Za období: 1.1.2016 - 31.12.2016

(11.12.2016)
Plemeno: americký kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, stručně, začíná nám pejsek přerůstat přes hlavu.Pokud jsme v klidu,on taky, ale pokud něco provede-např.zdvihne doma na něco nožičku a počůrá, štěká a na povel toho nenechá, při zvýšeném napomenutí jde do obrany a vrčí.Sice na příkaz sedni,poslechne ,ale je pořád ve střehu .Musím přiznat,že jsem zkoušela svinuté noviny, ale bylo to horší,dost výstražně vrčel a byl ve střehu. Prostě v klidu je v pohodě,ale na přísnost v hlase nebo výrazné pokárání jde do protiútoku,tedy zatím jen vrčením. Přiznám se,že mi to trochu nahání strach a to je špatně.Ještě pro ipřesnění, jsme s manželem už v důchodu a manžel ve špatném zadravotním stavu. Děkuji za případnou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, jak situaci popisujete, je Váš pejsek v silném stresu - proto reaguje tak, jak reaguje. Nezvládnutá výchova, prostředí, špatná komunikace z Vaší strany, to vše je zdrojem problému, jehož důsledkem je vždy neklid a stres psa. Ve Vašem případě navíc štěněte ve fázi puberty, kdy je samozřejmě na podobné podněty daleko citlivější.

Je zapotřebí, abyste i s manželem změnili přístup (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, velmi doporučuji věnovat dostatek času a pozornosti jejich prostudování - psí psychika, vzorce chování, lidskopsí smečka, sociální komunikace atd.) a začali se svým kokršpanělem komunikovat tak, jak je psímu druhu přirozené. Pes vždy uznává reálnou autoritu a té nikdy nedosáhnete zvýšeným hlasem, svinutými novinami, tedy obecně špatnou komunikací nebo nesociálním prostředím. Toto vše každému dá psu naopak jasnou informaci o slabosti a nevěrohodnosti jeho člověka. Toto vše se bohužel v současné době děje ve Vaší "smečce", proto se Váš pejsek vůči Vám vyhrazuje a brání, protože místo komunikace a spolupráce z Vaší strany vnímá nejistotu a agresi. On potřebuje svůj "maják", svého fungujícího učitele a vůdce smečky, toto je základ psího vidění světa. I psi mají své životně důležité psychické potřeby, jsou to vysoce inteligentní bytosti a ne robůtci na dálkové ovládání prostřednictvím nějakých povelů. A pokud tyto psychické potřeby (smečka, vůdce, sociální komunikace) uspokojeny nemají, jdou do stresu a každý stres generuje u psa agresívní chování. Vždy je to ovšem pouze důsledek podmínek, ve kterých žije, nikoli povahová podstata konkrétního jedince.

Snad jsem to napsal dostatečně srozumitelně. Každopádně opět doporučuji sednout ke PSÍM STRÁNKÁM FALCO, číst a přemýšlet, máte zde k dispozici obrovské množství souvisejících informací.

Nejrozumnější a nejefektivnější by samozřejmě i ve Vašem případě bylo se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet. Ne na vše v životě existuje jednoduchá rada, potřebujete se naučit hodně souvisejících věcí a jakého pejska si vychováte, takového budete mít. V současné době jste rozhozeni všichni (a zatím to stále ještě lze dát do pořádku), proto Vám svoji pomoc nabízím, rozhodnutí je pouze na Vás.

(11.12.2016)
Plemeno: německý ovčák x dobrman
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer,na internetu jsem nalezla vaše stránky ale nepodařilo se mi odeslat dotaz tak se ptám zde.Potřebovala bych poradit jak máme postupovat u naší 18měsíční fenky křížence NO a dobrmana.V srpnu tohoto roku jsme si jí vzaly z útulku takže nevíme co má za sebou a kde vyrůstala.Už jsme s ní absolvovaly cvičák tam si vedla skvěle..Doma je poslušná,snáší se i s našema dvouma pejskama.Když jí pustíme z vodítka(pouštíme jí s nahubkem) a potká jiného psa nebo fenku,začne se ježit,začne štěkat a do toho doráží.Štěkot je ze začátku agresivní,když pes zareaguje pozitivně a začne si s ní hrát,štěkot ustane a ona si začne take hrát.Pokud pes na ní nereaguje tak štěká dál,pobíhá okolo a snaží se ho vybudit k ňáký reakci.Potřebovaly bychom poradit jak máme postupovat a naučit jí aby toto seszamování probíhalo bez agresivního štěkotu..Přijde mi i že jsou psi z ní dost zmatený..A některý se jí i začnou bát..Přijde mi že to nedělá že by chtěla pejskovi ublížit ale že neví jak se má správně zachovat..Děkuji předem za odpověď a přeji poklidný večer Křížová Omlouvám se za zmatky.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes potřebuje vedle sebe mít svého učitele a vůdce své smečky. Ve Vaší mladé (a psychicky ještě nedospělé) fence se hodně projevují geny a vzorce chování temperamentního dobrmana, ocitla se v novém prostředí evidentně bez onoho fungujícího vůdčího jedince (kterým byste měla být právě Vy) a proto lítá od mantinelu k mantinelu - od vlastní nejistoty k potřebě sociálního kontaktu s jiným psem. V současné době je díky absenci svého "majáku" bohužel odkázána na vyhodnocování situací a jejich řešení pouze vlastní hlavou, což samozřejmě nemůže zvládnout a pokud ji v tomto stavu necháte dál, nastanou vlivem narůstajícího stresu časem skutečné problémy.

V tomto konkrétním případě se opět jedná o typický příklad "problému", který se neřeší na dálku, ale osobně. Pokud tedy o pomoc skutečně stojíte, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete na individuální výcvikový servis. Pak Vám mohu pomoci a jako vždy to rád udělám - naučím Vás mimo jiné potřebnou hierarchickou komunikaci a Vaši fenku orientaci v běžných situacích lidskopsího provozu. Nevíte navíc nic z její minulosti, i tu ale dokážu zmapovat. Pokud budete chtít, není samozřejmě problém se nejprve sejít na osobní konzultaci, kde si řekneme základní věci. Rozhodnutí je jen na Vás.

(6.11.2016)
Plemeno: kříženec (fily, NO, dogy nebo belgického ovčáka?)
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, při pročítání internetu jsem objevila Vaše stránky. Zaujalo mne, jak dokážete poradit majitelům pejsků s jejich miláčky. Chtěla bych Vás požádat o radu, jak pracovat se štěnátkem, které demoluje zařízení bytu. Jedná se o 4 měsíčního křížence snad fily, NO nebo dogy nebo belgičáka. Je z útulku Azýlek Pídička spolupracující s  Pes nejvěrnější přítel. Byl tam dán jako malinké štěnátko. Ve dvou měsících si ho vzala mladá žena z Prahy a když odešla z bytu, tak jí štěně demolovalo byt. Takže ho vrátila nazpět do azylu. Nyní mu jsou 4 měsíce. Chtěla bych si ho adoptovat. Proto mne zajímá co s tím, jak se k němu chovat. Mám na něj čas celodenně, takže s ním mohu pracovat. Děkuji Vám za Váš čas a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji, zopakuji to tedy v kostce ještě jednou, třebaže jsem zde tuto problematiku již mnohokrát zodpovídal.

Začněte tím, že v době, kdy je štěně doma samo, nemá k dispozici celý byt, ale ideálně například předsíň, ze které jsou odklizeny předměty, které nechcete mít zničeny nebo předměty, které by mu mohly ublížit. V menším prostoru, který zná, se malé štěně vždy cítí bezpečněji.

Každý den teď 3-4x odejděte, jen na pár minut, postupně dobu nepřítomnosti prodlužujte. Odcházejte v naprostém klidu, bez jakýchkoli projevů a pocitů nervozity nebo spěchu. Se štěnětem se hezky pomalu a s použitím klidného, hluboko položeného hlasu rozlučte, nechte mu nějakou drobnost ke kousání (například kost z buvolí kůže) a ve stejném klidu odejděte, ať se štěně chová jakkoli. Až se vrátíte, opět, ať štěně dělá cokoli, se s ním v klidu přivítejte (klidný, dole položený hlas, emoční spokojenost, žádné jásání!). Znovu zopakuji - tento postup dodržíte, ať se v době Vaší nepřítomnosti stalo cokoli, takže žádné naštvání, nervozita, žádné negativní emoce.

Jinými slovy řečeno ze svého odchodu i příchodu uděláte neměnný rituál, který bude vždy probíhat v atmosféře klidu a emoční pohody. Pes jakéhokoli plemene potřebuje pouze získat jistotu, že se mu vždy vrátíte, pak čas samoty stráví v útlumu, odpočinku, spánku (pes má jiný biorytmus než člověk a daleko více času prospí). Pozitivní výsledek je pak jen otázka správného výše popsaného postupu, trpělivosti, dostatku času a obecně správného přístupu a výchovy - při dodržení těchto zásad zafunguje vždy.

Dobu své nepřitomnosti postupem času prodlužujte, na začátku odcházejte několikrát denně jen na 5-10 minut, podle reakce štěněte pak operativně čas prodlužujte. Uvědomte si, že malé štěně (navíc po špatných předchozích zkušenostech se samotou) potřebuje dostatek času na to, aby získalo svoji jistotu. Stejně tak potřebuje svůj čas i na to, aby poznalo Vaši osobnost a mohlo jí věřit. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, vše v psím životě souvisí se vším, i klidné strávení několika hodin samoty štěněte/dospělého psa je výsledkem mnoha faktorů, není to pouze otázka postupu, nýbrž především přístupu - a právě na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete obrovské množství informací o psí výchově, které spolu souvisí a jsou navzájem provázány. Pokud budete chtít, máte samozřejmě k dispozici i moji osobní pomoc, pak Vám k Vašemu kříženci budu moct říct více informací k jeho původu i povaze a pomohu Vám i vyvarovat se zbytečných chyb do budoucna.

(23.10.2016)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, obraciam sa na vás, lebo už začínam byť zúfalá. Mam doma 5-mesačné šteniatko buldočka, ktoré je u mňa už skoro 8 týždňov a stále má problém s hygienou. Chodím s ním von vždy, keď vidím, že sa už začína vrtieť, po najedení a po zobudení. Vonku som s ním koľkokrát aj 30 minút a on sa len krúti okolo mňa, ide stále za mnou, sadne si a pozerá na mňa a nerobí nič. Akonáhle prídeme dnu, prejde pár krokov a vyčúra sa. Nechápem prečo to robí, popritom dobre vie, že spravil zle,lebo uteká preč. Zvýšim na neho hlas, nebijem ho, len chcem, aby vedel, že to nie je dobré. Vonku, keď spravil čo mal, som ho chválila, dávala mu pamlsok, potom som skúšala si ho aj nevšímať, myslela som, či nie je v strese z toho, že ho sledujem a potom chválim, ale nič nezabralo. Už naozaj neviem, čo mám robiť, alebo čo robím zle, keď to stále nechápe. Keď čúra vnútri ešte sa na mňa aj pozerá a potom začne utekať. Popritom ráno a večer pred spaním sa pekne vyciká vonku, len cez deň tomu nejak nerozumie. Prosím vás, poradíte mi? Už začínam byť z toho nešťastná. Ďakujem vám krásne za odpoveď a radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete být v klidu, neděje se nic špatného ani neobvyklého. Vyprazdňování štěňat úzce souvisí s vývojem a stavem jejich psychiky a jde o individuální záležitost u každého jedince. Pětiměsíční štěňata s tím ještě často mívají problém, až kolem půl roku věku je štěně schopno plně vůlí ovládat svěrače a až zhruba v půlroce se začíná psychika přesouvat od instinktivního jednání směrem k vědomému. Pro psí druh je přirozené močit venku (značkování), ale určité vzorce chování naskakují až s odpovídajícím věkem.

Pokud se malému vše povede jak má, dejte najevo spokojenost, v klidu ho pochvalte (pochválit, ne jásat!), žádné odměny. Pokud ne, pak dejte najevo emoční nespokojenost, ale žádné zvyšování hlasu ani jiné "tresty" nebo negativní chování. Ještě musíte chvíli vydržet, toto jsou zcela přirozené záležitosti související s psychickým vývojem konkrétní psí osobnosti a pokud nebudete malého stresovat, vše se za pár týdnů samo upraví.

(16.10.2016)
Plemeno: jack russell teriér/jack russell teriér/labrador x staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 4 roky/2 roky/2 měsíce
Kastrace: ???/???/ne
Dotaz: Dobry den, pisi Vam ohledně problémů mezi naší nejstarší fenkou a nejnovějším přírůstkem rodiny. Moje nejstarší fenka a druha fenka jsou v pribuzenskem vztahu Matka a dcera. Všechny tri fenecky jsme seznámili na neutrální pude.Tam problém nebyl. Problém nastal při příchodu domu, kdy naše nejstarší začala vrcet a cenit zuby na nove štěně. Sleduje ji krok za krokem a vrčí, cení zuby a štekne. Vždycky ji usmernim okriknutim, nebo ji položím ruku na pusu dokud se neuklidni, Když se uklidní vždycky ji pochválím. Štěně si ji nějak nevšímá, když za ni přijde, tak nejstarší zavrci a štěně odejde. Ale ona schválně za ni chodi, jakoby si hledala důvody proc vrcet. Jinak se štěňaty nikdy problém neměla ani s fenami, pouze se psy. Dcera Honey je neutrální a submisivni, se štěňátkem si hraje bez problémů,  dovádí spolu, nejstarší to sleduje a porad vrčí. Určíte je v tom žárlivost  a hlídání teritoria. Venku spolu problém nemají ani jedna. Muzou po sobe skákat a nic. Nebojím se, že by nejstarší štěně kousla. Jen jestli mám nějak více usměrňovat Jessi tu nejstarší. Nebo Mít trpělivost a dělat to tak jak to delam doted. Štěňátko je u nás 3 den. Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Pár základních věcí. Kdo je (novým) členem smečky, o tom rozhoduje vůdčí jedinec a tím byste měla být jednoznačně Vy. Psí část smečky Vám pak bude rozumět pouze tehdy, pokud se budete jednoznačně a pro ni srozumitelně chovat - tedy ne ve Vámi popisované situaci fenku okřikovat, uklidňovat a chválit, nýbrž použít signály dominance (blíže viz PSÍ STRÁNKY FALCO).

Další velmi důležitá a související věc je ta, že je zapotřebí začlenění štěněte do smečky dát potřebný čas, netlačit na pilu a především jako vůdce smečky držet a podporovat správně nastavenou smečkovou hierarchii - řídit ji přes nejvýše postaveného psího jedince (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO a moje knihy).

Pokud dodržíte výše uvedené a budete praktikovat správnou přirozenou psí komunikaci (neuklidňovat, nechválit a nepoužívat lidské vzorce chování v situacích, kdy je zapotřebí použít psí dominanci), pak se velmi rychle smečka v novém složení sžije a obě JRT Vám s výchovou malé fenečky hodně pomohou. Základem všeho je ovšem opravdu Vaše vlastní pozice ve smečce a způsob komunikace s ní.

(16.10.2016)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu ohledně našeho ročního výmara Charlieho. Bohužel v poslední době se nám naš vztah zhoršuje. Charlie na nás začíná vrčet a vyjíždět,  bohužel to došlo do takového stádia, že nás i kousl (nijak surově ale kousl). Obáváme se právě toho, že co do teď není - může být. Poprvé, když zavrčel - se ho přítel hrozně vylekal. Myslím si, že Charlie danou situaci vyhodnotil, tak, že pokud na Vás zavrčím, tak dostanu to co chci. Danou situaci jsme se snažili řesit tak, že jsme se před něj vzpřímeně postavili a dali mu najevo, že se nikdo jeho vrčení nebojí. Na nějakou dobu s tím přestal. Ovšem začal to zkoušet  znovu.  Na cvičáku nám doporučili "známou metodu - svalit psa na zem a zalehnout ho". Podle mně je tato metoda účinná pouze v případě, kdy ji člověk použije ve správnou situaci a se správnou energií (myslím tím emoce). Přítel tuto metodu někrolikrát vyzkoušel, ovšem beze změny. Myslím si, že Charlie toto povalení vzal jako útok od nás na něj :( toho jsme docílit nechtěli. Žádám Vás o radu, jak dané situace řešit. Charlie je jinak hodný pes, který s námi doma tráví celý dny i noci. Bohužel mu neumíme určité věci vysvětlit tak, aby je on správně pochopil... Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Výmarský ohař patří mezi velmi dominantní psí plemena, navíc Váš Charlie je teď v období, kdy si testuje svoje vlastní postavení a Vaše osobnosti. Vám doporučená "známá metoda" je samozřejmě nesmysl, protože v podání a výkladu cvičákových "odborníků" se jedná pouze o fyzickou agresi a jak sama správně tušíte, je zapotřebí k ní přidat potřebné emoce (a za sebe dodávám - i potřebnou osobnost) a nelze ji použít v očekávání výsledku "já tě zalehnu a ty mě začneš brát". Váš přítel Charliemu předvedl pouze již zmíněnou agresi, nic víc. Docílili jste pravého opaku toho, čeho jste docílit chtěli  a měli...

Máte několik možností. Buď neuděláte nic a váš vzájemný vztah s Charliem se bude zhoršovat a on bude silnější než Vy (což už teď je, ví to a bude se podle toho samozřejmě i chovat) nebo budete nadále používat špatné rady a doporučení, pak bude výsledek stejný nebo se se mnou domluvíte a já Vám s Charliem velmi rád pomůžu stejně jako už jsem pomohl mnoha jiným lidem ve stejné situaci. Rozhodnutí je i tentokrát pouze na Vás...

(16.10.2016)
Plemeno: kříženec americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den mam dotaz. Po dnesni prijezdu z nocni smeny jsem se chtela jit privitat se svym psem.. momentalne bydlim u rodicu ti byli pryc.. lezel u nich v posteli.. prisla jsem do pokoje psa pozdravila a chtela sem si ho jit pohladit.. jak sem si sedla na postel psa sem se jeste ani nedotkla tak zavrcel.. zareagovala jsem slovy co to jako bylo?.. to se dela... a z postele ho na povel odvolala.. hned vedel ze to nebylo dobre a "tvaril se" provinile.. po te bylo vse v poradku.. vrtel ocasem.. nechal se pohladit atd.. Prislo mi jako by me nepoznal ale zase jsem a nej promluvila.. tak nevim.. mame doma i kastrovanou fenku a s tou nekdy o misto v posteli přou.. ale neutoci na sebe jen zavrci.. Uz se mi to jednou stalo kdyz sem dosla z prace ze na me zavrcel.. ale byla v pritomnosti i fena-chtela me take privitat.. a on na ni celkem zarli tak sem myslela ze to bylo na ni .. Chtela sem se tedy zeptat co s tim .. moc nerozumim tomu proc tak reaguje.. mam tedka kvuli marodeni kolegyn smeny na vic.. snazim se s nim byt ale nejvic co to jde.. vencim.. hraju si .. tulim .. u rodicu kdyz sem v praci mu tak nic nechybi ven se dostane a sam neni .. lip nevim jak to zaridit.. Napadlo me jeste jestli mu treba nebylo dobre.. za chtel klid ale i rak si rikam ze by tak asi nemel reagovat.. Dekujiza odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete dát do pořádku smečkovou hierarchii a svoji vlastní pozici v ní. Venčení, hraní si a tulení Vám opravdu nepomůže - Váš (čerstvě psychicky dospělý) pes Vám podobnými "testy" dává najevo svůj názor na Vás, na Vaši osobnost a pozici. A v podobném testu buď uspějete nebo prohrajete. Povely zde nemají opodstatnění a ještě jsem nezažil psa, který by člověku na čistě lidskou komunikaci typu "Co to bylo? To se dělá?" kdy odpověděl. Navíc melodickým průběhem svého hlasu a emocemi při otázce vždy dáváte najevo nejistotu.

Proč tak Váš pejsek reaguje, už tedy víte. Pro zodpovězení otázky, jak dát věci do pořádku, doporučuji si nejdříve prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO (psí psychika a vzorce chování, smečka, dominance, hierarchie, přirozená komunikace atd. atd.), pochopit ty skutečně důležité a funkční principy a začít poté sama komunikovat jako pes - pak Vám také pes bude nejlépe rozumět a mimo jiné úspěšně zvládnete i vzájemné postavení ve své smečce. Potřebujete se pro svého psa stát vůdčím jedincem se všemi souvisejícími atributy, ne být chůvou, kterou jste nyní - každý pes hledá a potřebuje mít vedle sebe silnou osobnost, ne slabou. Pokud to v co nejkratší době nezvládnete, pejsek přitvrdí a začnou problémy. Právě teď, v tomto věku psychického dospění, u něj dochází k jedné ze změn v psí povaze, mimo jiné i směrem k Větší sebejistotě a dominanci...

A pokud budete potřebovat osobní pomoc, protože praktické předvedení a naučení je vždy nejlepší, není problém se se mnou domluvit, rád Vám pomůžu.

(9.10.2016)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den ,chtela bych se zeptat mam moznost pomoct pejskovy ma jeden rok a pani kvuli casu na nej nema cas tak ho daruje jinak pujde do utulku ... a me je jej lito pejsem je vychovany ma rad deti je zvykly v byte a je cistotny.. pani ma deti 8a13 let.. a chtela jsem se zeptat zdali si pejsek jeste zvykne na novou rodinu mam deti 4mesice a 4 roky a prave mam strach jestli si na ne zvykne kdyz rok vyrustal jinde ... pani rikala ze deti miluje zvlada povely sedni lehni a k noze  mame domecek se zahradou.. vim ze v zime bude doma at neumrzne a da se naucit i v lete at je na zahrade kdyz vyrustal prakticky v byte ? poredem dekuji za odpoved Smolikova

Odpověď: Dobrý den:) Nejde primárně o problém přechodu do nového prostředí, pes je obecně tvor vysoce adaptabilní a tento ridgeback je ještě mladý, o to by vše bylo pro něj snazší. Potenciální problém je jinde - je ve věku rozjeté psí puberty a je otázka, zda byste jej zvládla. Předesílám, že rhodéský ridgeback není žádný plyšáček, jedná se o samostatné plemeno se silnou vrozenou dominancí a hodně lidí mívá problém s jeho zvládnutím. Je třeba si uvědomit, že i pokud (a zda opravdu) fungoval se svojí původní majitelkou, není tím v žádném případě zaručeno, že tomu bude stejně i u Vás - pes se chová vždy tak, jak vidí svého člověka. Nedostanete do ruky malá štěně, ale psího puberťáka, který bude zcela přirozeně testovat mantinely a Vaši osobnost. Zvládání některých povelů nevypovídá o ničem, s ridgebackem je bezpodmínečně nutné komunikovat jeho jazykem, ne se s ním dorozumívat na základě povelů.

Další důležitá věc - rhodéský ridgeback v žádném případě není pes na zahradu nebo do kotce. Důvodem jsou jednak fyzické predispozice tohoto plemene, jednak potřeba sociální komunikace. Tento konkrétní pejsek díky bohu vyrůstal ve společném prostoru se svým člověkem a tak by to rozhodně také mělo zůstat.

Je od Vás hezké, že se pejska chcete ujmout, jen je zapotřebí si předem uvědomit a ujasnit reálné fyzické i psychické potřeby plemene rhodéský ridgeback. Není to v žádném případě pes pro úplného začátečníka, vyžaduje vedle sebe odpovídající osobnost a není to pes do kotce nebo na zahradu. Pokud budete ochotna tyto věci respektovat a naučit se správnému přístupu, pak Vám rád nabídnu svůj individuální výcvikový servis jako nejlepší investici do Vašeho společného života - vyvarujete se tak chyb i zklamání, Vy i ridgeback. V každém případě doporučuji si vše opravdu pořádně promyslet, prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO (konkrétně v rubrice Individuální výcvikový servis máte k plemeni rhodéský ridgeback mnoho souvisejícího materiálu) a pokud budete chtít, můžete mě zkontaktovat telefonicky a vše ještě jednou zkonzultovat.

(2.10.2016)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás jako majitelka australského ovčáka, které mu je v současné době 21.měsíců. Nejprve asi popíšu, čeho se můj dotaz týká. S mým hafanem provádíme již od malička celou řadu nejrůznějších aktivit (štěněcí školka, výlety, jízda mhd, cvičák - poslušnost, zkoušky poslušnosti, agility, pasení u oveček apod..) Již v pubertálním období jsem si všimla, že hafan není úplně psychicky vyrovnaný. Ze z začátku se to projevovalo při příchodu domů pomočováním z radosti u vítání...z přítelem jsme ho začali po příchodu domů ignorovat a tím se to vyřešilo, postupně začal vyvádět - štěkat a plazit se při venčení na vodítku, za psy, které jsme potkávali (to jsme z větší části odstranili na výchovných procházkách pod dozorem lektora ze cvičáku - občas s ním bylo potřeba i více škubnout, aby takzvaně přepnul). Co mě trápí v současnosti je jeho chování na agility. jelikož ho to velmi baví, chci se posunout s ním dále, avšak to není možné.... jakmile má před sebou více překážet  já třeba zazmatkuji, zkazím apod... začne vyvádět (štěkat, lítat), občas mě i ohryzovat, klepat se mu nohy...Kdybych to přirovnala k člověku - tak když na nějakého slabšího jedince třeba zvýšíte hlas, začnete mu něco vyčítat, tak se složí a začne buď brečet nebo hysterčit. Rozhodla jsem se proto vyhledat jiný cvičák na agility, kde mi bylo poraděno následující - naučit psa soustředěnosti a  zklidnění (pomocí triků, vymysli si sám - mám si je vyhledat na googlu) a dále budeme bez mého slovního komentáře a bez mého pohybu opatrně zdolávat postupně překážky, jednu po druhé. Můj dotaz zní, zda je to správná cesta nebo máte na to jiný názor. Ráda bych toto nežádoucí chování odstranila, abych s pesanem mohla pracovat ve vetším klidu. Důležitá věc, pes nemá absolutně žádné známky agresivity, je hodně kontaktní, důvěřivý, přátelský k lidem i ostatním psům a zvířatům. Ještě zmíním, že žiji v domácnosti s přítelem a australák vyrůstá od malička s dalším psem anglickým kokrem, dnes již 14-letým (ten je dominantní), avšak k žádným velkým potyčkám nedošlo. Moc děkuji za zodpovězení a přeji příjemný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, mám i na případ Vašeho pejska svůj názor, který velmi pravděpodobně nebude rezonovat s názory, se kterými jste se zatím setkala. Základní chyba je totiž v tom, že je nezbytně nutné a potřebné vždy zohlednit konkrétní povahu konkrétního psího jedince a podle toho s ním komunikovat, včetně reálných požadavků, zátěže a posilování slabých článků - a to se u Vašeho pejska nestalo nebo byly postupy chybné, postavené na výcviku místo na výchově a komunikaci...

Prioritní není psa podle nějakých pro dané plemeno obecných požadavků "vycvičit", už vůbec ne ve fázi jeho raného štěněcího věku. Prioritní je nejprve zjistit, jaká je skutečná povaha štěněte a podle toho s ním začít pracovat a klást na ně požadavky. Pokud má štěně prokazatelně submisivní, nejistou povahu (vrozenou), pak musím udělat vše pro to, abych jeho povahu posílil, aby ve mně nalezl svůj maják, svoji oporu. K tomu je zapotřebí se štěnětem komunikovat, ne je cvičit a "škubnutím vodítka přepínat". Komunikovat, ne ignorovat v situaci, kdy Vás vítá a pomočí se. Komunikovat, ne být překvapen přirozeným důsledkem vlastních chyb, kdy skoro dvouletý pes (ale vzhledem k plemeni stále ještě psychicky ne dospělý jedinec) nezvládne nestandardní situaci a začne "vyvádět (štěkat, lítat), občas mě i ohryzovat, klepat se mu nohy" - tohle jsou typické vzorce chování většinou ještě psychicky nedospělého psa, který se nemá čeho chytít, nemá fungujícího silného vůdčího jedince a sám nemá psychiku připravenou na to podobnou situaci zvládnout. Psa, který silně vnímá emoční rozhození a obecně vzorce chování svého "vůdce". Výsledkem je pak stres, který pozorujete na vlastní oči.

I australský ovčák potřebuje především stálou komunikaci se svým člověkem, je jedno zda v pracovním prostředí nebo v běžném životě. Jakkoli je toto plemeno přirozeně dominantní, není těžké ho špatným přístupem a výchovou zkazit - a příčina jeho (Vašich) současných problémů má své počátky právě v této oblasti. Leckdy stačí taková "maličkost" jako přílišný tlak a výcviková zátěž, preference "výcviku" na úkor základní komunikace, nerespektování psychické úrovně štěněte - přesně takto si vychováte pejska nevyrovnaného, nesebevědomého, dlouhodobě stresovaného, který se v pro něj zátěžové situaci složí. Je to typický syndrom "cvičákových" nebo agiliťáckých psů a setkávám se s ním u této skupiny majitelů psů velmi často.

Pokud chcete dát věci postupně do pořádku s respektováním jiných priorit, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se, rád Vám i pejskovi pomůžu.

(25.9.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ano, v 1,5 roce (kdy jsem si ji brala z útulku - kastraci tam provádějí u kříženců běžně)
Dotaz: Dobrý den, především bych chtěla moc poděkovat za tuto poradnu. Již samotné pročítání dotazů mi přijde zajímavé a pomáhá mi rozšířit si o psech obzory. Nicméně jsem nenarazila na podobný problém, který řeším. Vzala jsem si svého prvního psa z útulku (což možná byla chyba) v jejích asi 1,5 letech. Původ je neznámý, byl to zatoulaný pes odchycený na ulici. Nelituji, mám ji velmi ráda, snažím se být pro ní čitelná, jednoznačná, občas má sice svoji hlavu, ale jinak je moc hodná. Drobné problémy, které jsme řešily zpočátku, jsme již výrazně zlepšily, např. přivolání. Občas mě trápí, že sní vše, co najde (na ulici, doma by si to nedovolila), nedokážu jí to odnaučit, ale to není ten hlavní problém. Je milá, hodná, venku trochu divoška, ale zvládnutelná, nicméně to hlavní je, že je stále poměrně odtažitá. Již se to zlepšilo, projevuje radost, uvolní se, nicméně není vůbec mazlivá. Když si jí chci hladit, vzít k sobě blíž, chvilku vydrží, ale hned se odtáhne. Hladit se nechá úplně bez problémů, ale nemám pocit, že by se jí to líbilo. Max. někdy trochu za ušima. Jinak už chce ode mne pryč. Když přijdu domu nebo mě nevidí delší dobu, tak mě pořádně ani nepřivítá, jen krátce a proti jiným psům (co občas u kamarádů vidím)  je její vítání vlažné. Přitom bojácná není a dokonce mám pocit, že některé sousedy či jiné lidi vítá poměrně bouřlivě. Nerozumím tomu vzorci, který v sobě má. Přemýšlím, kde je "zakopaný pes".:-) Mrzí mě to velmi, psa jsem chtěla právě jako společníka. Rozhodně se jí proto nevzdávám, snažím se to brát jako součást její povahy či následky nějakých špatných zkušeností, ale stejně se pořád snažím v ní nějaké větší projevy emocí probudit. A posílit náš vztah, ale nemám pocit, že by se za těch pár let moc posunul. Zkoušela jsem i cvičák a tzv. pozitivní motivaci, ale výrazný vliv to nemělo. Zkoušela jsem různé fígle, dávat jí piškotek (jídlo jediné opravdu zbožňuje) a zároveň jí hladit, aby si spojila příjemné jídlo s dotykem. Ale nic. Hraju si s ní, podle možností se jí věnuji, jsem to já, kdo ji krmí, ale ona nic. Jinak nemám pocit, že se mě bojí, to vůbec, jen si to neužívá a netouží po tom (a netouží po mně, alespoň tak to vnímám). Také jsem zkoušela být "tvrdá" a nevšímat si jí, aby přišla ona, ale nemám pocit, že by tato taktika pomohla. A popravdě nezkoušela jsem to dlouho, možná kdyby mi někdo řekl, ať v tom setrvám, že to má cenu, tak bych to dala. Jinak pokud ji nezměním, ráda bych jí alespoň porozuměla, pochopila, co její chování znamená. Třeba mě má ráda svým způsobem, jen to třeba v jejím psím chování nedokážu přečíst. Budu proto velmi ráda za váš pohled a případné rady. Velmi děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Psi mají mnoho úžasných vlastností a jednou z nich je ta, že neumějí a ani nemají potřebu cokoli předstírat. Vše dělají tak, jak to cítí, a to se týká i jejich kontaktní komunikace. Druhá věc, která s tím bezprostředně souvisí, je samozřejmě konkrétní povaha každého z nich - souvisí s pohlavím (fenky bývají obecně kontaktnější), plemenem, prožitými zkušenostmi a prostředím (mám teď na mysli především majitele a přístup), ve kterém žijí.

Psí kontaktáž se nedá nacvičit, vynutít ani podplatit. To, co jste zkoušela, je nesmyslné, ale aspoň jste sama poznala, kudy cesta nevede. Na druhou stranu máte možná zcela jednoduše pouze nereálné představy o "mazlivosti" a "těšení se na Vás" Vaší fenečky - pes není plyšák na hraní ani kočka, má plné právo "nechtít být mazlený" v situaci, kterou vnímá jako nátlak a pokud Vám neskáče radostí na ramena, ještě to neznamená, že Vás rád nevidí. Mohou za tím vším ale být i negativní zkušenosti z minulosti Vaší fenky, může za tím být stres jako následek provedené kastrace a fenka se jednoduše neumí zcela uvolnit.

A stejně tak může být ten zásadní problém i ve Vás, tři roky jsou dlouhá doba a pro Vaši fenku jste už dávno dokonale přečtená osobnost...

Skutečnou pravdu takto "na dálku" zjistit opravdu nejde. Nicméně pokud budete chtít, můžete se se mnou domluvit a přijet i s fenečkou. Pak Vám mohu říct daleko víc, mohu Vám oběma pomoci. Rozhodnutí je ale jako vždy v takovém případě pouze na Vás.

(25.9.2016)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,moje kamarádka mě odkázala na vás,s tím,te by jste mi mohl poradit s výchovou stenda Čsv.Mame ho tři týdny a nechci nic zanedbat v jeho výchově.Trosku popisu naší smečku.8leta yorkšírska,4lety její syn a 4leta fenka Čsv.Protoze jsme se odstěhovali do domečku k lesu,rozhodli jsme se ještě pro jednoho většího pejska,vyhral vlčák,protoze je to nádherné plemeno.Jenze nechci nikde udělat chybu s jeho výchovou.Fili je nebojácný,neunavny,rekla bych dominantni a z toho mám docela obavy,dosud naší smečce vládl ten malý York a holky se podřídily,ted je to jiné.Jak mám postupovat při konsolidaci smečky,nebo je mám nechat,at si to vyřídí mezi sebou? Vlčice malého šéfa chrání,tak aby nebyl pak problém,jak Fili poroste.Dekuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Máte čtyřčlennou psí smečku a v čele Vaší smečky s dospělou fenkou ČSV musíte být Vy - pokud se tak nestane, budete mít za několik měsíců velký problém. Realita není taková, že vůdčí pozici v psí části smečky zastává Váš jorkšír - je jediným samcem ve smečce, proto daleko silnější, chytřejší a lépe disponovaná fenka ČSV  s některými vlčími vzorci chování funguje jako jeho protektor. Ve skutečnosti je právě ona na té nejvyšší pozici.

Fili bude vzhledem ke svým plemenným dispozicím dominantní, inteligentní a silný pes. Jak půjde čas, velmi rychle vytvoří s fenkou ČSV vůdčí dvojici a pokud v té době stále ještě budete mimo smečku, bude to nebezpečné nejen pro oba jorkšíry. ČSV není jen nádherné plemeno, ale je třeba umět s ním komunikovat a jednoznačně být v čele smečky - není to "jenom" pes k domečku. Jakmile si totiž ČSV udělají svoji vlastní smečku, je o problémy postaráno.

Pokud tedy budete chtít poznat skutečné hierarchické poměry ve své smečce a něco se naučit, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se. Konsolidaci smečky a začlenění nového štěněte v této sestavě na dálku opravdu dělat nelze...

(11.9.2016)
Plemeno: kokršpaněl x jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ano, ve 3 letech (bylo mi to doporučeno: fena se zklidní, zmenší se do budoucna možnost rakoviny mléčných žláz)
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně své fenky Elis. Je jí už 7 let, je tedy někde okolo půlky svého života, který nebyl úplně podle našich představ. Máme s Elis problémy se socializací s jinými psi (jakýmikoliv: fenky, psi, štěňata), trochu také s lidmi a občas i dětmi. Elis je velmi dominantní, ostrá, moc si svoji smečku hlídá (smečkou myslím sebe, svého přítele a jeho maminku), nevychází s ostatními psi, s cizími lidmy (pokud to tedy nejsou lidi nám i jí známý), s dětmi.. Má zkrátka ráda jen nás a ostatní provází pouze výrazným štěkotem, vrčením, u psů někdy i agresí.. Jsme z toho opravdu velmi nešťastní, protože víme, že Elisa je ve své podstatě dobrým a hodným psem, milujícím a to, že je takováhle na ostatní je jenom důsledkem naší nedbalé výchovy. Bohužel nevíme jak si s ní v takovém věku poradit, co by na ní platilo, jaká výchova, co změnit atd. Napíšu Vám něco málo k tomu jak jsem ji zvláště tedy já vychovala. Mám jí už od malého štěňátka, cca od 2,5 měsíce. V té době jsem byla sama, takže z ní se stalo moje miminko. Přestože vím, že to bylo špatné, nechala jsem ji spát u sebe v posteli, obývat celý byt (má samozřejmě své místo, ale je běžně s námi např. na gauči), nedbala jsem úplně tvrdé a rázné výchově (umí základní povely: sedni, pac, pusinku :), dolu, nesmíš, na místo, ke mě - většinou na ně poslechne), ale zejména jsem ji od mala nenechala hrát si s jinými psi, zvyknout si na ně. Byla jsem velmi úzkostlivá, ihned když šel naproti nám jiný pes, vzala jsem si ji buďto na vodítko, nebo si ji přitáhla, jako štěně ji vzala do náruče.. schválně jsem se vyhýbala místům kde ostatní psi jsou (chodila s ní spíše do lesa, kde jsem ji vypustila na volno, protože by nikdy neutekla, to vím). A dnes je to důsledkem této mé výchovy tak, jak jsem shora uvedla. Pes smí všechno, také se podle toho chová, cvičí s námi a né my sním, nenechá si udělat bez "scén" základní věci (ostříhat drápy, vyčistit uši atd.),je hodná pouze na nás (a někdy se dokáže ohnat i po nás, což mi vadí velmi), nemůžeme s ní jít do parku a pustit jí - koukat se na to jak si hraje s jinými psi, když máme doma návštěvu s dětmi tak jí musíme mít zavřenou u maminky v pokoji, protože na děti vrčí a ty mají strach.. Bojíme se, že v budoucnu až budeme chtít své dítě bude to problém. Elisa je pro mě všechno a chtěla bych, aby druhou polovinu svého života strávila jinak a my také. Nevím jestli je vhodné jít na cvičák, nebo zda-li by nás vůbec v jejím věku a vzhledem k její agresivní povaze vůči jiným psům vzali. Myslíte, že by s tím šlo ještě něco udělat, popřípadě jakým způsobem,nebo kde ? Elisu bych nikdy pryč nedala, to bych raději počkala až mě někdy sama opustí (na to raději dnes vůbec nemys  lím, protože si to nedokážu představit) ale chci žít normálním životem a chci aby tak žila i ona, měla psí přátelé, mohli jsme s ní chodit i po ulici navolno atd. Mockrát děkuji za Vaši odpověď, přeji hezký zbytek víkendu a zdravím!!!

Odpověď: Dobrý den:) Ano, polovinu dnešních problémů jste skutečně zapříčinila špatnou  výchovou. Tím ovšem rozhodne nemám na mysli to, že s Vámi Elis spí v posteli a má k dispozici celý byt - to je naopak asi to jediné, co jste udělala správně. Bohužel jste zcela pokazila období socializace, neudělala jste nic pro její skutečnou výchovu (výchova psa není "sedni, pac, pusinku"), nemáte nastavenou správnou hierarchii...

Druhou zásadní chybou, kterou jste toto dílo zkázy dokonala, byla její kastrace. Jak teď sama vidíte, fenka se rozhodně nezklidnila (což bylo zcela očekávatelné) a pokud si ji nedejbože jednou rakovina najde, kastrace jí ani v tomto směru nepomůže. Doporučuji Vám přečíst si zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO kvantum textu, které jsem už na téma kastrace a jejích důsledků (včetně razantně zvýšené agresivity fen!) napsal, hodně věcí si pak ujasníte a uvědomíte.

Všechno to, co jsem již napsal, vygenerovalo dlouhodobý silný stres Vaší fenečky a v kombinaci s povahami koršpaněla a jezevčíka nemohl být výsledek jiný, než je. Vaše fenečka není "velmi dominantní, ostrá" (jak píšete) - je jen vystresovaná, vyděšená a protože si neumí se světem kolem sama poradit a nemá vedle sebe nikoho, kdo by byl jejím majákem a autoritou, má z života peklo.

Můžu Vám pomoci a dát věci do takového pořádku, jak jen to je vzhledem k její kastraci možné (doporučuji shlédnout pro motivaci videoreportáže s mými klienty v rubrice "Výcvikový servis"). Máte zcela pravdu v tom, že Elis před sebou může mít ještě dalších 7 let života, tak jí prosím dejte možnost prožít je (včetně Vás samotné) v klidu a pohodě. Rozhodnutí je jen na Vás, moji nabídku pomoci už znáte, v případě zájmu mě zkontaktujte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

(4.9.2016)
Plemeno: papillon
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok a 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Mám prakticky svého prvního psa. Bohužel jsem udělala asi někde chybu, protože i když je mu rok a 8 měsíců,tak se občas doma, když jsem v práci, počůrá. Z počátku byl učen dle rad chovatelky na podložky, ty nemá od půl roku. Na radu několika kynologů byl zavřen po dobu mé nepřítomnosti v kleci, aby se naučil čistotnosti a hlavně, aby mi nekousal koberec, případně, aby se za mé přítomnosti mu něco nestalo. Mám garsonku, takže ho ani nejde zavřít třeba do nějaké místnosti. Leda na chodbu, ale neměl by tam světlo, což by se mi nelíbilo. Za tu dobu, co byl zavřený, jsem učinila pár pokusů, kdy byl puštěný. Vždy, když zničil koberec nebo něco jiného, jsem ho zase na nějaký čas zavřela. Asi v jeho deseti měsících se stalo poprvé, že jsem našla načůráno v posteli. Následně byl opět v kleci. V roce a dvou měsících jsem přestala poslouchat rady všech okolo, když jsem měla pocit, že ta klec ho ničemu nenaučila a asi nepochopil, že se doma nečůrá. Zkoušela jsem všechny možné metody jako ignorace, vynadat mu, plácnout mu (to se pak ještě zhoršilo a vůbec nepomohlo). Nejvíce asi pomohla ta ignorace. Když byl nemocný a měl mít klid, byl ještě párkrát zavřený. Teď už dva měsíce je úplně bez klece a zavírát už ho nehodlám. Snažila jsem se přijít na to, proč to dělá, jestli je to ze stresu, nebo prostě potřebuje, tak se vyčůrá, nebo forma dominance. Nejvíc se přikláním k variantě, že asi nevydrží, možná mírný stres (vyzkoušeny i bachovky, nepomohlo). Zkoušela jsem i oddělat pelíšky, do kterých čůral. Pak najdu občas načůráno v posteli, tam mu přístup nezabráním. Přitom se snažím s ním chodit skoro hodinu ráno, pak chodíme odpoledne skoro dvě hodiny na louku, kde si i hraje se psama, cvičíme, děláme různé triky. Snažím se mu hodně věnovat, ale tohle se mi bohužel nedaří odbourat. Myslíte, že je šance, aby se to ještě odnaučil nebo je to beznadějné a mám mu doma radši vytvořit nějaký legální záchod? Na veterině dělali vyšetření moči, ta byla v pořádku. Veterinářka doporučla kastraci na celkové zklidnění. Mám tak trochu vzrušivého psa, kterého docela snadno rozruší některé situace, jako fena, kamarádi na hraní, jiný pes atd. Když se hodně rozruší, tak je pak trochu mimo a moc se mu nedaří vnímat. Nevím, jestli je to vysoká hladina adrenalinu. Na cvičáku mi řekli, že je labilní. Mě to tak nepřijde. Věřte, že mám toho hodně načteného, ale už si nevím rady, k čemu se přiklonit a mám pocit, že jsem vlastní rozum možná zapojila pozdě. Rady typu "tak ho nech zavřeného v kleci" dle mého názor nic neřeší. Děkuji za přečtení dotazu.

Odpověď: Dobrý den. Píšete: "Věřte, že mám toho hodně načteného" - mezi to "načtené" patří i tato Poradna nebo dokonce jiné rubriky PSÍCH STRÁNEK FALCO, obsahujících informace o psí výchově a psychice, předtím, než jste mi zaslala svůj dotaz? Omlouvám se, ale už ani nespočítám, kolikrát jsem tuto problematiku již zodpovídal, všechno zde máte k dispozici, odkazuji na to i v pravidlech této Poradny.

Ale dobře, zopakuji to tedy opět a znovu.

Pokud se veterinárním vyšetřením vyloučí zdravotní problém (ledviny, močové cesty), pak se vždy jedná o problém psychický - přesněji řečeno o projev dlouhodobého stresu. A po přečtení Vašeho dotazu není příčina dlouhodobého stresu Vašeho psíka nijak překvapující. Opravdu Vám přišlo normální a v pořádku zavírat Vašeho pejska do klece - a je úplně jedno, že jde o Vašeho prvního psa a dostala jste tuto "radu", tohle je o prostém vztahu...? Od štěněte, jen proto, aby Vám, jak píšete, "nekousal koberec", popřípadě "se mu něco nestalo"? Zavírání za trest - cituji: "Vždy, když zničil koberec nebo něco jiného, jsem ho zase na nějaký čas zavřela. Asi v jeho deseti měsících se stalo poprvé, že jsem našla načůráno v posteli. Následně byl opět v kleci." Ignorace, vynadat, plácnout... vážně máte pocit, že takto se vychovává štěně? Zkuste se jen tak pro ilustraci představit, že podobným zpúsobem, jak "vychováváte" mládě Vy, by vychovávali svoje mládě Vaši rodiče. Troufám si tipnout, že byste si nesla celoživotní následky a pomočování by bylo tím nejmenším z nich...

Pokud to spočítám, tak skoro rok a půl (s pár přestávkami) jste svého pejska zavírala do klece, tedy skoro celý jeho život. A mohu Vás ubezpečit, že takové zacházení by razantně poznamenalo každého psa s podobnou povahou - živou, citlivou a vysoce kontaktní. Přesně takové totiž plemeno papillon je, navíc velmi špatně snáší zlé zacházení a omezený prostor. A nejen papillon, žádný pes nepatří do klece. Nikdy.

Můžete poděkovat kynologům za jejich "odborné rady" a bohužel i sama sobě za to, že Vám některé postupy už na samém začátku nepřišly přes čáru. "Odbornou radu" veterinářky na celkové zklidnění (tedy kastraci) už vůbec nebudu komentovat, pokud budete chtít, naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dostatek materiálu k této záležitosti na prostudování.

Shrnu to. Pořídila jste si papillona a měla jste tedy předem vědět, že papillon je plemeno přirozeně živé a temperamentní. Je to jeho vlastnost, nikoli vada. Na druhou stranu i temperamentního pejska lze v pohodě zvládnout, pokud se jeho člověk chová normálně a s pejskem skutečně komunikuje (hraní si na louce s jinými psy a cvičení typu "děláme různé triky" komunikace rozhodně není). Dnešní psychický stav Vašeho pejska je přímým a bohužel i plně očekávatelným důsledkem toho, jak jste s ním od samého začátku zacházela a pouze radikální změna Vašeho přístupu může vše dát do pořádku. Jak už jsem mnohokrát psal v odpovědích na podobné dotazy, zlikvidujte příčinu problému a zmizí i jeho důsledek - opačně to ovšem nefunguje.

Pro počáteční inspiraci si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, učit se musíte Vy, u Vašeho pejska nejde o "odnaučení", ale srovnání základních podmínek jeho životního prostředí do normálního stavu. Není labilní, jen právě z těch špatných podmínek dlouhodobě vystresovaný. Pokud budete chtít svému pejskovi porozumět, pochopit jeho přirozenou povahu a skutečné potřeby, přestat ho trápit a oba začít mít radost ze společného života, pak i Vám velmi rád pomůžu (v rubrice "Výcvikový servis" máte prostřednictvím zpětných vazeb mých klientů dost materiálu k zamyšlení). Rozhodnutí je však pouze na Vás.

(21.8.2016)
Plemeno: německý ovčák x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně mého pejska Marleye. Od doby, co jsem si Marleye pořídila, tak v noci hrozně vyváděl ve voliéře, vždy ale jen chvíli, a pak byl klid, to se však postupem času rapidně zhoršilo, pes štěká klidně celou noc v kuse a na nic nereaguje ani na okřiknutí, chodí si stěžovat sousedé, že se nevyspí oni ani jejich děti. Když zrovna neštěká, tak kňourá a vyje, je hrozně neklidný a dokonce byl agresivní na jednoho mého známého, což nikdy předtím neudělal. Začal mi utíkat z domova, zníčil mi plot, aby se mohl dostat pryč. Ze začátku utíkal k mým rodičům, kde jsme spolu dříve bydleli, ale teď už nechce být ani tam a také tam odsud hned utíká. Potřebovali by jsme nějakou radu co dělat, jinak budu nucena dát svého nejlepšího přítele pryč a to nedovolím, bohužel sousedé nechtějí pochopit, že se snažím něco dělat a chtějí k tomu všemu přizvat i policii, pokud se pes neuklidní a nepřestane štěkat a tak dále po celou noc. Předem děkuji za odpověď, Ticháčková.

Odpověď: Dobrý den. Psal jsem zde už mnohokrát, proč pes nepatří do kotce. Stejně jako člověk je pes sociální druh (a Marley jako kříženec labradora o to víc) a jeho sociální izolace má vždy za následek pochopitelný následný stres. Píšete o Marleym jako o "svém nejlepším příteli", přitom místo toho, aby žil s Vámi (máte na téma psychických psích potřeb na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici spoustu informací), tráví svůj život v kotci - možná nejen v noci a rozhodně to není jen jediná příčina, nicméně jedna z velmi podstatných (doporučuji si přečíst tento pravdivý přiběh ze života). A zcela logicky se pak vší mocí snaží od Vás utéct pryč - i Vy byste na jeho místě utíkala. Pokud jste si Marleyho pořídila jako přítele, pak se k němu prosím tak i chovejte (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), protože jeho vzorce chování, na které si stěžujete, jsou jako u každého psa opět jen přirozeným důsledkem toho, v jakém prostředí a s kým žije. Pokud jsou tyto zásadní věci nastaveny špatně, nastupuje psí stres a jako stresové ventily zvukové projevy, devastace, útěk plus zvýšená agresivita, což vše již poznáváte na vlastní kůži. Pes nikdy nic nedělá bezdůvodně a zde jsou ty příčiny až příliš zřejmé...

Pokud vůbec uvažujete o tom, dát Marleyho pryč a nechcete změnit svůj současný přístup, pak to prosím udělejte co nejrychleji a dejte mu tak šanci na lepší domov. Pokud umíte přijmout i nepříjemnou pravdu, přečtěte si na tomto webu informace o tom, jaké jsou skutečné psí potřeby a jak vypadá správné soužití člověka a jeho psa. Pokud svůj přístup od základu změníte a uvědomíte si reálné příčiny (Váš současný přístup k Marleymu) a důsledky (tedy jeho současné stresové chování), pak máte šanci, emotivní slůvka jsou o ničem, důležitá je realita. Jinými slovy - vzít Marleyho k sobě, učit ho ty opravdu potřebné věci pro život, komunikovat s ním a uspokojovat jeho skutečné psí potřeby je to, co byste měla udělat, ne napsat "se snažím něco dělat" a přitom Marley dál tráví (nejen?) noci v kotci. Pak ty změny uvidí mimo jiné i Vaši sousedé a pak teprve mohou pochopit, že se skutečně začíná něco měnit k lepšímu, protože terpve až zmizí příčiny psího stresu, zmizí i jeho projevy...

Mimochodem právě tento víkend médii proběhla zpráva o podobném případu, kdy pes na zahradě štěkal a někomu ze sousedů to vadilo tak moc, že psa postříkal žíravinou poté, co se ho nejdříve snažil otrávit. Jen obrovské štěstí postavilo mezi psa a pachatele útoku plotový sloupek a dopisní schránku. Lidé ve standardních situacích reagují stejně a Marleyho (i jeho spokojený a plnohodnotný) život máte teď ve svých rukou jen Vy sama. Zvolte prosím správnou variantu...

(21.8.2016)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,chtela jsem se Vas zeptat ohledne odkouceni od pana.Mame 4 mesicni fenecku Miu.U Nas v rodine je pres 2 mesice.Odjeli jsme na 13 dni k mori.Hlida Nam ji tchan u sebe v dome,ktereho zna.Zajima me jak vnima pes odlouceni od pana.Zda mu je jedno kdo se o neho stara nebo si rika,kde jsem?Odlouceni mi dokazalo,ze ji miluji.Dekuji za Vasi odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Čtyřměsíční štěně si už intenzívně buduje vazbu na "svého" člověka, takže ano, až se vrátíte, přesně zjistíte, jak Vás má Mia zařazenou - buď Vás bude bouřlivě vítat nebo k Vám bude přistupovat s nejistotou, pokud si mezitím vybudovala vazbu na Vašeho tchána. A právě proto, že toto období je pro každé štěně z hlediska budoucího vztahu a hierarchické vazby velmi důležité, každému v podobné situaci silně rozmlouvám jeho opuštění třeba z důvodu dovolené - za určitých okolností pak totiž už člověk nikdy tu maximální důvěru a vztah svého pejska nezíská...

(21.8.2016)
Plemeno: kříženec/chodský pes/kříženec
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 6 let/12 let/4 roky
Kastrace: ano asi v 5ti letech po nechtěných štěňatech/ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. V rodině řešíme problém, jak se postarat o psa, když panička žije se psem sama a musí na měsíc do lázní. Rodina si myslí, že bych si ji měla vzít k sobě, ale já si myslím, že pro fenku bude lepší zůstat ve svém prostředí a dojíždět za ní. Jedná se o kříženku středního vzrůstu, kterou si panička asi ve dvou letech vzala z útulku. Je to velice milá hravá a poslušná fenka.Je zvyklá na zahradě a na to, že panička na jeden nebo dva dny odjede. Moje fenky jsou doma i na zahradě, ale spí se mnou doma. Starší choďanda je pohodová a miluje psy i lidi. Přesto byla nějakou dobu vykolejená, když jsem jí po 10ti letech přivedla kříženku z útulku. Druhá moje fenka je 6ti kilová. Je sice veliký mazel, ale nervově labilní. Nevím, jak to jinak nazvat. Nesnáší velké emoce. Ani záporné, ale ani kladné. Hned začne učůrávat a plazit se. Na všechny (i známé), kteří k nám vejdou, dlouhou dobu štěká. Snad si z toho dlouhého psaní uděláte obrázek o situaci. Předem moc děkuji za odpověď. Já se každé pondělí těším na vaše povídání.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) První variantu bych určitě nedoporučil. Píšete, že fenka je zvyklá být třeba den nebo dva sama, ale měsíc je přece jen neporovnatelně delší časové období. Za tu dobu se může stát cokoli, někdo si ji může vytipovat a ukrást (mimo dobu Vašich návštěv), může sama utéct a "hledat paničku", nemluvě o tom, co tak dlouhá doba udělá s její psychikou.

Druhá varianta by byla pro Vás samozřejmě náročnější (ke svým dvěma fenečkám na určitý čas přidáte ještě jednu a bohužel nepíšete, zda se vůbec s touto třetí znají - pokud ne, musí být seznámení na neutrálním území prvním krokem). Tři "ženské" pohromadě v tomto složení by sice znamenaly zvýšenou pozornost i práci z Vaší strany, ale pro fenečku (která by se danému stavu navíc velmi rychle přizpůsobila) by tato varianta byla daleko vhodnější a jediná rozumná. Zastávám v tomto konkrétním případě jednoznačně stejné stanovisko jako Vaše rodina a pokud se nad situací ještě jednou zamyslíte, věřím, že také dojdete ke stejnému závěru.

(7.8.2016)
Plemeno: velký münsterlandský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, při pročítání internetu jsem narazila na Vaše stránky, které mě velmi zaujaly. Ráda bych Vás požádala o radu. Doma máme 3,5měsíční štěně Velkého munsterlandského ohaře-psa. Manžel se v dětství věnoval s dědečkem chovu loveckých psů a nyní, po přestěhování do domku k lesu se chce k této činnosti vrátit. Já měla s rodiči od svých 18 let bernského salašníka. Protože máme ještě malou dceru (2roky), hledali jsme plemeno vhodné k dětem, společenské a aby jej manžel mohl využít ke svým záměrům. Pejsek je velice chápavý a inteligentní, ale problém nastává u krmení-je velice žravý. I přes zvýšenou dávku krmení se stále tváří hladově (krmíme 4x denně, granule-Britt, nově chceme Acana) a po nasypání granulí a povelu k jídlu je hlavou zarytý v misce, má zaťaté všechny svaly a existuje jen jídlo. Krmení si nechá odebrat, ale je dle mě jen otázkou času (vzhledem k tomu, že je to štěně), kdy u toho bude agresivní. U našeho berňáka jsem byla zvyklá na jakoukoli manipulaci s jídlem, nebo se psem samotným a nic mu nevadilo.... Impuls k důslednějšímu řešení této situace pro mě byl včerejšek, kdy při odebírání kosti zavrčel! Celkově je pejsek poměrně citlivý na svoji osobu-má výrazné hlasové projevy i při sebemenší bolesti-očkování nebo jsem mu omylem stoupla na nohu a kvičel a zvedal ji, jako by ji měl zlomenou (a přitom vím, že to bylo lehce, reakce byla extrémní). Prosím o radu, jak je možné eliminovat tuto vlastnost. Jde mi především o dceru,  která je snadno zranitelná a já se na psa chci 100% spolehnout. Jinak spolu vychází, myslím si, dobře- musí se hlídat (jako každé štěně), ale vždy, když ho upozorním neskočí na ni ani ji nijak neatakuje, i když by byla snadný cíl ke hraní, nechá si od ní líbit různé tahání atd., krmení mu občas také dává ona. Manžel má názor takový, že při krmení se pes rušit nemá a že obrana sousta je přirozená. Děkuji moc za Vaši radu!

Odpověď: Dobrý den:) Buďte rádi, že pejsek rád a dobře baští... to jen tak na okraj. Velký münsterland je především lovecké plemeno se silnou vrozenou dominancí, žádný plyšák a určitě bych ho nikomu nedoporučil jako rodinného a společenského psa. Jinými slovy je zapotřebí od samého začátku najet na správnou psí výchovu - a o tomto tématu máte celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte tu nepřeberně informací a hodiny bych je tu znovu psal kolem dokola, což opravdu nemá smysl. Zavrčení štěněte je jedním z testú, jak zareaguje okolí - a buď odpovíte správně (emoce, kontakt, oční kontakt, zavrčení) a štěně to akceptuje, nebo odpovíte špatně (nejistota, nervozita, strach) a štěně získá body. Vše to jsem zde již nesčetněkrát psal, prosím najděte si související texty, je toho zde opravdu hodně (viz také pravidla Poradny). Navíc je potřeba si uvědomit, že vše v psí výchově spolu souvisí a jedná se o velmi širokou oblast, kterou  nelze shrnout do jednoho odstavce.

Obrana sousta je u psa přirozená, ale nikdy se nesmí projevit vůči vyššímu členu smečky. Znovu zopakuji to, co je zde již mnohokrát popsáno - správné emoce, kontakt a autorita. Což jsou věci, které nelze vysvětlit přes písmenka, proto i Vám, stejně jako každému v podobném případě, nabízím možnost se se mnou domluvit a naučit se potřebnou komunikaci u mne prakticky. Na dálku to skutečně možné není (také už jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval), tyto věci nejsou jednoduché a při špatném postupu si vytvoříte problém na zbytek společného života. Rozhodnutí je na Vás, praktickou pomoc evidentně potřebujete a já Vám ji samozřejmě rád poskytnu.

(7.8.2016)
Plemeno: pudl velký
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Úsekově jsem prohledala vaši poradnu a kuse jsem se na svůj problém i odpověď dozvěděla, ale jelikož je to více věcí spojených v jednu a teprve se celá věc rozvíjí, prosím Vás o radu jak řešit nově vzniklý problém dříve, než by se vyvynul v něco závažnějšího. Pudlina je od malička zvykaná na nejrůznější prostědí, ruch Prahy i klid vesnice, MHD, davy lidí i samotu. Hodně navštěvujeme místa, kde se vyskytují cizí i známí psi všech velikostí. Vše s přehledem, bez většího problému nebo vykazování stresu. Prostě tvárný, přizpůsobivý pes. Věci, kterých se zalekla nebo ostýchala se nám podařilo naprosto bez problému odstranit až na jednu. Bála se dětí. Nemám ve svém okruhu žádné, se kterými bychom se běžně setkávali a okolo těch náhodně potkaných byla velice nejistá a občas na ně i zaštěkala. Tréninkem jsme se dopracovali do fáze, kdy děti ve svém okolí akceptuje v naprostém klidu, dokud si dítě nechce sáhnout, to před dotykem uhýbá. Snažila jsem se ji proto vždy nejdříve uklidnit, počuchat , posadit, aby si mohlo dítě mohlo v klidu sáhnout. Výsledek ne příliš valný. Prvotní napjatost se nikdy odstranit nepodařilo. Dítě příjme až po delší době.
Po hárání se změnilo hodně věcí. Během průběhu hárání jsme sice omezili rozsah procházek a aktivit, ale nijak zásadně na to, aby to výrazně ovlivnilo její chování. Momentálně má slabou falešnou březost a je i nervoznější než bezprostředně po samotném hárání, což je sice běžné, jen nevím do jaké míry to čemu přisuzovat a jak moc to odezní.
 - Se psy během běžných setkání nevykazuje žádný problém, pokud on není příliš dotěrný v očuchávání, pak po něm chňapne a nemá zájem o další kontakt (klasické odehnání bez kontaktu nebo nějaké zvláštní agrese.)
- Do teď jsem mohla na otázku, zda si ji někdo dospělý může pohladit odpovídat s klidem, že "ano" a sama čuba to vítala a žádný problém jsem nepozorovala. Nyní si začala vybírat a ostýchá se doteku i dospělých lidí,(u "hrr" a hlučných lidí je to klasika horší) uhýbá i před těmi se kterými se již setkala a nechce si ani čuchnout (u blízkých se nic v její vřelosti nezměnilo). Od cizích si udržuje odstupovou zónu a vehementně, někdy až poplašeně se snaží odtáhnout v případě, že se někdo chce přiblížit na dosah. Po jedné paní si i chňapla podobně jako na dotěrné psy.
- U dětí je to teď také horší. Klidné děti po chvilce v její přítomnosti příjme a nechá se pak dokonce i otlapkat, ale u "hrr" dětí už rovnou říkám, že nehladit. Už mi totiž chňapla po klukovi, co se přihrnul moc rychle i přez zákaz (i když se ho nedotkla).
Jak se v takových situacích stavět a pracovat s ní, abych neudělala chybu a nezměnila ji chybným chováním ustrašence? Nemusí milovat mazlení se všemy, spíš eliminovat poplašenost u běžného kontaktu. V řešení problémů s třetí stranou si nejsem jistá v kramflecích a nerada bych ji "rozbila" svou chybou. Předem Vám děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžu Vás uklidnit, máte zcela normální a přirozeně se chovající fenku vzhledem k jejímu věku, povaze velkého pudla a pohárací fázi. Uvědomte si prosím, že se jedna o mladou pubertální a psychicky nedospělou fenečku. Chtít po ní v tomto věku a s povahou královského pudla, ať bez problémů přijímá ve svém osobním prostoru cizí děti (a navíc od nich strpí fyzický kontakt), je nesmysl. Je to nesmysl u každého psa, už jsem o tom vícekrát psal - pes není veřejný majetek a má plné právo se v situaci, která pro něj není příjemná a kdy dochází k narušení jeho osobního prostoru cizí osobou, ohradit. Je opravdu nesmyslné chtít po psu trpět kontakt od pro něj nedůvěryhodné osoby (ať už dospělého nebo dítěte) jen proto, že ho jeho majitel (nevím proč) do toho nutí. Pokud Vaše fenka časem dojde k názoru, že konkrétní človíček je v pohodě, sama vyhledá kontakt. Pokud ji budete k tomu nutit, podrazíte ji a ztratíte její důvěru.

Falešná březost zhruba měsíc po hárání je hormonální záležitost, jejímž důsledkem je samozřejmě změněné chování - fenky jsou v tomto období citlivější, více "rozhozené", razantněji reagují na pro ně zátěžové/nebezpečné situace. Proto, jak jsem psal, jsou Vámi popisované reakce vůči psímu i lidskému okolí odpovídající tomuto stavu a také odpovídající jejímu věku a psychické úrovni. Máte stále ještě štěně, nikoli dospělého psa s potřebnými zkušenostmi, klidem a nadhledem.

Odpověď na Vaši poslední otázku - buďte svojí fence fungujícím vůdčím jedincem a nenuťte ji do nesmyslných fyzických kontaktů s okolím. Pracujte na hierarchii, komunikaci a pokud budete respektovat její povahu, psí psychiku, sociální potřeby a vidění okolního světa, pak z ní vyroste vyrovnaná a zdravě sebevědomá fenečka. Pokud budete některé věci lámat přes koleno a nebudete brát ohled na to, že psí svět je jiný než ten lidský, pak z ní vyroste fenka ustrašená, nevyrovnaná a žijící svůj život o samotě. Velký (královský) pudl je navíc zcela jiná povaha než jeho menší variety, je hrdý a drží si vůči cizím odstup.

Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici obrovské množství informací, je ale zapotřebí je studovat v jejich vzájemné provázanosti, nikoli izolovaně. Pokud budete chtít, můžete za mnou samozřejmě dojet těch 15km a poznat pár věcí v praxi.

(31.7.2016)
Plemeno: kříženec pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den jeste jednou se omlouvam a mam na vas dotaz. Sveho psa mam doma od stenete od malicka se boji ran-napr. ohnostroju jednou dokonce mojim rodicum utekl na silverta nastesti vse dobre dopadlo.. I kdyz sem ho vszude brala sebou je pravda ze na vesnici se lide moc az tak nemeni.. mozna proto je k lidem ktere az tak nezna neduverivy ne vzdy se necha pohladit. I napr. moje babicka ktera k nam jezdi a ze zacatku mohla chtela po mem psovi "kontakt" neuspela spise se ji vyhybal, deda ktery ho necham jako tak byt byl vzdy vitam a pes za nim pokazde rad dojde.. Babicky to casem uplne zmizelo a ted s radosti prijde i za ni.. jako by chtel si urcit sam kdy a jak prijde.. a takovych prikladu mam vic. Ted sem si nasla noveho pritele ktereho u memu udivu napoprve hned s nadsenim privitam a predvadel se..pri obedu mu lezel v nohach atd. ale uz se parkrat stalo ze pri jeho odchodu se nechce necham pohladit jako by uskakuje.. prijde mi jako by se mu nelibilo ze se k nemu sklani.. jak mi je uskoci je mu hned jasne ze udelal neco co by nemel.. Je pravda ze pritel ke me nejezdi az tak casto byl taky tak 15krat a vzdy jen na hodinu 2.. Nebyli jsme spolu na prochazce atd..Planujeme ale ze spolu budeme bydlet a pes jde urcite se mnou.. chtela sem se tedy zeptat jak na to aby psik takto nereagoval rikam si ze potrebuje vice casu a zatim duverovat.. vice spolecneho casu.. chci aby zmena prostredi byla az tak stresujici a usnadnila mu to co nejvice.. Jeste sem si vsimla jedne veci rodicove maji fenku staforda ktera da se rict posloucha jen me.. pritel kdyz prijel a dal ji parkrat povel zacala jen poslouchat take.. az sem se divila.. jestli treba nepusobi prisne a proto ten muj tak reaguje.. Dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, jak popisujete chování svého dnes již psychicky dospělého pejska, je vidět, že stále ještě hledá a nenalezl svoji skutečnou autoritu - člověka, který by byl jeho "majákem" a pomohl by mu zorientovat se v pro něj ne zcela jasných nebo zátěžových situacích...

Udělejte dvě zásadní věci.

Zaprvé si uvědomte, že Váš pes je celý svůj život zvyklý na Vás, je s Vámi, Vy a pouze Vy byste měla být jeho "majákem". Teď jste s novým přítelem, za půl roku můžete být zase sama nebo opět s někým jiným, ale Váš pejsek potřebuje mít svůj stálý a neměnný pevný bod. Tedy včetně toho, že mu nebudete motat hlavu například tím, že mu Váš přítel bude dávat nějaké povely apod. (jak už začal praktikovat na fence Vašich rodičů, tam to samozřejmě také nemá co dělat). Vedení a výchova je pouze a výhradně Váš úkol a čím jednoznačnější signály o vašem vzájemném vztahu (tj. Vy a Váš pes) budete svému čtyřnohému parťákovi dávat, tím víc bude on sám v klidu, jistější, pohodovější a tím víc pro něj budou Vaše rozhodnutí (mimo jiné i o stavu jeho okolí) akceptovatelná.

Zadruhé - věnujte (za dodržení výše uvedených principů) dostatek času společně strávenému času v sestavě Vy - Váš pes - Váš přítel. Začněte procházkami, po nějaké době si udělejte třeba společný víkend a navzájem se poznávejte. Zjistíte o sobě spoustu věcí včetně toho, zda v této sestavě budete vůbec schopni po delší dobu fungovat. Zjistíte, zda kvůli někomu nebo něčemu nezradíte vlastního pejska, zjistíte, jak on bude reagovat na Vašeho přítele, zda ten nebude mít tendence Vašeho psího parťáka přetahovat k sobě, zda na něj nebude žárlit - prostě zjistíte vše potřebné dříve, než začnete všichni spolu bydlet. Dejte tomu dostatek času, buď vás to spojí, nebo včas rozdělí...

(10.7.2016)
Plemeno: německý ovčák/staffordšírský bulteriér/staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes/pes/fena
Stáří: 2 roky/2 měsíce/3 roky
Kastrace: ne/ne/ano (kastrace z důvodu zánětu dělohy)
Dotaz: Dobrý den, mám zde aktuální dotaz týkající se psí psychologie. -Psala jsem i pres FB. Bydlíme v rodinném domku s velkou zahradou, kde již 2 roky je prvním ze soucasnych psích obyvatel Německý ovčák Robin,který patří a byl vychován mými rodiči, kterým je přes 70 let. Naše rodina -2 dospělí a 10 letá dcera -jsme se nastěhovali letos v únoru a záhy jsme si osvojili 2.5 letou staffbullku,která byla po operaci,bez níž jí hrozilo utracení.Tito dva psi si báječně rozuměli. Seznámení sice proběhlo trochu v emocich,ovčák chtěl mít navrch,ale staffbullka se hned ohradila a hezky se srovnali. Teď jsme si ale pořídili ještě štěně -psa,Charlieho.Fenka ho přijala během 1.dne a už si spolu hrají. Ovčák to ale nese dost zle. Vůbec nebere malého jako štěně. Kdykoli se přiblíží,zkoušeli jsme zatím jen na vodítku, s košíkem i bez,bohužel by ho snad zakousl. :-( Ovčák je zvyklý žít na zahradě a chodí jen občas na procházky, kde mnoho psů nepotká, je ale milý, není apriori agresivní, jen asi nedostatečně vedený. Hlídá, kdyz prijede postak,skace na schranku a beha kolem plotu apod. Ráda bych se poradila co s tím,ze malého nesnese. Jak přesvědčíme Robina,že Charlie je štěně, od kterého mu nic nehrozí a že spolu můžou naopak zažít spoustu legrace? Během seznamování se Charlie choval různě od zoufaleho knuceni a štěkání po leženi na břiše i na zádech. Zkusili jsme jít i všichni mimo zahradu a i tam to probíhalo stejně. Navic druhy den uz melo stene fakt strach. Ovčák po chvíli začne slinit,třesou se mi pysky, je nervozni,štěně se snaží schovat a bojí se ho. Chtěla bych,abychom neudělali chybu a buď neomezovali ovčáka a nebo se steneti nezafixoval strach z větších psů. Prosím o radu,jak postupovat. Děkuji moc.B.V.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde psal vícekrát, jak v podobných případech postupovat. Základem je vždy trpělivost a čas - nelámat věci přes koleno a uvědomit si, že nátlakové "tohle je odteď tvůj kamarád" u psů prostě nefunguje a fungovat nemůže. Německý ovčák Vašich rodičů potřebuje především ten čas, protože si se štěnětem jednoduše neví rady a jde z něj do stresu. Základní chyba se stala už v jeho minulosti, ve výchově a špatné socializaci - Váš popis jeho "běžného života" je dostatečně vypovídající, takto žijící pes musí nutně mít sociální problémy...

Ovčák teď vnímá malého jako ohrožení, s jinými štěňaty evidentně nepřišel do potřebného kontaktu, neumí jeho přítomnost správně vyhodnotit a proto se chová tak, jak se chová. Proto je nutné postupovat pomalu a postupně - brát celou psí smečku co nejvíce ven, do otevřeného prostoru a nechat věcem přirozený průběh sociálního sbližování. Bude to nějakou dobu trvat a vzhledem k tomu, že všichni jsou ještě ve štěněcím věku (a fence díky kastraci už štěněcí vzorce chování zůstanou navždy), bude nezbytně zapotřebí, aby někdo z vás lidí zaujal post "nejvyššího" a naučil se smečku vést a správně s ní pracovat. Pokud k tomu nedojde, můžete se v budoucnu dožít nemilých překvapení - je velmi důležité umět v okamžiku správně zasáhnout a držet smečku v odpovídajících hierarchických vztazích. Teď i v budoucnu.

Stejně důležitá je trpělivost při celém inicializačním procesu, důsledné vyhýbání se zátěžovým situacím (pozor na úzké prostory, uzavřené plochy apod., které vyvolávají stres a následnou přenesenou agresi ohrožující vždy především toho nejslabšího), důsledné dodržování hierarchie při všech činnostech v pořadí německý ovčák -> fenka -> štěně a důsledná práce lidského vůdčího jedince. Pokud toto vše dodržíte, je jen otázka krátkého času, kdy i ovčák štěně přijme. Pokud uděláte zásadní chybu nebo budete příliš tlačit na pilu, může se jeho stres zvýšit nad únosnou míru a pro štěně to může mít fatální následky.

Pokud si v praxi nebudete vědět rady (každopádně velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a ujasnit si základní psí vzorce chování, pojmy smečka, vůdčí jedinec, přirozená komunikace), domluvte se se mnou a se všemi třemi za mnou přijeďte.

(10.7.2016)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 1,5 roku/4-8 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, moc rád bych požádal o radu s chováním našeho psa. Jedná se o rok a půl starého křížence (opravdu netušíme čeho),  pes je hodný poslušný akorát trochu lekavý. Máme ho od úplného štěněte z útulku (cca měsíc starý když k nám přišel). S ostatními psy vychází skvěle je hravý a kamarádský a nikdy neútočí. Do nedávna jsme s přítelkyní žili u rodičů kteří mají Maltézáka se kterým si náš pes skvěle rozuměl.  Po přestěhováni až si zvykl na nový domov jsme se rozhodli mu pořídit kamarádku. Navštívili jsme tedy místní útulek kde jsme narazili na nádherné stěně,  fenku křížence labradora. Po seznámení na cvičáku které proběhlo v pořádku,  bez agrese chvilkou hraní si jsme se tedy rozhodli, že fenka odejde s námi. Ale už cestou jakoby pro něj přestala existovat.  Doma nám pesan odejde když k němu fena přijde a naprosto ji přehlíží (akorát když dělá něco co nesmí tak ji trošku umravní např.  Když nám potvůrka začala brát jídlo ze stolu tak po ní jemně chňapl a podobně). Asi se strachuji zbytečně a jde jen o zvykání si na nového psa ale pro jistotu se chci zeptat někoho kdo se vyzná lépe než já. Také se chci omluvit pokud tady podobný dotaz již je - nenašel jsem ho. Předem Vám moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den - omlouvat se vůbec nemusíte, ale souvisejících dotazů na toto téma je zde skutečně již dost, našel byste je rychle:) Takže to nejdůležitější hned na začátek - není třeba mít obavy, vše je jen otázkou potřebného času. Pro Vašeho pejska jde teď primárně o to, nového člena smečky (že jím fenka bude, pochopil právě po té cestě domů) si přečíst a otestovat. Proto si teď na jednu stranu drží ostražitý odstup a na stranu druhou už ji začíná vychovávat a upozorňovat na chyby. Začne si také hlídat svoji vlastní hierarchicky vyšší pozici. Pokud uvidíte, že ho fenka bere a on svého postavení nezneužívá, nechte tomu volný průběh - pokud by se cokoli začalo zvrhávat, musíte do toho sáhnout Vy jako vůdce smečky (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO).

Je Vaše fenka už kompletně(!) přezubená? Pak je jí s nejvyšší pravděpodobností už 5+ měsíců. Pokud ne (některé zuby ještě chybí), pak je jí mezi 4-5 měsíci. Další upřesnění věku bude možné podle prvního hárání (cca 9. měsíc věku) a už dnes i podle vzorců chování. To jen na okraj, 4-8 měsíců je velký rozptyl a dá se celkem jednoduše zpřesnit...

(10.7.2016)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala jak správně zacházet s pejskem u kterého se věkem horší chování a přidává se strach snad ze všeho. Po celý jeho život jsem chodila do práce, býval doma sám, zvládal to perfektně, kolem jeho 7 roku se to začalo zhoršovat a při ranním odchodu do práce se mi cpal mezi dveře a chtěl jít také. Nyní jsem již několik měsíců doma, těhotná. Mám na něj čas, venčíme častěji, odcházím vždy na chvíli, pes to zvládá super, protože ví, že nebude dlouho sám. Od malička se ale bojí petard, bouřky a popelářů, taky průvanu a nyní se k tomu přidává stále více venkovních jevů, jako je např. sekání trávy atd. Ráno mě v 6 hodin budí, reaguje na každý můj pohyb v posteli, třese se i když nemá důvod, přisuzuji to otevřenému oknu a tomu co slyší z venku (normální ruch). Pokud začnou projíždět např. popeláři, začne peklo - škrábe na dveře, stažený ocas, začne se cpát do prostoru kam se nevleze, několikrát jsem našla rozkousané krabice, budí v noci při bouřce celý byt. Chápu že se bojí, neví kam se má schovat, ale začíná to být neúnosné a nedovedu si představit že takto bude každý den a noc budit dítě. Potřebuji radu jak mu pomoci. Dnes např. venku sekání trávy, on měl strach a byl schovaný, ale jakmile někdo zazvonil, vystřelil, štěkal, ocas nahoře a zdálo se, jako by ho najednou hluk z venku nezajímal a byl ok. Ovšem jak se dveře zavřely tak opět stáhl ocas a nevěděl kam zalézt. Do toho všeho se přidává neposlušnost venku, nereaguje na povely, dělá jakoby neslyšel. Máte prosím někdo radu co s takovým dědkem? Pryč ho dávat rozhodně nechci! Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Především se v tomto případě mělo začít s pejskem pracovat už o mnoho let dříve. Je to klasický příklad pejska, u kterého se velmi dlouhou dobu rozvíjel a upevňoval stres. Příklad pejska, kterého nikdy nikdo nenaučil ty opravdu důležité věci a který neměl vedle sebe svůj "maják" a správně fungujícího vůdčího jedince. Stav, do kterého se postupem času dostal,je pouze logickým důsledkem, bez pomoci se bude s věkem dále zhoršovat a na dálku nebo jednoduchou radou tyto problémy skutečně napravit nelze.

Takových psů a jejich majitelů už u mne byla dlouhá řada a vždy jsme (pokud majitel spolupracoval) dokázali dát věci do tak normálního stavu, jak to situace pejska dovolila (viz videa/zpětné vazby v rubrice Individuální výcvikový servis). Je tedy nutné se se mnou domluvit a s pejskem přijet, protože musím na nešťastném vystresovaném psu nebo fence zapracovat osobně, stejně tak naučit i jeho majitele potřebné komunikační techniky a celkový přístup. Stejnou možnost máte nyní i Vy, záleží pouze na Vás, jak se rozhodnete. Váš "dědek" svůj život zatím prožil v permanentním stresu, ale klidně tu ještě 5-6 let (a konečně v daleko větší pohodě) může být a dávat ho pryč je samozřejmě totální nesmysl...

(3.7.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 6 měsíční štěně psa, labradora x ohařem nekastrovaného a od začátku byl problém s močením. Nikdy se nenaučil na podložku, pořád močil po celém bytě. Držel jsem se všech rad a instrukcí ale nic nepomohlo až se to samo zlomilo a přestal močit doma. To bylo cca v 5. měsíci. Ale teď začal močit vždy když vemu do ruky vodítko nebo jakýmikoliv způsobem pozná že se jde ven nezávisle na tom kolikrát už venku byl ten den . Zkoušel jsem všechny možné finty. Schovat vodítko. Hrát si a z ničeho nic ho zkusit vzít do náruče a mnoho jiného. Vždy to nějak pozná. Spává se mnou v posteli a dnes ráno se dokonce pomočil v ní (jednou se pomočil i ve svém pelíšku) Prosím o radu. Je zlatý. Všechno se rychle učí, nikdy nic nerozkousal povely mu jdou jedna radost ale tohle je věc se kterou si nevím rady a je pro mně dost neprijemná. Mockrát děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Chybí mi ve Vašem dotazu pár důležitých informací - pokud Váš pejsek už začal močit venku a pak najednou svoje návyky změnil, pak to má nějakou zásadní příčinu. Může být zdravotní (močové cesty, ledviny, zvýšený pitný režim opět signalizující zdravotní problém - vzal jste ho na vyšetření k veterináři?) stejně jako psychická - nezažili jste venku něco, co v něm vyvolalo stres z venkovního prostředí? Stejně tak ovšem příčinou stresu může být i změna ve Vašem chování, změna atmosféry (prostředí) u Vás doma, celkově špatný přístup (učení štěňat doma na podložku je mimochodem veliká a bohužel vehementně šířená hloupost, mající ve svém důsledku také podobné konce - viz Poradna, už se to tu probíralo) nebo komunikace. Něco z toho to bude zcela určitě a je zapotřebí tuto příčinu problému odstranit, pak zmizí i problém Vašeho štěněte. Pokud budete chtít, zavolejte mi, můžeme to probrat podrobněji po telefonu, skutečně v tomto případě potřebuji mít od Vás více informací.

(26.6.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na chovani naseho pejska z utulku. Je to nevykastrovaný kříženec, 12kg. Teď je mu 10 mesicu. Chodíme na cvičák, koupat se, sportovat, jezdíme na výlety na kole. Vetsinou je vse v pohode. Je mily, poslouchá a je fajn. Ale nekolikrat do týdne ma.úplný zuřivý záchvat. Zacne skákat, kousat, chnapat, usi sklopene a nicim se neda odradit. A to naprosto bezdůvodně a z ničeho nic.Například dnes zaútočil na babičku co šla po zahradě. Začal ji tahat za rukávy a skákat a chňapat a ani když mu hodila hračku, nedal se odbýt. Až z něho měla strach. Tak.ho dáme za dveře na chodbu nebo ven a to je jediny zpusob, jak.ho uklidnit. V tu chvíli přestane poslouchat a na nic nereaguje, Muzete mi, prosím, poradit jak se zachovat , co delat? Dekuji moc predem.

Odpověď: Dobrý den:) Toto bývají obvyklé vzorce chování mladých psů v pubertě, kterými si testují svoji smečku a hierarchické vztahy. Nejsou to žádné záchvaty zuřivosti, je to prostý test "co teď uděláš, když to na tebe zkusím - obstojíš nebo zklameš?". Proto také nějaké házení hraček nemá samozřejmě žadný smysl (kromě zjištění psa, že dotyčný zklamal), stejně tak zavírání na chodbě (svému pejskovi tím dáváte opět jasný signál, že jste neuspěla).

Hierarchie se buduje kontaktem a komunikací, nikoli izolací. Na druhou stranu opět nejde o něco, co lze člověka naučit "na dálku", jedná se komplexní záležitost. Stejně jako všem v podobných případech i Vám teď ale nabízím možnost se se mnou domluvit a s pejskem přijet - rozhodnutí je jen na Vás, za sebe Vám samozřejmě rád pomůžu. Pokud budete mít zájem, zkontaktujte mě prosím už telefonicky, domluvíme termín a potřebné náležitosti.

(26.6.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, když jsem se seznámila s manželem, byl ještě zadaný a měl fenu německé dogy a dotazovanou vořešici - v té době 4letou. Žily spolu normálně v bytě, ale vrčení, cenění zubů a vyštěkávání tam bylo vždy. Zřejmě je Peggy dominantní. Po rozchodu přítele s jeho bývalou zůstala pouze Peggy s námi, dogu si přítelkyně odvezla. Dozvěděla jsem se také, že Peggy byla do 5měsíců v jiné rodině, kde ji tahala za ocas malá holka, štípala jí, bouchala a když ji kousla (ne nijak rázně), rodiče té holky ji zbili. Manžel si ji od nich vzal, ale od té doby vrčí právě na děti, i na dceru a vyštěkává je, pysky při vrčení má zvednuté až pod očima, zuby včetně dásní kompletně obnažené. Jde z ní zlo. Nikdy (nikdy neříkej nikdy, já vím) nikoho z dětí nekousla. Vyštěkává a vrčí na fenky a převážně na menší plemena, než je ona. Nyní jsme si pořídili štěně STB - 10týdnů (psa) a ona mu nedovolí ani projít se po bytě, aniž by na něj nezavrčela nebo ho nevyštěkala. Jemu je to jedno, zaštěká si na ní taky a obchází jí, občas se jí lekne a uteče, ale nechceme, aby z něj byl nervní, uštěkaný pes a je strašné jí neustále poslouchat, rve to až uši. Peggy je na mě závislá, chodí do postele až když si jdu lehnout já, mně vítá ze všech členů rodiny nejvíc - strašně u toho hystericky ječí, i když jsem třeba pryč jen 5min. Troufnu si říct, že je psychicky labilní. Se štěnětem je venku v pohodě, ale jak překročíme práh bytu, je to strašné. Už nám z toho vrčí i v hlavě, opravdu. Věnujeme se oběma, Peggy dostává odměny jako první, mazlení jsou oba, nikoho nezanedbáváme. Chtěla jsem ji nechat vykastrovat, dokonce jsem už měla objednaný termín, ale zrušila jsem to, nechci jí ničit posledních pár let důstojného dožití a nejsem přesvědčena, zda-li by to pomohlo k tomu, aby jiného psa brala. Spíše to bylo kvůli falešné březosti, 3roky po sobě má neustále falešnou březost po každém hárání. Prosím Vás o radu, jak vrčení minimalizovat, či odstranit. Jak docílit toho, aby akceptovala nového člena domácnosti?

Odpověď: Dobrý den:) Peggy je taková, jakou z ní udělali lidé - v nejhorší míře její první majitelé a později bohužel i Váš manžel, který její stav znal a měl se jí tedy věnovat, správně s ní pracovat a její "démony" poslat pryč. To se ale nestalo a dnešní stav Peggy je pouze smutným logickým důsledkem celého jejího předchozího života...

Mimochodem - velmi se mýlíte, to, že pes cení zuby, vrčí a vyštěkává, v žádném případě není primárním znakem dominance. V naprosté většině případů jsou to naopak znaky stresu, strachu, nejistoty atd. U Peggy zcela zřejmé - v minulosti i teď.

Dále. Nemůžete od desetileté fenky, která tolik roků žila s vámi sama (a předtím se bála dogy), čekat, že s radostí a okamžitě přijme mladé temperamentní štěně. A už vůbec ne od fenky, která celý svůj život řeší jeden zásadní problém - ten, že každé mládě pro ni představuje ohrožení. V současném stavu věcí opravdu nebylo rozumné pořizovat štěně...

Kastrace by Peggy (stejně jako žádnému jinému psu nebo feně!) samozřejmě nepomohla, její stres a agresi ze strachu vůči okolí by pouze razantně zhoršila. Napsal jsem o tom do dneška už tolik textu, že bych se jen opakoval, na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO je vše k dispozici, můžete si to přečíst.

Pokud chcete oběma svým pejskům opravdu pomoci, domluvte se se mnou a s fenkou (pejsek je ještě moc malý) za mnou přijeďte. Je nejvyšší čas (bohužel spíš už pět minut po dvanácté) začít dělat věci správně a Peggy potřebuje svůj maják a jistotu, chůva nestačí. Peggy je mi hrozně líto - prožít celý svůj život ve stresu je pro každou živou bytost strašné...

(19.6.2016)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně chování mého pejska - již přes 3 měsíce mám nového přítele a včera večer na něho pejsek zaútočil a kousl ho do stehna. Nevím, co nyní dělat - pejsek nikdy nikoho nekousl (mám ho od štěněte), sice mu trvá než si na někoho nového zvykne (je zvyklý být stále se mnou, spí se mnou i v posteli), ale vždy odrazoval cizí lidi tím, že zavrčel, nic víc. K žádnému útoku nikdy před tím nedošlo, jen "pouštěl hrůzu", jak se říká. S přítelem jinak ale vyhází dobře - vítá ho, chodí s ním na procházky, nosí mu hračky, olizuje mu ruce/ nohy... Ze začátku na něho zavrčel a zaštěkal, když se nade mnou přítel třeba skláněl (brala jsem to tak, že mne brání), ale nyní mne jeho reakce opravdu překapila a nevím tedy, jak se zachovat dále. Poradíte mi, prosím? Za jakoukoliv reakci budu vděčná. (Napadají mne různé scénáře - stalo se to večer a přítel si oblékl černou bundu, nemůže pejsek hůře vidět a rozespalý nade mnou viděl jen černou postavu a chtěl mne jen ubránit? Necítil z přítele alkohol (=to nemá rád)? Nepotrestal ho přítel neadekvátně, když spolu byli sami (tvrdí, že ne)?...)

Odpověď: Dobrý den:) Vždycky říkám, že pokud pes kousne "domácího" člověka, pak k tomu má zatraceně dobrý důvod. Psi vnímají z člověka daleko širší spektrum jeho osobnosti než dokáže člověk, nejsou zaslepeni city a věci vidí takové, jaké ve skutečnosti jsou.

Stejně tak může pes negativně reagovat v situaci, kterou má zafixovanou jako "nebezpečnou" - člověk udělá určitý pohyb, je pod vlivem alkoholu nebo drog (nezapomeňte, že psi disponují skutečně excelentním čichem a to, co my vnímáme jako výslednou směs pachů, oni vnímají jako jednotlivé látky). Pokud Váš šarpej vnímá negativně pach alkoholu, pak ano, mohl to být spolu s dalšími vjemy jeden ze spouštěčů.

Dále. Vašemu pejskovi je už 6 let, je dospělý a Vaši osobnost zná dokonale. Osobnost Vašeho přítele ne a pokud ho dosud nepřijal, je pro něj stále ještě člověkem cizím, na kterého je třeba si dávat pozor, hlídat ho a zasáhnout v situaci, kterou vyhodnotí jako Vaše ohrožení. Šarpejí povaha taková je a ta večerní záležitost mu musela dát velmi silný důvod pro to, aby šel do kontaktního útoku bez předchozího varování.

Pokud je s Vaším pejskem kdokoli cizí bez Vaší přítomnosti, nikdy nevíte, co se stane nebo stalo. Když k něčemu dojde, dotycnému rupnou nervy a psa nedakvátně potrestá či udělá jinou chybu, pak Vám to s největší pravděpodobností neřekne, ale spolehlivě to prozradí (kolikrát až po nějaké době) změna v psím chování - buď k dotyčné osobě nebo obecná. S takovými případy jsem se ve své praxi setkal již mnohokrát a i v případě Vašem mohlo dojít ke ztrátě důvěry Vašeho šarpeje vůči Vašemu příteli. Jeho ostrá reakce by pak opět byla jen logickým důsledkem.

Těch spouštěčů, jak vidíte, opravdu může být víc, může to být i kombinace, v každém případě je to jasná indikace toho, že Váš pejsek Vašeho přítele ve skutečnosti ještě nepřijal a nevěří mu. Berte to prosím jako varování a sledujte bedlivě vzájemnou interakci mezi ním a pejskem - prozradí Vám to o člověku daleko víc, než co poznáte sama. Situace se může urovnat, ale také nemusí a jedině pes správně vnímá a dá najevo, pokud v člověku není něco zcela v pořádku. Jednoduše řečeno - věřte odhadu a signálům Vašeho šarpeje...

(19.6.2016)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: ZDRAVÍM MOC VÁS PROSÍM O RADU,MÁM PEJSKA BIGL KŘÍŽENÝ S OVČÁKEM, A JEDINÉ TRÁPENÍ KTERÉ MÁM S NÍM ŽE VRČÍ NA PEJSKY JEN KDYŽ JE NA VODÍTKU..JINAK KDYŽ JE NA VOLNO JE TO NEJVĚTŠÍ POHODÁŘ

Odpověď: Dobrý den:) Když "smečka" funguje jak má a člověk v ní správně plní roli vůdčího jedince, pak je pes na vodítku v klidu a svoje okolí neřeší. V opačném případě se chová právě jako Váš beagle. Je to jeden z neomylných signálů, že hierarchie je nastavena špatně a vůdce nefunguje...

Pokud budete chtít dát věci do pořádku, zavolejte mi a domluvte se se mnou na osobní pomoci. Ještě je čas na tom zapracovat.

(12.6.2016)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka Dafy je bezproblémový pes. Minulý týden se však 2 dny po sobě vyvenčila v noci uvnitř domu. To se už 2,5 roku nestalo. Minulý týden  přijela  na návštěvu synova přítelkyně - přijela  podruhé, ale poprvé více jak na 1 den.  Přijela v úterý večer a nehody nastaly ve středu a čtvrtek, pak už ne, ale také jsme se v noci snažili Dafy více pouštět ven.  Syn je s Dafy velký kamarád, ale  je  víc v pozici chůva než v pozici vůdce . Když přijel a spal u nás přítel dcery, toto nenastalo. Také se mi zdá nyní  Dafy vice ve střehu - vůči synovi a přítelkyni, nebo jak bych to popsala, smutná? (manžel říká, že pes nemůže být smutný), tak nevím,jestli už v tom nehledám mouchy:-)Prosím o Váš názor,  Dafy jsme samozřejmě nijak netrestali.

Odpověď: Dobrý den:) Někdy nelze hned vyvozovat závěry ze změny psího chování, občas je zapotřebí tomu dát trochu čas. Nicméně zkusme vyjít z toho, co jste napsala - důležitých informací bohužel ve Vašem dotazu pár chybí (vyvenčením máte na mysli moč nebo i exkrementy?), ale na Vašem místě bych postupoval vylučovací metodou. Nejprve tedy ověřit, zda se nejedná o (počínající) zdravotní problém (močové cesty, ledviny, pokud šlo jen o moč). Příčina ale může být samozřejmě také psychická - pokud má pejsek s něčím problém, často to dá najevo právě tímto způsobem (vymočení i exkrementy). Jenže jak jsem psal, ve Vašem dotazu mi o tomto chybí základní informace, takto Vám mohu po návštěvě veteriny jen doporučit sledovat Dafyno chování a její reakce v přítomnosti/nepřítomnosti přítelkyně Vašeho syna. Pokud je Dafy na Vašeho syna silněji fixovaná, vycítí změnu v jeho chování (méně pozornosti pro ni a více pro přítelkyni), na což by ovšem jako fenka primárně reagovala i vyhrazováním vůči ní.

Pes samozřejmě umí být smutný, schlíplý, stejně jako naopak veselý - jsou to základní emoce a psí druh se v tomto od lidského neliší. Za smutkem je vždy nějaký důvod a stejně jako zdravotní indispozice jím může být pocit ztráty pozornosti blízké bytosti. Tyto věci však u Vás a Vašeho syna nemám možnost na dálku vidět, nemám možnost posoudit minulý a současný stav komunikace Vašeho syna s Dafy (tam je zdroj problému, pokud jde o psychickou záležitost).

Uvidíte, jak se situace dále vyvine. Píšete, že k vyvenčení (znovu - šlo o skutečné vyprázdnění močového měchýře, jen označkování /kdy fenka naposled hárala?/ nebo kompletní vyprázdnění včetně střev? - toto jsou opravdu zásadní informace!) došlo jen ty dva dny po sobě, pak už ne, ale už nepíšete, jak dlouho byla přítelkyně na návštěvě, což je také důležitá informace. Nepíšete, zda Dafy ty dva dny více nepila, neznám její denní režim. Mám od Vás strašně málo informací, ale varianty problému jsem Vám napsal, pokud bude přetrvávat, ozvěte se tentokrát prosím s podrobnějšími informacemi...

(5.6.2016)
Plemeno: hladkosrstý králičí jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den pane doktore,mam uz 7 jezevcika,ale zadny mi necural doma na sedacku nebo do pelisku... vloni v srpnu jsem si privezla 2 fenecky jezevciku... dala jsem jim podlozku,na kterou curaly, kdyz jsem nebyla doma..po case jsem zjistila,ze curaji i na koberec pod stolkem....koberec jsem odstranila a zacala to rozinka delat na sedacku...uz to ted dlouho neudelala,tak jsem uz jako nekolikrat nechala profesionalne vycistit a druhy den  tam byly zas dva fleky... rozarka je na me dost zavislacek,takova hysterka...ale jinak na cvicaku posloucha podstatne lip nez barunka...prijde mi ,ze se mi chce zavdecit  poslusnosti.....ale to curani nechapu...sla jsem na to po dobrem a nic....pochopitelne mi i ruply nervy,takze dostla na zadek... barunka je flegmatik...jen kdyz ji rozinka uz hodne usurpuje,tak si udela rychle  poradek..dekuji moc za radu a vas nazor s pozdravem iveta n.

Odpověď: Dobrý den, nejsem doktor, ale Váš dotaz Vám samozřejmě rád zodpovím:) Vysvětloval jsem tu již v takových případech mnohokrát, že pes není kočka a potřebuje svoje potřeby konat venku. Různé podložky a podobné věci jsou pustý nesmysl a pouze napomáhají k rozhození přirozených psích fyziologických pochodů a vrozených vzorců chování, mezi které patří i vyměšování.

Dále - pokud je Vaše fenka zdravá (tedy pokud není primární problém v ledvinách, močových cestách apod.), pak se v takovém případě vždy jedná o stresové chování, tedy psychickou příčinu. Dokud nedáte tuto stránku vašeho spolužití do pořádku, nic se nezlepší. Zkuste prosím místo cvičáku raději upřednostnit vaši vzájemnou komunikaci (doporučuji si důkladně prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO) a napravit zdroj problému. Podle toho, co píšete (bohužel ve Vašem dotazu chybí ty skutečně podstatné informace), je Vaše fenečka spíše submisivního založení a tím pádem i snadněji podléhá pro ni zátěžovým vlivům. Cesta k nápravě ale vede i v těchto případech výhradně přes správnou komunikaci a správně nastavenou smečkovou hierarchii s fungujícím vůdčím jedincem, ne přes plácání na zadek. Pes není člověk, má jiné vnímání světa, jiné priority sociálního prostředí i jiné fyzické a psychické potřeby - na to je potřeba především myslet.

(22.5.2016)
Plemeno: velký knírač/3x tibetský teriér
Pohlaví: pes/pes/pes/fena
Stáří: 2 roky/5 let/11 let/10 let
Kastrace: ne/ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, psíka sme si brali domov ako šteniatko k našim dvom tibetským terierom.TTčka sú pohoďáci a so psami si vychádzajú i napriek tomu,že sú pár.Psík  k nim pekne zapadol a oni ho akceptujú stále. Problém nastal,keď susedovi ušiel pes/drsnosrstý jazvečík/ a zavesil sa malému na nohu.Takto nás napadol párkrát.Vždy sa na nás vyrútil z nenazdajky odniekiaľ.Dnes už majú diery zalátané, ale nám nastal problém.Amhir dorástol a uvedomil si,že má silu a nejaký malý pes mu nebude strpčovať život už len vyštekávaním za bránou.Keď ho začuje štekať tak už len hľadá ako zdrhnúť a zratať mu všetko čo mu spôsobil. Teraz nám domov pribudol 5ročný pes /náš odchovanec-majitelia po 5tich rokoch prišli na to,že pes šteká a susedom to vadí/. Vznikajú konflikty na prechádzkach.TTčka môžu behať voľne,ale Amhir musí byť stále na vodítku. V momente,keď ho pustíme okamžite je zavesený na Luckym a potom sa pustia do sporu aj tí ďaľší dvaja. Začali sme prechádzky riešiť na 2x, je síce kľudná prechádzka,ale podľa mňa to nie je šťastné riešenie.Problém pretrváva i naďalej keď stretneme malého psa.Vtedy je Amhir neudržateľný ako keby získal ešte viac sily a tak ho dávam sadnúť.Trochu sa ukľudní, ale neustále venuje pozornosť  psovi a je strašne napätý. Ďakujem za pomoc pri riešení našeho problému.

Odpověď: Dobrý den:) Jako mnoho jiných, i Vy jste zapomněla na to, že součástí psí smečky musíte být také Vy - a to na té nejvyšší pozici... Pokud tuto zcela základní věc psího života opominete, pak každý pes začne svoje problémy i "problémy" řešit sám za sebe. Což je teď přesně případ Vašeho velkého knírače Amhira, který si samozřejmě začíná uvědomovat nejen svoji velikost a sílu, ale i svoji vrozenou dominantní povahu. Stále ale není psychicky dospělý a nutně potřebuje svůj "maják", který ho naučí rozeznávat podstatné a nepodstatné, věci k řešení a neřešení, který bude toto nedospělé štěně učit a vést je. Tím majákem máte být Vy, ale nejste.

A jak jde čas, tak se Vám postupně rozkládá celá smečka - není to už jen Amhirův "problém", ale jeho nejistota a související chování se začíná zcela logicky přenášet i na zbylé psíky. Za krátký čas budete mít velký problém, na jehož počátku je dnešní neřízená smečka bez fungujícího lidského vůdčího jedince.

Každého psa je zapotřebí odmala vychovávat po psím a učit ho řešit situace, dávat mu příkladové vzorce chování. Pak se mimo jiné vyhnete i tomu, že některého jiného psa začne vnímat jako "třídního nepřítele", vyhnete se přenesené agresi ze stresu (proto je Amhir "zavěšený" na Luckym). A samozřejmě - oddělování prostřednictvím separátních procházek celý problém razantně zhoršujete, místo stmelení smečky ji rozdělujete.

Nejraději bych vám řekl - domluvte se se mnou a přijeďte s celou smečkou naučit se správně fungovat dřív, než to odnesou všichni zúčastnění, toto Vás skutečně nelze učit na dálku. Je to ze Slovenska kus cesty, ale mnoho Vašich krajanů si v minulosti už poskládalo priority a pochopili, že vzdálenost není nejvyšší priorita. I na moje soustředění i tentokrát opět přijedou klienti ze Slovenska. Přímá praktická pomoc je vždy nejúčinnější, proto ji jednoznačně preferuji a ve Vašem případě se musíte naučit spoustu věcí. Je to na Vás, každopádně prosím začněte aspoň studiem PSíCH STRÁNEK FALCO a naučte se základní principy psí smečky, jejího fungování a úlohy vůdčího jedince. Jinak budete pouze sledovat, jak se Váš psí problém zhoršuje a upevňuje.

(15.5.2016)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, už dlhšiu dobu sporadicky čítam Vašu poradňu, pomohla mi pochopiť a ujasniť si mnohé veci, považujem ju za veľmi praktickú a je od vás veľmi pekné, že to robíte bezplatne.Teraz mám však problém, s ktorým si neviem rady. Mali sme fenku YT, ale vydala som sa a na žiadosť rodičov ostala u nich. Teraz mi manžel kúpil psíka, bez PP vo veku 1.5 roka, mám ho takmer 2 mesiace. Kúpili sme ho z inzerátu na bazoši, pretože sa nám typovo veľmi páčil. Podľa zdravotného a psychického stavu zrejme nežil v najlepších podmienkach. Väčšinu vecí sme vyriešili alebo ešte riešime, jeden problém však zostáva. Keď k nám prišiel, všetko doma značkoval, ale vonku si väčšinou čupol ako fenka a vyprázdnil väčšiu časť močového mechúra, značkoval málo. Teraz už vonku dvíha nožku a značkuje normálne.
Dala som mu najavo, že doma si to neželáme. Keď niečo označil, nespokojným tónom som mu dala najavo, že sa to nesmie. Keď sa to opakovalo, pristúpila som k zavrčaniu a uchopeniu za zátylok alebo kože na zátylku a zatriasla som s ním. Chcela som aby pochopil, že doma som pán ja a ak si niekto bude značkovať v byte, tak jedine ja :) Psíka pravidelne venčíme 3-4 krat denne a chodí aj na dlhšie cca 1h prechádzky, takže si myslím, že značkovať si môže dosýtosti. Stále si však doma a niekedy aj na návšteve značkuje, väčšinou rohy postele a stola. Má aj podložku(keďže predošlí majitelia tvrdili,že na ňu chodil-nechodil určite). Aj moja bývalá fenka mala podložku, aj keď sme ju venčili, využívala ju hlavne v noci. Aj veterinár nám potvrdil, že u mini psíkov sa môže vyskytnúť zmenšený močový mechúr a teda nevydržia. (aj fenka aj môj terajši psik maju 2kg) Má ju ako poistku,ak by som cez obed nemohla prísť domov alebo ak by som cez víkend spala dlhšie ako do 6.00, ale nechodí na ňu, iba von alebo si označí doma nábytok. Využila som vyhľadávanie ctrl+F vo vašej poradni, hľadala som značkovanie. Našla som 2 dôvody t.j. 1.neujasnená hierarchia kto je pán a 2.stres. Nemôžem prísť na to, ktorý by mohol byť náš prípad. Sallyven (moj psik) ma stále viac poslúcha(keď uvážim že ho mám necelé 2mesiace) napr. privolanie vôbec neriešil(iné povely zatial neučím,toto je pre mna No1) a už je to oveľa lepšie. Keď ho pustím na lúke alebo pri rieke bez vodítka, takmer na 100% príde, dokonca ho odvolám aj od kačky alebo drozda,síce na 2-3.krát,ale príde ku mne a dotkne sa ma a počká, kým mu dovolím aby šiel, vždy ho pekne pochválim, ide ku mne s radosťou, nekrčí sa.Nevrčí na jedlo, a proste mám pocit (možno je subjektívny,neviem, že ma rešpektuje).Už sa postupne aj učí na očný kontakt, pri ceste sa na mňa pozrie, či ideme a takisto sa pýta či už môže jesť z misky, vyhľadáva moju spoločnosť a vyzerá byť v pohode, šťastný. A čo sa týka stresu z osamotenia, tak keď idem z domu, dám mu najavo že odchádzam. Pohladkám ho, poviem ahoj, dám mu peliešok do kuchyne a zavriem spálňu (značkovanie+plávajúca podlaha). Keď prídem domov, vždy ho privítam a pohladkám. On si keď som preč niekedy ociká stôl v kuchyni, vyhreším ho aj keď to nájdem potom, keď ho dám k tomu, myslím že si pamätá,čo urobil. To by mohlo nasvedčovať, že má stres že je sám. Ale nekňučí, nešteká, nič neničí, hocikedy keď prídem ešte vstáva a zíva, lebo spinkal. Roh postele ociká väčšinou nadránom kým stihnem vstať (6.00).
Nespí s nami v posteli, lebo máme vyvýšenú posteľ s úložným priestorom a ak by spadol, mohol by si ublížiť. Peliešok má na zemi vedľa postele, ale večer pred spaním si ho brávam k sebe keď si ešte čítam a pod. Takisto cez víkend ráno ho brávam hore k nám pomojkať. Nemyslím si,že sa cíti odstrčený, akoby sme ho odháňali. Keď spíme niekde inde ako doma, kde je normálne vysoká postel, je s nami pod perinou. Prosím, veľmi by som si ocenila, keby ste nám pomohli zistiť, ktorý prípad je náš,či stres, či hierarchia, prečo sa to deje, a ako to napraviť. Netrápi ma to znečistenie (snáď iba na návšteve,nie všetci sú chápaví), upracem po ňom, ale vadí mi,že je za tým určite príčina v pozadí. Tú by som veľmi rada odstránila. Veľmi vám ďakujem za vašu odpoveď a váš čas(viem,že správa je dlhá) a prajem Vám príjemný deň.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Podle Vašeho popisu jde jednoznačně o dominantní chování - značkování. Jak sama píšete, nedělá to jen doma, ale i  na návštěvách, odpovídají tomu i další znaky chování. Problém tedy není v neudržení moči (to by vypustil vše nebo aspoň velkou část najednou), ale ve vědomých dominantních signálech.

"Poslouchání" v klasickém slova smyslu na povely nebo úspěšné přivolání ve skutečnosti nejsou žádným důkazem skutečné hierarchie - nelze z toho vyvozovat, že pes sám sebe reálně vidí na hierarchicky nižší pozici. Což je i Váš případ.

Je teď zapotřebí zapracovat na Vašem skutečném dominantním postavení, nikoli na tom zdánlivém vycházejícím z úspěšnosti "poslušnosti" nebo vítání. Nezapomeňte, že se k Vám pejsek dostal v psychicky již skoro dospělém věku a přinesl si s sebou i svoje navyklé vzorce chování. Zároveň se však dostal do nové smečky a je zapotřebí dát jasně najevo, že nejvyšší jste tu skutečně Vy. Musíte ted zesílit svoje dominantní chování a stát se skutečným šéfem, který v případě hrubého porušení smečkové hierarchie odpoví dostatečně razantním dominantním signálem. Silné zkousnutí (žádné cloumání v tomto věku pejska!) kůže na krku, ostrý pohled do očí a hluboké zavrčení v situaci, kdy Váš jork něco označkuje. Odpovídající emoce a v případě potřeby i jeho rychlé otočení na záda, pokud se mu to nebude líbit. Buďte pohotová, okamžitě reagujte a nebojte se do toho v tomto případě potřebnou razanci skutečně dát - poloviční reakce bude k ničemu.

Plus zapracovat na své pozici dalšími vzorci (rozhodování, řešení situací atd.) - a uvidíte, jak rychle sama poznáte, že dosavadní pocit toho, že Vás pejsek bere, byl mylný a že teprve teď Vás brát začíná a značkovat přestává. I on sám bude daleko spokojenější...

(15.5.2016)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,přeji Vám hezký večer a chtěla bych vás poprosit o radu. Dnes jsme šli s Bonnym na pravidelnou procházku do lesa.Chodíme každý den,ale na kratší vzdálenost na kraj do lesa.Bonny už tuto trasu zná.V lese mu dal manžel povel ke mně. Bonny tento povel nerespektoval,tak manžel zvýšil hlas a Bonny nám utekl domů.Myslím si,že se lekl a proto utekl domů.Doma nemusíme hlas moc zvyšovat,protože na povel ke mně přijde a dostane odměnu.Během cesty neměl Bonny o odměny  zájem.Byl hodinu po jídle,což asi byla chyba.Po příchodu domů (Bonny už čekal na zahradě,protože ho dcera pustila dovnitř ) ,manžel se zvýšeným hlasem Bonnymu vynadal a opět vzal Bonnyho na procházku.Už šel jen na vodítku a jenom kousek,aby si uvědomil,že domů půjdeme,až budeme chtít my.Zachovali jsme se správně? Můžete mi prosím poradit,jak se máme zachovat,když nám opět uteče z procházky domů?A ještě jsem se chtěla zeptat v jakém věku je nejlepší začít s odborným výcvikem.Moc děkuji za odpověd a za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím uvědomte si, že máte ani ne tříměsíční štěně slovenského čuvače. Nemůžete na ně a už vůbec ne na pastevecké plemeno jít cestou "povelové poslušnosti" - ve chvíli, kdy takové štěně ucítí neadekvátní tlak ze strany svého člověka (třeba v situaci, kdy je použito silové "cvičákové přivolání"), zcela přirozeně se odpoutá a půjde tam, kde tlak cítit nebude. Teď ještě k vám domů, ale pokud budete takový přístup aplikovat i nadále, půjde jinam. Stejný nesmysl je praktikování odměn - pastevec není úplatný a podobný přístup vždy vyhodnotí jako slabost, už v tomto věku.

Máte malé štěně pastevce a nejhorší, co můžete udělat, je vidět v něm štěně ovčáka, které čeká na Vaše rozhodnutí. Pastevec je nezávislý, má zcela jiné vrozené vzorce chování a základem je spolupráce, nikoli podřízení. Bude s člověkem fungovat jen tehdy, pokud ten pro něj bude rovnocenným partnerem a to platí už pro malé štěně, které si člověka a jeho osobnost velmi rychle přečte. Základem je komunikace, nikoli povely, proto i Váš dotaz na "odborný výcvik" je zcela nesmyslný - znovu, slovenský čuvač není německý ovčák a jeho povaha, priority a vztah k člověku jsou zcela jinde. Se svým člověkem půjde životem na principu rovnocenné spolupráce, nikoli primární podřízenosti. Vztah si nevynutíte povely, získáte jej pouze kvalitou své osobnosti.

Napsal jsem zde k problematice pastevců už spoustu textu, v Poradně, v Gardýskově rubrice i ve formě samostatných článků (namátkou třeba "Psí obříci"), doporučuji si výše jmenované co nejdříve pročíst a prostudovat, ať dál neděláte zbytečné chyby ve výchově. Správná výchova a hierarchické vedení, nikoli "odborný výcvik" je to, co budete celý život se svým čuvačem potřebovat. Pokud to budete dělat správně, nebudete tlačit na pilu a budete se chovat tak, aby Vás pejsek viděl jako osobnost, pak budete mít spolu skvělý život. V opačném případě nebudete žít spolu, jen vedle sebe.

Po vynadání Vaším manželem a následné cestě na vodítku si štěně pastevce Bonny uvědomilo a do svých zkušeností pečlivě uložilo pouze to, že bylo upoutáno na šnůru, nikoliv k osobnosti svého člověka. Pokud s ním nezačnete pracovat jinak (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), začne se vám všem velmi rychle odcizovat...

(15.5.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma krátce (14dní) asi 4letou fenu z útulku. (Kříženka - nevíme čeho, ale je drobná a hlavu má skoro jako vlčák) Není kastrovaná. Už několikrát se stalo, že se doma počůrala, ale nijak nedá najevo, že potřebuje. Poprvé se to stalo večer. Nejdřív ležela, pak se zničehonic zvedla a běžela se napít. Po chvilce se šla mamka podívat a pod topením na koberci byla loužička! A to s ní chodíme 3 - 4x denně (ráno v 5, kolem oběda, odpoledne je s námi na zahradě a večer se chodíme buďto projít před 9vátou do lesa nebo se vypustí na zahradu. Vážně nevím čím by to mohlo být :( pokaždé se to stane jindy a většinou když je někdo doma.. Sama je doma jen dopoledne když jsme pryč, ale často ji kontroluje babička, která bydlí o patro níž. Prostě nedá najevo, že potřebuje a i když se s ní snažíme chodit schválně časteji abysme tomu předešli, tak to nejde. Jednou mi dokonce omylem počurala postel a vypadalo to, jako když o tom sama vůbec neví. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych nechal udělat kompletní veterinární laboratoř, ať můžete vyloučit onemocnění ledvin nebo močových cest. Pokud je fenečka zdravotně v pořádku, pak je dobré si uvědomit, že (s největší pravděpodobností) nevíte, v jakých podmínkách dříve žila a že mohla svůj dosavadní život klidně strávit někde na zahradě a tedy bez hygienických návyků, které si vypěstuje pouze pes chovaný v interiéru. Dále - je s Vámi teprve 14 dnů a to je velice krátká doba ke stabilizaci psychiky pro fenku, která je již delší dobu dospělá a u které se již spousta vzorců chování přesunula do zvykové roviny.

Jinými slovy - po veterinárním vyšetření a vyloučení možných zdravotních příčin začněte s fenkou poctivě pracovat na komunikaci (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a správném hierarchickém vztahu, aby se fenečka začala přizpůsobovat svému novému prostředí. Netlačte na pilu, nezapomeňte, že fenka potřebuje nezbytný čas na aklimatizaci a navyknutí na novou "smečku", ale zároveň nezapomínejte ani na to, že sama to nezvládne a potřebuje Vaši pomoc. Potřebuje získat oporu ve svém vůdčím lidském "majáku", potřebuje se dostat do pevného denního režimu (kterému pak bude odpovídat i její vyprazdňování) a to vše teď bude Vaše práce - nesmíte ji nechat jen samu sobě a likvidovat následky. Musíte zapracovat na příčinách.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechy potřebné informace a nezapomeňte, že o minulosti své fenky s největší pravděpodobností nemáte žádné informace a musíte ji tedy začít postupně poznávat stejně jako ona začne poznávat Vás. To potřebuje čas, empatii a správný přístup - pak se vše srovná do správných kolejí.

(8.5.2016)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, zdravím od nás z Krkonoš ( Pec pod Sněžkou-Velká Úpa). Už je to velmi dávno co jste mi dobře poradil s mojí předešlou fenkou zlatého retrívra a tak se na Vás s důvěrou a úctou k Vaší práci obracím znova. Neumím si daný problém najít ve vaší poradně a tak se moc omlouvám, že Vás okrádám o čas. A co mě trápí:
1) moje fenka Corra mi vylítává za srnami a v tu chvíli je neodvolatelná. Dvakrát, třikrát zapískám a vrací se. Snažila jsem se ptát „výcvikářů“ co s tím, ale rady typu….dej jí stahovák, stopovačku a až vyrazí urvi jí hlavu a ona si to příště rozmyslí, nebo další radí koupit el.obojek a dokonce i dojít si pro ni do lesa a tam jí dát kopanec do žeber. Nelíbí se mi ani jedna rada a já tedy nevím co s tím. Pokud je na vodítku je si toho dobře vědomá a srny jí nezajímají, jen se koukne jako, že o nich ví a ani nenapne vodítko.
2) Corra vylítáva na jiné „cizí“ psy pokud je na volno a též se v tu chvíli nedá odvolat. Letí naježená a na psa řve, ale ještě nikdy nekousla a ani nikdo ji – naštěstí. Vůbec tomu nerozumím neb má tady u nás spoustu psích kamarádů ať fen či psů. Od štěněte jsem ji brala mezi psi, lidi, zkrátka mám ji pokud to jen jde všude s sebou. Na chodské psí akci (bonitace) byly ostatní psi též cizí a ona mezi nimi v pohodě běhala na volno a neřešila nikoho. Při povahovém testu kdy jsme šly skupinou lidí kde byl cizí pes jiné rasy byla naprosto v pohodě, psa očuchala a šlo se dál. Pokud si hraje mezi psi naprosto v pohodě přijde na přivolání. I na tenhle problém všichni radí výše zmíněnou stopovačku či el.obojek, bití.
Cvičila no spíš vychovávala jsem si ji sama neb cvičák co tu je funguje jen v neděli a já většinu víkendů pracuji. Poslušnost není dokonalá, zná základní cviky a trošku zvládá i povely na dálku na posunky ruky, ale to cvičíme jen tak, abych ji zaměstnala hlavu a soustředila se. Miluje balónek a šišky, ale ne natolik, aby kvůli tomu udělala kotrmelec. Takže zabavit jí balónem či šiškou a odvést tak pozornost od psa či srny nefunguje. Vím, že něco dělám špatně a chyba bude na mé straně. Nechci věřit že, není jiné řešení než zmiňované „dobré“ rady místních výcvikářů a pejskařů. Pane Dostál prosím můžete mi poradit??
Individuální výcvikový servis u Vás si finančně bohužel nemůžu dlouhodobě dovolit. Jsem sama, syn studuje a já splácím dluhy po zemřelé mamince, takže mám finance rozpočítané od výplaty k výplatě. Snad bych i zvládla časem našetřit, ale čas běží a chování mojí fenky (pokud už není pozdě) se prohlubuje a upevňuje.
Děkuji za přečtení, a pokud je nějaká rada pro mě/nás děkuji za čas strávený nad odpovědí.

Odpověď: Dobrý den, pamatuji se a děkuji za důvěru:) Váš případ je opět typický pro mladou fenečku bez smečkového vedení a učení, která postrádá sebejistotu (což v tomto věku a situaci je naprosto logický důsledek, nemůže tomu ani být jinak) a protože vedle sebe nemá svůj "maják", řeší cizí psy v pro ni zátěžové situaci po svém. Klasickou psí strategií "udělám bububu" a snad se mě leknou...:)

Přirozený lovecký instinkt a reflexy, přirozený u mladého chodského psa a dnes stále ještě v dobrém stavu, pokud se fenka tak rychle vrátí. Nebude-li ovšem vedle sebe mít svůj "maják", budou se intervaly prodlužovat a až poprvé sejme srnku, propadne lovu. Potřebuje svého vůdce, na kterého nejprve koukne a zařídí se podle něj - ok, nelovíme...

Co říkáte - tohle asi skutečně nepůjde vyřešit na dálku, že? Ne, opravdu to nejde, za mými výsledky je vždy kontaktní práce, ne čarování kouzelnou hůlkou. Pomůžu Vám velmi rád dát věci do pořádku, pokud budete chtít, ale budete muset do toho přece jen něco vložit a s fenečkou za mnou přijet.

Nebo můžete dál poslouchat pitomé a nesmyslné rady od cvičákovců, jak je potřeba psa zbít, zkopat, zdeptat a zničit nebo mu rovnou urvat hlavu, aby "něco dělal" nebo "něco nedělal" - jimi doporučovaný elektrický obojek by potřebovali sami, třeba by se jim v hlavách konečně rozsvítilo. Tihle lidé skutečně nic jiného neumějí, Vy sama teď děláte spoustu zásadních chyb (což není zlé, pokud je chcete dále už nedělat) a čas utíká. A ano, za ten čas se psí problémy dále upevňují, prohlubují a zbytečně budete ztrácet další týdny, měsíce a roky tak krátkého života svého čtyřnohého parťáka...

Finance? Ještě jsme spolu nemluvili, neznáte ani konkrétní částku, ale už prý víte, že si to nemůžete dovolit. Nezlobte se, ale já bych na Vašem místě v podobném případě nejprve člověku, který mi může pomoci nebo od kterého bych pomoc rád, osobně zavolal a zjistil reálné podrobnosti, podmínky a možnosti. Vždy jsem zatím vyšel i s vědomím rizika vstříc do té doby naprosto neznámému člověku, pokud jsem došel k závěru, že mi nelže, že mu mohu do budoucna důvěřovat a že to na mě jen nezkouší (což už se také párkrát stalo a moji důvěru k lidem to pochopitelně neposílilo). Proto jenom písmenka nestačí a je to jenom můj osobní postoj a vstřícnost, že neuvažuji komerčně a chci v těchto případech psům i lidem především včas pomoci - psí věk už nikdy zpátky nevrátíte.

Tak si to v klidu rozmyslete - nepřemlouvám, pouze Vám teď pomoc, o kterou žádáte, nabídnu. Pomůžu rád Vám i Coře, ale buďme prosím realisty - potřebuji pracovat přímo s Corrou i s Vámi a je samozřejmé, že do toho budete muset investovat také svůj vlastní čas, energii a určité finance. I můj a Váš veterinář nebo prodejce krmení si za svoji práci vezmou svoji odměnu, i moje práce má svoji hodnotu stejně jako ta Vaše, za kterou pobíráte plat, i já stejně jako Vy platím složenky a mám obvyklé životní náklady.

Ale jak jsem napsal - zavolejte a určitě to nějak vymyslíme.

(1.5.2016)
Plemeno: kříženec jack russell teriéra
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pročetla jsem si Váš článek o kastraci a také většinu diskuzí na toto téma. Začnu tím, že než jsem si přečetla různé příspěvky na Vašich stránkách, byla jsem rozhodnutá nechat psa vykastrovat. Důvodem bylo to, že jakmile cítí fenky (nemusí ani hárat), a to buď je jako takové, nebo jejich moč (v trávě apod.), táhne mě k nim, "značky" vylizuje, cvaká u toho zuby, slintá a vůbec mě nevnímá. Když se to stane ve chvíli, kdy je na volno, nedá se naprosto přivolat. Chtěla bych se tedy zeptat, zda je to tím, že je to "puberťák", a s časem (s věkem) se to může zlepšit či zda se s tím dá něco dělat.
Ke kastraci jsem také byla rozhodnutá, protože v mém okolí je každý pes bez PP kastrovaný. Každý si to chválí, každý mi to doporučuje. Navíc je všude kolem tolik informací, že člověk už prostě neví. Ale našla jsem si nějaké zahraniční vědecké studie o výhodách a nevýhodách kastrace. Byla jsem překvapena, že nevýhody převažují, že slibovaný efekt prevence proti různým onemocněním má také svou temnou stránku - jiné nemoci kastrace naopak vyvolá. Nyní jsem rozhodnutá pejska nekastrovat.
Další můj dotaz, na který jsem zde v diskuzi nenarazila je ten, že se často tvrdí, že je pes frustrovaný tím, že nemůže nakrývat feny tak, jak by se mu líbilo. :) Jelikož mám křížence, nedojde k tomu (pokud možno) nikdy. Zajímalo by mě, co je na tom pravdy, protože je to opravdu častý důvod kastrace. Vím, nebo alespoň tuším, že ve vlčí smečce se páří jen alfa jedinci, je to tak? Takže to by pak všichni ostatní museli být frustrovaní... Nebo je to u psů jinak? A případně může můj pes nějak pochopit, že on teda štěňata mít nebude? Myslím tím, jestli když bychom nastolili řád jako ve smečce - my s přítelem alfy, on "pod námi", chápal by svou roli? Asi je to trochu krkolomné, za což se omlouvám, ale opravdu by mě to zajímalo, jak to ten pes pak vnímá a jak na to reaguje, že se pářit nemůže.
Moc Vám děkuji za odpověď a přeji Vám i pejskům hezký den. Jen pro doplnění: Již jsem Vám psala email (26.4.) ohledně problémů s přivoláním, odepsal jste mi a já se plánuji ozvat, až budu méně zaneprázdněná (červenec, srpen). Ale výše uvedené by mě opravdu zajímalo, proto jsem dotaz položila.

Odpověď: Dobrý den:) V prvě řadě chci říci, že jsem nesmírně rád, že jste rozhodnutá svého pejska nekastrovat a že pevně doufám v to, že Vám stejný pohled na tuto problematiku vydrží i nadále...

K prvnímu dotazu - reakce každého psa na fenku (nemusí být nutně hárající) je přirozená a odvislá od intenzity sexuálního podnětu. Mimochodem, stejnými projevy (cvakání čelistí, slintání) pes reaguje i na lidskou moč, jedná se o nepodmíněné vrozené reflexy na pachový/chuťový podnět. Na druhou stranu je intenzita sexuálního vzrušení přímo spojená s pozicí psa v jeho smečce, už jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval. Jinými slovy současnost i budoucnost sexuálních projevů Vašeho pejska bude záviset konkrétně na tom, jak Vy sama zvládnete svoji hierarchickou pozici a vztah s pejskem. V druhé fázi puberty (nynější věk Vašeho pejska) tyto sexuální zájem a projevy teprve začínají a rozhodně s koncem puberty neodeznívají.

Druhý dotaz - pokud pes žije ve smečce (psí nebo lidskopsí), je v ní spokojený, smečka funguje správně a má svého dominantního vůdčího jedince, pak k žádné sexuální frustraci nedochází. Sexuální frustrace je jedním z ventilů obecné špatné pohody nebo stresu psa, podobně jako například bezdůvodné agresivní chování. Pes není králík a jako druh na rozdíl i od lidské společnosti svůj genetický materiál v přírodní smečce předává dál na základě přírodního výběru, tedy svých osobních vlastností a schopností (bohužel u psů v lidském vlastnictví jde tato skvělá selektivita vlivem jejich majitele tak často do kytek). Je tedy naprostá hloupost pohlížet na pejska jako na "chudáka, který si neužije" - a mohu Vás ubezpečit, že újmu na své osobnosti necítí ani sám pes, pokud žije v takovém sociálním prostředí, které je jemu přirozené (psí/lidskopsí smečka se správně fungujícím vůdčím jedincem a komunikací). To je zas jen nesmyslné projektování lidských pojmů a dojmů do světa psího, který je zcela jiný a daleko lépe uspořádaný. S tímto si vážně nemusíte dělat hlavu, pokud svému pejskovi zajistíte pro něj dobré a nestresující sociální prostředí a vzájemný kontakt.

Ještě jedno upřesnění - "alfa", tedy jedinec na vrcholu hierarchické pyramidy, může být v psím společenství pouze jeden. V tom lepším případě tedy buď Vy nebo Váš přítel, oba jím být nemůžete a konečné slovo bude mít opět Váš pejsek. Doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO nebo moje knihy, psí vidění a vnímání světa, jejich psychika a vzájemná komunikace jsou skutečně diametrálně odlišné od světa lidí...

P.S. Také jsem nedávno psal, že nechávat řešení "psí bolesti" někdy do budoucnosti je vždy cesta do pekel. Jinými slovy velice bych doporučoval i ve Vašem případě nenechat problémy s pejskem až na dobu, kdy budete méně zaneprázdněná, ale i za cenu korekce vlastních plánů se snažit ji posunout do bližšího termínu.

(1.5.2016)
Plemeno: 2x kříženec
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 2x 4-5 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před měsícem jsme si osvojili 2 podvraťácký fenky z útulku. Jsou malého vzrůstu, je jim cca 4-5let, bojácné a nesocializované, zabavené z nevhodných podmínek na konci roku 2013 - kauza Pozďátky cca 60-70 psů v baráku téměř bez lidského kontaktu. Před osvojením jsme 4 víkendy jezdili do útulku na návštěvy - fenky byli spolu v kotci, byli nekontaktní ale neagresivní, neměli ani obojek a nikdy nebyli na vodítku. Na radu jedné cvičitelky - léčba šokem - nečekat a odvést jednu fenku a za týden si dojet pro druhou. Prej kvuli rozdělení a získání výhod naší lidské smečky-nejspíš velká chyba.
První jela Gábi, po zdolání 60km cestě autem to byla poblinkaná hromádka neštěstí, ale velice nás překvapila, po výstupu z auta se na vodítku neduvěřivě prošla po ulici a doma zvědavě vše prošmejdila. Od prvního dne zvládá čistotnost až na pár nehod (sem tam po ránu čůrá do postele). Druhý den začala být kontaktní a dva dny na to už si lehla na záda a nechala si drbat pupík. Od cizích na sebe nenechá šáhnout, bojí se psů a vrčí na TV. V klidném prostředi umí sedni, ke mně a dej pac. Venku se ještě trochu bojí-motorka,šalina,dětské plastové odrážedlo, nákladní auto na hlínu vypouštějící vzduch(to by vystočila i na strom).
Druhá jela Sára po příjezdu dom to vypadalo v autě uplně stejně. Každopádně setkání těch dvou bylo šťastné. Po výstupu z auta ji dlouho trvalo než udělala sama krok, protestovala a nechtěla nikam jit ale čůrala asi 5x. Doma označkovala koupelnovou předložku,oba pelíšky a kobereček. Na druhou vycházku už to bylo lepší, značkovala asi 10x. Je méně kontaktní, pro pohlazení si dojde ale ztuhne. Od prvního dne je čistotná. Venku se bojí ale schovává to za štěkot a chodí se vztyčeným ocasem což mě s bojácností moc nesedí. Pejsků se neboji ale prve na ně šťeká a od cizích pejskařů se nechá pohladit. Jinak se mě nedaří ji naučit ani povel sedni. Vše bylo v naprostém pořádku až do minulého týdne, koukala jsem na TV a Gábi skočila za mnou na sedačku a Sára chtěla taky, nedařilo se ji vylest tak jsem ji podebrala zadek a vyhoupla ji nahoru ale ve vteřině se strhla bitka, nevím kdo začal. Odtrhla jsem je od sebe řekla sem jim že od toho jsem tu já abych rozhodovala kdo bude na sedačce, jak se uklidnili tak jsem je pustila a vypadalo to že dobrý a po 5minutách byli zase v sobě a už týden se nemůžou ani cítit. Byli odděleně, bydlíme v 1+1 a celkem nám to ztěžovalo pohyb. Jedna v kuchyni a druhá v pokoji kde trávíme většinu času ale i při pravidelným střídání mě to nepřišlo fér.Když se vidí mezi dveřma tak na sebe vrčí ale když je na noc zavřeme vedle sebe do přepravní klece(nejsem zastánce) tak je klid. Teď je máme uvázaný v pokoji aby na sebe nedošáhli ale byli spolu. Venčíme zvlášť, večer s přítelem jdem každý na jinou stranu a pak se po cestě potkáme a Gábi letí toho druhýho vítat a Sáry si nevšímá ale ve vteřině jsou zas v sobě, už jsme docílili že mužeme jit za sebou na vzdálenost max. 1metrů ale pořád to nic neřeší.
Nevím která si začíná. Myslím že je to Gábi ta je závislák žárlivá ale po boji je ta co ji musím ošetřovat bebi. Nevím jak to řešit, každopádně vrátit jednu z nich do utulku nepřipadá v uvahu. Prosím o radu jak je dat dohromady. Může mít na to vliv i hárání(Gábi) před 4 dny? A ještě něco o nás dvounohých. Oba milujem psy ale já je beru jako psy a přítel jako plyšáky. Já výchova a výcvik a přítel mazlení a rozmazlování. Začínám intenzivní cvičeni na lepši ovladatelnost ale je to náročné s bojavým psem. Jak máme postupovat aby jsme mohli zase trávit společné chvilky bez rvaní? Každopádně s největší pravděpodobností za Váma nedojedem kvuli vzdálenosti ale kdyby jste věděl o někom z okolí Brna kdo by nám pomohl tak bych byla velice ráda za kontakt. Omlouvám se za dlouhé psaní.

Odpověď: Dobrý den:) Základní problém je v nezvládnutí smečkové hierarchie a vedení z Vaší strany, samozřejmě dále zkomplikovaný tím, z jakých podmínek obě fenky pocházejí. Přivést obě fenky domů odděleně byla také zásadní chyba, ale s tím už dnes bohužel neuděláte nic. Vrátit jednu z fenek do útulku je nesmysl, s tím naprosto souhlasím.

Vím, že se Vám to nebude líbit, ale skutečně Vám nemohu poradit nic jiného, než se se mnou domluvit a s přítelem i oběma fenkami mě navštívit. Potřebujete se prakticky naučit správné postupy, já zas potřebuji pracovat s fenkami tak, aby se jejich psí osobnosti opět dostaly do správných kolejí. To "na dálku" skutečně nejde, nicméně zeměpisná vzdálenost by v podobných případech rozhodně neměla být hlavním kritériem - pokud lidé opravdu stojí o moji pomoc a chtějí vyřešit svoje psí problémy, jezdí za mnou třeba až z východního Slovenska, Rakouska nebo Německa. Je to vše o prioritách a investici do zbytku spokojeného lidskopsího života a doprava z Brna do Liberce opravdu není zásadní problém, navíc s tak malými pejsky - nemluvě o tom, že toto je jasná záležitost pro individuální výcvikový servis, tedy žádné dojíždění na jeden den (bližší viz tato rubrika, máte tam k dispozici i zpětné vazby klientů plus odkazy na související články). V žádném případě Vás ovšem nepřesvědčuji, pouze nabízím formu pomoci, která má reálný přínos, rozhodnutí je pak jen na Vás a pokud budete chtít, zkontaktujte mě prosím již telefonicky.

(1.5.2016)
Plemeno: beagle x dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den, jsme, předesílám, zkušení chovatelé psů, chováme 30 let. Avšak velká plemena. Teď jsme zachránili před utracením (vylovili v pytli v řece)přebytečné štěně,ukázalo se, z množírny, malý kříženec dobrmana a bígla, postavou je malý. Přišel k nám v 6 týdnech. Maximálně se mu věnujeme. Odmala extrémně kouše, ve hře. Nepomáhá vyjeknutí, ani odejít z místnosti, ani mu strčit do huby hračku. Vyjadřuje se kousáním, celé dny vyžaduje hru s hračkami, aport. Sám si hrát nechce, když odmítneme s ním hrát, zavěsí se za nohy nebo hodiny (!)za člověkem chodí s hračkou. Vyběhá se na zahradě, pohyb má, má tu i prolézačky, míče atd. Vyžaduje i na zahradě přítomnost člověka.
Obtížně se učí. Není schopen ani v 10 měsících koncentrace, i když ho nepřetěžujeme a výcvik je krátký, okamžitě co se naučil, zapomene. Když někde ztratí hračku, okamžitě zapomene kde a nenajde ji, to od psů neznáme. Nenaučil se řádně na vodítku, na zahradě dokáže zpomalit (trpělivě se mu věnujeme, denně, pracujeme doma, nedojíždíme do zaměstnání),jakmile je na procházce venku, táhne. Ptali jsme se výcvikáře, ten nám řekl, že se s tím ještě nesetkal. Nepřišel na to, jak na výcvik poslušnosti. Pejsek je roztěkaný, nekoncentrovaný. Žije u nás v milujícím prostředí.
Na vycházky chodí s košíkem (jediné řešení dle veterináře pro jeho bezpečnost),má tendenci polykat kamení. Žere trávu, což je normální, ale polyká i kamení. Veterinář neodhalil, že by měl nějaký deficit ve stravě, strava je pestrá, dostává i doplňky ke krmivu, aby mu opravdu nic nechybělo. Okřiknutí atd. nepomáhá.
Nerad se mazlí (ačkoliv se s ním mazlíme),přízeň projevuje výhradně kousáním. Jeho život je hra, hodiny aportování, kde vyžaduje asistenci člověka. Zase je čistotný atd. V 10,skoro 11 měsících je však stále jako dvouměsíční, není velký posun.
Připomínám, že skutečně máme zkušenost se psy.Tady si příliš nevíme rady, nepomohl ani psí psycholog atd. Dodávám, že otec prý byl též takové povahy, nakonec ho nechali volně pobíhat po vesnici, kde ukradl na co přišel, fena byla na řetěze, majitelé prý zkoušeli vycvičit ji, to se nepovedlo, tak ji dali na řetěz a posléze někomu dali, takže se dostala do množírny.
Poradíte prosím?  Hledáme intenzivně i v diskusních fórech, viděli jsme i pořady Znalec psí duše atd.

Odpověď: Dobrý den:) Jste zvyklí na velká psí plemena (jaká prosím?), píšete, že jste zkušení chovatelé psů a chováte je podle vlastních slov 30 let. A jednoho dne Vám přijde do života pejsek, který je z Vašeho pohledu jiný a nevíte si s ním rady - ani Vy, ani "výcvikář", ani "psí psycholog"...

Napadlo kohokoli z Vás necpat toto štěně do nějakého povahové šablony a nedívat se na ně jen z cvičákovského pohledu následovaného hodnocením "obtížně se učí"? Udivuje Vás, že "není schopen ani v 10 měsících koncentrace" - koncentrace na výcvik, podle toho jej posuzujete? Nikdo jste ho nebyl schopen naučit ani základní chůzi na vodítku - nikdo z vás nepřemýšlí nebo není schopen vyhodnotit vzorce chování křížence beagla a dobrmana a tedy i postup, jak s ním pracovat? Díváte se na pubertální štěně jako na hloupého psa, přitom Vám zcela uniká to, co Vám svým chováním dává najevo, tedy základní deficit skutečné psí komunikace, základního pochopení toho, že jeho povaha a temperament jsou jiné než plemena, na jaká jste zvyklí. Že od něj nemůžete čekat stejné vzorce chování, stejné reakce a priority. Že kombinace nezávislosti beagla a temperamentu a hrdosti dobrmana nedají ve výsledku psa, kterého bude bavit "cvičák" a jeho metody a cíle. Je prostě a jednoduše jiný a tak, jak nerozumíte Vy jemu, nerozumí ani on Vám - a proto je to pro něj všechno daleko horší než pro Vás. Chyba skutečně není v tomhle psím klukovi...

Ztratili jste nejdůležitější čas, kdy se z něj správným přístupem mohl stát spokojený pejsek, se kterým byste v pohodě komunikovali a spolupracovali. Vím, že stav české kynologie je tristní. Je stále uzavřená ve svém tunelu omezeného vidění a postupů vedoucích k určité povelové pseudoposlušnosti vybraných plemen, ale zcela zákonitě selhávající všude jinde. Toto štěně, kříženec beagla a dobrmana, je jenom jedním z mnoha důsledků tohoto stavu.

První zásadní chybou je, že od tohoto štěněte čekáte Vy i jiní "cvičákovou" poslušnost, povelovou oddanost a výsledky pracovního psa. U mixu beaglí a dobrmaní povahy toho nikdy nedosáhnete, i kdyby se všichni cvičitelé světa postavili na hlavu. Výsledkem je z jejich pohledu "hloupý pes", který si nic nezapamatuje, neumí chodit na vodítku atd. Vaše štěně ale není to hloupé - hloupá jsou očekávání toho, jak by se mělo ve svém věku a po prožitých zkušenostech chovat.

Druhou zásadní chybou je naprosto špatný přístup založený na "výcviku" místo přirozené psí komunikace a postupů založených na znalosti psí povahy, místo skutečné výchovy a smečkového vedení.

Mnoho z jeho současných vzorců chování (kontaktáž kousáním, polykání kamení atd.) je dáno jeho stresem a tím, že ho v době prvních dnů/týdnů nikdo neučil komunikačním a hierarchickým základům - to, co se každé malé štěně učí ještě u své matky a o čem jste dobře věděli, že v 6 týdnech nebylo dotaženo do konce. Potřeboval "dovychovat", ne cvičit. Současnost je logickým důsledkem této i dalších chyb.

Ať jen nepíšu  - zvu Vás i s pejskem na osobní konzultaci. Ukážu Vám pro začátek, že pokud děláte věci správně, dostanete i odpovídající výsledky, pokud zohledníte konkrétní psí povahu a osobnost.

P.S. V každém případě máte moje poděkování za zachráněný psí život.

Aktualizace 2.5.2016 0:30hod. aneb následné "poděkování" tazatele za můj čas strávený nad analýzou problému a za nabídku osobní pomoci (níže zveřejněná mailová reakce je v plném autentickém znění). Úsudek o některých lidech si udělejte sami, tohle je skutečně neuvěřitelná reakce, plná nepochopitelné arogance a fakticky zcela mimo. Zveřejňuji ji zde jako nedílnou součást tohoto dotazu a příklad toho, co umí zasažené ego člověka...

(24.4.2016)
Plemeno: bišonek/bišonek/bišonek
Pohlaví: pes/fena/fena
Stáří: 3,5 měsíce/5 let/9 let
Kastrace: ne/ne/?
Dotaz: Dobry den, mam doma fenu 9 let, jeji dceru 5 let a vnoucka 3,5 mesice. Rada bych si pejska nechala, ale vsichni me zrazuji, uz proto, ze jde o pribuzne, ze s tim budu mit velke problemy. Ocuravani rohu, problemy pri harani fen, atd. Mate s tim, prosim, nejake zkusenosti? Da se to zvladnout nebo je to opravdu tak neunosne?

Odpověď: Dobrý den:) Všechno se dá zvládnout, dokonce i ve velké pohodě - ovšem za předpokladu, že na smečkové hierarchii a vedení majitel pejsků pracuje správně a od samého začátku. Obecně lze říci, že silnější soudržnost (a tedy i větší pravděpodobnost určitého druhu potenciálních problémů) je v sourozenecké linii, psí rodič si svého potomka většinou dokáže úspěšně hierarchicky ukočírovat sám, pokud mu to nezkazí právě člověk. Pokud byste sama měla hierarchicky zvládnuté obě fenky, malý by měl to nejlepší prostředí. V opačném případě (a bohužel tomu některé informace ve Vašem dotazu napovídají) byste ale měla Vy i Vaše psí smečka velký problém, čas hárání obou fenek by v případě nezvládnuté smečky byl jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Velmi doporučuji si prostudovat tuto Poradnu, problémy, se kterými se lidé v podobné situaci potýkají a v mých odpovědích věci, které je potřeba znát a umět.

Pokud nemáte zkušenosti a výsledky se skutečným a úspěšným vedením psí smečky (kombinované, tedy pes i fena) nebo se na to prostě jen necítíte, pak si prosím pejska nenechávejte, s vysokou pravděpodobností by to jednoho dne odnesl kastrací. Rozhodnutí je na Vás, ale buďte prosím zodpovědná a správně odhadněte své znalosti, schopnosti a možnosti...

(17.4.2016)
Plemeno: appenzellský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v příštím měsíci bude našemu psovi 10 let. Appenzel může být trvale chován venku, to jsme celou dobu také dělali, v létě, v zimě. Pes má panický strach z dělbuchů a rachejtlí, tak jsmě jej při takovém ohrožení pouštěli jen do chodby, rto mu stačilo. Pes byl vždy při nebezpečí připraven u dveří, někdy se dveře v panice pokoušel čumákem nebo půředními nohami otevřít. Jinak venku má pes k dispozici kotec se zateplenou boudou, zahradní lavičku na ležení a spodní patro venkovního polykarbonátovníku. To platilo skoro 10 let. V posledních třech dnech se mi, vždy ještě za světla v podvečer, pokouší panicky dostat do chodby bez jakékoliv příčiny. Bohužel jsem si před dvěma lety nechal udělat poměrně drahé vstupní dveře a nerad bych je měl od psa poškozené. Jak zabránit a vysvětlit psovi, že jej tam prostě nechceme ani na pět minut. Dnes to zkoušel opět dvakrát, tak jsem jej dvakrát u dveří po pootevření polil vodou z konvičky.

Odpověď: Dobrý den... Jakkoli tvrdě nesouhlasím s tím, jak někteří psi musí žít (spíše přežívat), vždy se snažím jejich majitelům dát šanci, aby něco pochopili. Proto teď asi nedostanete tu svoji "stručnou odpověď", o kterou jste mě v dalším mailu žádal, ale v zájmu Vás i Vašeho pejska toho napíšu trochu víc.

V žádném případě Vám ale nebudu radit, jak udržet Vašeho pejska venku. Zkusím Vám to vysvětlit názorně.

Zavřel byste dveře člověku, který by měl strach a hledal u Vás pomoc?

Představte si, že Váš vlastní život je biologicky omezen na nějakých 12 let (za dobrých podmínek zdravotních a psychických). S tím, že když jste se narodil, odebrali Vás rodičům a přidělili jiným lidem, kteří Vás už deset let, v létě v zimě, drží v kotci. Nakrmí Vás, nechají proběhnout po zahradě, můžete si lehnout na zahradní lavičku nebo do spodního patra venkovního polykarbonátovníku...

Je Vám 10 let a žijete venku, v kotci. Máte panickou hrůzu z dělbuchů a rachejtlí, protože i když je Vaší bytostnou potřebou žít jako sociální tvor v hierarchickém společenství, které Vás učí a chrání, nic z toho se nikdy nestalo. Vašim "majitelům" je to totiž jedno. Nechávají Vás popasovat se všemi Vašimi démony samotného, nemáte svůj vůdčí "maják", který Vám dodá klid a ty démony z Vás sejme. Jediné, čeho dosáhnete, je to, že Vás milostivě pustí do chodby, protože jim Vaše naříkání ze strachu a hrůzy leze na nervy...

Po těch 10 letech Vás potká nový zlý zážitek - něco, co přišlo jednoho podvečera, co Vás k smrti vyděsilo a čeho se teď bojíte každý další den. Protože jste pes, nemůžete jít za svým člověkem a říct "bojím se, protože..." - a navíc vlastně ani nemáte za kým jít, nikdo nemá zájem s Vámi komunikovat. Snažíte se jen zoufale dostat do bezpečí, ke "svému" člověku, protože ten kotec a samota Vás před démony neochrání (mimochodem - přečtěte si tento příběh). Jedinou odezvou "Vašeho" člověka je polití vodou...

Pro Vašeho majitele přece nejste důležitý Vy. On má dva roky nové dveře a bojí se o ně, nikoli o Vás. Nechce je mít poškozené a ani na pět minut Vás nechce mít uvnitř. A nechápe, že Vy nechápete. A Vy nechápete, že on nechápe, že Vás skutečně už pár dnů něco děsí - a že i když tento děs třeba přejde, určitě nebyl první a určitě nebude poslední. On nechápe, že už jste v poměru k délce svého života starý pán a aspoň ke konci byste chtěl mít pocit, že svému majiteli nejste zcela lhostejný. Toužíte po kontaktu a blízkosti své smečky - tak jak touží po kontaktu a blízkosti jiného člověka i lidský druh, nejvíce právě na začátku a konci svého žití. Máte pochroumanou psychiku a stejně tak i zdraví, nedožijete se věku, kterého by se dožil stejný pes za normálních podmínek.

Svůj život jako pes nějak přežijete. Jak byste se na něj ale díval a jak byste ho vnímal Vy sám v kůži svého appenzella? Ještě nevíte nebo už aspoň tušíte, co je ve skutečnosti špatně? Jestli ano, pak máte poslední šanci svému pejskovi jeho život změnit k lepšímu. Vezměte ho k sobě a nenechte ho trápit tím, čeho se bojí. On se nebojí "bez jakékoliv příčiny", jak píšete - jeho strach má zcela reálnou příčinu! Zkuste s ním strávit jediný podvečer venku a rychle zjistíte, čeho se bojí. Pak budete mít dvě cesty, kterými se můžete vydat - buď zvítězí ta dobrá nebo budete znovu zavírat dveře a brát do ruky konvičku s vodou...

Nechci, abyste na moji odpověď jakkoli reagoval. Chci, abyste se nad ní pouze poctivě zamyslel a pochopil, že Váš pes není věc ani hospodářské zvíře, které člověk použije a zahodí. Že stejně jako Vy nebo já má svůj bohatý vnitřní život a potřebu sociálního kontaktu. Že pokud člověk zavírá dveře před živou bytostí, která se něčeho venku bojí a potřebuje pomoc (navíc zde jde o vlastního psa!) a ještě chce poradit, jak je zavřít lépe a pevněji, nebudu mu v tom pomáhat.

Zkuste se nad tím zamyslet a vžít se do pocitů a života Vašeho vlastního pejska - a pochopit, v čem je skutečný problém.

(17.4.2016)
Plemeno: kolie (dlouhosrstá? krátkosrstá?)
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moje mamka má 1,5 ročního psa, který poslouchá, jen když se mu chce. Když jsou sami na procházce, občas poslechne, ale jakmile má jakýkoliv jiný podnět (nejčastěji psa), absolutně nereaguje na přivolání - nepřijde, nenechá se chytit, obíhá okolo.... Dnes jsem byla této situace svědkem. Díky této neposlušnosti ho už i málem přejelo auto (na druhé straně silnice byl pes a nereagoval na volání). Mamka se zajímá o psí psychologii a psa takto vychovává (láká na mlsku, otočí se a jde na opačnou stranu, tleská a jinak se snaží psa zaujmout, netrestá když nakonec přijde....).
Já mám 2 malé dcery, které rády chodí k mé mamce. Řekla bych, že pes má děti rád, má radost, když nás vidí, přesto se jednou se po starší dceři ohnal (seděl mezi dcerou a mojí mamkou, o dceři věděl, dcera mu nechtěně přišlápla ocas a on jí bouchl tlamou do obličeje). Mamka psovi nic neudělala, spíš se obořila na dceru, že nemá brečet (nekousl jí, bolelo jí, jak jí tou tlamou uhodil do spánku). Myslím, že to není dobré ani pro psa, ani pro dceru a ani pro paničku. Po mě se pes už také párkrát ohnal. Poprvé mě kousl do ruky (ne moc), když jsem ho odstrčila, protože chtěl roční dceři sebrat z ruky jídlo - řekla jsem to mamce ,ale ta mi nevěřila. Podruhé se po mě ohnal při hře (opět do ruky - dlaně), mamka u toho byla a opět nijak psa neokřikla, asi byla překvapená, že toho ten pes je schopný... Když to udělal potřetí, zalehla jsem ho a převalila na záda, abych mu dala najevo, že pán není on. Po tom se to na čas zlepšilo, ale nedávno se ohnal znovu. JInak pes není agresivní.
Před tímto psem měla mamka fenku bernského salašnického, která také neposlouchala, také si dělala, co chce. Fenku mamka vychovávala stejným způsobem (při venčení jedla cokoliv co našla např. papírové kapesníky, na zákaz nesmíš, fuj nereagovala a ani na přivolání, jakmile přišla - dostala odměnu - jakože má panička něco lepšího), ale vůbec to nepomáhalo. Týden chodil venčit můj manžel - poprvé když snědla, co neměla, ji manžel potrestal (vytahal za chlupy na krku, ale nic hrozného!), a pak už mu nic při vycházkách nesnědla a poslouchala na zavolání. Jakmile pak šla s mamkou, byla "ve starých kolejích".
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak na tohoto psa koliáka. Mám pocit, že tento přístup agilní výchovy nedostačuje. Mám strach, aby pes neublížil mým dětem, když jsou u babičky. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím a chápu Vaše obavy. V prvé řadě je ale dobré uvést věci na pravou míru - přístup Vaší mamky nemá absolutně nic společného se skutečnou psí psychologií (a pokud toto někdo za "psí psychologii" vydává, pak je naprosto mimo). Není se pak čemu divit, že je výchova pejska těžce nezvládnutá, stejně jako byla i výchova fenky.

Pes v tomto věku samozřejmě zkouší hierarchické mantinely, i zde je vidět, že Vaši mamku absolutně neuznává. A ano, může reálně nastat situace, kdy se sejdou okolnosti tak, že může dojít k velice problémové situaci.

Nebudu svoji pomoc směřovat k Vám, to by nemělo smysl - správně fungovat vždy musí člověk, se kterým pejsek žije a který by tedy měl být na nejvyšší hierarchické pozici. Tedy ani Vy, ani Váš manžel, ale Vaše mamka. Dejte jí prosím přečíst tuto moji odpověď s tím, aby mě telefonicky zkontaktovala. Pokud bude mít sama zájem dát věci do pořádku (je nejvyšší čas!), samozřejmě jí velmi rád pomůžu.

(17.4.2016)
Plemeno: mops
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Mám strašně velkou prosbu, moc Vás prosím o pomoc.Máme doma 2 pejsky.Jsou to mopsici.Jeden má 14 let a druhy 6.Mladšiho jsme přivedli do rodiny a nikdy nebyl nijak velky problém se soužití obou psů.Postupem času jsme si ale všimli,že mladší pes má zvláštní povahu.Když jde kolem pes snaží se na sebe upozornit a je agresivní a poté kolikrát i vyjede po našem starším pejskovi.Když chodíme spát pejsci leží spolu v pelíšku a za malou chvili ale vznikne problém (není to až tak časté).Kdy se třeba rvou.Pejskek nám v posledních letech ale začal očurávat a mi vůbec nevíme co sním,kaluže ale nejsou velké jsou malé jakoby naschvál (psi jsou pravidelně venčeni).Zkoušeli jsme všechno.Když pejskovi řekneme co to tam udělal začne na nás vrčet a kolikrat mame strach aby nás nepokousal což se ještě nestalo.Jsme neštastní a vůbec nevíme co máme dělat.Každý den doma vytíráme a nevíme co s agresivním chovaním pejska máme dělat.Moc prosím a případně děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o primární agresivitu, ale dominanci mladšího pejska v hierarchii své smečky - "očurávání" je ve skutečnosti dominantní značkování, dalším projevem je vyříkávání pozic se starším pejskem. Bohužel i Vy sami jste v jeho očích slabí, máte strach z kousnutí a on to velice dobře ví a odpovídají tomu i jeho signály vůči vám.

Vše je pouze přirozeným důledkem nezvládnuté výchovy (mopsové jsou dominantní plemeno a je zapotřebí od začátku s nimi správně pracovat), nikoli známkou "zlého psa". Špatná zpráva pro Vás je, źe v tomto případě nestačí "radit na dálku" dálku a budete za mnou muset s oběma pejsky přijet, ta dobrá, že Vám s nimi samozřejmě rád pomůžu. Záleží jen na Vás, použe upozorňuji, že ani tento problém nezmizí sám od sebe a pokud to necháte být, budete se všichni trápit čím dál víc. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

(17.4.2016)
Plemeno: staroněmecký dlouhosrstý ovčák/labrador
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 11 měsíců/2,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem se přes FB dostala na Vaše stránky. S velkým zaujetím jsem  pročetla a prohlédla vše, co je zde napsáno a vysloveno. Chovám 2,5 letou labradorku s absolvovanými zkouškami z poslušnosti (ZOP, ZZO, ZZO 1, BH), 11ti měsíční staroněmku a 8letou westinku. Nechci si připustit, že bych svým "holkám" nerozuměla. Cítím však, že drobný problém mám. Hyearchii ve smečce zvládám, myslím, bez problémů. Vedoucí labradorka, submisivní westinka a štěněčí puberťák. Labradorka byla u nás první, druhé štěně ovčandy a westinka přišla od mé dcery. Všechny společně komunikují, všechny společně tráví dny. Nemám ambice jakkoli pracovat s westinkou, je prostě na vejminku. Ale starosti mi dělá ovčanda. Jakékoli zvýšení hlasu, jemné pokárání u ní vyvolává odstup, relativní neposlušnost a nezájem. Absolvovaly jsme spolu sranda závod s prvky poslušnosti. Tam mě velmi překvapila, když při odložení vleže způsobně zalehla, ale při mém návratu se  zvedla a se staženým ocasem odklusala pryč. Na mé druhé přivolání zareagovala, nicméně bez velkého nadšení. Proč o tom mluvím, s labradorkou jsem cvičila moc ráda, jí to bavilo a bylo to také vidět. Krásná spolupráce byla vždy odměněna veselostí a chutí pracovat dál. Tuhle chuť ovčanda nemá. Ale proč přede mnou utekla? Nikdy jsem jí nijak neublížila, jen jsem vždy vyžadovala slovně splnění daného povelu. Tak , jak jsem byla zvyklá ze cvičáku: vždy dokončit, ať pes ví, že poslouchání není holubník. Labradorka je moje druhé já, mám ji od měsíce jejího života. Ovčanda od prvního dne, kdy k nám přišla, bydlí venku, na zahradě, ve psím domečku nebo jen tak na trávě. Přes zimu jsme spolu byly méně, teď však společně trávíme každou volnou chvilku. Povahově je zdrženlivější, nicméně, jsme -li sami, je jedinečná. Manžel vyžaduje, aby holky byly přes den venku, už je teplo, takže se jim nic nestane, ale....je to tak správně? Kde dělám chybu? Poraďte...děkuji

Odpověď: Dobrý den:) "Ať pes ví, že poslouchání není holubník" - jako bych znovu slyšel tu starou paní, která kdysi před 20 lety předváděla na cvičáku jako místní hvězda svého středního knírače s "absolutní poslusností" přesně do okamžiku, kdy se ten pejsek, ležící na zemi předpisově vedle nohy, na paní podíval, otočil a navždy utekl pryč - pryč od cvičákového života i člověka, který ho svým nepochopením psí podstaty přestal bavit...

Bohužel, právě nepochopení skutečné psí podstaty a úzký tunel cvičákového přístupu je Váš první problém. Tim druhým je, že Vaše ovčanda nežije s Vámi a psí smečkou, žije na zahradě. Můžete s ni trávit libovolně volných chvilek, ale ona to odcizení vnímá velmi citlivě. Je v plné psí pubertě, ve věku, kdy je pro ni důležitá smečka a vzájemná komunikace, ale Vy ji nutíte do cvičákové poslušnosti, cvičákovými metodami a přístupem.

Třetím problémem pak je nepochopení plemene.

Skutečné plemeno "staroněmecký dlouhosrstý ovčák" není klasický německý ovčák s dlouhou srstí, třebaže se s ním často zaměňuje. Je nezávislejší, inteligentnější, chybí mu charakteristická devótnost a poddajnost německého ovčáka. Proto od své fenky nemůžete čekat vzorce chování německého ovčáka, je tam zásadní posun povahy k výše uvedeným atributům (připodobnil bych povahu hodně k BŠO). A pokud nezměníte Vy sama svůj přístup a priority, pokud budete po fence dále primárně vyžadovat "cvičákovou poslušnost" na základě povelů, pokud bude žít nadále na zahradě, pak bude její odcizování a plachost vůči Vám silnější a silnější. Když Váš tlak přesáhne určitou mez, prostě odejde nebo uteče - od Vás, ne k Vám. Nebude s Vámi ráda a pokud poslechne, tak pouze z donucení.

Pokud jste, jak píšete, skutečně pročetla moje PSÍ STRÁNKY FALCO, pak jste jistě nejednou narazila na rozdíl mezi životem s pejskem "vedle sebe" a "spolu" - na rozdíly mezi povely a přirozenou komunikací, mezi cvičákovým a smečkovým přístupem. Vaše labradorka je povahově jiná než staroněmecký ovčák, vnímáte ji (pod)vědomě jako bližší, je poddajnější, snese větší tlak a vyhoví Vám, třebaže i ona žije svůj život ne takový, jaký by měla. Od své fenky-ovčandy nemůžete čekat stejné vzorce chování, výsledky ani přístup k Vám, pokud se k ní budete chovat jako doteď. Teď se láme chleba, právě v této době si Vaše fenka o Vás dělá obrázek...

Je jen na Vás, kterou cestou se vydáte, zda změníte směr a cíl.

(3.4.2016)
Plemeno: hovawart/hovawart
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 9 měsíců/9 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, máme doma v Mníšku u Liberce dvě hovawartí štěňata (nyní 9 měsíců) z našeho vrhu (CHS Snow Meadow) a rádi bychom si je ponechali. Jedná se o dvojčata – fenku a psa. Náš problém spočívá v tom, že „dvojčata“ jsou neskuteční raubíři. Opakovaně ničí nejrůznější předměty zejména z plastu, dřeva, permanentně se rvou, zejména při procházkách, ale i na zahradě, co nevymyslí jeden, vymyslí ten druhý. Každý den s nimi běháme – dopoledne cca 9 km na koloběžce, běží pomalejším tempem vedle koloběžky, odpoledne velká procházka cca 6-8 km po loukách v okolí Mníšku a Fojtky. Pokud je rozdělíme, téměř nic ten zbývající na zahradě neprovede, jakmile jsou spolu, zase něco vyvedou. Když se nám je podaří přistihnout, dostanou po čumáku, jinak jim ukážeme, co provedli a dostanou hlubokým hlasem vynadáno, to se oba plíží..ovšem druhý den to provedou znovu. Pokud byste měl nějakou radu, co s nimi, budeme vám velice vděční. Zatím se nám nechce jednoho u nich prodat, rádi bychom si nechali oba. Velice děkujeme za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Máte štěňata v psí pubertě, navíc sourozence (tam jsou vždy silné vazby), kteří vytvořili svoji vlastní smečku, jejíž součástí nejste. Nestačí brát štěňata jen ven a snažit se je fyzicky utahat (navíc jim takovou zátěží v tomto věku zaděláváte na slušné celoživotní problémy pohybového aparátu), je zapotřebí pracovat na jejich psychice a správné smečkové hierarchii. Nic z toho se teď ovšem neděje a pak to vždy dopadá přesně tak, jak popisujete. Štěňatům chybí jejich přirozené sociální prostředí smečky s komunikujícím vůdcem a učitelem v jedné osobě plus uspokojení psychických potřeb, které každý pes ve svém životě nezbytně potřebuje. Komunikují spolu, ale nekomunikují s Vámi. Ani Vy s nimi, jen je trestáte a oni Vám nerozumějí, proto druhý den provedou to samé...

Máte to ode mne kousek, není nic jednoduššího než mi zavolat a domluvit se pro začátek na osobní kozultaci. Pokud si necháte poradit, nebude do budoucna nic bránit tomu, nechat si fenku i pejska a prožít spolu hezký a plnohodnotný život.

(20.3.2016)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu.Naši Lauru v minulosti cca před 1-2 roky napadli 2 psi (nezávisle na sobě), ale nic se jí nestalo. Od té doby, když potkáme nějakého psa, hned vrčí a štěká. Chodíme na cvičák, psi se honí, hrají si, ona okolo nich běhá a pořád štěká, nebo si najde toho nejslabšího a začne na něj dorážet. Nikdy žádnému neublížila. Jak ji mám tomuto chování odnaučit. Hlavně mi jde o chování na cvičišti. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím si, že rozhodující by pro Vás určitě neměla být otázka Lauřina chování na cvičišti. Důležitá by pro Vás měla být její pošramocená psychika, která je důsledkem špatně řešené situace z Vaší strany, kdy jste z banální zkušenosti bohužel vyrobila trauma.

Už jsem to zde v Poradně nesčetněkrát psal a vysvětloval a právě proto jsou zde otázky a odpovědi zveřejňovány, aby se z nich každý mohl poučit. Takže znovu a znovu - pokud pes žije v prostředí, ve kterém neexistuje jeho přirozené sociální společenství (lidskopsí smečka), nemá svůj "maják" (vůdčí osobnost), pak nemá ani příkladové vzorce chování a nemá vodítko, jak zacházet s negativní zkušeností (např. napadení jiným psem). Přirozeným důsledkem pak je to, že negativní zážitek štěněte se pro ně stane traumatem, ve kterém zůstává samo za sebe, protože není nikdo, kdo ho zorientuje v situacích "jde x nejde o život". Není nikdo, kdo mu "vysvětlí", že primární chybu udělalo třeba štěně samo a bylo za ni pouze po psím právu spravedlivě potrestáno. Žije ve světě, kde je nikdo neučí kategoriím "tohle můžeš/tohle nesmíš/tohle tě může zabít". Jeho majitel, který by toto vše měl zastat, pejska totiž jenom bere na cvičák učit povely a rozkazy místo toho, aby ho naučil žít v okolním prostředí. A tak se ze zkušenosti stane trauma a pokud se stejná zkušenost zopakuje opět bez poučení, začne se pes vůči psímu okolí (pokud jde o "psí" zážitek) vyhraňovat. Stejně jako Vaše fenečka Laura. A stejně jako ona si začne honit body na slabších jedincích. Co s tím na Vašem cvičáku děláte?

Já vím - nic. Protože tento přirozený důsledek dosavadního přístupu nelze "odnaučit", neexistuje pro něj povel, i zde je každý cvičák a jeho postupy totálně mimo. Je jediné, co je zapotřebí udělat a to jediné i 100% pomůže, pokud se to dělá správně: celková změna přístupu. Necvičit, ale vychovávat a vést. Začít fungovat s fenkou na základních principech přirozené psí komunikace, smečky jako přirozeného psího společenství se silným a schopným vůdčím jedincem. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a objevte rozdíl mezi přirozeným psím světem a světem nepřirozeným, do kterého své psí parťáky násilím cpou lidé a cvičáky. Mezi psím životem v mantinelech lidské "poslušnosti" a plnohodnotným a šťastným psím životem naplněným spoluprací a smečkovými principy.

Dokud bude Vaše fenka na vše sama, bude se její trauma prohlubovat a její život bude hodně nešťastný. Cituji: "Jak ji mám tomuto chování odnaučit. Hlavně mi jde o chování na cvičišti." je od základu špatná otázka i špatný cíl. Obojí dané "cvičákovým" přístupem. Správná otázka i cíl zní takto: "Jak mám se svojí fenkou komunikovat a vést ji. Jde mi hlavně o její pohodu a spokojený život."

Máte k plné dispozici PSÍ STRÁNKY FALCO, máte k dispozici moji osobní pomoc - jak se k tomu postavíte, je již na Vás.

(20.3.2016)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme půlročního labradora (nekastrován) a od mala se ho snažíme odnaučit honit slepice na dvoře. Můžeme říkat, co chceme, pokaždé lovec labrador vystartuje a nenechá si vzít radost prohnat slepici. Stalo se, že ji zahnal do kouta a býval by ji udolal, kdybychom mu ji nevzali. Přiběhne od slepic až na několikáté zavolání, v tomto případě nehodlal slepici opustit. Když pejsek něco dělá správně dostane pamlsek, ale když něco dělá špatně tak jak dál? Děkuji

Odpověď: Dobrý den:) Správnou odměnou pro pejska je emoční spokojenost "šéfa smečky", nikoli pamlsek. Pes není člověk, kterého je zapotřebí uplácet nebo odměňovat za samozřejmý vzorec chování. Stejně tak i psím "potrestáním" je v prvé řadě emoční nespokojenost nebo silný dominantní signál - prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO...

Pokud nechci, aby moje štěně (nebo dospělý pes) něco nedělalo, musím v prvé řadě mít na to, aby to dotyčný ode mne vzal. Musím v jeho očích být na vyšší pozici, musím být schopný prosadit svoji vůli proti jeho, musím být silnější, rychlejší a chytřejší.

Pokud budu hloupý, budu reagovat až v okamžiku, kdy je labrador mezi slepicemi. Pokud budu chytrý, zareguji ve chvíli, kdy se mu tento nápad teprve líhne v hlavě.

Pokud jsem pomalejší než labrador, učiním jednoduché opatření, abych tento hendikep eliminoval - třímetrová vlečená stopovačka, včas přišlápnutá, jej spolehlivě zarazí v rozběhu.

Pokud mám na to, být na vyšší pozici, přivolám si ho následně k sobě a za použití postupů přirozené psí komunikace (prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO) dám najevo svůj názor. Pokud na té vyšší pozici skutečně jsem, člen mojí smečky jej bude respektovat.

Pokud budu chytrý, vyvolám podobných situací víc a pokaždé udělám totéž. Pokud mě můj pes bere, danou situaci si zafixuje jako "tohle dělat nesmím, šel bych proti vlastní smečce a jejímu vůdci" a dělat ji nebude. Je jedno, zda jde o slepice, cyklisty, háravou fenku nebo cokoli jiného.

Základem je pochopit, že správná výchova štěněte i dospělého psa není o řešení jednotlivých situací, ale o řešení systémového přístupu. Správně nastavená hierarchie funguje za všech okolností. Konkrétnímu člověku pak zbývá pouze nalézt mnohdy krutou odpověď na otázku "Jsem v očích svého štěněte/psa skutečným vůdčím jedincem?" - pokud ano, pak vše funguje, jak má, pokud ne, je zapotřebí na tom začít pracovat. Majitel psa a nikdo jiný je ten, kdo má své štěně učit orientaci v běžném prostředí - napřiklad tedy i tomu, že slepice nelovíme...

(20.3.2016)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, Jsem martina jarosova a pres stranku na fb jsem se dozvedela ze ste odbornik na vychovu psu. Mame doma v 2+1 pejska pitbul jmrnuje se rocky a 30. Dubna ma mit 2 roky.  Mame ho od utleho miminka ale zacina mu asi puberta, ci nevime, ale zacal nam z niceho nic tahat na voditku. Ohrazovat se na okolni psi, kteri zacnou stekat ( jedna se hlavne o ty male psi plemena ktere si na nej dovoluji) a to s nim pravidelne chodim na dlouhe prochazky i na pole na volne pusteni i na peska at si vyhraje. Pritom od mamky 2 yorksiri kdyz prijdem si chce s nema hrat ale steknou a hned se klidi tak me zarazi ti psi. ... jinak doma nam zacal nicit nabytek. Jako vytahuhe kos otevira skrinky v kuchyni a pritom hracek i balonku ma dost. Nejhorsi je to niceni tech veci jako kyblu smetaku lopatek atd ktere pak roztahava po celem byte. Jenze toto dela vzdy kdyz pritel a ja sme v praci. Ja pracuji od 3 do 11 a pritel na ranni 6 az 14 a po te 11-te kdyz prijdu sodoma komora. Jinak kdyz odpoledne jsme pryc, treba nakupy a jsme u kamaradu, ci jinde, nikdy nic neprovede, tak si s nim nevime rady. ...Vzdy kdyz prijdu dom jde videt, ze neco procedl tim, ze je na miste a nevita se tak uz vim ze zase neco provedl. Tak by jsme chteli poradit co s nim ... dekujeme za radu . Preji pekny zbytek dne

Odpověď: Dobrý den:) Váš Rocky má psí pubertu (o jejím začátku ani nemluvě) už dávno za sebou, ta u jeho plemene probíhá od zhruba 6 měsíců do 15 měsíců věku, i to je jedna ze základních věcí, které je dobré o plemeni vědět. Teď už se dostává do fáze pomalého psychického dospívání (není už štěně a ještě není dospělý pes) a naplno se začínají projevovat jeho genetické predispozice i chyby z Vaší strany.

Pokud si pořídím amerického pitbulteriéra, musím předem velice dobře vědět, do čeho jdu. Na co musím dávat od samého začátku pozor, co nesmím u jeho výchovy zanedbat, co si s tímto plemenem vůčí okolí můžu a nemůžu dovolit. Musím vědět, že díky jeho vyblokovanému sociálnímu chování bude jeho vztah se psím okolím mírně řečeno komplikovaný a musím vědět i to, že navolno puštěný pitbul je velký potenciální problém.

Rocky začíná psychicky dospívat a jeho začínající tahání na vodítku je jeden z varovných signálů vůči Vám - signál říkající "neberu tě, nezvládneš mě, jedu si po svém". Ve spojení s jeho stresovým chováním doma v době, kdy je sám, dál dokresluje nezvládnutí jeho výchovy a vedení. Začíná si plně uvědomovat, že nemá vedle sebe skutečnou autoritu a pomalu se podle toho začíná chovat - venku řeší situace po svém, Vás ignoruje (vodítko) a doma se rozjíždějí klasické vzorce stresových ventilů...

Začněte se Rockymu konečně věnovat tak, jak je zapotřebí. Začněte ho správně vést, aktivně s ním pracovat a komunikovat - pitbul, který se rozhodne žít a jednat sám za sebe, je neřízená střela a velký problém pro své psí okolí! On se nevychová sám, nevychová ho hromada hraček ani procházky bez aktivní a správné komunikace a ani ti dva jorkšíři už pro něj nebudou dlouho "autoritami" (jenom je zná odmala a je na ně zvyklý). Jednoho krásného dne, až se sejdou správné okolnosti, to pro ně může dopadnout velmi špatně. Zatím jde u Rockyho jen o první signály, ale budou se zesilovat a přibudou i další. Pokud s ním opravdu nezačnete pracovat správně po psím (viz PSÍ STRÁNKY FALCO), tak brzy zjistíte, že začne startovat po každém psu, který půjde kolem. Zjistíte, že pitbul není plyšák. Zjistíte, že neuspokojené základní psychické psí potřeby a nezvládnutí přirozeně dominantního psa u něj vždy zákonitě vygeneruje stres, stres agresivitu a agresivita napadání nejprve psího, později ale často i lidského okolí.

Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - výchova štěněte, prirozené psí potřeby, psychika psa, dominance, hierarchie, specifika plemen s vyblokovaným sociálním chováním. Přečtěte si související příspěvky v Poradně, ať skutečně pochopíte, co znamená nezvládnutí výchovy pitbula. Nezvládnutí, které začíná "malými problémy" typu tahání na vodítku nebo devastace domácího prostředí během samoty (mimochodem i na toto téma zde máte dostatek materiálu k prostudování - a devastace v tomto věku jako stresový ventil se mými odpověďmi táhne jak červená nit). Skutečný problém je ale ten, že nezvládnutí základní výchovy a hierarchického vedení má u některých plemen (mezi která patří i americký pitbulteriér) daleko horší následky pro psy samotné i jejich lidskopsí okolí.

Pokud budete chtít, máte samozřejmě jako všichni stejnou možnost za mnou přijet a učit se. Často lituji toho, že někteří majitelé psů s problémem ještě v raném stádiu nemají možnost na chvíli procestovat časem do budoucnosti a vidět, co se stane, když se problém neřeší již na samém začátku. Shodou okolností mi zrovna zítra přijede klientka z Rakouska s pitbulem o tři roky starším, kde nezvládnutí hierarchického problému již před 2-3 lety došlo do dnešní velmi kritické fáze...

(13.3.2016)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Minulý týden jsme byli na procházce s naším 5ti měsíčním hovíkem Alasem, běhal kolem nás na louce bez vodítka a najednou se tam objevil 4 letý němecný ovčák bez majitele, chvíli na sebe koukali, ale vzhledem k tomu, že Alas vyrostl ve smečce, kde majitelka měla 3 dospělé feny hovawarty a 1 NO, tak se k němu přátelsky rozběhl, neskákal na něj, jenom se ho dotkl čumákem a v tu chvíli na něj NO brutálně zaútočil. Alas se otočil na záda do podřadné polohy, ale ani to NO nezatavilo před napadáním. Nakonec se nám podařilo NO chytit za obojek, odtrhnout ho a sehnat majitele. Alas neměl žádně rány, ale získal tím evidentně psychický blok, odmítá odejít ze zahrady, pořád se rozhlíží, drží se u nás a je vyděšený. Dá se tento strach ještě nějak odstranit? Nechceme, aby měl strach z ostatních psů nebo je v pozdějším věku sám napadal.

Odpověď: Dobrý den:) Tuto problematiku jsem zde v Poradně již mnohokrát zodpovídal. Pětiměsíční štěně už velmi dobře ví, zda je součástí lidskopsí smečky a zda v ní existuje jeho "maják" (vůdčí jedinec a učitel), nebo zda tato smečka vůdce nemá a kolem něj jsou jen chůvy. Bohužel, Alas má kolem sebe jen ty chůvy, proto se teď bojí. Schází mu jeho silný jedinec, který by pro něj byl oporou a který by z jeho zážitku s dospělým německým ovčákem udělal pouhou zkušenost, ne trauma.

Pokud je štěně na všechno samo, pak podobné situace nemohou končit jinak. Síla psího druhu je v jejich smečkovém sociálním společenství, které každého mladého jedince především naučí, co může, co nesmí, co ho může ohrozit a co ho může zabít. Mladý pes se učí zkušeností, ale pokud ji špatně vyhodnotí, protože tu není nikdo, kdo by mu ji správně "vysvětlil", stává se z ní trauma - pes je vyděšený, vystresovaný a bojí se. A dokud Alas nebude vnímat Vás jako svůj už zmiňovaný "maják", nezlepší se nic. Vy pro něj musíte být příkladem toho, že se ze zahrady dá v klidu a pohodě vyjít, poznávat svět a život a to vše i bez úhony přežít. Pokud s Alasem z té zahrady vyjde vůdce, Alas vyjde s ním. Pokud vedle něj bude pouze chůva, Alas se dál bude brodit ve svém traumatickém zážitku...

Mnohokrát už jsem psal, že v psím světě vše souvisí se vším a se smečkovou výchovou štěněte je zapotřebí začít od prvního dne. Pak se totiž nikdy nedostanete do podobné situace, kdy štěně vedle sebe nemá svůj vzor a příkladové vzorce chování. První velká chyba ve Vašem případě navíc nastala již během řešení konfliktní situace, kdy jste ze zkušenosti (tj. napadl mě pes) vyrobila trauma (tj, všichni psi mě chtějí zabít). Ta druhá probíhá ve chvíli, kdy Alas má vyjít ze zahrady a v hlavě má "bože na všechno jsem sám a když se zase něco stane nikdo mi nepomůže"...

Rozumíte mi? Vše souvisí se vším a Vy se musíte pro svého mladého pejska, který se teprve učí, stát oním již zmíněným vůdcem a učitelem. Takovým, se kterým vyjde ze zahrady v klidu, protože pokud k něčemu dojde, jeho vůdce a učitel to vyřeší. Takovým, na jehož "pojď se mnou" se může spolehnout, protože jeho vůdce a učitel dokáže zajistit bezpečnou cestu a prostor. Takovým, který správně odhadne cizího psa a v případě potřeby včas zabrání konfliktu nebo napadení člena smečky.

To vše by přirozeně zvládl dospělý pes po Alasově boku a měl by to zvládnout i Alasův člověk. Jinak to totiž nejde, Vy sama pro něj musíte být příkladem, vůdcem a učitelem, který ho naučí třeba tomu, že ne každý cizí pes musí být nutně kámoš. A že občas můžete potkat i psa asocialního (i když ruku na srdce - pokud by onen NO skutečně "brutálně zaútočil", jak píšete, Alas by z toho rozhodně nevyvázl bez zranění, takže to beru trochu s rezervou. Ne všechno je takové, jak to na první pohled vypadá a první chybu mohl udělat právě Alas, dospělý pes ho jenom poučil).

Každopádně teď s Alasem co nejvíce choďte ven, mezi psy (spolu na vodítku, ne puštěným navolno!) a do běžného provozu, jakkoli se tomu bude zpočátku bránit. Berte ho do pro něj neznámého prostředí, řešte běžné situace, komunikujte spolu, chovejte se jako silná osobnost, ne slabá chůva. Alas se potřebuje opět dostat do klidu a bez "majáku" vedle sebe to nezvládne. I Vás, když jste byla malá, rodiče učili, že svět kolem Vám neublíží, pokud se v něm naučíte správně pohybovat...

Dále si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k tématu správné psí výchovy (skutečné výchovy, ne bezúčelných povelů nebo pouhého hraní si se štěňátkem) spoustu textu. A pokud budete mít pocit, že to nezvládáte tak, jak je zapotřebí a Alas s sebou dál tahá svého démona, nestyďte se a i s ním za mnou přijeďte. Pokud se to totiž nesrovná hned, pak opravdu hrozí vysoká pravděpodobnost, že vůči jedincům vlastního druhu začne vystupovat konfrontačně. Ne hned, až za pár měsíců - psí démoni fungují jako časovaná bomba.

(13.3.2016)
Plemeno: čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem. Moje fenečka je od štěňátka velmi čistotná a velmi rychle pochopila, že k vyměšování má docházet venku. Přes drobné nehody (je ještě mladá), je vše v naprostém pořádku. Problém je, jakmile se k ní kdokoliv skloní. Ihned lehne na záda a počůrá sebe i okolí. Je to nejspíš projev maximální radosti a blaženosti. Jenže v tu chvíli opravdu lehne kdykoliv a kamkoliv, takže se vyválí např. v kaluži (načež se pak klepe zimou) a přitom si navíc počůrá bříško. Koupat ji tak často, když tohle udělá (dělá to, i když jsme doma a přijde se sama pomazlit), opravdu nejde. Používám tedy dětské ubrousky. Ale samozřejmě bych jí ráda vysvětlila, že projevit radost může i bez počůrávání. Jak na to? Nejprve jsem si myslela, že je to kvůli tomu, že se nad ní sklání "něco" velikého, ale opravdu přijde i sama, lehne si, začne vrtět ocáskem, počůrá se a chce se mazlit. Pohlazení jí nechybí. Je obrovská lísalka. Kastrovaná také není. Má za sebou první hárání. Děkuji mnohokrát za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o projev maximální radosti a blaženosti, ale o projev extrémní submisivity. Chce to zapracovat na jejím psím sebevědomí, roční čivava už není malé štěně. A správná čivava je sebevědomý pes, bohužel mnoho lidí ji má spíš za plyšovou hračku, podle toho se k ní chovají a pak to přesně takto dopadá - těchto případů už jsem zažil opravdu hodně...

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde obrovské množství informací o tom, jak funguje psí svět, jak důležité je pro každého pejska jeho přirozené sociální  prostředí - smečka a její vůdce, hierarchická podpora zdravého sebevědomí jako základu spokojeného a plnohodnotného psího života. Vystresovaný silně submisivní pes žije nešťastný život a i jedinec plemene malého vzrůstu má velkou psí duši. Jen vedle sebe potřebuje jistotu a silnou osobnost, ne chůvu. Pak zmizí i počůrání jako jednoznačný projev přehnané submisivity, v tomto věku a po prvním hárání už se rozhodně nejedná o štěněcí neovládání ve vypjatých emočních okamžicích.

Pokud budete potřebovat, není samozřejmě problém se se mnou domluvit na osobní konzultaci.

(13.3.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Mám pár dotazů ohledně našeho psa. První a nejdůležitější otázka je ohledně venčení z důvodu potřeby.. (močení, kadění) - Náš pes má 3 měsíce, je to labrador křížený s ořechem.. Máme problém s venčením. Děla to, že když už chce jít ven tak jde ke dveřím.. Tak se samozřejmě sbalíme a jdeme s ním ven. Zpravidla cca co 2,5 hodiny. Bohužel je to proměnlivé, někdy vykoná potřebu ale někdy ne.. Problém je ale v tom, že když ji nevykoná venku, tak přijdeme domů a on vykoná potřebu doma. Nevíme co s tím, a nevíme jak často ho venčit.. Býváme s ním tak půl hodiny venku, protože všechno by rád sežral a většinou jen blbne a chodí kde se mu zamane.
Jak dlouho s ním být venku ? - Zdá se mi jako prkotina být s ním venku tak dlouho jak on chce, podle mého by si měl zvyknout na nějaký režim.
 Jak často s ním chodit? - nám řekl veterinář, že jakmile bude chtít.... taky se mi to zdá jako prkotina. Měl by se naučit že se s ním bude chodit 5x denně.
 Jak vyřešit to, že by žral co vidí ? (včetně kapesníků a je více ulítlý na bílé věci) -Ja ho pokaždě oženu slovem "nesmíš" nebo "fuj" a zatahám za vodítko. Jaká je ale správná "metoda"?
Jak často a jak moc mu dávat žrát ?
Co udělat když přijde a začne jemně kousat ruce? - vždycky okřiknu "nesmíš" a chytnu mu čumák.
Děkuji za odpověď. Byl bych rád, kdybyste mi podali i nějaké doplňující informace. :)

Odpověď: Dobrý den, vezmu to tedy jedno po druhém... Tříměsíční štěně nemá ještě plně vyvinutou schopnost ovládat svěrače, už jsem to tu nejednou uváděl. Nemá schopnost soustředění dospělého psa, nemá psychiku dospělého psa a je nesmysl to od něj očekávat, také je to tu již nesčetněkrát napsáno. Jinými slovy je nanejvýš rozumné tyto skutečnosti respektovat a vzpomenout si, jak jsme se sami chovali jako zhruba dvouleté děti. Pak rychle pochopíte, jak je na tom Vaše vlastní štěně, na co už má a na co ještě ne a že zkrátka musíte být trpělivý a svoje štěně především učit - na principu emoční a slovní spokojenosti (pokud například se vyprázdní venku) a nespokojenosti (pokud udělá chybu). Štěně se nenaučí věci samo od sebe, potřebuje svého učitele, stejně jako jste ho jako malý potřeboval i Vy. A ano, pokud je zapotřebí, budu se štěnětem venku déle (aby samo přišlo na to, že potřeba se daleko lépe a příjemněji vykonává v přírodě než doma) a nebudu to považovat za "prkotinu".

A až zvládnete tuto "prkotinu", pak můžete teprve pracovat na určitém denním stereotypu, tedy že ven jdeme třikrát nebo později dvakrát a mimo jiné zde provedeme všechny vyprazdňovací procesy (což je mimochodem každému psu vrozené, pokud mu to úspěšně nepřekazí jeho majitel). Ale uvést to do praxe při všech vrozených předpokladech může až tehdy, když na to bude mít odpovídající stupeň psychického vývoje a správně provedené předchozí postupy (tedy i to, že teď s ním půjdete ven, kdykoli bude potřebovat, zpravidla tedy poté, co se nají a vyspí, v tom má Váš veterinář naprostou pravdu). Říkat "měl by se naučit že se s ním bude chodit 5x denně" je v tomto věku štěněte nesmysl.

Každé štěně ve věku Vašeho půjde po různých sajrajtech, mezi které patří i posmrkané na zem odhozené kapesníky od lidí, kterým některé výdobytky civilizace (třeba odpadkové koše) jejich okolí úspěšně zatajilo. Na druhou stranu je to skvělý trenažér, na kterém se malé štěně naučí, že každá podobná "kořist" je Vaše, ne jeho. Hluboké krátké zavrčení každé štěně velmi rychle pochopí - daleko rychleji než učení se dalším lidským slovům nebo trhání hlavy...

Doporučenou denní dávku potravy (kterou samozřejmě doladíte dle potřeby, každý metabolismus je individuální) rozdělíte zhruba od konce 3. měsíce věku na 4 díly, od konce 4. měsíce na 3 díly a zhruba od dokončeného 5. měsíce do konce života na 2 díly ráno a večer.

K poslední otázce doporučuji si sednout a prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO (x-krát již vysvětleno, stačí jen číst), navíc zde máte k dispozici i ony "doplňující informace". Správnou psí výchovu, vedení a psí vidění světa je totiž zapotřebí pojmout jako celek a vzájemně provázané postupy, nestačí z toho všeho vyjmout jen část. Jinými slovy - nastudujte a správně používejte co nejvíce ze zde uvedených principů, Váš pejsek Vám to mnohanásobně v dobrém vrátí...

(6.3.2016)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, co znamená, když mi štěně vyskakuje na záda. Když byla malá, vyskočila mi po zádech, když jsem přikládala do kamen nebo se sehnula a dělala něco na zemi, to už nedělá, ví, nesmí, ale stále po mě občas zezadu skočí při chůzi. Slyšela jsem, že je to ze strany psa největší útok, ale to mi vůbec nesedí, protože jinak vůbec nijak nevyjíždí, je moc hodná, nosí nám své hračky a dokonce i kost)) Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Nevěřte na nesmysly, Vaše fenka Vás opravdu nechce zabít. Je to štěně plné energie, testuje mantinely a stejně tak by zkoušela skákat třeba na jiného psa. Ovšem ten, pokud by se mu to nelíbilo (a měl by na to správné dispozice), by si velmi rychle poradil a drzou fenečku usměrnil. Pro člověčího parťáka, který chce mít ve smečce aspoň základní autoritu, platí to samé - když se štěně příliš rozjede, je zapotřebí použít základní psí dominantní signály (emoční, zrakové, kontaktní). Pak stačí ostrý pohled do očí, lehké zavrčení a kontaktní signál v dominantní zóně štěněte a pokud je splněna nejdůležitější podmínka, tedy že to vše pochází od výše postavené bytosti s odpovídající autoritou (ať už člověka nebo psa), pak je tento postup účinný a přináší okamžitou zpětnou vazbu.

Pozor na to, že hovawarti jsou jedním z plemen, která díky svým vrozeným vzorcům chování mají právě tyto tendence pro člověka nepříjemného testování a provokování zezadu v povaze - cíleně si vyhledávají tuto pro ně výhodnou strategickou pozici. Je třeba začít s touto hovawartí vlastností pracovat hned od začátku, jinak se přenáší do puberty, později do dospělosti a pokud se to psímu puberťákovi zalíbí (protože ho začne velmi bavit zlobit lidi, kteří si s ním neumějí poradit), máte o zábavu postaráno...

(28.2.2016)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, pozdravujem Vas a vsetkych dobrych ludi ktori maju radi psov. Moj dotaz sa netyka nastastie zatial riesenia vaznejsich problemov s mojim psim kamaratom. Budem strucny. Mam skusenosti s NO. / Prvy bol registrovany zachranarsky pes, druhy zije s nami dodnes /. Chcem sa Vas opytat na specifika plemena Leonberger, ktorý pred 14 mesiacmi pribudol ku mne a 9 rocnemu NO. Podla dostupnych informacii ktore sa odlisuju, je to raz spolocensky, raz strazny pes …. Ma v krvi aj pyrenejskeho horskeho psa. Paci sa mi Vase spoluzitie s Gardienom. Podobne by som chcel nazivat aj ja so svojimi psikmi..  V com su rozdielne leonberger a pyrenejsky horsky pes ? Naco sa upriamit u Leonbergera? Zatial nemame vo svorke problemy a Leo ma veľmi prijemne prekvapil svojou povahou. Uz dnes je z neho krasny mlady psik ktory ma v kohutiku 80 cm a velke srdce.

Odpověď: Dobrý den:) Leonberger jako plemeno vznikl v polovině 19. století zkřížením bernardýna, novofoundlandského psa (někdy se uvádí landseer) a skutečně i pyrenejského horského psa. Jsou to krásní psi vzhledem i povahou, ale jako u každého plemene je vždy sázkou do loterie, jak moc typického představitele plemene dostanete - "zvrhnout" se geneticky může leonberger stejně jako třeba pyrenej. Plus další věc pak samozřejmě je, co z konkrétního jedince udělá jeho majitel...

Pokud bych měl od sebe povahově rozlišit leonbergera a pyreneje, pak bych především uvedl to, že leonberger je "dobromyslnější obr" než pyrenej. Pyrenej má typicky pastevecké vzorce chování - vyšší nezávislost, jinou křivku a projevy rozvoje a útlumu vzrušení a agrese vůči predátorovi nebo nedůvěryhodné osobě, vyšší inteligenční potenciál a ochotu i schopnost řešit problémové situace. Leonberger je vůči lidem více přátelský a důvěřivý než pyrenej. Pokud jsou v pořádku genetické predispozice, nejsou u něj patrné dominantní tendence vůči člověku. Pyrenej je čistý pastevec, vyžadující vedle sebe srovnatelnou osobnost z hlediska dominance a přirozených schnopností, leonberger je v tomto jiný - má v sobě sice přirozeného obranáře, ale bez atributů povahy pastevce a má i menší nároky na svého lidského parťáka. Je celkově "měkčí" a dobromyslnější, což je geneticky dáno dědictvím po bernardýnovi a novofoundlandském psu/landseerovi.

Pokud ke svému leonbergerovi budete přistupovat s klidnou autoritou, dostatkem socíální komunikace a především blízkého vztahu (a vědomím skutečnosti, že je povahově zcela jiný než NO), pak budete šťastní oba dva. Nezapomeňte, že je to přeci jen velký silný pes a občas bude svých tělesných dispozic v těsném kontaktu rád využívat, ale pokud to budete opětovat stejnou měrou, bude Vás milovat. Máte velkou šanci si z Lea vychovat opravdu bezproblémového psího parťáka, pokud neuděláte zásadní chybu, pak nebude mít vůči Vám ani dominantní snahy. Leonberger je velký pes s velkým srdcem a citlivou duší a přeji vám oběma, ať si spolu rozumíte a prožijete spolu krásný společný život - a za sebe mu posílám velké pohlazení...

(28.2.2016)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 28 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak správně a účinně postupovat a naučit pejska samotě. Po nedávné smrti mé první fenečky RR jsem před měsícem adoptovala fenku RR starou přes 2 roky. Byla v adopci proto, že žila s rodinou, která na ní neměla čas, byla umístěna celý den na zahradě, nechodila na procházky a spala v jakémsi seníku. Zřejmě trávila čas pobíháním okolo plotu a štěkáním na kolemjdoucí psi a možná i lidi. A to je ten náš ,,problém,, který nevím jak přesně řešit - správně a účinně. Fenka je k lidem i dětem velice milá, kamarádská a klidná. K jiným psům už je to horší, tam to považuji za problém toho, že byla za plotem, tak si ke psům vytvořila vztah ,,po svém,,. Momentálně mě ale trápí a stresuje její samota. Jakmile totiž odejdu z bytu vyšiluje štěkáním a skákáním na dveře. Od začátku jí připravuji na samotu tím, že jsem odcházela z místností nebo rovnou z bytu na vteřinku, dvě, pět... a stupňovala jsem to. Vodím jí prozatím sebou do práce, protože si netroufám jí nechat doma hned od rána, aby tam v půl sedmé štěkala (bydlíme v bytovém domě). V práci ji též od začátku učím na samotu tím, že z kanceláře každou chvíli odcházím na vteřinku, dvě, někdy na minutu, či pět minut, podle situace co kde musím zařídit. Ale i tu má tendence štěkat... Před pár dny jsem se dočetla, že je při takovém učení vhodné, aby pes nespal v posteli, takže od té doby jí posílám do pelechu vedle postele a začala jsem protahovat ranní procházky, alespoň na 1 hodinu, jinak odpoledne dáváme 1 - 2 hodiny, co se týče pracovního týdne. Nevím, zdali je to hlubší problém, nebo je tohle její štěkání jen otázkou času, kdy si uvědomí, že se vždycky vrátím a že nemá tedy proč vyšilovat. Jakým způsobem to mohu do přijatelného směru ovlivnit (tedy, že nebude štěkat a nebudu mít stres jí nechávát doma samotnou a bát se sousedů). Jak mám správně postupovat? Před odchodem jsem jí rozházela a poschovávala po místnosti mlsky, aby se čucháním a hledáním unavila, ale neměla tendeci hledat všechno a nakonec stejně skončila u dveří a štěkala. Pak jsem jí začala učit na ,,místo,, kam jí před odchodem odložím, ale jen zavřu dveře je z toho ,,místa,, fuč a žene se ke dveřím, kde štěká. Párkrát jsem se vrátila a odložila jí zase zpátky na místo, jenže to bylo stále dokola a pak mi došlo, že to asi nebude to pravé, protože když se z toho ,,místa,, vlastně hne pryč, tak já hned přijdu, tak proč by tam zůstávala... Jsem z toho bezradná, protože nevím, jak dlouho sousedi mohou její štěkání tolerovat a už si nevím rady, jaké správné řešení nastavit. Děkuji Vám za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde v Poradně tolikrát psal, vysvětloval a stále to nestačí, protože tazatelé nečtou, nečtou, nečtou... Přitom právě to je jeden z důvodů, proč jsou tu dotazy/odpovědi zveřejňovány - aby se z ních mohli poučit i jiní a častokrát tak zjistili, kolik prostoru bylo právě jejich problému již věnováno.

Dobře, tak tedy ještě jednou (a určitě ne naposled, jsem realista).

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že pokud si vezmu do bytu dvouletého psa nebo fenku, kteří svůj dosavadní život trávili někde na zahradě, bez bližšího vztahu se svými majiteli, pak nás oba čeká běh na delší trať a nebude to jednoduché. Protože z hlediska Vaší fenky jde o zásadní změnu prostředí, člověka (smečky) a zažitého denního režimu. Na to je měsíc opravdu krátká doba a mnohokrát jsem na to v Poradně už upozorňoval. Chce to čas a správný přístup.

A právě ten správný přístup se u Vás bohužel zatím nekoná. Nevím, kde jste se dočetla takový nesmysl, jako že při učení pejska samotě je zapotřebí ho vyhodit z postele, navíc to i promptně uskutečnit! Uvědomte si prosím, že jednou ze základních věcí, které musí ve Vašem spolužití s fenkou nastat, je vybudování její důvěry vůči Vám a vybudování základní smečkové hierarchie a vazby. Pokud fenku budete vědomě od sebe odhánět (i třeba do toho "pelechu"), pak děláte vše pro to, aby i vedle Vás začala žít svůj vlastní život zahrnující vlastní řešení "problémů" (třeba toho, že najednou zůstane sama a neví, co s tím). Pokud fenku přijmete do vlastní smečky, budete s ní komunikovat a poskytnete jí hierarchické a sociální zázemí (najděte a přečtěte si prosím tuny souvisejících textů na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO), pak fenka nezůstane ve své mysli sama, ale bude vědět například to, že sice odcházíte, ale vždy se vrátíte. Že pokud ji někde necháte, dá se věřit Vašemu rozhodnutí, že to místo je bezpečné a ona sama tam není v ohrožení. Důvěra a fungující hierarchie je základ a bez toho Vám nebude fungovat nic.

Za další (a opět zde již mnohokrát popsáno) - je nesmysl čekat, že fenku unavíte nějakou hodinovou ranní procházkou. Neunavíte, psa naturelu rhodéského ridgebacka už vůbec ne a už naprosto ne fenku v plné síle zvyklou běhat celý den venku po zahradě. Fyzicky to nejde, ale jde to psychicky - celkové zklidnění, naplnění potřeby sociální komunikace. Opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO a koukněte i na zpětné vazby z individuálních výcvikových servisů, těmi se téma zklidnění přes psí psychiku vine jak červená nit.

Stejně tak je samozřejmě naprosto k ničemu nějaké "posílání na místo" (pes není vězeň) nebo představa, že se fenečka unaví "čucháním a hledáním mlsků". To je v lepším případě jen k zasmání, smutná realita ovšem je, že podobné věci stále přetrvávají jako výchovný folklór ze Starých pověstí psích...

Jediná cesta, která povede k cíli, je splnit všechny podmínky tak, jako byste vychovávala malé štěně. Tedy nejen začít od postupného zvykání na samotu (několikrát denně odchod/příchod, v klidu, bez nervozity, odchozí/příchozí rituály, postupně prodlužovat intervaly - viz PSÍ STRÁNKY FALCO), ale především vybudovat základní stavební kameny - komunikace, smečka, hierachie, důvěra (viz PSÍ STRÁNKY FALCO). Pokud pro svoji fenku nebudete fungujícím vůdčím jedincem, pokud spolu nebudete tvořit jednu smečku, pokud s ní nebudete umět komunikovat tak, aby Vám věřila, pak bude stále ve stresu a tomu budou odpovídat i její vzorce chování - nejen doma o samotě, ale i venku. Pokud budete schopna splnit výše uvedené předpoklady, pak se fenečka postupně psychicky zklidní a čas bez Vás stráví v útlumu, odpočinkem a spánkem, místo stresu přijde psychické uvolnění a klid.

Jeden měsíc je v takových případech málo, ale zatím jste ani ten bohužel nijak nevyužila. Je zapotřebí, abyste ty následující začala aktivně aplikovat postupy, které jsem Vám vyjmenoval (bližší viz nejen Poradna, ale i další texty na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO). Zatím čas pracuje proti Vám a čím více ho promarníte, tím více se stávající stav bude prohlubovat. Dobrá zpráva ale je, že pokud prokážete potřebnou trpělivost, důslednost a schopnost se s fenkou "domluvit", pak se vše v horizontu několika týdnů srovná. A pokud budete chtít, můžete za mnou s fenečkou samozřejmě přijet a nechat si potřebné věci ukázat a naučit prakticky.

(21.2.2016)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Prosím Vás o radu ohledně mého 10měsíčního štěněte slovenského čuvače, jmenuje se Angie. Angie je bohužel velmi divoká při vítání pro ni známých lidí, dlouhou dobu na člověka skáče. Snažíme se s ní v klidu přivítat, uklidnit ji, ale i když si k ní dřepneme, začne po nás lézt a skákat. Takto vítá nejen po půldenním odloučení, ale i po hodině. Zkoušeli jsme ji dát na vodítko a těsně před každým skokem s vodítkem mírně škubnout společně s "nesmíš". Ale nezabralo to a my nevíme, jak se s tím vypořádat. Na druhou stranu z toaletky vedle hlavních dveří, na kterou ráda leze, a ze které je potom vyšší, na člověka při vítání neskáče. Také velmi často na člověka jen tak znenadání vyskočí, packami obejme jeho stehno a snaží se po něm "vyšplhat". Obecně se velmi často ohání spíše packami, než aby člověka nebo hračky kousala, jak to dělá většina psů. Občas si před člověka lehne, ale obrací se na záda a opět se ohání packami. Běžně se ale při ležení na zádech nechá drbat na bříšku a je tak schopná i usnout.
Druhým problémem je chování Angie k cizím lidem. Na každého cizího člověka jak doma, tak i na procházce vyjíždí, je vůči němu agresivní, ale zároveň si od něho drží odstup. Nepřiblíží se k někomu cizímu blíže jak na 2 metry, jen kolem něho běhá a štěká na něj.
Angie s námi bydlí v rodinném domě, spí na gauči vedle mé postele. Když nikdo není doma, zůstává sama v chodbě, jinak s námi tráví všechen čas. Pohybu má dostatek, jak z procházek, tak z pobývání na zahradě. S ostatními psy problém nemá, hraje si s nimi. Chtěl bych se Vás zeptat, jak bychom mohli Angie odnaučit skákání při vítání a obecně ohánění se packami, a zda je nějaké řešení, jak změnit její chování k cizím lidem. Předem mnohokrát děkuji za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Angie je teď ve věku psí puberty a samozřejmě zkouší, kde jsou mantinely její přirozené dominance a divočejší povahy slovenského čuvače. Bohužel pro ni žádné nejsou, respektive není v její "smečce" nikdo, kdo by byl schopen zkorigovat její chování v momentě, kdy začne dělat věci špatně. A to už se evidentně táhne od jejího raného štěněcího věku, protože už v té době je třeba stavět základní kameny spolupráce člověka a velkého pasteveckého psa...

Ony totiž všechny Vámi popisované problémy mají skutečně jednoho společného jmenovatele, jednu příčinu a tou je základní nezvládnutí hierarchické výchovy a vlastní pozice. Pastevci se rádi předvádějí a velmi rádi demnonstrují svoji velikost a sílu. A pokud to necháte odmala být a jen sledujete, jak se z malé roztomilé chlupaté kuličky stává nohatý výrostek a ještě později velký silný pes s vrozenou snahou samostatně řešit a rozhodovat situace, pak dochází přesně k tomu, co popisujete. Pastevec vedle sebe nemá srovnatelného parťáka, který by ho v případě potřeby usměrnil, od kterého by se učil a koho by byl ochoten v těchto rolích také akceptovat.

Přivítání Vás a jiných známých lidí je v pořádku, pokud jím Angie dává najevo radost a pozitivní emoce. Není v pořádku, pokud je nekontrolovatelné a Angie se až příliš rozjede. Zklidnění je zcela jednoduché (použití přrozeného dominantního signálu, žádné vodítko a škubání), ale nebude Vám fungovat, protože nemáte vybudovanou svoji pozici silného parťáka. Totéž při jejím "packování" - pastevci (nejenom puberťáci) rádi použivají svoje silné tlapky, rádi používají taktiku "lehnu si na záda a co se mnou teď uděláš" a opět není problém situaci vyřešit několika základními komunikačními signály (ne povely!) a taktickým myšlením (je pořád zapotřebí mít na paměti proporce pastevce, tam nepořídíte hrubou silou). Ale opět je třeba mít k tomu vybudovanou základnu už od malého štěněte co se týče fyzických a především psychických dispozic. Pokud si pastevec nebude myslet, že jste chytřejší, silnějši a rychlejší, pak vás vůbec nebude brát, pokud půjde o hierarchickou dominanci.

Slovenský čuvač je k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý, má to v povaze a je to tak správně. Ale pozor - nesmí to v žádném případě sklouznout k samoúčelné agresivitě! A znovu jsme u Vašeho základního problému - Vy máte být ten, z koho v podobných situacích Angie přebírá postoj a podle koho koriguje svoje chování. Pastevec Vás upozorní, pokud se mu něco nelíbí, ale Vy musíte vyhodnotit situaci a správně se rozhodnout: řešíme versus neřešíme. Pokud řešíme, pastevec aktivně brání, pokud neřešíme, zůstává v klidu a jen má dotyčného bedlivě v merku. Samostatně se rozhodující a útočící pastevec, kterému je názor jeho majitele šumafuk, je neřízená střela a můžete se tak oba dostat do značných problémů...

Upřímně řečeno bych teď na Vašem místě přijal nabízenou pomoc a domluvil se se mnou na osobní pomoci. Na dálku vás dva dát do pořádku nelze, to určitě chápete a pokud za mnou s Angie přijedete, pomůžu i Vám. Rozhodnutí je na Vás, pokud budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

(21.2.2016)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: cca 2 roky (nevím přesně, je adoptovaná)
Kastrace: bohužel ano, dle příkazu adopční smlouvy
Dotaz: Dobrý den, dostal se ke mě Váš příspěvek o kastraci, bohužel pozdě.. V září jsme adoptovali fenku, jelikož jsme měli doma již psa, dle adopční smlouvy musel jeden z nich podstoupit kastraci, kdyby fenka měla šťěňátka, odebrali by nám ji.. V listopadu fenka šla na kastraci a od té doby nám utíká na procházky, pokaždé se vrátila a dnes nechtěla jít ani domů.. jakmile jsme ji dostali domů, koukala provinile, ale chtěla se mazlit.. Žádné tresty za utíkání nemá, jen ji vysvětluji, že tu je doma, tak kde se nám loudá... Pes se k ní nijak odtáhnutě nechová, zda naopak všímá si ji... Dle článku soudím, že mi nakázali úmyslně zmrzačit psa :( .. Ale nejsem první a bohužel ani poslední, strach z odebrání člena rodiny byl silnější :( ...  Bohužel je již pozdě, proto se chci zeptat, existuje něco, co by chování fenky dle utíkání mohlo zlepšit? :( Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve k té adopční smlouvě - psal jsem to ve svém článku jasně: z právního hlediska je smlouva (resp. její část) neplatná, pokud obsahuje ustanovení odporující zákonům ČR. Což požadavek na kastraci s ohledem na znění souvisejících paragrafů Zákona na ochranu zvířat proti týrání naprosto jasně je. Problémem v těchto případech je bohužel chování lidí, kteří místo toho, aby za svého psího přítele zabojovali, jsou ve své hrůze z osobních problémů schopni svého pejska zmrzačit. Navíc ve Vašem případě jste měla situaci ulehčenou podmíněním nechtěných štěňat, což a/ je pouze otázkou zodpovědnosti majitele a uhlídáním kritických dnů hárání, což neni až takový problém, pokud se člověk trochu snaží a b/ z pohledu adopční smlouvy se opět jedná o vyhrožování, které je již za hranou zákona i zdravého rozumu. To, že jste fenku opravdu nechali vykastrovat jako pro Vás nejpohodlnější řešení, raději ani nebudu komentovat, pouze bych se opakoval. Uvést jako důvod strach z odebrání je opravdu jen čirý alibismus a ano, někteří lidé se zachovají stejně, ale jiní díky bohu ne a nesmyslné požadavky vedoucí k zmrazačení jejich psa/feny prostě neakceptují, pokud jim záleží víc na jejich pohodě a plnohodnotném životě. A ano, nakázali Vám úmyslně zmrzačit psa a Vy jste to bohužel i udělala...

Po kastraci trvá několik týdnů až měsíců, než se zbytkové hormony vyplaví, útěky Vaší fenky (pokud začaly bezprostředně  po kastraci) proto nesouvisejí primárně s kastrací (jejíž důsledky se začnou v plné míře projevovat teprve teď), ale s vaším vzájemným vztahem. Pokud k Vám fenka nemá důvěru (a jen tak mimochodem ona velmi dobře ví, co se s ní stalo a kdo je s tím spojený - psi tyhle věci instinktivně vycítí), pak od Vás bude samozřejmě utíkat. Na vztahu mezi člověkem a psem je zapotřebí pracovat, budovat ho, už jsem o tom napsal tolik textu, že opravdu nemá smysl se opakovat. Stejně u štěněte, které máte odmala, jako u pejska, kterého adoptujete ve dvou letech jeho věku - vztah se nevytvoří sám od sebe a dvouletá fenka, která není se svým domovem spokojena, bude hledat jinou alternativu. Váš pejsek se zatím o ni ještě zajímá, ale vzhledem k provedené kastraci to také už nebude trvat dlouho.

Existuje jediná věc, kterou můžete pro svoji fenku udělat, když už jste jí tak dobabrala život. Začít se jí skutečně věnovat - po psím, ne lidským vysvětlováním "že je tu doma a kde se toulá". Vytvořit jí se svym pejskem fungující smečku a fungující maják, který pro ni bude oporou v situacích, kdy jako neplnohodnotná fena bude sama ztracená. Vybudovat hierarchický vztah. Pokud to neuděláte, nic se nezmění, pokud to dokážete, uděláte v rámci zbývajících možností to nejlepší, co můžete. Máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO a informace zde zveřejněné (psí psychika, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec atd. atd.), můžete se na mne obrátit o praktickou pomoc. Bohužel, o plnohodnotný život jste fenečku už navždy připravila (zcela zbytečně!) a třebaže tím prvním viníkem je autor adopční smlouvy, druhým jste se stala Vy, přestože jste měla možnost volby a plné právo požadavek kastrace neakceptovat.

(21.2.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer. Chci se na vás obrátit z dotazem mé rok a půl staré fenky křížence. Vzala jsem si ji jako štěně z útulku. Jelikož jsem ji chtěla udělat hezky život asi v tom byla veliká lítost tak jsem ji v podstatě nechala dělat co sama uznala za vhodné. Byla to docela rebelka ale po přelomu roku se změnila a ke mně i k mě rodině a známým se chová opravdu dobře. Je to veliký mazel, ale co se týká nových lidí štěká na ně ale po pár mlskách si je připustí ...nedávno ale u mně doma byla paní na stříhání, ke stříhání ani nedošlo byla opravdu nepřístupná celkem i agresivní . pani mi řekla, že  kdyby neměla náhubek pokousala by ji..což si úplně připustit nechci ale stát se to může.. Do toho nás teď po roce čeká očkování a s toho jsem tedy docela vyděšená.... Co se týká ostatních psů, tak má asi velký strach a štěká nepříčetně a nepřestane dokud se úplně nevzdalíme. Poslední dobou už nechodime ani moc ven protože je to celkem náročné. Ublíženo ji nikdy nebylo ba naopak je to moje mimino :-) možná jsem ji moc rozmazlila a nemá ze mně žádný respekt ale jde mi spíš o to chování k ostatním okolnostem jako jsou cizí lidi a psi....

Odpověď: Dobrý den:) Opět to napíšu zcela otevřeně a bez diplomatických kliček, jak je mým zvykem - nezvládla jste základní hierarchickou výchovu a fenka ve Vás nevidí vůdčí osobnost, tedy bytost, která rozhoduje. Tíhu rozhodování v situacích "cizí člověk" nebo "cizí pes" nese na svých vlastních bedrech a protože ji nikdy nikdo nenaučil, jak tyto situace řešit (resp. že problémové situace řeší vždy vůdce smečky, který je s ní), tak zcela přirozeně jde do agresivní paniky z nejistoty a strachu. Neumí si sama poradit, nemá vedle sebe svůj "maják" a to, co se dnes děje, je bohužel zcela nevyhnutelným důsledkem chyb, které jste při její výchově udělala...

A opět nemohu doporučit nic jiného, než abyste mě i s fenečkou navštívila. Potřebujete se naučit věci od základu a to skutečně na dálku ani načtením teorie nelze. Rozhodnutí je na Vás, ale neodkládejte je, další promarněný čas jenom vše upevní a zhorší.

(21.2.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den jmenuji se Lucie Puncocharova, jsem z Karlových Varů, a máme stafordsirkeho teriera x husky s vlčákem kterému je 1 rok a je to pes.Máme takový problém s naším pejskem. Je teda ještě štěně, ale od malinka byl hrozně hyperaktivni. Neustále si honí ocas, když pejska vyzvete k hraní, nemá o to zájem a začne si ,,kouřit ,, přirození.Předem píší,ze žádný problém okolo partií nemá.. A takhle to jde pořád dokola. Dokáže to třeba celý den, i kdyz jsme s ním třeba třeba louce. Veterinář nám řekl, ze je to v pořádku..Nám se to moc v pořádku nezdá. Na ostatní psi, kteří jsou buď vlcaci, nebo borderkolie, na ty hned vyjíždí a začíná být agresivní. Na lidi skáče, a neuvědomuje si, ze uz není malé 4kilove miminko. Ma okolí 30kg. Na vodítku tahá, snažíme se dělat to, co nám paní na cvičáku řekla. Ale stále to nezabírá. Tak nevím zda je to vše normální, takhle se chovat psa jsem ještě nikdy neviděla. Prosím poraďte mi..Děkuji předem mockrát, uz jsme zoufalí.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu psal mnohokrát - nevybouřená psí energie se nezklidní "vyběháním"  a pohybem, ale především sociální komunikací a uspokojením psychických potřeb! Je zapotřebí se mladému psu (štěněti) věnovat smečkovým způsobem, tak jak to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO píšu, máte zde k dispozici obrovské množství informací. Chce si to jen sednout a věnovat čas studiu základních principů psí psychiky a samozřejmě je poté také aktivně používat.

Mladý pes v tomto věku je psí puberťák, kterému se mimo jiné zvyšuje i hladina pohlavních hormonů. A stejně jako u člověka v podobné situaci (tj. sociální nekomunikace druhového okolí a neexistence fungujícího skupinového společenství) budou logicky jedním z jeho prvních stresových ventilů zaměření na pudové potřeby. Špatně je to, že nemá psychické vybití, nemá svoji smečku a už vůbec nemá nikoho, kdo by s ním fungoval jako vůdčí jedinec. To je zcela jasně vidět i na tom, že nezvládáte u 30kg mladého psa (ještě štěněte!) nejen jeho temperament, ale ani základní hierarchii a ovládání, nemluvě o tak základní věci, jakou je klidná chůze na vodítku. To jsou fakta a jako taková je prosím i berte.

Takže je nejvyšší čas začít s tím něco dělat a upřímně řečeno cvičák Vám s tím nepomůže, to už jste asi poznali sami. Pokud tedy budete chtít skutečnou pomoc, rád Vám ji nabídnu - stačí mi zavolat a domluvit se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rozhodnutí je pouze na Vás.

P.S. Prosím přečtěte si toto "Jazykové okénko" - žádná plemena "stafordšírský teriér" ani "vlčák" neexistují. Jsou to základní věci a je to tři týdny, co jsem na tyto věci upozorňoval...

(7.2.2016)
Plemeno: anatolský pastevecký pes (kangal)
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu, jak na naši Aidu - Anatolského pasteveckého Kangala. Měli jsme před ní fenku Tibetské dogy, kterou jsme milovali, ale naši sousedé méně. Přes den odpočívala a při setmění začala hlídat a štěkat. Štěkala vždy dlouho a měli jsme tak problémy se sousedy, kteří na nás neustále posílali policii(i ve dne) a udávali nás na Městském úřadě. Proto jsme se začali zajímat o plemeno, které by tolik neštěkalo. Doporučené nám bylo plemeno Anatolského pasteveckého, který si svoji situaci umí vyhodnotit a nebude tolik štěkat. My však máme zkušenosti opačné.Večer začne běhat po zahradě a štěkat ve všech koutech.V noci k ní manžel třeba 3x za noc vstává, ale důvod jejího štěkání a pobíhání neshledává. Moc nás to stresuje s ohledem k těm sousedům. Aida je od prvního dne co jsme si ji přivezli, stále volně se pohybující po celé zahradě.Je hodně temperamentní,co ji přijde do cesty to zničí, trhá prádlo a další věci. To je také problém. A ještě jedna věc - když ji na vycházce pustíme na volno, už ji nedokážeme dostat zpět na vodítko, vždy běhá jen kolem,ale k nám nepřijde. Zachrání nás vždy jiný pejskař,k jehož psovi se Aida přidruží.Nesetkáme se však vždy s nadšením majitele.Děláme něco špatně? Na pamlsky moc nereaguje - mít je nemusí. Chtěli bychom mít z ní poslušného a nezkaženého  psa. Prosím o radu a pokud by bylo třeba, rádi k Vám přijedeme.

Odpověď: Dobrý den:) S každým psím plemenem je zapotřebí pracovat, každé štěně je zapotřebí učit a vychovávat. Pastevec se ve svých přirozených prostředích učí od staršího zkušeného psa i od svého lidského parťáka - jak v které situaci reagovat, co je podstatné a co nedůležité, co je ohrožující a co není zapotřebí řešit. A naprosto stejně je zapotřebí učit a vychovávat (nejen) pastevecké plemeno i v našich podmínkách. Protože pokud to jeho majitel neudělá, tak dochází přesně k tomu, co sama popisujete. Vaše fenka neměla šanci se nic naučit, protože se jí nikdo z vás v tomto ohledu nevěnoval a nevěnuje.

Aida nežije s vámi, žije na zahradě. Neučíte ji, nevychováváte, netvoříte smečku, nemá svůj přirozený vzor a důsledky toho všeho teď začínáte poznávat na vlastní kůźi. Bohužel Vás nepoučil ani život s tibetskou dogou, kde jste evidentně dělali stejné chyby...

Ptáte se - děláme něco špatně? Ano, děláte v tuto chvíli špatně vše, co se týče výchovy a vedení pasteveckého psa. Vaše fenka je v tuto dobu ještě pubertální štěně, psychicky nedospělá, ale křivka dospívání je u pastevců jiná a za pár měsíců zjistíte, že při vašem způsobu "spolupráce" se začne vůči vám vyhraňovat a odcizovat - už teď jsou tam jasné příznaky. Nezvládli jste (nevěnovali jste se jí) základní výchovu. Kangal není plyšák, kangal je velmi ostré nezávislé dominantní plemeno a špatně vychovaný kangal se stává velkým problémem i vůči vlastnímu majiteli, pokud začne žít, vyhodnocovat okolí a řešit situace sám za sebe. V okamžiku, kdy začne hlídat všechno proti všem, je zle. Pokud má hlídat a dávat vědět o vetřelci jen za určitých okolností, pak mu tuto zásadní informaci musí někdo dát. To se doteď nestalo.

Za další - je třeba rozlišovat meži psychicky nedospělým a dospělým psem. Štěně (nedospělý jedinec) se teprve učí, tedy pokud má od koho. Nelze od štěněte (kterým je i Vaše fenka) čekat odhad situace, zkušenosti a nadhled hotového dospělého psa.

Máte opravdu nejvyšší čas změnit svůj přístup, začít svoji fenku vychovávat a učit, stát se pro ni důležitými. I její chování na procházkách zcela jasně dokumentuje, že k vám vztah nemá, nejste pro ni autoritou ani smečkou. U plemene, které již v tomto věku má v sobě výraznou přirozenou nedůvěru vůči cizím, je to jasný signál hledání autority a smečky jinde. A chtít motivovat pastevce pamlsky už je opravdu nesmysl a doklad základní neznalosti povahových charakteristik plemene...

Napsal jsem vše zcela otevřeně tak, jaká je současná realita. Je třeba nazývat věci pravými jmény a v tomto konkrétním případě je příliš moc věcí špatně. Ale samozřejmě Vám velmi rád pomůžu, pokud o pomoc skutečně budete stát. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

(24.1.2016)
Plemeno: gordonsetr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Chtěla bych se s Vámi poradit ohledně našeho Borga. Jako správný lovecký pes má vyvinutou potřebu běhat a neustále něco hledat. Před několika lety jsem s ním byla na loveckém "soustředění" vedeném myslivci, kde mi ho pochválili, jak má krásně široký záběr na poli, a že hledá pěkně systematicky. Bohužel se však dodneška nenaučil vystavovat, a proto jsem ho nikdy pro lovecké upotřebení nijak více nevedla - přeci jen je to hlavně náš kamarád a člen rodiny, myslivec nejsem a ani jsem neměla nějaké ambice ho uchovňovat.
Krásně široký záběr je sice velmi praktický na poli, při lovu, ovšem velmi nepraktický při běžném venčení. Když jsme doma nebo někde na návštěvě, je od nás Borg takřka neodlučitelný, dalo by se říci závisláček, prostě si hlídá svojí smečku. Venku je z něj však suverén s primárním zájmem běžet, vyhnat ptáčky z křoví, prohnat vrány nebo zajíce na poli apod., což už je problém.
Loni jsme kvůli mé práci přestěhovali kousek od letiště v Ruzyni, máme tu všude pole, ale je zde také dálnice na Karlovy Vary, která by pro běžného psa nebyla problém, ale obávám se, že je dost blízko pro Borga (v tomto ohledu jsme naštěstí ještě žádný problém neměli, ale stačí jeden bažant nebo zajíc a neštěstí bude na světě). Našim největším problémem je tedy poslušnost, která se bohužel snižuje s rostoucí vzdáleností od nás a s rostoucí únavou Borga. Zhruba do 50ti metrů je schopen přijít na zavolání na 90%, ale jak vzdálenost roste, tak přestává vnímat/poslouchat.
Ráda bych s ním chodila na výlety, s manželem jezdíme na kole a rádi jezdíme na Singl trek pod Smrkem, kde si myslím, že by se Borg mohl skvěle vyběhat a taky trochu mentálně vyblbnout, přeci jen jako setr potřebuje pohyb, který mu v žádném případě nechci upírat.
Chtěla bych Vás proto poprosit, zda-li byste nám mohl pomoci, aby si nás Borg více hlídal, držel se nás a neměl "potřebu" zmizet na protilehlý kopec při honbě za něčím zajímavým. Samozřejmě za Vámi s Gardýskem velmi rádi přijedeme :) Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na pejscích je jedna z krásných věcí ta, že jsou velmi flexibilní a jejich vrozené schopnosti lze buď posilovat nebo naopak potlačovat tak, abychom si ze svého čtyřnohého kamaráda vychovali pejska takového, jakého chceme (potřebujeme) pro společný žívot mít. A čím dřív začneme, tím lépe. Pak i z psa loveckého dostaneme psa "normálního", tedy takového, který nebude mít venku za výhradní smysl života hledání stopy, vystavování nebo lov zajíců (jako partner západosibiřské lajky, kontaktního nezávislého lovce, dobře vím, jak se tato práce vyplatí a především "že to jde").

Naprosto rozumím tomu, že "široký záběr" loveckého psa není to pravé pro běžné denní spolužití a pohyb navolno, navíc v blízkosti provozních komunikací. Stačí opravdu málo a pes přepnutý do loveckého režimu se rychle dostane do neštěstí...

Rád Vám s Borgem pomůžu a naučím Vás s ním fungovat jinak k oboustranné spokojenosti, ale samozřejmě tu Vás i jeho potřebuji mít. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné podrobnosti.

(17.1.2016)
Plemeno: labrador x ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu a Váš názor. Nejde mi odeslat Váš formulář na poradně tak píši zde. Vzali jsme si nedávno z útulku fenku asi 5 let stará křížence labradora a asi ohaře. Nekastrovaná. K lidem a dětem je neuvěřitelně hodná a naprosto oddaná a není s ní jediný problém. Je ale neuvěřitelně agresivní na všechny psy. Pokud vidí psa začne hrozně bafat, štěkat a být agresivní.  Pokud je pes na vodítku tak je hodně agresivní, ale když se k nám přiblížil pes bez vodítka byla to naprosto strašná, šílená reakce. Skákala na vodítku, trhala, zuřila opravdu jako bojový pes. Nebo když je tma a potká psa tak je to také stejná reakce. Nebo když pes běží směrem k ní A čím větší pes tím je víc agresivnější. Když pes stojí a nehýbe se je to trochu lepší. Když psa nevidí i když tam je nebo ji otočím směrem od psa je to lepší. A také následně hned po této situaci se vždy vyčůrá. Je to ze strachu? Je to obranná agresivita? Jak bych měla postupovat aby se agresivita aspoň zmírnila? Moc o ní nevíme jen, že žila dříve u nějakých asociálů a pak ji vyhodili na ulici kde dlouho žila a pak skončila v útulku. Jde to v tomto věku ještě změnit? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) I v dospělém psím věku lze změnit v podstatě cokoli, pokud na to jde člověk správně, netlačí na pilu a uvědomuje si, že některé věci budou běh na delší trať. To samé platí i pro Vaši fenku. Skutečné příčiny jejího chování ale nelze určit na dálku bez možnosti přímé práce s ní a správného vyhodnocení, kterému pak bude odpovídat i konkrétní další postup. Tato správně provedená diagnostická fáze je životně důležitá, protože pokud zvolíte špatný postup, pak stávající problém pouze výrazně zhoršíte - stejně tak v případě, pokud s ním nebudete dělat nic. Agresívní psí chování nemá vždy černobílé pozadí a zda je hlavní příčinou strach a nejistota nebo naopak dominance, to lze poznat pouze z osobně viděných (ne zprostředkovaných) signálů, řeči těla a dalších zpětných vazeb - v podobných případech je alespoň pro mne osobní kontakt nezbytný, pokud mám skutečně pomoci a ne si jen na dálku hodit mincí "panna/orel". To samé, tedy osobní kontakt, pak samozřejmě platí i pro moji následnou práci, kdy dávám věci do pořádku na straně pejska i jeho majitele...

Umím Vám i fence pomoci, ale jak jsem napsal, potřebuji vidět skutečné vzorce chování a poznat skutečné zdroje problému. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

(10.1.2016)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu s naším štěnětem labradora (věk 4,5 m) Je to přátelský, milý pes, který se rychle učí. Během měsíce se u nás naučil všechny základní povely. Cvičení ho baví, především když je za to pamlsek. Jeho poslouchání mimo cvičení však nefunguje. Poslouchá jen mého přítele, který je na něj hodně přísný a tvrdý. Nikoho ostatního neposlechne. Před pár týdny začal odmlouvat. Kdykoliv mu něco zakážeme, začne štěkat, vrčet a vypadá, že by chtěl kousnout. Tohle štěkání mu vydrží i několik hodin. Jediné co pomůže je vystrčit ho pryč na hanbu. I tam ale trvá než se zklidní a ještě předtím udělá nějaký naschvál (buď loužičku nebo něco rozkouše). Pročetla jsem spoustu článků jak si získat u psa autoritu, co se smí a nesmí dělat, ale nic na něj nezabírá. Potřebuji aby poslouchal především mě a také zbytek rodiny, protože my s ním trávíme nejvíce času. Další problém je ten, že pořád všechno žere. Přesto že chodí venku na vodítku, vždy něco vyhrabe a když mu to chceme vzít, rychle to spolkne. Minule nám vyzvracel kaštan. Nevíme jak ho to odnaučit, aby nemusel chodit s náhubkem a mohl se i volně proběhnout aniž by ho to ohrožovalo. Předem moc děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát už jsem v Poradně tyto věci vysvětloval. Čtyřapůlměsíční štěně se necvičí, ale vychovává. Uvědomte si, že jeho psychika je v tomto věku na úrovni předškolního dítěte - nemá ještě potřebnou schopnost soustředění, jeho vzorce chování v tomto věku v naprosté většině situací nevycházejí z rozumových analýz a zkušeností, ale z instinktivních reakcí a vrozených vzorců chování. A tyto skutečnosti je zapotřebí zohlednit jak ve výchově malého štěněte, tak ve vyhodnocování jeho chování a reakcí.

Lidé bohužel velmi tlačí na pilu. Sami žijí ve zrychleném tempu a stejně tak v těchto případech nahlížejí i na své psy - honem honem a v půlroce ať je z něj hotový pes. Je to nesmysl, stejně tak jako tvrdit, že štěně se v době mezi 3,5 a 4,5 měsícem věku naučilo (a především na ně spolehlivě reaguje!) všechny základní povely. Vezměte ho do reálného provozu navolno a velmi rychle poznáte, že tomu tak není.

Navíc už sama vidíte, že "povely" Vám jsou nanic, protože pejsek Vás nevidí (a v tomto konkrétním případě ani nemá šanci) jako autoritu. Proč? Protože ho jen cvičíte, místo toho, abyste jej prioritně vychovávala - včetně sebe sama, protože i být vůdčím jedincem se člověk musí naučit. Protože Vás právě z tohoto důvodu nebere, začíná Vám to dávat najevo - a to ještě zdaleka není v pubertě, pokud nezměníte přístup, budete za dva měsíce nešťastná a on taky. A pokud reagujete na jeho hierarchické testíky "vystrčením na hanbu", pak v jeho očích Vaše pozice klesla k nule...

Štěňata je zapotřebí především učit, ne je jen cvičit nebo si s nimi jenom hrát. A tím učením nemám na mysli povely a cviky poslušnosti, ale hierarchickou smečkovou komunikaci - tohle můžeš, tohle nesmíš, tohle tě zabije (a jen tak mimochodem - psa může zabít i třeba ten kaštan ve střevech). Ne "odnaučovat", ale "učit". Vnímáte ten rozdíl?

Stejně jako v jiných podobných případech, i Vy máte možnost využít mé osobní pomoci. Budete-li chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme se.

(3.1.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 8 let
Kastrace: ano (pravděpodobně v 6-7 letech)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu. Fenku jsme si vzali z útulku, odkud jsme dostali poměrně přesné informace o problémech, kterými trpí: je bojácná, nemá ráda muže a hluk. Fenka byla v útulku více než rok. Vilínek je u nás teď půl roku, takže jsme ji poznali trochu lépe. K dětem se chová vlídně. Nemůžeme říci, že nemá ráda muže - s pánem vychází v pohodě, je nedůvěřivá k cizím, každý hluk ji stresuje. U domu hlídá - štěká, pokud přijdou řemeslníci, štěká i na ně a je schopná kousnout. Pokud na ni ovšem takový cizí člověk upře pohled a promluví přímo, odskakuje dozadu, evidentně se bojí, ale nebrání jí to v tom, oběhnout budovu a pokusit se zaútočit zezadu.  Toto vše provádí, pokud jsme doma. Pokud odjedeme, zaleze si do boudy a spí, nevylézá, neštěká ani na pošťáka.
K nám se chová mile, je mazlivá, užívá si drbání a hlazení. Je poslušná, pokud se nesetká se stresujícím faktorem:
1. Cizí lidé potkaní na procházce - z klidné chůze na vodítku se stává zápas, začne "jančit", vysmekává se z obojku. (Víceméně totéž s velkými auty - to zvládáme o trochu lépe).
2. Strach z ran (podle mne má zkušenost se střelnou zbraní) - při výstřelu i v dáli zalézá do boudy, do domu, klepe se strachy, jektá zuby, sleduje oblohu, strop, lustry odkud evidentně očekává útok. V tomto stavu se nás bojí, má problém k nám přijít.
3. "Špatné probuzení" - někdy se probudí do výše popsaného stavu, v němž nám nevěří,  sleduje oblohu, strop, lustry odkud evidentně očekává útok, drží si odstup...
Neznáme celou historii jejího života, ale zřejmě nebyl takový, jaký bychom psům přáli. Reaguje negativně i na slabou větévku v ruce, na noviny, vyklepnutí žrádla z alobalového obalu... Neumí si o nic "říct" - nekňučí. Vůbec neuvažujeme o tom, že bychom se jí zbavili, jen bychom jí rádi pomohli zbavit se strachu, aby si to válení na kobercích a nahřívání zad, všechno to drbání, hlazení, mazlení, honění koček a míčků a vyhřívání na sluníčku mohla užívat naplno. Nemám žádné zkušenosti s týranými psy a tak nevím, zda je naše přání v jejím věku možné. Je to ale tak vlídný a milý psík! Můžete jí, prosím, pomoci?

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě velmi rád pomůžu fenečce i Vám. Panika fenky v popisovaných situacích je přirozeným důsledkem několika základních faktorů - zažitých zkušeností z její minulosti, které negativně ovlivnily její psychiku a vnímání okolí, neexistujícího "majáku" (vůdce smečky a smečka jako taková) v její současnosti, chybného přístupu z Vaší strany (každý pes potřebuje vůdce a učitele, ne chůvu - potřebuje sociální kontakt se svojí "smečkou", ne boudu) a bohužel v neposlední řadě i kastrace, provedené zřejmě již v útulku...

Pokud jste trochu prostudovala moji Poradnu, určitě víte, že Vám určitě pomohu, ale je zapotřebí, abyste za mnou i s  fenkou přijela - pomoci na dálku v podobných případech skutečně možné není, potřebuji pracovat s fenkou kontaktně. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky, domluvíme potřebné podrobnosti.