.

O psí výchově, psychice, o hierarchii, smečce, jejím vedení, o autoritě, emocích a přirozené komunikaci jsem toho napsal ve svých knihách i zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tolik, že pokud věnujete studiu i trochu svého vlastního času, pak máte možnost se dozvědět vše, co potřebujete. Pokud budete tyto principy i používat a nebudete na svého psa řvát a mít pocit, že čím víc použijete zastrašovacích mechanismů, tím lépe, pak se oba i něco naučíte. A pokud chcete, platí pro Vás to samé, co už využila řada lidí s podobným problémem - můžete se se mnou telefonicky domluvit na termínu a s pejskem se přijet naučit určité věci prakticky.

(27.6.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma asi ročního pejska křížence střední velikosti velice temperamentní, u nějž se začínají projevovat dominantní sklony. Nutno říci, že psa jsme našli ve věku asi 6 měsíců, kdy nezvládal sebemenší náznak poslušnosti. To se nám podařilo celkem vyvrátit, ale přivolání stále není 100%. Problémem je však jeho vysoce dominantní chování, a to ne doma, ale ke psům. Bojím se však, že by časem mohl začít projevovat dominanci i na členy domáctnosti. Obávám se, že u přítele to již zkouší... Se psem jsem absolvovala základní výcvik v psí škole, kde zpočátku vše probíhalo v pořádku, s každým psem si chtěl hrát. Postupem času však na některé začal naskakovat. Poslední asi tři týdny pozoruji viditelné zhoršení. Když jdeme na procházku netváří se na ostatní psy agresivně, vrtí ocasem, chce si hrát, ale jakmile ho pustím do bližšího kontatku (nemyslím teď jen klasické očuchání), začne naskakovat, vrčet, pokládat hlavu na zátylek. Zatím se mi stalo jen asi 2x, že by došlo k lehce ostřejšímu kontaktu, k opravdové rvačce ne. Zarážející mi přijde, že se takto chová i na odrostlejší stěnata ve věku cca 6 měsíců. Můžete mi prosím poradit, jak toto chování eliminovat? Nechci, aby z něj vyrostl pes, který musí stále chodit na vodítko, protože je vinou majitelů - tedy mě nevychovaný a není schopen jakéholiv kontaktu s jinými psy. Mockrát Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud stojíte o pomoc, pak mi prosím zavolejte a domluvte si se mnou termín, kdy za mnou s pejskem přijedete. Tyto věci je zapotřebí řešit kontaktně, ne na dálku - stačí si trochu prostudovat tuto Poradnu, podobných případů na stejné téma je zde celá řada...

(27.6.2010)
Plemeno: 3x kříženec
Pohlaví: pes/pes/fena
Stáří: 3/8/14 let
Kastrace: ne/ne/ano
Dotaz: Dobrý den, těší mne, že stále Vaše psí škola funguje a vzkvétá, byli jsme u Vás s manželkou 2x na soustředění, ještě když jsme ještě neměli nejmladšího psa. Můj dotaz se týká canisterapie, která naše pejsky baví a je prospěšná klientům-chodíme do domovů důchodců. Všichni mají canister. zkoušky. Potkáváme se s dalšími lidmi, kteří třeba s jedním psem dělají canisterapii a také třeba i obranu, a to i vyšší stupně. A tohoto se týká můj dotaz : Jak má pes pochopit či jak ho naučit, že u obrany např. si má jednou danou věc hlídat a štěkat či kousat toho kdo na něj udělá prudké pohyby aj. a u canisterapie naopak si věci musí nechat v klidu vzít, neštěkat a být klidný ? Je vůbec slučitelné, aby pes dělal obranu i canisterapii ? Nemůže si pak vyhodnotit nějakou situaci při canis jako obranářskou ? Vím, že existují např. tzv. "vyhaslí" psi jistého cvičákovského plemene, kteří jsou jako "roboti" či strojově vycvičení a spíše ze strachu udělají vše dle psovoda. Ale radši mám, když psi mají trochu i vlastní myšlení a dělají požadovanou činnost dobrovolně a s radostí...
Děkuji předem za Váš názor, ať je jakýkoli. A Fox a Kelly pozdravují Šedýska, se kterým měli tu čest se potkat, Fox děkuje, že k němu nepustil velkého Arnyho :-)), který už bohužel není mezi námi, jak jsem se dočetl :-(

Odpověď: Dobrý den - děkuji, pamatuji se na Vás:) Pes není hloupý. Pokud není veden stylem "vymývání mozku", pak velmi dobře rozlišuje mezi situacemi a prostředím - jinými slovy bude se jinak chovat na cvičáku a jinak při canisterapii, protože ten rozdíl vycítí z celkové atmosféry a především z chování a emocí svého majitele.

Průšvih ale nastane v momentě, kdy jsou silnější (špatně) naučené reflexy a pes zareaguje instinktivně. Pak lehce dojde k tomu, že při náznaku agresivity nebo jiného negativního signálu (nepohoda, strach) jiného člověka nebo jako úleková reakce pes vystartuje - což může skončit za jistých okolností opravdu nepěkně. Proto je z mého pohledu i v canisterapii tolik důlezitá vazba mezi pejskem a jeho člověkem, vzájemná komunikace a "kopírování" chování podle nadřazeného člena smečky. To platí stejně tak i pro obrany, protože mít psa, který nejdříve kousne a teprve pak se zajímá, proč to vlastně udělal, je jednoznačná vstupenka do problému.

Podle principů přirozené komunikace dobře vedený pes dokáže být plyšák i nekompromisní obránce. Bohužel, principy vedení obran na cvičácích produkují psy, kteří sice občas umějí být plyšáci, ale daleko častěji jsou schopni zakousnout se i do vlastního majitele, což jednoznačně svědčí o velmi nízké míře kontroly nad vlastním psem. Jít pak s podobným pejskem do domova důchodců dělat canisterapii je pak čistý hazard, co víc k tomu dodat...

Navíc jsem už mnohokrát prezentoval svoji myšlenku, že pro canisterapii musí mít pes přirozené vlohy - nelze a nemá smysl jej k tomu "cvičit". Což je vlastně souhlas s Vaší větou o dobrovolnosti a radosti... a pohlaďte za mne prosím Foxe a Kelly!

(27.6.2010)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, ráda bych se na vás obrátila s problémem, který nastal u mé fenky zhruba před měsíce. Již s jako malou s ní chodím na cvičák, aby si zvykla na nové lidi a pejsky, jezdím s ní i do Prahy a pokud to jde, tak se jí snažím brát všude s sebou. Stala se z ní vášnívá cestovatelka a jakmile vidí vodítko, tak by mi vyskočila až na hlavu. Jak roste a začíná dospívat, tak pozoruju, že se z ní stává dominantní fenka. Vím, že to je její povaha a tu nezmění, jen bych potřebovala poradit, jak se mám chovat já. Pokud jsme ale v lese a potkáme pejska, tak není problém, většinou si s ním hraje a pak jdeme vklidu dál, jenže na cvičáku (pouštíme pejsky dohromady, aby se proběhli) si začala budovat své postavení. Malé pejsky svalí na záda a vrčí na ně, dokud se nepodřídí, nechávám ji, protože si myslím, že je to přirozené, jenže pak to zkouší i na starší feny, kterým se to nelíbí a v tom případě jí beru na vodítko, protože bych nerada, aby se pokousaly, vím, že to bude asi ten oříšek, který musím rozlouskout, jenže si nejsem jistá, že dokážu odhadnout, kdy se fenky navzájem rovnají a kdy už to jde do rvačky. Ayva dospívá, tudíž si myslím, že je nejvyšší čas,aby ji nějaký pejsek naučil hierarchii smečky. Tento víkend vrčela i na 10 týdenní štěně, ale byla na vodítku a to jí štvalo, že si ho nemůže podrobit, tak byla čím dál víc nervózní, až jsem s ní musela jít pryč, protože startovala na každého pejska, který šel okolo, což normálně nedělá. Byla bych moc ráda, kdyby ji nějaký pejsek srovnal, nebo kdybyste mě naučil, jak jí mám rovna já. Když vrčela na štěně, nebo útočí (jdeme na cvičák, ona tam vidí starší fenu, rozběhne se a párkát při tom zavrčí apak se u ní naježená staví), tak jí vytáhnu za kůži, jenže si z toho nic nedělá. Jinak mě poslechne a respektuje, myslím si tedy. Nemáme problém za vámi přijet, jak říkám, Ayva je vášnivá cestovatelka, a abych se přiznala, radši se radím s lidmi osobně, než přes emaily. Přeji příjemný zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Opět se jedná o záležitost, která se řeší u mne, ne na dálku - zavolejte mi prosím, domluvíme termín, kdy byste za mnou s fenkou přijela. Ukážu a vysvětlím Vám vše potřebné.

(27.6.2010)
Plemeno: belgický ovčák - tervueren
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pán Dostál, veľmi by som si vážila, keby ste si našli čas napísať svoj názor na túto vec týkajúcu sa správania mojej fenky: chápem, že belgický ovčiak je plemeno vhodné aj na športové účely, je to živé plemeno, nerado sa nudí a tobôž v mladom veku. Preto aj keď žijeme v byte, snažím sa svojej fenke poskytnúť dostatok pohybu a zábavy, pokiaľ to teda okolnosti dovoľujú. No jej hyperaktívna povaha mi pravdupovediac prestáva pripadať v poriadku, šialená rýchlosť akou sa rúti je už známa po celom okolí. Na vodítku ťahá, aj keď som to už trocha zjemnila postrojom, lebo naozaj nič nepomáhalo, napr. pri ťahaní do strany odporúčané chodenie pri stene okamžite vyriešila ťahaním smerom dopredu. Keď ju pustím, neustále beží smerom odo mňa a ku mne, prípadne stále dookola a to až do takej miery, že po chvíli sa jej začnú podlamovať nohy, potáca sa, stráca rovnováhu, padá na zem no hneď sa znovu pokúša zdvihnúť. Zrejme je to od vyčerpania, snažím sa aby mala dostatok vody, no ona sa ledva trafí do misky v tomto stave. No napriek tomu sa ďalej pokúša bežať, akoby to malo utlmiť tieto jej pocity. Na zavolanie príde, no mám dojem akoby vôbec nevnímala kde je, ba ani po čom stúpa. Jej hyperaktivita sa prejavuje napr. aj tak, že keď je rozšantená a po takomto behu keď sa kúsok ukľudní a už sa nepotáca tak aspoň chniape všetko okolo seba či už je to kameň, tráva alebo moja ruka (nemám pocit, že by sa v tomto prípade jednalo o prejav nejakej dominancie nado mnou). Jednoducho jej chýba neha voči okoliu. Doma sa správa vcelku pokojne, hrá sa alebo leží ako každý iný pes. Inak je v pohode, veselá a  zdravá. Stáva sa to len keď sa príliš vyčerpáva. Ale prečo to robí keď jej to škodí? Je možné nejakou technikou naučiť psa väčšej rozvahy a pokoja? Zmení sa to vekom? Či je to jednoducho povaha konkrétneho jedinca, ktorá sa nedá nijako ovplyvniť? Ja sama som myslím dosť vyrovnanej a skôr flegmatickej povahy no na moju fenku sa to akosi neprenáša, aj keď pohladenie mojej ruky ju očividne upokojí, ak je nervózna. Inak ma poslúcha, aj keď sem tam sa snaží so mnou nejako vybabrať ale už prísnejší pohľad prípadne hlas na ňu zaberie. Ďakujem za každý Váš názor.

Odpověď: Belgičani jsou takoví - velmi temperamentní, trochu plaší a nedůvěřiví, především ti mladí jako je Vaše fenka... v necelých dvou letech je to stále ještě štěně, ne dospělý pes. Jako takovou ji prosím i berte. Samozřejmě, pokud jste sama (jak píšete) flegmatik, bude na Vás její hyperaktivita a temperament působit daleko silněji. Bohužel je spousta právě takových majitelů psů, kteří prostě nezvládají psí temperament a pak znervózní, tlačí na pilu - a pak je vše ještě stokrát horší, protože temperamentní štěně rozhodíte velmi snadno.

Snažte se zůstat v klidu, zesilte svůj hierarchický vliv na fenku (tady máte hodně co dohánět!) a postupně se Vám podaří dostat její temperament pod kontrolu. To je základ - člověk rozhozený nebo bezradný z vlastního pejska nedokáže nic. S postupem věku a dospíváním fenky se bude její povaha měnit, začne se sama zklidňovat a třebaže temperament zůstane, bude rozvážnější a "dospělejší".

Přečtěte si a prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, pomůže Vám to dívat se na Vaší fenku s větším nadhledem a pochopíte, proč je teď taková, jaká je - a pochopíte, jak moc Vám pomůže prostý klid a akceptování faktu, že pes se prostě chová jako pes a pokud ze sebe potřebuje vyběhat energii, je to věc přirozená a že soustředění a celkové zklidnění přichází i u psů až s dospíváním...

(27.6.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback x rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Na Vaše stránky jsem narazila dnes a už je 5 hodin v kuse, co jimi brouzdám:) Máte můj neskonalý obdiv! Vaše teorie jsou mi nesmírně blízké a jednou bych se svou fenkou chtěla mít takový vztah, jako máte Vy se svými psy (i když si nejsem jistá, jestli není pozdě .. doufám, že ne). Nessie je můj první pes (možná si řeknete, že jsem zvolila dost nešťasnou a komplikovanou kombinaci plemen) Co do povahy je více ridgebací. Psa jsem chtěla vždycky a na rase mi nezáleželo - jen jsem nechtěla nic moc komplikovaného (abych to nezkazila, když jsem psa před tím neměla) .. Nessie je však skvělá. Je citlivá, pozorná, když jsem doma, nehne se ode mně, když jdu na záchod, čeká přede dvěřmi :) Je to milé.
Dnes se talo něco, čeho jsem NIKDY nechtěla docílit. Nejsem si jistá, ale mám pocit, že se mě Nessie bála. Venku sežere na co přijde. Dnes měla celý den "hnačku" a v noci se jí zas chtělo. Nemohla jsem najít vodítko, ale že to asi spěchalo, šla jsem bez něj - říkala jsem si, že je to jen na dvůr, kde to dokonale zná. Myslela jsem, že na ohraničeném dvoře v jednu ráno nebude problém. Jenže našla "něco" - bylo to velký, tvrdý a měla toho plnou tlamu. Normálně je zvyklá, že ji okřiknu "fuj" a vyndám jí to z tlamy a dám ji za to "náhradu" - hračku, nebo pamlsek... vždycky si to nechala bez problému vyndat (akorát nechtěla povolit stisk, ale problém s vrčením nebo odtažitostí nebyl, spíš to vždy byla taková hrakdo z koho :D ). Dnes ale přede mnou utíkala. Nejdřív jsem dostala strach, že zdrhne. Pak jsem si uvědomila, že jsme na ohraničeném dvoře a uklidnila jsem se. Věděla jse, že ona ví co cítím a přenáším to na ni. Chtěla jsem ji uklidnit, tím že budu dokonale klidná já. Nejdřív, když jsem ji volala, tak mě obíhala, ale měla jsem nějáký pamlsky, tak jsem ji přilákala. Zdráhavě přišla a já ji chytla za obojek. Celá se rozklepala. Cítila jsem, že má asi strach, tak jsem ji hladila a konejšivě na ni mluvila, aby věděla, že ji neublížím a získala zpátky trochu ze své neochvějné jistoty. Přestala se klepat, ale byla celá napjatá a odvracela se ode mě. Nevrčela, nic takového. Jen se odvracela. Nabízela jsem ji piškot, že to s ní za ten piškot vyměním, jako obvykle. Asi po deseti minutách to pustila a piškot si vzala a uvolnila se trochu. Tak jsem byla ráda, že jsem ji docpala tím zbytkem piškot co jsem měla a hladila... její tělesný napětí trochu povolilo. Do schodů vždycky běží, tentokrát, když jsme šly domů, tak se loudala. doma vždy proběhne douhou předsíní do obýváku, tentokrát zůstala stát a čekala až ji dám pokyn. Je taková zaražená - i když pomazlit se nechá, a oblizuje mě. Co se to s ní stalo? Mám strach, že se mnou už nebude komunikovat, že se na mně už nebude spoléhat. Že jsem ji něják zlomila, nebo co. Bojim se, že už na mě nebude čekat u dvěří od záchoda ...
Něco jsem zkazila. Přemýšlím co to mohlo být. Přemýšlím tak dlouho, až jsem se propracovala k našemu vzájemnému vztahu. Opravdu mě má tak ráda, jak jsem si vždy myslela? Opravdu jsem to byla já, pro koho plnila povely, nebo to byly pamlsky? Ve snaze svého prvního psa nezkazit jsem načetla spoustu věcí na internetu. Různé zdroje se povětšinou shodovali, a že se v nich nepsalo o surovosti či dokonce bití, věřila jsem jim. Bohužel mi nedošlo, že neberou v potaz psychologii psa jako jedince, a že všude zamněňují poslušnost a respekt za otroctví :( Došlo mi to až dnes, na Vašich stránkách. Obdivuji Vás a chtěla bych se naučit to, co umíte vy. Jak, kde se tohle člověk naučí? ... chtěla bych mít u toho svýho čubíska přirozený respekt a ne respekt založený na strachu. Chtěla bych s ní umět komunikovat (tak, aby měla přivolání na založené na pro ni srozumitelné řeči mého těla) Jestli si dneska nevleze ke mně do postele, tak se asi rozbrečím :( Myslíte, že jsem náš vztah nenávratně pokazila? Nebo si myslíte, že mezi námi vlastně asi ani vztah nebyl? Nebo to není tak vážné jak si myslím? Mě poslouchá z rodiny nejvíc (nemůžu říct že na 100%, na čemž se s ní snažím pracovat, ale asi špatně, protože nikde se výchova a výcvik neopírají o etologii) - jsem její pán. Dávám jí krmení, chodíme na procházky, spí se mnou v posteli, mazlím se s ní, cvičím jí, hraju si s ní - ale bere mě vlastně? Snažím se dodržovat všeobecně zažitá pravidla (první chodit do dveří, jíst první, být důsledná, používat výraznou intonaci hlasu a mimiky, když "trestám" snažím se úměrně tomu ,co provedla, po psím způsobu - ale pravidlo, že pes nemá spát v posteli jsem záhy zrušila, protože to prostě mám ráda, když mi chrápe do ucha :)). Ale Taky mi přijde že je v tom věku, kdy "zkouší" (většinou zkouší nesplnit povel a čeká, jestli na něm budu opravdu trvat  a já trvám :)). Omlouvám se, jestli je moje zpráva příliž zmatená. Chci napravit to, co jsem zkazila, jestli to ještě jde a chci se naučit principy psího chování a myšlení. Předem Vám děkuji za odpověď. (nezlobte se na mě prosím, na Vaše stránky jsem narazila až dnes, kdybych na ně narazila dříve, mohla bych bát lepší panička .... ale už se od nich neodtrhnu :) )

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Pes je zvíře, šelma žijící v sociálním hierarchickém společenství - smečce. Ve smečce jsou vztahy na principu nadřízenosti a podřízenosti, kdy výše postavený rozhoduje a níže postavený jeho rozhodnutí akceptuje. Není to tedy v žádném případě princip "něco za něco", který na své fence praktikujete Vy (výměna piškotu za její vlastní kořist). Pro každého psa je přirozená autorita a hierarchie a pokud k němu budete přistupovat systémem "dej mi to a já ti za to dám něco jiného", pak po dostatečně dlouhé době svého pejska naprosto rozhodíte, znejistíte a dovedete k poznání, že vedle sebe nemá vůdce, ale slabocha... Poznání psa je skutečně o psychologii a psychice, nikoli o podrobení a snaze o slepou poslušnost.

Těch chyb děláte samozřejmě ještě více, toto je jedna z těch nejkřiklavějších. Pokud v nich budete pokračovat i nadále, budete za krátký čas velice nešťastná Vy i Vaše fenečka. Druhou možností pak je začít se učit - máte k dispozici PSÍ STRÁNKY FALCO, moje knihy, můžete se se mnou domluvit na osobní konzultaci nebo individuálním výcvikovém servisu. Těch možností, které nabízím ku pomoci, je celá řada, záleží jen na Vás, zda některých z nich využijete a dáte sobě i fenečce šanci na spokojený společný život.

(20.6.2010)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den. Dotaz se týká našeho budoucího psa, který bude pravděpodobně větší odrostlejší vořech a zcela jistě nebude kastrován. Řeším následující problém a prosím o radu: Přistěhovali jsme se na vesnici do domku s velkou zahradou. Rádi bychom si pořídili psího kamaráda, ne nutně štěně, říkali jsme si, že vytáhneme nějakého vyrostlejšího vořecha z útulku. Před nedávnem jsme ale zjistili, že jsou v místě aktivní "myslivci", kteří po psech pobíhajících po lese střílí. Hlídali jsme rodičům psa během jejich dovolené a on nám na procházce utekl za srnou (jen ji trošku prohnal) a pak se na nás vyřítil rozzuřený zelený mužík s flintou, řka, že pes má být uvázaný u baráku a když ho ještě někde potká, tak ho zastřelí. Máme sice velikou zahradu (cca 3 hektary) a v budoucnu bude asi i oplocená, takže pesan by měl dost velký výběh, ale stejně ho nechci na celý život omezovat určitým územím. Myslím si, že brát psa na procházku je normální a to, že se rozeběhne za srnou, když o ni zakopne, taky, jinak by to asi nebyl pes ale lobotomický robot. Bohužel to našeho budoucího psa ohrožuje na životě, takže přemýšlím, jak to nebezpečí v rámci zákona eliminovat. (Mimo rámec zákona mne napadá spousta velmi efektivních metod týkající se hlavně počtu žijících myslivců, nicméně mám v plánu strávit zbytek života na svobodě, takže to musím vyřešit nějak jinak.) Asi by bylo dobré myslet na to už při výběru psa a nechat si zajít chuť na lovecká plemena a jejich křížence, že? Existují nějací psi, které zvěř moc nezajímá? Jak je poznám? (Chceme psa velikosti od kolen nahoru, menšího nechceme, byla by ostuda, kdyby ho přepral kocour!) Mám si vzít sebou do útulku králíka a zjišťovat, který pes je vedle něj nejflegmatičtější?? ( A jistě jde nějak zapůsobit i výchovou, že? Nemám problém se cokoli naučit nebo někam dojet k Vám na seminář, ráda udělám cokoli, aby náš pes přežil i v lidské džungli. Budu ráda za jakoukoli konstruktivní radu. Přeju krásné psí léto.. ..a myslivcům ZMAR!!!

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem napsal spoustu textu zde i ve svých knihách na téma "lovecký instinkt psa" - v každém jedinci je geneticky zakódován, jeho konkrétní projevy jsou pak závislé na osobnosti konkrétního jedince (a plemenných dispozicích) a "práci" jeho majitele na výchově a smečkovém prostředí. Ve Vašem případě, kdy uvažujete o kříženci, máte situaci podstatně ztíženou - především z toho důvodu, že nemůžete nikdy přesně odhadnout, jaká plemena a jaké povahy se na jeho vzniku podílela.

Pokus s králíkem je už z principu k ničemu, protože každý mladý pes o něj zájem projeví a těžko z něho můžete usuzovat na motivaci - zda si pejsek chce jenom hrát, zda v něm vidí potravu nebo kořist nebo zda je prostě jenom zvědavý.

Lovecké sklony se navíc nemusí projevit u ročního psa, mohou se prosadit klidně až po několika letech nebo být spuštěny náhodnou situací. Ze zkušenosti Vám ale mohu říci, že 99% kříženců má lovecký instinkt velmi silný. Proto, pokud je toto pro Vás důležitý předpoklad, nehledal bych mezi kříženci - pak se z toho stane loterie s nízkou nadějí na výhru, navíc u ročního psa budete většinou znát nic nebo minimum z jeho dosavadního života. To je prostě realita a nelze očekávat zázraky...

Pokud se přesto rozhodnete do toho jít, pak Vám samozřejmě v budoucnu kdykoli pomůžu, pokud budete chtít. V každém případě doporučuji napřed pečlivé studium PSÍCH STRÁNEK FALCO, máte zde k dispozici kvantum informací jak k osobnosti psa (včetně instinktivních záležitostí, tedy i loveckého pudu), tak k jednotlivým plemenům a výchově.

(30.5.2010)
Plemeno: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, předem přijměte mé díky za Vaše knihy a za poradnu, kterou máme my stále se učící díky Vám k dispozici:-) Jelikož věřím Vašim zkušenostem, chtěla bych se zeptat na jednu věc, se kterou jsem se setkala a zaujala mě. Na internetu jsem našla možnost psího dárcovství krve. Píšou tam, že je to bezpečné a bez následků. Proto bych se chtěla zeptat na Váš názor ( u kastrace taky většina vetů tvrdí, že je to bez negativních následků a přitom víme, že to tak není). Mohl byste mi tedy prosím říci, jestli je to podle Vás opravdu bez rizika na zdraví pejska do budoucna? Píšou, že minimální nutná váha je 25kg, náš psík má 35kg, je zdravý a nebyl ani léčen na nic infekčního, ani operován. Trochu mě ale děsí to množství (berou 500ml). Dospělý člověk daruje 450ml 3-4x ročně, u pejsků psali, že mohou dávat krev po třech týdnech(to mi připadá hrozné), ale většinou i jim berou max. 4x do roka. Zajímalo by mě, jestli půl litru nemůže být nebezpečné, když 2x většímu člověku berou o 50ml méně, aby neměl imunitní následky a vše se stihlo obnovovat. Popř. kdyby to bylo opravdu bezpečné, nevíte, jestli se dělají odběry i v Liberci nebo je to pouze záležitostí Prahy? Omlouvám se za obsáhlost svého dotazu. Ale ráda bych pomohla pejskům v nesnázích, ovšem ne za cenu zničení pejska vlastního. Ještě jednou moc a moc díky za Váš čas i práci a přejeme krásné jarní dny a mnoho dobrého vám i Šedýskovi.

Odpověď: Dobrý den, i já děkuji a pohlaďte za mne prosím svého dobrmánka:) U psů je celá tato záležitost komplikovanější než u člověka - zatímco lidská krev je definitivně rozdělena do čtyř skupin (A/B/AB/0 a podrozdělení podle Rh faktoru), u psů bylo zatím objeveno osm krevních skupin (dříve označeny A1/A2/B/C/D/F/Tr/He, podle novějšího systému DEA 1.1/1.2/3/4/5/6/7/8), které se liší svým procentuálním zastoupením v psí populaci. Skupina C (podle DEA 4) je jedna z nejrozšířenějších, v podstatě odpovídá lidské AB, tedy univerzální příjemce - psům s touto krevní skupinou lze dát jakoukoliv dárcovskou krev. Zbylé skupiny mají na podání nekompatibilní krve různé reakce od zatím neprozkoumaných až po opožděnou hemolýzu nebo akutní hemolytickou reakci.

Obvykle se uvádí, že teoreticky mohou dávat psi krev po třech týdnech (odvozeno od regenerace krevní tekutiny), ale doporučuje se provádět jednou za půl roku (max. po 3 měsících). Odběrové dávky (pes > 30kg 500ml, 15-25kg 250ml) jsou odvozeny z velikostí odběrových jehel a odběrových vaků původně určených pro lidské dárce.

Jako potenciální dárci jsou samozřejmě vyloučeni jedinci nesplňující váhové a věkové limity, jedinci trpící chronickými onemocněními nebo v rekonvalescenci po infekčním onemocnění - a samozřejmě háravé nebo březí feny a psi a feny ve špatné kondici.

Každý odběr krve samozřejmě pro psa představuje nezanedbatelnou zátěž psychickou i organismu samotného - zde samozřejmě platí i přímá úměra s množstvím odebrané krve. Pokud je pes zcela zdráv, pak by po jednorázovém odběru teoreticky k žádnému negativnímu dopadu (kromě následné únavy z důvodu ztráty krevní tekutiny a celkové zátěže organismu) dojít nemělo. Nicméně pokud si představíte, že ze psa velikosti urostlého německého ovčáka (a tedy zhruba poloviční hmotnosti středně urostlého člověka) vypustíte jeden celý půllitr krve (tedy v poměru dvakrát tolik než u lidského dárce) a postavíte si pro názornost půllitrovou sklenici před sebe, pak asi vše tak jednoznačné nebude.

Dalším problémem je praktické využití produktů získaných psími dárci krve. V ČR v současné době existuje veterinární krevní banka, která provádí odběry a následně nabízí krevní deriváty (tj. plnou krev, erymasu, krevní plazmu a trombonáplav) k prodeji veterinárním klinikám a ordinacím. Jendotlivá pracoviště a veterináři pak mohou těchto služeb využít, pravdou ovšem je, že především u samostatných veterinářů nemusí být tato služba zcela využitelná a využívaná - především u akutních operací, kdy jde skutečně o čas. Jiná je situace na klinikách, kdy je k dispozici dostatek personálu a dostatečné technické a laboratorní zázemí.

Teoreticky může odběr provést každý veterinář, pokud si zajistí potřebné technické vybavení a včasný transport krve do krevní banky. Prakticky to ale bude určitě jiné. A samozřejmě - budou případy, kdy dojde u psa nebo například rodící feny k tak masivnímu úniku krve, že pouze její dodání z vnějšího zdroje (transfúze) jim život zachrání. Otázkou ovšem je, jak je tato možnost v reálném životě mimo dosah velkých klinik pravděpodobná a jak moc je tedy využívaná. Pak se teprve dostáváme k zodpovězení dilematu, zda má smysl ze svého vlastního pejska udělat "dobrovolného" dárce krve. U lidi není co řešit - tam je odpověď jasná, protože praktická využitelnost transfúze krve je přece jen na daleko vyšším potenciálu...

(23.5.2010)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, předně bych Vám chtěla poděkovat za dvě velice zajímavé knihy, z kterých čerpám plno poznatků a také vaše webové stránky. V úterý 18.5. jsme si přivezli z Itálie 10 týdenní fenku cane corso. Koupili jsme ji od velice zkušeného chovatele a veterináře. Fenku nám vybral sám, s tím, že se povahově hodí do rodiny a k dětem. Cestu zvládla velice dobře, měla jsem ji celou dobu na klíně, a rozdělili jsme to na celý víkend, aby měla možnost i odpočinku. Žije s námi v bytě,spíme v jedné místnosti, jsem s ní 24 hodin denně, všude ji be ru sebou, včetně do práce. Má hodně pohybu, lásky i doteků, hlazení...Venku mě následuje a přiběhne na zavolání. Jinak je ve venkovních prostorech ještě nejistá, má stažený ocas a pozoruje okolí. Od lidí se nechá pohladit, ale bojí se a krčí u země.
Jediná věc, z které jsem rozpačitá je, že během jídla vztekle vrčí i na mě. Zavrčela jsem na ní taky, nepomohlo, chytla jsem ji za kůži a zatřepala s ní, jednou mě i kousla. Pak jsem ji krmila z ruky, aby si zvykla. Vztekle vrčí i na malé děti a některé dospělé, kteří se na ni jen dívají. Uvědomuji si, že je to psovitá šelma, hledá si své místo ve smečce... Jen nevím, jestli to není na věk 10 týdnů moc.Žádnou špatnou zkušenost u nás neměla a u chovatele snad také ne. Máme ji teprve 5 dnů, ale ráda bych něco udělala hned v začátku. Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji...:) Píši a mluvím o tom pořád dokola - nic z popisovaných fyzických kontaktů není a nemůže být "mechanika", vše je podmíněno emoční informací a osobností toho, kdo je aplikuje. I malé štěně bezpečně pozná, kdo je pro ně autorita a podřídí se - a stejně dobře i kdo není a dotyčnému to dá obratem najevo. Cane corso rozhodně není plyšáček, je to plemeno s vrozenou dominancí a pokud natrefíte na jedince s podobným založením jako má Vaše fenečka, pak musíte od samého začátku pracovat na tom, aby se fenka nedostala do extrému.

Bohužel i to, jak se chová venku, je jasným důkazem faktu, že ve Vás nevidí autoritu - venku dává najevo nejistotu a strach, protože ví, že nemá smečku, ve které se může cítit bezpečně a okolím se proto cítí ohrožená, uvnitř Vám dává jasné signály, koho ve Vás vidí.

Pokud situaci nezvládnete, bude se dále zhoršovat a v případě tohoto plemene skončí vše velmi špatně. Proto bych Vám skutečně důrazně doporučil mne zkontaktovat telefonicky a domluvit si se mnou osobní konzultaci - některé věci je prostě zapotřebí předvést a vysvětlit prakticky.

(16.5.2010)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, prosím o radu, bydlím na vesnici v rodiném domě se zahradou.Mám problém s chováním našeho psa Brita. Hrozně se bojí zůstat venku sám. Vždycky byl na zahradě spokojený, neříkám, že jsme ho nikdy nebrali dovnitř, ale vždycky chodil normálně ven, hlavně chodí dovnitř na silvestra a v létě když je horko, protože je černý, tak se chladí na dlažbě v chodbě. Když chci jít dovnitř nalepí se na dveře takovým způsobem, že nejde jít dovnitř bez toho, aby šel i Brit. Ven nechce jít ani na pamlsky a jeho oblíbený míček, vylákám ho pouze na vodítko a slíbenou procházku, na kterou musím jít, protože jsem mu to slíbíla. Na procházkách se chová hezky na přivolání přiběhne.Zavírat do boudy ho také nechci, protože do ní chodí rád a nechci mu z toho udělat vězení. Někdy se stane, když jsem vevnitř, že skáče na dveře a zkouší jestli by nebylo otevřeno, vydrží lomcovat s klikou i třeba pět minut, když se jdu podívat za dveře, Brit se klepe jako když je mu zima, ale vím že mu zima není. Vypadá to že se něčeho bojí, ale vůbec nevím čeho by se mohl bát. Vždycky byl spíš dominantní všechno ho zajímalo a nebál se ničeho. Vůbec si nevím rady co mám dělat. Moc děkuji za váš čas a za radu, omlouvám se že neposílám dotaz na vašem formuláři,ale zpráva mi nešla vygenerovat. Děkuji a přeji hezký večer.

Odpověď: Dobrý den:) Tohle není problém Brita. Je to problém nepochopení skutečnosti, jak moc je pro každého pejska důležitý a přirozený sociální kontakt - tedy potřeba prostě a jednoduše s někým sdílet společný prostor a komunikaci. Pes nemá v povaze být samotářský hlídač, do této podoby se ho snaží pouze vtlačit někteří lidé, kteří z něj chtějí mít pouze "hlídače" umístěného na dvorku nebo na zahradě. Psí povaze je toto zacházení cizí a Váš přístup se mi vůbec nelíbí ("vylákám ho pouze na vodítko a slíbenou procházku, na kterou musím jít, protože jsem mu to slíbíla").

Zkuste najít k Britovi skutečný vztah a uvědomit si, že spolužití s pejskem nemůže být pouze o sobeckých zájmech jeho majitele a usnadnění běžného života - ano, i právě proto končí tolik psů v kotcích, boudách, na zahradách a dvorech - prostě aby vevnitř "nepřekážel". Ale i pes má svoje přirozené potřeby, do kterých patří kromě potravy a pohybu i sociální komunikace a sociální prostředí.

Omlouvat se vůbec nemusíte, budu jen rád, pokud si najdete čas, na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO si prostudujete, jak pes uvažuje, jaké jsou jeho přirozené potřeby a jak se ke psům vůbec chovat tak, aby to nebylo týrání. A daleko větší radost mi udělá, pokud po přečtení výše uvedeného zásadně změníte svůj přístup k Britovi. On se nebojí. Jen Vám po psím způsobu říká: "Chci být se svou lidskopsí smečkou, nechci být sám venku na zahradě." A protože teprve nedávno psychicky dospěl, zhodnotil si sám pro sebe, čemu se naučil a v jakém prostředí žije. Nedivte se mu, že není v pohodě a snaží se Vám to dát najevo. Na jeho místě byste udělala totéž.

(16.5.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ano
Dotaz: Dobry den, vzhledem k zoufale nejistote bych potrebovala slyset (videt) Vas nazor na vec. Mame 7letou labradorku, ktera ma "v haji" obe kycle. Nikdo to nijak nepojmenoval, jen slysime (a sami vidime na rentgenu), ze je to strasne. Delaji se ji na kyclich vyrustky, ktere ji pry bodaji do masa. Nevim nic konkretnejsiho, protoze k veterinari s ni jezdi mama. Kazdopadne kdyz jsme to zjistili (loni - a uz bylo pozde, protoze jsme to vysledovali az kdyz zacala odmitat skocit do postele), odporouceli jsme se od naseho veterinare, ktery je moc fajn ale vhodny tak na ockovani, k "uzasnemu diagnostikovi", ktery se na to mrknul, prohlasil, ze pokud jsou na tom OBE kycle takhle, tak neni mozna jakakoliv operace, protoze druha nozka by musela byt zdrava, aby to utahla. Znelo to logicky, tak nejak jsme se s tim smirili, zacali jsme hubnout a v pripade krize na radu lekare dostavala prasky proti bolesti. Letos nas ovsem zacalo hlodat svedomi v nove vlne, ze nedelame vubec nic pro to, aby se ji to zlepsilo. Jen ji setrime, ale divame se jak kulha, vlastne ani nevime, co presne ji je, tak sla mama na jednu prazskou kliniku. Tam se veterinar zdesil, prohlasil, ze nechape jak ji mohl ten predesly nechat vegetovat bez prasku proti bolesti, ze pri stavu jejich kloubu je zrala tak na uspani, ze ji to musi neskutecne bolet (coz je prave posledni dobou cim dal tim vic patrne, protoze je smutnejsi a smutnejsi). Nicmene tento veterinar nas objednal na operaci, kdy (ja to mam od mamy a ta tomu nerozumi, ja taky ne, takze omluva za podani, ale nejak predpokladam, ze budete vedet o co jde =)), ze pry ji vynda kloub, vazy ci svaly ci co vyplni ten volny prostor a pes bude po radne rehabilitaci behat jako srna brna a nikdo nepozna, ze na operaci byla. My mame jen vysledovat, ktera noha je horsi. A ted proc mi to neni jasne: muze se operovat, kdyz ma obe kycle uplne stejne spatne? Utahne nemocna kycle tu operovanou? Ja nechapu samotnou operaci, ale kdyby alespon mela jenu nohu zdravou, ale takhle? Nehlede na to, ze ja osobne bych mela pochybnosti i tak, protoze nase labradorka je ta nejlabradovitejsi - ma malinkou hlavicku, kratoucke nozicky a robustni telo, ale porad by byla sance, ze treba bude behat po trech. A jeste kdyz opomenu jaka je to bolistka a nedovedu si predstavit nase rehabilitace s ni, ale to se prekona...jen jestli ji nezmrzacime jeste vic.
Prvni vetrinar tedy nasadil leky v pripade krize a rekl, ze jednou proste dochodi, ze se s tim neda nic delat a je otazkou casu, kdy to bude a ten druhy nam dal na vyber mezi uspanim a touhle operaci. Je videt, ze uz chodi desive (ale videla jsem horsi), ale ted tedy naprosto nevime, co mame delat. Je jeste nejaka jina moznost? treba? Prosiim. Vlcanda se s nami ve zdravi jen s jednou mrtvici, kterou zdarne prekonala, dozila 14let. Jen predstava 7lete labradorky, ktera nechodi, je desiva!
Vyhledacacem jsem u vas v poradne nasla prave poznamku, ze pro operaci musi byt zdrava druha noha. Nevim, mozna to jen potrebuji potvrdit. i kdyz mnohem radsi, kdybyste to vyvratil, predstava bezbolestneho pohybu te nasi smudly je nadherna (ten veterinar je skalopevne presvedceny, ze to bude fungovat a nepripousti nezdar). A v nejhorsim se chci zeptat, co muzeme delat? Na uspani nam tedy rozhodne nepripada (ve snu by me to nenapadlo)...je videt, ze ji to boli, na peliskach se steluje, eliminovali jsme kresla a nasadili periny a molitany na zemi, ale porad ma velmi caste stavy, kdy je ciloucka, miluje prochazky (a jak je "blba", tak by chodila a chodila a je ji uplne jedno, ze se potom nehne...), nos balonky, ktere ji nemuzeme hazet, chce si hrat - timto bych chtela poradit, jestli neznate nejake figle, jak zabavit psa, ktery se nemuze moc hybat...mam pocit, ze ty nase vymyslenosti jsou porad moc "akcni".
Ja se moc omlouvam za mozna zbytecne obsahly dotaz, ale tak nejak se mi to navalilo v hlave. Dekuju moc moc za pripadnou odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je ještě jedna možnost. Nabídnu Vám teď totéž, co už několik lidí na mé doporučení využilo a zatím si opravdu nikdo nestěžoval - zavolejte mi a já Vás vezmu k jednomu veterináři, který je jako praktik přes onemocnění pohybového aparátu a operace v této oblasti skutečně výborný. Mimojiné umí právě i Vámi zmíněný zákrok (odebrání časti stehenní kosti), který je v určitých případech jediným a úspěšným řešením - pár psů po tomto zákroku (jednoho přímo od tohoto veterináře) jsem viděl a výsledky byly skvělé.

Jenže... tento zákrok opravdu nelze udělat u každého psa, především u jedinců postižených na obou končetinách. A právě toto rozhodnutí může udělat pouze odborník na základě rentgenových snímků, konstituce a celkového stavu konkrétního pejska. Proto Vám nabízím tuto možnost, protože jednak tomuto člověku v této oblasti věřím, jednak znám jeho postupy i práci a vím, že ve spolupráci se mnou rentgeny a další vyšetření proběhnou bez narkóz.

Není to reklama nikomu, jen se snažím pomoct pejskům a jejich majitelům i v této oblasti a stejně jako jinde ve psím světě i zde najdete "zfušované" zákroky, které už těžko nebo vůbec nejdou vrátit zpátky. Sedmiletá jinak zdravá labradorka má ještě velkou naději na spokojené roky života a podle mne má smysl do této operace rozhodně jít, pokud bude v tomto konkrétním případě realizovatelná.

Rozhodnutí je tedy opět jen na Vás, pokud budete chtít, zavolejte mi, donmluvíme podrobnosti. A ještě ty "fígle", na které se ptáte na konci Vašeho dotazu: není to žadný "fígl", ale pes, se kterým aktivně komunikujete v rámci fungojící "smečky", se nikdy nenudí a je v klidu - jen pes, který žije sám za sebe vedle svého majitele, si musí hledat náhradní činnosti. Je to velmi podobné jako u lidí.

(9.5.2010)
Plemeno: brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále. Náš problém mne donutil hledat veškeré dostupné informace a tak jsem narazila na Vaše internetové stránky. Snad nám alespoň trochu poradíte, jak postupovat, abychom se nedopustili nějakých chyb, které by se těžko napravovaly. Před dvěma měsíci jsme se ujali tříleté  fenky brazilské fily. Doma máme desetiletou fenku a víme jací jsou to úžasní psi. Kdo prostě pozná filu, už nechce jiného psa. Tuto zimu měla Sára (to je starší desetiletá fenka) zdravotní problémy a vypadalo to s ní dost špatně. Štěstí nám přálo a Sára se uzdravila. Chtěli jsme si vzít štěňátko opět fily, ale vzhledem k ostré povaze Sáry jsme to raději vzdali, nejspíš by to nědělalo dobrotu. Paní chovatelka které jsme se na štěně ptali tak řekla, že ruší chov  a že hledá domov pro svou smečku. Po dlouhém zvažování a návštěvě jsme se rozhodli tak, že jsme jednu fenku a to dvouletou Jane vezmeme. Žila ještě se dvěmi fenkami a jedním psem ve smečce kde měla to poslední postavení. Byla totiž nejmladší a ve smečce vládla její sestra. Žili ve velkém výběhu. Jane nebyla zvyklá na nějaké procházky natož  na obojek a vodítko. S tím nejspíš měla spojeny pro ni nepříjemné zážitky s veterinářem. Celý týden jsem většinu času trávila s ní, aby nabyla důvěry. Seznámení se Sárou proběhlo úplně bez problému. Kupodivu ji sára přijala bez sebemenších problémů. Samozřejmě se očuchali, respektovaly uctivě obcházeli. Teď chodí na procházku bez problému sepnuté na jednom vodítku, jedí vedle sebe v kotci, spí v jedné boudě. ( Sáře očividně svědčí a začalo ji i více chutnat) Jane mě poslouchá skoro na slovo. Na to že žila ve volnosti a máme ji teprve dva měsíce je to super) Víme že fily jsou velice nedůvěřivé a odtažité k cizím lidem. Důvěru má jen ke mně a jedenáctiletému synovi. Dospělou dceru a jejího přítele toleruje, dojde si pro pamlsek a pro pohlazení spíš jen proběhne kolem. Dosud je to vše úplná idyla. Jenže naše nová fenka nemá ráda mého manžela. Prostě ji nepadl do oka. Když nejsem doma běhá kolem manžela v kruzích a štěká dokud se neunaví. Když jsem tam s nimi tak ji jednou napomenu a ona přestane, ale jak mile odejde třeba i jen na minutu a vrátí se, Jane zase začne na novo. Na manželovo zavolání přiběhne, když si čupne a natáhne ruku s pamlskem, pamlsek si vezme ale rychle se od něho odvrátí, jen aby se jí nedotkl. Pokud ji držím za obojek nebo je na vodítku nechá se hladit , drbat prostě všechno, ale cítím jak je napnutá a  ve střehu. Není agresivní, že by mu chtěla ublížit ale spíše se snaží utéct, a když má patřičnou vzdálenost (asi 3metry) tak jej neustále pozoruje a hlídá si ho. Na procházky ji vodí manžel to je úplně bez problému, ale jak mile je ve volném prostoru doma tak je úplně nezkrotná. Paní chovatelka nám řekla, že byla zvyklá spíše na ženy a jen jeden muž a to manžel a nejspíš veterinář. Když jsme s ní byli v cizím prostředí kde bylo spoustu lidí, byla úplně v pohodě. Nikdo ji nevadil. Nic ji nedělalo problém, ale když ve skupině cizích lidí zahlédla manžela, tak začala vrčet. Jako by nejspíš měla prostě špatnou zkušenost s takovým typem člověka. Dál už si to nedokážeme  vysvětlit. Moc nás to trápí, protože se do ní manžel úplně zamiloval a jeho milovaná Jane skáče radostí když vidí mě a před ním utíká a štěká na něj. Snažíme se aby manžel co nejvíce manipuloval, vodí ji na procházky, dává ji krmení ( toho se dotkne až když je patřičně daleko ) pouští je z kotce. Tam je zavíráme pouze po krmení asi na hodinu aby byly v klidu. Nevím jestli někde neděláme nějakou chybu. Moc by nás zajímal Váš názor na naši situaci a poradil nám jak nejlépe zvládnout sblížení s naší novou kamarádkou a život v naší rodinné smečce nebyl pro ni i nás trápením. Zdravíme Vás i Vaše příznivce a jsme zvědaví na odpověď.

Odpověď: Brazilská fila patří mezi plemena, jejichž příslušníci si udělají na každého člověka ve svém okolí svůj vlastní názor a podle něj se řídí - nenechají se ovlivnit ničím jiným, tedy ani chováním dalších jedinců (psů, lidí) na tohoto konkrétního člověka. Jejich chování pak obsahuje celou škálu od jednoznačné důvěry přes toleranci až po jednoznačnou nedůvěru. Ve Vašem manželovi a jeho chování je "něco", co Jane vadí (to je první, ale ne jediný zdroj celé situace). Je to ryze individuální záležitost a rozhodně bych to podle popsaných symptomů nepřičítal obecné nedůvěře nebo špatným zkušenostem s určitým typem mužů. Zažil jsem dost brazilských fil a jsou to psi, před kterými člověk nic nezahraje - tito psi neomylně vycítí skutečnou podstatu osobnosti každého z nás (a o to víc mne osobně vždy potěšilo, jak majitele tohoto plemene překvapila důvěra jeho pejska/fenky vůči mně - a to i ve stresovém prostředí např. veteriny). A pokud mají vzít člověka, ke kterému nemají úplnou důvěru (řeknu to ještě jinak: nemají ho přečteného celého a proto mu nevěří), pak potřebují především čas a přímé chování dotyčného. Ve Vašem případě děláte zásadní chybu v tom, že se až příliš snažíte (Vy i Váš manžel) jeho osobnost (tedy Vašeho manžela) fence "podstrkovat" - jste nešťastní z toho, že jej fenka nebere a o to víc jí jej sice v dobré víře, ale kontraproduktivně "cpete do života". Chce to ubrat - fila nesnáší podlézavost, zrušte ze strany Vašeho manžela veškeré pamlsky a nepřirozené snahy se fence fyzicky přibližovat. Ona musí chtít jít za ním, ne on za ní. Dejte tomu čas, nelámejte to přes koleno. Z psího hlediska fenky se Váš manžel chová nepřirozeně, to jí vadí a provokuje. Brazilská fila není mazlík a plyšáček, je to pes, který oceňuje autoritu, osobnost a přirozenost. Jakmile má pocit, že jí někdo něco (někoho) vnucuje, začne se vůči tomuto vymezovat. Všimněte si rozdílu v jejím chování vůči příteli Vaší dcery (tolerance) a vůči Vašemu manželovi (netolerance) a rozdílu v chování obou těchto mužů vůči fence. Tím nechci říci, že by Váš muž byl špatný - to ani náhodou. Jen se zde roztočila klasická spirála, která vždy začne nedůvěrou psa vůči někomu, to vyvolá reakci dotyčného "přece mě musí mít ráda - proč mě teda ráda nemá", jeho zklamání popřípadě zasažené ego nebo city začnou generovat snahu o to více se pejskovi přiblížit, což vyvolává o to větší reakci nedůvěry ze strany psa... a spirála se roztáčí čim dál rychleji.

Shrnu to pod jednu lapidární větu: pes je vždy ten, kdo určí svůj vztah vůči člověku - ne člověk. Jinými slovy dejte fence možnost se svobodně rozhodnout a musíte to udělat přirozeně, ne jí mermomocí se snažit někoho zalíbit. Jane možná jednoho dne přijde k Vašemu manželovi, lehne si mu k nohám nebo ho olízne. Nebo ho navěky bude jen tolerovat. Nebo pro ni bude z nějakého jen jí jasného důvodu nadále podezřelý a nečitelný a bude mu to dávat najevo. Víc možností není a té první dáte šanci jen tak, pokud se jí Váš manžel nebude podbízet, nebude se snažit ji jakkoli uplácet a bude se z jejího pohledu chovat přirozeně - tedy necpat se na místo, na kterém Jane už má Vás. Brazilská fila nepřijme každého, ale jen toho, koho sama chce. I v tom je krása tohoto plemene...

(9.5.2010)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál! Nejdříve se chci omluvit ,že obtěžuji , psala jsem už několika známým cvičitelům jako je pan Desenský , pan Ivo Eichler ,ale ani jeden z nich mi nikdy neodpověděl , tak doufám , že budete vyjímka . Mám jen jeden dotaz , který se týká psí puberty , mám 7 měsíční fenečku Kavkazsého pastaveckého psa , je to můj teprve druhý pes tohoto plemene a musím se přiznat že jsem z ní někdy kapánek vedle . Myslím , že si při výcviku nevedeme špatně , chodíme do psí školky a zůčastnily jsme se i výstavy Voříšků a psů bez PP a všude se chová velmi dobře , nenapadá jiné lidi a ni psy a je naprosto spolehlivá , jen má občas zkrat a já nevím jak to chápat . Napříkla jdeme ven a cvičíme přivolání a aporotvání a chůzi u nohy a prostě vše co zatím umí ,a najednou jí jakoby přeskočí a začne po mě skákat a kousat mě , ne do krve ale bolí to , už mi udělala hodně modřin , já nechápu proč , poslušnej milje věčně se smějící štulec psích chlupů se najednou změní v zdánlivě zuřivou kousající dorážející bestii , můžete mi prosím poradit co s tím ? a Vysvětlit proč to dělá ? a jak to mám řešit , zákazové povely nefungují , někd ypomůže odvdení pozornosti , nosím sebou míček a kousací uzel ,když to stihnu tak jí ho hodím nebo ukážu , někdy to zabere , děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Omlouvat se určitě nemáte za co, mne neobtěžujete a je velmi dobře, že jste mi napsala, protože tak mám šanci Vás i fenku ušetřit velkých problémů, ke kterým v současné době bohužel spějete. Právě tento typ problému "člověk x pes" by totiž rozhodně žádný "známý cvičitel" neměl odkládat mezi dotazy, na které se mu prostě nechce odpovídat... a pokud na něj odpovědět neumí, i to by měl dát tazateli na vědomí. Není to poprvé, co jsem se s popisovaným přístupem setkal a skutečně jej považuji za dosti alarmující.

Takže k věci. Váš první problém je ten, že vlastně nevíte, jaké plemeno jste si pořídila. Dost mě to překvapuje, protože píšete, že už je to Váš druhý kavkazan - proto byste určité věci už vědět kazdopádně měla a hodně mě překvapuje, že tomu tak není. Na druhou stranu už jsem se setkal se spoustou lidí, kteří až po několikátém psu jednoho plemene pochopili jeho skutečnou podstatu, protože až tehdy s ní byli reálně konfrontováni...

Proto považuji na základě toho, co jste napsala, za nutné pár věcí ozřejmit. Máte kavkazana, tedy typického "pastevce" (a v rámci této skupiny plemeno velmi ostré a dominantní) - přečtěte si, co už jsem o těchto plemenech a jejich povahových specifikách nejen na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal. Bohužel, Vaši fenku si úspěšně pletete se zcela jinými plemeny - pejskem, kterého budete v pravém slova smyslu "cvičit", házet mu aportky nebo míček... on se za ním bude honit... a všechno bude tak nějak fungovat... jenže u plemene kavkazský pastevecký pes jste ve stylu práce a především výchovy na naprosto jiné cestě, než byste být měla a nebude fungovat ani výše popsané, ale především ani daleko důležitější a podstatnější věci.

Kavkazan není ovčák. Není to plemeno ovčácké, nýbrž pastevecké. Není to plemeno vyšlechtěné na podřízenou práci, je to plemeno vyšlechtěné na samostatnou kontaktní práci (původně aktivní ochrana stáda před predátory) a samostatné uvažování a rozhodování - a tento povahový rys si v sobě nesou i dnešní psi. Pokud nezohledníte tuto snad nejdůležitější stránku povahy kavkazana a budete v něm nadále vidět "pejska na aport a hraní s míčkem", pak je otázkou dnes už krátké doby, kdy připravíte velký problém sobě, svému okolí a fence samotné.

Nemáte totiž zvládnutou hlavní složku výchovy fenky, a tou je v tomto případě základní hierarchie a spolupráce. Kavkazana si nikdy nepodřídíte - ale můžete se chovat tak, že Vás vezme za parťáka, na základě Vaší osobnosti. Pak spolu budete fungovat - jinak ne. Vaše sedmiměsíční fenka kavkazana na Vás skáče, kouše Vás a Vy nechápete proč, nechápete proč Vám nefungují "zákazové povely"... ach bože: prostě proto, že máte kavkazana, na kterého už z principu neplatí "zákazové povely", ale jen přirozená autorita a správně vybudovaný vztah, ne míčky a kousací uzle - nemáte naprosto zvládnutou již zmíněnou hierarchickou složku a fenka Vám to začíná dávat najevo - zatím jen lehce... velmi brzy přitvrdí.

Popisuji Vám fakta - co je špatně. Popisuji je jasně a bez zbytečné diplomacie okolo z jediného důvodu: chci, abyste pochopila, že je za pět minut dvanáct s Vaší situací začít něco dělat. Teď máte ještě štěně - napadlo Vás, co se bude dít za několik málo měsíců? Udělejte prosím první rozumnou věc: zavolejte mi, domluvte se se mnou a já si Vás vezmu do parády, pomůžu Vám. V opačném případě, a to mi věřte, skončíte špatně - doplatíte na svoji neznalost a fenka s Vámi. Je to moje nabídka, nenutím Vás k ničemu, ale buďte prosím rozumná a zodpovědná.

(9.5.2010)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, moc děkuji za odpověď a hlavně za Váš čas, který věnujete všem dotazům. Není asi příliš "standartní" odpovídat na odpověď zase dotazem, ale dovolím si "dovolit si"... V posledních několika dnech od zaslání dotazu se "něco pokazilo", nevím, stále o tom přemýšlím a neznám odpověď. Píšete o důležitosti hierarchického uspořádání, o nutnosti rozlišovat temperament a věk pejska. Tomu všemu rozumím, vím, že mám teriéra a ten se chová jinak než stejně starý maltézák. Pokusím se popsat, co mě "trápí". Mám svého pejska "plnou hlavu", možná že vše příliš řeším ale jak jsem již minule napsala, chci aby jemu (i mně) bylo spolu dobře. Měla jsem již před lety psa, erdelteriéra, nevěděla jsem nic o výcviku, nečetla knihy, poradny na internetu,  žádný výcvik jsem neprováděla a přesto  z něj vyrostl úžasný pes, v okolí nazývaný " pan pes", který na mě nikdy nezavrčel, malé uňafané pejsky přehlížel s klidem, po mladistvém vybouření (občasném utíkání za pejsky - vždy se ale vrátil) byl skvělý, vyrovnaný, teprve dnes si uvědomuji, jaký to byl skvělý Pejsek a často na něj vzpomínám. Teď již zpátky k mému problému. Obávám se, že hierarchii vyřešenou nemám, respektive je jiná doma a venku. Doma je Barťas zlatý, vítá, na uvítanou mi přinese kost, jak jsem již psala, žádný problém při "ošetřování", dokonce i při ošetřování strženého drápku si nechal líbit moji "péči". Venku je situace jiná. V předešlém dotazu jsem psala o tom, jak si mě pejsek hlídá, jen někdy odběhne a já nevím, jak potrestat. Nejsem si vědoma žádné změny, možná jen že jsem trochu "přitvrdila" ve chvílích, kdy utekl a nevnímal mne (chytla za kůži poté, co jsem ho došla). Zřejmě to bude ta příčina, proč se situace zhoršila, vím a stále mám před očima vaši linii - nespokojenost----pokárání-------trest, bohužel, v danou chvíli mám pocit (ač vnitřně v klidu) že stisknutí  a tím vyslovení nespokojenosti je na místě. Domnívám se , že tím mu naznačuji, že udělal něco špatně, nekřičím ani jinak netrestám. Asi je i tohle příliš. Stává se mi nyní, že jakmile uvidí někde "nějaké vrušení", psa, hrající si děti, pustí se za nimi. Když vidím jeho "úmysly" snažím se v klidu ho zastavit - ke mně, nesmíš...., přesto (mnohdy se na chvíli zastaví, podívá na mne)  "pádí" pryč, 100,150 metrů. V tu chvíli nekřičím, nevolám, pokud je objekt jeho zájmu na místě, dojdu ho, on už zpravidla zůstané stát, přikrčí se... Někdy je schopný s pejskem a jeho majitelem jít dál a úplně ignoruje, že jsem někde zůstala. Zase dojdu, potrestám stisknutím nebo jen vyhubuju, připnu a musím odejít s pejskem na vodítku protože by opět utekl. Dnes po již druhé útěku za psy jsem mu opět dala "šanci" a pustila navolno, utekl zase za jiným, hodně vzdáleným psem a když jsem ho znovu došla, krčil se, stiskla jsem ho (nedělám to bolestivě) a on začal vrčet. Bál se mne? Jsem z toho, musím napsat, smutná, nerozumím tomu, zda mne uznává (chování doma) nebo ne. Proč dělá to, o čem , předpokládám ví, že není dobře? Nechci aby se mě bál, chci mu jeho psí život udělat hezký, mám za něj odpovědnost. Když jsem se tak rozepsala tak ještě jednu zmínku, věc o které přemýšlím. Někde na Vašich stránkách jsem četla reakci - poděkování nějaké paní, která po s Vámi stráveném soustředění, nebo konzultaci (již si přesně nevzpomínám) psala o úžasném pocitu, kdy se na ní pejsek "začal dívat". Já to naprosto chápu a musím říct, že není nic milejšího, když se při procházce na mě pejsek otočí... Bohužel, nestává se mi to příliš často, mám někdy pocit, že je spíše "sám za sebe", že je "bez emocí". To už od štěněte, při výcviku přivolání někdy ani nestál o nabízenou odměnu, pohlazení a to přetrvává do dnes.  Nechci polidšťovat, nedělám z něj "další dítě", nechci se podbízet a myslím, že to nedělám. Doma si s ním hraju, házíme míček, přináší, to se vždy velmi raduje, cvičíme -sedni, lehni, špion (plazení), popros, při tom je vidět, že se baví.  Venku máme naučené, že u silnice dám povel - čekej, silnice - a on už většinou sám zastaví, otočí se a až na povel jde dál. Pokud venku něco "najde", nechce si to nechat vzít, vrčí, v tom případě se snaží mu otevřít tlamičku a vzít to. Je to správně?Nerozumím tomu, vnímá mne, respektuje nebo ne? Teď mi celou dobu psaní leží u nohou. Pane Dostále, moc se těším na objednanou knihu, možná mi ještě něco osvětlí. Možná jsem si již odpověděla sama a pokusím se "netlačit na pilu" a nebudu trestat stiskem (pouze verbálně?), Možná, že Vás budu muset požádat o Váš čas a domluvit si s Vámi konzultaci a možná stačí jen málo a vše bude v pohodě. Ještě jednou moc děkuji i za čas, který jste věnoval přečtení tohoto mailu. Pokud mi odpovíte, budu moc ráda, pokud ne, chápu, pejsků jsou tisíce a dotazů a problémů spousta. Díky za Vaši poradnu, mám radost, když čtu, že se lidé zajímají o co nejlepší soužití se svými pejsky. Je mi líto těch celoživotně vodítkových, které vídám na sídlištích... Znovu přeji jen to dobré...

Odpověď: Děkuji, také přeji jen vše dobré:) Problém je u Vás a pejska stále v té hierarchii... takže Vám navrhnu přesně to, co jste sama zmínila: zkontaktujte mne telefonicky, domluvme se a s pejskem za mnou přijeďte. Jednou viděné a vysvětlené je v těchto kokrétních případech vždy daleko efektivnější než stokrát čtené (připodobňuji to k rád k tenisu - ani ten se nenaučíte hrát jen podle příručky, trebaže právě u ní musíte stejně začít). Pomůžu Vám.

(9.5.2010)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,chci Vás moc  poprosit o radu. Minulý týden jsem byla s naší Barunkou na procházce, chodíme po okolí kde se dá lesem a po loukách tak dvouhodinové procházky. Při jedné Báru s největší pravděpodobností štíplo nějaké zvíře, já osobne jsem nic nezpozorovala Bára ani nedala na jevo, že by se něco stalo. Asi v půli procházky začala zvracet a o pár minut dýl ji začal otýkat čumáček a pak celá hlava. Okamžitě jsem sehnala auto a s Baruškou v náručí spěchala k nejbližší silnici (měla jsem strach aby se nezačala dusit). Na veterině dostala hned injekci do žíly a otok do večera ustoupil. Podle veterináře šlo o alergickou reakci na štípnutí. Jenže Barča je od té příhody vyděšená, bojí se, lehá si před námi a sklápí uši dozadu, nechce nosit v náručí. Když ji zvednu začne naříkat a chce na zem. Myslím, že už mi nevěří jako dřív. Její hravost je opatrnější už to není ten ďáblík jako dřív.O některé hračky nejeví ani zájem, i když se jedná o hračky, které miluje. Věřím, že to pro ni bylo strašně stresující, a já se svým strachem o ni jsem tomu asi taky moc nepomohla, ale prosím řekněte mi svůj názor. Je možné, že si myslí, že jsem ji to způsobila já? Jak se k ní chovat aby se přestala bát a byla to zas ta správná a veselá slečna? Moc děkuji za odpověď a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Vždy v podobných případech zdůrazňuji, jak důležité je nedat najevo stres a rozhození (i když vnitřně se tomu člověk u vlastního pejska nikdy neubrání, nesmí to dát najevo). Pes výše uvedené emoce okamžitě vycítí, přenese je na sebe a pak se jeho nepříjemný zážitek velmi snadno změní na dlouhotrvající (někdy i doživotní) trauma. Proto musíte skutečně dělat jako by se vůbec nic nestalo - i teď. Nesmíte dát najevo nejistotu z jejích současných reakcí, musíte být v klidu a nad věcí. Dejte tomu čas, chovejte se celou dobu naprosto přirozeně a věřte mi, že vše zas bude v pořádku - je to teď už jen na Vás. Problém pro fenku totiž již nepředstavuje zážitek sám o sobě, ale právě to trauma, které se na to vše nabalilo. Takže klid, pohoda, vzhůru do přírody a mezi pejsky a nic neřešit - fenečka se s tím srovná rychle, ale jen pokud z Vás samotné nebude cítit obavy o její stav...

(9.5.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Moc se omlouvám,za dotaz. Odčervení jste již v poradně několikrát řešil. Mám nyní problém s naší fenkou. Odčervuji pravidelně 2x ročně buď Drontalem,nebo Banminthem paste. Odčervovala jsem preventivně v únoru letošního roku (Banminth). V úterý jsem zjistila Báře ve stolici přítomnost červů. Podala jsem Banminth paste a.u.v. podle návodu. Druhý den opět v bobku červi, větší množství a co mě zarazilo,červi se hýbali. Volala jsem veterináři,ten řekl,že je to v pořádku, červi vycházejí ven. Jenže dnes je sobota,červů neubývá a stále se hýbou. Tentokrát návštěva v ordinaci, ujištění,že je vše jak má být a Banminth,mám aplikovat opět za deset dnů od první dávky. Jinak mám k našemu veterináři důvěru,chodili jsme k němu i s prvním pejskem. Vy máte přece jen hodně zkušeností, co se zdraví a výchovy pejsků týče, já plnou důvěru k Váším radám,proto prosím o vyjádření,jestli je to opravdu v normě. Jedná se patrně o  oblé červy, Laboratorní vyšetření zatím nebylo. Samozřejmě dotazů by bylo více (hlavně ty výchovné),ale ty jsou spíš způsobeny mnou.  Ty si nechám až na soustředšní, jestli budeme mít to štěstí a budeme s Barinou vybráni. Posílám mnoho pozdravů Vám a pohlazení Šedýskovi. Předem mnohokrát děkuji za odpověď a čas,který trávíte nad našimi dotazy.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji a neomlouvejte se:) Především odčervovat preventivně dvakrát ročně je málo - chce to čtyřikrát, hlavně pokud se pohybujete ve frekventovaných psích oblastech. Proto je možné, že byla fenka už začervená. Dále je nutné odčervovací přípravky rotovat (2-3 typy s různými účinnými látkami, důvodem je vznik rezistence cizopasníků proti použité účinné látce), dále je zapotřebí vědět, že některé přípravky fungují lépe na oblé červy, jiné na ploché... i tohle je trochu alchymie. Pokud jste ale v únoru odčervovala Banminth pastou, určitě bych ji nepoužil teď - vezměte tablety Drontal, s nimi mám dlouhodobě dobré zkušenosti, co se týče účinnosti. Za 10-14 dnů pak znova odčervit.

Také posílám fence pohlazení a ať už ji červi netrápí...

(2.5.2010)
Plemeno: jack russell terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, právě jsem dočetla Vaši knihu O psech a lidech, moc za ni děkuji. Je v ní spouta informací, často naprosto rozdílných od názorů v "podobných publikacích", musím ale říci, že dle mých dosavadních zkušeností s pejskem jsou mně mnohem "bližší". Chtěla bych znát Váš názor na můj vztah s pejskem - a naopak. Vím, že nelze jednoznačně soudit na základě tohoto sdělení, přesto věřím, že dokážete posoudit zda jsem nebo nejsem "na správné cestě" a zda jsou případné "nedostatky" jen důsledkem věku, rasy, pohlaví psa.
Tak jen v několika bodech - doma je "poslušnost" celkem v pořádku, přiběhne na zavolání, nechá se ošetřit (packy, oči), mohu mu vzít misku během krmení, dá mi svojí pochoutku - ucho. Při jídle "zírá" ale nedotírá, někdy dostane, někdy ne, má své místo na spaní, přesto každý večer "zkouší"- opět jen očním kontaktem, zda by nemohl do postele, někdy (1,2x týdně) mu to dovolím. Venku je to s poslušností horší - spousta vjemů, podnětů. Venčím ve velkém parku na okraji města, bývá zde spousta lidí a psů. Většinou si mne "hlídá", dobíhá, pokud zpozoruje jiného psa, zhodnotím situaci a případné nebezpečí (mutanti) a přivolám ho, až poté, kdy přijde mu dám volno. Někdy ale "vyrazí" sám, očichá se s pejskem, a vrátí se (na zavolání) zpět, někdy ale úplně "zapomene" a je schopný za psem běžet dál jiným směrem (chápu hárající fenky). Dojdu ho, pokud přijde na zavolání, pochválím, nevím ale, jak postupovat tehdy, když naprosto ignoruje zavolání a hraje si dál. Nevím, zda selhávám, nebo je to přirozené (nechci mít psa - robota) a jak popřípadě postupovat - chytit, pokárat, připnout? Ven nosíme hračky - pešek, míček na házení - někdy radostně přináší, někdy ale hru ignoruje(?) - doběhne, sebere ale nedonese. Postupuji správně, když nekárám? Mám rozlišit mezi hrou (nechci mu to zošklivit) nebo být důsledná a požadovat přinesení? Mám svého pejska moc ráda, ráda s ním chodím na procházky, hraju si, našla jsem si "svého koníčka" a chtěla bych abychom spolu vzájemně byli "v pohodě". Pejsek je spíše submisivní, často se poddá i mladším psům, přátelský k lidem, nechá se od každého pohladit, snaží se ho olízat... Prosím tedy o Váš názor, zda máte pocit, že máme "nakročeno" na správný vztah a pokud dělém chybu. kde? Moc děkuji za odpověď a přeji jen to dobré Vám i všem, kteří čtou tyhle stránky.

Odpověď: Velice děkuji i já, také přeji jen vše dobré...:) Posoudit vztah "na dálku" je vždy ošidné, pokud musím vycházet pouze z informací od samotného majitele pejska. Nicméně základní pravidla jsou vždy jasná - ze společného života by měl mít radost jak člověk, tak jeho pejsek a vždy je zapotřebí brát do úvahy věk a tedy i psychiku psího kamaráda. Je jasné, že mladý temperamentní pejsek se bude chovat jinak než dospělý kliďas. Nejdůležitější je vzájemný vztah a pohoda v něm panující a stejně tak i implementace základních atributů psího společenství - tedy fungujících základních principů psí smečky (hierarchie, sociální komunikace, vůdčí jedinec).

Pes není robot a i když se bohužel většinová společnost za mohutného přispění rádobysezviditelňujících "cvičitelů" a "psích psychologů" snaží psy do této role mermomocí narvat, stále je díkybohu dost těch, kteří místo povyšování vlastního ega používají cit, vlastní instinkty a empatii. Ti pak mají vedle sebe skutečné psí parťáky, pro které nevidí jako nejvyšší prioritu vydrilovanou poslušnost, ale fungující vzájemnou komunikaci a emoční pohodu.

Shrnuto pro Vás: pokud dokážete správně vybalancovat hierarchickou komnunikaci, tedy ve správné situaci a správným způsobem dát najevo "vůli vůdce" (například v situacích typu "teď si chceš hrát s pejsky, ale já teď potřebuji, abys přišel ke mně"), pokud dokážete rozlišit mezi hrou a jinou činností (a zároveň necháte svému pejskovi i jeho svobodu a psí radosti, tedy třeba hru, jaká se líbí jemu a ne pouze hru, která se líbí Vám - proč musí proboha každé hození míčku končit jeho bezpodmínečným přinesením - je to hra nebo nucený aport?) - prostě pokud budete mít radost ze své vzájemné společnosti a budete si rozumět, pak jste na dobré cestě. Pokud Váš pejsek má nekonfliktní vztah ke svému okolí, pak jste opět na dobré cestě. Pokud je vše, jak píšete, pak máte opravdu dobře nakročeno a mám z vás obou radost.

(2.5.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále, od mé návštěvy u Vás již uplynulo několik týdnů a já jsem si mohl v klidu přečíst Vaše knihy. (Několikrát, jsou potrhané, ušmudlané a PODTRHANÉ...) Hodnocení z mé strany? Ano, ANO! Už se nemohu dočkat na polovinu června, kdy Vás budeme moci s Lilkem na pár dnů přijet navštívit. (Mimochodem, po návštěvě u Vás jsem se dostal do trochu prekérní situace - fyzicky - a nemohl jsem pejska vodit na vodítku. Zkusil jsem fenečce uvěřit a ona uvěřila i mně - od té doby vodítko nepotřebujeme ani ve zběsilém pražském provozu. (Jen do MHD připneme vodítko a místo povinného košíku HALTI ohlávku. Vono to s prominutím vypadá jako košík...) Ale stále mi vadí "Karkulky" mezi kolegy (a hlavně koleginěmi) pejskaři. Naše Lily je roční štěník (pardon - štěnička) a při svých 30 kg a 65 cm v kohoutku i jako štěňátko možná na ostatní "panelákové" pejsky působí možná trochu hrozive i při jejích prosbách o hru. Řeknu -li "panelákových", jsou to v Praze psíci, kteří se jdou ráno vyvenčit na domu přilehlý trávník (či dětská hřiště!!), pak je páníci (záměrně neříkám "majitelé", neboť psa dle mého názoru nelze vlastnit) a odpoledne či večer tatáž procedura. Jsem rád za Vaše knihy, za Váš WEB a za chvilku, kterou jste mi v parku u Hokejky věnoval. Jsem nakonec rád i za svou indispozici - s Lily nastala nová éra komunikace. Díky!

Odpověď: Děkuji:) Musím říci (a snad Vás to potěší), že jste jedním z naprosté většiny těch pejskařů, kteří za mnou přijedou proto, aby se něco skutečně dozvěděli, naučili a svůj vztah s pejskem prohloubili a zintenzívnili - k oboustranné spokojenosti, lidské i psí. Roky práce se psy a jejich majiteli mne dokonale naučily vyznat se v lidských povahách. Musel jsem si zvyknout, že kromě této skupiny (která, jak jsme již napsal, tvoří naprostou většinu mé klientely), se občas musím setkat i s lidmi, kteří svojí skutečnou arogancí, nadutostí, sebestředností a ignorancí základních psychických potřeb psa popírají základní právo psa vůbec vlastnit (natož se psem žít). Věřte, že s takovými lidmi nemáte šanci jakkoli pohnout. Jsou utopeni v přesvědčení o vlastní dokonalosti a pokud vedle sebe mají stejně založeného partnera, pak je neštěstí dokonáno. Odcházíte od nich a přemýšlíte o tom, kde se v nich bere ta zloba a nenávist, co Vám předvedli...

Proč to píšu? Protože celý život budete potkávat podobné lidi. Budete potkávat spoustu "majitelů psů", kteří mají své psy jako doplněk své image nebo kompenzátor vlastních problémů - a budete potkávat "vůdce smeček", kteří budou rozumět svým psům a jejich psi jim. Nad jedněmi budete kroutit nechápavě hlavou, s těmi druhými si budete rozumět. Prvním se začnete vyhýbat, protože s "karkulkami" se skutečně mluvit nedá a jakoukoli snahu o dialog z Vaší strany obrátí proti Vám. Navždy zůstanou ve svém bahně. Bohužel - často do něj stáhnou i svého psa.

Jsem rád za lidi, jako jste Vy. Vážím si jich. A pohlaďte za mne Lily:)

(25.4.2010)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry vecer! Na Vase stranky som natrafila nahodou. Uz skusame pomoc takmer vsade. Mali sme 3 psikov. Toto je nas stvrty. Tych predoslych sme mali od stenata, neboli s nimi problemy, brali sme ich ako clenov domacnosti. Posledny nam usiel (ked sa harali suky) a asi po mesiaci neuprosneho hladania aj cez utulky, inzeraty... sme ho nasli mrtveho asi 500 m od domu (myslime, ze z tohto svtea odisiel nasilnou smrtnou). Po jeho smrti sme si zobrali weimara uz ako 8 mesacneho - v rodine v ktorej bol pred tym, dostala majitelka alergiu na psa, tak ho ponukali cez inzerat. Psika nam doviezli, tazko sa s nim lucili, hlavne majitel plakal. U nich byval psik v byte v panelaku, chodili ho vencit rano a potom az vecer, ked prisli z roboty. Cely den bol sam. U nas sme sa nanho tesili. Byvame v rodinnom dome, myslim, ze ma dobry vybeh, chodi dennodenne von (aj na daleke cca 3 km prechadzky). Ale od zaciatku nam neustale pisti a knuci. A cim dalej sa to zhorsuje. Teraz asi 2-3 mesiace pridal k tomu aj zavyjanie. Pripisovali sme to tomu, ze sa zasa haraju suky. Ale on zavyja stale: vonku, vnutri, cez den, v noci. Moze byt akokolvek vybehany, nepomaha to. Vcera nam usiel (kvoli sukam). Otec ho siel hladat, pes k nemu pribehol a zasa usiel. Stalo sa to asi 3x. Zakazdym ho siel otec hladat (na zaklade telefonatov znamych ktorych ma v dedine vedel kam ma ist) a zakazdym od neho usiel. Nikdy sme psa nebili, tento ma respekt pre novinami, ale teraz po nasom neustalom napominani, kricani, proseni... akoby zacal mat respekt aj pred nami. Akoby sa zacal bat. Napr.: (cez den je vonku, v noci spava vnutri) ked ide v noci von kvoli curaniu, a po chvilke ho volame dovnutra, zostane stat za dverami a zazerat na nas. Kym ho "ukecame" niekedy ubehne aj 5 minut a niekedy si musime cupnut, aby prisiel. Strasne nam vadi to jeho neustale pistanie a knucanie. Uz sme z toho vsetci "na prasky". Mame 2 malicke deti, cez obed spavaju a on ich svojim zavyjanim rusi. Navyse uz aj susedia zacianju mat komentare. Prosim poradte, co mame robit? Mohli by sme vyskusat napr. aj protistekaci obojok? Strasne moc vam dakujem za odpoved!

Odpověď: Dobrý den:) Respekt je něco zcela jiného nez strach, pro svého pejska nejste respektované osobnosti, ale někdo, komu nerozumí a z koho má někdy právě i ten strach. Nervózní napomínání a křičení žádného psa nepřesvědčí o tom, že může být v klidu. Nezvládáte prostý temperament svého ohaře, místo komunikace je z Vaší strany pouze nervozita, bezradnost, prošení "aby přišel" místo vybudování správné smečkové hierarchie a přirozené autority. A protože se Vám dostal už jako 8-měsíční, tedy ne jako úplně malé štěně a už s určitými zkušenostmi, nebyl už tak úplně tvárný a udělal si svůj pohled na lidi okolo sebe z pozice sice ještě štěněte, ale štěněte již sebevědomějšího, zkušenějšího a lépe zhodnocujícího své okolí.

Pokud k Vám v popisované situaci vlastní téměř dvouletý pejsek nejde, je to průšvih a jednoznačný signál, že svému majiteli nevěří nebo v něm vidí slabocha. Chybí zde vazba, to, co ve skutečnosti pejska drží u svého člověka - fenky jsou jen katalyzátor nebo výmluva. Škoda, že jste až ze Slovenska, ukázal bych Vám, jak pohodový je pes, který potká někoho, s kým si může rozumět - po psím, ne po člověčím. Otevřelo by Vám to oči a pochopila byste - jenom "láska" k pejskovi nikdy nestačí. Psi nejsou lidi, vyznávají jiné (a daleko přímočařejší a zásadnější) hodnoty, od člověka je přirozeně očekávají a pokud je nemají, jspu vystresovaní, zklamaní a kontakt se svým majitelem nemají potřebu vyhledávat. Začnou žít ve svém vlastním světě - totéž se teď děje u Vás. Kolikrát jsem na toto téma už psal na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, ve svých knihách, kolikrát už jsem to konkrétním lidem vysvětloval...

Svého pejska můžete mít opravdu rádi, můžete mít pocit, že pro něj děláte všechno, ale není tomu tak. Právě proto, že pes vnímá jinak - a tak, jak se některý pes tomu navenek přizpůsobí (pouze navenek, uvnitř cítí stejnou prázdnotu, jen z hlediska člověka "není problémový"), tak se jiný vzbouří a svoji nespokojenost dává najevo. Říká "jsem v nepohodě, nevěřím ti, jak ti to ještě mám dát najevo, abys s tím něco udělal" - a pouze druhá strana je teď schopna dát vše do pořádku. Tou druhou stranou jste v tomto konkrétním případě Vy a Vaše rodina, Vy teď musíte dát do pořádku věci, které nefungují nebo dokonce zcela chybí.

Začněte tím, že místo kladení otázek si nejprve prostudujete obsáhlý materiál, který na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici - jak pes uvažuje, jaké jsou jeho přirozené potřeby (a tím teď nemám na mysli klasickou "lidskou péči"!), jak s ním komunikovat, jak je důležité a jak vybudovat jeho přirozené sociální prostředí atd. atd. To vše zde máte k dispozici a pokud vše úspěšně převedete do praxe, kladné výsledky se dostaví velice rychle.

Každý pes se chová tak, jak se chová jeho nejbližší okolí. V ideálním případě existuje lidskopsí smečka a pak vše funguje jak má, v tom horším případě je psychické a sociální prázdno - a pak nefunguje nic. U Vás je navíc ten problém, že zaměňujete příčinu a následek - protištěkací obojek nespraví nic, třebaže by to bylo tak strašně pohodlné, že (pokud by to opravdu fungovalo!)... Musíte odstranit příčinu problému, jak na to, to už víte. Ano, bude Vás to stát energii a čas (jen tak mimochodem 3km procházka rozhodně není "daleká", pro mladého psa je to jako nic), určité změny v zaběhnutém režimu. Rozhodnutí je opět jen na Vás - v současné době máte psa, který s Vámi nechce být a nelze se mu divit. Jak už to říci jasněji...

(25.4.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás proto, že bych ráda znala Váš názor. Náš Max je opravdovým členem naší rodiny, bereme ho s sebou všude, na výlety, na hory, atd.,(částečně je to i proto, že nám ho prostě nemá kdo pohlídat), ale je nám tak spolu dobře. Myslím, že je dobře socializovaný, se psy ani s lidmi problém nemá, největší problém jsou srnky, za kterými vyběhne a do 5 min se vrací (ale v cizím prostředí to nedělá, to se nás drží). S partou kamarádů jsme každý rok v létě jezdili "na vandr" s batohem na zádech 10-14 dní někde v horách. Už jsme takhle byli na Ukrajině a několik let po sobě v Rumunsku. To jsme ale Maxe ještě neměli. Letos se pojede do Černé hory(autem) a pak pěšky a místní dopravou do Albánie.Máme jen 2 možnosti:  Buďto pojedeme i s Maxem nebo s ním někdo-tedy já- zůstane doma.(Do psího hotelu bych ho nedala).Moc ráda bych jela, ale velmi to zvažuji, zdá se mi to pro Maxe dost riskantní-albánskými celníky počínaje a zdivočelými nebo pasteveckými psy konče.Psů jsme na našich vandrech už potkali moc, nikdy potíže nebyly,ale to jsme byli bez psa. Myslíte, jet tam s Maxem je úplná hloupost?
Ještě bych se ráda zeptala na další věc.Včera jsme byli u veterináře, Max ná zánět v uchu. Prý je to u psů s převislýma ušima celkem běžná věc. Doktor řekl, že máme ucho týden 2x denně čistit a kapat antibiotika. No a my nejsme schopni mu to ucho ani vyčistit - jakmile mu tam kapla první kapka roztoku, začal vyvádět, škubat se tak, že není možné ho udržet a už vůbec ne se tam trefit. Nejde to ani po dobrém ani po zlém (samozřejmě jsme ho nebili, ale snažili se ho pevně držet).Nakonec jsme ho strčili do vany, odkud nemohl uniknout a nějak se to povedlo, ale Max byl hrozně vystresovaný, dýchal jakoby 2 hod běžel a teď si už na to ucho nenechá ani sáhnout a utíká jen když uvidí tu lahvičku. Doteď jsme vškerou tuhle péči zvládali dobře - nechá si v pohodě čistit zuby, vytáhnout klíště, umýt tlapky, strčit do krku tabletky...Ale s tím uchem jsme to nějak nezvládli - nešlo by to nějak bez toho stresu? Moc děkuji za Váš čas a názor a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Určité destinace samozřejmě představují jisté riziko a i vzhledem k věku pejska (máte pubertální štěně a dospělý pes si přeci jen v mnoha situacích dokáže poradit daleko líp, navíc i Vy byste ho měla v pozdějším věku lépe zvládnutého) bych podobnou výpravu raději neriskoval. Navíc pořízení pejska vždy znamená změny v zaběhnutém životě a je dobré si uvědomit, že ne vše lze s pejskem absolvovat stejně jako dříve bez něj.

Bez stresu to půjde jen pokud vy sami do toho půjdete v klidu - cpát přitom psa do vany je to nejhorší, co můžete udělat a zadělali jste si na pěkný problém. Navíc jsem tu už vícekrát psal, že na určité manipulace (zuby, uši, oči, klíště apod.) je velmi vhodné zvykat pejska už odmala - vyhnete se tak problémům do budoucna. Kdyby tak lidé víc a včas četli, to by bylo úžasné. Autoškolu taky neděláte až v okamžiku, kdy zaviníte první nehodu.

Začněte u Maxe tím, že mu jen tak zvednete a promnete ucho... pak mu zajedete prstem do ucha... pak prstem namočeným do antibiotik... jen tak mimochodem, až půjdete okolo něj, bez lahvičky, beze všeho a na volném prostoru - ne ve vaně apod.(!) Věnujte tomu s přestávkami klidně půl dne, pokud bude zapotřebí - a ať zareaguje jakkoliv, tak zůstaňte v klidu, nic nekomentujte. A teprve až bude v klidu i on, můžete jít na vlastní zákrok. To nakapání do ucha ho nebolí, jen je mu to nepříjemné, proto na to reaguje - a protože bohužel je to pro něj nová zkušenost a ještě v něm vzbuzujete pocit ohrožení života, tak se nedivte, ze se mu to nelíbí. Nechte mu při tom volnost (ne že ho další tři lidi budou držet), dejte tomu čas, buďte v klidu a půjde to. A důležitá věc: jakmile mu nakapete do ucha, ihned mu kapky zamasírujte rukou - hodně to pomůže jednak aplikaci antibiotik, jednak jeho zklidnění.

Všechno jde bez stresu - jen se to musí dělat správně...

(18.4.2010)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem naštěstí narazila na Vaše stránky a jsem za to strašně ráda. Už jsem opravdu zoufalá a nešťastná, tak bych Vás chtěla poprosit o radu. Mám Yorka a je to strašně problémový pejsek. Můžu si za to sama, to vím, protože jsem ho zanedbávala. Dostala jsem ho jako dárek, ale s mou pracovní dobou to nešlo dohromady a ani jsem nikdy žádného pejska neměla, takže nevím, jak ho vychovávat. Od 4 měsíců byl chuděra 13 hodin (skoro denně) sám doma v malým bytě. Takže jsem ho "naučila" chodit na plínku. Žádný výcvik neměl, ani základní povely. Jen spát s paničkou v posteli a samé rozmazlování. Takže jsem ho zkazila a je z něho problémový pes. Nevím, jak teď na něho. Před měsícem jsem se přestěhovala do jiného bytu a tady ho nemůžu dostat, aby se vyčůral na plínku, čůrá všude okolo, ale na plínku ne. Tenhle týden jsem začala v nové práci, takže už nebude tak dlouho sám a budu s ním moc chodit i ven. Ale přece jenom je to 8 až 9 hodin sám v bytě. Když udělá něco špatně třeba mi rozkouše boty nebo cokoliv co najde, tak ho pokárám, ukážu mu co udělal, třeba ho i plácnu přes zadek, ale on po  mě "vyjede" a je schopný mě pokousat a vrčí na mě. Nevím, jak ho naučit poslouchat. Jak mu ukázat, že jsem tady pánem já. Když s ním jdu ven, tak je na vodítku neovladatelný. Snaží se mi pořád utíkat do silnice, hrozně táhne, až se škrtí, lítá ze strany na stranu...Když potkáme nějakého psa, tak se může zbláznit, jen aby se mi z vodítka vytrhl a dovoluje si úplně na každého psa. Na zavolání neposlechne. Ikdyž je třeba na balkoně a já na něho zavolám, tak se na mě ani nepodívá. Dokud ho nechytnu, ale docela často se mi stává, že po mě zavrčí a ožene se po mě. Opravdu nevím, jak na něho. Už jsem přemýšlela, že ho dám pryč, ale na to nemám srdce. Říkala jsem, že ho zkusím vychovat, teď na něho budu mít konečně více času. Strašně moc Vás prosím o radu, jak s tím začít. Přeju jen samé krásné sluníčkové dny a děkuji za jakoukoliv odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Být na místě Vašeho pejska, taky bych Vás neměl rád a jako pes bych Vám to beze vší přetvářky dával najevo - to si prosím neberte nijak osobně, pouze si uvědomte, že jste skutečně pokazila, co se dalo. Neomlouvá Vás ani "dárek" - kdyby tímto dárkem byla věc, alespoň byste si přečetla návod k použití, abyste ji nerozbila. Takto jste ale "rozbila" pejska, živého tvora, v jeho nejvnímavějším a pro zbytek jeho života nedůležitějším období.

Pokud byste totiž skutečně bývala hledala pomoc, na moje stránky byste narazila už dávno. Dávno byste již věděla, kdo to je pes, jak se vychovává, že se neplácá přes zadek, jak uvažuje a jaké jsou jeho přirozené potřeby. I jednoduchou skutečnost, že pes nečůrá doma na plínku, ale svoje potřeby koná venku - a že močení u psů ná i jiný a pro ně velmi důležitý význam (značkování!), nejen prosté vyprázdnění močového měchýře.

Začněte tím, že si pečlivě prostudujete tento web, abyste co nejrychleji pochopila, co všechno jste stihla na svém pejskovi napáchat a že jeho reakce vůči Vám jsou pouze přirozeným výsledkem devastace, kterou ve Vašich rukou prošel. Pes není plyšová hračka, je to inteligentní sociální tvor a není bohužel těžké ho psychicky zcela zničit. Na tom jste se už podepsala dost, takže je pro Vás nejvyšší čas se vzpamatovat a zachránit, co se ještě dá. Proto je výše uvedené pouze prvým krokem. Druhým krokem bude telefonická domluva se mnou ohledně osobní konzultace, kdy za mnou i s pejskem přijedete - pomůžu Vám. Pevně doufám, že v sobě najdete dostatek odvahy, zodpovědnosti a sebereflexe, aby tato moje nabídka pomoci nevyzněla do prázdna. Váš pejsek neměl možnost výběru a Vy máte plnou odpovědnost za jeho spokojený a normální život - ne to, co momentálně vedle Vás prožívá...

(18.4.2010)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 8 měsíců starého pitbulla (kluka), je moc hodný, v rámci mezí poslušný (ještě hodně zvědavý a hravý) a teď jsme mu pořídili kamaráda, 10-ti týdenního kluka také pitbula, ale pejsek je bohužel hluchý. Nemáte zkušenosti s výcvikem hluchého psa? Popřípadě nevíte o nějakém specializovaném cvičišti, kde by nám poradili, nejlépe pomohli s výcvikem? Jsme z Prahy, takže po Praze a jejím okolí není problém s pejskem dojíždět autem kamkoliv. Předem moc děkuji za jakoukoliv odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud byste si alespoň trochu prostudoval PSÍ STRÁNKY FALCO, věděl byste, že jsem podobně postiženým pejskům již pomohl - a také to, že tito psi se necvičí, ale komunikuje se s nimi jinak. Chcete-li, pomohu i Vám, stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se.

(18.4.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ano
Dotaz: Dobry den, mame problem, se kterym si nevime rady, a radi bychom se zeptali na vas nazor, protoze vam stoprocentne verime. Predevcirem nam zemrela 14leta fenka nem. ovcaka a mame 7letou labradorku, ktera ma nemocne obe kycle a uz ted muze pouze na male kratke prochazky, litani za balonama se zmenilo v jakysi kratky fotbal a nevime, jak rychle bude jeji choroba postupovat. Je to pro nas velmi tezke a radi bychom si poridili zase druheho pejska, ale nevime, zda je to v tomto pripade mozne, abychom labradorce porizenim stenatka spis neublizili nez prospeli. Je od stenatka zvykla na druheho psa a my take. Dekujeme mockrat za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za důvěru, které si samozřejmě velice vážím...:) Bohužel, podobná postižení jsou u pejsků progresivní a je zapotřebí v tomto stadiu již dotyčného maroda dost šetřit. Navíc velkou roli hraje i psychika (pořízením "nového pejska" by se i při nejlepší vůli fenečka ocitla více mimo pozornost a centrum dění) a z obou těchto důvodů bych rozhodně doporučil s pořízením temperamentního štěněte počkat - pro klid a fyzickou i psychickou pohodu fenky, které tímto přeji ještě dlouhou dobu s Vámi...

(11.4.2010)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Obracím se na Vás s prosbou o radu. Na internetu jsem našla chovatele, který nabízel štěňata Něm.  ovčáka. Hned po příjezdu k chovateli jsme viděli dvě černá štěňata, která byla (nejspíše majitelem) oddělena od ostatních (správně zbarvených) štěňat. Zprvu se bála, byla hodně plachá, opatrná, ale po chvíli přišla obě. Domů jsme si přivezli fenku.  Zbytek dne jsme byly spolu a podle "dobrých" rad cvičitelů psů zůstávala přes noc v kotci. Dnes má absolutní volnost na zahradě, nezavíráme ji. Problém je v tom, že TA plachost jí zůstala do dnes. Například když procházíme kolem velké skupiny lidí, která dělá ještě nějaký hluk, tak se krčí k zemi a snaží se prchnout od nich co nejdál. V rušném městě je nesvá, nervózní, neposedí, špatně reaguje na povely. Ve vlaku se chová stejně, sice se po chvíli uklidní, ale jakmile se pohnu k vystupování, tak začne opět. V prostředí, které zná je bezproblémová, klidně bez vodítka, avšak přiblíží- li se neznámý člověk (venku i doma) a chce si ji pohladit, hrát si nebo rychle rozhazuje rukama, zmatkuje a hledá únikovou cestu. Naopak k malé sestře, která ji různě popotahuje, škádlí, "zlobí" se chová pěkně, stejně jako k ostatním členům domácnosti. Po přečtení Vašich stránek jsem přesvědčena o zásadní chybě (štěně-kotec), kterou jsem udělala. I přesto bych jí ráda pomohla od stresu, kterému je takto vystavována. Předem Vám děkuji za radu a pomoc. Přeji hezký den :)

Odpověď: Dobrý den:) Pomůžu Vám, je ale samozřejmě zapotřebí, abyste za mnou s fenkou přijela - zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(11.4.2010)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme takový problém s naší fenkou - nechce se jí venku chodit. Tedy spíš nechce z venčí domů, začalo to teď, když se udělalo hezky. Jdeme na dlouhou procházku a ona už kilometr před domem pozná, že se vracíme a začne "stávkovat" - sedne si, když řeknu jdeme udělá 3 kroky a opět si sedne. Fyzické tresty nepoužíváme, na zatáhnutí vodítka nereaguje.. Už si s ní nevím rady, 500 m někdy jdeme i půl hodiny! Jinak je opravdu hodná, žádné jiné problémy s ní nemáme. Předem moc děkuji za každou Vaši radu!

Odpověď: Dobrý den:) Prostě to na Vás zkouší... už jsem to zde v Poradně několikrát vysvětloval, stačilo by nejprve trochu hledat. Nebojte se "kousnout" fenku za kůži na krku, kousek potáhnout (za kůži, ne za obojek nebo vodítko!) a ostře si na ni zavrčet, pokud se bude snažit jít proti Vám. Totéž by udělal na Vašem místě pes a překvapí Vás, jak rychle to zafunguje, pokud to uděláte správně. A samozřejmě - toto je teď jen taková "první pomoc" pro Vás, musíte totiž důkladně zapracovat na celkové vlastní pozici, jinak se případy, kdy fenečka bude prosazovat vlastní vůli proti té Vaší, budou množit a zintenzivňovat. Prostudujte si konečně PSÍ STRÁNKY FALCO prosím, je nejvyšší čas!

(4.4.2010)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, ráda bych vás poprosila o názor a odpovědi, týkající se naší fenky Ory (hovawart, 8 měsíců, nekastrovaná).

1) Ory vždy, když dostane jídlo v misce, ještě než začne jíst, se chová takto: jde k nám, chová se takovým tím štěněčím způsobem-zvedá vysoko tlapky, kývá hlavou ze strany na stranu, olizuje, mazlí se... Říkáme, že chodí "na děkovačku". Někdy vybere z misky pár granulí a poponese je k nám, položí, kouká tázavě... Několikrát ji povzbudíme, že může, až pak se do toho pustí. (podotýkám, že je hodně žravá a vůbec ne vybíravá.) Je to "jen" podřízenost, nebo je za tím něco jiného?

2) Ory úspěšně vstoupila do puberty a znatelně se zhoršilo přivolání (váhá, očuchává trávu, courá se...). Dělám to pak tak, že od ní odcházím, a ona si to po chvilce srovná v hlavě a doběhne mě. Největší problém je při odvolání ze skupiny hrajících si psů. Dvakrát se tak "zabrala do hry", že mě prostě nevnímala (nebo spíš ignorovala) a prostě jsem si po (dlouhé) chvíli musela pro ni dojít. Jako by na mě zapomněla a nevím, kdy by se "probrala" a zda by mě ještě našla. Navíc by se jí mohlo něco stát. Instruktorka na cvičáku tvrdí, že je to špatně, že pro psa jakéhokoliv věku musím být na procházkách vždy ten nejzajímavější objekt já. Co si myslíte vy? Podle mě je to u osmiměsíčního puberťáka něco jiného, než u dospělého psa (neříkám, že je to správné, ale podle mě pochopitelné-po dětech chci taky něco jiného v roce a ve čtyřech letech...). Ještě dodám, že pokaždé si s oněmi psy šla hrát s mým požehnáním, a pokaždé se to stalo, když jsme šli i s dětmi (myslím, že jste o tom psal nedávno-moc dobře ví, kdy na ni nemám celý svůj psychický a fyzický potenciál, a poslouchá znatelně hůř). A jak bych to podle vás měla řešit příště?

Moc děkuji za vaši odpověď a přeju vám i Šedýskovi zdraví a radost ze života.

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Každý pejsek má svoje rituály, to je třeba za tím hledat... psi jsou velmi inteligentní a každý z nich je jedinečná osobnost a v dané situaci se chová po svém... je v tom signál podřízenosti, ale stejně tak i kus vlastní osobnosti Vaší fenky.

2/ Psal jsem už tolikrát (zde i ve svých knihách), že psychika pejska se vyvíjí - a v této psychice je samozřejmě schovaná i schopnost se soustředit, správně vyhodnocovat situace a priority, analyzovat, prostě vše, co odlišuje dospívající nebo dospělý organismus od nedospělého organismu mláděte. Řekl bych, že i instruktorka z Vašeho cvičáku vykazovala podstatně jiné reakce a priority v dětském věku, pubertě a ve věku dospělém - i vůči svým rodičům (klidně jí to ode mne vyřiďte). Tím chci říci, že u osmiměsíčního psího puberťáka je naprosto přirozený a lákavý kontakt s jinými psy, stejně jako malé soustředění na to, že "už bych toho měl nechat a jít za paničkou". Stejně jako u malého dítěte... nejen v tomto ohledu jsou psychiky mláďat zcela totožné.

Také moc děkuji a přeji zdraví a radost ze života i Vám a Vaší fenečce!

(4.4.2010)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz.chtěli bychom si pořídit jěště jednoho pejska.Uvažuji o trpasličím jezevčíkovi.Ale nevím jestli by se tyto dvě plemena snesli-máme n.ovčáka 5ti letou fenku. A jaké volit pohlaví pejska.Podotíkám, že máme zahradu.děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Není důvod, aby se obě tato plemena nesnesla. Důležitý je Váš přístup a vedení této smečky, od toho se pak odvíjí i její chování a interni vztahy. Volte raději pejska, ne fenku a nezapomeňte, že jezevčík je povahově zcela jiný než německý ovčák a také že pes má jiné vzorce chování než fena. Doporučuji si předem důkladně prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO.

(21.3.2010)
Plemeno: americká akita
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Asi před týdnem jsem narazila na Vaše stránky a přímo mě nadchly. Moc Vám za ně děkuji. Je mi 46 let a celý život jsem měli doma psy - takže jsem si myslela že mám dost zkušeností. Po pročtení Vašich stránek musím říct, že jste mi otevřel zcela nový náhled na výchovu a vůbec soužití se psími miláčky. Plemeno americké akity jsme objevili náhodou před 14 lety, kdy jsme si vzali domů fenku 8 měsíců starou s PP - bylo s ní špatně zacházeno (byla už 2 měsíce zavřená v jedné místnosti, jednou týdně jí nasypali žrádlo a vodu a pustili ji na chvíli proběhnout). Byla u 2 majitelů a jelikož se jí podařilo zakousnout nějaké to kuře či kachnu byla ihned zase vrácena....) - tolik informace od sousedů bývalého majitele. My jsme ji uviděli poprvé když ji zrovna vypustili a když jsme zjistili co s pejskem provádějí okamžitě jsme si ji odvezli domů.  Ester dlouho trvalo než poznala, že nám může důvěřovat, stálo nás to hodně úsilí a hlavně lásky a trpělivosti - vše nám ale bylo vráceno plnou měrou od naší fenky do konce jejího života.... Její špatné zkušenosti se ale odrazily na povaze - neměla ráda děti (kromě našich), byla velice agresivní na všechny psy - různých velikostí, plemen, pohlaví, neměla ráda určité lidi, i když jí nikdy nic neudělali - zřejmě jí připomínali ty co jí ubližovali. Nicméně jsme věděli jakého pejska máme, takového jsme ho milovali a situace které neměla ráda jsme eliminovali, takže za její dlouhý život (13,5 roku) se nic zlého nestalo ani jí ani nikomu jinému. Po smrti Ester jsme si pořídili fenku novou - jmenuje se Beliska a má 13 měsíců. Je to zlatíčko, víme jaké akity jsou, takže její výchova je trošku jiná jako u jiných plemen- bez drilu, bez cvičáků. Je od malička velice milá a hravá - lidi miluje, také jsme dovolovali od štěněte  komukoli na procházce ji pohladit (což u minulé fenky by nebylo možné), zbožňuje děti ráda si s nimi pod našim dozorem hraje. Má ráda i psy jen v poslední době jak nám holka dospívá - ráda ukazuje že "má navrch", ale to není problém to zvládnem. Základní povely umí doma i venku. Jediné s čím je trochu problém je přivolání venku - na dlouhém vodítku se  dá přivolat na procházkách, sice ne z 10 případů 10x - ale to si myslím že časem taky dotáhneme trpělivostí (jak víte akity jsou dost svéhlavé a naše zlato momentálně v pubertě zkouší jakou máme výdrž...). Rádi bychom ji pouštěli venku na volno, protože cítíme že by byla mnohem šťastnější a tím také my. Jenže se bojím - fenka totiž je na denních procházkách v pohodě, poslouchá, pořád spolu komunikujem, hrajem si - prostě pohoda - bohužel jen do chvíle kdy chytne stopu,nebo v poli vyběhnou zajíci - v tom okamžiku se z ní stává úplně "cizí pejsek" - nereaguje, je tak rozrušená že se třepe, táhne neskutečnou silou za stopou, čumák zabořený v zemi, nevidí neslyší, nechce pamlsek ani hračku, nic!! Musím ji zastavit, posadit, snažím se ji uklidnit (ale srdíčko jí přímo skáče, vzrušeně dýchá)- po chvíli se zklidní a můžeme pokračovat v procházce. Z tohoto důvodu se ji bojím pustit, protože si myslím, že by se nedala odvolat v případě, že by chytila stopu. Moc nás to mrzí a proto Vás prosím o radu - chyba je určitě v nás a ne v ní. Od ostatních chovatelů AA víme, že někteří jedinci se opravdu nedají pouštět v přírodě na volno, já chci ale věřit že to nebude náš případ. Ester chodívala na volno a dala se přivolat, ale pouze manželem a měla jsem vždy pocit, že se vrací spíš ze strachu (samozřejmě že jsme ji nebili!!!! NIKDY!!) ale neviděla jsem tam tu radost, spíš povinnost. Omlouvám se - rozepsala jsem se až moc - díky za trpělivost.  Ještě bych Vám chtěla za nás pejskaře poděkovat za  Vaši ohromně prospěšnou práci, s Vašimi názory se naprosto ztotožňuji ať je to kastrace, názor na bojová plemena, atd. Ráda bych poznala Vaše metody snad se někdy poznáme osobně na Vašem kempu, i když to máme tedy hodně daleko. Přeji hezký den, moc úspěchů a radosti s Vašimi pejsky - těším se na odpověď.

Odpověď: Dobrý den, také velice děkuji a přeji jen to nejlepší...:) Chyba opravdu není ve fence, jen je zapotřebí, abyste se naučila s ní komunikovat "po psím" - jak sama dobře víte, americká akita je plemeno přirozeně dominantní a velmi inteligentní. O to více je zapotřebí s těmito pejsky fungovat na hierarchickém principu a jak jsem už mnohokrát napsal, cílem není v těchto případech zlikvidovat vrozený silný lovecký instinkt, ale to, aby se pejsek po krátké době vrátil. A tyto záležitosti skutečně nelze řešit "na dálku", je zapotřebí prakticky učit člověka i psa, konkrétní individuality. Z tohoto důvodu potřebuji mít všechny zúčastněné "po ruce" (v podobných případech to skutečně jinak nejde a pokud lidé potřebují, jezdí i z daleko větších dálek). Proto pokud chcete pomoci, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

(21.3.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Zdravím Vás. Před nedávnem jste nám radil ohledně štěkání naši fenky Sáry. Podle rad ve Vaší poradně jsme začali trénovat samotu, musím Sárinku moc pochválit, za měsíc jsme zvládli 2 hodiny, až na pár výjimek doma ani neštěkne. Dobu pozvolna prodlužujeme, tak doufám, že to všechno půjde dál v pohodě. Mám na Vás 3 dotazy, na které by mě zajímal Váš názor.

1) Od jedné chovatelky anglických buldočků jsem se dozvěděla názor, že útulkoví psi jsou "divní", že se jejich chyby a návyky napravit nedají a ani s tím štěkáním se nic dělat nedá. Vzhledem k tomu, že vidím, jaké Sárinka dělá pokroky, tak s tím názorem nesouhlasím, ale ráda bych věděla, co si o tom myslíte vy. Já osobně nepovažuji útulkové psy za něco "podřadnějšího" než např. papírové psy. Naopak, útulkoví psi jsou mnohdy mnohem více inteligentnější.

2) V průběhu příštích 6 měsíců se určitě budeme stěhovat. Proto bych se chtěla zeptat, jestli existuje nějaký způsob, jak pejska připravit, aby to stěhování zvládal v pohodě. Sára je navyklá na domov, kam jsme ji přivedli, je mi jasné, že nový byt pro ní bude znamenat velký stres. Taky je jasné, že budeme muset věnovat dostatek času její aklimatizaci, případně znovu začínat s tréninkem samoty. Sára pokaždé pozná, že se někam chystáme na cestu a příjde mi z toho nervózní, tak by mě zajímalo, jestli existuje způsob, jak jí ten stres co nejvíce snížit.

3) Od začátku, co Sárinku máme (už je to půl roku), máme problém s jejím přístupem k ostatním psům. Když jsme venku na procházce, tak Sára vyjíždí na každého psa, co jde kolem, ať už se s námi chce kamarádit, nebo jenom nevšímavě prochází kolem. Než se Sára dostala do útulku, žila ve velké tlupě (asi sto psů) u jedné nezodpovědné chovatelky, takže je jasné, že si se psy užila svoje. Pokaždé, když míjíme nějakého pejska, tak si k ní přidřepneme, hladíme ji a uklidňujeme, že jsme s ní. Určitě ji nenecháváme, aby si to vyřídila sama. Někdy to pomůže, Sára se nechá očuchat, aniž by po pejskovi cvakla a pejsek pak odběhne. Ale ne vždy. Rozhodně se nesnažíme se ostatním pejskům vyhýbat. U přítelových rodičů mají taky pejska, ale s tím se Sára snáší v pohodě, protože se už delší dobu znají. Myslíte si, že je v jejím věku a po těch zkušenostech, co zažila, ještě možnost, že by se socializovala a pejsků si venku nevšímala, když se s nimi nechce přátelit? Jak jí v tom můžeme pomoct?

Děkuju za Vaše rady a názor, Vaše stránky se mi moc líbí a stále z nich čerpám inspiraci:-)

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Výborně, nebojte se, pokud budete nadále postupovat správně, zvládnete vše. Takže k dotazům:

1/ K útulkovým psům jsem už napsal spoustu textu, prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO. Nejsou "divní", jen mívají za sebou na rozdíl od jiných psů dlouhodobě negativní zkušenosti s člověkem i prostředím a tedy i vypěstované nejrůznější návyky a reakce. Potřebují trpělivost a čas, pak jsou schopni se velké většiny svých "démonů" zbavit. A protože už poznali různé stránky života (i ty špatné), mají větší zkušenosti a jsou schopni a zvyklí na jejich základě v určitých situacích reagovat lépe než psi, kteří poznali jen jednu (tu dobrou) stránku života.

2/ Tímto tématem jsem se zde už nejednou zabýval, najděte si prosím související příspěvky - děkuji.

3/ Opět odkazuji na velké množství příspěvků, týkající se této problematiky. Pětiletou Sáru máte teprve(!) půl roku, navíc nesmíte v těchto situacích používat Váš styl uklidňování, ale musíte použít vliv a postupy "vůdce smečky" (síla autority, ne slabost). Už jsem to tu mnohokrát probíral, najděte a prostudujte si prosím tyto texty - pak budete vědět, jak fence pomoci.

(14.3.2010)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 12 let
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji hezký den, chtěla bych se k Vám obrátit s problémem, který nyní řešíme. Máme doma 12ti letého ovčáka, který byl ve svém mladím věku hodně dominantní na ostatní psy. Dnes už je na něm jeho stáří znát a většinu času tráví ve své boudě, nebo má dny kdy nemůže pořádně na nohy. Chtěli bychom si pořídit štěně bernského salašnického psa, ale nevíme zda by se to zrovna ted hodilo. Dřív nechtěl nás ovčák pustit ani kočku k sobě do boudy hned na ní vrčel, ale postupem času mu to začalo být jedno. Kočka sním spí na dece, pije mu z misky atd.. Takže si myslím, že když by se mu dal čas a šance, že by si na štěně zvykl a nebyl by s tím problém. Když jsem se ptala lidí co mají bernáka, tak mi někteří řekli, že si ho klidně můžeme pořídit a někteří zase řekli, že by počkali, protože mají i vlastní zkušenosti s tím, že když starý pes zemře, tak pro štěně to bude strašný šok a mohl by pak mít nějaké problémy nebo dokonce zemřít smutkem. Takže my dali dalšího „brouka“ do hlavy a já nevím jestli si štěně pořídit nebo raději počkat. Co si o tom myslíte Vy ?

Odpověď: Dobrý den:) Musíte si především uvědomit, že dvanáctiletý německý ovčák už je pejsek v pokročilém věku a potřebuje svůj klid. Pokud k němu přibude temperamentní štěně, které ho bude velmi rádo zlobit, pak samozřejmě pro pejska v takovém věku už to není to pravé - štěně by nejspíš dost razantně odháněl. Pro psy v "dědečkovském věku" a jejich psychiku je mladé štěně psychická zátěž, mají už jiný životní rytmus a štěně to samozřejmě není schopno akceptovat. Navíc je to pro starší psy i další psychická zátěž v tom, že se cítí být odstrčení na vedlejší kolej a na jejich chování i psychice je to pak velmi negativně znát.

Pokud by Váš pejsek byl o 4-5 let mladší, pak bych řekl ano - ale v tomto věku bych to skutečně nedoporučil, jak kvůli štěněti, tak především kvůli Vašemu německému ovčákovi. V tomto věku a stavu by štěně opravdu přijímal jen velmi těžko a dlouho.

(14.3.2010)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, protože jsem se dočetla na Vaší stránce o možnosti vznesení dotazu na výběr plemene štěněte, využívám s radostí tuto možnost. Slíbila jsem 16-tileté dceři pejska, po kterém velice touží. Je již půl roku doma - diagnoza agorafobie - strach z otevřených prostor a chtěla by se díky péči o pejska a procházkami s ním opět vrátit do běžného života, oprostit se od strachu. Celou záležitost řešíme, i já samozřejmě prací na sobě, dcera u lékaře i obě alternativně, výsledky jsou, i když pomalé, nicméně pejsek by byl jako další radost v našem životě.Ve škole máme dohodnutou individuální výuku, já chodím do práce.Žijeme s dcerou zatím samy v panelákovém bytě. Pejska jsme ještě nikdy neměly.Prosím o radu jaké plemeno by pro nás bylo vhodné.

Odpověď: Dobrý den:) Jednoznačně doporučuji plemeno labrador - z hlediska povahy (vyvážená poloha vazby na člověka, samostatnosti a psychické odolnosti) i z hlediska velikosti (malá plemena nejsou pro tyto případy vhodná, na druhou stranu s labradorem se dá naprosto v pohodě soužít i v panelákovém bytě). Určitě pejska, ne fenku. A prosím - v žádném případě ne zlatého retrívra, mohl by Vám připadat nastejno, ale povaha je zcela jiná a tento konkrétní případ by ho psychicky zničil. Opravdu důrazně to zde uvádím.

Prosím také o tom, abyste si s dcerou předtím, než pejska pořídíte, důkladně a zodpovědně prostudovaly tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - pro pochopení psích potřeb, psí psychiky a správného přístupu. Děkuji a přeji Vám, aby výsledky tohoto rozhodnutí byly pro vás všechny tři jen pozitivní.

(14.3.2010)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 2 roky/5 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Opět se na Vás obracím s dotazem.Po pořízení druhé fenečky Elišky se u nás situace trochu zklidnila(první cca 4dny ji Daisy dávala jasně na jevo,že o ni nestojí...)tehdy jste mi napsal,že čas vše vyřeší a také se tak stalo.Už jsem nabývala dojmu,že bude vše O.K.Spí spolu v jednom pelíšku:-)I když mají každá svůj,dovádí spolu...Daisy dávám stále na jevo,že byla ta první.Upřednostňuji ji,aby věděla že má své jisté.Myslím si že to napomůže aby si na Elu zvykla.Ale poslední dobou se mi zdá(i manžel nabyl toho dojmu)že je "jakoby bez duše",smutná,pospává a pospává.Na mne reaguje,přijde na zavolání,uposlechne...Ale není to ona:-/Nemocná není,alespoň jsem o tom přesvědčena.Nevím zda ji třeba nevadí,že na ni Eliška pořád dovádí,vyjíždí po ni apod.Prostě štěněcí minárky:-)Někdy hraje Daisy její hru,někdy dá značně na jevo že o to nestojí-což je samozřejmě v pořádku...Ale na cvičišti,kde běháme agility(prostě její činnost:-)je v pohodě.Tak nevím.Ve své druhé knize se zabýváte myšlenkou,že pes vás chce mít jen pro sebe("jeden nebo více psů"),nemůže s tím souviset změna chování Daisy,když přišla Eliška? Dále by mne pane Dostál zajímalo,zda si už pěti měsíční štěně Eliška buduje svou pozici,ale asi ano,že?Myslíte,že už to na Daisy zkouší?Eliška je temperamentnější než Daisy,myslím si že si na ni(co se týče pozice ve smečce)troufne...Zatím na ni Daisy naskakuje(přední tlapky drží kolen hrudi jako pes fenu,ale zbytek těla je vedle Eliščina..)Nemůže být Daisy nesvá,že cítí silnou konkurenci? Předem se omlouvám za případné mylné myšlenky a děkuji za Váš čas při čtení mého dotazu.

Odpověď: Dobrý den:) Pořád to ještě chce čas... čas, aby si Daisy srovnala, že už není psím jedináčkem a že do smečky přibyla další fenka, která v ní zaujme svoji pozici. Jaká ta pozice bude, zda vyšší nebo nižší, to záleží na fenkách samotných - Eliška samozřejmě zaujme tu pozici, na kterou bude mít a vzhledem k tomu, že jorkšíři dospívají dříve, svoje šance si už testuje. Daisy je tím teď zaskočená, ale jakmile si to v hlavičce srovná, může dojít k velmi rychlému obratu.

Znova opakuji, chce to jenom čas. Daisy je mladá, druhou fenku přijme, ale nesmíte tlačit na pilu a třeba nechtěně nebo podvědomě teď Daisy odsunout na vedlejší kolej, protože Eliška v této době vyžaduje více pozornosti. V tomto lidé často dělají zásadní chybu (třebaže mají pocit, že se věnují všem svým pejskům stejně) a pak se diví, že je ten pejsek "nějaký smutný" - ano, v tom je to úskalí, pokud pejsek žije nějakou dobu se svým majitelem jako jedináček, tomu se pak hůř odvyká... Chce to čas, vydržet a hlídat si emoční signály, tím celému procesu pomůžete nejvíc.

(7.3.2010)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, upřímně Vám děkuji za všechnu Vaši práci, velice si Vás vážím, důvěřuji Vám a moc prosím o radu. Máme prvního pejska, nijak jsme to neplánovali, ani nevolili plemeno, bylo to okamžité rozhodnutí o záchraně nechtěného štěňátka. Máme ho od 4 měsíců a zbožňujeme ho.Myslím, že máme moc hezký vztah, je to veliké srdce, hrozný dobráček,základní poslušnost zvládáme, nemáme vůbec problém s ostatními pejsky,snese se i s největšími rváči ve vesnici, od štěňátka ví, jak se chovat a pozná, co si při setkání s nimi může dovolit a kdy vyjádřit submisivitu.. S manželem jsme vždy hodně jezdili na horském kole a v zimě na běžkách. Protože jsme ho nikdy nechtěli nechávat samotného,pořídili jsme speciální batoh a od štěněte ho bereme s sebou.Konzultovali jsme to i s veterinářem, zátěži jsme přizpůsobili stravu a postupně jsme ho zatěžovali s tím, že často odpočíváme, popř. ho vezeme v batohu (běhat ho necháme pouze v lese, po zpevněných cestách ho máme v batohu vždy, je v něm zvyklý, na cestách ho má i jako pelíšek, zalézá do něj sám a spí v něm). Běhá s námi velice rád, stačí, že vytuší, že pojedeme a může se zbláznit. ALE: nedokážeme rozklíčovat, co se stalo a co jsme udělali špatně, ale v poslední době začal štěkat na lidi, které na našich výletech potkáváme. Když jdeme pěšky, je pro nás snáze ovladatelný, funguje zejména oční kontakt a takové neslyšné uklidnění, že je vše v pořádku. Bohužel na kole i na běžkách mám pocit, jako bychom tento kontakt ztratili a byli každý sám za sebe. Ač by normálně poslechl, v té rychlosti s touto bariérou ne, jediné, co na něj platí je pokračovat v jízdě a on na to štěkání nemá čas, protože se nás musí držet. Je to zoufalé řešení této situace, vím, že je to špatně, jen si nejsem jistá, co se děje. Manžel tvrdí, že jak je starší, je stále sebevědomější a seštěká všechny kolem jako by v tom lese byl "šéf". Já mám ale obavu, že štěká ze strachu, že cítí, že je tam jakoby sám za sebe, že v nás nemá tu oporu a ochranu, jako při běžné procházce. Také má určitě svůj vliv i fakt, že s manželem nejsme fyzicky vyrovnaní a naše smečka se roztrhne - Archie je zvyklý běžet jako první s manželem, ale na mě se stále otáčí a často se pro mě vrací, vidím, že je i z toho více neklidný. Byla bych Vám velice vděčná, pokud by Vás z uvedeného popisu chování napadlo, co děláme špatně, popř. jak bychom ho mohli uklidnit, byla bych moc šťastná, kdybychom se sehráli a mohli ho s sebou i nadále brát všude s sebou, nedokážu si představit, že bychom ho nechávali samotného doma, bylo by to pro nás pro všechny velice smutné. Předem Vám moc děkuji za odpověď, s úctou, Lenka Kuběnová.

Odpověď: Velice děkuji, vážím si Vašeho názoru na mne... Odpověď je jednoduchá. Při jízdě na kole i na běžkách se věnujete mnohem více tomu, abyste jeli správně, nespadli a podobně - a pes okamžitě vycítí tu ztrátu soustředění a kontaktu ze strany svého člověka. Stačí například i to, když půjdete s pejskem, vytáhnete mobil a začnete telefonovat - pejsek okamžitě zaregistruje ztrátu vzájemného napojení a začne se chovat "po svém". Proto i Archie, když tuto situaci vycítí, začne přebírat reakce na okolí sám na sebe. Pokud tedy zvolníte tempo, budete se držet pohromadě a začnete se víc soustředit i na něj, dosáhnete stejných výsledků jako když s ním jdete pěšky a neřešíte věci související s kolem nebo běžkami.

(7.3.2010)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6 let/3 roky
Kastrace: ano/ano (v roce a půl)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, mám podobný problém se socializací svých fenek jako mnoho dalších Vašich klientů, ale mám  vážné problémy se zrakem, a tak se jen pomalu probírám čtením stránek, dokonce je mám i vytištěné. Proto se prosím nezlobte, budu-li se opakovat k něčemu, k čemu jste se již vyjádřil. Mé fenky znáte ze stránek, mám tam článek i fotky. ( Bašenka. Gigi ) Jsou z útulku a mají velký otazník v minulosti, vím toho málo, jen je pozoruji ,čtu knihy, radím se se svým veterinářem a snažím se o nápravu. Problémové chování mají hlavně v teritoriu, t. j .sídlišti, kde bydlíme a s nimi spousty dalších pejsků v okolí, které si většinou majitelé nehlídají, většina z nich nevidí dál než za roh domu, nikoho nenapadají, běhají volně, většinou neposlechnou. ale oni přece nemají problém. Zato já mám problém, že jedna obtěžuje před domem štěkáním, kdykoliv má důvod ( neznámý člověk , jen těsně u domu, před vchodem, batoh na zádech, kymácení a tak) nedávno bohužel  poprvé naběhla do nohavic a s tím i kousnutí do nohy. Ale já ji hlídán vodítkem a pouštím ji jen v bezpečí venku , kam smíme. Hlavní problém je ale ta druhá.  A´t  víte, čím prošla: byla vyhozena na ulici, na rušnou ulici plnou aut a domů, bále se , chytali ji dlouho asi 10 dní, byla zmatená. Majitel byl snad opilec - tolik informace zjištěné v útulku .Je hravá, venku zaujímá postoj nejistoty , nerozhodnosti a vyčkává. Doma v naší smečce, často jsou i čtyři fenky problém nemá. Venku nastal problém až po kastraci nařízené útulkem, zde se to tak dělá, jinak by mě ji nedali. Útočí hlavně na malé fenky, nejvíce yorkšíry a zpočátku si troufla i na nohavice a za´tala zoubky. Jsou to právě hlavně ti pejsci, co běhají kolem domu. Je nevyzpytatelná, takže neumím odhadnou , kdy to bude, i když ji sleduji. Označena sousedy za! ostrou, což si nemyslím. Také hned zpočátku a pak ještě za čas ťafla do nohy  lidi, nikdy nekousla, omluvila jsem se jim. Teď už to medělá. Také je na vodítku, podotýkám, ža na krátkém tak jako Bašenka a pouštím ji také až venku. Já za ní stojím, ale hrozili mě udáním, pokud se to bude opakovat a já se bojím, aby mě ji nevzali. Múj problém je, že neumím asertivně s lidmi  vystupovat, hlavně když se na mě obrátí nečekaně a asi to podle toho vždy  tak dopadně.Z Vašich stránek vím, že smečka se chová tak, jaký je vůdce smečky, snažím se být vůdce smečky a směrem k psům se mi to daří. Vždyť Báša i Gigi dělají pokroky. Pokud mě něco trápí, popláču si bez nich, abych to na ně nepřenesla. Také mě vadí, že sousedé hladí bez dovolení mé pejsky, dávají jim bez dovolení kokynka, neberou ohled na skutečnost, že to nechci, pak se na mě zlobí, že na ně Bašenka skáče a loudí,  znám lidi, kteří se mě dovolili a pejkaře, kteří to také nedovolí a vyžadují. V knihách doporučují se vždy dovolit a myslím, že je vtom i částečná odpovědnost majitele. ( např. běžící dítě). Ráda bych dosáhla toho, aby se  Gigi s pejsky očichala, se známými venku i pohrála, což děláme a tím konec.Prosím, poradíte mi?

Odpověď: Dobrý den:) Máte fenku kastrovanou a co to znamená, určitě víte, pokud jste už četla můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." - pokud ne, přečtěte si ho prosím. A pokud máte takto postiženou fenku, pak se o to víc musíte stát jejím "majákem", středobodem jistoty, jedincem, který na sebe převezme řešení všech zátěžových situací, se kterými se setká. Jinými slovy skutečným vůdcem smečky. Pokud toto nezvládnete, pak bude fenka pro ni stresové situace řešit po svém a vzhledem ke svému hendikepu je nezvládne - naopak se bude vše jen zhoršovat a postupně zásadním způsobem negativně podepisovat na její povaze. Tady opravdu nemáte na vybranou a budete muset sama v sobě najít sílu na to rozhodovat, umět jiným lidem v případě potřeby říci jasné a nekompromisní "Ne!" a najít v sobě nezbytnou dávku přirozené autority. V současné době máte stejný problém už s oběma fenkami - a bez Vašeho vlivu si samozřejmě svoje traumata a stresy vzájemně o to víc předávají a posilují.

Přeji Vám, ať  v sobě najdete sílu, nemáte totiž jinou možnost. Motivací Vám budiž to, že pokud vše zvládnete, budete daleko spokojenější a klidnější Vy i Vaše dvě  fenky - navíc máte teď plnou odpovědnost za jejich životy. A průběžně a pečlivě studujte PSÍ STRÁNKY FALCO, vše spolu souvisí a tvoří výslednou mozaiku k pochopení psího života... prostě a jednoduše musíte konečně vytvořit skutečnou a fungující smečku.

(7.3.2010)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, mám 7 letého psa - bígla. Dá se říct, že je to bezproblémový pes se všemi krásnými vlastnostmi tohoto plemene. (Před pár lety, byly mu asi 2 roky, jsem byla také na vašem soustředění). Nemám problém - při jisté toleranci :-) s jeho poslušností, ale mám dotaz, který se týká jeho chování při venčení, které si neumím vysvětlit. Každé odpoledne s ním trávím 2-3 hodiny v rozlehlém pražském lese, kde pobíhá navolno. Když jsem s ním sama, spíš se mne drží, i když popoběhne ode mne dál, hned se sám vrací, na křižovatkách cest čeká, kudy půjdu. I když si se mnou venku nehraje, skoro celou procházku prorejdí s čumákem u země, tak daleko neodběhne. Úplně jinak se chová, když potkám někoho ať už s pejskem nebo bez a jdu s ním. Se psem se seznámí, očuchá, není agresivní, ani příliš přátelský, ale pak už odběhne a zmizí z dohledu. Nereaguje na přivolání, musím na něj někdy pár minut čekat, kdy se laskavě zase objeví. Neumím si to vysvětlit. Není to sice nic vážného, ale vzhledem k tomu, že si myslím, že mu jinak dost rozumím a chápu jeho chování, ráda bych pochopila i toto. Budu moc ráda, když mi odpovíte. Děkuji.

Odpověď: Podobné situace jsou pro Vašeho pejska jednoduše rozptylovací podnět - určitým způsobem ho "nastartují" a protože je to bígl, reaguje přesně popsaným způsobem. Svůj les už dobře zná, ale pokud se v něm objeví něco v dané chvíli nového (člověk, pes, zvíře...), pak ho to samozřejmě obrazně řečeno "nakopne" směrem k reakcím typickým pro jeho plemeno. Toť vysvětlení výše popsané záhady...:)

(7.3.2010)
Plemeno: 3x rhodéský ridgeback
Pohlaví: 3x pes
Stáří: 3 roky/1,5 roku/4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostále, ráda bych se zeptala na Váš názor ohledne výživy a krmení psů. Krmíme naše pejsky Eukanubou a občas jim do krmení přidáme žloutek, lososový olej, mořskou řasu, vařenou mrkev nebo jim granule zalijeme zeleninovým nebo kuřecím vývarem. Myslíte si, že je to zbytečné, pokud krmíme kvalitními granulemi (domnívám se, že Eukanuba jsou kvalitní granule:) nebo to vůbec není na škodu ještě takto pejskovi "přilepšit"? "Říká se", že žloutek je dobrý na srst, totéž prý platí o lososovém oleji, který je prý dobrý i při hojení drobných ran na kůži apod. Četla jsem na Internetu i na Vašich stránkách, že není dobré kombinovat granule a doma vařenou stravu...myslíte, že by psu mohlo naopak uškodit než pomoci i takovéto občasné přidání výše zmíněných doplňků? Možná se ptám hloupě, ale ráda bych našim pejskům dopřála kvalitní život, ke ktrému určitě patří mimo jiné i kvalitní strava:-) Děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se jedná skutečně jen o občasné doplňky, pak to ničemu nevadí - problém nastává u případů, kdy dochází k permanentnímu mixu granulí a dalších méně či více nevhodných produktů. Nezapomeňte ale na to, že přelití vývarem z granulí udělá kaši a to už špatně je - pes potřebuje kousat, nikoli hltat kašovitou stravu. S mrkví také opatrně - je výborná v případě průjmu, ale obecně váže vodu a zahušťuje střevní obsah, což v normálním stavu trávicího ústrojí může být dost kontraproduktivní.

(7.3.2010)
Plemeno: kříženec kokršpaněla
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále :) Chtěla bych se Vás zeptat na pár věcí ohledně mé fenky. Jen bych ještě upřesnila, že ačkoli mi psí tatínek není znám, podle chování (způsob hry a pohybu vůbec) bych si tipla beagla - možná by to mohlo mít souvislost s první otázkou, možná ne, ale zkrátka pro úplnost.

1) Snažím se fence zprostředkovat tolik kontaktu s jinými psy, kolik je jen možné. Jsem s ní převážně v Brně (studium) a tak chodíme za pejsky do parku na "psí louku", kde je možné nechat pejska běhat bez náhubku a vodítka. Ale když tam dorazíme, nemá o ostatní pejsky vlastně ani moc zájem. Se všemi se očichá, pokud se vyloženě míjejí, ale jinak spíš kouká na mě stylem "tak poď pojď, jdeme teda něco dělat, ne?! něco mi hoď, nebo pojď běhat!". S jiným psem si hraje pouze v případě, že je ochoten přistoupit na přetahování a honění o klacek. Pokud na ni zkusí položit packu, rozhodně mu to neprojde (okamžitě mu to velmi akčně a za hlasitého doprovodu vrací) a tak si jdou pejsci jinam. Nicméně když se pejsek nenechá zastrašit jejím „agresivním“ projevem (hodně vrčí, štěká, cení zuby, ale dala bych ruku do ohně za to, že tohle je zkrátka styl hry a ne výhružky), potom si parádně pohrají. Shodou okolností to většinou zvládnou beaglové:). Nenáhodné mi přijde také to, že někteří pejsci mají projev dost podobný a s těmi si většinou rozumí hned a bez problémů (není jich moc, ale i na Vašem-našem soustředění si vždycky takového kamaráda našla). Jiné je to s pejsky, se kterými chodíme na delší procházky, nebo spolu tráví více času - s těmi po chvíli blbne, válí se a podobně, a v tomto vztahu pokračují i při dalších setkáních. Chtěla bych se zeptat, jestli někde nedělám chybu. Beru to tak, že zkrátka potřebuje svůj čas aby si na pejska zvykla a že  je na pejsky moc prudká, nicméně si nejsem jistá, jestli si to nevykládám nějak špatně. Jestli by nepotřebovala od nějakého rozumného pejska „srovnat do latě“, protože co je moc je někdy příliš… Nevím zkrátka kde je hranice mezi respektováním její osobnosti a „kodexem chování psa v psí smečce“.
2) Druhá moje otázka se týká ponožek :). Už odmala si fenka nosí na pelech (nebo do postele) moje ponožky, někdy boty, trička, podle toho, co zrovna najde. Třeba teď zrovna spí v pelíšku a hlavu má na mojí botě:) (jen podotýkám, že tohle chování je stejné bez ohledu třeba na harání apod. a také že nikdy žádnou z těch věcí nijak nepoškodila). Tomu docela rozumím. Ale když přijdu domů a ona mě jde vítat, nejdřív se přiběhne ke dvěřím podívat, jestli to jsem já, zaraduje se a pak si utíká najít "něco do huby", ponožku, hračku, botu...a přijde se ke mně znovu intenzivně radovat, že jsem doma. Zajímalo by mě, jestli je to pro ni jakýsi ventil a způsob, jak zvládnout nápor emocí, nebo jestli to může mít jiný význam.
3) Poslední otázka mě napadla nedávno na procházce - v Brně už totiž zmizel sníh a vykukuje tráva. Fenka toho okamžitě využila a začala ji žrát, což v létě dělá velmi často. A tak jsem si říkala, jestli pejsci přes zimu netrpí tím, že jim tráva není dostupná. Zajímalo by mě, jestli je žraní trávy mechanismus pro psy potřebný a nenahraditelný, nebo jestli je to pro ně zkrátka jen příjemný a pohodlný způsob jak si upravovat prostředí v žaludku, ale poradí si i bez něj. Samozřejmě jsem si všimla, že moji pejsci vždycky zimu přežili i bez trávy :), na druhou stranu občas sežali třeba kousek klacku nebo ztrouchnivělé dřevo z pařezu.

Napsáno mnoho jest :) a já Vám předem děkuji za čas, který věnujete čtení mého dotazu i odpovědi na něj. A nedá mi to, abych také nevyužila příležitosti Vám znovu poděkovat za to, co jste nám nabídl na soustředěních - i když je to pro mě v podstatě každodenní celodenní "makačka". Ale je to "makačka" tak uspokojující, jako máloco, to mi můžete věřit (a myslím, že i věříte:)).

Přejeme Vám a Šedýskovi krásné jarní dny plné pohody a bez protivných lidí:)

Odpověď: Dobrý den, děkuji a přeji Vám i fenečce totéž:) Takže k Vašim dotazům:

1/ Jedním ze základních povahových prvků každého psa je podíl dominance a submisivity - a dominantnější jedinci se vždy chovají více sebevědomě, vybírají si svoje parťáky a jsou i při hře obecně drsnější a přímočařejší. Pokud takový pejsek nebo fenka "ujede", pak je to na jeho vůdci smečky (člověku), aby ho posadil zpátky na zem. A samozřejmě se tento člověk musí umět dobře orientovat ve psím chování a signálech, aby rozpoznal danou situaci - vzpomeňte si na soustředění...

2/ Tohle dělá spousta pejsků, hlavně ti mladí a temperamentní - je to jeden z ventilů pro zvládnutí přemíry emocí při návratu "svého člověka", nic jiného...

3/ Požírání trávy je podobně jako požírání hlíny nebo kořínků jeden z přirozených procesů udržování trávicí soustavy v optimálním provozním stavu - dřevo například je zdrojem vlákniny, která je nezbytně potřebná pro trávení. Pejskové dobře vědí, co dělají...

Myslím, že věřím:) - a také ještě jednou děkuji, potěšilo mě to moc...

(7.3.2010)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, se svým pejskem v podstatě nemám žádný problém. Jen jsem se chtěla zeptat na váš názor na "omezení" značkování psa. Například rohy domů, pouliční lampy,... Chápu, že se jedná o pud a proto bych nerada pokazila náš vzájemný vztah tím, že mu budu zakazovat značkovat jistá místa, když je to přirozenost psů, obzvláš, když tam cítí pachovou stopu jiného psa. Ale na druhou stranu si říkám, že nechat ho značit každý roh jen proto, že je pes... Mnohokrát vám děkuji za odpověď a omlouvám se, že vás obtěžuji takovou banalitou. Jen jsem si to chtěla ujasnit, abych neničila náš vztah nepochopitelnými restrikcemi z mé strany.

Odpověď: Dobrý den:) Vůbec se neomlouvejte, tohle je velmi rozumný dotaz - a jedna z věcí, kterou dosti často musím připomenout i svým klientům - není povinností ani výsadou pejska označkovat cokoli, co mu přijde do cesty. Jednou z věcí, kterou přináší prostředí, ve kterém žijeme, by měla být i určitá ohleduplnost k našemu okolí - jinými slovy každý den i já sám se svým pejskem musím projít asi půl kilometru sídlištěm, než se dostaneme do přírody, ale nezůstává po nás jediný označkovaný kandelábr, jediný roh, jediná stopa. Šedy si vše potřebné vyřídí až v té přírodě, i když má močový měchýř plný - a stejně tak beze stopy proběhne i naše cesta zpátky domů. Považuji to za základní slušnost, bohužel naprostá většina pejskařů na to zvysoka kašle a neuvědomují si už základní fakt, že co označkuje jeden pes, to následně bude chtít označkovat každý další, který projde kolem...

Pokud na tom člověk zapracuje, pak jeho pejsek neznačkování určitého úseku zvládne bez problémů a nečiní mu to žádnou újmu, protože i toto je mimochodem jedna z věcí, které určuje "vůdce smečky".

(28.2.2010)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mame maleho 4měsíčního bulteriera k lidem je velice hodny a přítulny ovšem parodoxem je muj pritel (a já také v menší míře), který funguje v naší smečce jako velitel, bohužel náš neposedny bulik na nas vrči(třeba jen když ho pohladíme, nadzvedneme..) a čim dál vice se to stupnuje, oba se mu věnujeme(umí zakladní povely) už jsme vyhledali několik chovatelu bulterieru a ti nam rekli at jej bijeme, mne se tohle chovani k nemu nelibi a tak pouzivam Vaši metodu, ze jej chytnu za cumak a zavrcim na nej nebo ho vytaham za kuzi...Pritel se ovsem drzi techto rad,nemyslim si ,ze by nas nemel rad,poněvadž vždy, když přijdeme domů je nadšený a vrtí ocasem. Je ovšem velice dominatni a stale to na nas zkousi.. Prosím Vás o radu, mame jej moc radi a nechceme, aby doslo k nejake nepřijemné situaci.

Odpověď: Dobrý den:) Máte hierarchicky nezvládnuté štěně, se kterým si nevíte rady, protože Vám schází správný přístup, praxe a potřebné znalosti. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín, kdy byste za mnou i s pejskem přijeli - naučím Vás a vysvětlím potřebné věci. Pokud Vám chovatelé bulíků radí štěně bít, pak skutečně nemám slov a pevně doufám, že jim jejich vlastní psi tento přístup vrátí...

(28.2.2010)
Plemeno: bruselský griffon
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Máme doma pětiletého psa . Od mala pes chodil do smečky, která bohužel díky zástavbě na ,, rušičce ,, u nás v Liberci téměř zmizela. Přesto je pes stále venku puštěn na volno a byl bezkonfliktní. Před devíti dny byl náš pes ( na vodítku ) napaden na Smržovce volně pobíhavým labradorem , mladým psem. U napadení jsem nebyl. Byla neděle , v Jablonci byly čtyři veteriny zavřené a tak Amira nakonec zachránili v Ostašově. Nemá nic zlomeného  ( váží 4,5 kg ) , má jen špatné testy moči ( játra ) a několik sešitých děr na těle. Hadičkové dreny má již vyndané, trápí nás jen otevřená rána na zádech u páteře, se kterou jezdíme denně na veterinu na čištění.  Mám na Vás otázku týkající se jeho strachu. Doma se od nás nehne na metr, pokud spí a ve spánku se lekne, tak začne ,,křičet,, bolestí , jako kdyby se uhodil. Až mu bude líp a začneme opět chodit na procházky , tak nevím , jak bude reagovat na psy. Nyní venku jen slyší štěkot a už má strach. Nevím , zda-li se tedy psům vyhýbat , nebo naopak potkávat a psa mít na vodítku, či volně. Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vašeho pejska je mi líto a přeji mu brzké uzdravení, ale už jsem tu mnohokrát psal, jak důležité v podobných případech je, aby pes měl kolem sebe "smečku", která mu pomůže zvládnout podobné psychické zátěže. Pokud má pocit, že je na vše sám, hroutí se - to vše znovu opakuji jen proto, abych zdůraznil, že ze všeho nejdůležitější je teď pro něj právě přítomnost jeho "vůdce smečky", který z prožité situace udělá pouze zkušenost, nikoli trauma. Jinými slovy - nelitovat, neutěšovat, chodit dál ven, jako by se vůbec nic nestalo, neměnit zvyky ani prostředí. Ovšem to nejdůležitější, jak píšu, je správně nastavená hierarchie a psychická vazba mezi Vámi a pejskem - to musí fungovat, jinak se pejsek bude bát dál. Prostudujte si prosím příspěvky na toto téma a základní principy psího světa, máte vše k dispozici na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.

(28.2.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,potřebovala bych radu od odborníka...Před 3 měsícemi jsem si koupila pětiměsíční štěně ridgebacka.Pejsek si u nás za tu dobu velmi zvykl,poslouchá na slovo,umí základní povely:)chystám se sním i na cvičák příští týden...všechno je v pohodě, dokud mu ,,nepřeskočí,,:(Byly jsem na zahradě,hrála jsem si s ním,když jsem odcházela,skočil na mě zezadu,a začal na mě vrčet a kousal mě.V tu cvhíli neposlechl ani na povel,tak jsem mu dala přes čumák, zvýšila hlas...kousal mnohem víc.Pak přestal když spatřil kočku,nevím jak by to dopadlo kdyby tam nebyla....Prosím poraďtě jak se téhle situaci vyvarovat, a jak ho napomenout aby přestal.

Odpověď: Dobrý den:) Začněte prosím tím, že si pečlivě prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu). Osmiměsíční štěně ridgebacka "na slovo" poslouchat nebude, to je první z Vašeho chybného posuzování stávajícího stavu věcí - resp. poslechne tehdy, pokud sám bude chtít. To je právě to "dokud mu nepřeskočí" - přeložím: dokud nebude chtít v danou chvíli udělat něco jiného, zrovna ho něco nezaujme nebo si jednoduše neřekne, že Vás trochu vyučí. A to, že na Vás skáče, kouše a vrčí, je jen logický důsledek zcela Vašeho chybného odhadu situace - nemáte pejska zvládnutého především z hlediska hierarchie, o dalších detailech ani nemluvě. Je to tvrdé a nebude se Vám to líbit, ale je to tak a čím dříve si to uvědomíte, tím lépe pro Vás i pejska. Přečtěte si zde prosím příspěvky na toto téma (nezvládnuté štěně) a zjistíte, jaká je realita.

A protože Vám tyto věci pejsek názorně předvede v nejbližších týdnech, dávám Vám stejně jako všem ostatním v podobných případech možnost se se mnou domluvit na praktické pomoci - potřebujete se spoustu věcí naučit a především vidět věci tak jak jsou a neopájet se zcestnou představou, že Vás osmiměsíční ridgeback "poslouchá na slovo" - a přitom Vám obrazně i fakticky skáče po zádech. Podobné případy skutečně končí velmi špatně, pokud se majitel pejska rychle nevrátí zpět na zem a nenechá si poradit - Vámi popisovaná situace začne opakovaně a velmi rychle nabírat na razanci...

(28.2.2010)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Právě jsem prvně našla Vaše stránky a tak se chci zeptat. Máme doma čtyři borderky. Každý z rodiny se víc věnuje tomu svému, ale všichni jsou společně na zahradě i v domě. Jen v době hárání je musíme rozdělovat. Moje fenka byla už od štěněte velmi kontaktní, milá a bezproblémová. Hrála si ve smečce štěňat (psů) a já jí vždy přivolala kratičkým AMČO!! Ale je to tak 4 měsíce co už tak nereaguje. Pokud jdem jen já a ona - je vše v pořádku a odvolám jí od cizího psa i od kočky. Ale jak jdeme s nějakým kamarádem, nebo některý pes z naší smečky a začnou si hrát - je vše špatně a Amča nereaguje, je hluchá a slepá. Funguje to tak, že kamarádka přivolá svého psa. Tím si přestanou hrát a Amča se zas řítí a běží k paničce. S Amčou chodím na agility a tam je vše naprosto v pořádku. Spolu jsme obě byly u oveček (obě prvně) a vše dobré. Jen si nesmí začít hrát s jiným psem!! Díky za opověď.

Odpověď: Dobrý den:) Objevila jste Poradnu a nemohla si tedy nevšimnout mé prosby: než zašlete dotaz, prostudujte si Poradnu, protože s vysokou pravděpodobností se zde dotyčný "problém" již mnohokrát probíral. Stejně tak i ten Váš - fenečka prostě začala pomalu dospívat a používat věci, které se do té doby naučila. Včetně toho, že panička na ni hierarchicky nemá a je možno ji ignorovat. Dospívající a později dospělý pes už totiž nikdy nebude tak tvárný jako štěně, kterým býval dřív a pokud dojde k závěru, že v jeho "smečce" není autorita, bude si dělat věci po svém nebo si svoji autoritu najde jinde (v jiném člověku nebo psu). Je to přirozený důsledek nezvládnutí vůdčí role majitelem pejska (pejsek bude dělat jen to, co ho v dané chvíli baví - ať je to agility, jiný pes nebo cokoli co ho zaujme) a pokud skutečně stojíte o pomoc, pak: 1/ si důkladně(!) prostudujete nejen tuto Poradnu, ale celé PSÍ STRÁNKY FALCO a budete nad nimi i přemýšlet a 2/ zapřemýšlíte nad tím domluvit si se mnou pomoc praktickou, protože ta je vždy nejefektivnější a nejpřínosnější. Nenutím Vás, je to jako ve všech jiných podobných případech moje nabídka pomoci, protože "na dálku" skutečně nemá smysl některé věci dělat. Pracujeme se živými bytostmi, nedáváme dohromady obsluhu automatické pračky.

(21.2.2010)
Plemeno: kříženec rhodéského ridgebacka a stafforda
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s velikou prosbou. Před 4 měsíci jsme si s partnerem vzali 3 měsíční štěně tohoto křížence. Kamarádka se rozhodla, že časově ho neutáhne, takže putoval k nám. Vše bylo v pořádku do té doby, než jsem si začala všímat jeho bojácnosti, která trvá dodnes. Pokaždé, když potkáme na vycházce nějakého člověka, běží k němu, naježí se, začne štěkat a vrčet. Často např. přes den , když kolem nás někdo prochází, zavrčí na něj a přiběhne k němu zezadu, většinou k ruce, ale jakmile se ta dotyčná osoba otočí, je vše při starém. Opět začne šílet. Bojí se pokaždé,když ho chce někdo cizí pohladit. Když by to byl dospělý člověk dá se to ještě pochopit, ale největší problém je v tom, že nemá rád i děti. Běhá kolem nich, vrčí na ně a je při tom celý naježený, mám veliký strach, aby na ně nezaútočil, zatím se drží v zpátky. Někdy se mi zdá, že je pro něj dítě něco nepochopitelného, že si ho na jednu stranu chce učuchat a hrát si s ním, ale na druhou stranu  mi přijde, že je to něco co ho rozčiluje a čeho se strašně bojí. V rodině máme dvě malé děti, 4 roky, je to tak 3 měsíce zpátky, když jsme u nich byli na návštěvě, celou dobu se bál, skákal mi na klín, ztažený ocas a v očích strach. Když se ho malá holčička snažila krmit, bral si pomalu pamlsek z její ruky, po hodině co jsme tam byli, se ho pokusila pohladit, upozorňuji, že byl v té chvíli na mém klíně. Když měla ruku 20cm od něj,poněkud agresivně na ni zavrčel a přitom ne moc hezky zahlížel. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se něco děje. Dnes jsme měli podobný zážitek. Na vycházce si všiml cca. 15-ti letých dětí, běžel k ním, vrčel a celý naježený na ně štěkal. Vypadá to opravdu hrůzostrašně. Bojím se, aby něco někomu ve strachu neudělal. Stačí špatný pohyb ruky dítěte. K tomu všemu bychom časem chtěli mít také rodinu a z jeho chování začínám mít malé obavy. Jinak poslouchá,vždy se dá odvolat. Jen pokud nedojde k těmto případům, pak nemám šanci.  Prosím o radu. Popravdě si  nemyslím , že by zaútočil, ale spíše bych ho chtěla strachu zbavit. Nepozná ani panička ve tmě. To stejné dělá občas i na nás, dokud na něj nepromluvíme. A pokud bych udělala prudký pohyb směrem k němu, jeho strach dá ještě dvojnásobně najevo, ale přitom bude od Vás utíkat.... Děkuji mockrát za radu, velmi si toho vážím...

Odpověď: Dobrý den:) Zavolejte mi prosím a domluvte si se mnou termín osobní konzultace, kdy byste za mnou i s pejskem přijela. Pomůžu Vám.

(21.2.2010)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den velice mě zaujaly vaše stránky a tak se obracím se svým dotazem právě na vás. 12 let jsem chovala rotweilerku a před rokem mi pošla. Věnovala jsem jí veškerý čas a péči. Jasně se mi potvrdilo, že je to pes jedné osoby.  Teď mám dvě malé velmi hyperaktivní děti a zvažujeme jaké plemeno si pořídit. Bratr má dvouletou rotweilerku, která je hodně temperamentní, při pohlazení tlumeně vrčí. Na dvorku nás jen trpí. Chápu to, nejsme její páni a jdeme jí z cesty. Máme velkou zahradu a chtěla bych mohutnější krátkosrsté plemeno, které by trochu ohlídalo náš domek. Všichni /babičky a dědové/ rotweilera vymlouvají, radí labradora a podobně. Poraďte prosím jakou rasu si pořídit, abychom všichni včetně psa byli spokojeni.

Odpověď: Dobrý den:) Čas od času mi přijde podobný dotaz na výběr plemene a vždy se snažím poradit, ale ve výsledku je samozřejmě rozhodující subjektivní "vkus" potenciálního majitele pejska. Každý pes je navíc přesně takový, jakou dostane výchovu, vedení a jací jsou lidé kolem něj - jinými slovy, pokud jste už měla rotvajlera a zvládla jste jeho výchovu, pak není zásadní důvod do tohoto plemene nejít znova. Fenka Vašeho bratra je opět jen taková, jakou si ji vychoval - v jiných rukou by byla zase jiná, lepší/horší, prostě jiná. Pro Vaše účely by rotvajler vhodný byl, labrador určitě ne. Můžete zkusit i například beaucerona, dobrmana nebo rhodéského ridgebacka, pokud byste chtěla něco hodně mohutného, pak například bullmastifa. V každém případě však "spokojenost" pejska i Vaše záleží výhradně na Vašem přístupu, to je vždy základ u jakéhokoliv pejska jakéhokoliv plemene...

(21.2.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme roční fenku labradorského retrívra a potřebujeme ji zbavit jejího neustálého ničení zahrady. Jenný je vcelku poslušná,  je hravá a má se velice dobře k dětem. Zvládá základní povely, na procházce chodí bez vodítka a přiběhne na přivolání. Máme domek se zahradou. Bohužel, když jsme v práci - je nazahradě až 8 hodin sama. Když přijedeme domů, tak se jí snažíme věnovat a je až do doby, kdy jdeme spát - v naší společnosti. Snažíme se jí brát na výlety, pokud někam jedeme přes noc - bereme si ji sebou (je opravdu cestovní typ) ;) Ale "kámen úrazu" je právě těch 8 hodin, které musí strávit sama. Chápeme, že je to tvor, který je nerad sám, a že se jistě nudí (proto ji na zahradě zanecháváme i hračky...), ale bohužel nám totálně ničí zahradu - okusuje kytky (nějraději má píchavé pnoucí růže), keře, stromky, vynáší z ohrádky dříví na zátop, likviduje plaňky plotu, pokud omylem neuklidíme nějakou hračku po dětech (teď v zimě boby nebo ježdíky) - okouše je... Zkoušeli jsme různé druhy trestů, aby to pochopila, ale nic nefunguje. Přítel to už bohužel psychicky nevydržel a trestal ji i fyzicky (vším zničeným ji přetáhl) nebo jí to nanosil do boudy, aby jí to tam překáželo. Vynadat na ní samozřejmě nezabírá. Když jí káráme, tak jí máváme zničenými "věcmi" před nosem, aby pochopila za co to je... Jediné, co kdysi zabralo (asi před 4 měsíci) bylo to: že nám každý den ohlodala dráty na el. bráně (byly zcela krátké) tak, že brána samozřejmě pak nefungovala (psovi se nic nestalo), olepovali jsme ji ochranými fóliemi, co se dalo - jsme dali do pozinku, ale stejně si našla kousek, který do pozinkového obalu dát nešel a ten rozkousala. Byl to vcelku problém, neboť jsme téměř každý den museli všechny dátky rozdělávat a spravovat, abychom se dostali autem na zahradu... Byla to práce i na několik hodin... Přítel to tedy zkoušel pepřit... a nic :( Zakoupila jsem tedy sprej proti okusování psů a několikrát denně dráty stříkala - a najednou byl klid a od té doby jí brána nezajímá ;) Ale bohužel, nemůžu kažou věc na zahradě, každou větev a kytku postříkávat... Můžete mi prosím, poradit co s tím??? Velice děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Roční štěně ponechané 8 hodin denně na zahradě samozřejmě nebude "hodné" a stresovým ventilem samoty a neklidu bude právě popisované chování - není to totiž o nudě, ale o stresu. Pokud fenečku Váš přítel "vychovává" tak, jak píšete, svědčí to pouze o jeho naprostém nepochopení a neznalosti základních vzorců chování štěněte (tím totiž Vaše fenka stále je!) - pokud neudrží nervy na uzdě, pak nechť se k fence raději ani nepřibližuje.

Dále - štěně nepatří na zahradu, v tomto počasí už vůbec ne. Pokud byste udělali naprosto jednoduchou věc, kterou aplikuje 100% nevlastníků zahrady a fenku nechali dobu o samotě ve vyhrazeném prostoru v domě (například předsíň s odstraněnými předměty, které by mohly doznat úhony - blíže viz všechny příspěvky v této Poradně související s tématem "štěně&samota"), docílili byste dvou zásadních věcí: zaprvé by fenka byla daleko více v klidu (menší prostor je z pohledu štěněte vždy "bezpečnější"), zadruhé byste neměli výše uvedené problémy. Jednoduché, prosté, přirozené a účinné.

(21.2.2010)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím o radu ohledně hluchoty. Máme papírového parsona russla. Po pár týdnech u nás jsme zjistili, že je absolutně hluchý. Všichni nám radili ho vrátit, ale my jsme ani chvíli neuvažovali to udělat.Máme ho moc rádi. Bohužel výchova je moc složitá a zatím mi nám nikdo neporadil, jak na to. Zvládáme pomocí mávnutí ruky povel sedni, zůstaň. Musí být stále na vodítku, pokud není, utíká a pak máme o něj strach. Prostě nemůžeme přivolat. Také strašně vyje a štěká pokud je sám doma a já mám problémy se sousedy. Jinak je moc hodný, temperamentní hafan. Spí s náma v posteli. Moc prosím o rady, protože ho moc milujeme a chceme, aby s náma prožil plnohodnotný život na vzdory jeho handicapu. Moc díky.

Odpověď: Dobrý den:) Co se týká jeho problému se samotou, odkazuji Vás na hromadu příspěvků v této Poradně, kde jsem se tímto "problémem" již mnohokrát zabýval - prosím najděte a prostudujte si je. Dále - pejsek od Vás neutíká proto, že má sluchový hendikep, takto by od Vás utíkalo i zdravé stejně nezvládnuté štěně (souvisí s výše uvedeným problémem samoty). Samozřejmě Vám s pejskem rád pomůžu a naučím Vás, jak při komunikaci eliminovat jeho vadu sluchu, ale je zapotřebí, abyste s ním za mnou přijeli - pokud tedy budete o pomoc skutečně stát, zkontaktujte mne prosím telefonicky.

(14.2.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Před 4 měsíci jsme si z útulku vzali 5-letou fenečku, křížence. Máme ji s přítelem v bytě 1+1. Je hodně plachá a na nás fixovaná, ale za tu dobu, co ji máme, se už hodně otrkala. Když jsme si ji vzali domů, asi týden jsme tam s ní byli, aby si zvykla. První 3 měsíce Sárinka vůbec neštěkala ani nevrčela, ani když jsme doma byli my, neštěkala ani, když byla doma sama. Byli jsme se několikrát ptát za tu dobu sousedů, jestli neštěkala, když byla doma sama, a ti ani nevěděli, že máme psa. Vzhledem k tomu, že jsme oba studenti, byli jsme se Sárou dost často doma, tak 3 dny v týdnu celý den, ale tak 3 dny v týdnu byla Sára doma sama, max. po dobu 8 hodin. Před Vánoci jsme s přítelem jeli na 3 týdny k rodičům (s cestováním Sára problém nemá), kde jsme s ní až na pár výjimek (den nebo dva) byli 24 hodin v kuse. Na začátku roku jsme se vrátili zpátky do našeho bytu a najeli jsme na starý režim, tzn., že jsme ji občas nechali doma, když jsme něco potřebovali vyřídit (máme zrovna zkouškové, takže do školy chodit nemusíme, tak jsme s ní hodně doma i teď). Sára ale najednou začala štěkat, když zůstala doma sama, což předtím nikdy nedělala. Nevíme, jak moc štěká, sousedi pod námi ji třeba neslyší, ale máme v baráku 2 nepřizpůsobivé a zlomyslné důchodkyně, které na ni 2x během 10 dnů zavovaly policajty, že prý moc štěká (pokaždé se jednalo o dobu max. 3 hodin, kdy jsme byli ve městě něco vyřizovat a bylo to přes den). Když se vrátíme domů, Sára ani neštěkne, stejně tak v noci neštěká. Zřejmě tedy trpí separačním stresem, domníváme se, že si přes Vánoce příliš přivykla tomu, že jsme s ní pořád. Pročítala jsem si zde některé Vaše příspěvky, týkající se podobného problému, ale nenašla jsem žádný, který by se zabýval pejskem, který ze začátku neštěkal, ale teď štěká. Chtěla jsem Vás poprosit, jestli existuje nějaká metoda, jak Sáru naučit, že se domů vrátíme, že nemusí štěkat, když je tam sama. Moc Vás prosím o radu, bydlíme totiž v podnájmu, naše domácí se za nás postavila, že je normální, že pes štěká, ale já se bojím toho, že až nám za měsíc začne škola a Sára bude muset doma zůstávát častěji sama, že se ty extempore s policajtama budou opakovat a pak to přestane bavit i naši domácí a budeme se muset vystěhovat. Začali jsme Sáru zavírat do obýváku, kde normálně s námi tráví den, kde spí na posteli, má tam přístup k našemu oblečení i k miskám, ale stejně jí je slyšet, jak štěká. Sebekriticky musím uznat, že jsem z toho strachu, že budeme mít další problémy se sousedy, pěkně vystresovaná, hlavně, když mám někam jít a Sáru nechat doma, ale ten stres jsem začala cítit až poté, co jsem se dozvěděla, že Sára doma štěká, zřejmě tedy nebyl důsledkem toho, že začala štěkat. Mohl byste nám prosím poradit nějakou osvědčenou metodu? věnujeme tomu tolik času, kolik bude potřeba, ale nevíme si rady. Děkuji, přeji Vám mnoho osobních i profesních úspěchů a pohlaďte za mě Vaše pejsky:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) V Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO a jejích archívech je dostatek dotazů/odpovědí právě na toto téma - a všem těmto lidem opakuji stále dokola totéž: pokud začne dospělý pejsek doma o samotě štěkat, pak je za tím vždy nějaká konkrétní příčina (ve Vašem případě ta, že jste s fenkou tři týdny byli 24 hodin denně a pak jste "najednou" zase najeli na starý režim - s fenkou, kterou jste si vzali z útulku, máte ji krátce a není psychicky ještě zcela srovnaná). A stejně tak pokaždé opakuji i další věc: v těchto případech je nutné začít opět znova jako u malého štěněte, tedy od kratších časových intervalů! Najděte si a prostudujte související příspěvky - související (smečka, vazba...), tedy nejen ty, kde se "doma štěká".

Stejně tak totiž opakuji donekonečna další základní fakt: žádný pes nebude v pohodě, pokud má vedle sebe majitele nervózního a vystresovaného. Prostě pokud chcete vše uvést do pořádku, pak budete muset konečně začít na výše uvedených věcech pracovat - a to prosím v každém případě důsledněji a poctivěji, než jak jste hledala v této Poradně... a mimochodem, pokud byste obecně PSÍ STRÁNKY FALCO skutečně četla, pak byste mi nemohla napsat, ať pohladím svoje pejsky. Za Šedyho děkuji, toho pohladím - u Dina už více než rok tuto možnost bohužel nemám.

(14.2.2010)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem dotazu velice děkuji za Vaše stránky, studovala jsem je velmi důkladně, než jsme si štěňátko pořídili. Zatím se nám dařilo najít odpověď na všechny otázky, jen teď si nejsem jistá, tak prosím o radu. Andrýsek je velice přátelský, chodíme s ním odmalička hodně na volno, aby měl možnost přirozeně se setkávat s různými psy. Moc rád si hraje s retrívrem z vedlejšího domu i s jorkšírkem od sousedů. Při setkání si buď lehne na zem a čeká, až k němu pejsek dorazí blíž, pak se odrazí a letí mu vstříc jako šipka, nebo stojí a čeká, až k němu přiběhne ten druhý. Před nikým si zatím nelehl na záda, naopak se každému snaží na záda vyskočit. Přivolání většinou funguje, jen pokud narazí na fenku ve správných dnech, či na stejně hravého psíka, tak mě zazdí. Poslední týden se nám stává, že ho ostatní psi napadají. Nejdřív jsem si říkala, že máme smůlu na psi, pak mě napadlo, že už v něm nevidí štěně... Potkali jsme psa, ten se zastavil dva metry od nás, Andrýsek se zastavil, pak se od psa ozvalo dunění jako při bouřce. Zavelela jsem "ke mně" a pak "jdeme", v klidu jsme prošli. Potkali jsme jiného psa, očichali se, vše v klidu, pak nás dohonil můj syn, na kterého jme čekali, Andrýsek mu běžel naproti, pak radostně ke mně a zase k synovi, najednou ten cizí pes vyskočil a šel Andrýskovi po krku. Stála jsem a hleděla, jak oba cení tesáky pár centimetrů od krku toho druhého a slyšela jak vrčí. Zavelela jsem "dost", "ke mně", "jdeme". Oba psi poslechli, v klidu jsme odešli. Kdyby byl druhý pes agresivní, asi by ho moje "dost" nezajímalo, co to tedy bylo? Podobných zážitků máme každým dnem víc. Náš pes by si hrál, ale druhý pes vidí rivala. Náš se nebojí, zatím nemá špatné zkušenosti. Ale co dál? Mám ho nechat sbírat válečné ostruhy, když přeruším to jejich kočkování, nesrazím ho? On je chytrý, sám se vyhne psu, který vypadá nebezpečně, když už se mu nevyhne, tak stojí jako socha a nechá se očichávat. Hodně na něj dám, vidím jaké zaujme stanovisko k blížícímu se psu a zařídím se podle něj. Nerada bych teď něco pokazila. V dospělosti bude vážit 5Kg a v kohoutku sotva 30cm. 90% psů nad ním bude mít vždy převahu. Proč ho najednou napadají? Přerušit boj nebo ho nechat získat zkušenosti? Jak boj přerušit, abych nesrazila jeho sebevědomí? Co teď zkazím, už nebudu mít šanci napravit, cítím velkou zodpovědnost, poraďte prosím. Velice děkuji za Váš čas a Vaši práci.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) "Před nikým si zatím nelehl na záda, naopak se každému snaží na záda vyskočit." - už tato skutečnost u 9-měsíčního štěněte (i malého plemene) by Vám měla ozřejmit, že zřejmě není vše ohledně socilaizace Vaseho pejska v pořádku. Psi samozřejmě zaznamenají mnohem více komunikačních signálů, které jsou pro podobně neznalého člověka "neviditelné" - a pak z jeho pohledu reagují agresívně, ale z pohledu psí komunikace a hierarchie jsou naprosto v právu. A fakt, že se zdaleka nejedná pouze o jednoho takto se chovajícího psa, je další důkaz toho, že chyba asi nebude v těch jiných psech...

Jste z Liberce, nic Vám nebrání v tom se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem se přijet předvést - samozřejmě za předpokladu, že budete chtít s pejskem pomoci a místo "boje" budete ochotna vidět reálný stav.

(14.2.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, moc Vás i Vašeho Šedýska s Yoshi zdravíme a už teď se obě moc těšíme na Vaše další soustředění :o) Moc ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Nejde ani tak o problém, jako spíš o důsledky nastalé situace. Nás běžný denní stereotyp vypadal donedávna tak, že venčení, krmení, výchova atd. bylo více méně na mě. Přítel spíš vyplňoval dny, kdy jsem nemohla. Vše se ale změnilo začátkem roku, kdy jsem si zlomila nohu a bohužel už víc než měsíc nejsem příliš schopná se o Yoshi postarat, natož pak se s ní vydat na procházku. V těchto věcech mě tedy plně zastoupil přítel. Je moc hezké vidět, jak si Yoshi tuto situaci uvědomuje, hlídá mě jako oko v hlavě při každém pohybu a nejradši je, když na mě může být nalepená jak to jen jde. Rozhodně je však očividně ráda, že mě má celé dny doma :o). Ale k mému dotazu. Zajímá mě, jak si tuto situaci vykládá pes, když je najednou jeho páníček takto handicapován a téměř neschopný pohybu? Najednou se o něj nemůže postarat a úplně se mu tím změní je  ho zažitý stereotyp. Občas mám pocit, že se na mě dívá s výrazem: tak už vstaň a pojď něco dělat. Na co se mám připravit, až začneme zase fungovat normálně? Mám trošku strach, jestli náš vztah tímto mým úrazem nějak neutrpí. Moc Vám děkuji za Váš názor a za čas, který nám, jeho napsáním věnujete.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Zranění nebo nemoc je samozřejmě pro každého "vůdce smečky" zásadní hendikep - ať už v přírodě nebo v našich lidskopsích smečkách. Tak to i každý pes vnímá a záleží pak na dalších okolnostech, zda si dotyčný svoji pozici udrží nebo je nahrazen jiným jedincem. Proto i Vy počítejte s tím, že až se uzdravíte, Yoshi si Vás "otestuje" - než zjistí, jak na tom jste, bude Vás více pokoušet a zkoušet, zda na ni stále ještě máte. Každý pes vždy využije slabosti (fyzické nebo psychické) svého majitele ke svému prospěchu, je to u hierarchicky založených živočišných druhů zcela přirozené a je třeba s tím reálně počítat a přizpůsobit tomu strategii.

Přeji Vám úspěšné zotavení a Yoshi za mne prosím pohlaďte:)

(14.2.2010)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, děkuji vám, za vaši poradnu a knížky. Stala se pro mne velkou studnicí pro získávání informací. Můj dotaz se týká naší fenky. Jde o zcela bezproblémového pejska. Hárá pravidelně po 6-7 měsících. Bohužel po každém hárání přichází falešná březost (až do fáze tvorby mléka a zánětu mléčných žláz). Při první falešce jsme to řešili s veterinářem. Dostali jsme hormonální kapky na zastavení březosti. To už bych nikdy opakovat nechtěla. Kyllie bylo velmi zle. Při druhé jsme nechali přirozený průběh a zkoušeli doporučené rady, snížit příjem potravin, zvýšit aktivitu... Nějaké zásadní zkrácení nenastalo a Kyllie se velmi trápila. Teď proběhlo třetí hárání a přichází třetí faleška.... Prosím o radu... máte nějaký recept, jak faleškám předchzet? Případně jak co nejméně snížit příznaky? Nebo už je to důvod ke kastraci? (dochází k zánětům ml.žláz) :o(  PS. nedělá si klasický mateřský pelíšek, netahá si hračky do pelechu. Za štěnata vždy adoptuje nás...

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Psal jsem to už mnohokrát zde i ve svých knihách - základním důvodem dnes tak rozšířených falešných březostí je postavení fen ve svých smečkách. Fenky jsou pravidelně a dobře živené (což je samozřejmě dobře), ale navíc mají z vlastniho pohledu příliš vysoké hierarchické postavení. A právě na této skutečnosti je zapotřebí zapracovat - je to analogie k sexuálně velmi aktivním "vysoce postaveným"  psům (samcům). Sexuální aktivita - z hlediska hormonálního do toho patří právě i falešná březost fen - úzce souvisí s hierarchickou pozicí daného jedince, a to tak, jak ji vidí on sám, nikoli jeho majitel. Pokud dlouhodobě "sundáte" svoji fenku z hierarchického žebříčku, pak tím provedete zásadní krok k eliminaci falešné březosti. Znova zopakuji, že falešná březost není nic jiného než spuštění hormonálního pochodu v posthárací fázi a je úzce spjata jak s v celkovou kondicí feny, tak s jejím hierarchickým postavením. A protože se jedná o záležitost, která velice zatěžuje organismus feny a oslabuje ji (a stejně tak i celou psí/vlčí smečku), jdou přírodní mechanismy proti tomuto jevu až do extrému potlačeného hárání v přírodních smečkách. Člověk naproti tomu většinou svým přístupem jde přesně naopak - a v tom je celý problém jevu zvaného "falešná březost feny".

P.S. Fungující smečka nikdy nemůže být "za adoptovaná štěňata"... další potvrzení toho, že u Vás smečka nefunguje. Zapracujte na tom prosím, pokud to zvládnete, zmizí i uvedený problém.

(14.2.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,dovoluji si Vas oslovit s prosbou o radu ci nalezeni reseni,strasne se mne zalibili Vase stranky a myslim ,ze by jste mohl znat odpoved na muj problem,jelikoz momentalne jsme s pesanem tento rok v zahranici a tady nam nikdo bohuzel neporadil ,jen nam veterinar rekl ,ze by mozna byla vhodna kastrace..... Nas Badik je chytrej a hodnej pes ,mame s nim hodne legrace ,doma a na zahrade je velmi poslusny a je hodne hravy.Mame ho moc radi . Od mala ho bereme mezi psy a vzdy se strasne tesi .Ale posledni pul rok dost casto zazivame problem a nevime proc i jak ho to odnaucit a proc to vlastne dela.Pokud jsme mezi psama ,hraje si ,honi se  obcas zkousi dominanci ,ale neni agresivni ,ale umi i zavrcet,pak se stane,neni to pokazde ,ale casto,ze prijde pes  ci fenka ,neco jako kdyby mu zavonelo ,nebo ja nevim ,proste se na psa zameri a je u nej nalepenej a neustale ho obtezuje.Je stale u nej i kdyz se to druhemu majiteli ani npsu nelibi ,neda se odradit.Abych byla presnejsi ,strka mu neustale hlavu dolu k penisu a snazi se ho i olizovat,prestane poslouchat a je jak magor,Kdyz ho odtahnu na druhou stranu parku  a snazim se ho zabavit vnima jakoby napul a jen co se treba otocim uz maze za tim samym psem od ktereho byl odtazen. Jsme z toho s manzelem nestastni,protoze kdyz se tohle stane ,je nam to i trapne psa neustale odtrhavat ,zvysovat hlas a navic bez vysledku,takze vetsinou to pak radsi vzdame a odejdeme.Dekuji Vam predem za odpoved a doufam ,ze s Vasi pomoci naleznu pro naseho pesana reseni!!

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Opět doporučení kastrace mladého zdravého psa? Změňte prosím veterináře... Blíže k Vašemu dotazu: už jsem to dnes v jedné své odpovědi psal - intenzita sexuálních projevů psů úzce souvisí s jejich pozicí ve vlastní smečce. Dvouapůlletý labrador je teprve dospívající, ale pohlavně již dospělý a pachové podněty psů i fenek mu dokáží pořádně zamotat hlavu.

Opět se však jedná o pouhý důsledek problému, nikoliv problém samotný. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte se chovat tak, aby Váš pejsek nežil jen vedle Vás, ale žil v hierarchicky správně fungující lidskopsí smečce - pak se srovná i jeho výše uvedený "problém". Jsou to stále stejné věci a stále je musím kolem dokola opakovat - i tuto problematiku jsem tu již mnohokrát rozebíral a vysvětloval...

(14.2.2010)
Plemeno: kavalír king charles španěl
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pokusím se Vám přiblížit problém, který mám se svojí fenkou Cherry.Máme dvojpatrový rodinný domek, ve kterém jsme dříve cca 2 roky bydlely se sestrou a celou naší smečkou (sestra má ještě dva boxery, feny ve věku 2 a 10let)  v přízemí.Poslední zhruba rok a půl se zabydluje sestra dole v přízemí s přítelem a boxerkami a já se svým přítelem nahoře se Cherry, kde je fenka pouze když jsme tam my, nikdy ne sama.V době, když jsme v práci a nebo mimo domov, jsou všechny fenky spolu dole pohromadě. Vycházejí spolu výborně, mezi nimi šefuje nejstarší boxerka, ikdyž občas mám pocit, že žezlo už pomalu přebírá právě Cherry, mladá boxerka je hodně submisivní.Cherry tráví s boxerkama hodně času, v létě jsou jsou s námi celý dny na zahradě, do domu mají kdykoli volný přístup, 99% procházek absolvují spolu, jsou krmeni pohromadě, naši nepřítomnost tráví pohromadě. Dá se říct, že Cherry je nahoře přes noc, se mnou a když je tu přítel, tak i s ním a pár hodin přes den, také vždy se mnou nebo námi oběma, jak už jsem psala. Jenže právě zhruba v 90ti % nocích, kdy spí Cherry nahoře, tak se v noci vzbudí, někdy jednou, někdy vůbec, ale někdy i třeba 3-4krát za noc a začne chodit po místnosti dokola. Probudí mě tím, j ak cvakají drápky o lino. Chodí pořád sem a tam, dokud se nevzbudím.Řeším to že buď jí nabídnu aby šla ke mně si lehnout, nebo jí pošlu na místo, když nechce do postele, a vyjádřim jí nespokojenost s tím, že mě budí.Někdy to zabere na zbytek noci, většinou se to ale opakuje vícekrát během jedné noci. Podotýkám, že je vždy před spaním nakrmená, pořádně vyvenčená (pokud potřebuje na záchod, silně škrabe na dveře, tak to poznám) a má tam vždy k dispozici misku s čistou vodou, svůj pelíšek a nebo může klidně spát se mnou v posteli.Tohle dělá poslední zhruba 2-3 roky,v podstatě od puberty, ale když jsme spaly dole, tak to byla vyjímečně, cca 1-2 x za měsíc , teď ikdyž ne každou noc, řekla bych tak 60-70% nocí nás budí.Když jsou chlapi pryč, spím s ní dole se sestrou a boxerkama a tam to nedělá, spíše velmi vyjímečně. Jinak náš vztah je bez problémů,fenka je poslušná,zdravě sebevědomá, nebojácná a jiné problémy s ní vůbec nejsou. Pořád si lámeme hlavu, proč to dělá, co ji trápí, proč nespí a budí i nás...někdy mi to připadá jako by si vynucovala moji pozornost, ale pořád přemýšlím proč.Věnuju se jí maximálně, všechen čas, krom mé prac.doby (cca 8hodin jsem pryč) tráví se mnou. Proto jsem Vás chtěla poprosit o Váš názor na tenhle problém, co myslíte, že by mohlo být příčinnou jejího chování? Případně jak to řešit? Mnohokrát děkuji za odpověď i Váš čas!

Odpověď: Dobrý den:) Záleží na tom co Vám vlastně ve skutečnosti vadí - pokud zvuk drápků na linu, pak si pořiďte koberec, pokud máte starost o fenku, pak ji nemějte. Psi mají takto nastavený spánkový režim - především ti mladší (ale i valná většina starších) nespí celou noc v kuse, občas se projdou, občas změní místo... občas jsou prostě s něčím "nespokojeni" (buď jim vadí něco v místnosti nebo slyší nebo cítí nějaký podnět zvenku). V přízemí domku může být zcela jiná atmosféra (pocitová) než v patře, reakce Vaší fenky je přirozená a pokud Vám to vadí, pak buď změňte bydlení nebo položte koberec nebo si vemte prášky na spaní - tím vším chci říci jen tolik, že vše je jen otázkou pochopení druhého jedince. Vaše fenka se během noci několikrát vzbudí, projde, protáhne - stejně jako to dělá i můj vlastní pejsek, stejně jako to dělal i Dino, stejně jako to dělá spousta jiných pejsků. Nehledejte v tom nic zásadního nebo špatného - toto patří ke psí přirozenosti stejně tak jako k některým lidem noční chrápání, mlaskání nebo skřípění zubů. Nejjednoduší rada: naučte se s tím žít a berte to tak, že Vaši fenku můžete v noci "rušit" stejně tak jako ona Vás... a psi mají daleko lehčí spaní než člověk.

(7.2.2010)
Plemeno: belgický ovčák x pitbul
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, sice jsem vaše stránky i obě knihy přečetla popředu i pozpátku několikrát, ale asi nemám dostatečnou představivost, přestože se snažím vaše rady aplikovat do soužití s našimi miláčky. Potřebovala bych poradit v následující situaci. Jedná se o psa Bena, přivezeného z útulku před necelými dvěma roky, to mu bylo odhadem okolo jednoho roku. Předchozí majitelé ho tam nechali uvázaného. V útulku byl pouze 14 dní, než jsme si ho adoptovali a proto nám nebyli schopní k jeho povaze nic bližšího říci. Projevil se jako hravé odrostlé štěně, vděčné za každé podrbání kožíšku a za pomazlení, byl to psí ocásek, kde jsme byli mi, byl i on. Od začátku s námi bydlí v domě, spal u postele, díky vám teď i v posteli (i když se moc nevejdeme). Před pěti měsíci jsme mu pořídili kamarádku - jack russel teriér x bígl - kterou miluje. A teď přímo k problému: včera s přítelem a dnes se mnou - přítel seděl na gauči, já na zemi u gauče a Beník se k nám přimazlil a nechal si drbat kožíšek. Při hlazení "ramene" na přední pacce z ničeho nic zavrčel, ale přitom vrtěl ocasem a uši měl přitisknuté k hlavě jako při tulení. Vrčení bylo krátké asi třikrát, čtyřikrát za sebou, ani ne tak hluboké, nepřipadal nám nějak napnutý. Dnes se mnou dokonce kroutil zadečkem a potom se lísal a olizoval mě na ruce. Tlamičku měl zavřenou, zuby necenil. Pohled očí mi nevyzněl nijak agresivně, přesto si nejsem jistá, co má toto vrčení znamenat. Po zavrčení jsem se postavila, abych měla lepší výchozí pozici a dívala se mu do očí a snažila se být sebejistá, ale nevím, zda nevycítil, že vznik dané situace je mi záhadou. Ráda bych znala původ tohoto zavrčení a jak jej následně řešit, pokud to z tohoto elaborátu budete schopen vyhodnotit. Ještě - připadal mi u toho docela nejistý, ale nevím, jestli to nebyl jen pocit. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Čtete, ale nevnímáte a nepřemýšlíte... to ve Vás opravdu nezůstalo nic z pojmů "smečka, hierarchie, dominance, submisivita, testování pozice"? Pokud ne, pak si prosím obě knihy přečtěte ještě jednou a pečlivě - máte v nich naprosto vyčerpávající odpovědi. Pokud opět budu tomuto věnovat svůj čas místo Vašeho, pak - Ben nemá svoji pozici ve "smečce" vůbec ujasněnou a aby se zorientoval, použil klasický psí test "co uděláš, když na tebe zkusím dominanci". A protože to opravdu zkoušel, nešel do toho naplno a nestálo za tím sebevědomí, ale nejistota - dominantní pes nebo já bychom na podobnou výzvu zareagovali jednoznačnou dominantní odpovědí, která by měla dva důsledky: zaprvé by to Ben už nezkusil a zadruhé by byl spokojený, protože by dostal jasnou odpověď na svoji otázku "kde je moje místo ve smečce".

Opravdu si přečtěte moje knihy ještě jednou, pomalu, pečlivě a vnímejte a přemýšlejte nad věcmi, které v nich sděluji... nejsou to romány, které stačí "jenom" přečíst, zavřít a zapomenout. Je třeba nad nimi opravdu přemýšlet a není to rozhodně problém představivosti.

(7.2.2010)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,jen na úvod,pod hodnocení veterinářky Žertové bych se podepsala a to ještě ke všemu prý učí tuto svou psychologii na vysoké škole. Můj problém se psíkem je tento,myslím,že ze strachu vrčí na všechny psí kluky které při procházce potkáme.Je pravda,že i na ostatní a to fenky a štěňata se někdy vytahuje a snaží se jim dát najevo dominanci,ale jen velmi zřídka.Do jednoho roku věku to byl naprosto pohodový psík,ale přesně v 1.roce byl napaden krysaříkem a od té doby to začalo.Není rozdíl v tom,jestli je na vodítku,či ne. Když potkáme psa,kterého zná a je to pohodový pes,tak je i ten můj bez vrčení. Je možné,že chybuji já a to v tom,že jsem ve střehu,když máme potkat psa o kterém nevím,jakého je pohlaví a raději svého připnu na vodítko,i když většinou chodí na volno.Podotýkám,že od malinka spí se mnou v posteli. Těším se na vaši odpoveď a ráda zodpovím doplňující otázky k našemu problému.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem tu už mnohokrát, jak citlivě pes vnímá emoce a chování toho, kdo je vedle něj - až už je to člověk nebo jiný pes. A opět zopakuji, že pokud budete vedle něj nejistá, nervózní a ve střehu, pak ve svém pejskovi vzbudíte jen pocit ohrožení a stejnou nejistotu i napětí. Napadení psem typu krysaříka(!) musí být i pro boloňáka jen pouhou zkušeností, nikoliv traumatem - to však ve svém psu často vygeneruje následně jeho majitel. Pokud si výše napsané dáte dohromady, pak budete přesně vědět, co děláte špatně (a zrušte proboha to vodítko, když máte potkat jiného psa - opět odkazuji na tuto Poradnu)...

(7.2.2010)
Plemeno: shih-tzu
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Úplnou náhodou jsem narazila na vaše stránky a svitla ve mě naděje, že by mi konečně někdo mohl pomoci. Máme doma dva psy rasy shih-tzu, jeden má 12 let druhý dva roky. Starší pes je takový kliďas nikdy se nerozčiloval, byl zvyklý na svůj klid, ale když stárnul byl smutný když jsme odcházeli a tak jsme mu pořídili kamaráda stejné rasy. Mladší pes je už od štěňátka agresivnější, ale ze začátku to byla taková vztekající se malá kulička, vyjížděl na každého hlavně kvůli jídla a hlavně na svého staršího psího spolubydlícího, mysleli jsme, že je to tím, že byl nejmenší z vrhu a bojí se o jídlo, na nás si později u misek zvykl a dovolí nám na ni sahat, ale nedej bože, že se k ní přiblíží náš starý bobek. Dále pak je to zlatíčko rád se mazlí, hraje si a poslouchá, sedne si, přijde a spí rád sám v pelíšku, řekne si když chce ven, ale je agresivní a vždy z ničeho nic, poprvé když pokousal člena rodiny, jsem myslela, že mu prostě něco udělal a že se bránil, ale pokračuje to dál a je to nepředvídatelné, sama jsem už ne jednou mě zkušenost s jeho zuby, naposledy v nose a to při tom když jsme psa hladila, předem ani nezavrčel, necuknu sebou, prostě nic a najednou mi vysel na obličeji. Další problém je v tom, že ho nechci nikde zavírat, aby se pak necítil odstrčený a tak se taky stane že se večer probudím a on mi leží u hlavy, což po předchozích zkušenostech není nejpříjemnější věc. Rodina ho chtěla dát pryč, ale já považuji za svou povinnost se o psa postarat a snažit se problém vyřešit a ne se ho zbavovat, jen nevím jak na něj, nedovolí mi vyčistit uši, ostříhat drápy a ještě hůře to jde od doby kdy mě naposledy pokousal, mám z něho strach, sice se to snažím nedávat najevo, ale on to musí cítit. Prosím Vás o radu... Předem děkuji...

Odpověď: Dobrý den:) Zavolejte mi, domluvíme si termín a s pejskem za mnou přijedete - pomůžu Vám. A neodkládejte to, čas je v tomto případě Váš nepřítel a chyba není v pejskovi - Vy musíte napravit, co jste v jeho výchově zkazili.

(7.2.2010)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, naprosto náhodou jsem zavítala na Vaše stránky a i když po přečtení Vašich článků si umím odpovědět, píšu, abych Vám poděkovala za Vaše názory. Poprvé se setkávám s názorem, že je přirozené spát v posteli se svým psím miláčkem, že je úžasné ho cítit vedle sebe a projevovat mu svou lásku - pochopitelně má chlupy, ale snad máme pračku a hadr  a umíme uklidit. Před týdnem jsme předali po devítitýddenní péči naše tři štěňata novým majitelům a tak jsme obě smutné a stejně tak je smutný náš bengálský kocour, který si na ně taky zvykl. A veterináři mi teď doporučili Ájenčinu kastraci, prý je to pro její zdraví.Já samozřejmě chci, absy moje holčička byla se mnou co nejdéle, ale kastraci vnímám selským rozumem jako něco nepřirozeného a myslím, že kdyby Ája mohla mluvit - tedy ona mluví,ale jinak, ale kdyby říkala slova, určitě by mi řekla,že nci takového nechce. Je zdravá a moc hodná. / Doktoři říkají, že je vhodné kastrovat teď, že předejdu rakovině/. A tak bloumám po internetu a čtu. Áju asi kastrovat nenechám, ale ráda bych znala také Váš názor. Ještě jednou díky.

Odpověď: Děkuji:) Prosím přečtěte si můj článek na téma kastrace "Než necháte svého psa vykastrovat..." (odkaz na něj je mimochodem hned na titulce PSÍCH STRÁNEK FALCO). Věřím, že Vám pomůže se správně rozhodnout v zájmu Vaší fenky i Vašem vlastním - vnitřně to cítíte správně, tak snad Vám ke klidu pomohou i fakta a argumenty uvedené v tomto mém článku.

(31.1.2010)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pěkný večer! Nenechte se, prosím, vyděsit plemenem. Jorkšírka jsem si kupovala jako svého prvního psa. Brzy jsme však začali navštěvovat cvičák agility a záchranářský výcvik, s minimální ztrátou bodů má splněnou zkoušku ZOP, připravujeme se na zkoušky další. Věnujeme se však i mnoha různým sportům, nejvíce ho však baví ty štěkací - vyhledávání osob (avšak po vyštěkání i kousnutí osoby) a hlídání předmětu (též se snahou kousnout). Již odmala je to pes uvrčený. V kolektivu se snáší, někdy dokonce vyzívá ostatní psy ke hře, k cizím velkým psům je nedůvěřivý, hrozivě vrčí, ale do rvačky se nepustí. To však ne všichni chápou a už dvakrát byl můj pejsek pokousaný (NO, švýcarský ovčák). Problém řeším klasicky, jak poradí na cvičáku. Psa položit na záda, chytit za kožich, čekat, až se zklidní. V našem případě nefunguje nic, pes vrčí čím dál víc.
Tento problém však aktuálně neřeším, spíše mi vadí další věc spojená s vrčením. Můj pes nevyhledává kontakt s lidmi. Často leží v pokoji, kde nikdo není, nebo se schovává pod postele a za nábytek. Někdy se mu ani nechce na procházku, nenechá se na nic nalákat a když jej chceme vytáhnout z jeho úkrytu, vrčí. Nikdy však nekousl ani se o to nepokusil. Vrčí také, když večer leží a někdo si k němu sedne a chce jej pohladit. A to nemluvím o situaci, když ho dokonce někdo pemisťuje ve spánku. Další běžná situace, kdy vrčí, je při jídle. Stačí projít kolem misky, dotknout se psa, vrčí, nekousne. Nedávno jsme si pořídili druhého psa, PRT, zcela bezproblémového, téměř ročního psa. Na toho náš jorkšír téměř nevrčí.
Ráda bych věděla, kde dělám chybu. V současné době dělám dokonce výcvikáře agility a brzy otevírám školku pro štěňata. Často také venčím a cvičím cizí psy a obvykle se mi daří lépe, než jejich majitelům. Přitom však nezvládám vlastního smetáka...
Moc děkuji za odpověď a jsem připravená i na absolutní upřímnost :)

Odpověď: Dobrý den:) Nic jiného než absolutní upřímnost ode mne ani čekat nemůžete... Opravdu máte svého pejska těžce nezvládnutého z hlediska hierarchie a to, co popisujete ve svém dotazu, úzce souvisí s úvodním "problémem, který aktuálně neřešíte". A měla byste - toto je totiž jen další příklad toho, jak jakékoliv zkoušky a výcviky nejsou pro psa absolutně k ničemu, pokud jeho majitel nerozumí jeho psychice a nemá pejska zvládnutého právě po této stránce. Jakkoli pak lidé, kterých se to týká, vidí rudě a útočí na mne agresivním stylem s výčtem svých bodových hodnocení a dosažených úspěchů, realita je krutě čitelná - zvládnout hierarchicky vlastního psa je základ, který ničím neobalamutíte. A stejně jako ve Vašem případě fakt, že vlastní pes na svého majitele vrčí, pokud se tento pokusí o jakoukoli manipulaci s ním (nebo nedejbože kolem něj pouze projde!), nepotřebuje další komentář...

Jinými slovy - začněte prosím respektovat fakt, že i jorkšír je pes se všemi vzorci chování psího druhu a pokud svoji pozici vidí nereálně nebo ji stejně jako v tomto případě vůbec nemá ujasněnou, pak těžce hazarduje s vlastním životem - stačí narazit na toho správného psa. To, že ve své vlastní "smečce" nemá lidského vůdce a dává Vám tuto pro něj stresovou záležitost jednoznačně najevo, je pro Vás dalším doufám velmi důležitým momentem k zamyšlení. Alespoň takovým, abyste na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO začala studovat pojmy "psychika psa, smečka, hierarchie, vůdčí jedinec" a vyvodila z této činnosti jediný možný závěr - tedy začít se chovat vůči svému pejskovi tak, aby si svoje postavení ujasnil (vůči Vám i vůči jiným psům). Věřte, že výše uvedené záležitosti jsou pro každého psa daleko důležitější než cvičáky, výcviky a zkoušky... stejně jako pro Vás samotnou.

Pokud budete potřebovat, máte samozřejmě stejně jako všichni ostatní možnost mě s pejskem navštívit a určité věci si ujasnit prakticky - to, co Vám poradili na cvičáku, je totiž také nesmysl a nedivte se, že Vám to nefunguje a vše se jen dále zhoršuje. A ještě jedna věc pro Vás k zamyšlení: i "školka pro štěňata" (pokud zde opominu její naprostou nesmyslnost!) znamená pro Vás velkou odpovědnost vůči těmto štěňatům a jejich majitelům a protože neznáte a nezvládáte základní principy hierachické výchovy, pak se prosím do této činnosti vůbec nepouštějte - navíc už tento samotný záměr, jak jsem zmínil, je zcela zcestný. Myslím to naprosto vážně a než začnete pěnit, přečtěte si poslední větu svého dotazu...

(31.1.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, ještě jednou děkuji za minulou odpověď a za krásné knížky.Už delší dobu se odhodlávám Vám napsat znovu, ne proto, že bych měla s pejskem nějaké problémy, ale proto, abych se s Vámi a čtenáři podělila o to, jak mi psí kamarád dává smysl života. Atýskovi bylo 9 měsíců a je to úžasný pejsek.(Naše smečka=já, Aty, manžel). Každé všední ráno, když zazvoní budík (Atýsek je jediný kdo má radost), vyskočí a mává ocáskem. Lehne si na mě a olíže mi celý obličej. Potom mi pomáhá v koupelně, stojí na zadních a dívá se, co že to dělám v umyvadle.Pak střídavě odnáší a přináší ručníky. Máme zahradu a tak ho pouštím ven. Když se vyvenčí, škrábne na dveře a následuje pomazlení a rozloučení. Odcházím do práce a nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme. Když byl Atýsek malé štěňátko tak okusoval dveře, ale jinak nic nezničil. Když přijdu domů následuje bouřlivé vítání a odcházíme na procházku. Pouze přes vesnici na vodítku, jinak na volno. Aty na přivolání přibíhá s rozesmátou pusou od ucha k uchu a velikou rychlostí. Vždy mám strach, že nedobrzdí a porazí mě. Můj pejsek má i psí kamarády. Dva jezevčíky-psi a dvě fenky německého ovčáka. To je Ajka-2 roky a Sára 5 měsíců (fenky žijí spolu v jedné smečce). Na to, jak si spolu hrají ve sněhu se nedá vynadívat. A teď bych ráda napsala, co se nám v sobotu přihodilo. Šli jsme na procházku s holkama, před námi asi 200 m šla sousedka s fenkou a pustila ji z vodítka. Jedná se o fenku hovawarta asi 12 let, celý život zavřená v kleci, téměř nikdy ji nepouští, nevyčešou, nikdy si s ní nehráli, až v poslední době ji prý dcera sousedů "cvičí". Fenka se okamžitě otočila, hnala se k nám a zakousla se do mého pejska. Ajka byla mnohem rychlejší než já a začala Atyho bránit, úspěšně. Vše nakonec dopadlo dobře (nikomu se nic nestalo) a já jim půjčila Vaši knížku, aby další pejsek, kterého si určitě ještě někdy pořídí, měl lepší život. Doma za mnou Aty všude chodí a když lumpačí, roznáší po celém domečku polštářky. Spát chodíme také spolu. Samotnému se mu nechce a já nechci přijít o usínací rituál, kdy se snaží co nejpohodlněji přitulit. Příbuzní mají fenku yorkšírského teriéra-3 roky Pegi. Buď ji k nám neberou a nebo ji u nás zavřou,aby k ní Atýsek nemohl a to mně je líto.Mají strach, aby ji náš miláček nezašlápl. Aty kolem ní vesele poskakuje a ona vrčí. Proto se prosím ptám, má 9 měsíců starý labradorek takový cit, aby ji při hře neublížil? Druhý dotaz se týká kšírů. Chceme jet s pejskem na dovolenou (asi Jizerských hor) a v létě jezdit na výlety do Prachovských skal atd.. Nebyly by pro pejska právě ve skalách bezpečnějčí a pohodlnější kšíry, než vodítko s koženým obojkem? Děkuji Vám za odpověď a přeji hodně štěstí a pohody v práci a životě.

Odpověď: Dobrý den:) Těší mě, že spolu máte tak hezký vztah - takhle by to totiž mělo vypadat, ale bohužel často je realita úplně jiná, viz i zmiňovaná fenka hovawarta... K dotazům: Devítiměsíční labrador je pubertální štěně a samozřejmě si nedělá hlavu s tím, zda nešlápne nebo se nenavalí tam, kam nemá. Ale nebojte, při hře s jorkšíří fenečkou by musela nastat opravdu velmi nešťastná shoda náhod, aby jí (nechtěně) ublížil. Co se týká kšírů (postroje) - bezpečnější ve skalnatém prostředí každopádně jsou, pokud jsou správně nasazené a upnuté a máte pevné vodítko, pak dokážou zabránit třeba i pádu z výšky.

Také děkuji, přeji jen to nejlepší do vašeho společného života a Atyho za mne prosím pohlaďte:)

(31.1.2010)
Plemeno: bullmastif
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ano (na 2 letech)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme doma dva a půl ročního bullmastifa Arwina.První rok svého života s námi vyrůstal ve společnosti s naší dvanáctiletou fenkou Besi, kříženec boxera a česko horského psa, která loni zemřela. Jejich vztah byl bezproblémový.  Arwin má v domácím prostředí velice klidnou povahu. Na všechny návštěvy, které přijdou, reaguje velice vzrušeně, vyžaduje od nich fyzický kontakt. Základní povely zvládá bez problému do té doby, než při procházce potkáme psa. Oba jsou na vodítku a náš Arwin nevidí , neslyší  a jenom touží po kontaktu se psem, ať je to pes nebo fena nikdy se nechová  agresivně, ale majitelé psů které potkáváme ze setkání mají  obavy a Arwin skáče, kňučí, ještě vydává zvuky podobné tichému  řehtání  koně. Tyto zvuky vydává když zjistí že se chystáme na procházku. Proto si myslím že je to projev nadšenosti. Se psy našich přátel (zlatý retrívr,stafford)probíhá bez problému. Chtěl  jsem se zeptat jak správně stimulovat Arwina  při kontaktu s jiným psem aby vnímal mne. Nechci na něj křičet, aby to nevyvolávalo nějakou agresi, aby si ostatní nemysleli, že je zlý, protože jeho vzhled u spousty lidí vyvolává pocit zlého psa. Na kontakt lidí, kteří se ho nebojí, reaguje velice pozitivně, radostně. Předem vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se chcete naučit to, co píšete, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvte si se mnou pro začátek osobní konzultaci - toto je záležitost praktická a individuální pro každý konkrétní případ.

(31.1.2010)
Plemeno: kříženec lhasa apso
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám na vás takový dotázek. Naše fenečka, kterou jsme se přibližně v jejích dvou letech vzali z útulku začala řešit nějaký problém. 8 let s námi bydlí v baráku, na víkendy jsme jí brali na dlouhé výlety, kde byla zvyklá běhat na volno a neměla problém s jinými psy. Jediné, že se velkých psů bála, takže se vždy sama od sebe vrátila ke mně. Nikdy jí žádnej pes nenapadl a nikdy se jí v mojí přítomnosti nic nestalo. Vlastně jsme, krom očkování, nikdy ani neřešili nic na veterině, což musím zaklepat. Ale te´d k tomu problému. Najednou z ničeho nic jsem na ní začala pozorovat, že když jdem ven, tak ze začátku běhá vpořádku po všech těch svejch sloupech. Po pár minutách ale najednou začala stahovat ocas mezi nohy, jako by se bála a za chvíli už nechce vůbec jít dál, stojí a naznačuje, že chce domů. V dosti případech je tímto impulsem vzdálený štěkot psů, a někdy ani nic není slyšet, ani vidět.  V nynější době se tento stav zhoršil a ona vlastně vůbec nechce chodit ven na procházky. Jediné kdy jde, tak je, když jí zapnu vodítko kolem krku, tak to najednou bez problémů jde. Přijde mi to, jako, že když má vodítko, tak se cítí bezpečně. Jen se chci zeptat co si o tom myslíte, a hlavně jí nechci nějak traumatizovat. Je pravda vlastně, že když jsme si jí vzali před osmi lety z útulku, byla plachá, bylo na ní vidět, že nemá zrovna dobré zkušenosti s lidmi, hlavně co se týkalo mužského pohlaví. Ale to se všechno během pár let vlastně docela napravilo.

Odpověď: Dobrý den:) Popisovaná změna chování má u psů vždy nějaký důvod, nedochází k ní nikdy jen tak. K přesné diagnostice "na dálku" mám od Vás bohužel málo informací, důvodem může být zážitek, který se jí najednou spojil s někjakou prodělanou zkušeností, může to být naprostá maličkost, mohou v tom být i jiné věci, o kterých bych se tu nerad rozepisoval. Pokud budete chtít, zavolejte mi, jste z Liberce, takže pro mne není problém se na chování fenky podívat vlastníma očima.

(31.1.2010)
Plemeno: kříženec pudla
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Před 14 dny jsme si vzali nalezenou fenku kříženku pudlíka, a jednoho pudlíka - taky fenku - už máme. Chtěli jsme pejskovi pomoci. Jenže - ta nová psí holčička nebyla zvyklá chodit se venčit, takže čůrala i kakala doma, navíc si značkovala, např. gauč, misku... Byla strašně bojácná, šla víceméně jen ke mně, k mužovi a synovi vůbec ne, utíkala před nimi. Byla nervní, pořád pochodovala po bytě, za pár dní začala vyštěkávat, a muž po noční pochopitelně nadával, že se nevyspí. Jelikož jsme si ji vzali od paní, která ji měla doma se svými 16 psy, má chov, po pár dnech jsme to nezvládli a odvezli jsme ji zpátky. Obrečela jsem to, a vlastně brečím doteď, beru to jako osobní selhání, navíc se mi po ní stýská, naštěstí prý jen dvě hodinky koukala po dveřích, ale protože v tom prostředí byla zvyklá, normálně se najedla a i venčit se šla bez problémů. Jenže teď jsem mluvila s tou paní u které je, hledá pro ni domov a my teď váháme, zdali to přece jen nezkusit znovu, trápí nás to, asi bychom na to šli už jinak. Předtím jsme pořád kolem fenky skákali, hlavně já, aby si zvykla a měla se dobře, trochu jsem opomíjela svou fenečku, prostě nemám zkušenosti se dvěma psy. Teď je problém venčení, jsou mrazy, ale máme chatu, na kterou každý pátek jezdíme, takže by holky byly venku... Mám dilema, a prosím jestli mi s tím neporadíte: máme si ji vzít a ten začátek, než se aklimatizuje fakt vydržet, a nebo vypadáme spíš na páníčky jednoho pejska? Díky za odpověď, Jana.

Odpověď: Dobrý den:) Vzít si psího nalezence stejně jako pejska z útulku především znamená předem si uvědomit jednu základní skutečnost: tito pejsci mají za sebou různé zkušenosti, mají různé návyky, spoustu věcí vůbec neznají a spousty věci se bojí, budí v nich nedůvěru. Nejsou to malá "nepopsaná" štěňata, která se vše ochotně učí a nejsou poznamenaná svojí minulostí. Dát tyto záležitosti do pořádku je často běh na dlouhou trať, vyžaduje to trpělivost, toleranci, empatii, pochopení psího uvažování - a samozřejmě i lásku a dobré nervy nového majitele. Pokud to člověk za 14 dní vzdá nebo je k tomu dotlačen partnerem nebo okolím, pak skutečně nemá smysl, aby se o podobnou věc pokoušel. Pokud je schopen v začátku skousnout určité nepohodlí a jde mu skutečně o pejska, pokud si uvědomuje výše uvedené skutečnosti a chce pejskovi pomoci, pak má velkou šanci vše zvládnout. Neznám Vás, rozhodnutí je tudíž jen na Vás - poctivě a důkladně si prosím proberte výše uvedené (i se zbytkem Vaši rodiny) a ujasněte si, zda na to máte a chcete do toho jít. Pokud ne, nedávejte fence falešnou naději...

(31.1.2010)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v první řadě bych chtěla moc poděkovat za Vaše stránky, přístup k pejskům, rady...Sedím tu a čtu již třetí den v kuse a jsem opravdu nadšena.Svého Filípka mám teprve měsíc a půl a je to můj první pejsek, takže zkušenosti žádné a dělá mi problém orientovat se v rozdílných informacích, které si často protiřečí. Můj přítel má velmi podobné názory jako Vy, měl se svým pejskem nádherný harmonický vztah a proto je mi ve výchově, výcviku i péči oporou, nicméně s několika problémy mi nedokázal poradit ani on a proto se obracím na Vás.
1)Zajímalo by mne, jakou úlohu pro něho hrají v naší smečce další domácí zvířátka. Máme ještě 3 králíčky, morčátka a osmáčky  a nejsem si jistá, zda mohu Filípkovi nechávat volný přístup ke klecím. Za celou dobu jim nic neudělal, do klecí se nepokouší dostat, jen si lehá ke klecím, očuchávají se navzájem a vše je v pořádku i když je s nimi sám doma. Když jsme ale morčátko vyndali ven, Filip po něm hned chňapl, ne nějak zle, spíše si chtěl hrát, ale stejně mě to vyděsilo natolik, že když je pouštíme z klecí, má Filip náhubek. Co pro něho jsou? Kamarádi, sokové, nepřátelé, hračky....?  
2)Tuto otázku spíše zkouším, když nebudete vědět nevadí, ale hodně by mě zajímalo, jestli Vás nenapadne, čím to mohlo být. Cca 10 dní po přivezení Filipa domů dostal hrozný krvavý průjem a přestal jíst.Jeli jsme fofrem na pohotovost, dostal asi 4 injekce a mimo jiné i atb. Druhý den jsme šli k našemu, opět dostal atb (horečka 40) a začal maličko jíst. Třetí den nás vet. už poslal domu, že pes je OK. Nezdálo se nám to,ale myslela jsem, že vet. ví, co dělá. Očividně nevěděl. Dvě dávky atb?Jenom? No nic. Dva dny na to opět přestal žrát a přestal se i hýbat.Jen ležel...došlo to tak daleko, že jsme ho museli zvedat na všechny 4 aby se vůbec mohl vyčůrat a při tom řval bolestí....veterinář jen nabral krev a dal injekci proti bolesti a my jen bezmocně čekali na výsledky. Když jsem se chtěla jít následující den zeptat jak to vypadá, Filip se z ničeho nic zvedl, začal po mě skákat a nakonec šel na veterinu se mnou a od té doby je v naprostém pořádku. A krev? Výsledky byly perfektní, vše v pořádku, všech 15 hodnot v naprosté pohodě...nechápu. Jeden den brečel bolestí a nemohl ani ležet aniž by ho to nebolelo a z hodiny na hodinu byl na nohách a plný života.
3)Krmíme Eukanubou, do které mu často zamíchávám domácí sulc který vařím z vepřových nožiček a občas dostává morkovou kost...vadí mu na trávení i taková drobná kombinace? Stolici má krásnou pevnou. Pak jsme si u vet. koupili ještě kloubní výživu ve formě sirupu (Apto-Flex) kterou denně užíváme.Měla bych i přesto přidávat Vápník?Asi v tom nikde pořádně nebude, že? Myslíte, že má z téhle stravy vše, co potřebuje?každý vet i každý pejskař mi totiž řekne něco jiného a já už opravdu nevím. To je vše, bylo toho hodně, ale leželo mi to na srdci. Mockrát předem děkuji za odpovědi a přeji hodně štěstí, úspěchů a pevné zdraví Vám i pejskovi.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji a přeji totéž:)

1/ Pes je šelma a jako taková má v sobě geneticky zabudované vzorce chování predátora. Když se v přírodě mláďata šelem učí lovit, také nejdřív dostanou "zvířátko na hraní" - na něm se nejprve hrou učí, jak se chová, jakou má fyziognomii... a jakým způsobem ho zabít. Jinými slovy Vaše štěně si může s Vašimi zvířátky měsíc hrát a pak jednoho dne budete mít o mazlíčka méně. Nepokoušejte osud, nemusí se stát nic, ale se stejnou pravděpodobností také může.

2/ Mohlo jít o akutní zánět střev, spojený se zánětem močových cest (na zánět ukazuje i zlepšení po aplikaci antibiotik) - nic triviálního a u malého štěněte už vůbec ne. Bohužel z Vaší strany mi chybí zásadní informace: diagnóza z pohotovosti nebo od veta. Opravdu Vám nikdo (ani Váš veterinář) žadnou diagnózu nesdělil? Nezlobte se, tomu nevěřím.

3/ Krmte v tomto věku pouze granulemi, nejde jen o stolici. Kloubní výživa je v tomto věku k ničemu, už jsem to tu vícekrát psal. A dotaz, zda máte "přesto přidávat vápník" - napsal jsem o tom na svých stránkách a ve svých knihách málo? Chcete mít pejska zdravého? Uvědomte si konečně, že kloubní výživa a vápníková směs (ne jen vápník samotný!) jsou dvě diametrálně odlišné věci a jejich cílové zaměření  je také zcela jiné - vápníková směs dodává základní materiál ke stavbě kostí a chrupu, což je v tomto věku štěněte naprosto základní požadavek zdravého vývoje! Kolikrát už jsem toto zdůraznil a donekonečna opakoval v podobných dotazech - a stejně je to pořád málo, že...

(24.1.2010)
Plemeno: appenzelský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál. Máme 10 mesačné šťeňa appenzela. Moja otázka je možno pre niekoho úsmevná, až banálna, ale pre nás malý problém. Náš Ugo teraz zažíva prvú zimu vo svojom živote. Neviem prečo a s čím to má súvislosť, ale od chvíle, keď začnú na zem dopadať snehové vločky, tak ich chce všetky "pochytať" a zároveň na ne šteká. Dokáže to robiť niekoľko hodín v kuse, nedá sa pritom nikým a ničím vyrušovať. Bývame v RD s veľkou záhradou, takže je to vlastne pes žijúci vonku. Problém s jeho brechotom majú hlavne susedia. Je to dosť nervy drásajúce, keď takto v kuse šteká. V obci máme dosť romskych spoluobčanov a aj od ostatných susedov panuje veľká závisť a mám obavy, aby nám Uga niekto nechcel otráviť kvôli jeho štekotu. Poradu na Vašej stránke som prečítala dosť podrobne, ale o takomto probléme som sa nedočítala. Ďakujem za odpoveď a prajem veľa spokojných majiteľov psov.

Odpověď: Dobrý den:) Máte desetiměsíční štěně a je to "mládě" se vším všudy - a tak jako pejsci v tomto věku třeba na podzim "chytají" a štěkají na ve větru poletující listí, tak Váš pejsek honí sněhové vločky - prostě proto, že je to mládě se štěněcí duší, prožívající první sníh svého života. Za rok ho už sněhové vločky nechají v klidu...

Nenapadlo Vás, že venku o samotě štěně těžko získá pojem o fungování základních věcí okolo sebe, věcí, které nezná a znát nemůže - a že trocha Vaší komunikace s Ugem na téma "sněhové vločky jsou v pohodě, netřeba je řešit" by jemu samotnému rychle pomohla se zorientovat a Vám vyřešila Váš "problém"? Jednoduché a přirozené řešení na rozdíl od pouhého poslouchání hodiny štěkajícího štěněte, které si pouze s něčím ještě neví rady... a které patří do své smečky, ne na zahradu. Štěně žijící venku (jak jej sama popisujete) se nemá od koho učit, pokud zbytek jeho "smečky" žije v baráku...

(24.1.2010)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 7,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme velký problém. V bytě žijeme se 7,5 letou bíglicí Airin. V květnu loňského roku (před 8. měsíci) se nám narodil syn. Doposud vše probíhalo v pořádku, většinu času jsme trávili s Airinou v obýváku a tak to pokračovalo i po porodu. Malého syna jsem nechávala hrát si na zemi kam si k němu lehala i Airin a vše probíhalo bezproblémově, čuchala k němu a vrtěla ocasem. Zlom nastal před 2 týdny kdy se malý začal lézt a vlezl jí do plechu. Airin na něj vyjela a zubem se mu zapíchla mezi oči. Druhý "útok" proběhl cca po 5. dnech, když kolem ní lezl. Ohnala se po něm a jen ho škrábla na čele. Třetí nehoda se stala včera (necelé 2 týdny po prvním "útoku" kdy jsme všichni seděli na zemi (manžel, já, Airin a syn) a Airin se po něm ohnala (bez zjištěných příčin) a zakousla se mu vedle ucha, že má vidět skus od zubů na kůži ještě dnes. V tuto chvíli je Airin u tchýně, která si jí ale nemůže nechat nastálo. Chtěli jsme jí tam nechat a nadále se o ní starat. Nikdy bych nečekala, že bígl, který se venku hrnul s radostí ke každému dítěti, dokáže takto zaútočit na naše dítě. Prosím o radu co dělat...Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Problém není ve Vaší fence, ale ve Vás. Vždy vysvětluji (a to i v Poradně) jedno ze základních pravidel - dítě neleze pejskovi do pelechu! Zcela zákonitě tak u Vás nastal popisovaný zlom, protože žádný jen trochu sebevědomý a dominantní pes si to nenechá líbit - podle nátury pak jen zavrčí nebo se ožene, popřípadě rovnou vystartuje. Na rodičích dítěte pak je, aby tuto zásadu ctili a důsledně dbali na její dodržení - včetně toho, že si ve vlastním zájmu předem prostudují základní zásady spolužití dítěte a psa - máte je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nejednou uvedeny.

Za další - stejně důležité je, jak rodiče dítěte následně celou situaci vyhodnotí a jak se chovají dál. Pokud ji vyhodnotí stylem "zlý pes ublížil našemu miláčkovi", pak to pes (a fena o to víc) vycítí a  zcela logicky si dítě zařadí mezi narušitele smečky. Psí tolerance klesne k bodu nula a při vhodné příležitosti dává nekompromisně najevo "ty se ke mně nepřibližuj". Pokud v této konstelaci navíc chybí smečkový vůdce (člověk), tak jako v tomto případě, pak je neštěstí hotovo...

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (pes a dítě, smečka, vůdčí jedinec, hierarchie) a začněte se chovat tak, jak se chová vůdce smečky. Dále dbejte na to, aby se určité věci prostě nestávaly - např. že dítě vleze fence do pelechu apod. Pokud do toho půjdete se strachem, celou situaci vyhrotíte ke krachu, pokud s jistotou a správnými postupy, pak ji dáte do pořádku. Znova zopakuji - celý problém vznikl naprosto zbytečně, stačilo si předem zjistit, na co dávat v soužití dítěte a dospělého psa pozor a čeho se vyvarovat - všechny potřebné informace máte na tomto webu  k dispozici. A jedna důležitá věc na závěr - pokud teď Airin "odklidíte" ke tchyni, pak už Vašeho syna nevezme nikdy.

(17.1.2010)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu. Iriska spí s náma v posteli, může všude - a musím říct, že je to velké třeštiprdlo. Má k dispozici klec pro psy - otevřenou, kde má hračky a kde si připadá v bezpečí (soudě podle toho, že tam vždy zaleze při vysávání). Snažíme se ji učit, že je to její místo, výsledky jsou však bohužel nulové. Učím ji tak jako sedni, lehni a přivolání (tzn. ze začátku za odměnu na nalámané piškotky, teď už bez nich, poze za "šikovná"), ale prostě "Místo" zatím nefunguje. No a dostávám se k jádru problému - ten jsou naše intimní chvíle s přítelem. Nevím jak komu, ale mě nepřijde vtipné, když mi pes kecá do sexu :) snaží se nás olizovat, takže to v tu chvíli řešíme zavrčením a důrazným odstrčením - zkusí to ještě párkrát, ale pak si lehne vedle postele. Domnívám se, že se bojí, že se mi děje něco špatného? Je na mě hodně fixovaná, chodí se mnou i na záchod - ale když jsem v práci, vydrží sama bez problémů. Znáte nějakou fintu, aby si nás v tu chvíli nevšímala?Kolegyně mi radila, ať ji strčím za dveře s miskou piškotů - jenže to by byla s prominutím za chvíli jako koule :)

Odpověď: Dobrý den:) Štěně v tomto věku vnímá sex lidí jako "prokazování přízně", blízký fyzický kontakt a u toho samozřejmě jako správný pejsek nemůže chybět, navíc když se to týká člověka, ke kterému má samo vztah. Chování Vaší fenky je přirozené a pokud jí několikrát dáte "po psím" najevo, že si v dané chvíli má jít po svých, udělá to. Navíc sama vidíte, že to funguje - Váš problém tkví pouze v tom, že nechápete, že těsný fyzický kontakt je pro psy na rozdíl od lidí věc naprosto přirozená a stejně přirozeně se do něj sami aktivně zapojují. Není v tom žádný strach ani nic podobného.

Klec (i otevřená!) je nesmysl a učit pejska "na místo" je nesmysl také - fenka sama Vám to dává dost jasně najevo. Tohle je oblast, kde byste měla zapracovat na vlastním přístupu - přirozený je opět vzájemný kontakt člověka a psa, ne jeho vyhánění z vlastní smečky.

(17.1.2010)
Plemeno: štýrský brakýř
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chci Vás požádat o radu nebo osobní pomoc. Mám loveckého psa štýrského brakýře,je to chovný pes se zkouškami a nemám s ním žádné podstatné problémy. Před krátkou dobou mne požádal o pomoc majitel "synovce" mého psa. Jedná se o 2,5 let starého psa Araka. Majitele osobně neznám, ale Arak je vlastně příbuzný a proto jsem souhlasil, že si Araka vezmu na nějaký čas k sobě. Arak byl na svého majitele zlý, vrčel a údajně ho i pokousal a majitel vyhrožoval,že psa utratí. S tím nesouhlasím, a proto jsem si před týdnem Araka přivezl. Ovšem už v autě, při převozu a umístění do voliéry a při večerním krmení byl na mne Arak velmi zlý (zle na mne vrčel a štěkal), což je u loveckých psů neobvyklé. Během týdne pobytu u mne se naprosto změnil,do určitého momentu z něj nemám obavy, často mi dokonce naznačuje podřízenost, několikrát si přede mnou lehl na záda, tře se o mne a je rád, když se mne může dotýkat. Při tom ho mohu nenápadně pohladit, ale jinak se ho nem ůžu z vlastní iniciativy dotknout, dosud jsem mu nesundal ani vodítko, protože mi to nedovolil. Při mé iniciativě dotknout se ho ztuhne a začne zle vrčet a klepat se a vypadá, že je připraven na mne zaútočit.  Arak má základy poslušnosti - přijde k noze, sedne si, ještě by se ale měl další naučit, což při jeho stávajícím chování není možné. Rád bych Arakovi pomohl, obávám se, že mu jeho majitel velmi ublížil, byť ten se k tomu nepřiznal. Předem Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě Vám s Arakem rád pomůžu - zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín, kdy byste za mnou s pejskem přijel. Problém je buď v absolutním nezvládnutí hierachické výchovy jeho majitelem (štýrský brakýř je přirozeně dominantní plemeno a při nezvládnutí jeho povahy se může obrátit i proti člověku) nebo se na něm jeho majitel podepsal jiným způsobem (čemuž některé indicie také napovídají - ze všeho nejspíše to bude kombinace obojího). Ozvěte se, pomůžu Vám.

(17.1.2010)
Plemeno: 3x drsnosrstý jezevčík/1x dobrman
Pohlaví: 4x pes
Stáří: 12/9/2,5 roku/7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, jsem členem lidsko-psí smečky, která v současnosti čítá 3 lidi a 4 pesany. Pejskové jsou spolu s námi v domě, na zahradě, na každodenních procházkách i výletech.  Posledním přírůstkem je 7 měsíční hnědý dobrmánek, který mě "dostal" svojí veselou, vstřícnou a čistou povahou. Mám možnost si ho s sebou brát i do práce, kde se stal vítaným maskotem, takže z něj k mému potěšení vyrůstá pejsek, ze kterého srší na všechny strany radost a nadšení a který miluje lidi i všechny ostatní zvířata. Dva starší  jezevčíci, kteří už mají nějaké zdravotní problémy,  navázali se štěnětem naprosto jednoznačný vztah - hra ano, do doby než zvednou pysky, zavrčí a odchází - dobrmánek to respektuje a věnuje se jiné činnosti. S nejmladším 2,5letým Vilíkem, který je už svým založení více nervní (někdy trochu hysterický) a hyperaktivní (pořád je v napětí, kdy se někam půjde nebo pojede, co se bude dělat..), je situace v poslední době rozdílná. Při psích hrách se  Vilík postupně více a více "rozčiluje", zlobí i naznačuje kousnutí a dobrmánek z toho má evidentně legraci, chytá ho za krk, válí ho, skáče kolem něj a jakoby na něj "nasedá". Když jsem blízko, stačí říct "dost", Vilík se za mě schová  a hra končí. Jinak Vilíček končí "poražen" v některém, pokud možno nejmenším a nejskrytějším, pelíšku a kouká na mě vyčítavě. Žádný šrám zatím nikdo neutržil, někdy jsou ale jejich "hry na hraně"  ostřejší než by se mi líbilo. Každodenně jsou ale situace, kdy si Vilík lehne k dobrmánkovi a olizuje mu tlamu, což dobrmánek kvituje slastným mručením a usínáním. V posledních dnech pozoruji, že Vilík tráví většinu času někde v ústraní, pořád v napětí a nechce si hrát. Uvědomuji si, že se z dobrmaního štěněte stává dospívající puberťák, který se ale, myslím, chová přiměřeně svému věku. Dělám něco špatně já a nevím co??? Žádného z pejsků neprosazuji ani nezanedbávám  a nepamatuji, že by se v minulosti mezi nimi projevila nějaká výrazná rivalita. Vím, že to chce čas než si mezi sebou vyjasní postavení ve smečce, mrzí mě ale, že je Vilíček ve stresu. Poraďte, prosím. PS. Možná si budete trochu pamatovat-s jezevčíky jsem u Vás byla v roce 2007 na výcvikovém semináři a následně na podzimním soustředění v Heřmanovicích. Díky za cenné rady a za obě Vaše knížky, bez nich bych byla ztracená. Pohlaďte, prosím, Šedýska a mějte se hezky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a samozřejmě se na Vás i pejsky pamatuji - také je za mne pohlaďte:) Dobrmani jsou divočáci a ten Váš je ještě mladé štěně, zdaleka ještě ne dospívající - je teprve na začátku puberty. Mezi Vilíkem a jím se neděje nic špatného, ze strany dobrmánka je to hra, při které samozřejmě využívá svoji fyzickou převahu a mladý jezevčík si s tím na rozdíl od obou "starých" ještě neví rady. Dejte tomu čas a jenom si hlídejte, aby dobrmánek nezačal Vilíka evidentně "terorizovat" - to je jediné, na co je zapotřebí dávat pozor. Jinak tomu opravdu nechte volný průběh, mladý jezevčík je pro dobrmánka jediný parťák na hraní a proto se na něj zaměřuje - ale Vilík se také potřebuje trochu otrkat, dobrmánek se časem také trochu zklidní. Vy sama ze své pozice "vůdce smečky" se musíte jen naučit citlivě analyzovat dění ve smečce a zasáhnout v případě potřeby - a samozřejmě využívat hierarchických vazeb mezi jednotlivými pejsky ku prospěchu celé smečky. A nezapomeňte si také velmi často opakovat, že dobrman není jezevčík - je to jiné plemeno s jinými dispozicemi a vzorci chování a to je zapotřebí mít neustále na paměti při vyhodnocování toho, proč se co děje mezi ním a zbylými pejsky... Tak se držte a v případě potřeby přijeďte - raději dřív nežli pozdě:)

(17.1.2010)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, Už 2x ste mi dobre poradil, preto by som rád poznal Váš názor na nasledujúcu vec. Kedysi dávnejšie, keď sme mali prvého psa vlčiaka som sa kdesi dočítal, že je dobré keď majú mäsožravce, teda aj pes, aspoň jeden deň v týždni hladovku. Týkalo sa to dospelých zvierat. Vtedy sme psa kŕmili varenou stravou, mleté mäso cestovina a tak. S granulami to bolo vtedy biedne. Zdalo sa mi to rozumné a tak som to aplikoval, okrem zimného obdobia v piatok náš Dogo nedostával nič. Nezdalo sa, že by mu to vadilo. V závere jeho života sme prešli na granule a pôst sme aj z dôvodu jeho staroby vynechali. Teraz moja otázka, Nášho Montyho krmíme samozrejme granulami (Eukanuba) a keďže už je to pomaly dospelý pes uvažujem na to či je vhodné zaradiť mu ten jeden deň pôstu. Veterinár sa vyjadril, že ublížiť mu to nemôže, ale to viem aj ja že ho to nezabije, ale ak mu to nemá pomôcť tak načo ho trápiť. Čo si o tom myslíte Vy ?

Odpověď: Dobrý den:) Osobně si nemyslím, že jeden den půstu týdně u psa čemukoli pomůže. Pokud dostává pravidelnou dávku a ve vhodném množství (tedy ne příliš velkém), pak také pravidelně tráví. Pes není vlk, který si v divočině naplní žaludek několika kilogramy masa (pokud smečka uloví dostatečně velkou kořist - pokud ne, pak je zapotřebí lovit drobnou kořist a to v podstatě každý den) a pak je tráví několik dnů - trávicí systém psů je jiný než trávicí systém vlků (není stavěný na zpracování příliš velkého objemu naráz) a je dobré nechat ho odpočinout pouze v situacích, kdy dojde k nějakému problému (např. průjem). Ano - den půstu psu neublíží, ale v případě pravidelného krmného režimu a kvalitních granulí také ničemu neprospěje.

(17.1.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Omlouvám se velice,ale jsem tu opět s dotazem. Naše Bára asi před týdnem skončila hárání,pochopitelně ji psí nápadníci v tuto dobu velmi zajímali Vlastně celou dobu hárání byla v Praze,nebo na chalupě. Tam byla v kontaktu jen s fenkami. Všechny zná a nikdy nebyl problém,že by měla tendence útočit. V úterý jsme se vrátili do Brna a Bára začala vrčet na psy,jakmile si dovolili trochu důvěrnější kontakt. Myslím,že to je nejspíš normální po hárání,možná pejskům voní,ale ona ochotna k páření už není. Proto mě zarazila epizoda,kdy vystartovala i po fence. Paní jsem řekla,ať svojí fenku nechá,jen ať Barunku srovná. Šlo o dost větší fenku ohaře. Vypadalo to spíš,že se  fenka ohaře skoro bála. Jsem z toho maličko vedle. Vždy jsem byla ráda,že nemáme problém s jinými psy. Barunku si taky párkrát srovnal pejsek,(Váš Šedýsek taky) nebo fenka (jak píšete ve své knize, máme být vděčni)jsem za to jen vděčna. Tak se jen ptám,mám nastolit pořádek já,nebo mám nechat na napadeném pejskovi,aby Báru srovnal. Nebo se to snad srovná samo,je-li to jen doznívání proběhlé periody. Takže ještě jednou omluva a poděkování.

Odpověď: Není se za co omlouvat:) Je to doznívání harání, fenky jsou v tomto období poněkud "nervóznější" - hormony dělají své. Srovná se to, nebojte.

(17.1.2010)
Plemeno: brabantík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/6 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále,7.12.jste mi odpovídal na dotaz,jak pracovat s týraným pejskem.Od té doby studuji Vaše stránky i Vaši zatím první knížku,k té druhé jsem se ještě nedostala a mám hroznou radost,protože se dostavili první výsledky.Snažím se především sama a Bertík už přestal vyjíždět po každém,kdo k nám přijde,jeho štěkání se změnilo v uvítací a zdravící rituál.Jen babičku nám občas"chce sežrat".Je to ale asi v babičce,která se ho strašně polekala,když po ní poprvé vystartoval a snažil se jí kousnout a utekla před ním za dveře bytu.Až potom jsme se dověděli,že se psů bojí (a to i těch malých) a zřejmě to z ní Bertík cítí.Takže nyní pracujeme i na babičce.Je zvláštní,že po ní jde jen,když jde k nám do bytu a my jsme doma a to jen někdy.Pokud jde pustit pejsky čůrat a proběhnout,když nejsme doma,je v klidu a ani neštěkne,jinak na dvoře je s ní kamarád a když přijdeme k babičce na návštěvu,jsou kamarádi,ikdyž se Bert chová velmi ostražitě a hlídá si především mě,jakoby se ptal,co na to já.Snad se nám podaří časem dopilovat i tento vztah. Chci se zeptat na jednu věc.Bertík byl skoro 4 roky zavřený v malé kleci spolu s fenkou.Píšu to proto,že Bert má velmi často velkou sexuální potřebu a zhruba 1-2x týdně se mu "postaví".Chovatelé okolo mě říkají,že to musí rozběhat,ale u Berta to není možné,je to tak rychlé,že nestačíme včas zareagovat,prostě se nahrbí a nikdo s ním nehne.Řeším to tak,že ho nechám v klidu a on za mnou po zhruba 10-15 minutách přijde.Chtěla bych na to znát Váš názor,zda dělám správně,když jeho sexuální potřebu neřeším a nechávám to na přírodě. Máme ještě téměř půlroční štěně Easyho-také brabantíka.Už přechrupil,ale nevypadli mu špičáky a má tak pořád i první.Doporučili nám,nechat je vytrhnout,aby neměl zuby křivé.Prosím,jak se k tomu stavíte vy?Mě leká hlavně ta narkóza,ve které se trhají. Ráda bych Vám poděkovala za Vaši práci a vše,co pro pejsky děláte. Děkuji a moc Vás zdravím.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Bertíka neřešte, chce to čas, aby se určité věci srovnaly... a tohle není skutečný problém - ani podstatou, ani frekvencí. Dopřejte mu hodně pohybu, hodně podnětů, nechte ho objevovat svět (to vše mu čtyři roky jeho života chybělo) a vše bude u něj postupně lepší a lepší. Co se týká druhého pejska - malá plemena jsou k tomuto problému obecně náchylná a obávám se, že Vás skutečně vytrhnutí špičáků nemine, v opačném případě byste měli do budoucna daleko větší problém (jde o správnou funkci chrupu a postavení zubů, nejedná se jen o estetickou záležitost!). Vím, je to nepříjemné (právě kvůli té narkóze), ale pokud máte dobrého veterináře, který s ní umí správně pracovat, pak se nebojte, dopadne to dobře. Držím palce:)

(10.1.2010)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň... prosím o radu ohľadne nacvičenia "funkčnej" privolávačky mimo domu. Náš pes má základný výcvik a v rámci domu alebo záhrady reaguje v podstate na prvý povel, privolávačku nevynímajúc. V meste je na vodítku, myslím, že by si vždy našiel nejaký cieľ, za ktorým by sa rozbehol. Ak sme však na pravidelnej prechádzke vo voľnej prírode (rieka, polia, nie les) a nebodaj okolo nás prebehne zajac alebo srna, tak ho nie je možné odvolať. V podstate, ak aj v diaľke zbadá nejaký "cieľ", t.j. iného psa, cyklistu, chodca, privolať ho je tiež dosť veľký problém, takže ho už v predstihu dáme na vodítko. Včera však srnku zbadal skôr než my a tej sa žiaľ nepodarilo uniknúť a po niekoľkominútovom naháňaní a bezúspešnej permanentnej odvolávke sa mu ju podarilo chytiť a pravdepodobne zadusiť, nakoľko mala mokrý krk, krv nebola žiadna. Prirodzené vlohy ridgebacka sú poľovné, teda zver naháňať, zastaviť, prípadne nadhnať pánovi, avšak nie zadusiť. Doteraz mu všetky zajace i srny unikli, takže sme z jeho dnešného "úlovku" dosť zdesení. Keď sme sa dostali do jeho blízkosti, odvolať ho od úbohej srnky problém nebol. Po včerajšom zážitku máme strach ísť voľne na vychádzku do prírody, avšak Cassan (náš pes) je dosť energický, takže voľný beh si nielen užíva, ale ho aj potrebuje. Ďakujem za odpoveď, s pozdravom a prianím všetkého dobrého do nového roku, Adriana Dzivá.

Odpověď: Dobrý den:) Prvním problémem je fakt, že pejsek má "základní výcvik", ovšem nemáte spolu vytvořenou přirozenou hierarchickou vazbu (bližší viz PSÍ STRÁNKY FALCO) - což je naprosto základní předpoklad toho, aby každý pes fungoval ne na základě naučených povelů, ale na základě své přirozenosti sociální šelmy, což je daleko silnější zbraň ve Vašich rukách. Dále - každý pes je šelma a rhodéský ridgeback má silně vyvinutý lovecký instinkt (a nevěřte tomu, že to u něj končí "naháněním a zastavením kořisti" - ridgeback je dostatečně disponovaný a zvěř bude strhávat a zabíjet!) a jak jsem zde již mnohokrát napsal, tento instinkt patří u podobných plemen k těm nejsilnějším.

Jinými slovy - nemůžete mít pocit, že absolvování "základního výcviku" u plemene rhodéský ridgeback znamená poslušnost v situaci, kdy se rozhodne prosadit svou vůli - ať už je to lov nebo třeba sexuální či hierarchické stimuly. Je zapotřebí spojit a aplikovat dvě základní věci - maximální hierarchickou vazbu mezi pejskem a jeho "vůdcem smečky" (na základě přirozené komunikace, výcvik Vám v tomto ohledu bude jako ve všem k ničemu) a preventivní opatření (výběr prostředí, správně používaná stopovačka). Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať víte o čem teď mluvím...

Děkuji a také přeji vše nejlepší do roku 2010!

(10.1.2010)
Plemeno: kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne - pouze  hormonální injekce proti hárání
Dotaz: Dobrý den, máme 5 letou fenku, s kterou si již rok nevíme rady.Bydlíme v RD a asi 3 roky s ní nebyl problém.Nyní asi 1-2roky nevíce co s ní. Pokud jsme ji zavřeli přes den do kotce strašně pískala a štěkala. Zkoušeli jsme všechny metody, a nic nezabírala.Tak jsme kotec zrušili a rozhodli se, že jí necháme běhat volně po zahradě. Půl roku byla hodná a tak jsme si mysleli, že už je vše vpořádku,ale nyní se asi 1 měsíc začala podhrabávat k sousedům, kteří nemají zcela oplocen baráček a utíká. Prakticky se podhrabe uteče a za chvíli se posadí k našim vrátkům a čeká kdo ji pustí domů.Bohužel syn je nyní na internátě a mi jezdíme domů až večer.Nyní jsme ji začali opět přivazovat k její boudičce a ona opět strašně píská a štěká.Sousedé si začali znovu stěžovat a mi už opravdu nevíce co sní máme dělat, takže teď když jdeme do práce, tak ji dáváme do garáže, ale není to řešení na dlouho  u dobu, protože pes přeci nemůže žít 12 hod.v garáži.Prosdím o dobrou radu či pomoc při převýchově.Rádi vše posdtoupíme a nebo budeme muset dát pejska lidem, kteří jsou celý den doma a mohou se jí věnovat. S pozdravem Fatka.

Odpověď: Dobrý den - přečtěte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, co skutečná péče o psa a vztah k němu obnáší. Pak se snad nebudete divit tomu, proč je Vaše fenka nešťastná a co se Vám snaží sdělit ona a nyní i já sám - popisované stresové chování Vaší fenky má svoji příčinu v sociální ignoraci, které je vystavena a kterou svými restriktivními zásahy stále prohlubujete. Nechápu, že Vám to za tu dlouhou dobu ještě nedošlo - pes potřebuje především sociální kontakt (komunikaci, vztah) ze strany svého majitele, pak je v klidu a pohodě i v situacích, kdy je o samotě. U Vás tomu tak není, fenka Vám to dává jasně najevo, ale místo toho, abyste si řekli "budeme se jí víc věnovat, pomůžeme jí, bude s námi doma", jen prohlubujete její stres zavíráním do garáže a přivazováním k boudě - a rovnou přemýšlíte o tom dát 5-letého psa pryč. Znovu zopakuji - základní potřebou každého psa je uspokojení sociálních potřeb (komunikace, "smečka"), nikoliv prostor!

V tomto případě se opět převýchova jednoznačně týká lidí - majitelů psa. Pokud jste skutečně schopni si některé věci sami o sobě připustit, pak začněte "vztahem" k Vaší fence - změňte základní přístup, pokud to dokážete. Pokud ne (některé věci totiž lidé v sobě jednoduše buď mají nebo nemají), pak prosím urychleně najděte fence nový domov a nové majitele, kteří také nemusejí být celý den doma, ale mají skutečný vztah ke psům, rozumějí jim a nevyhánějí je do kotce, nepřivazují u boudy, nezavírají do garáže a nerozhazují jim kvůli hárání organismus hormonálními injekcemi.

(3.1.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Píšu Vám spíš proto,aby to ostatní majitelé pejsků četli také. Mám na Vás vlastně jeden dotaz a jedno mé témeř fatální selhání,za které bych si nejradši nafackovala.Ještě že pročítám Vaše stránky a chovám se jak ignorant. Nejprve k mému dotazu. Jde o mou první fenku,předtím jsem měla dva psy, kluky. Barina je celkem pohodová v komunikaci s ostatními pejsky. Většinou si před větším psem lehne na záda nebo alespoň odvrátí hlavu a zvedne packu. Jakmile se seznámí, tak se chová jako z divokých vajec. Je zvláštní,že starší pejsky očuchá a nechá je na pokoji. Velmi mě proto udivuje, že při močení zvedá dost vysoko packu, značkuje i mimo období hárání.Občas k obveselení ostatních majitelů psů. (Mám za to,že jde o projev dominance)Je to v pořádku?
K mému prohřešku. Byla jsem s Bárou na návštěvě. Jelikož je malá, cestuje se mnou  v MHD v kabele. Když jsem přijela,vypustila jsem Báru z kabely. Z parkoviště vyjíždělo auto. Pokynem čekej se zastavila a sedla si.Auto projelo. První chyba. Asi 30 metrů se nachází výjezd z rychlostní silnice.Druhá chyba. Máme vždy reagovat s předstihem (platí u psů i koní) Vámi tisíckrát omílané téma. Tak to jsem holt zbabrala a dala pokyn volno. Z domu přes silnici právě vyšel pes. Bára psa uviděla a rozeběhla se přímo přes vozovku. Z výjezdu se právě vyřítilo auto. Naší malou snad zachránil anděl strážný, chybělo půl metru,nebo pár setin vteřin., aby skončila svůj mladý život pod koly a já měla výčitky do konce života.Ač ateista,děkuji bohu a všem strážným andělům.  Proto prosím, kdo budou tyto řádky číst,aby vždy měli oči na stopkách a reagovali z předstihem. Mám za to,že můj pes je celkem poslušný,ale po této epizodě,jsem dvojnásob opatrná. Můj pes je pro mě přítel a právoplatný člen smečky. Všem čtenářům i autorovi těchto skvělých stránek krásné vánoce a mnoho radosti z jejich pejsků.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, budu to opakovat do omrzení - dávat pozor, dávat pozor, dávat pozor! Mít zmapovaný terén v dostatečně velkém rozsahu (vizuálně i sluchově), předvídat a nepropadat falešným představám, že "tady se přece nemůže nic stát" - pejsků, kteří na podobnou lehkomyslnost svých majitelů doplatili, jsou plné hřbitovy. Každý "vůdce smečky" má za úkol svoji smečku vést tak, aby nikdo nedošel úhony, což znamená dosti velký nápor na orientaci v prostoru a předvídání nastávajících událostí. Včetně akceptování jednoduchých skutečností, že pes vnímá jinak než člověk - auto pro něj nepředstavuje zřetelný zdroj nebezpečí do doby, než do něj to první narazí, vizuální horizont psa je posazen daleko níž než vizuální horizont člověka, pes reaguje primárně instinktivně (reakce na zajímavý podnět v okolí - jiný pes, zvíře atd.) a má daleko citlivější smysly (sluch, čich, zrak). Toto vše je nutné mít na paměti při každém pohybu venku.

K Vašemu dotazu: ano, dominantní fenky mají tendence "značkovat" podobně jako psi - je to přirozené chování.

(3.1.2010)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,chtela bych od Vas poradit,poud to bude mozne:-D Moji 5 mesicni fenku od mala socializuji,ale posledni dobou utoci na psy. Kdyz se ke me nejaky pes priblizi a ja si ho zacnu hladit,okamzite pribehne a zakousne se mu do krku. nevim zda-li to mam ignorovat nebo nejak resit. Jeslikoz se bojim,aby az bude dospela nebyla agresivni. Spise utoci na feny nez na psy. Predem dekuji za odpoved,koupila jsem si vasi knizku a je vyborna:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud se fenka chová, jak popisujete, pak ji socializujete a především vychováváte velice špatně - a jednoznačně musíte v podobné situaci zasáhnout! Nezapomeňte, že teď je fenka ve věku, kdy se učí, co je dobře a co špatně a Vy pro ni musíte být tou autoritou, která ji vychovává a v připadě potřeby její chyby koriguje. Podle mého názoru by ve Vašem případě nebylo na škodu zauvažovat o tom mě s fenkou navštívit - dříve než ji necháte utvořit si o světě kolem nereálný obraz a uděláte další chyby, které se později mohou zle vymstít.

(3.1.2010)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, rada bych Vas pozadala o radu. Mame pejska, kteremu nesedi granulovana strava, tak jsme pred cca 1/4 rokem presli na syrove i varene maso, kosti, s prilohou. Pejskovi prirozena strava moc chutnala a ted zacal stavkovat a nechce zrat. Vybira si jen kusove maso a kdyz dostane namlete, tak se toho nedotkne. Prosim muzete mi poradit, jak mu vysvetlit, ze nic lepsiho nedostane? Prece si nemuze vybirat, ze bude zrat jen hovezi zadni.. Je schopny nezrat dva dny a treti den si jen zobne, aby se nereklo. Nemocny neni, beha, skace, normalne dovadi s ostatnima pejskama, pamlsky zere s chuti..jen "miska" ho vubec nezajima. Predem moc dekuji za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu vícekrát tuto problematiku vysvětloval (viz pravidla Poradny!) - pes potřebuje vyváženou stravu a pokud je zdravotně v pořádku (paseku v zažívání dělá především slinivka), pak není problém vybrat ze široké škály (kvalitních!) granulí značku a řadu, která mu "pojede".  Navíc Vašeho pejska byste už měli krmit granulemi pro dospívající a dospělé psy, takže máte velkou šanci mu nabídnout něco nového. Mimochodem - v zájmu Vašeho pejska rychle zapomeňte na mylnou představu, že syrové maso a kosti jsou pro psa prospěšné!

Dále - jak jsem už mnohokrát psal, pes jako šelma potřebuje kousat. Namleté maso kousat nemůže a proto pokud má možnost výběru, sáhne samozřejmě po masu kusovém. A dále - pokud možnost výběru mít nebude a v misce budou jenom granule, pak stylem "dvacet minut a dost" velice rychle pochopí, že umřít dobrovolně hlady je nesmysl. Zrušte na čas pamlsky, najeďte na pravidelný režim s kvalitními granulemi a vše se velmi rychle srovná!

(3.1.2010)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Je to pes mé babičky, ale máme s ním takový problém.  Já mám rhodéského ridgebacka Mikyho, psa 1 rok starého a Bob na něj začal startovat hlavně když jde o jídlo. Stačí, když je něco na stole třeba kuře a když se náš pes přiblíží ke stolu tak po něm Bob vystartuje. Teď jsme měli na stole třeba jednohubky a náš Miky šel k bratrovi kolem stolu a Bob po něm vystartoval a málem se servali. Minulý týden o kuře. Zajímavé je, že když přijde Bob od babičky k nám, tak žere z Mikyho misky oba a neservou se, ale jindy. když má třeba jeden kost tak by se klidně porvaly. Miky je ještě štěně ale když po něm Bob vystartuje tak už se taky ohradí a brání se jeho útoku. Chápu, že mi mezi sebou také snaží vyříkat své postavení ve smečce. Jenže obávám se aby ten náš Miky Boba vážně nezranil. Je to i obráceně když má Miky kost a Bob se přiblíží tak na něj zavrčí... Četl jsem, že to je pozůstatek vlčího chování ale že se majetnické chování nedá tolerovat. Proto Vás moc prosím o radu.

Odpověď: Každý z nich je z jiné "smečky" a každý z nich se tak bude snažít na toho druhého zapůsobit jako dominantnější - potrava je v tomto případě pouze jeden ze spouštěčů přirozeného hierarchického chování sociálně založené psovité šelmy. Oba budou v podobné situaci v klidu pouze v případě, kdy nad nimi bude další, ještě výše postavený a správně fungující jedinec - pes nebo člověk. Prostudujte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO pojmy smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, člověk a pes, výchova a vedení smečky.