Za období: 1.1.2017 - 31.12.2017

(3.12.2017)
Plemeno: malý knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s možná nestandardním dotazem,ale už nevíme, kudy kam a jak řešit problém, který vznikl a my si s tím nevíme rady. Jedná se o našeho 7letého pejska malého knírače. Je mu 7let a bylo vždy vše v pořádku. Tak 2 roky nazpět nám začal čůrat a kakat doma i když má volný přístup ven přes zvířecí dvířka. Čůrá i v noci, přes den, když jsme chvíli pryč,například jen 30minut, vrátíme se a opět máme někde načůráno. Očůrává sedačku, křeslo, stolek pod TV, vanu, myčku, židle u jídelního stolu, květinový stolek, prostě vše. Když jsme všichni na zahradě, je schopný utíkat do patra do kuchyně a tam se vyčůrat. Běžně čůrá v noci, dojde si do obýváku a pak si zase skočí do postele a spí dál. Nedokážeme si to vysvětlit, dle veterináře je po zdravotní stránce v pořádku. Možná to souvisí s tím, jaký je to závislák, je opravdu závislý na svém pánovi - manželovi a nehne se od něho na krok. Když jsme doma, je stále u nás, za námi, kde jsme my, je i on. Zvednu se, jdu do jiné místnosti. Monty spí a okamžitě se vzbudí a utíká za mnou. Přibyl k nám před 2 lety kocourek a před rokem další dva a je to možná tím, že se teď možná cítí na druhé koleji (?) ale pozornosti má stále dost, hrajeme si s ním, chodíme na procházky. Nevíme, jak to řešit a jak dál. Tím, že máme očůráno kompletně vše, tak neskutečného smradu z moči, se už v bytě asi nezbavíme (naštěstí k nám návštěvy nechodí a ani je nezveme, protože to není opravdu z tohoto hlediska možné) ale rádi bychom porozuměli jeho duši a chtěli bychom toto nějak změnit, pokud je to ještě možné. Budeme vděčni za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem v Poradně už častokrát psal v odpovědích na podobné dotazy, je takovéto psí chování (pokud se nejprve vyloučí možný zdravotní důvod) vždy zapříčiněno stresem. Zvlášť pokud jde o kompletní vyprazdňování (nejen značkování) jako v tomto případě.

Každá podobná změna psího chování má samozřejmě svůj spouštěč, takže i v případě Montyho se před těmi dvěma lety muselo buď něco závažného stát nebo spíše jeho dlouhodobý stres překročil svoji snesitelnou mez. A s vysokou pravděpodobností je to pak "jen" výsledek prostého neuspokojení základních psích psychických potřeb - smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, špatná nebo neexistující sociální komunikace. Už jsem mnohokrát psal i lidem vysvětloval, jak citlivá je psí psychika na absenci těchto základních atributů, popsané chování Vašeho pejska je pak jen upozorněním z jeho strany, že něco velmi není v pořádku. Přirozeným psím způsobem, tedy přesně tak, jak to sama popisujete.

Těchto případů jsem už řešil opravdu hodně. Pomohl jsem lidem i jejich pejskům eliminovat původce problému (tedy příčinu stres) a pak samozřejmě odezněly i stresové projevy. Pokud budete chtít, pomůžu i Vám, pozdě není, jen je dobré to neodkládat. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti a termín, kdy byste za mnou s pejskem přijela. Potřebuji ho vidět, pracovat s ním, potřebuji vědět hromadu detailů a to na dálku nejde. Pokud se ozvete, rád pomůžu i Vám a Montymu.

(3.12.2017)
Plemeno: barvář +x (?) 
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ano (kdy nevím, pejsek je z útulku v posledním strávil téměř 2 roky)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, na úvod mi dovolte pozdravit Vás i Vaše "telátko" :) Na Vaše stránky jsem se proklikala spíše náhodou, ale jsem opravdu ráda, ze se to stalo, už přes týden jen čtu a čtu a jsem fascinována Vaším přístupem a uvažováním o psí duši :) Potřebovala bych Vaši radu, snad možná i pomoc. Mám doma psí smečku, která spolu myslím hezky vychází, 11 let mi obohacuje můj život dnes již 15ti letá fenka "vestaje" (vesnické tajemství), když jí bylo 11 už to s ni nebylo ono, polehavala a myslela jsem, že už o ni brzy přijdu, v té době jsme si pořídili stěně yorka+am.kokr(dnes jí jsou 4),fenečka "ožila" do dnes je dost vitální a ani vet.mi nevěří ze je jí tolik :) Stará malou v podstatě vychovala, obě mají stejnou povahu, milují stejnou zeleninu, dělají stejné věci. Několikrát po malé skočila když byla stěndo (do toho jsem většinou nezasahovala, protože jsem to nepokládala za potřebné, stará ji pouze ukázala hranice, nikdy to nebylo s agresí). No a teď jsem si vzala cca8 letého  pejska z útulku (vím co má pejsek za sebou a není to nic hezkého, byl bit a dokonce již 3xadoptován, nevím proč byl vrácen, protože je to neskutečné zlatíčko. Přesto máme několik věcí, se kterými si nevim rady, pokaždé co jsem v práci (jsem na zkrácený úvazek pouze 4h) Beny vykoná veškerou potřebu doma, před tim, než jdu je pochopitelně vyvenčím, dále nevim jak pejska naučit ze tu jsem pro něj i když nejsem přímo s ním, pořád za mnou chodí (na záchod, do kuchyně, do pokojíčku k dceři, mam ho jak ocásek :)) V okamžiku kdy si sednu, je okamžitě u mě, pokládá na mě packy, vyžaduje pozornost (které se mu dostává), jen se bojím aby to nepřerostlo do větších rozměrů a Benýsek by nebyl až moc závislý, máme ho měsíc, na začátku utíkal ze zahrady, ale dnes už ke mě běží s radostí a důvěrou, venku ale táhne, pustit ho na volno si určitě netroufnu, párkrát po mě chnapnul, ale ne z agresivity, i to už jsme odbourali, jediné co zatím nechce je otřít zadní packy, to je znát že je ve střehu. Prostě nějak cítím ze mě jako vůdce stále nebere, ano, oblíbil si mě, ale není to prostě ono :)  všechny své  psy vychovávám s láskou a pochopením, přesto jako psy, troufám si tvrdit že jako ve smečce, jen zdaleka nevím jak na to jit správně. Benýsek je pro mě trošku oříšek. S holkama vychází v klidu, máme ještě kocoura, se kterým Benýsek už i spí v jednom pelíšku, není  zákeřný, není agresivní, jen si k sobě potřebujeme najít cestu :)

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji za sebe i za telátko:) Vzala jste si pejska, který už je několik let psychicky dospělý, má za sebou špatné zkušenosti z minulosti, je kastrovaný a teprve si na Vás zvyká. On potřebuje čas a Vy potřebujete co nejvíc se o něm dozvědět, včetně toho, jakým správným způsobem s ním komunikovat, na co dávat pozor a co předvídat. Beny je zatím v "přechodné fázi" a teprve si testuje svůj nový domov a především Vás. V nejbližší době si v hlavě vše uzavře, vyhodnotí a teprve pak se projeví jeho skutečná psí osobnost.

Nejrozumnější v tomto případě je opět se se mnou domluvit na osobní pomoci a s pejskem za mnou přijet. Pokud budu mít možnost jej poznat osobně, můžu Vám o jeho povaze a psychice říci daleko víc a pokud budete chtít, můžu Vás naučit vše potřebné pro to, abyste si spolu rozuměli a Vy pak zvládla i potenciálně problémové situace. Barvářská plemena nejsou jednoduchá (navíc, pokud jsem správně pochopil z Vašich údajů, se zde jedná o křížence), pejsek je kastrovaný - jinými slovy je dobré nepodcenit budoucnost. Budete-li chtít, rád Vám i Benymu pomůžu, zkontaktujte mne v tom případě prosím telefonicky.

(19.11.2017)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem na internetu našla vaše stránky a moc se mi líbí váš přístup k psům. Nás malý ďáblík je moc milý a hodný pejsek. Máme u něj stále střídavou péči s manželem, nemáme totiž jistotu, že pokud zůstane na zahradě sám a uvidí nás odcházet, určitě najde způsob jak se ze zahrady dostat a při hledání, kam jsme mu odešli, navštíví všechny své psí kamarády v okolí a určitě se bude snažit ulovit i nějakou tu slepici. Cesty, jak opustit naši zahradu a dostat se na cizí pozemek se naučil od našich koček. Když jsem si přečetla některé rady, tak jsem došla k tomu, že náš přístup k našemu miláčkovi je příliš benevolentní. Asi nemáme vytvořenou hierarchii v té naší malé smečce a tak se vůdcem stal náš Bobeš. Sám si rozhoduje, který povel poslechne a poslechne hlavně tehdy, když je pro něj výhodný, ať to jsou piškoty, nebo jízda v autě (to on nejraději). Dokonce jsem došla tak daleko, že když se Bobík rozhodne navštívit psího kamaráda a já se ho nedovolám, tak nastartuji auto, on okamžitě přiběhne, usadí se a já aby mě příště zase poslech, tak s ním projedu vesnici. Prostě na vodítku vodí on nás. Asi bychom potřebovali školu výchovy. Jsem ráda že je to sebejistý nebojácný pejsek, ale asi až moc. A také jsem ráda, že jsem neměla odvahu dát mu elektronický obojek, ale asi pro bezpečnost toho ďábla bychom potřebovali poradit. Bohužel jsme trochu daleko od Liberce. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, máte pravdu, pejsek si Vás skutečně příliš omotal kolem tlapky a není to vůbec dobré pro něj ani pro Vás. Na téma potřeby správně nastavené hierarchie pro spokojené soužití člověka a jeho psího parťáka jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už ostatně napsal spoustu textu - pokud to v lidskopsí smečce nefunguje jak má, jsou nešťastní všichni zúčastnění.

Pomůžu Vam, v tomto případě se však opět jednoznačně jedná o absolvování mého  individuálního výcvikového servisu , kde Vás i Bobeše naučím potřebné vzájemné komunikaci plus nastavíme správné hierarchické vazby. Do Liberce to máte cca 170 km, opravdu to daleko není (budete tu čtyři dny v kuse, takže Vás čeká jen jedna cesta sem a zpátky), jezdí za mnou lidé z daleko větších dálek - ze Slovenska, Rakouska nebo Německa. Vše je jen v nastavení priorit, navíc se vždy jedná o investici do zbytku společného lidskopsího života.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, pokud budete napravit všechny dosavadní chyby a mít s Bobešem nadále spokojený společný život, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a vše potřebné. Na výše uvedeném odkazu si můžete předem udělat reálnou představu o tom, jak pracuji a jak moji práci hodnotí sami klienti.

(5.11.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji Vám za odpověď. Obojek jsem okamžitě přestala používat, byl to pouze můj mylný dojem, že nám pomohl a uvědomila jsem si, že by nám do budoucna akorát přinesl trápení a nešťastného pejska. Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli je možné mi nějak vysvětlit, jak se stát lepším vůdcem a posílit jeho důvěru? Kromě toho, že občas nepřijde na zavolání, se mě venku pořád drží, doma neustále vyhledává kontakt, spí se mnou v posteli, pořád olizuje a mazlí se, chce si hrát, nechá se učesat, prohlédnout tlamu, vyčistit oči, prostě žádná manipulace není problém. Nikdy jsem nepostřehla že by se snažil být vůdce. Snažím se dodržovat pravidla, aby mě měl za vůdce ( ven a dovnitř chodím první, při hře více vyhrávám, dostává ode mne granule, když chci aby odněkud odešel, udělá to, od stolu sice občas dostane, ale nikdy si to nevynucuje štěkáním apod. ).
Ještě jednou děkuji za předešlou odpověď a předem děkuji  za následující.

Odpověď: Dobrý den:) Já také děkuji, především za Vašeho psího parťáka - za to, že elektrický obojek už nebudete používat.  K Vašemu dotazu: znovu se odkážu na svoji minulou odpověď, na které se naprosto nic nemění. Jsou věci a principy, které se prostě nemůžete naučit jinak než praktickou formou - řídit auto se také nenaučíte na dálku, naučíte se to pouze prakticky, s instruktorem na sedadle spolujezdce. Proto za mnou lidé se svými pejsky jezdí, jsem takový jejich "instruktor", navíc musím pracovat osobně i s jejich psím parťákem.

To je moje odpověď na Vaši otázku "jak se stát psím vůdcem a posílit jeho důvěru". Je jen na Vás, zda Vám za to Váš pejsek bude stát, nenutím Vás, jen vám dvěma dávám šanci využít stejnou reálně fungující a účinnou pomoc, kterou za roky mé práce k plné spokojenosti psí i lidské využilo již několik stovek Vašich předchůdců. Být svému pejskovi fungujícím "psím vůdcem" z jeho pohledu je totiž zcela jiné než z pohledu člověka, je to založené na zcela jiné interakci, než jakou uvádíte ve svém dotazu…

(5.11.2017)
Plemeno: hovawart x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (ve 12 měsících)
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás požádala o pomoc při výchově naší fenky. Jmenuje se Lexi a je to náš miláček :) a hlavně člen rodiny. Ráno ji pravidelně venčíme, pokud jsme v práci a ve škole, je venku na zahradě. První, kdo přijde domů, s ní jde na delší procházku. Pak dle počasí,je buď ještě venku,nebo tráví čas s námi na zahradě nebo doma. Poslední procházka je kolem desáté večer. Se psem pravidelně od štěněte navštěvuji cvičák. Je učenlivá, na cvičáku velice dobře reaguje, baví jí to. Je zvyklá na psi - návštěvy u nás doma, u kamarádů. Venčíme například společně s yorkšírkama.
Máme 2 problémy, se kterými si nevíme rady. Prvním je, že se hodně bojí. Problém jsou velká auta, osobní auta s připojenými vozíky, poletující igelit - vždy se lekne a pokud je na volno, tak je problém jí přivolat. Pokud se vedle nás objeví například běžec, lekne se a štěká na něj a nedá se vůbec odvolat. A to nemluvím o ohňostroji, petardách a bouřce. V těchto případech nechce ani ven, vždy rovnou utíká domů. Prosím, dá se s tím pracovat? Myslím si, že jsem hodně aktivní,se psem jezdíme dost často na výlety apod.Měla by být dobře socializována.
Druhým problémem je hra se psi. Vždy si je snaží podrobit. Již od štěněte se jim vždy snaží zakousnout do krku - podotýkám, že nikdy nikoho nepokousala. Svého nejlepšího psího kamaráda labradora, dokonce za krk/obojek popotahovala po zemi.Nechal si to líbit. Problém je, že takto pak běží i k cizím psům, chce si hrát a nedá se odvolat.Vznikají tím problémy, kdy se někteří psi bojí a hlavně jejich páníčkové to nevidí rádi :( Nikdy ji nemůžu chytit. Prostě neposlechne. Už jsou jí 3 roky, není už přeci štěně, měla by poslechnout. Zatím to řešíme tak, že chodíme více na vodítku a na volno ji pouštíme na poli, když v dosahu není jiný pes. Dá se s tím ještě něco dělat? Předem moc děkuji za jakoukoli radu, kterou rádi vyzkoušíme.

Odpověď: Dobrý den:) Ocituji teď z Vašeho dotazu: "není už přeci štěně". Problém, hlavní a zásadní, je bohužel v tom, že z důvodu kastrace v jejích 12 měsících je a navždy psychicky štěnětem zůstane. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete obrovské množství článků a textů ke kastraci, i zde v Poradně, kde mimo jiné vysvětluji také důsledky kastrace provedené již ve štěněcím věku psa nebo feny. Není problém si vše potřebné dohledat, ve zkratce řečeno pokud necháte odebrat pohlavní orgány psu nebo fence v době, kdy ještě tento jedinec nedosáhl psychické dospělosti, pak tímto zákrokem zarazíte jeho další psychický vývoj. Jinými slovy - získáte věčné štěně ve fyzicky dospělém těle, štěně, které nikdy nezíská nadhled, vyrovnanost a vzorce chování dospělého psa. Vy jste nechala svoji fenku vykastrovat ve 12 měsících, kříženec hovawarta a labradora dosahuje psychické dospělosti mezi 3,5 až 4 roky...

Ano, pokud by Vaše fenka zůstala plnohodnotná, chovala by se dnes jinak. Bohužel, na vlastní oči dnes vidíte některé důsledky provedené kastrace - nejistota až strach, nesrovnaná komunikace s jinými psy, nesoustředěnost, její obecně nervyrovnaná a stresovaná osobnost, která se projeví v každé pro ni zátěžové situaci - a další projevy, které přibudou teprve časem.

Když se k tomu jako v případě Vaší fenečky přidá neexistence vůdčího člena smečky a komunikace plus povahové dědictví po hovawartovi, je samozřejmě na problémy zaděláno. Nicméně dobrá zpráva pro Vás je, že Vám i fence umím pomoci. Samozřejmě to ale nejde na dálku a rozhodně to není otázka jedné rady, potřebuji s fenkou pracovat osobně a Vás naučit správné komunikační postupy. Pokud se rozhodnete svoji šanci přijmout, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme potřebné podrobnosti - pro pozitivní motivaci doporučuji shlédnutí a pročtení rubriky  Individuální výcvikový servis , kde najdete řadu zpětných vazeb mých lidskopsích klientů formou videoreportáží plus další řadu popsaných příkladů mé pomoci lidem a jejich pejskům...

(5.11.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ano (v 18 měsících)
Dotaz: Dobry den , potrebovala bych poradit.Mam 2,5 letou stafordku od malicka chodi vsude semnou.Miluje deti a lidi,nemela problem nikdy s zadnym psem ..spis se bala ale ted posledni trictvrte roku nesnese vubec zadneho psa.vsechno to zaclo po te kastraci. Kamarad ma o pul roku starsi fenu stejne rasy kdyz byli mali vencili jsme je hrali si a vse bylo v poradku . Pak se asi rok nevideli a Tedka ji vidi a ihned na ni chce zautocit.vubec ji takhle agresivni neznam ..pritom by diteti ani cloveku neublizila ...jprijde mi ,ze brani kamarada a zarli na nej. Ona ho ma hrozne rada a kdyz ho vidi tak po nem skace radosti.Hrozne si ho oblibila..Ale plati to i na ostatni psi .Jakmile vidi psa pres ulici najezi se a ihned vrci a steka.Jediny s kym muzem vencit je kamaradka ktera ma rotvajlera a znaji se od mala.Budu rada za kazdou radu .Dekuji

Odpověď: Dobrý den:) Ano, stejně jako u fenky v jiném dnešním dotazu je akcelerátorem popisovaného problému kastrace, provedená ještě ve štěněcím věku, tedy ve fázi psychické nedospělosti. Spolu s vyblokovaným sociálním chováním plemene americký staffordšírský teriér (amstaf) vytvořila kastrace úplně tu nejhorší kombinaci, co se týče vztahu ke psímu okolí. Nejistota, agresivita a obecná absence postupně se vyvíjejícího normálního chování dospívajícího/dospělého psa v mixu s geneticky vrozenými asociálními vzorci chování vůči jiným psům.

Jak už jsem psal ve své odpovědi na zmiňovaný další dnešní dotaz (a zopakuji i zde), kastrace psa/feny ve štěněcí fázi, tedy u psychicky nedospělého jedince, má vždy za následek zastavení jeho dalšího psychického vývoje. Tento psí nešťastník nikdy nedospěje, bude věčným štěnětem v dospělém těle, bez nadhledu, sebejistoty, vyhodnocování situací a vzorců chování dospělého jedince. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte na toto téma tuny mých článků, textů a odpovědí v Poradně - prosím prostudujte si je, ať vidíte, že je to pokaždé jak přes kopírák. Včetně toho, jak často lidem důrazně vysvětluji, že kastrace (s jedinou výjimkou závažných zdravotnich důvodů, kdy už jednoznačně a prokazatelně neexistuje žádný jiný postup k záchraně života psa/feny) je to nejhorší, co můžete pro svého psa/fenku udělat.

Na tyto případy mám jedinou radu. Pokud budete chtít, pomůžu Vám, ale "na dálku" to pochopitelně nejde - zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné, potřebuji pracovat s fenkou a naučit Vás postupy pro správnou komunikaci s ní. Motivaci a náhled na to, jak pracuji a jaké jsou moje reálné výsledky, naleznete v rubrice  Individuální výcvikový servis .

(5.11.2017)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Na základě původního emailu,znovu popisuji svůj problém. Mám roční fenku hovawarta, která má problém se socializací. Navštěvujeme cvičáky, chodíme do města, hodně mezi lidi apod. Problém nastane, když se zastavím s kýmkoliv na kus řeči,nebo podání ruky od kohokoliv- štěká vrčí. Se základní poslušností nemám problém, i s ostatními pejsky je v pohodě. Ráda bych s ní jezdila na výstavy, popřípadě zkoušky, bonitace. Prosím tedy, zda byste mi mohl poradit, jakým způsobem mám postupovat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka je teď v psí pubertě, i když ještě ne na jejím úplném vrcholu a začínají se postupně projevovat hovawartí geny. Nicméně je to už fáze, kdy se naplno projeví, zda je dotyčný psí jedinec hierarchicky zvládnutý - a ve Vašem konkrétním případě je zřejmé, že zdrojem Vašeho problému je právě hierachické nezvládnutí fenečky. V reálném životě se tato skutečnost pak projeví například tím, že ve Vaší přítomnosti sama řeší situace, ve kterých by se měla pouze přizpůsobit Vašim vzorům chování a akceptovat Vaše rozhodnutí (tedy daná situace je/není nebezpečná, řešíme/neřešíme). Pokud v minulosti s Vámi zažila popisovanou situaci (setkání s člověkem, podání ruky), ve které jste z jejího psího pohledu neuspěla, pak i to samozřejmě přispělo k tomu, že dnes reaguje uvedeným způsobem. Pokud pro ni nejste silná osobhost, pak jako hovawart opět přebírá v podobných případech rozhodovací roli.

Jinými slovy - pokud není v lidskopsí smečce hierarchie správně nastavena, pak se to samozřejmě odrazí v různých aspektech a situacích běžného denního života. Cvičáková poslušnost, ať už fungující nebo nefungující, s tím nemá nic společného a nic nenapraví (u hovawarta spíše pokazí), hierarchie je založena na zcela jiných principech. Hovawart opravdu není plemeno pro cvičák, jeho povaha, dominance, obecné genetické dispozice a styl komunikace jsou zcela odlišné, než co je na cvičácích preferováno.

Rád Vám pomůžu, ale je nutné, abyste za mnou i s fenkou přijela (máte to ostatně jen pár kilometrů) - potřebuji vidět její reálné chování a reakce, stejně tak i Vaše, na dálku se podobné věci neřeší a řešit ani nedají. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti. Chcete-li s ní absolvovat výstavy a podobné akce, pak je vyrovnanost fenečky a bezproblémový kontakt (ať už vůči Vám nebo vůči ní samotné) ze strany například rozhodčího opravdu naprostý základ...

(29.10.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se že píši takto, ale příspěvek mi nešel vygenerovat. Velice ráda si pročítám Vaši poradnu a snažím se si z ní odnést co nejvíce. Měla bych dva dotazy, na chování mého psa. Je to boloňský psík a je to náš miláček. Spí s námi v posteli, hodně si hrajeme, chodíme na dlouhé procházky, protože má stále hodně energie. Od začátku byl velmi hodný a učenlivý, v půl roce zvládal všechno co jsme po něm chtěli. Když jsme odcházeli z domu, chvilku plakal, ale když jsme přišli spinkal v pelíšku. Nikdo si nestěžoval, že by byl nějak slyšet. Potom jsem, zhruba po 2 měsících co jsme ho měli byla měsíc na neschopence a poté začaly problémy. Že doma brečí a vyje jsme se dozvěděli až od pronajímatelky bytu, které volala jedna paní a stěžovala si. Začali jsme ho tedy nahrávat a opravdu to tak bylo. Začali jsme tedy zkoušet vše co jsem se kde dočetla. Zavírat ve vedlejší místnosti, nechávat samotného po chvilkách a při návratu pochválit, dát pamlsek a jít ven, zkoušela jsem i přírodní kapky na uklidnění, prostě vše jen abych nemusela dojít až k protištěkacímu obojku. Bohužel nic nepomáhalo a začínali jsme mít problémy se sousedy a báli se, že budeme muset odejít. Koupila jsem tedy protištěkací obojek, ale pouze vibrační - pomohl na týden a pak mu to začalo být zase jedno. Musela jsem tedy objednat obojek na bázi impulsů. Byl to ten pro nejmenší psy a nikdy jsme nedošli výš než na první stupeň. Ten teprve opravdu zabral - myslím si že za celou dobu co ho máme mu na krku sepl tak max 10krát. Protože jak ví že ho má, cca 2-3 minuty kňučí (tak aby nesepl) a pak jde v klidu spát. Skoro pokaždé když ho měl jsem ho nahrávala na diktafon, bála jsem se aby nespínal zbytečně apod. Já bych ale chtěla aby mohl být v klidu i bez něho, ale když ho nemá brečí pronikavěji a déle - cca do 10 minut. Pak jde zase spát. Ale mne to trápí a nechci aby se tady cítil sám ve stresu a nebo nějak jinak špatně. Myslíte že by ho ještě to počáteční kňučení mohlo časem přejít? Než odejdeme dostane míček naplněný piškoty a dokud ho nevyprázdní je klid, pak začne. Je to určitě o 90% lepší než to bylo, ale bohužel za to vděčíme obojku:-( Vím že s tím určitě nebudete souhlasit, ale nevěděla jsem si už rady. To byl první dotaz a teď k tomu druhému. Od půl roku bych řekla že celkem perfektně zvládal povel ke mě. Nebála jsem se ho kdekoli pustit a věděla jsem že přijde. Nevím přesně od které doby, ale začali se střídat období kdy poslouchá jak hodinky s obdobími kdy musí chodit se stopovkou, protože na přivolání přijde třeba dvakrát a pak najednou nás úplně ignor,uje a pořád běží před námi pryč a nechce přijít. Co mám v takové situaci dělat? Přece i když přijde po půl hodině nemůžu ho už potrestat, protože přišel. Jinak je to velmi submisivní pes. Nikdy na nás ani nezavrčel, stále vyhledává naši společnost, nechá se vykoupat, učesat, ostříhat, prostě vše co chci. No takže to by byly mé dva dotazy a já předem moc děkuji za jakoukoli Vaši odpověď i když bude káravá. Přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, máte pravdu, za tohle Vás opravdu nepochválím... Pokud je pravda, že si pročítáte moji Poradnu, pak jste velmi často musela narazit na stejný dotaz jako je Váš - a tedy i na moji odpověď, která je v těchto případech vždy stejná. Navíc je to přesně 14 dní(!), kdy jsem zveřejnil svůj článek Pravda o tzv. "separační úzkosti", kde jsem rozebral související příčiny i to, jak vše dát do pořádku. Jestli se jedná o sedativa a antidepresiva nebo jako ve Vašem případě elektrický obojek, je jedno - ignorování příčin problému a důsledky na psí psychice jsou stejně devastující...

I když píšete, jak s tím obojkem údajně nesouhlasite, nemění to bohužel naprosto nic na tom, že jste ho svému pejskovi pořídila a necháváte ho jím trestat, jen co se chudák trochu hlasitěji ozve. A pořídila jste ho proto, že předchozí vibrační přestal být účinný. Jaký by byl další krok (nebo bude), až přestane účinkovat ten první stupeň? Nastavíte druhý, vyšší?

Za co ho vlastně trestáte? Za to, že nefunguje smečka, že pro svého pejska nejste vůdce, který mu dodá potřebný klid a pohodu? Proč za to trestáte jeho? Kdybyste fungovala ve své roli, už dávno by Váš pejsek byl v klidu a dobu své samoty by spokojeně prospal. Tolikrát jsem o tom psal, tolikrát jsem to nejen v Poradně zdůrazňoval.

Popsanými "korekčními" metodami jste dosáhla pouze výrazně vyššího stresu Vašeho pejska a jeho postupného odcizování, které se samozřejmě za stávajícího stavu a s postupujícím věkem bude zhoršovat. Je to vidět i na druhém Vašem dotazu - v psí hlavě čas od času velmi účinně sepne asociace s negativním zážitkem spojeným s konkrétní osobou (prostředím) a pejsek pak utíká od onoho zdroje pryč, přestává mu věřit. Jedná se o dlouhodobý proces a důsledky se pak projevují v nejrůznějších situacích.

I submisivita Vašeho pejska může být do značné míry získaná (posílená) tím, jak na jeho psychiku působí popsané restrikční mechanismy. Jak začne psychiku zdravého psa ovlivňovat podobná "maličkost", za jakou lidé považují "neškodné elektrické impulzy", stačí relativně krátká doba a následky jsou nedozírné. Je opravdu dobré si uvědomit, že pes není mašina, která je elektrickými impulzy správně řízená, ale živá bytost, která se neřídí, nekoriguje ani netrestá na dálku elektřinou (ani vibracemi). Pes je živá bytost, kterou je zapotřebí vychovávat, a to tak, aby pes žil psychicky ve svém přirozeném prostředí, tedy smečce. Pak se nevytvoří stres, nevytvoří se negativní důsledky, psu zůstane jeho skutečná osobnost a ví, že na svého člověka jako vůdčího jedince se může spolehnout.

Výchova nespočívá v trestání, ale v učení a případné korekci, pokud mládě udělá chybu. Platí to pro všechny živočišné druhy včetně člověka nebo psa a vzorec "štěkni nebo zakňuč, protože jsi ve stresu a budeš potrestán" je absolutně šílený. Vzorec "příčinu stresu odstraníme a ty už nebudeš mít potřebu štěkat ani kňučet" je správný. Trestáním projevené emoce (smutek, pocit osamění) ze štěněte stejně jako z dítěte uděláte emočně a citově nerovnou bytost, ztratíte jeho důvěru a odsunete je do izolace.

Pokud si otevřete rubriku Individuální výcvikový servis, naleznete i zde pár hezkých příkladů toho, že pokud jsem pejskovi odstranil jeho zdroj stresu (tj. neexistující lidskopsí smečka nebo nefungující vůdčí jedinec - člověk) a naučil jeho majitele správné komunikaci a přístupu, pak zmizely i projevy tzv. "separační úzkosti". Obecně lepší vztah pes-člověk a vzájemné fungování pak je jen třešničkou na dortu...

Můžete využít stejné šance a domluvit se se mnou na osobní pomoci. Pokud budete chtít, rád Vám i pejskovi pomůžu dát vše do pořádku.

(22.10.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem Vzala jsem si před 2 měsíci dneska již 5-ti měsíční štěně křížence odebraného ze špatných podmínek ( nejspíše od bezdomovců z ulice) Doma již mám 8letého labradora. Labrador trpí epilepsií. ( ne naštěstí pravidelnou) Mysleli jsme si, že si navzájem budou parťáci a psychicky se podpoří. Štěně je, ale velmi bojácné. Venku bez psího kámoše má opravdovou paniku, klepe se a neudrží pozornost. Když mu venku udělím povel poslušnosti, sice ho vykoná, ale je na něm vidět, že je duchem nepřítomen. A stále si hlídá okolí. S kámošem si je o trochu jistější, ale je velmi obezřetný a je vidět, že lidí a všeobecného hluku se bojí. Pozitiva vidím v tom, že je ale velice zvídavý. A přesto, že se lidí bojí, tak ho ale i trochu lákají. Když jsme v práci tak navíc doma trpí lítostivými stavy. Kňučí, štěká. ( Ne po celou dobu naší nepřítomnosti, ale například 1h mu to vydrží a začne až nějakou dobu po našem odchodu, není to pravidelné, někdy je klid, někdy je to štěkací záchvat občas jen kňučí ) Nepomočuje se a ani doma nekálí nic extra neničí. Musíme mít zatažené rolety a zavřené dveře do chodby, jakýkoliv podnět z venku ho vyděsí a štěká jak pominutý. Zkoušíme velmi trpělivě, stále odcházet a přicházet bez přehnaného vítání a loučení z bytu, snažíme se ho naučit, že když odejdeme tak i přijdeme. A že to je normální. Většinou ho štěkat při našich odchodech nikdy neslyším. ( štěkot máme potvrzen od sousedů a nebo z nahrávacího zařízení) A totéž se snažím vykonávat i venku, aby zůstal na místě a já od něj poodstoupím pár kroků. ( To mu nejde, nesoustředí se, stále se rozhlíží) Má i zvláštní způsob uvažování ve stresové situaci, jakmile se k nám blíží člověk, kočár, kolo tak za každou cenu chce někam utíkat a je mu jedno kam. Na vodítku se zažne škrtit a vyskakovat. V přírodě dělá jen takové kolečko a vrátí se k nám. Ve městě na sídlišti si ho netroufnu pustit. To se snažím dělat jakoby nic a mluvím na něj normálním tonem hlasu. Pohybu má dostatek, a psychicky se ho snažím unavit před odchodem do zaměstnání, právě povely místo, zůstaň a zkouším odcházet do vedlejších pokojů, za dveře atd. aby si mě tolik nehlídal.Zkoušíme poslušnost. Následně má doma hračky, klacek na okusování, hračku na způsob Kongu, žvýkací kosti, psího kámoše :-)
Myslíte si, že toto je správná cesta? Beru ho na hlučná místa, do městské hromadné dopravy, jezdíme na výlety. Se psy nemá problém. Ale ty lidi a ten hluk. To je pro něj tragédie. Děkuji za rady a případné typy.

Odpověď: Dobrý den:) Pejska jste si vzala na jeho 3 měsících a protože již první měsíce psího života jsou kritické z pohledu prožitých zkušeností (především imprinting a primární socializace), mohl si z původního prostředí přinést některé negativní vlivy. Současné jeho problémy a vzorce chování jsou už ale jednoznačně způsobeny  tím, že ve Vás nemá potřebnou hierarchickou a sociální oporu. Tu potřebuje jednak z hlediska svého věku (jedná se o teprve pětiměsíční štěně učící se život kolem sebe), jednak právě pro přeměnu ze stresového (na stresu se v tomto případě lidé a hluk pouze spolupodílí) do bezstresového běžného denního života...

Tyto věci se v psím světě nevytváří povely, ale správně nastavenou hierarchií a odpovídající komunikací - tedy tím, čemu učím svoje klienty i jejich pejsky. Ale vždy je v podobných případech zapotřebí tuto komunikaci nastartovat, je nutné zapracovat na pejskovi samotném i naučit jeho majitele, je zapotřebí provést správné postupy atd. Proto je moje rada stejná jako ve všech těchto případech, ktere nemá smysl řešit na dálku - zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete.

Jinak domácí odchody/příchody děláte správně, nezbytný je klid při těchto "rituálech", jak vidíte, tento postup opravdu funguje. Ale samozřejmě venku se jedná o zcela jiný typ situace, nelze aplikovat stejné postupy a čekat stejné vysledky - výchozí podmínky jsou naprosto odlišné.

A ještě jedna důležitá věc - pes se psychicky neunavuje povely ani tzv. "poslušností", to pouze vyvolává zátěž, ne uvolnění. Natož u pětiměsíčního štěněte.

Jak jsem napsal, pokud budete chtít, rád Vám i pejskovi pomůžu stejně, jako jsem pomohl už mnoha jiným. On potřebuje svůj "maják", podle kterého se bude moci řídit a aby se to podařilo, na to vás tu musím mít oba osobně a potřebnou dobu. Stejně tak musím mít možnost zapracovat přímo na pejskovi a eliminovat jeho získaná traumata. Pro pozitivní motivaci doporučuji prostudovat zpětné vazby a lidskopsí příběhy v rubrice Individuální výcvikový servis...;)

(22.10.2017)
Plemeno: 2x kříženec jorkšírský teriér/pinč
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Mám problém se svými psíky. Dohromady mám 4 pejsky. Fenu 5let(yorksir+pinč) a 10lety(yorksir) a jejich mladý 3 lety a 2lety.Nastal problém mezi 2 psi monty 3 lety a max 2lety. Ze začátku byli kámoši krom u jídla každý zvlášť pro jistotu hned aby se nervali. Když max začal dospívat začali mezi nima menší rozbroje nejdřív jen vrčení (zakrocila jsem) přestali a byly kámoši postupně začali kdo je silnější chápu že mají mezi sebou nějakou hierarchii, ale začali postupně bitky menší jen chycení za chlupy u krku i když jsem hned zakrocila chvíli spolu nemluvili, ale pak spolu spali, hráli si vše ok. Teď už jdou po sobě dost nechat je tak jdou úplně do krve. Nemůžu říct kdo to vyvolává postupně se střídají. Z prvu když začali do sebe jít víc tak to dělali predemnou teď už je jim to jedno jestli jsem tam prostě začnou se rvat. Musela jsem jednoho zavřít do přenosný boudy a střídám je tam a tak je držím od sebe. Ale i když je jeden z nich zavřený ten druhý de k bedně na něj vrčet a na opak. Můj dotaz jak je naučit spolu zase žít v klidu bez rvaček? Jsem z toho nešťastná. Nechci aby se dobili úplně a nebo čekat který z nich bude vítěz.
Pejsky jsem mírně učila jen základ co doma smí a co ne a fungovalo to, mám je jak děti mluvím na ně nechávám jim volnost a do teď probíhalo vše v pohodě.. Nevím jak dál s nimi. Ještě jedna věc monty je můj miláček a on to ví a ostatní to tak respektovali. A najednou takový zvrat.
Předem děkuji za odpověď a snad zas budou kámoši a bude nám to fungovat bez dalších rvaček.

Odpověď: Dobrý den:) Vaši psí kluci dorostli do správného věku a zcela pochopitelně a přirozeně si mezi sebou začali vyjasňovat svoje hierarchické pozice. Což je v pořádku a obejde se to bez zásadních komplikací, pokud funguje a umí v připadě potřeby správně zasáhnout vůdce smečky - a právě v tom je u Vás ten zásadní problém...

Psí vůdčí jedinec (Vaše pětiletá fenka a desetiletý pejsek) evidentně neexistuje a především bohužel na této pozici nefunguje ten nejdůležitější jedinec, tedy Vy sama. Máte doma plnohodnotnou psí smečku, musíte tedy být její součástí a nejhorší je v těchto případech přístup "mám je jak děti a nechávám jim volnost". To je zcela špatně, už jsem to tu v Poradně mnohokrát rozebíral, vysvětloval a zdůrazňoval - psí druh ke svému spokojenému životu nezbytně nutně potřebuje přirozené psí prostředí, tedy dobře vedenou a hierarchicky správně uspořádanou (lidsko)psí smečku. Vaši pejskové jsou fyzicky malí, zkuste si představit, že byste na jejich místě měla velké plemeno - to by byla jatka. Ale i u těch malých plemen platí stalé stejná psí pravidla...

Jak už jsem napsal, stát mimo smečku a do ničeho nezasahovat je úplně to nejhorší. Ale ještě horší je "řešit" stávající situaci oddělováním obou pejsků - tím v nich pouze radikálně posilujete stav, kdy se z pouhého hierarchického srovnávání stává vzájemná nevraživost se všemi souvisejícími důsledky.

Co tedy s tím?

Naprostým základem je začít fungovat v rámci celé(!) Vaší psí smečky jako její jednoznačný vůdčí jedinec. Se všemi potřebnými atributy, tedy osobnostními i komunikačními - principiálně vysvětleno mnohokrát nejen v této Poradně, ale i v mnoha souvisejících textech a článcích na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO (smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, komunikace atd.), prostudování těchto materiálů je nezbytný teoretický základ pro pochopení psího vnímání světa a jejich přirozeného sociálního prostředí.

Dále - umění vedení smečky (a tedy kromě jiného i eliminace hierarchických rvaček nastolením a podporou správné hierarchie na základě reálných dispozic jednotlivých členů smečky) je velmi komplexní záležitost a na dálku či "teroreticky" to naučit opravdu nelze. Nabízím Vám tedy stejnou šanci, jakou využili již mnozí před Vámi - zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme termín a přijedete za mnou s oběma pejsky nebo rovnou celou smečkou. Ukážu Vám, že během chvilky bude mezi oběma hlavními aktéry klid a pokud budete chtít, naučím Vás vše potřebné pro to, aby byli v klidu i s Vámi. Nejlepší investice energie a času pro zbytek vašeho společného lidskopsího života a to jediné, co Váš problém opravdu vyřeší...

(27.8.2017)
Plemeno: kříženec/americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 9 let/15 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Předem Vás i Vašeho Gardýska zdravím. Mám na Vás tři nesouvisející dotazy. První se týká mé devítileté fenečky. Nejen  moje práce mě nutí dost cestovat.
Často jezdím vlakem do Prahy. Autem  také. rozvážíme zboží. Barunka stárne a zdá se ,bývá z cesty dost otřesená. Zvyklá na cestování je, od doby co jí mám (4 měsíců) Problém je ten,přes časté přestávky, odmítá pít. V  horku je to dost špatné.  Na cestách jsme často celý den a nemá ji kdo hlídat. Jen přemýšlím,jak to řešit do budoucna až bude opravdu v seniorském věku.  
Další problém obecně, není to tak dlouho,co se podařilo jiné fence  ze vsi utéci ze zahrady. Velikostí je asi naší Barči. zhruba 7 kilo. Vyřítila se a rovnou se vrhla na mojí fenku. Do toho se přimotal velký kříženec ovčáka . Majitel tahal svého ovčáka a já se snažila fenky rozdělit. Až co si pán zpacifikoval svého ovčáka, v momentě kdy jsem už nestihla zareagovat,rozdělil toto rvoucí klubko fenek ranou pěstí. Bára se nepere,jen když je napadená. O druhé fence vím,že ráda napadá psy i lidi, ze zálohy. Když o ní vím,dokáži ji udržet svou mimikou v bezpečné vzdálenosti. Toto bylo nečekané. V poradně se jistě řešilo, co a jak když už jsou pejsci v sobě. Jako lidé jsme bohužel dost pozadu za pejsky,co se týká reflexů . Tahle bitka se obešla bez zranění,přece jen tihle malí pejsci u toho nadělají víc hluku, než aby si ublížili
Poslední dotaz se týká amerického staforda, psího puberťáka . Pán pořídíl pejska svému 7 letému synkovi.  Klučík pejska vodil na obojku po naší Barče,(Do měsíce ho  přetrhl). Dostal stahovák. Štěněti se nikdo pořádně nevěnoval.. Dítě si mohlo vyřvat hlasivky, pejsek jak rostl,sílil, táhl kluka za sebou. Začal utíkat z pozemku. Zatím bláznivé štěně,lítal po vsi jak neřízená střela. Většinou to bral okolo  a dobýval se k nám. Pes bez obojku naprosto nereagující na povel,jen vždy radostně na mě skočil a pádil dál. Kluk ho přestal venčit,protože na něj fyzicky nestačil.  Jak kdyby pro tuto rasu nebylo problémů dost, páníček bude rok mimo domov. Maminka chlapce chodí do práce,pejsek tráví své dny na řetěze,nebo zavřený doma. Dnes je z něj fyzicky dospělý  pes. Zatím při jeho útěcích nedošlo k žádné škodě,nebo újmě. Já se přiznám, díky medialním masážím, mám z tohoto plemene  zdravý respekt,než abych psa chytala za zátylek. Silově bych to už taky nejspíš nedala. Mám obavy, aby psovi někdo z obyvatel neublížil.,díky té paranoie co vládne okolo bojových plemen. Prosím poraďte, jak se v této situaci zachovat. Majitelce hned volám,ať si jde pejska chytit. Do budoucna,nemůže tento jistě stresovaný pes ublížit jinému psu,nebo mojí fence? Moc Vás a vašeho pejska s Barunkou zdravíme z  Moravy.

Odpověď: Dobrý den, také Vás a Barunku moc zdravím:)

Zdravý pes pije jen tolik, kolik potřebuje. Některý den pije průběžně, jiný se napije za den třeba jen jednou. Někdy pije méně, jindy více. Kolikrát jsou moji klienti překvapení, když po lekci v domnění, že pejsek je na pokraji smrti žízní, mu nalijí plnou misku a pejsek ani nesmočí jazyk. Prostě nechte Barunku, ať se napije, kdy sama bude chtít, ve vedrech jí vlhčete čumáček a pokud je (na svůj věk) zdravá, netrapte se tím, je to skutečně individuální záležitost.

Ke druhému dotazu není ani co psát, vše už bylo vícekrát probráno zde v Poradně i v samostatném článku. Připomenu snad jen to, že hlavní je nezpanikařit, nevnášet další agresi a vědět, že každá taková situace je jiná a je zapotřebí reagovat operativně a tak, jak je v daném okamžiku nejefektivnější.

Třetí dotaz - ano, v tomto případě je jednoznačně zaděláno na velký problém. Vzhledem k plemeni je jisté, že dříve nebo později začne docházet k fyzicky likvidačním střetům s jinými psy. Pokud bude pejsek dostatečně stresovaný špatnou péčí nebo zacházením, pak může začít kousat i do lidí. Volně pobíhající amstaf je vždy velký problém, amstaf trávící svúj život na řetězu spolehlivě spadne do stresu a následných agresivních vzorců chování i vůči člověku. Bohužel, pokud s majiteli není řeč, bude muset dojít k reálnému průšvihu, aby se začalo něco dít. Každopádně lidskou hloupost a nezodpovědnost odnese (respektive již odnáší) tento pes a velmi pravděpodobně ji odnese i jiná živá bytost. Zkuste s majiteli promluvit a přetlumočit jim tuto moji odpověď (plus je naveďte na můj web, často to už v podobných případech pomohlo), je to dle mého názoru jediná šance.

(20.8.2017)
Plemeno: výběr plemene
Dotaz: Vážený pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu. Vaše stránky mě nadchly a tak budu ráda za každou radu, případně za Vámi mohu samozřejmě dojet. Chápu, že toho asi máte hodně a nevím, zda-li je to reálné. Zatím sice žádného psa nemáme, ale chceme si pořídit plemeno japan chin. Problém je v tom, že jsme úplní začátečníci a chtěli bychom předejít případným našim chybám ve výchově, tak aby se z něj stal pohodový společník a nikoliv špatnou výchovou nepohodlný pes. Bydlíme v rodinném domku, rodinu tvořím já, manžel a 9-letá dcera. Určitě bych chtěla zvolit variantu nějakého výcviku, ale kdy se se cvičením začíná? A jak mu od počátku nastavit určitá pravidla? Je vůbec toto plemeno vhodným výběrem? Hledáme spíše malého "mazla" než hlídacího psa.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Jsem velmi rád, že k výchově a přístupu ke svému budoucímu čtyřnohému parťákovi přistupujete zodpovědně. Ze své zkušenosti bych určitě preferoval a doporučil "osobní konzultaci" - vždy jsme se tak lépe s budoucím psím majitelem domluvili a probrali opravdu všechno, co potřeboval vědět. Včetně výběru konkrétního plemene, osobní kontakt i v tomto ohledu ledacos napoví.

Pokud budete stejného názoru, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme termín schůzky.

(6.8.2017)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/3 roky
Kastrace: ne/???
Dotaz: Dobrý den. Mám dlouhodobě zhruba tří letého psa křížence kolie a před pár dny došlo k menšímu problému. Byli jsme pověření hlídáním dalšího psa, přibližně dvouletého křížence Čau čau s husky. Náš dlouhodobý pes (Kája) se po setkání s ním málem zhroutil. Má strach z větších psů a proto na něj štěká, vrčí a při přiblížení i vyjíždí. Vzala jsem proto nový přírůstek (Maxe) ke svému příteli, avšak nemohu být zde tak dlouho. Ráda bych se vrátila k rodině, jenže nevím, jak udělat, aby se Kája s Maxem snesli. Max nemá žádný problém. Jako štěně se chce jen seznámit. Avšak všimla jsem si, že při očichávání měl nutkání Káju obskakovat. Potřebovala bych tedy radu, jak docílit toho, aby pejsci spolu vycházeli a dokázali spolu žít ve stejné domácnosti. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tuto otázku v Poradně mnohokrát zodpovídal. Základem je zvolit pro prvotní seznámení pejsků neutrální území a především netlačit na pilu. Všechno potřebuje svůj čas a přístup "honem honem, teď hned a okamžitě spolu musí být kamarádi" tu opravdu nefunguje.

První problém je ten, že vlastního pejska nemáte správně socializovaného, má problém s většími psy. Dále je potřeba vzít do úvahy, že kříženec čau-čaua a huskyho nebude žádný plyšáček a jakmile se trochu rozhlédne, nastoupí jeho přirozená dominance - což na vlastní oči už teď vidíte. Pokud má vše fungovat, je tedy zapotřebí dát Kájovi i Maxovi v prvé řadě čas a prostor pro nenásilné seznámení (procházky v pro oba neznámém terénu). Klid, uvolnění a pohodová atmosféra bez nervozity nebo agresivity ze strany lidí musí být samozřejmostí.

Kája je doma, Max je host. Toto by mělo být od samého začátku jasně dané, od toho se musí odvíjet hierarchie a komunikace s oběma pejsky (pokud nevíte, o čem teď mluvím, prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a Vy musíte být schopna toto základní pravidlo psího soužití prosadit. Pokud ne, nastoupí mezi oběma pejsky stres a Kája pri své fobii a asociálním chování vůči Maxovi (obecně větším psům) bude mít velké problémy.

Prostředí smečky je Vaše, Kája patří do Vaší smečky a Max je v ní pouze dočasně. Znovu to pro jistotu opakuji. Vy jste (musíte být) vůdcem této smečky a musíte s ní aktivně pracovat. Pokud to necháte jen na Kájovi a Maxovi, nastanou během doby jejich koexistence menší či větší problémy (bohužel ve Vašem dotazu zcela postrádám informaci, zda se jedná o trvalý nebo dočasný stav, popř. jak dlouhý). Neřešené problémy mezi psy se s časem  prohlubují, proto na to upozorňuji.

Když se zařídíte podle mé odpovědi a skutečně poctivě zapracujete, pak máte vysokou pravděpodobnost, že vše zvládnete. Musíte bohužel počítat s tím, že Váš vlastní pejsek díky svému traumatu (špatné socializaci) bude především na začátku velkým problémem k řešení a chovaní Maxe se bude ve velké míře odvíjet právě od toho, jak se bude chovat Kája. A chování obou se bude ve stejně velké míře odvíjet od toho, zda budete aktivní a fungující součástí smečky nebo budete jen přihlížet, popřípadě "řešit" problém odvozem Maxe k příteli. Psi se spolu vždycky domluví, pokud k tomu dostanou reálnou šanci a ta teď záleží jen na Vás...

(30.7.2017)
Plemeno: ruský boloňský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás se žádostí o radu. Před týdnem jsme si přivezli štěně Ruského boloňského psíka. Je to čubička a má 3,5 měsíce. Je to čistokrevný pes. Po celou dobu vyrůstala s majitelkou chovatelkou a ve smečce. Doposud s ní byla manželka s dětmi doma, na zvykání. Já chodil do zaměstnání. Po týdnu je evidentní, že manželka se stala pánem pejska a dokonce se i zdá, že ji začíná bránit proti ostatním členům rodiny. Ze začátku se pejsek choval klidně, přátelsky. Den ode dne získává na jistotě. Prozkoumává byt a řekl bych, že si již i více dovoluje. Pejsek začíná štěkat na členy rodiny (dcera 8 let, syn 4 roky, já). Převážně na mě. Nevím, jestli by to mohlo být tím, že jsem vyšší postavy, že si na mne ještě nezvykla, nebo že žárlí na manželku ? Snažím se k ní přidřepnout, sednout, pomazlit se, dát pamlsek. Když u ní sedím, hladím jí, tak mne neustále očuchává. Hladit se nechá. Když potom vstanu, stále mne pozoruje. Odejdu do vedlejší místnosti, vrátím se a opět na mne vyštěkne.
Ještě musím zmínit, že u syna se nám zdá, že začal na pejska žárlit. Projevuje se hlasitě, zkrátka dělá vše opačně, než jak se mu snažíme vysvětlit, aby se před pejskem nechoval. Syn má ještě ne zcela koordinované (prudší) pohyby, kterých se pejsek leká. Čím více se to synovi snažíme vysvětlit, napomínat ho, tím je situace horší.
Včera večer, když se manželka dívala na TV, seděla na gauči a pejsek vedle ní. V místnosti byla tma, pouze svítila televize. Když jsem si přisedl vedle ní a chtěl jí obejmout, pejsek na mne vysloveně vystartoval. Manželka zasáhla povelem TICHO, NESMÍŠ, ale moc to nepomohlo. Musela pejska odvézt do chodby. Tam se pejsek uklidnil, ale když jsme cca po jedné hodině procházeli chodbou, tak pejsek opět na mne začal štěkat. Dlužno podotknout, že ten den byl pejsek poprvé delší dobu na zahradě. Přijeli odpoledne rodiče a konala se oslava svátků dětí a narozenin. Pejsek byl mezi námi. Najednou začal štěkat na syna. Mysleli jsme si, že je to tím, že má syn na sobě triko s tygrem. Tak si ho oblékl na ruby, ale pejsek na něj stejně štěkal. Po chvíli se zaměřil na jinou věc a štěkat přestal.
A nyní k mému dotazu. Neprodělává u nás náš pejsek psychické trauma ? Není na něj u nás v rodině moc velký shon a hluk ? Poraďte nám prosím jak se k pejskovi chovat, co děláme špatně. Abychom z pohodového psa nevychovali agresora.

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že problémy řešíte už v zárodku, za to Vás chválím. Takže jdeme na to.

První chybou je, že jste si malou vzali až v cca 14 týdnech věku místo v 7 týdnech, kdy je odebrání štěněte ideální z hlediska přivyknutí na nové lidi a smečku. Každý týden v této fázi štěněcího věku je velmi důležitý stejně jako to, kde jej štěně tráví.

Další chybou je, že "vůdce smečky" (v této době zřejmě Vaše paní) neplní svoji výchovnou roli - ona musí být ten, kdo fenečku učí a koriguje ve chvílích, kdy dělá něco špatně. Ona musí rozhodnout, kdo do smečky patří a kdo ne, kdo je důvěryhodný. A předat správným způsobem tuto informaci štěněti jako jedno z pravidel smečky.

Pokud jste pro fenečku nedůvěryhodný, pokud Vás provokuje, pak to má vždy ještě další příčinu a ta je ve Vás - ve Vašich vzorcích chování, nejste pro ni čitelný. V čem konkrétně, to bez osobního poznání Vaší osobnosti samozřejmě říci nemohu.

Váš syn je momentálně přesně ve věku, kdy chování malých dětí každého psíka dráždí a stresuje. Je ale jen na Vás, abyste synkovi některé věci důrazně vysvětlil - ve čtyřech letech už děti hodně věcí chápou a na druhou stranu i hodně věcí dělají naschvál, není to lehké:)

K Vašemu dotazu - ano, spousta věcí je momentálně nastavena chybně a zásadně špatným způsobem ovlivňuje povahu Vaší fenečky. Nejrozumnější varianta, jak poslat věcí do správných kolejí, je zavolat mi a domluvit se, kdy byste za mnou s ní i rodinou přijel na osobní konzultaci - do Liberce to máte kousek. Pak Vám pomůžu, ale potřebuji vás tu mít fyzicky. Pokud se rozhodnete moji nabídku přijmout (musí to být samozřejmě až po kompletním ukončení kombinované vakcinace), ozvěte se - pokud možno co nejdříve kvůli volným termínům...

(30.7.2017)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, asi před měsícem jsme si pořídili psa - ročního westíka s PP - jmenuje se Olík. Našli jsem jej pomocí inzerátu, kde jej paní prodávala z rodinných důvodů. U bývalé majitelky žil ještě s jedním psem, chodil denně na 20ti minutovou procházku a na 20 minut byl vypuštěn na zahradu. U nás má možnost přístupu na zahradu po celý den a chodíme s ním na minimálně dvě 30 až 90 minutové procházky. Také má skoro celý den lidskou společnost (je sám max. 90 minut a jen občas). Ale Olík ze zahrady utíká. Lez jej nějakým způsobem utíkání odnaučit nebo to chce jen čas, aby si zvykl na nové prostředí? Nebo to může být způsobeno tím, že náš předešlý pes umřel doma a on to nějak vycítí? Veterinářka doporučila kastraci..je vhodná a omezila by jeho útěky? Samozřejmě se snažíme zahradu zabezpečit, aby nemohl utéct, ale zatím si vždy našel nějakou skulinku k útěku.Také má velmi rád exkrementy, které páníčci po svých miláčcích neuklidí - rád se v nich válí a olizuje je. Lze to nějak odnaučit? Základní poslušnost ještě moc nezvládá, ale učíme jej základní pokynům. Na procházkách chodí velmi rychle a táhne, tak se chci zeptat, zda je pro něj lepší když bude chodit na vodítku nebo mu máme raději pořídit postroj, aby se tolik neškrtil? Většinou chodí na procházku se starší osobou, která jeho tempu nestačí, proto se musí přizpůsobit on. Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Předpokládám, že pejska jste si vzala proto, abyste mu poskytla dobrý domov a abyste spolu měli hezký společný život. Minulá majitelka mu podle toho, co píšete, moc nedala, proto teď musíte spoustu věcí za ni dohnat a napravit.

V prvé řadě je zapotřebí Olíkovi dát vůbec šanci poznat, že jste jeho smečka. Věnovat se mu, komunikovat s ním, učit ho věci denního provozu (tím nemám na mysli povely a "poslušnost", navíc na zahradě se nenaučí nic). Je zapotřebí, aby si na Vás zvykl, aby s Vámi vůbec chtěl být, pak nebude utíkat. Zatím se nachází ve fázi stresu, proto ty útěky a exkrementy. Je zapotřebí mu dát čas (jeden měsíc je málo), hodně se mu aktivně věnovat (komunikace, společné zkušenosti) a nezapomenout, že v tomto čase bude vodítko Váš nejlepší kamarád.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechny informace, které potřebujete znát - komunikace, výchova, vedení, smečka atd. Bohužel jste je zatím nečetla vůbec, jinak byste se mne neptala na kastraci (správněji řečeno v tomto případě nevratné zmrzačení zdravého a psychicky ještě nedospělého psa), na toto téma zde máte zveřejněnu spoustu článků. Jsou v nich vysvětleny všechny důsledky pro psí psychiku a organismus - a můžete je také doporučit Vaší paní veterinářce, evidentně potřebuje dovzdělat, aby podobné nesmysly svým klientům nadále nedoporučovala...

Správnou společnou chůzi člověka a jeho pejska je zapotřebí se naučit prakticky - a jednoznačně ne přes postroj. Pokud budete chtít, domluvte se se mnou na osobní konzultaci, je to nejrozumnější a nejefektivnější způsob, navíc se klient vyvaruje zbytečných (a mnohdy fatálních) chyb a dozví se u mne i hromadu dalších potřebných informací. Rozhodnutí je ale samozřejmě pouze na Vás...

(16.7.2017)
Plemeno: německý boxer x americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den mam problem se skoro petiletym nemeckym boxerem krizenym ze stafordem u kterehojsou znatelne povahy obou ras. Je to velky lidumil ktery neokusil lidske zlo nedokazu si predstavit ze by nekdy nakeho cloveka kousnul natos dite ba naopak ale co se tyka cizich psu , katastrofa! Snese velmi malo psu ani nevim proc ci jak se to povedlo . Ale jde mi o to . Mam pritelkyni , ktera ma stene zlateho retrivra ve veku let a prali bychom si zit v jedne domacnosti a je hloupost aby jeden znas daval sveho milacka pryc . Potreboval byl poradit ve veci respektu obou psu jednoho k druhemu . Jelikos muj pes pri zbystreni jakehokoli psa ma rudo pred ocima a nereaguje na poveli ani pamlsky a stuj co stuj se sape pretahuje bojuje se mnou aby se dostal k cili a to je ten druhy pesan a je jedno zdali je to pes ci fena . Proste nezna bratra a stuj co stuj chce jit do boje , a jemu to jedno zdali ma fyzicky v porovnani soupere na vytestvi nebo ne proste dokavad bude stat na nohou nebo dychat nevzda se , proste uplne dokonce . A tedy se ptam existuje spusob nebo realna sance a jestli jo tak jak na to aby se snasel ci respektoval ze psem pritelkyne co vlastni toho druheho pesana zlateho retrivra ?

Odpověď: Dobrý den:) Snažím se Váš dotaz rozkódovat. Bohužel jste jej po sobě ani nečetl, protože z informace "stene zlateho retrivra ve veku let" jsem se dozvěděl jen to, že je to štěně, nikoli kolik mu opravdu je, plemeno "staford" neexistuje  ("Stafford" je město v Anglii v hrabství Staffordshire, podle něj je pojmenované původní plemeno "staffordšírský bulteriér" a z něj vyšlechtěný "americký staffordšírský teriér" - dvě plemena s rozdílným exteriérem a především povahou!), podle popsané povahy ale evidentně jde o amerického staffordšírského teriéra. Pětiletého, tedy již dospělého jedince, který se přesně v intencích své zděděné asociální povahy po jednom ze svých rodičů nesnese s jinými psy a kontakt z jeho strany bude v 99% případů likvidační. V tomto kontextu je už celkem jedno, kolik let "štěněti" Vaší přitelkyně je...

Ne, v tomto jeho věku, s přihlédnutím ke geneticky dané povaze a vyblokovanému sociálnímu chování Vašeho psa, i vzhledem k tomu, že jste za skoro 5 let společného života nebyl schopen jeho ataky zvládnout, zkorigovat nebo jim účinně předejít - ne, reálná šance v tomto případě skutečně neexistuje. Myslím to naprosto vážně. Bohužel máte psa s určitými predispozicemi, které zapřičiňují to, že jiného psa vnímá jako soupeře k likvidaci a stejně tak vnímá/bude vnímat i retrívra Vaší přítelkyně. A jakmile se sejde ta správná shoda okolností, bez milosti ho zakousne, umlátí náhubkem nebo jinak zničí.

Je mi to velice líto, ale pokud člověk nechá svého psa dojít do fáze, kterou popisujete a kdy pes nevnímá ani svého vlastního majitele, pak je to prostě v háji. Nemůžete mu věřit a i kdyby nějakým zázrakem byl s jiným psem deset minut v pohodě, v minutě jedenácté už mu může viset na krční tepně. To je bohužel realita a svého psa s retrívrem své přítelkyně za těchto daných okolností opravdu "neskamarádíte". Psi fungují jinak a veškeré pokusy vedoucí tímto směrem by skončily velice tragicky.

Mrzí mě to, ale nebudu Vám lhát a prosím berte tuto moji odpověď pro dobro obou pejsků i Vašeho vztahu s přítelkyní naprosto vážně. Nevzdávejte se svého pejska ani jeden, ale nemůžete je mít v jednom společném prostoru a nezapomeňte, že i jejich pouhá vzájemná blízkost pro každého z nich bude znamenat silný stres. Pokud zorganizujete svoji společnost tak, aby k tomuto nedocházelo, bude vše v pořádku - v opačném případě bude jen otázkou krátkého času, kdy dojde k neštěstí.

(16.7.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň.Obraciam sa na Vás s prosbou a nádejou o radu.Charlieho sme sa ujali v novembri 2016.Hrozil mu další predaj.Takže som jeho tretí majiteľ.Je to najúžasnejší pes na svete a rešpektovali sme sa hneď od začiatku.Prvý majiteľ je partnerov kamarát, ktorý je v cudzine kvoli práci.Charlieho doniesli druhí majitelia vychudnutého ,bojazlivého s novým menom Rakby na známke a skrátenými ušami.Dnes ale nastal problém,že vrčal a zautočil výstražne na 6 ročné dieťa, ktoré videl prvý krát v živote aj napriek mojej prítomnosti.Chlapec sedel na posteli pri mojom partnerovi keď vyštartoval ale vrčal naňho už zhruba 15 minút po príchode ešte v obývačke..Pes aj dieťa boli neustále pod dozorom.Chlapec upozornený , že mu nemá dlho pozerať do očí, neobjímať.Jemne pohladkať, ale už mu aj to vadilo.Nikdy sa takto  nesprával , a to už bolo u nás kopec ľudí.Ale nie deti.  Pri prvom majitelovi bol problém,že zaútočil na dieťa.Zastávam názor ,že pes nikdy neútočí len tak.Pri druhom majiteľovi  , že bol príliš energický, povypustení z koterca .Chceli ho mať len na stráženie.Charlie útočne na mňa zareagoval iba jeden krát.V rámci srandy som sa k nemu priblížila zozadu okolo krku chytila ,jemne  prikrčila sa k chrbtu hruďou a povedala,či sa zahráme na koníka.Viem bolo to blbé a detinské.Je možné aby mal Charlie averziu na deti kvôli zlým spomienkam ?Alebo len pes vycítil ako sa chlapec chová doma voči ich fenke ? (Popravde by som občas dala chlapcovi na zadok )  Dá sa to nejak napraviť ? V budúcnosti plánujem mať vlastné deti aj Charlieho.A ešte jedna otázka.Pes spí s nami v posteli ale vadí mu ak ma partner objíme.Kde som spravila chybu ?s partnerom sa radšej neobjímame ,aby sme ho zbytočne neprovokovali. Ak ste to dočítali až sem tak Vám  ďakujem že ste mi venovali svoj čas .

Odpověď: Dobrý den:) Opět na začátek zopakuji ze své odpovědi na druhý dnešní dotaz: plemeno "staford" (jak jste mi napsala do rubriky Plemeno) neexistuje ("Stafford" je město v Anglii v hrabství Staffordshire, podle něj je pojmenované původní plemeno "staffordšírský bulteriér" a z něj vyšlechtěný "americký staffordšírský teriér" - dvě plemena s rozdílným exteriérem a především povahou!), podle přiložené fotky ale jde o amerického staffordšírského teriéra, což je vzhledem k charakteru Vašeho problému informace velmi důležitá.

Poslední dvě věty Vašeho dotazu vlastně samy o sobě dávají základní odpověď na to, kde jste udělala chybu. Svého pejska nemáte hierarchicky vůbec zvládnutého. Popravdě se jej bojíte. A on to velmi dobře vnímá. Vzhledem k věku (je na prahu psychického dospívání) i plemeni (AMSTAF je velmi citlivý na to, když se ho někdo bojí) je to pro Vás opravdu velký průšvih.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Psi fungují na principu hierarchie, tedy někdo je na vrcholu pomyslné pyramidy a má rozhodovací pravomoce, ostatní jsou v nižším postavení a svoje chování uzpůsobují chování vůdčího jedince. Třebaže má AMSTAF vyblokované sociální chování, princip hierarchie ve vlastní smečce i u něj stále funguje. Averze na děti může být u Charlieho částečně způsobena špatnými zkušenostmi z minulé doby, ale Vy byste ho měla vychovávat, tyto zkušenosti postupně správně odbourávat a mít rozhodné slovo v tom, koho k sobě pustíte. Bohužel se ukazuje, že Charlie začíná mít dominantní postavení i vůči Vám, což je velmi zlé, ale vzhledem k jeho věku, povaze AMSTAFa a vaší vzájemné pozici to ani jinak skončit nemohlo.

Není v mé moci dát Vás a Charlieho do pořádku "na dálku". Zvažte, zda by pro Vás nebylo opravdu rozumné za mnou i s Charliem přijet na individuální výcvikový servis, dříve, než bude pozdě a budete mít doma velmi problémového psa. První a už nezanedbatelné průšvihové signály máte, další a v čím dál vyšší intenzitě budou následovat, pokud s tím nebudete nic dělat. A jak jsem psal - na dálku toto skutečně řešit nejde. Nabízím Vám pomoc (a jak vidíte i podle dnešní zprávy z individuálu, pokud někdo potřebuje, přijede i ze Slovenska a není to zdaleka první takový případ), ale rozhodnout se musíte sama. Znovu zopakuji - problém je v tom, že u Vás nefunguje základní hierarchie, čehož alarmujícím důsledkem je především to, že se bojíte s partnerem objímat, Charlie na Vás při Vašem dominantním kontaktu zaútočí (Vašeho "koníka" tak zcela správně po psím vnímal) a jako další důsledek začíná rozhodovat o tom, koho ve své (Vaší) blízkosti snese. To vśe nejsou jen zážitky z minulosti (které neznáte a znát ani nemůžete, ty zná jen on sám), ale právě probíhající přítomnost. Vzala jste si Charlieho, abyste ho zachránila - tak to prosím začněte konečně dělat...

(25.6.2017)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, Vase stranky jsem objevila náhodou a velmi me zaujal Vaš přístup k vychove psů.Chtela bych si poridit pejska čivavi a zajimalo by mě s čím nejlépe zacit, abych hned na začátku neudelala chybu a z pejska se nestalo neco jako ochocena hračka. Uz jsme v rodině pejska mely, ale bohuzel byl jen vztekly a neznal sve misto ve smecce. Proto se trochu bojim, poridit si pejska, ale jit cestou partactvi je krásné. Nevim, jestli to neni hloupý dotaz, jen bych nerada, aby u nas byl pejsek nešťastný. Moc dekuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Ne, není to hloupý dotaz - naopak je velmi dobře, pokud se člověk zajímá o správný přístup a život s pejskem ještě před jeho pořízením.

Moje odpověď je velmi jednoduchá - prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte tu všechny potřebné informace a odpovědi na to, jak správně vychovávat svého pejska už od štěněte. Psí psychika, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec, správná socializace. Čivava je sice tělem pejsek malý, ale má stále psí vzorce chování. Je jen na člověku, zda ze svého minaturního psího parťáka vychová sebevědomého klidného pejska (samozřejmě v rámci přirozeného čivavího temperamentu) nebo uštěkaného psího kaskadéra, který nepřežije první hierarchické srovnání od většího psa.

Máte tu všechny informace potřebné na to, aby Váš psí parťák neskončil stejně jako jeho předchůdce - právě u něj nebyly dodrženy výše uvedené základy správné psí výchovy. Téma, o kterém jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Téma, kde vše souvisí se vším...

Prvním krokem tedy budiž Vaše "samostudium", abyste získala psí pohled na psí svět. Dostanete tak šanci vyhnout se zásadním problémům a správně reagovat na konkrétní povahové rysy Vaší čivavy - každý pejsek je totiž originál. Můžete si objednat moje knížky a samozřejmě, pokud byste se rozhodla, nabízím Vám stejně jako každému šanci domluvit se se mnou na osobní pomoci, což bývá vždy ta nejpřínosnější a nejefektivnější metoda pro "spárování" člověka a jeho pejska.

(18.6.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ??? (tazatel neuvedl)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, předem Vám děkuji za přečtení mého e-mailu a dovoluji si Vás poprosit o radu. Kontakt na Vás jsem dostala od bývalé kolegyně, která Vás moc chválila a moc jste jí pomohl s její fenkou.
Mám problém s mojí fenkou Alicí. Jsou jí dva roky a v 8 týdnech jsme si ji vzali z útulku. Je to kříženec, ale vzhledem a i povahou se asi nejvíce podobá Pointrovi. V domácnosti s ní žijí ještě 10 letá fenka Rozárka, naprosto bezproblémový pes (borderka x labrador) a 12 letý kocour.
Nevím, co si Alice během svých prvních 8 týdnu bez domova zažila, ale má panický strach z autobusů, náklaďáků, traktorů (stačí jen  zvuk motoru)… byla naprostým ničitelem zařízení domácnosti (vyškubané lino, rozcupované peřiny – když jsme je zapomněli uklidit, boty, stůl, koberec, atd). Už po těchto akcích by ji asi každý druhý vrátil do útulku. Na procházce se není schopná vyvenčit, pouze doma na zahradě. S poslušností zásadní problémy nemá, základní povely zvládá v podstatě bez problémů,  na poli někdy ohluchne, když se zrovna věnuje myší díře. Ve městě na vodítku je vzorná, chová se absolutně bez problému. Komplikací je, že je majetnická, vše musí být její, jídlo, hračky, pohlazení a pozornost (nikdy k tomuto chování neměla důvod, ke psům přistupujeme spravedlivě, jí bylo naopak i nadržováno).
Ale starosti mi dělá jiná věc. Začala napadat starší Rozárku, kocoura a včera vystartovala z ničeho po kamarádce a štrejchla ji zubem do obličeje (zná ji od malička, neměla s ní absolutní problém, i když je to její veterinářka). Napadení podniká naprosto nelogicky (pro mě)  a absolutně neočekávaně (nezavrčí). Intervaly jsou jednou za 2, 3 měsíce. Není to v zápalu hry, není v okolí jídlo, není to žádná stresová situace, pro mě je to prostě nepochopitelné. Např. sedí vedle Rozárky - vše v pohodě - a pak se Rozárka pohne a ona se otočí a cvakne ji do tváře, do ucha…a to samé kocoura a včera ji kamarádka hladila, mluvila na ni, celou dobu byly  v pohodě - obě. Pak si Alice přišla opět pro pohlazení a najednou po ní takhle vystartovala, bez zavrčení, bez varování. Nebyla s ní o samotě, seděli jsme všichni venku u stolu.
Nejhorší je, že celou dobu je chytrá, vnímavá, učenlivá a pak najednou přijde takový zkrat. Všechny naše psy jsme vedli stejným způsobem (měli jsme 3 psy včetně týrané Brazilské fily z Itálie) a nikdy si tohle nedovolili, naprosto respektovali hierarchii smečky a nikdy s nimi nebyl žádný problém. Moc mě tahle situace mrzí a štve a jsem z toho celkem zoufalá. Alice si moc dobře uvědomuje, že udělala chybu, pamatuje si ji ještě týden poté, ale bohužel jí to nezabrání v opakování akce. Absolutně nevím, jak to mám řešit. Když ji budu izolovat od návštěv, psů, tak si myslím, že to bude ještě horší a nic se tím nevyřeší. Drilem a tvrdou rukou si u ní člověk také nepomůže, to se zasekne a vytvoří si ještě větší blok a když to člověk zkouší vlídnou cestou, tak si myslí, že je jí vše odpuštěno a začne nanovo. Nechci, aby se z ní stal agresivní, psychicky labilní pes a nechci se bát ji nechat o samotě s lidmi nebo zvířaty. A byla bych nesmírně šťastná, kdybych našla cestu, jak tuhle situaci zvládnout a vyřešit, aby se už neopakovala. Protože nešťastní jsme z toho všichni, včetně Alice.
Chtěla jsem Vás tedy poprosit, jestli nemáte typ/ nápad, jak v tomhle případě postupovat dál, co změnit (ubrat/přidat)  a na co se v jejím případě zaměřit,  aby se takovéto situace nestávaly a neopakovaly. Za každou radu Vám budu moc vděčná. Ještě jednou Vám moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Moje nabídka pomoci v podobných případech je vždy ryze praktického rázu, protože "na dálku" to jednoduše nemá smysl. Zdrojem chování Vaší fenečky je stres z prostředí, které jí není oporou a ve kterém se nevyzná (jakkoli ji máte ráda, nic to na věci nemění, psí vnímání síly a opory je jiné než u lidí - mnohokrát jsem zde už na toto téma psal) a samozřejmě i z období prvních týdnů jejího života, které jsou pro každé štěně z hlediska imprintingu a socializace zásadně důležité. A v okamžiku, kdy dlouhodobý stres překročí určitou hranici (Vy ten konečný spouštěč nevidíte, ale vždy tam je) nebo ve chvíli, kdy se ocitne v pro ni příliš zátěžové situaci (dtto), vždy - jako u každé šelmy - následují agresivní vzorce chování jako uvolňovací ventil.

Zažil jsem už těchto případů hodně, znám je a pokud plně spolupracuje i majitel psa, umím je dát do pořádku. Jak jsem ale psal, na dálku to řešit opravdu nejde, musím mít možnost s pejskem i jeho člověkem osobně pracovat. Totéž teď nabízím i Vám, pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti...

(11.6.2017)
Plemeno: velššpringršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nemohu odeslat svůj dotaz přes Vaši poradnu, a proto volím tuto cestu. Potřebovala bych se zeptat a poradit ohledně socializace naší fenky. Od mala jí bereme mezi ostatní psy, myslím tím, když byla štěně do 4 měsíců, chodili jsme na procházky a nechali jsme jí seznamovat se s ostatními psy, pokud to šlo, pak od 4 měsíců až do teď chodíme na cvičák, a to především z toho důvodu, aby se vyblbla s ostatními psy (naše cvičitelka bere výcvik jako školu hrou, takže psi i páníčkové tam chodí rádi), no a jezdíme také na free soboty k p. Desenskému (vím, že ho moc nemusíte, nicméně pro psy je tohle společné venčení celkem relax, aspoň pro tu naši rošťandu). Abych se ale dostala k mému dotazu. Přes tyto všechny aktivity, které s ní máme, mám pocit, že není dobře socializovaná. Nejen že když jsme na procházce tak táhne za všemi psy a chce si hrát, tak také skáče na lidi, a to je fakt nepříjemné. Poradíte mi co s tím? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to jednoduché, místo těchto srandaakcí je zapotřebí začít s fenečkou opravdu pracovat. Nic jiného v tom není, ale na Vámi zmíněných místech Vás to bohužel nenaučí. Výcvik ala "škola hrou" zní pro laika asi přitažlivě a sympaticky, nicméně z hlediska psí etologie je to nesmysl a reálně se člověk ani jeho pejsek nenaučí nic z toho, co opravdu potřebují - tedy vzájemnou správně nastavenou smečkovou hierarchii, komunikaci a vztah. U pana Desenského se společně vyvenčíte, posloužíte jako užitečný kompars pro jeho ego a PR, ale jak sama vidíte, s Vaším problémem Vám nijak nepomůže - nejste pro něj důležitá Vy ani Vaše fenka a nejsou u toho televizní kamery...

Takže co s tím?

V prvé řadě Vás musím upozornit na jeden velký omyl - Váš problém (resp. problém fenečky) není socializace.

Vaším problémem (nikoli Vaší fenky) je vlastní smečka, její hierarchie a nefunkčnost Vás jako vůdčího jedince. V sociálním prostředí (jiní psi, lidé) jste pro svoji fenečku v podstatě neviditelná, že? Ano, Vaše "rošťanda" se na vašich společných akcích spokojeně vylítá, ale pejskové a cizí lidé jsou pro ni přitažlivější a důležitější než Vy sama - ono to totiž při dosavadním přístupu ani jinak dopadnout nemůže. Každý pes v lidskopsí smečce vedle sebe potřebuje svého vůdčího jedince, svůj maják, který ho bude učit a půjde mu příkladem - tak jak to každé štěně očekává a má v sobě geneticky zakotvené. Nejde si s ním jenom hrát, respektive i tuto činnost většinou nechat na jiných. Fázi socializace už má Vaše fenka za sebou, teď pro ni musí být primární budování vaší společné vazby a správně nastavené hierarchie - ale ani tohle Vám evidentně nikdo z výše jmenovaných neřekl a už na to začínáte doplácet.

Vy sama musíte být už pro svoji fenečku v tomto věku důležitá, ne psí okolí a jiní lidé. A musíte umět zarazit věci, které mohou být pro ni, Vás nebo okolí nebezpečné, obtěžující nebo nevhodné. Učil Vás tyto opravdu důležité věci pro život někdo namísto "vyblbnutí" a "společného venčení"? Neučil, jinak byste mi určitě nepsala...

Velššpringršpaněl je temperamentní lovecké plemeno se spoustou energie a pokud nebudete správně zaměstnávat ty správné oblasti, budete mít čím dál větší problémy. Vrchol psí puberty Vás teprve čeká a pokud si z ní fenka odnese nezávislost na Vaší osobě (k čemuž nyní úspěšně směřuje), už to nikdy v budoucnosti zcela nenapravíte.

Teď ještě máte možnost to napravit, ještě není pozdě a pokud budete chtít, dáme věci do pořádku. Domluvte si se mnou na individuální výcvikový servis (bližší informace najdete v rubrice Individuální výcvikový servis včetně videí a zpětných vazeb mých klientů). Udělejte pro vás obě konečně něco opravdu přínosného místo "školy hrou" a "freeček", které Vám do společného života s velššpringršpanělem nic opravdu užitečného a potřebného nedají - což doufám začínáte poznávat i Vy sama...

(14.5.2017)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, na nete som našla vašu stránku s radami pri starostlivosti o psíkov. Pred pár dňami sme si priviezli 4 mesačného psíka bernského salašnického psa. Je dostupných veľa informácií a rád na internete, lenže človek je až dezorientovaný toľkými informáciami. Preto sa obraciam na vás, s praktickými skúsenosťami. Prosím, poraďte mi ako kŕmiť nášho psíka, aby mal v potrave všetko potrebné pre jeho zdravý vývoj. Chcem psíka kŕmiť aj raw potravou , aj granulami . Prevažovať bude raw potrava.Ale poradiť potrebujem práve čo s atýka granulí. Na trhu je toho toľko, že neviem akú značku a s akým zložením si vybrať. Žijeme v Irsku, ale psík pochádza zo Slovenska. :-) .Ďakujem za rady a odpoveď. Prajem pekný deň.

Odpověď: Dobrý den, zdravím do Irska a děkuji za důvěru:) Jak často říkám svým klientům, žádná varianta krmení není ani nemůže být ideální. Ale řekněme, že i v této oblasti existují dobré a špatné cesty...

U štěněte v období vývoje je nejdůležitější vyváženost stravy. Ta musí obsahovat pokud možno optimální poměr bílkovin, vitamínů, minerálů, stopových prvků, vlákniny a dalších komponent, podporujících mimo jiné například správné vstřebávání vápníku jako základního stavebního kamene pro zdravý vývoj kostry a chrupu. Tyto požadavky v dnešní době stále nejlépe splňují kvalitní(!) granulovaná krmiva.

Bernský salašnický pes je v dospělosti velké plemeno, proto je zapotřebí hlídat i přiměřený přísun kalorií - nesmí jich být málo ani moc, nesmí dojít k příliš rychlému růstu. U plemen této konstituce se mi osobně dlouhodobě osvědčuje krmení Hill's řady Science Plan (těmito granulemi krmím odmala i svého pyrenejského horského psa, spokojeni jsou i další lidé, kterým jsem je doporučil). Z mých zkušeností se jedná skutečně o dobrou kvalitu a mohu ji s klidným svědomim doporučit i ve Vašem případě - v současném věku Vašeho pejska konkrétně řadu Large Breed Puppy, v 8.-9. měsíci pak přejít na Large Breed Adult stejného výrobce. K tomu ovšem (jak jsem v Poradně již často uváděl) nezapomenout přidávat přípravek IrishCal (do konce přezubení cca 2/3 větší odměrky, do konce 11. měsíce věku pak cca 1/2 menší odměrky).

Důrazně nedoporučuji v případě štěňat různé BARF a raw způsoby krmení - rukama mi prošlo už bohužel dost mladých psů především větších plemen, kteří začínali doplácet na nadšení svých majitelů z "alternativní výživy". Problémy s chrupem, pohybovým aparátem, trávením. V prvním roce věku štěněte se utváří celý jeho organismus a je zapotřebí mu dodávat to, co skutečně potřebuje, ne to, co různí pomatení alternativci vydávají za psí přirozenost, zapomínajíce na základní fakt, źe psí trávicí soustava se zásadně liší od trávicí soustavy vlků a nelze mezi ně dávat rovnítko. Psí trávicí systém se navíc stal za dlouhé generace šlechtění velmi specializovaným (včetně střevní bakteriální mikroflóry) a stačí jediná dávka jiné potravy a výsledkem je průjem (či ještě závažnější komplikace). Velmi důležité je tedy nestřídat různé typy potravy (např. vařená strava x granule) jednak z výše uvedeného důvodu, jednak z důvodu rozdílné aromatické přitažlivosti.

Jinými slovy - psi jsou v dnešní době extrémně citliví na typ, kvalitu a konzistenci podávané stravy a myslím si, že zkušenost tohoto typu jsme udělali naprosto všichni.

Jen pro úplnost dodávám, že granule musí být podávány zásadně nenamáčené(!), pejsek ale musí mít k dispozici dostatek vody. Nenamáčené z toho důvodu, že štěně i dospělý pes jednoduše potřebují jako každá šelma udržovat chrup a čelistní svaly ve formě a potravu kousat, ne do sebe sát kašovitou hmotu.

Jak jsem už napsal na začátku, nic není ideální a dnešní pes má travicí systém už jednoznačně poznamenaný domestikací a specializací na určitý typ potravy. S čistým svědomím ale mohu napsat i to, že pokud dodržíte doporučení v mé odpovědi, pak s vysokou pravděpodobností dostane Vaše štěně a později mladý pejsek to, co pro svůj zdravý tělesný vývoj potřebuje. Rozhodnutí, jakou cestou se vydáte, je samozřejmě výhradně na Vás, pouze znovu připomenu, že stravou v prvním roce věku zásadně ovlivníte celý zbytek psího života...

(7.5.2017)
Plemeno: 3x francouzský buldoček/1x bordeauxská doga/2x mops
Pohlaví: 3x fena/1x fena/2x fena
Stáří: 2, 1, 3/4 roku/6 let/3, 3.5 roku
Kastrace: 3x ne/1x ne/2x ne
Dotaz: Dobrý den, takže máme dokupy 6 pejsku jak uvádím v výše. Doga ta je miláček vůči všem, mopsíci to více méně taky, 1. chvilku bojovala mladší mopsice se starší buldočkou a k mopsici se přidala i druhá mopsice takže to bylo 2:1 (mops : buldoček), nicméně buldočka vyrostla a přibyla k ní další buldočka a mopsice vystartovala ale doplatila na to protože buldočky si přeprali ALE nikdy nedošlo k ničemu vážnému spíš po sobě startovali ale bez poškození. Pak přibila poslední buldočka. Holky vycházeli v pohodě do určité doby, z ničeho nic začali startovat buldočci tvrdejc proti mladší mopsíci takže už nezůstávali o samotě respektive jsme začali venčit odděleně mopse a buldočky. Když jsme byli venku na zahradě my i holky tak byl klid a když byl náznak něčeho tak jsme zakročili takže fungují v pohodě.
2. Mladší buldočky krmíme odděleně od ostatních skrz štěněcí krmivo, k tomu ještě i tyhle dvě papají odděleně jedna od druhé ostrůvkem v kuchyni. Holky mají vždy stejnou porci krmení, nikdy jsme jim ho nebrali ani je nijak neomezovali v krmení a snažili jsme se vždy o to aby se najedla jedna i druhá bez toho aby si lezli do misek. Mladší ale žrádlo hltala tak ji jídlo dávkujeme po hrsti takže ji to trvá jen o pár vteřin déle oproti té druhé ale stejně ji necháváme ať se nají sama a druhou držíme stranou. Nicméně když dojedí tak si jdou zkontrolovat misky jedna druhé a tam nastává problém když malá zkontroluje misku vetší a nic tam není tak letí ke své misce a hned startuje po té starší i když tam ani ona nic neměla. Když je ale člověk ohlídá a zaujmeme je něčím jiným tak je vše v pořádku a je klid.3. Holky se normálně neprali, i když jsme je nechali spolu přes den, když jsme šli do práce (jsou odděleně buldočci samostatně a mopsíci samostatně). Prát se začali mezi sebou jen když jsme byli doma někdy bez nějakého zjevného důvodu, jindy když jsme pohladili jednu, že šla třeba kolem – takže jsme se snažili hladit všechny aby se žádná necítila ochuzená o pohlazení nebo pomazlení. Až minulý týden jsme přišli domů a nejstarší buldočka byla dokousaná, prostřední o něco míň a nejmladší ta zůstala bez škrábance. Nemohli se pobít o žádnou hračku ani o jídlo. Takže jsme jim dali 3 dny karanténu od sebe a nejstarší s námi odjela na víkend pryč aby se dala dokupy a oddechla si. Když jsme přišli po třech dnech a holky jsme nechali na zahradě samozřejmě za naší přítomnosti tak byl klid 5 minut pak do sebe zase vjeli. Teď je držíme od sebe.
Paradoxně teď když jsme na zahradě tak mopsíci s mladší a prostřední buldočkou vycházejí úplně v pohodě, sem tam nejmladší buldočka škádli mopsice ale jinak jsou v klidu. Předem moc krát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je potřeba si uvědomit jednu základní věc - psi jsou sociální tvorové, jejichž přirozené sociální prostředí tvoří hierarchická smečka. S těmito geneticky danými dispozicemi přicházejí na svět, určují po celý život jejich sociální vztah s okolím psím i lidským. I jeden člověk a jeden pes tvoří z psího pohledu smečku, pokud tomu tak z viny člověka není, pak vždy vznikne velký problém a jak to dopadá, vidíte na mnoha souvisejících dotazech v této Poradně...

Vy máte dohromady šest fen. Velmi mě těší, že jste nepodlehli dnešní kastrační hysterii a ponechali jste je všechny nezmrzačené a plnohodnotné - a pro jejich dobro pevně věřím, že to tak zůstane i nadále. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že fenky stejně jako samice jiných živočišných druhů jsou méně vyrovnané, více podléhají zátěžovým situacím a razantněji je řeší. Stejně tak jsou i více ovlivněné hormonálními změnami (hárání, falešná březost).

Aby psí smečka fungovala a nedocházelo v ní k problémům, je zapotřebí dvou základních atributů. Zaprvé musí mít svého jednoznačného a 100% fungujícího vůdčího jedince (v lidskopsí smečce vždy člověka). Zadruhé pak musí její členové být smečkou jedinou - pokud budete vaše fenky od sebe oddělovat, nevyřešíte malý problém, ale vytvoříte problém velký. Základem smečky, to, co ji drží pohromadě, jsou dvě věci - hierarchie a komunikace. Rozdělením smečky dosáhnete pouze toho, že nevyřešíte zdroj problému, ale jednotlivé "podsmečky" navíc postavíte proti sobě.

Základní problém u vás je právě ten, že máte 6 fenek tří plemen, ale nemáte řízenou smečku. Francouzští buldočci jsou plemeno s vysokou vrozenou dominancí, nejsou to žádní plyšáci. Svoje vzájemné pozice vždy řeší a pokud jsou vystaveni stresu, vždy dojdou do fáze kontaktního napadání. Teď to řeší vaše buldočky mezi sebou, částečně a velmi labilně to mají vyřešeny s fenkami mopse a bordeauxská doga je samozřejmě mimo jejich možnosti, je z nich největší, nejstarší a fyzicky i psychicky nejsilnější.

Mezi vašimi buldočkami teď nastaly dva problémy - problém vzájemného vypořádání pozic (nejstarší a prostřední, která bude atakovat momentálně výše postavenou nejstarší fenku) a problém narůstajícího stresu (způsobený problémem prvním a nezařazením nejmladší). A zcela v souladu s psími vzorci chování budou dva hlavní spouštěče - přítomnost vás dvou (budou vám záměrně demonstrovat, co není v pořádku) a již zmíněný stres, který může vyústit i v atak vůči nejmladší fence. A i francouzský buldoček dokáže zle dotrhat nebo dokonce i zabít a přenesená agrese je velmi nebezpečná - o to více v situaci, kdy u toho nikdo z vás dvou nebude...

Shrnu to.

Rozdělováním fenek problém nevyřešíte, ale bude se naopak stále zhoršovat. Občas bude klid, ale jakmile se sejdou ty správné okolnosti, dojde k fyzickému konfliktu. Tyto konflikty se budou dít častěji, budou razantnější a časem se do nich zapojí i nejmladší buldočka. To vše samozřejmě rozhodí i zbývající fenky a spirála se bude točit čím dál rychleji. Pro ilustraci toho, že si nevymýšlím, opět odkazuji na hromadu podobných dotazů v Poradně...

Jediným smysluplným (protože přirozeným z pohledu vašich fenek) řešením je převzít (konkrétně jeden z vás) vůdčí roli. Tím eliminujete problém současný i problémy budoucí a vy sami i vaše psí kamarádky budete moci fungovat spolu, bez neustálého stresu a přemýšlení "kdo s kým nesmí přijít do kontaktu". A čím dřív, tím líp pro všechny.

Pokud budete chtít, pomůžu stejně jako už mnoha jiným i vám, zapracuji na vašich fenečkách a naučím potřebné postupy vedení smečky i vás. Je to jediné smysluplné a efektivní řešení, investice do spokojeného zbytku vašeho lidskopsího spolužití - reálné zpětné vazby a spoustu mých lidskopsích příběhů najdete mimo jiné v rubrice Individuální výcvikový servis. V případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky a vybereme optimální variantu spolupráce...

(7.5.2017)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý vecer vlastnim psa CC ma 30 mesiacov, mam ho od jeho 2 mesiacov a při jeho vychove som spravila množstvo chyb, nemala som skusenosti… Pes dlho nebol socializovany, viackrat ma napadol… chranil mojho syna, poslusnost ovplynuje priestor, v ktorom sa nachadza, socializacia velky problem na dvore,na cvicaku iba v mojej spolocnosti uzasny na slovo posluchajuci pes v byte  iba v mojej pritomnosti super .. poslusnost 99% v byte s Inymi osobami problem, vsetkych musí oskakat… vyberie si jednu osobu a tu „chrani“ a nedovoli sa mi k nej priblizit, samozrejme nerespektuje ziadny moj povel, ked ho chcem vyviézt z miestnosti, kusne ma do ruky
tu mam obrovske obavy, synova manzelka caka dieta, mam obavu, ze nas k dietatku nebude chciet pustit
iny psikovia… od malicka si chranil svoj priestor, ziadneho psa nepustil do svojho teritoria… neutocil, ale a kiny pes překročil urcitu hranicu, vystartoval po nom a odohnal ho do bezpecnej vzdálenosti, potom si ho uz nevsimal, aj na cvicaku, pokial sme boli v dostatocnej vzdálenosti, psov si nevsimal, no v poslednom case sa mi taha medi psov, ale kde ho pustim, vystartuje po nich … nevrci, nesteka, neutoci, len ich nahana, velky psy zacnu na neho utocit a kedze moj pes ma nahubok, vždy ho přivolám, leb osa bojim, ze ho niektory pes napadne…
Byvam v rodinnom dome na dedine a na tomto dvore od mojho utleho detstva bol pes, no taky dedinsky,dvorový stražca…mam 50 rokov a zijem stále v dome, kde som sa narodila.. vychovala som tu troch synov .. a kde sa mi rozleteli do světa, musela som dat utratit posledního dvoroveho stražcu… zostala som v dome sama a dolahli na mna depresie… tak som sa rozhodla pre noveho psa.. kedze som clovek dominantny, nemohol byt mojim psom gaucak.. tak hned CC bez toho aby som mala akekolvek skusenosti jako psickar… netrvalo dlho a pochopila som ake dosledky moje rozhodnutie bude mat..
Velmi skoro som si při venceni vsimla, ze mame problem při stretnuti s Indi psami… Buddy – moj pes inych psov k sebe nepustil, museli sme sa obchadzat velkym oblukom..
Další problem sa prejavil po mojom navrate z dovolenky… psa som nechala s najmladsim 22 rocnym synom.. syn so mnou nebyva,ale na cas kde som bola na dovolenke prisiel kvoli psovi… kedze pes ho mal sice rad a aj syn psa, nikdy ho nevychovával… takze kde som odisla, syn mal před nim velky respekt a vsetko mu dovolil… sedenie na seacke.. kde som sa vratila z dovolenky, pes sa spraval jako pan domu.. absolutnem a neposluchal, podporu mal v synovi a kde som dorazne trvala na posluchnuti povelu, zaútočil na mna…syna zacal nenormálně nedomnou chranit , nemohla som ho ist ani rano zobudit, akonahle som sa k synovi priblizila pes po mne vystartoval  to bolo v byte, akonhla sme vysli na dvor, bol to poslusny pes, ktory na slovo posluchal….ale v byte sa vždy postavil medzi mna a syna a ja som nemala sancu například sadnut si vedla syna na sedacku…v tom momente proti mně skocil, dokonca ma 3 krat kusol do ruky…
Jeho socializacia je tiez obrovskym problemom, absolutne k sebe nepusti ziadneho psa… akonahle iny pes proroci urcitu hranicu vzdálenosti, Buddy ho odozenie, nevrci, nesteka, neutoci, len proti nemu vybehne, odozenie ho a potom sa vrati spat…. V poslednej době na cvicaku / chodime tam od jeho 1 mesiacov/  zacina psov vnimat, do nedavna, kde sme boli odo ostatních psov v urcitej vzdálenosti, nevsimal si ich, teraz nech sme akokolvek daleko, taha sa mi medzi psov, no kde sa mi vytrhne, odozenie každého jedneho, nevie sa s nimi hrat.
Obrany… pes je na mna velmi naviazany… kde sme skusali obrany, vobec na figuranta nereagoval, bal sa h a schovával sa za mna… kde som ho vyviazala a odisla som od neho, mohli chodit ini psikovia okolo neho, nereagoval, stále iba pozeral kde som…
 Aleuz dlho piem… zaver z tohoto pribehu je ten, ze situaciu doma, najma so synom som uz zvladla, aj kde kde sa priblizujem k synovi, citim, u Buddyho ostražitost, ale z na mna neutoci..
Socializacia je problem
Každý mi radi , kto pozna moj a Buddyho pribeh, aby som sa ho zbavila, no ja som si vedoma svojej nespravuj vychovy a nevinim z toho psa… co som si navarila to jem, velmi ma však trapi ze moj pes je bojko, nešťastny a nevyrovnany, chcem mu pomoct, preto tyzdenne jazdim 140 km na cvičák, v mojom okoli mi nechcel nikto cvičit… neviem sa však uz ani na cvicaku posunut… povely poslucha, sadni, lahni, zoban, privolenie… vsetko na prva slovo, ale nie je stasny, nevie sa hrat…jedinym partnerom som mu ja a to pre psika nie je dobře…
Prepacte tak  obsiahlu spravu ale v skrade moj problem prezentovat neviem.

Odpověď: Dobrý den:) Cítím z Vašeho dotazu (příběhu) velkou beznaděj a zklamání. Musel jsem jej vlastně složit ze dvou Vašich mailů, aby poskytoval ucelenou a srozumitelnou formu, ale vážím si Vaší otevřenosti a nezastírání některých skutečností. Bohužel přes to všechno je Váš příběh především typickým příběhem člověka, který si pořídí plemeno, o kterém nic neví a nemá na to, aby s takovým psím jedincem vůbec mohl fungovat a žít...

Cane corso není pes pro nezkušeného nebo psychicky slabého člověka. Je to pes s primárními ochranářskými a hlídacími vlohami, pes, který se musí rozhodovat v případě potřeby sám. Těmito vzorci je také zásadně ovlivněna jeho povaha - vedle sebe potřebuje silnou osobnost, na jejíž rozhodnutí se může spolehnout a je ochoten je respektovat. Potřebuje komunikaci a emoce, ne obrany, výcvik a povely. V opačném případě přebírá rozhodovací úlohu sám, svého majitele vidí jako osobnost slabou a pokud má pocit, že majitel je zdrojem ohrožení nebo danou situaci zhoršuje, pak půjde i proti němu samému. Jedná se o typickou povahu molose, tedy to, co by měl každý, kdo si zástupce takového plemene chce pořídit, měl předem vědět a důkladně vzít do úvahy.

Důsledky vidíte u svého 2,5letého Buddyho (upozorňuji, že jde ještě stále psychicky o štěně, nikoli dospělého psa) už sama. On se rozhoduje, koho bude chránit (i před Vámi a to je obrovský průšvih!), pokud se snažíte prosadit Vaši vůli proti jeho, jednoduše Vás natvrdo kousne. Sám za sebe řeší jiné psy, obecně situace, ve kterých se ocitne, Váš názor a Vaše rozhodnutí je v takových případech pro něj zcela nedůležité a nebere je v potaz.

Cane corso NENÍ pes na cvičák (negativní důsledky cvičákovských zkušeností se plně projeví až po dosažení jeho psychické dospělosti). Cane corso NENÍ pes pro volný pohyb mezi jinými psy a NENÍ to pes pro volný pohyb mezi cizími lidmi, pokud jej skutečně nemáte zvládnutého a 100% nerespektuje Vaše rozhodnutí. A protože toto není Váš případ, důrazně na tyto skutečnosti upozorňuji, můžete se jinak dostat on i Vy do velkých problémů. Psa v tomto nevypočitatelném stavu a prostředí pustit k malému dítěti (zmínila jste také v dotazu) je pak ne hazard, ale rovnou šílenství...

Buddy Vám dává jasně najevo, že Vám nevěří. Tak moc, že Vás fyzicky napadne. Přitom ho máte od štěněte, měla jste všechny trumfy v rukou pro to, abyste z něj vychovala skutečnou psí osobnost - představitele plemene cane corso, který neútočí bezdůvodně na svoje okolí, raději si zachová odstup, je vyrovnaný a můžete mu věřit. Místo toho máte psa nevyrovnaného, za cvičákem jezdíte 140km, ale nikdo Vám tam evidentně nevysvětlil, že cane corso je plemeno, které se Vám v každé zátěžové situaci na povely zvysoka vykašle a pojede podle vlastní intuice a analýzy. Cane corso je samostatně se rozhodující vysoce dominantní a fyzicky i psychicky disponovaný pes, ne německý ovčák s podstatně nižšími schopnostmi a čekající, co se mu řekne. "Obranami" jej zkazíte a vybudujete nebezpečné vazby. Až potkáte člověka, který Buddymu svými vzorci chování připomene cvičákovského figuranta, tak budete přesně vědět, o čem teď mluvím. Skutečnost, kterou Vám měli na cvičáku sdělit, odmítnout jej pokazit a nehonit si ego "Jsem bojoval s molosem!"...

Pojmenovávám věci jejich skutečnými jmény a nebudu tedy zastírat, že jste Buddymu i sobě způsobila velký problém - a jsem rád, že si podle toho, co píšete, velmi dobře uvědomujete, že na vině jste pouze Vy sama. Bohužel, na komplexní problém nikdy neexistuje jednoduchá pomoc, to platí i pro tento případ.

Buddy se chová tak, jak se naučil denním životem vedle Vás. Ovlivnila jej odmala Vaše osobnost, příkladové vzorce chování a celkový přístup. Problémem není jeho socializace (tu už má dávno za sebou), problém je v tom, že ze svého pohledu vedle sebe nemá hierachického partnera, který by ho skutečně něco naučil. Místo každotýdenního ježdění na cvičák jste ho už jako půlroční štěně měla začít provádět různými zátěžovými situacemi typu "můžeme-nemůžeme-tohle nás může zabít-tohle musíme řešit-tohle řešit nemusíme protože nás to neohrožuje". Příkladové vzorce chování, žádné "sedni, lehni, zlikviduj figuranta..." Chápete?

Mýlíte se zásadně ještě v jedné věci.

Cituji: "Jedinym partnerom som mu ja a to pre psika nie je dobře…" Je to přesně naopak - pro molose jakéhokoli typu je život s jedním člověkem přesně to, co si do svého života přeje. Molos není plyšáček na hraní. Molos má bytostnou a geneticky vrozenou potřebu hlídat a chránit. Ideálně svého lidského parťáka a totéž čeká on sám od něj. Život s molosem není pro každého a člověk, který si neuvědomí nebo ignoruje skutečnou povahu této skupiny psích plemen, by se mu měl zdaleka vyhnout, protože jinak se dostane do stejné slepé uličky jako Vy...

Píši Vám svoji odpověď stejně otevřeně jako jste napsala svůj dotaz. Co šlo popsat písemnou formou (rozbor Vaší situace, charakteristika plemene, co je špatně a co Buddy potřebuje), to jsem Vám sdělil. Vše další už na dálku řešit nejde. Prostudujte si prosím nejprve v klidu moji odpověď a tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete mít pocit, že chcete opravdu pomoci, zkontaktujte mě...

(7.5.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. Jsem majitelem pětiměsíčního zlatého retrívra (bez PP). Od převzetí od chovatelky se potýkám u pejska s průjmy. U chovatelky byl pejsek krmen nekvalitním obyčejným krmivem. Z tohoto krmení jsme postupně přešli na značku Calibra. U pejska se objevili průjmy,které jsem konzultoval s veterinářem a poté léčil (injekce, antibiotika, dieta). U značky Calibra jsem ještě nějakou dobu vydržel, ale vzhledem k tomu, že pejskovi zřejmě příliš nechutnali, změnil jsem příchuť. Zásadní změna nenastala. Pokračoval jsem ve značce Brit (superprémiová řada), aby měl pejsek zajištěn dostatek živin a vitamínů. Scénář s průjmy se opakuje prakticky ve stejných intervalech. Zhruba týden po dietě je vše v pořádku, poté se opět dostaví průjem. Poslední změnu jsem učinil cca před 10 dny,kdy jsem vyzkoušel granule Magnusson, které pejskovi velice chutnají, ale bohužel mají stejný výsledek v podobě průjmu. Při konzultacích s ostatními chovateli zlatých retrívrů mi bylo řečeno, že cca do 1 roku se tyto obtíže objevují. Rád bych u této značky zůstal vzhledem k tomu, že se jedná o první granule,které pejskovi chutnají, ale vzhledem k průjmům musím opět přejít k dietě (rýže, mrkev, kuřecí maso).Mohu Vás požádat o odbornou radu, jak dále pokračovat. Byl bych rád pokud by pejsek měl všechny potřebné živiny a vitamíny.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se jedná o dlouhodobé nebo chronické (opakující se) průjmové onemocnění, pak je zapotřebí zjistit především příčinu. Základem je kvalitní laboratorní vyšetření zdravotního stavu pejska, tedy krev, moč a stolice - takto lze s vysokou pravděpodobností zjistit, zda není problém například ve slinivce, mikroflóře tenkého střeva nebo střevních parazitech. Tím bych každpopádně začal.

Dalším možným zdrojem problému může být intolerance vůči kuřecí svalovině, u určité části psí populace se objevuje a pak je nutné přejit například na svalovinu jehněčí. Může se jednat i o jinou potravinovou nebo prvkovou alergii, odpověď dá opět laboratorní vyšetření.

Vzhledem k původu Vašeho štěněte může pravděpodobným zdrojem problému být i giardióza (giardia, parazit způsobující střevní problémy), proto bych na Vašem místě trval i na tomto vyšetření.

Zlatý retrívr určitě není plemeno, u klerého by se běžně nebo výrazněji vyskytovaly popsané problémy. Není to v žádném případě normální stav a určitě je zapotřebí příčinu problému odhalit co nejdříve. Váš pejsek je teď ve věku, kdy potřebuje dostávat kvalitní plnohodnotnou stravu, dlouhodobá dieta v této fázi jeho vývoje se negativně podepíše na jeho celkové kondici a zdravotním stavu i do budoucna. Průjmy jsou navíc pro psí organismus obecně velmi vyčerpávající a dochází k razantní dehydrataci - o to víc u mladého štěněte.

Váš pejsek si bohužel s velkou pravděpodobností přinesl problém již od chovatelky - můj Šedy tímto způsobem získal celoživotní onemocnění slinivky, které se nakonec stalo i bezprostřední příčinou jeho smrti...

Shrnu to ještě jednou - u Vašeho štěněte se jedná o stav, který je zapotřebí co nejrychleji dát do pořádku. Nejedná se o nic "normálního" a základním krokem je zjištění příčiny (problém trávicího ústrojí, potravinová/prvková intolerance, střevní paraziti atd.), teprve pak je možné rozhodnout, jak dál. V případě potřeby klidně změňte veterináře a najděte takového, který je schopen určit správnou diagnózu. Kombinace injekcí, antibiotik a diet s následnýnmi průjmovými recidivami v podobném případě neindikují zrovna zásah do černého. Navíc po každé aplikaci antibiotik je zapotřebí znovu doplnit střevní mikroflóru (probiotické přípravky), jinak jedete znovu schéma průjmy-dieta.

Calibru ani Brit bych v dnešní době jako kvalitní granule nedoporučil, zkuste značku Hill's, pro konstitučně podobná plemena jako je zlatý retrívr se nejen mně dlouhodobě osvědčuje. Ale znova zopakuji - nejprve laboratoř pro komplexní vyšetření, vyloučení intolerance vůči kuřecí surovině, znovuvytvoření střevní mikroflóry a následně kvalitní(!) granule s vyrovnaným složením.

Držím malému palce!

(30.4.2017)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, máme 11-mesačnú fenku maltezáka. Je to prítulný, dobre učenlivý , hravý a poslušný psík. Doma s ním nemáme žiaden problém, väčšinou počúva , nekladie odpor a pod.
1. Avšak , vonku je to celkom iné. Náš najväčší problém je ten že požiera všetko čo jej príde do cesty. / výkaly chvalabohu nie/ Mám o ňu strach , hlavne z dôvodu , že ľudia čo nemajú rady psy tak roztrusujú po okolí jedlá s jedom. Niekedy sa mi podarí , po zatiahnutí vôdzky a zvolaní FUJ , že to nechá ale väčšinou to zožerie. Z papule vybrať jedlo je problém , ale väčšinou sa mi to podarí. Sú dni keď pokojne ide hlava hore, ale sú dni keď celý čas hlava k zemi a ňuchá a žerie čo príde do cesty. Radia mi dávať jej náhubok, ale pre mňa je to neprirodzené a myslím že náhubok by sa mal využívať len v nevyhnutných prípadoch.Ako ju odnaučiť , že to čo je na zemi vonku sa nesmie žrať? Zaujímavé je ešte to , že ak jej hodím na zem / či doma alebo vonku/ nejaký pamlsok , tak to nezdvihne zo zeme , až keď jej to dovolím , niekedy ani vtedy až to zoberiem do ruky a podám jej.
2, Pri stretnutí so psíkmi si väčšinou ľahne a čaká kým príde pes ku nej, potom vstane a oňuchávajú sa a pod.Nie je agresívna , len sa chce hrať. Čo znamená tento postoj psa?

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Náhubek opravdu není zapotřebí, navíc by nefungoval vůči příčině problému, ale (a i to pouze v omezené míře) vůči jeho následku, což samozřejmě není k ničemu. Obdobím "ochutnávání" všeho, co je na zemi, si projde každé štěně a přirozeně to odezní. U některých pejsků se z toho ale stane záliba, navíc například lovečtí psi (což ale není Váš případ) mají vrozené sklony neustále tahat čumák po zemi. U pejsků ve věku Vaší fenky začíná jít již o zvykovou záležitost.Nejjednodušší a velmi efektivní postup, který jsem pro podobné případy pro svoje klienty vyvinul, je razantní vycuknutí vodítkem nahoru v okamžiku, kdy pejsek skloní hlavu a klidný slovní signál (např. "Čumák!"). Nesmí zde být sebemenší agresivita nebo zvýšený hlas, pak za velmi krátkou dobu celý problém vymizí, v případě potřeby zafunguje už jen slovní signál. Jsou na to následně navázány ještě další věci, pro Vaši potřebu ale uvedený postup postačí. A proč Vaši fenečku nezajímá dobrůtka, kterou jí hodíte na zem? Psi skutečně nejsou hloupí (třebaže je dost lidí ke své škodě takto vidí), fenečka Vás má přečtenou skrznaskrz a přesně ví, jaký jednoduchý trik na ni zkoušíte...

2/ Někteří psi to takto dělají, jiní zase ne, často to uvidíte například u borderkolií nebo některých loveckých plemen, zde tato pozice vychází z vrozených vzorců chování. Není to rozhodně nic, co by bylo jednoznačně spjaté se submisivitou nebo dominancí konkrétního jedince (popřípadě s "lovením" druhého psa, jak to často lidé nesmyslně interpretují), je to jednoduše pozorná pozitivní vyčkávací pozice.

  (30.4.2017)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Omlouvám se, nedařilo se mi odeslání a nakonec odešla necenzurovaná rozepsaná verze, proto znovu! Jmenuji se Jana Krajniaková, jsem z Radvanic v Čechách. Předně Vám děkuji za Vaše stránky, prozkoumávám je ve volných chvílích a čerpám, resp. zkouším se z nich poučit. Doporučení na Vás jsem dostala od Vašeho klienta a mého zubaře.
Tak popořadě: dotaz se týká mé (naší) fenky Rhodézského ridgebacka Roxany, nyní 9 měsíců staré, probíhá první hárání (7.den), kastrovaná není a nebude, pokud k tomu nebude pádný - zdravotní - důvod. Roxy je u nás od jejího 9. týdne, z mého pohledu v pohodě. Zpočátku byla se mnou v ložnici a vlastně všude, krom mé práce, takový můj zrzavý přívěšek. Z trochu nervózního (okusovala si příležitostně nohy i stehna, ocas) a občas ustrašeného štěnda byla po pár dnech pěkná divoška. Ale velmi hodná, rozumná, rychle pochopila udržování čistoty v domě a základní věci - slyšela na nové jméno a reagovala rychle, budovala si pozici v naší rodině - partner, tři děti (16, 7, 5,5 let), já, kočka (musela štěně vstřebat) a moje matka(důchod) v jednom domě se se zahradou, na ní bernardýnka Lady (8let, kastrace asi při třetím hárání pro výhřez a hnisavý zánět dělohy), stále hravá, mrštná a v pohodě, jen k smrti ji děsí bouřka a hlasité rány, střelba apod. a ještě dva Indičtí běžci.
Roxy roste svižně a snad vyrovnaně, krmím ji podle BARF a zdravého rozumu, svědčí ji to, je pěkně osvalená, nepřerostlá, s hebkou srstí, zoubky jak perly, voňavá:-). Sáhnu jí klidně do misky, nechá si líbit průzkum těla, zatím zcela bez problémů. Pravda, všechny  lidi  jsem usměrnila v přístupu zlehka k obrazu svému - žádný dril, rozhodně nestrpím její obtěžování když spí (hlavně malý syn je třeba hlídat), nekrmit od stolu a věcmi pro psa nevhodnými...Přes den jsme v práci a ve škole, babička Roxanu pustí ven, jak si řekne, a když mimořádně zůstane sama doma, nebývá to problém, ale hledá si zábavu, to jej jasné. Umí otevřít dveře, tak se koukne kam chce, o co nechceme přijít, musí být uklizeno. Celkově ale musím říct, že je v pohodě, veselá, klidná, zvědavá, zvídavá. Přes noc je doma - asi od čtyř až pěti měsíců má pelech na chodbě, když jsme doma, je s námi, má místo i v obýváku, ale když chce, jde si lehnout na chodbu sama, většinou když nejsem doma já, tak je tam. Když dorazím domů - jedno kdy, vítá velmi radostně, a bohužel skáče, sice ji usměrňujeme, většinou "sedni", sedne, ale jen na vteřinu. Někdy vyváznu i čistá, ale vždy je to s drbáním, tisknutím a hlazením. Pak vyčká již celkem klidně na odchod na procházku.
Chodíme často ven, většinou do přírody, do vesnice méně, a používáme vodítko. Je  opravdu  zvědavá a u všeho by chtěla být, hlavně se řítí na děti ale i dospělé, chce očuchat  každého psa. A samozřejmě aby nevběhla pod auto, nevyběhla na cyklistu, bruslaře... zná to sice, ale asi ne dost, a provoz je velký, to znáte i vy. Do města jedeme jen v případě potřeby - v autě bohužel zvrací, vcelku bez varování:-). Některé lidi a pejsky známe, bez potíží je obhlídne, případně se proběhnou. Zatím byl problém jedinkrát, ještě v jejím útlém věku na ni vyběhla velmi ostře fena NO bez majitele - pouští ji ven samotnou, přestože šla se mnou. Fyzicky se nic nestalo, Roxy utekla a pak se ke mně vrátila, na fenu jsem zostra křikla "domů" a vykročila proti ní  a dala si říct. Spíš se snažíme takto nepotkávat. U setkání s dětmi se bojím spíš já, aby je neporazila, tak je na vodítku, ale tahá, na povel a usměrnění je to lepší po nějakou dobu, postupně chodí spíš klidněji.
Do okolních luk, lesů a k rybníku chodíme většinou na volno, ale... a tady se dostávám k dotazu na Vás: nechodí těsně kolem mne, spíš lehce napřed, vymetá okolí, většinou na dohled a ke mně přijde na povel, pochválím, chvíli jde se mnou, ale pak zaslechne šustění, někdy na mne pohlédne, někdy ne, někdy jde se mnou a jindy vyrazí na průzkum...nebo jen postupně zrychlí, na rozcestí či horizontu počká až dojdu... Když se jí "schovám", vrací se rychle, hledá mne., ale pokud žene srnčí.. Jak uvidí srnčí dřív než já, ptáky v roští či na zemi, kachny na potoce, na cestě, slepice mimo oplocení..... vždy vyrazí a neslyší! nevidí! Snažím se té situaci předcházet, ale ne vždy mi to vyjde, zvěře je kolem opravdu dost., i černá, ale na tu jsme ještě nenatrefily. Pravda je, že mi asi třikrát vyrazila honit i auto! Mám o ni samozřejmě strach a ráda bych to nějak vyřešila, uvázáním trvale na vodítko však ne, pokud to jen trochu půjde. Ptáci ji uletí, vrací se téměř hned, u srnčí zvěře za pár minut, někdy i znervózním, jednou, minulý týden se mi na chvíli "ztratila"-šla jsem rychleji a i přes volání a pískání to trvalo déle, vrátila se celá mokrá a od bláta, uhnaná. Většinou má po návratu tlamu vysmátou a zpěněnou a já nevím, jak reagovat, chválit ji nechci, není za co, a trestat taky ne, vždyť jsem volala a přišla. A tresty používám jen minimálně, max. vytahám za kůži třeba v případě zavrčení na děti, ale nedělá to, tak snad byly jen dva tři případy dosud.
A když už spisuji, tak ještě jeden dotaz: pokud děti zvedám do náruče, blbneme a oni piští, nebo vzteklého synka někam poponáším, chce je sundat dolů - za zadek, za vlasy, za nohu.... Vím to, dávám pozor, přesto bych raději, kdyby ji to nechávalo v klidu. Doufám, že Vás příliš netrápím "banalitami", nechám si poradit, opravdu bych ráda, aby byl můj pes v bezpečí. A moc díky za Váš čas a rozbor situace. Zvažuji nákup Vaší knihy o komunikaci, ale doma se potýkám s narážkami typu - jdeš na to moc vědecky, tos zas někde četla a dřív to bylo takhle...apod. Ještě jednou děkuji, přeji krásný den Vám a Vašemu pejskovi a na shledanou, Jana Krajniaková

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Roxana je rhodéský ridgeback, tedy přirozeně temperamentní plemeno s loveckými sklony. V této době navíc ve věku už rozjeté psí puberty, ale stále ještě ne na jejím vrcholu. Proto je zcela normální, že teď zkouší mantinely, co jí projde, Vaši osobnost, jak jste schopná zareagovat, zda z jejího pohledu obstojíte, pokud na Vás něco zkusí...

Stále lidem vysvětluji, že všechno má svůj správný čas a zapotřebí je i fáze správné práce s vodítkem - tedy ve spojení s intenzívní komunikací, kdy je pouze pojistkou. U plemen, ochotných kdykoli vystřelit za zvěří a okamžitě přepnutých do loveckého režimu, jako je například právě rhodéský ridgeback, se velmi zřetelně vrátí v budoucnu každá chyba stejně jako čas poctivě strávený na smečkové komunikaci a hierarchickém vedení. Jinými slovy - pokud v této fázi člověk nedá svému pejskovi buď z lenosti nebo neznalosti to, co potřebuje (tedy již zmíněné atributy), pak důsledkem vždy bude pes primárně reagující na vlastní lovecký instinkt, nikoli na chování a preference svého vůdčího jedince, tedy člověka.

K druhému dotazu - opět se jedná o záležitost spojenou s mnou již zmíněnou komunikací a prací s pejskem/fenkou. Psí temperament není neměnný a provždy daný, i ten se dá formovat, dostat pod kontrolu a zabránit mimo jiné i tomu, aby se stal v budoucnu jedním ze stresových ventilů, jak tomu tak často bývá.

Pokud jste aspoň trochu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, pak již víte, že pomůžu každému, kdo mě o pomoc požádá, ale určité věci (což se týká i Vás a Roxany) nemá smysl a nelze řešit na dálku. Je zapotřebí praktická práce. I ve Vašem případě je tedy nejrozumnější se se mnou domluvit a s Roxanou za mnou přijet naučit se s ní pracovat - je to vždy investice do celeho společného života se svým pejskem. Pokud budete chtít, pomůžu i Vám.

Co se týče mé knihy (knih) - osobně také nemám rád "vědecké přístupy" k psí problematice, protože psi jsou inteligentní bytosti s nesmírně širokou variabilitou povah a chování, ne naprogramované jednoznačně jednající stroje. Můj názor byl, je a bude takový, že psímu chápání světa se naučíte rozumět pouze empatií, komunikací a skutečným životem s nimi, nikoli vědeckými pokusy založenými na studiu reflexivních reakcí nebo metodami cvičákovské klasiky. Důležitý je vztah a fungující intuice, nikoli hledání složitostí a aplikace lidského přístupu tam, kde má být aplikován přístup psí. A na základě této osobní filozofie jsem napsal i svoje knihy;)

(16.4.2017)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok a 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat touto cestou o radu. S naší fenkou Olivou žijeme v bytě a od mala jsme se snažili jí co nejvíce socializovat, chodili jsme jak do města mezi lidi, tak do přírody, občas jsme navštěvovali místní skupinku pejskařů a venčili jsme společně s nimi. Na víkendy Olivu bereme k rodičům na vesnici, kde je další fenka Mája (labradorský retrívr, 8 let, klidná povaha). Holky se snášely dobře, spávaly spolu, občas si i pohrály.
Loni v říjnu jsme byli donuceni z důvodu rekonstrukce bytu bydlet u rodičů delší dobu, cesta do práce se poměrně prodloužila a na Olivu nezbývalo tolik času jako dřív. Většinou jsme si s ní jen pohráli na zahradě a doma trénovali nějaké povely. Díky tomu nejspíš začala štěkat(zuřivě) na sousedovi psi za plotem - to se snažíme odbourávat, nezůstávala na zahradě samotná a hned jak začala běhat kolem plotu byla odvolána a zaměstnána jinou činností. Postupně začala vyjíždět i na psi za plotem na procházkách. Zkoušeli jsme odvést pozornost a držet ji u nohy, ale moc to nefungovalo.
A teď k tomu co mě trápí nejvíc. Na konci února se holky ošklivě porvaly(nedošlo na veterinární ošetření, ale dlouho trvalo než jsme je dostali od sebe). Probíhalo to tak, že se Oliva bez varování zakousla Máje do krku a držela. V té době jedna z nich hárala. (bohužel nevíme přesně kdy a která, protože u starší labradorky je hárání nepravidelné a vždy následuje faleška a Oliva je tak čistotná, že žádná krev nejde zaregistrovat). Okamžitě jsme je od sebe oddělili a čekali až vychladnou. Bohužel další jejich setkání skončilo dost podobně. Od té doby, když přijedeme k rodičům chodí Oliva s košíkem a vodítko tahá za sebou. Když už takov&ya cute;ch návštěv bylo víc, tak jsme košík sundali. Celý víkend proběhl v pohodě, ale na konci se do ní zas zakousla. Nevím už si rady, jak je dát zase dohromady, aby mohly vedle sebe alespoň normálně fungovat. (Vyřešila by to kastrace?) Občas potřebují pohlídat psa rodiče a občas my, takže je od sebe nelze úplně oddělit.
Jen bych chtěla uvést, že od toho prvního incidentu jsme dost přitvrdili v důslednosti plnění povelů, na procházky chodíme s halti ohlávkou, trénujeme chození kolem psů, co na nás štěkají za plotem, se psi co se chtějí kamarádit jí nechám, aby se očuchali. S některými psi je v pohodě, a po jiných vyjíždí (spíše po menších plemenech, nebo po psech co na ní začnou štěkat a vrčet jako první). Co se týče chování Olivy, povely v klidu zvládá perfektně,  čím víc je rušivých podnětů, tím je to horší, ale na tom pracujeme. Bojí se hodně hlasitých zvuků - bouřka, ohňostroje, a také nemá důvěru k některým mužům. Přitom s ničím z toho neměla špatnou zkušenost. Omlouvám se za takovou slohovku, ale chtěla jsem situace popsat co nejlépe. Děkuji za jakoukoliv Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že jste do svého dotazu uvedla tolik informací, to je vždy dobře. Co mě ale velice mrzí, je Vaše věta "Vyřešila by to kastrace?" - je to pro mne jasný indikátor toho, že jste pouze zaslala svůj dotaz do Poradny bez toho, abyste si alespoň trochu PSÍ STRÁNKY FALCO prostudovala (což je mimojiné doporučeno i na začátku této rubriky), protože v opačném případě byste tuto větu nikdy nenapsala. Takže moje první odpověď - ne, nevyřešila. Pokud Vás zajímá proč, pak si prosím najděte a přečtěte moje články i odpovědi v této Poradně, problematiku reálných důsledků kastrace zde máte mnohokrát vysvětlenu.

I další záležitosti z Vašeho dotazu jsou zde již mnohokrát probrány. Vaše fenka se dostala do věku, kdy aktivně zjišťuje svoje postavení mezi jinými psy - zde konkrétně "řeší" fenku Máju. A protože se jí z Vaší strany dostalo do dnešní doby pouze tzv. výcviku ("Většinou jsme si s ní jen pohráli na zahradě a doma trénovali nějaké povely","hned jak začala běhat kolem plotu byla odvolána a zaměstnána jinou činností","Zkoušeli jsme odvést pozornost a držet ji u nohy","jsme dost přitvrdili v důslednosti plnění povelů, na procházky chodíme s halti ohlávkou, trénujeme chození kolem psů, co na nás štěkají za plotem","povely v klidu zvládá perfektně,  čím víc je rušivých podnětů, tím je to horší"), zcela logicky došlo k tomu, co ve svém dotazu popisujete. Stejně tak i například cituji "Bojí se hodně hlasitých zvuků - bouřka, ohňostroje, a také nemá důvěru k některým mužům. Přitom s ničím z toho neměla špatnou zkušenost." je jednoznačným důkazem toho, že fenka nemá ve Vás oporu, maják, svého učitele a šéfa smečky...

Chybí základní psí výchova a správné vedení.

Australský ovčák není žádný plyšák ani plemeno s tupou poslušností. Už vzhledem k tomu, k jaké práci byl vyšlechtěn, má v sobě nemalou dávku vrozené dominance, síly, temperamentu, samostatnosti a vysoké inteligence. K tomu navíc přidejte obranářský instinkt a vysokou potřebu sociální komunikace. Opravdu se nejedná o plemeno, které zvládnete cvičákovským přístupem a povely.

Vaše fenka potřebuje vedle sebe osobnost a prostředí fungující lidskopsí smečky. To ovšem neexistuje a proto je nucena se se všemi situacemi běžného života srovnávat sama. Důsledkem toho pak je mimo jiné na jedné straně její bázlivost a nejistota při hlasitých zvucích a nedůvěra k některým lidem, na druhé straně hierarchicky-agresívní chování vůči jiné feně (teď je to Mája, kdykoliv to může být jiná fena, kterou potká). Stejně tak i Vámi popisované vyjíždění a štěkání po jiných psech je pouze přirozeným důsledkem toho, že se jí nikdo nevěnuje - zcela přesně řečeno nevěnuje smysluplně a tak, aby to pro ni mělo skutečný a pozitivní přínos.

Jednoduše řečeno - primární chyba je v základním přístupu z Vaší strany, důsledkem čehož došlo k naprosto očekávané psychické nestabilitě a stresu Olivy.

Dále - pokud u vlastní fenky nepoznáte hárání, je to dost průšvih. Harání není pouze doba, kdy fenka barví (krvácí), ale sestává z více fází, které jsou identifikovatelné jak vizuálně (např. zvětšená vulva), tak na základě změněného chování (citová rozněžnělost, nervozita, zvýšená potřeba fyzického kontaktu se svým člověkem, zvýšená agresivita vůči psímu okolí atd.). Doporučuji si na toto téma něco nastudovat, bude se Vám to velmi hodit do budoucna, protože v období hárání fenky je zapotřebí některé věci předvídat - třeba právě zvýšenou intoleranci vůči psímu okolí.

Pokud jste si v tuto chvíli začala pomalu připouštět, že opravdu některé věci děláte špatně, pak nastala ta správná chvíle říci si, co s tím. Je to jednoduché a lidem v podobné situaci (tedy od základu chybný přístup) to vždy pomohlo - i Vám teď nabídnu osobní pomoc, kdy se můžete vše potřebné naučit a dát věci mezi sebou, Olivou a jejím psím okolím (tedy nejen fenkou Májou, ta bude jen jednou z mnoha, pokud si nencháte poradit) do pořádku. Rozhodnutí je pouze na Vás, v případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky, pomůžu Vám.

V každém případě však doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - k tématice kastrací, přirozené psí komunikace, psí etologie i k mé filozofii práce se psy a jejich majiteli včetně reálných výsledků zde najdete spoustu informací...

(9.4.2017)
Plemeno: biewer teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma dva psy - 4leteho, kterého se problém týká + 10leteho klidného yorka. Oba psi neměli nikdy větší problém zůstat doma přes den sami. Otec měl,ale v lednu úraz nohou a byl 2mesice nonstop doma se psama. Nyní když se vše vrátilo do obvyklých koleji, kdy maji byt pres den doma sami, ten mladší se naprosto každý den pokaka na koberec a je jedno, jestli jsme pryc 2h nebo 6h. Jde o průjem až takovou tu zluto-hnedou hmotu. Jelikož ráno na procházce má normální stolici a odpoledne též, je mi jasné, že tento problém bude stresového původu. Pes je od malička větší nervák - bojí se některých lidí (nikdy mu ublíženo nebylo), na zahradě rád štěká a je dominantní vůči cizím psům. Jinak je to však velký mazel a poslouchat umí. Jen nyní nevím co dělat, aby se prestal pokakavat doma. Děkuji velice za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Biewer teriéři rádi štěkají a jako všichni teriéři v sobě mají nemalou dávku přirozené dominance, to nesvědčí jednoznačně o "nervákovi". Každopádně ve Vašem dotazu mi chybí dalšípodstatné informace - zda jsou průvodními jevy popisované situace i jiné stresové ventily během jeho samoty (štěkání, močení, devastace prostředí atd.), jaký byl režim pejska v době pobytu Vašeho otce doma, jak se Váš otec k pejskům chová, jak moc jsou spolu v kontaktu, jaký je krmný režim atd. atd.

Pokud není příčinou zdravotní problém, pak ano, jedná se skutečně o problém psychický. Nicméně někde musí být spouštěč, u dospělého čyřletého teriéra jím rozhodně nebudou pouze dva měsíce jiného denního režimu. Tímto spouštěčem může být dlouhodobý stres pejska, který změnou jeho režimu a opětným návratem do starých kolejí pouze akceleroval - problém způsobený neexistenci opravdové lidskopsí smečky a fungujícího vůdce.

Ve Vaší situaci bych se teď jednak zamyslel nad těmito pro každého psa tolik důležitými psychickými předpoklady spokojeného bezstresového života, jednak znovu najel do postupného zvykání na několik hodin denně o samotě. Tedy odchozí/příchozí rituály, postupné navyšování času a především emoční klid (vše máte již vícekrát popsané v této Poradně).

Jak jsem už mnohokrát psal, každá zásadní změna k horšímu v psím chování má vždy svůj psychický spouštěč, nikdy to není samo od sebe. A nikdy k ní nedochází, pokud jsou běžný režim psího života a jeho prostředí v pořádku - i když na nějakou dobu dojde ke změně, po návratu k rutině vše zůstává při starém. Jinými slovy pokud Váš pejsek prožíval samotu ve stresu, pak po nějaké době, kdy tento stres zažívat nemusel (stále byl doma Váš otec), se tento stres zcela přirozeně zhoršil a tím pádem i jeho projevy.

Tady bych hledal skutečnou příčinu problému. Jak jsem psal, nemám bohužel k dispozici detailnější informace - je to stejné, jako byste autoservisu mailem popsala problém svého auta "pořádně to nejezdí, ale startuje a benzín má taky". Je jednoduše zapotřebí mít více informací a ideálně auto (ve Vašem případě pejska) vidět, otestovat a mít tak možnost zjistit skutečný zdroj problému. U psů se tento zdroj vždy skrývá v jejich majiteli a prostředí, ve kterém žijí. Takže pokud budete chtít, i Vy můžete s pejskem přijet a pak Vám budu schopen sdělit přesnou diagnózu a způsob nápravy, protože až tehdy budu mít k dispozici potřebné informace.

(2.4.2017)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, ohledně naší šestiměsíční fenky Mii. Fenka s námi žije v bytě a již od štěňátka tráví 3 hod. dopoledne (8:30 - 11:30) a poté (12:30 - 16:30 - někdy o hodinu déle) sama doma. Z důvodu toho, ze začátku čůrala a kadila všude, kousala kytky atd., tak jsme ji začali zavírat na tuto dobu do koupelny, která je cca 5x6 m s oknem, kde má k dispozici vodu + žrádlo a taktéž různé hračky, bůvolí kost nebo jiné dobroty. Všechno bylo v pořádku až do doby, než se jí začali obměňovat zoubky a začala okusovat koupelnový nábytek. Pořídila jsem proto sprej proti kousání předmětů, který by ji měl odpudit - takto ošetřené předměty neokusuje ale pro změnu začala otevírat skřínky a šuplíky a vytahovat a kousat věci z nich. Začínáme být již z toho zoufalí, neradi bychom ji nechávali neustále zavřenou v koupelně a mám strach aby něco nesežrala a pak měla zdravotní problémy. Předem děkuji za Vaší radu.

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré vědět, že borderkolie patří mezi hodně temperamentní a inteligentní plemena. Proto je naprosto přirozené, že pokud ji necháváte zavřenou v koupelně se spoustou pro ni zajímavých věcí ke zkoumání, nebude tam jako půlroční štěně jen nečinně ležet. A samozřejmě v koupelnách, jak už to tak bývá, je i spousta pro štěně (i dospělého psa) život ohrožujících chemikálií a přípravků, že?

Za další - se štěnětem je zapotřebí odmala pracovat, uspokojovat především jeho psychiku a potřebu sociální komunikace. Pokud to nebudete dělat, pak si bude Vaše fenečka vymýšlet vlastní program a ten bude hodně devastační - i z důvodu narůstajícího stresu ze sociální izolace. O přirozené potřebě sociální komunikace a přirozeném psím prostředí (hierarchické smečce) jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, velmi doporučuji jejich pečlivé prostudování a pochopení základních psychických psích potřeb. Právě plemeno borderkolie je jedno z těch, které na absenci výše uvedených principů reaguje velmi citlivě a pokud se dopracuje až do stresového stavu, je na razantní a někdy až celoživotní problémy zaděláno.

Dále. Koupelnu zrušte a vyčleňte jinou místnost - nejlépe předsíň nebo chodbu (blízkost podnětů z okolí), rozhodně ne celý byt. Předsíň zbavte všech věcí, které by mohly být pro fenečku nebezpečné nebo o které byste sami neradi přišli. Začněte aplikovat odchozí a příchozí rituály (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO, už jsem zde tyto věci popisoval mnohokrát a cestou k těmto textům najdete další témata, která se Vám budou při výchově štěněte hodit - to je i filozofie této Poradny), zrušte hračky a pokud budete vše dělat správně, rychle se dopracujete do stavu, kdy Vaše fenečka čas o samotě jednoduše prospí. Základem úspěchu je ale právě ta psychická stránka, kdy místo stresu a nejistoty nastoupí jasné a čitelné stereotypy, prostředí smečky a tím pádem i zklidnění psí psychiky a srovnání biorytmu.

Postup již víte, prostudujte si zde vše potřebné a aplikujte v denní praxi, to za Vás nikdo jiný udělat nemůže. Držím palce.

(26.3.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, je to asi půl roku, co jsme zpozorovali, že náš pes přestává slyšet. Asi 3 měsíce už neslyší vůbec. Kontaktovali jsme veterináře, zda to nejde léčit, ale bylo nám sděleno, že už na to má věk, to se nedá nic dělat. Pes je odmalička zvyklý být celý den venku a na noc ho zavíráme do baráku, kde má svůj pelíšek. Bez problémů vydrží v čase cca 20:00 - 7:00 uvnitř. Nyní se dostávám k problému, který trvá asi poslední měsíc. Psa večer zavřeme a on co půl hodiny štěká. Většinou večer cca do 23 hodin, ale někdy (asi 3x týdně) začne štěkat třeba ve 3 ráno a to je na zbláznění. Vždycky za ním jdu a zkusím ho pustit na zahradu, jestli třeba nepotřebuje "na malou", ale nic. Rušit by ho nic nemělo, když nic neslyší ... předpokládám. Ale s tímto nikdy problémy nemíval (ani ohňostroje na Silvestra mu nevadily ...) Bohužel tím, že je hluchý žádné povely ani zvýšení hlasu nepomáhá. Je možné, že jeho štěkání je spojené s hluchotou nebo může mít nějaké jiné problémy? Pes bez problémů žere, pije, vylučuje, pohybuje se... Děkuji mockrát za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Dotaz přesně na toto téma jsem zde v Poradně zodpovídal nedávno (21.1.2017), jednalo se o zlatého retrívra ve věku 12,5 roku. A zodpovězené dotazy jsou zde zveřejňovány právě proto, aby si je mohli přečíst i další lidé se stejným nebo podobným problémem...

Takže tentokrát stejně jako někteří tazatelé i já si dovolím ušetřit svůj čas a protože bych znovu psal naprosto to samé, ocituji sám sebe z výše odkazované odpovědi (resp. její část), neb to beze zbytku platí i v tomto případě:

"Ano, nástup štěkání související se ztrátou sluchu je u pejsků naprosto běžný jev. Souvisí primárně s psychikou (pes samozřejmě o svém hendikepu ví) a protože se najednou ocitl ve světě ticha, cítí se sám velmi ohrožený a zranitelný, je ve stresu. Je potřeba si uvědomit, jak důležitý pro pejsky sluch je - dovoluje jim zachytit cokoli podezřelého v okolí na velké vzdálenosti, dříve než čichem, umožňuje jim přesně lokalizovat zdroj zvuku i z hlediska směru. Je mnohonásobně citlivější než lidský, pes je na něj (pokud se nejedná o genetickou hluchotu, kdy neslyší již od narození) velkou část svého života zvyklý a aktivně jej používá.

A najednou se ocitne v tichu. Nic neslyší, sám sebe ani okolí, nemá možnost lokalizovat a analyzovat jakýkoli zvukový zdroj. Ví, že štěká, ale sám se neslyší, nemá zpětnou vazbu. Zkuste si to sama - zacpěte si důkladně uši a mluvte. Budete vědět, že mluvíte, ale neuslyšíte vůbec nic. A stejně jako Vašeho pejska i Vás to už po krátké době uvede do zmatku, nejistoty a stresu.

Ohluchlý pes (ať už věkem nebo úrazem) potřebuje pomoc, aby se se svým novým hendikepem psychicky srovnal a naučil se s ním žít. V přírodě mu pomůže jeho smečka a stejně tak by tomu mělo být i v případě "smečky" lidskopsí. Proto mu teď věnujte co nejvíce svého času, hodně s ním komunikujte (fyzická kontaktáž, vizuální komunikace/oční kontakt), snažte se eliminovat jeho vlastní nejistotu a pocit osamění.

Váš pejsek potřebuje vědět, že se nic nezměnilo. Že pokud nic nemůže slyšet, neznamená to, že se děje něco nekalého. Vše je jen v jeho hlavě. Stejně jako ohluchlý člověk má teď přirozenou tendenci reagovat stylem "Slyšíte mě?! Já vás neslyším!", to vše zesílené jeho pocitem vlastního ohrožení. A právě toho pocitu ohrožení je třeba ho zbavit. Musí vědět, že je vedle něj jeho fungující vůdce smečky - a pokud to přijme, bude to fungovat i  v době Vaší nepřítomnosti. Protože Vy jako šéf přece víte, že Váš pejsek je oslabený a určitě byste ho nenechala samotného v prostředí, které by mu mohlo ublížit - takto on sám totiž celou situaci vyhodnotí.

Chce to pochopit příčinu (nejistota pejska díky náhlému hendikepu) a použít přirozenou terapii - smečku. Psychické záchytné body fungují u pejsků i v čase naší nepřítomnosti - proto "smečkový" pes zůstane v klidu i v době, kdy je sám, "nesmečkový" propadne panice. V ničem jiném to není, je to pouze o existenci či neexistenci oné "smečky", tedy v jakém vztahu člověk a jeho pes žíjí..."

Jinými slovy - vezměte Vašeho pejska k sobě a nenechávejte ho samotného. Potřebuje teď Vaši fyzickou přítomnost, psychickou podporu, komunikaci, pokud zůstane izolovaný (třebaže v baráku, ale sám), je to pro něj velmi těžké. "Pes bez problémů žere, pije, vylučuje, pohybuje se..." (cituji Váš dotaz) - jistě, ale jeho psychika (kterou bohužel u svého pejska tolik lidí ignoruje) je na tom velmi špatně. Jeho stav, kdy přestal slyšet, jej zcela pochopitelně děsí a neumí si s ním sám poradit.

Pomozte mu prosím, už víte jak.

(19.3.2017)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si pořídili pejska německého ovčáka s PP, vybrali jsme si toto plemeno nejen pro svou krásu, ale pro svou povahu. Že ho baví pohyb a je lehce cvičitelný. A já bych s ním chtěla do budoucna chodit běhat a chodit na výlety. Máme ho v RD se zahradou, ale zatím je přes den, když jsme v práci, na chodbě-tam má svůj pelíšek a spí tu i v noci. (v dolním patře bydlí strýc v důchodu, takže ho přes den občas pustí na zahradu a pak zase dovnitř).
Můj problém a zároveň dotaz, spočívá v tom, že mě poslední dobou, cca týden dost kouše do kotníků a na rukou, kouše mě do nohavic, do županu...a když mu vynadám, řeknu "nesmíš" a vytahám ho za kůži na krku, tak jako by ho to ještě víc vyburcovalo a kouše dál až to přejde i ve štěkot (jakoby říkal-ty mi tady nebudeš rozkazovat!) Mě přijde, jako by mě považoval za slabšího jedince  zkoušel na mě co vydržím ale já se nevzdávám a stále donekonečna, silným důrazným hlasem říkám nesmíš a tahám za kůži.
Na přítele ani na nikoho jiného takto neútočí. Občas teda ostatní taky kousne, ale tak nějak normálně, jak bych u štěněte očekávala. Je to mazel a s každým se rád vítá. Chodíme s ním na procházky a socializujeme ho. Už zná všechny psy a lidi v okolí a ke každému je přátelský. Nemůžu říct, že ke mě by byl zlý. Je také vidět, že mě má rád, vždy mě radostně vítá. Hraji si s ním víc než přítel, přetahujeme se o uzel, s míčkem. Trénujeme s ním povely, umí ke mě, sedni, lehni, (tyto povely jsem ho naučila já), když doma odpočíváme a koukáme třeba na gauči na tv, tak si většinou lehá k mým nohám až usne. Jídlo mu dáváme až po té, co sníme něco my, aby věděl, že nejdříve jíme my a až po té on, do dveří chodíme také nejdříve my až po tom on, na gauč ani do postele nesmí.
První noc co jsme si ho přivezli, jsem s ním první noc spala v pelíšku na chodbě, myslela jsem, že si ho takto získám, první týden to tak i vypadalo, povely poslouchal hlavně ode mě, všude chodil u mě, ale poslední týden jsem bezradná s tím provokováním. Moc jsem chtěla, aby přijal jako vůdce mě a ne přítele. Myslíte, že když vytrvám a budu na něj stále důsledná, okřiknu ho a vytahám, že mám šanci, že by mě mohl přijmout jako vůdce? Třeba když bude dostávat jídlo jen ode mě...nebo to bude prostě přítel, když má hrubší hlas, je mohutnější a zkrátka chlap? čím bych mohla zvýšit šanci, aby přijal jako autoritu mě?
Už takhle máme kocoura, který mého přítele poslouchá skoro na slovo, mě v podstatě ignoruje, občas se přimazlí, ale jakmile není přitel doma a jsem s ním sama, tak na mě útočí až do krve. Nevím jestli nějak ze mě cítí nervozitu, slabost? i třeba jen ležím v posteli, jemu se zvětší panenky a skočí a zahryzne se mi do ruky. Nechtěla bych takto dopadnout i s pejskem :-( přitom, než mě pejsek začal takhle kousak a štěkat, tak jsem dělala vše stejně jako přítel, dokonce bych řekla, že i důsledněji. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Na samém začátku své odpovědi zdůrazním jednu skutečnost - Vašemu štěněti jsou dva měsíce. Pouhých osm týdnů, je to psí mrně - a už teď velmi úspěšně děláte vše pro to, abyste zásadně ohrozila jeho zdraví i psychický vývoj...

Dvouměsíční štěně v prvé řadě ještě není kompletně proočkované proti nákazám, které ho mohou velice lehko zabít. Ven, do prostředí, kde se pohybuje množství psů, koček a jiných zvířat ("Chodíme s ním na procházky...", "Už zná všechny psy a lidi v okolí..."), můžete brát štěně bez ohrožení teprve po kompletním proočkování plus 7-10 dnů navrch, kdy teprve titr ochranných látek dosáhne v organismu štěněte potřebné úrovně pro účinnou ochranu. Očkování štěňat není pro srandu králíkům a uvědomte si prosím, že v této fázi již štěně není kojeno matkou, nedostává v mateřském mléku přirozené ochranné látky a právě proto je vakcinace životně důležitá. Ale teprve po jejím úplném dokončení je štěně chráněno (především proti psince, parvoviróze a leptospiróze), nikoli již během doby aplikace vakcinačního schématu. Většina vakcín má nastaveno vakcinační schéma na 6., 9.a 12. týden života, Vaše štěně má v sobě tedy teprve první dávku. Riskujete velmi - minimálně celoživotní zdraví a reálně i jeho život. Štěňat, která jejich majitelé "okamžitě použivali", jsou bohužel plné psí hřbitovy. Je opravdu nanejvýś vhodné si tyto informace předem nastudovat, pokud Vám je neposkytne sám chovatel (což by rozhodně měl)...

Dále - mládě každého živočišného druhu potřebuje blízkost své matky, sourozenců, živočišné teplo a sociální kontakt. Z živých bytostí má Vaše štěně k dispozici už pouze Vás a Vašeho přítele. Jak jste ho přijali? První noc jste s ním strávila v pelíšku na chodbě a jak sama píšete, myslela jste si, že si ho takto získáte. Pouze první noc. Od té doby spí osmitýdenní malé štěně v chodbě Vašeho RD - samo, izolované, bez kontaktu se svým člověkem. Opravdu jste přesvědčena, že to je správný přístup a tímto způsobem navážete vztah? Se všemi svými pejsky jsem spal v kuchyni na matraci první skoro čtyři měsíce (ne pouze jednu noc) a každý z nich by za mne položil život. A poté (protože pak už zvládali vyprazdňování venku) do konce svých životů noc co noc spali a spí se mnou v jedné místnosti, ne někde v chodbě za zavřenými dveřmi. Vaše štěně, jak píšete, na gauč ani do postele nesmí. Všemi možnými způsoby mu dáváte najevo, že k Vám nepatří - ve věku, kdy štěně velmi intenzívně potřebuje cítit prostředí své smečky, fyzický kontakt a vazbu ke svému člověku. Vy ho od sebe pouze odháníte a následky v psychice pejska a jeho vnímání Vaší osoby budou na celý život.

Dále - štěně a budoucího parťáka si nevychováte nátlakem. Taháte ho za kůži, "silným důrazným hlasem" říkáte "nesmíš" a máte pocit, že čím víc se vůči němu budete chovat jako buldozer, tím víc Vás bude akceptovat. Ne - nebude. Už teď začíná zjišťovat, že jste opravdu slabá osobnost a "poslušnost" si vynucujete nátlakem a silou. Tohle Vám nikdy nebude fungovat a pokud při čtení těchto řádků začínáte pociťovat vztek, pak si přečtěte, jak na Vás reaguje Váš kocour - i jeho vzorce chování jsou přesným odrazem Vašich a pokud nezměníte zásadně přístup, bude se přesně tak vůči Vám chovat i Váš pejsek. Agrese generuje pouze protiagresi a jak se správné vychovává štěně, o tom máte hromadu informací napříč těmito PSÍMI STRÁNKAMI FALCO - zkuste k nim sednout a studovat, přemýšlet a čtené také aplikovat...

Stejně jako pes i kočka a obecně každé zvíře vycítí osobnost člověka - přijme přirozeně silnou osobnost, nikdy nepřijme osobnost slabou a autoritu vynucovanou. Vůči Vašemu příteli se vaši zvířecí parťáci nechovají jinak proto, že je velký chlap. Ale proto, že z něj necítí ony nátlakové tendence a negativní vzorce chování, které jsou z Vašeho dotazu tolik zřejmé. Neberte si to nijak osobně, ale pokud se nad tím poctivě zamyslíte, podíváte se na zpětné vazby od Vašeho kocoura i štěněte a styl "výchovy", věřím, že ledacos pochopíte. Chce to jen překonat vlastní ego a uvědomit si, že vztah živé bytosti k sobě samé si musíte získat, vybudovat (správnou komunikací a pochopením její osobnosti), nikoliv tlačit na pilu a ještě si myslet, že to dobré získáte izolací a silovým nátlakem. O psí komunikaci, psychice a všech souvisejících záležitostech jsou PSÍ STRÁNKY FALCO, tím začněte. A začněte svoje štěně opravdu vychovávat, ne je permanentně trestat a dvouměsíčnímu mláděti vypalovat do hlavy povely, na které má ještě spoustu času.

Bude se k Vám chovat tak, jak Vy se budete chovat k němu, bude Vaším zrcadlem stejně jako jím je už Váš kocour. Máte možnost srovnání v tom, že vůči Vašemu příteli se oba chovají pozitivně, vůči Vám negativně. Není divu, ale máte ještě pořád možnost se nad sebou zamyslet a změnit přístup. Za pár měsíců už bude pozdě a svůj obraz v hlavě psí bytosti už nikdy nenapravíte. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, netahejte neproočkované štěně do rizikového prostředí, pusťte ho k sobě a pokud budete potřebovat a chtít, pomůžu Vám tak jako každému formou osobní pomoci. Jak se rozhodnete, je pouze na vás.

(19.3.2017)
Plemeno: argentinská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, v prvom rade som zo Slovenska, tak snáď to nebude problém, čo sa týka komunikácie :) Mám fenku argentínskej dogy, brali sme ju od šteniatka aj keď sme vedeli, že trpí jedným hendikepom - je hluchá :( Je to úžasný pes, nemá problém s ostatnými psami, zbožnuje deti, snažili sme sa ju dosť socializovať ešte v útlom veku, naučiť nejakým povelom na signály, vie sadnút, dať labku, ostať na mieste a prísť  k nohe na gesto. Na prechádzke vie chodiť pekne pri nohe, ale iba keď je sama ( mame aj ďalšieho psa). Občas ju mávame aj v byte, vtedy je tiež úžasná, buď spí alebo sa chce maznať, je to obrovský mazel, stále si vyžaduje kontakt. No problém nastáva, keď je doma na dvore, kde žije väčšinou svojho času. Dokáže si otvoriť všade dvere, musíme všade zamykať a tu vzniká ďalší problém, pretože vie si otvoriť aj bránku a stále utečie preč. Najčastejsie uteká k susedovi a tam si tiež otvára dvere a všetko pošpiní nebajbože poskáče po stole a zje, čo zavetrí. Ako ju to odnaučiť, aby predtala s tým otváraním, plus ďalší problém je, že stále skáče, skušala som už aj tresty aj elektrický obojok,  ale dlho to nevydržalo. Viem, že sa teší, keď ma vidí, ale neviem ako  ju donútiť, aby neskákala :( Doma, už všetci sú zúfali, a chcú, aby som ju dala preč :( Prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den, ne, v tom problém opravdu nebude:) Ano, geneticky je bílá barva spojena s hluchotou, proto mají k tomuto postižení zvýšené předpoklady kromě argentinských dog například bulteriéři nebo bílí švýcarští ovčáci...

Víte, každý pes je přesně takový, jakého ho vychováme, jak se k němu chováme a jak moc či málo jsme ochotni pochopit jeho osobnost a respektovat jeho přirozené potřeby. Pokud žije s námi a je vnímán jako normální člen rodiny/domácnosti, pak i při minimální námaze dostaneme přirozeně klidného psího parťáka, se kterým není problém. Pokud je pes odsouzený trávit většinu svého času na dvoře, zahradě, v kotci nebo u boudy, pak se dostaví zcela přirozené důsledky jako u každé inteligentní bytosti - izolační stres a z něj plynoucí stresové ventily (už jsem zde na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zveřejnil spoustu textu, najděte si je prosím).

Pes je sociální tvor stejně jako člověk a jako takový potřebuje sociální kontakt, komunikaci, interakci s dalšími sociálnimi jedinci. Argentinská doga, pokud je jí tento kontakt odepřen, se stává v dospělosti problémovou, se zničenou psychikou. Vaše fenka je stále ještě štěně a zhruba dvaapůl roku ještě bude. Pokud nezměníte svůj přístup, nezačnete s tímto přirozeným obranářem žít spolu a ne jen vedle sebe, pak se v ní stále více bude upevňovat život ve vlastní bublině, osamocení a z toho již zmiňovaný stres. Začnou skutečné problémy s okolím. Očekávatelné a za daných okolností nevyhnutelné.

Tresty a elektrický obojek. No výborně. Za co jste ji to vlastně trestala? Za to, že zcela pochopitelně utíká ze dvora, kde nechce být sama, protože to její psychiku ničí, za to, že skáče, protože je to mladá fenka a nikdo se nevěnuje tomu, aby se svůj temperament učila zvládat? Za to, že Vás ráda vidí a svoji radost dá najevo tím nejpřirozenějším psím způsobem? Za to vše máte potřebu trestat, mimo jiné i eletrickým obojkem - ji?

Pokud jste si pořídila fenku plemene argentinská doga, pak bych předpokládal, že si nejprve nastudujete něco o jejích skutečných potřebách a povaze. Každého, i toho nejmenšího psíka, je zapotřebí vychovávat a učit (ne povely, ale řešení běžných každodenních situací). Vyžaduje to spoustu času, trpělivosti, důslednosti, respektu a komunikace. V případě psa typu argentinská doga si to vše několikrát vynásobte. Argentina není žádný plyšák, je to tvrdý pes a pokud propásnete dobu, kdy máte možnost pozitivně ovlivnit její charakter, už nikdy ji nedostanete zpátky. Teď je to štěně, ale její psychika bude v dospělosti zcela jiná a pokud nebudete dělat věci správně, pak i v současnosti bezproblémové situace se stanou problémem.

K tomu všemu je zapotřebí na sebe argentinskou dogu navázat, aby s člověkem vůbec chtěla spolupracovat. Nemít ji na dvoře, ale u sebe. Argentinská doga není "povelový pes", až přijde tvrdé na tvrdé, na povely se Vám vykašle a bude jednat intuitivně a na základě vlastního rozhodnutí - a v případě hrubého nepochopení ze strany majitele půjde i proti němu. Toto není německý ovčák a základem všeho je skutečný vztah s jejím člověkem. Sama doufám vidíte (v těch pro ni vzácných chvílích, kdy ji pustíte do bytu), jak touží po kontaktu, jak nepřirozené je pro ni vyhnanství na dvoře, mimo smečku, mimo společnost svého člověka.

"Výchova" restrikcemi a tresty, izolace od svého člověka (rodiny) jsou u argentinské dogy úplně to nejhorší, co můžete v životě s tímto impozantním hrdým plemenem udělat a její povahu a vzorce chování v dospělosti tím ovlivníte zcela zásadně a jednoznačně negativně. Je teď jen na Vás, co uděláte - buď nic a pak budete s postupujícím časem pouze sledovat nevyhnutelné a později již nezvratné důsledky nebo zcela změníte svůj přístup, začnete se jí věnovat tím správným způsobem (máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dostatek potřebných informací) a budete mít bezproblémovou fenečku, na kterou se budete moci spolehnout.

Na závěr bych Vám rád připomněl, že Vaše fenka neslyší. O to víc je ohrožena v situacích, kdy jí potřebné informace nedá čich a zrak, o to je nejistější, o to více může zareagovat panikou nebo agresí z úleku, ublíźit sobě nebo okolí. O to více potřebuje svoji "smečku" a "maják" (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), nikoli většinový život v izolaci na dvoře. Každé zvířecí společenství se o takto hendikepovaného jedince stará a pomáhá mu přežít, je smutnou skutečností, že právě u člověka tento přirozený instinkt tak často nefunguje.

Nemusíte být zoufalí a Vy sama nemusíte být pod tlakem okolí, které Vás nutí dát fenku pryč. Stačí začít dělat věci jinak, správně. Vstřebat vše, co jsem Vám napsal, nenechat se ovlivnit vlastním egem a naprosto jednoduše změnit to špatné v dobré. Vzít fenku ze dvora k sobě domů, začít ji místo bezhlavého trestání vychovávat a učit, opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO. To, co jí teď dáte, Vám ona sama stonásobně vrátí. To dobré - ale i to zlé...

(12.3.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu v následujícím případě: Náš pes (máme ho již od štěněte a nikdy s ním vážné problémy nebyly) Zhruba od loňského roku již několikrát zavraždil volně pobíhající kachny a kuřata na zahradě - několikrát v naší nepřítomnosti, jednou, když byl přítel doma a obědval. Nyní se podhrabal k oploceným slepicím a opět vraždil. Nevíme co s ním máme dělat - zda to dělá z nudy nebo nějakého pudu? I když si myslíme, že zrovna toto lovec není ..(Podotýkám, že pokud jsme doma, tak si jich ani nevšimne, nejde ani k vrátkům)Pokud si ho tam přítel vezme s sebou, nebo jsou spolu na dvorku pod dohledem nikdy nic neudělá. Oba jsme od rána do večera v zaměstnání, ale pes má pro sebe celou zahradu a je naprosto na volno. Přemýšlela jsem zda mu pořídit k sobě druhého psa - nějakého staršího a vyklidněného, aby si přes den hráli a nenudili se nebo je riziko toho, že to poté budou dělat oba? Prosím o radu, moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) I po několika letech pejsek najednou začne dělat něco, co dříve nedělal - a velmi často se takto probudí právě lovecké instinkty. A pokud se jedná o mladého pejska, jako je tomu u Vás, pak by musel mít kolem hlavy obrovskou svatozář, aby v takové fázi ignoroval korist, která mu běhá volně doslova pod čumákem. Každý pes má v sobě lovce, některý méně, jiný více, tohle je prostě psí přirozenost a labrador je více lovecké plemeno, než si lidé myslí...

Buď svoji drůbež lépe zabezpečte (oplocení s betonovými základy aspoň do půlmetrové hloubky, popř. řešení zcela jiné) nebo nechte pejska v klidu odpočívat po dobu Vaší nepřítomnosti v domě, aspoň bude mít trochu klidu a eliminujete i nebezpečí toho, že by Vám jej někdo mohl otrávit nebo ukrást, jak se dnes bohužel často děje.

Pořízení druhého pejska by mělo za následek pouze to, že byste místo osamělého lovce měli lovící smečku s daleko vyšší efektivitou. Ne, toto opravdu nedoporučuji, předchozí dva způsoby řešení jsou navíc relativně velmi jednoduché a funkční.

(19.2.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, potřeboval bych poradit se Stafordem. Pořídil jsem si ho od malého štěněte v 8mi týdnech. V podstatě ihned jsem ho začal socializovat, bral jsem ho všude s sebou, obchody, vlak, metro, davy lidí, malé děti, větší, zkrátka snažil jsem se ho dostat do všech situací se kterými se v pozdějším životě může setkat. Od 4 měsíců jsme začali navštěvovat psí školu, kde proběhla bezproblémová socializace s ostatními psi, bez sebemenší známky agresivity, možná až moc pasivní přístup na dorážení ostatních psů, ale to mi vůbec nevadí, raději klidného psa než neřízenou střelu. Zvládli jsme základní výcvik. Zvládá bezproblémově základní poslušnost. Teď v pubertě je to horší, ale dá se to přežít. Nicméně, mám dojem, že jsem ho socializoval na lidi až příliš, zkrátka, pokud by zastavilo auto a někdo na něj zavolal, určitě by nastoupil a nechal se ukrást. Bojím se ho nechat třeba na 10 minut čekat před obchodem, protože kdyby ho chtěl někdo ukrást, myslím, že by bezproblémů šel... Nerad bych, aby mi ho někdy někdo tímto způsobem zcizil a chudáka psa někde použil ke psím zápasům a podobně. Prosím Vás, co s tím ? Jak to odbourat, nebo myslíte, že ho to v dospívání přirozeně přejde ? Je to těžká práce, když protijdoucí lidi na něj začnou šišlat a chtějí ho automaticky hladit, aniž se zeptají a když je ve slušnosti požádám ať to nedělají, tak vypadám jako asociál. Prosím Vás, co s tím ??

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že jste zodpovědný, nezanedbal jste otázku základní socializace a zvykl svoje štěně na nejrůznější situace běžného života, za to Vás velmi chválím. A pokud je konkrétní jedinec AMSTAFa geneticky v pořádku a jeho majitel jej neštve proti lidem, pak je bezproblémový i jeho vztah k cizímu člověku - a to je v pořádku.

Nezapomínejte ale, že stále máte ještě štěně. Stále na Vás ještě není fixováno a kdo bude vědět, jak na to, skutečně bude schopen Vám jej bez problémů odvést. Nemá to nic společného s nějakou "přesocializací" vůči člověku, je to zcela přirozená věc a proto Vám důrazně doporučuji nenechat jej nikde přivázaného bez Vaší kontroly třeba před tím obchodem, protože v dnešní době je toto plemeno velice atraktivní pro různé šmejdy (a zdaleka ne jen pro psí zápasy). Opravdu, neriskujte to.

Dále - nezapomeňte na to, źe u plemen s vyblokovaným sociálním chováním, mezi něž patří i AMSTAF (na toto téma naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu textu a informací), dochází kolem 1. roku věku k razantní změně chování ve vztahu k psímu okolí. Jinými slovy - jednoho dne, kdy se sejdou všechny potřebné okolnosti, poprvé zjistíte, že veškerá druhová socializace ztratila svůj účinek a proti mnoha psům bude ten Váš startovat s cílem "zlikvidovat protivníka". Bohužel, takto jej člověk vyšlechtil (z mého pohledu zmutoval, protože zničil jeden za základních druhových vzorců chování)...

Jaký bude jeho vztah v dospívání a dospělosti k cizím lidem (respektive jeho ochota s nimi odejít), to závisí především na vztahu mezi vámi dvěma. Čím bude silnější, tím více bude lpět na Vás a tím více se bude vyhrazovat vůči cizím lidem. To platí mimochodem pro každé psí plemeno, ale AMSTAFové mívají ke svému člověku přirozeně silný vztah, sám to poznáte.

Ano, bohužel se velká část lidí chová jako kaskadéři postrádající základní slušnost a vrhají se cizím psům před čelisti s dementním výrazem a šišláním "jé to je pejsánek můžu si ho pohladit" - a bohužel ve chvíli, kdy pejsánek zareaguje na základě vrozených reflexů a za neurvalý vstup cizince do smečkového osobního prostoru jej potrestá, jste na vině Vy jako majitel psa. Každému pro podobnou situaci radím a řídím se tím i sám - můj pes není veřejný majetek, není mojí povinností nechat na něj každého pobudu sahat, včas předvídáme a od cizích si držíme přirozený odstup. Pokud někdo nějakému slovu z věty "Nesahejte na něj prosím!" nerozumí, je to jen jeho problém a pokud mě nazve asociálem nebo mého psa kousající bestií, pouze mě přesvědčí o tom, že jsem reagoval správně. Jak by se mimochodem dotyčné osobě líbilo, pokud bych se stejně jako ona sápal na její dítě nebo partnera/partnerku s tím, že si je chci "jenom pohladit", popřípadě bych to rovnou zrealizoval...?

Jste v takovém případě v právu a podle toho i jednejte.

(19.2.2017)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň/večer. Chcel by som sa opýtať ohľadne toho, keď chcem k sebe privolať môjho psa (nemecký ovčiak) tak naňho normálne poviem menom (Maxík/Max), a pes zostane stáť a pozerá sa namňa, ani sa nepohne.. Zažiadnu cenu nechce kumne prísť, aj keď mám jeho najobľúbenejšiu hračku alebo chutné jedlo. Proste len zastane a pozerá sa namňa.. Prečo to robí ? Alebo čo mam spraviť aby kumne prišiel ? Potreboval by som celkom pomoc, keďže si už neviem rady.. :/ Za prípadnú odpoveď, popred vďaka :)
Potom by som sa ešte chcel opýtať. Keďže my máme dvor vzadu potom máme plot a ešte dvor v predu, a ten pes je v tom zadnom dvore a ako by som mu mohol zakázať aby neliezol do toho predného dvoru ? (Je tam brána ale keď niekto vojde tak ju otvorí a pes vleti popod nohy a už je v predu na dvore.. :/ Ako byb som mu mohol zakázať aby tam nechodil ? Za prípadnu odpoveď, ešte raz vopred vďaka :)

Odpověď: Dobrý den:) Máte teď svého pejska ve fázi psí puberty, bude to na Vás zkoušet, co to dá. A protože zjišťuje, že v podobných situacích na něj nemáte, nejste pro něj silná a vůdčí osobnost. Chce to teď místo nereálného očekávání "slepé poslušnosti" zapracovat na hierarchii (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a strategii - navozovat situace, kdy bude vysoká pravděpodobnost, že k Vám přijde. Než mu například dáte před procházkou obojek/vodítko, postavte se pár metrů na opačnou stranu a nechte ho, aby on došel k Vám, nechoďte Vy k němu. Podobných situací vytvořte víc a vždy on musí přijít k Vám, Vy za ním nechoďte. klidně si ještě pár kroků couvněte. Venku si pomožte přišlápnutou stopovačkou a jakkoli by to mělo trvat dlouho, opět počkejte, dokud k Vám nepřijde. To vše bez lákání na dobrůtku a zvýšeného hlasu, klidné oslovení a povel. Oční kontakt a žádné jásání ani odměny při jeho příchodu (musí se to pro něj stát přirozenou reakcí), pouze klidná emoční (slovní) spokojenost. Potřebuje poznat, že Vaše vůle je silnější a Vaše osobnost v klidu. Chce to samozřejmě svůj nezbytný čas a splněné související atributy (vztah, komunikace, přirozená autorita, jinak to fungovat nebude), ale pokud to zvládnete, bude se to postupně lepšit a začnete mít psa, který Vás bude brát jako fungujícího vůdčího jedince nejen v otázce přivolání.

Druhý dotaz. Opět zopakuji - máte psího puberťáka plného energie a nejjednodušší v tomto případě je prostě bránu zavírat tak, aby jí nemohl proběhnout. Je to zas jen o strategii a základním předvídání, nemá smysl Vaše štěně lámat a dělat razantní restriktivní opatření, kterým by jednak nerozumělo, jednak by ničila jeho psí osobnost a povahu. Nechte jemu i sobě čas a teprve ve chvíli, kdy Vás začne celkově brát jako svoji autoritu, můžete zakazovat, protože až tehdy budete mít z jeho psího pohledu "zakazovací pravomoce", které bude respektovat.

Obecně je velmi vhodné v psích záležitostech nelámat věci přes koleno a nechat je přirozeně dozrát v součinnosti s aktuálnim stupněm vývoje psí psychiky, trpělivost se v těchto případech vždy vyplatí. Stále máte štěné, v první fázi psí puberty, a jako takové ještě nemá potřebnou schopnost soustředění, spolupráce, nemá nadhled a klid dospělého psa, jedná velmi živelně a rádo zazlobí. Dejte tomu čas, zapracujte na vztahu a hierarchii a sám uvidíte, jak se vše začne pomalu měnit...

(12.2.2017)
Plemeno: zlatý retrívr (zřejmě křížený s anglickým setrem)
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, protože s tím naším psem už si nevíme rady. Nášeho Mikiho jsme už od štěněte začali učit základní poveli jako sedni, lehni, ke mě. A pokud nebyl v nějakém obležení návštěvy, tak poslouchal. To se ale začalo měnit, když v necelém roce dostal první záchvat epilepsie. Veterinář nám naordinoval Phenaemal, který nejdříve zabíral a poté se začal zhoršovat (dostával cca 2 záchvaty měsíčně). Dospělo to až k tomu, že bereme 1,5 Phenaemulu 2x denně a před měsícem nám veterinář přidal ještě 2 prášky denně Libromidu. Jeho chování se s přidáváním dávek velmi zhoršilo...Už od malička se bál, ale postupem času se bojí čím dál víc, pořád musí být u mě a vyžaduje se mojí pozornost, je strašně ukňouranej... o poslouchání ani nemluvím. Snažíme se být důslední, ale pes si začíná dělat co chce. Poslední měsíc nám začíná rozkousávat věci. Necháváme ho doma, když je velká zima. Nikdy s ním nebyl problém, vždy vydržel bez problémů. Nyní rozkouše vše co mu přijde do cesty, i když vždy má min. 2 hračky, aby se doma nenudil. Když je potrestán, tak začíná na nás vrčet a cenit zuby. Což taky nikdy nedělal, až poslední dobou. Myslíme si, že to souvisí s epilepsií a přidání Libromidu, který mu dávám 1,5 měsíce. Proto jsem se chtěla zeptat, jestli to může opravdu způsobovat množství prášků, které denně dostává a popř. co s ním máme dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Phenaemal i Libromide jsou přípravky primárně nasazované v případech epileptických onemocnění u psů. Jako všechny podobné přípravky mají řadu negativních vedlejších účinků, mezi které patří mimo jiné zvýšený neklid a pohybové poruchy. Tyto negativní projevy pak přímo souvisí s velikostí denní (resp. 12hod.) dávky a jsou indikací toho, že podávaná dávka je silně nadhodnocena. A upřímně řečeno, naordinovaná dávka pro Vašeho pejska v kombinaci Phenaemal+Libromide je už zřetelně mimo (např. dávka Phenaemalu vzhledem k odhadované hmotnosti Vašeho pejska by měla být 2x1 tbl denně po 12 hodinách, Vy dáváte 3 tbl denně). A k tomu ještě ten Libromide - je toho opravdu moc.

Za další.

Vím a mám na psech ověřené, že spouštěče epilepsie jsou těsně svázány s jejich psychickým stavem. Pokud máte pejska, který je odmala přehnaně submisivní a tento problém se stupňuje, pak (nejen) v případě epilepsie je tento stav velmi nešťastný a vše je pak o to horší. Je nezbytně zapotřebí takovému pejskovi vytvořit jeho přirozené smečkové prostředí se správně nastavenými hierarchickými vazbami a fungujícím vůdčím jedincem (viz související informace na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO), pak je dokonce reálně možné dosáhnout minimální až nulové medikace (namátkou odkazuji třeba na tento případ, další případ byl zlatý retrívr s epilepsií na mém výcvikovém a relaxačním soustředění, jehož majitelka se předem děsila, jaký to bude horor a ve výsledku byl tento pejsek ve svém fungujícím přirozeném prostředí bez medikace a jediného epileptického záchvatu atd. atd.).

Psychika je základ a Váš pejsek je v současné době evidentně v těžkém stresu - proto mimo jiné i jeho devastační chování a agrese proti Vám (nedivím se mu, místo pomoci jej zcela nesmyslně trestáte!). Jeho stres je zapříčiněný jednak tím, že neexistuje smečka a vůdčí jedinec, kteří by mu pomohli a je tedy odkázán pouze sám na sebe, což nemůže při nejlepší vůli zvládnout, jednak přehnanou dávkou farmak, která kompletně rozhodí jeho psychiku.

Rozumné by bylo se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem za mnou přijet, pak pro vás oba mohu udělat daleko víc. Rád Vám pomůžu, rozhodnutí, zda i Vy svému pejskovi chcete pomoci, je teď pouze na Vás...

(12.2.2017)
Plemeno: kolie dlouhosrstá
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, má fenečka Bárny trpí kinetózou ve všech dopravních protředcích, převážně tedy jezdíme autem. Na vzdálenost do 15 km bez většího počtu zatáček zvládne jízdu bez zvracení, ale slintá, zíve a je jí evidentně špatně, což je na ní vidět již od začátku jízdy. Při delší jízdě, nebo při cestě s více zatáčkami následuje zvracení. Před jízdou ji několik hodin nekrmím, ale to nepomáhá, zvrací žaludeční šťávy. Pokud jí zůstane v žaludku nějaké jídlo před jízdou, samozřejmě to vyzvrací. Cestování jsem s ní trénovala od štěněte, ale zvracela vždy.
Když byly dostupné tabletky Cerenia, řešila jsem delší cestování touto tabletkou a Bárny si cestování nadšeně užívala (jezdí vzadu v kufru, někdy na podlaze u noh spolujezdce), bohužel, tyto tabletky výrobce přestal vyrábět a zatím jsem nenašla vhodnou náhradu. Tyto tabletky fungovaly skvěle v tom, že zvracení naprosto eliminovaly a přitom Bárny byla aktivní, což na výlety a výstavy byl ideální stav. Ptala jsem se veterinářů na tento problém, ale nabízeli mi pouze sedativní preparáty, zatím jsem žádné nepoužila.
Bárny je spíše submisivní fenečka, ale na výlety i na veterinu se těší, není to o tom, že bych se předem hrozila, co zase bude a fenečka pak reagovala zvracením, vše probíhá v klidu a pozitivně, ale po určité době jízdy se fenečce udělá špatně.
Zatím jsem nezkoušela ani Kinedryl, dokud jsem měla Cerenii, nechtěla jsem na fenečce zbytečně experimentovat. Fenečka má 22 kg, předpokládám, že 1/2 nebo 3/4 tabletky Kinedrylu by mohlo zabrat a doufám, že jí to neublíží (přesné dávkování prověřím s veterinářem).
Koupila jsem tabletky Reisfit od Beapharu, podle veterináře mají být bezpečné. Účinná látka je 40 mg cyklizinu HCL na tabletu, vedlejší účinky: zklidnění, problémy s koordinací, sucho v ústech, nepoužívat u zvířat s epileptickou historií. Což mě tedy naprosto odrazuje, tento přípravek použít.
Fenečka měla prudkou reakci na odblešovací tabletu Comfortis, přičemž dle veterinářů je Comfortis také bezpečný, takže mám prostě strach experimentovat. Odblešovací tabletu Bravecto snáší bez problémů. MDR1 nemám u fenečky otestováno.
Pokud mi můžete poradit, budu velmi ráda. Děkuji a přeji krásný den Vám i Vašemu telátku :-)

Odpověď: Dobrý den, moc děkujeme s telátkem za přání a přejeme totéž Vám i Bárny:) Psí kinetózu jsem zažíval deset let s mým Šedýskem, jeho "dojezdová vzdálenost" byla cca 30km, pak byl konec. Kinetóza obecně je stav, kdy se rozchází pohybový vjem vestibulárního aparátu (tedy vnímání rovnováhy) s vjemem vizuálním. Jedná se o záležitost fyziky a nemá tedy absolutně nic společného se stresem, se kterým se v v praxi často nesmyslně zaměňuje - to jen tak na okraj.

Veškeré přípravky ke snížení projevů kinetózy pracují na bázi sedace, proto jsou pro psy obecně nevhodné až rizikové, protože psí organismus na ně reaguje daleko citlivěji a nevypočitatelněji nežli lidský. Což je zapotřebí si uvědomit a respektovat jako základní kontraindikaci jejich použití pro psí druh.

Dále - kinetóza je trvalý stav po celý život jedince (ať už lidského nebo psího), může mít určité výkyvy, ale "vyléčit" se nedá. Mohu to posoudit i sám podle sebe, trpím kinetózou od dětství a pokud nastanou "vhodné podmínky", nemám ani dnes šanci.

Nejpříhodnější podmínky pro nástup kinetózy jsou v automobilu s měkkým nastavením podvozku a v zadním prostoru - zadní sedačky, kufr (souvisí to z rozkyvem a dalšími aspekty). Dalším spoluspouštěčem je déledobější zaostření zraku na cca 0,5 - 1 m vzdálenost nebo výhled z auta ven na pohybující se okolí.

Co z toho plyne pro převoz pejska?

Ideální je mít spolujezdce, sedícího na předním sedadle vedle řidiče, který má pejska fixovaného mezi nohama na podlaze automobilu. Pejsek tam bývá v klidu, většinou spí (což je vůbec nejlepší), v tomto prostoru je minimální rozkyv a oční podněty jsou eliminovány (tím je vyřazen zrakový vjem). Doporučuji vyzkoušet, mělo by to pomoci i u Vaší fenečky...

Plán B - jak uvidíte, že začíná být zle, zastavit a udělat přestávku, projít se, nechat fenečku zklidnit. Samozřejmě před jízdou nekrmit, vodu pouze v omezeném množství.

(12.2.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si štěně boloňského psíka. Je to zlatý pejsek, v půl roce již perfektně dodržuje čistotnost, zvládá základní povely a je to velký mazel. Bohužel mám strach že jsem ho nechala, aby se na nás až moc zafixoval. Jako štěně jsme ho učili samostatnosti po chvilkách,byli jsme s přítelem na dvě směny asi 3 týdny. Bylo to v pohodě, trošičku zakňučel vždycky, ale jinak šel skoro ihned spinkat a našli jsme ho vždy spinkajícího v pelíšku. Až do minulého týdne jsme vůbec nevěděli, že je nějaký problém. Nikdo nám nic neřekl, i když jsem se pořád ptala. Vím, že vždy po našem odchodu maximálně 30 minut pokníkává,ne v tahu, ani neštěká jen tak poplakává. Většinou to je ale zhruba 5 minut. Bohužel nám volala pronajímatelka bytu, že si paní dole stěžovala že po noční nemůže spát, že třeba ve 12 dopoledne začne znovu plakat a brečí třeba 2 hodiny.  Začala jsem ho zavírat ve vedlejších místnostech, dokud jsem doma tak sedí nebo leží u dveří a čeká. Jakmile však dám klíče do zámku začne brečet. Začala jsem po chvilkách přicházet a odcházet, ale mám pocit jakoby si myslel že když začne brečet, vždycky se vrátím. Nevím tedy jak teď pokračovat dál. Jestli vždy počkat až se ztiší a vrátit se potom...prostě musím chodit do práce a dovolenou mi nikdo nedá. Bohužel jsem tomu určitě nepomohla tím, že po příchodu z práce už sám nikdy nebyl. Je nějaká šance že by ho to s věkem mohlo i přejít? Samozřejmě vždy když to půjde budu ho po chvílích nechávat samotného, ale mám pocit že odchod do práce to zase posune na začátek.

Odpověď: Dobrý den:) Váś pejsek je teprve půlroční štěně. Na druhou stranu už začíná jeho psí puberta a nastupuje tedy čas, kdy pes začíná aktivně přemýšlet, analyzovat situace a testovat sebe i svoje okolí. Spousta věcí se teď bude měnit a začne další level celoživotní hry o hierarchické pozice, sílu vlastní osobnosti, schopnost vzájemné komunikace a domluvy.

Je zapotřebí teď vydržet a dodržovat základní pravidla (nesčetněkrát už zde v Poradně probraná a stále opakovaná kolem dokola!) - odchody a příchody v naprostém klidu, bez nervozity a spěchu, neměnné odchozi a přichozí rituály, menší uzavřený prostor (například předsíň). Pak každý pejsek svůj čas o samotě prožije v klidu, je v útlumu, spí.

Stejně tak není na škodu nechat pár dnů doma běžet nějaké nahrávací zařízení - sousedé bývají "milí", velmi rádi zveličují a přehánějí a majitel pejska pak většinou zjistí, že "neustále štěkající pes" je v reálu pejsek, který si párkrát za den štěkne.

Vracejte se domů, ať se za dveřmi děje cokoli a hlavně buďte v klidu při odchodu i příchodu. Bude-li z Vás pejsek vnímat cokoli negativního při odchodu, vyhhodnotí to zcela přirozeně jako ohrožení svoje nebo Vaše, dostane se do stresu a začne štěkat. Bude-li z Vás vnímat cokoli negativního při příchodu, nastoupí opět stres, spojí si to s Vaší odchodem a nastane stejný scénář. Je to jednoduché, přirozené a záleží pouze na Vás. A především - základem všeho je správně nastavený vztah a komunikace s vlastním pejskem, pokud nefunguje toto, nefunguje nic...

(5.2.2017)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 2 a 3/4 roku
Kastrace: ano (ve dvou letech,zvětšená děloha,cysty,opakované krvácení)
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem poradit s naší fenkou.Odmala je velmi aktivní,roztěkaná a neposlušná.Chodila jsem s ní na cvičák,kde přesně věděla,co má dělat a poslouchala.Venku na procházkách to však probíhalo jinak,když neměla žádný rušivý podmět,tak poslouchá,ale jakmile ji něco vyruší,absolutně nereaguje.Takže procházky jsou vždy o nervy.Ze začátku běžela k lidem ,ke psům,strašně reaguje na auta,cyklisty,běžce.Zprvu to bylo hraní,ale teď už si myslím,že spíš útočí.Když potkáme psa,kterého nezná,tak se spíš bojí a je podřadná,nikdy první nezaútočí a když někdo vrčí na ni,tak se stáhne.Ale jakmile cítí,že má navrch,tak vrčí a vypadá,že se chce rvát.
K nám ani k našim dětem si zatím nic nedovolila,ale když přišli kamarádi za našimi dětmi,tak skáče a vypadá to,že chce kousnout.Je to spíš takové štípnutí.Nejhorší je,že kolikrát předtím ani neupozorní,aby nás varovala,že ji třeba někdo nesedí.Jde okolo někoho nebo někdo kolem ní a ona bez varování vyskočí a štípne.
Teď naposledy se stalo,že nám přijela pomoct kamarádka na penzion,která má ráda zvířata(má koně),taky na ni dorážela,tak jsem dala kamarádce pamlsky.Ona ji je dala,všechno v pořádku a když se k ni prudčeji sehnula,že ji teda konečně pohladí,tak ji vyjela po obličeji.
Jsem z toho špatná,strašně mě to mrzí,mám ji hrozně ráda,ale bojím se,aby takhle jednou nevyjela třeba po našich dětech.Od malička je taková roztěkaná,pořád nám bere boty,čepice,rukavice,chce být pořád středem pozornosti jako malé dítě.
Přiznám se,že jsem kvůli procházkám na radu koupila el.obojek i když jsem se dva roky bránila.Ale i v rámci její bezpečnosti,protože už kolikrát vběhla do silnice,tak aby celé procházky nemusela být na vodítku.Vždyť se pořádně ani neproběhne.Nejdříve jsme ho celá rodina vyzkoušeli na sobě,abychom věděli co to dělá.V žádném případě ji nechceme ublížit.Tak na to celkem reaguje,ale zase nevím,aby to právě třeba nevyvolalo nějakou agresi.
Ráda si nechám poradit,popř.i dojedu.
Na jiná domácí zvířata reaguje hezky(máme králíka,toho vždy olíže a nejradši by si hrála,to samé i s potkanem).
Sice je to rotvík,ale já bych chtěla ,aby mohla být normálně puštěná na zahradě,když grilujeme se sousedy a ne,aby byla zavřená doma nebo abychom riskovali,že někoho pokouše.Už jsme jednu rotveilerku měli a ta byla úplně jiná.Stačilo říct něco jednou a věděla,poslouchala.Agresivní vůbec nebyla.
Ještě bych chtěla dodat,že u veterináře je hrozně hysterická.Nenechá na sebe pořádně sáhnout,museli jsme kvůli tomu i změnit veterináře.Každé očkování je utrpení ji zvládnout,musí být hodně piškotů a košík.Stejně je schopná vyskočit až do stropu.
Děkuji moc za radu a ráda s ní i dojedu za Vámi,když byste si udělal čas.

Odpověď: Dobrý den:) Rotvajler je plemeno, které je přes svoji pověst "řeznického psa" velmi citlivé na jakékoli chyby ve výchově a přístupu. Pokud vedle sebe nemá skutečně dobře fungujícího člověka nebo pokud ho (i cizí) člověk podrazí, pak jde do silného stresu a stává se z nejistoty agresívním. Zažil jsem hodně majitelů rotvajlerů, kteří se dostali do přesně stejné situace jako Vy a vždy za tím byly tyto příčiny. Chyby svého člověka prostě rotvajleří povaha neodpouští a kombinace stresu a vrozené dominance obecně plodí ty nejtěžší psí případy. A pokud se tento stav včas nepodchytí, zhoršuje se a vzhledem k vrozeným dispozicím tohoto plemene pak nastávají opravdu velké problémy.

"Piškotový" přístup je samozřejmě k ničemu a jak jste sama poznala na své kamarádce, pouze fence předala informaci o své vlastní podřízenosti. Pak je zcela přirozené, že od ní na sebe fenka nenechá sáhnout. Totéž veterina, dnes už jste ve své fence bohužel vypěstovali trauma.

Celkový stav samozřejmě vysoce negativně ovlivnila i kastrace (jakkoli mohla být v tomto konkrétním případě odůvodněná, měla dostat šanci ponecháním vaječníků) - v současné době je u fenky akcelerována nejistota, agresivní tendence a nevypočitatelnost v zátěžových situacích. Kastrace byla provedena ve štěněcím věku (rotvajler psychicky dospívá až kolem 4. roku věku), máte věčné štěně.

Používáním elektrického obojku jste udělala další negativní nevratný krok (za ty roky mé práce mám ověřeno, že stačí jeden jediný měsíc jeho aplikace k dlouhodobému rozhození psí psychiky). Vaše fenka potřebuje vedle sebe svůj fungující "maják" v podání svého člověka, který z ní sejme její zátěž a na jehož rozhodnutí a pomoc se za každé situace (procházky, zahrada, veterina atd.) může spolehnout. Vše je otázka správného přístupu, důvěry, komunikace, správně nastavené hierarchie - a toto je třeba dát do pořádku v době, kdy ještě není pozdě.

Zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete...

(29.1.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám velmi radostné štěňátko, jmenuje se Balů a od malička se pohybuje mezi lidmi. Pracuji ve středisku, kam denně dochází několik dětí, pracují se mnou dvě kolegyně. Vždy půl dne tráví Balů se mnou v práci a na půl dne ho nechávám doma, aby si zvykal být alespoň chvíli sám. Lidi má velmi rád, s každým se chce vítat a hrát si s ním. Problém je v tom, že na jednu z kolegyň reaguje vždy tím, že si učůrne. Je úplně jedno, jestli byl právě venku, má vždy velkou radost že jí vidí a když ho pohladí, učůrává, dokud hladit nepřestane. U nikoho jiného to nedělá, i přesto, že u jiných lidí má také velkou radost, když je vidí, například mé rodiče. Napadlo mne, zda naopak před kolegyní nezkouší dávat najevo svou dominanci. Ona je velmi milá, křehká, nikdy mu nic nezakázala, když si spolu hrají, vše mu povolí, může si s ní dělat, co se mu chce. Na internetu jsem se dočetla jediné dva důvody učůrávání, radost a strach. Příjde mi ale divné, že by měl radost každých pět minut, kdy ji vidí. Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, o žádnou dominanci zde rozhodně nejde. Štěně v Balůově věku ještě není schopno spolehlivě ovládat svěrače a v okamžiku velkého emočního vzrušení (rozčilení) nebo v okamžiku strachu (stresu) "záklopka" močového měchýře jednoduše povolí. Jedná se o zcela přirozený fyziologický proces mladého štěněte v důsledku emocí z právě prožívané situace, závisí samozřejmě i na temperamentu a povaze konkrétního jedince. Nebojte, časem to přestane samo od sebe.

(29.1.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ano (leden 2016 - byl dost na čubičky,máme jich v okolí dost, skákala na ně když hárala ta u sousedky tak, škrabal do zdi, bylo to pro něj trápení)
Dotaz: Mám tříletého boloňáčka až hyperaktivního. Na vodítku chodí celkem slušně a na volných prostranstvích, kde nehrozí auta ho pouštím, aby se vyřádil sám nebo s pejsky. Naučila jsem ho pomocí pamlsků povel ke mně  a ve většině případů přiběhne. Alemáme jeden velký problém, který se stává občas a neumím ho řešit. Dá mi třeba najevo, že se chce honit, chvíli se honíme  pak ho zavolám ke mně, on ale přiběhne pouze na metr a absolutně se nenechá chytit, nereaguje ani  a pamlsek ani na můj odchod. Odejdu třeba kus cest y pryč a on tam zůstane, když se vrátím, běží dál. Já ho ale nemohu nechat samotného, aby se vracel domů, máme to přes několik frekventovaných ulic s auty a on sám přecházet neumí. Už se mi několikrát stalo, že běžel domů sám nebo mi ho pomáhali chytat náhodní chodci. Na pamlsky nereaguje. Tak co s tím. Dokonce se mi už dvakrát stalo, že běžel sám domů,ovšem když jsem došla ke dveřím paneláku, tak se to opakoval, prostě ke mně nešel, vždy jen na ten metr a zase odběhl, dokonce jsem šla za dveře, ale za mnou nešel a opravdu musel být chytám za pomoci lidí a to fakt nejde. Děkuju za radu.

Odpověď: Boloňský psík je přirozeně živé a temperamentní plemeno, což bohužel hodně jejich majitelům dělá problém a při nezvládnuté výchově je pak označují za "hyperaktivní". Tím skutečným problémem je ale právě nezvládnutá výchova a temperament boloňáka.

I boloňský psík je ale pes a má psí vzorce chování a sociální instinkty. Žádný pes nebude se svým majitelem dlouhodobé spolupracovat na bázi uplácení (pamlsky), ale každý bude spolupracovat na bázi fungující hierarchie a přirozené komunikace (k těmto tématům si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde všechny potřebné informace). Stejně tak i pro Vašeho pejska pak zcela přirozeně není pamlsek argumentem, kvůli kterému k Vám přijde. Bude si s Vámi hrát, bude si Vás testovat a zcela otevřeně Vás bude ignorovat, pokud vycítí, že na něj v dané situaci nemáte nebo bude poblíž jakýkoli jiný zajímavý podnět. A až ho to přestane bavit, pak kolikrát raději půjde domů bez Vás.

Zásadní problém je v tom, že pro svého pejska nepředstavujete hierarchickou autoritu. Ta se totiž buduje komunikací, hierachickou pozicí a pochopením přirozeného psího vnímání světa a sociálního prostředí (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), nikoli "uplácením" nějakou dobrůtkou. Je zapotřebí změnit celkový přístup, ze slabé osobnosti v očích Vašeho pejska se stát vůdčím jedincem se všemi potřebnými atributy.

Dále. Nechala jste jej vykastrovat ve věku, kdy už nebyl přímo štěnětem, ovšem ani psychicky plně dospělým psem s upevněnou povahou. Z důvodů, který již tehdy svědčily o prostém nezvládnutí (neznalosti) základních psích vzorců chování a základní hierarchické výchovy. Důsledkem tohoto zákroku je dnes mimo jiné to, že Váš pejsek nedosáhl plné psychické dospělosti a část jeho vzorců chování zamrzla ve štěněcí fázi. V praxi se to projevuje absencí zklidnění, nezralostí až panikou v samostatném rozhodování, nejistotou a "hraním si" v situaci, která vyžaduje soustředění. I tyto skutečnosti mají svůj negativní vliv na Vámi popisované případy, ve kterých by se plnohodnotný psík choval jinak - s potřebnou dávkou soustředění na aktuálně důležitou činnost, s vyšší vazbou na Vás samotnou a s potřebným dospěláckým nadhledem. Nemuseli by ho chytat kolemjdoucí, neutíkal by od Vás, nemusela byste se o něj bát. Už to jsou základní vzorce chování, kterými se (nekastrovaný) psychicky dospělý jedinec liší od štěněte...

Pokud budete mít zájem, můžete se se mnou domluvit a já Vám určité věci na Vašem pejskovi předvedu názorně. Na pamlsky zapomeňte, je zapotřebí respektovat přirozenou psí psychiku a tomu přizpůsobit svůj přístup - to platí obecně pro všechna psí plemena.

(22.1.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 12,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Sleduji Vaši poradnu více jak 10 let a máte můj upřímný obdiv! S naším  retrívrem Tadeášem jsem byla i na Vašem soustředění, když byl ještě štěňátko a Váš přístup k pejskům ve mně zanechal velký dojem. Snažila jsem se vždy řídit Vašimi radami a mohu říct, že soužití s naším Tadeášem bylo naprosto bezproblémové celých 12 let, je to prostě „zlatíčko“. Naštěstí nikdy neměl  větší zdravotní problémy, bohužel čas zastavit nejde a věk se na něm začíná podepisovat. Od léta pozorujeme, že ztrácí sluch a v současné době už neslyší asi vůbec. Protože máme naučené rituály a způsob dorozumívání beze slov, nečiní nám to žádný problém. Jenomže – a to bylo pro nás překvapení, které jsme nečekali – začal štěkat, když zůstane sám doma. Bydlíme v paneláku a během pár týdnů nám už několik sousedů přišlo říct, že vydrží štěkat několik hodin bez přestávky. Nedělal to ani jako štěně, velmi brzo si navykl na pravidelný režim a věděl, kdy přijdeme z práce (nikdy jsme ho nezklamali pozdním příchodem), tak byl vždy v klidu. Myslím si, že to souvisí s tím ohluchnutím a nevěřím, že je možné na tom něco změnit. Začala jsem ho vozit s sebou do práce, ale je to i pro něj zátěž. Navíc to v zaměstnání není možné takhle řešit dlouhodobě.  Doma může odpočívat, ale vypozorovali jsme - když jako odejdeme, že leží jako by spal (v klidu na boku) a přitom usilovně a přitom unuděně nepřetržitě štěká. Jste moje jediná naděje, jestli je v tom možné přece jen něco podniknout, tak jste to vy, kdo může poradit. Přeji Vám hodně radosti s Vaším krásným Gardienem, vzpomínám na Dina s Šedýskem  a těším se  na odpověď, ať je jakákoliv.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Teď jsem se díval do svých záznamů, Tadeášovi bylo tehdy 8 měsíců, psí puberťák, strašně rychle ten psí život utíká... tak za mě prosím Tadeáše pěkně pohlaďte a že mu do tohoto, na zlatého retrívra již pokročilého věku, přeji hlavně zdraví a pohodu...

K Vašemu dotazu. Ano, nástup štěkání související se ztrátou sluchu je u pejsků naprosto běžný jev. Souvisí primárně s psychikou (pes samozřejmě o svém hendikepu ví) a protože se najednou ocitl ve světě ticha, cítí se sám velmi ohrožený a zranitelný, je ve stresu. Je potřeba si uvědomit, jak důležitý pro pejsky sluch je - dovoluje jim zachytit cokoli podezřelého v okolí na velké vzdálenosti, dříve než čichem, umožňuje jim přesně lokalizovat zdroj zvuku i z hlediska směru. Je mnohonásobně citlivější než lidský, pes je na něj (pokud se nejedná o genetickou hluchotu, kdy neslyší již od narození) velkou část svého života zvyklý a aktivně jej používá.

A najednou se ocitne v tichu. Nic neslyší, sám sebe ani okolí, nemá možnost lokalizovat a analyzovat jakýkoli zvukový zdroj. Ví, že štěká, ale sám se neslyší, nemá zpětnou vazbu. Zkuste si to sama - zacpěte si důkladně uši a mluvte. Budete vědět, že mluvíte, ale neuslyšíte vůbec nic. A stejně jako Tadeáše Vás to už po krátké době uvede do zmatku, nejistoty a stresu.

Ohluchlý pes (ať už věkem nebo úrazem) potřebuje pomoc, aby se se svým novým hendikepem psychicky srovnal a naučil se s ním žít. V přírodě mu pomůže jeho smečka a stejně tak by tomu mělo být i v případě "smečky" lidskopsí. Proto teď Tadeášovi věnujte co nejvíce svého času, hodně s ním komunikujte (fyzická kontaktáž, vizuální komunikace/oční kontakt), snažte se eliminovat jeho vlastní nejistotu a pocit osamění. Znovu se vraťte do jeho štěněcích měsíců, kdy jste ho učila samotě - odcházejte na pár minut, v klidu, ve stejném klidu se vraťte, odchozí/příchozí rituály, tak jak jsem vše již nesčetněkrát na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal.

Tadeáš potřebuje vědět, že se nic nezměnilo. Že pokud nic nemůže slyšet, neznamená to, že se děje něco nekalého. Vše je jen v jeho hlavě. Stejně jako ohluchlý člověk má teď přirozenou tendenci reagovat stylem "Slyšíte mě?! Já vás neslyším!", to vše zesílené jeho pocitem vlastního ohrožení. A právě toho pocitu ohrožení je třeba ho zbavit. Musí vědět, že je vedle něj jeho fungující vůdce smečky - a pokud to přijme, bude to fungovat i  v době Vaší nepřítomnosti. Protože Vy jako šéf přece víte, že Tadeáš je oslabený a určitě byste ho nenechala samotného v prostředí, které by mu mohlo ublížit - takto on sám totiž celou situaci vyhodnotí.

Bude to běh na delší trať, ale máte šanci to zvládnout. Chce to jen pochopit příčinu (nejistota pejska díky náhlému hendikepu) a použít přirozenou terapii - smečku. Psychické záchytné body fungují u pejsků i v čase naší nepřítomnosti - proto "smečkový" pes zůstane v klidu i v době, kdy je sám, "nesmečkový" propadne panice. V ničem jiném to není, je to pouze o existenci či neexistenci oné "smečky", tedy v jakém vztahu člověk a jeho pes žíjí...

Držím Vám i Tadeáškovi všechny palce, moc děkuji za Gardýska, Dinečka i Šedýska a přeji vám oběma, ať se vše daří a podaří;)

(15.1.2017)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále, již dvakrát jste nám dobře poradil, poprosím Vás o radu znovu. Máme dva berňáky, 7 let a dva roky. Začátkem prázdnin, v červenci, přestali oba najednou žrát, ale jinak byli čilí, hráli si, a zjistili jsme, že na sebe začali "skákat". Veterinář konstatoval, že je v okolí asi nějaká háravá fena a tím pádem takle blbnou a to, že nějakou dobu nežerou prý s tím může souviset. Pravdou je, že na procházkách neustále čuchali, více než obvykle, a bylo problém je od některých míst odtrhnout. Krmíme je vařeným masem - kuřecí, + rýži, kolínka, pohanku, používáme masové konzervy Sokol Falco, to dostávají vždy v poledne. Ráno a večer gtanule, to léto ovšem začali oba granule odmítat, a  tak  jsme změnili  značku. Teď jedí Belcando, moc jim chutnají. Větší berňák trpí hypeplazií prostaty, v listopadu podle ultrazvuku se mu opět zvětšila, takže musel dostat Ypozanne. Malý berňák začal teď znovu odmítat žrádlo, trvá to už 4 dny, nechce ani oblíbené hovězí, utíká od misky, chvilku žere, najednou od misky zdrhne, pak si zase vezme trochu z ruky a zase uteče, jí strašně málo a s přemlouváním, aby snědl alespoň něco. Granule, které mu chutnaly, vůbec. Na procházkách zase ňuchají víc než obvykle, mladší stále čumák při zemi a téměř nevnímá, opět "skáče" i na plyšáky. Chci se zeptat, jak postupovat. Někdo k doktorů nám radí nechat ho vyhladovět, nepřemlouvat ho, až si sám řekne. Já ale na něm vidím, že má hlad. Zkoušela jsem mu dát i několik jídel, ale postup stále stejný - chvíli jí a pak zdrhne od misky. Zkoušeli jsme i jinou misku, jiné místo, nic nepomohlo, jako by to měl v té hlavě pomatené. Jinak si hraje, běhá, hlídá, žádné zdravotní problémy na něm vidět nejsou. Pije také. Můžete mi poradit, jak se v této situaci chovat? Bydlíme na konci vesnice u lesa, kolem nás chodí velké množství psů, můžeme tuhle situaci čekat asi vícekrát. Pokud nemají své období, žerou úplně bez problémů. Starší pes je v pohodě, tam zřejmě funguje ten Ypozanne. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za důvěru:) V prvé řadě bych oba pejsky začal krmit jinak, tedy 2x denně, ráno a večer. Přešel bych čistě na kvalitní granule, kromě přílišné zátěže na trávicí systém častým příjmem potravy je vařeným masem a konzervami rozmlsáváte. Není divu, že při tomto stylu krmení pak pro ně čas od času přestanou být granule zajímavé...

V tomto případě velmi pravděpodobným zdrojem problému Vašeho mladšího berňáka může skutečně být hárající fenka se silnými doprovodnými projevy, při velmi razantních podnětech a špatném zařazení ve smečce je pes schopen nežrat (nezajímat se o potravu) i několik dní. Nepomůže jakékoli podbízení, nejvybranější lahůdky, pes má jednoduše v hlavě jen "ženskou" a nic jiného ho nezajímá. Musíte teď vydržet, každopádně Váš pejsek aspoň něco sní, hlady neumře (velmi pravděpodobně ale zhubne), pije (což je velmi důležité) a jinak je v pohodě. Krmný režim držte tak, jak jsem napsal na začátku své odpovědi. A do budoucna by bylo vysoce vhodné zapracovat na smečkové hierarchii, psal jsem to zde už mnohokrát - čím je pes hierarchicky sebevědomější, tím jsou silnější jeho sexuální instinkty a projevy. Pes na hierarchicky jasně podřízené pozici se "stáhne", protože ví, že na fenu nemá nárok. Hlavně u mladých psů, jako je Váš, je zapotřebí s tímto včas začít pracovat, jinak se zcela logicky dostanete do přesně takových problémů, které teď zažíváte.

Doporučoval bych ale pro jistotu ještě vyšetření pejska na činnost pankreatu a produkce trávicích enzymů, není to v tomto případě příliš pravděpodobné, ale špatná funkce slinivky způsobuje právě poruchy v příjmu potravy. Takže čistě jen pro vyloučení zdravotní příčiny a klidné svědomí.

(15.1.2017)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Zhruba před pár týdny se objevil u mého psa (stafbul) velký strach projevující se třesem, zrychleným krátkým dýcháním, trvající třeba i pár hodin. Původně jsem myslela, že je vyvolán dcerkou, která mi začala tou dobou chodit, ale ta se k psovi chová velmi hezky, netahá ho, nenahání, pouze ho hladí, chce mu dávat pamlsky, případně si ho vůbec nevšímá. Nakonec jsem ale vypozorovala, že třes není z dcerky (byli jsme u bratra který má dvě děti a tam se netřásl), ale třese se vždy ráno když vstane a zjistí, že manžel není doma a odešel do práce. Manžel má ve zvyku ho venčit vždy před odchodem. O víkendech kdy je doma i manžel, se pes netřese. Kdysi to nedělal, ale jelikož byl manžel asi dva měsíce doma z důvodu nemoci, tak si asi pes zvykl a teď se třese vždy když odejde do práce. (Přitom doma nezůstává sám, jsem na MD) U mých rodičů se netřese ... možná tam má druhého psa, jiný podnět. Původně jsem myslela, že má stres z dcery, nebo že je nemocný, ale podle vyšetření veterináře - je zdravý. Na podnět veterináře jsem mu dala při třesu nějaká homeopatika, ale nepomáhají a ani mu je nechci dávat. Mluvil o antidepresivech, ale než bych mu měla něco takového dávat, raději ho dám na čas k rodičům u kterých je v klidu. Zkoušela jsem i antistresový zábal šátkem.. nic nepomáhá.. už nevím jak dál.. bojím se o něj, nechci aby se mu něco stalo :( zároveň je umístění k rodičům poslední možností - milujeme ho a nechceme ho nikam přemisťovat. Už nevím jak dál a jeho stav mě velmi znepokojuje, to už se nedá :( jen se trápí. Můžete mi, prosím, poradit? Mnohokrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Věřím Vám, že Vás stav pejska velmi trápí. I v tomto případě je ale zapotřebí odstranit samotnou příčinu stresu, veškeré Vámi uvedené prostředky (medikace, "antistresový zábal" apod.) jsou k ničemu, neřeší problém a buď nemají vůbec žádný přínos (ani mít nemohou, už jste si to sama ověřila) nebo Vašemu pejskovi ublíží ještě víc (antidepresiva a medikace obecně).

Samozřejmě Vám rád pomůžu opět vše uvést do pořádku. Ale tak, jako potřebuje lékař svého pacienta vidět, potřebuji i já mít možnost vidět Vašeho pejska, Vás i Vašeho manžela. Potřebuji si vše ověřit, potřebuji s vámi všemi pracovat, ptát se, sledovat. Zdroj stresu a problém samotný Vašeho pejska je sice zřejmý, ale pro jeho odstranění vás tu prostě potřebuji mít všechny osobně, jinak to opravdu nejde.

Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti. Pomůžu Vám, pokud budete chtít.

(8.1.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám prosím dotaz. Máme 3-letého psa-kříženec baset s vlčákem. Asi před měsícem začal večer močit do postele, (ne ale každý večer). Dalším problémem je venku jeho tahání. Má 40 kg a na povel pomalu poslechne jen někdy.

Odpověď: Dobrý den:) Dotaz první a již nesčetněkrát v Poradně probíraná problematika - v prvé řadě je nutné vyloučit/potvrdit zdravotní problém (laboratorní vyšetření na veterině). Pokud se zdravotní příčina (ledviny, močové cesty) nebo sezónní záležitost (jsou nízké teploty) nepotvrdí, pak se vždy jedná o problém psychický. K určení konkrétního spouštěče je ovšem zapotřebí mít více informací - především je zapotřebí vrátit se v čase a uvědomit si, co tomu předcházelo. Tedy negativní zážitek, zkušenost, dlouhodobé trauma atd. Podobné chování (pokud je příčinou psychika) je vždy známkou psího stresu, tímto způsobem pejsek sděluje, že je něco velmi špatně. Ve Vašem dotazu bohužel jakékoli bližší informace chybí (např. za jakých podmínek k močení ne/dochází, jaká je frekvence, denní režim pejska, jeho pitný režim atd. atd.), není se fakticky čeho chytit, pouze znovu zopakuji, že močení do postele z důvodu psychiky není problém samotný, nýbrž důsledek problému. Problému, který eskaloval právě před tím měsícem.

Dotaz druhý - chůze u nohy je pouze otázkou správných postupů a komunikace s pejskem. Na dálku Vás to naučit samozřejmě nemohu, pokud se se mnou domluvíte a s pejskem přijedete, rád Vám pomůžu a dáme vše do pořádku.

(1.1.2017)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,dekuji za tuto poradnu a tento pristup.Prosim Vas o radu.Nase stedno je skvele,cim dal vic se sblizujeme,je v dome i na gauci a to uz i s manzelem ;-) Mam 2veci se kteryma nevim,jak spravne nalozit a obavam se,ze jsem vyresila spatne,ale neumim jinak a situace byla jiz velmi neunosna/vase str.jsem obj.az nyni a to jsem velmi moc hledala nejake reseni i jsem obvolavala chovatele/ k veci.Nas pejsek nas zacal stradne kousat/hrat si,ale bolestive a nic nepomahalo,hracky,okriknuti,vytahani,placnuti.Uz to dal neslo,meli jsme zdrapane ruce nohy,rozk.obleceni,deti se nemohly ani nasnidat.Jedna chovatelka mi radila dat na voditko,ale do toho se cely zamotal i krk az nebezpecne,a vehem. kousal i to. Poridila jsem nahubek,ktery pouziji v techto krajn.situacich,vyresilo se to,uplne se pak zklidni,ale tusim,ze to neni o.k.reseni.Vzdycky jde zalovat k tomu druhymu,ktery mu ho nedal.Jak z toho ven? Dalsi vec,nedari se mi odnauc.skakani na jidlo na stole a kuch. lince,je to vzdy boj,deti si musi strezit jidlo,ale takto to nechci.Dekuji moc za Vasi odp. A cas.

Odpověď: Dobrý den:) Obě věci spolu souvisí, protože jsou přirozeným důsledkem problému (nikoli problémem samotným, mnohokrát už jsem to v Poradně vysvětloval). Tím skutečným problémem je nepochopení psí psychiky, která je postavena na hierarchii, dominantních/submisivních signálech, emocích, komunikaci a osobnostech.

Každé štěně velmi rychle vycítí absenci výše uvedených atributů a začne se podle nich chovat. Pokud budete reagovat na základě lidských vzorců chování (hračky, plácání, okřikování atd.), pak nejen nedosáhnete jakéhokoli pozitivního efektu, ale především Vám štěně nebude rozumět, bude Vás oprávněně považovat za slabou osobnost a problémy se začnou prohlubovat a upevňovat. Rhodéský ridgeback není plyšák, ale dominantní a silný pes...

Náhubkem jen "řešíte" následek, nikoli příčinu problému, navíc štěněti úspěšně bráníte pro něj přirozenou cestou objevovat svět kolem sebe. Vodítko doma už raději ani nekomentuji.

Jak jsem psal, oba problémy mají stejnou příčinu - nezvládnutí výchovy štěněte pro něj nejpřirozenějším a nejefektivnějším způsobem, tedy psím. Na toto téma máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO a je zapotřebí si především uvědomit, že výchova a vedení štěněte a smečky není záležitost povelů, cviků a fyziky. Je to v prvé řadě záležitost pochopení psí etologie, sociální komunikace, sociálního společenství, priorit a psychických potřeb. Jedná se o velmi komplexní a provázanou oblast, kterou, jak znovu zopakuji, se zabývají celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Zde začněte, objevte a zorientujte se v základních psích pojmech, psích vzorcích chování a psím vidění světa.

Štěně se učí zkušenostmi a tím, co mu předvede starší a zkušený jedinec (je jedno, jestli jeho člověk nebo jiný pes). Ve chvíli, kdy mě štěně bude kousat, použiji psí signály silné dominance - kontaktní v oblasti kohoutku, oční kontakt a zavrčení. Pokud ale budu slabá osobnost nebo pokud nebudou odpovídat mé emoce, nic z toho samozřejmě nezafunguje. Pokud bude vše v souladu, štěně se po několikeré aplikaci správného postupu poučí a bude vědět, co může a co ne. Totéž by s ním mimochodem provedl dospělý pes. Chovejte se při výchově svého štěněte jako pes, ne jako člověk, pak budete úspěšná.

Totéž platí (a platí to mimochodem zcela obecně), pokud mi štěně poleze do mého jídla. Veškeré jídlo je moje a pouze já rozhodnu, zda se s ním rozdělím. Pokud štěně toto základní pravidlo hierarchické smečky poruší, opět mu to po psím vysvětlím. Pokud to nedokážu a dám najevo bezradnost nebo vztek, prohrál jsem a moje štěně si tuto zkušenost pevně vštípí. Zde opravdu nejde o "odnaučení" (není to zlozvyk, z psího pohledu jde o přirozené chování a testování, zda to druhý jedinec správně vyřeší nebo naopak zklame), podobnými správně zvládnutými situacemi posílíte vlastní vůdcovskou pozici a ve štěněti vytváříte správné sociální postoje.

Pokud v této fázi zklamete a budete selhávat dostatečně dlouho, už nikdy důsledky svého jednání ve společném životě s Vaším pejskem zcela nenapravíte. Proto je skutečně dobré udělat vše pro to, aby se tak nestalo. Z mých PSÍCH STRÁNEK FALCO máte možnost se dozvědět potřebné informace, začít je aktivně používat a pokud opravdu budete chtít vést život se svým pejskem správným směrem a předejít i dalším problémům, pak je nejjednodušší a nejefektivnější se se mnou domluvit na osobní pomoci, kdy Vás i pejska naučím vše potřebné pro zbytek vašeho společného života.

(1.1.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer ještě jednou, poslední měsíc až dva nám Fidži téměř každé ráno než odcházime do práce, po ranní procházce, když vejdeme do baráku (bydlíme v bytě), si lehne buď přímo před bytem nebo po vyjetí výtahem do požadovaného patra před výtahem a není možné ho dostat do bytu. Nezabiraji ani pamlsky, ani hračky, vstane jen když jde třeba někdo okolo, protože ho zaujme, nebo někdy až po dlouhém přemlouvání vstane a pak jde. Toto same dělá, i když jde s naší kamarádkou, která ho uz více než 2 roky chodí přes poledne vencit. U ni jsme zkoušeli nahrát náš hlas na telefon a ona mu ho pouští, zabralo to parkrat, ale jakmile to prokoukl, uz ani toto nezabírá. Když se potom vrátíme z práce, je spokojenej a když jdeme ven a pak se vracíme toto uz nikdy neopakuje až zase druhy den ráno, když ví, že zůstane doma sám. Nic takového dříve nedělal...
Jen pro doplnění skutečností: 3 roky jeho života jsme bydleli v jiném bytě, než bydlíme teď, ale museli jsme se vystěhovat kvůli majitelce. Přestěhovali jsme se do jiného bytu, ale bydlíme stále na stejném místě, jen o jeden barák výše než dříve, takže žádná drastická změna místa neproběhla, okolí baráku velmi dobře zná, jen byt je teda jiný. Tady bydlíme půl roku. Ze začátku tu moc nechtěl byt, slychame, že snad i občas štěká, když jsme v práci, ale do očí nám to nikdo neřekl, takže nevíme, zda je to opravdu pravda.
A tak poslední 1-2 měsíce nám děla toto.
Jinak ještě jedna věc, manželovy rodiče mají barák se zahradou a Fidži tam pobývá tak 2-3 dny v týdnu, aby nebyl cely týden sám v bytě přes den. A přes léto tam byl téměř každý den a jak skončilo léto, tak jsme ho zas začali nechávat na stridacku v bytě a na zahradě. Tak nevíme, jestli si uz nezvykl byt na zahradě a do bytu se mu uz nechce?? Jinak když ho pak uz ráno dostaneme do bytu, tak nemá problém nechat nás odejít,  jde si lehnout na pelisek nebo jen tak stojí a dívá se jak odchazime.
Snad je to dost podrobné a znáte všechny informace, které by Vám mohly byt užitečné. Moc Vám děkuji předem za Vaši odpověď a případnou radu co bychom mohli udělat, aby náš Fidži zas normálně chodil domu :)

Odpověď: Dobrý den:) Pejsci si čas od času vezmou něco do hlavy a zkoušejí, zda to projde nebo ne. Je to úplně normální a to, že několik let něco funguje určitým způsobem, nikdy neznamená, že k tomu pejsek jednoho dne nezmění postoj a nebude to chtít prosadit jinak.

Fidži poznal druhou alternativu (barák se zahradou) a pokud děláte popisovanou střídačku, je opět zcela přirozené, že zkusí "co kdybych tam dnes mohl být". Ve chvíli, kdy zjistí, že to neprojde, jako správný retrívr to přijme s filozofickým klidem a dál neřeší - nechá Vás v klidu odejít. Vrátíte se a najdete spokojeného pejska.

Dále - je potřeba vědět, že jakkoli je zlatý retrívr nekonfliktní, klidný a přizpůsobivý, umí být na druhou stranu (hlavně psi, fenky o poznání méně) velmi tvrdohlavý a pokud si vezme něco do hlavy, se sobě vlastním klidem filozofa se to snaží nenásilnou neagresívní formou protlačit. Co kdyby páneček povolil nebo chvíli nedával pozor;)

Takže zcela jednoduše.

Zaprvé - zrušte "přechodný pobyt" u rodičů na zahradě, u Vás doma, kde s Vámi žije, mu bude nejlépe. Žil jsem a žiji se svými pejsky (postupně zlatý retrívr, západosibiřská lajka a nyní pyrenejský horský pes) v panelákovém bytě už dvacet let a myslím, že mohu zodpovědně potvrdit, že žádný z nich nedoznal psychické ani fyzické újmy. Tím chci říci, že pokud máte se svým pejskem opravdu pevný a přirozený vztah, pak mu ani panelákovým bytem nijak neublížíte.

A zadruhé - ve fázi, kdy to Fidži ještě bude zkoušet, jej jednoduše (v naprostém klidu, bez nervozity nebo vzteku) vezměte za obojek a vejděte s ním do bytu. Je to pes, je to retrívr a i on ctí hierarchii. A když Vy rozhodnete, že věci budou tak a tak, pak se nebojte je správným postupem prosadit - žádné přemlouvání ani uplácení, Fidži je pes, ne člověk. Sama píšete, že poté už je Fidži v pohodě a když se vrátíte, nic zlého se neděje, není ve stresu.

To, že si Fidži na nový byt nějaký čas zvykal, je také zcela v pořádku a přirozené - každý pes v podobné situaci se potřebuje zorientovat, naposlouchat a "načuchat" "provoz" a prostředí, získat potřebné jistoty a stereotypy. Na sousedy moc nedejte, lidé si v podobných případech dokáží neuvěřitelně vymýšlet a každému doporučuji zcela jednoduchou věc - nechte pár dní běžet nahrávaní třeba přes diktafon a velmi rychle zjistíte, jaká je realita.

Takže nic hrozného se neděje a pokud dodržíte výše uvedené postupy, budete spokojení všichni...