PSÍ STRÁNKY FALCO   ... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!

„Přednáškové semináře a prezentace“

Pro ilustraci zde uvádím přehled seminářů pro veřejnost, které proběhly v posledních letech:

30. 6. 2005  -  Česká Lípa (kulturní dům Krystal)
14. 7. 2005  -  Mladá Boleslav (kulturní středisko Svět)
21. 7. 2005  -  Liberec (kulturní středisko Lidové sady)
22. 4. 2006  -  Uherčice u Hustopečí (jižní Morava)

29. 11. 2006  -  Brno (malá posluchárna brněnského planetária na Kraví hoře)

Přednášky se zúčastnili především studenti "Veterinární a farmaceutické univerzity Brno" a pozvaní veterinární lékaři, kterým jsem nabídl trochu jiný pohled na jejich psí pacienty... Na závěr přednášky a po zodpovězených dotazech jsem poskytl ještě krátké interview internetovému serveru "Velká Epocha (Epoch Times International)" - v tištěné formě zveřejněno v článku Vidět svět psíma očima.

Moje poděkování patří výše uvedeným subjektům (viz vstupenka), na jejichž pozvání jsem celou akci uskutečnil a kteří zajistili akci i z hlediska organizačního.

5. 2. 2009  -  Havlíčkův Brod (klub Čechovka)

O seminář zaměřený na téma přirozené komunikace a výchovy psů byl velký zájem, přijeli lidé z Čech, Moravy i Slovenska, což mi samozřejmě opět udělalo velkou radost. Mnozí z účastníků s sebou vzali i pejsky, s nimiž jsem se rád "osobně" přivítal. Na programu byla přednáška, ve které jsem kladl důraz mimojiné i na problémy vznikající pejskům a jejich majitelům vlivem zčásti zažitých a zčásti hlavně v posledních letech propagovaných postupů ze strany klasických výcvikových zařízení - bohužel je stále a spíše čím dál více nutno na tyto věci upozorňovat a ukázat lidem jinou cestu, při níž netrpí psychika a zdraví psů. Součástí přednášky byl i obrazový materiál a videoprojekce, na které jsem krok po kroku rozebíral a vysvětloval přirozenou komunikaci a sociální chování psů. Některé základní prvky a odezvu na ně jsem pak názorně ukázal i přímo na některých z přítomných pejsků.
Jako vždy došlo i na zodpovídání dotazů anonymních písemných i neanonymních ústních. Čas utíkal velice rychle a akce se nakonec protáhla na deší než původně předpokládanou dobu, ale závěrečný potlesk a zájem mnoha lidí ještě po ukončení semináře byl velmi příjemným a potěšujícím důkazem toho, že je seminář zaujal a určitě bylo o čem přemýšlet...
Závěrem bych rád poděkoval sl. Vendule Markové a lidem z klubu Čechovka za organizační zajištění celé akce.

15. 5. 2010  -  Borušov-Svojanov (seminář "FRBUL")

Pan Fiala ze zájmového webu "FRBUL" (Fórum pro milovníky francouzských buldočků) mne před časem požádal o kratší seminář na výcvikovém táboře francouzských buldočků, který se konal ve výše uvedeném termínu v Borušově-Svojanově. Velmi rád jsem mu vyhověl a zhruba 200km cestu na Moravu absolvoval. Setkal jsem se tu s účastníky tábora a jejich krásnými pejsky a kdo měl zájem, zúčastnil se nejprve mé přednášky s tématy přirozené komunikace, psí psychiky, smečky a hierarchie, ale i soužití člověka a psa nebo zdravotní a veterinární problematiky. Druhá část semináře pak byla věnována dotazům, které jsem zodpovídal.
Protože někteří ze zúčastněných považovali přirozenou komunikaci za šarlatánství  a dávali to dost nevybíravým způsobem najevo a protože ji nikdy nepoužívám formou cirkusového kousku na požádání v situacích, která řešení nevyžadují, vyzval jsem přítomné, aby tedy vybrali dva psy, kteří "se opravdu nemusí". Což bylo přijato s nadšením a byl vybrán jeden pes, který již na začátku semináře byl přiveden s náhubkem a k němu druhý s tím, že mají mezi sebou již dlouhodobou nevraživost. Majitelka prvniho na mé požádání náhubek sundala s komentářem, že se teda určitě pokoušou...
Nepokousali. Základní komunikační a emoční signály z mé strany měly okamžitý účinek bez sebemenšího vzájemného fyzického kontaktu obou psů (opakuji: signály - tedy žádné  kousání, válení se po psech, poulení očí a zuřivé grimasy), psi se od sebe otočili, v klidu odešli a zůstali u svých majitelů. V tu chvíli bylo v sále hrobové ticho a poté někdo řekl "Už vám to věříme. To bylo skvělý."
Byla to jen ukázka -  v situaci, kdy všichni čekali krev a psí zápas. Nerad, velmi nerad jsem k tomuto kroku sáhl, ale od té chvíle se někteří lidé začali ke mně konečně chovat jinak - místo zjevné přezíravosti a  přístupu "to nemůže fungovat a co nás tady ten člověk poučuje" začali konečně poslouchat, co jim říkám. V každé skupině se pár podobných lidí najde,  a třebaže naprostá většina kolem nich chce chápat a chápe, o čem mluvím, z těchto čiší negativismus a odmítání. A pak je nutno jim otevřít oči podobným způsobem i u tak nekonfliktního a osobnostně krásného plemene, jakým je francouzský buldoček.
Závěrem bych opět rád poděkoval pořadateli panu Ladislavu Fialovi.

19. 6. 2010  -  Hošťálková u Vsetína

Na pozvání paní Liškové jsem dnes absolvoval více než 300km cestu do obce Hošťálková u Vsetína, kam přijeli i účastníci mého semináře věnovaného přirozené komunikaci mezi člověkem a psem. Počasí nám přálo (ani déšť, ani vedro), takže jsme mohli celou akci uskutečnit venku na louce bezprostředně sousedící s lesem - však také první zvířátko, které jsem spatřil, nebyl pejsek, ale krásná srnka:)

Složení pejsků bylo pestré, nejvíce se sešlo rhodéských ridgebacků, objevili se různí kříženci i čistokrevná plemena, vítaným zpestřením byli úžasní leonberger a pyrenejský horský pes. Mluvené slovo a odpovědi na dotazy jsem prokládal praktickými ukázkami, kdykoliv se naskytly vhodné situace, takže jsem měl možnost demonstrovat nejen jednoduché a účinné zklidnění pejska, ale i praktické předvedení axiomu "pes je takový, jakého člověka má vedle sebe" - a na závěr opět  zvládnutí dvou psů v situaci, kdy po sobě na vodítku navzájem startovali. Výsledkem mého vyřešení situace byl velký ridgeback, který dělal, že jeho rival leonberger vůbec neexistuje - a leonberger, který zcela zmaten tímto faktem si chtěl začít s ridgebackem hrát. Další ilustrací mých metod přirozené komunikace, které na rozdíl od některých jiných přístupů vydávaných za tuto filozofii skutečně fungují, byli i další přítomní pejsci - za všechny jmenuji jednu mladou nevyrovnanou fenku německého ovčáka, která se měnila doslova před očima a zaznamenali to i účastníci semináře včetně samotného majitele. Radu ode mne vzala i paní, které bylo "psím psychologem" doporučeno korigování nežádoucího chování pejska několikametrovým vodítkem, což majitelce pejska (podle vlastních slov) samozřejmě nefungovalo a nikdy fungovat ani nemohlo. V podobných případech je totiž zapotřebí opravdu komunikovat a nebát se k pejskovi přiblížit - tuto zásadu jsem i na tomto semináři opět několikrát zdůraznil a s mnoha pejsky prakticky předvedl.

Toto je a vždy bude moje odpověď partičce těch, kteří neustále usilují o moji diskreditaci formou pomluv a lží, jak jsem tomu byl opět v posledních dnech na internetu svědkem - a jsem velice rád za to, že svoji pravou podstatu odhalí vždy dostatečně brzy tak, abych se s nimi ani nemusel vypořádat osobně. Nezaujatý a psychicky zdravý člověk si je navíc schopen udělat svůj názor sám, problémový hledá sobě rovné, tato jednoduchá pravda se potvrzuje už dlouhé roky...

I na této akci za mnou zůstalo kus práce s lidmi i jejich pejsky a závěrečný potlesk a osobní poděkování mi byly krásným balzámem za vydanou energii. Stejně tak mě potěšilo i zhodnocení pořadatelky akce, paní Narcisy Liškové, a stejně jako ona mně, i já jí děkuji - za perfektní organizační zvládnutí tohoto semináře a pozvání zopakovat akci i příští rok.

4. 6. 2011  -  Skalka u Doks

Do Skalky u Doks jsem přijel na pozvání Zuzky Hozhoni a Jardy Svobody, jako vždy v podobných případech s kombinovaným programem "přednáška/praktické ukázky". Bylo krásné počasí, dostatek stínu a kolem mě parta naprosto pohodových lidí a úžasných pejsků (viz fota nebo web Zuzany Hozhoni) - co víc si přát... navíc jsem si po hodně dlouhé době konečně zase mohl popovídat s mně blízkým člověkem a jeho úžasným slovenským čuvačem Čírem. Několik odpoledních hodin uteklo jako voda a i z tohoto semínáře odcházeli spokojení lidé a jejich pejsci - zpětná vazba je vždy důležitá a pozitivní od účastníků i pořadatele mne opravdu pokaždé moc potěší a velmi si jí vážím.

Ještě jednou tedy i touto cestou děkuji Zuzce a Jardovi za organizační zajištění a jim, Kimovi a Kati přeji jen to nejlepší - určitě se nevidíme naposledy:)

15. 9. 2012  -  NC Géčko Liberec - "Škola plná zvířátek"

V rámci akce "Škola plná zvířátek" pořádané v  NC Géčko Liberec jsem spolu s mým Gardienem prezentoval krátkou přednášku na téma vztahu pes-dítě a obecných zásad vlastnictví psa a chování vůči vlastnímu i cizímu pejskovi. Dle ohlasů se přednáška líbila a já věřím, že i tato malá osvěta pomohla přítomným dětem i dospělým v základní orientaci lidskopsí problematikou...

18. 4. 2013  -  Litvínov

Občanské sdružení ETIAM Litvínov se ujalo organizace a s mým "telátkem" Gardýskem jsem více než 70 posluchačům zprostředkoval jiný pohled na psí svět v rámci své zbrusu nové přednášky nazvané O psech a lidech. Mne samotného (a určitě i organizátory) velmi potěšila vysoká účast a zájem o vše, co jsem účastníkům mohl v této formě nabídnout.

Po přednášce, jak už bývá mým zvykem, opět dostali lidé prostor pro své dotazy a psí problémy. Potěšilo mě, že opět došlo k malé "autogramiádě", kde jsem podepisoval své knihy - a potěšilo mě velmi, že se tu ke mně hlásili i klienti, kteří absolvovali několik let zpátky některou z mých akcí a od té doby jsme spolu nikterak nebyli v kontaktu. Využili příležitosti, přišli i na tuto přednášku a byli spokojení jak s ní, tak i s principy, které jsem je před těmi lety naučil.

Obrovskou radost jsem měl i ze svého jedenapůlročního Gardýska, ze kterého se stává další velká psí osobnost a moje opora. Je stále ještě štěně, nedospělý psí puberťák, ale byl úžasný a tuto pro něj zcela novou zkušenost absolvoval s klidným nadhledem a maximální spoluprací se mnou. I na něm samotném jsem mohl ledacos předvést a závěrečný potlesk jako poděkování patřil právem i jemu...

Byla to vydařená akce a děkuji tímto všem, kdo se na jejím zdaru podíleli.

Nu a na závěr pár fotek:

4. 11. 2014  -  Kladno

Tentokrát jsme s mým pyrenejským "telátkem" Gardýskem vyjeli do námi zatím nezmapované oblasti - středočeského Kladna... Za pozvání děkujeme o.s. Akademie J.A.Komenského, které zajistilo propagaci a organizaci, kompletní odbavení účastníků a přednáškovou místnost včetně promítací techniky.

Přednášku jsem zahájil přivítáním posluchačů, představením sebe i svého pejska a poděkováním organizátorům, kteří se nadstandardně a velmi vstřícně postarali o nás všechny - nebývá to na podobných akcích pravidlem a osobně jsem to velmi ocenil. Přednáška samotná obsahovala všechny důležité oblasti lidskopsího života tak, jak jej považuji za správný a jak se jej snažím lidi naučit - jak jsem na samém začátku přednášky zdůraznil, přirozená komunikace neobsahuje zdaleka jen přímé psí signály, ale i celkový vztah k psí psychice a psímu životu obecně. Tedy i to, jak nahlížíme na přirozené psí potřeby (fyzické a především psychické), zda vůbec máme k životu svých psích parťáků alespoň základní respekt, zda preferujeme pouze své nebo i jejich potřeby, zda jsou pro nás prioritní cirkusové kousky nebo kvalita soužití a spokojenost pejska atd. atd.

Samotná prezentace obsahovala kromě samotné přednášky i praktické videoukázky psí a lidskopsí přirozené komunikace jak v podání mého Šedýska, který se jako vůdčí psí jedinec narodil, celý život tak fungoval a pomohl mi velké řadě pejsků znovuobjevit svoji psí podstatu, kterou v nich člověk více či méně potlačil, tak i v podání mém, kdy jsem na příkladu svých klientů a jejich pejska demonstroval jednoduchý  rozdíl účinnosti lidského povelového a psího přirozeného signálu. Svým hudebním klipem Psí oči, který zcela syrově ukazuje, jakých surovostí a týrání je v této zemi "pán tvorstva" schopen vůči jedněm z nejinteligentnějších tvorů žijících na naší planetě, jsem uvedl téma bezdůvodných kastrací, které se svými důsledky a motivací z mého ani psího pohledu nijak neliší od zrůdností, na které moje skladba odkazuje.

Je o mně známo, že pokud určité jevy považuji za špatné, neberu si servítky a pojmenovávám je otevřeně. Protože bohužel, v dnešní době je to zapotřebí - lidé jsou již otupělí přemírou jednostranných informací, které se na ně hrnou ze všech stran, stavají se lhostejnými a stádovými. Proto je potřeba na problémy upozorňovat velmi důrazně a používat jasné a srozumitelné argumenty tak, aby lidem otevřely oči. Na své přednášce jsem se tedy mimo jiné zcela pochopitelně věnoval i tématu cvičáků a jejich reálného přínosu pro člověka a jeho psa. Po 15 letech jejich sledování a zpětných vazeb od lidí z celé republiky opravdu nemohu prohlásit, že se jedná o pozitivní zálezitost. Řekl jsem otevřeně, že cvičáky jsou tu pro lidi, kteří vidí smysl pořízení psa pouze v jeho následovném používání v různých souvisejících soutěžních disciplínách, kde si člověk povzbuzuje vlastní ego sbíráním pohárů - což už samo z mého pohledu na plnohodnotný psí život není to, co by to být mělo. Je to naprosto stejný přístup, jako kdybych své dítě odmala cíleně a intenzívně vychovával jako sportovního šampióna a jen tak mimochodem je připravil o všechny radosti bezstarostného dětství a samotnou přirozenost. Jedna moje klientka z tohoto týdne, se kterou jsme se viděli poprvé a která sama na toto téma navedla řeč, to vystihla přesně tak, jak to vnímám těch patnáct let já sám: "Cvičák vás nenaučí naprosto nic o základním vztahu k pejskovi."

A to je přesně to, o čem jsem mluvil i na své přednášce. O tom, že skutečně důležitý je vztah, respekt k psímu životu, navození správné vazby (vztahové i hierachické) od samého začátku, od prvního dne společného soužití člověka a jeho pejska. Že pojem "přirozená komunikace" není soubor cirkusových představení sloužících k ovládání - že je to princip spolupráce, jehož výsledkem je vzájemná pohoda, spokojenost na obou stranách a především přirozené společenství. Smečka, která jako smečka funguje a spolu zvládne jakkoli zátěžovou situaci.

Bohužel, jsou lidé, kteří toto nikdy nepochopí. Nejsou to ti, kteří mají psa nebo psy a chtějí se něco dozvědět a naučit, aby spolu dobře nebo lépe fungovali. Jsou to lidé, kteří vidí jen skrz svůj velmi omezený tunel a na cokoli jiného reagují ne argumenty, ale pro mne až nepochopitelnou útočností. Tak jako dvě "cvičákové" dámy z řad mých posluchačů, které nejen mně potvrdily, že chování tohoto typu lidí se v podobné situaci vlastně nijak neliší od jejich chování vůči psům na cvičáku. Nesmyslné pokusy o nátlak, nesmyslné útoky "jakto že váš pes zívl a vy na to nereagujete", nesmyslné dotazy na moje soukromí (s kým jsem nebo nejsem v příbuzenském vztahu, považuji skutečně za zcela irelevantní), vpravdě buranské chování paní, od které bych vzhledem k jejímu věku už čekal jisté vychování... to vše mi pouze znovu potvrdilo, že o co více těmto lidem schází argumenty, o to více ze mne dostávají osypky. A komu schází základní slušnost, s tím se opravdu diskutovat nedá...

Mojí odpovědí na podobné útoky jsou realita a výsledky. Ano, jak jsem na přednášce řekl, pro mne opravdu není důležitá paní, která na mne pokřikuje ze zadní lavice v přednáškové místnosti - pro mne jsou důležití spokojení psi a jejich spokojení majitelé, kteří se ode mne něco naučili a pochopili. Pro mne je důležitý život mého vlastního pejska, který je zcela přirozeně i mojí vizitkou. Gardýsek se mnou absolvoval v kuse 3,5 hodinovou přednášku, po celou dobu (a v pro něj aktivním čase, který jinak každodenně tráví se mnou venku) byl absolutně v klidu, byla naladěn na mne a moje vnitřní emoce a neměl ani nevytvořil sebemenší problém, nikoho a nic neřešil, protože plně věří mému úsudku a mým rozhodnutím. Tříletý, ještě psychicky ne dospělý pastevec, žádný psí plyšák nebo flegmatik - výsledek mé práce, výchovy a komunikace s pyrenejským horským psem, kdy nemusím řešit, že s "cvičákovým psem" jeho věku a založení by se během této doby již několikrát muselo něco dělat, protože by se "nudil" a bylo by ho zapotřebí klidnit nebo s ním "po cvičákovsku" pracovat. Nejlepší příklad toho, o čem můj přístup, který lidi učím, reálně je. Pejsek, na kterého už dnes mohu být stejně hrdý, jako jsem mohl být hrdý na svou západosibiřskou lajku Šedýska a zlatého retrívra Dinečka...

Kapacita přednáškové místnosti byla naplněna, lidé naslouchali, ptali se, po skončení akce si někteří přímo na místě koupili některou z mých knih - to vše myslím dostatečně dokumentuje fakt, že pro naprostou většinu účastníků měla moje přednáška smysl, něco jim dala a pozitivně je nastartovala. Škoda, že někteří lidé jdou na podobnou akci bez toho, že by se předtím aspoň minimálně seznámili s tím, kdo a o čem bude přednášet - pokud půjdu na přednášku o Marsu, nemohu se pak ale divit, že se tu nebude mluvit o Zemi. Včetně toho, že jsem nejednou zdůraznil, že přirozená psí komunikace je o praxi a kdo se chce něco naučit, musí se učit se mnou v terénu s vlastním pejskem, protože každá dvojice pes-člověk je individuální. A stejně jako jsou kladeny nároky na mne a mého pejska, i posluchač by měl splňovat minimální základ - přijít bez předsudků, pozorně naslouchat a přijmout fakt, že ani tenis se nenaučí hrát během jediné přednášky bez praxe na hřišti a dobrého trenéra vedle sebe...

Protože mi organizátoři této přednášky vícekrát vyjádřili spokojenost a projevili přání v mých přednáškách pokračovat, rád to přijmu a samozřejmě mě to velmi těší. Tuto první přednášku pro Akademii J.A.Komenského v Kladně jsem záměrně pojal jako průřezovou skrze všechna hlavní témata vztahu člověka a psa s tím, že další přednášky by se věnovaly jednotlivým tématům již podrobně. Pokud se domluvíme, uvidíme se znovu počátkem příštího roku.

Závěrem bych ještě jednou rád poděkoval - jmenovitě paní Martině Ptáčníkové a Lence Tauberové - za skvělé zajištění zázemí akce.

Nu a opět pár fotek:

4. 7. 2015  -  Vysoké pole u Svitav

Na pozvání pořadatelů jsme s Gardýskem přijeli do rekreačního střediska Vysoké pole u Svitav přednášet na psí sraz "nejen pro BX" - jinými slovy řečeno na tábor určený pro příznivce molossoidních plemen. V konkrétním složení nakonec drtivě převládali představitelé plemen boerboel (búrský buldok) a bordeauxská doga.

Moje přednáška zahrnovala jak všeobecnou část, týkající se psích plemen obecně, tak především část speciální, zaměřenou na molossoidní plemena, jejich povahová specifika a optimální způsob komunikace. Musel jsem bohužel promluvit i o jevu, který mě osobně velmi trápí, a tím je používání kovových (řetězových) stahovacích a polostahovacích obojků (v horším případě i elektrik nebo ostnáčů), které dle mého názoru nemají na žádném psím krku co dělat. Zde jsem viděl kovové "obojky" až na několik výjimek na naprosté většině přítomných psů - proto jsem využil příležitosti a ve zkratce dané momentálními omezenými možnostmi demonstroval na svém vlastním telátku i na "tahací" fence jednoho z účastníků, jak s normálním vodítkem a klasickým koženým obojkem pracovat. Prostředí (louka plná psích pachů, včetně pachových stop hárajícich fenek) sice nebylo optimální, přesto věřím, že základní princip byl názorný - pozitivní odezva přihlížejících tomu každopádně odpovídala:)

V rámci mé dvouhodinové (včetně dotazů účastníků) přednášky ve více než 30°C pařáku - zrovna jsme se trefili do vlny veder - jsem se pokusil probrat aspoň ta nejdůležitější témata týkající se komunikace s velkými psy. Včetně toho, že u této psí skupiny velkých dogovitých plemen (mastifů a horských pastevců) je nezbytně nutné správně fungovat již odmala, se správným rozložením poměru fyzické a psychické síly. A včetně toho, že tato plemena si neobyčejně cení chytrosti (protože sama jsou vysoce inteligentní a předurčená používat vlastní hlavu a vlastní rozhodnutí) a je tedy zapotřebí být ještě chytřejší - jen pak, v kombinaci s hierarchickou autoritou, vás takový pes přijme za rovnocenného partnera. V rámci možností jsem předvedl některé věci i prakticky, na svém Gardýskovi jsem mimojiné demonstroval třeba sílu a vliv očního kontaktu.

Pejsci byli krásní, lidé se mi zdáli také v pohodě, každopádně tentokrát nikdo z účastníků mé přednášky neměl potřebu reagovat neadekvátně, útočně nebo jiným způsobem - všichni se chovali velmi slušně. Tuto okolnost zdůrazňuji proto, že to nebývá vždy pravidlem a samozřejmě je daleko příjemnější přednášet lidem pozitivním, kteří se chtějí dozvědět něco nového. Za to znovu všem děkuji, stejně tak mě potěšil závěrečný potlesk a poděkování ze strany účastníků i pořadatelů...

P.S. Ještě jedna drobnost na závěr. Zveřejnil jsem následující text již včera na svém soukromém FB profilu a rád se o něj podělím i zde:

"Hluboce se skláním před psí osobností mého Gardýska, stále ještě ne dospělého pejska, který se mnou dnes v tom šíleném pařáku s naprostým klidem a důvěrou nacestoval v autě 400km... a se stejným klidem absolvoval bez jakékoli aklimatizace (vystoupili jsme z auta a museli rovnou "na plac") naši přednášku mezi zcela cizími velkými psy, několika háravými fenkami a mezi cizími lidmi.
Gardýsek je úžasný parťák a já se na něj můžu spolehnout, můžu s ním jít kamkoliv - přitom jemu stačí jediné: to, že je se mnou..."

A pár fotek...

5. 11. 2016  -  Záseka u Velkého Meziříčí (seminář "FRBUL 2016" )

I tento rok jsem přijal pozvání pana Ladislava Fialy (F. Fr. Bul Morava), organizátora podzimního srazu francouzských buldočků a přijel se svým telátkem a přednáškou o přirozené psí komunikaci a vztazích mezi lidmi a jejich čtyřnohými parťáky...

Část přítomných si mne pamatovala už z mé minulé přednášky z roku 2010 - a přiznávám, že jsem v nejmenším nečekal, že moje tehdejší "probuzení přítomných" formou praktického předvedení hierarchické komunikace na jejich vlastních psech (detailnější popis zde) se prý v této komunitě stalo legendárním:) Ale ano, hodně mě to potěšilo a když mi o tom pan Fiala povídal, okamžitě mi došlo, co mě ani tentokrát nemine - dychtivá otázka přišla vzápětí: "A mohl byste nám to předvést i dneska?" :)

Tentokrát byl k dispozici i projektor a po počátečním přesvědčování poněkud nespolupracující techniky se vše rozjelo - přednáška doplněná kromě statických obrázků i krátkými videi dokumentujícími efektivitu a přímočarost komunikace psího vůdce smečky. Ve svém povídání jsem probral základní principy a pravidla přirozené komunikace, špatný versus správný přístup ke psímu druhu, pravidla přirozeného soužití člověka a jeho psa, problematiku bojových plemen, kastrace i určitá specifika plemene francouzský buldoček. Na konci opět všichni dostali šanci zeptat se mě na cokoli, co je z psí problematiky zajímalo...

A samozřejmě jsem na závěr neunikl ani oné "praktické ukázce" - tentokrát to byly dvě fenky, jedna z nich navíc kastrovaná. Druhá byla hodně startovací (z nejistoty, ne díky dominanci, na což jsem hned na začátku její majitelku upozornil), ale po prvotním hierarchickém seznámení obou fenek se mnou jsem opět mohl názorně předvést, jak každý pes vnímá přirozenou autoritu, osobnost člověka a psí signály. Jak jsem psal už před těmi šesti lety, nemám rád takovéto "rychloakce" (při své práci dávám každému pejskovi dostatek času mě nejdříve poznat), ale i tentokrát tato předváděčka sklidila velký úspěch. S problematičtější fenkou jsem si pak dal ještě kolečko mezi dalšími pejsky, i zde bylo znát, že se vedle mne chová daleko klidněji. Přirozená psí komunikace prostě funguje, ale jak jsem několikrát musel přihlížejícím připomenout, pouze tehdy, pokud funguje člověk...

Prostředí bylo příjemné, telátko se chovalo se svým obvyklým klidným nadhledem (přítomní buldočci z něj měli očička navrch hlavy), a moje přednáška se soudě podle reakcí a závěrečného potlesku i tentokrát přítomným líbila. A třeba se setkáme zas někdy v budoucnu, minimálně s těmi, kteři projevili zájem o moji osobní pomoc...

Závěrem děkuji všem přítomným za pohodovou nekonfrontační atmosféru a panu Fialovi za pozvání a zorganizování mé přednášky.

13. 10. 2018  -  Vysoké pole u Svitav (školení "CANTES 2018")

Na pozvání místopředsedy neziskové organizace zabývající se canisterapií Cantes z.s. pana Libora Dohnala jsem přijel odpřednášet téma psí etologie na soustředění a školení, které se v režii tohoto sdružení konalo v termínu od 12. - 14. 10. 2018.

Pozvání jsem přijal rád  a samozřejmě mi celou dobu dělal společnost můj impozantní pyrenejský parťák. Na lokalitu asi máme štěstí, stejně jako před třemi lety, kdy jsme tu přednášeli pro příznivce molossoidních plemen, i tentokrát vládlo krásné slunečné počasí. A protože bylo opravdu pěkně, rozhodl jsem se tentokrát odjet až druhý den...

Do přednášky samotné jsem zařadil jak témata svá, tak i témata na žádost pořadatele. Probrali jsme proto nejen původ psů, odlišnosti psích plemen, jak se psy správně žít a jak se k nim (ne)chovat plus další související etologická témata, ale i problematiku "bojových plemen", kastrací, množíren a na závěr i můj pohled na canisterapii jako takovou - co ano a co ne, jak tuto činnost vnímá sám pes/fena, čeho se vyvarovat při praktickém nasazení, na co nezapomenout při zkouškách a proč si myslím, že canisterapeutický pes se rodí, ne cvičí.

Jako vždy byla moje přednáška maximálně informačně otevřená a i "ožehavá témata" jsem prezentoval tak, jak je vnímám, jak o nich mluvím a jak o nich píšu. I zde jsem viděl, jak moc je zapotřebí správná psí osvěta a jak často je psí druh vnímán nesprávně a pod vlivem zcela mylných, ale bohužel mezi lidmi rozšířených a zažitých názorů.

A proto rád kladu i nepříjemné otázky na tělo a protože jsem pro toto publikum byl do té doby zcela neznámý, využil jsem příležitosti a mimo jiné položil jednoduchou otázku - kolik z mých posluchačů má kastrovaného psa/fenu z jiného než nutného veterinárního důvodu. Ruku zvedlo asi osm nebo devět lidí. Druhá moje otázka byla stejně jednoduchá - kolik z nich považuje svoje rozhodnutí svého psa/fenu vykastrovat za jedno z nejlepších ve svém životě - a nahoře zůstala ruka jenom jedna.

Není těžké přimět lidi k zamyšleni a já to dělám rád ;)

Podle zpětných vazeb od pořadatele i samotných účastníků (potlesk na jejím konci) moje zhruba tříhodinové povídání na téma "pes a člověk" splnilo svůj účel a lidem opět něco dalo. Informace, témata k zamyšlení a cestu, jak něco dělat jinak a lépe - pro psího majitele i jeho pejska, v canisterapii i v běžném denním soužiti...

11. 5. 2019  -  Borušov-Svojanov (speciál výcvikový tábor pro francouzské buldočky)

Znovu a již do třetice moje přednáška pro organizaci F. Fr. Bul Morava na jejich Výcvikovém táboře francouzských buldočků...

Francouzští buldočci dnes patří k velmi oblíbeným a rozšířeným psím plemenům a proto jsem i letos velmi rád přijal pozvání pana Ladislava Fialy - tedy ukázat účastníkům této akce jejich plemeno (a obecně psí druh) z trochu jiného úhlu pohledu, než jaký doposud znali.

Opět jsem probral řadu oblastí psího života a ani tentokrát jsem nevynechal „kontroverzní“ témata plemen s vyblokovaným sociálním chováním a nesmyslného kastrování zdravých jedinců. Přímo na účastnících jsem demonstroval platnost principu, že pes je vždy takový, jaký je jeho člověk a že například „uštěkanost“ pejska vůči svému okolí má kolikrát svoji příčinu jednoduše v tom, že pes pouze přejal vzorce chování svého člověka...

Ani tentokrát nechyběly praktické ukázky mé práce přímo s pejsky, konkrétně hierarchické zklidnění některých problémových psích jedinců a „první pomoc“ s chůzí na vodítku.

Jsem velmi rád, že se moje přednáška na téma „jiný pohled na psy“ líbila, potěšilo mě závěrečné ocenění potleskem i fakt, že se jeden z účastníků přímo na místě se mnou domluvil na individuálu, protože se podle jeho vlastních slov chce co nejvíce naučit své fence porozumět. Pro každého pejska je totiž výhra jackpotu, pokud jeho majitel chce porozumět jeho psí duši, psychickým potřebám a naučit se skutečnou lidskopsí komunikaci...

Opět chci poděkovat účastníkům přednášky za pozornost a všem, kdo se podíleli na příjemné atmosféře přednášky - a jako vždy i svému telátku Gardýskovi (a když už jsme si udělali ten výlet na Moravu, zůstali jsme tam spolu rovnou dva krásné dny) za jeho psí podporu, příklad a neskonalou trpělivost s některými malými francouzskými psími kaskadéry...:)

Zpět na hlavní stránku