Za období: 1.1.2011 - 31.12.2011

(18.12.2011)
Plemeno: hladkosrstý jezevčík/drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6 let/5,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den vazeny pane Dostale, pri hledani rady jak se rozumne zachovat  pri sporu svych psu jsem narazila na vase hodnoceni polepsovny mazlicku, ktere me velmi me zaujalo a pobavilo,v mnohem s vami souhlasim a protoze mate moji duveru rada bych pozadala o pomoc. Mame 2 jezevciky kluky cerveny hladko a drsno divocak, standard s PP. Nejsme myslivci, psi nepracuji, jsou venku na zanedbane(i diky nim) zahrade s pocetnymi norami, na prochazky denne nechodi(tahaji, volne se je nechat bojim), zahrada ma cca 700m2, ale muzou si tam delat co chteji, navic maji dostatek vzruseni diky nasemu sousedstvi s fotbalovym hristem , obcasnemu padu balonu do zahrady a dvema kockam sdilejicim s nami dum, ktere chteji zahubit(zvlaste drs).Pokud jsem doma , neni fotbal a je chladno, byvaji se mnou uvnitr.Pokud spim v mistnosti kde jsou, oba spi se mnou v posteli. Jinak valeji se kde chteji, ale staci abych si (tedy hlavne ja, na jednu dceru ktera je nejmene doma dokonce hladky zavrcel)stoupla mlcky ke kreslu a opusti ho- jini clenove rodiny reknou "dolu" .V teplem obdobi byvaji i pres noc venku.Incidenty s jezky  na nocnim poradku. Hladkemu je treba vypacit tlamu, jinak nepusti. Asi si zatukate na celo proc si nemyslivecka familije zamiluje jezevciky a nechava je rust jak drevo v lese-proste to je nevysvetlitelne, ale velkou zasluhu na tom ma jednak jejich samostatnost, rostackost,hravost, roztomilost, pritulnost atd atd...Nenavidim vychovu - dril, pokud neprinasi psovi radost.Jezevcik se musel pod zemi rozhodovat sam, takze tupe plnit prikazy nebude nikdy.To se mi prave na nich libi-jsou svi.
Mame ale problem, cca o trictvrte roku mladsi drs ktery prisel "do smecky" o pul roku pozdeji(bude mit v breznu 6 let)ve stari 2 mesicu , pouze v nasi pritomnosti obcas napadne hladkeho.Ten mu zase klidne obcas zere z misky,nebo s vrcenim odmitne prepustit pozvykanou pet flasku.Nenapadl ho ale nikdy.Rvacky nejsou krvave, akorat zvukove to vypada divoce,cca 2x natrzene ucho hladkeho, ale hladky v podstate trpne stoji, dokud na drsa nezarveme.Podotykam ze v zivote nedostali(ani novinami), na zavolani pribehnou, oba jsou mazlove. Pravda je ze ho napadne nejcasteji kdyz se zabyvame nim a priblizi se hladky.Neni to ale pravidlo.  po vecerni rvacce klidne spi v noci spolu v kresle a rano jsou nejlepsi kamosi(pokud jsou v mistnosti pres noc sami).Bezprostredne po rvacce je hladky vzdy v defenzive, neustale chodi za mnou, dba abych byla mezi nim a drsem a neustale ho pozoruje. Jinak drs Bard jeste dela dalsi zajimavou vec: kdyz se nekdy vracime domu, nebo prijde jemu znama osoba zaleze misto uvitani do boudy prestoze na nej volame(zatimco Lapacek se plazi , vita jak zbesily)nebo doma za kreslo, kde rad spava a odtud na nas vrciva. Pri pohlazeni nevyjede, ale stale tlumene hluboce vrci - prijemne to neni. Kdyz ho normalne volame skoro nikdy nevyleze pokud je za svym kreslem, ale mlati ocasem.Vyleze bud na ostre Barde ke mne, nebo mazlive-hosi dame neco...Jeste jsem si vzpomnela na jiny utok-byli jsme na pravidelne navsteve mych rodicu a s Bardikem jsem se sla projit kolem panelaku(daval najevo ze chce curat), Lapak zustal uvnitr s rodinou a pri navratu jak byl  Bard jeste na voditku se primo ve dverich vrhl na vitajiciho Lapaka, pusobic tim sok me mirumilovne a oba psy zboznujici matce.
Zajimalo by me tedy jestli se jim do rvacky mamemichat  nebo jak rikal nas pan veterinar je nechat-oni si to srovnaji. Mne je ale Lapaka lito, vzali jsme ho totiz az mel skoro 5 mesicu (musel chudak vydrzet do kolaudace, nechtela jsem aby byl v panelaku)a byl spise z "odchovny mnozirny" jeste s vetsimi loveckymi psy,  navic mel byt odbleseny a odcerveny-opak byl pravdou, buhvi co prozil.byl  odjakziva a je  vetsi mazel,ale na vetsi psy rve-zrejme se boji, protoze ho v mladi rafl za hrbet vlcak. Nevim, zda jsou tyto informace dostatecne k vasi orientaci, pokud byste byl tak laskav a odpovedel mi, byla bych Vam velmi vdecna.

Odpověď: Dobrý den:) Jezevčíci jsou povahou dominantní drsňáci, to víte sama určitě dobře. Ti Vaši jsou už dospělí, jsou v nejlepších letech a zcela přirozeně dochází ke vzájemnému vyjasňování si pozic. Protože jsou na tom fyzicky i psychicky víceméně stejně, žádný z nich nemá jednoznačně navrch, nikdo z nich není na pevné vyšší pozici.

Základní chybou u Vás je opět malé zapojení do smečky - smečkou teď mám na mysli oba pejsky plus Vás, ne jen je dva samotné. Vy této smečce musíte navíc jednoznačně šéfovat. Bylo by velmi dobré, pokud byste s nimi chodila ven každý den a aktivně s nimi řešila běžné situace, do kterých se tak spolu dostanete - někoho potkáte, někam se rozhodnete jít, dáte jako vůdce smečky najevo, že teď se nebude lovit. A nesmíte se bát je pustit na volno, takto jim pouze dáváte najevo svoji nedůvěru a slabost.

Jakmile budete mít tyto příležitosti rozhodovat, budete mít velkou šanci vybudovat si svoje vůdči postavení, což Vám přinese jeden úžasný bonus - razantně to ustálí hierarchické poměry mezi oběma Vašimi pejsky. Situace se stabilizuje, protože smečka bude mít jednoznačného vůdce, který navíc zasáhne v situaci, kdy jeden nebo oba z nich ujedou při vzájemném zjišťování, kdo z nich je větší bourák. Už tato skutečnost sama o sobě (a Váš zásah v pravou chvíli) situaci ve smečce zklidní - smečka bez vůdce není smečka, ale zdroj stresu a nejistoty.

Zmizí i další věci, které nejsou v pořádku, například vrčení Barda. Dril nemá s výchovou nic společného, ale vychovávat svoji psí smečku a vést ji je základ - a pokud to budete dělat po psím, pak budete vždy úspěšná a budete mít spokojené pejsky. Jak často píšu, odstraňte zdroj problému a zmizí i jeho důsledky, to platí i v tomto případě. Hodně štěstí a pohlazení pejskům:)

(18.12.2011)
Plemeno: malý münsterlandský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostále, potřebovala bych poradit s chováním mého pejska. Mam doma v bytě 2+1 fenku malého müsterlandského ohaře, které je 10 měsíců. Než jsem si pejska pořídila rok jsem se rozhodovala pro rasu, dřív jsem měla dlouhosrstou jezevčici, ničila věci jen půl roku (no koš nemilovala skoro 7 let). To moje zlato mi devastuje byt, štěká a vyje 1 až 1,5 hod. jakmile odcházím ráno do práce. Sousedi byli trpěliví, ale už jim dochází trpělivost.Trénovaly jsme spolu od začátku odchody a příchody, celkem si zvykla, sice něco zničila ale ne v tak obrovské míře. Jako menší štěně chvilku štěkala a vyla, ze zdravotních důvodů jsem byla teď měsíc doma a devastace bytu včetně štěkání se zhoršila. Oblíbila si bezpečnostní dveře, ze kterých strhala veškeré zábrany až se dostala ke kovové konstrukci. Ostatní věci zatím neničí, snažím se vše odstranit z jejího dosahu, obývá předsíň a kuchyň pokud jsem v zaměstnání. Ráno s ní chodím ven na 3/4hod procházku, pak musím do práce.Dnes jsem ji nechala puštěné rádio a rozsvíceno.Pozná, kdy se převlékám do práce a jde do pelíšku v předsíni, kde je přikrčená. Doma ji nechávám oblíbené hračky, gongy s mlskami, klacky, bačkory, tyčky z  kůže…. Moc se s ní neloučím, jen ji říkám, aby byla hodná, při příchodu mě obrovsky vítá-snažím se ji nevšímat, ale mám ji skoro až na hlavě. Je sama 9hod, vydrží neudělat potřebu, a tak hned pádím venčit na  2 až 2,5hodiny, jsem na ni většinou sama a tím je na mě asi hodně fixovaná. Dcery si ji berou na hlídání nepravidelně, bydlí jinde. Pokaždé, když řeknu ,,jdeme ven"  tak je jak pominutá, hopsá na místě a běhá sem a tam, ale stačí si ji zavolat, sedne si, počká na obojek a jdeme... Bydlím na konci Prahy, kde můžu nechat psa vyběhat -máme v okolí les, louky. Na vycházkách trénujeme poslušnost, hledání, aport míčků a klacků (čím větev větší a těžší tím líp).Pokaždé je pochválená a odměněna pamlskem, poslední dobou to dělá i bez odměny. Absolvovala jsem s ní psí školku a chodila s ní na cvičák, kde jsme trénovaly spolu poslušnost. S pejsky se snáší dobře, pokud uvidí psa, přitiskne se k zemi jako by nebyla vidět a pak k pejskovi běží-spíš jako kůzle skáče a vrtí ocáskem. Má raději pejsky větší s kterými se honí v obrovských obloucích. Někdo tvrdí, že pes nepotřebuje kilometry procházky, ale spíš utahat-co je na tom pravdy, každý říká něco jiného: čím ji dáš víc, tím víc bude chtít. Víkendy jsou pro nás procházkové, přicházíme domů pěkně utahané, lehne si a chrupe několik hodin.Po prvním hárání ji chci nechat vykastrovat.Přečetla jsem si několik dotazů a odpovědí, přesto Vás chci pane Dostále požádat - nemohl byste mi poradit, jak to začít řešit, kde zjednat nápravu aby pejsek ráno nevyl? Už si nevím rady. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den... Bohužel jste si opravdu přečetla jen "několik" dotazů a odpovědí, tato problematika tu už byla totiž mnohokrát probrána. Důležité je totiž vědět, že i tady vše souvisí se vším a každého pejska je zapotřebí už jako malé štěně učit, že několik hodin zůstat sám doma není důvod ke stresu. Mnohokrát jsem zde uváděl správný postup včetně důrazného upozornění, že se v této fázi nesmí nic uspěchat. Že je zapotřebí začínat od krátkých časových intervalů, odcházet i vracet se v klidu. A především že je potřeba od samého začátku budovat u štěněte důvěru a prostředí smečky s jejím vůdcem - tedy člověkem, který a tímto štěnětem žije...

Nic z toho není "výcvik", všechno, o čem teď mluvím, je výchova a budování vzájemného vztahu a důvěry. Pokud v této fázi člověk selže, je výsledkem přesně to, co teď popisujete. Nějaké psí školky a cvičáky jsou s prominutím k ničemu, pokud člověk zapomene na to nejdůležitější, čímž je každodenní komunikace a sbližování s vlastním pejskem.

Münsterland je jako všichni lovečtí psi temperamentní plemeno, o to víc je třeba pracovat s jeho psychikou a dostat tento temperament pod kontrolu. Výsledkem nezvládnutého temperamentu v kombinaci s nefungující vztahem jsou opět stresové stavy, které se mimojiné projevují právě nezvládnutím pobytu o samotě. Také jsem zde již nejednou psal o tom, že pes nepotřebuje dlouhé kilometry procházek ani "utahat", ale že daleko důležitější a přínosnější je vždy únava psychická, vzniklá sociální komunikaci se svým člověkem. Jinými slovy mnohem lepší než trénování aportů by byla aktivní komunikace, která by Vám v důsledku opět přinesla pro Vás tak důležité zklidnění fenky a vytvoření skutečného vztahu - ne pouze domnělé nebo skutečné závislosti. Pouhá závislost je pro psa stresující, závislost spojená s důvěrou, vzájemnou komunikací a klidem je pro pejska naplněním šťastného života...

Zkuste si tedy prostudovat více než jen "několik dotazů a odpovědí" (máte tu k dispozici obrovské množství informací, můžete využít i mé praktické pomoci), pokud si určité skutečnosti připustíte, zvládnete lepší život pro fenku a spokojenější pro vás obě. Ovšem to záleží velmi silně na tom, jak se postavíte k následujícímu tématu.

Píšete: "Po prvním hárání ji chci nechat vykastrovat." Pokud byste si aspoň trochu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, velmi rychle byste se dozvěděla, jaký mám názor na lidi, kteří se rozhodnou tak jako Vy bezdůvodně zmrzačit (pro Vás "nechat vykastrovat") svého mladého zdravého psa. Tato Vaše chladná oznamovací věta o tom, jaký své fence chystáte další osud, mě neskutečně naštvala a než začnete psát agresivní odpověď ve smyslu jak jsem Vás teď naštval já, zkuste si třeba zde něco o kastraci a jejích důsledcích nejdříve přečíst. Nechci Vám připomínat, že uvažovat takto majitelka psí mámy Vašeho štěněte, tak svoji fenečku nikdy nemáte. Nechci se Vás ptát, zda byste se stejným klidem přistoupila k sterilizaci sebe sama. Nechci se Vás ani ptát, kde se ve Vás bere tolik krutosti k zmrzačení psychicky ještě štěněte, kterým Vaše fenka po hárání stále ještě bude. A už vůbec se nechci ptát na stupidní důvod(y), který Vás k tomuto vpravdě úžasnému rozhodnutí přivedl. Tyto všechny otázky si prosím položte Vy sama a přemýšlejte, zda byste stejně postupovala v případě, kdy by se jednalo o Vás nebo o Vaši dceru...

Možná Vás to překvapí, ale mezi základním fungováním organismu psího a lidského není žádný rozdíl. Odebrání orgánů produkujícich pohlavní orgány má v obou případech stejné důsledky - likvidaci důležité součásti "hnacího motoru" (přečtěte si něco o skutečné funkci sexuálního instinktu jako základního motivátoru pro nižší i vyšší živočišné formy), rozhození hormonální rovnováhy a z tím související následné psychické problémy. Nemluvě o "maličkostech" typu změny metabolismu, inkontinence, u fen typické a přirozené razantní zvýšení agresivity atd.

Pokud Vám někdo "dobře poradil", že se po kastraci Vaše fenka zklidní a budete mít krásný život, mohu Vás ubezpečit, že alespoň jako malá náplast za doživotní zmrzačení vlastní fenky Vám teprve pak nastanou pořádné problémy ve spolužití s ní - zkuste si tu přečist třeba pár zkušeností lidí, kteří měli podobný nápad jako Vy a neměl je kdo zastavit. Vy tu možnost na rozdil od nich stále ještě máte...

Váš dotaz jsem zodpověděl a strávil nad ním nemálo času právě proto, že doufám, že se Vám otevřou oči a neuděláte něco hodně špatného. Doufám, že i u Vás zvítězí úcta k životu někoho, kdo si Vás nemohl vybrat a komu jste ani Vy sama nedala život - nemáte sebemenší právo ho brát ani mrzačit. Vaše fenka není věc, je to živá bytost a takto k ní prosím i přistupujte. Svoje chyby ve výchově a přístupu můžete napravit, kastraci a vinu za jeden zpackaný psí osud už nevrátíte zpátky nikdy. Děkuji, pokud moje slova padnou na úrodnou půdu.

(11.12.2011)
Plemeno: 2x krátkosrstá kolie
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 měsíce/4 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý večer, pane Dostále! Máme v rámci vycházek každodenní setkání s pejsky i s dětmi, známe se s hospodářskými zvířaty (koně, kozy, ovce, kočky, slepice), k dispozici je velká zahrada a já jsem v důchodu, čili mohu se jim hodně věnovat. Pejsci si spolu hodně hrají - honěná, kousaná, kradení si hraček apod. Můj problém se jmenuje - souboje! Začalo to u misky s jídlem, to jsem jim rozdělila, ale musím mezi nimi stát, aby se do sebe nepustili. A našly se další důvody: perou se o jeden pelech, přestože mají dva; samozřejmě hračky, zvláště ty žvýkací, i když dbám na to, aby měl každý svou; moje přízeň a místo v posteli, atd. Vím, že hlavní roli zde hraje moje určitá slabost, a ta zase pramení v nejistotě, jak se k těmto soubojům postavit - do jaké míry a jakým způsobem do nich zasáhnout. Ve Vaší knize jsem se dočetla, že mám spolupracovat s dominantnějším jedincem. Náš veterinář mi poradil, že mám pohladit vítěze a nelitovat poraženého. Znamená to tedy, že nemám v tomto věku štěňat do jejich soubojů zasahovat?
Ona je zatím těžko zodpověditelná otázka, který z nich je skutečně dominantnější. Souboje začínají na střidačku a vyhraje většinou ten, který začal. Pokud pozoruji jejich chování, je to také zvláštní. Jeden z nich je statnější i silnější, radostněji si hraje a více se mazlí - označila bych jej jako sagvinika (jmenuje se Borš). Ale právě ten se venku a při setkání se vším novým jeví velmi submisivně. Uvedu dva příklady. Když se měl seznámit doma s kozami či jinými zvířaty, skončil vždy na rohožce před dveřmi rozklepaný strachem. Nebo jsme dvakrát navštívili psí školku, kde se sešlo kolem dvaceti štěňat -  sedl si do rohu u plotu a každému pejskovi hned ukázal bříško. Druhý se naopak do všeho hrne, kozy, ovce a ostatní zvířata začal okamžitě "organizovat" svým štěkotem, to samé v tom klubku štěňat hned jak se trochu okoukal. I při setkání s různými pejsky na vycházkách se jeví jako zdravě sebevědomý, ale nijak přehnaně dominantní. Spíše mi připadá starostlivý o druhého. Méně si hraje, méně se mazlí, častěji odpočívá, a protože mi připadá smutnější, nazvu jej melancholikem (jmenuje se Lars). Je velmi zajímavé, že doma je situace naprosto odlišná. Lars pouští Borše do dveří prvního, nechá si od něj vzít většinu hraček, méně často vyvolává ony zmíněné souboje. Ale když mu dojde trpělivost, pak srazí Borše na zem. 
Předem mnohokrát děkuji za Vaši odpověď, za Vaše rady a doporučení. Určitě na ně dám, mám s Vámi již zkušenost se svým předešlým pejskem.

Odpověď: Dobrý den:) Dominance a submisivita jsou vzorce chování, které má každé štěně v sobě již od narození. Stejně přirozené jsou i vzájemné potyčky a souboje, které začínají již v období, kdy jsou štěňátka ještě u své psí mámy a které pokračují i v pozdějším věku. Jejich účelem je pozvolné zjištění, jak na tom který jedinec skutečně je, kdo bude v psí a smečkové hierarchii výš a kdo níž - jinými slovy přímočarý přírodní výběr dominantnějšich a lépe se prosazujících jedinců.

To stejné probíhá mezi Vašimi štěněcími sourozenci. Nejedná se o nic špatného nebo nepřirozeného, pro další bezproblémové soužití obou pejsků je postupné vybudování vzájemných pozic důležité a nutné. Ale - druhá stránka mince jste Vy. Vy jako "vůdce smečky" jste tu od toho, abyste zasáhla, pokud intenzita fyzického poměřování přesáhne určitou mez, Vy musíte zasáhnout, pokud by se ze strany jednoho z pejsků začalo jednat o bezdůvodné ponižování druhého - a Vy musíte pečlivě sledovat aktuální hierarchický stav, respektovat ho a využít ve svůj prospěch při ovládání své psí smečky.

Ve své knize píšu, že smečka se ovládá přes jejího dominantního (nejvýše postaveného) člena. On je Vaší prodlouženou rukou a pokud toto zvládnete, pak máte minimum práce s jejím zbytkem. Tato spolupráce je ale o skutečné komunikaci, nikoli o nějakém hlazení, které Vám radí Váš veterinář. O komunikaci s dominantnějším i submisivnějším štěnětem, nejenom s "vítězem" - jinak byste totiž dosáhla pouze toho, že by zakrátko submisivnější pejsek šel do silného stresu a cítil by se být vyhnán ze smečky, ne její součástí.  Znovu tedy opakuji slovo "komunikace" - ne hlazení a ne jen s dominantnějším štěnětem! A opravdu nevím, jak jste dospěla k závěru, že do jejich hierachických soubojů nemáte zasahovat - musíte, ale a citem a v těch správných situacích, kdy poučíte oba psí kluky a kdy si posílíte i svoje vlastní postavení v rámci své smečky.

Nezapomeňte na to, že máte doma dvě štěňátka z jednoho vrhu - sourozence, které k sobě pojí velmi silná vazba. Pokud necháte vše jenom na nich, jednoho krásného dne (a velmi brzy) zjistíte, že si spolu vytvořili velmi silnou a soudržnou smečku, ve které ale jaksi nefigurujete Vy. Proto je o to víc zapotřebí, abyste v jejich smečce od samého počátku existovala i Vy a to na postu neochvějně nejvyšším.

Jestli bude hierarchicky výše Lars nebo Borš, to ukáže až čas, navíc se tyto pozice mohou v průběhu času pružně měnit podle toho, jak se bude měnit i jejich psychika. Ať už ale bude nahoře kdokoli z nich, pro Vás je důležité s oběma komunikovat a dominantnějšího z nich využívat k tomu, aby celá smečka fungovala.

Držím Vám palce a pokud by bylo zapotřebí, zvedněte telefon:)

(11.12.2011)
Plemeno: foxteriér hladkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 - 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, dostala jsem na Vás dobré reference od pár majitelů foxteriérů a také jsem pročetla Vaší poradnu. Jste mi velkou nadějí. Vzala jsem si v srpnu 2011, tzn. před 4 měsíci z útulku pejska, foxteriéra, veselého, skákajícího, usmívajícího, plného života. Vybírala jsem více srdcem a očima, než že bych se dostatečně informovala o rase a potřebách pejska. A teď sklízím, co jsem zasela. Fox, jak mu říkáme, je přátelský, hodný k lidem, k dětem a do teď i k pejskům. Zároveň, jak jsem zjistila i záhy se dočetla, je temperamentní, tvrdohlavý, aktivní, náročný na pozornost a pohyb. Už jsem to párkrát málem vzdala, že vychovávat foxteriéra je pro mne příliš velké sousto, avšak chci pro to udělat maximum. Proto Vám píšu. Potřebuji však poradit s výchovou a s přístupem k Foxovi. Dá se předejít rvačkám? Dá se předejít utíkání? Jak jednat, když už se tak stane? Pokroky děláme, po měsíci slyšel na jméno, teď už ho pouštím v lese i na poli, vrací se, hledá si mně, funguje občas na přivolání ke mně a na poněkolikáté zůstaň se zastaví, nosí míček a klacky, rád si hraje, venku i doma. To vše funguje, dokud není v okolí jiný pes, natož fena nebo v dálce stádo ovcí, kočka, slepice, ptáci apod. Chápu, že je to lovecké plemeno. A také se prý dá vycvičit. Ráda bych se s Vámi poradila o tom, jak ho dál vychovávat, vytvořit si s ním lepší vztah, dát vztahu více jistoty a porozumění. zatím je to jednou tak a jednou tak. O víkendu se ostře popral s pejskem kamaráda a celkově začíná být ostřejší na psi. Také skáče na děti. Chápu, že můj dotaz je hodně obecný. Chci se spíše zeptat, zda je možné se s Vámi setkat, aby jste nás viděl s Foxem. Když to bude možné, rádi přijedeme do Liberce nebo pokud jezdíte do Prahy, zveme Vás na procházku do Lysolajského lesa. Děkuji Vám za odpověď a těším se na spolupráci. Přejeme Vám hezké dny.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Jak už jsem tu v podobných případech mnohokrát psal, tak i Foxík se během pár týdnů rozhlédl, zorientoval, vyhodnotil nový domov a lidi kolem sebe - a došel k závěru, že může dát volný průchod své teriéří povaze, neb v jeho nové smečce není nikoho, kdo by ho zvládl... A jako každý správný pejsek toho beze zbytku začíná využívat, bohužel špatně pro sebe i svoje okolí.  

Rozumné a vysoce nadějné vidím to, že jste sama dospěla k řešení, které bych Vám v tuto chvíli napsal i já sám. Je zapotřebí z Vás udělat osobnost, která Foxíka zvládne, kterou bude respektovat a se kterou i on sám prožije šťastný život. Rád Vám v tomto pomůžu - pokud tedy budete chtít, zavolejte mi prosím, domluvíme bližší podrobnosti. Budu se těšit a také přeji hezké dny...

(11.12.2011)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál! Tak nějak nevím, jak začít a hlavně jak napsat ve zkratce, protože myslím, že jste určitě hodně časově vytížen a nerada bych vás zdržovala a obtěžovala. Ale tak nějak se mi nechce napsat jsem ta a ta a mám fenu a chci k vám na soustředění. Takhle ne. Tak jinak. Já a můj psí příběh. Jmenuji se Iva Daníčková a jsem majitelkou feny Viki plemene rhodeský ridgeback. Na vaše stránky mne upozornila moje nejstarší dcera, která se asi narodila s nějakým zvířecím genem, protože mám pocit, že kromě mravenců ( z těch má fobii) snad rozumí všem zvířatům. V dětství jsem byla ochuzena o možnost vyrůstat s nějakým mazlíčkem. Jediné, co bylo povoleno byl králík, protože se dá sníst. No, teď jsem to možná trochu přehnala, rodiče byli hodní, ale pejska mi prostě nedovolili. Když jsem se vdala a už měla dvě dcery (8 a 4 roky), tak nějak dozrál čas na dalšího člena rodiny. Tím se stal labrador , pes Nero. Sice jsem si něco nastudovala, ale v podstatě jsem znala to, co říkalo okolí. Zpočátku jsem spala s pejskem, ale tomu to nějak vadilo. Zlobil a zlobil a nejšťastnější byl, když si mohl zalézt do boudy a být sám. Nevím proč to tak bylo, ale dožil se v tom venkovním kotci v plném zdraví 14ti let. Když jsme byli doma, tak jsme ho pouštěli. Lehl si vždy na chodbu stranou všech a byl spokojený. Kontakt s námi nevyhledával, ba ho odmítal. Nikdy nikomu neublížil, feny ho nezajímaly, slepice neproháněl, srny pro něj neexistovaly. A tak jsme žili, jak vy píšete , vedle sebe, ale myslím, že spokojeně. Když pak v necelých 14ti letech přestal chodit, jíst, a  nakonec i pít, musela jsem za celu rodinu udělat to nejtěžší rozhodnutí já. Usnul mi v náručí a tehdy jsem se zařekla, že už žádného psa nechci. To bylo 16.9.2010. 28.10.2010 jsme si přivezli domů fenku RR. Naprosto neuvážené a nezodpovědné rozhodnutí, vím. Láska na první pohled , bez zvážení, co to pro nás znamená. No, něco málo jsem si na internetu přečetla, než jsme si ji vzali, ale zcela upřímně přiznávám, že to nebylo nic moc. Byli jsme takoví ti pejskaři nepejskaři. Pes nesmí do obýváku, nesmí do postele atd. Bylo jasné, že venku nebude. Byla malá a krátkosrstá. Začala jsem shánět informace a došlo mi, že to bude úplně něco jiného, než s prvním pejskem. Takže se nám nestěhovala do obývaku, ale na sedačku fakt nesmí. Nejraději spí v kuchyni na rohové lavici, ale jakmile jdeme jíst, sama ví , že musí do svého pelíšku ( ten má v každé místnosti). Jelikož je to plemeno temperamentní , vymýšlím výlety a zábavu, aby svoji energii někde vydala. Ovšem můj nepřítel je čas, potřebovala bych jí ho věnovat mnohem víc, než je možné. Hned na jaře jsem se přihlásila na místní cvičák. Nutno podotknout, že jsem do té doby fakt nic jiného neznala. TAk jsme začali chodit na základy poslušnosti. Byla jsem tam docela spokojená. Bylo nás asi do 10ti psů a majitelů. Hodina začínala volným vyběháním psů, následovaly základní povely jako sedni, lehni a přivolání, chůze. Ale žádný dril a křik, všechno pomalu, postupně , v klidu, naprosto individuálně. Po chvílích cvičení prokládáno něčím oddychovým. Třeba kladina, přeskoky, hraní s míčky atpod. Konec hodiny byl zase volný, všichni pejsci na volno, aby se mohli vyřádit a my mohli zkonzultovat a předat si zkušenosti i nezdary. Navájem jsme si s pejsky pomáhali, prostě mi to nepřišlo jako něco špatného. Největší plus bylo, že Viki se tam těšila a dělala pokroky. Nemáme v okolí jí rovné pejsky ( spíše malé a straší) a ona s jejím temperamentem se tam vyřádila. A pokud se v okolí nejdou pejsci, tak zase třeba nejsou ochotní páníčkové. Letní prázdniny mám volnější, takže Viki vlastně nebyla skoro sama. Na podzim jsme si školičku zopakovali. Zase to bylo fajn. Měla tam kamarády, ještě se něco přiučila. Ale už v průběhu jsem veděla, že dál na cvičák chodit nechci. To jsem cítila. Do školičky klidně, ale klasický cvičák už ne. Tak jako vy, tak i já nepotřebuju zkoušky, výstavy a podobné věci. Já si jen chci rozumět se svým psem a chci, aby jí bylo dobře. Taky jsem postupně cítila, že ji musím nějak víc na mne fixovat. Nenapadlo mne nic lepšího,kromě venčení, hraní, cvičáku a procházek, než s ní přespávat v jedné místnosti a ono to fungovalo. To bylo tak nějak intuitivní. A zase u nás bylo to zažité, pes do postele nesmí, no přiznám, už i manžel rezignoval a už je s náma v ložnici. Spí celou noc vedle postele ve svém pelechu a občas si k ránu přijde polehnout ke mě. Nebráním jí. Tolik asi klady. Dostávám se k záporům. Vím, že jste odpůrce klecí atd. Ale my ji nemůžeme nechat doma samotnou. Není možné, aby byla s námi pořád. Do práce si ji vzít nemůžeme. Jakmile zůstane sama doma, tak likviduje. Naprosto vše, k čemu se dostane. Boty, oblečení, jídlo, plyšové hračky, dřevěnné obložení, cyklohelmy, noviny, nábytek, peřiny, kytky, záclony. Prostě vše. Roztrhá, rotahá, rozkouše...Její hračka pro zabavení navyjímaje. Dlouho jsme se snažili jí to vysvětlovat, uklidňovat, vyměnili jsme všechny zámky u dveří, aby se nedostala, kam nemá. Nic. Nakonec s těžkým srdcem jsme koupili klec. Jakmile ji manžel sestrojil, vlezla si do ní a vzala ji za další svůj pelíšek. Když odcházím do práce, sama si tam vleze. Rozezná, kdy odcházíme a kdy jdeme spolu ven, nebo si prostě jen na chvíli odskočím. To je náš jeden problém. V naší nepřítomnosti musí být v kleci. Jsem-li doma, je buď se mnou a dělá vše se mnou, nebo si vleze do jednoho z pelechů a je v klidu tam. Nedotkne se ničeho, ani jídla, maximálně si očuchá, co ještě nezná. Další problém je v tom, že utíká, pokud je navolno. Doma je to asi tak, že na ni skoro nemluvím, ale ona rozumí. Je kontaktní, chodí se chovat ( docela legrace, když sedím na židli a 30kg fena mi leze na klín) a mazlit. Umí si říct o žrádlo, i o venčení. Tady není problém. Jakmile přijdeme ven, je to jiný pes. Vjede do ní energie a pokud bych jí pustila z vodítka , tak zmizí. Zatím jsme ji vždy včas odchytili. Ale sama se nevrátí, musím za ní a vymyslet nějakou fintu, jak ji k sobě nalákám. Ona moc dobře ví, že se to nedělá, ale udělá to zas a znova. Nikdy jsem ji neuhodila, když se vrátí, vždycky chválím, jen aby věděla, že se vracet má. Proto by mne zajímal váš názor. Co s tím, aby mohla být sama doma mimo klec a aby mohla venku vesele pobíhat na volno. Ven chodíme s flexi vodítkem ( vím, že je nemáte rád, ale aspoň nějakou volnost má), nebo na procházky na dlouhé šňůře. No a kdyby jste uznal, že jsme vhodné adeptky na vaše jarní soustředění, tak bych byla ráda. Jen bych vás moc prosila, pokud by jste nás vybral o včasné sdělení termínu. Pracuji ve zdravotnictví a služby se píší docela dopředu, tak abych si mohla zajistit volno. Abych nepatřila do skupiny, kteří napíší, že chtějí jet, jsou vybráni, ale nedorazí. Ještě bych vás poprosila i o cenu za soustředění. Nebudu nic předstírat, doba je taková, jaká je. Jednou jsem si pořídila psa a chci se o něj starat, co nejlépe dovedu a klidně se i něco přiučím a ráda. Ale peněz nemám na zbyt a nad každou vynaloženou korunou musím přemýšlet. Pokud jste dočetl až sem máte můj obdiv a moc vám děkuju. Ale jak jsem se dostala k vašim stránkám, v duchu jsem si s vámi povídala  a vlastně tohle sepisovala. Určitě bych přišla ještě na spoustu věcí, které bych chtěla zmínit, ale pro dnešek končím. Mějte se hezky a přeji mnoho úspěchů ve vaší práci.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji... co se týče soustředění - všechny potřebné informace budou jako vždy opět zveřejněny se zhruba dvouměsíčním předstihem, což si myslím bohatě stačí i na včasné zajištění dovolené.

Pes do klece nepatří - nikdy a za žádných okolností. Kolikrát jsem tady už vysvětloval, že štěně je stejně jako jiné věci zapotřebí naučit i té nezbytné samotě doma. To samé teď dělám shodou okolností i já sám, od začátku funguju tak, aby moje vlastní štěně doma bylo v klidu a ne ve stresu ze samoty. Tedy postupně se prodlužující časové intervaly, rituály odchodu a příchodu, zmenšení prostoru - a především budování důvěry a správně nastavené hierarchie... to vše už vícekrát zde v Poradně popsané, doporučuji najít a prostudovat.

Vaše fenka likviduje v tomto věku byt ale ještě z jednoho důvodu, který úzce souvisí s Vašimi problémy ji venku vůbec dostat k sobě: není na Vás navázaná, nepředstavujete pro ni tak potřebnou autoritu a přirozeným výsledkem je opět stres a nevyrovnanost.

Co s tím? Dát do pořádku příčinu problémů, pak se odstraní i následky. Proto by bylo nanejvýš rozumné před soustředěním u mne absolvovat ještě individuální výcvikový servis - je tristní, pokud pejsek nechce k vlastnímu člověku a je zapotřebí ho "odchytávat". Navíc je to zcela zbytečné, stačí správně zapracovat na obou - pejskovi i jeho pánečkovi. Pokud budete chtít, rád to udělám i pro Vás.

(4.12.2011)
Plemeno: belgický ovčák - tervueren
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, jsem moc ráda, že jsem dnes narazila na Vaše stránky, hledala jsem, kde bych mohla dostat nějakou rozumnou radu a věřím, že tady se jí dočkám. Problém, který mě trápí, je logickým vyústěním situace, která bohužel nastala, a chtěla bych jí naší fenečce aspoň co možná nejvíc usnadnit.
Ciri jsme si pořídili s přítelem, máme ji od jejích dvou měsíců a celou dobu jsme si dělili péči o ni na půl: od venčení, přes krmení, česání, výcvik, hraní si, mazlení... Začátkem října jsme se ale s přítelem rozešli a já se odstěhovala. Rozešli jsme se v dobrém, nebyly a nejsou žádné hádky, křik nebo scény. Ciri zůstala žít s ním v našem původně společném bytě, já se odstěhovala do pronájmu, kde za mnou byla jen na kratičké návštěvě (a moc se jí tam nelíbilo, klouzala jí podlaha). V péči o ni se toho zase tolik nezměnilo - vídám se s ní v pravidelném režimu, který jsme si s bývalým přítelem nastavili, každý den, buď na ranní procházce (cca 1 hod i s hraním, stopováním - to miluje - nebo cvičením) nebo při odpoledním cvičáku. Rozdíl je ale v tom, že už tam prostě nebydlím. Takže ví, že když se spolu vrátíme, tak se o ni postarám (otřu tlapky, odstrojím, nakrmím, pomazlím), jenže pak jdu pryč. Už tam nejsem, aby si mohla přijít pro pomazlení, strčit do mě čumáčkem, přinést hračku... Víkendy už tak pravidelné nejsou - kvůli našim aktivitám to většinou bývá tak, že stráví celý čas buď jen se mnou nebo s ním.
Po prvních dnech, kdy pochopila "systém", se mi snažila zabránit v odchodu tím, že si lehala před dveře. Teď už to sice nedělá, ale prostě na ní oba vidíme, že je smutná a  ve stresu. Vždycky byla závisláček, ale teď je to extrém - hlídá si nás doma i venku. A tváří se nešťastně. S tou psychickou zátěží, kterou to pro ni představuje, určitě souvisí i problémy s jídlem, které teď má. S krmením jsme u ní bojovali vždycky (víc vyběhá než sní), každé půl kilo navíc, které se nám "podařilo", byl důvod k oslavě. Ciri je na granulích, momentálně na Acaně Wild Prairie, občas pro zpestření dostává syrové maso (od dodavatele barfu), nějaký ten pribiňák, loupáčky. Dostává relativně dost pamlsků, protože hodně cvičíme, ale zase malých (čtvrtky piškotů, pamlskové kostičky Gimborn rozlomené na půl...). Nějakou dobu jsme byli i na výkonnostních granulích Acana Sport & Agility, na kterých se nám ji podařilo trošku spravit, ale byla na nich hyperaktivní, což u přirozeně temperamentního, akčního belgičáka chovaného v bytě není úplně ideální. Jenže teď je to extrém - je kost a kůže a kdyby neměla chlupy, někdo by nás už určitě udal za týrání zvířat, jak je vychrtlá :-( Snězené maso dokonce občas vyblije (což se dřív u stejných výrobků vůbec nestávalo). Nevím, jestli je dobré řešení vrátit se na výkonnostní granule: pozitivum vidím v tom, že i když toho sežere málo, dostane do sebe víc kalorií; negativum v tom, že její vystresovaná psychika dostane další "impulz".
Takže na Vás mám vlastně dotazy: jestli je nějaká možnost, jak jí situaci ulehčit, nějak přizpůsobit naše chování, zacházení s ní, organizaci aktivit? Nebo je to prostě otázka času - že si zvykne a přestane si to tak brát. A druhý dotaz - co byste poradil k té stravě? Předem moc děkuji za Vaši odpověď a čas, který našemu problému věnujete.

Odpověď: Děkuji:) Už jsem to tu psal mnohokrát - pes není dítě, na které se dá s úspěchem aplikovat "střídavá péče". Vaši fenku tento přístup velice stresuje. Pes opravdu potřebuje mít jednoho jasného "svého člověka", nemůžete si fenečku takto předávat, tím jí psychicky neskutečně ubližujete. Jeden z vás musí převzít plnohodnotný život a péči o ni (zřejmě Váš přítel), druhý (Vy) musí z tohoto života odejít, jinak v tom bude fenka stále mít zmatek - přece jen jste spolu společně prožili zhruba dva roky. K tomuto není co dodat, pokud toto rozhodnutí neuděláte a neuděláte je co nejrychleji, fenku psychicky zničíte. Jasné příznaky vidíte koneckonců na vlastní oči sama...

Nejsem si jist, že její problém s trávením potravy je výhradně důsledek psychického stresu fenku - spíše je za tím i zdravotní problém, který bude chtít urychleně řešit. Podle toho, jak popisujete příznaky, by mohlo jít o onemocnění žaludku, slinivky nebo tenkého střeva. Jinými slovy naložte fenečku a upalujte na veterinu, kde vám udělají komplexní vyšetření krve a moči a následně diagnostikují zdroj problému.

Ani jednu z obou záležitostí není radno podcenit a je třeba fenku zase dostat do kondice fyzické i psychické. Tak prosím udělejte v jejím zájmu za jednou etapou svého života tlustou čáru a pokud se o fenku Váš expřítel bude dobře starat, odejděte z jejího života. Fenečka je teď v silném stresu a potřebuje se z něj co nejrychleji dostat, aby její organismus mohl dostat šanci zabojovat s případným onemocněním zažívacího traktu. Popravdě řečeno - potravinový mišmaš, kterým ji krmíte, vůbec není dobrý a sám o sobě mohl její trávicí systém pěkně rozhodit. Nicméně až vyšetření dá jasnou odpověď na otázku, zda fenka nebude muset třeba přejít plně na dietní granule.

(4.12.2011)
Plemeno: rotvajler x výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěl bych Vás poprosit o Váš názor. Náš Max je k lidem, které zná dost kontakní a mazlivý. Často chce drbat a  natáčí se bokem a tlačí se na nás nebo na návštěvy. Myslíte si, že to je submisivní gesto? Mě to často připadá, že to je spíš vynucování si pohlazení a podrbání. Má 50kg a lidé mají občas problém to ustát.  Někdy k tomu přidává i záměrné stoupnutí si dotyčnému na nohu....Musím dodat, že mě se také takto staví, ale nedochází k žádnému tlačení a ani šlapání na nohu. A když se mu nevěnuji,stačí třeba zavrtět hlavou, tak v klidu odchází. U ostatních si většinou svým tlačením to podrbání vynutí. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Takto se často chovají fenky, jsou obecně mazlivější než pejskové, ale občas se najde i psí chlapík, který má podobně kontaktní chování. Max prostě patří mezi mazlivější pejsky, je to jeho vlastnost, ne chyba. Nemá to v tomto kontextu nic společného se submisivitou.

(27.11.2011)
Plemeno: šarplaninský pastevecký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu ohledně naší fenky. Je to mazel, lidi, které zná miluje, od malinkatých dětí raději utíká, poslouchá, i když se stane, že ne hned např. na zavolání si ještě očuchá nějaký pach. Chodíme s ní skoro každý den na procházky a koupili jsme velký pozemek, kde bychom chtěli stavět. Bydlíme v řadovce mých rodičů a nemáme moc dobré sousedské vztahy, byť se k sousedům chováme velice slušně a nikdy jsme jim nic neudělali, ba naopak. Soused vlevo nám střílí i po kočce (viděli jsem to na vlastní oči, byť dříve tvrdil, že po ní háže bačkorou).
Jak začít...brali jsme si ji ve 4 měsících, když byla malá a my ji u známých na chvíli uvázali, tak chudina nevěděla, kam jsme šli (měli vchod za rohem) a tak se z vodítka osvobodila a utíkala domů. Jeden ze sousedů ji údajně znovu přivázal. Teda, od té doby by ho snad zakousla (nikdo už nezjistí, jestli ji třeba nesmýknul, nekopl..). Když kolem zezadu zahrady projde k dalším sousedům, tak na něj strašně štěká (to ji okřikneme, když jsme doma, snažili jsme se ji to vymluvit po dobrém i po zlém, ale má na něj pifku). Jednou jsem ho viděla, jak drží v ruce el.obušek a projíždí s ním plotem, aby dostala ránu. Docela má strach ze střelby (myslivce na honech, petardy), když jsme doma, je na zahradě v pohodě, když nejsme, tak je schopna přeskočit plot k sousedce (ta má bíglici) a "klepe se ji tam strachy" a snaží se někde schovat. Momentálně jsem měsíc v lázních (ještě týden budu) a tak se jí podmínky doma změnily. Začla být na páníčkovi strašně závislá, jako by měla strach, že přijde i o něj.
U známých, kde to zná byla zavřená v kotci, protože manžel vezl někam známou. Její manžel pak viděl, jak leze po té 2m kari síti na zastřešenou část kotce a hup ze střechy dolů. Než manžel dojel, tak byla zavřená v garáži. Nechápu - vždy tam byla v pohodě. 2x v tomto týdnu utekla - oběhla celý ten blok řadovek a čekala na muže před garáží. Tak ji začal zavírat. V sobotu ji dal důvěru, nevím proč, ale asi půl hodiny běhala po ulici, de facto před naším domem. Kolem šel pán, tak se k němu rozeběhla o dorážela na něho, at jde jinam. Nic mu neudělala. Manžel akorát šel zpět, pán mu šel říct ke garáži, že na něj dorážela, že mu utekla, aby si ji zavřel a ona se muži vysmekla (neměl ji pořádně za co držet), přiběhla k němu a štípla ho tentokrát do zadku. Pán byl vyděšený, ale pak si s mužem po vysvětlení situace podali ruce a v pohodě. Soused (který střílí, ne ten s obuškem) místo, aby nám zavolal, že je pes mimo pozemek, tak si prý vše fotil, jakože má důkazy. To nechápu. Vím, že manžel chyboval, ale přijde mi to hrozné. Na zahradě má fenka boudu, budeme ji ještě nyní dodělávat kotec. Když v so večer manžel přijel s ní z pozemku, tak po vypuštění rychle běžela dolů. Vyšel ven a slyšel, jak soused střílí ze vzduchovky (tady té střelby se nikdy předtím nebála, vadí ji "ostré náboje myslivců"). Je mi to podivné, v šeru a v zimě střílet? Paní chovatelka říkala, že na té zahradě se něčeho bojí.
Takže má otázka zní, zda-li její chování odpovídá stavu, že jsem pryč. Co udělat s tím štípáním? Když měla 7 měsíců, tak ji můj strýc viděl poprvé a rychle se k ní hnal, já byla u ní, asi si myslela, že mě má bránit, tak ho štípla do stehna. Strýc pochopil, že udělal chybu (měl kdysi psa). Je to štípnání adekvátní její přirozenosti? Naštěstí nekouše. Při hře s páníčkem jak je rozdováděná, tak chce taky štípat a chňapat. Umí udělat kravál na oko, a ve chvíli kdy si myslí teda, že nás má bránit, tak člověka i štípne do zadku. Myslím, že jinak je socializovaná - na procházkách je poslušná (teda pokud si zrovna neumane, že by si ještě chtěla něco očuchat). Vím, že po ní jako po pastevci nemohu chtít 100% poslušnost jako třeba po vlčákovi. Má na své trase vycházky psí kamarády, se kterýma ráda běhá za plotem (oni už na ní vždy čekají připraveni), jiných psů si zase nevšímá. Je docela inteligentní-mazaná, umí si otevřít uzavřený flap, rozežínat světlo, zvonit na zvonek, už jako štěně otevírat dveře, snaží se běhat po chodníčcích ne po záhoncích, takže zahrada je v dobrém stavu při tak velkém psovi...
Je to náš první pes a máme ji moc rádi a nechceme ji zkazit. Jsme na ni přísní (nedělej tamto, to nesmíš), občas od pánečka i dostala, když provedla nějakou lumpárnu, má z něj respekt. Nebo jsme ji špatně vychovali, fakt nevím...je to ale jinak dobrák od kosti...je to vidět v jejích očích.

Odpověď: Dobrý den:) Základní Vaší chybou je neuvědomění si povahových specifik šarplanince (resp. pastevců obecně)... Šarplaninec stejně jako všechna pastevecká plemena je odmala zvyklý používat vlastní mozek, sám vyhodnocuje situace a na základě svého úsudku pak reaguje. Je zcela jedno, jestli se jedná o ochranu stáda někde na pastvině proti predátorům nebo o o život mezi lidmi - základním rysem pastevců je samostatnost, inteligence a rychlé rozhodování.

Jinými slovy pokud je pes/fenka vedený tak jako u Vás (k tomuto se ještě vrátím), pak není divu, že reaguje tak, jak reaguje - uteče z místa, kde se mu nelíbí, zažene, štípne nebo kousne člověka, který se mu bude zdát problémový. Jedná pouze podle svých prastarých plemenných instinktů a je zcela jedno, zda ten "problém" představuje vlk, medvěd nebo člověk.

Šarplaninec, stejně jako ostatní pastevci, má dokonalou paměť. Do konce svého života si bude pamatovat člověka, který mu někdy ublížil a do konce svého života mu to bude dávat najevo - to pro vysvětlení dalšího faktu, který ve svém dotazu zmiňujete.

Šarplaninec opravdu není německý ovčák a pojem "poslušnost" je zapotřebí chápat ve smyslu "spolupráce" (už jsem to zde v podobných dotazech mnohokrát zmiňoval). Šarplaninec s Vámi bude spolupracovat, bude respektovat Vaše rozhodnutí, pokud budou správná, ale pokud vedle sebe nebude mít člověka, kterému bude věřit a skutečně ho brát, pak bude věci řešit po svém. A tady je ten největší problém - podle toho, co píšete, s ním bohužel fungujete právě jako s německým ovčákem, ne pasteveckým plemenem. Vaše fenka je ještě psychicky nedospělá a pokud nezměníte přístup, začnou Vám skutečné problémy, až dospěje. Teď se ještě učí, teď máte ještě čas na ní pracovat - za dva roky už bude pozdě.

Dát pastevci šanci, aby Vás od samého začátku bral jako sobě rovného, znamená sdílet s ním především v jeho mládí v co největší míře jeho život. Je to nezbytně nutné, protože Vaše fenka nežije na pastvině, nemá vedle sebe dospělého psa, nevstřebává do sebe přirozený vzorec "divoká příroda - pastevec - práce - boj o přežití". V maximální míře je proto nutné jej nahradit vzorcem "domov - člověk - vztah - spolupráce".

Shodou okolností mi teď doma také vyrůstá malý pasteveček, štěně pyrenejského horského psa. Udělal bych to i u každého jiného plemene, ale tady jsou to životně důležité kroky - spíme spolu na zemi, mluvím na něj při každé činnosti tak, aby vstřebával můj hlas, emoce a významy slov... aby mě poznal, aby mi věřil a od samého začátku mě bral.

Jak jsem psal, Vaše fenečka se bude chovat tak, jakou bude mít volbu. Buď sama za sebe nebo ve spolupráci s člověkem. V prvním případě nastanou čím dál větší problémy, v tom druhém budete mít situaci pod kontrolou. Pokud ovšem bude někde sama, bude opět vše špatně - v této souvislosti připomínám, že šarplaninec rozhodně není kotcový ani boudový pes - potřebuje velký kontakt nejen se svýnm prostředím, ale především se svým člověkem. Tímto kontaktem mám ale na mysli právě onen výše popsaný těsný přirozený "životní" a emoční kontakt, nikoli kontakt procházko-mazlivo-povelový. V tom je totiž ten hlavní a pro každého pastevce veledůležitý rozdíl v přístupu...

Jsou to všechno věci emoční a pocitové, chce to spiše názorně předvést a vysvětlit - pokud byste měla zájem, není problém se domluvit na osobní konzultaci. Chyba není ve fence, chce to zapracovat na přístupu, jinak se to časem vymstí - o to víc, pokud je to Váš první pejsek.

(27.11.2011)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na konci srpna jsem si dovezla fenečku border kolie. Už doma jsme měli kluka border kolie, který měl v té době 4 měsíce. Stali se z nich nejlepší kamáradi. Nikdy spolu neměli žádný problém a ani dnes nemají. Asi před dvěma měsíci,kdy jsme ji začali nechávat venku s ním přes den i v noci, se moje fenečka začala divně chovat. Pořád se za něco schovává - asi chce být nenápadná - a pozoruje toho "Borderaka". Když mu házíme míčky, "borderák" rád aportuje a nosí a ona se na něj jen dívá, opět někde zalezlá. Když na ni zavolám, aby šla ke mě, tak poslechne, ale je vidět, že se ji nechce. Sedne si vedle mě, ale kouká pořád na něj. Když ji chci vzít do náruče a odnést ji někam za roh, kde ho nevidí, mohla by se zbláznit a snaží se nějak dostat pryč a opět se jde schovat a pozoruje ho. Když s ní cvičím a on je někde poblíž, tak se s ní nedá vůbec domluvit. Furt po něm kouká a pokud ji otočím jiným směrem, kde ho nevidí, je jak smyslu zbavená a snaží se pořád nějak otáčet, či se snaží utéct schovat za květináč a zase ho pozoruje. Když přijdu domů, tak za mnou přiběhnou oba, oba dva jsou štastní, mazlí se a najednou se ta moje fena otočí a jde se někam schovat a pozoruje mě a "Borderáka" jak ho hladím a házím mu míčky. Tak nevím, co tohle znamená. Jestli se od něj učí, nebo protože je to ovčácký se ho snaží nějak pozorovat. Nevím.
Pokud ji ale odvezu na chatu, kde je sama se mnou, tak je to úplně jiná fenečka. Všímá si mě a je pořád se mnou. Miluje děti a lidi, je hodně společenská. Bydlím v rodinném domě s obrovksou zahradou. Pejsci mají jeden společný kotec se dvěma boudami - ale stejně spí spolu v jedné boudě. I když chodíme ven, či jsme u známých, kteří mají psa, tak si hrají spolu a žádné takové chování u ní není. Tak nevím, co tohle znamená. Jestli se od něj učí, nebo protože je to ovčácké plemeno se ho snaží nějak pozorovat. Nevím. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše úvahy jsou zcela mylné. Uvědomte si, kdy celý problém začal - ve chvíli, kdy jste 3-měsíční štěně strčila do kotce k druhému štěněti. Tedy v době, kdy byla ještě velmi malá (nemluvě o tom, že borderkolie nutně potřebují sociální kontakt s člověkem, takže u obou Vašich pejsků tato izolace už teď zanechá celoživotní negativní stigma) a kdy jste ji připravila o možnost se vůbec sžít s celou svojí smečkou - tedy nejen s Vaším druhým pejskem, ale hlavně s Vámi.

Druhý pejsek pro ni představuje v situacích, kdy jste všichni spolu, daleko větší jistotu a vztahovou vazbu nez Vy sama. Proto se chová tak, jak popisujete - ona se ale "neschovává" před ním, ale před Vámi. Vy jste pro ni v (nejen) popisovaných situacích nečitelný a v podstatě cizí element. A víte proč? Se svým spoluštěnětem tráví spoustu času v těsném kontaktu, komunikují spolu, vyrůstají - s Vámi stráví času minimálně a komunikace veškerá žádná. Je navázaná na druhé štěně, ne na Vás - a není se čemu divit...

Pokud je v jiném prostředí, je tam jen s Vámi a nastupují odlišné vzorce chování, pak se zcela přirozeně chová jinak - stále je to ještě štěně v závislé fázi, proto si Vás všímá a běhá za Vámi, není tam rušivý prvek v podobě dalšího psa, víc si jí všímáte i Vy sama. Vrátíte se domů a vše je jinak - ano, samozřejmě... zas jde do kotce, pryč od Vás.

Bod jedna: vezměte k sobě domů obě štěňata - jednak jsou obě ještě malá a potřebují vychovávat, ne cvičit, jednak borderkolie nejsou v žádném případě psi do kotce, jednak s nimi nemůžete být v sociální komunikaci, pokud jste každý jinde.

Bod dvě: zkuste věnovat čas tomu, že si prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO - dozvíte se mimojiné, jak vlastně pes vnímá, žije, jaká je jeho psychika a proč psi (a malá štěňata vůbec!) do kotce nepatří. Přečtěte si, jaká je skutečná povaha a potřeby borderkolie a jak důležitý je pro každého pejska sociální kontakt. Přečtěte si něco o socializaci (druhové i mezidruhové). Právě kvůli porušování těchto základních zásad psí výchovy teď fenečka reaguje tak, jak píšete - a to vše teď můžete buď napravit nebo definitivně zkazit.

(27.11.2011)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 6 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, předem děkuji za všechny za možnost konzultací s Vámi a za Vaše nadšení a snahu pomáhat pejskům i jejich utrápeným majitelům. Já jsem ve fázi zvažování nákupu Bělouše. Mám již okouknutého :) pejska, který by se měl odebrat za 4 dny. Po psu strašně toužím, nicméně chci, aby pejsek byl spokojený se mnou. Potřebovala bych tedy konzultaci, zdali to oba spolu zvládneme :).
SITUACE: Za 14 dnů se mám nastěhovat do nového bytu!!! 2+KK. Jsem sama, takže veškeré úkony budou jen na 1 člověku (31 let). Má práce trvá zpravidla 8 - 10hod, nicméně mohu občas pracovat doma. Chci pejska jako společníka, jako parťáka na běh, procházky, vandry po horách. Chci s ním chodit na cvičák. Mám to vymyšleno, že bych si na týden vzala dovolenou, pak na 0,5 dne si vezmu práci domů. Posléze se pokusim chodit vždy v obědové přestávce domů pejska venčit. Nicméně občas musím na celodenní pracovní cestu. Nemám zatím nikoho, koho bych občas mohla požádat o zástup na venčení, ale snad někoho seženu na novém místě. Rodinu v Brně nemám :(. Ale pokud by to pejsek zvládal, mohl by cestovat se mnou v autě. To ale nikdo asi neví.
Pejska jsem si vždy přála už od dětství. Bavila jsem se o rase s majiteli psů a myslím, že mi sedne. Žiju sama a potřebuji se o někoho starat, vytvářet si program. Strašně se  na něj těším.... ALE... budu mu moci poskytnout potřebnou péči? Píšu to jako reálnou situaci. Prosím, myslíte, že to s pejskem zvládneme? Děkuji za odpověď a přeji hodně sil a radosti v další práci s pejsky!

Odpověď: Také děkuji...:) Jistotu Vám dát samozřejmě nemůžu, neznám Vás, ale - důležité je mít od samého začátku opravdový vztah a zodpovědnost ke svému pejskovi (on si Vás vybrat nemůže), opravdovou snahu chtít vše zvládnout, mít vytvořené aspoň trochu reálné podmínky a nic nevzdat, pokud přijde nějaká komplikace. Pokud nějakým rozumným způsobem vyřešíte ty celodenní pracovní cesty, pak bych řekl, že z časového hlediska to reálné je (pokud naučíte štěně správně na pár hodin samoty - viz tento web). Zbytek posoudit nemohu... nicméně by bylo velmi vhodné si prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, abyste byla připravena na různé situace, které mohou nastat a především věděla, co je pro pejska skutečně důležité a co už méně.

Myslím si ale, že vlastně už rozhodnutá jste a myslím si, že to všechno dokážete zvládnout:) Takže teď mohu popřát Vám i štěňátku už jen co nejvíce radosti ze společného života a co nejméně komplikací, držím palce!

(20.11.2011)
Plemeno: pražský krysařík
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, už si nevím rady. Naše fenka se nám mstí za samotu. Večer, když musí spát sama v obýváku, a my jsme za zavřenými dveřmi v ložnici, vždy udělá minimálně jednu louži (zvládne ale třeba i tři malé od 23:00 do 5:30) a poslední dobou i bobek doma na podlahu. To samé probíhá přes den, když jsme v práci. Jsem si jistá, že to není tím, že by nemohla vydržet. Nadělení máme na podlaze třeba už za 2 hodiny, zatím co když jsme doma vydrží hodin třeba 10. Bohužel se mi s tím netrefuje ani na podložku, na kterou byla naučená ještě u chovatelky. Zkoušeli jsme už všechno... plácat po zadku, hubovat, jen si brblat při odklízení, dělat jako že nic, fenku ignorovat...poslední rada, kterou jsem nezkusila je zavřít jí do klece. Je sice možné, že pod sebe by si nečůrala, ale podle mě to je týrání. Pes přece není křeček. Můžete mi prosím poradit? Děkuji předem za odpověď a pokud máte nápad co s tím, rádi si domluvíme konzultaci.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka se Vám za nic nemstí, už jsem to zde mnohokrát na podobných případech vysvětloval. To, co dělá, je pouze důsledkem stresu, ve kterém se nachází. Pes je tvor společenský, sociální a pokud se cítí v izolaci, přichází stres a stresové ventily.

Pes opravdu není křeček a má svoje přirozené psychické potřeby - komunikaci, sociální kontakt, smečkové prostředí. Zkusili jste všechno možné (jak sama píšete), ale prosím přečtěte si po sobě, co jste napsala - přijde Vám taková "náprava problému" normální? Pokuste se na chvíli vcítit do kůže Vaší fenky a sama si odpovězte, zda by Vám tento přístup pomohl nebo Vás naopak uvrhl do ještě většího stresu. Nápad s klecí považuji za natolik zrůdný, že se raději zdržím komentáře...

Začněte se svojí fenkou konečně opravdu fungovat - tedy tak, abyste respektovala i její (nejen svoje) přirozené potřeby. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, abyste se naučila, co pro každého psa znamená přirozené prostředí (tj. smečka), přirozená komunikace (což v žádném případě není plácání po zadku, hubování nebo ignorování a už vůbec ne zavírání do klece), co pro Vaši fenku znamenají zavřené dveře a izolace od zbytku její "smečky"... tohle jsou věci, které musíte dát do pořádku, protože pak eliminujete samotnou příčinu problému, ne jen jeho důsledky.

Samozřejmě bude jen ku prospěchu věci, pokud se setkáme osobně.

(20.11.2011)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moje 4,5 letá fenka leonbergera začíná být agresivní vůči některým lidem a některým psům.Po celé roky byla fenka klidná, vyrovnaná a neměla naprosto žádné problémy se psy ani lidmi. Je dobrou kamarádkou pejsků a lidí. V květnu r.2011 se jí narodilo 8 štěnátek, které byly ve stáří 8.týdnů předány do nových rodin. Moje fenečka neměla s odchodem štěňat žádné problémy. Netesknila. V průběhu dalšího měsíce nám odešla moje maminka, s jejímž odchodem jsem se já i moje fenka špatně vyrovnávaly. Uplynuly 2 měsíce a fenka čímdál více vyžaduje moji přítomnost a občas při procházce vyjede na kolemjdoucího nebo se jen lekne hůlky, se stejným závěrem. Můžete mi poradit jak mít opět klidnou, vyrovnanou fenečku?

Odpověď: Dobrý den:) Fenka Vám psychicky dospívá a její povaha se mění, navíc ve Vašem případě ve Vás necítí fungující autoritu - především Vy sama teď potřebujete se vnitřně zklidnit a touto autoritou se stát. Fenka z Vás potřebuje čerpat klid a jistotu, které jí teď chybí a proto (spolu se změnou povahy) se stává více startovací. Teď je totiž přesně ta doba, kdy se takříkajíc láme chleba - buď Vás bude do budoucna brát jako osobnost silnou nebo jako osobnost slabou.

Nejrozumnější by ale bylo, pokud byste se se mnou domluvila a s fenečkou za mnou přijela. Leonberger není plyšák a hodně věcí by se mohlo zvrtnout velmi špatným směrem. Lidé bohužel velmi často dělají tu chybu, že čekají, dokud skutečně nedojde k velkému průšvihu - tak neudělejte stejnou chybu i Vy.

(20.11.2011)
Plemeno: bernský salašnický pes/zlatý retrívr
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6let/3 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o Vaši radu, vzhledem k vašim zkušenostem. Máme doma psa berňáčka Enyho 6 let starého, úžasný člen rodiny, pohodář, miláček...máme ještě 2 kocoury a králíky a všichni se všemi spolu výborně vycházejí. Bohužel nám zemřel příbuzný, a zůstal po něm 3 letý zlatý retrívr Benny..v podstatě ještě takové štěně...ale vzhledem k tomu že ho vychovával starší pán, který vlastně neměl ani zkušenosti, tak je tento pes celkem rozjančený, dělá si co chce...obzvláště na procházce...jde hlava nehlava..a nic a nikdo ho nezajímá...a totéž když se dostane do kontaktu s králíky či kocoury...je pak jak urvaný ze řetězu a měli jsme co dělat abychom do odnesli do výbehu:)) ale povedlo se... Toho zlatého retrívra bychom rádi přijali jako dalšího člena rodiny, jen bychom chtěli poradit jak na to...jak seznámit 2 psy a retrívra s ostatním zvířectvem (králíci, kocouři)... Už jsme pejsky jednou nechali potkat na louce a pak s nimi šli k nám zahradu..byli v celku klidní..až na to že ten berňáček na něj chce skákat...tak nevíme co s tím...teď přes víkend to opět zkusíme..aby si na sebe zvykali...ale zároveň je třeba aby se ten retrívr sžil s kočkami a králíky...jinak nám zbourá králíkarny...:)) Když to nepůjde, budeme mu muset sehnat náhradní rodinu, ale to necháváme až opravdu na úplně poslední místo. Rozhodně jsme proti kastraci, to určitě nechceme. Jedna známa nám to radila, ale to jsme ihned zavrhli. Děkuji předem za Vaši radu/odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Díkybohu že jste rozumní - mám teď na mysli tu nesmyslnou kastraci, to už je opravdu na zabití, jaký "všelék" si z toho lidi udělali... Mladí zlatí retrívři jsou dychtiví temperamentní pejsci, Benny teď navíc poznává spoustu nových věcí a situací, dejte tomu trochu času - pro něj je to zcelá nová životní zkušenost. Potřebuje čas na vstřebání všeho nového a na zklidnění, tohle se nedá lámat přes koleno. Ale je to mladý pejsek, zvládne to, pokud mu to někdo jiný nepokazí.

Chce to totiž správný přístup i ze strany člověka, tady se dají bohužel napáchat zásadní chyby. Trochu o tom vypovídá i Vaše bezradnost - cituji: "ten berňáček na něj chce skákat...tak nevíme co s tím..." - jste z Liberce, tak si se mnou domluvte osobní konzultaci, pomůžu Vám. Tohle je na praktickou práci a názorné předvedení. Opět doporučuji to nenechávat dojít do špatných konců...

(13.11.2011)
Plemeno: bavorský barvář
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, psíka máme doma od jeho 8 týždňov. Problém začal 30.11. zvracaním, ktorý sa stupňoval každým dňom. Odviezli sme ho na veterinárnu kliniku do Košíc, absolvoval rôzne vyšetrenia-rentgen, krv, sono, endoskopia, nakoniec bola operácia, pyloroplastika. Náš Edy bol hospitalizovaný 5 dní, neustále na infúziach. Doma sme štyri dni, stravu dávam diétnu po malých dávkach a často podľa rady lekárov. Ryža, vývar, zelenina, kuracie mäso. (pred chorobou bol na granulách Royal canine+2x do týždňa vyššie uvedená varená strava). Jeho zdravotný stav podľa mojej mienky sa zlepšuje, apetít do jedla má, stolicu má taktiež 2-3x denne  v normálnej konzistencii. Problém je jeho časté močenie a veľké množstvo. Niekedy nestihneme ani ísť von. Moč je svetlý, nezapáchajúci. Primeranie močeniu aj veľa pije. Naša veterinárka povedala, že to môže súvisieť s narkózou, že mohli sa zaťažiť ľadviny. Budúci týždeň pôjdeme na kontrolu aj na vyberanie stehov, premýšľam, že pre istotu odnesiem aj vzorku moči.
Ďalší problém je Edyho psychický stav. Z veselého a hravého šteniatka je smutný "zostarnutý" pes, ktorý sa nechce hrať, svoje hračky si nevšíma. Na prechádzke je apatický, treba ho nútiť aby sa pohol z miesta. Potom keď prídeme do bytu, zaľahne si do svojho pelíška, a spí. Keď aj nespí, leží so smutnými očami. Nemyslím si, že má bolesti, ranu na brušku si vôbec nevšíma, a podľa pohodovej pozícii jeho tela si myslím, že ho nič nebolí. Som s ním 24 hodín denne, ležíme s ním na zemi buď ja alebo manžel. Aj do nemocnice sme za ním chodili každý deň, boli sme s ním od rána do večera. Možno, že tento pooperačný stav je bežný jav, možno, ja som len netrpezlivá. Len je mi strašne ľúto, že toľko lásky čo mu venujeme, ako keby bolo málo. Neviem, či aj tento jeho smutný stav nesúvisí aj s jeho zdravotným stavom. Bolo nám povedané na klinike, že je anemický, nebol 2 mesiace odčervený, pretože počas vakcinácii ho naša doktorka to neodporučila, no a teraz po operácii je tiež povedané, že riešiť to budeme vrátane krvi až po uzdravení.
Snažila som sa komplexne napísať jeho zdravotný stav - ktorý si myslím poriešime postupne na klinike, ale  neviem si rady ako najlepšie sa ku nemu správať, aby opäť bol veselým a hravým šteniatkom. Ďakujem za vaše rady.

Odpověď: Dobrý den:) Popsaná operace je pro tak malé štěně obrovská zátěž na psychiku i organismus samotný. Bude se z ní ještě nějaký ten den dostávat, nedivte se, že je teď z toho tak špatný. Dejte mu čas na zotavení a uvidíte, že se i jeho psychický stav (za předpokladu, že operace byla úspěšná) začne zlepšovat.

Kazdopádně to ale chce, až přejde pooperační stav, udělat komplexní rozbor krve, moči a stolice. Je zapotřebí zjistit, zda nedošlo k narušení funkce některého z důležitých vnitřních orgánů (ledviny, játra), dále je zapotřebí obnovit i probiotickou střevní mikroflóru. O to všechno by se ale měl postarat veterinář, který má Vaše štěně v péči. Co se týká konzumace tekutin, je přirozené, že je teď vyšší.

Chce to nyní opravdu dát všemu trochu času, jak jsem už napsal, organismus pejska byl pod velkým náporem fyzickým i psychickým. Berte jej hodně ven, komunikujte s ním, odbourejte veškeré "litování" a chlácholení - prostě s ním jednejte jako se zcela zdravým silným pejskem, tahle podpora mu hodně pomůže. A o zbytek se postará čas a podněty kolem něj. Držím malému palce, pohlaďte ho prosím za mne:)

(13.11.2011)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat co znamená, když se náš pes chodí "otírat" o kytku, co máme doma. Probíhá to tak, že si pod ní stoupne, tak, že konce listů té kytky se dotýkají jeho zad a velmi opatrně našlapuje, při tom má někdy ocas na stranu a trochu se třese. Vypadá při tom, jako by byl v transu. Také dělá to, že si o stonek té kytky otírá hlavu. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel nepíšete, o jakou "kytku" se jedná. Některé rostliny vylučují prostřednictvím listů i stonků různé látky, které mohou zvířata (nejenom pejsky) lákat a mít vliv na jejich psychiku, což může být i tento případ. Pozor na jedovaté rostliny (klasickým případem je například často pěstovaná difenbachie)!

(6.11.2011)
Plemeno: jagdteriér x jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 10-12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Pro pochopení situace se výce rozepíšu.šmudla je pejsek co byl vyhozen u nás v obci někdy koncem září,a vzhledem k tomu že pracuji jako obecní zaměstnanec tak jsem se přichomejtla k debatě o jeho odvozu do utulku v Chebu.Byl tak strašně vyděšený,že nechtěl udělat ani krok,při pokusu o pohlazení se připlácl k zemi strachy,prostě mi nák zabrnkal na srdíčko a za chvilku už jsem si ho nesla domů.Předesílám že žiji ve VELMI chudých poměrech,i přes to se dostalo šmudlovy veterinární péče-měl zánět žaludku,náké rány a bylo třeba očkování atd.Vzhledem k problémům krmíme dietní verzí acany.Proč toto zminuji?Předpokládám že mi napíšete at se s Vámi zkontaktuji a domluvím schuzku-to by bylo ovšem už mimo rámec mých možností...
Tak tet k problému,či problémům.Pejsek byl dle mého u předchozího majitele zavřen někde ve sklepě,posuzuji z toho že vrčel na pračku,televizi,vysavač,byl v šoku z mouchy,cvrčka-prostě ze všeho kolem sebe.Z ustrašeného pejska se asi i díky genům vyklubal velmi temperamentní hafan :-),doma je zlatíčko(až na pár rozkousaných drobností),ovšem venku je to o nervy,šíleně tahá na vodítku,všechno ho strašně zajímá,až delší proutek kterým mu zaklepu pod nohama doznal na tahání výsledky+nácvik chůze u nohy.štěká na všechny lidi vzápětí vrtí ocasem a chce běžet k nim,většinou to kolemjdoucím vysvětlím a nechám je at ho pohladí,poté se uklidní a můžeme jít dál,problém je se psi,prvního co jsme spolu potkali byla 12 letá fenka pudla,měla ho tzv. na salámu ale on byl uplně vyděšený,jen se k němu otočila uskakoval jak na pérách,po dohodě s majitelkou jsme je pustili na volno a asi po pul hodině si konečně šmudla dodal odvahy a fenku očuchal.myslela jsem že bude k psum přátelský-ovšem opak je pravdou,nevím možná tím jak jsem se mu snažila zvednou sebevědomí aby se tolik všeho nebál nebo fakt nevím čím to je.jakmile uvidí cizího psa začne vrtět ocasem,uši má vzpřímené a chce letět k němu,když ho nechám přijít blýž tak jen tak ledabile čuchne(žádné dukladné očuchávání)a vyjede velmi agresivně po tom druhém,poprvá se nám to stalo u asi 7 měsíčního štěněte bígla-to se ještě očuchali navzájem,vypadalo to bezproblémově-aj náznak hry a najednou utok od toho mého...nejdřiv zatéčkoval a pak se na nebohé štěně vrhl.byl na vodítku takže jsem ho strhla hned z dosahu.Mno a tet se chová výše popsaným způsobem,mám strach že se k nám jednou přižene náký větší pes,šmudla na něj vyjede a bude zle... druhý závažný problém je lovecké pudy,vzala jsem šmudlu sebou na houby,miluje litání kolem dokola,jenže když jsme šli přes pole chytil zaječí stopu a byl v trapu,na volání nereagova i přes to že na povel ke mě vždy přiběhl,byl prostě uplně mimo,zmizel mi z dohledu a já už nyslela že je v tahu,on si asi všiml že jsem pryč a otočila se a vrátil se-byl pochválen za návrat.od té doby už jsem ho z vodítka nepustila-u nás na vsi jsou zvířata všude za humny a všude myslivec s flintou,prostě není tu jediné bezpečné místo,kde ho nechat na volno.prosím o radu,dá li se s oběma problémy něco dělat?

Odpověď: Dobrý den:) Nebudu Vám zastírat, že v tomto konkrétním případě je opravdu jedinou rozumnou možností za mnou s pejskem přijet. Máte pejska v psychicky velmi zuboženém stavu a já jsem schopen Vám ho dát do pořádku a Vás naučit, jak s ním pracovat. Problémy, se kterými se potýkáte, jsou zásadního rázu, jsou důsledkem předchozího života pejska a je zapotřebí je urychleně řešit, protože s časem se budou jen zhoršovat.

Pro napravení problémů vzniklých špatnou socializací a špatnými zkušenostmi s lidmi jednoduše musím mít možnost pracovat přímo s pejskem (lékař Vás nebo veterinář Vašeho pejska také nemůže léčit na dálku). Mohu Vám vyjít maximálně vstříc, pokud jsou Vaše informace pravdivé, nicméně další již záleží pouze na Vás - moji nabídku máte. Obecně platí, že pro pejska v podobném stavu nestačí jen zajištěná strava a základní péče, ale je zapotřebí se postarat i o tu druhou stránku psí osobnosti - tedy napravení pošramocené psychiky. To ale skutečně "na dálku" nejde, zkuste to pochopit.

(6.11.2011)
Plemeno: ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, doufám, že se nebudete zlobit, jestli jsem stejný dotaz v poradně přehlédla ale všude bylo oblizování někoho či něčeho ale mě by zajímala jiná věc. Dexter polevil v chůzi u nohy, začíná  být hodně napřed, takže důsledně vyžaduju plnění aby se nepředcházel a nenapínal mi vodítko. když se to stane, zastavím se, on automaticky couvne, a zase můžem vyrazit dál. Co mě zajímá je, co znamená, když si u toho couvání , někdy i znovurozejítí oblizuje tlamu?  To zastavení chápe dobře, ihned se vrací, ví, že jakmile napne vodítko stojíme.takže se snaží a za prochajdu zastavujeme třeba jen 10x. Někdy si u toho teda i kňourne jako že "ach jo" :-) Je to jako "omluva" od něho pro  mě ?  Anebo se pletu a je to znak nějaké jeho nejistoty?
A ještě jedna otázka.. Blíží se čas očkování a minule to nebylo moc příjemné protože se Dexina  bojí injekcí. Je celkově citlivej na dotyky (jako asi každý RR), všechno ostatní si nechá ale v klidu osahat, čištění uší se mu vyloženě líbí ale jak se blíží injekce zdrhá a štěká, nenechá na sebe sáhnout, posledně jsme ho museli povalit a násilím mu injekci píchnout ale takhle to už NECHCI! (zmíním, že to bylo v domácím prostředí, protože veterinář neměl v ordinaci šanci a myslel, že doma to pro něj bude lepší, nebylo) Den pak s náma nemluvil :-( Mám zkusit trénovat s injekcí jen tak naoko a ukazovat mu, že to nic není? Nebo máte jinej fígl? Děkuji moc za odpověď a přeji Vám pohodové dny.

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se v této souvislosti o submisivní signál z nejistoty - chce to z Vaší strany opět přidat na přímé komunikaci, to vodítko musí být jen pojistka... K druhému dotazu - fígl je jednoduchý: změnit veterináře. Věřte mi, že osobnost veterináře je v těchto případech velice důležitá - také znám ty, před kterými jsou pejsci schopni proskočit oknem a jiné, u kterých titíž pejsci jsou naprosto v klidu. Jakékoliv donucování a násilí je ale cestou do pekel a každý pes si je pamatuje do konce svého života... takže tohle prosím opravdu už nikdy neopakujte.

A poslední věc - stále je nejdůležitější ze všeho osobnost samotného "pánečka". Jinými slovy je to zpětná vazba i pro Vás samotnou, že to chce na některých věcech opravdu zapracovat...

(6.11.2011)
Plemeno: malý hladkosrstý pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, máme doma fenku malého hladkosrstého pinče, na psi na ulici není zrovna dvakrát příjemná na většinu z nich vrčí a snaží se pouštět strach vždy když je na vodítku. Do svých 5 let se velmi často stýkala se známých pinčem a mezi nimi bylo vše v pořádku řekla bych že s pinči problém nemá, ale u ostatních psů je to trochu horší. A také když jde o jídlo nezná bratra a ráda pouští hrůzu. Jinak je to takový náš malý mazlík a na svůj věk je velmi hravá. Proto bych se chtěla zeptat na Váš názor, zda si myslíte, že by k sobě přijala štěně též malého hladkosrstého pinče. Předem vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nedoporučoval bych to. Fenka je kastrovaná, což je jednou z příčin jejího asociálního chování vůči jiným psům, je jí už sedm let a byla vychována jako jedináček, velmi pravděpodobně by si těžko zvykala na dalšího pejska - měla by tendence ho terorizovat, popř. vykousat ze smečky. A jak jsem již napsal, velkým problémem je provedená kastrace - s projevy vzniklými v důsledku tohoto zákroku byste bojovali v podstatě od samého začátku (stres, asociální chování, vymizelé samičí instinkty).

Fenku osobně neznám, ale vycházím z Vašich informací a na jejich základě je pravděpodobnost silně nakloněna zásadnim problémům pro všechny zúčastněné, je mi líto.

(30.10.2011)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ano
Dotaz: Dobry podvecer, tak som sa dnes dozvedela, ze mam agresivneho psa (myslene westik Sunny). Boli sme poobede v nasom lesoparku na vychadzke. Ked sme odchadzali, stretli sme sa s panom, ktory mal na kratkom voditku cca 10 mesacneho vlciaka (NO). Obcas tohto pana vidam so psom von, ked malo to steniatko cca 3 mesiace, prvy krat sme ho stretli v parku. Stena bolo na voditku, stale mu maval pred nosom loptickou na spagate (asi na odputanie od okolia, alebo co) a ked sa stena snazilo dostat k nasim hrajucim sa psom, tak mu v tom bolo zabranene a stale bol provokovany loptickou. Uz vtedy mi ho bolo velmi luto. Dnesna situacia ma utvrdila v tom, ze niektori ludia by asi nemali mat psov.
Ked Sunny zbadala, ze ide pes, zacala ho vystekavat, nebol to agresivny stekot, ale skor to jej "hej ty tam, ja som tu". Na tento stekot vacsina mne znamych aj neznamych psov reaguje tak, ze sa zastavia a pomali sa priblizia s odvratenym pohladom, zacnu sa onuchavat a bud sa rozidu alebo sa zacnu nahanat. Reakcia tohto este stale stenata bola ina. Este som ich nevidela, ale bolo pocut vykrikovanie majitela "K NOHE!!!!...K NOHE!!!!!!...." Urcite Sunny nevideli, pretoze bola ich pohladu zakryta krikmi, odo mna cca 10 metrov smerom od nich. Majitel toho psa vyslovene buzeroval a maval mu pred ocami loptickou na spagate. Sunny sa objavila, zastekala, ohlasila psa, pes zacal uplne besniet, zahryzol sa do spagatu a agresivne ho zacal trhat (preskokova reakcia?). Vrcal, uplne penil, bolo na nom vidiet, ze keby sa majitelovi vytrhol, tak Sunny asi skonci velmi zle. Sunny na moj tichy povel prisla k nohe, presli sme v klude okolo, mala som ruku na jej krku (len prilozenu, nedrzala som ju za kozu alebo obojok, ale to ten chlap nevidel), ked sme prechadzali okolo, pes sa skoro zblaznil od vyslovene agresivneho stekotu, Sunny zareagovala, ale na moje tiche zavrcanie stichla. Presli sme v klude a majitel vlciaka na nas zacal kricat, ze ked mam tak agresivneho psa, tak si ho mam dat na voditko a nie s nim chodit na volno. Podotykam, ze Sunny mi v tom momente v klude sedela pri nohe, boli sme od nich cca 2-3 metre. Ked som mu povedala, ze nevidim dovod mat ju priviazanu, tak na mna zacal jacat uplne nepricetne, ze co si to dovolujem, ze mam agresivneho psa, nech sa pozriem, co to robi s tym jeho (pes sa trhal, isiel sa zblaznit, snazil sa o nieco s tym spagatom). Uplne mi vyrazil dych. Pritom toho pana poznam, je to velmi prijemny clovek. Ovsem nesmie byt v pritomnosti svojho psa. Som mu len povedala, ze nie je moja chyba, ze nema socializovaneho psa, ze ho nepusta medzi ostatnych a pokial vidim, tak moj agresivny pes sedi v klude pri mojej nohe. Radsej som sa otocila a isla prec, nieco za mnou este vykrikoval.
Nechutny zazitok. Viete mi poradit, ako v tomto pripade reagovat? Mam sa otocit a odist, alebo sa snazit tomu cloveku ukazat, ze agresivneho psa a klbko nervov si zo psa robi on? AKo reagovat v pripade, ze by sa ten pes skutocne vytrhol a napadol toho mojho?
PS: ten pan bol s vnukom (10-11 rokov), ktory v momente, ked prechadzal okolo mna, zbadal Sunny a jeho reakcia bola "o-ou...nebol dobry napad brat nasho psa von". Co k tomu dodat...

Odpověď: Dobrý den:) Co k tomu dodat... Čím dál agresívnější jsou lidé, ne psi. Ale pokud žije agresívní člověk s pejskem, tak ten samozřejmě  přejímá jeho vzorce chování a vztah k okolí. Stále říkám jedno: pes je pouze věrným odrazem svého člověka, v těch dobrých i zlých rovinách.

Už dávno jsem se naučil, že s podobně naladěnými lidmi, jako je Vámi popisovaný pán, nemá smysl diskutovat. Nenechají si nic vysvětlit, rozběsníte je akorát ještě víc a odnese to jejich pes, Váš pes a Vaše nervy. Takových situací jsem už skutečně zažil hodně a na vrcholu mé soukromé hitparády jsou případy, nad kterýmni skutečně zůstává rozum stát. Za ty roky prožité s pejsky vlastními i cizími  bohužel musím konstatovat, že nejagresívnější lidi ve svém životě jsem potkal právě mezi pejskaři a navíc pro ně platí jednoduchá úměra - čím méně jsou v právu, tím víc řvou. Takže nechat je napospas jejich vlastní hysterii a v klidu odejít je z mého pohledu ta nejlepší taktika...

Pokud by došlo k napadení, už jsem to tu mnohokrát psal - jediná rozumná varianta je chovat se jako další, velmi silný a velmi dominantní pes. Nechovat se jako člověk, ale chovat se jako psí autorita a v případě potřeby jít do přímého kontaktu (využít dominantní signály a dominantní zóny). No a samozřejmě nezapomenout uvolnit vodítko z vlastního pejska...

Přeji Vám co nejméně setkání s takovými lidmi.

  (30.10.2011)
Plemeno: labradoodle
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, pred par dny jsem objevila vase stranky a muzu rict ze nic lepsiho jsem doposud ,co se tyka ve vychovy psu nenasla.Mam 6ti mesicni fenku Kazi.Je moc chytra a plna energie se ucit.Moc nerada bych svoji neznalosti mela vedle sebe pokazeneho psa. Rada bych se od vas nechala inspirovat a vest.Ziju v Americe a nemam moznost osobne navstivit vasi skolu FALCO.Existuji knizky,brozury ktere vydavate? Napriklad.Chtela bych se naucit nepouzivat voditko.Kazi objevuje nove pachy, sleduje okoli a bojim se,ze bez voditka ji neprivolam pokud ji zaujme treba jiny pes ci volne se pohybujici zvire.Pisete ze vy to dokazete.Jak?Kde se o tom vice muzu docist a sama se to naucit?Dekuju.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji...:) Odkaz na moje knihy je mimojiné hned na titulní stránce, máte možnost si je objednat. Máte možnost čerpat z PSÍCH STRÁNEK FALCO, je tu dvanáct let mé práce a obrovské množství informací. Na druhou stranu pokud se někdo chce naučit přirozenou komunikaci, je z pochopitelných důvodů zapotřebí, aby za mnou přijel. Vždy v podobných případech uvádím analogii s tenisem nebo golfem, který se také nenaučíte pouze čtením knih o něm - jen se dozvíte základní pravidla, terminologii a teorii. Konkrétní údery a odpaly Vás musí učit už kvalifikovaný trenér osobně.

Jinými slovy odpověď na ono "jak" by Vám dala pouze moje osobní práce s Vámi a fenečkou... sama "na dálku" se to nenaučíte a už z principu věci to ani není možné.

(23.10.2011)
Plemeno: boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, babička (68 let) si nedávno pořídila štěně boxera. Celý svůj život měla boxery, a tak na naše rady, že by si přeci jen měla pořídit nějakého menšího klidnějšího pejska, třeba z útulku, nechtěla ani slyšet. Nechtěla si připustit, že by už na něj nestačila (jeho předchůdce už nebyl moc dobře vychovaný). Tak si jednoho dne přivezli domů Bada. Pořád tvrdila, jak s ním bude chodit na procházky a na cvičák. Psovi je teď 8 měsíců, odmalička strašně skáče na všechny, co přijdou na návštěvu, její reakce je, že je to ještě štěňátko a že z toho vyroste, maximálně ho plácne srolovanými novinami, ale pes si spíš myslí, že je to hra. Ven ho vozí autem za město (v autě všechno kouše, na naše rady, ať ho uváže říká, že by se uškrtil). Vodí ho na kšírách (tedy nevodí to pes vodí ji, moc tahá). Jakmile vidí jiného psa nebo kolo, tak se může zbláznit (pes). Na cvičáku s ním doposud nebyla, říká, že na žádný chodit nebude. Pes poslouchá jen doma za piškot udělá sedni, lehni, štěkni, pac a to je tak všechno. Bad je úplně neovladatelný. Není hloupý. Chyba je v babiččině přístupu, když jí chceme poradit a nebo jí řekneme, ať s tím psem jde na cvičák nebo k nějakému odborníkovi, hned je oheň na střeše. Zkrátka si nepřipouští, že je něco špatně. Poslední dobou ho venčí jen na zahradě (aby netahal a neokusoval auto), že prý jiní psi nemají ani to. Je nám líto psa i babičky, prosím o pomoc. Dneska mi babička řekla, ať se podívám na internetu, jestli tam není nějaká rada ohledně tahání a skákání (asi už si připustila, že není tak úplně v pořádku jeho chování), všude se píše to, co už jsme jí několikrát říkali (stahovací obojek, trpělivost, důslednost, autorita, porada s odborníkem, atd..), ale od nás to nechce slyšet.. Pokud můžete, poraďte prosím. Babička je z Chomutova. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je zapotřebí změnit celkový přístup k pejskovi, štěně Vaší babičky roste jak dříví v lese bez jakékoliv výchovy. Je to temperamentní boxer, pokud se tato situace nezmění, skončí to špatně - předvším pro pejska samotného. Nejrozumnější a podle mne jediná reálná varianta je, abyste se se mnou domluvili na osobní konzultaci a babičku i s pejskem přivezli. Myslím si, že názorné vysvětlení některých věcí a předvedení správných postupů by ji jediné dokázalo přesvědčit. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(23.10.2011)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, manžel mi v lednu předloňského věku přivezl 5,5 měsíců starou fenku "salašňáka" bez mého vědomí a výběru. Už když ji vyndaval z auta, tak jsem tušila problém. Nemohl ji ani dostat o kousek, jak se bála a sáňkovala. Bojí se dodnes. Vím, že je to naše chyba, ale už si s ní nevím rady. Bojí se lidí a v tom případě jde poslušnost stranou. Vodíme ji mezi lidi, necháme ji hladit, nechlácholím ji, když se bojí. Jaká je pro mě dřina ji udržet, abych jí nechala od někoho pohladit, chová se jako kdyby jí měl dotyčný ublížit. Samozřejmě dětí se nebojí, žen se bojí méně než mužů. Máme sousedy, každý den jí něco podsunou pod hradbou, každý den, co ji máme doma. Ještě nikdy se od nich nenechala dobrovolně pohladit. Máme dvě děti, 10 a 2 roky. Jednou jsem ji přivázala ke kočárku, abych měla volné ruce při koupi novin. Nějaký pán se rozhodl ji pohladit a už mi letěl kočár i se psem přes cestu. To jsou jen střípky z toho, co každý den zažíváme. Dnes se zase lekla a zase porazila našeho 2-letého syna a tentokrát to dopadlo ošklivě, sešívání obličeje. Manžel je radikální a chce ji dát pryč, (i když vím, že jen vyhrožuje). Já ji pryč dát nechci a ani to neudělám, vím, že na mě hodně visí. I přesto, když na ni zhouknu a to jen že lehce zvýším hlas, protože třeba potřebuji, aby rychle ke mě přišla, jede auto atd., tak sice přiběhne, ale udržuje si ode mne vzdálenost a nepřijde blíže. Ale její chování je naprosto nevyzpytatelné, v některých běžných situacích, které zvládáme bez problému, je najednou jako kdyby jí přeskočilo a zachová se naprosto nečekaně. Naopak, už se několikrát stalo, že přiběhla k úplně cizímu člověku a nechá se od něj pohladit. Tuším, že je problém u nás, ale sama už nevím jak dál, a nechci aby to odnášel pes. Když jsem dostala radu, abych ji neakceptovala, že nechce pohladit a přidržela ji u toho, aby ji někdo pohladil, dopadlo to tak, že ke mě ztratila důvěru. Když tuší, že ji chci nechat pohladit, nebo že ji chci vzít někam, kde se jí to nelíbí, mohla bych ji po zahradě honit celý den, a stejně by nepřišla. Před Majdou jsme měli fenku černého labradora a měli jsme štěstí, poslouchala nás na slovo, velice dobře jsme spolu vycházeli, mohli jsme s ní jít kamkoliv, bez problémů se nechala hladit, no prostě bezproblémový pes. A teď se já hloupá divím, proč jsme to nezvládli s Majdou. Ano, můžete se do mne pustit, co všechno dělám za chyby, ale potřebuji pomoci. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Klid, ta poslední věta byla dost zbytečná. Nejsou to jen Vaše chyby, fenka si leccos privezla už s sebou - nicméně největší chyba je, že s tím doteď nikdo nic nedělal. Důležité je, zda skutečně stojíte o pomoc - pokud ano, pak Vam velice rád pomůžu a dáme věci do pořádku. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín, kdy za mnou s fenkou přijedete.

(23.10.2011)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, možná řešíme hloupost, ale zmíněný pes patří manželce (žijeme odděleně, ale většinu dne stejně jsme spolu). Fenka poslouchá, nezlobí, je naprosto v pohodě, naučila se plno povelů,i blbostí jako "válet sudy" :-). máme s ní ale 2 "problémy":
1) přestože normálně poslouchá, někdy má jakoby "zásek". třeba má jít k mně, nebo vlézt do auta, ona ale zůstane stát a kouká. Jdu k ní, ona se pokrčí, čeká trest, když jí položím ruku na krk (nebijeme ji a nikdy jsme nebili), najednou vyrazí a splní, co se po ní předtím chtělo (vlítne do auta,nebo jde me mě, což když jsme u ní znamená, že běhá okolo). a pak zase poslouchá bez problémů.. přijde mi, jako že se na to potrestání těší a dělá to kvůli tomu?? což je asi blbost, ne??
2) bojí se psů(bez ohledu na to, zda je to pes nebo fena).. kdykoliv potkáme při venčení jiného psa, bez ohledu na jeho velikost ( i u psů menších než je ona) stáhne ocas pod břicho a obchází ho velkým obloukem, občas se očichají, ale i tak stále ocas zapíchnutý v břiše. Jinak nic. nevrčí na sebe, neštěkají, druhý pes většinou mlátí ocasem jak divej, ta naše se bojí. Kde děláme chybu??
Jsou to asi jen drobnosti, které nám společný život v zásadě nijak nekomplikují, ale rád bych kdyby zejména ten strach ze psů se dal nějak pořešit. POdotýkám, že ji nikdy žádný pes nenapadl a negativní zkušennost jinou nemá. Její největší kámoš je vlčák(pes,7let) mých rodičů, se kterým dovádí (a on ji miluje) naprosto neuvěřitelně, (a to od začátku co se znají.) Podobnou reakci u jiného psa i se kterým se zná jsme nezaznamenali a mrzí nás to.
Děkuji moc za Váš čas a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Obě záležitosti mají stejné příčiny. Fenka je submisivnější povahy, udělali jste chyby při výchově a v důsledku toho ji rozhodí každá situace, ve které se necítí jistá - tedy ve chvíli, kdy potká psa stejně jako ve chvíli, kdy jste pro ni nečitelný a neví, co do Vás může čekat. Je to opět komplexní záležitost správné výchovy a komunikace s pejskem, téma, o kterém jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO i mé knihy.

Protože v podobných případech je vždy jediná efektivní cesta praxe a správné "nastartování" pejska, nabízím totéž i Vám. Pokud tedy budete chtít dát věci do pořádku, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

(23.10.2011)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Píši Vám hodně na rychlo, našla jsem na internetu Vaši poradnu. Mám doma 4,5 měsíční štěně anglického bulteriéra (psa). Je to moc hodný pes, nic neničí, venku i doma poslouchá na slovo, až jsou všichni "v šoku", je opravdu moc chytrý a učenlivý. Chodíme i na cvičák, je nejlepší ze všech štěňat (i než třeba roční vlčáci a boxeři). Je moc mazlivý, poslušný, venčení již zvládá venku, má dostatek pohybu vzhledem k jeho věku, socializace s ostatními psy, lidmi a různými prostředími probíhá bez problému. Žrádlo mu každodenně přesně odvažuji, hračky mu dávám, jen když odcházím, aby se nenudil, jinak mu je odebírám, aby se jich nenabažil a nebyl znuděný, hraju si s ním i sama, a také máme 3letého rotvajlera, se kterým si moc rozumí a jsou to velcí přátelé. Dodržuji také pravidla, co se týká míst, kam ho nepustím, každou dobrotu si musí zasluži cvikem, myslím, že se opravdu snažím dle všemožných pravidel, která jsem se naučila s předchozími psy i z knih ..
Bulteriér byl můj vysněný pes a strašně mě trápí jeden problém. Jakmile mu dám morkovou kost, vepřové ucho či prasečí nožku (apod), je zle. Nenechá se pohladit, zle vrčí a už mě i pěkně pokousal. Zkoušela jsem to po dobrém, pokaždé, když nevrčel a neježil se, dostal pamlsek, když vrčel, obrátila jsem ho na záda a držela ho, dokud se neuklidní a ucho mu vrátila, snažím se mu dát najevo, že mu nic nevezmu, že chvi ay jen zůstal v klidu. Ale situace se nijak nezlepšuje. Mám hrozný strach, že mi pokouše někoho z rodiny, nedej Bože někoho cizího .. Do misky s jídlem si sahnout nechá, můžu odebírat, přidávat,. hladit ho a bez problému .. ale u těch kostí je jak smyslů zbavený ... vím, že se pes u toho má nechat v klidu (je přirozené, že si to brání), ale jde mi spíše o ty náhodné situace, že najde třeba něco venku, co bude považovat za kořist a někdo jej bude chtít pohladit a on se zle ožene ... kdyby to byl jorkšír, nikdo nehne brvou, ale u bulteriéra to bude vypadat špatně ...
Moc Vás prosím o radu, už vážně nevím, jak docílit klidu .. trénujeme často, ne pořád, aby se mne nebál a nezískával převahu - ucho mu dávám, hladím jej, promlouvám k němu a snažím se jej uklidnit .. ale třeba obden .. mluvím na něj vlídně, nijak jej nebiju, ale zase mu neustupuju tam, kde to není vhodné vzhledem ke společenskému fungování .. Kyž ucho držím já, nechá se i pohladit, ale nelíbí se mu to, přesto drží .. ale když mu ucho přenechám, utíká se s tím schovat někam pod stůl a je zlý ... Povel pust umí a ucho vrátí.
Budu moc vděčná za pomoc .. opravdu si přeji mít z něj hodného a vyrovnaného psa, který okolí v takových (a to celkem běžných) situacích neublíží. Předem moc děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Děláte neskutečné chyby ve výchově svého pejska... pokud si najdete čas také na prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO a neomezíte se jen na dotaz rychle napsaný do Poradny, zjistíte to velmi rychle. PSÍ STRÁNKY FALCO existují právě proto, aby ji je lidé mohli prostudovat, pročíst a dozvédět se, jak se vychovává pes, jaká je jeho psychika, jeho skutečné potřeby, které věci jsou důležité a které ne. Pokud to shrnu u Vás, pak kladete důraz právě na ty v tuto dobu nedůležité a zcela opomíjíte ty životně důležité...

Opět to nejlepší, co Vám mohu navrhnout, je se se mnou zkontaktovat telefonicky a domluvit si termín, kdy za mnou s pejskem přijedete. Čas Vašeho šteněte utíká a pokud vedle sebe nebude mít osobnost, jakou tam mít potřebuje, nastanou velké problémy Vám i jemu. Rozhodnutí je samozřejmě jen a jen na Vás.

(23.10.2011)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, předem Vám chci vyjádřit velké díky za vše, co děláte, velmi si vážím Vaší práce i názorů. Narazila jsem na Vaše stránky v době vysílání Polepšovny mazlíčků a od té doby Vás čtu pravidelně a ráda. Chtěla bych Vás tímto požádat o názor na můj problém a o radu, jak ho řešit.
Před šesti lety jsme si naši fenku Lůcu přivezli od množitele (že je množitel jsem nejdřív nevěděla) – byla stará čtyři a půl měsíce, nebyla očkovaná, odčervená, dobře živená, socializovaná, žila s matkou a sourozenci v kotci, vypadala jako podvýživený oříšek, vážila 10 kilo. Velmi se bála lidí, psů, různého nářadí, uzavřených prostor. Trvalo mi skoro půl roku, než jsem ji strachu zbavila. Schválně jsem s ní chodila mezi jiné psy, lidi, ukazovala jsem ji všemožné nástroje, aby si je mohla očuchat, atd. Samozřejmě se mi pár věcí nepodařilo, například dodnes ji nemůžeme brát na návštěvy, kde není zahrada (kňučí, musí-li být v cizím bytě) a taky jízda MHD je o nervy. Nicméně... V necelém roce se z ní stala (na první pohled) sebevědomá mladá fena, vzbuzovala respekt u lidí i jiných psů a začala být vůči jiným fenám silně dominantní. Hodně se rvala, což jsem se v rámci možností snažila eliminovat, dnes už vím, že špatně (držela jsem ji za postroj dřív, než se druhý pes přiblížil, vyhýbala jsem se střetu s jinými psy tak, že jsem přecházela na druhý chodník, bála jsem se předem). V tu dobu jsem velmi vážně onemocněla a úlohu toho, kdo krmí a venčí, převzal můj muž. Je to laskavý člověk, Lucku velmi miluje (dodnes spolu spí pod jednou peřinou), ale jako pán byl a stále je velmi slabý. Lucka ho nikdy neposlouchala a obávám se, že ani nebude. Zatímco já tedy tenkrát ležela v nemocnici, Lucka onemocněla též. Projevily se u ní problémy s trávením, nemá v pořádku střeva – stálé průjmy, i krvavé, nechutenství atd. Velice tenkrát zhubla a vypadalo to, že nám umře. (Podařilo se mi najít tři její sourozence, všichni do dvou let věku zemřeli na střevní komplikace). Dnes už jsou tyhle problémy pod kontrolou, Lucka má nyní velmi přísnou dietu, ale nemám pocit, že by ji to nějak omezovalo, je štíhlá, ale ne vychrtlá, má radost že života a temperament mladého psa.
Po mém vyléčení jsem šla do sebe a začala se chovat jinak. Postupně jsem odbourala strach z toho, že se mi bude rvát při každé příležitosti, víc a víc jsem jí důvěřovala a dnes spolu máme skvělý vztah. Můžu se na ni naprosto spolehnout, respektuje mě tak, jak jsem nikdy nedoufala. Jsem tím, kdo ji krmí, podává léky, stříhá drápky, čistí uši, v případě nutnosti koupe, vaří rýžové diety při akutních stavech, kdo s ní chodí bez problémů bez vodítka, kdo ji odvolá od běhu za srnou a kdo ji s důvěrou pustí mezi chumel jiných psů. Můj muž takový není, sám přiznává, že se bojí pouštět ji na ulici. Když ji jde venčit, jedině do lesa, protože tam nepotkají živou duši. Lucka mu často uteče, třeba za divočákem, a on sedí a čeká na pařezu i půl hodiny, než se vrátí. Jeho na vodítku tahá, já můžu vodítko držet dvěma prsty. Když Lucka leží na gauči a on si na něj chce sednou, ona ho nepustí, nebo jen s hlasitým bručením, což mně se nikdy nestalo (vždy automaticky uhne). Když manžel odejde z domu jindy, než obvykle chodí do práce, fňuká, brzy jí to však přejde. Když někam odejdu já, Lůca velmi vyvádí a pak celou dobu leží za dveřmi a je ve střehu. Pokud Lucka okusuje kost z buvolí kůže a můj muž se k ní nakloní, zavrčí na něj a odchází i s kostí, pokud něco takového udělám já, kost pustí a otočí hlavu. Zkrátka, jsem podle všeho já ten Pán, zatímco můj muž je „kamoš na hraní a spaní“.
Konečně se dostávám k problému – Lucka se chová v přítomnosti mého muže nemožně a já nevím, co s tím. Neustále fňuká. Když muž není doma, je v klidu, spí, popřípadě umývá kočky (máme čtyři, Lucka je považuje za svoje děti, vychovává je, hlídá, spí s nimi atd.). Chodí po bytě, tváří se tragicky a vyžaduje přísun piškotů. Když muž není doma, dostane piškot pouze po polední procházce a jen pokud snědla celou snídani. Žebrá u stolu, i když můj muž není ten, kdo by někdy dával zvířatům jídlo mimo jejich dobu krmení, natož ze stolu a talíře. Když není manžel doma, jím v klidu, Lucku to vůbec nezajímá. Úderem jedenácté hodiny večerní se dožaduje, aby šel můj muž spát (chodí spolu). Když není doma, buď jde Lůca sama do ložnice, kde prostě usne, nebo leží se mnou v obýváku na pohovce a hlasitě odfukuje. Je-li doma můj muž, skoro nejí. Sní pár granulí, má-li dietu, vybere maso a to je vše. Jsem-li s ní doma sama, miska je vylízaná během minuty. Myslím, že si vynucuje pozornost a žárlí, ale proč to dělá v mé přítomnosti, když mě jinak respektuje? Víme, že je velmi citlivá na ovzduší, které u nás panuje, jednu dobu jsme se s mužem dost hádali a ona to řešila hladovkou a útěkem pod stůl, nebo se schovávala za mého muže. Už dlouho je ale u nás klid, žádný stres, nervozita, napětí, ale naše hafanka stejně pořád trucuje, nejí, kňourá a nepomůže nic. Když ji napomenu, urazí se a odchází do vedlejší místnosti, odkud mě pozoruje svým smutným pohledem (vždy se pak přijde omluvit, olíže mě a chodí se mnou po bytě nebo mi leží na noze). Chvíli je klid a pak se situace opakuje.
Jak už jsem psala, můj muž to s ní neumí, používá špatný tón hlasu, ječí na ni, nebo je nevrlý. Není příliš emocionálně založený, jeho oblíbená věta „proč bych ji hladil, už jsem to dnes ráno udělal“ myslím vypovídá o všem. Pro mě je třeba automatické, že když Lůca leží vedle mě a hlavičkou se mi opírá o nohu, že jí rukou hned uhlazuji chloupky nebo drbu za uchem. Snažila jsem se svému muži vysvětlit, že s ní musí mluvit jinak, tišeji, hlubším hlasem, v klidu, že ji taky musí občas pochválit, ale to není co platné. Miluje ji, ale není schopen to projevit. Prostě s ním nehnu. Myslíte, že bych mohla nějakým způsobem hnout s Luckou, aby byla v klidu? Upřímně jsem se pozorovala, zda sama nejsem v přítomnosti manžela třeba více napnutá, ale myslím, že ne. Máme dobrý vztah, tolerantní, konflikty z dřívějška jsme urovnali, takže trochu nerozumím tomu, proč to naše fenka vidí jinak.
Potřebuji, aby jedla; fígle typu „dokud to nesníš, nic jiného nedostaneš“ na ni uplatnit nelze, vydrží trucovat mnoho dní (zkoušela jsem to jen jednou, vytrvala čtyři dny, to už se ale celá klepala, zvracela a musela jsí jí dávat glukopur) a pak má problémy s trávením. Misku jí nechávám 10 minut, to taky nepomáhá. Nechám-li jí misku celý den, má to stejný účinek. (Píši o víkendech a dnech, kdy je muž doma.) Ve všední den, když muž odejde do práce, Lůca posnídá jak má; vzhledem ke svému zdraví ale má jíst i večer a to je problém, nemohu po mém muži chtít, aby schválně chodil domů až po krmení, když je unavený z práce a potřebuje si odpočinout. Taky se mi nelíbí, že bychom měli třeba tímto způsosem ustupovat pejskovi.
Vím, že by bylo třeba, aby se do problému zapojil i manžel a změnil své chování, to je ale marná snaha, on nemá zájem cokoli měnit. Je už prostě takový. Prosím, poraďte mi, co můžu udělat já. Velmi naše zvířátka miluji a trápí mě, že jedno z nich není v pohodě. Nervů a nejistoty si už užila dost. Nedělala jsem nic extra proto, abych ji na sebe tak vázala, ráda bych dosáhla její větší samostatnosti a skutečné sebedůvěry, ale nevím jak.
Děkuji předem za Váš čas a těším se na odpověď (nešetřete mě).

Odpověď: Dobrý den, moc Vám děkuji za Váš názor na moji práci, velmi si toho vážím... K Vašemu dotazu: je to jednoduché a prosté - psi do nás lidí "vidí" daleko víc, než je mnohý člověk vůbec schopen si připustit. Jinými slovy Lůca vnímá Vašeho manžela takového, jaký skutečně je. Ať on se bude sebevíc snažit něco před ní hrát, ona se bude řídit tím, co z něj skutečně vnímá a cítí. Tím neříkám, že je Váš muž špatný, jen jak sama píšete, není emociálně založený a spoustu věcí toleruje jen kvůli Vám (to si zase myslím já). Pro Vaši fenku nemůže být autoritou (nechová se tak, nemá na to) a zároveň není ani plnohodnotnou chůvou (zde scházejí emoce a skutečný, ne jen hraný vztah), do kteréžto role se ho fenka snaží dostat. Jedna z úžasných psích vlastností je právě to, že nám ukážou člověka takového, jakým skutečně je, ne jakou tvář nastavuje lidskému okolí...

Vy s tím nemůžete udělat sama nic. Buď se s tím smíříte a vezmete to jako danou věc, ale to Vás bude vnitřně stále trápit - a stejně to bude trápit i Lůcu. Nebo sbalíte sebe, fenečku a manžela, přijedete za mnou a já mu pár věcí vysvětlím tak, aby je pochopil a zároveň neutrpěla jeho ješitnost (nebyli byste zdaleka můj první takový případ) a pomůžu i Vaší fence. Ale v každém případě je to záležitost, která se musí řešit "smečkově". A v každém případě je to záležitost, která se i vzhledem k zdravotnímu stavu Vaší fenky řešit prostě musí, protože psychika v těchto případech buď udrží pejska při životě nebo ho pomůže zničit. I já si přivezl před deseti lety svého Šedýska od chovatelky ve zdevastovaném stavu, co se týče zažívání a roky ho držel na dietě, vím dobře, jak strašně to dá pejskovi zabrat a jaké to je, když bezmocně sledujete tvora, který odchází od plné misky. A právě zde je pak životně důležitá ta chuť pejska žít - dokud má pro co žít a dokud se cítí psychicky v pohodě, dá se překonat i těžký fyzický problém. Proto si myslím, že je nejvyšší čas Lůce pomoci a některé věci změnit.

(23.10.2011)
Plemeno: boxer/francouzský buldoček/francouzský buldoček
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 10 týdnů/3,5 roku/3,5 roku
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostál. Tak jako Vás postihla velká tragédie úmrtím Vašeho, jistě milovaného pejska, tak i nás opustil po krátké nemoci, ve  věku nedožitých 11 let, náš milovaný boxer Benny. Do třech dnů se nám podařilo koupit nového člena naší rodiny, fenku Barunku, protože bolest a smutek nad jeho ztrátou rozhodl, co nejdříve si najít nového pejska, který by zmírníl velký stesk po něm. Je to štěňátko 10 týdenní. Mimo boxera, kterého jsme ztratili, máme ještě dvě fenky francouzských buldočků ve věku 3,5 roku. Jedna z nich, Betty přijala Barunku celkem bez obtíží, zato druhá Belly se na ni chtěla hned po příjezdu, se vší zuřivostí vrhnout. Počítali jsme s tím. Tuto fenku jsme si vzali ve věku 2,5 roku od naší vnučky, která nás poprosila o její přijetí do naší rodiny s tím, že po odchodu na vysokou školu do prahy se o fenku nemá kdo postarat. Bylo nám ji líto, aby neskončila bůhví kde, a bez rozpaků jsme se ji ujali.
Nevíme, jakým způsobem byla fenka vychovávána, kde byla venčena a jak se seznamovala od malička s okolím, s jinými zvířaty, zvuky , s lidmi, městským ruchem a pod,-žila totiž v Chotěboři u Havl.Brodu. Víme jen, že vnučka má ráda zvířátka, zvláště pejsky, ale jestli způsobila nějakou vážnou chybu ve výchově fenky, to bohužel nevíme. Při její předání do naší rodiny, jsme měli již zmíněnou fenku Betty a tehdy ještě žijícího psa, boxera Bennyho. Rychle zapadla do psí smečky, která od malička žije s námi v bytě, respektive obýváku našeho rodinného domu a nebyly vůbec žádné problémy . Jen občas si dovolovala skákáním na čumáček Bennyho, když jsem volal ke krmení. Při první procházce v lesoparku, který je od nás vzdálen asi 50 m a kam chodím s pejsky každodenně na vycházky, jsem zjistil, že fenku lákají již na vzdálenost cca 30-50 m, jiní pejskové a že při malých vzdálenostech se na ně chce vrhnout a dělá jako pominutá. Po čase jsem se od vnučky dověděl, že stejné chování měla fenka již v Chotěboři. Od té doby chodím s pejskama tak, abych předešel jejímu špatnému chování tím, že pokud zpozoruji na dálku, ža jdou proti nám nějací pejsci a vůbec nerozhoduje jestli malý, nebo obří plemena Žádných se nebojí a velmi vehementně na ně zautočí. Raději se jim včas vyhnu. S jejím chováním si nevím rady a velice mne to trápí. Rád bych to nějak zvládl, ale nic kloudného jsem nevymyslel. S takovým problémem jsem se u našich pejsků nikdy nesetkal, proto ta bezradnost a neznalost problém řešit.
Novou fenku, Barunku, máme teprve týden.  Každý den ji několikrát ukazujeme tak, aby ji Belly viděla, při držení štěňátka si ji očichává a postupně ji poznává podle vzhledu a pachu. Umožníme ji, aby se ji i čumáčkem dotýkala. Jenom nesmím štěnátku odkrýt  rukou chránící  hlavičku, po ní okamžitě skočí a snaží se ji kousnout. Pak ji musím, i když neradi dát Bellynu do kuchyně i s jejím pelíškem, přemístit tam i druhou, hodnou Bettynku, aby jim nebylo smutno a seznamování opakujeme  a opakujeme v obýváku, kde mají pelíšky. Zdá se, že tato metoda je částečně úspěšná, jen fenečku nemohu volně před Bellynou pustit z náručí na podlahu. Ta by se po ní okamžitě vrhla. Je to pro nás velice náročné, jsme již v pokročilém důchodovém věku a hodně nás to s manželkou unavuje. Proto si dovolujeme obrátit se na Vás s prosbou zda je naše metoda správná, nebo ne a jakým způsobem bychom měli postupovat, aby se tento, pro nás velký problém odstranil, nebo alespoň zmírnil na přijatelnou mez, nebo zda pomůže jedině návštěva u Vás. Moc se těšíme na Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Vaši účast, přijměte prosím i moji... Na problémové fence se evidentně podepsala špatná socializace, což je záležitost, za kterou jednoznačně nese odpovědnost Vaše vnučka. Náprava tohoto problému v tomto věku fenky není jednoduchá, vyžaduje určitý čas a v žádném případě to nelze řešit takto "na dálku". Pokud Vám mám pomoci, pak musím mít možnost s fenkou přímo pracovat - samozřejmě za Vaší přítomnosti, protože i Vy se potřebujete spoustu věcí naučit.

Pomůžu Vám - zavolejte mi, domluvíme se. Pokud problém nebudete řešit nebo jej budete řešit špatně, pak se pouze upevní a radikálně zhorší a první, kdo jej zle odnese, bude Barunka - raději na tento fakt upozorňuji předem...

(16.10.2011)
Plemeno: dobrman x irský setr x ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane, nejdříve Vám chci napsat, že s Vámi sdílím tu velkou bolest, kterou nyní prožíváte. Je mi to opravdu líto a vím, jak se nyní cítíte.Proto pochopím, že mi hned neodpovíte. Jedná se mi o problém, který nyní řeším. Dcera se rozešla s přítelem a zbyl mi z jejich vztahu Asánek. Úžasnej pes, kterého bych nerada dávala pryč, ale doma již mám starší psí slečnu a bydlím v domě s rodiči a ty ho nechtějí. Pořídila jsem Asánkovi zateplenou boudu s kotcem a pronajala zahradu 170m 2. Toto je u domu, kde bydlí dcera v garsonce. Zahrada je v obydlené části města, kde se pohybují v těsné blízkosti sousedé, kteří ho hladí, dávají pamlsky. Určitě nestrádá, i když občas pláče, ale jen chvilku.Ale jde mi o to, že Asánka dáme na zahradu v 7 hod. ráno, pak po příchodu z práce v 16.00 s ním jdu na hodinu ven a poté si ho dcera bere do garsonky a on je tam spokojený, hraje si s dcerou a pak spokojeně spí celou noc s ní v posteli. Všichni to odsuzují, že psa likvidujeme, že až budou mrazy, že pes bude zhýčkaný z bytu, bude nemocný a že ho asi tak ráda nemám, když to dovolím. Opravdu si nevím rady. Myslím, že by byl smutnej, kdyby byl s námi k kontaktu jen hodinu denně a zbylý čas by trávil sám na zahradě. Bydlím v blízkosti a vidím na něho a trpím, když občas kňourá.Vám jedinému věřím, že mi dobře poradíte. Pročítám si Vaše rady, které se týkají výchovy a jste naprosto úžasnej člověk. Škoda, že bydlím tak daleko. Moc Vám děkuji za Vaši ochotu pomáhat pejskům a i lidem, kteří to také potřebují.Tak jako já nyní. Držím palce, buďte silný.

Odpověď: V prvé řadě Vám moc děkuji za Vaši účast i za ocenění mé práce pro pejsky a jejich lidi... K Vašemu dotazu: mám jedno jediné, co k němu napíšu a pokud si opravdu pročtete podobné dotazy, zjistíte, že v tomto ohledu jsem nekompromisní.

Půlroční štěně nepatří do kotce, i jakkoliv zatepleného nebo jinak vybaveného, ani přes den! Přečtěte si prosím aspoň část z toho kvanta textu, které jsem na toto téma (včetně neustálého zdůrazňování a vysvětlování potřeby sociální komunikace) už napsal. Navíc sama vidíte, jak svojí izolací trpí a velmi lehce se může stát, že jednoho krásného dne mu někdo podá "pamlsek" napěchovaný ostrými špendlíky - takových a podobných případů se bohužel stává dost a dost.

Dále - půlroční štěně ještě nemá plně fungující termoregulaci, navíc pejsek vzniklý popsaným zkřížením už vůbec není vhodný na venkovní odchov.

Nechápu, proč Asánka Vaše dcera jednoduše nenechá ve svém bytě i přes den, když už Vy, jak píšete, nemůžete. Je to její štěně, které nemůže za to, že se jí rozpadl vztah. Kvantum pejskařů bez problémů funguje s pejskem (pejsky) v bytě, ano, kolikrát i v malé garsonce a nevidí v tom žádný problém - jsou v pohodě oni i jejich pejsek. Nějak pořád nedovedu pochopit, proč jste s dcerou zvolily tak šílené řešení, když to nejlepší je zároveň i nejjednodušší.

Napíšu to pro jistotu ještě jednou - v tomto okamžiku Asánka jednoznačně a neoddiskutovatelně trápíte tím, že ho přes den "odsunete" na zahradu a do kotce. Naprosto nic Vaší dceři nebrání v tom, aby její pejsek byl přes den v bytě, v tomtéž, kde je přes noc. Je to pro něj bezpečné a klidné místo, bez pocitu, že je vyháněn ze své smečky pryč. Řešení, které momentálně praktikujete, skutečně nechápu a z hlediska psího je strádáním a vystavováním jeho života vysokému riziku.  A Vy se na to ještě díváte a "trpíte"...

Zamyslete se prosím s Vaší dcerou nad tím, co jsem Vám teď napsal. Také děkuji, pokud pak zvolíte ono jednoduché a přirozené řešení - máte totiž pravdu, mně jde opravdu vždy o to zajistit pejskům spokojený život a jejich lidem v případě potřeby otevřít oči ...

(16.10.2011)
Plemeno: Nova Scotia Duck Tolling Retriever
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtěla bych se zeptat proc můj pes si uz po druhé vyskubal cely konec ocasu. Mohlo by to byt že ma nejaké potíže? Dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Ano - příčina je buď psychická (stres, nepohoda) nebo zdravotní (alergie, disfunkce některého z vniřních orgánů, hormonální nerovnováha). Vzhledem k nedostatku informací, které od Vás mám, nelze problém víc upřesnit - každopádně je zapotřebí jej rychle řešit.

(2.10.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, chcela by som sa Vas opytat ohladom mojej fenky, ma 9 mesiacov a je to krizenec (stredneho vzrastu) pravdepodobne zl.retrivera a ciganskeho maleho mixu :) Bola zachranena z ciganskej osady pred utopenim, ked mala jeden den, takze bola  odkojena ludmi a vyrastala bez mami, so surodencami bola len styry tyzdne :( Uz uplne od malicka bolo vidiet ze bola najsubmisivnejsia so vsetkych steniatok. S vychovou a vycvikom nejaky zavazny problem nemame,je velmi inteligentna  takze nam obcas da poriadne zabrat, nad vsetkym poriadne rozmysla :) Je hrava a plna energie, od malicka je kazdodenne medzi psami, ludmi, chodi na kone, dovolenky, spi v posteli...Ma sklon byt trochu placha ale da na mna a necha sa rychlo ukludnit. Moja otazka je ohladom jej sebadovery. Asi pred dvoma tyzdnami prvykrat doharala a od vtedy ostala velmi placha, nechce sa hrat so psami, a co ma zepokojuje najviac je ze sa nevie presadit ked je viac psov po kope. Doteraz to boli jej kamarati ale zrazu sa ich boji a tvari sa velmi nesvoja, chodi sa zamna schovavat a len na mna pozera kedy pojdeme prec. Somnou sa hrat ide. Pravdou je, ze medzi divoko sa hrajucimi velkymi psami sa nikdy nevedela presadit., ale to bude asi tym ze ona je celkovo neznejsi typ psa, teda nema rada ked v ramci hry ponej vacsi psy poskacu. Ale momentalne ma problem sa zapojit aj do hry s mensimi psami, to ze sa nechce hrat som pocula ze je normalne po harani, len nerozumimem preco je taka ustrachana....Dost ma to znepokojuje, lebo nechcem mat psa, ktory bude asocial a bude sa bat. Neviem presne ako sa v takychto situaciach spravat nelutujem ju, snazima sa ju ukludnit a pripadne sa s nou idem hrat aby len tak nestala so stiahnutym chvostom. A rada by som vedela ci jej mozem nejak pomoct ziskat sebadoveru alebo ide len o zmenu v ramci hormonalnych zmien pocas dospievania. Neviem ci mame ostat medzi psami napr pri vencenii ked sa hraju ostatny psy a jej sa tam nepaci alebo mam ist s nou prec a venovat sa jej.

Odpověď: Dobrý den:) Tohle je obvyklá věc u submisivnějších fenek po prvním hárání, srovná se to a má to úzkou souvislost právě s hormonální nerovnováhou v organismu. Fenečku berte dál mezi pejsky, nechte ji, ať se sama "otrká" a dokáže si vydobýt svoje místo mezi nimi. Nelitovat, nechlácholit, ale dávat najevo, že jiní psi a fenky kolem ní jsou přirozenou součástí jejího života a v žádném případě ne její nepřátelé. Chce to trochu času, srovnání hormonálních hladin a vše se uklidní - fenečka zatím zůstane spíše plašší, radikálnější změna nastane až v období jejího psychického dospívání. Pohlaďte ji za mne prosím:)

(2.10.2011)
Plemeno: Parson Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc Vás prosím (již trošku zoufale) o radu / pomoc.. Mám moc hodnou fenku PRT, na svou rasu neobvykle klidnou a víceméně poslušnou. Od malička jsme ji postupně zvykali na to být sama doma, bez problémů to zvládala, nikdy nám nic nerozkousala ani nezničila. Tehdejší přítel, se kterým jsme si pejska pořídili, byl ve výchově trochu přísnější a musela jsem dodržovat "zákaz vstupu psa do postele".. Problém začal zhruba v jednom roce (v té době jsme se přestěhovali a nevím, jestli by to mohlo mít nějakou souvislost). Nebylo to vždy, ale když zůstala sama doma, vyčůrala se do postele, kam měla zákaz. Dostala výprask a celý den jsme se s ní nekamarádili. Bydleli jsme toho času v garsonce, kde bylo docela těžké ji ve vstupu do postele zabránit, ale když nám do postele čůrala opakovaně (nebylo to však pravidlem pokaždé, když zůstala doma, jen občasně, bohužel jsem nepřišla na žádnou spojitost), nakonec se nám podařilo jí přístup do postele znemožnit a tím problém ustal (nečůrala nikam jinam). Před několika málo měsíci jsem se s fenkou přestěhovala (již bez přísnějšího "páníčka") do bytu, kde mohla do postele od první chvíle (navíc se jí věnuji víc než tehdy, nechodím do zaměstnání, takže je stále všude se mnou, dokonce jsem polevila i ve výchově - za přísnějšího režimu nemohla dostávat ochutnávat od stolu, nyní dostává). Myslím tedy, že je víc spokojenější a od přestěhování byla doma sama na pár hodin cca 10x a vždy to v klidu a bez následků přečkala. Bohužel problém se vrátil a vůbec nechápu z jakého důvodu. Fenečku jsem nechala připustit a v pokročilém stádiu březosti jsem ji nechala na jednu hodinu doma samou, po příchodu jsem našla počůranou postel. Nechtěla jsem jí dát na zadek, když měla plné bříško štěňátek, ale potrestala jsem ji tím, že jsem se na ni zlobila a nekamarádila se s ní.. Od té doby už nezůstala sama až do chvíle, kdy už je matkou pěti štěňátek a když jsem ji nechala se štěňátky 2 hodiny doma o samotě. Když jsem se vrátila, našla jsem na kusy rozsápané prostěradlo a počůranou postel a co se ještě nestalo - šla do vedlejšího pokoje k mé spolubydlící a jí načůrala do postele také (???). Dostala výprask a "tichou domácnost" z čehož byla očividně velmi smutná. Ale druhý den, na návštěvě (u současného přítele, kde poslední měsíce trávíme dost času) počůrala také další dvě postele, tu jednu dokonce za přítomnosti někoho doma, takže už tomu nerozumím vůbec. Myslela jsem, že to dělá jako naschvál proto, že musí zůstat sama doma nebo proto, že nesmí do postele, ale do všech postelí, do kterých načůrala za poslední týden neměla přístup nikdy zamítnutý. Prosím, poraďte mi, co to znamená a jak ji to odnaučit, případně jak přesně ji za to potrestat, aby to již znovu neudělala. Četla jsem si Vaši poradnu, ale podobný případ se mi tam nepodařilo dohledat. Jen jednu indícii jsem našla, a to, že stále značkuje a zvedá u toho nožičku. Dělá to již od malička, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo něco znamenat - tj. dominanci. Předem Vám mnohokrát děkuji za reakci.

Odpověď: Dobrý den. Špatně hledáte - dotazů podobného typu a mých odpovědí (tj. souvislost mezi stresovanou psychikou a podobnými tělesnými projevy psů) je v Poradně dost, ale člověk je už prostě takový, že pokud něco najít nechce, nenajde to... Ale moje odpověď na Váš dotaz bude stejná jako ve všech těchto případech: je to záležitost psychického stresu fenky a pokud si znovu pročtete svůj dotaz, snad pochopíte, proč tomu tak je. Vezmu to postupně - v prvním případě jste se přestěhovali, navíc Váš přítel evidentně nebyl ten pravý člověk pro výchovu štěněte, jímž tehdy ještě Vaše fenka byla. Stres z obojího zapříčinil popsané jevy a co následovalo? Výprask a "celý den jste s ní nekamarádili". V pokročilém stavu březosti Vaší fenky se situace zopakovala a Vás ani nenapadlo, že zdroj problému je opět psychika plus fyzický stav březosti (možná až jednou budete sama těhotná, zjistíte, jaký vliv má těhotenství, změněné hormony a plná děloha na močový měchýř - a to Vám teď musí napsat chlap, trochu smutné...). "Na zadek" jste jí podle vlastních slov nedala jen proto, že čekala štěňátka (jinak by opět následoval výprask, vím) a znovu jste s ní "nekamarádila". Už se štěňaty opět následoval výprask a "tichá domácnost"... takhle se ale, slečno, štěně ani pes nevychovává!

Napíšu to narovinu: dokud ke své fence nezměníte přístup a nenavážete skutečný vztah (to, co jste popsala o své "komunikaci" s ní, je jen špička ledovce, na to už znám lidi velice dobře), do té doby bude fenka v psychickém stresu a nepohodě a počurávání bude jen jedním ze stresových ventilů. Kdyby uměla mluvit lidskou řečí, řekla by Vám spoustu pro Vás nepříjemných skutečností, bohužel tuto možnost nemá a proto Vám to sděluje jinak.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať se dozvíte něco o psí psychice a přirozených psychických potřebách každého psa i fenky, o smečce a přirozené psí komunikaci. Pokud zvládnete tuto moji odpověď, zamyslíte se nad prostředím, ve kterém Vaše fenka žije a dospějete k závěru, že je opravdu vhodné zapracovat sama na sobě a dát do pořádku psychiku i výchovu Vaší čtyřnohé kamarádky, pak (pokud to uděláte a uděláte to správně), se vše srovná ke spokojenosti všech zúčastněných. Berte to jakop motivaci.

A pokud si myslíte, že výše uvedené řádky jsou blábol, pak si zjistěte informace, proč se počurávají děti, které už jsou dávno ve věku, kdy by to dělat neměly. Zjistíte stejnou příčinu - psychický stres. Děkuji.

(25.9.2011)
Plemeno: sibiřský husky x pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážená pane Dostále, mám na Vás také dotaz do psí poradny. Miluji přírodu a zvířata.Pořídila jsem si ted na začátku s cizího útulku fenku Juli, bohužel ne všechny informace na internetu byly pravdivé.Je to můj osobně první pes.Juli je velice krásná,chytrá,ale i hodná,ale je to živel a jak vycituji nalézá se patrně terpve v psí puberte.Rádá si hraje a skáče na všechny lidi,děti a běží za vším a za všemi pejsky.Ráda každého vítá olyzováním což je normální a skáče.Což ne každému koho na procházce potkáme se to líbí,zatím ji vodím na vodítku jelikož nemám jistotu,že se vrátí a nezná to tu.Teskní za všemi pejsky,kteří si s ní nemohou hrát a nechtějí a vrčí na ni.Dokáže být i pěkně tvrdohlavá a v něčem i dominatní/ tak se udajně chovala v útulku v kotci hlavně co se týče jídla,že občas prý kousla.Jinak se k lidem a všem psům chová přátelsky.Doma vcelku poslechne,ale venku nechce a táhá mě a občas má dojem,že mi dává najevo svými vysokýmu výskoky až salty jako vlk,že se jí něco nelíbí.Končí to tak,že celým tělem a packami do mě naráží.Nejsem fyzicky na tom tak dobře to patrně cítí,že s ni nemohu např.běhat.Vím,že potřebuje pohyb.Snažím co nejvíce mohu se jí věnovat.Velice jí miluji a chci jí lépe porozumět,aby nám to spolu klapalo bez tahání vodítka mluveni,abychom byly my dvě v harmonii .Udajně než se dostala do útulku běhala po ulicích.Neuznávám elektrické obojky a škrtící obojky.Juli není kastrovaná.Nerada bych dělala chyby při výchově což jsem již už asi dle čtení poradny udělala,ale jak jsem již řekla, je to můj první pes.Auto nemám,ale ráda bych za Vámi zajela aspoň na  den pokud by někdo byl ochoten se mnou za Vámi jet,abych se s Vámi poradila. Pracuji v soc.službách a původně jsem když jsem Juli uviděla na internetu nejen,že mě hned chytla za srdíčko,ale dle popisu jsem se domnívala,že by se mnou mohla pracovat v rámci práce v soc.službách.Teď si na sebe teprve zvykáme.Ráda bych s ní pokud to jde chodila bez vodítka,aby měla svobodu ,po které patrně touží a má ji ráda zrovna jako já.Velmi bych si přála,by nám spolu bylo dobře.Zasílám i fota. Děkuji za Vaše zajímavé stránky velmi se mi líbí i Vaše lajka odjakživa mám ráda vlky a severská plemena,ale i jiná.Všichni pejsci jsou něčím zajímaví jako lidé. S pozdravem a děkuji za odpoveď.

Odpověď: Určitě se se mnou domluvte na termínu a s fenkou přijeďte, kombinace husky x pitbul (pro relevantnější určení bych ji ale potřeboval vidět, už dle fotky její původ není tak jednoznačný a přesnější je vždy vycházet z povahy) není rozhodně jednoduchá a navíc se jedná o útulkového jedince, který Vás může velice nemile v určitých situacích překvapit. Proto to prosím neodkládejte, pomůžu Vám.

(25.9.2011)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, náhodou jsem narazila na vaše internetové stránky,po přečtení vašich rad pro majitele psů jsem se rozhodla Vám napsat. Příjde mi,že opravdu víte jak na to a snad dokážete poradit i mě. Pořídila jsem si čtyřměsíční Čivavku.Když jsem si jela pro něj, původní majitelka mi ho dovezla na parkoviště v kleci plné natrhaných novin,s krmítken na vodu, urousaného a nevypadal moc dobře.Byl strašně vystrašený. Myslím si, že během těch 4měsíců s ním nebylo zacházeno nejlépe. Je extrémě bojácný(bojí se lidí-hlavně mužů,ti se k němu nemůžou ani přiblížit(krčí se, není agresivní a nikdy nebyl)).Nejsem schopna ho něčemu naučit. Když se poukouším ho něčemu učit, tak to bere jako že si s ním chci hrát, nevím jak na  něho.Je hodně temperamentní a má svou hlavu.Je to několikáty pes v naší rodině a nikdy nebyl problém naučit psa alespon základním povelům. Nechci aby to byl super pes, ale nedokáže přijít ani na zavolání a ven bez vodítka nemůžeme. Tímto bych se vás chtěla zeptat jestli by se dalo něco udělat?-hlavně s tím strachem a neposlušností( dobrou radu,výcvik...??) Děkuji mockrát za odpověd

Odpověď: Dobrý den:) Toto nejsou věci výcviku, ale celkového přístupu - a i čivava je stále pes s psími vzorci chování... Samozřejmě se dá pejskovi pomoct, ale nesmíte to už odkládat. Pokud tedy svému pejskovi chcete opravdu pomoci, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvte si se mnou termín, kdy za mnou i se svou čivavou přijedete.

(11.9.2011)
Plemeno: výmarský ohař x rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, dozvěděl jsme se, že existuje dočasná chemická kastrace psa. Rozhodně nemám v úmyslu toto použít. Pouze jsem se podivil, co je dnes všechno možné psovi naordinovat :-(. Jaký na to máte názor?

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě naprosto stejný jako na chirurgickou - jednoznačně negativní u zdravého psa. Princip chemické kastrace je jednoduchý, psu je vpraveno podkožní tělísko, které postupně uvolňuje látku blokující tvorbu testosteronu (tj. samčího pohlavního hormonu). Účinky jsou stejné jako při kastraci chirurgické, se všemi souvisejícími důsledky na organismus, psychiku a následné chování takto "ošetřeného" jedince. Navíc nejsou ojedinělé případy, kdy se z "dočasné kastrace" stává kastrace trvalá...

(4.9.2011)
Plemeno: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ano (v 16 měsících)
Dotaz: Dobrý den pane Viktore. Prosím o radu. Převážně vše už bylo dotazováno i zodpovězeno v poradně. Myslím že bude lepší, když Vám napíšu jeden psí životopis a Vy už budete vědět......Šady se narodil 11/2006, od mala žil s pánem vdovcem-důchodcem, byli spolu 24 hod. denně a pes zřejmě plnil hlavně funkci společníka. Když mu bylo 9 měsíců pán zemřel a přešel do rodiny pánovy dcery, kdy byly malé děti a miminko, nebyl čas se mu věnovat. Šady děti nesnášel, sám doma vyl, štěkal-dostal protištěk. obojek, venku utíkal, neposlouchal-vyfasoval elektron. obojek, v zájmu "zklidnění hormonů" byl vykastrován. Nakonec bylo třeba se psa zbavit a tak se o něm přes veterináře dozvěděla moje neteř. Ta měla o několik měsíců mladší hnědou dobrmanku, vlastnoručně vychovanou a bezproblémovou. Šadyho se ujala a doufala, že ve společnosti fenky se srovná. Výše uvedené problémy přetrvávaly a tak zpočátku i ona oba typy obojků používala, elektron. později jen na "zapískání". Před 2 roky si pořídili miminko, loni se s přítelem rozešli a protože si přítel chtěl psa nechat, zůstal jemu. Pak přítel onemocněl, neteř si do podnájmu už druhého psa vzít nemůže a tak byl letos v únoru přivezen pes mě. V té době jsem bydlela i se synem u přítele v paneláku a psa jsem ubytovala v našem domku. 4 x denně jsem ho venčila, dle možností jsem ho brala s sebou do práce, přes noc tam byl ale sám. Vyl, štěkal, snažil se prokousat dveřmi a proškrábat zdí. Byla jsem tak tupá, že až po stížnostech sousedů jsem se přestěhovala zpátky domů. Dnes vím, že jsem to "pohnojila" úplně kardinálně!!! Asi po třech měsících nás Šady  během 2 týdnů oba pokousal (mě 1x, syna 3x - Šadyho jsem znala jako miloučkého beránka). Po projednání s neteří bylo rozhodnuto, že dostane uspávačku, útulek jsme zavrhly, protože někde zavřený v kleci by to stejně nepřežil. Pak jsem si uvědomila co to vlastně chceme spáchat! Snažila jsem se k němu jinak chovat, víc ho chápat a zdálo se, že se trochu srovnal. Začala jsem hledat rady a porady na netu. Tak jsem se dostala na Falco, objednala si knihy, pročítám poradnu a milimetr po milimetru jsem začala doporučované rady uplatňovat. Asi to ale nezvládám. Když jsem minulý týden chtěla Šadymu stiskem horní části krku naznačit, jak se mi nelíbí, že na něj čtvrt hodiny čekám v místech kde zmizel, kousl mě do ruky. Protože ho nepouštím do postele, už třetí týden vždy ze soboty na neděli jdu spát k němu a na přinesené matraci spíme společně. Dnes ráno mi poprvé za celý půl rok olízal obličej, pak si lehl na záda, pohladila jsem mu břicho, lehl si na bok, pohladila jsem ho a nic zlého netuše jsem mu zezadu na hrudník položila ruka a hlavu (neměla jsem ani náušnice, takže nějaké bodnutí nepřichází v úvahu). V sekundě se napjal, zavrčel a kousl mě do vlasů (nic vážného). Rychle odběhl, vrátil se a předpisově si ke mně lehl. V klidu jsem na něj promluvila, pohladila jsem mu koutky, zdá se v pohodě. To se ale nedá říct o mně a proto Vám vlastně píšu. Je "pravdy trochu na každém šprochu, že starého psa novým kouskům nenaučíš?" U něho socializace asi  moc neproběhla, není se čemu divit. Navíc jsem v jeho necelých 5 letech  5-tý majitel, což by zanechalo neblahé následky určitě i na bílé myši. Bylo toho na něj moc a tak nevím,jestli máme ještě šanci. Děkuji za Váš čas a Vaši odpověď. Pozdravujte od nás "skorojmenovce" Šedyho a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano - opravdu už bylo vše ve Vašem dotazu zmiňované mnohokrát zodpovězeno nejen v Poradně... důsledky kastrace, týrání elektrickým obojkem, návrat všeho, co do pejska člověk vloží, psí reakce a psychika - v podstatě bych se teď skutečně mohl zase jen opakovat. Špatné psí osudy jsou jak přes kopírák, jsou úděsné a i tady můžu na začátku konstatovat jen jediné - chudák dobrman! :(((

Šadyho zřejmě docela spokojený život skončil v jeho 9 měsících smrtí jeho původního majitele - pak už to šlo z pořádně příkrého kopce. Elektrický obojek(!), kastrace(!!)... elektrický obojek znovu u Vaší neteře... u Vás noci trávené o samotě a izolaci... nic pěkného, že? Nedivte se, že tohle všechno se na Šadym podepsalo natolik, že začal do lidí kolem sebe kousat. Brilantní úvahu, že Šadyho necháte raději rovnou uspat než aby dostal šanci v útulku (kde by si ho mohl ještě někdo vzít) zdůvodněnou tím, že "někde zavřený v kleci by to stejně nepřežil" raději nechávám bez komentáře - nezlobte se, ale ještě teď to rozdýchávám.

Budu naprosto upřímný. Na Šadym se největší měrou nepodepsala rotace 5 majitelů, ale kastrace a elektrický obojek v kombinaci s celkovým přístupem. Z původně zcela zdravého a psychicky normálního psa udělala kastrace psychicky nevyrovnaného jedince, který nedostal šanci psychicky dospět a získat potřebný nadhled a vyrovnanost. Toto "dílo" úspěšně završil elektrický obojek, který načatou psychiku psa dorazil úplně. Pes, který nutně potřeboval dát psychicky do pořádku a dostat možnost znovu člověku věřit, poté trávil svoje noci (a kromě venčení zřejmě i hodně dní) sám, izolovaný od okolí a bez možnosti sociální komunikace.

Toto je zas moje stručné zhodnocení života a stavu, do kterého se bez vlastního přičinění tento dnes již pětiletý pes dostal. Dobrman je pes na jednu stranu tvrdý, na druhou ale i velmi citlivý - Šady vám dnes už nevěří a já se mu nemůžu divit. Ztratil důvěru ve Vás i v člověka obecně.

Takže moje následující slova prosím berte velice vážně. Vrátím Šadyho zpět do života - ale bude to proces na dlouhou trať, nebude jednoduchý a bude předpokládat Vaši plnou spolupráci a stejný zájem. Pro Šadyho to je jeho poslední šance a je jen na Vás samotné, zda mu ji poskytnete (chci věřit tomu, že v opačném případě byste mi ani neposílala tento svůj dotaz), nicméně pořád máte na vybranou. S určitými omezeními danými důsledky kastrace ve štěněcím věku je Šady schopný žít (nejen přežívat) a jak jsem napsal - pro Šadyho lepší budoucnost to velice rád udělám.

Pokud se rozhodnete Šadymu pomoci i Vy, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky.

(4.9.2011)
Plemeno: tibetský španěl
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, zdravím, přeji  hezký den a prosím o radu. Máme 10-ti měsíční fenku tibetského španěla Kety. Pořídili jsme si ji v jejích 4 měsících z chovné stanice, kde žila v ohradě spolu s dalšími asi šesti  štěňaty a do té doby u ní neprobíhal  žádný  výcvik (štěňata neměla jména,potřebu vykonávala pod sebe, mimo ohradu se dostala zřejmě  jen cestou k veterináři). I přesto je Kety moc  hodná, bezproblémová  fenečka. Jen s jednou věcí si nevíme rady.Když k nám přijde návštěva, propukne v histerický  štěkot,nebo spíš  jekot,je jako v tranzu,nereaguje na žádné povely, jediné, co můžeme udělat je odnést ji někam pryč. Zatím na nikoho nezaútočila, ale mám pocit, že je to otázka času. Reaguje tak na muže, ženy i děti, přitom jsou to známí, které už viděla několikrát, ale ta reakce je vždy stejná.Jinak je to pejsek velmi milý, mírný,my doma (3 dospělí a 3 děti) s ní nemáme naprosto žádné  problémy.  Žijeme v rodinném domku na vesnici, vzali jsme ji do města, abychom viděli, jak reaguje na cizí lidi tam, prošli jsme hlavní třídu, byla tam spousta lidí, cyklisti, psi a ani jednou neštěkla. Prosím poraďte mi, jakým způsobem ji mám toto odnaučit. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) To, jak žila Vaše fenečka do svých 4 měsíců věku a jaké důsledky si z toho odnesla, není problém "absence výcviku", ale přístupu "chovatele". Její současný problém pak je kombinací špatného imprintingu (za což může chovatel) a špatné výchovy (za což můžete Vy, již půl roku). Zní to tvrdě, ale bohužel je to tak a nemá smysl si to zastírat - štěně zmatené, bez vlastní fungující smečky a reagující jen podle toho, jaké v raném věku získalo zkušenosti, se bude chovat přesně jako Vaše Kety.

Takže jinak - pokud budete chtít, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme si termín, kdy za mnou s Kety přijedete. Pomůžu Vám i jí, ale tyto věci skutečně nelze dělat na dálku. Navíc to není o žádném odnaučování, ale zcela jiném přístupu - a mimochodem, pokud se rozhodnete, neodkládejte to, už teď jste propásli příliš mnoho času a reakce i psychika Vaší fenečky se nedají do pořádku samy od sebe, naopak se budou zhoršovat.

(4.9.2011)
Plemeno: americký buldok
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měl bych dotaz ohledně mého psa(Americký buldok, stáří cca 1rok a před měsícem jsme si ho vzali z útulku) a jeho neustálé snahy obskakovat  lidi poté, co se s nimi seznámí, občas to dělá i nám a většinou to nastane, když se bud rozdovádí nebo najednou sám přijde a začne člověka nejprve nenápadně očuchávat a olizovat a tím se vzruší a pak je dost neodbytný (doslechl jsem se, že si tímto chováním snaží daného člověka dominantně podřídit, nevím co je na tom pravdy, protože jinak se dominantně vůči mně neprojevuje. Nebo je to běžné chování mladého psa?). Na mně a na přítelkyni to sice zkouší jen zřídka, ale i to není příjemné. Po okřiknutí a stáhnutí  za obojek k zemi toho nechá, někdy pak vezme vodítko(pokud se to stane zrovna na procházce) do tlamy a má snahu se o něj prát, ale opět po okřiknutí jej pustí, celkově na něj obyčejné vynadání zabírá dobře a rychle a je vidět, že se pak stydí. Chci se zeptat, jestli mám být jen trpělivý a vždy mu vynadat, případně stahnout za obojek, s tím, že časem se to odnaučí  nebo jestli začít k němu přistupovat nějak jinak či existuje-li jiné řešení tohoto problému. Byla nám doporučována i kastrace, nebyl jsem z toho řešení nadšený, ale když jsem si o kastraci něco více přečetl, rozhodl jsem kastraci vyloučit. Ještě jedna poznámka, že při čůrání nezvedá packu, jen zřídka, často se jen přikrčí a čůrá jako fenka na čtyřech.  Pes je jinak je velmi hodný, venku divočejší, občas táhne na vodítku, ale to už se dost zlepšilo a tahne spíše jen tam kde to nezná nebo je-li na blízku jiné zvíře. Doma často spí nebo si hraje s gumovou hračkou. Je zdravý a zatím jsme nezjistili žádný zdravotní problém. Ještě jedna taková věc, občas když venku vykoná velkou potřebu ihned poté zběsile vystřelí a chce jakoby utéct, ale to přisuzuji tomu, že v minulosti ho mohl někdo nevhodně trestat za to, když vykonal potřebu kde neměl a ten reflex zůstal v něm, dělá to nepravidelně a už je to o dost lepší než první dny. Když jsme si ho přivedli hodně se bál mužů(ale jen některých, při jejich přiblížení táhnul od nich pryč nebo se snažil schovat za nás, to se ale poslední dobou také skoro už vytratilo a už se téměř nebojí a když se mu někdo nelíbí začne na něj štěkat, na povel "ticho" reaguje dobře a přestane, není to nijak zběsilý štěkot, spíš takové upozornění. Na ostatní psy reaguje s velkým nadšením a táhne k nim, vrtí ocasem a chce si hrát nebo je jen očuchává, agrese vůči lidem a psům je nulová. Máme ho v bytě ještě s jednou malou starší fenkou křížence. Pohybu má opravdu dost(často několikahodinové procházky či přetahování o provaz) a pozornosti také.
Ještě jeden dotaz k naší starší fence: Naše fenka(našli jsme jí asi před 2 roky na ulici - nekastrovaná) poslední dobou začala napadat jiné menší nebo stejně velké psy jako je ona, když je venku na vodítku, přisuzuji to možná tomu, že k nám přibyl nový pes, ale také to může být tím, že je už starší, hůře slyší a taky ji před nějakým časem kousl cizí pes, když strčila hlavu mezi plaňky v plotu do jeho zahrady. Když takhle vystartuje na jiného psa, tak jí vždy vynadáme(poslední dobou hodně ostře), ale připadá mi, že na ní tolik vynadání nepůsobí jako na našeho nového psa. Tak nevím co s ní, protože s některým psem či fenkou se jen očuchá a je to dobré a na některé se už z dálky naježí a čeká až se k němu může přiblížit a najednou zaútočí a kousne ho do krku, přitom ostatní psi se k ní agresivně nechovají.
Mé dotazy jsou asi obsáhlejší a popsal jsem i více detailů, pro lepší představu o situaci, doufám, že snad to nebude nikomu vadit , protože chápu, že čtení pak zabere více času a sám mám raději stručnou komunikaci, ale ne vždy to tak jde. :-)

Odpověď: Dobrý den:) Váš dotaz je sice dost obsáhlý, ale na druhou stranu aspoň mi dal jasnou představu o tom, jak přemýšlíte... Víte - hlavni problém je v tom, že svému pejskovi příliš nerozumíte. Ono popravdě řečeno ani té fence - přirozené psí projevy (mladého temperamentního psa na jedné a starší, znejistělé a již ne úplně zdravé fenky na druhé straně) považujete za něco divného nebo špatného, přisuzujete jim zcela mylný význam ("obskakování", vyprazdňování) a naopak jiné signály přehlížíte nebo o nich vůbec nevíte (máte amerického buldoka, který je ještě štěně, neznáte jeho minulost, navíc se u Vás teprve rozkoukává a dost úspěšně si Vás testuje). Ale především máte opět takovou tu zvláštní lidskou vlastnost řešit cokoli u svého psa i fenky nějakým okřikováním nebo vynadáním. Jak tím zhoršujete situaci fenky a co vychováváte ze štěněte, o tom si zkuste přečíst něco třeba zrovna zde v Poradně... opravdu by nebylo od věci si PSÍ STRÁNKY FALCO trochu prostudovat.

Jinými slovy - těch problémů je u Vás (nikoli u pejska) tolik, že jediné, co Vám mohu doporučit, je vzít svého buldoka i fenečku a přijet se ke mně podívat, jak se s pejsky skutečně komunikuje a co Vám ti Vaši dva vlastně říkají - jinými slovy něco se naučit. Komunikace není o tom řešit neustále nějaký trest a jak psu vynadat - pokud budete v tomto způsobu "výchovy" pokračovat dál, velmi brzy se Vám to začne vracet. Pejsek Vás přestane úplně brát a začne si dělat věci po svém (s patřičnými důsledky vůči svému okolí, americký buldok není žádný plyšák), z fenky se ke konci jejího života stane vyděšený a neustále startující uzlíček nervů. Je na Vás, kterou cestu jim vyberete...

(28.8.2011)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych se zeptat, zda je pravda, že psí olizování je projevem lásky?!:-) Víte, já na to u ostatních pejsků nejsem zvyklá, takže bych byla ráda, kdyby mi někdo toto chování vysvětlil. Můj pejsek je totiž schopnej si ke mě na gauči lehnout a olizovat mi ruku (nebo nohu), dokud neuhnu:-)) Je to fakt až abnormální a nejde o pouhé olíznutí (což bych chápala jako komunikační signál), ale opravdu o lízání:-)) Předem děkuji za odpověď a prosím, nesmějte se mi. Přeji Vám i Vašemu pejskovi ještě hodně společných chvil.

Odpověď: Dobrý den:) Já se nesměju, ale udivuje mě, jak se na tohle může někdo ptát - zkuste někdy pozorovat pejsky mezi sebou, především ty, kteří se už nějakou dobu znají a mají se rádi. Uvidíte, že jejich vzájemná komunikace je plná fyzického kontaktu, olizování, otírání - toto je běžný psí způsob, jak vyjádřit druhému subjektu (ať už je to pes nebo člověk) pozitivní emoce. Když jdu večer spát nebo se ráno probudím, je pro mého Šedýska i pro mne samotného vzájemné mazlení (z Šedyho strany doprovázené poctivým "mytím" mého obličeje) naprosto samozřejmým a jednoznačně pozitivním vyjádřením našeho vztahu - a stejné to mají všichni, kteří mají se svými pejsky podobný vztah. Nejedná se o nic abnormálního nebo divného a buďte ráda, pokud Vám Váš pejsek tento signál dává a jako takový jej přijímejte i oplácejte...

(28.8.2011)
Plemeno: pražský krysařík
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zoufale prosíme o radu. Máme mladou fenku plemene pražský krysařík a bojujeme s její histerií. Je neuvěřitelně energická a aktivní, ale stejně tak histerická. Máme ji od štěňátka, a máme doma ještě jednoho krysaříka psa. Dohromady jsou to parťáci, spí spolu, jedí spolu.. Problém nastává, když potkáme venku jiného psa. Obecně se těmto setkáním už vyhýbám, protože vždy následuje ohromná scéna histerická. Starší pes štěká, ale dá se okřiknout, ale fenka, o kterou se mi teď jedná histericky ječí!!! A takhle občas ječí i bezdůvodně, když vyjdeme z domu, asi se tak těší ven. Není to štěkání ani kňučení, ale ječení. Pokud se ji snažím napomenout, zadržet, vzít do náručí nebo vytřepat za kožíšek, jekot zdvojnásobí. Už si nevíme rady. Jsme moc z toho nešťastní, pryč jí dát nechceme. Potřebujeme poradit a pomoc. O to víc, když teď čekáme rodinu a tohle si nedokážu představit, že zkloubíme. Moc prosíme o pomoc. Děkuji moc za odpověĎ, co s tímto chováním dělat. Budeme moc vděční za cokoliv.

Odpověď: Dobrý den:) Lidi, klid... nepanikařte prosím. Na zoufalství teď není vůbec správná chvíle ani důvod - problém je pouze v kombinaci určitého rysu povahy krysaříka (temperament a nízký práh vzrušivosti) a Vašeho absolutního nezvládnutí své fenečky (třepání, braní do náruče, obecný přístup psychický i fyzický). Opět platí to, co už jsem v podobných případech nesčetněkrát zdůrazňoval - pokud je mladý pejsek nejistý, rozhozený, nevěří si, neumí zvládat situace, pak se psychicky hroutí, pokud nemá kolem sebe fungující smečku a naopak má pocit, že na svých bedrech tahá veškerou tíhu světa sám a sám. A tohle je přesně případ i Vaší fenky...

Budu věřit, že opravdu o pomoc stojíte (aspoň to z Vašeho mailu vyznívá, ale přece jen už mám bohužel zkušenosti s lidmi) a v tom případě mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenkou přijedete. Ukážu Vám některé věci do začátku, pokud ale chcete celou záležitost vyřešit jednou provždy, pak byste u mne měli absolvovat individuální výcvikový servis - to ale probereme až pokud se ozvete.

(21.8.2011)
Plemeno: kříženec AMSTAFa
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, našla som na nete vašu stránku a mám jednu otázku. Chceli by sme si zabezpečiť psíka (asi fenku) Chcem sa preto opýtať, ktoré plemeno by ste nám odporúčil keďže máte v tomto smere veľa skúseností. Sme rodina s jedným čiperným 6 ročným chlapcom. Bývame v rodinnom dome ale psík bude vonku vo voliere. Čo sa týka výchovy a výcviku psíka sme úplní začiatočníci. Doteraz sme prichýlili mladého kríženého AMSTAFA ktorého niekto vyhodil, ale asi sme to nemali robiť. Čítam teraz o týchto plemenách a začínam mať strach o syna i okolie, keďže pes nám začal preskakovať cez plot a utekať. Zatvárať do voliery ho nechcem. Pes je to milý, rád sa mojká ALE čo všetko teraz čítam aj na vašich stránkach a iných portáloch mám obavy a cítim, že ja nie som tá pravá autorita pre neho a nezvládam ho. Nemám ten potrebný rešpekt u neho Manžel nemá na psíka čas a preto ho asi skúsime niekomu darovať, či predať. Nechcem mu urobiť to, čo pôvodný majiteľ a niekde ho len tak pohodiť. Prosím teda o radu ktoré plemeno je vhodné pre našu rodinu. Vopred ďakujem za váš čas, názor (i kritiku).

Odpověď: Dobrý den:) Budu upřímný - v tomto případě žádné. Aspoň do doby, než si uvědomíte, že pes nepatří do kotce (mimochodem voliéra je něco zcela jiného než máte na mysli) a pokud si chcete pořídit pejska jakéhokoli plemene, ten čas si na něj prostě najít musíte. Mimojiné třeba proto, aby pak pejsek nechtěl přeskakovat plot a utíkat od Vás. Respekt svého vlastního pejska si vždycky člověk musí vydobýt svým přístupem a výchovou, nic v tomto směru se nestane samo od sebe. Ale úplně nejhorší pak je, pokud si jenom jednoduše řekne "nojo, nevyšlo to, tak ho prodám nebo daruju" - a nedochází mu, jak svého pejska podrazí a jak razantně mu ztíží šanci na další lepší život.

Pes není nějaká věc, kterou v případě, že nám nevyhovuje, prostě "pustíme do světa" jako nevyhovující mobil nebo auto. Váš pejsek už navíc jednu takovou zkušenost, kterou mu ted připravujete i Vy, už má - a jestli ho někdo pohodil nebo se ho zbaví jiným způsobem, pro něj rozhodující není. Ten průšvih je jinde, je to o celkovém přístupu a náhledu na vlastnictví psa obecně.

Takže se teď na mě můžete zlobit jak chcete, ale dokud si těch pár základních výše uvedených věcí neuvědomíte a nebudete chtít svůj přístup změnit (opravdu a reálně změnit, teď nežertuji), žádného pejska si prosím nepořizujte. Zkuste si PSÍ STRÁNKY FALCO prostudovat podrobněji, otevřou Vám v tomto směru oči. Pokud se to podaří, pak dejte především šanci svému současnému pejskovi - kříženec AMSTAFa není totéž co čistý AMSTAF a on bude jen takový, jakého psa z něj vychováte. Je mladý, je to teď opravdu jen o Vás samotné a není důvod, proč by z něj nemohl být normálně fungující spokojený pejsek - pokud se Vy a Váš manžel začnete chovat jinak.

(21.8.2011)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz:  Dobrý deň, nejako som sa dostala na stránku vašej poradne. Chcem sa vás teda opýtať aký názor máte na dôležitosť hry. Keď bola moja fena šteňa, hrávali sme sa hlavne agresívne hry. Provokovala som jej pudy, huckala ju, aby sa pridala, aby zo seba spravila psa. Aby so mnou lovila a aby sme spolu zabili korisť. Provokovala som ju, aby blafovala, aby vrčala, aby si zo mňa robila srandu, aby hrýzla, aby sa so mnou smiala a aby sme mali obe spoločnú radosť.
Vždy som sa so psom hrala ako rovnocenný partner, keď ale došlo k presadzovaní dominancie a kto z koho, pes mal jednoducho smolu, pretože on bol jediný, kto si začal presadzovať, nie ja, ja by som si to nedovolila, pokiaľ by ma k tomu nevyprovokoval. Pretože to bola iba hra a mojím cieľom nebolo, aby som dokázala psovi, že mám navrch. Keď si to chcel dokázať on, tak nemal šancu. Musel tiež pochopiť, že hra nie je vždy o tom, kto vyhrá, je o dobrom pocite, že sme sa viac spoznali, aké máme reakcie, vypozorovať správanie v rôznych situáciach toho druhého, spoznávať hranice možností a skúšať, všetko!
Stotožňujem sa s niektorými vašimi názormi a s niektorými ani nie. Zaujíma ma, čo si myslíte o takých hrách. Vidiac však výsledky (náš vzťah, ovladateľnosť a komunikáciu bez slov) tak je to v zásade jedno. Hráme sa tak doteraz, a dlho budeme.
Neviem ako to je v svorke, či sa vodca svorky hráva s tými podriadenými. Ja som svojej fene ukázala svoju osobnosť, svoju ochotu hrať sa s ňou a dovolila som jej zaujať rovnocenné miesto. A ona vie, že keď moju dôveru sklame, opäť ide v hierarchickom rebríčku podo mňa. Váži si toto miesto, je spokojná, spolupracujeme.
Neviem či máte skúsenosti s border kóliami a ich povahou. Moja fena psov ku šťastiu nepotrebuje a pár krát sa stalo, že psa aj vyzvala na hru. Neprekáža mi to. Jediné jej spojenie so psami je, že ich pasie, alebo ich pošle kade ľahšie, ak ju otravujú. Nie je to nič výnimočné vzhľadom k tomu, čo vidím a počujem o borderách. Keď uvážite, borderky sa nemali kedy hrať a učiť komunikovať po psom. Oni len makali pri stáde - spolupracovali a komunikovali jedine s človekom. Istým spôsobom je to možno "degenerácia" psa, ale ako som povedala - neprekáža mi to.

Odpověď: Dobrý den:) Přemýšlím, co je vlastně skutečným cílem Vašeho dotazu - popravdě řečeno mám z něj poněkud rozporuplné pocity. Z celého Vašeho mailu jednoznačně čiší Vaše spokojenost se sebou samotnou, bohužel to, co píšete, je ve psím životě začátek velkého průšvihu a absolutní nepochopení toho, jak psi (ano, i borderkolie) fungují. Píšete: "Zaujíma ma, čo si myslíte o takých hrách. Vidiac však výsledky (náš vzťah, ovladateľnosť a komunikáciu bez slov) tak je to v zásade jedno." - možná Vám to nakonec jedno je, ale třeba někdo jiný, kdo si přečte můj pohled na celou záležitost, neudělá stejnou chybu...

Takže k věci. Psí hry (už odmala) jsou pro každého jedince testováním vlastních schopností a schopností toho, s kým je provozuje. Psí hry jsou základem pro to, čemu se říká "hierarchie" a co trochu špatně chápete - hierarchie není založena na principu neprosazení se sebe sama a pouze sundávání jiného jedince. Hierarchie je z hlediska dominantnějšího jedince právě o sebeprosazování a to i formou hry - pokud budete svoji fenku pouze sundávat, bez vlastní dominance, uděláte jí v hlavě zmatek směřující k poznání, že neexistuje smečka a neexistuje vůdčí jedinec. Pes není naprogramován na rovnocenné partnerství, to si pletete s jeho ochotou spolupracovat, pokud mu k tomu vytvoříte odpovídající hierarchické podmínky - pes s člověkem bude spolupracovat, pokud se tento člověk bude chovat jako vůdčí jedinec, bude vykazovat odpovídající vzorce chování a bude pro psa čitelný. Pokud se pouze zastaví na levelu "nepůjdeš nade mne", pak nejde z psího hlediska o nadřazeného jedince, protože chybí právě to samoprosazení - a Vaše fenka to bude na Vás neustále zkoušet, neustále testovat a čím bude starší, tím víc a razantněji. Průšvih je v tom, že Vy jste fence svoji osobnost neukázala, třebaže si to myslíte. Věta "Ja som svojej fene ukázala svoju osobnosť, svoju ochotu hrať sa s ňou a dovolila som jej zaujať rovnocenné miesto." je totálně mimo, nezlobte se na mne, ale tohle je asi ten nejzřejmější důkaz toho, že znalost etologie psího druhu je Vám na hony vzdálená. Takhle psi totiž opravdu nepřemýšlejí a psí vůdci už vůbec ne.

"Moja fena psov ku šťastiu nepotrebuje" - praktické důsledky tohoto Vašeho myšlení poznáte ve chvíli, kdy fenka začne dospívat. Konflikty se psím okolím, neschopnost fenky řešit zátěžové situace s vlastním druhem. Dále - "...pár krát sa stalo, že psa aj vyzvala na hru. Neprekáža mi to." Měla byste být ráda za každého pejska, který projde životem Vaší fenky v tomto věku, měla byste tyto kontakty pro ni vyhledávat a ne psát - "Neprekáža mi to."

Borderky nejsou žádní plyšáci, je to velmi dominantní (vůči psům) a inteligentní plemeno. Vzhledem k tomu, k jakému pracovnímu nasazení byly vyšlechtěny, je to zcela přirozený důsledek - pes pasivní, málo inteligentní nebo submisivní by v takovém prostředí nikdy neobstál. Pokud byste si dala práci o psech něco vědět, zjistila byste, že stejný je například australský ovčák nebo australský honácký pes - plemena se stejným pracovním základem, jako má borderkolie. Tedy vysoce inteligentní, aktivní - a dominantní. A pletete se - není pravda, že "Keď uvážite, borderky sa nemali kedy hrať a učiť komunikovať po psom. Oni len makali pri stáde - spolupracovali a komunikovali jedine s človekom." Zjistěte si, jakým způsobem farmáři na anglickém a skotském venkově opravdu žili a žijí, včetně jejich psů. Hry i vnitrodruhové hierarchické srovnávání těchto ovčáckopasteveckých psů bylo a je běžnou součástí jejich života, vždy velmi drsné, velmi razantní a tento rys povahy tato plemena dodnes neopustil. Vzpomenete si na to, až Vaše fenka začne dospívat.

Ještě drobná vsuvka k Vaší větě "Neviem či máte skúsenosti s border kóliami a ich povahou." Právě lidé, kteří skutečnou povahu borderkolie podobně jako Vy nepochopili a vidí v ní především líbivého běhacího pejska, tvořili (a shodou okolností i v této době tvoří) mimo těch bezproblémových nezanedbatelnou část mojí klientely, kdy za mnou přišli se zjištěním, jak je jejich pejsek/fenka nebere a setsakramentsky jim to dává sežrat. Také si s nimi hráli, dováděli, také nepochopili skutečnou podstatu hierarchii. A vždy přicházeli až někde kolem druhého roku věku, kdy se u borderky upevňují některé vzorce chování. Že by náhoda? Ne, v žádném případě. Podlehnout dojmu, jak úžasně s ročním štěnětem borderkolie fungujete, je přeci tak snadné. Až na to, že borderkolie je jiná, než kam jste si ji Vy sama zařadila.

Tolik asi k tomu, co ve Vašem dotazu bylo skutečně důležité - zda se nad tím nějak zamyslíte, je jen na Vás. Jen znovu zdůrazním ty podstatné věci: každá hra je pro psa test schopností, borderkolie nejsou plyšáci, jsou to ve skutečnosti psi tvrdí a v dospělosti nemilosrdně potrestají každou chybu a nedůslednost, které se jejich majitel na nich dopustil. Přístup "jsi můj rovnocenný partner" je v tomto případě obrovská chyba a "...on bol jediný, kto si začal presadzovať, nie ja, ja by som si to nedovolila, pokiaľ by ma k tomu nevyprovokoval." je přesně to, co je absolutně mimo. Jen tak mimochodem - pokud by tak psi skutečně fungovali, neexistoval by praktický mechanismus k tomu, aby se jeden z nich dostal na vrchol pomyslné pyramidy - všichni by logicky zůstali na stejné úrovni. Přemýšlejte trochu...

(14.8.2011)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nedávno jsem náhodou narazil na Vaše stránky a nevycházím z údivu. Ne že bych byl nějaký příznivec kastrace zvířat, sám bych své psy nikdy kastrovat nedal, ale proč máte tak zuřivý až fanatický odpor vůči tomuto zákroku ? Jak se potom vyrovnáváte s tím, že např. v USA jsou kastrováni prakticky všichni nechovní psi, což je více jak 90% všech psů v zemi ? V Británii je to číslo nižší ale i tak se jedná odhadem o 70% všech psů ? To pokládáte lidi v těch zemích za úplně hloupé ? Jak to , že drtivá většina veterinářů, kteří jsou svým vzděláním úplně jinde než Vy kastraci vysloveně doporučuje ? Taky jsou to hlupáci ? Pochopil bych, že sám za sebe kastraci prostě nedoporučujete, ale proč každého kdo se pro tento zákrok rozhodl podrobujete tak nevybíravým verbálním útokům ? Vždyť je to v civilizovaném světě prostě běžná věc. Dále čemu nerozumím je vaše doporučení na dotace vápníku ke granulované stravě. Vždyť veškeré výzkumy posledních 10 let potvrdily, že vápník je v době růstu riziková složka kterou je nutno držet na přiměřeně nízké úrovni, jinak hrozí riziko ortopedických problémů. Proto taky došlo u výrobců kvalitních granulí ke snížení obsahu vápníku z hodnot 1,6-2% na 0,9-1,4%. Jak můžete, když celé problematice evidentně vůbec nerozumíte doporučovat takový nesmysl neinformovaným čtenářům ? Budu rád, když celý můj "dotaz" zveřejníte, aby čtenáři vašeho webu mohli nezávisle posoudit, kdo má pravdu a kdo se mýlí.

Odpověď: Dobrý den, pane Profanský - ani já nevycházím z údivu nad formou, jakou prezentujete svůj "dotaz". Asi jste si spletl místo i člověka, tady se nacházíte v Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO, ne někde na internetovém smetišti. Navíc nejsem člověk, kterému budete jen tak psát, že je fanatik a věcem, kterým se věnuje už docela slušnou dobu, vůbec nerozumí. Jste tu návštěvník a jako takový byste se měl chovat slusně, svůj slovník nejprve nechat projet kvalitní autocenzurou a pokud chcete o něčem polemizovat, pak na úrovni a ne tak, že Váš "dotaz" (ano, správně jej i Vy uvádíte v uvozovkách) je klasickou ukázkou hulvátství. Líbilo by se Vám snad, pokud byste podobný mail dostal Vy sám?

To jen tak na úvod, abychom si trochu ujasnili role a abyste pochopil, že podobně stylizované maily jako je ten Váš s potěšením házím do koše - ne kvůli obsahu, ale kvůli formě. Nicméně učiním nyní výjimku a s nesmírným potěšením vyhovím Vaší snaze o sebeprezentaci...

Vezměme to tedy od začátku. Už Vaše druhá věta absolutně odporuje všemu, co píšete v dalším textu - Vašemu tvrzení, že nejste nějaký příznivec kastrace nebo že byste nedal svoje psy kastrovat, nemůžu věřit ani za mák. Buď nevíte, co píšete, nebo měníte názor z minuty na minutu, ale Vaše následující věty o kastraci jsou její jednoznačnou obhajobou - přečtěte si laskavě svůj "dotaz" ještě jednou, člověk si pak urovná, co chtěl vlastně říci...

Mohu Vás ujistit, že třebaže v USA a Velké Británii nejsem tento stav nikterak schopen ovlivnit, vyrovnávám se obecně s šíleným postojem určité skupiny lidí s názorem "je to jen vyříznutí kusu masa a povahu psa/feny to neovlivní" velice špatně. Možná proto, že nepokládám dotyčné lidi v těchto zemích (ani v ČR nebo kdekoliv jinde na světě) za hloupé, ale pouze za necitelné a s absolutní absencí vztahu a respektu vůči životu psa nebo feny, štěněte nebo dospělého jedince. Kdybyste byl Vy sám trochu soudný a nejprve si zjistil důvody, proč vlastně lidé nechávají své psy/feny kastrovat, možná už byste na majitele těch 70-90%  psů/fen tak hrdý nebyl.

Pokud byste jen trochu přemýšlel a nesnažil se jenom bezhlavě (a s prominutím dost hloupě) útočit, zjistil byste, proč "drtivá většina veterinářů" (Vaše slova, není tomu tak) se po kastraci vrhá jak jestřáb po myši. Vezměte si těch 70-90% psů/fen z absolutního počtu, vynásobte si jej cenou za jeden zákrok, přičtěte nátlak určitých zájmových skupin a vyjde Vám "oficiální verze" příběhu. Ta neoficiální zní poněkud odlišně - nezanedbatelná část nezávislých (to slovo 'nezávislých' je velice důležité!) a rozumných veterinářů, kteří svůj džob neberou pouze jako prostředek k zajištění majetku a pohodlného života, Vás bude od kastrace zrazovat, pokud nepůjde o zákrok nezbytný k zachování života psa - což je mimochodem i ten jediný důvod, kdy ji uznávám i já.

Pokud je pro Vás kastrace v civilizovaném světě prostě běžná věc (opět cituji Vaše vlastní slova), pak byste se, pane Profanský, měl důkladně zamyslet nad svým chápáním civilizace a vztahu k životu někoho jiného, než jste Vy sám. Nevím, zda vlastníte psa nebo fenku, z Vašeho "dotazu" to zas tak jednoznačně nevyplývá a osobně si o tom všem myslím své, ale velice rád bych Vám připomněl, že pokud by majitelé jeho psích rodičů uvažovali stejně jako Vy, pak byste se Vy sám štěněte nikdy nedočkal. Možná Vám tato drobná záludnost rozmnožování unikla, proto Vás na ni raději upozorňuji. Stejně jako na fakt, že pokud si pročtete 12 let této Poradny a podíváte se trochu méně zaujatě kolem sebe, zjistíte, že hodně lidí má poněkud jiný názor než Vy - váží si psího života, vědí, jakým způsobem pes a fena "fungují" a také vědí (nebo alespoň intuitivně tuší), jaké následky na povahu a celkový další život kastrace má. Dejte si v zájmu své vlastní objektivity tu práci a přečtěte si alespoň můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat" - projděte si Poradnu, svoje knihy (kde je věnována tomuto tématu také značná část textu) Vám už ani doporučovat nebudu, bylo by jich pro Vás škoda. Nebo mám jiný návrh - pokud považujete kastraci za něco v civilizovaném světě normálního, běžného a neškodného, pak jděte sám příkladem sám na sobě. Budete-li nadále šťastný, spokojený a budete žít plnohodnotný život, pak hluboce skloním hlavu a řeknu, že jsem se mýlil. Drsné, že? Ale Vy máte zřejmě pocit, že Váš organismus funguje jinak, než organismus psí - na daleko vyšší úrovni... Ubezpečuji Vás, že tomu tak není. Pokud mi nevěříte, ověřte si pár elementárních informací z oblasti funkce vyšších forem života.

Další věc, která Vám evidentně leží v žaludku - dotace vápníkové směsi (ne vápníku, to si pletete pojmy). Celé problematice evidentně vůbec nerozumím (neskutečně drzá formulace od Vás jako člověka, který v této oblasti nedokázal sám absolutně nic), proto jsem už tolika štěňatům zachránil vývoj kostry a správnou funkci pohybového aparátu. Ach jo. Kroutím nad Vámi jen nevěřícně hlavou - to jste skutečně tak neomalený nebo si prostě potřebujete něco najít? Jste totiž neskutečně vedle a i když vlastně nejste schopen uvést nějaký skutečně pádný argument, pár věcí znovu vysvětlím.

Danou problematiku jsem nejednou zde i ve svých knihách rozpitval do detailu, můžete si to na mém webu najít - shodou okolností jsem to vysvětloval i dnes v jednom dotazu. V kostce řečeno - vápník v kombinaci s vitamínem D, fosforem a dalšími stopovými prvky tvoří základní stavební kámen pro zdravý a komplexní vývoj a tvorbu kostry a chrupu. Daleko rizikovějším prvkem než Ca je vitamín D, který musí být celkem citlivě vyvážen vůči potřebám organismu. Správná hladina vitamínu D (ani moc, ani málo) je totiž zásadním předpokladem pro to, aby se Ca správně vstřebávalo a ukládalo. Pokud to neplatí, můžete organismu dodávat vápníku kolik chcete a bude to naprosto k ničemu - vápníková směs není jen Ca, ale Ca a výše jmenovaná aditiva. Pokud už chcete argumentovat, pak alespoň používejte správnou terminologii, jinak Vás musím podezřívat, že se domníváte, že ve hře je opravdu jen prvek Ca (Calcium, vápník) - není tomu tak.

Zpět k tématu. Pokud si najdete jakýkoliv můj příspěvek k této problematice, zjistíte, že v něm uvádím tři fáze: vyšší dotace do ukončení přezubení a masívního vývoje kostry (cca 5. měsíc věku), nižší do ukončení základního kosterního vývoje (cca 10.-12. měsíc věku) a potom už konec - nula nula nic, pak by totiž celý proces začal být těžce kontraproduktivní. Co se týče granulí, obsah vitamínu D je v pořádku (ale už se nesmí zvyšovat), vápník je silně podhodnocen - logické, pokud se podíváte na jednotlivé řady krmení z hlediska doporučovaného věku psa. A pokud už se oháníte nějakými výzkumy, pak si najděte skutečně ty relevantní a dozvíte se, že reálná potřeba vápníku&spol. je u štěňat mnohanásobně vyšší než jak praví teorie.

Znáte pojem kalcipenická rachitida? Asi ne - lidově se jí říká křivice a bývala dřív poměrně častá u malých dětí, prostudujte si její příčiny a projevy. Třeba konečně pochopíte, jak některé věci skutečně fungují... nebo se zeptejte lidí, kteří také věřili na reklamy a kteří se probudili až v okamžiku, kdy jejich štěně začalo mít potíže s pohybem. Díkybohu jsem spoustě z nich ještě stačil pomoct, stejně jako kdysi jeden pan veterinář pomohl mému štěněti, když jsem se vším začínal a jiný "veterinář" tvrdil, že ničeho netřeba... Nekážu vodu a nepiju víno - moje psy jsem živil stejně jako to doporučuji jiným, nikdy neměli pohybové problémy, měli pevnou stabilní kostru - Dino už je po smrti, ale Šedy by Vám k tomu své řekl...

Pane Profanský, toto je tedy moje odpověď - jak se k ní postavíte, je už Vaše věc a popravdě řečeno je mi to srdečně jedno, jsem natolik realista, že nepředpokládám, že byste si z ní cokoliv pozitivního vzal. Plně jsem vyhověl Vašemu přání a zveřejnil celý Váš "dotaz" větu po větě, slovo po slovu - ostatně stejně nakládám s každým dotazem, který mi přijde. Jen bych Vám ještě pro upřesnění rád sdělil, že mojí motivací k odpovědi rozhodně nebyla touha po nějaké polemice s Vámi, ale komplexní znovushrnutí některých pro štěňata i dospělé psy životně důležitých principů a postupů koneckonců není k zahození.

Last, but not least.. až budete mít potřebu někam zas v tomto svém stylu psát (u mne to už rozhodně nezkoušejte, sám jste se diskvalifikoval), zkuste nepsat bezhlavě, bez skutečných znalostí a argumentů - a předem se rozhodněte, zda chcete napsat invektivu nebo skutečný dotaz. A také si zkuste někde najít příklady fanatiků a fanatického chování, než budete používat slova, jejichž významu nerozumíte. Ve Vašem pojetí byl totiž fanatikem i Galileo Galilei - jenže on nebyl fanatikem, on si pouze stál za tím, co hlásal... a ke vzteku zakonzervované církve a ctihodných vzdělaných kapacit v tom měl pravdu. Chápete ten rozdíl?

(14.8.2011)
Plemeno: Parson Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 7 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ve Vaší knize jsem si přečetla, že je potřeba štěněti doplňovat vápník. Máme teď čerstvě fenečku Parson Russella (7 týdnů) a viděla jsem jí dvakrát okusovat a olizovat roh zdi. Možná to byla jen hra, tento roh má takovou lištu a ona do ní kousala a potom právě olizovala zeď kolem. Každopádně jsem šla k veterináři pro krmivo a tak jsem se zeptala právě na dodávání vápníku. On mi řekl, že pokud budu kupovat kvalitní krmivo (dal mi více vzorků, aby si malá vybrala), vápník ani nic jiného není potřeba dodávat. Ve Vaší knize jsem četla opak, proto se ptám, zda stále platí, že žádné granule nemají dostačující vápník nebo se od doby napsání knihy něco změnilo a pan veterinář má pravdu. Nemám problém si za kvalitní krmivo připlatit. Pokud pravdu nemá, pak mě zajímá dávkování IrishCal (je to ten od firmy Beaphar?), jestli to můžu podávat už takhle malému drobkovi a v jakém množství (váží cca 1,9 kg), jak dlouho... Asi tam bude dávkování, tak se nezlobte za možná zbytečný dotaz, já bych jen nerada, když půjdu "proti veterináři", způsobila malé nějaké zdravotní problémy předávkováním v kombinaci s granulemi, třeba já nevím ledvinové kameny (pokud je předávkování vůbec možné).

Odpověď: Dobrý den:) Ano, stále to platí. Vzhledem k absenci vitamínu D je to ideální doplněk právě ke granulím, které déčko již obsahují a nedojde tak k předávkování. Psal jsem to ve svých knihách, psal jsem to i na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO (pokolikáté to dnes zase musím opakovat?) - potřeba vápníku (přesněji řečeno směsi kalcium - fosfor - vitamín D - stopové prvky) během vývoje kostry a přezubovacího procesu je neoddiskutovatelná (je to základní stavební kámen pro vývoj kostí i chrupu) a samotné veterinární výzkumy dokázaly, že reálná potřeba Ca může být až desetinásobná oproti teoretickému předpokladu. Blíže o této problematice viz moje kniha "O psech a lidech", je jí věnována celá jedna kapitola.

Už jsem mnohokrát i zde v Poradně psal, proč vám veterináři (v tomto konkrétním případě pouze přeprodejci granulí jedné nebo více značek) budou tvrdit, že krmivo jimi distribuované značky je to ze všech nejlepší, nejkvalitnější a dokonce "obsahuje dostatek vápníku". Tohle jsou pouze reklamní triky výrobců (a vždy byly), protože potřeba dotace vápníkovou směsí je variabilní a nejvyšší hodnoty dosahuje do fáze dokončeného přezubení (kdy se také nejrazantněji vyvíjí samotná kostra), poté se potřeba snižuje a zhruba kolem 10.-12. měsíce věku je zapotřebí dotační přísun zastavit - později by byl naopak kontraproduktivní.

Více Vám nebudu usnadňovat práci, protože bych opravdu už konečně ocenil nemuset kolem dokola stále vysvětlovat jasné a i zde mnohokrát vysvětlované a objasňované záležitosti - konkrétně se to týká dávkování, prosím najděte si související příspěvky, navíc Vám myslím si pomohou vyřešit i Vaše dilema. Velice děkuji za pochopení.

Mimochodem - už jsem zde i ve své druhé knize zmiňoval fakt, že díkybohu všechna mláďata obratlovců mají instinktivní schopnost najít si chybějící důležité minerální látky. Štěňata olizující zdi nejsou dílem náhody. Ale bohužel každý jejich majitel má možnost volit mezi reklamními masážemi o kvalitních granulích "all inclusive" nebo zdravým rozumem. Věřte mi, že zchromlých mladých štěňat majitelů "můj veterinář mi říkal, že k těmhle granulím už nemusím nic přidávat" jsem už zažil tolik, že bych nad tím řval vzteky a bezmocí...

(14.8.2011)
Plemeno: shiba-inu
Pohlaví: fena
Stáří: 12 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 12ti-letou Shibu, je to fenečka, má rakovinu, kterou jsme zjistili před 2 lety, ale není nijak život ohrožující a 4 roky bere léky na štítnou žlázu. Již rok se ale líže, kouše a drbe, bez přestání a až do krve - drbe se na náprsence, na krku, v podpaží, tříslech, tře si bradu o zem. Poslední dny se to zhoršilo, má holá místa na zádech, za ušima, rozdrbané nateklé oči se zánětem spojivek, vykousané packy mezi polštářky. Žere normálně, ven chodí 2x denně. Chtěla bych se zeptat, jestli to nejsou příznaky nějaké alergie, jiné nemoci, popř. i na rady.

Odpověď: Dobrý den:) Nedá mi to se nejprve zeptat, co na to Váš veterinář? Nějak se mi nechce věřit, že byste nechali fenečku rok takhle trápit, tak budu doufat, že jste pouze tuto informaci (dost důležitou!) zapomněla uvést. Ale pouze doufám, protože si navíc nedovedu představit, že by s tím veterinář rok nic neudělal - jedná se totiž o záležitost, která může být způsobena buď vnějším cizopasníkem (můze se pak jednat např. o demodikózu), krátkosrstá plemena k tomu bývají náchylná, nebo je to projev alergie na některou složku v krmení - ke stáří organismus ztrácí původní imunitní odolnost.

V každém případě se ale jedná o záležitost, kterou v žádném případě nelze řešit na dálku (nevím od Vás ani, jak postižená místa konkrétně vypadají - pupínky? zarudnutí?, jaký je obecně povrch kůže - normální? šupinatý?) a je potřeba se urychleně obrátit na dobrého veterináře. Nedovedu si představit, že by za rok trvání této nemoci už nebylo dosaženo nějakého pokroku...

Ještě jedna drobnost: každá rakovina bohužel život ohrožující je. Průšvih je v tom, že viditelné nádory nejsou jediné a nádor prorůstající orgánem nebo masivně metastázující zlikviduje živý organismus během několika týdnů.

(7.8.2011)
Plemeno: západosibiřská lajka
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, chtěla bych Vás toliko požádat o Váš názor ohledně výchovy psa. O povelu přivolání je všude napsáno mnoho, přesto Vám píšu, protože jsou určitá specifika, o kterých se zase až tak moc nepíše. Mám fenu ZSL, 5 měsíců. Vám nemusím psát o tom, v čem je lajka jiná než jiní psi, protože jsem se dozvěděla, že jste jeden z lidí, kteří lajku mají. Zajímalo by mě, jak jste Vy sám postupoval při povelu přivolání, a to i v lese, na poli apod. I přes velkou nezávislost je moje fenka celkem poslušná. Běžné metody přivolání, jak to známe z internetu a knížek jsou na stopovačce. Jenomže lajka má obecně dost velký akční rádius, a vzdaluje se ne na deset, ale i na čty řicet metrů. Pokud se neděje nic abnormálního, povel ke mně zvládá, zvlášť pokud za to dostane odměnu v podobě žrádla. Nicméně pokud se objeví zvěř nebo i jiný pes, jsem si naprosto jistá, že neposlechne. Dvakrát už neposlechla, i když se potom vrátila, cca do 3 minut. To že ji dám na stopovačku je jistá věc, ale o tom, jestli to bude fungovat pochybuji. Je to velice inteligentní pes, stoprocentně pozná, že je na stopovačce, a jakmile ji mít nebude, využije toho. Navíc, jestliže běhá dost daleko ode mne, v kritickém okamžiku ji nedohoním, ani kdyby stopovačka měla dvacet metrů. Zajímalo by mne, jak Vy sám jste svoji lajku učil přivolání. A jestli můžu někdy očekávat, že i když jí zajíc vyskočí před nosem, na povel se vrátí.

Odpověď: Povel "přivolání" jsem Šedyho nikdy neučil - právě proto, že je západosibiřská lajka a má svoje určitá specifika, která není radno přehlížet. Co jsem v něm budoval od samého počátku, byl vztah a důvěra ke mně, vědomí fungující smečky a jejího vůdčího jedince. Prostě jsem ho učil, že jeho místo je vždy blízko mne a pokud udělá něco proti mému rozhodnutí, bude to špatně - učil jsem ho přirozenou komunikací, jeho řečí, ne nějakými povely a cviky.

Učit lajku přivolání je kardinální nesmysl, dávat ji na stopovačku osudová chyba. Lajka není pes v pravém smyslu slova, jako přirozený vlčí kříženec má v sobě vlčí vzorce chování, vlčí inteligenci a bystrost, vlčí vyhodnocování situací, vlčí plachost a nezávislost (ta je pro lajky příslovečná). Pokud si Vaši fenku budete plést s běžným plemenem a budete na ni aplikovat cvičákovské postupy "přivolání", velmi rychle přijdete o její zájem s Vámi být. A právě to "chci být se svým člověkem" je alfa a omega ovladatelnosti lajek.

Pokud se pětiměsíční štěně chová, jak popisujete, pak je to už špatně. Uvědomte si, že je teprve na prahu puberty, ale už se začíná odcizovat, začíná dělat věci po svém. Sama víte, že fenku stopovačkou ji nezvládnete (naopak jí dáte najevo svoje slabé místo, které okamžitě využije), ale píšete "To že ji dám na stopovačku je jistá věc" - proč to tedy uděláte? Znova zopakuji, že jediná šance, jak zvládnout lajku, je udělat jí takové podmínky, aby s člověkem sama chtěla spolupracovat a vracet se k němu. "Vracet se" - to je teď pro Vás to nejdůležitější, co existuje. Jinak se dočkáte toho, že kolem Vás bude za pár měsíců kroužit v pro ni bezpečné vzdálenosti třeba hodiny, nebo v horším případě budete slyšet její štěkot z kilometrové vzdálenosti - lajky štěkat umějí, takže ji zaslechnete, ale nepustí Vás k sobě. Lajky jsou skutečně na člověku extrémně nezávislé, výborně se orientují v terénu a prostor o desítkách kilometrů čtverečních je pro ně malý plácek...

Navíc nezapomeňte, že pokud si k Vám lajka nenajde vztah (tím mám na mysli i ten hierarchický) ve velmi raném věku, nenajde si ho nikdy - prostě Vás odepíše. Nezapomeňte, že určité povahové rysy lajek se "probouzí" postupně nebo až v pozdějším věku - kontaktní lov, samostatnost, dominance. Nezapomeňte, že lajka skutečně není "obyčejný" pes - výše uvedené tady nepíšu jako hororovou povídku, ale jako fakta o plemeni jako takovém. Lajky takové prostě jsou a postarají se člověku o krásný život s nimi, ale i o život v neustálém střehu, kdy každá jeho chyba je okamžitě využita.

Znovu zdůrazním tu nejdůležitější věc - fungující vztah a vazba, a to na emoční i hierachické úrovni, totéž jsem dělal a stále dělám se svým Šedym, je to nikdy nekončící proces. Ukažte lajce osobnost a bude Vás milovat - ukažte jí slabost nebo tvrdost a opustí Vás.

Pokud budete chtít, můžete s fenečkou za mnou přijet. A mimochodem... pokud lajce vyskočí pod nosem zajíc, nečekejte, že Vám na ni zabere nějaký povel - lajka byla a je kontaktní lovec, tohle je její svět a ten povel ani nestihnete vyslovit:)

(31.7.2011)
Plemeno: jezevčík x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer mám dotaz na výchovu mé fenky, mám ji od 6 měsíce věku.Našla jsem ji přes inzerát, byla bojácná bála se každého.Nechtěla vubec chodit byla pořád schoulená v pelíšku a potravu přijimala jen ode mne z ruky, to trvalo asi 4měsíce.Měla evidentní strach z lidí, žřejmě byla týráná  nejvíce se bála mužského rodu i mého přítele se bála velice dlouho.Za ty 2roky se chování Jessi dost změnilo,hodně se otrkala bohužel ale k zlému.
Když jdeme ven první co je vyběhne z baráku a  hned začne štěkat a koukat co se kde děje, přitom venku nikdo není, ale štěká neustále. Vyjíždí po ostatních pejscích je v takovem záchvatu vzteku až ji tečou sliny, je to strašné a strašně tahá.Nikdo z rodiny ji nechce venčit ma hroznou sílu na to že má 12kg.Nereaguje na okřiknutí ani na plácnutí po zadku, jako by nic.Koupila jsem ji i náhubek ten taky nezabral,přestala jsme ji davat pamlsky nepomáhá to..
Tak je to i s lidma, vyjiždí jak po dospělých i po dětech,je jedno jestli je to ženského nebo mužského rodu štěká na vše co se hne.Mám ji pořád na krátko.Doma když někdo zaklepe nebo zazvoní je to to stejné. Náš veterinář říkal že ji mám domlouvat to jsem zkoušela a je to marné,jiné rady se mi od něho bohužel nedostalo. Můžete mi prosím poradit zda jde tuto agresivitu ještě odnaučit nebo ji alespoň zmírnit?

Odpověď: Dobrý den:) Psům se nedomlouvá, nekřičí se na ně a neplácají se po zadku - už jsem to tu psal mnohokrát. Stejně tak i prostou skutečnost, že pes je tvor sociální a jeho přirozeným chápáním světa je život v hierarchickém společenství, smečce. Pokud pejsek tuto možnost nedostane a pokud ve své smečce nemá svého "vůdce", který určuje běh věcí a řeší problematické situace, pak se u jistého typu psů jejich psychika v pravém slova smyslu zhroutí a dochází k Vámi popsaným reakcím.

Znova zopakuji - pejsek (štěně) může mít za sebou jakkoli negativní zkušenosti, ale pokud ho v nich jeho nový majitel nechá plácat, jedná se pouze o problém již řečeného nového majitele pejska. Nikoliv pejska samotného. Kolikrát jsem už nejen v této Poradně psal o nutnosti s pejskem pracovat, pokud se jedná o jedince s negativními zkušenostmi z dřívějška popřípadě se slabší povahou, pak je to přímo životní nutnost. Můžu na toto téma psát stokrát články, odpovědi na dotazy - jako bych hrách na zeď házel... Stále se najdou lidé, kteří maji pocit, že se jejich pejsek změní nějak sám od sebe, bez toho, že by pro to oni sami cokoli smysluplného udělali. Zdůrazňuji slovo "smysluplného" - ne akce, které jsem vyjmenoval již na začátku. Navíc si značná část těchto lidí nedokáže uvědomit fakt, že pes není člověk a není na něj možné uplatňovat lidské reakce a lidské vzorce chování. Chtělo by to totiž také věnovat trochu času nastudování těchto věcí (které zde máte všechny k dispozici!), ne pouze za pár minut zplodit dotaz.

Vaše fenka je vystresovaná, nové prostředí jí nedalo nic pozitivního ve smyslu jistoty a vyrovnanosti, naopak celou její situaci podstatně zhoršilo. Pes je vždy takový, jak s ním (ne)komunikuje člověk po jeho boku a jaké je prostředí, ve kterém žije. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a rychle zjistíte, jaké základní chyby děláte a jak se na psychice Vaší fenky podepisují. Dokud Vaše fenečka nebude mít po svém boku někoho, kdo se bude chovat jako skutečná autorita a místo okřikování, plácání po zadku, trestání náhubkem a stylem "za trest nedostaneš pamlsek" nezačne fungovat tak, aby mu jeho vlastní pes rozuměl (opět odkazuji na tento web), do té doby bude fenka "řešit" věci po svém a její psychika bude totálně v háji. A pokud se Vy sama budete chtít přesvědčit o tom, že fenka se bude chovat podle toho, jaký člověk bude vedle ní, přijeďťe i s ní za mnou...

(31.7.2011)
Plemeno: japan chin
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dva psy plemene Japan chin 3,5 roku ( Chico ) a 2,5 roku ( Darcy ). Chico je bezproblémový typický představitel svého plemene, Darcy je "přerostlý japan s duší border kolie..Psi spolu vycházejí výborně, nejsou konflikty. Chica mam od miminka a Darcyho od 5 měsíců ne z moc dobrých podmínek. S Darcym byli vždy problémy s udržením poslušnosti, zkouší co si může vůči "paničce" a okolním psům dovolit, nebojí se jít do konfliktu a v případě náznaku agrese ze strany druhého psa opětuje útok. V současnosti do naší domácí smečky přibyli "víkendově" dva členové, 5-ti letá fena bišona Dorinka a 1.5 lety pes bišona Šimon. Konflikty nastaly mezi Darcym a Šimonem, ale pouze pokud se týká pozornosti se strany paničky. Pochopitelně první se snažím přivítat Darcyho, pohladit Dárcyho, hračky pouze s Darcym, abych nezavdávala příčinu k souboji mezi "kluky". Přesto došlo již několikrát ke konfliktu. Darcy napadl Šimona, pokud mi Šimon věnoval moc pozornosti a Šimon v souboji neustoupí, jsou tak stejná váhová kategorie a velikost..naposled se lehce pokousali s tím, že jsem ale zasahovala, psy od sebe odtrhla a držela za kůži pod krkem dokud zuřivost nepolevila..bez zásahu by došlo opravdu k vyrovnanému boji a nechci aby si fyzicky ublížili..( Vím, že by si to měli mezi sebou vyříkat, ale...) Od posledního konfliktu je Darcy neklidný, více uštěkaný, nedůtklivý, vrčí na psi i lidi kolem mě..jako by ztrácel "půdu pod nohama", nejistý a z nejistoty nevrlý..Lze prosím tuto situaci řešit i jinak než nechat psy si to vyřešit samotné a najít si tak svou pozici v nové smečce...nebo jen nadále kontrolovat situaci a nepřipustit "boj". Vím, že to teď bude znít divně, ale mně se Darcy teď vůbec nelíbí a cítím, že není něco v pořádku, chtěla bych pomoci nám všem. Děkuji předem za odpověď......

Odpověď: Dobrý den:) Japan Chin - pes "s otiskem Buddhova palce", malý, roztomilý... ale stále především pes s psími vzorci chování a hierarchickými principy soužití, na což především majitelé malých plemen rádi zapomínají. Tím chci říct, že Darcy (protože je jiný než Chico) nebere Šimona zrovna lehce a podle toho, jaké má za sebou zkušenosti, nejspíš jako ohrožení své vlastní přítomnosti a pozice ve smečce - proto, jak píšete, "ztrácí půdu pod nohama".

Problém je v tom, že Darcy vedle Vás nemá pocit, že je ve své smečce, je nejistý a o to víc půjde s "narušitelem" Šimonem do konfliktu, jakmile bude mít pocit, že je málo rezervovaný. Vaše odpověď musí být ve smyslu, že Šimon není člen Vaší smečky, nepatří do ní a patřit nebude (soudím podle Vašeho "víkendového" údaje) - včetně jednoznačné informace, že ani Darcy jej tedy nebude řešit - a včetně jednoznačných signálů i vůči Šimonovi. Jasná a jednoduchá věc, pokud člověk pro svého pejska je vůdčím jedincem, přetěžká až nemožná, pokud jej vlastní pes tak nebere. Jedná se opět o emoční a psychickou záležitost - pokud chcete, můžete za mnou samozřejmě s Darcym přijet, tohle je totiž opět jen důsledek problému, nikoliv problém samotný. Nebylo by to ani v tomto případě vůbec od věci, z některých psích záležitostí se totiž velmi rychle stává velký problém...

(24.7.2011)
Plemeno: AMSTAF
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Před 7 dny jsme si domů přivezli 8 týdenní štěně AST.Bydlelo na vesnici u domku se zahradou, tedy zvyklé na poměrný klid. Nyní je s náma v Praze .Můj problém je v tom , že pejsek nechce chodit ven - tedy přesně řečeno přes práh bytu . Ze schodů jej snáším a do schodů vynáším. Na vycházkách se "toulá" a kouká po světě což nevadí , pokud máme čas ,ale chceme li nasadit tempo , moc se mu nechce  a odbčas si sedne a odmítá jít dál. I když se vzdálíme (já a fenka). Zaráží mě to , protože jsem nedávno odchovala 5 štěňat ( chiw x york ) a jedno nám zůstalo déle a ve stejném věku za náma na vycházkách běhalo a nespustilo nás z dohledu . nechci u štěňátka udělat chybu ,jen netuším , jakým stylem jej přesvědčit . Pokud  to nelze popsat , ráda Vám zavolám a do Liberce přijedem.

Odpověď: Dobrý den:) Některá malá štěňátka jsou trochu bojácná a nejistá (jiná si naopak už od začátku s ničím nedělají těžkou hlavu a nic pro ně není problém) a je zapotřebí jim pomoct - jasně dát najevo, co se teď bude dít a vyvarovat se jakéhokoliv "přemlouvání" a nejistoty. Ale i v tomto případě je nejrozumnější se se mnou domluvit na osobní konzultaci, pomůžu Vám a na štěněti zapracuji. Zavolejte, domluvíme termín.

(24.7.2011)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, touto cestou Vám chci nejprve poděkovat za Vaše stánky a za Vaši pomoc, kterou pro majitelé pejsků a pro pejsky samotné děláte. Ráda bych se Vás zeptala na problém, krerý mám se svou fenkou. Abych situaci upřesnila, jedná se o fenku bígla, kterou jsem si vzala před 4 měsíci z útulku (máme jí v bytě - dlouhé procházky jsou samozřejmostí), z toho důvodu je její věk pouze orientační. Ve svém životě si pravděpodobně moc hezkého neužila. Bylo mi sděleno, že ji původní majitel týral, poté byla umístěna do útulku, ze kterého si jí jedna rodina vzala a po 2 měsících ji zase vrátili do útulku zpět s tím, že prý byla vystrašená ještě daleko více, než, když přišla od původního majitele. Ze začátku byla ze všeho opravdu vystrašená, bála se mužů a pokud někdo držel v ruce delší předmět, čekala ránu a schovávala se. S tímto problémem jsme udělali celkem velký pokrok, vždy jsem se jí snažila ukázat, že jí nic nehrozí a že je u mě v bezpečí. Je pravda, že někdy dojde k situacím, že se občas něčeho vyděsí, ale již to není tak často, spíše vyjímečně. Na procházky chodíme stále na vodítku, na ty dlouhé máme stopovačku (10m) - určitě nejsme ve fázi, že bych jí mohla pustit navolno. Trénujeme přivolání a základní povely. Někdy se to daří dobře, jindy to je horší. Bylo mi řečeno, že od bígla (navíc útulkového a s těmito předchozími špatnými zkušenostmi) nic jiného čekat nemůžu, že jsou strašně tvrdohlaví, a že jí nikdy nebudu moci mít navolno. Zajímal by mě Váš názor, zda je možné s mou fenkou pracovat tak, aby mohla být někdy v budoucnu navolno. Ještě u rodičů jsem měla fenu německého ovčáka a s tou nebyl problém, poslouchala a na procházky v přírodě mohla navolno (samozřejmě chápu rozdíl v povaze obou ras a i v tom, že fenku NO jsem měla od štěněte a neprošla si něčím podobným, čím moje současná fenka bígla).
Další problém, který mně trápí je její štěkání při procházkách (doma je v naprostém klidu a moc hodná). Někdy štěká hned jak vyjdeme ze dveří domu a já nevím, jestli štěká radostí nebo jestli se něčeho bojí, ale především štěká, když se potkáme s jiným psem (většinou pokud je pes větší než ona, ale někdy to je i pejsek menší), dostane histerický záchvat a štěká a štěká (třeba 20 minut), táhne jako smyslů zbavená (již jsem si pořídila ohlávku Halti, ač jsem to původně neměla v úmyslu, ale někdy jsem měla opravdu problém jí udržet). Někdy přestane, když se může s daným pejskem očichat, pak je v klidu, ale pokud to je také fenka má tendence jí v některých případech napadnout, takže se snažím konfliktu předejít a fence se vyhneme, jenže to naši situaci neřeší, protože se to příště opakuje zase. Navíc chápu i majitele druhé fenky, že netouží po tom, aby se jeho fenka setkala s tou mou v histerickém záchvatu. Chodili jsme i na výcvik, ne na klasický cvičák, ten náš byl zaměřený na přirozené kominikaci pána se psem. Učili nás tam mimo jiné doteky, které mají psa usměrnit (prsty do špetky a jimi se s razancí dotknout psa), jenže mě přijde, že na moji fenku nefungují (asi to bude i moje chyba - na cvičitelčiny doteky reagovala poslušností-, jelikož já mám vnitřní problém s tím, abych ji jakkoliv ubližovala, ale samozřejmě vím, že musí mít autoritu a důslednost). Dále nám tam v případě histerického záchvatu nebo neposlušnosti radili položit psa na bok, dokud se nezklidní a zcela se nepodvolí (t.j., že zůstane ležet na zemi bez jakéhokilov držení a bude podřízen). Párkrát jsem to udělala, ale vnitřně jsem u toho trpěla, což pes určitě cítí, navíc mi přišlo, že to stejně valný výsledek nemělo a připadalo mi, že ke mě ztrácí důvěru (mám jí ještě krátkou dobu, tak bych nerada hned na začátku neco pokazila tím, že bych ztratila její důvěru). Takže poslední dobou jsem od tohoto postupu úplně upustila.
Někdo mi radil protištěkací obojek, ale nevím, také mi to nepřijde úplně šťastné řešení. Z toho důvodu bych Vás chtěla poprosit o radu, jakým způsobem byste danou situaci řešil Vy. Předem Vám děkuji za Váš čas věnovaný mému dotazu a přeji Vám krásné léto.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji...:) Už jsem tu mnohokrát psal, že beagle je plemeno, ode kterého vzhledem k jeho pracovnímu zaměření nemůžete očekávat klasickou poslušnost ve stylu německého ovčáka. Ovládání beagla nemůže probíhat na základě povelů, musí probíhat na základě přirozené psí komunikace (ale skutečné, ne pouze proklamované - k tomu se ještě vrátím později), pak i u tohoto plemene dosáhnete toho, že pejska můžete mít navolno. Dalším velmi důležitým faktem je, že Vy máte fenku z útulku, už s určitými zkušenostmi a ne od malého štěněte. Nemůžete v takovém případě chtít rychlé výsledky, musíte být trpělivá a dát fenečce čas. Snaha lámat věci přes koleno by byla těžce kontraproduktivní a natrvalo by se odrazila ve vztahu fenky vůči Vám.

Vámi popisované štěkání na procházkách je zas jen odraz její nejistoty a nedůvěry vůči Vám - z jejího pohledu nefunguje smečka, nefunguje vůdce smečky, všechno se pak snaží řešit sama a samozřejmě ve svém věku a se svými zkušenostmi jde do paniky, pokud nezíská pocit, že se nic neděje a nic ji neohrožuje - pak se zklidní.

Ten, kdo se musí naučit správně fungovat, jste teď ale Vy - a následně to zvládne i Vaše fenka. Bohužel musím v této souvislosti znovu konstatovat, že se hromada cvičitelů snaží chytit módního pojmu "přirozená komunikace se psem", aniž vůbec tuší, co tato záležitost obnáší a jaká je její skutečná podstata. Výsledkem pak stejně jako u Vás je zmatení majitele pejska nesmyslnými a nefungujícími postupy, ještě horším důsledkem je následná ztráta důvěry pejska vůči svému člověku. Připodobním to k rozdílu mezi bezpečným a bytelným originálním mercedesem a jeho lacinou laminátovou napodobeninou z Číny - v tom druhém případě se zabijete při prvním větším nárazu...

Halti ohlávka i protištěkací obojek jsou samozřejmě totální nesmysl - jak jsem už napsal, problém je v tomto případě v základních chybných přístupech a jimi ovlivněné psychice fenky. Zavolejte a domluvíme termín, kdy byste za mnou s fenečkou přijela, rád Vám pomůžu.

(24.7.2011)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nejprve moc děkuji za Vaši užasnou poradnu a zárověn se omlouvám, že nemám dostatek času projít všechny dotazy  a možná se budu opakovat.. Mám 15 ti měsíční fenku zlatýho retrívra, Je to užasněě hravý temperamentní stvořeníčko, ale trápí mě jedna věc... Nechce si se mnou hrát.. vysvěttlím. Pokud jdeme ven s kolegyní a jejím psem tak at jim dáme jakoukoliv hračku krásně si hrají, přetahují honí se, házíme jim míčky paráda.. Zlom nastane když sní jdu sama.. jsme na stejné louce máme stejné hračky a přesto ji nezajímám nebo snad nebavím..parkrat se za míčkem proběhne párkrát ho přinese pak si najde klacek lehne a vklidu si ho žvejká..mužu se stavět na uši a nic prostě mi dává najevo že snad nejsem tak zábavná jako její psí kámoš nebo já nevím.. je to muj první pejsek volila sem tuto rasu kuli jejich klidnosti a přátelskosti. asi je chyba ve mě že mě natolik nebere ale nechápu co dělám špatně.. mám ji moc ráda nikdy na ni nekřičím nic si nevynucuji za všechno chválím a odměnuji tak proč mě nebere jako kámoše? málokdy se mi podívá do očí...ještě upřesním že je hodně submisivní před každym psem či človíčkem si lehá na záda a neublížila by ani mouše. do postele ke mě smí kdykoliv. No snad sem se mor nerozepsala ale opravdu citim že to mezi námi není tak jak by mělo být . Hezký zbytek dne:))

Odpověď: Dobrý den, také moc děkuji:) Cítíte to naprosto správně, opravdu to mezi Vámi a Vaší fenkou není takové, jaké by to být mělo. Chyba je v tom, že jste pro ni málo "psí", příliš se chováte jen jako člověk a velmi citlivá fenka zlatého retrívra tím hodně trpí...

I v tomto případě je to nejlepší pro Vás i fenečku se se mnou domluvit a přijet na osobní konzultaci - uvidíte, jak se s pejsky dá komunikovat jejich přirozeným způsobem.

(3.7.2011)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále , Chtěla jsem se zeptat pouze na jednu věc a to na tu.Svému psu se věnuji co nejdelší dobu každý den , máme vynikající vztah mezi sebou.Poslušnost je náš problém.Můj pes umí základní povely , ale jakmile mu zadám lehni a zůstaň v klidu od ní odejdu ona leží.ale jakmile se otočím a udělám nějaký jiný pohyb tak se zvedne a začne kolem mě běhat a nejde přivolat. Dělá mi to pouze u toho lehni a zůstaň . jinak mi to nedělá. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nebylo by na škodu si uvědomit, v jaké fázi psychického vývoje 10-měsíční fenka temperamentního loveckého plemene je. Z hlediska psychiky je to ekvivalent zhruba 6-7letého dítěte a stejně jako to dítě nemá ani fenečka ještě dostatečnou schopnost soustředění a klidu (právě proto Vám teď funguje pouze naprosto klidný odchod, vše ostatní ji rozptýlí). Na druhou stranu ale můžete na jejím zklidnění pracovat a dosáhnout velkého zlepšení jiŽ teď - jak na to, jsem již vícekrát publikoval zde i ve svých knihách. Předpokladem  úspěchu je navíc i v této oblasti správně hierarchicky nastavená a fungující smečka (ne pouze z Vašeho subjektivního pohledu "vynikající vztah"), výchova a oboustranná důvěra - samotný výcvik musí být posazený až na tomto základním kameni, jinak je výsledek pouze možný, nikoli jistý.

A ještě jednou bych rád zdůraznil, že všechny postupy a cíle ve vycviku musí korespondovat s odpovídajícím stavem psí psychiky. Lámat věci přes koleno a chtít jich docílit hned teď je ten úplně nejhorší přístup, který má na svědomí už dlouhou řadu původně šťastných a spokojených pejsků...

(3.7.2011)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ano (duben letošního roku)
Dotaz: Dobrý den, spolupečujeme o fenu labradora, která patří mému bratrovi. Letos byla fena kastrovaná, zřejmě ji ale byla odebrána jen děloha, protože fena stále voní - bohužel není možné získat bližší informace o typu kastrace. V tomto období je její "vůně" více intenzivní /cca 14dní - v minulých letech vždy začátkem prázdnin hárala. Na procházce je problém s cizími psy, doprovází nás téměř všude a naší fence to není příjemné. Pokud majitel psa není poblíž, nemám šanci jak cizího psa od mojí fenky odvolat. Existuje nějaký způsob, jak se s cizím psem "vypořádat" a odvolat ho? Ještě zmíním fakt, že naše fenka nocuje venku v boudě. Děkuji za poradnu,  a díky za zodpovězení mého dotazu.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi poněkud divné, že údajně "není možné získat bližší informace o typu kastrace" - ona je mimojiné totiž velmi podstatná informace, zda fence byly nebo nebyly ponechány vaječníky, nemluvě o dalších skutečnostech, například důvodech kastrace. Ten, kdo ji na tento zákrok dovedl, tato fakta zná - a zná je samozřejmě i dotyčný veterinář. Nezlobte se, ale z tohoto hlediska (kvůli faktickým informacím) mi to celé přijde poněkud podivné.

Přesto tedy odpovím, ale vzhledem k nedostatku potřebných údajů zcela obecně. Pokud je provedena kompletní kastrace, jede ještě organismus několik měsíců setrvačností, než se vyplaví zbytkové hladiny pohlavních hormonů. Pokud jsou ponechány vaječníky, zůstává feně jeden hormonotvorný orgán. V obou případech (zbytková hormonální hladina v prvním, produkce pohlavních hormonů v druhém) dojde samozřejmě k tomu, že fena svému psímu okolí "voní". A jak už jsem tu mnohokrát psal, intenzita sexuálních projevů feny i psa je úzce svázána s hierarchickým postavením ve vlastní smečce - pokud se tedy fenka bude cítit alfou, pak budou i její sexuální signály intenzívnější. To je jedna strana mince, tou druhou je prostá skutečnost, že cizí pes bude mít daleko menší problém se dostat k osamocené fence než k fence, která je součástí smečky. Jinými slovy - pokud se začnete chovat jako smečka s fungujícím vůdčím jedincem, daleko lépe udržíte psa od hárající feny. Opět tímto odkazuji na tento web, kde máte dostatek informací na téma "jak vytvořit a řídit smečku". Jednou ze základních podmínek ovšem je, že pes netráví noc v psí boudě...

(26.6.2011)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 8,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, po dlouhé době opět vstupuji do Vaší poradny. Trápí mě jedna věc, kterou mnozí majitelé pejsků pravděpodobně neřeší nebo se jí nezabývají. Mám fenku labradora, která se mnou spávala v posteli, večer po posledním venčení si vždy vyskočila na postel a čekala, až se uložím ke spaní i já a celou noc se mnou spala. Poslední dobou se mnou v posteli nespí a lehá si na svůj pelíšek, umístěný v předsíni,nebo spává v obývacím pokoji na pohovce. Ráno se přijde podívat, zda už budu vstávat. Olíže mi ruce, nohy, obličej a pak odchází si opět lehnout do předsíně, kde na mne čeká.Nepřipadá mi, že bych se k ní chovala jinak než dřív, ale má fenka zřejmě nastálou situaci vyhodnocuje jinak. S poslušností problém nemáme, je submisivní, ale pravděpodobně mě nebere za vůdce smečky? Trpí vážnou dysplazií zadních nohou, ale protože bere stále alavis, při chůzi potíže nemá , toto zřejmě problém nebude, že by nevyskočila na postel. Obracím se na Vás, zda byste mi nenapsal Váš názor. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel v tomto případě mám málo informací k jednoznačnému závěru - může se samozřejmě jednat o záležitost psychickou (nedůvěra, odcizení), stejně tak ale může jít i o reakci na letní počasí (vyšší teploty, fenka se raději uloží na chladnější místo) nebo zhoršení zdravotního stavu. Dejte tomu teď čas a pozorujte ji, uvidíte, jak se vše bude vyvíjet dál. Pokud se jedná o psychiku, pak Vám fenečka dává najevo, že něco je špatně -  pokud tomu tak je, pak je problém spíše než v hierarchii v důvěře. Musel bych vás obě vidět, pak bych Vám k tomu samozřejmě mohl říci víc.

(26.6.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Krasny den, pane Dostale. Ze vseho nejdrive velke diky za Vase usili a za tyto stranky. Potrebovala bych si ujasnit par veci, nejak si nedokazu dat dohromady, co se mi muj pejsek snazi rict. Muj dopis bude hodne dlouhy. Hodne. Jeste mate cas utect :-D
Mam temer rocniho krizence vseho mozneho - labrador, nemecky ovcak a pravdepodobne nejake lovecke plemeno. Mam ho od jeho tri mesicu, je z utulku. Zijeme vsichni spolu v byte - ja, pritel, Archie, kocour a korelak. Zijeme na malem meste v Recku, kde je snad vice pejsku bez domova, nez tech s panickama :-( Je tu pouze jeden velky park, kam chodi vsichni majitele se svymi pejsky, zaroven i spousta lidi, deti, koni, kachen.... Uz od zacatku jsem Archieho chodila vencit prevazne tam, aby se socializoval, vzdy navolno (taky jsem si uzila hodne srandy :-D ) a nikdy jsem mu nebranila v kontaktu s jinymi pejsky. Nechavala jsem ho takto bezet treba i 200 metru ocuchat se s jinym pejskem, vzdy se tryskem okamzite vracel. Slo mi hlavne o to, abych mohla se svym pejsekem zit plnohodnotny zivot a brat ho kamkoliv s sebou.
Jak Archie rostl, dostal se do puberty, zacal si s nekterymi psy vyrizovat vzajemne postaveni. Do toho jsem mu take nezasahovala, nechavala jsem ho i kdyz se jednalo prave o pejsky "bezdomovce" ve vire, ze ti pro preziti ve smecce na ulici museji byt maximalne socializovani a jejich lekce budou k nezaplaceni. A podle me se Archie choval vzdy vyborne, parkrat se i ocitl na hrbete pod dospelym psem, spise ale proto, ze otravoval. Kdyz z nektereho pejska citi obrovskou autoritu, dokaze za nim neustale behat s tlamou prilepenou na jeho a olizuje mu koutky :-) Jak dospiva, vice si vybira, s kym se bude kamaradit a s kym ne, pricemz je v parku jeden pejsek, ktereho, si dovolim rict, Archie nenavidi. Je to asi 10 mesicni Nemecky ovcak Becker. Uz kdyz byly mensi (Becker mel asi 4 mesice) ho Archie nevybirave povaloval na zada. Jak rostli, Archieho nevole k Beckrovi se jen stupnovala, kolikrat mu ani nestacilo povalit ho a to, ze Becker pod nim lezel v naprosto podrizene pozici, bez hnuti a koukal na stranu. Archie nad nim stal jak vladce vesmiru a i pres to ze se Becker nehnul, zacal ho "mordovat". Nebo se treba rozbihal z velke vzdalenosti a v plne rychlosti do Beckera narazel a okusoval ho na kohoutku. Beckeruv majitel mi vzdycky rikal, at ho necham, no nicmene ja jsem Archieho po par takovychto naletech korigovala. Jinak by mu nedal pokoj. A Becker se porad zkousi dostat do prizne Archieho, olizuje mu koutky, coz Archieho vzdycky vyprovokuje k "utoku". Jine pejsky doposud nemel potrebu takto srazet.
Asi pred dvema mesici si ho poradne podala jedna smecka toulavych pejsku. Zminuji to, protoze by to mohlo hrat nejakou roli. Nevim presne, co se stalo, protoze s nim byl na prochazce pritel. Pry ho nahaneli a on spadl primo pod kola jedouciho auta. Zlomil si kustku na prave predni tlape. Prvni doktor si toho ovsem nevsiml. Na tu nohu nedoslapoval asi tyden a pak tri tydny kulhal. Pote se u more popral s dalsim toulavym psem a mel par skrabancu na noze - nic vazneho, ale byla to zase ta sama tlapa, normalne ale chodil, tak jsme mu ji doma jen vycistlili a Archie cely zbytek vecera zase kulhal nebo na tu nohu vubec nedoslapoval. :-O  
Cela tahle udalost s jeho nohou je jedine onemocneni, nebo spise jediny negativni zazitek, proto to zminuji. Do hlavy mu bohuzel nevidim, ale treba si z toho odnesl averzi k nekterym psum, treba take ne, nevim.
Ted uz se pomalu dostavam k veci, nebojte :-) V parku se nas pejskaru schazi hodne a kazdy den je sestava trochu obmenena. Nedavno jsme se sesli a pejsku bylo asi 5, kdyz jsme dorazili my s Archiem, a k veceru uz asi 10. Jakmile jsme prisli, Archie uz jezil srst na krku, mela jsem ho na voditku, protoze tam byli pejsci, ktere nezname. Vsichni se zacali vzajemne ocuchavat, nacez Archie zkusil dvakrat zavrcet a vyrazit, ale vzdy jsem ho zastavila ostrym "Nesmis" a pak s rukou na kohoutku  uklidnila, jako ze ja to mam pod kontrolou. Uklidnil se a po zbytek dne pejsci dovadeli - mladsi, starsi, fenky, psi... Druhy den jsme sli zase ale na miste, kde se schazime uz byl i Becker. Nevim, jestli hraje nejakou roli, ale myslim ze ano, proto jsem Vam o nem v uvodu take napsala. Archie jako vzdy Beckera "uvital" po svem, Becker se odklidil do bezpeci a pak se na nas sesypali vsichni ostatni pejsci - 4 pricemz vsechny az na jedno stene bulteriera uz Archie znal z predchoziho dne. Vitali ho a Archie najezil srst a pak po nich vyjel stejne jako po Beckerovi. A ten den uz nepomohlo nic. Byl jako v tranzu, neprijemny na vsechny. Vyjel takhle i po malych stenatech. Ja jsem ho pak polozila do travy, v blizkosti ostatnich pejsku, byl na voditku, ale nedrzela jsem ho a koukali jsme spolu jak si ostatni hraji. Mluvila jsem na nej, klidne, potichu s jistotou v hlase. Ostatni pejskari nastesti nejsou hystericti a maji pochopeni, chodili ho drbat za usima a cas od casu se snazili "premluvit" sve psy, aby se k Archiemu priblizili, no nicmene marne, ti ho obchazeli velkym obloukem. Dalsi den se opakovalo totez, aniz by byl pritomen Becker. A pak byl asi tak na tri dny klid. A pak se situace zase opakovala. Takhle uz to jde asi mesic. A to je prave to, co nechapu. Nedokazu vypozorovat, co Archieho tak provokuje. Proc je treba tri dny v pohode a vita se s kazdym pejskem nezavisle na veku a na pohlavi a proc se z nej ze dne na den stane nervak jezici srst a utocici na kazdeho psa. Nevim, jestli to nejak souvisi s jeho zranenim. Je to vekem? Povahou? Nebo obojim? Jeste bych mela podotknout, ze se chce vitat s kazdym psem, po zadnem nevyjizdi uz z dalky, vzdy se obezretne ale radostne priblizuje k jinemu pejskovi, a kdyz ho z nejakeho duvodu nechci pustit (uz treba odchazime), tak knuci a chce se jit seznamit. Ale kdyz ma "sve dny", tak jakmile k pejskovi cuchne, zjezi srst, na setinu vteriny se zarazi (ticho pred bouri) a uz se perou.Snazim se neustale na sobe pracovat, na sve vudci pozici, aby ve mne mel potrebnou oporu a neresil situace sam. Je to tim, pane Dostale? Ze me nebere jako vudce a jedna sam za sebe podle konkretni nalady a situace? Nebo tim, ze jsem obezretna, na nej prenasim nervozitu a stava se z toho zacarovany kruh. Je to horka hlava, staci aby na nej pes zavrcel a uz jde po nem. Takhle jsem ho na posledni chvili chytla, kdyz se vrhnul na civavu, ktera na neho zavrcela. Stava se ale to, ze ja chodim do parku pripravena na to, ze Archie si bude chtit vyrizovat ucty s kazdym a on je ten den naprosto skvely! A dalsi den jsem o to vic v pohode a Archie se zakousne do prvniho psa, ktereho potkame. :-O Takze proste nevim, co od nej mam cekat.
Je toho hodne, co bych Vam potrebovala napsat a chapu, ze takhle na dalku je pro Vas obtizne soudit. Snad je muj dopis dostatecne srozumitelny. Opravdu moc MOC dekuji za Vas cas a usili a doufam, ze mi to cele nejak osvetlite. Kdyz se problem pojmenuje, tak se pak da i resit, ze?
P.S. V lete se chystame do Cech autem, tak doufam, ze nam to vyjde, prijeli bychom se za Vami podivat :-) Mejte se hezky! :-)

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Archie je štěně ve věku, kdy hledá svoje místo mezi jinými psy a evidentně je teď hodně zmatený - lítá ode zdi ke zdi a sám si s tím neví rady... Samozřejmě v oblasti, kde se nacházíte, je vyhrocenější situace právě díky volně žijícím psím smečkám - problém je v tom, že Archie přichází do kontaktu jak s těmito psími párii, tak i s pejsky domestikovanými a každý z nich mluví trochu jinou "řečí". Páriové tvrdě, jasně a srozumitelně, ti druzí už ne tak čitelně a výsledkem je pak trochu komunikační zmatek.

Druhá věc, která mu vše ztěžuje, je to, že Vy sice fungujete s ním samotným, ale už mu dáváte malý návod k tomu, jak vycházet se psím okolím. Jinými slovy Vy sama byste měla být pes, který ho bude učit - nejen tím, že ho v jistých situacích nepustíte mezi jiné psy, ale i tím, že s nimi sama budete po psím komunikovat. To je řeč, které Archie rozumí a která mu mnohé osvětlí - on v tuto chvíli nerozlišuje nuance psí komunikace a buď ho nastartuje jediné zavrčení jiného psa nebo jiný (pro Vás neviditelný) psí signál, který ten den změní z "pohodového" v "problémový".

Vůdce smečky (i ten člověčí) musí být aktivní a to nejen vůči vlastnímu pejskovi. A pokud má vedle sebe štěně, pak je musí i učit, jinak se dotyčný pejsek zmítá v pocitu osamění a zátěžové situace řeší metodou pokus-omyl. Vaše základní chyba je v tom, že řešíte pouze Archieho - musíte řešit i psí okolí, stačí pouze navázat správnou komunikaci (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO). Archie to bezpečně vycítí a jeho chování se radikálně změní - místo startování udělá to, co rozhodnete Vy. Budete-li v klidu, bude i on.

P.S. Pokud Vám vyjde cesta do Čech, bylo by rozumné se u mne s Archiem stavit. Pokud byste byli v ČR, byla by to totiž první věc, kterou bych Vám navrhl, protože tyto věci se neřeší na dálku, ale praxí - je to prostě zapotřebí vidět...

(19.6.2011)
Plemeno: západosibiřská lajka
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Obracim se na vas jako na znalce psiho chovani a zejmena jako majitele lajky.Mame doma krasneho4mesicniho psa zapadosibirske lajky,je velice sikovny zvlada uz skvele nekolik zakladnich povelu je velice cistotny,ale mame s nim jednu velice neprijemnou potiz.Rad kouse do lidi nejradeji do deti.Atakuje hlavne nohy.Pokud jsem doma ja da se to kontrolovat ma ze mne docela respekt,ale kdyz nejsem doma velice rad kouse mou zenu i mou 8letou dceru a to i po okriknuti ci odstrceni.Hned se vrati a kouse dal,obcas i vrci.Nerad bych ho v tak mladem veku fyzicky trestal.Muzete mi poradi prosim jak v tomto pripade postupovat.Mozna je prilis maly a vse bere jako hru,ale jiste chapete ze je to neprijemne kdyz okusuje vsechny navstevy a zejmena deti,ktere se ho pak velmi boji. jinak je velice rad venku na zahrade kde i spi prez noc a zatim mu to vubec nevadi v noci nenarika ani na dvere neskrabe ani nic podobneho,je tak zvykli od jeho chovatele.Na vychazce je vzorny na volno i na voditku uz zacal i trochu plavat,venujeme se mu mnoho hodin denne a je to parada,nebyt toho kousani byl by na same jednicky v psi skole .dekuji

Odpověď: Dobrý den:) Špatné, velice špatné... jako majitelé západosibiřské lajky teď u mne bohužel vyfasujete samé pětky. Základní problém tkví v tom, že jste si vůbec neuvědomili (nebo v horším případě nepokládali za důležité) povahová specifika tohoto plemene. Počínaje faktem, že pokud chcete s lajkou navázat fungující vztah, pak neexistuje, aby 4-měsíční štěně spalo venku!! Lajčí štěňata se odebírají o týden dříve nežli štěňata jiných plemen právě proto, aby vůbec bylo možno vytvořit vztah mezi pejskem a jeho novým majitelem, protože lajky jsou na člověku extrémně nezávislé - zde zdůrazňuji, že je nutno pečlivě rozlišovat mezi úzkým fyzickým kontaktem, který dobře vedené lajky se svým člověkem vyhledávají a onou nezávislostí, která se projeví ve volném prostředí. Pamatujte si, že pokud ze svého pohledu lajka nebude mít ke komu se vracet, jednoho dne o ni přijdete - takových případů bohužel už pár znám i od lidí, kterých se jejich lajka "držela" několik let. Váš současný postup (lajka na zahradě a přes noc venku) spěje k jednoznačnému zesílení její nezávislosti a pokud chcete vidět "úspěch" tohoto přístupu, počkejte si zhruba rok, pak Vás lajka probudí ze sna. Nezapomeňte i na nezanedbatelný fakt, že máte psa, ne fenku a tudíž ještě větší tendenci k nezávislosti a samostatnosti.

Dále - lajky jsou divoké a už jako malá štěňata to umějí dát najevo. Pokud nezvládnete 4-měsíční laječku, nezvládnete ji ani v dospělosti, protože jako vysoce inteligentní přírodní kříženec vlka a psa (navíc psa geneticky stejně nezávislého a samostatného jako je vlk - tohle nebyl německý ovčák jako v případě československého vlčáka, ale velmi tvrdě pracující a o sebe se starající pes ze sibiřské tajgy) velmi rychle čte svoje okolí a přizpůsobí mu své chování. Lajky nesnáší a vpravdě pohrdají slabostí, odmala si "své lidi" důkladně testují a nekompromisně dávají najevo zpětnou vazbu. Jaká je ve Vašem případě, je jednoznačné - navíc ataky končetin patří do základní výbavy lajek, toto je jeden ze stylů, kterým zastavují velká zvířata. Lajky hierarchicky nezvládnuté, stresované nebo s agresí vůči lidem přesně takto napadají i člověka, za leta své práce s pejsky jsem dva takové případy podražených lajek mezi svými klienty už také měl. Možná to někoho nemile překvapí, ale moje praktické znalosti ohledně lajek zdaleka nevychází jen z 10 let úzkého spolužití s Šedym, ale i z poznání lajek jiných - a mnohdy zažitých za zvláštních okolností...

Řeknu to ještě jinak. Trochu dominantnější štěně každého plemene to na člověka zkusí - zavrčení, pokus prosadit svoji individualitu. Rozdíl mezi těmito štěňaty a štěnětem lajky je však v tom, že štěně lajky je divočejši, daleko chytřejší a velmi rychle a přesně odhadne slabiny. Jediný způsob, který na lajku platí, je přirozená komunikace, fungující autorita a zachování všech atributů přirozeného prostředí psovité šelmy. Pak dokážete se svou laječkou fungovat, navzájem si rozumíte a spokojeni jsou všichni - v opačném případě nastane čas, kdy si lajka vyhodnotí vše, co do té doby zjistila a jako tvor vysoce nezávislý na člověku udělá to nejjednodušší, co může: uteče a už se nevrátí.

Pokud jste v klidu dočetl až sem, pak je to dobré a pokud jste si řekl "ajaj, asi by bylo dobré se za panem Dostálem i s pejskem vypravit", pak je to výborné, protože praktické předvedení některých věcí je prostě jediná rozumná a efektivní varianta. Rozhodnutí je na Vás - mohu Vás ubezpečit, že nic v předchozích řádcích není přehnané ani nadnesené a schválně si zkuste položit jednoduchou otázku, proč se právě ta úžasná a nádherná západosibiřská lajka nestala jedním z módních plemen (a díkybohu za tento fakt)...

(12.6.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, pane Dostale, moc si vazim vasi prace a rad a obracim se na vas s dotazem. Mam skoro 8mi mesicniho pejska, krizence jezevcika a spice. Je moc hodny, poslusny, dost na me vazany, takze kdyz nejsem s nim, tak je nervozni, treba i u sestry, kterou miluje a zna od malicka. (samotu ucim od malicka podle vasich rad, od kratkych intervalu..atp.) Ale ziju sama a dost se Martymu venuju, proto zrejme ten uzky vztah. Venku se drzi u me, nemam proto (zatim) problem s privolanim nebo s poslusnosti. Jedine, co me trapi je to, ze se nekdy rozbehne a zacne stekat na lidi. Prip. na nejakeho psa. Je to napr. kdyz jdeme v lese a nikdo tam nechodi a najednou se kdosi vyloupne. Ve meste, kde je lidi spousta, to nedela. Nebo kdyz jsme nekde o vikendu na chalupe s vice lidmi, tak vysteka kazdeho prichoziho. Snazim se ho uklidnit, ze je to v poradku, at je v klidu, nebo volam ticho..ale nez se vysteka a uklidni, tak to chvili trva. Steka i na lidi, ktere zna, kteri treba na chvili vysli z mistnosti a vraci se. Pak je ocucha a je vse v poradku. Vim, ze ma zrejme v povaze nizsi prah vzrusivosti, ale chtela bych ho nejak uklidnit. Neni to samozrejme prijemne ani lidem, na ktere steka. Myslite, ze ho to prejde a casem se trochu zklidni? Nemam pocit, ze bych mu nebyla dostatecnou oporou a ze by proto byl nejisty. Mohu se samozrejme mylit. A je to, ze me v tu chvili neposlechne a steka dal, neposlusnost? Nekteri tvrdi, ze jsem na nej moc "mekka". Dekuji vam za cas, straveny ctenim mejlu a vim, ze takhle na dalku je mozna tezke odpovedet.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Mix špice s jezevčíkem samozřejmě vytvoří pejska, který bude temperamentnější, více vzrušivý a s větším sklonem ke štěkání - a v dospělosti se snahou být poněkud dominantnější. Teď ještě není psychicky dospělý, nemá nadhled, který získá až později a to vše s výše popsaným vytváří přesně to chování, které popisujete. Nicméně na druhou stranu Vás evidentně nebere jako vůdce, nýbrž pouze jako chůvu - proto reaguje na různé situace po svém, nikoli s ohledem na Vás.

Je to klasický případ, se kterým za mnou jezdí velké procento psích "pánečků". Pokud tedy budete chtít, domluvte se se mnou telefonicky a i s pejskem za mnou přijeďte, rád Vám pomůžu. Je zapotřebí, abyste některé věci viděla a naučila se je prakticky, jiný postup totiž nemá smysl.

(12.6.2011)
Plemeno: rotvajler x rhodéský ridgeback/československý vlčák
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 20 měsíců/3,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Tak Vám opět píšu. Od doby, co jsme se s Nessie vrátily ze soustředění nám jde komunikace o 100% lépe, ačkoli se máme ještě hoooodně co učit. Můj dotaz se tedy nebude týkat problému, spíše jako Vašeho názoru na vzniklou situaci. V srpnu mám v plánu se stěhovat do domku se zahradou se svou sestřenicí. Budeme samozřejmě chodit dále na procházky, Nessie bude stále se mnou, jen s tím rozdílem, že bude moct courat i mimo dům, pokud se jí bude chtít. Sestřenice má v plánu pořídit si štěně vlkodava - psa, štěně by přišlo zhruba za 3 měsíce. Nemám strach o to, jak to bude fungovat. Protože rodiče mrzelo, že si vezmu Nessie s sebou, jentak z legrace jsem zabrouzdala na stránky pražského útulku a objevila jsem tam 3,5 letého psa československého vlčáka (nejsem sice extra znalec, ale podle fotky si troufám říct, že by to stejně tak mohl být Saarloosův vlčák). Už od začátku, co jsem si Nessie přinesla domů, jsem vážně uvažovala o tom, že až dospěje, pořídila bych k ní ČSV psa (jen s tím rozdílem, že jsem měla v plánu pořídit štěně). ČSV mě vždy fascinovali svým vzhledem a jistou plachostí, kterou mají po vlcích, můj smysl pro zodpovědnost však velil získat maximum negativních informací a musím říct, že jich není málo. Myslím si tedy, že po teoretické stránce jsem připravená na úskalí, která toto nádherné plemeno má (jsem si zároveň vědoma, že od teorii k praxi vede dlouhá cesta). Když jsem ho na těch stránkách viděla, byla to láska na první pohled! Moje srdce říká přibrat ho do své smečky, můj rozum stále hodnotí situaci. Jsem si vědoma toho, že mít jednoho psa a dva psy je diametrální rozdíl. Jsem si vědoma toho, že se má situace může kdykoliv změnit, ale psy se mnou budou stále - i když budu v domě, v bytě, pod mostem (a tím pádem je žití s jedním psem "jednodužší"). Jsem si vědoma veškeré zodpovědnosti i zvýšených finančních nákladů. Jenže není to štěně, je to dospělý pes a kdo ví co má za sebou. Na stránkách útulku píšou, že byl znovu vrácen náhraním majitelem, protože nechce být doma sám (jsem přesvědčena, že to nebude velký problém, jen to bude stát čas a úsilí). Je něco jiného vychovávat štěně a již dospělého psa. Od července nastupuju do práce (krátký/dlouhý týden). Dlouhé týdny budou horší (po, ut - pá, so, ne 11-22h budu v práci, kam si psa/psy vzít nemůžu). Byli by nejspíš na zahradě s volným přístupem do baráku, ale beze mě. Hlava pracuje na plné otáčky a já přemýšlím, jak to jen vymyslet, aby to šlo. Samozřejmě ale nechci druhého pejska trápit aby to chudák neměl jako z bláta do louže. Nessie to zvládne, nic jiného jí nezbyde. Ale dalšího pejska můžu případného příkoří uchránit tím, že nebudu sobec a nechám ho kde je... Srdce říká ano, rozum neví, protože nechce pejskovi jeho život ještě zhoršit (i když otázkou je, jestli mu bude lépe ve smečce i za cenu těch špatných "dlouhých týdnů", nebo v útulku, popřípadě v rodině, kde mu nebudou "rozumět". Další věc je, jak to bude vypadat, když budou v baráku čtyři lidi a tři psy (každý s jiným pánem). Jak to celé sjednotit, aby to byla plnohodnotně fungující smečka, ale aby psy věděli, "komu patří" (omlouvám se za příšerný termín, ale nevím lépe, jak to vyjádřit). Já se strašně omlouvám, za hrozně dlouhatánský a zmatený mail, ale ráda bych znala názor někoho nezaujatého, kdo tomu rozumí. Jde mi o to, zda si myslíte, že psovi bude lépe u nás (se mnou a Nessie) s ohledem na výše popsané informace, nebo v útulku, kde má sice relatvní "klid" a zavedenou rutinu, ale je tam "sám"... Moc Vám děkuju a gratuluji, jestli jste dočetl až sem :) Pozdrbejte za mě Šedýska :) (omluvte prosím veškeré pravopisné chyby a překlepy, je už na mě docela pozdě a jsem utahaná).

Odpověď: Dobrý den:) Cesty do pekla bývají často dlážděny dobrými úmysly (a subjektivním přáním poutníka po této cestě, dodávám já) - což neberte nijak osobně, jen je toho tento dotaz dalším vypovídajícím svědectvím... Tříapůlleté čévéčko z útulku je totiž v každém případě pes, který bude poměrně dlouhou dobu vyžadovat 100% soustředění a práci svého nového majitele. Je to pes již dospívající, s ne vždy dobrými zkušenostmi a velmi pravděpodobně ze svých předchozích majitelů zklamaný a poučený. Rozumím Vašemu srdci, ale teď musí nastoupit rozum, který si především dá dohromady odpovědi na několik základních otázek:
- budu mít čas, prostor a energii zvládnout minimálně několikaměsíční aklimatizační fázi tak komplikovaného psa, jakým je 3,5-letý ČSV z útulku?
- mám potřebné znalosti, schopnosti a sílu?
- pejsek se mi jenom líbí nebo už jsem si zjistila maximum informací o něm (tetování/čipování/plemenná kniha (původ), následně zmapování jeho minulosti např. pomocí internetu)?
- byla jsem se za ním podívat, vím jak na mě reaguje, jak mě vnímá?
Upřímně řečeno, bez odpovědí na výše položené otázky se bavíme o virtualitě, nikoli realitě. Někdy se to povede, ale hodně pejsků skončilo následně nepěkně jen proto, že jejich nový majitel poslechl pouze to srdce... a znovu připomínám, že Vaše výchozí situace bude velmi zkomplikovaná:
- dospívající pes velmi inteligentního, plachého a relativně nezávislého plemene ČSV, s nejasnou minulostí, negativními zkušenostmi ohledně "spolehlivosti" člověka
- další psi, více lidí
- Vaše omezené časové dispozice
- Vaše nezkušenost s podobným plemenem
Československý vlčák je velmi specifické plemeno především z hlediska své povahy a vzorců chování. Pokud tyto věci nezohledníte a opravdu nebudete mít pro něj dostatek času, sil a schopností, pokud nezvolíte jediný správný přístup, pak je celá akce předem odsouzena k nezdaru. Pokud chcete, můžeme se domluvit a zajedu se s Vámi na toho pejska podívat a můžu Vám pak říci o jeho povaze a možnostech více - záleží na Vás.

Dějuji za Šedýska a pohlaďte za mne Nessie:)

(12.6.2011)
Plemeno: rotvajler x výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, dost často pročítám Vaší poradnu a musím říct, že z ní lze získat mnoho zajímavých informací. Ale zatím jsem nevypátral :-) žádný dotaz podobný mému. Proto bych Vás chtěl poprosit o radu. Při cvičení poslušnosti, nebo i jiné činnosti, se snažím Maxe chválit - příp. k tomu zahraju i nějaké divadýlko :-). Ale připadá mi, že když se nad Maxe nakloním a chválím, tak že mu narušuji jeho osobní zónu a on odkloní hlavu. Myslíte, že to je jeho dospíváním? Chválení zatím provádím menším kontaktem a přikleknu, hladím na bok nebo hruď. Ale spíš to vypadá, že si to můžu odpustit a jemu to je šumafuk...Musím dodat, že cvičení, aportování nebo jiné hraní (osobní kontakt - máme ho doma) ho moc baví. Jenom mu je jedno, jestli ho někdo chválí nebo ne. Přemýšlím, že chválení omezím a flegmatickému puberťákovi :-) nechám jeho klídek....

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Máte pravdu, takový dotaz tu skutečně ještě nebyl - a vzhledem k jeho významu jej velice rád zodpovídám, protože určitě pomůže i dalším lidem.

V první chvíli Vás moje odpověď nepotěší, v té další (jak pevně doufám) Vás ale přiměje k zamyšlení: popsaná situace svědčí o nefungujícím (nejen hierarchickém) vztahu mezi Vámi a Vaším pejskem. Proč? Protože pokud by vše bylo v pořádku, pak by přirozenou reakcí pejska bylo olíznutí, nikoli odvrácení hlavy - kontakt, nikoli vymezení odstupu. Vaše teorie o narušení osobní zóny je mylná, dospíváním to samozřejmě také není, nemluvě o tom, že Max zdaleka ještě nedospívá.

V tuto chvíli budou vědět všichni, kteří se kdy zúčastnili třeba mého soustředění a sledovali Šedyho a mne - a titíž, kterým jsem řekl zdánlivě nedůležitou větu "Skloňte se ke svému pejskovi." - v tuto chvíli přesně vědí, o čem mluvím.

Věřím, že máte Maxe rád, to ale nestačí. On některé věci svým psím pohledem vnímá jinak - a jeho "nezájem" je jeden ze signálů, kterými to dává jasně na srozuměnou. Zapracujte na vztahu...

(12.6.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6-8 let
Kastrace: ano (ve 4-5 letech)
Dotaz: Dobry den, obratim sa na Vas zo Slovenska s prosbou o pomoc. Mame psika z utulku, teraz uz 4. rok. Psik je slepy kvoli dedicnemu ochoreniu oka. S kym sa dostal do kontaktu 1. tyzden, toho akceptuje, s kym nie, toho dodnes nie. Ja s manzelom, aj nasa uzka rodina s nim moze robit, co chce. On nam doveruje vo vsetkom. No ked mame navstevu (nasi kamarati), alebo na cudzieho cloveka hned utoci. A najvacsi problem je nas 2rocny syn. Bojime sa, ze mu ublizi. Nanho inak nesteka, ale bojime sa ich pustit spolu. Chodi ku nam aj vela deti (rovesnici nasho syna) a bojime sa, ze aj im ublizi. Kvoli synovi sme museli niest pre nas tazke rozhodnutie, najst mu novy domov(co je velmi tazke, kvoli jeho slepote). Alebo by ste nam mohli pomoct ako ho skusit prevychovat? Zdravie nasho syna je nam prvorade a bojime sa, ze nas pes mu moze ublizit. Viem, ze kvoli slepote je on agresivny, no inak je to mudry psik, velky maznos. Dufam, ze nam viete pomoct. Dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den... Váš pejsek není agresívní kvůli slepotě - podobné postižení má za následek větší obezřetnost, nejistotu v neznámém prostředí a větší závislost na známých bytostech a prostředí, nikoli primární agresivní chování. Jeho agresivita je bohužel důsledkem provedené kastrace. Tolik pro začátek, abychom si trochu ujasnili pojmy.

Dále... píšete, že Vy a manžel (plus blíže nespecifikovaná úzká rodina) si s pejskem údajně může dělat, co chce, ostatním pejsek nedůvěřuje. Nic neobvyklého, pouze logický důsledek jeho zrakového postižení v kombinaci s provedenou kastrací v dospělém věku. Nechat malé dítě s pejskem bez dozoru je koledování si o problém, takže opět nic k řešení - i tady je vše jasné. Povinnost psa mít rád každého cizího člověka je také nesmysl, povinnost jeho majitele předcházet v obou uvedených případech možným problémům je opět nad slunce jasná a přirozená.

Jinými slovy nevidím jediný důvod, proc by Váš pejsek měl z prostředí, které již důvěrně zná, odejít jinam. Mám nemilý pocit, že "obavy" z toho, že by mohl ublížit Vašemu synkovi (tomu jsou už dva roky a dávno to mohl udělat), jsou pouze zástěrka pro zdůvodnění toho, že pejska prostě chcete dát pryč. V tomto konkrétním a všech podobných případech totiž nepotřebuje převychovat pejsek, ale jeho majitelé - pes samotný je totiž vždy jen výsledkem prostředí, ve kterém žije a výchovy, kterou mu dá jeho majitel.

Ano, máte ztíženou pozici - pejsek je z útulku, je slepý a kastrovaný. Nicméně v těchto případech je o to více nutné důsledně pracovat na vztahu, výchově a ne jen se nečinně dívat na to, jak se vystresovaný pejsek musí se vším vyrovnávat sám, bez toho pro něj nejdůležitějšího - fungující smečky.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, pročtěte si Poradnu a příběhy lidí, kteří dostali do rukou své pejsky v kolikrát ještě horším stavu. Stálo je to hodně práce a času, ale ani ve snu by je nenapadlo svého pejska dát pryč jen proto, že zpočátku měl velké problémy dané špatnými zkušenostmi nebo zdravotním hendikepem. To, co Vy vydáváte za agresivitu, jsou jen jeho obranné reakce v důsledku stresu, ve kterém žije - a za to skutečně primárně nemůže jeho slepota. Pohybuje se v začarovaném kruhu, ze kterého nemůže uniknout, protože velmi dobře vnímá i Vaši nedůvěru. Vyměňte konečně svoji vlastní nedůvěru a podezírání "co kdyby někomu ublížil" plus pasivitu za aktivní práci s ním - výchovu a vztah. Potřebné informace máte právě na tomto webu. Škoda, že jste tak daleko, jinak bych Vás pozval na osobní konzultaci a ukázal Vám, jak moc se liší skutečná osobnost Vašeho pejska od toho, jak ho vidíte Vy - a jaký přístup je zapotřebí, aby nabyl pro něj tolik potřebnou sebejistotu a vedení...

(5.6.2011)
Plemeno: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Pane Dostále, ráda bych se Vás zeptala, zda se náš problém s Vanny dá řešit. Vanny se ke mně dostala na začátku března tohoto roku. S našimi ostatními psy ( kříženec/pes 11 let a mopsík/fena 5 let) se snáší dobře. Horší je to s ostatními fenkami. Ty prostě nesnese. Když se ke mně dostala měla orvaný ocásek od druhé feny bývalého majitele. Paní na cvičáku mi řekla, že ta jeho druhá fena je uplný agresor, takže kvuli ní má teď asi problémy s fenkami. Když si ji chce očuchat pes tak dovolí ale nesmí se přiblížit k jejímu ocásku. Fenku zcela chápu, že má strach a tutíž asi proto vyjíždí po ostatních fenách.
Dá se její strach a agrese na ostatní feny nějak odbourat? Když jdu s kamarádkou, která má fenu na procházku tak každá jdeme po jedné straně a Vanny si hledí své cesty, ale jak se fena dostane blíž k ní hned na ni začne vrčet.

Odpověď: Dobrý den:) Každý problém se dá řešit, pokud se do něj jde správnou metodou... Vanny sice získala špatnou zkušenost, ale vzhledem ke svému plemeni ještě není psychicky dospělá, což je velmi pozitivní fakt pro odbourání traumatu. Je to opět záležitost psychická, kdy je nutno odstranit zdroj problému - i zde však bohužel vidíte jen jeho důsledek, navíc pouze jeho část. Agrese je důsledkem strachu, strach je důsledkem nevyřešeného primárního psychického problému.

Pomůžu Vám velice rád, záleží jen na Vás. Samozřejmě je nutné, abyste za mnou i s fenkou přijela (pokud možno brzy) - pro bližší podrobnosti mne prosím zkontaktujte telefonicky.

(29.5.2011)
Plemeno: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, prostudovala jsem si Vaše stránky a rozhodla jsem se na Vás obrátit s dotazem, který se týká našeho 9-týdenního štěňátka anglického kokršpaněla. Přivezli jsme si ho před týdnem a jsme rádi, že vše proběhlo relativně klidně a bez problému a štěňátko si na nás i na nový domov rychle zvyklo. Z dotazů ve Vaši poradně jsem se dozvěděla, že právě kokři bývají agresivní vůči páničkovi a často po nich v dospělosti vyjíždí, i když vypadají jindy naprosto pohodově, což mi potvrdili i někteří majitelé kokříků. Tomuhle bychom se chtěli vyhnout, proto se obracím na Vás. Jako dítě jsem přišla do kontaktu s kokříkem, který byl naprosto klidný, pohodový, prostě úžasný pejsek :), který respektoval nás a my jeho, proto mě udivilo, že se to tak neděje i jinde. Naše nové štěňátko se snažíme učit klidně, nezvyšujeme na něj hlas, nebijeme ho, věnujeme se mu prakticky celý den a zdá se mi, že celkem chápe, co se po něm chce. Stačí mu klidně říct, co po něm chceme, podívat se na něj vážně a on se většinou uklidní, zavrtí ocáskem a třeba změní typické štěněčí kousání do palců a ruk :) za olizování (těch štěněčích kousků je samozřejmě víc – klasika ). Jasně-občas neposlechne, ale za to ho netrestáme (přece jen je to štěně), pouze chválíme za "úspěch" - za to, že pochopil, co se po něm chce. Zajímalo by mě, jestli takto postupujeme dobře, jestli se z něj s takovým přístupem nestane také agresivní kokr, jestli jsme takto schopni určit pravidla a zda nás bude respektovat i s tímto "jemným" přístupem k výchově. Nebo zda je třeba zavčasu začít vychovávat jiným způsobem, aby se nám to nevymklo z rukou a abychom z pejska vychovali klidného, vyrovnaného a neagresivního psa-z toho máme obavy. Děkuji za radu a přeji Vám i Vašim pejskům krásné společně strávené dny :).

Odpověď: Dobrý den:) Pokud svoje štěně začnete vychovávat v souladu s přirozeným přístupem a za dodržení všech základních pravidel (smečka, hierarchie, vůdčí jedinec), pokud budete průběžně zohledňovat aktuální stav vývoje jeho psychiky, pokud k němu budete mít skutečný vztah a budete umět ho dávat najevo (emoce), pokud dokážete být pro svého pejska osobnost, pokud neuděláte zásadní chyby v socializaci a výchově vůbec - pak ano, máte velmi vysokou pravděpodobnost, že získáte pejska, který bude pohodový a vyrovnaný. Správnou výchovou a přístupem eliminujete i vrozené povahové hendikepy - třeba právě tu kokří agresivitu, která stále v některých chovných liniích přetrvává. Je to teď opravdu jen na Vás, nic nepodcenit, nezkazit a neošidit - jak si štěně vychováte, takové ho budete mít.

Všechny potřebné informace k dobré výchově a vedení štěněte a později i dospělého psa máte k dispozici na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, jen je zapotřebí nezapomenout vše používat i v praxi - nestačí jen vědět. Děkuji za přání a držím palce Vám i malému:)

(29.5.2011)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, pořebovala bych poradit s výběrem psího plemene. Chtěli bysme si pořídit fenku velkého psa, máme 8 měsíčního kojence, proto chceme plemeno, které se hodí k dětem. Jsme aktivní rodina, rádi chodíme na procházky a na výlety s kočárkem. Bydlíme v rodinném domě s velkou zahradou. Moc se nám líbí německý ohař, nejen svým vzhledem, ale i povahově máme pocit, že by se k nám a k dítěti hodil. Ale přeci jenom máme trochu strach, je to lovecký pes, temperamentní, který potřebuje hodně pohybu. Nejde to, abysme jezdili někam na výlety každý den, a několik hodin denně s ním běhali v lese. Ale určitě 1-2 hodinová procházka denně pro nás není problém. Chceme rodinného společníka, určitě neplánujeme uvázat fenku na zahradě u boudy. Můžete nám prosím poradit jestli je pro nás tohle plemeno vhodné, popřípadě poradit jiné vhodnější? Děkujeme za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy v podobných případech píšu, jak je ošidné doporučovat psí plemeno, pokud neznám detailněji prostředí a lidi, ke kterým se pejsek dostane. Na druhou stranu mám zatím vysokou "úspěšnost" i v těchto případech, takže to zkusme...

Neuvádíte, zda se bude jednat o Vašeho prvního psa, ale dle dotazu soudě si spíš myslím, že ano. Vzhledem k tomuto faktu a především vzhledem k informacím, které uvádíte, bych Vám německého ohaře nedoporučil. Je to lovecké plemeno s opravdu vyšší potřebou pohybu, navíc se jedná o plemeno dosti dominantní a drsné, se kterým začátečníci mají problém, navíc vzhledem k povaze to opravdu není příliš vhodné plemeno k malému dítěti. Na Vašem místě bych se raději přeorientoval na labradora nebo některého z retrívrů - zlatý, flat coated. Z výše uvedených důvodů bych to určitě viděl jako rozumnější volbu splňující všechny Vaše požadavky a možnosti. Rozhodnutí je ale samozřejmě na Vás.

(29.5.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Nelly je krátkostrstá svetlohnedá fenka z útulku. Mala 4 mesiace, keď som si ju minulý rok osvojila. Odchytili ju opustenú pobehovať po meste, v dobrom stave. Nebála sa ľudí ani psov. V útulku dostala kotercový kašel, tak bola mesiac na antibiotikách a na izolačke. Priamo z izolačky som si ju zobrala domov. Bola v pohode, na všetko zvedavá a stále hravá. Po dvoch mesiacoch, keď sme si na seba už trošku zvykli, som s ňou začala chodiť na cvičák, kde bolo najťažšie s ňou zvládnuť chôdzu pri nohe, lebo je dosť hyperaktívna. Je to neskutočný bežec :), začali sme chodiť spolu mimo iných aktivít aj na coursing. Vždy bola veľmi priateľská, za každých okolností. Mala dostatok (dufam :)) kontaktu s ostatnými psíkmi, aj sa pohrali, pobehali, ale na ulici, keď ideme okolo psa sa ju snažím držať pri sebe. Už sa nám to aj občas zadarí, že prejdeme v relatívnom pokoji. Teda to tak aspoň vyzerá :) ale viem, že v nej to vrie veľkým chtíčom.
A teraz k problému, ktorý potrebujem pochopiť a zkorigovať. Začalo to tým, že doma vrčala na zvuky prichádzajúce cez otvorené okno. Snažili sme sa k nej správať aj upokojujúco, aj sme ju okrikovali, aj šticovali za krkom.. ale nič z toho nepomáhalo.. Zrejme by to chcelo vytvať v niektorom z prístupov, ale fakt neviem, čo je správne. Keď sa niekedy stalo, že sa zľakla a potom bála nejakého zvuku, ktorý sme my zapríčinili, tak sme ten zvuk dovtedy opakovali a tešili sa pri tom z neho, kým sa ho neprestala báť..  V poslednom čase začala štekať na nových ľudí, ktorý prídu do firmy, kde pracujem. Chodí so mnou totiž každý deň do práce. Ale kedže začala vrčať a štekať na nových kolegov, ktorý prišli len na týždeň, nedá sa tam pracovať. Bojí sa ich. Pokiaľ viem, žiadny človek jej neublížil.
Snažím sa ju volať k tým ľuďom, aj príde, prikrčená, so stiahnutými ušami a vrtiacim chvostom, oňuchá, pooblizuje.. ale naďalej sa bojí a uteká od nich. Až kým neodídu. Stálych kolegov berie ako súčasť smečky, takže na tých nešteká. Ale niektorý z nich vstúpi do kancelárie v čase, keď je tam návšteva, tak sa zo strachu rozšteká hádam na každého. Ak tento problém nezvládnem, bude musieť ostávať doma, čo nechcem.. 8-9 hodín sama v prázdnom byte.. s hyperaktivitou.. To nie. Takže potrebujem radu, ako sa k nej správať v takých situáciách..

Odpověď: Sama píšete, že ve 4 měsících, kdy došlo k odchytu fenky, se lidí (ani psů) nebála. Pokud teď tento problém má, je to bohužel důlsedek už pouze Vaší výchovy, přístupu a získaných zkušeností. Celé PSÍ STRÁNKY FALCO obsahují jednu základní myšlenku: přirozená výchova, komunikace, pochopení psí psychiky a posazení jejich přirozeného prostředí (smečky) do dnešní doby. Vaše fenečka bohužel postrádá právě tu "smečku v zádech" včetně jejího fungujícího vůdce - snažit se v podobném případě o nápravu stylem "z nepříjemného zvuku se budeme radovat" je s odpuštěním naprostá hloupost. Každou chvíli zde zdůrazňuji, že je zapotřebí pracovat se zdrojem problému, nikoli jeho důsledky - ve Vašem případě je tedy nutno v prvé řadě posílit sebevědomí a klid fenky. To je ale možné pouze tehdy, pokud eliminujete její problém "jsem na všechno sama", představíte jí fungující autoritu (tj. Vás) a začnete se tak i chovat. V opačném případě se celý problém ještě zhorší.

Navíc je tu jedna celkem dost zásadní věc: lidí, které nezná, se bojí, je nejistá, submisivní. Opět zopakuji - tento problém vznikl až u Vás, původně neexistoval. Proto prosím zapřemýšlejte i nad tím, co jste nenapsala, protože všechny tyto věci mají vždy své zásadní příčiny. Kromě výše zmíněného i získané negativní zkušenosti s člověkem a jeho chováním (ledacos se také mohlo stát, aniž o tom sama víte). Snad jsem naznačil dost...

(15.5.2011)
Plemeno: kříženec maďarského ohaře
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostále, ráda bych se zeptala, jak mám chápat chování mého psa. Během vycházky mi několikrát "drcne" čumákem zespoda do dlaně a ještě po mě tak "hodí" okem. Většinou to dělá po přiběhnutí od jiných pejsků, kdy se jakoby zařadí vedle mě a pokračujeme v procházce, ale někdy to udělá, ikdyž ho vedu na vodítku. Pamlsky mu venku moc nedávám, takže si nemyslím, že by po mě něco loudil. Mám spíš pocit, že je rád, že se vrátil a jdeme dál, ale nevím, jestli si moc nefandím :-)

Odpověď: Dobrý den:) Je to častý komunikační psí kontakt s člověkem - v některých situacích to může být výzva, jindy otázka (výraz nejistoty), psí poděkování, u "podplácených" pejsků je to ale často jen součást žádosti o nějakou tu dobrůtku. Ve Vámi popisovaném případě to může být i komunikační signál "jsem tady". Každopádně je to pozitivní, jako vždy, kdy s člověkem jeho pejsek aktivně komunikuje...

(8.5.2011)
Plemeno: ruský černý teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Jsem Martina a můj pes je Irgo. Momentálně marodím a je to na delší dobu. Irgo je odkázán na venčení od rodiny, nebo přátel a ač se snaží, jedná se JEN o vyvenčení. A právě toho se týká můj dotaz. Mohl byste mi, prosím, poradit, jak zabavit psa (společné zabavení nás obou), který je celý den doma? Předesílám, že žvýkání kosti z bůvolí kůže ho zabaví tak na 10 minut, pak ztrácí zájem. Česání také nespadá do jeho oblíbených aktivit. Můj dotaz asi moc nezapadá do poradny, ale snad mne pochopíte, je mi líto každého Irgova dne, ztraceného v nudě a lenošení. Děkuji Vám za odpověď a ať se Vám daří!

Odpověď: Dobrý den, děkuji a přeji brzké uzdravení:) Dotaz zapadá do Poradny zcela, navíc jsem zde už mnohokrát vysvětloval téma "psychické únavy"... Naprostá většina lidí žije totiž v oblíbeném bludu, že pejska zabaví a unaví pouze fyzická činnost (běhání venku, aportování apod.) a zcela opomíjejí psychickou stránku psího života. Často jsem zde vysvětloval (a znají to všichni, kdo u mne byli se svým pejskem třeba na konzultaci nebo individuálním servisu), jak moc dokáže pejska naplnit (i unavit) přirozená komunikace. Sám mám pejska přirozeně živého, temperamentního, který by bez problému venku dokázal běhat celý den. Protože to samozřejmě není možné, kompenzuji mu to právě tou výše zmíněnou komunikací - ani doma ho neignoruji, ale "povídám si s ním". Do uvozovek tento výraz dávám záměrně, protože se nejedná o klasickou lidskou slovní komunikaci, ale o komunikaci psí, tedy jinými komunikačními kanály (emoce, psí řeč). Výsledkem je to, že jsem s ním nikdy, ani zamlada, neměl problém typu lítání po bytě, štěkání nebo zlozvyků z nudy - a kdo Šedyho zná, ví, jaký je to živel.

Tato metoda (komunikace) je už ze samé své podstaty nejúčinnější a nejpřirozenější pro každého psa, je ekvivalentem psychického naplnění v přírodní smečce. Prostě a jednoduše - i doma komunikujte se svým pejskem! Kromě toho, že pejsek bude v pohodě, přinese to i důležitý bonus v podobě zlepšení (popř. vůbec vytvoření) vzájemného vztahu mezi Vámi a Irgem.

Jak si s pejskem "povídat"? Téma, o kterém jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO a obě mé knihy. Žádné hračky, kousací kosti, česání a podobné náhražky - pokud jste s pejskem spolu, komunikujte. Mohu Vám zaručit, že vás to spolehlivě zabaví oba a že Irgovy ani Vaše dny nebudou rozhodně "ztracené v nudě a lenošení"...

(1.5.2011)
Plemeno: west highland white teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý deň, píšem Vám opäť, dúfam, že sa nenahneváte. Nemám snáď ani tak problém, ako by som skôr chcela vedieť, čo mi chce moja fenka povedať. Každý deň máme zažitú vychádzku keď prídem z práce, chodíme do blízkeho lesoparku. Sunny miluje hru s loptou, ani nie tak ju naháňať, ako brániť v kopnutí, hovoríme jej "pes obranár", je skutočne veľmi ťažké ju akokoľvek s loptou obísť a má z toho veľkú radosť. Vychádzky prebiehajú dvoma spôsobmi.
1. Ak na vychádzku so sebou zoberiem loptu, Sunny ma sleduje, v parku po pustení ma vyzýva ku hre a celou cestou spolu "bojujeme" o loptu. Občas odbehne niečo očuchať, ale okamžite sa ku mne vracia a vyzýva ma na kopanie lopty.
2. Ak na vychádzku so sebou loptu nezoberiem nastávajú dva prípady - ak so mnou ide celá svorka (manžel aj dcéra), po ceste do parku sa nezastavuje, ide s nami. Druhý prípad je, že s ňou idem sama a zbytok svorky ostáva doma - po ceste do parku pravidelne stojíme, Sunny sa zaprie do chodníka a veľmi vyčítavo na mňa pozerá. Musím ju prehovárať a ťahať, aby išla ďalej. Toto sa zopakuje zhruba tak 3x, potom ide normálne, ak s ňou ide iba manžel, tak mu to robí každých 10 metrov, takže vychádzku obyčajne vzdá a vráti sa domov.
Po príchode do parku v oboch prípadoch nasleduje rovnaký scenár. Odopnem vodítko, slovne aj rukou naznačím voľno a pokračujem/me v ceste. Sunny ostáva stáť akoby dostala povel čakaj a nereaguje na žiadny príkaz, prosbu, slová, jednoducho na nič, len pozerá a pozerá. Keď prejdeme cca 20m od nej, pohne sa akoby sa nič nedialo a ide tak 10 m za mnou/nami. Na privolanie pribehne, chvíľu ide s nami a potom opäť zaostane. V prípade, že zoberiem do ruky paličku a naznačím hru, pribehne a začne sa so mnou o ňu doťahovať a hrať sa. Čo mi chce povedať tým zastavovaním počas cesty a čakaním po pustení z vodítka? Chce tým dať najavo, že vychádzky štýlu "prejdeme sa po parku" a "svorka ostáva doma, prečo my ideme preč" ju nebavia a chce sa so mnou na prechádzke hrať? Ďakujem veľmi pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu probíral vícekrát: fixace na hračku (míček apod.), ne na člověka. Bez této "jistoty" je bezradná, v podstatě neví, co má dělat - smutný pohled na každého takového pejska, který ožije a zorientuje se pouze poté, co mu někdo hodí třeba právě ten míček nebo jiný předmět. Pro Sunny je to navíc jediná věc, která ji rozptýlí v okamžiku, kdy prožívá nějakou pro ni zátěžovou situaci.

Tohle je samozřejmě hodně špatně a měla byste urychleně začít pracovat na nápravě - tedy abyste pro svoji fenku byla důležitá Vy, ne substituční předmět. Vy ji musíte být schopná vyvést z každé nejistoty, Vy sama musíte být její střed světa - ne míček, ne hračka, ne jakákoliv jiná podobná náhražka. Pro psy je nejdůležitější na světě sociální komunikace, svět Vaší fenky se venku z naprosté většiny bohužel smrskl na přetahovaní a zájem o míček, skutečnou závislost. Dalším ovlivňujícím faktorem je i provedená kastrace - takto postižení pejsci mají ještě větší sklony propadnout podobným náhražkovým činnostem, protože jejich plnohodnotná podstata a reakce na pro ně jinak běžné podněty byla úspěšně zlikvidována.

Před pár roky jsem tuším zde v Poradně zmiňoval pejska, který nevyšel ven bez peška v tlamě a nesl si ho tak pravidelně procházku co procházku, byl extrémně závislý na jeho aportování... Po těch letech je to dnes už starý psí pán - a už ho nepotkávám s peškem, zato výhradně s náhubkem. Smutný konec.

Zahoďte míček a začněte s fenečkou skutečně komunikovat - ne prostřednictvím nějakého předmětu a náhražkové činnosti, ale prostřednictvím sama sebe. Vytvořte jí smečku, fungující přirozené společenství, ve kterém zas dostane šanci se zorientovat a chovat se v rámci svých možností přirozeně, jako pes, ne závislák na hračce. Dejte jí šanci, ať se může zase stát sama sebou. To, co popisujete, je totiž opravdu velmi špatně.

(1.5.2011)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, chtela jsem se zeptat na vas nazor na naseho psa. O Vanocich jsme si poridili pejska z utulku, 1 rok stareho krizence cerneho labradora. Ze zacatku to nebylo opravdu nic jineho nez torpedo na pruzince - jak jsme mu rikali, neustale za nami behal, skakal a byl dost divoky. Po cca 2 mesich se trochu uklidnil, zacali jsme navstevovat vycvik poslusnosti abychom si na sebe zvykli. Zdalo se, ze docela dobre posloucha. Ted po 4 mesicich je to s nim porad nahoru a dolu. Snazime se ho utahat, aby vydal energii, ale ani agility ani dlouhe prochazky moc nepomahaji. Zda se nam, ze je roztekany, porad pobiha po byte a venku je jak urvany z retezu. Nejhorsi to je kdyz je kolem hodne lidi nebo i pejsku. Proste nevi co by. Poslusnost se zhorsila, pritom mu venujeme porad stejnou pozornost. Ven chodime 3x denne a z toho jedna prochazka je cca na hodinku, kdy volne beha. Bohuzel se uz ted i parkrat stalo ze na cvicaku zautocil na psy, vzdy to byla plemena vetsi a pohlavi psi. Jinak je ale moc mily, pritulny a hodny, lidem ani detem by neublizil. Zvazovali jsme kastraci a to presne z duvodu, ktere jste psal ve svem clanku, aby se trochu uklidnil. Po precteni clanku jsem dost znejistela, ale nevim co s tim torpedem delat, zvlastne kdyz se u nas brzy objevi miminko. Porad si rikame, jestli je opravdu v psi puberte a cas to zpravi?

Odpověď: Dobrý den:) Tohle čas rozhodně nespraví - je to bohužel opět jen další příklad negativního důsledku toho, jak moc lidé kladou rovnítko mezi pojmy "poslušnost" a "výcvik". Navíc pojem "poslušnost" chápou přesně v tom nesmyslném pojetí tak, jak jim ho předkládají na cvičáku, tedy jako schopnost pejska udělat pár cirkusových kousků. Zcela jim uniká existence jiných a daleko důležitějších pojmů: výchova, hierarchie, smečka, přirozená komunikace, přirozené prostředí a vedení.

Váš pejsek se za ty čtyři měsíce u Vás rozkoukal, psychicky o kousek opět dospěl, zhodnotil situaci a dospěl k jedinému logickému závěru, ke kterému v daném prostředí dospět mohl - tedy že neexistuje smečka, neexistuje vůdce a musí se tedy chovat tak, jak sám uzná za vhodné. A protože tím pádem nemá ani zpětnou vazbu, leze Vám doma po zádech, začíná startovat na psy a Vás vlastně ani nevnímá - hierarchicky naprosto ne a díky neexistenci vzájemné komunikace (tedy psychických podnětů) nemá ani potřebný výdej energie (už jsem tu mnohokrát zdůrazňoval, o co je psychická únava důležitější než fyzická).

Vaše zvažování kastrace "aby se uklidnil" raději nechám bez komentáře, musel bych Vám totiž zas od plic říct něco pro Vás nepříjemného, ale bohužel velmi pravdivého. Proto jen pár slov, netýkajících se kastrace (k tomu si přečtěte pár mých komentářů z poslední doby), ale týkajících se základního principu pořízení a chovu psa: základními principy by měly být pro každého majitele úcta k psímu životu, respektování psího vidění světa, komunikace a především vědomí jednoduchého faktu, že pes není rybička v akváriu, kterou stačí krmit a vyměňovat jí vodu, ale tvor, kterého je mimojiné zapotřebí vychovávat a i jinak se mu aktivně věnovat! Jinými slovy - cokoli, co je u pejska z hlediska chování špatně, je důsledkem předchozích chyb jeho majitele a ten by místo úvah o kastraci v první řadě měl hledat chybu u sebe a sám se konečně začít aktivně podílet na skutečné a pro psa přirozené psí výchově. Tedy na tom, co mělo nastat již od prvního dne jako naprostá samozřejmost.

Záleží na tom, jak se teď ke všemu postavíte. Pokud jste po přečtení mého článku o kastraci pouze znejistěla a čekáte, že to čas spraví, pak je to pro Vašeho pejska průšvih. Pokud teď konečně začnete přemýšlet jinak a pochopíte, že je dobré se o psech naučit něco předtím, než si pořídím štěně nebo dokonce (jako ve Vašem případě) pubertálního křížence s nejasným původem a životními zkušenostmi, pak máte všichni zúčastnění šanci v optimistickou budoucnost. A ano - v tom případě Vám i rád pomůžu, stačí mě zkontaktovat telefonicky. Rozhodnutí je jen na Vás.

(1.5.2011)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 2 letého pejska PRT. Už od mala byl dominantní, s tím jsem počítala, když jsem si ho kupovala. Do jednoho roka jeho věku jsem se mu snažila plně věnovat a cvičit ho základním povelům, bavilo ho to, ale velmi často na procházkách neposlouchal. KDyž mu byli čtyři měsíce chodili jsme na "cvičák", ale nedával tam pozor, velmi se rozrušoval jinými pejsky kolem něj. V té době kolem toho jednoho roka se ještě rád učil, ale když byl venku na volno, tak často utíkal za pejsky, i když jsem mu zadala povel. Vždy dostal vynadáno jen slovně a ještě to chápal. Po tom jednom roku jsem musela odjet cca na měsíc pryč a psa jsem nemohla vzít s sebou, hlídal mi ho můj otec, ale ten měl práci tak ho hlídala jedna paní, až ted jsem se dozvěděla, že ho ta paní dost surově trestala, tak už vím důvod proč je pejsek takový : - od té doby co jsem se vrátila a pejska jsem měla doma tak pokaždé, když jsme byli venku mě neposlouchal, chtěla jsem mu zase vynadat slovem jako vždy: " fůj, co to je.", ale začal vrčet, utočit, štěkat na mě. Nevěděla jsem co se mu stalo, tak jsem myslela, že má jen takové období, ale získával sebevědomí a zhoršovalo se to. Když je doma nebo tak, tak je velmi hodný, nic neničí, ale venku na volno být nemuže a na vodítku si "nevybije" svou energii. Asi jsem v jeho výchově také někde zachybovala, ale snažila jsem se mít hodného vycvičeného psa. Co mám tedy dělat, když jsme venku, pejsek je na volno a zahlídne psa, volám na něj ke mě, k noze, ale on přezevšechno se rozběhne za psem nebo fenkou, ale nemohu ho potrestat, protože utočí ze strachu, že ho to bude bolet? Ztratil důvěru. Také se chci zeptat zda muže mít vliv věk páníčka? Děkuji předem za Váš čas a odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvte si se mnou konzultaci, toto je opět případ, kdy potřebuji pejska vidět naživo - zde především i včetně chování jeho majitele, tedy Vás samotné. Pokud budete chtít, pomůžu Vám.

(24.4.2011)
Plemeno: kavalír king charles španěl
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, už několik týdnů pročítám vaši poradnu i knihu a otevřel se přede mnou úplně nový pohled na psí svět, za což Vám moc děkuji a ráda bych se Vás zeptala jak správně reagovat v následné situaci. Při procházce navolno s nám na louce přiběhli dva o hodně větší psi(bordeauxská doga a americý buldok - pes a fena), moje fenka,když je nejprve ze vzdálenosti asi 100 m viděla, tak se k nim rozběhla, protože má ráda společnost jak lidí tak jiných psů, a protože nikdy neměla žádný vážný konflikt s jinými psi ani lidmi(jen takové normální usměrňování vrčením od starších psů). Já jsem ji ale přivolala zpět k sobě a oba psi přiběhli až k nám. Moje fenka si hned lehla na břicho se zadními nohami nataženými za sebou(blízko mě), oba psi ji jen očuchávali a pak pro ně přišla panička (asi ze 100 metrů), které se nepodařilo je přivolat na dálku, tak to i trvalo delší dobu. Nejsem si jistá, zda je moje fenka moc bojácná, nebo se naopak chová správně (k čemuž se přikláním víc) a jak se mám v takové situaci správně zachovat já, abych ji podržela. Snažila jsem se ns psy mluvit hlubším hlasem a posílat je k paničce(nedotýkala jsem se jich), ale nevěnovali mi pozornost. V téhle situaci se nic nestalo,ale můžeme narazit na agresivnějšiho psa, a pak bych ráda věděla jak se správně zachovat.

Odpověď: Dobrý den, také moc děkuji:) Vaše fenka se opravdu zachovala v dané situaci správně - chovala se klidně, neagresívně a s ochotou větší psy respektovat. Spousta asociálních nebo špatně vedených pejsků se v těchto situacích naopak chová ze strachu útočně (cenění zubů, vrčení) a pak samozřejmě dochází ke konfliktům, které mnohdy končí docela špatně.

Druhá související záležitost je opět "smečka" - pokud jako smečka budete se svou fenkou vystupovat, pak je to další velmi důležitý signál pro každého cizího psa. Dává mu na srozuměnou, že pokud bude mít chuť jít do některého jejího člena, pak bude muset nejprve zvládnout toho nejsilnějšího. Také jsem to tu už mnohokrát zmiňoval.

Nejlepším způsobem, jak se vyhnout problémům s jinými pejsky, je vždy klid a autorita. Neustupovat, ale nechovat se agresívně, nebýt nervózní, neklidný nebo nejistý. To vše z člověka bezpečně vycítí nejen ten cizí, ale i vlastní pes/fenka.

(24.4.2011)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 2,5 ročního bígla.Od malička jsme chodili pravidelně na cvičák, stále byl v kontaktu s ruznými pejsky( takže socializace proběhla),  ale tak zhruba od 2 let mi začal startovat po psech...hlavně když je na vodítku.Už zdálky, když si jich všimne, je na ně zaměřený, přikrčuje se,ježí a nic s nim nehne. Zkoušela jsem ho zklidnit, odlákat přes pamlsky ,ale v tu chvili ho nic jiného nezajímá.A pokud v konfliktu nějak zasáhnu, tak na mě v tom afektu i zavrčí, což si nikdy jindy nedovolí... jinak je hodný. Kdysi jsem ho zkoušela  položit i na záda, nebo zastavit,odvrátit od psa a posadit, ale vše je k ničemu. Ještě musim říci, že byl napaden po roce rovnou dvěma většími psi.Ale myslim, že tohle není příčina, spíše je dominantní. Když je na volno, tak si jich tak nějak nevšímá, s některýma si i zahraje,ale nedej bože,když k nám má namířeno nějaký tulák nebo k němu přiběhne nějaký pes, který mu nesedí. Mám strach ho i někam na chvilku přivázat, jelikož vyjede i na kolemjdoucí psi s páníčkem.A stalo se mi, že vyjel dokonce i po fenách. Moc mě to mrzí,nevím, kde se stala chyba, jelikož je to pes, který miluje přírodu, ráda bych ho brala na výlety, ale začínám mít obavy, jelikož máme miminko a zápasit s ním s kočárem není žádná legrace. Byla bych moc ráda za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Cvičák rozhodně není z hlediska socializace přínosem, už jsem to tu mnohokrát psal. Je to teď (bígl v této době psychicky dospívá) vidět i na Vašem pejskovi, navíc bohužel naprosto nemáte zvládnutou hierarchii.

Chyby se staly právě v těchto věcech, proto by bylo nejrozumnější, pokud mne zkontaktujete telefonicky - domluvíme termín, kdy byste s pejskem za mnou přijela. Pomůžu Vám.

(24.4.2011)
Plemeno: jack russell teriér, maltézský psík
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den. Chceme si pořídit domů dva pejsky. Zřejmě psa JRT a fenku Maltézáčka. S chovem Maltézáčků skušenosti máme. Jsou vůbec tyto dvě plemena schopna spolu žít? A je vhodná kombinace pes x fena, nebo fena x fena? Žijeme v poměrně velkém RD s velkou zahradou, takže psi když budou chtít, tak si svůj koutek najdou oba bez problémů. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Žádný zásadní problém v tom nevidím, samozřejmě každé z těchto dvou plemen je jiné a maltézáci mají občas sklon k určité nedůtklivosti vůči jiným psům, ale pokud je budete mít odmala spolu a budete je vychovávat a vést jako smečku, pak bude vše probíhat dobře. Určitě bych volil kombinaci pes x fena, i když to pro Vás bude znamenat víc práce v období hárání fenky - dvě feny v jednom chovu, pokud nejsou skutečně správně vedeny, mají často velké vzájemné problémy, také jsem to v Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO již hodněkrát řešil.

(17.4.2011)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, viem, že sa na  tému kastrácia píše aj na tejto stránke veľa, ale napriek tomu by som chcela vedieť Váš názor a potrebovala by som jednoducho poradiť. Mám 5,5 ročnú suku Meggie chovanú v byte. Je to klasický rodinný maznák, a i keď je rozmaznaná, je veľmi poslušná. Čo sa týka výchovy, nemám s ňou, ani som nemala, problém. Meguška je veľmi kľudný a vyrovnaný psík. S čím máme problém odmalička, je však jej zdravotný stav. Odjakživa mala problémy s kožou a trávením, i keď sa to  kvalitnou stravou dosť dobre upravilo(nie úplne, ale v rámci normy). Z krvi jej zistili veľmi nízku hladinu hormónov štítnej žľazy, a preto berie Euthyrox - až 700 mg za deň. Ďalej máme problémy s háraním(hára sa mi max. 1x/rok), a po ňom sa jej vždy spustí mlieko. Všetci veterinári mi odporúčali kastráciu - upraví sa jej žalúdok a malo by sa predísť rakovine mliečnej žľazy(čoho sa veľmi bojím). Toto rozhodnutie odkladám už 3 roky a teraz som sa už v podstate aj rozhodla, že ju asi dám, ale chcem vedieť Váš názor. Nechcela som to spraviť - nechcem mať iného psa. Bojím sa, že sa mi ešte viac skľudní, že bude priberať, už teraz je dosť pri tele, hoci má dosť pohybu,atď. . a bojím sa aj strašne narkózy, čo ak sa nepreberie.. Môžem vôbec kastráciou rakovine predísť, keď už má 5,5 roka a za každým mala mlieko?

Odpověď: Dobrý den. Rakovina je u každého psa (stejně jako u člověka) možný (nikoli nutný) důsledek genetických predispozic, životního prostředí, výživy, stresu nebo necitlivého zásahu do organismu. Jinými slovy pokud k ní má dojít, projeví se a u fenky to vůbec nemusí být pouze v lokalitě mléčné žlázy. Tvrzení o "předcházení riziku rakoviny mléčné žlázy" je pustý účelový blábol, který nemá z hlediska vzniku rakovinného bujení absolutně žádný reálný podklad. Organismus každého vyššího živočišného druhu je u samiček vyladěn na kompletní funkci včetně rozmnožování, rození mláďat a jejich kojení - pokud by tomu tak nebylo, na této planetě už by život vyšších živočišných druhů prakticky neexistoval. Naopak zásadní zásah do organismu (např. kastrace nebo odebrání jiného důležitého orgánu) může vyvolat rakovinné bujení i u jinak zcela zdravého jedince.

Daleko efektivnější by bylo, pokud byste snížila "blahobytnou kondici" Vaší fenečky spolu s jejím správným hierarchickým zařazením ve smečce. Tím eliminujete reakce jejího organismu vedoucí k laktaci a snížíte hormonální nerovnováhu - už jsem to tu také vícekrát psal (spousta organických poruch je dána psychikou), ale kdo nechce, prostě to neregistruje...

Pokud tedy věříte argumentům, že kastrací v 5,5 letech předejdete rakovině mléčné žlázy, fence se "upraví žaludek" (kristepane) a navíc cituji: "teraz som sa už v podstate aj rozhodla, že ju asi dám", pak je osud fenečky zpečetěn. Její poslední šancí je, že konečně zapojíte zdravý rozum a základní cit a uvědomíte si, co je dané onemocněním a musíte léčit (štítná žláza), na čem musíte sama zapracovat (kondice, psychika a správné umístění fenky ve smečce - viz výše), jak skutečně pracuje psí organismus, jaké jsou skutečné příčiny vzniku rakovinného bujení a jaké fatální a nevratné důsledky kastrace má. Přečtěte si znovu pozorně vše, co jsem kdy o rakovině, kastraci a souvisejících věcech na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO publikoval.

Vaší fence držím palce, ať se rozhodnete správně. Zlé však je, pokud je v podobném případě majitel(ka) "v podstatě už rozhodnut" - řekněte nahlas Vaší fence do očí, z jak nesmyslných důvodů ji chcete nadosmrti zmrzačit. Spolu s rizikem, že pokud veterinář operuje stejně nezodpovědně jako rozhoduje o kastraci, pak se Vám skutečně fenka z narkózy už probudit nemusí...

(17.4.2011)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, moc Vás zdravím a ráda bych Vás tentokrát požádala o radu či názor. Yoshi znáte ze svých soustředění - byli jsme 2x. Od malička byla vždycky spíš submisivní, při setkání s většinou neznámých psů opatrná. Postupně, jak dospívala, se toto pomalu zlepšovalo. Pokud je na volno, a to je naprostou většinu času, s cizími psy se buď přivítá, očuchají se a pohrají si, nebo si jich nevšímá. Čemu ale moc nerozumím, když jí chce jakýkoli pes očuchat zadek - podle mě je to normální součást seznamovacího rituálu - okamžitě začne stahovat zadek k zemi a uskakuje nebo utíká. Občas se stává, když je cizí pes neodbytný, že mi nalepí zadek na nohy, aby se k ní nedostal. Žádného cizího psa ani fenku k sobě zezadu prakticky vůbec nepustí. Takovéto chování jsem zatím u žádného jinéh psa neviděla, proto se nad tím pozastavuji. Co si o tom myslíte? A jak se v těchto situacích mám správně zachovat, aby pochopila, že se jí nic neděje?
A ještě jedna otázka. S naprostou většinou psů i fen se i při prvním setkání snese bez problémů. Pokud ji ale mám na vodítku, mám vysledováno, že je o něco více startovací - především na větší fenky. Není to nic častého, stává se to spíš zřídka. Ale nejsem si jistá důvodem. Často od jiných pejskařů slýchám, že si mě hlídá. Mě ale spíš přijde, že to je její reakce na omezení vodítkem. Tady vidím svoji chybu, že mi v těchto situacích nevěří, že případný konflikt vyřeším, tak radši budí hrůzu preventivně. Je to tak? Pokud takto začne startovat, většinou ji chytím za kůži na krku s "nesmíš" a pak normáně pokračujeme dál. Je to správná reakce? Nebo to tím ještě zhoršuji? Moc děkuji za Váš čas a rady a přeji Vám i Šedymu krásné jaro.

Odpověď: Dobrý den, také přeji hezké dny Vám i Yoshi:) Takových fenek jsem zažil a zažívám hodně - submisivnější a méně sebevědomé povahy se takto chovají, není to vůbec nic neobvyklého. Pokud si budete všímat fenek trochu pozorněji, zjistíte, že všechny jsou na svoji "zadní část" poněkud citlivé, zvláště ty, které pejskům hodně voní a ti je pak hodně kontaktují. Z Vaší strany to chce klid, zklidnění fenky, aby neměla pocit bezprostředního ohrožení. Nebude z těchto specifických psích kontaktů nikdy nadšená, ale bude je více tolerovat.

Spousta psů je na vodítku "startovacích" a když je pustíte, zjistíte, že se začnou chovat zcela jinak. Pokud mají pocit, že na druhém konci vodítka mají posilu, mají tendenci toho často zneužívat. V takovém případě z Vaší strany musí přijít jednoznačný dominantní signál (přímý komunikační kontakt na dominantní zóně) a fenka se zklidní.

(10.4.2011)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý deň! Ako som už uviedla, mám trojročnú Border colliu, teda psa vykostrovaného a kastrovaný bol v 2 rokoch, mám asi z cela bežne vyskytujúci sa problém. Moj psík Dino, kúpila som si ho ako 1,5 ročného, aby som hned s ním mohla pracovať. Trénujeme Agility, čo je Vám isto už známe. Lenže môj pes sa nemôže tomuto krásnemu športu venovať, pretože ma jeden veľký bežný problém, ktorým je agresivita na druhých psov.
Dino prišiel do určitej smečky (cca 15 psov), ktorých znáša a vychádza s nimi aj do teraz. Lenže postupom času sa začala ukazovať jeho zlá stránka. Začal útočiť na ostatných psov. ani sa snimi nespoznal a hend útočil. Ak sa niekedy pobil, bolo to dosť deprimujúce aj pre mňa. A hlavne na pretekoch, keď sa potrebujem sústrediť na parkúr plus tréma k tomu, musím ešte dávať pozor aby môj pes po nejakom druhom psovi neskočil aj počas prekonávania toho parkúru.
Dali sme ho vykastrovať za účelom, aby sa ukludnil, ako nám poradili niektorý cvičitelia psov. Lenže momentálne je to asi viac ako pol roka po kastrácií, a môj pes sa nezmenil. Vidno sú iba minimálne zmeny, a to tie, že ak prechádzame okolo idúceho psa hned nevyskočí ani nezavrčí, ako to zvykol robievať, len dvihne chvosť ako prejav dominancie. ak by som ho pustila k tomu okolo idúcemu psovi určite by doňho zaútočil :) a stále značkuje ako pes, teda značkuje si svoje teritorium. Niekedy robí aj to, že ak nám ide nejaký pes oproti, tak sa skrčí, ako to robievajú bordery pri pasení, lenže on to robí za účelom útoku. Musím povedať, že robím s ním čo sa len dá, venujem sa mu na plno, a nie len to Agility ale aj poslušnosť trenujeme, aby sa viacej zaujimal o mna ako o tých psov. Lenže psov si vždy všíma, ale pri tom Agility sa to do dneška zmiernilo. "Najhorší útok" ako to môžem nazvať je ten, ak ja s ním behám hoci len na nejako ihrisku a pritrafí sa tam nejaký pes, on v tom zápale behania okamžite zautočí, bez toho aby sa s tým psom spoznal. Obraciam sa na Vás, a dúfam, že aspon Vy mi poradíte, pretože o psíka by som nerada prišla. Ďakujem Vám, že ste si aspoň prečítali tento môj odkaz.

Odpověď: Dobrý den. Opět budu muset pojmenovat věci jejich pravými jmény... Pořídila jste si ne malé štěně, kterému byste se odmala věnovala a vychovala z něj pohodového pejska se vztahem k Vám a vyrovnaným vztahem ke svému psímu okolí (což by bylo přirozené a logické, protože i Vy byste se přitom naučila svého pejska znát a i pro agility je to základ úspěchu), ale rovnou 1,5-ročního puberťáka, abyste "s ním mohla hned pracovat". Už tohle je na pováženou - borderkolie není plyšák, je to přirozeným založením spíše dominantní a především velmi inteligentní plemeno a jako takové potřebuje skutečnou výchovu odmala a socializační proces prožitý se svým majitelem, aby vůbec měl šanci s ním navázat vztah a dokázat správně vycházet se svým psím okolím. Vzít si jedenapůlročního pejska (kde byl předtím, jak byl vedený, jak byl socializovaný, jaké má za sebou zkušenosti, jaký byl jeho předchozí majitel, proč ho vůbec prodal?) proto, že ho chcete rovnou na agility - jinými slovy neztrácet čas se štěnětem - je ten úplně nejhorší přístup hned od začátku. Riziko špatné socializace, dezorientace v novém prostředí, nový majitel, nový styl jeho života, potřeba aklimatizace a navyknutí na nové prostředí... potřeba se štěnětem pracovat (výchova, vedení, smečka)... říkají Vám tyto pojmy vůbec něco? Navíc - pokud se jeho "zlá stránka" začala projevovat až po nějaké době, co u Vás byl (jak sama píšete), pak skutečná příčina problému vznikla až u Vás a v tomto případě byste se nad sebou měla hodně moc zamyslet.

Ten chudák od Vás ale nedostal vůbec žádnou šanci. Místo toho prostě jen další z řady neskutečných případů, kdy majitel zdravého mladého psa jej nechá zmrzačit, aby se pes "uklidnil"! Bez zjišťování, proč se ještě psychicky dlouho nedospělý pejsek chová, jak se chová, co má za sebou, jak je jeho chování ovlivněno stresovými faktory nebo přímo přístupem a osobou jeho současného majitele (viz výše) - prostě je označen za agresívního a jako takový doživotně zmrzačen. Zdravý mladý pes, který měl nebetyčnou smůlu v tom, že se dostal do rukou bezcitnému člověku...

Dina jste nechala vykastrovat ještě před dosažením psychické dospělosti, o to horší bohužel pro něj (a doufám, že především pro Vás) budou důsledky - přečtěte si prosím můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat". Značkování samozřejmě trvá, protože je již v rovině zvykové a pouze tento význam nyní má - již to není sexuální pud. Ta pravá "zábava" s Dinem (přeložím: jeho vlastní agresivita a nevyrovnanost plus agresivita jeho psího okolí vůči němu) Vám nastane teprve za několik měsíců, teď to ještě nic není, vzpomenete si na moje slova. No nic, přečtěte si ten článek - pak už se snad nebudete divit, že se pejsek "neuklidnil"...

Na závěr ještě několik jednoduchých faktů. Agresivita psů vůči okolí (skutečná agresivita, ne to, co si mnozí pod tímto pojmem představují) není "běžný problém", jak se Vy sama mylně domníváte a jak mimojiné znovu dokresluje, jak málo toho o psech obecně víte. Je to situace vzniklá špatnou socializací, špatnou výchovou a přístupem, špatným prostředím, ve kterém je dotyčný pes nucen žít - jinými slovy za těmito problémy vždy stojí majitel tohoto nešťastníka. Agresívním se pes nerodí, ale vychovává. Přirozená dominance není agresivita, ale v případě špatného přístupu ze strany člověka se stává jedním z jejích podpůrných faktorů. Psí puberťák (tak jako byl Váš Dino) testuje svoje místo ve smečce, vůči svému psímu okolí a je na jeho majiteli, aby ho v tomto věku učil, co je dobře a co špatně. Pokud to tento člověk nezvládne, je to jen a jen jeho chyba - nikoli jeho psa.

Dále - dotyčným cvičitelům psů (kteří Vám dle Vašich slov kastraci poradili) bych dal osobně poznat důsledky tohoto zákroku, aby zjistili, co to vlastně je. Pokud jsou tak neschopní, že neumějí poradit a pomoci lidem, kteří mají problém se svým pejskem, pak nemají nejmenší oprávnění svoji nechopnost veřejně prezentovat - svým klientům a především jejich pejskům totiž regulérně škodí. Pokud navíc radí "Nechte psa vykastrovat, von se vám zklidní!", pak nemají sami mezi psy vůbec co dělat a první plnohodnotný pes by jim měl dát základní lekci o úctě k životu.

Pro Vás samotnou: začněte svého Dina konečně brát jinak než jako pouhého "závodníka agility". Je to v prvé řadě Váš psí parťák a po tom, co jste mu provedla, Vás potřebuje o to víc. Nečekám, že to pochopíte, ale jsem nenapravitelný a dávám Vám šanci: prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO - máte zde o psech, jejich přirozenosti a psychice vše to, co jste měla vědět už dávno. Včetně věcí, do kterých se teď musíte pustit.

(10.4.2011)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, chtela bych Vas poprosit o radu -nas pejsek zacina byt agresivni k ostatnim pejskum (feny mu samozrejme nevadi), psy malych plemen necha byt na povel "nesmis", ale jakmile potkame vetsiho psa, zacne si "vyskakovat", zacne vrcet, stekat a dochazi k mensim sarvatkam (mensim proto,ze on byva na sidlisti na voditku a tedy zalezi,jak rychle pribehnou majitele psa,ktery je na volno), coz je neprijemne. Ja vim,ze dospiva a ze se snazi byt dominantni, ale na druhou stranu mam strach, protoze vim, ze kdyz na nej bude utocit vetsi pes,tak se nepodridi a radeji pujde do boje, coz by do budoucna mohlo skoncit tragicky... Prosim, da se s timto neco delat?
A jeste jeden "mensi" dotaz -hrozne ho vyvadeji z rovnovahy ptaci, staci treba jen to, kdyz nekde pobliz "zazpivaji", pes se pak stava v podstate nezvladatelnym -zacne tahnout a vypada to, ze kdyby mohl, tak vyleze i na strom:-) Snazila jsem skubnout voditkem, aby vedel, ze jedna spatne, snazila jsem se jit na to tak,ze ho uklidnim -coz castecne funguje, pejskek se posadi, je klidny, ale jakmile se pokusime hnout z mista, zkusi za ptaky vysartovat znovu... Jen nevim, jestli tohoto zlozvyku je vubec mozne se zbavit -nebo jestli se proste mame smirit s tim, ze kde jsou holubi, bude problem:-/
Nakonec jsem se nejak moc rozepsala, pres to bych byla rada, kdybyste mi alespon naznacil, jak dal... Predem moc dekuji a preji Vam zdravi a mnoho uspechu -alespon takovych jako dosud:-)

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji za přání:) Šarpejové jsou v tomto ohledu poněkud problematičtí, jsou to dominantní hrdí pejsci a je zapotřebí neudělat zásadní chyby v socializaci a především celkové komunikaci s nimi. Bohužel jsem za svoji praxi potkal daleko více těch nezvládnutých šarpejích jedinců, jejich majitelé si s nimi často nevědí rady - jejich psí dominance a vůle je silnější než oni a pak z nich rostou jedinci, kteří nedokážou projít kolem jiného (ano, mají "rádi" právě ta větší plemena) psa bez provokace nebo vystartování. Jejich problém je ale i ten, že díky stavbě svého těla jsou šarpejové sami velice zranitelní.

Jste z Liberce, máte to kousek, tak mi zavolejte a domluvíme termín, kdy byste za mnou s pejskem přišla, pomůžu Vám.

Váš druhý dotaz - není to zlozvyk, ale další signál, že Vás pejsek moc nebere. V podstatě ho drží jen to vodítko, ne Vaše osobnost. Nejde o to, že reaguje na ptáky v pohybu nebo hejno holubů, to je přirozená reakce mnoha (hlavně těch temperamentnějších) pejsků, ale ve chvíli, kdy zasáhnete, musí se zklidnit. Opět to vše souvisí s Vaším prvním dotazem...

(10.4.2011)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (2 roky)
Dotaz: Dobrý deň, na Vaše stránky som narazila náhodou cez Facebook a veľmi sa mi páčia. Takto pred rokom som sa na Facebooku zamilovala do fenky westika, ktorú chcel majiteľ zastreliť, pretože štekala. Nepoznám jej predchádzajúce životné skúsenosti, ale moc pozitívne asi neboli. Dostala som ju ako čerstvo vykastrovanú, cca 5 dní po kastrácii (aby na nej nikto ďalej nechoval, nebolo to moje rozhodnutie, takto mi ju dali). Bývame v rodinnom dome so záhradou, máme tri fretky, 5 ročnú dcéru a svokrovci majú kríženca vo veku 13 rokov, ktorý neznáša psov (chyba výchovy svokra, bál sa bitiek medzi psami), inak nekonfliktná povaha, skôr submisívny ako dominantný. Fenka k nám prišla ako pes do rodiny, starší pes ju akceptoval, ona akceptovala jeho. S fretkami bolo zoznámenie v pohode, s jedným tchoríkom sa do seba zamilovali. S ľudmi v rodine pohoda, všetci sme zveropozitívny. Fenku som prvé dva týždne nosila so sebou všade, bola so mnou prakticky 24 hodín denne. Dievčina, u ktorej bola fenka v dočasnej opatere mi ju odovzdala s tým, že pelech neakceptovala, že si vždy radšej stiahla nejaké veci z kresla (tričko, bunda, uterák, čokolvek). U nás začala spávať na gauči, prvé tri noci sa vymočila a vykakala dnu, nepýtala sa von, potom už nie, takéto veci neriešim trestom, som na to zvyknutá od fretiek, tie sa občas dokážu takto nahnevať. Takto reagovala aj vtedy, keď u nás spal niekto cudzí. Takže predpokladám, že to bola reakcia na stres. Keď sme odišli do obchodu, potrhala všetky noviny a časopisy, ku ktorým sa dostala. Netrestala som ju, bolo evidentné, že niekde v jej hlave bolo zakorenené, že sa musí dožadovať pozornosti štýlom "aj negatívna pozornosť je pozornosť". Postupne pochopila, že u nás nemusí "žobrať" ani o pozornosť ani o hranie a ni o nič podobné. Mňa berie ako vodcu, manžela ako spoluhráča a dcéru ako kamarátku. Asi pred cca dvoma mesiacmi začala s nami spávať v posteli sama sa tak rozhodla, po dvoch týždňoch sa vrátila do svojho pelechu, teraz príde do postele len občas. Poslušnosť nemá drilovanú, je to skôr o dôvere, aj keď pri kŕmení sa musela naučiť, že tchoria miska sa nevyjedá a ak, tak jedine až tchori nemajú záujem. Chodíme spolu na agility, vcelku sa na to teší, aj keď vie dať najavo, že už stačilo, mám toho plné zuby. Kŕmim ju "barfom", dostáva mix pomleté celé kura vrátane kostí, srdcia, žalúdky, vločky, ryža, vaječné škrupiny, Roboran H, ovsené vločky, ryža a zelenina. Občas sa s ňou podelím o ovocie, granule dostáva len výnimočne. Je to ale odpadkový kôš, zožerie všetko, čo nezožerie ju, cez zimu trochu pribrala. Mám s ňou dva menšie problémy, keď sa rozhodne, nie je v žiadnej moci ju odvolať, raz mi zdrhla v parku a cca 20 minút ma úplne ignorovala, behala po lesíku a až potom prišla. Teraz to tiež občas robí, ale len veľmi sporadicky a väčšinou sa vráti po pár minútach. Akoby chcela dať najavo svoju teriériu povahu a samostatnosť. Na vychádzkach chodí zásadne za rodinou, akoby chcela mať prehľad a dozor, chráň boh aby niekto zaostal, to okamžite zastane a čaká na opozdilca. Druhá vec je, že žerie hnojivo, ktorým hnojím rastliny (granulovaný hnoj + rohovina) a neviem prečo. Predpokladám, že jej asi niečo chýba. Ako postupovať s privolaním (nikdy nebola špeciálne cvičená, skôr to bolo v rámci hry, ale nedovolím jej presadzovať si svoju dominanciu, proste pan som ja a bude ma akceptovať) a čo robiť s tým žraním hnojiva (inak ide vyslovene len po Hoščickom hnojive - zmes kravskeho, konskeho, slepačieho hnoja a guána a rohoviny)? Ďakujem veľmi pekne za radu, ak je vôbec nejaká potrebná a držím palce, presne viem s čím sa potýkate, ja "šéfujem" Slovenskému klubu chovateľov fretiek a tiež mám svojich prajníkov a neprajníkov. Pekný deň.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Chce to ještě čas a důsledný "smečkový" přístup. U podobně nabytých pejsků nikdy nevíte, co prožili, jaké zkušenosti za sebou mají, ale většinou se z nich stávají v určitých směrech vyhraněné individuality, protože se museli často sami a bez potřebných zkušeností vypořádávat se zlými situacemi. Podle toho, co píšete, sama fenečka ještě nemá zcela jasno v tom, kde je ve Vaší smečce zařazena (a neumí si zatím poradit ani s přítomností dalších zvířecích jedinců), protože ani od Vás nemá zcela jasné informace. V tomto směru to chce zapracovat, jasněji a zřetelněji vytýčit hierarchické vazby - jak jsem už psal, je to pro ni zkomplikované právě těmi fretkami, které spolu s Vaší komunikací s nimi ji poněkud matou. Takže opravdu víc dejte najevo "psí signály", jasně vymezte hierarchii a dejte jí čas vše pochopit a akceptovat. Svoji negativní roli zde hraje bohužel v kombinaci s tím, že ji nemáte odmala, i její kastrace, která jí vzala potřebný nadhled, klid a sebevědomí.

Průšvih vařené mixované stravy bývá právě v tom, že pes nedostane do svého organismu všechny potřebné látky, které tělo potřebuje. Na Vašem místě bych opravdu přešel na kvalitní psí granule, ale předem upozorňuji, že konzumace hnojiva už za tu dobu mohla přejít do zvykové roviny - pak jí budete muset na potřebnou dobu prostě a jednoduše k němu zamezit přístup.

Také Vám držím palce, s fenečkou i fretkami, a především hodně sil pro Vaši práci - bohužel jisté rysy lidské povahy jdou napříč všemi oblastmi, kde se člověk snaží něčemu pomoci...

(3.4.2011)
Plemeno: labrador x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, předem děkuji, že má v dnešní uspěchané době někdo elán odpovídat na naše dotazy .) Mám křížence labradora nejspíš s NO, do jeho přibližně roku nebyl vůbec žádný problém. Pes je od začátku maximálně socializovaný, chodí se mnou do práce, potkává mnoho různých psů, mnoho lidí, dětí... S nástupem roku se mi začal při kontaktu se psy ježit na hřbetě a o 4 měsíce později mi po psu vystartoval. Ke každému psovi se většinou nadšeně hrne a až v momentě, kdy zjistí, že to není fena(ty miluje-ty jsou v pohodě), ale pes, naježí se a následují dvě varianty pokračovaní. 1.v té lepší-jej slovně klidně uklidním, že "hodnej" a odcházíme 2.pes se mu vyloženě nelíbí, začne cenit zuby, vrčet a v ten moment ho od psa už silou odtahuji, protože nevím, jak by to mohlo dál skončit. Zatím se do žádného psa nezakousl, snažím se tyto situace předvídat, chodím se psem na stopovačce. Bohužel už se preventivně vyhýbám kontaktům se psy, o kterých nevím, že je to fena a že konflikt nebude. Vrčí i na psy, se kterými si do té doby hrál, kteří jsou mladší než on a se kterými ještě před půl rokem neměl vůbec žádný problém. Chtěla bych se zeptat, zda nepořádáte soustředění, na kterém by se problém agrese řešil. Pes je jinak zlatej, ale kvůli těm výpadům si ho nemohu brát do práce a musí zůstávat doma.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsek se dostal do puberty a spolu s tím do fáze, kdy se začínají projevovat důsledky nezvládnuté výchovy ("maximální socializace" tu bohužel neproběhla ani náhodou) v souvislosti s možnou dominancí nebo na druhé straně nevyrovnaností povahy pejska. Pejsek v tomto věku začíná přirozeně řešit svoje postavení a komunikaci vůči svému psímu okolí, popsané okolnosti ovšem skutečně svědčí o tom, že jste udělala pár zásadních chyb ve výchově (pejsek je "sám za sebe") a teď tyto situace logicky přestáváte zvládat - vyhýbat se kontaktům s jinými psy mimo známé fenky je to nejhorší, co teď můžete udělat.

Dotaz ohledně soustředění jsem, omlouvám se, skutečně nepochopil - na každém z nich se přirozeně objeví minimálně jeden (většinou víc) psích jedinců, kteří mají problém v komunikaci se svým psím (popř. lidským) okolím a samozřejmě i tyto problémy musím řešit na místě, to je snad jasné. Na druhou stranu - lidem s podobně nezvládnutými pejsky vždy říkám předem (pokud je to možné), aby za mnou s pejskem nejprve přijeli na individuální servis, protože především pro majitele pejska je daleko efektivnější a snazší, pokud v těchto případech mohu pracovat jen s ním a jeho pejskem. Totéž tedy nabízím i Vám - pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky.

(3.4.2011)
Plemeno: švýcarský honič bernský
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s klasickým problémem loveckých psů, pokud jste na to již reagoval, tak se omlouvám, ale snažila jsem se nic nepřehlédnout. Mám 17 měsíců starého bernského honiče, je to moje zlatíčko, spíme spolu v posteli, všude je s námi, je zkrátka řádně rozcapený, ale to nám nevadí, vím, že nikomu neublíží a vzhledem k jeho temperamentu a jemné povaze i do jisté míry chápu, že u něho nemůžu chtít poslušnost jako u NO, které jsem i řadu let cvičila. Všechno začalo tréninkem zhruba na jeho deseti měsících, kdy jsem ho začínala připravovat na zkoušky honičů, je temperamentní pracant s výborným nosem a hlavně chutí do práce. Do této doby fungovalo všechno výborně byl poslušný, dal se odvolat jediný problém a ten je dodnes je to závislák, kdekoliv krom lesa. Zkoušky udělal na plný počet bodů, rozhodčí z něho byli unešení, takže je opravdu poslušný, až na ty jeho pudy. I ve zkušebním řádu pro honiče je to zohledněno 30 minutami po zaznění povelu pokud pes sleduje teplou stopu.V tu dobu prostě nevidí a neslyší. Můj dotaz je jak docílit odvolání od zvěře bez pomoci elektrického obojku, u tak temperamentního lovce, vrací se mi do pěti minut a zvěři neublíží on je chce jen pohonit, ale i tak mám strach, aby mi ho někde někdo nepicnul nebo nevyběhl na silnici někomu pod kola.Řeším to zatím flexi vodítkem nebo stopovačkou, ale je mi ho líto, ráda bych ho nechala proběhnout, když vidím jak je z lesa unešený, ale obava o něho je větší. U nás jsou bohužel myslivci, co jsou rádi za jakýkoli výstřel, takže ani nemám možnost na nějaké experimenty. Nemáte s tímto nějakou zkušenost?

Odpověď: Dobrý den:) Jestli "mám s tímto nějakou zkušenost"? Zvláštní dotaz, řekl bych, že jste PSÍ STRÁNKY FALCO ve skutečnosti nečetla... no nic:) Tímto "problémem" se totiž mimojiné zabývají celé PSÍ STRÁNKY FALCO, celá moje práce - jmenuje se "fungující smečka". Váš pejsek není závislák, skutečný závislák by Vás neopustil ani v tom lese - nicméně musíte si uvědomit, že bernský honič (což je jedna ze čtyř variet švýcarského honiče) je plemeno s velmi silně vyvinutým loveckým instinktem. Jako takový nikdy nebude fungovat pouze na bázi povelů a příkazů, ty budou vždy primárně přebity loveckým pudem, je zapotřebí s ním komunikovat na základě přirozené psí komunikace, hierarchie a smečky - to už totiž jako stejně geneticky zakódované vzorce chování potřebný potenciál má.

Za další: u pejska, kterému ještě názorně předvádíte, jak je úžasné stopovat a honit zvěř a ještě je k tomu povzbuzován (např. lovecké zkoušky), musíte logicky očekávat, že pohyb po lese pro něj bude skutečně velmi inspirující a vzrušující. Na nějaké "volné běhání" ve větším okolí v případě absence Vaší osobnostní hierarchie skutečně zapomeňte, protože pak bude jen otázkou času, kdy se Vám jednoho dne přestane pejsek v souladu s postupujícím dospíváním vracet. Na druhou stranu - pokud s ním začnete komunikovat jeho přirozeným jazykem (ne jen povely), vytvoříte smečku a budete ji schopna sama vést, pak ho u sebe udržíte v zazvěřeném lese i bez vodítka a stopovačky a dožije se vysokého věku. Už jsem mnohokrát na toto téma odpovídal v Poradně, psal o něm ve svých knihách, prakticky jsem spoustu lidí tyto principy naučil. Máte tedy dostatek možností k využití...

(3.4.2011)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,obracim se na Vás o radu ,máme 4 1/2měsíční fenku Chodského psa, brali jsme si ji ve 2 měsících ,doma máme ještě 11 letého psa /shibu/.Přijal ji v celku dobře ,nyní jen zavrčí když ho otravuje ,ale nechce si s ni hrát, (předtím žil s fenou retrívra, spolu vycházeli dobře).Problém máme se štěnětem, když se potká s ostatními psy(venčíme je zvlášť) ,od prvni chvíle na ně štěká a nechce ani k nim přičuchnout a když jsme jí pustily na volno ,tak po nich vyjela, hnala je před sebou a štěkala/byli to pohodoví psi/.Od 3 měsíců chodí na cvičák, aby se seznamovala ,ale vůbec se to nelepšilo,před velkýma utíkala se staženým ocasem, když se vzdálili, tak vyletěla , štěkala a utíkala za nimi.Když jdeme kolem plotu, kde štěká pes ,tak začne štěkat jak blázen, to řešíme tak ,že máme nějakou hračku nebo pamlsek tím ji odreagujeme přitom říkáme ticho ,když poslechne dostane velkou pochvalu a dobrotu.Nezabírá to vždycky, ale není to hlavně horší .Jenže nyní ,když venčíme a je na volno , uvidí psa, přestane ji zajímat míček,  se štěkotem a se zdviženým ocasem běží přímo na psa a zastaví se těsně před čenichem, pozorujeme že, se její troufalost zvyšuje,(víme, že je to teprve štěně,ale působí to docela strašně a máme strach aby časem ty menší psy nekousla, nebo aby ji jiný pes nekousl).Když ji chci seznámit s pohodovým psem ,tak nejdřív štěká, pak ji stále musím ponoukat (jinak si lehne u nohou a odvrací hlavu a nechce vůbec s tím psem komunikovat ani si ho očuchat) .Tímto způsobem jsem ji seznámila s teriérem se kterým si hraje a s jorkšírem tam je ještě vlažná.Jinak je hodná ,učenlivá spí s námi v ložnici.Venčíme ji 3 krát denně ,psi potkáváme stále a na cvičišti ji pouštíme na volno se všemi psi(10 psů ).Předem děkujeme za radu,jak fenku to štěkání a vybíhání na psy odnaučit,nebo utlumit.

Odpověď: Dobrý den:) Ach jo, chudák fenečka, děláte strašné chyby... Tříměsíční štěně nemá na klasickém cvičáku co dělat, je to ještě mládě, které se teprve rozkoukává po světě a chce a potřebuje se učit - ale ne povely a cviky, nýbrž komunikaci a vztah se svým majitelem a okolím! Cvičáky v naší zemi a s obecným přístupem už bohužel spoustu podobně nerozumně "přihlášených" štěňat poslaly na dlouhou dobu, někdy i navždy, do říše těžké asocializace. Už jsem to tu psal několikrát, zopakuji - tuzemský cvičák majitele psa v lepším případě naučí posloupnost "povel - cvik", v horším případě ani to ne, ale nikdy(!) ne socializaci, pochopení přirozeného myšlení psího druhu  a základnímu vztahu člověk-pes. Bohužel, toto je realita a navíc rok od roku horší...

Socializace štěněte je naprostý základ, kdy se štěně učí vycházet, žít a komunikovat se svým okolím - psím, ale i lidským. Učí se základní dovednosti pro přežití ve společnosti a okolním prostředí. Pokud se bude Vaše fenka nadále chovat tak, jak ji vedete (tedy na pricipu pamlsků a hraček, nikoliv přirozené výchovy a vedení!), dostanete z ní zakrátko neurotické nevyrovnané a nešťastné psí stvoření, kterému půjde o život pokaždé, až své asociální kousky zkusí na dospělého nebo velkého psa. To si prosím uvědomte, tady jde o skutečně závažné věci a závažná pochybení z Vaší strany. Protože ji úspěšně izolujete od Vašeho dospělého pejska (jak sama píšete, venčíte je zvlášť - proč, proboha?), zaděláváte na problémy mezi nima dvěma a navíc ji připravujete o jakoukoliv možnost se od dospělého psa něco naučit. Vy sama ji nevychováváte nijak, nemá kde pochytit zdravý vztah ke svému psímu okolí - stává se z ní skutečný psí asociál, vyděšený a absolutně nezorientovaný v životě. Možná to zní drsně, ale je to především pravda, z tohoto pohledu to prosím i berte.

Zavolejte mi a domluvte se se mnou na termínu, kdy byste s fenkou za mnou přijeli. Pomůžu Vám, pokud budete chtít. Opravdu děláte spoustu zásadních chyb (vyjmenoval jsem jen některé) a nechci, aby z Vaší fenky vyrostl další nešťastný tvor doplácející na lidskou neznalost - už jsem jich v podobných případech zažil až moc...

(27.3.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den vážený pane Dostále, moc se mi líbí co děláte. Vaše stránky pročítám již dlouho a velice Vás obdivuji – kolika lidem (a hlavně psům) jste dokázal s trpělivostí pomoci. Trochu jsem váhala, zda Vám napsat, pročítala prastaré dotazy, abych Vás neobtěžovala s něčím, co jste už zodpověděl stokrát…nicméně nenašla jsem stejnou starost či dotaz, tak jsem se nakonec rozhodla napsat rovnou. Mám dva roky starou fenu, křížence, je to takový skorojezevčík na dlouhých nohách – tedy toho jezevčíka připomíná, ale už její rodiče byli kříženci (s nekrátkými nožičkami), takže nevím, jestli to hraje roli. Mám ji od štěněte, vztah máme hezký, už je to můj druhý pes (první byl z útulku, problémový, ale nakonec jsme to po letech dotáhli do velké pohody)…a tak už nějakou dobu vím, že psí svět je psí svět a nesnažím se ze psa dělat člověka…tím chci vlastně říct, že je skvěle socializovaná, naučená základním dovednostem, komunikace mezi námi funguje…Je úžasná, přátelská, žádný konflikt s jiným psem nikdy nebyl, umí být dominantní i respektuje větší psy, chodí na vodítku i bez vodítka úplně v pohodě, na zavolání přiběhne taky úplně na jedničku, odložení také zvládá (tedy jak kdy, někdy bez vodítka trochu cestuje)…Zkrátka takové ty sociální problémy, které jsem znala od minulého psa, nemáme. Ale nejsem si moc jistá v běžném soužití – posílání na místo, blízkosti apod. Někdy mi připadá jakoby štěněcí, nejradši by mi byla u nohy skoro pořád (a nechala se hladit nebo si hrála a tak dále). Jsem pracovně doma, ale zároveň se to dost mění (odejdu na půl či celý den), často cestujeme, i jsme se už dvakrát stěhovali…Já to jako dospělý člověk snáším dobře, ale u ní vnímám, že jsou to pro ní nová místa a situace a potřebuje vždycky čas na otrkání. Tak jsem tak nějak vyrozuměla, že její jediná jistota jsem já, a tak je na mě hodně fixovaná. Jenže nevím, jak jí vlastně „odehnat“, když třeba potřebuji pracovat, když chci odejít a to bez ní a ona se hned zvedá, že „hurá jdeme někam“, prostě je nadšená a přátelská, ale pro mě je to skoro dotěrné - ta frekvence. Nevím si s tím rady, protože jí nechci komandovat a říkat jí (kdykoliv se zvednu) „zůstaň“ nebo „místo“ nebo vysvětlovat, že teď jdu sama (do jiné místnosti) – anebo jí to klidně budu vysvětlovat, jen si nejsem jistá, jestli jí tím na sebe ještě víc nepoutám anebo naopak jí neodmítám způsobem, který ona nechápe. Když to přeženu, působí na mě, že by se mnou na pohovce mohla ležet celý večer (denně) – ale já chci být někdy také sama! Vyžaduje té pozornosti tak moc, že k odmítnutí musí dojít a nevím, jakým způsobem ho provést, aby bylo účinné a zároveň z ní nedělalo „robůtka“ – to je pak smutná. Když je nějaký povel (nebo jak to nazvat) moc silný, lehá si na záda a je podřízená, takže mi přestává být jasné, jak tu autoritu vůbec vyjádřit. Možná jsem ovlivněná minulým psem, který byl velký silák a ani z vážně míněných pokárání si pranic nedělal, možná neznám duši jezevčíků, každopádně nevím, jak jí stanovit hranice – jak docílit, aby byla na jedné straně samostatnější a na druhé aby se z ní nestala oddělená mrška. Ta „mrška“ v ní totiž je, jsou věci, které dělá i přes to, že to nechci, ale dělá je zásadně v mé nepřítomnosti (například lezení na stůl). Mám z toho dojem, že mám problém s autoritou, což přiznávám. Nevím totiž, jak jí pro ní vyjádřit – je to spíš menší pes, roztomilý a citlivý. Na druhé straně velmi energický, odvážný, zvědavý... Taková kombinace citlivosti a dravosti…Myslela jsem, že hrají roli i procházky, ale aby byla opravdu unavená, většinou funguje jen mít jí celý den  s sebou (někde na cestách). Ale já často vůbec nikam neodcházím, pracuji doma (třeba i na zahradě), takže uděláme jen běžné procházky..a procházka, kde se ji intezivně věnuji jedna denně nestačí, aby byla "unavenější". Budu vděčná za Váš názor a jakýkoliv tip, jak lépe situaci porozumět. Děkuji za Vaši práci :)

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Máte fenečku a jako taková je přirozeně mazlivější, závislejší a více očekává "vedení". I na svoji velikost je ještě mladá, určité psychické zklidnění a pohodlnost u ní přijdou až s postupujícím věkem. Naučte se s ní ale vycházet přirozeněji než to děláte teď - vše je opět zakleté v oné mnou tak často zmiňované přirozené komunikaci mezi člověkem a jeho pejskem, kdy jsou vzájemné pocity primárně sdělovány na úrovni emocí, ne slov. Váš problém je, že používáte pouze slovní signály a informace. Ve chvíli, kdy se od tohoto čistě lidského komunikačního prostředku dokážete oprostit, bude Vám Vaše fenečka daleko víc rozumět - bude Vám stačit emoce, oční kontakt, řeč těla. Pak, jak jsem už napsal, jí sdělíte informaci typu "teď potřebuji být sama" nebo "odcházím, zatím odpočívej", jasně, pro ni srozumitelně a sama pak uvidíte, že ji fenečka stejně tak v pohodě přijme.

Toto jsou věci, které se nedají předstírat nebo hrát, člověk je tak musí cítit a musí z něj vycházet zcela přirozeně. Pokud je zvládne a používá, zjistí, že i procházky jsou pro jeho pejska daleko intenzívnější, je z nich víc unavený a opravdu není zapotřebí jej "utahat", aby pak odpočíval. Zkuste to, uvidíte sama - a popřípadě za mnou i s fenkou přijeďte, pokud byste potřebovala názorný příklad.

(27.3.2011)
Plemeno: zlatý retrívr/labrador
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 9 měsíců/9 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, ráda bych Vám nejprve poděkovala za Vaše rady a publikace ohledně psí duše a radám k výcviku. Snažíme se držet Vašich rad a postupů a zatím se to oběma stranám vrací jen láskou a respektem....
Mám fenku zlatého retrívra Doru a "po bratrovi" jsme zdědili 9ti letého psa labradora Kipa. Fenka se teď poprvé hárala, tak jsme psa poslali "na prazdniny", aby se moc netrápil  Po 4 týdnech se vrátil a teď už druhý den se snažíme vyřešit, jak ho uklidnit. od chvíle, kdy se vrátil, se snaží neustále naskakovat na Dorku, má výraz jako když zjistil, že se Dorka hárá.... Dora o něj nemá zájem, snaží se jeho snahy převést na hru... ale nema tolik sil, aby mu vždy utekla a vysmekla se mu. Nemohli by jste nám poradit, jak se zachovat? Máme Dorce "pomahat", nebo si to musí "vyřídit sama? Evidentně nechápe, co Kip po ni  chce a lehá si před nim na záda, ten ale jde pořád po tom jednom... Dorka se přestala hárat vice než před týdnem.... Prosím poraďte, trápíme se, když vidíme Kipa celého se třást a dýchat jako po uběhnutém kilometru... Trvá to bez přestávky uz dva dny... moc děkujeme, zdravíme, jana @ Dorka @ Kip

Odpověď: Dobrý den, také moc děkuji...:) Retrívří fenky v naprosté většině případů patří mezi ty pro pejsky "hodně voňavé" psí slečny a zvlášť u mladých feneček tato pohárací fáze trvá dost dlouho. To je jedna strana mince - ta druhá je fakt, který jsem zde v podobných dotazech už mnohokrát zdůrazňoval: sexuální projevy pejska jsou přímo svázané s jeho postavením ve smečce! Jinými slovy pokud bude mít Kip pocit, že fenečka je jeho (protože on se cítí ve smečkové hierarchii někde nahoře, popř. smečka nemá vůdce), bude se podle toho chovat a za chvíli Vám z toho půjde hlava kolem. Pokud se Vy sama budete chovat tak, že fenka jeho rozhodně není (jste vůdce smečky a prostě mu ji nepovolíte), pak ne že by dělal, že o ní neví, ale vše se usadí do snesitelného stavu. Opět je vše "pouze" o správně nastavené smečkové hierarchii, komunikaci a fungujícím vůdci smečky - tedy tématech, která jsou obsahem PSÍCH STRÁNEK FALCO a která (platí totiž i pro situaci typu hárající fena + pes) je vhodné aplikovat již od počátku. Nevím, jak dlouho už máte Kipa (dost důležitá informace!), ale smečka se v případě potřeby dá dát dohromady poměrně rychle.

Shrnuto: čím rychleji teď zapracujete na usazení Kipa na jeho správnou smečkovou pozici, tím rychleji odlehčíte Kipovi, fence i sama sobě. Pro odhalení postupu "jak na to" zde máte k dispozici spoustu materiálu - je jen zapotřebí jej správně aplikovat. Znovu zdůrazním - umístění pejska na správnou hierarchickou pozici ve smečce ve svém důsledku mimojiné znamená i znatelné omezení jeho sexuálních projevů. Takže se do toho pusťte a držím palce...

(20.3.2011)
Plemeno: tibetská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc fandím Vaší práci se psy i jejich majiteli. Každý týden si pročítám nové příspěvky ve vaší poradně a jsem opravdu rád, že se najdou lidé, kterým záleží na psech a na jejich šťastném a spokojeném životě po boku svých pánů. Mám na Vás taky jeden dotaz, na který jsem nenalezl odpověď. Jedna chovatelka tady v okolí je nucena kvůli těžké alergii své dcery vzdát se jejich 3leté fence Tibetské dogy a nabízí ji do dobrých rukou, aby mohli pokud možno zůstat alespoň v částečném kontaktu. My jsme zrovna koupili RD s velkou zahradou a já upřímně zvažuji, že by jsme ji k sobě vzali, jen mám lehké obavy, aby taková změna nějak neovlivnila psychiku fenky. Navíc už máme 2 fenky boloňského psíka a nevím, jak se holky snesou, i když naše fenky snáší dobře jiné psy a i fenka Tibetské dogy je zvyklá na jiná zvířata ve svém současném domově. Co by jste nám radil Vy? Jak minimalizovat negativní dopady takovéto změny pro psa, jako je právě Tibetská doga?

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Radil bych především velkou opatrnost v tomto rozhodování - tibetská doga patří mezi hodně dominantní plemena a vzhledem k faktu, že sám máte další dvě fenky, by vše mohlo skončit velmi nešťastně. Fenky se obecně snášejí díky svým vzorcům chování velmi špatně, pokud nemají odmala správné smečkové vedení - a navíc byste ji ke svým boloňačkám dostal už jako dospívající. Opravdu bych v zájmu přežití Vašich psích holek tuto "adopci" silně nedoporučoval - likvidační problém se nemusí projevit vždy hned na počátku, ale stačí jakýkoliv negativní spouštěč (stres, hormonální změny) a pak je zle. Vždycky to v podobných případech odnese ten nejslabší (nejmenší) jedinec - ani nechtějte vědět, kolik takových případů se stává. Zdaleka nejčastější krvavé konfrontace totiž nevznikají z hierarchických příčin, ale z prostého stresu a z něj vyplývající potřeby šelmy vyventilovat jej fyzickou agresí - a se stresem se feny vyrovnávají podstatně hůř než psi, jsou k němu daleko náchylnější...

(20.3.2011)
Plemeno: 2x appenzellský salašnický pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/3 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme dvě feny stejného plemene. Starší fena je chovná, mladší nikoliv. Na starší feně jsme plánovali odchovat první vrh toto jaro. Nicméně fena se nakrýt nenechala, přestože si myslíme, že byla u psa v nejlepších dnech. Abych vysvětlila, hárat začala v pátek, po týdnu v pátek jsme šli na test hladiny progesteronu, který 7. den byl velmi nízký, pod 1. Jako poslední 2 hárání, které feny měly ve stejnou dobu, hormony projevovaly vzájemným naskakováním jedna na druhou. Podle daného chování jsme vyjeli za psem 11. a 12. den již bez testu na progesteron. Test jsme vynechali z jasného důvodu, krev na klinice berou ráno, výsledky sdělují až skoro večer, za psem bychom vyrazili tak jako tak v úterý. Ale fena psa odháněla, byla velmi hysterická a krytí se tím pádem nezdařilo. Ve čtvrtek 13. den hárání jsme šli na kontrolní test hladiny progesteronu, který byl již nad limitem, tj. nad 25. Což tedy znamená, že fena, pokud měla své nejlepší chvíle, mohla je mít buď v neděli-pondělí po testu (kdy již test nebylo možné provést) nebo jen velmi krátkou dobu, např. hodiny. Krytí jsme totiž zkoušeli již v úterý odpoledne, za psem jsme jeli cca 600 km. Nemám vyloženě dotaz na to, zda mohla mít fena opravdu tak krátké plodné období. Spíš mě zajímá možnost, že by starší fena mohla být "ve stínu" té mladší feny. Ta se chová již od prvního dne příchodu do naší rodiny jako mazánek a jedináček. Krade starší hračky, ňamky (jídlo nikoliv, každá má svou misku, spíš se jedná o ňamky, které jim déle vydrží, jako např. kosti...jen pro upřesnění, jakmile se starší od ňamky vzdálí, mladší jde a danou věc uzme, není u toho žádný kontakt, žádná zášť či vrčení, v podstatě si to tak dělají obě navzájem, aniž by to jediné vadilo). Jakmile např. hladíme starší fenu, mladší přiběhne a vtírne se před starší fenu, vyloženě si sedne na její místo a tím ji vystrčí, starší jí ustupuje. My jsme toto vždy řešili odstrčením mladší a pokračování v mazlení se starší. Toto se nám relativně podařilo ukočírovat. Nicméně celkové chování mladší feny se za ty 2 roky o moc nezměnilo. Všechny zakázané věci dělá s radostí, ani na zvýšený hlas nereaguje. Starší fena je submisivní, to jsme již poznali, přesto bych na ní ráda chovala někdy štěňata, jelikož je to krásná a zdravá fena a naprosto nekonfliktní, což se nám momentálně nepodařilo. Konečně se tedy dostávám k jádru věci. Může být vysvětlením nepřipuštění psa k sobě pocit, dojem nebo jak to nazvat, z toho, že by se snad mohla fena rozhodnout se, že ona není ta, která by měla mít štěňata? Myslím, že mě rozhodně obě berou jako Alfu, nicméně mezi sebou je postavení asi takové, že starší fena je pod mladší, ačkoliv nechtěně, resp. u nás rozhodně ne. Znám příběh jedné feny, kterou se podařilo nakrýt až v 6 letech, jelikož žila s dominantní fenou ve smečce a žádnému asi z pěti-šesti zkoušených psů nedala šanci ji nakrýt. Nyní ve chvíli, kdy je druhá fena již 13letá a ztrácí asi na síle, fenka se nechala nakrýt psem a porodila krásná štěňata. Nemyslím si, že by mladší fena byla dominantní, ale jisté náznaky tu jsou. Nevím tedy, jak si situaci vysvětlit a hlavně jak ji řešit. Vážně uvažuji o kastraci mladší nechovné feny, určitě ne z pohodlnosti, ale z důvodu toho, aby si naše chovná citlivá fena "užívala" své hárání sama a nechala se připustit psem ve správný okamžik. Snad jsem vše napsala srozumitelně a předem děkuji za případnou radu. Hezký den.

Odpověď: Dobrý den... Hned na začátek přiznám, že styl uvažování, jakému jsem svědkem v tomto dotazu, mě zvedá ze židle. Nakrýváte fenu, která především ještě není psychicky dospělá a strašně se divíte tomu, že se chová hystericky a nechce psa přijmout. I podle Vašeho dalšího popisu se jedná o fenečku ještě psychicky nevyzrálou, nepřipravenou na krytí a mateřství (appenzell psychicky dospívá až kolem 4. roku). Nad těmito skutečnostmi vůbec nepřemýšlíte, nezajímají Vás, ve Vašem dotazu ani stopa otázky "Je vůbec na krytí připravená?" - prostě jen chladné uvažování nad hladinou progesteronu v situaci, kdy by Vás měla primárně zajimat psychika fenečky...

A aby toho nebylo dost, "važně uvažujete o kastraci mladší feny, aby si ta chovná užívala své hárání sama" - tohle už považuji za zvrácenost nejhoršího druhu, to se na mě teď můžete vztekat, jak chcete. Něco Vám teď povím: kdo Vám dal právo takto bezcitně rozhodovat o nesmyslném zmrzačení zdravé plnohodnotné feny, která se "provinila" pouze tím, že vedle sebe má ještě jednu fenku? Co až třeba zjistíte, že Vaše chovná fenečka nebude chtít vůbec na sebe pustit psa (popř. toho jednoho konkrétního, kterého ji Vy sama vyberete)? To ji s tímto svým přístupem rovnou znásilníte? A až zjistíte, že nedejbože genetika není v jejím případě příznivě nakloněna a je nositelkou vadných genů, tak ji dáte taky vykastrovat, protože už Vám k ničemu nebude?

Ano, napsala jste to velmi srozumitelně. A pokud tak (evidentně ne) ještě nikdo neučinil přede mnou, řeknu Vám to tedy já: feny nejsou stroje na rozmnožování, kterým prostě přikážete "nech se nakrýt". Důvodů, proč jakákoliv fena není svolná ke krytí, může být hned několik: psychická nezralost, hormonální nerovnováha nebo jiný zdravotní problém, nesympatie ke konkrétnímu krycímu psu, únava, stres (v tomto konkrétním případě 600-km cesta plus cizí prostředí, nedospělá fenka)... mám pokračovat? Jeli jste poprvé krýt, nemáte žádné zkušenosti s chováním své fenky v této situaci, navíc v podobných případech zodpovědní a především aspoň trochu ohleduplní chovatelé postupují zcela jinak (čas, aklimatizace atd.). Nemáte ani tolik rozumu a empatie, aby Vás napadly mnou výše zmíněné varianty, ale jste natolik bezcitná, že byste nechala nesmyslně zmrzačit svoji druhou a zatím také zdravou fenku. Tohle mi vážně hlava nebere. Pokud Vám tohle všechno doteď nikdo neřekl, říkám Vám to teď já.

Mimochodem - pokud by Vaše mladší fenka opravdu byla natolik dominantní, pak by se feny absolutně nesnesly a řešila byste úplně jiné věci, v tomto opravdu "problém" není. Zhoršené vztahy v oblasti hierarchie jednou řešit budete, ale ne teď a ne v tomto věku, kdy máte po psychické stránce stále ještě nedospělé fenky.

Hezký den a zkuste se prosím v zájmu zdravé budoucnosti svých fen nad tím, co jsem napsal, poctivě zamyslet.

(20.3.2011)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2,5 roku/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál! Předem omluvte mou prosbu o radu a děkuji za Váš čas nad těmito řádky... Ať nechodím kolem horké kaše,přejdu hned k dotazu.Jedná se o mou starší fenečku Daisy(2,5roku).Zatím neshledávám nějaké závažné problémy,jen se chci zeptat na důvod změny v jejím chování.A to sice,že začíná napadat ostatní psy.Doposud byla nekonfliktní se všemi psy a fenečkami.Nyní se začíná měnit,venku vyjíždí po psech i fenkách.Jen ty co zná toleruje-což mne také udivuje.A to ani druhý pejsek žádnou agresi nevysílá!Např.na cvičišti kam docházíme je dalších cca 15 psů a fen a tam konflikty nejsou.Ale při standardním venčení okolo domu napadne téměř každého kolem jdoucího psa.Když ji mám na vodítku a velím"Hodná!!tak uposlechne a jen se očuchá,ale když je "z dohledu"tak agresivně vystartuje.Zatím její napadení žádný pes neatakoval,ale vzhledem k její malé stavbě se toho také obávám,že by to nemuselo pro ni dopadnou nejlépe... Po "vystartování"jako by si uvědomí co provedla a poslušně přijde s "pohledem omluvy".Jen ta touha je silnější... S naší mladší fenečkou vychází 100%tně:-) A dále jen tak pro zajímavost se chci zeptat co znamená,když se obě fenečky "oblizují".Vím že se patrně navzájem podřizují.Ale ony se nelížou na bradu,ale jazyk na jazyk.Takové políbení:-D Promiňte za infantilnost dotazu,ale dělají to často tak mi to nedá se nezeptat.Jako by se tím "ukliďnovaly"?
Poslední věc ktará by mne zajímala,jestli je možné že se fenečka jorka 1,5roku stará-Eliška chová ještě jako coby štěně?Hravá,nesoustředěná,všem psům se podřizující a dokonce cca 2x za měsíc uteče doma loužička:-/ Předem pane Dostál děkuji za odpověď a s přáním pěkného dne se mějte pěkně.

Odpověď: Dobrý den:) Chtělo by to s Vašimi oběma fenkami více pracovat na komunikaci a méně "velet". Podle toho, co píšete, je vidět, že jsou obě ve své smečce nejisté, nevyrovnané a především jim schází ten "vůdce"... Každá to projevuje po svém, úměrně svému věku a svým povahám, ale ten zdroj problému je stejný - tedy nefungující smečka a její vedení. Chtělo by to za mnou s oběma přijet, toto se samozřejmě na dálku dát dohromady nedá a máte pravdu v tom, že tato malá psí stvoření jsou fyzicky příliš zranitelná v případě, kdy Daisy potká špatně naloženého pejska...

Ve způsobu olizování nehledejte zásadní informaci, je to prostý způsob kontaktní komunikace (vzájemné podřizování to v žádném případě není).

Třetí dotaz je zodpovězen v rámci prvního.

(13.3.2011)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 7,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, ovlivnil jste mě před sedmi lety v rohodnutí zda Sáru nechat vykastrovat, či ne. Lékaři tlačili na kastraci ze svých důvodů( prevence nádorů pohl. org a ml. žlázy),...váš názor mi ale připadal pro Sáru jako spráný.A neudělala bych to jinak , ani kdyby to šlo vrátit. Sáře diagnostikavali v loni v zimě nádor ml. žlázy, doporučená radikální léčba byla ablace téměř totální , a kastrace. V tomto okamžiku tento výkon chápu samozřejmě jako život zachraňující a s jeho rozsahem jsem souhlasila. Nicméně,..nevím ,..možná že zbytečně příliš zkoumavě sleduju Sáru,..zdá se mi nejistá.Přála bych si přečíst si článek o tom jak se k ní chovat( mám li teda něco vůbec změnit),čeho se vyvarovat. Po fysické stránce je fit, rána se zhojila per primam,..o operaci již neví,.limitována ani v pohybu není. Doma se prakticky chování nezměnilo, jen je taková tišší . Při hrách se synem (16 let) dřív na něj často bublala a protestovala , ukazovala, že se ji třeba to blbnutí už nelíbí,...teď bez projevů nesohlasu .Venku,...jediný zájem Sáry je čuchání,..hlava skloněná jde od hovínka k hovínku nasává,trvá i delší dobu než se vymočí, a musím být hodně razantní když ji v tomto okamžiku "nasávání "chci přivolat.Musela jsem opět začít nosit ven s sebou odměny.Kontaktu se psy no volno se teď bojím...Asi je to špatně,..tím, že jsem nejistá já, asi podlamuju sebevědomí i Sáře,...ale vyjela při mé chvilkové nepozornosti ( nasedání do auta ) po psovi, nevím pohlaví, majitel nebyl ochoten to se mnou vůbec rozebírat),ještě nikdy takhle nereagovala. Sára byla na volno, pes šel těsně okolo na vodítku,myslím, že si ho všimla , teprve, když byli úplně blízko nás.(Leknutí???),.Před operací jsme chodili venčit ve smečce asi 6 psů,...pravda pořád jsme je nějak "řídili", ale druhá půlka výletu už byla pohoda. Sára nebojovala mezi psy o dominanci,rozhodně se první do ničeho nikdy nepouštěla , ale rozhodně by si nenechala nic líbit.S fenkami jsme se moc "nepřátelili", pouze s kastrovanými, po mírné poznávací agresi, mohly ale obě jít spolu , bez vopdítek,   pod dohledem ovšem.Poradíte mi pane Dostál,co můžu udělat pro to  aby to bylo skoro jako dřív :-(.Mám se snažit o začleňování mezi psy, nebo se máme věnovat jenom sportu :-). Sára běhá se mnou na lyžích a jezdíme na kole.Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) O tom, jaké následky kastrace má a jak se tedy následně k pejskovi (fence) chovat, je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO textu spousta - jak v samostatném článku, tak i v této Poradně, stejně tak i v mých knihách. Princip totiž není v nějaké radikální změně přístupu, ale v posílení vlastní vůdčí autority člověka. Jinými slovy musíte se chovat tak, abyste veškeré potenciálně problémové situace řešila Vy, ne Vaše fenka - odebrat z ní tedy právě tu zátěž, kterou kastrovaní psi tak těžko zvládají.

S tím samozřejmě úzce souvisí i Vaše vlastní osobnost - nesmíte dávat (obecně, nejen v zátěžových situacích) před fenkou najevo sebemenší úzkost, strach nebo nervozitu. Toto je velmi, velmi důležité... A samozřejmě musíte brat do úvahy jednoduchý fakt, že se v určitých situacích fenka bude chovat jinak a že její komunikace mezi jinými pejsky už bude ovlivněna psychickými dopady kastrace. Ještě to ale chvíli potrvá, než se z jejího organismu vyplaví zbytkové hormony, teď je to ještě příliš krátká doba.

Jsem za Vaši fenku strašně rád, že jsem Vás před těmi sedmi lety ovlivnil, bylo to správné rozhodnutí. Ložiska rakovinného bujení v žádném případě nevytváří to, že organismus pejska (fenky) zůstane v původním stavu, je to záležitost vrozených predispozic, genetiky, přešlechtěnosti (plemenné degenerace), výživy, stavu životního prostředí a dalších faktorů...

(13.3.2011)
Plemeno: drsnosrstý foxteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, je tomu už téměř měsíc, co jsme si z útulku přivezli fenku foxteriéra. Zatím si ji nemohu vynachválit, nadto boří všechny mýty o vzteklých foxících :) K mému dotazu - zaprvé bych se ráda zeptala na Váš názor na halti ohlávku. Nemyslím zatím, že je nutné ji pořizovat, přece jen se pořád ještě sehráváme a učíme se vzájemně fungovat. Bohužel při pohybování se na vodítku, čemuž se ve městě nevyhneme ( a i si myslím, že chůze na vodítku patří k výchově psa), je chvílema fenka ochotná se udusit, jen aby měla o všem přehled. Rozhodně nechci kupovat postroj, ale z různých diskuzí o použití halti ohlávky si nejsem jistá, zda je dobré ji koupit, nebo pouze pracovat na poslušnosti chůze u nohy bez podpory ohlávky..Zkrátka by mne zajímaly Vaše zkušenosti s použitím. Za odpověď děkuji.  
Dále jsem se nedávno ocitla v situaci, kdy mi fenka poměrně ostře vyjela na šestitýdenní štěně - taktéž fenečku. Z kontaktu s jinými psy, fenami různého věku zatím nebyl ani jeden problém, takže mne to překvapilo. Zareagovala jsem důrazným ne, po neposlechnutí chycením čumáku a opět důrazným ne, načež fenka sice začala vnímat mne, ale i tak si hlídala štěně, vrčela a mít možnost opět by po ní vyjela. Situaci jsem takto vyřešila intuitivně, snad správně, ale popravdě nevím jak a zda se snažit to odbourat a předejít této situaci pro příště. Snad se vyjadřuji srozumitelně :) Děkuji a přeji hezký zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Počkejte, až se fenečka po pár týdnech u Vás aklimatizuje a zorientuje - s foxíky (a teriéry obecně) je veselo... nenechte se teď příliš ukolébat, zvláště u pejska z útulku, kdy nevíte, jaké zkušenosti má za sebou. Halti ohlávku osobně neuznávám a nepovažuji ji za rozumnou věc (už jsem se tu o tom také svého času zmiňoval), pokud budu zcela upřímný, pak ji považuji za absolutní nesmysl. Chůze u nohy (raději bych to nazval společnou chůzi člověka a jeho pejska) je také záležitost vzájemné komunikace, jak už se i mnoho mých klientů na vlastní kůži přesvědčilo. Vodítko v této situaci funguje pouze jako pojistka - pod nejbližší jedoucí auto bývá často proklatě blízko a jiný pejsek na druhé straně ulice velmi silné lákadlo. Jinými slovy - i tento kontakt typu "jdeme spolu" nebude fungovat, pokud nebude založen na základě přirozené komunikace. Navíc každý jen trochu chytrý a temperamentní pejsek si s podobnými Halti-výmysly dokáže velmi rychle poradit. Pro mě Halti vedle klasického pevného obojku představuje to samé jako flexivodítko vedle klasického pevného vodítka - obojí učí lidi špatným návykům stejně jako jejich pejsky...

Už jsem to teď psal - nevíte, jaké zkušenosti a vzorce chování Vaše fenka má. Pořád je to ještě štěně, ale je foxteriér a jako takový rozhodně žádný plyšáček. Ještě se plně neprojevila, ale pokud nezvládnete základy a ona získá pocit, že je silnější, nebudete mít o podobná nemilá překvapení nouzi. V tomto konkrétním případě by opravdu bylo nejrozumnější si se mnou domluvit osobní konzultaci (telefonicky) a s fenečkou za mnou přijet - jednak se něco naučíte Vy sama, jednak předejdete zbytečným problémům. Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale i z reakce Vaší fenky ve chvíli, kdy jste zasáhla, je vidět, že se Vás rozhodla jako hierarchickou autoritu nebrat... a agrese vůči 6-týdennímu štěněti je hodně alarmující signál!

(13.3.2011)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, nejprve bych Vám ráda poděkovala za tyto skvělé stránky, kde jsem se již dozvěděla mnoho užitečných rad. Co mě však nejvíce uchvátilo, je trpělivost, pečlivost a humor, se kterými odpovídáte na naše ne-vždy zrovna dokonale kladené otázky. Jak při opakované otázce neváháte jemně zdůraznit, že už jste o tom psal a že stačí chvilku hledat, aby člověk našel odpovědi aniž by Vás zdržoval. ?
Ale to trochu odbíhám od tématu, že? Takže důvod, proč Vám píši já je ten, že bych ráda slyšela (popř. četla) Váš názor na výběr vhodného plemene pro mne. Jelikož už jsem si pročetla několik let z historie Vaší poradny, troufám si tvrdit, že mi poradíte jak nejlépe budete umět, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. ? A teď k podmínkám, ve kterých s pejskem budu žít: bude to malý domek s větší zahradou (bez záhonů) a s několika domácími zvířaty (kočky, drůbež, pár oveček a časem snad i další pejsek). Ráda bych, aby to byl přátelský tvor, který má rád dospělé i děti, zvířata malá i velká (i když vím, že to je také dáno výchovou), který je živý (i jinak než jen tlukoucí srdce ? ), ale zas ne hyperaktivní (nerada bych ho trápila, kdybych neměla někdy čas na větší procházku). Chtěla bych spíše většího psa, jelikož malé mám sice ráda, ale doma je mít nemusím. ? Jelikož se mi zalíbilo pastevectví (zatím jen teoreticky), byla bych ráda, kdyby k tomu měl hafan nějaké předpoklady. Neříkám, že s ním budu chodit na závody, ale jen tak doma bych se to ráda naučila. Jsem asi hodně náročná na jeho povahu, že? Ale abyste si nemyslel, že chci jen brát a ne dávat, tak já mu můžu (a rozhodně chci) dát: volnost na zahradě (ve dne), teplo domova (v noc) a hlavně hroznou spoustu lásky a péče, na které rozhodně nikdy nebudu šetřit. ? Doufám, že jsem Vám dostatečně popsala co si představuji a usnadnila Vám tak výběr z té spousty plemen, co existují. Přiznávám, že už mám jednoho favorita (je jím dlouhosrstá kolie), ale nejsem si jistá, zda je vhodná. Líbí se mi povahově i vzhledově, ale jen kvůli tomu bych ji nerada trápila, pokud by vyžadovala nějakou jinou péči nebo podmínky než jí mohu poskytnout. (dlouhou srst nepočítaje, to by nebyl problém)
Dříve jsem se také chtěla zeptat na pohlaví (zda pejska či fenku), ale na toto téma jste mi již odpověděl u jiných tazatelů a tak ačkoliv jsem původně chtěla fenku pro její mírnost, tak teď už jsem přesvědčena, že lepší asi bude pejsek. Jsem totiž začátečník a nesnesla bych pocit, že fenku (i kdyby nechtěně) trápím svou nevědomostí a nezkušeností.
To by myslím pro teď stačilo. Nebojte, mám na vás ještě spoustu jiných otázek, ale ty si nechám na příště, abych Vás hned napoprvé nezahltila. ? Takže v tuto chvíli přeji Vám i krásnému Šedymu spoustu krásných a pohodových dní a Vám také děkuji za Váš čas a energii vloženou do této náročné práce (učení lidí zacházet s živými tvory tak úžasnými, jací psi bezpochyby jsou).

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji i já Vám - za Šedýska i za ocenění mé práce:) Nejprve tedy také k tomu odbočení od tématu... Pokud člověk v podobných situacích poctivě hledá odpověď na mnohokrát zodpovězenou problematiku, pak dostane za svůj strávený čas i jeden skvělý bonus navíc - při tomto hledání se dozví spoustu dalších souvisejících informací, není to rozhodně z důvodu  mého "zdržování". Stále tvrdím, že ve psím světě vše souvisí se vším a skutečně to tak je, proto odpovědi typu "prosím najděte a přečtěte si související příspěvky" jsou právě o mé snaze lidi tomuto pro ně vždy daleko přínosnějšímu a zodpovědnějšímu přístupu naučit - i já sám jsem se tomu musel v jiných svých zájmových sférách naučit (a naučil jsem se tomu rád) a proto dobře vím, o čem mluvím...

Tak a teď k Vaší otázce: ono je v podobných situacích docela těžké doporučit člověku konkrétní plemeno, jen podle dodaných informací. Ale už jsem se hodněkrát trefil, zkusím to tedy i u Vás - dlouhosrstá kolie splňuje hodně Vašich požadavků, na druhou stranu bývají rády poněkud nevypočitatelné, mívají sklony k dominanci, snášenlivost s různými domácími zvířátky také není ideální. Pokud bych vzal z Vašich požadavků maximum (vyňal bych z nich pouze pastevecké vlohy) a vzal do úvahy také Váš status začátečníka, pak bych v tomto případě viděl jediného kandidáta - zlatého retrívra. Zkuste o tom popřemýšlet, pokud byste potřebovala něco k tomuto plemeni (nebo i jinému) zkonzultovat nebo se zeptat, klidně můžete i zavolat, interaktivita je v podobných případech daleko efektivnější než psaná forma. Také přeji hezké dny:)

(13.3.2011)
Plemeno: německý ovčák x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál neníto tak dlouho co sem  psala do poradny ohledně nedostatku vápníku.Pořídily jsme IrishCal Baryk je  v pořádku dal nám vědět včas,že jsme to zanedbaly.Chtěla bych se Vás zeptat co nám  pejsek zděluje tím ,že značkuje na cizí majitele pejsků.Včera na procházce Baryk označkoval majitelku 2 pejsků kříženec čivavy-pražský krysařík a tybetský španěl.Poté i oba pejsky. S majitelkou se známe chodíme na procházky.Baryka sem přitiskla k zemi s příkazem nesmíš. Už se to do konce procházky neopakovalo.Děkuji předem za VášI odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Jsem moc rád, že jste dala na moji odpověď a svému pejskovi pomohla... Nic se nikdy neděje bez důvodu a i tentokrát Vám Baryk něco sděluje - tentokrát informaci o tom, že má o sobě pěkně vysoké mínění. Do podobné situace ovšem absolutně nepatří zákazový povel (nesmíte míchat přirozenou komunikaci s povely, ty mají své místo někde jinde), tam vždy patří jednoznačný hierarchický signál z Vaší strany - nebýt tam to "nesmíš" a místo něj ostré zavrčení, bylo by to absolutně správně. Navíc musí být v pořádku i správné vyhodnocení celé situace - nejde o to, že udělal z lidského hlediska něco "fuj", ale o to, že na takto vysoké sebevědomí prostě v tomto věku a ve Vaší přítomnosti nemá nárok. Z psího hlediska se totiž jedná o provokaci nejvyššího řádu...

(6.3.2011)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před pár dny nám Monty (náš dvou měsíční yorkšír) začal okusovat roh omítky. Zjistili jsme si, že by to mohlo být z toho, že má překyselený žaludek a zároveň je v období, kdy všechno kouše, jelikož se mu prořezávají stoličky a ten roh si velmi oblíbil, takže ho pořd okousává? Chtěla jsem se zeptat, co by se stím dalo dělat, jesli mu dodat nějaké vitamíny a zároveň jestli není něco, co by se na ten roh dalo dát, polít to něčím, že by toho nechal?

Odpověď: Dobrý den:) Další štěně, které na rozdíl od lidí kolem sebe dobře ví, co mu schází - vápník. Už jsem tu několikrát vysvětloval, jak je tento prvek pro vývoj kostry a chrupu životně důležitý. S překyselením žaludku to nemá společného naprosto nic (už principielně je to nesmysl) - takže urychlene štěněti dejte calciové tablety (seženete na veterině) a pokračujte IrishCalem. Chce to jenom trochu přemýšlet, přístup "jak něco štěněti zakázat" může být v podobných případech pro pejska likvidační.

(6.3.2011)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych Vás moc poprosit o názor a radu s naším momentálním problémem. Filip se až do cca poloviny puberty choval jako normální, chvílemi možná trochu rozmazlený, ale slušný a hodný pes. Bohužel před pár měsíci, přibližně po dovršení jednoho roku se u něho začala projevovat agresivita, kterou bych nazvala úzkostnou agresivitou. Je na něm na první pohled vidět, že je nejistý, bojí se…u lidí začne couvat a při tom hlasitě štěkat a vrčet, ale u psů se naježí, ztichne, chvíli na psa zírá a v tu ránu jsou v sobě…Musím bohužel přiznat, že do té doby má výchova nebyla ukázková, byla jsem typická hysterka, co začne vřískat „ke mně“, zatímco pes zahryznutý v krku druhého mizí z dohledu. Když jsem ho chytila, dostal hodně „na zadek“, vodítko a odtáhla jsem ho vytočená pryč a situace se jenom zhoršovala. Tak jsem začínala panikařit a do toho popotahovat, že to nezvládnu. Naštěstí mi do cesty přišel jeden zahraniční pořad, který mě velmi nadchl, otevřel mi oči a postavil na tu správnou cestu. Psa jsem přestala fyzicky trestat, začala pracovat na vzájemném vztahu, pracovat s jeho i mojí energií a především za všech situací zůstávat v klidu, ale zároveň pevně na vůdčím postavení. Dost věcí se tímto přístupem otočilo správným směrem,  jen náš zmíněný problém se ještě zhoršil, když jsem psovi nasadila košík a šla s ním záměrně mezi jiné psy. Ani nevím jak se to všechno seběhlo, určitě to vyprovokoval Filip, ale z ničeho nic se do sebe s jiným psem opět vrhli. Protože měl Filip košík, nemohl se ani pořádně bránit a než jsem je stačila dostat od sebe, Filip skončil se čtyřmi dírami v krku, které jsme léčili 3 týdny. Teď máme konečně léčbu úspěšně završenou a začali jsme chodit ven, ještě ne do parku, ale i venku potkáváme psy. Na každého většího psa bez rozdílu začne okamžitě vrčet a ježit se a přenese to i na druhého psa a hned by byli v sobě. V takové situaci do Filipa důrazně šťouchnu, abych ho vyrušila, posadím ho, vezmu k noze a odejdu….trvá mi pak ale alespoň 10min než ho uklidním, abychom mohli normálně fungovat. Snažím se zůstávat v klidu co nejvíce to jde, ale to víte, že se v takových situacích uvnitř zachvěji. Chtěla bych poradit, jak teď postupovat, co vlastně dělat, situace se samozřejmě snažím řešit s chladnou hlavou, snažím se vždy chránit psa, aby mi důvěřoval, že je vše v pořádku a získal sám trochu jistoty, ale já vlastně nevím,co s ním dělat, vodit ho mezi psy  do parků, nebo najít jednoho na kterém bychom začali, anebo něco uplně jiného? Nechci to zkazit úplně…co si o tom myslíte? Co bych měla dělat, aby si nenesl psychické následky už napořád?Nechci být jedna z těch pejskařek, co už na dálku křičí že pes je agresivní a ať se k nim ostatní nepřibližují. Velmi Vám děkuji a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Hodně jste se uz bohužel na Filipovi negativně podepsala (proto se dostal povahově tam, kam neměl) a ten zahraniční pořad Vás také nenasměroval správně, soudě podle toho, jak teď řešíte problémové situace - a především k nim stále dochází. Uvědomte si, že Filip je stále ještě štěně, které se teprve učí a také fakt, že je to labrador - plemeno primárně neagresívní a neproblémové, bohužel lidé dokáží i tyto pejsky neskutečně pokazit...

Pokud chcete s pejskem pomoci, pomůžu Vám rád, ale je samozřejmě zapotřebí za mnou přijet. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

(27.2.2011)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc zdravím Vás i Šedýska! Neustále pročítám Vaše knížky a poradnu a pozoruju pejsky  a ráda bych se zeptala. Myslela jsem, že s dotazy vydržím až do soustředění, ale je to dlouhá doba :).  Možná si nás ještě pamatujete z posledních dvou soustředění, mám labradoří fenku Sallynku. Po prvním soustředění jsem měla v hlavě dost zmatek, po druhém se mi vše srovnalo a spoustu věcí jsem si uvědomila. Tím, že jsem změnila přístup, změnila se i Sallynka a náš vztah. Hodně se snažím, abych jí své dřívější chyby vynahradila a myslím, že se nám daří, stouplo jí sebevědomí. Ráda bych se, ale zeptala jak chápat její chování při seznámení s jiným psem nebo fenkou. Ať jde o velkého nebo malého psa, mladšího nebo staršího, při prvním kontaktu s ním si lehá a ukazuje břicho, nechá se očuchat, je hodně submisivní. To trvá asi čtvrt až půl minuty a pak si buď pejska očichá ona nebo si začnou hrát a nebo ho se štěknutím odežene, že už toho bylo dost. Moc psů si takhle nelehá, proto si nejsem jistá jestli to není pozůstatek mé chyby  a jak z toho ven. Myslela jsem, že je to sebevědomím, ale mám pocit, že to jí opravdu stouplo a štěně už taky není. Strach ze psů jsem taky vyloučila, protože si dokáže štěknout, že už ne a nevypadá ustrašeně.
A ještě by mě zajímala jedna věc.  21.3.2004 jste odpovídal na dotaz a napsal jste: „Až teprve v dospělosti vznikne u psa (u fen je to trochu jiné) skutečná vazba na svého majitele, silná sounáležitost a vnímání jedné smečky.“ Ráda bych věděla jak je to u fen jiné. Moc chválím Vaše (nové) skladby, ráda je (všechny) poslouchám!
Děkuji, přeju krásné dny a pokud se ještě nepovedlo, ať co nejdřív vyhrajete nad nemocí!

Odpověď: Dobrý den, také vás obě zdravím - jasně že si pamatuju:) Psí povaha je i v rámci plemene velice variabilní, navíc se průběžně mění a upevňuje v souladu s psychickým vyspíváním. Sally je ve svém věku stále ještě nedospělá, na to nesmíte zapomínat. Její chování je v naprostém souladu s její ještě nedospělou psychikou, konkrétní povahou a faktem, že je fenka. To souvisí i s Vaším druhým dotazem - psi (samci) jsou jako osobnosti vyhraněnějsí, samostatnější a dominantnější, proto k jejich skutečné vazbě a "rozhodnutí ztotožnit se se svojí smečkou" dochází později, v období dospělosti. Fenky (až na výjimky opravdu dominantních jedinců) se do své role a pozice ve smečce začleňují ochotněji a dříve - souvisí to s jejich samičími vzorci chování a přirozenou potřebou zajistit svému potenciálnímu vrhu potřebné zázemí.

Děkuji, moc mě potěšilo, že se Vám moje hudba stále líbí a přeji hezké dny i Vám a Sally, pohlaďte ji za mne:)

(27.2.2011)
Plemeno: 3x trpasličí jezevčík dlouhosrstý
Pohlaví: fena/pes/pes
Stáří: 3 roky/2 roky/10 měsíců
Kastrace: ano (po druhém roce)/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme tři jezevčíky a všechny psy nám na procházkách štěkají na lidi a na psy. Před procházkou kňučej a třesou se. Ve štěněčím věku to nedělali až později. Chtěli jsme s nima jezdit na výstavy, ale za takových podmínek nemůžem. Chovatelka nám radila, ať od mala s nima chodíme mezi lidi a psy. Necháme na ně sahat, aby si na to zvykli. Snažili jsme se to dodržovat. První pejsek byl v pohodě na procházkách dokud jsme si nepřivezli druhého. Druhý pejsek nám v pěti měsících začal štěkat na lidi i na psy nechtěl se s žádným kamarádit.Mysleli jsme, že až dospěje, že přestane. Snažili jsme se ho to odnaučit, ale bez výsledku. Třetí pejsek to odkoukal od toho druhé a štekaj nakonec všichni tři. Jsem z toho zoufalí nevím jak na ně. Jak je to odnaučit. Před nima jsme už jezevčíka mněli a žádné takové problémy jsem s nim nemněli. Chovatelka mi radila plácnout přes čumák, ale to si myslíme, že není správna cesta jak je to odnaučit.Od mala jsme je málo pouštěli mezi psy strašně jsme se o ně bálí.Předchozího jezevčíka nám roztrhal vlčák. Mezi lidi jsme s nima začali chodit, až byly plně očkovany dle rady chovatelky. Snažili jsme se řídit rady chovatelky. Na výstavě jsme se byli podívat a psy byly strašně vystresovaný a řvali na všechno. Nevíme jak je máme uklidnit, aby výstavu zvládli a na procházkách na nikoho neštěkali. Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Nedivte se. Sám píšete, že jste je odmala málo pouštěli mezi jiné psy, že jste se o ně strašně báli. Přirozeným důsledkem podobné "nesocializace" pak je to, že takto postižení pejskové neumí komunikovat se svým psím (i lidským) okolím, ze strachu jdou do agrese, bojí se všeho okolo a pokud jich žije víc pospolu, úspěšně si tyto špatné vzorce chování předávají mezi sebou. Neexistence fungující smečky, neexistence jejího lidského vůdce stres všech tří psů (zesílený u fenky navíc kastrací) pak jen zesiluje a upevňuje. Jezevčíci jsou od přírody plemeno dominantní a sebevědomé a už jsem mnohokrát psal i říkal, že tyto dispozice v kombinaci se zkaženou socializací a špatným vedením jsou pro daného pejska naprostým neštěstím. Jejich majitele z pojmu "neštěstí" vyjímám, protože právě a pouze oni se na na jejich stavu podepsali...

Správná cesta aspoň pro ty z nich, pro které ještě není úplně pozdě, samozřejmé není bezduché plácání přes čumák a podobné praktiky, ale vždy srovnání jejich psychiky a prostředí, ve kterém žijí - tedy i přístupu jejich člověka, u kterého strach a slabost nesmějí mít místo. Tedy témata, o kterých jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO (vřele doporučuji prostudovat!) a samozřejmě i možnost si se mnou sjednat osobní konzultaci - opět v tomto případě vřele doporučuji.

(27.2.2011)
Plemeno: rotvajler x výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, prosím o radu. Můj pes se zatím do žádné rvačky nepouští. Pouze se brání (postoj, vrčení), když to na něho zkouší rovnocenný pes. Ale nenechá si ujít jakoukoliv rvačku jiných dvou psů a ihned se snaží (ne moc férově) jednoho z nich alespoň chytit za nohu. Zatím jsem zvládl vždycky zareagovat a překazit mu to. Ale myslím si, že při vidině pomoci dalšího psa by se do rvačky v přesile určitě pustil. A další problém je, že když zkouší dorážet na slabší jedince, tak nerespektuje jejich signály podřízenosti a  vrčí a třeba je štípne. Dál jsem to nenechal dojít a vždycky jsem stačil zasáhnout. Myslíte, že toto je v pubertě normální nebo to znamemá nějaký chybný vzorec v chování? A jak případně správně reagovat v těchto okamžicích? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Kříženec rotvajlera a výmarského ohaře už z hlediska plemenných predispozic nebude žádný plyšáček, ale pejsek dominantního založení. A jako takový potřebuje správný přístup svého "vůdce smečky" - máte štěně, které využívá své dispozice, ale ze všeho nejvíc teď potřebuje se učit. Nejen "civilizační návyky", ale především sociální komunikaci. A ten, kdo ho tyto věci má naučit, jste Vy - Vy mu musíte po psím vysvětlit, když udělá chybu. V tomto okamžiku jde primárně proti Vám, proti vlastní smečce a zcela přirozeně jako štěně očekává, že v případě jeho úletu zasáhnete a "vysvětlíte", kde se stala chyba. Pokud to neuděláte, štěně opět zcela přirozeně vyhodnotí, že jeho dané chování je v pořádku a Vy s ním souhlasíte. Do jakých konců to takhle povede, asi není zapotřebí blíže vysvětlovat...

Takže pokud v těchto situacích zasáhnete a zasáhnete správně, štěně puberťák se něco naučí do celého svého budoucího života. Jeho nynější nerespektování určitých komunikačních signálů a ochota jít do rvačky, pokud bude na své straně cítit převahu, znamená pouze to, že mu zatím nikdo nevysvětlil, že tudy cesta nevede. Až mu to vysvětlí cizí pes, může už být pozdě, takže se do tohoto "vysvětlování" pusťte Vy sám co nejrychleji. Pokud byste si nebyl jistý jak, velice rád Vás potřebnou přirozenou psí komunikaci naučím.

(27.2.2011)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám otázečku ohledně svého ČSV kluka. Náš maličký má pouze jedno varle. Nejsem žádný zastánce výstav , takže tohle je mi úplně jedno ani mi nevadí, že nepůjde do chovu i když bych po něm možná jednou chtěla štěndo, ale spíše mi jde o to. Je nějaká možnost aby varle ještě sestoupilo? Spíše kvůli tomu že nechci pejska do budoucna trápit operací. Pokud by nesestoupilo vím, že nic jiného mi nezbyde. A taky ještě jeden dotaz. Myslíte že bych měla nechat rovnou odoperovat i to sestouplé varle? Bylo mi sděleno že to pro psa bude lepší. Nebudou ho trápit hárající fenky a bude si moct s nimi hrát. Základem ale pro mě je zda se nedá nějak vyhnout operaci břicha při nesestouplém varleti.

Odpověď: Dobrý den:) Tolikrát jsem už zde na toto téma psal, protože jsem měl stejně postiženého pejska... Na 8 měsících už je pozdě doufat v sestoupení varlete (pokud skutečně existuje v břišní dutině a to se nezjistí vždy bez jejího otevření). I to jsem už nejednou uváděl. Dále i o skutečnosti, že varle v břišní dutině je sázka do loterie přírody, která může skončit vítězně za jednoho z předpokladů, a to že pejsek nemá obecné predispozice k rakovinnému bujení. A Vaše věty "Myslíte že bych měla nechat rovnou odoperovat i to sestouplé varle? Bylo mi sděleno že to pro psa bude lepší. Nebudou ho trápit hárající fenky a bude si moct s nimi hrát." mne uvedly už do naprostého zoufalství, protože podobná naivita (dobře, asi způsobená nějakým "znalcem") už přispěla k především psychickému zmrzačení obrovského počtu psů. Představa vykastrovaného československého vlčáka "spokojeně si hrajícího s hárajícími fenkami" je z jedné strany neskutečně směšná a nesmyslná, z té druhé bohužel stejně neskutečně zrůdná.

Takže zpátky do reality, co říkáte. Bohužel jste tak evidentně neučinila, třebaže je vždy minimálně půl roku odkaz hned na titulce PSÍCH STRÁNEK FALCO, ale přečtěte si konečně můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." - snad pochopíte, že kastrace psa není pouze odříznutí kusu masa a už rozhodně ne s následkem jeho bezproblémového chování (včetně jiných psů a fen vůči němu samému). Věřte tomu, že zbytek života Vašeho pejska by po odebrání i zdravého varlete rozhodně nebyl spokojený, šťastný a bezproblémový. Každý den byste litovala zákroku, který už by nic na světě nevrátilo zpátky.

Můj názor na tyto případy je již dlouhé roky stejný a neměnný, neporušil jsem jej ani v případě svého vlastního pejska, zlatého retrívra Dina (přečtěte si jeho rubriku, bude pro Vás poučná): raději dopřeji pejskovi plnohodnotný život psího samce, i když existuje určitá pravděpodobnost, že se nedožije maximálního věku. Pro něho je to totiž daleko důležitější, než prožít svůj život jako kastrát, velmi dobře znající svoje omezení, stejně tak braný i svým psím okolím se všemi z toho plynoucími důsledky. A pokud se o svého pejska dobře postaráte nejen po stránce fyzické (dobrá strava v odpovídajícím množství, celková podpora organismu), ale i po stránce psychické (prostředí odpovídající jeho přirozeným potřebám - smečka, vůdce, komunikace, sociální kontakty), pak pravděpodobnost jeho výhry v loterii života podstatným způsobem zvýšíte.

Každý zásah do organismu psa je riziko. Odebrání varlete z břišní dutiny může nastartovat rakovinné bujení stejně jako jeho ponechání, odebrání i zdravého varlete (kastrace) znamená psa odsoudit k psychickému konci. Přečtěte si výše uvedený článek. Pak se rozhodněte.

(27.2.2011)
Plemeno: manchesterský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme 3 letého pejska - Maxe, který je chytrý, veselý, společenský, aktivní, zvyklý na rodinu i další zvířata (kočky). Vždy na něj bylo spolehnutí, pokud se týkalo poslušnosti, nebylo problémem ho zavolat a bez dalšího tento příkaz poslechl. Pokud byly z jakéhokoliv důvodu dočasně otevřena vrata do zahrady, respektoval hranici pozemku a zůstával v zahradě. Máme nízký plot, který dokáže Max velmi jednoduše přeskočit, nicméně dosud tak nikdy nečinil. V průběhu letošní zimy bylo i u nás tolik sněhu, že vyhrnutý sníh k našemu plotu de facto zrušil hranici pozemku a Max se naučil chodit přes sníh na ulici. Odtud je jen kousek pozdravit sousední psy a než jsme pochopili, že tu vzniká velký problém, naučil se utíkat za zábavou a skáče přes plot. Je to pro nás nová situace a bohužel zatímco se kdykoliv dříve nechal odvolat zpět, nyní přestal příkaz respektovat. Zřejmě je tu důvodem i méně pohybu, neboť se z práce dostaneme domů většinou až potmě a dlouhé procházky nejsou možné. V každém případě bychom potřebovali poradit, jak situaci změnit a vrátit se zase k poslušnosti. Maxe máme hodně rádi a chci udělat vše pro to, abychom se vzájemně nestresovali. Děkuji za radu. Velmi ráda přijedu na konzultaci i výcvik.

Odpověď: Dobrý den:) Tak tak, opět se potvrzuje jedno z mých zlatých pravidel: pokud nechcete, aby pejsek něco dělal, nedejte příležitost mu to poznat... Jeho nerespektováním se už z mnoha předtím bezproblémových jedinců stali utíkači, lovci apod. Manchesterský teriér rád pozná novou zábavu a nové možnosti, vždy těmto příležitostem dá přednost před pobytem tam, kde se nic zajímavého neděje.

Samozřejmě výše uvedené není jediným zdrojem vzniklého problému, asi tušíte, o čem mluvím. Rád Vám s Maxem pomůžu - pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti. Raději dřív než pozdě, čas i v tomto případě pracuje proti Vám.

(27.2.2011)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, obracím se na Vás s dotazem a velkou prosbou, o zodpovězení následujícího problému. V městském parku Riegrovy sady, Praha 2, kam docházím venčit svého psa, jsou plochy určené a vyhrazené pro volný pohyb psů vymezené pouze asfalt. chodníčky, do zbytku  parku může pes jen na vodítku .  S ohledem na to, že v blízké době mají být z rozhodnutí MČ- Prahy 2 tyto psí plochy oploceny kovovým tyčkovým plotem do výše cca 80 cm, vypukla mezi námi pejskaři diskuse na dané téma, která vyústila až v sepsání a následné podání petice proti tomuto oplocení, podpořené 740 podpisy. Oplocení má být postaveno mimo jiné i z důvodu vyměšování psů, prý budou psi vyměšovat jen v oplocené části a zbytek parku tak zůstane čistý. To je přeci proti zdravému rozumu. Náš názor je takový, že mezi psy, různých ras, povah a různé úrovně rozmazlenosti a poslušnosti, pohybujícími se v oploceném a uzavřeném prostoru bude docházet k teritoriální agresivitě, vzniku mezipsí šikany a lovení slabších jedinců, popř.:  je možné, že pes natlačený na plot může obrátit svoji agresivitu i proti člověku?  Dále budou mít psi při vyhroceném konfliktu snahu překonat oplocení a může dojít ke zranění o takový plot, ke zranění může dojít i při psích hrátkách. A jak je to s vyměšováním psů v takovém prostoru? (Ze své zkušenosti vím, že ačkoliv máme poměrně rozlehlou zahradu náš první i druhý pes ji odmítal znečistit). Podotýkám, že počet psů v tomto prostoru nebude regulovaný, nyní jsem za 45 min procházku napočítala cca 30 psů, ale za dobrého počasí se počet klidně zdvojnásobí. Prostor je společný pro všechny rasy (od jezevčíků, přes pitbulteriéry až po vlkodavy).  Nyní se sobě můžeme vzájemně vyhnout, popř. při začínajícím konfliktu odejít opačným směrem, ale co v oploceném prostoru? Jedná se o dvě louky umístěné nad sebou v místy poměrně svažitém terénu. Horní louka (cca 0,50 ha) je více příkrá a nachází se zde velké množství keřů, které změnšují využitelnost plochy. Spodní louka (cca 0,25 ha) je bez keřů, ale zase je výrazně menší. Mohl by jste mi prosím, náš názor a obavy potvrdit, vyvrátit nebo upozornit na jiná hrozící nebezpečí? Předem Vám velmi děkuji za Váš čas, věnovaný mému dotazu.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel nemám možnost konkrétní prostory zmapovat (nejsem z Prahy), takže to celé pojmu z obecného hlediska. Velikost 0,5ha (tedy obdélník o velikosti 100x50 metrů) plus dalšího 0,25ha dá dohromady zhruba 100x75 metrů plochy. To rozhodně není moc, záleží samozřejmě i na "saturaci", tedy kolik psů se na ní bude reálně nacházet, ale už několik málo desítek psů v tomto omezeném prostředí začne mít teritoriální a stresově-komunikační problémy - beru samozřejmě v úvahu i fakt, že každý je tam sám za sebe (na mých soustředěních i 70 psů na menší ploše není problém, protože se jedná o řízenou smečku). Navíc zde nebudou jenom psi (a mezi nimi samozřejmě i ti špatně vedení, nesocializovaní), ale i jejich majitelé, takže se prostor dále zmenší a emoce zhoustnou - navíc stejně velký problém zde vytvoří i "řvouni" a "hysterky" z řad lidí, jeden takový člověk spolehlivě rozhodí všechny psy i další lidi ve svém okolí. Jinými slovy už z tohoto pohledu půjde o silně zátěžové prostředí, ve kterém se nikdo nebude cítit dobře.

Dále - každý pes začne mít problém ve chvíli, kdy přijde o únikovou nebo alternativní cestu. Ve volné přírodě (tím myslím běžné prostory, kam chodíme se svými pejsky) má každý pes možnost vyhnout se problémovému místu, jít jinudy (platí i pro jeho majitele), má možnost v případě potřeby zvolit útěk, alternativní řešení. V relativně malém oploceném prostoru tuto možnost nemá - pak stačí dalších pár psů okolo, nějaký ten nervózní páníček, pejskovi povolí nervy a na problém je zaděláno. A pokud bude zahnán v podobném prostředí do kouta bez možnosti úniku (plot), pak rovnou startujte auto směr veterina - přenesená agrese a smečkový instinkt odneslo už hodně psů v podobné situaci. Že je taková situace stejné nebezpečná i pro člověka, asi není třeba zdůrazňovat.

Plot o výšce 80cm je vpravdě symbolický, zkuste si to změřit. Dobrá zpráva je tedy to, že pro průměrně zdatného a uvažujícího psa zde existuje určitá možnost úniku. Problém je ovšem v tom, že až se pár psů rozhodne trochu "zalovit" nebo ztrestat asociálního jedince a všichni se poženou jedním směrem, pak ve chvíli, kdy ten plot přeskočí, začnou znamenat potenciální riziko vůči okolí i vůči sobě samotným. Je velký rozdíl mezi pohybujícím se psem bez vypjatých emocí a mezi smečkou vedenou společným jasným cílem. A pokud bude vše koncipováno zákazem psů bez vodítka (a bez náhubku) mimo onen určený prostor, pak je pravděpodobné, kam to vše povede - plot nezůstane takto nízký dlouho.

Suma sumárum - na tak malém prostoru už v počtu několika desítek psů a jejich majitelů budu docházet zcela jistě k přirozeným střetům mezi pejsky samotnými a dle mého názoru i ke střetům mezi jejich majiteli. Pro obě společenství totiž bude chybět přirozená úniková zóna a především volný prostor - vymezené území je příliš malé a jeho saturace příliš vysoká. O úchylné představě psa vyměšujícího na stále stejném prostoru ani nemluvě - navíc v prostředí pro psa zcela nevhodném.

No, držím Vám i ostatním zainteresovaným pejskařům palce, ať řešení v této podobě nebude realizováno. Pokud bych mohl pomoci, dejte vědět - každopádně máte v ruce dost argumentů pro to, aby někdo začal přemýšlet i jinak než jen "prostě to oplotíme a bude od nich klid".

(27.2.2011)
Plemeno: tibetská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, ráda bych Vás poprosila o radu. Máme doma 8 let starou fenku švýcarského ovčáka (od jejích dvou let), klidné, bezproblémové povahy. Bydlela s námi v bytě, nyní asi 1rok volně na zahradě, kde jsme s ní skoro pořád. Před 14 dny jsme si přivezli domů 8týdenní fenku tibetské dogy.Vzhledem k počasí spí společně v tzv. černé kuchyni, přes den jsou střídavě na zahradě a s námi doma. Tibeťanka zkouší na Bonetu kde co, ta ji zatím (místy dost agresivně) zvládá,tak do toho nikterak nezasahujeme. Zhruba po týdnu společného soužití nám začaly první drobné ??? problémy, když jsme ji chtěli odklonit,od pro nás nevhodného chování, (skákání na dvouletého syna, okusování, stěhování do postele)začala vrčet - hluboce.Začala jsem též vrčet, když to bylo bez efektu, několikrát jsem s ní zatřásla - vrčela ještě víc. Podobná situace se opakovala jednou i s manželem(ten zatím vždy zvládal bez problémů i hodně dominantní psy).Nyní na mě někdy vrčí i když ji chci jen přesunout z místnosti (ven na vyčurání).Dnes, když jsem ji hladila a jemně drbala, začala zase vrčet, ohnala se po mě zubama, zatřásla jsem s ní pořádně, byla z toho pěkná mela.Je možné,že už takhle malé štěně zkouší na mě dominanci? Nebo mě napadá,jestli nemá po naší první konfrontaci strach. Též jsem se přistihla,že jsem dnes měla trochu strach (spíš s ohledem do budoucna, kdy bude 6x težší a též kvůli synkovi).Cítím, že nelze nemít takové psisko do budoucna pod kontrolou, proto to chci řešit co nejdříve. Ráda bych se zeptala, jak tyto situace zvládat, co může být špatně, event. je-li možnost soukromé konzultace?.Děkuji Vám mockrát za odpověď a přeji pěkné dny.

Odpověď: Dobrý den:) Tibetská doga patří mezi silně dominantní plemena a je zapotřebí ji zvládnout od samého začátku, jinak Vás čekají velké problémy. Vše je opět o komunikaci a komunikace není jen fyzická síla, psí komunikace je především záležitost psychiky. Píšete: "Podobná situace se opakovala jednou i s manželem(ten zatím vždy zvládal bez problémů i hodně dominantní psy)." - a nezvládáte 10-týdenní(!) štěně... psí komunikace opravdu není primárně o fyzických projevech!

O možnostech osobní konzultace zde píši snad každý týden, dokonce na to existuje zvláštní rubrika na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, tak proč tuto možnost rovnou nevyužijete? V tomto konkrétním případě to potřebujete jako sůl. Zkomplikovala jste si život řádně už tím, že jste ke své dospělé fence pořídila další fenku, a to rovnou hodně dominantního založení - Boneta moc dobře ví, proč ji od začátku tvrdě srovnává. Tak už prosím nedělejte chyby další a domluvte si se mnou (telefonicky) termín konzultace, máte se i s manželem hodně co učit...

(20.2.2011)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Můj problém asi nebude problémem. Spíše by mě zajímalo vysvětlení určitého způsobu chování. Ve vaší knížce jsem se dočetla, že pes by měl pána vítat olizováním obličeje a pokud to nedělá tak je někde problém. Moje fena je odmalička nedůvěřivá k cizím lidem, ty co zná má ráda,ale že by byla zrovna mazel se říct rozhodně nedá. Vždy když s ní přijedu někam kde jsou lidi, které zná, tak je radostně vítá a olizuje, ale ke mě se tak nechová když mě chvíli nevidí. Myslela jsem si, že je to proto, že nemá v povaze být mazel a mě vidí každý den tak jí jsem všední. Když jí dám někomu nahlídání a pak se vrátim, vrtí nadšeně ocasem a olizuje mi ruce, běhá kolem mě dokolečka a když sedim v dřepu tak mi dá packy na ramena, pak mi přeskočí nohy a zase mě obíhá a občas se zastaví a olíže ruce, ale nikde ne obličej (nikdy jsem jí nezakazovala olizovat obličej). Myslela jsem si že je to pro ni přirozenější,když pes vnímá ruku jako čumák, ale pak nechápu proč se takle chová jen ke mě a ostatní vítá "normálně"?

Odpověď: Dobrý den:) Ve své knize vysvětluji, co znamená psí olizování obličeje člověka, protože s tím má hodně lidí bohužel problém - většinou ten, že se jim to zdá nehygienické a podobné chování psů nelibě nesou, nebo prostě danému chování nerozumí. Takže vysvětluji i to, jaký význam toto chování má pro samotného pejska a jak je tato komunikace důležitá z hlediska vzájemného vztahu. A ano, pokud se Vaše fenka chová k cizím lidem kontaktněji, než k Vám samotné, je ve Vašem vztahu něco špatně. Pes vnímá primárně jako "čumák" obličej člověka, nikoli jeho ruku. Jsou psi rezervovaní, kteří s olíznutím šetří, jsou psi kontaktní, kteří tuto příležitost nikdy nenechají nevyužitou, ale vždy by měl pejsek být nejkontaktnější vůči vlastnímu majiteli. Pokud tomu tak není, pak opravdu není ve vzájemném vztahu vše v pořádku - pejsek může projevovat radost, může běhat, olíznout ruku, ale pokud tam není onen "intimní kontakt", pak je někde chyba a i ve Vašem případě má fenečka důvod Vám tento signál nepředat.

Jinými slovy - ano, tohle je problém. Je to jeden ze signálů, že něco není v pořádku.

(20.2.2011)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz ohledně agresivity. Máme dům se zahradou a pes je venku i doma. Přišla na návštěvu paní s fenkou boloňáčka. Moje fenka si jí chtěla očichat a seznámit se (v domě). Malá fenka vrčela a vyjela po ní. Asi ze strachu. Moje fena jí hlavou přitlačila k zemi a taky vrčela. Nekousla. Mám jí potestat, je to agresivita? Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů s pejsky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) K dobře vedenému a socializovanému pejskovi vždy patří přirozené ctění zásady "domácí smečky". Jinými slovy - na návštěvě u cizí smečky se vždy chovám jako podřízený jedinec. Pokud tedy (obecně) přijde pejsek, který se takto nechová, má domácí smečka (její člen) plné právo poučit dotyčného o zásadách slušného psího chování. Vaše fenka se zachovala v dané situaci zcela správně, pouze cizí fenku poučila a varovala - nebyla agresívní, neublížila ji, ale na signál fenky boloňáka zareagovala naprosto adekvátně. O agresivitu ze strany fenky leonbergra se v tomto konkrétním případě tedy nejedná ani náhodou, za tohle zaslouží jedničku s hvězdičkou!

Jen tak na okraj, právě boloňáci a podobná plemena bývají často se socializací hodně na štíru, vídám to dnes a denně...

(13.2.2011)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák x velký knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane dostále, chtěla bych se vás zeptat na pár věcí. A poděkovat vám za skvělé knihy,stránky a soustředění na které s největší pravděpodobností taky dorazíme. Omluvte prosím můj pravopis.
1.Útěky-pes nám na začátku zimy začal utíkat za zvěří.Když se ho nepodaří odvolat a uteče tak většinou neutíká sám, ale se svou psí kamarádkou ČSV cca za 15 minut je zpět.Jenže dneska dokonce utekl sám a čekal na mě doma celý uřícený.Většinou si s kamarádkou ČSV hrajou a jak běhají tak najednou začnou utíkat pryč.Kamarádka ČSV se k paničce zachvilku vrátí tou cestou co utekla, můj pes je pryč déle a nevím proč ale nikdy se nevrací stejnou cestou co utekl.
2.Stává se nám také že pes vrčí, štěká popřípadě uteče a štěká(v tomto případě spíše štěká na paníčky a se psem se jde seznámit,jen když druhý pes nezačne ze strachu utíkat, to se pustí za ním) na psa kterého potkáme(ale není agresivní). Nevím proč to dělá, když jsme byli na výstavě kde jsou stovky psů,tak se choval přirozeně,nebál se, v klidu se seznamoval a byl jako beránek. Možná je to kvůli páníčkům protože z našeho psa jde strach a oni se ho často bojí.
3.Větší problém ovšem je že se čas od času se stane že potkáme někoho v lese, když je pes na volno ,rozběhne se a začne na člověka zhluboka štěkat( zase ne agresivně). V lepším případě zůstane člověk v klidu, pes štěkne a hned se vrátí nebo se zastaví a jen se na něj dívá. V horším člověk začne stresovat ,ječet ať si ho okamžitě zavoláme, jenže to se pes ani nehne a štěká většinou dokud si pro něj nepříjdeme.Stalo se že nám po odvolání psa jeden pán řekl že na takovéhle psy mají pepřový sprej nebo něco jiného .Je zajímavé že když potkáme někoho kdo má fobii, nebo má strach a zůstane zticha tak sice štěká ale poskakuje u toho a nechá se odvolat.Tento problém máme už od štěnětě ale už né tak často, mysleli jsme že je to kvůli strachu z nezvyklích věcí jako jsou dlouhé vousy,nebo  velké klobouky apod. Musím ještě dodat že stěká především na muže na ženy téměř vůbec.
1.Chci se zeptat jestli ho mám trestat nebo pochválit když se vrátí.A jestli je možné předejít útěkům jinak než přivázáním na vodítko,když ho nejsem schopná na 100% odvolat.
2.Můžu psa něak sklidnit,nebo jaký dát správný povel aby na pejsky neštěkal? (Někdy zabere nesmíš, buď hodný)
3.Chápu že lidi mají z našeho pejska strach. Proto se ptám jak se v takové situaci chovat? Nebo jak tohle chování napravit.
Posílám ještě fotku co náš pejsek právě tetˇ dělá, doufám že vám to nebude vadit ,spíše naopak :-). Děkuji vám za odpovědˇ, samozdřejmě vám přeji hodně zdraví ,štěstí a úspěchu v pomoci pejskům a hlavně jejich pánům.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Dotazů je dost, nicméně všechny v nich uvedené problémy mají stejné příčiny a už zde byla tato témata také mnohokrát zodpovídána. Stačí se jen trochu zamyslet nad věkem pejska a jeho plemennými vzorci chování - máte mladého pejska, stále ještě štěně, psího puberťáka, který se teprve učí. Po BŠO má v sobě určitou plachost a nedůvěru, po velkém knírači dominanci a ostrost. Z toho všeho Vám pak přirozeně vyjde pejsek, který bude v tomto věku "testovat mantinely" (a pokud ho nezvládnete, bude si spoustu věci dělat nezávisle po svém), který bude ve spoustě situací nejistý, protože je ještě dobře nezná nebo je neumí správně analyzovat a proto je bude často řešit štěkáním. Velmi často se projeví mix povah - prostě a jednoduše v tomto věku je Vaše štěně všechno jiné, jen ne vyrovnaný poslušný pes s nadhledem dospěláka. Na tom všem musíte zapracovat Vy a čas.

Jak se chovat ke svému pejskovi a jak ho vychovávat - na toto téma jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO, stačí je začít trochu studovat. Takže odpověd na všechny Vaše otázky je: správně nastavená smečková hierarchie, fungující lidský vůdce smečky, komunikace, komunikace, komunikace. Prosím prostudujte si vše potřebné, všechny tyto informace zde máte k dispozici (jak se chovat po přivolání, jak pejska správně zklidnit, jak zvládat běžné situace mezi ldimi a pejsky). A nezapomeňte, že praxe je vždy nejlepší - stačí zvednout telefon a domluvit si se mnou osobní konzultaci.

(30.1.2011)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, přečetla jsem si Vaše psí stránky, které se mi zamlouvají a proto se na Vás obracím jako na poslední nadějnou pomoc. Pan Desenský, kterého jsem vloni navštivila s nadějí že mi pomůže vyřešit problém s pejskem mi nikterak nepomohl naopak mi doporučil, abych pejska dala co nejdříve pryč pokud nechci skončit s pokousanou rukou. Mám 21měsíčního staforda puberťáka, který mě doma poslouchá téměř na slovo, ale venku mám problém, když někoho venku potkám a on mě osloví, nebo se s ním zastavím na kus řeči, začne mi zuřivě tahat za vodítko ba dokonce mi jde po rukách a já mám co dělat abych ho udržela. Již několikrát se mi vysmekl a lítal po sídlišti, skákal na vyděšené děti, staré lidi,postavil se i před přijíždějící auta. Nevím co mi tím chce pejsek říci proč to dělá nebo co já dělám špatně.Od té doby jsem na každé procházce stresovaná a pejsek to ze mě určitě cítí. Nevím co kdy zase provede a snažím se ho vodit hodně nakrátko pokud se blížíme k nějakému pejskovi nebo člověku. Vím, že to není správné,že mu bráním v socializaci s jinými psy, ale nevím jak dál. Zkoušela jsem s jednou zkušenou výcvikářkou  pejska učit přivolání na stopačku, ale i za tu mě začal tahat a přetahovat se se mnou a tím skončil výcvik přivolání. Jen chci předeslat, že jsem před 3 lety měla také staforda bezproblémového, bylo mu 7 let, ale pro jeho nevyléčitelnou nemoc musel být utracen. Moc jsem si přála nového pejska tak jsem si opět pořídila staforda netušíc, jaký mě čeká problém. Jinak je pejsek velice učenlivý a stále mě sleduje, pozoruje. Jen nevím jak na něj, aby si nedovolil mě tahat za vodítko.  Děkuji Vám předem za radu a hlavně za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Není to problém Vašeho pejska, je Váš, nemáte zvládnutou komunikaci s ním, nemáte zvládnutou základní hierarchii, temperament, specifika povahy AST - to Vám chce Váš AMSTAF říci... Navíc Váš stres celou situaci pochopitelně značně komplikuje, pejsek Vaši slabost okamžitě vycítí a obrátí ji ve svůj prospěch. Pak stačí povahově jen trochu dominantnější pes a na průšvihy máte zaděláno - každý pes i v rámci plemene je jiný a je zapotřebí s tím počítat.

Pomůžu Vám, pokud jste sama ochotna investovat do celého procesu i svoji energii a čas. Jsem v tomto konkrétním případě bohužel pesimistou vzhledem k našemu telefonickému rozhovoru cca 3 dny zpátky, kdy jste mne kontaktovala a já Vám vysvětlil to samé, co v této odpovědi a nabídl Vám konkrétní pomoc svého 4-denního individuálního servisu. Víte, skutečně nerozesílám kouzelné hůlky s kouzelným slovíčkem, které příjemci zajistí zázračnou okamžitou nápravu včetně nulové námahy majitele pejska. V okamžiku, kdy se Vám zdá nepřekonatelným problémem absolvovat jednu cestu Praha-Liberec s možná problémovým (ale jen díky Vám) pejskem, ale zato reálnou pravděpodobností již zcela jiné cesty zpáteční (a jistotou, pokud byste zde pod mým vedením sama na sobě zapracovala tak, jak je nutné) plus nutnost zajistit si čtyři dny volna, ztrácím veškerou víru v člověka a jeho skutečnou touhu svému pejskovi pomoct.

Dávám Vám a především Vašemu pejskovi ještě jednu a ze své strany poslední šanci v případu, kde duo "psycholog psů/zkušená výcvikářka" fatálně selhalo a kde jste především Vy sama nechala rozjet zbytečné problémy. Neslibuji Vám bezpracný zázrak, ale reálné zlepšení života Vašeho i pejska, pokud Vy sama do toho půjdete se skutečnou snahou dát vše do pořádku. Protože od Vás vím, že jste od dotyčné cvičitelky odešla v okamžiku, kdy přisla s elektrickým obojkem (a chci tomu věřit) a protože jste už jednoho AMSTAFa měla, vidím zde šanci, že si některé věci uvědomíte - především to, že máte plnou odpovědnost za život svého pejska a to, že hotové věci nepadají z nebe, ale musíme na nich leckdy tvrdě zapracovat i na úkor vlastního pohodlí. Je teď jen na Vás, co s tím uděláte.

(30.1.2011)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, pročetla jsem snad celou Vaši poradnu a hodně prohrabala "net", ale nedokážu si s jistotou vybrat kam patří náš problém. máme již cca 4 a půl roku fenku křížence německého ovčáka Sylvu.Přišla k nám jednoho dne, když jí bylo asi půl roku na zahradu a už u nás zůstala. Bylo to vyhublé stvoření, které nezvladatelně lovilo. V té době jsme s přítelem nebydleli spolu a já bydlela u rodičů, kde jsme měli 13letou fenu jezevčíka a sestra tehdy asi 4letou fenku rhodéského ridgebaka. Jezevčice ji nepřijala vůbec a do smrti jí jen trpěla. Měly spolu dva konflikty, jezevčice se totiž odmítla vzdát svého postavení a podvolit se silnější, ale mladší feně. Podrobnosti by byly asi příliš dlouhé. s Ridgebackou jsou kamarádky.  Asi před rokem jsme se přestěhovali do nového teď už všichni společně bydlíme. Naše fena s námi spí v ložnici, má přístup na gauč, myslím že je v pohodě, je s námi celé dny, můžeme jí brát i do práce, chodíme na dlouhé procházky do přírody, na túry, jezdíme s ní na kole, na běžkách, většinou je na volno a poslouchá ochotně. Myslím, že je velmi dominantní, teď bych si nerada vysloužila Vaši ironickou poznámku, ale často značkuje (jako pes- zvedá nohu) i mimo hárání k fenám, které potkáváme při venčení vždy přistupuje zpříma s ocasem vysoko vztyčeným, kolikrát i pokládá hlavu na zádá té druhé. Ale není hloupá, jednou jí napadla fena vlkodava, která naštěstí měla náhubek. Sylva chvíli bojovala, pak hodila záda, když fena nepřestala znovu se pustila do boje. Nakonec se nám velkou fenu podařilo odehnat a paničce přivolání. Na psychice Sylvy to dle mého názoru nezanechalo žádná negativa. Chodíme většinou venčit ve větší skupině fen, tam je vše v pořádku, hrají si, Sylva většinou radši aportuje nebo loví myši.Občas mezi fenami vznikne menší konflikt, párkrát se nám stalo, že i Sylva se zúčastnila - dominovala submisivnější fenu - zalehla jí, řvala na ní, vždy se jednalo ale pouze o velký humbuk bez krve. Když potkáme fenu nebo menší plemeno, tak si jich buď nevšímá nebo si hraje, to samé i se štěňaty. Na většinu samců svého druhu při prvním kontaktu štěká a cení zuby, někdy po nich docela i zblízka seká (pysky hozené za uši), pokud to pes vydrží a je jí sympatický, tak si s ním hraje, jen pokud potká výrazně dominantního psa, tak se chová podřízeně.  Lovení se nám již podařilo z větší části eliminovat, ale pokud zaváháme jen na vteřinu, je schopná utéci i teď. A teď konečně k věci: v novém bydlišti se nám již staly dvě nepříjemnosti. Vedle v domě bydlí fena čivavy, kterou majitelka vodí výhradně na vodítku kolem bloku, čivava jak vystrčí čumák, tak štěká na vše a na každého, taky na Sylvu. Sylva ji při třech setkáních ignorovala, při čtvrtém na ní vrčela. No a pak jsme jednou vykládali auto a nevěnovali pozornost okolí, Sylva stála u auta a šla kolem čivava a "vyskočila si", no a Sylva jí nahrabala pod sebe s ukrutným řvaním svým a pištěním čivavy. Majitel čivavy samozřejmě málem uškrtil Sylvu a mně hrozně vynadal. Já vím, že jsem si to zasloužila. Čivavě se nic nestalo. No a za druhý incident můžu zase já. Přijeli jsme tuto neděli z hor a nosili věci ke vchodu do domu, Sylva ještě očuchávala trávník, když v tom se objevily feny z našeho domu. Labradorka - se Sylvou nemají mezi sebou problém, menší fenka, která stále na Sylvu štěká a dle mého názoru  je velmi plachá až bázlivá. S těmito dvěma se Sylva očuchala normálně, dokonce vrtěla přátelsky ocaśem, ale pak se objevila třetí (ta tam byla prý snad jen na návštěvě). Ta přišla k Sylvě, obě sebevědomý postoj (já byla v tu chvíli ale příliš daleko - 10 m, vím že je to špatně) a očichávaly se, pak dorazily paničky fen, které uklidňovaly tu svou: hodná, já volala na Sylvu, která mne ale už nevnímala a pak se do sebe pustily. Nejprve obě, pak ale měla Sylva navrch. Opět hrozný humbuk, Sylva výhružně vrčela, paničky i já jsme taky nebyly zrovna potichu. Skončilo to tak, že Sylva přitiskla druhou fenu břichem k zemi a držela jí za zátylek, fena strašně naříkala. Pak se konečně příteli podařilo Sylvu odvolat. Bohužel sousedi nám zatím neřekli, jak na tom fenka je, jen že to snad nebylo krvavé. Je mi z toho na nic, mám strach jestli je ta druhá v pořádku a navíc teď musím vodit svou fenu na vodítku alespoň u domu a pořád vyhlížím abychom se nepotkaly. Pravdou je, že Sylva poslouchá více páníčka než mne. V místech našich předchozích bydlišť jsme, ale neměli jediný konflikt. Ještě k uspořádání u nás doma: páníček je pro ní autorita až pak kamarád a u mne je to zřejmě naopak. Poradíte? Myslíte, že se dokážu naučit komunikovat lépe se svým psem? Děkuji za Vaši odpověď a omlouvám se za ten román, co jsem Vám napsala.

Odpověď: Dominantní feny rády značkují, není to jen výsada psů (nepochopil jsem v této souvislosti Vaši větu o "vysloužení si mé ironické poznámky", co to mělo znamenat?) a každý jen trochu všímavý majitel takovéto fenky rychle zjistí rozdíl mezi touto činností a pouhým vyprázdnéním močového měchýře. Naprostou samozřejmostí pak je (u každého majitele pejska/fenky!) zajistit si základní prostor - jinými slovy pokud se věnuji jakékoli činnosti, kdy nejsem 100% soustředěný na svého psa, pak vždy musí být k dispozici pojistka (nejčastěji vodítko), která zafunguje v okamžiku, kdy se pejsek rozhodne využít nesoustředění nebo pomalých reakcí svého majitele a udělat si svůj program - prohnat zvědavou kočku, vyříkat si osobní spor s jiným psem nebo kontaktovat hárající fenku. Platí to i pro případy, kdy dotyčný pejsek/fenka pouze zareagují na psího provokatéra (viz čivava nebo další fenka ve Vašem dotazu), protože následná situace ječící pes a ječící majitel(ka) nikdy nevěstí nic dobrého. Bohužel se s lidmi, kteří podobné situace vůbec nevnímají, setkávám dnes a denně a i svým klientům jsem už několikrát zadrápl jejich miláčka ve chvíli, kdy si šli bezstarostně odemykat kufr od auta, zatímco pejska nechali pár metrů opodál a nastala některá z klasických situací typu "jiný pes, kočka, podnět na druhé straně silnice"...

Nevím a takto na dálku ani nemohu posoudit, zda se právě Vy dokážete naučit lépe komunikovat s Vaší fenkou. Pokud to chcete zjistit nebo se dokonce něco naučit, domluvte se se mnou a i s fenkou za mnou přijeďte. Je to jediný fungující postup a pokud máte skutečně dominantní fenku a ne jen fenku, která vnějšími projevy pouze zakrývá nejistotu (což se opět dá zjistit až přímou prací s ní), pak ho mohu jen doporučit.

(30.1.2011)
Plemeno: labrador/německý ovčák
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 7 let/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Jsem moc ráda, že jsem narazila na vaše stránky na internetru a pročetla si vaše rady. Přesto se na  vás obracím s dotazem. V minulosti jsem již měla několik psů, od malého plemene a po ty dnešní. Labradorku jsem si vzala v 9 měsících zcela nevychovanou, byla pouze v kotci a téměř bez žrádla. Když jí bylo asi 5 let, přinesla jsem si ovčici ve stáří 2 měsíců.Do současné doby bylo vše v pořádku, obě mají společný kotes, boudu a žijí s námi i doma.  Obě jsou po hárání asi 14 dnů, v součané době má labradorka problémy s ušima /zánět/. Nevím , zda to mohu přičítat i tomu, ale obě své chování změnily. Poslední týden na sebe stále vrčí, perou se až do krve, nemohou okolo sebe projít, nejhorší to je, když je vezmu domů, Mám pocit, že labradorka je agresivnější. Vadí mi to a nevím, co s tím a jak z toho ven, obě mě zaskočily svým chováním. Myslela jsem si, že to už bude v pořádku, když byly stále vedle sebe a byla to pohoda, ale teď tohle. Prosím o vaši pomoc či radu co s tím a jak na to, aby to přestalo třeba i za cenu vašeho výcvikového servisu. Děkuji za vaši odpověď a zdravím vás i všechny pejskaře.

Ps. Měla bych i zájem o vaše soustředění, které plánujete v květnu letošního roku. Co pro to musím udělat a jak se přihlásit. Ještě jednou děkuji

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Opět klasický problém, který jsem zde již tolikrát zodpovídal a vysvětloval... Takže znovu. Základním smečkovým vzorcem chování psů je hierarchie - tedy v kostce řečeno princip vzájemné nadřízenosti/ podřízenosti jejích jednotlivých členů. Má úzkou spojitost s psychickým dospíváním, kdy si každý člen smečky začíná hledat svoje místo a ujasňuje si svoje vlastní postavení a postavení dalších členů smečky. Stejný proces se začíná dít i v té Vaší (s ušním zánětem Vaší labradorky to opravdu, ale opravdu nesouvisí), kdy fenka německého ovčáka dospěla do věku, kdy to na labradorku začíná hierarchicky zkoušet. Ta se samozřejmě svého vyššího postavení nehodlá vzdát a protože se jedná o feny a navíc situaci, kdy bohužel evidentně nemají svého fungujícího lidského vůdce smečky, bude vše probíhat razantněji a s většími problémy. Určitým spouštěčem samozřejmě bylo i právě proběhlé a již synchronní hárání.

V každém případě je toto záležitost, ve které bych Vám svůj výcvikový servis více než doporučil. Je zapotřebí dát dohromady Vaši psí smečku a Vás naučit, jak s ní komunikovat a vést ji - jinými slovy nic, co lze dělat "na dálku". A chce to neodkládat, vzájemné boje mezi oběma fenkami budou čím dál ostřejší a věřte mi, že není o co stát, spousta mých klientů, kteří se na mne obrátili v poslední chvíli, by Vám toto potvrdila. Proto každému vždy radím: neřešte problém až v extrémně vyhroceném stavu, ale zavčas a za cenu nejmenších ztrát.

Pokud tedy budete chtít, pomůžu Vám dát věci do pořádku - zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme podrobnosti.

P.S. Co se týká Vašeho dotazu ohledně soustředění: vše potřebné bude jako vždy včas uveřejněno na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, informace i přihláška. Konkrétně Vás a Vaše fenky bych ovšem přijal teprve po absolvování individuálu - musíme mít v prvé řadě fungující svoji vlastní smečku, než se s ní vydáte mezi několik desítek psů, kde se veškeré problémy podobného typu samozřejmě vyhrotí, i Vy z toho pak budete mít daleko lepší pocit. A stejně logicky určitý typ práce s pejskem a jejich majitelem nelze vykonávat "za běhu" mezi několika desítkami psů a lidí, ale je zapotřebí právě ten již zmíněný individuální přístup, čas a prostor.

(30.1.2011)
Plemeno: kříženec německý ovčák x labrador x stafford
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál,zdravím Vás i pejska Šedyho.Náš pejsek Baryk roste před očima, bude mu v pondělí 7 měsíců.Je ve velmi dobré kondici má 25kg a 55cm v kohoutku.Krmíme Fitmin maxi junior propaguje MVDR.Šárka Keňová vyrobeno v ČR.Baryk nám začal olizovat zdi (olíže primalex aš na štuk).Netušíte čím to může být? Baryk nekulhá ani neprošlapuje.Napadl mne nedostatek vápníku (asi nesmysl). Můj druhý dotaz se vztahuje na pubertu.Baryk začal zvedat nožičku koncem pátého měsíce jednou po štěněčím jednou jako velký pejsek.Od šestého měsíce zvedá nožičku pravidelně.Od začátku tohoto týdne nám začal píglovat pelíšek svojí oblíbenou hračku.To je puberta? Rádi bychom přijeli na  soustředění.Budete mít na Vašich stránkách info až to bude aktuální.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a také zdravím:) Neštěstím dnešní doby jsou právě propagátoři něčeho, o čem po funkční stránce nevědí nic nebo naprosté minimum, ale protože jim to přináší benefity, budou to hájit do roztrhání těla. Kolik už jsem toho napsal o prostém faktu, že na vápník&spol. v granulích nelze spoléhat? Zřejmě to budu muset psát stále znova a znova, aby co nejméně štěňat nedoplatilo na oblíbenou formuli prodejců granulovaného krmiva, že "v granulích je vše potřebné pro zdárný růst štěněte". Zkrátím to - ano, Váš pejsek skutečně trpí deficitem vápníku a jako každé zvíře dokáže instinktivně najít zdroj chybějícího prvku ve svém organismu. Určitě se pak shodneme na tom, že IrishCal je daleko efektivnějším a hlavně fungujícím prostředkem pro nápravu škod - držme palce, aby pohybový aparát byl poškozen co nejméně, zuby už jste propásli...

Druhý dotaz: jen doprovodné znaky pohlavního dospívání. Psí puberta je především psychická záležitost.

Ano, jako vždy budou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO včas zveřejněny všechny potřebné informace k soustředění.

(23.1.2011)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Moje, jinak vyrovnaná, klidná a veselá fenka se po vstupu do výstavního kruhu dostane do velkého stresu, klepe se a ocas, který má být krásně nahoru, naopak stáhne dolů a snaží se utéct. Plemeno šarpeje již chovám a vystavuji přes 10 let, ale s tímto jsem se setkala poprvé. Nedokážu ji v kruhu žádným způsobem upoutat aby vnímala jen mě. Myslím si, že jedním ze startovacích faktorů byla dost důkladná prohlídka zubů od rozhodčího, který jí strkal prsty pomalu až do krku. Dalším faktorem asi bylo oblečení jiné rozhodčí, která si na sobě při posuzování nechala rozepnutý kabát, kterým při každém jejím pohybu a sklonění se k psovi vlál a psi se toho báli. Zajímalo by mě, zda by se tento "blok" dal nějakým způsobem odstranit. Jsem sice smířená s tím, že už asi na žádné výstavy chodit nebudeme, nechci jí dále stresovat, ale ráda bych jí pomohla tento strach překonat. Přeci jen je to mladá fena, která má život ještě před sebou.

Odpověď: Dobrý den:) Alfou a omegou je i v těchto případech komunikace a vztah majitel-pejsek. Bohužel právě na výstavách jsem se u mnoha vystavovatelů často setkával s absolutní absencí tohoto základního předpokladu pro to, aby pejsci zvládali stres, kterému jsou na podobných akcích (u některých plemen a chovatelů více než u jiných) vystaveni. Už jsem ve své praxi nejednou řešil přesně tento "problém", tyto případy mají vždy stejné příčiny, již dlouho existující, ale zviditelněné teprve tím, že v zátěžovém prostředí se psi setkají s něčím (někým), co (kdo) je vyděsí a pokud mají pocit "jsem na všechno sám", je na průšvih zaděláno. Pak podle kokrétního psího naturelu a konkrétní zkušenosti přijde buď strach nebo agrese, popř. obojí.

Samozřejmě Vám s fenkou rád pomůžu, nebudete u mne s tímto problémem zdaleka první. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín, kdy byste za mnou s fenečkou přijela. Ještě jednou předesílám, že zde samozřejmě nejde pouze o její reakce na výstavách, její bázlivost má zdroj v jiném problému - je pouze jeho důsledkem.

(16.1.2011)
Plemeno: aljašský malamut x kavkazský pastevecký pes/malinois
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 9/10 let
Kastrace: ne/ano
Dotaz: Dobrý deń p. Dostál, vo vzťahu k psom som intuitívna "amatérka":) Zvažujem rozšírenie našej smečky kde sú momentálne 2 psy z útlku: Aljašský malalmut krížený asi s kavkazákom vek 9 rokov nekastrovaný, a čistokrvný Malinois ona -10rokov, kastrovaná. Som s nimi 2 rok a vytvorili sme si doverný vzťah. Hlavne Malamut je v omnoho večšej pohode -je hravý, prítulný, mazlivý,živý a rád poslúcha na povely ( predtým hrýzol a bol nervózny,neistý a nedal na seba moc šahať)S výchovou to ale ešte hapruje, radi utekajú za srnkami do lesa. Stále sa od nich učím. Nemám rada tresty, obmedzenia a vodítka, uprednostňujem doveru, motiváciu a rešpekt. Doteraz som s nimi žila a vychovávala ich intuitívne,až sa mi dostala do rúk Vaša kniha a nadchla ma. Rada by som sa s Vami poradila o pridaní Československého vlčiaka - fenky do tejto smečky.
1)Čítala som o ČV veľa a som v rozpakoch, niekde ich vychvaľujú a inde hania, že sa "nevydarili" a sú nezvládatelní...Otázkou je kto tieto súdy o nich píše. Vy ste ich určite videli už mnoho... Mňa fascinujú psy s podobou vlka a túžim mať fenku, ktorú si "vychovám" od šteniatka, aby naše súbytie bolo tesné, verné a rešpektuplné k jej psej podstate. V predstave mám fenu skor večšieho vzrastu, ktorá je najbližšie mne ako verná družka s hlbokou múdrosťou, zároveń je svojská a trochu divoká. Máme veľký pozemok, kde žijeme a tak potrebujem aby hlídala a radšej zostávala so mnou na statku, než honila v lese srnky. Aby mi ju poľovníci (myslivci) neodsterlili. Vybrala som si vhodné plemeno? Čo vy na to? Ako Vy vnímate ČV?
2)otázka: Zapadne ČV do zoskupenia Malamut a Malinois?  
3) Nechcem aby bolo šteniatko čipované, necítim to dobre.Čip može volne putovať pod kožou psíka a ublížiť mu..... A je to divné, mať v psíkovy nejaký čip, akoby bol vec. Aký máte na čipovanie názor ako odborník?
Ďakujem a teším sa na odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Postupně tedy zodpovím Vaše otázky:

1/ O plemeni československý vlčák jsem toho napsal již hodně jak zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, tak i ve svých knihách - v knize "O psech a lidech" je tomuto plemeni podrobně věnována celá jedna rozsáhlá kapitola. Píšu zde mimo jiné i o tom, jak ČSV doplácí právě na to, že mnoho lidí v něm vidí především vlka - jenže pouze exteriérově, neuvědomují si nebo záměrně ignorují vlka "uvnitř". Třebaže ČSV není nejpovedenější pokus o vlkopsího křížence (ani být nemohl), přece jen genetiku obelstít nelze a ČSV vždy podědí vlčí plachost, inteligenci a bohužel skrze zkřížení i určitou nevypočitatelnost. Vy sama nesmíte přistupovat k výběru konkrétního štěněte z pohledu "V predstave mám fenu skor večšieho vzrastu, ktorá je najbližšie mne ako verná družka s hlbokou múdrosťou, zároveń je svojská a trochu divoká." Musíte vzít v úvahu reálnou povahu - jednak z hlediska generace, jednak z hlediska samotné podstaty tohoto plemene. Což se týká i hlídání a zvěře - uvědomte si, že ČSV nebyl v armádě využitelný ani jako hlídač, protože jeho "tvůrci" pozapomněli na jednoduchý fakt, že vlčí kříženec má vzorce chování dosti odlišné od typického psího hlídače - a na druhou stranu je stejný kříženec i silný lovec a pokud má možnost, tak se za srnkou proběhne s velkou chutí. Řeknu to ještě jinak: zodpovědné pořízení štěněte ČSV znamená mít k dispozici spoustu času, energie, správného přístupu a reálného odhadu možností a nemožností v tom, co lze od tohoto plemene požadovat. Čekalo by Vás něco zcela jiného, než co znáte od svých dvou pejsků, které navíc máte už dávno dospělé a teprve dva roky. Pokud ale přesto máte chuť do toho jít, zkuste nejprve za  mnou přijet a trochu si o této volbě popovídat - můžu Vám předvést typické čévéčko in natura a uvidíte, o čem mluvím.

2/ Otázka spíš zní: jak a zda přijmou 9-letý kříženec malamuta s kavkazským pasteveckým psem a kastrovaná 10-letá belgická ovčačka štěně (fenku) ČSV? Podobná situace je vždy sázka do loterie a může to skončit stejně tak dobře jako i velice špatně. V tomto věku však už obecně spousta psů má problémy s akceptací dalšího psího jedince do smečky, v této konkrétní sestavě je riziko ještě vyšší. O fenečku čévéčka bych se nebál, ta v sobě bude mít po vlčím rodiči úspěšnou taktiku "vlísávání" - ani to však nezaručí úspěch, pokud se někdo z Vaší stávající smečky rozhodne, že štěně prostě ne. Raději na to včas upozorňuji...

3/ Také nejsem zastáncem čipování. Jednak se mi nelíbí, aby se do živého organismu vpravoval cizí předmět jen proto, aby jedinec byl "čitelný" (reálně se obávám, že podobné praktiky čekají i blízkou generaci lidstva), jednak ne každý organismus cizí předmět přijme a pak skutečně nastávají problémy ("putování" čipu po těle, imunitní snaha organismu vypudit cizí těleso se všemi z toho plynoucími doprovodnými jevy).

(9.1.2011)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále! Děkuji Vám za Vaše stránky, našla jsem v nich už hodně rad a podnětů k zamyšlení.Ale proč píši, mám 19letého mentálně postiženého syna, je na úrovni přibližně 8let.dítěte. Kvůli synovi jsme si pořídili psa, labradora Grifa.Všichni jsme se na něj moc těšili,  vše jsme  zvažovali rok. Chtěli jsme pro syna parťáka, kamaráda a trochu rozptýlení do našech každodenních starostí se synem. Nejdříve jsme uvažovali o podání žádosti o asistenčního psa, již vycvičeného, ale nechtěla jsem blokovat pořadí ostatním, kteří ho potřebují více. Kdysi jsem měla německého ovčáka, chodila jsem s ním na cvičák, měli jsme spolu krásný vztah, všechno nám spolu šlo naprosto lehce a v pohodě. Takže jsem si myslela, že mám trochu zkušenosti a dalšího psa zvládnu. Teď už vím, že je velmi těžké vychovávat štěně a mentáně postižené dítě. Dnes musím napsat, že se nám zatím  nepodařilo to, co jsme chtěli, o co jsme se snažili- o kamaráda pro syna. Dokud byl Grif malý, tak si se synem hrál, ale teď o něj nemá zájem, několikrát se po něm i ohnal, když si ho Péťa-syn hladil.Péťovi je líto, je to jeho vytoužený kamarád, má teď obavu si ho hladit a pomalu se mu začíná stranit. Je mi z toho smutno, pořád myslím na to jak to zlepšit,kde jsme udělali chybu, jak vše napravit.I mně chybí takový ten vřelý vztah, co jsem si kdysi prožila se svým psem. Nechtěla jsem na sebe Grifa moc vázat,kvůli Péťovi a teď to je samozřejmě hodně znát v celkovém  respektování....Je toho samozřejmě ještě mnohem víc, co by bylo potřeba napsat.Zatím skončím s prosbou, zda byste nám mohl a chtěl pomoci. Děkuji a přeji Vám pěkný den!

Odpověď: Dobrý den:) V daném kontextu a zúčastněných je to v tuto chvíli přirozené vyústění, celou záležitost bylo třeba od počátku pojmout jinak (mám na mysli přístup k pejskovi a jeho výchovu). Lidé bohužel stále zapomínají na to, kým pes ve skutečnosti je a jakým způsobem vyhodnocuje svoje okolí - tedy na základě svých přirozených instinktů, na základě sociální hierarchie. Jinými slovy pokud se jedná o zdravého plnohodnotného pejska, pak vždy bude reagovat podle svých primárních rozhodovacích kritérií - jedince kolem sebe si na základě zkušeností a komunikace rozdělí na silné a slabé, plnohodnotné a neplnohodnotné, situace, které mu budou nepříjemné, bude řešit buď odchodem nebo varováním. Tohle vše u Grifa už zažíváte, třebaže je to pořád ještě štěně - štěně, které se teprve učí, ale bohužel v tomto konkrétním případě opět chybí "vůdce a vychovatel", kdo by ho učil a pomáhal mu se v různých situacích správně zorientovat...

Můžu Vám pomoci a rád to udělám - zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme další postup. Ještě stále máte šanci (jak jsem psal, Grif je stále ještě štěně), ale rozhodně to prosím neodkládejte.

(9.1.2011)
Plemeno: kříženec borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenu křížence BOC, se kterou se už od ranného věku připravuji na zkoušky ZOP a ZZO. Náš velký problém je ovšem aport. Bohužel jsem před jejím výcvikem neměla extra zkušenosti, jak učit zrovna aport, učila jsem jí to celkově, a až nyní jsem zjistila že se má tento cvik učit "po kouskách"..(držení zvlášť, držení s předsednutím, přinesení...) Náš obrovský problém je nyní překusování a poslední dobou už si vážně nevím rady, jak na to.. Podle rad lidí, a kynologů, to zkoušíme způsoby jako držení tlamičky, nebo přetahování.. ovšem účinek to extrémní nemá.. Napadlo mne vytvořit video, kde je zobrazeno, jak přesně to děláme a kde jsou vidět naše chyby... Budu vděčná za každou radu, co dělat jinak... (video zde) Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Video jsem shlédl, to byl od Vás určitě dobrý nápad, ale především bych jeho shlédnutí doporučil přímo Vám samotné - a dívejte se ne na sebe, ale celou dobu sledujte Vaši fenku. Uvidíte pak to, co přímo křičelo z celé prezentace, tedy snaživé štěňátko, které ale po většinu doby netušilo, co po něm vlastně chcete a ze všeho nejraději "bojovalo o kořist". Problémem nebyl vlastní postup, ten byl v podstatě správný (tady není mimochodem ani co vymýšlet), problémem bylo to, že pracujete se štěnětem, které bere peška jako hračku a stejným způsobem se k němu i chová - logicky tedy "překusuje", protože si prostě hraje. K jeho dezorientaci bohužel patří i Vaše radostné "cvičákovské" hýkání (nemůžu si pomoct, ale nemohu to jinak nazvat) v okamžicích, kdy jste měla pocit, že štěně udělalo něco správně - jen ono samo to nevědělo. Ten zásadní omyl je totiž v tom, že nemůžete nácvik čehokoli pro pejska náročnějšího postavit na tomto principu a v tomto věku. Pes není hlupák a lehce se naučí i poměrně složité postupy za předpokladu, že přesně ví, co se od něj chce, má motivaci (v osobě a autoritě svého majitele, nikoliv úplatku), nejde to proti jeho přirozené plemenné podstatě a především - jeho "cvičitel" dokáže zohlednit jeho věk a odpovídající stav jeho psychiky. Na videu vidím opravdu štěně, které si ještě ze všeho nejvíc rádo hraje, vše bere primárně jako hru a jeho schopnost se reálně soustředit je teprve na počátku. A bohužel stejně tak v něm vidím i snaživého robůtka, který sice neví proč a co vlastně dělá, ale strašně se snaží zavděčit a poposedává, aby bylo na přesné centimetry tam, kde má být.

Dobře se na svoje video podívejte a uvědomte si, s kým vlastně pracujete. Pracujete s hravým štěnětem, které není a ještě nějakou dobu nebude schopno se soustředit natolik, aby zvládlo Vámi požadované dovednosti a určitým způsobem i potlačilo svoji přirozenou psí podstatu. Pokud si tohle uvědomíte, přestanete tlačit na pilu a začnete kromě radostného vykřikování používat i komunikaci (aby Vás fenka začala brát jinak než jak se jí jevíte teď), pak máte vzhledem k plemeni reálnou naději na úspěch. Pokud budete chtít nebo budete na cvičáku tlačena k postoji "honem honem udělat zkoušky", pak především ublížíte své fence. Uvědomte si znova, že je to ani ne roční pubertální štěně, po kterém nesmyslně vyžadujete přesné chování, které jí navíc není přirozené - sledujte někdy štěňata jejího věku hrající si třeba s klackem! Podobný přístup jako máte Vy mi strašně vadí - ano, můžu svého pejska učit spoustu věcí, ale některé až tehdy, až na to bude sám připravený  nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Nemluvě o tom, že každý jedinec i stejného plemene a stáří dospívá individuálně.

Pokud budete na svoji fenku příliš tlačit, vrátí se Vám to částečně už teď, ale daleko více v budoucnu - dejte některým věcem čas a zkuste se zamyslet nejen nad "cviky a triky", ale také nad celkovým vzájemným vztahem. Třeba se Vám to líbit nebude, ale naše pejsky je opravdu zapotřebí vidět i z jiného úhlu pohledu než pouze jako "cvičební materiál", už jsem to psal mnohokrát...

(2.1.2011)
Plemeno: pražský krysařík
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, v prvé řadě vám chci napsat, že objevením Vašich stránek se naprosto přehodnotil a také trochu rozházel pohled na správnou výchovu psa - v dobrém slova smyslu. Já jsem člověk, který opravdu tvrdě lpí (narozdíl od mé rodiny) na výchově a poslušnosti psa, protože každý pes je vizitkou svého pána a také chci aby si můj pes život užil a ne ho jenom přežil. Bohužel jsem vždy byla seznámena (ať v knížkách nebo od přátel) pouze s "cvičákovou" formou výcviku, kde se do psů "lejou" povely, bez větší snahy o to, aby pes nějak přemýšlel..Načetla jsem spoustu knížek, kde se mi náhled na správnou výchovu utvořil a tak když jsme si pořídily nedávno fenku pražského krysaříka, začala jsem ji "uplatňovat".. potom jsem ale narazila na "problém s odloučením" a tak jsem se jala hledat dalších a nových informací a názorů k řešení tohoto "problému"..Narazila jsem ale na Vás, musím říct, že jste mě šokoval, motivoval a otevřel mi oči..Vaše názory jsou mi mnohem blíže než názory z "americké" knížky.. Musím se přiznat, mám doma ohrádku, ale je velice prostorná, máme ji u postele, kde v pelíšku spí naše fenka, umísťujeme ji tam i když se musíme na několik hodin vzdálit z domu, vím že v ní naříká,pokud nejsem v místnosti, ale stejně tak naříká i když v ohrádce není, pokud je osamocená, máme ji v rámci zachování domácnosti i pro bezpečnost samotné fenky. Prosím vás o radu, jak mám nejlepším způsobem naučit fenku aby byla o samotě v klidu (kňučí, vyje)protože nejraději bych se za vámi ihned rozjela, ale od nového roku půjdeme do práce (od 9 do 4, v poledne ale můžu přijít na chvíli domů) a přijde mi nelidské a nemorální aby nás celou tu dobu fenka volala a my jí nedokázaly naučit, že vůdce smečky jenom odskočil na lov a v určitý čas se zase vrátí :-) moc děkuji za odpověď a fandím Vám, protože já nemám ráda pokrytce, co prosazují názory které schvaluje většina jen proto aby se nestali terčem a také mám ráda lidi, kteří se nebojí prosazovat svůj názor i když ví, že jsou v menšině :-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) V prvé řadě znova zdůrazním, že máte teprve 2,5-měsíční štěně. Tedy fenku ve věku, kdy teprve začíná poznávat svět a orientovat se ve své domácí "smečce", čemuž odpovídá i její psychika nedospělého mláděte. Jako každé štěně v této době potřebuje především správnou výchovu a pomoc - tedy Vaši výchovu a Vaši pomoc, formou přirozené psí komunikace. To je zapotřebí si uvědomit na samém počátku a v tomto směru nasměrovat svoji práci, nikoliv ve směru "výcviku". Jsou to naprosto přirozené věci a postupy vycházející z podstaty pochopení psychiky psů a ne jejich bezhlavého podrobování a pokud je tento můj názor v menšině, pak to bohužel jen ledacos vypovídá o dnešní lidské společnosti a jejím vztahu vůči psům a zvířatům obecně...

Otázce postupného navykání štěněte na několik hodin samoty jsem se zde věnoval a vysvětloval ji již mnohokrát, proto bych i Vás rád požádal, abyste si v souladu s pravidly této Poradny našla a nastudovala související příspěvky, nejlépe se tak dozvíte i další skutečnosti, které k dané problematice mají přímý vztah. A ještě jedna prosba na Vás - ani malé štěně nepatří do žádné ohrádky a až s fenkou začnete opravdu žít tak, jak ona potřebuje, pochopíte to.

(2.1.2011)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, doma mám dvou roční fenku německého ovčáka. Vždy jsem chtěla druhého pejska, protože doma mám sice bezproblémovou fenku téhož plemene ale není už tolik v kondici, přeci jen už má svůj věk. Proto jsem přemluvila dědu (je mi 13 let) aby si vzal pejska než doma postavíme kotec, protože by jinak štěňátka nejspíš utopili. První dny jsem k dědovi jezdila i pětkrát denně, ale neměla jsem vůbec potuchy co je socializace atd. a to se mi pořádně vymstilo. Nyní se to snažíme napravovat, ale nějak nám to nejde. Už přes rok chodíme na cvičák, jenže tam cvičí každý samostatně a ohledně chování se tam toho moc nedělá, spíš jen povely které Jenny (pejsek) umí, pokud tam nejsou cizí psi. Když jdeme na procházku a za plotem  je pes, už si jich tolik nevšímá, nevyjíždí, neštěká ale jakmile potkáme nějakého psa na procházce začne vyvádět, naježí se a nejradši by ho asi zabila. Možná se bojí tak radši preventivně varuje, to já bohužel nepoznám. Vyjíždí na všechny psy bez ohledu na velikost, pouze s většímy psy (ne fenkami) se dá pustit - s košíkem. Chtěla bych se tedy zeptat jestli bych nemohla někdy přijet k Vám, poradit se. Nemám kolem psů tolik zkušeností ale chtěla bych tu moji malou příšeru trochu víc poznat.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě s fenečkou přijeďte, od toho tu jsem - rád Vám pomůžu. Vaše fenka je pořád ještě štěně a učí se, potřebuje některé věci pochopit, aby sama byla víc v pohodě a klasický cvičák (resp. cvičitelé) jí v tomto ohledu skutečně nic nedají, spíš naopak. Takže mi prosím zavolejte, domluvíme termín a bližší podrobnosti.