Za období: 1.1.2012 - 31.12.2012

(30.12.2012)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,děkuji za Vaše stránky jelikož jsem úplný začátečník co se týče výchovy pejska.Ráda bych Vás požádala o radu i po přečtení Vašich rad v poradně. Před čtyřmi dny se nám stalo,naší Kessie,která byla na vodítku napadl bez jakéhokoliv varování volně pobíhající Bulteriér,který se vynořil s poza baráku, díky bohu měla "pouze" pohmožděnou přední tlapku jak ji zalehl a pár škrábanců,takže spíš než fyzické újmy utrpěla psychickou o to těžší je že již zmíněný bulteriér bydlí ve stejném domě přímo naproti našemu bytu.Tak když jdeme ven není možné že by šla sama,musíme ji nést,protože psa samozřejmě cítí a začne se strašně třást a od té doby se manžel o ni bojí a bere ji do ruky když vidí většího psa aby ji neublížil což mám obavu aby se z ní nestala hysterka :-) Hned od začátku jsme s ní byly 24 hodin aby věděla že není sama,ale jelikož měla od veterináře naordinovaný klid a z důvodu bolesti tlapky jsme hned nemohli ven aby jsme z toho udělali jen tu zkušenost a teď když jdeme ven je ustrašená sice na nikoho nevrčí,neštěká,jen když vidí nějakého psa nebo člověka tak nám začne skákat na nohy jako když říká "vezmi mě já se bojím".Poraďte prosím co dělat,dříve naopak každého pejska viděla s nadšením a lidi taktéž.
Ještě jedna otázka :máme v rodině 2 fenky russlla ze stejného vrhu,jakmile se "holky"potkají třeba na chalupě tak se strašně perou,vrčí na sebe.Já se sice snažím aby se víc potkávali třeba při rodinných návštěvách v domnění že si na sebe zvyknou ,ale asi jsem se mýlila a ostatní mé nadšení nesdílej.Máme do jejich hrátek zasahovat?Budují si své postavení?Nebo se máme bát o jejich zdraví?Prosím o radu jak postupovat.
Předem děkuji a přeji krásné vánoce Vám i Vašemu čtyřnohému příteli :-)

Odpověď: Dobrý den:) Je to tak, jak jsem již mnohokrát psal - jakýkoli negativní zážitek musí zůstat pouze v rovině zkušenosti. Pro Vaši fenečku tedy pouze jako první zkušenost typu "ne všichni se ke mně budou chovat hezky", ale nic víc - ono podobných situací ještě zažije ve svém psím životě hodně, toto je pouze první z nich.

Rozhodně ji nenoste v náručí, tím její strach z pocitu ohrožení jenom podpoříte, nemluvě o strachu, který přitom bude vnímat ze svého člověka. Naopak - kdokoli s ní půjdete, fenka musí z tohoto člověka cítit sebejistotu, oporu a klid. Choďte s ní tak, abyste vždy byla mezi ní a ne zrovna přátelsky se tvářícím pejskem, s těmi ostatními jí naopak povolte těsný kontakt. A hlavně Vy sama (ani Váš manžel) nesmíte dát najevo nervozitu nebo obavy, tyto emoce každý pejsek spolehlivě vnímá a stejně spolehlivě jej i rozhodí. Pejsek má čtyři tlapky k chození, tudíž i Vaše fenečka půjde s Vámi po zemi, nikoli v náručí a Vy se postaráte svojí psychikou o to, aby ta její zůstala v klidu. Žádné chlácholení, žádná "příprava na nebezpečí", jenom klid a sebejistota. Opět doporučuji projít zde související příspěvky, mnohokrát jsem to již popisoval...

K druhému dotazu - pokud se psí ségry spolu kočkují, patří to v tomto věku k přirozenému chování, které jim dává zpětnou vazbu o jejich vlastním sebevědomí i vzájemné hierarchické pozici. Zasáhněte až v případě, kdy se souboj přiostří nebo začne jedna z nich druhou terorizovat - v této situaci do toho zasáhnout musíte stejně jako by zasáhl dospělý psí vychovatel. Opět doporučuji projet PSÍ STRÁNKY FALCO, popř. moje knihy.

Děkuji za přání a Vám i Kessie přeji jen to nejlepší do roku 2013:)

(30.12.2012)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, prosím o další radu,jak na naši Fany. Je to moc hodné psí miminko, i když už se tváří, že všechno zná. Jediné, co nás trápí, je štěkot. Abych to upřesnila. Fany doma neštěká, návštěvy pouze vítá, na zvonek a ani hluk v domě nijak nereaguje. Doma štěkne pouze tehdy, když má pocit, že se jí nevěnujeme, to si sedne, chvíli kouká a pak se ozve. To je výzva ke hře a s ní si díky Vaší poradně umíme poradit. Trápí nás však štěkání venku. Objevuje se v této situaci. Chodíme hodně na volno, takže když Fany pustím z vodítka, začne vyšilovat. Běhá kolem mě, vrčí, štěká, chňape mi po kalh otech. Někdy to trvá déle, jindy chvilku. Ale příjemné mi to není. Štěká hodně nahlas a o nohavice bych také přišla velmi nerada. Navíc to vypadá divně, když mě takhle obklopuje. Chytit se nedá, abych jí domluvila, nesmíš, fuj, zlý pohled, nic z toho, co jsem zkusila, nezabírá. Zhruba v polovině případů ji povelem přivolám, ona sedne, dostane pamlsek a pochvalu, ale po propuštění se situace opakuje. Co s tím? Nevím, zda je to přirozené chování, pokud ne, jestli potírat a pokud, tak jakým způsobem? Zkusila jsem situaci natočit na video. Omlouvám se, snad si nevykloubíte hlavu, až doma jsem si uvědomila, že jsem měla foťák opačně. Video posílám přes úschovnu, je příliš velké na přílohu mailu. Děkuji za pochopení a Váš čas. Děkuji moc za Vaši pomoc, pohlazení Gardienovi a Vám šťastný rok 2013.

Odpověď: Dobrý den:) Na video jsem se samozřejmě podíval, byl to od Vás dobrý nápad. A viděl jsem na něm temperamentní čtyřměsíční štěně, které je stejně jako všechna jiná temperamentem srovnatelná štěňata v tomto věku poháněno právé tou sobě vlastní energií, kterou ještě samo pochopitelně nedovede zvládnout, ale které k Vám i tak velmi brzy přijde. Její štěkání a pobíhání venku je přirozená psí (štěněcí) radost ze života a vyzývání ke hře, nic špatného, nic nenormálního. Už v minulé odpovědi jsem Vám psal, jak nutné je zohlednit věk a psychiku Vaší fenečky - a tento případ je naprosto stejný. Za pár týdnů už bude víc používat hlavu místo čisté živelnosti, za pár měsíců bude stále temperamentní, ale už bude mít sama sebe daleko víc pod kontrolou - začne se zklidňovat, nebojte. Je to postupný psychický vývoj, opět zopakuji - nechtějte od 3-4 měsíčního štěněte chování dospělého psa. Zasáhněte ale v okamžiku, kdy se rozjede příliš a začne po Vás chňapat a vrčet - chytit za kůži na kohoutku, povalit na zem a zavrčet, ve chvíli kdy zvláční, pustit. A jak jsem tu již tak často psal - nezapomenout, že nejde o mechaniku. Pokud z Vás při tomto postupu nebude cítit autoritu, nezafunguje to.

Mimochodem - možná by nebylo vůbec od věci domluvit si se mnou osobní konzultaci, vyvarujete se tak spoustě zbytečných chyb.

Děkuji za přání, malou za mne pohlaďte a přeji jen vše dobré do roku 2013:)

(16.12.2012)
Plemeno: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ano (v 22 měsících)
Dotaz: Dobrý den, v roce 2008 se k našemu v té době již dospělému Německému ovčáku přistěhovalo štěně křížence jezevčíka. Byl také jako nyní čas předvánoční. Aby si štěňátko zvyklo bylo s námi v domě a až při jarním počasí začal stále déle pobývat na dvorku u psího kamaráda. Kříženec jezevčíka se nakonec na dvorek odstěhoval zcela bez emocí a dobrovolně na trvalo s tím, že mu zůstal otevřený přístup do domu v prostoru kotelny. Nyní 8.12.2012 odešel jeho věrný přítel do psího nebe a nastala doba smutku. Prosím radu jak postupovat. pejsek už odmítá být na dvorku ani v kotelně. Stále běhá, štěká, kňučí a hledá svého přítele. Každý den se jeho chování zhoršuje, začal se všeho kolem sebe jakoby bát. Prosím o radu jak mu pomoci se s odchodem kamaráda vypořádat. Zatím zabere pouze naše přítomnost, to se cítí bezpečně a jak je unavený spokojeně usne. Vzít ho na stálo do domu? Pořídit nového přítele na dvorek? Nebo je zkušenost, že žal chce čas? Děkuji za všechny rady a pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě ho vzít nastálo domů - pes potřebuje společnost, je to sociální tvor a Vašemu pejskovi odešel psí kamarád, který jediný tuto životně důležitou sociální vazbu pro něj představoval. Navíc je Váš jezevčík kastrovaný, o to více má problém zvládnout samotu a řešit zátěžové situace. Z mého pohledu skutečně není o čem přemýšlet. Každý pes patří k člověku, ne na dvorek a do kotelny.

(9.12.2012)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, ráda bych Vás poprosila o radu. Naše fenečka Fany je moc šikovná, přivezli jsme si ji na 7 týdnech a od té doby s ní nebyly žádné větší problémy. Chodila za mnou doslova jako psík :o) Má ráda pohyb na volno. Hned jsem ji učila přivolání. Umí sedni, částečně zůstaň (ne příliš velká vzdálenost, u menší opravdu čeká), lehni (když položím ruku na zem a ukážu). Na vodítku chodila vždy spíše jen kolem hlavní cesty a do města, aby se jí něco nestalo, občas jsem ji i na malou procházku po sídlišti (městečko, přes den spíše vylidněné) brala také na vodítku, aby si zvykla, ale i tak měla vždy na klidném místě volno. Pokud se okolo nevyskytovali psi a lidé, poslouchala jako hodinky. Teď se to začalo horšit (nyní 3 měsíce). Ne vždy přijde, nebo jen tak na půl a čeká, co bude dál. Když nedorazí, otočím se a jdu pryč. To po chvíli přiběhne, odejít mě nenechá, ani se nevydá jiným směrem, spíš vyčkává. Problémem je i noční venčení, vždy jsme jen vyběhly před dům, Fany vykonala potřebu a šlo se domů. Jenže i tady pozoruji zhoršení, když se jí nechce, prostě nejde. (Před dům venčíme bez vodítka.) Nevím, co dál. Pokud jsem dobře pročítala Váš archiv, zkouší Fany, kam může zajít, tomu rozumím, ale jak dál. Striktně nasadit vodítko a pouštět na volno jen na vyhrazeném místě? Vím, že když bude na volno, otočením se a odchodem docílím toho, že přijde, ale ne vždy to je časově únosné. Co s tím? Mám ještě jeden dotaz. Když je na volno, často mě vybízí ke hře ostrým štěkáním a vrčením. Pobíhá kolem mě a chce si hrát - dělá to hlavně na poli a obecně řečeno na místech, kde má volno. Dříve jsme takto blbly, také jsem štěkala a pobíhala s ní. Hru jsem vždy ukončila. Teď se do hry pouští sama a nezajímá ji, jestli chci nebo ne. Snažím se nereagovat, okřiknout (opravdu to vypadá z pohledu další osoby divně, když na mě takto vyjíždí, ale je to hra, když ji zavolám, přijde a sedne mi u nohy - teď ne vždy, jak se zhoršilo přivolání). Brala jsem to jako hru, byla to chyba? Budu Vám vděčná za radu v obou případech, nechci nic pokazit. Vím, že se to časem zlepší, až pozná své mantinely, jen nevím, jak jí je ukázat. Děkuji moc za Váš čas a krásné stránky :o) Pac a pusu Vám i psí smečce a krásné Vánoce.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji a také přeji hezké Vánoce - a malou za mne pohlaďte:) Fany je teprve tříměsíční štěně, už jsem tu mnohokrát v podobných případech vysvětloval, jak nesmyslné je klást na psí mimino nároky, na které bude jeho psychika připravena až o řadu měsíců později. Štěně v tomto věku je především hravé, zvědavé, teprve začíná poznávat svět a potřebuje vychovatele, ne cvičitele! I "přivolání" je zapotřebí do štěněte dostávat výchovou (smečkovou psí komunikací, ne lidským výcvikem), jinak se nesetkáte s úspěchem.

Štěně v tomto věku má v sobě stále ještě velmi pevně zafixováno "musím se držet smečky, jinak zahynu". S tímto principem pracujte, choďte na procházky do lesa, do neznámého prostředí a nechte vznikat a upevňovat přirozenou vazbu na Vás. Pokud to na Vás fenečka bude zkoušet (a to samozřejmě bude), vždy musí přijít ona za Vámi. Nebojte se, ví to.

Opravdu nechtějte od 3-měsíčního štěněte "přivolání" - jednak to slovo samo o sobě je v tomto kontextu nesmyslné, jednak fenečka v této kategorii ještě není schopna pracovat. Snažte se, aby se Vás přirozeně držela, šla tam, kam jdete Vy - teprve s jejím postupujícím věkem a psychikou můžete zvyšovat nároky. Je to psí mrně, mějte to prosím na paměti a nebojte se mít ji v určitých situacích na vodítku, to není žádná ostuda, ale prevence průšvihu.

O správné výchově štěněte jsem tu napsal již tuny textu, prosím najděte a prostudujte si související příspěvky, hodně Vám pomohou.

(9.12.2012)
Plemeno: 2x labradora
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 1 rok/10 let
Kastrace: ne/???
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, na základě naší telefonické domluvy z dnešního dne znovu zasílám e-mail. Roční fena AMY, je celkem poslušná, ale její neřest je ničení věcí - rozkouše boty, tapety, skříně, kabely, kytky, brambory. Když byla menší, dělala to v noci nebo přes den. Teď už jen když jsme v práci a jsou sami doma. Mají doma spousty hraček, dokupujeme nové, když je rozkouše.Už nevíme jakým způsobem ji to odnaučit. Psi se mohou volně pohybovat po celém bytě. Bohužel jsme ve stádiu, že když odcházíme do práce, tak má košík, což  není dobré a nám se to nelíbí. I s košíkem je schopná nějaké věci roztahat po bytě, ale aspoň je nerozkouše.  Pak třeba dva dny nic neudělá, tak ji necháme bez košíku a je to horor se vracet domů. Nevíme proč to dělá.Prosím poraďte. U starší feny jsme to zažili  jen dvakrát - pokárali jsme ji a byl klid. Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Někteří pejsci jsou devastátoři od přírody, jiní flegmatici - a ty z té první skupiny je prostě zapotřebí trochu "převézt" a trpělivě počkat, až více dospějí a přestanou tyto sklony mít. Mluvím teď ale výhradně o psech, kteří nedevastují ze stresu(!), ti jsou zas jiná kapitola, ale věřme, že Vaše fenka patří do té první skupiny.

Už jsem to tu mimochodem dostkrát psal v souvislosti s učením štěňat samotě a platí to i pro tento případ - pokud nechci, aby mi pejsek něco doma zničil, pokud je sám, udělám tři velmi jednoduché věci: zaprvé mu zmenším prostor, nenechám mu k dispozici celý byt, ale třeba jen předsíň, zadruhé provedu nezbytná opatření, aby v tomto prostoru neměl co zničit (uklidím vše z dosahu) a zatřetí nepodporuji kousací a ničitelské tendence hračkami k volnému trhání (jinými slovy venku může pejsek klidně pokácet půl lesa, ale doma je kousání do jiných věcí než například kost z buvolí kůže tabu). Tři jednoduchá, leč podivuhodně účinná opatření.

Košík pouze přispěje k psyhickému stresu Vaší fenky, což celou situaci radikálně zhorší. Kolem roku věku devastátorské tendence mladých pejsků kulminují a v následujících měsících odeznívají, samozřejmě pokud to člověk úspěšně nezkazí svojí nevhodnou výchovou směřující k permanentnímu psímu stresu.

(25.11.2012)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále! Kamarádka mi nedávno doporučila vaše stránky a musím říct, že můj pohled na výchovu psa se vaším přístupem naprosto změnil, za což vám moc děkuji. Pečlivě pročítám poradnu a vaše rady si beru k srdci. Nyní k dotazu - v lednu si přivezeme domů štěňátko francouzského buldočka a ráda bych vás požádala o radu ohledně krmení. Paní chovatelka nám oznámila, že štěňata budou navyklá na granule Happy Dog. Chtěla jsem tedy tyto granule zakoupit, protože se domnívám, že není rozumné štěněti hned ze začátku typ granulí měnit. Paní prodavačka ve zverimexu, mě však poněkud vyděsila, když mi oznámila, že se jedná o dosti nekvalitní krmivo, a že si jím zaděláváme na poruchy ledvin atd. Snažila jsem se tedy najít na internetu recenze granulí a testy kvality, ale abych byla upřímná výsledky se dost různí a nevím, čemu věřit. Francouzského buldočka jsem již měla (v říjnu nás bohužel po 12 letech opustil) a krmila jsem ho vetšinou granulemi Acana, Royal Canin a Eucanuba. Pochopitelně bych chtěla pro mého dalšího psího kamaráda to nejlepší, proto bych ráda znala váš názor. Myslíte, že je lepší pokračovat (aspoň po nějakou dobu) v krmení granulemi Happy Dog, na které je štěně zvyklé nebo byste doporučoval značku změnit? Moc děkuji za odpověď!

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Granule Happy Dog nejsou vhodné pro štěně, které potřebuje především v prvních měsících svého života opravdu kvalitní výživu. Už jsem tu hodněkrát vysvětloval, že co první rok do štěněte z hlediska vyživy investujete, takový bude základ jeho zdraví a kondice do budoucna. Důležité teď je, abyste pokračovala v podávání granulované (tedy ne vařené) stravy a vybrala některou z kvalitních značek - Eukanuba, Purina, Hill's apod.

(25.11.2012)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, mám fenku Fridu, je to člen rodiny. Jsme takový parťáci, vše podnikáme společně. Je mazlivá, hravá, miluje děti a lidi. Tak zhruba do tří let se snesla s jakýmkoliv psem i fenou, ale teď už ne. Asi tak v roce ji pokousala fenka křížená s kavkazským psem, která napadala i štěňata, i psi, ne jen feny. A od tý doby mi přijde, že je taková agresivnější. Psi sama moc nevyhledává, projde kolem, ale někdy k nim ani nejde. Doposud nevyvolávala rvačky, ale když už ji pes napadne, tak se rve. Často je odvolatelná na povel, někdy musím zakročit a odtrhnout je. Asi před měsícem ji napadla starší fenka německého ohaře, ze zadu, Frida si toho ani nevšimla. Byla dole, takže odchytnout jsme museli tu fenku a Frida pak hned utíkala pryč od ní ke mně. Kousnutí bylo hluboké na hrudníku, takže dlouhé léčení a rekonvalescence. A včera jdeme domů a potkali jsme pána taky s vizslou 8-letou, hodně bázlivou, vše v pohodě, povidám si s pánem a najednou se do ní Frida pustila a odvolatelná nebyla. Hned jsem ji odtrhla. Ale naprosto vím, že tamten pes ji nic neudělal a ona toto. Potřebovala bych poradit, jak ji za toto vynadat a vůbec nějak řešit. Nechci, aby byla takhle zlá. Je jinak skvělá a já ji miluju, ale tohle mě trápí. Bojím se, zda to neni třeba tím, že je rozmazlovaná, spí se mnou v posteli a je na mě hodně fixovaná a já na ni. Ale i čas trávený bez sebe zvládáme dobře. Mockrát děkuji za Vaši radu. Už jste mi jednou poradil ohledně toho, že skákala na lidi, to už zvládáme. Děkuju.

Odpověď: Dobrý den:) Toto samozřejmě jako vždy v podobných případech není na "radu na dálku", ale na přímou práci - zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme termín, kdy byste za mnou s fenkou přijela. Neodkládejte to prosím.

(18.11.2012)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, v srpnu jsme si s přítelem pořídili štěňátko stafordšírského bulteriéra. Dlouho jsme zvažovali, jaké plemeno si pořídit a po shlédnutí nějakých dokumentů a přečtení základních informací o povaze tohoto pleneme to pro nás byla jasná volba.Samozřejmě se okamžite stala miláčkem celé rodiny. Je to velice hravé a živé štěně, nadevšechno miluje lidi a především děti, za což jsme velmi rádi, neboť plánujeme rodinu. Se socializací psů jsme nikdy problémy neměli, ale přesto jsem předtím uvažovala nad docházkou do nějaké psí školky, především kvůli tomu, aby si od mala zvykala na další psi a nebyl později problém jí brát do jiné "psí" společnosti. Zkoumala jsem různé servery a poradny, z čehož mi nakonec bylo jasné, že klasické výcviky určené pro štěňata nemají žádný význam. Přišlo mi to jen jako ztráta času. Před časem jsem narazila na vaše stránky a obdivuhodně jsem je od té doby začala pročítat. Váš vztah ke psům a především přístup k nim je mi velmi sympatický a ohlasy na vaši osobnost jsou víc než "ohromující" :) Obracím se na Vás s problémem, který jsem si myslela vyřešíme sami, ale začíná to být celkem neúnosné. Jak už jsem psala Akitka je velice hravá a jakmile je na obzoru společnost (jakákoli) téměř nic ji nezajímá, jen v případě, že zvýším hlas a stačím ji "odchytit", uposlechne a zůstane, ale moc dlouho to nevydrží. Přikládám to ale k tomu, že je přeci jenom ještě prcek a časem z toho snad trochu vyroste. Zase si říkám, pořád je lepší, když je zvídavá a živá než aby z ní bylo takové to štěňátko v koutě a mělo ze všecho strach. A teď tedy ten zásadní problém: v době, kdy jsme si ji pořizovali, jsem s ní byla téměř měsíc doma. Chodili jsme pravidelně venčit (máme zahradu, takže nebyl problém, kdykoli vyběhnout ven),  po základním očkování jsme začali chodit na krátké procházky, aby si zvykala na vodítko. Když jsem začala chodit zase do práce, měla jsem velké obavy, jak si bude zvykat na samotu, nechat jí pobíhat volně po baráku bylo nemyslitelné, neboť se v naší nepřítomností pustí do všeho, Má proto svoji místnosti, kde má pelíšek a tráví tam čas o samotě. Podotýkám, že je doba sama jen pár hodin. Máme však velký problém s čůráním, kdy čůrá, kam se jí zlíbí. Přes noc vydrží i dvanáct hodin, takže si říkám, že přes den bych tě pár hodin měla takév vydržet. Omlouvala jsem to tím, že ještě nerozumí tomu, proč chodíme na záchod ven a chce to více času. Dnes ale už vím naprosto jistě, že chápe dobře, že má chodit čůrat na zahradu. Občas si sama zajdem ke schodům a zakňučí si, takže jí hned pustím ven, ale abych s ní chodila každé dvě hodinky neli ne i vícekrát, to už mi přijde trochu z rozmaru. Nicméně i toto bych klidně ještě zvládla a říkala si, že se to snad časem zlepší a ty intervaly se postupně prodlouží. Hlavní problém je teď ale v tom, že mám pocit, že dělá naschvály. Př.: v pohodě si hraje, všechno je v pohodě, ona si pak odskočí o pár metrů dál a tam se vyčůrá, poté hned sklopí ocas, uši a jde ke schodům, okamžitě ví, že je zle. Vrcholem už bylo to, že se vyčůrala v posteli na přítelův polštář (do svého pelechu se taky bohužel již několikrát vyčůrala), takže mazala z postele a už má na ní zákaz. Je mi jasné, že děláme něco špatně, že nám tím dává najevo nesouhlas, ale netuším proč. Zkoušeli jsme úplně všechno, trestat, hubovat, nechat venku i několik hodin jakoby za trest, ale nic nepomáhá. Jakmile se vrátí domů, tak musím být pořád jako ostříš, jestli se zase nechystá dělat další louži. Ráda bych Vás tedy požádala o radu. Jsme z Liberce, takže pokud to bude možné a dle Vašeho názoru potřebné, rádi se u Vás po domluvě zastavíme. Děkuji Vám za odpověď a především za Vaší práci, která je tak vychvalována :)

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Mnohokrát jsem zde už vysvětloval, že nejhorší, co člověk může udělat, je od svého malého štěněte čekat a vyžadovat chování dospělého psa. Čtyřměsíční štěně nemá schopnost vůlí spolehlivě ovládat svěrače (k tomu dochází až kolem prvního půlroku věku), nemá ještě psychiku na takové úrovni, aby bylo schopno se chovat "podle protokolu". Navíc každé štěně má i jinou křivku psychického vyspívání, některému trvají tyto věci déle, jiné to zvládne za kratší dobu.

To je první věc. Druhá je ta, že celkově je z Vašeho mailu znát malá orientace v psím chování (na což zákonitě každý pejsek ve svém životě doplácí) a myslím si, že by bylo velmi vhodné nechat si některé záležitosti kolem výchovy štěněte vysvětlit a prakticky ukázat. Máte to ke mně kousek, můžete si se mnou telefonicky domluvit osobní konzultaci - velmi by to Vám i štěňátku prospělo. Rozhodnutí je na Vás, samozřejmě Vám velice rád pomůžu.

(18.11.2012)
Plemeno: pyrenejský horský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se jen zeptala, zda je vhodné přidávat do žrádla (hils junior) alavis. Máme strach, aby neměla problémy s kyčlemi a klouby.A ještě jedna otázka - jak dlouhé procházky můžeme s Abbynkou absolvovat, jsme turisti, ale nechceme nic uspěchat. Momentálně chodíme 2x denně tak po 1,5km. Těším se na odpověď a jsem v úctě, Lenka Chladová.

Odpověď: Dobrý den:) Vím, že to někteří chovatelé doporučují, ale pokud je štěně tělesné konstituce typu pyreneje krmeno kvalitním krmením a ve správné dávce (pyrenej je velký, ale na rozdíl od jiných pastevců má lehčí a štíhlou, ne podsaditou stavbu těla), pak není kloubní výživa v této fázi zapotřebí. Tu je pak vhodné aplikovat až ve vyšším věku (cca 5 let a výše) nebo dříve u jedinců s velkou pohybovou zátěží, kdy klouby začínají být "opotřebované" a u velkých psů potřebují pomoci.

Pohyb je potřeba u pyrenejů ve fázi růstu správně odhadovat (potřebují zesílit, ale ne přetížit), těch cca 3km denně ve 4 měsících je rozumných. Postupně přidávejte, já s Gardym v současné době nachodím každý den celkem 8-9km. Od věku zhruba roku a půl pak pyrenej může absolvovat (ve vhodném terénu) stejné kvantum, jako našlapete Vy.

Pohlaďte za mě prosím "malou" a přeji spokojené a šťastné soužití:)

(11.11.2012)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím radu - byli jsme s pejskem u 2 veternářů a každý radil něco jiného -----jde o vypadnutí špičáků , má po obou stranách jak mléčný tak i zuby druhé Jeden radí vytrhnout hned , druhý na roce a půl .Prý jorkšírům vypadávají zuby později ,nechceme nic zanedbat a pokud vypadnou sami nechceme pejska zbytečně trápit . Jde jen o tyto 2 zuby , ostatní mu vypadly sami Děkuji předem za odpověd

Odpověď: U malých plemen je podobná záležitost velmi častá, ale jednoznačně to chce zbylé mléčné zuby nechat vytáhnout. Jinak totiž mohou být zdrojem zánětů čelisti, nesprávného usazení trvalých zubů a dalších zdravotních komplikací chrupu psa. V tomto věku bych už skutečně neváhal a nečekal.

(11.11.2012)
Plemeno: flatcoated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nedávno jsem objevila vaše stránky a čtu a studuji a studuji! Snažím se načerpat co nejvíce ze zkušeností jiných pejskařů a hlavně vašich rad. Přístup k pejskům máte nádherný! Abych se dostala k věci co mě trápí. Máme doma fenku Flat Coated Retrievera 4 a půl roku starou a její štěndo, kterému je teď rok a půl. Štěňátek jsme měli 10 kousků, jedno jsme si rozhodli nechat. S fenečkou je vše v pohodě, jedná se mi o mladˇocha Je to po taťkovi pěkný divoch, což u flatů není zas tak neobvyklé, je to už můj třetí flat a přítel už měl taktéž flatí fenečku. Je mimořádně mazlivý a skoro až závislák. Celkem i poslušný ale, jak se už v této poradně několikrát probíralo, jakmile vidí pejska, tak ho prostě musí pozdravit. Nějaké rady jsem už četla ale co mě zaráží je to že jsme vždy měla pocit že mladší pejsek následuje toho který má ve smečce hlavní slovo což mě překvapuje u našeho pejska. Fenečku ostatní pejsci neprosto nezajímají, mineme se s okolo procházejícími a ona si čuchne a někdy ani to ne, neštěká, nevšímá si jich, prostě úplně v klidu...zatímco pejsek, ten se oproti ní může přetrhnout aby se pozdravil...vydá se klidně i celkem daleko od nás. Stále přemýšlím co dělám špatně, vím že je to v nás. V první chvíli kdy se rozeběhne tak voláme ale většinou neuposlechne, je to silnější, když se vrátí ví že to nebylo dobře a to jsme ho nikdy neuhodili, dostal slovně vynadáno, z očí do očí mu bylo sdělěno že tohle se ve smečce nedělá ale stejně mu to nedá. Doufám, že jsem podobný dotaz někde v minulých příspěvcách nezmeškala, pokud ano tak se omlouvám, opravdu jsem hledala. Moc děkuji za čas a za jakoukoliv informaci ohledně toho co by mi pomohlo.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Tak probíralo se to tu v Poradně v mnoha modifikacích často, proto připomenu především základní skutečnosti. Flatové jsou plemeno živé a kontaktní, jak vůči člověku, tak vůči jiným pejskům. Proto je i naprosto přirozené a nemělo by Vás překvapit ani zarážet, že se mladý psí puberťák takto chová - jak už jsem často psal, u tohoto typu plemen by naopak bylo zarážející stranění se jiných psů nebo dokonce agresivita vůči nim.

Zadalší - štěně následuje a přebírá nejvíce vzorců chování od spolužijícího dospělého psa v nejútlejším věku (přežití), později se začínají čím dál více prosazovat jeho vrozené dispozice a povaha. Navíc v žádném případě nemůžete čekat, že se jedenapůlroční psí výrostek bude chovat jako již dospělá fena - stejně tak respektujte i přirozenou rozdílnost individuálních psích povah.

Jinými slovy: nic se neděje, vše je v rámci plemene v pořádku a v tuto chvíli prostě není co řešit. Za pár měsíců se sám zklidní, ale nekažte ho teď prosím tím, že budete společenského pubertálního flatcoated retrívra chtít cpát do škatulky "tvoji mámu jiní psi nezajímají, tak tebe taky nebudou zajímat". A pohlaďte ho za mne:)

(4.11.2012)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, čtu vaše rady celou dobu, co mám Terinku a hodně problémů pomohly vyřešit. Dnes se ale na vycházce stalo něco, co mě velmi vyděsilo a zaskočilo. Terinka je od štěněte docela ustrašený pejsek a přestože chodila od malinka mezi pejsky, stále se některých bojí a neumí se ani bránit(nikdy na druhého pejska nezavrčela, ani ho nenapadla). Na druhou stranu, přestože se bojí, chtěla by za každým pejskem běžet. Chodíme na volno na louku a do lesíka. Pokud je na volno, ke známým pejskům pomalu přijde, pokud je vidí, že si hrají, přidá se. Pejsek ale musí být stejně velký nebo menší než ona. Přímo miluje hru se štěňaty na honěnou. Pokud je ve městě na vodítku, zalehává a odmítá jít dál, čeká, až pejsek přijde k ní a pak, když si k ní chce čuchnout, tak odskočí - vypadá to buď jako výzva ke hře,nebo pokud jde o většího psa, tak je vidět, že se bojí( má stažený ocas). Bohužel, při procházkách na volno větší psi patrně vycítí její strach a pokud se jedná o velkého psa, který si chce hrát, Terinka má pocit, že jí chce ublížit a panicky utíká, někdy se zastaví a se staženým ocasem panicky vříská. Řeším tyto situace tak, že ji přivolávám k sobě a snažím se ji uklidnit, případně ji přivolávám k sobě už když vidím, že je nablízku velký pes, protože i když se bojí, chtěla by za každým pejskem běžet. Mezi velkými psy má asi tři nebo čtyři kamarády, kterých se nebojí.Dnes na louce k ní přiběhl nejdříve jezevčík, se kterým si chtěla hrát a za ním mladý větší černý pes - kříženec( oba pejsci byli stejného majitele). Toho se Terinka bála. Přivolávala jsem ji, ale ona v panice utíkala a za ní ten jezevčík.Dopadlo to tak, že ani jeho majitel, ani já jsme nedokázali psy přivolat a Terinka i s jezevčíkem v zádech utekla až před náš dům a tam jsme je oba našli.Seděla u vchodu a prý na toho jezevčíka vrčela.( podruhé se narodila, protože museli běžet přes silnici).Ještě musím zmínit důležitou věc, a to, že jako štěně ji dvakrát napadla stejně velká fenka a držela ji za krkem( nezranila ji). Asi před třemi týdny ji v lese napadla velká černá fena, která měla naštěstí košík a jen ji trochu pomuchlala - byl to naprosto neočekávaný útok, míjeli jsme tuto fenu, Terinka byla na vodítku  u nohy a fena šla slečně u nohy na volno.Bohužel, slečna svého psa nezvládla.
To co se stalo dnes mě vyděsilo. Včera jsem jásala, když jsme v lesíku potkaly srnku a Terinka reagovala na povel a přestože za srnkou vystartovala, tak se vrátila. Potřebovala bych poradit, co dělám špatně a jak Terinku naučit chovat se více sebevědomě a klidně. Vím, že pokud pejska a majitele nevidíte, radit není lehké.Mám to k vám do Liberce hodně daleko, navíc nejsem řidič, jinak bychom už u vás byly. Děkuji mnohokrát.

Odpověď: Dobrý den:) Váš problém není na radu, ale na praktickou práci. Fenka nemá vedle sebe jedince, který by ji učil "přežít" a rozeznávat bezpečné od nebezpečného. Tím jedincem jste od samého počátku měla být Vy, bohužel se tak nestalo a dnes již v podstatě dospělá fenečka se chová tak, jak si udělala obraz o světě - o světě, kde musí stále něco řešít a na všechno je sama.

Jednoho dne ji tento stres může skutečně dohnat pod auto nebo do jiné kritické situace. Pomůžu Vám i fence dát věci do pořádku, ale na dálku to skutečně nejde, to prosím pochopte. Pokud Vám za to fenka a její (nakonec i Váš) spokojený život stojí, zavolejte mi a domluvíme bližší podrobnosti.

(4.11.2012)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám 2 letou yorkšírskou teriérku, kastrovaná není. Od tohoto pondělí 29.10. se začala chvět, třás přes den, před venčením, při radosti, při hraní, ale také jen během dne při odpočinku. Od pátku 16.10. je ostříhaná, dosti klesla venkovní teplota, střídavě sněží a prší. Moho mít tyto změny vliv na její chování a hlavně toto chvění? Nebo to může mít i jiný důvod? Předem děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Navštivte (doufám že jste během týdne již navštívila) veterináře, s velkou pravděpodobností se může jednat o celkové prochlazení organismu dané kombinací počasí a absence důležité složky přirozené termoregulační ochrany (srst), může se jednat i o klasické infekční onemocnění. Příčinou jejího chování může být i psychický spouštěč, ale v tom případě mám od Vás bohužel příliš málo informací.

(28.10.2012)
Plemeno: kříženec krysaříka
Pohlaví: pes
Stáří: 4-5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych vaší radu. Pořídili jsme si pejska z útulku(křížence krysaříka, cca 4-5 let starého). Bydlíme v bytě a pejsek byl v útulku samozřejmě ve venkovním kotci, tudíž samozřejmě všude čůrá a kaká. Chodíme ven často, nicméně problém je, že pejsek ven nechce, venku běží, aby co nejdřív byl doma a ještě se venku ani jednou nevyčůral ani nevykakal. Zřejmě nerozumí tomu, proč ven vůbec chodíme. Má i strach. nicméně už i dochází nápady, jak ho nějaké čistotnosti naučit:) Moc prosím o vaší radu a zkušenosti.Děkuju mockrát!

Odpověď: Dobrý den:) Chce to čas. Choďte s ním často ven a voďte ho po místech, která psi hojně značkují. Berte ho mezi jiné psy, voďte ho k fenkám - to vše v něm opět pomůže nastartovat vrozené psí vzorce chování. Bude to chvíli trvat, ale pokud vytrváte a budete se těmito jednoduchými postupy řídit, brzy se z něj opět stane normální pes.

Primární příčinou jeho problémů není to, že by nevěděl, co má dělat, ale komunikační stres z pohybu ve volném prostředí a přítomnosti jiných psů. Ten na něj působí jako hrozba a důsledkem pak je mimojiné jeho snaha o "neviditelnost", tedy nezanechání žádných pachových stop. Psí společnost je však schopna v něm samotném postupně psa opět probudit.

(28.10.2012)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Četla jsem vaše články a moc se mi líbí váš přístup k psům.Nejvíc se mi líbil článek o spaní psa v posteli.Jednoho takového máme doma.Je to pitbullka Sára,rok a půl stará a je to velkej mazel.V tom je asi ten problém.Je na nás moc fixovaná,no spíše na kohokoliv.Špatně snáší samotu,nepije,nejí ani nespí.Když se začnu oblékat,schová se a začne se klepat.Když přes den usne a já jdu do jiné místnosti vstane a jde za mnou.Pořád je ve střehu.Bydlíme v bytě v třígeneračním domě se zahradou.Od malička jsme jí nechávali v bytě,ale začala nám ho demolovat.Měla k dispozici spousty hraček i ty s pamlskama.Pořídili jsme jí tedy domů tu velkou plastovou klec,ale i tu po čase rozkousala.Na jaře jsme se rozhodli postavit na zahradě kotec,ten ale ten není vhodný na zimu a zima se blíží.V naší přítomnosti nerozkouše nic.Na cvičáku jsme s ní nikdy nebyli.Základní povely zvládá.Dá se její strach ze samoty vyléčit?Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Ano, samozřejmě že dá, pokud si necháte poradit Vy sama a nebudete její problém ještě zhoršovat nesmyslnými postupy (klec, kotec). Jste z Liberce, není problém mi zavolat a domluvit se - osobní řešení psího problému je vždy nejúspěšnější a v podobných případech je vždy velkou výhodou, pokud mohu sám poznat fenku a její prostředí. Právě prostředí, ve kterém pes/fenka žje a vyrůstá, je totiž vždy příčinou podobného chování...

(28.10.2012)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce a 1 týden
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předevčírem jsem objevila Vaše psí stránky, jsem z nich nadšená a snažím se načerpat co nejvíce informací, protože Váš přístup ke psům mi přijde úžasný. Z toho důvodu bych Vás chtěla jakožto úplný začátečník požádat o radu s naším Enzíkem, který mě až do včerejška vcelku poslouchal (tím je však myšleno to, že pokud neměl jiný zájem - např. jiného psa, tak ke mě na zavolání přišel a pod., možná spíš kvůli pamlsku, než kvůli mě).
Bydlíme na farmě, která není oplocená. Z důvodu blízké frekventované silnice je v nepřítomnosti zavírán do oplocené části zahrady, kde je i krmen a má boudu. Protože neměl nutkání utíkat, tak jsem ho většinou nechala na volno/na dlouhé vodítko hned od kotce a šla různě na vycházky a cvičit na louku. Díky vašim stránkám jsem si uvědomila, že vlastně vůbec neumí chodit na krátkém vodítku/u nohy, tak jsem se ho dnes snažila něco naučit (tak 10 minut). Výsledek byl ten, že mi šel u nohy klidně max. 10 vteřin - vždy jsem ho chválila i pamlsek dala. Většinu času však čmuchal všechno okolo, táhl dopředu nebo zpět. Takže jsem povel k noze a škubnutí použila docela často. Byl očividně otrávený (pohled typu "co po mě pořád chceš") a když jsem ho pak pustila na volno, tak mě začal úplně ignorovat - i na pamlsek, který vcelku zabírá jsem ho nenalákala. Mám z toho špatný pocit. Vím, že cvičení chůze u nohy chce určitě čas, ale děsí mě ta ignorace, co následovala potom. Proto bych se chtěla zeptat, zda nedělám nějakou chybu, jak často a jak dlouho cvičit chůzi u nohy, zda psa nechat i čmuchat (tzn. se zastavit) a zda opravdu musím být tak tvrdá a nekompromisně trvat na splnění povelu, když už ho dám? A druhý související dotaz - když ho mám na volno, zavolám ho a on nepřijde (ve stylu podívá se a jde pryč kam chce on) tak se mám zachovat jak? Jít k němu a potrestat ho?
Další věc co mě tíží - v blízkosti se často pohybuje asociální fenka (výmarský ohař) - venčí ji stylem, že otevřou dveře od domu a ona sama lítá po zahradě/ulici/naší louce, přičemž očividně strachy na všechno co se hne štěká. Když k ní člověk stojí čelem tak jen šíleně štěká případně prchá pryč/ když se člověk otočí zády tak útočí - manžela kousla do nohy. Měla jsem dneska Enzíka na volno na louce a samozřejmě když uviděl psa, tak mě neposlechl a šel k ní. Očuchali se - ona samozřejmě vrčela a náš měl stažený ocas. Jak jsem se ale snažila přiblížit a připnout ho na vodítko, tak se fena mohla potrhat. Naštěstí se mi to nějak podařilo a ještěže tak, protože ten náš už se otrkal a chtěl si samozřejmě hrát. Jakmile udělal prudší pohyb - tak opět vrčení, cenění zubů, uskakování - vážně děsivě. Tak jsem s ním samozřejmě začala couvat pryč a mluvila klidným hlasem, aby fenka neměla tolik strach. Enzo se vzpíral (což situaci značně komplikovalo a fenu provokovalo). Tak se chci zeptat, jestli jsem se zachovala správně a případně jestli ji někdy zase potkám, zda opět couvat pomalu pryč, nebo situaci řešit jinak?
Dále se chci ujistit, zda je normální, když se Enzo "bojí" cizích lidí. Jakmile jdeme víc mezi lidi a někdo prochází kolem, tak buď jde k němu (což samozřejmě většinou nemůžu u cizích lidí dovolit), nebo se zastaví a značně dlouho osobu sleduje. Když může proběhnout i seznámení, tak i přesto, že si ruku daného člověka očuchá, tak se nechce nechat pohladit - většinou ucukne i když se snaží nehladit mu hlavu a jsou ve dřepu, tak uskočí pryč - někdy dokonce začne na člověka i štěkat. Stalo se však i to, že od úplně cizího člověka se pohladit nechal (výjimečně). Dělá to i u lidí se kterými se často potkává - např. jednou za tři dny. Zase na druhou stranu se k nim klidně vydá a nevadí mu pohybovat se vedle nich, ale pohladit se nenechá. Když se zamyslím, tak pohladit se víceméně nechá jen ode mne a manžela, ostatní se musí chvíli snažit a né vždy se to povede. Je to normální?
Asi mi řeknete, že je problém v autoritě - tak jen pro úplnost podotknu, že krmení mu dávám já, vezme si ho až já mu to povolím (sedí a čeká na povel, že může), ruku do misky s granulemi když žere mu můžu dát (prvně na mě zavrčel, ale od té doby si to nedovolí). Hraji si s ním, venčím ho, trávím s ním značně času... Jen doufám, že jsem ho nestihla za ten měsíc natrvalo "zkazit".
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale nemám se s kým jiný zkušeným jak poradit - většinou dostanu rady typu, že ho musím pořádně potrestat, avšak já bych tuto variantu rozhodně nerada volila a proto hledám radu u Vás, jelikož dokážete mluvit "po psím" :-) Děkuji za jakoukoliv odpověď.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Ach jo. Problém je především ve dvou věcech: máte tříměsíční(!) štěně a čekáte u něj psychickou výbavu dospělého psa - a máte slovenského čuvače (pastevce!) a vůbec nerozumíte specifické povaze pasteveckých plemen. Omlouvám se, že to píšu takto natvrdo, ale přistupujete ke svému štěněti od samého začatku velmi špatně (svými nároky i vedením) a pokud se toto nezmění, jako pastevec Vám v budoucnu vše velmi tvrdě vrátí.

Pokud tedy ke mně máte opravdu důvěru, pak prosím zvedněte telefon a domluvte si se mnou termín, kdy za mnou s pejskem osobně přijedete. Potřebujete změnit zásadní přístup, potřebujete věci ukázat prakticky a jsou situace, kdy to prostě jinak nejde - tady jde o celý Váš budoucí společný život. Znovu připomínám - máte psa pastevce, ne psa typu labrador nebo zlatý retrívr! V tomto je Váš základní a zásadní omyl, zásadně špatný přístup. A pokud ho rychle nezměníte a nenecháte si poradit, dopadne to velmi špatně pro vás oba... berte to prosím velmi vážně.

(21.10.2012)
Plemeno: kříženec bišona
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, mám doma malou tříletou kříženku Áju. Žijeme společně s manželem v dvoupokojovém bytě. S Ájou se věnujeme agility, hierarchii v naší rodinné smečce máme ujasněnou a s chováním vůči cizím i známým lidem či psům nejsou žádné problémy. Až na jednu "drobnost". Ája má jeden zlozvyk, když je sama doma (lhostejno jak dlouho), tak se při mém nebo manželově příchodu samou radostí pomočí. Zkoušeli jsme odvést její pozornost povelem, hračkou, pamlskem, ignorovat ji nebo jí potrestat (pouze hlasem, nikoli fyzicky) nic nezabralo. Problém je v tom, že někdy loužičku "zvládne" už když mě nebo manžela slyší za dveřmi, takže nejsme přímo "u toho" a nemůžeme včas zasáhnout. Ještě dodávám, že se samotou problémy nemá. Když odejdeme z bytu, je naprosto klidná - nevyje, neštěká, nekňučí, nic nedemoluje. A také, že tento "zlozvyk" měla již před kastrací a přetrvává i po ní.

Odpověď: Dobrý den:) Zlozvyk je získaný vzorec chování, vědomá činnost. U Vaší fenky se nejedná o zlozvyk, ale vůlí neovlivnitelné vyprázdnění způsobené vzrušením. Nedělá to schválně. Třebaže (jak píšete) se to stávalo již před kastrací, kastrace podstatným způsobem zvyšuje inkontinenci (únik moči způsobený ochabnutím svěrače močového měchýře). Fenka byla kastrována ještě před dosažením psychické dospělosti, její psychika tedy nemohla dojít do stádia, kdy se psi/fenky "zklidní" a jejich psychická výbava bez problémů zvládá stres a emoční nápory. To, že je fenka o samotě klidná, se nijak nevylučuje se zvýšenou emoční zátěží (radost, vzrušení) při Vašich návratech domů - jinými slovy být fenečka stále plnohodnotná, podobné problémy byste dnes už neměla. Něco málo spraví čas, podstatnou měrou můžete ale problém zmenšit prací s psychikou fenky (cílené ovlivňování emočních hladin). Pokud budete chtít, ozvěte se, pomůžu Vám, je to záležitost praktické práce s fenkou.

(21.10.2012)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál.Ráda bych vám poděkovala za radu ,které se mi od vás dostalo.Jednalo se o to namotáni naší Trixi do ohradníku.Zjistila jsem, že se nebála ohrady ale oveček. Dnes jsme s úspěchem kolem oveček prošli,aniž by se snažila utéct nebo se mi zaryla nohama do země. Chtěla bych se zeptat jak mám postupovat když chci s pejsekem ukončit hru, nebo mu dát najevo, že si teď hrát prostě nechci.Poslední dobou se mě ke hře snaží vyprovokovat tím že kolem mě poskakuje,a trochu okusuje ale nekousne.Ja nevim jestli mám na ni zavrčet nebo ji prostě nechat být,otočit se zády a odejít.Když ji okřiknu(provrčim nesmíš)tak na mě štěkne a vyzve me ke hře nebo si lehne na břicho a začne mi vykusovat blešky.Četla jsme v knize, že je to projev náklonosti a přízně ,ale ráda bych slyšela váš názor.Předem vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, rádo se stalo:) Nějak Vašemu popisu moc nerozumím, omlouvám se. Jak Vám začne "vykusovat blešky"? Máte na mysli oštipování řezáky? Obecně jakékoli okusování Vaší osoby musí být tabu - už jsem to nesčetněkrát vysvětloval. Štěně se samozřejmě snaží provokovat kousáním, štěkáním i vrčením, ale pokud jako vůdčí jedinec v danou chvíli o kontakt nebo hru nestojím, pak v prvním levelu se otočím a odejdu a pokud to nezabere, ve druhém levelu ostře zavrčím a varuji očním kontaktem. Zbytek (životně důležitý!) jsou emoce a autorita.

(7.10.2012)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,pročítala jsem si Vaší poradnu a budu studovat i knihy, ale i přesto bych Vás chtěla poprosit o radu.Popíšu Vám moji fenečku. Má 8 měsíců,bohužel od mala byla trochu rozmazlována a nezačlo se se cvičením brzo, jelikož byla nemocná a málem umřela. Cvičím ji asi od 4-5 měsíce,chodím do psí školky,ale ta mi nic nedává, jen že si Boni pohraje se psy.Ovládá dobře sedni, lehni, to dělá radostně, i dokola jak trdlo. Chůze na vodítku není u nohy,ale není to nejhorší, snaží se tahat, ale párkrát se zastavím, nebo škubnu vodítkem,tak jde, že netahá. Dokud není v dohledu nějaký pes.Pokud chci,ať jde u nohy, musím mít v ruce pamlsek,jinak to neumí. A to se mi nelíbí, ve školce nás učí jen na pamlsky,ale musí být někdy těm pamlskům konec, pes přece nemůže poslouchat jen když ví, že něco dostane. Už mi bylo řečeno, že by měla chodit na škrtícím obojku, ale já nejsem toho moc zastánce, zvlášť, když netahá nijak extrémně.Jak jí tedy správně naučit chodit bez tahání?
Další problém je povel ke mě. Chodí už na volno, ale jen v lese a tam kde nejezdí auta a není jiný provoz. V lese mě poslechne, někdy jí to trvá, protože je stopařka,musí si prostě všechno očuchat. Ale na zavolání příjde a dokonce si mě i hlídá,že i když odběhne kousek dál ode mě, zastaví se a čeká na mě. Horší je, když někde ucítí výkaly. To můžu volat, řvát, co chci,ale neposlechne.Když nepříjde, dojdu k ní, zapnu na vodítko a naštvaně jdu dál.To se najednou zklidní a dívá se pořád na mě, dojde jí to, že neposlechla. Někdy se bohužel i neovládnu a plácnu jí, protože když na ní zařvu a jdu k ní,začne utíkat a dělat si ze mě prdel, hlavně, když najde nějakou věc, co ví,že nesmí.Už mi takhle snědla sklo. Začalo mi fungovat, když na ni zařvu ahoj, to se otočí a běží za mnou. Ale pokud je ve hře i ten výkal, tak ten si prvně musí sníst potovora :-)Takže co se týká povelu ke mě, venku funguje asi půl na půl. Ale jak je u baráku na zahradě, to neposlechne vůbec. To se na mě klidně dívá a sedí, nebo mě prostě ignoruje a nedej bože, když je na zahradě někdo jiný ještě. To jde okamžitě za ním a skáče po něm.A tím jsem se dostala ke skákání. Jak jí to odnaučit, když jí to všichni dovolí.Já jí vždycky řeknu ne a odhodím ji ode mě.Horší, jak se rozdivočí, to začne kousat,skákat, prostě být jakoby agresivní a rady typu ať jen stojím a nevšímám si jí, to je k ničemu.Když nejsem pořádně oblečená, tak jsem akorát poškrábaná, než jí to přestane bavit.Na labradora je hrozně hyperaktivní. Je chytrá, jde to na ni vidět,ale taky hodně vyčůraná a už jí začla puberta. Jak s ní tedy zase začít a ukázat jí,kdo je pán a že bude poslouchat?A poslouchat, ne mě zuřivě kousat, když dělám,co se jí nelíbí.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych Vám zcela upřímně doporučil docházení do "psí školky" ukončit - jednak se tam Vaše fenka skutečně nic nenaučí (už je 8-měsíční puberťák a potřebuje jiné psy kolem sebe a jiný přístup), jednak jí dril "Sedni/Lehni" jen otupí - a pokud Vás (samozřejmě neúspěšně) učí chůzi u nohu na pamlsek a ještě Vás tlačí ke stahováku, je nejvyšší čas odtamtud odejít.

Nejrozumnější, co byste pro sebe i fenku mohla udělat, je domluvit si se mnou termín a s fenkou přijet, případně se rovnou domluvit na individuálním výcvikovém servisu. Týká se to všech Vašich popsaných problémů - příliš žijete v oblasti "výcviku" a bohužel je Vám zcela cizí pojem "komunikace", kterou tyto věci vyřešíte zcela bezbolestně. Pokud chcete, ozvěte se telefonicky, naučím Vás vše potřebné prakticky.

(Mimochodem - chůzi u nohy zvládne každý pejsek po  mém boku za půl hodiny, ale nikdy ne majitel radami "na dálku", protože je zapotřebí konkrétní postup přizpůsobit individuálně každému z nich - a na to musím mít pejska vždy v ruce. Každý z nich vyžaduje samostatný přístup na základě jeho zpětné vazby a nerespektování této potřeby končí vždy psem tahajícím na vodítku celý svůj život. Proto už tuto odpovědnost beru raději výhradně na sebe, pokud si majitel psa nechá ode mne poradit.)

(7.10.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, v prvé řadě Vám chci poděkovat za Vaši práci a přínos všem pejskům a pejskařům :-) Mám 3 roky starého Matěje, kterého jsem našla v lese ještě s pupeční šňůrou, takže od malinka byla "výchova" na mě a mé rodině. Tehdy jsem bydlela sama, Matyho jsem přes noc krmila a ráno ho vezla k našim, a sama jela do práce, z práce si ho zase vyzvedla, a tak dokolečka. Takže je pravda, že od malinka byl tak trochu přehazovaný. Netuším, jaký vliv to na něj mohlo mít, a popravdě jsem spíš řešila, aby byl řádně nakrmen a vyspalý :-) Spal se mnou v posteli od malinka. Tehdy jsem pročítala stránky pana Desenského, a venku tedy běhal  občas se šňůrou (občas bez) a já ho učila přivolání, které ale nikdy nebylo 100%, povely sedni, lehni, ke mně, nic dalšího jsem nedrilovala. Na cvičák jsem s ním nechodila. Pejsek byl zvídavý, milující lidi, a tohle mu i zůstalo. Ale kolem druhého roku začal být bázlivější, venku se bál zvláštních předmětů, štěkal třeba na pytel a nechtěl kolem něj projít. Jediná špatná zkušenost o které vím je s bulterierem o 2 měsíce starším, jako štěnata si hrála, ale jednoho dne, se do něj zakousl, a držel ho za kůži. Tehdy už jsem měla přítele, a ten ho z jeho tlamy dostal - stalo se to pak ještě jednou, a pokaždé naštěstí jen za kůži. Popravdě, paní pes vůbec neposlouchal, nechal jí ho její syn na krku, a bere ho jako malé dítě doteď. Potupně se k nám do vchodu nastěhovali nový nájemníci (novostavba) a od té doby přibylo asi 5 psů a 1 fena, a Matěj je špatně snáší, doma hodně štěká a vrčí, když jdou kolem dveří, a nedaří se mi ho to odnaučit. A teď do rodiny přibyl další člen, 6ti měsíční syn Petřík. Matýsek ho krásně přijal - spíme v posteli všichni pohromadě :-) i když Matěj si už delší dobu chodí lehat na koberec nebo na gauč, kde má víc místa. A teď proč vlastně píši. Od té doby si Matěj málokdy hraje venku se psem (pouze ty které již dlouho zná) a to ani s fenkami. Chtějí si hrát a on na ně vyjíždí a zahání je. Myslím, že se snaží chránit Petříka. Ale vyjíždí i na psy, kteří jsou 2x tak velcí, a tady už začínám mít strach já, že se do sebe pustí. Zatím se vždy odvolali v pořádku, ale už bylo párkrát na mále. Jakmile si ho jde nějaký pes očuchat, tak na něj ihned vrčí jako první, a zvláštní je, že i na fenky- tady ne vždy. A ještě jedna věc, stává se, když ho hladí někdo z mých známých, tak u nich sedí, nechá se hladit, ale začíná vrčet, přitom se nechává hladit, dál. Když ho dotyčný hladit přestane odejde, ale za chvíli je u něj zas a vše se opakuje (tohle začalo již před narozením Petříka, asi když bylo Matějovi necelé 2 roky).U žádného psa jsem to neviděla. Prosím o radu, i když tady bude asi lepší zajet k Vám individuálně, že? Jde i o to, že vím, že jsem neblyla zrovna nejlepším psím vzorem pro jeho socializaci, a "nasekala" chyby. Jako alfu bere mého manžela - kterého zná cca od 3 měsíce věku. Ale poslouchá nás oba. Moc děkuji, a snad jsem řekla vše podstatné. Vám přeji krásný den a Vašim pejskům posílám pohlazení :-)

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Ano, i v tomto případě je jediná rozumná cesta i s pejskem za mnou přijet - jedná se opět o problém hierarchický, kdy ve Vás Matěj nevidí fungujícího vůdčího jedince a snaží se jeho práci převzít sám (včetně ochrany smečky), navíc tento problém je evidentně již dlouhodobý a bude se s časem zhoršovat. Jeho psychika to samozřejmě nezvládá (ani zvládnout nemůže) a proto jsou důsledkem popisované stresové ventily a zkratové reakce. Jinými slovy - je zapotřebí dát dohromady komunikaci mezi Vámi dvěma a naučit Vás samotnou chovat se "vůdcovsky", pak se vše dá do pořádku. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(7.10.2012)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, už pár let pročítám Vaší poradnu. Pokouším se aplikovat v praxi psí komunikaci, jen nevím si rady s jednou věcí. Jak naučit psa jezdit autem? Vozím jej od jeho 3 měsíců, stále to špatně snáší a v autě zvrací i na krátkých vzdálenostech. Provádím to takto: Otevřu kombika, dám mu tam několik voňavých kostek masa a klidně vyrovnaně mu dávám povel k nástupu. Pokud to mlsko není dost atraktivní, tak tam nevleze. Pak auto zavřu vyjedu, jedu kilometr, dva, někdy pět. Je to velmi individuální. Pokud zvrací (což je takřka vždy), nezastavuji hned, ale dojedu třeba další km na místo určení. Pak otevřu auto, vyzvednu psa a jdeme na hodinovou procházku do přírody, jako by se nic nestalo. Můžete nejen mně, ale i ostatním pejskařům popsat, jak to správně provádět, aby psi cestu autem lépe snášeli? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát uváděl - jsou psi, kteří obecně cestování autem velmi špatně snáší, takový byl třeba i můj Šedy - 30km byla jeho maximální hranice. Není to otázka "atraktivnosti návnady", žádný pes nepůjde s nadšením na místo, které má spojené s problémy.

Zopakuji, co už jsem nejednou napsal: pokud máte možnost, nevozte takového pejska vzadu (už vůbec ne v kufru), ale začněte tím, že někoho, komu pejsek důvěřuje, posadíte dopředu na místo spolujezdce a pejska bude mít na podlaze mezi nohami. Obecně platí - čím níže pejsek bude bez možnosti rozhledu ven a čím tvrději je naladěn podvozek auta, tím lépe. Nejhorší jsou měkká pérování a pejsek vzadu.

Začněte s krátkými kilometrovými nájezdy, pejsek nalačno a vždy s následným krátkým proběhnutím venku, malé porce vody. Pak už je to jen loterie - buď se kombinací všech uvedených pravidel a tréninkem dostanete do stavu, kdy to pejsek postupně zvládne, nebo ne. Lámat přes koleno se to nedá a určité procento pejsků má s kinetózou problém celý život, už od raného štěněcího věku.

(30.9.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, moc se omlouvám měla jsem nějaký problém s počítačem a chvíli trvalo než byl odstraněn. Také se omlouvám, že Vám ode mně přišla prázdná zpráva, pravděpodobně to bylo zaviněno zmíněným problémem. Předně bych Vám chtěla poděkovat za úžasné stránky, které posledních pár týdnů pravidelně pročítám a které mi otevírají úplně jiný pohled na psí svět. Děkuji za to, že své zkušenosti a znalosti sdílíte a že máme díky Vám možnost vidět mnoho věcí jinak. Dovolte mi prosím abych Vám nedorazivší zprávu stručně popsala.
Před pár týdny jsme se s přítelem rozhodli, že bychom chtěli pejska...a nastalo období hledání informací, zvažování všech pro a proti a také dilema "jakého pejska". Přítel doma psa neměl nikdy, já naposledy ještě u rodičů, do věku 18 let (což je přes 10 let zpět) a zodpovědnost za psa nebyla nikdy pouze na mně. Navíc máme doma 1,5 roku starého kocourka a bydlíme v relativně malém bytě. K tomu mám ještě koně (ne doma :)) a ráda bych brala pejska s ním na vyjížďky...psala jsem Vám proto o radu, jaké plemeno byste nám - začátečníkům doporučil do bytu, aby to byl pejsek schopný soužití s kočkou, spíše menší, ale takový, aby zvládl občas doprovázet koně v terénu...Sama jsem si neuměla vybrat. Nakonec mi ale do života vstoupilo štěňátko, které máme teď 3 dny doma. Je to 3,5 měsíce stará, křížená fenka. Maminka byla kříženec jezevčíka a nejspíš jack russel teriéra, tatínek neznámý. Štěňátko je maličké a nohaté, velké nyní asi jako dospělý krysařík, netuším jak moc může vyrůst/nevyrůst. Očkování budeme mít za sebou po polovině října. Zatím jsem se štěňátkem doma, jmenuje se Pixie, je to taková jemná slečinka a je neuvěřitelně šikovná a doma tak klidná, že nevím jestli je to tou, po ní velikou změnou a vším novým (venku je to normální lítací vykulené a zvědavé štěňátko:)), nebo takovou povahou. Takže jsem moc zvědavá jaká bude až se u nás "otrká" a zvykne si.
A nyní moje prosba - ráda bych s naší Pixie navštěvovala nějakou socializační "psí školku", ideálně samozřejmě u Vás, protože Vaše Falco stránky a názory na nich mě neuvěřitelně silně oslovily. Nevím ale jestli nevadí, že je Pixie tak malinká (vzrůstem) a co bych mohla udělat proto, abychom s u Vám mohli zúčastnit skupinového "výcviku" (uvozovky proto, že o klasický kynologický výcvik příliš zájem nemám, jde mi spíš o tu socializaci a možnost pohrání si ve smečce pro Pixie i když je to zatím takový skřítek). Pokud by bylo možné se k Vám přihlásit, prosím o sdělení kroků, které je pro to potřeba udělat. Přeji Vám i Vašemu krásnému psímu příteli jen dobré a děkuji za Váš čas a případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den, také velice děkuji a fenečku za mne prosím pohlaďte:) V tuto chvíli je skutečně pro štěňátko nejdůležitější socializace, vytvoření vztahu s Vámi a správné "smečkové" vedení. Samozřejmě Vám rád pomohu - i v tomto Vašem případě je nejefektivnější cesta mi zavolat, domluvíme vše potřebné.

(23.9.2012)
Plemeno: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v první fázi bych se Vás chtěla zeptat na další možné soustředění či jakoukoli naučnou akci s Vámi? Bude ještě něco do konce tohoto roku? Bohužel jsem tento termín soustředění prošvihla, jelikož jsem narazila na Vaši stránku teprve až teď :-( Mé dotazy:
1) Gino je strašnej bufeťák, všude furt něco hledá a kufruje, při příležitosti když ho pustím na volno, aji na vodítku. Nejraděj má hovna a blitky :-) Docela mi to vadí, jelikož se s ním velmi ráda muchluju :-) A taková pusinka od hovínka nebo blitky! Hlavně je to pro jeho zdraví určitě nebezpečný!? Nevím jak mu to mám vysvětlit že je to hnus, nevím jak mu to mám emočně vyjádřit, aby to už nedělal. Jakým stylem? Mám zavrčet, nebo jiný zvuk? Slovně to nepomáhá(jak jinak) Kokínek dostává dost, šlachy, kůže, dentální tyčku, granulky, včera jsem mu dala ožrat kost. Granule mu dávám 4x denně (8:00,12:00,16:00,20:00) Proplan pro štěňata s jehněčím. Kokínka dostává za odměnu, někdy i jen tak, to je asi špatně že? Možná mě teď napadá: dřív v prvním měsíci co jsme ho dostali ho měl u sebe táta, a ten výchovu totálně posral, byl na něj hnusný, nedával mu moc napít, a taky toho žrádla bylo docela málo, + další jiné špatné věci(vzala jsem si ho já, protože jsem se na to nemohla koukat)....tak jestli si nevypěstoval komplex, že musí všechno zkufrofat, kvůli tomu že byl dřív hladový?... Nemá prostě dost...
2)Chtěla bych si zakoupit u Vás knihu, ale nemám teď finance na oba dva výtisky, jakou mi doporučujete si přečíst jako první?
Děkuji moc za odpověď :-) Mějte se krásně a snad brzo naviděnou na soustředění, už se vyloženě těším jak si budeme Gineček užívat, a taky se těším na Vaše reakce k mé výchově a osobě, aji ty které se třeba některým zrovna nemusejí líbit, já už po tom výslovně pachtím :-)Jelikož je to můj první pes, nechci něco podělat ;-(

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Všechny moje akce jsou vždy včas na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO anoncovány, stačí tedy můj web sledovat - a vítám na nich všechny ty, kteří se opravdu chtějí něco naučit a jsou ochotni zapracovat především na sobě.

1/ Každé štěně "ochutnává" svět, takže každé si projde obdobím, kdy mu v tlamičce přistane i něco, co tam z lidského pohledu nepatří. Štěňata to prostě dělávají a jak už jsem tu mnohokrát psal, pokud ho za to budete trestat, vyrobíte z této dočasné záležitosti zlozvyk a štěně naučíte, jak snadné je Vám utéct. Doporučuji prostudovat související příspěvky zde v Poradně - to samé ohledně výživy.

2/ Určitě je rozumné začít tou první, tedy knihou Přirozená komunikace a život se psy.

(23.9.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenku Jasunku z útulku, kříženku dalmatina pravděpodobně s retrívrem a možná ještě něčím. Brala jsem si ji v prosinci 2009 zhruba roční dle zaměstnanců útulku. Prvně mě hárala v dubnu, ale nevím zda hárala někdy předtím. Do té doby byla bojácná na ostatní psy, vypadala, jako by se s jiným psem nikdy nesetkala, ale nevykazovala agresivitu, poté se změnila a začala štěkat na psy za vraty, v přímé konfrontaci však stáhla ocas a schovávala se za mne. Snažila jsem se na ní netlačit a pomalu ji seznamovat s procházejícími psíky a pozitivně jí podporovat v očmuchávání..vše šlo docela dobře, bez agrese.
Koncem května se dostala do potyčky s ovčačkou zhruba o půl roku starší fenkou, kastrovanou, též z útulku, po špatných zkušenostech s původním majitelem, Jasunka mi skočila na klín a tam se porafaly..když jsme je uklidnily, víceméně se ovčici vyhýbala, ale ta jí měla jako lovnou zvěř a stále na ní číhala..Jasunka se jí snažila celou dobu do odjezdu která se konnal druhý den vyhýbat. Nakonec si sebe nevšímaly.
Poté vyrůstala s kříženkou dobrmana s královským pudlem, o rok mladší od štěněte a byly v pohodě, dokaď pudrmanka nedospěla, tam byl boj o hračky, ale nidky se nepopraly, tenhle problém jsme eliminovali, když jsme jim házeli klacek, tak to jedna z nich vždy vzdala, když ta druhá byla rychlejší. To samé i ve vodě.
Dále se čas od času stýká s křížencem pitbull teriéra s labradorem (nekastrovaný, 4 roky) a tam býval konflikt o hračky, ten se eliminoval, jako v jiných případech ale také o to, že mu voní i mimo hárání a vadí jí oňufávání zadečku, na zavolání při případném následujícím konfliktu oba poslechnou, ale člověk je musí mít na očích. Jednou se poprali, a Jasuna to odnesla prokouslou tváří.
A teď k aktuálnímu problému. Nyní žijeme s přítelem 2 měsíce ve smečce jeho dvou beaglů, fenky (5,5let, kastrované) a jejího syna (3 roky, nekastrovaný). Nejprve začaly konflikty o jídlo a hračky, ale to jsme vyřešili a do misky si vzájemně nelezou a hračky mají svoje a většinou se tolerují ve hře. Horší je když mě u vaření něco upadne, tak se seběhnou, ale na okřiknutí zareagují a já to v klidu seberu, ale když si nevšimnu včas, nastane konflikt a musím je odtrhnout. Když jde do sporu fena a fena, pes mezi ně nejde, ale když pes a kříženka, tak beaglice jde bránit syna.
Další problém je žárlení na pániky, nejprve jen na mne a teď si usurpuje i páníka. Když se příjdou pomazlit beagli, tak kříženka vrčí a musím jí zpacifikovat, tím, že jí položím na bok, za chvíli je klidná, jde k beaglům, oňufá je, olízne, uši stažené dozadu, ocas vodorovně a dál si jich nevšímá.
Když jsou doma sami, ke krvavému konfliktu nedochází. Dokonce ani když převrhli zásobník na granule a pomalu celý ho vyžrali, nebylo vidět známky bitky o jídlo, jen měli nafouklá bříška, ale vypadali jako největší spojenci co ukořistili dlabanec a po vynadání si lehli všíchni k sobě pod stůl jako semknutá smečka.
Obecně charakterizuji Jasunku tak, že pokud je v kontaktu s pejskem cca do 10 měsíců, ke konfliktu nedojde nikdy, ať je to fena, pes, jakékoliv rasy. U starších si vybírá bez nějakého mustru, někoho toleruje na maximum, jiného jen v něčem a nějakého vůbec. Je na mě hodně fixovaná. Ale nesnažím se jí rozmazlovat, upřednostňovat a nechávat jí prohřešky projít. Po příchodu domů se s ní hned nemazlím, nechám jí uklidnit, jelikož se ke mně seběhne celá smečka, ale bez konfliktů. S poslušností je na tom na takových 70%, většinou na povel raguje hned, ale je roztržitá. Na zavolání zareaguje v zárodku zavětření. Chodím s ní zpravidla na vodítku, beaglí pes také na vodítku a beaglí fena na volno, ta je poslušná, ale také dominantnější. Pes je flegmatik, a poslušný taky tak na 70%.
Jestli je zde nějaká možnost jak vyjasnit hierarchii u našich pejsků, uvítám jakoukoliv radu, že mi napíšete, jaké jsem dělala chyby od začátku, jsem si toho vědoma, že dělala, a proto velmi ocením Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Všichni popisovaní z Vaší smečky se chovaji v tomto okamžiku zcela přirozeně a očekávatelně a chce to jen čas, než si fenky vyříkají svoje vzájemné postavení (resp. než kastrovaná fenka uzná vyšší postavení Vaší kříženky, která k tomu má všechny předpoklady). A samozřejmě tam musí být fungující lidský vůdce smečky (nejspíše Vy sama)), který správně nastavenou smečkovou hierarchii podpoří a pomůže udržovat - již jsem o tom napsal spoustu, prosím prostudujte si související materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.

(23.9.2012)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,potřebovala bych poradit.Podobný dotaz jsem na stránkách zatím neobjevila, tak s omlouvám předem jestli už jste na podobný odpovídal.Mám 5 měsíční fenku NO. Nedávno jsme procházeli kolem elektrického ohradníku s ovcemi. Trixi ovce hrozně zajímali a dostala ranu od ohradníku(byla to taková síťka).Hned se snažila od něj utéct pryč,ale nejakým způsobem se do něj trochu namotala.Dostala jsem ji ven trhnutím vodítka.Od té doby ,když kolem procházíme se zastaví a odmítá jít dál i když už teď tam ohradník neni.Prosím vás, jak mám s Trixi postupovat aby přestala mít z toho místa,kde dotala ránu strach?Moc vás prosím o radu. Děkuji za odpověď a pohlaďte za mne prosím vašeho pejska.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a posílám pohlazení pro Trixi:) Je to běžný podmíněný reflex a jako takový jej lze jednoduše opět potlačit - vezměte fenku za obojek a několikrát s ní pomalu v klidu a s jistotou projděte inkriminovaný úsek (pokud bude potřeba, klidně za obojek pořádně zaberte). Velmi rychle pochopí, že se situace změnila a přestane mít strach. Stejným způsobem učím například klientům v rodinných domech i velké psy chodit po schodech do patra a dolů (naposledy mimochodem právě na soustředění v patrové chatce) a vždy to pejsek zvládne, třebaže dříve třeba ze schodů i spadl - je to jen o správném přístupu, Trixi to zvládne s přehledem.

(23.9.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. V březnu jsme si adoptovali k naší 13leté fence (x špice a kokra) 6 měsíční štěně-fenku (x teriéra, táta údajně JRT), již od začátku se u ní projevovala žárlivost o moji přízeň, hlídání krmení apod.. Nyní jí už bude jeden rok a stále nám zkratovitě útočí na starší fenku. Naštěstí jsou obě do 10 kg a nedošlo k úrazu, vždy je stačím odtrhnout. Je to v situacích, kdy např. sedím u stolu s jídlem, sedí u mě mladá a přiblíží se stará, mladá hned vystartuje a už se obě mydlí. Není to jen v případě jídla, ale jiných situací, když se ke mě starší přiblíží a mladé se to zrovna nelíbí (není to pravidlo), tak opět vystartuje, nechce se o mě moc dělit. Na druhou stranu jsou i momenty, kdy spolu vycházejí dobře, mladá si s ní chce hrát, ráno hned k ní letí a olizuje jí atd. ale prostě ta zkratovitá jednání se mi nelíbí, navíc starší fenka je kardiak a takovéhle útoky ze strany mladé jí určitě nedělají dobře..vždycky když tohle udělá jí vytřepu kožich, vynadám se slovy "nesmíš" a odešlu na místo, ona tam pak trucuje. Dá se to v tomto případě vůbec nějak napravit nebo je to přirozený koloběh života, kdy mladá fenka ví, že je starší již slabá a dovoluje si na ní ...není to každý den, třeba je týden klid a pak je to dva dny za sebou. Snažím se těm situacím vyvarovat, ale někdy opravdu vystartuje jen proto, že se jí nelíbí, že starší fenka se ke mě přiblíží, protože je zrovna u mě mladá, jindy je to zase v pohodě. Ještě dodám,že mladší fenka nebyla v úvodu jejího života socializovaná, pochází z nevhodných podmínek, s lidmi vychází v pohodě, ale je bázlivá vůči psům, které nezná, s menšími psy chce kamarádit, velkých se bojí a štěká na ně, když je ale pozná, tak jí ani velcí psi nedělají problém. I venku se chová dominantně vůči ostatním, když jde o nějaké jídlo nebo např. oblíbenou myší noru, o kterou má zájem i jiný pes, také na něj vystartuje. Nutno ještě podotknout, že pokud jsou doma samy nebo samy v jiné místnosti či je doma jen přítel, tak je to v klidu. Děkuji předem za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Chyba je bohužel ve Vás samotné. Mladší fenka se snaží Vám neustále dokazovat svoji dominantní pozici vůči starší, kterou z jejího psího pohledu nepodporujete a nerespektujete. Proto také k excesům dochází pouze ve Vaší přítomnosti. Vás bere jako adepta na vůdčího jedince, ale nedostává od Vás správné odpovědi. Nejrozumnější by bylo s oběma fenkami za mnou přijet, názorně bych Vám ukázal řešení "problému".

(23.9.2012)
Plemeno: jorkšír
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem na naučení štěněte venčit se mimo zahradu. První fenečku jsme měli 14 let a výchovu jsme zvládli bez problémů.Hned jsme si pořídili novou fenečku Pegginku.Je jí 7 měsíců,celkem rychle se naučila doma na noviny,pak na zahradu(ještě si neumí moc říci,ale máme to vypozorované tak není problém).Problém je s čůráním mimo zahradu.Jezdíme s ní na výlety,procházky-už vydržela venku bez čůrání i 10 hodin,byla vzteklá,nevrlá,omítala chodit ale nevyčůrala se až na zahradě.Venku miluje psi,lidi ale okamžitě si před ně lehá(ukazuje podřízenost),prý nemá dostatečné sebevědomí. Nevím jak jí donutit se na procházce vyčůrat,to zadržování mi přijde jako týrání psa.Máme ještě šanci že se to naučí? Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Její nevyčurání se mimo zahradu (tedy obecně mimo domácí území, které dobře zná a je si tam jistá) velmi úzce souvisí s její extrémní submisivitou - takto založení psi/feny velmi často odmítají vypouštět moč coby svoje poznávací znamení mimo domov, protože jednoduše řečeno "nechtějí být identifikováni". Takže si vezměte pár dnů dovolené, obstarejte si pobyt někde v cizím prostředí, dávejte fence hodně pít a nedejte jí šanci jinde než venku. Srovná se to. A až se vrátíte domů, bude s radostí čurat i na procházkách mimo zahradu...

(9.9.2012)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,nejprve bych chtěla poslat pohlazení  Vašemu Gardimu.. mimochodem je to moc krásný pejsek:)) a chci Vám poděkovat,že se nám nezkušeným lidem ještě stále "věnujete". Chtěla bych se zeptat na zvláštní situaci,která se nám přihodila s naším 4letým miláčkem rodiny labradůrou Maxem. Při odjezdu z domu,zapoměl syn zavřít bránu na zahradu a naše milované zvíře,kterému už nic nestálo v cestě za dobrodružstvím,hárajícími krasavicemi a "čtením denního tisku" a psích kamáredech se rozhodlo,že svůj domov neopustí.Pokud jsme doma a brána zůstane otevřená jde si obejít revír,nakoukne k sousedům,občůrá co se dá...Náš soused mi popisoval jak se Max choval,když zůstal sám-vyšel na chodník koukal doleva,doprava,vyčůral se a vrátil se nazpět za bránu lehl si a čekal.2 hodiny takto ležel..Pane joo,ale to přivítání,když jsem se vrátila.Málem jsem ležela na zemi,oblízal mě od vrchu až dolů,vydával takové podivné zvuky a vlnil se jak žížala:))a ani se odemě nehl.Zajímalo by mě co si o tom myslíte,proč se zachoval tak jak jsem popisovala,myslíte,že se bál odejít?Přeji Vám a Vašemu fešákovi hodně zdravíčka a sil do další práce.A děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji za mého Gardiena a posílám pohlazení Maxíkovi:) Je to jednoduché a naprostá většina psů by se v této situaci zachovala stejně. Zbytek "smečky" pryč, otevřená brána, co teď? Tak opatrně vylezu, rozhlédnu se a zůstanu raději v bezpečí "za čarou", co kdyby něco - teď si nemůžu hrát na frajera... už jsem někde psal, jak jsme kdysi před lety ještě s Dinem denně chodili kolem zahrady, kde bydlel velký psí drsňák, který nám svoje sebevědomí dával pěkně znát. Jednoho dne, když jsme šli okolo, se opřel do vrat, ta se vyvalila, pejsek se ocitl na ulici, vyděšeně se rozhlédl a mazal zpátky...

(2.9.2012)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, posledních 14 dní bylo pro všechny velice náročných. Brita se ještě v pondělí (14.8.) večer chovala naprosto normálně, vesele, zdravě, akorát (ale to občas dělala) nechtěla večer žrát, vyzvrátila trošku tekutiny a dožadovala se spát venku. Proto jsem ji celkem v klidu nechala přes noc venku. Ráno jsme ji však našla apatickou, na zadní nohy schromlou (nemohla se postavit) , zcela mimo. První co mě napadlo otrava nebo torzo žaludku (ale z čeho, vždyť nic nejedla) .A tak jsem se okamžitě vydala do nejbližší  veterinární nemocnice na Libuši. První rengen ukázal kámen ve střevě, současně s tím měla vysokou teplotu a tak ji nasadila paní doktorka antibiotika s tím ať ji pozorujeme přes den a pokud se nic nezhorší ať přijedeme druhý den. Brita však po injekcích zkolabovala a už se vůbec nezvedla..A tak jsem ji tam s naprosto šíleným pocitem musela nechat , současně s podpisem na možnost okamžité operace. Odpoledne jsme opět dorazili (i s manželem) a mezi tím, udělali krevní rozbory, další rengeny a sono a zjistilo se, že kámen není ve střevech, ale v žaludku a že od toho by kolaps být neměl.Krevní testy však dopadly velmi špatně, bilirubin místo 1-2 jednotek měla 15jednotek a byl zasažen žlučník a játra. Jednu chvíli se myslelo, že je žlučník poškozený, tudíž hrozba vylučování žluči do organismu a opět nutnost rychlého operativního zásahu. Ani to se však naštěstí nepotvrdilo.Současně byla poslána krev na  testy do Německa na boleriozu, leptospirozu,ANA test autoimunitní onemocnění a RF test (revmatoidní) - vše negativní. Podle vyjádření se jednalo o silnou infekci, která napadla játra. Ale z čeho ?? Na co si máme dát pozor, čeho se vyvarovat. Nikdo neví. Britu jsem si po 2 dnech odnesla domů - okamžitě doma začala čůrat - tam byla cévkována, žrát postupně začala až donucovací metodou - injekční stříkačkou jsem ji postupně x-krát denně krmila a po 12 hodinách se jezdilo  aplikovat antibiotika přímo do žíly.Nyní již cca 6 dní bereme 2x denně antibiotika v tabletách (Augmentin,Enroxil a Entizol a Famosan) z toho jeden lék je na uklidnění žaludku a máme přísnou jaterní dietu.Z konzerv se snažím postupně přejít na granule, zatím nic moc. Máme Royal Canin hepatic. Předtím jsem vyzkoušela Purinu a Hills, ale to bylo v době, kdy fakt nic žrát nechtěla.Současně jí vařím vývar z kuřecích prsou a to jí dávám s rýží.Samotné kuřecí prsa by žrala po kilech,, ale to ostatní už je problém Ale každopádně je den ode dne lepší. A proč Vám píši ? Jednak se chci optat zda Vás nenapadne, co by to mohlo být (otravu skoro vylučují pro vysoké teploty a neměla žádné křeče) , jednak zda máte zkušenost s jaterní dietou a co a jaká značka by pro ní byla nejvhodnější (snažím se přejít na granule z důvodu finančních) Stále krmíme několkrát denně, aby alespoń něco snědla.i když stále jsme dost pod množstvím, co by měla na svojí váhu sníst. .A až bude v pořádku, určitě budeme řešit otázku kamene v žaludku. Doktoři navrhují vyndat laparoskopicky, byť přiznávají, že ho tam může mít roky , aniž by měla nějaké problémy.  Chápu, že pokud by začal cestovat a dostal se do střev tak to může být velký problém. Děkuji za každou radu a prosím, podrbejte za mě Gardiena.

Odpověď: Dobrý den:) Především moc držím Britě palce, pohlaďte ji za mne prosím... jinak k Vašim dotazům: podle toho, co píšete, mi to neodbytně a silně připomíná Šedýska, ten to jenom nedopracoval do tak akutního stavu a dostalo ho to až po dlouhé době - pokud totiž zradí například slinivka, má to za následek totální "otravu" a zanešení organismu jedovatými látkami, které jinak filtrují a následně vylučují detoxikační orgány (játra, ledviny). Je to prostě takový lavinový efekt, kdy selhání původně jednoho orgánu (třeba právě té slinivky) zapřičiní disfunkci orgánů dalších. Laboratorní výsledky tomuto přesně odpovídají, věk Brity také a vsadil bych na tuto diagnózu svoji pravou ruku (pokud se samozřejmě nejedná o čistě infekční alternetivu, ale tomu moc nevěřím)... kámen v žaludku podle mne nesouvisí a pouze se na něj náhodou přišlo, opravdu ho tam může mít už roky.

Žádná dieta není optimální, mně se za ty roky se Šedym osvědčily dvě značky - Trovet HLD (výrobce se na psí a kočičí diety specializuje) a ve druhé fázi Purina EN - Gastroenteric (tam ale evidentně chybí prvky, které psi získávají požíráním hlíny a trávy). Nicméně jakékoliv dietní granule od kvalitního výrobce zaměřené na onemocnění gastrointestinálního traktu by měly vyhovovat a pejsek na nich může vegetovat roky.

(26.8.2012)
Plemeno: kříženec boxer x stafford
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Obracím se na Vás ohledně naší tříleté fenky. Jde o tříletou fenku křížence boxera se stafordem (zřejmě - nalezena jako štěně). Povahu má velice bojácnou a submisivní, ale ve jí známém prostředí je zdravě sebevědomá. Dva roky žila se psem, který nás bohužel před rokem opustil, a tak jsme se rozhodli, že jí pořídíme kamarádku. Před týdnem jsme si v útulku vyzvedli tříměsíční štěně (fenka, plemeno "všehochuť"). První den byla ze štěněte nadšená, druhý den nadšení opadlo a postupně ji začala ignorovat. První dotaz se týká skutečnosti, že se zhruba před třemi dny začala doma počůrávat a párkrát udělala i bobek, což nikdy před tím nedělala, tak mě napadlo, zda to nemůže dělat z trucu. Je nutné podotknout, že je na nás velice fixovaná - není noci, aby nespala doslova přitisknutá na mně nebo příteli. Druhý dotaz je následovný: dnes jsme byli spolu s mrnětem u veterináře na odčervení a u naší starší fenky zjistil poměrně výrazný srdeční šelest. Nasadil léky a doporučil spíše klidnější režim. Zajímalo by nás, zda nebyla hloupost pořizovat aktivní štěně k povahově klidnější, ale veselé (prý) kardiačce. Moc děkujeme za odpověď.

Odpověď: Vzhledem k povaze starší fenečky je zapotřebí jí dát jen čas, aby si na nový přírůstek ve smečce zvykla. Dávejte ji najevo, že malá fenka do smečky patří, ale ona sama má stále vůči malé vyšší pozici. Pokud bude Vaše komunikace v tomto směru jasná a jednoznačná, pominou i stresové ventily (znečišťování) starší fenky a malou přijme.

Druhý dotaz - chyba byla to, že jste k fence pořídila další fenečku (kolikrát už jsem zde o tom psal?). Teď záleží jen na Vás a osudu, jak se vše do budoucna (až mladší fenečka začne dospívat) vyvine. Vzhledem k původu a povaze Vaší starší fenky jste si pravděpodobně zadělala na problém, ale to opravdu potvrdí až čas. Stejně tak i to, jakou má štěně skutečnou povahu - ta v tuto chvíli vůbec ještě není a nemůže být jasná...

(26.8.2012)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřeboval bych poradit. V sobotu jsem si přivezl štěně MO, byl v pořádku, večer nekňučí, spí osm hodin, jí 5 x denně, ven chodí po každém hraní, spaní atd,.. Už majitel mi při převzetí říkal, že se projevuje dominantně, ale celou dobu byl v pořádku, klidný. Venku ( chodi s vedítkem i bez) a poslouchá, neutíká a neni agresivní k jinym psům ani lidem. Od vřerejška se nějak změnil, začal se projevovat hodně štěká a snaží se prosadit tím že mě začíná "obskakovat" a kousat a  uplně mě ignoruje. Můžete mi prosím poradit jak na něj? Zkušenosti se psem mam, ale díky tomu že je tak malej tak nevím co a jak a nechci někde udělat chybu. Děkuju moc

Odpověď: Dobrý den:) Je to jednoduché, jako každé štěně zkouší, co ve Vás je. Už jsem zde mnohokrát psal o výchově takto malých štěňat, prosím najděte a prostudujte si tyto příspěvky - musíte mu od začátku dávat najevo, že hierarchicky jste na vyšší pozici Vy, ne on (to jsou základy psí komunikace, opět Vás odkazuji na to, co jsem na toto téma již za ty roky napsal). Psí signály, emoce, kontakt... to vše tu máte k dispozici. A samozřejmě, pokud byste potřeboval, není problém se domluvit na osobní konzultaci.

Jinak posuzovat u 2-měsíčního štěněte poslušnost, "chůzi na vodítku" apod. je nesmysl, tyto věci se reálně projeví až o nějaký ten měsíc později.

(26.8.2012)
Plemeno: kříženec dobrman (německý ovčák)/bernský salašnický pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den,chtěla bych požádat o radu a najít řešení na rozbroje našich fen.Doposud jejich soužití bylo vcelku v pohodě,až na občasné vysvětlování čehosi mezi nimi.Šarvátky byly krátké,nedocházelo ke zranění,feny se po chvíli nechaly.Teď se do sebe začaly  pouštět velmi brutálně a velmi špatně je dostáváme od sebe.Nechat je to vyřídit nechci,nejspíš by to skončilo velmi špatně.Feny jsou 3letá kříženka-nejspíš dobrmana nebo něm.ovčáka a 2letá bernská salašnice.Obě máme od štěňat.Útočníkem je především kříženka.Můžete mi poradit,jak zvlánout tuhle situaci a napravit chybu,která někde nastala?Hrubou sílu používat nebudu,izolovat obě feny od sebe taky ne.Jako dočasné řešení používáme košík,abysme zabránili vzájemnému poranění fen.Tento akutní problém trvá zhruba 10dní.  Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Tento "akutní problém" se bude samozřejmě razantně zhoršovat, pokud si neuvědomíte, že Vaše smečka nesmí sestávat pouze ze dvou fen, ale musí zahrnovat i Vás jako vůdčího jedince - takového, který opravdu svoji práci umí zastat. Fenky se dostaly do věku, kdy si mezi sebou začínají vyříkávat vzájemné pozice a protože to jsou feny, nebude to nic pěkného, pokud to necháte jen na nich.

Jako vždy v těchto případech mám jedinou efektivní radu - domluvte se se mnou a s oběma fenkami za mnou přijeďte, proto tuto možnost lidem dávám. Košíky nevyřeší nic (je navíc jen otázkou času, kdy jeden z nich povolí), Vy musíte začít fungovat a to se opravdu "na dálku" nenaučíte.

(19.8.2012)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenečku beagla, ráda bych ji pořídila za čas nějakého společníka, ale chtěla bych spíše nějaké plemeno, které by mě bylo schopno ubránit, ale zároveň aby se sneslo s jiným plemenem. Raději se obracím na zkušeného chovatele, pro radu, než potom něco řešit s potížemi.. Díky.

Odpověď: Dobrý den:) To je bohužel opravdu velmi málo informací, chce to v podobných případech specifikovat svoji představu přeci jen podrobněji - velikost, typ srsti, temperament, povaha obecně,  bydlení atd. V každém případě psa, ne fenu. Pokud to bude cokoliv od velikosti třeba labradora výš, máte slušnou naději na rozumnou "obranu": hovawart, cokoliv loveckého, ti mají odpovídající povahu v sobě (výmarský ohař, rhodéský ridgeback apod.), může to být klidně i pes typu německého nebo belgického ovčáka - projděte si zdejší galerii plemen, pročtěte si Poradnu, určitě chytnete inspiraci.

Nu a zda se snese s Vaší beaglí fenečkou, to už záleží především na Vás a Vašem přístupu a výchově - opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO.

(12.8.2012)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 16 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám velký problém. Můj starý maltézáček je víc jak rok hluchý a navíc teď ze dne na den úplně oslepnul. Jak ho mám naučit žít a hlavně fungovat ve slepotě, aby si dokázal sám najít vodu, jídlo, pelíšek a hlavně vymezený prostor na vyprazdňování. Pravidelné venčení totiž nestačilo - má nemocné ledviny, proto jsem byla nucena přistoupit na vytvoření "domácího záchůdku", kam byl zvyklý sám chodit. Bohužel si myslím, že nerozezná ani světlo a tmu. Bydlím s ním v bytě už 6 let (předtím celou dobu v rodinném domku se zahradou) a měla jsem za to, že byt zná a bude si vše pamatovat. On je samozřejmě momentálně přímo zoufalý a sám se bojí chodit. Upozorňuji, že jsem v bytě nic nepřemístila a ani to nehodlám udělat, abych ho ještě více nedezorientovala. Sám zatím nemá snahu se začít přizpůsobovat slepotě a odmítá udělat jediný krok, jsem tedy nucena ho odnést na to určité místo a nechat mu vybrat co vlastně chce nebo potřebuje.Když to neudělám, tak sedí a zoufale štěká...mě to samozřejmě na jednu stranu nevadí,na druhou mi to přímo rve srdce,  ale sousedům v domě jeho pronikavý zoufalý štěkot hodně vadí, obzvláště v noci - přitom oslepnul před 4 dny. Nechci pokazit hned ze začátku převýchovu, proto se raději hned ptám, jak vůbec mám postupovat, jestli ho mám nechat štěkat, aby byl nucen sám se pokusit udělat pár kroků, anebo vyčkat ještě pár dní, jestli dojde k jeho uklidnění a přitom ho odnášet třeba 50x za den tam kam potřebuje, což si myslím, že je asi víc špatně :( Navíc to ani není možné, když musím na 4 h do práce a nemohu se mu věnovat plných 24 hodin denně, navíc žiji s ním sama a nemá mě kdo vystřídat. Moc Vás tedy prosím o radu, co mám vůbec dělat,  jak mám pomoci psíkovi naučit se žít se slepotou. Sama začínám tak, že ho mám na kšírách (obojek nesnese z důvodu zúžené aorty a následnému dušení) a snažím se ho vést, ale bez jakéhokoliv účinku. Předem děkuji za Vaši radu a pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel i takové věci se v psím stáří stávají a pejsek (i jeho majitel) se s tím musí umět v rámci svých možností vyrovnat. Dobrá zpráva je, že psi to vesměs zvládají lépe než lidé - ale zkuste si představit, co by právě u člověka nastalo: v prvé řadě panika a zoufalství a až pak teprve určité zklidnění a zhodnocení alternativních možností orientace...

Totéž teď prožívá Váš pejsek - nejprve nastala přirozená fáze šoku a vědomí zranitelnosti, která pomine (nemůže to být ovšem z hodiny na hodinu a Váš pejsek se v této nejhorší fázi stále ještě nachází). Pak přijde okamžik, kdy bude muset absenci sluchu a zraku plně nahradit čichem, primárním psím smyslem. Dobré je, že pejsek "svůj prostor" už dobře zná - dokáže se v něm orientovat, má jej nachozený a uložený jako prostorový plán v hlavě, jen je v tuto chvíli ještě příliš vyděšený, než aby tuto výhodu začal používat.

Nechte rozestavení předmětů v bytě tak, jak je zná a třeba desetkrát za den ho vezměte na kšíry a pomalu s ním celý byt obejděte (nenoste ho!) tak, aby nacházel známé orientační body. Choďte s ním pomalu, aby mohl vstřebávat mikropachy a povrchy, po nichž šlape - prahy, rozdílné podlahové krytiny atd. Komunikujte s ním dlouhými uklidňujícími dotyky (pokud budete chtít, přijeďte, naučím Vás to). Chce to jen dotatek času pro přechod s fáze paniky do fáze změněného života. Čtyři dny jsou ještě velmi krátká doba.

Držím Vašemu pejskovi všechny palce.

(12.8.2012)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Můj pes se počůrává - samovolný únik moči ve spánku i bdění. Pes žije v domě se zahradou. Je velmi společenský, stále se vyskytuje v blízkosti členů rodiny. V bytě nemá své stálé místo, lehává různě, nejraději u někoho z rodiny. Jako štěně považoval pelíšek za hračku a rozškubal jej, ani později žádný nepřijal. Část noci prospí se mnou v posteli, zbytek proputuje po místnosti. Samotu snášel zpočátku dobře, později ale v bytě ničil věci, proto jsme mu uzpůsobili místnost ve sklepě, kde pobývá po dobu mé nepřítomnosti (plocha k dispozici cca 100 m2). Tam je klidný, většinu času odpočívá. Občas, když odejdu na kratší dobu, nechám ho v bytě, věci už neničí. Ve štěněcím věku byl velmi aktivní a vyžadoval stálou pozornost, ale nyní je mnohem klidnější. Velmi brzy se naučil dávat najevo, že chce vyvenčit. Velká radost se u něj projevovala učůráváním, ale to v dospělosti přestalo. Zhruba ve dvou letech začalo počůrávání. Nejvíc ve spánku, kdy se pod ním objeví kaluž, ale i při bdění, i za chůze. Do tří let jsem tento problém neřešila s tím, že v dospělosti se to snad zpraví. Bohužel problém přetrvává. Na radu známých jsem použila kapky na zklidnění ledvin (název si nepamatuji), pomohlo to pouze krátkodobě. Veterinář provedl všechna možná vyšetření. Krev i moč byly v pořádku, ultrazvuk však ukázal, že vývod z jedné ledviny neústí do močového měchýře, ale přímo do močové trubice, a pes proto není schopen moč udržet. Údajným řešením by byla operace, u níž je však jen 30 % úspěšnost, že bude účinná. Tomu se nám nechce psa vystavovat. Tato diagnóza se mi nezdá, protože problém není od počátku. Pes je jinak skvělý, velmi komunikativní, zdá se, že problém si uvědomuje. Zajímal by mě Váš názor, zda diagnóza může být správná nebo je počůrávání důsledkem psychického problému a tento by šel vyřešit. Pokud si myslíte, že počůrávání vyřešit nejde, šlo by alespoň dosáhnout toho, aby pes lehával v bytě na stálém místě? Mnohokrát děkuji za Váš názor a čas.

Odpověď: Dobrý den... popravdě celé mi to přijde trochu podivné. Pokud se problém skutečně neprojevoval od počátku (resp. od zhruba jednoho roku věku), pak se může jednat například o chronické onemocnění ledvin nebo močových cest (tomu zcela odpovídá i fakt, že Vám tehdy kapky pomohly), které se mohlo vyvolat třeba právě pobytem pejska ve sklepě - to je mimochodem záležitost, kterou mi opravdu hlava nebere - 90% štěňat svůj pelíšek zničí (i jiné věci) a prostě je vždy třeba trochu zapracovat na výchově místo zavírání do sklepů nebo garáží.

Stejně tak ale může jít o zvětšenou prostatu, ale všechna tato onemocnění by muselo spolehlivě odhalit kvalitní veterinární vyšetření a laboratoř. Pokud se však jedná o orgánovou anomálii, kdy ledvina obchází močový měchýř, pak by to mohlo být vysvětlení problému - ovšem očekával bych v tomto případě příznaky už před dokončeným prvním rokem věku, ne až tak pozdě. Moc se mi tato varianta nezdá.

Na dálku Vám více oddiagnostikovat nemohu, v každém případě bych Vám však doporučil vyslechnout si názor ještě některého jiného nezávislého veterinárního pracoviště s dobrými odborníky a potřebným přístrojovým vybavením.

Odpověd na Vaši závěrečnou otázku: toto by bylo jednoznačné týrání psa, protože by se jednalo o vynucené chování zcela odporující přirozeným psím potřebám a vzorcům chování. Není co dodat.

(5.8.2012)
Plemeno: bichon frise
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, v zari 2011 jsem si vzala pejska od lidi, co uz ho nechteli. Rekli mi, ze je mu 5 let, ze je cistokrevnej, ze mel stenata a ze ho ve 3 letech museli prodat kvuli stehovani pri rozvodu, ale novy majitel ho po 2 letech "vratil" - nasli ho privazaneho u dveri se vzkazem, ze uz se o nej nemuze starat. Rekli mi, ze je hrooozne rozmazlenej od byvalych majitelu. Po prepsani registrace na me jmeno, jsem se dozvedela, ze mu je 7 let, tak nevim, v cem vsem dalsim lhali. Procetla jsem si tenkrat krome jineho Vas archiv za nekolik let (trvalo mi to par tydnu) a zacala podle toho postupovat. Od stekani na vse co se hybe jsme se dostali k vrteni ocasku a ocichavani vseho, co se hybe, od hysterickych zachvatu po opusteni mistnosti na 10 vterin k stekani jen, kdyz nekdo cizi prijde atd (uceni chuze na voditku a zakladni povely ani nezminuji)... Proste pejsek se meni kazdy den pred ocima... Takze moc dekuji za Vase rady, diky kterym ho trochu vice chapeme. Bohuzel zavrceni, vytahani za kuzi n  ebo zalehnuti samo o sobe nebere. Nejvetsi pokrok udelal, kdyz jsme ho zacali trestat (placnuti pres zadek, ktere odsuzujete jako neucinne, nebo pres cumak)- ted uz staci jen zavrcet a vi presne, co ma delat, aby nenasledovalo placnuti. Problem stale mame s curanim a utikanim. Nekolikrat jsem ho chytila, jak se podhrabava a dostal na zadek + vrceni a vi, ze to nesmi, takze to zkousi v jine casti plotu. Po chyceni a potrestani prelezani plotu - splha jako kocka - to neudelal 3 mesice, ale potom utekl zase. Ted je na ocelovem lanku (provaz jakkoliv silny prekouse) - nez podkopu zahradku po obvodu a "oplotim" ji i pod zemi. Kameny,cihly, vse odstrani... Dokonce i s velkou karabinu, ktera je na tom lanku nejak vyvlekl a utekl. Naposledy vcera: velkou karabinu vyvlekl, malou utrhl, vyhrabal obrovskou diru na strane plotu, kde nikdy predtim nehrabal a zmizel. Doma byt nemuze,protoze se pocurava, tak zvazuji koupeni klece 122x122x74cm, ale porad si nejak myslim, ze je to tyrani. Va  s nazor na kastraci znam, shoduje se s mym, ale 4 veterinari uz mi rekli, ze to jediny pomuze a vsichni znami taky - mysli si, ze asi nejsem normalni, ze ho nechci nechat vykastrovat. ja si myslim, ze to nepomuze, ze v 8mi letech uz asi nepomuze nic... No a s tim pocuravanim: poprve se mi pocural a pokakal doma, kdyz mi kamaradka slibila, ze ho vyvenci ale nevyvencila - samozrejme jsem ho nepotrestala. Pak se zacal pokakavat, kdyz jsem sla do prace - vyvencila jsem ho a hned po mem odchodu... spaval se mnou v posteli - vycural se tam. To uz jsem mu zacala strkat cumak do toho, co vzdycky vyvedl a dostal na zadek + vrceni. Na prochazce se nekolikrat stalo, ze pocural nohu panickovi pejska, co se s nim ocuchaval. Driv se vykakal a vycural 2x denne pri prochazce a stacilo to. (pocurava i meho pritele, ale to je zase z dominance). Takze, co s nim? Na jednu stranu se chova jako dominantni pes - ocurava, co muze, utika... Na druhou stranu se vsemi pejsky, kockami, jesterkami, atd. vychazi vyborne, pocurava se pred panickem a na slovo poslechne. A taky ho nechci trestat, mnohem radeji bych byla, kdyby to delal za odmeny - za ty i tancuje. Je mozne, ze ho nekdo driv bil a tak vi, ze kdyz dostane, tak neco udelal spatne, ale dokud nedostane, tak prece nic spatneho neudelal? Da se pes v 8 letech uplne vychovat? Predem dekuji za Vas nazor.

Odpověď: Dobrý den, každý pes je takový, jaký je jeho "pán" a takový, jakého ho formuje prostředí, ve kterém žije - minulé i to současné, které je daleko důležitější. Dokud budete uvažovat v kategoriích klec, trestání, bití apod., nemá šanci se změnit - o pojmech stres a stresové chování už jsem tu napsal tolik, že bych se pouze opakoval. Pokud chcete pejskovi skutečně pomoci (ano, i 8-letému lze pomoci), pak se začněte Vy chovat jinak - na toto téma máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO (které nestačí ovšem jen číst, je zapotřebí tyto principy i používat) včetně mé osobní pomoci. Osobní návštěva i s pejskem by byla logicky nejlepším řešením, ale to už nechám na Vás.

(5.8.2012)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano (v roce a půl)
Dotaz: Dobrý den, potřebuji poradit ohledně mé feny JRT a ostatních psů. Vždy když s ní jsem na procházce a jde kolem, před námi, za námi a třeba za plotem jiný pes, fenka začne hlasitě štěkat, dá se říci, že ječet. Zkoušela jsem ignoraci a projití kolem psa i trestání, ale nevím jak to vyřešit. Mám ještě štěně boloňáka, (2,5 měsíce) a zdá se, že od ní chování přebírá. Nevím jak na ni mám jít, ale podle mě by byla schopna jiného psa i pokousat. Má základní výcvik i dogdancing, umí perfektně všechny povely, které po ní chci, ale vychování mizí když vidí jiného psa, a to kdekoliv a kdykoliv. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, kombinace špatné výchovy a kastrace opět udělala své, nedivím se, že se fenka chová jak píšete. A ano, pro štěně boloňáka je "vzorem", od kterého bude přebírat její vzorce chování jako přirozené, tudíž se se vší pravděpodobností stane stejným asociálem...

Pokud stojíte o pomoc, s fenkou za mnou přijeďte. Cirkusový dogdancing a "perfektní povely" jsou nanic, pokud je pes zmrzačený, vystresovaný a nešťastný a nedá se s ním jít ani mezi jiné psy - pevně doufám, že k tomuto poznání jednoho dne dospějete.

(22.7.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, mám štěně křížence 4 plemen (máma kříženec bernského salašnického a rotvajlera a tata kříženec výmarského ohaře a labradora) všechny štěňata z vrhu jsou vzhledově po otci. Snažím se si k ní najít cestu, mám ji od 2 měsíců poslouchá mě celkem dobře, ale občas má majetnické chování třeba když ji chci vzít deku, kterou nechci aby brala tak na mě vyjede, nebo když ji chci třeba po ránu pohladit,když se vedle sebe probudíme, tak začne cenit zuby a nebo mě kousne, já to řeším s klidem, ale nechapu kde se to v ní bere, protože já ji k tomu, myslím, žádný důvod nedávám. Sama se pak obrátí na zada, aniž bych chtěla a tak ji hladim a pak ji to přejde ...Co myslíte, reaguji správně nebo ji mam v tu chvili nechat být? Přemýšlím, že bych se přihlásila na Vaše soustředění, abych ji lépe poznala. Mám teď volno tak s ní trávím většinou celé dny jen občas musím odjet, ale je to můj první pes od štěněte, tak nechci udělat chyby a více porozumět psům, Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Štěňata především dominatních plemen nebo i jejich kříženců ráda zkouší, zda by nemohla "šéfovat". Řešit to musíte od samého počátku a to dostatečně razantně (už jsem o tom popsal tuny textu, pročtěte si tu související příspěvky a články!), jinak Vám za chvilku rychle rostoucí štěně poleze po zádech. Zapotřebí jsou v těchto situacích jednoznačné dominantní signály, nikoli hlazení nebo "nechat být"...

V této souvislosti by pro Vás (stejně tak i pro štěně) moje soustředění skutečně bylo velmi přínosné, přichází pro Vás jak na zavolanou. Rozhodnutí je ovšem pouze na Vás.

(15.7.2012)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, na úvod bych Vám chtěla poděkovat za skvělé stránky, které pro nás, co chtějí svému pejskovi porozumět, děláte.. Je to vše přehledné, a člověk, který má selský rozum a nad tím zapřemýšlí, tak díky Vám si dá 1 a 1 dohromady.. A teď kvůli čemu Vám vůbec píši... Před rokem a půl jsme se s přítelem rozhodli, že koupíme našemu 4 letému westíkovi ( pejskovi ) kamaráda.. Asi se tak mělo stát, protože, jsme si jeli pro pejska, ale odvezli jsme si nakonec fenečku, protože pejsci už byli prodaní..všechno proběhlo v maximálním pořádku. Samik (4 letý pejsek ) i Airin ( teď už 1,5 stára fenka ) se stali nerozlučná dvojka..Mám je i v práci, tak s nimi trávím téměř 24 h denně.. No a teď k problému.. Samik je totální flegmoš..nikomu by nikdy neublížil, miluje děti a i ostatní psy, pokud nějaký po něm nevyjede první, není problém. Myslím si, že Airin vypozorovala jeho povahu, a tak si řekla, že nás tedy bude chránit ona ( aspoň to tak vypadá) V práci, když někdo vejde do kanceláře, a osobu vidí poprvé v životě okamžitě na něj vystartuje a rve mu nohavice, pokaždé zkouším, jim dát pamlsek pro Airin, ale pokaždé se opakuje to samé..2 x jsme ji pokárali, ale také nic, tak to jsme raději hned nechali, ať se v ní dále nevybuduje agrese..když jdeme ven a spatří v dálce nějakého psa, tak začne takový štěkot, že ji není možné uklidnit.Začali jsme chodit na cvičák, ten jsme už splnili, ale nic moc se nezlepšilo, když jsem s ní sama, tak poslouchá na slovo, ale jakmile se někde objeví cizí pes nebo i kočka je zle.. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradil co mám dělat při tom štěkotu, v práci už jsem vypozorovala, když někdo jde, tak jdu k ní, a mluvím na ni, až se uklidní..ale venku, mi poradila paní Cvičitelka ať škubnu vodítkem, a zasyčím, ale také nic..  Předem děkuji za jakoukoliv odpověď..

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Už jsem to tu psal mnohokrát - problém není ve Vašem a podobných případech v některém aspektu psího chování (štěkání, startování po psech nebo lidech), to je pouhý důsledek problému. Skutečným problémem je vždy nezvládnuti konkrétní psí osobnosti jako celku.

Problém Airin nelze řešit "výcvikem", škubáním vodítkem nebo syčením. Je třeba jej řešit komunikací a komplexní výchovou. A psí komunikaci nelze učit "na dálku" - každý pes je individualita a komunikaci s ním je nutné vždy vyladit na míru jeho konkrétní osobnosti. Proto, pokud budete chtít, se se mnou domluvte na termínu a s Airin za mnou přijeďte. V současné době nemá nikoho, kdo by ji učil (její majitelé jsou bezradní a psí parťák příliš flegmatický), je nejvyšší čas to napravit.

(8.7.2012)
Plemeno: beauceron
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, obraciam sa na vás o radu ohľadom našej beauceronky Cindy. Máme ju od dvoch mesiacov, bývame v rodinnom dome, od začiatku ju máme v dome, hoci vonku na záhrade má vlastný koterec a búdu. Pôvodne sme ju kvôli socializácii chceli nechať bývať s nami prvých 6 mesiacov, ale postupom času sa stala neodmysliteľnou súčasťou našej rodiny. Je veľmi šikovná a zároveň veľmi tvrdohlavá. Ovláda všetky základné povely, rozumie zatiaľ všetkému a občas mám pocit, že aj ľudskej reči. Už niekoľkokrát nás prekvapila tým, že urobila presne to o čom sme sa s manželom iba rozprávali. Samozrejme aj my zažívame rôzne napäté situácie / naháňanie zajacov a srniek v poli, stretnutia s inými psami.../ a problémy pri jej výchove. Ešte stále je to šťeňa, hravé, výmyselné a neustále skúšajúce trpezlivosť a "pevnosť" svojho vodcu. Práve vďaka vašim stránkam sme veľa vecí pochopili aj my a náš vzťah s ňou sa utužuje. Obaja s manželom pracujeme /od 7,00 - 16,00 hod./, po návrate z práce chodíme každý deň / za každého počasia / na dlhé prechádzky, potom sa hráme a trávi s nami celý zvyšok dňa. Spáva v dome a tu je vlastne moja otázka na vás. Keďže spáva vo vnútri aj cez zimu, nie je ten rozdiel teplôt pre ňu zo zdravotného hľadiska nebezpečný? Kým sme v práci je vonku na záhrade. Čítam vaše stránky a našla som zatiaľ iba jeden príspevok na túto tému, kde odpovedáte, že nie, ak nie je pobyt psa v chladnom počasí dlhšiu dobu. Mohli by ste to, prosím, vysvetliť podrobnejšie? Môžeme ju nechávať spávať naďalej v dome?
Zároveň by som sa chcela spýtať, aký je vlastne správny postup naučiť psa zvyknutého spávať v dome, naučiť spávať vonku? Ešte posledná otázka, ešte stále vždy pri odchode do práce / odchádzame spolu s manželom autom /veľmi šteká, skáče na plot a chce ísť za nami, to isté robí aj keď ja zostávam doma a manžel - vodca smečky - odchádza. Stále dúfame, že s postupným dospievaním ju to prejde alebo sa mýlime. Vopred ďakujem za vaše rady.

Odpověď: Dobrý den:) Beauceron není plemeno do extrémních teplot (vysokých ani nízkých), proto je zapotřebí, aby vždy měl možnost se před těmito vlivy skrýt. Pokud bude zima s teplotami hluboko pod bodem mrazu, určitě celodenní pobyt fenky venku pro ni nebude dobrý - zde by vždy měl zapracovat prostý rozum a odhad aktuální situace. Beauceron není "sibiřský" pes, který se nechá šťastně zasypat sněhem - takže ve Vašem případě by bylo velmi rozumné v podobných podmínkách fenku nechat přes den raději v domě nebo jí vybudovat dobře chráněné zateplené přístřeší.

Dotaz na naučení psa spát venku nebudu zodpovídat, neboť jde proti přirozeným potřebám Vaší fenky - děkuji za pochopení.

K poslednímu dotazu - nefunguje to základní, tedy potřebné jistoty dané její smečkou. Pro snazší pochopení si zkuste představit, že nežijete v domě se zahradou, ale v panelákovém bytě - se stejnými projevy Vaší fenky. A tuto problematiku jsem zde už mnohokrát vysvětloval: buď se pes propadne do paniky "vsichni mě opustili" nebo jde v klidu odpočívat "smečka se zase vrátí a nic se neděje"...

(8.7.2012)
Plemeno: 2x americký pitbulteriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s následujícím problémem. Máme doma 2 fenky am.pittbulteiéra 2 a 3 roky staré. Jsou hodně společenské, milují veškeré návštěvy, vůči lidem naprosto bez problému. Horší je to s ostatními psy, ta starší je o něco více socializovaná, žila jsem s ní nějakou dobu ve městě, ale pak jsme koupily dům na vesnici, přestěhovaly se a pořídily ještě jednu členku naší rodiny. Od té doby ta starší se při setkání se psem  naježí, občas zavrčí, jako by tu mladší hlídala. Minulý týden se nám ale stala hodně nepříjemná věc, kdy na vycházce( mívám je vždy na vodítku)jsme potkaly fenu křížence, se kterou se vzájemně nemusí a ta se k nám naježená přihnala (byla bez vodítka a náhubku i bez obojku)a semlela se rvačka. Bohužel ta fenka neměla moc šanci, dost to odnesla, ale už je v pořádku. Hlavní problém, který nevím jak řešit je ten,že 2 dny na to, se mi porvaly holky navzájem - nevím, přesně kvůli čemu, manžel trvdí že asi kvůli pamlsku. Ta mladší musela na šití. Od té doby panuje dost napjatá situace, pořád mám potřebu je kontrolovat, žrádlo dávám každé zvlášt (doted měly misky vedle sebe, stejně tak spaly u sebe v pelechu), ted spí každá zvlášt, a jakoby se sobě trochu stranily. Veterinář nám řekl, že je hodně pravděpobobné, že se situace nejdenou zopakuje  a že taky můžeme přijít domů a jednu najít mrtvou :(((. Je mi z toho zle, obě dvě moc milujeme a ta představa je šílená, stejně tak jako to, že bysme se musely jedné vzdát! Nejsem si jistá, jestli to bylo jen vyjasnění vůdčí pozice nebo začátek špatného konce. A hlavně nevím co udělat pro to, aby bylo vše v klidu. Prosím Vás o nějaký názor na situaci a radu jak by tomuto šlo předejít. Mockrát Vám děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Veterinář má v tomto případě bohužel pravdu. Pořidila jste si dvě fenky, což už samo o sobě je vždy potenciální problém - a pořídila jste si dvě fenky plemene, které má navíc těžký problém samo se sebou. Mladší fenka dospěla do věku, kdy začne řešit své postavení vůči starší a jak jsem už kolikrát psal, vše je pouze otázkou času a "rozbušky" - ve Vašem případě to byl průchod agrese v popisované situaci s cizí fenkou.

Je jediná šance, jak udržet situaci do budoucna pod kontrolou - budete se muset stát superdominantní fenou a vůdčím jedincem své smećky. Pokud to neuděláte nebo nezvládnete, pak se buď Vaše feny pobijí mezi sebou a může to skončit fatálně nebo zabijí společnými silami jiného psa. Vyberte si - a pokud budu zcela upřímný, stálo by za to za mnou s oběma psími holkami přijet, abyste měla maximální šanci vše zvládnout a vidět (naučit se) praktické postupy. Teď už doufám tušíte, jaký potenciál v sobě americký pitbulteriér má a rozhodnutí je jen na Vás...

(24.6.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Viktore Dostále. úvodem jen, že plemeno uvádím orientačně, rodiče - kříženci labradorů asi, matka zřejmě měla něco z ohaře v sobě, dle povahy(prý). Kašpar je ale dost vysoký, trochu i připomíná dogu. Obracím se na Vás s prosbou o radu, či pomoc. S mým Kašparem šlo ze začátku vše moc dobře, všechny povely se rychle naučil, přiběhl ke mě i z velké dálky z lesa, takový šťastný pes. Pak samozřejmě začala doba, kdy začal projevovat svou  vůli, jako pravá osobnost...asi v 8 měsících, potřeboval letět si pohrát za psem, který byl 100m daleko apod.., vše v rámci potřeby si hrát. Bohužel, vzhledem  k jeho velikosti se ho lidé báli, přestože byl evidentně štěně, stresovali sebe i své psy a docela rychle pak i mě a Kašpara. Pokud okamžitě na mne nezareagoval, byl to pro ost. lidi problém, křičeli, že někomu ublíží, jak si to mohu dovolit apod. Celá situace mě vždy dost vystresovala, takže jsem pak viděla nutnost vychovat Kašpara, aby poslouchal na slovo,  za každou cenu,a pak, pod návalem nervů několikrát i zbila. Možná právě to mělo svůj špatný efekt.  Ve společnosti se chová skvěle, lidi má rád, 2,5letou dceru krásně zvládá, připadá mi vyrovnaný, ale neví jak se má chovat ke psům. S fenami si hraje rád, když potkáme psa,  je nevyzpytatelný -nejprve se začal psům vyhýbat, přišel k nim naježený, když zavrčeli, šel pryč. Což nebylo špatné, si myslím. Ale poslední dobou čím dal častěji vyjíždí - už  několikrát po menším nebo viditelně submisivním stejně velikém cizím psu vyjel či i skočil a chytil jakoby za krkem, naštěstí bez následku (kromě jednoho natržení kůže, zřejmě), zpočátku jsem ho musela odtanout, ted třeba vyjede- skokem, ale pustí psa a vrátí se, jakmile zařvu.  (Ted už ho mívám na vodítku,většinou) Nevím jak mám pokračovat, už mám husinu, když potkáváme psy, on to ze mě asi i cítí, čili myslím, ho i k tomu nevědomky podněcuji-vlastně i vědomky, ale opravdu se nedovedu přestat vnitřně bát, že někomu ublíží, ta husina mi vždy naskočí v urč. okamžiku. Mám pocit, že ho to musím naučit, mluvit se psy, ale nevím jak, když jsem už sama napjatá. Nepoznám, kdy si psi jen vyříkávají pozice a kdy už jde do tuhého a vzhledem ke Kašparově velikosti, myslím, bych to měla vědět přesně. Nevím a nenašla jsem na Vašich stránkách, jak ze sebe udělat pravého vůdce smečky a také by mne zajimaly signály, jak mu co sdělit, protože co se týče motivace, haha , říkáte to skvěle, žlutý piškotek místo vůdce smečky opravdu nezabírá. (Mě na piškot zabíral vždy dočasně, musela jsem střídat finty, aby poslech, takže jsem sama pochopila, že to není úplně vše tato motivace, ovšem byli jsme v posl. době dvakrát na cvičáku, kde jsem se dozvěděla, že prostě motivace motivace, maso místo piškotu, najít, co na něj funguje. Byli milí, ale neposlouchali mě, poslouchali sebe.) Jsem moc ráda, že jste  Vy a Vaše stránky, protože opravdu se mi nezdálo, že když na psa Kašpar vyjede, že ho mám zbít vodítkem a že mám vařit maso a nosit ho v batohu, aby mne Kašpar poslouchal. Přijde mi i, že když lépe poslouchá, hůře se chová ke psům a obráceně- hraje si, ale pak zas neposlouchá. Zřejmě neví, co po něm chci, alenevím, jak správně mu to ukázat, taky ta má nervozita je špatná. Tak Vás tedy prosím o radu či pomoc. Určitě jsem chtěla sdělit ještě něco, ale nemohu si už vzpomenout a také už je to sakra dlouhý text a máte těch psů hodně myslím :) doufám, tyto údaje snad stačí, když tak doplním.

Odpověď: Dobrý den:) Už aspoň tušíte, kudy cesta nevede (piškoty, maso v batohu(!), bití vodítkem atd.) a pokud byste opravdu četla PSÍ STRÁNKY FALCO, nemohla byste psát takové nesmysly jako že tu nejsou informace o tom "jak ze sebe udělat vůdce smečky" - potřebné principy se táhnou celým mým webem jako červená nit. Bohužel již nemohu ovlivnit to, že hromada lidí si psa představuje jako naprogramovaný automat a čekají něco jako "Manuál k používání psa"...

Zpět k problému. Váš pejsek je stále ještě pubertální štěně a přesně tak se i chová - potřebuje se učit, proto prakticky zkouší, co jde a co ne. Bohužel nemá vedle sebe učitele a důsledkem toho pak jsou jeho tendence ke startování v situacích, které ještě neumí zvládnout. Asi snad nemusím připomínat, že tím učitelem musíte být právě Vy a právě Vy musíte i umět rozlišit, co je problém Váš, Vašeho pejska a co už je problém jiných lidí nebo jejich psů.

Tato všechna fakta jsem zde už nesčetněkrát publikoval, včetně skutečnosti, že případy jako je Váš je nutné řešit zásadně praktickou cestou u mne, tedy konzultací nebo (ve Vašem případě) ještě lépe individuálním výcvikovým servisem. Je potřeba u Vás odbourat strach ("husinu", jak sama píšete) a především naučit Vás a Vašeho pejska spolu komunikovat. Tak pokud budete chtít, zavolejte mi a domluvíme se - včas, než bude pozdě...

(17.6.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Znáte nás s Barinou z několika Vašich super soustředění a jistě máte mojí fenku přečtenou. Je to spíš submisivní jedinec a tak poslední 2 roky jsem nemusela řešit její ataku na jiného psa.Proto mě velice udivila její naprosto nečekaná zuřivá reakce. U nás na chalupě zůstávají občas vrata dokořán otevřená,kvůli motorkám. Bára ví,že nesmí ze vrat sama a neutíká. V pátek se vracel pán z druhého konce vsi se svou fenkou z vycházky,měl ji na vodítku. Jedná se asi o 3leteho ovčáka (malinois) nevím zdali-je kastrovaná či nikoli.Bára se na ni vyřítila ze vrat jako kamikaze a naprosto zuřivě ji napadla. Bohužel já druhého psa neviděla a  moje fena na povel v tomto případě už vůbec nereagovala. Přišel pozdě. Jasně beru, moje vina a děkuji osudu,že zrovna nic nejelo. Fenky se do sebe pustily,je jasný,že nebýt druhá fena na vodítku,asi by to dopadlo pro Báru katastrofálně. O malinoisce vím,že má problémy se všemi psy z okolí a jakmile se nějaký objeví v jejím dosahu, jde po něm naprosto nekompromisně a myslím i likvidačně. Od štěněte byla problémová a cvičák (nevím který) jí nejspíš moc neprospěl. Neviděla jsem, co druhá fena dělala,když po ní Bára vystartovala.Její paníček hořekoval,že to je již druhá ataka ten den. Bára je celkem pohodová,většinou se s druhými fenkami očichá,když už na sebe s nějakou  zavrčí,stačí jen slovně napomenout. Ve svých 4 letech jí tak moc ostatní pejsci neberou a často se s nimi míjí bez zájmu. Proto Vás prosím o Váš názor co se to s naší Barčou stalo,jestli reagovala na nějaké nestandardní chování druhého pejska. Tento incident se obešel bez zranění. Na závěr, Bára není ani před, ani po hárání. Předem moc děkuji za odpověď
P.S. Posílám obrovské pohlazení Gárdýskovi.Své premiérové soustředění zvládl s naprostou noblesou. Přeji Vám s ním mnoho pohodových chvil. Děkuji za vše, opatrujte se.

Odpověď: Ano, samozřejmě znám Vás i Barču... Právě protože Vaši fenku znám a především proto, co jste popsala ve svém dotazu, bych nehledal odpověď v Báře, ale v té druhé fence. Pokud to byl již její druhý incident v ten den, pokud má obecně problémy s psím okolím, pak se odpověď skrývá v komunikačních a osobnostních signálech, které vysílá a na které samozřejmě jiní psi reagují. Pokud se k tomu přidá ještě nestandardní stav organismu (hárání, falešná březost, hormonální nerovnováha, nemoc), pak na ni mohou psi reagovat ještě daleko ostřeji. Nic divného, nic nepřirozeného, jen je třeba hledat původce podobného problému v tom správném psím subjektu...

P.S. Moc děkuji za Gardýska, pohlaďte za mne Báru a přeji vše dobré:)

(17.6.2012)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtela bych se zeptat, jak postupovat v prevychove naseho psa. Nas pes je z utulku, mame ho 1,5 roku (stari 2,5 roku; krizenec labradora, pes) a rekla bych, ze je pomerne vycviceny. Chodime na cvicak i agility a venku beha navolno a na 90% posloucha . V posledni dobe zacal venku delat tu vec, ze jak beha, tak prebiha-prechazi tesne kolem lidi. Nekterym je to neprjemne, nekteri se leknou. Stalo se vsak i to, ze to udelal pred ditetem a to spadlo svou jeste ne dobrou stabilitou na zem. Jak ho mam odnaucit, aby se k lidem, takto priblizoval? Jedine co me napadlo, volat ho k noze, kdyz uvidim, ze nekdo jde nebo je nekde vice lidi. Ale spise si i rikam, proc to zacal delat.

Odpověď: Dobrý den:) Nezlobte se, ale těch informací od Vás je příliš málo na to, abych Vám mohl sdělit jednoznačnou příčinu. Nemám od Vás informace o tom, v jakém prostředí to dělá, co přitom dává najevo řečí těla a emočním chováním - může to být z jeho strany určitá forma provokace, poznávání reakcí stejně jako zcela bezděčná změna chování (psi se nechovají podle šablon). A jak ho to odnaučit? Existuje bezva věc - nazývá se vodítko a pokud se pohybujete ve frekventovaném prostředí, prostě a jednoduše ho používejte. Ne vždy se můžete spolehnout na přivolání, jednu z těchto metod ale v popisovaných situacích budete muset použít - vážně v tom nevidím nic složitého nebo nejasného...

(17.6.2012)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6let/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, našla jsem na internetu Vaše stránky a rozhodla jsem se, že Vás poprosím o radu alespoň touto cestou. Stránky jsem si prohledala a četla, ale přecijen si nejsem jistá správným postupem. Máme dvě yorkshíří slečny. Jedna je šestiletá, druhá je čtyřletá. Starší, Mína, byla ještě jako štěně zřejmě nějak šikanovaná nebo týraná než se k nám dostala v sedmém měsíci. Bojí se rychlých pohybů, reaguje nepřiměřeně na různé zvuky, skoro až chytá záchvaty křeče. Jsou ale chvíle kdy když vidí cizího člověka dokáže přepnout do jiného "módu" a vyštěkala by mu díru do hlavy, dokáže i vyjet, ale kousla jen jednou už před lety souseda do lýtka, jinak spíše jen zkouší a naznačuje a to jen u někoho. Jinak je introvert, ráda se pomazlí ale má ráda svůj klid, hračky jí nic moc neříkají, možná tak jeden malinky polštářek ze kterého si "udělá" štěňátko a to si zahrabe do postele ale tím to zmrzlo.Celkově nechce poslouchat, ale když je v klidu, dokáže na nás reagovat velice dobře. Nechodíme často venčit, psice jsou naučené obě na plínu v předsíni a spolehlivě to dodržují, ale při pěkném počasí samozřejmě venku jsme.
Druhá, Dixi, tu máme od malého štěňátka, je to hravé zvíře, plná energie, je to pravý opak, stále by si hrála, z puberty asi nevyroste i dokáže poslouchat, je více i ovladatelná, učí se. Nikoho nevyštěká, ale při návštěvách nebo venku se spíše drží u nás, k cizím moc nejde a neublížila by. Vůči starší bývá někdy dotěrná. Ještě dodávám že staší inklinuje spíše k manželovi, mladší spíše ke mně, ale není to nijak výrazné. Zhruba před dvěma lety začla mladší Dixi poprvé hárat. A od té doby nastal náš problém. Krom toho, že venku při čůrání ta mladší věčně přečůrává počůraná místa té starší (přijde mi že přeznačkovavá) tak špatné je, že jednoho krásného dne se nám servaly u jídla, kdo to vyprovokoval jsme ještě netušili, bylo to velmi rychlé. Museli jsme je obě od sebe odtrhnout, naštěstí bez větší újmy, zavřít každou zvlášť do pokoje než se uklidní. Potom jsme je pustili k sobě. Starší Mína skočila té mladší za krk a jemně ji okusovala a poslintávala za uchem, mladší se podřídila, držela, byl to asi nějaký signál a holky byly zase kamarádky. Holky začaly tedy dostávat jídlo pod dozorem a mysleli jsme že problém je vyřešen. Jenže nebyl.
Časem se začala stejná situace opakovat, ale už se to stávalo tak, že stačilo abych se já zvedla ze židle z jakéhokoliv důvodu a pro mladší to byl jakýsi signál že "jdu na starší" a vrhla se na ní, takže zase boj, usmiřování a následně pohoda. Tak toto jsme eliminovali tak že se vyvarováváme nějakých náznaků startovacích. Pak tato rvací situace začala nastávat když starší začla někoho vyštěkávat u okna a mladší to brala zase jako signál (protože my tu starší při štěkání se snažíme okřiknout aby štěkání zanechala) a tak se zase mladá vrhla na starší a zase rvačka a zase odtržení a zase usmíření. První rok byly situace velice časté, rvaly se dvakrát týdně. Pak se nám podařilo to eliminovat naším vlastním chováním a přístupem na jednu dvě rvačky měsíčně, mladší se vždy té starší podřídila. Ještě podotýkám, že rvačky nastávaly vždy jen v přítomnosti lidí, nikdy se neservaly když byly samy doma nebo kdekoliv jinde samy.
Ovšem minulý týden nastal zlom. Starší začala hárat, dost na všechno vrčí i na nás (když jí jdu vykoupat, vykartáčovat, někam musím přenést apod.), je podrážděná až nepřirozeně. Když jsme se s manželem před dvěma dny vrátili z pošty domů (holky jsou běžně puštěné v bytě navolno bez omezení spolu dohromady) tak jsme našli po bytě krev a psice byly celé zráchané divně. Jen jsme se na sebe s manželem podívali a v tu chvíli se holky servaly znova, kdo koho napadl nevíme, opět následovalo odtržení a izolace v pokojích každá zvlášť. Ovšem po vychladnutí jsme je pustili k sobě a servaly se znova, nebralo to konce a museli jsme je znovu rozdělit. Starší je totálně nastartovaná, takovou agresi jsem u ní ještě neviděla vůči té mladší, v tom tranzu i ale vůči nám. Mladší se najednou odmítá podřídit jako to dělala doteď. Během následujících dní izolace jsme zkoušeli postupně asi třikrát je dát dohromady, vždy šli po sobě, starší té mladší zase chce za krkem vyčinit jako to vždy dělala ale mladší se už nenechá a začne rvačka fakt krvavá. Napadlo nás zakoupit košíky na čumáky a nechat je si to vyříkat bez toho aniž by si ubližovaly kousáním po sobě. Po vpuštění k sobě se rvaly až nemohly po ctvrt hodině ani jedna popadnout dech, mladší se absolutně odmítá podřídit, vzpírá se, chce se dostat do opačné pozice než to bylo vždy, starší chce být samozřejmě šéf, jako vždy což jí nikdo neupírá z nás a tak zápas nebral konce, nakonec jsme to utli sami protože by asi jednu z nich trefil šlak z vyčerpání, mají celkem vyrovnané síly. Když jsem nakonec je okřikla, starší se až neuvěřitelně ochotně stáhla, tvářila se velmi poníženě, mladší začala absolutně poslouchat povely, asi v nějaké té bojové euforii. Separace však musí pokračovat, není reálné je nechat si to vyříkat na ostro.
Spolu s náhubky zatím jiný nápad nemáme. Bez náhubků je nemožné aby fungovaly v tuto chvíli vedle sebe nebo tedy spolu (oni i s náhubky se spolu perou i když aspoň si neublíží, takže pak zase separace, zatím to trva čtyři dny). V noci musíme spát s manželem každý v jiném pokoji, protože jsou obě zvyklé spát u nás v posteli a to teď z důvodu separace nejde, takže ta co je zavřená v pokoji jinde řve a chce k nám takže jeden z nás spí s ní a druhý spí s druhou. Dlouhodobě je tato situace nemožná. Nevíme jak je usmířit, jestli by pomohla kastrace jedné z nich, ale které? Nechat je servat naostro až si to vyříkají do finále je nebezpečné, jedna druhou je schopná zabít, při rvačce bez nás byla krev všude po obýváku. Je možné že až starší přestane hárat se situace zklidní? Mohla bych Vás poprosit o radu co s tím? Nechceme se jedné z nich "zbavit", to prostě nejde, jsou to naše "děti" a rádi bychom aby spolu zase vycházely, rády si spolu hrály a honily se, spaly spolu, tato stávající situace nás děsí a je do budoucna dlouhodobě neudržitelná ... Moc prosím o radu a budu za každou ráda. Jsme ochotni se i za Vámi někam dostavit, nevíme jak to chodí ... Děkumeme moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Často si říkám, jak by bylo krásné, pokud by člověk předtím, než položí dotaz, věnoval aspoň setinu času základnímu prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO - setinu toho času, který už já sám investoval do psaní článků a odpovědí na dotazy. Bohužel se tak ani ve Vašem případě nestalo...

Na článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." je odkaz hned na titulní straně a ušetřil by Vám trapnou otázku, kterou z fenek nechat zmrzačit. Letmé prostudování Poradny a obsahu tohoto webu by Vám pak dalo odpověď na otázku "jak to u mne chodí" - tedy že tyto případy řeším prakticky, protože ani tady chyba není ve Vašich fenkách, ale v tom, že s nimi neumíte komunikovat a vést smečku. V těchto případech je to člověk, který se musí naučit používat základní zákonitosti a principy přirozeného psího společenství (smečky), aby právě k těmto excesům nedocházelo. A to lze skutečně jen prakticky a každý ode mne tuto možnost dostane.

Stejně tak byste dnes už věděla, že separace (popř. náhubky) obou fenek je to nejhorší, co pro současnou i budoucí situaci děláte (Vaše scestné úvahy o kastraci jsem už zmínil). Věděla byste i to, že nechat situaci zajít takto daleko bylo naprosto zbytečné a tento výsledek je opět jen důsledkem zásadního nepochopení přirozeného vývoje ve smečce - hierarchie, smečka, dvě nebo více fen... čtěte tento web, prosím.

A ano - pokud jste toto ode mne vzala, pak je samozřejmě jedinou rozumnou alternativou se se mnou domluvit, s fenkami za mnou přijet a začít se konečně učit s nimi sdílet jednu smečku s fungujícím lidským vůdčím jedincem. Můžete si vybrat mezi možností jim účinně pomoci spolu žít nebo obě psí holky zničit náhubky, separací nebo kastrací.

(10.6.2012)
Plemeno: střední knírač
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám velký problém s naší fenkou Sárou jsou jí 4 roky, je to střední knírač a není kastrovaná. Začátkem března se u ní objevila epilepsie, na veterině nám předepsali prášky, které jí dáváme dvakrát denně. Od nasazení prášků jí záchvaty přestaly a objevily se před třemi dny v noci. Měla jich několik za sebou a proto jsme jí odvezli na veterinu, kde nám zvedli dávkování prášků. Sára žije venku na zahradě, byla (neměla s tím problémy), ale když měla záchvaty vzali jsme si jí na den a noc domů abychom jí měli na očích a mohli jí dát diazepan, kdyby měla záchvat a hlavně aby si neublížila po záchvatu.
Od těch posledních záchvatů je na nás abnormálně fixovaná. Když jsme jí dali zpět na zahradu kňučí, štěká a vyje jako kdyby jí někdo způsoboval fyzickou bolest, dokáže to dělat několik hodin. Když si jí vezmeme domů "píská" , kňučí a buď někoho z rodiny neustále pronásleduje nebo pomateně pobíhá po celém domě.Všeho se leká, i když zakašleme. Když jdeme na procházku chová se celkem normálně, ale občas začne vyštěkávat někam kde nikdo nebo nic není( párkrát i směrem k nám) a hrabe u toho zadníma nohama. Pokud všichni odejdeme z domu stojí u vrátek a štěká (jako by hystericky) do té doby než se někdo nevrátí. Už tři noci jsme se pořádně nevyspali a Sára také ne. Bojíme se, že si takovým chováním přivodí další záchvaty. Musí být unavená, protože skoro vůbec nespí, je vystresovaná pořád v napětí. Je to pro nás psychický teror poslouchat její nářky a nevědět co se jí děje a jak jí pomoci.
Sára už jako štěňátko byla velmi lekavá a bázlivá. Bála se chodit po mostech, vlaků... těchto strachů se již zbavila. Je velmi fixovaná na taťku, jelikož s ní chodí každý den na procházky a asi ho bere jako vůdce smečky. Sára je velmi aktivní miluje procházky, aportování, výlety... Nebo alespoň tři dny zpátky to vše měla ráda. Bojíme se, že tento její stav je trvalý. Celá rodina jsme na pokraji zhroucení opravdu už nevíme jak tuto situaci řešit. Jsou to sice jen tři dny, ale přesto nevidíme zlepšení( ale zatím ani zhoršení). Předem Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Epilepsie je velmi náročná na psí psychiku (a take s ní velmi svázaná - už jsem o tom v Poradně psal), protože pes samozřejmě neví, co se s ním vlastně děje - jen ví, že je něco špatně a děsí ho to. Časem si psí epileptici zvyknou, ale vždy se po záchvatu "probouzejí" do zmatku, každá povaha pak reaguje po svém a odvíjí se od ní i doba uklidnění. Pevné povahy a klidní flegmatici potřebují času málo, psi nevyrovnaní, nejistí nebo bojácní potřebují času daleko víc. Vše je to dáno mírou nejistoty a na druhé straně i "sílou smečky" - jinými slovy: čím více budete pro Vaši fenku oporou, tím lépe bude tyto stavy snášet. Poku se budete hroutit, vůbec jí tím nepomůžete a naopak vše jen zkomplikujete. Teď není správná doba na hroucení - tohle všechno Vám mimochodem měl vysvětlit i veterinář.

Sára Vás a celou Vaši rodinu teď potřebuje víc než kdy jindy. Dávejte jí najevo klid a vědomí, že jste tu s ní - a snad nemusím zdůrazňovat, že teď opravdu nemá co dělat sama na zahradě. Vlci a psi (zvířata obecně) tyto veci chápou instinktivně, lidé bohužel ne - samota (izolace, vyhnání) je v podobných případech zabiják. Nebojte, srovná se to. Ale ne samo od sebe, musíte tomu i za cenu vlastního nepohodlí pomoci!

(10.6.2012)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: fena/pes/fena
Stáří: 4 roky/5 let/9 týdnů
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat ohledně přijetí nového štěněte (fenečka 9 týdnů) k našim psům.Pro št?ně bych si měl jet zítra,ale včera v sobotu 9.6.2012 jsem zjistil,že fena začala hárat.Fenu bych také chtěl nyní nakrýt.Bylo by vhodné tedy štěně dovézt?

Odpověď: Dobrý den:) V žádném případě! Přírodní instinkty pracují spolehlivě (zvlášť u tohoto typu plemen) a v tomto stavu by dospělá fena cizí štěně s velkou pravděpodobností zabila jako konkurenci potenciálního vlastního vrhu. Je mi líto, budete muset svoje plány přeorganizovat, psí život je příliš drahý...

(3.6.2012)
Plemeno: zlatý retrívr/australský ovčák
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 9 let/6 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěla jsem se zeptat ohledně dosud bezproblémového soužití našich dvou psů a ujasňování jejich pozic. Devítiletý retrívr Buck byl k jiným psům vždy spíše dominantnější. Ne, že by přímo vyvolával bitky, ale spíš zlehka naznačí psí řečí, že pánem je on. Ale jinak je mírumilovný s klasickými vlastnostmi retrívra. Když k němu v jeho třech letech přibylo štěně australana Buddy, doslova ho "adoptoval" a stal se z něj jeho ochránce. Dovolil mu naprosto všechno, a donekonečna si s ním dokázal hrát. U jiných psů, které třeba potkáme na procházce si nikdy nenechal líbit to, co od Buddyho. Bohužel si říkáme, že Buck mladšího Buddyho až "rozmazlil". Už když byl Buddy štěně, nechal ho na sebe skákat, brát si hračky apod. Prostě si od něj nechal všechno líbit, Buddy se tvářil, že má navrch. Pořád ale u nich byla jasná hierarchie - dominantní byl Buck. Jak Buddy dospěl, byl na něj čím dál drzejší, ale jejich postavení ve smečce bylo pořád stejné. Buck ho pořád bral jako štěně, ale když už se mu zdál Buddy až moc drzý, dal mu nějaký signál, že už to přehání, že je pořád šéf a ten hned přestal. Stala se z nich nerozlučná a pohodová dvojka, která si vždycky dostatečně vyhraje a nikdy nedošlo k větší roztržce. Až do tohoto víkendu. Oba psi dostali na zahradě žvýkací kosti. Když už to měli sežrané, ani jeden už nic neměl, Buck čmuchal okolo místa, kde Buddy žral tu svou kost. Ten na něj najednou vyjel a pustili se do sebe. Docela natvrdo, nakonec se nám je povedlo od sebe odtrhnout. Netekla krev, ale byla to "rvačka" ne jen to jejich dosavadní škádlení. Buck teď vypadá, že je z toho špatný. Nechápe proč ho jeho "synek" napadl. Drží si teď od Bucka odstup a ten se na něj dívá výhružně. Teď si jen říkáme, jestli to byla jen ojedinělá příležitost. Nebo nastává čas "vyjasňování pozic" ve smečce. Přece jenom Buck už není nejmladší a Buddy se, dosud jen v rámci hry, tváří dominantněji už delší dobu. Buck už neprojevuje dominanci ani u jiných psů, které potká třeba na procházce. Má takový "rozumný nadhled stáří." Možná, že nastal čas na "výměnu rolí". A konečně se dostávám k tomu základnímu, proč Vám píši. Pokud je to opravdu tato situace ohledně hierarchie - jak se máme chovat? Nechat je, aby si to "vyříkali" sami, s tím, že se občas poperou? Nebo je od sebe odtrhnout a hlídat, snažit se je držet odděleně? Na jednu stranu se jim do toho nechceme plést a na druhou stranu nechceme, aby se začali často rvát, aby se to nestalo pravidlem a nebyli samý šrám. Prosím tedy o radu, jaký je správný postup.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to nejen zde v Poradně už mnohokrát - výměna pozic v hierarchickém soužití je naprosto normální a běžná věc, původní šéfové stárnou, zeslábnou, onemocní, jsou zraněni... Buck už stárne a Buddy je stále ještě v plné síle, navíc je to australský ovčák, tedy přirozeně dominantní plemeno. Vycítil svoji příležitost, ale ještě nějakou dobu potrvá Buckova "nadvláda", než ho Buddy definitivně vystřídá. A jak už jsem mnohokrát vysvětloval, tomuto procesu je nutno ponechat jeho přirozený vývoj - pokud byste je od sebe začala odtrhovat a oddělovat (tento nesmysl Vás proboha jak napadl?!), dosáhla byste pouze toho, že hierarchický boj by se změnil v likvidační.

Ano, samozřejmě musíte počítat s nějakým šrámem a nějakou dobu to potrvá, než se definitivně ujasní poměry mezi Buckem a Buddym. Ale je to zcela přirozený proces a oba si to mezi sebou musí vyjasnit - pak zas bude klid.

(20.5.2012)
Plemeno: trpasličí jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,dostala jsem na Vás kontakt od jedné známe,že dokážete dobře poradit ve výchově psa.Mám trpasličího jezevčíka,je hyper aktivní,takze se snažím sním dělat velké prochazky at je aspon klidný večer,aby vůbec usnul. Ale to není ten problém,máme problém v tom,že on pořád kňučí.Je doma kňučí, je venku kňučí,kňučí i hodinu vkuse jak je venku. Hraje si s kostí s hračkama pořád kňučí.Nemůžu s ním nikam chodit do společnosti všude kňučí a lidé se za náma obracejí jak bych mu neco dělala. Už byly dny i co byl vklidu dlouho ale pak stejně začal kňučet. Prosim vás poraďte mi jak ho to mám odnaučít jestli to jde,už opravdu nevim co mám s ním dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je stejný typ dotazu, jako byste se někoho na dálku ptala, proč Vaše dítě pořád pláče - těch příčin i zde může být víc. Stres, nespokojenost, bolest, nuda, snaha upoutat pozornost, málo podnětů a málo nebo špatná komunikace (což v tomto případě pokládám za nejpravděpodobnější příčinu problému!)... samotný pojem "kňučí" je velmi široký a nekonkrétní. Jinými slovy, pokud Vám mám pomoci, pak je zapotřebí, abyste se svým pejskem za mnou přijela, potřebuji ho vidět a mít možnost s ním pracovat. Zavolejte, domluvíme se.

(20.5.2012)
Plemeno: kříženec beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v květnu jsem si přivezla z útulku fenečku bígla. Je hodná, chová se jako bígl a žere taky tak. Prostě žádný problém. Poslušnost zvládá tu základní, venku jedině na vodítku. Bydlí venkou - má zateplenou boudu, prostě volnost. Ale od pondělka nechce jíst svou snídani, ač vždycky nervozně přešlapuje a čeká na naplnění misky. Když ji granule hodím po zemi, ať si čuchá, tak to jo, to se nají, ale jinak si z misky veme par granulek a jde pryč. A ode dneška k tomuhle přidala i zdrhání ze zahrady. Což je pro mě velký problém - už jsme takhle dali pryč salašnici - bydlíme totiž u hlavní a dosti rušné silnici a nechceme riskovat, že nám nějaký šikovný řidič zase přejede psa (už mi tu zajeli jednoho bígla). Když ji ale mamka šla hledat, tak se nechala kupodivu přivolat a šla dobrovolně do zahrady. Nechci řešit situaci kotcem nebo kastraci, to by musela být jediná a snad poslední šance. Na cvičák nechodíme, v naší blízkosti je sice jeden, ale pro mě jako studenta v nevyhovující čas. Ale když mohu a je hezky, jdeme na procházky nebo si hrajeme na zahrade. Nemá třeba pocit, že se ji věnuju málo? Nebo že se jí zdá moje péče nedostatečná? Vážně bych ji nerada dala pryč, ale pokud by zdrhala, tak nemám jinou možnost, protože raz by ji tu nějaké auto přejelo určite. děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den. Pokud vůbec vidíte kotec nebo kastraci jako šanci, pak je to zlé a pozitivní dojem Vám to nepřidá. Fenka bydlí venku, "má zateplenou boudu, prostě volnost" - asi Vás ani nenapadlo, že tato fenečka potřebuje především lidskou společnost a komunikaci, nikoliv to, co Vy navíc nesmyslně nazýváte "volností"? Nic o ní nevíte, neznáte její osud, ale po pár dnech u Vás začíná utíkat - proč asi? Jeden z důvodů, proč zdravý pes nechce jíst, je stres - nenapadlo Vás, že současné prostředí, do jakého se fenka dostala, pro ni opravdu není dobré? A že asi není náhoda, že od Vás utíkala i fenka salašníka a jiný bígl to odnesl svým životem?

Ano, skutečně se jí nevěnujete správným způsobem a fenka to začíná dávat najevo. Potřebuje Vaši blízkost, ne izolaci na zahradě a boudu. Potřebuje čas, aby dostala šanci si zvyknout (v květnu jste si ji přivezla - je u Vás týden, čtrnáct dní?), potřebuje skutečnou komunikaci, aby opět získala vztah k člověku. Jako student máte naopak spoustu času se jí věnovat, je to jenom o tom základním chtění z Vaší strany. Ne o cvičáku, ale o navázání vztahu.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Pomůže Vám to pochopit, o čem teď mluvím...

(13.5.2012)
Plemeno: Hokkaido Ken
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,zdravím Vás a moc prosím o radu a snad jsem zadala všechny náležitosti,které jsou potřeba,snad jsem nic nepřehlédla.Jedná se o stravovací návyky naši fenky.Diskuze pročítám,ale tohle téma se nezdá být nějak časté :-)  Od malička kdy jsme si ji přivedli domů jsme pokračovali v přípravě jídla tak, jak jsme byli poučeni u chovatele. To byla kombinovaná strava ,granule a vařené maso,ryba, rýže, mrkev,jablka.... 4 krát denně v danou dobu. Úplně na začátku nebyl problém, akorát, že jsme chtěli docílit toho, abychom fenku zvykli pouze na granulky, tak jsme začali vařenou stravu odbourávat postupně a krmit pouze granulema(nejdříve od chovatele).Granulky od chovatele jí ale přestaly po krátké chvíli voňet, tak jsme začali zkoušet jiné varianty  .Chutnali ji moc Royal Canin, ale chtěli jsme ještě něco lepšího, tak jsme objednali značku Orijen, bohužel po masivním průjmu nám fenka nechtěla jíst ani tyto granulky. Tak jsme se vrátili k Royalkám, které ji před tím chutnaly a ejhle...nebude jíst a hotovo. Myslím si,že jsme asi někde udělali chybu(že by častou změnou?) a zkouší kdo z koho.Není to vůbec pes žrout, spíš k tomu co jí podám se ponimrá a konec.Výdej energie je myslím přiměřený věku...Prosím poraďte...jak na to,aby se granulek chytla a pochopila,že kromě pamlsku za odměnu je tohle to hlavní jídlo...Mám strach ji nechat hladovět, když je teprve ve vývinu. U vařené stravy ale nevím obsah živin a vitamínů,které potřebuje pro svůj růst. Z této situace jsem zoufalá a nevím co si počít...Nevím co je ideální, někdo tvrdí krmit pouze granulemi někdo preferuje obojí pokud se to vhodně kombinuje.Nebráním se ničemu, pokud to bude to nejlepší :-)  Děkuji za zodpovězení, hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Je vždy rozumné, pokud je štěně zvyklé na (kvalitní!) granule už od chovatele a na nich pak pokračuje i nový majitel - má pak situaci výrazně usnadněnou. Pokud je situace jako u Vás, pak musíte nejprve vytipovat kvalitní(!) - opět zdůrazňuji toto slovo - štěněcí granule a pokud je štěně baští a nemá zažívací problémy, pak u nich zůstat. Stejně tak důležitá je však i správně podávaná krmná dávka, tedy orientačně věk 2-3 měsíce = 5x denně, 4 měsíce = 3-4x denně, 5 měsíců = 2-3x denně a pak po zbytek života 2x denně. Pokud budete štěněti vedle granulí dávat i vařenou stravu, pak nejen že rozhodíte její vyváženost, ale docílíte i toho, že štěně začne být pěkně vybíravé.

Apetit Vaší fenky se samozřejmě zlepší i v souladu s postupně čím dál větším výdejem energie, ale chce to skutečně důsledně vytrvat a zavést jí jasný krmný režim, tedy jeden druh granulí, ve stejných časových intervalech, počtu dávek a množství - ponechat na 15-20 minut, pak nemilosrdně sebrat. Každý metabolismus je individuální, jsou psí žrouti a naopak ti, co se v jídle jen ponimrají, ale navenek mohou vypadat stejně. Pokud ale zavedete výše popsaný režim, pak (pokud je fenečka zdravá) není důvod, aby se nerozjedla.

(13.5.2012)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: (zatím bez pejska)
Kastrace: (zatím bez pejska)
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně vůdcovství (hiearchii). Doma máme roční fenku jack russella, kterou mám já (vykastrovaná kvůli zdravotním problémům), křížence labradora a peruánského naháče (všechno až na Jacka kluci). Má matka mi dovolila psa, takže jsem si hodně dlouho vybírala podle svých požadavků na inteligenci, hravost a akčnost atd., až jsem narazila na plemeno Border Kolie, ale toto plemeno, podle toho co jsem četla, má háček, který, ale není háček. A to je, že si velmi pevně zvykne na jednoho člověka v rodině a údajně poslouchá jen jeho. Proto se Vás ptám zda je možné aby si pejsek (kluk kvůli tzv. párování) vybral za "páníčka", "vůdce", přítele a rovnocenného parťáka vybral třináctiletou holku, za jasného předpokladu, že bych se mu věnovala (a díky Vašemu článku vím, že i s ním spala v posteli, jako byli zvykání i ostatní čoklíci v naší rodině), krmila ho, milovala, vychovávala a cvičila, a vše ostatní co je potřeba, a ještě více dát psíku. Už jsem se někde ptala a tam mi pověděli, že ano a to za předpokladech již výše napsaných. Opravdu moc děkuji za odpověď, už jen kvůli tomu, že pejska si opravdu přeji a chci dát, alespoň jednomu z miliard štěňat dobrý domov.

Odpověď: Dobrý den:) Budu upřímný. Obecně je to velmi nepravděpodobné - a to i za předpokladu splnění všech kritérií, která jste sama vypsala. Borderkolie je nejen velmi inteligentní a akční plemeno, ale také dosti dominantní. Z toho pak samozřejmě plynou zvýšené nároky na osobnost "jejího" člověka. Základem je v kombinaci pes-člověk právě tato osobnost člověka a z toho následně vyplývající pohled psa - buď dotyčného komplexně vnímá jako osobnost silnou nebo jako osobnost slabou. V prvém případě jej akceptuje jako vůdce smečky (pokud jsou splněny další atributy jeho chování), v tom druhém případě nikoli.

Pokud poskytnete svému pejskovi pouze ony "vnější atributy" (péče, láska, výcvik atd.) bez oněch "vůdcovských" (založených na síle konkrétní osobnosti člověka), pak si Vás pejsek zařadí mezi "chůvy", ale nikoli "vůdce". Jen pokud budete navíc i silná osobnost, pak máte nárok oním vůdcem být.

Neznám Vás osobně, neznám Vaši osobnost. Nicméně pouze chtít v těchto případech nestačí a Váš věk a s ním spojená přirozená psychická nevyzrálost Vás v očích každého psa posadí do roviny adolescenta, nikoli osobnostně dospělého vůdce smečky - navíc v pro Vás silně konkurenčním prostředí. O to více pak v očích takového plemene, jakým je borderkolie - pes, samec.

Je mi líto, v tomto směru mám (odůvodněně) jiný názor než "někde". Zkuste zapřemýšlet nad tím, co jsem Vám teď napsal - a buď ještě počkejte nebo si zvolte jiné, "poddajnější" plemeno...

(6.5.2012)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,obracím se na Vás s malým dotazem. Mám 3měsíční fenku bílého švýcarského ovčáka a řeším problém s pouštěním štěněte na volno. Je mi teď jasné, že jsem asi prospala dobu, kdy má člověk štěně čerstvě a měl by ho pouštět - všude to píšou, všude to říkají. Něco na tom bude. Jenomže potíž je v tom, že bydlíme ve městě a zatím jsme se venčily u řeky a na louce, kam se sbíhají pejskaři ze sídliště. Není v mých silách s fenkou denně odjíždět autem kamsi za město, kde by navíc byla mimo kontakt okolí. No, zdá se, že štěně je magnet, a k mému vzteku navíc chodí většina majitelů s naprosto neovladatelnými psy na volno - všichni se k nám řítí, obskakují mi štěně - ale ne každý pes je hodný, narazili jsme už i na nevrlce a to může znamenat velký problém. Navíc štěndo je ještě roztržité, za každým psem by letěla, i za lidmi kteří jsou nějak "jiní" (kulhají, křičí apod). Nemluvě o tom, že když vidí vodu, střemhlav by do ní skočila. Bojím se, že mi sběhne; s jistotou vím, že by byla kolemjdoucími tak očarovaná, že by mě ani nevnímala. Nerada bych o ni touhle hloupostí přišla, průšvih se stane hned. Bojuju s obrovskou chutí ji pustit, ale zároveň mě hlodá strach z toho, co se může stát. Tak jsem si vypůjčila stopovací vodítko - zkusily jsme to spolu na louce, líbilo by se jí pobíhat si dál ode mě ale když ono je tak lákavé jak se vlní trávou! Místo pobíhání a užívání volnějšího pohybu se tedy většinu procházky stará o šňůru. Reaguje jen na klacík, který mi nosí, a párkát zvládne ke mně/sedni, jinak zase ta šňůra. Přemýšlím, jak jí to odnaučit. Normální vodítko nevnímá. Taky zvažuji, kdy začít chodit na cvičák? S touhle malou škeblí bych si tam v brzké době uloupla asi pěkný kus ostudy :) Ráda bych znala Váš názor – přivítám návrhy, nápady i kritiku.

Odpověď: Dobrý den:) Nezlobte se, opravdu nechápu, proč byste měla s 3-měsíčním štěnětem odjíždět někam za město mimo kontakt okolí. Ti lidé, které potkáváte, nemají neovladatelné psy - mají psy normální, kteří se (pro dobro štěněte!) přijdou na Vaši fenečku podívat, očuchat, seznámit. Zprostředkovávají přesně to, co teď v tomto věku Vaše štěně potřebuje ze všeho nejvíc - kontakt a schopnost dorozumět se s vlastním druhem, uplatňovat správné chování (proto jsou pro fenečku pravým požehnáním i oni "nevrlci", protože ji z nadoblačných růžových výšin zase vrací zpátky na zem).

Ano, 3-měsíční štěně poběží za vším, co ho zaujme, protože to chce poznat, chce se něco naučit - ať už to bude jiný pes, člověk, trs trávy, strom... a jako 3-měsíční štěně samozřejmě nemá tu schopnost se soustředit, jakou získá až za pár měsíců. Tak jako když Vy sama jste byla malá a rodiče Vás pustili proběhnout po louce - také jste nevnímala je, ale upoutala Vás každá pestrá kytka nebo brouk lezoucí po zemi. Je to zcela normální a řekl bych, že i pochopitelné. Každé zdravé štěně je zvědavé a zkoumající, chtěla byste, aby před vším utíkala a bála se?

Pokud budete sve fence dávat najevo, že každý kontakt s okolím je špatný, pak z ní vychováte asociální trosku, která Vám při první neznámé situaci opravdu uteče, protože z ní bude jen vyděšená. Místo toho, abyste ji skutečně vychovávala a dávala jí pro ni v tomto věku nezbytnou zpětnou vazbu "dobré/špatné", házíte jí klacíky a "cvičíte". Proč? Když už "všude" čtete a posloucháte, pak také trochu přemýšlejte a především se svým štěnětem dělejte to, co je teď zapotřebí: psí výchova, vazba na Vás, správná socializace vůči okolí, vzájemná komunikace Vy-štěně, budování smečky. Pokud začnete studovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, pak se k těmto pojmům dozvíte i jejich faktickou náplň.

Mimochodem - teprve až zhruba od 3 měsíců věku štěněte máte možnost (očkování!) je brát ven mezi jiné psy, proto příliš nechápu Vaši větu z úvodu, že jste tuto dobu prospala. Tato doba Vám teprve začíná, tak ji prosím i správně využívejte a přestaňte se bát. Štěně se učí primárně od toho, kdo je mu nejblíž - a bázlivá fena/pes nebo člověk jsou těmi nejhoršími vzory, protože právě tuto negativní emoci od nich malé štěně převezme a chybně si ji zařadí mezi normální vzorce chování.

(6.5.2012)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme úžasné a velmi šikovné štěňátko labradorského retrivera. Teď zrovna přezubuje. Myslíte si, že větší množství lepkavých slin (někdy se mu u tlamičky dělají i bublinky) a zvýšený zápach z tlamy s tím můžou souviset? Nemůže se jednat o nějakou infekci? A je vhodné už teď pejskovi čistit zuby? Krmíme ho granulemi ProPlan pro štěňátka a občas mu dáváme dentální tyčinky.Díky za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Vaše úžasné a velmi šikovné štěňátko je úplně v pořádku, nebojte se. Při přezubování jsou tyto věci zcela normální. Čistit ještě nemáte co (i v pozdější době má největší vliv na kvalitu chrupu složení vody a přirozené dispozice pejska) a místo dentálních tyčinek mu dávejte lisované buvolí kůže, daleko lépe pomůžou masírovat dásně a uvolňovat dočasný chrup.

(29.4.2012)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, předem bych ráda pozdravila Vás i Vašeho nového čtyřnohého parťáka.Asi si na nás nepamatujete, ale jednou jsem se s naší Britou účastnila Vašeho soustředění a moc nám to oběma dalo.A proč píši.Brita se chová jak v plném hárání - nastavuje se, dává ocas na stranu a drží, láká k sobě pejsky z okolí, neustále je přilepená u plotu a čeká nápadníky. Vše by bylo normální pokud by doopravdy hárala, ale byť má v květnu termín, doposud se u ní žádná krev neobjevila. A protože jí máme přes noc doma (na zahradě bych to mohla přehlédnout) jsem si tím jistá. Vždy a je jí už 9let jsem to zachytila od počátku.Je možné, že by hárala bez krve ?? nebo z tak minimálním krvácením , že by se to dalo přehlédnout ?? Třeba tím, že je již starší. Jsem z toho rozpačitá a nevím jak se zachovat. Zda ji zavírat, hlídat a jednat stejně jako při klasickém hárání ?? Když vidím chování pejsků je rozporuplné - Ti co běžně zdrhají páníčkům a obíhají zahrady jsou u našeho plotu a chtějí kontakt s Britou. Když jsem ji pustila, ona se nastaví a čeká, pejsek pobíhá kolem ní i naskakuje, ale spíše ze strany nebo na hlavu, byť by mu to nejspíše dovolila. Naopak jeden z jejích velkých kamarádů táhne své páníčky k nám, ale když se potkali na volno, tak zase až takový zájem neprojevil a více ho zajímalo vše okolo než Brita. (ale to už je zase pár dní zpátky). Dříve vždy byla přítulná, lákala k sobě pejsky, ale nikdy se nestavěla kromě pár dní, kdy byla v plném hárání.
Ještě jsem  chtěla znát Váš názor ohledně kastrace u takto starších fen. Několik fen mých známých ,včetně mámy naší Brity (a to byla chovná fena) musely být mezi 8-10rokem kastrovány pro nádory na mléčných žlázách. Bohužel to dvě z nich nepřežily (jedna se neprobudila z narkozy a u druhé už to bylo v takovém stádiu, že bylo pozdě) , jiné ještě další 2-3 roky spokojeně žily, aniž bych si všimla nějaké zásadní změny v chování. Snad jen více lenosti, ale to už i naše Brita většinu dne prospí. Trochu se toho bojím a tak si říkám, zda v tomto věku (kdy by snad ještě na narkozu nebylo pozdě,raději nepředejít těmto možným zdravotním problémům.Tak jako u člověka, kdy v určitém věku dochází k ukončení reprodukčních možností- přirozeně, tak i pro fenku by to možná?? bylo z pohledu prevence i určité úlevy pro organismus prospěšnější ?? pak si ale zase říkám, že pokud by takové onemocnění mělo propuknout,tak když se neprojeví zde, tak může v kterémkoli jiném vnitřním orgánu, který ani člověk nemusí do poslední chvíle zachytit.A že přeci příroda ví, co je pro každého živého tvora nejlepší a zbytečně do toho nezasahovat.    Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a posílám pohlazení Britě:) Starší fenky už se při hárání často projevují poněkud nejednoznačně - tělo vydalo patřičné impulzy, ale zároveň bývá fenka v pokročilejším věku už jakoby "chráněna", aby nedošlo k nakrytí psem. Proto psi sice v první chvíli reagují jako na klasickou hárající fenku, ale k aktu nedochází, třebaže se fenka nastavuje - pach feny nesplňuje všechna kritéria, která jinak potvrzují její připravenost (a vhodnost) k nakrytí. Stále říkám, že psi sami nejlépe poznají, kdy ano a kdy ne - a stále to platí. Jinými slovy i starší fena pořád hárá (tento reprodukční jev je obecně odlišný od jeho lidského ekvivalentu) a je tedy primárně zajímavá pro psy, ale k tomu závěrečnému kroku už dochází jen výjimečně.

Stále to musím omílat kolem dokola - pokud v organismu psa/feny existuje predispozice k rakovinnému bujení, pak se dříve nebo později projeví - a můžete psu/feně odstranit co chcete. Brita (pokud jsem dobře pochopil) navíc nemá žádné problémy indikující toto onemocnění a upřímně řečeno v jejím věku začíná být každá narkóza již riziková. Stará fena má samozřejmě také zcela jiný biorytmus než fenka v plné síle, ale mohu Vám zodpovědně říci, že je obrovský rozdíl mezi i starší fenou zcela sterilizovanou (odebrána děloha i vaječníky) a fenou, které vaječníky zůstaly zachovány. Toto si bohužel velmi málo lidí a především veterinářů neuvědomuje a když už řežou, tak tupě seberou vše.

A na závěr - "preventivní kastrace" je nesmysl, kterému možná nevěří ani mnozí ti, co ji sami propagují. Pokud by skutečně měla smysl, příroda sama by už dávno v evolučním procesu nastavila její ekvivalent - nejen u psů.

(29.4.2012)
Plemeno: bez pejska
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, vybírám psa a vy píšete, že mi můžete pomoci s výběrem, tak jsem se na vás obrátil. Chtěl bych středně velkého, (hlavně ne dlouhostrstého) psa se kterým bych mohl běhat, jezdit na kole a bruslích a chodit po horách. možná v později se začít věnovat stopám. Asi bych se vyhnul loveckým psům a teriérům. láká mě ČsV, ale bojím se, že ho nezvládnu. bydlím v bytě. psu bych mohl dát 6 hodin za den + víkendy.

Odpověď: Dobrý den:) No, nevím, zda máte tak úplně reálnou představu, co péče o psa, jeho výchova a jeho potřeby skutečně obnáší - takže každopádně bych Vám jako první krok doporučil si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, pro bližší seznámení s tím, co Vás bude v životě s (jakýmkoli) pejskem čekat.

ČSV je opravdu nesmysl, souhlas. Pokud začnete s labradorem, máte velkou šanci, že Vám spoustu chyb odpustí. Dobrman je velmi vitální a temperamentní, z tohoto pohledu by Vám asi vyhovoval, ale podle Vašich informací si nejsem tak úplně jist, zda byste ho zvládl. Německý ovčák, bílý švýcarský ovčák, dalmatin, krátkosrstá kolie... další kandidáti, pokud hledáme něco přiměřené velikosti, založení, temperamentu a vyhýbáme se plemenům loveckým a teriérům.

Zkuste pouvažovat nad některým z těchto plemen, myslím, že pro začátek je nad čím přemýšlet:)

(22.4.2012)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem se moc omlouvám, že vás zdržuji s dotazem a moc děkuji za případnou odpověď a tedy i váš čas. Mám úžasnou labradoří slečnu, jsme spolu už přes devět let. Bohužel jsme se museli přestěhovat a od té doby, co bydlíme v novém bytě téměř vždy když odejdu do práce vyje. Je mi jasné, že je jí smutno a je vystresovaná ze samoty. Krom doby kdy jsem v zaměstnání jsme spolu v podstatě neustále. Beru ji spíše jako mladší sestru. Bohužel vůbec nevím, jak jí pomoci, aby neměla potřebu výt. Bývá doma sama vždy dopoledne na cca 7 hodin. Doufal jsem, že si po nějaké době na nové místo zvykne a vytí ustane. Bohužel zatím selhávám na celé čáře:(

Odpověď: Dobrý den:) I Vaše labradoří slečna si zvykne, ale musíte na tom Vy zapracovat - opakuji to zde stále kolem dokola a už nesčetněkrát je zde toto téma zodpovězeno: při přestěhování je i u dospělého pejska zapotřebí postupovat stejně jako u malého štěněte, tedy zvykat jej na nové domácí prostředí postupně, po krátkých intervalech, odchozí/příchozí rituály, zmenšit prostor atd. atd. Schválně si zkuste projít tuto Poradnu včetně archívů, jak dlouho už zde tuto jednoduchou pravdu vysvětluji...

Starší pejsci už jsou zvyklí na své stereotypy a celkově jsou již zklidnění, takže pokud budete postupovat správně, povede se to celkem rychle i Vám. Jen prostě musíte začít pěkně od začátku.

(22.4.2012)
Plemeno: výmarský ohař x rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, mám k Vám dotaz a prosím o radu. Pořád řeším s Maxem jeho vztah k lidem. Snažím se ho od mala vodit co nejvíce mezi lidi, ale pořád je problém s jeho chováním. Chtěl bych, aby byl co nejvíce společenský a absolovoval s námi různé společenské akce. Nemám ho na hlídání a mám ho doma, společně s mými třemi dětmi. U lidí které zná je v pohodě, ale u neznámých lidí uskakuje a nechce se mu navazovat kontakt. Záhadou mi je to, že jeden den jdeme např. na venkovský fotbal kde je v pohodě, bokem se tře o lidi, nechá se hladit a kontakt je bez problémů. Jdeme druhý den na to samé místo, opět fotbal, ale to pro změnu uskakuje a není kontaktní. Při tom je situace stejná, chování mé i ostaních stejné, dokonce i návštěvníci jsou stejní atd. Zdá se mi, že to snad záleží na tom,jak se zrovna "probudí" :-). Vztah mezi námi je výborný, někdy nadskakuju jak se zlepšil a někdy klesám v kolenou, že to je zase krok zpátky....Snad se to do jeho 3 let ještě nějak urovná, budeme na tom makat, naděje umírá poslední :-), přeju hezky den a děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Moje odpověď bude stručná, leč doufám i jasná - nechtějte po pejskovi narozeném ze spojení výmarského ohaře a rotvajlera, aby byl bytostně důvěřivý vůči lidem, kontaktní a tak nějak "plyšáček". Obě plemena mají v sobě ostrost, dominanci a nedůvěru - a ne každý člověk jim bude po chuti, dokonce ani ne jeden konkrétní člověk v různých situacích a v různém prostředí. Prosím respektujte tuto část povahy svého pejska, s dosažením psychické dospělosti se jeho rozlišování ještě více vyhraní.

Na druhou stranu právě respektování této skutečnosti Vám umožní s ním absolvovat cokoli, protože pak budete rozumět jeho chování a budete je umět udržet v žádoucích mantinelech.

(22.4.2012)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Pěkný den, vážený pane Dostále. Protože plánujeme štěňátko (a dokonce je máme zamluvené a už jsme je viděli), začali jsme se zodpovědností pátrat po netu, jak správně postupovat s výchovou. Jde o rasu Flat Coated Retrívr. Hlavně kvůli tomu, že máme doma syna 10 let a hočičku půl roku. Tak aby to byl pejsek do rodiny a tento by to měl splňovat... Je jasné, že musí mít nějaký alespoň základní výcvik. Neplánujeme z něj mít nějakého loveckého, nebo výstavního psa. Ale aby u nás byl šťastný a my z něj a aby uměl poslechnout. Na normální cvičák s různými rasami nevím, jestli jít, je tam dril a otročina. Pak je specializovaný cvičák na flaty někde v Brně (jsme od Brna). Ale protože jsme objevil Vaše zajímavé metody, chtěli bysme jít spíše touto cestou, pochopit psa a nějak přirozeně ho naučit všemu potřebnému. Díval jsem se, že máte výcvikový tábor. Ale v té tobě ho budeme mít krátce a bude mít okolo 10-ti týdnů, takže to je asi brzo. Můžete alespoň poradit, jak s ním "pracovat" v začátku? Děkujeme za jakékoliv cenné rady! :-) Mějte se krásně a pohlaďte za nás Vašeho nádherného "nového" pejska.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Nejrozumnější by bylo, pokud byste s malým za mnou přijeli (pro začátek klidně jen na otočku) a v klidu bychom si pověděli a ukázali, co a jak (stačí zavolat a domluvit termín)... Na soustředění je opravdu ještě malý, kdyby mu bylo o 14 dnů víc, už bych ho vzal - je to pro tahle malá štěňata vynikající socializační prostředí. A samozřejmě pak není problém se domluvit na individuálním vycvikovém servisu, kde bychom dali dohromady Vaši "smečku" i štěně.

A pro samý začátek to nejrozumnější, co Vám mohu doporučit - začněte studovat PSÍ STRÁNKY FALCO...

(8.4.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Úplnou náhodou jsem narazila na Vaši webovou stránku a musím přiznat říct, že zde člověk najde mnoho užitečných rad :-) Takže bych Vám chtěla touto cestu poděkovat. Můj dotaz se týká vysokého stupně fixace na mou osobu. Pokud jsem s pejskem v prostředí mu dobře známém-doma, není v tom problém. Ten ale nastává ve chvíli kdy jsme např. u známých na zahradě a já si potřebuji odskočit na záchod do domu. V tu chvíli se z Tobyho stává nepříčetný pejsek, který se štěkotem, skákánímn apod. snaží dostat co nejdřív ke mně, pokud ho někdo "drží" na vodítku velice s Tobynkem bojuje.U obchodů jsou tyto situace poněkud divoké. Z povelů máme zatím zvládnutý povel sedni a nějakým záhadným způsobem se i ám naučil dávat pac. Problém nám dělá povel ke mně (ale to jsem si již nastudovala z Vašich dřívejších odpovědí). Ráda bych se ještě poptala na povel zůstaň. Ten můj pejsek doma zvládá perfektně, venku je to problém do té doby než přijdou vnější podněty. Mám tedy začít používat metodu s peškem i na povel zůstaň?Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Buďte ráda, že Váš pejsek ví, ke komu patří (a ke komu patřit chce). Spousta jiných lidí Vám teď bude závidět, protože ti jejich pejsci (ve stejném nebo podobném věku) by odkráčeli s kýmkoli jiným a nechalo by je naprosto v klidu, že jejich páneček někam odešel... Toby je mladý pejsek, stale ještě štěně a jako takový je samozřejmě daleko závislejší než bude v pozdějším věku. Jen mu v podobné situaci vždy klidným hlasem sdělte, že na chvíli odcházíte a vrátíte se - velmi brzy to pochopí, je to věc právě toho klidu a časem nabyté zkušenosti "tento rituál znamená, že se nic neděje a můj člověk tu bude brzy zase zpátky".

Odpovědí na Vaši druhou otázku je opět psychická nedospělost a s tím související nesoustředění Vašeho pejska - doma ho nemá co rozptýlit, venku je samozřejmě situace jiná. Chce to čas a nelámat věci přes koleno, tohle přijde samo.

(8.4.2012)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Koupili jsme si fenečku maďarského ohaře a je jí 9. týdnů. Učíme se základní povely, ven chodíme několikrát denně na pár minut, protože naše veterinářka nám prozatím zakázala s ní být dlouho venku, vzhledem k tomu, že nemá druhé očkování. Přesto nám pravidelně v určitou hodinu denně (19:00-22:00) strašně zlobí, ale takovým způsobem, že si může sama ublížit. Chová se nekontrolovatelně až destruktivně s tím, že nás také kouše. Fenečku netrestáme fyzicky, snažíme se o převedení pozornosti na hračky, avšak nic nezabírá. Dokonce jsme zkoušeli různé zvuky, které by jí zastavili. Vše co zkusíme, ji ještě více rozdráždí. Nevíme si již rady, a proto Vám píši s prosbou o pomoc. Také bychom rádi chodili k Vám na výcvik, ale nevím, v jakém věku je to vhodné.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto věku je to denní doba, kdy má tendenci "řádit" 90% malých štěňat. Za pár týdnů se situace začne zlepšovat (zlepší se už i v době, až s malou budete moct chodit ven), teď se ale musíte zkrátka obrnit trpělivostí, zatnout zuby a tuto dobu přečkat. Fenečce dejte na kousání kosti z buvolí kůže a starý kožený pásek na žvýkání a devastování, nedávejte jí k dispozici ale žádné předměty, které může "zabíjet" (hadry, měkké hračky atp.), to ji rozjede ještě víc. Nezapomeňte, že je opravdu ještě velmi malá, je temperamentní a potřebuje čas - uvidíte, že za několik málo týdnů se Vám začne měnit před očima každým dnem.

Ke kousání malých štěňat jsem se již mnohokrát vyjadřoval, prosím prostudujte si související příspěvky v Poradně.

S opravdovým výcvikem (učením nutných dovedností) je rozumné začít kolem 4. měsíce věku.

(1.4.2012)
Plemeno: maďarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, včera ráno, když jsem hledala na internetu protištěkací obojek, jsem narazila na Vaše stránky a jsem za to moc ráda :) Koupi protištěkacího obojku jsem si velmi rychle rozmyslela. Máme problém s naší fenečkou Sindy, teda spíše se sousedy. Bydlíme v podnájmu a sousedi si stěžují, že Sindy vyje, štěká a dělá hluk - pravděpodobně si hraje s nerezovou miskou na vodu a s polínkem (pouští jej na zem), když je sama doma. Sindy máme od 10 týdnů a asi od 11. týdne jsme ji začali učit samotě. Pokud jsem ve vedlejší místnosti, 10 minut před domem nebo 20 minut v obchodě je vše ok. Problém nastává po delší době. Nevím přesně po jaké. Sindy již neměla problém vydržet sama doma 2 až 3 hodiny, jenže asi před 14 dni musela zůstat sama doma 2 krát 6 hodin - nešlo to nijak jinak udělat a to se jí vůbec nelíbilo. Je hodně hyperaktivní, tak se asi začala nudit - následně štěkat a výt. Všeobecně štěká ráda, ale spíš venku z radosti:) V bytě jí to zakazujeme, takže už v naší přítomnosti v bytě štěkne jen minimálně. Sousedi si stěžovali majitelce bytu a ta nám přikázala, ať s tím něco uděláme. Vyřešili jsme to tak, že jsme ji tahali všude s sebou a nebyla ani minutu sama doma a sousedi byli spokojení. Sama byla mimo domov - například necelou hodinku v autě - celou ji prospala a spokojeně se protahovala, když jsme se vrátili. V autě vydrží například když jdeme do obchodu uplně v klidu a bez vytí. Nicméně včera jsem potřebovala něco zařídit, takže zůstala 2 hodiny sama doma (od 10 do 12 dopoledne) Nechala jsem jí puštěné rádio, hračky, vodu, žrádlo, žvýkací kost a byla vyvenčená. Když jsem se po 2 hodinkách vrátila, bylo vše pokakané - i pelíšek, ale nic zničené nebylo. Vypadalo to, že je vše ok, dokud mi nezavolal přítel z práce, že mu právě volali majitelé bytu, že si sousedi stěžují a že zavolali dokonce i policii :( Sindy vyla :( Možná to bylo tím, že vypla elektrika a radio přestalo hrát... Ale spíš si asi odvykla být sama... Policie ani nepřišla, jen pokud se to bude opakovat, přijde... Nicméně mě to velmi trápí.. Nevíte, co může policie v takovém případě udělat? Dnes byla sama doma 25 minut, nevyla, ale vše bylo pokakané opět.. Chci Vás požádat o radu, jak máme postupovat? Začít zase učit samotě? To je ale asi k ničemu - pár minut jí rozhodně problém nedělá... Napadlo mě, že necháme můj mobil doma, daný na hlasito a půjdeme si třeba na hodinu sednout někam poblíž, ať slyšíme, po jaké době začne vyvádět. Podotýkám, že přítel pracuje na směny, tudíž vždy první týden by byla sama 2 krát 4 hodiny dopoledne, 2. týden 2 krát 6 hodin odpoledne a 3 týden by nebyla sama doma vůbec... Již toto pondělí to vychází, že bude sama doma 4 hodiny, co s tím? Pokud bude výt, soused asi opět zavolá policii :( Jsem z toho hodně špatná, vysvětlovala jsem sousedům, že je ještě štěně a že se to musí naučit a omluvila jsem se jim, jedni to pochopili, ti druzí to ale nechápou.. A zase jak ji to mám učit, když se teď bojím nechat jí tam samotnou třeba půl hodiny? Předem moc děkuji za Vaši radu :) Prošla jsem spoustu příspěvků, které tady o učení samoty máte, tak doufám, že se nezlobíte za podobný dotaz. Ve většině příspěvků byl odkaz na příspěvky dřívější, takže jsem se proklikala postupně několik let zpět a stejně si nejsem jistá, jestli jsem to pochopila správně. Jinak k tomu kakání - když jsme s ní vydrží přes den bez problémů. V noci od té doby, co spí s námi v posteli ( od 3. měsíce) vydrží i 10 hodin :) Ale když odejdeme, jsou hovínka všude.. A čuránky dokonce byly 2 krát i v posteli :( Teď co v ní spává, už ne :) Podle starších zpráv je to do 6. měsíce ok, protože to ještě neumí kontrolovat. Je to tak? Jen mě to zaráží. Když jsem bydlela u rodičů, pořídili jsme si 8 týdenní hovawartku (v mých 16) a ta se pokakala jen jednou, hned první noc, pak už nikdy. Ani se nepočurávala.. Toto je prasátko oproti ní.. Takže je to ok? Děkuji moc za radu! Rádi by jsme jeli i na Vaše soustředění :) Tak snad to vyjde :)

Odpověď: Dobrý den:) Já vím, tohle je hodně těžké... devastace lidské společnosti pokračuje mílovými kroky a spolu s ní i lidská nesnášenlivost a vzájemná agresivita. Když se budete snažit někomu vysvětlit, že máte štěně, které potřebuje jen trochu času, aby se naučilo některé věci, setkáte se ve valné většině nejen s nepochopením a neochotou, ale i s agresí a výhrůžkami namísto základní empatie. Vynervuje Vás to, přes Vás štěně a dostáváte se do likvidační spirály...

Vaše čtyřměsíční fenečka je opravdu ještě malá - čistotnost neovlivníte, ta je daná individuálně a každé štěně je na tom jinak. A pokud nemáte možnost otevřít dveře a štěně rovnou vypustit na zahradu (mnozí z nás prostě nejsou šťastlivci s vlastním domkem), trvá to ještě déle. Co se týče té samoty - musíte vytrvat a důsledně to fenečku učit. Každý den minimálně jednou, ze začátku třeba jen na hodinu, odchozí/vítací rituály, bez nervozity a strachu. Zmenšete jí prostor, bude se v něm cítit bezpečněji, nechte jí tam pár kousacích kostiček na zabavení a a třeba starou košili pro známý uklidňující pach. Lámat se to začne až tak kolem 5.-6. měsíce věku, musíte vydržet. Vím, že je to těžké hlavně kvůli těm sousedům, ale nejde to urychlit - pokud ji budete brát všude s sebou, pak bude mít malá problémy i později a i na velmi krátkou dobu. Vydržte, držím palce!

(1.4.2012)
Plemeno: střední knírač
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazy spíše z výcvikového hlediska.Mám psa středního knírače. Kníračku jsem naučila všechny možné povely a opravdu s tím nebyl problém. Spíše mám problém na procházkách, na volno ji pustit můžu, na louce ke mně v pohodě přiběhne, když ji zavolám. Ale pak je to horší v lese, tam je pořád taková bystrá a kouká po všem, co se kde šustne. Když ji tam pustím, začne po chvilce čuchat stopu a uteče, a když se ji snažím přivolat, nevnímá a utíká pryč, kam si umane. Když si pro ni musím dojít tak jí vynadám, ale když třeba po 5 minutách přiběhne sama zpět, nemůžu jí vynadat přeci za to, že přišla. Jenže nevím, co mám dělat, aby už neutíkala vůbec. A mám ještě jeden problém spíše z duševního hlediska. Hodně štěká a hlídá, jako většina kníračů. Ale když s ní jdu po cestě a jde proti nám například jiný psovod se psem, hned začne táhnout za ním a štěkat. Na ulici většinou štěká na lidi, ale ne z agrese, ale spíše, že se bojí. Asi za měsíc a něco, nás čeká výstava k uchovnění, a bojím se toho, že by to mohl být problém, aby nezačala štěkat na rozhodčího a já jí nemohla utišit. Děkuji vám předem za nějaké rady, doufám, že budete vědět nějaké typy. :) Mockrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem tu už mnohokrát, jaké problémy vzniknou, pokud člověk na svého pejska uplatňuje pouze "výcvikové metody" a "výcvikový přístup". Stejný případ je i ten Váš - zcela chybí přirozená komunikace a pokud budete přivolání brát jako povel, pak samozřejmě pes typu knírače rád zvolí zajímavější podnět. O následné správné reakci (emoční hierarchická nespokojenost) jsem už tady psal tolikrát.

Totéž se týká i chování Vaší fenky na ulici nebo v terénu - fenka žije a řeší jenom "sama za sebe", není součástí smečky, také je to tu už velmi často popsané. Stačí si uvědomit, že výcvik není a nemůže být základ, ale jenom nadstavba a trochu hledat a číst - a především k sobě pustit i ten jiný přístup, princip přirozené komunikace a vztahu.

(1.4.2012)
Plemeno: barevný boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,asi jsem podcenila výchovu svého pejska.Do jednoho roku to byl bezproblémový pejsek,který byl na volno a poslouchal na zavolání(přivolání)Postupem dalšího roku jsem nemohla ho pustit z vodítka,protože začal napadat větší psy(je dost agresivní)Faktem je,že ho kolem 1 roku napadl větší pes volně puštěný(z útulku) to mi zdělila majitelka psa.Dnes rovněž na procházce mi ukázal jak dovede být zlý a když jsem ho plácla(neměla jsem sebou noviny)tak se po mě ohnal zubama.Po pravdě ho nezvládám,nejsem pro něj žádná autorita,kterou by poslouchal.Faktem je,že na zavolání mého syna přiběhne.Asi bych měla navštívit výcvik psů.Protože tohle se mi fakt dost nelíbí.Musím podotknout,že to není můj první pejsek.Před 1 1/2 rokem mi zemřela 15 letá fenka toy pudla,která byla opravdu bez problémová a držela se u nohy a vlastně jsem nikdy nepotřebovala vodítko.Tenhle můj rošťák mi začíná přerůstat přes hlavu.Byla bych ráda,kdyby jste mi poradil co a jak.Ráda bych si u vás objednala výcvik,ale momentálně jsem bez práce a peněz moc nemám.Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Psi se neplácají (novinami ani jinak), nejsou to malé děti. Nesmíte se divit, že Vás pejsek nebere, pokud používáte podobné metody a přístup. Rád Vám s pejskem pomůžu, ale rozhodnutí je opravdu jen na Vás.

(1.4.2012)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Máme doma štěně fenku boloňského psíka. Po týdnu u nás začala kašlat (suchý kašel). nejdříve jsme dostali doporučení podávat jitrocel a držet ji v klidu, další týden dostala antibiotika a za další týden další a codein. Kašel se nemění, je stále stejný, je pravda, že intenzita je trošku menší, ale žádná velká změna se nekoná. Nejhorší je to po spánku, to stojí, kašle, sípe, až se z toho skoro třepe, pak "ožije" - není vůbec letargická, má chuť k jídlu... snažíme se jí držet doma, žádné velké procházky, uvařila jsem jí i čaj z heřmánku a osladila medem, to se napipla, ale moc jí to nechutnalo... Mohl byste mi poradit, jestli je nějaká jiná možnost, jak ji léčit? Mockrát děkuji a přeji hezký den:-)

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější je najít dobrého veterináře, který fenečku důkladně diagnostikuje a na základě tohoto vyšetření nasadí odpovídající léčbu. Fenečka mohla i vdechnout nebo spolknout nějaký malý předmět, který ji teď dráždí, zkoumala se tato možnost? Měla možnost někde chytnout nějaké infekční onemocnění? Co ostatní sourozenci z vrhu? To všechno by se mělo prověřit.

(1.4.2012)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Jsem majitelkou osmileté feny výmarského ohaře. Dlouhodobě řeším problém s tím, že když si fena venku „najde“ nějakou “dobrotu“, snaží se jí sežrat, přestože má košík. Nedá se odvolat a když jí připnu vodítko, abych jí odtáhla, vyjede po mě. Jednou neměla košík a ošklivě mě kousla. Vždycky fenu zalehnu a křičím povely = „Nesmíš“, „Fuj“, ale zpacifikování je velmi náročné a stále na mě útočí. Můžete mi pomoci se zvládnutím takovéto situace? Děkuji předem za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme podrobnosti.

(1.4.2012)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Obracím se na Vás s dotazem ohledně štěkání psa v době naší nepřítomnosti (když jsme v práci) Situace je následovná: Máme 3.-letého maltézáčka,který je na nás evidentně velmi fixovaný.Asi dva týdny v měsíci máme rozdílné směny,tudíž musí zůstávat sám doma asi 8 hodin.Někdy ráno,někdy odpoledne.Je zvyknutý spávat s námi v posteli,ale zároveň má určené a ví,kde má místo. Po dobu co je sám,dokáže klidně i 7 hodin v tahu štěkat,což samozřejmě je nepřijatelné,neboť žijeme v bytovce v podnájmu.Vždy mu necháme otevřenou i ložnici a on je na posteli a ňafe. Od naší veterinářky nyní bere lék Buspiron 5mg/den,ale výsledek se mi zdá nulový.Bere ho teprve týden. Pohybu,co se týče venčení má opravdu dostatek,neboť bývá vždy před odchodem hodinu venku a lítá. Má otázka tedy zní,zdali je ve Vašich možnostech,pomoci nám tohle vyřešit,popřípadě rady,jak máme postupovat,neboť nám již skrze našeho miláčka hrozí výpověď z bytu. Nebo pokud znáte někoho spolehlivého z okolí Brna,nebo zda je možnost spolupráce s Vámi,neboť po přečtení nějakých Vašich názorů,se s nimi dosti ztotožňuji. Musím ještě podotknout,že náš Endík není pes na hlídání,ale je to právoplatný člen rodiny,kterého milujeme celým naším srdcem a asi jsme mu to dali velmi najevo tím že nyní bez nás nevydrží.(tuším se o tom píše jako o separační uzkosti) Nemůžeme si dovolit přijít o bydlení,ale na druhou stranu dost chápu sousedy,když jim za zdí 8 hodin štěká neustále náš miláček. Opravdu potřebujeme velmi moc pomoct,aby jsme naučili Endyho vydržet doma bez štěkání,proto VELMI MOC PROSÍME o rady či asistovanou pomoc. Píši tento dotaz na přímo,neboť se nám již nabízelo několik lidí s jistýmy metodami tipu:narvat ho práškama-mlátit a mlátit....což se mi zdá poněkud nepřijatelné. Proto Vás tímto prosím o Váš odborný názor,popřípadě postup,jak spolupracovat s Vámi. Předem děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Postupy vedoucí k cíli a příčiny podobných problémů jsem zde již mnohokrát popsal, rozebral a zdůvodnil - jak pro případy štěňat, tak i dospělých psů. Stejně tak i nesmyslnost a škodlivost podávání antidepresiv psům (konkrétně Buspiron patří mezi novější nebenzodiazepinová anxiolytika). Rady typu "narvat práškama" a "mlátit a mlátit" raději vůbec už nebudu komentovat...

Zavolejte mi a domluvíme se, kdy s Endym za mnou přijedete. Pomůžu Vám.

(25.3.2012)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám buldočka Maxíka, mám ho moc ráda, spí se mnou samozřejmě v posteli, mám s ním problém,  že když jsem v práci, škrabe stěny a dveře. Mrzí mě, že asi je mu ouvej, když odejdu a že ho to stresuje. Můžete mi s tím poradit? Jinak venku když ke mně někdo přijde koho nezná tak má tendenci mě hlídat. Ale když ho pustím na volno, tak nemám problém, že by nepřišel, pořád kouká aby mě neztratil z dohladu, stačí písknout a sednout na bobek a hned přiběhne, ani jsem ho to nemusel nijak učit, dělal to hned automaticky. Veterinář mi doporučil, abych mu dávala Allegris - na přírodní bázy, kvůli tomu, že to doma demoluje. Ale nevím jestli mu to nějak neuškodí. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Hodně jsem na toto téma už napsal i napřednášel. Každého pejska je odmala(!) dobré vychovávat tak, aby z něj vyrostl v rámci plemene klidný a sebevědomý jedinec. U některých to jde hůř a trvá déle, u jiných to jde samo od sebe - záleží na plemeni, temperamentu a individuální povaze každého z nich.

Pokud výchova a vedení ze strany člověka probíhá správným způsobem, pokud pro pejska člověk vytvoří fungující smečku a fungujícího vůdčího jedince, pak pejsek v pohodě zvládá i pobyt doma o samotě, bez stresu a únikových reakcí. Je to vše psychika a pocitová záležitost, není to o povelech nebo výcviku - a je to i o správném postupu učení, protože ekvivalentní separace v přírodní smečce neexistuje. (Prostudujte si prosím k tomuto tématu související materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.)

U Vašeho pejska nejde o extrémní případ, chce to jen zvýšit jeho vlastní sebevědomí. Právě přílišná závislost (tomu odpovídá i to, co ve svém dotaze popisujete) a malá víra sama v sebe jsou zdrojem jeho problému - a právě ten musíte řešit, ne mu uměle dodávat sice přírodní, ale jinak čisté antidepresivum. Váš pejsek totiž není v depresi, jen špatně snáší Vaši nepřítomnost, protože si sám nevěří - je ve stresu, ale ne v depresi, jedná se o zcela jiný psychický stav.

Takže - nechte mu víc jeho vlastního života, berte ho venku do situací, které si musí řešit sám za sebe (nepomáhejte mu!), doma zaveďte "odchozí/příchozí" rituály, nechte mu tam nějakou kostičku nebo hračku na zabavení. Prostě a dobře z pejska závislého na Vás vychovejte samostatnou a zdravě sebevědomou bytost, kterou by každý pes měl být - stres je pomalý psí zabiják...

(18.3.2012)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Jimmy je můj první pes, už několikrát mě napadlo, že teriér a ještě ke všemu pes bylo příliš velké sousto, ale musím uznat,že to snad vše zvládáme a vycházíme spolu. Je to hodný psík, poslední dobou se hodně zklidnil (nejspíš sním přestala mlátit puberta :)) Ale pár problémů mám, se kterými si nevím rady. Jako první mě velice trápí, že když máme doma rozpory s mou sestrou (je jí 6 let) tak jakmile na mě nebo mou mamku zvýší hlas, tak Jimmy na ni začne štěkat a když se ožene po mě nebo mamce tak po ní vyjede a štípne ji, nikdy ji nekousl, vždy jen štípne, nevím jestli to má být z jeho strany upozornění nebo vyloženě agresivní útok..vím, že mě brání, ale tohle by si stejně vůči ní neměl dovolovat. Podobná situace kdy se takhle ohání nastane, když k nám má přijít návštěva a on vzrušeně skáče na dveře..když se ho snažím vzít do náruče abych ho odnesla tak se po mě ožene a i když za to dostane, příště to udělá znovu..jako kdyby měl černo před očima...
Další věc se kterou už nevím co dělat je, že ho na louce nebo kdekoliv nemohu pustit z vodítka, protože se sebere a utíká pryč, bojím se aby mi neutekl do lesa kde by ho mohli zastřelit myslivci, protože honí vše co se hýbe a nebo aby neutekl na silnici kde by ho mohlo něco srazit... Když je na zahradě tak ke mě přijde na první zavolání i když se zrovna honí se psem mého přítele (Zlatý retrívr, Terry, 3 roky) nevím proč to dělá, a jak ho přesvědčit, že když bude běhat u mě tak je to správné...
A ještě jsem se chtěla zeptat na jednu věc, když k sobě pustíme Jimmyho a Terryho tak se kočkují o hračky a hrají si, ale co nedokážeme pochopit je, že Terry si před Jimmym lehá na záda a Jimmy mu strčí krk do tlamy, samozřejmě jsme připraveni je od sebe odtrhnout, ale vím, že by ho Terry nezmáčkl a neublížil mu, spíše mám strach aby Jimmy neublížil jemu. Mockrát Vám děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) První dva problémy mají společnou příčinu - z Vaší strany nezvládnutá hierarchie. Na situaci s úlety Vaší sestry Jimmy reaguje přirozeně, žádného pes nenechá agresivita v klidu, nicméně konečné slovo musíte mít Vy a dát pejskovi jasně na srozuměnou, že máte situaci pod kontrolou a jeho osobní iniciativa je v tomto případě špatně. Totéž i v případě, kdy k Vám přijde návštěva - Vy rozhodujete, zda se něco bude řešit a jak, nikoli Jimmy. A jeho reakce Vám i v tomto konkrétním případě dává jasnou zpětnou vazbu, že Vás na tomto postu prostě nevidí. Mimochodem - brát při této příležitosti pejska do náruče je hloupost. Prostudujte si prosím základní věci o výchově psů, máte je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a v mých knihách k dispozici se vším všudy...

Přesvědčit pejska, aby se Vás držel, vyžaduje spoustu práce ze strany člověka a není to nic, co přichází samo od sebe. Základním předpokladem je už mnou zmíněná správně nastavená a fungující hierarchie (a samozřejmě uzavřená známá zahrada je něco zcela jiného než volné prostranství se spoustou nových nebo zajímavých podnětů) - opět odkazuji na studium PSÍCH STRÁNEK FALCO, kterými se toto téma vine jako červená nit.

Třetí dotaz - víte o tom, že psi si spolu velmi rádi hrají? A že jsou při svých hrách maximálně kontaktní, přirození a stejně přirozeně používají řeč těla? Pozorujte někdy i jiné pejsky - a přestaňte panikařit a bát se ve chvílích, kdy jde skutečně jen o hru... právě nervozita člověka ale v podobných situacích může způsobit zásadní obrat.

Najděte si prosím čas a PSÍ STRÁNKY FALCO si skutečně pečlivě pročtěte. Máte prvního pejska, nulové zkušenosti a jedinečnou šanci předem se vyvarovat chyb a porozumět přirozenému životu a komunikaci nejen Vašeho pejska.

(18.3.2012)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, poprosila bych vás o radu ohledně své fenky JRT, máme ji od 8 týdnu a v podstatě je velmi poslušná reaguje na povely , miluje aportování i jakékoliv jinné hry, je zvykla bývat i sama doma a nikdy nedělala žádné problémy , nikdy nic nezničila,nikdy nebyla bitá, kde nejezdí auta chodí bez vodítka a hlídá si mě jako oko v hlavě. Je dost bojácná, co se tyče neznámých prostoru , procházky večer/po tmě/když někde stojí něco co tam nikdy před tím nestálo/černy pytel odpadku,zakryté kolo/tak většinou štěká se stáhnutým ocasem.Špatně reaguje na menší nebo stejně velké fenky/ne všechny/s velkymi si chce hrat nebo si před nimi lehne na záda, což někdy dělá i u mužů když si ji chtějí pohladit. před dvěma měsíci byla falešně březí, a dosti se v chováni změnila, spala nechtěla si hrát s jinymi psy atd..to se od te doby zase srovnalo, jediné co nám zůstalo je když jde na vodítku a vidí jiného psa, začne štěkat dělá se větší, tahá  a nevnímá nic jinného, někdy mi přijde že se spíš bojí a tak řeší situaci takto. napomenutí nebo cuknutí vodítka ji vůbec nezajímá.Nevím jak mám tuto situaci řešit a jak se mám chovat, možná je to i tím že jsem v 9 měsíci těhotenství a tak se me snaží chránit? ale dělá to i u přítele.nevím přesně jak se mám chovat aby se u mě cítila jistě a neměla potřebu situace takto řešit, nebo jak se zachovat když něco takoveho zrovna udělá.Bydlíme v německu tak nemám příležitost zúčastnit se, ale třeba mě můžete poposrtčit správným směrem. Děkuji mnohokrát za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát (a musím to dělat, jak vidím, stále dokola) jsem vysvětloval, jak důležité je pro každého pejska vědomí součásti smečky a fungujícího vůdčího jedince. Mnohokrát jsem již vysvětloval, jak důležité je začít s budováním tohoto přirozeného sociálního prostředí již od malého štěněte - právě proto, abyste se vyhnuli problémům tohoto typu do budoucna. A mnohokrát jsem již vysvětloval, že nechat problémy tohoto typu "vyhnít", vzpomenout si až na poslední chvíli a čekat zázrak v podobě kouzelné hůlky je to nejhorší, co může člověk udělat...

Ano, Vámi popisované problémy jsou způsobeny pravě tím, že jste vůbec neřešila přirozené sociální a psychické potřeby Vaší fenečky. Ta je teď (na prahu psychické dospělosti) ve stavu, kdy nemá svůj "maják", který za ni vyřeší zátěžové situace a žije v přesvědčení, že všechny problémy okolního světa musí vyřešit ona, sama za sebe. Přirozeným důsledkem je pak stres, strach v neznámých situacích, přehnaná submisivita před "autoritami" a styl "pustím hrůzu a třeba to uteče".

Vaším těhotenstvím to způsobené není - naopak, pokud byste pro fenečku byla alfou, tato skutečnost by Vaši pozici znatelně posílila (zkuste si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO přečíst, jak vlastně psi fungují).

Odpověď na svůj problém máte na mém webu k dispozici mnohokrát a z různých stran pohledu. Jmenuje se "smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, autorita a komunikace" - už jsem to zmínil i na začátku své odpovědi. Nejrozumnější a nejpřínosnější je v podobných případech vždy osobní návštěva u mne (osobní konzultace), ale vzhledem k Vašemu současnému stavu chápu, že to není realizovatelné. Nicméně probudit se až teď a uvědomit si, že s příchodem dítěte do rodiny v kombinaci s psychikou Vaší fenky mohou nastat skutečně průšvihové situace, byla obrovská chyba - ty průšvihy totiž zákonitě nastanou a dalo se jim již dávno předejít (skoro 2 roky psího života).

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte podle nich konat - bohužel, ve Vašem případě není za pět minut dvanáct, ale už pět minut po dvanácté a já nemám možnost do psychiky Vaší fenky přímo sáhnout (což by bylo hodně pomohlo). A berte to teď ne jako postrčení, ale přímo kopanec: Vaše fenka potřebuje žít ve své fungující lidskopsí smečce s fungujícím vůdcem (Vámi) a tím mimojiné eliminujete i její stresové chování. Pokud se tak nestane a ona zůstane dál žít pouze vedle Vás, pak popisované problémy nejen nezmizí, ale naopak se zhorší a samozřejmě budou mít dopad i na Vaši novou životní situaci.

Budiž to pro všechny znovu zdvižený prst - psí problémy je nutné řešit okamžitě (nejlepší variantou je taková výchova, kdy k nim ani nenecháte dojít) a ne teprve ve vyhrocené životní situaci bláhově čekat "okamžitou nápravu". Kdy si konečně majitelé psů uvědomí, že jejich čtyřnohému parťákovi opravdu nestačí ke spokojenému životu plná miska, procházky a střecha nad hlavou a že je jen otázkou času, kdy se tyto přehlížené věci obrátí právě proti jejich původci...

Každopádně Vám držím palce, ať podle výše uvedených principů pomůžete fenečce vše zvládnout (čtěte, studujte a hlavně aktivně používejte!) a Vašemu budoucímu potomkovi i Vám přeji do života vše nejlepší.

(11.3.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano (v 6 měsících)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc se separační úzkostí mojí fenky křížence Amy. Budou jí dva roky, je týraná a z útulku jako můj NO, ale ona jen do tří měsíců a má těžkou separační úzkost, přes veškeré snažení a tréninky až dosud... I když jsem se jí snažila trénovat po minutách už od mala, destruktivní chování a strach ze samoty přetrvává... Mám o "separce" příručku přímo pro veterináře (Poruchy chování psů a koček - 2.14.2.2.2 Strach z odloučení - separační úzkost), podle které jsem se snažila celou dobu také řídit, ale bez úspěchu... Po pár minutách samoty doma začne výt, štěkat, demolovat byt (orientace zejména na dveře a podlahu), kálet na různá místa (dříve hlavně do postele), když přijdu, vrhá se na mě, rychle dýchá s vyplazeným jazykem... Zkoušela jsem i různé preparáty a léky proti úzkosti, strachu a stresu, ale absolutně bez efektu, dokonce i aromaterapii s audioterapií, el. obojek proti štěkání, obojek napuštěný uklidňující látkou atd... Jinak je fenka také abnormálně hyperaktivní a se silným hlasovým projevem... Z ovčáka si příklad vůbec nebere a jeho společnost doma na ní nemá evidentně žádný pozitivní vliv. Kdybych měla dům se zahradou, bylo by vše snažší, ale jsme v bytě a sousedi si stěžují, takže i ty tréninky jsou dost problémové a musím někdy využívat placené hlídání... Předem děkuji za jakoukoliv odpověď.

Odpověď: Dobrý den. Nemám podobné příběhy rád, protože jsou vždy jen dalším důkazem o tom, jak člověk dokáže zničit život mladého zdravého psa... Budu teď naprosto otevřený a neprominu Vám nic, protože bych si skutečně velmi přál, abyste některé věci pochopila, jakkoli pro Vás budou nepříjemné.

Ve třech měsících jste si vzala z útulku fenku a v jejích 6 měsících ji nechala vykastrovat - ať už z vlastního rozhodnutí nebo na radu nějakého "dobráka". Předpokládám, že můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." jste si nepřečetla (škoda, byl by pro Vás daleko přínosnější než veterinární příručka o tom, co ignoranti etologie nesmyslně nazývají "separační úzkostí" a tím dokonale matou lidi), takže teď v krátkosti vysvětlím, co se s Vaší fenkou vlastně stalo: kastrovat jste ji nechala před dosažením psychické dospělosti a tímto zákrokem jste její psychický vývoj zarazila na úrovni štěnete - fenka psychicky nedospěla, neměla šanci získat nadhled dospívajícího (dospělého) psa a její chování tomu logicky zcela odpovídá: je nevyrovnaná, stresovaná, bez povahové složky zajišťující právě onen "nadhled" a schopnost zvládat situace zatěžující psychiku. Chybí jí sebevědomí, chybí jí klid, chybí jí vyrovnanost, i tělesné projevy odpovídají těžkému stresu - a problém pobytu o relativní samotě (relativní, protože má u sebe druhého a jak jsem vyrozuměl, v tomto směru bezproblémového klidného psa) je pouze logickým důsledkem tohoto stavu, nikoli jeho příčinou.

Toto vše jste fence zajistila KASTRACÍ. Toto vše by se nekonalo, pokud by fenka zůstala taková, jaká přišla na svět.

Nedivte se, že fenečka je na pokraji duševního zhroucení. Vaše nesmyslné pokusy (sedativa, elektrické obojky) ji psychicky zdevastovaly ještě víc (ani tady Vám fenka nestála za trochu přemýšlení), ostatní Vámi uvedené metody jí v tomto stavu absolutně pomoci nemohly. Fenka není hyperaktivní, ale vystresovaná, s psychikou na úrovni vyděšeného štěněte a v tomto stavu ji samozřejmě zcela míjí jakákoli přítomnost druhého pejska.

Ze zkušenosti už vím, jak lidé špatně snáší pravdu, ale třeba mě mile překvapíte (moc tomu nevěřím, ale doufám) a pokud pochopíte, kde se skutečně stala chyba a budete chtít alespoň v mezích možností věci zkorigovat, pak Vám pomůžu. Chyba není ve fence, která se nemohla bránit. Není ve mně, když Vám teď vysvětluji určité souvislosti a jen mě sžírá bezmoc nad dalším zbytečně zničeným psím životem, protože jiný člověk nepřemýšlel nebo (v tom horším případě) vzal kastraci jako nejjednodušší formu antikoncepce v psí sestavě fena-pes. Chyba je jednoznačně v tom, co jste fence provedla - v rozhodnutí, které už nikdy později nemůžete vzít zpět.

Víte... omlouvat něco možnou neznalostí/neinformovaností (velmi dobře znám podobné "argumenty" bohužel zcela přehlížející fakt, že každý člověk se skutečným vztahem k živému tvoru v sobě má určitou autocenzuru) lze jen do určité míry, pak už je to jen čiré pokrytectví - teď mluvím o té kastraci. Následné používání sedativ obecně razantně ničících psí organismus a pouštění elektrického proudu do už tak psychicky zdevastovaného psího organismu ale není neznalost, to již je úmyslné jednání na základě chladné předchozí úvahy "vono ji to zklidní". Přesto Vám ještě dávám šanci své pomoci, ale na rovinu deklaruji, že pouze a výhradně kvůli zlepšení zbývajícho života Vaší fenečky. Nezahazujte ji.

(11.3.2012)
Plemeno: boxador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chtěla bych poradit se sžitím pejsků. Bydlíme s přítelem u jeho rodičů v rd, kde máme své vlastní patro. V létě jsme si pořídili štěňátko boxadora. Je to velmi temperamentní pejskek, na to že je takový blázen tak dobře poslouchá. Až na jednu vyjímku a to, že když vidí pejska tak se hned za ním vrhne protože si chce hrát. Jeho touha je silnější než aby nás poslechl. Jinak uposlechne na všechno i když je v rušným prostředí. Nevšímá si ani běžců, kol.
Další věc, co mě trápí je s malými yorkšíry co mají přítelovi rodiče. Fena (2roky) a pes (3týdny),oba dva se strašně našeho štěněte(30kg)bojí.Snažíme se je dávat k sobě aby se očuchali, nebo je zkoušíme nechat běhat společně na zahradě. Náš Alfons vždy k nim běží a čmuchá(vždy před nima zastaví, neskočí na ně) a tolik si s nima chce hrát. Víme, že je Alf vůči nim moc přerostlý, proto se ho bojí. Je i živější ale strašně hodný, je to ňouma. Jenže oba yorkšíři se vždycky snaží někam ukrýt a dokonce se i někdy počůrají. Nevíme jak je naučit aby se Alfa nebáli, chceme aby si na sebe zvykli a běhali spolu na zahradě sami, aniž by jsme tam byli. Nechci pořád hlídat, kdy budu moct Alfíka pustit na zahradu. Přítelovi rodiče se totiž o ně přehnaně bojí a berou je do rukou což si myslím, že to tím ještě zhoršují a ukazují mrňousům, že se bojí a že oni se mají taky bát. Moc bych Vám byla vděčná za radu. Děkuji. Přeji hezký den.

Odpověď: Boxador (nové plemeno z USA vzniklé zkřížením německého boxera a labradora) je svým založením temperamentní a komunikativní, proto bude i Váš pejsek zcela přirozeně rád kontaktovat jiné pejsky, v tomto svém pubertálním věku ještě o to víc. Nic nezvyklého ani divného, jen nezapomenout hodně pracovat i na jeho vazbě k Vám.

Brát jorkšíry do náruče, aby jim Vaše štěně "neublížilo", je samozřejmě nesmysl a na všechny zúčastněné pejsky to má negativní dopad. Na druhou stranu je teď mimořádná situace v tom, že (pokud jsem to dobře pochopil) jorkšíří fenka má 3-týdenní mrně a tím pádem se také cítí daleko víc ohrožená, navíc potřebuje v tomto stavu dostatek klidu ona i malý. I tuto okolnost je třeba brát do úvahy a nechat seznamování až na pozdější dobu - a ne na zahradě, ale ve zcela jiném prostředí. Nejlepší by bylo, pokud byste se pak domluvila s přítelovými rodiči a všichni i s pejsky si spolu udělali pár dnů výlet někam pryč - a pejsky nechali nenásilným a jim přirozeným způsobem v klidu "seznámit", v cizím prostředí a bez jejich negativního ovlivňování. Už jsem o tom, jak spolu dát dohromady cizí pejsky, v Poradně nejednou psal...

(11.3.2012)
Plemeno: peruánský naháč
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Pejska jsem si pořídila, přeestože jsem vědělla, že časově na tom nejsem nejlíp. Z toho také vyplynula potřeba naučit pejska chodit venčit v bytě na podložku(jinak chodíme 2x denně- na jednu krátkou a jednu delší procházku). Pejska jsme učiili pomocí odměn(cca od jeho 5 měsíců¯) a myslí­m si, že již chápe, co se po něm chce... Ale teď je to již delší doba, co ho to učíme a stejně někdy udělá loužičku jinde v bytě(tak 1 za 2 dny). Jak mám docílit toho, aby na psa byl "stoprocentní­" spoleh, co se tohoto problému týče? Za odpověď předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pes není kočka a nebude Vám s nadšením chodit močit doma na jedno pevně určené místo - není to jeho přirozenost a je nesmysl to od něj čekat, nevím, proč se někteří lidé o to mermomocí pokouší. Roční pejsek je už schopný fungovat v "přirozeném režimu", tedy venčení venku, v pro něj přirozeném prostředí a přirozeným způsobem.

Pokud necháváte svého pejska doma extrémně dlouho, pak už se navíc problém přesouvá od zcela jiné roviny - sociální izolace a to je daleko horší. Pokud je doba přiměřená (jak doufám), pak, jak jsem již uvedl, opravdu není důvod nechat pejska vyprazdňovat doma a ještě ho to učit.

(11.3.2012)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den, ráda bych vás poprosila o radu. Máme od štěněte, dnes již 4letého pitbulla, jezdíme s ním po soutěžím, chodíme na cvičák, jako většina pitbullů se nesnese s cizími psy, to jen na úvod. Dotaz se týká jeho povahy k lidem, od mala se nekamarádí s cizími lidmi, vrčí na ně, nenechá se pohladit, což by mně ani tak nevadilo, problém je v tom, že toto dělá i na starší dceru (25let), on si za ní sám přijde, sám se chce nechat od ní podrbat, hladit,pusinkovat se a pak po chvilce na ni zavrčí a "vystartuje", nekousne, ale nechápu proč toto vždy udělá, když sám za ní dolejzá....pokud k tého situaci dojde, dcera ho okřikne a vykáže na JEHO místo a tam je odložen.... Chtěla jsem vás poprosit jednak o radu, jak se správně zachovat, pokud k této situaci dojde a proč to dělá? Není to můj první pes, měla jsem před ním 5 psů (vždy lovecká plemena) a nyní spolu s ním máme doma ještě jednou pita (7let) a stafordku z útulku (2 roky). Moc vám děkuji za vaši radu a přeji hodně štěstí a úspěchu ve vaší činnosti.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Důvod je jednoduchý - Vaši dceru prostě "nebere", chtěl by, ale něco mu na ní zásadně vadí. Pokud má pejsek stejný problém i vůči jiným lidem, pak z ní cítí podobně negativní emoce a reaguje na ně tedy stejně. Navíc za Vaší dcerou "nedolejzá" (to je opět typicky lidská interpretace psího chování), ale snaží se s ní komunikovat, bohužel nedostává správnou odezvu.

S pejsky se nekomunikuje výcvikem ani lidskými signály, to bude u Vás hlavní problém. Pokud se budete chtít dozvědět víc, přijeďte - s pejskem i dcerou, pak si můžeme konkrétně říci proč a na co u ní Váš pitbul negativně reaguje. Některé věci skutečně nelze a nemá smysl řešit na dálku.

(4.3.2012)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4/2,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál! Předem děkuji za Vaši poradnu v rádiu-jedinečná.Nemyslím si že někomu"hnete se žlučí",alespoň ne pravým pejskařům,kteří se věřím s Vašimi názory stotožňují...Jako já.
Po nějaké době se na Vás obracím se zájmem o Váš názor či pohled na dvě věci.Holky(jak fenečkám s oblibou říkám)jsou v pohodě při odloučení-do práce apod.Pomohlo k tomu Vámi doporučené "rituální"loučení,hlavně Daisy se to musela naučit.Ale trochu situaci zkomplikovala nyní má dovolená-dva týdny.Kdy jsme byly s holkami 24hod denně-což bylo nádherné.Jenže!První krátké odloučení na nákup na 30min odnesly pokousané dveře,žalostné kňučení Elišky-stresové chování.Což jsme od štěněcího věku nemuseli již řešit.Myslíte že se opět zklidní a přivykne kratšímu loučení-opět ji zdůrazňuji rituální loučení,což provádím vlastně neustále.
A druhá záležitost asi není ani tak problémem...Ale zajímá mne hlavně Váš postoj.Co jsme si pořídili druhou fenečku Elišku,tak nebyly holky od sebe ani minutu.Jestli jdeme ven,tak beru obě(vnímám to jako spravedlivé chování k nim z mé strany).Není -li to možné jsou obě spolu doma.Beru to tak,že jsme smečka-stále spolu.Prostě k sobě patří.Jakmile se Daisy(starší) na chvíli zapomene za křovím apod.hned ji Ela hledá...Moc se mi to líbí,ale není lepší občas utužit i odloučení samotných fenek od sebe.Třeba mám na mysli,že odejdu někam na hodinu jen s jednou.Trhá mi to srdce,ale co když jednou zůstane jedna sama(ruka osudu se neptá),nebo nastane situace kdy bude třeba jen na dva dny holky oddělit(i když konkrétní mne nenapadá,berte to jen jako úvahu) a nezvládne to potom psychicky.Snad mne nepochopíte špatně,prostě se to jen vyronilo v mé hlavě jestli si tím nezakládám na nějaký problém.
Předem Vám děkuji za vše co pro pesany děláte,neumím si bez hafanů život představit

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Vraťte se na pár dnů opět k "tréninku odchodů", tedy v častějších intervalech a na kratší dobu. Nebojte, srovná se to, chce to zas jen trochu času zapadnout zpátky do již zažitých stereotypů.

Až jednou zůstane jedna z Vašich holek sama (a přeji Vám, ať se to stane až za hodně dlouhou dobu), bude to úplně jiná situace. Proto pokud můžete, berte je teď s sebou stále obě - spolu s Vámi tvoří jednu smečku a dopřejte jim potěšení zažívat vše spolu, je to jejich přirozenost a takhle to každý pejsek cítí. Jednoho dne to už nepůjde, ale dnes to právě ještě jde...

(26.2.2012)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes/fena (ze stejného vrhu)
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si 2 štěňata od stejné matky. Jedno je fenka a druhý je pejsek. Zvykli jsme si na ně a máme je rádi. Po návštěvě veterináře nás upozornil, že on a ona nejsou nejlepší kombinace, prý se budou pořát prát atd. Lépe je mít 2 fenky nebo 2 psi. My jsme si ale takto vybrat nemohli a proto jsme si vzali obě štěňata. Chtěli jsme 2 psi, aby jim nebylo tolik smutno, protože přes den nejsme doma. Prosím vás o radu, jaké problémy v naší situaci můžou nastat když s námi zůstanou.

Odpověď: Dobrý den:) No, už jsem zde bohužel mnohokrát musel konstatovat, že díkybohu existují dobří veterináři, kteří dokáží pomoci našim pejskům s jejich zdravotním trápením, ale v naprosté většině případů bohužel zvěrolékaři fatálně selhávají v oblasti etologie... Váš veterinář Vás informoval zcela mylně - obecně nejproblémovější kombinace je "fena & fena", o něco méně problémová "pes & pes" a nejméně problémová kombinace "pes & fena" (opět nejen v této Poradně jsem o tom již mnohokrát psal). Navíc i sourozenectví je zde dost podstatné - sourozenci jsou na sebe odmala zvyklí a ledacos už mezi sebou mají jasné, na druhou stranu je mezi nimi silnější vazba a budou se více snažit vytvořit svoji vlastní smečku.

Australští ovčáci jsou tvrdí psi, proto je od začátku zapotřebí je vést správně. Prosím prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechny potřebné informace - pes/fena, výchova, smečka a její vedení, vůdcovství, komunikace... pokud budete tyto přirozené psí principy správně aplikovat, žádné větší problémy Vás nečekají. Platí to ovšem i naopak a stejně jako v jiných podobných případech i Vám bych jako velmi efektivní doporučil návštěvu u mne - praxe je praxe a nejvíce se tak naučíte.

(19.2.2012)
Plemeno: střední knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. nedávno na procházce napadl mého psa středního knírače zřejmě asi minibulterier. Zakousl se mu do tváře a jeho majitelka nebyla schopná vůbec nic dělat. Můj pes naříkal a tak mě napadlo pouze mbt udeřit dlaní do čela. po druhém úderu stisk uvolnil a můj pes konečně odskočil. Myslím si, že to bylo spíše štěstí než můj úspěch. prosím o radu, jak takto zakousnutého psa překvapit aby stisk uvolnil. Je opravdu strašný pohled na trpícího psa , když mu nemůžete pomoci. nechci psa zabít abych zachránil svého ale chtěl bych nějaký zaručený chvat, který by tuto situaci vyřešil.Vím, že kdyby majitelé problémových psů používali košíky, bylo by po problému, ale tito "debilové" mají pocit, že by tím svého nebezpečného a jen jimi pokaženeho miláčka omezovali. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Naprosto chápu. V podobných případech málokdy rozpáčíte čelisti, jediná možnost je atakovat základní tři citlivé body (v tomto pořadí): nosní houbu, u psů varlata, oči. Je to zapotřebí udělat dostatečně razantně. Citlivých bodů existuje víc, ale z pochopitelných důvodů nebudu dávat návod, jak psa zabít - jeden z výše uvedených postupů by každopádně měl zafungovat...

Pokud se strefíte správně do oblasti "mezi oči", pak je i tento způsob účinný, ale citlivá oblast je zde lokalizovaná na poměrně malý prostor a zabírá obecně spíše u menších plemen. Pokud zasáhnete jiné místo, nebude to k ničemu, lebka je nejtvrdší kost v těle.

(19.2.2012)
Plemeno: havanský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, nase steniatko sme si pred tyzdnom doniesli domov, doteraz zila s chovatelmi a svojou mamkou a babkou, cize v spolocnosti inych psikov. Mam pocit, ze u nas si rychlo zvykla, v noci vobec neknucala, onuchala si cely byt...je velmi ucenliva a hrava, reaguje uz aj na povel sadni a lahni, no nevie zostan ani chvilku sama, aj ked lezi a spi, ak nahodou vstanem a prejdem do inej miestnosti, hned ide za mnou...este par tyzdnov doma pobudnem, no musime ju naucit zostat v dome na par hodin sama. Napriek tomu, ze sa jej venujeme a snazime sa, aby si na novy domov rychlo zvykla, mam podozrenie na preskokove spravanie, pretoze sa stale skrabe, obcas kuse chvostik a labky,a obcas vyzera nepokojne, ak nahodou idem na toaletu a zavriem dvere, knuci a obcas stekne. K veceru je ako z divych vajec a beha sem a tam s hrackou. Neviem ako mame postupovat, je potrebne zacat uz aj s vychovou k samostatnosti, no na druhej strane sa bojim, aby jej to teraz skor neublizilo a bola este nervoznejsia. Myslite si, ze je lepsie este pockat nech si na novy domov zvykne? Dakujem velmi pekne za akukolvek radu a prajem prijemny vikend.

Odpověď: Dobrý den:) Máte úplně normální temperamentní štěně, žádné "přeskokové chování" v tom proboha nehledejte... Fence jsou 4 měsíce, máte ji teprve týden - mimochodem hodně pozdě na normální odběr. To, že za Vámi štěně chodí, je přece pozitivní - chtěla byste, aby se Vám vyhýbalo a schovávalo do kouta? A samozřejmě bude neklidné, pokud mu zmizíte za zavřenými dveřmi... a ano, občas štěkne... a ano, večer do něj vjede čertík a bude lítat po bytě jak motorová myš, dokud se neunaví...

Štěňata se odebírají na 7 týdnech, pokud později, je zapotřebí už počítat s možnými komplikacemi - o to důsledněji je zapotřebí se věnovat jejich výchově. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že u Vás se jedná o teprve 4-měsíční(!) fenečku a brát v potaz její současný stav psychiky - a znovu Vám opakuji, že se nijak nevymyká z chování běžného 4-měsíčního štěněte. Je u Vás teprve týden(!), tak jí prosím dejte taky trochu času na to, aby si zvykla.

Výchovu malých štěňat (i k té "samostatnosti") jsem tu už mnohokrát a mnohokrát vysvětloval - včetně odchozích a příchozích "rituálů", postupem od kratších časových intervalů k delším atd. atd. Prosím najděte a prostudujte si nejen tyto příspěvky, ale i další, související právě s psychikou štěňat a všeobecně jejich správnou výchovou. Od toho tu jsou tyto materiály zveřejňovány a takový je jejich smysl.

Píšete, že doma zůstanete ještě několik týdnů - máte tedy k dispozici dostatek času vše potřebné fenečku naučit, ale začněte hned. Máte tu k dispozici i všechny potřebné informace, tak nepromarněte ani jeden den a trpělivě fenku učte vše potřebné. Necvičte, vychovávejte - to je ta nejlepší rada na závěr, kterou Vám můžu dát.

(19.2.2012)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc, který se týká problému agresivity naší fenky Lízy vůči lidem. Velice nás tento problém trápí víme, že bez pomoci tento problém řešit nezvládneme. Líze se věnujeme, chodíme s ní pravidelně na vycházky, aportujeme na poli, jezdíme na chalupu, kde máme velkou zahradu. Líza umí základní povely sedni, lehni, zůstaň, přines, je velmi společenská a moc ráda aportuje. Bereme si jí pokud to jde všude s sebou, sama tráví doma čas minimálně (např.:2 hodiny denně). Agresivita vůči lidem se poprvé objevila při útoku vůči mě, bez varování na mě Líza zaútočila. Agresivita se výrazně zhoršila v období hárání, kdy Líza bez varování pokousala mého manžela. Při útoku je Líza při vědomí, ale vůbec nereaguje na pokyny Nesmíš, Dost, jediná šance na zklidnění je taková, že Lízu musíme chytit pod krkem a přimáčknout ji k zemi a počkat až ataka agrese přejde (cca 1 minutu), poté se začne klepat a uklidní se, potom můžeme Lízu pustit (kdybychom Lízu pustili dříve než se začne klepat a zklidní se, tak se má tendenci vracet a opakovaně útočit), poté ji vykážeme na místo. Líza ví, že udělala něco špatně a omlouvá se nám (chce navázat s námi kontakt). Na veterinární klinice jsme podstoupili vyšetření mozku CT, vyšetření krve a je vše v pořádku. Lízu máme moc rádi a chtěli bychom tento problém vyřešit. Předem Vám děkujeme za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme se, kdy byste za mnou s Lízou přijeli. Pomůžu Vám, ale tohle opět není k řešení "na dálku" - potřebuji s fenkou pracovat.

(19.2.2012)
Plemeno: 2x maďarský ohař
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6 let/6 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,máme doma dva pejsky MOK,jednoho staršího 6letého a teď jsme se ujali 6měsíčního pejska(máme ho měsíc),jelikož jeho páníček onemocněl.S 6-ti letým se zžili velice dobře a mám pocit,že i našemu postaršímu psíkovi to soužití prospívá.Mrzí mě,že jsem Vaše stránky nenašla dříve,spoustu věcí bych dělala jinak,ale snad není pozdě :)Potřebovala bych radu.Mladší pejsek nereaguje venku na své jméno,doma to problém není,ale venku jakoby byl hluchý.Obzvlášť,když ho vezmu na procházku samotného.Pokud jsme venku všichni tři,tedy starší pes,mladší a já,tak to není problém,to přiběhne v pohodě,ale mám pocit,že jen proto,že poslechne ten starší pes.Mám brát ven mladšího pejska více samostatně a věnovat se jen jemu, nebo ho ze "smečky" nevyčleňovat? Prosím o Váš názor. Děkuji a přeji hodně zdaru.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsek, kterého jste se ujali, je u Vás teprve měsíc a navíc u něj začíná jeho psí puberta. Nemůžete za těchto okolností od něj čekat chování a reakce, na které jste zvyklá u svého staršího (už dospělého a znalého) pejska - potřebuje čas, výchovu a trpělivost. Berte ho ven spolu se svým prvním pejskem, mladší od něj spoustu věcí odkouká sám od sebe - mimojiné i to, že se vyplatí k Vám na zavolání přijít...

(19.2.2012)
Plemeno: anglický kokršpaněl x beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěla bych Vás poprosit o názor, radu. Máme s přítelem každý svého psa, bydlíme společně. Já mám fenku angl. kokr x beagle, skoro 3,5 roku, přítel borderu, samce, málo přes tři roky. Neřekla bych, že psi mají striktně vymezené vzájemné postavení ve smečce, často se to mění, alespoň mně to tak připadá. Vše jde velice klidnou cestou, asi i proto, že jsou pes a fena – neperou se, jednou jedinkrát se v mé přítomnosti stalo, že pes po feně vyjel hodně ostře když si s ním chtěla hrát (předhárací hravá nálada), krev nebyla, ale trošku jsem mu zatla tipec, bylo to moc. Dlouho ho feňule držela pod sebou, ale jak dospěli, posouváme se jinam. Nevím, jestli je to už nějak definitivně ustálené, ale musím říct že u feny těžko cokoli odhadovat, neuvěřitelně ji ovládají hormony, co čtvrt roku mám jiného psa. Jinak problémy mezi nimi vzájemně nejsou. Co se týče vztahu k nám, lidem:
-   fena je ukázkovým zástupcem obou zúčastněných plemen se vším dobrým i špatným, včetně kokří vzteklosti. Snad jedinou výjimkou je, že neutíká. Na stopě pracuje skvěle (občas pár minut i naprosto samostatně), ale vrací se spolehlivě a vcelku rychle. Pokud jsme na procházce samy dvě, nejde dál než na dohled (její na mě). Je na mě dost fixovaná (což je mi vyčítáno), ode mě by ji jen tak někdo neodvedl (a i když odchází na vodítku s přítelem, kouká po mně – pobídnu, povzbudím, v pohodě odchází).
-   pes je jednou z těch rvavých border (mám pocit, že jejich poměr úměrně vzrůstá s geometrickým množením žádaného plemene a absencí korekce povahových vlastností rodičů), poměrně pozdě s přítelem začali s výchovou (opravdovou výchovou) a mezi tím druhým a třetím rokem jsme v potu tváře dávali některé věci do pořádku (byl mu dost nepříjemný kontakt, utíkal, pral se, neuměl si hrát). Musím říct, že na psa jsem docela pyšná – zatím je občas ještě třeba promluvit na něj, ale ve většině situací, kdy by se dřív rval, teď jen ježí, něco si brumlá a „blbě kouká“, ale odchází. Hraje si, je mazlivka, rád pracuje.
Úplně stoprocentně nám to nefunguje, ani v párech, ani ve smečce – občasné případy náhlého ohluchnutí, oslepnutí , pozitivní manipulace, prostě všechny oblíbené fintičky. Mně to ani tolik nevadí, jsem „ráda nešťastná z inteligence svého psa“ :).
A teď (konečně, promiňte) k jádru věci: nejsem si jistá, jestli postupujeme správně. Nikdy to u nás nebylo tak, že bychom já nebo chlap byli jednoznačným vůdcem smečky. Fungujeme tak, že pokud jsme přítomni oba, řeší víceméně každý svého psa, pokud je tam jeden z nás, psi ho berou skoro rovnocenně jako „svého“ člověka (fena trošku víc mě, pes víc přítele, ale řekla bych téměř neznatelně). Pokud venčím já, otírám nohy nejdřív feně (když jdeme dom), pokud venčí přítel, otírá nejdřív psovi. Ačkoli se může zdát, že je to matoucí, zdá se mi, že psi dobře vědí, co a jak. Párkrát se stalo, že mi třeba fena šla přes přechod u nohy, za přechodem dal přítel psovi volno a fena vyběhla taky, ale dala bych ruku do ohně za to, že to celé byla komedie a hra na „já to nevěděla, že to není na mě“. Dost si necháváme záležet na oslovení, abychom je nemátli. Otázka zní: je vlastně vůbec možné, aby to takhle fungovalo a psi byli v pohodě? Nebo jen nevidíme, že je někde problém? Začala jsem teď o tom znovu přemýšlet když (poněkolikáté) pročítám poradnu a znovu a znovu narážím na zdůraznění jednotné/jediné autority. Předem díky za odpověď a přeji Vám a prckovi krásné a šťastné dny! :)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Všechno může fungovat, pokud se věci dělají správně. Ve svém dotazu jste sice popsala určité situace, ale dávno už vím, že můžu věřit jen tomu, co u lidí a jejich pejsků vidím na vlastní oči - lidé samotní logicky hromadu signálů a indicií přehlédnou nebo si je vysvětlují mylně. Proto bych Vám jako nejrozumnější doporučil domluvit si se mnou termín a "přijít se ukázat" v celé sestavě - máte to mimochodem do Liberce kousek. Pak si můžeme popovídat a předvést, jak Vás i Vašeho přítele (i sebe navzájem) Vaši pejsci opravdu vidí...

(19.2.2012)
Plemeno: kříženec borderteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 4,5 letou fenku křížence border teriéra (nekastrovanou) a chystám si pořídit k ní druhého psa. Dostávají se ke mě velmi rozdílné informace, co se vhodnosti pohlaví psa týče. Buď dvě feny rozhodně ne, protože nastanou konflikty, nebo naopak ne pes a fena kvůli hárání apod. Je mi jasné že bude na mě smečku zvládnout a nastolit pravidla. Ale i tak mne zajímá Váš názor, protože v tomto ohledu zkušenosti nemám. A můj druhý dotaz se týká vhodnosti přivedení druhého psa již odrostlého, asi 1,5 roku - snad kříženec labradora a flat coated retrívra, je v útulku, poslušný (to jsem si ověřila během společné procházky), nekastrovaný nebo fenky štěněte křížence labradora a setra (nekastrovaná), která je u majitelů, kteří pro ni již nemají prostor. Zajímá mne, zda by některá z variant byla schůdnější pro moji fenku, která se bude muset smířit s novým přírůstkem. Děkuji za Váš čas a těším se na odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Celkem důležitá informace, která mi ve Vašem dotazu chybí, je konkrétní povaha Vaší fenky - sama o sobě, jak se chová vůči jiným pejskům/fenkám atd. Bez těchto informací Vám tedy můžu poradit pouze obecně.

Samozřejmě se se dvěma fenkami vystavujete nebezpečí, že si opravdu nesednou - konkrétně fenka křížence, kterou máte vyhlédnutou, může po setrovi podědit dominantnější povahu a v kombinaci s možnou poděděnou dominancí borderteriéra pak budete mít veselo... Pokud pořídíte pejska, musíte vyřešit hárání (což se v pohodě dá). Osobně bych se přiklonil k této variantě - v tomto věku (pokud u Vás žila jako jedináček) Vaše fenka daleko snáz přijme pejska nežli další fenku.

(12.2.2012)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Mému pejskovi nesestoupilo jedno varle, veterinář doporučuje kastraci - nesestouplé varle by mohlo v pozdějším věku způsobit problémy (nádorová onemocnění atd.) . Ptal jsem se jestli je nutné odstranit i "zdravé varle" - řekl , že ano. Jaký je na to Váš názor?

Odpověď: Můj názor se za ty roky nezměnil a pokud si alespoň trochu prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO, zjistíte, že jsem už dotazy na toto téma zodpovídal - mimochodem můj první pejsek Dino měl také nesestouplé jedno varle, což jsem nikterak netajil, navíc byl (jak jsem později zjistil) z vrhu s geneticky zvýšeným rakovinným rizikem. Napíšu to tedy ještě jednou: pokud mám volit mezi stavem, kdy můj pes bude celoživotní vykastrovaný mrzák se stále vysokým obecným rizikem rakoviny - a stavem, kdy prožije svůj život jako plnohodnotný samec se stejným obecným rizikem rakoviny a bohužel i možností, že jeho život bude o něco kratší, pak bez váhání vždy zvolím tu druhou variantu. Zvolil jsem ji i u Dina, který díky tomu prožil svůj život naplno se vším, co k němu u pejska patří a dožil se 11,5 roku.

Volba je samozřejmě na Vás - není určitě jednoduchá, ale záleží na správném seřazení priorit. Zbytek pak je loterie života - jsou psi s rakovinnými predispozicemi a pak může jedno (jedno z více!) ložisek být nesestouplé varle a jsou psi, kteří s varletem v břišní dutině zemřou sešlostí věkem...

(12.2.2012)
Plemeno: americký buldok
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostal,předem se omlouvám jestli muj problém je jen banalita a já zbytečně plašim. Náš hafan se jmenuje Čenc a má už svých 42kg,ale povahově je to miláček,s každym by si chtěl hrát,obrovský mazel i s cizima lidma,někdo k němu natáhne ruku a už se chce tulit.Je vycvičeny,základní výcvik plus ruzné triky,je strašně chytrý a baví ho to,venku chodí jen bez vodítka,poslušnost má na jedničku.Já mu uplně věřím a on zase mě.Ale jednu chybu má,je strašně,ale opravdu strašně zvědaví a uplně na všechno.Pozoruje letící ptáky a letadla a za vším se otočí 10x.Je to absolutně nekonfliktní pes.Ale ted,když je mu rok tak všichni psi velký nebo malý na něj vrčí,štěkaj nebo rovnou utočí,já ho odvolám a pokračujem dál v cestě.Ale když ho někdo trochu kousne tak mu to okamžitě vrátí,ale zpusobem,že teče trochu krve.Čenc nikdy nezačne on se jen brání,ale drsněji.Já už jsem strašně nervozní aby jsme nepotkali psa a mám vyloženě strach aby se z něj nestal agresivní blbec.Na druhou stranu si říkám,on si chce hrát a hned ho někdo kousne,to přece není fér.Nedávno se stalo,potkali jsme jeho kamaráda francouzského buldočka(asi 3roky),zná ho od mala a Olda si od Čence nechal všechno líbit,div že mu neskákal po hlavě,ale teď se viděli asi po 2měsících(,protože je zima a oni nechodí moc ven) a Olda po něm hned vystartoval,kousnul ho do tlamy,Čenc si to nenechal líbit a bez varování ho chytil pod krkem,nemohla jsem ho vůbec odtrhnout,a na žádný povel neslyšel,jinak má uši v pořádku,slyší moc dobře.A další problém je ta jeho zvědavost,tuhle si chtěl hrát s rotwailerkou je jí asi 2,5roku a od mala ho učila jak se má chovat, teď už je velký jako ona,a chce si hrát,ona moc né,pořád na něj cenila zuby a odháního,ale pak si vzala svůj klacek a vyzívala ho ke hře(tak fain jdeme si hrát),ale ono né pořád cení zuby a vrčí.Abych to trochu zkrátila,pak ten klacek pustila a odešla,a tady je Čencova zvědavost,musel se jít podívat co to měla.Ona se na něj okamžitě vrhla a bylo zle,dopadlo to tak,že jí Čenc trochu ublížil opět na krku,a nejlepší je že k tomu klacku se vůbec nedostal.Tohle chápu ona si bránila svojí hračku,ale on reaguje moc drsně.Takže celkem potyčku se psem už zažil celkem 4x s toho 3x o kořist někoho jinýho.
Tak co my na tohle řeknete pane Dostál,budu vděčná za každou radu,za každý nápad co mám dělat.Čenc je chytrý, klidný,poslušný,hraví pes,přece z něj neudělám kousavýho debila,promin tě ten výraz.

Odpověď: Dobrý den:) Budu opět zcela upřímný - děsím se přesně takových lidí, kteří píší a jsou přesvědčeni o tom, že jejich vice než 40kg teprve roční psí miláček je "obrovský mazel, s každým by si jen hrál, je vycvičený a poslušnost má na jedničku" - a k dovršení všeho ještě chodí bez vodítka. Načež následuje výčet situací, které už samy o sobě by majiteli tohoto mazlíčka měly roztočit všechny možné alarmy v hlavě, že něco je asi hodně špatně...

Děsím se toho, že podobného psího miláčka navolno někde potkám, až budu venku s vlastním pejskem - a k němu bude patřit člověk, který vůbec nebude znát potenciál svého (v tomto konkrétním případě) psího puberťáka, který reaguje neadekvátně, protože především od svého majitele nedostává správnou zpětnou vazbu.

Váš problém není banalita a chyba není v Čencovi, chyba je ve Vás. Čtyřicetikilový americký buldok má v čelistech už takovou sílu, že pokud by chtěl, rozdrtil by Vám paži jako malinu. A pokud se včas nenaučí svůj stisk korigovat, pak je zaděláno na velký průšvih. Věřte tomu, že agresívní reakce u jiných psů (dokonce u fen) Čenc rozhodně nevzbuzuje tím, že by byl tak absolutně nekonfliktní, jak se mi tu snažíte namluvit - navíc se jedná stále ještě o štěně a pokud udělá chybu, dospělý pes ho poučí. Normální a správně socializované štěně to akceptuje, pokud Čenc kousne do krve, už tady je něco hodně špatně - stejně tak v situaci, kdy jeho oponentem je pes velikosti francouzského buldočka a Váš Čenc po něm vystartuje likvidačním způsobem. A bylo by fajn si často připomenout, jak Vám veškeré povely a "vycvičení" bylo na dvě věci...

Takže - je nejvyšší čas snést se z růžového obláčku absolutní důvěry v nevycváleného puberťáka na zem a začít se chovat trochu zodpovědněji. Ne každý člověk budu nutně srozuměn s tulením více než 40kg psího habána s buldočí vizáží, ne každý pes si s Čencem padne do oka a není zapotřebí, aby ho Váš miláček rovnou zabil. Akceptování těchto věcí ze strany majitele se říká "zodpovědnost" - vůči jiným lidem, jiným psům a ve spojení s výchovou (nikoli výcvikem!) vlastního pejska i vůči vlastnímu pejskovi. Až bude mému štěněti rok, bude mít kolem 50kg a bude to velký kus psa, nicméně si dobře uvědomuji, že ho s jeho kladným vztahem k lidem také nebudu moct nechat úplně navolno mezi nimi běhat, protože ne každý ocení, že mu pyrenejský horský pes s nadšením sobě vlastním položí přední nohy na ramena a budou si koukat z očí do očí. Až bude mít pocit, že je král světa mezi ostatnímim pejsky a nebude mezi nimi podobně dimenzovaný dospělý pes, budu první, kdo ho "sejme" ve chvíli, kdy to bude zapotřebí. Pastevec není plyšák, stejně jako jím není americký buldok. To stejné byste si měla uvědomit i Vy, přestat provozovat přístup absolutní důvěry (ta je v této konstelaci nesmyslná a naprosto neopodstatněná) a začít svého Čence ne cvičit, ale vychovávat. Uvědomte si, že čas hraje pro něj a pokud teď některé věci necháte plavat, jednoho dne se Váš miláček s klidem a na základě nabytých zkušeností může obrátit proti Vám samé. Teď je to ještě štěně a víc než "sedni/lehni" potřebuje znát principy své smečky a komunikaci s okolím. Budete-li sama nervózní, abyste nepotkali psa (jak píšete), je to předem ztracené a mimochodem to zcela vyvrací Vaši větu o Vaší důvěře k Čencovi - ale jak už jsem psal, o té zde nemůže být ani řeči.

Máte-li pocit, že tomu tak není, s Čencem za mnou přijeďte. Velice rád Vám názorně předvedu realitu - samozřejmě včetně toho, jak dělat věci správně.

(12.2.2012)
Plemeno: velký švýcarský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se Vás touto zeptala, zda správně posuzuji a přistupuji k "problému" s hygienou mého štěněte. Malou máme doma od 2 měsíců - přivedli jsme ji k 11leté feně rhodéského ridgebacka s nadějí, že nám starší fena ještě pookřeje a štěně se nebude cítit tak osaměle po odloučení od matky. Což se nám také v plné míře potvrdilo a jejich soužití je úžasné. Bydlíme v domku na samotě s bezproblémovým přístupem ven a velkým pozemkem. Stačí otevřít dveře a pejsci se mohou pohodlně vyvenčit - klidně 100x za hodinu. Denně beru obě holky na společné vycházky do lesa, kde je nemusím nijak omezovat (vodítka, náhubky...). I přes to má naše malá neustálé "nehody" doma a to vždy při emocionálním vypětí - radost z nově příchozího, strach při hlídání starší feny a také každou noc. Stolici zvládá absolutně bez problémů, ale močení se nám stále nedaří odstranit. Večer usínám u TV spolu se psy a do ložnice se přesouvám mezi 24 - 02h a vždy dávám malou ještě vyčůrat. Poté obě fenky zavírám do předsíně, kde mají pelíšky a misky s vodou. Vstávám denně před 6h raní a můžu se spolehnout, že pelech malé bude pročůraný a ona v něm klidně leží... Mnohdy se přesune do pelechu té starší a počůrá i její - ta potom nemá kde ležet (znečištění jí velmi vadí a  zbytek noci se choulí na malé rohožce). Už když otvírám ráno dveře, ví malá přesně, že uděla co neměla a provinile pokňourává a lehá přede mnou s vědomím, že je to špatně. Ústně ji pokárám - nemusím ani zvlášť zvyšovat hlas a už vidím, že jí opět uniká moč. Vypustím ji tedy ven a máme to za sebou. V průběhu dne se jí často stane, že leží u mých nohou v kuchyni, kdy vařím a když se zvedne, vidím, že je opět počůraná - bez důvodu a zdá se, jako by o tom ani nevěděla. Mám za to, že má vzhledem k věku ještě stále nějaký ten nárok na nehody, že si je vědoma toho, že to není správné    a jen se jí to ještě nedaří, ale na druhé straně mi přijde zvláštní, že není schopna nikdy v noci vydržet ani po dobu 4h se nepočůrat. Pokud odcházím z domu přes den - pro děti do školy, nakoupit a podobně, je absolutně zvyklá jít do předsíně do pelíšku a v pohodě na mě počká bez nehody i přes to, že starší fena zůstává u kamen. Na delší čas od ní neodcházím - snažím se minimalizovat její i naše nepohodlí. Pokud už musím oba psy z nějákého důvodu nechat delší čas doma, počítám s louží a nevhodným chováním - převrácená židle, spánek na sedačce, něco rozkousaného... Přesto mi stále všichni v okolí, kteří mají pejsky tvrdí, že v 5 měsících je takové chování a hygiena nepřijatelné a že už by obojí měla zvládat. Se starší fenou jsme tyto problémy nikdy neměli - byla vzorná, ale jde o úplně jinou rasu  a třeba i náturu. Snažím se se psy jednat intuitivně a většinou se mi to oplácí. Myslím, že oběma holkám rozumím a vím, co kdy chtějí a jak  se zachovají. Přesto někdy pochybuji, zda někde neselhávám. Můžete mi prosím napsat svůj názor? Děkuji mnohokrát.

Odpověď: Dobrý den:) Uváděl jsem tu již za ty roky mnohokrát, že jednak štěňata teprve až ve věku kolem půl roku jsou schopna ovládat svěrače vůlí, jednak je záležitost vyměšování velmi úzce spjata s vývojem a stavem psychiky a v neposlední řadě je stejně jako u člověka i u psů tento psychický vývoj značně individuální. A jak sama vidíte, spouštěčem je u Vaší fenečky právě psychika - emoce, nejistota nebo prostá nesoustředěnost. Pokud nebudete fenku zbytečně stresovat (třeba tím nesmyslným zavíráním na noc do předsíně), vše se samo od sebe za nějaký čas urovná.

(5.2.2012)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, Už delší dobu uvažuji o tom, že Vám napíši a poprosím Vás o radu. Nevím, jestli mi odpovíte, ale říkám si, že za zkoušku nic nedám. Moc se mi líbí Vaše stránky, ze kterých hodně čerpáme při výcviku a výchově našeho pejska.  Máme krásného rok a půl starého Maďarského ohaře Sonnyho. Je to úžasný pes, milý, hodný, chytrý, velmi poslušný (nejposlušnější pes v okolí). Pro nás je to ten nejúžasnější pes na světě. Občas se mi zdá, že manžel je někdy na Sonnyho příliš tvrdý. Jinak ho ale strašně miluje (někdy až žárlím).
Posledního půl roku ale máme problém s tím, že Sonny na mě a především na dcerku začal vrčet. Na manžela to jednou zkusil taky, ale pouze jednou. Necení zuby, jen vrčí. Vrčí a u toho se třepe a je nervózní, protože asi ví, že to co dělá není správně. Párkrát se mi stalo, že za mnou přišel, mával ocáskem, chtěl si hrát a pak z ničeho nic sklopil uši, roztřepal se a začal vrčet a zároveň se ke mně tlačil a chtěl se mazlit. Jako by nevěděl co vlastně chce, jestli se mazlit a hrát si, nebo vrčet. Nejdřív vrčí jen tak potichoučku a pokud ho neokřiknu, tak se to stupňuje.  Nejčastěji vrčí když leží v pelíšku a projdeme kolem něj, pohladíme ho a přiblížíme hlavu k němu.
U dcery je to řekla bych ještě horší. Dcerka má 6 let a od té doby co byl Sonny maličký jsou jako „sourozenci“. Když dcera byla nemocná, Sonny se nehnul od její postele, hlídal ji, usínali spolu v jedné posteli, později, když už byl Sonny větší a nevlezl se k dceři do postele, tak celou noc spával u její postele. Bydlíme v bytě, takže pejsek je celou dobu s námi a má přístup všude. Občas skočí i do naší postele, ale po chvilce sleze dolů. Dcera mu nikdy neublížila. Sonny se ale posledního půl roku dceři vyhýbá a když dcera přijde domů, tak ji ani nějak moc nadšeně nevítá a poměrně často na ni vrčí. Když si dcera vezme nějakou Sonnyho oblíbenou hračku a začne si se Sonnym hrát, tak je všechno v pořádku a Sonny si s ní hraje a je veselý. Jinak se jí ale spíš vyhýbá.
Dnes v noci na dceru zavrčel asi nejvíc, co jsem kdy zažila. V noci se dcera vzbudila a šla okolo Sonnyho a ten na ni škaredě vrčel, myslela si, že  je to jen jeho hlídací instinkt, tak na něho po cestě pěkně volala, aby ji poznal po hlase, ale Sonny vrčel dál a stupňovalo se to, chvilku jsem měla až strach, že ji kousne. Až jsme ho okřikli i my a dcera prošla, Sonny vrčet přestal a spal dál. Dnes ráno jsme byli všichni (manžel, já, dcera a Sonny) v kuchyni, Sonny seděl u manžela, dcera přišla manžela přivítat a pak chtěla přivítat i Sonnyho, ten na ni ale začal vrčet. V tu chvíli manžel Sonnyho chytil a dal mu za vyučenou (tak, že Sonnyho chytil za krkem a přitiskl ho k zemi a důrazně mu řekl „nesmíš“).
Zatím se v podstatě nic nestalo, ale nechci aby se to vystupňovalo až do toho bodu, že dceru pokouše. Je z toho už smutná, že ji Sonny nemá rád. Byli kamarádi, ale něco se pokazilo. Nevím, jestli Sonny s dcerou soupeří o lepší pozici ve smečce, ale jeho chování mě trápí.
Zkoušeli jsme to po dobrém i po zlém. Chodíme se Sonnym na dlouhé procházky – většinou jdeme celá „smečka“. Do dveří vchází Sonny jako poslední, občas uděláme to, že když mu doneseme jídlo, nejdřív předstíráme, že z jeho misky jíme první my a pak naposledy až Sonny, taky jsme zkoušeli to, že když Sonny na dceru zavrčel, tak ho chytla za krkem, zavrčela na něj taky a řekla mu „fuj, nesmíš“. Ale nic nefunguje.
Sonník je puberťák, a občas si myslí, že nemusí poslouchat, ale nechci, aby na nás vrčel. Nevím si rady s tím, jak se k němu máme správně chovat, aby bylo všechno tak jak má být. Proto Vám píšu a moc Vás prosím o radu. Už opravdu nevím co mám dělat a nechci něco pokazit. Pokud odpovíte předem Vám moc děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den, já odpovídám na každý dotaz zaslaný v souladu s pravidly této Poradny a věty "Nevím, jestli mi odpovíte" a "Pokud mi odpovíte" mi přijdou poněkud zbytečné:) Na druhou stranu - dotazů na Vaše téma je tu už nepočítaně a vždy na ně odpovídám stejně, protože vždy se v tomto případě jedná o stejný problém: hierarchicky nezvládnutý pes. Maďarský ohař je plemeno dominantní a Sonny vykazuje typické chování takto založeného mladého, psychicky ještě nedospělého, pejska v situaci, kdy nefunguje jeho smečka a on reaguje na základě vlastního z toho vyplývajícího stresu a nejistoty.

Je velmi nerozumné nabádat Vaši šestiletou dceru, aby Sonníka chytla za krkem a vrčela na něj. Zkuste si trochu prostudovat, co jsem zde už mnohokrát napsal o roli dítěte v lidskopsí smečce (a jeho chápání psem) a pokud nechcete, aby jednoho dne skončila na plastice obličeje, urychleně tohoto šíleného nápadu zanechte - a to myslím naprosto vážně a velmi důrazně.

Podívejte, moje rada bude i u Vás stejná jako ve všech případech zásadního problému nezvládnutí pejska, protože pro opravdovou nápravu jiná být zkrátka nemůže: absolvujte u mne individuální výcvikový servis a budete mít spokojeného pejska i spolužití v rodině navždy. Domluvte se se mnou a přijeďte se Sonníkem buď sama nebo klidně s celou rodinou. Nejsem ale šarlatán a nenechám dojít k neštěstí tím, že Vám budu radit na dálku postupy, které potřebují praxi a v neposlední řadě i moji přímou práci s pejskem. Rozhodnutí je na Vás, ale není dobré čekat, až situace zajde do skutečného extrému - musím bohužel konstatovat, že mnoho lidí se rozhoupe teprve poté, co jim jejich vlastní pes pokouše půlku rodiny... a Sonnyho problém bude přesně takto eskalovat.

(5.2.2012)
Plemeno: 2x jack russell teriér
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 6 let/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, k tehdy dvouletému pejskovi JRT jsme pořídili štěně fenky stejné rasy. Nyní je pejskovi 6 a fence 4 roky a problém je čím dál tím evidentnější. Jde o to, že fenka převzala dominanci a pejska čím dál více utlačuje. Bere mu všechny hračky, když se jí něco nelíbí, tak se do něj bez milosti pustí. Pokud je fenka někde v okolí, pejsek se dokonce ani nenapije vody z misky(jen obchází kolem a když se na něj fenka podívá, tak začne couvat), protože se mu již to párkrát vymstilo. Když se přetahujou o hračku, vždycky fenku nechá vyhrát a pak kouká na mě a štěká, jako by očekával, že problém budu řešit já. Někdy odejde do kouta, sedne si a začne se třást. Jsou tam i pěkné chvíle, kdy si hrají, fenka mu vylizuje oči a uši a chová se něžně, ale těch je minimum. Pejsky jsme si pořídili s bývalým přítelem a nyní se dohadujem, zda by pro oba nebylo lepší dát je od sebe a každý bychom si nechali jednoho. Na druhou stranu jsou na sebe dost zvyklí, když jsou chvíli bez sebe, tak se pak vřele vítají. Osobně si myslím, že by měli zůstat spolu, ale pejsek vypadá utrápeně. Nevím, jestli mám za toto chování fenku trestat, nebo psy nechat, ať si otázku dominance vyřeší samy. Fenku jsme pořídili, aby měl pejsek společnost, ale nakonec to vypadá, že by mu bylo lépe samotnému. Prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den:) V lidskopsí společnosti vždy musí platit, že smečku tvoří s pejsky i jejich člověk. Pokud tomu tak není, je to od základu špatně a logicky z toho vyplynou podobné problémy jako je ten Váš - rolí člověka v této smečce je totiž její vedení a korekce nežádoucích situací. Touto situací pak je i stav, kdy jeden z pejsků začne "terorizovat" jiného - z hlediska psího se jedná o jednoznačně asociální chování a na vůdci smečky je, aby jejího původce patřičně srovnal.

Pokud tomu budete pouze nečinně přihlížet, samozřejmě se nic k lepšímu nemůže změnit. Pokud naopak fence dáte najevo (po psím - oční kontakt, "zakousnutí", zavrčení - viz PSÍ STRÁNKY FALCO), že překročila meze, bude to ona, kdo se bude muset přizpůsobit, pokud bude chtít ve smečce zůstat. Jednoduché, prosté a zde už mnohokrát popsané... a stoprocentně fungující, pokud to člověk dělá správně. A na závěr - ano, opravdu není sebemenší důvod fenku s pejskem od sebe rozdělovat.

(29.1.2012)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: pes
Stáří: 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Vaše stránky mi doporučila známá, chtěla bych prosím poradit. Náš pejsek je velmi veselý, chytrý, mírumilovný. Poslouchá doma, ale venku pokud se nablízku vyskytne jiný pes či fena, tak má okamžitě tendenci běžet si hrát, očuchávat..apod. - což pochopitelně každému není milé. (tím myslím dotyčné zvíře i jeho majitele ). Vzhledem k větší síle našeho psíka (váží 47 kg), mám s ním někdy velkou práci udržet ho na vodítku. Potkáme-li se na volno, běží stejně, ale už se mi podařilo, s tím že odcházím pryč, odvolat ho zpátky ke mně.  A teď nastává velký problém -totiž pochválit ( za to že přiběhk zpátky), nebo ne a vynadat, protože mi utekl a neposlechl, že to nesmí. ....  kamarádů mezi pejsky tady v okolí pár má, s těmi může blbnout. dokonce největší jeho kamarád labrador, trochu mladší než on - tak toho vyčuchá po čersrvé stopě i na kilometr - a zas: uteče mi za ním někdy mám ale velké nepříjemnosti,když odběhne za psem, a jeho majiteli se to nelíbí - což chápu. Podotýkám, že on opravdu jen svádí ke hře, nikdy neprojevil známku agrese. Ještě pozn. cvičák jsme absolvovali v 5 měsícich, povely zvládl, problém byl, že se neustále chtěl kamarádit - což má dodnes.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to zde už mnohokrát - v tomto věku a v těchto situacích ani chválit, ani nadávat, ale dát najevo přiměřenou emoční nespokojenost, přesně jak to od Vás pejsek i očekává a jak by vůči němu reagoval i dominantní pes. Pokud to neuděláte, nedostane od Vás správnou zpětnou vazbu a nezačne sám svoje akce korigovat.

Další související věcí je potřeba zapracovat na svojí vlastní autoritě a smečkové hierarchii (opět jsou to záležitosti již mnohokrát zde zmiňované a vysvětlené), cvičák "absolvovaný" v 5 měsících skutečně nikomu nepomůže. V praxi a denním životě s pejskem jsou totiž skutečně důležité záležitosti výchovy a přístupu, ne výcviku - a přivolání není cvik, také jsem o tom nejen zde již psal... Pokud chcete, můžete za mnou s pejskem přijet, názorné předvedení je vždy nejlepší.

(29.1.2012)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, ještě než přejdu k dotazu, chci Vám moc poděkovat za Vaše stránky, spousty informací a dobrých rad. Sem by měl přijít každý, kdo má s pejsky co do činění...
Náš problém je i naše veliká radost :) před 14 dny jsme si vzali z útulku odrostlé štěně, velkého křížence, má teď už přes 30kg. Je báječný, strašně hodný, mazlivý, skamarádil se velice rychle i s domácími kočkami. Bohužel vůbec neznáme jeho minulost, našli ho pobíhat na samém okraji vesničky u Prahy, bez obojku i čehokoli jiného, jen na vršku čumáku měl nějaké jizvičky. V útulku byl v karanténě asi týden. Po prvním dni/dvou splašenosti se krásně zklidnil, hlídá si nás, poslouchá. S pejsky vychází báječně, pořád je spíš štěněčí a submisivní, i když je tak velký. Podle vzhledu kříženec molosse a něčeho loveckého.
První problém, který se snažíme řešit, je jeho občasná neochota přijít na přivolání, přestože chviličku předtím bylo přivolání ukázkové a za chvilku zase. Přiběhne sice, ale tak jako hravě nás oběhne, krouží, nechce se mu.. Zkusili jsme, když přijde, ho hned nevzít na vodítko, pochválit, zablbnout a zas ho vypustit, aby pro něj přivolání neznamenalo hned vodítko. Ale přesto se to občas stane a mám pocit, že neprosazením si příkazu dost ztrácíme nutnou autoritu. Kdyby se to stávalo častěji, měli bychom ho například na dlouhé stopovačce a znovu budovali přivolání, ale tohle se stává tak málokdy, že mi je líto ho kvůli těm pár procentům případů nepustit proběhnout..
Druhý probém, kterému vůbec nerozumíme, je občasné vyčůrání doma proti vší logice (tedy ne po probuzení, po hraní, po velkém napití atd, to je klasika a zvládli jsme to během pár dnů). Pejsek k nám přišel z útulku trochu nastydlý (kašel, maličko rýma, bere atb), takže jsme si říkali, že má možná chycený i močák. Ale podle vyšetření jsou močové cesty naprosto v pořádku a přesto se někdy doma vyčůrá klidně i hoďku po příchodu z venčení. Jindy ale zas vydrží x hodin, rekord máme přes noc 9h a přes den dokonce 10 (neplánované zdržení v práci a doma šok - ani loužička, pejsek v pohodě, žádná křeč a nervozita, ještě i zvládl počkat až se převléknu atd a venku se v pohodě vyčůral, samozřejmě že hodně). Ovšem ty nehody doma jsou v naprosté většině hodinu až tři hodiny po venčení a spíš mají nádech schválnosti. Třeba když ho necháme chvilku v předsíni za dveřmi, protože zpracovávám v kuchyni maso a on by mi snad vlezl na hlavu, aby byl u toho :) nebo zlobí u jídla a leze nám na klín a do talíře a na příkaz "nesmíš" nereaguje (což se stalo snad jen jednou). V tu chvíli se okažitě vyčůrá za dveřmi, jakoby za trest, že jsme ho tam zavřeli. Taky se před pár dny vyčůral na pelíšek - držel v hubě spokojeně buvolí kostičku, hladila jsem ho, říkám mu "jdi na místečko žužlat", v klidu tam došel, povídám "hodný klučík, sedni si", opět všechno ok, řeknu "leehni, táák" a pohladím a zatlačím lehce na lopatky - no a už to crčelo :( Nerozumím tomu. Jindy se počůral, když se v noci přijde pomazlit (zas třeba 2h po příchodu z venku) a my mu řekneme, ať jde na místečko spát. Udělá krok zpátky a pustí to. Je to naschvál?
Přijde mi, že nejlépe zvládá čistotu o samotě, když j sme pryč :)) O víkendu, když jsme pořád s ním, tak se ty nehody stávájí nesrovnatelně častěji. Spí s námi v ložnici (podle Vaší rady, ne tedy v posteli, protože bychom se tam všichni nevešli :) , ale hned těsně u postele). Také mě napadlo, jestli předtím, u předchozí "smečky", nebyl třeba v kotci nebo na zahradě, že nemá trénovaný svěrač. Ale jak to, že potom jidny vydrží bez probému celý den doma bez nehody a nebo přes noc? Hromádku doma neudělal nikdy. Nedokážu vysledovat, jestli všechny ty situace nemají společného jmenovatele, třeba nějaký vyvolávač stresu z minulosti.. Jednou se počůrá třeba i třikrát za den doma, jindy je několi dní naprosto v pohodě. Vím, že ho máme jen velice krátkou dobu, ale tohle mi nepřijde jako věc, která se vyřeší časem a tréninkem jako čistotnost u malých štěňátek. Přece jen je mu už cca 3/4 roku, soudě u veterináře podle čerstvého přezubení.
Se psy (postupně 3 boxeři) jsem posledních 20 let, ovšem vždy od miminka.. Je mi jasné, že tohle je dost jiný případ a vyžaduje asi i jiný přístup. Budu vděčná za Váš názor a jakkoli negativní kritiku :) chyba bude totiž obávám se spíš u nás.. Vše nej v novem roce celé Vaší smečce :)

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Bohužel se mi opět potvrzuje (což neberte nijak osobně, poznal jsem už takových lidí opravdu hodně), že ani desítky let života s pejsky člověka kolikrát nic nenaučí o psu jako takovém... Máte doma 14 dní(!) štěně velkého křížence, nevíte nic z jeho minulosti, stejně tak jako on sám ještě toho moc neví o Vás a prostředí, ve kterém se ocitl. Průšvih a Vaše jednoznačná chyba je v tom, že všechny tyto okolnosti ignorujete - včetně faktu, že je právě ve fázi psí puberty. Očekáváte od něho v tomto okamžiku nemožné: perfektní přivolání (je to puberťák a Vás zná teprve 14 dnů!) a perfektní ovládání emocí a svěračů (je to stále ještě mladé štěně a jeho věk je pouze odhadovaný, psychické vyspívání štěňat je značně individuální záležitost a zásadně ovlivňuje i vyprazdňovací procesy!).

Tohle není boxer, je to větší kříženec nejasného původu a neznámé minulosti s pozvolnějším psychickým vývojem a potřebuje čas, čas, čas - čas na zklidnění a získání důvěry v nový domov a nové lidi kolem sebe, čas na psychické dospívání. Kolikrát jsem zde o tom už psal? Nechtějte prosím Vás po něm dokonalost chování a projevů dospělého psa, je to štěně v pubertě a podle toho jsou stanoveny i jisté limity jeho "dokonalosti", nejsou to žádné naschvály. Zkuste je respektovat i Vy, stejně jako je nepochybně respektuje i on u Vás. Jste pro sebe navzájem stále ještě neznámí, začněte pejska vychovávat a netlačte při tom na pilu, ve špatném by se to vrátilo - mimojiné právě stresovým chováním.

Děkuji a přeji dobrý rok Vám i Vašemu novému psímu kamarádovi:)

(29.1.2012)
Plemeno: vipet
Pohlaví: fena
Stáří: 12 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mame doma dve vipetky, jednu 3 rocnu a jednu 12 tyzdnovu fenku. Malinkej sa zacali stavat uska a vyzeraju skor ako uska kolie. Pytala som sa viacerych znamych, co v takomto pripade robit, ci prelepit uska, aby sa nestavali, alebo prisit...no nikto mi nevedel poradit. Neviem, ci ste mali takuto skusenost, ale bola by som rada, keby ste mi poradili ako setrne skorigovat spravny smer rastu usiek. Krmime suchymi granulami proformance a varenym kuracim masom...moze to byt aj stravou? Vopred srdecne dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Štěňata se nerodí podle jednotného mustru, ale s různými genetickými predispozicemi - povahovými i exteriérovými. Jsem odpůrcem různých exteriérových korekcí, protože v naprosté většině případů jsou pouze ke škodě takto postižených psích jedinců. Ano, jistě - ouška můžete opravdu přišít, přilepit, zatížit olůvky... ale proč? Aby byla fenka jednou uchovněna na základě exteriérové dokonalosti, ale předávala dál genetické předpoklady k silnějším ušním chrupavkám ? Nebo to není Váš záměr - a pak je podle mého názoru zcela jedno, že bude mít "nestandardní" postavení uší. Mimochodem další chrupavky jsou velmi důležitou součástí pohybového aparátu a je velmi záhodno maximálně podporovat jejich zdravý vývoj, ne je na něčem šidit. Navíc za měsíc nebo dva se může postavení uší opět zkorigovat... můj názor prostě je nedělat žádné kosmetické úpravy, ať už z důvodu potenciálního chovu nebo pouhého exteriérového dojmu - nevidím v tom reálný smysl.

(29.1.2012)
Plemeno: pyrenejský horský pes
Pohlaví: pes
Stáří: dosud nenarozen
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, mám dva obecné dotazy k tomuto plemeni : 1.Nejvhodnější stáří štěněte při odběru? 2.Sportovní výcvik, speciálně obrany. Je možno? Nebo zásadně ne? Děkuji

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Nejvhodnější je závěr sedmého týdne věku - ne dříve a v žádném případě ne později.
2/ Pyrenejský horský pes je plemeno výrazně "přemýšlivé", proto není vhodné je tlačit do "sportů" zaměřených na rychlé rozhodování a určených především pro temperamentní psy s primární závislostí na vedení člověkem. Je důležité si uvědomit, že pyrenej není ovčák, ale pastevec - je zde diametrální rozdíl v pracovních vlohách a především v povaze. Obrany? Ani náhodou! Pyrenej je obranář sám o sobě, ale zcela jiného typu a především povahy, než je třeba kavkazan nebo šarplaninec - i tato plemena jsou zcela nevhodná pro klasické obrany, ale pyrenejského horského psa byste tímto přístupem povahově naprosto zničila. O tomhle nepřemýšlejte ani náhodou nebo si vyberte jiné plemeno. A nezapomeňte, že v dospělosti až 70kg pes impozantního vzhledu a s kohoutkovou výškou 70-80cm je sám o sobě dostatečně silný obranný argument - a když pyrenej začne "zastrašovat", povětšinou to naprosto stačí.
Pyrenejský horský pes je skvělý parťák a kdo si jej pořídil, většínou mu propadl už navždy. Ale i zde je zapotřebí si uvědomit, že určitě není vhodný pro každého a vyžaduje skutečně specifický přístup a odmala dobré poznání jeho povahy - nejen plemene jako takového, ale konkrétního jedince. Toto je velmi důležité.

(22.1.2012)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, od 1.1.2012 mám doma z útulku fenečku Bígla. Vyléčili jsme nachlazení a časté močení doma, leč, jedno močení, kolem cca 18-19 hodiny večer se nám nepodařilo odbourat. Přístup k vodě má celodenní, krmím granule Eukanuba pro střední plemena. Pamlsky - psí piškoty, bůvolí kůže. Dle veterináře je v pořádku, vyšetření moči před týdnem bylo pH 8, nyní v pořádku. Nic jiného v moči není. Venčit chodím v 8 ráno, potom mezi 12-13, potom kolem 16.30 to vždy kadí a pak večer ve 21.00. Zatím mám na ni čas, jsem nezaměstnaná. Ale až začnu chodit do práce... nechci ji učit chodit ven moc často. Neřeším u ni socializaci s pejsky, strach z autobusů a velkých aut, ..nevím co má za sebou. Nalezena byla u nádraží v Havířově. Pokud budete potřebovat další data - dodám. Moc Vám děkuji za pomoc a radu, řešíme to již na chatu ale nikdo na to nemůžeme přijít, co se to s fenečkou děje...

Odpověď: Dobrý den:) Máte fenku u sebe ani ne měsíc (což je ještě příliš krátká doba), navíc je to fenka psychicky již dospělá a s pro Vás neznámými zkušenostmi z minulosti. To jedno močení doma je s největší pravděpodobností zvyková (stresová) záležitost z jejího dřívějšího života, která se časem spraví. Podle toho, co uvádíte, rozhodně není příčinou nedostatek ve venčení ani zdravotní problém. Je to věc psychiky, dejte tomu čas, srovná se to samo.

(15.1.2012)
Plemeno: louisianský leopardí pes
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, posledních pár měsíců řeším u své fenky jeden problém. Nemám sní žádný jiný problém jen tento: Jsme na procházce potkáváme různé pejsky vše je v pořádku až do té doby než potkáme buď stejně velkého nebo většího psa/fenu to je jedno.(podotýkám, že k pejskovi občas sama přiběhne) V lepších případech jenom stáhne uši ocas ztuhne a čeká než pes odejde, nebo sama pomaličku odchází. V těch horších udělá to samé a zároveň se naježí, cení zuby, vyštěkne směrem ke psíkovi a zároveň odběhne. Když byla malá tak mi jí 3x napadli větší psi(pouze jako štěně, nyní už ne), i když majitelé mi už na dálku říkali, že nejsou konfliktní. Nikdy jí nic hrozného neudělali(prohnali, štípli do zadku), snažila jsem se to dát do takového tónu jako :Ale prosím tebe to nic nebylo ,atd...neutěšovala jsem jí. Teď to praktikuji vlastně podobně, občas dělám i taková divadla, jakože si pejska hladím a říkám jí, ale prosím tebe, on ti nic neudělá, koukne zavětří, ale už blíže nejde. Někdy se také stává, že i když se ze začátku bojí, tak najednou pookřeje a s pejskem popřípadě blbnou. Takže nějaké zlepšení tam sice je, ale malé. Teď abych se dostala k jádru, chtěla bych se vás zeptat, jestli v tomto případě postupuju správně, protože už to trvá déle a nejsem si jistá jestli k ní nemám přistupovat jinak. Kontaktu se psy se nevyhýbám, spíše naopak. Známe hodně pejsků i velkých se kterými se seznámila jako malá, navíc doma máme ještě jednu velkou fenu (český fousek)Děkuji a mějte se hezky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Fenečka je ještě mladá, stále ještě to je a nějakou dobu bude štěně, které se teprve učí druhové komunikaci a umění se mezi svůj vlastní druh začlenit. Teprve s nástupem psychického dospívaní začne získávat opravdovou sebejistotu a nadhled, teď teprve sbírá zkušenosti, moc si ještě nevěří a nedůvěřuje ani jiným psům. Svoje samozřejmě sehrává i fakt, že je to fenka a i hormony jí dávají momentálně hodně zabrat.

Chce to čas, srovná se to. Podle toho, co píšete, postupujete v zásadě správně - hodně ji berte mezi pejsky, pokud něco, tak nelitovat a nechlácholit, jen to okomentovat jednou klidnou větou, pokud by nastal skutečný problém, řešte ho Vy (v případě, kdy se týká celé Vaší smečky - "osobní věci" ji nechte, at se naučí řešit sama). A samozřejmě v případech, kdy ona sama ujede, jste Vy ten, kdo ji musí srovnat...

Touto fází psychiky si projde každý pes i fena, pokud jim to nezkazí člověk, vyváznou z ní jako zdravě sebevědomí a klidní jedinci schopní s jinými psy správně komunikovat.

(15.1.2012)
Plemeno:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Vážený pane Dostále, narazila jsem náhodou na Vaše stránky a postupně si je pročítám. Obracím se na Vaši poradnu, protože bych potřebovala poradit jestli si vůbec pořídit pejska a pokud ano, tak jakého.
Moje motivy jsou trochu komplikované. Jednak mám fobii z cizích psů, jako dítě mně pokousal větší pes, něco jako NO. V současné době je moje fobie bohužel tak daleko, že se bojím chodit sama venku v přírodě, kde vím, že se pohybují psy na volno, bojím se procházet jednou uličkou, kde mají za plotem rotvajlera, který štěká a skáče na plot. Pokud ale psa znám, i velkého, tak se nebojím, umím s ním být v kontaktu, hladit ho, být s ním sama. Můj stech se týká pouze cizích, volně pobíhajících velkých psů a bohužel mi dost komplikuje život.
Ráda bych si pořídila pejska, vede mně k tomu moje bezdětnost (dostatek času a potřeba "mít někoho o koho se budu strat a mít ráda") a pak také představa (nevím jestli správná), že pokud budu mít sebou venku svého psa, můj strach z jiných psů se zmírní a můj pes mně bude chránit. Máme velký dům se zahradou na konci zástavby, tak bych ráda, aby byl mi pes dal jistotu, když jsem doma sama. Přemýšlela jsem o větším pejskovi, bernský salašnický pes, RR.ale nevím, jestli si v této situaci psa pořizovat, aby to pro něj nebylo spíš trápení. Nemáte nějakou radu, jak se naučit psů se nebát? I když pro člověka, který se nebojí je to možná těžké pochopit. Četla jsem Váš článek "Jak se chovat k cizímu psu". Díky za odpověď a přeji mnoho úspěchů v novém roce.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání a přeji i Vám jen vše dobré do tohoto roku:) Budu upřímný - pořídit si v tomto stavu pejska (jakéhokoliv) by bylo to nejhorší, co byste mohla udělat. Vaše představa, že se Váš strach venku s vlastním pejskem zmírní a on Vás bude chránit, je zcela mylná. První, kdo by Váš strach vycítil, by byl právě Váš vlastní pes - a to poslední, co by ho zajímalo, by byla jakákoliv Vaše "ochrana". Neměl by k ní sebemenší důvod, nemluvě o tom, že takto jednoduše psi nefungují. Jako slabý a bojácný jedinec byste pro svého pejska nepředstavovala potřebnou autoritu, nedokázala byste ho správně vychovat, jako pes bez vůdčího jedince by měl sám problém se svojí orientací v běžném životě, žil by ve stresu a nepohodě. Spolu byste pak vyvolávali spoustu psích konfliktů - nezapomeňte, že každý den člověk s pejskem venku musí řešit hromadu drobných potenciálně problémových situací (ať už s jinými pejsky nebo lidmi), každý den potkáte nějakého psa (psy). To vše a ještě vychovávat vlastního pejska se strachem ze psů skutečně nejde. Nemluvě o tom, že jakmile by Váš vlastní pes poznal Váš strach, byl by první, kdo by Vám ukázal svoje zuby...

Můžu Vás strachu ze psů odnaučit, to je to jediné (a myslím si, že i nejúčinnější), co Vám mohu nabídnout a co podle mého názoru má smysl. Bude to chvilku trvat, bude především záležet na Vás samotné a nebudou to žádné teoretické poučky, ale praktická práce a kontakt se psy. Dá se to zvládnout, nebyla byste první, u koho se mi to podařilo. Takže pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky. Jen pro jistotu znovu zopakuji, že jít bez předchozí přípravy a s Vaším problémem do pejska by znamenalo předem prohranou bitvu a především zničený psí život.

(15.1.2012)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chci si pořídit pejska a byla bych ráda za Vaši radu a názor. Jsem začátečník, ale pohybuji se mezi lidmi, kteří se věnují kynologii. Výcvik bych rozhodně nedělala sama, ale chodila na "cvičák". Bydlím v paneláku, ale za ním máme lesy a pole, takže pořádné procházky nejsou problém. Bohužel chodím do školy, takže se bojím toho, že by pes na mě musel v týdnu čekat, ale známí s tím nemají problémy. Chtěla bych boxera. Prosím poraďte, jestli bych si toto plemeno mohla pořídit a bylo by vhodné. Pokud jsem úplně mimo, tak prosím o radu, které plemeno by bylo vyhovující. A nebo prostě nějakého psíka z útulku? Děkuji moc za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Musíte si v prvé řadě uvědomit, že štěně (jakéhokoliv plemene) potřebuje v prvé řadě výchovu a komunikaci se svým člověkem, teprve později nastupuje něco, co bychom mohli nazvat "výcvikem". Štěně potřebuje především v raném věku spoustu péče a přítomnosti člověka, aby z něj později vyrostl pohodový a spokojený pes. Už z tohoto pohledu zvažte, zda máte pro výše popsané dostatek času, klidu a v neposlední řadě i energie.

Boxer je temperamentní plemeno, které potřebuje dostatečně vybít svoji energii - a je to i plemeno dominantního založení, je tedy zapotřebí umět je správně vést, umí být hodně tvrdohlavý. Opět předesílám, že teď nemluvím o "výcviku", ale o výchově... a neřadil bych ho mezi plemeno vysloveně vhodné pro začátečníka.

Na Vašem místě bych volil možnost vybrat si pejska (ne štěně) v útulku - přijde mi to z mnoha důvodů jako pro Vás nejrozumnější a nejschůdnější varianta. Většinou tam naleznete křížence, nebojte se jich. Otestujte si pejska aspoň na nezávazné procházce, prověřte si prakticky jeho temperament a reakce na nejrůznější situace a podněty, vyberte si pejska klidného nekonfliktního založení (pokud možno s aspoň nějakými informacemi z jeho minulosti) a pak budete mít oba velkou šanci na spokojené spolužití - i v paneláku. Držím palce.

(8.1.2012)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: cca 7-9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,z útulku jsme si vzali křížence Německého ovčáka,když mu byli 2-3 měsíce,teď mu je 7-9 měsíců,je to pejsek.Celkem rychle se naučil základní povely(ke mně,k noze,sedni apod)jenže,poslechne jen když se mu chce.Poslední dobou se mu nechce spíš vůbec.Jsme třeba v parku,volně běhá,zavolám ho ke mně a on buď čuchá a nepřijde,nebo se jen rozhodl,že si budem hrát,takže běhá kolem mě a doráží...Ke všemu začal utíkat ze zahrady,nejdřív probourával plot,když jsme ho zajistili,začal ho přeskakovat.Vždy,když jsme ho načapali,že se snaží probourat plot,nebo když utekl, dostal.Ted si tedy dává pozor,abychom ho nechytli.Na procházku s ním chodíme 2x denně.Na vodítku jde jen přes město,na louce,v parku nebo v lese volně běhá.A přesto všechno,se pořád snaží utéct ze zahrady,neposlouchá...Ale není agresivní,k lidem ani k ostatním zvířatům.Něco dělám evidentně špatně a proto bych to chtěla napravit,jen si nevím rady jak.Psy mám odmalička,dosud jsem s výchovou neměla problém u žádného psa.Jen tento je poněkud tvrdohlavější a svéhlavý samorost.Přemýšlešla jsem o převýchově,jen nevím jak to funguje,jestli musím se psem někam dojíždět,nebo bude někdo jezdit k nám??Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nedivte se. Pejska (štěně) nestačí učit nějaké povely a cviky, pejska je zapotřebí především vychovat - a to tak, aby si na svého člověka vytvořil vazbu a bral ho jako svého "vůdce smečky". Pokud od něj naopak utíká, jak může, je to velmi špatná vizitka jeho majitele a především logický důsledek toho, když si člověk myslí, že psa stačí jenom učit cirkusové kousky (tzv. "výcvik").

Váš pejsek jistě není agresivní, také k tomu nemá důvod - on jenom nemá pocit, že by k někomu patřil. Také není "poněkud tvrdohlavější a svéhlavý samorost" - je to pouze psí puberťák, který žije vedle svých lidí, ne s nimi, protože mu jednoduše nedali jinou možnost.

Zkuste si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO přečíst něco o tom, jak psi fungují, co je pro ně životně důležité, co méně a co vůbec ne. Pak se rozhodněte a pokud budete chtít převychovat sama sebe, rád Vám s tím pomůžu - zde se totiž opět jedná o selhání a chybu člověka, ne psa.

(8.1.2012)
Plemeno: německý špic velký
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, přečetla jsem si Vaši poradnu, tedy ne celou, a chtěla bych požádat o radu. Mám 3letého NS, který se již od malička lišil od svých sourozenců velikostí (největší), chováním (ničeho a nikoho se nebojí) a ve větší skupině by byl určitě dominantní, s námi si zatím neporadil :o)). Chodili jsem i do psí školy od 1/2 roku, základní výcvik absolvoval, dalo by se říct, že poslouchá i když jsou chvilky, že tzv. VYPNE a jde si za svým. Největší problém nastane, když na procházce potkáme nějakého psa - už z dálky ho registruje, nastraží uši, má bojovný výraz, štěká, začne se stavět na zadní a nebýt na vodítku tak k němu vyrazí. Dělá to hlavně u velkých psů (a tmavých), několikrát i na stejně velké. Nevím, jak ho odpoutat, pamlsky nefungují, odvolání také ne..... Přeji Vám hezký nový rok a těším se na Vaší odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je Váš pejsek skutečně dominantní (občas si to majitelé myslí, ale skutečnost se pak ukáže být přesně opačná), pak si poradil i s Vámi... jinými slovy nemáte zvládnutou základní smečkovou hierarchii. Váš pejsek řeší věci po svém a za sebe a zkuste si představit, že by se takto chovali všichni psi (naši i ti přírodní) - navíc u Vás není jen problém s cizími pejsky, ale i s tím "vypnutím", jak jste to sama nazvala.

Pomůžu Vám tyto věci dát do pořádku, ale určitě chápete, že na dálku to nejde. Pokud tedy budete chtít, zavolejte a domluvíme bližší podrobnosti. Pozor, velcí špicové dokáží být od jistého věku velmi problematičtí a ta doba je teprve před Vámi...

Děkuji za přání a Vám přeji do roku 2012 také jen vše dobré.

(8.1.2012)
Plemeno: kříženec (28kg)
Pohlaví: pes
Stáří: 11 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme již několikaleté trápení s naším pejskem Merlinem. Pochází z útulku a když jsme si ho v jeho třech letech brali, byl už tehdy bázlivý a silně se na mě zafixoval. První problémy se začali projevovat jednoho dne na vycházce, kdy jsem udělala tu chybu, že jsem pozornost věnovala štěněti s dominantním psem a on ze strachu poprvé utekl. Následně mu útěky již nedělali problémy. Jeho strachy se vyostřili v době, kdy jsem se rozešla s jeho původním pánem. Měl paniku vyjít z domu ven a kdyby nebyl na vodítku, utekl by. Časem se to opět zlepšilo. Možná je s tímto spojena další věc, která nás trápí nejvíce. Jeho nesnášenlivost k návštěvám, na které vytrvale štěká a pokud ho vezmeme mezi sebe a trochu se zklidní, při zvýšení hlasu, smíchu nás opět kárá ostrým štěkáním. Dále štípe do lýtek "vetřelce" v naší blízkosti-návštěvy,obsluhu v restauraci,průvodčího a vlastně kohokoliv, kdo se mu nelíbí a zdržuje se v naší blízkosti (drtinou většinu naštěstí nezrealizoval)....Nejsme-li s ním, změní se opět v ustrašeného hafana, který si zaleze do pelechu a čeká, až se vrátíme. S hlídacími lidmi nekomunikuje. Nepomohlo nic z dočteného - potrestání, odložení...a dopadá to tak, že k nám již nikoho nezveme a my se s ním vyhýbáme společnosti, aby někomu neublížil a minimálně abych si zachovala zdravý rozum (to jeho soustavičně štěkání a obkličování lidí ve společnosti a hrozba štípnutí se vážně nedá v klidu ustát). Skutečně jsem se snažila najít odpověď na tyto otázky, ale nepodařilo se. Prosíme pomozte. Děkuji a přeji šťastný nový rok!

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď máte před očima na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO neustále, mnohokrát a ne že ne - takže Vám ji teď zdůrazním velkými písmeny: SMEČKA - HIERARCHIE - VŮDČÍ JEDINEC. Určitě to tu nečtete poprvé... ale pojmy "potrestání a odložení" máte evidentně dočtené zcela odněkud odjinud.

Váš pejsek je klasickým případem psa, který rozhodně není dominantní a naopak vedle sebe nezbytně potřebuje silnou osobnost, ze které může čerpat sílu, jistotu a sebevědomí, které jemu samotnému tak scházejí. Schází mu AUTORITA (opět raději píšu velkým písmem), kterou byste pro něj měla představovat právě Vy jako jeho nejbližší člověk. Ale protože ji nepředstavujete (ani nikdo jiný ve Vaší rodině), žije tento pejsek již dlouhou dobu v těžkém stresu, kdy má pocit, že musí věci řešit sám - ale protože na to nemá, řeší je na úrovní své psyhiky agresí ze strachu. Jednoduchý problém, který ale pro každého takto postiženého pejska promění život v psychické peklo, které si ani nedovedete představit - přitom je tak jednoduché mu předejít. V peklo se pochopitelně promění život s takovým pejskem i pro lidi kolem něj...

Pomůžu Vám rád (a především tomuto pejskovi) - zavolejte mi a domluvíme bližší podrobnosti. Děkuji za přání a přeji totéž!

(1.1.2012)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, zhruba před 2 měsíci jsem Vás zkontaktovala kvůli naší Jersey, která nezvládala zůstat doma déle než 10 minut. Tímto bych Vám chtěla hrozně poděkovat. Děláme obrovské pokroky - hlavně já a manžel:-)) Dnes už náš miláček vydrží doma 40 minut aniž by se pustila do dveří... Sice ještě nevyužívá čas k odpočinku a spánku, protože vždy když se vrátíme, tak sedí v předsíni a čeká na přivítání, ale pro nás je to obrovský pokrok. Dokonce se začíná i míň bát. No ještě je před námi spousta práce, protože komunikace nefunguje z naší strany na 100% ( občas vážně nevíme, co po nás chce, když si sedne před nás a čučí...), ale spadl nám kámen ze srdce, protože víme, že to funguje a že máme šanci zajistit Jersince co nejméně stresující život. Jsme rádi, že jsou lidé jako jste Vy a hlavně, že existují tyto stránky. A přejeme krásný rok 2012 i s novým přírůstkem :-)

Odpověď: Dobrý den:) Moc mě těší, že jsem Vám s Jersey mohl pomoci... chce to ještě trochu času, ale uvidíte, že se zakrátko opravdu vše srovná tam, kde to má být. Základem úspěchu jsou právě ty postupy, které jsem Vám před těmi dvěma měsíci řekl - ale samozřejmě čím starší pejsek, tím déle celý proces trvá. Nicméně už se to začíná měnit a opravdu moc Vám i Jersey tyto první úspěchy přeji - a vydržte i dál...

Děkuji moc za Vaše přání a Vám i Jersey přeji do tohoto roku jen to nejlepší a především bezstresový společný život. Pohlaďte ji za mne prosím:)

(1.1.2012)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velmi Vás zdravím a chtěla bych se optat na radu. Máme doma 2 letého Bišonka Kevina. Máme ho strašně moc rádi, je to opravdovský člen naší rodiny. Od malička to byl náš mazlíček, bohužel teď se něco pokazilo a začal mít "svoje nálady"  - začíná se po nás ohánět. Stačí, když si ho chceme pohladit v době, kdy on zrovna nechce a začne na nás strašně vrčet a už nás několikrát i kousl. Nic se mu nestalo, nikdo mu neublížil, nikdo na něho nebyl zlý. Děje se to už asi tak 3 měsíce a bohužel se to pořád stupňuje. Už se ohání po VŠECH členech naší rodiny. Máme doma 2 malinký děti a bojíme se, aby je nepokousal. On třeba se sám rozkulí, jako že chce polechtat a když tak učiníme, hned po nás vystartí a chce nás kousnout. Už není možné nechat ho ve stejné místnosti jako děti. Ale máme ho moc rádi a určitě se ho nechceme vzdát! Mockrát děkuji za radu. Přeji krásné Vánoce a mnoho úspěchů při práci s pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek začíná psychicky dospívat a protože jste bohužel nezvládli jeho výchovu, začíná Vám dávat najevo, kde se vůči Vám a rodině hierarchicky cítí. Bišonci mimochodem patří mezi ta malá plemena, která k tomuto chování mají velké sklony.

Moje rada je jednoduchá a prostá - domluvte se se mnou telefonicky a s pejskem za mnou přijeďte. Pomůžu Vám dát věci do pořádku.

Děkuji za přání a Vám přeji do roku 2012 hodně zdraví, štěstí a pohody...

(1.1.2012)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále nejprve Vám přeji hezké vánoční svátky! Obracím se na Vás s prosbou o radu. V létě nám zemřela 8-letá fenka zl.retrievera Sára. O měsíc později jsme si přinesly domů štěně-fenku opět zl.retrievera Agátu. Není to pes s PP, viděli jsme ale oba rodiče a zdáli se to být milí, přátelší, klidní psi. Asi od skončení 3 měsíce na nás začala Agi vrčet a je to stále horší. Neumíme si vysvětlit proč to dělá nebo co toto chování spustilo. Máme ji moc rádi a nemáme v povaze být na psa zlí, ale jsme z toho dost špatní a nevíme jak správně v těchto situacích reagovat abychom tomu zamezili. Agi je domácí pes, spí doma v obýváku. Vrčí téměř pořád, když ji chce člověk pohladit, ale i když sama přijde rozvalí se na záda, chce se pomazlit, ale začneme ji hladit a ona začne zle vrčet, vyloženě cení zuby.. Nebo třeba jí hladí jeden člen rodiny, přijde někdo další, kdo ji chce pohladit a opět vrčí. Vždycky úplně ztuhne. Takže vlastně nechápeme co chce - přijde se mazlit a přitom je na nás zlá a vrčí??? Máme malé děti (4 a 7 let) a začínám mít strach aby je nekousla.Děti nechápou, proč na ně Agi vrčí, když ji jdou jen pohladit, takže je často musím od ní odhánět. Nepomáhá ani vytahání za kůži za krkem a povalení na záda jak do doporučejete, mám pocit že na to je už alergická a dostává ještě větší vztek. Před vánoci jsem toto udělala, když na mě zase vrčela a výsledkem je můj prokousnutý prst. Předpokládám, že si chce vybojovat své místo ve smečce a je asi hodně dominantní jedinec na rozdíl od naší první fenky. Párkrát jsme ji za to vyhodili na zahradu, ale nevíme, jestli to řešit po dobrém nebo po zlém. Hlavně to chceme řešit teď, abychom neudělali nějakou chybu. Když byla menší, občas jsem ji násilím večer vytahla na zahradu aby se šla na noc vyčurat, tak jsme si zpočátku, když začala vrčet mysleli, že má strach že ji chceme vyhodit, ale postupně se to vrčení stupňovalo, že teď vrčí skoro pořád, když leží a někdo jí chce pohladit, takže to asi nebyl ten spouštěcí důvod. Vrčí samozřejme i když se jí dá žrádlo do misky, i když to bych ještě byla ochotná tolerovat,myslím že i pes má právo se v klidu najíst aniž by mu někdo šahal do žrádla ale to je věc názoru. V misce se jí při jídle hrabat nemůžeme, ale když jí dám kost nechá si jí vzít a to jí nevadí. Poslední dobou nám i něco rozkousala, spíš vzteky, když musela být sama doma. Jako malé štěně to nikdy neudělala. Agi krmíme syrovou stravou tzv. barfujeme, nekrmíme granulemi. Sice jsem se setkala s názorem, že pak může být pes agresivní, ale osobně tomu nevěřím. Prosím, poraďte nám jak zamezit tomu vrčení abychom si mohli s naší novou fenkou užívat hezké chvíle. Náš pes je člen rodiny, a doufám, že bude naším společníkem spoustu let, ale chceme mít doma kamaráda  a ne psa, kterého si nemůžeme ani pohladit. Předem děkuji za Vaši radu. Prosím doporučte mi některou z vašich knih. Přestože jsme již psa měli, nikdy jsme nemuseli řešit žádné výchovné problémy až nyní.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji za přání a Vám přeji jen vše dobré do roku 2012...:) Zlatí retrívři bez PP jsou častými nositeli špatných povah a podle mých zkušeností jsou v těchto případech velmi agresivní a velmi kousaví - a kousnout do člověka jim pak nedělá sebemenší problém. Dalším častým jevem je v nestandardních spojeních tendence k přehnané dominanci. Pokud se k něčemu z toho přidá nezvládnutá hierarchická výchova ze strany majitele, (jako u Vás) je na průšvih zaděláno.

Pokud psa fyzicky kontaktujete, vždy uvádím, že se nejedná o mechanickou záležitost, ale že nutným předpokladem úspěchu a toho, aby pejsek člověku vůbec porozuměl, jsou odpovídající osobnost a emoce. Nedivte se, že ve Vašem případě určité postupy nefungují - ani nemohou, neboť vše děláte skutečně jen mechanicky.

Nebudu Vám v tuto chvíli doporučovat žádnou z mých knih (tato fáze měla proběhnout již daleko dříve), protože potřebujete urychleně pomoc praktickou. Takže pokud skutečně chcete mít doma pohodovou fenku a ne psa, kterého se budete bát dotknout nebo který Vám pokouše děti, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se na termínu, kdy za mnou s fenkou přijedete. Pomůžu Vám i Agi.

(1.1.2012)
Plemeno: český strakatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem náhodou (po vyhledávání různých rad, co se strašpytlem na Silvestra :) ), narazila na Váš web a strávila tam desítky minut (což je u mě dost, poněvadž vysedávání u počítače moc neholduji...). Je mi jasné, že Vám musí přicházet mejlů až dost, nicméně budu ráda, když si někdy budu moct přečíst Vaši odpověď.
Nejprve proč vůbec to hledání chytrých rad: máme 2,5 letého českého strakatého psa, bydlíme v bytě a pejska s sebou beru prakticky všude kromě práce a občasných večerních posezení; myslím (a okolí to vnímá stejně), že jsme na sebe docela fixovaní. Od malička je to veselý a bezproblémový kluk, rychle se učí a je naprosto nekonfliktní a kamarádský (pomineme-li "šílenství" za háravou fenou třeba na stejném cvičáku :) ). Největší zábavou pro nás byly dlouhé procházky mimo město. Letos v létě se začal bát hromů, zhruba před dvěma měsíci pak zvuků připomínajících střelbu, petardy... Teď ho vyděsí každé běžné "bouchnutí", dokonce vyloženě nerad chodí na procházky. Není moc na hračky, při výcviku využívám hlavně pamlsků, ovšem v takových "děsivých" situacích i pamlsky odmítá... Zkoušeli jsme pouštět doma nahrané zvuky (zpočátku tiše, pak silněji), dokonce i na procházce, ale to přechází s naprostým klidem - možná pozná, že to není doopravdy a je to ok. Ještě nedávno jsme vodítko skoro nepotřebovali, teď se bez něj nikam nedostaneme - buď ho tím pobízím, aby vůbec šel nebo ho musím brzdit, když pozná, že se vracíme domů a chtěl by rychle běžet napřed... A nebudu si nic nalhávat, takové výlety nebo jen kratší vycházky nebaví ani jeho, ani mě.
S tímhle naším příběhem souvisí mé dotazy na Vás (pokud je odpověď uvedena na webu, moc se omlouvám, ale nenašla jsem):
1. Jak a kdy je možné se přihlásit na další (květnové) soustředění?
2. Jakým způsobem je řešen výcvikový servis (doba trvání, ubytování...)? Pokud za Vámi jezdí i zájemci z větší dálky, asi je nesmyslné denně dojíždět.
3. Nu a na závěr, přestože mě ani strakáče Geralda neznáte, co dělat, abysme problém ještě více neprohloubili? (Nebo odpověď co dělat, abychom to vyřešili, by byla samozřejmě ještě lepší :) ) Rozhodně je nesmysl házet flintu do žita, jenže on moc nikdo pořádně neví, co s tím. Nosit ven petardy a čekat, až přivykne? 
Moc děkuji za Váš čas, vánoční svátky máme za sebou, tedy šťastný nový rok, hlavně neztrácet elán pro to, co nás baví!!!

Odpověď: Dobrý den:) Všechny potřebné informace k soustředění budou jako vždy v dostatečném předstihu zveřejněny na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO. Co se týká výcvikového servisu - doba trvání je jasně uvedena na příslušné stránce nazvané Výcvikový servis (čtyři dny), klienti samozřejmě nedojíždí, ale jsou i s pejskem ubytováni v penzionu.

Odpověď na Váš poslední dotaz je také jednoduchý - domluvit se se mnou a právě můj individuální výcvikový servis s pejskem absolvovat. V tomto případě je to jednoznačná varianta, soustředění jsou určena k jiným účelům.

Děkuji za přání a přeji Vám i Geraldovi jen vše dobré do roku 2012...