PSÍ STRÁNKY FALCO (Výchova a výcvik)

Díky své lidskopsí profesi vám čas od času mohu ukázat i u nás méně rozšířená plemena nebo plemena využívaná především v oboru pracovní činnosti, pro kterou byla původně vyšlechtěna.

Tak je tomu i dnes, kdy vás seznámím s jedním krásným jedenáctiměsíčním pejskem plemene anglický pointr (pointer)...

A právě na jeho příkladě vám ukážu, že i tak extrémní lovecké plemeno, jakým pointer bezesporu je, dokážu „přepnout“ tak, aby v naprosté pohodě fungoval v režimu klidného parťáka, i v zazvěřeném lese namísto loveckého vyšilování kráčejícího pomalu po boku své majitelky. V režimu společníka, který si v proněj rušném prostředí lehne k jejím nohám a namísto potřeby stále být v pohybu spokojeně odpočívá...

Jak se moje klientka vlastně ke svému psímu parťákovi dostala, je také hezký příběh přesně zapadající do mé teorie „osudových plemen a pejsků“ a uslyšíte jej v jejím vlastním podání ve videoreportáži.

Anglický pointr je velmi staré plemeno, vyšlechtěné k vystavování lovné zvěře typickou pozicí strnule nataženého těla s pokrčenou přední končetinou. Je to vlastně takový lesní pátrač, stále ve střehu, stále v plné pracovní pohotovosti.

Ale představte si, že vy chcete mít zástupce svého vysněného plemene jako parťáka.

Nejste myslivec, nepotřebujete využívat pracovní vlohy psího „ukazatele“, chcete tu přirozenou jemnost a empatii pointří psí duše nasměrovat na sebe, žít s ním hezký společný život a nemít pocit, že jeho samého o něco připravujete...

V době, kdy začala být konfrontována s prvními negativními důsledky pravé lovecké povahy a temperamentu anglického pointra, zkusila nejprve cvičák. Nemohlo to samozřejmě skončit jinak, než - ocituji teď z jejího mailu: „Zkusili jsme cvičák a jediné co jsme se dozvěděli bylo, že máme temperamentního a hyperaktivního psa.“

Tak, tudy v podobných případech cesta skutečně nevede a vést ani nemůže...

Naštěstí mě paní našla, napsala mi mail, pak mne zkontaktovala telefonicky a rychle jsme se spolu domluvili.

Její radost, když se jí pubertální pointer začal měnit před očima, byla nefalšovaná a opět vám vše sama vlastními slovy popíše v naší videoreportáži. Její Monty ji přestal tahat na vodítku (v zoufalství předtím používala i haltiohlávku, tento komerční nesmysl jsem jí sebral hned na začátku) a jak sami uvidíte, i ve svém „pracovním prostředí“ kráčí vedle své majitelky v klidu a místo zvěře vnímá a je soustředěný na ni. Obrovsky se zklidnil a dokáže teď být v klidu a pohodě v lese i v civilizaci - opět uvidíte a uslyšíte na vlastní oči a uši...

Jen je zapotřebí umět tuto změnu správně nastartovat a to není úplně jednoduché. Můžete udělat spoustu chyb, můžete svého pejska zkazit, můžete zničit jeho psí duši.

Proto je dobré nechat tuto práci udělat někoho, kdo tomu opravdu rozumí a komu můžete plně důvěřovat. Proto je dobré jako majitel psa plně spolupracovat - přesně tak, jak tomu bylo v tomto případě...

Pokud má pes po mnoho generací cíleně šlechtěné vlohy k určité činnosti, znamená to jen to, že když se ocitne v určité specifické situaci (například lovecká činnost, práce se stádem, ochrana a obrana atd.), s velkou pravděpodobností ji psí specialista určitého plemene zvládne lépe než plemena jiná.

Neznamená to ovšem, že pokud se dané činnosti nemůže věnovat, ztratí svůj smysl života a svůj zájmový středobod. Tak, jako je neztratí tento anglický pointr, tak jako je neztratili další psi, kteří mi prošli rukama, tak jako je neztratili moji vlastní lovečtí pejsci Dino a Šedy nebo pastevecký strážce Gardien.

Znamená to ovšem, že každý z nich potřebuje dostat jiný smysl života, jiný zájmový středobod. Každý z nich nadále žil, žije a bude žít se svými geneticky danými vlohami lovce, ovčáka, pastevce, hlídače a ochránce stáda nebo majetku, tahače saní. V každém z nich byly, jsou a nadále budou uloženy jejich schopnosti.

Neztratí z nich nic a pokud budou ve svých životech někdy postaveni před řešení situace z jejich vlohové specializace, velmi rychle se zorientují.

Ale pokud jim nabídnete jako středobod jejich života sami sebe a jejich smysl života život s vámi, s největší radostí tuto alternativu přijmou za vlastní...

Pokud pro ně dokážete být jejich skutečným majákem, jejich vůdčím jedincem, jejich komunikačním partnerem, pak budou místo stáda hlídat vás a místo vyhledávání zvěře vyhledávat vás.

Pokud z něj chcete mít toho nejlepšího parťáka, pokud se chcete stát smyslem a středobodem jeho života, pak se to i stane, pokud vy sami budete dělat věci správně.

Mojí prací a příspěvkem je, abych vašim pejskům nejprve sám na sobě ukázal, jak je skvělé komunikovat se svým člověkem a soustředit se na jeho osobnost - a pak do tohoto procesu vtáhl vás, jejich majitele.

- Toto video bylo natočeno a zveřejněno s výslovným souhlasem klienta.

Jenom se dívej...

Dnešní video jsem opět natočil trochu jinak - jeho protagonisty jsou plánovaní i neplánovaní herci výhradně ze zvířecí říše, v čele s krásným devatenáctiměsíčním pejskem plemene jack russell teriér...

A já na něm budu jako na jednom z mnoha mých „psích případů“ demonstrovat, jak i jedinec typu temperamentního a lehce vzrušivého teriéřího plemene může v naprosté pohodě fungovat nejen vůči jiným psům, ale i například vůči kočkám - jedinec plemene se silným vrozeným loveckým instinktem a sklonem pronásledovat, pro kterého je cizí kočka spolehlivýmspouštěčem.

„Jenom se dívej.“

Raslík se ke mně dostal spolu se svým majitelem v rámci individuálního výcvikového servisu. Už sice v minulosti absolvovali nějaký klasický cvičák, ale sám pán cítil, že cvičák a jeho metody tak nějak nejsou to, co by ho úplně oslovilo. Jeho psí parťák byl tak trochu kaskadér, kromě tahání na vodítku zkoušel svoji teriéří dominanci především na větší psy a to by se mu velmi brzy mohlo stát osudným - stačilo narazit na dostatečně fyzicky dimenzovaného psího jedince, který by si to vzal příliš osobně...

Takže jsem se pustil do práce, svého lidského klienta nejprve odnaučil na pejska křičet povely (což šlo v tomto případě velmi rychle) a místo toho ho naučil s pejskem lidskopsí komunikaci - tiché a klidné.

A svého psího klienta jsem namísto přístupu „jsem teriér a kdo je víc“ přepnul do režimu „jenom se dívej“.

Jenom se dívej.

Režim, ve kterém přirozeně funguje pouze pes, který je buď osobnostně extrémně silný nebo povahou bytostný flegmatik.

Tento pejsek samozřejmě nebyl ani jedním z těchto dvou případů.

Ale existuje ještě jiná možnost.

Konstelace psa a jeho člověka, spolu tvořících jednu smečku, s ve všech ohledech správně fungujícím vůdčím jedincem v lidskopsí podobě. Srozumitelně komunikujícím tak, aby mu jeho pejsek rozuměl, se všemi potřebnými atributy vůdčí osobnosti.

Což je přesně to, co vždy učím své klienty i jejich psí kamarády...

A udělal jsem to i tentokrát.

Na videu proto neuvidíte zuřivě štěkajícího teriéřího kaskadéra, zmítajícího se na konci vodítka ve snaze urvat svému majiteli ruku a dostat se k objektu svého zájmu.

Uvidíte klidného teriéra s nadhledem, s důvěrou ve svého majitele, kterého nerozhodí trio drsně se chovajících a navzájem se podporujících německých boxerů za plotem ve zhruba metrové vzdálenosti...

Uvidíte teriéra, který svým klidným a přátelským chováním drží ve stejném klidu dva psy za jiným plotem - a to obvykle bývají velmi nedůvěřiví hlídači, znám je dobře. Uvidíte oční kontakty, přátelsky mávající ocásek a „klid na obou stranách fronty“...

Uvidíte oční kontakty malého teriéra se svým majitelem i se mnou...

Uvidíte bezproblémové těsné setkání teriéra a kočky...

Ale stejně tak uvidíte i šťastného, energického a vesele řádícího pejska s klacíkem a ve vodě - pejska, který se nestal robůtkem ovládaným povely a příkazy, ale zdravě sebevědomým a vyrovnaným zástupcem plemene jack russel teriér. Pejska, který umí být gejzírem energie, ale zároveň také klidným pohodářem v situaci, která má zůstat pod kontrolou...

Toto je moje práce a takto učím své lidskopsí klienty.

„Jenom se dívej.“

- Toto video bylo natočeno a zveřejněno s výslovným souhlasem klienta.

Není třeba se stydět...

Je už tak nějak v lidské povaze, že si člověk občas ne úplně rád připustí, že v nějakém oboru lidské činnosti potřebuje poradit nebo pomoci.

Platí to i v pejskařském světě a já bych vás teď velmi rád přesvědčil o tom, že pokud potřebujete poradit nebo pomoci se svým pejskem, je strašně fajn strašák vlastní nedokonalosti poslat někam daleko pryč...

V prvé řadě proto, že sebehodnocení „tolik psů už jsem měl, nejsem žádný začátečník, přece to zvládnu sám“ v reálu nevypovídá vůbec o ničem.

Kolikrát stačí, kdy si pořídíte jiné plemeno, než na jaké jste roky byli zvyklí. Nebo sice zůstanete u plemene stejného, ale vaše nové štěně je jiné než jeho předchůdci. Kolikrát jsem už také zažil: „Pane Dostál, pomoc, 20/30 let chovám tohle plemeno, ale takové štěně jsem ještě neměl, on se chová úplně jinak...“

Váš „nový pejsek“ vypadá standardně, ale jinak se chová, jinak reaguje, má zcela jinou psychiku. Vše, co vám dříve fungovalo, najednou nefunguje.

A to je ten moment ve vašem společném životě, kdy je třeba se úplně zbavit nesmyslného pocitu, že pokud něco tak úplně nezvládám, je ostuda si někomu říci o radu a pomoc.

Protože to ostuda opravdu není.

Naopak, pokud o pomoc požádat umíte, je to důkaz toho, že vás nepřeválcovalo vlastní ego. Že jste zodpovědní. Že máte svého pejska opravdu rádi a nechcete napáchat na jeho psychice zbytečné šrámy, nechcete mu ublížit.

Chcete mu rozumět, chcete to nejlepší pro něj i pro vaše společné soužití.

A druhá zásadní věc je, jak už jsem tolikrát napsal a tolika lidem vysvětloval a vysvětluji - psí věk nikdy nevrátíte zpátky a velmi často za sebou necháte ten správný moment v jeho životě pro získání správných zkušeností, správných vzorců chování a potlačení dřívějších chyb a negativních zkušeností.

Nikdy není pozdě, ale je naprosto zbytečné trápit se a fungovat v režimu „rozbitém“, když můžete fungovat v režimu pohodovém a spokojeném. Platí to pro život s pejskem, platí to obecně.

Nikdy už nedostanete zpátky promarněné měsíce a roky.

Znovu mi to připomněl právě tento týden, kdy u mne absolvovali individuální výcvikový servis majitelé krásného dvanáctiměsíčního pejska plemene pyrenejský horský pes. Během naší práce jsme se dostali i na toto téma, protože paní přiznala (uslyšíte to i ve videu), že by za mnou se svým pejskem přijela už dříve, ale právě její pocit „studu“, že svoje pyrenejské telátko nezvládá tak, jak by si představovala, přestože s velkými plemeny už má zkušenosti, jí v tom bránil.

A protože jsem se s tímto lidským blokem nesetkal zdaleka poprvé, rozhodl jsem se o tom něco napsat.

Chtěl bych vám všem na tomto místě něco říci a něco vysvětlit - a vezměte si to prosím k srdci.

Opravdu není žádná ostuda, pokud potřebujete se svým pejskem poradit nebo pomoci. Nijak to nesnižuje vaši hodnotu, naopak si takového člověka vždy vážím, protože má hodnoty srovnané správně. Na předním místě spokojený život psího parťáka a až daleko za tím vlastní ego.

Není ostuda se naučit se svým pejskem správně komunikovat, rozumět mu a dopřát mu prožití spokojeného a plnohodnotného psího života. Naopak, pokud vám na něm záleží, vypovídá to o vás velmi pozitivní věci.

Jsem tu právě proto, abych vám i vašemu pejskovi pomohl a už více jak dvacet let to také dělám. Vždy se u mne naučíte něčemu novému, svého pejska i sebe poznáte v nových a mnohdy i zátěžových situacích. Získáte nové informace, nové znalosti, naučíte se i v budoucnu ze společných situací vyjít vítězně a ve svém psím parťákovi budete mít spojence, který vás nikdy nepodrazí, ale vždy vás podpoří. Mimo jiné také proto, že při mé práci získá správné příkladové vzorce chování v různých situacích, bude přemýšlet, ne panikařit. Navážu jeho na vás a vás na něj a pokud budete pokračovat v této nastoupené cestě, bude vaše lidskopsí spolužití radost, ne trápení.

A myslím si, že to vše rozhodně stojí za překonání jakýchkoli pocitů studu, které vás napadnou.

A také si myslím, že Váš pejsek by vám řekl naprosto totéž...

Mladý pyrenejský psí puberťák z tohoto příběhu je jen jedním příkladem z mnoha.

I on potřeboval pomoci - a dnes už je úplně jiný, tak jak to ve videu popisuje sama jeho majitelka.

Absolvoval u mne cestu od původní nejistoty k dnešní vyrovnanosti a nadhledu, výrazně se zklidnil. Než ke mně se svými majiteli přišel, tahal na vodítku jako lokomotiva, běžel by ke každému pejskovi - a na druhou stranu ho děsily některé běžné věci denního provozu.

U mne získal pevný základ klidu a důvěry k člověku, který splní jeho představu spolupracujícího a správně disponovaného důvěryhodného parťáka. Silného, inteligentního a především komunikujícího - tak, jak to nejen pyrenejové, ale pastevci obecně do svého života potřebují. A z čistě praktických dovedností se mimo jiné naučil třeba i krásně chodit po schodech ;)

Dnes je i svými majiteli lehce ovladatelný, řídí se podle nich a ví, že jsou situace běžného provozu, které není třeba řešit a necháme je jen plynout kolem sebe. Je ještě puberťák těsně před vrcholem, ale má skvěle našlápnuto být přesně tím silným, vyrovnaným a hrdým pyrenejským horským psem, jakým by měl být každý jedinec jeho plemene...

Jeho majitele, stejně jako všechny svoje klienty, jsem učil komunikaci, učil jsem je porozumět drobným nuancím v chování jejich čtyřnohého kamaráda, učil jsem je pochopit plemeno, které pro ně bylo nové a jiné. Stejně tak jsme probrali i praktickou péči, optimální výživu a záležitosti, na které je speciálně u pyrenejů zapotřebí dávat pozor.

Věřím, že ani tito moji klienti svého rozhodnutí překonat pocity „přece už máme zkušenost s velkými plemeny a tohle nám nějak nejde, to je strašná ostuda“ a přijet za mnou nebudou nikdy litovat:) A vy ostatní, kterým právě takové pocity brání nebo budou bránit vyřešit vaše lidskopsí problémy, to prosím berte jako pozitivní příklad a motivaci...

Opravdu neexistuje naprosto žádný důvod se v podobném případě stydět požádat o praktickou pomoc.

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Lidskopsí mozaika

Tento týden za mnou přijeli klienti ze Slovenska s tříletou fenečkou plemene sibiřský husky na individuální výcvikový servis. A já se rozhodl právě na tomto případu znovu připomenout několik obecně platných skutečností, na které lidé ve vztahu ke svým pejskům často a rádi zapomínají, neuvědomují si je nebo o nich nevědí.

Protože sami přímo z úst mé klientky uslyšíte, jak je pro ni přirozené mít své psy u sebe doma, i když má k dispozici velkou zahradu. Znovu si v tomto případě ukážeme, že pokud vám s vaším psím problémem zatím nikdo nepomohl, znamená to pouze to, že jste dosud nenašli toho správného člověka - nikoli, že je psí problém neřešitelný. A v neposlední řadě se znovu potvrdí, že vzdálenost a potřeba někam dojet jsou za podobných okolností naprosto relativní pojmy...

Sibiřský husky je jedno z velmi přírodních psích plemen. Jsou to úžasní parťáci, pokud jim člověk věnuje, co opravdu potřebují - tedy blízký kontakt, správný přístup, komunikaci a hierarchické vedení. Huskyové jsou inteligentní, nezávislí a je zapotřebí dávat velký pozor na to, že řada představitelů tohoto plemenejsou opravdu extrémní lovci zvěře. Jak to pak v reálu může dopadnout, ukazuje třeba toto video z nedávné doby, kdy na rakouské sjezdovce napadl pes české majitelky srnu - opravdu to není nic pěkného.

Psí slečna, která za mnou se svými majiteli a s další z jejich fenek přijela, však měla úplně jiný problém.

Od narození a i ve svých třech letech byla stále velice bázlivá a vykazovala extrémní úlekové reakce v kontaktu s cizími lidmi a v běžném provozu, problém jí dělal také hluk, byla citlivá na některé zvuky. Její majitelka s ní v minulosti absolvovala cvičáky i jiné akce, ale jak sama ve videu konstatuje, stav fenečky se buď ještě zhoršil nebo došlo jen k malému dílčímu zlepšení.

Pro mne to zdaleka nebyl první případ tohoto druhu, znám příčiny těchto psích stavů a vím, jak zapracovat na jejich psychice. Takže fenečka už první den se mnou v pohodě absolvovala cestu městem, rušné křižovatky, masy lidí, klasický ruch velkého města, těsný kontakt s projíždějícími auty a tramvajemi. Bylo krásné pozorovat, jak se prvotní úlekové vzorce chování mění na správnou psí zvědavost, sama majitelka byla dojatá při pohledu, jak se zprvu stažený ocásek dostává nahoru a její malá psí parťačka si začíná pohyb v dříve pro ni stresovém prostředí užívat...

Ano, všechno jde, pokud se to dělá správně. Tady vám opravdu nepomůže žádný cvičák, učení povelům a cirkusovým kouskům. Je zapotřebí vědět, co udělat, umět pracovat s psí psychikou a je zapotřebí to udělat správně, jinak se stav pejska jenom zhorší. I tato moje klientka už v minulosti s fenečkou zažila na vlastní kůži, když se to neumí.

A ano, vůbec to není tak jednoduché, jak to zvenku vypadá - řada věcí je lidskému vnímání schovaná ;)

A jak jsem paní řekl, je velká škoda (za což samozřejmě nemůže), že mne nenašla už dříve, ne nadarmo tak často zdůrazňuji a připomínám, že psí problémy je zapotřebí správně řešit co nejdříve - nejen proto, že se časem upevňují, zhoršují a zbytečně trpí pes i jeho člověk, ale také proto, že psí život utíká tak strašně rychle. A v neposlední řadě také proto, že každý nesprávný postup některého z mých předchůdců zanechá v pejskovi více či méně zásadní negativní stopu...

Z této fenky, pokud s ní bude její majitelka nadále správně pracovat, bude zakrátko velká psí frajerka.

Moje klientka si jen potřebuje věřit. Jak mi sama přiznala (a vůbec není v tomto ohledu výjimkou), nedokáže si v tuto chvíli představit, že zvládne všechny ty „kamínky do mozaiky“, které jsou zapotřebí. Energie, soustředění, udržet na uzdě nervozitu a všechny negativní emoce, které se ozvou ve chvíli, když má člověk pocit, že mu něco nejde nebo že je strašně unavený...

Ano, nic nepřijde samo od sebe. Ale můj klient vždy se mnou zažije ten pocit, kdy je šťastný, protože vidí, že jeho pejsek najednou funguje jinak - bezproblémově. A ode mne ví a několikrát to každému vždy zopakuji: „Věnujte svému pejskovi potřebný čas, energii a používejte postupy a komunikace, které vás učím. Pokud to uděláte a budete to dělat správně, pak váš pejsek bude fungovat úplně stejně i s vámi.“

Je to jen otázka zdravé sebedůvěry a zvládnutého ega každého člověka, který u mne individuální výcvikový servis absolvuje. Není třeba mít strach, není důvod cítit se méněcenný, není zapotřebí o sobě pochybovat.

Je jen třeba se svým pejskem nadále pracovat a mít ho rád.

A když si vzpomenete, co jsme spolu absolvovali, když se podíváte na video se sebou a svým pejskem, je to jedna z těch motivací, které by vám měly zvednout hlavu a narovnat ramena.

„Ano, ono to opravdu funguje a odteď už záleží jen na mně, jaký bude můj pejsek.“

Na případu mé klientky a její fenečky je vidět i další skutečnost.

Malá totiž není její jediný psí parťák.

Spolu se svým manželem mají ještě další dvě fenky a jednoho pejska, vše plemeno sibiřský husky. Mají domek a zahradu, ale svoje psí kamarády mají u sebe doma, ne v kotcích nebo u boudy. Přesně tak, jak by mělo být pro každého samozřejmé - a bohužel také přesně tak, jak to tolik lidí odmítá nebo se tomu vysmívá.

Kdo znáte prostředí vesnice, víte, že takoví psí majitelé to nemají lehké. Sousedé si klepou na čelo, odsuzují, koukají skrz prsty. A věřte, že slovenská vesnice má tento přístup ještě o řád horší. O to víc si cením majitelů této smečky huskyů za vztah a přístup k jejich pejskům. V dnešní době jsou, především ve vesnickém prostředí, stále světlou výjimkou...

Ještě něco.

Častým hendikepem především žen je pocit, že pokud svému pejskovi něco nedovolí, pokud mu nastaví určité mantinely, pokud po něm něco chtějí, je to špatně.

Následuje pocit provinění, pocit, že něco dělají zle.

Že ho trápí, že mu ubližují.

Je to ale přesně naopak.

Každé štěně přichází na svět s geneticky danými vzorci chování a psychikou obecně. A každé štěně očekává, že v jeho smečce budou jasně daná pravidla, mantinely přežití a někdo, kdo pro něj bude tou nejvyšší autoritou a nejschopnějším učitelem.

Ale naprostá většina štěňat a psů obecně se dnes ocitne v prostředí bez schopného vůdčího jedince a bez učitele. Pes se učí metodou pokus-omyl a pokud ve zdraví přežije, ponese si na bedrech přetěžkou zátěž osamělého rozhodování a zvládání stresu. Bude nešťastný, nespokojený a pro své okolí problémový.

Pes je sociální druh a životné důležité je pro něj jeho přirozené sociální společenství - hierarchicky správně nastavená lidskopsí smečka. Jasně nastavená pravidla a někdo, kdo rozhoduje o konání v budoucím čase.

Silná osobnost.

Ne slabá, která se bojí na svého pejska křivě podívat, aby mu neublížila.

Silná, které stačí právě ten pohled, emoce, řeč těla a pejsek přesně ví. A je spokojený, protože přesně takhle funguje vůdčí jedinec jeho vlastního druhu...

Jsem nesmírně rád, že jsem i této lidskopsí dvojici pomohl.

Do fenky dostal zpátky její psí podstatu a poznání, že i jedinec lidského druhu pro ni umí být potřebnou oporou, učitelem a vůdčím jedincem.

Majákem, podle kterého se může řídit.

A do mé klientky poznání, že pokud se bude ona sama chovat jako ten maják, zbaví se fenečka postupně i posledních zbytků svého stresu a úlekových reakcí. Včetně toho, že si její majitelka musí především věřit, zapracovat i sama na sobě a nebát se být tou silnou osobností v očích své fenečky i celé psí smečky.

Nebojte se někam dojet.

Zvládnete to.

Nebojte se zapracovat sami na sobě.

Pomůžu vám s tím.

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

„Vono ho to přejde, von z toho vyroste...“

Dnes bych rád něco napsal k rozšířenému jevu, se kterým se setkávám po celé ty dlouhé roky své práce s lidmi a jejich pejsky. To „něco“ je ignorování závažného psího problému, věčné odkládání jeho řešení na někdy později a často jeho masochistické vyhrocení až do stavu, kdy pejsek začne žrát (doslova, nikoli obrazně) svoje vlastní lidi nebo likvidovat jiné psy...

Je to z mého pohledu závažný fenomén, který si opět zaslouží svůj vlastní článek.

Vždy si v těchto případech kladu otázku, co k tomu některé psí majitele vede. Lehkomyslnost? Lenost? Naivní představa, že problém zmizí sám od sebe, pokud se jím nebudu zabývat? Pocit, že jejich pes, čas, případně finance, za to nestojí?

Přitom se nejedná o nic, co by se mělo/mohlo přehlížet...

Představte si situaci, kdy vlastníte jedince jakéhokoli psího plemene. Z roztomilého štěňátka postupně vyroste psí puberťák, který rychle odhadne, kde jsou vaše slabá místa. Jednak je začne důsledně a z psího pohledu zcela pochopitelně využívat ve svůj vlastní prospěch, jednak vyhodnotí, že v jeho lidskopsí smečce neexistuje žádný nebo dostatečně funkční vůdčí jedinec. A každý pes se v tuto chvíli začne dostávat do stresové spirály, protože tohle pro něj není normální stav. Není to prostředí, ve kterém by se cítil dobře, neodpovídá jeho vrozeným sociálním a hierarchickým vzorcům.

A zcela logicky se začnou dít věci.

Pejsek začne vyhodnocovat věci po svém, protože neexistuje jedinec, který by ho naučil to, co skutečně potřebuje znát - řešení a chování se v běžném provozu, správné reakce na zátěžové situace. Pubertální štěně se učí metodou pokus/omyl, zcela náhodně a stejně náhodný pak je i výsledek plynoucí z konkrétních případů a zkušeností.

Začne vyhodnocovat situace, lidi a psy po svém, protože nemá korekční mechanismy a příkladové vzorce chování, pro které je nezbytně nutný správně se chovající vůdčí jedinec v jeho smečce.

A ono „po svém“ bývá vždy vstupenka do světa problémů, strachu, nervozity a stresu. Do světa, kdy se majitel začne bát vlastního psa a kdy se pro něj každá procházka stává hororem a sázkou do loterie, kdy opět dojde k nějakému konfliktu.

Pokud je majitel fyzicky disponovanějšího psího plemene masochisticky založen a vyhovuje mu, že za svým pejskem venku na vodítku vlaje absolutně netuše, kam ho jeho miláček v příštím okamžiku zatáhne, ještě stále z jeho pohledu nemusí o nic jít. Sice to není o radosti a pohodě, ale proč by se nechal naučit se svým obříkem fungovat pro jasně daný stav „kdo koho vede“, škoda času a energie, holt má velkého psa... Mnozí to znáte, že?

Netrvá ale dlouho a z těchto pejsků, vyrůstajících jen za sebe, se začnou stávat psi skutečně problémoví. Psi nevychovaní, bez vedení - psi v té době již dlouhodobě vystresovaní, protože toto rozhodně není stav, který by jakémukoli psu na světě vyhovoval. Pes je totiž bytost sociální, s geneticky uloženými zákony hierarchie a smečky. Bez naplnění těchto základních psychických potřeb se z každého psa stane méně nebo více zoufale se projevující uzlíček nervů, reagující na zátěžovou situaci asociálním až agresivním chováním.

Těmito problémovými jedinci jsou například všichni ti psi, kteří při spatření jiného psa libovolné velikosti a plemene začnou vrčet, štěkat a vzpínat se na vodítku. Pokud jim páníček „dá svobodu“ a omezení tak nejsou žádná, velmi často na jiného psa rovnou zaútočí, což v případě některých plemen nebo jedinců vůbec nemusí skončit dobře. Velmi důležité je si v tomto okamžiku uvědomit, že až na některé plemenné výjimky tyto vzorce chování naprosto neodpovídají naturelu dotyčného plemene - jsou výhradně výsledkem špatného nebo nijakého přístupu, výchovy a vedení majitele!

Už tento stav by pro každého takového majitele měl být vysoce alarmující.

Už v tomto okamžiku nastal stav „za 5 minut 12“, kdy je nejvyšší čas jeho samotného i jeho pejska naučit spolu fungovat a eliminovat všechny nebezpečné povahové rysy. Ano, u obou, protože každý pes se chová tak, jaký je jeho člověk...

Každému, kdo mě v podobné situaci požádá o pomoc, říkám - ano, velmi rád pomůžu a evidentně tu pomoc oba potřebujete.

Ano, zcela vám rozumím, že každá procházka s pejskem pro vás představuje trauma. Začarovaný kruh, kdy na sebe se svým psím parťákem úspěšně přenášíte negativní emoce, nervozitu a stres.

A ano, opravdu vám pomoci umím. Umím vás zbavit problému, umím vám dodat potřebné sebevědomí a znalosti, umím z vašeho pejska vyhnat jeho démony. Víte to a pokud skutečně chcete váš lidskopsí problém řešit, pokud opravdu dodržíte vše, na čem se domluvíme, je to skvělé.

Bohužel, velmi častou realitou je, že majitel dotyčného pejska po závazném domluvení termínu mé pomoci a záležitostí souvisejících najednou pochopí, že ono to vlastně bude i o něm. Bude ho to stát i jeho vlastní energii a čas. Hrůza a děs a rychle si tedy vymysleme něco, ať do toho jít nemusíme. Ok, budeme hrát mrtvého brouka, snad nám ten člověk, od kterého jsme chtěli pomoci, už nezavolá, třebaže žije v domnění, že i z naší strany vše platí. My se mu rozhodně neozveme. A pokud by nedej Bože zavolal a potřeboval vědět, jak na tom tedy je, vymyslíme si nějakou výmluvu - mnohdy trapnou a už na první pohled zoufale nevěrohodnou...

„Však vono to toho našeho psa samo přejde. Von z toho vyroste.“

Ne. Nepřejde a nevyroste.

Stresově nebo negativními zkušenostmi zásadně ovlivněná psí psychika nemá samoregulační mechanismy, které z „problémového psa“ udělají zase „normálního psa“. Lékem není ani čas, veškeré negativní zážitky a stresy se bez správné externí korekce časem pouze upevní. Štěně si vše přenese do dospělosti, útulkový pes se nikdy nezbaví svých démonů z minulosti, pokud nenecháte na svém pejskovi zapracovat někoho, kdo to skutečně umí a ví, co dělá. Tohle je realita, smiřte se s tím.

Mimochodem - také, stejně jako já, potkáváte lidi s uječenými asociálními chudáky, kteří stále dokola všem tvrdí, že „on už takový je, takového jsem si ho vzal z útulku (popř. verze o vlastnosti plemene) a nic se s tím už neudělá“? Pardon, ale toto je opravdu velmi hloupý alibismus a pitomost nejvyššího kalibru - tito lidé jsou pouze hloupí, líní nebo bezcitní...

Svým potenciálním klientům vždy říkám, že můj individuální výcvikový servis je trvalá investice do zbytku jejich života s pejskem.

Jejich je volba, zda zbytek života se svým pejskem chtějí prožít v klidu a pohodě nebo v nervozitě a stresu. Nechápu, proč tolik lidí volí tu druhou možnost. Stačí se podívat do Poradny, kolik lidí a kolik problémů se svými pejsky lidé mají. Ale také kolik z nich čeká jednu všezachraňující radu na dálku, kouzelné slovíčko nebo kouzelnou mantru, kolik z nich se na moji odpověď „musíte přijet, tento problém na dálku skutečně řešit nejde“ již nikdy neozve.

Zkusím pro některé z vás příměr, který vám bude možná bližší.

Máte auto a na palubovce vám začne svítit kontrolka „chyba motoru“. Zkontaktujete servis s dotazem, co máte udělat. Odpověď zní - přijeďte k nám, musíme udělat diagnostiku, zjistit závadu a pak ji můžeme odstranit. Vy se na to vykašlete, protože proč někam jezdit, proč za to platit, to bude určitě nějaká blbost a vyřeší se to samo...

Nevyřešilo. Jednoho dne už nenastartujete, auto vám musí do servisu dopravit odtahovka a mechanik vám řekne, že ta původně malá závada, kterou jste úspěšně nechali vyhnít, časem dominovým efektem způsobila další a tentokrát již velmi závažné závady dalších částí motoru. Cena opravy? Astronomická v porovnání s cenou opravy původní, popřípadě již zcela odepsaná pohonná jednotka a celé auto.

Za auto si dosaďte pejska, za závady motoru psí problémy a za ten servis mne.

Už rozumíte?

Uvědomte si prosím také další, velmi závažný dopad ignorace psího problému ať už z důvodu lidské hlouposti, lenosti nebo ochoty jeho řešení něco obětovat.

Velmi častým problémem mých klientů bývá agresivita jejich psích parťáků. Agresivita nikoli jako projev dominance a síly, nýbrž agresivita způsobená naopak stresem a nejistotou.

Za roky mé práce je smutnou realitou, kolik psích životů muselo být obětováno, aby někteří moji klienti konečně dospěli k názoru, že je zapotřebí vyhledat odbornou pomoc. Všichni ti zabití nebo těžce potrhaní pejskové, všichni mohli žít a být zdraví, všichni ti s psychikou poznamenanou na celý život mohli být v pohodě. Všechno to se nemuselo stát, pokud by majitelé psích predátorů nečekali, že „se to samo vyřeší, vyhnije nebo z toho pejsek vyroste“.

Mohli zavčas přijít a nic z toho se nemuselo stát. A pokud v prvé řadě někdo řeší finance (a že vás takových je), pak je také dobré si uvědomit, že ne vše hradí pojišťovna, záchrana života cizího pejska vás může snadno přijít na desítky tisíc korun a v určitých případech může být váš vlastní pes utracen. A především - cena života je nevyčíslitelná, psího stejně jako lidského...

Existuje ještě vyšší level.

Level vyhrazený lidem, které z váhání, zda něco řešit, nevyvede ani fakt, že jejich pes těžce pokouše je samotné, členy jejich rodiny nebo kohokoli, kdo se k jejich psímu miláčkovi jen přiblíží.

Stav, který trvá několik měsíců nebo i let. Jedno, zda u psích jedinců (ne)vychovávaných u svého majitele odmala nebo psů získaných z útulku.

Stav, který se stejně jako asociální chování vůči psímu okolí nevyléčí sám od sebe. Nezmizí mávnutím kouzelného proutku, pes z něj „nevyroste“ a můžete za něj jen a pouze vy sami.

Každý pes má v sobě přirozenou psychickou zábranu kousnout do člověka (štěněcí oždibávání dočasnými zoubky je, prosím pěkně, opravdu něco jiného). Mám na mysli zákus natvrdo, zákus likvidační. Ve chvíli, kdy si pes (z jakéhokoli důvodu) do člověka kousne, tato psychická zábrana natrvalo padne. Každý příští zákus přijde dřív a bude razantnější, protože se pes už naučil, že tato cesta je úspěšná - člověka to bolí a začne se bát. O evolučních mechanismech a souvislostech strategií šelem bych mohl napsat další článek, toto berte jen jako krátkou exkurzi do tématu a fakt, nad kterým byste se ti, kterých se týká, měli opravdu zamyslet.

Pokud začne pes kousat svého vlastního člověka, je to obrovský průšvih. To, že začne kousat i do lidí kolem něj, je jen přirozený důsledek.

Pokud začne pes kousat do partnera majitele nebo lidí kolem něj, je to také obrovský průšvih. To, že začne následně kousat i svého vlastního majitele, je jen přirozený důsledek, který je vždy jen otázkou času.

Bagatelizování, přehlížení a neřešení tohoto problému znamená, že se majitel psa ještě dostatečně nepoučil. Zda poučení přijde v podobě pokousání jeho samého (což je nejlepší varianta, která probouzí rychle) nebo zda fyzický kontakt s jeho psem odnese jiná živá bytost (tato varianta ne vždy probouzí dostatečně rychle a především ji odnese někdo zcela jiný, než by měl), to je vždy otázkou náhody nebo osudu. Důležité je, že otázka nezní „zda“, ale „kdy“...

Co říci na závěr?

Tímto článkem jsem chtěl otevřít oči všem těm, kdo mají povahovou tendenci řešení problémů oddalovat, jsou líní je řešit, děsí je (pro mě naprosto nepochopitelná) představa, že by najednou jejich život s pejskem byl v pohodě a klidu místo nerváků a strachu nebo si neuvědomují dosah a souvislosti „vyhnívajícího“ psího problému.

Je jen ve vaší moci, zda za vaším pejskem zůstanou bolavá fyzická zranění živých bytostí nebo dokonce usmrcení. Vezmete si to vážně na svědomí?
Je jen ve vaší moci, zda za vaším pejskem zůstanou bolavá místa v psychice živých bytostí, často doživotní a trvale determinující vztah k psímu druhu. Vezmete si to vážně na svědomí?
Využijte toho, že i v těchto případech vám umím pomoci. Jen prosím nenechávejte psí problém, resp. problém svůj, zajít zbytečně daleko a uvědomte si, že čím déle jste nereagovali a všemu špatnému nechali volný průběh, tím déle trvá i proces psí transformace. A pokud už se rozhodnete mé pomoci využít, buďte důvěryhodnými partnery od začátku až do konce. I já si o vás totiž dělám úsudek a názor už od našeho prvního kontaktu.
Myslete na to, jak krátký psí život je a jak rychle ubíhá. V tomto na vás apeluji se vší vážností, neberte to jako frázi a nehledejte v tom patos. Prostě to tak je a nechávat svého pejska (a v důsledku i sami sebe) měsíce a roky přežívat v režimu stresu, napětí a zbytečných problémů nevypovídá nic pěkného o vašem vztahu k němu. Vše je pouze otázkou vašich priorit a pokud přijdete co nejdříve, předejdete všem zbytečným problémům do budoucna. Je to investice do zbytku vašeho společného života, pamatujete?

Děkuji.

P.S. Grafický výřez v záhlaví tohoto článku je z fotografie staré už 15 let. Mám ji moc rád, připomíná mi smysl mé práce. Je to jeden z mých psích klientů, který se ke mně dostal ve stavu „Pane Dostál, jste poslední, kdo nám může pomoct. Pokud se to nepodaří, nechám ho utratit.“ Ano, byl to jeden z těch „problémových kousavých“ a věřím, že fotka mluví za vše... :)

Vybíráme štěně

Včerejší odpoledne jsem po delší době opět strávil jako „hlas poradní“, tentokrát při první cestě mých dobrých známých za výběrem jejich nového psího parťáka. A protože jsem takových akcí absolvoval již řadu, řekl jsem si, že by nebylo od věci napsat krátké povídání na téma výběru štěňátka trochu jinak.

Neopakovat pouze obecně známé poučky, ale soustředit se na to, o čem se až tak moc neví, nepíše nebo si to lidé zkrátka neuvědomují...

(Předesílám, že konkrétně včerejší „štěněcí výběr“ proběhl velmi úspěšně, krásná zdravá štěňátka, krásná vyrovnaná psí maminka, pohodoví chovatelé a vše, jak má být, líbilo se mi to. A jeden úžasný psí kluk už má svůj budoucí domov jistý ;) Následující text tedyberte jako naprosto obecný...)

Vytipování kvalitní chovatelské stanice je první věc, kterou je zapotřebí udělat.

Je rozumné vytipovat si klidně dvě až tři - může dojít k nezabřeznutí feny, mohou se narodit štěňata pouze druhého pohlaví nebo jinak zbarvená, nežli chcete, první návštěva u chovatele může ukázat, že je lepší jít o dům dál. Samozřejmě je třeba umět rozlišit chovatele a množitele (skutečný chovatel například nechová větší počet různých plemen, nevlastní desítku chovných fen a nezatěžuje fenu/feny permanentními porody). Stejně tak je dobré myslet také na to, že internet snese všechno a v některých případech se realita zásadně liší od internetové prezentace chovatele.

I z tohoto důvodu je základem dobrého postupu (předem) osobní návštěva u chovatele - na druhou stranu i on vás chce osobně poznat a vědět, komu svěří štěně z vrhu své fenky. Je to prostě oboustranně potřebná záležitost vzájemného poznání lidského i psího, která dává zásadní informaci o kvalitě a serióznosti chovatele i zájemce o štěně.

Hodně budoucích psích majitelů vybírá svého psího parťáka už podle fotografie. Je to takový první kontakt na dálku, mnohdy však velmi přeceňovaný - fotka vám sice ukáže psího drobečka, ale vždy je to jen jeden krátký časový moment, ve kterém se štěně může tvářit všelijak a nic zásadního to o něm nevypovídá, především u štěňat, kterým je teprve jeden nebo dva týdny. Uvidíte tak tendenci vybarvení (nikdy ne definitivní stav), tendenci podoby (opět ne definitivní stav), v závislosti na věku můžete porovnat velikost jednotlivých štěňat (což má smysl až tak mezi třetím až čtvrtým týdnem věku), ale to je tak zhruba všechno. Jinými slovy řečeno fotografii berte vždy jen jako úplně první odhad, orientační a mnohdy realitu zkreslující kritérium a užší výběr kandidáta nechte vždy až na osobní návštěvu.

Osobní návštěva a vzájemné osobní poznání je tou vůbec nejdůležitější částí výběru budoucího psího kamaráda.

Optimální čas je kolem čtvrtého týdne věku štěňat, tuto dobu správně preferuje i většina chovatelů. Začínají se projevovat základní rysy povah (dominance, zvědavost, ne/důvěra, bojácnost atd.) i základní exteriérové charakteristiky. Máte možnost si otestovat „přítulnost“ jednotlivých štěňat a poznat i svůj „hlas srdce“, kdy vám jednoduše jedno štěně z racionálně nepopsatelných důvodů bude nejbližší...

Velmi vhodné a rozumné je mít už před touto osobní návštěvou ujasněné, zda chcete pejska nebo fenku, zda chcete vystavovat popřípadě do budoucna uchovnit nebo zda chcete „jen“ psího parťáka v tom nejlepším slova smyslu.

Statisticky významně bývá dlouhodobě větší zájem o fenky - zda je důvodem fakticky zcela mylný názor, že „fenky se snadněji vychovávají“ nebo vize majitelů o budoucí fabrice na peníze, nevím. Realita je pak nicméně taková, že 90 % fen následně skončí jako kastrované, protože jim to doporučí veterinář nebo majitel s překvapením zjistí, že feny hárají...

Až zas někdo bude mít problém pochopit, jak důležitý a přirozený je pro každé malé štěně těsný fyzický kontakt...

Dalším rozšířeným jevem je, kolik budoucích majitelů štěňat plánovaných jako vyloženě osobních/rodinných parťáků bez jakýchkoli výstavních ambicí řeší detailní exteriér - konkrétně jestli není nějaký flíček na měsíčním štěňátku příliš velký nebo zda není na nějakém divnémmístě. Prosím - uvědomte si, že psí exteriér včetně zbarvení se během růstu a vývoje pejska mění a to mnohdy velmi zásadně. Spousta tmavých ploch zesvětlá nebo změní velikost, spousta bílých chlupů zmizí, u řady plemen se změní pigmentace. Určité exteriérové znaky zbarvení jsou sice vylučující nebo omezující pro chov, ale nikterak nedehonestují pejska, kterého máte za účelem psího parťáka, ne výstavního nebo krycího přeborníka. To opravdu důležité je kvalitní genetika, tedy nezatížení plemennými nebo dědičnými vadami, pevné zdraví, dobrá povaha a základní stavba těla (exteriér) příslušející danému plemeni. Nehodnoťte malichernosti, ale ty skutečně důležité věci - pokud to ale neumíte v životě, nebudete to bohužel umět ani při výběru a výchově štěněte...

Zkušený chovatel už z vašich dotazů a sebeprezentace velmi rychle odhadne, koho má před sebou. Pokud zjistí, že jste v psí oblasti laik, chovatel „srdcař“ vám dokáže při výběru štěněte velmi pomoci a vaší neznalosti nezneužije. Občas však musíte být velmi opatrní, protože některé informace, které vám chovatel sdělí, se jednoduše nezakládají na pravdě - buď týkající se přímo plemene nebo manipulující s povahami či exteriérem štěňat. Proto dejte hodně i na svoji vlastní intuici a pokud z vnucovaného „superštěněte“ nemáte dobrý pocit, nenechte se přemluvit. Nezapomeňte také na to, že genetika vrhu a chování jednoměsíčního štěněte jsou pouze malá část budoucí psí osobnosti a to hlavní a důležité budete vytvářet teprve vy svojí výchovou, přístupem a komunikací. Také si prosím uvědomte, že v době své návštěvy se trefíte do určité konkrétní doby, kdy jsou štěňata před/po krmení, spí nebo jsou naopak aktivní a podle toho se v daný čas chovají. O hodinu později se budou chovat jinak, proto určité vzorce chovaní s tímto související neberte jako příliš signifikantní. Na druhou stranu třeba i taková maličkost, jakou je „uhnízdění se“ štěňátka ke spánku, vám ledacos prozradí - jde někam stranou, do skrytého koutku nebo hledá naopak co největší fyzický kontakt, odsune sourozence, aby si ukořistil to pro sebe nejlepší místo?

Co se týká doby odběru, snažte se vždy o to, aby to byla ta co nejdříve možná. Pro naprostou většinu plemen tedy ukončený sedmý týden (pro některá plemena, například lajky, to ale musí být už týden šestý) věku (další podmínkou bývá ještě minimální váha, to ale většinou nebývá problém). Je to velmi, velmi důležité pro celý váš budoucí vzájemný vztah a vazbu! Každý den v tomto věku hraje v životě štěňátka velkou roli - nesmí jít z vrhu dříve, protože jisté sociální dovednosti získá pouze mezi svými sourozenci a nesmí jít pozdě, protože pak už se razantně zvyšuje fixace na jeho domácí prostředí a snižuje na budoucího majitele. U některých plemen, například již zmíněných lajek, je čas odebrání od vrhu naprosto kritický a pokud dojde k pozdějšímu odběru, nikdy už to nenapravíte. Moje osobní zkušenost je ta, že mi v tomto ohledu chovatelé vždy vyšli vstříc a štěně jsem si převzal v prvním možném termínu. Zcela vážně teď apeluji na všechny zájemce o štěňata, aby tento přístup ve vlastním zájmu dodrželi (i moje praxe s klienty a jejich pejsky mi jeho důležitost dostatečně jasně dokázala) a neodkládali odběr štěněte, protože budou v té době na nějaké báječné dovolené nebo „zrovna nebudou mít čas“. Už to mimochodem vypovídá mnohé o to, jak je pro ně jejich budoucí psí parťák důležitý a kolik mu hodlají věnovat svého času v budoucnu...

Na druhé straně občas sami chovatelé zkoušejí trik, že „štěně musí mít nejprve dokončené očkování a až pak vám ho můžu dát“, což v důsledku znamená předání už (nebo téměř, záleží na tom, co chovatel vnímá jako kompletně naočkované štěně -“dokončené očkování“ se v žádném případě nekryje s termínem poslední vakcinace) tříměsíčního štěněte. Vakcinační schéma je dané, stejně jako odčervovací a opravdu není žádný důvod, aby tak, jak je zcela běžné a normální, nezačalo u chovatele a nedoběhlo u majitele. Je to zcela absurdní a nesmyslný argument a pokud na něj přistoupíte, bude to pouze ke škodě vaší a vašeho pejska...

A až budete na návštěvě ve Štěněcím království, nezapomeňte prosím na tyto dvě věci:

stále koukejte pod nohy, jestli se vám tam nemotá křehké psí tělíčko!
štěně není kočka, nezvedejte ho do výšky úchopem oběma rukama pod předními tlapkami (tím mimo jiné můžete vyvolat břišní kýlu) - jednu ruku pod zadeček, druhou kolem hrudi, nemačkat, jen stabilně zachytit!

Děkuji.

Nu a ještě něco.

Je dobrým (leč ne vždy respektovaným) nepsaným pravidlem, že o ceně štěňátka se nesmlouvá, nejsme na perském trhu. Cenu si samozřejmě určuje vždy sám chovatel a v rámci konkrétního plemene se až na výjimky pohybuje v určitém několikatisícovém rozmezí. Tuto cenu víte předem a můžete ji, ale nemusíte, akceptovat. Pokud s ní z jakéhokoli důvodu nesouhlasíte, klidně hledejte jinde. Cena může být (podstatně) vyšší než je pro dané plemeno obvyklá, protože se například jedná o unikátní spojení, velmi kvalitního zahraničního krycího psa, drahou dovezenou fenu ze země původu, v našich končinách málopočetné plemeno, plemeno s obecně komplikovaným odchovem, v dané době módní plemeno, popřípadě je chovatel jednoduše nenažraný a zkouší to. Berte nebo nechte být. Na stranu druhou si uvědomte, že částka za koupi pejska je pouze startovací a do jeho života postupně investujete řádově daleko vyšší peněžní obnos. Jít po nejnižší nabídce také není rozumné, protože můžete dostat „zboží odpovídající ceně“ a budete nešťastní vy i váš pejsek. Také mimochodem nezapomeňte, že se zdražuje úplně všechno a musíte zapomenout na částku, za kterou jste koupili svoje štěně stejného plemene před nějakými deseti nebo dvanácti lety...

A na samý závěr prosím nezapomeňte, že hodnota vašeho psího parťáka, jeho oddanost, přátelství a láska se opravdu nedají vyjádřit v penězích.

Hodnota života a vztahu, které vám váš pejsek věnuje úplně celé, je nevyčíslitelná.

(Poznámka pod čarou: Účelem tohoto článku o výběru štěněte není vyčerpávající rozbor tématu, dalo by se napsat ještě mnohem víc. Uvedl jsem v něm však záměrně ta fakta a souvislosti, o kterých se běžně nepíše a nepřemýšlí a z mého pohledu jsou především pro laickou veřejnost velmi důležitá. A samozřejmě – pokud budete kdokoli potřebovat poradit při výběru štěněte, ať už radou nebo prakticky, máte i v této oblasti možnost využít mé pomoci.)

Městští démoni

Když jsem tuto půlroční beauceroní fenečku uviděl úplně poprvé, byla nešťastný uzlíček nervů, který se klepal doslova od hlavičky až ke konci svého hluboko staženého ocásku. Jen proto, že se nacházela na poměrně rozlehlém parkovišti a kolem ní stálo několik aut.

Jen tak málo stačilo a tohle psí děvče se úplně sesypalo...

A právě proto s ní za mnou její majitelka přijela na individuální výcvikový servis až z východního Slovenska, abych její milovanou fenku zbavil traumat z aut, většího počtu lidí a hluku a městského provozu obecně.

Tento problém vznikl velmi pravděpodobně už v raném věku fenečky, protože dle informací mé klientky se projevoval už v době, kdy si ji jako tříměsíční štěně (tedy o několik týdnů později, než je optimální čas) odvezla od chovatelky. Fenka pochází z početnějšího vrhu, žádný z jejích sourozenců podobným problémem netrpí a z dostupných informací jsme společnými silami poskládali pravděpodobný scénář, kde a jak celé to trápení vzniklo.

Protože moje klientka bohužel přijela se zcela nevhodným obojkem, který se mi při základní manipulaci začal v ruce okamžitě rozpadat na prvočinitele (ano, opravdu mám dobré důvody, proč vyžaduji, aby klient přijel s kvalitním koženým obojkem s kovovým zapínáním - tentokrát jsem se nechal telefonicky ukecat na "plátěný obojek podšitý kůží s kovovou přezkou", který se nedal ani upravit na potřebnou délku), byl její doprovod promptně vyslán zakoupit obojek pořádný. Času jsem mezitím využil a ověřil si, že mimo zátěžové lokality je fenka naprosto v klidu, bez známek stresu a v hloubi duše bytostná pohodářka.

Vstupní stav fenečky a její reakce na výše zmíněné podněty (auta, provoz, hluk atd.) byly na samém začátku naší práce skutečně extrémní. Nicméně už po prvním dni mé práce na její psychice byla vidět velká pozitivní změna, její reakce na stresové podněty se začaly mírnit, ocásek se začal stěhovat na své správné místo a primární děs začala nahrazovat správná psí zvědavost...

Druhý den jsem ji už vzal do jámy lvové - do skutečného městského provozu, na různá dopravně velmi frekventovaná místa, do extrémně hlučného prostředí s mnoha auty i lidmi. Fenka vše absolvovala zcela v klidu, bez panických odskoků nebo sebemenší snahy z dotyčného místa utéct, což bývaly její běžné reakce, než za mnou přijela. Dostala skutečně zabrat, byl to pro ni křest ohněm a já i moje klientka jsme na ni byli opravdu hrdí...

A protože její majitelka má v sobě a dokáže vyjádřit vůči své psí parťačce ty správné emoce a vzorce chování, v den třetí jsem ji nechal s fenečkou absolvovat "maturitu" mimo jiné i na nejfrekventovanější liberecké křižovatce. Jak spolu vše krásně zvládly a jak se fenka celkově zklidnila, jsem pro vás s velkou radostí natočil - stejně jako autentická slova její majitelky, jaký byl stav fenečky, než za mnou dojely...

Za fenku i ji samotnou jsem nesmírně rád, že osud dobře zapracoval a několik stovek kilometrů směrem na východ se potkala s mojí spokojenou klientkou z nedávné doby, která jí na mne dala doporučení. Jak zmiňuji ve videu, na podobných psích traumatech je zapotřebí zapracovat co nejdříve a především správně - majitelka této beauceroní fenky přede mnou absolvovala dva "psí trenéry", ale podle jejích vlastních slov jsem jí pomohl teprve já. Velmi mne to těší, ale jak jsem již kolikrát napsal - v podobných případech je nezbytně nutné něco umět a znát, vědět co a jak udělat a také mít schopnost umět vše potřebné předat svému psímu i lidskému klientovi. A to není zdaleka tak jednoduché a samozřejmé, jak se to některým lidem jeví.

Pohodlně se usaďte a sdilejte se mnou radost z jedné krásné beauceroní fenečky...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Akití medailónek

Kdo sledujete moje "psí videa", určitě si vzpomenete, že před nedávnou dobou (konkrétně přesně před měsícem) jsem tu měl na individuálním výcvikovém servisu klientku s tehdy půlroční fenečkou plemene akita-inu. Její majitelka odjížděla spokojená a protože má kamarádku, o které věděla, že také potřebuje pomoc se svým už tříletým pejskem stejného plemene, nakontaktovala ji na mne a domluvili jsme se, že přijedou na individuální výcvikový servis společně. Vzala s sebou i svoji druhou fenku plemene americká akita, kterou musela kvůli jejímu onemocnění v prvním termínu nechat doma. Naši psí smečku tedy nakonec tvořil tříletý pes plemene akita-inu Yuki, sedmiměsíční fenka téhož plemene Yoko a jedenapůlroční fenka (z klasické akity odvozeného, nicméně exteriérově i povahově poněkud jiného) plemene americká akita Babu...

Akita-inu je plemeno, které svému majiteli stejně jako například pastevec nic neodpustí. Stejně jako pastevec i akita potřebuje vedle sebe silnou osobnost, i v její povaze je velká hrdost a nezávislost. Akití věrnost je příslovečná, ale pokud si ji majitel tohoto plemene nezaslouží, ať už z jakéhokoli důvodu, akita se od něj odvrátí. Je to pro toto plemeno obecně platnápravda, stejně jako je platná například pro plemena pastevecká. Vztah a důvěru takového psa si vždy musíte zasloužit, musíte na ní pracovat a pak získáte tělem i duší naprosto oddaného psího parťáka. Akitu nesmíte zklamat a podrazit, akita je velmi hrdý pes, který vám to nikdy neodpustí.

Jak sama majitelka pejska ve videu přiznává, jeho odtažitost vůči své osobě vnímala a vnímá jako velký problém. Proto jsem se jí snažil celé čtyři dny velmi intenzívně vysvětlovat i prakticky ukazovat, kde je z její strany chyba a co je třeba ve vztahu k Yukimu změnit. Využil jsem každé modelové situace, kterou jsme prošli, další jsem uměle vyvolal a ukazoval na nich Yukiho reakce. Využil jsem i toho, že starší z fenek začala hárat (což Yuki jako správný pes samozřejmě zaregistroval) a poslední večer jsem mu pod nos a k "jeho fence" přivedl samčí konkurenci - svého sedmiletého pyrenejského horského psa, "telátko" Gardýska. A protože Yuki už prošel mýma rukama a jeho majitelka už věděla, co dělat, sice by si podobnou konstelaci sám nevybral, ale všichni psí účastníci zhruba půlhodinové zátěžové setkání zvládli bez sebemenšího problému...

Yuki totiž na svůj individuál nepřišel jako plyšáček.

Měl za sebou již několik pokousání jiných psů v situacích, které psychicky nezvládl a řešil je silou, protože spoléhal jen sám na sebe a ne na svého člověka. Měl za sebou i stržení srny v lese. A obecně jiné psy (ani některé feny) nemusel. Proto jsem ho od prvního dne individuálu protahoval pro něj zátěžovými situacemi - jednu z nich, hned z prvního dne naší společné práce, jsem opět zadokumentoval do videa. Yuki byl skvělý a choval se jako správný zástupce svého plemene - jakmile zjistil, že má vedle sebe tu pro něj správnou bytost, přestal věci řešit a zbavil se své nejistoty, která v jeho předchozím životě vygenerovala mnohé zkratové reakce. Získal nadhled, důvěru a když mi poprvé olízl obličej, byl to nádherný pocit - akití samci nejsou příliš kontaktní...

Jeho majitelka dnes už ví, že ji čeká hodně práce především na sobě samé. Přijela se učit a změnit vztah mezi sebou a Yukim, musela (a do budoucna ještě bude muset) některé věci přehodnotit, ale stejně jako všichni moji klienti se i ona ode mne dozvěděla naprosto otevřeně vše důležité a potřebné o sobě i o svém pejskovi. Co je dobře, co špatně, co změnit a na čem zapracovat. A já věřím, že to zvládne a držím jí i Yukimu všechny palce.

V případě mé druhé klientky jsme už pouze doladili některé detaily, zde již téměř vše funguje jak má, zbytek dodá každodenní praxe. Oba jsme spokojení a stejně tak i fenečky...

Byly to čtyři dny strávené prací nás všech, ale také pohodou a jednoznačně pozitivním předvedením plemen akita-inu a americká akita všude, kde jsme se objevili. Lidé nás s nadšením zastavovali, ptali se na různé věci (rád konstatuji, že v Liberci je znalost tohoto plemene na vysoké úrovni a akitu poznali snad všichni, což vůbec nebývá pravidlem, jak mi potvrdily i obě moje klientky). Pravda, k popularizaci akit hodně přispěl film "Hačikó - příběh psa", kdy na druhou stranu bohužel dost lidí čeká od akity automaticky stejnou filmovou oddanost - tak to ale v reálném životě opravdu nefunguje, oddanost a věrnost každého psa na světě (nejen akity) si musíte zasloužit a vybudovat...

Pohodlně se usaďte a podívejte se na můj malý "akití medailónek"... ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

"Bojové plemeno" - realita bez sluníčkovských mýtů a démonizace

Čas od času se mezi mými psími klienty objeví zástupce tzv. "bojového plemene" - tedy americký pitbulteriér (pitbul), americký staffordšírský teriér (amstaf) nebo bulteriér.

Můj názor na tato plemena s vyblokovaným sociálním chováním a tedy zásadně jiným přístupem vůči vlastnímu druhu a zvířatům obecně je důvěrně znám každému, kdo moji práci se psy již nějakou dobu sleduje a je schopen a ochoten čtenému textu objektivně porozumět.

A stejně tak je vhodné čas od času určité věci týkající se chovu a pohybu s těmito plemeny ve veřejném prostoru znovu připomenout a shrnout, protože znalost jejich specifik může zachránit jiného pejska a majiteli "bojovníka" ušetřit velké problémy...

Napsal jsem již mnohokrát a v krátkosti znovu shrnu - průšvih tří výše uvedených plemen spočívá v tom, že z důvodu jejich cíleného šlechtění pro psí zápasy a tedy fyzickou likvidaci vlastního druhu je jejich komunikace s jinými psy vysoce nevypočitatelná a nebezpečná. Tam, kde běžné plemeno použije hierarchický signál, zástupce "bojového plemene" v určitém okamžiku použije likvidační zákus. Tam, kde běžné plemeno použije dominantní signál stisknutím volné kůže na kohoutku druhého psa, zástupce "bojového plemene" použije spodní zákus směřovaný na krční tepnu druhého psa.

Výše popsané vzorce chování jsou podmíněné tím, že se sejdou ty správné okolnosti - věk psa, další pes určitého typu a chování a momentální psychické rozpoložení pitbula, amstafa či bulíka. Zrádnost chování těchto plemen tkví také v tom, že až na určité procento výjimek se štěňata těchto plemen chovají zhruba do jednoho roku věku jako štěňata jiných plemen, tedy vůči psímu okolí hravě a bezproblémově. Teprve kolem roku věku se u nich začne prosazovat genetika a naplno se otevře ono "poprvé" a "on to ještě nikdy neudělal". Otevře se Pandořina skříňka a z "poprvé" se stane "startuje mi na psy", protože pokud začne jakýkoli pes aktivně používat své genetické vlohy, velmi se mu to zalíbí. Loveckému psu hledat stopy a honit (lovit) zvěř, ovčáckému řídit stádo - a "bojovému" likvidovat psího protivníka...

Ještě něco.

Za svůj profesní psí život jsem už vícekrát tahal jedincům z řad pitbulů, amstafů i bulíků jejich oběti z tlamy, jednoho doslova v posledním tažení. Dokonce i svoje vlastní psy. Vím, o čem mluvím - můj vzkaz pro ty, kteří by povahové dispozice "bojových plemen" chtěli zlehčovat nebo bagatelizovat. A také jsem osobně poznal řadu lidí, jejichž psíci setkání se zástupcem "bojového plemene" nepřežili...

Tolik tedy ke krátkému shrnutí povahových specifik těchto plemen a uvedení do problematiky, napsal jsem na toto téma již řadu článků, kdo chce, může si je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najít a prostudovat.

Protože však nepatřím k těm, kteří tato plemena apriori zatracují (i když jejich vyšlechtění v dané psychické podobě a za daným účelem považuji za něco, k čemu v psím chovatelství nikdy nemělo dojít), rád bych i na příkladu svých lidskopsích klientů mého individuálního výcvikového servisu z nedávné doby ukázal, co je zapotřebí pro to, abyste s "bojovníkem" prožili naplněný a bezproblémový společný život...

Dvouapůlletý americký staffordšírský teriér Rocky a jeho majitelka se ke mně dostali na doporučení paní, která už roky moji práci zná, uznává a před lety u mne také absolvovala individuál. Majitelka pejska řešila situaci, kdy pejska převzala po své dceři, která se z pracovních a studijních důvodů musela odstěhovat (do té doby žila u své matky, kterou tak Rocky velmi dobře znal) a jako jeho nová majitelka začala zjišťovat, že zvládnout tohoto pejska není úplně jednoduché a navíc se začíná silně projevovat jeho averze vůči jiným psům. Proto nabídku mého individuálu a pomoci přivítala a rychle jsme se domluvili.

Stejně jako mnoha jejím předchůdcům jsem své klientce nejprve jasně a srozumitelně vysvětlil, co si se svým novým psím svěřencem vzhledem k jeho plemenným specifikacím skutečně dovolit nemůže a co se stane, když se sejdou ty pro něj správné okolnosti. Že například opravdu není dobrý nápad mít pejska navolno a spoléhat se na nějaké povely pro přivolání nebo zákaz - když totiž přijde tvrdé na tvrdé, amstaf se vždy bude řídit vlastním rozhodnutím a vrozenými instinkty. Amstaf je přirozeně dominantní plemeno, není submisivním plyšáčkem, používá vlastní hlavu a už vúbec není typem psa, který bude slepě poslouchat příkazy a pasivně čekat, až mu někdo řekne, co má a nemá dělat...

Už při míjení prvního většího psa Rocky v mé ruce ukázal, že být navolno, šel by do něj. Byl jsem za to rád, protože i když jeho současná majitelka již jeho reakce v podobných situacích zažila, trochu jeho chování a případné následky podceňovala. Rocky sice ještě není dospělý jedinec, ale jako správný amstaf je už silný a dobře osvalený psí kulturista, zvyklý na to, že svojí majitelce třeba urve ruku, pokud si něco zamane - protože tohle je cesta, která se mu při prosazování vlastního zájmu osvědčila.

A já tedy začal Rockyho učit chovat se slušně a jeho majitelku rozumět jeho psychice a svého psího bodyguarda zvládat s použitím minimální fyzické síly a maximální psí komunikace. Tak jak to učím všechny sve klienty a tak, jak tomu rozumí i zástupce "bojového plemene"...

Rocky se učil rychle a jeho majitelka také, protože velmi záhy viděla jednoznačně pozitivní výsledky.

S Rockym v mé ruce a stejně tak i v její začal být pohyb venku úplně o něčem jiném - pejsek se začal soustředit na člověka vedle sebe a přestal řešit psy v okolí. Přestal se snažit své majitelce urvat za chůze na vodítku ruku, zklidnil se a z venku nezvládnutého divocha se stal spolupracujícím a vůči svému člověku vnímavým společníkem, přejímajícímjeho vzorce chování. Změna za pouhé tři dny práce...

A to vše bez toho, že by se z něj stal vydrilovaný robůtek, který ztratil vlastní osobnost.

Jak uvidíte sami na videu a jak konstatuje i moje klientka - Rocky nijak neztratil svůj plemenný temperament a radost ze života. Jen se stal psem, kterého jeho majitelka dnes už může vzít bez obav do běžného lidskopsího prostředí, protože ví, jak s ním komunikovat, jak předcházet problémům a jak předvídat reakce amerického staffordšírského teriéra.

Ví, co si s ním může dovolit a co rozhodně ne.

A stejně tak to ví i její Rocky.

Plus ještě jeden krásný bonus a důkaz, jak některé věci fungují...

Dozvěděl jsem se před pár dny, že při návštěvě dcery mé klientky, tedy předchozích dvaapůl roku původní majitelky Rockyho, dal tento sebevědomý a silný pes jednoznačně najevo, že za svůj "maják" a vůdčího jedince již považuje ženu, která s ním u mne absolvovala tento individuální výcvikový servis a která si toto postavení u něj získala, protože plně přijala a aplikovala vše, co jsem ji učil.

A já z toho mám velikou radost, protože přesně o tom moje práce je - dát pejska a jeho člověka dohromady, jak nejvíc to jde. Změnit člověku pohled na jeho pejska, naučit ho rozumět jeho psí duši a v případě složitějšího plemene respektovat a umět zvládnout jeho povahová specifika a zvláštnosti.

O tom totiž je i partnerství s "bojovým plemenem".

Tato plemena mají velmi silnou a vyrovnanou povahu, pokud je člověk nepodrazí a pokud je po jejich boku silnou osobností. Pokud je osobností slabou, nevyrovnanou, nervózní, řešící vše křikem nebo tupou silou, osobností s hypertrofovaným egem, pak se stane přesnou kopií i jeho pes.

A dokud existují lidé a majitelé tohoto psího typu, kteří nedokáží ve své hlouposti, kvůli své ješitnosti nebo sluníčkovské propagaci plemene pochopit, že vztah amstafa & spol. je diametrálně odlišný vůči lidem a vůči vlastnímu druhu, pak budou stále v čelistech "bojových plemen" umírat jiní psi, kteří se ve špatnou dobu a ve špatném čase ocitli na špatném místě.

Taková je realita a proto jsem tak nesmírně rád za každého člověka, jakým je i moje klientka z tohoto příběhu, který přišel dřív, než se stal skutečný průšvih. Protože někteří přijdou až po průšvihu (je například zdokumentováno i v jednom z mých předchozích videí na příběhu jednoho bulteriéra) a někteří nepřijdou vůbec...

Prohlédněte a poslechněte si následující video a zhodnocení naší společné práce mojí klientkou a jejím pejskem plus pár ukázek z běžného provozu :)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Odstranění "separační úzkosti" v praxi

Před rokem, skoro na den přesně, jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zveřejnil svůj článek o mýtu nazývaném "separační úzkost psa".

Dnes vám na lidskopsich klientech svého individuálního výcvikového servisu ukážu další praktický důkaz toho, jak nesmyslná je jeho prezentace jako "nemoci", kterou je zapotřebí léčit zklidňujícími medikamenty, stejně jako je nesmyslné v době psí samoty například hojně doporučované zásobování hračkami, pamlsky nebo už naprosto ujeté používání feromonů...

Reálně fungující a psa nepoškozující princip eliminace problému "pejsek nám doma o samotě nepřetržitě vyje a štěká" je totiž zcela jiný, bohužel pro mnoho psích majitelů nepochopitelný, jelikož nemá naprosto nic společného s farmaceutickou chemií, psím uplácením/zabavováním a už vůbec ne výcvikem.

Skutečným "lékem" je totiž i v tomto případě zapracování na primární příčině dlouhodobého stresu (což je to správné pojmenování jevu označovaného nesmyslně jako "separační úzkost") a tu odstranit.

Majitelka tříletého křížence toy pudla a údajně bišonka se na mne obrátila s prosbou o pomoc prostřednictvím mé Poradny, pro popis původního stavu pejska zde dotaz znovu uvedu v jeho celém znění. Mimochodem - dotaz mi paní zaslala (a byl mnou obratem zodpovězen s nabídkou osobní konzultace) letos v únoru, tedy již před více než půl rokem (proto je v něm uveden věk pejska dva roky).

V této souvislosti bych velmi rád znovu důrazně připomněl, že psí problémy se nikdy samy od sebe nevyřeší a pokud z jakéhokoli důvodu odkládáte pomoc, kterou vám nabídnu, škodíte nejen svému pejskovi, ale i sami sobě. Není to vůbec dobrý přístup a sama moje klientka v níže uvedeném videu říká "Jenom mě mrzí to, že jsme nepřišli dřív..." - ano, opravdu bylo zbytečné nechat to zajít tak daleko, ale toto zdaleka není první ani jediný takový případ. Paní z tohoto příběhu si to však zpětně velmi dobře uvědomuje a její apel na další psí majitele v podobné situaci, který si od ní poslechnete na konci videoreportáže, proto prosím berte velmi vážně.

Dotaz a popis problému majitelky a jejího psího kamaráda:

Dobrý den,prosím o radu,náš dvouletý Max křířenec bišonka a toy pudla,strašně brečí a vije když zůstane doma sám.Zkoušeli jsme trénovat odchody,chválení když je zticha a pamlsek,vynadání když spustí tu jeho árii.Před odchodem na doporučení veta jsme zkoušeli i ho utahat procházkou.Bohužel na něj nic nezabírá.I když jsem třeba jen v koupelně,nebo jdu do jiné místnosti tak začne kňučet.Kamarádka pracuje v útulku a myslí si,že Max trpí separační úzkostí,což si myslí i náš veterinář a proto mi bylo doporučen se obrátit na Vás.Sousedé nám neustále dávají různé cedulky na dveře,že psa týráme atd a že si budou stěžovat a nechají nás vystěhovat. Našli jsme mu i hlídání,ale Max stále kňučel a čekal na nás.Byla by možná osobní konzultace ?

Od doby, kdy mi tento dotaz přišel, se nic nezměnilo k lepšímu a za toho více než půl roku se u dnes již tříletého malého křížence problém pouze upevnil...

Navíc to nebyl problém jediný.

Jak svými vlastními slovy uvádí majitelka pejska ve videoreportáži, Maxík byl velmi hyperaktivní, nedokázal jít na vodítku u nohy, na všechno kolem sebe štěkal a vrčel, na děti, na psy, stačil i igeliťák, který se proti němu zvedl, doma nevydržel sám ani 5 minut...

Takových pejsků je hodně, že?

Malá plemena, temperamentní, s velmi nízkým prahem vzrušivosti.

S majiteli, kteří stresové chování svých miláčků berou jako cosi normálního a nechat si poradit/pomoci je pod jejich rozlišovací úroveň.

Majitelka Maxe za mnou se svým pejskem přišla sice o něco později a proto, že se situace již stala neúnosnou, ale nepřišla pozdě. A jako velké plus u ní hodnotím, že je zásadovou odpůrkyní kastrace a její pejsek je a zůstane plnohodnotným, protože u jiného majitele by se tento malý kříženeček mohl stát ideálním kandidátem na doživotní zmrzačení pod heslem "von se vám po kastraci zklidní".

S jakými problémy se ke mně Max dostal, jsem již popsal a uslyšíte to také ve videu - včetně jeho potíží se zúženou dýchací trubící a ne úplně zdravou zadní končetinou.

A stejně tak ve videu uslyšíte, v jakém stavu ode mne odešel.

Jako zklidněný a pohodový pejsek, který (jak také sami uvidíte) kráčí na vodítku vedle své majitelky jako velký psí frajer, netáhne a jako bonus navíc si tak nenamáhá svoji problémovou dýchací trubici. Je v klidu a na svoje okolí neštěká a nevrčí, létající igelity ani jiné "děsivé pŕedměty" ho nijak nevzrušují. Záchvaty paniky prakticky již přestaly.

Sám doma?

Ano, i tady už to začíná fungovat. Z uštěkaných "nevydrží ani pět minut" se stala minulost (ověřováno v praxi několikrát denně) a jeho majitelka ode mne přesně ví, co a jak musí dodržet, aby malý i nadále zvládal celé denní kvantum samoty, kdy mu jeho páníčkové vydělávají na granulky. Jen je zapotřebí nepolevit a nepustit to.

Separační úzkost" není nemoc, kterou je zapotřebí léčit chemickými medikamenty. Není to stav, kdy "pes potřebuje zabavit" - naopak dobu samoty každý správně vedený pes stráví v útlumu a odpočinku. V klidu, ne ve stresu.

A stejně jako Maxe a jeho majitelku, i Vás a Vašeho pejska umím dát do pořádku. Je jen na vás samotných, zda zvolíte lenost a neřešení problému nebo se stejně jako paní z tohoto lidskopsího příběhu rozhodnete pro sebe a především vašeho pejska něco udělat.

Jednoduše se se mnou domluvíte a přijdete za mnou. Opravdu není žádná ostuda nechat si poradit nebo pomoct. Ostuda je nechávat zbytečně trápit svého psího kamaráda.

Malý toypudlí kříženec Max není zdaleka první pejsek, kterého jsem změnil z vystresovaného jedince na pohodového frajera - pár příkladů z mnoha najdete třeba tady. Je mi skutečně velmi líto všech psů a pejsků, které jejich majitel odsoudí k celoživotnímu trápení, kdy místo pohody a klidu zažívají stres a hrůzu. Jen proto, že "ono to nějak vyhnije samo" nebo "nemám čas to řešit". Popřípadě "mě přece nebude nikdo nic učit"...

Prohlédněte si a poslechněte video se psí majitelkou, která zvolila jinou cestu a se svým psím parťákem u mne absolvovala individuální výcvikový servis, který jí i jejímu pejskovi vyřešil všechny problémy najednou...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Jak daleko je "daleko"?

Jedno z použití výše uvedeného slova je ve smyslu vzdálenosti - jako označení místa, které je velmi vzdáleno od nějaké výchozí lokality.

Ale v mé branži práce s lidmi a jejich pejsky je bohužel také často použito jako argument, proč nechat svého pejska dále trápit nebo proč se v porozumění s ním neposunout dopředu...

"Daleko" je opravdu relativní pojem.

Pro někoho je daleko deset kilometrů, pro někoho sto a pro někoho není daleko kilometrů ani tisic, pokud se tam nachází jeho motivace.

Vše je vždy jen otázkou priorit a tou hlavní by v podobném případě měl být vlastní pejsek. Chci jako jeho majitel a parťák pro něj i pro sebe něco udělat? Chci hledat způsoby nebo chci hledat důvody?

Klienti za mnou jezdí na osobní konzultace, individuální výcvikové servisy, výcviková a relaxační soustředění nebo i na přednášky a semináře (a na přednášky a semináře jezdívám také já za nimi). Ale čas od času slýchávám nebo čtu argument - my jsme zdaleka, je to pro mne daleko...

Realita je taková, že (a teď se nesmějte, opravdu se mi to stalo a nejen jednou) ono "daleko" je pro někoho 100 kilometrů autem z Prahy do Liberce - jedna hodina jízdy po rychlostní komunikaci...

A pak tu jsou ti, kteří za mnou přijedou třeba až z východního Slovenska... z Německa.. z Rakouska...

Tento týden jsem tu měl klientku ze slovenských Košic.

Vzdálenost Košice - Liberec činí přes 600 kilometrů. Paní jela vlakem i se svou malou půlroční akitkou (nebýt toho, že její druhá fenka plemene americká akita na poslední chvíli onemocněla, vzala by ji s sebou také) a cesta jim trvala zhruba 12 hodin.

Věděla, že chce přijet, věděla, že se chce něco naučit a věděla, že ona i její fenečka/fenečky budou mít do budoucna lepší společný život. Věděla, že je vysoce rozumné včas řešit problémy, kdy se pomalu začaly projevovat vrozené vzorce chování plemene akita-inu.

A proto si neřekla "jaj, je to daleko, dokonce až za hranicemi".

Řekla si "je to daleko, ale stojí mi zato za panem Dostálem přijet".

Stejně tak, jako si to řekla už řada mých dalších klientů ze Slovenska, kterým jsem pomohl nebo i zachránil život jejich pejska...

Protože oni neřešili primárně vzdálenost. Jejich prioritou byl jejich pes, kterému chtěli stejně jako sami sobě pomoci. A protože já sám si na druhou stranu velice dobře uvědomuji, že za mnou vážili douhou cestu, velmi si tohoto jejich přístupu cením.

Malá akitka z dnešního individuálu si dojela přes šestset kilometrů pro pohodu, celkové zklidnění, nové zkušenosti a lepší komunikaci s psím okolím.

A také tu zažila krásné mezidruhové poměření s jednou hooodně naštvanou místní kočkou. V přítomnosti mne a své majitelky tuto situaci s přehledem a bez agresivity ze své strany zvládla, byla statečná a neustoupila - vše uvidíte ve videu :)

Její majitelka se naučila lépe s ní komunikovat, správně reagovat na testování malé lištičky "která z nás je ta lepší" a opět jsem si jist, že tuto lidskopsí smečku čeká krásný a plnohodnotný společný život. Jak moje klientka mimo jiné zhodnotila i svůj pobyt a přínos mého individuálního výcvikového servisu pro sebe a fenečku, si můžete sami poslechnout v přiloženém videu - stejně jako zhlédnout zmíněné "kočičí dobrodružství" a chování akity-inu na začátku psí puberty v běžných každodenních situacích.

Ano, opravdu je daleko lepší nemít jako rozhodovací prioritu "je to daleko", ale "je to člověk, který nám umí pomoci". Těch nemnoho roků života, které mají naši pejskové na tomto světě vyměřeny, za to totiž rozhodně stojí...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Náhubky a nenáhubky

V této rubrice jsem již probral téma vodítek a obojků - jaká je jejich funkce, jak mají a nemají vypadat.

Dalším "psím vybavením" na řadě jsou tedy logicky psí náhubky (neboli "košíky"), protože jsem dlouhodobým pozorováním pejskařského okolí došel k závěru, že pro větší pohodu pejsků ani v této oblasti neuškodí trochu praktické osvěty a připomenutí některých základních pravidel...

V prvé řadě je dobré si vysvětlit, co je primárním účelem psího náhubku, protože podle toho, co často kolem sebe vidím, už zde dochází k základnímu nepochopení ze strany mnoha psích majitelů.

Psí náhubek je určen k tomu, aby zabránil potenciálnímu pokousání ze strany psa. Je to taková "ochranná klec", díky které jsou psí čelisti mechanicky odděleny od okolního světa a nemělo by tedy dojít k jejich kontaktu (zákusu) s jiným psem nebo člověkem. Tato skutečnost je asi všeobecně známá.

Méně už je bohužel známé a respektované, že psí náhubek rozhodně není určen k tomu, aby pes nemohl pořádně dýchat nebo nemohl dostatečně otevřít tlamu tak, aby se prostřednictvím vyplazeného jazyka aktivně chladil. Není určen ani k tomu, aby pes pořádně neviděl, není určen ani jako zábrana sbírání/konzumování nevhodných věcí ze země (viz dále), není rozhodně určen jako nástroj potrestání nebo ponížení.

Přesto velmi často vidím náhubek ne ve funkci ochrany okolí proti psímu kousnutí, ale jako prostředek mučení až týrání jeho nositele. Náhubek je dotyčnému pejskovi narván do očí nebo má jeho prostřednictvím čelisti sevřeny k sobě tak, že je nemůže ani otevřít, natož vypláznout jazyk.

Co je tedy dobré o psích náhubcích vědět?

Nejprve si ale dovolím ještě jednu odbočku...

Je fajn si uvědomit, že každý by měl mít svého psa natolik dobře vychovaného a zvládnutého, aby pro běžné prostředí náhubek vůbec nepotřeboval a majitel ho použil pouze v zákonem vymezených situacích (městská hromadná doprava, vlaky). Pokud má pes permanentně náhubek při běžné procházce nebo přesunu po sídlišti, je to jednoznačný signál, že jeho majitel něco zatraceně nezvládl. A rozhodně neberu alibistické argumenty typu "prevence, zodpovědnost" - skutečná prevence a zodpovědnost znamená vychovat svého psího parťáka tak, že mimo jiné nevystartuje bezdůvodně po člověku nebo jiném psu procházejícím kolem něho. Přes tohle prostě nejede vlak, vše ostatní je skutečně jen alibismus a nedostatek odvahy přiznat skutečný stav.

Stejně tak je dobré si uvědomit, že pokud má váš pes náhubek, dáváte tím lidskému okolí podvědomý signál, že máte "nebezpečného/kousavého" psa. Opět nic pozitivního pro vás ani vašeho pejska, protože přesně tak a velmi negativně jej lidské okolí bude vnímat.

Tolik malá, ale potřebná psychologická odbočka.

Náhubků se vyrábí a prodává nepřeberné množství. Od klasických drátěných (kovových) po plastikové, vyrobené z kůže, popruhoviny nebo materiálově různě kombinované. Některé z nich, které měl právě na skladě, jsem si pro ilustraci zašel ke svému dvornímu prodejci chovatelských potřeb vyfotit:

Kožený náhubek

Popruhový náhubek

Sportovní drátový náhubek pro německé ovčáky

Drátový náhubek

Základním atributem dobrého náhubku je jeho správná velikost.

Každý pes má hlavu a čenich rozdílné jak velikostně, tak tvarově. Proto je rozumné věnovat tomu potřebný čas a vybrat náhubek co nejvíce "na míru" tak, aby byl dostatečně velký (pes v něm bezpodmínečně musí mít možnost otevřít tlamu a dýchat s vyplazeným jazykem) a zároveň aby seděl a pes si jej prudkým zatřepáním hlavou nebo jejím otíráním o cokoli nesundal. Pejsci jsou v sundávání náhubku vynalézaví, protože je omezuje a především v první fázi nošení se jej obvykle snaží intenzívně zbavit - a zcela je chápu, proto by aplikace náhubku měla být pouze v nezbytných případech a po nezbytně nutnou dobu.

Je potřeba věnovat pozornost i jeho upevnění řemínkem za hlavou. Ten by měl být utažen natolik, aby spolehlivě držel, ale ne tak moc, aby obrubu náhubku psu rval do očí nebo jeho přední částí drtil citlivou nosní houbu.

Dávejte prosím na tyto věci pozor, pro psa i vás jsou velmi důležité. Nezapomeňte, že drátový náhubek můžete podle potřeby přiohnout (je zajímavé, kolik lidí na tuto základní skutečnost musím upozornit, když marně zápolí s návlekem základního polotovaru na psí hlavu), plastové, kožené nebo popruhové mají určitou tvarovou přizpůsobivost danou již použitým materiálem.

Protože sám žádný náhubek nevlastním (kdysi hodně dávno jsem měl jen jeden pro Dina v době, kdy jsem byl ještě odkázán na veřejnou dopravu, pak jsem ho půjčil a už se mi nevrátil), využil jsem jako figuranta svého psího klienta z tohoto týdne a jeho na míru ušitý kousek (také pouze pro přesuny hromadnou dopravou, tento pejsek ho v běžném provozu samozřejmě nepotřebuje). Takže opět pár fotek, jak by to vypadat mohlo - všimněte si třeba změkčené obruby:

Znovu teď zopakuji, pro co náhubek rozhodně určený není.

Není určený pro to, aby člověk měl vedle sebe "zajištěného" psa, u kterého jen maskuje jeho základní nezvládnutí, kdy by se jeho pes bez nasazeného náhubku stal svému psímu i lidskému okolí nebezpečným. Pokud nastane problém, je zapotřebí řešit jeho příčinu (zde tedy odstranit zdroj případné psí agresivity), ne jeho důsledky - tuto moji filozofii určitě již velmi dobře znáte. Jinými slovy nevychovám si svého psa tak, abych musel trnout strachy, že pokud si sundá náhubek, pokouše svoje okolí včetně mne. Vychovám (nebo převychovám, pokud se jedná například o psa z útulku) ho tak, aby náhubek vůbec nepotřeboval. Budu řešit příčinu, ne následek.

Není určený pro to, abych jím psa trestal - ano, i s takovými "experty" jsem se již setkal, z řad psích majitelů i výcvikářů. Náhubek nesmí sloužit jako prostředek psího ponižování a věřte mi, že každý pes nasazený náhubek přesně takto vnímá! Je zjevně viditelný rozdíl v psím chování bez náhubku a s ním.

Není určený pro to, "aby pes nežral nic ze země". Jednak se opět dostáváme k principu příčina/důsledek, jednak každý jen trochu schopný pes dokáže každý neodolatelně ho lákající sajrajtík skrz náhubek úspěšně propasírovat.

Na co dávat pozor?

Pokud je pes nucen absolvovat s náhubkem dostatečně dlouhý čas a je ze skupiny psů s majitelem nezvládnutou agresivitou, velmi rychle se naučí jej používat jako zbraň. Zvláště drátové "klece" jsou k tomu jak stvořeny - pro psa velikostně od německého ovčáka výše není problém s nimi menšího psa doslova umlátit nebo člověku vrazit pár dobře mířených ran na solar. Viděl jsem, zažil jsem, prostá realita.

Drátový náhubek velmi dobře poslouží jako efektivní lamač prstů, pokud si člověk nedá pozor a dostanou se mu prstíky mezi kovový materiál. Pak stačí razantní trhnutí psí hlavy a je vymalováno. Nezažil jsem (dávám si pozor), slyšel jsem a umím si snadno představit, opět prostá realita.

U psů s mocnějšími čelistmi není problém se prokousat (překousnout) náhubky plastové nebo popruhové, občas i kožené. Stačí nevhodná velikost, méně kvalitní materiál a i v tomto případě se neuvěřitelné stane prostou realitou.

A na samotný závěr jsem si nechal ještě jeden typ "náhubku".

Záměrně dávám toto slovo do uvozovek, protože podle mého názoru by tento výrobek měl sloužit výhradně jen svému správnému účelu, tedy pro potřebu fixace psích čelistí ve veterinární praxi. Bohužel se prodává běžně v chovatelských potřebách a na internetu k němu najdete oslavné ódy "fixační náhubek se skvěle hodí pro přepravu v MHD nebo do centra města, bezpečný, skladný, lehký a nenáročný na údržbu". Tento nesmysl bývá vyroben z nylonu, obtočí se jím psí čenich (jinými slovy se k sobě natěsno zafixuje horní a dolní čelist) a úspěšně tak zabrání psímu chudákovi nejen otevřít tlamu, ale i pořádně dýchat a chladit se jazykem. Ze stejné líhně pochází i výrobek eufemisticky nazvaný "tréninková ohlávka" určená "ke snadné ovladatelnosti psa". Jako totální výsměch a manipulace potencíálními zájemci pak působí propagační cinty "dává jednoznačně najevo, kdo je pánem a současně tak pes získá pocit důvěry". Člověk by brečel. Takže než podobné vymoženosti svému pejskovi pořídíte, zkuste si to nejprve nasimulovat sami na sobě - nechte si odoperovat potní žlázy, sešijte si hermeticky hubu a vesele vyražte do přírody a mezi lidi...

Tak co říkáte - není lepší mít svého psího kamaráda dobře vychovaného, správně zvládnutého a v případě potřeby řešit příčinu (tj. napravit chybu), ne důsledek (nasazení náhubku)? A náhubek použít pouze ve výjimečných případech, například kdy současná legislativa hrozí postihem majiteli nebo "vyloučením z přepravy" i naprosto prokazatelně bezproblémovému a stresuodolnému psíkovi?

Legislativním omezením zmíněným v poslední větě sám za sebe nefandím, ale chápu, že vzhledem k velkému počtu reálně nezodpovědných psích majitelů a jimi nezvládnutých mazlíčků například v zátěžových situacích hromadné pŕepravy lidí to dnes asi opravdu jinak než restrikcí nejde. Ale přiznávám, že pokud bych byl někdy konfrontován s plošným nařízením typu "psi se nesmějí venku pohybovat bez náhubku a to ani pokud jsou na vodítku", zcela jistě bych projevil zásadní občanskou neposlušnost...

Což si myslím dostatečně jasně definuje můj osobní názor na psí náhubky a jejich používání obecně.

Amstaf pro život...

Každé štěně je zapotřebí vychovávat a vést a pokud je vychováte a vedete správně, budete mít v dospělosti úžasného psího parťáka. A jsou plemena, u kterých záleží na té správné výchově ještě o trochu víc - například plemena, která si s sebou nesou určitá genetická zatížení.

Jedním z těchto plemen je americký stafordšírský teriér neboli amstaf...

Moje klientka individuálního výcvikového servisu z minulého týdne mne už také zná slušnou řádku let. Byla u mne kdysi na osobní konzultaci se svým předchozím pejskem, křížencem amstafa a argentinské dogy, čas od času se mnou telefonicky konzultovala jeho výchovné i zdravotní problémy. A volala mi i v ten smutný poslední den,kdy svého pejska musela nechat uspat...

Protože paní také patří mezi ty, kteří bez psího kamaráda nemohou žít, velmi rychle do svého života přijala štěně amerického stafordšírského teriéra. Štěňátko dostalo jméno Rocky a jeho majitelka mě záhy zkontaktovala s tím, že chce věci od začátku dělat správně a že se chce učit výhradně ode mne. Domluvili jsme se, že až malému budou čtyři měsíce, oba za mnou přijedou...

Amstaf patří mezi plemena s vyblokovaným sociálním chováním. Pokud štěně tohoto plemene roste jako dříví v lese nebo je jeho výchova zásadně nesprávná, je pravděpodobnost hraničící s jistotou, že se genetika v tom správném věku a při první vhodné příležitosti prosadí naplno. Na druhou stranu - pokud si majitel amstafa nechá poradit, pokud mi dá možnost už na malém štěněti zapracovat, pokud spolupracuje a té správné cesty se drží i do budoucna, pak dokáže získat takového psího jedince, se kterým při důsledném dodržování základních pravidel nebude mít nikdy problém. Je ale zapotřebí začít včas...

Proto jsem i při své práci na tomto malém "bojovníkovi" udělal už teď vše pro to, aby z něj přesně takový pes vyrůstal. Pes klidný, pohodový, s vysokým prahem vzrušivosti a s natolik pevnou povahou a nadhledem, aby neměl primární potřebu vyhledávat toho správného "soupeře". Včetně poučení jeho majitelky, na co dávat pozor, co s ním dělat a naopak co ze současného repertoáru navždy vyřadit...

Je zapotřebí psí výchovu učit správně, ne na efekt, jinak to nikdy fungovat nebude. Je zapotřebí do pejska i člověka dostat podstatu, ne povrchnost. A pokud toto vše svému psímu i lidskému klientu poskytnete, pokud do nich tyto věci umíte dostat, pak jsou již za čtyři dny výsledky individuálního výcvikového servistu přesně takové, jak je sama moje klientka v naší společně natočené videoreportáži prezentuje. Znovu připomínám, že tomuto štěněti jsou teprve čtyři měsíce...

Malý Rocky i jeho majitelka byli skvělí a už teď se těším na naše příští setkání. A jak jsem slíbil - pokud spolu oba nadále vše zvládnou, velmi rád je přivítám i na svém příštím soustředění:)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Za německým ovčákem...

Následující video, respektive moje krátké zamyšlení a apel na všechny, kteří chtějí mít svého německého ovčáka jako skutečného parťáka, vzniklo víceméně spontánně. Během mé práce s mým osmiměsíčním psím klientem mi znovu došlo, jak je na toto plemeno v naprosté většině případů stále nahlíženo jako na typicky pracovního a "univerzálního" psa.

Jeho vlohy pro široké spektrum pracovního nasazení jsou sice nesporné, ale bylo by velkou potupou a nepochopením psí duše tohoto plemene vidět v něm pouze "psa na cvičák"...

Když se podíváte na oči pejska ve videu, všimněte si toho, že sleduje mé oči, nikoli nějaký předmět v mé ruce. Dívá se pozorně, vnímá a chová se přirozeně - pejsek, který při příchodu ke mně mimo jiné naprosto neuměl chodit u nohy. Na cvičáku své klienty učí držet v ruce předmět (hračku, míček, dobrůtku) a pes na něj má fixovat svůj pohled- pak vidíte psy s vyvrácenou hlavou hypnotizující při chůzi ruku svého "psovoda". Psy zafixované na předmět, ne na svého člověka. Psy, které bez problému odvedete na cokoli, co budete sami držet v ruce.

Když se podíváte na pejska ve videu, uvidíte pubertální štěně, které neřeší běžce kolem a nečeká na "povel", "příkaz" nebo "zákaz", ale vnímá mne a moji komunikaci s ním. Celou dobu, co jsem toto video točil, ležel tento psí puberťák v klidu přede mnou. Vidíte pohodovou psí bytost, ne robůtka s vymytým mozkem. Proč má tolik lidí právě německého ovčáka spojeného s potřebou pouhých povelů, příkazů a zákazů? Ano, samozřejmě tak po dostatečně nátlakovém drilu fungovat bude a v naprosté většině případů tak zástupci tohoto plemene mezi námi žijí, protože je to tak nějak mezi lidmi zažité a proč by se něco mohlo dělat jinak a lépe...

Protože to neznamená, že je tento přístup pro ty psí jedince, které si lidé pořídili jako své parťáky do života, správný. Je degradující a pro samotné psy nepřirozený a neuspokojující. Osobně ve svém okolí neznám ani jednoho německého ovčáka, se kterým by jeho majitel komunikoval normálním způsobem - vše je omezeno na povely, příkazy a zákazy, kovové obojky, mezi člověkem a jeho pejskem neprobíhá žádný pozitivní fyzický kontakt. Žadné pohlazení, žádné vlídné slovo, jen strohé povely.

Německý ovčák je velmi rozšířené plemeno. Přesto, kolik z nich uvidíte venku na procházce? Naprosté minimum v porovnání s počtem těch, kteří svůj život prožijí v kotci nebo hlídáním nějakého uzavřeného prostoru.

Je mi velmi líto, jak moc jsou němečtí ovčáci zařazeni ve škatulce "univerzálního pracovního psa", se kterým je třeba zacházet výhradně v mantinelech cvičákovského přístupu. A jsem strašně rád za každého majitele, který se tomuto stereotypu vymkne a svého "vlčáka" vnímá jinak - jako psí bytost s velikým srdcem, jako parťáka, kterému nebude rozkazovat, ale bude s ním vést dialog. Který včas zjistí i to, jak omezující a v reálném prostředí nespolehlivé je mít svého psa vedeného pouze "povelovými metodami".

A odměnou mu pak mimo jiné bude třeba právě ten pohled psích očí, který vidíte na videu. Pohled upřený ne na oblíbenou hračku nebo dobrůtku v jeho ruce, ale psí pohled upřený do očí svého člověka. Člověka, kterého si přirozeným způsobem hlídá a nablízku mu je ne proto, že poslouchá povel, ale proto, že sám chce a sám za sebe to tak cítí...

Německý ovčák, jakkoli se dnes můžeme bavit o tom, jak toto plemeno špatné chovatelské preference pokazily, zůstal ve svém srdci i nadále psem. Dejte mu možnost tak i vyrůstat a žít.

Důvěra a spokojenost i po 20 letech...

S majitelkou krásného půlročního "telátka", pejska plemene pyrenejský horský pes, jsme se poprvé potkali už před dvaceti lety, když se svým tehdy štěnětem bernského salašnického psa absolvovala moji psí školu.

A protože byli oba spokojení už tehdy a po zbytek společného života, obrátila se na mne paní se svým současným psím parťákem i tentokrát...

Tohle štěně mi vrátilo vzpomínky na dobu, kdy i mému telátku bylo půl roku - vyčouhlý psí puberťák, stejně jako on kontaktní, testující, rošťácký a radující se ze své velikosti a síly - a přesto v mnohém velmi odlišné...

Můj psí klient za mnou přišel s několika problémy. Chtěl honit auta, běžce a cyklisty, byla v něm obecná nejistota, tahal na vodítku, chyběly mu pozitivně uložené zkušenosti z běžného městského provozu...

Moji lidští klienti (paní a její partner) zase potřebovali vědět a prakticky se naučit, jak s tímto typem pejska pracovat, aby nebyly problémy v běžném životě, respektoval je a aby všichni byli spokojení...

Jak pán ve videu poctivě přiznává, jeho postupy z minulých psů zde absolutně nefungovaly. A já dodávám - pokud by v nich pokračoval, obrátil by se tento hrdý pastevec časem proti němu. Znovu zde zopakuji základní pravidlo: s pastevcem vždy musíte spolupracovat a komunikovat, ne na něj jít silou a zkoušet si ho podrobovat. V opačném případě ho obrátíte proti sobě a navždy ztratíte...

Mladý pyrenej se učil rychle a stejně rychle se učili i jeho majitelé, byla to opět krásná a veskrze pozitivní spolupráce...

Takže jsme postupně úspěšně odbourávali úlekové reakce a snahy startovat za auty, běžci a cyklisty, na vodítku začal spolupracovat a ne bojovat, dodával jsem pastevečkovi do jeho psychiky potřebnou sebejistotu a z jeho strany přicházela odezva zklidnění a důvěry - tak, jak už tomu u mých psích klientů bývá...

Jsem velmi rád (a na základě jejich zpětné vazby mne velmi těší, že klienti tohoto mého individuálního výcvikového servisu to vnímají stejně), že jsme se po těch letech opět našli, protože pyrenej je velmi citlivý pes a na druhou stranu stále plnokrevný pastevec, kterého lze snadno zradit a zklamat, pokud člověk nerespektuje jeho přirozenost a hrdost velkého, silného, samostatného a vysoce inteligentního psa. Není to plemeno pro každého a jak jsme se i ve videu shodli, rozhodně to není plemeno pro začátečníky. Pokud někdo veřejně tvrdí opak, prokazuje pyrenejům medvědí službu...

Byly to příjemně strávené pracovní dny, pyrenejové jsou už několik let jedním z mých srdcových plemen a rád jsem pomohl i tomuto šikovnému psímu puberťákovi a jeho sympatickým majitelům. Všem ostatním přeji nerušené shlédnutí a pozitivní pocity z videoreportáže, kterou jsme společně natočili. Tohle je pyrenej... ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Bulík srdcem

Plemeno bulteriér je na první pohled snadno identifikovatelné díky své charakteristické klabonosé hlavě a silné atletické konstituce.

Někdy se jim také říká "psí gladiátoři" a přes svůj kladný vztah k člověku (pokud jsou dobře vedeni) se rozhodně nejedná o žádné plyšáky...

"Bulíci" nemají stanovený hmotnostní ani výškový limit a obě fenky, které ke mně tento týden dorazily na individuální výcvikový servis, rozhodně patřily k mohutnějším představitelkám svého plemene. Obě ale velmi krásné a proporčně vyvážené.

Je jim 16 měsíců a jsou to sestry z jednoho vrhu z chovatelské stanice jejich majitelky. Bílá fenečka byla jako malá doslova sebrána hrobníkovi z lopaty, protože nechodila a její nynější majitelka (chovatelka ji darovala své matce, která mne začátkem tohoto roku kontaktovala s prosbou o pomoc) s ní začala mít zásadní problémy ve vztahu k lidskopsímu okolí. Její sestra z vrhu zůstala u chovatelky a protože i tam vznikly problémy (tato fenka je vůči bílé fence silně ochranitelsky založená a z toho plynuly určité negativní vzorce chování a vlastní nejistota), nabídl jsem jim možnost přijet společně a dát vše zase dohromady...

Každá z mých psích i lidských klientek byly jiné, ale všechny čtyři bytosti rychle pochopily, že jsou u mne proto, aby vyhnaly své démony a naučily se lépe zvládat svět okolo sebe. Svoji práci s oběma fenkami a jejich majitelkami jsem tomu také od samého začátku přizpůsobil a vše velmi rychle začalo jít tou správnou cestou...

Moje práce je hodně o práci s psími majiteli - a nejinak tomu bylo i zde. Musel jsem odstranit nejistoty, musel jsem uvést do správné rovnováhy "mateřský" přístup a přístup "vůdcovský". Pomohl jsem srovnat priority, oběma majitelkám i jejich fenkám jsem pomohl postupně nalézat ztracené jistoty a osobnostní podstaty. Obě fenky, z nichž jedna mě chtěla při prvním kontaktu "sežrat" a druhá přede mnou couvala stejně jako to dělá u každého cizího člověka, se krásně kontaktně srovnaly, zklidnily a především začaly fungovat každá sama za sebe, ne v závislosti jedné na druhé...

Mám velmi rád, když vidím u psího majitele "srdce". V případě mé klientky-chovatelky, se kterou jsem opět natočil videoreportáž, je ono "srdce" bezesporu velmi silně znát. Paní jsem podle jejích vlastních slov pomohl hodně s psychikou, pomohl jsem jí utřídit priority a velmi mne to těší, protože jak už jsem psal - je to neoddělitelná součást mé práce, která má přímý a dlouhodobý dopad na život i mého psího klienta. Jsem velmi rád, že i zde se zadařilo:)

Jsem a budu vždy velmi rád za každého chovatele, pro kterého je prioritou reálná kvalita jeho odchovů, šťastný život jeho psích svěřenců (ať už přímo jeho nebo štěňat v jejich nových domovech) a lidskopsí vztah. Protože ocenění a poháry jsou často jen taková ne úplně pravdivá výkladní skříň - tím jediným skutečně vypovídajícím kritériem je motivace chovu, přístup chovatele a vztah k plemeni a psímu druhu obecně. Což neplatí jen pro "bulíky", ale pro všechna plemena bez výjimky...

O bulteriérech, o "srdci", o priorítách a mé práci jsme si s mojí klientkou hezky popovídali a vy si vše můžete užít v následujícím videu... ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

"Dalo mi to svobodu..."

Psí klient mého individuálního výcvikového servisu tohoto týdne se věkem trochu vymyká z průměru - je mu už dvanáct let. Ale právě na jeho příkladu bych teď velmi rád ukázal, že i v pokročilejším věku se psí osobnost stále ještě může změnit, může se stát šťastnější, spokojenější - a to včetně svého dlouholetého majitele.

Slovy samotné mé klientky: rozhodně stojí za to přijet i se starším pejskem...

Tento krásný černý kříženec žije odmala se svojí majitelkou a odmala je jí milován. Přesto ona sama cítila, že něco není úplně v pořádku. Zná moji práci, přečetla obě moje knížky a rozhodla se za mnou dojet a nechat mě na ní i jejím pejskovi zapracovat.

I v tomto případě se ukázalo, jak moc je pes zrcadlem svého člověka, jak dobře ho má přečteného a jak citlivě reaguje na všechno, co jeho člověka trápí. A jelikož na svých individuálech nedávám dohromady pouze svoje psí klienty, ale i jejich majitele, začali jsme všichni tři pracovat na tom, aby se také tento pejsek a jeho člověk k sobě dostali úplně nejblíž, protože určitá odtažitost a nejistota pejska vůči své majitelce byly evidentní...

Psal a řekl jsem již mnohokrát, že pro každého pejska je nejdůležitější a prioritní potřebou být po boku svého člověka - fyzicky i psychicky. Řada lidí má bohužel pocit, že pokud podniknou nějakou akci, bude jejich pejskovi lépe doma. Že bude mít klid, nebude stresovaný atd. Mnohdy je za tím ovšem skryta jen reálná obava, že v nestandardních situacích, které na takové akci mohou nastat, svého psího kamaráda prostě a jednoduše nezvládnou nebo nezvládnou ani sami sebe. A to vše dohromady vytváří velké nedorozumění mezi psem a jeho člověkem, ztrátu společného času, společných zážitků a blízkosti.

Moje klientka ve videoreportáži během shrnutí čtyř dnů individuálu řekla mimo jiné jednu úžasnou větu: "Dalo mi to svobodu..."

Ano. Jsem šťastný, že jsem své klientce pomohl právě k této svobodě - zjištění, že má na to, aby se svým pejskem dokázala absolvovat cokoliv, i to, co jí dříve přišlo nesmyslitelné. Aby věřila sobě, aby věřila svému pejskovi, aby věděla, že s tím, co se u mne oba naučili, zvládnou společně už všechno.

Jejímu psímu parťákovi jsem vrátil zpátky jeho pravou psí podstatu - radost mé klientky z toho, jak pejsek celý ožil a jak tu s ní poprvé sám od sebe spal v jedné posteli, byla upřímná a veliká:)

Psí priority jsou jiné, než si mnoho lidí myslí. Jsou odlišné od těch lidských. Čím více je budeme respektovat a pomáhat je svým pejskům naplňovat, tím blíže k sobě je budeme mít. A čím dříve se do toho pustíme, tím lépe - psí život je příliš krátký a příliš rychle utíká...

Tento kříženec měl za celou dobu svého života se svou majitelkou její lásku a opatrování. Aby byl ale skutečně šťastný a spokojený, potřeboval v ní najít i svůj maják a svého vůdce.

Teď už této dvojici nebrání nic prožít zbytek svého společného života tak naplno, jak jen to jde... ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Malý Bobek

Francouzský buldoček je jedno z plemen, na jejichž majitele lze poměrně spolehlivě aplikovat rčení, že "jednou buldoček, navždy buldoček"...:)

I v případě mé dnešní klientky to byl její již druhý představitel tohoto tělem i duší originálního psího plemene. Konkrétně se jednalo o čtyřapůlměsíční štěně, pejska.

Jeho majitelka se na mne obrátila s velmi rozumným úmyslem nedělat při výchově svého psího parťáka zbytečné chyby a už od začátku postupovat správným způsobem. Před půlrokem si objednala moji knížku o přirozené komunikaci a naprosto správně se rozhodla za mnou přijet a naučit se vše v knížce popsané tím nejrozumnějším a nejefektivnějším způsobem, tedy prakticky a "přímo u zdroje".

Malého Barnabáška jsem si okamžitě zamiloval a pro jeho nejoblíbenější činnost, sezení na zadečku a pozorování okolí, jsem si ho překřtil na Malého Bobka. Poslední den mého individuálního výcvikového servisu, když jsme točili náš videorozhovor a on seděl na klíně své majitelky, mi ovšem ze všeho nejvíc se svým vyvaleným bříškem a celkovým výrazem připomínal malého Buddhu...;)

V hloubi duše je bytostný optimista a pohodář, flegmatik a budoucí gaučák, což ovšem nikterak nevylučuje situace, kdy se probudí jeho "buldočí" geny a z flegmatika se stane akční hrdina. Ale během našich lekcí byl úžasný, podporoval jsem jeho klid a ze štěňátka, které podle vlastních slov majitelky chtělo venku chodit co nejméně a rád se šprajcoval (jak už to tak malá štěňata ráda zkoušejí), jsme udělali statečného mrňouse, který s námi nachodil za čtyři dny pomalu víc než za celé minulé měsíce...

Musel jsem "vyladit" i vrozený temperament své klientky tak, aby si s malým co nejvíce sedli, ale den ode dne byly vidět pokroky a jsem si jistý, že pokud paní bude i nadále dodržovat vše, co se u mne naučila, budou skvělá smečka.

Malý buldoček byl opravdu velmi šikovný, velmi chytrý, na tak malé štěně se pozoruhodně orientoval v terénu a jsem strašně rád, že s ním za mnou jeho majitelka přijela už v době, kdy se teprve formuje budoucí psí povaha. Zažil jsem několik francouzských buldočků, kteří svým majitelům dělali hluboké vrásky na čele, protože pokud člověk udělá pár zásadních chyb a zapomene, že buldoček sice vypadá roztomile, ale geneticky se jedná o přirozeně velmi dominantní plemeno, nastávají velké problémy a z roztomilého pejska se snadno stane pejsek agresívní vůči svému psímu nebo i lidskému okolí. Na druhou stranu při správné výchově a vedení hned od počátku a při geneticky nepostižené chovné linii je francouzský buldoček úžasné stvoření pro život - což mi určitě spousta majitelů tohoto psího originálu rádo potvrdí...

I v tomto případě by mi přišlo škoda nepodělit se s vámi o výše uvedené i formou videa, takže se pohodlně usaďte a kromě mého interview s majitelkou se podívejte třeba na to, jak skvěle se malý choval, když jsme míjeli cizí lidi s pejsky - i na to, jak nenapodobitelně úsměvně vypadá malý francouzský buldoček při chůzi;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Poradna aneb "šmejde zasranej"

Moji internetovou Poradnu už všichni, kdo jste navštívili PSÍ STRÁNKY FALCO, dobře znáte. Existuje od jejich založení, obsahuje do dnešní doby několik tisíc dotazů a mých odpovědí (bližší rozbor viz článek Zajímavá čísla z Poradny) a nejenom přímým tazatelům, ale na základě zpětných vazeb i mnoha dalším lidem pomohla a pomáhá při výchově jejich psích svěřenců.

Jedna událost z minulého týdne mne ale přiměla všem znovu připomenout, pro koho a o čem Poradna je.

A také pro koho a o čem rozhodně není...

Tož začněme od začátku.

Jaký je primární účel Poradny?

Poradna PSÍCH STRÁNEK FALCO dává každému možnost písemnou formou (formulář/mail) zkonzultovat se mnou jakýkoli psí problém. Poradna není nijak zpoplatněná, je zdarma.

Jaká jsou pravidla Poradny?

Velice jednoduchá. Stačí ke svému dotazu vyplnit/uvést pravdivě(!) všechny požadované údaje (v současné době plemeno a pohlaví pejska, jeho věk a zda, v jakém věku a z jakého důvodu byla provedena kastrace). Plus napsat svůj dotaz fakticky srozumitelně a pokud možno se základní štábní kulturou - tedy v čitelné formě, bez invektiv a slušně.

Proč potřebuji znát všechny požadované údaje?

Ze zcela pochopitelných důvodů. Pes není "pes univerzální", každé plemeno je jiné. Je rozdíl, zda jde o psa (samce) nebo fenku. Je rozdíl, zda jde o štěně, psího puberťáka nebo dospělého jedince. Stejně tak je pro posouzení problému velmi důležitá informace, zda je dotyčný psí jedinec kastrován a v jakém věku k tomu došlo. Jinými slovy - pokud mám určit "diagnózu" vašeho pejska a poradit, pak jsou tyto informace spolu s vaším dotazem pro mne naprostý základ a znát je prostě musím. Stejně tak jsou ale důležité i pro každého dalšího čtenáře Poradny, který se sem přišel něco naučit a dozvědět ať už o svém plemeni nebo o psí výchově a psích problémech obecně.

Proč nejsou dotazy rozděleny podle nějakých kritérií (např. plemeno, problematika atd.)?

Protože pes není počítač, mobil nebo automatické pračka. Je živou bytostí, kde vše souvisí se vším. Nelze vytáhnout jeden konkrétní problém a řešit pouze ten, je potřeba vidět psí osobnost, psychiku, vzorce chování atd. ve vzájemných souvislostech a vazbách. Spousta čtenářů Poradny už dávno pochopila, že velmi mnoho věcí pro život se svým pejskem se dozví právě jejím nezávislým prostudováním a že často předejdou chybě nebo problému, protože už na danou problematiku v Poradně narazili, když hledali něco zcela jiného. A právě proto Poradna vždy byla a vždy zůstane taková, aby lidi nutila chápat dotazy/odpovědi v oblasti psího života jako vzájemně související, propletené a mající vazbu jednoho na druhé.

Jaká je Poradna z pohledu mého, člověka vaše dotazy zodpovídajícího?

Má smysl - dlouhá řada lidí mi už během let její existence napsala nebo řekla, že jim Poradna pomohla vyřešit problém, že jim pomohla vychovat jejich pejska, že jim vytvořila úplně jiný pohled na téma bezdůvodných kastrací. Je motivující - ze stejného důvodu. Má tvář mnoha hodin mého života, strávených nad vašimi dotazy - opravdu nemám najatou partu trpaslíků, kteří tuto práci dělají za mne. A ač to na první pohled mnohým z vás tak nepřijde, věřte, že za mými odpověďmi jsou skutečně hodiny a hodiny práce. Jednak musí mít moje odpovědi faktickou správnost (a ne vždy je dotaz snadno analyzovatelný z hlediska skutečného psího nebo lidského problému), jednak se snažím ze všech sil také o to, aby moje odpovědi měly čtivou a přehlednou formu i slohovou úroveň. Pak ty hodiny nabíhají velmi rychle...

Stále ještě nevlastním křišťálovou kouli, přesto jsem často nucen si dost zásadních informací domýšlet, protože v dotazu nejsou uvedeny nebo nejsou zcela jednoznačné. Na druhou stranu - naučil jsem se za ty roky celkem dobře číst mezi řádky. Proto často vytuším skutečnosti, které tazatel do svého dotazu nenapsal, ale později zjistím, že jsem se trefil do černého.

Občas se stane, že tazatel nedokáže nebo nechce pochopit, že ne vše lze vyřešit "na dálku". V určitých případech je ale skutečně nezbytné, abych své "pacienty" (ať už pejsky nebo jejich majitele) viděl naživo. Humánní nebo veterinární doktor vás nebo vaše zvířátka také nemůže a nebude léčit přes mail - musí vidět, vyšetřit, stanovit diagnózu a vymyslet léčbu. Stejně tak jsem na tom i já - potřebuji vás vidět, analyzovat problém a začít vás dávat s pejskem dohromady. Takže pokud ve své odpovědi doporučím vaši osobní návštěvu, věřte, že velmi dobře vím, proč to dělám. A někteří z vás si místo vztekání "Proč mám se psem někam jezdit, to jste internetová poradna?" važte toho, že tu máte svého "doktora", který si pro vás a vašeho pejska rád najde čas a skutečně vám pomoci umí. Není to totiž zdaleka tak samozřejmé a běžné, jak se může na první povrchní pohled zdát...

Je fajn si uvědomit, že píšete o radu nebo pomoc. A je fajn přijmout riziko, že se někdy dozvíte, že se ke svému pejskovi nechováte úplně tak, jak by bylo vhodné. Nebo se z neznalosti (což je ta lepší varianta) dopouštíte chyb. A že je fajn, že vás na ty chyby někdo upozorní, vysvětlí vám je a nabídne pomoc. Úplně nejvíc nejlepší pak je, pokud k této (pro své ego možná poněkud nepříjemné) pravdě přistoupíte právě s touto pokorou a vynecháte veškeré agresívní a útočné reakce. Někdy stačí dát tomu jen trochu času a nereagovat s horkou hlavou. Zkuste to, fakt to pomáhá.

K čemu Poradna neslouží?

Poradna PSÍCH STRÁNEK FALCO není určena k tomu, aby si tu "tazatel" léčil své komplexy. Není určena k tomu, aby mi za moji snahu pomoci někdo sprostě nadával jen proto, že se mylně domnívá, že to dělat může. Znovu zopakuji - moje internetová Poradna funguje už skoro 20 let jako bezplatná pomoc těm, kteří ji skutečně hledají. Není určena provokatérům, není určena lidem zlým, závistivým a sprostým.

A rozhodně není určena lidem takového ražení, které mi minulý týden předvedla jedna "tazatelka", podle mailových adres (lišily se minimálně) a příjmení žena. Proběhlou korespondenci uvádím jako reálný a odstrašující příklad toho, kam až může dosáhnout lidské dno. Nejen stylem jednání se mnou v posledním mailu, ale i stylem přístupu vůči vlastnímu pejskovi, který je "velice nevychovaný", "děsný a nesnesitelný" a "asi ho vykastrujeme pokud nám nepomůžete". A právě za toho chudáka pejska držím karmě opět ze všech sil obě pěsti, aby byla dostatečně rychlá a spolehlivá, tohle je strašné.

Maily uvádím kromě podpisu v původním znění. A ano, napadla mě varianta, že se jedná o záměrnou provokaci, ale dnes už tomu nevěřím a na celé věci by to i tak nic neměnilo...

- První mail přišel na moji základní kontaktní mailovou adresu:

"Dobry den,

prosim o radu. Poridila jsem si madarskeho kratkosrsteho ohare. Je s PP. Pocurava se v celem byte, kdyz prijdem domu zase se pocura asi strachy. Je velice nevychovany. Nevime si s nim uz rady. Vsechno nam uz znicil, jak plovouci podlahu, tak gauc, postel ted zacina nove kousat rohy malych skrini. Asi ho vykastrujeme pokud nam nepomizete. Co mame delat? Jezdime s nim na kole, do pole s nama chodi, ale proste je desny a mesnesitelny. Dekuji moc za rady.

S pozdravem"

(příjmení)"

- Druhý přišel jen o pár hodin později na mailovou adresu Poradny:

"Dobry den

poridili jsme si psa madarskeho ohare, jenze uz nam znicil vse. Jak plovouci podlahu tak postel a ted zcina slrine nocit. Je uz nezvladatelny a uz jsme si objednali i kastraci. Co dal? Diky za rady.

(příjmení)"

- Styl dotazu, jeho obsah a jeho poněkud provokativní (až vyděračské) zaměření mi přišlo dost podezřelé, nicméně jsem zareagoval svým standardním způsobem, pokud v dotazu chybí důležitý údaj (konkrétně zde především věk dotyčného pejska):

"Dobrý den,

omlouvám se, ale dotazy zodpovídám výhradně veřejně prostřednictvím Poradny PSÍCH STRÁNEK FALCO, aby se z nich mohli poučit i další psí majitelé.

Doplňte proto prosím do Vašeho dotazu chybějící informace (viz pravidla Poradny PSÍCH STRÁNEK FALCO, zadávací formulář nebo již zodpovězené dotazy - všude tam máte požadované údaje uvedené).

Děkuji.

Přeji hezký den,

Viktor Dostál
..."

- Ano, moje chyba. Použil jsem slova "omlouvám se" (třebaže není za co), "prosím" a "děkuji". V následující reakci pisatelka svoji osobnost a pravý důvod svého dotazu odhalila už naplno a bez zábran. Opět uvádím v plném a autentickém znění:

"a proc mi jako nemuzete odpovedet pres tento email? se stydite nebo co ? Jste normalni? asi ne. Prej verejne. zdar smejde zasranej"

"Šmejde zasranej"...?!

Ta fanatická a nepochopitelná nenávist vůči mně vás lidi jednou sežere zaživa...

Evidentně ale nastal čas znovu připomenout několik základních skutečností.

To, že je Poradna již nějakou dobu opět anonymní (někteří lidé v dnešní době bohužel už bez pocitu anonymity neumějí žít a mně jde primárně o to, aby se se svým psím problémem nebáli svěřit, v zájmu objektivity jsem zpětně anonymizoval i všechny dotazy z minulosti), rozhodně neznamená, že máte dovoleno ji zneužívat výše uvedeným způsobem. Moje odpovědi na vaše dotazy jsou vždy slušné, věcné (stejně jako žádost o doplnění chybějících údajů) a vás tedy tímto poprosím o stejný přístup.

Budu velmi rád, pokud už na první pokus uvedete všechny povinné údaje - jsou jasně definovány v pravidlech Poradny, v kontaktním formuláři, vidíte je i v již zodpovězených dotazech. Pokud vás musím následně kontaktovat s urgencí "zapomenutých" údajů, zdržuji tím vás i sebe. Proč jsou tyto údaje důležité, je uvedeno v tomto článku výše a jak je uvedeno v pravidlech Poradny, položením dotazu souhlasíte s jeho zveřejněním.

Po špatných zkušenostech z minulosti již hodně let nezodpovídám dotazy soukromě, ale výhradně veřejně prostřednictvím Poradny PSÍCH STRÁNEK FALCO. Pokud opravdu stojíte o moji radu a pomoc, pak to pro vás problém jistě nebude. Dotazy a odpovědi zveřejňuji výhradně proto, aby se z nich mohli poučit i jiní a jak dlouholetá zpětná vazba ukazuje, je tento přístup z normální pejskařské komunity přijímán velmi pozitivně.

Ještě jednou tedy zopakuji, že vaše dotazy zodpovím pouze tehdy, pokud jsou zaslány na mailovou adresu Poradny a jsou v něm uvedeny všechny požadované údaje - to jest plemeno, pohlaví, věk a případná kastrace/věk/důvod pejska. Plus samozřejmě faktický, čitelný a slušnou formou podaný dotaz. Oplátkou vy ode mne dostanete odpověď také faktickou, čitelnou a podanou slušnou formou. Pokud s mým názorem nebudete souhlasit (třeba proto, že od kastrace vašeho mladého zdravého pejska/fenky vás neodradí nikdo, jelikož jste se tak už jednou rozhodli) nebo se dotkne vašeho ega (sice se ptáte, ale nikdo vám přece nebude říkat, co byste měli udělat), pak na to máte plné právo, ale na druhou stranu ani to vám nedává žádné právo reagovat následně na moji odpověď agresívně nebo formou invektiv - vy jste se zeptali, já vám slušně odpověděl.

Ještě jednou zopakuji, že moje odpovědi dostáváte neanonymní formou, stojím si za nimi plně, jsem pod nimi podepsán a jejich obsah je z mé strany vždy motivován snahou co nejefektivněji vám a vašemu pejskovi pomoci. Pokud je problém možné vyřešit "na dálku", udělám to, pokud ne, doporučím osobní návštěvu (vysvětlení opět viz výše). Svým odpovědím věnuji svůj čas, svoji energii, svoje know-how a znalosti, dělám to zcela zdarma a jedinou "cenu", kterou za to platíte, je zveřejnění vašeho dotazu a mé odpovědi na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO proto, aby z dnes už téměř dvacetileté databáze mohli čerpat všichni, kdo do Poradny přijdou hledat první pomoc.

A na úplný závěr tohoto článku o Poradně pro všechny (nejen) nově příchozí tazatele ještě pár vět.

Není povinností nikoho posílat do mé Poradny dotaz. Je to však plné právo každého, kdo ví, na koho se tu se svojí prosbou o radu či osobní pomoc obrací. Každého, kdo ví, že mu zde nebude odpovídat nějaký "expert" skrytý pod přezdívkou na internetovém fóru, ale Viktor Dostál pod svým skutečným jménem a se svými dlouholetými reálnými a praktickými znalostmi psí etologie. A pokud váš dotaz bude obsahovat těch několik málo potřebných údajů pro to, abych se mohl v daném konkrétním případě zorientovat a fakticky odpovědět co nejlépe, pak vám vždy s velkým potěšením svůj čas věnuji, protože to má smysl. A stejně tak vám s velkým potěšením věnuji svůj čas v případě, kdy na moje doporučení (nebo ze svého rozhodnutí) za mnou s pejskem přijedete osobně, protože prostě a jednoduše - má to smysl.

A "last, but not least" - pokud vám pravidla mé bezplatné a dnes opět pro vás zcela anonymní Poradny nevyhovují, opravdu do ní nemusíte posílat žádný dotaz. Ale v každém případě se vyhněte vulgárním reakcím nebo provokacím (viz příklad uvedený v tomto článku), protože jako spousta věcí na světě i moje Poradna má svoje daná pravidla určená tak, aby fungovala co nejlépe. Na to mám svoje plné právo, vy máte plné právo se tohoto projektu zúčastnit nebo nezúčastnit, ale velmi důrazně varuji každého před tím, aby pro mě kdykoli do budoucna za moji bezplatnou pomoc, čas, energii a znalosti použil slova jako "šmejde zasranej".

Na dotazy všech ostatních se nadále těším a budu se jim rád věnovat.

Jak mluvit s "vlčkem"...

Psí plemena s příměsí vlčí krve, mezi která patří i československý vlčák, mám strašně rád pro jejich výrazně vyšší přirozenou inteligenci a komunikační schopnosti.

Pokud vedle sebe postavíte několikaměsíční štěně "čévéčka" a například německého ovčáka, pak už v tomto věku první z nich svým potenciálem převýší německého ovčáka rozdílem třídy...

S pětiměsíčním štěnětem československého vlčáka, pejskem, jsme se poprvé uviděli o necelý měsíc dříve, kdy s ním za mnou přijela jeho majitelka na osobní konzultaci. Už tehdy bylo poznat, že je správným zástupcem svého plemene a za dobu, co jsme se neviděli, pěkně vyrostl a začal si svoji majitelku jako správný vlček a počínající psípuberťák ještě víc testovat a zkoušet její reálnou pozici.

Moje klientka má doma souběžně ještě třináctiletou fenku německého ovčáka, se kterou kdysi chodila na cvičák a prošla s ní v podstatě "klasickou" cvičákovskou cestou. Protože však chtěla po této své zkušenosti něco jiného a protože se nějakou dobu už zná s majitelkou chovatelské stanice československých vlčáků, rozhodla se pro zástupce tohoto plemene. Velmi rychle ale zjistila, že to, co platí pro výchovu německého ovčáka, ani náhodou nefunguje u československého vlčáka. Když je nejhůř, pomůže osud a internet, paní na mě našla velmi hezkou referenci od lidí, kterým jsem s tímto plemenem a jejich problémy pomohl už před mnoha lety a následně se na mne obrátila s prosbou o pomoc...

Psychická energie a "odpadnutý vlček" (4 měsíce, po konzultaci)...

... a totéž po lekci individuálu (5 měsíců). Ne naběhané km. Komunikace.

Je nádherný, viďte?

Vlček a pelikáni. "Jenom se dívej". Byl v klidu, neštěkal a nevztekal se...

Malého vlkopsího rošťáka a jeho majitelku jsem během našeho individuálního výcvikového servisu postupně učil vše potřebné pro vzájemnou komunikaci, vzájemné pochopení a vzájemnou spolupráci. Malý se jako přirozeně bystré a komunikativní štěně, správný a nezkaźený zástupce svého plemene, učil rychle a bylo krásně vidět, jak každou zkušenost zpracuje a vezme si z ní poučení pro další stejnou nebo podobnou situaci. Postupně už neřešil cizí pejsky, v klidu chodil na vodítku, vnímal člověka vedle sebe jako svého vůdčího jedince, přitom ale stále zůstával sám sebou, bystrým a sebevědomým "vlčkem".

Pokud nasadíte na československého vlčáka stejný postup jako na německého ovčáka, kterého v něm stále řada nových i stávajících majitelů nebo chovatelů vidí, se zlou se potážete. Buď vám časem přistane na zádech (pokud zvitězí vrozená dominance) nebo vám uteče (pokud zvítězí vrozená plachost). Vlčí krví získá inteligenci, dominanci, plachost a urcité vlčí vzorce chování, mix německého ovčáka přinese do produktu křížení větší nevypočitatelnost a v případě špatného vedení i vyšší sklon k agresivitě. Československý vlčák patří mezi plemena, která opravdu nejsou pro každého a rozhodně není vhodný jako první pes. Znovu a znovu tato fakta opakuji, aby si je každý potenciální zájemce zavčas uvědomil a aby co nejméně jedinců tohoto plemene skončilo špatně.

S "čévéčkem" je zapotřebí spolupracovat, ne s ním bojovat. Je třeba s ním spolupracovat a komunikovat správným způsobem, československý vlčák jako plemeno s příměsí vlčí krve je na způsob života se svým člověkem zvlášť citlivé.

S mojí klientkou se mi opět spolupracovalo velice dobře, paní se učit chtěla, měla v sobě přirozené předpoklady pochopit a vstřebat základní principy mé přirozené komunikace a během celé doby to bylo pozitivně znát. A především - viděla výsledky. Výsledky dosažené ne "cvičákovským přístupem" (který skutečně nefunguje a fungovat nemůže, což je mimochodem jeden z důvodů, proč experiment "čévéčko jako ideální služební pes" v padesátých letech spuštěný československou armádou skončil nezdarem), ale způsobem mojí práce se psy a tím, co do jejich psychiky umím vložit.

Velice děkuji své spokojené klientce za její milé závěrečné přání a za pár dní se s touto lidskopsí smečkou zase uvidíme, tentokrát na mém 31. VÝCVIKOVÉM A RELAXAČNÍM SOUSTŘEDĚNÍ FALCO, kde celý proces završíme několikadenním "životem ve smečce"...

A také tentokrát si můžete vše výše uvedené plus ještě něco navíc poslechnout v autentickém podání mé klientky prostřednictvím následující videoreportáže ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Kříženec a individuál namísto kastrace

Mezi lidmi bohužel stále ještě převládá názor, že kříženci jsou prostě jiní, zvláštní a nemá smysl se snažit s nimi pracovat nebo něco řešit. A stejně tak mezi lidmi bohužel stále ještě převládá názor, že pokud nastane jakýkoli problém, je tím "správným lékem" kastrace dotyčného psího jedince. Protože je to přece "jenom pes" a navíc "jenom kříženec, podvraťák".

K nesmyslnosti a krutosti tohoto názoru už jsem se vyjádřil dostatečně jasně mimo jiné v nedávné minulosti, dnes praxe znovu předkládá důkaz správnosti mého přístupu.

Jak nesmyslná kastrace namísto poctivé práce na výchově a vedení pejska je, jsme se tento týden shodli s další majitelkou křížence, krásné jedenapůlroční psí slečny, v níž je namixován beagle, zlatý retrívr a pravděpodobně i belgický ovčák. Fenečky, která svého času měla také namále, její kastracebyla i na doporučení veterináře reálně zvažována. Argumenty byly klasické - je to jen kříženec a kastrace přece jejím majitelům ulehčí život...

Osud ale zařídil, že fenečka zůstala pouze se svojí majitelkou, která prostřednictvím internetu našla mne a rozhodla se za mnou přijet na individuální výcvikový servis a naučit se se svojí psí parťáčkou spolupracovat, nikoli s ní bojovat. Že to bylo rozhodnutí dobré a pro obě znamená zásadní pozitivní přínos do společného života, vám potvrdí i sama majitelka fenky v níže uvedeném videu.

Když spolu obě přijely, bylo na první pohled vidět, že moje lidskopsí klientky pomoc opravdu potřebují. Fenka s geneticky silným vrozeným temperamentem štěkala nebo startovala na vše, co z jejího pohledu bylo jen trochu nedůvěryhodné - stačilo zabočit za roh, uvidět stavební stroj, potkat pejska, beagle v ní ji nutil stále dávat čenich k zemi a hledat zajímavé pachy. Byla neklidná, vystresovaná a třebaže měla plnou lásku své majitelky, chyběl jí "vůdce smečky".

Ale byla šikovná a chytrá, jak už tak křížencí bývají. Učila se rychle a stejně rychle také pochopila, čím se nemusí trápit, pokud má vedle sebe svůj hierarchický maják. Stres z ní spadl, zklidnila se a přestala řešit i pejsky, kterých potkávala požehnaně ať už na našich společných lekcích nebo na výcvikových procházkách se svojí paničkou.

Podobně začala velmi rychle zvládat i "ztížené podmínky" například při společných snídaních a obědech s dalšími lidmi a pejsky v penziónu, ve kterém byla se svojí majitelkou ubytována. Z obou mých klientek se za těch pár dní, které v mé společnosti strávily, staly krásně spolupracující bytosti, které jsem naučil komunikovat spolu tak, aby si rozuměly. Svoji klientku jsem naučil fungovat jako vůdčího jedince, naučil jsem ji umět prosadit svoji vůli a přenést na fenečku klid a pohodu, umět zvládnout a zklidnit její vrozený temperament.

Této dvojce do budoucnosti velmi věřím, mám z nich obou velkou radost a přeji jim vše dobré do zbytku společného života. Moje klientka zvolila místo kastrace moji pomoc, rád jsem jí pomohl a bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohla pro sebe i svoji psí kamarádku učinit - ale to už vám řekne svými vlastními slovy v přiloženém videu...;)

Mezi lidmi bohužel stále ještě převládá názor, že kříženci jsou prostě jiní, zvláštní a nemá smysl se snažit s nimi pracovat nebo něco řešit. Majitelka fenky křížence a moje klientka individuálního výcvikového servisu z tohoto týdne se naštěstí rozhodla jinak...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Anatolská kráska...

Tento týden můj individuální výcvikový servis absolvoval další zástupce plemene anatolský pastevecký pes, konkrétně ve varietě kangal.

Přenádherná dvanáctiměsíční padesátikilová psí slečna v plné pubertě, anatolská kráska s dlouhýma nohama a hlubokýma očima...

Zástupců u nás zatím stále ještě málopočetné skupiny anatolských pastevců už u mne bylo víc a já si je skutečně zamiloval pro jejich povahovou čistotu, inteligenci, psychické i fyzické dispozice a kontaktní komunikaci. Poznal jsem zblízka jedince různého věku a obou pohlaví, ale všichni do jednoho měli výše uvedené vlastnosti, byli nezkaženía zachovali si původní charakteristiky svého plemene.

Nejinak tomu bylo i u této psí slečny, která pouze z hlediska exteriéru trochu přerostla standardní výšku. Ale stejně jako její předchůdci i ona se velmi rychle učila, věnovala mi svoji plnou důvěru a pro mě byla obrovská radost s ní pracovat, učit ji orientaci v běžném provozu a naplno fungovat se svým člověkem.

Poprvé jsme se spolu viděli už před dvěma měsíci, kdy za mnou přijela v doprovodu svých majitelů. Bylo jasné, že se všichni mají co učit - fenečka na vodítku táhla, kam se jí zachtělo, svého majitele na druhém konci vodítka absolutně nevnímala a především začínal být zřejmý problém v její snášenlivosti vůči psímu okolí. Její vlastníci mají navíc ještě jednu dospělou fenku zcela jiného plemene, čekali rodinu a byl nejvyšší čas dát tuto lidskopsí smečku dohromady...

Během čtyř dnů mé práce v rámci individuálního výcvikového servisu jsme vše zvládli.

Chůzi na vodítku a fungování v běžném provozu, nevyvolávání konfliktů s jinými psy, respektování prostoru patřícího jiným a důvěra ve svého člověka - věci, se kterými má přirozený psí hlídač a vůči cizímu okolí přirozeně nedůvěřivý dominantní pastevec v našem prostředí vždy problém.

Výsledkem je dnes fenka ostrého pasteveckého a obranářského plemene, která neřeší okolojdoucí psy, lidi, kočárky, cyklisty ani běžce. Na samém začátku výhrůžně po psech startovala s vrčením i štěkotem, cokoli podezřelého řešila dle vlastního rozhodnutí, v půlce individuálu již byla soustředěná na člověka vedle sebe a plně akceptovala jeho rozhodnutí "neřešíme", krásně spolupracovala se mnou i se svým majitelem. Něco jsem i natočil (obvykle to nedělám, soustředím se plně na svoji práci, nicméně tady jsem učinil výjimku), můžete si to prohlédnout v přiloženém videu...

Poslední den přijela také partnerka mého klienta i s dcerkou v kočárku a stejně jako on byla velmi překvapená, jak klidně se fenečka v reálných provozních situacích již chová. Oba mají ke své psí parťačce velmi hezký vztah a pokud budou i nadále dodržovat vše, co se u mne naučili, prožijí spolu šťastný život. A jak jsem oběma řekl - jejich dcerka nikdy nezapomene na to, jak jako malá vyrůstala s krásnou a impozantní psí kamarádkou a strážkyní...

Ano, anatolské pastevce jsem si opravdu zamiloval a i v případě tohoto plemene udělám vše pro to, abych o něm lidem a případným zájemcům podával objektivní, pravdivé a nezkreslené informace. Tyto psy je třeba skutečně pochopit, rozumět jim a poskytovat jim vše, co pro svůj spokojený a plnohodnotný život potřebují. Kangal není démon a není plyšák, je až příliš snadné ho zkazit, ale je velmi jednoduché se do něj zamilovat. A přes svoji velikost a sílu má velmi citlivou a něžnou duši pastevce. Není psem pro každého, nikdy nepatří do rukou snobům a lidem, kteří svoji psychiku nemají v pořádku. Pokud se dostane ke špatnému člověku, pokud se mu dostane špatného zacházení, pak je jen otázkou času, kdy i svého majitele fyzicky napadne.

Můj klient se mi předem omlouval, že je "od přírody málomluvný", ale já rozmluvím každého;) A tentokrát jsem svoji "post actio" videoreportáž úmyslně pojal především jako miniprezentaci plemene anatolský pastevecký pes, varieta kangal - fenečky ve fázi plné psí puberty, ze které po třech (ve finále čtyřech) společných dnech i z tohoto videa čiší síla, klid a soustředění na svého člověka.

Jak sám několikrát konstatoval můj klient a majitel fenečky v jedné osobě - obrovský rozdíl a pokrok oproti tomu, v jakém stavu ke mně oba přijeli...

Pokaždé mě taková zpětná vazba velmi potěší:)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Bulteriér...

S tímto exteriérově velmi krásným tříletým bulteriérem jsme se spolu setkali nejprve prostřednictvím osobní konzultace, po níž se jeho majitel rozhodl u mne absolvovat plnohodnotný individuální výcvikový servis...

Bulteriér patří spolu s americkým pitbulteriérem a americkým staffordšírským teriérem do skupiny plemen s vyblokovaným sociálním chováním. A třebaže se najdou popírači, toto plemeno bylo skutečně nasazováno i do psích zápasů, pro které bylo vyšlechtěno. Tomuto účelu odpovídá i jeho celková tělesná konstituce(na pouhé zabíjení krys příliš mohutná a předimenzovaná), síla čelistí, chybějící volná kůže na kohoutku a preferovaná povaha "zabít cokoli", vyplývající již ze základního křížení.

I tento můj psí klient už má za sebou bohužel smrtelný zářez (bližší podrobnosti vám poví sám jeho majitel ve videu). Právě tento incident a následně vzrůstající agresivní chování vůči němu samotnému přiměl majitele pejska vyhledat pomoc.

Během našeho společného individuálního výcvikového servisu jsem opět udělal kus práce na pejskovi (bylo především zapotřebí ho odnaučit tahat na vodítku, navázat hierarchicky na jeho člověka a zorientovat v běžných provozních situacích) i jeho majiteli, kterému jsem vysvětlil řadu věcí týkajících se specifických bulteriéřích a obecně psích vzorců chování.

Klient spolupracoval ukázkově a bylo na něm vidět, že moje informace bere skutečně vážně a jsou pro něj velmi přínosné (což mi on sám vícekrát i slovně potvrdil) - snahy člověka maximálně vstřebat pro něj nové skutečnosti a řídit se podle nich si vždy velmi cením a vždy je tento způsob spolupráce pro všechny maximálně efektivní.

Tříletý bulteriér je pes na prahu psychického dospívání, řada věcí je již ve zvykové rovině a chvíli trvá, než je ochoten některé získané vzorce chování změnit, ale i zde šlo vše díky mému stylu a filozofii práce velmi rychle, což s překvapením kvitoval i sám klient.

Pejsek mi byl velmi blízký a podle jeho každodenního vítání to bylo vzájemné - jak víte, nejsem psí rasista a "bojová plemena" primárně nezatracuji a nedávám od nich ruce pryč jako mnozí jiní. Na druhou stranu ale dobře znám jejich negativní povahová specifika (za která oni sami nemohou, jejich psí podstatu změnil člověk, aby z nich vytvořil zabijáky vlastního druhu) a otevřeně na ně upozorňuji. Své klienty a majitele této skupiny psích plemen pak učím vše pro to, aby s nimi prožili hezký a plnohodnotný společný život s plnou odpovědností za jejich činy a plnou znalostí toho, co si s nimi mohou a nemohou dovolit.

A opět s odkazem na tento konkrétní případ zopakuji - i když se bude jednat o sebevíc prověřeného člověka, za kterého dáte ruku do ohně, nikdy nevíte, jaký zkrat se mu mihne hlavou a co se může stát. Nezapomínejte také na to, že váš pes se bude jinak chovat s vámi a jinak třeba s vám blízkým, ale po něj přece jen cizím člověkem. Příběh tohoto bulteriéra a jeho psí oběti je jen dalším v řadě, který tento můj naléhavý apel na všechny psí majitele v praxi potvrzuje. Opravdu vím, proč na to znovu a znovu upozorňuji.

Níže uvedené video i dnes v krátkosti shrnuje vše podstatné - a jen pro vysvětlení, proč tentokrát zabírám pouze svého psího klienta: majiteli jsem nabídl tuto možnost vzhledem k citlivému tématu (a ještě neukončenému právnímu řízení) ohledně usmrcení ze strany jeho bulteriéra. Pro mne je totiž důležité, že se po této smutné události rozhodl vyhledat pomoc, naučit se své plemeno zvládnout a pochopit jeho specifika (na což má ode mne i "papír", tedy standardní smlouvu mezi mnou a mým klientem). Samotný jakkoli silný pozitivní vztah k pejskovi totiž nikdy nestačí, naši psí parťáci do svého života opravdu potřebují "člověka v režimu pes"...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Co pyrenej opravdu potřebuje...

Když jsem poprvé uviděl psího klienta tohoto svého individuálního výcvikového servisu, vrátil jsem se v čase o nějakých šest let zpátky, kdy mému telátku bylo stejně jako jemu - šest měsíců. Ano, tentokrát za mnou se svojí majitelkou přijelo krásné půlroční štěňátko plemene pyrenejský horský pes. A protože to byl pro moji klientku a její rodinu první pejsek, věděl jsem, že určitě budeme muset některé věci dát do pořádku...

Paní mě s žádostí o pomoc kontaktovala telefonicky zhruba dva měsíce zpátky. Domluvili jsme tehdy nejen potřebné náležitosti ohledně individuálu, ale po zjištění, že pejsek tráví svůj čas venku na zahradě a ne se svojí "smečkou", jsem jeho majitelce důrazně doporučil a především vysvětlil, proč pyrenej potřebuje mít se svými lidmi už odmala těsnýfyzický a sociální kontakt. Paní se obratem podle mé rady zařídila a jak uslyšíte později ve videu, bylo to rozhodnutí správné a s okamžitými pozitivními účinky na všechny zúčastněné. Byl jsem za to samozřejmě velmi rád, protože čím dříve se chyby v psím životě začnou napravovat, tím lépe.

A protože se mnoha lidem, kteří si vezmou pyreneje (mnohdy jako naprostí laici), dostane od chovatelů "dobrých rad", že pyrenejovi stačí zahrada, kde "si sám udělá pelech" a kde "se proběhne" (stejně jako v tomto případě) nebo dokonce dostanou doporučení na kotec, vysvětlím teď, proč jsou tyto rady a doporučení zcela mimo a dotyční chovatelé (čest výjimkám) svoje plemeno vůbec neznají. Udělám práci za ně, aby zájemci o pyrenejského horského psa pochopili jeho duši a nepodkopali si vzájemný vztah hned na začátku.

Pyrenejský horský pes byl vyšlechtěn jako pastevecké plemeno (pozor, neplést si s plemeny ovčáckými!) k hlídání svěřeného stáda, povětšinou ovcí nebo koz. V zemi původu je pracovní pyrenej odmala uveden do těsného fyzického a sociálního kontaktu se stádem. Štěně tak zcela přirozeně přejímá stádo jako svoji "rodinu", přirozeně je chrání, je pro něj součástí jeho smečky a má k němu velmi silnou vazbu.

Potřeba "někoho chránit" (někoho, ne něco) je v plemenech typu pyrenejský horský pes hluboce geneticky zakořeněna. A kdo se svým pyrenejem skutečně žije, poznal, jak moc ho jeho pejsek neustále sleduje pohledem, jak soustředěně střeží jeho klid a bezpečí. Pokud máte možnost jeho chování porovnat s psy běžných plemen, úplně vás to praští do očí a musíte si na ně dokonce chvíli zvykat. Velmi dobře jsem to poznal i já sám se svým telátkem a jak jsem napsal, velmi dobře to vnímají všichni, jejichž pyrenej žije s nimi, ne vedle nich. Geneticky vrozená potřeba pyrenejského plemene "střežit a chránit" svoje živé bytosti (ať už ve zvířecí nebo lidské podobě) je velmi silná a pokud pyrenej tuto možnost nemá, velmi negativně se to odrazí na jeho povaze, kvalitě života a vztahu s jeho člověkem.

Proto ve videu apeluji na ty chovatele, kteří budoucím majitelům svých štěňat doporučují "zahradu nebo kotec", ať s tím v zájmu svého plemene a každého svého štěněte přestanou a vysvětlí jim, že pokud nejsou chovatelé ovcí, musejí se sami stát pro svého pejska předmětem jeho přirozených ochranitelských instinktů. Důvody máte ode mne vysvětleny výše, není to složité.

Děkuji.

Zpátky k našemu malému pyrenejskému telátku.

Ke mně se pejsek dostal ve fázi počínající psí puberty, kdy jeho majitelka již velmi výrazně pociťovala následky jeho nezvládnutí. Pejsek byl doma až na obligátní počínající oždibování svých lidí vcelku bezproblémový, ale na procházkách venku fungoval ve své uzavřené bublině, kde absolutně nevnímal svoji majitelku a dělal si, co ho napadlo. Nadšené tahání kamkoliv, kde ho něco zlákalo, neschopnost jít stejným směrem jako jeho majitelka, vyskakování na okolojdoucí lidi a pejsky - to byly ty nejviditelnější problémy. Plus další, plynoucí z neznalosti pyrenejských specifik a skutečnosti, že teprve od našeho telefonického hovoru před dvěma měsíci začal pejsek žít na stejném prostoru jako jeho rodina.

Jinak byl ale pejsek přirozený, nezkažený, správný zvídavý pyrenej, u kterého samozřejmě teprve začíná schopnost soustředění a spousta podnětů kolem ho ještě strhne, psychika se vyvíjí postupně a je zapotřebí na to brát ohled. Ale zároveň ve věku, kdy už také začíná hodně testovat schopnosti svého člověka - a v tělesné konstituci, která už dá zabrat a které umí dokonale využít. Což jeho majitelka také začala v praxi poznávat na vlastní kůži.

Nicméně moje klientka byla velmi vstřícná ke všemu, co jsem ji učil a to, co bylo do té doby špatně, plynulo pouze z její nezkušenosti, neznalosti pyrenejské povahy a akceptování nedobrých rad jiných "odborníků". Takže jsme se hezky den po dni posouvali dopředu, pejsek začal vnímat, že má někoho vedle sebe, na vodítku začal chodit stejným směrem jako člověk vedle něj a paní už ví, jak svoje v této době 30kg "štěňátko" (okolo dvou let věku už dvojnásobek) v případě potřeby účinně zpomalit. Dozvěděla se ode mne všechny potřebné informace nejen pro současnost, ale pro celý zbytek společného života s pyrenejem. Ví, kdo je pyrenej, jaké jsou jeho skutečné potřeby, jak s ním komunikovat a jak si navzájem rozumět. A dnes už také ví, že pozici pro pyreneje akceptovatelného parťáka je zapotřebí si budovat od samého počátku a po celý společný život si ji umět udržet...

I majitelka tohoto pejska dostala ode mne šanci chyby napravit a jak jsem paní poznal, jsem přesvědčen, že odteď už bude pro malého pyreneje vše tak, jak toto úžasné pastevecké plemeno pro svůj spokojený a šťastný život potřebuje :)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

"Experti" v médiích

V poslední době se v médiích čím dál víc setkávám s různými "experty" na to či ono. V televizi, v časopisech, na internetu. Bohužel to vypadá, že velká část těchto "expertů" je vybírána výhradně stylem "dostali jsme ho příkazem shora", "je u nás protežovaný", "je dostatečně provokativní a kontroverzní, to se bude líbit" nebo "nic o něm nevíme, ale dobře vypadá a dá dohromady souvislou větu, lidi ho budou žrát".

Jejich skutečná erudice v daném oboru pak bývá často velmi diskutabilní a tyto osoby mají následně neomezené možnosti plácat ve vymezeném čase cokoli, co je napadne, protože jejich protějšek (většinou redaktor/ka konkrétního média) bývá v daném oboru čistý laik.

Tento týden mi přišel od paní, která mne dle vlastních slov "čte už asi 10 let", mail s odkazem na internetový videorozhovor s jedním pánem, zde označeným (a sám sebe se běžně označujícím) jako "expert na komunikaci se psy". Požádala mě o můj názor na jeho tvrzení, že není problém poslat "bojové" psí plemeno naprocházku s desetiletým dítětem, s tím, že jí to přijde dost nezodpovědné. Její mail měl navíc velmi výstižný předmět "dotaz... opravdu je to tak jednoduché?"

I mně to přišlo velice zvláštní, takže jsem dotyčný materiál zhlédl a strašně se vyděsil.

Paní jsem napsal v několika větách svůj názor, ona mi následně poděkovala, že měla stejnou reakci "Kolik lidí tomu uvěří a jak nebezpečné to je". A já se rozhodl pokusit se v mezích svých omezených možností zabránit budoucímu neštěstí, protože důsledky přirozené reakce laické veřejnosti "říkal to expert na psy, tak to bude pravda" mohou být opravdu tragické.

A mohou být ještě daleko horší než důsledky sebeprezentace jiného "experta" před několika lety, po jehož televizním vystoupení se ze dne na den lidé začali po svých psech válet a dávat jim co proto. Byl to hnus a schopnost médií ovlivnit masy lidí naprostým nesmyslem se tehdy ukázala v celé své nahotě.

Nechci, aby se to znovu opakovalo v podání dalšího "experta".

Záměrně sem nedám odkaz na inkriminovaný pořad, záměrně nebudu přímo jmenovat dotyčného "experta", není v tom nic osobního. Nejde totiž primárně o konkrétního člověka a o to, jaký na něj mám názor, ale o ilustraci obecného jevu, kdy on sám a jemu podobní "experti" opojení tím, že jim dá někdo prostor k povýšení vlastního ega a bezplatné reklamě, zapomenou na to, že dát dohromady větu a vypadat pro určitou skupinu lidí sympaticky nestačí. Je zapotřebí v daném oboru skutečně umět a vědět, nevypouštět pouze líbivé větičky, kterými si nikoho proti sobě nepopudím a je třeba dávat si setsakra pozor na faktickou správnost. Je zapotřebí si uvědomit, že v dané chvíli ovlivňuji menší nebo větší počet majitelů psů i menší nebo větší počet nepejskařů a absolutně si nemohu dovolit vypustit z pusy nesmysl, který může mít dalekosáhlé nebezpečné důsledky pro všechny zúčastněné.

A pokud dané oblasti nerozumím, nebudu (a nenechám) se vydávat za skutečného experta.

Čímž se nyní dostávám k jádru celé věci, protože chci zcela zavádějící a pro psí majitele i jejich okolí vysoce nebezpečnou informaci, která je na internetu veřejně k dispozici, co nejrychleji uvést na pravou míru a zevrubně vysvětlit, proč je to takový průšvih.

Dotyčný "expert" dostal v pořadu mimo jiné (některé další perly ani nebudu komentovat) od redaktorky jednoduchou a přímou otázku v návaznosti na jeho předcházející vyprávění, kterak úspěšně učí desetileté děti zvládat psy:

"A to jsem se právě chtěla zeptat - když máte to desetileté dítě, zvládlo by vychovat i takové to bojové plemeno?"

Pan "expert" udělal hahaha a vypustil do prostoru následující naprosto neuvěřitelné prohlášení:

"Já si myslím, že s takovým tím takzvaným bojovým plemenem je to jednodušší, protože voni to jsou ty takzvané bojové plemena jsou největší mazlíci a maj úplně úžasnej vztah k dětem, což má i nějaký důvody, ale není teďka čas na to zmiňovat ty důvody, protože to jsou nejlepší psi k dětem, jaký můžou bejt, jo. Tak tady ty plemena zvládnou děti líp, samozřejmě že ne dvouletý dítě a nenechávat dítě samotný s takovým pejskem, ale zvládne s ním jít na procházku, zvládne ho vést. Když bude mít toho labradora, tak je často problémovější poslední dobou než tady ty takzvaný bojový plemena, kterýma se straší v televizi, ale ve skutečnosti jsou to úžasný psi, který jsou k lidem asi nejvnímavější a nejjemnější. (...) Pokud člověk ví jak na ně, tak to zvládne i to desetiletý dítě, jo. I důchodce, kdokoliv."

(v zájmu autenticity uvádím doslovný přepis)

Tak toto je skutečně neuvěřitelné.

A já se opravdu vyděsil při představě, kolik lidí tomuto vysoce nebezpečnému blábolu uvěří a své jakkoli "cvičené" desetileté dítě vypustí do provozu s rodinným americkým pitbulteriérem, americkým staffordšírským teriérem (amstafem) nebo bulteriérem. Protože "expert na komunikaci se psy" přece říkal, že desetileté dítě to zvládne.

A "expert na komunikaci se psy" také říkal, že "bojová plemena" jsou největší mazlíci a nejlepší psi k dětem, jací mohou být.

A také ten "expert na komunikaci se psy" říkal, že labradoři jsou často problémovější plemeno a že ta "bojová plemena", kterými nás furt straší v televizi, jsou ve skutečnosti úžasná a k lidem nejvnimavější a nejjemnější.

A že je zvládne i desetileté dítě. Jo. I důchodce. Kdokoliv.

Ježíšimarjá.

Zkuste si představit desetileté dítě venku, v běžném provozu, s "bojovým" psem nebo obecně psem většího plemene. Lidské mládě, kterému ještě zcela přirozeně chybí potřebné soustředění, znalost předvídání různých kritických situací, psychická i fyzická schopnost takovou situaci úspěšně vyřešit.

Každý pes posuzuje svého lidského parťáka podle jeho denně vnímané osobnosti, přirozené autority, vůdcovských schopností a vyzařovaných emocí - podle toho jeho rozhodnutí buď respektuje nebo nerespektuje. Pokud nerespektuje, rozhoduje se a jedná podle sebe, protože pak jinou možnost nemá. A lidské mládě, jakkoli se to někomu nebude líbit, je v očích psa posuzováno vždy na základě jeho psychiky mláděte, vždy to bude mládě bez rozhodovacích privilegií. Mládě, které každý pes bude zuřivě bránit, pokud dojde k závěru, že je v ohrožení. A to zcela bez ohledu na mínění a chování onoho lidského mláděte na druhém konci vodítka.

A stát se může cokoli - třeba jen přiběhne kamarád, zblízka zakřičí nebo strčí do dítěte, které má svého psa na vodítku - a pes to zcela přirozeně vyhodnotí jako agresi vůči mláděti ze své smečky. Nebo přijde jiný pes. A pes na vodítku svého desetiletého "psovoda" začne jednat. A čím bude větší a silnější (fyzicky disponovanější), čím bude dominantnější (psychicky disponovanější), tím bude jeho reakce razantnější. A panika jeho desetiletého "pánečka", která zcela zákonitě nastane (křik, tahání za vodítko, negativní emoční signály), rozjede psí ochranářské vzorce do plných obrátek...

Každého svého klienta učím, že pokud jdou spolu s pejskem on a celá rodina, pouze on má pejska na vodítku, pouze on s ním komunikuje a určuje chod věcí. Žádné střídání, žádné překřikování, z hlediska psí etologie to má své naprosto zásadní důvody. Stejně tak vysvětluji i nebezpečí plynoucí z umělého vyzdvihování "mláděte" (to samé totiž platí pro děti i pro štěňata) nad psa - z hlediska hierarchie se opět jedná o základní porušení pravidel. Mládě je mládě, je v rámci smečky chráněno, ale nesmí se nad psa povyšovat ("řekni Marečku pejskovi, ať si před tebou lehne, je to jen pejsek, on tě musí poslouchat"), v opačném případě je jen otázkou času, kdy pes svoje mládě ze svého pohledu naprosto správně poučí a dítě jede na plastiku. A přístup, kdy je dítě stavěno do pozice toho, kdo má psa na vodítku a má ho vést a určovat jeho chování, je přesně takovou vstupenkou do velkých problémů.

Dospělý jedinec "bojového plemene" má průměrnou hmotnost mezi 30 až 40 kg. Desetileté dítě (podle tabulek) váží zhruba 34 kg. Pes je daleko disponovanější z hlediska silového, dynamického a psychického - na koho byste vsadili v duelu pes versus dítě v situaci, kdy se pes rozhodne prosadit svoji vlastní vůli?

Vsadili byste na důchodce? Občas potkávám pár takových, kteří svým ratolestem "hlídají psa". Některé i s pitbulem nebo amstafem a věřte, že opravdu trnu, kdy se jim jejich miláček, pes v plné síle, definitivně vytrhne a půjde si to vyřídit se psem, na kterého (zatím ještě na vodítku) nenávistně ječí. Jejich "psovodi" v pokročilejším věku mají děs v očích a přemýšlejí, kam uložili závěť.

Další z věcí, kterou tvrdím už roky, je, že pokud někdo fyzicky svého psa nedokáže udržet, neměl by ho mít. Jsou situace v životě se psy, kdy jednoduchou fyzickou sílu prostě použít musíte.

Vsadili byste si na desetileté dítě nebo důchodce v situaci, kdy na konci vodítka mají hodně naštvaného čtyřicetikilového psího kulturistu, který se v rámci povahy "bojového plemene" právě rozhodl jít zlikvidovat vašeho pejska? Jedinec "bojového plemene" (opět v důsledku šlechtění k psím zápasům) se navíc velmi rychle dostane do rozpoložení, v němž svého sebelépe poučeného člověka absolutně nevnímá, nevnímá okolí, vnímá pouze toho psího soupeře kousek od sebe...

Žádnou z výše uvedených skutečností pan "expert" nezmínil, protože ve svém neobjektivním pohledu na sebe a svůj osobní svět, ve kterém se mu vše zdá tak jednoduché a bezproblémové (ano, může to být i přetvářka maskující nedostatek znalostí), nevidí realitu. Psí svět si přihnul tak, aby odpovídal jeho sluníčkovým názorům. Pro laiky to bude "wow", ve světě skutečném je to průšvih.

Bojová plemena? Napsal jsem o nich na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách už velmi mnoho, jen v krátkosti zopakuji.

"Bojová plemena" mají svoje vyhraněná povahová specifika. Zásadním je vyblokované sociální chování (byla vyšlechtěna pro fyzickou likvidaci vlastního druhu), což má za následek zcela jiné vzorce chování při kontaktu s jinými psy. Místo vzorců hierarchických nastupují vzorce zabijácké.
"Bojová plemena" jsou tři - americký pitbulteriér, americký staffordšírský teriér (amstaf) a bulteriér. Ne rotvajler, ne dobrman, ne staffordšírský bulteriér, ne pastevci...
U "bojových plemen" je zásadně důležité rozlišovat mezi jejich vztahem k člověku a vztahem k vlastnímu druhu (resp. zvířatům obecně). Pokud je jedinec "bojového plemene" vychováván a veden se vší odpovědností a z hlediska psí etologie správně, pak ano, jeho vztah k člověku je primárně pozitivní. Zcela naopak je to ve vztahu k jiným psům a obecně zvířatům, protože znova zopakuji - jsou to plemena vyšlechtěná k jejich fyzické likvidaci. Genetika se v tomto případě začne prosazovat kolem jednoho roku věku pejska a zbytek je pak už jen okamžik, kdy se sejdou ty správné okolnosti.
"Bojová plemena" mají vysokou vrozenou dominanci. Vzhledem k jejich povahovým dispozicím je třeba vědět, že pokud se jednou pustí do boje, už neustoupí a rozhodně se nenechají z boje běžným způsobem odvolat. Je třeba si uvědomit, že síla stisku jejich čelistí je opravdu velká a není pro ně problém překousnout například lidskou kost v končetině.
"Bojová plemena" mají poměrně výrazně vyvinutý i ochranitelský instinkt.

Stále věříte našemu "expertovi", že se jedná o psy, které můžete bez obav pustit ven s desetiletým dítětem?

Žádná z výše uvedených zásadních skutečností z úst "experta" nezazněla a v kontextu dotazu rozhodně měly zaznít všechny. Samozřejmě za předpokladu, že je vůbec zná, o čemž důvodně pochybuji.

Strašení "bojovými plemeny" v televizi, protože "ve skutečnosti jsou to úžasný psi, který jsou k lidem asi nejvnímavější a nejjemnější"?

Za tohle bych si pana "experta" skutečně vychutnal.

Ano, televize určitě není objektivní médium. Bohužel, velký podíl na závažných neštěstích způsobených psy mají v poslední době (mimo jiné i díky podobným dárečkům, kteří lidi přesvědčují o úžasnosti "bojových plemen" bez toho, aby je seznámili i s druhou stranou mince) právě pitbulové nebo amstafové. Stačí si projít internet a případy z posledních měsíců, je toho požehnaně a jsou to fakta, nikoli strašení. Bagatelizování této skutečnosti a nerespektování dispozic zmíněných plemen je jen další důkaz "expertovy" evidentní neznalosti a nezodpovědnosti. Jistě - zranit nebo zabít jiného psa nebo člověka může z hlediska prosté fyzické síly každé větší psí plemeno, u "bojových plemen" však tuto možnost razantně akcelerují povahová specifika. To není strašení, to je realita potvrzená mnoha případy, které se v minulosti staly.

Nejvnímavější a nejjemnější? A toto tvrzení má reálný podklad kde, prosím?

"Bojová plemena" jsou svým založením bytostní psí bojovníci. Jsou tvrdí, vytrvalí, věří sami sobě. Pokud zaútočí, dojde k tomu na rozdíl od jiných plemen bez předchozí výstrahy, s plným nasazením. Z hlediska řeči těla jsou často nevyzpytatelní a nevypočitatelní. Jsou to sólisté, jsou sami za sebe, a to i vzhledem ke svým lidem. Právě to ale určitým lidem imponuje a vyhovuje a nedají na ně dopustit. A pokud vědí, na co dávat pozor a jaká jsou omezení, pokud jsou zodpovědní a jejich pes jim neslouží jen pro uspokojení jejich ega nebo zakrytí komplexů, pak super. Ale často tomu tak nebývá a často právě tato plemena napadnou svého vlastního člověka - protože jim buď ublížil nebo je z jejich pohledu slabý. Jsou to bojovníci, ne plyšáci. V žádném případě, a teď mluvím z pozice člověka, kterému prošlo rukama za těch dvacet let mnoho psích jedinců velké řady plemen, bych ale "bojová plemena" objektivně neoznačil za nejvnímavější a nejjemnější.

A už vůbec ne jako psa pro "kohokoliv".

Neznalost není omluva, pokud veřejně vystupuji a nechávám se prezentovat jako "expert".

Pokud jsem skutečný expert v jakékoli oblasti, nechám se tak představovat a nejsem jen "expert v uvozovkách", nesmím si podobné zavádějící informace, plynoucí z mé neznalosti, jednoduše dovolit. Nesmím.

Proč?

Vážení "experti", jste plně zodpovědní za každou informaci, kterou vypustíte - stejně jako za každou zásadní informaci, kterou zatajíte. Neexhibujte v médiích jen proto, abyste si dělali reklamu a zvyšovali ega. Pokud nemáte patřičné znalosti o psech, o psí etologii, pokud za sebou nemáte reálnou praxi, pokud se kolikrát jen snažíte (špatně) kopírovat jiné a pokud tvrdíte zcela mylné a ve svých důsledcích vysoce nebezpečné skutečnosti, pak prosím mějte dostatek sebereflexe a veřejně nevystupujte. Uvědomte si, že vás sledují a poslouchají ve valné většině laici, kteří vám věří a nerozpoznají faktický nesmysl. Opravdu nestačí se pořád jen smát (existuje na to mimochodem jedno hezké přísloví) a líbivě mluvit o sobě, musíte i něco skutečně znát - ne si jenom myslet, že to znáte.

Víte, podobných "expertů" mám už vážně docela plné zuby, ať je to kdokoli. A pokud po těch psích budu muset zametat, tak tomu budu svůj čas věnovat. V zájmu toho, aby se ke stávajícím psím fámám a nepravdám nepřidávaly další, aby nedocházelo ke zcela zbytečným fatálním situacím, týkajících se ať už lidí nebo jejich psů a aby alespoň psí majitelé měli dostatek informací k rozpoznání "expertů"...

Tak si to pěkně shrneme...

Před zhruba třemi týdny jsem napsal a zveřejnil stať "Kastrace - speciální článek", který vzbudil v komunitě lidí kolem pejsků obrovské emoce a ohlas. O týden později následoval článek "Psí sexualita", spolu s prvním obsahující pro mnoho lidí množství nových informací - informací, které kvůli jednostranné masáži různých psích útulků, sdružení a mladých slečen zabývajících se dočasnou péčí zůstaly mnoha majitelům psů a fenek utajeny. Namátkou třeba informace o tom, že psí genofond není předáván stylem "králík", že kastrace má zásadní dopad na psychiku psa/feny nebo že je skutečně možné přežít se smíšenou psí smečkou i odbdobí hárání, pokud její majitel také něco dělá a ne pouze konstatuje "že by to určitě nešlo".

Nechal jsem do dnešního dne dostatek času na to, aby tyto informace lidé vstřebali a zamysleli se nad nimi. Nechal jsem dostatek času i těm, kteří se na mě potřebovali vyřvat, poslat mě na psychiatrii a označit termíny debil a idiot.

A teď nastal správný čas si to pěkně shrnout, opět z různých stran.

Jednoznačně pozitivní je, že další lidé začali přemýšlet nad osudem svých psích parťáků. Na základě zpětných vazeb mnoho z nich přehodnotilo svůj dosavadní pohled na kastraci jako na neškodný zákrok, jak jim do té doby bylo z různých stran prezentováno. Rozhodli se přenést odpovědnost tam, kam skutečně patří - tedy sami na sebe. Rozhodli se chovat zodpovědně a neřešit z pohodlnosti nebo neznalosti potenciální problém doživotním zmrzačením své fenky nebo pejska.

Jednoznačně pozitivní je i to, že řada psích majitelů nepostrádajících empatii a vztah sama v sobě vnitřně cítí, že bezdůvodná "preventivní" kastrace zdravého psího jedince není v pořádku. Jen v sobě bohužel nemají dostatek síly odporovat mainstreamu, který hlásá "kastrace" a "cvičák". Hrne se to na ně ze všech stran - pes musí jít na cvičák a jiná alternativa neexistuje, pes musí jít na kastraci, protože tak je to správně, tak to musí být. A to probuzení člověka pak bohužel přijde kolikrát až v momentu, kdy už je pozdě.

Jednoznačně pozitivní je fakt, že se našlo dost těch, kteří se nebáli vyjádřit mně a mému pohledu na výše uvedené problematiky veřejnou podporu, popřípadě na vlastním příkladu ukázat, že určité věci a postupy skutečně fungují. A jsou mezi nimi i lidé, kteří se se mnou nikdy osobně nesetkali, nejsou to ani moji přátelé, ani moji klienti, ale majitelé psů mající v sobě to, co by měl mít každý a co v sobě nemají právě ti, kteří jako nejlepší (resp. pro ně nejjednodušší) řešení vidí v trvalém zmrzačení zdravého mladého psa nebo feny.

Pokud z argumentace zastánců a propagátorů plošných kastrací vyjmu "argumenty" obsahující pouhé zesměšňování, vulgarity a křik, pak toho moc nezbyde. Vlastně nezbyde nic - žádný rozumný podložený argument pro to, aby nebyla ponechána zodpovědnost na majiteli psa se vším všudy, tedy včetně plnohodnotného psa nebo fenky. Stále jen dokola omílané fráze o tom, že každý je potenciální množitel a nezodpovědný blbec, kterému pes s pohlavními orgány nepatří do rukou, protože by toho jistojistě zneužil. Klasický přístup "dotyčný ještě nic neprovedl, ale už ho sejmeme, protože by teoreticky mohl". Přijde vám to normální? Mně ne.

Způsob chování těchto lidí, kteří se nazývají "diskutujícími", je vůbec velmi zarážející. A hned na začátek zdůrazním, že není výjimkou pouze pro tuto oblast - najdete jej dnes v každé zájmové nebo společenské diskuzi. Spočívá v totální absenci faktických argumentů a slušného chování, místo toho nastupuje již zmíněná vulgarita a "síla tlupy". Oblíbená je strategie uvedení naprosto nesmyslného údajného faktu o člověku, kterého chtějí zdiskreditovat, načež se čeká na to, zda jej jako očividný nesmysl někdo vyvrátí. Pokud někdo dostatečně rychle nezareaguje a evidentní nesmysl nevyvrátí, začne se s tímto vymyšleným faktem pracovat dál a rozvíjet jako "zaručená pravda" do těch nejabsurdnějších konců. Stejným způsobem se pracuje i s fakty uveřejněnými například v mém článku - a čeká se na to, zda dostatečný počet jiných diskutujících napíše "Četla jste vůbec ten článek?" nebo "Umíte číst?" Vulgární výrazy, zesměšňování a osobní napadání osoby mé nebo těch, kteří mají se mnou souhlasný názor, je už jen třešničkou na dortu diskuzní úrovně těch jedinců, kteří očividně nezvládají sami sebe. Upřímně a velice lituji jejich psy, protože podobné psychické problémy takových lidí musí těžce odnášet i oni.

Je velmi frustrující zjištění, jak se i v oblasti chovu a psího spolužití scéna zvrhla do tak extrémní mezilidské nenávisti. Kdysi dávno se říkalo (a do velké míry i platilo, ještě jsem to osobně zažil), že pejskaři jsou komunita, která drží při sobě. Už to dávno není pravda. Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že nikdy v životě jsem nezažil tolik nenávisti a osobních záští jako poslední roky v psí branží. Je to čím dál horší a internetové "diskuze" jsou pouhým vrcholkem ledovce - nicméně i z tohoto vrcholku je znát nenávist tak patrná, že z toho běhá mráz po zádech. Nenávist, osočování, vulgarita a výsměch. Tady už se ani neptám, tohle rozhodně normální není. A znovu se podívejte na rozdíl ve vyjadřování kastračních podporovatelů (a zřejmě to spolu úzce souvisí) vůči lidem, kteří si kromě respektu k psímu životu udrželi i argumentační věcnost a diskuzní slušnost. Je to poznat na první pohled.

Častým tématem, které je v této souvislosti zmiňováno, jsou psí množírny. Ano, množírny jsou jednoznačně velký problém, už jsem o tom také psal. Ale (a to jsem také psal) jejich eliminace rozhodně nedosáhneme tím, že budeme "preventivně" kastrovat všechny nečistokrevné nebo útulkové psy a fenky - pokud se dostanou do spárů množitele, jsou vždy oběťmi, nikoli viníky! Nebo to už je také normální, trestat místo zřejmého pachatele potenciální oběť? Nejviditelnějším důkazem nesmyslnosti tohoto přístupu je fakt, že se kastruje jak na běžícím pásu, ale světe div se a žasni, množírny stále existují. Je přece jasné, že ta chyba je jinde a je zcela zřejmé, že množírny budou fungovat tak dlouho, dokud budou mít odbyt. Prostý zákon nabídky a poptávky. Nemluvě o tom, že nezanedbatelná čast psích množíren nejsou ve skutečnosti fabriky na peníze, ale psi a feny ve vlastnictví lidí, kteří jsou jednodušší nebo se jim to v hlavě trochu pomotalo a nejsou psychicky v pořádku. Mají svá zvířátka a čím víc, tím líp, ti opravdu neřeší, že žijí společně v ho.... A ta první i ta druhá skupina si vždycky svoje oběti najde, přestaňte už konečně tlačit lidem do hlavy, že plošné kastrace zabrání množení. Nezabrání, snad to proboha vidíte sami, pokud ne, jde vám ve skutečnosti o něco úplně jiného.

Prvotní příčina utrpení psů a zvířat obecně je ve (ne)vztahu mnoha dnešních lidí k jiným živým tvorům.

Pes, kočka, kůň ani žádné jiné zvíře není spotřební zboží. Není to "něco", co vyměníme za "něco" jiného, pokud nám to nevyhovuje. Co vyhodíme, pokud nám přestane vyhovovat. Bohužel přesně v tomto je lidská společnost zvrhlá - dodnes si pamatuji na jednoho místního figuranta z cvičáku, který se chlubil tím, že každý jeho pes ho baví tak dva roky, než ho všechno naučí, pak ho bavit přestane a dá ho pryč. Jsou "výcvikáři", "reprezentanti" a "výstaváři", kteří se bez milosti zbaví svých psů, pokud přestanou být schopni podávat požadované výkony. Na vesnicích, kde je pes brán jako hospodářské zvíře, je bez milosti utracen, pokud přijde stáří nebo závažná nemoc. Jeho místo zaplní další hospodářské zvíře. Pro řadu lidí je pes dostatečně reprezentativního plemene brán na stejné úrovni jako Porsche v garáži - až doslouží, utratíme, vyhodíme, pořídíme jiný model psa...

Ano, jsou i mezi těmito lidmi výjimky. Ale neměla by ta výjimka být většinou?

Lidé už v naprosté většině ten pravý vztah ke zvířatům nemají.

Kdysi dávno byli závislí na své krávě, ovcích, koních, vážili si jich stejně jako si vážili psa, který jim hlídal usedlost. Jejich zvířata pro ně měla cenu přežití a všechny dohromady spojovala závislost na přírodě i na sobě navzájem. Kdysi dávno.

Pak se to nějak zvrtlo.

Přišla definitivní vláda techniky a financí. Přírodou začali lidé opovrhovat a začali mít pocit, že ji ovládnou a znásilní, stejně jako její děti. Divoká zvířata, domácí zvířata, psy. Vytratil se respekt, souznění a spolupráce.

A různé instituce začaly lidem vtloukat do hlavy, že jedině kastrovaný pes je správný pes, protože nebude dělat tohle a tamto. A jedině kastrovaná fenka je správná fenka, protože se nestane tohle a tamto. A pokud nebudou mít kastrované psí jedince, pak jsou nezodpovědní a špatní. A jedině kastrovaný pes kastrovaná fenka jsou šťastní a spokojení, protože my jsme páni tvorstva a víme, co je pro ně nejlepší.

Plné kotce psích útulků nejsou důsledkem nedostatečného počtu psích kastrátů. Jsou v prvé řadě důsledkem lidské nezodpovědnosti a lenosti. Jsou však také důsledkem přílišného hraní na city na úkor aktivní práce s budoucími majiteli psů a fen ze strany provozovatelů útulků a souvisejících zařízení, profesní neznalosti, nulové pozitivní (nikoli restriktivní) osvěty a velmi nereálného pasování se těchto majitelů/zaměstnanců do role spasitelů. Jsou mnohdy důsledkem stavu, kdy člověku zachutná moc rozhodovat a přikazovat, selektovat lidi a selektovat psy.

Existence množíren je podmíněna laickou klientelou, která absolutně nerozeznává mezi kvalitní chovatelskou stanicí a množírnou se štěněcími kříženci mnohdy jen vzdáleně připomínajícími jejich vysněné plemeno, s otřesnými podmínkami chovu, ale pro ně neodolatelným lákadlem dumpingové ceny. Množírna pro ně představuje čínskou kopírku známé značky - vypadá to stejně (podobně) a pořídím to za pakatel. Nedomýšlejí další souvislosti, jsou to kavky posuzující věci jen podle peněz. A dokud budou existovat oni, budou existovat i množitelé.

Dokud budete kašlat na osvětu, na předávání objektivních pravdivých informací, dokud nebude ve vašem zájmu lidi vychovávat k zodpovědnosti a schopnosti přemýšlet a předvídat - dokud budete jen kastrovat, zakazovat, přikazovat a omezovat... do té doby se nezlepší vůbec, ale vůbec nic. Chápete to? Aspoň trochu chápete rozdíl mezi tupou restrikcí a změnou myšlení lidí? Koukněte se kolem sebe, kolik zla ve všech oblastech lidského života už ten nesmyslný restriktivni systém a jednostranné účelové informace odnaučující lidi samostatně myslet a rozhodovat se už přinesl.

Tohle se nám všem jednoho dne velice krutě vrátí.

Neschopnost žít v souladu s přírodou, nerespektování přirozeného života zvířat, všeprostupující a často jen uměle vyvolaná nenávist mezi různými skupinami lidí. Skutečnost, kolik jsme jen za několik posledních desetiletí dokázali zlikvidovat živočišných druhů, kolik jich je na kritické hranici vyhynutí.

Tato planeta a celý vesmír pracují na principu rovnováhy a kdo tuto rovnováhu dlouhodobě či zásadně poruší, bývá vždy eliminován natolik, aby se rovnováha opět vrátila.

A jedním z těch drobných kamínků v celém procesu je i náš skutečný, ne jen proklamovaný, vztah k psímu druhu. Vztah založený buď na znásilňování psí podstaty nebo na jejím respektování. Dokud bude prosazována varianta první se vší související nenávistí a agresí, bude to velmi zlé pro všechny.

Opravdu si myslíte, že lidé pracující se psy, kteří jsou svojí nenávistí a agresí natolik prostoupeni, že se vám udělá zle, jen co si přečtete jejich prezentaci na diskuzním fóru, mohou mít reálně pozitivní vztah ke svým psím svěřencům?
Opravdu si myslíte, že sami psi u takových lidí umístění je nemají dokonale přečtené a neodcházejí od nich s ještě více pošramocenou psychikou a zklamáním v člověku?
Opravdu si myslíte, že takoví lidé znají a mají v sobě základní stavební kámen vztahu a respektu - pokoru?
Opravdu si myslíte, že takoví lidé mají vůbec základní profesní znalosti pro skutečně pozitivní práci s jim svěřenými psy?

Já si to vážně nemyslím a všechny dostupné informace a fakta mě v tom jen utvrzují.

V opačném případě by se totiž jinak chovali, měli jiné priority i cíle a mnozí z nich by své psí svěřence nevychovávali fackami a řvaním, nervozitou a hysterií. A místo nálepkování budoucích majitelů jako nesvéprávných kandidátů na množitele, místo vyhrožování v případě nedodržení protiprávných podmínek předávacích smluv, hraním na city místo práce s lidmi by aspoň trochu zapracovali na poli osvěty. Ne stylem "nekastrovaný pes je špatný pes", ale stylem "máte za pejska/fenku plnou zodpovědnost, je zapotřebí dávat pozor na ty a ty věci, hárání fenky obnáší to a to, vodítko není ostuda atd." Bohužel půlka zainteresovaných absolutně netuší, která bije a půlce stačí ke spokojenosti to, že "milují pejsky, dělají pro ně jen to nejlepší a jsou pro ně jak vlastní děti". Realita je ale jiná, už se konečně probuďte. Dá se to totiž dělat i ve vaší branži správným přístupem, stačí se podívat do těch dobře vedených psích zařízení, která jsou sice ve velké menšině, ale existují.

Všechny doposud zmíněné skutečnosti ohlasy kolem mých výše uvedených článků ukázaly ve vší nahotě. Co se týká lidí, jejich stylu chování, proklamovaného a skutečného vztahu vůči psům. Skutečných či jen proklamovaných priorit, cílů a zájmů.

Skutečně nebylo mým úmyslem skrze moji videoreportáž s klientem vyprovokovat debatu a nechat propuknout vášně (i když bylo celkem předvídatelné, že k tomu dojde), ale dnes jsem rád, že k této kauze došlo.

Dala možnost relativně velkému počtu lidí dozvědět se prostřednictvím mých článků informace, které do té doby neznali, přimět je k zamyšlení, co je dobré a co špatné.

Mně dala možnost v sevřené formě znovu probrat celou problematiku nesmyslných (a útulky formou předávacích smluv vynucovaných, přímo prováděných či mediálně hojně doporučovaných) kastrací mladých zdravých psích jedinců a problematiku obecné psí sexuality.

Zastáncům a propagátorům nesmyslných a neetických kastrací dala možnost představit se ve vší své kráse a intelektuální úrovni - obrázek si může udělat každý sám.

A ještě něco na závěr.

Kastrovaný pes a kastrovaná fena jsou vždy v rámci vlastního druhu vnímáni jako neplnohodnotní (hendikepovaní, méněcenní, podřadní - na slovíčku nezáleží) jedinci. Platí to pro všechny živočišné druhy a je vysoce rozumné se s tímto faktem prostě smířit. Není to útok na vašeho konkrétního psího miláčka, v daném případě je to prostě fakt a je velmi dobré vědět, že kastrace přináší podstatné změny psychiky takto postiženého jedince a přináší stejně tak i změny chování psího okolí vůči němu samému. Znalost a respektování těchto skutečností vás i jeho může v běžném denním životě ochránit před mnohými nebezpečnými situacemi a zavírat před tím oči vám naopak mnohé problémy způsobí. Každý kastrát se chová jinak než plnohodnotný jedinec a tvrdit, že "můj pes/fena jsou pořád stejní" v realitě znamená, že buď účelově lžete, neznáte vlastního psa/fenku, u psa/fenky kastrovaných ještě ve štěněcím věku považujete za normální, pokud se jako štěně chovají i o několik let později nebo jednoduše nejste schopni rozpoznat základní psí vzorce chování. Bez urážky, opravdu to o ničem jiném neni.

Děkuji.

Psí sexualita

Dnešní téma úzce souvisí s tématem kastrace, kterému jsem se podrobně (a zdaleka ne poprvé) věnoval v minulé stati "Kastrace - speciální článek".

Vysvětlíme si mimo jiné základní pojmy, ovlivnitelnost psích sexuálních projevů a vyvrátíme některé zcela nesmyslné přetrvávající mýty, které jsou v dnešní době účelově zneužívány zastánci plošných kastrací a těmi, kteří se domnívají, že namísto správné výchovy svého psího parťáka je lepší zbavit ho pohlavních orgánů.

V prvé řadě si znovu zopakujme, že sexualita živých organismů je z hlediska přírody zcela přirozená a je určena k zachování druhu, primárnímu pohlavnímu rozlišení a funguje jako životní hnací motor. K úspěšnému zachování druhu (rozmnožování) je obecně zapotřebí několika základních faktorů - musí být přítomensamčí i samičí jedinec, stejného druhu (mezidruhovým křížením se teď nezabývejme), oba s funkčními pohlavními orgány. V našem případě samec (pes, pumr) s penisem a varlaty produkujícími spermie (samčí pohlavní buňky) a samice (fena) s vagínou, dělohou a vaječníky uvolňujícími vajíčka (samičí pohlavní buňky). Fena se musí navíc nacházet v období hárání, přesněji řečeno v jeho fázi, kdy je vajíčko připraveno na oplodnění (cca 2-3 dny) a fenka je ochotna do sebe přijmout psa. Pokud je i konkrétní pes schopen a ochoten (což zdaleka není pravidlem) nakrýt konkrétní fenku a má dostatečně životaschopné spermie, dojde k zabřeznutí fenky, která cca po 62 dnech (průměrná doba březosti) přivede na svět štěňata. Počet štěňat je variabilní, podle plemene i dispozic konkrétní fenky a celé tento "štěněcí nadělení" se nazývá vrh.

Pes (samec) je schopen krýt v podstatě kdykoliv, schopnost feny (samice) zabřeznout je podmíněna výše zmíněnou a velmi krátkou fází v období hárání. Celý složitý proces hárání je řízen hormonálně, pokud je fenka zdravá, dochází k němu u většiny plemen dvakrát ročně, u některých pouze jedenkrát ročně. Interval může a nemusí být pravidelný, závisí na mnoha dalších faktorech, jakými jsou například celkový zdravotní stav fenky, hormonální rovnováha, kondice fyzická a psychická, krmný režim, prostředí, přítomnost dalších fen, přítomnost psa, postavení ve smečce atd.

Nicméně velmi důležité je uvědomit si a přijmout fakt, že psí druh se rozmnožuje pohlavní cestou. Výhradně pohlavní cestou, nikoli buněčným dělením, neposkvrněným početím nebo šamanským zaříkáváním. Připomínám to teď především těm, kteří jsou rozhodnuti nechat vykastrovat vlastní štěně, které teď spi vedle nich a zapomněli, že nebýt jedné nevykastrované fenky a jednoho nevykastrovaného psa, nikdy by svoje krásné štěně neměli. Předkládám to jako fakt k zamyšlení, jak s ním naložíte, je na vás.

V dalším textu uvedu na pravou míru argument, který tak často používají ti, kteří by nejraději vykastrovali každého pro ně nepřijatelného psa nebo fenu.

Vlci a psi jsou predátoři, loví taková zvířata, která jsou v potravním řetězci na nižších pozicích. Zdůrazňuji, že přes všechnu domestikaci to stále platí i pro naše psy, kteří jsou i dnes schopní (podle plemenných dispozic) s nadšením ulovit vše od malých hlodavců až po vysokou lesní zvěř. Psi mají v sobě stále ještě lovecké geny predátora a pokud nemají na výběr, jsou schopni se v zazvěřeném terénu uživit sami.

Pro pochopení dalšího textu si nejprve vysvětlíme pojmy "predátor" a "kořist". Predátorem v živočišné říši je obecně živý organismus, závislý na zabití a následné konzumaci jiného živého organismu. Psovité šelmy, kočkovité šelmy, medvědi atd. Tento jejich cíl je nazýván kořist.

Aby příroda fungovala, musí být vše v rovnováze, tedy i početní stavy predátora a jeho kořisti. Zcela jednoduše řečeno - pokud se zvyšuje početní stav kořisti, začne se zvyšovat i početní stav predátora, pokud dojde k úbytku kořisti, dojde i k úbytku počtu predátora. Dochází k neustálému oscilování početních stavů kolem optimálního počtu, jedná se o samoregulační rovnovážný systém, který takto funguje do doby, než je narušen zásahem zvenčí (například nemoc postihující celý nebo velkou část druhu, ztráta území nebo potravních zdrojů).

Za těchto okolností vždy platí, že musí existovat dostatečný a řádově vyšší početní stav kořisti, než predátora (tento faktor přímo ovlivňuje úspěšnost lovu) - jinými slovy, kořist se množí častěji a ve větším počtu než predátor a dožívá se nižšího přirozeného věku. Dále - u kořisti jakožto "konzumovaného" druhu na spodních pozicích potravního řetězce jde primárně o kvantitu, tedy o množství, ne o inteligenci, proto zde nedochází k selektivnímu množení (například hlodavci). Výjimkou je kořist sociálně organizovaná (například srnci, jeleni, antilopy). Lovená zvěř obecně nesmí být na vyšším stupni inteligence než lovec, ten by v takovém případě neulovil nic nebo příliš málo pro to, aby přežil. Naopak predátor musí být (a také bývá) vysoce inteligentní, evoluční výhodou je i schopnost sociální spolupráce.

Již zmíněná inteligence predátora je v rámci přírody zcela jednoduše a velmi efektivně zajištěna tzv. zákonem přirozeného výběru. Stejně jednoduše řečeno, u sociálně organizovaných druhů, jakým jsou například vlci, dochází v přírodních smečkách k předávání genetické informace pouze prostřednictvím vůdčího alfapáru. Alfapár je vždy v rámci své smečky tím nejschopnějším a nejkvalitnějším genetickým materiálem, případný smečkový "genetický odpad" je nemilosrdně zlikvidován. Proto dochází u samic psovitých i velkých kočkovitých šelem k potlačené říji, proto první, co nový vůdčí samec udělá, je likvidace potomků jeho předchůdce.

Rozmnožování sociálně organizovaných predátorů je úzce svázáno s okolními podmínkami. Pokud má smečka například problém se uživit, nerozmnožuje se. Pokud není k dispozici dostatečně kvalitní jedinec, nedojde k nakrytí, pokud je genetický materiál nekvalitní, dojde ke spontánnímu potratu nebo jsou mláďata matkou zabita hned po narození.

Zpět ke psům.

Vše výše řečené stále ještě platí i pro dnešní domestikované vlčí potomky. Chovatelé velmi dobře znají situace, kdy fena odmítne psa, spolehlivý krycí pes odmítne nakrýt nabídnutou fenu. Znají i situace, kdy dojde k likvidaci některých nebo všech štěňat rodičovskou fenou. Jenom někteří z nich jsou slepí nebo natolik zaslepeni vidinou peněz, že jsou schopni fenku doslova znásilnit nebo vypiplat vrh či jedince z něj, který by za normálních okolností neměl objektivní šanci přežít. A vidíme to nejen u psů, ale i u lidí v nevyhlášené soutěži o to, čím postiženějšího nebo dříve narozeného človíčka udržíme při životě...

To důležité a zásadní, co je dobré si uvědomit, je fakt, že psi se nemnoží jako králíci!

Je naprosto mylný názor, že jak se k sobě dostane pes a hárající fena, zákonitě a neodvratně dojde k oplodnění a zabřeznutí. Není tomu tak. Musí totiž být splněny všechny podmínky a těch není málo.

Fena musí být v té správné fázi a to zdaleka(!) není pravidlem.
Fena musí být ochotná přijmout psa a to zdaleka(!) není pravidlem.
Pes musí být ochoten fenu nakrýt a to zdaleka(!) není pravidlem.
Pes musí být schopen fenu nakrýt a to zdaleka(!) není pravidlem.

Jak jsme si už mnohokrát na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i v tomto článku řekli, psí druh má v sobě stále geneticky zakódován hierarchický sociální systém. Právo krýt a rozmnožovat se má pouze jedinec stojící na vrcholu smečky. Opravdu to není tak, že na hárající fenku stojí spořádaně fronta psů z okolí a vystřídá se na ní jeden po druhém. Opravdu ne, v psím světě to takto nefunguje.

Znáte oblíbené pořekadlo, že "silnější pes mr.."? V situaci, kdy jde o sex, dokáže i jinak mírumilovný a nekonfliktní pes zabíjet. Pro ilustraci - vzpomínám si na jednoho psa plemene bordeauxská doga, který prostý hierarchický konflikt s jiným psem vždy řešil tím, že si ho jednoduše zahrabal pod sebe. Už tehdy jsem varoval jeho majitelku, že pokud půjde o fenu, bude zabíjet, ať dává pozor. Uběhlo pár týdnů a volala mi ubrečená s tím, že potkali háravou fenku, jiného psa a ten její dobromyslný obr ho skutečně zabil...

Teď znovu zopakuji, co už jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nejednou napsal.

Sexuální projevy psa a sexuální projevy feny, tedy snaha krýt a ochota být kryta, včetně následných symptomů (například falešná březost feny), jsou naprosto těsně svázány s hierarchickým postavením dotyčného psího jedince ve své vlastní (lidskopsí) smečce.

Zopakuji to ještě jednou, jinými slovy.

Pokud nemáte svého vlastního psa hierarchicky zvládnutého, pokud se on sám cítí alfou své smečky, pak vám bude šílet, jakmile venku ucítí pach hárající fenky. Pes cítí pach hárající fenky na velkou vzdálenost, pokud bude mít příležitost, uteče za ní. Doma bude výt touhou po fence, která hárá někde poblíž. A i když nebude žádná žádoucí psí dáma poblíž, bude vám doma denně ojíždět polštář, deku nebo plyšáka. Nebo vás samotné.

Pokud nemáte svoji vlastní fenku hierarchicky zvládnutou, pokud se cítí být alfou své smečky, pak bude daleko svolnější se venku nějakému psímu nápadníkovi nastavit. Bude vám utíkat, pokud si nedáte pozor. Budete mít problémy s falešnou březostí, můžete mít problémy s hormonální rovnováhou.

A ano, pokud nebudete ochotni na své smečce hierachicky zapracovat a být jejím fungujícím vůdcem, pak budete velice snadnou obětí kastrační lobby. A pokud budete ochotně naslouchat tomu, že kastrovaný pes vám už nebude běhat za fenkami a kastrovaná fena vám odlehčí od starostí s jejím přirozeným sexuálním cyklem, pak zvolíte z vašeho hlediska to nejjednoduší, ale úplně nejhorší řešení.

Už nebudete mít psa nebo fenu, budete mít kastráta, se všemi negativními důsledky, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už mnohokrát rozebral.

Pokud ale nebudete zaměňovat příčiny a následky, pokud v sobě najdete základní respekt ke svému psímu parťákovi, uděláte něco zcela jiného.

Začnete fungovat jako skutečný vůdce své lidskopsí smečky (v čemž vám pomohou tyto PSÍ STRÁNKY FALCO i já osobně, pokud budete chtít a potřebovat) a s úžasem zjistíte, že poté, co tuto roli zvládnete natolik, že vám to uvěří vlastní pes/fenka, stanou se dlouhotrvající problémy minulostí.

Zjistíte, že se v maximální míře utlumí sexuální žádostivost a projevy vašeho pejska. Přestanou razantní reakce na pach háravé feny, zvukové projevy (toužebné vytí, kňučení), snaha dostat se k fence za každou cenu. Přestane substituční nakrývání polštářů a jiných vhodných předmětů. A jako bonus k tomu získáte daleko lépe spolupracujícího a s vámi komunikujícího psa.

Zjistíte, že se vaše fenka začne v období hárání chovat jinak. Sníží se razance háracích projevů jako taková, nebude pro psy tolik lákavá, zvýší se intenzita a doba odhánění psů. Nebudete mít problémy s falešnou březostí, pokud dodržíte i další zásady (eliminace hraček, snížené dávky krmení, zvýšený pohyb). A jako bonus k tomu získáte daleko lépe spolupracující a s vámi komunikující fenku.

Nevěříte?

Osobně a velmi dobře a dlouho znám lidi, kteří mají ve své smečce psí jedince obojího pohlaví. Žijí v paneláku a v období hárání své fenky fungují stejně jako jindy. Žádné oddělování a žádné restriktivní postupy. V noci spí v jedné místnosti, člověk, pes a fenka. Za striktního dodržování jediného pravidla, kterým je smečková hierarchie. Ano, tak málo stačí - znám osobně více takových případů a jsem si jist, že je řada dalších, kteří to mají stejně. Za dvacet let, kdy chovám psy (psy-samce proto, že mi prostě vyhovuje jejich větší osobnost a nezávislost, než mají fenky, rozhodně v tom není žádná pohodlnost), po sobě žádný z nich nenechal jediné štěně. Ale ani neprožívali a neprožívají žádnou sexuální frustraci, nepotřebují žádnou sexuální substituci a vícekrát se ocitli v situaci, kdy sdíleli stejný prostor s hárající fenečkou.

Přestaňte žít v přesvědčení, že psi se množí jako králíci. Ne, jejich rozmnožovací strategie je založena na principu predátorů, kdy svoje geny předávají dál jenom ti nejschopnější jedinci s nejkvalitnější genetickou výbavou. Ne každý s každým, ale pouze vrchol pyramidy daného společenství - konkrétní smečky. Zorganizujte si svou vlastní lidskopsí smečku tak, abyste jen vy byli ti, kdo mají právo předat svoji genetickou výbavu dál. Váš pes/psi to pochopí a uzpůsobí tomu i svoji vlastní sexualitu.

Přestaňte žít v přesvědčení, že psi se množí jako králíci a proto je potřeba je kastrovat. Začněte se chovat jako vůdčí jedinci a kromě utlumené sexualitý svých psů a fen získáte i jejich respekt a přirozeně podřízené chování.

Přestaňte žít v přesvědčení, že vás pejsek strašně trpí, protože nemá příležitost si užívat s fenkami a proto je tedy zapotřebí jej nechat vykastrovat. Není tomu tak. Ve fungující smečce, kde nezastává alfapozici, velmi dobře ví, že nemá právo krýt. Svoji genetickou výbavu nikdy dál nepředá stejně jako 90% jeho kolegů v přírodních smečkách. Je to pro něj přirozené, nikoli frustrující, pokud je ve vlastní smečce správně zařazený.

Přestaňte žít v přesvědčení, že vaše fenka strašně trpí, protože nemá štěňata a proto je tedy zapotřebí ji nechat vykastrovat. Není tomu tak. I pro ni platí zákon přírodního výběru, kdy svoje geny předávají pouze ty nejschopnější samičky a 90% jejích kolegyň v přírodních smečkách nikdy vlastní potomky nemá. Je to pro ni přirozené, nikoli frustrující, pokud je ve vlastní smečce správně zařazená.

Přestaňte žít v přesvědčení, že kastrace zdravých psů a fen je nutná, prospěšná a přirozenou psí sexualitu je zapotřebí eliminovat. Pokud vás k tomu navíc vehementně nutí lidé, kteří mají mnohdy prokazatelně sami problém svěřené psy/feny zvládnout, pak se zkuste zamyslet nad tím, jaké pohnutky je k tomu asi vedou a jak kompetentní ve skutečnosti jsou.

Shrnu to.

Fenky mnohých z vás jsou neustále připravené k zabřeznutí ne proto, že mají pohlavní orgány produkující pohlavní hormony. Netrpí na falešné březosti proto, že ze sexuálního hlediska zůstaly podle vaší argumentace a argumentace kastračních fanatiků "neuspokojené". Tyto problémy mají pouze a výhradně proto, že jste krutě nezvládli hierarchii ve své lidskopsí smečce a odmítáte pochopit zákonitosti psychiky a etologie psího druhu. Pokud budete ochotni a schopni to pochopit a začít na sobě pracovat, pak budete moci navždy škrtnout slovo "kastrace" ze svého slovníku.

Psi mnohých z vás nejsou "nezvladatelní" (čti nezvládnutí) a sexuálně extrémně vzrušiví proto, že mají pohlavní orgán produkující pohlavní hormony. Nejsou problematičtí vůči jiným psům a teskně vyjící po každé fence proto, že ze sexuálního hlediska zůstali plnohodnotní. Máte s nimi problémy pouze a výhradně proto, že je nedokážete zvládnout, nezvládli jste hierarchii ve vlastní smečce a odmítáte pochopit, ze chyba je pouze ve vás samých. Pokud budete ochotni a schopni to pochopit a začít na sobě pracovat, pak budete moci navždy škrtnout slovo "kastrace" ze svého slovníku.

A ano, pomůžu vám s tím, pokud o moji pomoc budete stát.

Zopakuji to ještě jednou.

Sexuální projevy psa a sexuální projevy feny, tedy snaha krýt a ochota být kryta, včetně následných symptomů (například falešná březost feny), jsou naprosto těsně svázány s postavením dotyčného psího jedince ve své vlastní (lidskopsí) smečce.

Kastrace - speciální článek

To, co se rozběhlo na sociální síti FB, na mém vlastním profilu Psí školy Falco, po zveřejnění mého článku/videa Opravdu chcete kastrované psy a fenky?, mě přimělo k rozhodnutí napsat tento speciální článek.
Znovu zopakuji základní fakta o kastraci, znovu vysvětlím, proč tak razantně vystupuji proti bezdůvodným a krutým kastracím zdravých psů a fen. Znovu vysvětlím, proč tak razantně vystupuji proti zaběhnuté praxi naprosté většiny psích útulků, spolků a sdružení kastrovat vše, co jim přijde pod ruku. Informace, fakta, argumenty. Slušně, ale dostatečně jasně.
A nechám vás i nahlédnout do autentického stylu "diskuze" lidí, kteří neodůvodněné kastrace psů a fen vehementně podporují a propagují - obrázek si udělejte sami. Ale i jim tu odpovím, třebaže bych na jejich výpady a výsměch vůbec reagovat nemusel.
Prostě to vezmeme z jedné vody načisto...

Ze svých individuálních výcvikových servisů vybírám ty, které jsou nějakým způsobem zajímavé, netradiční nebo dobře charakterizují určité psí plemeno či jevy z našeho psího světa. To byl také důvod, proč jsem stejně jako v jiných případech natočil video se svojí klientkou a zároveň majitelkou fenky a pejska z různýchpsích útulků. Oba dostala do rukou již jako kastrované (oba ještě ve štěněcím věku) a během společného života začala docházet k poznání, že kastrace není takové dobro a nutnost, jak je lidem prezentováno. Přijela ke mně v prvé řadě s fenečkou, u které se projevily klasické změny chování kastráta - to stejné bylo ostatně i u pejska. Potřebovala pomoc a během pobytu u mne se dozvěděla další informace o tom, co vlastně kastrace v reálu obnáší a jaké jsou její důsledky.

Už když jsme video točili, bylo nám oběma jasné, že asi píchneme do vosího hnízda. Moje klientka je ovšem statečná paní, které není jedno, co se okolo kastrací děje, sama na ně naprosto změnila svůj původní názor a tak vzniklo video Opravdu chcete kastrované psy a fenky? - jedno z mnoha, kterými dokumentuji svoji pomoc lidem a jejich pejskům.

Odkaz na toto video a krátkou anonci (pár vět z doprovodného článku) jsem, jak to při aktualizaci PSÍCH STRÁNEK FALCO vždy dělám, umístil i na sociální síť FB, konkrétně na svůj profil PSÍ ŠKOLY FALCO.

První komentáře přišly záhy - jednoznačně pozitivní a děkovné, další od lidí z vlastních zkušeností potvrzující fakta, která jsem k tématu neodůvodněných kastrací a přístupu drtivé většiny psích útulků uvedl. Poděkovala mi ještě jednou i sama klientka, dovolím si uvést v plném znění:

"Před chvílí jsem dorazila z noční směny a hned jsem otevřela počítač, abych viděla, jak dopadlo naše natáčení a přečetla si Váš komentář...až mně mrazilo a vehnalo mi to slzy do očí, jak je mi těch mých dvou chlupáčů líto. Hned jsem to sdílela, očekávám hromy a blesky, ale to nevadí - stojím si za tím, co jsem řekla. Ještě jednou obrovské díky a o víkendu bych si dovolila se ozvat."

Velmi mě to potěšilo a připojil jsem svoji reakci:

"Díky za každého člověka jako jste Vy, který se nebojí i na kameru a do veřejného prostoru předat svoje názory a pocity... Je strašně dobře, že jsme to spolu natočili. A zlu se nesmí ustupovat, ani v psím světě, tohle má smysl. Pohlaďte za mě prosím malou Jenny i velkého Ríšu a o víkendu zavolejte, budu s Vámi počítat:)"

A to už evidentně jistá sorta lidí nerozdýchala...

Moje klientka prorokovala naprosto přesně - přišly "hromy a blesky". Několik minut poté přišla první vlna nadávek, urážení, výsměchu a osočování.

Na několik prvních komentářů jsem ještě odpověděl. Styl dotazů a úroveň jejich autorů byl ale jen slabý odvar toho, co ještě ten den a dny poté následovalo.

A protože reakcí na mé věcné odpovědi bylo jen další urážení a agresivita bez jakékoli argumentační a informační hodnoty, udělal jsem to nejrozumnější, co jsem udělat mohl. Za sebe jsem se "diskuze" v této podobě odmítl nadále zúčastnit:

"Protože se, jak je bohužel na FB obvyklé, začínají komentáře ze strany některých lidí zvrhávat v pouhé napadání bez jakékoli informační nebo argumentační hodnoty, nebudu tu už dále na nikoho reagovat. Odpověděl jsem zde i těmto jedincům, ale jak je vidět, nemá to smysl, protože i když jim ukážete bílou kouli, budou tvrdit, že je to černá krychle. Děkuji všem, kdo se tu vyjádřili slušně a k věci - a kdo chce, najde na mých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO články, argumenty a důvody, proč nepovažuji současný přístup ke psím kastracím za správný a snažím se veřejnosti otevřít oči. Bohužel, s lidmi s nenávistnou mlhou před očima a bez respektu k jinému než vlastnímu životu skutečně nelze vést smysluplný dialog. Děkuji."

Odpovědí bylo další napadání, agrese, osočování...

A já se zdravě naštval a řekl si, že všichni dostanou to, co jim náleží. Vezmu to z jedné vody načisto.

Pro ty, kteří přemýšlí i nepřemýšlí nad psími životy, nad plošně propagovanými a prováděnými psími kastracemi, nad vyděračskými předávacími smlouvami ze strany psích útulků, znovu zopakuji a přehledně zveřejním všechny argumenty a fakta, proč je stávající stav špatný. Znovu vysvětlím, co kastrace ve skutečnosti obnáší, proč jediným legitimním důvodem k jejímu provedení je takový zdravotní stav psího jedince, kdy jednoznačně neexistuje jiný veterinární postup k záchraně jeho života. Vysvětlím vám znovu, jakou úlohu sehrávají v kauze neopodstatněných psích kastrací útulky, sdružení a spolky, které místo aby psům pomáhaly, beztrestně je mrzačí. Vysvětlím vám znovu, jaký je reálný dopad kastrace na (nejen) psí organismus, na psychický i fyzický stav psího jedince.

Vysvětlím vám to na základě přírodních zákonů a prokázaných faktů, ne domněnek nebo nepodložené demagogie. Ale vysvětlím vám to i takovým způsobem, abyste si naplno uvědomili, v čem je skutečný problém a proč je bestiální mrzačit zdravé psy a feny za chyby, lenost a nezodpovědnost člověka. A pokud budete jen trochu objektivní, pokud v sobě budete mít jen špetku vztahu k životům našich psích parťáků, pak i vy dospějete k jednoznačnému závěru, že kastrace v podobě, v jaké se dnes provádějí, jsou čiré zlo. Poznáte pravdu, když ji uvidíte. Jen vás prosím o to, abyste četli pomalu, pozorně a naslouchali i své vlastní intuici. A občas se podívali na svého pejska nebo fenečku...

A protože z jedné vody načisto, dostanou svůj díl i ti z vás, kteří z možné diskuze na mém vlastním profilu udělali žumpu. Za to, jakým způsobem jste se předvedli, za to, jakým způsobem probíhala vaše komunikace se mnou, s mými přáteli, s lidmi se stejným názorem na problematiku kastrací, jaký mám já, s mými klienty. Udělám to velice jednoduše - veřejně tu odpovím na některé vaše typické a opakované komentáře a "otázky", které uvedu v jejich původním znění. Udělám to přes to, že budu muset prohrabat tunu hnoje, kterou jste za sebou zanechali. Dostanete, co jste chtěli, ale na čisté půdě mého webu, ne tam, kde jste vylili kýble špíny a trapnosti a jakoukoli diskuzi se mnou svým vystupováním definitivně znemožnili. Pokud si pak někteří z vás sáhnou do svědomí a zastydí se sami za sebe, bude to jen dobře, třeba vás to naučí se pro příště chovat slušně. Malá technická - všechny vaše zde zveřejněné texty mám v autentické formě archivovány ve formě screenshotů. Dám vám šanci, takže zde uvedu pouze doslovné znění bez jmen. Pokud se ke svým textům nebudete hlásit nebo je budete prohlašovat za podvrh, dám sem i screenshoty, tentokrát s identifikací pisatelů. Publikovali jste je na veřejném internetovém prostoru, na veřejné sociální síti, takže k tomu mám plné právo, navíc i moje jméno je tam z vaší strany nejednou zmíněno.

A protože z jedné vody načisto, děkuji tímto znovu všem statečným, kteří se nebáli jít do boje proti těm, kteří jsou silní jen ve své tlupě. Máte moje velké poděkování, protože na rozdíl od této nesmyslně útočící hordy jste se chovali slušně a věcně. Na první pohled jste se odlišili svými názory a vystupováním od těch, kteří zde předvedli jen trapnost, vulgaritu, absenci reálného vztahu k psímu druhu a absolutní neznalost psí etologie. Děkuji vám a kdo mě znáte, správně jste tušili, že celou záležitost nenechám jen tak. Děkuji i těm, kteří svůj souhlas s mým názorem na kastrace a "psí filozofií" projevili mně a mému webu PSÍ STRÁNKY FALCO jiným způsobem - kdo jste to udělali, víte, co mám na mysli. A ano, aby to bylo zcela kompletní - je bohužel také spousta těch, kteří se bojí svůj názor říct nahlas, spousta těch, kteří se bojí, aby si to s někým nerozházeli, spousta těch, kteří zalezlí v klídku čekají, jak to nakonec dopadne. Nejen v této branži, to bohužel platí v dnešní době obecně.

Takže se pohodlně usaďte a pusťte se do toho, dnes to bude delší čtení...

Můj "speciální článek" - z jedné vody načisto a v něm přesně to, co jsem slíbil.

V prvé části tohoto speciálního článku znovu zopakuji základní fakta o kastraci - zopakuji, protože dvacet let na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tuto problematiku vysvětluji stále dokola. Uveřejnil jsem zde na toto téma řadu článků, často jsem ji řešil v Poradně, psal o ní ve svých knihách, mluvil na přednáškách a se svými klienty. Čtěte prosím pozorně, problémem mnoha lidí je záměrné překrucování, vytrhávání z kontextu nebo prostá neschopnost pochopit čtený text. Zkusme se tomu hned na začátek vyhnout, ano?

Kastrace v mnou uváděném smyslu je nevratný zákrok, při němž jsou danému jedinci chirurgickou cestou odejmuty veškeré pohlavní orgány. Samci varlata, samici děloha a vaječníky. Následkem je neschopnost podílet se na dalším rozmnožování, současně však jsou tímto zlikvidovány i veškeré orgány produkující pohlavní hormony. Tento zákrok, jak jsem již napsal, je nevratný a zásadním způsobem ovlivní zbytek života takto zmrzačeného jedince.
Kastrace má stejné důsledky pro psí i lidský druh. Pokud žijete v představě, že pes je jenom zvíře a odejmutí pohlavních orgánů je pro něj pouhé vyříznutí kusu masa, pak se velice mýlíte.
Negativní následky kastrace jsou fyzického i psychického rázu. Psychické jsou daleko závažnější - kastrovaný jedinec si svůj stav uvědomuje (ano, i pes!) a kastráta samozřejmě identifikuje i jeho vlastní druh. U sociálně žijících šelem je kastrát pro svoji méněcennost v lepším případě trpěn a terorizován, v horším (a častějším) případě ze společenství vyhnán či fyzicky zlikvidován. Přirozenou obranou kastráta je snažit se k sobě nikoho nepustit, protože tak sníží riziko svého odhalení. Proto je jedním z logických následků psí kastrace více či méně zvýšená agresivita a obecně asociální chování vůči vlastnímu druhu především (ale nejen) u fen, což již před lety přiznali i sami veterináři. Z hlediska vzorců chování sociálních šelem však jde o zcela očekávatelný a přirozený jev. Pokud to shrnu obecně, první skupinou psychických změn jsou tedy změny sociální, kdy dojde k izolaci kastrovaného jedince a omezení jeho kontaktů se psím druhem na základě odmítavé až agresivní reakce jeho samého i psího okolí vůči němu.
Druhou skupinou jsou změny osobnostní, protože u každého živočišného druhu je sexuální pud jedním z hlavních motivačních žívotních stimulátorů, hnacím motorem jeho života. Když to řeknu zcela jednoduše - kastrovaný jedinec ztratí šťávu, jiskru, životní radost a motivaci. Platí to stejně pro psy i pro lidi - zkuste se zeptat jakékoli ženy, která v aktivním věku přijde o dělohu a vaječníky, zda se stále ještě cítí být plnohodnotnou ženou. Bude-li upřímná, její odpovědí bude jednoznačné "ne". A ano - já už se ptal, vícekrát. Vždy zněla odpověď stejně. Potkáte-li muže, který přišel o varlata třeba úrazem, uslyšíte stejnou odpověď. A pokud byste se zeptali kastrovaného pejska nebo fenky, řekli by vám naprosto totéž...
Fyzické následky? Změna metabolismu a z toho pramenící sklony k nabírání váhy. Inkontinence způsobená povolením svěračů. Ztráta kvality srsti, vypadávání srsti. Nástupy orgánových onemocnění. Totální rozhození přírodou dokonale vyladěného organismu. Trvalé zmrzačení do té doby zdravého psího jedince.
Jednou z nejbrutálnějších je kastrace pejska nebo fenky ve štěněcím věku, tedy ještě před dosažením pohlavní dospělosti. Psychickým důsledkem je totiž navíc i navždy zastavený další psychický vývoj - pejsek nebo fenka zůstanou psychicky navždy štěnětem, nikdy už nedospějí, nikdy nezískají potřebný klid, nadhled a další vzorce chování dospělého jedince. Budete mít do konce jeho života nejisté a nevypočitatelné štěně v těle dospělého psa. Bude-li se jednat o psa velkého nebo obřího plemene, nevyjdete ze smíchu. Budete mít velký problém doma, budete mít velký problém venku. Do konce společného života budete proklínat den, kdy jste svého psího parťáka nechali vykastrovat - a každý den společného života se vám tato chyba bude stonásobně vracet.
Víte, kolik lidí mi přesně toto už sami řekli nebo napsali?
Oblíbeným argumentem pro kastraci feny je "nebude mít rakovinu". Je to nesmysl. Rakovinné bujení se neptá, jakým způsobem se má projevit. Můžete fenečku osekat na holé kosti, pokud tam predispozice jsou, rakovina si vždy najde cestu. Najde si cestu i tehdy, pokud fenku zbavíte všech orgánů produkujících pohlavní hormony. V reálu rakovině neuniknete "preventivní kastrací" a dokonce ani zásadně nesnížíte její pravděpodobnost - ta je daná genetickými nebo získanými faktory. Necháte fence odebrat játra, aby nezemřela v důsledku jejich dysfunkce? Necháte jí odebrat ledviny, aby neodešla v důsledku jejich selhání? Slinivku? Srdce? Plíce? Co ještě uděláte ve jménu "prevence" - eliminujete fenu celou, protože rakovina zasahuje vnitřní orgány, kosti i kůži?
Necháte ze stejných důvodů "prevence proti rakovině" vykastrovat svoji 12-13letou dceru?
Oblíbeným argumentem pro kastraci psa (samce) je "on se zklidní, nebude agresivní a nebude běhat za fenkami". Pokud nezvládnete vychovat vlastního psa, pak vám jednoduše nepatří do ruky. Pokud ho budete trestat za svoje vlastní selhání, pak jste tím nejhorším způsobem selhali vy sami. Pokud chcete mít místo zdravého, sebevědomého a v dospělosti vyrovnaného psa vystresovaného a velmi nevypočitatelného psího jedince, pak kastrujte. Pokud chcete mít svého psa nešťastného, psí okolím napadaného a opovrhovaného, pak kastrujte. Pokud byste stejně ochotně podstoupili kastraci sebe samého, kastrujte. Pokud neznáte pojem "zvyková rovina" nebo "získané vzorce chování" a naivně si myslíte, že pak budete mít plyšáčka, kastrujte. Budete tohoto rozhodnutí velmi litovat a první, kdo vám to vrátí, bude váš vlastní pes.
Necháte ze stejných důvodů "zklidní se a nezbouchne nějakou holku" vykastrovat svého výchovně nezvládnutého pubertálního syna?
Mezi kastrací a vyplavením zbytkových pohlavních hormonů uplyne nějaký čas, řádově několik týdnů. Konstatovat den po kastraci, že "můj pes je furt stejnej, kastrace ho nezměnila" je tudíž kardinální hloupost. Také je vhodné si uvědomit, že s věkem pejska určité věci přecházejí do zvykové roviny, například značkování nebo naskakování na fenku. Důležité však je si uvědomit, že spouštěčem těchto vzorců chování není sexualita, nýbrž zvyk/návyk.
Za celých dvacet let mé práce s majiteli kastrovaných psů a fen se mi jedinkrát nestalo, aby mi někdo z nich řekl "Vůbec toho nelituju, jsem rád/a, že je kastrovaný/á." Ale každý z nich mi mnohdy se slzami v očích řekl "Už bych to nikdy neudělal/a. Už bych ho/ji nikdy nenechal/a vykastrovat, ty následky vidím každý den."

Shrnu to.

Kastrací zdravého psa nebo feny nikdy nedosáhnete jejich lepšího stavu, fyzického ani psychického. Každý zdravý živý organismus, i pes nebo člověk, je vyladěn do optimální funkční kondice. A jako u každého takto složitého funkčního celku, i zde stačí velmi málo k jeho vychýlení nebo destrukci. Kastrace je extrémně razantní zákrok a živý organismus poškodí zásadně a nevratně. Zkuste nad tím chvíli přemýšlet a zapomenout na aroganci pána tvorstva a jeho uvažování "vždyť je to jen zvíře". Dozvíte se hodně i sami o sobě...

V druhé části tohoto speciálního článku vám znovu vysvětlím, proč tak razantně vystupuji proti bezdůvodným a krutým kastracím zdravých psů a fen.

Nejprve znovu zopakuji fakt, kteří kastrační fanatici v souvislosti s mojí osobou tak rádi "zapomínají". Fakt, který zdůrazňuji po celou dobu své práce se psy a jejich lidmi a pokaždé, když dojde na kastrace řeč.

Zcela akceptuji kastraci psího jedince v případě, kdy již prokazatelně a jednoznačně neexistuje jiný způsob záchrany jeho života.
Zcela akceptuji kastraci psího jedince v případě, kdy již prokazatelně a jednoznačně neexistuje jiný způsob záchrany jeho života.
Zcela akceptuji kastraci psího jedince v případě, kdy již prokazatelně a jednoznačně neexistuje jiný způsob záchrany jeho života.

Pro zvlášť zatvrzelé lháře a překrucovače tento můj postoj uvádím pro jistotu třikrát, aby si to konečně zapamatovali. Je to postoj, který jsem zastával vždy, důkazem budiž moje články zde a v mých knihách, moje přednášky, semináře a rozhovory s klienty.

Pokud jde o fenky, je možné se ve velké většině případů vyhnout odebrání vaječníků, protože "slabé místo" bývá děloha, respektive časté případy dlouhodobých chronických zánětů. Pokud zůstanou fence vaječníky jako produktory pohlavních hormonů, zůstává plně zachována i samičí osobnost fenky. Hodně mých klientů je mi za tuto skutečnost vděčná, předoperační konzultace se mnou zachránila jejich fenečky a děkuji tímto také všem rozumným veterinářům, kteří místo přístupu "když už ji máme na stole, tak seberem všechno" svým klientům vyhověli.

Bezdůvodná kastrace je z mého pohledu každý takový zákrok, který je proveden ne z důvodu zdravotního ("prevenci proti rakovině" skutečně jako zdravotní důvod neberu, viz výše), ale z důvodu pohodlnosti majitele ("Nebudu po ní muset uklízet při hárání, nebudou nás obtěžovat psi, nebudou starosti se štěňaty...") nebo jeho neschopnosti vychovat a zvládnout vlastního psa ("Nebude mi lítat za čubama, nebude na mě vrčet a cenit zuby, nebude útočit na jiné psy..."). Takovým lidem totiž vůbec nepatří pes do ruky. Trestat doživotním zmrzačením svého psa za svoje vlastní chyby, pohodlnost, lenost nebo neschopnost je bestialita nejvyššího řádu, svědčící o naprosté neúctě k životu psí bytosti, která se nemůže adekvátně bránit. Žádnou fenku ani psa preventivní kastrací neuchráníte před rakovinou, z žádného psa ani fenky samotnou kastrací nevyrobíte bezproblémového jedince - plyšáčka na hraní už vůbec ne, naopak si připravíte půdu pro těžké problémy (viz první část článku). Kolik lidí by vám to potvrdilo na základě svých vlastních zkušeností - z těch, kterým jsem tyto problémy následně pomáhal řešit, všichni.

Ve třetí části tohoto speciálního článku vám znovu vysvětlím, proč tak razantně vystupuji proti zaběhnuté praxi naprosté většiny psích útulků, spolků a sdružení kastrovat vše, co jim přijde pod ruku.

Institucí pomáhajících psům v nouzi je spousta a v zásadě jsou dvojího druhu. První vedou a obhospodařují lidé, kteří psům skutečně pomoci chtějí a také se podle toho chovají. Je jich strašně málo, ale existují a vím o nich. A pak je ta naprostá většina psích útulků, spolků a sdružení, které vedou a obhospodařují lidé, opojení mocí rozhodovat o psím životě a smrti. Lidé, kteří si z kastrací udělali penězovod, lidé s absencí skutečného vztahu k psím životům. A pod nimi tzv. "dočasky", jejichž většinou mladé provozovatelky pouze papouškují názor své vrchnosti a na diskuzních fórech se prezentují takovým způsobem, že nad tím zůstává rozum stát.
Pokud lidé z těchto "psích záchran" na jednu stranu brečí, jak jsou jejich kapacity plné a že si lidé nemají brát čistokrevná štěňata, ale jejich svěřence - a na stranu druhou dělají vše pro to, aby tento akt lidem co nejvíc znepříjemnili a znechutili, pak je asi něco špatně. Pokud vědomě porušují Zákon na ochranu zvířat proti týrání a kastrují do té doby zdravé psy a fenky, kolikrát v raném štěněcím věku, pokud zájemce o svoje psí svěřence vydírají protiprávní podmínkou kastrace do určitého data (samozřejmě na vlastní náklady budoucího majitele pejska), pokud jim nevybíravě vyhrožují zpětným odebráním pejska, pak je něco kolem těchto tak obětavých lidiček, jak sami sebe prezentují, hodně špatně. Přijde vám to normální a správné, odpovídající skutečné funkci, kterou by tyto instituce měly zastávat?
Princip kolektivní viny - pro ilustraci uvedu jednoduchý příklad. Máte řidičák a koupíte si auto. Ale do ruky už dostanete auto s vymontovaným motorem, protože byste jím přece mohli někoho přejet. Nebo budete mít v kupní smlouvě klauzuli, že do jednoho měsíce jste povinni zajet do servisu a nechat si motor na vlastní náklady vymontovat, jinak vám prodejce auto opět sebere. Připadá vám to na hlavu padlé? Ale ano, toto je přesně ten stejný princip, jaký praktikují výše uvedené instituce. Z jejich pohledu jste nesvéprávní a nelze vám svěřit zdravého plnohodnotného pejska nebo fenečku, protože byste určitě způsobili nějaký problém. Anebo jste od pohledu kriminální živly a zela jistě byste fenku použili k množení. Je vám tohle jedno, že jste v pravém slova smyslu degradováni na nezodpovědné a evidentně podezřelé bytosti mdlého rozumu? Pokud ano, je to velmi zlé. Ale mně a dnes už mnoha jiným lidem to v pořádku nepřijde, mnozí z mých klientů by mohli vyprávět stejně zážitky jako paní z výše zmíněného videa. Oni nechtějí být za pitomce a z útulku si chtějí vzít plnohodnotné psí stvoření, ne jeho "upravenou verzi". Už chápete?
V žádném případě nepřijmu a budu vždy tvrdě bojovat proti principu, kdy za nezodpovědnost člověka je "preventivně" potrestán (tj. navždy zmrzačen) pes. Opět to slovo "preventivně", kde jsme to už jen viděli... Chcete opět ekvivalentní příklad? Jak by se vám líbilo, kdyby vám stát "preventivně" upravil dítě, protože by mohlo někdy něco provést? Pokud bude váš potomek mít vlastní hlavu, necháte ho vykastrovat, aby se zklidnil? Nebo na něj dohlédnete a budete jej vychovávat? Že "pes je jenom pes" a nedá se to srovnávat? Vážně? Kde se ve vás bere ta bezbřehá nadutost, že jenom vy jste dokonalí, protože jste lidé? Uvědomujete si vůbec, že vzato do důsledků byste ani neměli to krásné malé štěňátko vedle sebe, protože psi se jednoduše nerozmnožují jinak než pohlavní cestou? Budete rozhodovat o tom, kterého psa zničíme a kterého necháme žít? Tohle už tady bylo i v lidské historii, zavzpomínejte a přestaňte podporovat "preventivní" trestání psů za hloupost, nezodpovědnost nebo finanční zájmy lidských jednotlivců. Pes ani fena nemůžou za to, že mají nástroje pro rozmnožování a pohlavní pud, to stejné máte i vy - a přišlo by vám normální o ně "preventivně" přijít, protože byste se mohli zachovat nezodpovědně a někde se spustit? Ano, pokud vás rodiče špatně vychovají nebo se na vaši výchovu úplně vykašlou, pak je to průšvih pravděpodobný až jistý. Stejně jako když vy se vykašlete na výchovu svého pejska či fenky, stejně jako když se vykašlete na základní zodpovědnost. V každém případě to bude vaše chyba, ne chyba toho, za koho svoji odpovědnost nesete. Pokud to nechcete přijmout, neberte si psa.
Napadlo vás někdy, že zdravý psí genofond není uložen v těch čistokrevných a dnes už mnohdy přešlechtěných a degenerovaných psích plemenech? Ten skutečně zdravý a původní genofond psího druhu je uložen právě v těch kříženečcích, podvraťáčcích a láskách sedmi vesnic, kteří jsou brutálně likvidováni plošnými kastracemi. Pro zdravé chovy je zapotřebí krev obnovovat, ne provádět degeneraci na stále užší a více příbuzenské plemenitbě. Tak, jak se například pravidelně obnovuje vlčí krev u ruských lajek - ta vlčí krev, která je u nás přes veškeré pokrytecké zákazy střílena a likvidována. Je to jen příklad, ale to stejné se děje na úrovní našich kříženců - jen ať se, proboha, někde nerozmnoží, tak jim v tom rovnou preventivně zabráníme jednou provždy. Chraňbůh a říkám to teď naprosto jasně: v žádném případě neobhajuji množení, ať už organizované nebo volné. Ale psi stejně jako vlci nejsou králíci a jejich genová reprodukce je jako u každého predátora řízena zákonem přírodního výběru. A pro další psí vývoj mají právě kříženci životní význam - pokud si je zlikvidujeme, bude to obrovský průšvih. Je to jen otázka času. Víte mimochodem, jaký druh má v přírodě největší šanci na přežití? Ne ten nejdokonalejší (v našem případě čistokrevná plemena), ale ten nejvíce adaptabilní a geneticky zdravý (v našem případě kříženci).
Skutečně si myslíte, že problém psích množíren vyřeší kastrace psů a fen? Trochu se zamyslete. Pokud by tomu tak skutečně bylo, tento problém už by neexistoval. Jenže on stále existuje a je čím dál silnější. A znovu říkám, že stejně tvrdě jako vystupuji proti kastračním orgiím, vystupuji i proti množírnám. A stejně odsuzuji jejich provozovatele jako provozovatele kastračních velkotováren. To jen, abychom měli jasno. Pokud ale bude množitel chtít, potřebné "vstupní jednotky" si vždycky sežene. A dokud budou mít odbyt, budou psí množírny existovat. Ale těchto šmejdů je zanedbatelný počet oproti lidem normálním. Přestaňte, vážení kastrovači a jejich podporovatelé, vykřikovat, že každý je určitě množitel a všichni chtějí na vašich svěřencích chovat - a že proto vy děláte tu úžasnou práci a "preventivně" je mrzačíte. Vy raději všechny zájemce rovnou označíte za potenciální množitele, abyste svému mrzačení psů a fenek dodali zdání legitimity a lidé už jsou tak zmasírovaní, že jim to přijde v pořádku.
Vzorce chování kastrátů jsou výrazně posunuté mimo vzorce chování plnohodnotných psů a fen, ale kdo nemá zkušenost s plnohodnotným psím jedincem, považuje je za normální a díky mediální masáži kastrační lobby dokonce za správné. To zásadně ovlivňuje pohled lidí na psí druh, na psí komunikaci a na to, jak se má pes chovat. A protože je to vše zcela mimo, dochází denně k malým, větším i hodně velkým průšvihům. Primárně velmi často způsobených právě tím, že v průšvihu figuruje psí kastrát, kvůli tomuto zákroku nevyrovnaný, vystresovaný a neschopný správně odhadnout situaci, ve které se ocitl. Na druhé straně pes plnohodnotný a zdravě sebevědomý, kterému psí kastrát právě předvádí plný repertoár asociálního chování. Co myslíte, kdo bude z hlediska přihlížejících lidiček i samotného majitele kastráta ten špatný, pokud plnohodnotný pes zareaguje zcela správně a adekvátně?

A o tom to všechno je. Proto se tolik snažím lidem otevřít oči a ukázat jim i tu druhou a pravdivou stranu mince. Ukázat, kde problém kastrací začíná a že normální jsou pes/fena plnohodnotní, ne zmrzačení kastráti. Je to dlouhá cesta, pro mnohé lidi těžko přijímané uvedení do reality, ale je nejvyšší čas zastavit nesmyslnou devastaci přirozených a plnohodnotných psích životů. Zastavit bezdůvodné kastrování a přenést odpovědnost tam, kde skutečně je - na majitele psů a všechny, kteří se psy zabývají.

Zodpovědnost majitele psa se neprojeví tím, že ho nechá zmrzačit kastrací, tím se projeví jen jeho krutost. Stejně tak u provozovatelů psích útulků, kteří tuto praktiku provádějí buď sami nebo ji vynucují na těch, kteří přišli jejich psímu svěřenci poskytnout nový domov. Rozumíme si?

V poslední části tohoto speciálního článku vás nechám nahlédnout do autentické "diskuze" lidí s opačným názorem. Předvedu vám na několika ukázkách jejich způsob argumentace a vyjadřování, který je svým útočným a vysmívajícím se stylem pro ně charakteristický a v této podobě jej naleznete opakovaně. Kdo máte žaludek se přesvědčit osobně, stačí zajít na můj FB profil. Názor si udělejte sami a jak jsem slíbil na začátku, zde jim také odpovím.

"Zavřela bych pisatele do klece v útulku a nechala bych ho tam s minimálním vencenim zavřeného několik let. Mám vykastrovane kočky i psy - jeden ke s PP."
"Kdyby lide nebyli " bezmozci" tak se utulky neplní stale namnozenymi krizenci. Toto mohl napsat opravdu jen tupec ktery nemá sebemensi poneti o tom jaka je situace. A nazvat kastraci zmrzacenim, to je snad z predminuleho stoleti. Evidentne zas nekdo, bez patricneho vzdelani, kdo si hraje na osvetu! Stydte se...."
"Slusne muzu rict , ze to je strasnej patolizal. To snad neni ani mozny."
"Větší sračku jsem dlouho nečetla."
"Vetsi hovno jsem dlouho necetla.. ani nechapu proc se mi prispevek zobrazil."
"Kastrovaný = méněcenný, to psal opravdový milovník zvířat:)"
"Ježíš to je zase slovní průjem.... Už mám pro holky termín kastrace....:*"
"9.1. a hned tu máme blábol roku.."
"Dostal si zase jednou zapomnel vzit prasek...."
"Vypatlany milovník zvířat"
"Debilní laický názor a ještě ho zveřejní."
"Klidek Tani, tohle je vyplod totálního blba. Asi nějaký nádor na mozku, nebo místo mozku z piva kostku."
...
...
...
atd. atd. atd.

Ano, určitě. Jsem patolízal, tupec, člověk bez patřičného vzdělání a zcela nepochybně bych měl být zavřený v kleci v útulku. Je skvělé, že z vašich příspěvků přimo čiší slušnost, věcná argumentace a skutečný vztah k psímu životu. Ten debilní laik, jak píšete, se etologii, výchově a vztahu ke psům věnuje již 20 let. Napsal jsem dvě knihy na téma psí komunikace a vztahu člověka a jeho psa, o které je stále zájem i dnes, třináct let po vydání první z nich. Učím lidi lépe pochopit své psí parťáky formou individuálních výcvikových servisů, konzultací, soustředění, seminářů, bezplatné internetové poradny a článků. Prošlo mi k dnešnímu dni rukou už několik set psů, se kterými jsem intenzívně pracoval - ne se na ně jen z dálky díval. Nepředvádím se v televizi, ale dělám tu mravenčí práci s konkrétními lidmi a jejich psy. A rukama mi tak prošlo i nezanedbatelné množství psích kastrátů. Mohu vás ubezpečit, že na rozdíl od vás velmi dobře vím, jak se liší pes plnohodnotný a kastrovaný. Na rozdíl od vás to ale velmi dobře vědí i klienti, kteří za mnou přijedou často právě proto, abych jim pomohl eliminovat následky kastrace jejich pejska/fenky, které mají den co den před očima. Tam, kde vy a vám podobní psy a fenky mrzačí, tam já pomáhám následky lidské krutosti dávat do pořádku. Učím lidi zopovědnosti, předvídavosti, učím je znát psí vzorce chování právě proto, aby nedocházelo k problémům a aby vedle nich mohli žít plnohodnotní psí jedinci, ne vyhaslí kastráti. Kdo o mně, mé práci a výsledcích chce opravdu něco vědět, ten si prostuduje tento můj web včetně autentických zpětných vazeb mých klientů. Pokud vám chybí základní znalosti z oblasti etologie (ano, pohlavně postižený jedinec je ve vlastním druhu skutečně vnímán jako méněcenný), pak to je váš problém, nikoli můj. Zeptal bych se teď já vás - jaká práce (mimo zesměšňování lidí a propagace mrzačení zdravých zvířat) a jaké pozitivní výsledky máte v oblasti psího světa za sebou vy? Odpověď je celkem předvídatelná, přesto neklesnu na vaši úroveň a nebudu vás nazývat debilními laiky a tupci...

"Doufám, že víc lidí má mozek a bude ho používat s ne číst tyto hovadiny. Na jaro čeká i našeho bezpapíráka kastrace, jako i ostatní ze smečky. A nemusím se bát, že by mohl být potencionálním otcem nechtenych štěňat. A ne..neobtezujte se odepisovat...už jste všechno napsal a určitě už nenapíšete smysluplný dialog..."

Jistě, tohle je opravdu úžasný přístup. Pořídíte si smečku psů, u kterých nezvládnete ani základní hierarchii. Svoji vlastní neschopnost ovšem geniálně srovnáte tím, že celá vaše psí smečka bude vykastrovaná a vy se tedy nemusíte bát. Ano, to je přesně to, co píšu a říkám - za svoji vlastní neschopnost potrestáte ty, kteří za nic nemohou, svoje vlastní psy. Proto jste si je pořídila? Opravdu jste přesvědčená o tom, že lidem s vaším přístupem vůbec patří pes do ruky včetně práva rozhodnout o doživotním zmrzačení živé bytosti, které jste vy sama život nedala? Kvůli vlastní neschopnosti, pohodlnosti a absenci skutečného vztahu a respektu k životu někoho jiného? Bez omluvy a natvrdo - ne, nepatří.

"Jeste jsem se nikde nedocetla rozumneho argumentu od odpurcu kastraci na to,jak jinak chteji zabranit dalsi produkci krizencu,nez kastraci? jak poznate,ze ti,kdo psa adoptuji,budou zodpovedni? "

Jak poznáte, že se dítě narodí zodpovědným rodičům? Budete je kádrovat, testovat nebo rovnou řeknete "ne, vy nemáte patřičné vzdělání/intelekt/vzhled, tak vám to nedovolíme"? Nebo budete lidi vychovávat k zodpovědnosti a vědomí, že pokud chci mít potomka, musím mu být schopen zajistit i kvalitní zázemí, výchovu a nevyhnat ho na ulici, pokud něco nezvládnu? Stejně tak i člověk, který si pořídí pejska, má mít tyto skutečnosti předem ujasněné. Pokud nemá nebo si pořídí plemeno, které nezvládne a následně ho vyžene do lesa nebo vyhodí březí fenku, o kterou se naprosto nestaral, je to problém a zásadní selhání tohoto člověka. Pokud bude probíhat psí osvěta a výchova člověka k zodpovědnosti ke svému psímu parťákovi (ve všech rovinách), pak je právě toto ta možná dlouhá, ale ve smyslu etickém jediná správná cesta. Cesta, kterou už dvacet let prosazuji svým přístupem a tím, co psí majitele učím. A pokud byste vy sama i jen letmo nahlédla na tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, vše to, o čem jsem teď psal, byste tu našla.

"A lekarskou otazkou stale zustava, co je skodlivejsi, zda plna absence pohlavnich hormonu, ci neustale se opakujici polovivni nedokonceny cyklus...ani jedno totiz neni prirozene...priroda nezna nevyuzitych cyklu...a u psu ani nedochazi k vynucene anestrii jako ve smecce vlku...samice je proste stavena na opakovane brezosti, nikoliv na hluche prazdne ovulace..."

Toto je bohužel široce rozšířený omyl. Napíšu na toto téma časem samostatný článek, snad to z něj pak bude jasné. Jen lehce napovím - pokud majitel feny nebo psí smečky není líný a dělá svoji práci vůdčího jedince včetně správně nastavené hierarchie, pak se fena opravdu necítí jako alfa neustále pŕipravená na zabřeznutí. To je jen výmluva. Mohl bych vám předvést řadu lidí, kteří fungují jak mají a u jejich fen se to pozitivně projevuje i v sexuální rovině. Jen to chce něco dělat a tím teď rozhodně nemám na mysli kastrace.

"Tentokrát jste mě velmi zklamal. Přemýšlím, zda jde o záměr vyprovokovat debatu nebo zúžený pohled na problematiku psa ve společnosti jako takového. Pokud jde o zúžený fokus, pravdou je, že muži v těchto záležitostech postrádají empatii a jedou jen svoji lajnu."

Někteří lidé o sobě samých v několika větách odhalí víc, než by si přáli. Pokud se skutečně věnujete tomu, co o sobě ve svém FB profilu prezentujete, pak jste velmi zklamala vy mne - protože právě vy byste měla mít k psímu životu vztah a vidět věci v souvislostech, mimo jiné i ve souvislostech psychiky (duše) a těla. Ten zúžený pohled, ze kterého mě obviňujete, bohužel předvádíte právě vy, svým hledáním mých pohnutek tam, kde skutečně nejsou. Asi mě posuzujete podle sebe, ale mým záměrem zde nebylo vyprovokovat debatu - jednalo se o pouhý status, kterým jsem jako už tolikrát předtím na FB anoncoval novou aktualizaci PSÍCH STRÁNEK FALCO. Nikde nevidím, že bych napsal "otevírám debatu, vyjádřete se k tématu, pojďte diskutovat". Pokud se podíváte na začátek komentářů, zjistíte, kdy vznikl problém a kdy určitá sorta lidí využila otevřených dveří a bez pozvání začala na mém vlastním pracovním profilu rozlévat kýbly špíny. Tu "debatu" jste vyprovokovali vy, ne já. Dále - na základě svých dlouholetých zkušeností se svými klienty vás mohu ubezpečit, že bohužel právě ženy často postrádají onu empatii a za celou dobu jsem nepoznal jediného(!) muže, který by svého psa/fenu před kastrací naopak nebránil. Můžete se teď vztekat, ale pravdou prostě je, že ženy (ač právě u nich bych čekal opak) jsou daleko přístupnější k radikálnímu zbavení pohlavních orgánů psú a fen. Takže se svou "pravdou, že muži v těchto záležitostech postrádají empatii a jedou jen svoji lajnu" jste totálně vedle, a to i z jiného zásadního důvodu. Nejde totiž vůbec o to, zda se jedná o ženu či muže. Zásadní je, zda si člověk je schopen připustit, že stejně jako k němu i k jeho psímu parťákovi patří kompletní výbava. Že její absence není jen kus masa, ale že velmi zásadně ovlivňuje stav organismu a především psychiku živé bytosti. A že problém není v tom, že pes nebo fena jsou plnohodnotní, ale že problém je v člověku, postrádajícím předpoklady svého pejska/fenku vychovat, zvládnout a zabránit průšvihům - což zdaleka neznamená jen nekontrolované množení. A dokud si tuto základní pravdu neuvědomíte, pak je mi líto, ale ten zúžený fokus opravdu prezentujete vy sama...
Když už jste zmínila ty muže, já teď zmíním ženy. Vám připadá normální ta neskutečná míra vulgarity, kterou zde projevují? Nepostrádají něco spíš ony - základní slušnost, vystupování... nebo si jen jedou svoji lajnu?

"A jak jinak by jste chtěl omezit rozeni nechtenych zvířat ? Lepší kastrovany feny než zabíjet přemnožena štěňata proč jsou natriskane útulky protože jsou lidi tak inteligentní že jim se to nemůže stát že by jim pes nakryl nechtěně cubu !!! Asi jste nezažil když se pes trápí když všude kde se venci je nachcana krev od harajících fen a bohužel to trva celoročně dohara jedna začne další !!! A ty keci jako že vykastrovany pes či fena nejsou plnohodnotni."

Bohužel právě kvůli lidem s vaším uvažováním je situace taková, jaká je. Trestáte zdravé psy a feny za lhostejnost a nezodpovědnost lidí a připadá vám to v pořádku. Mně a mnoha dalším lidem ale ne. A pokud se týká mne samotného - dvacet let mám psy a za tu dobu jsme potkali nesčetně hárajících fen, se všemi jsem zažil případy, kdy měli naplno hárající feny fyzicky pod nosem. Světe div se - nenakrývali, protože věděli, že na to nemají právo. Jeden ze základních zákonů smečky, výchova místo kastrace. Chce to totiž taky něco dělat, ne jen pasívně konstatovat, že něco nejde... A k vaší poslední větě - jako žena s odebranou dělohou a vaječníky byste se cítila plnohodnotná? Skutečně?

"Ano představte si že jo aspoň bych se vyhla rakovine a problémům se spodkem a vysvětlite mi proč jsou přeplněný útulky a v cizině se dokonce zabíjí přímo na ulicích kvůli preplnenosti útulku ??? Přijde mi že jste jako fanatista nebo nadclovek ?!?! Ach jo"

Nejsem ani fanatik (slovo "fanatista" v češtině neexistuje, ale to jste zřejmě měla na mysli), ani nadčlověk. A to, co jste napsala o svém názoru na vlastní kastraci, je z mého pohledu ostuda. Víc k tomu nemám co říct, přeberte si to sama.

"Anoo.Opravdu chci kastrovane psy a fenky.Dekuji za optani..Ps..Okamzite vyhledejte peci psychiatra,psychologa.Jeste mozna neni pozde.Good Luck"

Jak v reakci na tento komentář velmi výstižně napsal někdo jiný - touha mrzačit je už opravdu diagnóza.

"Tak to je opravdu nazor světového formatu, hned vedle cesara milana nebo jak se jmenuje... dekuji za to, abych si udelala obrazek a nikdy nikomu vasi skolu nedoporucila... a co ti psi, co se budou dal mnozit? Tak je asi zacneme strilet vsude, ne? Aspon se někteří psychopati najdou a bude to jejich splneny sen. Muzou se pak nad mrtvolami psu a i kocek ukajet, ze jsou nadtvorove..."

Jak typické, že? "Pomáháte lidem a jejich pejskům, místo podpory bezdůvodných kastrací dáváte dohromady jejich psychiku, máte jednoznačně pozitivní výsledky, děláte to už dvacet let, tak jsem si udělala obrázek a nikdy nikomu bych vaši školu nedoporučila." Reakce malého českého človíčka, zakomplexovaného a nespokojeného se svým vlastním životem.

"O kolik psu (vasich) se starate, a odkud pochazi? Jsou to psi s pp, z mnoziren nebo z utulku?"

Děkuji za optání, pokud chcete znát konkrétní plemena a detailní informace o jejich životech, pak máte mimo jiné k disopzici odkazy na rubriky mých psích parťáků hned na titulní straně PSÍCH STRÁNEK FALCO. O všechny svoje psy se starám a staral se tak, že byli a jsou plnohodnotní, nekastrovani a nenakrývají hárající feny. Všichni měli a mají čistokrevný původ a všichni měli a mají nářadí na rozmnožování. Jen jsem se o ně staral a starám tak, že svůj život prožili a prožijí jako plnohodnotní samci, kteří i bez přímého sexuálního uspokojení nemají v tomto ohledu žádný psychický ani fyzický problém. Vychovávám je přesně tak, jak je jejich přirozeností, jak to učím lidi a přesně tak, jak píšu na tomto webu - na základě přirozené psí komunikace a fungujících hierarchických vazeb. Na rozdíl od propagátorů kastrace své psy nemrzačím, ale vlastním přístupem a prací ani v rovině sexuálního chování svých psů nemám žádné problémy. Bylo by fajn si také uvědomit, že rozdíl není v původu psa - čistokrevný/kříženec/útulek (množírny jednoznačně odsuzuji) - rozdíl je v přístupu. Svoje psy nemrzačím, ale vychovávám a chovám se zodpovědně, nicméně rukama mi prošel i další vysoký počet psů čistokrevných, psů kříženců, psů z útulků i psů z množíren. Vím velmi dobře, o čem mluvím, když vidím problém v člověku, ne v tom, že pejskovi nebo fenečce zůstanou pohlavní orgány. Bohužel velká část zde přítomných nikdy nebude schopna ani ochotna pochopit, že právě o tom to všechno je...

"Podle toho co pan Dosták mele ve vieu se naši kastrovaní psi asi přetvařují a "světla v očích" mají až až.... tak kde je kua problém...?? a jo, mám kastrovanou fenu před prvním háráním"

Fenku kastrovanou před prvním háráním? Na půlroce, sedmi měsících? Ještě dřív? V lidském světě ekvivalent maximálně 10-11 let. Opravdu teď nevím, jestli je víc zvrácené to, co jste své fenečce provedla, nebo to, jak se tím ještě chlubíte. Proč si lidé jako jste vy vůbec pořizují psy, když je nezvládnete v jejich původní podobě? Tohle je fakt úchylné.

"Ranné kastrace doopravdy nejsou týrání. Nijak to neovlivňuje psychický ani fyzický vývoj a tělo štěněte tento zákrok snáší líp, než dospělého psa. Nejprve si o tom něco zjistěte, než začnete psát kraviny..."

Rané, když už, procvičte si pravopis. Nejprve si sama zjistěte fakta, než vyplodíte takovou faktickou hrůzu. Můžete začít třeba konzultací u některého veterináře, který není posedlý kastracemi a tento zákrok, neodůvodněný zdravotní příčinou, rovnou odmítne - třeba z toho důvodu, že každá operace podobného rázu (plus související narkóza) je pro štěňata daleko rizikovější než u dospělého jedince s dokončeným fyzickým vývojem. Právě jste vy sama napsala takovou pitomost, že to nemá obdoby. A to už raději nebudu komentovat perlu, že kastrace neovlivňují psychický ani fyzický vývoj... bože, to myslíte opravdu vážně? Stejně tak i vy, kteří jste tento nesmysl lajkli? Možná jen proto, že vás nezajímá faktický obsah takového komentáře, ale libí se vám, že je namířen proti vašemu oponentovi?

"Tak to je dobrá pí*a"

Toto byl příspěvek určený kupodivu ne mně, ale mojí klientce z dotyčného videa, dalším člověkem olajkovaný jako výraz souhlasu. Obě dotyčné dle profilu ženy. Navíc fakticky zcela mimo, obě mají evidentní problém pochopit obsah psaného textu. Podobná označení, z nichž "slepice" je asi neslušnější, schytalo více těch, kteří se postavili proti kastraci, samozřejmě i já sám (viz výše). Ubohé a vulgární.

Jen mě tak napadlo. Používají tito lidé stejný slovník i ve své pracovní nebo partnerské sféře, pokud má někdo jiný názor než oni? Nebo nás jen tak strašně nenávidí, protože někde daleko v pozadí tuší, že nemají pravdu?

Jako protiklad teď zveřejním několik komentářů z druhé strany.

"Mne na jeden môj komentár do utulkovej stránky, keď som písala, že psaasi X stredoaziata, alebo kaukazaka by určite nemali dať kastrovat v 1 roku, odpísali, že veterinár vie asi čo robí a keď som im napísala že veľké psy dospievajú psychicky neskôr, že je to proste fakt, čo dnes vie aj lajk, odpísali, že to je len dobre aspoň bude ako šteňa a nebude zlý. Nuž a potom ma blokli. Málokto z ľudí v útulku rozumie naozaj psom."

"Psy jsou většinou to poslední, co je zajímá. Někdy mám pocit, že psy by se měli zachraňovat před těmito organizacemi."

"...jsem moc ráda, že píšete...je skvělé, když někdo psům rozumí a nepovažuje je za věci, které si upravuje podle svých představ ..zvěro-lékař mrzačí i štěňata vyřezáváním jejich vnitřních orgánů...opravdu úžasný přístup.. naštěstí jsou i veterináři osvícení...při dotazu na veterinární komoru pan doktor potvrdil, že kastrace -natož štěňat-je porušení Zákona na ochranu zvířat ...a jeho závěr-kde není žalobce, není ani soudce-je opravdu výzvou...."

"Zastávám názor Ing. Viktora Dostála. Sama mám pejska a fenku z útulku z Ústí nad Labem - skvělý útulek, kastrují pouze vyjmečně a hlavně zájemce o adopci vybírají pečlivě. Zpět k věci. Ani jeden z mých pejsků není kastrovaný. Hárání probíhá v klidu, nemáme falešné březosti a ani štěnata. Svoje pejsky vychovávám metodou Přirozené komunikace, tak jak mě to Ing.Dostál před 7 lety naučil. Jack a Enie díky tomu žijí naplněné a spokojené životy. Plošná kastrace opravdu není řešení a je velký rozdíl mezi kastrátem a plnohodnotným pejskem. Agresivita, napadání a urážky, pokud má někdo jiný názor? Proboha proč? Autor příspěvku slušně a věcně vysvětlil svůj postoj. Postoj, který je podložený dlouholetou a úspěšnou prací s pejsky."

"Hájím názor, že za toto chování musí nést následky LIDÉ, ne PSI. Psi jsou oběti. A to i kvůli prosazovačům kastrace!"

"Nechápu, co jsou někteří "lidé" schopni vypustit z úst, resp. z klávesnice! :-P Vulgární, primitivní příspěvky, plno chyb v nich, ale patent na rozum! Kastrace JE mrzačení kvůli lidské pohodlnosti. Trvejme na důsledném dodržování zákonů, řiďme se rozumem (i když někteří ho očividně moc nemají) a kastrace nebude potřeba!"

"Co takle zacit kastrovat lidi je nas moc jsou plne decaky, dijagnostaky ,kriminali.krizencu(mulatu) je mezi nama stejne jako vorirsku . premyslejte nez neco nadrapete . kdo vam dal moc a pravo rozhodovat o zivote a smrti nevinnich zvirecich dusich ."

"Zeny, spravate sa horsie a sprostejsie nez notorici v krcme... Inak dali by ste ufiknut gule svojim synom, aby nahodou nezbuchli dakde dieta?"

"Nechceme kastrovane pejsky! Já km ll Jaky pravem bychom mohli rozhodovat"

"Súhlasím!Aj my vychovávame psa rovnakou metódou,boli sme u pána Dostala...bohuzial,kto nezažil,nepochopí....my máme spokojného,zdravého a plnohodnotného psa ...a hlavne sebavedomého! Tiez ma zarazil tvrdý a neinteligentny postoj ľudí,ktorí prišli na stránku pána Dostala s cieľom provokovať a urážať...zamyslite sa ľudia nad tým,ak by ste chceli svoje názory šíriť na stránkach útulku...a oni by nesúhlasili...okamžite mažú,blokujú a píšu súkromné výhražné správy....pán Dostal to nespravil..o čo tu teda ide?Ved všetci snáď mame jeden cieľ!"

"Moje fenka Enie z útulku, kterou jsem před čtyřmi lety adoptovala a není kastrovaná, věk cca 10 let - pyometry, cysty, nádory ani zánět mléčné žlázy nemá. Několik týdnů po odhárání jí nechávám dělat sono vyšetření a prohlídku vetem. Ano, má zbytnělou bulku na jedné mléčné liště. Bulka není zhoubná, má jí dlouho a veterinářka mi odstranění mléčné lišty rozhodně nedoporučila. Mediální masáž je ohromná. Fenka žije společně s pejskem z útulku, též není kastrovaný. Kastrace psů-samců je podle naší veterinářky úplná prasárna."

"Pani stále nepochopila...v ich preklade, ak niekto nesúhlasí s kastraciou vlastného psa,prip.ZDRAVEHO psa bez domova,znamená: podporuje mnozitelov a teda s nimi aj súhlasí, nechá svojho psa/fenu zomrieť keď treba kastrovat, je to nepriateľ útulkov,psychopat,dement,sliepka,ma nádor na mozgu,nezobral si lieky. Oni sa chcú jedine hádať,rýpať a ti ozajstní mnozitelia,tyrani...sa môžu na týchto našich debatách jedine baviť!"

"Neangažuji. Jen jsem majitelem psa. Ale jsem proti nucenym kastracím, které se zdůvodňují tím, že lidi jsou nezodpovědní. Majitel má být za svého psa odpovědný."

Řekl bych, že na první pohled zřejmý rozdíl ve stylu vyjadřování i věcném obsahu...

A na úplný závěr této exkurze mezi lidi, milovníky psů, vám předložím výtah z jednoho zdejšího komentářového vlákna. Jen pro objektivitu, aby bylo zřejmé, že styl "diskuze" ze strany propagátorú kastrace nezvedne ze židle jenom mě. A občas je zapotřebí na hrubý pytel hrubší záplata, i já se občas musím hodně držet...

"Klidek Tani, tohle je vyplod totálního blba. Asi nějaký nádor na mozku, nebo místo mozku z piva kostku." (adresováno mně)

"Jenze usili nas vsech, co mame zachranenyho psa a pomahame, jak muzem, jde diky temhle vyplodum do kytek. Protoze mu da x lidi za pravdu."

Ano, dá. To je hrůza, že? A ještě vám zdarma poskytnou dobrou školu o základní slušnosti a kultuře vyjadřování. Nemluvě o vaší podivné představě, jak má zachráněný pes vypadat. Zachráněný = kastrovaný, to je ujeté. Není divu, že čím dál víc lidí dochází k názoru, že psy je zapotřebí chránit především před tímto přístupem a lidmi, jako jste vy. To je teď za mě, moje osobní odpověď. Ostatní vám odpověděli v diskuzi:

"Jana, mali by ste vážit slová. Napísať o niekom že má nádor na mozgu je výsledok zrejme výchovy vašej matky. K článku sa nevyjadrujem. Reagujem čisto na vás, lebo najviac čo má v tejto diskusii zarazilo a nasr*lo bola táto primitívna reakcia. Hanbite sa!"

"Docela přeháníte, to podle Vás každý, kdo má jiný názor než Vy má nádor na mozku? Trapné..."

"Nejde o to, že máte iný názor na kastráciu, ide o to, čo ste mu napísala. V každej diskusii sú vždy extrémne urážky ale vaša je najnechutnejsia a vypovedá o vašom charaktere. Toto som ešte nezažila, že bol schopný niekto napísať. Možno keby niečo podobné zažijete by ste vážili slová a toto by ste z papule nevypustili. Grcat sa mi z vás chce neskutočne ."

Na sociálních sítích někdy panuje mylná představa, že pokud si lidé někoho vyberou za cíl svých útoků, urážek a agrese, je dotyčný povinen s nimi diskutovat a jejich ataky trpět. Není tomu tak. Sociální síť není primárně diskuzní fórum ani chatovaní server. Sociální síť je místem prezentace a jejím primárním účelem bylo a je lidi spojovat, ne rozdělovat. Normální a slušný člověk tomu rozumí, ostatním to teď připomínám. Těm, kteří se svým vulgárním a hrubým vyjadřováním o možnost diskuze se mnou sami připravili.

V tomto speciálním článku jsem se snažil zveřejnit vše, co považuji za podstatné.

Znovu jsem vysvětlil, jaké skutečnosti mě vedou k tomu, abych kastrace zdravých psích jedinců z důvodu pohrdání jejich životy, zařazením budoucích majitelů psů z útulků do skupiny osob nezodpovědných a majících určitě v úmyslu množit, ignorováním objektivního faktu, že za problémy s psí reprodukcí nestojí jejich plná samčí a samičí výbava, nýbrž nezodpovědnost, lenost a pohodlnost některých lidí, jednoznačně odsuzoval a bojoval proti nim,
Znovu jsem vysvětlil, co to kastrace je, jaké má pro kastráta důsledky a proč problém s chováním psa nikdy nezlepší, ale vždy zhorší.
Znovu jsem vysvětlil, jaké je řešení.
Znovu jsem vysvětlil, proč je normální vlastnit zdravého plnhodnotného psa nebo fenu, nikoli kastráta.
I když jsem se těmi tunami hnoje skutečně nechtěl přehrabovat, stálo mě to hodně času a nečinilo mi to potěšení, pokusil jsem se vás tu seznámit také s tím, jak probíhá "diskuze" ze strany podporovatelů kastrací. Je to jen výcuc, ale je to jen ve stejném duchu xkrát opakované a myslím si, že je dostatečně ilustrativní.
Na některé "dotazy" z této diskuze jsem zde odpověděl. Jako doplnění mého vysvětlení, co, proč a jak. Rozumný člověk si udělá závěry sám, agresivní psychopat bude útočit dál.
Jako podstatné jsem zde předložil i důkazy, že názory na kastrace, které prezentuji, nejsou jen v mé hlavě a je dost těch, kteří si myslí totéž. Všem vám děkuji za podporu, snažil jsem se vám ji v tomto článku vrátit a jen připomenu, že s hloupostí je sice boj dlouhý a často se jevící jako marný, ale na druhou stranu zlu se ustupovat nesmí. Nesmí být slyšet jen křiklouny. Jde o pejsky naše, pejsky v útulcích i všechny ty, kteří se teprve narodí. Jde o jejich současné i budoucí životy.

Nehci spasit svět.

Chci jej jen udělat lepším pro nádherné psí bytosti, které jej s námi sdílejí a které si zaslouží stejnou úctu, respekt a přístup, který vyžadujeme sami pro sebe.
A sám za sebe přesně tohle dělám nejen pro svoje vlastní pejsky, ale i pro ty vaše a pro vás samotné.
Vysvětluji, učím a pracuji přímo s vámi a vašimi psími kamarády.

Protože tohle umím a o tohle se s vámi dělím, už dvacet let.

Zbytek je na vás.

Opravdu chcete kastrované psy a fenky?

Poslední dny roku 2017 jsem strávil individuálním výcvikovým servisem se sedmiletým pejskem, dvouletou fenečkou a jejich majitelkou.

Oba moji psí klienti byli kříženci, oba byli z útulku - a oba byli vydáni do rukou své nové majitelky již jako kastráti...

Na tomto příběhu je zřetelně vidět bolest dnešního přístupu ke psům ze strany naprosté většiny psích útulků a různých pofiderních sdružení. Navenek se ohánějí tím, jak jim jde o blaho jejich psích svěřenců, realita je ovšem taková, že zástupci těchto institucí jsou schopni zájemce o jejich pejska či fenku zcela neomaleně a natvrdo vydírat.Nenechte se mýlit tím, že dva psí nešťastníci z tohoto případu byli dovezeni ze Slovenska, kde zákony dovolují ještě razantnější přístup, tedy buď si vezmete psa vykastrovaného (plus kastraci i uhradíte v rámci "adopčního poplatku") nebo půjde na utracení. U nás jsou mechanismy psí adopce stejně bezcitné, stačí nahlédnout do adopčních smluv - buď se zavážete (zcela protiprávně) k provedení kastrace do určitého data nebo o svého psího kamaráda přijdete (opět zcela protiprávně). Nebo dostanete rovnou již ne původně plnohodnotného a zdravého psa/fenku, ale pouhý stín, vykastrovaného jedince, který není skutečným psem a být jím už z principu zákroku ani nemůže. Celý společný život budete bojovat s následky zcela zbytečné a kruté kastrace, která dokonale rozhodila celý jeho organismus.

A jen tak mimochodem - už v okamžiku podpisu smlouvy s podmínkou kastrace jste vy sami pasováni na zcela nezodpovědné osoby, kterým nelze svěřit do rukou plnohodnotného pejska nebo fenečku, jelikož nemáte na to, abyste je uhlídali před nekontrolovaným množením. Z pohledu takových adopčních psích předavatelů jste degradováni na nesvéprávné osoby, kterým musí být dán do ruky buď již patřičně "upravený" psí jedinec nebo jste k této "úpravě" nuceni pod drakonickým trestem odebrání již osvojeného psa. Z pohledu naprosté většiny útulků a sdružení jednoduše nemáte na to vlastnit normálního, nezmrzačeného a zdravého psa. Zamysleli jste se někdy nad tímto faktem? Je vám to vážně úplně jedno nebo konečně začne vznikat na podobná zařízení tlak ze strany potenciálních osvojitelů na předávání zdravých, tedy nekastrovaných a plnohodnotných psů a fen? Samozřejmě za plné zodpovědnosti nového majitele?

Pejsek i fenečka z tohoto příběhu nebyli vykastrováni na přání své budoucí majitelky.

Pejsek i fenečka z tohoto příběhu byli vykastrováni na podnět jiných lidí - lidí, kteří s nimi nestráví zbytek jejich života, nebudou s nimi usínat a probouzet se. Nebudou jim zajišťovat jejich fyzické ani psychické potřeby. Nebudou s nimi sdílet čas strávený na procházkách, čas strávený pod jednou střechou. I majitelka těchto dvou psích jedinců je chtěla mít plnohodnotné, nikoli doživotně zmrzačené.

Pejsek byl vykastrován ve svých deseti měsících. Ani neměl čas projít celou pubertou a nikdy nedospěl. Fenečka byla vykastrována ve svém roce. Nikdy nedospěje, nikdy nezíská nadhled a vzorce chování dospělého jedince. Oba budou celý svůj život bojovat i s druhotnými následky provedené kastrace.

Díky bohu, v tomto případě jsem měl možnost na fence i pejskovi zapracovat a jejich budoucí život udělat lepším, sejmout z obou jejich největší démony. Démony, kteří by se, nebýt kastrace, nikdy neobjevili. A naučit jejich majitelku všemu potřebnému pro to, aby se aktuální stav udržel i do budoucna.

Následující video je velmi otevřené, jak ze strany mé, tak i ze strany mé klientky. Paní, která zcela změnila svůj názor, týkající se tématu psích kastrací. Za to jsem velmi vděčen a přiznávám, že jsem jí nic z reálných důsledků kastrace nezatajil, navíc ona sama registrovala hodně z této problematiky na vlastní oči. Jsem rád, že jsem všem třem mohl věnovat (tak, jak mi sama paní řekla v jednom našem telefonickém rozhovoru ještě před samotným individuálem) "ten největší vánoční dárek"...

Podívejte se a poslechněte si toto video. Vše, o čem jsem tu napsal plus ještě víc uvidíte a uslyšíte v autentické podobě.

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Z mimina v kožichu znovu psem

Jednou z pro mě velmi příjemných stránek mých individuálních výcvikových servisů a obecně práce s lidmi a jejich pejsky je rozmanitost. Například i v tom, že minulý týden jsem tu měl obříka středoasiata a tento týden naopak malinkého jorkšírského teriérka.

Zcela jiná tělesná konstituce, povaha i problémy.

Také jiný způsob práce, jiná komunikace, jiný člověk, jiné priority...

Případ tohoto jorkšírka ze Slovenska je vlastně obsažen v názvu tohoto článku. Šestiletý pejsek, kterému určitě nescházela láska a vztah jeho majitelky, ale po celou dobu mu scházel "psí přístup", tedy to, bez čeho se žádný pes ve svém životě, pokud má být plnohodnotný a spokojený, neobejde. I přemíra lásky, pokud nenídoplněna hierarchickou oporou, totiž dokáže psa zabít.

Jorkšírek byl svojí majitelkou opečováván a permanentně chráněn proti každému reálnému i imaginárnímu nebezpečí. Zcela přirozeně z něj postupně vyrostl nesebevědomý a těžce stresovaný pejsek, se kterým nebylo možné v klidu absolvovat v podstatě nic - procházku, návštěvu veteriny, návštěvu restaurace, pobyt mezi jinými pejsky, průvodním jevem bylo i domácí značkování. Byl totálně mimo a i jeho majitelka, opět zcela pochopitelně, to přestávala zvládat. Nejen jejich soužití, které se stalo permanentní noční můrou, ale i například komentáře lidí, kteří se stávali svědky různých excesů a kteří ji jen ještě víc rozhodili.

Jedním z pokusů dát psíka do pořádku byla bohužel i chemická kastrace (díky bohu ne chirurgická, tu majitelka odmítla), která i v tomto konkrétním případě znovu dokázala, že kastrace problémový stav pejska nebo fenky nikdy, nikdy, nikdy nevyřeší a ani nezlepší. Už se prosím všichni, kdo nesmyslně věříte nebo se necháte přesvědčit o "blahodárném vlivu kastrace", proberte. Tudy cesta nevede a ani vést nemůže.

Moje klientka měla obrovské štěstí v tom, že ji na mne nakontaktovala její kamarádka. A díky bohu i dostatek odhodlání se se mnou domluvit a se svým malým psím parťákem za mnou přijet. A v nemenší míře i schopnost přijmout ode mne vše, co jsem jí bez zbytečných diplomatických omáček vysvětlil a co jsem ji naučil, přijmout to za své a začít na sobě pracovat.

Vše podstatné je navíc vyřčeno i v níže uvedeném videu přímo jejím prostřednictvím. Jak jsme začali sundáním zbytečného oblečku, ve kterém se sám jorkšír necítil dobře a jehož aplikaci se doma bránil (zvláště u takto malých plemen tak mimo jiné skutečně dochází k znatelnému omezování jejich přirozeného pohybu). Jak jsme postroj hned na začátku mé práce vyměnili za obojek. Jak se díky mé komunikaci s pejskem začala z ustrašené asociální skořápky velmi rychle klubat na povrch pravá duše malého, ale statečného teriéra, který dva dny s hlavičkou hrdě vztyčenou prošlapal v dešti, který pro něj býval děsem a noční můrou. Jak jsme spolu od začátku bez jakýchkoli problémů míjeli divné lidi s igelitkami nebo holemi, velké i malé psy včetně "třídního nepřítele" - velkého bílého psa...

A především jeho majitelka začala ve světle těchto praktických důkazů přijímat fakt, že se o svého malého kamaráda nemusí pořád bát. Že pokud pro něj bude majákem a fungujícím vůdčím jedincem, pak do jejich společného života přinese jistotu, štěstí a spokojenost pro oba. Spolupracovala na jedničku s hvězdičkou a na celkovém progresu to bylo velmi znát.

Samozřejmě jsem toto vše musel postupně učit ji i jejího pejska. Nejdříve ukázat na vlastním příkladu, z jorkšírka opět vydolovat jeho pravou psí podstatu schovanou pod tlustou slupkou stresu a nejistoty - a s jeho majitelkou udělat vše potřebné pro to, aby ona sama byla do budoucna schopná jako vůdce smečky fungovat.

Ty úžasné okamžiky, kdy vidíte svého klienta šťastného, se těžko dají slovy popsat. Třeba okamžik, kdy zjistí, že jeho vlastní pejsek s ním začíná poprvé v životě navazovat intenzívní oční kontakt...

A stav hned první den po návratu domů?

Cituji: "Inak doma je bezproblémový,zatiaľ nič neskúša,zvládli sme obrovského psa,na ktorého mal v minulosti nervy,aj pani,čo za sebou ťahala tašku.Prechadzka teda dopadla výborne,dokonca sme aj prešli okolo veteriny..."

Mám z vás obou velkou radost ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Aktualizováno 6 týdnů poté: Před pár dny mi majitelka tohoto psího špunta poslala krátké video. V komentáři k němu s opětovným poděkováním a oprávněnou hrdostí na to, jak dnes její malý psí kamarád bez sebemenšího problému absolvuje cestu kolem štěkajících a běhajících pejsků za plotem. Něco, co si dříve neuměla ani představit - běžná denní situace, která dříve pro oba zúčastněné představovala stres a paniku...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Pastevec a ovčačka

Pes a fena, kterým jsem se věnoval posledních 14 dní, patří oba do jedné lidskopsí smečky. Každý z nich byl ale naprosto jiný, měli rozdílné problémy a potřebovali samostatný přístup a dostatek času, proto jsem s každým z nich (a samozřejmě i s jejich majitelkou) strávil plnokrevný individuální výcvikový servis.

Osmnáctiměsíční středoasijský pastevecký pes byl nádherný představitel svého plemene. Velký, silný a hrdý, s krásnou impozantní hlavou. Při prvním setkání s ním formou konzultace dva měsíce zpátky mi názorně předvedl své dispozice, když svoji o 2 kg lehčí majitelku po spatření dvou jezevčíků doslova zavlekl do nejbližšího příkopu. Prostě jako každý nezvládnutý pastevec měl ve zvyku řešit věci po svém, na základě vlastního rozhodnutí a bez ohledu na okolí. Což byl mimochodem hlavní důvod, proč se na mě jeho majitelka obrátila s žádostí o pomoc.

Celkem správně teoreticky tušila, co asi pastevec obnáší, že je to zcela jiná liga než její fenka německého ovčáka - ale praxe bývá v podobných případech vždy daleko razantnější než teorie. A navíc nevěděla, co s tím, především v situacích, kdy její obřík začal řešit cizího psa, k čemuž docházelo velmi často. Ocituji pár vět z jejího prvního písemného dotazu na moji pomoc: "V okolí jen sami cvičákovci, na koučink nepoužitelní, navíc o pastevcích neví nic." Když se obrátila na chovatelku, od které svého pastevce měla, dostalo se jí "kvalifikované rady", že toto se řeší elektrickým obojkem(!). Chvilku to i zkusila, pak zjistila, že to nefunguje a především že to sama nechce a začala hledat pomoc jinde.

Z mého pohledu (a je to asi poznat i ve videu) byl pejsek jednoduše úžasný.

Správný středoasiat, tvrdý ochránce s něžnou a dosud naštěstí nezkaženou psí duší. Potřeboval vedle sebe jen bytost, kterou mohl brát jako rovnocennou, jako učitele i parťáka. Této role jsem se s radostí ujal poté, co jsem byl již během seznamovací konzultace svojí klientkou označen jako pro jejího pejska důvěryhodný (na rozdíl od mých předchůdců), což mě velmi potěšilo a v této rovině následně proběhly i všechny další společně strávené hodiny obou individuálů.

Pejska jsem postupně učil vše, co je pro jeho bezproblematické fungování ve společnosti jiných psů i lidí zapotřebí. Nadále mu zůstává jeho pastevecká osobnost a vrozená nedůvěra vůči cizím lidem, jeho přirozené obranářské a ochranářské dispozice, ale už je začíná mít pod kontrolou a ví, že není nutné řešit úplně všechno, co kolem něj projde. A hlavně jej začíná mít pod kontrolou i jeho majitelka - včetně toho, že jsem ji naučil základní strategické postupy pro situace, kdy je bezpodmínečně nutné zůstat na místě, nenechat se rozhodit nespolupracujícím okolím a nenechat se ještě někdy zatáhnout do příkopu...

Třetí člen smečky, již osmiletá fenka německého ovčáka, měla problémy trochu jiné. Prošla klasickým výcvikem, byla z hlediska cvičákovců dosti úspěšná, s aktivní dominantní povahou. Ve čtyřech letech bohužel ze zdravotních důvodů absolvovala kastraci, byla jí odňata děloha i vaječníky. Tento zásah měl samozřejmě neodvratné důsledky, fenka začala mít problémy se psím okolím a původní dominance se změnila v agresivitu z paniky.

Po absolvování mého individuálu je fenečka už o poznání klidnější a její majitelka dnes už ví, jak s ní komunikovat, aby tento stav udržela a dále zdokonalila. Poznala na vlastní kůži rozdíl mezi přístupem cvičákovským a přístupem mým, poznala na vlastní oči, jak rozdílný je i pro její fenku.

Ve videu, které jsem natočil, jsem se spontánně rozhodl zachytit oba své psí klienty i v okamžiku našeho posledního setkání - poslední den dvojnásobného individuálu, kdy už mě fenečka skoro týden neviděla. Radost obou těchto čistých psích dušiček je, myslím si, evidentní a na první pohled zřejmá. Je to úžasný pocit mít jejich důvěru - jak nejisté kastrované fenečky, tak velkého pastevce, psa, který neomylně přečte duši člověka. Pastevce, kterému jsem i já věřil natolik, že když jsem k němu přistrčil svůj čumák, věděl jsem bezpečně, že mi neukousne nos.

Asi jsem hodně změnil i svoji klientku a majitelku obou pejsků - snažil jsem se jí kromě výuky praktických postupů a vysvětlení potřebných faktických skutečností dodat i potřebné sebevědomí a jistotu, připravit ji na roli skutečné šéfové své smečky. Dobře ví, že pokud se její středoasiat rozhodne ji přetáhnout na jiné místo a ona udělá chybu, pak to může být začátek velkého průšvihu. Ví, že zároveň musí zvládnout i svoji vzhledem ke kastraci nejistou fenečku se sklony k panice.

Ale dnes už ví jak na to a jak z jedné lidské a dvou psích bytostí udělat smečku táhnoucí za jeden provaz. Držte se všichni tři, spolu to zvládnete ;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Kříženeček s podmanivým pohledem

Často se setkáte s názorem, že "kříženec je prostě svůj", je svéhlavý, moc se s ním neudělá a pokud není zvládnutý, nemá smysl to moc řešit. Není to pravda, kříženci sice mají již z principu míšení krve různých plemen svá specifika a co kus, to originál, ale problém je spíše v mezi lidmi zažitém škatulkování "čistokrevných šlechticů" a "vesnických podvraťáčků".

A malého kříženečka, který u mne tento týden absolvoval se svojí majitelkou individuální výcvikový servis, teď velice rád předvedu jako ukázkový příklad toho, jaké jsou věci ve skutečnosti...

Tento tříletý kříženec drsnosrstého jezevčíka mě skutečně chytil za srdce. Ke své majitelce se dostal v půlroce věku z útulku a jedním z jeho bubáků, které si přinesl z minulosti, byla nedůvěra vůči mužům. První den i na mě na samém začátku zahlížel s nedůvěrou a dodával si odvahu štěkáním, ale rychle poznal, že jsem tu proto, abych jeho démonyzahnal, ne mu přinesl nové. A jakmile mi začal věřit, začal se zbavovat i dalších svých problémů. Rychle se učil běžným provozním situacím - psím, lidským, dopravním, chůze na vodítku se změnila ze stresového tahání v pohodovou společnou procházku.

Největší problémem tohoto pejska byl totiž opravdu jeho vnitřní stres. Stres, ze kterého pramenily všechny jeho nectnosti - nefungující chůze na vodítku, špatná komunikace především s menšími pejsky, špatné zvládání zátěžových situací a mimo jiné i problémy s pobytem doma o samotě - to se vyhrotilo až do roviny konfliktů majitelů s panelákovými sousedy, které zcela pochopitelně pak stresovaly i je samotné. Tato záležitost se znatelně zlepšila již od naší společné konzultace zhruba tři měsíce před individuálem, kdy jsem své klientce poradil správné postupy, během tohoto individuálu a díky mé práci na psychice pejska už nebyly problémy žádné a pejsek trávil svoji domácí samotu v klidu a pohodě (každý den to majitelka pejska aspoň jednou otestovala).

Srovnání psychické pohody pejska bylo v tomto případě velmi důležité i kvůli tomu, že jeho majitelka čeká za několik málo měsíců přírůstek do rodiny a i ona potřebuje mít klid a důvěru ve svého psího parťáka. Je to vždy oboustranné a jsem velmi rád, že v níže zveřejněném videu velmi hezky popsala tento stav pro všechny budoucí maminky v podobné situaci, ve které se nyní sama nachází. Hierarchicky neurovnaný stav mezi pejskem a nastávající matkou, psí stres a postupně naskakující hormonální změny způsobující změny v psychice ženy spolu dokáží vygenerovat opravdu velký problém...

Musím říci, že v tomto konkrétním případě se sešla super dvojka. Pejsek s neodolatelně krásným, moudrým a podmanivým psím pohledem, velmi chytrý, velmi kontaktní a bytostný pohodář, když jsem z něj sundal tu slupku stresu a nejistoty. Po jezevčíkovi temperamentní a nezbytnou dávkou tvrdohlavosti a dominance, po přikřížených plemenech ochotný tohle všechno hodit za hlavu a užívat si klid a pohodu. A jeho majitelka, ze které jsem celou dobu vnímal její silný vztah k pejskovi a která prokázala za dobu jejich spolužití velmi dobrou intuici v odhadu, co pro něj bude dobré a co ne. Pouze potřebovala pomoci v situacích, kterým nerozuměla a naučit se s pejskem komunikovat tak, aby se navzájem chápali a ona se mohla v jeho očích stát fungující šéfovou. A jak mi sama řekla, lituje prý jen toho, že se o mně nedozvěděla dřív...

Opět proběhly čtyři dny pohodové spolupráce dvou lidí a jednoho pejska - malého křížence, který je pro svoji majitelku stejně cenný a důležitý jako pro jiné pes s papíry. Pejsek stejně psí jako čistokrevná plemena, pejsek, který má stejné právo na spokojený a plnohodnotný život.

A vše důležité ještě jednou, řečeno samotnou mojí klientkou, v tomto videu - mimochodem, v jednom momentu natáčení kolem trochu zhoustl psí provoz, ale jak je vidět, ani dva štěkající pejskové najednou pár metrů od nás našeho malého hrdinu nevyvedli z míry...;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Retrívří tahoun, kterého výcvikářka nechala tahat těžký řetěz

Až vám nějaký další šílený výcvikář bude chtít zpomalit pejska taháním těžkého řetězu, upalujte od něj, co vám nohy budou stačit.

Proč?

Vysvětlím v tomto článku a videu společně s klienty svého dalšího individuálního výcvikového servisu...

Tento týden jsem pracoval se čtyřapůlletým zlatým retrívrem, krásným, ale nečistokrevným pejskem. Tato okolnost u něj měla (a má) bohužel určité negativní dopady, proto ji zmiňuji.

Zlatí retrívři jsou svojí povahou velmi kontaktní k lidem, jsou důvěřiví a pohodoví. Temperamentní a veselí, ale po dosažení psychické dospělosti (zhruba ve 4 letech) u nich nastupuje typický nadhled a celkové zklidnění. Moje dlouholetá zkušenost s nečistokrevnými zlatými retrívry nebo s jedinci ze špatných chovných linií přinesla jednoznačný poznatek - povaha těchto jedinců postrádá právě onu primární závislost na člověku a - což je ještě horší - vyšší vrozenou "odolnost" vůči stresovým vlivům. Místo ní nastupuje v zátěžových situacích stresová tendence ke kousání (což se projevilo i zde a majitele jsem na to upozornil, aby na to dávali pozor). Tyto případy jeden vedle druhého, jak přes kopírák - a jak jsem již mnohokrát napsal a řekl, zlaťák má citlivou duši a je příliš snadné jeho křehkou povahovou rovnováhu rozhodit.

I tento konkrétní pejsek měl svůj velký problém, který by u něj na první pohled nikdo nehledal. Vedle svých majitelů, kteří ho mají velmi rádi (a on je), žil ve vlastní uzavřené bublině - absolutně je nevnímal jako součást své smečky. Jel si věci po svém a nejvíce se tento problém projevoval při procházkách, kdy svoje majitele na konci vodítka jen do všech stran tahal, tahal a tahal a vše mu bylo zcela jedno.

Zhruba dva roky nazpátek se udála ještě jedna věc, která ho v tomto tahacím režimu nemálo posílila - majitelé s ním absolvovali zhruba půlroční kurz u jisté výcvikářky (který jim sice podle jejich vlastních slov v konečném efektu nedal nic, ale to není až tak důležité), v jehož finále pejsek za sebou tahal na popruzích těžký řetěz - což ho podle oné výcvikářky mělo tomu tahání odnaučit...

Ano, čtete správně.

Pes, který na vodítku tahal, dostal naordinovánu metodu, která doničila, co se dalo - zaprvé jeho tahací tendence zcela logicky posílila, zadruhé mu přestal vadit jakýkoli protitah na krčním svalstvu a zatřetí se velmi negativně podepsala na jeho zadních končetinách a páteři (že pejsek má s velkou pravděpodobností na zadních končetinách DKK, bylo vidět již při základním pohybu a samozřejmě jsem na to majitele také upozornil - zčásti se může jednat o genetiku, ale ten řetěz a dlouhodobé tahání na vodítku tomu velmi přidalo). A samozřejmě - zlaťáček tahat nepřestal, jen se vše zhoršilo a ani to jinak skončit nemohlo.

Jak říkám ve videu - kontraproduktivní je slabý výraz, z mého pohledu jde o naprostou šílenost a znovu zopakuji, že podobným "odborníkům" je zapotřebí se vyhýbat velkým obloukem...

Když se ke mně pejsek dostal, tak už absolutně nereagoval na základní mechanické korekční mechanismy. Bylo to náročné, první den jsem na něm nechal ruce, psychicky na něm zapracoval až na samou hranici, ale již druhý den mi oba majitelé s radostí hlásili, že jejich odpoledně-večerní procházky předchozího dne (s každým zvlášť) se konaly už v klidu a bez tahání. A pejsek se začal evidentně i soustředit na člověka vedle sebe...

Další dny jsme ke správnému stylu společné chůze přidali hierachickou komunikaci, své klienty jsem postupně učil všemu, co potřebují vědět a vše šlo i nadále tak, jak to jít má.

Výchozí situace nebyla v tomto případě vůbec příznivá, protože za ony více jak 4 roky měl pejsek svoje razantní tahání již velmi upevněno a uloženo do zvykové roviny. Jeho majitele sice čeká ještě hodně práce a nesmí uhnout z nastoupené cesty, protože podobné psí problémy psychicky dospělých psů potřebují na definitivní změnu vždy delší čas a zde stojí pouhé 4 dny proti 4 letům, nicméně pokrok je už obrovský a je vidět i na níže zveřejněném videu.

S mými klienty i tentokrát šlo o bezproblémovou spolupráci a za sebe všem třem přeji krásné lidskopsí spolužití teď i do budoucna, díky shodě okolností měli možnost poznat svého zlaťáčka i v neočekávaném nočním dobrodružství (kde obstál na výbornou) a jejich osobní zhodnocení celé naší společné akce můžete shlédnout v následujícím videu - tentokrát natočeném v typickém libereckém podzimním dešti a slotě...;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Zajímavá čísla z Poradny

Tento víkend jsem konečně našel čas k tomu, abych zrealizoval jeden již dlouhodobě zamýšlený úkol. Vytáhnout ze své internetové Poradny PSÍCH STRÁNEK FALCO, která běží již osmnáctým rokem jako bezplatný projekt poradenství v oblasti výchovy a výcviku psů, pár zajímavých čísel. Samotného mě zajímalo, kolik jsem za tu dobu vlastně zodpověděl dotazů, kolik z nich se týkalo fenek a kolik pejsků, jaké jsou poměry základních skupin plemen atd. Některá čísla mě překvapila, další potvrdila to, s čím se celou dobu setkávám - každopádně objemem dat jde již o celkem reprezentativní statistický vzorek...

Přiznávám, že ani tato základní analýza nebyla úplně triviální záležitostí a ke slovu opět přišly nutné znalosti a postupy z mojí původní profese;) Ale podařilo se a vás teď seznámím s výsledky. Jak v řeči čísel, tak v případech, kdy to má smysl, i ve formě grafické.

Pojďme na to.

Počet zodpovězených dotazů

První údaj, ktery mě samozřejmě zajímal, byl celkový počet mnou zodpovězených dotazů. Osobně jsem si předtím tipoval něco kolem tisícovky, skutečný výsledek je však mnohem vyšší - počet zodpovězených dotazů činí k dnešnímu dni přesně 3041! Tedy přes tři tisíce dotazů/odpovědí, nad kterými jsem strávil svůj čas ode dne 26.11.2000, kdy jsem zodpověděl první z nich, do konce září 2017. Troufám si říci, že svým způsobem tak jde v rámci spojení internetu a psího světa o unikátní záležitost, která v mém podání vždy byla, je a nadále zůstane bezplatným a veřejně dostupným zdrojem psích informací jak pro samotné tazatele, tak i pro všechny ostatní pejskaře...

Podíl skupin plemen

Dalším zajímavým údajem je podíl základních skupin plemen - rozdělil jsem je na křížence, služební plemena (německý ovčák, belgický ovčák, dobrman atd.), "bojová plemena" (americký pitbulteriér, AMSTAF, bulteriér) a plemena ostatní. Největší skupinu tvoří dotazy týkající se kříženců (36 % dotazů), následují služební plemena (25,5 % dotazů), "bojová plemena" jsou zastoupena 12 % a zbytek tvoří všechna plemena zde nezmíněná. Největší podíl kříženců byl předpokládatelný, osobně mě však nepřekvapil ani vysoký podíl plemen zařazených mezi tzv. služební - jak je vidět, ani s těmito "vlastními psy" cvičáky evidentně neumějí jejich majitelům příliš poradit...

Poměr pohlaví

Dotazy týkající se psů a fenek jsou téměř přesně rozděleny v poměru 1:2 - majitelé fenek tedy řeší téměř dvojnásobek problémů oproti majitelům pejsků. Přesně to potvrzuje zažité mylné představy mezi lidmi, že "s fenkami je to jednodušší" - ne, opravdu není a přesně to také říkám vždy, když se mne na to někdo zeptá. Je to ostatně zcela logické z hlediska psí fyziologie a především etologie...

Problematika kastrace

Objem dotazů ke kastraci, tedy příspěvků, kde se řešilo cokoli týkající se této problematiky (kastrovat/nekastrovat, chování po kastraci apod.), činil cca 15 % dotazů. Zda se jedná o číslo vysoké či nízké, je otázka - každopádně to znamená, že zhruba patnáct ze sta majitelů psů o kastraci uvažuje nebo kolem ní něco řeší. A z mého pohledu se tak bohužel jedná o číslo příliš vysoké...

Psi z útulků

Zhruba 12 % dotazů se týkal pejsků z útulků. Tady si netroufnu z tohoto čísla odvodit zásadní závěry - i když určitou korelaci (pokud do toho zahrnu podíl mých klientů s pejskem z útulku) mi to dává, je to stále málo pro exaktní odhady. Ale i s rizikem, že mě někdo za to zastřelí, napíšu svůj zcela subjektivní odhad, že útulkových pejsků se mezi námi pohybuje kolem 15 %...

Geografické zdroje dotazů

Z hlediska dosahu PSÍCH STRÁNEK FALCO a Poradny je pro mne samozřejmě zajímavý i tento údaj - tedy kolik dotazů přišlo z Česka, kolik ze Slovenska a kolik ze zbylého zahraničí. Naprosto podle očekávání vede moje domovina (85 % dotazů), následuje Slovensko (potěšujících 12 % dotazů, což vůbec není málo), zbytek zahraničí tvoří 3 % dotazů...

No a čistě ze sportu jsem si nakonec zpracoval i jednu informaci týkající se ne psů, ale tazatelů - tedy kolik lidí mi za můj čas a poskytnuté informace poděkovalo buď předem v dotazu nebo následně mailem. Takže: 85 % tazatelů tak učinilo (potěšující číslo), zbylých 15 % tazatelů se má v oblasti obyčejné lidské slušnosti ještě co učit...

Tolik tedy k Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO a více než třem tisícovkám zodpovězených dotazů, které k dnešnímu dni obsahuje. Velmi rád se jí budu věnovat i nadále, ale i nadále budou platit její základní pravidla - než napíšete dotaz, ověřte si, zda už se váš problém mnohokrát neprobíral (funkce vyhledávání CTRL+F dokáže zázraky), protože skutečně nemá smysl psát stále dokola totéž pro lidi, kteří jsou jednoduše pouze líní investovat i trochu svého vlastního času. Věřte, že prostudovat si větší či menši část Poradny má vždy smysl, ve psím světě vše souvisí se vším a neexistuje izolovaný "jednoduchý problém". Věřte, že pokud vám do odpovědi napíši "je zapotřebí s pejskem přijet, toto nelze řešit na dálku", tak tomu tak skutečně je a pro vás je to malá časová ztráta, ale zásadní přínosná investice do zbytku života s pejskem. A prosím - opravdu nebuďte líní, nezkoušejte to na mě a pokud máte ve formuláři Poradny jasně specifikovány požadované údaje, navíc je vidíte na první pohled i v již zodpovězených dotazech, neposílejte dotazy neúplné nebo dokonce anonymní. Nemohu a nebudu je zodpovídat.

Poradna PSÍCH STRÁNEK FALCO byla, je a bude zdarma. Byla, je a bude i nadále zodpovídána pod mým jménem, nikoli anonymně, na základě mých znalostí, mého know-how a podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Stejně jako jsou zodpovězeny tři tisíce dotazů, které Poradna ke konci září 2017 již obsahuje...

Cvičákovský sadismus

Jsou věci, o kterých je třeba psát. Mluvit. Nezavírat před nimi oči a netvářit se, že nejsou. A já dnes budu psát o lidech, kteří ve psím světě absolutně nemají co dělat, bohužel je ale potkáte v míře vyšší než malé. A předem upozorňuji, že se nebude jednat o čtení pro slabé povahy a rozhodně si nebudu brát žádné servítky, na to se jedná o příliš závažné téma.

Budu totiž mluvit o praktikách na některých cvičácích. Cvičácích malých a neznámých, ale i velkých a veřejností doporučovaných.

Znáte to.

Pořídíte si pejska a okamžitě začnete být atakováni sousedy, kolegy, kamarády, veřejnými informačními kanály.

Cvičák. Výcvik. Musíte jít psa cvičit!

A tak jdete na cvičák. Buď si najdete nějaký na internetu nebo vám nějaký doporučí někdo z vašeho okolí - prostě vezmete svoje malé štěně a jdete na první lekci...

V tom lepším případě máte štěstí a padnete na psí výcvikové zařízení, kde vás sice nenaučí ani špetku skutečného vztahu a užitečných dovedností pro přežití v provozu, naučí vás jen povely a příkazy. Odškrtnou si dalšího klienta, hlavně aby se tam protočilo co nejvíc lidí a vy se svým pejskem absolvujete v mase dalších podobných dvojic něco, čemu se říká "výcvik poslušnosti". Budete mít pocit splněné povinnosti, že jste pro svého pejska udělali to nejlepší a teprve následné společné zážitky těm z vás, kteří ve svém psím parťákovi vidí víc než jen robůtka, otevřou oči a začnete si klást nepříjemné otázky.

Ale opravdu důležité je, že pokud budete mít štěstí, tak psí výcvikové zařízení absolvujete s nepoškozeným zdravím a nepošramocenou psychikou vy i váš pejsek.

Bohužel je na základě reálně podložených zkušeností mých i mých klientů velmi vysoká pravděpodobnost, že štěstí mít nebudete.

Protože narazíte na sadistu, kterého vzrušuje bolest a utrpení jiného živého tvora.

Když jsem před dvaceti lety začínal svoji práci s pejsky a jejich lidmi, samozřejmě jsem se stal okamžitě trnem v oku nejprve místním a později všem "zasloužilým kynologickým odborníkům". Místní hvězda kynologického nebe sice nerozeznala zlatého retrívra od labradora, ale pokud na jeho cvičáku pes "nefungoval", bylo oblíbenou praxí ho roztočit kolem sebe a u "zvlášť zatvrzelých případů" s ním otlouct vzrostlý strom...
Další výcvikář: "Chceš, aby tě tvůj vlčák miloval? Dej mi ho na pár dnů. Zavřu ho u sebe do garáže, nechám ho ve tmě o hladu a každý den přijdu a zmlátím ho. Pak přijdeš ty, dáš mu kus masa, vyvedeš ho ven a bude tvůj..."

Pojďme dál a lokalitu rozšiřme na celé bývalé Československo a reálné zkušenosti napříč touto oblastí. Následující postupy jsou autentické, mnoho lidí je zažilo (a stále zažívá!) na vlastní kůži.

Zcela běžné je na cvičácích vyvěšování psů za kovové obojky téměř až do bezvědomí. To vše za sugestivního vysvětlování "psího odborníka", že jedině tak pes začne poslouchat...
Pokud vás pes neposlouchá tak, jak si představuje výcvikář, vyslechnete si krátkou přednášku o nutnosti jeho seřezání násadou od krumpáče nebo rovnou bejzbolkou. K tomu řvát a na psa pouštět hrůzu. Pes přece musí vědět, kdo je tady pánem...
Máte zlatého retrívra? Půlročního? Tak to si na něj musíte pořídit ostnatý(!) obojek, jinak ho nevycvičíte. Opět autentická zkušenost jednoho mého klienta, který v dobré víře, že jde za skutečnými odborníky, vstoupil na cvičák...
Evergreenem mezi lidmi, kteří si říkají "odborníci na psy", bylo, je a pravděpodobně i zůstane házení po psech různými předměty. Klíče, plechovka s kamením... Prý se takto přestane bát. Není náhodou a je pouze jedním z mnoha vypovídajících důkazů o skutečných metodách mediálně známého "psího psychologa", že svým klientům i na internetu s oblibou doporučuje právě tuto metodu "nápravy psa"...
Máte-li pocit, že si vymýšlím (ne, skutečně si nevymýšlím, pouze se o tom hodně lidí bojí mluvit veřejně), pak prosím shlédněte toto video. Moje klientka a majitelka amerického buldoka v něm popisuje vlastní zkušenost z jednoho velkého a údajně doporučovaného coby nejlepšího cvičáku v jednom velkém severočeském městě. Bití štěněte petlahví naplněnou kamením je představa výcvikářů o tom, jak se má vychovávat podobné plemeno. To byla pro majitelku štěněte poslední kapka a poslední návštěva cvičáku...
Pes vám utíká nebo neposlouchá na přivolání? Pořiďte si na něj elektrický obojek! Výcvik psa v podání velkého počtu psích cvičitelů...
Pes vám nechce chodit u nohy? Musíte ho pořádně přiškrtit na stahováku! A když to nepomůže, dejte mu na krk ostnáč! I tentokrát autentická doporučení a výcvik v podání velkého počtu výcvikářů...

Mám pokračovat? Myslím si, že tyto scény jako vystřižené z psího hororu úplně stačí a stále je to jen zlomek...

Toto ale není filmový horor. Jsou to skutečnosti z reálného života, konkrétní zkušenosti konkrétních lidí, zlo páchané na reálných psích bytostech...

Setkání se sadistou v masce psího odborníka tváří v tvář. Pokud už mu právě nervete svého psa z pařátů, podívejte se ještě do jeho očí. Nebude v nich lítost nebo nejistota. Bude v nich tvrdost a uspokojení.

Jedna věc je ale ještě větší průšvih. Průšvih, který těmto porouchaným osobnostem poskytuje živnou půdu.

Nezanedbatelný počet lidí totiž na tento přístup slyší. Vidím to kolem sebe, dovídám se z vyprávění svých klientů o tom, koho sami ve svém okolí potkávají. Co jim jejich okolí radí na téma "jak vychovávat psa".

Kdyby na to lidé neslyšeli, takové cvičáky a výcvikáři by neměli jediného klienta.

Přijde tolika z vás normální svého psa bít a týrat?
Opravdu tolika lidem přijde naprosto normální a v pořádku své psy "vychovávat" násadou od krumpáče - ne obrazně, ale skutečně je bít? Házet po nich těžkými předměty? Nechat je škrtit na stahovacích a ostnatých obojcích, pouštět do nich elektrické impulzy?
Vy, kteří své klienty učíte týrání místo vztahu - vážně si myslíte, že jste normální a duševně zdraví?!

Jistě. Bohužel je v lidech stále ještě příliš hluboko zakořeněno, že "pes = cvičák". V mnoha lidech jsou přítomny prvky sadismu a potřeby dokazovat si svoji nadřazenost tím, že ublížím jiné živé bytosti - ať už fyzicky nebo psychicky. Jinak by to totiž celé vůbec nemohlo fungovat.

Nechci teď slyšet žádné sluníčkovské ciráty, že "většina výcvikářů takoví nejsou". Jednak byste se velice divili, naopak většina výcvikářů je přesně takových, protože psům a jejich psychice nerozumějí a proto se snaží je lámat silou - a kterého nezlomí, toho označí za agresivního, nezvládnutelného a často jej doporučí utratit (opět konkrétní zkušenosti mnoha konkrétních psích majitelů). A zadruhé - pokud by to "těm slušným" opravdu vadilo, už dávno by si sami mezi sebou udělali pořádek a tyhle šílence ze svého středu vyhnali. Což se neděje ani náhodou.

Co tedy s touto špínou?

Kromě toho, že tyto věci pojmenuji a zveřejněním na ně upozorním, sám příliš nezmůžu. Stejně jako v oblasti kastrací, držení psů v klecích apod. je jedinou nadějí to, že lidé začnou konečně ve velkém počtu přemýšlet a naučí se rozeznávat, které věci jsou v pořádku a které jsou již těžce za hranou normálnosti a základního vztahu nebo respektu k jinému živému tvoru.

Pro celou psí branži a všeobecný dnešní pohled na psí druh by bylo obrovským přínosem, pokud by "odborníci" vybíjející se na psech a doporučující svoje zvrácené metody často psím laikům a začátečníkům tuto branži opustili. Protože právě oni vytvářejí tzv. problémové (ve skutečnosti osobnostně podražené a následně agresivní) psy, právě oni je a jejich majitele dostávají do stále více se roztáčející spirály agrese a protiagrese, právě oni především ty jednodušší lidi snadno přesvědčí, že psa je nutno třískat, aby poslouchal.

Obrana je ale tak jednoduchá. Stačí se jen trochu zamyslet, dát si pár věcí do souvislostí a být schopen vidět dál, než na špičku vlastního nosu. Přemýšlet a nepřejímat tupě jako ovce názory šílenců.

A proto prosím všechny psí (prvo)majitele - dobře přemýšlejte, jakých "odborných rad" se vám na cvičáku nebo od výcvikářů výše uvedeného ražení dostane. Dobře přemýšlejte, kam se s pejskem vydáte, komu svěříte formování jeho osobnosti a co vlastně pro život s ním skutečně chcete.

Děkuji.

Americký buldok, který měl být na radu výcvikářů vychováván bitím

Čtyři dny, které jsem teď v rámci individuálního výcvikového servisu strávil s krásným sedmiměsíčním psím puberťákem, americkým buldokem, byly velmi výživné i z jiného hlediska - otevřeli jsme s jeho majitelkou témata, týkající se jak velmi rozšířeného, ale zcela mylného pohledu na toto plemeno, tak otřesné představy "výcviku" tohoto plemene na jednom velkém a doporučovaném cvičáku...

Tento můj psí klient se ke mně dostal se svojí majitelkou na doporučení člověka, který u mne před časem již individuál absolvoval. Protože si majitelka amerického buldoka dobře uvědomovala svoji zodpovědnost, nechtěla nic zanedbat a začala s pejskem chodit na údajně nejlepší cvičák ve svém bydlišti, konkrétně v Ústí nad Labem. Ale velmi záhy odtud opět odešla.Proč?

Své zkušenosti popisuje hned na začátku videa.

Slyšel a zažil jsem za roky mé práce už ledacos, nicméně vždy mnou znova otřese autentický příběh toho, jak se "cvičákoví odborníci" chovají ke psům. Konkrétně v tomto případě měla dle doporučení výcvikářů ze cvičáku, který navštěvovala, výchova tehdy ještě ani ne půlročního štěněte amerického buldoka spočívat v tom, že je zapotřebí ho bít, jeho majitelkaměla naplnit PET láhev kamením a tou ho mlátit do stehna, aby "vyhrála", že to prý s těmito plemeny jinak nejde... To už se na cvičácích dočista zbláznili?!

Pokud nevěříte, poslechněte si autentická slova paní na videu. A věřte tomu, že mluví pravdu - podobných příběhů už jsem slyšel od svých klientů celou řadu, bohužel málokdo má odvahu tuto praxi říci veřejně na kameru. Lidé se bojí, aby si někde neudělali zle a o to více si vážím této mé klientky, která svoje zážitky popsala bez cenzury a naplno. Jsem strašně rád, že si to můžete poslechnout naživo.

A proto, aby si na podobné sadisty majitelé psů dali pozor - i proto, aby podobné případy nepadaly do nevědomí jako "absurdní a vymyšlené", jsem téma mnohdy otřesného přístupu na neznámých i zavedených cvičácích zcela otevřel a podrobně popsal v článku "Cvičákovský sadismus". Všem doporučuji k přečtení, o těchto praktikách je potřeba vědět.

Problém číslo dvě.

Neznalost lidí, kteří se často prezentují i jako odborníci na psy, bývá otřesná. Prosím pěkně - americký buldok není ani bojové plemeno ani "bojové plemeno"! Americký buldok je tvrdý pes, dominantní pes, ale stále je to plemeno s nevyblokovaným sociálnim chováním. Není to americký pitbul, není to americký staffordšírský teriér (amstaf) ani bulteriér. Tzv. "odborníci", nemaťte prosím lidem, pro které je americký buldok prvním zástupcem tohoto plemene v jejich životě, hlavy. A stejně tak nepodsouvejte podobné nesmysly laické veřejnosti, která pak ochotně nasedá na sedlo agresivity a nesnášenlivosti vůči těmto psům i jejich majitelům.

Tento sedmiměsíční pubertální uličník to na svoji paničku samozřejmě zkoušel. A jako správný buldok pěkně razantně, takže jí skákal až na ramena a pokud na něj paní sáhla v okamžiku, kdy měl malý něco ukořistěného, puberťák startoval. Na vodítku nemilosrdně tahal. Jeho majitelka potřebovala poradit, pomoci a po tristní zkušenosti s cvičákem byla velmi ráda, když dostala kontakt na mne.

Během našeho individuálu jsme vše dali do pořádku. Moje klientka to ostatně sama konstatuje ve videu - chůze na vodítku se výrazně zklidnila na přirozenou úroveň psychiky sedmiměsíčního štěněte, paní dnes už ví, jak v případě potřeby zasáhnout. Na pejska už může sáhnout bez toho, že by po ní vyjel. Pokud malého posedne pubertální úlet, umí ho rychle a účinně zklidnit. A s pobavením zjistila, že jsem vlastně zklidnil i ji...;)

Jsem moc rád, že i tato dvojice na mě dostala kontakt a rozhodla se u mne absolvovat individuální výcvikový servis. Mimo praktické dovednosti dnes už paní nemusí být v nejistotě kvůli přesvědčování okolí a internetových diskuzí, že má "bojové plemeno", protože už ví, že nemá. Ví, že se se svým psím parťákem umí domluvit bez násilí a krutosti, které jí bylo doporučováno cvičitelkou na cvičáku a které naštěstí odmítla hned na začátku. Ví, jak malý přemýšlí a jak ho zvládnout. Je skvělé, že ho odmala bere co možná nejvíce s sebou do rozmanitého prostředí a opravdu má svého pejska ráda. Pokud bude i nadále dodržovat všechny postupy, které jsem ji naučil, bude mít skvělého parťáka a sám za sebe jim oběma přeji jen to nejlepší do dalšího společného života...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Co opravdu funguje

Čas od času se při své práci dostanu do situace, kdy si řeknu "natoč to" - protože se jedná o přímo modelové ztvárnění psího chování nebo výsledku mé práce se psím/lidským klientem...

Před krátkou dobou jsem tu měl na individuálním výcvikovém servisu jedenapůlletou fenečku, křížence hovawarta. Fenečka byla navíc v pouhém roce svého věku vykastrovaná...

Výsledkem byly klasické vzorce chování "věčného štěněte". Při setkání s jinými pejsky fenka skákala metr do vzduchu, nejistota, stres, dost problém s ní fungovat v běžném provozu. Když mi její majitelka poprvé volala, bylo mi jasné, že velmi potřebuje pomoc, proto jsem udělal i určité organizační přesuny, abychom mohli nášindividuál vůbec uskutečnit, z důvodu jisté časové limitace ze strany mých klientů.

Ale organizačních manévrů jsem v tomto případě litovat nemusel - moji klienti byli za moji pomoc opravdu vděční a především fenečce se mi podařilo i v tomto případě zásadním způsobem pomoci. Zklidnila se, okolí a běžný provoz v ní přestalo vyvolávat paniku, procházky se staly pohodovou záležitostí.

Mám svoje "testovací místa" a na jednom z nich jsem třetí den našeho individuálního výcvikového servisu spontánně natočil následující krátké video...

Krásně ilustruje několik zásadních momentů - především fenečku, kráčející v naprosté pohodě a se sebevědomě neseným ocáskem, už se svým majitelem. Dva neustále štěkající boxeři za plotem, metr od ní a občas celou hlavou venku, ji absolutně nevyvedou z míry. Zůstává v klidu, nic nekomentuje, netrhá se z vodítka, nebojí se a není ve stresu.

Situace, kterou by před individuálem a mojí prací s ní naprosto nezvládla - a hlavní důvod, proč mne její majitelé požádali o urgentní pomoc. Osmnáctiměsíční nedospělá, v pouhém roce svého věku vykastrovaná fenka, věčné štěně, které bohužel už také nikdy psychicky nedospěje. Ale díky práci, které jsem na ní i jejích majitelích zanechal, spolu zvládnou každodenní společný život, běžný provoz a zátěžové situace, bez dřívější nervozity, stresu a paniky...

Jsem šťastný, že moji klienti neváhali a i když dnes už vědí, že svým rozhodnutím nechat fenku vykastrovat udělali strašlivou nevratnou chybu (a znovu už by prý do toho nikdy nešli), rozhodli se rychle řešit aspoň následky. Navíc jsem nebyl první, na koho se obrátili, ale byl jsem první, kdo jim dokázal pomoci - i z toho mám velmi dobrý pocit a velmi mě to těší.

Následující video berte i jako další praktický důkaz toho, že moje postupy a práce s mými lidskopsími klienty mají skutečný smysl a reálné pozitivní výsledky. Je dobré to připomenout, je dobré dát tak motivaci dalším pejskařům, kteří podobně jako tito mí klienti a jejich krásná psí slečna potřebují pomoc.

A ještě malý bonus navíc - všimněte si v čase 1:45, jak vypadá psí přenesená agrese v praxi. Proběhla na druhé straně plotu několikrát, tady jsem vám celou akci pro názornost zpomalil...

Přeji hezké pokoukání;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Hovawartí učení

Tohoto tříapůlletého hovawartího krasavce jsem poprvé poznal na osobní konzultaci, o kterou mne jeho majitelé požádali. Protože jsem od nich věděl, že jedním z jeho velkých problémů jsou cizí psi, otestoval jsem si ho hned na začátku očním kontaktem ne jako člověk, ale v "psím" režimu...

Miláček okamžitě projevil upřímnou snahu si to se mnou na místě rozdat na psí férovku ;)

Pejska jsem zklidnil, trochu jsme se spolu všichni prošli a majitelé pejska se po mém praktickém předvedení, že věci mohou probíhat i jinak, než jak to do té doby znali, se mnou domluvili na individuálním výcvikovém servisu.

Správný hovawart je povahově ostrý a dominantní, tyto vlastnosti se ale plně projeví až po dosažení psychické dospělosti. Jedna hovawartí povahová varieta je ostrá už ve štěněcím věku, druhá "klame tělem", ale v dospělosti se jeho povaha také srovná do typických hovawartích vzorců.

Tento ještě ne úplně dospělý psí kluk, ač zahrnován láskou a péčí své majitelky, opět vedle sebe postrádal fungujícího vůdce, proto byl velmi nejistý a teprve se mnou se začal učit poznávat zákonitosti okolního světa - co a jak řešit, co naopak nechat kolem sebe plynout.

A jak je řečeno samotnou majitelkou ve videu, už po prvním dnu mé práce byl evidentní pokrok v jeho chování v běžném provozu - pejsek se znatelně zklidnil, oba začali zvládat společnou chůzi a po psech, které spolu potkali, už se nevyjíždělo a nestřílelo. Noční můrou přestali být i projíždějící cyklisté a bruslaři.

Prostě a dobře, ze vzájemného každodenního souboje psa a jeho člověka v prostředí jiných lidí a psů i v tomto případě došlo k zásadní změně a začala se tvořit vzájemná spolupráce, tedy to, co každou lidskopsí dvojici učím a co předávám každému pejskovi i jeho majiteli.

Zpětnou vazbu mé klientky si poslechněte v krátké videoreportáži, včetně toho, co v přístupu k pejskovi a jeho učení funguje a co ne, co má a nemá smysl.

Naše společná práce byla opět pohodová a bezproblémová a i těmto svým klientům přeji vše dobré a stejně pohodové a bezproblémové další spolužití :)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Kangal, plemeno velké tělem i duší

Tento týden jsem v rámci svých individuálních výcvikových servisů měl opět tu čest strávit nějaký čas se zástupcem opravdu velkého plemene tělem i duší - s třináctiměsíčním anatolským pasteveckým psem (varieta kangal).

Pejsek hodně narostl a na jeho hřbet a hlavu mi narážela ruka o dost dříve než jsem zvyklý u svého telátka;)

Turečtí pastevečtí psi mi hodně přirostli k srdci. Nejen svou impozantní velikostí, ale především svými čistými a dosud nezkaženými povahami (což bohužel za nějaký čas u volně exportovatelných plemen už u chovu mimo jejich domovinu také nebude pravda). Ale čistota, přímost a nezáludnost tureckých pastevců, pokud s nimi stejně jedná i člověk po jejichboku a pokud pro ně představuje rovnocenného partnera, je úžasná.

Proto jsem velmi rád přijal do své "školy" tohoto pubertálního kangalího chlapíka, který za mnou přijel se svým majitelem až ze Slovenska. Pán poté, co mu kangal rychle ukázal, že na něj postupy a přístup, které platily na jeho předchůdce (německý ovčák, leonberger a bernský salašnický pes), rozhodně platit nebudou, velmi rozumně usoudil, že bude potřebovat odbornou pomoc. Našel si mě už před více měsíci na internetu, objednal si moji knihu a pak mě zkontaktoval s prosbou o osobní pomoc.

Pastevecká plemena mají zcela nepopiratelně svoje povahová specifika, jimiž se liší od naprosté většiny běžných psích plemen. Aby to nebylo tak jednoduché, tak každá z pasteveckých plemenných skupin má specifika poněkud odlišná a všechna je potřeba velmi pečlivě znát a správně s nimi pracovat. Ale řekněme, že některé charakteristiky jsou pro všechny pastevce společné - hrdost, vědomí vlastní fyzické síly a její nekompromisní využití v potřebných situacích, vysoká inteligence a především nepodrobení se člověku, ale spolupráce s ním, pokud je dotyčný dostatečně disponovaná osobnost pro to, aby ho pastevec uznal jako parťáka. Tedy diametrálně jiná psí charakteristika, než jakou znají na cvičáku a než jakou zná a je ochotna akceptovat naprostá většina psích vlastníků...

Majitel tohoto kangala naštěstí patří mezi ty, kteří mají zodpovědnost vůči svému pejskovi i svému okolí a jsou ochotni přijmout jiný přístup a něco se naučit. A samozřejmě i včas rozpoznat, že pokud nezmění přístup, nikdy se se svým pastevcem nedomluví - což neznamená, že by se svým pasteveckým parťákem jednal zle, jen to nebyl způsob,který pastevec na rozdíl od jiných plemen akceptuje. Probrali jsme i změnu krmiva, koupili lepší vodítko a popovídali si o optimálním denním vzájemném kontaktu a komunikaci...

S Aslanem jsem se domluvil rychle (pejsci to vždycky poznají), stejně tak i s jeho majitelem a čtyři dny naší práce proběhly v pohodě a klidu. Spokojeni byli můj psí i lidský klient a pokud budou pokračovat v tom, co se u mne oba naučili, čeká je bohatý a oboustranně naplněný společný život - se všemi jeho nuancemi, které zažijete pouze s pastevcem.

Krátké shrnující interview se svými klienty jsem natočil i proto, aby lidé fakt, že pastevec nepatří do ruky každému a opravdu vyžaduje specifický přístup, slyšeli nejen ode mne (sám opakuji tuto skutečnost velmi často), ale i z úst majitele jednoho z nich. A jak ve videu říkám, bohužel se podobná plemena dostávají i do hledáčku snobů, kteří hledají jen exkluzivitu a další "věc k chlubení". Turečtí pastevci a pastevecká plemena obecně patří mezi nádherné psí bytosti, zaslouží si úctu, respekt, správný přístup a vedle sebe člověka, který jim dokáže být rovnocenným partnerem. Jen pak prožijí svoje životy plnohodnotně, v pohodě a s vědomím, že jejich lidský parťák stojí za to, aby ho po celý svůj život chránili a on se stal středobodem jejich bytí. Anatolský pastevecký pes rozhodně nepatří do boudy na zahradě, jak se tak často dočtete na internetu - právě tento nesmyslný přístup stojí na začátku stavu, kdy s ním jeho majitel začne mít opravdu velký problém...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Na jistotu nebo na únik?

Znovu se vracím k obojkům.

Ještě jednou a možná ne naposledy, protože jak ukazuje praktický život, stále je zapotřebí některé věci vysvětlovat (a opakovat)...

Už jsem tu psal o různých vhodných i nevhodných druzích obojků, kdo chce, najde si související články v této rubrice sám.

Dnes bych rád upřel pozornost nejen na ně samotné.

Pro jistotu na začátek zopakuji - funkčním obojkem mám na mysli klasický kožený s kovovou přezkou a očkem na upevnění vodítka, nikoli látkoplastové parodie a už vůbec ne kovové řetízky, stahováky a ostnáče!

První důležitá věc, na kterou upozorním.

Je nanejvýš vhodné akceptovat anatomické poměry psího těla, kdy často na krk navazuje drobnější hlava. Pokud si uděláte pár jednoduchých pokusů (nebo zapojíte představivost), pak vám jednoznačně vyplyne základní princip - ze širšího obojku psí hlava nevyklouzne tak snadno jako z obojku úzkého. Ne nedarmo se pro plemena typu chrt nebo dobrman používají až extrémně široké obojky, je to přesně z tohoto důvodu. Proto vždy pro svého pejska vybírejte obojek nejen správné délky, ale i dostatečně široký. Věřte tomu, že jen dodržením tohoto jednoduchého pravidla můžete vašemu pejskovi zachránit život nebo uchránit sami sebe před zoufalým hledáním svého zpanikařeného psího kamaráda, po kterém vám v ruce zůstane jen vodítko s prázdným obojkem...

Druhá důležitá věc.

Existují dva způsoby utažení obojku na psím krku.

Prvnímu říkám "na jistotu" a vřele jej doporučuji naprosté většině z vás. Znamená upevnění obojku tak, aby jednak pejsek mohl volně dýchat, ale zároveň se z něj se 100% spolehlivostí nedostal v okamžiku, kdy cukne hlavou dozadu. Jak jsem uvedl, jde o řešení vhodné pro naprostou většinu lidí a jejich psů, jediné negativum je v tom, že pokud dojde k nestandardní situaci (například si jej vyhlédne zloděj), nemá pes šanci utéct. Nicméně pro běžné psí majitele pozitiva jednoznačně převažují a důkladně upevněný obojek "na jistotu" by pro ně měl být naprostý základ.

Druhý způsob jsem sám pro sebe nazval "na únik" a jeho základem je takové utažení obojku, aby v případě potřeby měl pes možnost jediným cuknutím hlavy se z obojku vyvléct. Hlavním důvodem použití této varianty je ochrana před nejrůznějšími lidskými šmejdy nebo psími asociály, kdy pes potřebuje mít možnost úniku, prostoru a boje o svůj život. Nicméně velmi důrazně připomínám, že toto si můžete dovolit pouze u velmi dobře zvládnutých a především spolupracujících psích jedinců! Zkuste si představit, že vám pes zpanikaří uprostřed přechodu přes frekventovanou silnici, v jiné potenciálně nebezpečné situaci nebo se jednoduše rozhodne prosadit svoji vlastní vůli na úkor vaší - v tu chvíli máte postaráno o velký problém znásobený přirozenou tendencí člověka začít panikařit...

S používáním obojku úzce souvisí další věc.

Všechny svoje pejsky odmala učím jedné praktické dovednosti.

Pokud z jakéhokoli důvodu dojde k uvolnění obojku nebo vodítka (může se stát cokoli, pořád jde jen o více nebo méně kvalitní výrobek a třeba k vycvaknutí karabiny dojde velice jednoduše), pak se můj pes automaticky zastaví. Na rozdíl od naprosté většiny psů, kteří v dané situaci zpanikaří nebo využijí náhlé volnosti, můj pes se zastaví a podívá se na mne, co teď bude.

Takže pro všechny - správná chůze u nohy tak, jak ji učím i svoje klienty, má svoje určitá pravidla a zákonitosti. A pokud je klient chápavý a pozorný, pak jedním z jeho následných bonusů je pejsek, který se svým člověkem nezápasí o to, kdo dřív utrhne vodítko - a zároveň pejsek, který vodítko nevidí jako zlo, které když mu spadne z krku, je zapotřebí potrestat útěkem do pryč. Vše souvisí se vším a ani tato oblast není výjimkou...

To, že se někomu vyvlékne pejsek z obojku, je na denním pořádku. Bohužel i to, že takový pejsek je pak často objektem celostátního hledání. Ano, může se to stát komukoli z nás - uděláme školáckou chybu, na okamžik ztratíme pozornost, praskne nebo se vycvakne karabina...

Ale je fakt super udělat předtím maximum pro to, aby se nic nestalo.

Zkontrolovat vodítko, obojek, karabinu. Pokud máte vodítko s karabinou na obou koncích, pak obě karabiny přicvaknout vedle sebe na očko obojku, ne jednu do druhé (základní chyba, kterou nacházím a opravuji u téměř všech svých klientů). Uvědomte si, že když jedna karabina povolí, je v záloze druhá jako pojistka...

Nezapomenout, že máte 2 (slovy dvě) ruce! Takže v momentu, kdy jednou rukou beru a připravuji vodítko, mám stále palec druhé ruky pod obojkem. Může se objevit jiný pes, ten váš zahlédne srnku, zajíce, ucítí háravou fenku a bez této pojistky se s ním můžete za shody nešťastných okolností rozloučit...

Vychovat svoje pejsky tak, aby obojek a vodítko nevnímali jako nepříjemnost nebo trauma, ale jako běžnou věc. A sami fungovat tak, aby vám na běžnou chůzi na vodítku s vlastním pejskem stačil jeden nebo dva prsty. I to učím lidi, kteří za mnou přijedou se svými psími parťáky...

SPRÁVNĚ (karabiny vedle sebe)

ŠPATNĚ (karabiny v sobě)

A ještě jedna věc na konec.

Nestyďte se vodítko používat.

Vyhnete se tak velmi jednoduše problémům, jakým je třeba kličkování vašeho pejska "navolno" po frekventované komunikaci plné projíždějících aut. Viděl jsem to zrovna včera s bíglem a nesčetněkrát už dříve - pánečkové s rukama v kapsách a myšlenkami někde v nekonečnu. Psů patřících podobným frajerům jsou plné psí hřbitovy...

Děkuji všem, kteří se po přečtení mého článku zamysleli a pár věcí si zapamatovali.

Entlebušský problém

Pokud máte problém s pejskem, je jednou z nejdůležitějších věcí vybrat si jako psího odborníka už v samém počátku někoho, pro koho budete vy i váš psí kamarád důležití. Někoho, kdo vůbec dokáže zjevný problém diagnostikovat, nebude jej bagatelizovat a především - umí vám s ním i účinně pomoci.

Pokud vám médii dlouhodobě nejprotlačovanější osoba psí branže a "psí psycholog" při osobní návštěvě pohrdavě řekne, že "vy s tím naděláte, váš pes žádný problém nemá" (osobní zkušenost majitelky tohoto pejska), nezbývá než hledat někoho kompetentnějšího...

Tak se oba dostali ke mně.

Sedmnáctiměsíční entlebušský salašnický pes mé klientky problémy, a to zcela evidentní, rozhodně měl. Vrozené vyšší sklony ke štěkání uvedeného plemene ve spojení se stresem a méně pevnou povahou tohoto jedince měly jediný možný důsledek, tedy problémové chování v každé pro něj sebeméně zátěžovésituaci. K tomu se přidala ještě nefungující chůze u nohy a na každodenní problémy bylo zaděláno...

Právě proto mne majitelka (byla u mne s rodinou, ale pracovali jsme jen spolu) pejska po své špatné zkušenosti s výše uvedeným člověkem zkontaktovala a požádala o pomoc. Předem absolvovanou konzultaci na mé "oťukání" beru jako přirozenou reakci a snahu znovu někomu nenaletět, ale protože jsem už tehdy ukázal, že se jejich pejsek umí chovat i zcela jinak, prošel jsem ;)

I na tomto individuálním výcvikovém servisu se chování pejska měnilo k lepšímu den ode dne. Už první dva dny, které v terénu strávil se mnou, neměl sebemenší problém se štěkáním a začal chápat i skutečnou funkci chůze u nohy, tedy se svým majitelem. Úspěšně jsme zvládali i jeho největší noční můry (cyklisty v pastelových barvách), lidi s holí, běžný provoz ve městě i v přírodě.

Stejně tak po mých lekcích fungovala i moje klientka na svých samostatných akcích a pobytu ve vysoce frekventovaném prostředí s mnoha záludnostmi běžného denního života - jeden příklad za všechny uslyšíte i v přiloženém videu.

Entlebuš je duší hlídač a pokud upozorní na něco, co se mu nelíbí, je to zcela v pořádku. V pořádku není entlebuš bázlivý, štěkající naprosto na všechno nebo vystresovaný a hledající úkryt. Tento krásný pejsek už za těch pár dnů začal být daleko víc v klidu, i na videu je názorně vidět, že situace, které by dříve řešil panikou a agresivními vzorci chování ze strachu, už ho nechaly v klidu. A jako vždy, i jeho majitelku jsem učil, jak s pejskem komunikovat, jak řešit zátěžové situace, které projevy jejího psího parťáka jsou vzhledem k plemeni a povaze přirozené a v normě a které je naopak zapotřebí hierarchicky korigovat.

Takže ano - problémy, se kterými se pejsek dříve potýkal, nebyly v žádném případě vymyšlené jeho majitelkou a velice ji chválím za to, že se rozhodla obrátit se k někomu o pomoc. Napoprvé jí to nevyšlo, napodruhé, troufám si říci, už ano. Důležité a velmi poučné pro všechny v podobné situaci je jednak to, že to nevzdala a jednak to, že ve všech oborech lidské činnosti platí jednoduchá pravda - ti nejvíce mediálně viditelní jedinci nebývají zároveň ti reálně schopní. Být majitelka tohoto psího chlapíka jiného ražení, mohl se její pejsek stát dalším z dlouhé řady permanentně vystresovaných, neustále štěkajících a na vodítku se zmítajících psíků. Nešťastný život pro pejska i jeho majitele jen proto, že jí pán, co ho viděla v televizi, poslal do háje...

Moje klientka naštěstí byla jiný případ, spolupráce s ní byla v pohodě, oba i s manželem byli s výsledkem spokojeni (samozřejmě ode mne dobře ví, že v nastoupené cestě musí pokračovat dál). Potvrzením budiž i natočení našeho malého "interview", protože podle jejích vlastních slov tímto počinem překonala sama sebe a jakémukoli živému natáčení se celý život brání. Jak jsem paní řekl, vážím si toho, že v tomto případě udělala výjimku, protože je velmi důležité touto formou zpětné vazby jiným lidem s psim problémem ukázat, že se vždy vyplatí věnovat svůj čas a energii tam, kde vám i vašemu pejskovi skutečně umějí pomoci...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Kovový obojek jako smrtící nástroj

Lidská hloupost je bezmezná a nějak si ty svoje pejsky zabít musíme, že?

Ne, opravdu mi nad některými skutečnostmi zůstává rozum stát.

Protože však je zapotřebí stále a neustále některým lidem připomínat, aby používali svůj mozek i tam, kde jejich chyby nemohou již napravit jejich oběti, budu to připomínat, budu o tom mluvit, budu o tom psát...

Minulý týden jsem psal o problematice převážení psů v zavazadlovém prostoru auta. Poslední kapkou mi byla tragická událost, která se stala pár dní předtím a stála doteď život jednoho dospělého psa a jednoho čtyřměsíčního štěněte velkého a mně velmi blízkého plemene. A snad i trvalé poučení pro (nejen) jejich majitelku a řidičku v jedné osobě. Je mi všech zúčastněných osobně strašně líto, ale k této tragédii vůbec nemuselo dojít...

Netušil jsem, že tento týden dostanu další "poslední kapku"...

U mne osobně jsou veškeré kovové obojky (ať už stahovací, polostahovací nebo ostnaté) postaveny mimo zákon. Pro mé vlastní psy i pro všechny psy, kteří za mnou se svými majiteli přijedou na konzultaci, individuální výcvikový servis nebo soustředění.

Dodnes jsem poukazoval pouze na jejich jednoznačnou nevhodnost z hlediska působení na krční oblast těla psa (kdo chce, nechť si jejich fungování otestuje na vlastním krku včetně mechanických sil vyvinutých zatažením/trhnutím vodítka), protože jsem netušil, jak hrubě podceňuji hloupost lidského druhu.

Kovový obojek přináší oproti klasickému koženému jedno zásadní riziko, které je dobré si uvědomit. Tímto rizikem a zásadním bezprostředním ohrožením psího života je fakt, že je velice pevný a sestává z velkého počtu větších či menších kroužků. Každý z těchto kroužků buď přímo obojku (čím větší průměr, tím větší riziko) nebo kroužků umístěných na konci obojku (jsou dva a slouží k připevnění vodítka a nastavení režimu obojku) nebo obojek celý se může kdykoli zachytit například za vyčnívající drát nebo jinou pevnou překážku.

Následně nastanou dvě eventuality.

Buď dojde jen k okamžitému rázu, kdy je na poměrně citlivou spodní část psího krku vyvinut nekompromisní a ničím netlumený tlak, který je v případě velké setrvačné síly vygenerované pohybem psa schopen mu zlomit vaz. Je nutné si uvědomit, že na rozdíl od vhodného koženého obojku, který má rozložený tlak na větší plochu a navíc má určitou poddajnost a schopnost ráz ztlumit, obojek kovový působí jako mafiánská struna - velmi úzká plocha a nulová poddajnost. Ano správně, zkuste si to na vlastním krku...
Ve druhém případě, kdy se zachytí pouze stahovací oko, dojde navíc i k velmi rychlému stažení obojku do ocelové smyčky. Prostudujte si na internetu, jaký je mechanismus oběšení na šibenici - naprosto stejný proběhne i v tomto případě...

Už tyto zjevné skutečnosti a rizika si bohužel uvědomují pouze lidé s vyšším inteligenčním potenciálem, důkazem čehož jsou reálné případy psů se zlomeným vazem, zraněním krční páteře nebo hrtanu poté, co nastal některý z výše uvedených mechanismů. Psů, patřících lidem nemyslícím a neschopným s nimi pracovat a fungovat prostřednictvím klasického a v těchto případech daleko bezpečnějšího obojku koženého. A zdravím tímto všechny "cvičitele" a "odborníky", předávající tyto "praktické dovednosti" svým klientům...

Ovšem člověk je evidentně schopen jít ještě o level výše.

Tento týden se jedna majitelka chovající plemeno ČSV osobně přesvědčila, jak snadné a rychlé je přijít o svoji psí parťačku. Opět není zdaleka první, kdo musel udělat tuto zkušenost, aby se mu v hlavě rozsvítilo a obávám se, že ani poslední, ale je dobře, že svoji zkušenost popsala a jen budu pevně doufat, že jak sama vyhlásila, už "nikdy u nás kovové obojky nepřekročí práh našeho domu!" Ano, to by vážně bylo super.

A o co vlastně šlo?

Je to taková typická situace jak z čítanky, jak přes kopírák - popíšu to tedy také obecně...

Dva nebo více psů, volně puštěných, aspoň jeden z nich má na krku kovový obojek. A jak si tak hrají, spodní čelist jednoho pejska se dostane pod kovový obojek druhého. I stane se, co se stát musí - "majitel" kovového obojku se začne úspěšně škrtit...

Co se stane pak?

V ultimátní variantě si toho nikdo nevšimne. Stačí jen pár minut a pes s kovovým obojkem zaklesnutým mezi zuby vedle sebe potáhne psí mrtvolu...
Ve stejně ultimátní variantě si toho v okamžiku, kdy pes s kovovým obojkem na krku ještě dýchá, někdo všimne. Jenže zazmatkuje, zpanikaří a zaklesnutý obojek nedokáže uvolnit. Ocel je pevná - tu nožem nepřeříznete. Možná vylomíte druhému psu špičáky a tak obojek vyprostíte. Možná. Ale také se může stát, že budete jen bezmocně držet svého pejska v náručí a přes slzy pozorovat, jak z něj vyprchává život...
Ve variantě s happy endem budete na vhodném místě, nebudete sami a vy nebo někdo jiný bude schopen efektivně přemýšlet. A budete mít neskutečnou kliku, protože v doběhové vzdálenosti bude k dispozici vhodný nástroj - pořádné štípací kleště, sikovky nebo hasák. A pak nastane boj s časem, jestli to zvládnete. Pokud stojí bozi při vás, padne vám do náruče psí kámoš těsně před smrtí, ale živý a živý i zůstane. Ano, pokud budete mít opravdu velké štěstí - tak jako protagonistka uvedeného případu...

Přemýšlejte, lidi. Předvídejte, myslete aspoň o jeden tah napřed. Proboha. A uvědomte si, že kovový obojek vám naprosto v ničem nepomůže, ale velmi rychle se může stát smrtícím nástrojem pro vašeho pejska.

Nebo "jenom" jedním z ok vylomí špičák jinému psu... jak snadné.

A neschovávejte se v podobných případech za alibistická prohlášení o "nešťastné shodě okolností" nebo "jak jsem to měl vědět" - podobné reakce mě rozpalují doběla, protože tyto případy jsou výhradně a jednoznačně důsledkem blbosti konkrétního jedince, ničeho a nikoho jiného!

Nebudu se omlouvat za místy expresívnější znění tohoto článku, psí život je pro mě příliš cenný a pokud tímto zabráním dalším tragédiím, pak díky Bohu za to...

Takže ještě jednou, jasně a srozumitelně: NA PSÍ KRK NEPATŘÍ ŽÁDNÝ KOVOVÝ OBOJEK! Ani stahovák, ani polostahovák, ani ostnáč - prostě ŽÁDNÝ!

Děkuji.

Boxeří dvojče

Docela nedávno u mne se svým majitelem absolvoval individuální výcvikový servis německý boxer jménem Marvey. Tehdy jedenáctiměsíční, v žíhaném zbarvení. A tento týden jsem se věnoval německému boxeru jménem Marley. Desetiměsíčnímu, v žíhaném zbarvení...

Jo, občas si život takto zahraje;)

Marley se ke mně dostal se svými páníčky jako jejich první pejsek. Na boxera spíše klidnější, ale s úlekovými reakcemi a do té doby vydán napospas sám sobě. Na konci individuálu již klidný, komunikující a s vědomím, že vedle sebe má svůj maják, svého budoucího šéfa smečky - a především s poznáním,že zátěžové situace už nemusí řešit. Na vodítku pohodově šlapající vedle svého člověka.

Mnoho lidí velmi překvapí a následně dostane do úzkých zjištění, že mají temperamentní, živé štěně. A postupem doby, kdy štěně zesílí, psa, kterého nezvládnou ani fyzicky. Bylo tomu tak i v tomto případě, ale Marleyho majitelé včas využili kontaktu, který na mne dostali a rozhodli se najít u mne pomoc.

I oni ji u mne našli (jak ostatně potvrzuje jejich zpětná vazba v přiloženém videu), vzájemná spolupráce byla i tentokrát velmi pozitivní a to, co se u mne všichni tři naučili, je ta nejlepší investice do zbytku společného života...

A také tento individuální výcvikový servis obsahoval nejen onu praktickou část mé práce (včetně pořízení pořádného vodítka), ale opět jsme probrali i spoustu "psích témat" a otázek mých klientů, týkajících se minulosti, současnosti i budoucnosti spolužití s jejich krásným psím parťákem. Jak rád říkám - je lépe býti připraven nežli zaskočen a tímto směrem se také snažím výuku svých klientů vždy vést.

Hodně štěstí do společného života a udržujte se vzájemně v pohodě a síle!

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Černá princezna

Hned jak jsem tuto krásnou sedmnáctiměsíční fenku plemene hovawart uviděl, naskočilo mi v hlavě "černá princezna"...

A už mi to tam zůstalo po celý zbytek individuálního výcvikového servisu, který u mne tento týden absolvovala i se svými majiteli.

Vždy mě potěší, když potkám lidi, kteří mají ke svému psímu parťákovi od samého počátku hezký a intuitivní vztah. Vztah nezkažený dnešním všeobecně rozšířeným přístupem "cvičák & kastrace". Vztah, kdy na slovo "kastrace" nenásleduje souhlasné kývání hlavou jen proto, že o tom mluvíněkdo od veteriny a vztah, kdy je na prvním místě výchova, nikoli cvičák.

Protože jsme se svými klienty mluvili i na téma kastrací, vzpomněla paní, že mi svého času poslala mailové poděkování za to, že jí můj článek na toto téma otevřel oči. Dal jsem si tu práci a mail si dohledal:

Dobrý den,

chtěla bych Vám tímto poděkovat za článek o kastraci. Máme 3 měsíční hovawartí fenku s podkusem cca 10mm a všichni nám doporučují kastraci, protože to je genetická vada. Nám se kastrovat nechtělo, ale byli jsme na vážkách, díky Vašemu článku už víme jistě, že ne!

S díky a pozdravem

...

Jeden z řady podobných mailů, díky kterým vím, že moje texty o skutečných následcích bezdůvodné kastrace mají smysl a pomáhají majitelům pejsků a fenek zprostředkovat informace, které jinde nenajdou, protože jsou účelově zatajovány nebo jsou mimo etologické znalosti konkrétních jedinců. A když jsem si u této hovawartí krasavice představil, že by podstoupila doživotní zmrzačení na doporučení "odborníků" pouze z výše uvedeného důvodu (jen tak mimochodem - podkus se sám během tělesného vývoje fenečky srovnal a dnes už je dávno minulostí), bylo mi hodně zle. Byla by věčným štěnětem, nevyrovnaným, stresovaným, se silnými sklony k obranné agresivitě. Díky Bohu se dostala k rozumným a empatickým lidem, kteří hledali i jiné informace než ty, které se k nim dostaly jako první.

Naše lidskopsí spolupráce byla i tentokrát velmi příjemná a troufám si konstatovat, že jsme to tak viděli všichni. Probrali jsme spoustu témat psích i ze života, snažil jsem se jako vždy v případech psích prvomajitelů probrat úplně všechno, s čím se mohou setkat a co je pro ně důležité. Upravili jsme výživu, uvedl jsme na pravou míru některé zatvrzele přežívající mýty o tom, co je a není pro psy dobré. A především tu opět byl prostor pro praxi, přirozenou komunikaci a řešení zátěžových situací běžného denního provozu mezi lidmi a dalšími pejsky.

A náprava počátečního stavu "fenka vláčí svoji majitelku" do konečného stavu "fenka jde klidně spolu se šéfovou své smečky" je už jen ta třešnička na dortu.

Pohled z druhé strany barikády neboli názor mých klientů na absolvovaný individuál si můžete poslechnout na následujícím videu. Bylo mi potěšením a jak jsem řekl při závěrečném loučení - fenečce přeji stálé zdraví a jejím sympatickým majitelům přeji, nechť je jejich psí princezna udržuje v permanentní duševní i tělesné svěžesti...;)

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Border kolie "blue-merle"

Nejčastěji potkáte border kolii ve zbarvení černá s bílými znaky, blue-merle je vzácnější. Jedním z exteriérových specifik této variety je povolená modrá barva očí (vedle hnědé) a právě jedinec tohoto vzhledu, krásný pětiměsíční kluk, tento týden se svojí majitelkou absolvoval další z mých individuálních výcvikových servisů.

(Jeho pohodu a uvolněnost po absolvování denní lekce ilustruje i tato fotka, kdy jsme si s klientkou povídali a "malý" se u nás stočil na sněhu do tohoto ukázkového chlupatého klubíčka. Nenašlapali jsme kvanta kilometrů, ale přirozená psí komunikace jako psychický stimul prostě funguje...)

Pejsek v tomto věku je na začátku puberty, nejinak tomu bylo i u tohoto mého psího klienta. Tahání na vodítku, vrčení a startování po psím okolí (bohužel málo majitelů borderek si uvědomuje, že toto plemeno se vyznačuje poměrně silnou vrozenou dominancí, nezvládají ji a vidím to mimo jiné téměř každý den na procházces telátkem - jedná se v současné době o módní plemeno) a nezvládnutý temperament. Jinak ale byl tento pejsek úžasný, kontaktní, jen bylo zapotřebí jeho i jeho majitelku naučit základní principy komunikace tak, aby si navzajem rozuměli a eliminovalo se včas vše špatné.

I v tomto případě jsem byli úspěšní - pejsek se výrazně zklidnil, jeho negativní reakce vůči psímu okolí přestaly, bylo na něm vidět, jak si nové uspořádání své smečky užívá a jak mu vyhovuje. Už tady v Liberci on i jeho majitelka spolu zažili spoustu dříve problémových situací setkání s cizími pejsky, které tentokrát proběhly již naprosto v pohodě. Moje klientka odjížděla velmi spokojená, ráda by prý přijela i na moje soustředění a za sebe tuto lidskopsí dvojku s potěšením opět uvidím.

Bližší pohled na méně obvyklé zbarvení border kolie a zpětnou vazbu mé klientky vám opět nabízím prostřednictvím tohoto videa:

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Cesar Millan - otevřete oči! (II. kapitola)

Není to úplně čerstvá kauza a osobně jsem ji zaregistroval až dnes (konkrétně zdrojový článek "Cesar Millan: Dog Whisperer Under Investigation For Possible Animal Cruelty" je z března tohoto roku a jsou v něm všechna podstatná fakta včetně videa), ale je to opět jeden ze zdokumentovaných důkazů, že pečlivě vybělené zuby cenící mediální hvězda Cesar Millan skutečně není odborník, za jakého se vydává. V této kauze na něj bylo dokonce podáno několik trestních oznámení (ze kterých ho samozřejmě jako vždy jeho PR poradci vysekali) a k celému případu je na internetu dostatek informací.

Odkazované video je zkrácená verze postupu "odnaučení" křížence francouzského buldočka útokům na prasátka (konkrétně plemene "pot-bellied pig", tedy vietnamská prasátka), chovaná majitelem psa. Podle dostupných informací byl kříženec problémový i vůči jiným zvířatům, která napadal, jeho vzorce chování tedy byly dostatečně známé a ověřené.

Následný mix zjevného diletantismu Cesara Millana, jeho potřeby opět vyvolat "dog whisperer wow effect" za cenu zcela zbytečného zranění jiného živého tvora a jeho přehnaného přesvědčení o vlastních schopnostech mě ovšem zvedl ze židle a donutil napsat další článek.

Nejprve napíši něco o tom, co je vidět na první pohled a co také vyvolalo odpor lidí.

Nejen člověk a pes, ale i prase velmi intenzívně cítí fyzickou bolest, strach a stres. Dokumentovat ochotu psa prase zakousnout opravdu není třeba způsobem, který byl použit ve videu - tedy kontaktním. Zcela a naprosto by stačila demonstrace s jištěním na dlouhém vodítku nebo stopovačce, zcela a naprosto by stačila demonstrace v těsné blízkosti obou zvířat s opětným jištěním psa na vodítku. Nechat psa poranit svoji oběť do krve, nechat jeho oběť vystavit stresu je nejen zbytečné, ale především kruté! To vše v podání člověka, který do kamer tvrdí, jak moc zvířata miluje...

Nedivím se, že se vůči tomuto videu vzedmul takový odpor. Nedivím se vůbec.

Nicméně pro mne osobně je neméně důležitá jiná věc.

V čase 00:22 tohoto videa dojde k dalšímu naprostému selhání "psího zaříkávače" Cesara Millana, které je pro mne nejméně stejně zásadní a znovu mi potvrzuje jeho neprofesionalitu v přímém přenosu.

Už během prvního útoku psa jej z jeho oběti sundávali - decentně skryto za velkým květináčem, ale z toho, co lze zahlédnout, je to evidentní. Na místě Césara Millana bych si alespoň (sice už tak pozdě, ale zabránil bych dalšímu průšvihu) při tomto druhém "pokusu" psa jistil. Zcela jednoduše - přišlápnutou stopovačkou. Nenechal bych ho do prasátka znovu kousnout, protože bych velmi dobře věděl, že akceleraci nabuzeného psa s potenciální obětí pod nosem prostě nemám šanci fyzicky zachytit.

Bohužel zubící se mediální hvězda takto nepřemýšlí. Zubící se mediální hvězda, přesvědčená o tom, že stačí na predátora promluvit a on se změní v plyšáka, neudělá nic z toho a psa nechá navolno...

Čas 0:23 - pes vystartuje a hvězdná ruka psího zaříkávače zcela očekávatelně máchne do prázdna.
Čas 0:24 - pes se zakousne do kvičícího prasátka.
Čas 0:27 - výsledek celé této "povedené akce" vidíte na vlastní oči.
Čas 0:29 - mediální hvězda "dog whisperer Cesar Millan" drží psa za obojek a hrozí mu ukazováčkem...

FLAGRANTNÍ NEPROFESIONALITA V PŘÍMÉM PŘENOSU.

ZCELA ZAČÁTEČNICKÁ CHYBA, KTERÉ BY SE SKUTEČNÝ ODBORNÍK, NEPOVYŠUJÍCÍ SVOJE EGO NAD VLASTNÍ SCHOPNOSTI, NIKDY NEMOHL DOPUSTIT.

ČLOVĚKU, OBEZNÁMENÉMU SE ZÁKLADNÍMI VZORCI PSÍHO MYŠLENÍ, BY BYLO NAPROSTO JASNÉ, K ČEMU ZCELA NEVYHNUTELNĚ V PŘÍŠTÍCH OKAMŽICÍCH MUSÍ DOJÍT A JAK TOMU ZABRÁNIT.

ZÁKLADNÍ PŘEDVÍDÁNÍ A ZÁKLADNÍ OBEZŘETNOST.

TAKOVOU CHYBU SKUTEČNĚ NEUDĚLÁ ČLOVĚK PRACUJÍCÍ SE PSY A CHÁPAJÍCÍ JEJICH VZORCE CHOVÁNÍ!

Je zapotřebí to dále komentovat?

Už jsem o tomto pánovi na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO psal v článku "Cesar Millan - otevřete oči!" a můj názor na něj je stále stejný. Není to člověk, který má v sobě "psí duši", je to pouze pro mediální průmysl dobře připravená figurka. Není odborník na psí chování, jeho reálná praxe a výsledky jsou zcela jiné (a já mám k dispozici i další videa, která to dokumentují - včetně vystříhaných sekvencí, jen jsem je ještě nepoužil).

Je typickým příkladem uměle vytvořených mediálních celebrit.
Lidí, kteří dobře vypadají na kameru, projdou odbornými školeními a s pomocí PR agentur vytvářejí zisk.
Nevytvářejí dobro ani skutečné hodnoty.
Jenom něco, co se dá prezentovat v médiích a co útočí na neznalé masy "wow efektem", co zajistí sledovanost a pochybnou slávu svým protagonistům.
Bez ohledu na to, že to odnesou (jako v tomto případě) třeba zvířecí komparsisté.
Cesar Millan je jen herec. Sladká zubící se figurka. Opravdu nevěřte tomu, že má respekt ke zvířatům obecně, že je má rád, natož že rozumí psí duši a umí s ní pracovat.
Nemá, nerozumí a neumí. Protože v opačném případě by se choval zcela jinak - před i mimo kameru.
Celé je to jen jeden velký podvod plný lží a sestříhaných pohádek. Ale tolik lidí tomu dál bude věřit, křičet nadšením na jeho cirkusových představeních a otírat si slzy dojetí při shlédnutí dalšího "úspěšného případu".

Nojo. A přesně o tom to také bohužel všechno je...:/

Aksaray Malaklisi

Turecký (anatolský) mastif. Malak. Malakli. Aksaray Malaklisi. "Velký pysk".

Toto vše je označení jednoho plemene ze skupiny anatolských pasteveckých psů, konkrétně toho nejmohutnějšího a nejsilnějšího. Na internetu o něm kolují hotové legendy, hmotnost bývá udávána do 125 kg a výška až 110cm (pes, fena je samozřejmě subtilnější a zdaleka ne každý jedinec těchto proporcí musí nutně dosáhnout). V každém případě se jedná o obří plemeno s impozantním vzhledem, vysokou inteligencí, silné a extrémně samostatné a dominantní.

Obranář tělem i duší...

Pro vývoz tohoto potomka asyrské dogy platí stále přísná restriktivní omezení, v ČR je raritní - a pokud budu upřímný, podobně jako u některých jiných plemen bych jeho export zakázal zcela. Je přeci jen rozdíl mezi tím, když se podobným plemenům věnují v jejich domovině lidé, kteří s nimi mají dlouhé generacezkušeností - a v opačném případě lidé, kteří si je často pořídí jen pro jejich vzhled a sílu a tito psi pak končí většinou špatně. Znovu ale opakuji, tento můj názor se zdaleka netýká jen anatolského mastifa...

Moje klientka, majitelka tohoto dnes půlročního pejska se na mne naštěstí obrátila včas - sice má dlouhodobé zkušenosti s velkými psími plemeny, ale už po čtrnácti dnech (štěně si vzala ve věku 4,5 měsíce) rychle zjistila, že tento typ psa sama bez pomoci nezvládne. V souvislosti s tím hned na začátku připomínám, že pastevci mají jinou křivku vyspívání a štěně pastevce je na zcela jiném levelu než stejně staré štěně běžného plemene! Majitelka za tu krátkou dobu už sama na vlastní kůži zjistila, že pokud se jejímu malakovi něco nelíbí nebo na něj jde způsobem, kterým prostě s pastevcem komunikovat nesmíte, neváhá se do ní zakousnout. Stejně tak i skutečnost, že pokud si malak vezme do hlavy, že někoho někam nepustí, jde do toho také natvrdo.

Kdo tomuto pejskovi přišel nebezpečný, na toho rovnou vrčel nebo po něm vystartoval, čeho se bál (a na samém začátku se bál hodně věcí, protože je neznal nebo k nim neměl důvěru), tam se odmítal hnout. Úplně cizího pána, který stál při jeho prvním vyložení z auta u mne v Liberci opodál, v podstatě svým zavrčením a ostrým pohledem na dálku přikoval k zemi a uklidnění majitelky, že se jedná o (tehdy) teprve pětiměsíční štěně, mělo jen minimální efekt... ;)

Protože k mému seznámení s Aslanem došlo nejprve formou konzultace.

V jejím rámci jsme s tímto "drsným" pejskem na vodítku a jeho majitelkou prošli asi tři kilometry běžným provozem s lidmi a cizími psy a pak i lesním terénem. Po prvotní nejistotě se vedle mne mladý malak krásně zklidnil a v půlce cesty už jsem si s ním mohl dělat cokoli - svoji absolutní důvěru vůči mně mimo jiné ilustroval klasickým submisivním psím signálem, kdy si lehl na bok, odkryl slabiny a dovolil mi nejintimnější fyzické kontakty včetně "kontroly" varlat. Jeho majitelka to komentovala slovy, že tohle by si s ním nemohl dovolit nikdo...

Pro mne je vždy největší odměnou, když se podobný pes rozhodne se mnou komunikovat, protože mě uzná za rovnocenného partnera. U Aslana jsem na samém začátku zažil přesně to samé, co u každého pastevce - hluboký, přehluboký (a mnou opětovaný) upřený pohled do očí. Pohled, kdy si s pejskem řekneme vše důležité. Moment, kdy mi pes začne věřit a moment, kdy mě uzná za hierarchickou autoritu. A proto jsem celou dobu, celou cestu s ním něměl sebemenší problém, celou tu dobu a cestu na mne jedinkrát nezavrčel ani se nepokusil po mně chňapnout. Na vodítku šel jak dospělý pes a stačilo je držet mezi dvěma prsty...

A s majitelkou jsme se po absolvování této úvodní konzultace domluvili, že za necelých čtrnáct dní za mnou i s Aslanem přijede na individuální výcvikový servis. Je totiž zodpovědná a také viděla na vlastní oči, jak věci fungují, pokud se dělají správně. A ví, že by bylo strašně špatné pro oba, pokud by tento její dominantní, drsný, ale i jemný a vysoce inteligentní budoucí psí bodyguard nedostal do svého života to, co opravdu potřebuje.

Jak jsme se domluvili, tak se i stalo a všichni teď máme za sebou další čtyři dny společné práce, v tomto specifickém případu rozložené do zhruba deseti dnů. Už při příjezdu Aslana a jeho majitelky mě velice potěšilo, když mi moje klientka řekla, že od naší konzultace, kdy začala používat moje první doporučení a předvedený přístup, se hodně věcí zlepšilo. I na samotném pejskovi bylo vidět, že je klidnější a více sebejistý. Začal jsem tedy ještě intenzívněji pracovat na jeho socializaci, seznamovat jej pod svým vedením s běžným provozem, situacemi a správnými vzorci chování - můžeme, nesmíme, řešíme, neřešíme. Plus jsem samozřejmě dále učil i jeho majitelku...

S odstupem dalších cca deseti dnů (což obvykle nedělám, ale toto je opravdu specifický případ, kdy je zapotřebí postupovat trochu jinak) jsme pak absolvovali další dva dny. Bylo vidět, jak se Aslanova psychika opět kvalitativně posunula k typickému pastevci - stále ještě učící se štěně, ale přitom už velmi dominantní vzorce chování v určitých situacích (psi ve smečce, potrava). Dvě věci mě potěšily - jednak přístup jeho majitelky, který je už také pozitivně na Aslanovi znát, jednak to, že se na mne tento úžasný pejsek evidentně těší, vlepil mi už pastevecké olíznutí a také to, že za celou dobu naší spolupráce zatím nenastal jediný moment, kdy by na mě zavrčel, ohrnul pysky nebo by se jakkoli proti mně vyhradil. Bere mě, fungujeme spolu, přesto že ho občas přiměju udělat něco jiného, než by chtěl on...;)

Tentokrát je naše video trochu netradiční i trochu delší...

Má dva spojené díly (mělo mít původně tři, ale bohužel mě u jednoho natáčení zradila technika - nicméně mám v úmyslu jej zkusit natočit ještě jednou, pokud okolnosti dovolí).

A protože život přináší nečekané momenty, do povídání o plemeni turecký mastif a Aslanovi se nám během natáčení první části zcela neplánovaně připletl cizí pejsek - a můj psí klient názorně předvedl, co už se naučil. V dané situaci obstál na výbornou, před těmi třemi týdny by to nezvládl ani náhodou...

A protože jsme už ve fázi "velké socializace", abosolvovali jsme spolu všichni tři i město, se vším jeho ruchem, kraválem a nenadálými překvapeními. Aslan opět obstál na výbornou - nerozhodila ho nejfrekventovanější křižovatka, úzké chodníky, zvládá už slušně tramvaje a autoprovoz, lidi procházející těsně kolem a mávající mu rukou okolo hlavy neřeší vůbec. Což by také byla věc před třemi týdny absolutně nemyslitelná.

A protože jsme si všichni zasloužili odměnu, zašli jsme si na nejfrekventovanějším libereckém náměstí na předzahrádku něco zakousnout. Včetně "malého", pro kterého to byla součást socializace a který se opět choval naprosto vzorně - minule by ještě ten mumraj lidí a panel pod sebou, který se zhoupnul a zaduněl pokaždé, když na něj někdo stoupl, také nedal. Teď už bez problému - a dokonce byl takový frajer, že pohrdl i syrovým lososem, kterým se krmil ještě kdysi u chovatele... a takový frajer, že i situaci, kdy měl těsně u sebe talíř s potravou a kolem chodili "vetřelci", zvládl s nadhledem a naprostým klidem (což je doma zatím ještě jeho slabé místo)...

No a přesně toto jeho vnitřní vítězství "jsem frajer největší, mě na jídlo nedostanete" jsem zachytil ve druhé části videa. Jasné, že losos padl asi už cestou domů, ale řekněte sami - není to úžasné půlroční štěně? ;) Pro servírku to byl také zážitek, prý první pes, kterému objednali lososa na talíři...:)

Máme domluveny již další termíny a já se velmi těším na další spolupráci s Aslanem i jeho majitelkou - psychika malaka se mění každým dnem a je zapotřebí s ní důsledně pracovat, nenechat nic jít špatnou cestou. A pokud bude vhodná příležitost, zase něco natočím. Povahově je totiž Aslan na svůj věk neskutečně vyspělý nádherný pes, čistý a čitelný, velmi chytrý a inteligentní, je radost spolupodílet se na vytváření jeho osobnosti. A za tři měsíce, pokud bude po svém otci (toho znám z fotky, měl v té době 90kg), bude už i fyzicky obrovský a hodně silný...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Čivaví princezna

Čivava je také pes, s psími vzorci chování, s psími instinkty a psí psychikou - i z čivavy lze správným přístupem a komunikací vychovat vyrovnaného a zdravě sebevědomého jedince, malého postavou a velkého srdcem...

Přesně tak, jak jsme na tom úspěšně zapracovali i v tomto případě.

Malý čtyřkilový pejsek, který ke mně přišel i se svojí majitelkou absolvovat individuální výcvikový servis, měl problémy s auty, cyklisty, malými dětmi a obecně rušným nebo vzrušivým okolím. Malá psí princezna, na čistokrevnou čivavu přerostlá, ale krásná tříapůlletá fenečka, která se ke své současnémajitelce dostala jako její "osudový pes" zhruba v roce věku. A protože paní moji práci již nějakou dobu sledovala a četla i moje knihy, rozhodla se své psí kamarádce pomoci a obě se mi svěřily do péče.

I v tomto případě se moje psí klientka lepšila den po dni. Primární strach postupně vystřídala zvědavost a když fenečka, která se dříve při projíždění okolojedoucího auta s pištěním schovávala za lidskou nohu, si na nejrušnější librerecké křižovatce (kdo zná "Šalďák", ví) ještě zvědavě nakročí tak, aby jí fakt nic neuniklo, tak víte, že je vyhráno. Stejně tak s cyklisty a dětmi - zkoukněte a poslechněte si video... malá čivaví princezna, dnes frajerka největší;)

Ano, i čivava je pořád pes. Má stejně vyvinuté smysly, psí vzorce chování a psychiku. A pokud tuto malou psí princeznu dnes, po absolvování individuálu, srovnám s tím, jaké čivavy běžně potkávám, pak jsem na ni velmi hrdý a mám z ní obrovskou radost. Stejně tak i z její majitelky, která opět velmi dobře spolupracovala a i u ní byl vidět pokrok každým dnem.

Je to přesně takové, jak to říkám na konci videa. První den předvedu cíl, kterého spolu dosáhneme, pokud klient bude spolupracovat - tedy klidný, soustředěný a se svým člověkem komunikující pes. To, co za dobu své práce vložím do každého psa, to v něm už navždy zůstane a vždy je to výhradně pozitivní vklad - a pro každého z nich je můj vklad jiný a jedinečný, stejně jako jsou jiní a jedineční oni sami. A pokud se tento vklad sváže s novým chováním a komunikací jeho lidského parťáka, pak oba prožijí své životy spolu, ne vedle sebe...

Investice do zbytku společného života.

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

Smysl mé práce...

Zhruba před 2,5 lety se na mne obrátila budoucí majitelka krásného pejska, zlatého retrívra Boltíka...

Jak na mne vlastně získala kontakt a spoustu dalších věcí vám mimo jiné prozradí již ona sama v níže uvedeném videu.

Pomáhal jsem této paní od samého začátku a dá se říci, že jsem na dálku prožíval celý dosavadní Boltíkův psí život. Pejsek se svojí majitelkou absolvovali dvě moje soustředění a tento týden i můj individuální výcvikový servis. Nějakou dobu se už známe, tykáme si a také proto jsem využil tétopříležitosti k natočení trochu delšího a velmi otevřeného "interview", protože v tomto konkrétním případě přece jen padá obvyklá mezilidská baríéra "vidíme se spolu poprvé, neznáme se a držíme si vzájemný odstup"...

Proto se spolu bavíme na videu bezprostředněji, pojmenováváme některé věci jejich pravými jmény. Ať už se to týká problematiky člověka, který má prvního pejska v životě, tématu kastrací nebo elektrických obojků - pastí, do kterých právě psí prvomajitel tak snadno padá, pokud uvěří nesprávným lidem.

Povídáme si i na téma "předtím a teď", o všech těch pozitivních změnách v chování pejska, který nově získal svůj smečkový maják a začal rozlišovat mezi svým vůdcem smečky a ostatními lidmi. Povídáme si o pejskovi, který se už nenechá rozhodit okolím a zná rozdíl mezi podstatným a nepodstatným, smečkou a nesmečkou.

Povídáme si o pejskovi, který za ty čtyři dny se mnou a svojí majitelkou udělal obrovský pokrok. Povídáme si o zlatém retrívrovi, který si stále zachovává svůj rozzářený pohled pohodového šťastného pejska a důvěru k lidem. Zlatý retrívr, kterého jsem naučil komunikovat se svým člověkem a jeho člověka s ním, třebaže silný vzájemný vztah mezi nimi byl od samého začátku - jen jsem z chůvy udělal vůdce. Pejsek, který funguje ne na základě cvičákového drilu, elektriky nebo křiku - pejsek fungující na principu své přirozenosti a vrozených genetických dispozic.

Jsem velmi rád, že jsem i tuto dvojici mohl naučit si rozumět v plném rozsahu široké psí duše, komunikovat spolu přirozeným jazykem a společně zahnat některé démony. Renato & Boltíku, oběma vám ještě jednou přeji dlouhý, spokojený a naplněný společný život - a velmi si vážím a děkuji Ti za přání, které jsi mi adresovala na konci našeho lidskopsího interview...

- Tento videorozhovor byl natočen a zveřejněn s výslovným souhlasem klienta.

A v pátek, den po absolvování individuálního výcvikového servisu, mi došel ještě tento mail... Jeho obsah je velmi poučný i pro jiné, proto jej se svolením jeho autorky a s velkým potěšením zveřejňuji:

Dobré ráno Viktore a Gardýsku,

včera, po našem ukončení individuálního výcvikového servisu v Liberci, se mi staly tyto dvě zlomové situace, které mě ještě více upevnily v přesvědčení, jak moc jsme si navzájem tyto čtyři dny mezi sebou všichni předali.

Hned po návratu jsem si naše propojení s Boltíkem mezi námi vyzkoušela. Nechala jsem otevřenou příjezdovou bránu, kdy ještě nedávno to byl impuls k přeběhnutí na protější louku, kde je spoustu zajíců, bažantů a srnek. Boltík se upřeně zadíval, že je cesta na louku volná, otočil se na mně a po ujištění, že zůstáváme, že ještě není čas procházky, si s naprostým klidem lehl do stínu stromu, pár metrů od brány a spokojeně odpočíval. (připojuji tento moment, tento snímek k tomuto mému psaní – ani se mi nechce věřit, že je na fotce můj Boltík ;))

Následovala večerní procházka, kdy jsem ho vzala na polní cesty, kde se to v tuto dobu doslova hemží zajíci a srnkami. Odepnula od vodítka a vyrazili pomalu, spolu vedle sebe. Ještě teď jak to píšu, mám zvláštní pocit mrazení po těle, když si vzpomenu, jak jsme spolu šli. Buď těsně vedle sebe, kdy se jeho bílé tělíčko otíralo o moje nohy, nebo jsem ho nechala jít lehce před sebou. Zhruba za tuto hodinovou procházku, kdy šel navolno, jsem musela pouze jednou rázněji zakročit. A to v momentě, kdy asi 30m od nás, se začaly před námi pohybovat bílé prdelky srnek. Situace, s kterou jsme si dříve neuměla vůbec poradit, kdy byl Boltík doslova v tranzu, celý se tím vzrušením vždycky až rozklepal, nevmímal, neslyšel, nereagoval. Zastavili jsme, uklidnili situaci, prohlédli si v klidu vzdalující se srnky a pokračovali v pohodě dál.

Všechno tohle jsme dokázali bez elektriky na krku, ostnatého obojku, bez mé agrese, hulákání nebo řevu vůči Boltíkovi.

Vzpomněla jsem si ještě, jak lidé po tobě občas chtějí v poradně radu na dálku, aby jsi jim napsal co a jak, oni to začnou takto dělat a pejsek jim bude fungovat. Jak odpovídáš, nemáš „kouzelné hůlky“, musíš pracovat s jejich pejskem. Jen chci k tomuto říct, a přiznám se, že jsem tušila, že Boltík bude správně fungovat od prvního dne, co s ním začneš pracovat… je radost, se na tuhle Tvoji spolupráci s pejsky dívat…a v ten moment ty „kouzelné hůlky“ v rukou opravdu máš.

Viktore, naposledy Ti ještě takto děkujeme, já si konečně začala užívat procházky se svým pejskem, kdy nemusí být na vodítku, v tom horším případě na něj čekat, až se vrátí odněkud z dálky, kdy mi vyrazil za zvěří.

Měj se moc hezky, zdravíme z Mladé Boleslavi.

Renata a malý bílý pejsek.

Pastevec vs ovčák

Mnoho lidí si stále plete psa pasteveckého a psa ovčáckého (popř. honáckého) nebo je zařazuje pod jeden typ psa (mnoho z těchto plemen je podle FCI sice zařazeno do I. skupiny, ale pracovně i povahově jde o zcela rozdílná plemena - na druhou stranu horští pastevci jsou dost nesmyslně pomotáni ve skupinách I. i II.).

V tomto článku se tedy pokusím vysvětlit pár základních pojmů.

Ovčácký pes slouží primárně k ovládání stáda (ovce, hovězí dobytek) na základě pokynů lidského pastevce. Podle jeho signálů se stádem manipuluje, zajišťuje jeho prostorovou celistvost a usměrňuje vznikající ohniska neklidu. Jeho povaha je geneticky založena na pozorném vnímání a následném plnění lidských příkazů a povelů, přesto musí disponovat vysokou inteligencí a nezbytnou samostatností pro správné a efektivní řešení situací, které vyžadují samostatné rozhodování. Znovu tedy zopakuji - primárním pracovním úkolem ovčáckého psa je manipulace se stádem a maximálně úspěšné plnění zvukových a vizuálních povelů člověka-pastevce.

Právě díky těmto vlohám (závislost na lidském rozhodnutí) jsou ovčácká plemena nejvhodnější pro "cvičákovce", jejich vrozený temperament v kombinaci s poslušností zase vyhovuje lidem věnujícím se například agility. Z hlediska vrozených dispozic k "poslušnosti" jsou ovčáčtí psi obecně nejlepší volbou pro lidi, pro které je tato vlastnost prioritou - je však zapotřebí zohlednit i fakt, že plemena jako borderkolie, kelpie nebo australský honácký pes mají ve své genetické výbavě silnou dávku přirozené dominance, na což bohužel velký počet jejich majitelů přijde pozdě. Tito jsou pak konfrontováni s pro ně nepříjemnou skutečností, že sice mají ovčáka, ale rozhodně ne s poddajností klasického německého prototypu "bezvýhradné poslušnosti".

Spektrum ovčáckých (honáckých) plemen je poměrně široké - od německého ovčáka přes variety belgického ovčáka, kolie a borderkolii až po australského honáckého psa, kelpii a dle FCI jako oběť škatulkování "není je kam zařadit a mají v sobě německého ovčáka, tak je strčíme k nim" i plemena československý nebo saarloosův vlčák, což je hodně velký úlet. Na ovce stačí borderkolie, hovězí dobytek už potřebuje větší tvrďáky z australských krajin...

Zcela jiným typem psa jsou psi pastevečtí. Jejich primárním pracovním úkolem je ochrana stáda. K tomuto účelu jsou disponováni jak fyzicky (jsou velcí a silní), tak i psychicky (jsou extrémně samostatní, zvyklí se sami rychle rozhodovat, protože než by se dočkali rozhodnutí lidského, vlci nebo medvěd by si uspořádali hostinu i s kulturním přídavkem navrch). Jsou vybaveni vysokou inteligencí a "šestým smyslem" vůči hrozícímu nebezpečí, což platí jak v jejich přirozeném prostředí, tak i v prostředí lidském - jsou schopni vyhodnotit nebezpečí a zasáhnout ještě před vznikem reálného ohrožení. Většinu života stráví v "stand-by" režimu, kdy šetří síly - teprve v situaci, která vyžaduje jejich nasazení, vybuchne jejich potenciál v plné síle a pak lítají třísky...

Opět na základě těchto vlastností nejsou pastevecká plemena naprosto vhodná pro lidi, kteří od svého psa vyžadují primární poslušnost nebo plnění samoúčelných úkolů. Pastevci jsou velmi inteligentní, nezávislí a dominantní a vedle sebe vyžadují silného parťáka, ne zakomplexovanou lidskou trosku. Pastevce nelze na rozdíl od většiny psích plemen zlomit, pastevec se v případě špatného zacházení bez milosti obrátí proti vlastnímu člověku. V zemích, kde jsou tato plemena dodnes používána v pracovním nasazení (přirozeném, tedy hlídání a ochraně stáda, nikoli autobazaru!), jsou tito psi svými majiteli vysoce ceněni a podle toho se k sobě vzájemně chovají. V našem "civilizovaném světě" je bohužel realita často jiná...

Mezi nejznámější pastevecká plemena patří kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevecký pes, šarplaninský pastevecký pes, anatolský pastevecký pes, pyrenejský horský pes, slovenský čuvač, maremmansko-abruzzský pastevecký pes, komondor atd. Jejich společným jmenovatelem je kromě výše jmenovaných vlastností i razance, se kterou jsou schopni eliminovat zdroj ohrožení ať už ze strany zvířecího predátora nebo lidského šmejda a na druhou stranu excelentní spolupráce s lidským parťákem, kterého uznají za sobě rovného.

Jak vidíte, mezi ovčáckou a pasteveckou skupinou plemen jsou skutečně zásadní rozdíly - jak z hlediska pracovních predispozic (manipulace se stádem x ochrana stáda), tak z hlediska povah (ovladatelnost, podřízenost a vysoký temperament ovčáka x samostatnost, nepodplatitelnost a klid pastevce). Je dobré si toto pamatovat a nechtít a nečekat od pasteveckého plemene vlastnosti plemene ovčáckého - v opačném případě velmi brzy a zcela zákonitě dojde k těžkému zklamání ze strany lidské i psí...

„Výchova a výcvik“

Každý pes umí být tím, co z něj chcete mít

Jenom se dívej...

Není třeba se stydět...

Lidskopsí mozaika

„Vono ho to přejde, von z toho vyroste...“

Vybíráme štěně

Městští démoni

Akití medailónek

"Bojové plemeno" - realita bez sluníčkovských mýtů a démonizace

Odstranění "separační úzkosti" v praxi

Jak daleko je "daleko"?

Náhubky a nenáhubky

Amstaf pro život...

Za německým ovčákem...

Důvěra a spokojenost i po 20 letech...

Bulík srdcem

"Dalo mi to svobodu..."

Malý Bobek

Poradna aneb "šmejde zasranej"

Jak mluvit s "vlčkem"...

Kříženec a individuál namísto kastrace

Anatolská kráska...

Bulteriér...

Co pyrenej opravdu potřebuje...

"Experti" v médiích

Tak si to pěkně shrneme...

Psí sexualita

Kastrace - speciální článek

Opravdu chcete kastrované psy a fenky?

Z mimina v kožichu znovu psem

Pastevec a ovčačka

Kříženeček s podmanivým pohledem

Retrívří tahoun, kterého výcvikářka nechala tahat těžký řetěz

Zajímavá čísla z Poradny

Cvičákovský sadismus

Americký buldok, který měl být na radu výcvikářů vychováván bitím

Co opravdu funguje

Hovawartí učení

Kangal, plemeno velké tělem i duší

Na jistotu nebo na únik?

Entlebušský problém

Kovový obojek jako smrtící nástroj

Boxeří dvojče

Černá princezna

Border kolie "blue-merle"

Cesar Millan - otevřete oči! (II. kapitola)

Aksaray Malaklisi

Čivaví princezna

Smysl mé práce...

Pastevec vs ovčák

<<< Předchozí Další >>>

Zpět na hlavní stránku

Copyright © 2000-2024 Viktor Dostál - Psí škola FALCO All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena. WWW stránky založeny 20.10.2000

Copyright © 2000-2024 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000