NĚCO MÁLO O MNĚ A MÉ PRÁCI...
Psy jsem měl odjakživa rád, stejně jako všechna zvířata, ale nevyrostl jsem s nimi - pokud nepočítám dva skotské teriéry, kteří s námi žili v mém raném dětství. Jako dítěti se mi strašně líbili němečtí ovčáci, pro svoji podobnost s vlky. Ale nikdy jsem netušil, jak osudově do mého života psi jednou zasáhnou...
Pejsek, který mi doslova a do písmene převrátil život vzhůru nohama, byl můj zlatý retrívr Dino. Zavedl mě do svého psího světa a jen díky němu jsem v určitém období svého života nalezl sám sebe i svůj smysl života - odpověď na
otázku, proč tu jsem a co bych za sebou měl nechat.
Tehdy malé štěně Dinečka jsem od začátku vychovával i cvičil sám. Zhruba na půl roce jsme spolu absolvovali dva cvičáky, které mi daly do budoucího života dva neocenitelné poznatky - jednak ten, že jsme uměli již při příchodu to, co se ostatní teprve učili (nezapomenu na okamžik, kdy na mne cvičitelka hulákala, že od Dina nesmím při odložení odejít, protože
on
se určitě hned zvedne - nezvedl, zůstal na místě, protože tohle už dávno uměl) a jednak ten, že takhle to dělat nechci - od začátku jsem věděl, že chci pracovat s pejsky na jejich komunikační vlně, tedy přes jejich psychiku, nikoliv systémem drezúra. Následovalo rozloučení s "klasikou", odchod s několika dalšími lidmi a na podzim roku 1998 založení PSÍ ŠKOLY FALCO.
V počátcích byly moje výcvikové lekce zaměřeny pouze na výcvik, ale již tehdy s preferencí na věci praktické a potřebné v denním životě, nikoliv na efekt - to přenechám s radostí jiným:) Výcvik probíhal na základě psychického přístupu, nikoliv drilem, probíhaly i "obrany" zaměřené nikoliv na rozvíjení
zloby, ale na zvýšení přirozeného sebevědomí psů (i jejich majitelů:)), výsledkem byli psi různých plemen, kteří podle zpráv od jejich majitelů již jako mladí bezproblémově procházeli zkouškami povah i základních dovedností a docházeli uznání i na jiných cvičištích - dokud ovšem majitelé neprozradili, u koho že se to naučili... Inu, žijeme v České republice:)
Plynul čas a se psy jsem začal komunikovat intenzívněji - začal jsem je pozorovat a učit se od nich jejich psí řeč. Na podnět ze svého okolí jsem v říjnu 2000 založil internetové PSÍ STRÁNKY FALCO, na kterých se snažím propagovat jiný pohled na psy a jejich život a kde provozuji i poradnu, ve které se na mne lidé obracejí s nejrůznějšími problémy
týkajícími se jejich čtyřnohých kamarádů a jejich výchovy i výcviku.
Na podzim roku 2001 se dalším členem mé smečky stala západosibiřská lajka Shadow ("Šedy"), kterého jsem si vybral již zcela záměrně vzhledem k jeho plemeni - lajky jsou psi, kteří nikdy nepřestali být vlky. Není to plemeno pro každého,
ale já si strašně cením jejich přirozeného chování, inteligence, nezávislosti i věrnosti, jejich
vlčích vzorců chování. Šedýsek mě naučil v psí komunikaci spoustě věcí a já mu za to nikdy nepřestanu být vděčný. Jako pes s typicky vlčím výrazem i chováním bohužel až příliš doplácí na averzi lidí - "karkulkovský komplex" je v lidech zakořeněn tak hluboce, že je to až k neuvěření!
Po smrti Šedýska, který pro mě tak moc znamenal, bylo pro mne na jednu stranu těžké si k sobě vzít nového psího parťáka, na stranu druhou jsem po něm strašně toužil ve chvíli, kdy můj život ovládl smutek a samota. Musel jsem tedy v prvé řadě vyřešit jednu základní otázku - kdo to bude? Šedýsek byl tak výjimečná osobnost i v rámci
svého plemene, že jsem tušil, že teď to lajka nebude. Přesto jsem projel internet a i když mě srdce táhlo ke každému lajčímu štěněti, na které jsem narazil, věděl jsem, že by to nebylo dobře - pořád bych podvědomě čekal druhého Šedýska, pořád bych srovnával - a nikdy by to už Šedýsek nebyl. A pokud by měl mít vůbec šanci mít stejnou povahu, musel bych hledat někde úplně jinde. Moje poznání je, že u
mne v jistých životních situacích vždy nějak zasáhne osud. Stalo se to i tentokrát a ve více rovinách... Několik málo týdnů před Šedýskovým skonem jsem šel po ulici a zčistajasna se mi v hlavě vynořila jedna melodie, kterou už jsem dlouhé roky neslyšel a roky si na ni nevzpomněl - melodie z jednoho starého francouzského televizního seriálu. Ten seriál jsem sledoval jako dítě a stejně jako
melodie mi v hlavě utkvěl i hlavní psí hrdina. Byla to taková psí láska mého dětství, pes, který mě už tehdy hluboce zaujal, pes, u kterého jsem brečel, pokud se mu dělo něco zlého. Seriál, o kterém teď mluvím, bude minimálně moje generace dobře znát - jmenoval se Bella a Sebastián a onou Bellou byla překrásná fenka plemene pyrenejský horský pes (kterou ovšem hrál
pes). Plemene, které se svojí charakteristikou tělesnou i povahovou vymyká ostatním pasteveckým psům - je to v pravém slova smyslu psí aristokrat, s jemnou a lehčí tělesnou stavbou, elegantním pohybem a úžasnou povahou. I přes svoji lehčí tělesnou konstituci oproti jiným pastevcům je to hodně velký pes, přes svoji nekonfliktní povahu umí být nekompromisní, pokud jemu nebo jeho člověku hrozí
nebezpečí. Patří mezi plemena, která lidského šmejda odhalí neomylně a okamžitě, je svůj, používá vlastní mozek a není slepě závislý na člověku - je stále hodně blízko svým původním kořenům, inteligencí, způsobem komunikace i obecnými vzorci chování. Je to pes, kterému je přirozené žít v těsném vztahu se svým člověkem, je to pes, který přesně
toto potřebuje - stejně jako já. A já si moc přál jednou v životě mít velkého pastevce... Místo po mém boku zaujal pyrenejský horský pes Gardien.
Bez svého psího parťáka žít neumím, nechci
a život bez něj by se pro mě stal v tom pravém slova smyslu pouhým přežíváním...
Přes tu strašlivou bolest z odchodu Gardýska – události, o které jsem již
několik měsíců věděl, že přijde, přesto na to člověk nikdy není dostatečně
připravený – přes skutečnost, že jsem se s touto tragédií nedokázal vnitřně
smířit, jsem věděl, že potřebuji najít svoji novou psí dušičku... Už jsem stejně
jako mnozí z vás dobře znal to mezidobí, kdy je život člověka s opravdu silným
vztahem k pejskům doslova a do písmene prázdný – čas, kdy sice můžete
zrealizovat cokoli, ale ve skutečnosti jste paralyzováni a totálně bez
energie... Neuděláte nic, nedoženete resty, necestujete – cítíte jen smutek,
osamělost a prázdnotu. A jak dny ubíhají, není to lepší a lepší... Ani o psí
chlup. Je to jen horší a vy víte, že stejně tomu bude i zítra... Vůbec to není
dobré. Máte však obrovské životní štěstí a kolem sebe několik lidí, kterým na
vás skutečně záleží a protože Osud ví, co dělá, ten zdánlivě nesouvisející sled
událostí v čase minulém začne dávat smysl a vše začne navzájem spolupracovat...
Takže na to psí hledání najednou nejste sami a jste za to neskonale vděčni,
protože váš smutek vás paralyzuje natolik, že sotva přežíváte, natož abyste
vyvinuli soustředěnou činnost. Schází vám energie a cítíte jen tu obrovskou
únavu, znásobenou posledními několika měsíci permanentního stresu... Noci, za
kterých rychle usnete a tvrdě spíte, ale jakkoli máte za normálních okolností
spánek protkaný bohatými a zajímavými sny, v těchto se vám nesní ani jeden – i
váš spánek je temný a prázdný. Začalo to hned po odchodu Gardýska a skončilo až
příchodem malého... Přesto v sobě najdete alespoň schopnost určité základní
představy. Ta moje spočívala v úmyslu tentokrát pomoci mladému pejskovi z útulku
(konkrétně zástupci některého z pasteveckých plemen) nebo si vzít nějakého z
těch, které přímo jejich majitel má v úmyslu dát pryč, ať už z jakýchkoliv
důvodů – i tací bývají k dispozici... Takto mi napovídalo moje srdce – tentokrát
nejít do štěněte, které si vychovám odmala, ale zvrátit aspoň jeden z těch
nešťastných psích osudů. Jednou za svůj život to udělat... Osud však měl jiné
plány a do mého života vkročil další pyrenejský horský pes
Bastien.
Od jara 2001 se stala tradicí moje VÝCVIKOVÁ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ, kde mají pejskaři šanci poznat přirozený život psa ve smečce a v praxi se naučit spoustu věcí týkající se výchovy, výcviku i celkového přístupu ke psům. Pro lidi, kteří potřebují akutně vyřešit problém svůj nebo svého psa nebo preferují individuální
přístup, pak slouží můj VÝCVIKOVÝ SERVIS, který je přístupný všem, kteří jsou ochotni sami na sobě zapracovat. Dnes za mnou jezdí na soustředění i servis lidé z celé republiky i ze zahraničí a každý z nich je pro mne důkazem, že moje práce se psy a propagace pochopení psího uvažování má smysl.
V roce 2005 přibyly PŘEDNÁŠKOVÉ SEMINÁŘE A PREZENTACE - akce, které dávají lidem další možnost seznámit se s mojí filozofii práce s pejsky a metodou přirozené komunikace.
Důležitou součástí mé práce s pejsky a pro lidi jsou i dvě knihy, které jsem napsal a vlastním nákladem vydal:
- PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY
- O PSECH A LIDECH
Obě jsou k objednání opět prostřednictvím tohoto webu.
V rubrice MOBILNÍ APLIKACE FALCO představuji dvojici aplikací pro smartphony postavené na platformě Android - FALCO PSÍ PRŮVODCE a FALCO DOG RESCUE. Bližší informace a popis naleznete ve zmíněné rubrice.
Dvě záliby z mého soukromého života úzce souvisí s mým hlavním smyslem života (prací se psy a pro psy a jejich majitele): je to moje hudební činnost a fotografování psů. Proč tomu tak je a jaká je spojitost právě se psím světem, to se dozvíte v rubrikách HUDEBNÍ RELAX a PSÍ FOTOSTUDIO.
|
Obdivuji psy.
, tak i obecných záležitostí psí problematiky, výchovy a výcviku. Tyto informace dávám k dispozici zcela nezištně, pouze s jediným omezením: jakožto autorské dílo jsou chráněny copyrightem, tudíž je zakázáno jakoukoliv jejich část kopírovat, uveřejňovat nebo jiným způsobem zcizit.
