Za období: 1.1.2018 - 31.12.2018

(30.12.2018)
Plemeno: brabantík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenku jsou ji 3 roky, je nekastrovaná. Mam ji 4 mesice , poslouchá je hodná , ale jak idejdu z bytu , štěká a vyje , spusedi jsou nastvaní a ja vubec nevim co dělat . Spí v pelechu do postele nesmí. Uz jsem zkusila snad vse ale nic na ni nefunguje, muzete mi nejak potadit prosim :( jsem zoufala, majitel chce aby pes sel z bytu :( dekuji a preji hezky den.

Odpověď: Dobrý den:) Fence jsou 3 roky, u Vás je 4 měsíce, ale naprosto nic nepíšete o tom, kde a v jakých podmínkách žila předtím. Do postele nesmí proč? Těsný fyzický kontakt se svým člověkem je pro každého pejska velmi důležitý, pokud jej podobným způsobem odpíráte, je to pro něj jedním ze základních prvků nejistoty - už jsem o tom na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mnohokrát psal.

A právě jistota je to, co Vaší fenečce evidentně chybí. Před čtyřmi měsíci se dostala, už jako psychicky dospělá, do zcela nového prostředí a k novému člověku. Tedy ve věku, kdy už má v sobě vyhodnocené zážitky z minulosti a kdy při tak zásadní změně nutně potřebuje spolupráci a podporu svého nového majitele. Nejde jen o přesun věci z jednoho místa na druhé, jde o radikální změnu v životě psí bytosti. Nevím, co obnáší ono "Uz jsem zkusila snad vse ale nic na ni nefunguje" - bohužel jste ani zde nezmínila nic konkrétního. Aplikovala jste postup, který je vždy v podobných případech zapotřebí a který jsem zde již nesčetněkrát popisoval - tedy nejprve věnovat dostatek času a energie vzájemnému seznámení, společným procházkám a společně strávenému času tak, aby si Vás fenka mohla zařadit jako hierarchickou autoritu a emoční oporu? Aplikovala jste postup, který je vždy v podobných případech zapotřebí a který jsem zde již nesčetněkrát popisoval - tedy stejně jako u malého štěněte nejprve odcházet na krátkou dobu (a postupně ji prodlužovat), dodržovat odchozí/příchozí rituály a postupně tak upevňovat jistotu fenky, že se vždy zase vrátíte a čas o samotě tak může místo stresu věnovat odpočinku?

Bohužel nevím, zda a co jste reálně zkusila a zda jste před zasláním svého dotazu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, kde jsem tuto problematiku již mnohokrát zodpovídal a vysvětloval. Jak jsem už napsal, ve svém dotazu jste nic konkrétního nezmínila a z obecného konstatování "už jsem zkusila snad vše" to při nejlepší vůli nejsem schopen vydedukovat...

V každém případě tento problém sám od sebe nezmizí, naopak se prohloubí a pak opravdu hrozí, že budete mít velký problém s majitelem bytu. Umím Vám ale pomoci a pokud se podíváte do této rubriky, zjistíte, že i v případech, jako je Váš, je moje osobní pomoc účinná. Pokud se rozhodnete fenku si ponechat (v což doufám) a napravit dřívější chyby, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme vše potřebné.

(30.12.2018)
Plemeno: americký pitbulteriér x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: tazatel neuvedl
Dotaz: Dobrý večer ,chtěla bych se zeptat co říkáte na křížení pitbull a labradora,máme kluka 11 měsíců,je úžasný doma,prostě miláček,ale jak se dostaneme ven je to úplně jiný hafan,na zavolání pokud jsme sami poslechne,nedej bože zjistí že se někdo před námi objeví,tak se rozběhne ,zastaví se tak metr před dotyčným a štěká dokud nepřejeme a pak v klidu jde pryč,pejska si cvičím sama jelikož tady u nás není dobrý cvičák,prosím můžete mi k tomu něco napsat,rodiče měli feťáci kteří asi výdinou peněz množili,Maxík má 30 kg  pokusím se poslat fotku,předem děkuji za jakoukoliv radu. Ještě by mě zajímalo proč o tomto křížení lidé říkají že je to vražedná kombinace to se mi stává když jedu s Maxem do města obchází nás.

Odpověď: Dobrý den:) O povaze, vzorcích chování a vyblokovaném sociálním chování pitbula (americký pitbulteriér) jsem toho na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal spoustu. Doporučuji si související materiály včetně dotazů na toto téma v této Poradně najít a prostudovat, protože to je základní odpověd na otázku "proč je Max takový" a především na co dávat pozor do budoucna.

Samozřejmě, Max může (může, ne nutně musí být, existuje varianta překrytí atd.) být opravdu křížený s labradorem - pokud ho máte z uvedeného zdroje, je možné všechno a jisté nic. Každopádně i v případě pitbulího křížence je vždy otázka loterie přírody, jak moc genetika druhého rodiče ovlivní povahu potomka. Výsledek je samozřejmě také otázka konkrétních povah konkrétních rodičů. Jinými slovy - někdy může zkřížení přinést výsledek pozitivní (kladná změna sociálního chování), jindy negativní (například zvýšenou povahovou nestabilitu).

Každopádně pokud se chcete o Maxovi dozvědět relevantnější informace, než Vám mohu poskytnout takto na dálku a na základě pouze zprostředkovaných údajů, pak vřele doporučuji se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet. Je teď v kritickém véku, byla by velká škoda, pokud byste něco zanedbala nebo podcenila a pak musela řešit velmi nepříjemný problém.

Ještě k druhému dotazu - "vražedná kombinace" je nesmysl a podle mého nijak nesouvisí s konkrétním zkřízením pibula a labradora. Spíše jde o to, že vlivem medializace a konkrétních nešťastných případů, za kterými vždy stojí hloupost nebo nezodpovědnost majitele "bojového plemene", jsou už dnes lidé vůči těmto plemenům obezřetní až "rasističtí", pokud jedince této charakteristické vizáže vidí. Upřímně není se moc co divit, případů, kdy špatně vedený nebo nezvládnutý jedinec některého z trojice plemen americký pitbulteriér/americký staffordšírský teriér/bulteriér (popř. jejich kříženců) způsobí velký problém, není vůbec málo. I to je jeden z důvodů, proč se jejich majitelům tolik věnuji - viz například zde.

  (30.12.2018)
Plemeno: netýká se konkrétního plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace: ---
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se netýká konkrétního pejska. Zajímal by mne Váš názor, jestli je vhodné (resp. k pejskovi ohleduplné) pořídit si psa, když musím chodit do školy a během pracovních dnů bývám mimo domov 6 - 9,5 hodin v kuse (přičemž častěji to bývá spíš těch 9 hodin). Před školou a po návratu ze školy bych se pejskovi samozřejmě věnovala, i v den, kdy jsem nejdéle pryč, bych byla schopná zajistit přinejmenším dvě hodiny vycházky (v součtu ráno + večer, časnější vstávání mi vadit nebude) + pozornost doma. Nejraději bych si pořídila pejska už dospělého, z útulku (3 - 8 let), s tím, že už vzhledem ke svému založení bych vybírala jedince méně aktivního, nejsem žádný sportovec. Byla by krutost nechávat takového pejska tak dlouho doma osamotě? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi mě těší, že na rozdíl od mnoha jiných psích majitelů se o tuto otázku zajímáte ještě před pořízením pejska. Jste zodpovědná, berete do úvahy dopad Vašeho denního rozvrhu na pohodu psího života a to je moc dobře...

Vzít si už dospívajícího/dospělého pejska z útulku je v tomto konkrétním případě určitě rozumné. Nicméně i tak to chce mít k dispozici na začátku aspoň 2-4 týdny volna, abyste mohla pejska na sebe navázat, dát dohromady denní režim a postupně navyknout na několik hodin samoty. Upřímně - těch 9 hodin denně je ale moc. Dvě hodiny "procházky" denně je na hranici. Nevím, zda by Vám mohl někdo z blízkých přes den vypomoci, nicméně i tak by to nebylo zdaleka ideální řešení, pokud byste chtěla se svým pejskem mít opravdu silný a i z psího pohledu fungující vztah.

Informací od Vás bohužel zas tak moc nemám, abych mohl zodpovědně poradit "ano, pořiďte" versus "ještě s tím počkejte". Stejně tak by bylo vhodné probrat alternativy psích plemen, kříženců, věku, jak vybrat konkrétního jedince atd. Písemně by to bylo nadlouho, takže nabízím možnost probrat to aspoň telefonicky, je to vždy daleko efektivnější domluva. Pokud budete chtít, ozvěte se.

  (30.12.2018)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: tazatel neuvedl
Dotaz: Vlastníme 6 ti letého psa, slovenský čuvač. Je od malinka s dětmi a dodnes žádný problém. Dnes jako každé Vánoce jsme si ho vzali domů, byly tu děti a celé příbuzenstvo. Když už byl cca 30 minut s námi tak jsem se ho rozhodl dát ven, na povel se schoval pod stůl tak jsem ho vytáhnul a dal ven, než jsem stačil zavřít dveře tak se opět protáhnul dovnitř, tak jsem ho opět chytil u hlavy a "vytáhnul" ven ale opět sem nestačil na třetí pokus na mne zavrčel tak jsem ho plácnul přes čumák a chytil pod krkem a on se po mně ohnal (kousnul do ruky / dlaně, "malé tržní zranění), po té jsem ho několikrát plácnul přes čumák zařval a vytáhnul ven (to už se neoháněl). Máme malého 1.5 ročního kluka a 7 letou holku, tak a teď řeším aby se pes někdy nezakousnul do dětí, nikdy nic si na někoho nedovolil a poslouchá a s dětmi je venku neustále v kontaktu i ty mu dávají povely a poslechne (sednout, lehnout, pac, nesmíš, zůstaň, ke mně ...) Pes, se cca po dalších 30 minutách venku tulý, léhá si na zem a podvoluje se ... Zda to je "normální" stav, já sem udělal chybu, nebo se mám na něco zaměřit ? nebo psa mezi děti nepouštět či se ho dokonce zbavit ? nerad bych aby se něco stalo. Děkuji za rady, názor.

Odpověď: Máte slovenského čuvače, pastevecké plemeno s vyšší hladinou přirozené dominance, navíc již psychicky dospělého. Komunikace s tímto typem psů má určitá pravidla a pokud je porušíte (nebo je porušujete dokonce dlouhou dobu), dostaví se důsledky.

Pokud po svém pastevci něco chcete, nemůžete na něj jít jako buldozer fyzickou silou, v tomto případě opakovaně. A především spolu musíte mít takový vztah, aby respektoval Vaši psychiku, což v tomto konkrétním případě evidentně není. V podobných případech také respektovat danou situaci - zde větší počet lidí a pro čuvače přirozenou potřebu být svému člověku (rodině) nablízku, kdyby se něco dělo a on je mohl chránit. Pokud pastevce z takového prostředí pošlete pryč, musíte to opět udělat na základě své hierarchické pozice, ne fyzickým nátlakem, ale v klidu a bez jakékoli nervozity a negativních emocí.

Pokud budete ve vypjaté situaci chytat čuvače pod krkem a zároveň mít dlouhodobé nevyjasněnou hierarchii a slabý kontakt, nemůže to skončit jinak, než že Vás kousne (a to jste ještě vyvázl dobře), protože realita se ukáže vždy až v podobných případech. Jak už jsem tolikrát psal, pokud Vás kousne vlastní pes, je to ten největší průšvih a pět minut po dvanácté přemýšlet, kde člověk udělal/dělá chybu...

Zdaleka ne optimální vztah mezi Vámi a Vaším čuvačem je problém, jehož důsledek jste právě zažil. Pokud budete nadále nadřazovat svoje děti (z psího pohledu štěňata) nad něj (budou mu dávat povely), jednoho dne to může dopadnout velmi zle, protože v psí psychice je hierarchie základ a pokud je porušována (například tím, že pokud štěně se nechová jako štěně, je jeho snaha o vyšší pozici potrestána a štěně poučeno/lidské mládě odvezeno do nemocnice na plastiku), je pouze otázkou času, kdy dojde k neštěstí. To není strašení, ale realita, ke které dochází dost často a Vy se ji pak dozvídáte v mediálním podání o "zabijáckých psech".

I další popisované vzorce chování odpovídají tomu, že Váš čuvač se dostává do stresu a jeho psychika opravdu neodpovídá správnémmu stavu dospělého jedince. Bohužel, je to vše dlouhodobý důsledek nesprávného přístupu a ano, není to normální stav, ano, příčinou je vždy chybný/špatný přístup majitele (pastevci nejsou plemeno pro každého) a ano, pokud přístup nezměníte a nenaučíte se správným postupům, pak můžou být a budou určité situace i pro Vaše děti ohrožující.

Začnět prosim tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a objevíte základy psychiky a vzorce chování (smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec) psího druhu a specifika pasteveckých plemen. Je toho hodně a je to dobrý základ. A pak reálně zauvažujte o možnosti za mnou přijet a naučit se vše potřebné pro to, aby Váš čuvač byl v pohodě a Vy s ním byl schopen se domluvit. Akce "Vánoce" nebyla jeho chyba, ale Vaše a proto vůbec neuvažujte o tom, že se ho zbavíte, to by bylo z mnoha závažných důvodů to nejhorší řešení. Pokud budete chtít, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme se.

  (30.12.2018)
Plemeno: border teriér/labrador
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/3 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, bohužel se mi nepodařilo dotaz vygenerovat přes poradnu, proto si dovoluji poprosit o radu touto cestou. Pečlivě pročítám dotazy a odpovědi v poradně, zatím jsem nenarazila na "problém", který by se trochu podobal tomu mému, proto jsem se rozhodla oslovit Vás. Velmi si vážím Vašeho času, toho, jak se odpovědím na dotazy věnujete...snad se mi podaří popsat to co mě tíží, co nejpečlivěji a dopředu se omlouvám za "román".
Bydlíme na okraji města, v RD se zahradou. Donedávna jsme měli dva pejsky Maxe (10let, bordík, v 6měsících zlomenina levé přední pacičky, s následky - jak stárne, tak při větší zátěži - prudké lítání - na pacičku napadá a šetří ji, normální klus a procházky bez problémů) a Matýska (trpasličí jezevčík, zemřel v září - skoro 16let), oba s PP, žili s námi v domě. Znali se od Maxových tří let, od prvního okamžiku kamarádi. Matýskovu smrt jako by Max ani nezaznamenal, nehledal ho, jako by se nic nestalo (za což jsem byla i přes tu těžkou situaci ráda, bála jsem se, že po něm bude tesknit). Dále máme dvě kočky (kočičku a kocoura, nalezence) - soužití naprosto bezproblémové, spinkají na jednom pelíšku, kočky měly oba pejsky vychované :-). Ještě za Matýskova života jsme začali uvažovat o tom, že bychom si vzali do "předvýchovy" štěňátko budoucího vodícího psa (nevím, jaký máte na tyto pracovní psy názor, ale chtěli jsme udělat něco užitečného a od začátku jsme se snažili brát jako fakt, že to jednou bude pracovní pejsek a my uděláme štěňátku krásný první rok, seznámíme ho se světem a pak, pokud bude vhodné, stane se vodícím psem). Podmínka samozřejmě byla, aby s námi mohl být pejsek i v zaměstnání, což nám zaměstnavatel umožnil. A tak jsme po polovině listopadu dovezli domů Dobbyho. Prvních pár dní jsem měla volno z práce. Dokud byl Dobby úplně malý, ještě to nějak šlo, Max si ho skoro nevšímal, ale nadšením tedy neskákal (do té doby to byl veselý, hravý, zvědavý a stále dobře naladěný pejsek). Ale jak Dobby roste (už má váhovou převahu), Max se mi mění před očima. Dobby si chce samozřejmě hrát, na Maxe doráží, ale on si ho prostě nedokáže srovnat a Dobby provokuje a provokuje. Nedovolím Dobbymu, aby Maxe otravoval moc, ale on si snad ani nechce jen hrát, protože se ježí, hrdelně vrčí, prostě po Maxovi "jde". I na procházkách - pokud jdou na volno, tak Maxe "blokuje“, z boku do něj drcá, nevím, jak lépe to popsat. Zkrátka to není něžné hraní, kutálení, oňuchávání a olizování, jako s ostatními štěňaty a psy, se kterými se seznamuje. A z Maxe je úplně jiný pejsek... smutný, apatický, na žrádlo ho musím nutit, ocáskem nezavrtí, nechce na zahradu a když už tam vyjde, zase nechce zpátky do domu ...musím ho nalákat a přinést, jinak by snad radši umrzl, ráno ani nevyleze z pelíšku a nejde se přivítat .... I když s ním jdu na procházku sama, když se blížíme k domovu, nechce jít zpět. Teď o svátcích se snažíme brát oba pejsky po návštěvách - aby byli v jiném prostředí a lépe se sžívali, Max tedy od mala nerad cestuje, tím se to trochu komplikuje. ..v autě se vždycky třese.. Co se týká Dobbyho - šikovné, hravé, žravé, aktivní , sebevědomé štěně :-). Hygiena na jedničku, ani si nevzpomenu, kdy naposledy měl doma nehodu (a pokud ano, tak to byla naše chyba). V noci má pelíšek vedle mojí postele, kníkne si a jdeme se vyčůrat a pak zase spinkat. Umí sedni, ke mně (je mi jasné, že s pubertou to bude jinak), nosí hračky, nijak nedemoluje, už snad trochu ví, co se smí a nesmí kousat J. Čeká přede dveřmi, než se jde ven nebo dovnitř - nejdříve já, potom on. Před jídlem si pěkně sedne, čeká, až dostane mističku. Od začátku mu do misky sahám, prohrabávám granulky, když jí, bez problému odeberu a zase vrátím. Na procházkách se mu schovávám, pěkně si mě vždycky najde, drží se hezky u mě... hrajeme si.. V práci se chová moc pěkně. Párkrát zkoušel vyskakovat po mě a okusovat (to zkoušel dost razantně), to jsme si taky vysvětlili, že se nedělá. Prostě každý zvlášť jsou oba miliónoví, ale dohromady...jsem z Maxe moc smutná, svírá se mi srdce, když vidím, jak se změnil. Navíc, jakmile je Dobby za něco kárán (vyskakuje, okusuje, leze kam nemá), tak Max se úplně  rozklepe, opravdu se třese... takže se snažím míň mluvit a víc jednat (jen zatřepat za kůži a NE). Myslíte, že je šance, že se jejich soužití zlepší?? A Maxík se zase srovná? Je to ještě krátká doba na to, aby si Max zvykl? Případně, co mohu udělat, aby si zvykl? Ráno po jídle si je vždycky posadím a dávám jim na střídačku olíznout něco dobrého  - tvaroh, jogurt..aby byli spolu.. , na přivolání oba přijdou, dostanou odměnu, ale Max je prostě smutnej, i když ho Dobby nechává na pokoji... separuje se.. . Ocáskem nezavrtí, i když k němu mimino přijde a třeba ho jen olízne a nedoráží... jen trpně stojí a kouká, jako když mu uletěly včely.. A já jsem samozřejmě taky smutná. Zbytek rodiny, manžel i syn mi tvrdí, že to chce čas... ale já mám vážné pochybnosti.
Moc děkuji za případnou odpověď, přeju Vám klidné svátky a v novém roce jen dobré věci a lidi kolem sebe. A omlouvám se za sáhodlouhé psaní...

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě chci poděkovat za milé přání a i já Vám, Maxovi a Dobbymu popřát do celého příštího roku jen to nejlepší...

Rozhodnutí vzit si štěně do předvýchovy je na individuálním rozhodnutí každého člověka. Je zapotřebí si však předem uvědomit, že se jedná o zcela jinou situaci, než když si pořídíte štěňátko jako dalšího parťáka do svého života. Osobně nejsem příznivcem tohoto "pracovního upotřebení psů" z více důvodů etických, emočních i dalších. To by ale bylo na dlouhé povídání, mnohé pochopíte časem sama, teď se ale zaměřme na Vašeho skutečného a trvalého psího parťáka Maxe.

Maxíkovi je deset let a už je zvyklý na určité stereotypy, pevně dané věci a příchod malého temperamentního štěněte pro něj samozřejmě znamenal velký zásah do jeho "životních jistot" a poklidu. Je to zcela normální, přirozené a chce to jen dvě základní věci, aby vše postupně vjelo do těch správných kolejí.

Zaprvé je to čas. Nová situace je pro Maxe ještě příliš čerstvá, ale za krátkou dobu vezme malého na milost a zvítězí přirozené sociální chování psího druhu.

A zadruhé je zapotřebí, abyste Vy sama fungovala vůči Maxovi tak, aby z Vás cítil jistotu, podporu a zachování správných hierarchických vazeb. Musíte v každé situaci (krmení, pohlazení, odměny) dát jednoznačně, naprosto čitelně a okázale přednost Maxovi - jako prvního ho pohladíte, jako první dostane misku, jako první dostane nějakou dobrůtku. Žádné na střídačku - jako první a klidně i dvakrát za sebou. Jako první se dočká pohlazení, jako první dostane obojek a vodítko, jako prvnímu mu je sundáte. Stejně tak bude jeho hierarchicky vyšší pozice z Vaší strany podpořena vždy, když bude důvod.

Maxík je teď ve stresu, protože neví, jak na tom teď vlastně s příchodem nového člena smečky je. Štěně samozřejmě potřebuje více pozornosti než dospělý pejsek, ale nesmí to být právě na jeho úkor - musí mít jistotu, že do smečky stále patří a stále je na té privilegovanější vyšší pozici. A to je Váš úkol, Max nesmí Dobbyho vnímat jako vetřelce, ale jako člena smečky, který je hierarchicky níž než on, ale stále smečkový parťák. Až tuto jistotu získá, uklidní se, s malým začne komunikovat a vše se srovná.

Nezbytně důležitá je ale Vaše role, role vůdčího a stabilizujícího jedince. Doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, na téma hierarchie, komunikace a vůdčí role ve smečce jsem zde zveřejnil už kvantum informací. Nebuďte smutná, začněte fungovat podle uvedených postupů a uvidíte, že za krátký čas bude Maxík zase pejskem na plný úvazek...

  (30.12.2018)
Plemeno: foxteriér drsnosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: kastrace proběhne v únoru ze zdravotních důvodů(?)
Dotaz: Dobrý den, mám smečku 5 ti foxteriérů, z toho 3 kluky a 2 holky, jsou to 3 generace, psi se nesnesou vůbec, nemůžu je mít spolu, zabili by se, jeden z nejmladších 4 letý mi nejprve v 1 roce života napadal ostatní kluky a ted začal napadat i obě feny, sestru a svoji mámu, stačí mu nějaký podnět a jde do nich, např, jsem ho omylem šlápla a už se do jedné zakousl, má zatmění, neslyší na nic, nereaguje a hned jde prostě po krku a do boje, pak je problém je od sebe dostat, má křeč a je konec, přijde k nám návštěva a opět jde po fenách, jinak je velmi opatrný při hře, aby mi nekousl, jemně mi olizuje, nikdy mi nešlápne, když mi přeskakuje nohy, to je velmi opatrný, ale na ostatní je to hrůza, už nevím, co s ním, nechci ho dát pryč, to v žádném případě, poradíte mi prosím nějaký fígl? V únoru jdeme na kastraci ze zdravotních důvodů a ještě jsem zapoměla, že se bojí cizích psů, jakmile jde někdo okolo plotu tak to se ježí, štěká, ale když jsme venku na vodítku a projde okolo pes, tak se stáhne, ocásek mezi nohy a klepe se....moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V únoru jdete na kastraci s tímto "problematickým" čtyřletým pejskem ze zdravotních důvodů, škoda že jste mi nesdělila konkrétní důvod. Opravdu by mě zajímal, protože pokud ho necháte vykastrovat, v podstatě ho vzhledem k jeho současným vzorcům chování zlikvidujete.

Pokud, jak píšete, se Vaši psi spolu nesnesou a "zabili by se", jednoznačně to znamená hierachické a komunikační nezvládnutí Vaší vlastní smečky. Není to tedy jen o tom 4-letém pejskovi a jedná se o záležitost systémovou, zde je Vaše základní chyba a zdroj problému, na které se nabalují Vámi popsané negativní důsledky.

Vypovídající je samozřejmě i chování Vašeho čtyřletého a dnes již poměrně dlouho psychicky dospělého pejska plemene drsnosrstý foxteriér. Je evidentním výsledkem dlouhodobého stresu a chyb ve výchově a vedení celé smečky.

Vím, že to pro Vás nejsou potěšující informace, ale je zapotřebí pojmenovávat věci pravými jmény a sám za sebe takto funguji vždy a u každého, jinak to totiž nemá smysl a nic by se nespravilo. A stejně jako vždy v podobných případech Vám teď nabízím možnost se se mnou domluvit a minimálně s tímto pejskem za mnou přijet ještě před kastrací (pokud ta je skutečně nezbytná ze zdravotních důvodů a v daném termínu) a nechat mě dát dohromady, co ještě stihneme. Plus Vy sama máte možnost se u mne naučit mít smečku fungující, ne v režimu "by se zabili". V případě vážného zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, ne přes mail nebo messenger - děkuji...

(23.12.2018)
Plemeno: foxteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ano (důvod neznámý, nicméně vzhledem k průchodu fenky psím útulkem zřejmý)
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál, mám cca 3 týdny fenku foxteriéra, je velmi živá a má silný lovecký pud. Téměř nereaguje na přivolání. Potřeboval bych u ní potlačit i lovení slepic, neb žijeme na vísce Tisá a chodíme na volno. Jsem třetí majitel tohoto pejska, první ho údajně pro její živost předal ve věku 14 měsíců útulku, který hledal pro tohoto pejska domov - tam fenka byla 6 měsíců. U mne žije v domě ve společnosti dalších dvou foxterierů, kteří volnost zvládají, i když mladší pes má tendenci "tvořit smečku s fenkou".

Odpověď: Dobrý den:) Tři týdny jsou ještě velmi krátká doba k "psí aklimatizaci" na nový domov a lidskopsí smečku kolem sebe. Fenka se potřebuje zorientovat, potřebuje se na Vás navázat a tomu všemu je třeba dát i potřebný čas. Vy zas potřebujete čas k tomu, abyste poznal její povahu a podle toho s ní začal pracovat. Máte teď tři foxteriéry, ale každý z nich je jiný a zbylí dva se k Vám pravděpodobně dostali už jako štěňata a jak doufám, kastrovaní nejsou. A právě kastrace fenky je další prvek, který závažným způsobem změnil její povahu, je a zůstane věčným štěnětem a i z tohoto důvodu od ní nemůžete čekat standardní vzorce chování. Je a bude jiná než Vaši další dva foxové, je navíc fenka a i to je zapotřebí zohlednit.

V první řadě je tedy rozumné ji, jak už jsem psal, nechat zvyknout na nový domov a bytosti kolem sebe. Netlačit na pilu, ale pomalu a trpělivě pracovat na zklidnění její psychiky, protože to je základ k tomu, aby zvládla všechno ostatní. Z minulosti si s sebou může tahat různé démony, i tomu musíte dát čas, abyste je rozpoznal. Netlačit drilem na přivolání, ale pracovat na tom, aby ona sama chtěla být s Vámi a Vašimi pejsky - proto je brát s sebou všechny, na procházky i okolo slepic, na fenku použít zajištění stopovačkou a nechat ji v klidu přejímat příkladové vzorce chování Vašich dvou foxteriérů (pokud jsou navolno skutečně tak v pohodě, jak píšete).

Chce to tedy čas, netlačit na pilu a pokud se svými pejsky tvoříte funkční smečku, pak se fenka vše naučí přirozenou psí cestou. Bohužel, jak jsem už napsal, kastrace způsobila nevratné změny v její psychice a ona "živost" jsou ve skutečnosti zakonzervované štěněcí vzorce chování - fenka nikdy psychicky nedospěje a nezíská klid a nadhled dospělého jedince. To je realita a s tím bohužel musíte počítat. Jedinou cestou je právě proto klid při komunikaci s ní, nevyvíjet na ni přílišný nátlak a být trpělivý. V opačném případě velmi rychle spadne do stresu se všemi z toho plynoucími negativními důsledky.

Na dálku Vám poradit víc nemohu, v podobných případech pomáhám vždy prakticky, každopádně doporučuji prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít, není samozřejmě problém využít i v tomto případě moji osobní pomoc. Přeji klidné a pohodové vánoční svátky Vám i Vaší foxteriéří smečce...

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před dvěma lety jsem si pořídila malou fenečku křížence špice a čivavy. Dnes jí jsou čtyři roky. Sama jsem ji vycvičila, je poslušná a doma sama vydrží v klidu. V poslední době se mi 3x vyčůrala do postele, přestože byla vyvenčená a já jsem byla doma (jen si dávala pozor, abych ji neviděla).Poprosila bych o radu, proč to dělá a co s tím. Nevšimla jsem si, že by byla ve stresu a nemocná není. Dříve se doma nikdy nepočůrala. Předem děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud skutečně není příčinou zdravotní problém, pak je vždy spouštěčem psychika - v tomto konkrétním případě buď stres nebo hierarchie. Možná je také spojitost s hormonálními změnami v souvislosti s (nastupujícím) háráním. I když k takové situaci dosud nedošlo, neznamená to, že se to stát nemůže...

Bohužel, nemám od Vás k dispozici detailnější informace, ale některá z výše popsaných možností popřípadě jejich kombinace to určitě bude. Tedy stres, snaha o hierarchicky vyšší postavení nebo přičina hormonální. Zkuste probrat v hlavě změny, které se v poslední době v domácím prostředí Vaší fenečky udály, změny ve vaší vzájemné komunikaci, sledujte další změny jejích vzorců chování a určitě na ten spouštěč přijdete - podobné změny chování nikdy nejsou samy od sebe a mají svůj jasný důvod. Odstraňte příčinu a zmizí důsledky, jen její nalezení někdy může chvilku trvat...

(16.12.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Obraciam sa na VAs s prosbou o pomoc. Ako určite dobre viete Yorkshir je živé a nebojácne plemeno no ten náš je pravý opak. Doma je plny života, vystrája chce sa hrať no akonáhle ideme von vsetkeho sa boji celu prechadzku sa trasie, ak ho chce niekto pohladkat najradšej by utiekol, agresivitu neprejavuje vôbec len sa boji. Ako mu vysvetlit/ukazat že sa báť nemusí? S tým súvisí aj vykonávanie potrieb, vonku ju vykoná len zriedkavo raz za čas no vacsinou to hneď po návrate domov z prechádzky pusti rovno na chodbu. Ako by som mohla postupovať ? Za odpoved vopred  ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek bohužel postrádá svoji smečku, svého učitele a svého vůdčího jedince. Doma je v pohodě, tam to dobře zná a ví, že ho zde nic nezaskočí a nemusí řešit žádnou potenciálně zátěžovou situaci. Venku je to samozřejmě jiné - a jako každé štěně, které necítí oporu své smečky, respektive jejího vůdčího jedince, se v pro něj zátěžových situacích cítí velmi nejistě, protože musí vše řešit samo. Jeho psychika to samozřejmě nezvládá a zvládnout ani nemůže, proto jsou důsledky takové, jaké popisujete. Včetně jeho snahy o submisivní venkovní "neviditelnost", proto často vykonává potřebu až doma.

Právě tyto problémy často řeším s pejsky svých klientů, kteří neabsolvovali správnou socializaci, respektive neměli od koho načítat příkladové vzorce chování v konkrétních situacích. Každé štěně i mladý pes nezbytně potřebují, aby je někdo naučil, jak se v reáliích běžného denního života chovat a jak je vnímat - řešíme, neřešíme, tohle můžeme, tohle nesmíme, tohle nás může zabít. Už jsem na toto téma napsal hodně textu, je zapotřebí se svým pejskem komunikovat z pozice učitele, vychovatele a silného sebejistého vůdčího jedince - pokud zůstane štěně nebo mladý pes na vše kolem samo, protože jeho člověk tyto klíčové zásady ignoruje, dopadá to přesně tak, jak nyní zažíváte sama.

Pokud chcete současnou situaci napravit, musíte se svým jorkem začít venku fungovat tak, jak jsem napsal. V ničem jiném to není, je ale zapotřebí to dělat správně, s dostatečnou energií a trpělivostí. Protáhnout malého modelovými situacemi (psi, lidi, provoz) a komunikovat s ním tak, aby Vám rozuměl - po psím (jenom spolu něco projít zdaleka nestačí - viz PSí STRÁNKY FALCO, doporučuji k prostudování). Protože však tato schopnost lidem obecně není daná, velmi často za mnou jezdí právě proto, abych jejich pejsky naučil správné orientaci v běžném životě a sundal z nich zátěž strachu z neznámých situací a okolního prostředí. Není to úplně jednoduché a nelze to popsat jen slovy, jedná se o komplexní záležitost - zkuste se podívat na individuální výcvikový servis a videa s mými klienty, kteří řešili shodný problém. A pokud budete chtít mít i ze svého jorkšírského teriéra sebevědomého, nebojácného a v jakémkoli prostředí bezproblémového pejska, máte stejnou možnost i Vy...

(16.12.2018)
Plemeno: tatranský durič
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Mame doma a záhradu. Je vhodné umiestniť šteňa do koterca hneď po tom ako ho dovezieme. Teda, že už prvú noc ostane v búuude a v koterci? Veľká dilema pre nás? Zima, zmena prostredia pre fenku. Do budúcna je priorita, aby fenka bola v koterci, človek je v práci atď. Od narodenia je v koterci a v búuude s matkou a ďalšími súrodencami, teda je ako tak adaptovana. No čo bude ak zrazu ostane sama na inom mieste v tej zime? Koterec momentálne riešime tak ako budú... Čo by ste poradili čo je najlepšie? Zvažujeme aj pobyt v dome, hoci je kopec otáznikov nad tým rozhodnutím. Napr. či v budúcnosti ju dokážeme teda cca o 3 mesiac kým fenka zosilnie, vrátiť do koterca kde chceme, aby bola. Pomôžte nám sa v tomto zorientovať, vďaka

Odpověď: Dobrý den:) Nejdříve pro moje čtenáře pár základních informací o tomto ještě nepříliš známém plemeni - jedná se o velmi mladé slovenské plemeno, vyšlechtěné ze slovenského kopova, hladkosrstého jezevčíka a bavorského barváře pro lovecké (myslivecké) potřeby, vhodné pro nasazení například při lovu divočáků.

K Vašemu dotazu - už mnohokrát jsem zde psal a budu se jen opakovat, že umístění malého štěněte do kotce, boudy atp. je neskutečná krutost a absolutní ignorování psí psychiky a psích potřeb. Uvědomte si prosím, že doteď sice malá byla v kotci, ale spolu s matkou a svými sourozenci, tedy v prostředí psychické podpory a přirozeně generovaneho živočišného tepla. Tedy v prostředí diametrálně odlišném od izolace psychické i fyzické, pokud byste ji do kotce/boudy umístil i Vy. A žádná jakkoli "zateplená" bouda nikdy nenahradí teplo živočišné a vnímání tlukotu srdce blízké bytosti - proč se asi malé štěně při spánku instinktivně stulí člověku na hrudi nebo se těsně přitiskne k jinému živému tvoru?

Nemělo by pro Vás existovat vůbec žádné dilema. Štěně si totiž také potřebuje vytvořit ke svému člověku vztah a ten nikdy nevznikne, pokud je k sobě emočně a fyzicky nepustíte. Pokud fenečku od sebe izolujete teď, pak už nikdy v budoucnu ona k Vám ani Vy k ní nebudete mít skutečně blízko.

Vaší fence je teprve 10 týdnů(!), její termoregulační schopnost je ještě velmi nízká, jedná se o krátkosrsté plemeno a teploty jsou u nás i na Slovensku pod nulou. Další závažné důvody, proč byste neměl mít naprosto žádné dilema.

Jsem velmi rád, že o fence přemýšlíte. Ale uvědomte si prosím, že pes je sociální druh a mezi jeho základní potřeby tak patří těsný fyzický i sociální kontakt se svojí smečkou (ať už přirozenou nebo lidskopsí). Uvědomte si, jak zranitelné je dvouapůlměsíční štěně v současném ročním období a jak málo stačí, abyste své fence úspěšně zadělal na závažné zdravotní problémy. A zapřemýšlejte i nad tím, že Vás fenečka bude vnímat buď jako součást své smečky (resp. jako jejího komunikujícího a obecně fungujícího vůdčího jedince), což znamená od začátku správně navázaný sociální, hierarchický a emoční vztah - nebo pokud ne, pak Vám jako nositelka genetiky výše zmíněných plemen jednoho krásného dne uteče za silnějsím podnětem, protože ji u Vás nic držet nebude.

Jinak řečeno jsou všechny důvody pro to, abyste neřešil žádné dilema a fenku si od prvního dne, kdy si ji dovezete, vzal k sobě do domu. Žádná bouda, žádný kotec, leda byste se tam nastěhoval k ní. Věřím, že jste rozumný člověk se vztahem k pejskům (jinak byste mi asi tento dotaz ani neposílal) a rozhodnete se z hlediska životních priorit své nové psí parťačky správně. Prostudujte si prosím i tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, objasní Vám mnoho ze skutečných přirozených potřeb, psychiky a života našich psích parťáků stejně jako i dobrého a špatného přístupu ze strany jejich majitelů...

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,  má dvouletá fenka (kříženec - stafordský bulteriér s neznámým), nekastovaná před týdnem porodila 8 štěňat.  Již 2 dny před porodem odmítala veškerou stravu a týden po porodu tento stav více méně pokračuje. Sní toho velmi málo, v lepším případě stejné množství jako její denní krmná dávka před otěhotněním, ale většinou méně. Krmila jsem ji masem, většinou tepelně upraveným dušením pod bodem varu s přídavkem zeleniny, řas, a pivovarských kvasnic. Také dostávala pravidelně kosti a různá sušená masa. Po porodu jsem začala do jídla přidávat drcené skořápky vajec. Granule ( Yoggis, za studena lisované) jí nikdy nevoněli. Pokoušela jsem se jí je do jídla propašovat, protože jsem měla obavy, zda dostává všechny potřebné živiny, ale většinou marně. Nyní se její jídelníček skládá převážně z tvarohu, jogurtu, vajec, vývarů a syrovátek. Maso musí být rozmixované na kaši. Veškerou potravu jí musím krmit z ruky, sama si nedá nic. Je neklidná, často pobíhá po bytě a působí jakoby něco hledala,  často se přehřívá a je úplně vyčerpaná, ale o štěňata se stará pečlivě. Tři  dny po porodu jí na veterině dělali krevní rozbor, který ukázal nedostatek fosforu a bylo mi řečeno, že za její stav může nevhodná strava, tudíž maso, a že prý přechod na granule či alespoň konzervy s nic neříkajícím seznamem ingrediencí, které mi "dali" s sebou vše spraví. Zjistila jsem si potraviny s vysokým obsahem fosforu, a také jsem přidala do jejího jídelníčku tzv. super-potraviny s vysokým obsahem vitamínů, minerálních látek atd., ale nejsem odborník a netuším, zda je to správné řešení. Můžete prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka s největší pravděpodobností trpí poporodní eklampsií (příznaky jsou mimo jiné zvýšená teplota, neklid), tedy odvápněním - prudké snížení vápníku v jejím organismu je způsobeno tvorbou mléka kojící psí mámy. Drcené skořápky, tvaroh, jogurt atd. sice průběh odvápnění zpomalily, ale zásadní problém je v tom, že samotný vápník se nevstřebává! K tomu je zapotřebí podpůrných látek jako je fosfor, vitamín D a další stopové prvky - a jak sama uvádíte, i krevní rozbor ukázal nedostatek fosforu v organismu fenky. Ve Vašem případě je tedy nejrozumnější podávat fenečce odpovídající denní dávky přípravku IrishCal pro kojící feny (obsahuje v optimálním poměru vápník, fosfor a další potřebné prvky pro správné vstřebávání - neobsahuje vitamín D, pokud nekrmíte granulemi, je potřeba ho dodat zvlášť).

Každý pes (a březí/kojící fena o to více) mimochodem potřebuje především vyváženou stravu, a to buď ve formě kvalitních granuli nebo ve formě kvalitních vstupnich surovin, doplněných o potřebné prvky a vitamíny. Opominutí těchto základních zásad se vždy dříve nebo pozdéji vymstí na kondičním stavu nebo zdraví dotyčného psího jedince.

Ještě jedna věc. Pokud má člověk bez praxe v této oblasti doma fenku před prvním porodem, je velmi rozumné si předem najít a nastudovat související náleźitosti, jinak může o fenečku nebo i štěňata velmi lehce přijít. Kromě již uváděného nebezpečí poporodní eklampsie je dobré vědět například i to, že den až dva před porodem většina fen přestává přijímat potravu, více pijí a močí, je to naprosto přirozený jev. Pokud je majitel připraven, fenka zdravá a není představitelem z hlediska porodu rizikového plemene, pak je porod i následný poporodní stav v naprosté většině případů v pohodě. Ale jak jsem psal - je opravdu dobré vědět aspoň základy a vyhnout se tak zbytečným komplikacim a ohrožení zdravotního stavu psí mámy i štěňat. Vaší fenečce i malým teď držím všechny palce...

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (cca v roce a půl, fena je z útulku a již byla kastrovaná)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu. Máme dvě feny, Českého strakatého psa (Anie) a kříženku z útulku (Bobule). Anie je 3,5 roku a Bobuli cca 3 roky. Bobuli jsme si pořídili, když bylo Anie 2 roky. U Bobule máme problém s tím, že opět začala ničit věci(na začátku, když jsme si jí vzali domu, tak ničila také, ale přestala). Museli jsme s ní na veterinu, protože pozřela kožený popruh. Naštěstí to dobře dopadlo. Vše jsme v bytě odstranili, ale nějakým způsobem se dostala do šuplíku a vytahala z něj všechno oblečení, jindy z linky shodí utěrku apod. Některé dny se nestane nic a měla období, kdy doma nic neprovedla měsíce, ale teď se jí zase "chuť" k ničení vrátila. Víme, že to dělá ona, díky tomu, "co z ní vyjde". Těžko říct, jak moc se přidává Anie, ale ta už má toto období naštěstí za sebou a je hodně klidný pes a moc pravděpodobné to podle mě není. Upřímně nevím, co mám dělat. Z čeho je Bobu ve stresu a podle čeho má dny "v pohodě" a dny "ničící". Úmístit do klece se mi je upřímně moc nechce a ani na to nemáme moc prostor, bydlíme v malém bytě s malou chodbou, takže ani tam se nedají zavřít. Ale pokud by to bylo jediné řešení, tak do toho půjdu. V posteli s námi nespí, fenám se věnujeme, zvyklé na samotu jsou, necháváme jim v naší nepřítomnosti žvýkací hračky od Benebone. Režim je stále stejný, jsou doma 8 hodin samy. Vycházejí spolu úplně v pohodě, neperou se, respektují se, hrajou si, pijí spolu z misky. Snad jsem problém popsala dostatečně. Případně ráda doplním další informace. Prosím tedy o radu, jak Bobu naučit, aby nebyla ve stresu a v době naší nepřítomnosti byla klidný pes. Mockrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V podobných případech je vždy spouštěčem psychický stres a kastrovaní psí jedinci k němu samozřejmě bývají náchylnější. A jak už jsem také hodněkrát zdůraznil, žádný pes z žádného důvodu nepatří do klece - nikdy, na to prosím rovnou zapomeňte. Je zapotřebí eliminovat zdroj problému, ne řešit restrikcí jeho následky - to učím lidi už přes dvacet let. Nicméně pokud sama neznáte příčinu stresu Vaší fenky, pak je nejrozumnější se se mnou domluvit a s oběma psími dámami za mnou přijet, protože "na dálku" příčinu jejího současného chování z dostupných informací v tomto konkrétním případě odhalit nelze, osobně už to udělat mohu. Zvažte tuto možnost, moje práce je především o osobním kontaktu, lékař nebo psycholog své pacienty také nemohou vyšetřit po mailu...

(9.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz:  Dobrý deň, mesiac máme psa, ktorý bol vyradený z profesionálneho chovu vlčiakov pre jeho netypicky veľmi miernu povahu. Matka je Československý vlčiak, otec Belgický ovčiak malinois. Predchádzajúci majiteľ hovoril, že všade chodil za ním a veľmi málo reagoval na loptičku.  Podľa majiteľa chovu bol matkou od narodenia neustále odstrkovaný, až mal na pravom boku ranu, teraz tam má jazvu.  Nemal a ani nemá v sebe hravosť a "drzosť" puberťáka. Je až neprirodzene submisívny. Veľmi málo šteká a vyslovene si pýta hladenie. Keď ho pohladím, až sa celý trasie, ľahá si na zem a celý čas by len olizoval ruku. Bývame na dedine, má svoju voliéru. Na prechádzke ide pekne popri nohe a keď ho pustím tak sa vzdiali najviac na tri kroky. Väčšinou času ide za pätami alebo sa vyslovene motá popod nohy. V kontakte s inými psami bol spočiatku ustráchaný, ale keď to preň presiahlo únosnú mieru tak sa proti psovi postavil. Keď ho pustím na dvor a zájdem do domu, tak si ľahne k dverám a čaká, až sa vrátim. Keďže sa mi to nezdá v poriadku, aby sa chcel toľko hladkať, snažím sa to robiť tak mierne. Keď k nemu prídem do voliéry tak ho pohladím, ale keď už ide "na mäkko" tak s tým prestanem a čakám až sa upokojí. Rada by som mu pomohla, aby bol z neho  "normálny" pes. Zo Slovenska je k vám ďaleko cestovať, tak mi snáď niečo poradíte ako sa k nemu správať a posilniť jeho sebavedomie.

Odpověď: Dobrý den:) Dovolím si nejprve okomentovat závěr Vašeho dotazu - ano, je to ze Slovenska trochu dál, ale když se podíváte do této rubriky (stačí několik posledních klientů, kteří dojeli mimo jiné třeba až z Košic), zjistíte, že vše je jen otázkou priorit a snahy, pokud člověk o pomoc skutečně stojí. Když budete mít závažný zdravotní nebo psychický problém a zavoláte doktorovi, že je to k němu daleko a ať Vám něco poradí, také Vám vysvětli, že Vás musí jako pacienta vidět a vyšetřit. Pokud je jen trochu zodpovědný a není šarlatán, na dálku Vás léčit nebude a ani se o to nebude snažit, protože dobře ví, že takto věci nefungují a fungovat nemohou.

A stejné je to se mnou - abych Vám mohl s pejskem pomoci, nemohu to udělat "na dálku", protože prostě a jednoduše s ním také potřebuji pracovat osobně a kontaktně. Plus naučit správnou komunikaci s ním Vás - a ani to nejde "na dálku".

Máte štěně na začátku psí puberty, na kterém se negativně podepisuje především nevhodné zkřížení a současný stres, kdy pejsek nemá hierarchickou oporu, což jeho psychice dává velmi zabrat. Potomci z podobného spojení budou mít přirozeně velmi silnou tendenci k povahové různorodosti i psychické labilitě vzhledem k zásadní nekompatibilitě povah belgického ovčáka a ČSV. Druhá věc, která je v tomto případě úplně špatně, je způsob Vaší komunikace s ním (mimo jiné z hlediska hierarchie) a jeho držení v kotci. Právě proto, že se jedná o velmi nejistého psa s částečnou vlčí genetikou, je zapotřebí mít ho co nejvíce u sebe, ne v izolaci a používat správný způsob komunikace s ním - tedy to, co máte šanci se u mne naučit a co je alfou a omegou pro to, aby se v rámci omezení daného nevhodným genetickým materiálem z takového pejska stal vyrovnaný jedinec.

Jak už jsem psal, je zde nezbytné zapracovat správně na jeho psychice, to ale na dálku skutečně nejde. Nejde o triviální postupy a potřebuji mít osobní zpětnou vazbu pejska stejně jako u všech svých minulých i budoucích podobných "psích případů". Nicméně pokud dojdete k závěru, že Vám cesta za mnou pro klid a pohodu Vašeho pejska stojí, rád Vám pomůžu.

(9.12.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz:  Dobrý den, chtěla bych požádat o radu. Náš pes na nás začal vrčet a cenit zuby. Nikdy předtím to nedělal, stalo se to teď dvakrát. Jediné co mě napadlo je, že nikdy neměl moc rád dlouhé jízdy autem, když jezdíme k rodičům na víkend a zpět domů. Chápu, že delší cesta autem není pro něj třeba není příjemná, že by radši zůstal na dvorku a hrál si s tátovo psem. Občas se schoval pod lavičkou nebo za dveře, ale po jemném přesvědčování nebo na pamlsek si vždy do auta naskočil. Ale při poslední návštěvě rodičů, kdy jsme se chystali k odjezdu, se schoval pod lavičkou, nepomohlo ani drbání, pohlazení, piškot, ale jakmile jsem ho vzala za obojek, začal hrozně vrčet. Jinak je to hravý pes, který si rád přijde pro podrbání, základní povely poslouchá, ven s ním chodíme, se psy našich známých nemá problém, není na ně agresivní, rád s nimi skotačí. Nevím, co se mu stalo, nebo co jsme mu udělali, že se začal tahle chovat. Moc ráda bych mu pomohla, ale nevím co dělat. Vím, že tohle chování si dovolit nesmí. Prosím, poradíte mi?

Odpověď: Dobrý den:) Skutečnou příčinou Vašeho problému je obecné hierarchické nezvládnutí Vašeho pejska, ne auto (to poznáte velmi rychle sama). Německý krátkosrstý ohař má jako většina loveckých plemen geneticky vrozenou silně dominantní povahu a v tomto věku (končící puberta) se právě tato povahová složka začíná u hierarchicky nezvládnutých jedinců razantně projevovat. Je to přirozený proces a jak jsem napsal, jednoznačný důsledek Vašich chyb ve výchově, vedení a komunikaci s takto založeným psím jedince. Tuto skutečnost velmi dobře ilustruje i Váš vlastní popis toho, co sama děláte a jak Váš pejsek reaguje.

Tento případ je zcela jednoznačný a pokud opravdu chcete dát vztah mezi sebou (rodinou) a Vaším pejskem do pořádku, je nejrozumnější a nejefektivnější se se mnou domluvit a s pejskem u mne absolvovat můj individuální výcvikový servis. Je potřeba zapracovat na Vás i na pejskovi a nastavit správnou hierarchii, Vás naučit potřebné komunikační postupy a základy psí psychiky. Ani toto tedy není případ k vyřešení "na dálku", ale umím Vám pomoci a rozhodnutí je pouze na Vás. Jen velmi doporučuji je neodkládat, čas v tomto případě pracuje proti Vám a bez správného přístupu se propast mezi Vámi a pejskem bude čím dál více zvětšovat.

(2.12.2018)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, som veľmi rada že po tak dlhom čase som narazila na vašu stránku. Čítam vaše knihy a viem že potrebujem pomoc. Mám 3 feny a 1 psa (3,5r_ 2,5r_15mes. _ pes 11 mesiacov) plemena sibírsky husky. Všetky psi žijú snami v dome spia snami v posteli čiže máme naozaj blízky vzťah... no s druhou fenou v poradí je problém už od jej malička. Boli sme si po ňu v jej 3 mesiacoch v zahraničí čiže sme ju vtedy videli a spoznali 1x. Vyrastala na samote čiže keď sme ju priviezli do mesta (v tom čase do bytu) bola z toho úplne rozhodena bála sa hádam všetkého hlavne ľudí. Na našu prvú fenu reagovala cerenim zubov a vypadom načo ona reagovala útokom. Nesadli si ale vôbec, vyhľadali sme cvicitelku ku ktorej sme chodili s prvou fenou, po mesiaci spolužitia sa dokázali zniesť a do teraz sa rešpektujú no občas dôjde ku konfliktu. Od jej 3 mesiacov sa jej snažím pomôcť vyhľadali sme rôzne semináre tábory prečítala som množstvo kníh. Niečo prinieslo pozitívne zmeny niečo nám viac uskodilo a preto jej chcem pomôcť aby prežila spokojný vyrovnaný život v našej svorke.  Momentálne zvláda zvuky ruch mesta ale stále sa bojí ľudí a nevie sa normálne zoznamovať so psami akonáhle ju chce nejaký pes onuchat hneď ho dobne alebo ho chce uhryznut. A absolútne nezvláda chôdzu na voditku ona ťahá z bodu A do bodu B ako keby mala klapky na očiach. Boji sa manipulácie akejkoľvek ci už u veterinára alebo doma, dokonca sa bojí aj navliekania postroja. No v lese ju môžem pustiť na voľno a vždy sa krásne vráti späť. Ako jej môžem pomôcť? Ďakujem za vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji a těší mne, že pro svoji fenečku hledáte pomoc. Moje odpověď je velmi jednoduchá - domluvte se se mnou a s fenkou přijeďte a absolvujte můj individuální výcvikový servis, žádné rady na dálku tu nemají smysl. Potřebuji s fenkou pracovat, zbavit ji jejích psích démonů a také Vás naučit vše potřebné. Pokud se podíváte na výše zmíněný odkaz, rychle zjistíte, kolik klientů ze Slovenska jen za poslední dobu využilo mé osobní pomoci, opravdu to stojí za to a ani přicestování na čtyři dny v dnešní době není problém autem ani vlakem. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné - umím Vaší fence reálně pomoci žít do budoucna v pohodě a klidu a velmi rád to udělám, rozhodnutí je jen na Vás. Je nejvyšší čas, za pár měsíců bude psychicky dospělá a pokud si dál ponese svoje psychické problémy, bude to velmi špatné pro ni i pro Vás pro zbytek společného života...

(18.11.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, jdu si k Vám pro radu. Mám doma 3 letého borderáka a 4 borderku. :) Před  rokem se nám narodilo mimco a vše doma v pořádku až do nedávna, kdy mi Coudy začal na maleho vrcet, nic mu neudělal jen kolem neho projde a uz vrčí.Jsem uz bezradna jak na nej, asi zarli.

Odpověď: Dobrý den:) Roční dítě představuje už z podstaty pro hodně psů problém - začíná chodit, je zvědavé a objevuje svět, dělá prudké nekoordinované pohyby a pro psa to vše představuje značnou psychickou zátěž až stres. To vše samozřejmě i v závislosti na tom, jaké je jeho domácí prostředí, jaká je jeho individuální povaha a jak moc (ne)funguje jeho člověk jako vůdčí jedinec smečky.

Je zapotřebí, abyste srovnala domácí hierarchii a aby Cody věděl, že je stále členem domácí lidskopsí smečky (doporučuji prostudovat si trochu PSÍ STRÁNKY FALCO a základní principy hierarchie). Hodně komunikace, včas zklidnit (emoce, hlas, kontakt), aby věděl, že lidské mládě pro něj nepředstavuje ohrožení ani dominanci a že Vy fungujete tak, jak máte. A samozřejmě dávat pozor, předvídat a nikdy nenechat oba jít do blízkého kontaktu bez Vaší kontroly.

Bohužel jste už někde dříve udělala (nebo stále děláte chybu) v komunikaci s Codym, jinak by tato situace nikdy nenastala. Je teprve na prahu psychického dospění, proto je náchylnější k rozhození než Vaše fenka, u které navíc fungují mateřské instinkty větší tolerance mláďat. Pro podrobnější rozbor mi chybí z Vaší strany detailnější informace, ale ta zásadní chyba je v tom, že Cody necítí z Vaší strany potřebnou smečkovou oporu. Navíc ho nemáte zcela zvládnutého ani hierarchicky (pokud by tomu tak nebylo, malého by toleroval) a na tom všem je zapotřebí urychleně zapracovat. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení, jak funguje psí hierarchie a jak pes vnímá dítě, pokud budete potřebovat, můžeme to samozřejmě zkonzultovat telefonicky, což je v podobných případech vždy daleko rozumnější.

(11.11.2018)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ano (ve 2 letech na doporučení veterinářky - měla opakující se falešnou březost)
Dotaz: Dobrý den, máme fenku chodského psa, Daiki Preberry. Už od té doby, kdy jsme si jí přivezli domů má problém s jinými psy, pokud je na vodítku/za plotem. Ještě u chovatelů se tolik prala se sourozenci, že musela být vyčleněna a jeli jsme si pro ní o pár dní dříve, než bylo domluveno. Domů jsme si jí přivezli v osmi týdnech. Je úžasná, jen nesmíme na procházce potkat psa. Rozhodí jí jakkýkoli pes/fena, jakékoli velikosti a stáří. Táhne k psovi, štěká jak rozzuřená bestie. Od tří měsíců jsem s ní chodila každou něděli na cvičák a denně na procházky, bydlíme v rodiněm domku, kde je od malička na zahradě (jen v nejútlejším věku jsme jí měli v předsíni). Jelikož jsme na vesnici, kde každý dům má psa, museli jsme jí přes hárání zavírat do sklepa, po dobu, co jsme byli v práci, abychom neměli nechtěná štěňata. Sousedů pes bez problémů skáče k nám napozemek.
K tomu hlavnímu problému - štěkání když nás má v zádech, nebo je si jistá, že ten druhý pes na ní nemůže - sám je na vodítku, nebo za plotem.. pokud jsme byli na cvičáku, tak jí ostatní psi nevadili, štěkala vždy jen na nově příchozí a neznámé. Pokud jsem jí měla v rámci socializace jako štěně puštěnou na cvičáku na volno, neměla s ostatními psy problém, spíš to vypadalo, že se jich bojí - okamžitě jsem jí měla u sebe "vrostlou" do nohy. Se psy ze širší rodiny taky neměla nikdy problém - jednalo se o starého neměckého ovčáka a starého křížence, které doslova milovala.
Když například přijdeme na veterinu, kde je pár psů v čekárně, tak si sedne a tváří se, že tam nejsou, klidně si i lehne a položí a hlavu a člověk by řekl, že je v pohodě. Jakmile se ale kolem dveří čekárny mihne pes, okamžitě je na všech čtyřech a štěká jak šílená.
Ve městě například štěká na psy, kteří jdou směrem k nám a míjí nás, jakmile nás minou, chce jít za nimi a vypadá to, že si chce hrát.
když byla malinká vyběhl na nás na volno ovčák jedné sousedky, já měla Daiki na vodítku a protože vím, co má za problém, tak jsem jí měla na krátko a u nohy, on si jí přišel očuchat a daiki v ten moment na něj šňafla a on si jí zkoulel pod přední nohy. Já jsem ztuhla, protože jsem nevěděla, co dělat a v ten moment už u něj byla jeho majitelka a omlouvala se. Od té doby má Daiki největší problém s většími černými ovčáky.
Jediní psi, se kterými je v pohodě jsou chodští psi - byli jsem na svodu a pár vycházkách a na ty nešňafe ani na vodítku.
Momentálně mám dvě malé děti, takže cvičáky odpadly a věnuju se jí zlomek času, co před dětmi, ale to štěkání na vodítku jsem ještě nedokázala odbourat, nevím, jak se zachovat, jak jí říct, že to nemusí řešit, že se nic neděje - Docela už zvládá cestu k lesu kolem sousedních psů, které má očuchané ze své zahrady, tam jen kňučí.
Zkoušela jsem všelicos, ale těžko se mi také hledají dobrovolníci z řad jiných majitelů, protože ona opravdu vypadá, že chce jejich miláčka zabít, když je na vodítku. Jednou jsme to zkoušeli s nově příchozí na cvičák, zkušenou paní s hodným ovčákem - Daiki už z veliké dálky startovala a jak jsem se s ní chtěla otočit a zvětšit vzdálenost mezi námi, tak se mi vyvlíkla z obojku (nepoužívám kovový, ale látkový) a najednou jak když vypne vypínačem, byla naprosto v pohodě, přiběhla k druhému psovi lízala mu čumák a pak běžela za mnou, jako by se nechumelilo a uplně jiného psa ingnorovala. Byla bych ráda za každou radu, kterou mi můžete dát.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám dát jenom jednu radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou přijeďte. Udělala jste během její výchovy spoustu chyb, kastrace v jejích dvou letech (tedy ještě ve štěněcí fázi, problém s falešnou březostí se mimochodem řeší zcela jinak, ne odebráním orgánů generujících pohlavní hormony a tedy zásadním negativním a doživotním ovlivněním psychiky - doporučuji prostudovat si texty, které jsem na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již zveřejnil) vše zcela přirozeně razantně zhoršila. Velkou chybou bylo také její vyčlenění z vrhu chovatelem v pro štěně kritické fázi vývoje, kdy se ve společnosti své matky a sourozenců učí správné vzorce sociálního chování.

Výsledkem výše uvedených skutečností je dnes, v jejích 6 letech, z hlediska příčin zcela logický a přirozený velmi nevyrovnaný vztah Vaší fenky vůči psímu okolí. Samozřejmě k tomu přispěly i nekorigované špatné zkušenosti a vzorce chování plus neexistence jejího "majáku", tedy schopné a fungující vůdčí osobnosti.

S fenečkou Vám rád pomůžu, ale jak už jsem napsal, je nezbytné s ní za mnou přijet, nějaké rady na dálku opravdu nestačí. Pokud se rozhodnete mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

  (11.11.2018)
Plemeno: slovenský čuvač?
Pohlaví: fena?
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý deň, momentálne nie som ešte majiteľkou tohto plemena. Nakoľko sa však chcem rozhodnúť správne a hlavne skonzultovať toto rozhodnutie s odborníkom, rozhodla som sa sem napísať. Budúci rok sa konečne budeme sťahovať do domu, kde už teraz  chováme hydinu a dve kozy. Pozemok máme cca 2000 m2. Vždy som bola psíčkar - od detstva som mala pár krížencov, potom dalmatínku (aj som odchovala štenatá) bola aj mnou cvičená a myslím, že v  rámci plemena a môjho začiatočníctva aj úspešne , po vydaji a pri deťoch sme mali 13 rokov labradorku - úplne bezproblémová, vycvičená. Teraz má u nás v byte dcéra skoro veterinárka kríženku nemeckej dogy. Tiež je bezproblémová - zvládnutá. Tá by iste ostala doma v byte s dcérou.  Ale konečne moja otázka. Keďže som ešte nikdy nemala psa v podmienkach rodinného domu so záhradou (vždy to bolo v byte) neviem ako na to. Slovenského čuvača som si vytipovala (ale nebránim sa ani iným plemenám) ako psa určeného na pasenie resp. ochranu stáda. U nás by to síce bola skôr hydina (nie ovce), ale myslím, že ak by pes považoval aj sliepky za svoje stádo mohlo by to fungovať. Len mám guláš v tom ako na to. Iste pes (teda ja by som radšej fenku) musí byť spoločníkom a členom našej svorky - ale hlavne by mal byť vonku - 100% na voľno s búdou - teda takú mám predstavu (možno hlúpu - neviem). Myslíte, že by toto plemeno bolo vhodné? Prípadne poradte ako na to, aby som viac nepokazila ako urobila  dobre. Prvýkrát chcem psa nielen ako spoločníka, ale aj s istou úlohou. Malé deti momentálne už  nemáme (no možno prídu vnúčatá) - sme aktívny turisti tak by sme iste brali so sebou aj psa.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím zkontaktujte mě telefonicky, otázka správného výběru plemene (a ne, čuvač opravdu nebude považovat slepice za svoje stádo a ne, čuvač opravdu není pes do boudy) je vždy poměrně složitá a daleko lépe se v takovém případě pracuje interaktivní formou - určitě ne mailem. Potřebujeme spolu mluvit, aby nedošlo k nepochopení z jakékoli strany, potřebujeme Vy i já něco doplnit nebo upřesnit. Rád Vám věnuji svůj čas, abychom potvrdili (nebo vybrali jiné) pro Vás optimální psí plemeno, ale jak jsem napsal, telefonicky to půjde daleko lépe. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se, rád vše s Vámi důkladně proberu a dporučím/poradím...

(4.11.2018)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ano (v 8 letech, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych radu. Máme fenku westika, jménem Nelinka. Je ji devet let. Přítel Nelinku dostal jako dárek od své teď už bývalé přítelkyně. Rozešli se, když bylo Nelince sedm. Od té doby ji pritel své bývalé půjčuje každých 14dni od čtvrtka do pondělí ráno. Z mého pohledu je to úplný nesmysl a jsou oba sobečtí, že se nedokážou domluvit, s kým pejsek bude a nemyslí na to, co je nejlepší pro ni. Pes dle mého názoru nepotřebuje mámu a tátu, ale má pouze jednoho pána. Já si myslím, že ji to vůbec nemůže dělat dobře. Musí mít v hlavě zmatek. Když se vrátí z pobytu u bývalé slečny, je lekava( kdyz polozime sklenicku na skleněný stul tak s sebou trhne),zdá se nervózni, nelehne si,jakoby nevi kam se vrtnout,chvilkama kňučí. Trvá cca ten den,než se zase srovná. Dlouhodobě kulhá na zadí nohu. Veterinář jí udělal rentgen. Má jakousi spondyloartrosisu a bude muset brát nějaký lék. Já si myslím, že je to tím střídáním. Tak, jako může mít člověk zdravotní problémy, způsobené psychikou, může to tak být i u pejska? Zajímá mě názor nějakého odborníka. Co si o tom myslíte? Myslíte, že je to neustále střídání v pořádku? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte naprostou pravdu, už jsem tu také vícekrát vysvětloval, jak je "střídavá péče" pro psy jednoznačně škodlivá a mimo jejich sociální vzorce chování. Bohužel lidé jsou často buď vypočítaví sobci využívající pejsky jako rukojmí nebo jednoduše hloupí a mající pocit, že zcela jiný živočišný druh je jen mimino v kožiše. Každopádně je to pro každého takovými majiteli postiženého psa velký životní průšvih.

Pes opravdu potřebuje jednoho jediného svého člověka jako svůj maják a vůdčího jedince. Pokud ho tak jako v tomto konkrétním případě nemá a je "půjčován" ať už jedné nebo druhé straně, vytváří to v jeho hlavě zmatek a celkový dlouhodobý stres, jehož důsledky pak jsou nejen psychické, ale mohou být následně i fyzického rázu.

Vím, že to asi budete mít trochu těžší a budete možná podezřívána z pokusu "odstranit bývalku", ale zkuste svému příteli ukázat moji odpověď jako člověka jednajícího pouze v psím zájmu, aby pochopil, že současným stavem své fenečce velmi škodí. A pokud mu na ní opravdu záleží, určitě dokáže učinit potřebná rozhodnutí. Bohužel je možné i v tomto případě, že se jedná ze strany jeho expřítelkyně o účelovou manipulaci, která by pro fenku mohla dopadnout velmi zle. Nemohu samozřejmě soudit, ale lidi trochu znám a jak jsem napsal, Váš přítel je každopádně ten, kdo musí tuto pro fenečku velmi nešťastnou situaci rozseknout. Nelince držím všechny palce a pokud by bylo zapotřebí vše vysvětlit i jinou formou, může mě Váš přítel samozřejmě zkontaktovat telefonicky.

(28.10.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem natrefila na Vaše stránky, protože sbírám informace o kastraci psů. Máme 4,5 letého křížence, dostali jsme ho jako 5 měsíčního. Nevím, jaké plemeno byli jeho rodiče, v každém případě to byli nějací stopovací psi, protože náš pejsek odmalička preferuje pachy a čím je starší, tím méně jej zajímají lidé nebo jiní psi. Doma je velice klidný a hodný. Pokud je vyvenčený a dostane příděl žrádla a pití, proleží celý den, občas přívítá příchozího. Máme ho v rodinném domku se zahrádkou, ale skoro pořád je s námi, protože jsme pochopili, že jsme pro něj jeho „smečka“ a žádná psí bouda venku nás nenahradí. Všechno funguje perfektně až do doby, kdy nezacítí hárající fenu. Je mi ho líto, když kvílí, nemůžu to poslouchat, ale nevím, jak mu pomoci. Žádnou fenku v okolí mu majitelé nepřipustí a takhle si připadám, že ho týrám. Navíc nás to v noci budí a nejen nás, ale i sousedy. Když jdeme ven, tak mě táhne jak šílený až ke dveřím, kde dotyčná krasavice bydlí. Pokud by to bylo jednou za čas, tak OK, ale jelikož žijeme ve městě, je to každou chvíli.
A tak jsem se rozhodla, že ho dám kastrovat. Ale teď jsem natrefila na Váš článek. Poprvé jsem se setkala s přístupem, který jsem tak nějak přirozeně preferovala – a totiž, že pes je přece náš kamarád a ne bezduchý vykonavatel příkazů. Já sice mám omezení, která Vy nemáte – pes v posteli, atd., ale myslím, že jsme na společné vlně v tom, že nemáme potřebu psa ovládat a něco si tím dokazovat.
Jak mám ale omezit psí pudy? Píšete, že pes nemusí být na vodítku, stačí jakési přirozené pouto mezi ním a pánem. Ale můj pes když byl navolno, tak se rozběhl za autem, kde nasedla paní s hárající fenou a vyběhl až na hlavní cestu? Od té doby ho mám pořád na vodítku, protože nevím, kdy nějakou fenu zase ucítí????  Chodíme do výběhů, kde je navolno. Poradíte mi, jak mám postupovat, abychom se nezbláznili všichni? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že máte Vašeho pejska u sebe a ne v kotci nebo boudě - správně jste pochopili, co je pro něj opravdu důležité. Stejně tak mě i těší, že před kastrací svého pejska nejprve hledáte informace a jiná řešení, bohužel jsou v tomto ohledu lidé jako Vy spíše vzácnou výjimkou...

Ano, pokud je správně nastavená hierarchie a přirozená vazba mezi psem a jeho majitelem, pak skutečně dojde k zásadnímu utlumení psí sexuality a tužeb (platí pro pejsky i fenky). Už jsem o tomto přirozeném jevu psal vícekrát, vychází totiž ze základních sociálních vzorců chování (nejen) psího druhu. Funguje natolik spolehlivě, že lidé, kteří toto zvládnou, mohou mít doma v jedné smečce psy i feny a přesto nedojde k nakrývání a sexuálnímu šílenství.

Na tom všem je ovšem zapotřebí ze strany psího majitele pracovat, nejlépe od samého začátku - nicméně nikdy není úplně pozdě. Podle toho, co píšete ve svém dotazu, Váš pejsek ve Vaší lidskopsí smečce skutečně nevnímá jakékoli hierarchické omezení, proto je jeho sexuální apetit vůči psímu okolí tak silný. Pak totiž nemá potřebu respektovat ani základní pravidlo psího sociálního společenství "na fenu má nárok pouze vůdčí jedinec" a pohlavní pud Vašeho pejska vůči všem fenkám tak jede na plné obrátky.

Pokud (jak doufám) opravdu nevnímáte doživotní (a zcela zbytečné) zmrzačení kastrací Vašeho pejska jako dobré řešení, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rád Vám pomůžu, ale v tomto případě to "radou na dálku" skutečně nejde.

(14.10.2018)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Máme stěně (Cane Corso) 6 měsíců. Je často velmi obranářská, když je v mojí nebo přítelovi blízkosti. Jakmile se k nám přiblíží nějaký pes, ihned po něm vyjede. Pokud odejdeme dál, je s ním v pohodě. Je zajímavé, že na procházce na vodítku to nedělá. Spíš když někde sedíme a ona je u nás v těsné blízkosti. Stejně tak reaguje když jí zavolám povelem "ke mě" a ona čeká na odměnu a v tom přijde jiný pes. Hned ho hnusně odežene. A pak ještě poslední situace. Když je na nějakém vyvýšeném místě (na gauči, na zídce, na čemkoliv)  přiblíží se k ní jiný pes, taky hned startuje. Samozřejmě se ji snažím nenechávat to dělat, houknu na ní "NE, nedělej to!" a maže dolů. Stejně tak když je hodná a nestartuje, dostane odměnu. Jak byste to fenku odnaučoval?

Odpověď: Dobrý den:) Já bych fenku určitě nic "neodnaučoval", ale pokud bych si pořídil cane corso, znal bych už předem povahová specifika tohoto plemene. Například vysokou vrozenou dominanci, ostrost, samostatnost v rozhodování. A od samého začátku bych štěně necvičil, ale správným způsobem vychovával a vedl tak, abych nastolil správnou hierarchickou vazbu, kdy já jsem ten, kdo rozhoduje (například koho ve své blízkosti tolerujeme a koho ne), nikoli půlroční štěně a později dospívající a dospělý jedinec. Systém "jsi hodná a dostaneš odměnu" je (nejen) u tohoto plemenného typu zcela nesmyslný a brzy to zjistíte sama i se všemi souvisejícími důsledky.

A stejně tak bych využil možnosti se naučit správné postupy pro zbytek společného života s cane corso od člověka, který by mi stejně jako teď já Vám nabídl praktickou pomoc. Protože bych si uvědomoval, že pokud mám problémy s pochopením a vedením teprve šestiměsíční fenky na začátku psí puberty, začínám mít velký problém. A že cane corso se opravdu necvičí, ale vychovává a hierarchicky vede, jen tak získáte správného představitele tohoto plemene.

Tak přesně toto bych udělal já na Vašem místě plus bych si trochu prostudoval tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Co uděláte Vy, bude samozřejmě jen a jen Vaše rozhodnutí, moje pomoc je Vám k dispozici...

(7.10.2018)
Plemeno: jezevčík x zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Vzala jsem si k sobě Amynku, když měla 2 měsíce. Je to velice živá fenka taková tryskomyš. Potřebovala bych návod jak ji zvádnout na vodítku( sem tam posloucha, když ví že dostává pamlsky)ale jakmile vidí jiného psa ,či jiný podnět, uteče. neposouchá na povel ke mě, skáče n akaždé dítě a kolemjdoucí. Volila bych i individualní přístup ale Liberec je strašně daleko :( Další otázka směřuje ke kastraci. Většinou se doporučeuje kasatrovat feny kvůli zdravotním problémum v pozdější době, co si o tom myslíte Vy?

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré si uvědomit, že pětiměsíční štěně se bude zcela přirozeně chovat přesně tak, jak popisujete - zajímá je okolí, navazuje sociální kontakty a jeho psychika ještě zdaleka nezvládá plné soustředění. Navíc ve věku začínající psí puberty, kdy rozhodně nemůžete od Vaší fenečky čekat "povelovou poslušnost".

Nevím, odkud jste a co tedy pro Vás znamená "Liberec je strašně daleko", ale shodou okolností jsem tu zrovna tento týden měl klientku mého individuálního výcvikového servisu až z Košic, což je vzdálenost přes 600 kilometrů (a zdaleka nebyla první z takové dálky). Určitě žijete podstatně blíž a myslím si, že právě pro Vás by můj individuál byl velmi přínosný a potřebný. Mimochodem právě tato klientka u mne byla také se zhruba půlročním štěnětem, protože také potřebovala některé věci dát do pořádku. Neřešila vzdálenost, priority měla nastavené jinak a její zhodnocení přínosu pro sebe i svoji fenku si můžete přečíst a shlédnout v této videoreportáži a článku. I Vy máte možnost se stejně jako Vaše fenečka naučit vše potřebné pro zbytek společného života, za sebe Vám samozřejmě velmi rád pomůžu - potřebujete se naučit zvládat a zklidnit temperament svého štěněte, komunikovat a stát se hierarchicky vůdčim jedincem. Rozhodnutí je pouze na Vás...

Teď, co se týká Vašeho dotazu na kastraci.

Napsal jsem a na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na toto téma zveřejnil již tolik článků a textu, že to opravdu nelze přehlédnout, pokud se i jen trochu málo do mého webu začtete. Udělejte to prosím a můj argumentačně a fakticky podložený dvacet let konzistentní názor na bezdůvodné mrzačení mladých zdravých fen (i psů) Vám doufám pomůže se rozhodnout dobře a v zájmu spokojeného života Vaší malé psí kamarádky. Kastrací zdraví feny nezlepšíte a případnému rakovinnému bujení nezabráníte, pouze její zdraví na zbytek života podlomíte a negativní dopady na její psychiku pocítíte stejně razantně jako ona sama.

Věřím, že se rozhodnete správně, pokud máte ke své Amy skutečný vztah a chcete pro její život jen to dobré.

(30.9.2018)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Máme 5ti letou fenu Abigail, která často chytá dalo by se říct takové “záchvaty”, jako by se jí v ten určitý moment úplně zatemněl mozek. Například když jedeme autem a ona spatří psa, hned začne šílet. Na procházce jí někteří psi vůbec nevadí a v pohodě kolem nich projde, skoro se na ně ani nepodívá, a jiné by na místě sežrala. Když byla mladší, stačilo, aby někdo jen chodil trochu jinak (kulhal, měl berle nebo se o nějakou hůl opíral, zvedl ruce, na procházce to mohl být běžec a nebo jen cyklista), hned měla tendence po něm vystartovat. Teď už se to neděje tak často, ale pořád v ní něco z toho zůstalo. Zazvoní návštěva, a ona se z toho může zbláznit-jako šílená štěká a sápe se na dveře. Nenechá na sebe šáhnout cizí lidi-většinou to probíhá tak, že když na ní někdo kromě rodiny šáhne, tak ztuhne, rozšíří se jí zorničky a pak se tak po 5ti vteřinách po té ruce ožene. Potom když se všichni usadí kolem stolu tak už to je relativně v pohodě, ale když se zvednou k odchodu, zase začne šílet a štěkat. Když vidí kočku tak je najednou bez sebe. A to mě přivedlo k tomu Vám napsat. Moc bych si chtěla pořídit kočku, jenže se bojím, že jí ublíží. Vůbec nevím jak by zareagovala a jestli by byla schopná s ní vyjít, nebo by jí naopak byla schopná při nejhorším zabít. Před rokem jsme pořídili ježka, vždycky když ho viděla, jakoby zvlčela (zkoušela jsem jí před ní dát jen párkrát, ale radši jsem od toho upustila..). Myslíte, že kdyby přicházela každý den do styku třeba právě s ježkem, mohla by se “socializovat”? Od koupi kotěte mě v podstatě dělí už jen to že nevím, jestli by mu něco neudělala... Věřím, že by se s tím snad dalo něco dělat. Kotě je zvyklé na psy už od malinka, jenomže teď je problém v tom našem psovi. Mám Abbynu moc ráda, kromě těhle situací to je úžasný, vnímavý a inteligentní pes.. ale tohle mě opravdu moc trápí. Budu Vám moc vděčná za odpověď, snad se s tím bude dát něco udělat.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi doporučuji pořízení kočky zrušit, za stávající situace by se její životnost ve společností Abigail s největší pravděpodobností počítala na minuty až hodiny. Základní problém je bohužel ve Vašem hierarchickém nezvládnutí plemene australský honácký pes, které je velmi dominantní a dost ostré - vzhledem ke svému pracovnímu určení takové jednoduše být i musí.

Abyste podobné plemeno zvládla, musíte perfektně znát jeho povahová specifika a od samého začátku správně vyhodnocovat vzorce chování, musíte být dostatečně silná osobnost a musíte umět s ním správně komunikovat. V opačném případě se spolužití zvrhne přesně tak, jak popisujete a je jen otázkou času, kdy dojde k hodně velkému průšvihu. Vaše fenka je v současném věku již psychicky dospělá a o to více jsou její projevy a chuť sama rozhodovat o svém okolí razantnější. A jak už jsem psal, pro Abigail nepředstavujete potřebnou hierarchickou autoritu a jistotu, proto se chová tak, jak se chová.

Z tohoto důvodu je v zájmu Vašeho budoucího klidného života s Abigail a rozhodnutí, zda k ní pořídit kočku (což mi vzhledem ke kombinaci povahy australského honáckého psa a v tomto konkrétním případě hierarchicky zásadně nezvládnutého jedince upřimně řečeno nepřijde vůbec rozumné ani zodpovědné) nutné nejprve napravit svoje chyby a naučit se svoji fenečku zvládat. Doporučuji proto v prvé řadě si prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základních termínů a psí podstaty a pokud se rozhodnete nechat na sobě i fenečce zapracovat, rád Vám oběma pomůžu dát vše do pořádku. To je jediné, co lze a má smysl udělat a jen svoje rozhodnutí prosím neodkládejte, čas teď jednoznačně hraje proti Vám.

(30.9.2018)
Plemeno: jezevčík trpasličí dlouhosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den,znám Váš názor na kastraci.Bohužel my jsme naši Žofinku nechali vykastrovat,protože nám předešlá fenka předčasně zemřela na rakovinu mléč.žláz.Zákrok byl proveden po prvním háráním na doporučení veter.lékaře. Nyní již víme,že to nebylo dobře načasované.Má od té doby narušenou strukturu srsti-asi nedostatek hormonů.Žádné léky nepomohly. Náš hlavní problém:po operaci jsme se báli ji pouštět k dalším psům a chránili jsme ji.V naší ulici bohužel mají fenku křížence teriera z útulku.Několikrát napadla Žofku,protože chodí na volno.Poslední atak kdy běžela za námi za roh ulice.Napadla jí zezadu povalila a pokousala na břiše.Došlo k ostré výměně názorů ze sousedy. Máme zahrádku, ale i přesto ráda chodí na vycházky (tak 2x denně) je bojácná.Kohokoliv míjíme má hlavu dozadu. Někdy vyrazí a štěká.Některé rasy psů,ale nechá aby k ní přišly a očichaly.Někdy táhne za vodítko a nedá se zvládnout. Doma je v podstatě hodná.Aportuje a na zavolání většinou přijde je to jezevčík.Když jdeme oba z domova neštěká a sama jde do košíku.Nemá,ale ráda když odchází jeden z nás,štěká.Při našem návratu učůrává radostí a to také když přijdou naše děti na návštěvu.Má je ráda . Je u nich doma když my někam jedeme. Jsme důchodci,tak jsme s ní celé dny.Chtěla bych jí pomoct,aby byla v pohodě a ne vystresovaná.Asi i my děláme něco špatně.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Co na to říct - primární následky kastrace na psychiku fenky stejně jako další vedlejší efekty jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal a rozebral již mnohokrát a Žofinka je jen dalším smutným důkazem, že jsem si to opravdu nevymyslel. Je to jak přes kopírák a pořád je tolik lidí, kteří nejprve uvěří účelovým lžím a pravdu zjistí až poté, kdy už je pozdě. Chirurgická kastrace, ať už psa nebo feny, je bohužel zásah nevratný.

Mohu Vám pomoci stejně jako jsem pomohl jiným (nejen) v podobné situaci, aby váš společný život byl do budoucna lepší. Jsem rád, že přes zásadní chybu Vám psychický stav Vaší fenečky není lhostejný a to mě těší. Samozřejmě ale nelze tyto věci dát do pořádku "na dálku", je zapotřebí, abyste s Žofinkou za mnou přijeli. Pokud se tedy rozhodnete pomoci své fence i sobě, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

(16.9.2018)
Plemeno: flat coated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý večer. Jmenuji se Lenka a chtěla bych Vás poprosit o radu... Myslím si, že toto nebude rada asi na jeden e-mail, ale prostě to zkusím. Jak už jsem výše napsala, jmenuji se Lenka a mám za parťáka skoro šestiletého Flat Coated Retrievera Andyho. Andy není mým prvním psem, ale přesto mám problém, ve kterém se plácám a nějak už nevím kudy kam. Andyho jsem si vzala z dobré chovatelské stanice. Chovatelka se neustále zajímá o její odchov, potkáváme se na různých akcích, posíláme si fotky... Andy je moc šikovný, bystrý a učenlivý pes. S Andym se věnuji například lovecké kynologii a do nedávna jsme se věnovali i psímu sportu Flyballu. Nyní se budu snažit přejít k danému problému. Jak jsem již psala Andy je 5 let starý (29.12.2012 narozen). Naším problémem jsou psy... Andy se nesnese se psy. Několikrát jsem si pokládala otázku proč tomu tak je a na nic jsem nepřišla. Pravidelně docházím na cvičák, kde se snažíme na tom pracovat, ale nějak stojíme stále na místě. Pokud Andy pracuje, tak je to bezproblémový pes. Například pokud budu cvičit odložení a z každé strany bude ležet pes, Andyho to vůbec nezajímá. Plní povel a nekouká napravo nalevo. Problém nastává, když máme projít okolo jiného psa. Andy radostně vrtí ocáskem, za krkem má vlnu jak lev a z jeho "úst" vycházejí všemožné tóny, které jsou jednak výhružné, jednak lítostivé kňučení že by si rád pohrál a pak něco co se mi samotné nepodařilo identifikovat. Cvičím jedině pozitivní metodou, svého psa nebiji ba naopak se ho snažím motivovat. Bohužel se mi už několikrát stalo, že jsem si například zavazovala tkaničku u boty a ze zatáčky vyšel pán s labradorským retireverem. Andy zavrčel, než jsem se stačila odlepit od země, tak byl Andy na Labíkovi a slintal mu za ucho. Andyho jsem z Labradora sundala s monologem co to bylo! To se dělá! Následně jsem dala Andymu odložení, pánovi se omluvila, zkontrolovat jeho psa a nabídla odvoz na veterinu pokud by chtěl nechat svého psa odborně vyšetřit. Když se zamýšlím nad tím, kde mohla vzniknout chyba, tak doopravdy vůbec netuším. Jediné co mě napadá je konflikt, který se stal když Andymu byly 4 měsíce. Šli jsme na krátkou dopolední procházku a odněkud k nám přiběhl ovčák, Andyho vzal za krkem a třepal s ním. Pak najednou Andyho pustil a Andy kňučel a nechtěl se hnout. Na pamlsek jsem ho lákala ke mě. Podařilo se. Andy ke mě po krátké chvilce přišel, odměnila jsem ho, namotivovala jsem ho na pamlsek a šli jsme domů. Od té doby jsme stále pokračovali ve výcviku ve štěňátkách, kde nebyl vůbec žádný problém. Problém, který mám a stále se ho snaží řešit, jsem Vám popisovala výše a onen problém se vyskytl, když bylo Andymu cca 13 měsíců. Najednou začal na cvičáku skákat po psech,  vydobývat si své postavení, což už jsem nepovažovala za hru a tak jsem to řešila. Většinou zákazovým povelem, upoutání psa na vodítko a odešli jsem třeba jen na chvíli z kolektivu. Ráda bych Andyho aspoň trochu "změnila", zapracovala na problému, který máme... Momentálně se již domnívám, že problém máme oba dva. Jak Andy, tak i já. Myslím si, že Andy je z cizích psů nervózní a dává to najevo, jenže já už jsem ze situace, která by mohla nastat také nervózní a přistihla jsem se, jak se radši kvůli tomu vyhýbám psům. Proč chci tento problém řešit a vlastně stále ho řeším? Jednak je mi líto a mrzí mě, že se Andy nějakým způsobem trápí. Za druhé nám to kazí naší práci, kterou máme oba moc rádi, ale jakmile se ukáže nějaký pes nadosah, tak si každý myslí že mám pěkně nevychovaného psa. Za třetí, chci s Andym jít kamkoliv a kdykoliv a nestresovat sebe a svého psa jestli to, co jde naproti nám je pejsek či fenka. Mockrát Vám děkuji za přečtení tohoto emailu a pokud by Vás napadlo nějaké řešení nebo aspoň rada, byla bych Vám vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše základní chyba, která úplně bije do očí a jejíž celoživotní důsledky pro Andyho jsou pak bohužel naprosto očekávatelné a logické, je ta, že jste úplně zapomněla Andyho vychovat - být jeho majákem, naučit ho správným sociálním vzorcům, být jeho oporou. Vy ho jenom cvičíte a drilujete povely, ale nekomunikujete, nejste pro něj potřebným majákem, netvoříte spolu smečku a on už skoro šest let žije ve stresu vedle Vás sám za sebe, protože nemá jinou možnost. Také Vám bohužel nikdo neřekl (a Vy jste na to nepřišla), že flat coated retrívr není německý ovčák, který Vám ledacos v tomto směru odpustí. Flat coated retrívr je plemeno, které životně nutně potřebuje intenzivní sociální komunikaci se svým majitelem - potřebuje svůj vzor, svého vůdčího jedince. Je to plemeno s velmi citlivou duší, které potřebuje stejně založeného majitele. Není primárně "výcvikový" pes, podobným zacházením (založeným jen na povelech a obecně výcvikářských metodách) ho spolehlivě zničíte a vystresujete.

Místo výchovy a komunikace jste s ním pouze cvičila, cvičákovský přístup a reakce vyčnívají z každé věty Vašeho dotazu. A znovu zopakuji - toto je ta obrovská chyba, kvůli které teď má Váš šestiletý Andy zásadní sociální problémy (nejen) s jinými psy. Navíc jste zcela ignorovala fázi jeho puberty (ano, včetně onoho popisovaného cca 13. měsíce jeho věku), kdy se zcela zákonitě začaly projevovat další důsledky jeho špatné výchovy a chybného přístupu majitele...

Máte pravdu v tom, že tento případ opravdu není na jeden mail - on totiž není vůbec na mailové "rady na dálku". Ale velmi rád Vám i Andymu pomůžu dát věci do pořádku, pokud budete ochotna tomu věnovat svoji energii a čas a přijedete za mnou se svým pejskem absolvovat můj individuální výcvikový servis, tedy prakticky a efektivně svoje problémy vyřešit. Andyho dám do pořádku a Vás naučím, jak se svým pejskem komunikovat a fungovat ne po cvičákovsku (právě cvičák Vašeho pejska zničil a Vás naučil pouze špatné postupy a chybné chápání plemene flat coated retrívr), ale po psím, tedy přirozeným a pro každého psa optimálním způsobem. Pokud se k tomu rozhodnete a budete se učit a spolupracovat, pak si budete moci splnit svůj sen a v budoucnu s Andym jít kamkoliv a potkat kohokoliv - bez stresu a nervozity pro oba, ptotože jak správně píšete, problém máte skutečně oba dva.

Rozhodnutí je teď pouze na Vás a pokud bude pozitivní, zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme vše potřebné. Doporučuji ale Vaše rozhodnutí neodkládat, Andy je už zhruba dva roky psychicky dospělý, získané vzorce chování se jen dále upevňují a psí život utíká velmi rychle...

(2.9.2018)
Plemeno: novofundlandský pes/bostonský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 1 rok/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu ohledně kastrace. Mám roční fenku Novofunlandky a 4letého Bostonka psa. Normálně spolu vychází velmi dobře, hodně si hrají. Teď Žofinka prvně hárala, jsou oddělení, Bostonek je doma, NF fenka na zahradě, situaci zvládáme , ale pejsek je z toho špatný, nežere, kňučí až skoro pláče. Zároveň soused má 2 psy, kteří sedí přilepení na dost chatrném pletivovém plotu a vzhledem k váze naší slečny určitě přes 60 kg, to neberu jako možnou ochranu. Štěňatka nejspíš plánovat nebudeme, i když je papírová…není v takové situaci lepší ji nechat vykastrovat? Dost se mi to příčí, přeci jen je to zbytečný zákrok, ale když vidím toho našeho nešťastného Romea….:(, jak to těžce nese….

Odpověď: Dobrý den:) Prosím přečtěte si nejprve všechny články a texty, které jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na téma kastrace už napsal. Je toho opravdu hodně a jaký si z toho uděláte pro svoji fenku závěr, je už jenom na Vás...

Věřím, že Vám nebrání nic zásadního mít fenku v kritické dny (respektive i pár dnů před a po) v domě, to je nejjednodušší způsob, jak eliminovat psy sousedů. Bostonek - stejně jako o kastraci jsem zde psal také o přímé úměře pozice psa/fenky ve smečce a síle sexuálnich projevů - jinými slovy, pokud by byl Váš pejsek ve Vaší smečce správně začleněn, projevilo by se to také pozitivně na jeho sexualitě.

V podobné situaci jako Vy je řada lidí a díky Bohu dnes už velká část z nich ví a ověřila si, že soužití plnohodnotného psa a plnohodnotné fenky je za dodržení základních pravidel zcela v pohodě i ve dnech hárání fenky. Bez toho, že by bylo nutné samčí nebo samičí psí bytost nadosmrti zmrzačit na duchu i těle, protože "on ten pejsek tak trpí" nebo "bude to tak pro mě jednodušší".

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu) a věřím, že se rozhodnete správně, třebaže to pro Vás bude znamenat některé věci změnit a zapracovat na vlastní smečce. To vše ale můžete zvládnout stejně jako mnozí jiní, záleží jen na Vás.

(26.8.2018)
Plemeno: italský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.precitala som si rozhovor s vami na jednej stranke internetovej a tam pisete ze nie ste zastancom sterilizacie.moja fenka 1 rocna plemena taliansky stavac mala po prvom harani falosnu graviditu a citala som ze v tom pripadw je lepsia sterilizacia.ze je velka pravdepodobnost ze sa jej to vrati a mozu vznikat zdravotne problemy..hlavne rakovina.tak by dom vas chcela poprosit o vas nazor co robit v tomto pripade?dakujem za vas nazor a odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Falešná březost je úzce svázána s psychikou a hierarchickým postavením feny ve smečce, už jsem zde toto téma vícekrát rozebíral - jedná se o důsledek, nikoli příčinu. V kostce řečeno v čím hierarchicky vyšším postavení sama sebe fenka vnímá a čím méně funguje (popř. vůbec neexistuje) vůdčí jedinec její smečky, tím více je její organismus vlivem pohlavních hormonů náchylný k falešným březostem a projevům sexuální aktivity. Pokud však své fence vytvoříte skutečné smečkové prostředí se všemi souvisejícími atributy (doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), pak s falešnou březostí problém mít nebude. Jednak se jedná z hlediska etologie psího druhu o přirozenou souvislost, jednak to mám ověřeno i v praxi na statisticky významném počtu fen.

Jinak platí, co jsem napsal, tedy že kastrací neovlivníte, zda rakovina jako taková někdy v budoucnu u fenky propukne nebo ne. Ale zcela jistě kastrací zásadně negativně ovlivníte celý budoucí život své fenky - opět doporučuji najít si všechny články, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již zveřejnil, máte v nich vše podrobně rozebráno a zdůvodněno. Samozřejmě, jakou budoucnost pro svoji ještě zdaleka ne fyzicky a psychicky dospělou fenečku zvolíte, záleží jen na Vás...

(19.8.2018)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den jdu k Vam pro radu mame 16mesicniho pejska AUO a jiz pres pul roku resime jak odnaucot pejska stekat a knucet na jine psy nebo cokoliv co je v pohybu. Je to nestesti a uz nevim jak dal vychazky jsou pro me stresujici a vracim se z nich urvana jak blazen. On okamzite vypaly a i pres me nesmis a skub jde znova a znova do akce uz nevim jal dal.

Odpověď: Dobrý den:) Pomůžu Vám rád, ale "na dálku" to samozřejmě nejde, potřebuji s pejskem pracovat a naučit správné postupy i Vás. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou oba přijedete. Určitě to neodkládejte, postupující čas vše jen zhorší a upevní, zbytečně se oba trápíte.

(19.8.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mame 5 rocneho ridgebacka menom Leo. Mame ho asi tyzden. Predchadzajuci majitelia ho mali zavreteho vo volieri. U nas je na chate. Chodim za nim 3 krat denne a spavam tam ked nemam nocnu. Problem je ze psik moc vyplakava a knuci. Prvu noc suseda zavolala policajtov a chce aby isiel do utulku. Vzdy pred odchodom chodim s nim aspon na hodinovu prechadzku a potom mu nechavam porozhadzovane parky vo flasiach aby myslel na nieco ine. Bohuzial to uz prestava fungovat. Celkovo je bojazlivy pes, pri stretnuti s inym psom co i len stenatom knuci od uzkosti a chce ist pred. Mame aj druheho psa. Je to mix ridgebacka a pitbula, fena ma dva roky. Ju sme mali skor, asi pol roka uz. Aj ona nevie byt sama. Kedze ju vsak mame v byte tak sa to neprejavuje. Raz som ju nechal na chate a prehryzla pletivo a preskocila plot. Ona je ten boss medzi nimi. Neviem ako mu dodat odvahu aby sa nebal byt sam. Je to bezproblemovy pes inak a nechcem ho nechat v stichu. Ak by ste mi vedeli pomoct, dakujem. Nema normalne zavijanie. Je to plac co pocut skoro na dva kilometre z toho aky je velky a mocny.

Odpověď: Dobrý den:) Už nesčetněkrát za ty dlouhé roky jsem tu psal a vysvětloval (i proto jsou v Poradně otázky a moje odpovědi veřejné), že pes je sociální druh a jako takový životně nutně potřebuje sociální kontakt. Že pes nepatří do kotce a že každého psa spolehlivě zničí fyzická i sociální izolace - vidíte to ostatně nejen na Leovi, ale i na své fence.

Pokud Lea, jak sám píšete, nechcete nechat ve štychu, pak si ho konečně vezměte k sobě a poskytněte mu skutečný domov a potřebné jistoty. Uvádíte, že je bojácný, navíc má zásadní problémy i se svým vlastním druhem - ano, nedivím se, ale samo se to nespraví a pokud ho necháváte samotného někde na chatě (to, že za ním jezdíte, opravdu nestačí a "parky vo flasiach" jsou naprostý nesmysl), nic se nezlepší, pouze zhorší. Máte ho týden a nedal jste mu šanci, aby Vás vůbec pořádně poznal, natož aby mohl mít pocit, že někam a k někomu patří...

Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a uvědomte si, co pes opravdu potřebuje a co se stane s jeho psychikou, pokud bude žít tak, jak v současné době žije Váš Leo. Takto to opravdu fungovat nemůže a jen tak mimochodem - rhodéský ridgeback v žádném případě není ani psychicky (je to plemeno se silnou potřebou sociálního kontaktu), ani fyzicky (původem je z Jihoafrické republiky a jeho srst nemá podsadu) vybaven na celoroční život někde v kotci, na zahradě a v sociální izolaci. Pokud jste si ho pořídil už jako pětiletého dospělého psa, doteď drženého v naprosto nevyhovujícím prostředí, pak mu prosím aspoň pro zbytek jeho života udělejte podmínky takové, jaké má mít - tedy v jedné smečce s Vámi a Vaší fenkou a s potřebnou dávkou Vaší přítomnosti, času, práce a energie na odstranění jeho vnitřních démonů. Pokud budete potřebovat, pomůžu Vám i osobně. Toto vše je nezbytně nutné pro to, abyste Leovi pomohl. Děkuji.

(5.8.2018)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: ---
Kastrace: ne (není a nebude kastrovaný)
Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, máme velký zájem o pořízení pejska Bílého švýcarského ovčáka z chovatelské stanice, ale ve standartu co se týče povahy píšou, že mají velmi nízký práh bolesti. Můj dotaz zní, kdyby se k pejskovi někdo choval špatně což se může stát nebo by se stal nějaký vážný úraz, jestli by byly nějaké vážné následky v chování ohledně lidské smečky a zda-li má nízký práh bolesti celý život nebo se na to nemá, tak hledět a záleží na pečlivé výchově a temperamentu pejska?. Jelikož máme malé dítě, tak aby nevznikly vážné problémy. Co se týče přístupu k výchově jsme obeznámeni s citlivým přístupem, naše dítě se k pejskům chová jemně a moc je má rád :) a také bychom si před pořízením pejska koupili vaše knihy.

Odpověď: Dobrý den:) Rád bych Vás nejprve opravil - ve standardu bílého švýcarského ovčáka (BŠO, původní název plemene je americko-kanadský bílý ovčák) nic takového uvedeno není a být ani nemůže, protože to není pravda. Pokud to někdo tvrdí (na jednom českém webu jsem takové tvrzení našel, ale jednalo se pouze o subjektivní a v tomto směru nesprávný popis povahy BŠO, ne citaci ze standardu), jedná se bohužel o zásadní nepochopení vzorců chování tohoto plemene, plynoucích ze zvýšené vrozené plachosti BŠO (povahově je totiž zcela odlišný od "bílého" německého ovčáka, za kterého je někdy zavádějícím způsobem vydáván) - příčiny jsou psychického původu, nikoli fyzického.

Na "velmi nízký práh bolesti" tedy v klidu zapomeňte (skutečně se to nezakládá na pravdě), na druhou stranu pokud by se u Vás někdo k BŠO choval špatně, zcela přirozeně by to mělo vážné negativní následky na jeho vztah k Vám i Vaší rodině. Ale to platí pro jakékoli plemeno, zde by to bylo jen umocněno výše zmíněnou vyšší vrozenou plachostí.

Těší mě, ze k pořízení pejska přistupujete zodpovědně a pokud budete chtít, samozřejmě Vám vedle svých knih rád pomůžu i osobně. Vzhledem k jeho povaze je snadné udělat zásadní chyby a pejska si zkazit, proto správnou výchovu a vedení prosím nepodceňujte a předem udělejte správná rozhodnutí.

(5.8.2018)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenu, maltézák, který má tři roky. Našli jsme ji klíště, které bylo napité tak z poloviny, hned jsme ho vytáhli, vše bylo bez problému, nevím jestli to s tím vším nějak souvisí, ale radši to píšu dopředu. Večer začal zvracet a pokadila se, průjem to nebyl, bylo to něco mezitím, pozvracela se asi 3× a celou noc pobíhala sem a tam, další den už byla v pohodě, myslím si, že měla horečku, ale po asi 2-3 dnech byla zase v pořádku, normálně začla jíst, pít a horečka zmizela. No ale asi po 3 dnech jsem si všimla že má trochu tvrdší břicho, ale nic víc, chtěla si hrát, vypadala, že je v pořádku, tak jsem to ještě nějak moc neřešila. V noci to ale začlo, počůrala se a vykadila (normálně doma na podlahu :/)  a přes den dokonce i zvracela, celý den nejedla, nepila nic, ale pak mi došlo že dostala hned den před tím nové granule, napadlo mě, že kvůli tomu mohla mít nafouklé i to břicho a nechce jíst, zkusila jsem ji dát piškoty a vypadala, jak kdyby nejedla tak rok, dokonce na mě štěkala když už jsem ji nechtěla dát, v jednu chvíli se začla i klepat jak kdyby jí byla zima, napadlo mě, že by to mohlo být tím že je ostříhaná úplně na krátko, protože pokaždé, když ji nechám ostříhat, tak se takhle chová. Ale nejvíc zajímavé je to břicho, vždycky se jak kdyby zvětší neboli nafoukne a je tvrdé jak kdyby čekala štěňata (ale ty nečeká, tím jsem si na 100% jistá) a vždycky třeba po 10-15 min. se to břicho zase zmenší. Nevím, jestli by to mohlo být něco vážnějšího a jestli mám zajít ke zvěrolékaři nebo to nechat tak? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Takto na dálku a na základě uvedených informací Vám skutečně nemohu určit diagnózu, i veterinář by Vaši fenku musel mít možnost kontaktně nebo laboratorně vyšetřit. A v tomto případě rozhodně návštěvu veterináře doporučuji. Může jít o přehřátí organismu v současných vedrech (ostříhání psí srsti nakrátko je k tomu nejrychlejší cesta), orgánovou poruchu nebo intoxikaci, ale také se může jednat o něco zcela jiného. Pokud jste již mezitím návštěvu veteriny neabsolvovala, pak ji určitě neodkládejte, to jediné lze říci s naprostou jistotou.

(5.8.2018)
Plemeno: x australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (cca v 1 roce, požadavek útulku)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně mojí tříleté fenky křížence. Brala jsem si jí z útulku, když jí bylo 6 měsíců, kde mi bylo řečeno, že je bázlivá, bohužel nic z její minulosti neznám. Zezačátku se fena venku o vše zajímala, byla hyperaktivní, tahala mě na vodítku, a začali se objevovat první problémy, bála se projíždějících aut, bála se všeho neobvyklého na zemi, a nejvíce se bála ran. Začala jsem chodit na cvičák, kde se naučila být v klidu, chodit v klidu na vodítku, odbourali jsme strach z aut a neznámých věcí, bohužel jsem ale cvičák musela přerušit, protože fena nebyla schopná pracovat a vnímat venku, stačila malá rána a přestala vnímat. Momentálně řeším největší problém, že se feně nechce chodit ven, nejradši by byla pořád doma. Je opravdu velmi chytrá, pamatuje si všechny místa kde se někdy něčeho zalekla. Je poslušná, mimo sídliště chodíme bez vodítka, má ráda ostatní psy i lidi. Beru ji všude s sebou, pokud ji vezmu ke známým na zahradu, schová se a vůbec nechce být venku. Když s ní jdu na vycházku, několikrát se snaží mě strhnout zpátky domů. Po nějaké době se zklidní a jde v klidu se mnou, ale když se blížíme domu, začne táhnout a chvátá domu. Doma je úplně v klidu, cvičíme různé povely, ráda se učí novým kouskům. Ještě musím doplnit, že se bojí jen nějakých ran, u kterých neví co znamenají, od petard, bouřky až po slabé rány, které já skoro ani neslyším, a bohužel bydlíme nedaleko vojenského prostoru, kde jsou slyšet tlumené rány, kterých se bojí opravdu hodně. Některých ran se vůbec nebojí, jako například sekání dřeva, bouchnutí čímkoliv doma. Už si nevím rady, jak ji pomoci aby byla v klidu, přála bych si, aby si procházky užívala. Jak můžu docílit toho, aby mi věřila, že se jí venku nic nestane? Co můžu dělat, abych byla pro ni oporou? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete udělat velmi jednoduchou věc - domluvit se se mnou a s fenkou za mnou přijet, pak Vám i jí mohu pomoci. Fenka Vás nevnímá jako skutečnou oporou, situace vyhodnocuje po svém a Vy jste bohužel navíc splnila nezákonný požadavek útulku a ještě v jejím štěněcím věku ji nechala vykastrovat. O logických a neodvratných důsledcích kastrace v tomto věku najdete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu článků, prosím důkladně si je prostudujte, ať víte, co vše se s psychikou Vaší fenky stalo a o čem teď mluvím.

Prostudujte si prosím i podobné případy v této Poradně a podívejte se do rubriky Individuální výcvikový servis, ať víte, proč Vám dávám tuto šanci dát svůj život s fenečkou v rámci omezení daných její kastrací do pořádku. Na dálku pomoci nelze, osobně ano a udělám to velmi rád. Pokud budete chtít, zkontaktujte mne telefonicky, domluvíme vše potřebné.

(22.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky (?)
Kastrace: ano (kastrovaná v dočasné péči ochránců zvířat před několika měsíci)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o zodpovězení otázek, prozatím v poradně nebo telefonicky, protože v současném stavu fenečky nejsem schopna ji dopravit do Liberce, i když s cestou k Vám v budoucnu počítám. Vzala jsem si fenečku od ochránců zvířat. Asi v únoru byla odebrána majiteli, u kterého žilo cca 30 psů v komoře, nikdy nebyli venku, neviděli lidi, navzájem se křížili a prali. Naše fenečka prý byla ve smečce poslední, při odebrání kost a kůže, na těle kousance a jizvy. Podle stavu cecíků měla nejméně jednou štěňata. Měla by být narozena v roce 2015 nebo 2016, ale připadá mi starší. Je černá, bradu má úplně šedivou, hlavu prošedivělou a na hřbetě pár bílých chlupů. Po několika měsících v dočasné péči ochránců přišla k nám. Bylo mi řečeno, že z ní nikdy nebude normální pes. S tím počítám, chtěla jsem jen udělat dobrý skutek a poskytnout domov nějakému chudákovi. Fenečka trpí nepopsatelným strachem ze všeho a po 14 dnech u nás neudělala žádný pokrok. Leží schovaná v koutě a bojí se nás. Nechce, abychom na ni sahali. Při připínání vodítka je hrůzou bez sebe, venku se vyvenčí a okamžitě začne panikařit, kňučet a táhnout směrem domů. Chodíme s ní jen na trávník za domem, protože při pokusech udělat pár kroků dále na louku by se uškrtila. V dálce zaštěká pes, zašustí list, objeví se člověk - panika, hrůza. My pro ni nejsme opora, maják, nic. Podotýkám, že je doma u nás i venku u domu a nad domem naprostý klid. Máme jedenáctiletou hodnou fenečku, která přijala novou úplně v klidu, spíš si jí nevšímá, zachovali jsme její prioritu a režim.  Moje první otázka: je možné, aby byla psychika/duše psa tak zničena, že by měl nějakou psychickou poruchu, obdobu lidské psychické nemoci, a zlepšení bylo nemožné? Rozhodli jsme se, že procházky zatím zkoušet nebudeme, že ji jenom vyvenčíme a necháme hned jít domů na pelíšek, a počkáme, až/jestli se přestane bát aspoň nás, abychom jí byli později venku oporou. Večer si k ní na chvíli lehám na zem, hladím ji a mluvím na ni, to strpí. Moje druhá otázka: je dobře zatím s procházkami počkat a nechat ji jen doma? Nebo bychom ji měli násilím vodit ven a snažit se ji už teď "otužovat"? Zajímavé je, že už v dočasné  péči se naučila docela dobře udržovat čistotu. A otázka třetí: je možné, že v dočasné péči udělala nějaký pokrok i její psychika a zhoršení nastalo teď v důsledku další změny prostředí? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Fenečka teď potřebuje čas, trpělivost okolí a především psychickou oporu (silnou osobnost) vedle sebe. Netlačit na pilu (14 dní v novém prostředí je v podobném případě velmi krátká doba na psychickou adaptaci), ale na druhou stranu jakmile se naskytne příležitost posunout ji dopředu, využít ji. Je tu pár neznámých - skutečný věk fenky, její zážitky v dočasné péči (kde jí evidentně na psychice nepomohli a kastrací její osobnost dorazili už úplně - ani jí nedali čas se trochu vzpamatovat), jisté jsou pouze přirozené důsledky jejího předchozího života v sociálně i psychicky naprosto šíleném prostředí.

K Vašim otázkám - psí psychika je v určitých směrech velmi odlišná od lidské, nelze na ni pohlížet měřítky lidských "psychických poruch". Na druhou stranu je při aplikaci správných postupů (opět odlišných od těch lidských) schopna se zregenerovat i po hodně traumatizujících zážitcích. Mohu  Vám s fenečkou velmi pomoci, ale po mailu to samozřejmě nepůjde a začněme tedy tím, že mě zkontaktujete telefonicky a trochu si o všem popovídáme, také potřebuji znát některé více detailní informace...

(15.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ano (datum neznámé)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Nejdříve bych vám ráda poděkovala za vaše stránky /určitě vám zaberou spoustu času a energie/. Mám problém s asi šestiletým /datum narození neznám/  křížencem Perym. Jedná se o křížence retrívra s jezevčíkem. Přivezla jsem si ho z útulku ze Slovenska. Samozřejmě vykastrovaného, k poměrům ve slovenských útulcích se nechci ani vyjadřovat, jedním slovem zvěrstvo a katastrofa. Peryho máme čtyři roky. Vyrůstal na řetězu bez absolutního kontaktu s čímkoli. Tenhle problém jsme zvládli, bojácný rozhodně není, začlenil se do veškerého dění. Naopak mu někdy závidím jeho bezbřehé sebevědomí. Je to hodně chytrý a přemýšlivý pes. V lednu jsme bohužel skončili na operaci páteře s vyhřezlou ploténkou. Operace se povedla, sice je na chůzi jeho handicap znát, ale nevadí mu. Poslední měsíc, ale začal honit nehorázným způsobem cyklisty. Bydlíme ve městě, někdy je to tedy problém. Možná bych se měla radovat z toho, že se nám po operaci rozběhal /s nadsázkou samozřejmě/, ale nedokážu ho tenhle nešvar žádným způsobem odnaučit. Do téhle doby naše procházky probíhali v pohodě, teď jsou pro mě noční můrou a stále na vodítku ho tahat nechci. Trnu hrůzou, kdy se kvůli němu někdo zmrzačí. Druhý problém je celkem zajímavý. Se psy Pery vychází většinou dobře, je sice trochu ,,prudič,, ale do přímého konfliktu nejde. Jednoho psa ze sousedního, ale baráku přímo nenávidí. Když ho vidí na dálku nebo stačí, když ho jen ucítí, stane se z něj šílenec, který mě vůbec nevnímá. Na vodítku se vzpíná a štěká. Nikdy se spolu oba psi nedostali do konfliktu ani se vlastně nepotkáváme. Nechápu jeho nevraživost vůči tomuhle jedinci. Děkuji za odpověď a zdravím vašeho krásného Garda.

Odpověď: Dobrý den, také s Gardýskem děkujeme a zdravíme:) Začnu od druhého dotazu. Píšete, že máte Peryho z útulku, když jste si ho odvezla, byly mu dva roky. A buď tam nebo ještě dříve mohl mít kontakt s pejskem, se kterým si opravdu těžce nesedli (mohl mu i ublížit) a tato zkušenost se mu silně vryla do paměti. A pak potkal pejska z Vašeho sousedství a třebaže se spolu (jak píšete) nepotkávají, v hlavičce mu to secvaklo a umínil si, že právě tento psík je jeho někdejší "úhlavní nepřítel". Zkuste Peryho vzít k tomuto pejskovi na blízký kontakt, ta jeho asociace může být pouze vizuální a nablízko má možnost svůj omyl zjistit - nebo také ne, ale za pokus to stojí a tu šanci, samozřejmě za dodržení základních bezpečnostních opatření, mu dejte...

Problém "lovení cyklistů" - upřímně, k opravdu kvalitnímu odstranění této záležitosti bych Vás tu s Perym potřeboval mít osobně. Spouštěče jsou u psů totiž různé (zdaleka nejde vždy pouze o ten lovecký, který se nabízí jako první) a rozdílným způsobem se s nimi musí pracovat. A pokud znáte moje PSÍ STRÁNKY, pak už víte, že pokud napíšu "tento problém se nedá nebo není dobré řešit na dálku", dobře vím, proč si člověka a jeho pejska pozvu k sobě. V tomto konkrétním případě mluví moje dlouholetá zkušenost s psími klienty jednoznačně - pomůžu Vám tento Peryho problém odstranit, ale je zapotřebí za mnou přijet. Pokud budete chtít, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme detaily.

(15.7.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz ohledně problému, který mě u mého pejska už delší dobu trápí. Nevím přesně, jak dlouho to trvá, řekla bych asi 2, možná roky. Můj pes se neustále olizuje. Neolizuje vše kolem sebe (konkrétní předměty), ale "líže do prázdna". Toto dělá nejčastěji a to hlavně v MHD (metro, autobus, tramvaj) - když je v tašce, poté to dělá i doma tím stylem, že opět líže do prázdna nebo mi olizuje ruku třeba 10 minut vkuse. Nebo si na mě sedne, upřeně se mi dívá do očí a u toho olizuje do prázdna, pak chvíli ruku, potom zase do prázdna. Dělá to i na návštěvách. Lidé jí chtějí pohladit a místo toho jim jde po ruce, aby je mohla olizovat. Lidé z okolí na ní reagují tak, že má žízeň a že jí nedám napít. Tak to samozřejmě není. Zkoušela jsem vypozorovat, jestli jí něco nestresuje. Na cestování je ale zvyklá od štěněte a toto neustále lízání začalo až později. Mám problém jí to odnaučit, protože všichni lidé nemají rádi, když je pes pořád olizuje. Myslím si, že už je to nějaká psychická porucha, ale neznám příčinu, proč to dělá a hlavně nevím, jak jí pomoci. Někdy takhle líže do prázdna i 20 minut vkuse a to musí i psa unavit. Když je například v přírodě na výletě, vůbec to nedělá. Poprosila bych o radu nebo o názor. Na veterině mi řekli, že to psi dělávají. Ale tohle už je extrém. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je pravda, že psi občas "olizují vzduch", jedná se také o psí komunikační signál, může v tom být fyziologická příčina, v tomto případě může být zdrojem problému i psychika, kdy je spouštěčem stres. Odpovídá tomu i fakt, že pokud má kolem sebe Vaše fenka otevřený prostor a rozptylující podněty (například venku v přírodě), nic takového (jak píšete) nedělá.

Opět se ale jedná o psí problém, který opravdu není možné jednoznačně diagnostikovat na dálku, těch příčin, včetně dnes už i zvykové, může skutečně být více a nemám od Vás bohužel potřebný dostatek informací. Jinými slovy - pokud Vám a Vaší fence mám pomoci, je zapotřebí, abyste s ní za mnou přijela, musím mít možnost ji vidět. Pokud se k tomu rozhodnete, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme vše potřebné.

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma psího puberťáka, a tak bych se v této chvíli chtěla zachovat opravdu správně, a tak aby to pochopil. Z dosud klidného pejska pozorovatele (na štěně byl opravdu velmi klidný) se stal za poslední měsíc tajtrlík, který si myslí, že ví vše nejlépe. Nemohu říct, že je vyloženě neposlušný, povel udělá, třeba pomaleji než obvykle nebo ho nějak "odiskutuje", ale udělá. Respektuji, že se mu někdy nechce dělat to, co by měl, není to stroj a občas mu procházku přizpůsobím, ale když zavelím, tak prostě nemá na výběr. Vím, že nyní zkouší mantinely a opravdu je zkouší denně, snažím se však být opravdu velice důsledná a myslím si, že se u nás zatím nic nezměnilo. Nicméně, začíná zjišťovat, že když je o de mě dál, tak na něj nedosáhnu. Od zvěře jsem ho prozatím vždy odvolala, takže s loveckým pudem to snad nebude tak vážné, ale např. včera mi opravdu ukázal pomyslný prostředníček a i přes mé přivolání a veškeré jiné mé projevy, kdy ví, že se má vrátit nebo na mě alespoň počkat, se s naprostým klidem vydal seznamovat se psy, kteří pobíhali opodál. Hrátky s cizími psy mu neodepírám, obvykle to však vždy probíhalo tak, že na mě počkal (ať už na můj povel nebo sám) a šel si hrát, jakmile dostal volno (tedy ujistila jsem se, že jsou to třeba známí psi, a nebo proběhla komunikace mezi mnou a druhým páníčkem). Včera se však za mnou ani neohlédl, poprvé ani nepřibrzdil a prostě šel (dost pochybuji, že by mě neslyšel i když to tak vypadalo :) ).
Moje otázka zní, jak se zachovat, když už pejsek udělá tuto "chybu"? Myslím tím, jakým způsobem mu dát najevo, že se mi to nelíbí, a že to nebudu tolerovat, tak aby si uvědomil něco jako: "aha, tohle jsem tedy dělat neměl a příště raději počkám, i když je celkem daleko, nevyplatí se mi to" a nejen při zbabraném přivolání. Dorazila jsem k němu až když byl mezi ostatními psy a probíhalo očichávání, no v tomto momentě ho už nemůžu čapnout a udělat mu kázání, to by mohlo skončit rvačkou. No tak jsem se pozdravila s majiteli, omluvila se, řekla jdeme a šli jsme. Měla jsem zůstat na místě odkud jsem volala a počkat než přijde zpět? Nemyslel by si, že mu to v pohodě prošlo a příště to udělá znovu? Navíc, kdyby se náhodou něco semlelo, byla bych dost daleko a nemohla včas zareagovat. S odvoláním ze hry se psy nemám nejmenší problém, ten jsme neměli nikdy. Ani nemusím nic říkat, stačí když se otočím, že jdu dál a on se automaticky přidává ke mě.
Pro úplnost, abyste si nemyslel, že jsem nějaký puritán, bych ráda dodala, že si jeho pubertu vlastně dost užívám. Když byl mladší, občas jsem záviděla ostatním jejich "šílené" a hravé štěňata (oni mi zase záviděli kliďase :) ) Jsem ráda, že mám vedle sebe konečně energického a veselého parťáka. Někdy se k němu přidám a děláme záškodníky oba, často mě i rozesměje a myslím, že v tomhle ohledu si rozumíme. Mám i docela ráda když na mě štěká a diskutuje a snaží se mi něco říct a mám ráda, když dá najevo, že by rád dělal něco jiného. Taky teď začal dost hlídat, to se mi také líbí, najednou je na něm vidět, jaký je z něj sebevědomý pes a jak je se sebou spokojený, když se mu podaří na nějakého "bubáka" (většinou hrouda kamení nebo odpadkový pytel, ke kterému se potom jdeme samozřejmě přesvědčit, že o nic nejde) i párkrát zabafat.
Vaši poradnu jsem si trochu prošla, vyhledala jsem si i nějaké pojmy. Mám ale pocit, že je všude psáno, jak tomu předcházet. Nikde jsem se nedočetla, jak reagovat až poté. Moc se omlouvám za sloh, ale snad oceníte, že se Vám snažím popsat situaci co nejpodrobněji. Nejspíše nejde o nic vážného, ale jsme teprve na začátku a kdoví, co by zkusil příště :) Velké díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě je nejlepší problémům a chybám předcházet, to platí i v psím světě. Třeba tím, že teď stále budete myslet na to, že Váš roční německý ovčák je psí puberťák, stále ještě před vrcholem puberty a v žádném případě hotový pes. A když si uvědomíte, že je právě ve věku, kdy zkouši´mantinely a zjišťuje, jaké jsou Vaše reálné schopnosti a možnosti, tak se jím nenecháte převézt a vždy budete o krok napřed. Píšete, že o tom víte, ale přesto...

Týká se to totiž mimo jiné i té skutečnosti, že za chvíli přijde na to, že pokud bude od Vás dostatečně daleko (stačí pár metrů), bude on tím, kdo určí, jestli se k Vám vrátí. Ne Vy. On. Protože veškeré trumfy má na své straně - je rychlejší, bystřejší a dobře ví, že se Vy bojíte o něj. A bude toho jako správný psí puberťák využívat stále více. Je to zcela přirozená záležitost a jde jen o to, být o ten potřebný kousek chytřejší, předvídavější a hlavně komunikativnější.

A v tom je Váš hlavní problém. Fungujete na principu povelů, ne komunikace. Ve Vámi popisované situaci se mylně domníváte, že už ho (jak píšete) nemůžete "čapnout", protože "to by mohlo skončit rvačkou" - proč? Pokud takto přemyšlíte, pak máte absolutně nezvládnutou hierarchii a problém s cizími psy, protože pokud to uděláte správně, k ničemu z toho nedojde a žádná rvačka se konat nebude. Předpokládá to ovšem základní umění psí komunikace, to přiznávám na rovinu - především správné emoce, signály a vnitřní klid.

V určité fázi psího života je velmi rozumné použivat vodítko, respektive naučit se s ním správně pracovat. Hodně lidí to však považuje za jakousi potupu a pak jsou už jen z obavy z "teď mi uteče/nevrátí se/porve se" tak nervózní a rozhození, že se k nim jejich vlastní pes pubertálního věku nemá sebemenší důvod vrátit a půjde všude jinam, jen ne k vlastnímu člověku.

Zkuste si projít nejen trošku Poradnu, ale důkladně celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Psí svět je neuvěřitelně pestrý, psi sami velmi inteligentní a ano - je dobré být o krok napřed a umět naše lidské hendikepy (pomalost pohybu a reakcí, otupené smysly, přílišné přemýšlení místo přímočarosti) zamaskovat, aby je pes ani nezjistil. A ve chvíli, kdy "pes udělá tuto chybu" (odpověď na Vaši otázku) si uvědomit a umět připustit, že "tuto chybu" udělal člověk, ne pes. Protože v tuto chvíli už je pozdě - a jeho pes to ví. Takže pokud mám štěně v pubertě, pokud vím, že jeho psychika v této fázi tomu odpovídá a vidím, že mě začíná ignorovat, musím mít v prvé řadě svoji pojistku pro to, aby můj puberťák nenasbíral body na můj úkor (třeba dlouhé vodítko) a v druhé řadě začít pracovat na skutečné komunikaci na bázi hierarchické spolupráce a emocí, ne povelů. Například se naučit správným způsobem (emoční nespokojenost) reagovat na "chybu" člena své smečky a využitím přirozených hierarchických pravidel těmto "chybám" předejít...

Výchova psího parťáka v období jeho puberty je nejsložitější, protože právě v této době si Vás pes nejvíce testuje, na co ve skutečnosti máte. A nejméně chyb uděláte tehdy, pokud si necháte prakticky a dobře poradit, což je z mé strany šance i pro Vás. Teď jste teprve na začátku "psích testů" a Váš parťák přitvrdí. Takže ano, jde teď o zásadní věci a on půjde až tam, kam mu Vy dovolíte. Povely budou v nejlepším účinné 50/50, restrikce Vám vztah pokazí, podceňování bude mít za následek vítězství Vašeho pejska teď i do budoucna, naučit se lidskopsí komunikaci znamená mít ty největší šance ve všech situacích:)

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v současné době řeším strach u svého psa, a to nejvíce z lidí (mužů, u žen jsem si toho nevšimnula), ma i strach ze schodů ale jen u nas v paneláku, ostatní schody mu nevadí. Jsem se psem sama od smrti mámy, která byla jeho původní majitelka a do její nemoci bohužel pes nebyl už tolik v kontaktu s lidmi, s pejskaři ale nemá problém, pokud se kamarádi s jejich psem, je jedno jakého jsou pohlaví, ale hladit se nikdy moc nenechal, až když se s těmi lidmi vícekrát setkal. V poslední době ale bohužel na některé lidi se rozeběhne a snaží se je asi vystrašit, štěkotem, ale už se mi stalo, že na jednoho muže nečekaně skočil a zubem ho škrábnul. Zkouším teď i trenéra, ale uz při první hodině na něj doražel a táhl za ním, nenechal se ničím pořádně uklidnit, až když se zastavil a nevšímal si ho. Existuje něco, čím bych mu mohla pomoci strachu se zbavit? S trenérem chci pokračovat, ale čas je bohužel taky limitovan (z jeho i mé strany).

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek je nejistý a vystresovaný, evidentně nemá (a velmi pravděpodobně nikdy ani neměl) vedle sebe svůj "maják" - hierarchickou oporu a jistotu svého člověka. Je to mladý, psychicky ještě nedospělý psí jedinec a jeho chování je bohužel jednoznačným důsledkem všech chyb (včetně sociálních), které se v jeho životě doteď udály, své samozřejmě mohla udělat i smrt jeho původní majitelky. Dlouhodobý stres vždy generuje strachovou agresivitu, důsledky začínáte vidět na vlastní oči...

Přiznám se, že úplně nechápu, proč chcete pokračovat v práci s "trenérem", který si s Vaším německým ovčákem zjevně neví rady? Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak špatná práce podobných "odborníků" bohužel psí traumata pouze zhorší místo toho, aby je odstranila. Zde je mimochodem zapotřebí i práce s Vámi jako jeho současnou majitelkou, abyste se pro svého pejska stala mnou již zmiňovaným hierarchickým "majákem".

Pokud chcete skutečnou pomoc, nabízím Vám ji. To je to "něco", čím můžete svého pejska zbavit strachu a naučit se s ním žít v běžném životě - na dálku účinnou pomoc dostat nemůžete, tak to ve psím světě nefunguje a fungovat nemůže. Pokud hledáte ještě další motivaci, prostudujte si rubriku Individuální výcvikový servis PSÍCH STRÁNEK FALCO...

(8.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné odbourat u psa strach úplně ze všeho...protože mně se to zdá nemožné. Zhruba před měsícem a půl jsem si vzala pejska z útulku, je většího vzrůstu (30kg), bojí se úplně všeho...stačí, aby trošku zafoukal vítr nebo kolem něj prošel někdo jiný, než já. Věděla jsem, že je bojácný...ovšem nikdo mi neřekl, že až tak. Během prvních 14-ti dnů jsem doufala, že to snad všechno zvládneme, ale místo zlepšení vidím akorát tak posun zpátky. Posledních pár dní pejsek chytá jakési "bloky", odmítá chodit ven, prostě se zasekne hned ve dveřích nebo se zasekne po pár metrech na ulici a odmítá jít dál. Přitom nic zlého nás venku zatím nepotkalo. Krčí se, ocas stažený mezi nohy, skoro se plazí směrem k domovu. Psí kamarádi moc nezabírají. Ranní venčení probíhá ve 4:00, později už nechce, protože to na ulici začíná být rušnější. Násilím ho táhnout ven se mi příčí, naštěstí máme dvůr...nevím, jak bych to dělala, kdyby byl v bytě. Jinak je pejsek moc hodný, mazel...nevím, jak mu vysvětlit, že jeho strach je naprosto zbytečný. Například, když jdeme po ulici, kde stojí zaparkované auto...jeden den, projdeme naprosto v klidu kolem něj a další den, už má problém okolo něj projít, musí to vzít obloukem, skrčený, s ocasem mezi nohama. A takhle to máme se vším...jednou sedí celá rodina na zahradě, pejsek se nechá pohladit a je tam s námi, podruhé už se pejsek tváří, jak kdyby nikoho neznal, všichni mu ubližovali a musí být zalezlý v garáži. Někdy mu vadí, když fouká vítr, jindy zase ne....přijde mi to zvláštní...pejsek nevypadá na to, že by něco hrál či simuloval....Rodina, po žádném zlepšení, tvrdí, že musím být tvrdší...Přece půjdeme ven, kdy chci já a ne kdy chce pes. Myslím, že by to stejně nepomohlo...když to nejde po dobrém, určitě to po zlém nepůjde. Ani jednou jsem na něj nekřičela, nevynadala a nic podobného.
Nevím, co dělám špatně...vím, že většinou je za vše zodpovědný člověk - majitel psa. Balónků nebo jiných hraček se bojí...je to mladý pes, měl by přece být hodně aktivní...ale nedělá mu problém celý den i celou noc prospat. Nejspokojenější je tehdy, když si ho vezmu domů, kde opravdu hned usne a je schopen spát až do večera...a přes noc zase.
Oba dva se hodně trápíme...doufala jsem, že tu budeme jeden pro druhého, budeme moct chodit kamkoliv, hlavně spolu...zatím akorát celé dny buď prosedíme u dveří anebo pejska nechávám v klidu, doufajíc, že si přivykne... Moc Vás prosím o radu, vůbec nevím, jak k němu přistupovat....

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se, pomůžu Vám i Vašemu pejskovi - jen to nepůjde "na dálku"... Máte mladého a vzhledem k původu ještě psychicky velmi nedospělého psíka, o jehož minulosti nic nevíte (nebo jste mi to nenapsala). Evidentně se k Vám dostal se socializačními problémy (příčiny mohou být různé), je vystresovaný a ve Vás nemá oporu, kterou potřebuje - jste jeho chůva, nikoli silný vůdce a "maják". Nečerpá z Vás jistotu a můžete se ho snažit brát kamkoli, pokud z Vás nevnímá to, co vnímat potřebuje, nepohnete se ani o krok - vidí Vás jako osobnost slabou, ne silnou...

Čekáte, že jako mladý pes bude hodně aktivní - vůbec nemusí být aktivní podle Vašich představ, záleží na plemeni, velkou roli tam může hrát právě jeho stres. Násilím, jak správně tušíte, nezmůžete nic a naopak byste ho časem zničila zcela. Problém je psychický a je zapotřebí jej i psychicky vyřešit.

Nu a teď se dostáváme k tomu podstatnému, tedy pomoci. Jak jsem psal hned na začátku, na dálku to řešit nebudeme, protože je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a Vámi. Pomůžu Vám, ale je nutné, abyste za mnou s pejskem přijela, pak Vám mohu zaručit, že problém odstraníme. Pro inspiraci se podívejte na tyto příběhy mé práce s pejsky a jejich lidmi, i v tomto vzorku najdete podobné případy. Rozhodnutí je pouze na Vás, v kladném případě mě prosím zkontaktujte co nejdříve a rovnou telefonicky - čím déle to budete odkládat, tím víc se problém Vašeho pejska upevní a tím déle budete oba trpět. Máte teď ode mne šanci všechno dát do pořádku a žít s pejskem šťastný a spokojený společný život...

(8.7.2018)
Plemeno: stafford x bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den chtěla bych požádat o radu ohledně svého psa Gastona. Před dvěma měsíci po mě poprvé vyjel,když jsem mu stříhala drápy,nikdy předtím to neudělal,nevadilo mu to,a dnes po mě vyjel,když jsem mu chtěla převázat ránu na žebrech (rozškrabaný bolák),přitom do dneška jsem mu to převazovala a nevadilo mu to.Nikdy to neudělal,vztah máme myslím si že pěkný,chodí se zamnou mazlit,spí semnou,chodí mě utěšovat nebo se omluvit když něco provede,od mala jsem ho učila základní povely,dokrmovala protože byl hodně malý,a do nedávna bylo vše v pořádku.Příjde mi že mi nedůvěřuje,nevím proč,jsem přísná ale nejsem zlá,takový pes potřebuje ráznějšího pána jinak ho pak sežere i s botama,musí se umět tzv. chovat.Začal vyjíždět i po psech když s ním chodí přítel (který ho rozmazluje,a staral se o něj bohužel potom víc jelikož já chodila do práce a nestíhala jsem naprosto nic,tak se na něj upnul víc než na mě..).Po psech vyjíždí dýl jak dva měsíce ale vyjíždění na mě bylo dvakrát a bezdůvodně,nikdy mu nic nevadilo,nevím v čem je problém.Nejspíš ve mě ale nevím kde. Nevím zda ho ten bolák už prostě bolel tak po mě vyjel nebo zda se lekl když jsem ho položila na bok a chtěla to převázat jako vždycky,ale vždy mu dám najevo co mu chci dělat,ne že bych na něj vlítla a hurá do toho.Začal se olizovat a už jsem věděla že je zle že vyjede.Nevyjede mi po ruce ale škaredě zavrčí a odsune se ode mě.Pak uteče pod stůl a když ho chci uklidnit tak na mě div necení zuby.Poraďte mi prosím co se mi s ním děje,a v čem dělám chybu.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to více věcí dohromady. V prvé řadě Váš pejsek dospěl do věku, kdy už není tím štěnětem, které ještě spoustu věcí neřeší. Gaston teď začíná řešit svoji vlastní osobnost, svoje postavení ve svém domácím prostředí ("smečce") i mezi jinými psy a vzhledem ke svému původu a tedy geneticky vrozeným vzorcům chování sociálně nestandardního psa přestává tolerovat například jemu nepříjemný fyzický kontakt nebo určitý druh cizích psů.

Jednoduše řečeno jeho psychika se mění, už není štěnětem, ale také ne psychicky dospělým vyrovnaným jedincem. Teď je pro tato plemena to opravdu kritické období, protože každá chyba majitele se do budoucna krutě vymstí. A tou chybou může být tak jako ve Vašem případě i jen pocit zaskočení a bezradnost, kterou samozřejmě Gaston vyhodnotí jako Vaši slabost. Ta podpoří jeho nejistotu a v kombinaci s již řečenými genetickými predispozicemi se roztočí spirála vzájemných problémů...

Co s tím?

Především musíte zapátrat ve své vlastní psychice, zda jste i Vy nepřispěla svým dílem - člověk si často až zpětně uvědomí svoje dlouhodobější rozhození a nervozitu třeba z pracovních nebo sokuromých problémů. To vše pes velmi dobře vnímá a velmi negativně to ovlivňuje jeho chování vůči vlastnímu člověku. A jednoho dne stres přeteče...

Dále je při podobných kontaktních činnostech (stříhání drápů, ošetřování zranění) životně důležité zůstat v naprostém klidu. Nesmí dojít k tomu, že když se něco nepodaří napoprvé, člověka to znervózní a opět tím prvním, kdo to vnímá, je "psí pacient". A opět se roztáčí spirála, kdy jeden rozhazuje druhého.

A samozřejmě - ve chvíli, kdy pes podobného povahového založení a plemene jako Gaston vycítí Vaší nejistotu ve chvíli, kdy má od Vás tolerovat něco, co mu není právě příjemné, okamžitě toho využije k posílení vlastní hierarchické pozice. Nedejbože když ze strany člověka třeba i jen na vteřinu vycítí strach "co když mě kousne", pak je konec.

Stejně tak je to špatně i v případě, kdy v okamžiku jeho vlastní nejistoty a strachu na něj člověk jde příliš silově, jako buldozer. Tento typ psa se nepoloží na záda, ale ukáže Vám první signály aktivního odporu.

ZKuste se nad vším tím, co jsem teď napsal, zamyslet. Nemám možnost Vás s Gastonem v popisovaných situacích vidět a vnímat Vaše i jeho emoce. Z jeho strany tam může být jak nejistota, tak snaha klást odpor. Můžete na něj být přes svoje přesvědčení přiliš slabá, můžete být v klíčových situacích nejistá, můžete být také naopak až příliš tvrdá a právě v tomto věku Gaston usoudil, že už si to nenechá líbit. Každopádně je řada situací, které jsou pro psa nepříjemné nebo stresující, ale vždy musí být vztah mezi jím a jeho člověkem takový, aby tyto situace a fyzickou manipulaci se sebou samým toleroval. Pokud ne, je ve vztahu něco velmi špatně a je vždy jen otázkou času, kdy a jak se to projeví.

Na dálku Vám nemohu víc napsat. Zkuste se nad vším zamyslet a věřím, že někde tu chybu sama objevíte. Pokud byste s Gastonem za mnou přijela, objevili bychom zdroj problému velice rychle, ale to už záleží na Vás...

(1.7.2018)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli neni pozdě si pořídit takového psa když mu jsou 7 měsíců . Předem  děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale na tuto otázku neexistuje obecně platná odpověď. Nevím, zda a jaké už máte zkušenosti s pejsky, jaký je onen kříženec, v jakých podmínkách doteď žil, jakého je původu a do jakého z obou plemen bude jeho povaha více směřovat {musel bych ho vidět}. To vše zásadně ovlivňuje, zda by to byl ten pravý pes pro Vás a zda byste ho dobře zvládl.

Sedmiměsíční kříženec tohoto typu už je každopádně psí puberťák do velké míry zformovaný prožitými zkušenostmi a prostředím, ve kterém žil, drsnějšího a dominantnějšího založení, na druhou stranu v žádném případě ne hotový pes. Záleží jen a pouze na Vašem přístupu, vedení a výchově, zda by tato kombinace člověk-pes dopadla dobře. Ovšem jak jsem napsal, mám od Vás příliš málo informací na to, abych Vám mohl dát jednoznačnější prognózu.

(24.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ač jsem se snažila přečíst co nejvíc informací ve Vaší poradně, nakonec bych Vás stejně raději požádala o radu. Máme dva psy, oba nekastrované, plemeno brabantík, věk 6 let a 1 rok. Vloni nám umřela fenka bernského salašnického psa, se kterou starší pes vyrůstal, ona ho v podstatě vychovala. Po její smrti zesmutněl, nespolupracoval s námi co se týče jakýchkoliv povelů, odmítal tolik milované pamlsky.
Podlehla jsem a v dobré víře mu pořídila kamaráda - štěně stejného plemene. Ze začátku se to staršímu moc nelíbilo, protože mladší pes, jak se ukázalo , je mnohem živější a razantnější a staršího nenechal chvilku napokoji. Co bylo ale patrné, že staršímu psovi se vrátila krev do žil - opět začal být hravý, komunikativní, prostě jako dřív. Podle pouček jsem se snažila už v prvopočátku dávat najevo, že starší je ten "první" - první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku atd. , zároveň mladšího redukovat tak, aby staršího tolik neotravoval. Cca v 10 měsících došlo k situaci, kdy mladší staršího napadl. Zasáhla jsem, oddělila je od sebe, situace se urovnala. Bohužel tahle situace se mezitím několikrát opakovala, naneštěstí nikdy nejsem přímo u nich, takže nejsem schopná říct, proč to vzniká. Bydlíme v domku se zahradou, navíc u lesa, psi mohou být celé dny venku - chodíme denně cca 8 km, cvičíme poslušnost, na zahradě taktéž, mladšího se snažím co nejvíc zaměstnat i psychicky - hlavolamy a pod., aby se co nejvíc vybil.
Přiznám se, že jsem v situaci, kdy nevím, jak dál. Nejde o žádné krvavé rvačky, přesto k nim dochází a není mi to příjemné. Neumím určit, kdo z nich by měl mít navrch. Domnívala jsem se, že ten starší a i jsem se snažila ho v tom utvrzovat, ale mladší to evidentně zkouší zvrátit a já nevím, jestli je mám nechat si to ujasnit, nebo nadále podporovat staršího. Např. mladší, pokud jsou na zahradě, se snaží staršímu zabránit, když chce vyběhnout k plotu ( když se něco děje na ulici) , nebo když zavolám na staršího, mladší po něm jakoby chňapne. Na druhou stranu starší pes se snaží na mladšího naskakovat a dožaduje se, aby "držel".  Na vycházce starší přeznačkovává mladšího.
Dřív jsem měla buď jednoho psa, naposledy tedy starší fenku a mladšího psa a mezi nimi k žádným šarvátkám nedocházelo. Tohle prostě neumím vyřešit, byť jsem si myslela, že soužití dvou psů zvládnu bez problémů. Oba psi jsou ale jinak v pohodě, nekonfliktní, doma nečůrají, nic neničí, jsou to společníci celé rodiny, co se týče povelů, lehce ovladatelní. Ptám se tedy, co je správné - nechat je být, nebo zasáhnout, když se perou? Jak to bude dál s jejich hierarchií? Musí ten starší automaticky zůstat v pozici nad mladším, nebo mladší jeho funkci převezme? Prosím odstraňte mi zmatek z mé hlavy. Podotýkám, že se takto poprali během posledních 4 měsíců cca 5x.
Moc Vám děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chyba je ta, že přesto, že se svým pejskům věnujete (bohužel směrem výcviku a to není to, co opravdu potřebují), nezastáváte z jejich pohledu vůdčí pozici a nejste součástí smečky. Stejné to bylo i v předchozí sestavě "brabantík a fenka bernského salašnického psa" - jednoznačným důkazem je vždy chování pejska, který zůstane po odchodu svého psího parťáka. Pokud je takové, jaké sama popisujete, pak je zcela evidentní, že dotyčný pes nebyl a není napojen na svého člověka, ale právě na svého bývalého psího parťáka...

Tutéž chybu děláte nyní i u obou svých brabantíků. Nestačí jenom "první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku", podpora hierarchie je především záležitost psychiky a komunikace a to u Vás schází. Mladší pejsek to samozřejmě začíná na staršího zkoušet, ale pokud je starší co k čemu, v tomto věku si svoji pozici obhájí - tedy za předpokladu, že bude vnímat Vaši jednoznačnou podporu. Protože ta ale neexistuje, jede jen na půl plynu a mladý cítí šanci.

Samozřejmě je na vyšší pozici ještě příliš mladý a staršího pejska je zapotřebí v jeho hierarchicky vyšší pozici podpořit - i to je ale práce vůdčího jedince smečky. Nicméně "povely a hlavolamy" Vám tu skutečně nepomůžou...

Mohu Vám doporučit jediné, co už si ověřila řada mých klientů - jsou jednoduše věci pro lidskopsí život, které lze naučit pouze prakticky. Proto i Vám nabízím svoji osobní pomoc a pokud budete chtít místo rozhozené psí smečky s neujasněnou hierarchií (a časem se zhoršujícími se problémy) mít smečku fungující a spokojenou, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s oběma brabantíky přijela - rád vám všem pomůžu. Je to skutečně ta nejrozumnější a nejefektivnější varianta, jakékoli "rady na dálku" zde nemají smysl - potřebujete se naučit komunikaci a vzorce chování vůdčího jedince a začít být plnohodnotnou součástí své lidskopsí smečky.

(17.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme teď už ročního pejska Jack russel teriéra, máme ho od jeho 8 měsíců, tudíž teď to budou čtyři měsíce našeho společného soužití. Po přečtení Vaší knihy Komunikace se psy musím říct, že se komunikace mezi námi den ode dne lepší. Pejsek rozumí všemu, co má dělat, přijde na zavolání (někdy si ovšem nemyslí, že je to nutné - to je ale prý v pubertě normální). Jediný problém máme s jeho loveckou vášní, chodí s námi na volno vždy v nějakém rozumném okruhu, ovšem skoro každou procházku buď chytí stopu nebo ještě hůř vyběhne za zajícem nebo srnkou, vždy se vrátí, ale chci se zeptat, zda má toto nějaké řešení, nechci aby běhal nekontrolovaně po lese, ať už kvůli němu, tak kvůli zvěři v lese. Zkoušeli jsme stopovačku, moc se nám ale neosvědčila a k elektrickému obojku se uchylovat určitě nechceme. Nevím, zda se to s věkem bude zlepšovat nebo zhoršovat, ale nechceme ho mít stále na vodítku, bydlíme u lesa, tudíž nechodit do lesa je taky celkem problém.
P.S. Ráda bych se ještě zeptala, kde najdu termíny soustředění?

Odpověď: Dobrý den:) Jack russell teriér je hodně "lovecké" plemeno a pokud se s touto vášní nic nedělá (nebo se to udělá špatně), pak se samozřejmě s věkem (popřípadě loveckými úspěchy) utvrzuje a zesiluje. Dobrá zpráva je, že řešení samozřejmě také existuje, ale stejně jako ve všech podobných případech je zapotřebí zapracovat na pejskovi přímo osobně (plus napravit hierarchický deficit měsíců, které pejsek ještě nestrávil s Vámi) a tedy za mnou i s pejskem přijet, na to už pochopitelně jenom knížka nebo rada na dálku nestačí. Pokud ale budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a já Vám rád pomůžu.

P.S. Termíny soustředění zveřejňuji na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vždy zhruba s dvou/tříměsíčním předstihem. Letošní akce proběhla přesně před měsícem, příští bude zas až za rok.

(27.5.2018)
Plemeno: maltézský pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ano, ve 12 měsících
Dotaz: Dobry den, mam problem s nasim psikom. Absolvoval zakladny vycvik, so spravanim problemy nemal. Na privolanie vzdy pride, ked je pusteny na volno. Na volno ho pustam len na mieste kde vencime - velka luka, je tam velky priestor na vybeh, vzdy tam je viac psov, s ktorymi ale nema ziadny problem. Pred tromi mesiacmi bol kastrovany. Pred mesiacom zacal brat veci doma, napr. ponozky, rozne papieriky... a uteka sa s nimi schovat pod lavicu. Beriem to ako nasu chybu, aj ked ho vzdy napomeniem, ze to nesmie. Ked mu ich chcem zobrat, zacne na mna vrcat.
Horsie je to von. Zoberie inemu psovi lopticku a uteka s nou rovno domov. Nepride na privolanie, nemozem sa k nemu ani priblizit, vzdy odo mna uteka na par krokov. Najhorsie je to, ze sa zoberie a ide rovno domov, cesta, necesta. Pred vchodom ma vzdy pocka. Pokial na luke nie je nikto s loptou, tak sa hra, beha za svojou loptou, alebo pobehuje s inymi psami. Akonahle pride iny pes s loptickou, okamzite ju ukradne a nereaguje na ziadne povely. Neviem, ako ho to odnaucit a ako pokracovat dalej. Dakujem za vsetky rady od Vas.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chybou je kastrace, provedená v roce věku (plus cca 3-5 týdnů pro vyplavení zbytkových pohlavních hormonů), tedy v době, kdy ani plemeno maltézský pinč (maltézský psík) ještě zdaleka není psychicky dospělé - dokonce nemá ještě ani dokončenou psí pubertu. Na téma, co způsobí kastrace s psychikou a povahou psa, jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal již tuny textu, doporučuji prostudovat a pochopit, co se vlastně s Vaším pejskem stalo.

V úplné zkratce řečeno - z Vašeho pejska, u kterého jeho psychika do té doby pracovala přirozeným a pozitivním způsobem k postupnému dospívání, se navždy stal jedinec, který nikdy nedospěje a kterému se naopak vrátí ryze štěněcí vzorce chování. Stal se "věčným štěnětem", které nikdy nezíská sebejistotu a nadhled dospělého jedince, v mnoha běžných situacich půjde do bázně až paniky a bude mít velké problémy se psím okolím.

Vím, že je to kruté zjištění, ale je to realita a právě proto vynakládám tolik sil, abych psím majitelům včas vysvětlil důsledky bezdůvodných kastrací mladých zdravých psů na jejich psychiku. Je to razantní zásah do psychiky psího (stejně jako třeba lidského!) jedince, ne pouze neškodné vyříznutí kusu masa, jak bývá rádo prezentováno laické veřejnosti. Znovu doporučuji přečíst si materiály na toto téma na mém webu.

Pokud jste se svým pejskem do té doby neměla zásadní problém (čemuž odpovídá to, co jste napsala), pak jdou jeho změny chování jednoznačně na vrub provedené kastraci. Stres a bázlivost, stresový ventil v podobě "lovení" Vámi popsaných předmětů a substituční fixace na předmět, který důvěrně zná, tedy míček. Vrčení na Vás, pokud mu chcete jeho štěněcí "jistotu" sebrat - je to jak přes kopirák...

Negativní důsledky kastrace Vašeho pejska už neeliminujete nikdy, naopak přibudou ještě další, psychické i fyzické. V nejbližší době se ale soustřeďte na to, aby Váš pejsek ve Vás získal svůj "maják" a čerpal z Vás jistotu a klid, které nenachází sám v sobě. Zrušte veškeré míčky a další psí hračky, doma i venku - musíte zcela odbourat jeho substituční fixaci na předměty. Choďte s ním na vodítku, nepouštějte ho v této fázi navolno mezi jiné psy, šlapejte spolu po lesních cestách a maximálně s ním komunikujte (opět odkazuji na tento web). Potřebujete dosáhnout stavu, kdy Vám začne důvěřovat a nalézt ve Vás svoji jistotu, ne před Vámi utíkat. Je to vše daleko složitější, než se dá popsat a samozřejmě nejrozumnější varianta by byla za mnou s pejskem přijet, pak bych Vám mohl pomoci prakticky a daleko účinněji. Tyto věci nefungují "na dálku", ale pokud člověk opravdu chce, nabídnutou pomoc vždy rád využije...

(27.5.2018)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, ale zpráva se mi na vašich webových stránkách nevygenerovala. Fenka s námi žije v domě s velkou zahradou. Dlouhé procházky po lese střídáme s pobytem na zahradě. Vždycky je náš věrný společník. Nyní (cca před 2 měsíci poprvé) nám začala utíkat ze zahrady na vlastní procházky po okolí (bydlíme na kraji města), což doposud nedělala. Dělá to i přesto, že jsme s ní na zahradě. Přeleze plot a během chvíle je pryč. Nebo ji pustíme na zahradu se vyvenčit a ona během krátké chvíle uteče. Do té doby jsme ji mohli na zahradě nechávat volně, a to i v případě, že jsme byli v práci. Velmi se bojí bouřek a ohňostrojů. (Když byla štěně a byla bouřka, utekla ze zahrady a skončila v útulku na celou noc. Druhý den jsme si ji vyzvedli a od té doby jsou bouřky a vše podobné její noční můra).
Můžete mi, prosím, poradit, co s tím? Začalo to cca 6 měsíců od doby, co si dcera pořídila dva pejsky - rasa chivava (cca 1 rok a 8 měsíců). Jezdí k nám o víkendech. Pejsci se pohybují po celém domě, naše fenka se pohybuje pouze ve spodní části domu, kde nejsou koberce. Tak jsme ji naučili od malička kvůli alergiím naší dcery. Možná to s tím nesouvisí, ale vliv může mít i chování rodiny k malým psíkům a k větší fence…. Mazlení apod. Naše fenka moc mazlivá nikdy nebyla, ale je výborné povahy a člen naší rodiny. Prostě parťák…. Ti dva pejsci jsou zase takoví mazli…..

Odpověď: Dobrý den:) Radikální změna v psím chování (o to více ve věku Vaší fenky) je vždy indikátorem toho, že se v jeho vnímání (svých lidí, protředí, jiných psů) něco razantně změnilo. Jednoduše řečeno - vždy je za tím nějaký spouštěč...

Ve Vašem případě se nějakým způsobem oslabilo/přerušilo vaše vzájemné pouto. A ano, může k tomu přispět z lidského pohledu "maličkost" - třeba fakt, že při návštěvě Vaší dcery jsou preferovány její čivavy (pohyb po celém domě, více pozornosti a kontaktu), který ale Vaše fenečka ze svého psího pohledu vnímá velmi zásadně.

Je totiž třeba si uvědomit a respektovat základní psí zásadu, že cizí smečka (tedy čivavy Vaší dcery) jsou u Vás doma vždy jen návštěva. Tou preferovanou tedy musí být stále smečka domácí, pokud tomu tak není, pak to každý pes bere jako zradu svého vůdce smečky a pak začne nebo zesílí proces jeho odcizování. A utíká, protože ho v jeho prostředí nic nedrží...

Zapracujte na změně. V čase návštěvy dávejte své fence velmi najevo, že ona je tu v psím společenství ta nejvýše postavená, dolmuvte se s dcerou, ať u svých čivav naopak prosazuje jejich podřízené postavení. Čivavy jsou temperamentní a hlasité, je nutné na nich v podobné situaci zapracovat - dost psů to špatně snáší a pokud nemají podporu svého člověka, převezmou často řešení "problému" do svých tlapek.

To je ale jen jedna stránka celé věci. Ta druhá spočívá v potřebě Vaší daleko intenzívnější komunikace s Vaší fenkou, tam je velký problém v tom, že fenka ve Vás nemá natolik spolupracujícího vůdce smečky, jakého potřebuje. Je nucena své problémy řešit sama za sebe, nevidí ve Vás svůj "maják" a pak nastanou určité situace, kdy Vám uteče. Je to otázka psychiky, správně nastavené hierarchie a správné vzájemné komunikace - nikoli otázka "výcviku", ať tím budeme mít na mysli cokoliv.

Doporučím teď i Vám pečlivé prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO pro správné pochopení pojmů, které jsem ve své odpovědi použil (lidskopsí smečka, hierarchie, komunikace, vůdce smečky), určitě Vám to pomůže se s fenečkou lépe dorozumět, správně pochopit její pohnutky, získat ji zpátky, dodat potřebné sebevědomí a tím eliminovat její útěky a odcizení. Flatové jsou velmi citliví, fenky o to víc. A pokud budete chtít naučit se vše potřebné tím nejefektivnějším a nejrozumnějším způsobem, zvažte osobní návštěvu.

(27.5.2018)
Plemeno: jezevčík x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den maminka umrela a po ni zustala fenka mam ji u sebe  ze zacatku prestala jist coz se behem 3 tydnu trochu upravilo na to prisla falesna brezost a ted prestala zase jist doslova ji to musime davat k tlamicce aby neco snedla a i tak nekdy nesni nic je strasne pohubla vodu pije ikdyz taky mene venku je aktivni beha hraje si s ostatnimi psy ale nesmime ji nechat samotnou doma steka a knuci , jen prosim o radu ohledne toho jidla granule sem vyskousela uz 4 druhy ale nechceje.dekuji

Odpověď: Dobrý den, to je mi moc líto... V případě Vaší fenečky, pokud je z hlediska zdravotního v pořádku (doporučuji nechat pro všechny případy na veterině udělat kompletní laboratoř), se jedná o záležitost psychiky po ztrátě původní majitelky a zvykových jistot. Potřebuje po těch 8 letech především čas si zvyknout na Vás, na nové prostředí a především dostat impuls do života a pro pejska ve vyšším věku to občas bývá problém.

Nesmíte tlačit na pilu (osm let je z hlediska psího dlouhá doba), ale můžete jejímu aklimatizačnímu procesu výrazně pomoci.

Udělejte si teď dovolenou a jeďte spolu samy na týden někam do hor. Šlapejte spolu po lesních cestách, buďte spolu 24 hodin denně a navažte spolu plnohodnotný vztah. Fenečka potřebuje znovu najít jistotu a zafixovat se na svého "nového" člověka a toho nejlépe dosáhnete právě v cizím prostředí, kde jste odkázáni jeden na druhého a dokonale se poznáte. Ruku v ruce s tím jde celková pozitivní změna psí psychiky a samozřejmě i chuť k jídlu a najetí na standardní denní režim.

A nezapomeňte na velmi důležitou věc - až budete s fenkou těch pár dnů samy, zapracujte postupně na odchodech/příchodech (už jsem to zde mnohokrát popisoval, včetně odchozích/příchozích rituálů), ať po návratu domů nemáte problém. Fenka potřebuje jednoduše jen nabýt jistotu, že se jí vždy zase vrátíte, pak bude po dobu své samoty v klidu.

Jak jsem napsal na začátku, začněte určitě tou veterinou (může se teoreticky jednat o pouhý časový souběh zdravotního problému - slinivka apod.), pokud bude fenka v pořádku, zapracujte na psychice tak, jak jsem psal. Uvidite, vše se srovná.

(20.5.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Předem Vás i Gardýska moc zdravím, velice si Vás i Vaší práce vážím, pravidelně čtu poradnu. Možná si nás pamatujete, ale je to už dost dlouho, 2krát jsme s Maxem byli na Vašem výcvikovém soustředění(jubilejní 20.)Tehdy jsem na Vás narazila náhodou, když byl Max mladý a výcvikář i veterinář mi doporučili v podstatě bezdůvodně kastraci- "on se zajímá jen o fenky, vůbec se nesoustředí, vykastrujeme a bude po problému". Byl to náš první pes, neměli jsme žádné zkušenosti, věřila jsem jim, ale naštěstí jsem na poslední chvíli objevila Vaše stránky a Max prožil myslím spokojený (nevykastrovaný)život. Ale teď to tu máme znova. Max už od středy nežere, má horečku, je apatický. Ve čtvrtek jsme s ním byli na pohotovosti, diagnóza: hyperplazie prostaty spolu se zánětem prostaty a močového měchýře. Dostal antibiotika, ty ale nezabírají, dnes znovu na pohotovosti, doktor nám řekl nejlepší bude kastrace, dokud se toho testosteronu nezbavíme, nebude to lepší, po operaci bude za týden v pohodě. Vím,že na prostatu u psů existuje lék Yposane, dokonce jste ho tu v poradně někomu doporučoval, ale nám ho v podstatě ani nenabídli. Mám strach, že tentokrát na to budeme muset přistoupit, prosím o Váš názor. Vím, že jste se právě vrátil ze soustředění, ale je to celkem akutní. Děkuji moc za odpověď a posílám pohlazení Gardýskovi.

Odpověď: Dobrý den, moc s Gardýskem děkujeme a také zdravíme Vás i Maxíka:) Beru samozřejmě Váš dotaz na řadu ještě dnes, je rozumné jednat rychle. V první řadě bych Vám doporučil navštívit mimo pohotovosti ještě jinou kvalitní a nezávislou veterinu, aby určenou diagnózu definitivně potvrdili nebo vyvrátili - pro jistotu, jedná se o závažné věci. Pokud bude veterinář rozumný, zkuste se v případě potvrzené hyperplazie (hypertrofie) prostaty domluvit na aplikaci přípravku Ypozane. V podobných případech mívá u psů velmi dobré výsledky a nástup klinické odpovědi bývá obvykle do dvou týdnů. Jedná se o tzv. chemickou kastraci (blokuje transport testosteronu do prostaty a zabraňuje vazbě androgenů k prostatickým receptorům), pokud zabere, pak se zhruba do půlroka samčí organismus vrací do normálního stavu (někdy je ale samozřejmě nutné léčbu prodloužit nebo opakovat).

Jinými slovy nejedná se o definitivní, nevratný a daleko invazivnější proces, kterým je kastrace chirurgická. Na tu je v Maxově případě stále ještě čas jako na poslední variantu.

Zkuste to prosím s veterinářem probrat, pokud je Max jinak zdravý, neměla by tu být žádná kontraindikace. Spolu s cílenou léčbou zánětu by to mohl být úspěšný postup. Budu Maxíkovi držet palce, pohlaďte ho za mne a budu moc rád, pokud mi pak dáte vědět, jak se jeho případ dále vyvíjí, děkuji...

(20.5.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace: ---
Dotaz: Dobrý den, máme chovnou stanici border koliie­ a z každého vrhu jsme si nechali pejska. Nyní­ máme dvě fenky a ročního psa. Nyní se mladší fence narodila štěňata a my bychom si rádi nechali ještě jednoho, pejska. Bojíme se ale, aby na sebe kluci vzájemně nezačali být agresivní například ve dvou letech, kdy už budou dospělejší a budou se “prát” o fenky a území. Ráda bych se zeptala, jak vysoká je možnost, že by se toto stalo. Roční pes je u štěňat od začátku, chodí se na ně dívat a nemá s tím problém, není nijak agresivní.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud zvládáte vedení své současné psí smečky a nemáte zásadní hierarchický problém mezi oběma fenkami (dost mi teď ve Vašem dotazu schází informace o jejich věku), pak byste neměla mít problém ani s rozšířením o dalšího pejska. Daleko problematičtější je vždy konstelace dvou (více) fenek, ty si vyřizují svoji vzájemnou hierarchii o poznání razantněji než psi-samci.

Je to vždy sázka do loterie, pokud ale vyberete z vrhu správné štěně (tedy ne se superdominantní individualistickou povahou), pak máte vysokou pravděpodobnost, že s Vaší podporou a podporou jeho psí matky smečkově vychováte pohodového a dobře socializovaného pejska. Stát se samozřejmě může kdykoli cokoli, ale určitě je lepší volba další pejsek než další fenka a pokud jste rozhodnutá svoji psí smečku rozšířit, nebál bych se toho. Kluci si to samozřejmě v určité fázi, až mladší pejsek dospěje do správného věku, spolu hierarchicky vyříkají (to není možnost, ale jistota), ale pokud člověk svoji smečku vede správně a podporuje její přirozenou hierarchii, pak jde jen o přirozený, poměrně krátký a v pohodě zvládnutelný vývoj.

Určitě Vám teď doporučím prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu), pomohou Vám pochopit zákonitosti hierarchie psí smečky a principy jejího vedení člověkem v roli vůdčího jedince. Pokud budete potřebovat, doporučuji pak osobní návštěvu.

(20.5.2018)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Mám pětiměsíčního křížence německého ovčáka (s čím nevím), pejsek byl nalezený cca ve 14 dnech, vypiplaný sunarem, mám ho doma od 6 týdnů. Chodíme na cvičák pravidelně, poctivě cvičíme, myslím, že nám to už jde, povely zná, už začíná poslouchat i v rušném prostředí, ale miluje lidi a je hrozně zvědavý, takže jakmile někoho potkáme, chtěl by za ním jít a v tu chvíli neposlechne hned, ale předpokládám, že to je otázka času a tréninku, kdy i tohle zvládneme. Pejsek je hodně temperamentní, víc, než co jsem pozorovala léta u kamarádů s pejsky.
Momentálně s ním řeším hodně skákání - na každého skáče při přivítání, okusuje, olizuje a nedaří se nám to nějak odstranit, eliminovat. Zkoušela jsem si ho nevšímat, dokud není na všech 4 a pak až ho pohladit, posadit ho a chválit ho, když sedí a jakmile vyskakuje, zase si ho nevšímat, ale nějak to úplně nevychází. Neměl byste prosím nějakou radu, jak bych měla postupovat?
A dále a to je asi největší problém, mám pocit, že po mně jakoby vyjíždí, když se mu něco nelíbí. Je to můj první pes a já nejsem schopná úplně rozeznat, co je ještě hra a co už ne. Když jsme doma a já si sednu na gauč, okamžitě po mně začne skákat, dorážet, kousat. Tak mu řeknu fuj a sundám ho z gauče dolů. Vyskočí znova a zase doráží. Opakuju to sundání několikrát a někdy to pomůže, že prostě si jde po svém, donese si hračku, lehne a kouše si jí. Ale někdy pak na mě začne štěkat i si zavrčí a když už teda se zvednu, že ho odvedu na místo, tak se celý naježí a začne přede mnou utíkat do kola. Když ho chytím, máchá tlamou všude okolo, abych ho nemohla chytit za kůži nebo za obojek. Většinou ho i přes ty protesty dotáhnu za dveře a nechám ho aspoň 10 minut uklidnit. A venku, když si procházce si ještě trochu hrajeme - většinou se snažím mu házet míček nebo se přetahujeme o nějakou hračku, tak jak se rozdovádí, skáče po mně a tak jako štípe zubama a když chci hru přerušit, tak se zase naježí. Snažím se mu dát povel (většinou sedni, protože ten umí nejlíp a spolehlivě ho dělá skoro vždy na poprvé) a pak ho nechat chvíli sedět, aby se zklidnil, ale nefunguje to vždy. Vím, že je moje chyba, že ho neumím uklidnit, ale je nějaký způsob, jak mu "ukázat, vysvětlit", že kousání, vrčení, štěkání na mě prostě nemá dělat? Jakmile se mu něco nelíbí, tak se trochu ožene. Chtěla bych předejít tomu, aby to dělal i do budoucna, ale nevím jak na to.
Na cvičáku jsem se poptávala, ale neporadili mi moc, je to spíš takový socializační cvičák a na pár základních povelů, než na řešení problémů.

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete se naučit být pro svého pejska (pětiměsíční štěně na začátku psí puberty) vůdčím jedincem a učitelem. Nevšímání si, hračky, chválení apod. jsou všechno z hlediska psí psychiky a vzorců chování nesmysly.

Jak se stát pro svého pejska autoritou, rozumět mu, umět s ním komunikovat, vůbec jej zvládnout plus všechny další související "dovednosti" učím své klienty už 20 let. Totéž teď nabízím i Vám, protože Vy a Váš pejsek jste taková typická dvojice, která přesně toto potřebuje.

Na tomto odkazu máte reálné důkazy, že to funguje a že jde o investici na zbytek života s pejskem. Má to jediný háček - je potřeba za mnou přijet, protože nic z výše uvedeného nemohu Vás ani Vašeho pejska naučit na dálku, jediný způsob je praktická výuka. Nejefektivnější, s trvalými pozitivními výsledky.

Proto tuto šanci nabízím i Vám. Cvičák Vám opravdu nepomůže (o důvodech jsem zde psal již mnohokrát) a pokud budete chtít, já Vám pomoci umím. V případě zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné...

(20.5.2018)
Plemeno: ???/???
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 měsíců/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 2 pejsky z útulku. Jeden má 9 měsíců, druhý skoro 2 roky. Starší se neustále snaží dokazovat, kdo je doma šéf a vůdce smečky. Včera jsem s mladším pejskem absolvovala operaci pupeční kýly a kastraci. Je samozřejmostí, že to vyžaduje neustálou a pozornější péči. Bohužel starší pes se chová až přehnaně žárlivě. Při jakémkoliv pohybu, ať už je to pohlazení mladšího pejska, či podání vody, celkově kdy pozornost je určená pacientovi, tak se starší pes klepe, jako neurotik a doslova po mladším pejskovi skáče a snaží se mi zabránit v jakékoliv péči, např. blokuje, abych ho nemohla ani pohladit. Je velmi žárlivý a bojím se, že při jeho chování nějakým způsobem mladšímu pejskovi ublíží (natrhne ránu apod.) Vím, že by bylo snazší je oddělit, ale bohužel bydlím v malém bytě, kde to není možné. Prosím Vás moc o radu, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Často o tom píšu, je zapotřebí být sám fungujícím vůdcem smečky, pokud jím člověk není, má to mnohé následné negativní důsledky - například právě ty, které teď zažíváte na vlastní kůži...

Ze strany staršího pejska hraje silnou negativní roli i dlouhodobý stres, ve kterém se evidentně nachází. Pak stačí vykolejení ze zažitého režimu (třeba stav, kdy musíte ošetřovat a věnovat čas druhému pejskovi) a stresovaný psí jedinec se sesype. Opravdu se zde nejedná o žádnou primární žárlivost (ta je ve psím světě vůbec velmi zavádějící pojem), ale o stres vnímaný z Vás, z ošetřovaného pejska, z celkové nestandardní situace, kterou starší pejsek odkázaný sám na sebe (bez podpory Vaší a celkově stabilní smečky) jednoduše nedokáže zvládnout. K tomu připočtěte pochopitelný (ale negativně působící) stres Váš, kdy potřebujete zároveň ošetřovat pejska plus k tomu zvládat toho druhého. Stres, nervozita, neklid - a nemůže to jinak dopadnout...

V ideálním případě byste měla zvládnutou svoji vlastní smečku. Pak by starší pejsek byl v klidu, Vy byste měla potřebný klid na ošetřování, psí pacient by byl také v klidu a vše by fungovalo. Ale jak už jsme si vysvětlili, poměry u vás tří jsou bohužel jiné.

Takže - v prvé řadě musíte zvládnout sama sebe a úplně eliminovat jakoukoli (i jen podvědomou) nervozitu nebo agresivitu. Musíte být zcela klidná a i ve chvíli, kdy naběhne starší pejsek, si tuto emoci udržet. Chytit za obojek, zafixovat a podržet, než se zklidní. Ostrý oční kontakt. Žádné okřikování, mlčet. Pokud to uděláte správně, starší Vás vezme jako "pána situace" a zklidní se - pokud to budete muset zopakovat, nic se nedéje, udělejte to. Mladšímu (ošetřovanému) tím také pomůžete, celý prostor se vyčistí a Vy zde budete jako jedinec jednoznačně mající celou situaci pod kontrolou.

Výše popsané platí samozřejmě i mimo samotnou ošetřovací proceduru - je potřeba, aby starší pejsek ošetřovaného skutečně nemohl nijak negativně kontaktovat. Fyzicky ani psychicky, mladší teď potřebuje klid. Na druhou stranu, pokud výše uvedeným postupem dosáhnete zklidnění staršího pejska (je pro něj důležité vědět, že on tuto situaci nemusí a nesmí řešít, protože Vy ji máte pod kontrolou), sama uvidíte, jak rychle naběhnou pozitivní změny. A žolík nakonec - pokud to bude nutné, pomozte si mechanickým omezením "dosahu" staršího pejska vodítkem ukotveným k něčemu pevnému.

Pokud se nebudete bát, odstraníte nervozitu a zůstanete v klidu, pak to zvládnete. Hlídejte si emoce, nemluvte a nenechte se vyprovokovat. Nedávám podobné rady rád "na dálku", protože si nikdy nemohu být jist, zda jsem to napsal pro druhou stranu dostatečně srozumitelně a konkrétního člověka nevidím a nemohu ho korigovat, ale snažil jsem se teď tuto "první pomoc" napsat dostatečně stručně a srozumitelně. Věřím, že to dáte. A zapracujte na smečce (viz celé PSÍ STRÁNKY FALCO), pak pochopíte všechny pojmy i souvislosti a do budoucna se vyhnete podobným následkům nezvládnuté psí smečky.

(20.5.2018)
Plemeno: sibiřský husky x malamut/malamut x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/3 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před týdnem jsme si k naší dvou leté fence, pořídili tří měsíční štěňátko také fenka malamutka křížená s kafkazákem.  Malou jsme si pořizovaly s tím že jsme věděly že se bojí lidí že je ustrašená, na mne si mala zvykla do dvou dnů už sama přiběhne , k příteli  také přijde , ale jde opatrně , ale s tím jsme počítali že to vše bude chtít svůj čas. Mne jde spíše o to , že když jsme si ji dovezli, tak se hned upnula na naší fenku, vše dělali spolu hrály si, spaly  spolu vše super . Když jsme jim šli dávat jídlo tak vždy prvně dostala starší a pak mladší, když jsme za nimi šli ven ( fenky jsou na zahradě) tak jsme vždy prvně pomazlyli tu starší a pak šli za tou mladší , vše bylo super. Ale od včera se mala začala schovávat i před naší fenkou sice za ni jde , ale už tak nějak se strachem opatrně, naše starší fenka tu mladší začala kousat za krkem do zad, ale tak že roztáhne úplně pusu a chytne ji než malá zakňučí  a pak jí to udělá několikrát a  pak se mala jde schovat  ,nebo ji ta starší  úplně zalehne , ta mala je najednou taková uťápla.  A mi právě nevíme jestli na ni žárlí nebo si s ní chce hrát máme o tu malou strach aby jí něco ta velká neudělala, a chtěli by jsme, aby si na sebe zvykly , ale ted si nevíme rady abychom neudělali něco špatně a nebylo to horší. Mockrát děkuji za rady

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, ale mám pro Vás jedinou radu - domluvte se se mnou a s oběma fenkami za mnou přijeďte. Potřebuji vidět fenky, Vás, jak s nimi komunikujete, potřebuji vidět konkrétní povahy obou kříženců. To, jak reálně vypadá popisovaná situace, vnímat jejich emoce a sledovat konkrétní signály. Může to být samozřejmě jen otázka času, než si starší fenka zvykne na nové štěně ve smečce, ale vzhledem k typu zkřížení obou fenek to také může být už teď zcela jinak (protože fenka husky si už prozíravě připravuje půdu do budoucna, ale nemá ve Vás korekční mechanismus a malou může psychicky odrovnat) - a proto je důležité už teď správně identifikovat reálné vztahy a nechat si poradit do budoucna.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale pokud bych v tomto konkrétním případě napsal "chce to jen čas", bylo by to velké hazardování se zdravím/životem malé fenečky. Fenečky, která jednoho dne tvrdě zahájí boj o vyšší pozici a s nejvyšší pravděpodobností ji vzhledem ke svému původu převezme. Jak moc to bude fyzicky bolet a jak moc to bude razantní proces (vzhledem k pohlaví a původu to bude drsné v každém případě), se ale utváří už teď, na samém začátku. Pokud přijedete, mohu Vám poradit, pomoci a vyhnete se tak dalším problémům mezi fenkami v jejich společném životě.

(13.5.2018)
Plemeno: labrador x irský setr x borderkolie x jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 12 let
Kastrace: není a nebude
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, napísala som Vám tento mail už dávnejšie, ale neposlala som – hanbím sa, je strašne dlhý. Ste jediný, komu 102 % v psíkovských záležitostiach verím a nemám to s kým iným prebrať. Ľudia okolo mňa sú všetko laici. Ospravedlňujem sa, „iba“ som chcela všetko zhrnúť, keďže všetko súvisí so všetkým, hoci ide o tému, ktorá je na Vašich stránkach miliónkrát rozoberaná – vodca vs. mamatata. Písala som Vám asi pred rokom skôr takú spoveď, než otázku, zaradili ste to do článku „Hledejte a osud vám pomůže“.

S Maxíkom, ktorý má teraz už 12 rokov a zdravotne je relatívne fit, krv a moč ako u mladého psa, štítna žľaza ok, má len cysty a zväčšenú prostatu, ale naši súčasní veterinári rovno povedali, že keď nemá problém so stolicou ani močom, mechúr mal navyše po prehliadke sonom úplne prázdny, nie je potrebné rýpať do niečoho, čo funguje. Tiež má veľkú tukovú hrču na pleci + navyše po prehliadke MR (za 500 €!) je rozliata aj „vnútri“ tela, zákrok by bol náročný. Opäť naši veterinári zhodnotili, že do toho rýpať nebudeme, lebo fyziologicky mu to neprekáža – ani pohybovo, spí na boku, kde tú hrču má atď. Myslím, že už štyria-piati veterinári povedali, že radšej by to neriešili – okrem toho, ktorý robil MR. Ale keďže ten mi vzal Maxa na diagnostiku (ekg, krv) bez toho, aby som s ním mohla ísť do ordinácie aj ja, poviazali ho, dali mu náhubok... no ďakujem pekne, protestovala som, ale nepomohla som si... Jednoducho, pán doktorko u mňa nezískal dôveru.

Hm, a už som rozobrala okienko, ktoré som ani nechcela, veľmi sa ospravedlňujem.

S Maxom neriešim výrazný problém. Iba sa nám v poslednom období trochu zmenili niektoré veci a mne sa začala natískať otázka, či nie je chybná hierarchia aj u nás? Že možno vďačím len Maxovej povahe, že tak krásne fungujeme. Neviem, vŕta mi to v hlave, a tak som sa pokúsila zhrnúť náš život, či by ste nám nepovedali svoj názor. Ale pokojne to vynechajte, určite by som však rada prekonzultovala granulky a ešte kĺbovú výživu na základe toho, čo som si u Vás prečítala (úplne naspodku mailu :).

Mám totiž dojem, že som vkĺzla do roly mamatata. So všetkým zlým sme si prešli v minulosti, čo som spomínala v danom článku (bojazlivosť, agresivita zo strachu). Max je z 9. šteniat, všetko boli fenky, on jediný chlapec a bol vo svorke údajne na poslednom mieste. Všade chodil posledný, nezapájal sa, v noci strážil s mamou na dvore – ako jediný. Jedol vždy posledný a len tú trochu, čo mu sestry nechali. Nevybral si nás, držal sa bokom – a tak to bolo aj potom, čo sme si ho vzali (mal 4 mesiace). Prvú noc (ešte som nepoznala Vaše stránky, žiaľ) sme ho nechali spať samotného v obývačke, kde tvrdo zaspal vyšťavený zo stresu z neznámeho. Celý deň sa totiž nechcel mojkať, stránil sa nás, vystretý ležal s tuho zažmúrenými očami, či už sme ho hladili alebo mu dali pokoj, alebo sa krčil v kútiku; ožil až pri jedle, takže som ho radšej nenútila ísť so mnou na noc do izby, iba som nechala otvorené dvere. Samozrejme, že neprišiel za mnou a ráno sa nás strašne bál... Samostatný bol vždy a dodnes trochu je, hoci zároveň už na nás visí. Jeho bočenie a nekonfliktnosť mu tiež zostala. Ako šteniatko bol neustále vo svorke psov, stála som s ním aj celé hodiny vonku, len nech sa naučí, bohužiaľ šlo väčšinou o rovesníkov, lebo ľudia dospelých psov ťahali preč. Mal interakcie aj s dospelákmi, ale zriedkavejšie. So psami sa hrával, zásadne len ak boli iba dvaja. V skupine troch a viacerých psov sa držal bokom, resp. im hru kazil útokmi. Jasné, že ho neskorigovali, keďže to boli rovesníci, asi som to mala robiť ja. Potom sa stalo, že mu nedorastala chrupavka na nohe a vtedajší doktor mu zakázal pohyb aspoň na 6 mesiacov práve v období rastu a dospievania. Nuž, poslúchli sme, zrazili sme prechádzky na minimum a so psami sa nevídal, inak by skákal a behal. Vraj buď bude mať doživotné problémy, alebo pár mesiacov oželieme. Vypomstilo sa mi to strašnou pubertou a správaním „ja vás nechcem“. To som už nejaký čas študovala Vaše stránky začala som sa snažiť o nápravu, ale ďalšími prekážkami boli rodičia, ktorí sú z dediny a psa vnímali ako hospodárske zviera. Drsnejší štýl psej výchovy bol pre nich týraním a moje snahy o vodcovstvo a naučenie aj rodičov, ako by mali komunikovať, žalostne zlyhávali na ich neochote a nadávkach, že som generál. Nakoniec sa to všetko ako tak urovnalo, Max poslúcha nás všetkých, dril nepoznáme, zvládne výťah, dokonca rád, zvládne verejnú dopravu, ak utečie za zverou, do pár sekúnd sa mi vráti, na privolanie príde rád, ak niečo nájde, buď to nechá tak, alebo hneď pustí, môžem ho ošetrovať, kde chcem a hľadať mu kliešte pokojne aj 45 minút bez prestávky. Keď má nejaký problém, boliestku, beží s tým za mnou. Stalo sa, že bol pri mojom otcovi a seklo ho, resp. zabolelo na krku a on celý vydesený bežal za mnou do postele (spala som, bolo ráno) a prosil o pomoc. Takisto na veterinu v pohode do ordinácie, vyberali mu stehy z oka bez anestézie, stačilo, aby som ho držala a rozprávala naňho. Stalo sa však, že otec šiel k doktorovi s Maxom sám, lebo ja som vtedy mala tiež jedno vyšetrenie. Max vyzeral, že má čosi v uchu, stále potriasal hlavou a držal ju naklonenú, ale nič som nevidela, tak som povedala, že ho musíme ísť dať pozrieť, nech na mňa ocko počká, ale nepočkal. Zvláštne bolo, že Max u doktora vyvádzal a ucho si pozrieť nedal – iba to druhé, neproblematické. Keďže vedia, aký dobrý pacient je, usúdili, že tam skutočne niečo musí mať – a uspali ho :( Skoro ma porazilo, keď mi to otec zvestoval. A viete, čo bolo najhoršie? V tom uchu nič nemal... Strašne to mrzelo aj našich doktorov.

Posledný rok u nás nastala zmena v tom, že s nami cez víkendy na prechádzky chodí aj otec a mama zase posledné dva tri roky na večerné venčenie. Dovtedy sa im vôbec nechcelo. A ja som si pozvoľna začala všímať, že niečo v našej hierarchii asi nie je úplne v poriadku (bože, prepáčte mi ten sloh, pokojne mi to zaúčtujte, zaplatím Vám Váš čas), že zrejme nie som vodca (a ani by som sa nedivila, chýba mi absolútna istota), ale zrejme som mamatata. Čítala som si znovu príspevky, poradňu a utvrdzujem sa v tom čoraz viac a som trochu smutná. No, trochu... :) Popíšem teraz rodičov, keďže žijeme spolu v mojom byte, možno budete vedieť posúdiť a povedať mi to na rovinu.

-        Rodičia sú zvláštne... neemotívni. Resp. to držia v sebe. Pokojne si môžete odfakliť prst a revať od bolesti, oni sa neprídu pozrieť, čo sa stalo. Čo už potom drobné psie nuansy?

-        ťažko prijímajú nové veci, chýba im trochu konštruktívne premýšľanie či sebareflexia, dlhšie im trvá, kým pochopia a prijmú. Ale nie sú zlí, nemôžem im krivdiť, sú skrátka takí.

-        Maxíka ľúbia, ale len ako ťuťumuťu, všetko ostatné je moja starosť.

-        mama často nie je doma, s otcom sme častejšie.

-        mama je typ obete a introvertná.

-        otec je dominantný, ale tiež v sebe kadečo drží. Je bývalý policajt a to asi hovorí samo za seba.

-        ja som čosi medzi nimi, ale veľmi „mojkavá“ voči Maxovi. Robím posledných 5 rokov doma, som s ním stále, veľmi sme si na seba zvykli.

Keď idem na večernú kratšiu vychádzku aj s mamou, Max na nej visí pohľadom, nasleduje ju po celom byte, až kým sa konečne nevychystá. Mňa iba odbieha kontrolovať, ale vonku viac pokukuje po mame. Ak ale niečo poviem (napr. ktorým smerom sa ide), samozrejme na mňa kukne.

Presne to isté je, keď ideme na výlet s otcom. Max vyvádza, piští, sleduje ho a kým sa nedostaneme k autu, drží sa mu tesne v pätách, nespúšťa z neho pohľad – mňa ignoruje. Výlety sa nám za posledný rok zhustili, začalo ma to teda znepokojovať. Sprvu som si myslela, že mu je otcova prítomnosť len vzácna, preto sa tak správa, ale už o tom pochybujem. Vravím otcovi, že si musí Maxa všimnúť, upokojiť ho a on gáni, že zase mentorujem, prípadne Maxovi čosi ľudsky povie, a tým je to preňho vybavené. Samozrejme, Max piští naďalej. Keď sa podujmem na upokojovanie ja (hlas, dotyk), stuhne, upokojí sa, stíchne, ale len kým to robím. Ak vôbec. Potom veselo pokračuje v komentovaní a ignorácii mojej maličkosti. Pokiaľ sa na výlete rozdelíme, zmätene pobehuje medzi nami, chce nás mať pokope, veľakrát zostane presne uprostred nás a striehne na oboch.

Ak zostaneme na nejakom mieste stáť, komentuje a piští, kuká výhradne na ocka, dokonca naňho skáče a strká mu hlavu pod pazuchu.

Ak som s Maxom vonku sama a stretneme známeho (bez psa), stojíme a rozprávam sa s ním, Max bez pohnutia sedí, čaká a nudí sa. Rovnaká situácia, ale za prítomnosti otca – Max piští a dobiedza doňho.

Keď som s ním sama doma, spí pri mne na posteli (robím sediac na posteli), občas ma stráži (napr. ak idem na wc, čaká na chodbe), väčšinou však spokojne spí. Ak je doma aj otec, je takmer zásadne s ním, len niekedy na chvíľu príde za mnou. Ak sa otec pohne, zvyčajne ho všade nasleduje.

Bola som s Maxom sama v cudzom byte skoro 3 týždne, kým sa náš byt prerábal. Zvládli sme to úplne v pohode. Nestresovalo ho cudzie prostredie, iba prvé asi 4 dni čakal, kedy prídu rodičia. Absolvovali sme nádherný výlet na našu dedovizeň s príbuznými, šli sme tereňákom neschodnými cestami, Maxa som musela držať na kolenách, lebo auto bolo preplnené, aj to nádherne vydržal bez komentovania a kukal von oknom. Ešte k tomu je to staré auto bez klímy a bolo v ňom neskutočne teplo.

Stalo sa, že sme šli otca vyprevadiť k autu, keď šiel na služobku, a Max dával jasne najavo (hoci keď niekam ideme všetci, tlačí sa do auta, len aby sme ho nenechali na ulici (akoby sa to niekedy stalo)), že on nechce nikam ísť, že sa chce vrátiť so mnou domov. Keď pochopil, že sa so mnou domov naozaj vráti, upokojí sa.

Keď sme vonku sami, často na mňa pozerá, poslušnosť výborná, stačí gesto, komunikácia s druhými psami dobrá, nekonfliktná, zvedavá, alebo vyhýbavá (kvôli mrchavej čivave chce na druhú stranu ulice).

Celé roky so mnou Max vôbec nespával v izbe. Môže, má tam svoju postieľku, môže byť so mnou aj v posteli, dvere bývajú otvorené. Keď už na nás bol zvyknutejší, ako šteňa som si ho cielene dávala pred spaním do postele, ale nechcel zostať. Spáva v spálni s rodičmi, kde má ďalšie svoje miesto – ale nechce byť v posteli, spí na zemi. Iba posledné mesiace sa občas večer uloží u mňa (na zemi) a stáva sa, že sa zobudím a ešte stále spí so mnou, čomu sa poteším.

V posteli je s nami iba cez deň – bez ohľadu na to, či som v nej aj ja / rodičia, ale v noci chce mať zjavne svoj priestor a pokoj. Iba jediný raz som sa zobudila na to, že som o čosi zavadila – spal v mojej posteli! Ja som sa, priznávam, zľakla, lebo príde za mnou, len ak ho čosi bolí. Ale hneď som sa upokojila, šťastná som ho pohladila a otočila sa na druhý bok – a on odišiel. Čítala som vo Vašej knižke „O psech a lidech“ o írskych setroch, že psi si držia hrdý odstup od majiteľa. Možno sa uňho táto črta dosť prejavuje?

Rána: keď vstane otec, ide sa zblázniť od radosti, olizuje ho, komentuje a „Šikovne vstávaj a poď jesť, aby si mi mohol dačo dať, kým Zuzka spí!“. Keď vstane mama, len priklopí uši, buchoce chvostom, ale vôbec za ňou nejde. Keď vstanem ja, občas vyskočí do postele a teší sa, ale nie tak radostne ako pri ockovi. Zaškerí sa, zvalí sa vedľa mňa a škrabkaj. Ale len za predpokladu, že ešte neboli raňajky s otcom, lebo keď je po, je už vytešený, a keď vyjdem z izby, iba pobúcha chvostom a ide si zdriemnuť, kým sa nenachystám na prechádzku.

Mám pravdu, pán Dostál, keď si myslím, že som sa dopracovala do úlohy mamataty a vodca by mal byť otec? Alebo v čom to je? Otec vodcom byť nechce a je presvedčený, že som ním ja. Vašu knihu si prelistoval, ale nečítal. Povedal, že ste veľmi múdry (nie ironicky), a tým to preňho skončilo. Max poslúcha všetkých, aj mamu, nikomu z nás neutečie a všetkých ľúbi a zúrivo nás víta po príchode domov. Je to taký ksichtoš, má bohatú zbierku výrazov aj zvukov a mne sa to strašne páči. Rozhodne toto nepíšem len preto, aby Max zmĺkol, len ma to celé zaujíma. Založením je skôr submisívny, nekonfliktný, ale ak ho nečakane napadne nejaký pes (stali sa dosiaľ 3 útoky psích asociálov z dvorov v dedinách), do pár sekúnd to vybaví a cudzí pes utečie so stiahnutým chvostom. Konfliktu sa snaží vždy predísť, ak sa dá, ale keď sa nedá, poradí si.

Môžem ešte skonzultovať granulky? Pozerala som si dané príspevky v Poradni vo viacerých rokoch. S Maxom som z Puriny Pro Plan pred 3 rokmi prešla na Hills Science Plan, ale po cca roku dostal akúsi alergiu, ktorú nedokázali definovať (nemá stopy na koži a krvný obraz je ok, no škrabal sa tak zúrivo, až sa oskalpoval na hlave a ústach). Možno mu nesadlo práve Hills, lebo keď prešli príznaky a vrátili sme sa z hypoalergénnych Hills na bežné Hills, alergia sa takisto vrátila. Keď som prešla opäť na Purinu Pro Plan, už bolo dobre. Horšie je, že tá asi odchádza z trhu, dá sa kúpiť iba obrovské balenie a podobne ako Eukanuba je takmer nezohnateľná. Bojím sa, že sa raz nebudú dať zohnať vôbec. Zúfalo hľadáme náhradu, ale Maxovi väčšina nechutí, alebo má z toho mäkkú stolicu, príp. rovno hnačku. Kamoška mala podobné problémy, až zakotvili pri Brit Care rade (nie čisto Brit – všimla som si však, že toto neodporúčate). Kamoška tvrdí, že Brit je nekvalitné (ako aj Vy), ale že Brit Care je dobré (aj podstatne drahšie) a jej psovi to konečne pomohlo. Poznáte Brit Care, či ani to neodporúčate? Zloženie napr. tu: http://www.zoohit.sk/shop/psi/granule/brit/brit_care/480867 Sóju neobsahuje, je konzervované vit. E, ale v nutričných prvkoch sa už nevysomárim, aj keď porovnávam s Purinou... Hills sa už bojím skúšať... Celkovo Maxovi máločo chutí (z granúl, naše by si dal, aj psie pochúťky), často necháva nedojedené, chudne, ale energiu má a vyzerá dobre. Z toho neustáleho skúšania optimálnych granúl má potom dupľom hnačky. Pri Brit Care je stolica fajn, aj keď bobkuje namiesto šúlkovania, zatiaľ aj papá. Purina Pro Plan mu už akosi prestávala chutiť, keď som mu ju ešte pred mesiacom a pol dávala (teraz kŕmim Brit Care, ale nebudem mu to dávať, ak neschálite)... Radu Purina Pro Plan pre seniorov dokonca vyslovene odmietal, iba klasickú dospelácku verziu ako tak zjedol, ale v miske aj dosť nechal... Celý život asi až do 9. rokov (vtedy som spontánne zamenila Purinu za Hills a začali tie alergie, či čo to je, spúšťajú sa v teple, ale odvtedy už nie také silné) bol dosť jedák, mala som pocit, že ak mu nasypem 15 kg, zožerie to...

O K-9 mi tá istá kamoška vravela (nezaoberá sa predajom granúl, je laik a pomáha v útulku), že vraj už nie sú také kvalitné. Či ich ešte stále odporúčate? V príspevkoch sa K-9 naposledy spomínali v roku 2015. Ale tiež je už ťažšie ich zohnať. Lezú mi na nervy všetky tie hypermoderné granule s kadejakým ovocím a bylinami po vzore vlčej stravy. Obchody pre zvieratá sú toho plné a predavači ich strašne vnucujú (naposledy Core, neskúšala som), Eukanubu a Purinu tam už ani nemávajú...

Max je schopný aj tri mesiace poriadne nejesť, hoci mu misku beriem hneď, ako od nej odíde. Netuším, z čoho žije. Na nové granule sa vždy vrhne, zožerie všetko – ale vydrží mu to deň, tri, maximálne mesiac. A z drvivej väčšiny značiek má mäkkú stolicu...

Toto nepapanie som už raz s Vami riešila, spomínali ste mi ochorenie slinivky, čo sa ale u nás nepotvrdilo.

Tiež by som rada začala dávať kĺbovú výživu, ale Chassoton 4 % už nepredávajú. Videla som, že v jednom príspevku odporúčate Alavis kĺbovú výživu. Môže to byť náhrada za Chassoton? A následne dávať ten Caniviton Forte, ako odporúčate v knižke „O psech a lidech“?

Píšete, že odporúčate začať to dávať na jeseň. Prečo? Ak je to napr. z dôvodu menšieho pohybu kvôli zhoršenému počasiu, my to máme presne naopak. Max žije na jeseň a v zime a v teple nad 22 stupňov hibernuje :D Môžem začať dávať už teraz, či predsa len počkať na jeseň?

Ďakujem ešte raz za Váš názor a veľmi, veľmi sa ospravedlňujem za ani nie otázky ako za román. To so zaplatením Vášho času som myslela vážne. Možno na jeseň by sme sa prilásili na sústredenie, ak bude Max ešte stále v kondícii (predsa len 12 rokov je už 12 rokov, aj keď momentálne je to super – klop klop klop!!!) alebo by sme sa prišli len tak ukázať, nech Vám stisnem ruku za Vašu prácu. Tiež na jeseň, vzhľadom na to, že teplo Maxovi pri dlhších výletoch a cestách ozaj nerobí dobre, asi v minulom živote žil na Sibíri :)

Želám vydarené sústredenie so samými super ľuďmi a ich štvornohými zrkadlami :) Pokojne si dajte čas s odpovedaním, teraz toho bude mať veľa.

Ďakujem!

Odpověď: Dobrý den:) Velmi si vážím Vaší 102% "psí důvěry" (myslím to naprosto vážně), přečetl jsem Váš superdlouhý mail opravdu poctivě (a žádné finance proboha neřešte!) a zodpovím Vám všechny Vaše dotazy. Mám teď těsně před soustředěním, navíc za sebou už dlouhý víkendový článek, ale čekala byste jinak skoro 14 dní, tak to rád zvládnu ještě dnes;)

Moje odpověď na téma, které tvoří naprostou většinu Vašeho mailu, je v podstatě velmi jednoduchá a přímá.

Svoje výcviková a relaxační soustředění pořádám mimo jiné právě proto, aby se tu pejskové a jejich majitelé dali vzájemně dohromady, popřípadě zjistili, zda je konkrétní člověk skutečně svému pejskovi tím skutečným "majákem" a vůdčím jedincem. Pokud ne, pomůžu mu k tomu.

Jinými slovy - nemohu na dálku posoudit, zda Maxík více bere Vašeho otce, zda je to jen Váš dojem nebo zda skutečně některé věci neděláte dobře. Musel bych Vás s Maxem vidět, případně na vás dvou zapracovat. A to vše jde pouze osobně - ať už formou konzultace, individuálního výcvikového servisu nebo na soustředění. Mimochodem, už několik let se moje soustředění koná jednou ročně na jaře (jar), na podzim (jeseň) ne, je to zřejmé i z popisu a historie těchto akcí. Je proto velká škoda, že jste nevyužila třeba tohoto aktuálního termínu, Váš psí parťák by to zvládl, mohli jsme vše dát do pořádku a Vy byste se nemusela trápit tím, zda Maxíka neztrácíte...

Pokud se rozhodnete se svým pejskem za mnou přijet mimo soustředění (konzultace/individuál), bude to rozumný a jediný efektivní postup. Toto opravdu nelze řešit na dálku, je mi líto, potřebuji vidět Vás i Maxe naživo. Pokud bych teď cokoli psal bez tohoto poznání, jen bych Vás zmátl a bez zpětné vazby mohl zavést na špatnou cestu. Jsem jako ten doktor - potřebuji vidět své "pacienty", nemohu jim v podobných případech ordinovat pomoc na dálku.

Další dotaz - granule. S granulemi Hill's mám obecně nejen já dobré zkušenosti, ale samozřejmě nemusí sednout úplně každému pejskovi a navíc v Maxově věku už může být zvýšená intolerance vůči některým složkám jakéhokoli krmiva. Osobně bych zkusil ve Vašem případě granule od výrobce "TROVET" (Holandsko), který se specializuje na psí dietní krmiva pro různé druhy alergií, poruchy trávení apod. Dokud žil Šedýsek, krmil jsem ho několik let řadou TROVET HLD a fungovalo to dobře, stejně tak i dalším lidem. Zkuste to, ale musíte samozřejmě vybrat řadu konkrétně pro svého pejska.

Poslední dotaz - kloubní výživa. Alavis je dnes asi nejkvalitnější kloubní výživa z hlediska působeni i mechanismu zpracování, mohu vřele doporučit. U Maxe nemusíte čekat na podzim, podle potřeby aplikujte tříměsíční kúru jednou až třikrát ročně, vždy mezi tím udělejte minimálně měsíc přestávku. Tak to ostatně doporučuje i sám výrobce.

Maxíkovi držím moc moc pěsti, ať je v rámci možností zdravý pejsek a je tu s Vámi ještě hodně dlouho. Vám přeji, ať Vám moje odpovědi pomohou a pokud se rozhodnete dát na moje doporučení ohledně problému "mamatata", velice rád Vás i Maxíka poznám osobně. Děkuji za přání a Maxíka za mne prosím pořádně pohlaďte...;)

(13.5.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý deň, prosim o radu. Moja fena a ja máme super vzťah, nemám s ňou žiadne problémy, 90% času chodí bez vodítka a dôverujem jej pri stretnutiach s inými psami. Nevyvoláva konflikty, vie sa aj pohrať so psom, keď sa jej nepozdáva ignoruje ho alebo stiahne chvost a odchádza. Problém je však, ked si s ňou niekam sadneme napríklad na pivo - okamžite dané územie vníma ako "naše" a útočí na všetky psy čo by sa chceli k nám priblížiť. pokiaľ sedia dostatočne ďaleko nerieši ich ale inak striehne aby sa žiadny nepriblížil. Ako toto nežiadúce správanie odbúrať prosím? Čo je ešte veľmi zvláštne - rok sme bývali s rodičmi v rodinnom dome, teraz už sme v byte. Počas pobytu v dome sa stalo párkrát že nám na záhradu alebo rovno do domu vliezla susedkina fenka Yorkshire - nemali sme ploty dlhšiu dobu. Moja fenka však len zazerala a žiadny štart sa nekonal. Ako to že doma nerobila take sceny ako niekde v bufete? Viete mi dať na to vysvetlenie? Ďakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Těžko úplně jednoznačně soudit na základě takto skrovných informací (bylo by dobré vědět například typ křížence, zda se popisovaný problém projevuje až v poslední době nebo po celý život fenky atd.), ale s velkou pravděpodobností jsou příčiny vcelku jasné.

Vlivem kastrace provedené v jejím mladém (ještě psychicky nedospělém) věku v kombinaci s tím, že ve Vás nevidí svůj "maják", dochází zcela přirozeně k tomu, že pokud se ocitne v pro ni více zátěžové situaci, psychicky ji nezvládne. Což je právě Vámi popisované "pivo", kdy u ní dochází ke stresu zaviněným okolním hlukem, provozem a dalšími psy. Jinými slovy nejedná se ze strany fenky o projev dominance, nýbrž naopak o agresivitu ze strachu, podpořenou navíc kastrací, která její osobnost posunula do obecné nejistoty a nestability (na toto téma máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici velké množství materiálu k přečtení).

U Vás doma byla situace jiná - větší prostor, daleko menší pocit ohrožení, konkrétní fenka v ní nevzbuzovala stres, domácí prostředí. Jednoduše řečeno zcela jiná atmosféra a zcela jiná situace, proto zde reagovala jinak.

Pokud ji s sebou berete do popisovaného a pro ni zátěžového prostředí, pak vždy mějte fenku na vodítku těsně u sebe, položte jí otevřenou dlaň na bok a snažte se, aby z Vás proudil klid a pohoda. Plus velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a snažit se aplikovat zde popsané postupy (emoční, kontaktní a hierarchické) tak, abyste se pro svoji fenečku stala tím v mé odpovědi již zmíněným "majákem", tedy vůdčí osobností, která z Vaší fenky sejme potřebu "řešít problém". Pokud to zvládnete, rychle uvidíte pozitivní výsledky...

(15.4.2018)
Plemeno: irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mame petimesicni stene irskeho setra a kdyz si ho doma nevsimame (telefonujene, koupeme se, jime) tak udela velkou potrebu v kuchyni nebo se vycura kdekoli v byte. Muzete mi prosim poradit, jak tomuto chovani nejlepe zamezit? Diky.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě je zapotřebí si uvědomit, že schopnost plně ovládat svěrače nastupuje u štěňat až kolem 6. měsíce věku, někdy ještě později. Další a velmi častou příčinou je psychika - pokud je pes dlouhodobě ve stresu nebo chybí správná sociální komunikace (což majitelé psů často velmi podceňují), nastupují mimo jiné i tyto vzorce chování.

Každopádně současný věk Vašeho pejska je určitě jednou z příčin, dejte tomu ještě nějaký čas. Doporučuji také prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a dodržovat zde popsané principy sociální komunikace a hierarchických vazeb, tím eliminujete případné psychické příčiny.

Pes (štěně) je živá bytost, prochází postupným přirozeným fyzickým i psychickým vývojem a svým chováním citlivě reaguje na prostředí, ve kterém žije...

(25.2.2018)
Plemeno: labrador/německý ovčák x australský ovčák
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 5 let/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych od Vas poradit. Mame doma petiletou fenku labose a  dvouletou krizenku Australskeho ovcaka a Nemeckeho ovcaka. Zhruba do roka nebyl mezi pejsky problem. Jenze asi po roce  zacala byt krizenka dost agresivni na starsi labosku. Laboska nesmi projit kolem zavrenyho pytlu granuli, jinak po ni krizenka vyjede. Nesmi si laboska vzit na dvorku klacek, protoze krizenka jde okamzite po ni. Posledni dobou sme ani nestihly zjistit proc krizenka vyjela po labosce. Zacala po ni vyjizdet i v noci. Zkousela jsem i ze labosku jsem prvni pohladila, prvni si vzala jidlo..ale i tak.nepomohlo...vydrzi chvilku spolu na dvorku na vyvenceni. Jinak musi byt kazda oddelene. Uz jsem zkousela se ptat jednoho psiho psychologa a psal ze krizenka nikdy nebude respektovat labose, ze muzu zkusit jeste kastraci ale ze nevi jestli pomuze. Dost me stve ze krizenka musi byt zavrena ale zase se bojim kdyby krizenka zase vyjela, tak muze ublizit fence nebo synovi ktery by se mohl priplest mezi ne. Vcera uz jsem je musela odtrhnout, zarvat na ne uz nestacilo.  Laboska se ji bohuzel podridila a ma zni respekt. Jako sama by byla hodna, je naucena..poradil by Jste prosim?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem v Poradně mnohokrát podobné případy rozebíral, i zde jde o přirozený a logický důsledek neznalosti základních smečkových pravidel. Mladší fenka se dostala do věku, kdy začala řešit hierarchii mezi sebou a starší fenkou labradora, to je zcela normální, ale pouze Vy jste ten, kdo musí zajistit ve své smečce hierarchický pořádek. Kříženka je vzhledem ke svému původu povahově dominantnější než labradorka, ta ale musí mít natolik Vaši hierarchickou podporu, že se stále ještě nedospělá kříženka podvolí. Pokud Vaši podporu nemá nebo ji má v nedostatečné míře, stáhne se a je vysoká pravděpodobnost, že ji mladší fenka začne postupem času terorizovat. V této době musí být fenka labradora stále ještě na jednoznačně vyšší hierarchické pozici a Vy jí v tom musíte aktivně pomáhat. Pokud to neuděláte, budete za nějaký čas mít sama s kříženkou velké problémy.

Samozřejmě to vše nejde bez toho, abyste byla aktivní součástí své smečky, na vůdčí pozici. To mělo mimochodem fungovat již od samého začátku, pak byste se do uvedených problémů ani nedostala. Nestačí jen základní preference například v krmení a pohlazení, základem je psychika, komunikace, vzorce chování vůdčího jedince a obecné vedení smečky - mnohokrát již na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsáno a rozebráno. A také vědět, že konstelace fena-fena je potenciálně vždy mnohem problémovější než fena-pes nebo pes-pes.

Pokud budete namísto vedení své smečky fenky od sebe oddělovat, dosáhnete pouze toho, že kříženka začne labradorku likvidovat, kdykoli bude mít příležitost. Labradorka se stáhne úplně a Vy ji ztratíte, protože ona zcela správně očekává Vaši hierarchickou podporu, nikoli zradu. Úspěšné vedení smečky je vždy založeno na podpoře správně nastavené hierarchie, nikoli na ustupování nedospělé dravější křížence, která jen vycítila svoji šanci na úkor dospělé labradorky. Kříženka není v tomto případě přirozený vůdce a pokud jí ustoupíte, začne být vůči labradorce ještě agresívnější a jak jsem již psal, další na řadě budete Vy a Vaše rodina.

O kastraci už jsem napsal tolik, že pokud si moje články na toto téma přečtete, sama pochopíte, že by to bylo to nejhorší, co byste mohla udělat. To, co Vám poradil onen "psí psycholog", je nesmysl - jednak tvrzení o doživotním nerespektování Vaší labradorky kříženkou (znovu opakuji, jde jen o přirozený pokus zaujmout vyšší pozici a Vy teď musíte kříženku opět odkázat na její realitě odpovídající hierarchické místo), jednak doporučení kastrace, kterou byste nevratně zničila úplně všechno.

Musíte teď opravdu zapracovat a pokud budete chtít, můžete za mnou s oběma fenkami přijet a já Vám pomůžu. Znovu zopakuji, že jediným přirozeným a účinným řešením je začít fungovat jako vůdce se vším všudy, podpořit labradorku na vyšší pozici, v případě potřeby zkorigovat nedospělou kříženku a rozhodně zrušit jejich fyzické oddělování. Pokud si na to netroufáte nebo máte obavy ze zranění kohokoli kolem sebe, pak velmi doporučuji s fenkami za mnou přijet a naučit se vše potřebné přímo ode mne, praktickou cestou. Není rozumné zbytečně riskovat.

(18.2.2018)
Plemeno: bišonek x toy pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,prosím o radu,náš dvouletý Max křířenec bišonka a toy pudla,strašně brečí a vije když zůstane doma sám.Zkoušeli jsme trénovat odchody,chválení když je zticha a pamlsek,vynadání když spustí tu jeho árii.Před odchodem na doporučení veta jsme zkoušeli i ho utahat procházkou.Bohužel na něj nic nezabírá.I když jsem třeba jen v koupelně,nebo jdu do jiné místnosti tak začne kňučet.Kamarádka pracuje v útulku a myslí si,že Max trpí separační úzkostí,což si myslí i náš veterinář a proto mi bylo doporučen se obrátit na Vás.Sousedé nám neustále dávají různé cedulky na dveře,že psa týráme atd a že si budou stěžovat a nechají nás vystěhovat. Našli jsme mu i hlídání,ale Max stále kňučel a čekal na nás.Byla by možná osobní konzultace ?

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě je osobní konzultace jednoznačně nejrozumnější, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

(11.2.2018)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, predne by jsem se chtela omluvit, pokud se na podobny dotaz jiz nekdo na Vasich strankach ptal a spatne jsem hledala a tazi se Vas znovu. Poridili jsme si pejska cistokrevneho Bernaka samce jmenem Ivan. Pejskovi je 2 a pul roku. Statny, zdravy, mily a moc mazlivy pejsek. Vzali jsme si ho od starsi pani, ktera byla na operaci a ma spatnou rekonvalescenci uz delsi dobu. Pejsek u ni byl na dvore za domkem a vic jak pul roku "sam" kvuli francouszkym holim za nim nemohla nebot by ji povalil (vazi 52 kilo pejsek). Pouze ho krmila, ale zadny kontakt s ni nemel. Jeji dcera s detmi obcas Ivana vyvencili a kdyz byl cas, pustili ho k sobe na zahradu ke svemu psovi kde si oba hrali i s detmi. Nicmene, protoze si byla vedoma ze Ivanek strada, rozhodla se ho dat nekomu kdo bude mit vice casu na kontakt s nim. Tedy jsme si ho vzali. Ted je u nas na dvore, kde z kazde strany za plotem ma psi kamarady se kterymi dovadi. Obden ho chodime vencit, kvuli slozitemu zamestnani to casteji nevychazi. Je u nas zhruba 3ti mesic a zacal v poslednich tydnech vyvadet psi kusy. Na prochazce neni problem, na zavolani prijde a porad si nas hlida aby jsme mu nekam neutekli. Problem nastava tehdy, kdyz potkame jine lidi nebo zvirata. Za kockou bezi jako o zivot a za psi taky vystartuje radosti, ze si muze hrat a na povely nereaguje. Ale ja vazim 60 kg a kdyz se takhle rozbehne, vlaji za nim jako papirovy drak. Lidi zase bezi vitat a deti taky, problem je, ze je ho kus a ne kazdy to vnima dobre, ze se k nemu rozbehne takovehle tele.  Dostal uz nekolikrat vyhubovano, ze to delat nesmi, ze musi pomalu, ale vypada to, ze to nechape. Doma nam z niceho nic, zacal stehovat pelech ktery ma u dveri. I po prochazce a hratkach ho nejcasteji v desti nebo snehu odtahne na travnik. Mysleli jsme, ze mu vadi ze je mokry. Ususili jsme ho, dali na jeho misto a stejne ho za chvili odtahl pryc. Dalsi problem nastal s okrasnou predzahradkou. Kdyz jsme si ho privezli, tak do ni mohl a kytky zustali cele jakou dobu. Ale ted kdyz jsme ho oplotili, tak ma stale tendence do nej skakat. Vim, ze tohle je nase chyba. Predtim tam mohl, ted nesmi, takze asi nechape proc. Ale radi by jsme slyseli nejakou radu, jak ho to odnaucit. Pred par mesici jsem zjistila , ze jsem tehotna. Ivanek jak vita, tak radosti skace. Pri stejne intenzite jeho vitani, s vetsim brichem uz nebude zadna sranda ho toto chovani odnaucit a o miminko se uz ted bojim. Ja jsem nezkuseny pejskar, v zivote jsem pejska nemela, chapu, ze urcite nejake veci delame spatne a vim ze pes neni dekorace, ale kdyby byla varianta jak nam poradit a nenasilne ho takovymto kouskum odnaucit byli by jsme vdecni. Pritel pejska mel, ale uplne jine plemeno, takze s timhle si tez nevi rady.  Je mi jasne, ze chyba je na nasi strane. I kdyz jsme dusledni a on moc dobre vi, kam ve smecce patri, tak se neubranime te jeho hravosti a vitani. Nehlede na to, ze Ivanek se nejspis nudi, proto dela ty sve kousky. Jsme radi, ze mame bezkonfliktniho submisivniho pejska k detem, ale takovyhle halama musi vedet kde jsou meze. Mel by jste pro nas nejakou radu? Mockrat dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je od vás hezké, že jste se rozhodli Ivanovi (i jeho původní majitelce) pomoci. Bohužel, řada věci je opravdu velmi špatně.

Pes, který se dostane na procházku jen každý druhý den, je chudák. Pes, který je omezen v sociálním kontaktu se svým člověkem a jeho "domovem" je dvůr, je pes nešťastný, u kterého začne velmi rychle narůstat sociální stres. Jeho první projevy už vidíte sami a pokud nezměníte přístup, celá situace se bude razantně zhoršovat - pro Ivana i pro vás, jeho nové majitele. Je to velký silný pes a už teď velmi dobře ví, že z jeho lidí si s ním nikdo poradit neumí. Chybí mu správná výchova, správné vedení, správné prostředí a správně nastavená smečková hierarchie - a právě z toho plynou úplně všechny popisované problémy včetně těch, které teprve nastanou.

V žádném případě tu nejde o nějaké "odnaučení takovýmto kouskům", v tomto případě jde o základní nezvládnutí velkého (a stále ještě psychicky nedospělého) psa v kombinaci s neznalostí jeho skutečných psychických a fyzických potřeb. V této situaci figuruje ještě Vaše těhotenství, které se za stávajících okolností stane rizikovým v souvislosti s uvedeným nezvládnutím výchovy a vedení bernského salašnického psa. Chybí Vám znalosti a praxe, což je zcela pochopitelné, nicméně je velmi vhodné nechat si teď účinně poradit, naučit se potřebné komunikační a praktické postupy a nedělat další chyby - s vysokou pravděpodobností by to došlo do špatných konců. Je to základní zodpovědnost vůči Ivanově spokojenému a bezproblémovému životu, vůči jeho psímu a lidskému okolí i vůči Vaší vlastní rodině.

Nejrozumnější cesta a pomoc, kterou Vám rád poskytnu, je varianta absolvování mého  individuálního výcvikového servisu , kde se naučíte vše potřebné pro bezproblémový zbytek života s Ivanem. Buď jej absolvuje Váš přítel s pejskem sám nebo můžete, pokud to Váš stav dovolí, přijet s nimi. Současná situace je velmi nebezpečná pro vás i pro Ivana a pokud chcete dát věci do pořádku, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme termín a vše potřebné. Věřím, že si svého nového psího parťáka ponechat chcete a jak jsem napsal, pokud budete chtít, velmi rád vám všem pomůžu.

(4.2.2018)
Plemeno: staffordšírský bulteriér/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 8 měsíců/11 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, už 11 let mám jorksirka Maxika.Bydlim v paneláku a pejsek je prostě zlatíčko. Můj syn pořídil si s přítelkyní stafordsirskeho bulteriera, teď je mu 8 měsíců.Jezdil k nam na návštěvu pravidelně ale Maxik nikdy ho nepřijal, nechtěl si s ním hrát a jen na něj vrčel a utíkal di svých skrysi. Takhle reaguje na všechny větší psy.Syn se š přítelkyní rozešel a přestěhoval se zpátky k nam do bytu. S přítelkyni se dohodli na střídavé péčí. Dnes jsem se snažila je opětovně seznámit ale neúspěšně. Nevím jak synovi pomoc aby nepřišel o pejska a aby můj Maxicek netrpěl.Vzdy když pes syna měl u nás zůstat tak Maxicka hlídala babička.To není ale řešení. Poraďte mi prosím,všichni jsme z této situace nešťastní.

Odpověď: Dobrý den:) "Střídavá péče" je pro každého psa jedna z nejhorších věcí, to za prvé. Pes není dítě, potřebuje nastálo jednoho svého člověka, ne být chvíli u jednoho, pak u druhého a ani jeden pro něj přitom není skutečným vůdcem smečky. Takto to u psů opravdu nefunguje a je to jedna z věcí, které u každého spolehlivě vyvolají stres a stresové chování. Tedy prvni věc, kterou je nutné dát do pořádku - Aron musí zůstat trvale buď u Vašeho syna nebo u jeho expřítelkyně, to je základ. Je to štěně na počátku psí puberty a potřebuje čitelné prostředí a vedle sebe jednoho svého člověka.

Co se týče Vašeho pejska, u něj je vidět velký sociální deficit a opět neexistující podpora ze strany jeho člověka, tedy Vás. Píšu o tom tak často nejen zde v Poradně, jaké jsou pak nevyhnutelné důsledky, pokud člověk svému psímu parťákovi nezajistí pro něj přirozené prostředí, tedy hierarchicky fungující lidskopsí smečku a správnou výchovu a vedení hned od začátku. Max je navíc už starší pejsek a hůř bude přijímat psího nového člena smečky.

Nemáte to ke mně daleko a jediný rozumný způsob, jak začít dávat věci do pořádku, je se se mnou domluvit a se synem (pokud si Arona nechá on) i oběma  pejsky za mnou přijet. Pokud chcete dát dohromady dva cizí psy, je zapotřebí jednak zvolit neutrální prostředí, ne domov jednoho z nich (už jsem to tu mnohokrát zdůrazňoval), jednak použít správné postupy. Pomůžu vám všem, pokud budete sami chtít. Na dálku to opravdu řešit nelze.

(4.2.2018)
Plemeno: pudl střední
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ano (kastrace ve veku 3 let na doporuceni veterinarky z duvodu pernamentniho olyzovani pohlavnich organu, briska a okusovani ocasku. Pozdeji bylo zjisteno ze jde o alergii kterou pejsek trpi do dnes..)
Dotaz: Dobry den, prosim Vas poradte mi jakou kloubni vyzivu uzivat pro pejska ktery je silny alergik (zrejmne potravni alergie - mame problem uplne se vsim co snime mimo hypoalergennich granuli Hills Z/D) kdyz temer vsecny kloubni vyzivy maji neaky extrakt nebo jsou ochuceny ruznymi prichutemi. Pejsek, 8 kg Pudl, trpi artrozou v leve kycli a kulhal, ted uz je mu lepe co uzivame ALAVIS 5, ale veterinarka nam doporucuje stridat kloubni vyzivu kvuli vstrebavani.. Doporucila nam ROBORAN CHONDRO 6 nebo HA, ale ve slozeni jsem zjistila ze obsahuje prirodni extrakty z morskych zivocichu s rybi vuni, tak nejsem si jista zda by byl tento produkt pro nas vhodny.. prosim poradte uz jsem bezradna.. Predem moc dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Zkusil bych nahradit přípravek "ALAVIS™ 5" přípravkem "ALAVIS™ Kloubní výživa" od stejného výrobce, složení je trochu jiné a obsahuje dvojnásobek chondroitin sulfátu. Obecně tyto dva přípravky neobsahují žádná barviva, konzervační látky, ani ochucovadla. Dodržujte důsledně vzorec 3 měsíce aplikovat a 1 měsíc dát pauzu (důležité!), optimální denní dávku to chce odzkoušet, pak lze tyto přípravky bez obav podávat dlouhodobě. V kombinaci s hypoalergenními granulemi, které Vaší fence (jak píšete) vyhovují, nic lepšího nevymyslíte. Budu moc držet palce.

Nedá mi to ještě neokomentovat důvod kastrace - ano, tato "diagnóza" bohužel stála pohlavní orgány dost pejsků z řady kastrátů, se kterými jsem se osobně setkal. Je až příliš oblíbená, ale naprosto k ničemu, pokud jsou v tom hormony nevinně. Vždy se proto vyplatí v takovém případě získat názor od více veterinářů (plus kvalitní laboratorní vyšetření). Skutečnou příčinu olizování (alergie, cizopasníci nebo projev psychického problému) stojí za to pečlivě zjistit dříve, než se provede nevratný kastrační zákrok, pak už je na všechno pozdě. Píšu to teď spíše pro ostatní v podobné situaci, aby v těchto případech byli velmi, velmi opatrní.

(28.1.2018)
Plemeno: flat coated retrívr x bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 a 3/4 roku
Kastrace: ano, v roce a půl
Dotaz: Dobrý den, rád bych vás požádal o radu ohledně problematického chování mého psa. Psa jsem si vzal v červenci 2016 z útulku. S lidmi pes vychází dobře, povely sedni, lehni a pac celkově zvládá dobře, ale problémem je kontakt s ostatními psy. Jakmile se dostane do kontaktu s ostatními psy, tak začne tahat na vodítku, v tu chvíli neposlechne žádný povel a začne hlasitě funět a někdy i štěkat. Zkoušel jsem socializovat ho s ostatními psy, ale nikdy z toho žádný úspěch nebyl. Pouze s jedním starším psem v rámci možností vychází, ale pouze s ním. V příloze zasílám video socializace mého psa s ji zmíněným starším psem (můj pes je ten černý :) ). Doposud žádného psa nekousl (zkoušeli jsme feny i psy), ale nejsem schope říct, zda by toho byl či nebyl schopen - jeho chování je v danou chvíli naprosto nepředvídatelné. Tímto vás žádám o radu a předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď "proč" je velmi prostá a velmi smutná - jsou to typické projevy psa vykastrovaného ve štěněcím věku, před dosažením psychické dospělosti. Máte věčné štěně ve fyzicky už skoro dospělém těle, nejisté, vystresované, bez komunikačních vzorců chování, vyrovnanosti a nadhledu psychicky dospělého psa. O negativním vlivu kastrací na organismus a chování psích jedinců jsem tu už psal velmi často, naposled před čtrnácti dny ve stati "Kastrace - speciální článek" - doporučuji k důkladnému přečtení.

Pokud počítám správně, kastrace proběhla zhruba tři měsíce poté, co jste si pejska vzal. Teď si zaspekuluji, ale protože dobře znám předávací smlouvy a jejich "podmínkou adopce je kastrace do určitého věku", předpokládám, že to byl i Váš případ a jako mnoho jiných jste i Vy doplatil na bezhlavé plošné kastrování zdravých psů a fen a jejich vymáhání na budoucím majiteli ze strany útulku. Každopádně výsledek tohoto nevratného zákroku a dopad na psychiku Vašeho pejska teď vidíte na vlastní oči. A ano, v současném stavu a za určitých okolností opravdu může pokousat, psa i člověka - vysvětlení viz výše.

Pokud ale budete chtít, mohu srovnat psychiku i Vašeho pejska do podstatně lepšího stavu (samozřejmě v rámci kastračního omezení). Pro inspiraci doporučuji podívat se do rubriky Individuální výcvikový servis, máte tam mimo jiné k dispozici také videa a případy, kdy mým klientem byl kastrovaný psí jedinec.

P.S. Požádal jsem majitele pejska, aby moje podezření na vynucenou kastraci potvrdil nebo vyvrátil. Ocituji jeho vyjádření: "Dobrý den, potvrzuji, že kastrace proběhla na základě požadavku útulku - smluvní podmínka." Co dodat? Další mladý zdravý pes (v roce a půl ještě štěně, které po tomto zákroku mimo jiné už nikdy psychicky nedospěje!) doživotně zmrzačený na duchu i těle jen kvůli tomu, že se dostal do pařátů organizace říkající si "psí útulek", který vydává svoje svěřence novým majitelům s vyděračskými předávacími smlouvami, obsahujícími protizákonné podmínky. Další praktický důkaz psích a lidských problémů, následků bezdůvodné kastrace, o které její zastánci prohlašují, jak je přínosná a potřebná. Přínosné a potřebné je konečně tyto praktiky zastavit!

(28.1.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: náš pes kastrovaný (zatím) není
Dotaz: Dobrý den, prosím o váš názor na naší situaci. Máme skoro dvouletého pejska,  (kříženec, střední plemeno - 13 kg) a čekáme miminko. Pejsek miluje děti a je velmi hravý, není agresivní spíše naopak velice přátelský (někdy až moc, protože se dá říci, že miluje všechny lidi a psy a s každým by si hrál). Každopádně jsme přemýšleli, že by jsme si ještě před příchodem miminka pořídili ještě jednoho pejska do smečky. Nějakého hlídače, který by nás opatroval (např. Staforda nebo podobné plemeno) Myslím si, že štěně by si na našeho pejska rychle zvyklo a náš pejsek by byl také šťastný, že by měl kamaráda. Podle mého názoru by ani nežárlil, že by tu najednou nebyl sám, protože když jsme nedávno několik dní hlídali jiné štěně a byl opravdu šťastný, že měl kámoše. Ale nevím kvůli miminku. Nebylo by to lehké kvůli výchově, ale stejně by mě zajímal na to názor odborníka. Co si o tom myslíte vy?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, to opravdu není dobrý nápad. Budete teď mít spoustu starostí před a po porodu, zapracují hormony a Váš pejsek bude potřebovat vědět, že s příchodem Vašeho potomka se pro něj nic nezměnilo. Že je stále členem své lidskopsí smečky a jednu ruku máte pro malého, druhou pro jeho pohlazení. Už to samotné pro mnohé matky představuje určitou zátěž, protože jednak nastupují ochranitelské reflexy pro vlastní mládě, jednak, jak už jsem psal, pracují hormony. K tomu nervozita, zvýšená zátěž a stresy. Budete ráda, pokud ustojíte starost o mimino a neodsunete stranou Vašeho pejska, protože to by bylo zlé - jako zdroj problému by ze svého psího pohledu zcela přirozeně vyhodnotil malého a tento problém by po psím začal eliminovat.

Pokud byste do této situace pořídila dalšího psa (štěně), bylo by to to nejhorší, co byste mohla udělat. Lidské uvažování "pořídíme mu dalšího pejska, aby tu nebyl sám" je zcela mimo, protože pokud člověk není pro svého pejska sám tím nejbližším parťákem, je v jejich vztahu něco velice špatně. Další pejsek do smečky by pro Vašeho současného znamenal jen potvrzení toho, že už ve Vaší smečce není a pro jeho psychiku by to byl čistý stres se všemi souvisejícími důsledky. Je něco jiného, pokud pár dní hlídáte štěně a jedná se pouze o dočasnou záležitost (a pes to spolehlivě pozná) a něco zcela jiného, když přivedete štěně (ještě ke všemu plemene, o kterém píšete) do smečky natrvalo.

Můj názor je jednoznačný - nedělejte to. Způsobilo by to spoustu problémů Vám i Vašemu pejskovi a pokud byste ho takto chtěla "zabavit", obrátilo by se to spolehlivě také proti Vám a malému. Psí psychika funguje jinak než ta lidská.

(28.1.2018)
Plemeno: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme 14 měsíčního psa Border Kolie a začala se u něho projevovat agrese vůči některým psům. Nevíme jak máme správně postupovat. Vyzkoušeli jsme od mala snad všechny cvičáky( tedy spíše různé psí školky a akademie) jak si teď ty mladé cvičitelky říkají a nikde si s námi nevěděly moc rady.  Krmíme psa syrovým masem a on od mala prostě nechce moc pamlsky. Takže se s ním hůř cvičí a jejich rada byla, že máme přejít na granule aby chtěl odměny. Mrzí nás to, protože to byl až do teď velice přátelstký pes a s každým pejskem se kamarádil. Myslíte že to může být jenom pubertou a hormony a že ho to přejde? Potřebovali bychom odbornou radu jak s ním teď pracovat a jak této agresi zamezit.

Odpověď: Dobrý den:) Plemeno borderkolie je nejen inteligentní ovčák, ale také přirozeně vysoce dominantní, na což doplácí hodně majitelů, ke kterým se tato informace nedostane nebo ji ignorují. Pokud tento důležitý povahový rys majitel borderky nezvládne a neumí s ním pracovat, jsou důsledky přesně takové, jak je popisujete - tedy zvýšená agresivita vůči psímu okolí, která se začíná projevovat ve druhé fázi psí puberty.

Naprosto věřím tomu, že Vám doteď nikdo nepomohl. Cvičáky a "cvičitelé/cvičitelky" znají jen základní výcvikové postupy, ale naprosto neznají psí etologii a neumí s ní pracovat. Ať už sami sebe nazývají jakkoli honosně, tohle je prostě realita. Řešení Vašeho problému ale není výcviku, nýbrž přirozená psí komunikace a správné hierarchické vedení.

Není to záležitost týkající se jenom puberty a už vůbec ne hormonální a pokud to necháte být, budete mít s pejskem velké a stále narůstající problémy. Pokud budete chtít, naučím i Vás se svojí boderkolií správně pracovat, komunikovat a obecně fungovat. Stačí se se mnou zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné - na dálku to skutečně řešit nejde a já Vám na rozdíl od Vašich předchozích pokusů skutečně pomoci umím.

Ještě jedna věc na závěr - krmit psa syrovým masem je jedna z nejhorších variant. Ne z hlediska "ochoty cvičit" (už ta rada sama o sobě je zcela mimo a bohužel pouze přesně dokumentuje onen nesmyslný styl "cvičákové komunikace"), ale z hlediska jeho zdraví. Bližší Vám k tomu rád vysvětlím, pokud s pejskem přijedete.

(21.1.2018)
Plemeno: jezevčík krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer!.  Máme čtyřletého jezevčíka který tak nějak částečně neposlouchá. V celku je to milý a hodný pejsek Má nás rád ale stává se občas,že když se mu něco nelíbí tak se projevuje vztyčenými chlupy na hřbetě vrčením a také nás již několikrát pokousal. Ale vzápětí se chová tak,že neví že by něco provedl. A tak nějak je neustále vystrašený stále se klepe . Když byl malinký tak ho dráždily děti od sousedů od té doby nemá rád děti a rámus..Návštěvy i příchozí domácí vítá štěkáním vnímá je i celkem přátelsky ale když se zvednou a  odcházejí tak se na ně vrhá  a je schopen i pokousat je. Bylo nám doporučeno,že pokud bude opět kousat abychom vzali noviny a praštili ho novinami,zkusili jsme to ale bylo to ještě horší byl vydrážděn do nepříčetnosti a schopen nás pokousat ještě víc.když se uklidní tak je zas normální a zase si s námi hraje.Nevíme si sním rady.  Je to čtyřletý krátkosrstý jezevčík. Také nám bylo doporučeno abychom ho dali kastrovat,že se potom uklidní ale tomu se bráníme. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Všechno, co popisujete, je důsledek dlouhotrvajícího psího stresu. Vzorce chování od mantinelu k mantinelu a vysoký stupeň nevypočitatelnosti. To vše je samozřejmě způsobeno kombinací dominantní jezevčí povahy a bohužel zásadního nezvládnutí výchovy pejska z Vaší strany.

Pokud dáte na rady typu "praštěte ho novinami", dopadne to pro Vás i pro něj velmi špatně, vidíte to sami a nikdy jste to ani neměli zkoušet. Násilím a agresí nikdy ničeho pozitivního v psím světě nedosáhnete. Pokud ho dáte vykastrovat, věřte tomu, že se pejsek neuklidní a celá situace se razantně zhorší. Proto budu velmi rád, pokud se této variantě ubráníte i nadále.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, před pár dny jsem se právě na téma kastrace a jejích skutečných důsledků na psí osobnost velmi podrobně rozepsal v článku "Kastrace - speciální článek". I zde v Poradně najdete dostatek důkazů pro to, že kastrace jako "zklidnění" je pouze účelová fáma, mající přesně opačné důsledky.

Pokud chcete skutečnou pomoc, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou se svým psím parťákem přijedete. A pokud pak budete chtít, zapracuji na Vašem pejskovi i na Vás, aby se vaše společné trápení stalo minulostí.

(21.1.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dovoluji se na Vás obrátit s prosbou o radu a pomoc. S mou téměř 3-mesicni fenkou NOK. Nyní se „opět“ učíme byt sama doma. Cca 2 týdny nazpět už vydržela byt 2-3 hodiny sama. Poté jsme museli trénink přerušit a nyní sem se musel vrátit do práce takže je pro mne nemožné začít s ni od začátku s krátkými intervaly. Je doma 4 hodiny pote ji někdo vyvenčí a pak opět 4 hodiny. Vím že je velmi malá a je to na ni dlouhé. Při příchodu a odchodu se s ní nijak zvláště neloučím jen do pelechu hodím pár pamlsku a řeknu „Čekej já přijdu“ Takový režim máme teprve 3 dny. Doma má v pelíšku svou deku a moje trika. Hraček má několik a teď sem ji i nějaké vyrobil ze kterých vypadávají pamlsky nebo jsou v nich schované – „takové hlavovamy“. Má i puštěné rádio. Dle sousedu však prořve celou  dobu co je sama. Dle mého ani nespi jen pláče za dveřmi a nedokáže se sama uklidnit. Protože jakmile ji vyzvednu a po vyvenčení uklízím nebo někam jedeme autem okamžitě usne. V noci spi se mnou ale ve svém pelíšku aby se v něm naučila spát a zvykla si na to ze je v něm bezpečno. Sousede si sice stežují ale ty zvladam :-D (v době nocniho klidu neřve)
Chtěl bych prosím zhodnotit jestli děláme věci dobře a jestli můžu ještě udělat něco navíc
Ještě dále uvažuji variantu že by ji po těch 4 hodinách vyzvedli přátelé a byla by s nimi a postupně bychom tyto 4 hodiny prodlužovali. Je toto prosím dobrý nápad?
Děkuji za odpověd a přeji hezký den

Odpověď: Dobrý den:) Ideální by bylo opět začít s kratšími odchody/příchody několikrát za den, aspoň přes víkendy, malá se potřebuje dostat zpátky do režimu "odejde, ale vždycky se zas vrátí". Je to vše o důvěře a bezpečných stereotypech, samozřejmě ve 3 měsících je ještě psychika štěněte nastavená na přítomnost smečky, ne samotu. Pokud ale budete dodržovat odchozí/příchozí rituály, tedy odchod vždy v klidu, bez nervozity a spěchu, pár klidných pomalých vět a příchod - vždy v klidu a v pohodě, ať se dělo cokoliv, zas to naběhne tam, kde jste skončili. Tak, jak jsem tu už vícekrát psal, je rozumné zmenšit prostor (například nechat k dispozici pouze předsíň, ne celý byt) a hračky a "hlavolamy" úplně zrušte, pak štěně po dobu samoty bude místo činorodého režimu v útlumu, spát, odpočívat. Nechte fenečce jen čistou (neplněnou) kostičku z lisované buvolí kůže (nejlepší jsou malé kroužky), je to dobré pro masáž dásní před přezubením.

Co se týče sousedů, ověřte si třeba zvukovým záznamníkem, jaká je realita. Někdy to tak je, ale často se stane, že si soused stěžuje na celodenní štěkání a ve skutečnosti jde třeba jen o půlhodinu. Lidé si rádi vymýšlí, zvlášť pokud nemají rádi psy.

Variantu s Vašimi přáteli bych nedoporučoval - fenečka se potřebuje upnout co nejvíce na Vás a jako každý pejsek získat důvěru a vazbu k jednomu člověku, teď je ta nejcitlivější fáze. Mimochodem to, že se po Vašem návratu uklidní, je právě jeden z indikátorů, že se s Vámi cítí bezpečně (pocit bezpečí je pro ni teď velmi důležitý), zklidní se a nic ji nestresuje. V tomto věku velice potřebuje Vaši blízkost a bezprostřední kontakt, udělejte pro to co nejvíc. Zbytek už zařídí příroda, nebojte, srovná se to, jen to chce trpělivost a klid, pár dnů zase začít od začátku plus dodržovat, co jsem napsal výše...

(21.1.2018)
Plemeno: 2x pražský krysařík dlouhosrstý
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4,5 roku/7 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chci se zeptat a poradit. Máme doma dva dlouhosrsté pražské krysaříky. Jedna je fenka Daisy 4,5 roku, s tou nemáme od malinka žádný problém - klidná, ale i hravá, hodná, přítulná, venku nádherně poslouchá, pár povelů taky zvládáme, může být neustále na volno, s ostatními psi si rozumí a neustále vrtí ocasem (od toho přezdívka u rodiny vrtichvost). Venku si semtam popovídá (štěkne, když štěkají jiní psy), jinak štěká pouze doma, pokud uslyší nějaký ruch za dveřmi - hlídá. A pak máme Medy, které je 7 měsíců (jsou to sestry, mají stejné rodiče), ale je naprostý opak Daisy. Přivezli jsme si ji, když jí bylo 3,5 měsíce. Snažili jsme se, a snažíme stále, ani jednu z nich neupřednostňovat. A myslím, že se nám to daří. I když vlastně sama nevím. Tím, že je Medy tak jiná, například oproti Daisy, ocáskem nevrtí skoro vůbec, docela často se plazí a je takový trošku usurpátor. Má chvíle, kdy prostě chce Daisy provokovat, takže Daisy si lehne na křeslo, přiskočí Medy a zasedne ji, ta pak zavrčí a odejde a podobně třeba i z pelíšku. Jinak je Medy doma zlatá, skoro stále u nás, mazlí se, neštěká, nekňučí, hravá - jak s hračkami s námi, tak s Daisou. Ale jakmile vyjdeme ven, nezavře pusu. Někdy to vypadá, jako by si jen povídala a chtěla se poslouchat, nikde nikdo a ona jen tak poklusává a štěká si, ale jakmile se něčeho bojí, začne hystericky štěkat. Bohužel "něco" znamená opravdu cokoli. Kolem popelnice jsme musely projít 3x aby pochopila, že se to nehýbe a neublíží jí to. Pak však v noci foukalo a ráno popelnice ležela, v tu chvíli nastal stejný problém znovu. Ale toto byla maličkost, tady se nám podařilo a popelnice už zvládá. Ale pak jakýkoli člověk v okolí nebo pes a může se zbláznit. Nepomáhá nic, dřív pomohlo, když jsem si k ní čupla, hladila jí a slovy utěšovala, to pak jen tak povrkávala nebo se na mě dívala a bylo. Ale čím je starší, tím méně se mi daří získat její pozornost tak, aby na to, co prochází kolem nebo je v dálce zapomněla. Takže pak musí být venku stále na vodítku a nemůžu jí ani pustit, protože jakmile něco nebo někoho uvidí, začne hystericky štěkat a valí za tím. Někdy mám obavy, že se tomu člověku opravdu pověsí za nohavici. Takže na volnojsme pouze pokud nikdo v dohledu není. Naštěstí poslouchání na zavolání nám docela jde, takže pokud ji mám na volno a vidím, že v dálce někdo jde,zavolám si ji, přiběhne, připnu a je. Ale ráda bych jí pomohla, domýšlím si,že takhle šílí, protože se bojí.. jak mí můžu pomoct, aby pochopila, že se bát nemusí? Nebo to není strach ale něco jiného? Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Základní chyba je právě v tom, že "neupřednostňujete". Psí společenství je postavené na hierarchii, kdy se mimo jiné mladí jedinci učí od starších a zkušenějších, získávají správnou orientaci v různých situacích a cítí podporu své smečky. Jinými slovy - ve Vašem konkrétním případě byste měla jednoznačně upřednostnit starší fenečku (Daisy) tak, aby ji malá (Medy) stejně jednoznačně vnímala jako výše postavenou. Pak bude přejímat její vzorce chování, přejme její klid v pro ni stresových situacích (viz popelnice, lidské a psí okolí atd.), bude v ní mít svůj vzor a učitelku. Chování Mesy je klasický problém štěněte, které se nemá od koho učit a jde do paniky, protože jeho psychika na samostatně řešení problémů ještě zdaleka není připravena, chybí zkušenosti, chybí podpora vlastní smečky.

Samozřejmé ale je, že v čele smečky musíte být Vy sama. Nicméně štěňata vždy primárně přebírají vzorce chování jedince svého vlastního druhu, takže Medy bude napodobovat Daisy, ale je potřeba, aby ji zároveň vnímala jako hierarchicky vyšší. Vy to musíte podpořit, takže první krmení, první obojek, první vodítko, první pohlazení a kontakt, první přivolání vždy patří Daisy. Emoční podpora, srovnání Medy, pokud si bude uzurpovat její práva, to vše k tomu patří - doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, to vše zde máte...

Pokud budete hierarchickou podporu ignorovat, srážíte i Daisy, která bude mít za pár měsíců hierarchický problém s Medy. Pokud Daisy podpořite, těmto problémům předejdete. Zkuste popřemýšlet i o variantě s Medy za mnou přijet, můžu Vám celý proces její stabilizace výrazně urychlit.

(14.1.2018)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dostala jsem na Vás doporučení. Potřebovala bych poradit a pomoci s výchovou a sklidněním psychiky mé cca 3 roční fenky Labradora. mame fenku s utulku, cca 3roky stara. My ji mame 2 roky. V minulosti byla zrejme tyrana. Kamen urazu je venceni, domaci pocuravani a strach snad ze vseho. Uz nevim co s ni mam delat. Jdeme ven na prochazku, vse v pohode ale jakmile se ma nekde treba jen 5 min stat, tak uz knuci, preslapuje. Chodi ven asi 5-6 denne. V mezi case je to venceni na dvore, ale sedne si a kouká nebo bezi domu. Kdyz se s ni jde rano pred ranni smenou tak neni schopna se ani vycurat.  jdeme nekam na navstevu a bereme ji sebou, po pul hodine si sedne, zacne na nas zirat a knourat. Dalsi problem moceni doma. Uz3× nam pocurala sedacku,,durch,, asi 5× svuj pelech. Vcera jsme odjeli jen na nakup, po 2 hodinach jsme prijeli domu a mela komplet procuranej pelech a to byla venku nez jsme odjeli. Dnes jsme byli pryc 3 hodiny, prisli jsme domu a rikam,, super, hodna byla, nic neudelala,, a jen jsem to dorekla, mela pod sebou louzi . sla jsem s ni na dvur tedy a sedla si a koukala. Uz nevim co s ni, ma vse co potrebuje, teplo, kvalitni granulky, mlsky. me prijde ze ji to venku taky moc nebavi. Ona hlavne potrebuje lidsky kontakt, je hrozny mazel. Porad chce drbat. Byli jsme na chate celi den v lete a ona zalezla do chalupy, lehka na postel a spala. za louzicky netrestame, pouze ukazeme na misto pocurane a rekneme,,fuuj,,  jezdíme na špičkovou kliniku do Mladé Boleslavi. Měla jednou zánět močáku ale ten jsme vyléčili bez problému. Granulky kupujeme Annamaet encore 25% ale nejraději by papala vše okolo, je to popelnice mala do kotce se mi jí dávat nechce, myslím že by tam hodně trpěla, nebyla by štastná.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, umístěním do kotce byste svoji fenku zničila už naprosto. Fenečka naopak potřebuje ve Vás najít svůj maják, svůj záchytný bod, potřebuje smečku a komunikaci, dodat sebevědomí a zbavit se démonů, které si s sebou tak dlouho táhne. Démonů, které u ní vyvolávají trvalý těžký stres, se kterým doteď nikdo nic nedělal a jehož následky vidíte denně sama.

Samozřejmě Vám pomůžu dát věci do pořádku, ale doufám, že sama správně tušíte, že na dálku to nejde. Potřebuji Vás tu s fenkou mít, Vás naučit s ní komunikovat a fenku zbavit její psychické zátěže. Chcete-li jí i sobě pomoci, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

(7.1.2018)
Plemeno: brazilská fila
Pohlaví: pes
Stáří: 12 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, po Novem roce si budeme brat trimesicni stenatko brazilske fily. Mam na vas dva dotazy s dovolenim:
1. Jak se co nejlepe vyporadat s pozdejsim odberem pejska od matky a chovatelky?
2. Jaky je vas nazor na vhodnou stravu techto velkych plemen psu s ohledem na dobrou stavbu kostry a rizika vyplyvajici z rychleho rustu? Momentálne je na granulich Husse od chovatelky, ovsem Husse pro dospele psy. Jsem z toho opravdu rozpacita a byt je pes z kvalitni letite chovatelske stanice, s tou stravou bych rada slysela nazory i od jinych zkusenych lidi. Osobne mam zkusenosti s granulovanim i barfovanim, ale to u dospelych psu, kde jiz pripadne nevhodna strava nenapacha tolik skody. A s mollosoidnimi psy v tomto ohledu nemam prazadne zkusenosti. Dekuji vam.

Odpověď: Dobrý den:) Takže k Vašim dotazům:

1/ Tříměsíční štěně je samozřejmě již psychicky trochu dál než štěně odebrané v klasických sedmi týdnech. Je samostatnější, o něco méně závislé a již o něco více zkoušející mantinely a kvalitu "smečky", ve které se ocitlo. Je zapotřebí od prvního dne uplatňovat správnou smečkovou výchovu a nastavit fungující hierarchické vazby, o to víc, že se zde jedná o plemeno brazilská fila. Důslednost a férové jednání ze strany majitele je základ - doporučuji Vám, abyste si důkladně prostudovala tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici spoustu potřebných informací. Malý se teď teprve začne rozkoukávat, v blízkých týdnech/měsících přitvrdí a je dobré být připraven a nedělat zbytečné chyby.

2/ U štěňat a fyzicky se ještě vyvíjejících jedinců molossoidních plemen je především nutné dbát na to, aby strava byla co nejvíce vyvážená a neobsahovala nadměrně velký podíl bílkovinné složky (proteinů). Růst velkých a obřích plemen musí být proporcionální, pes nesmí růst příliš rychle, odnášejí to pak především chrupavky a celý pohybový aparát, mnohdy s doživotními následky. V žádném případě (!!!) teď ovšem nesmíte štěně krmit řadou pro dospělé psy! Na barf teď také zapomeňte. Pokud chcete ode mne konkrétní doporučení, na svém vlastním pejskovi (pyrenejský horský pes od štěněcího věku až do dospělosti) i na srovnatelných plemenech mých klientů jsem si ověřil, že v této době se dá věřit značce Hill's, konkrétně pro Vaše štěně je vhodný produkt Hill's™ Science Plan™ Puppy Healthy Development™ Large Breed Chicken, zhruba od 8.-9. měsíce věku pak je třeba přejít na řadu pro dospělé psy. Velmi důležité - do cca 11 měsíců věku je zapotřebí přidávat přípravek IrishCal. Důvody i dávkování v případě krmení granulemi jsem zde v Poradně již vícekrát uváděl, prosím najděte si související příspěvky.

Malému přeji zdravý, spokojený a plnohodnotný život, pokud budete potřebovat praktickou pomoc, máte to ke mně kousek...

(7.1.2018)
Plemeno: flat coated retrívr x rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás požádala o rady a případný návod na převýchovu mé fenečky a hlavně svou "převýchovu", abych ji netrápila, ale znovu ji vrátila do šťastného psího života. Fenečka je ve stresu, nyní je situace klidnější, ale pořád není úplně v pohodě. Stalo se to už několikrát, ale nyní to má delší průběh - nevím, co je přesný spouštěč, ale myslím si, že je to novým partnerem, kdy můj zájem byl nějakou dobu jinde než u ní a ona to velmi vnímá, vím, že je to chyba, ale teď už se ji mohu pokusit jen napravit. Jakmile odcházím do práce po procházce(kdy jseme cca na 45 - 60min ven, hrajeme si a věnuji se pouze jí), tak se začne lehce třást a vykuleně kouká, jakmile přijdu domu, jdu s ní hned ven, ale je na ní poznat, že nebyla v pohodě. Je udýchaná, neklidná a venku pije z louží protože má velkou žízen (doma vodu má). Toto chování je ještě " slabé" oproti tomu před 3 týdny, kdy mi utíkala z bytu, nechtěla mě pustit odejít do práce, klepala se, slinila a rychle dýchala. Moje reakce párkrát byla nepřiměřená a vzhledem ke stresu, ve kterém jsem byla jsem na ni kolikrát zakřičena, vyhnala ji na místo, případně ji tam dotáhla. Je to špatně, opravdu jsem neukočírovala své chování a teď mám pocit, že se náš vztah rozbil, kdy už ke mě nemá takovou důvěru. Potřeba bych ji obnovit, dále zajistit, aby byla v klidu a neměla stres, když ji nechám samotnou doma a také obnovit sebe, jako vůdce smečky. Bohužel, neposlouchá, jako dřív a  často mi vzdoruje (při povelu ke mně a popotažení vodítka, se zapře apod..) Jsem si vědoma spousty chyb, které jsem udělala ve výchově případě v chování vůči Evolet po odstěhování do jiného bytu a ráda bych to napravila. Zvýšila ji seběvědomí, aby se nebála zustat sama,nebála se ostatních psů apod. Když ji odvezu na pár dnů k otci na barák, kde jsou jiní pesani i kocour, je tam v klidu a bez známky stresu. Kdyby byla možnost se s Vámi setkat a probrat to detailněji, byla bych vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, pejskové negativní změny ve vztahu svých majitelů k sobě (ať už tyto změny mají jakýkoli důvod) vnímají velmi citlivě a velmi často, pokud to jejich majitel ignoruje, je to spolehlivá cesta k tomu, jak svého psího parťáka ztratit navždy. Fenky jsou z hlediska svých dispozic ještě citlivější a zranitelnější, jejich následný stres silnější a více destruktivní. Pokud se k tomu ještě přidají nezvládnuté nervy majitele v zátěžové situaci, je to už pro psí duši velmi zlé.

Jsem velmi rád, že jste se rozhodla dát svůj vztah s Evolet opět do pořádku a svoje chyby včas napravit. Je ale skutečně za pět minut dvanáct, nejvyšší čas. Samozřejmě Vám i fenečce rád pomůžu - zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky a domluvíme termín, kdy byste za mnou obě přijely. Na dálku a přes písmenka tyto problémy opravdu řešit nelze...

(1.1.2018)
Plemeno: 2x boloňský psík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 měsíců/2,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den, mame doma 2 psy -bolonaky - otec 2,5 roku, syn 7 mesicu. Maji se radi, hraji si, blbnou, skadli se, tahaji o hracky, atd., proste normalka. Stene ale ted uz povyrostlo, je i o trochu vetsi. A snazi se napr. venku precuravat starsiho. To ale nevadi. Problem je v tom, ze v posledni dobe, kdyz jsou sami doma, je neustale doma v mistnosti nacurano. To drive nebylo, v pohode vydrzeli, jsou zvykli byt sami, vetsinou to prospi.. Ted ale prijdu po par hodinach domu a jsou tam louzicky. Nevim proc. Nevim kdo. Kdo znackuje, kdo koho precurava, kdo tim dava neco najevo .... Puberta? Soupereni? Nevim. Co se muze dit a jak to vyresit? Dekuji a preji pekny den a vanoce a novy rok.

Odpověď: Dobrý den:) Synek už povyrostl, je v pubertě a tatík v něm může začít vidět konkurenci - sám píšete, že mladý pejsek i venku přeznačkovává staršího. Značkování je jeden z psích signálů, kterým dávají najevo svoje vyšší postavení (nebo snahu o vyšší postavení) ve svém sociálním prostředí. Ve Vašem případě se tedy může jednat buď o čistě hierarchické značkování, příčina ale může být i zdravotní nebo stresová. V připadě hierarchického značkování (pokud mladý pes již zvedá nožičku) najdete označené především rohy zdí, dveřní zárubně nebo vyvýšené předměty. Pokud pejsek nožku ještě nezvedá, můžete nacházet klasické louže - toť malé vodítko, kdo z nich dvou případně značkuje, mohou to ale být klidně oba.

Pokud chcete dát věci do pořádku, je jako vždy v podobných případech potřeba aktivně ve své lidskopsí smečce fungovat a vést ji. Pak máte z psího pohledu jako jediný právo značkovat "domácí teritorium". Pokud smečku tvoří pouze Vaši pejskové, pak zcela přirozeně bude hierarchický souboj (včetné přeznačkovávání) probíhat pouze mezi nimi a Vy v jejich vnímání jako (vůdčí) jedinec vůbec nefigurujete.

O tom, jak vést svoji vlastní smečku a jak zastávat vůdčí roli, jak funguje psí psychika a smečková komunikace a co souvisí s čím, o tom všem jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Domácí značkování (stejně jako značkování a vyprazdňování ze stresu) je pouze logickým důsledkem problému, problémem samotným je pak výše popsaná neexistence nebo nefunkčnost člověka jako vůdčího jedince své lidskopsí smečky.

Prosím prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (což je základ pro pochopení psích vzorců chování a optimálního lidskopsího soužití) a pokud budete chtít, je vždy nejrozumnější za mnou i se svými pejsky přijet a učit se prakticky. V konstelaci Vaší smečky to totiž vzhledem k věku obou pejsků není poslední problém, který se objeví a je vždy rozumnější problémům předejít než je následně eliminovat.

Děkuji za přání a Vám i Vašim pejskům přeji vše dobré do celého roku 2018...