Internetová poradna

                   PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál   
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!   

Pomocí připraveného formuláře mi můžete posílat své dotazy a problémy z oblastí: výchova a výcvik, veterinární péče, psí výživa, korekce problémového chování pejska, smečka, komunikace... a všeho ostatního, co se týká pejsků. Všechny došlé dotazy a odpovědi na ně zde uveřejňuji, aby si je mohli přečíst i ostatní návštěvníci PSÍCH STRÁNEK FALCO. Jsou publikovány podle data v pořadí odshora dolů, nejnovější příspěvek je tedy úplně nahoře, nejstarší úplně dole. Příspěvky staršího data naleznete v archivu.

Postup zadání dotazu:

  • Prostudujete si pravidla Poradny uvedená v rámečku pod tímto textem.
  • Odsouhlasením pravidel a kliknutím na odkaz "AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ" otevřete okno se zadávacím formulářem.
    (Technická poznámka:
    formulář se nemůže zobrazit, pokud máte ve svém prohlížeči implicitně zablokována tzv. vyskakovací okna.)
  • Vyplníte VŠECHNA POLE (psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod) ve formuláři.
  • Ve formuláři odkliknete tlačítko  Vygenerovat zprávu .
  • Ve vašem poštovním klientu se následně vygeneruje nová emailová zpráva. Tu pak odešlete jako jakoukoli jinou zprávu, není zapotřebí již nic doplňovat nebo měnit. Jinými slovy jediná věc, kterou nesmíte zapomenout, je odeslat poštu a předem zkontrolovat, zda mail obsahuje všechny požadované údaje.
  • Pokud nemůžete svůj dotaz odeslat přes formulář (nemáte na počítači nainstalovaného mailového klienta), odešlete jej prosím klasicky mailem výhradně na mailovou adresu poradna@psiskolafalco.cz a nezapomeňte uvést všechny povinné údaje!

 

PROSÍM O RESPEKTOVÁNÍ NÁSLEDUJÍCÍCH NÁLEŽITOSTÍ VAŠEHO EMAILOVÉHO DOTAZU aneb ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PORADNY:

- kultivovaný dotaz motivovaný skutečným zájmem o psa
- pravdivé a úplné informace ze strany tazatele

- vyplnění všech požadovaných údajů
(psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod)

- dotazy konfrontační nebo vulgární, zjevně provokativní, účelově zaměřené proti zájmu psa nebo bez kompletních výše uvedených údajů nebudou zodpovídány!

Před zasláním svého dotazu si nezapomeňte ověřit, zda se tato problematika v Poradně již vícekrát neprobírala - využijte funkci textového vyhledávání <Ctrl+F>! Platí především pro klasické dotazy typu "jak učit štěně samotě" apod.

Další důležitá věc - v "psím světě" vše souvisí se vším. Proto záměrně nedělím dotazy do žádných kategorií a proto nemá smysl zde hledat odpovědi pouze na jeden konkrétní problém, ten totiž může být (a často bývá!) ve skutečnosti úplně jiný. Nelitujte proto vlastního času a studujte. Čas strávený nad příspěvky ze zdánlivě jiné oblasti se pak mnohonásobně vrátí i ve chvíli, kdy problém nenastane, protože mu už sami budete schopni předejít. Nezanedbatelným bonusem je také to, že si uděláte o psech, jejich chování a možných komplikacích daleko komplexnější představu - protože zde uváděné příspěvky jsou z běžného života, napříč věku a psím plemenům. Řešení a doporučení, která zde předkládám, jsou přímočará a především funkční, včetně možnosti využít mé osobní praktické pomoci...

Dotazy a odpovědi jsou zde veřejně prezentovány právě proto, aby z nich mohli čerpat všichni, kdo mají zájem se něco dozvědět a naučit. Pokud v případě konkrétního problému doporučím domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis, pak si prosím z této mé odpovědi vezměte poučení a udělejte totéž. Děkuji.

Zodpovězené dotazy jsou dle mých možností zodpovídány každou neděli a zveřejněny na této stránce včetně všech zadaných údajů, navíc jsou zaslány tazateli mailem. Tazatel tyto skutečnosti bere na vědomí a zasláním dotazu s nimi vyjadřuje souhlas.

 

AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ

 

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2000)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2001)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2002)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2003)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2004)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2005)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2006)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2007)

Archív (rok 2008)

Archív (rok 2009)

Archív (rok 2010)

Archív (rok 2011)

Archív (rok 2012)

Archív (rok 2013)

Archív (rok 2014)

     

 

(9.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý deň, mesiac máme psa, ktorý bol vyradený z profesionálneho chovu vlčiakov pre jeho netypicky veľmi miernu povahu. Matka je Československý vlčiak, otec Belgický ovčiak malinois. Predchádzajúci majiteľ hovoril, že všade chodil za ním a veľmi málo reagoval na loptičku.  Podľa majiteľa chovu bol matkou od narodenia neustále odstrkovaný, až mal na pravom boku ranu, teraz tam má jazvu.  Nemal a ani nemá v sebe hravosť a "drzosť" puberťáka. Je až neprirodzene submisívny. Veľmi málo šteká a vyslovene si pýta hladenie. Keď ho pohladím, až sa celý trasie, ľahá si na zem a celý čas by len olizoval ruku. Bývame na dedine, má svoju voliéru. Na prechádzke ide pekne popri nohe a keď ho pustím tak sa vzdiali najviac na tri kroky. Väčšinou času ide za pätami alebo sa vyslovene motá popod nohy. V kontakte s inými psami bol spočiatku ustráchaný, ale keď to preň presiahlo únosnú mieru tak sa proti psovi postavil. Keď ho pustím na dvor a zájdem do domu, tak si ľahne k dverám a čaká, až sa vrátim. Keďže sa mi to nezdá v poriadku, aby sa chcel toľko hladkať, snažím sa to robiť tak mierne. Keď k nemu prídem do voliéry tak ho pohladím, ale keď už ide "na mäkko" tak s tým prestanem a čakám až sa upokojí. Rada by som mu pomohla, aby bol z neho  "normálny" pes. Zo Slovenska je k vám ďaleko cestovať, tak mi snáď niečo poradíte ako sa k nemu správať a posilniť jeho sebavedomie.

Odpověď: Dobrý den:) Dovolím si nejprve okomentovat závěr Vašeho dotazu - ano, je to ze Slovenska trochu dál, ale když se podíváte do této rubriky (stačí několik posledních klientů, kteří dojeli mimo jiné třeba až z Košic), zjistíte, že vše je jen otázkou priorit a snahy, pokud člověk o pomoc skutečně stojí. Když budete mít závažný zdravotní nebo psychický problém a zavoláte doktorovi, že je to k němu daleko a ať Vám něco poradí, také Vám vysvětli, že Vás musí jako pacienta vidět a vyšetřit. Pokud je jen trochu zodpovědný a není šarlatán, na dálku Vás léčit nebude a ani se o to nebude snažit, protože dobře ví, že takto věci nefungují a fungovat nemohou.

A stejné je to se mnou - abych Vám mohl s pejskem pomoci, nemohu to udělat "na dálku", protože prostě a jednoduše s ním také potřebuji pracovat osobně a kontaktně. Plus naučit správnou komunikaci s ním Vás - a ani to nejde "na dálku".

Máte štěně na začátku psí puberty, na kterém se negativně podepisuje především nevhodné zkřížení a současný stres, kdy pejsek nemá hierarchickou oporu, což jeho psychice dává velmi zabrat. Potomci z podobného spojení budou mít přirozeně velmi silnou tendenci k povahové různorodosti i psychické labilitě vzhledem k zásadní nekompatibilitě povah belgického ovčáka a ČSV. Druhá věc, která je v tomto případě úplně špatně, je způsob Vaší komunikace s ním (mimo jiné z hlediska hierarchie) a jeho držení v kotci. Právě proto, že se jedná o velmi nejistého psa s částečnou vlčí genetikou, je zapotřebí mít ho co nejvíce u sebe, ne v izolaci a používat správný způsob komunikace s ním - tedy to, co máte šanci se u mne naučit a co je alfou a omegou pro to, aby se v rámci omezení daného nevhodným genetickým materiálem z takového pejska stal vyrovnaný jedinec.

Jak už jsem psal, je zde nezbytné zapracovat správně na jeho psychice, to ale na dálku skutečně nejde. Nejde o triviální postupy a potřebuji mít osobní zpětnou vazbu pejska stejně jako u všech svých minulých i budoucích podobných "psích případů". Nicméně pokud dojdete k závěru, že Vám cesta za mnou pro klid a pohodu Vašeho pejska stojí, rád Vám pomůžu.

 

(9.12.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý den, chtěla bych požádat o radu. Náš pes na nás začal vrčet a cenit zuby. Nikdy předtím to nedělal, stalo se to teď dvakrát. Jediné co mě napadlo je, že nikdy neměl moc rád dlouhé jízdy autem, když jezdíme k rodičům na víkend a zpět domů. Chápu, že delší cesta autem není pro něj třeba není příjemná, že by radši zůstal na dvorku a hrál si s tátovo psem. Občas se schoval pod lavičkou nebo za dveře, ale po jemném přesvědčování nebo na pamlsek si vždy do auta naskočil. Ale při poslední návštěvě rodičů, kdy jsme se chystali k odjezdu, se schoval pod lavičkou, nepomohlo ani drbání, pohlazení, piškot, ale jakmile jsem ho vzala za obojek, začal hrozně vrčet. Jinak je to hravý pes, který si rád přijde pro podrbání, základní povely poslouchá, ven s ním chodíme, se psy našich známých nemá problém, není na ně agresivní, rád s nimi skotačí. Nevím, co se mu stalo, nebo co jsme mu udělali, že se začal tahle chovat. Moc ráda bych mu pomohla, ale nevím co dělat. Vím, že tohle chování si dovolit nesmí. Prosím, poradíte mi?

Odpověď: Dobrý den:) Skutečnou příčinou Vašeho problému je obecné hierarchické nezvládnutí Vašeho pejska, ne auto (to poznáte velmi rychle sama). Německý krátkosrstý ohař má jako většina loveckých plemen geneticky vrozenou silně dominantní povahu a v tomto věku (končící puberta) se právě tato povahová složka začíná u hierarchicky nezvládnutých jedinců razantně projevovat. Je to přirozený proces a jak jsem napsal, jednoznačný důsledek Vašich chyb ve výchově, vedení a komunikaci s takto založeným psím jedince. Tuto skutečnost velmi dobře ilustruje i Váš vlastní popis toho, co sama děláte a jak Váš pejsek reaguje.

Tento případ je zcela jednoznačný a pokud opravdu chcete dát vztah mezi sebou (rodinou) a Vaším pejskem do pořádku, je nejrozumnější a nejefektivnější se se mnou domluvit a s pejskem u mne absolvovat můj individuální výcvikový servis. Je potřeba zapracovat na Vás i na pejskovi a nastavit správnou hierarchii, Vás naučit potřebné komunikační postupy a základy psí psychiky. Ani toto tedy není případ k vyřešení "na dálku", ale umím Vám pomoci a rozhodnutí je pouze na Vás. Jen velmi doporučuji je neodkládat, čas v tomto případě pracuje proti Vám a bez správného přístupu se propast mezi Vámi a pejskem bude čím dál více zvětšovat.

 

(2.12.2018)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, som veľmi rada že po tak dlhom čase som narazila na vašu stránku. Čítam vaše knihy a viem že potrebujem pomoc. Mám 3 feny a 1 psa (3,5r_ 2,5r_15mes. _ pes 11 mesiacov) plemena sibírsky husky. Všetky psi žijú snami v dome spia snami v posteli čiže máme naozaj blízky vzťah... no s druhou fenou v poradí je problém už od jej malička. Boli sme si po ňu v jej 3 mesiacoch v zahraničí čiže sme ju vtedy videli a spoznali 1x. Vyrastala na samote čiže keď sme ju priviezli do mesta (v tom čase do bytu) bola z toho úplne rozhodena bála sa hádam všetkého hlavne ľudí. Na našu prvú fenu reagovala cerenim zubov a vypadom načo ona reagovala útokom. Nesadli si ale vôbec, vyhľadali sme cvicitelku ku ktorej sme chodili s prvou fenou, po mesiaci spolužitia sa dokázali zniesť a do teraz sa rešpektujú no občas dôjde ku konfliktu. Od jej 3 mesiacov sa jej snažím pomôcť vyhľadali sme rôzne semináre tábory prečítala som množstvo kníh. Niečo prinieslo pozitívne zmeny niečo nám viac uskodilo a preto jej chcem pomôcť aby prežila spokojný vyrovnaný život v našej svorke.  Momentálne zvláda zvuky ruch mesta ale stále sa bojí ľudí a nevie sa normálne zoznamovať so psami akonáhle ju chce nejaký pes onuchat hneď ho dobne alebo ho chce uhryznut. A absolútne nezvláda chôdzu na voditku ona ťahá z bodu A do bodu B ako keby mala klapky na očiach. Boji sa manipulácie akejkoľvek ci už u veterinára alebo doma, dokonca sa bojí aj navliekania postroja. No v lese ju môžem pustiť na voľno a vždy sa krásne vráti späť. Ako jej môžem pomôcť? Ďakujem za vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji a těší mne, že pro svoji fenečku hledáte pomoc. Moje odpověď je velmi jednoduchá - domluvte se se mnou a s fenkou přijeďte a absolvujte můj individuální výcvikový servis, žádné rady na dálku tu nemají smysl. Potřebuji s fenkou pracovat, zbavit ji jejích psích démonů a také Vás naučit vše potřebné. Pokud se podíváte na výše zmíněný odkaz, rychle zjistíte, kolik klientů ze Slovenska jen za poslední dobu využilo mé osobní pomoci, opravdu to stojí za to a ani přicestování na čtyři dny v dnešní době není problém autem ani vlakem. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné - umím Vaší fence reálně pomoci žít do budoucna v pohodě a klidu a velmi rád to udělám, rozhodnutí je jen na Vás. Je nejvyšší čas, za pár měsíců bude psychicky dospělá a pokud si dál ponese svoje psychické problémy, bude to velmi špatné pro ni i pro Vás pro zbytek společného života...

 

(18.11.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer, jdu si k Vám pro radu. Mám doma 3 letého borderáka a 4 borderku. :) Před  rokem se nám narodilo mimco a vše doma v pořádku až do nedávna, kdy mi Coudy začal na maleho vrcet, nic mu neudělal jen kolem neho projde a uz vrčí.Jsem uz bezradna jak na nej, asi zarli.

Odpověď: Dobrý den:) Roční dítě představuje už z podstaty pro hodně psů problém - začíná chodit, je zvědavé a objevuje svět, dělá prudké nekoordinované pohyby a pro psa to vše představuje značnou psychickou zátěž až stres. To vše samozřejmě i v závislosti na tom, jaké je jeho domácí prostředí, jaká je jeho individuální povaha a jak moc (ne)funguje jeho člověk jako vůdčí jedinec smečky.

Je zapotřebí, abyste srovnala domácí hierarchii a aby Cody věděl, že je stále členem domácí lidskopsí smečky (doporučuji prostudovat si trochu PSÍ STRÁNKY FALCO a základní principy hierarchie). Hodně komunikace, včas zklidnit (emoce, hlas, kontakt), aby věděl, že lidské mládě pro něj nepředstavuje ohrožení ani dominanci a že Vy fungujete tak, jak máte. A samozřejmě dávat pozor, předvídat a nikdy nenechat oba jít do blízkého kontaktu bez Vaší kontroly.

Bohužel jste už někde dříve udělala (nebo stále děláte chybu) v komunikaci s Codym, jinak by tato situace nikdy nenastala. Je teprve na prahu psychického dospění, proto je náchylnější k rozhození než Vaše fenka, u které navíc fungují mateřské instinkty větší tolerance mláďat. Pro podrobnější rozbor mi chybí z Vaší strany detailnější informace, ale ta zásadní chyba je v tom, že Cody necítí z Vaší strany potřebnou smečkovou oporu. Navíc ho nemáte zcela zvládnutého ani hierarchicky (pokud by tomu tak nebylo, malého by toleroval) a na tom všem je zapotřebí urychleně zapracovat. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení, jak funguje psí hierarchie a jak pes vnímá dítě, pokud budete potřebovat, můžeme to samozřejmě zkonzultovat telefonicky, což je v podobných případech vždy daleko rozumnější.

 

(11.11.2018)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (ve 2 letech na doporučení veterinářky - měla opakující se falešnou březost)
Dotaz: Dobrý den, máme fenku chodského psa, Daiki Preberry. Už od té doby, kdy jsme si jí přivezli domů má problém s jinými psy, pokud je na vodítku/za plotem. Ještě u chovatelů se tolik prala se sourozenci, že musela být vyčleněna a jeli jsme si pro ní o pár dní dříve, než bylo domluveno. Domů jsme si jí přivezli v osmi týdnech. Je úžasná, jen nesmíme na procházce potkat psa. Rozhodí jí jakkýkoli pes/fena, jakékoli velikosti a stáří. Táhne k psovi, štěká jak rozzuřená bestie. Od tří měsíců jsem s ní chodila každou něděli na cvičák a denně na procházky, bydlíme v rodiněm domku, kde je od malička na zahradě (jen v nejútlejším věku jsme jí měli v předsíni). Jelikož jsme na vesnici, kde každý dům má psa, museli jsme jí přes hárání zavírat do sklepa, po dobu, co jsme byli v práci, abychom neměli nechtěná štěňata. Sousedů pes bez problémů skáče k nám napozemek.
K tomu hlavnímu problému - štěkání když nás má v zádech, nebo je si jistá, že ten druhý pes na ní nemůže - sám je na vodítku, nebo za plotem.. pokud jsme byli na cvičáku, tak jí ostatní psi nevadili, štěkala vždy jen na nově příchozí a neznámé. Pokud jsem jí měla v rámci socializace jako štěně puštěnou na cvičáku na volno, neměla s ostatními psy problém, spíš to vypadalo, že se jich bojí - okamžitě jsem jí měla u sebe "vrostlou" do nohy. Se psy ze širší rodiny taky neměla nikdy problém - jednalo se o starého neměckého ovčáka a starého křížence, které doslova milovala.
Když například přijdeme na veterinu, kde je pár psů v čekárně, tak si sedne a tváří se, že tam nejsou, klidně si i lehne a položí a hlavu a člověk by řekl, že je v pohodě. Jakmile se ale kolem dveří čekárny mihne pes, okamžitě je na všech čtyřech a štěká jak šílená.
Ve městě například štěká na psy, kteří jdou směrem k nám a míjí nás, jakmile nás minou, chce jít za nimi a vypadá to, že si chce hrát.
když byla malinká vyběhl na nás na volno ovčák jedné sousedky, já měla Daiki na vodítku a protože vím, co má za problém, tak jsem jí měla na krátko a u nohy, on si jí přišel očuchat a daiki v ten moment na něj šňafla a on si jí zkoulel pod přední nohy. Já jsem ztuhla, protože jsem nevěděla, co dělat a v ten moment už u něj byla jeho majitelka a omlouvala se. Od té doby má Daiki největší problém s většími černými ovčáky.
Jediní psi, se kterými je v pohodě jsou chodští psi - byli jsem na svodu a pár vycházkách a na ty nešňafe ani na vodítku.
Momentálně mám dvě malé děti, takže cvičáky odpadly a věnuju se jí zlomek času, co před dětmi, ale to štěkání na vodítku jsem ještě nedokázala odbourat, nevím, jak se zachovat, jak jí říct, že to nemusí řešit, že se nic neděje - Docela už zvládá cestu k lesu kolem sousedních psů, které má očuchané ze své zahrady, tam jen kňučí.
Zkoušela jsem všelicos, ale těžko se mi také hledají dobrovolníci z řad jiných majitelů, protože ona opravdu vypadá, že chce jejich miláčka zabít, když je na vodítku. Jednou jsme to zkoušeli s nově příchozí na cvičák, zkušenou paní s hodným ovčákem - Daiki už z veliké dálky startovala a jak jsem se s ní chtěla otočit a zvětšit vzdálenost mezi námi, tak se mi vyvlíkla z obojku (nepoužívám kovový, ale látkový) a najednou jak když vypne vypínačem, byla naprosto v pohodě, přiběhla k druhému psovi lízala mu čumák a pak běžela za mnou, jako by se nechumelilo a uplně jiného psa ingnorovala. Byla bych ráda za každou radu, kterou mi můžete dát.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám dát jenom jednu radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou přijeďte. Udělala jste během její výchovy spoustu chyb, kastrace v jejích dvou letech (tedy ještě ve štěněcí fázi, problém s falešnou březostí se mimochodem řeší zcela jinak, ne odebráním orgánů generujících pohlavní hormony a tedy zásadním negativním a doživotním ovlivněním psychiky - doporučuji prostudovat si texty, které jsem na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již zveřejnil) vše zcela přirozeně razantně zhoršila. Velkou chybou bylo také její vyčlenění z vrhu chovatelem v pro štěně kritické fázi vývoje, kdy se ve společnosti své matky a sourozenců učí správné vzorce sociálního chování.

Výsledkem výše uvedených skutečností je dnes, v jejích 6 letech, z hlediska příčin zcela logický a přirozený velmi nevyrovnaný vztah Vaší fenky vůči psímu okolí. Samozřejmě k tomu přispěly i nekorigované špatné zkušenosti a vzorce chování plus neexistence jejího "majáku", tedy schopné a fungující vůdčí osobnosti.

S fenečkou Vám rád pomůžu, ale jak už jsem napsal, je nezbytné s ní za mnou přijet, nějaké rady na dálku opravdu nestačí. Pokud se rozhodnete mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

  (11.11.2018)
Plemeno: slovenský čuvač?
Pohlaví: fena?
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Dobrý deň, momentálne nie som ešte majiteľkou tohto plemena. Nakoľko sa však chcem rozhodnúť správne a hlavne skonzultovať toto rozhodnutie s odborníkom, rozhodla som sa sem napísať. Budúci rok sa konečne budeme sťahovať do domu, kde už teraz  chováme hydinu a dve kozy. Pozemok máme cca 2000 m2. Vždy som bola psíčkar - od detstva som mala pár krížencov, potom dalmatínku (aj som odchovala štenatá) bola aj mnou cvičená a myslím, že v  rámci plemena a môjho začiatočníctva aj úspešne , po vydaji a pri deťoch sme mali 13 rokov labradorku - úplne bezproblémová, vycvičená. Teraz má u nás v byte dcéra skoro veterinárka kríženku nemeckej dogy. Tiež je bezproblémová - zvládnutá. Tá by iste ostala doma v byte s dcérou.  Ale konečne moja otázka. Keďže som ešte nikdy nemala psa v podmienkach rodinného domu so záhradou (vždy to bolo v byte) neviem ako na to. Slovenského čuvača som si vytipovala (ale nebránim sa ani iným plemenám) ako psa určeného na pasenie resp. ochranu stáda. U nás by to síce bola skôr hydina (nie ovce), ale myslím, že ak by pes považoval aj sliepky za svoje stádo mohlo by to fungovať. Len mám guláš v tom ako na to. Iste pes (teda ja by som radšej fenku) musí byť spoločníkom a členom našej svorky - ale hlavne by mal byť vonku - 100% na voľno s búdou - teda takú mám predstavu (možno hlúpu - neviem). Myslíte, že by toto plemeno bolo vhodné? Prípadne poradte ako na to, aby som viac nepokazila ako urobila  dobre. Prvýkrát chcem psa nielen ako spoločníka, ale aj s istou úlohou. Malé deti momentálne už  nemáme (no možno prídu vnúčatá) - sme aktívny turisti tak by sme iste brali so sebou aj psa.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím zkontaktujte mě telefonicky, otázka správného výběru plemene (a ne, čuvač opravdu nebude považovat slepice za svoje stádo a ne, čuvač opravdu není pes do boudy) je vždy poměrně složitá a daleko lépe se v takovém případě pracuje interaktivní formou - určitě ne mailem. Potřebujeme spolu mluvit, aby nedošlo k nepochopení z jakékoli strany, potřebujeme Vy i já něco doplnit nebo upřesnit. Rád Vám věnuji svůj čas, abychom potvrdili (nebo vybrali jiné) pro Vás optimální psí plemeno, ale jak jsem napsal, telefonicky to půjde daleko lépe. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se, rád vše s Vámi důkladně proberu a dporučím/poradím...

 

(4.11.2018)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ano (v 8 letech, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych radu. Máme fenku westika, jménem Nelinka. Je ji devet let. Přítel Nelinku dostal jako dárek od své teď už bývalé přítelkyně. Rozešli se, když bylo Nelince sedm. Od té doby ji pritel své bývalé půjčuje každých 14dni od čtvrtka do pondělí ráno. Z mého pohledu je to úplný nesmysl a jsou oba sobečtí, že se nedokážou domluvit, s kým pejsek bude a nemyslí na to, co je nejlepší pro ni. Pes dle mého názoru nepotřebuje mámu a tátu, ale má pouze jednoho pána. Já si myslím, že ji to vůbec nemůže dělat dobře. Musí mít v hlavě zmatek. Když se vrátí z pobytu u bývalé slečny, je lekava( kdyz polozime sklenicku na skleněný stul tak s sebou trhne),zdá se nervózni, nelehne si,jakoby nevi kam se vrtnout,chvilkama kňučí. Trvá cca ten den,než se zase srovná. Dlouhodobě kulhá na zadí nohu. Veterinář jí udělal rentgen. Má jakousi spondyloartrosisu a bude muset brát nějaký lék. Já si myslím, že je to tím střídáním. Tak, jako může mít člověk zdravotní problémy, způsobené psychikou, může to tak být i u pejska? Zajímá mě názor nějakého odborníka. Co si o tom myslíte? Myslíte, že je to neustále střídání v pořádku? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte naprostou pravdu, už jsem tu také vícekrát vysvětloval, jak je "střídavá péče" pro psy jednoznačně škodlivá a mimo jejich sociální vzorce chování. Bohužel lidé jsou často buď vypočítaví sobci využívající pejsky jako rukojmí nebo jednoduše hloupí a mající pocit, že zcela jiný živočišný druh je jen mimino v kožiše. Každopádně je to pro každého takovými majiteli postiženého psa velký životní průšvih.

Pes opravdu potřebuje jednoho jediného svého člověka jako svůj maják a vůdčího jedince. Pokud ho tak jako v tomto konkrétním případě nemá a je "půjčován" ať už jedné nebo druhé straně, vytváří to v jeho hlavě zmatek a celkový dlouhodobý stres, jehož důsledky pak jsou nejen psychické, ale mohou být následně i fyzického rázu.

Vím, že to asi budete mít trochu těžší a budete možná podezřívána z pokusu "odstranit bývalku", ale zkuste svému příteli ukázat moji odpověď jako člověka jednajícího pouze v psím zájmu, aby pochopil, že současným stavem své fenečce velmi škodí. A pokud mu na ní opravdu záleží, určitě dokáže učinit potřebná rozhodnutí. Bohužel je možné i v tomto případě, že se jedná ze strany jeho expřítelkyně o účelovou manipulaci, která by pro fenku mohla dopadnout velmi zle. Nemohu samozřejmě soudit, ale lidi trochu znám a jak jsem napsal, Váš přítel je každopádně ten, kdo musí tuto pro fenečku velmi nešťastnou situaci rozseknout. Nelince držím všechny palce a pokud by bylo zapotřebí vše vysvětlit i jinou formou, může mě Váš přítel samozřejmě zkontaktovat telefonicky.

 

(28.10.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem natrefila na Vaše stránky, protože sbírám informace o kastraci psů. Máme 4,5 letého křížence, dostali jsme ho jako 5 měsíčního. Nevím, jaké plemeno byli jeho rodiče, v každém případě to byli nějací stopovací psi, protože náš pejsek odmalička preferuje pachy a čím je starší, tím méně jej zajímají lidé nebo jiní psi. Doma je velice klidný a hodný. Pokud je vyvenčený a dostane příděl žrádla a pití, proleží celý den, občas přívítá příchozího. Máme ho v rodinném domku se zahrádkou, ale skoro pořád je s námi, protože jsme pochopili, že jsme pro něj jeho „smečka“ a žádná psí bouda venku nás nenahradí. Všechno funguje perfektně až do doby, kdy nezacítí hárající fenu. Je mi ho líto, když kvílí, nemůžu to poslouchat, ale nevím, jak mu pomoci. Žádnou fenku v okolí mu majitelé nepřipustí a takhle si připadám, že ho týrám. Navíc nás to v noci budí a nejen nás, ale i sousedy. Když jdeme ven, tak mě táhne jak šílený až ke dveřím, kde dotyčná krasavice bydlí. Pokud by to bylo jednou za čas, tak OK, ale jelikož žijeme ve městě, je to každou chvíli.
A tak jsem se rozhodla, že ho dám kastrovat. Ale teď jsem natrefila na Váš článek. Poprvé jsem se setkala s přístupem, který jsem tak nějak přirozeně preferovala – a totiž, že pes je přece náš kamarád a ne bezduchý vykonavatel příkazů. Já sice mám omezení, která Vy nemáte – pes v posteli, atd., ale myslím, že jsme na společné vlně v tom, že nemáme potřebu psa ovládat a něco si tím dokazovat.
Jak mám ale omezit psí pudy? Píšete, že pes nemusí být na vodítku, stačí jakési přirozené pouto mezi ním a pánem. Ale můj pes když byl navolno, tak se rozběhl za autem, kde nasedla paní s hárající fenou a vyběhl až na hlavní cestu? Od té doby ho mám pořád na vodítku, protože nevím, kdy nějakou fenu zase ucítí????  Chodíme do výběhů, kde je navolno. Poradíte mi, jak mám postupovat, abychom se nezbláznili všichni? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že máte Vašeho pejska u sebe a ne v kotci nebo boudě - správně jste pochopili, co je pro něj opravdu důležité. Stejně tak mě i těší, že před kastrací svého pejska nejprve hledáte informace a jiná řešení, bohužel jsou v tomto ohledu lidé jako Vy spíše vzácnou výjimkou...

Ano, pokud je správně nastavená hierarchie a přirozená vazba mezi psem a jeho majitelem, pak skutečně dojde k zásadnímu utlumení psí sexuality a tužeb (platí pro pejsky i fenky). Už jsem o tomto přirozeném jevu psal vícekrát, vychází totiž ze základních sociálních vzorců chování (nejen) psího druhu. Funguje natolik spolehlivě, že lidé, kteří toto zvládnou, mohou mít doma v jedné smečce psy i feny a přesto nedojde k nakrývání a sexuálnímu šílenství.

Na tom všem je ovšem zapotřebí ze strany psího majitele pracovat, nejlépe od samého začátku - nicméně nikdy není úplně pozdě. Podle toho, co píšete ve svém dotazu, Váš pejsek ve Vaší lidskopsí smečce skutečně nevnímá jakékoli hierarchické omezení, proto je jeho sexuální apetit vůči psímu okolí tak silný. Pak totiž nemá potřebu respektovat ani základní pravidlo psího sociálního společenství "na fenu má nárok pouze vůdčí jedinec" a pohlavní pud Vašeho pejska vůči všem fenkám tak jede na plné obrátky.

Pokud (jak doufám) opravdu nevnímáte doživotní (a zcela zbytečné) zmrzačení kastrací Vašeho pejska jako dobré řešení, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rád Vám pomůžu, ale v tomto případě to "radou na dálku" skutečně nejde.

 

(14.10.2018)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Máme stěně (Cane Corso) 6 měsíců. Je často velmi obranářská, když je v mojí nebo přítelovi blízkosti. Jakmile se k nám přiblíží nějaký pes, ihned po něm vyjede. Pokud odejdeme dál, je s ním v pohodě. Je zajímavé, že na procházce na vodítku to nedělá. Spíš když někde sedíme a ona je u nás v těsné blízkosti. Stejně tak reaguje když jí zavolám povelem "ke mě" a ona čeká na odměnu a v tom přijde jiný pes. Hned ho hnusně odežene. A pak ještě poslední situace. Když je na nějakém vyvýšeném místě (na gauči, na zídce, na čemkoliv)  přiblíží se k ní jiný pes, taky hned startuje. Samozřejmě se ji snažím nenechávat to dělat, houknu na ní "NE, nedělej to!" a maže dolů. Stejně tak když je hodná a nestartuje, dostane odměnu. Jak byste to fenku odnaučoval?

Odpověď: Dobrý den:) Já bych fenku určitě nic "neodnaučoval", ale pokud bych si pořídil cane corso, znal bych už předem povahová specifika tohoto plemene. Například vysokou vrozenou dominanci, ostrost, samostatnost v rozhodování. A od samého začátku bych štěně necvičil, ale správným způsobem vychovával a vedl tak, abych nastolil správnou hierarchickou vazbu, kdy já jsem ten, kdo rozhoduje (například koho ve své blízkosti tolerujeme a koho ne), nikoli půlroční štěně a později dospívající a dospělý jedinec. Systém "jsi hodná a dostaneš odměnu" je (nejen) u tohoto plemenného typu zcela nesmyslný a brzy to zjistíte sama i se všemi souvisejícími důsledky.

A stejně tak bych využil možnosti se naučit správné postupy pro zbytek společného života s cane corso od člověka, který by mi stejně jako teď já Vám nabídl praktickou pomoc. Protože bych si uvědomoval, že pokud mám problémy s pochopením a vedením teprve šestiměsíční fenky na začátku psí puberty, začínám mít velký problém. A že cane corso se opravdu necvičí, ale vychovává a hierarchicky vede, jen tak získáte správného představitele tohoto plemene.

Tak přesně toto bych udělal já na Vašem místě plus bych si trochu prostudoval tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Co uděláte Vy, bude samozřejmě jen a jen Vaše rozhodnutí, moje pomoc je Vám k dispozici...

 

(7.10.2018)
Plemeno: jezevčík x zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Vzala jsem si k sobě Amynku, když měla 2 měsíce. Je to velice živá fenka taková tryskomyš. Potřebovala bych návod jak ji zvádnout na vodítku( sem tam posloucha, když ví že dostává pamlsky)ale jakmile vidí jiného psa ,či jiný podnět, uteče. neposouchá na povel ke mě, skáče n akaždé dítě a kolemjdoucí. Volila bych i individualní přístup ale Liberec je strašně daleko :( Další otázka směřuje ke kastraci. Většinou se doporučeuje kasatrovat feny kvůli zdravotním problémum v pozdější době, co si o tom myslíte Vy?

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré si uvědomit, že pětiměsíční štěně se bude zcela přirozeně chovat přesně tak, jak popisujete - zajímá je okolí, navazuje sociální kontakty a jeho psychika ještě zdaleka nezvládá plné soustředění. Navíc ve věku začínající psí puberty, kdy rozhodně nemůžete od Vaší fenečky čekat "povelovou poslušnost".

Nevím, odkud jste a co tedy pro Vás znamená "Liberec je strašně daleko", ale shodou okolností jsem tu zrovna tento týden měl klientku mého individuálního výcvikového servisu až z Košic, což je vzdálenost přes 600 kilometrů (a zdaleka nebyla první z takové dálky). Určitě žijete podstatně blíž a myslím si, že právě pro Vás by můj individuál byl velmi přínosný a potřebný. Mimochodem právě tato klientka u mne byla také se zhruba půlročním štěnětem, protože také potřebovala některé věci dát do pořádku. Neřešila vzdálenost, priority měla nastavené jinak a její zhodnocení přínosu pro sebe i svoji fenku si můžete přečíst a shlédnout v této videoreportáži a článku. I Vy máte možnost se stejně jako Vaše fenečka naučit vše potřebné pro zbytek společného života, za sebe Vám samozřejmě velmi rád pomůžu - potřebujete se naučit zvládat a zklidnit temperament svého štěněte, komunikovat a stát se hierarchicky vůdčim jedincem. Rozhodnutí je pouze na Vás...

Teď, co se týká Vašeho dotazu na kastraci.

Napsal jsem a na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na toto téma zveřejnil již tolik článků a textu, že to opravdu nelze přehlédnout, pokud se i jen trochu málo do mého webu začtete. Udělejte to prosím a můj argumentačně a fakticky podložený dvacet let konzistentní názor na bezdůvodné mrzačení mladých zdravých fen (i psů) Vám doufám pomůže se rozhodnout dobře a v zájmu spokojeného života Vaší malé psí kamarádky. Kastrací zdraví feny nezlepšíte a případnému rakovinnému bujení nezabráníte, pouze její zdraví na zbytek života podlomíte a negativní dopady na její psychiku pocítíte stejně razantně jako ona sama.

Věřím, že se rozhodnete správně, pokud máte ke své Amy skutečný vztah a chcete pro její život jen to dobré.

 

(30.9.2018)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Máme 5ti letou fenu Abigail, která často chytá dalo by se říct takové “záchvaty”, jako by se jí v ten určitý moment úplně zatemněl mozek. Například když jedeme autem a ona spatří psa, hned začne šílet. Na procházce jí někteří psi vůbec nevadí a v pohodě kolem nich projde, skoro se na ně ani nepodívá, a jiné by na místě sežrala. Když byla mladší, stačilo, aby někdo jen chodil trochu jinak (kulhal, měl berle nebo se o nějakou hůl opíral, zvedl ruce, na procházce to mohl být běžec a nebo jen cyklista), hned měla tendence po něm vystartovat. Teď už se to neděje tak často, ale pořád v ní něco z toho zůstalo. Zazvoní návštěva, a ona se z toho může zbláznit-jako šílená štěká a sápe se na dveře. Nenechá na sebe šáhnout cizí lidi-většinou to probíhá tak, že když na ní někdo kromě rodiny šáhne, tak ztuhne, rozšíří se jí zorničky a pak se tak po 5ti vteřinách po té ruce ožene. Potom když se všichni usadí kolem stolu tak už to je relativně v pohodě, ale když se zvednou k odchodu, zase začne šílet a štěkat. Když vidí kočku tak je najednou bez sebe. A to mě přivedlo k tomu Vám napsat. Moc bych si chtěla pořídit kočku, jenže se bojím, že jí ublíží. Vůbec nevím jak by zareagovala a jestli by byla schopná s ní vyjít, nebo by jí naopak byla schopná při nejhorším zabít. Před rokem jsme pořídili ježka, vždycky když ho viděla, jakoby zvlčela (zkoušela jsem jí před ní dát jen párkrát, ale radši jsem od toho upustila..). Myslíte, že kdyby přicházela každý den do styku třeba právě s ježkem, mohla by se “socializovat”? Od koupi kotěte mě v podstatě dělí už jen to že nevím, jestli by mu něco neudělala... Věřím, že by se s tím snad dalo něco dělat. Kotě je zvyklé na psy už od malinka, jenomže teď je problém v tom našem psovi. Mám Abbynu moc ráda, kromě těhle situací to je úžasný, vnímavý a inteligentní pes.. ale tohle mě opravdu moc trápí. Budu Vám moc vděčná za odpověď, snad se s tím bude dát něco udělat.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi doporučuji pořízení kočky zrušit, za stávající situace by se její životnost ve společností Abigail s největší pravděpodobností počítala na minuty až hodiny. Základní problém je bohužel ve Vašem hierarchickém nezvládnutí plemene australský honácký pes, které je velmi dominantní a dost ostré - vzhledem ke svému pracovnímu určení takové jednoduše být i musí.

Abyste podobné plemeno zvládla, musíte perfektně znát jeho povahová specifika a od samého začátku správně vyhodnocovat vzorce chování, musíte být dostatečně silná osobnost a musíte umět s ním správně komunikovat. V opačném případě se spolužití zvrhne přesně tak, jak popisujete a je jen otázkou času, kdy dojde k hodně velkému průšvihu. Vaše fenka je v současném věku již psychicky dospělá a o to více jsou její projevy a chuť sama rozhodovat o svém okolí razantnější. A jak už jsem psal, pro Abigail nepředstavujete potřebnou hierarchickou autoritu a jistotu, proto se chová tak, jak se chová.

Z tohoto důvodu je v zájmu Vašeho budoucího klidného života s Abigail a rozhodnutí, zda k ní pořídit kočku (což mi vzhledem ke kombinaci povahy australského honáckého psa a v tomto konkrétním případě hierarchicky zásadně nezvládnutého jedince upřimně řečeno nepřijde vůbec rozumné ani zodpovědné) nutné nejprve napravit svoje chyby a naučit se svoji fenečku zvládat. Doporučuji proto v prvé řadě si prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základních termínů a psí podstaty a pokud se rozhodnete nechat na sobě i fenečce zapracovat, rád Vám oběma pomůžu dát vše do pořádku. To je jediné, co lze a má smysl udělat a jen svoje rozhodnutí prosím neodkládejte, čas teď jednoznačně hraje proti Vám.

 

(30.9.2018)
Plemeno: jezevčík trpasličí dlouhosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den,znám Váš názor na kastraci.Bohužel my jsme naši Žofinku nechali vykastrovat,protože nám předešlá fenka předčasně zemřela na rakovinu mléč.žláz.Zákrok byl proveden po prvním háráním na doporučení veter.lékaře. Nyní již víme,že to nebylo dobře načasované.Má od té doby narušenou strukturu srsti-asi nedostatek hormonů.Žádné léky nepomohly. Náš hlavní problém:po operaci jsme se báli ji pouštět k dalším psům a chránili jsme ji.V naší ulici bohužel mají fenku křížence teriera z útulku.Několikrát napadla Žofku,protože chodí na volno.Poslední atak kdy běžela za námi za roh ulice.Napadla jí zezadu povalila a pokousala na břiše.Došlo k ostré výměně názorů ze sousedy. Máme zahrádku, ale i přesto ráda chodí na vycházky (tak 2x denně) je bojácná.Kohokoliv míjíme má hlavu dozadu. Někdy vyrazí a štěká.Některé rasy psů,ale nechá aby k ní přišly a očichaly.Někdy táhne za vodítko a nedá se zvládnout. Doma je v podstatě hodná.Aportuje a na zavolání většinou přijde je to jezevčík.Když jdeme oba z domova neštěká a sama jde do košíku.Nemá,ale ráda když odchází jeden z nás,štěká.Při našem návratu učůrává radostí a to také když přijdou naše děti na návštěvu.Má je ráda . Je u nich doma když my někam jedeme. Jsme důchodci,tak jsme s ní celé dny.Chtěla bych jí pomoct,aby byla v pohodě a ne vystresovaná.Asi i my děláme něco špatně.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Co na to říct - primární následky kastrace na psychiku fenky stejně jako další vedlejší efekty jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal a rozebral již mnohokrát a Žofinka je jen dalším smutným důkazem, že jsem si to opravdu nevymyslel. Je to jak přes kopírák a pořád je tolik lidí, kteří nejprve uvěří účelovým lžím a pravdu zjistí až poté, kdy už je pozdě. Chirurgická kastrace, ať už psa nebo feny, je bohužel zásah nevratný.

Mohu Vám pomoci stejně jako jsem pomohl jiným (nejen) v podobné situaci, aby váš společný život byl do budoucna lepší. Jsem rád, že přes zásadní chybu Vám psychický stav Vaší fenečky není lhostejný a to mě těší. Samozřejmě ale nelze tyto věci dát do pořádku "na dálku", je zapotřebí, abyste s Žofinkou za mnou přijeli. Pokud se tedy rozhodnete pomoci své fence i sobě, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(16.9.2018)
Plemeno: flat coated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý večer. Jmenuji se Lenka a chtěla bych Vás poprosit o radu... Myslím si, že toto nebude rada asi na jeden e-mail, ale prostě to zkusím. Jak už jsem výše napsala, jmenuji se Lenka a mám za parťáka skoro šestiletého Flat Coated Retrievera Andyho. Andy není mým prvním psem, ale přesto mám problém, ve kterém se plácám a nějak už nevím kudy kam. Andyho jsem si vzala z dobré chovatelské stanice. Chovatelka se neustále zajímá o její odchov, potkáváme se na různých akcích, posíláme si fotky... Andy je moc šikovný, bystrý a učenlivý pes. S Andym se věnuji například lovecké kynologii a do nedávna jsme se věnovali i psímu sportu Flyballu. Nyní se budu snažit přejít k danému problému. Jak jsem již psala Andy je 5 let starý (29.12.2012 narozen). Naším problémem jsou psy... Andy se nesnese se psy. Několikrát jsem si pokládala otázku proč tomu tak je a na nic jsem nepřišla. Pravidelně docházím na cvičák, kde se snažíme na tom pracovat, ale nějak stojíme stále na místě. Pokud Andy pracuje, tak je to bezproblémový pes. Například pokud budu cvičit odložení a z každé strany bude ležet pes, Andyho to vůbec nezajímá. Plní povel a nekouká napravo nalevo. Problém nastává, když máme projít okolo jiného psa. Andy radostně vrtí ocáskem, za krkem má vlnu jak lev a z jeho "úst" vycházejí všemožné tóny, které jsou jednak výhružné, jednak lítostivé kňučení že by si rád pohrál a pak něco co se mi samotné nepodařilo identifikovat. Cvičím jedině pozitivní metodou, svého psa nebiji ba naopak se ho snažím motivovat. Bohužel se mi už několikrát stalo, že jsem si například zavazovala tkaničku u boty a ze zatáčky vyšel pán s labradorským retireverem. Andy zavrčel, než jsem se stačila odlepit od země, tak byl Andy na Labíkovi a slintal mu za ucho. Andyho jsem z Labradora sundala s monologem co to bylo! To se dělá! Následně jsem dala Andymu odložení, pánovi se omluvila, zkontrolovat jeho psa a nabídla odvoz na veterinu pokud by chtěl nechat svého psa odborně vyšetřit. Když se zamýšlím nad tím, kde mohla vzniknout chyba, tak doopravdy vůbec netuším. Jediné co mě napadá je konflikt, který se stal když Andymu byly 4 měsíce. Šli jsme na krátkou dopolední procházku a odněkud k nám přiběhl ovčák, Andyho vzal za krkem a třepal s ním. Pak najednou Andyho pustil a Andy kňučel a nechtěl se hnout. Na pamlsek jsem ho lákala ke mě. Podařilo se. Andy ke mě po krátké chvilce přišel, odměnila jsem ho, namotivovala jsem ho na pamlsek a šli jsme domů. Od té doby jsme stále pokračovali ve výcviku ve štěňátkách, kde nebyl vůbec žádný problém. Problém, který mám a stále se ho snaží řešit, jsem Vám popisovala výše a onen problém se vyskytl, když bylo Andymu cca 13 měsíců. Najednou začal na cvičáku skákat po psech,  vydobývat si své postavení, což už jsem nepovažovala za hru a tak jsem to řešila. Většinou zákazovým povelem, upoutání psa na vodítko a odešli jsem třeba jen na chvíli z kolektivu. Ráda bych Andyho aspoň trochu "změnila", zapracovala na problému, který máme... Momentálně se již domnívám, že problém máme oba dva. Jak Andy, tak i já. Myslím si, že Andy je z cizích psů nervózní a dává to najevo, jenže já už jsem ze situace, která by mohla nastat také nervózní a přistihla jsem se, jak se radši kvůli tomu vyhýbám psům. Proč chci tento problém řešit a vlastně stále ho řeším? Jednak je mi líto a mrzí mě, že se Andy nějakým způsobem trápí. Za druhé nám to kazí naší práci, kterou máme oba moc rádi, ale jakmile se ukáže nějaký pes nadosah, tak si každý myslí že mám pěkně nevychovaného psa. Za třetí, chci s Andym jít kamkoliv a kdykoliv a nestresovat sebe a svého psa jestli to, co jde naproti nám je pejsek či fenka. Mockrát Vám děkuji za přečtení tohoto emailu a pokud by Vás napadlo nějaké řešení nebo aspoň rada, byla bych Vám vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše základní chyba, která úplně bije do očí a jejíž celoživotní důsledky pro Andyho jsou pak bohužel naprosto očekávatelné a logické, je ta, že jste úplně zapomněla Andyho vychovat - být jeho majákem, naučit ho správným sociálním vzorcům, být jeho oporou. Vy ho jenom cvičíte a drilujete povely, ale nekomunikujete, nejste pro něj potřebným majákem, netvoříte spolu smečku a on už skoro šest let žije ve stresu vedle Vás sám za sebe, protože nemá jinou možnost. Také Vám bohužel nikdo neřekl (a Vy jste na to nepřišla), že flat coated retrívr není německý ovčák, který Vám ledacos v tomto směru odpustí. Flat coated retrívr je plemeno, které životně nutně potřebuje intenzivní sociální komunikaci se svým majitelem - potřebuje svůj vzor, svého vůdčího jedince. Je to plemeno s velmi citlivou duší, které potřebuje stejně založeného majitele. Není primárně "výcvikový" pes, podobným zacházením (založeným jen na povelech a obecně výcvikářských metodách) ho spolehlivě zničíte a vystresujete.

Místo výchovy a komunikace jste s ním pouze cvičila, cvičákovský přístup a reakce vyčnívají z každé věty Vašeho dotazu. A znovu zopakuji - toto je ta obrovská chyba, kvůli které teď má Váš šestiletý Andy zásadní sociální problémy (nejen) s jinými psy. Navíc jste zcela ignorovala fázi jeho puberty (ano, včetně onoho popisovaného cca 13. měsíce jeho věku), kdy se zcela zákonitě začaly projevovat další důsledky jeho špatné výchovy a chybného přístupu majitele...

Máte pravdu v tom, že tento případ opravdu není na jeden mail - on totiž není vůbec na mailové "rady na dálku". Ale velmi rád Vám i Andymu pomůžu dát věci do pořádku, pokud budete ochotna tomu věnovat svoji energii a čas a přijedete za mnou se svým pejskem absolvovat můj individuální výcvikový servis, tedy prakticky a efektivně svoje problémy vyřešit. Andyho dám do pořádku a Vás naučím, jak se svým pejskem komunikovat a fungovat ne po cvičákovsku (právě cvičák Vašeho pejska zničil a Vás naučil pouze špatné postupy a chybné chápání plemene flat coated retrívr), ale po psím, tedy přirozeným a pro každého psa optimálním způsobem. Pokud se k tomu rozhodnete a budete se učit a spolupracovat, pak si budete moci splnit svůj sen a v budoucnu s Andym jít kamkoliv a potkat kohokoliv - bez stresu a nervozity pro oba, ptotože jak správně píšete, problém máte skutečně oba dva.

Rozhodnutí je teď pouze na Vás a pokud bude pozitivní, zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme vše potřebné. Doporučuji ale Vaše rozhodnutí neodkládat, Andy je už zhruba dva roky psychicky dospělý, získané vzorce chování se jen dále upevňují a psí život utíká velmi rychle...

 

(2.9.2018)
Plemeno: novofundlandský pes/bostonský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 1 rok/4 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu ohledně kastrace. Mám roční fenku Novofunlandky a 4letého Bostonka psa. Normálně spolu vychází velmi dobře, hodně si hrají. Teď Žofinka prvně hárala, jsou oddělení, Bostonek je doma, NF fenka na zahradě, situaci zvládáme , ale pejsek je z toho špatný, nežere, kňučí až skoro pláče. Zároveň soused má 2 psy, kteří sedí přilepení na dost chatrném pletivovém plotu a vzhledem k váze naší slečny určitě přes 60 kg, to neberu jako možnou ochranu. Štěňatka nejspíš plánovat nebudeme, i když je papírová…není v takové situaci lepší ji nechat vykastrovat? Dost se mi to příčí, přeci jen je to zbytečný zákrok, ale když vidím toho našeho nešťastného Romea….:(, jak to těžce nese….

Odpověď: Dobrý den:) Prosím přečtěte si nejprve všechny články a texty, které jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na téma kastrace už napsal. Je toho opravdu hodně a jaký si z toho uděláte pro svoji fenku závěr, je už jenom na Vás...

Věřím, že Vám nebrání nic zásadního mít fenku v kritické dny (respektive i pár dnů před a po) v domě, to je nejjednodušší způsob, jak eliminovat psy sousedů. Bostonek - stejně jako o kastraci jsem zde psal také o přímé úměře pozice psa/fenky ve smečce a síle sexuálnich projevů - jinými slovy, pokud by byl Váš pejsek ve Vaší smečce správně začleněn, projevilo by se to také pozitivně na jeho sexualitě.

V podobné situaci jako Vy je řada lidí a díky Bohu dnes už velká část z nich ví a ověřila si, že soužití plnohodnotného psa a plnohodnotné fenky je za dodržení základních pravidel zcela v pohodě i ve dnech hárání fenky. Bez toho, že by bylo nutné samčí nebo samičí psí bytost nadosmrti zmrzačit na duchu i těle, protože "on ten pejsek tak trpí" nebo "bude to tak pro mě jednodušší".

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu) a věřím, že se rozhodnete správně, třebaže to pro Vás bude znamenat některé věci změnit a zapracovat na vlastní smečce. To vše ale můžete zvládnout stejně jako mnozí jiní, záleží jen na Vás.

 

(26.8.2018)
Plemeno: italský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den.precitala som si rozhovor s vami na jednej stranke internetovej a tam pisete ze nie ste zastancom sterilizacie.moja fenka 1 rocna plemena taliansky stavac mala po prvom harani falosnu graviditu a citala som ze v tom pripadw je lepsia sterilizacia.ze je velka pravdepodobnost ze sa jej to vrati a mozu vznikat zdravotne problemy..hlavne rakovina.tak by dom vas chcela poprosit o vas nazor co robit v tomto pripade?dakujem za vas nazor a odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Falešná březost je úzce svázána s psychikou a hierarchickým postavením feny ve smečce, už jsem zde toto téma vícekrát rozebíral - jedná se o důsledek, nikoli příčinu. V kostce řečeno v čím hierarchicky vyšším postavení sama sebe fenka vnímá a čím méně funguje (popř. vůbec neexistuje) vůdčí jedinec její smečky, tím více je její organismus vlivem pohlavních hormonů náchylný k falešným březostem a projevům sexuální aktivity. Pokud však své fence vytvoříte skutečné smečkové prostředí se všemi souvisejícími atributy (doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), pak s falešnou březostí problém mít nebude. Jednak se jedná z hlediska etologie psího druhu o přirozenou souvislost, jednak to mám ověřeno i v praxi na statisticky významném počtu fen.

Jinak platí, co jsem napsal, tedy že kastrací neovlivníte, zda rakovina jako taková někdy v budoucnu u fenky propukne nebo ne. Ale zcela jistě kastrací zásadně negativně ovlivníte celý budoucí život své fenky - opět doporučuji najít si všechny články, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již zveřejnil, máte v nich vše podrobně rozebráno a zdůvodněno. Samozřejmě, jakou budoucnost pro svoji ještě zdaleka ne fyzicky a psychicky dospělou fenečku zvolíte, záleží jen na Vás...

 

(19.8.2018)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den jdu k Vam pro radu mame 16mesicniho pejska AUO a jiz pres pul roku resime jak odnaucot pejska stekat a knucet na jine psy nebo cokoliv co je v pohybu. Je to nestesti a uz nevim jak dal vychazky jsou pro me stresujici a vracim se z nich urvana jak blazen. On okamzite vypaly a i pres me nesmis a skub jde znova a znova do akce uz nevim jal dal.

Odpověď: Dobrý den:) Pomůžu Vám rád, ale "na dálku" to samozřejmě nejde, potřebuji s pejskem pracovat a naučit správné postupy i Vás. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou oba přijedete. Určitě to neodkládejte, postupující čas vše jen zhorší a upevní, zbytečně se oba trápíte.

 

(19.8.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame 5 rocneho ridgebacka menom Leo. Mame ho asi tyzden. Predchadzajuci majitelia ho mali zavreteho vo volieri. U nas je na chate. Chodim za nim 3 krat denne a spavam tam ked nemam nocnu. Problem je ze psik moc vyplakava a knuci. Prvu noc suseda zavolala policajtov a chce aby isiel do utulku. Vzdy pred odchodom chodim s nim aspon na hodinovu prechadzku a potom mu nechavam porozhadzovane parky vo flasiach aby myslel na nieco ine. Bohuzial to uz prestava fungovat. Celkovo je bojazlivy pes, pri stretnuti s inym psom co i len stenatom knuci od uzkosti a chce ist pred. Mame aj druheho psa. Je to mix ridgebacka a pitbula, fena ma dva roky. Ju sme mali skor, asi pol roka uz. Aj ona nevie byt sama. Kedze ju vsak mame v byte tak sa to neprejavuje. Raz som ju nechal na chate a prehryzla pletivo a preskocila plot. Ona je ten boss medzi nimi. Neviem ako mu dodat odvahu aby sa nebal byt sam. Je to bezproblemovy pes inak a nechcem ho nechat v stichu. Ak by ste mi vedeli pomoct, dakujem. Nema normalne zavijanie. Je to plac co pocut skoro na dva kilometre z toho aky je velky a mocny.

Odpověď: Dobrý den:) Už nesčetněkrát za ty dlouhé roky jsem tu psal a vysvětloval (i proto jsou v Poradně otázky a moje odpovědi veřejné), že pes je sociální druh a jako takový životně nutně potřebuje sociální kontakt. Že pes nepatří do kotce a že každého psa spolehlivě zničí fyzická i sociální izolace - vidíte to ostatně nejen na Leovi, ale i na své fence.

Pokud Lea, jak sám píšete, nechcete nechat ve štychu, pak si ho konečně vezměte k sobě a poskytněte mu skutečný domov a potřebné jistoty. Uvádíte, že je bojácný, navíc má zásadní problémy i se svým vlastním druhem - ano, nedivím se, ale samo se to nespraví a pokud ho necháváte samotného někde na chatě (to, že za ním jezdíte, opravdu nestačí a "parky vo flasiach" jsou naprostý nesmysl), nic se nezlepší, pouze zhorší. Máte ho týden a nedal jste mu šanci, aby Vás vůbec pořádně poznal, natož aby mohl mít pocit, že někam a k někomu patří...

Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a uvědomte si, co pes opravdu potřebuje a co se stane s jeho psychikou, pokud bude žít tak, jak v současné době žije Váš Leo. Takto to opravdu fungovat nemůže a jen tak mimochodem - rhodéský ridgeback v žádném případě není ani psychicky (je to plemeno se silnou potřebou sociálního kontaktu), ani fyzicky (původem je z Jihoafrické republiky a jeho srst nemá podsadu) vybaven na celoroční život někde v kotci, na zahradě a v sociální izolaci. Pokud jste si ho pořídil už jako pětiletého dospělého psa, doteď drženého v naprosto nevyhovujícím prostředí, pak mu prosím aspoň pro zbytek jeho života udělejte podmínky takové, jaké má mít - tedy v jedné smečce s Vámi a Vaší fenkou a s potřebnou dávkou Vaší přítomnosti, času, práce a energie na odstranění jeho vnitřních démonů. Pokud budete potřebovat, pomůžu Vám i osobně. Toto vše je nezbytně nutné pro to, abyste Leovi pomohl. Děkuji.

 

(5.8.2018)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: ---
Kastrace:
ne (není a nebude kastrovaný)
Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, máme velký zájem o pořízení pejska Bílého švýcarského ovčáka z chovatelské stanice, ale ve standartu co se týče povahy píšou, že mají velmi nízký práh bolesti. Můj dotaz zní, kdyby se k pejskovi někdo choval špatně což se může stát nebo by se stal nějaký vážný úraz, jestli by byly nějaké vážné následky v chování ohledně lidské smečky a zda-li má nízký práh bolesti celý život nebo se na to nemá, tak hledět a záleží na pečlivé výchově a temperamentu pejska?. Jelikož máme malé dítě, tak aby nevznikly vážné problémy. Co se týče přístupu k výchově jsme obeznámeni s citlivým přístupem, naše dítě se k pejskům chová jemně a moc je má rád :) a také bychom si před pořízením pejska koupili vaše knihy.

Odpověď: Dobrý den:) Rád bych Vás nejprve opravil - ve standardu bílého švýcarského ovčáka (BŠO, původní název plemene je americko-kanadský bílý ovčák) nic takového uvedeno není a být ani nemůže, protože to není pravda. Pokud to někdo tvrdí (na jednom českém webu jsem takové tvrzení našel, ale jednalo se pouze o subjektivní a v tomto směru nesprávný popis povahy BŠO, ne citaci ze standardu), jedná se bohužel o zásadní nepochopení vzorců chování tohoto plemene, plynoucích ze zvýšené vrozené plachosti BŠO (povahově je totiž zcela odlišný od "bílého" německého ovčáka, za kterého je někdy zavádějícím způsobem vydáván) - příčiny jsou psychického původu, nikoli fyzického.

Na "velmi nízký práh bolesti" tedy v klidu zapomeňte (skutečně se to nezakládá na pravdě), na druhou stranu pokud by se u Vás někdo k BŠO choval špatně, zcela přirozeně by to mělo vážné negativní následky na jeho vztah k Vám i Vaší rodině. Ale to platí pro jakékoli plemeno, zde by to bylo jen umocněno výše zmíněnou vyšší vrozenou plachostí.

Těší mě, ze k pořízení pejska přistupujete zodpovědně a pokud budete chtít, samozřejmě Vám vedle svých knih rád pomůžu i osobně. Vzhledem k jeho povaze je snadné udělat zásadní chyby a pejska si zkazit, proto správnou výchovu a vedení prosím nepodceňujte a předem udělejte správná rozhodnutí.

 

(5.8.2018)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenu, maltézák, který má tři roky. Našli jsme ji klíště, které bylo napité tak z poloviny, hned jsme ho vytáhli, vše bylo bez problému, nevím jestli to s tím vším nějak souvisí, ale radši to píšu dopředu. Večer začal zvracet a pokadila se, průjem to nebyl, bylo to něco mezitím, pozvracela se asi 3× a celou noc pobíhala sem a tam, další den už byla v pohodě, myslím si, že měla horečku, ale po asi 2-3 dnech byla zase v pořádku, normálně začla jíst, pít a horečka zmizela. No ale asi po 3 dnech jsem si všimla že má trochu tvrdší břicho, ale nic víc, chtěla si hrát, vypadala, že je v pořádku, tak jsem to ještě nějak moc neřešila. V noci to ale začlo, počůrala se a vykadila (normálně doma na podlahu :/)  a přes den dokonce i zvracela, celý den nejedla, nepila nic, ale pak mi došlo že dostala hned den před tím nové granule, napadlo mě, že kvůli tomu mohla mít nafouklé i to břicho a nechce jíst, zkusila jsem ji dát piškoty a vypadala, jak kdyby nejedla tak rok, dokonce na mě štěkala když už jsem ji nechtěla dát, v jednu chvíli se začla i klepat jak kdyby jí byla zima, napadlo mě, že by to mohlo být tím že je ostříhaná úplně na krátko, protože pokaždé, když ji nechám ostříhat, tak se takhle chová. Ale nejvíc zajímavé je to břicho, vždycky se jak kdyby zvětší neboli nafoukne a je tvrdé jak kdyby čekala štěňata (ale ty nečeká, tím jsem si na 100% jistá) a vždycky třeba po 10-15 min. se to břicho zase zmenší. Nevím, jestli by to mohlo být něco vážnějšího a jestli mám zajít ke zvěrolékaři nebo to nechat tak? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Takto na dálku a na základě uvedených informací Vám skutečně nemohu určit diagnózu, i veterinář by Vaši fenku musel mít možnost kontaktně nebo laboratorně vyšetřit. A v tomto případě rozhodně návštěvu veterináře doporučuji. Může jít o přehřátí organismu v současných vedrech (ostříhání psí srsti nakrátko je k tomu nejrychlejší cesta), orgánovou poruchu nebo intoxikaci, ale také se může jednat o něco zcela jiného. Pokud jste již mezitím návštěvu veteriny neabsolvovala, pak ji určitě neodkládejte, to jediné lze říci s naprostou jistotou.

 

(5.8.2018)
Plemeno: x australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (cca v 1 roce, požadavek útulku)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně mojí tříleté fenky křížence. Brala jsem si jí z útulku, když jí bylo 6 měsíců, kde mi bylo řečeno, že je bázlivá, bohužel nic z její minulosti neznám. Zezačátku se fena venku o vše zajímala, byla hyperaktivní, tahala mě na vodítku, a začali se objevovat první problémy, bála se projíždějících aut, bála se všeho neobvyklého na zemi, a nejvíce se bála ran. Začala jsem chodit na cvičák, kde se naučila být v klidu, chodit v klidu na vodítku, odbourali jsme strach z aut a neznámých věcí, bohužel jsem ale cvičák musela přerušit, protože fena nebyla schopná pracovat a vnímat venku, stačila malá rána a přestala vnímat. Momentálně řeším největší problém, že se feně nechce chodit ven, nejradši by byla pořád doma. Je opravdu velmi chytrá, pamatuje si všechny místa kde se někdy něčeho zalekla. Je poslušná, mimo sídliště chodíme bez vodítka, má ráda ostatní psy i lidi. Beru ji všude s sebou, pokud ji vezmu ke známým na zahradu, schová se a vůbec nechce být venku. Když s ní jdu na vycházku, několikrát se snaží mě strhnout zpátky domů. Po nějaké době se zklidní a jde v klidu se mnou, ale když se blížíme domu, začne táhnout a chvátá domu. Doma je úplně v klidu, cvičíme různé povely, ráda se učí novým kouskům. Ještě musím doplnit, že se bojí jen nějakých ran, u kterých neví co znamenají, od petard, bouřky až po slabé rány, které já skoro ani neslyším, a bohužel bydlíme nedaleko vojenského prostoru, kde jsou slyšet tlumené rány, kterých se bojí opravdu hodně. Některých ran se vůbec nebojí, jako například sekání dřeva, bouchnutí čímkoliv doma. Už si nevím rady, jak ji pomoci aby byla v klidu, přála bych si, aby si procházky užívala. Jak můžu docílit toho, aby mi věřila, že se jí venku nic nestane? Co můžu dělat, abych byla pro ni oporou? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete udělat velmi jednoduchou věc - domluvit se se mnou a s fenkou za mnou přijet, pak Vám i jí mohu pomoci. Fenka Vás nevnímá jako skutečnou oporou, situace vyhodnocuje po svém a Vy jste bohužel navíc splnila nezákonný požadavek útulku a ještě v jejím štěněcím věku ji nechala vykastrovat. O logických a neodvratných důsledcích kastrace v tomto věku najdete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu článků, prosím důkladně si je prostudujte, ať víte, co vše se s psychikou Vaší fenky stalo a o čem teď mluvím.

Prostudujte si prosím i podobné případy v této Poradně a podívejte se do rubriky Individuální výcvikový servis, ať víte, proč Vám dávám tuto šanci dát svůj život s fenečkou v rámci omezení daných její kastrací do pořádku. Na dálku pomoci nelze, osobně ano a udělám to velmi rád. Pokud budete chtít, zkontaktujte mne telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(22.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky (?)
Kastrace:
ano (kastrovaná v dočasné péči ochránců zvířat před několika měsíci)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o zodpovězení otázek, prozatím v poradně nebo telefonicky, protože v současném stavu fenečky nejsem schopna ji dopravit do Liberce, i když s cestou k Vám v budoucnu počítám. Vzala jsem si fenečku od ochránců zvířat. Asi v únoru byla odebrána majiteli, u kterého žilo cca 30 psů v komoře, nikdy nebyli venku, neviděli lidi, navzájem se křížili a prali. Naše fenečka prý byla ve smečce poslední, při odebrání kost a kůže, na těle kousance a jizvy. Podle stavu cecíků měla nejméně jednou štěňata. Měla by být narozena v roce 2015 nebo 2016, ale připadá mi starší. Je černá, bradu má úplně šedivou, hlavu prošedivělou a na hřbetě pár bílých chlupů. Po několika měsících v dočasné péči ochránců přišla k nám. Bylo mi řečeno, že z ní nikdy nebude normální pes. S tím počítám, chtěla jsem jen udělat dobrý skutek a poskytnout domov nějakému chudákovi. Fenečka trpí nepopsatelným strachem ze všeho a po 14 dnech u nás neudělala žádný pokrok. Leží schovaná v koutě a bojí se nás. Nechce, abychom na ni sahali. Při připínání vodítka je hrůzou bez sebe, venku se vyvenčí a okamžitě začne panikařit, kňučet a táhnout směrem domů. Chodíme s ní jen na trávník za domem, protože při pokusech udělat pár kroků dále na louku by se uškrtila. V dálce zaštěká pes, zašustí list, objeví se člověk - panika, hrůza. My pro ni nejsme opora, maják, nic. Podotýkám, že je doma u nás i venku u domu a nad domem naprostý klid. Máme jedenáctiletou hodnou fenečku, která přijala novou úplně v klidu, spíš si jí nevšímá, zachovali jsme její prioritu a režim.  Moje první otázka: je možné, aby byla psychika/duše psa tak zničena, že by měl nějakou psychickou poruchu, obdobu lidské psychické nemoci, a zlepšení bylo nemožné? Rozhodli jsme se, že procházky zatím zkoušet nebudeme, že ji jenom vyvenčíme a necháme hned jít domů na pelíšek, a počkáme, až/jestli se přestane bát aspoň nás, abychom jí byli později venku oporou. Večer si k ní na chvíli lehám na zem, hladím ji a mluvím na ni, to strpí. Moje druhá otázka: je dobře zatím s procházkami počkat a nechat ji jen doma? Nebo bychom ji měli násilím vodit ven a snažit se ji už teď "otužovat"? Zajímavé je, že už v dočasné  péči se naučila docela dobře udržovat čistotu. A otázka třetí: je možné, že v dočasné péči udělala nějaký pokrok i její psychika a zhoršení nastalo teď v důsledku další změny prostředí? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Fenečka teď potřebuje čas, trpělivost okolí a především psychickou oporu (silnou osobnost) vedle sebe. Netlačit na pilu (14 dní v novém prostředí je v podobném případě velmi krátká doba na psychickou adaptaci), ale na druhou stranu jakmile se naskytne příležitost posunout ji dopředu, využít ji. Je tu pár neznámých - skutečný věk fenky, její zážitky v dočasné péči (kde jí evidentně na psychice nepomohli a kastrací její osobnost dorazili už úplně - ani jí nedali čas se trochu vzpamatovat), jisté jsou pouze přirozené důsledky jejího předchozího života v sociálně i psychicky naprosto šíleném prostředí.

K Vašim otázkám - psí psychika je v určitých směrech velmi odlišná od lidské, nelze na ni pohlížet měřítky lidských "psychických poruch". Na druhou stranu je při aplikaci správných postupů (opět odlišných od těch lidských) schopna se zregenerovat i po hodně traumatizujících zážitcích. Mohu  Vám s fenečkou velmi pomoci, ale po mailu to samozřejmě nepůjde a začněme tedy tím, že mě zkontaktujete telefonicky a trochu si o všem popovídáme, také potřebuji znát některé více detailní informace...

 

(15.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (datum neznámé)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Nejdříve bych vám ráda poděkovala za vaše stránky /určitě vám zaberou spoustu času a energie/. Mám problém s asi šestiletým /datum narození neznám/  křížencem Perym. Jedná se o křížence retrívra s jezevčíkem. Přivezla jsem si ho z útulku ze Slovenska. Samozřejmě vykastrovaného, k poměrům ve slovenských útulcích se nechci ani vyjadřovat, jedním slovem zvěrstvo a katastrofa. Peryho máme čtyři roky. Vyrůstal na řetězu bez absolutního kontaktu s čímkoli. Tenhle problém jsme zvládli, bojácný rozhodně není, začlenil se do veškerého dění. Naopak mu někdy závidím jeho bezbřehé sebevědomí. Je to hodně chytrý a přemýšlivý pes. V lednu jsme bohužel skončili na operaci páteře s vyhřezlou ploténkou. Operace se povedla, sice je na chůzi jeho handicap znát, ale nevadí mu. Poslední měsíc, ale začal honit nehorázným způsobem cyklisty. Bydlíme ve městě, někdy je to tedy problém. Možná bych se měla radovat z toho, že se nám po operaci rozběhal /s nadsázkou samozřejmě/, ale nedokážu ho tenhle nešvar žádným způsobem odnaučit. Do téhle doby naše procházky probíhali v pohodě, teď jsou pro mě noční můrou a stále na vodítku ho tahat nechci. Trnu hrůzou, kdy se kvůli němu někdo zmrzačí. Druhý problém je celkem zajímavý. Se psy Pery vychází většinou dobře, je sice trochu ,,prudič,, ale do přímého konfliktu nejde. Jednoho psa ze sousedního, ale baráku přímo nenávidí. Když ho vidí na dálku nebo stačí, když ho jen ucítí, stane se z něj šílenec, který mě vůbec nevnímá. Na vodítku se vzpíná a štěká. Nikdy se spolu oba psi nedostali do konfliktu ani se vlastně nepotkáváme. Nechápu jeho nevraživost vůči tomuhle jedinci. Děkuji za odpověď a zdravím vašeho krásného Garda.

Odpověď: Dobrý den, také s Gardýskem děkujeme a zdravíme:) Začnu od druhého dotazu. Píšete, že máte Peryho z útulku, když jste si ho odvezla, byly mu dva roky. A buď tam nebo ještě dříve mohl mít kontakt s pejskem, se kterým si opravdu těžce nesedli (mohl mu i ublížit) a tato zkušenost se mu silně vryla do paměti. A pak potkal pejska z Vašeho sousedství a třebaže se spolu (jak píšete) nepotkávají, v hlavičce mu to secvaklo a umínil si, že právě tento psík je jeho někdejší "úhlavní nepřítel". Zkuste Peryho vzít k tomuto pejskovi na blízký kontakt, ta jeho asociace může být pouze vizuální a nablízko má možnost svůj omyl zjistit - nebo také ne, ale za pokus to stojí a tu šanci, samozřejmě za dodržení základních bezpečnostních opatření, mu dejte...

Problém "lovení cyklistů" - upřímně, k opravdu kvalitnímu odstranění této záležitosti bych Vás tu s Perym potřeboval mít osobně. Spouštěče jsou u psů totiž různé (zdaleka nejde vždy pouze o ten lovecký, který se nabízí jako první) a rozdílným způsobem se s nimi musí pracovat. A pokud znáte moje PSÍ STRÁNKY, pak už víte, že pokud napíšu "tento problém se nedá nebo není dobré řešit na dálku", dobře vím, proč si člověka a jeho pejska pozvu k sobě. V tomto konkrétním případě mluví moje dlouholetá zkušenost s psími klienty jednoznačně - pomůžu Vám tento Peryho problém odstranit, ale je zapotřebí za mnou přijet. Pokud budete chtít, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme detaily.

 

(15.7.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz ohledně problému, který mě u mého pejska už delší dobu trápí. Nevím přesně, jak dlouho to trvá, řekla bych asi 2, možná roky. Můj pes se neustále olizuje. Neolizuje vše kolem sebe (konkrétní předměty), ale "líže do prázdna". Toto dělá nejčastěji a to hlavně v MHD (metro, autobus, tramvaj) - když je v tašce, poté to dělá i doma tím stylem, že opět líže do prázdna nebo mi olizuje ruku třeba 10 minut vkuse. Nebo si na mě sedne, upřeně se mi dívá do očí a u toho olizuje do prázdna, pak chvíli ruku, potom zase do prázdna. Dělá to i na návštěvách. Lidé jí chtějí pohladit a místo toho jim jde po ruce, aby je mohla olizovat. Lidé z okolí na ní reagují tak, že má žízeň a že jí nedám napít. Tak to samozřejmě není. Zkoušela jsem vypozorovat, jestli jí něco nestresuje. Na cestování je ale zvyklá od štěněte a toto neustále lízání začalo až později. Mám problém jí to odnaučit, protože všichni lidé nemají rádi, když je pes pořád olizuje. Myslím si, že už je to nějaká psychická porucha, ale neznám příčinu, proč to dělá a hlavně nevím, jak jí pomoci. Někdy takhle líže do prázdna i 20 minut vkuse a to musí i psa unavit. Když je například v přírodě na výletě, vůbec to nedělá. Poprosila bych o radu nebo o názor. Na veterině mi řekli, že to psi dělávají. Ale tohle už je extrém. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je pravda, že psi občas "olizují vzduch", jedná se také o psí komunikační signál, může v tom být fyziologická příčina, v tomto případě může být zdrojem problému i psychika, kdy je spouštěčem stres. Odpovídá tomu i fakt, že pokud má kolem sebe Vaše fenka otevřený prostor a rozptylující podněty (například venku v přírodě), nic takového (jak píšete) nedělá.

Opět se ale jedná o psí problém, který opravdu není možné jednoznačně diagnostikovat na dálku, těch příčin, včetně dnes už i zvykové, může skutečně být více a nemám od Vás bohužel potřebný dostatek informací. Jinými slovy - pokud Vám a Vaší fence mám pomoci, je zapotřebí, abyste s ní za mnou přijela, musím mít možnost ji vidět. Pokud se k tomu rozhodnete, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma psího puberťáka, a tak bych se v této chvíli chtěla zachovat opravdu správně, a tak aby to pochopil. Z dosud klidného pejska pozorovatele (na štěně byl opravdu velmi klidný) se stal za poslední měsíc tajtrlík, který si myslí, že ví vše nejlépe. Nemohu říct, že je vyloženě neposlušný, povel udělá, třeba pomaleji než obvykle nebo ho nějak "odiskutuje", ale udělá. Respektuji, že se mu někdy nechce dělat to, co by měl, není to stroj a občas mu procházku přizpůsobím, ale když zavelím, tak prostě nemá na výběr. Vím, že nyní zkouší mantinely a opravdu je zkouší denně, snažím se však být opravdu velice důsledná a myslím si, že se u nás zatím nic nezměnilo. Nicméně, začíná zjišťovat, že když je o de mě dál, tak na něj nedosáhnu. Od zvěře jsem ho prozatím vždy odvolala, takže s loveckým pudem to snad nebude tak vážné, ale např. včera mi opravdu ukázal pomyslný prostředníček a i přes mé přivolání a veškeré jiné mé projevy, kdy ví, že se má vrátit nebo na mě alespoň počkat, se s naprostým klidem vydal seznamovat se psy, kteří pobíhali opodál. Hrátky s cizími psy mu neodepírám, obvykle to však vždy probíhalo tak, že na mě počkal (ať už na můj povel nebo sám) a šel si hrát, jakmile dostal volno (tedy ujistila jsem se, že jsou to třeba známí psi, a nebo proběhla komunikace mezi mnou a druhým páníčkem). Včera se však za mnou ani neohlédl, poprvé ani nepřibrzdil a prostě šel (dost pochybuji, že by mě neslyšel i když to tak vypadalo :) ).
Moje otázka zní, jak se zachovat, když už pejsek udělá tuto "chybu"? Myslím tím, jakým způsobem mu dát najevo, že se mi to nelíbí, a že to nebudu tolerovat, tak aby si uvědomil něco jako: "aha, tohle jsem tedy dělat neměl a příště raději počkám, i když je celkem daleko, nevyplatí se mi to" a nejen při zbabraném přivolání. Dorazila jsem k němu až když byl mezi ostatními psy a probíhalo očichávání, no v tomto momentě ho už nemůžu čapnout a udělat mu kázání, to by mohlo skončit rvačkou. No tak jsem se pozdravila s majiteli, omluvila se, řekla jdeme a šli jsme. Měla jsem zůstat na místě odkud jsem volala a počkat než přijde zpět? Nemyslel by si, že mu to v pohodě prošlo a příště to udělá znovu? Navíc, kdyby se náhodou něco semlelo, byla bych dost daleko a nemohla včas zareagovat. S odvoláním ze hry se psy nemám nejmenší problém, ten jsme neměli nikdy. Ani nemusím nic říkat, stačí když se otočím, že jdu dál a on se automaticky přidává ke mě.
Pro úplnost, abyste si nemyslel, že jsem nějaký puritán, bych ráda dodala, že si jeho pubertu vlastně dost užívám. Když byl mladší, občas jsem záviděla ostatním jejich "šílené" a hravé štěňata (oni mi zase záviděli kliďase :) ) Jsem ráda, že mám vedle sebe konečně energického a veselého parťáka. Někdy se k němu přidám a děláme záškodníky oba, často mě i rozesměje a myslím, že v tomhle ohledu si rozumíme. Mám i docela ráda když na mě štěká a diskutuje a snaží se mi něco říct a mám ráda, když dá najevo, že by rád dělal něco jiného. Taky teď začal dost hlídat, to se mi také líbí, najednou je na něm vidět, jaký je z něj sebevědomý pes a jak je se sebou spokojený, když se mu podaří na nějakého "bubáka" (většinou hrouda kamení nebo odpadkový pytel, ke kterému se potom jdeme samozřejmě přesvědčit, že o nic nejde) i párkrát zabafat.
Vaši poradnu jsem si trochu prošla, vyhledala jsem si i nějaké pojmy. Mám ale pocit, že je všude psáno, jak tomu předcházet. Nikde jsem se nedočetla, jak reagovat až poté. Moc se omlouvám za sloh, ale snad oceníte, že se Vám snažím popsat situaci co nejpodrobněji. Nejspíše nejde o nic vážného, ale jsme teprve na začátku a kdoví, co by zkusil příště :) Velké díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě je nejlepší problémům a chybám předcházet, to platí i v psím světě. Třeba tím, že teď stále budete myslet na to, že Váš roční německý ovčák je psí puberťák, stále ještě před vrcholem puberty a v žádném případě hotový pes. A když si uvědomíte, že je právě ve věku, kdy zkouši´mantinely a zjišťuje, jaké jsou Vaše reálné schopnosti a možnosti, tak se jím nenecháte převézt a vždy budete o krok napřed. Píšete, že o tom víte, ale přesto...

Týká se to totiž mimo jiné i té skutečnosti, že za chvíli přijde na to, že pokud bude od Vás dostatečně daleko (stačí pár metrů), bude on tím, kdo určí, jestli se k Vám vrátí. Ne Vy. On. Protože veškeré trumfy má na své straně - je rychlejší, bystřejší a dobře ví, že se Vy bojíte o něj. A bude toho jako správný psí puberťák využívat stále více. Je to zcela přirozená záležitost a jde jen o to, být o ten potřebný kousek chytřejší, předvídavější a hlavně komunikativnější.

A v tom je Váš hlavní problém. Fungujete na principu povelů, ne komunikace. Ve Vámi popisované situaci se mylně domníváte, že už ho (jak píšete) nemůžete "čapnout", protože "to by mohlo skončit rvačkou" - proč? Pokud takto přemyšlíte, pak máte absolutně nezvládnutou hierarchii a problém s cizími psy, protože pokud to uděláte správně, k ničemu z toho nedojde a žádná rvačka se konat nebude. Předpokládá to ovšem základní umění psí komunikace, to přiznávám na rovinu - především správné emoce, signály a vnitřní klid.

V určité fázi psího života je velmi rozumné použivat vodítko, respektive naučit se s ním správně pracovat. Hodně lidí to však považuje za jakousi potupu a pak jsou už jen z obavy z "teď mi uteče/nevrátí se/porve se" tak nervózní a rozhození, že se k nim jejich vlastní pes pubertálního věku nemá sebemenší důvod vrátit a půjde všude jinam, jen ne k vlastnímu člověku.

Zkuste si projít nejen trošku Poradnu, ale důkladně celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Psí svět je neuvěřitelně pestrý, psi sami velmi inteligentní a ano - je dobré být o krok napřed a umět naše lidské hendikepy (pomalost pohybu a reakcí, otupené smysly, přílišné přemýšlení místo přímočarosti) zamaskovat, aby je pes ani nezjistil. A ve chvíli, kdy "pes udělá tuto chybu" (odpověď na Vaši otázku) si uvědomit a umět připustit, že "tuto chybu" udělal člověk, ne pes. Protože v tuto chvíli už je pozdě - a jeho pes to ví. Takže pokud mám štěně v pubertě, pokud vím, že jeho psychika v této fázi tomu odpovídá a vidím, že mě začíná ignorovat, musím mít v prvé řadě svoji pojistku pro to, aby můj puberťák nenasbíral body na můj úkor (třeba dlouhé vodítko) a v druhé řadě začít pracovat na skutečné komunikaci na bázi hierarchické spolupráce a emocí, ne povelů. Například se naučit správným způsobem (emoční nespokojenost) reagovat na "chybu" člena své smečky a využitím přirozených hierarchických pravidel těmto "chybám" předejít...

Výchova psího parťáka v období jeho puberty je nejsložitější, protože právě v této době si Vás pes nejvíce testuje, na co ve skutečnosti máte. A nejméně chyb uděláte tehdy, pokud si necháte prakticky a dobře poradit, což je z mé strany šance i pro Vás. Teď jste teprve na začátku "psích testů" a Váš parťák přitvrdí. Takže ano, jde teď o zásadní věci a on půjde až tam, kam mu Vy dovolíte. Povely budou v nejlepším účinné 50/50, restrikce Vám vztah pokazí, podceňování bude mít za následek vítězství Vašeho pejska teď i do budoucna, naučit se lidskopsí komunikaci znamená mít ty největší šance ve všech situacích:)

 

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v současné době řeším strach u svého psa, a to nejvíce z lidí (mužů, u žen jsem si toho nevšimnula), ma i strach ze schodů ale jen u nas v paneláku, ostatní schody mu nevadí. Jsem se psem sama od smrti mámy, která byla jeho původní majitelka a do její nemoci bohužel pes nebyl už tolik v kontaktu s lidmi, s pejskaři ale nemá problém, pokud se kamarádi s jejich psem, je jedno jakého jsou pohlaví, ale hladit se nikdy moc nenechal, až když se s těmi lidmi vícekrát setkal. V poslední době ale bohužel na některé lidi se rozeběhne a snaží se je asi vystrašit, štěkotem, ale už se mi stalo, že na jednoho muže nečekaně skočil a zubem ho škrábnul. Zkouším teď i trenéra, ale uz při první hodině na něj doražel a táhl za ním, nenechal se ničím pořádně uklidnit, až když se zastavil a nevšímal si ho. Existuje něco, čím bych mu mohla pomoci strachu se zbavit? S trenérem chci pokračovat, ale čas je bohužel taky limitovan (z jeho i mé strany).

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek je nejistý a vystresovaný, evidentně nemá (a velmi pravděpodobně nikdy ani neměl) vedle sebe svůj "maják" - hierarchickou oporu a jistotu svého člověka. Je to mladý, psychicky ještě nedospělý psí jedinec a jeho chování je bohužel jednoznačným důsledkem všech chyb (včetně sociálních), které se v jeho životě doteď udály, své samozřejmě mohla udělat i smrt jeho původní majitelky. Dlouhodobý stres vždy generuje strachovou agresivitu, důsledky začínáte vidět na vlastní oči...

Přiznám se, že úplně nechápu, proč chcete pokračovat v práci s "trenérem", který si s Vaším německým ovčákem zjevně neví rady? Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak špatná práce podobných "odborníků" bohužel psí traumata pouze zhorší místo toho, aby je odstranila. Zde je mimochodem zapotřebí i práce s Vámi jako jeho současnou majitelkou, abyste se pro svého pejska stala mnou již zmiňovaným hierarchickým "majákem".

Pokud chcete skutečnou pomoc, nabízím Vám ji. To je to "něco", čím můžete svého pejska zbavit strachu a naučit se s ním žít v běžném životě - na dálku účinnou pomoc dostat nemůžete, tak to ve psím světě nefunguje a fungovat nemůže. Pokud hledáte ještě další motivaci, prostudujte si rubriku Individuální výcvikový servis PSÍCH STRÁNEK FALCO...

 

(8.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné odbourat u psa strach úplně ze všeho...protože mně se to zdá nemožné. Zhruba před měsícem a půl jsem si vzala pejska z útulku, je většího vzrůstu (30kg), bojí se úplně všeho...stačí, aby trošku zafoukal vítr nebo kolem něj prošel někdo jiný, než já. Věděla jsem, že je bojácný...ovšem nikdo mi neřekl, že až tak. Během prvních 14-ti dnů jsem doufala, že to snad všechno zvládneme, ale místo zlepšení vidím akorát tak posun zpátky. Posledních pár dní pejsek chytá jakési "bloky", odmítá chodit ven, prostě se zasekne hned ve dveřích nebo se zasekne po pár metrech na ulici a odmítá jít dál. Přitom nic zlého nás venku zatím nepotkalo. Krčí se, ocas stažený mezi nohy, skoro se plazí směrem k domovu. Psí kamarádi moc nezabírají. Ranní venčení probíhá ve 4:00, později už nechce, protože to na ulici začíná být rušnější. Násilím ho táhnout ven se mi příčí, naštěstí máme dvůr...nevím, jak bych to dělala, kdyby byl v bytě. Jinak je pejsek moc hodný, mazel...nevím, jak mu vysvětlit, že jeho strach je naprosto zbytečný. Například, když jdeme po ulici, kde stojí zaparkované auto...jeden den, projdeme naprosto v klidu kolem něj a další den, už má problém okolo něj projít, musí to vzít obloukem, skrčený, s ocasem mezi nohama. A takhle to máme se vším...jednou sedí celá rodina na zahradě, pejsek se nechá pohladit a je tam s námi, podruhé už se pejsek tváří, jak kdyby nikoho neznal, všichni mu ubližovali a musí být zalezlý v garáži. Někdy mu vadí, když fouká vítr, jindy zase ne....přijde mi to zvláštní...pejsek nevypadá na to, že by něco hrál či simuloval....Rodina, po žádném zlepšení, tvrdí, že musím být tvrdší...Přece půjdeme ven, kdy chci já a ne kdy chce pes. Myslím, že by to stejně nepomohlo...když to nejde po dobrém, určitě to po zlém nepůjde. Ani jednou jsem na něj nekřičela, nevynadala a nic podobného.
Nevím, co dělám špatně...vím, že většinou je za vše zodpovědný člověk - majitel psa. Balónků nebo jiných hraček se bojí...je to mladý pes, měl by přece být hodně aktivní...ale nedělá mu problém celý den i celou noc prospat. Nejspokojenější je tehdy, když si ho vezmu domů, kde opravdu hned usne a je schopen spát až do večera...a přes noc zase.
Oba dva se hodně trápíme...doufala jsem, že tu budeme jeden pro druhého, budeme moct chodit kamkoliv, hlavně spolu...zatím akorát celé dny buď prosedíme u dveří anebo pejska nechávám v klidu, doufajíc, že si přivykne... Moc Vás prosím o radu, vůbec nevím, jak k němu přistupovat....

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se, pomůžu Vám i Vašemu pejskovi - jen to nepůjde "na dálku"... Máte mladého a vzhledem k původu ještě psychicky velmi nedospělého psíka, o jehož minulosti nic nevíte (nebo jste mi to nenapsala). Evidentně se k Vám dostal se socializačními problémy (příčiny mohou být různé), je vystresovaný a ve Vás nemá oporu, kterou potřebuje - jste jeho chůva, nikoli silný vůdce a "maják". Nečerpá z Vás jistotu a můžete se ho snažit brát kamkoli, pokud z Vás nevnímá to, co vnímat potřebuje, nepohnete se ani o krok - vidí Vás jako osobnost slabou, ne silnou...

Čekáte, že jako mladý pes bude hodně aktivní - vůbec nemusí být aktivní podle Vašich představ, záleží na plemeni, velkou roli tam může hrát právě jeho stres. Násilím, jak správně tušíte, nezmůžete nic a naopak byste ho časem zničila zcela. Problém je psychický a je zapotřebí jej i psychicky vyřešit.

Nu a teď se dostáváme k tomu podstatnému, tedy pomoci. Jak jsem psal hned na začátku, na dálku to řešit nebudeme, protože je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a Vámi. Pomůžu Vám, ale je nutné, abyste za mnou s pejskem přijela, pak Vám mohu zaručit, že problém odstraníme. Pro inspiraci se podívejte na tyto příběhy mé práce s pejsky a jejich lidmi, i v tomto vzorku najdete podobné případy. Rozhodnutí je pouze na Vás, v kladném případě mě prosím zkontaktujte co nejdříve a rovnou telefonicky - čím déle to budete odkládat, tím víc se problém Vašeho pejska upevní a tím déle budete oba trpět. Máte teď ode mne šanci všechno dát do pořádku a žít s pejskem šťastný a spokojený společný život...

 

(8.7.2018)
Plemeno: stafford x bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den chtěla bych požádat o radu ohledně svého psa Gastona. Před dvěma měsíci po mě poprvé vyjel,když jsem mu stříhala drápy,nikdy předtím to neudělal,nevadilo mu to,a dnes po mě vyjel,když jsem mu chtěla převázat ránu na žebrech (rozškrabaný bolák),přitom do dneška jsem mu to převazovala a nevadilo mu to.Nikdy to neudělal,vztah máme myslím si že pěkný,chodí se zamnou mazlit,spí semnou,chodí mě utěšovat nebo se omluvit když něco provede,od mala jsem ho učila základní povely,dokrmovala protože byl hodně malý,a do nedávna bylo vše v pořádku.Příjde mi že mi nedůvěřuje,nevím proč,jsem přísná ale nejsem zlá,takový pes potřebuje ráznějšího pána jinak ho pak sežere i s botama,musí se umět tzv. chovat.Začal vyjíždět i po psech když s ním chodí přítel (který ho rozmazluje,a staral se o něj bohužel potom víc jelikož já chodila do práce a nestíhala jsem naprosto nic,tak se na něj upnul víc než na mě..).Po psech vyjíždí dýl jak dva měsíce ale vyjíždění na mě bylo dvakrát a bezdůvodně,nikdy mu nic nevadilo,nevím v čem je problém.Nejspíš ve mě ale nevím kde. Nevím zda ho ten bolák už prostě bolel tak po mě vyjel nebo zda se lekl když jsem ho položila na bok a chtěla to převázat jako vždycky,ale vždy mu dám najevo co mu chci dělat,ne že bych na něj vlítla a hurá do toho.Začal se olizovat a už jsem věděla že je zle že vyjede.Nevyjede mi po ruce ale škaredě zavrčí a odsune se ode mě.Pak uteče pod stůl a když ho chci uklidnit tak na mě div necení zuby.Poraďte mi prosím co se mi s ním děje,a v čem dělám chybu.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to více věcí dohromady. V prvé řadě Váš pejsek dospěl do věku, kdy už není tím štěnětem, které ještě spoustu věcí neřeší. Gaston teď začíná řešit svoji vlastní osobnost, svoje postavení ve svém domácím prostředí ("smečce") i mezi jinými psy a vzhledem ke svému původu a tedy geneticky vrozeným vzorcům chování sociálně nestandardního psa přestává tolerovat například jemu nepříjemný fyzický kontakt nebo určitý druh cizích psů.

Jednoduše řečeno jeho psychika se mění, už není štěnětem, ale také ne psychicky dospělým vyrovnaným jedincem. Teď je pro tato plemena to opravdu kritické období, protože každá chyba majitele se do budoucna krutě vymstí. A tou chybou může být tak jako ve Vašem případě i jen pocit zaskočení a bezradnost, kterou samozřejmě Gaston vyhodnotí jako Vaši slabost. Ta podpoří jeho nejistotu a v kombinaci s již řečenými genetickými predispozicemi se roztočí spirála vzájemných problémů...

Co s tím?

Především musíte zapátrat ve své vlastní psychice, zda jste i Vy nepřispěla svým dílem - člověk si často až zpětně uvědomí svoje dlouhodobější rozhození a nervozitu třeba z pracovních nebo sokuromých problémů. To vše pes velmi dobře vnímá a velmi negativně to ovlivňuje jeho chování vůči vlastnímu člověku. A jednoho dne stres přeteče...

Dále je při podobných kontaktních činnostech (stříhání drápů, ošetřování zranění) životně důležité zůstat v naprostém klidu. Nesmí dojít k tomu, že když se něco nepodaří napoprvé, člověka to znervózní a opět tím prvním, kdo to vnímá, je "psí pacient". A opět se roztáčí spirála, kdy jeden rozhazuje druhého.

A samozřejmě - ve chvíli, kdy pes podobného povahového založení a plemene jako Gaston vycítí Vaší nejistotu ve chvíli, kdy má od Vás tolerovat něco, co mu není právě příjemné, okamžitě toho využije k posílení vlastní hierarchické pozice. Nedejbože když ze strany člověka třeba i jen na vteřinu vycítí strach "co když mě kousne", pak je konec.

Stejně tak je to špatně i v případě, kdy v okamžiku jeho vlastní nejistoty a strachu na něj člověk jde příliš silově, jako buldozer. Tento typ psa se nepoloží na záda, ale ukáže Vám první signály aktivního odporu.

ZKuste se nad vším tím, co jsem teď napsal, zamyslet. Nemám možnost Vás s Gastonem v popisovaných situacích vidět a vnímat Vaše i jeho emoce. Z jeho strany tam může být jak nejistota, tak snaha klást odpor. Můžete na něj být přes svoje přesvědčení přiliš slabá, můžete být v klíčových situacích nejistá, můžete být také naopak až příliš tvrdá a právě v tomto věku Gaston usoudil, že už si to nenechá líbit. Každopádně je řada situací, které jsou pro psa nepříjemné nebo stresující, ale vždy musí být vztah mezi jím a jeho člověkem takový, aby tyto situace a fyzickou manipulaci se sebou samým toleroval. Pokud ne, je ve vztahu něco velmi špatně a je vždy jen otázkou času, kdy a jak se to projeví.

Na dálku Vám nemohu víc napsat. Zkuste se nad vším zamyslet a věřím, že někde tu chybu sama objevíte. Pokud byste s Gastonem za mnou přijela, objevili bychom zdroj problému velice rychle, ale to už záleží na Vás...

 

(1.7.2018)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli neni pozdě si pořídit takového psa když mu jsou 7 měsíců . Předem  děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale na tuto otázku neexistuje obecně platná odpověď. Nevím, zda a jaké už máte zkušenosti s pejsky, jaký je onen kříženec, v jakých podmínkách doteď žil, jakého je původu a do jakého z obou plemen bude jeho povaha více směřovat {musel bych ho vidět}. To vše zásadně ovlivňuje, zda by to byl ten pravý pes pro Vás a zda byste ho dobře zvládl.

Sedmiměsíční kříženec tohoto typu už je každopádně psí puberťák do velké míry zformovaný prožitými zkušenostmi a prostředím, ve kterém žil, drsnějšího a dominantnějšího založení, na druhou stranu v žádném případě ne hotový pes. Záleží jen a pouze na Vašem přístupu, vedení a výchově, zda by tato kombinace člověk-pes dopadla dobře. Ovšem jak jsem napsal, mám od Vás příliš málo informací na to, abych Vám mohl dát jednoznačnější prognózu.

 

(24.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ač jsem se snažila přečíst co nejvíc informací ve Vaší poradně, nakonec bych Vás stejně raději požádala o radu. Máme dva psy, oba nekastrované, plemeno brabantík, věk 6 let a 1 rok. Vloni nám umřela fenka bernského salašnického psa, se kterou starší pes vyrůstal, ona ho v podstatě vychovala. Po její smrti zesmutněl, nespolupracoval s námi co se týče jakýchkoliv povelů, odmítal tolik milované pamlsky.
Podlehla jsem a v dobré víře mu pořídila kamaráda - štěně stejného plemene. Ze začátku se to staršímu moc nelíbilo, protože mladší pes, jak se ukázalo , je mnohem živější a razantnější a staršího nenechal chvilku napokoji. Co bylo ale patrné, že staršímu psovi se vrátila krev do žil - opět začal být hravý, komunikativní, prostě jako dřív. Podle pouček jsem se snažila už v prvopočátku dávat najevo, že starší je ten "první" - první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku atd. , zároveň mladšího redukovat tak, aby staršího tolik neotravoval. Cca v 10 měsících došlo k situaci, kdy mladší staršího napadl. Zasáhla jsem, oddělila je od sebe, situace se urovnala. Bohužel tahle situace se mezitím několikrát opakovala, naneštěstí nikdy nejsem přímo u nich, takže nejsem schopná říct, proč to vzniká. Bydlíme v domku se zahradou, navíc u lesa, psi mohou být celé dny venku - chodíme denně cca 8 km, cvičíme poslušnost, na zahradě taktéž, mladšího se snažím co nejvíc zaměstnat i psychicky - hlavolamy a pod., aby se co nejvíc vybil.
Přiznám se, že jsem v situaci, kdy nevím, jak dál. Nejde o žádné krvavé rvačky, přesto k nim dochází a není mi to příjemné. Neumím určit, kdo z nich by měl mít navrch. Domnívala jsem se, že ten starší a i jsem se snažila ho v tom utvrzovat, ale mladší to evidentně zkouší zvrátit a já nevím, jestli je mám nechat si to ujasnit, nebo nadále podporovat staršího. Např. mladší, pokud jsou na zahradě, se snaží staršímu zabránit, když chce vyběhnout k plotu ( když se něco děje na ulici) , nebo když zavolám na staršího, mladší po něm jakoby chňapne. Na druhou stranu starší pes se snaží na mladšího naskakovat a dožaduje se, aby "držel".  Na vycházce starší přeznačkovává mladšího.
Dřív jsem měla buď jednoho psa, naposledy tedy starší fenku a mladšího psa a mezi nimi k žádným šarvátkám nedocházelo. Tohle prostě neumím vyřešit, byť jsem si myslela, že soužití dvou psů zvládnu bez problémů. Oba psi jsou ale jinak v pohodě, nekonfliktní, doma nečůrají, nic neničí, jsou to společníci celé rodiny, co se týče povelů, lehce ovladatelní. Ptám se tedy, co je správné - nechat je být, nebo zasáhnout, když se perou? Jak to bude dál s jejich hierarchií? Musí ten starší automaticky zůstat v pozici nad mladším, nebo mladší jeho funkci převezme? Prosím odstraňte mi zmatek z mé hlavy. Podotýkám, že se takto poprali během posledních 4 měsíců cca 5x.
Moc Vám děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chyba je ta, že přesto, že se svým pejskům věnujete (bohužel směrem výcviku a to není to, co opravdu potřebují), nezastáváte z jejich pohledu vůdčí pozici a nejste součástí smečky. Stejné to bylo i v předchozí sestavě "brabantík a fenka bernského salašnického psa" - jednoznačným důkazem je vždy chování pejska, který zůstane po odchodu svého psího parťáka. Pokud je takové, jaké sama popisujete, pak je zcela evidentní, že dotyčný pes nebyl a není napojen na svého člověka, ale právě na svého bývalého psího parťáka...

Tutéž chybu děláte nyní i u obou svých brabantíků. Nestačí jenom "první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku", podpora hierarchie je především záležitost psychiky a komunikace a to u Vás schází. Mladší pejsek to samozřejmě začíná na staršího zkoušet, ale pokud je starší co k čemu, v tomto věku si svoji pozici obhájí - tedy za předpokladu, že bude vnímat Vaši jednoznačnou podporu. Protože ta ale neexistuje, jede jen na půl plynu a mladý cítí šanci.

Samozřejmě je na vyšší pozici ještě příliš mladý a staršího pejska je zapotřebí v jeho hierarchicky vyšší pozici podpořit - i to je ale práce vůdčího jedince smečky. Nicméně "povely a hlavolamy" Vám tu skutečně nepomůžou...

Mohu Vám doporučit jediné, co už si ověřila řada mých klientů - jsou jednoduše věci pro lidskopsí život, které lze naučit pouze prakticky. Proto i Vám nabízím svoji osobní pomoc a pokud budete chtít místo rozhozené psí smečky s neujasněnou hierarchií (a časem se zhoršujícími se problémy) mít smečku fungující a spokojenou, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s oběma brabantíky přijela - rád vám všem pomůžu. Je to skutečně ta nejrozumnější a nejefektivnější varianta, jakékoli "rady na dálku" zde nemají smysl - potřebujete se naučit komunikaci a vzorce chování vůdčího jedince a začít být plnohodnotnou součástí své lidskopsí smečky.

 

(17.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme teď už ročního pejska Jack russel teriéra, máme ho od jeho 8 měsíců, tudíž teď to budou čtyři měsíce našeho společného soužití. Po přečtení Vaší knihy Komunikace se psy musím říct, že se komunikace mezi námi den ode dne lepší. Pejsek rozumí všemu, co má dělat, přijde na zavolání (někdy si ovšem nemyslí, že je to nutné - to je ale prý v pubertě normální). Jediný problém máme s jeho loveckou vášní, chodí s námi na volno vždy v nějakém rozumném okruhu, ovšem skoro každou procházku buď chytí stopu nebo ještě hůř vyběhne za zajícem nebo srnkou, vždy se vrátí, ale chci se zeptat, zda má toto nějaké řešení, nechci aby běhal nekontrolovaně po lese, ať už kvůli němu, tak kvůli zvěři v lese. Zkoušeli jsme stopovačku, moc se nám ale neosvědčila a k elektrickému obojku se uchylovat určitě nechceme. Nevím, zda se to s věkem bude zlepšovat nebo zhoršovat, ale nechceme ho mít stále na vodítku, bydlíme u lesa, tudíž nechodit do lesa je taky celkem problém.
P.S. Ráda bych se ještě zeptala, kde najdu termíny soustředění?

Odpověď: Dobrý den:) Jack russell teriér je hodně "lovecké" plemeno a pokud se s touto vášní nic nedělá (nebo se to udělá špatně), pak se samozřejmě s věkem (popřípadě loveckými úspěchy) utvrzuje a zesiluje. Dobrá zpráva je, že řešení samozřejmě také existuje, ale stejně jako ve všech podobných případech je zapotřebí zapracovat na pejskovi přímo osobně (plus napravit hierarchický deficit měsíců, které pejsek ještě nestrávil s Vámi) a tedy za mnou i s pejskem přijet, na to už pochopitelně jenom knížka nebo rada na dálku nestačí. Pokud ale budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a já Vám rád pomůžu.

P.S. Termíny soustředění zveřejňuji na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vždy zhruba s dvou/tříměsíčním předstihem. Letošní akce proběhla přesně před měsícem, příští bude zas až za rok.

 

(27.5.2018)
Plemeno: maltézský pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace:
ano, ve 12 měsících
Dotaz: Dobry den, mam problem s nasim psikom. Absolvoval zakladny vycvik, so spravanim problemy nemal. Na privolanie vzdy pride, ked je pusteny na volno. Na volno ho pustam len na mieste kde vencime - velka luka, je tam velky priestor na vybeh, vzdy tam je viac psov, s ktorymi ale nema ziadny problem. Pred tromi mesiacmi bol kastrovany. Pred mesiacom zacal brat veci doma, napr. ponozky, rozne papieriky... a uteka sa s nimi schovat pod lavicu. Beriem to ako nasu chybu, aj ked ho vzdy napomeniem, ze to nesmie. Ked mu ich chcem zobrat, zacne na mna vrcat.
Horsie je to von. Zoberie inemu psovi lopticku a uteka s nou rovno domov. Nepride na privolanie, nemozem sa k nemu ani priblizit, vzdy odo mna uteka na par krokov. Najhorsie je to, ze sa zoberie a ide rovno domov, cesta, necesta. Pred vchodom ma vzdy pocka. Pokial na luke nie je nikto s loptou, tak sa hra, beha za svojou loptou, alebo pobehuje s inymi psami. Akonahle pride iny pes s loptickou, okamzite ju ukradne a nereaguje na ziadne povely. Neviem, ako ho to odnaucit a ako pokracovat dalej. Dakujem za vsetky rady od Vas.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chybou je kastrace, provedená v roce věku (plus cca 3-5 týdnů pro vyplavení zbytkových pohlavních hormonů), tedy v době, kdy ani plemeno maltézský pinč (maltézský psík) ještě zdaleka není psychicky dospělé - dokonce nemá ještě ani dokončenou psí pubertu. Na téma, co způsobí kastrace s psychikou a povahou psa, jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal již tuny textu, doporučuji prostudovat a pochopit, co se vlastně s Vaším pejskem stalo.

V úplné zkratce řečeno - z Vašeho pejska, u kterého jeho psychika do té doby pracovala přirozeným a pozitivním způsobem k postupnému dospívání, se navždy stal jedinec, který nikdy nedospěje a kterému se naopak vrátí ryze štěněcí vzorce chování. Stal se "věčným štěnětem", které nikdy nezíská sebejistotu a nadhled dospělého jedince, v mnoha běžných situacich půjde do bázně až paniky a bude mít velké problémy se psím okolím.

Vím, že je to kruté zjištění, ale je to realita a právě proto vynakládám tolik sil, abych psím majitelům včas vysvětlil důsledky bezdůvodných kastrací mladých zdravých psů na jejich psychiku. Je to razantní zásah do psychiky psího (stejně jako třeba lidského!) jedince, ne pouze neškodné vyříznutí kusu masa, jak bývá rádo prezentováno laické veřejnosti. Znovu doporučuji přečíst si materiály na toto téma na mém webu.

Pokud jste se svým pejskem do té doby neměla zásadní problém (čemuž odpovídá to, co jste napsala), pak jdou jeho změny chování jednoznačně na vrub provedené kastraci. Stres a bázlivost, stresový ventil v podobě "lovení" Vámi popsaných předmětů a substituční fixace na předmět, který důvěrně zná, tedy míček. Vrčení na Vás, pokud mu chcete jeho štěněcí "jistotu" sebrat - je to jak přes kopirák...

Negativní důsledky kastrace Vašeho pejska už neeliminujete nikdy, naopak přibudou ještě další, psychické i fyzické. V nejbližší době se ale soustřeďte na to, aby Váš pejsek ve Vás získal svůj "maják" a čerpal z Vás jistotu a klid, které nenachází sám v sobě. Zrušte veškeré míčky a další psí hračky, doma i venku - musíte zcela odbourat jeho substituční fixaci na předměty. Choďte s ním na vodítku, nepouštějte ho v této fázi navolno mezi jiné psy, šlapejte spolu po lesních cestách a maximálně s ním komunikujte (opět odkazuji na tento web). Potřebujete dosáhnout stavu, kdy Vám začne důvěřovat a nalézt ve Vás svoji jistotu, ne před Vámi utíkat. Je to vše daleko složitější, než se dá popsat a samozřejmě nejrozumnější varianta by byla za mnou s pejskem přijet, pak bych Vám mohl pomoci prakticky a daleko účinněji. Tyto věci nefungují "na dálku", ale pokud člověk opravdu chce, nabídnutou pomoc vždy rád využije...

 

(27.5.2018)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, ale zpráva se mi na vašich webových stránkách nevygenerovala. Fenka s námi žije v domě s velkou zahradou. Dlouhé procházky po lese střídáme s pobytem na zahradě. Vždycky je náš věrný společník. Nyní (cca před 2 měsíci poprvé) nám začala utíkat ze zahrady na vlastní procházky po okolí (bydlíme na kraji města), což doposud nedělala. Dělá to i přesto, že jsme s ní na zahradě. Přeleze plot a během chvíle je pryč. Nebo ji pustíme na zahradu se vyvenčit a ona během krátké chvíle uteče. Do té doby jsme ji mohli na zahradě nechávat volně, a to i v případě, že jsme byli v práci. Velmi se bojí bouřek a ohňostrojů. (Když byla štěně a byla bouřka, utekla ze zahrady a skončila v útulku na celou noc. Druhý den jsme si ji vyzvedli a od té doby jsou bouřky a vše podobné její noční můra).
Můžete mi, prosím, poradit, co s tím? Začalo to cca 6 měsíců od doby, co si dcera pořídila dva pejsky - rasa chivava (cca 1 rok a 8 měsíců). Jezdí k nám o víkendech. Pejsci se pohybují po celém domě, naše fenka se pohybuje pouze ve spodní části domu, kde nejsou koberce. Tak jsme ji naučili od malička kvůli alergiím naší dcery. Možná to s tím nesouvisí, ale vliv může mít i chování rodiny k malým psíkům a k větší fence…. Mazlení apod. Naše fenka moc mazlivá nikdy nebyla, ale je výborné povahy a člen naší rodiny. Prostě parťák…. Ti dva pejsci jsou zase takoví mazli…..

Odpověď: Dobrý den:) Radikální změna v psím chování (o to více ve věku Vaší fenky) je vždy indikátorem toho, že se v jeho vnímání (svých lidí, protředí, jiných psů) něco razantně změnilo. Jednoduše řečeno - vždy je za tím nějaký spouštěč...

Ve Vašem případě se nějakým způsobem oslabilo/přerušilo vaše vzájemné pouto. A ano, může k tomu přispět z lidského pohledu "maličkost" - třeba fakt, že při návštěvě Vaší dcery jsou preferovány její čivavy (pohyb po celém domě, více pozornosti a kontaktu), který ale Vaše fenečka ze svého psího pohledu vnímá velmi zásadně.

Je totiž třeba si uvědomit a respektovat základní psí zásadu, že cizí smečka (tedy čivavy Vaší dcery) jsou u Vás doma vždy jen návštěva. Tou preferovanou tedy musí být stále smečka domácí, pokud tomu tak není, pak to každý pes bere jako zradu svého vůdce smečky a pak začne nebo zesílí proces jeho odcizování. A utíká, protože ho v jeho prostředí nic nedrží...

Zapracujte na změně. V čase návštěvy dávejte své fence velmi najevo, že ona je tu v psím společenství ta nejvýše postavená, dolmuvte se s dcerou, ať u svých čivav naopak prosazuje jejich podřízené postavení. Čivavy jsou temperamentní a hlasité, je nutné na nich v podobné situaci zapracovat - dost psů to špatně snáší a pokud nemají podporu svého člověka, převezmou často řešení "problému" do svých tlapek.

To je ale jen jedna stránka celé věci. Ta druhá spočívá v potřebě Vaší daleko intenzívnější komunikace s Vaší fenkou, tam je velký problém v tom, že fenka ve Vás nemá natolik spolupracujícího vůdce smečky, jakého potřebuje. Je nucena své problémy řešit sama za sebe, nevidí ve Vás svůj "maják" a pak nastanou určité situace, kdy Vám uteče. Je to otázka psychiky, správně nastavené hierarchie a správné vzájemné komunikace - nikoli otázka "výcviku", ať tím budeme mít na mysli cokoliv.

Doporučím teď i Vám pečlivé prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO pro správné pochopení pojmů, které jsem ve své odpovědi použil (lidskopsí smečka, hierarchie, komunikace, vůdce smečky), určitě Vám to pomůže se s fenečkou lépe dorozumět, správně pochopit její pohnutky, získat ji zpátky, dodat potřebné sebevědomí a tím eliminovat její útěky a odcizení. Flatové jsou velmi citliví, fenky o to víc. A pokud budete chtít naučit se vše potřebné tím nejefektivnějším a nejrozumnějším způsobem, zvažte osobní návštěvu.

 

(27.5.2018)
Plemeno: jezevčík x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den maminka umrela a po ni zustala fenka mam ji u sebe  ze zacatku prestala jist coz se behem 3 tydnu trochu upravilo na to prisla falesna brezost a ted prestala zase jist doslova ji to musime davat k tlamicce aby neco snedla a i tak nekdy nesni nic je strasne pohubla vodu pije ikdyz taky mene venku je aktivni beha hraje si s ostatnimi psy ale nesmime ji nechat samotnou doma steka a knuci , jen prosim o radu ohledne toho jidla granule sem vyskousela uz 4 druhy ale nechceje.dekuji

Odpověď: Dobrý den, to je mi moc líto... V případě Vaší fenečky, pokud je z hlediska zdravotního v pořádku (doporučuji nechat pro všechny případy na veterině udělat kompletní laboratoř), se jedná o záležitost psychiky po ztrátě původní majitelky a zvykových jistot. Potřebuje po těch 8 letech především čas si zvyknout na Vás, na nové prostředí a především dostat impuls do života a pro pejska ve vyšším věku to občas bývá problém.

Nesmíte tlačit na pilu (osm let je z hlediska psího dlouhá doba), ale můžete jejímu aklimatizačnímu procesu výrazně pomoci.

Udělejte si teď dovolenou a jeďte spolu samy na týden někam do hor. Šlapejte spolu po lesních cestách, buďte spolu 24 hodin denně a navažte spolu plnohodnotný vztah. Fenečka potřebuje znovu najít jistotu a zafixovat se na svého "nového" člověka a toho nejlépe dosáhnete právě v cizím prostředí, kde jste odkázáni jeden na druhého a dokonale se poznáte. Ruku v ruce s tím jde celková pozitivní změna psí psychiky a samozřejmě i chuť k jídlu a najetí na standardní denní režim.

A nezapomeňte na velmi důležitou věc - až budete s fenkou těch pár dnů samy, zapracujte postupně na odchodech/příchodech (už jsem to zde mnohokrát popisoval, včetně odchozích/příchozích rituálů), ať po návratu domů nemáte problém. Fenka potřebuje jednoduše jen nabýt jistotu, že se jí vždy zase vrátíte, pak bude po dobu své samoty v klidu.

Jak jsem napsal na začátku, začněte určitě tou veterinou (může se teoreticky jednat o pouhý časový souběh zdravotního problému - slinivka apod.), pokud bude fenka v pořádku, zapracujte na psychice tak, jak jsem psal. Uvidite, vše se srovná.

 

(20.5.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Předem Vás i Gardýska moc zdravím, velice si Vás i Vaší práce vážím, pravidelně čtu poradnu. Možná si nás pamatujete, ale je to už dost dlouho, 2krát jsme s Maxem byli na Vašem výcvikovém soustředění(jubilejní 20.)Tehdy jsem na Vás narazila náhodou, když byl Max mladý a výcvikář i veterinář mi doporučili v podstatě bezdůvodně kastraci- "on se zajímá jen o fenky, vůbec se nesoustředí, vykastrujeme a bude po problému". Byl to náš první pes, neměli jsme žádné zkušenosti, věřila jsem jim, ale naštěstí jsem na poslední chvíli objevila Vaše stránky a Max prožil myslím spokojený (nevykastrovaný)život. Ale teď to tu máme znova. Max už od středy nežere, má horečku, je apatický. Ve čtvrtek jsme s ním byli na pohotovosti, diagnóza: hyperplazie prostaty spolu se zánětem prostaty a močového měchýře. Dostal antibiotika, ty ale nezabírají, dnes znovu na pohotovosti, doktor nám řekl nejlepší bude kastrace, dokud se toho testosteronu nezbavíme, nebude to lepší, po operaci bude za týden v pohodě. Vím,že na prostatu u psů existuje lék Yposane, dokonce jste ho tu v poradně někomu doporučoval, ale nám ho v podstatě ani nenabídli. Mám strach, že tentokrát na to budeme muset přistoupit, prosím o Váš názor. Vím, že jste se právě vrátil ze soustředění, ale je to celkem akutní. Děkuji moc za odpověď a posílám pohlazení Gardýskovi.

Odpověď: Dobrý den, moc s Gardýskem děkujeme a také zdravíme Vás i Maxíka:) Beru samozřejmě Váš dotaz na řadu ještě dnes, je rozumné jednat rychle. V první řadě bych Vám doporučil navštívit mimo pohotovosti ještě jinou kvalitní a nezávislou veterinu, aby určenou diagnózu definitivně potvrdili nebo vyvrátili - pro jistotu, jedná se o závažné věci. Pokud bude veterinář rozumný, zkuste se v případě potvrzené hyperplazie (hypertrofie) prostaty domluvit na aplikaci přípravku Ypozane. V podobných případech mívá u psů velmi dobré výsledky a nástup klinické odpovědi bývá obvykle do dvou týdnů. Jedná se o tzv. chemickou kastraci (blokuje transport testosteronu do prostaty a zabraňuje vazbě androgenů k prostatickým receptorům), pokud zabere, pak se zhruba do půlroka samčí organismus vrací do normálního stavu (někdy je ale samozřejmě nutné léčbu prodloužit nebo opakovat).

Jinými slovy nejedná se o definitivní, nevratný a daleko invazivnější proces, kterým je kastrace chirurgická. Na tu je v Maxově případě stále ještě čas jako na poslední variantu.

Zkuste to prosím s veterinářem probrat, pokud je Max jinak zdravý, neměla by tu být žádná kontraindikace. Spolu s cílenou léčbou zánětu by to mohl být úspěšný postup. Budu Maxíkovi držet palce, pohlaďte ho za mne a budu moc rád, pokud mi pak dáte vědět, jak se jeho případ dále vyvíjí, děkuji...

 

(20.5.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, máme chovnou stanici border koliie­ a z každého vrhu jsme si nechali pejska. Nyní­ máme dvě fenky a ročního psa. Nyní se mladší fence narodila štěňata a my bychom si rádi nechali ještě jednoho, pejska. Bojíme se ale, aby na sebe kluci vzájemně nezačali být agresivní například ve dvou letech, kdy už budou dospělejší a budou se “prát” o fenky a území. Ráda bych se zeptala, jak vysoká je možnost, že by se toto stalo. Roční pes je u štěňat od začátku, chodí se na ně dívat a nemá s tím problém, není nijak agresivní.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud zvládáte vedení své současné psí smečky a nemáte zásadní hierarchický problém mezi oběma fenkami (dost mi teď ve Vašem dotazu schází informace o jejich věku), pak byste neměla mít problém ani s rozšířením o dalšího pejska. Daleko problematičtější je vždy konstelace dvou (více) fenek, ty si vyřizují svoji vzájemnou hierarchii o poznání razantněji než psi-samci.

Je to vždy sázka do loterie, pokud ale vyberete z vrhu správné štěně (tedy ne se superdominantní individualistickou povahou), pak máte vysokou pravděpodobnost, že s Vaší podporou a podporou jeho psí matky smečkově vychováte pohodového a dobře socializovaného pejska. Stát se samozřejmě může kdykoli cokoli, ale určitě je lepší volba další pejsek než další fenka a pokud jste rozhodnutá svoji psí smečku rozšířit, nebál bych se toho. Kluci si to samozřejmě v určité fázi, až mladší pejsek dospěje do správného věku, spolu hierarchicky vyříkají (to není možnost, ale jistota), ale pokud člověk svoji smečku vede správně a podporuje její přirozenou hierarchii, pak jde jen o přirozený, poměrně krátký a v pohodě zvládnutelný vývoj.

Určitě Vám teď doporučím prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu), pomohou Vám pochopit zákonitosti hierarchie psí smečky a principy jejího vedení člověkem v roli vůdčího jedince. Pokud budete potřebovat, doporučuji pak osobní návštěvu.

 

(20.5.2018)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Mám pětiměsíčního křížence německého ovčáka (s čím nevím), pejsek byl nalezený cca ve 14 dnech, vypiplaný sunarem, mám ho doma od 6 týdnů. Chodíme na cvičák pravidelně, poctivě cvičíme, myslím, že nám to už jde, povely zná, už začíná poslouchat i v rušném prostředí, ale miluje lidi a je hrozně zvědavý, takže jakmile někoho potkáme, chtěl by za ním jít a v tu chvíli neposlechne hned, ale předpokládám, že to je otázka času a tréninku, kdy i tohle zvládneme. Pejsek je hodně temperamentní, víc, než co jsem pozorovala léta u kamarádů s pejsky.
Momentálně s ním řeším hodně skákání - na každého skáče při přivítání, okusuje, olizuje a nedaří se nám to nějak odstranit, eliminovat. Zkoušela jsem si ho nevšímat, dokud není na všech 4 a pak až ho pohladit, posadit ho a chválit ho, když sedí a jakmile vyskakuje, zase si ho nevšímat, ale nějak to úplně nevychází. Neměl byste prosím nějakou radu, jak bych měla postupovat?
A dále a to je asi největší problém, mám pocit, že po mně jakoby vyjíždí, když se mu něco nelíbí. Je to můj první pes a já nejsem schopná úplně rozeznat, co je ještě hra a co už ne. Když jsme doma a já si sednu na gauč, okamžitě po mně začne skákat, dorážet, kousat. Tak mu řeknu fuj a sundám ho z gauče dolů. Vyskočí znova a zase doráží. Opakuju to sundání několikrát a někdy to pomůže, že prostě si jde po svém, donese si hračku, lehne a kouše si jí. Ale někdy pak na mě začne štěkat i si zavrčí a když už teda se zvednu, že ho odvedu na místo, tak se celý naježí a začne přede mnou utíkat do kola. Když ho chytím, máchá tlamou všude okolo, abych ho nemohla chytit za kůži nebo za obojek. Většinou ho i přes ty protesty dotáhnu za dveře a nechám ho aspoň 10 minut uklidnit. A venku, když si procházce si ještě trochu hrajeme - většinou se snažím mu házet míček nebo se přetahujeme o nějakou hračku, tak jak se rozdovádí, skáče po mně a tak jako štípe zubama a když chci hru přerušit, tak se zase naježí. Snažím se mu dát povel (většinou sedni, protože ten umí nejlíp a spolehlivě ho dělá skoro vždy na poprvé) a pak ho nechat chvíli sedět, aby se zklidnil, ale nefunguje to vždy. Vím, že je moje chyba, že ho neumím uklidnit, ale je nějaký způsob, jak mu "ukázat, vysvětlit", že kousání, vrčení, štěkání na mě prostě nemá dělat? Jakmile se mu něco nelíbí, tak se trochu ožene. Chtěla bych předejít tomu, aby to dělal i do budoucna, ale nevím jak na to.
Na cvičáku jsem se poptávala, ale neporadili mi moc, je to spíš takový socializační cvičák a na pár základních povelů, než na řešení problémů.

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete se naučit být pro svého pejska (pětiměsíční štěně na začátku psí puberty) vůdčím jedincem a učitelem. Nevšímání si, hračky, chválení apod. jsou všechno z hlediska psí psychiky a vzorců chování nesmysly.

Jak se stát pro svého pejska autoritou, rozumět mu, umět s ním komunikovat, vůbec jej zvládnout plus všechny další související "dovednosti" učím své klienty už 20 let. Totéž teď nabízím i Vám, protože Vy a Váš pejsek jste taková typická dvojice, která přesně toto potřebuje.

Na tomto odkazu máte reálné důkazy, že to funguje a že jde o investici na zbytek života s pejskem. Má to jediný háček - je potřeba za mnou přijet, protože nic z výše uvedeného nemohu Vás ani Vašeho pejska naučit na dálku, jediný způsob je praktická výuka. Nejefektivnější, s trvalými pozitivními výsledky.

Proto tuto šanci nabízím i Vám. Cvičák Vám opravdu nepomůže (o důvodech jsem zde psal již mnohokrát) a pokud budete chtít, já Vám pomoci umím. V případě zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné...

 

(20.5.2018)
Plemeno: ???/???
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 měsíců/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 2 pejsky z útulku. Jeden má 9 měsíců, druhý skoro 2 roky. Starší se neustále snaží dokazovat, kdo je doma šéf a vůdce smečky. Včera jsem s mladším pejskem absolvovala operaci pupeční kýly a kastraci. Je samozřejmostí, že to vyžaduje neustálou a pozornější péči. Bohužel starší pes se chová až přehnaně žárlivě. Při jakémkoliv pohybu, ať už je to pohlazení mladšího pejska, či podání vody, celkově kdy pozornost je určená pacientovi, tak se starší pes klepe, jako neurotik a doslova po mladším pejskovi skáče a snaží se mi zabránit v jakékoliv péči, např. blokuje, abych ho nemohla ani pohladit. Je velmi žárlivý a bojím se, že při jeho chování nějakým způsobem mladšímu pejskovi ublíží (natrhne ránu apod.) Vím, že by bylo snazší je oddělit, ale bohužel bydlím v malém bytě, kde to není možné. Prosím Vás moc o radu, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Často o tom píšu, je zapotřebí být sám fungujícím vůdcem smečky, pokud jím člověk není, má to mnohé následné negativní důsledky - například právě ty, které teď zažíváte na vlastní kůži...

Ze strany staršího pejska hraje silnou negativní roli i dlouhodobý stres, ve kterém se evidentně nachází. Pak stačí vykolejení ze zažitého režimu (třeba stav, kdy musíte ošetřovat a věnovat čas druhému pejskovi) a stresovaný psí jedinec se sesype. Opravdu se zde nejedná o žádnou primární žárlivost (ta je ve psím světě vůbec velmi zavádějící pojem), ale o stres vnímaný z Vás, z ošetřovaného pejska, z celkové nestandardní situace, kterou starší pejsek odkázaný sám na sebe (bez podpory Vaší a celkově stabilní smečky) jednoduše nedokáže zvládnout. K tomu připočtěte pochopitelný (ale negativně působící) stres Váš, kdy potřebujete zároveň ošetřovat pejska plus k tomu zvládat toho druhého. Stres, nervozita, neklid - a nemůže to jinak dopadnout...

V ideálním případě byste měla zvládnutou svoji vlastní smečku. Pak by starší pejsek byl v klidu, Vy byste měla potřebný klid na ošetřování, psí pacient by byl také v klidu a vše by fungovalo. Ale jak už jsme si vysvětlili, poměry u vás tří jsou bohužel jiné.

Takže - v prvé řadě musíte zvládnout sama sebe a úplně eliminovat jakoukoli (i jen podvědomou) nervozitu nebo agresivitu. Musíte být zcela klidná a i ve chvíli, kdy naběhne starší pejsek, si tuto emoci udržet. Chytit za obojek, zafixovat a podržet, než se zklidní. Ostrý oční kontakt. Žádné okřikování, mlčet. Pokud to uděláte správně, starší Vás vezme jako "pána situace" a zklidní se - pokud to budete muset zopakovat, nic se nedéje, udělejte to. Mladšímu (ošetřovanému) tím také pomůžete, celý prostor se vyčistí a Vy zde budete jako jedinec jednoznačně mající celou situaci pod kontrolou.

Výše popsané platí samozřejmě i mimo samotnou ošetřovací proceduru - je potřeba, aby starší pejsek ošetřovaného skutečně nemohl nijak negativně kontaktovat. Fyzicky ani psychicky, mladší teď potřebuje klid. Na druhou stranu, pokud výše uvedeným postupem dosáhnete zklidnění staršího pejska (je pro něj důležité vědět, že on tuto situaci nemusí a nesmí řešít, protože Vy ji máte pod kontrolou), sama uvidíte, jak rychle naběhnou pozitivní změny. A žolík nakonec - pokud to bude nutné, pomozte si mechanickým omezením "dosahu" staršího pejska vodítkem ukotveným k něčemu pevnému.

Pokud se nebudete bát, odstraníte nervozitu a zůstanete v klidu, pak to zvládnete. Hlídejte si emoce, nemluvte a nenechte se vyprovokovat. Nedávám podobné rady rád "na dálku", protože si nikdy nemohu být jist, zda jsem to napsal pro druhou stranu dostatečně srozumitelně a konkrétního člověka nevidím a nemohu ho korigovat, ale snažil jsem se teď tuto "první pomoc" napsat dostatečně stručně a srozumitelně. Věřím, že to dáte. A zapracujte na smečce (viz celé PSÍ STRÁNKY FALCO), pak pochopíte všechny pojmy i souvislosti a do budoucna se vyhnete podobným následkům nezvládnuté psí smečky.

 

(20.5.2018)
Plemeno: sibiřský husky x malamut/malamut x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před týdnem jsme si k naší dvou leté fence, pořídili tří měsíční štěňátko také fenka malamutka křížená s kafkazákem.  Malou jsme si pořizovaly s tím že jsme věděly že se bojí lidí že je ustrašená, na mne si mala zvykla do dvou dnů už sama přiběhne , k příteli  také přijde , ale jde opatrně , ale s tím jsme počítali že to vše bude chtít svůj čas. Mne jde spíše o to , že když jsme si ji dovezli, tak se hned upnula na naší fenku, vše dělali spolu hrály si, spaly  spolu vše super . Když jsme jim šli dávat jídlo tak vždy prvně dostala starší a pak mladší, když jsme za nimi šli ven ( fenky jsou na zahradě) tak jsme vždy prvně pomazlyli tu starší a pak šli za tou mladší , vše bylo super. Ale od včera se mala začala schovávat i před naší fenkou sice za ni jde , ale už tak nějak se strachem opatrně, naše starší fenka tu mladší začala kousat za krkem do zad, ale tak že roztáhne úplně pusu a chytne ji než malá zakňučí  a pak jí to udělá několikrát a  pak se mala jde schovat  ,nebo ji ta starší  úplně zalehne , ta mala je najednou taková uťápla.  A mi právě nevíme jestli na ni žárlí nebo si s ní chce hrát máme o tu malou strach aby jí něco ta velká neudělala, a chtěli by jsme, aby si na sebe zvykly , ale ted si nevíme rady abychom neudělali něco špatně a nebylo to horší. Mockrát děkuji za rady

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, ale mám pro Vás jedinou radu - domluvte se se mnou a s oběma fenkami za mnou přijeďte. Potřebuji vidět fenky, Vás, jak s nimi komunikujete, potřebuji vidět konkrétní povahy obou kříženců. To, jak reálně vypadá popisovaná situace, vnímat jejich emoce a sledovat konkrétní signály. Může to být samozřejmě jen otázka času, než si starší fenka zvykne na nové štěně ve smečce, ale vzhledem k typu zkřížení obou fenek to také může být už teď zcela jinak (protože fenka husky si už prozíravě připravuje půdu do budoucna, ale nemá ve Vás korekční mechanismus a malou může psychicky odrovnat) - a proto je důležité už teď správně identifikovat reálné vztahy a nechat si poradit do budoucna.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale pokud bych v tomto konkrétním případě napsal "chce to jen čas", bylo by to velké hazardování se zdravím/životem malé fenečky. Fenečky, která jednoho dne tvrdě zahájí boj o vyšší pozici a s nejvyšší pravděpodobností ji vzhledem ke svému původu převezme. Jak moc to bude fyzicky bolet a jak moc to bude razantní proces (vzhledem k pohlaví a původu to bude drsné v každém případě), se ale utváří už teď, na samém začátku. Pokud přijedete, mohu Vám poradit, pomoci a vyhnete se tak dalším problémům mezi fenkami v jejich společném životě.

 

(13.5.2018)
Plemeno: labrador x irský setr x borderkolie x jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 12 let
Kastrace:
není a nebude
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, napísala som Vám tento mail už dávnejšie, ale neposlala som – hanbím sa, je strašne dlhý. Ste jediný, komu 102 % v psíkovských záležitostiach verím a nemám to s kým iným prebrať. Ľudia okolo mňa sú všetko laici. Ospravedlňujem sa, „iba“ som chcela všetko zhrnúť, keďže všetko súvisí so všetkým, hoci ide o tému, ktorá je na Vašich stránkach miliónkrát rozoberaná – vodca vs. mamatata. Písala som Vám asi pred rokom skôr takú spoveď, než otázku, zaradili ste to do článku „Hledejte a osud vám pomůže“.

S Maxíkom, ktorý má teraz už 12 rokov a zdravotne je relatívne fit, krv a moč ako u mladého psa, štítna žľaza ok, má len cysty a zväčšenú prostatu, ale naši súčasní veterinári rovno povedali, že keď nemá problém so stolicou ani močom, mechúr mal navyše po prehliadke sonom úplne prázdny, nie je potrebné rýpať do niečoho, čo funguje. Tiež má veľkú tukovú hrču na pleci + navyše po prehliadke MR (za 500 €!) je rozliata aj „vnútri“ tela, zákrok by bol náročný. Opäť naši veterinári zhodnotili, že do toho rýpať nebudeme, lebo fyziologicky mu to neprekáža – ani pohybovo, spí na boku, kde tú hrču má atď. Myslím, že už štyria-piati veterinári povedali, že radšej by to neriešili – okrem toho, ktorý robil MR. Ale keďže ten mi vzal Maxa na diagnostiku (ekg, krv) bez toho, aby som s ním mohla ísť do ordinácie aj ja, poviazali ho, dali mu náhubok... no ďakujem pekne, protestovala som, ale nepomohla som si... Jednoducho, pán doktorko u mňa nezískal dôveru.

Hm, a už som rozobrala okienko, ktoré som ani nechcela, veľmi sa ospravedlňujem.

S Maxom neriešim výrazný problém. Iba sa nám v poslednom období trochu zmenili niektoré veci a mne sa začala natískať otázka, či nie je chybná hierarchia aj u nás? Že možno vďačím len Maxovej povahe, že tak krásne fungujeme. Neviem, vŕta mi to v hlave, a tak som sa pokúsila zhrnúť náš život, či by ste nám nepovedali svoj názor. Ale pokojne to vynechajte, určite by som však rada prekonzultovala granulky a ešte kĺbovú výživu na základe toho, čo som si u Vás prečítala (úplne naspodku mailu :).

Mám totiž dojem, že som vkĺzla do roly mamatata. So všetkým zlým sme si prešli v minulosti, čo som spomínala v danom článku (bojazlivosť, agresivita zo strachu). Max je z 9. šteniat, všetko boli fenky, on jediný chlapec a bol vo svorke údajne na poslednom mieste. Všade chodil posledný, nezapájal sa, v noci strážil s mamou na dvore – ako jediný. Jedol vždy posledný a len tú trochu, čo mu sestry nechali. Nevybral si nás, držal sa bokom – a tak to bolo aj potom, čo sme si ho vzali (mal 4 mesiace). Prvú noc (ešte som nepoznala Vaše stránky, žiaľ) sme ho nechali spať samotného v obývačke, kde tvrdo zaspal vyšťavený zo stresu z neznámeho. Celý deň sa totiž nechcel mojkať, stránil sa nás, vystretý ležal s tuho zažmúrenými očami, či už sme ho hladili alebo mu dali pokoj, alebo sa krčil v kútiku; ožil až pri jedle, takže som ho radšej nenútila ísť so mnou na noc do izby, iba som nechala otvorené dvere. Samozrejme, že neprišiel za mnou a ráno sa nás strašne bál... Samostatný bol vždy a dodnes trochu je, hoci zároveň už na nás visí. Jeho bočenie a nekonfliktnosť mu tiež zostala. Ako šteniatko bol neustále vo svorke psov, stála som s ním aj celé hodiny vonku, len nech sa naučí, bohužiaľ šlo väčšinou o rovesníkov, lebo ľudia dospelých psov ťahali preč. Mal interakcie aj s dospelákmi, ale zriedkavejšie. So psami sa hrával, zásadne len ak boli iba dvaja. V skupine troch a viacerých psov sa držal bokom, resp. im hru kazil útokmi. Jasné, že ho neskorigovali, keďže to boli rovesníci, asi som to mala robiť ja. Potom sa stalo, že mu nedorastala chrupavka na nohe a vtedajší doktor mu zakázal pohyb aspoň na 6 mesiacov práve v období rastu a dospievania. Nuž, poslúchli sme, zrazili sme prechádzky na minimum a so psami sa nevídal, inak by skákal a behal. Vraj buď bude mať doživotné problémy, alebo pár mesiacov oželieme. Vypomstilo sa mi to strašnou pubertou a správaním „ja vás nechcem“. To som už nejaký čas študovala Vaše stránky začala som sa snažiť o nápravu, ale ďalšími prekážkami boli rodičia, ktorí sú z dediny a psa vnímali ako hospodárske zviera. Drsnejší štýl psej výchovy bol pre nich týraním a moje snahy o vodcovstvo a naučenie aj rodičov, ako by mali komunikovať, žalostne zlyhávali na ich neochote a nadávkach, že som generál. Nakoniec sa to všetko ako tak urovnalo, Max poslúcha nás všetkých, dril nepoznáme, zvládne výťah, dokonca rád, zvládne verejnú dopravu, ak utečie za zverou, do pár sekúnd sa mi vráti, na privolanie príde rád, ak niečo nájde, buď to nechá tak, alebo hneď pustí, môžem ho ošetrovať, kde chcem a hľadať mu kliešte pokojne aj 45 minút bez prestávky. Keď má nejaký problém, boliestku, beží s tým za mnou. Stalo sa, že bol pri mojom otcovi a seklo ho, resp. zabolelo na krku a on celý vydesený bežal za mnou do postele (spala som, bolo ráno) a prosil o pomoc. Takisto na veterinu v pohode do ordinácie, vyberali mu stehy z oka bez anestézie, stačilo, aby som ho držala a rozprávala naňho. Stalo sa však, že otec šiel k doktorovi s Maxom sám, lebo ja som vtedy mala tiež jedno vyšetrenie. Max vyzeral, že má čosi v uchu, stále potriasal hlavou a držal ju naklonenú, ale nič som nevidela, tak som povedala, že ho musíme ísť dať pozrieť, nech na mňa ocko počká, ale nepočkal. Zvláštne bolo, že Max u doktora vyvádzal a ucho si pozrieť nedal – iba to druhé, neproblematické. Keďže vedia, aký dobrý pacient je, usúdili, že tam skutočne niečo musí mať – a uspali ho :( Skoro ma porazilo, keď mi to otec zvestoval. A viete, čo bolo najhoršie? V tom uchu nič nemal... Strašne to mrzelo aj našich doktorov.

Posledný rok u nás nastala zmena v tom, že s nami cez víkendy na prechádzky chodí aj otec a mama zase posledné dva tri roky na večerné venčenie. Dovtedy sa im vôbec nechcelo. A ja som si pozvoľna začala všímať, že niečo v našej hierarchii asi nie je úplne v poriadku (bože, prepáčte mi ten sloh, pokojne mi to zaúčtujte, zaplatím Vám Váš čas), že zrejme nie som vodca (a ani by som sa nedivila, chýba mi absolútna istota), ale zrejme som mamatata. Čítala som si znovu príspevky, poradňu a utvrdzujem sa v tom čoraz viac a som trochu smutná. No, trochu... :) Popíšem teraz rodičov, keďže žijeme spolu v mojom byte, možno budete vedieť posúdiť a povedať mi to na rovinu.

-        Rodičia sú zvláštne... neemotívni. Resp. to držia v sebe. Pokojne si môžete odfakliť prst a revať od bolesti, oni sa neprídu pozrieť, čo sa stalo. Čo už potom drobné psie nuansy?

-        ťažko prijímajú nové veci, chýba im trochu konštruktívne premýšľanie či sebareflexia, dlhšie im trvá, kým pochopia a prijmú. Ale nie sú zlí, nemôžem im krivdiť, sú skrátka takí.

-        Maxíka ľúbia, ale len ako ťuťumuťu, všetko ostatné je moja starosť.

-        mama často nie je doma, s otcom sme častejšie.

-        mama je typ obete a introvertná.

-        otec je dominantný, ale tiež v sebe kadečo drží. Je bývalý policajt a to asi hovorí samo za seba.

-        ja som čosi medzi nimi, ale veľmi „mojkavá“ voči Maxovi. Robím posledných 5 rokov doma, som s ním stále, veľmi sme si na seba zvykli.

Keď idem na večernú kratšiu vychádzku aj s mamou, Max na nej visí pohľadom, nasleduje ju po celom byte, až kým sa konečne nevychystá. Mňa iba odbieha kontrolovať, ale vonku viac pokukuje po mame. Ak ale niečo poviem (napr. ktorým smerom sa ide), samozrejme na mňa kukne.

Presne to isté je, keď ideme na výlet s otcom. Max vyvádza, piští, sleduje ho a kým sa nedostaneme k autu, drží sa mu tesne v pätách, nespúšťa z neho pohľad – mňa ignoruje. Výlety sa nám za posledný rok zhustili, začalo ma to teda znepokojovať. Sprvu som si myslela, že mu je otcova prítomnosť len vzácna, preto sa tak správa, ale už o tom pochybujem. Vravím otcovi, že si musí Maxa všimnúť, upokojiť ho a on gáni, že zase mentorujem, prípadne Maxovi čosi ľudsky povie, a tým je to preňho vybavené. Samozrejme, Max piští naďalej. Keď sa podujmem na upokojovanie ja (hlas, dotyk), stuhne, upokojí sa, stíchne, ale len kým to robím. Ak vôbec. Potom veselo pokračuje v komentovaní a ignorácii mojej maličkosti. Pokiaľ sa na výlete rozdelíme, zmätene pobehuje medzi nami, chce nás mať pokope, veľakrát zostane presne uprostred nás a striehne na oboch.

Ak zostaneme na nejakom mieste stáť, komentuje a piští, kuká výhradne na ocka, dokonca naňho skáče a strká mu hlavu pod pazuchu.

Ak som s Maxom vonku sama a stretneme známeho (bez psa), stojíme a rozprávam sa s ním, Max bez pohnutia sedí, čaká a nudí sa. Rovnaká situácia, ale za prítomnosti otca – Max piští a dobiedza doňho.

Keď som s ním sama doma, spí pri mne na posteli (robím sediac na posteli), občas ma stráži (napr. ak idem na wc, čaká na chodbe), väčšinou však spokojne spí. Ak je doma aj otec, je takmer zásadne s ním, len niekedy na chvíľu príde za mnou. Ak sa otec pohne, zvyčajne ho všade nasleduje.

Bola som s Maxom sama v cudzom byte skoro 3 týždne, kým sa náš byt prerábal. Zvládli sme to úplne v pohode. Nestresovalo ho cudzie prostredie, iba prvé asi 4 dni čakal, kedy prídu rodičia. Absolvovali sme nádherný výlet na našu dedovizeň s príbuznými, šli sme tereňákom neschodnými cestami, Maxa som musela držať na kolenách, lebo auto bolo preplnené, aj to nádherne vydržal bez komentovania a kukal von oknom. Ešte k tomu je to staré auto bez klímy a bolo v ňom neskutočne teplo.

Stalo sa, že sme šli otca vyprevadiť k autu, keď šiel na služobku, a Max dával jasne najavo (hoci keď niekam ideme všetci, tlačí sa do auta, len aby sme ho nenechali na ulici (akoby sa to niekedy stalo)), že on nechce nikam ísť, že sa chce vrátiť so mnou domov. Keď pochopil, že sa so mnou domov naozaj vráti, upokojí sa.

Keď sme vonku sami, často na mňa pozerá, poslušnosť výborná, stačí gesto, komunikácia s druhými psami dobrá, nekonfliktná, zvedavá, alebo vyhýbavá (kvôli mrchavej čivave chce na druhú stranu ulice).

Celé roky so mnou Max vôbec nespával v izbe. Môže, má tam svoju postieľku, môže byť so mnou aj v posteli, dvere bývajú otvorené. Keď už na nás bol zvyknutejší, ako šteňa som si ho cielene dávala pred spaním do postele, ale nechcel zostať. Spáva v spálni s rodičmi, kde má ďalšie svoje miesto – ale nechce byť v posteli, spí na zemi. Iba posledné mesiace sa občas večer uloží u mňa (na zemi) a stáva sa, že sa zobudím a ešte stále spí so mnou, čomu sa poteším.

V posteli je s nami iba cez deň – bez ohľadu na to, či som v nej aj ja / rodičia, ale v noci chce mať zjavne svoj priestor a pokoj. Iba jediný raz som sa zobudila na to, že som o čosi zavadila – spal v mojej posteli! Ja som sa, priznávam, zľakla, lebo príde za mnou, len ak ho čosi bolí. Ale hneď som sa upokojila, šťastná som ho pohladila a otočila sa na druhý bok – a on odišiel. Čítala som vo Vašej knižke „O psech a lidech“ o írskych setroch, že psi si držia hrdý odstup od majiteľa. Možno sa uňho táto črta dosť prejavuje?

Rána: keď vstane otec, ide sa zblázniť od radosti, olizuje ho, komentuje a „Šikovne vstávaj a poď jesť, aby si mi mohol dačo dať, kým Zuzka spí!“. Keď vstane mama, len priklopí uši, buchoce chvostom, ale vôbec za ňou nejde. Keď vstanem ja, občas vyskočí do postele a teší sa, ale nie tak radostne ako pri ockovi. Zaškerí sa, zvalí sa vedľa mňa a škrabkaj. Ale len za predpokladu, že ešte neboli raňajky s otcom, lebo keď je po, je už vytešený, a keď vyjdem z izby, iba pobúcha chvostom a ide si zdriemnuť, kým sa nenachystám na prechádzku.

Mám pravdu, pán Dostál, keď si myslím, že som sa dopracovala do úlohy mamataty a vodca by mal byť otec? Alebo v čom to je? Otec vodcom byť nechce a je presvedčený, že som ním ja. Vašu knihu si prelistoval, ale nečítal. Povedal, že ste veľmi múdry (nie ironicky), a tým to preňho skončilo. Max poslúcha všetkých, aj mamu, nikomu z nás neutečie a všetkých ľúbi a zúrivo nás víta po príchode domov. Je to taký ksichtoš, má bohatú zbierku výrazov aj zvukov a mne sa to strašne páči. Rozhodne toto nepíšem len preto, aby Max zmĺkol, len ma to celé zaujíma. Založením je skôr submisívny, nekonfliktný, ale ak ho nečakane napadne nejaký pes (stali sa dosiaľ 3 útoky psích asociálov z dvorov v dedinách), do pár sekúnd to vybaví a cudzí pes utečie so stiahnutým chvostom. Konfliktu sa snaží vždy predísť, ak sa dá, ale keď sa nedá, poradí si.

Môžem ešte skonzultovať granulky? Pozerala som si dané príspevky v Poradni vo viacerých rokoch. S Maxom som z Puriny Pro Plan pred 3 rokmi prešla na Hills Science Plan, ale po cca roku dostal akúsi alergiu, ktorú nedokázali definovať (nemá stopy na koži a krvný obraz je ok, no škrabal sa tak zúrivo, až sa oskalpoval na hlave a ústach). Možno mu nesadlo práve Hills, lebo keď prešli príznaky a vrátili sme sa z hypoalergénnych Hills na bežné Hills, alergia sa takisto vrátila. Keď som prešla opäť na Purinu Pro Plan, už bolo dobre. Horšie je, že tá asi odchádza z trhu, dá sa kúpiť iba obrovské balenie a podobne ako Eukanuba je takmer nezohnateľná. Bojím sa, že sa raz nebudú dať zohnať vôbec. Zúfalo hľadáme náhradu, ale Maxovi väčšina nechutí, alebo má z toho mäkkú stolicu, príp. rovno hnačku. Kamoška mala podobné problémy, až zakotvili pri Brit Care rade (nie čisto Brit – všimla som si však, že toto neodporúčate). Kamoška tvrdí, že Brit je nekvalitné (ako aj Vy), ale že Brit Care je dobré (aj podstatne drahšie) a jej psovi to konečne pomohlo. Poznáte Brit Care, či ani to neodporúčate? Zloženie napr. tu: http://www.zoohit.sk/shop/psi/granule/brit/brit_care/480867 Sóju neobsahuje, je konzervované vit. E, ale v nutričných prvkoch sa už nevysomárim, aj keď porovnávam s Purinou... Hills sa už bojím skúšať... Celkovo Maxovi máločo chutí (z granúl, naše by si dal, aj psie pochúťky), často necháva nedojedené, chudne, ale energiu má a vyzerá dobre. Z toho neustáleho skúšania optimálnych granúl má potom dupľom hnačky. Pri Brit Care je stolica fajn, aj keď bobkuje namiesto šúlkovania, zatiaľ aj papá. Purina Pro Plan mu už akosi prestávala chutiť, keď som mu ju ešte pred mesiacom a pol dávala (teraz kŕmim Brit Care, ale nebudem mu to dávať, ak neschálite)... Radu Purina Pro Plan pre seniorov dokonca vyslovene odmietal, iba klasickú dospelácku verziu ako tak zjedol, ale v miske aj dosť nechal... Celý život asi až do 9. rokov (vtedy som spontánne zamenila Purinu za Hills a začali tie alergie, či čo to je, spúšťajú sa v teple, ale odvtedy už nie také silné) bol dosť jedák, mala som pocit, že ak mu nasypem 15 kg, zožerie to...

O K-9 mi tá istá kamoška vravela (nezaoberá sa predajom granúl, je laik a pomáha v útulku), že vraj už nie sú také kvalitné. Či ich ešte stále odporúčate? V príspevkoch sa K-9 naposledy spomínali v roku 2015. Ale tiež je už ťažšie ich zohnať. Lezú mi na nervy všetky tie hypermoderné granule s kadejakým ovocím a bylinami po vzore vlčej stravy. Obchody pre zvieratá sú toho plné a predavači ich strašne vnucujú (naposledy Core, neskúšala som), Eukanubu a Purinu tam už ani nemávajú...

Max je schopný aj tri mesiace poriadne nejesť, hoci mu misku beriem hneď, ako od nej odíde. Netuším, z čoho žije. Na nové granule sa vždy vrhne, zožerie všetko – ale vydrží mu to deň, tri, maximálne mesiac. A z drvivej väčšiny značiek má mäkkú stolicu...

Toto nepapanie som už raz s Vami riešila, spomínali ste mi ochorenie slinivky, čo sa ale u nás nepotvrdilo.

Tiež by som rada začala dávať kĺbovú výživu, ale Chassoton 4 % už nepredávajú. Videla som, že v jednom príspevku odporúčate Alavis kĺbovú výživu. Môže to byť náhrada za Chassoton? A následne dávať ten Caniviton Forte, ako odporúčate v knižke „O psech a lidech“?

Píšete, že odporúčate začať to dávať na jeseň. Prečo? Ak je to napr. z dôvodu menšieho pohybu kvôli zhoršenému počasiu, my to máme presne naopak. Max žije na jeseň a v zime a v teple nad 22 stupňov hibernuje :D Môžem začať dávať už teraz, či predsa len počkať na jeseň?

Ďakujem ešte raz za Váš názor a veľmi, veľmi sa ospravedlňujem za ani nie otázky ako za román. To so zaplatením Vášho času som myslela vážne. Možno na jeseň by sme sa prilásili na sústredenie, ak bude Max ešte stále v kondícii (predsa len 12 rokov je už 12 rokov, aj keď momentálne je to super – klop klop klop!!!) alebo by sme sa prišli len tak ukázať, nech Vám stisnem ruku za Vašu prácu. Tiež na jeseň, vzhľadom na to, že teplo Maxovi pri dlhších výletoch a cestách ozaj nerobí dobre, asi v minulom živote žil na Sibíri :)

Želám vydarené sústredenie so samými super ľuďmi a ich štvornohými zrkadlami :) Pokojne si dajte čas s odpovedaním, teraz toho bude mať veľa.

Ďakujem!

Odpověď: Dobrý den:) Velmi si vážím Vaší 102% "psí důvěry" (myslím to naprosto vážně), přečetl jsem Váš superdlouhý mail opravdu poctivě (a žádné finance proboha neřešte!) a zodpovím Vám všechny Vaše dotazy. Mám teď těsně před soustředěním, navíc za sebou už dlouhý víkendový článek, ale čekala byste jinak skoro 14 dní, tak to rád zvládnu ještě dnes;)

Moje odpověď na téma, které tvoří naprostou většinu Vašeho mailu, je v podstatě velmi jednoduchá a přímá.

Svoje výcviková a relaxační soustředění pořádám mimo jiné právě proto, aby se tu pejskové a jejich majitelé dali vzájemně dohromady, popřípadě zjistili, zda je konkrétní člověk skutečně svému pejskovi tím skutečným "majákem" a vůdčím jedincem. Pokud ne, pomůžu mu k tomu.

Jinými slovy - nemohu na dálku posoudit, zda Maxík více bere Vašeho otce, zda je to jen Váš dojem nebo zda skutečně některé věci neděláte dobře. Musel bych Vás s Maxem vidět, případně na vás dvou zapracovat. A to vše jde pouze osobně - ať už formou konzultace, individuálního výcvikového servisu nebo na soustředění. Mimochodem, už několik let se moje soustředění koná jednou ročně na jaře (jar), na podzim (jeseň) ne, je to zřejmé i z popisu a historie těchto akcí. Je proto velká škoda, že jste nevyužila třeba tohoto aktuálního termínu, Váš psí parťák by to zvládl, mohli jsme vše dát do pořádku a Vy byste se nemusela trápit tím, zda Maxíka neztrácíte...

Pokud se rozhodnete se svým pejskem za mnou přijet mimo soustředění (konzultace/individuál), bude to rozumný a jediný efektivní postup. Toto opravdu nelze řešit na dálku, je mi líto, potřebuji vidět Vás i Maxe naživo. Pokud bych teď cokoli psal bez tohoto poznání, jen bych Vás zmátl a bez zpětné vazby mohl zavést na špatnou cestu. Jsem jako ten doktor - potřebuji vidět své "pacienty", nemohu jim v podobných případech ordinovat pomoc na dálku.

Další dotaz - granule. S granulemi Hill's mám obecně nejen já dobré zkušenosti, ale samozřejmě nemusí sednout úplně každému pejskovi a navíc v Maxově věku už může být zvýšená intolerance vůči některým složkám jakéhokoli krmiva. Osobně bych zkusil ve Vašem případě granule od výrobce "TROVET" (Holandsko), který se specializuje na psí dietní krmiva pro různé druhy alergií, poruchy trávení apod. Dokud žil Šedýsek, krmil jsem ho několik let řadou TROVET HLD a fungovalo to dobře, stejně tak i dalším lidem. Zkuste to, ale musíte samozřejmě vybrat řadu konkrétně pro svého pejska.

Poslední dotaz - kloubní výživa. Alavis je dnes asi nejkvalitnější kloubní výživa z hlediska působeni i mechanismu zpracování, mohu vřele doporučit. U Maxe nemusíte čekat na podzim, podle potřeby aplikujte tříměsíční kúru jednou až třikrát ročně, vždy mezi tím udělejte minimálně měsíc přestávku. Tak to ostatně doporučuje i sám výrobce.

Maxíkovi držím moc moc pěsti, ať je v rámci možností zdravý pejsek a je tu s Vámi ještě hodně dlouho. Vám přeji, ať Vám moje odpovědi pomohou a pokud se rozhodnete dát na moje doporučení ohledně problému "mamatata", velice rád Vás i Maxíka poznám osobně. Děkuji za přání a Maxíka za mne prosím pořádně pohlaďte...;)

 

(13.5.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace:
ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý deň, prosim o radu. Moja fena a ja máme super vzťah, nemám s ňou žiadne problémy, 90% času chodí bez vodítka a dôverujem jej pri stretnutiach s inými psami. Nevyvoláva konflikty, vie sa aj pohrať so psom, keď sa jej nepozdáva ignoruje ho alebo stiahne chvost a odchádza. Problém je však, ked si s ňou niekam sadneme napríklad na pivo - okamžite dané územie vníma ako "naše" a útočí na všetky psy čo by sa chceli k nám priblížiť. pokiaľ sedia dostatočne ďaleko nerieši ich ale inak striehne aby sa žiadny nepriblížil. Ako toto nežiadúce správanie odbúrať prosím? Čo je ešte veľmi zvláštne - rok sme bývali s rodičmi v rodinnom dome, teraz už sme v byte. Počas pobytu v dome sa stalo párkrát že nám na záhradu alebo rovno do domu vliezla susedkina fenka Yorkshire - nemali sme ploty dlhšiu dobu. Moja fenka však len zazerala a žiadny štart sa nekonal. Ako to že doma nerobila take sceny ako niekde v bufete? Viete mi dať na to vysvetlenie? Ďakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Těžko úplně jednoznačně soudit na základě takto skrovných informací (bylo by dobré vědět například typ křížence, zda se popisovaný problém projevuje až v poslední době nebo po celý život fenky atd.), ale s velkou pravděpodobností jsou příčiny vcelku jasné.

Vlivem kastrace provedené v jejím mladém (ještě psychicky nedospělém) věku v kombinaci s tím, že ve Vás nevidí svůj "maják", dochází zcela přirozeně k tomu, že pokud se ocitne v pro ni více zátěžové situaci, psychicky ji nezvládne. Což je právě Vámi popisované "pivo", kdy u ní dochází ke stresu zaviněným okolním hlukem, provozem a dalšími psy. Jinými slovy nejedná se ze strany fenky o projev dominance, nýbrž naopak o agresivitu ze strachu, podpořenou navíc kastrací, která její osobnost posunula do obecné nejistoty a nestability (na toto téma máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici velké množství materiálu k přečtení).

U Vás doma byla situace jiná - větší prostor, daleko menší pocit ohrožení, konkrétní fenka v ní nevzbuzovala stres, domácí prostředí. Jednoduše řečeno zcela jiná atmosféra a zcela jiná situace, proto zde reagovala jinak.

Pokud ji s sebou berete do popisovaného a pro ni zátěžového prostředí, pak vždy mějte fenku na vodítku těsně u sebe, položte jí otevřenou dlaň na bok a snažte se, aby z Vás proudil klid a pohoda. Plus velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a snažit se aplikovat zde popsané postupy (emoční, kontaktní a hierarchické) tak, abyste se pro svoji fenečku stala tím v mé odpovědi již zmíněným "majákem", tedy vůdčí osobností, která z Vaší fenky sejme potřebu "řešít problém". Pokud to zvládnete, rychle uvidíte pozitivní výsledky...

 

(15.4.2018)
Plemeno: irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame petimesicni stene irskeho setra a kdyz si ho doma nevsimame (telefonujene, koupeme se, jime) tak udela velkou potrebu v kuchyni nebo se vycura kdekoli v byte. Muzete mi prosim poradit, jak tomuto chovani nejlepe zamezit? Diky.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě je zapotřebí si uvědomit, že schopnost plně ovládat svěrače nastupuje u štěňat až kolem 6. měsíce věku, někdy ještě později. Další a velmi častou příčinou je psychika - pokud je pes dlouhodobě ve stresu nebo chybí správná sociální komunikace (což majitelé psů často velmi podceňují), nastupují mimo jiné i tyto vzorce chování.

Každopádně současný věk Vašeho pejska je určitě jednou z příčin, dejte tomu ještě nějaký čas. Doporučuji také prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a dodržovat zde popsané principy sociální komunikace a hierarchických vazeb, tím eliminujete případné psychické příčiny.

Pes (štěně) je živá bytost, prochází postupným přirozeným fyzickým i psychickým vývojem a svým chováním citlivě reaguje na prostředí, ve kterém žije...

 

(25.2.2018)
Plemeno: labrador/německý ovčák x australský ovčák
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 5 let/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych od Vas poradit. Mame doma petiletou fenku labose a  dvouletou krizenku Australskeho ovcaka a Nemeckeho ovcaka. Zhruba do roka nebyl mezi pejsky problem. Jenze asi po roce  zacala byt krizenka dost agresivni na starsi labosku. Laboska nesmi projit kolem zavrenyho pytlu granuli, jinak po ni krizenka vyjede. Nesmi si laboska vzit na dvorku klacek, protoze krizenka jde okamzite po ni. Posledni dobou sme ani nestihly zjistit proc krizenka vyjela po labosce. Zacala po ni vyjizdet i v noci. Zkousela jsem i ze labosku jsem prvni pohladila, prvni si vzala jidlo..ale i tak.nepomohlo...vydrzi chvilku spolu na dvorku na vyvenceni. Jinak musi byt kazda oddelene. Uz jsem zkousela se ptat jednoho psiho psychologa a psal ze krizenka nikdy nebude respektovat labose, ze muzu zkusit jeste kastraci ale ze nevi jestli pomuze. Dost me stve ze krizenka musi byt zavrena ale zase se bojim kdyby krizenka zase vyjela, tak muze ublizit fence nebo synovi ktery by se mohl priplest mezi ne. Vcera uz jsem je musela odtrhnout, zarvat na ne uz nestacilo.  Laboska se ji bohuzel podridila a ma zni respekt. Jako sama by byla hodna, je naucena..poradil by Jste prosim?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem v Poradně mnohokrát podobné případy rozebíral, i zde jde o přirozený a logický důsledek neznalosti základních smečkových pravidel. Mladší fenka se dostala do věku, kdy začala řešit hierarchii mezi sebou a starší fenkou labradora, to je zcela normální, ale pouze Vy jste ten, kdo musí zajistit ve své smečce hierarchický pořádek. Kříženka je vzhledem ke svému původu povahově dominantnější než labradorka, ta ale musí mít natolik Vaši hierarchickou podporu, že se stále ještě nedospělá kříženka podvolí. Pokud Vaši podporu nemá nebo ji má v nedostatečné míře, stáhne se a je vysoká pravděpodobnost, že ji mladší fenka začne postupem času terorizovat. V této době musí být fenka labradora stále ještě na jednoznačně vyšší hierarchické pozici a Vy jí v tom musíte aktivně pomáhat. Pokud to neuděláte, budete za nějaký čas mít sama s kříženkou velké problémy.

Samozřejmě to vše nejde bez toho, abyste byla aktivní součástí své smečky, na vůdčí pozici. To mělo mimochodem fungovat již od samého začátku, pak byste se do uvedených problémů ani nedostala. Nestačí jen základní preference například v krmení a pohlazení, základem je psychika, komunikace, vzorce chování vůdčího jedince a obecné vedení smečky - mnohokrát již na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsáno a rozebráno. A také vědět, že konstelace fena-fena je potenciálně vždy mnohem problémovější než fena-pes nebo pes-pes.

Pokud budete namísto vedení své smečky fenky od sebe oddělovat, dosáhnete pouze toho, že kříženka začne labradorku likvidovat, kdykoli bude mít příležitost. Labradorka se stáhne úplně a Vy ji ztratíte, protože ona zcela správně očekává Vaši hierarchickou podporu, nikoli zradu. Úspěšné vedení smečky je vždy založeno na podpoře správně nastavené hierarchie, nikoli na ustupování nedospělé dravější křížence, která jen vycítila svoji šanci na úkor dospělé labradorky. Kříženka není v tomto případě přirozený vůdce a pokud jí ustoupíte, začne být vůči labradorce ještě agresívnější a jak jsem již psal, další na řadě budete Vy a Vaše rodina.

O kastraci už jsem napsal tolik, že pokud si moje články na toto téma přečtete, sama pochopíte, že by to bylo to nejhorší, co byste mohla udělat. To, co Vám poradil onen "psí psycholog", je nesmysl - jednak tvrzení o doživotním nerespektování Vaší labradorky kříženkou (znovu opakuji, jde jen o přirozený pokus zaujmout vyšší pozici a Vy teď musíte kříženku opět odkázat na její realitě odpovídající hierarchické místo), jednak doporučení kastrace, kterou byste nevratně zničila úplně všechno.

Musíte teď opravdu zapracovat a pokud budete chtít, můžete za mnou s oběma fenkami přijet a já Vám pomůžu. Znovu zopakuji, že jediným přirozeným a účinným řešením je začít fungovat jako vůdce se vším všudy, podpořit labradorku na vyšší pozici, v případě potřeby zkorigovat nedospělou kříženku a rozhodně zrušit jejich fyzické oddělování. Pokud si na to netroufáte nebo máte obavy ze zranění kohokoli kolem sebe, pak velmi doporučuji s fenkami za mnou přijet a naučit se vše potřebné přímo ode mne, praktickou cestou. Není rozumné zbytečně riskovat.

 

(18.2.2018)
Plemeno: bišonek x toy pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,prosím o radu,náš dvouletý Max křířenec bišonka a toy pudla,strašně brečí a vije když zůstane doma sám.Zkoušeli jsme trénovat odchody,chválení když je zticha a pamlsek,vynadání když spustí tu jeho árii.Před odchodem na doporučení veta jsme zkoušeli i ho utahat procházkou.Bohužel na něj nic nezabírá.I když jsem třeba jen v koupelně,nebo jdu do jiné místnosti tak začne kňučet.Kamarádka pracuje v útulku a myslí si,že Max trpí separační úzkostí,což si myslí i náš veterinář a proto mi bylo doporučen se obrátit na Vás.Sousedé nám neustále dávají různé cedulky na dveře,že psa týráme atd a že si budou stěžovat a nechají nás vystěhovat. Našli jsme mu i hlídání,ale Max stále kňučel a čekal na nás.Byla by možná osobní konzultace ?

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě je osobní konzultace jednoznačně nejrozumnější, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(11.2.2018)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, predne by jsem se chtela omluvit, pokud se na podobny dotaz jiz nekdo na Vasich strankach ptal a spatne jsem hledala a tazi se Vas znovu. Poridili jsme si pejska cistokrevneho Bernaka samce jmenem Ivan. Pejskovi je 2 a pul roku. Statny, zdravy, mily a moc mazlivy pejsek. Vzali jsme si ho od starsi pani, ktera byla na operaci a ma spatnou rekonvalescenci uz delsi dobu. Pejsek u ni byl na dvore za domkem a vic jak pul roku "sam" kvuli francouszkym holim za nim nemohla nebot by ji povalil (vazi 52 kilo pejsek). Pouze ho krmila, ale zadny kontakt s ni nemel. Jeji dcera s detmi obcas Ivana vyvencili a kdyz byl cas, pustili ho k sobe na zahradu ke svemu psovi kde si oba hrali i s detmi. Nicmene, protoze si byla vedoma ze Ivanek strada, rozhodla se ho dat nekomu kdo bude mit vice casu na kontakt s nim. Tedy jsme si ho vzali. Ted je u nas na dvore, kde z kazde strany za plotem ma psi kamarady se kterymi dovadi. Obden ho chodime vencit, kvuli slozitemu zamestnani to casteji nevychazi. Je u nas zhruba 3ti mesic a zacal v poslednich tydnech vyvadet psi kusy. Na prochazce neni problem, na zavolani prijde a porad si nas hlida aby jsme mu nekam neutekli. Problem nastava tehdy, kdyz potkame jine lidi nebo zvirata. Za kockou bezi jako o zivot a za psi taky vystartuje radosti, ze si muze hrat a na povely nereaguje. Ale ja vazim 60 kg a kdyz se takhle rozbehne, vlaji za nim jako papirovy drak. Lidi zase bezi vitat a deti taky, problem je, ze je ho kus a ne kazdy to vnima dobre, ze se k nemu rozbehne takovehle tele.  Dostal uz nekolikrat vyhubovano, ze to delat nesmi, ze musi pomalu, ale vypada to, ze to nechape. Doma nam z niceho nic, zacal stehovat pelech ktery ma u dveri. I po prochazce a hratkach ho nejcasteji v desti nebo snehu odtahne na travnik. Mysleli jsme, ze mu vadi ze je mokry. Ususili jsme ho, dali na jeho misto a stejne ho za chvili odtahl pryc. Dalsi problem nastal s okrasnou predzahradkou. Kdyz jsme si ho privezli, tak do ni mohl a kytky zustali cele jakou dobu. Ale ted kdyz jsme ho oplotili, tak ma stale tendence do nej skakat. Vim, ze tohle je nase chyba. Predtim tam mohl, ted nesmi, takze asi nechape proc. Ale radi by jsme slyseli nejakou radu, jak ho to odnaucit. Pred par mesici jsem zjistila , ze jsem tehotna. Ivanek jak vita, tak radosti skace. Pri stejne intenzite jeho vitani, s vetsim brichem uz nebude zadna sranda ho toto chovani odnaucit a o miminko se uz ted bojim. Ja jsem nezkuseny pejskar, v zivote jsem pejska nemela, chapu, ze urcite nejake veci delame spatne a vim ze pes neni dekorace, ale kdyby byla varianta jak nam poradit a nenasilne ho takovymto kouskum odnaucit byli by jsme vdecni. Pritel pejska mel, ale uplne jine plemeno, takze s timhle si tez nevi rady.  Je mi jasne, ze chyba je na nasi strane. I kdyz jsme dusledni a on moc dobre vi, kam ve smecce patri, tak se neubranime te jeho hravosti a vitani. Nehlede na to, ze Ivanek se nejspis nudi, proto dela ty sve kousky. Jsme radi, ze mame bezkonfliktniho submisivniho pejska k detem, ale takovyhle halama musi vedet kde jsou meze. Mel by jste pro nas nejakou radu? Mockrat dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je od vás hezké, že jste se rozhodli Ivanovi (i jeho původní majitelce) pomoci. Bohužel, řada věci je opravdu velmi špatně.

Pes, který se dostane na procházku jen každý druhý den, je chudák. Pes, který je omezen v sociálním kontaktu se svým člověkem a jeho "domovem" je dvůr, je pes nešťastný, u kterého začne velmi rychle narůstat sociální stres. Jeho první projevy už vidíte sami a pokud nezměníte přístup, celá situace se bude razantně zhoršovat - pro Ivana i pro vás, jeho nové majitele. Je to velký silný pes a už teď velmi dobře ví, že z jeho lidí si s ním nikdo poradit neumí. Chybí mu správná výchova, správné vedení, správné prostředí a správně nastavená smečková hierarchie - a právě z toho plynou úplně všechny popisované problémy včetně těch, které teprve nastanou.

V žádném případě tu nejde o nějaké "odnaučení takovýmto kouskům", v tomto případě jde o základní nezvládnutí velkého (a stále ještě psychicky nedospělého) psa v kombinaci s neznalostí jeho skutečných psychických a fyzických potřeb. V této situaci figuruje ještě Vaše těhotenství, které se za stávajících okolností stane rizikovým v souvislosti s uvedeným nezvládnutím výchovy a vedení bernského salašnického psa. Chybí Vám znalosti a praxe, což je zcela pochopitelné, nicméně je velmi vhodné nechat si teď účinně poradit, naučit se potřebné komunikační a praktické postupy a nedělat další chyby - s vysokou pravděpodobností by to došlo do špatných konců. Je to základní zodpovědnost vůči Ivanově spokojenému a bezproblémovému životu, vůči jeho psímu a lidskému okolí i vůči Vaší vlastní rodině.

Nejrozumnější cesta a pomoc, kterou Vám rád poskytnu, je varianta absolvování mého  individuálního výcvikového servisu , kde se naučíte vše potřebné pro bezproblémový zbytek života s Ivanem. Buď jej absolvuje Váš přítel s pejskem sám nebo můžete, pokud to Váš stav dovolí, přijet s nimi. Současná situace je velmi nebezpečná pro vás i pro Ivana a pokud chcete dát věci do pořádku, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme termín a vše potřebné. Věřím, že si svého nového psího parťáka ponechat chcete a jak jsem napsal, pokud budete chtít, velmi rád vám všem pomůžu.

 

(4.2.2018)
Plemeno: staffordšírský bulteriér/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 8 měsíců/11 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, už 11 let mám jorksirka Maxika.Bydlim v paneláku a pejsek je prostě zlatíčko. Můj syn pořídil si s přítelkyní stafordsirskeho bulteriera, teď je mu 8 měsíců.Jezdil k nam na návštěvu pravidelně ale Maxik nikdy ho nepřijal, nechtěl si s ním hrát a jen na něj vrčel a utíkal di svých skrysi. Takhle reaguje na všechny větší psy.Syn se š přítelkyní rozešel a přestěhoval se zpátky k nam do bytu. S přítelkyni se dohodli na střídavé péčí. Dnes jsem se snažila je opětovně seznámit ale neúspěšně. Nevím jak synovi pomoc aby nepřišel o pejska a aby můj Maxicek netrpěl.Vzdy když pes syna měl u nás zůstat tak Maxicka hlídala babička.To není ale řešení. Poraďte mi prosím,všichni jsme z této situace nešťastní.

Odpověď: Dobrý den:) "Střídavá péče" je pro každého psa jedna z nejhorších věcí, to za prvé. Pes není dítě, potřebuje nastálo jednoho svého člověka, ne být chvíli u jednoho, pak u druhého a ani jeden pro něj přitom není skutečným vůdcem smečky. Takto to u psů opravdu nefunguje a je to jedna z věcí, které u každého spolehlivě vyvolají stres a stresové chování. Tedy prvni věc, kterou je nutné dát do pořádku - Aron musí zůstat trvale buď u Vašeho syna nebo u jeho expřítelkyně, to je základ. Je to štěně na počátku psí puberty a potřebuje čitelné prostředí a vedle sebe jednoho svého člověka.

Co se týče Vašeho pejska, u něj je vidět velký sociální deficit a opět neexistující podpora ze strany jeho člověka, tedy Vás. Píšu o tom tak často nejen zde v Poradně, jaké jsou pak nevyhnutelné důsledky, pokud člověk svému psímu parťákovi nezajistí pro něj přirozené prostředí, tedy hierarchicky fungující lidskopsí smečku a správnou výchovu a vedení hned od začátku. Max je navíc už starší pejsek a hůř bude přijímat psího nového člena smečky.

Nemáte to ke mně daleko a jediný rozumný způsob, jak začít dávat věci do pořádku, je se se mnou domluvit a se synem (pokud si Arona nechá on) i oběma  pejsky za mnou přijet. Pokud chcete dát dohromady dva cizí psy, je zapotřebí jednak zvolit neutrální prostředí, ne domov jednoho z nich (už jsem to tu mnohokrát zdůrazňoval), jednak použít správné postupy. Pomůžu vám všem, pokud budete sami chtít. Na dálku to opravdu řešit nelze.

 

(4.2.2018)
Plemeno: pudl střední
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano (kastrace ve veku 3 let na doporuceni veterinarky z duvodu pernamentniho olyzovani pohlavnich organu, briska a okusovani ocasku. Pozdeji bylo zjisteno ze jde o alergii kterou pejsek trpi do dnes..)
Dotaz: Dobry den, prosim Vas poradte mi jakou kloubni vyzivu uzivat pro pejska ktery je silny alergik (zrejmne potravni alergie - mame problem uplne se vsim co snime mimo hypoalergennich granuli Hills Z/D) kdyz temer vsecny kloubni vyzivy maji neaky extrakt nebo jsou ochuceny ruznymi prichutemi. Pejsek, 8 kg Pudl, trpi artrozou v leve kycli a kulhal, ted uz je mu lepe co uzivame ALAVIS 5, ale veterinarka nam doporucuje stridat kloubni vyzivu kvuli vstrebavani.. Doporucila nam ROBORAN CHONDRO 6 nebo HA, ale ve slozeni jsem zjistila ze obsahuje prirodni extrakty z morskych zivocichu s rybi vuni, tak nejsem si jista zda by byl tento produkt pro nas vhodny.. prosim poradte uz jsem bezradna.. Predem moc dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Zkusil bych nahradit přípravek "ALAVIS™ 5" přípravkem "ALAVIS™ Kloubní výživa" od stejného výrobce, složení je trochu jiné a obsahuje dvojnásobek chondroitin sulfátu. Obecně tyto dva přípravky neobsahují žádná barviva, konzervační látky, ani ochucovadla. Dodržujte důsledně vzorec 3 měsíce aplikovat a 1 měsíc dát pauzu (důležité!), optimální denní dávku to chce odzkoušet, pak lze tyto přípravky bez obav podávat dlouhodobě. V kombinaci s hypoalergenními granulemi, které Vaší fence (jak píšete) vyhovují, nic lepšího nevymyslíte. Budu moc držet palce.

Nedá mi to ještě neokomentovat důvod kastrace - ano, tato "diagnóza" bohužel stála pohlavní orgány dost pejsků z řady kastrátů, se kterými jsem se osobně setkal. Je až příliš oblíbená, ale naprosto k ničemu, pokud jsou v tom hormony nevinně. Vždy se proto vyplatí v takovém případě získat názor od více veterinářů (plus kvalitní laboratorní vyšetření). Skutečnou příčinu olizování (alergie, cizopasníci nebo projev psychického problému) stojí za to pečlivě zjistit dříve, než se provede nevratný kastrační zákrok, pak už je na všechno pozdě. Píšu to teď spíše pro ostatní v podobné situaci, aby v těchto případech byli velmi, velmi opatrní.

 

(28.1.2018)
Plemeno: flat coated retrívr x bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 a 3/4 roku
Kastrace:
ano, v roce a půl
Dotaz: Dobrý den, rád bych vás požádal o radu ohledně problematického chování mého psa. Psa jsem si vzal v červenci 2016 z útulku. S lidmi pes vychází dobře, povely sedni, lehni a pac celkově zvládá dobře, ale problémem je kontakt s ostatními psy. Jakmile se dostane do kontaktu s ostatními psy, tak začne tahat na vodítku, v tu chvíli neposlechne žádný povel a začne hlasitě funět a někdy i štěkat. Zkoušel jsem socializovat ho s ostatními psy, ale nikdy z toho žádný úspěch nebyl. Pouze s jedním starším psem v rámci možností vychází, ale pouze s ním. V příloze zasílám video socializace mého psa s ji zmíněným starším psem (můj pes je ten černý :) ). Doposud žádného psa nekousl (zkoušeli jsme feny i psy), ale nejsem schope říct, zda by toho byl či nebyl schopen - jeho chování je v danou chvíli naprosto nepředvídatelné. Tímto vás žádám o radu a předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď "proč" je velmi prostá a velmi smutná - jsou to typické projevy psa vykastrovaného ve štěněcím věku, před dosažením psychické dospělosti. Máte věčné štěně ve fyzicky už skoro dospělém těle, nejisté, vystresované, bez komunikačních vzorců chování, vyrovnanosti a nadhledu psychicky dospělého psa. O negativním vlivu kastrací na organismus a chování psích jedinců jsem tu už psal velmi často, naposled před čtrnácti dny ve stati "Kastrace - speciální článek" - doporučuji k důkladnému přečtení.

Pokud počítám správně, kastrace proběhla zhruba tři měsíce poté, co jste si pejska vzal. Teď si zaspekuluji, ale protože dobře znám předávací smlouvy a jejich "podmínkou adopce je kastrace do určitého věku", předpokládám, že to byl i Váš případ a jako mnoho jiných jste i Vy doplatil na bezhlavé plošné kastrování zdravých psů a fen a jejich vymáhání na budoucím majiteli ze strany útulku. Každopádně výsledek tohoto nevratného zákroku a dopad na psychiku Vašeho pejska teď vidíte na vlastní oči. A ano, v současném stavu a za určitých okolností opravdu může pokousat, psa i člověka - vysvětlení viz výše.

Pokud ale budete chtít, mohu srovnat psychiku i Vašeho pejska do podstatně lepšího stavu (samozřejmě v rámci kastračního omezení). Pro inspiraci doporučuji podívat se do rubriky Individuální výcvikový servis, máte tam mimo jiné k dispozici také videa a případy, kdy mým klientem byl kastrovaný psí jedinec.

P.S. Požádal jsem majitele pejska, aby moje podezření na vynucenou kastraci potvrdil nebo vyvrátil. Ocituji jeho vyjádření: "Dobrý den, potvrzuji, že kastrace proběhla na základě požadavku útulku - smluvní podmínka." Co dodat? Další mladý zdravý pes (v roce a půl ještě štěně, které po tomto zákroku mimo jiné už nikdy psychicky nedospěje!) doživotně zmrzačený na duchu i těle jen kvůli tomu, že se dostal do pařátů organizace říkající si "psí útulek", který vydává svoje svěřence novým majitelům s vyděračskými předávacími smlouvami, obsahujícími protizákonné podmínky. Další praktický důkaz psích a lidských problémů, následků bezdůvodné kastrace, o které její zastánci prohlašují, jak je přínosná a potřebná. Přínosné a potřebné je konečně tyto praktiky zastavit!

 

(28.1.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
náš pes kastrovaný (zatím) není
Dotaz: Dobrý den, prosím o váš názor na naší situaci. Máme skoro dvouletého pejska,  (kříženec, střední plemeno - 13 kg) a čekáme miminko. Pejsek miluje děti a je velmi hravý, není agresivní spíše naopak velice přátelský (někdy až moc, protože se dá říci, že miluje všechny lidi a psy a s každým by si hrál). Každopádně jsme přemýšleli, že by jsme si ještě před příchodem miminka pořídili ještě jednoho pejska do smečky. Nějakého hlídače, který by nás opatroval (např. Staforda nebo podobné plemeno) Myslím si, že štěně by si na našeho pejska rychle zvyklo a náš pejsek by byl také šťastný, že by měl kamaráda. Podle mého názoru by ani nežárlil, že by tu najednou nebyl sám, protože když jsme nedávno několik dní hlídali jiné štěně a byl opravdu šťastný, že měl kámoše. Ale nevím kvůli miminku. Nebylo by to lehké kvůli výchově, ale stejně by mě zajímal na to názor odborníka. Co si o tom myslíte vy?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, to opravdu není dobrý nápad. Budete teď mít spoustu starostí před a po porodu, zapracují hormony a Váš pejsek bude potřebovat vědět, že s příchodem Vašeho potomka se pro něj nic nezměnilo. Že je stále členem své lidskopsí smečky a jednu ruku máte pro malého, druhou pro jeho pohlazení. Už to samotné pro mnohé matky představuje určitou zátěž, protože jednak nastupují ochranitelské reflexy pro vlastní mládě, jednak, jak už jsem psal, pracují hormony. K tomu nervozita, zvýšená zátěž a stresy. Budete ráda, pokud ustojíte starost o mimino a neodsunete stranou Vašeho pejska, protože to by bylo zlé - jako zdroj problému by ze svého psího pohledu zcela přirozeně vyhodnotil malého a tento problém by po psím začal eliminovat.

Pokud byste do této situace pořídila dalšího psa (štěně), bylo by to to nejhorší, co byste mohla udělat. Lidské uvažování "pořídíme mu dalšího pejska, aby tu nebyl sám" je zcela mimo, protože pokud člověk není pro svého pejska sám tím nejbližším parťákem, je v jejich vztahu něco velice špatně. Další pejsek do smečky by pro Vašeho současného znamenal jen potvrzení toho, že už ve Vaší smečce není a pro jeho psychiku by to byl čistý stres se všemi souvisejícími důsledky. Je něco jiného, pokud pár dní hlídáte štěně a jedná se pouze o dočasnou záležitost (a pes to spolehlivě pozná) a něco zcela jiného, když přivedete štěně (ještě ke všemu plemene, o kterém píšete) do smečky natrvalo.

Můj názor je jednoznačný - nedělejte to. Způsobilo by to spoustu problémů Vám i Vašemu pejskovi a pokud byste ho takto chtěla "zabavit", obrátilo by se to spolehlivě také proti Vám a malému. Psí psychika funguje jinak než ta lidská.

 

(28.1.2018)
Plemeno: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 14 měsíčního psa Border Kolie a začala se u něho projevovat agrese vůči některým psům. Nevíme jak máme správně postupovat. Vyzkoušeli jsme od mala snad všechny cvičáky( tedy spíše různé psí školky a akademie) jak si teď ty mladé cvičitelky říkají a nikde si s námi nevěděly moc rady.  Krmíme psa syrovým masem a on od mala prostě nechce moc pamlsky. Takže se s ním hůř cvičí a jejich rada byla, že máme přejít na granule aby chtěl odměny. Mrzí nás to, protože to byl až do teď velice přátelstký pes a s každým pejskem se kamarádil. Myslíte že to může být jenom pubertou a hormony a že ho to přejde? Potřebovali bychom odbornou radu jak s ním teď pracovat a jak této agresi zamezit.

Odpověď: Dobrý den:) Plemeno borderkolie je nejen inteligentní ovčák, ale také přirozeně vysoce dominantní, na což doplácí hodně majitelů, ke kterým se tato informace nedostane nebo ji ignorují. Pokud tento důležitý povahový rys majitel borderky nezvládne a neumí s ním pracovat, jsou důsledky přesně takové, jak je popisujete - tedy zvýšená agresivita vůči psímu okolí, která se začíná projevovat ve druhé fázi psí puberty.

Naprosto věřím tomu, že Vám doteď nikdo nepomohl. Cvičáky a "cvičitelé/cvičitelky" znají jen základní výcvikové postupy, ale naprosto neznají psí etologii a neumí s ní pracovat. Ať už sami sebe nazývají jakkoli honosně, tohle je prostě realita. Řešení Vašeho problému ale není výcviku, nýbrž přirozená psí komunikace a správné hierarchické vedení.

Není to záležitost týkající se jenom puberty a už vůbec ne hormonální a pokud to necháte být, budete mít s pejskem velké a stále narůstající problémy. Pokud budete chtít, naučím i Vás se svojí boderkolií správně pracovat, komunikovat a obecně fungovat. Stačí se se mnou zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné - na dálku to skutečně řešit nejde a já Vám na rozdíl od Vašich předchozích pokusů skutečně pomoci umím.

Ještě jedna věc na závěr - krmit psa syrovým masem je jedna z nejhorších variant. Ne z hlediska "ochoty cvičit" (už ta rada sama o sobě je zcela mimo a bohužel pouze přesně dokumentuje onen nesmyslný styl "cvičákové komunikace"), ale z hlediska jeho zdraví. Bližší Vám k tomu rád vysvětlím, pokud s pejskem přijedete.

 

(21.1.2018)
Plemeno: jezevčík krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer!.  Máme čtyřletého jezevčíka který tak nějak částečně neposlouchá. V celku je to milý a hodný pejsek Má nás rád ale stává se občas,že když se mu něco nelíbí tak se projevuje vztyčenými chlupy na hřbetě vrčením a také nás již několikrát pokousal. Ale vzápětí se chová tak,že neví že by něco provedl. A tak nějak je neustále vystrašený stále se klepe . Když byl malinký tak ho dráždily děti od sousedů od té doby nemá rád děti a rámus..Návštěvy i příchozí domácí vítá štěkáním vnímá je i celkem přátelsky ale když se zvednou a  odcházejí tak se na ně vrhá  a je schopen i pokousat je. Bylo nám doporučeno,že pokud bude opět kousat abychom vzali noviny a praštili ho novinami,zkusili jsme to ale bylo to ještě horší byl vydrážděn do nepříčetnosti a schopen nás pokousat ještě víc.když se uklidní tak je zas normální a zase si s námi hraje.Nevíme si sním rady.  Je to čtyřletý krátkosrstý jezevčík. Také nám bylo doporučeno abychom ho dali kastrovat,že se potom uklidní ale tomu se bráníme. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Všechno, co popisujete, je důsledek dlouhotrvajícího psího stresu. Vzorce chování od mantinelu k mantinelu a vysoký stupeň nevypočitatelnosti. To vše je samozřejmě způsobeno kombinací dominantní jezevčí povahy a bohužel zásadního nezvládnutí výchovy pejska z Vaší strany.

Pokud dáte na rady typu "praštěte ho novinami", dopadne to pro Vás i pro něj velmi špatně, vidíte to sami a nikdy jste to ani neměli zkoušet. Násilím a agresí nikdy ničeho pozitivního v psím světě nedosáhnete. Pokud ho dáte vykastrovat, věřte tomu, že se pejsek neuklidní a celá situace se razantně zhorší. Proto budu velmi rád, pokud se této variantě ubráníte i nadále.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, před pár dny jsem se právě na téma kastrace a jejích skutečných důsledků na psí osobnost velmi podrobně rozepsal v článku "Kastrace - speciální článek". I zde v Poradně najdete dostatek důkazů pro to, že kastrace jako "zklidnění" je pouze účelová fáma, mající přesně opačné důsledky.

Pokud chcete skutečnou pomoc, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou se svým psím parťákem přijedete. A pokud pak budete chtít, zapracuji na Vašem pejskovi i na Vás, aby se vaše společné trápení stalo minulostí.

 

(21.1.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dovoluji se na Vás obrátit s prosbou o radu a pomoc. S mou téměř 3-mesicni fenkou NOK. Nyní se „opět“ učíme byt sama doma. Cca 2 týdny nazpět už vydržela byt 2-3 hodiny sama. Poté jsme museli trénink přerušit a nyní sem se musel vrátit do práce takže je pro mne nemožné začít s ni od začátku s krátkými intervaly. Je doma 4 hodiny pote ji někdo vyvenčí a pak opět 4 hodiny. Vím že je velmi malá a je to na ni dlouhé. Při příchodu a odchodu se s ní nijak zvláště neloučím jen do pelechu hodím pár pamlsku a řeknu „Čekej já přijdu“ Takový režim máme teprve 3 dny. Doma má v pelíšku svou deku a moje trika. Hraček má několik a teď sem ji i nějaké vyrobil ze kterých vypadávají pamlsky nebo jsou v nich schované – „takové hlavovamy“. Má i puštěné rádio. Dle sousedu však prořve celou  dobu co je sama. Dle mého ani nespi jen pláče za dveřmi a nedokáže se sama uklidnit. Protože jakmile ji vyzvednu a po vyvenčení uklízím nebo někam jedeme autem okamžitě usne. V noci spi se mnou ale ve svém pelíšku aby se v něm naučila spát a zvykla si na to ze je v něm bezpečno. Sousede si sice stežují ale ty zvladam :-D (v době nocniho klidu neřve)
Chtěl bych prosím zhodnotit jestli děláme věci dobře a jestli můžu ještě udělat něco navíc
Ještě dále uvažuji variantu že by ji po těch 4 hodinách vyzvedli přátelé a byla by s nimi a postupně bychom tyto 4 hodiny prodlužovali. Je toto prosím dobrý nápad?
Děkuji za odpověd a přeji hezký den

Odpověď: Dobrý den:) Ideální by bylo opět začít s kratšími odchody/příchody několikrát za den, aspoň přes víkendy, malá se potřebuje dostat zpátky do režimu "odejde, ale vždycky se zas vrátí". Je to vše o důvěře a bezpečných stereotypech, samozřejmě ve 3 měsících je ještě psychika štěněte nastavená na přítomnost smečky, ne samotu. Pokud ale budete dodržovat odchozí/příchozí rituály, tedy odchod vždy v klidu, bez nervozity a spěchu, pár klidných pomalých vět a příchod - vždy v klidu a v pohodě, ať se dělo cokoliv, zas to naběhne tam, kde jste skončili. Tak, jak jsem tu už vícekrát psal, je rozumné zmenšit prostor (například nechat k dispozici pouze předsíň, ne celý byt) a hračky a "hlavolamy" úplně zrušte, pak štěně po dobu samoty bude místo činorodého režimu v útlumu, spát, odpočívat. Nechte fenečce jen čistou (neplněnou) kostičku z lisované buvolí kůže (nejlepší jsou malé kroužky), je to dobré pro masáž dásní před přezubením.

Co se týče sousedů, ověřte si třeba zvukovým záznamníkem, jaká je realita. Někdy to tak je, ale často se stane, že si soused stěžuje na celodenní štěkání a ve skutečnosti jde třeba jen o půlhodinu. Lidé si rádi vymýšlí, zvlášť pokud nemají rádi psy.

Variantu s Vašimi přáteli bych nedoporučoval - fenečka se potřebuje upnout co nejvíce na Vás a jako každý pejsek získat důvěru a vazbu k jednomu člověku, teď je ta nejcitlivější fáze. Mimochodem to, že se po Vašem návratu uklidní, je právě jeden z indikátorů, že se s Vámi cítí bezpečně (pocit bezpečí je pro ni teď velmi důležitý), zklidní se a nic ji nestresuje. V tomto věku velice potřebuje Vaši blízkost a bezprostřední kontakt, udělejte pro to co nejvíc. Zbytek už zařídí příroda, nebojte, srovná se to, jen to chce trpělivost a klid, pár dnů zase začít od začátku plus dodržovat, co jsem napsal výše...

 

(21.1.2018)
Plemeno: 2x pražský krysařík dlouhosrstý
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4,5 roku/7 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chci se zeptat a poradit. Máme doma dva dlouhosrsté pražské krysaříky. Jedna je fenka Daisy 4,5 roku, s tou nemáme od malinka žádný problém - klidná, ale i hravá, hodná, přítulná, venku nádherně poslouchá, pár povelů taky zvládáme, může být neustále na volno, s ostatními psi si rozumí a neustále vrtí ocasem (od toho přezdívka u rodiny vrtichvost). Venku si semtam popovídá (štěkne, když štěkají jiní psy), jinak štěká pouze doma, pokud uslyší nějaký ruch za dveřmi - hlídá. A pak máme Medy, které je 7 měsíců (jsou to sestry, mají stejné rodiče), ale je naprostý opak Daisy. Přivezli jsme si ji, když jí bylo 3,5 měsíce. Snažili jsme se, a snažíme stále, ani jednu z nich neupřednostňovat. A myslím, že se nám to daří. I když vlastně sama nevím. Tím, že je Medy tak jiná, například oproti Daisy, ocáskem nevrtí skoro vůbec, docela často se plazí a je takový trošku usurpátor. Má chvíle, kdy prostě chce Daisy provokovat, takže Daisy si lehne na křeslo, přiskočí Medy a zasedne ji, ta pak zavrčí a odejde a podobně třeba i z pelíšku. Jinak je Medy doma zlatá, skoro stále u nás, mazlí se, neštěká, nekňučí, hravá - jak s hračkami s námi, tak s Daisou. Ale jakmile vyjdeme ven, nezavře pusu. Někdy to vypadá, jako by si jen povídala a chtěla se poslouchat, nikde nikdo a ona jen tak poklusává a štěká si, ale jakmile se něčeho bojí, začne hystericky štěkat. Bohužel "něco" znamená opravdu cokoli. Kolem popelnice jsme musely projít 3x aby pochopila, že se to nehýbe a neublíží jí to. Pak však v noci foukalo a ráno popelnice ležela, v tu chvíli nastal stejný problém znovu. Ale toto byla maličkost, tady se nám podařilo a popelnice už zvládá. Ale pak jakýkoli člověk v okolí nebo pes a může se zbláznit. Nepomáhá nic, dřív pomohlo, když jsem si k ní čupla, hladila jí a slovy utěšovala, to pak jen tak povrkávala nebo se na mě dívala a bylo. Ale čím je starší, tím méně se mi daří získat její pozornost tak, aby na to, co prochází kolem nebo je v dálce zapomněla. Takže pak musí být venku stále na vodítku a nemůžu jí ani pustit, protože jakmile něco nebo někoho uvidí, začne hystericky štěkat a valí za tím. Někdy mám obavy, že se tomu člověku opravdu pověsí za nohavici. Takže na volnojsme pouze pokud nikdo v dohledu není. Naštěstí poslouchání na zavolání nám docela jde, takže pokud ji mám na volno a vidím, že v dálce někdo jde,zavolám si ji, přiběhne, připnu a je. Ale ráda bych jí pomohla, domýšlím si,že takhle šílí, protože se bojí.. jak mí můžu pomoct, aby pochopila, že se bát nemusí? Nebo to není strach ale něco jiného? Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Základní chyba je právě v tom, že "neupřednostňujete". Psí společenství je postavené na hierarchii, kdy se mimo jiné mladí jedinci učí od starších a zkušenějších, získávají správnou orientaci v různých situacích a cítí podporu své smečky. Jinými slovy - ve Vašem konkrétním případě byste měla jednoznačně upřednostnit starší fenečku (Daisy) tak, aby ji malá (Medy) stejně jednoznačně vnímala jako výše postavenou. Pak bude přejímat její vzorce chování, přejme její klid v pro ni stresových situacích (viz popelnice, lidské a psí okolí atd.), bude v ní mít svůj vzor a učitelku. Chování Mesy je klasický problém štěněte, které se nemá od koho učit a jde do paniky, protože jeho psychika na samostatně řešení problémů ještě zdaleka není připravena, chybí zkušenosti, chybí podpora vlastní smečky.

Samozřejmé ale je, že v čele smečky musíte být Vy sama. Nicméně štěňata vždy primárně přebírají vzorce chování jedince svého vlastního druhu, takže Medy bude napodobovat Daisy, ale je potřeba, aby ji zároveň vnímala jako hierarchicky vyšší. Vy to musíte podpořit, takže první krmení, první obojek, první vodítko, první pohlazení a kontakt, první přivolání vždy patří Daisy. Emoční podpora, srovnání Medy, pokud si bude uzurpovat její práva, to vše k tomu patří - doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, to vše zde máte...

Pokud budete hierarchickou podporu ignorovat, srážíte i Daisy, která bude mít za pár měsíců hierarchický problém s Medy. Pokud Daisy podpořite, těmto problémům předejdete. Zkuste popřemýšlet i o variantě s Medy za mnou přijet, můžu Vám celý proces její stabilizace výrazně urychlit.

 

(14.1.2018)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dostala jsem na Vás doporučení. Potřebovala bych poradit a pomoci s výchovou a sklidněním psychiky mé cca 3 roční fenky Labradora. mame fenku s utulku, cca 3roky stara. My ji mame 2 roky. V minulosti byla zrejme tyrana. Kamen urazu je venceni, domaci pocuravani a strach snad ze vseho. Uz nevim co s ni mam delat. Jdeme ven na prochazku, vse v pohode ale jakmile se ma nekde treba jen 5 min stat, tak uz knuci, preslapuje. Chodi ven asi 5-6 denne. V mezi case je to venceni na dvore, ale sedne si a kouká nebo bezi domu. Kdyz se s ni jde rano pred ranni smenou tak neni schopna se ani vycurat.  jdeme nekam na navstevu a bereme ji sebou, po pul hodine si sedne, zacne na nas zirat a knourat. Dalsi problem moceni doma. Uz3× nam pocurala sedacku,,durch,, asi 5× svuj pelech. Vcera jsme odjeli jen na nakup, po 2 hodinach jsme prijeli domu a mela komplet procuranej pelech a to byla venku nez jsme odjeli. Dnes jsme byli pryc 3 hodiny, prisli jsme domu a rikam,, super, hodna byla, nic neudelala,, a jen jsem to dorekla, mela pod sebou louzi . sla jsem s ni na dvur tedy a sedla si a koukala. Uz nevim co s ni, ma vse co potrebuje, teplo, kvalitni granulky, mlsky. me prijde ze ji to venku taky moc nebavi. Ona hlavne potrebuje lidsky kontakt, je hrozny mazel. Porad chce drbat. Byli jsme na chate celi den v lete a ona zalezla do chalupy, lehka na postel a spala. za louzicky netrestame, pouze ukazeme na misto pocurane a rekneme,,fuuj,,  jezdíme na špičkovou kliniku do Mladé Boleslavi. Měla jednou zánět močáku ale ten jsme vyléčili bez problému. Granulky kupujeme Annamaet encore 25% ale nejraději by papala vše okolo, je to popelnice mala do kotce se mi jí dávat nechce, myslím že by tam hodně trpěla, nebyla by štastná.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, umístěním do kotce byste svoji fenku zničila už naprosto. Fenečka naopak potřebuje ve Vás najít svůj maják, svůj záchytný bod, potřebuje smečku a komunikaci, dodat sebevědomí a zbavit se démonů, které si s sebou tak dlouho táhne. Démonů, které u ní vyvolávají trvalý těžký stres, se kterým doteď nikdo nic nedělal a jehož následky vidíte denně sama.

Samozřejmě Vám pomůžu dát věci do pořádku, ale doufám, že sama správně tušíte, že na dálku to nejde. Potřebuji Vás tu s fenkou mít, Vás naučit s ní komunikovat a fenku zbavit její psychické zátěže. Chcete-li jí i sobě pomoci, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(7.1.2018)
Plemeno: brazilská fila
Pohlaví: pes
Stáří: 12 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, po Novem roce si budeme brat trimesicni stenatko brazilske fily. Mam na vas dva dotazy s dovolenim:
1. Jak se co nejlepe vyporadat s pozdejsim odberem pejska od matky a chovatelky?
2. Jaky je vas nazor na vhodnou stravu techto velkych plemen psu s ohledem na dobrou stavbu kostry a rizika vyplyvajici z rychleho rustu? Momentálne je na granulich Husse od chovatelky, ovsem Husse pro dospele psy. Jsem z toho opravdu rozpacita a byt je pes z kvalitni letite chovatelske stanice, s tou stravou bych rada slysela nazory i od jinych zkusenych lidi. Osobne mam zkusenosti s granulovanim i barfovanim, ale to u dospelych psu, kde jiz pripadne nevhodna strava nenapacha tolik skody. A s mollosoidnimi psy v tomto ohledu nemam prazadne zkusenosti. Dekuji vam.

Odpověď: Dobrý den:) Takže k Vašim dotazům:

1/ Tříměsíční štěně je samozřejmě již psychicky trochu dál než štěně odebrané v klasických sedmi týdnech. Je samostatnější, o něco méně závislé a již o něco více zkoušející mantinely a kvalitu "smečky", ve které se ocitlo. Je zapotřebí od prvního dne uplatňovat správnou smečkovou výchovu a nastavit fungující hierarchické vazby, o to víc, že se zde jedná o plemeno brazilská fila. Důslednost a férové jednání ze strany majitele je základ - doporučuji Vám, abyste si důkladně prostudovala tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici spoustu potřebných informací. Malý se teď teprve začne rozkoukávat, v blízkých týdnech/měsících přitvrdí a je dobré být připraven a nedělat zbytečné chyby.

2/ U štěňat a fyzicky se ještě vyvíjejících jedinců molossoidních plemen je především nutné dbát na to, aby strava byla co nejvíce vyvážená a neobsahovala nadměrně velký podíl bílkovinné složky (proteinů). Růst velkých a obřích plemen musí být proporcionální, pes nesmí růst příliš rychle, odnášejí to pak především chrupavky a celý pohybový aparát, mnohdy s doživotními následky. V žádném případě (!!!) teď ovšem nesmíte štěně krmit řadou pro dospělé psy! Na barf teď také zapomeňte. Pokud chcete ode mne konkrétní doporučení, na svém vlastním pejskovi (pyrenejský horský pes od štěněcího věku až do dospělosti) i na srovnatelných plemenech mých klientů jsem si ověřil, že v této době se dá věřit značce Hill's, konkrétně pro Vaše štěně je vhodný produkt Hill's™ Science Plan™ Puppy Healthy Development™ Large Breed Chicken, zhruba od 8.-9. měsíce věku pak je třeba přejít na řadu pro dospělé psy. Velmi důležité - do cca 11 měsíců věku je zapotřebí přidávat přípravek IrishCal. Důvody i dávkování v případě krmení granulemi jsem zde v Poradně již vícekrát uváděl, prosím najděte si související příspěvky.

Malému přeji zdravý, spokojený a plnohodnotný život, pokud budete potřebovat praktickou pomoc, máte to ke mně kousek...

 

(7.1.2018)
Plemeno: flat coated retrívr x rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás požádala o rady a případný návod na převýchovu mé fenečky a hlavně svou "převýchovu", abych ji netrápila, ale znovu ji vrátila do šťastného psího života. Fenečka je ve stresu, nyní je situace klidnější, ale pořád není úplně v pohodě. Stalo se to už několikrát, ale nyní to má delší průběh - nevím, co je přesný spouštěč, ale myslím si, že je to novým partnerem, kdy můj zájem byl nějakou dobu jinde než u ní a ona to velmi vnímá, vím, že je to chyba, ale teď už se ji mohu pokusit jen napravit. Jakmile odcházím do práce po procházce(kdy jseme cca na 45 - 60min ven, hrajeme si a věnuji se pouze jí), tak se začne lehce třást a vykuleně kouká, jakmile přijdu domu, jdu s ní hned ven, ale je na ní poznat, že nebyla v pohodě. Je udýchaná, neklidná a venku pije z louží protože má velkou žízen (doma vodu má). Toto chování je ještě " slabé" oproti tomu před 3 týdny, kdy mi utíkala z bytu, nechtěla mě pustit odejít do práce, klepala se, slinila a rychle dýchala. Moje reakce párkrát byla nepřiměřená a vzhledem ke stresu, ve kterém jsem byla jsem na ni kolikrát zakřičena, vyhnala ji na místo, případně ji tam dotáhla. Je to špatně, opravdu jsem neukočírovala své chování a teď mám pocit, že se náš vztah rozbil, kdy už ke mě nemá takovou důvěru. Potřeba bych ji obnovit, dále zajistit, aby byla v klidu a neměla stres, když ji nechám samotnou doma a také obnovit sebe, jako vůdce smečky. Bohužel, neposlouchá, jako dřív a  často mi vzdoruje (při povelu ke mně a popotažení vodítka, se zapře apod..) Jsem si vědoma spousty chyb, které jsem udělala ve výchově případě v chování vůči Evolet po odstěhování do jiného bytu a ráda bych to napravila. Zvýšila ji seběvědomí, aby se nebála zustat sama,nebála se ostatních psů apod. Když ji odvezu na pár dnů k otci na barák, kde jsou jiní pesani i kocour, je tam v klidu a bez známky stresu. Kdyby byla možnost se s Vámi setkat a probrat to detailněji, byla bych vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, pejskové negativní změny ve vztahu svých majitelů k sobě (ať už tyto změny mají jakýkoli důvod) vnímají velmi citlivě a velmi často, pokud to jejich majitel ignoruje, je to spolehlivá cesta k tomu, jak svého psího parťáka ztratit navždy. Fenky jsou z hlediska svých dispozic ještě citlivější a zranitelnější, jejich následný stres silnější a více destruktivní. Pokud se k tomu ještě přidají nezvládnuté nervy majitele v zátěžové situaci, je to už pro psí duši velmi zlé.

Jsem velmi rád, že jste se rozhodla dát svůj vztah s Evolet opět do pořádku a svoje chyby včas napravit. Je ale skutečně za pět minut dvanáct, nejvyšší čas. Samozřejmě Vám i fenečce rád pomůžu - zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky a domluvíme termín, kdy byste za mnou obě přijely. Na dálku a přes písmenka tyto problémy opravdu řešit nelze...

 

(1.1.2018)
Plemeno: 2x boloňský psík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 měsíců/2,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den, mame doma 2 psy -bolonaky - otec 2,5 roku, syn 7 mesicu. Maji se radi, hraji si, blbnou, skadli se, tahaji o hracky, atd., proste normalka. Stene ale ted uz povyrostlo, je i o trochu vetsi. A snazi se napr. venku precuravat starsiho. To ale nevadi. Problem je v tom, ze v posledni dobe, kdyz jsou sami doma, je neustale doma v mistnosti nacurano. To drive nebylo, v pohode vydrzeli, jsou zvykli byt sami, vetsinou to prospi.. Ted ale prijdu po par hodinach domu a jsou tam louzicky. Nevim proc. Nevim kdo. Kdo znackuje, kdo koho precurava, kdo tim dava neco najevo .... Puberta? Soupereni? Nevim. Co se muze dit a jak to vyresit? Dekuji a preji pekny den a vanoce a novy rok.

Odpověď: Dobrý den:) Synek už povyrostl, je v pubertě a tatík v něm může začít vidět konkurenci - sám píšete, že mladý pejsek i venku přeznačkovává staršího. Značkování je jeden z psích signálů, kterým dávají najevo svoje vyšší postavení (nebo snahu o vyšší postavení) ve svém sociálním prostředí. Ve Vašem případě se tedy může jednat buď o čistě hierarchické značkování, příčina ale může být i zdravotní nebo stresová. V připadě hierarchického značkování (pokud mladý pes již zvedá nožičku) najdete označené především rohy zdí, dveřní zárubně nebo vyvýšené předměty. Pokud pejsek nožku ještě nezvedá, můžete nacházet klasické louže - toť malé vodítko, kdo z nich dvou případně značkuje, mohou to ale být klidně oba.

Pokud chcete dát věci do pořádku, je jako vždy v podobných případech potřeba aktivně ve své lidskopsí smečce fungovat a vést ji. Pak máte z psího pohledu jako jediný právo značkovat "domácí teritorium". Pokud smečku tvoří pouze Vaši pejskové, pak zcela přirozeně bude hierarchický souboj (včetné přeznačkovávání) probíhat pouze mezi nimi a Vy v jejich vnímání jako (vůdčí) jedinec vůbec nefigurujete.

O tom, jak vést svoji vlastní smečku a jak zastávat vůdčí roli, jak funguje psí psychika a smečková komunikace a co souvisí s čím, o tom všem jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Domácí značkování (stejně jako značkování a vyprazdňování ze stresu) je pouze logickým důsledkem problému, problémem samotným je pak výše popsaná neexistence nebo nefunkčnost člověka jako vůdčího jedince své lidskopsí smečky.

Prosím prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (což je základ pro pochopení psích vzorců chování a optimálního lidskopsího soužití) a pokud budete chtít, je vždy nejrozumnější za mnou i se svými pejsky přijet a učit se prakticky. V konstelaci Vaší smečky to totiž vzhledem k věku obou pejsků není poslední problém, který se objeví a je vždy rozumnější problémům předejít než je následně eliminovat.

Děkuji za přání a Vám i Vašim pejskům přeji vše dobré do celého roku 2018...

 

(3.12.2017)
Plemeno: malý knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s možná nestandardním dotazem,ale už nevíme, kudy kam a jak řešit problém, který vznikl a my si s tím nevíme rady. Jedná se o našeho 7letého pejska malého knírače. Je mu 7let a bylo vždy vše v pořádku. Tak 2 roky nazpět nám začal čůrat a kakat doma i když má volný přístup ven přes zvířecí dvířka. Čůrá i v noci, přes den, když jsme chvíli pryč,například jen 30minut, vrátíme se a opět máme někde načůráno. Očůrává sedačku, křeslo, stolek pod TV, vanu, myčku, židle u jídelního stolu, květinový stolek, prostě vše. Když jsme všichni na zahradě, je schopný utíkat do patra do kuchyně a tam se vyčůrat. Běžně čůrá v noci, dojde si do obýváku a pak si zase skočí do postele a spí dál. Nedokážeme si to vysvětlit, dle veterináře je po zdravotní stránce v pořádku. Možná to souvisí s tím, jaký je to závislák, je opravdu závislý na svém pánovi - manželovi a nehne se od něho na krok. Když jsme doma, je stále u nás, za námi, kde jsme my, je i on. Zvednu se, jdu do jiné místnosti. Monty spí a okamžitě se vzbudí a utíká za mnou. Přibyl k nám před 2 lety kocourek a před rokem další dva a je to možná tím, že se teď možná cítí na druhé koleji (?) ale pozornosti má stále dost, hrajeme si s ním, chodíme na procházky. Nevíme, jak to řešit a jak dál. Tím, že máme očůráno kompletně vše, tak neskutečného smradu z moči, se už v bytě asi nezbavíme (naštěstí k nám návštěvy nechodí a ani je nezveme, protože to není opravdu z tohoto hlediska možné) ale rádi bychom porozuměli jeho duši a chtěli bychom toto nějak změnit, pokud je to ještě možné. Budeme vděčni za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem v Poradně už častokrát psal v odpovědích na podobné dotazy, je takovéto psí chování (pokud se nejprve vyloučí možný zdravotní důvod) vždy zapříčiněno stresem. Zvlášť pokud jde o kompletní vyprazdňování (nejen značkování) jako v tomto případě.

Každá podobná změna psího chování má samozřejmě svůj spouštěč, takže i v případě Montyho se před těmi dvěma lety muselo buď něco závažného stát nebo spíše jeho dlouhodobý stres překročil svoji snesitelnou mez. A s vysokou pravděpodobností je to pak "jen" výsledek prostého neuspokojení základních psích psychických potřeb - smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, špatná nebo neexistující sociální komunikace. Už jsem mnohokrát psal i lidem vysvětloval, jak citlivá je psí psychika na absenci těchto základních atributů, popsané chování Vašeho pejska je pak jen upozorněním z jeho strany, že něco velmi není v pořádku. Přirozeným psím způsobem, tedy přesně tak, jak to sama popisujete.

Těchto případů jsem už řešil opravdu hodně. Pomohl jsem lidem i jejich pejskům eliminovat původce problému (tedy příčinu stres) a pak samozřejmě odezněly i stresové projevy. Pokud budete chtít, pomůžu i Vám, pozdě není, jen je dobré to neodkládat. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti a termín, kdy byste za mnou s pejskem přijela. Potřebuji ho vidět, pracovat s ním, potřebuji vědět hromadu detailů a to na dálku nejde. Pokud se ozvete, rád pomůžu i Vám a Montymu.

 

(3.12.2017)
Plemeno: barvář +x (?) 
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ano (kdy nevím, pejsek je z útulku v posledním strávil téměř 2 roky)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, na úvod mi dovolte pozdravit Vás i Vaše "telátko" :) Na Vaše stránky jsem se proklikala spíše náhodou, ale jsem opravdu ráda, ze se to stalo, už přes týden jen čtu a čtu a jsem fascinována Vaším přístupem a uvažováním o psí duši :) Potřebovala bych Vaši radu, snad možná i pomoc. Mám doma psí smečku, která spolu myslím hezky vychází, 11 let mi obohacuje můj život dnes již 15ti letá fenka "vestaje" (vesnické tajemství), když jí bylo 11 už to s ni nebylo ono, polehavala a myslela jsem, že už o ni brzy přijdu, v té době jsme si pořídili stěně yorka+am.kokr(dnes jí jsou 4),fenečka "ožila" do dnes je dost vitální a ani vet.mi nevěří ze je jí tolik :) Stará malou v podstatě vychovala, obě mají stejnou povahu, milují stejnou zeleninu, dělají stejné věci. Několikrát po malé skočila když byla stěndo (do toho jsem většinou nezasahovala, protože jsem to nepokládala za potřebné, stará ji pouze ukázala hranice, nikdy to nebylo s agresí). No a teď jsem si vzala cca8 letého  pejska z útulku (vím co má pejsek za sebou a není to nic hezkého, byl bit a dokonce již 3xadoptován, nevím proč byl vrácen, protože je to neskutečné zlatíčko. Přesto máme několik věcí, se kterými si nevim rady, pokaždé co jsem v práci (jsem na zkrácený úvazek pouze 4h) Beny vykoná veškerou potřebu doma, před tim, než jdu je pochopitelně vyvenčím, dále nevim jak pejska naučit ze tu jsem pro něj i když nejsem přímo s ním, pořád za mnou chodí (na záchod, do kuchyně, do pokojíčku k dceři, mam ho jak ocásek :)) V okamžiku kdy si sednu, je okamžitě u mě, pokládá na mě packy, vyžaduje pozornost (které se mu dostává), jen se bojím aby to nepřerostlo do větších rozměrů a Benýsek by nebyl až moc závislý, máme ho měsíc, na začátku utíkal ze zahrady, ale dnes už ke mě běží s radostí a důvěrou, venku ale táhne, pustit ho na volno si určitě netroufnu, párkrát po mě chnapnul, ale ne z agresivity, i to už jsme odbourali, jediné co zatím nechce je otřít zadní packy, to je znát že je ve střehu. Prostě nějak cítím ze mě jako vůdce stále nebere, ano, oblíbil si mě, ale není to prostě ono :)  všechny své  psy vychovávám s láskou a pochopením, přesto jako psy, troufám si tvrdit že jako ve smečce, jen zdaleka nevím jak na to jit správně. Benýsek je pro mě trošku oříšek. S holkama vychází v klidu, máme ještě kocoura, se kterým Benýsek už i spí v jednom pelíšku, není  zákeřný, není agresivní, jen si k sobě potřebujeme najít cestu :)

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji za sebe i za telátko:) Vzala jste si pejska, který už je několik let psychicky dospělý, má za sebou špatné zkušenosti z minulosti, je kastrovaný a teprve si na Vás zvyká. On potřebuje čas a Vy potřebujete co nejvíc se o něm dozvědět, včetně toho, jakým správným způsobem s ním komunikovat, na co dávat pozor a co předvídat. Beny je zatím v "přechodné fázi" a teprve si testuje svůj nový domov a především Vás. V nejbližší době si v hlavě vše uzavře, vyhodnotí a teprve pak se projeví jeho skutečná psí osobnost.

Nejrozumnější v tomto případě je opět se se mnou domluvit na osobní pomoci a s pejskem za mnou přijet. Pokud budu mít možnost jej poznat osobně, můžu Vám o jeho povaze a psychice říci daleko víc a pokud budete chtít, můžu Vás naučit vše potřebné pro to, abyste si spolu rozuměli a Vy pak zvládla i potenciálně problémové situace. Barvářská plemena nejsou jednoduchá (navíc, pokud jsem správně pochopil z Vašich údajů, se zde jedná o křížence), pejsek je kastrovaný - jinými slovy je dobré nepodcenit budoucnost. Budete-li chtít, rád Vám i Benymu pomůžu, zkontaktujte mne v tom případě prosím telefonicky.

 

(19.11.2017)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem na internetu našla vaše stránky a moc se mi líbí váš přístup k psům. Nás malý ďáblík je moc milý a hodný pejsek. Máme u něj stále střídavou péči s manželem, nemáme totiž jistotu, že pokud zůstane na zahradě sám a uvidí nás odcházet, určitě najde způsob jak se ze zahrady dostat a při hledání, kam jsme mu odešli, navštíví všechny své psí kamarády v okolí a určitě se bude snažit ulovit i nějakou tu slepici. Cesty, jak opustit naši zahradu a dostat se na cizí pozemek se naučil od našich koček. Když jsem si přečetla některé rady, tak jsem došla k tomu, že náš přístup k našemu miláčkovi je příliš benevolentní. Asi nemáme vytvořenou hierarchii v té naší malé smečce a tak se vůdcem stal náš Bobeš. Sám si rozhoduje, který povel poslechne a poslechne hlavně tehdy, když je pro něj výhodný, ať to jsou piškoty, nebo jízda v autě (to on nejraději). Dokonce jsem došla tak daleko, že když se Bobík rozhodne navštívit psího kamaráda a já se ho nedovolám, tak nastartuji auto, on okamžitě přiběhne, usadí se a já aby mě příště zase poslech, tak s ním projedu vesnici. Prostě na vodítku vodí on nás. Asi bychom potřebovali školu výchovy. Jsem ráda že je to sebejistý nebojácný pejsek, ale asi až moc. A také jsem ráda, že jsem neměla odvahu dát mu elektronický obojek, ale asi pro bezpečnost toho ďábla bychom potřebovali poradit. Bohužel jsme trochu daleko od Liberce. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, máte pravdu, pejsek si Vás skutečně příliš omotal kolem tlapky a není to vůbec dobré pro něj ani pro Vás. Na téma potřeby správně nastavené hierarchie pro spokojené soužití člověka a jeho psího parťáka jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už ostatně napsal spoustu textu - pokud to v lidskopsí smečce nefunguje jak má, jsou nešťastní všichni zúčastnění.

Pomůžu Vam, v tomto případě se však opět jednoznačně jedná o absolvování mého  individuálního výcvikového servisu , kde Vás i Bobeše naučím potřebné vzájemné komunikaci plus nastavíme správné hierarchické vazby. Do Liberce to máte cca 170 km, opravdu to daleko není (budete tu čtyři dny v kuse, takže Vás čeká jen jedna cesta sem a zpátky), jezdí za mnou lidé z daleko větších dálek - ze Slovenska, Rakouska nebo Německa. Vše je jen v nastavení priorit, navíc se vždy jedná o investici do zbytku společného lidskopsího života.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, pokud budete napravit všechny dosavadní chyby a mít s Bobešem nadále spokojený společný život, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a vše potřebné. Na výše uvedeném odkazu si můžete předem udělat reálnou představu o tom, jak pracuji a jak moji práci hodnotí sami klienti.

 

(5.11.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji Vám za odpověď. Obojek jsem okamžitě přestala používat, byl to pouze můj mylný dojem, že nám pomohl a uvědomila jsem si, že by nám do budoucna akorát přinesl trápení a nešťastného pejska. Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli je možné mi nějak vysvětlit, jak se stát lepším vůdcem a posílit jeho důvěru? Kromě toho, že občas nepřijde na zavolání, se mě venku pořád drží, doma neustále vyhledává kontakt, spí se mnou v posteli, pořád olizuje a mazlí se, chce si hrát, nechá se učesat, prohlédnout tlamu, vyčistit oči, prostě žádná manipulace není problém. Nikdy jsem nepostřehla že by se snažil být vůdce. Snažím se dodržovat pravidla, aby mě měl za vůdce ( ven a dovnitř chodím první, při hře více vyhrávám, dostává ode mne granule, když chci aby odněkud odešel, udělá to, od stolu sice občas dostane, ale nikdy si to nevynucuje štěkáním apod. ).
Ještě jednou děkuji za předešlou odpověď a předem děkuji  za následující.

Odpověď: Dobrý den:) Já také děkuji, především za Vašeho psího parťáka - za to, že elektrický obojek už nebudete používat.  K Vašemu dotazu: znovu se odkážu na svoji minulou odpověď, na které se naprosto nic nemění. Jsou věci a principy, které se prostě nemůžete naučit jinak než praktickou formou - řídit auto se také nenaučíte na dálku, naučíte se to pouze prakticky, s instruktorem na sedadle spolujezdce. Proto za mnou lidé se svými pejsky jezdí, jsem takový jejich "instruktor", navíc musím pracovat osobně i s jejich psím parťákem.

To je moje odpověď na Vaši otázku "jak se stát psím vůdcem a posílit jeho důvěru". Je jen na Vás, zda Vám za to Váš pejsek bude stát, nenutím Vás, jen vám dvěma dávám šanci využít stejnou reálně fungující a účinnou pomoc, kterou za roky mé práce k plné spokojenosti psí i lidské využilo již několik stovek Vašich předchůdců. Být svému pejskovi fungujícím "psím vůdcem" z jeho pohledu je totiž zcela jiné než z pohledu člověka, je to založené na zcela jiné interakci, než jakou uvádíte ve svém dotazu…

 

(5.11.2017)
Plemeno: hovawart x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (ve 12 měsících)
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás požádala o pomoc při výchově naší fenky. Jmenuje se Lexi a je to náš miláček :) a hlavně člen rodiny. Ráno ji pravidelně venčíme, pokud jsme v práci a ve škole, je venku na zahradě. První, kdo přijde domů, s ní jde na delší procházku. Pak dle počasí,je buď ještě venku,nebo tráví čas s námi na zahradě nebo doma. Poslední procházka je kolem desáté večer. Se psem pravidelně od štěněte navštěvuji cvičák. Je učenlivá, na cvičáku velice dobře reaguje, baví jí to. Je zvyklá na psi - návštěvy u nás doma, u kamarádů. Venčíme například společně s yorkšírkama.
Máme 2 problémy, se kterými si nevíme rady. Prvním je, že se hodně bojí. Problém jsou velká auta, osobní auta s připojenými vozíky, poletující igelit - vždy se lekne a pokud je na volno, tak je problém jí přivolat. Pokud se vedle nás objeví například běžec, lekne se a štěká na něj a nedá se vůbec odvolat. A to nemluvím o ohňostroji, petardách a bouřce. V těchto případech nechce ani ven, vždy rovnou utíká domů. Prosím, dá se s tím pracovat? Myslím si, že jsem hodně aktivní,se psem jezdíme dost často na výlety apod.Měla by být dobře socializována.
Druhým problémem je hra se psi. Vždy si je snaží podrobit. Již od štěněte se jim vždy snaží zakousnout do krku - podotýkám, že nikdy nikoho nepokousala. Svého nejlepšího psího kamaráda labradora, dokonce za krk/obojek popotahovala po zemi.Nechal si to líbit. Problém je, že takto pak běží i k cizím psům, chce si hrát a nedá se odvolat.Vznikají tím problémy, kdy se někteří psi bojí a hlavně jejich páníčkové to nevidí rádi :( Nikdy ji nemůžu chytit. Prostě neposlechne. Už jsou jí 3 roky, není už přeci štěně, měla by poslechnout. Zatím to řešíme tak, že chodíme více na vodítku a na volno ji pouštíme na poli, když v dosahu není jiný pes. Dá se s tím ještě něco dělat? Předem moc děkuji za jakoukoli radu, kterou rádi vyzkoušíme.

Odpověď: Dobrý den:) Ocituji teď z Vašeho dotazu: "není už přeci štěně". Problém, hlavní a zásadní, je bohužel v tom, že z důvodu kastrace v jejích 12 měsících je a navždy psychicky štěnětem zůstane. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete obrovské množství článků a textů ke kastraci, i zde v Poradně, kde mimo jiné vysvětluji také důsledky kastrace provedené již ve štěněcím věku psa nebo feny. Není problém si vše potřebné dohledat, ve zkratce řečeno pokud necháte odebrat pohlavní orgány psu nebo fence v době, kdy ještě tento jedinec nedosáhl psychické dospělosti, pak tímto zákrokem zarazíte jeho další psychický vývoj. Jinými slovy - získáte věčné štěně ve fyzicky dospělém těle, štěně, které nikdy nezíská nadhled, vyrovnanost a vzorce chování dospělého psa. Vy jste nechala svoji fenku vykastrovat ve 12 měsících, kříženec hovawarta a labradora dosahuje psychické dospělosti mezi 3,5 až 4 roky...

Ano, pokud by Vaše fenka zůstala plnohodnotná, chovala by se dnes jinak. Bohužel, na vlastní oči dnes vidíte některé důsledky provedené kastrace - nejistota až strach, nesrovnaná komunikace s jinými psy, nesoustředěnost, její obecně nervyrovnaná a stresovaná osobnost, která se projeví v každé pro ni zátěžové situaci - a další projevy, které přibudou teprve časem.

Když se k tomu jako v případě Vaší fenečky přidá neexistence vůdčího člena smečky a komunikace plus povahové dědictví po hovawartovi, je samozřejmě na problémy zaděláno. Nicméně dobrá zpráva pro Vás je, že Vám i fence umím pomoci. Samozřejmě to ale nejde na dálku a rozhodně to není otázka jedné rady, potřebuji s fenkou pracovat osobně a Vás naučit správné komunikační postupy. Pokud se rozhodnete svoji šanci přijmout, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme potřebné podrobnosti - pro pozitivní motivaci doporučuji shlédnutí a pročtení rubriky  Individuální výcvikový servis , kde najdete řadu zpětných vazeb mých lidskopsích klientů formou videoreportáží plus další řadu popsaných příkladů mé pomoci lidem a jejich pejskům...

 

(5.11.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ano (v 18 měsících)
Dotaz: Dobry den , potrebovala bych poradit.Mam 2,5 letou stafordku od malicka chodi vsude semnou.Miluje deti a lidi,nemela problem nikdy s zadnym psem ..spis se bala ale ted posledni trictvrte roku nesnese vubec zadneho psa.vsechno to zaclo po te kastraci. Kamarad ma o pul roku starsi fenu stejne rasy kdyz byli mali vencili jsme je hrali si a vse bylo v poradku . Pak se asi rok nevideli a Tedka ji vidi a ihned na ni chce zautocit.vubec ji takhle agresivni neznam ..pritom by diteti ani cloveku neublizila ...jprijde mi ,ze brani kamarada a zarli na nej. Ona ho ma hrozne rada a kdyz ho vidi tak po nem skace radosti.Hrozne si ho oblibila..Ale plati to i na ostatni psi .Jakmile vidi psa pres ulici najezi se a ihned vrci a steka.Jediny s kym muzem vencit je kamaradka ktera ma rotvajlera a znaji se od mala.Budu rada za kazdou radu .Dekuji

Odpověď: Dobrý den:) Ano, stejně jako u fenky v jiném dnešním dotazu je akcelerátorem popisovaného problému kastrace, provedená ještě ve štěněcím věku, tedy ve fázi psychické nedospělosti. Spolu s vyblokovaným sociálním chováním plemene americký staffordšírský teriér (amstaf) vytvořila kastrace úplně tu nejhorší kombinaci, co se týče vztahu ke psímu okolí. Nejistota, agresivita a obecná absence postupně se vyvíjejícího normálního chování dospívajícího/dospělého psa v mixu s geneticky vrozenými asociálními vzorci chování vůči jiným psům.

Jak už jsem psal ve své odpovědi na zmiňovaný další dnešní dotaz (a zopakuji i zde), kastrace psa/feny ve štěněcí fázi, tedy u psychicky nedospělého jedince, má vždy za následek zastavení jeho dalšího psychického vývoje. Tento psí nešťastník nikdy nedospěje, bude věčným štěnětem v dospělém těle, bez nadhledu, sebejistoty, vyhodnocování situací a vzorců chování dospělého jedince. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte na toto téma tuny mých článků, textů a odpovědí v Poradně - prosím prostudujte si je, ať vidíte, že je to pokaždé jak přes kopírák. Včetně toho, jak často lidem důrazně vysvětluji, že kastrace (s jedinou výjimkou závažných zdravotnich důvodů, kdy už jednoznačně a prokazatelně neexistuje žádný jiný postup k záchraně života psa/feny) je to nejhorší, co můžete pro svého psa/fenku udělat.

Na tyto případy mám jedinou radu. Pokud budete chtít, pomůžu Vám, ale "na dálku" to pochopitelně nejde - zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné, potřebuji pracovat s fenkou a naučit Vás postupy pro správnou komunikaci s ní. Motivaci a náhled na to, jak pracuji a jaké jsou moje reálné výsledky, naleznete v rubrice  Individuální výcvikový servis .

 

(5.11.2017)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Na základě původního emailu,znovu popisuji svůj problém. Mám roční fenku hovawarta, která má problém se socializací. Navštěvujeme cvičáky, chodíme do města, hodně mezi lidi apod. Problém nastane, když se zastavím s kýmkoliv na kus řeči,nebo podání ruky od kohokoliv- štěká vrčí. Se základní poslušností nemám problém, i s ostatními pejsky je v pohodě. Ráda bych s ní jezdila na výstavy, popřípadě zkoušky, bonitace. Prosím tedy, zda byste mi mohl poradit, jakým způsobem mám postupovat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka je teď v psí pubertě, i když ještě ne na jejím úplném vrcholu a začínají se postupně projevovat hovawartí geny. Nicméně je to už fáze, kdy se naplno projeví, zda je dotyčný psí jedinec hierarchicky zvládnutý - a ve Vašem konkrétním případě je zřejmé, že zdrojem Vašeho problému je právě hierachické nezvládnutí fenečky. V reálném životě se tato skutečnost pak projeví například tím, že ve Vaší přítomnosti sama řeší situace, ve kterých by se měla pouze přizpůsobit Vašim vzorům chování a akceptovat Vaše rozhodnutí (tedy daná situace je/není nebezpečná, řešíme/neřešíme). Pokud v minulosti s Vámi zažila popisovanou situaci (setkání s člověkem, podání ruky), ve které jste z jejího psího pohledu neuspěla, pak i to samozřejmě přispělo k tomu, že dnes reaguje uvedeným způsobem. Pokud pro ni nejste silná osobhost, pak jako hovawart opět přebírá v podobných případech rozhodovací roli.

Jinými slovy - pokud není v lidskopsí smečce hierarchie správně nastavena, pak se to samozřejmě odrazí v různých aspektech a situacích běžného denního života. Cvičáková poslušnost, ať už fungující nebo nefungující, s tím nemá nic společného a nic nenapraví (u hovawarta spíše pokazí), hierarchie je založena na zcela jiných principech. Hovawart opravdu není plemeno pro cvičák, jeho povaha, dominance, obecné genetické dispozice a styl komunikace jsou zcela odlišné, než co je na cvičácích preferováno.

Rád Vám pomůžu, ale je nutné, abyste za mnou i s fenkou přijela (máte to ostatně jen pár kilometrů) - potřebuji vidět její reálné chování a reakce, stejně tak i Vaše, na dálku se podobné věci neřeší a řešit ani nedají. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti. Chcete-li s ní absolvovat výstavy a podobné akce, pak je vyrovnanost fenečky a bezproblémový kontakt (ať už vůči Vám nebo vůči ní samotné) ze strany například rozhodčího opravdu naprostý základ...

 

(29.10.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se že píši takto, ale příspěvek mi nešel vygenerovat. Velice ráda si pročítám Vaši poradnu a snažím se si z ní odnést co nejvíce. Měla bych dva dotazy, na chování mého psa. Je to boloňský psík a je to náš miláček. Spí s námi v posteli, hodně si hrajeme, chodíme na dlouhé procházky, protože má stále hodně energie. Od začátku byl velmi hodný a učenlivý, v půl roce zvládal všechno co jsme po něm chtěli. Když jsme odcházeli z domu, chvilku plakal, ale když jsme přišli spinkal v pelíšku. Nikdo si nestěžoval, že by byl nějak slyšet. Potom jsem, zhruba po 2 měsících co jsme ho měli byla měsíc na neschopence a poté začaly problémy. Že doma brečí a vyje jsme se dozvěděli až od pronajímatelky bytu, které volala jedna paní a stěžovala si. Začali jsme ho tedy nahrávat a opravdu to tak bylo. Začali jsme tedy zkoušet vše co jsem se kde dočetla. Zavírat ve vedlejší místnosti, nechávat samotného po chvilkách a při návratu pochválit, dát pamlsek a jít ven, zkoušela jsem i přírodní kapky na uklidnění, prostě vše jen abych nemusela dojít až k protištěkacímu obojku. Bohužel nic nepomáhalo a začínali jsme mít problémy se sousedy a báli se, že budeme muset odejít. Koupila jsem tedy protištěkací obojek, ale pouze vibrační - pomohl na týden a pak mu to začalo být zase jedno. Musela jsem tedy objednat obojek na bázi impulsů. Byl to ten pro nejmenší psy a nikdy jsme nedošli výš než na první stupeň. Ten teprve opravdu zabral - myslím si že za celou dobu co ho máme mu na krku sepl tak max 10krát. Protože jak ví že ho má, cca 2-3 minuty kňučí (tak aby nesepl) a pak jde v klidu spát. Skoro pokaždé když ho měl jsem ho nahrávala na diktafon, bála jsem se aby nespínal zbytečně apod. Já bych ale chtěla aby mohl být v klidu i bez něho, ale když ho nemá brečí pronikavěji a déle - cca do 10 minut. Pak jde zase spát. Ale mne to trápí a nechci aby se tady cítil sám ve stresu a nebo nějak jinak špatně. Myslíte že by ho ještě to počáteční kňučení mohlo časem přejít? Než odejdeme dostane míček naplněný piškoty a dokud ho nevyprázdní je klid, pak začne. Je to určitě o 90% lepší než to bylo, ale bohužel za to vděčíme obojku:-( Vím že s tím určitě nebudete souhlasit, ale nevěděla jsem si už rady. To byl první dotaz a teď k tomu druhému. Od půl roku bych řekla že celkem perfektně zvládal povel ke mě. Nebála jsem se ho kdekoli pustit a věděla jsem že přijde. Nevím přesně od které doby, ale začali se střídat období kdy poslouchá jak hodinky s obdobími kdy musí chodit se stopovkou, protože na přivolání přijde třeba dvakrát a pak najednou nás úplně ignor,uje a pořád běží před námi pryč a nechce přijít. Co mám v takové situaci dělat? Přece i když přijde po půl hodině nemůžu ho už potrestat, protože přišel. Jinak je to velmi submisivní pes. Nikdy na nás ani nezavrčel, stále vyhledává naši společnost, nechá se vykoupat, učesat, ostříhat, prostě vše co chci. No takže to by byly mé dva dotazy a já předem moc děkuji za jakoukoli Vaši odpověď i když bude káravá. Přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, máte pravdu, za tohle Vás opravdu nepochválím... Pokud je pravda, že si pročítáte moji Poradnu, pak jste velmi často musela narazit na stejný dotaz jako je Váš - a tedy i na moji odpověď, která je v těchto případech vždy stejná. Navíc je to přesně 14 dní(!), kdy jsem zveřejnil svůj článek Pravda o tzv. "separační úzkosti", kde jsem rozebral související příčiny i to, jak vše dát do pořádku. Jestli se jedná o sedativa a antidepresiva nebo jako ve Vašem případě elektrický obojek, je jedno - ignorování příčin problému a důsledky na psí psychice jsou stejně devastující...

I když píšete, jak s tím obojkem údajně nesouhlasite, nemění to bohužel naprosto nic na tom, že jste ho svému pejskovi pořídila a necháváte ho jím trestat, jen co se chudák trochu hlasitěji ozve. A pořídila jste ho proto, že předchozí vibrační přestal být účinný. Jaký by byl další krok (nebo bude), až přestane účinkovat ten první stupeň? Nastavíte druhý, vyšší?

Za co ho vlastně trestáte? Za to, že nefunguje smečka, že pro svého pejska nejste vůdce, který mu dodá potřebný klid a pohodu? Proč za to trestáte jeho? Kdybyste fungovala ve své roli, už dávno by Váš pejsek byl v klidu a dobu své samoty by spokojeně prospal. Tolikrát jsem o tom psal, tolikrát jsem to nejen v Poradně zdůrazňoval.

Popsanými "korekčními" metodami jste dosáhla pouze výrazně vyššího stresu Vašeho pejska a jeho postupného odcizování, které se samozřejmě za stávajícího stavu a s postupujícím věkem bude zhoršovat. Je to vidět i na druhém Vašem dotazu - v psí hlavě čas od času velmi účinně sepne asociace s negativním zážitkem spojeným s konkrétní osobou (prostředím) a pejsek pak utíká od onoho zdroje pryč, přestává mu věřit. Jedná se o dlouhodobý proces a důsledky se pak projevují v nejrůznějších situacích.

I submisivita Vašeho pejska může být do značné míry získaná (posílená) tím, jak na jeho psychiku působí popsané restrikční mechanismy. Jak začne psychiku zdravého psa ovlivňovat podobná "maličkost", za jakou lidé považují "neškodné elektrické impulzy", stačí relativně krátká doba a následky jsou nedozírné. Je opravdu dobré si uvědomit, že pes není mašina, která je elektrickými impulzy správně řízená, ale živá bytost, která se neřídí, nekoriguje ani netrestá na dálku elektřinou (ani vibracemi). Pes je živá bytost, kterou je zapotřebí vychovávat, a to tak, aby pes žil psychicky ve svém přirozeném prostředí, tedy smečce. Pak se nevytvoří stres, nevytvoří se negativní důsledky, psu zůstane jeho skutečná osobnost a ví, že na svého člověka jako vůdčího jedince se může spolehnout.

Výchova nespočívá v trestání, ale v učení a případné korekci, pokud mládě udělá chybu. Platí to pro všechny živočišné druhy včetně člověka nebo psa a vzorec "štěkni nebo zakňuč, protože jsi ve stresu a budeš potrestán" je absolutně šílený. Vzorec "příčinu stresu odstraníme a ty už nebudeš mít potřebu štěkat ani kňučet" je správný. Trestáním projevené emoce (smutek, pocit osamění) ze štěněte stejně jako z dítěte uděláte emočně a citově nerovnou bytost, ztratíte jeho důvěru a odsunete je do izolace.

Pokud si otevřete rubriku Individuální výcvikový servis, naleznete i zde pár hezkých příkladů toho, že pokud jsem pejskovi odstranil jeho zdroj stresu (tj. neexistující lidskopsí smečka nebo nefungující vůdčí jedinec - člověk) a naučil jeho majitele správné komunikaci a přístupu, pak zmizely i projevy tzv. "separační úzkosti". Obecně lepší vztah pes-člověk a vzájemné fungování pak je jen třešničkou na dortu...

Můžete využít stejné šance a domluvit se se mnou na osobní pomoci. Pokud budete chtít, rád Vám i pejskovi pomůžu dát vše do pořádku.

 

(22.10.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem Vzala jsem si před 2 měsíci dneska již 5-ti měsíční štěně křížence odebraného ze špatných podmínek ( nejspíše od bezdomovců z ulice) Doma již mám 8letého labradora. Labrador trpí epilepsií. ( ne naštěstí pravidelnou) Mysleli jsme si, že si navzájem budou parťáci a psychicky se podpoří. Štěně je, ale velmi bojácné. Venku bez psího kámoše má opravdovou paniku, klepe se a neudrží pozornost. Když mu venku udělím povel poslušnosti, sice ho vykoná, ale je na něm vidět, že je duchem nepřítomen. A stále si hlídá okolí. S kámošem si je o trochu jistější, ale je velmi obezřetný a je vidět, že lidí a všeobecného hluku se bojí. Pozitiva vidím v tom, že je ale velice zvídavý. A přesto, že se lidí bojí, tak ho ale i trochu lákají. Když jsme v práci tak navíc doma trpí lítostivými stavy. Kňučí, štěká. ( Ne po celou dobu naší nepřítomnosti, ale například 1h mu to vydrží a začne až nějakou dobu po našem odchodu, není to pravidelné, někdy je klid, někdy je to štěkací záchvat občas jen kňučí ) Nepomočuje se a ani doma nekálí nic extra neničí. Musíme mít zatažené rolety a zavřené dveře do chodby, jakýkoliv podnět z venku ho vyděsí a štěká jak pominutý. Zkoušíme velmi trpělivě, stále odcházet a přicházet bez přehnaného vítání a loučení z bytu, snažíme se ho naučit, že když odejdeme tak i přijdeme. A že to je normální. Většinou ho štěkat při našich odchodech nikdy neslyším. ( štěkot máme potvrzen od sousedů a nebo z nahrávacího zařízení) A totéž se snažím vykonávat i venku, aby zůstal na místě a já od něj poodstoupím pár kroků. ( To mu nejde, nesoustředí se, stále se rozhlíží) Má i zvláštní způsob uvažování ve stresové situaci, jakmile se k nám blíží člověk, kočár, kolo tak za každou cenu chce někam utíkat a je mu jedno kam. Na vodítku se zažne škrtit a vyskakovat. V přírodě dělá jen takové kolečko a vrátí se k nám. Ve městě na sídlišti si ho netroufnu pustit. To se snažím dělat jakoby nic a mluvím na něj normálním tonem hlasu. Pohybu má dostatek, a psychicky se ho snažím unavit před odchodem do zaměstnání, právě povely místo, zůstaň a zkouším odcházet do vedlejších pokojů, za dveře atd. aby si mě tolik nehlídal.Zkoušíme poslušnost. Následně má doma hračky, klacek na okusování, hračku na způsob Kongu, žvýkací kosti, psího kámoše :-)
Myslíte si, že toto je správná cesta? Beru ho na hlučná místa, do městské hromadné dopravy, jezdíme na výlety. Se psy nemá problém. Ale ty lidi a ten hluk. To je pro něj tragédie. Děkuji za rady a případné typy.

Odpověď: Dobrý den:) Pejska jste si vzala na jeho 3 měsících a protože již první měsíce psího života jsou kritické z pohledu prožitých zkušeností (především imprinting a primární socializace), mohl si z původního prostředí přinést některé negativní vlivy. Současné jeho problémy a vzorce chování jsou už ale jednoznačně způsobeny  tím, že ve Vás nemá potřebnou hierarchickou a sociální oporu. Tu potřebuje jednak z hlediska svého věku (jedná se o teprve pětiměsíční štěně učící se život kolem sebe), jednak právě pro přeměnu ze stresového (na stresu se v tomto případě lidé a hluk pouze spolupodílí) do bezstresového běžného denního života...

Tyto věci se v psím světě nevytváří povely, ale správně nastavenou hierarchií a odpovídající komunikací - tedy tím, čemu učím svoje klienty i jejich pejsky. Ale vždy je v podobných případech zapotřebí tuto komunikaci nastartovat, je nutné zapracovat na pejskovi samotném i naučit jeho majitele, je zapotřebí provést správné postupy atd. Proto je moje rada stejná jako ve všech těchto případech, ktere nemá smysl řešit na dálku - zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete.

Jinak domácí odchody/příchody děláte správně, nezbytný je klid při těchto "rituálech", jak vidíte, tento postup opravdu funguje. Ale samozřejmě venku se jedná o zcela jiný typ situace, nelze aplikovat stejné postupy a čekat stejné vysledky - výchozí podmínky jsou naprosto odlišné.

A ještě jedna důležitá věc - pes se psychicky neunavuje povely ani tzv. "poslušností", to pouze vyvolává zátěž, ne uvolnění. Natož u pětiměsíčního štěněte.

Jak jsem napsal, pokud budete chtít, rád Vám i pejskovi pomůžu stejně, jako jsem pomohl už mnoha jiným. On potřebuje svůj "maják", podle kterého se bude moci řídit a aby se to podařilo, na to vás tu musím mít oba osobně a potřebnou dobu. Stejně tak musím mít možnost zapracovat přímo na pejskovi a eliminovat jeho získaná traumata. Pro pozitivní motivaci doporučuji prostudovat zpětné vazby a lidskopsí příběhy v rubrice Individuální výcvikový servis...;)

 

(22.10.2017)
Plemeno: 2x kříženec jorkšírský teriér/pinč
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Mám problém se svými psíky. Dohromady mám 4 pejsky. Fenu 5let(yorksir+pinč) a 10lety(yorksir) a jejich mladý 3 lety a 2lety.Nastal problém mezi 2 psi monty 3 lety a max 2lety. Ze začátku byli kámoši krom u jídla každý zvlášť pro jistotu hned aby se nervali. Když max začal dospívat začali mezi nima menší rozbroje nejdřív jen vrčení (zakrocila jsem) přestali a byly kámoši postupně začali kdo je silnější chápu že mají mezi sebou nějakou hierarchii, ale začali postupně bitky menší jen chycení za chlupy u krku i když jsem hned zakrocila chvíli spolu nemluvili, ale pak spolu spali, hráli si vše ok. Teď už jdou po sobě dost nechat je tak jdou úplně do krve. Nemůžu říct kdo to vyvolává postupně se střídají. Z prvu když začali do sebe jít víc tak to dělali predemnou teď už je jim to jedno jestli jsem tam prostě začnou se rvat. Musela jsem jednoho zavřít do přenosný boudy a střídám je tam a tak je držím od sebe. Ale i když je jeden z nich zavřený ten druhý de k bedně na něj vrčet a na opak. Můj dotaz jak je naučit spolu zase žít v klidu bez rvaček? Jsem z toho nešťastná. Nechci aby se dobili úplně a nebo čekat který z nich bude vítěz.
Pejsky jsem mírně učila jen základ co doma smí a co ne a fungovalo to, mám je jak děti mluvím na ně nechávám jim volnost a do teď probíhalo vše v pohodě.. Nevím jak dál s nimi. Ještě jedna věc monty je můj miláček a on to ví a ostatní to tak respektovali. A najednou takový zvrat.
Předem děkuji za odpověď a snad zas budou kámoši a bude nám to fungovat bez dalších rvaček.

Odpověď: Dobrý den:) Vaši psí kluci dorostli do správného věku a zcela pochopitelně a přirozeně si mezi sebou začali vyjasňovat svoje hierarchické pozice. Což je v pořádku a obejde se to bez zásadních komplikací, pokud funguje a umí v připadě potřeby správně zasáhnout vůdce smečky - a právě v tom je u Vás ten zásadní problém...

Psí vůdčí jedinec (Vaše pětiletá fenka a desetiletý pejsek) evidentně neexistuje a především bohužel na této pozici nefunguje ten nejdůležitější jedinec, tedy Vy sama. Máte doma plnohodnotnou psí smečku, musíte tedy být její součástí a nejhorší je v těchto případech přístup "mám je jak děti a nechávám jim volnost". To je zcela špatně, už jsem to tu v Poradně mnohokrát rozebíral, vysvětloval a zdůrazňoval - psí druh ke svému spokojenému životu nezbytně nutně potřebuje přirozené psí prostředí, tedy dobře vedenou a hierarchicky správně uspořádanou (lidsko)psí smečku. Vaši pejskové jsou fyzicky malí, zkuste si představit, že byste na jejich místě měla velké plemeno - to by byla jatka. Ale i u těch malých plemen platí stalé stejná psí pravidla...

Jak už jsem napsal, stát mimo smečku a do ničeho nezasahovat je úplně to nejhorší. Ale ještě horší je "řešit" stávající situaci oddělováním obou pejsků - tím v nich pouze radikálně posilujete stav, kdy se z pouhého hierarchického srovnávání stává vzájemná nevraživost se všemi souvisejícími důsledky.

Co tedy s tím?

Naprostým základem je začít fungovat v rámci celé(!) Vaší psí smečky jako její jednoznačný vůdčí jedinec. Se všemi potřebnými atributy, tedy osobnostními i komunikačními - principiálně vysvětleno mnohokrát nejen v této Poradně, ale i v mnoha souvisejících textech a článcích na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO (smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, komunikace atd.), prostudování těchto materiálů je nezbytný teoretický základ pro pochopení psího vnímání světa a jejich přirozeného sociálního prostředí.

Dále - umění vedení smečky (a tedy kromě jiného i eliminace hierarchických rvaček nastolením a podporou správné hierarchie na základě reálných dispozic jednotlivých členů smečky) je velmi komplexní záležitost a na dálku či "teroreticky" to naučit opravdu nelze. Nabízím Vám tedy stejnou šanci, jakou využili již mnozí před Vámi - zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme termín a přijedete za mnou s oběma pejsky nebo rovnou celou smečkou. Ukážu Vám, že během chvilky bude mezi oběma hlavními aktéry klid a pokud budete chtít, naučím Vás vše potřebné pro to, aby byli v klidu i s Vámi. Nejlepší investice energie a času pro zbytek vašeho společného lidskopsího života a to jediné, co Váš problém opravdu vyřeší...

 

(27.8.2017)
Plemeno: kříženec/americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 9 let/15 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Předem Vás i Vašeho Gardýska zdravím. Mám na Vás tři nesouvisející dotazy. První se týká mé devítileté fenečky. Nejen  moje práce mě nutí dost cestovat.
Často jezdím vlakem do Prahy. Autem  také. rozvážíme zboží. Barunka stárne a zdá se ,bývá z cesty dost otřesená. Zvyklá na cestování je, od doby co jí mám (4 měsíců) Problém je ten,přes časté přestávky, odmítá pít. V  horku je to dost špatné.  Na cestách jsme často celý den a nemá ji kdo hlídat. Jen přemýšlím,jak to řešit do budoucna až bude opravdu v seniorském věku.  
Další problém obecně, není to tak dlouho,co se podařilo jiné fence  ze vsi utéci ze zahrady. Velikostí je asi naší Barči. zhruba 7 kilo. Vyřítila se a rovnou se vrhla na mojí fenku. Do toho se přimotal velký kříženec ovčáka . Majitel tahal svého ovčáka a já se snažila fenky rozdělit. Až co si pán zpacifikoval svého ovčáka, v momentě kdy jsem už nestihla zareagovat,rozdělil toto rvoucí klubko fenek ranou pěstí. Bára se nepere,jen když je napadená. O druhé fence vím,že ráda napadá psy i lidi, ze zálohy. Když o ní vím,dokáži ji udržet svou mimikou v bezpečné vzdálenosti. Toto bylo nečekané. V poradně se jistě řešilo, co a jak když už jsou pejsci v sobě. Jako lidé jsme bohužel dost pozadu za pejsky,co se týká reflexů . Tahle bitka se obešla bez zranění,přece jen tihle malí pejsci u toho nadělají víc hluku, než aby si ublížili
Poslední dotaz se týká amerického staforda, psího puberťáka . Pán pořídíl pejska svému 7 letému synkovi.  Klučík pejska vodil na obojku po naší Barče,(Do měsíce ho  přetrhl). Dostal stahovák. Štěněti se nikdo pořádně nevěnoval.. Dítě si mohlo vyřvat hlasivky, pejsek jak rostl,sílil, táhl kluka za sebou. Začal utíkat z pozemku. Zatím bláznivé štěně,lítal po vsi jak neřízená střela. Většinou to bral okolo  a dobýval se k nám. Pes bez obojku naprosto nereagující na povel,jen vždy radostně na mě skočil a pádil dál. Kluk ho přestal venčit,protože na něj fyzicky nestačil.  Jak kdyby pro tuto rasu nebylo problémů dost, páníček bude rok mimo domov. Maminka chlapce chodí do práce,pejsek tráví své dny na řetěze,nebo zavřený doma. Dnes je z něj fyzicky dospělý  pes. Zatím při jeho útěcích nedošlo k žádné škodě,nebo újmě. Já se přiznám, díky medialním masážím, mám z tohoto plemene  zdravý respekt,než abych psa chytala za zátylek. Silově bych to už taky nejspíš nedala. Mám obavy, aby psovi někdo z obyvatel neublížil.,díky té paranoie co vládne okolo bojových plemen. Prosím poraďte, jak se v této situaci zachovat. Majitelce hned volám,ať si jde pejska chytit. Do budoucna,nemůže tento jistě stresovaný pes ublížit jinému psu,nebo mojí fence? Moc Vás a vašeho pejska s Barunkou zdravíme z  Moravy.

Odpověď: Dobrý den, také Vás a Barunku moc zdravím:)

Zdravý pes pije jen tolik, kolik potřebuje. Některý den pije průběžně, jiný se napije za den třeba jen jednou. Někdy pije méně, jindy více. Kolikrát jsou moji klienti překvapení, když po lekci v domnění, že pejsek je na pokraji smrti žízní, mu nalijí plnou misku a pejsek ani nesmočí jazyk. Prostě nechte Barunku, ať se napije, kdy sama bude chtít, ve vedrech jí vlhčete čumáček a pokud je (na svůj věk) zdravá, netrapte se tím, je to skutečně individuální záležitost.

Ke druhému dotazu není ani co psát, vše už bylo vícekrát probráno zde v Poradně i v samostatném článku. Připomenu snad jen to, že hlavní je nezpanikařit, nevnášet další agresi a vědět, že každá taková situace je jiná a je zapotřebí reagovat operativně a tak, jak je v daném okamžiku nejefektivnější.

Třetí dotaz - ano, v tomto případě je jednoznačně zaděláno na velký problém. Vzhledem k plemeni je jisté, že dříve nebo později začne docházet k fyzicky likvidačním střetům s jinými psy. Pokud bude pejsek dostatečně stresovaný špatnou péčí nebo zacházením, pak může začít kousat i do lidí. Volně pobíhající amstaf je vždy velký problém, amstaf trávící svúj život na řetězu spolehlivě spadne do stresu a následných agresivních vzorců chování i vůči člověku. Bohužel, pokud s majiteli není řeč, bude muset dojít k reálnému průšvihu, aby se začalo něco dít. Každopádně lidskou hloupost a nezodpovědnost odnese (respektive již odnáší) tento pes a velmi pravděpodobně ji odnese i jiná živá bytost. Zkuste s majiteli promluvit a přetlumočit jim tuto moji odpověď (plus je naveďte na můj web, často to už v podobných případech pomohlo), je to dle mého názoru jediná šance.

 

(20.8.2017)
Plemeno: výběr plemene
Dotaz: Vážený pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu. Vaše stránky mě nadchly a tak budu ráda za každou radu, případně za Vámi mohu samozřejmě dojet. Chápu, že toho asi máte hodně a nevím, zda-li je to reálné. Zatím sice žádného psa nemáme, ale chceme si pořídit plemeno japan chin. Problém je v tom, že jsme úplní začátečníci a chtěli bychom předejít případným našim chybám ve výchově, tak aby se z něj stal pohodový společník a nikoliv špatnou výchovou nepohodlný pes. Bydlíme v rodinném domku, rodinu tvořím já, manžel a 9-letá dcera. Určitě bych chtěla zvolit variantu nějakého výcviku, ale kdy se se cvičením začíná? A jak mu od počátku nastavit určitá pravidla? Je vůbec toto plemeno vhodným výběrem? Hledáme spíše malého "mazla" než hlídacího psa.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Jsem velmi rád, že k výchově a přístupu ke svému budoucímu čtyřnohému parťákovi přistupujete zodpovědně. Ze své zkušenosti bych určitě preferoval a doporučil "osobní konzultaci" - vždy jsme se tak lépe s budoucím psím majitelem domluvili a probrali opravdu všechno, co potřeboval vědět. Včetně výběru konkrétního plemene, osobní kontakt i v tomto ohledu ledacos napoví.

Pokud budete stejného názoru, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme termín schůzky.

 

(6.8.2017)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/3 roky
Kastrace:
ne/???
Dotaz: Dobrý den. Mám dlouhodobě zhruba tří letého psa křížence kolie a před pár dny došlo k menšímu problému. Byli jsme pověření hlídáním dalšího psa, přibližně dvouletého křížence Čau čau s husky. Náš dlouhodobý pes (Kája) se po setkání s ním málem zhroutil. Má strach z větších psů a proto na něj štěká, vrčí a při přiblížení i vyjíždí. Vzala jsem proto nový přírůstek (Maxe) ke svému příteli, avšak nemohu být zde tak dlouho. Ráda bych se vrátila k rodině, jenže nevím, jak udělat, aby se Kája s Maxem snesli. Max nemá žádný problém. Jako štěně se chce jen seznámit. Avšak všimla jsem si, že při očichávání měl nutkání Káju obskakovat. Potřebovala bych tedy radu, jak docílit toho, aby pejsci spolu vycházeli a dokázali spolu žít ve stejné domácnosti. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tuto otázku v Poradně mnohokrát zodpovídal. Základem je zvolit pro prvotní seznámení pejsků neutrální území a především netlačit na pilu. Všechno potřebuje svůj čas a přístup "honem honem, teď hned a okamžitě spolu musí být kamarádi" tu opravdu nefunguje.

První problém je ten, že vlastního pejska nemáte správně socializovaného, má problém s většími psy. Dále je potřeba vzít do úvahy, že kříženec čau-čaua a huskyho nebude žádný plyšáček a jakmile se trochu rozhlédne, nastoupí jeho přirozená dominance - což na vlastní oči už teď vidíte. Pokud má vše fungovat, je tedy zapotřebí dát Kájovi i Maxovi v prvé řadě čas a prostor pro nenásilné seznámení (procházky v pro oba neznámém terénu). Klid, uvolnění a pohodová atmosféra bez nervozity nebo agresivity ze strany lidí musí být samozřejmostí.

Kája je doma, Max je host. Toto by mělo být od samého začátku jasně dané, od toho se musí odvíjet hierarchie a komunikace s oběma pejsky (pokud nevíte, o čem teď mluvím, prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a Vy musíte být schopna toto základní pravidlo psího soužití prosadit. Pokud ne, nastoupí mezi oběma pejsky stres a Kája pri své fobii a asociálním chování vůči Maxovi (obecně větším psům) bude mít velké problémy.

Prostředí smečky je Vaše, Kája patří do Vaší smečky a Max je v ní pouze dočasně. Znovu to pro jistotu opakuji. Vy jste (musíte být) vůdcem této smečky a musíte s ní aktivně pracovat. Pokud to necháte jen na Kájovi a Maxovi, nastanou během doby jejich koexistence menší či větší problémy (bohužel ve Vašem dotazu zcela postrádám informaci, zda se jedná o trvalý nebo dočasný stav, popř. jak dlouhý). Neřešené problémy mezi psy se s časem  prohlubují, proto na to upozorňuji.

Když se zařídíte podle mé odpovědi a skutečně poctivě zapracujete, pak máte vysokou pravděpodobnost, že vše zvládnete. Musíte bohužel počítat s tím, že Váš vlastní pejsek díky svému traumatu (špatné socializaci) bude především na začátku velkým problémem k řešení a chovaní Maxe se bude ve velké míře odvíjet právě od toho, jak se bude chovat Kája. A chování obou se bude ve stejně velké míře odvíjet od toho, zda budete aktivní a fungující součástí smečky nebo budete jen přihlížet, popřípadě "řešit" problém odvozem Maxe k příteli. Psi se spolu vždycky domluví, pokud k tomu dostanou reálnou šanci a ta teď záleží jen na Vás...

 

(30.7.2017)
Plemeno: ruský boloňský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás se žádostí o radu. Před týdnem jsme si přivezli štěně Ruského boloňského psíka. Je to čubička a má 3,5 měsíce. Je to čistokrevný pes. Po celou dobu vyrůstala s majitelkou chovatelkou a ve smečce. Doposud s ní byla manželka s dětmi doma, na zvykání. Já chodil do zaměstnání. Po týdnu je evidentní, že manželka se stala pánem pejska a dokonce se i zdá, že ji začíná bránit proti ostatním členům rodiny. Ze začátku se pejsek choval klidně, přátelsky. Den ode dne získává na jistotě. Prozkoumává byt a řekl bych, že si již i více dovoluje. Pejsek začíná štěkat na členy rodiny (dcera 8 let, syn 4 roky, já). Převážně na mě. Nevím, jestli by to mohlo být tím, že jsem vyšší postavy, že si na mne ještě nezvykla, nebo že žárlí na manželku ? Snažím se k ní přidřepnout, sednout, pomazlit se, dát pamlsek. Když u ní sedím, hladím jí, tak mne neustále očuchává. Hladit se nechá. Když potom vstanu, stále mne pozoruje. Odejdu do vedlejší místnosti, vrátím se a opět na mne vyštěkne.
Ještě musím zmínit, že u syna se nám zdá, že začal na pejska žárlit. Projevuje se hlasitě, zkrátka dělá vše opačně, než jak se mu snažíme vysvětlit, aby se před pejskem nechoval. Syn má ještě ne zcela koordinované (prudší) pohyby, kterých se pejsek leká. Čím více se to synovi snažíme vysvětlit, napomínat ho, tím je situace horší.
Včera večer, když se manželka dívala na TV, seděla na gauči a pejsek vedle ní. V místnosti byla tma, pouze svítila televize. Když jsem si přisedl vedle ní a chtěl jí obejmout, pejsek na mne vysloveně vystartoval. Manželka zasáhla povelem TICHO, NESMÍŠ, ale moc to nepomohlo. Musela pejska odvézt do chodby. Tam se pejsek uklidnil, ale když jsme cca po jedné hodině procházeli chodbou, tak pejsek opět na mne začal štěkat. Dlužno podotknout, že ten den byl pejsek poprvé delší dobu na zahradě. Přijeli odpoledne rodiče a konala se oslava svátků dětí a narozenin. Pejsek byl mezi námi. Najednou začal štěkat na syna. Mysleli jsme si, že je to tím, že má syn na sobě triko s tygrem. Tak si ho oblékl na ruby, ale pejsek na něj stejně štěkal. Po chvíli se zaměřil na jinou věc a štěkat přestal.
A nyní k mému dotazu. Neprodělává u nás náš pejsek psychické trauma ? Není na něj u nás v rodině moc velký shon a hluk ? Poraďte nám prosím jak se k pejskovi chovat, co děláme špatně. Abychom z pohodového psa nevychovali agresora.

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že problémy řešíte už v zárodku, za to Vás chválím. Takže jdeme na to.

První chybou je, že jste si malou vzali až v cca 14 týdnech věku místo v 7 týdnech, kdy je odebrání štěněte ideální z hlediska přivyknutí na nové lidi a smečku. Každý týden v této fázi štěněcího věku je velmi důležitý stejně jako to, kde jej štěně tráví.

Další chybou je, že "vůdce smečky" (v této době zřejmě Vaše paní) neplní svoji výchovnou roli - ona musí být ten, kdo fenečku učí a koriguje ve chvílích, kdy dělá něco špatně. Ona musí rozhodnout, kdo do smečky patří a kdo ne, kdo je důvěryhodný. A předat správným způsobem tuto informaci štěněti jako jedno z pravidel smečky.

Pokud jste pro fenečku nedůvěryhodný, pokud Vás provokuje, pak to má vždy ještě další příčinu a ta je ve Vás - ve Vašich vzorcích chování, nejste pro ni čitelný. V čem konkrétně, to bez osobního poznání Vaší osobnosti samozřejmě říci nemohu.

Váš syn je momentálně přesně ve věku, kdy chování malých dětí každého psíka dráždí a stresuje. Je ale jen na Vás, abyste synkovi některé věci důrazně vysvětlil - ve čtyřech letech už děti hodně věcí chápou a na druhou stranu i hodně věcí dělají naschvál, není to lehké:)

K Vašemu dotazu - ano, spousta věcí je momentálně nastavena chybně a zásadně špatným způsobem ovlivňuje povahu Vaší fenečky. Nejrozumnější varianta, jak poslat věcí do správných kolejí, je zavolat mi a domluvit se, kdy byste za mnou s ní i rodinou přijel na osobní konzultaci - do Liberce to máte kousek. Pak Vám pomůžu, ale potřebuji vás tu mít fyzicky. Pokud se rozhodnete moji nabídku přijmout (musí to být samozřejmě až po kompletním ukončení kombinované vakcinace), ozvěte se - pokud možno co nejdříve kvůli volným termínům...

 

(30.7.2017)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, asi před měsícem jsme si pořídili psa - ročního westíka s PP - jmenuje se Olík. Našli jsem jej pomocí inzerátu, kde jej paní prodávala z rodinných důvodů. U bývalé majitelky žil ještě s jedním psem, chodil denně na 20ti minutovou procházku a na 20 minut byl vypuštěn na zahradu. U nás má možnost přístupu na zahradu po celý den a chodíme s ním na minimálně dvě 30 až 90 minutové procházky. Také má skoro celý den lidskou společnost (je sám max. 90 minut a jen občas). Ale Olík ze zahrady utíká. Lez jej nějakým způsobem utíkání odnaučit nebo to chce jen čas, aby si zvykl na nové prostředí? Nebo to může být způsobeno tím, že náš předešlý pes umřel doma a on to nějak vycítí? Veterinářka doporučila kastraci..je vhodná a omezila by jeho útěky? Samozřejmě se snažíme zahradu zabezpečit, aby nemohl utéct, ale zatím si vždy našel nějakou skulinku k útěku.Také má velmi rád exkrementy, které páníčci po svých miláčcích neuklidí - rád se v nich válí a olizuje je. Lze to nějak odnaučit? Základní poslušnost ještě moc nezvládá, ale učíme jej základní pokynům. Na procházkách chodí velmi rychle a táhne, tak se chci zeptat, zda je pro něj lepší když bude chodit na vodítku nebo mu máme raději pořídit postroj, aby se tolik neškrtil? Většinou chodí na procházku se starší osobou, která jeho tempu nestačí, proto se musí přizpůsobit on. Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Předpokládám, že pejska jste si vzala proto, abyste mu poskytla dobrý domov a abyste spolu měli hezký společný život. Minulá majitelka mu podle toho, co píšete, moc nedala, proto teď musíte spoustu věcí za ni dohnat a napravit.

V prvé řadě je zapotřebí Olíkovi dát vůbec šanci poznat, že jste jeho smečka. Věnovat se mu, komunikovat s ním, učit ho věci denního provozu (tím nemám na mysli povely a "poslušnost", navíc na zahradě se nenaučí nic). Je zapotřebí, aby si na Vás zvykl, aby s Vámi vůbec chtěl být, pak nebude utíkat. Zatím se nachází ve fázi stresu, proto ty útěky a exkrementy. Je zapotřebí mu dát čas (jeden měsíc je málo), hodně se mu aktivně věnovat (komunikace, společné zkušenosti) a nezapomenout, že v tomto čase bude vodítko Váš nejlepší kamarád.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechny informace, které potřebujete znát - komunikace, výchova, vedení, smečka atd. Bohužel jste je zatím nečetla vůbec, jinak byste se mne neptala na kastraci (správněji řečeno v tomto případě nevratné zmrzačení zdravého a psychicky ještě nedospělého psa), na toto téma zde máte zveřejněnu spoustu článků. Jsou v nich vysvětleny všechny důsledky pro psí psychiku a organismus - a můžete je také doporučit Vaší paní veterinářce, evidentně potřebuje dovzdělat, aby podobné nesmysly svým klientům nadále nedoporučovala...

Správnou společnou chůzi člověka a jeho pejska je zapotřebí se naučit prakticky - a jednoznačně ne přes postroj. Pokud budete chtít, domluvte se se mnou na osobní konzultaci, je to nejrozumnější a nejefektivnější způsob, navíc se klient vyvaruje zbytečných (a mnohdy fatálních) chyb a dozví se u mne i hromadu dalších potřebných informací. Rozhodnutí je ale samozřejmě pouze na Vás...

 

(16.7.2017)
Plemeno: německý boxer x americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den mam problem se skoro petiletym nemeckym boxerem krizenym ze stafordem u kterehojsou znatelne povahy obou ras. Je to velky lidumil ktery neokusil lidske zlo nedokazu si predstavit ze by nekdy nakeho cloveka kousnul natos dite ba naopak ale co se tyka cizich psu , katastrofa! Snese velmi malo psu ani nevim proc ci jak se to povedlo . Ale jde mi o to . Mam pritelkyni , ktera ma stene zlateho retrivra ve veku let a prali bychom si zit v jedne domacnosti a je hloupost aby jeden znas daval sveho milacka pryc . Potreboval byl poradit ve veci respektu obou psu jednoho k druhemu . Jelikos muj pes pri zbystreni jakehokoli psa ma rudo pred ocima a nereaguje na poveli ani pamlsky a stuj co stuj se sape pretahuje bojuje se mnou aby se dostal k cili a to je ten druhy pesan a je jedno zdali je to pes ci fena . Proste nezna bratra a stuj co stuj chce jit do boje , a jemu to jedno zdali ma fyzicky v porovnani soupere na vytestvi nebo ne proste dokavad bude stat na nohou nebo dychat nevzda se , proste uplne dokonce . A tedy se ptam existuje spusob nebo realna sance a jestli jo tak jak na to aby se snasel ci respektoval ze psem pritelkyne co vlastni toho druheho pesana zlateho retrivra ?

Odpověď: Dobrý den:) Snažím se Váš dotaz rozkódovat. Bohužel jste jej po sobě ani nečetl, protože z informace "stene zlateho retrivra ve veku let" jsem se dozvěděl jen to, že je to štěně, nikoli kolik mu opravdu je, plemeno "staford" neexistuje  ("Stafford" je město v Anglii v hrabství Staffordshire, podle něj je pojmenované původní plemeno "staffordšírský bulteriér" a z něj vyšlechtěný "americký staffordšírský teriér" - dvě plemena s rozdílným exteriérem a především povahou!), podle popsané povahy ale evidentně jde o amerického staffordšírského teriéra. Pětiletého, tedy již dospělého jedince, který se přesně v intencích své zděděné asociální povahy po jednom ze svých rodičů nesnese s jinými psy a kontakt z jeho strany bude v 99% případů likvidační. V tomto kontextu je už celkem jedno, kolik let "štěněti" Vaší přitelkyně je...

Ne, v tomto jeho věku, s přihlédnutím ke geneticky dané povaze a vyblokovanému sociálnímu chování Vašeho psa, i vzhledem k tomu, že jste za skoro 5 let společného života nebyl schopen jeho ataky zvládnout, zkorigovat nebo jim účinně předejít - ne, reálná šance v tomto případě skutečně neexistuje. Myslím to naprosto vážně. Bohužel máte psa s určitými predispozicemi, které zapřičiňují to, že jiného psa vnímá jako soupeře k likvidaci a stejně tak vnímá/bude vnímat i retrívra Vaší přítelkyně. A jakmile se sejde ta správná shoda okolností, bez milosti ho zakousne, umlátí náhubkem nebo jinak zničí.

Je mi to velice líto, ale pokud člověk nechá svého psa dojít do fáze, kterou popisujete a kdy pes nevnímá ani svého vlastního majitele, pak je to prostě v háji. Nemůžete mu věřit a i kdyby nějakým zázrakem byl s jiným psem deset minut v pohodě, v minutě jedenácté už mu může viset na krční tepně. To je bohužel realita a svého psa s retrívrem své přítelkyně za těchto daných okolností opravdu "neskamarádíte". Psi fungují jinak a veškeré pokusy vedoucí tímto směrem by skončily velice tragicky.

Mrzí mě to, ale nebudu Vám lhát a prosím berte tuto moji odpověď pro dobro obou pejsků i Vašeho vztahu s přítelkyní naprosto vážně. Nevzdávejte se svého pejska ani jeden, ale nemůžete je mít v jednom společném prostoru a nezapomeňte, že i jejich pouhá vzájemná blízkost pro každého z nich bude znamenat silný stres. Pokud zorganizujete svoji společnost tak, aby k tomuto nedocházelo, bude vše v pořádku - v opačném případě bude jen otázkou krátkého času, kdy dojde k neštěstí.

 

(16.7.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň.Obraciam sa na Vás s prosbou a nádejou o radu.Charlieho sme sa ujali v novembri 2016.Hrozil mu další predaj.Takže som jeho tretí majiteľ.Je to najúžasnejší pes na svete a rešpektovali sme sa hneď od začiatku.Prvý majiteľ je partnerov kamarát, ktorý je v cudzine kvoli práci.Charlieho doniesli druhí majitelia vychudnutého ,bojazlivého s novým menom Rakby na známke a skrátenými ušami.Dnes ale nastal problém,že vrčal a zautočil výstražne na 6 ročné dieťa, ktoré videl prvý krát v živote aj napriek mojej prítomnosti.Chlapec sedel na posteli pri mojom partnerovi keď vyštartoval ale vrčal naňho už zhruba 15 minút po príchode ešte v obývačke..Pes aj dieťa boli neustále pod dozorom.Chlapec upozornený , že mu nemá dlho pozerať do očí, neobjímať.Jemne pohladkať, ale už mu aj to vadilo.Nikdy sa takto  nesprával , a to už bolo u nás kopec ľudí.Ale nie deti.  Pri prvom majitelovi bol problém,že zaútočil na dieťa.Zastávam názor ,že pes nikdy neútočí len tak.Pri druhom majiteľovi  , že bol príliš energický, povypustení z koterca .Chceli ho mať len na stráženie.Charlie útočne na mňa zareagoval iba jeden krát.V rámci srandy som sa k nemu priblížila zozadu okolo krku chytila ,jemne  prikrčila sa k chrbtu hruďou a povedala,či sa zahráme na koníka.Viem bolo to blbé a detinské.Je možné aby mal Charlie averziu na deti kvôli zlým spomienkam ?Alebo len pes vycítil ako sa chlapec chová doma voči ich fenke ? (Popravde by som občas dala chlapcovi na zadok )  Dá sa to nejak napraviť ? V budúcnosti plánujem mať vlastné deti aj Charlieho.A ešte jedna otázka.Pes spí s nami v posteli ale vadí mu ak ma partner objíme.Kde som spravila chybu ?s partnerom sa radšej neobjímame ,aby sme ho zbytočne neprovokovali. Ak ste to dočítali až sem tak Vám  ďakujem že ste mi venovali svoj čas .

Odpověď: Dobrý den:) Opět na začátek zopakuji ze své odpovědi na druhý dnešní dotaz: plemeno "staford" (jak jste mi napsala do rubriky Plemeno) neexistuje ("Stafford" je město v Anglii v hrabství Staffordshire, podle něj je pojmenované původní plemeno "staffordšírský bulteriér" a z něj vyšlechtěný "americký staffordšírský teriér" - dvě plemena s rozdílným exteriérem a především povahou!), podle přiložené fotky ale jde o amerického staffordšírského teriéra, což je vzhledem k charakteru Vašeho problému informace velmi důležitá.

Poslední dvě věty Vašeho dotazu vlastně samy o sobě dávají základní odpověď na to, kde jste udělala chybu. Svého pejska nemáte hierarchicky vůbec zvládnutého. Popravdě se jej bojíte. A on to velmi dobře vnímá. Vzhledem k věku (je na prahu psychického dospívání) i plemeni (AMSTAF je velmi citlivý na to, když se ho někdo bojí) je to pro Vás opravdu velký průšvih.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Psi fungují na principu hierarchie, tedy někdo je na vrcholu pomyslné pyramidy a má rozhodovací pravomoce, ostatní jsou v nižším postavení a svoje chování uzpůsobují chování vůdčího jedince. Třebaže má AMSTAF vyblokované sociální chování, princip hierarchie ve vlastní smečce i u něj stále funguje. Averze na děti může být u Charlieho částečně způsobena špatnými zkušenostmi z minulé doby, ale Vy byste ho měla vychovávat, tyto zkušenosti postupně správně odbourávat a mít rozhodné slovo v tom, koho k sobě pustíte. Bohužel se ukazuje, že Charlie začíná mít dominantní postavení i vůči Vám, což je velmi zlé, ale vzhledem k jeho věku, povaze AMSTAFa a vaší vzájemné pozici to ani jinak skončit nemohlo.

Není v mé moci dát Vás a Charlieho do pořádku "na dálku". Zvažte, zda by pro Vás nebylo opravdu rozumné za mnou i s Charliem přijet na individuální výcvikový servis, dříve, než bude pozdě a budete mít doma velmi problémového psa. První a už nezanedbatelné průšvihové signály máte, další a v čím dál vyšší intenzitě budou následovat, pokud s tím nebudete nic dělat. A jak jsem psal - na dálku toto skutečně řešit nejde. Nabízím Vám pomoc (a jak vidíte i podle dnešní zprávy z individuálu, pokud někdo potřebuje, přijede i ze Slovenska a není to zdaleka první takový případ), ale rozhodnout se musíte sama. Znovu zopakuji - problém je v tom, že u Vás nefunguje základní hierarchie, čehož alarmujícím důsledkem je především to, že se bojíte s partnerem objímat, Charlie na Vás při Vašem dominantním kontaktu zaútočí (Vašeho "koníka" tak zcela správně po psím vnímal) a jako další důsledek začíná rozhodovat o tom, koho ve své (Vaší) blízkosti snese. To vśe nejsou jen zážitky z minulosti (které neznáte a znát ani nemůžete, ty zná jen on sám), ale právě probíhající přítomnost. Vzala jste si Charlieho, abyste ho zachránila - tak to prosím začněte konečně dělat...

 

(25.6.2017)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, Vase stranky jsem objevila náhodou a velmi me zaujal Vaš přístup k vychove psů.Chtela bych si poridit pejska čivavi a zajimalo by mě s čím nejlépe zacit, abych hned na začátku neudelala chybu a z pejska se nestalo neco jako ochocena hračka. Uz jsme v rodině pejska mely, ale bohuzel byl jen vztekly a neznal sve misto ve smecce. Proto se trochu bojim, poridit si pejska, ale jit cestou partactvi je krásné. Nevim, jestli to neni hloupý dotaz, jen bych nerada, aby u nas byl pejsek nešťastný. Moc dekuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Ne, není to hloupý dotaz - naopak je velmi dobře, pokud se člověk zajímá o správný přístup a život s pejskem ještě před jeho pořízením.

Moje odpověď je velmi jednoduchá - prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte tu všechny potřebné informace a odpovědi na to, jak správně vychovávat svého pejska už od štěněte. Psí psychika, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec, správná socializace. Čivava je sice tělem pejsek malý, ale má stále psí vzorce chování. Je jen na člověku, zda ze svého minaturního psího parťáka vychová sebevědomého klidného pejska (samozřejmě v rámci přirozeného čivavího temperamentu) nebo uštěkaného psího kaskadéra, který nepřežije první hierarchické srovnání od většího psa.

Máte tu všechny informace potřebné na to, aby Váš psí parťák neskončil stejně jako jeho předchůdce - právě u něj nebyly dodrženy výše uvedené základy správné psí výchovy. Téma, o kterém jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Téma, kde vše souvisí se vším...

Prvním krokem tedy budiž Vaše "samostudium", abyste získala psí pohled na psí svět. Dostanete tak šanci vyhnout se zásadním problémům a správně reagovat na konkrétní povahové rysy Vaší čivavy - každý pejsek je totiž originál. Můžete si objednat moje knížky a samozřejmě, pokud byste se rozhodla, nabízím Vám stejně jako každému šanci domluvit se se mnou na osobní pomoci, což bývá vždy ta nejpřínosnější a nejefektivnější metoda pro "spárování" člověka a jeho pejska.

 

(18.6.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, předem Vám děkuji za přečtení mého e-mailu a dovoluji si Vás poprosit o radu. Kontakt na Vás jsem dostala od bývalé kolegyně, která Vás moc chválila a moc jste jí pomohl s její fenkou.
Mám problém s mojí fenkou Alicí. Jsou jí dva roky a v 8 týdnech jsme si ji vzali z útulku. Je to kříženec, ale vzhledem a i povahou se asi nejvíce podobá Pointrovi. V domácnosti s ní žijí ještě 10 letá fenka Rozárka, naprosto bezproblémový pes (borderka x labrador) a 12 letý kocour.
Nevím, co si Alice během svých prvních 8 týdnu bez domova zažila, ale má panický strach z autobusů, náklaďáků, traktorů (stačí jen  zvuk motoru)… byla naprostým ničitelem zařízení domácnosti (vyškubané lino, rozcupované peřiny – když jsme je zapomněli uklidit, boty, stůl, koberec, atd). Už po těchto akcích by ji asi každý druhý vrátil do útulku. Na procházce se není schopná vyvenčit, pouze doma na zahradě. S poslušností zásadní problémy nemá, základní povely zvládá v podstatě bez problémů,  na poli někdy ohluchne, když se zrovna věnuje myší díře. Ve městě na vodítku je vzorná, chová se absolutně bez problému. Komplikací je, že je majetnická, vše musí být její, jídlo, hračky, pohlazení a pozornost (nikdy k tomuto chování neměla důvod, ke psům přistupujeme spravedlivě, jí bylo naopak i nadržováno).
Ale starosti mi dělá jiná věc. Začala napadat starší Rozárku, kocoura a včera vystartovala z ničeho po kamarádce a štrejchla ji zubem do obličeje (zná ji od malička, neměla s ní absolutní problém, i když je to její veterinářka). Napadení podniká naprosto nelogicky (pro mě)  a absolutně neočekávaně (nezavrčí). Intervaly jsou jednou za 2, 3 měsíce. Není to v zápalu hry, není v okolí jídlo, není to žádná stresová situace, pro mě je to prostě nepochopitelné. Např. sedí vedle Rozárky - vše v pohodě - a pak se Rozárka pohne a ona se otočí a cvakne ji do tváře, do ucha…a to samé kocoura a včera ji kamarádka hladila, mluvila na ni, celou dobu byly  v pohodě - obě. Pak si Alice přišla opět pro pohlazení a najednou po ní takhle vystartovala, bez zavrčení, bez varování. Nebyla s ní o samotě, seděli jsme všichni venku u stolu.
Nejhorší je, že celou dobu je chytrá, vnímavá, učenlivá a pak najednou přijde takový zkrat. Všechny naše psy jsme vedli stejným způsobem (měli jsme 3 psy včetně týrané Brazilské fily z Itálie) a nikdy si tohle nedovolili, naprosto respektovali hierarchii smečky a nikdy s nimi nebyl žádný problém. Moc mě tahle situace mrzí a štve a jsem z toho celkem zoufalá. Alice si moc dobře uvědomuje, že udělala chybu, pamatuje si ji ještě týden poté, ale bohužel jí to nezabrání v opakování akce. Absolutně nevím, jak to mám řešit. Když ji budu izolovat od návštěv, psů, tak si myslím, že to bude ještě horší a nic se tím nevyřeší. Drilem a tvrdou rukou si u ní člověk také nepomůže, to se zasekne a vytvoří si ještě větší blok a když to člověk zkouší vlídnou cestou, tak si myslí, že je jí vše odpuštěno a začne nanovo. Nechci, aby se z ní stal agresivní, psychicky labilní pes a nechci se bát ji nechat o samotě s lidmi nebo zvířaty. A byla bych nesmírně šťastná, kdybych našla cestu, jak tuhle situaci zvládnout a vyřešit, aby se už neopakovala. Protože nešťastní jsme z toho všichni, včetně Alice.
Chtěla jsem Vás tedy poprosit, jestli nemáte typ/ nápad, jak v tomhle případě postupovat dál, co změnit (ubrat/přidat)  a na co se v jejím případě zaměřit,  aby se takovéto situace nestávaly a neopakovaly. Za každou radu Vám budu moc vděčná. Ještě jednou Vám moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Moje nabídka pomoci v podobných případech je vždy ryze praktického rázu, protože "na dálku" to jednoduše nemá smysl. Zdrojem chování Vaší fenečky je stres z prostředí, které jí není oporou a ve kterém se nevyzná (jakkoli ji máte ráda, nic to na věci nemění, psí vnímání síly a opory je jiné než u lidí - mnohokrát jsem zde už na toto téma psal) a samozřejmě i z období prvních týdnů jejího života, které jsou pro každé štěně z hlediska imprintingu a socializace zásadně důležité. A v okamžiku, kdy dlouhodobý stres překročí určitou hranici (Vy ten konečný spouštěč nevidíte, ale vždy tam je) nebo ve chvíli, kdy se ocitne v pro ni příliš zátěžové situaci (dtto), vždy - jako u každé šelmy - následují agresivní vzorce chování jako uvolňovací ventil.

Zažil jsem už těchto případů hodně, znám je a pokud plně spolupracuje i majitel psa, umím je dát do pořádku. Jak jsem ale psal, na dálku to řešit opravdu nejde, musím mít možnost s pejskem i jeho člověkem osobně pracovat. Totéž teď nabízím i Vám, pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti...

 

(11.6.2017)
Plemeno: velššpringršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nemohu odeslat svůj dotaz přes Vaši poradnu, a proto volím tuto cestu. Potřebovala bych se zeptat a poradit ohledně socializace naší fenky. Od mala jí bereme mezi ostatní psy, myslím tím, když byla štěně do 4 měsíců, chodili jsme na procházky a nechali jsme jí seznamovat se s ostatními psy, pokud to šlo, pak od 4 měsíců až do teď chodíme na cvičák, a to především z toho důvodu, aby se vyblbla s ostatními psy (naše cvičitelka bere výcvik jako školu hrou, takže psi i páníčkové tam chodí rádi), no a jezdíme také na free soboty k p. Desenskému (vím, že ho moc nemusíte, nicméně pro psy je tohle společné venčení celkem relax, aspoň pro tu naši rošťandu). Abych se ale dostala k mému dotazu. Přes tyto všechny aktivity, které s ní máme, mám pocit, že není dobře socializovaná. Nejen že když jsme na procházce tak táhne za všemi psy a chce si hrát, tak také skáče na lidi, a to je fakt nepříjemné. Poradíte mi co s tím? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to jednoduché, místo těchto srandaakcí je zapotřebí začít s fenečkou opravdu pracovat. Nic jiného v tom není, ale na Vámi zmíněných místech Vás to bohužel nenaučí. Výcvik ala "škola hrou" zní pro laika asi přitažlivě a sympaticky, nicméně z hlediska psí etologie je to nesmysl a reálně se člověk ani jeho pejsek nenaučí nic z toho, co opravdu potřebují - tedy vzájemnou správně nastavenou smečkovou hierarchii, komunikaci a vztah. U pana Desenského se společně vyvenčíte, posloužíte jako užitečný kompars pro jeho ego a PR, ale jak sama vidíte, s Vaším problémem Vám nijak nepomůže - nejste pro něj důležitá Vy ani Vaše fenka a nejsou u toho televizní kamery...

Takže co s tím?

V prvé řadě Vás musím upozornit na jeden velký omyl - Váš problém (resp. problém fenečky) není socializace.

Vaším problémem (nikoli Vaší fenky) je vlastní smečka, její hierarchie a nefunkčnost Vás jako vůdčího jedince. V sociálním prostředí (jiní psi, lidé) jste pro svoji fenečku v podstatě neviditelná, že? Ano, Vaše "rošťanda" se na vašich společných akcích spokojeně vylítá, ale pejskové a cizí lidé jsou pro ni přitažlivější a důležitější než Vy sama - ono to totiž při dosavadním přístupu ani jinak dopadnout nemůže. Každý pes v lidskopsí smečce vedle sebe potřebuje svého vůdčího jedince, svůj maják, který ho bude učit a půjde mu příkladem - tak jak to každé štěně očekává a má v sobě geneticky zakotvené. Nejde si s ním jenom hrát, respektive i tuto činnost většinou nechat na jiných. Fázi socializace už má Vaše fenka za sebou, teď pro ni musí být primární budování vaší společné vazby a správně nastavené hierarchie - ale ani tohle Vám evidentně nikdo z výše jmenovaných neřekl a už na to začínáte doplácet.

Vy sama musíte být už pro svoji fenečku v tomto věku důležitá, ne psí okolí a jiní lidé. A musíte umět zarazit věci, které mohou být pro ni, Vás nebo okolí nebezpečné, obtěžující nebo nevhodné. Učil Vás tyto opravdu důležité věci pro život někdo namísto "vyblbnutí" a "společného venčení"? Neučil, jinak byste mi určitě nepsala...

Velššpringršpaněl je temperamentní lovecké plemeno se spoustou energie a pokud nebudete správně zaměstnávat ty správné oblasti, budete mít čím dál větší problémy. Vrchol psí puberty Vás teprve čeká a pokud si z ní fenka odnese nezávislost na Vaší osobě (k čemuž nyní úspěšně směřuje), už to nikdy v budoucnosti zcela nenapravíte.

Teď ještě máte možnost to napravit, ještě není pozdě a pokud budete chtít, dáme věci do pořádku. Domluvte si se mnou na individuální výcvikový servis (bližší informace najdete v rubrice Individuální výcvikový servis včetně videí a zpětných vazeb mých klientů). Udělejte pro vás obě konečně něco opravdu přínosného místo "školy hrou" a "freeček", které Vám do společného života s velššpringršpanělem nic opravdu užitečného a potřebného nedají - což doufám začínáte poznávat i Vy sama...

 

(14.5.2017)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, na nete som našla vašu stránku s radami pri starostlivosti o psíkov. Pred pár dňami sme si priviezli 4 mesačného psíka bernského salašnického psa. Je dostupných veľa informácií a rád na internete, lenže človek je až dezorientovaný toľkými informáciami. Preto sa obraciam na vás, s praktickými skúsenosťami. Prosím, poraďte mi ako kŕmiť nášho psíka, aby mal v potrave všetko potrebné pre jeho zdravý vývoj. Chcem psíka kŕmiť aj raw potravou , aj granulami . Prevažovať bude raw potrava.Ale poradiť potrebujem práve čo s atýka granulí. Na trhu je toho toľko, že neviem akú značku a s akým zložením si vybrať. Žijeme v Irsku, ale psík pochádza zo Slovenska. :-) .Ďakujem za rady a odpoveď. Prajem pekný deň.

Odpověď: Dobrý den, zdravím do Irska a děkuji za důvěru:) Jak často říkám svým klientům, žádná varianta krmení není ani nemůže být ideální. Ale řekněme, že i v této oblasti existují dobré a špatné cesty...

U štěněte v období vývoje je nejdůležitější vyváženost stravy. Ta musí obsahovat pokud možno optimální poměr bílkovin, vitamínů, minerálů, stopových prvků, vlákniny a dalších komponent, podporujících mimo jiné například správné vstřebávání vápníku jako základního stavebního kamene pro zdravý vývoj kostry a chrupu. Tyto požadavky v dnešní době stále nejlépe splňují kvalitní(!) granulovaná krmiva.

Bernský salašnický pes je v dospělosti velké plemeno, proto je zapotřebí hlídat i přiměřený přísun kalorií - nesmí jich být málo ani moc, nesmí dojít k příliš rychlému růstu. U plemen této konstituce se mi osobně dlouhodobě osvědčuje krmení Hill's řady Science Plan (těmito granulemi krmím odmala i svého pyrenejského horského psa, spokojeni jsou i další lidé, kterým jsem je doporučil). Z mých zkušeností se jedná skutečně o dobrou kvalitu a mohu ji s klidným svědomim doporučit i ve Vašem případě - v současném věku Vašeho pejska konkrétně řadu Large Breed Puppy, v 8.-9. měsíci pak přejít na Large Breed Adult stejného výrobce. K tomu ovšem (jak jsem v Poradně již často uváděl) nezapomenout přidávat přípravek IrishCal (do konce přezubení cca 2/3 větší odměrky, do konce 11. měsíce věku pak cca 1/2 menší odměrky).

Důrazně nedoporučuji v případě štěňat různé BARF a raw způsoby krmení - rukama mi prošlo už bohužel dost mladých psů především větších plemen, kteří začínali doplácet na nadšení svých majitelů z "alternativní výživy". Problémy s chrupem, pohybovým aparátem, trávením. V prvním roce věku štěněte se utváří celý jeho organismus a je zapotřebí mu dodávat to, co skutečně potřebuje, ne to, co různí pomatení alternativci vydávají za psí přirozenost, zapomínajíce na základní fakt, źe psí trávicí soustava se zásadně liší od trávicí soustavy vlků a nelze mezi ně dávat rovnítko. Psí trávicí systém se navíc stal za dlouhé generace šlechtění velmi specializovaným (včetně střevní bakteriální mikroflóry) a stačí jediná dávka jiné potravy a výsledkem je průjem (či ještě závažnější komplikace). Velmi důležité je tedy nestřídat různé typy potravy (např. vařená strava x granule) jednak z výše uvedeného důvodu, jednak z důvodu rozdílné aromatické přitažlivosti.

Jinými slovy - psi jsou v dnešní době extrémně citliví na typ, kvalitu a konzistenci podávané stravy a myslím si, že zkušenost tohoto typu jsme udělali naprosto všichni.

Jen pro úplnost dodávám, že granule musí být podávány zásadně nenamáčené(!), pejsek ale musí mít k dispozici dostatek vody. Nenamáčené z toho důvodu, že štěně i dospělý pes jednoduše potřebují jako každá šelma udržovat chrup a čelistní svaly ve formě a potravu kousat, ne do sebe sát kašovitou hmotu.

Jak jsem už napsal na začátku, nic není ideální a dnešní pes má travicí systém už jednoznačně poznamenaný domestikací a specializací na určitý typ potravy. S čistým svědomím ale mohu napsat i to, že pokud dodržíte doporučení v mé odpovědi, pak s vysokou pravděpodobností dostane Vaše štěně a později mladý pejsek to, co pro svůj zdravý tělesný vývoj potřebuje. Rozhodnutí, jakou cestou se vydáte, je samozřejmě výhradně na Vás, pouze znovu připomenu, že stravou v prvním roce věku zásadně ovlivníte celý zbytek psího života...

 

(7.5.2017)
Plemeno: 3x francouzský buldoček/1x bordeauxská doga/2x mops
Pohlaví: 3x fena/1x fena/2x fena
Stáří: 2, 1, 3/4 roku/6 let/3, 3.5 roku
Kastrace:
3x ne/1x ne/2x ne
Dotaz: Dobrý den, takže máme dokupy 6 pejsku jak uvádím v výše. Doga ta je miláček vůči všem, mopsíci to více méně taky, 1. chvilku bojovala mladší mopsice se starší buldočkou a k mopsici se přidala i druhá mopsice takže to bylo 2:1 (mops : buldoček), nicméně buldočka vyrostla a přibyla k ní další buldočka a mopsice vystartovala ale doplatila na to protože buldočky si přeprali ALE nikdy nedošlo k ničemu vážnému spíš po sobě startovali ale bez poškození. Pak přibila poslední buldočka. Holky vycházeli v pohodě do určité doby, z ničeho nic začali startovat buldočci tvrdejc proti mladší mopsíci takže už nezůstávali o samotě respektive jsme začali venčit odděleně mopse a buldočky. Když jsme byli venku na zahradě my i holky tak byl klid a když byl náznak něčeho tak jsme zakročili takže fungují v pohodě.
2. Mladší buldočky krmíme odděleně od ostatních skrz štěněcí krmivo, k tomu ještě i tyhle dvě papají odděleně jedna od druhé ostrůvkem v kuchyni. Holky mají vždy stejnou porci krmení, nikdy jsme jim ho nebrali ani je nijak neomezovali v krmení a snažili jsme se vždy o to aby se najedla jedna i druhá bez toho aby si lezli do misek. Mladší ale žrádlo hltala tak ji jídlo dávkujeme po hrsti takže ji to trvá jen o pár vteřin déle oproti té druhé ale stejně ji necháváme ať se nají sama a druhou držíme stranou. Nicméně když dojedí tak si jdou zkontrolovat misky jedna druhé a tam nastává problém když malá zkontroluje misku vetší a nic tam není tak letí ke své misce a hned startuje po té starší i když tam ani ona nic neměla. Když je ale člověk ohlídá a zaujmeme je něčím jiným tak je vše v pořádku a je klid.3. Holky se normálně neprali, i když jsme je nechali spolu přes den, když jsme šli do práce (jsou odděleně buldočci samostatně a mopsíci samostatně). Prát se začali mezi sebou jen když jsme byli doma někdy bez nějakého zjevného důvodu, jindy když jsme pohladili jednu, že šla třeba kolem – takže jsme se snažili hladit všechny aby se žádná necítila ochuzená o pohlazení nebo pomazlení. Až minulý týden jsme přišli domů a nejstarší buldočka byla dokousaná, prostřední o něco míň a nejmladší ta zůstala bez škrábance. Nemohli se pobít o žádnou hračku ani o jídlo. Takže jsme jim dali 3 dny karanténu od sebe a nejstarší s námi odjela na víkend pryč aby se dala dokupy a oddechla si. Když jsme přišli po třech dnech a holky jsme nechali na zahradě samozřejmě za naší přítomnosti tak byl klid 5 minut pak do sebe zase vjeli. Teď je držíme od sebe.
Paradoxně teď když jsme na zahradě tak mopsíci s mladší a prostřední buldočkou vycházejí úplně v pohodě, sem tam nejmladší buldočka škádli mopsice ale jinak jsou v klidu. Předem moc krát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je potřeba si uvědomit jednu základní věc - psi jsou sociální tvorové, jejichž přirozené sociální prostředí tvoří hierarchická smečka. S těmito geneticky danými dispozicemi přicházejí na svět, určují po celý život jejich sociální vztah s okolím psím i lidským. I jeden člověk a jeden pes tvoří z psího pohledu smečku, pokud tomu tak z viny člověka není, pak vždy vznikne velký problém a jak to dopadá, vidíte na mnoha souvisejících dotazech v této Poradně...

Vy máte dohromady šest fen. Velmi mě těší, že jste nepodlehli dnešní kastrační hysterii a ponechali jste je všechny nezmrzačené a plnohodnotné - a pro jejich dobro pevně věřím, že to tak zůstane i nadále. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že fenky stejně jako samice jiných živočišných druhů jsou méně vyrovnané, více podléhají zátěžovým situacím a razantněji je řeší. Stejně tak jsou i více ovlivněné hormonálními změnami (hárání, falešná březost).

Aby psí smečka fungovala a nedocházelo v ní k problémům, je zapotřebí dvou základních atributů. Zaprvé musí mít svého jednoznačného a 100% fungujícího vůdčího jedince (v lidskopsí smečce vždy člověka). Zadruhé pak musí její členové být smečkou jedinou - pokud budete vaše fenky od sebe oddělovat, nevyřešíte malý problém, ale vytvoříte problém velký. Základem smečky, to, co ji drží pohromadě, jsou dvě věci - hierarchie a komunikace. Rozdělením smečky dosáhnete pouze toho, že nevyřešíte zdroj problému, ale jednotlivé "podsmečky" navíc postavíte proti sobě.

Základní problém u vás je právě ten, že máte 6 fenek tří plemen, ale nemáte řízenou smečku. Francouzští buldočci jsou plemeno s vysokou vrozenou dominancí, nejsou to žádní plyšáci. Svoje vzájemné pozice vždy řeší a pokud jsou vystaveni stresu, vždy dojdou do fáze kontaktního napadání. Teď to řeší vaše buldočky mezi sebou, částečně a velmi labilně to mají vyřešeny s fenkami mopse a bordeauxská doga je samozřejmě mimo jejich možnosti, je z nich největší, nejstarší a fyzicky i psychicky nejsilnější.

Mezi vašimi buldočkami teď nastaly dva problémy - problém vzájemného vypořádání pozic (nejstarší a prostřední, která bude atakovat momentálně výše postavenou nejstarší fenku) a problém narůstajícího stresu (způsobený problémem prvním a nezařazením nejmladší). A zcela v souladu s psími vzorci chování budou dva hlavní spouštěče - přítomnost vás dvou (budou vám záměrně demonstrovat, co není v pořádku) a již zmíněný stres, který může vyústit i v atak vůči nejmladší fence. A i francouzský buldoček dokáže zle dotrhat nebo dokonce i zabít a přenesená agrese je velmi nebezpečná - o to více v situaci, kdy u toho nikdo z vás dvou nebude...

Shrnu to.

Rozdělováním fenek problém nevyřešíte, ale bude se naopak stále zhoršovat. Občas bude klid, ale jakmile se sejdou ty správné okolnosti, dojde k fyzickému konfliktu. Tyto konflikty se budou dít častěji, budou razantnější a časem se do nich zapojí i nejmladší buldočka. To vše samozřejmě rozhodí i zbývající fenky a spirála se bude točit čím dál rychleji. Pro ilustraci toho, že si nevymýšlím, opět odkazuji na hromadu podobných dotazů v Poradně...

Jediným smysluplným (protože přirozeným z pohledu vašich fenek) řešením je převzít (konkrétně jeden z vás) vůdčí roli. Tím eliminujete problém současný i problémy budoucí a vy sami i vaše psí kamarádky budete moci fungovat spolu, bez neustálého stresu a přemýšlení "kdo s kým nesmí přijít do kontaktu". A čím dřív, tím líp pro všechny.

Pokud budete chtít, pomůžu stejně jako už mnoha jiným i vám, zapracuji na vašich fenečkách a naučím potřebné postupy vedení smečky i vás. Je to jediné smysluplné a efektivní řešení, investice do spokojeného zbytku vašeho lidskopsího spolužití - reálné zpětné vazby a spoustu mých lidskopsích příběhů najdete mimo jiné v rubrice Individuální výcvikový servis. V případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky a vybereme optimální variantu spolupráce...

 

(7.5.2017)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý vecer vlastnim psa CC ma 30 mesiacov, mam ho od jeho 2 mesiacov a při jeho vychove som spravila množstvo chyb, nemala som skusenosti… Pes dlho nebol socializovany, viackrat ma napadol… chranil mojho syna, poslusnost ovplynuje priestor, v ktorom sa nachadza, socializacia velky problem na dvore,na cvicaku iba v mojej spolocnosti uzasny na slovo posluchajuci pes v byte  iba v mojej pritomnosti super .. poslusnost 99% v byte s Inymi osobami problem, vsetkych musí oskakat… vyberie si jednu osobu a tu „chrani“ a nedovoli sa mi k nej priblizit, samozrejme nerespektuje ziadny moj povel, ked ho chcem vyviézt z miestnosti, kusne ma do ruky
tu mam obrovske obavy, synova manzelka caka dieta, mam obavu, ze nas k dietatku nebude chciet pustit
iny psikovia… od malicka si chranil svoj priestor, ziadneho psa nepustil do svojho teritoria… neutocil, ale a kiny pes překročil urcitu hranicu, vystartoval po nom a odohnal ho do bezpecnej vzdálenosti, potom si ho uz nevsimal, aj na cvicaku, pokial sme boli v dostatocnej vzdálenosti, psov si nevsimal, no v poslednom case sa mi taha medi psov, ale kde ho pustim, vystartuje po nich … nevrci, nesteka, neutoci, len ich nahana, velky psy zacnu na neho utocit a kedze moj pes ma nahubok, vždy ho přivolám, leb osa bojim, ze ho niektory pes napadne…
Byvam v rodinnom dome na dedine a na tomto dvore od mojho utleho detstva bol pes, no taky dedinsky,dvorový stražca…mam 50 rokov a zijem stále v dome, kde som sa narodila.. vychovala som tu troch synov .. a kde sa mi rozleteli do světa, musela som dat utratit posledního dvoroveho stražcu… zostala som v dome sama a dolahli na mna depresie… tak som sa rozhodla pre noveho psa.. kedze som clovek dominantny, nemohol byt mojim psom gaucak.. tak hned CC bez toho aby som mala akekolvek skusenosti jako psickar… netrvalo dlho a pochopila som ake dosledky moje rozhodnutie bude mat..
Velmi skoro som si při venceni vsimla, ze mame problem při stretnuti s Indi psami… Buddy – moj pes inych psov k sebe nepustil, museli sme sa obchadzat velkym oblukom..
Další problem sa prejavil po mojom navrate z dovolenky… psa som nechala s najmladsim 22 rocnym synom.. syn so mnou nebyva,ale na cas kde som bola na dovolenke prisiel kvoli psovi… kedze pes ho mal sice rad a aj syn psa, nikdy ho nevychovával… takze kde som odisla, syn mal před nim velky respekt a vsetko mu dovolil… sedenie na seacke.. kde som sa vratila z dovolenky, pes sa spraval jako pan domu.. absolutnem a neposluchal, podporu mal v synovi a kde som dorazne trvala na posluchnuti povelu, zaútočil na mna…syna zacal nenormálně nedomnou chranit , nemohla som ho ist ani rano zobudit, akonahle som sa k synovi priblizila pes po mne vystartoval  to bolo v byte, akonhla sme vysli na dvor, bol to poslusny pes, ktory na slovo posluchal….ale v byte sa vždy postavil medzi mna a syna a ja som nemala sancu například sadnut si vedla syna na sedacku…v tom momente proti mně skocil, dokonca ma 3 krat kusol do ruky…
Jeho socializacia je tiez obrovskym problemom, absolutne k sebe nepusti ziadneho psa… akonahle iny pes proroci urcitu hranicu vzdálenosti, Buddy ho odozenie, nevrci, nesteka, neutoci, len proti nemu vybehne, odozenie ho a potom sa vrati spat…. V poslednej době na cvicaku / chodime tam od jeho 1 mesiacov/  zacina psov vnimat, do nedavna, kde sme boli odo ostatních psov v urcitej vzdálenosti, nevsimal si ich, teraz nech sme akokolvek daleko, taha sa mi medzi psov, no kde sa mi vytrhne, odozenie každého jedneho, nevie sa s nimi hrat.
Obrany… pes je na mna velmi naviazany… kde sme skusali obrany, vobec na figuranta nereagoval, bal sa h a schovával sa za mna… kde som ho vyviazala a odisla som od neho, mohli chodit ini psikovia okolo neho, nereagoval, stále iba pozeral kde som…
 Aleuz dlho piem… zaver z tohoto pribehu je ten, ze situaciu doma, najma so synom som uz zvladla, aj kde kde sa priblizujem k synovi, citim, u Buddyho ostražitost, ale z na mna neutoci..
Socializacia je problem
Každý mi radi , kto pozna moj a Buddyho pribeh, aby som sa ho zbavila, no ja som si vedoma svojej nespravuj vychovy a nevinim z toho psa… co som si navarila to jem, velmi ma však trapi ze moj pes je bojko, nešťastny a nevyrovnany, chcem mu pomoct, preto tyzdenne jazdim 140 km na cvičák, v mojom okoli mi nechcel nikto cvičit… neviem sa však uz ani na cvicaku posunut… povely poslucha, sadni, lahni, zoban, privolenie… vsetko na prva slovo, ale nie je stasny, nevie sa hrat…jedinym partnerom som mu ja a to pre psika nie je dobře…
Prepacte tak  obsiahlu spravu ale v skrade moj problem prezentovat neviem.

Odpověď: Dobrý den:) Cítím z Vašeho dotazu (příběhu) velkou beznaděj a zklamání. Musel jsem jej vlastně složit ze dvou Vašich mailů, aby poskytoval ucelenou a srozumitelnou formu, ale vážím si Vaší otevřenosti a nezastírání některých skutečností. Bohužel přes to všechno je Váš příběh především typickým příběhem člověka, který si pořídí plemeno, o kterém nic neví a nemá na to, aby s takovým psím jedincem vůbec mohl fungovat a žít...

Cane corso není pes pro nezkušeného nebo psychicky slabého člověka. Je to pes s primárními ochranářskými a hlídacími vlohami, pes, který se musí rozhodovat v případě potřeby sám. Těmito vzorci je také zásadně ovlivněna jeho povaha - vedle sebe potřebuje silnou osobnost, na jejíž rozhodnutí se může spolehnout a je ochoten je respektovat. Potřebuje komunikaci a emoce, ne obrany, výcvik a povely. V opačném případě přebírá rozhodovací úlohu sám, svého majitele vidí jako osobnost slabou a pokud má pocit, že majitel je zdrojem ohrožení nebo danou situaci zhoršuje, pak půjde i proti němu samému. Jedná se o typickou povahu molose, tedy to, co by měl každý, kdo si zástupce takového plemene chce pořídit, měl předem vědět a důkladně vzít do úvahy.

Důsledky vidíte u svého 2,5letého Buddyho (upozorňuji, že jde ještě stále psychicky o štěně, nikoli dospělého psa) už sama. On se rozhoduje, koho bude chránit (i před Vámi a to je obrovský průšvih!), pokud se snažíte prosadit Vaši vůli proti jeho, jednoduše Vás natvrdo kousne. Sám za sebe řeší jiné psy, obecně situace, ve kterých se ocitne, Váš názor a Vaše rozhodnutí je v takových případech pro něj zcela nedůležité a nebere je v potaz.

Cane corso NENÍ pes na cvičák (negativní důsledky cvičákovských zkušeností se plně projeví až po dosažení jeho psychické dospělosti). Cane corso NENÍ pes pro volný pohyb mezi jinými psy a NENÍ to pes pro volný pohyb mezi cizími lidmi, pokud jej skutečně nemáte zvládnutého a 100% nerespektuje Vaše rozhodnutí. A protože toto není Váš případ, důrazně na tyto skutečnosti upozorňuji, můžete se jinak dostat on i Vy do velkých problémů. Psa v tomto nevypočitatelném stavu a prostředí pustit k malému dítěti (zmínila jste také v dotazu) je pak ne hazard, ale rovnou šílenství...

Buddy Vám dává jasně najevo, že Vám nevěří. Tak moc, že Vás fyzicky napadne. Přitom ho máte od štěněte, měla jste všechny trumfy v rukou pro to, abyste z něj vychovala skutečnou psí osobnost - představitele plemene cane corso, který neútočí bezdůvodně na svoje okolí, raději si zachová odstup, je vyrovnaný a můžete mu věřit. Místo toho máte psa nevyrovnaného, za cvičákem jezdíte 140km, ale nikdo Vám tam evidentně nevysvětlil, že cane corso je plemeno, které se Vám v každé zátěžové situaci na povely zvysoka vykašle a pojede podle vlastní intuice a analýzy. Cane corso je samostatně se rozhodující vysoce dominantní a fyzicky i psychicky disponovaný pes, ne německý ovčák s podstatně nižšími schopnostmi a čekající, co se mu řekne. "Obranami" jej zkazíte a vybudujete nebezpečné vazby. Až potkáte člověka, který Buddymu svými vzorci chování připomene cvičákovského figuranta, tak budete přesně vědět, o čem teď mluvím. Skutečnost, kterou Vám měli na cvičáku sdělit, odmítnout jej pokazit a nehonit si ego "Jsem bojoval s molosem!"...

Pojmenovávám věci jejich skutečnými jmény a nebudu tedy zastírat, že jste Buddymu i sobě způsobila velký problém - a jsem rád, že si podle toho, co píšete, velmi dobře uvědomujete, že na vině jste pouze Vy sama. Bohužel, na komplexní problém nikdy neexistuje jednoduchá pomoc, to platí i pro tento případ.

Buddy se chová tak, jak se naučil denním životem vedle Vás. Ovlivnila jej odmala Vaše osobnost, příkladové vzorce chování a celkový přístup. Problémem není jeho socializace (tu už má dávno za sebou), problém je v tom, že ze svého pohledu vedle sebe nemá hierachického partnera, který by ho skutečně něco naučil. Místo každotýdenního ježdění na cvičák jste ho už jako půlroční štěně měla začít provádět různými zátěžovými situacemi typu "můžeme-nemůžeme-tohle nás může zabít-tohle musíme řešit-tohle řešit nemusíme protože nás to neohrožuje". Příkladové vzorce chování, žádné "sedni, lehni, zlikviduj figuranta..." Chápete?

Mýlíte se zásadně ještě v jedné věci.

Cituji: "Jedinym partnerom som mu ja a to pre psika nie je dobře…" Je to přesně naopak - pro molose jakéhokoli typu je život s jedním člověkem přesně to, co si do svého života přeje. Molos není plyšáček na hraní. Molos má bytostnou a geneticky vrozenou potřebu hlídat a chránit. Ideálně svého lidského parťáka a totéž čeká on sám od něj. Život s molosem není pro každého a člověk, který si neuvědomí nebo ignoruje skutečnou povahu této skupiny psích plemen, by se mu měl zdaleka vyhnout, protože jinak se dostane do stejné slepé uličky jako Vy...

Píši Vám svoji odpověď stejně otevřeně jako jste napsala svůj dotaz. Co šlo popsat písemnou formou (rozbor Vaší situace, charakteristika plemene, co je špatně a co Buddy potřebuje), to jsem Vám sdělil. Vše další už na dálku řešit nejde. Prostudujte si prosím nejprve v klidu moji odpověď a tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete mít pocit, že chcete opravdu pomoci, zkontaktujte mě...

 

(7.5.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví:
pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. Jsem majitelem pětiměsíčního zlatého retrívra (bez PP). Od převzetí od chovatelky se potýkám u pejska s průjmy. U chovatelky byl pejsek krmen nekvalitním obyčejným krmivem. Z tohoto krmení jsme postupně přešli na značku Calibra. U pejska se objevili průjmy,které jsem konzultoval s veterinářem a poté léčil (injekce, antibiotika, dieta). U značky Calibra jsem ještě nějakou dobu vydržel, ale vzhledem k tomu, že pejskovi zřejmě příliš nechutnali, změnil jsem příchuť. Zásadní změna nenastala. Pokračoval jsem ve značce Brit (superprémiová řada), aby měl pejsek zajištěn dostatek živin a vitamínů. Scénář s průjmy se opakuje prakticky ve stejných intervalech. Zhruba týden po dietě je vše v pořádku, poté se opět dostaví průjem. Poslední změnu jsem učinil cca před 10 dny,kdy jsem vyzkoušel granule Magnusson, které pejskovi velice chutnají, ale bohužel mají stejný výsledek v podobě průjmu. Při konzultacích s ostatními chovateli zlatých retrívrů mi bylo řečeno, že cca do 1 roku se tyto obtíže objevují. Rád bych u této značky zůstal vzhledem k tomu, že se jedná o první granule,které pejskovi chutnají, ale vzhledem k průjmům musím opět přejít k dietě (rýže, mrkev, kuřecí maso).Mohu Vás požádat o odbornou radu, jak dále pokračovat. Byl bych rád pokud by pejsek měl všechny potřebné živiny a vitamíny.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se jedná o dlouhodobé nebo chronické (opakující se) průjmové onemocnění, pak je zapotřebí zjistit především příčinu. Základem je kvalitní laboratorní vyšetření zdravotního stavu pejska, tedy krev, moč a stolice - takto lze s vysokou pravděpodobností zjistit, zda není problém například ve slinivce, mikroflóře tenkého střeva nebo střevních parazitech. Tím bych každpopádně začal.

Dalším možným zdrojem problému může být intolerance vůči kuřecí svalovině, u určité části psí populace se objevuje a pak je nutné přejit například na svalovinu jehněčí. Může se jednat i o jinou potravinovou nebo prvkovou alergii, odpověď dá opět laboratorní vyšetření.

Vzhledem k původu Vašeho štěněte může pravděpodobným zdrojem problému být i giardióza (giardia, parazit způsobující střevní problémy), proto bych na Vašem místě trval i na tomto vyšetření.

Zlatý retrívr určitě není plemeno, u klerého by se běžně nebo výrazněji vyskytovaly popsané problémy. Není to v žádném případě normální stav a určitě je zapotřebí příčinu problému odhalit co nejdříve. Váš pejsek je teď ve věku, kdy potřebuje dostávat kvalitní plnohodnotnou stravu, dlouhodobá dieta v této fázi jeho vývoje se negativně podepíše na jeho celkové kondici a zdravotním stavu i do budoucna. Průjmy jsou navíc pro psí organismus obecně velmi vyčerpávající a dochází k razantní dehydrataci - o to víc u mladého štěněte.

Váš pejsek si bohužel s velkou pravděpodobností přinesl problém již od chovatelky - můj Šedy tímto způsobem získal celoživotní onemocnění slinivky, které se nakonec stalo i bezprostřední příčinou jeho smrti...

Shrnu to ještě jednou - u Vašeho štěněte se jedná o stav, který je zapotřebí co nejrychleji dát do pořádku. Nejedná se o nic "normálního" a základním krokem je zjištění příčiny (problém trávicího ústrojí, potravinová/prvková intolerance, střevní paraziti atd.), teprve pak je možné rozhodnout, jak dál. V případě potřeby klidně změňte veterináře a najděte takového, který je schopen určit správnou diagnózu. Kombinace injekcí, antibiotik a diet s následnýnmi průjmovými recidivami v podobném případě neindikují zrovna zásah do černého. Navíc po každé aplikaci antibiotik je zapotřebí znovu doplnit střevní mikroflóru (probiotické přípravky), jinak jedete znovu schéma průjmy-dieta.

Calibru ani Brit bych v dnešní době jako kvalitní granule nedoporučil, zkuste značku Hill's, pro konstitučně podobná plemena jako je zlatý retrívr se nejen mně dlouhodobě osvědčuje. Ale znova zopakuji - nejprve laboratoř pro komplexní vyšetření, vyloučení intolerance vůči kuřecí surovině, znovuvytvoření střevní mikroflóry a následně kvalitní(!) granule s vyrovnaným složením.

Držím malému palce!

 

(30.4.2017)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, máme 11-mesačnú fenku maltezáka. Je to prítulný, dobre učenlivý , hravý a poslušný psík. Doma s ním nemáme žiaden problém, väčšinou počúva , nekladie odpor a pod.
1. Avšak , vonku je to celkom iné. Náš najväčší problém je ten že požiera všetko čo jej príde do cesty. / výkaly chvalabohu nie/ Mám o ňu strach , hlavne z dôvodu , že ľudia čo nemajú rady psy tak roztrusujú po okolí jedlá s jedom. Niekedy sa mi podarí , po zatiahnutí vôdzky a zvolaní FUJ , že to nechá ale väčšinou to zožerie. Z papule vybrať jedlo je problém , ale väčšinou sa mi to podarí. Sú dni keď pokojne ide hlava hore, ale sú dni keď celý čas hlava k zemi a ňuchá a žerie čo príde do cesty. Radia mi dávať jej náhubok, ale pre mňa je to neprirodzené a myslím že náhubok by sa mal využívať len v nevyhnutných prípadoch.Ako ju odnaučiť , že to čo je na zemi vonku sa nesmie žrať? Zaujímavé je ešte to , že ak jej hodím na zem / či doma alebo vonku/ nejaký pamlsok , tak to nezdvihne zo zeme , až keď jej to dovolím , niekedy ani vtedy až to zoberiem do ruky a podám jej.
2, Pri stretnutí so psíkmi si väčšinou ľahne a čaká kým príde pes ku nej, potom vstane a oňuchávajú sa a pod.Nie je agresívna , len sa chce hrať. Čo znamená tento postoj psa?

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Náhubek opravdu není zapotřebí, navíc by nefungoval vůči příčině problému, ale (a i to pouze v omezené míře) vůči jeho následku, což samozřejmě není k ničemu. Obdobím "ochutnávání" všeho, co je na zemi, si projde každé štěně a přirozeně to odezní. U některých pejsků se z toho ale stane záliba, navíc například lovečtí psi (což ale není Váš případ) mají vrozené sklony neustále tahat čumák po zemi. U pejsků ve věku Vaší fenky začíná jít již o zvykovou záležitost.Nejjednodušší a velmi efektivní postup, který jsem pro podobné případy pro svoje klienty vyvinul, je razantní vycuknutí vodítkem nahoru v okamžiku, kdy pejsek skloní hlavu a klidný slovní signál (např. "Čumák!"). Nesmí zde být sebemenší agresivita nebo zvýšený hlas, pak za velmi krátkou dobu celý problém vymizí, v případě potřeby zafunguje už jen slovní signál. Jsou na to následně navázány ještě další věci, pro Vaši potřebu ale uvedený postup postačí. A proč Vaši fenečku nezajímá dobrůtka, kterou jí hodíte na zem? Psi skutečně nejsou hloupí (třebaže je dost lidí ke své škodě takto vidí), fenečka Vás má přečtenou skrznaskrz a přesně ví, jaký jednoduchý trik na ni zkoušíte...

2/ Někteří psi to takto dělají, jiní zase ne, často to uvidíte například u borderkolií nebo některých loveckých plemen, zde tato pozice vychází z vrozených vzorců chování. Není to rozhodně nic, co by bylo jednoznačně spjaté se submisivitou nebo dominancí konkrétního jedince (popřípadě s "lovením" druhého psa, jak to často lidé nesmyslně interpretují), je to jednoduše pozorná pozitivní vyčkávací pozice.

 

  (30.4.2017)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Omlouvám se, nedařilo se mi odeslání a nakonec odešla necenzurovaná rozepsaná verze, proto znovu! Jmenuji se Jana Krajniaková, jsem z Radvanic v Čechách. Předně Vám děkuji za Vaše stránky, prozkoumávám je ve volných chvílích a čerpám, resp. zkouším se z nich poučit. Doporučení na Vás jsem dostala od Vašeho klienta a mého zubaře.
Tak popořadě: dotaz se týká mé (naší) fenky Rhodézského ridgebacka Roxany, nyní 9 měsíců staré, probíhá první hárání (7.den), kastrovaná není a nebude, pokud k tomu nebude pádný - zdravotní - důvod. Roxy je u nás od jejího 9. týdne, z mého pohledu v pohodě. Zpočátku byla se mnou v ložnici a vlastně všude, krom mé práce, takový můj zrzavý přívěšek. Z trochu nervózního (okusovala si příležitostně nohy i stehna, ocas) a občas ustrašeného štěnda byla po pár dnech pěkná divoška. Ale velmi hodná, rozumná, rychle pochopila udržování čistoty v domě a základní věci - slyšela na nové jméno a reagovala rychle, budovala si pozici v naší rodině - partner, tři děti (16, 7, 5,5 let), já, kočka (musela štěně vstřebat) a moje matka(důchod) v jednom domě se se zahradou, na ní bernardýnka Lady (8let, kastrace asi při třetím hárání pro výhřez a hnisavý zánět dělohy), stále hravá, mrštná a v pohodě, jen k smrti ji děsí bouřka a hlasité rány, střelba apod. a ještě dva Indičtí běžci.
Roxy roste svižně a snad vyrovnaně, krmím ji podle BARF a zdravého rozumu, svědčí ji to, je pěkně osvalená, nepřerostlá, s hebkou srstí, zoubky jak perly, voňavá:-). Sáhnu jí klidně do misky, nechá si líbit průzkum těla, zatím zcela bez problémů. Pravda, všechny  lidi  jsem usměrnila v přístupu zlehka k obrazu svému - žádný dril, rozhodně nestrpím její obtěžování když spí (hlavně malý syn je třeba hlídat), nekrmit od stolu a věcmi pro psa nevhodnými...Přes den jsme v práci a ve škole, babička Roxanu pustí ven, jak si řekne, a když mimořádně zůstane sama doma, nebývá to problém, ale hledá si zábavu, to jej jasné. Umí otevřít dveře, tak se koukne kam chce, o co nechceme přijít, musí být uklizeno. Celkově ale musím říct, že je v pohodě, veselá, klidná, zvědavá, zvídavá. Přes noc je doma - asi od čtyř až pěti měsíců má pelech na chodbě, když jsme doma, je s námi, má místo i v obýváku, ale když chce, jde si lehnout na chodbu sama, většinou když nejsem doma já, tak je tam. Když dorazím domů - jedno kdy, vítá velmi radostně, a bohužel skáče, sice ji usměrňujeme, většinou "sedni", sedne, ale jen na vteřinu. Někdy vyváznu i čistá, ale vždy je to s drbáním, tisknutím a hlazením. Pak vyčká již celkem klidně na odchod na procházku.
Chodíme často ven, většinou do přírody, do vesnice méně, a používáme vodítko. Je  opravdu  zvědavá a u všeho by chtěla být, hlavně se řítí na děti ale i dospělé, chce očuchat  každého psa. A samozřejmě aby nevběhla pod auto, nevyběhla na cyklistu, bruslaře... zná to sice, ale asi ne dost, a provoz je velký, to znáte i vy. Do města jedeme jen v případě potřeby - v autě bohužel zvrací, vcelku bez varování:-). Některé lidi a pejsky známe, bez potíží je obhlídne, případně se proběhnou. Zatím byl problém jedinkrát, ještě v jejím útlém věku na ni vyběhla velmi ostře fena NO bez majitele - pouští ji ven samotnou, přestože šla se mnou. Fyzicky se nic nestalo, Roxy utekla a pak se ke mně vrátila, na fenu jsem zostra křikla "domů" a vykročila proti ní  a dala si říct. Spíš se snažíme takto nepotkávat. U setkání s dětmi se bojím spíš já, aby je neporazila, tak je na vodítku, ale tahá, na povel a usměrnění je to lepší po nějakou dobu, postupně chodí spíš klidněji.
Do okolních luk, lesů a k rybníku chodíme většinou na volno, ale... a tady se dostávám k dotazu na Vás: nechodí těsně kolem mne, spíš lehce napřed, vymetá okolí, většinou na dohled a ke mně přijde na povel, pochválím, chvíli jde se mnou, ale pak zaslechne šustění, někdy na mne pohlédne, někdy ne, někdy jde se mnou a jindy vyrazí na průzkum...nebo jen postupně zrychlí, na rozcestí či horizontu počká až dojdu... Když se jí "schovám", vrací se rychle, hledá mne., ale pokud žene srnčí.. Jak uvidí srnčí dřív než já, ptáky v roští či na zemi, kachny na potoce, na cestě, slepice mimo oplocení..... vždy vyrazí a neslyší! nevidí! Snažím se té situaci předcházet, ale ne vždy mi to vyjde, zvěře je kolem opravdu dost., i černá, ale na tu jsme ještě nenatrefily. Pravda je, že mi asi třikrát vyrazila honit i auto! Mám o ni samozřejmě strach a ráda bych to nějak vyřešila, uvázáním trvale na vodítko však ne, pokud to jen trochu půjde. Ptáci ji uletí, vrací se téměř hned, u srnčí zvěře za pár minut, někdy i znervózním, jednou, minulý týden se mi na chvíli "ztratila"-šla jsem rychleji a i přes volání a pískání to trvalo déle, vrátila se celá mokrá a od bláta, uhnaná. Většinou má po návratu tlamu vysmátou a zpěněnou a já nevím, jak reagovat, chválit ji nechci, není za co, a trestat taky ne, vždyť jsem volala a přišla. A tresty používám jen minimálně, max. vytahám za kůži třeba v případě zavrčení na děti, ale nedělá to, tak snad byly jen dva tři případy dosud.
A když už spisuji, tak ještě jeden dotaz: pokud děti zvedám do náruče, blbneme a oni piští, nebo vzteklého synka někam poponáším, chce je sundat dolů - za zadek, za vlasy, za nohu.... Vím to, dávám pozor, přesto bych raději, kdyby ji to nechávalo v klidu. Doufám, že Vás příliš netrápím "banalitami", nechám si poradit, opravdu bych ráda, aby byl můj pes v bezpečí. A moc díky za Váš čas a rozbor situace. Zvažuji nákup Vaší knihy o komunikaci, ale doma se potýkám s narážkami typu - jdeš na to moc vědecky, tos zas někde četla a dřív to bylo takhle...apod. Ještě jednou děkuji, přeji krásný den Vám a Vašemu pejskovi a na shledanou, Jana Krajniaková

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Roxana je rhodéský ridgeback, tedy přirozeně temperamentní plemeno s loveckými sklony. V této době navíc ve věku už rozjeté psí puberty, ale stále ještě ne na jejím vrcholu. Proto je zcela normální, že teď zkouší mantinely, co jí projde, Vaši osobnost, jak jste schopná zareagovat, zda z jejího pohledu obstojíte, pokud na Vás něco zkusí...

Stále lidem vysvětluji, že všechno má svůj správný čas a zapotřebí je i fáze správné práce s vodítkem - tedy ve spojení s intenzívní komunikací, kdy je pouze pojistkou. U plemen, ochotných kdykoli vystřelit za zvěří a okamžitě přepnutých do loveckého režimu, jako je například právě rhodéský ridgeback, se velmi zřetelně vrátí v budoucnu každá chyba stejně jako čas poctivě strávený na smečkové komunikaci a hierarchickém vedení. Jinými slovy - pokud v této fázi člověk nedá svému pejskovi buď z lenosti nebo neznalosti to, co potřebuje (tedy již zmíněné atributy), pak důsledkem vždy bude pes primárně reagující na vlastní lovecký instinkt, nikoli na chování a preference svého vůdčího jedince, tedy člověka.

K druhému dotazu - opět se jedná o záležitost spojenou s mnou již zmíněnou komunikací a prací s pejskem/fenkou. Psí temperament není neměnný a provždy daný, i ten se dá formovat, dostat pod kontrolu a zabránit mimo jiné i tomu, aby se stal v budoucnu jedním ze stresových ventilů, jak tomu tak často bývá.

Pokud jste aspoň trochu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, pak již víte, že pomůžu každému, kdo mě o pomoc požádá, ale určité věci (což se týká i Vás a Roxany) nemá smysl a nelze řešit na dálku. Je zapotřebí praktická práce. I ve Vašem případě je tedy nejrozumnější se se mnou domluvit a s Roxanou za mnou přijet naučit se s ní pracovat - je to vždy investice do celeho společného života se svým pejskem. Pokud budete chtít, pomůžu i Vám.

Co se týče mé knihy (knih) - osobně také nemám rád "vědecké přístupy" k psí problematice, protože psi jsou inteligentní bytosti s nesmírně širokou variabilitou povah a chování, ne naprogramované jednoznačně jednající stroje. Můj názor byl, je a bude takový, že psímu chápání světa se naučíte rozumět pouze empatií, komunikací a skutečným životem s nimi, nikoli vědeckými pokusy založenými na studiu reflexivních reakcí nebo metodami cvičákovské klasiky. Důležitý je vztah a fungující intuice, nikoli hledání složitostí a aplikace lidského přístupu tam, kde má být aplikován přístup psí. A na základě této osobní filozofie jsem napsal i svoje knihy;)

 

(16.4.2017)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok a 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat touto cestou o radu. S naší fenkou Olivou žijeme v bytě a od mala jsme se snažili jí co nejvíce socializovat, chodili jsme jak do města mezi lidi, tak do přírody, občas jsme navštěvovali místní skupinku pejskařů a venčili jsme společně s nimi. Na víkendy Olivu bereme k rodičům na vesnici, kde je další fenka Mája (labradorský retrívr, 8 let, klidná povaha). Holky se snášely dobře, spávaly spolu, občas si i pohrály.
Loni v říjnu jsme byli donuceni z důvodu rekonstrukce bytu bydlet u rodičů delší dobu, cesta do práce se poměrně prodloužila a na Olivu nezbývalo tolik času jako dřív. Většinou jsme si s ní jen pohráli na zahradě a doma trénovali nějaké povely. Díky tomu nejspíš začala štěkat(zuřivě) na sousedovi psi za plotem - to se snažíme odbourávat, nezůstávala na zahradě samotná a hned jak začala běhat kolem plotu byla odvolána a zaměstnána jinou činností. Postupně začala vyjíždět i na psi za plotem na procházkách. Zkoušeli jsme odvést pozornost a držet ji u nohy, ale moc to nefungovalo.
A teď k tomu co mě trápí nejvíc. Na konci února se holky ošklivě porvaly(nedošlo na veterinární ošetření, ale dlouho trvalo než jsme je dostali od sebe). Probíhalo to tak, že se Oliva bez varování zakousla Máje do krku a držela. V té době jedna z nich hárala. (bohužel nevíme přesně kdy a která, protože u starší labradorky je hárání nepravidelné a vždy následuje faleška a Oliva je tak čistotná, že žádná krev nejde zaregistrovat). Okamžitě jsme je od sebe oddělili a čekali až vychladnou. Bohužel další jejich setkání skončilo dost podobně. Od té doby, když přijedeme k rodičům chodí Oliva s košíkem a vodítko tahá za sebou. Když už takov&ya cute;ch návštěv bylo víc, tak jsme košík sundali. Celý víkend proběhl v pohodě, ale na konci se do ní zas zakousla. Nevím už si rady, jak je dát zase dohromady, aby mohly vedle sebe alespoň normálně fungovat. (Vyřešila by to kastrace?) Občas potřebují pohlídat psa rodiče a občas my, takže je od sebe nelze úplně oddělit.
Jen bych chtěla uvést, že od toho prvního incidentu jsme dost přitvrdili v důslednosti plnění povelů, na procházky chodíme s halti ohlávkou, trénujeme chození kolem psů, co na nás štěkají za plotem, se psi co se chtějí kamarádit jí nechám, aby se očuchali. S některými psi je v pohodě, a po jiných vyjíždí (spíše po menších plemenech, nebo po psech co na ní začnou štěkat a vrčet jako první). Co se týče chování Olivy, povely v klidu zvládá perfektně,  čím víc je rušivých podnětů, tím je to horší, ale na tom pracujeme. Bojí se hodně hlasitých zvuků - bouřka, ohňostroje, a také nemá důvěru k některým mužům. Přitom s ničím z toho neměla špatnou zkušenost. Omlouvám se za takovou slohovku, ale chtěla jsem situace popsat co nejlépe. Děkuji za jakoukoliv Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že jste do svého dotazu uvedla tolik informací, to je vždy dobře. Co mě ale velice mrzí, je Vaše věta "Vyřešila by to kastrace?" - je to pro mne jasný indikátor toho, že jste pouze zaslala svůj dotaz do Poradny bez toho, abyste si alespoň trochu PSÍ STRÁNKY FALCO prostudovala (což je mimojiné doporučeno i na začátku této rubriky), protože v opačném případě byste tuto větu nikdy nenapsala. Takže moje první odpověď - ne, nevyřešila. Pokud Vás zajímá proč, pak si prosím najděte a přečtěte moje články i odpovědi v této Poradně, problematiku reálných důsledků kastrace zde máte mnohokrát vysvětlenu.

I další záležitosti z Vašeho dotazu jsou zde již mnohokrát probrány. Vaše fenka se dostala do věku, kdy aktivně zjišťuje svoje postavení mezi jinými psy - zde konkrétně "řeší" fenku Máju. A protože se jí z Vaší strany dostalo do dnešní doby pouze tzv. výcviku ("Většinou jsme si s ní jen pohráli na zahradě a doma trénovali nějaké povely","hned jak začala běhat kolem plotu byla odvolána a zaměstnána jinou činností","Zkoušeli jsme odvést pozornost a držet ji u nohy","jsme dost přitvrdili v důslednosti plnění povelů, na procházky chodíme s halti ohlávkou, trénujeme chození kolem psů, co na nás štěkají za plotem","povely v klidu zvládá perfektně,  čím víc je rušivých podnětů, tím je to horší"), zcela logicky došlo k tomu, co ve svém dotazu popisujete. Stejně tak i například cituji "Bojí se hodně hlasitých zvuků - bouřka, ohňostroje, a také nemá důvěru k některým mužům. Přitom s ničím z toho neměla špatnou zkušenost." je jednoznačným důkazem toho, že fenka nemá ve Vás oporu, maják, svého učitele a šéfa smečky...

Chybí základní psí výchova a správné vedení.

Australský ovčák není žádný plyšák ani plemeno s tupou poslušností. Už vzhledem k tomu, k jaké práci byl vyšlechtěn, má v sobě nemalou dávku vrozené dominance, síly, temperamentu, samostatnosti a vysoké inteligence. K tomu navíc přidejte obranářský instinkt a vysokou potřebu sociální komunikace. Opravdu se nejedná o plemeno, které zvládnete cvičákovským přístupem a povely.

Vaše fenka potřebuje vedle sebe osobnost a prostředí fungující lidskopsí smečky. To ovšem neexistuje a proto je nucena se se všemi situacemi běžného života srovnávat sama. Důsledkem toho pak je mimo jiné na jedné straně její bázlivost a nejistota při hlasitých zvucích a nedůvěra k některým lidem, na druhé straně hierarchicky-agresívní chování vůči jiné feně (teď je to Mája, kdykoliv to může být jiná fena, kterou potká). Stejně tak i Vámi popisované vyjíždění a štěkání po jiných psech je pouze přirozeným důsledkem toho, že se jí nikdo nevěnuje - zcela přesně řečeno nevěnuje smysluplně a tak, aby to pro ni mělo skutečný a pozitivní přínos.

Jednoduše řečeno - primární chyba je v základním přístupu z Vaší strany, důsledkem čehož došlo k naprosto očekávané psychické nestabilitě a stresu Olivy.

Dále - pokud u vlastní fenky nepoznáte hárání, je to dost průšvih. Harání není pouze doba, kdy fenka barví (krvácí), ale sestává z více fází, které jsou identifikovatelné jak vizuálně (např. zvětšená vulva), tak na základě změněného chování (citová rozněžnělost, nervozita, zvýšená potřeba fyzického kontaktu se svým člověkem, zvýšená agresivita vůči psímu okolí atd.). Doporučuji si na toto téma něco nastudovat, bude se Vám to velmi hodit do budoucna, protože v období hárání fenky je zapotřebí některé věci předvídat - třeba právě zvýšenou intoleranci vůči psímu okolí.

Pokud jste si v tuto chvíli začala pomalu připouštět, že opravdu některé věci děláte špatně, pak nastala ta správná chvíle říci si, co s tím. Je to jednoduché a lidem v podobné situaci (tedy od základu chybný přístup) to vždy pomohlo - i Vám teď nabídnu osobní pomoc, kdy se můžete vše potřebné naučit a dát věci mezi sebou, Olivou a jejím psím okolím (tedy nejen fenkou Májou, ta bude jen jednou z mnoha, pokud si nencháte poradit) do pořádku. Rozhodnutí je pouze na Vás, v případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky, pomůžu Vám.

V každém případě však doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - k tématice kastrací, přirozené psí komunikace, psí etologie i k mé filozofii práce se psy a jejich majiteli včetně reálných výsledků zde najdete spoustu informací...

 

(9.4.2017)
Plemeno: biewer teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma dva psy - 4leteho, kterého se problém týká + 10leteho klidného yorka. Oba psi neměli nikdy větší problém zůstat doma přes den sami. Otec měl,ale v lednu úraz nohou a byl 2mesice nonstop doma se psama. Nyní když se vše vrátilo do obvyklých koleji, kdy maji byt pres den doma sami, ten mladší se naprosto každý den pokaka na koberec a je jedno, jestli jsme pryc 2h nebo 6h. Jde o průjem až takovou tu zluto-hnedou hmotu. Jelikož ráno na procházce má normální stolici a odpoledne též, je mi jasné, že tento problém bude stresového původu. Pes je od malička větší nervák - bojí se některých lidí (nikdy mu ublíženo nebylo), na zahradě rád štěká a je dominantní vůči cizím psům. Jinak je to však velký mazel a poslouchat umí. Jen nyní nevím co dělat, aby se prestal pokakavat doma. Děkuji velice za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Biewer teriéři rádi štěkají a jako všichni teriéři v sobě mají nemalou dávku přirozené dominance, to nesvědčí jednoznačně o "nervákovi". Každopádně ve Vašem dotazu mi chybí dalšípodstatné informace - zda jsou průvodními jevy popisované situace i jiné stresové ventily během jeho samoty (štěkání, močení, devastace prostředí atd.), jaký byl režim pejska v době pobytu Vašeho otce doma, jak se Váš otec k pejskům chová, jak moc jsou spolu v kontaktu, jaký je krmný režim atd. atd.

Pokud není příčinou zdravotní problém, pak ano, jedná se skutečně o problém psychický. Nicméně někde musí být spouštěč, u dospělého čyřletého teriéra jím rozhodně nebudou pouze dva měsíce jiného denního režimu. Tímto spouštěčem může být dlouhodobý stres pejska, který změnou jeho režimu a opětným návratem do starých kolejí pouze akceleroval - problém způsobený neexistenci opravdové lidskopsí smečky a fungujícího vůdce.

Ve Vaší situaci bych se teď jednak zamyslel nad těmito pro každého psa tolik důležitými psychickými předpoklady spokojeného bezstresového života, jednak znovu najel do postupného zvykání na několik hodin denně o samotě. Tedy odchozí/příchozí rituály, postupné navyšování času a především emoční klid (vše máte již vícekrát popsané v této Poradně).

Jak jsem už mnohokrát psal, každá zásadní změna k horšímu v psím chování má vždy svůj psychický spouštěč, nikdy to není samo od sebe. A nikdy k ní nedochází, pokud jsou běžný režim psího života a jeho prostředí v pořádku - i když na nějakou dobu dojde ke změně, po návratu k rutině vše zůstává při starém. Jinými slovy pokud Váš pejsek prožíval samotu ve stresu, pak po nějaké době, kdy tento stres zažívat nemusel (stále byl doma Váš otec), se tento stres zcela přirozeně zhoršil a tím pádem i jeho projevy.

Tady bych hledal skutečnou příčinu problému. Jak jsem psal, nemám bohužel k dispozici detailnější informace - je to stejné, jako byste autoservisu mailem popsala problém svého auta "pořádně to nejezdí, ale startuje a benzín má taky". Je jednoduše zapotřebí mít více informací a ideálně auto (ve Vašem případě pejska) vidět, otestovat a mít tak možnost zjistit skutečný zdroj problému. U psů se tento zdroj vždy skrývá v jejich majiteli a prostředí, ve kterém žijí. Takže pokud budete chtít, i Vy můžete s pejskem přijet a pak Vám budu schopen sdělit přesnou diagnózu a způsob nápravy, protože až tehdy budu mít k dispozici potřebné informace.

 

(2.4.2017)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, ohledně naší šestiměsíční fenky Mii. Fenka s námi žije v bytě a již od štěňátka tráví 3 hod. dopoledne (8:30 - 11:30) a poté (12:30 - 16:30 - někdy o hodinu déle) sama doma. Z důvodu toho, ze začátku čůrala a kadila všude, kousala kytky atd., tak jsme ji začali zavírat na tuto dobu do koupelny, která je cca 5x6 m s oknem, kde má k dispozici vodu + žrádlo a taktéž různé hračky, bůvolí kost nebo jiné dobroty. Všechno bylo v pořádku až do doby, než se jí začali obměňovat zoubky a začala okusovat koupelnový nábytek. Pořídila jsem proto sprej proti kousání předmětů, který by ji měl odpudit - takto ošetřené předměty neokusuje ale pro změnu začala otevírat skřínky a šuplíky a vytahovat a kousat věci z nich. Začínáme být již z toho zoufalí, neradi bychom ji nechávali neustále zavřenou v koupelně a mám strach aby něco nesežrala a pak měla zdravotní problémy. Předem děkuji za Vaší radu.

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré vědět, že borderkolie patří mezi hodně temperamentní a inteligentní plemena. Proto je naprosto přirozené, že pokud ji necháváte zavřenou v koupelně se spoustou pro ni zajímavých věcí ke zkoumání, nebude tam jako půlroční štěně jen nečinně ležet. A samozřejmě v koupelnách, jak už to tak bývá, je i spousta pro štěně (i dospělého psa) život ohrožujících chemikálií a přípravků, že?

Za další - se štěnětem je zapotřebí odmala pracovat, uspokojovat především jeho psychiku a potřebu sociální komunikace. Pokud to nebudete dělat, pak si bude Vaše fenečka vymýšlet vlastní program a ten bude hodně devastační - i z důvodu narůstajícího stresu ze sociální izolace. O přirozené potřebě sociální komunikace a přirozeném psím prostředí (hierarchické smečce) jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, velmi doporučuji jejich pečlivé prostudování a pochopení základních psychických psích potřeb. Právě plemeno borderkolie je jedno z těch, které na absenci výše uvedených principů reaguje velmi citlivě a pokud se dopracuje až do stresového stavu, je na razantní a někdy až celoživotní problémy zaděláno.

Dále. Koupelnu zrušte a vyčleňte jinou místnost - nejlépe předsíň nebo chodbu (blízkost podnětů z okolí), rozhodně ne celý byt. Předsíň zbavte všech věcí, které by mohly být pro fenečku nebezpečné nebo o které byste sami neradi přišli. Začněte aplikovat odchozí a příchozí rituály (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO, už jsem zde tyto věci popisoval mnohokrát a cestou k těmto textům najdete další témata, která se Vám budou při výchově štěněte hodit - to je i filozofie této Poradny), zrušte hračky a pokud budete vše dělat správně, rychle se dopracujete do stavu, kdy Vaše fenečka čas o samotě jednoduše prospí. Základem úspěchu je ale právě ta psychická stránka, kdy místo stresu a nejistoty nastoupí jasné a čitelné stereotypy, prostředí smečky a tím pádem i zklidnění psí psychiky a srovnání biorytmu.

Postup již víte, prostudujte si zde vše potřebné a aplikujte v denní praxi, to za Vás nikdo jiný udělat nemůže. Držím palce.

 

(26.3.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, je to asi půl roku, co jsme zpozorovali, že náš pes přestává slyšet. Asi 3 měsíce už neslyší vůbec. Kontaktovali jsme veterináře, zda to nejde léčit, ale bylo nám sděleno, že už na to má věk, to se nedá nic dělat. Pes je odmalička zvyklý být celý den venku a na noc ho zavíráme do baráku, kde má svůj pelíšek. Bez problémů vydrží v čase cca 20:00 - 7:00 uvnitř. Nyní se dostávám k problému, který trvá asi poslední měsíc. Psa večer zavřeme a on co půl hodiny štěká. Většinou večer cca do 23 hodin, ale někdy (asi 3x týdně) začne štěkat třeba ve 3 ráno a to je na zbláznění. Vždycky za ním jdu a zkusím ho pustit na zahradu, jestli třeba nepotřebuje "na malou", ale nic. Rušit by ho nic nemělo, když nic neslyší ... předpokládám. Ale s tímto nikdy problémy nemíval (ani ohňostroje na Silvestra mu nevadily ...) Bohužel tím, že je hluchý žádné povely ani zvýšení hlasu nepomáhá. Je možné, že jeho štěkání je spojené s hluchotou nebo může mít nějaké jiné problémy? Pes bez problémů žere, pije, vylučuje, pohybuje se... Děkuji mockrát za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Dotaz přesně na toto téma jsem zde v Poradně zodpovídal nedávno (21.1.2017), jednalo se o zlatého retrívra ve věku 12,5 roku. A zodpovězené dotazy jsou zde zveřejňovány právě proto, aby si je mohli přečíst i další lidé se stejným nebo podobným problémem...

Takže tentokrát stejně jako někteří tazatelé i já si dovolím ušetřit svůj čas a protože bych znovu psal naprosto to samé, ocituji sám sebe z výše odkazované odpovědi (resp. její část), neb to beze zbytku platí i v tomto případě:

"Ano, nástup štěkání související se ztrátou sluchu je u pejsků naprosto běžný jev. Souvisí primárně s psychikou (pes samozřejmě o svém hendikepu ví) a protože se najednou ocitl ve světě ticha, cítí se sám velmi ohrožený a zranitelný, je ve stresu. Je potřeba si uvědomit, jak důležitý pro pejsky sluch je - dovoluje jim zachytit cokoli podezřelého v okolí na velké vzdálenosti, dříve než čichem, umožňuje jim přesně lokalizovat zdroj zvuku i z hlediska směru. Je mnohonásobně citlivější než lidský, pes je na něj (pokud se nejedná o genetickou hluchotu, kdy neslyší již od narození) velkou část svého života zvyklý a aktivně jej používá.

A najednou se ocitne v tichu. Nic neslyší, sám sebe ani okolí, nemá možnost lokalizovat a analyzovat jakýkoli zvukový zdroj. Ví, že štěká, ale sám se neslyší, nemá zpětnou vazbu. Zkuste si to sama - zacpěte si důkladně uši a mluvte. Budete vědět, že mluvíte, ale neuslyšíte vůbec nic. A stejně jako Vašeho pejska i Vás to už po krátké době uvede do zmatku, nejistoty a stresu.

Ohluchlý pes (ať už věkem nebo úrazem) potřebuje pomoc, aby se se svým novým hendikepem psychicky srovnal a naučil se s ním žít. V přírodě mu pomůže jeho smečka a stejně tak by tomu mělo být i v případě "smečky" lidskopsí. Proto mu teď věnujte co nejvíce svého času, hodně s ním komunikujte (fyzická kontaktáž, vizuální komunikace/oční kontakt), snažte se eliminovat jeho vlastní nejistotu a pocit osamění.

Váš pejsek potřebuje vědět, že se nic nezměnilo. Že pokud nic nemůže slyšet, neznamená to, že se děje něco nekalého. Vše je jen v jeho hlavě. Stejně jako ohluchlý člověk má teď přirozenou tendenci reagovat stylem "Slyšíte mě?! Já vás neslyším!", to vše zesílené jeho pocitem vlastního ohrožení. A právě toho pocitu ohrožení je třeba ho zbavit. Musí vědět, že je vedle něj jeho fungující vůdce smečky - a pokud to přijme, bude to fungovat i  v době Vaší nepřítomnosti. Protože Vy jako šéf přece víte, že Váš pejsek je oslabený a určitě byste ho nenechala samotného v prostředí, které by mu mohlo ublížit - takto on sám totiž celou situaci vyhodnotí.

Chce to pochopit příčinu (nejistota pejska díky náhlému hendikepu) a použít přirozenou terapii - smečku. Psychické záchytné body fungují u pejsků i v čase naší nepřítomnosti - proto "smečkový" pes zůstane v klidu i v době, kdy je sám, "nesmečkový" propadne panice. V ničem jiném to není, je to pouze o existenci či neexistenci oné "smečky", tedy v jakém vztahu člověk a jeho pes žíjí..."

Jinými slovy - vezměte Vašeho pejska k sobě a nenechávejte ho samotného. Potřebuje teď Vaši fyzickou přítomnost, psychickou podporu, komunikaci, pokud zůstane izolovaný (třebaže v baráku, ale sám), je to pro něj velmi těžké. "Pes bez problémů žere, pije, vylučuje, pohybuje se..." (cituji Váš dotaz) - jistě, ale jeho psychika (kterou bohužel u svého pejska tolik lidí ignoruje) je na tom velmi špatně. Jeho stav, kdy přestal slyšet, jej zcela pochopitelně děsí a neumí si s ním sám poradit.

Pomozte mu prosím, už víte jak.

 

(19.3.2017)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si pořídili pejska německého ovčáka s PP, vybrali jsme si toto plemeno nejen pro svou krásu, ale pro svou povahu. Že ho baví pohyb a je lehce cvičitelný. A já bych s ním chtěla do budoucna chodit běhat a chodit na výlety. Máme ho v RD se zahradou, ale zatím je přes den, když jsme v práci, na chodbě-tam má svůj pelíšek a spí tu i v noci. (v dolním patře bydlí strýc v důchodu, takže ho přes den občas pustí na zahradu a pak zase dovnitř).
Můj problém a zároveň dotaz, spočívá v tom, že mě poslední dobou, cca týden dost kouše do kotníků a na rukou, kouše mě do nohavic, do županu...a když mu vynadám, řeknu "nesmíš" a vytahám ho za kůži na krku, tak jako by ho to ještě víc vyburcovalo a kouše dál až to přejde i ve štěkot (jakoby říkal-ty mi tady nebudeš rozkazovat!) Mě přijde, jako by mě považoval za slabšího jedince  zkoušel na mě co vydržím ale já se nevzdávám a stále donekonečna, silným důrazným hlasem říkám nesmíš a tahám za kůži.
Na přítele ani na nikoho jiného takto neútočí. Občas teda ostatní taky kousne, ale tak nějak normálně, jak bych u štěněte očekávala. Je to mazel a s každým se rád vítá. Chodíme s ním na procházky a socializujeme ho. Už zná všechny psy a lidi v okolí a ke každému je přátelský. Nemůžu říct, že ke mě by byl zlý. Je také vidět, že mě má rád, vždy mě radostně vítá. Hraji si s ním víc než přítel, přetahujeme se o uzel, s míčkem. Trénujeme s ním povely, umí ke mě, sedni, lehni, (tyto povely jsem ho naučila já), když doma odpočíváme a koukáme třeba na gauči na tv, tak si většinou lehá k mým nohám až usne. Jídlo mu dáváme až po té, co sníme něco my, aby věděl, že nejdříve jíme my a až po té on, do dveří chodíme také nejdříve my až po tom on, na gauč ani do postele nesmí.
První noc co jsme si ho přivezli, jsem s ním první noc spala v pelíšku na chodbě, myslela jsem, že si ho takto získám, první týden to tak i vypadalo, povely poslouchal hlavně ode mě, všude chodil u mě, ale poslední týden jsem bezradná s tím provokováním. Moc jsem chtěla, aby přijal jako vůdce mě a ne přítele. Myslíte, že když vytrvám a budu na něj stále důsledná, okřiknu ho a vytahám, že mám šanci, že by mě mohl přijmout jako vůdce? Třeba když bude dostávat jídlo jen ode mě...nebo to bude prostě přítel, když má hrubší hlas, je mohutnější a zkrátka chlap? čím bych mohla zvýšit šanci, aby přijal jako autoritu mě?
Už takhle máme kocoura, který mého přítele poslouchá skoro na slovo, mě v podstatě ignoruje, občas se přimazlí, ale jakmile není přitel doma a jsem s ním sama, tak na mě útočí až do krve. Nevím jestli nějak ze mě cítí nervozitu, slabost? i třeba jen ležím v posteli, jemu se zvětší panenky a skočí a zahryzne se mi do ruky. Nechtěla bych takto dopadnout i s pejskem :-( přitom, než mě pejsek začal takhle kousak a štěkat, tak jsem dělala vše stejně jako přítel, dokonce bych řekla, že i důsledněji. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Na samém začátku své odpovědi zdůrazním jednu skutečnost - Vašemu štěněti jsou dva měsíce. Pouhých osm týdnů, je to psí mrně - a už teď velmi úspěšně děláte vše pro to, abyste zásadně ohrozila jeho zdraví i psychický vývoj...

Dvouměsíční štěně v prvé řadě ještě není kompletně proočkované proti nákazám, které ho mohou velice lehko zabít. Ven, do prostředí, kde se pohybuje množství psů, koček a jiných zvířat ("Chodíme s ním na procházky...", "Už zná všechny psy a lidi v okolí..."), můžete brát štěně bez ohrožení teprve po kompletním proočkování plus 7-10 dnů navrch, kdy teprve titr ochranných látek dosáhne v organismu štěněte potřebné úrovně pro účinnou ochranu. Očkování štěňat není pro srandu králíkům a uvědomte si prosím, že v této fázi již štěně není kojeno matkou, nedostává v mateřském mléku přirozené ochranné látky a právě proto je vakcinace životně důležitá. Ale teprve po jejím úplném dokončení je štěně chráněno (především proti psince, parvoviróze a leptospiróze), nikoli již během doby aplikace vakcinačního schématu. Většina vakcín má nastaveno vakcinační schéma na 6., 9.a 12. týden života, Vaše štěně má v sobě tedy teprve první dávku. Riskujete velmi - minimálně celoživotní zdraví a reálně i jeho život. Štěňat, která jejich majitelé "okamžitě použivali", jsou bohužel plné psí hřbitovy. Je opravdu nanejvýś vhodné si tyto informace předem nastudovat, pokud Vám je neposkytne sám chovatel (což by rozhodně měl)...

Dále - mládě každého živočišného druhu potřebuje blízkost své matky, sourozenců, živočišné teplo a sociální kontakt. Z živých bytostí má Vaše štěně k dispozici už pouze Vás a Vašeho přítele. Jak jste ho přijali? První noc jste s ním strávila v pelíšku na chodbě a jak sama píšete, myslela jste si, že si ho takto získáte. Pouze první noc. Od té doby spí osmitýdenní malé štěně v chodbě Vašeho RD - samo, izolované, bez kontaktu se svým člověkem. Opravdu jste přesvědčena, že to je správný přístup a tímto způsobem navážete vztah? Se všemi svými pejsky jsem spal v kuchyni na matraci první skoro čtyři měsíce (ne pouze jednu noc) a každý z nich by za mne položil život. A poté (protože pak už zvládali vyprazdňování venku) do konce svých životů noc co noc spali a spí se mnou v jedné místnosti, ne někde v chodbě za zavřenými dveřmi. Vaše štěně, jak píšete, na gauč ani do postele nesmí. Všemi možnými způsoby mu dáváte najevo, že k Vám nepatří - ve věku, kdy štěně velmi intenzívně potřebuje cítit prostředí své smečky, fyzický kontakt a vazbu ke svému člověku. Vy ho od sebe pouze odháníte a následky v psychice pejska a jeho vnímání Vaší osoby budou na celý život.

Dále - štěně a budoucího parťáka si nevychováte nátlakem. Taháte ho za kůži, "silným důrazným hlasem" říkáte "nesmíš" a máte pocit, že čím víc se vůči němu budete chovat jako buldozer, tím víc Vás bude akceptovat. Ne - nebude. Už teď začíná zjišťovat, že jste opravdu slabá osobnost a "poslušnost" si vynucujete nátlakem a silou. Tohle Vám nikdy nebude fungovat a pokud při čtení těchto řádků začínáte pociťovat vztek, pak si přečtěte, jak na Vás reaguje Váš kocour - i jeho vzorce chování jsou přesným odrazem Vašich a pokud nezměníte zásadně přístup, bude se přesně tak vůči Vám chovat i Váš pejsek. Agrese generuje pouze protiagresi a jak se správné vychovává štěně, o tom máte hromadu informací napříč těmito PSÍMI STRÁNKAMI FALCO - zkuste k nim sednout a studovat, přemýšlet a čtené také aplikovat...

Stejně jako pes i kočka a obecně každé zvíře vycítí osobnost člověka - přijme přirozeně silnou osobnost, nikdy nepřijme osobnost slabou a autoritu vynucovanou. Vůči Vašemu příteli se vaši zvířecí parťáci nechovají jinak proto, že je velký chlap. Ale proto, že z něj necítí ony nátlakové tendence a negativní vzorce chování, které jsou z Vašeho dotazu tolik zřejmé. Neberte si to nijak osobně, ale pokud se nad tím poctivě zamyslíte, podíváte se na zpětné vazby od Vašeho kocoura i štěněte a styl "výchovy", věřím, že ledacos pochopíte. Chce to jen překonat vlastní ego a uvědomit si, že vztah živé bytosti k sobě samé si musíte získat, vybudovat (správnou komunikací a pochopením její osobnosti), nikoliv tlačit na pilu a ještě si myslet, že to dobré získáte izolací a silovým nátlakem. O psí komunikaci, psychice a všech souvisejících záležitostech jsou PSÍ STRÁNKY FALCO, tím začněte. A začněte svoje štěně opravdu vychovávat, ne je permanentně trestat a dvouměsíčnímu mláděti vypalovat do hlavy povely, na které má ještě spoustu času.

Bude se k Vám chovat tak, jak Vy se budete chovat k němu, bude Vaším zrcadlem stejně jako jím je už Váš kocour. Máte možnost srovnání v tom, že vůči Vašemu příteli se oba chovají pozitivně, vůči Vám negativně. Není divu, ale máte ještě pořád možnost se nad sebou zamyslet a změnit přístup. Za pár měsíců už bude pozdě a svůj obraz v hlavě psí bytosti už nikdy nenapravíte. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, netahejte neproočkované štěně do rizikového prostředí, pusťte ho k sobě a pokud budete potřebovat a chtít, pomůžu Vám tak jako každému formou osobní pomoci. Jak se rozhodnete, je pouze na vás.

 

(19.3.2017)
Plemeno: argentinská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, v prvom rade som zo Slovenska, tak snáď to nebude problém, čo sa týka komunikácie :) Mám fenku argentínskej dogy, brali sme ju od šteniatka aj keď sme vedeli, že trpí jedným hendikepom - je hluchá :( Je to úžasný pes, nemá problém s ostatnými psami, zbožnuje deti, snažili sme sa ju dosť socializovať ešte v útlom veku, naučiť nejakým povelom na signály, vie sadnút, dať labku, ostať na mieste a prísť  k nohe na gesto. Na prechádzke vie chodiť pekne pri nohe, ale iba keď je sama ( mame aj ďalšieho psa). Občas ju mávame aj v byte, vtedy je tiež úžasná, buď spí alebo sa chce maznať, je to obrovský mazel, stále si vyžaduje kontakt. No problém nastáva, keď je doma na dvore, kde žije väčšinou svojho času. Dokáže si otvoriť všade dvere, musíme všade zamykať a tu vzniká ďalší problém, pretože vie si otvoriť aj bránku a stále utečie preč. Najčastejsie uteká k susedovi a tam si tiež otvára dvere a všetko pošpiní nebajbože poskáče po stole a zje, čo zavetrí. Ako ju to odnaučiť, aby predtala s tým otváraním, plus ďalší problém je, že stále skáče, skušala som už aj tresty aj elektrický obojok,  ale dlho to nevydržalo. Viem, že sa teší, keď ma vidí, ale neviem ako  ju donútiť, aby neskákala :( Doma, už všetci sú zúfali, a chcú, aby som ju dala preč :( Prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den, ne, v tom problém opravdu nebude:) Ano, geneticky je bílá barva spojena s hluchotou, proto mají k tomuto postižení zvýšené předpoklady kromě argentinských dog například bulteriéři nebo bílí švýcarští ovčáci...

Víte, každý pes je přesně takový, jakého ho vychováme, jak se k němu chováme a jak moc či málo jsme ochotni pochopit jeho osobnost a respektovat jeho přirozené potřeby. Pokud žije s námi a je vnímán jako normální člen rodiny/domácnosti, pak i při minimální námaze dostaneme přirozeně klidného psího parťáka, se kterým není problém. Pokud je pes odsouzený trávit většinu svého času na dvoře, zahradě, v kotci nebo u boudy, pak se dostaví zcela přirozené důsledky jako u každé inteligentní bytosti - izolační stres a z něj plynoucí stresové ventily (už jsem zde na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zveřejnil spoustu textu, najděte si je prosím).

Pes je sociální tvor stejně jako člověk a jako takový potřebuje sociální kontakt, komunikaci, interakci s dalšími sociálnimi jedinci. Argentinská doga, pokud je jí tento kontakt odepřen, se stává v dospělosti problémovou, se zničenou psychikou. Vaše fenka je stále ještě štěně a zhruba dvaapůl roku ještě bude. Pokud nezměníte svůj přístup, nezačnete s tímto přirozeným obranářem žít spolu a ne jen vedle sebe, pak se v ní stále více bude upevňovat život ve vlastní bublině, osamocení a z toho již zmiňovaný stres. Začnou skutečné problémy s okolím. Očekávatelné a za daných okolností nevyhnutelné.

Tresty a elektrický obojek. No výborně. Za co jste ji to vlastně trestala? Za to, že zcela pochopitelně utíká ze dvora, kde nechce být sama, protože to její psychiku ničí, za to, že skáče, protože je to mladá fenka a nikdo se nevěnuje tomu, aby se svůj temperament učila zvládat? Za to, že Vás ráda vidí a svoji radost dá najevo tím nejpřirozenějším psím způsobem? Za to vše máte potřebu trestat, mimo jiné i eletrickým obojkem - ji?

Pokud jste si pořídila fenku plemene argentinská doga, pak bych předpokládal, že si nejprve nastudujete něco o jejích skutečných potřebách a povaze. Každého, i toho nejmenšího psíka, je zapotřebí vychovávat a učit (ne povely, ale řešení běžných každodenních situací). Vyžaduje to spoustu času, trpělivosti, důslednosti, respektu a komunikace. V případě psa typu argentinská doga si to vše několikrát vynásobte. Argentina není žádný plyšák, je to tvrdý pes a pokud propásnete dobu, kdy máte možnost pozitivně ovlivnit její charakter, už nikdy ji nedostanete zpátky. Teď je to štěně, ale její psychika bude v dospělosti zcela jiná a pokud nebudete dělat věci správně, pak i v současnosti bezproblémové situace se stanou problémem.

K tomu všemu je zapotřebí na sebe argentinskou dogu navázat, aby s člověkem vůbec chtěla spolupracovat. Nemít ji na dvoře, ale u sebe. Argentinská doga není "povelový pes", až přijde tvrdé na tvrdé, na povely se Vám vykašle a bude jednat intuitivně a na základě vlastního rozhodnutí - a v případě hrubého nepochopení ze strany majitele půjde i proti němu. Toto není německý ovčák a základem všeho je skutečný vztah s jejím člověkem. Sama doufám vidíte (v těch pro ni vzácných chvílích, kdy ji pustíte do bytu), jak touží po kontaktu, jak nepřirozené je pro ni vyhnanství na dvoře, mimo smečku, mimo společnost svého člověka.

"Výchova" restrikcemi a tresty, izolace od svého člověka (rodiny) jsou u argentinské dogy úplně to nejhorší, co můžete v životě s tímto impozantním hrdým plemenem udělat a její povahu a vzorce chování v dospělosti tím ovlivníte zcela zásadně a jednoznačně negativně. Je teď jen na Vás, co uděláte - buď nic a pak budete s postupujícím časem pouze sledovat nevyhnutelné a později již nezvratné důsledky nebo zcela změníte svůj přístup, začnete se jí věnovat tím správným způsobem (máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dostatek potřebných informací) a budete mít bezproblémovou fenečku, na kterou se budete moci spolehnout.

Na závěr bych Vám rád připomněl, že Vaše fenka neslyší. O to víc je ohrožena v situacích, kdy jí potřebné informace nedá čich a zrak, o to je nejistější, o to více může zareagovat panikou nebo agresí z úleku, ublíźit sobě nebo okolí. O to více potřebuje svoji "smečku" a "maják" (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), nikoli většinový život v izolaci na dvoře. Každé zvířecí společenství se o takto hendikepovaného jedince stará a pomáhá mu přežít, je smutnou skutečností, že právě u člověka tento přirozený instinkt tak často nefunguje.

Nemusíte být zoufalí a Vy sama nemusíte být pod tlakem okolí, které Vás nutí dát fenku pryč. Stačí začít dělat věci jinak, správně. Vstřebat vše, co jsem Vám napsal, nenechat se ovlivnit vlastním egem a naprosto jednoduše změnit to špatné v dobré. Vzít fenku ze dvora k sobě domů, začít ji místo bezhlavého trestání vychovávat a učit, opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO. To, co jí teď dáte, Vám ona sama stonásobně vrátí. To dobré - ale i to zlé...

 

(12.3.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu v následujícím případě: Náš pes (máme ho již od štěněte a nikdy s ním vážné problémy nebyly) Zhruba od loňského roku již několikrát zavraždil volně pobíhající kachny a kuřata na zahradě - několikrát v naší nepřítomnosti, jednou, když byl přítel doma a obědval. Nyní se podhrabal k oploceným slepicím a opět vraždil. Nevíme co s ním máme dělat - zda to dělá z nudy nebo nějakého pudu? I když si myslíme, že zrovna toto lovec není ..(Podotýkám, že pokud jsme doma, tak si jich ani nevšimne, nejde ani k vrátkům)Pokud si ho tam přítel vezme s sebou, nebo jsou spolu na dvorku pod dohledem nikdy nic neudělá. Oba jsme od rána do večera v zaměstnání, ale pes má pro sebe celou zahradu a je naprosto na volno. Přemýšlela jsem zda mu pořídit k sobě druhého psa - nějakého staršího a vyklidněného, aby si přes den hráli a nenudili se nebo je riziko toho, že to poté budou dělat oba? Prosím o radu, moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) I po několika letech pejsek najednou začne dělat něco, co dříve nedělal - a velmi často se takto probudí právě lovecké instinkty. A pokud se jedná o mladého pejska, jako je tomu u Vás, pak by musel mít kolem hlavy obrovskou svatozář, aby v takové fázi ignoroval korist, která mu běhá volně doslova pod čumákem. Každý pes má v sobě lovce, některý méně, jiný více, tohle je prostě psí přirozenost a labrador je více lovecké plemeno, než si lidé myslí...

Buď svoji drůbež lépe zabezpečte (oplocení s betonovými základy aspoň do půlmetrové hloubky, popř. řešení zcela jiné) nebo nechte pejska v klidu odpočívat po dobu Vaší nepřítomnosti v domě, aspoň bude mít trochu klidu a eliminujete i nebezpečí toho, že by Vám jej někdo mohl otrávit nebo ukrást, jak se dnes bohužel často děje.

Pořízení druhého pejska by mělo za následek pouze to, že byste místo osamělého lovce měli lovící smečku s daleko vyšší efektivitou. Ne, toto opravdu nedoporučuji, předchozí dva způsoby řešení jsou navíc relativně velmi jednoduché a funkční.

 

(19.2.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, potřeboval bych poradit se Stafordem. Pořídil jsem si ho od malého štěněte v 8mi týdnech. V podstatě ihned jsem ho začal socializovat, bral jsem ho všude s sebou, obchody, vlak, metro, davy lidí, malé děti, větší, zkrátka snažil jsem se ho dostat do všech situací se kterými se v pozdějším životě může setkat. Od 4 měsíců jsme začali navštěvovat psí školu, kde proběhla bezproblémová socializace s ostatními psi, bez sebemenší známky agresivity, možná až moc pasivní přístup na dorážení ostatních psů, ale to mi vůbec nevadí, raději klidného psa než neřízenou střelu. Zvládli jsme základní výcvik. Zvládá bezproblémově základní poslušnost. Teď v pubertě je to horší, ale dá se to přežít. Nicméně, mám dojem, že jsem ho socializoval na lidi až příliš, zkrátka, pokud by zastavilo auto a někdo na něj zavolal, určitě by nastoupil a nechal se ukrást. Bojím se ho nechat třeba na 10 minut čekat před obchodem, protože kdyby ho chtěl někdo ukrást, myslím, že by bezproblémů šel... Nerad bych, aby mi ho někdy někdo tímto způsobem zcizil a chudáka psa někde použil ke psím zápasům a podobně. Prosím Vás, co s tím ? Jak to odbourat, nebo myslíte, že ho to v dospívání přirozeně přejde ? Je to těžká práce, když protijdoucí lidi na něj začnou šišlat a chtějí ho automaticky hladit, aniž se zeptají a když je ve slušnosti požádám ať to nedělají, tak vypadám jako asociál. Prosím Vás, co s tím ??

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že jste zodpovědný, nezanedbal jste otázku základní socializace a zvykl svoje štěně na nejrůznější situace běžného života, za to Vás velmi chválím. A pokud je konkrétní jedinec AMSTAFa geneticky v pořádku a jeho majitel jej neštve proti lidem, pak je bezproblémový i jeho vztah k cizímu člověku - a to je v pořádku.

Nezapomínejte ale, že stále máte ještě štěně. Stále na Vás ještě není fixováno a kdo bude vědět, jak na to, skutečně bude schopen Vám jej bez problémů odvést. Nemá to nic společného s nějakou "přesocializací" vůči člověku, je to zcela přirozená věc a proto Vám důrazně doporučuji nenechat jej nikde přivázaného bez Vaší kontroly třeba před tím obchodem, protože v dnešní době je toto plemeno velice atraktivní pro různé šmejdy (a zdaleka ne jen pro psí zápasy). Opravdu, neriskujte to.

Dále - nezapomeňte na to, źe u plemen s vyblokovaným sociálním chováním, mezi něž patří i AMSTAF (na toto téma naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu textu a informací), dochází kolem 1. roku věku k razantní změně chování ve vztahu k psímu okolí. Jinými slovy - jednoho dne, kdy se sejdou všechny potřebné okolnosti, poprvé zjistíte, že veškerá druhová socializace ztratila svůj účinek a proti mnoha psům bude ten Váš startovat s cílem "zlikvidovat protivníka". Bohužel, takto jej člověk vyšlechtil (z mého pohledu zmutoval, protože zničil jeden za základních druhových vzorců chování)...

Jaký bude jeho vztah v dospívání a dospělosti k cizím lidem (respektive jeho ochota s nimi odejít), to závisí především na vztahu mezi vámi dvěma. Čím bude silnější, tím více bude lpět na Vás a tím více se bude vyhrazovat vůči cizím lidem. To platí mimochodem pro každé psí plemeno, ale AMSTAFové mívají ke svému člověku přirozeně silný vztah, sám to poznáte.

Ano, bohužel se velká část lidí chová jako kaskadéři postrádající základní slušnost a vrhají se cizím psům před čelisti s dementním výrazem a šišláním "jé to je pejsánek můžu si ho pohladit" - a bohužel ve chvíli, kdy pejsánek zareaguje na základě vrozených reflexů a za neurvalý vstup cizince do smečkového osobního prostoru jej potrestá, jste na vině Vy jako majitel psa. Každému pro podobnou situaci radím a řídím se tím i sám - můj pes není veřejný majetek, není mojí povinností nechat na něj každého pobudu sahat, včas předvídáme a od cizích si držíme přirozený odstup. Pokud někdo nějakému slovu z věty "Nesahejte na něj prosím!" nerozumí, je to jen jeho problém a pokud mě nazve asociálem nebo mého psa kousající bestií, pouze mě přesvědčí o tom, že jsem reagoval správně. Jak by se mimochodem dotyčné osobě líbilo, pokud bych se stejně jako ona sápal na její dítě nebo partnera/partnerku s tím, že si je chci "jenom pohladit", popřípadě bych to rovnou zrealizoval...?

Jste v takovém případě v právu a podle toho i jednejte.

 

(19.2.2017)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň/večer. Chcel by som sa opýtať ohľadne toho, keď chcem k sebe privolať môjho psa (nemecký ovčiak) tak naňho normálne poviem menom (Maxík/Max), a pes zostane stáť a pozerá sa namňa, ani sa nepohne.. Zažiadnu cenu nechce kumne prísť, aj keď mám jeho najobľúbenejšiu hračku alebo chutné jedlo. Proste len zastane a pozerá sa namňa.. Prečo to robí ? Alebo čo mam spraviť aby kumne prišiel ? Potreboval by som celkom pomoc, keďže si už neviem rady.. :/ Za prípadnú odpoveď, popred vďaka :)
Potom by som sa ešte chcel opýtať. Keďže my máme dvor vzadu potom máme plot a ešte dvor v predu, a ten pes je v tom zadnom dvore a ako by som mu mohol zakázať aby neliezol do toho predného dvoru ? (Je tam brána ale keď niekto vojde tak ju otvorí a pes vleti popod nohy a už je v predu na dvore.. :/ Ako byb som mu mohol zakázať aby tam nechodil ? Za prípadnu odpoveď, ešte raz vopred vďaka :)

Odpověď: Dobrý den:) Máte teď svého pejska ve fázi psí puberty, bude to na Vás zkoušet, co to dá. A protože zjišťuje, že v podobných situacích na něj nemáte, nejste pro něj silná a vůdčí osobnost. Chce to teď místo nereálného očekávání "slepé poslušnosti" zapracovat na hierarchii (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a strategii - navozovat situace, kdy bude vysoká pravděpodobnost, že k Vám přijde. Než mu například dáte před procházkou obojek/vodítko, postavte se pár metrů na opačnou stranu a nechte ho, aby on došel k Vám, nechoďte Vy k němu. Podobných situací vytvořte víc a vždy on musí přijít k Vám, Vy za ním nechoďte. klidně si ještě pár kroků couvněte. Venku si pomožte přišlápnutou stopovačkou a jakkoli by to mělo trvat dlouho, opět počkejte, dokud k Vám nepřijde. To vše bez lákání na dobrůtku a zvýšeného hlasu, klidné oslovení a povel. Oční kontakt a žádné jásání ani odměny při jeho příchodu (musí se to pro něj stát přirozenou reakcí), pouze klidná emoční (slovní) spokojenost. Potřebuje poznat, že Vaše vůle je silnější a Vaše osobnost v klidu. Chce to samozřejmě svůj nezbytný čas a splněné související atributy (vztah, komunikace, přirozená autorita, jinak to fungovat nebude), ale pokud to zvládnete, bude se to postupně lepšit a začnete mít psa, který Vás bude brát jako fungujícího vůdčího jedince nejen v otázce přivolání.

Druhý dotaz. Opět zopakuji - máte psího puberťáka plného energie a nejjednodušší v tomto případě je prostě bránu zavírat tak, aby jí nemohl proběhnout. Je to zas jen o strategii a základním předvídání, nemá smysl Vaše štěně lámat a dělat razantní restriktivní opatření, kterým by jednak nerozumělo, jednak by ničila jeho psí osobnost a povahu. Nechte jemu i sobě čas a teprve ve chvíli, kdy Vás začne celkově brát jako svoji autoritu, můžete zakazovat, protože až tehdy budete mít z jeho psího pohledu "zakazovací pravomoce", které bude respektovat.

Obecně je velmi vhodné v psích záležitostech nelámat věci přes koleno a nechat je přirozeně dozrát v součinnosti s aktuálnim stupněm vývoje psí psychiky, trpělivost se v těchto případech vždy vyplatí. Stále máte štěné, v první fázi psí puberty, a jako takové ještě nemá potřebnou schopnost soustředění, spolupráce, nemá nadhled a klid dospělého psa, jedná velmi živelně a rádo zazlobí. Dejte tomu čas, zapracujte na vztahu a hierarchii a sám uvidíte, jak se vše začne pomalu měnit...

 

(12.2.2017)
Plemeno: zlatý retrívr (zřejmě křížený s anglickým setrem)
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, protože s tím naším psem už si nevíme rady. Nášeho Mikiho jsme už od štěněte začali učit základní poveli jako sedni, lehni, ke mě. A pokud nebyl v nějakém obležení návštěvy, tak poslouchal. To se ale začalo měnit, když v necelém roce dostal první záchvat epilepsie. Veterinář nám naordinoval Phenaemal, který nejdříve zabíral a poté se začal zhoršovat (dostával cca 2 záchvaty měsíčně). Dospělo to až k tomu, že bereme 1,5 Phenaemulu 2x denně a před měsícem nám veterinář přidal ještě 2 prášky denně Libromidu. Jeho chování se s přidáváním dávek velmi zhoršilo...Už od malička se bál, ale postupem času se bojí čím dál víc, pořád musí být u mě a vyžaduje se mojí pozornost, je strašně ukňouranej... o poslouchání ani nemluvím. Snažíme se být důslední, ale pes si začíná dělat co chce. Poslední měsíc nám začíná rozkousávat věci. Necháváme ho doma, když je velká zima. Nikdy s ním nebyl problém, vždy vydržel bez problémů. Nyní rozkouše vše co mu přijde do cesty, i když vždy má min. 2 hračky, aby se doma nenudil. Když je potrestán, tak začíná na nás vrčet a cenit zuby. Což taky nikdy nedělal, až poslední dobou. Myslíme si, že to souvisí s epilepsií a přidání Libromidu, který mu dávám 1,5 měsíce. Proto jsem se chtěla zeptat, jestli to může opravdu způsobovat množství prášků, které denně dostává a popř. co s ním máme dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Phenaemal i Libromide jsou přípravky primárně nasazované v případech epileptických onemocnění u psů. Jako všechny podobné přípravky mají řadu negativních vedlejších účinků, mezi které patří mimo jiné zvýšený neklid a pohybové poruchy. Tyto negativní projevy pak přímo souvisí s velikostí denní (resp. 12hod.) dávky a jsou indikací toho, že podávaná dávka je silně nadhodnocena. A upřímně řečeno, naordinovaná dávka pro Vašeho pejska v kombinaci Phenaemal+Libromide je už zřetelně mimo (např. dávka Phenaemalu vzhledem k odhadované hmotnosti Vašeho pejska by měla být 2x1 tbl denně po 12 hodinách, Vy dáváte 3 tbl denně). A k tomu ještě ten Libromide - je toho opravdu moc.

Za další.

Vím a mám na psech ověřené, že spouštěče epilepsie jsou těsně svázány s jejich psychickým stavem. Pokud máte pejska, který je odmala přehnaně submisivní a tento problém se stupňuje, pak (nejen) v případě epilepsie je tento stav velmi nešťastný a vše je pak o to horší. Je nezbytně zapotřebí takovému pejskovi vytvořit jeho přirozené smečkové prostředí se správně nastavenými hierarchickými vazbami a fungujícím vůdčím jedincem (viz související informace na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO), pak je dokonce reálně možné dosáhnout minimální až nulové medikace (namátkou odkazuji třeba na tento případ, další případ byl zlatý retrívr s epilepsií na mém výcvikovém a relaxačním soustředění, jehož majitelka se předem děsila, jaký to bude horor a ve výsledku byl tento pejsek ve svém fungujícím přirozeném prostředí bez medikace a jediného epileptického záchvatu atd. atd.).

Psychika je základ a Váš pejsek je v současné době evidentně v těžkém stresu - proto mimo jiné i jeho devastační chování a agrese proti Vám (nedivím se mu, místo pomoci jej zcela nesmyslně trestáte!). Jeho stres je zapříčiněný jednak tím, že neexistuje smečka a vůdčí jedinec, kteří by mu pomohli a je tedy odkázán pouze sám na sebe, což nemůže při nejlepší vůli zvládnout, jednak přehnanou dávkou farmak, která kompletně rozhodí jeho psychiku.

Rozumné by bylo se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem za mnou přijet, pak pro vás oba mohu udělat daleko víc. Rád Vám pomůžu, rozhodnutí, zda i Vy svému pejskovi chcete pomoci, je teď pouze na Vás...

 

(12.2.2017)
Plemeno: kolie dlouhosrstá
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, má fenečka Bárny trpí kinetózou ve všech dopravních protředcích, převážně tedy jezdíme autem. Na vzdálenost do 15 km bez většího počtu zatáček zvládne jízdu bez zvracení, ale slintá, zíve a je jí evidentně špatně, což je na ní vidět již od začátku jízdy. Při delší jízdě, nebo při cestě s více zatáčkami následuje zvracení. Před jízdou ji několik hodin nekrmím, ale to nepomáhá, zvrací žaludeční šťávy. Pokud jí zůstane v žaludku nějaké jídlo před jízdou, samozřejmě to vyzvrací. Cestování jsem s ní trénovala od štěněte, ale zvracela vždy.
Když byly dostupné tabletky Cerenia, řešila jsem delší cestování touto tabletkou a Bárny si cestování nadšeně užívala (jezdí vzadu v kufru, někdy na podlaze u noh spolujezdce), bohužel, tyto tabletky výrobce přestal vyrábět a zatím jsem nenašla vhodnou náhradu. Tyto tabletky fungovaly skvěle v tom, že zvracení naprosto eliminovaly a přitom Bárny byla aktivní, což na výlety a výstavy byl ideální stav. Ptala jsem se veterinářů na tento problém, ale nabízeli mi pouze sedativní preparáty, zatím jsem žádné nepoužila.
Bárny je spíše submisivní fenečka, ale na výlety i na veterinu se těší, není to o tom, že bych se předem hrozila, co zase bude a fenečka pak reagovala zvracením, vše probíhá v klidu a pozitivně, ale po určité době jízdy se fenečce udělá špatně.
Zatím jsem nezkoušela ani Kinedryl, dokud jsem měla Cerenii, nechtěla jsem na fenečce zbytečně experimentovat. Fenečka má 22 kg, předpokládám, že 1/2 nebo 3/4 tabletky Kinedrylu by mohlo zabrat a doufám, že jí to neublíží (přesné dávkování prověřím s veterinářem).
Koupila jsem tabletky Reisfit od Beapharu, podle veterináře mají být bezpečné. Účinná látka je 40 mg cyklizinu HCL na tabletu, vedlejší účinky: zklidnění, problémy s koordinací, sucho v ústech, nepoužívat u zvířat s epileptickou historií. Což mě tedy naprosto odrazuje, tento přípravek použít.
Fenečka měla prudkou reakci na odblešovací tabletu Comfortis, přičemž dle veterinářů je Comfortis také bezpečný, takže mám prostě strach experimentovat. Odblešovací tabletu Bravecto snáší bez problémů. MDR1 nemám u fenečky otestováno.
Pokud mi můžete poradit, budu velmi ráda. Děkuji a přeji krásný den Vám i Vašemu telátku :-)

Odpověď: Dobrý den, moc děkujeme s telátkem za přání a přejeme totéž Vám i Bárny:) Psí kinetózu jsem zažíval deset let s mým Šedýskem, jeho "dojezdová vzdálenost" byla cca 30km, pak byl konec. Kinetóza obecně je stav, kdy se rozchází pohybový vjem vestibulárního aparátu (tedy vnímání rovnováhy) s vjemem vizuálním. Jedná se o záležitost fyziky a nemá tedy absolutně nic společného se stresem, se kterým se v v praxi často nesmyslně zaměňuje - to jen tak na okraj.

Veškeré přípravky ke snížení projevů kinetózy pracují na bázi sedace, proto jsou pro psy obecně nevhodné až rizikové, protože psí organismus na ně reaguje daleko citlivěji a nevypočitatelněji nežli lidský. Což je zapotřebí si uvědomit a respektovat jako základní kontraindikaci jejich použití pro psí druh.

Dále - kinetóza je trvalý stav po celý život jedince (ať už lidského nebo psího), může mít určité výkyvy, ale "vyléčit" se nedá. Mohu to posoudit i sám podle sebe, trpím kinetózou od dětství a pokud nastanou "vhodné podmínky", nemám ani dnes šanci.

Nejpříhodnější podmínky pro nástup kinetózy jsou v automobilu s měkkým nastavením podvozku a v zadním prostoru - zadní sedačky, kufr (souvisí to z rozkyvem a dalšími aspekty). Dalším spoluspouštěčem je déledobější zaostření zraku na cca 0,5 - 1 m vzdálenost nebo výhled z auta ven na pohybující se okolí.

Co z toho plyne pro převoz pejska?

Ideální je mít spolujezdce, sedícího na předním sedadle vedle řidiče, který má pejska fixovaného mezi nohama na podlaze automobilu. Pejsek tam bývá v klidu, většinou spí (což je vůbec nejlepší), v tomto prostoru je minimální rozkyv a oční podněty jsou eliminovány (tím je vyřazen zrakový vjem). Doporučuji vyzkoušet, mělo by to pomoci i u Vaší fenečky...

Plán B - jak uvidíte, že začíná být zle, zastavit a udělat přestávku, projít se, nechat fenečku zklidnit. Samozřejmě před jízdou nekrmit, vodu pouze v omezeném množství.

 

(12.2.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si štěně boloňského psíka. Je to zlatý pejsek, v půl roce již perfektně dodržuje čistotnost, zvládá základní povely a je to velký mazel. Bohužel mám strach že jsem ho nechala, aby se na nás až moc zafixoval. Jako štěně jsme ho učili samostatnosti po chvilkách,byli jsme s přítelem na dvě směny asi 3 týdny. Bylo to v pohodě, trošičku zakňučel vždycky, ale jinak šel skoro ihned spinkat a našli jsme ho vždy spinkajícího v pelíšku. Až do minulého týdne jsme vůbec nevěděli, že je nějaký problém. Nikdo nám nic neřekl, i když jsem se pořád ptala. Vím, že vždy po našem odchodu maximálně 30 minut pokníkává,ne v tahu, ani neštěká jen tak poplakává. Většinou to je ale zhruba 5 minut. Bohužel nám volala pronajímatelka bytu, že si paní dole stěžovala že po noční nemůže spát, že třeba ve 12 dopoledne začne znovu plakat a brečí třeba 2 hodiny.  Začala jsem ho zavírat ve vedlejších místnostech, dokud jsem doma tak sedí nebo leží u dveří a čeká. Jakmile však dám klíče do zámku začne brečet. Začala jsem po chvilkách přicházet a odcházet, ale mám pocit jakoby si myslel že když začne brečet, vždycky se vrátím. Nevím tedy jak teď pokračovat dál. Jestli vždy počkat až se ztiší a vrátit se potom...prostě musím chodit do práce a dovolenou mi nikdo nedá. Bohužel jsem tomu určitě nepomohla tím, že po příchodu z práce už sám nikdy nebyl. Je nějaká šance že by ho to s věkem mohlo i přejít? Samozřejmě vždy když to půjde budu ho po chvílích nechávat samotného, ale mám pocit že odchod do práce to zase posune na začátek.

Odpověď: Dobrý den:) Váś pejsek je teprve půlroční štěně. Na druhou stranu už začíná jeho psí puberta a nastupuje tedy čas, kdy pes začíná aktivně přemýšlet, analyzovat situace a testovat sebe i svoje okolí. Spousta věcí se teď bude měnit a začne další level celoživotní hry o hierarchické pozice, sílu vlastní osobnosti, schopnost vzájemné komunikace a domluvy.

Je zapotřebí teď vydržet a dodržovat základní pravidla (nesčetněkrát už zde v Poradně probraná a stále opakovaná kolem dokola!) - odchody a příchody v naprostém klidu, bez nervozity a spěchu, neměnné odchozi a přichozí rituály, menší uzavřený prostor (například předsíň). Pak každý pejsek svůj čas o samotě prožije v klidu, je v útlumu, spí.

Stejně tak není na škodu nechat pár dnů doma běžet nějaké nahrávací zařízení - sousedé bývají "milí", velmi rádi zveličují a přehánějí a majitel pejska pak většinou zjistí, že "neustále štěkající pes" je v reálu pejsek, který si párkrát za den štěkne.

Vracejte se domů, ať se za dveřmi děje cokoli a hlavně buďte v klidu při odchodu i příchodu. Bude-li z Vás pejsek vnímat cokoli negativního při odchodu, vyhhodnotí to zcela přirozeně jako ohrožení svoje nebo Vaše, dostane se do stresu a začne štěkat. Bude-li z Vás vnímat cokoli negativního při příchodu, nastoupí opět stres, spojí si to s Vaší odchodem a nastane stejný scénář. Je to jednoduché, přirozené a záleží pouze na Vás. A především - základem všeho je správně nastavený vztah a komunikace s vlastním pejskem, pokud nefunguje toto, nefunguje nic...

 

(5.2.2017)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 2 a 3/4 roku
Kastrace:
ano (ve dvou letech,zvětšená děloha,cysty,opakované krvácení)
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem poradit s naší fenkou.Odmala je velmi aktivní,roztěkaná a neposlušná.Chodila jsem s ní na cvičák,kde přesně věděla,co má dělat a poslouchala.Venku na procházkách to však probíhalo jinak,když neměla žádný rušivý podmět,tak poslouchá,ale jakmile ji něco vyruší,absolutně nereaguje.Takže procházky jsou vždy o nervy.Ze začátku běžela k lidem ,ke psům,strašně reaguje na auta,cyklisty,běžce.Zprvu to bylo hraní,ale teď už si myslím,že spíš útočí.Když potkáme psa,kterého nezná,tak se spíš bojí a je podřadná,nikdy první nezaútočí a když někdo vrčí na ni,tak se stáhne.Ale jakmile cítí,že má navrch,tak vrčí a vypadá,že se chce rvát.
K nám ani k našim dětem si zatím nic nedovolila,ale když přišli kamarádi za našimi dětmi,tak skáče a vypadá to,že chce kousnout.Je to spíš takové štípnutí.Nejhorší je,že kolikrát předtím ani neupozorní,aby nás varovala,že ji třeba někdo nesedí.Jde okolo někoho nebo někdo kolem ní a ona bez varování vyskočí a štípne.
Teď naposledy se stalo,že nám přijela pomoct kamarádka na penzion,která má ráda zvířata(má koně),taky na ni dorážela,tak jsem dala kamarádce pamlsky.Ona ji je dala,všechno v pořádku a když se k ni prudčeji sehnula,že ji teda konečně pohladí,tak ji vyjela po obličeji.
Jsem z toho špatná,strašně mě to mrzí,mám ji hrozně ráda,ale bojím se,aby takhle jednou nevyjela třeba po našich dětech.Od malička je taková roztěkaná,pořád nám bere boty,čepice,rukavice,chce být pořád středem pozornosti jako malé dítě.
Přiznám se,že jsem kvůli procházkám na radu koupila el.obojek i když jsem se dva roky bránila.Ale i v rámci její bezpečnosti,protože už kolikrát vběhla do silnice,tak aby celé procházky nemusela být na vodítku.Vždyť se pořádně ani neproběhne.Nejdříve jsme ho celá rodina vyzkoušeli na sobě,abychom věděli co to dělá.V žádném případě ji nechceme ublížit.Tak na to celkem reaguje,ale zase nevím,aby to právě třeba nevyvolalo nějakou agresi.
Ráda si nechám poradit,popř.i dojedu.
Na jiná domácí zvířata reaguje hezky(máme králíka,toho vždy olíže a nejradši by si hrála,to samé i s potkanem).
Sice je to rotvík,ale já bych chtěla ,aby mohla být normálně puštěná na zahradě,když grilujeme se sousedy a ne,aby byla zavřená doma nebo abychom riskovali,že někoho pokouše.Už jsme jednu rotveilerku měli a ta byla úplně jiná.Stačilo říct něco jednou a věděla,poslouchala.Agresivní vůbec nebyla.
Ještě bych chtěla dodat,že u veterináře je hrozně hysterická.Nenechá na sebe pořádně sáhnout,museli jsme kvůli tomu i změnit veterináře.Každé očkování je utrpení ji zvládnout,musí být hodně piškotů a košík.Stejně je schopná vyskočit až do stropu.
Děkuji moc za radu a ráda s ní i dojedu za Vámi,když byste si udělal čas.

Odpověď: Dobrý den:) Rotvajler je plemeno, které je přes svoji pověst "řeznického psa" velmi citlivé na jakékoli chyby ve výchově a přístupu. Pokud vedle sebe nemá skutečně dobře fungujícího člověka nebo pokud ho (i cizí) člověk podrazí, pak jde do silného stresu a stává se z nejistoty agresívním. Zažil jsem hodně majitelů rotvajlerů, kteří se dostali do přesně stejné situace jako Vy a vždy za tím byly tyto příčiny. Chyby svého člověka prostě rotvajleří povaha neodpouští a kombinace stresu a vrozené dominance obecně plodí ty nejtěžší psí případy. A pokud se tento stav včas nepodchytí, zhoršuje se a vzhledem k vrozeným dispozicím tohoto plemene pak nastávají opravdu velké problémy.

"Piškotový" přístup je samozřejmě k ničemu a jak jste sama poznala na své kamarádce, pouze fence předala informaci o své vlastní podřízenosti. Pak je zcela přirozené, že od ní na sebe fenka nenechá sáhnout. Totéž veterina, dnes už jste ve své fence bohužel vypěstovali trauma.

Celkový stav samozřejmě vysoce negativně ovlivnila i kastrace (jakkoli mohla být v tomto konkrétním případě odůvodněná, měla dostat šanci ponecháním vaječníků) - v současné době je u fenky akcelerována nejistota, agresivní tendence a nevypočitatelnost v zátěžových situacích. Kastrace byla provedena ve štěněcím věku (rotvajler psychicky dospívá až kolem 4. roku věku), máte věčné štěně.

Používáním elektrického obojku jste udělala další negativní nevratný krok (za ty roky mé práce mám ověřeno, že stačí jeden jediný měsíc jeho aplikace k dlouhodobému rozhození psí psychiky). Vaše fenka potřebuje vedle sebe svůj fungující "maják" v podání svého člověka, který z ní sejme její zátěž a na jehož rozhodnutí a pomoc se za každé situace (procházky, zahrada, veterina atd.) může spolehnout. Vše je otázka správného přístupu, důvěry, komunikace, správně nastavené hierarchie - a toto je třeba dát do pořádku v době, kdy ještě není pozdě.

Zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete...

 

(29.1.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám velmi radostné štěňátko, jmenuje se Balů a od malička se pohybuje mezi lidmi. Pracuji ve středisku, kam denně dochází několik dětí, pracují se mnou dvě kolegyně. Vždy půl dne tráví Balů se mnou v práci a na půl dne ho nechávám doma, aby si zvykal být alespoň chvíli sám. Lidi má velmi rád, s každým se chce vítat a hrát si s ním. Problém je v tom, že na jednu z kolegyň reaguje vždy tím, že si učůrne. Je úplně jedno, jestli byl právě venku, má vždy velkou radost že jí vidí a když ho pohladí, učůrává, dokud hladit nepřestane. U nikoho jiného to nedělá, i přesto, že u jiných lidí má také velkou radost, když je vidí, například mé rodiče. Napadlo mne, zda naopak před kolegyní nezkouší dávat najevo svou dominanci. Ona je velmi milá, křehká, nikdy mu nic nezakázala, když si spolu hrají, vše mu povolí, může si s ní dělat, co se mu chce. Na internetu jsem se dočetla jediné dva důvody učůrávání, radost a strach. Příjde mi ale divné, že by měl radost každých pět minut, kdy ji vidí. Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, o žádnou dominanci zde rozhodně nejde. Štěně v Balůově věku ještě není schopno spolehlivě ovládat svěrače a v okamžiku velkého emočního vzrušení (rozčilení) nebo v okamžiku strachu (stresu) "záklopka" močového měchýře jednoduše povolí. Jedná se o zcela přirozený fyziologický proces mladého štěněte v důsledku emocí z právě prožívané situace, závisí samozřejmě i na temperamentu a povaze konkrétního jedince. Nebojte, časem to přestane samo od sebe.

 

(29.1.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ano (leden 2016 - byl dost na čubičky,máme jich v okolí dost, skákala na ně když hárala ta u sousedky tak, škrabal do zdi, bylo to pro něj trápení)
Dotaz: Mám tříletého boloňáčka až hyperaktivního. Na vodítku chodí celkem slušně a na volných prostranstvích, kde nehrozí auta ho pouštím, aby se vyřádil sám nebo s pejsky. Naučila jsem ho pomocí pamlsků povel ke mně  a ve většině případů přiběhne. Alemáme jeden velký problém, který se stává občas a neumím ho řešit. Dá mi třeba najevo, že se chce honit, chvíli se honíme  pak ho zavolám ke mně, on ale přiběhne pouze na metr a absolutně se nenechá chytit, nereaguje ani  a pamlsek ani na můj odchod. Odejdu třeba kus cest y pryč a on tam zůstane, když se vrátím, běží dál. Já ho ale nemohu nechat samotného, aby se vracel domů, máme to přes několik frekventovaných ulic s auty a on sám přecházet neumí. Už se mi několikrát stalo, že běžel domů sám nebo mi ho pomáhali chytat náhodní chodci. Na pamlsky nereaguje. Tak co s tím. Dokonce se mi už dvakrát stalo, že běžel sám domů,ovšem když jsem došla ke dveřím paneláku, tak se to opakoval, prostě ke mně nešel, vždy jen na ten metr a zase odběhl, dokonce jsem šla za dveře, ale za mnou nešel a opravdu musel být chytám za pomoci lidí a to fakt nejde. Děkuju za radu.

Odpověď: Boloňský psík je přirozeně živé a temperamentní plemeno, což bohužel hodně jejich majitelům dělá problém a při nezvládnuté výchově je pak označují za "hyperaktivní". Tím skutečným problémem je ale právě nezvládnutá výchova a temperament boloňáka.

I boloňský psík je ale pes a má psí vzorce chování a sociální instinkty. Žádný pes nebude se svým majitelem dlouhodobé spolupracovat na bázi uplácení (pamlsky), ale každý bude spolupracovat na bázi fungující hierarchie a přirozené komunikace (k těmto tématům si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde všechny potřebné informace). Stejně tak i pro Vašeho pejska pak zcela přirozeně není pamlsek argumentem, kvůli kterému k Vám přijde. Bude si s Vámi hrát, bude si Vás testovat a zcela otevřeně Vás bude ignorovat, pokud vycítí, že na něj v dané situaci nemáte nebo bude poblíž jakýkoli jiný zajímavý podnět. A až ho to přestane bavit, pak kolikrát raději půjde domů bez Vás.

Zásadní problém je v tom, že pro svého pejska nepředstavujete hierarchickou autoritu. Ta se totiž buduje komunikací, hierachickou pozicí a pochopením přirozeného psího vnímání světa a sociálního prostředí (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), nikoli "uplácením" nějakou dobrůtkou. Je zapotřebí změnit celkový přístup, ze slabé osobnosti v očích Vašeho pejska se stát vůdčím jedincem se všemi potřebnými atributy.

Dále. Nechala jste jej vykastrovat ve věku, kdy už nebyl přímo štěnětem, ovšem ani psychicky plně dospělým psem s upevněnou povahou. Z důvodů, který již tehdy svědčily o prostém nezvládnutí (neznalosti) základních psích vzorců chování a základní hierarchické výchovy. Důsledkem tohoto zákroku je dnes mimo jiné to, že Váš pejsek nedosáhl plné psychické dospělosti a část jeho vzorců chování zamrzla ve štěněcí fázi. V praxi se to projevuje absencí zklidnění, nezralostí až panikou v samostatném rozhodování, nejistotou a "hraním si" v situaci, která vyžaduje soustředění. I tyto skutečnosti mají svůj negativní vliv na Vámi popisované případy, ve kterých by se plnohodnotný psík choval jinak - s potřebnou dávkou soustředění na aktuálně důležitou činnost, s vyšší vazbou na Vás samotnou a s potřebným dospěláckým nadhledem. Nemuseli by ho chytat kolemjdoucí, neutíkal by od Vás, nemusela byste se o něj bát. Už to jsou základní vzorce chování, kterými se (nekastrovaný) psychicky dospělý jedinec liší od štěněte...

Pokud budete mít zájem, můžete se se mnou domluvit a já Vám určité věci na Vašem pejskovi předvedu názorně. Na pamlsky zapomeňte, je zapotřebí respektovat přirozenou psí psychiku a tomu přizpůsobit svůj přístup - to platí obecně pro všechna psí plemena.

 

(22.1.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 12,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Sleduji Vaši poradnu více jak 10 let a máte můj upřímný obdiv! S naším  retrívrem Tadeášem jsem byla i na Vašem soustředění, když byl ještě štěňátko a Váš přístup k pejskům ve mně zanechal velký dojem. Snažila jsem se vždy řídit Vašimi radami a mohu říct, že soužití s naším Tadeášem bylo naprosto bezproblémové celých 12 let, je to prostě „zlatíčko“. Naštěstí nikdy neměl  větší zdravotní problémy, bohužel čas zastavit nejde a věk se na něm začíná podepisovat. Od léta pozorujeme, že ztrácí sluch a v současné době už neslyší asi vůbec. Protože máme naučené rituály a způsob dorozumívání beze slov, nečiní nám to žádný problém. Jenomže – a to bylo pro nás překvapení, které jsme nečekali – začal štěkat, když zůstane sám doma. Bydlíme v paneláku a během pár týdnů nám už několik sousedů přišlo říct, že vydrží štěkat několik hodin bez přestávky. Nedělal to ani jako štěně, velmi brzo si navykl na pravidelný režim a věděl, kdy přijdeme z práce (nikdy jsme ho nezklamali pozdním příchodem), tak byl vždy v klidu. Myslím si, že to souvisí s tím ohluchnutím a nevěřím, že je možné na tom něco změnit. Začala jsem ho vozit s sebou do práce, ale je to i pro něj zátěž. Navíc to v zaměstnání není možné takhle řešit dlouhodobě.  Doma může odpočívat, ale vypozorovali jsme - když jako odejdeme, že leží jako by spal (v klidu na boku) a přitom usilovně a přitom unuděně nepřetržitě štěká. Jste moje jediná naděje, jestli je v tom možné přece jen něco podniknout, tak jste to vy, kdo může poradit. Přeji Vám hodně radosti s Vaším krásným Gardienem, vzpomínám na Dina s Šedýskem  a těším se  na odpověď, ať je jakákoliv.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Teď jsem se díval do svých záznamů, Tadeášovi bylo tehdy 8 měsíců, psí puberťák, strašně rychle ten psí život utíká... tak za mě prosím Tadeáše pěkně pohlaďte a že mu do tohoto, na zlatého retrívra již pokročilého věku, přeji hlavně zdraví a pohodu...

K Vašemu dotazu. Ano, nástup štěkání související se ztrátou sluchu je u pejsků naprosto běžný jev. Souvisí primárně s psychikou (pes samozřejmě o svém hendikepu ví) a protože se najednou ocitl ve světě ticha, cítí se sám velmi ohrožený a zranitelný, je ve stresu. Je potřeba si uvědomit, jak důležitý pro pejsky sluch je - dovoluje jim zachytit cokoli podezřelého v okolí na velké vzdálenosti, dříve než čichem, umožňuje jim přesně lokalizovat zdroj zvuku i z hlediska směru. Je mnohonásobně citlivější než lidský, pes je na něj (pokud se nejedná o genetickou hluchotu, kdy neslyší již od narození) velkou část svého života zvyklý a aktivně jej používá.

A najednou se ocitne v tichu. Nic neslyší, sám sebe ani okolí, nemá možnost lokalizovat a analyzovat jakýkoli zvukový zdroj. Ví, že štěká, ale sám se neslyší, nemá zpětnou vazbu. Zkuste si to sama - zacpěte si důkladně uši a mluvte. Budete vědět, že mluvíte, ale neuslyšíte vůbec nic. A stejně jako Tadeáše Vás to už po krátké době uvede do zmatku, nejistoty a stresu.

Ohluchlý pes (ať už věkem nebo úrazem) potřebuje pomoc, aby se se svým novým hendikepem psychicky srovnal a naučil se s ním žít. V přírodě mu pomůže jeho smečka a stejně tak by tomu mělo být i v případě "smečky" lidskopsí. Proto teď Tadeášovi věnujte co nejvíce svého času, hodně s ním komunikujte (fyzická kontaktáž, vizuální komunikace/oční kontakt), snažte se eliminovat jeho vlastní nejistotu a pocit osamění. Znovu se vraťte do jeho štěněcích měsíců, kdy jste ho učila samotě - odcházejte na pár minut, v klidu, ve stejném klidu se vraťte, odchozí/příchozí rituály, tak jak jsem vše již nesčetněkrát na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal.

Tadeáš potřebuje vědět, že se nic nezměnilo. Že pokud nic nemůže slyšet, neznamená to, že se děje něco nekalého. Vše je jen v jeho hlavě. Stejně jako ohluchlý člověk má teď přirozenou tendenci reagovat stylem "Slyšíte mě?! Já vás neslyším!", to vše zesílené jeho pocitem vlastního ohrožení. A právě toho pocitu ohrožení je třeba ho zbavit. Musí vědět, že je vedle něj jeho fungující vůdce smečky - a pokud to přijme, bude to fungovat i  v době Vaší nepřítomnosti. Protože Vy jako šéf přece víte, že Tadeáš je oslabený a určitě byste ho nenechala samotného v prostředí, které by mu mohlo ublížit - takto on sám totiž celou situaci vyhodnotí.

Bude to běh na delší trať, ale máte šanci to zvládnout. Chce to jen pochopit příčinu (nejistota pejska díky náhlému hendikepu) a použít přirozenou terapii - smečku. Psychické záchytné body fungují u pejsků i v čase naší nepřítomnosti - proto "smečkový" pes zůstane v klidu i v době, kdy je sám, "nesmečkový" propadne panice. V ničem jiném to není, je to pouze o existenci či neexistenci oné "smečky", tedy v jakém vztahu člověk a jeho pes žíjí...

Držím Vám i Tadeáškovi všechny palce, moc děkuji za Gardýska, Dinečka i Šedýska a přeji vám oběma, ať se vše daří a podaří;)

 

(15.1.2017)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Pane Dostále, již dvakrát jste nám dobře poradil, poprosím Vás o radu znovu. Máme dva berňáky, 7 let a dva roky. Začátkem prázdnin, v červenci, přestali oba najednou žrát, ale jinak byli čilí, hráli si, a zjistili jsme, že na sebe začali "skákat". Veterinář konstatoval, že je v okolí asi nějaká háravá fena a tím pádem takle blbnou a to, že nějakou dobu nežerou prý s tím může souviset. Pravdou je, že na procházkách neustále čuchali, více než obvykle, a bylo problém je od některých míst odtrhnout. Krmíme je vařeným masem - kuřecí, + rýži, kolínka, pohanku, používáme masové konzervy Sokol Falco, to dostávají vždy v poledne. Ráno a večer gtanule, to léto ovšem začali oba granule odmítat, a  tak  jsme změnili  značku. Teď jedí Belcando, moc jim chutnají. Větší berňák trpí hypeplazií prostaty, v listopadu podle ultrazvuku se mu opět zvětšila, takže musel dostat Ypozanne. Malý berňák začal teď znovu odmítat žrádlo, trvá to už 4 dny, nechce ani oblíbené hovězí, utíká od misky, chvilku žere, najednou od misky zdrhne, pak si zase vezme trochu z ruky a zase uteče, jí strašně málo a s přemlouváním, aby snědl alespoň něco. Granule, které mu chutnaly, vůbec. Na procházkách zase ňuchají víc než obvykle, mladší stále čumák při zemi a téměř nevnímá, opět "skáče" i na plyšáky. Chci se zeptat, jak postupovat. Někdo k doktorů nám radí nechat ho vyhladovět, nepřemlouvat ho, až si sám řekne. Já ale na něm vidím, že má hlad. Zkoušela jsem mu dát i několik jídel, ale postup stále stejný - chvíli jí a pak zdrhne od misky. Zkoušeli jsme i jinou misku, jiné místo, nic nepomohlo, jako by to měl v té hlavě pomatené. Jinak si hraje, běhá, hlídá, žádné zdravotní problémy na něm vidět nejsou. Pije také. Můžete mi poradit, jak se v této situaci chovat? Bydlíme na konci vesnice u lesa, kolem nás chodí velké množství psů, můžeme tuhle situaci čekat asi vícekrát. Pokud nemají své období, žerou úplně bez problémů. Starší pes je v pohodě, tam zřejmě funguje ten Ypozanne. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za důvěru:) V prvé řadě bych oba pejsky začal krmit jinak, tedy 2x denně, ráno a večer. Přešel bych čistě na kvalitní granule, kromě přílišné zátěže na trávicí systém častým příjmem potravy je vařeným masem a konzervami rozmlsáváte. Není divu, že při tomto stylu krmení pak pro ně čas od času přestanou být granule zajímavé...

V tomto případě velmi pravděpodobným zdrojem problému Vašeho mladšího berňáka může skutečně být hárající fenka se silnými doprovodnými projevy, při velmi razantních podnětech a špatném zařazení ve smečce je pes schopen nežrat (nezajímat se o potravu) i několik dní. Nepomůže jakékoli podbízení, nejvybranější lahůdky, pes má jednoduše v hlavě jen "ženskou" a nic jiného ho nezajímá. Musíte teď vydržet, každopádně Váš pejsek aspoň něco sní, hlady neumře (velmi pravděpodobně ale zhubne), pije (což je velmi důležité) a jinak je v pohodě. Krmný režim držte tak, jak jsem napsal na začátku své odpovědi. A do budoucna by bylo vysoce vhodné zapracovat na smečkové hierarchii, psal jsem to zde už mnohokrát - čím je pes hierarchicky sebevědomější, tím jsou silnější jeho sexuální instinkty a projevy. Pes na hierarchicky jasně podřízené pozici se "stáhne", protože ví, že na fenu nemá nárok. Hlavně u mladých psů, jako je Váš, je zapotřebí s tímto včas začít pracovat, jinak se zcela logicky dostanete do přesně takových problémů, které teď zažíváte.

Doporučoval bych ale pro jistotu ještě vyšetření pejska na činnost pankreatu a produkce trávicích enzymů, není to v tomto případě příliš pravděpodobné, ale špatná funkce slinivky způsobuje právě poruchy v příjmu potravy. Takže čistě jen pro vyloučení zdravotní příčiny a klidné svědomí.

 

(15.1.2017)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Zhruba před pár týdny se objevil u mého psa (stafbul) velký strach projevující se třesem, zrychleným krátkým dýcháním, trvající třeba i pár hodin. Původně jsem myslela, že je vyvolán dcerkou, která mi začala tou dobou chodit, ale ta se k psovi chová velmi hezky, netahá ho, nenahání, pouze ho hladí, chce mu dávat pamlsky, případně si ho vůbec nevšímá. Nakonec jsem ale vypozorovala, že třes není z dcerky (byli jsme u bratra který má dvě děti a tam se netřásl), ale třese se vždy ráno když vstane a zjistí, že manžel není doma a odešel do práce. Manžel má ve zvyku ho venčit vždy před odchodem. O víkendech kdy je doma i manžel, se pes netřese. Kdysi to nedělal, ale jelikož byl manžel asi dva měsíce doma z důvodu nemoci, tak si asi pes zvykl a teď se třese vždy když odejde do práce. (Přitom doma nezůstává sám, jsem na MD) U mých rodičů se netřese ... možná tam má druhého psa, jiný podnět. Původně jsem myslela, že má stres z dcery, nebo že je nemocný, ale podle vyšetření veterináře - je zdravý. Na podnět veterináře jsem mu dala při třesu nějaká homeopatika, ale nepomáhají a ani mu je nechci dávat. Mluvil o antidepresivech, ale než bych mu měla něco takového dávat, raději ho dám na čas k rodičům u kterých je v klidu. Zkoušela jsem i antistresový zábal šátkem.. nic nepomáhá.. už nevím jak dál.. bojím se o něj, nechci aby se mu něco stalo :( zároveň je umístění k rodičům poslední možností - milujeme ho a nechceme ho nikam přemisťovat. Už nevím jak dál a jeho stav mě velmi znepokojuje, to už se nedá :( jen se trápí. Můžete mi, prosím, poradit? Mnohokrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Věřím Vám, že Vás stav pejska velmi trápí. I v tomto případě je ale zapotřebí odstranit samotnou příčinu stresu, veškeré Vámi uvedené prostředky (medikace, "antistresový zábal" apod.) jsou k ničemu, neřeší problém a buď nemají vůbec žádný přínos (ani mít nemohou, už jste si to sama ověřila) nebo Vašemu pejskovi ublíží ještě víc (antidepresiva a medikace obecně).

Samozřejmě Vám rád pomůžu opět vše uvést do pořádku. Ale tak, jako potřebuje lékař svého pacienta vidět, potřebuji i já mít možnost vidět Vašeho pejska, Vás i Vašeho manžela. Potřebuji si vše ověřit, potřebuji s vámi všemi pracovat, ptát se, sledovat. Zdroj stresu a problém samotný Vašeho pejska je sice zřejmý, ale pro jeho odstranění vás tu prostě potřebuji mít všechny osobně, jinak to opravdu nejde.

Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti. Pomůžu Vám, pokud budete chtít.

 

(8.1.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám prosím dotaz. Máme 3-letého psa-kříženec baset s vlčákem. Asi před měsícem začal večer močit do postele, (ne ale každý večer). Dalším problémem je venku jeho tahání. Má 40 kg a na povel pomalu poslechne jen někdy.

Odpověď: Dobrý den:) Dotaz první a již nesčetněkrát v Poradně probíraná problematika - v prvé řadě je nutné vyloučit/potvrdit zdravotní problém (laboratorní vyšetření na veterině). Pokud se zdravotní příčina (ledviny, močové cesty) nebo sezónní záležitost (jsou nízké teploty) nepotvrdí, pak se vždy jedná o problém psychický. K určení konkrétního spouštěče je ovšem zapotřebí mít více informací - především je zapotřebí vrátit se v čase a uvědomit si, co tomu předcházelo. Tedy negativní zážitek, zkušenost, dlouhodobé trauma atd. Podobné chování (pokud je příčinou psychika) je vždy známkou psího stresu, tímto způsobem pejsek sděluje, že je něco velmi špatně. Ve Vašem dotazu bohužel jakékoli bližší informace chybí (např. za jakých podmínek k močení ne/dochází, jaká je frekvence, denní režim pejska, jeho pitný režim atd. atd.), není se fakticky čeho chytit, pouze znovu zopakuji, že močení do postele z důvodu psychiky není problém samotný, nýbrž důsledek problému. Problému, který eskaloval právě před tím měsícem.

Dotaz druhý - chůze u nohy je pouze otázkou správných postupů a komunikace s pejskem. Na dálku Vás to naučit samozřejmě nemohu, pokud se se mnou domluvíte a s pejskem přijedete, rád Vám pomůžu a dáme vše do pořádku.

 

(1.1.2017)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den,dekuji za tuto poradnu a tento pristup.Prosim Vas o radu.Nase stedno je skvele,cim dal vic se sblizujeme,je v dome i na gauci a to uz i s manzelem ;-) Mam 2veci se kteryma nevim,jak spravne nalozit a obavam se,ze jsem vyresila spatne,ale neumim jinak a situace byla jiz velmi neunosna/vase str.jsem obj.az nyni a to jsem velmi moc hledala nejake reseni i jsem obvolavala chovatele/ k veci.Nas pejsek nas zacal stradne kousat/hrat si,ale bolestive a nic nepomahalo,hracky,okriknuti,vytahani,placnuti.Uz to dal neslo,meli jsme zdrapane ruce nohy,rozk.obleceni,deti se nemohly ani nasnidat.Jedna chovatelka mi radila dat na voditko,ale do toho se cely zamotal i krk az nebezpecne,a vehem. kousal i to. Poridila jsem nahubek,ktery pouziji v techto krajn.situacich,vyresilo se to,uplne se pak zklidni,ale tusim,ze to neni o.k.reseni.Vzdycky jde zalovat k tomu druhymu,ktery mu ho nedal.Jak z toho ven? Dalsi vec,nedari se mi odnauc.skakani na jidlo na stole a kuch. lince,je to vzdy boj,deti si musi strezit jidlo,ale takto to nechci.Dekuji moc za Vasi odp. A cas.

Odpověď: Dobrý den:) Obě věci spolu souvisí, protože jsou přirozeným důsledkem problému (nikoli problémem samotným, mnohokrát už jsem to v Poradně vysvětloval). Tím skutečným problémem je nepochopení psí psychiky, která je postavena na hierarchii, dominantních/submisivních signálech, emocích, komunikaci a osobnostech.

Každé štěně velmi rychle vycítí absenci výše uvedených atributů a začne se podle nich chovat. Pokud budete reagovat na základě lidských vzorců chování (hračky, plácání, okřikování atd.), pak nejen nedosáhnete jakéhokoli pozitivního efektu, ale především Vám štěně nebude rozumět, bude Vás oprávněně považovat za slabou osobnost a problémy se začnou prohlubovat a upevňovat. Rhodéský ridgeback není plyšák, ale dominantní a silný pes...

Náhubkem jen "řešíte" následek, nikoli příčinu problému, navíc štěněti úspěšně bráníte pro něj přirozenou cestou objevovat svět kolem sebe. Vodítko doma už raději ani nekomentuji.

Jak jsem psal, oba problémy mají stejnou příčinu - nezvládnutí výchovy štěněte pro něj nejpřirozenějším a nejefektivnějším způsobem, tedy psím. Na toto téma máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO a je zapotřebí si především uvědomit, že výchova a vedení štěněte a smečky není záležitost povelů, cviků a fyziky. Je to v prvé řadě záležitost pochopení psí etologie, sociální komunikace, sociálního společenství, priorit a psychických potřeb. Jedná se o velmi komplexní a provázanou oblast, kterou, jak znovu zopakuji, se zabývají celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Zde začněte, objevte a zorientujte se v základních psích pojmech, psích vzorcích chování a psím vidění světa.

Štěně se učí zkušenostmi a tím, co mu předvede starší a zkušený jedinec (je jedno, jestli jeho člověk nebo jiný pes). Ve chvíli, kdy mě štěně bude kousat, použiji psí signály silné dominance - kontaktní v oblasti kohoutku, oční kontakt a zavrčení. Pokud ale budu slabá osobnost nebo pokud nebudou odpovídat mé emoce, nic z toho samozřejmě nezafunguje. Pokud bude vše v souladu, štěně se po několikeré aplikaci správného postupu poučí a bude vědět, co může a co ne. Totéž by s ním mimochodem provedl dospělý pes. Chovejte se při výchově svého štěněte jako pes, ne jako člověk, pak budete úspěšná.

Totéž platí (a platí to mimochodem zcela obecně), pokud mi štěně poleze do mého jídla. Veškeré jídlo je moje a pouze já rozhodnu, zda se s ním rozdělím. Pokud štěně toto základní pravidlo hierarchické smečky poruší, opět mu to po psím vysvětlím. Pokud to nedokážu a dám najevo bezradnost nebo vztek, prohrál jsem a moje štěně si tuto zkušenost pevně vštípí. Zde opravdu nejde o "odnaučení" (není to zlozvyk, z psího pohledu jde o přirozené chování a testování, zda to druhý jedinec správně vyřeší nebo naopak zklame), podobnými správně zvládnutými situacemi posílíte vlastní vůdcovskou pozici a ve štěněti vytváříte správné sociální postoje.

Pokud v této fázi zklamete a budete selhávat dostatečně dlouho, už nikdy důsledky svého jednání ve společném životě s Vaším pejskem zcela nenapravíte. Proto je skutečně dobré udělat vše pro to, aby se tak nestalo. Z mých PSÍCH STRÁNEK FALCO máte možnost se dozvědět potřebné informace, začít je aktivně používat a pokud opravdu budete chtít vést život se svým pejskem správným směrem a předejít i dalším problémům, pak je nejjednodušší a nejefektivnější se se mnou domluvit na osobní pomoci, kdy Vás i pejska naučím vše potřebné pro zbytek vašeho společného života.

 

(1.1.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer ještě jednou, poslední měsíc až dva nám Fidži téměř každé ráno než odcházime do práce, po ranní procházce, když vejdeme do baráku (bydlíme v bytě), si lehne buď přímo před bytem nebo po vyjetí výtahem do požadovaného patra před výtahem a není možné ho dostat do bytu. Nezabiraji ani pamlsky, ani hračky, vstane jen když jde třeba někdo okolo, protože ho zaujme, nebo někdy až po dlouhém přemlouvání vstane a pak jde. Toto same dělá, i když jde s naší kamarádkou, která ho uz více než 2 roky chodí přes poledne vencit. U ni jsme zkoušeli nahrát náš hlas na telefon a ona mu ho pouští, zabralo to parkrat, ale jakmile to prokoukl, uz ani toto nezabírá. Když se potom vrátíme z práce, je spokojenej a když jdeme ven a pak se vracíme toto uz nikdy neopakuje až zase druhy den ráno, když ví, že zůstane doma sám. Nic takového dříve nedělal...
Jen pro doplnění skutečností: 3 roky jeho života jsme bydleli v jiném bytě, než bydlíme teď, ale museli jsme se vystěhovat kvůli majitelce. Přestěhovali jsme se do jiného bytu, ale bydlíme stále na stejném místě, jen o jeden barák výše než dříve, takže žádná drastická změna místa neproběhla, okolí baráku velmi dobře zná, jen byt je teda jiný. Tady bydlíme půl roku. Ze začátku tu moc nechtěl byt, slychame, že snad i občas štěká, když jsme v práci, ale do očí nám to nikdo neřekl, takže nevíme, zda je to opravdu pravda.
A tak poslední 1-2 měsíce nám děla toto.
Jinak ještě jedna věc, manželovy rodiče mají barák se zahradou a Fidži tam pobývá tak 2-3 dny v týdnu, aby nebyl cely týden sám v bytě přes den. A přes léto tam byl téměř každý den a jak skončilo léto, tak jsme ho zas začali nechávat na stridacku v bytě a na zahradě. Tak nevíme, jestli si uz nezvykl byt na zahradě a do bytu se mu uz nechce?? Jinak když ho pak uz ráno dostaneme do bytu, tak nemá problém nechat nás odejít,  jde si lehnout na pelisek nebo jen tak stojí a dívá se jak odchazime.
Snad je to dost podrobné a znáte všechny informace, které by Vám mohly byt užitečné. Moc Vám děkuji předem za Vaši odpověď a případnou radu co bychom mohli udělat, aby náš Fidži zas normálně chodil domu :)

Odpověď: Dobrý den:) Pejsci si čas od času vezmou něco do hlavy a zkoušejí, zda to projde nebo ne. Je to úplně normální a to, že několik let něco funguje určitým způsobem, nikdy neznamená, že k tomu pejsek jednoho dne nezmění postoj a nebude to chtít prosadit jinak.

Fidži poznal druhou alternativu (barák se zahradou) a pokud děláte popisovanou střídačku, je opět zcela přirozené, že zkusí "co kdybych tam dnes mohl být". Ve chvíli, kdy zjistí, že to neprojde, jako správný retrívr to přijme s filozofickým klidem a dál neřeší - nechá Vás v klidu odejít. Vrátíte se a najdete spokojeného pejska.

Dále - je potřeba vědět, že jakkoli je zlatý retrívr nekonfliktní, klidný a přizpůsobivý, umí být na druhou stranu (hlavně psi, fenky o poznání méně) velmi tvrdohlavý a pokud si vezme něco do hlavy, se sobě vlastním klidem filozofa se to snaží nenásilnou neagresívní formou protlačit. Co kdyby páneček povolil nebo chvíli nedával pozor;)

Takže zcela jednoduše.

Zaprvé - zrušte "přechodný pobyt" u rodičů na zahradě, u Vás doma, kde s Vámi žije, mu bude nejlépe. Žil jsem a žiji se svými pejsky (postupně zlatý retrívr, západosibiřská lajka a nyní pyrenejský horský pes) v panelákovém bytě už dvacet let a myslím, že mohu zodpovědně potvrdit, že žádný z nich nedoznal psychické ani fyzické újmy. Tím chci říci, že pokud máte se svým pejskem opravdu pevný a přirozený vztah, pak mu ani panelákovým bytem nijak neublížíte.

A zadruhé - ve fázi, kdy to Fidži ještě bude zkoušet, jej jednoduše (v naprostém klidu, bez nervozity nebo vzteku) vezměte za obojek a vejděte s ním do bytu. Je to pes, je to retrívr a i on ctí hierarchii. A když Vy rozhodnete, že věci budou tak a tak, pak se nebojte je správným postupem prosadit - žádné přemlouvání ani uplácení, Fidži je pes, ne člověk. Sama píšete, že poté už je Fidži v pohodě a když se vrátíte, nic zlého se neděje, není ve stresu.

To, že si Fidži na nový byt nějaký čas zvykal, je také zcela v pořádku a přirozené - každý pes v podobné situaci se potřebuje zorientovat, naposlouchat a "načuchat" "provoz" a prostředí, získat potřebné jistoty a stereotypy. Na sousedy moc nedejte, lidé si v podobných případech dokáží neuvěřitelně vymýšlet a každému doporučuji zcela jednoduchou věc - nechte pár dní běžet nahrávaní třeba přes diktafon a velmi rychle zjistíte, jaká je realita.

Takže nic hrozného se neděje a pokud dodržíte výše uvedené postupy, budete spokojení všichni...

 

(11.12.2016)
Plemeno: americký kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, stručně, začíná nám pejsek přerůstat přes hlavu.Pokud jsme v klidu,on taky, ale pokud něco provede-např.zdvihne doma na něco nožičku a počůrá, štěká a na povel toho nenechá, při zvýšeném napomenutí jde do obrany a vrčí.Sice na příkaz sedni,poslechne ,ale je pořád ve střehu .Musím přiznat,že jsem zkoušela svinuté noviny, ale bylo to horší,dost výstražně vrčel a byl ve střehu. Prostě v klidu je v pohodě,ale na přísnost v hlase nebo výrazné pokárání jde do protiútoku,tedy zatím jen vrčením. Přiznám se,že mi to trochu nahání strach a to je špatně.Ještě pro ipřesnění, jsme s manželem už v důchodu a manžel ve špatném zadravotním stavu. Děkuji za případnou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, jak situaci popisujete, je Váš pejsek v silném stresu - proto reaguje tak, jak reaguje. Nezvládnutá výchova, prostředí, špatná komunikace z Vaší strany, to vše je zdrojem problému, jehož důsledkem je vždy neklid a stres psa. Ve Vašem případě navíc štěněte ve fázi puberty, kdy je samozřejmě na podobné podněty daleko citlivější.

Je zapotřebí, abyste i s manželem změnili přístup (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, velmi doporučuji věnovat dostatek času a pozornosti jejich prostudování - psí psychika, vzorce chování, lidskopsí smečka, sociální komunikace atd.) a začali se svým kokršpanělem komunikovat tak, jak je psímu druhu přirozené. Pes vždy uznává reálnou autoritu a té nikdy nedosáhnete zvýšeným hlasem, svinutými novinami, tedy obecně špatnou komunikací nebo nesociálním prostředím. Toto vše každému dá psu naopak jasnou informaci o slabosti a nevěrohodnosti jeho člověka. Toto vše se bohužel v současné době děje ve Vaší "smečce", proto se Váš pejsek vůči Vám vyhrazuje a brání, protože místo komunikace a spolupráce z Vaší strany vnímá nejistotu a agresi. On potřebuje svůj "maják", svého fungujícího učitele a vůdce smečky, toto je základ psího vidění světa. I psi mají své životně důležité psychické potřeby, jsou to vysoce inteligentní bytosti a ne robůtci na dálkové ovládání prostřednictvím nějakých povelů. A pokud tyto psychické potřeby (smečka, vůdce, sociální komunikace) uspokojeny nemají, jdou do stresu a každý stres generuje u psa agresívní chování. Vždy je to ovšem pouze důsledek podmínek, ve kterých žije, nikoli povahová podstata konkrétního jedince.

Snad jsem to napsal dostatečně srozumitelně. Každopádně opět doporučuji sednout ke PSÍM STRÁNKÁM FALCO, číst a přemýšlet, máte zde k dispozici obrovské množství souvisejících informací.

Nejrozumnější a nejefektivnější by samozřejmě i ve Vašem případě bylo se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet. Ne na vše v životě existuje jednoduchá rada, potřebujete se naučit hodně souvisejících věcí a jakého pejska si vychováte, takového budete mít. V současné době jste rozhozeni všichni (a zatím to stále ještě lze dát do pořádku), proto Vám svoji pomoc nabízím, rozhodnutí je pouze na Vás.

 

(11.12.2016)
Plemeno: německý ovčák x dobrman
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer,na internetu jsem nalezla vaše stránky ale nepodařilo se mi odeslat dotaz tak se ptám zde.Potřebovala bych poradit jak máme postupovat u naší 18měsíční fenky křížence NO a dobrmana.V srpnu tohoto roku jsme si jí vzaly z útulku takže nevíme co má za sebou a kde vyrůstala.Už jsme s ní absolvovaly cvičák tam si vedla skvěle..Doma je poslušná,snáší se i s našema dvouma pejskama.Když jí pustíme z vodítka(pouštíme jí s nahubkem) a potká jiného psa nebo fenku,začne se ježit,začne štěkat a do toho doráží.Štěkot je ze začátku agresivní,když pes zareaguje pozitivně a začne si s ní hrát,štěkot ustane a ona si začne take hrát.Pokud pes na ní nereaguje tak štěká dál,pobíhá okolo a snaží se ho vybudit k ňáký reakci.Potřebovaly bychom poradit jak máme postupovat a naučit jí aby toto seszamování probíhalo bez agresivního štěkotu..Přijde mi i že jsou psi z ní dost zmatený..A některý se jí i začnou bát..Přijde mi že to nedělá že by chtěla pejskovi ublížit ale že neví jak se má správně zachovat..Děkuji předem za odpověď a přeji poklidný večer Křížová Omlouvám se za zmatky.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes potřebuje vedle sebe mít svého učitele a vůdce své smečky. Ve Vaší mladé (a psychicky ještě nedospělé) fence se hodně projevují geny a vzorce chování temperamentního dobrmana, ocitla se v novém prostředí evidentně bez onoho fungujícího vůdčího jedince (kterým byste měla být právě Vy) a proto lítá od mantinelu k mantinelu - od vlastní nejistoty k potřebě sociálního kontaktu s jiným psem. V současné době je díky absenci svého "majáku" bohužel odkázána na vyhodnocování situací a jejich řešení pouze vlastní hlavou, což samozřejmě nemůže zvládnout a pokud ji v tomto stavu necháte dál, nastanou vlivem narůstajícího stresu časem skutečné problémy.

V tomto konkrétním případě se opět jedná o typický příklad "problému", který se neřeší na dálku, ale osobně. Pokud tedy o pomoc skutečně stojíte, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete na individuální výcvikový servis. Pak Vám mohu pomoci a jako vždy to rád udělám - naučím Vás mimo jiné potřebnou hierarchickou komunikaci a Vaši fenku orientaci v běžných situacích lidskopsího provozu. Nevíte navíc nic z její minulosti, i tu ale dokážu zmapovat. Pokud budete chtít, není samozřejmě problém se nejprve sejít na osobní konzultaci, kde si řekneme základní věci. Rozhodnutí je jen na Vás.

 

(6.11.2016)
Plemeno: kříženec (fily, NO, dogy nebo belgického ovčáka?)
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, při pročítání internetu jsem objevila Vaše stránky. Zaujalo mne, jak dokážete poradit majitelům pejsků s jejich miláčky. Chtěla bych Vás požádat o radu, jak pracovat se štěnátkem, které demoluje zařízení bytu. Jedná se o 4 měsíčního křížence snad fily, NO nebo dogy nebo belgičáka. Je z útulku Azýlek Pídička spolupracující s  Pes nejvěrnější přítel. Byl tam dán jako malinké štěnátko. Ve dvou měsících si ho vzala mladá žena z Prahy a když odešla z bytu, tak jí štěně demolovalo byt. Takže ho vrátila nazpět do azylu. Nyní mu jsou 4 měsíce. Chtěla bych si ho adoptovat. Proto mne zajímá co s tím, jak se k němu chovat. Mám na něj čas celodenně, takže s ním mohu pracovat. Děkuji Vám za Váš čas a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji, zopakuji to tedy v kostce ještě jednou, třebaže jsem zde tuto problematiku již mnohokrát zodpovídal.

Začněte tím, že v době, kdy je štěně doma samo, nemá k dispozici celý byt, ale ideálně například předsíň, ze které jsou odklizeny předměty, které nechcete mít zničeny nebo předměty, které by mu mohly ublížit. V menším prostoru, který zná, se malé štěně vždy cítí bezpečněji.

Každý den teď 3-4x odejděte, jen na pár minut, postupně dobu nepřítomnosti prodlužujte. Odcházejte v naprostém klidu, bez jakýchkoli projevů a pocitů nervozity nebo spěchu. Se štěnětem se hezky pomalu a s použitím klidného, hluboko položeného hlasu rozlučte, nechte mu nějakou drobnost ke kousání (například kost z buvolí kůže) a ve stejném klidu odejděte, ať se štěně chová jakkoli. Až se vrátíte, opět, ať štěně dělá cokoli, se s ním v klidu přivítejte (klidný, dole položený hlas, emoční spokojenost, žádné jásání!). Znovu zopakuji - tento postup dodržíte, ať se v době Vaší nepřítomnosti stalo cokoli, takže žádné naštvání, nervozita, žádné negativní emoce.

Jinými slovy řečeno ze svého odchodu i příchodu uděláte neměnný rituál, který bude vždy probíhat v atmosféře klidu a emoční pohody. Pes jakéhokoli plemene potřebuje pouze získat jistotu, že se mu vždy vrátíte, pak čas samoty stráví v útlumu, odpočinku, spánku (pes má jiný biorytmus než člověk a daleko více času prospí). Pozitivní výsledek je pak jen otázka správného výše popsaného postupu, trpělivosti, dostatku času a obecně správného přístupu a výchovy - při dodržení těchto zásad zafunguje vždy.

Dobu své nepřitomnosti postupem času prodlužujte, na začátku odcházejte několikrát denně jen na 5-10 minut, podle reakce štěněte pak operativně čas prodlužujte. Uvědomte si, že malé štěně (navíc po špatných předchozích zkušenostech se samotou) potřebuje dostatek času na to, aby získalo svoji jistotu. Stejně tak potřebuje svůj čas i na to, aby poznalo Vaši osobnost a mohlo jí věřit. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, vše v psím životě souvisí se vším, i klidné strávení několika hodin samoty štěněte/dospělého psa je výsledkem mnoha faktorů, není to pouze otázka postupu, nýbrž především přístupu - a právě na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete obrovské množství informací o psí výchově, které spolu souvisí a jsou navzájem provázány. Pokud budete chtít, máte samozřejmě k dispozici i moji osobní pomoc, pak Vám k Vašemu kříženci budu moct říct více informací k jeho původu i povaze a pomohu Vám i vyvarovat se zbytečných chyb do budoucna.

 

(23.10.2016)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, obraciam sa na vás, lebo už začínam byť zúfalá. Mam doma 5-mesačné šteniatko buldočka, ktoré je u mňa už skoro 8 týždňov a stále má problém s hygienou. Chodím s ním von vždy, keď vidím, že sa už začína vrtieť, po najedení a po zobudení. Vonku som s ním koľkokrát aj 30 minút a on sa len krúti okolo mňa, ide stále za mnou, sadne si a pozerá na mňa a nerobí nič. Akonáhle prídeme dnu, prejde pár krokov a vyčúra sa. Nechápem prečo to robí, popritom dobre vie, že spravil zle,lebo uteká preč. Zvýšim na neho hlas, nebijem ho, len chcem, aby vedel, že to nie je dobré. Vonku, keď spravil čo mal, som ho chválila, dávala mu pamlsok, potom som skúšala si ho aj nevšímať, myslela som, či nie je v strese z toho, že ho sledujem a potom chválim, ale nič nezabralo. Už naozaj neviem, čo mám robiť, alebo čo robím zle, keď to stále nechápe. Keď čúra vnútri ešte sa na mňa aj pozerá a potom začne utekať. Popritom ráno a večer pred spaním sa pekne vyciká vonku, len cez deň tomu nejak nerozumie. Prosím vás, poradíte mi? Už začínam byť z toho nešťastná. Ďakujem vám krásne za odpoveď a radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete být v klidu, neděje se nic špatného ani neobvyklého. Vyprazdňování štěňat úzce souvisí s vývojem a stavem jejich psychiky a jde o individuální záležitost u každého jedince. Pětiměsíční štěňata s tím ještě často mívají problém, až kolem půl roku věku je štěně schopno plně vůlí ovládat svěrače a až zhruba v půlroce se začíná psychika přesouvat od instinktivního jednání směrem k vědomému. Pro psí druh je přirozené močit venku (značkování), ale určité vzorce chování naskakují až s odpovídajícím věkem.

Pokud se malému vše povede jak má, dejte najevo spokojenost, v klidu ho pochvalte (pochválit, ne jásat!), žádné odměny. Pokud ne, pak dejte najevo emoční nespokojenost, ale žádné zvyšování hlasu ani jiné "tresty" nebo negativní chování. Ještě musíte chvíli vydržet, toto jsou zcela přirozené záležitosti související s psychickým vývojem konkrétní psí osobnosti a pokud nebudete malého stresovat, vše se za pár týdnů samo upraví.

 

(16.10.2016)
Plemeno: jack russell teriér/jack russell teriér/labrador x staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 4 roky/2 roky/2 měsíce
Kastrace:
???/???/ne
Dotaz: Dobry den, pisi Vam ohledně problémů mezi naší nejstarší fenkou a nejnovějším přírůstkem rodiny. Moje nejstarší fenka a druha fenka jsou v pribuzenskem vztahu Matka a dcera. Všechny tri fenecky jsme seznámili na neutrální pude.Tam problém nebyl. Problém nastal při příchodu domu, kdy naše nejstarší začala vrcet a cenit zuby na nove štěně. Sleduje ji krok za krokem a vrčí, cení zuby a štekne. Vždycky ji usmernim okriknutim, nebo ji položím ruku na pusu dokud se neuklidni, Když se uklidní vždycky ji pochválím. Štěně si ji nějak nevšímá, když za ni přijde, tak nejstarší zavrci a štěně odejde. Ale ona schválně za ni chodi, jakoby si hledala důvody proc vrcet. Jinak se štěňaty nikdy problém neměla ani s fenami, pouze se psy. Dcera Honey je neutrální a submisivni, se štěňátkem si hraje bez problémů,  dovádí spolu, nejstarší to sleduje a porad vrčí. Určíte je v tom žárlivost  a hlídání teritoria. Venku spolu problém nemají ani jedna. Muzou po sobe skákat a nic. Nebojím se, že by nejstarší štěně kousla. Jen jestli mám nějak více usměrňovat Jessi tu nejstarší. Nebo Mít trpělivost a dělat to tak jak to delam doted. Štěňátko je u nás 3 den. Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Pár základních věcí. Kdo je (novým) členem smečky, o tom rozhoduje vůdčí jedinec a tím byste měla být jednoznačně Vy. Psí část smečky Vám pak bude rozumět pouze tehdy, pokud se budete jednoznačně a pro ni srozumitelně chovat - tedy ne ve Vámi popisované situaci fenku okřikovat, uklidňovat a chválit, nýbrž použít signály dominance (blíže viz PSÍ STRÁNKY FALCO).

Další velmi důležitá a související věc je ta, že je zapotřebí začlenění štěněte do smečky dát potřebný čas, netlačit na pilu a především jako vůdce smečky držet a podporovat správně nastavenou smečkovou hierarchii - řídit ji přes nejvýše postaveného psího jedince (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO a moje knihy).

Pokud dodržíte výše uvedené a budete praktikovat správnou přirozenou psí komunikaci (neuklidňovat, nechválit a nepoužívat lidské vzorce chování v situacích, kdy je zapotřebí použít psí dominanci), pak se velmi rychle smečka v novém složení sžije a obě JRT Vám s výchovou malé fenečky hodně pomohou. Základem všeho je ovšem opravdu Vaše vlastní pozice ve smečce a způsob komunikace s ní.

 

(16.10.2016)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu ohledně našeho ročního výmara Charlieho. Bohužel v poslední době se nám naš vztah zhoršuje. Charlie na nás začíná vrčet a vyjíždět,  bohužel to došlo do takového stádia, že nás i kousl (nijak surově ale kousl). Obáváme se právě toho, že co do teď není - může být. Poprvé, když zavrčel - se ho přítel hrozně vylekal. Myslím si, že Charlie danou situaci vyhodnotil, tak, že pokud na Vás zavrčím, tak dostanu to co chci. Danou situaci jsme se snažili řesit tak, že jsme se před něj vzpřímeně postavili a dali mu najevo, že se nikdo jeho vrčení nebojí. Na nějakou dobu s tím přestal. Ovšem začal to zkoušet  znovu.  Na cvičáku nám doporučili "známou metodu - svalit psa na zem a zalehnout ho". Podle mně je tato metoda účinná pouze v případě, kdy ji člověk použije ve správnou situaci a se správnou energií (myslím tím emoce). Přítel tuto metodu někrolikrát vyzkoušel, ovšem beze změny. Myslím si, že Charlie toto povalení vzal jako útok od nás na něj :( toho jsme docílit nechtěli. Žádám Vás o radu, jak dané situace řešit. Charlie je jinak hodný pes, který s námi doma tráví celý dny i noci. Bohužel mu neumíme určité věci vysvětlit tak, aby je on správně pochopil... Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Výmarský ohař patří mezi velmi dominantní psí plemena, navíc Váš Charlie je teď v období, kdy si testuje svoje vlastní postavení a Vaše osobnosti. Vám doporučená "známá metoda" je samozřejmě nesmysl, protože v podání a výkladu cvičákových "odborníků" se jedná pouze o fyzickou agresi a jak sama správně tušíte, je zapotřebí k ní přidat potřebné emoce (a za sebe dodávám - i potřebnou osobnost) a nelze ji použít v očekávání výsledku "já tě zalehnu a ty mě začneš brát". Váš přítel Charliemu předvedl pouze již zmíněnou agresi, nic víc. Docílili jste pravého opaku toho, čeho jste docílit chtěli  a měli...

Máte několik možností. Buď neuděláte nic a váš vzájemný vztah s Charliem se bude zhoršovat a on bude silnější než Vy (což už teď je, ví to a bude se podle toho samozřejmě i chovat) nebo budete nadále používat špatné rady a doporučení, pak bude výsledek stejný nebo se se mnou domluvíte a já Vám s Charliem velmi rád pomůžu stejně jako už jsem pomohl mnoha jiným lidem ve stejné situaci. Rozhodnutí je i tentokrát pouze na Vás...

 

(16.10.2016)
Plemeno: kříženec americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den mam dotaz. Po dnesni prijezdu z nocni smeny jsem se chtela jit privitat se svym psem.. momentalne bydlim u rodicu ti byli pryc.. lezel u nich v posteli.. prisla jsem do pokoje psa pozdravila a chtela sem si ho jit pohladit.. jak sem si sedla na postel psa sem se jeste ani nedotkla tak zavrcel.. zareagovala jsem slovy co to jako bylo?.. to se dela... a z postele ho na povel odvolala.. hned vedel ze to nebylo dobre a "tvaril se" provinile.. po te bylo vse v poradku.. vrtel ocasem.. nechal se pohladit atd.. Prislo mi jako by me nepoznal ale zase jsem a nej promluvila.. tak nevim.. mame doma i kastrovanou fenku a s tou nekdy o misto v posteli přou.. ale neutoci na sebe jen zavrci.. Uz se mi to jednou stalo kdyz sem dosla z prace ze na me zavrcel.. ale byla v pritomnosti i fena-chtela me take privitat.. a on na ni celkem zarli tak sem myslela ze to bylo na ni .. Chtela sem se tedy zeptat co s tim .. moc nerozumim tomu proc tak reaguje.. mam tedka kvuli marodeni kolegyn smeny na vic.. snazim se s nim byt ale nejvic co to jde.. vencim.. hraju si .. tulim .. u rodicu kdyz sem v praci mu tak nic nechybi ven se dostane a sam neni .. lip nevim jak to zaridit.. Napadlo me jeste jestli mu treba nebylo dobre.. za chtel klid ale i rak si rikam ze by tak asi nemel reagovat.. Dekujiza odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete dát do pořádku smečkovou hierarchii a svoji vlastní pozici v ní. Venčení, hraní si a tulení Vám opravdu nepomůže - Váš (čerstvě psychicky dospělý) pes Vám podobnými "testy" dává najevo svůj názor na Vás, na Vaši osobnost a pozici. A v podobném testu buď uspějete nebo prohrajete. Povely zde nemají opodstatnění a ještě jsem nezažil psa, který by člověku na čistě lidskou komunikaci typu "Co to bylo? To se dělá?" kdy odpověděl. Navíc melodickým průběhem svého hlasu a emocemi při otázce vždy dáváte najevo nejistotu.

Proč tak Váš pejsek reaguje, už tedy víte. Pro zodpovězení otázky, jak dát věci do pořádku, doporučuji si nejdříve prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO (psí psychika a vzorce chování, smečka, dominance, hierarchie, přirozená komunikace atd. atd.), pochopit ty skutečně důležité a funkční principy a začít poté sama komunikovat jako pes - pak Vám také pes bude nejlépe rozumět a mimo jiné úspěšně zvládnete i vzájemné postavení ve své smečce. Potřebujete se pro svého psa stát vůdčím jedincem se všemi souvisejícími atributy, ne být chůvou, kterou jste nyní - každý pes hledá a potřebuje mít vedle sebe silnou osobnost, ne slabou. Pokud to v co nejkratší době nezvládnete, pejsek přitvrdí a začnou problémy. Právě teď, v tomto věku psychického dospění, u něj dochází k jedné ze změn v psí povaze, mimo jiné i směrem k Větší sebejistotě a dominanci...

A pokud budete potřebovat osobní pomoc, protože praktické předvedení a naučení je vždy nejlepší, není problém se se mnou domluvit, rád Vám pomůžu.

 

(9.10.2016)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den ,chtela bych se zeptat mam moznost pomoct pejskovy ma jeden rok a pani kvuli casu na nej nema cas tak ho daruje jinak pujde do utulku ... a me je jej lito pejsem je vychovany ma rad deti je zvykly v byte a je cistotny.. pani ma deti 8a13 let.. a chtela jsem se zeptat zdali si pejsek jeste zvykne na novou rodinu mam deti 4mesice a 4 roky a prave mam strach jestli si na ne zvykne kdyz rok vyrustal jinde ... pani rikala ze deti miluje zvlada povely sedni lehni a k noze  mame domecek se zahradou.. vim ze v zime bude doma at neumrzne a da se naucit i v lete at je na zahrade kdyz vyrustal prakticky v byte ? poredem dekuji za odpoved Smolikova

Odpověď: Dobrý den:) Nejde primárně o problém přechodu do nového prostředí, pes je obecně tvor vysoce adaptabilní a tento ridgeback je ještě mladý, o to by vše bylo pro něj snazší. Potenciální problém je jinde - je ve věku rozjeté psí puberty a je otázka, zda byste jej zvládla. Předesílám, že rhodéský ridgeback není žádný plyšáček, jedná se o samostatné plemeno se silnou vrozenou dominancí a hodně lidí mívá problém s jeho zvládnutím. Je třeba si uvědomit, že i pokud (a zda opravdu) fungoval se svojí původní majitelkou, není tím v žádném případě zaručeno, že tomu bude stejně i u Vás - pes se chová vždy tak, jak vidí svého člověka. Nedostanete do ruky malá štěně, ale psího puberťáka, který bude zcela přirozeně testovat mantinely a Vaši osobnost. Zvládání některých povelů nevypovídá o ničem, s ridgebackem je bezpodmínečně nutné komunikovat jeho jazykem, ne se s ním dorozumívat na základě povelů.

Další důležitá věc - rhodéský ridgeback v žádném případě není pes na zahradu nebo do kotce. Důvodem jsou jednak fyzické predispozice tohoto plemene, jednak potřeba sociální komunikace. Tento konkrétní pejsek díky bohu vyrůstal ve společném prostoru se svým člověkem a tak by to rozhodně také mělo zůstat.

Je od Vás hezké, že se pejska chcete ujmout, jen je zapotřebí si předem uvědomit a ujasnit reálné fyzické i psychické potřeby plemene rhodéský ridgeback. Není to v žádném případě pes pro úplného začátečníka, vyžaduje vedle sebe odpovídající osobnost a není to pes do kotce nebo na zahradu. Pokud budete ochotna tyto věci respektovat a naučit se správnému přístupu, pak Vám rád nabídnu svůj individuální výcvikový servis jako nejlepší investici do Vašeho společného života - vyvarujete se tak chyb i zklamání, Vy i ridgeback. V každém případě doporučuji si vše opravdu pořádně promyslet, prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO (konkrétně v rubrice Individuální výcvikový servis máte k plemeni rhodéský ridgeback mnoho souvisejícího materiálu) a pokud budete chtít, můžete mě zkontaktovat telefonicky a vše ještě jednou zkonzultovat.

 

(2.10.2016)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás jako majitelka australského ovčáka, které mu je v současné době 21.měsíců. Nejprve asi popíšu, čeho se můj dotaz týká. S mým hafanem provádíme již od malička celou řadu nejrůznějších aktivit (štěněcí školka, výlety, jízda mhd, cvičák - poslušnost, zkoušky poslušnosti, agility, pasení u oveček apod..) Již v pubertálním období jsem si všimla, že hafan není úplně psychicky vyrovnaný. Ze z začátku se to projevovalo při příchodu domů pomočováním z radosti u vítání...z přítelem jsme ho začali po příchodu domů ignorovat a tím se to vyřešilo, postupně začal vyvádět - štěkat a plazit se při venčení na vodítku, za psy, které jsme potkávali (to jsme z větší části odstranili na výchovných procházkách pod dozorem lektora ze cvičáku - občas s ním bylo potřeba i více škubnout, aby takzvaně přepnul). Co mě trápí v současnosti je jeho chování na agility. jelikož ho to velmi baví, chci se posunout s ním dále, avšak to není možné.... jakmile má před sebou více překážet  já třeba zazmatkuji, zkazím apod... začne vyvádět (štěkat, lítat), občas mě i ohryzovat, klepat se mu nohy...Kdybych to přirovnala k člověku - tak když na nějakého slabšího jedince třeba zvýšíte hlas, začnete mu něco vyčítat, tak se složí a začne buď brečet nebo hysterčit. Rozhodla jsem se proto vyhledat jiný cvičák na agility, kde mi bylo poraděno následující - naučit psa soustředěnosti a  zklidnění (pomocí triků, vymysli si sám - mám si je vyhledat na googlu) a dále budeme bez mého slovního komentáře a bez mého pohybu opatrně zdolávat postupně překážky, jednu po druhé. Můj dotaz zní, zda je to správná cesta nebo máte na to jiný názor. Ráda bych toto nežádoucí chování odstranila, abych s pesanem mohla pracovat ve vetším klidu. Důležitá věc, pes nemá absolutně žádné známky agresivity, je hodně kontaktní, důvěřivý, přátelský k lidem i ostatním psům a zvířatům. Ještě zmíním, že žiji v domácnosti s přítelem a australák vyrůstá od malička s dalším psem anglickým kokrem, dnes již 14-letým (ten je dominantní), avšak k žádným velkým potyčkám nedošlo. Moc děkuji za zodpovězení a přeji příjemný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, mám i na případ Vašeho pejska svůj názor, který velmi pravděpodobně nebude rezonovat s názory, se kterými jste se zatím setkala. Základní chyba je totiž v tom, že je nezbytně nutné a potřebné vždy zohlednit konkrétní povahu konkrétního psího jedince a podle toho s ním komunikovat, včetně reálných požadavků, zátěže a posilování slabých článků - a to se u Vašeho pejska nestalo nebo byly postupy chybné, postavené na výcviku místo na výchově a komunikaci...

Prioritní není psa podle nějakých pro dané plemeno obecných požadavků "vycvičit", už vůbec ne ve fázi jeho raného štěněcího věku. Prioritní je nejprve zjistit, jaká je skutečná povaha štěněte a podle toho s ním začít pracovat a klást na ně požadavky. Pokud má štěně prokazatelně submisivní, nejistou povahu (vrozenou), pak musím udělat vše pro to, abych jeho povahu posílil, aby ve mně nalezl svůj maják, svoji oporu. K tomu je zapotřebí se štěnětem komunikovat, ne je cvičit a "škubnutím vodítka přepínat". Komunikovat, ne ignorovat v situaci, kdy Vás vítá a pomočí se. Komunikovat, ne být překvapen přirozeným důsledkem vlastních chyb, kdy skoro dvouletý pes (ale vzhledem k plemeni stále ještě psychicky ne dospělý jedinec) nezvládne nestandardní situaci a začne "vyvádět (štěkat, lítat), občas mě i ohryzovat, klepat se mu nohy" - tohle jsou typické vzorce chování většinou ještě psychicky nedospělého psa, který se nemá čeho chytít, nemá fungujícího silného vůdčího jedince a sám nemá psychiku připravenou na to podobnou situaci zvládnout. Psa, který silně vnímá emoční rozhození a obecně vzorce chování svého "vůdce". Výsledkem je pak stres, který pozorujete na vlastní oči.

I australský ovčák potřebuje především stálou komunikaci se svým člověkem, je jedno zda v pracovním prostředí nebo v běžném životě. Jakkoli je toto plemeno přirozeně dominantní, není těžké ho špatným přístupem a výchovou zkazit - a příčina jeho (Vašich) současných problémů má své počátky právě v této oblasti. Leckdy stačí taková "maličkost" jako přílišný tlak a výcviková zátěž, preference "výcviku" na úkor základní komunikace, nerespektování psychické úrovně štěněte - přesně takto si vychováte pejska nevyrovnaného, nesebevědomého, dlouhodobě stresovaného, který se v pro něj zátěžové situaci složí. Je to typický syndrom "cvičákových" nebo agiliťáckých psů a setkávám se s ním u této skupiny majitelů psů velmi často.

Pokud chcete dát věci postupně do pořádku s respektováním jiných priorit, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se, rád Vám i pejskovi pomůžu.

 

(25.9.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ano, v 1,5 roce (kdy jsem si ji brala z útulku - kastraci tam provádějí u kříženců běžně)
Dotaz: Dobrý den, především bych chtěla moc poděkovat za tuto poradnu. Již samotné pročítání dotazů mi přijde zajímavé a pomáhá mi rozšířit si o psech obzory. Nicméně jsem nenarazila na podobný problém, který řeším. Vzala jsem si svého prvního psa z útulku (což možná byla chyba) v jejích asi 1,5 letech. Původ je neznámý, byl to zatoulaný pes odchycený na ulici. Nelituji, mám ji velmi ráda, snažím se být pro ní čitelná, jednoznačná, občas má sice svoji hlavu, ale jinak je moc hodná. Drobné problémy, které jsme řešily zpočátku, jsme již výrazně zlepšily, např. přivolání. Občas mě trápí, že sní vše, co najde (na ulici, doma by si to nedovolila), nedokážu jí to odnaučit, ale to není ten hlavní problém. Je milá, hodná, venku trochu divoška, ale zvládnutelná, nicméně to hlavní je, že je stále poměrně odtažitá. Již se to zlepšilo, projevuje radost, uvolní se, nicméně není vůbec mazlivá. Když si jí chci hladit, vzít k sobě blíž, chvilku vydrží, ale hned se odtáhne. Hladit se nechá úplně bez problémů, ale nemám pocit, že by se jí to líbilo. Max. někdy trochu za ušima. Jinak už chce ode mne pryč. Když přijdu domu nebo mě nevidí delší dobu, tak mě pořádně ani nepřivítá, jen krátce a proti jiným psům (co občas u kamarádů vidím)  je její vítání vlažné. Přitom bojácná není a dokonce mám pocit, že některé sousedy či jiné lidi vítá poměrně bouřlivě. Nerozumím tomu vzorci, který v sobě má. Přemýšlím, kde je "zakopaný pes".:-) Mrzí mě to velmi, psa jsem chtěla právě jako společníka. Rozhodně se jí proto nevzdávám, snažím se to brát jako součást její povahy či následky nějakých špatných zkušeností, ale stejně se pořád snažím v ní nějaké větší projevy emocí probudit. A posílit náš vztah, ale nemám pocit, že by se za těch pár let moc posunul. Zkoušela jsem i cvičák a tzv. pozitivní motivaci, ale výrazný vliv to nemělo. Zkoušela jsem různé fígle, dávat jí piškotek (jídlo jediné opravdu zbožňuje) a zároveň jí hladit, aby si spojila příjemné jídlo s dotykem. Ale nic. Hraju si s ní, podle možností se jí věnuji, jsem to já, kdo ji krmí, ale ona nic. Jinak nemám pocit, že se mě bojí, to vůbec, jen si to neužívá a netouží po tom (a netouží po mně, alespoň tak to vnímám). Také jsem zkoušela být "tvrdá" a nevšímat si jí, aby přišla ona, ale nemám pocit, že by tato taktika pomohla. A popravdě nezkoušela jsem to dlouho, možná kdyby mi někdo řekl, ať v tom setrvám, že to má cenu, tak bych to dala. Jinak pokud ji nezměním, ráda bych jí alespoň porozuměla, pochopila, co její chování znamená. Třeba mě má ráda svým způsobem, jen to třeba v jejím psím chování nedokážu přečíst. Budu proto velmi ráda za váš pohled a případné rady. Velmi děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Psi mají mnoho úžasných vlastností a jednou z nich je ta, že neumějí a ani nemají potřebu cokoli předstírat. Vše dělají tak, jak to cítí, a to se týká i jejich kontaktní komunikace. Druhá věc, která s tím bezprostředně souvisí, je samozřejmě konkrétní povaha každého z nich - souvisí s pohlavím (fenky bývají obecně kontaktnější), plemenem, prožitými zkušenostmi a prostředím (mám teď na mysli především majitele a přístup), ve kterém žijí.

Psí kontaktáž se nedá nacvičit, vynutít ani podplatit. To, co jste zkoušela, je nesmyslné, ale aspoň jste sama poznala, kudy cesta nevede. Na druhou stranu máte možná zcela jednoduše pouze nereálné představy o "mazlivosti" a "těšení se na Vás" Vaší fenečky - pes není plyšák na hraní ani kočka, má plné právo "nechtít být mazlený" v situaci, kterou vnímá jako nátlak a pokud Vám neskáče radostí na ramena, ještě to neznamená, že Vás rád nevidí. Mohou za tím vším ale být i negativní zkušenosti z minulosti Vaší fenky, může za tím být stres jako následek provedené kastrace a fenka se jednoduše neumí zcela uvolnit.

A stejně tak může být ten zásadní problém i ve Vás, tři roky jsou dlouhá doba a pro Vaši fenku jste už dávno dokonale přečtená osobnost...

Skutečnou pravdu takto "na dálku" zjistit opravdu nejde. Nicméně pokud budete chtít, můžete se se mnou domluvit a přijet i s fenečkou. Pak Vám mohu říct daleko víc, mohu Vám oběma pomoci. Rozhodnutí je ale jako vždy v takovém případě pouze na Vás.

 

(25.9.2016)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,moje kamarádka mě odkázala na vás,s tím,te by jste mi mohl poradit s výchovou stenda Čsv.Mame ho tři týdny a nechci nic zanedbat v jeho výchově.Trosku popisu naší smečku.8leta yorkšírska,4lety její syn a 4leta fenka Čsv.Protoze jsme se odstěhovali do domečku k lesu,rozhodli jsme se ještě pro jednoho většího pejska,vyhral vlčák,protoze je to nádherné plemeno.Jenze nechci nikde udělat chybu s jeho výchovou.Fili je nebojácný,neunavny,rekla bych dominantni a z toho mám docela obavy,dosud naší smečce vládl ten malý York a holky se podřídily,ted je to jiné.Jak mám postupovat při konsolidaci smečky,nebo je mám nechat,at si to vyřídí mezi sebou? Vlčice malého šéfa chrání,tak aby nebyl pak problém,jak Fili poroste.Dekuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Máte čtyřčlennou psí smečku a v čele Vaší smečky s dospělou fenkou ČSV musíte být Vy - pokud se tak nestane, budete mít za několik měsíců velký problém. Realita není taková, že vůdčí pozici v psí části smečky zastává Váš jorkšír - je jediným samcem ve smečce, proto daleko silnější, chytřejší a lépe disponovaná fenka ČSV  s některými vlčími vzorci chování funguje jako jeho protektor. Ve skutečnosti je právě ona na té nejvyšší pozici.

Fili bude vzhledem ke svým plemenným dispozicím dominantní, inteligentní a silný pes. Jak půjde čas, velmi rychle vytvoří s fenkou ČSV vůdčí dvojici a pokud v té době stále ještě budete mimo smečku, bude to nebezpečné nejen pro oba jorkšíry. ČSV není jen nádherné plemeno, ale je třeba umět s ním komunikovat a jednoznačně být v čele smečky - není to "jenom" pes k domečku. Jakmile si totiž ČSV udělají svoji vlastní smečku, je o problémy postaráno.

Pokud tedy budete chtít poznat skutečné hierarchické poměry ve své smečce a něco se naučit, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se. Konsolidaci smečky a začlenění nového štěněte v této sestavě na dálku opravdu dělat nelze...

 

(11.9.2016)
Plemeno: kokršpaněl x jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano, ve 3 letech (bylo mi to doporučeno: fena se zklidní, zmenší se do budoucna možnost rakoviny mléčných žláz)
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně své fenky Elis. Je jí už 7 let, je tedy někde okolo půlky svého života, který nebyl úplně podle našich představ. Máme s Elis problémy se socializací s jinými psi (jakýmikoliv: fenky, psi, štěňata), trochu také s lidmi a občas i dětmi. Elis je velmi dominantní, ostrá, moc si svoji smečku hlídá (smečkou myslím sebe, svého přítele a jeho maminku), nevychází s ostatními psi, s cizími lidmy (pokud to tedy nejsou lidi nám i jí známý), s dětmi.. Má zkrátka ráda jen nás a ostatní provází pouze výrazným štěkotem, vrčením, u psů někdy i agresí.. Jsme z toho opravdu velmi nešťastní, protože víme, že Elisa je ve své podstatě dobrým a hodným psem, milujícím a to, že je takováhle na ostatní je jenom důsledkem naší nedbalé výchovy. Bohužel nevíme jak si s ní v takovém věku poradit, co by na ní platilo, jaká výchova, co změnit atd. Napíšu Vám něco málo k tomu jak jsem ji zvláště tedy já vychovala. Mám jí už od malého štěňátka, cca od 2,5 měsíce. V té době jsem byla sama, takže z ní se stalo moje miminko. Přestože vím, že to bylo špatné, nechala jsem ji spát u sebe v posteli, obývat celý byt (má samozřejmě své místo, ale je běžně s námi např. na gauči), nedbala jsem úplně tvrdé a rázné výchově (umí základní povely: sedni, pac, pusinku :), dolu, nesmíš, na místo, ke mě - většinou na ně poslechne), ale zejména jsem ji od mala nenechala hrát si s jinými psi, zvyknout si na ně. Byla jsem velmi úzkostlivá, ihned když šel naproti nám jiný pes, vzala jsem si ji buďto na vodítko, nebo si ji přitáhla, jako štěně ji vzala do náruče.. schválně jsem se vyhýbala místům kde ostatní psi jsou (chodila s ní spíše do lesa, kde jsem ji vypustila na volno, protože by nikdy neutekla, to vím). A dnes je to důsledkem této mé výchovy tak, jak jsem shora uvedla. Pes smí všechno, také se podle toho chová, cvičí s námi a né my sním, nenechá si udělat bez "scén" základní věci (ostříhat drápy, vyčistit uši atd.),je hodná pouze na nás (a někdy se dokáže ohnat i po nás, což mi vadí velmi), nemůžeme s ní jít do parku a pustit jí - koukat se na to jak si hraje s jinými psi, když máme doma návštěvu s dětmi tak jí musíme mít zavřenou u maminky v pokoji, protože na děti vrčí a ty mají strach.. Bojíme se, že v budoucnu až budeme chtít své dítě bude to problém. Elisa je pro mě všechno a chtěla bych, aby druhou polovinu svého života strávila jinak a my také. Nevím jestli je vhodné jít na cvičák, nebo zda-li by nás vůbec v jejím věku a vzhledem k její agresivní povaze vůči jiným psům vzali. Myslíte, že by s tím šlo ještě něco udělat, popřípadě jakým způsobem,nebo kde ? Elisu bych nikdy pryč nedala, to bych raději počkala až mě někdy sama opustí (na to raději dnes vůbec nemys  lím, protože si to nedokážu představit) ale chci žít normálním životem a chci aby tak žila i ona, měla psí přátelé, mohli jsme s ní chodit i po ulici navolno atd. Mockrát děkuji za Vaši odpověď, přeji hezký zbytek víkendu a zdravím!!!

Odpověď: Dobrý den:) Ano, polovinu dnešních problémů jste skutečně zapříčinila špatnou  výchovou. Tím ovšem rozhodne nemám na mysli to, že s Vámi Elis spí v posteli a má k dispozici celý byt - to je naopak asi to jediné, co jste udělala správně. Bohužel jste zcela pokazila období socializace, neudělala jste nic pro její skutečnou výchovu (výchova psa není "sedni, pac, pusinku"), nemáte nastavenou správnou hierarchii...

Druhou zásadní chybou, kterou jste toto dílo zkázy dokonala, byla její kastrace. Jak teď sama vidíte, fenka se rozhodně nezklidnila (což bylo zcela očekávatelné) a pokud si ji nedejbože jednou rakovina najde, kastrace jí ani v tomto směru nepomůže. Doporučuji Vám přečíst si zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO kvantum textu, které jsem už na téma kastrace a jejích důsledků (včetně razantně zvýšené agresivity fen!) napsal, hodně věcí si pak ujasníte a uvědomíte.

Všechno to, co jsem již napsal, vygenerovalo dlouhodobý silný stres Vaší fenečky a v kombinaci s povahami koršpaněla a jezevčíka nemohl být výsledek jiný, než je. Vaše fenečka není "velmi dominantní, ostrá" (jak píšete) - je jen vystresovaná, vyděšená a protože si neumí se světem kolem sama poradit a nemá vedle sebe nikoho, kdo by byl jejím majákem a autoritou, má z života peklo.

Můžu Vám pomoci a dát věci do takového pořádku, jak jen to je vzhledem k její kastraci možné (doporučuji shlédnout pro motivaci videoreportáže s mými klienty v rubrice "Výcvikový servis"). Máte zcela pravdu v tom, že Elis před sebou může mít ještě dalších 7 let života, tak jí prosím dejte možnost prožít je (včetně Vás samotné) v klidu a pohodě. Rozhodnutí je jen na Vás, moji nabídku pomoci už znáte, v případě zájmu mě zkontaktujte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(4.9.2016)
Plemeno: papillon
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok a 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Mám prakticky svého prvního psa. Bohužel jsem udělala asi někde chybu, protože i když je mu rok a 8 měsíců,tak se občas doma, když jsem v práci, počůrá. Z počátku byl učen dle rad chovatelky na podložky, ty nemá od půl roku. Na radu několika kynologů byl zavřen po dobu mé nepřítomnosti v kleci, aby se naučil čistotnosti a hlavně, aby mi nekousal koberec, případně, aby se za mé přítomnosti mu něco nestalo. Mám garsonku, takže ho ani nejde zavřít třeba do nějaké místnosti. Leda na chodbu, ale neměl by tam světlo, což by se mi nelíbilo. Za tu dobu, co byl zavřený, jsem učinila pár pokusů, kdy byl puštěný. Vždy, když zničil koberec nebo něco jiného, jsem ho zase na nějaký čas zavřela. Asi v jeho deseti měsících se stalo poprvé, že jsem našla načůráno v posteli. Následně byl opět v kleci. V roce a dvou měsících jsem přestala poslouchat rady všech okolo, když jsem měla pocit, že ta klec ho ničemu nenaučila a asi nepochopil, že se doma nečůrá. Zkoušela jsem všechny možné metody jako ignorace, vynadat mu, plácnout mu (to se pak ještě zhoršilo a vůbec nepomohlo). Nejvíce asi pomohla ta ignorace. Když byl nemocný a měl mít klid, byl ještě párkrát zavřený. Teď už dva měsíce je úplně bez klece a zavírát už ho nehodlám. Snažila jsem se přijít na to, proč to dělá, jestli je to ze stresu, nebo prostě potřebuje, tak se vyčůrá, nebo forma dominance. Nejvíc se přikláním k variantě, že asi nevydrží, možná mírný stres (vyzkoušeny i bachovky, nepomohlo). Zkoušela jsem i oddělat pelíšky, do kterých čůral. Pak najdu občas načůráno v posteli, tam mu přístup nezabráním. Přitom se snažím s ním chodit skoro hodinu ráno, pak chodíme odpoledne skoro dvě hodiny na louku, kde si i hraje se psama, cvičíme, děláme různé triky. Snažím se mu hodně věnovat, ale tohle se mi bohužel nedaří odbourat. Myslíte, že je šance, aby se to ještě odnaučil nebo je to beznadějné a mám mu doma radši vytvořit nějaký legální záchod? Na veterině dělali vyšetření moči, ta byla v pořádku. Veterinářka doporučla kastraci na celkové zklidnění. Mám tak trochu vzrušivého psa, kterého docela snadno rozruší některé situace, jako fena, kamarádi na hraní, jiný pes atd. Když se hodně rozruší, tak je pak trochu mimo a moc se mu nedaří vnímat. Nevím, jestli je to vysoká hladina adrenalinu. Na cvičáku mi řekli, že je labilní. Mě to tak nepřijde. Věřte, že mám toho hodně načteného, ale už si nevím rady, k čemu se přiklonit a mám pocit, že jsem vlastní rozum možná zapojila pozdě. Rady typu "tak ho nech zavřeného v kleci" dle mého názor nic neřeší. Děkuji za přečtení dotazu.

Odpověď: Dobrý den. Píšete: "Věřte, že mám toho hodně načteného" - mezi to "načtené" patří i tato Poradna nebo dokonce jiné rubriky PSÍCH STRÁNEK FALCO, obsahujících informace o psí výchově a psychice, předtím, než jste mi zaslala svůj dotaz? Omlouvám se, ale už ani nespočítám, kolikrát jsem tuto problematiku již zodpovídal, všechno zde máte k dispozici, odkazuji na to i v pravidlech této Poradny.

Ale dobře, zopakuji to tedy opět a znovu.

Pokud se veterinárním vyšetřením vyloučí zdravotní problém (ledviny, močové cesty), pak se vždy jedná o problém psychický - přesněji řečeno o projev dlouhodobého stresu. A po přečtení Vašeho dotazu není příčina dlouhodobého stresu Vašeho psíka nijak překvapující. Opravdu Vám přišlo normální a v pořádku zavírat Vašeho pejska do klece - a je úplně jedno, že jde o Vašeho prvního psa a dostala jste tuto "radu", tohle je o prostém vztahu...? Od štěněte, jen proto, aby Vám, jak píšete, "nekousal koberec", popřípadě "se mu něco nestalo"? Zavírání za trest - cituji: "Vždy, když zničil koberec nebo něco jiného, jsem ho zase na nějaký čas zavřela. Asi v jeho deseti měsících se stalo poprvé, že jsem našla načůráno v posteli. Následně byl opět v kleci." Ignorace, vynadat, plácnout... vážně máte pocit, že takto se vychovává štěně? Zkuste se jen tak pro ilustraci představit, že podobným zpúsobem, jak "vychováváte" mládě Vy, by vychovávali svoje mládě Vaši rodiče. Troufám si tipnout, že byste si nesla celoživotní následky a pomočování by bylo tím nejmenším z nich...

Pokud to spočítám, tak skoro rok a půl (s pár přestávkami) jste svého pejska zavírala do klece, tedy skoro celý jeho život. A mohu Vás ubezpečit, že takové zacházení by razantně poznamenalo každého psa s podobnou povahou - živou, citlivou a vysoce kontaktní. Přesně takové totiž plemeno papillon je, navíc velmi špatně snáší zlé zacházení a omezený prostor. A nejen papillon, žádný pes nepatří do klece. Nikdy.

Můžete poděkovat kynologům za jejich "odborné rady" a bohužel i sama sobě za to, že Vám některé postupy už na samém začátku nepřišly přes čáru. "Odbornou radu" veterinářky na celkové zklidnění (tedy kastraci) už vůbec nebudu komentovat, pokud budete chtít, naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dostatek materiálu k této záležitosti na prostudování.

Shrnu to. Pořídila jste si papillona a měla jste tedy předem vědět, že papillon je plemeno přirozeně živé a temperamentní. Je to jeho vlastnost, nikoli vada. Na druhou stranu i temperamentního pejska lze v pohodě zvládnout, pokud se jeho člověk chová normálně a s pejskem skutečně komunikuje (hraní si na louce s jinými psy a cvičení typu "děláme různé triky" komunikace rozhodně není). Dnešní psychický stav Vašeho pejska je přímým a bohužel i plně očekávatelným důsledkem toho, jak jste s ním od samého začátku zacházela a pouze radikální změna Vašeho přístupu může vše dát do pořádku. Jak už jsem mnohokrát psal v odpovědích na podobné dotazy, zlikvidujte příčinu problému a zmizí i jeho důsledek - opačně to ovšem nefunguje.

Pro počáteční inspiraci si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, učit se musíte Vy, u Vašeho pejska nejde o "odnaučení", ale srovnání základních podmínek jeho životního prostředí do normálního stavu. Není labilní, jen právě z těch špatných podmínek dlouhodobě vystresovaný. Pokud budete chtít svému pejskovi porozumět, pochopit jeho přirozenou povahu a skutečné potřeby, přestat ho trápit a oba začít mít radost ze společného života, pak i Vám velmi rád pomůžu (v rubrice "Výcvikový servis" máte prostřednictvím zpětných vazeb mých klientů dost materiálu k zamyšlení). Rozhodnutí je však pouze na Vás.

 

(21.8.2016)
Plemeno: německý ovčák x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně mého pejska Marleye. Od doby, co jsem si Marleye pořídila, tak v noci hrozně vyváděl ve voliéře, vždy ale jen chvíli, a pak byl klid, to se však postupem času rapidně zhoršilo, pes štěká klidně celou noc v kuse a na nic nereaguje ani na okřiknutí, chodí si stěžovat sousedé, že se nevyspí oni ani jejich děti. Když zrovna neštěká, tak kňourá a vyje, je hrozně neklidný a dokonce byl agresivní na jednoho mého známého, což nikdy předtím neudělal. Začal mi utíkat z domova, zníčil mi plot, aby se mohl dostat pryč. Ze začátku utíkal k mým rodičům, kde jsme spolu dříve bydleli, ale teď už nechce být ani tam a také tam odsud hned utíká. Potřebovali by jsme nějakou radu co dělat, jinak budu nucena dát svého nejlepšího přítele pryč a to nedovolím, bohužel sousedé nechtějí pochopit, že se snažím něco dělat a chtějí k tomu všemu přizvat i policii, pokud se pes neuklidní a nepřestane štěkat a tak dále po celou noc. Předem děkuji za odpověď, Ticháčková.

Odpověď: Dobrý den. Psal jsem zde už mnohokrát, proč pes nepatří do kotce. Stejně jako člověk je pes sociální druh (a Marley jako kříženec labradora o to víc) a jeho sociální izolace má vždy za následek pochopitelný následný stres. Píšete o Marleym jako o "svém nejlepším příteli", přitom místo toho, aby žil s Vámi (máte na téma psychických psích potřeb na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici spoustu informací), tráví svůj život v kotci - možná nejen v noci a rozhodně to není jen jediná příčina, nicméně jedna z velmi podstatných (doporučuji si přečíst tento pravdivý přiběh ze života). A zcela logicky se pak vší mocí snaží od Vás utéct pryč - i Vy byste na jeho místě utíkala. Pokud jste si Marleyho pořídila jako přítele, pak se k němu prosím tak i chovejte (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), protože jeho vzorce chování, na které si stěžujete, jsou jako u každého psa opět jen přirozeným důsledkem toho, v jakém prostředí a s kým žije. Pokud jsou tyto zásadní věci nastaveny špatně, nastupuje psí stres a jako stresové ventily zvukové projevy, devastace, útěk plus zvýšená agresivita, což vše již poznáváte na vlastní kůži. Pes nikdy nic nedělá bezdůvodně a zde jsou ty příčiny až příliš zřejmé...

Pokud vůbec uvažujete o tom, dát Marleyho pryč a nechcete změnit svůj současný přístup, pak to prosím udělejte co nejrychleji a dejte mu tak šanci na lepší domov. Pokud umíte přijmout i nepříjemnou pravdu, přečtěte si na tomto webu informace o tom, jaké jsou skutečné psí potřeby a jak vypadá správné soužití člověka a jeho psa. Pokud svůj přístup od základu změníte a uvědomíte si reálné příčiny (Váš současný přístup k Marleymu) a důsledky (tedy jeho současné stresové chování), pak máte šanci, emotivní slůvka jsou o ničem, důležitá je realita. Jinými slovy - vzít Marleyho k sobě, učit ho ty opravdu potřebné věci pro život, komunikovat s ním a uspokojovat jeho skutečné psí potřeby je to, co byste měla udělat, ne napsat "se snažím něco dělat" a přitom Marley dál tráví (nejen?) noci v kotci. Pak ty změny uvidí mimo jiné i Vaši sousedé a pak teprve mohou pochopit, že se skutečně začíná něco měnit k lepšímu, protože terpve až zmizí příčiny psího stresu, zmizí i jeho projevy...

Mimochodem právě tento víkend médii proběhla zpráva o podobném případu, kdy pes na zahradě štěkal a někomu ze sousedů to vadilo tak moc, že psa postříkal žíravinou poté, co se ho nejdříve snažil otrávit. Jen obrovské štěstí postavilo mezi psa a pachatele útoku plotový sloupek a dopisní schránku. Lidé ve standardních situacích reagují stejně a Marleyho (i jeho spokojený a plnohodnotný) život máte teď ve svých rukou jen Vy sama. Zvolte prosím správnou variantu...

 

(21.8.2016)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den,chtela jsem se Vas zeptat ohledne odkouceni od pana.Mame 4 mesicni fenecku Miu.U Nas v rodine je pres 2 mesice.Odjeli jsme na 13 dni k mori.Hlida Nam ji tchan u sebe v dome,ktereho zna.Zajima me jak vnima pes odlouceni od pana.Zda mu je jedno kdo se o neho stara nebo si rika,kde jsem?Odlouceni mi dokazalo,ze ji miluji.Dekuji za Vasi odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Čtyřměsíční štěně si už intenzívně buduje vazbu na "svého" člověka, takže ano, až se vrátíte, přesně zjistíte, jak Vás má Mia zařazenou - buď Vás bude bouřlivě vítat nebo k Vám bude přistupovat s nejistotou, pokud si mezitím vybudovala vazbu na Vašeho tchána. A právě proto, že toto období je pro každé štěně z hlediska budoucího vztahu a hierarchické vazby velmi důležité, každému v podobné situaci silně rozmlouvám jeho opuštění třeba z důvodu dovolené - za určitých okolností pak totiž už člověk nikdy tu maximální důvěru a vztah svého pejska nezíská...

 

(21.8.2016)
Plemeno: kříženec/chodský pes/kříženec
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 6 let/12 let/4 roky
Kastrace:
ano asi v 5ti letech po nechtěných štěňatech/ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. V rodině řešíme problém, jak se postarat o psa, když panička žije se psem sama a musí na měsíc do lázní. Rodina si myslí, že bych si ji měla vzít k sobě, ale já si myslím, že pro fenku bude lepší zůstat ve svém prostředí a dojíždět za ní. Jedná se o kříženku středního vzrůstu, kterou si panička asi ve dvou letech vzala z útulku. Je to velice milá hravá a poslušná fenka.Je zvyklá na zahradě a na to, že panička na jeden nebo dva dny odjede. Moje fenky jsou doma i na zahradě, ale spí se mnou doma. Starší choďanda je pohodová a miluje psy i lidi. Přesto byla nějakou dobu vykolejená, když jsem jí po 10ti letech přivedla kříženku z útulku. Druhá moje fenka je 6ti kilová. Je sice veliký mazel, ale nervově labilní. Nevím, jak to jinak nazvat. Nesnáší velké emoce. Ani záporné, ale ani kladné. Hned začne učůrávat a plazit se. Na všechny (i známé), kteří k nám vejdou, dlouhou dobu štěká. Snad si z toho dlouhého psaní uděláte obrázek o situaci. Předem moc děkuji za odpověď. Já se každé pondělí těším na vaše povídání.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) První variantu bych určitě nedoporučil. Píšete, že fenka je zvyklá být třeba den nebo dva sama, ale měsíc je přece jen neporovnatelně delší časové období. Za tu dobu se může stát cokoli, někdo si ji může vytipovat a ukrást (mimo dobu Vašich návštěv), může sama utéct a "hledat paničku", nemluvě o tom, co tak dlouhá doba udělá s její psychikou.

Druhá varianta by byla pro Vás samozřejmě náročnější (ke svým dvěma fenečkám na určitý čas přidáte ještě jednu a bohužel nepíšete, zda se vůbec s touto třetí znají - pokud ne, musí být seznámení na neutrálním území prvním krokem). Tři "ženské" pohromadě v tomto složení by sice znamenaly zvýšenou pozornost i práci z Vaší strany, ale pro fenečku (která by se danému stavu navíc velmi rychle přizpůsobila) by tato varianta byla daleko vhodnější a jediná rozumná. Zastávám v tomto konkrétním případě jednoznačně stejné stanovisko jako Vaše rodina a pokud se nad situací ještě jednou zamyslíte, věřím, že také dojdete ke stejnému závěru.

 

(7.8.2016)
Plemeno: velký münsterlandský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, při pročítání internetu jsem narazila na Vaše stránky, které mě velmi zaujaly. Ráda bych Vás požádala o radu. Doma máme 3,5měsíční štěně Velkého munsterlandského ohaře-psa. Manžel se v dětství věnoval s dědečkem chovu loveckých psů a nyní, po přestěhování do domku k lesu se chce k této činnosti vrátit. Já měla s rodiči od svých 18 let bernského salašníka. Protože máme ještě malou dceru (2roky), hledali jsme plemeno vhodné k dětem, společenské a aby jej manžel mohl využít ke svým záměrům. Pejsek je velice chápavý a inteligentní, ale problém nastává u krmení-je velice žravý. I přes zvýšenou dávku krmení se stále tváří hladově (krmíme 4x denně, granule-Britt, nově chceme Acana) a po nasypání granulí a povelu k jídlu je hlavou zarytý v misce, má zaťaté všechny svaly a existuje jen jídlo. Krmení si nechá odebrat, ale je dle mě jen otázkou času (vzhledem k tomu, že je to štěně), kdy u toho bude agresivní. U našeho berňáka jsem byla zvyklá na jakoukoli manipulaci s jídlem, nebo se psem samotným a nic mu nevadilo.... Impuls k důslednějšímu řešení této situace pro mě byl včerejšek, kdy při odebírání kosti zavrčel! Celkově je pejsek poměrně citlivý na svoji osobu-má výrazné hlasové projevy i při sebemenší bolesti-očkování nebo jsem mu omylem stoupla na nohu a kvičel a zvedal ji, jako by ji měl zlomenou (a přitom vím, že to bylo lehce, reakce byla extrémní). Prosím o radu, jak je možné eliminovat tuto vlastnost. Jde mi především o dceru,  která je snadno zranitelná a já se na psa chci 100% spolehnout. Jinak spolu vychází, myslím si, dobře- musí se hlídat (jako každé štěně), ale vždy, když ho upozorním neskočí na ni ani ji nijak neatakuje, i když by byla snadný cíl ke hraní, nechá si od ní líbit různé tahání atd., krmení mu občas také dává ona. Manžel má názor takový, že při krmení se pes rušit nemá a že obrana sousta je přirozená. Děkuji moc za Vaši radu!

Odpověď: Dobrý den:) Buďte rádi, že pejsek rád a dobře baští... to jen tak na okraj. Velký münsterland je především lovecké plemeno se silnou vrozenou dominancí, žádný plyšák a určitě bych ho nikomu nedoporučil jako rodinného a společenského psa. Jinými slovy je zapotřebí od samého začátku najet na správnou psí výchovu - a o tomto tématu máte celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte tu nepřeberně informací a hodiny bych je tu znovu psal kolem dokola, což opravdu nemá smysl. Zavrčení štěněte je jedním z testú, jak zareaguje okolí - a buď odpovíte správně (emoce, kontakt, oční kontakt, zavrčení) a štěně to akceptuje, nebo odpovíte špatně (nejistota, nervozita, strach) a štěně získá body. Vše to jsem zde již nesčetněkrát psal, prosím najděte si související texty, je toho zde opravdu hodně (viz také pravidla Poradny). Navíc je potřeba si uvědomit, že vše v psí výchově spolu souvisí a jedná se o velmi širokou oblast, kterou  nelze shrnout do jednoho odstavce.

Obrana sousta je u psa přirozená, ale nikdy se nesmí projevit vůči vyššímu členu smečky. Znovu zopakuji to, co je zde již mnohokrát popsáno - správné emoce, kontakt a autorita. Což jsou věci, které nelze vysvětlit přes písmenka, proto i Vám, stejně jako každému v podobném případě, nabízím možnost se se mnou domluvit a naučit se potřebnou komunikaci u mne prakticky. Na dálku to skutečně možné není (také už jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval), tyto věci nejsou jednoduché a při špatném postupu si vytvoříte problém na zbytek společného života. Rozhodnutí je na Vás, praktickou pomoc evidentně potřebujete a já Vám ji samozřejmě rád poskytnu.

 

(7.8.2016)
Plemeno: pudl velký
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Úsekově jsem prohledala vaši poradnu a kuse jsem se na svůj problém i odpověď dozvěděla, ale jelikož je to více věcí spojených v jednu a teprve se celá věc rozvíjí, prosím Vás o radu jak řešit nově vzniklý problém dříve, než by se vyvynul v něco závažnějšího. Pudlina je od malička zvykaná na nejrůznější prostědí, ruch Prahy i klid vesnice, MHD, davy lidí i samotu. Hodně navštěvujeme místa, kde se vyskytují cizí i známí psi všech velikostí. Vše s přehledem, bez většího problému nebo vykazování stresu. Prostě tvárný, přizpůsobivý pes. Věci, kterých se zalekla nebo ostýchala se nám podařilo naprosto bez problému odstranit až na jednu. Bála se dětí. Nemám ve svém okruhu žádné, se kterými bychom se běžně setkávali a okolo těch náhodně potkaných byla velice nejistá a občas na ně i zaštěkala. Tréninkem jsme se dopracovali do fáze, kdy děti ve svém okolí akceptuje v naprostém klidu, dokud si dítě nechce sáhnout, to před dotykem uhýbá. Snažila jsem se ji proto vždy nejdříve uklidnit, počuchat , posadit, aby si mohlo dítě mohlo v klidu sáhnout. Výsledek ne příliš valný. Prvotní napjatost se nikdy odstranit nepodařilo. Dítě příjme až po delší době.
Po hárání se změnilo hodně věcí. Během průběhu hárání jsme sice omezili rozsah procházek a aktivit, ale nijak zásadně na to, aby to výrazně ovlivnilo její chování. Momentálně má slabou falešnou březost a je i nervoznější než bezprostředně po samotném hárání, což je sice běžné, jen nevím do jaké míry to čemu přisuzovat a jak moc to odezní.
 - Se psy během běžných setkání nevykazuje žádný problém, pokud on není příliš dotěrný v očuchávání, pak po něm chňapne a nemá zájem o další kontakt (klasické odehnání bez kontaktu nebo nějaké zvláštní agrese.)
- Do teď jsem mohla na otázku, zda si ji někdo dospělý může pohladit odpovídat s klidem, že "ano" a sama čuba to vítala a žádný problém jsem nepozorovala. Nyní si začala vybírat a ostýchá se doteku i dospělých lidí,(u "hrr" a hlučných lidí je to klasika horší) uhýbá i před těmi se kterými se již setkala a nechce si ani čuchnout (u blízkých se nic v její vřelosti nezměnilo). Od cizích si udržuje odstupovou zónu a vehementně, někdy až poplašeně se snaží odtáhnout v případě, že se někdo chce přiblížit na dosah. Po jedné paní si i chňapla podobně jako na dotěrné psy.
- U dětí je to teď také horší. Klidné děti po chvilce v její přítomnosti příjme a nechá se pak dokonce i otlapkat, ale u "hrr" dětí už rovnou říkám, že nehladit. Už mi totiž chňapla po klukovi, co se přihrnul moc rychle i přez zákaz (i když se ho nedotkla).
Jak se v takových situacích stavět a pracovat s ní, abych neudělala chybu a nezměnila ji chybným chováním ustrašence? Nemusí milovat mazlení se všemy, spíš eliminovat poplašenost u běžného kontaktu. V řešení problémů s třetí stranou si nejsem jistá v kramflecích a nerada bych ji "rozbila" svou chybou. Předem Vám děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžu Vás uklidnit, máte zcela normální a přirozeně se chovající fenku vzhledem k jejímu věku, povaze velkého pudla a pohárací fázi. Uvědomte si prosím, že se jedna o mladou pubertální a psychicky nedospělou fenečku. Chtít po ní v tomto věku a s povahou královského pudla, ať bez problémů přijímá ve svém osobním prostoru cizí děti (a navíc od nich strpí fyzický kontakt), je nesmysl. Je to nesmysl u každého psa, už jsem o tom vícekrát psal - pes není veřejný majetek a má plné právo se v situaci, která pro něj není příjemná a kdy dochází k narušení jeho osobního prostoru cizí osobou, ohradit. Je opravdu nesmyslné chtít po psu trpět kontakt od pro něj nedůvěryhodné osoby (ať už dospělého nebo dítěte) jen proto, že ho jeho majitel (nevím proč) do toho nutí. Pokud Vaše fenka časem dojde k názoru, že konkrétní človíček je v pohodě, sama vyhledá kontakt. Pokud ji budete k tomu nutit, podrazíte ji a ztratíte její důvěru.

Falešná březost zhruba měsíc po hárání je hormonální záležitost, jejímž důsledkem je samozřejmě změněné chování - fenky jsou v tomto období citlivější, více "rozhozené", razantněji reagují na pro ně zátěžové/nebezpečné situace. Proto, jak jsem psal, jsou Vámi popisované reakce vůči psímu i lidskému okolí odpovídající tomuto stavu a také odpovídající jejímu věku a psychické úrovni. Máte stále ještě štěně, nikoli dospělého psa s potřebnými zkušenostmi, klidem a nadhledem.

Odpověď na Vaši poslední otázku - buďte svojí fence fungujícím vůdčím jedincem a nenuťte ji do nesmyslných fyzických kontaktů s okolím. Pracujte na hierarchii, komunikaci a pokud budete respektovat její povahu, psí psychiku, sociální potřeby a vidění okolního světa, pak z ní vyroste vyrovnaná a zdravě sebevědomá fenečka. Pokud budete některé věci lámat přes koleno a nebudete brát ohled na to, že psí svět je jiný než ten lidský, pak z ní vyroste fenka ustrašená, nevyrovnaná a žijící svůj život o samotě. Velký (královský) pudl je navíc zcela jiná povaha než jeho menší variety, je hrdý a drží si vůči cizím odstup.

Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici obrovské množství informací, je ale zapotřebí je studovat v jejich vzájemné provázanosti, nikoli izolovaně. Pokud budete chtít, můžete za mnou samozřejmě dojet těch 15km a poznat pár věcí v praxi.

 

(31.7.2016)
Plemeno: kříženec pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den jeste jednou se omlouvam a mam na vas dotaz. Sveho psa mam doma od stenete od malicka se boji ran-napr. ohnostroju jednou dokonce mojim rodicum utekl na silverta nastesti vse dobre dopadlo.. I kdyz sem ho vszude brala sebou je pravda ze na vesnici se lide moc az tak nemeni.. mozna proto je k lidem ktere az tak nezna neduverivy ne vzdy se necha pohladit. I napr. moje babicka ktera k nam jezdi a ze zacatku mohla chtela po mem psovi "kontakt" neuspela spise se ji vyhybal, deda ktery ho necham jako tak byt byl vzdy vitam a pes za nim pokazde rad dojde.. Babicky to casem uplne zmizelo a ted s radosti prijde i za ni.. jako by chtel si urcit sam kdy a jak prijde.. a takovych prikladu mam vic. Ted sem si nasla noveho pritele ktereho u memu udivu napoprve hned s nadsenim privitam a predvadel se..pri obedu mu lezel v nohach atd. ale uz se parkrat stalo ze pri jeho odchodu se nechce necham pohladit jako by uskakuje.. prijde mi jako by se mu nelibilo ze se k nemu sklani.. jak mi je uskoci je mu hned jasne ze udelal neco co by nemel.. Je pravda ze pritel ke me nejezdi az tak casto byl taky tak 15krat a vzdy jen na hodinu 2.. Nebyli jsme spolu na prochazce atd..Planujeme ale ze spolu budeme bydlet a pes jde urcite se mnou.. chtela sem se tedy zeptat jak na to aby psik takto nereagoval rikam si ze potrebuje vice casu a zatim duverovat.. vice spolecneho casu.. chci aby zmena prostredi byla az tak stresujici a usnadnila mu to co nejvice.. Jeste sem si vsimla jedne veci rodicove maji fenku staforda ktera da se rict posloucha jen me.. pritel kdyz prijel a dal ji parkrat povel zacala jen poslouchat take.. az sem se divila.. jestli treba nepusobi prisne a proto ten muj tak reaguje.. Dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, jak popisujete chování svého dnes již psychicky dospělého pejska, je vidět, že stále ještě hledá a nenalezl svoji skutečnou autoritu - člověka, který by byl jeho "majákem" a pomohl by mu zorientovat se v pro něj ne zcela jasných nebo zátěžových situacích...

Udělejte dvě zásadní věci.

Zaprvé si uvědomte, že Váš pes je celý svůj život zvyklý na Vás, je s Vámi, Vy a pouze Vy byste měla být jeho "majákem". Teď jste s novým přítelem, za půl roku můžete být zase sama nebo opět s někým jiným, ale Váš pejsek potřebuje mít svůj stálý a neměnný pevný bod. Tedy včetně toho, že mu nebudete motat hlavu například tím, že mu Váš přítel bude dávat nějaké povely apod. (jak už začal praktikovat na fence Vašich rodičů, tam to samozřejmě také nemá co dělat). Vedení a výchova je pouze a výhradně Váš úkol a čím jednoznačnější signály o vašem vzájemném vztahu (tj. Vy a Váš pes) budete svému čtyřnohému parťákovi dávat, tím víc bude on sám v klidu, jistější, pohodovější a tím víc pro něj budou Vaše rozhodnutí (mimo jiné i o stavu jeho okolí) akceptovatelná.

Zadruhé - věnujte (za dodržení výše uvedených principů) dostatek času společně strávenému času v sestavě Vy - Váš pes - Váš přítel. Začněte procházkami, po nějaké době si udělejte třeba společný víkend a navzájem se poznávejte. Zjistíte o sobě spoustu věcí včetně toho, zda v této sestavě budete vůbec schopni po delší dobu fungovat. Zjistíte, zda kvůli někomu nebo něčemu nezradíte vlastního pejska, zjistíte, jak on bude reagovat na Vašeho přítele, zda ten nebude mít tendence Vašeho psího parťáka přetahovat k sobě, zda na něj nebude žárlit - prostě zjistíte vše potřebné dříve, než začnete všichni spolu bydlet. Dejte tomu dostatek času, buď vás to spojí, nebo včas rozdělí...

 

(10.7.2016)
Plemeno: německý ovčák/staffordšírský bulteriér/staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes/pes/fena
Stáří: 2 roky/2 měsíce/3 roky
Kastrace:
ne/ne/ano (kastrace z důvodu zánětu dělohy)
Dotaz: Dobrý den, mám zde aktuální dotaz týkající se psí psychologie. -Psala jsem i pres FB. Bydlíme v rodinném domku s velkou zahradou, kde již 2 roky je prvním ze soucasnych psích obyvatel Německý ovčák Robin,který patří a byl vychován mými rodiči, kterým je přes 70 let. Naše rodina -2 dospělí a 10 letá dcera -jsme se nastěhovali letos v únoru a záhy jsme si osvojili 2.5 letou staffbullku,která byla po operaci,bez níž jí hrozilo utracení.Tito dva psi si báječně rozuměli. Seznámení sice proběhlo trochu v emocich,ovčák chtěl mít navrch,ale staffbullka se hned ohradila a hezky se srovnali. Teď jsme si ale pořídili ještě štěně -psa,Charlieho.Fenka ho přijala během 1.dne a už si spolu hrají. Ovčák to ale nese dost zle. Vůbec nebere malého jako štěně. Kdykoli se přiblíží,zkoušeli jsme zatím jen na vodítku, s košíkem i bez,bohužel by ho snad zakousl. :-( Ovčák je zvyklý žít na zahradě a chodí jen občas na procházky, kde mnoho psů nepotká, je ale milý, není apriori agresivní, jen asi nedostatečně vedený. Hlídá, kdyz prijede postak,skace na schranku a beha kolem plotu apod. Ráda bych se poradila co s tím,ze malého nesnese. Jak přesvědčíme Robina,že Charlie je štěně, od kterého mu nic nehrozí a že spolu můžou naopak zažít spoustu legrace? Během seznamování se Charlie choval různě od zoufaleho knuceni a štěkání po leženi na břiše i na zádech. Zkusili jsme jít i všichni mimo zahradu a i tam to probíhalo stejně. Navic druhy den uz melo stene fakt strach. Ovčák po chvíli začne slinit,třesou se mi pysky, je nervozni,štěně se snaží schovat a bojí se ho. Chtěla bych,abychom neudělali chybu a buď neomezovali ovčáka a nebo se steneti nezafixoval strach z větších psů. Prosím o radu,jak postupovat. Děkuji moc.B.V.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde psal vícekrát, jak v podobných případech postupovat. Základem je vždy trpělivost a čas - nelámat věci přes koleno a uvědomit si, že nátlakové "tohle je odteď tvůj kamarád" u psů prostě nefunguje a fungovat nemůže. Německý ovčák Vašich rodičů potřebuje především ten čas, protože si se štěnětem jednoduše neví rady a jde z něj do stresu. Základní chyba se stala už v jeho minulosti, ve výchově a špatné socializaci - Váš popis jeho "běžného života" je dostatečně vypovídající, takto žijící pes musí nutně mít sociální problémy...

Ovčák teď vnímá malého jako ohrožení, s jinými štěňaty evidentně nepřišel do potřebného kontaktu, neumí jeho přítomnost správně vyhodnotit a proto se chová tak, jak se chová. Proto je nutné postupovat pomalu a postupně - brát celou psí smečku co nejvíce ven, do otevřeného prostoru a nechat věcem přirozený průběh sociálního sbližování. Bude to nějakou dobu trvat a vzhledem k tomu, že všichni jsou ještě ve štěněcím věku (a fence díky kastraci už štěněcí vzorce chování zůstanou navždy), bude nezbytně zapotřebí, aby někdo z vás lidí zaujal post "nejvyššího" a naučil se smečku vést a správně s ní pracovat. Pokud k tomu nedojde, můžete se v budoucnu dožít nemilých překvapení - je velmi důležité umět v okamžiku správně zasáhnout a držet smečku v odpovídajících hierarchických vztazích. Teď i v budoucnu.

Stejně důležitá je trpělivost při celém inicializačním procesu, důsledné vyhýbání se zátěžovým situacím (pozor na úzké prostory, uzavřené plochy apod., které vyvolávají stres a následnou přenesenou agresi ohrožující vždy především toho nejslabšího), důsledné dodržování hierarchie při všech činnostech v pořadí německý ovčák -> fenka -> štěně a důsledná práce lidského vůdčího jedince. Pokud toto vše dodržíte, je jen otázka krátkého času, kdy i ovčák štěně přijme. Pokud uděláte zásadní chybu nebo budete příliš tlačit na pilu, může se jeho stres zvýšit nad únosnou míru a pro štěně to může mít fatální následky.

Pokud si v praxi nebudete vědět rady (každopádně velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a ujasnit si základní psí vzorce chování, pojmy smečka, vůdčí jedinec, přirozená komunikace), domluvte se se mnou a se všemi třemi za mnou přijeďte.

 

(10.7.2016)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 1,5 roku/4-8 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, moc rád bych požádal o radu s chováním našeho psa. Jedná se o rok a půl starého křížence (opravdu netušíme čeho),  pes je hodný poslušný akorát trochu lekavý. Máme ho od úplného štěněte z útulku (cca měsíc starý když k nám přišel). S ostatními psy vychází skvěle je hravý a kamarádský a nikdy neútočí. Do nedávna jsme s přítelkyní žili u rodičů kteří mají Maltézáka se kterým si náš pes skvěle rozuměl.  Po přestěhováni až si zvykl na nový domov jsme se rozhodli mu pořídit kamarádku. Navštívili jsme tedy místní útulek kde jsme narazili na nádherné stěně,  fenku křížence labradora. Po seznámení na cvičáku které proběhlo v pořádku,  bez agrese chvilkou hraní si jsme se tedy rozhodli, že fenka odejde s námi. Ale už cestou jakoby pro něj přestala existovat.  Doma nám pesan odejde když k němu fena přijde a naprosto ji přehlíží (akorát když dělá něco co nesmí tak ji trošku umravní např.  Když nám potvůrka začala brát jídlo ze stolu tak po ní jemně chňapl a podobně). Asi se strachuji zbytečně a jde jen o zvykání si na nového psa ale pro jistotu se chci zeptat někoho kdo se vyzná lépe než já. Také se chci omluvit pokud tady podobný dotaz již je - nenašel jsem ho. Předem Vám moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den - omlouvat se vůbec nemusíte, ale souvisejících dotazů na toto téma je zde skutečně již dost, našel byste je rychle:) Takže to nejdůležitější hned na začátek - není třeba mít obavy, vše je jen otázkou potřebného času. Pro Vašeho pejska jde teď primárně o to, nového člena smečky (že jím fenka bude, pochopil právě po té cestě domů) si přečíst a otestovat. Proto si teď na jednu stranu drží ostražitý odstup a na stranu druhou už ji začíná vychovávat a upozorňovat na chyby. Začne si také hlídat svoji vlastní hierarchicky vyšší pozici. Pokud uvidíte, že ho fenka bere a on svého postavení nezneužívá, nechte tomu volný průběh - pokud by se cokoli začalo zvrhávat, musíte do toho sáhnout Vy jako vůdce smečky (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO).

Je Vaše fenka už kompletně(!) přezubená? Pak je jí s nejvyšší pravděpodobností už 5+ měsíců. Pokud ne (některé zuby ještě chybí), pak je jí mezi 4-5 měsíci. Další upřesnění věku bude možné podle prvního hárání (cca 9. měsíc věku) a už dnes i podle vzorců chování. To jen na okraj, 4-8 měsíců je velký rozptyl a dá se celkem jednoduše zpřesnit...

 

(10.7.2016)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala jak správně zacházet s pejskem u kterého se věkem horší chování a přidává se strach snad ze všeho. Po celý jeho život jsem chodila do práce, býval doma sám, zvládal to perfektně, kolem jeho 7 roku se to začalo zhoršovat a při ranním odchodu do práce se mi cpal mezi dveře a chtěl jít také. Nyní jsem již několik měsíců doma, těhotná. Mám na něj čas, venčíme častěji, odcházím vždy na chvíli, pes to zvládá super, protože ví, že nebude dlouho sám. Od malička se ale bojí petard, bouřky a popelářů, taky průvanu a nyní se k tomu přidává stále více venkovních jevů, jako je např. sekání trávy atd. Ráno mě v 6 hodin budí, reaguje na každý můj pohyb v posteli, třese se i když nemá důvod, přisuzuji to otevřenému oknu a tomu co slyší z venku (normální ruch). Pokud začnou projíždět např. popeláři, začne peklo - škrábe na dveře, stažený ocas, začne se cpát do prostoru kam se nevleze, několikrát jsem našla rozkousané krabice, budí v noci při bouřce celý byt. Chápu že se bojí, neví kam se má schovat, ale začíná to být neúnosné a nedovedu si představit že takto bude každý den a noc budit dítě. Potřebuji radu jak mu pomoci. Dnes např. venku sekání trávy, on měl strach a byl schovaný, ale jakmile někdo zazvonil, vystřelil, štěkal, ocas nahoře a zdálo se, jako by ho najednou hluk z venku nezajímal a byl ok. Ovšem jak se dveře zavřely tak opět stáhl ocas a nevěděl kam zalézt. Do toho všeho se přidává neposlušnost venku, nereaguje na povely, dělá jakoby neslyšel. Máte prosím někdo radu co s takovým dědkem? Pryč ho dávat rozhodně nechci! Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Především se v tomto případě mělo začít s pejskem pracovat už o mnoho let dříve. Je to klasický příklad pejska, u kterého se velmi dlouhou dobu rozvíjel a upevňoval stres. Příklad pejska, kterého nikdy nikdo nenaučil ty opravdu důležité věci a který neměl vedle sebe svůj "maják" a správně fungujícího vůdčího jedince. Stav, do kterého se postupem času dostal,je pouze logickým důsledkem, bez pomoci se bude s věkem dále zhoršovat a na dálku nebo jednoduchou radou tyto problémy skutečně napravit nelze.

Takových psů a jejich majitelů už u mne byla dlouhá řada a vždy jsme (pokud majitel spolupracoval) dokázali dát věci do tak normálního stavu, jak to situace pejska dovolila (viz videa/zpětné vazby v rubrice Individuální výcvikový servis). Je tedy nutné se se mnou domluvit a s pejskem přijet, protože musím na nešťastném vystresovaném psu nebo fence zapracovat osobně, stejně tak naučit i jeho majitele potřebné komunikační techniky a celkový přístup. Stejnou možnost máte nyní i Vy, záleží pouze na Vás, jak se rozhodnete. Váš "dědek" svůj život zatím prožil v permanentním stresu, ale klidně tu ještě 5-6 let (a konečně v daleko větší pohodě) může být a dávat ho pryč je samozřejmě totální nesmysl...

 

(3.7.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám 6 měsíční štěně psa, labradora x ohařem nekastrovaného a od začátku byl problém s močením. Nikdy se nenaučil na podložku, pořád močil po celém bytě. Držel jsem se všech rad a instrukcí ale nic nepomohlo až se to samo zlomilo a přestal močit doma. To bylo cca v 5. měsíci. Ale teď začal močit vždy když vemu do ruky vodítko nebo jakýmikoliv způsobem pozná že se jde ven nezávisle na tom kolikrát už venku byl ten den . Zkoušel jsem všechny možné finty. Schovat vodítko. Hrát si a z ničeho nic ho zkusit vzít do náruče a mnoho jiného. Vždy to nějak pozná. Spává se mnou v posteli a dnes ráno se dokonce pomočil v ní (jednou se pomočil i ve svém pelíšku) Prosím o radu. Je zlatý. Všechno se rychle učí, nikdy nic nerozkousal povely mu jdou jedna radost ale tohle je věc se kterou si nevím rady a je pro mně dost neprijemná. Mockrát děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Chybí mi ve Vašem dotazu pár důležitých informací - pokud Váš pejsek už začal močit venku a pak najednou svoje návyky změnil, pak to má nějakou zásadní příčinu. Může být zdravotní (močové cesty, ledviny, zvýšený pitný režim opět signalizující zdravotní problém - vzal jste ho na vyšetření k veterináři?) stejně jako psychická - nezažili jste venku něco, co v něm vyvolalo stres z venkovního prostředí? Stejně tak ovšem příčinou stresu může být i změna ve Vašem chování, změna atmosféry (prostředí) u Vás doma, celkově špatný přístup (učení štěňat doma na podložku je mimochodem veliká a bohužel vehementně šířená hloupost, mající ve svém důsledku také podobné konce - viz Poradna, už se to tu probíralo) nebo komunikace. Něco z toho to bude zcela určitě a je zapotřebí tuto příčinu problému odstranit, pak zmizí i problém Vašeho štěněte. Pokud budete chtít, zavolejte mi, můžeme to probrat podrobněji po telefonu, skutečně v tomto případě potřebuji mít od Vás více informací.

 

(26.6.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na chovani naseho pejska z utulku. Je to nevykastrovaný kříženec, 12kg. Teď je mu 10 mesicu. Chodíme na cvičák, koupat se, sportovat, jezdíme na výlety na kole. Vetsinou je vse v pohode. Je mily, poslouchá a je fajn. Ale nekolikrat do týdne ma.úplný zuřivý záchvat. Zacne skákat, kousat, chnapat, usi sklopene a nicim se neda odradit. A to naprosto bezdůvodně a z ničeho nic.Například dnes zaútočil na babičku co šla po zahradě. Začal ji tahat za rukávy a skákat a chňapat a ani když mu hodila hračku, nedal se odbýt. Až z něho měla strach. Tak.ho dáme za dveře na chodbu nebo ven a to je jediny zpusob, jak.ho uklidnit. V tu chvíli přestane poslouchat a na nic nereaguje, Muzete mi, prosím, poradit jak se zachovat , co delat? Dekuji moc predem.

Odpověď: Dobrý den:) Toto bývají obvyklé vzorce chování mladých psů v pubertě, kterými si testují svoji smečku a hierarchické vztahy. Nejsou to žádné záchvaty zuřivosti, je to prostý test "co teď uděláš, když to na tebe zkusím - obstojíš nebo zklameš?". Proto také nějaké házení hraček nemá samozřejmě žadný smysl (kromě zjištění psa, že dotyčný zklamal), stejně tak zavírání na chodbě (svému pejskovi tím dáváte opět jasný signál, že jste neuspěla).

Hierarchie se buduje kontaktem a komunikací, nikoli izolací. Na druhou stranu opět nejde o něco, co lze člověka naučit "na dálku", jedná se komplexní záležitost. Stejně jako všem v podobných případech i Vám teď ale nabízím možnost se se mnou domluvit a s pejskem přijet - rozhodnutí je jen na Vás, za sebe Vám samozřejmě rád pomůžu. Pokud budete mít zájem, zkontaktujte mě prosím už telefonicky, domluvíme termín a potřebné náležitosti.

 

(26.6.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, když jsem se seznámila s manželem, byl ještě zadaný a měl fenu německé dogy a dotazovanou vořešici - v té době 4letou. Žily spolu normálně v bytě, ale vrčení, cenění zubů a vyštěkávání tam bylo vždy. Zřejmě je Peggy dominantní. Po rozchodu přítele s jeho bývalou zůstala pouze Peggy s námi, dogu si přítelkyně odvezla. Dozvěděla jsem se také, že Peggy byla do 5měsíců v jiné rodině, kde ji tahala za ocas malá holka, štípala jí, bouchala a když ji kousla (ne nijak rázně), rodiče té holky ji zbili. Manžel si ji od nich vzal, ale od té doby vrčí právě na děti, i na dceru a vyštěkává je, pysky při vrčení má zvednuté až pod očima, zuby včetně dásní kompletně obnažené. Jde z ní zlo. Nikdy (nikdy neříkej nikdy, já vím) nikoho z dětí nekousla. Vyštěkává a vrčí na fenky a převážně na menší plemena, než je ona. Nyní jsme si pořídili štěně STB - 10týdnů (psa) a ona mu nedovolí ani projít se po bytě, aniž by na něj nezavrčela nebo ho nevyštěkala. Jemu je to jedno, zaštěká si na ní taky a obchází jí, občas se jí lekne a uteče, ale nechceme, aby z něj byl nervní, uštěkaný pes a je strašné jí neustále poslouchat, rve to až uši. Peggy je na mě závislá, chodí do postele až když si jdu lehnout já, mně vítá ze všech členů rodiny nejvíc - strašně u toho hystericky ječí, i když jsem třeba pryč jen 5min. Troufnu si říct, že je psychicky labilní. Se štěnětem je venku v pohodě, ale jak překročíme práh bytu, je to strašné. Už nám z toho vrčí i v hlavě, opravdu. Věnujeme se oběma, Peggy dostává odměny jako první, mazlení jsou oba, nikoho nezanedbáváme. Chtěla jsem ji nechat vykastrovat, dokonce jsem už měla objednaný termín, ale zrušila jsem to, nechci jí ničit posledních pár let důstojného dožití a nejsem přesvědčena, zda-li by to pomohlo k tomu, aby jiného psa brala. Spíše to bylo kvůli falešné březosti, 3roky po sobě má neustále falešnou březost po každém hárání. Prosím Vás o radu, jak vrčení minimalizovat, či odstranit. Jak docílit toho, aby akceptovala nového člena domácnosti?

Odpověď: Dobrý den:) Peggy je taková, jakou z ní udělali lidé - v nejhorší míře její první majitelé a později bohužel i Váš manžel, který její stav znal a měl se jí tedy věnovat, správně s ní pracovat a její "démony" poslat pryč. To se ale nestalo a dnešní stav Peggy je pouze smutným logickým důsledkem celého jejího předchozího života...

Mimochodem - velmi se mýlíte, to, že pes cení zuby, vrčí a vyštěkává, v žádném případě není primárním znakem dominance. V naprosté většině případů jsou to naopak znaky stresu, strachu, nejistoty atd. U Peggy zcela zřejmé - v minulosti i teď.

Dále. Nemůžete od desetileté fenky, která tolik roků žila s vámi sama (a předtím se bála dogy), čekat, že s radostí a okamžitě přijme mladé temperamentní štěně. A už vůbec ne od fenky, která celý svůj život řeší jeden zásadní problém - ten, že každé mládě pro ni představuje ohrožení. V současném stavu věcí opravdu nebylo rozumné pořizovat štěně...

Kastrace by Peggy (stejně jako žádnému jinému psu nebo feně!) samozřejmě nepomohla, její stres a agresi ze strachu vůči okolí by pouze razantně zhoršila. Napsal jsem o tom do dneška už tolik textu, že bych se jen opakoval, na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO je vše k dispozici, můžete si to přečíst.

Pokud chcete oběma svým pejskům opravdu pomoci, domluvte se se mnou a s fenkou (pejsek je ještě moc malý) za mnou přijeďte. Je nejvyšší čas (bohužel spíš už pět minut po dvanácté) začít dělat věci správně a Peggy potřebuje svůj maják a jistotu, chůva nestačí. Peggy je mi hrozně líto - prožít celý svůj život ve stresu je pro každou živou bytost strašné...

 

(19.6.2016)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně chování mého pejska - již přes 3 měsíce mám nového přítele a včera večer na něho pejsek zaútočil a kousl ho do stehna. Nevím, co nyní dělat - pejsek nikdy nikoho nekousl (mám ho od štěněte), sice mu trvá než si na někoho nového zvykne (je zvyklý být stále se mnou, spí se mnou i v posteli), ale vždy odrazoval cizí lidi tím, že zavrčel, nic víc. K žádnému útoku nikdy před tím nedošlo, jen "pouštěl hrůzu", jak se říká. S přítelem jinak ale vyhází dobře - vítá ho, chodí s ním na procházky, nosí mu hračky, olizuje mu ruce/ nohy... Ze začátku na něho zavrčel a zaštěkal, když se nade mnou přítel třeba skláněl (brala jsem to tak, že mne brání), ale nyní mne jeho reakce opravdu překapila a nevím tedy, jak se zachovat dále. Poradíte mi, prosím? Za jakoukoliv reakci budu vděčná. (Napadají mne různé scénáře - stalo se to večer a přítel si oblékl černou bundu, nemůže pejsek hůře vidět a rozespalý nade mnou viděl jen černou postavu a chtěl mne jen ubránit? Necítil z přítele alkohol (=to nemá rád)? Nepotrestal ho přítel neadekvátně, když spolu byli sami (tvrdí, že ne)?...)

Odpověď: Dobrý den:) Vždycky říkám, že pokud pes kousne "domácího" člověka, pak k tomu má zatraceně dobrý důvod. Psi vnímají z člověka daleko širší spektrum jeho osobnosti než dokáže člověk, nejsou zaslepeni city a věci vidí takové, jaké ve skutečnosti jsou.

Stejně tak může pes negativně reagovat v situaci, kterou má zafixovanou jako "nebezpečnou" - člověk udělá určitý pohyb, je pod vlivem alkoholu nebo drog (nezapomeňte, že psi disponují skutečně excelentním čichem a to, co my vnímáme jako výslednou směs pachů, oni vnímají jako jednotlivé látky). Pokud Váš šarpej vnímá negativně pach alkoholu, pak ano, mohl to být spolu s dalšími vjemy jeden ze spouštěčů.

Dále. Vašemu pejskovi je už 6 let, je dospělý a Vaši osobnost zná dokonale. Osobnost Vašeho přítele ne a pokud ho dosud nepřijal, je pro něj stále ještě člověkem cizím, na kterého je třeba si dávat pozor, hlídat ho a zasáhnout v situaci, kterou vyhodnotí jako Vaše ohrožení. Šarpejí povaha taková je a ta večerní záležitost mu musela dát velmi silný důvod pro to, aby šel do kontaktního útoku bez předchozího varování.

Pokud je s Vaším pejskem kdokoli cizí bez Vaší přítomnosti, nikdy nevíte, co se stane nebo stalo. Když k něčemu dojde, dotycnému rupnou nervy a psa nedakvátně potrestá či udělá jinou chybu, pak Vám to s největší pravděpodobností neřekne, ale spolehlivě to prozradí (kolikrát až po nějaké době) změna v psím chování - buď k dotyčné osobě nebo obecná. S takovými případy jsem se ve své praxi setkal již mnohokrát a i v případě Vašem mohlo dojít ke ztrátě důvěry Vašeho šarpeje vůči Vašemu příteli. Jeho ostrá reakce by pak opět byla jen logickým důsledkem.

Těch spouštěčů, jak vidíte, opravdu může být víc, může to být i kombinace, v každém případě je to jasná indikace toho, že Váš pejsek Vašeho přítele ve skutečnosti ještě nepřijal a nevěří mu. Berte to prosím jako varování a sledujte bedlivě vzájemnou interakci mezi ním a pejskem - prozradí Vám to o člověku daleko víc, než co poznáte sama. Situace se může urovnat, ale také nemusí a jedině pes správně vnímá a dá najevo, pokud v člověku není něco zcela v pořádku. Jednoduše řečeno - věřte odhadu a signálům Vašeho šarpeje...

 

(19.6.2016)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: ZDRAVÍM MOC VÁS PROSÍM O RADU,MÁM PEJSKA BIGL KŘÍŽENÝ S OVČÁKEM, A JEDINÉ TRÁPENÍ KTERÉ MÁM S NÍM ŽE VRČÍ NA PEJSKY JEN KDYŽ JE NA VODÍTKU..JINAK KDYŽ JE NA VOLNO JE TO NEJVĚTŠÍ POHODÁŘ

Odpověď: Dobrý den:) Když "smečka" funguje jak má a člověk v ní správně plní roli vůdčího jedince, pak je pes na vodítku v klidu a svoje okolí neřeší. V opačném případě se chová právě jako Váš beagle. Je to jeden z neomylných signálů, že hierarchie je nastavena špatně a vůdce nefunguje...

Pokud budete chtít dát věci do pořádku, zavolejte mi a domluvte se se mnou na osobní pomoci. Ještě je čas na tom zapracovat.

 

(12.6.2016)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka Dafy je bezproblémový pes. Minulý týden se však 2 dny po sobě vyvenčila v noci uvnitř domu. To se už 2,5 roku nestalo. Minulý týden  přijela  na návštěvu synova přítelkyně - přijela  podruhé, ale poprvé více jak na 1 den.  Přijela v úterý večer a nehody nastaly ve středu a čtvrtek, pak už ne, ale také jsme se v noci snažili Dafy více pouštět ven.  Syn je s Dafy velký kamarád, ale  je  víc v pozici chůva než v pozici vůdce . Když přijel a spal u nás přítel dcery, toto nenastalo. Také se mi zdá nyní  Dafy vice ve střehu - vůči synovi a přítelkyni, nebo jak bych to popsala, smutná? (manžel říká, že pes nemůže být smutný), tak nevím,jestli už v tom nehledám mouchy:-)Prosím o Váš názor,  Dafy jsme samozřejmě nijak netrestali.

Odpověď: Dobrý den:) Někdy nelze hned vyvozovat závěry ze změny psího chování, občas je zapotřebí tomu dát trochu čas. Nicméně zkusme vyjít z toho, co jste napsala - důležitých informací bohužel ve Vašem dotazu pár chybí (vyvenčením máte na mysli moč nebo i exkrementy?), ale na Vašem místě bych postupoval vylučovací metodou. Nejprve tedy ověřit, zda se nejedná o (počínající) zdravotní problém (močové cesty, ledviny, pokud šlo jen o moč). Příčina ale může být samozřejmě také psychická - pokud má pejsek s něčím problém, často to dá najevo právě tímto způsobem (vymočení i exkrementy). Jenže jak jsem psal, ve Vašem dotazu mi o tomto chybí základní informace, takto Vám mohu po návštěvě veteriny jen doporučit sledovat Dafyno chování a její reakce v přítomnosti/nepřítomnosti přítelkyně Vašeho syna. Pokud je Dafy na Vašeho syna silněji fixovaná, vycítí změnu v jeho chování (méně pozornosti pro ni a více pro přítelkyni), na což by ovšem jako fenka primárně reagovala i vyhrazováním vůči ní.

Pes samozřejmě umí být smutný, schlíplý, stejně jako naopak veselý - jsou to základní emoce a psí druh se v tomto od lidského neliší. Za smutkem je vždy nějaký důvod a stejně jako zdravotní indispozice jím může být pocit ztráty pozornosti blízké bytosti. Tyto věci však u Vás a Vašeho syna nemám možnost na dálku vidět, nemám možnost posoudit minulý a současný stav komunikace Vašeho syna s Dafy (tam je zdroj problému, pokud jde o psychickou záležitost).

Uvidíte, jak se situace dále vyvine. Píšete, že k vyvenčení (znovu - šlo o skutečné vyprázdnění močového měchýře, jen označkování /kdy fenka naposled hárala?/ nebo kompletní vyprázdnění včetně střev? - toto jsou opravdu zásadní informace!) došlo jen ty dva dny po sobě, pak už ne, ale už nepíšete, jak dlouho byla přítelkyně na návštěvě, což je také důležitá informace. Nepíšete, zda Dafy ty dva dny více nepila, neznám její denní režim. Mám od Vás strašně málo informací, ale varianty problému jsem Vám napsal, pokud bude přetrvávat, ozvěte se tentokrát prosím s podrobnějšími informacemi...

 

(5.6.2016)
Plemeno: hladkosrstý králičí jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: dobry den pane doktore,mam uz 7 jezevcika,ale zadny mi necural doma na sedacku nebo do pelisku... vloni v srpnu jsem si privezla 2 fenecky jezevciku... dala jsem jim podlozku,na kterou curaly, kdyz jsem nebyla doma..po case jsem zjistila,ze curaji i na koberec pod stolkem....koberec jsem odstranila a zacala to rozinka delat na sedacku...uz to ted dlouho neudelala,tak jsem uz jako nekolikrat nechala profesionalne vycistit a druhy den  tam byly zas dva fleky... rozarka je na me dost zavislacek,takova hysterka...ale jinak na cvicaku posloucha podstatne lip nez barunka...prijde mi ,ze se mi chce zavdecit  poslusnosti.....ale to curani nechapu...sla jsem na to po dobrem a nic....pochopitelne mi i ruply nervy,takze dostla na zadek... barunka je flegmatik...jen kdyz ji rozinka uz hodne usurpuje,tak si udela rychle  poradek..dekuji moc za radu a vas nazor s pozdravem iveta n.

Odpověď: Dobrý den, nejsem doktor, ale Váš dotaz Vám samozřejmě rád zodpovím:) Vysvětloval jsem tu již v takových případech mnohokrát, že pes není kočka a potřebuje svoje potřeby konat venku. Různé podložky a podobné věci jsou pustý nesmysl a pouze napomáhají k rozhození přirozených psích fyziologických pochodů a vrozených vzorců chování, mezi které patří i vyměšování.

Dále - pokud je Vaše fenka zdravá (tedy pokud není primární problém v ledvinách, močových cestách apod.), pak se v takovém případě vždy jedná o stresové chování, tedy psychickou příčinu. Dokud nedáte tuto stránku vašeho spolužití do pořádku, nic se nezlepší. Zkuste prosím místo cvičáku raději upřednostnit vaši vzájemnou komunikaci (doporučuji si důkladně prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO) a napravit zdroj problému. Podle toho, co píšete (bohužel ve Vašem dotazu chybí ty skutečně podstatné informace), je Vaše fenečka spíše submisivního založení a tím pádem i snadněji podléhá pro ni zátěžovým vlivům. Cesta k nápravě ale vede i v těchto případech výhradně přes správnou komunikaci a správně nastavenou smečkovou hierarchii s fungujícím vůdčím jedincem, ne přes plácání na zadek. Pes není člověk, má jiné vnímání světa, jiné priority sociálního prostředí i jiné fyzické a psychické potřeby - na to je potřeba především myslet.

 

(22.5.2016)
Plemeno: velký knírač/3x tibetský teriér
Pohlaví: pes/pes/pes/fena
Stáří: 2 roky/5 let/11 let/10 let
Kastrace:
ne/ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, psíka sme si brali domov ako šteniatko k našim dvom tibetským terierom.TTčka sú pohoďáci a so psami si vychádzajú i napriek tomu,že sú pár.Psík  k nim pekne zapadol a oni ho akceptujú stále. Problém nastal,keď susedovi ušiel pes/drsnosrstý jazvečík/ a zavesil sa malému na nohu.Takto nás napadol párkrát.Vždy sa na nás vyrútil z nenazdajky odniekiaľ.Dnes už majú diery zalátané, ale nám nastal problém.Amhir dorástol a uvedomil si,že má silu a nejaký malý pes mu nebude strpčovať život už len vyštekávaním za bránou.Keď ho začuje štekať tak už len hľadá ako zdrhnúť a zratať mu všetko čo mu spôsobil. Teraz nám domov pribudol 5ročný pes /náš odchovanec-majitelia po 5tich rokoch prišli na to,že pes šteká a susedom to vadí/. Vznikajú konflikty na prechádzkach.TTčka môžu behať voľne,ale Amhir musí byť stále na vodítku. V momente,keď ho pustíme okamžite je zavesený na Luckym a potom sa pustia do sporu aj tí ďaľší dvaja. Začali sme prechádzky riešiť na 2x, je síce kľudná prechádzka,ale podľa mňa to nie je šťastné riešenie.Problém pretrváva i naďalej keď stretneme malého psa.Vtedy je Amhir neudržateľný ako keby získal ešte viac sily a tak ho dávam sadnúť.Trochu sa ukľudní, ale neustále venuje pozornosť  psovi a je strašne napätý. Ďakujem za pomoc pri riešení našeho problému.

Odpověď: Dobrý den:) Jako mnoho jiných, i Vy jste zapomněla na to, že součástí psí smečky musíte být také Vy - a to na té nejvyšší pozici... Pokud tuto zcela základní věc psího života opominete, pak každý pes začne svoje problémy i "problémy" řešit sám za sebe. Což je teď přesně případ Vašeho velkého knírače Amhira, který si samozřejmě začíná uvědomovat nejen svoji velikost a sílu, ale i svoji vrozenou dominantní povahu. Stále ale není psychicky dospělý a nutně potřebuje svůj "maják", který ho naučí rozeznávat podstatné a nepodstatné, věci k řešení a neřešení, který bude toto nedospělé štěně učit a vést je. Tím majákem máte být Vy, ale nejste.

A jak jde čas, tak se Vám postupně rozkládá celá smečka - není to už jen Amhirův "problém", ale jeho nejistota a související chování se začíná zcela logicky přenášet i na zbylé psíky. Za krátký čas budete mít velký problém, na jehož počátku je dnešní neřízená smečka bez fungujícího lidského vůdčího jedince.

Každého psa je zapotřebí odmala vychovávat po psím a učit ho řešit situace, dávat mu příkladové vzorce chování. Pak se mimo jiné vyhnete i tomu, že některého jiného psa začne vnímat jako "třídního nepřítele", vyhnete se přenesené agresi ze stresu (proto je Amhir "zavěšený" na Luckym). A samozřejmě - oddělování prostřednictvím separátních procházek celý problém razantně zhoršujete, místo stmelení smečky ji rozdělujete.

Nejraději bych vám řekl - domluvte se se mnou a přijeďte s celou smečkou naučit se správně fungovat dřív, než to odnesou všichni zúčastnění, toto Vás skutečně nelze učit na dálku. Je to ze Slovenska kus cesty, ale mnoho Vašich krajanů si v minulosti už poskládalo priority a pochopili, že vzdálenost není nejvyšší priorita. I na moje soustředění i tentokrát opět přijedou klienti ze Slovenska. Přímá praktická pomoc je vždy nejúčinnější, proto ji jednoznačně preferuji a ve Vašem případě se musíte naučit spoustu věcí. Je to na Vás, každopádně prosím začněte aspoň studiem PSíCH STRÁNEK FALCO a naučte se základní principy psí smečky, jejího fungování a úlohy vůdčího jedince. Jinak budete pouze sledovat, jak se Váš psí problém zhoršuje a upevňuje.

 

(15.5.2016)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, už dlhšiu dobu sporadicky čítam Vašu poradňu, pomohla mi pochopiť a ujasniť si mnohé veci, považujem ju za veľmi praktickú a je od vás veľmi pekné, že to robíte bezplatne.Teraz mám však problém, s ktorým si neviem rady. Mali sme fenku YT, ale vydala som sa a na žiadosť rodičov ostala u nich. Teraz mi manžel kúpil psíka, bez PP vo veku 1.5 roka, mám ho takmer 2 mesiace. Kúpili sme ho z inzerátu na bazoši, pretože sa nám typovo veľmi páčil. Podľa zdravotného a psychického stavu zrejme nežil v najlepších podmienkach. Väčšinu vecí sme vyriešili alebo ešte riešime, jeden problém však zostáva. Keď k nám prišiel, všetko doma značkoval, ale vonku si väčšinou čupol ako fenka a vyprázdnil väčšiu časť močového mechúra, značkoval málo. Teraz už vonku dvíha nožku a značkuje normálne.
Dala som mu najavo, že doma si to neželáme. Keď niečo označil, nespokojným tónom som mu dala najavo, že sa to nesmie. Keď sa to opakovalo, pristúpila som k zavrčaniu a uchopeniu za zátylok alebo kože na zátylku a zatriasla som s ním. Chcela som aby pochopil, že doma som pán ja a ak si niekto bude značkovať v byte, tak jedine ja :) Psíka pravidelne venčíme 3-4 krat denne a chodí aj na dlhšie cca 1h prechádzky, takže si myslím, že značkovať si môže dosýtosti. Stále si však doma a niekedy aj na návšteve značkuje, väčšinou rohy postele a stola. Má aj podložku(keďže predošlí majitelia tvrdili,že na ňu chodil-nechodil určite). Aj moja bývalá fenka mala podložku, aj keď sme ju venčili, využívala ju hlavne v noci. Aj veterinár nám potvrdil, že u mini psíkov sa môže vyskytnúť zmenšený močový mechúr a teda nevydržia. (aj fenka aj môj terajši psik maju 2kg) Má ju ako poistku,ak by som cez obed nemohla prísť domov alebo ak by som cez víkend spala dlhšie ako do 6.00, ale nechodí na ňu, iba von alebo si označí doma nábytok. Využila som vyhľadávanie ctrl+F vo vašej poradni, hľadala som značkovanie. Našla som 2 dôvody t.j. 1.neujasnená hierarchia kto je pán a 2.stres. Nemôžem prísť na to, ktorý by mohol byť náš prípad. Sallyven (moj psik) ma stále viac poslúcha(keď uvážim že ho mám necelé 2mesiace) napr. privolanie vôbec neriešil(iné povely zatial neučím,toto je pre mna No1) a už je to oveľa lepšie. Keď ho pustím na lúke alebo pri rieke bez vodítka, takmer na 100% príde, dokonca ho odvolám aj od kačky alebo drozda,síce na 2-3.krát,ale príde ku mne a dotkne sa ma a počká, kým mu dovolím aby šiel, vždy ho pekne pochválim, ide ku mne s radosťou, nekrčí sa.Nevrčí na jedlo, a proste mám pocit (možno je subjektívny,neviem, že ma rešpektuje).Už sa postupne aj učí na očný kontakt, pri ceste sa na mňa pozrie, či ideme a takisto sa pýta či už môže jesť z misky, vyhľadáva moju spoločnosť a vyzerá byť v pohode, šťastný. A čo sa týka stresu z osamotenia, tak keď idem z domu, dám mu najavo že odchádzam. Pohladkám ho, poviem ahoj, dám mu peliešok do kuchyne a zavriem spálňu (značkovanie+plávajúca podlaha). Keď prídem domov, vždy ho privítam a pohladkám. On si keď som preč niekedy ociká stôl v kuchyni, vyhreším ho aj keď to nájdem potom, keď ho dám k tomu, myslím že si pamätá,čo urobil. To by mohlo nasvedčovať, že má stres že je sám. Ale nekňučí, nešteká, nič neničí, hocikedy keď prídem ešte vstáva a zíva, lebo spinkal. Roh postele ociká väčšinou nadránom kým stihnem vstať (6.00).
Nespí s nami v posteli, lebo máme vyvýšenú posteľ s úložným priestorom a ak by spadol, mohol by si ublížiť. Peliešok má na zemi vedľa postele, ale večer pred spaním si ho brávam k sebe keď si ešte čítam a pod. Takisto cez víkend ráno ho brávam hore k nám pomojkať. Nemyslím si,že sa cíti odstrčený, akoby sme ho odháňali. Keď spíme niekde inde ako doma, kde je normálne vysoká postel, je s nami pod perinou. Prosím, veľmi by som si ocenila, keby ste nám pomohli zistiť, ktorý prípad je náš,či stres, či hierarchia, prečo sa to deje, a ako to napraviť. Netrápi ma to znečistenie (snáď iba na návšteve,nie všetci sú chápaví), upracem po ňom, ale vadí mi,že je za tým určite príčina v pozadí. Tú by som veľmi rada odstránila. Veľmi vám ďakujem za vašu odpoveď a váš čas(viem,že správa je dlhá) a prajem Vám príjemný deň.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Podle Vašeho popisu jde jednoznačně o dominantní chování - značkování. Jak sama píšete, nedělá to jen doma, ale i  na návštěvách, odpovídají tomu i další znaky chování. Problém tedy není v neudržení moči (to by vypustil vše nebo aspoň velkou část najednou), ale ve vědomých dominantních signálech.

"Poslouchání" v klasickém slova smyslu na povely nebo úspěšné přivolání ve skutečnosti nejsou žádným důkazem skutečné hierarchie - nelze z toho vyvozovat, že pes sám sebe reálně vidí na hierarchicky nižší pozici. Což je i Váš případ.

Je teď zapotřebí zapracovat na Vašem skutečném dominantním postavení, nikoli na tom zdánlivém vycházejícím z úspěšnosti "poslušnosti" nebo vítání. Nezapomeňte, že se k Vám pejsek dostal v psychicky již skoro dospělém věku a přinesl si s sebou i svoje navyklé vzorce chování. Zároveň se však dostal do nové smečky a je zapotřebí dát jasně najevo, že nejvyšší jste tu skutečně Vy. Musíte ted zesílit svoje dominantní chování a stát se skutečným šéfem, který v případě hrubého porušení smečkové hierarchie odpoví dostatečně razantním dominantním signálem. Silné zkousnutí (žádné cloumání v tomto věku pejska!) kůže na krku, ostrý pohled do očí a hluboké zavrčení v situaci, kdy Váš jork něco označkuje. Odpovídající emoce a v případě potřeby i jeho rychlé otočení na záda, pokud se mu to nebude líbit. Buďte pohotová, okamžitě reagujte a nebojte se do toho v tomto případě potřebnou razanci skutečně dát - poloviční reakce bude k ničemu.

Plus zapracovat na své pozici dalšími vzorci (rozhodování, řešení situací atd.) - a uvidíte, jak rychle sama poznáte, že dosavadní pocit toho, že Vás pejsek bere, byl mylný a že teprve teď Vás brát začíná a značkovat přestává. I on sám bude daleko spokojenější...

 

(15.5.2016)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,přeji Vám hezký večer a chtěla bych vás poprosit o radu. Dnes jsme šli s Bonnym na pravidelnou procházku do lesa.Chodíme každý den,ale na kratší vzdálenost na kraj do lesa.Bonny už tuto trasu zná.V lese mu dal manžel povel ke mně. Bonny tento povel nerespektoval,tak manžel zvýšil hlas a Bonny nám utekl domů.Myslím si,že se lekl a proto utekl domů.Doma nemusíme hlas moc zvyšovat,protože na povel ke mně přijde a dostane odměnu.Během cesty neměl Bonny o odměny  zájem.Byl hodinu po jídle,což asi byla chyba.Po příchodu domů (Bonny už čekal na zahradě,protože ho dcera pustila dovnitř ) ,manžel se zvýšeným hlasem Bonnymu vynadal a opět vzal Bonnyho na procházku.Už šel jen na vodítku a jenom kousek,aby si uvědomil,že domů půjdeme,až budeme chtít my.Zachovali jsme se správně? Můžete mi prosím poradit,jak se máme zachovat,když nám opět uteče z procházky domů?A ještě jsem se chtěla zeptat v jakém věku je nejlepší začít s odborným výcvikem.Moc děkuji za odpověd a za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím uvědomte si, že máte ani ne tříměsíční štěně slovenského čuvače. Nemůžete na ně a už vůbec ne na pastevecké plemeno jít cestou "povelové poslušnosti" - ve chvíli, kdy takové štěně ucítí neadekvátní tlak ze strany svého člověka (třeba v situaci, kdy je použito silové "cvičákové přivolání"), zcela přirozeně se odpoutá a půjde tam, kde tlak cítit nebude. Teď ještě k vám domů, ale pokud budete takový přístup aplikovat i nadále, půjde jinam. Stejný nesmysl je praktikování odměn - pastevec není úplatný a podobný přístup vždy vyhodnotí jako slabost, už v tomto věku.

Máte malé štěně pastevce a nejhorší, co můžete udělat, je vidět v něm štěně ovčáka, které čeká na Vaše rozhodnutí. Pastevec je nezávislý, má zcela jiné vrozené vzorce chování a základem je spolupráce, nikoli podřízení. Bude s člověkem fungovat jen tehdy, pokud ten pro něj bude rovnocenným partnerem a to platí už pro malé štěně, které si člověka a jeho osobnost velmi rychle přečte. Základem je komunikace, nikoli povely, proto i Váš dotaz na "odborný výcvik" je zcela nesmyslný - znovu, slovenský čuvač není německý ovčák a jeho povaha, priority a vztah k člověku jsou zcela jinde. Se svým člověkem půjde životem na principu rovnocenné spolupráce, nikoli primární podřízenosti. Vztah si nevynutíte povely, získáte jej pouze kvalitou své osobnosti.

Napsal jsem zde k problematice pastevců už spoustu textu, v Poradně, v Gardýskově rubrice i ve formě samostatných článků (namátkou třeba "Psí obříci"), doporučuji si výše jmenované co nejdříve pročíst a prostudovat, ať dál neděláte zbytečné chyby ve výchově. Správná výchova a hierarchické vedení, nikoli "odborný výcvik" je to, co budete celý život se svým čuvačem potřebovat. Pokud to budete dělat správně, nebudete tlačit na pilu a budete se chovat tak, aby Vás pejsek viděl jako osobnost, pak budete mít spolu skvělý život. V opačném případě nebudete žít spolu, jen vedle sebe.

Po vynadání Vaším manželem a následné cestě na vodítku si štěně pastevce Bonny uvědomilo a do svých zkušeností pečlivě uložilo pouze to, že bylo upoutáno na šnůru, nikoliv k osobnosti svého člověka. Pokud s ním nezačnete pracovat jinak (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), začne se vám všem velmi rychle odcizovat...

 

(15.5.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma krátce (14dní) asi 4letou fenu z útulku. (Kříženka - nevíme čeho, ale je drobná a hlavu má skoro jako vlčák) Není kastrovaná. Už několikrát se stalo, že se doma počůrala, ale nijak nedá najevo, že potřebuje. Poprvé se to stalo večer. Nejdřív ležela, pak se zničehonic zvedla a běžela se napít. Po chvilce se šla mamka podívat a pod topením na koberci byla loužička! A to s ní chodíme 3 - 4x denně (ráno v 5, kolem oběda, odpoledne je s námi na zahradě a večer se chodíme buďto projít před 9vátou do lesa nebo se vypustí na zahradu. Vážně nevím čím by to mohlo být :( pokaždé se to stane jindy a většinou když je někdo doma.. Sama je doma jen dopoledne když jsme pryč, ale často ji kontroluje babička, která bydlí o patro níž. Prostě nedá najevo, že potřebuje a i když se s ní snažíme chodit schválně časteji abysme tomu předešli, tak to nejde. Jednou mi dokonce omylem počurala postel a vypadalo to, jako když o tom sama vůbec neví. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych nechal udělat kompletní veterinární laboratoř, ať můžete vyloučit onemocnění ledvin nebo močových cest. Pokud je fenečka zdravotně v pořádku, pak je dobré si uvědomit, že (s největší pravděpodobností) nevíte, v jakých podmínkách dříve žila a že mohla svůj dosavadní život klidně strávit někde na zahradě a tedy bez hygienických návyků, které si vypěstuje pouze pes chovaný v interiéru. Dále - je s Vámi teprve 14 dnů a to je velice krátká doba ke stabilizaci psychiky pro fenku, která je již delší dobu dospělá a u které se již spousta vzorců chování přesunula do zvykové roviny.

Jinými slovy - po veterinárním vyšetření a vyloučení možných zdravotních příčin začněte s fenkou poctivě pracovat na komunikaci (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a správném hierarchickém vztahu, aby se fenečka začala přizpůsobovat svému novému prostředí. Netlačte na pilu, nezapomeňte, že fenka potřebuje nezbytný čas na aklimatizaci a navyknutí na novou "smečku", ale zároveň nezapomínejte ani na to, že sama to nezvládne a potřebuje Vaši pomoc. Potřebuje získat oporu ve svém vůdčím lidském "majáku", potřebuje se dostat do pevného denního režimu (kterému pak bude odpovídat i její vyprazdňování) a to vše teď bude Vaše práce - nesmíte ji nechat jen samu sobě a likvidovat následky. Musíte zapracovat na příčinách.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechy potřebné informace a nezapomeňte, že o minulosti své fenky s největší pravděpodobností nemáte žádné informace a musíte ji tedy začít postupně poznávat stejně jako ona začne poznávat Vás. To potřebuje čas, empatii a správný přístup - pak se vše srovná do správných kolejí.

 

(8.5.2016)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, zdravím od nás z Krkonoš ( Pec pod Sněžkou-Velká Úpa). Už je to velmi dávno co jste mi dobře poradil s mojí předešlou fenkou zlatého retrívra a tak se na Vás s důvěrou a úctou k Vaší práci obracím znova. Neumím si daný problém najít ve vaší poradně a tak se moc omlouvám, že Vás okrádám o čas. A co mě trápí:
1) moje fenka Corra mi vylítává za srnami a v tu chvíli je neodvolatelná. Dvakrát, třikrát zapískám a vrací se. Snažila jsem se ptát „výcvikářů“ co s tím, ale rady typu….dej jí stahovák, stopovačku a až vyrazí urvi jí hlavu a ona si to příště rozmyslí, nebo další radí koupit el.obojek a dokonce i dojít si pro ni do lesa a tam jí dát kopanec do žeber. Nelíbí se mi ani jedna rada a já tedy nevím co s tím. Pokud je na vodítku je si toho dobře vědomá a srny jí nezajímají, jen se koukne jako, že o nich ví a ani nenapne vodítko.
2) Corra vylítáva na jiné „cizí“ psy pokud je na volno a též se v tu chvíli nedá odvolat. Letí naježená a na psa řve, ale ještě nikdy nekousla a ani nikdo ji – naštěstí. Vůbec tomu nerozumím neb má tady u nás spoustu psích kamarádů ať fen či psů. Od štěněte jsem ji brala mezi psi, lidi, zkrátka mám ji pokud to jen jde všude s sebou. Na chodské psí akci (bonitace) byly ostatní psi též cizí a ona mezi nimi v pohodě běhala na volno a neřešila nikoho. Při povahovém testu kdy jsme šly skupinou lidí kde byl cizí pes jiné rasy byla naprosto v pohodě, psa očuchala a šlo se dál. Pokud si hraje mezi psi naprosto v pohodě přijde na přivolání. I na tenhle problém všichni radí výše zmíněnou stopovačku či el.obojek, bití.
Cvičila no spíš vychovávala jsem si ji sama neb cvičák co tu je funguje jen v neděli a já většinu víkendů pracuji. Poslušnost není dokonalá, zná základní cviky a trošku zvládá i povely na dálku na posunky ruky, ale to cvičíme jen tak, abych ji zaměstnala hlavu a soustředila se. Miluje balónek a šišky, ale ne natolik, aby kvůli tomu udělala kotrmelec. Takže zabavit jí balónem či šiškou a odvést tak pozornost od psa či srny nefunguje. Vím, že něco dělám špatně a chyba bude na mé straně. Nechci věřit že, není jiné řešení než zmiňované „dobré“ rady místních výcvikářů a pejskařů. Pane Dostál prosím můžete mi poradit??
Individuální výcvikový servis u Vás si finančně bohužel nemůžu dlouhodobě dovolit. Jsem sama, syn studuje a já splácím dluhy po zemřelé mamince, takže mám finance rozpočítané od výplaty k výplatě. Snad bych i zvládla časem našetřit, ale čas běží a chování mojí fenky (pokud už není pozdě) se prohlubuje a upevňuje.
Děkuji za přečtení, a pokud je nějaká rada pro mě/nás děkuji za čas strávený nad odpovědí.

Odpověď: Dobrý den, pamatuji se a děkuji za důvěru:) Váš případ je opět typický pro mladou fenečku bez smečkového vedení a učení, která postrádá sebejistotu (což v tomto věku a situaci je naprosto logický důsledek, nemůže tomu ani být jinak) a protože vedle sebe nemá svůj "maják", řeší cizí psy v pro ni zátěžové situaci po svém. Klasickou psí strategií "udělám bububu" a snad se mě leknou...:)

Přirozený lovecký instinkt a reflexy, přirozený u mladého chodského psa a dnes stále ještě v dobrém stavu, pokud se fenka tak rychle vrátí. Nebude-li ovšem vedle sebe mít svůj "maják", budou se intervaly prodlužovat a až poprvé sejme srnku, propadne lovu. Potřebuje svého vůdce, na kterého nejprve koukne a zařídí se podle něj - ok, nelovíme...

Co říkáte - tohle asi skutečně nepůjde vyřešit na dálku, že? Ne, opravdu to nejde, za mými výsledky je vždy kontaktní práce, ne čarování kouzelnou hůlkou. Pomůžu Vám velmi rád dát věci do pořádku, pokud budete chtít, ale budete muset do toho přece jen něco vložit a s fenečkou za mnou přijet.

Nebo můžete dál poslouchat pitomé a nesmyslné rady od cvičákovců, jak je potřeba psa zbít, zkopat, zdeptat a zničit nebo mu rovnou urvat hlavu, aby "něco dělal" nebo "něco nedělal" - jimi doporučovaný elektrický obojek by potřebovali sami, třeba by se jim v hlavách konečně rozsvítilo. Tihle lidé skutečně nic jiného neumějí, Vy sama teď děláte spoustu zásadních chyb (což není zlé, pokud je chcete dále už nedělat) a čas utíká. A ano, za ten čas se psí problémy dále upevňují, prohlubují a zbytečně budete ztrácet další týdny, měsíce a roky tak krátkého života svého čtyřnohého parťáka...

Finance? Ještě jsme spolu nemluvili, neznáte ani konkrétní částku, ale už prý víte, že si to nemůžete dovolit. Nezlobte se, ale já bych na Vašem místě v podobném případě nejprve člověku, který mi může pomoci nebo od kterého bych pomoc rád, osobně zavolal a zjistil reálné podrobnosti, podmínky a možnosti. Vždy jsem zatím vyšel i s vědomím rizika vstříc do té doby naprosto neznámému člověku, pokud jsem došel k závěru, že mi nelže, že mu mohu do budoucna důvěřovat a že to na mě jen nezkouší (což už se také párkrát stalo a moji důvěru k lidem to pochopitelně neposílilo). Proto jenom písmenka nestačí a je to jenom můj osobní postoj a vstřícnost, že neuvažuji komerčně a chci v těchto případech psům i lidem především včas pomoci - psí věk už nikdy zpátky nevrátíte.

Tak si to v klidu rozmyslete - nepřemlouvám, pouze Vám teď pomoc, o kterou žádáte, nabídnu. Pomůžu rád Vám i Coře, ale buďme prosím realisty - potřebuji pracovat přímo s Corrou i s Vámi a je samozřejmé, že do toho budete muset investovat také svůj vlastní čas, energii a určité finance. I můj a Váš veterinář nebo prodejce krmení si za svoji práci vezmou svoji odměnu, i moje práce má svoji hodnotu stejně jako ta Vaše, za kterou pobíráte plat, i já stejně jako Vy platím složenky a mám obvyklé životní náklady.

Ale jak jsem napsal - zavolejte a určitě to nějak vymyslíme.

 

(1.5.2016)
Plemeno: kříženec jack russell teriéra
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pročetla jsem si Váš článek o kastraci a také většinu diskuzí na toto téma. Začnu tím, že než jsem si přečetla různé příspěvky na Vašich stránkách, byla jsem rozhodnutá nechat psa vykastrovat. Důvodem bylo to, že jakmile cítí fenky (nemusí ani hárat), a to buď je jako takové, nebo jejich moč (v trávě apod.), táhne mě k nim, "značky" vylizuje, cvaká u toho zuby, slintá a vůbec mě nevnímá. Když se to stane ve chvíli, kdy je na volno, nedá se naprosto přivolat. Chtěla bych se tedy zeptat, zda je to tím, že je to "puberťák", a s časem (s věkem) se to může zlepšit či zda se s tím dá něco dělat.
Ke kastraci jsem také byla rozhodnutá, protože v mém okolí je každý pes bez PP kastrovaný. Každý si to chválí, každý mi to doporučuje. Navíc je všude kolem tolik informací, že člověk už prostě neví. Ale našla jsem si nějaké zahraniční vědecké studie o výhodách a nevýhodách kastrace. Byla jsem překvapena, že nevýhody převažují, že slibovaný efekt prevence proti různým onemocněním má také svou temnou stránku - jiné nemoci kastrace naopak vyvolá. Nyní jsem rozhodnutá pejska nekastrovat.
Další můj dotaz, na který jsem zde v diskuzi nenarazila je ten, že se často tvrdí, že je pes frustrovaný tím, že nemůže nakrývat feny tak, jak by se mu líbilo. :) Jelikož mám křížence, nedojde k tomu (pokud možno) nikdy. Zajímalo by mě, co je na tom pravdy, protože je to opravdu častý důvod kastrace. Vím, nebo alespoň tuším, že ve vlčí smečce se páří jen alfa jedinci, je to tak? Takže to by pak všichni ostatní museli být frustrovaní... Nebo je to u psů jinak? A případně může můj pes nějak pochopit, že on teda štěňata mít nebude? Myslím tím, jestli když bychom nastolili řád jako ve smečce - my s přítelem alfy, on "pod námi", chápal by svou roli? Asi je to trochu krkolomné, za což se omlouvám, ale opravdu by mě to zajímalo, jak to ten pes pak vnímá a jak na to reaguje, že se pářit nemůže.
Moc Vám děkuji za odpověď a přeji Vám i pejskům hezký den. Jen pro doplnění: Již jsem Vám psala email (26.4.) ohledně problémů s přivoláním, odepsal jste mi a já se plánuji ozvat, až budu méně zaneprázdněná (červenec, srpen). Ale výše uvedené by mě opravdu zajímalo, proto jsem dotaz položila.

Odpověď: Dobrý den:) V prvě řadě chci říci, že jsem nesmírně rád, že jste rozhodnutá svého pejska nekastrovat a že pevně doufám v to, že Vám stejný pohled na tuto problematiku vydrží i nadále...

K prvnímu dotazu - reakce každého psa na fenku (nemusí být nutně hárající) je přirozená a odvislá od intenzity sexuálního podnětu. Mimochodem, stejnými projevy (cvakání čelistí, slintání) pes reaguje i na lidskou moč, jedná se o nepodmíněné vrozené reflexy na pachový/chuťový podnět. Na druhou stranu je intenzita sexuálního vzrušení přímo spojená s pozicí psa v jeho smečce, už jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval. Jinými slovy současnost i budoucnost sexuálních projevů Vašeho pejska bude záviset konkrétně na tom, jak Vy sama zvládnete svoji hierarchickou pozici a vztah s pejskem. V druhé fázi puberty (nynější věk Vašeho pejska) tyto sexuální zájem a projevy teprve začínají a rozhodně s koncem puberty neodeznívají.

Druhý dotaz - pokud pes žije ve smečce (psí nebo lidskopsí), je v ní spokojený, smečka funguje správně a má svého dominantního vůdčího jedince, pak k žádné sexuální frustraci nedochází. Sexuální frustrace je jedním z ventilů obecné špatné pohody nebo stresu psa, podobně jako například bezdůvodné agresivní chování. Pes není králík a jako druh na rozdíl i od lidské společnosti svůj genetický materiál v přírodní smečce předává dál na základě přírodního výběru, tedy svých osobních vlastností a schopností (bohužel u psů v lidském vlastnictví jde tato skvělá selektivita vlivem jejich majitele tak často do kytek). Je tedy naprostá hloupost pohlížet na pejska jako na "chudáka, který si neužije" - a mohu Vás ubezpečit, že újmu na své osobnosti necítí ani sám pes, pokud žije v takovém sociálním prostředí, které je jemu přirozené (psí/lidskopsí smečka se správně fungujícím vůdčím jedincem a komunikací). To je zas jen nesmyslné projektování lidských pojmů a dojmů do světa psího, který je zcela jiný a daleko lépe uspořádaný. S tímto si vážně nemusíte dělat hlavu, pokud svému pejskovi zajistíte pro něj dobré a nestresující sociální prostředí a vzájemný kontakt.

Ještě jedno upřesnění - "alfa", tedy jedinec na vrcholu hierarchické pyramidy, může být v psím společenství pouze jeden. V tom lepším případě tedy buď Vy nebo Váš přítel, oba jím být nemůžete a konečné slovo bude mít opět Váš pejsek. Doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO nebo moje knihy, psí vidění a vnímání světa, jejich psychika a vzájemná komunikace jsou skutečně diametrálně odlišné od světa lidí...

P.S. Také jsem nedávno psal, že nechávat řešení "psí bolesti" někdy do budoucnosti je vždy cesta do pekel. Jinými slovy velice bych doporučoval i ve Vašem případě nenechat problémy s pejskem až na dobu, kdy budete méně zaneprázdněná, ale i za cenu korekce vlastních plánů se snažit ji posunout do bližšího termínu.

 

(1.5.2016)
Plemeno: 2x kříženec
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 2x 4-5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před měsícem jsme si osvojili 2 podvraťácký fenky z útulku. Jsou malého vzrůstu, je jim cca 4-5let, bojácné a nesocializované, zabavené z nevhodných podmínek na konci roku 2013 - kauza Pozďátky cca 60-70 psů v baráku téměř bez lidského kontaktu. Před osvojením jsme 4 víkendy jezdili do útulku na návštěvy - fenky byli spolu v kotci, byli nekontaktní ale neagresivní, neměli ani obojek a nikdy nebyli na vodítku. Na radu jedné cvičitelky - léčba šokem - nečekat a odvést jednu fenku a za týden si dojet pro druhou. Prej kvuli rozdělení a získání výhod naší lidské smečky-nejspíš velká chyba.
První jela Gábi, po zdolání 60km cestě autem to byla poblinkaná hromádka neštěstí, ale velice nás překvapila, po výstupu z auta se na vodítku neduvěřivě prošla po ulici a doma zvědavě vše prošmejdila. Od prvního dne zvládá čistotnost až na pár nehod (sem tam po ránu čůrá do postele). Druhý den začala být kontaktní a dva dny na to už si lehla na záda a nechala si drbat pupík. Od cizích na sebe nenechá šáhnout, bojí se psů a vrčí na TV. V klidném prostředi umí sedni, ke mně a dej pac. Venku se ještě trochu bojí-motorka,šalina,dětské plastové odrážedlo, nákladní auto na hlínu vypouštějící vzduch(to by vystočila i na strom).
Druhá jela Sára po příjezdu dom to vypadalo v autě uplně stejně. Každopádně setkání těch dvou bylo šťastné. Po výstupu z auta ji dlouho trvalo než udělala sama krok, protestovala a nechtěla nikam jit ale čůrala asi 5x. Doma označkovala koupelnovou předložku,oba pelíšky a kobereček. Na druhou vycházku už to bylo lepší, značkovala asi 10x. Je méně kontaktní, pro pohlazení si dojde ale ztuhne. Od prvního dne je čistotná. Venku se bojí ale schovává to za štěkot a chodí se vztyčeným ocasem což mě s bojácností moc nesedí. Pejsků se neboji ale prve na ně šťeká a od cizích pejskařů se nechá pohladit. Jinak se mě nedaří ji naučit ani povel sedni. Vše bylo v naprostém pořádku až do minulého týdne, koukala jsem na TV a Gábi skočila za mnou na sedačku a Sára chtěla taky, nedařilo se ji vylest tak jsem ji podebrala zadek a vyhoupla ji nahoru ale ve vteřině se strhla bitka, nevím kdo začal. Odtrhla jsem je od sebe řekla sem jim že od toho jsem tu já abych rozhodovala kdo bude na sedačce, jak se uklidnili tak jsem je pustila a vypadalo to že dobrý a po 5minutách byli zase v sobě a už týden se nemůžou ani cítit. Byli odděleně, bydlíme v 1+1 a celkem nám to ztěžovalo pohyb. Jedna v kuchyni a druhá v pokoji kde trávíme většinu času ale i při pravidelným střídání mě to nepřišlo fér.Když se vidí mezi dveřma tak na sebe vrčí ale když je na noc zavřeme vedle sebe do přepravní klece(nejsem zastánce) tak je klid. Teď je máme uvázaný v pokoji aby na sebe nedošáhli ale byli spolu. Venčíme zvlášť, večer s přítelem jdem každý na jinou stranu a pak se po cestě potkáme a Gábi letí toho druhýho vítat a Sáry si nevšímá ale ve vteřině jsou zas v sobě, už jsme docílili že mužeme jit za sebou na vzdálenost max. 1metrů ale pořád to nic neřeší.
Nevím která si začíná. Myslím že je to Gábi ta je závislák žárlivá ale po boji je ta co ji musím ošetřovat bebi. Nevím jak to řešit, každopádně vrátit jednu z nich do utulku nepřipadá v uvahu. Prosím o radu jak je dat dohromady. Může mít na to vliv i hárání(Gábi) před 4 dny? A ještě něco o nás dvounohých. Oba milujem psy ale já je beru jako psy a přítel jako plyšáky. Já výchova a výcvik a přítel mazlení a rozmazlování. Začínám intenzivní cvičeni na lepši ovladatelnost ale je to náročné s bojavým psem. Jak máme postupovat aby jsme mohli zase trávit společné chvilky bez rvaní? Každopádně s největší pravděpodobností za Váma nedojedem kvuli vzdálenosti ale kdyby jste věděl o někom z okolí Brna kdo by nám pomohl tak bych byla velice ráda za kontakt. Omlouvám se za dlouhé psaní.

Odpověď: Dobrý den:) Základní problém je v nezvládnutí smečkové hierarchie a vedení z Vaší strany, samozřejmě dále zkomplikovaný tím, z jakých podmínek obě fenky pocházejí. Přivést obě fenky domů odděleně byla také zásadní chyba, ale s tím už dnes bohužel neuděláte nic. Vrátit jednu z fenek do útulku je nesmysl, s tím naprosto souhlasím.

Vím, že se Vám to nebude líbit, ale skutečně Vám nemohu poradit nic jiného, než se se mnou domluvit a s přítelem i oběma fenkami mě navštívit. Potřebujete se prakticky naučit správné postupy, já zas potřebuji pracovat s fenkami tak, aby se jejich psí osobnosti opět dostaly do správných kolejí. To "na dálku" skutečně nejde, nicméně zeměpisná vzdálenost by v podobných případech rozhodně neměla být hlavním kritériem - pokud lidé opravdu stojí o moji pomoc a chtějí vyřešit svoje psí problémy, jezdí za mnou třeba až z východního Slovenska, Rakouska nebo Německa. Je to vše o prioritách a investici do zbytku spokojeného lidskopsího života a doprava z Brna do Liberce opravdu není zásadní problém, navíc s tak malými pejsky - nemluvě o tom, že toto je jasná záležitost pro individuální výcvikový servis, tedy žádné dojíždění na jeden den (bližší viz tato rubrika, máte tam k dispozici i zpětné vazby klientů plus odkazy na související články). V žádném případě Vás ovšem nepřesvědčuji, pouze nabízím formu pomoci, která má reálný přínos, rozhodnutí je pak jen na Vás a pokud budete chtít, zkontaktujte mě prosím již telefonicky.

 

(1.5.2016)
Plemeno: beagle x dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Hezký den, jsme, předesílám, zkušení chovatelé psů, chováme 30 let. Avšak velká plemena. Teď jsme zachránili před utracením (vylovili v pytli v řece)přebytečné štěně,ukázalo se, z množírny, malý kříženec dobrmana a bígla, postavou je malý. Přišel k nám v 6 týdnech. Maximálně se mu věnujeme. Odmala extrémně kouše, ve hře. Nepomáhá vyjeknutí, ani odejít z místnosti, ani mu strčit do huby hračku. Vyjadřuje se kousáním, celé dny vyžaduje hru s hračkami, aport. Sám si hrát nechce, když odmítneme s ním hrát, zavěsí se za nohy nebo hodiny (!)za člověkem chodí s hračkou. Vyběhá se na zahradě, pohyb má, má tu i prolézačky, míče atd. Vyžaduje i na zahradě přítomnost člověka.
Obtížně se učí. Není schopen ani v 10 měsících koncentrace, i když ho nepřetěžujeme a výcvik je krátký, okamžitě co se naučil, zapomene. Když někde ztratí hračku, okamžitě zapomene kde a nenajde ji, to od psů neznáme. Nenaučil se řádně na vodítku, na zahradě dokáže zpomalit (trpělivě se mu věnujeme, denně, pracujeme doma, nedojíždíme do zaměstnání),jakmile je na procházce venku, táhne. Ptali jsme se výcvikáře, ten nám řekl, že se s tím ještě nesetkal. Nepřišel na to, jak na výcvik poslušnosti. Pejsek je roztěkaný, nekoncentrovaný. Žije u nás v milujícím prostředí.
Na vycházky chodí s košíkem (jediné řešení dle veterináře pro jeho bezpečnost),má tendenci polykat kamení. Žere trávu, což je normální, ale polyká i kamení. Veterinář neodhalil, že by měl nějaký deficit ve stravě, strava je pestrá, dostává i doplňky ke krmivu, aby mu opravdu nic nechybělo. Okřiknutí atd. nepomáhá.
Nerad se mazlí (ačkoliv se s ním mazlíme),přízeň projevuje výhradně kousáním. Jeho život je hra, hodiny aportování, kde vyžaduje asistenci člověka. Zase je čistotný atd. V 10,skoro 11 měsících je však stále jako dvouměsíční, není velký posun.
Připomínám, že skutečně máme zkušenost se psy.Tady si příliš nevíme rady, nepomohl ani psí psycholog atd. Dodávám, že otec prý byl též takové povahy, nakonec ho nechali volně pobíhat po vesnici, kde ukradl na co přišel, fena byla na řetěze, majitelé prý zkoušeli vycvičit ji, to se nepovedlo, tak ji dali na řetěz a posléze někomu dali, takže se dostala do množírny.
Poradíte prosím?  Hledáme intenzivně i v diskusních fórech, viděli jsme i pořady Znalec psí duše atd.

Odpověď: Dobrý den:) Jste zvyklí na velká psí plemena (jaká prosím?), píšete, že jste zkušení chovatelé psů a chováte je podle vlastních slov 30 let. A jednoho dne Vám přijde do života pejsek, který je z Vašeho pohledu jiný a nevíte si s ním rady - ani Vy, ani "výcvikář", ani "psí psycholog"...

Napadlo kohokoli z Vás necpat toto štěně do nějakého povahové šablony a nedívat se na ně jen z cvičákovského pohledu následovaného hodnocením "obtížně se učí"? Udivuje Vás, že "není schopen ani v 10 měsících koncentrace" - koncentrace na výcvik, podle toho jej posuzujete? Nikdo jste ho nebyl schopen naučit ani základní chůzi na vodítku - nikdo z vás nepřemýšlí nebo není schopen vyhodnotit vzorce chování křížence beagla a dobrmana a tedy i postup, jak s ním pracovat? Díváte se na pubertální štěně jako na hloupého psa, přitom Vám zcela uniká to, co Vám svým chováním dává najevo, tedy základní deficit skutečné psí komunikace, základního pochopení toho, že jeho povaha a temperament jsou jiné než plemena, na jaká jste zvyklí. Že od něj nemůžete čekat stejné vzorce chování, stejné reakce a priority. Že kombinace nezávislosti beagla a temperamentu a hrdosti dobrmana nedají ve výsledku psa, kterého bude bavit "cvičák" a jeho metody a cíle. Je prostě a jednoduše jiný a tak, jak nerozumíte Vy jemu, nerozumí ani on Vám - a proto je to pro něj všechno daleko horší než pro Vás. Chyba skutečně není v tomhle psím klukovi...

Ztratili jste nejdůležitější čas, kdy se z něj správným přístupem mohl stát spokojený pejsek, se kterým byste v pohodě komunikovali a spolupracovali. Vím, že stav české kynologie je tristní. Je stále uzavřená ve svém tunelu omezeného vidění a postupů vedoucích k určité povelové pseudoposlušnosti vybraných plemen, ale zcela zákonitě selhávající všude jinde. Toto štěně, kříženec beagla a dobrmana, je jenom jedním z mnoha důsledků tohoto stavu.

První zásadní chybou je, že od tohoto štěněte čekáte Vy i jiní "cvičákovou" poslušnost, povelovou oddanost a výsledky pracovního psa. U mixu beaglí a dobrmaní povahy toho nikdy nedosáhnete, i kdyby se všichni cvičitelé světa postavili na hlavu. Výsledkem je z jejich pohledu "hloupý pes", který si nic nezapamatuje, neumí chodit na vodítku atd. Vaše štěně ale není to hloupé - hloupá jsou očekávání toho, jak by se mělo ve svém věku a po prožitých zkušenostech chovat.

Druhou zásadní chybou je naprosto špatný přístup založený na "výcviku" místo přirozené psí komunikace a postupů založených na znalosti psí povahy, místo skutečné výchovy a smečkového vedení.

Mnoho z jeho současných vzorců chování (kontaktáž kousáním, polykání kamení atd.) je dáno jeho stresem a tím, že ho v době prvních dnů/týdnů nikdo neučil komunikačním a hierarchickým základům - to, co se každé malé štěně učí ještě u své matky a o čem jste dobře věděli, že v 6 týdnech nebylo dotaženo do konce. Potřeboval "dovychovat", ne cvičit. Současnost je logickým důsledkem této i dalších chyb.

Ať jen nepíšu  - zvu Vás i s pejskem na osobní konzultaci. Ukážu Vám pro začátek, že pokud děláte věci správně, dostanete i odpovídající výsledky, pokud zohledníte konkrétní psí povahu a osobnost.

P.S. V každém případě máte moje poděkování za zachráněný psí život.

Aktualizace 2.5.2016 0:30hod. aneb následné "poděkování" tazatele za můj čas strávený nad analýzou problému a za nabídku osobní pomoci (níže zveřejněná mailová reakce je v plném autentickém znění). Úsudek o některých lidech si udělejte sami, tohle je skutečně neuvěřitelná reakce, plná nepochopitelné arogance a fakticky zcela mimo. Zveřejňuji ji zde jako nedílnou součást tohoto dotazu a příklad toho, co umí zasažené ego člověka...

Nemame zajem,Vas pristup nas nenadchl.Postupovali jsme prirozenymi metodami,nikoliv cvicak,a neocekavali jsme ani to co od predchozich psu,jak nam podsouvate.Presto dekujeme za Vas cas.Poprosime Vas o vymaz tohoto emailu z pripadne databaze,nezasilat pripadne reklamni nabidky atd.O dalsi komunikaci nemame zajem.

Dekuji Volna

 

(24.4.2016)
Plemeno: bišonek/bišonek/bišonek
Pohlaví: pes/fena/fena
Stáří: 3,5 měsíce/5 let/9 let
Kastrace:
ne/ne/?
Dotaz: Dobry den, mam doma fenu 9 let, jeji dceru 5 let a vnoucka 3,5 mesice. Rada bych si pejska nechala, ale vsichni me zrazuji, uz proto, ze jde o pribuzne, ze s tim budu mit velke problemy. Ocuravani rohu, problemy pri harani fen, atd. Mate s tim, prosim, nejake zkusenosti? Da se to zvladnout nebo je to opravdu tak neunosne?

Odpověď: Dobrý den:) Všechno se dá zvládnout, dokonce i ve velké pohodě - ovšem za předpokladu, že na smečkové hierarchii a vedení majitel pejsků pracuje správně a od samého začátku. Obecně lze říci, že silnější soudržnost (a tedy i větší pravděpodobnost určitého druhu potenciálních problémů) je v sourozenecké linii, psí rodič si svého potomka většinou dokáže úspěšně hierarchicky ukočírovat sám, pokud mu to nezkazí právě člověk. Pokud byste sama měla hierarchicky zvládnuté obě fenky, malý by měl to nejlepší prostředí. V opačném případě (a bohužel tomu některé informace ve Vašem dotazu napovídají) byste ale měla Vy i Vaše psí smečka velký problém, čas hárání obou fenek by v případě nezvládnuté smečky byl jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Velmi doporučuji si prostudovat tuto Poradnu, problémy, se kterými se lidé v podobné situaci potýkají a v mých odpovědích věci, které je potřeba znát a umět.

Pokud nemáte zkušenosti a výsledky se skutečným a úspěšným vedením psí smečky (kombinované, tedy pes i fena) nebo se na to prostě jen necítíte, pak si prosím pejska nenechávejte, s vysokou pravděpodobností by to jednoho dne odnesl kastrací. Rozhodnutí je na Vás, ale buďte prosím zodpovědná a správně odhadněte své znalosti, schopnosti a možnosti...

 

(17.4.2016)
Plemeno: appenzellský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v příštím měsíci bude našemu psovi 10 let. Appenzel může být trvale chován venku, to jsme celou dobu také dělali, v létě, v zimě. Pes má panický strach z dělbuchů a rachejtlí, tak jsmě jej při takovém ohrožení pouštěli jen do chodby, rto mu stačilo. Pes byl vždy při nebezpečí připraven u dveří, někdy se dveře v panice pokoušel čumákem nebo půředními nohami otevřít. Jinak venku má pes k dispozici kotec se zateplenou boudou, zahradní lavičku na ležení a spodní patro venkovního polykarbonátovníku. To platilo skoro 10 let. V posledních třech dnech se mi, vždy ještě za světla v podvečer, pokouší panicky dostat do chodby bez jakékoliv příčiny. Bohužel jsem si před dvěma lety nechal udělat poměrně drahé vstupní dveře a nerad bych je měl od psa poškozené. Jak zabránit a vysvětlit psovi, že jej tam prostě nechceme ani na pět minut. Dnes to zkoušel opět dvakrát, tak jsem jej dvakrát u dveří po pootevření polil vodou z konvičky.

Odpověď: Dobrý den... Jakkoli tvrdě nesouhlasím s tím, jak někteří psi musí žít (spíše přežívat), vždy se snažím jejich majitelům dát šanci, aby něco pochopili. Proto teď asi nedostanete tu svoji "stručnou odpověď", o kterou jste mě v dalším mailu žádal, ale v zájmu Vás i Vašeho pejska toho napíšu trochu víc.

V žádném případě Vám ale nebudu radit, jak udržet Vašeho pejska venku. Zkusím Vám to vysvětlit názorně.

Zavřel byste dveře člověku, který by měl strach a hledal u Vás pomoc?

Představte si, že Váš vlastní život je biologicky omezen na nějakých 12 let (za dobrých podmínek zdravotních a psychických). S tím, že když jste se narodil, odebrali Vás rodičům a přidělili jiným lidem, kteří Vás už deset let, v létě v zimě, drží v kotci. Nakrmí Vás, nechají proběhnout po zahradě, můžete si lehnout na zahradní lavičku nebo do spodního patra venkovního polykarbonátovníku...

Je Vám 10 let a žijete venku, v kotci. Máte panickou hrůzu z dělbuchů a rachejtlí, protože i když je Vaší bytostnou potřebou žít jako sociální tvor v hierarchickém společenství, které Vás učí a chrání, nic z toho se nikdy nestalo. Vašim "majitelům" je to totiž jedno. Nechávají Vás popasovat se všemi Vašimi démony samotného, nemáte svůj vůdčí "maják", který Vám dodá klid a ty démony z Vás sejme. Jediné, čeho dosáhnete, je to, že Vás milostivě pustí do chodby, protože jim Vaše naříkání ze strachu a hrůzy leze na nervy...

Po těch 10 letech Vás potká nový zlý zážitek - něco, co přišlo jednoho podvečera, co Vás k smrti vyděsilo a čeho se teď bojíte každý další den. Protože jste pes, nemůžete jít za svým člověkem a říct "bojím se, protože..." - a navíc vlastně ani nemáte za kým jít, nikdo nemá zájem s Vámi komunikovat. Snažíte se jen zoufale dostat do bezpečí, ke "svému" člověku, protože ten kotec a samota Vás před démony neochrání (mimochodem - přečtěte si tento příběh). Jedinou odezvou "Vašeho" člověka je polití vodou...

Pro Vašeho majitele přece nejste důležitý Vy. On má dva roky nové dveře a bojí se o ně, nikoli o Vás. Nechce je mít poškozené a ani na pět minut Vás nechce mít uvnitř. A nechápe, že Vy nechápete. A Vy nechápete, že on nechápe, že Vás skutečně už pár dnů něco děsí - a že i když tento děs třeba přejde, určitě nebyl první a určitě nebude poslední. On nechápe, že už jste v poměru k délce svého života starý pán a aspoň ke konci byste chtěl mít pocit, že svému majiteli nejste zcela lhostejný. Toužíte po kontaktu a blízkosti své smečky - tak jak touží po kontaktu a blízkosti jiného člověka i lidský druh, nejvíce právě na začátku a konci svého žití. Máte pochroumanou psychiku a stejně tak i zdraví, nedožijete se věku, kterého by se dožil stejný pes za normálních podmínek.

Svůj život jako pes nějak přežijete. Jak byste se na něj ale díval a jak byste ho vnímal Vy sám v kůži svého appenzella? Ještě nevíte nebo už aspoň tušíte, co je ve skutečnosti špatně? Jestli ano, pak máte poslední šanci svému pejskovi jeho život změnit k lepšímu. Vezměte ho k sobě a nenechte ho trápit tím, čeho se bojí. On se nebojí "bez jakékoliv příčiny", jak píšete - jeho strach má zcela reálnou příčinu! Zkuste s ním strávit jediný podvečer venku a rychle zjistíte, čeho se bojí. Pak budete mít dvě cesty, kterými se můžete vydat - buď zvítězí ta dobrá nebo budete znovu zavírat dveře a brát do ruky konvičku s vodou...

Nechci, abyste na moji odpověď jakkoli reagoval. Chci, abyste se nad ní pouze poctivě zamyslel a pochopil, že Váš pes není věc ani hospodářské zvíře, které člověk použije a zahodí. Že stejně jako Vy nebo já má svůj bohatý vnitřní život a potřebu sociálního kontaktu. Že pokud člověk zavírá dveře před živou bytostí, která se něčeho venku bojí a potřebuje pomoc (navíc zde jde o vlastního psa!) a ještě chce poradit, jak je zavřít lépe a pevněji, nebudu mu v tom pomáhat.

Zkuste se nad tím zamyslet a vžít se do pocitů a života Vašeho vlastního pejska - a pochopit, v čem je skutečný problém.

 

(17.4.2016)
Plemeno: kolie (dlouhosrstá? krátkosrstá?)
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moje mamka má 1,5 ročního psa, který poslouchá, jen když se mu chce. Když jsou sami na procházce, občas poslechne, ale jakmile má jakýkoliv jiný podnět (nejčastěji psa), absolutně nereaguje na přivolání - nepřijde, nenechá se chytit, obíhá okolo.... Dnes jsem byla této situace svědkem. Díky této neposlušnosti ho už i málem přejelo auto (na druhé straně silnice byl pes a nereagoval na volání). Mamka se zajímá o psí psychologii a psa takto vychovává (láká na mlsku, otočí se a jde na opačnou stranu, tleská a jinak se snaží psa zaujmout, netrestá když nakonec přijde....).
Já mám 2 malé dcery, které rády chodí k mé mamce. Řekla bych, že pes má děti rád, má radost, když nás vidí, přesto se jednou se po starší dceři ohnal (seděl mezi dcerou a mojí mamkou, o dceři věděl, dcera mu nechtěně přišlápla ocas a on jí bouchl tlamou do obličeje). Mamka psovi nic neudělala, spíš se obořila na dceru, že nemá brečet (nekousl jí, bolelo jí, jak jí tou tlamou uhodil do spánku). Myslím, že to není dobré ani pro psa, ani pro dceru a ani pro paničku. Po mě se pes už také párkrát ohnal. Poprvé mě kousl do ruky (ne moc), když jsem ho odstrčila, protože chtěl roční dceři sebrat z ruky jídlo - řekla jsem to mamce ,ale ta mi nevěřila. Podruhé se po mě ohnal při hře (opět do ruky - dlaně), mamka u toho byla a opět nijak psa neokřikla, asi byla překvapená, že toho ten pes je schopný... Když to udělal potřetí, zalehla jsem ho a převalila na záda, abych mu dala najevo, že pán není on. Po tom se to na čas zlepšilo, ale nedávno se ohnal znovu. JInak pes není agresivní.
Před tímto psem měla mamka fenku bernského salašnického, která také neposlouchala, také si dělala, co chce. Fenku mamka vychovávala stejným způsobem (při venčení jedla cokoliv co našla např. papírové kapesníky, na zákaz nesmíš, fuj nereagovala a ani na přivolání, jakmile přišla - dostala odměnu - jakože má panička něco lepšího), ale vůbec to nepomáhalo. Týden chodil venčit můj manžel - poprvé když snědla, co neměla, ji manžel potrestal (vytahal za chlupy na krku, ale nic hrozného!), a pak už mu nic při vycházkách nesnědla a poslouchala na zavolání. Jakmile pak šla s mamkou, byla "ve starých kolejích".
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak na tohoto psa koliáka. Mám pocit, že tento přístup agilní výchovy nedostačuje. Mám strach, aby pes neublížil mým dětem, když jsou u babičky. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím a chápu Vaše obavy. V prvé řadě je ale dobré uvést věci na pravou míru - přístup Vaší mamky nemá absolutně nic společného se skutečnou psí psychologií (a pokud toto někdo za "psí psychologii" vydává, pak je naprosto mimo). Není se pak čemu divit, že je výchova pejska těžce nezvládnutá, stejně jako byla i výchova fenky.

Pes v tomto věku samozřejmě zkouší hierarchické mantinely, i zde je vidět, že Vaši mamku absolutně neuznává. A ano, může reálně nastat situace, kdy se sejdou okolnosti tak, že může dojít k velice problémové situaci.

Nebudu svoji pomoc směřovat k Vám, to by nemělo smysl - správně fungovat vždy musí člověk, se kterým pejsek žije a který by tedy měl být na nejvyšší hierarchické pozici. Tedy ani Vy, ani Váš manžel, ale Vaše mamka. Dejte jí prosím přečíst tuto moji odpověď s tím, aby mě telefonicky zkontaktovala. Pokud bude mít sama zájem dát věci do pořádku (je nejvyšší čas!), samozřejmě jí velmi rád pomůžu.

 

(17.4.2016)
Plemeno: mops
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den.Mám strašně velkou prosbu, moc Vás prosím o pomoc.Máme doma 2 pejsky.Jsou to mopsici.Jeden má 14 let a druhy 6.Mladšiho jsme přivedli do rodiny a nikdy nebyl nijak velky problém se soužití obou psů.Postupem času jsme si ale všimli,že mladší pes má zvláštní povahu.Když jde kolem pes snaží se na sebe upozornit a je agresivní a poté kolikrát i vyjede po našem starším pejskovi.Když chodíme spát pejsci leží spolu v pelíšku a za malou chvili ale vznikne problém (není to až tak časté).Kdy se třeba rvou.Pejskek nám v posledních letech ale začal očurávat a mi vůbec nevíme co sním,kaluže ale nejsou velké jsou malé jakoby naschvál (psi jsou pravidelně venčeni).Zkoušeli jsme všechno.Když pejskovi řekneme co to tam udělal začne na nás vrčet a kolikrat mame strach aby nás nepokousal což se ještě nestalo.Jsme neštastní a vůbec nevíme co máme dělat.Každý den doma vytíráme a nevíme co s agresivním chovaním pejska máme dělat.Moc prosím a případně děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o primární agresivitu, ale dominanci mladšího pejska v hierarchii své smečky - "očurávání" je ve skutečnosti dominantní značkování, dalším projevem je vyříkávání pozic se starším pejskem. Bohužel i Vy sami jste v jeho očích slabí, máte strach z kousnutí a on to velice dobře ví a odpovídají tomu i jeho signály vůči vám.

Vše je pouze přirozeným důledkem nezvládnuté výchovy (mopsové jsou dominantní plemeno a je zapotřebí od začátku s nimi správně pracovat), nikoli známkou "zlého psa". Špatná zpráva pro Vás je, źe v tomto případě nestačí "radit na dálku" dálku a budete za mnou muset s oběma pejsky přijet, ta dobrá, že Vám s nimi samozřejmě rád pomůžu. Záleží jen na Vás, použe upozorňuji, že ani tento problém nezmizí sám od sebe a pokud to necháte být, budete se všichni trápit čím dál víc. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

 

(17.4.2016)
Plemeno: staroněmecký dlouhosrstý ovčák/labrador
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 11 měsíců/2,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem se přes FB dostala na Vaše stránky. S velkým zaujetím jsem  pročetla a prohlédla vše, co je zde napsáno a vysloveno. Chovám 2,5 letou labradorku s absolvovanými zkouškami z poslušnosti (ZOP, ZZO, ZZO 1, BH), 11ti měsíční staroněmku a 8letou westinku. Nechci si připustit, že bych svým "holkám" nerozuměla. Cítím však, že drobný problém mám. Hyearchii ve smečce zvládám, myslím, bez problémů. Vedoucí labradorka, submisivní westinka a štěněčí puberťák. Labradorka byla u nás první, druhé štěně ovčandy a westinka přišla od mé dcery. Všechny společně komunikují, všechny společně tráví dny. Nemám ambice jakkoli pracovat s westinkou, je prostě na vejminku. Ale starosti mi dělá ovčanda. Jakékoli zvýšení hlasu, jemné pokárání u ní vyvolává odstup, relativní neposlušnost a nezájem. Absolvovaly jsme spolu sranda závod s prvky poslušnosti. Tam mě velmi překvapila, když při odložení vleže způsobně zalehla, ale při mém návratu se  zvedla a se staženým ocasem odklusala pryč. Na mé druhé přivolání zareagovala, nicméně bez velkého nadšení. Proč o tom mluvím, s labradorkou jsem cvičila moc ráda, jí to bavilo a bylo to také vidět. Krásná spolupráce byla vždy odměněna veselostí a chutí pracovat dál. Tuhle chuť ovčanda nemá. Ale proč přede mnou utekla? Nikdy jsem jí nijak neublížila, jen jsem vždy vyžadovala slovně splnění daného povelu. Tak , jak jsem byla zvyklá ze cvičáku: vždy dokončit, ať pes ví, že poslouchání není holubník. Labradorka je moje druhé já, mám ji od měsíce jejího života. Ovčanda od prvního dne, kdy k nám přišla, bydlí venku, na zahradě, ve psím domečku nebo jen tak na trávě. Přes zimu jsme spolu byly méně, teď však společně trávíme každou volnou chvilku. Povahově je zdrženlivější, nicméně, jsme -li sami, je jedinečná. Manžel vyžaduje, aby holky byly přes den venku, už je teplo, takže se jim nic nestane, ale....je to tak správně? Kde dělám chybu? Poraďte...děkuji

Odpověď: Dobrý den:) "Ať pes ví, že poslouchání není holubník" - jako bych znovu slyšel tu starou paní, která kdysi před 20 lety předváděla na cvičáku jako místní hvězda svého středního knírače s "absolutní poslusností" přesně do okamžiku, kdy se ten pejsek, ležící na zemi předpisově vedle nohy, na paní podíval, otočil a navždy utekl pryč - pryč od cvičákového života i člověka, který ho svým nepochopením psí podstaty přestal bavit...

Bohužel, právě nepochopení skutečné psí podstaty a úzký tunel cvičákového přístupu je Váš první problém. Tim druhým je, že Vaše ovčanda nežije s Vámi a psí smečkou, žije na zahradě. Můžete s ni trávit libovolně volných chvilek, ale ona to odcizení vnímá velmi citlivě. Je v plné psí pubertě, ve věku, kdy je pro ni důležitá smečka a vzájemná komunikace, ale Vy ji nutíte do cvičákové poslušnosti, cvičákovými metodami a přístupem.

Třetím problémem pak je nepochopení plemene.

Skutečné plemeno "staroněmecký dlouhosrstý ovčák" není klasický německý ovčák s dlouhou srstí, třebaže se s ním často zaměňuje. Je nezávislejší, inteligentnější, chybí mu charakteristická devótnost a poddajnost německého ovčáka. Proto od své fenky nemůžete čekat vzorce chování německého ovčáka, je tam zásadní posun povahy k výše uvedeným atributům (připodobnil bych povahu hodně k BŠO). A pokud nezměníte Vy sama svůj přístup a priority, pokud budete po fence dále primárně vyžadovat "cvičákovou poslušnost" na základě povelů, pokud bude žít nadále na zahradě, pak bude její odcizování a plachost vůči Vám silnější a silnější. Když Váš tlak přesáhne určitou mez, prostě odejde nebo uteče - od Vás, ne k Vám. Nebude s Vámi ráda a pokud poslechne, tak pouze z donucení.

Pokud jste, jak píšete, skutečně pročetla moje PSÍ STRÁNKY FALCO, pak jste jistě nejednou narazila na rozdíl mezi životem s pejskem "vedle sebe" a "spolu" - na rozdíly mezi povely a přirozenou komunikací, mezi cvičákovým a smečkovým přístupem. Vaše labradorka je povahově jiná než staroněmecký ovčák, vnímáte ji (pod)vědomě jako bližší, je poddajnější, snese větší tlak a vyhoví Vám, třebaže i ona žije svůj život ne takový, jaký by měla. Od své fenky-ovčandy nemůžete čekat stejné vzorce chování, výsledky ani přístup k Vám, pokud se k ní budete chovat jako doteď. Teď se láme chleba, právě v této době si Vaše fenka o Vás dělá obrázek...

Je jen na Vás, kterou cestou se vydáte, zda změníte směr a cíl.

 

(3.4.2016)
Plemeno: hovawart/hovawart
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 9 měsíců/9 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, máme doma v Mníšku u Liberce dvě hovawartí štěňata (nyní 9 měsíců) z našeho vrhu (CHS Snow Meadow) a rádi bychom si je ponechali. Jedná se o dvojčata – fenku a psa. Náš problém spočívá v tom, že „dvojčata“ jsou neskuteční raubíři. Opakovaně ničí nejrůznější předměty zejména z plastu, dřeva, permanentně se rvou, zejména při procházkách, ale i na zahradě, co nevymyslí jeden, vymyslí ten druhý. Každý den s nimi běháme – dopoledne cca 9 km na koloběžce, běží pomalejším tempem vedle koloběžky, odpoledne velká procházka cca 6-8 km po loukách v okolí Mníšku a Fojtky. Pokud je rozdělíme, téměř nic ten zbývající na zahradě neprovede, jakmile jsou spolu, zase něco vyvedou. Když se nám je podaří přistihnout, dostanou po čumáku, jinak jim ukážeme, co provedli a dostanou hlubokým hlasem vynadáno, to se oba plíží..ovšem druhý den to provedou znovu. Pokud byste měl nějakou radu, co s nimi, budeme vám velice vděční. Zatím se nám nechce jednoho u nich prodat, rádi bychom si nechali oba. Velice děkujeme za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Máte štěňata v psí pubertě, navíc sourozence (tam jsou vždy silné vazby), kteří vytvořili svoji vlastní smečku, jejíž součástí nejste. Nestačí brát štěňata jen ven a snažit se je fyzicky utahat (navíc jim takovou zátěží v tomto věku zaděláváte na slušné celoživotní problémy pohybového aparátu), je zapotřebí pracovat na jejich psychice a správné smečkové hierarchii. Nic z toho se teď ovšem neděje a pak to vždy dopadá přesně tak, jak popisujete. Štěňatům chybí jejich přirozené sociální prostředí smečky s komunikujícím vůdcem a učitelem v jedné osobě plus uspokojení psychických potřeb, které každý pes ve svém životě nezbytně potřebuje. Komunikují spolu, ale nekomunikují s Vámi. Ani Vy s nimi, jen je trestáte a oni Vám nerozumějí, proto druhý den provedou to samé...

Máte to ode mne kousek, není nic jednoduššího než mi zavolat a domluvit se pro začátek na osobní kozultaci. Pokud si necháte poradit, nebude do budoucna nic bránit tomu, nechat si fenku i pejska a prožít spolu hezký a plnohodnotný život.

 

(20.3.2016)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu.Naši Lauru v minulosti cca před 1-2 roky napadli 2 psi (nezávisle na sobě), ale nic se jí nestalo. Od té doby, když potkáme nějakého psa, hned vrčí a štěká. Chodíme na cvičák, psi se honí, hrají si, ona okolo nich běhá a pořád štěká, nebo si najde toho nejslabšího a začne na něj dorážet. Nikdy žádnému neublížila. Jak ji mám tomuto chování odnaučit. Hlavně mi jde o chování na cvičišti. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím si, že rozhodující by pro Vás určitě neměla být otázka Lauřina chování na cvičišti. Důležitá by pro Vás měla být její pošramocená psychika, která je důsledkem špatně řešené situace z Vaší strany, kdy jste z banální zkušenosti bohužel vyrobila trauma.

Už jsem to zde v Poradně nesčetněkrát psal a vysvětloval a právě proto jsou zde otázky a odpovědi zveřejňovány, aby se z nich každý mohl poučit. Takže znovu a znovu - pokud pes žije v prostředí, ve kterém neexistuje jeho přirozené sociální společenství (lidskopsí smečka), nemá svůj "maják" (vůdčí osobnost), pak nemá ani příkladové vzorce chování a nemá vodítko, jak zacházet s negativní zkušeností (např. napadení jiným psem). Přirozeným důsledkem pak je to, že negativní zážitek štěněte se pro ně stane traumatem, ve kterém zůstává samo za sebe, protože není nikdo, kdo ho zorientuje v situacích "jde x nejde o život". Není nikdo, kdo mu "vysvětlí", že primární chybu udělalo třeba štěně samo a bylo za ni pouze po psím právu spravedlivě potrestáno. Žije ve světě, kde je nikdo neučí kategoriím "tohle můžeš/tohle nesmíš/tohle tě může zabít". Jeho majitel, který by toto vše měl zastat, pejska totiž jenom bere na cvičák učit povely a rozkazy místo toho, aby ho naučil žít v okolním prostředí. A tak se ze zkušenosti stane trauma a pokud se stejná zkušenost zopakuje opět bez poučení, začne se pes vůči psímu okolí (pokud jde o "psí" zážitek) vyhraňovat. Stejně jako Vaše fenečka Laura. A stejně jako ona si začne honit body na slabších jedincích. Co s tím na Vašem cvičáku děláte?

Já vím - nic. Protože tento přirozený důsledek dosavadního přístupu nelze "odnaučit", neexistuje pro něj povel, i zde je každý cvičák a jeho postupy totálně mimo. Je jediné, co je zapotřebí udělat a to jediné i 100% pomůže, pokud se to dělá správně: celková změna přístupu. Necvičit, ale vychovávat a vést. Začít fungovat s fenkou na základních principech přirozené psí komunikace, smečky jako přirozeného psího společenství se silným a schopným vůdčím jedincem. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a objevte rozdíl mezi přirozeným psím světem a světem nepřirozeným, do kterého své psí parťáky násilím cpou lidé a cvičáky. Mezi psím životem v mantinelech lidské "poslušnosti" a plnohodnotným a šťastným psím životem naplněným spoluprací a smečkovými principy.

Dokud bude Vaše fenka na vše sama, bude se její trauma prohlubovat a její život bude hodně nešťastný. Cituji: "Jak ji mám tomuto chování odnaučit. Hlavně mi jde o chování na cvičišti." je od základu špatná otázka i špatný cíl. Obojí dané "cvičákovým" přístupem. Správná otázka i cíl zní takto: "Jak mám se svojí fenkou komunikovat a vést ji. Jde mi hlavně o její pohodu a spokojený život."

Máte k plné dispozici PSÍ STRÁNKY FALCO, máte k dispozici moji osobní pomoc - jak se k tomu postavíte, je již na Vás.

 

(20.3.2016)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme půlročního labradora (nekastrován) a od mala se ho snažíme odnaučit honit slepice na dvoře. Můžeme říkat, co chceme, pokaždé lovec labrador vystartuje a nenechá si vzít radost prohnat slepici. Stalo se, že ji zahnal do kouta a býval by ji udolal, kdybychom mu ji nevzali. Přiběhne od slepic až na několikáté zavolání, v tomto případě nehodlal slepici opustit. Když pejsek něco dělá správně dostane pamlsek, ale když něco dělá špatně tak jak dál? Děkuji

Odpověď: Dobrý den:) Správnou odměnou pro pejska je emoční spokojenost "šéfa smečky", nikoli pamlsek. Pes není člověk, kterého je zapotřebí uplácet nebo odměňovat za samozřejmý vzorec chování. Stejně tak i psím "potrestáním" je v prvé řadě emoční nespokojenost nebo silný dominantní signál - prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO...

Pokud nechci, aby moje štěně (nebo dospělý pes) něco nedělalo, musím v prvé řadě mít na to, aby to dotyčný ode mne vzal. Musím v jeho očích být na vyšší pozici, musím být schopný prosadit svoji vůli proti jeho, musím být silnější, rychlejší a chytřejší.

Pokud budu hloupý, budu reagovat až v okamžiku, kdy je labrador mezi slepicemi. Pokud budu chytrý, zareguji ve chvíli, kdy se mu tento nápad teprve líhne v hlavě.

Pokud jsem pomalejší než labrador, učiním jednoduché opatření, abych tento hendikep eliminoval - třímetrová vlečená stopovačka, včas přišlápnutá, jej spolehlivě zarazí v rozběhu.

Pokud mám na to, být na vyšší pozici, přivolám si ho následně k sobě a za použití postupů přirozené psí komunikace (prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO) dám najevo svůj názor. Pokud na té vyšší pozici skutečně jsem, člen mojí smečky jej bude respektovat.

Pokud budu chytrý, vyvolám podobných situací víc a pokaždé udělám totéž. Pokud mě můj pes bere, danou situaci si zafixuje jako "tohle dělat nesmím, šel bych proti vlastní smečce a jejímu vůdci" a dělat ji nebude. Je jedno, zda jde o slepice, cyklisty, háravou fenku nebo cokoli jiného.

Základem je pochopit, že správná výchova štěněte i dospělého psa není o řešení jednotlivých situací, ale o řešení systémového přístupu. Správně nastavená hierarchie funguje za všech okolností. Konkrétnímu člověku pak zbývá pouze nalézt mnohdy krutou odpověď na otázku "Jsem v očích svého štěněte/psa skutečným vůdčím jedincem?" - pokud ano, pak vše funguje, jak má, pokud ne, je zapotřebí na tom začít pracovat. Majitel psa a nikdo jiný je ten, kdo má své štěně učit orientaci v běžném prostředí - napřiklad tedy i tomu, že slepice nelovíme...

 

(20.3.2016)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, Jsem martina jarosova a pres stranku na fb jsem se dozvedela ze ste odbornik na vychovu psu. Mame doma v 2+1 pejska pitbul jmrnuje se rocky a 30. Dubna ma mit 2 roky.  Mame ho od utleho miminka ale zacina mu asi puberta, ci nevime, ale zacal nam z niceho nic tahat na voditku. Ohrazovat se na okolni psi, kteri zacnou stekat ( jedna se hlavne o ty male psi plemena ktere si na nej dovoluji) a to s nim pravidelne chodim na dlouhe prochazky i na pole na volne pusteni i na peska at si vyhraje. Pritom od mamky 2 yorksiri kdyz prijdem si chce s nema hrat ale steknou a hned se klidi tak me zarazi ti psi. ... jinak doma nam zacal nicit nabytek. Jako vytahuhe kos otevira skrinky v kuchyni a pritom hracek i balonku ma dost. Nejhorsi je to niceni tech veci jako kyblu smetaku lopatek atd ktere pak roztahava po celem byte. Jenze toto dela vzdy kdyz pritel a ja sme v praci. Ja pracuji od 3 do 11 a pritel na ranni 6 az 14 a po te 11-te kdyz prijdu sodoma komora. Jinak kdyz odpoledne jsme pryc, treba nakupy a jsme u kamaradu, ci jinde, nikdy nic neprovede, tak si s nim nevime rady. ...Vzdy kdyz prijdu dom jde videt, ze neco procedl tim, ze je na miste a nevita se tak uz vim ze zase neco provedl. Tak by jsme chteli poradit co s nim ... dekujeme za radu . Preji pekny zbytek dne

Odpověď: Dobrý den:) Váš Rocky má psí pubertu (o jejím začátku ani nemluvě) už dávno za sebou, ta u jeho plemene probíhá od zhruba 6 měsíců do 15 měsíců věku, i to je jedna ze základních věcí, které je dobré o plemeni vědět. Teď už se dostává do fáze pomalého psychického dospívání (není už štěně a ještě není dospělý pes) a naplno se začínají projevovat jeho genetické predispozice i chyby z Vaší strany.

Pokud si pořídím amerického pitbulteriéra, musím předem velice dobře vědět, do čeho jdu. Na co musím dávat od samého začátku pozor, co nesmím u jeho výchovy zanedbat, co si s tímto plemenem vůčí okolí můžu a nemůžu dovolit. Musím vědět, že díky jeho vyblokovanému sociálnímu chování bude jeho vztah se psím okolím mírně řečeno komplikovaný a musím vědět i to, že navolno puštěný pitbul je velký potenciální problém.

Rocky začíná psychicky dospívat a jeho začínající tahání na vodítku je jeden z varovných signálů vůči Vám - signál říkající "neberu tě, nezvládneš mě, jedu si po svém". Ve spojení s jeho stresovým chováním doma v době, kdy je sám, dál dokresluje nezvládnutí jeho výchovy a vedení. Začíná si plně uvědomovat, že nemá vedle sebe skutečnou autoritu a pomalu se podle toho začíná chovat - venku řeší situace po svém, Vás ignoruje (vodítko) a doma se rozjíždějí klasické vzorce stresových ventilů...

Začněte se Rockymu konečně věnovat tak, jak je zapotřebí. Začněte ho správně vést, aktivně s ním pracovat a komunikovat - pitbul, který se rozhodne žít a jednat sám za sebe, je neřízená střela a velký problém pro své psí okolí! On se nevychová sám, nevychová ho hromada hraček ani procházky bez aktivní a správné komunikace a ani ti dva jorkšíři už pro něj nebudou dlouho "autoritami" (jenom je zná odmala a je na ně zvyklý). Jednoho krásného dne, až se sejdou správné okolnosti, to pro ně může dopadnout velmi špatně. Zatím jde u Rockyho jen o první signály, ale budou se zesilovat a přibudou i další. Pokud s ním opravdu nezačnete pracovat správně po psím (viz PSÍ STRÁNKY FALCO), tak brzy zjistíte, že začne startovat po každém psu, který půjde kolem. Zjistíte, že pitbul není plyšák. Zjistíte, že neuspokojené základní psychické psí potřeby a nezvládnutí přirozeně dominantního psa u něj vždy zákonitě vygeneruje stres, stres agresivitu a agresivita napadání nejprve psího, později ale často i lidského okolí.

Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - výchova štěněte, prirozené psí potřeby, psychika psa, dominance, hierarchie, specifika plemen s vyblokovaným sociálním chováním. Přečtěte si související příspěvky v Poradně, ať skutečně pochopíte, co znamená nezvládnutí výchovy pitbula. Nezvládnutí, které začíná "malými problémy" typu tahání na vodítku nebo devastace domácího prostředí během samoty (mimochodem i na toto téma zde máte dostatek materiálu k prostudování - a devastace v tomto věku jako stresový ventil se mými odpověďmi táhne jak červená nit). Skutečný problém je ale ten, že nezvládnutí základní výchovy a hierarchického vedení má u některých plemen (mezi která patří i americký pitbulteriér) daleko horší následky pro psy samotné i jejich lidskopsí okolí.

Pokud budete chtít, máte samozřejmě jako všichni stejnou možnost za mnou přijet a učit se. Často lituji toho, že někteří majitelé psů s problémem ještě v raném stádiu nemají možnost na chvíli procestovat časem do budoucnosti a vidět, co se stane, když se problém neřeší již na samém začátku. Shodou okolností mi zrovna zítra přijede klientka z Rakouska s pitbulem o tři roky starším, kde nezvládnutí hierarchického problému již před 2-3 lety došlo do dnešní velmi kritické fáze...

 

(13.3.2016)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Minulý týden jsme byli na procházce s naším 5ti měsíčním hovíkem Alasem, běhal kolem nás na louce bez vodítka a najednou se tam objevil 4 letý němecný ovčák bez majitele, chvíli na sebe koukali, ale vzhledem k tomu, že Alas vyrostl ve smečce, kde majitelka měla 3 dospělé feny hovawarty a 1 NO, tak se k němu přátelsky rozběhl, neskákal na něj, jenom se ho dotkl čumákem a v tu chvíli na něj NO brutálně zaútočil. Alas se otočil na záda do podřadné polohy, ale ani to NO nezatavilo před napadáním. Nakonec se nám podařilo NO chytit za obojek, odtrhnout ho a sehnat majitele. Alas neměl žádně rány, ale získal tím evidentně psychický blok, odmítá odejít ze zahrady, pořád se rozhlíží, drží se u nás a je vyděšený. Dá se tento strach ještě nějak odstranit? Nechceme, aby měl strach z ostatních psů nebo je v pozdějším věku sám napadal.

Odpověď: Dobrý den:) Tuto problematiku jsem zde v Poradně již mnohokrát zodpovídal. Pětiměsíční štěně už velmi dobře ví, zda je součástí lidskopsí smečky a zda v ní existuje jeho "maják" (vůdčí jedinec a učitel), nebo zda tato smečka vůdce nemá a kolem něj jsou jen chůvy. Bohužel, Alas má kolem sebe jen ty chůvy, proto se teď bojí. Schází mu jeho silný jedinec, který by pro něj byl oporou a který by z jeho zážitku s dospělým německým ovčákem udělal pouhou zkušenost, ne trauma.

Pokud je štěně na všechno samo, pak podobné situace nemohou končit jinak. Síla psího druhu je v jejich smečkovém sociálním společenství, které každého mladého jedince především naučí, co může, co nesmí, co ho může ohrozit a co ho může zabít. Mladý pes se učí zkušeností, ale pokud ji špatně vyhodnotí, protože tu není nikdo, kdo by mu ji správně "vysvětlil", stává se z ní trauma - pes je vyděšený, vystresovaný a bojí se. A dokud Alas nebude vnímat Vás jako svůj už zmiňovaný "maják", nezlepší se nic. Vy pro něj musíte být příkladem toho, že se ze zahrady dá v klidu a pohodě vyjít, poznávat svět a život a to vše i bez úhony přežít. Pokud s Alasem z té zahrady vyjde vůdce, Alas vyjde s ním. Pokud vedle něj bude pouze chůva, Alas se dál bude brodit ve svém traumatickém zážitku...

Mnohokrát už jsem psal, že v psím světě vše souvisí se vším a se smečkovou výchovou štěněte je zapotřebí začít od prvního dne. Pak se totiž nikdy nedostanete do podobné situace, kdy štěně vedle sebe nemá svůj vzor a příkladové vzorce chování. První velká chyba ve Vašem případě navíc nastala již během řešení konfliktní situace, kdy jste ze zkušenosti (tj. napadl mě pes) vyrobila trauma (tj, všichni psi mě chtějí zabít). Ta druhá probíhá ve chvíli, kdy Alas má vyjít ze zahrady a v hlavě má "bože na všechno jsem sám a když se zase něco stane nikdo mi nepomůže"...

Rozumíte mi? Vše souvisí se vším a Vy se musíte pro svého mladého pejska, který se teprve učí, stát oním již zmíněným vůdcem a učitelem. Takovým, se kterým vyjde ze zahrady v klidu, protože pokud k něčemu dojde, jeho vůdce a učitel to vyřeší. Takovým, na jehož "pojď se mnou" se může spolehnout, protože jeho vůdce a učitel dokáže zajistit bezpečnou cestu a prostor. Takovým, který správně odhadne cizího psa a v případě potřeby včas zabrání konfliktu nebo napadení člena smečky.

To vše by přirozeně zvládl dospělý pes po Alasově boku a měl by to zvládnout i Alasův člověk. Jinak to totiž nejde, Vy sama pro něj musíte být příkladem, vůdcem a učitelem, který ho naučí třeba tomu, že ne každý cizí pes musí být nutně kámoš. A že občas můžete potkat i psa asocialního (i když ruku na srdce - pokud by onen NO skutečně "brutálně zaútočil", jak píšete, Alas by z toho rozhodně nevyvázl bez zranění, takže to beru trochu s rezervou. Ne všechno je takové, jak to na první pohled vypadá a první chybu mohl udělat právě Alas, dospělý pes ho jenom poučil).

Každopádně teď s Alasem co nejvíce choďte ven, mezi psy (spolu na vodítku, ne puštěným navolno!) a do běžného provozu, jakkoli se tomu bude zpočátku bránit. Berte ho do pro něj neznámého prostředí, řešte běžné situace, komunikujte spolu, chovejte se jako silná osobnost, ne slabá chůva. Alas se potřebuje opět dostat do klidu a bez "majáku" vedle sebe to nezvládne. I Vás, když jste byla malá, rodiče učili, že svět kolem Vám neublíží, pokud se v něm naučíte správně pohybovat...

Dále si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k tématu správné psí výchovy (skutečné výchovy, ne bezúčelných povelů nebo pouhého hraní si se štěňátkem) spoustu textu. A pokud budete mít pocit, že to nezvládáte tak, jak je zapotřebí a Alas s sebou dál tahá svého démona, nestyďte se a i s ním za mnou přijeďte. Pokud se to totiž nesrovná hned, pak opravdu hrozí vysoká pravděpodobnost, že vůči jedincům vlastního druhu začne vystupovat konfrontačně. Ne hned, až za pár měsíců - psí démoni fungují jako časovaná bomba.

 

(13.3.2016)
Plemeno: čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem. Moje fenečka je od štěňátka velmi čistotná a velmi rychle pochopila, že k vyměšování má docházet venku. Přes drobné nehody (je ještě mladá), je vše v naprostém pořádku. Problém je, jakmile se k ní kdokoliv skloní. Ihned lehne na záda a počůrá sebe i okolí. Je to nejspíš projev maximální radosti a blaženosti. Jenže v tu chvíli opravdu lehne kdykoliv a kamkoliv, takže se vyválí např. v kaluži (načež se pak klepe zimou) a přitom si navíc počůrá bříško. Koupat ji tak často, když tohle udělá (dělá to, i když jsme doma a přijde se sama pomazlit), opravdu nejde. Používám tedy dětské ubrousky. Ale samozřejmě bych jí ráda vysvětlila, že projevit radost může i bez počůrávání. Jak na to? Nejprve jsem si myslela, že je to kvůli tomu, že se nad ní sklání "něco" velikého, ale opravdu přijde i sama, lehne si, začne vrtět ocáskem, počůrá se a chce se mazlit. Pohlazení jí nechybí. Je obrovská lísalka. Kastrovaná také není. Má za sebou první hárání. Děkuji mnohokrát za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o projev maximální radosti a blaženosti, ale o projev extrémní submisivity. Chce to zapracovat na jejím psím sebevědomí, roční čivava už není malé štěně. A správná čivava je sebevědomý pes, bohužel mnoho lidí ji má spíš za plyšovou hračku, podle toho se k ní chovají a pak to přesně takto dopadá - těchto případů už jsem zažil opravdu hodně...

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde obrovské množství informací o tom, jak funguje psí svět, jak důležité je pro každého pejska jeho přirozené sociální  prostředí - smečka a její vůdce, hierarchická podpora zdravého sebevědomí jako základu spokojeného a plnohodnotného psího života. Vystresovaný silně submisivní pes žije nešťastný život a i jedinec plemene malého vzrůstu má velkou psí duši. Jen vedle sebe potřebuje jistotu a silnou osobnost, ne chůvu. Pak zmizí i počůrání jako jednoznačný projev přehnané submisivity, v tomto věku a po prvním hárání už se rozhodně nejedná o štěněcí neovládání ve vypjatých emočních okamžicích.

Pokud budete potřebovat, není samozřejmě problém se se mnou domluvit na osobní konzultaci.

 

(13.3.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Mám pár dotazů ohledně našeho psa. První a nejdůležitější otázka je ohledně venčení z důvodu potřeby.. (močení, kadění) - Náš pes má 3 měsíce, je to labrador křížený s ořechem.. Máme problém s venčením. Děla to, že když už chce jít ven tak jde ke dveřím.. Tak se samozřejmě sbalíme a jdeme s ním ven. Zpravidla cca co 2,5 hodiny. Bohužel je to proměnlivé, někdy vykoná potřebu ale někdy ne.. Problém je ale v tom, že když ji nevykoná venku, tak přijdeme domů a on vykoná potřebu doma. Nevíme co s tím, a nevíme jak často ho venčit.. Býváme s ním tak půl hodiny venku, protože všechno by rád sežral a většinou jen blbne a chodí kde se mu zamane.
Jak dlouho s ním být venku ? - Zdá se mi jako prkotina být s ním venku tak dlouho jak on chce, podle mého by si měl zvyknout na nějaký režim.
 Jak často s ním chodit? - nám řekl veterinář, že jakmile bude chtít.... taky se mi to zdá jako prkotina. Měl by se naučit že se s ním bude chodit 5x denně.
 Jak vyřešit to, že by žral co vidí ? (včetně kapesníků a je více ulítlý na bílé věci) -Ja ho pokaždě oženu slovem "nesmíš" nebo "fuj" a zatahám za vodítko. Jaká je ale správná "metoda"?
Jak často a jak moc mu dávat žrát ?
Co udělat když přijde a začne jemně kousat ruce? - vždycky okřiknu "nesmíš" a chytnu mu čumák.
Děkuji za odpověď. Byl bych rád, kdybyste mi podali i nějaké doplňující informace. :)

Odpověď: Dobrý den, vezmu to tedy jedno po druhém... Tříměsíční štěně nemá ještě plně vyvinutou schopnost ovládat svěrače, už jsem to tu nejednou uváděl. Nemá schopnost soustředění dospělého psa, nemá psychiku dospělého psa a je nesmysl to od něj očekávat, také je to tu již nesčetněkrát napsáno. Jinými slovy je nanejvýš rozumné tyto skutečnosti respektovat a vzpomenout si, jak jsme se sami chovali jako zhruba dvouleté děti. Pak rychle pochopíte, jak je na tom Vaše vlastní štěně, na co už má a na co ještě ne a že zkrátka musíte být trpělivý a svoje štěně především učit - na principu emoční a slovní spokojenosti (pokud například se vyprázdní venku) a nespokojenosti (pokud udělá chybu). Štěně se nenaučí věci samo od sebe, potřebuje svého učitele, stejně jako jste ho jako malý potřeboval i Vy. A ano, pokud je zapotřebí, budu se štěnětem venku déle (aby samo přišlo na to, že potřeba se daleko lépe a příjemněji vykonává v přírodě než doma) a nebudu to považovat za "prkotinu".

A až zvládnete tuto "prkotinu", pak můžete teprve pracovat na určitém denním stereotypu, tedy že ven jdeme třikrát nebo později dvakrát a mimo jiné zde provedeme všechny vyprazdňovací procesy (což je mimochodem každému psu vrozené, pokud mu to úspěšně nepřekazí jeho majitel). Ale uvést to do praxe při všech vrozených předpokladech může až tehdy, když na to bude mít odpovídající stupeň psychického vývoje a správně provedené předchozí postupy (tedy i to, že teď s ním půjdete ven, kdykoli bude potřebovat, zpravidla tedy poté, co se nají a vyspí, v tom má Váš veterinář naprostou pravdu). Říkat "měl by se naučit že se s ním bude chodit 5x denně" je v tomto věku štěněte nesmysl.

Každé štěně ve věku Vašeho půjde po různých sajrajtech, mezi které patří i posmrkané na zem odhozené kapesníky od lidí, kterým některé výdobytky civilizace (třeba odpadkové koše) jejich okolí úspěšně zatajilo. Na druhou stranu je to skvělý trenažér, na kterém se malé štěně naučí, že každá podobná "kořist" je Vaše, ne jeho. Hluboké krátké zavrčení každé štěně velmi rychle pochopí - daleko rychleji než učení se dalším lidským slovům nebo trhání hlavy...

Doporučenou denní dávku potravy (kterou samozřejmě doladíte dle potřeby, každý metabolismus je individuální) rozdělíte zhruba od konce 3. měsíce věku na 4 díly, od konce 4. měsíce na 3 díly a zhruba od dokončeného 5. měsíce do konce života na 2 díly ráno a večer.

K poslední otázce doporučuji si sednout a prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO (x-krát již vysvětleno, stačí jen číst), navíc zde máte k dispozici i ony "doplňující informace". Správnou psí výchovu, vedení a psí vidění světa je totiž zapotřebí pojmout jako celek a vzájemně provázané postupy, nestačí z toho všeho vyjmout jen část. Jinými slovy - nastudujte a správně používejte co nejvíce ze zde uvedených principů, Váš pejsek Vám to mnohanásobně v dobrém vrátí...

 

(6.3.2016)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, co znamená, když mi štěně vyskakuje na záda. Když byla malá, vyskočila mi po zádech, když jsem přikládala do kamen nebo se sehnula a dělala něco na zemi, to už nedělá, ví, nesmí, ale stále po mě občas zezadu skočí při chůzi. Slyšela jsem, že je to ze strany psa největší útok, ale to mi vůbec nesedí, protože jinak vůbec nijak nevyjíždí, je moc hodná, nosí nám své hračky a dokonce i kost)) Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Nevěřte na nesmysly, Vaše fenka Vás opravdu nechce zabít. Je to štěně plné energie, testuje mantinely a stejně tak by zkoušela skákat třeba na jiného psa. Ovšem ten, pokud by se mu to nelíbilo (a měl by na to správné dispozice), by si velmi rychle poradil a drzou fenečku usměrnil. Pro člověčího parťáka, který chce mít ve smečce aspoň základní autoritu, platí to samé - když se štěně příliš rozjede, je zapotřebí použít základní psí dominantní signály (emoční, zrakové, kontaktní). Pak stačí ostrý pohled do očí, lehké zavrčení a kontaktní signál v dominantní zóně štěněte a pokud je splněna nejdůležitější podmínka, tedy že to vše pochází od výše postavené bytosti s odpovídající autoritou (ať už člověka nebo psa), pak je tento postup účinný a přináší okamžitou zpětnou vazbu.

Pozor na to, že hovawarti jsou jedním z plemen, která díky svým vrozeným vzorcům chování mají právě tyto tendence pro člověka nepříjemného testování a provokování zezadu v povaze - cíleně si vyhledávají tuto pro ně výhodnou strategickou pozici. Je třeba začít s touto hovawartí vlastností pracovat hned od začátku, jinak se přenáší do puberty, později do dospělosti a pokud se to psímu puberťákovi zalíbí (protože ho začne velmi bavit zlobit lidi, kteří si s ním neumějí poradit), máte o zábavu postaráno...

 

(28.2.2016)
Plemeno: leonberger
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, pozdravujem Vas a vsetkych dobrych ludi ktori maju radi psov. Moj dotaz sa netyka nastastie zatial riesenia vaznejsich problemov s mojim psim kamaratom. Budem strucny. Mam skusenosti s NO. / Prvy bol registrovany zachranarsky pes, druhy zije s nami dodnes /. Chcem sa Vas opytat na specifika plemena Leonberger, ktorý pred 14 mesiacmi pribudol ku mne a 9 rocnemu NO. Podla dostupnych informacii ktore sa odlisuju, je to raz spolocensky, raz strazny pes …. Ma v krvi aj pyrenejskeho horskeho psa. Paci sa mi Vase spoluzitie s Gardienom. Podobne by som chcel nazivat aj ja so svojimi psikmi..  V com su rozdielne leonberger a pyrenejsky horsky pes ? Naco sa upriamit u Leonbergera? Zatial nemame vo svorke problemy a Leo ma veľmi prijemne prekvapil svojou povahou. Uz dnes je z neho krasny mlady psik ktory ma v kohutiku 80 cm a velke srdce.

Odpověď: Dobrý den:) Leonberger jako plemeno vznikl v polovině 19. století zkřížením bernardýna, novofoundlandského psa (někdy se uvádí landseer) a skutečně i pyrenejského horského psa. Jsou to krásní psi vzhledem i povahou, ale jako u každého plemene je vždy sázkou do loterie, jak moc typického představitele plemene dostanete - "zvrhnout" se geneticky může leonberger stejně jako třeba pyrenej. Plus další věc pak samozřejmě je, co z konkrétního jedince udělá jeho majitel...

Pokud bych měl od sebe povahově rozlišit leonbergera a pyreneje, pak bych především uvedl to, že leonberger je "dobromyslnější obr" než pyrenej. Pyrenej má typicky pastevecké vzorce chování - vyšší nezávislost, jinou křivku a projevy rozvoje a útlumu vzrušení a agrese vůči predátorovi nebo nedůvěryhodné osobě, vyšší inteligenční potenciál a ochotu i schopnost řešit problémové situace. Leonberger je vůči lidem více přátelský a důvěřivý než pyrenej. Pokud jsou v pořádku genetické predispozice, nejsou u něj patrné dominantní tendence vůči člověku. Pyrenej je čistý pastevec, vyžadující vedle sebe srovnatelnou osobnost z hlediska dominance a přirozených schnopností, leonberger je v tomto jiný - má v sobě sice přirozeného obranáře, ale bez atributů povahy pastevce a má i menší nároky na svého lidského parťáka. Je celkově "měkčí" a dobromyslnější, což je geneticky dáno dědictvím po bernardýnovi a novofoundlandském psu/landseerovi.

Pokud ke svému leonbergerovi budete přistupovat s klidnou autoritou, dostatkem socíální komunikace a především blízkého vztahu (a vědomím skutečnosti, že je povahově zcela jiný než NO), pak budete šťastní oba dva. Nezapomeňte, že je to přeci jen velký silný pes a občas bude svých tělesných dispozic v těsném kontaktu rád využívat, ale pokud to budete opětovat stejnou měrou, bude Vás milovat. Máte velkou šanci si z Lea vychovat opravdu bezproblémového psího parťáka, pokud neuděláte zásadní chybu, pak nebude mít vůči Vám ani dominantní snahy. Leonberger je velký pes s velkým srdcem a citlivou duší a přeji vám oběma, ať si spolu rozumíte a prožijete spolu krásný společný život - a za sebe mu posílám velké pohlazení...

 

(28.2.2016)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 28 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak správně a účinně postupovat a naučit pejska samotě. Po nedávné smrti mé první fenečky RR jsem před měsícem adoptovala fenku RR starou přes 2 roky. Byla v adopci proto, že žila s rodinou, která na ní neměla čas, byla umístěna celý den na zahradě, nechodila na procházky a spala v jakémsi seníku. Zřejmě trávila čas pobíháním okolo plotu a štěkáním na kolemjdoucí psi a možná i lidi. A to je ten náš ,,problém,, který nevím jak přesně řešit - správně a účinně. Fenka je k lidem i dětem velice milá, kamarádská a klidná. K jiným psům už je to horší, tam to považuji za problém toho, že byla za plotem, tak si ke psům vytvořila vztah ,,po svém,,. Momentálně mě ale trápí a stresuje její samota. Jakmile totiž odejdu z bytu vyšiluje štěkáním a skákáním na dveře. Od začátku jí připravuji na samotu tím, že jsem odcházela z místností nebo rovnou z bytu na vteřinku, dvě, pět... a stupňovala jsem to. Vodím jí prozatím sebou do práce, protože si netroufám jí nechat doma hned od rána, aby tam v půl sedmé štěkala (bydlíme v bytovém domě). V práci ji též od začátku učím na samotu tím, že z kanceláře každou chvíli odcházím na vteřinku, dvě, někdy na minutu, či pět minut, podle situace co kde musím zařídit. Ale i tu má tendence štěkat... Před pár dny jsem se dočetla, že je při takovém učení vhodné, aby pes nespal v posteli, takže od té doby jí posílám do pelechu vedle postele a začala jsem protahovat ranní procházky, alespoň na 1 hodinu, jinak odpoledne dáváme 1 - 2 hodiny, co se týče pracovního týdne. Nevím, zdali je to hlubší problém, nebo je tohle její štěkání jen otázkou času, kdy si uvědomí, že se vždycky vrátím a že nemá tedy proč vyšilovat. Jakým způsobem to mohu do přijatelného směru ovlivnit (tedy, že nebude štěkat a nebudu mít stres jí nechávát doma samotnou a bát se sousedů). Jak mám správně postupovat? Před odchodem jsem jí rozházela a poschovávala po místnosti mlsky, aby se čucháním a hledáním unavila, ale neměla tendeci hledat všechno a nakonec stejně skončila u dveří a štěkala. Pak jsem jí začala učit na ,,místo,, kam jí před odchodem odložím, ale jen zavřu dveře je z toho ,,místa,, fuč a žene se ke dveřím, kde štěká. Párkrát jsem se vrátila a odložila jí zase zpátky na místo, jenže to bylo stále dokola a pak mi došlo, že to asi nebude to pravé, protože když se z toho ,,místa,, vlastně hne pryč, tak já hned přijdu, tak proč by tam zůstávala... Jsem z toho bezradná, protože nevím, jak dlouho sousedi mohou její štěkání tolerovat a už si nevím rady, jaké správné řešení nastavit. Děkuji Vám za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde v Poradně tolikrát psal, vysvětloval a stále to nestačí, protože tazatelé nečtou, nečtou, nečtou... Přitom právě to je jeden z důvodů, proč jsou tu dotazy/odpovědi zveřejňovány - aby se z ních mohli poučit i jiní a častokrát tak zjistili, kolik prostoru bylo právě jejich problému již věnováno.

Dobře, tak tedy ještě jednou (a určitě ne naposled, jsem realista).

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že pokud si vezmu do bytu dvouletého psa nebo fenku, kteří svůj dosavadní život trávili někde na zahradě, bez bližšího vztahu se svými majiteli, pak nás oba čeká běh na delší trať a nebude to jednoduché. Protože z hlediska Vaší fenky jde o zásadní změnu prostředí, člověka (smečky) a zažitého denního režimu. Na to je měsíc opravdu krátká doba a mnohokrát jsem na to v Poradně už upozorňoval. Chce to čas a správný přístup.

A právě ten správný přístup se u Vás bohužel zatím nekoná. Nevím, kde jste se dočetla takový nesmysl, jako že při učení pejska samotě je zapotřebí ho vyhodit z postele, navíc to i promptně uskutečnit! Uvědomte si prosím, že jednou ze základních věcí, které musí ve Vašem spolužití s fenkou nastat, je vybudování její důvěry vůči Vám a vybudování základní smečkové hierarchie a vazby. Pokud fenku budete vědomě od sebe odhánět (i třeba do toho "pelechu"), pak děláte vše pro to, aby i vedle Vás začala žít svůj vlastní život zahrnující vlastní řešení "problémů" (třeba toho, že najednou zůstane sama a neví, co s tím). Pokud fenku přijmete do vlastní smečky, budete s ní komunikovat a poskytnete jí hierarchické a sociální zázemí (najděte a přečtěte si prosím tuny souvisejících textů na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO), pak fenka nezůstane ve své mysli sama, ale bude vědět například to, že sice odcházíte, ale vždy se vrátíte. Že pokud ji někde necháte, dá se věřit Vašemu rozhodnutí, že to místo je bezpečné a ona sama tam není v ohrožení. Důvěra a fungující hierarchie je základ a bez toho Vám nebude fungovat nic.

Za další (a opět zde již mnohokrát popsáno) - je nesmysl čekat, že fenku unavíte nějakou hodinovou ranní procházkou. Neunavíte, psa naturelu rhodéského ridgebacka už vůbec ne a už naprosto ne fenku v plné síle zvyklou běhat celý den venku po zahradě. Fyzicky to nejde, ale jde to psychicky - celkové zklidnění, naplnění potřeby sociální komunikace. Opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO a koukněte i na zpětné vazby z individuálních výcvikových servisů, těmi se téma zklidnění přes psí psychiku vine jak červená nit.

Stejně tak je samozřejmě naprosto k ničemu nějaké "posílání na místo" (pes není vězeň) nebo představa, že se fenečka unaví "čucháním a hledáním mlsků". To je v lepším případě jen k zasmání, smutná realita ovšem je, že podobné věci stále přetrvávají jako výchovný folklór ze Starých pověstí psích...

Jediná cesta, která povede k cíli, je splnit všechny podmínky tak, jako byste vychovávala malé štěně. Tedy nejen začít od postupného zvykání na samotu (několikrát denně odchod/příchod, v klidu, bez nervozity, odchozí/příchozí rituály, postupně prodlužovat intervaly - viz PSÍ STRÁNKY FALCO), ale především vybudovat základní stavební kameny - komunikace, smečka, hierachie, důvěra (viz PSÍ STRÁNKY FALCO). Pokud pro svoji fenku nebudete fungujícím vůdčím jedincem, pokud spolu nebudete tvořit jednu smečku, pokud s ní nebudete umět komunikovat tak, aby Vám věřila, pak bude stále ve stresu a tomu budou odpovídat i její vzorce chování - nejen doma o samotě, ale i venku. Pokud budete schopna splnit výše uvedené předpoklady, pak se fenečka postupně psychicky zklidní a čas bez Vás stráví v útlumu, odpočinkem a spánkem, místo stresu přijde psychické uvolnění a klid.

Jeden měsíc je v takových případech málo, ale zatím jste ani ten bohužel nijak nevyužila. Je zapotřebí, abyste ty následující začala aktivně aplikovat postupy, které jsem Vám vyjmenoval (bližší viz nejen Poradna, ale i další texty na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO). Zatím čas pracuje proti Vám a čím více ho promarníte, tím více se stávající stav bude prohlubovat. Dobrá zpráva ale je, že pokud prokážete potřebnou trpělivost, důslednost a schopnost se s fenkou "domluvit", pak se vše v horizontu několika týdnů srovná. A pokud budete chtít, můžete za mnou s fenečkou samozřejmě přijet a nechat si potřebné věci ukázat a naučit prakticky.

 

(21.2.2016)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Prosím Vás o radu ohledně mého 10měsíčního štěněte slovenského čuvače, jmenuje se Angie. Angie je bohužel velmi divoká při vítání pro ni známých lidí, dlouhou dobu na člověka skáče. Snažíme se s ní v klidu přivítat, uklidnit ji, ale i když si k ní dřepneme, začne po nás lézt a skákat. Takto vítá nejen po půldenním odloučení, ale i po hodině. Zkoušeli jsme ji dát na vodítko a těsně před každým skokem s vodítkem mírně škubnout společně s "nesmíš". Ale nezabralo to a my nevíme, jak se s tím vypořádat. Na druhou stranu z toaletky vedle hlavních dveří, na kterou ráda leze, a ze které je potom vyšší, na člověka při vítání neskáče. Také velmi často na člověka jen tak znenadání vyskočí, packami obejme jeho stehno a snaží se po něm "vyšplhat". Obecně se velmi často ohání spíše packami, než aby člověka nebo hračky kousala, jak to dělá většina psů. Občas si před člověka lehne, ale obrací se na záda a opět se ohání packami. Běžně se ale při ležení na zádech nechá drbat na bříšku a je tak schopná i usnout.
Druhým problémem je chování Angie k cizím lidem. Na každého cizího člověka jak doma, tak i na procházce vyjíždí, je vůči němu agresivní, ale zároveň si od něho drží odstup. Nepřiblíží se k někomu cizímu blíže jak na 2 metry, jen kolem něho běhá a štěká na něj.
Angie s námi bydlí v rodinném domě, spí na gauči vedle mé postele. Když nikdo není doma, zůstává sama v chodbě, jinak s námi tráví všechen čas. Pohybu má dostatek, jak z procházek, tak z pobývání na zahradě. S ostatními psy problém nemá, hraje si s nimi. Chtěl bych se Vás zeptat, jak bychom mohli Angie odnaučit skákání při vítání a obecně ohánění se packami, a zda je nějaké řešení, jak změnit její chování k cizím lidem. Předem mnohokrát děkuji za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Angie je teď ve věku psí puberty a samozřejmě zkouší, kde jsou mantinely její přirozené dominance a divočejší povahy slovenského čuvače. Bohužel pro ni žádné nejsou, respektive není v její "smečce" nikdo, kdo by byl schopen zkorigovat její chování v momentě, kdy začne dělat věci špatně. A to už se evidentně táhne od jejího raného štěněcího věku, protože už v té době je třeba stavět základní kameny spolupráce člověka a velkého pasteveckého psa...

Ony totiž všechny Vámi popisované problémy mají skutečně jednoho společného jmenovatele, jednu příčinu a tou je základní nezvládnutí hierarchické výchovy a vlastní pozice. Pastevci se rádi předvádějí a velmi rádi demnonstrují svoji velikost a sílu. A pokud to necháte odmala být a jen sledujete, jak se z malé roztomilé chlupaté kuličky stává nohatý výrostek a ještě později velký silný pes s vrozenou snahou samostatně řešit a rozhodovat situace, pak dochází přesně k tomu, co popisujete. Pastevec vedle sebe nemá srovnatelného parťáka, který by ho v případě potřeby usměrnil, od kterého by se učil a koho by byl ochoten v těchto rolích také akceptovat.

Přivítání Vás a jiných známých lidí je v pořádku, pokud jím Angie dává najevo radost a pozitivní emoce. Není v pořádku, pokud je nekontrolovatelné a Angie se až příliš rozjede. Zklidnění je zcela jednoduché (použití přrozeného dominantního signálu, žádné vodítko a škubání), ale nebude Vám fungovat, protože nemáte vybudovanou svoji pozici silného parťáka. Totéž při jejím "packování" - pastevci (nejenom puberťáci) rádi použivají svoje silné tlapky, rádi používají taktiku "lehnu si na záda a co se mnou teď uděláš" a opět není problém situaci vyřešit několika základními komunikačními signály (ne povely!) a taktickým myšlením (je pořád zapotřebí mít na paměti proporce pastevce, tam nepořídíte hrubou silou). Ale opět je třeba mít k tomu vybudovanou základnu už od malého štěněte co se týče fyzických a především psychických dispozic. Pokud si pastevec nebude myslet, že jste chytřejší, silnějši a rychlejší, pak vás vůbec nebude brát, pokud půjde o hierarchickou dominanci.

Slovenský čuvač je k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý, má to v povaze a je to tak správně. Ale pozor - nesmí to v žádném případě sklouznout k samoúčelné agresivitě! A znovu jsme u Vašeho základního problému - Vy máte být ten, z koho v podobných situacích Angie přebírá postoj a podle koho koriguje svoje chování. Pastevec Vás upozorní, pokud se mu něco nelíbí, ale Vy musíte vyhodnotit situaci a správně se rozhodnout: řešíme versus neřešíme. Pokud řešíme, pastevec aktivně brání, pokud neřešíme, zůstává v klidu a jen má dotyčného bedlivě v merku. Samostatně se rozhodující a útočící pastevec, kterému je názor jeho majitele šumafuk, je neřízená střela a můžete se tak oba dostat do značných problémů...

Upřímně řečeno bych teď na Vašem místě přijal nabízenou pomoc a domluvil se se mnou na osobní pomoci. Na dálku vás dva dát do pořádku nelze, to určitě chápete a pokud za mnou s Angie přijedete, pomůžu i Vám. Rozhodnutí je na Vás, pokud budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

 

(21.2.2016)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: cca 2 roky (nevím přesně, je adoptovaná)
Kastrace:
bohužel ano, dle příkazu adopční smlouvy
Dotaz: Dobrý den, dostal se ke mě Váš příspěvek o kastraci, bohužel pozdě.. V září jsme adoptovali fenku, jelikož jsme měli doma již psa, dle adopční smlouvy musel jeden z nich podstoupit kastraci, kdyby fenka měla šťěňátka, odebrali by nám ji.. V listopadu fenka šla na kastraci a od té doby nám utíká na procházky, pokaždé se vrátila a dnes nechtěla jít ani domů.. jakmile jsme ji dostali domů, koukala provinile, ale chtěla se mazlit.. Žádné tresty za utíkání nemá, jen ji vysvětluji, že tu je doma, tak kde se nám loudá... Pes se k ní nijak odtáhnutě nechová, zda naopak všímá si ji... Dle článku soudím, že mi nakázali úmyslně zmrzačit psa :( .. Ale nejsem první a bohužel ani poslední, strach z odebrání člena rodiny byl silnější :( ...  Bohužel je již pozdě, proto se chci zeptat, existuje něco, co by chování fenky dle utíkání mohlo zlepšit? :( Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve k té adopční smlouvě - psal jsem to ve svém článku jasně: z právního hlediska je smlouva (resp. její část) neplatná, pokud obsahuje ustanovení odporující zákonům ČR. Což požadavek na kastraci s ohledem na znění souvisejících paragrafů Zákona na ochranu zvířat proti týrání naprosto jasně je. Problémem v těchto případech je bohužel chování lidí, kteří místo toho, aby za svého psího přítele zabojovali, jsou ve své hrůze z osobních problémů schopni svého pejska zmrzačit. Navíc ve Vašem případě jste měla situaci ulehčenou podmíněním nechtěných štěňat, což a/ je pouze otázkou zodpovědnosti majitele a uhlídáním kritických dnů hárání, což neni až takový problém, pokud se člověk trochu snaží a b/ z pohledu adopční smlouvy se opět jedná o vyhrožování, které je již za hranou zákona i zdravého rozumu. To, že jste fenku opravdu nechali vykastrovat jako pro Vás nejpohodlnější řešení, raději ani nebudu komentovat, pouze bych se opakoval. Uvést jako důvod strach z odebrání je opravdu jen čirý alibismus a ano, někteří lidé se zachovají stejně, ale jiní díky bohu ne a nesmyslné požadavky vedoucí k zmrazačení jejich psa/feny prostě neakceptují, pokud jim záleží víc na jejich pohodě a plnohodnotném životě. A ano, nakázali Vám úmyslně zmrzačit psa a Vy jste to bohužel i udělala...

Po kastraci trvá několik týdnů až měsíců, než se zbytkové hormony vyplaví, útěky Vaší fenky (pokud začaly bezprostředně  po kastraci) proto nesouvisejí primárně s kastrací (jejíž důsledky se začnou v plné míře projevovat teprve teď), ale s vaším vzájemným vztahem. Pokud k Vám fenka nemá důvěru (a jen tak mimochodem ona velmi dobře ví, co se s ní stalo a kdo je s tím spojený - psi tyhle věci instinktivně vycítí), pak od Vás bude samozřejmě utíkat. Na vztahu mezi člověkem a psem je zapotřebí pracovat, budovat ho, už jsem o tom napsal tolik textu, že opravdu nemá smysl se opakovat. Stejně u štěněte, které máte odmala, jako u pejska, kterého adoptujete ve dvou letech jeho věku - vztah se nevytvoří sám od sebe a dvouletá fenka, která není se svým domovem spokojena, bude hledat jinou alternativu. Váš pejsek se zatím o ni ještě zajímá, ale vzhledem k provedené kastraci to také už nebude trvat dlouho.

Existuje jediná věc, kterou můžete pro svoji fenku udělat, když už jste jí tak dobabrala život. Začít se jí skutečně věnovat - po psím, ne lidským vysvětlováním "že je tu doma a kde se toulá". Vytvořit jí se svym pejskem fungující smečku a fungující maják, který pro ni bude oporou v situacích, kdy jako neplnohodnotná fena bude sama ztracená. Vybudovat hierarchický vztah. Pokud to neuděláte, nic se nezmění, pokud to dokážete, uděláte v rámci zbývajících možností to nejlepší, co můžete. Máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO a informace zde zveřejněné (psí psychika, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec atd. atd.), můžete se na mne obrátit o praktickou pomoc. Bohužel, o plnohodnotný život jste fenečku už navždy připravila (zcela zbytečně!) a třebaže tím prvním viníkem je autor adopční smlouvy, druhým jste se stala Vy, přestože jste měla možnost volby a plné právo požadavek kastrace neakceptovat.

 

(21.2.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer. Chci se na vás obrátit z dotazem mé rok a půl staré fenky křížence. Vzala jsem si ji jako štěně z útulku. Jelikož jsem ji chtěla udělat hezky život asi v tom byla veliká lítost tak jsem ji v podstatě nechala dělat co sama uznala za vhodné. Byla to docela rebelka ale po přelomu roku se změnila a ke mně i k mě rodině a známým se chová opravdu dobře. Je to veliký mazel, ale co se týká nových lidí štěká na ně ale po pár mlskách si je připustí ...nedávno ale u mně doma byla paní na stříhání, ke stříhání ani nedošlo byla opravdu nepřístupná celkem i agresivní . pani mi řekla, že  kdyby neměla náhubek pokousala by ji..což si úplně připustit nechci ale stát se to může.. Do toho nás teď po roce čeká očkování a s toho jsem tedy docela vyděšená.... Co se týká ostatních psů, tak má asi velký strach a štěká nepříčetně a nepřestane dokud se úplně nevzdalíme. Poslední dobou už nechodime ani moc ven protože je to celkem náročné. Ublíženo ji nikdy nebylo ba naopak je to moje mimino :-) možná jsem ji moc rozmazlila a nemá ze mně žádný respekt ale jde mi spíš o to chování k ostatním okolnostem jako jsou cizí lidi a psi....

Odpověď: Dobrý den:) Opět to napíšu zcela otevřeně a bez diplomatických kliček, jak je mým zvykem - nezvládla jste základní hierarchickou výchovu a fenka ve Vás nevidí vůdčí osobnost, tedy bytost, která rozhoduje. Tíhu rozhodování v situacích "cizí člověk" nebo "cizí pes" nese na svých vlastních bedrech a protože ji nikdy nikdo nenaučil, jak tyto situace řešit (resp. že problémové situace řeší vždy vůdce smečky, který je s ní), tak zcela přirozeně jde do agresivní paniky z nejistoty a strachu. Neumí si sama poradit, nemá vedle sebe svůj "maják" a to, co se dnes děje, je bohužel zcela nevyhnutelným důsledkem chyb, které jste při její výchově udělala...

A opět nemohu doporučit nic jiného, než abyste mě i s fenečkou navštívila. Potřebujete se naučit věci od základu a to skutečně na dálku ani načtením teorie nelze. Rozhodnutí je na Vás, ale neodkládejte je, další promarněný čas jenom vše upevní a zhorší.

 

(21.2.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den jmenuji se Lucie Puncocharova, jsem z Karlových Varů, a máme stafordsirkeho teriera x husky s vlčákem kterému je 1 rok a je to pes.Máme takový problém s naším pejskem. Je teda ještě štěně, ale od malinka byl hrozně hyperaktivni. Neustále si honí ocas, když pejska vyzvete k hraní, nemá o to zájem a začne si ,,kouřit ,, přirození.Předem píší,ze žádný problém okolo partií nemá.. A takhle to jde pořád dokola. Dokáže to třeba celý den, i kdyz jsme s ním třeba třeba louce. Veterinář nám řekl, ze je to v pořádku..Nám se to moc v pořádku nezdá. Na ostatní psi, kteří jsou buď vlcaci, nebo borderkolie, na ty hned vyjíždí a začíná být agresivní. Na lidi skáče, a neuvědomuje si, ze uz není malé 4kilove miminko. Ma okolí 30kg. Na vodítku tahá, snažíme se dělat to, co nám paní na cvičáku řekla. Ale stále to nezabírá. Tak nevím zda je to vše normální, takhle se chovat psa jsem ještě nikdy neviděla. Prosím poraďte mi..Děkuji předem mockrát, uz jsme zoufalí.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu psal mnohokrát - nevybouřená psí energie se nezklidní "vyběháním"  a pohybem, ale především sociální komunikací a uspokojením psychických potřeb! Je zapotřebí se mladému psu (štěněti) věnovat smečkovým způsobem, tak jak to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO píšu, máte zde k dispozici obrovské množství informací. Chce si to jen sednout a věnovat čas studiu základních principů psí psychiky a samozřejmě je poté také aktivně používat.

Mladý pes v tomto věku je psí puberťák, kterému se mimo jiné zvyšuje i hladina pohlavních hormonů. A stejně jako u člověka v podobné situaci (tj. sociální nekomunikace druhového okolí a neexistence fungujícího skupinového společenství) budou logicky jedním z jeho prvních stresových ventilů zaměření na pudové potřeby. Špatně je to, že nemá psychické vybití, nemá svoji smečku a už vůbec nemá nikoho, kdo by s ním fungoval jako vůdčí jedinec. To je zcela jasně vidět i na tom, že nezvládáte u 30kg mladého psa (ještě štěněte!) nejen jeho temperament, ale ani základní hierarchii a ovládání, nemluvě o tak základní věci, jakou je klidná chůze na vodítku. To jsou fakta a jako taková je prosím i berte.

Takže je nejvyšší čas začít s tím něco dělat a upřímně řečeno cvičák Vám s tím nepomůže, to už jste asi poznali sami. Pokud tedy budete chtít skutečnou pomoc, rád Vám ji nabídnu - stačí mi zavolat a domluvit se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rozhodnutí je pouze na Vás.

P.S. Prosím přečtěte si toto "Jazykové okénko" - žádná plemena "stafordšírský teriér" ani "vlčák" neexistují. Jsou to základní věci a je to tři týdny, co jsem na tyto věci upozorňoval...

 

(7.2.2016)
Plemeno: anatolský pastevecký pes (kangal)
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu, jak na naši Aidu - Anatolského pasteveckého Kangala. Měli jsme před ní fenku Tibetské dogy, kterou jsme milovali, ale naši sousedé méně. Přes den odpočívala a při setmění začala hlídat a štěkat. Štěkala vždy dlouho a měli jsme tak problémy se sousedy, kteří na nás neustále posílali policii(i ve dne) a udávali nás na Městském úřadě. Proto jsme se začali zajímat o plemeno, které by tolik neštěkalo. Doporučené nám bylo plemeno Anatolského pasteveckého, který si svoji situaci umí vyhodnotit a nebude tolik štěkat. My však máme zkušenosti opačné.Večer začne běhat po zahradě a štěkat ve všech koutech.V noci k ní manžel třeba 3x za noc vstává, ale důvod jejího štěkání a pobíhání neshledává. Moc nás to stresuje s ohledem k těm sousedům. Aida je od prvního dne co jsme si ji přivezli, stále volně se pohybující po celé zahradě.Je hodně temperamentní,co ji přijde do cesty to zničí, trhá prádlo a další věci. To je také problém. A ještě jedna věc - když ji na vycházce pustíme na volno, už ji nedokážeme dostat zpět na vodítko, vždy běhá jen kolem,ale k nám nepřijde. Zachrání nás vždy jiný pejskař,k jehož psovi se Aida přidruží.Nesetkáme se však vždy s nadšením majitele.Děláme něco špatně? Na pamlsky moc nereaguje - mít je nemusí. Chtěli bychom mít z ní poslušného a nezkaženého  psa. Prosím o radu a pokud by bylo třeba, rádi k Vám přijedeme.

Odpověď: Dobrý den:) S každým psím plemenem je zapotřebí pracovat, každé štěně je zapotřebí učit a vychovávat. Pastevec se ve svých přirozených prostředích učí od staršího zkušeného psa i od svého lidského parťáka - jak v které situaci reagovat, co je podstatné a co nedůležité, co je ohrožující a co není zapotřebí řešit. A naprosto stejně je zapotřebí učit a vychovávat (nejen) pastevecké plemeno i v našich podmínkách. Protože pokud to jeho majitel neudělá, tak dochází přesně k tomu, co sama popisujete. Vaše fenka neměla šanci se nic naučit, protože se jí nikdo z vás v tomto ohledu nevěnoval a nevěnuje.

Aida nežije s vámi, žije na zahradě. Neučíte ji, nevychováváte, netvoříte smečku, nemá svůj přirozený vzor a důsledky toho všeho teď začínáte poznávat na vlastní kůźi. Bohužel Vás nepoučil ani život s tibetskou dogou, kde jste evidentně dělali stejné chyby...

Ptáte se - děláme něco špatně? Ano, děláte v tuto chvíli špatně vše, co se týče výchovy a vedení pasteveckého psa. Vaše fenka je v tuto dobu ještě pubertální štěně, psychicky nedospělá, ale křivka dospívání je u pastevců jiná a za pár měsíců zjistíte, že při vašem způsobu "spolupráce" se začne vůči vám vyhraňovat a odcizovat - už teď jsou tam jasné příznaky. Nezvládli jste (nevěnovali jste se jí) základní výchovu. Kangal není plyšák, kangal je velmi ostré nezávislé dominantní plemeno a špatně vychovaný kangal se stává velkým problémem i vůči vlastnímu majiteli, pokud začne žít, vyhodnocovat okolí a řešit situace sám za sebe. V okamžiku, kdy začne hlídat všechno proti všem, je zle. Pokud má hlídat a dávat vědět o vetřelci jen za určitých okolností, pak mu tuto zásadní informaci musí někdo dát. To se doteď nestalo.

Za další - je třeba rozlišovat meži psychicky nedospělým a dospělým psem. Štěně (nedospělý jedinec) se teprve učí, tedy pokud má od koho. Nelze od štěněte (kterým je i Vaše fenka) čekat odhad situace, zkušenosti a nadhled hotového dospělého psa.

Máte opravdu nejvyšší čas změnit svůj přístup, začít svoji fenku vychovávat a učit, stát se pro ni důležitými. I její chování na procházkách zcela jasně dokumentuje, že k vám vztah nemá, nejste pro ni autoritou ani smečkou. U plemene, které již v tomto věku má v sobě výraznou přirozenou nedůvěru vůči cizím, je to jasný signál hledání autority a smečky jinde. A chtít motivovat pastevce pamlsky už je opravdu nesmysl a doklad základní neznalosti povahových charakteristik plemene...

Napsal jsem vše zcela otevřeně tak, jaká je současná realita. Je třeba nazývat věci pravými jmény a v tomto konkrétním případě je příliš moc věcí špatně. Ale samozřejmě Vám velmi rád pomůžu, pokud o pomoc skutečně budete stát. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

 

(24.1.2016)
Plemeno: gordonsetr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Chtěla bych se s Vámi poradit ohledně našeho Borga. Jako správný lovecký pes má vyvinutou potřebu běhat a neustále něco hledat. Před několika lety jsem s ním byla na loveckém "soustředění" vedeném myslivci, kde mi ho pochválili, jak má krásně široký záběr na poli, a že hledá pěkně systematicky. Bohužel se však dodneška nenaučil vystavovat, a proto jsem ho nikdy pro lovecké upotřebení nijak více nevedla - přeci jen je to hlavně náš kamarád a člen rodiny, myslivec nejsem a ani jsem neměla nějaké ambice ho uchovňovat.
Krásně široký záběr je sice velmi praktický na poli, při lovu, ovšem velmi nepraktický při běžném venčení. Když jsme doma nebo někde na návštěvě, je od nás Borg takřka neodlučitelný, dalo by se říci závisláček, prostě si hlídá svojí smečku. Venku je z něj však suverén s primárním zájmem běžet, vyhnat ptáčky z křoví, prohnat vrány nebo zajíce na poli apod., což už je problém.
Loni jsme kvůli mé práci přestěhovali kousek od letiště v Ruzyni, máme tu všude pole, ale je zde také dálnice na Karlovy Vary, která by pro běžného psa nebyla problém, ale obávám se, že je dost blízko pro Borga (v tomto ohledu jsme naštěstí ještě žádný problém neměli, ale stačí jeden bažant nebo zajíc a neštěstí bude na světě). Našim největším problémem je tedy poslušnost, která se bohužel snižuje s rostoucí vzdáleností od nás a s rostoucí únavou Borga. Zhruba do 50ti metrů je schopen přijít na zavolání na 90%, ale jak vzdálenost roste, tak přestává vnímat/poslouchat.
Ráda bych s ním chodila na výlety, s manželem jezdíme na kole a rádi jezdíme na Singl trek pod Smrkem, kde si myslím, že by se Borg mohl skvěle vyběhat a taky trochu mentálně vyblbnout, přeci jen jako setr potřebuje pohyb, který mu v žádném případě nechci upírat.
Chtěla bych Vás proto poprosit, zda-li byste nám mohl pomoci, aby si nás Borg více hlídal, držel se nás a neměl "potřebu" zmizet na protilehlý kopec při honbě za něčím zajímavým. Samozřejmě za Vámi s Gardýskem velmi rádi přijedeme :) Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na pejscích je jedna z krásných věcí ta, že jsou velmi flexibilní a jejich vrozené schopnosti lze buď posilovat nebo naopak potlačovat tak, abychom si ze svého čtyřnohého kamaráda vychovali pejska takového, jakého chceme (potřebujeme) pro společný žívot mít. A čím dřív začneme, tím lépe. Pak i z psa loveckého dostaneme psa "normálního", tedy takového, který nebude mít venku za výhradní smysl života hledání stopy, vystavování nebo lov zajíců (jako partner západosibiřské lajky, kontaktního nezávislého lovce, dobře vím, jak se tato práce vyplatí a především "že to jde").

Naprosto rozumím tomu, že "široký záběr" loveckého psa není to pravé pro běžné denní spolužití a pohyb navolno, navíc v blízkosti provozních komunikací. Stačí opravdu málo a pes přepnutý do loveckého režimu se rychle dostane do neštěstí...

Rád Vám s Borgem pomůžu a naučím Vás s ním fungovat jinak k oboustranné spokojenosti, ale samozřejmě tu Vás i jeho potřebuji mít. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné podrobnosti.

 

(17.1.2016)
Plemeno: labrador x ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu a Váš názor. Nejde mi odeslat Váš formulář na poradně tak píši zde. Vzali jsme si nedávno z útulku fenku asi 5 let stará křížence labradora a asi ohaře. Nekastrovaná. K lidem a dětem je neuvěřitelně hodná a naprosto oddaná a není s ní jediný problém. Je ale neuvěřitelně agresivní na všechny psy. Pokud vidí psa začne hrozně bafat, štěkat a být agresivní.  Pokud je pes na vodítku tak je hodně agresivní, ale když se k nám přiblížil pes bez vodítka byla to naprosto strašná, šílená reakce. Skákala na vodítku, trhala, zuřila opravdu jako bojový pes. Nebo když je tma a potká psa tak je to také stejná reakce. Nebo když pes běží směrem k ní A čím větší pes tím je víc agresivnější. Když pes stojí a nehýbe se je to trochu lepší. Když psa nevidí i když tam je nebo ji otočím směrem od psa je to lepší. A také následně hned po této situaci se vždy vyčůrá. Je to ze strachu? Je to obranná agresivita? Jak bych měla postupovat aby se agresivita aspoň zmírnila? Moc o ní nevíme jen, že žila dříve u nějakých asociálů a pak ji vyhodili na ulici kde dlouho žila a pak skončila v útulku. Jde to v tomto věku ještě změnit? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) I v dospělém psím věku lze změnit v podstatě cokoli, pokud na to jde člověk správně, netlačí na pilu a uvědomuje si, že některé věci budou běh na delší trať. To samé platí i pro Vaši fenku. Skutečné příčiny jejího chování ale nelze určit na dálku bez možnosti přímé práce s ní a správného vyhodnocení, kterému pak bude odpovídat i konkrétní další postup. Tato správně provedená diagnostická fáze je životně důležitá, protože pokud zvolíte špatný postup, pak stávající problém pouze výrazně zhoršíte - stejně tak v případě, pokud s ním nebudete dělat nic. Agresívní psí chování nemá vždy černobílé pozadí a zda je hlavní příčinou strach a nejistota nebo naopak dominance, to lze poznat pouze z osobně viděných (ne zprostředkovaných) signálů, řeči těla a dalších zpětných vazeb - v podobných případech je alespoň pro mne osobní kontakt nezbytný, pokud mám skutečně pomoci a ne si jen na dálku hodit mincí "panna/orel". To samé, tedy osobní kontakt, pak samozřejmě platí i pro moji následnou práci, kdy dávám věci do pořádku na straně pejska i jeho majitele...

Umím Vám i fence pomoci, ale jak jsem napsal, potřebuji vidět skutečné vzorce chování a poznat skutečné zdroje problému. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

 

(10.1.2016)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu s naším štěnětem labradora (věk 4,5 m) Je to přátelský, milý pes, který se rychle učí. Během měsíce se u nás naučil všechny základní povely. Cvičení ho baví, především když je za to pamlsek. Jeho poslouchání mimo cvičení však nefunguje. Poslouchá jen mého přítele, který je na něj hodně přísný a tvrdý. Nikoho ostatního neposlechne. Před pár týdny začal odmlouvat. Kdykoliv mu něco zakážeme, začne štěkat, vrčet a vypadá, že by chtěl kousnout. Tohle štěkání mu vydrží i několik hodin. Jediné co pomůže je vystrčit ho pryč na hanbu. I tam ale trvá než se zklidní a ještě předtím udělá nějaký naschvál (buď loužičku nebo něco rozkouše). Pročetla jsem spoustu článků jak si získat u psa autoritu, co se smí a nesmí dělat, ale nic na něj nezabírá. Potřebuji aby poslouchal především mě a také zbytek rodiny, protože my s ním trávíme nejvíce času. Další problém je ten, že pořád všechno žere. Přesto že chodí venku na vodítku, vždy něco vyhrabe a když mu to chceme vzít, rychle to spolkne. Minule nám vyzvracel kaštan. Nevíme jak ho to odnaučit, aby nemusel chodit s náhubkem a mohl se i volně proběhnout aniž by ho to ohrožovalo. Předem moc děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát už jsem v Poradně tyto věci vysvětloval. Čtyřapůlměsíční štěně se necvičí, ale vychovává. Uvědomte si, že jeho psychika je v tomto věku na úrovni předškolního dítěte - nemá ještě potřebnou schopnost soustředění, jeho vzorce chování v tomto věku v naprosté většině situací nevycházejí z rozumových analýz a zkušeností, ale z instinktivních reakcí a vrozených vzorců chování. A tyto skutečnosti je zapotřebí zohlednit jak ve výchově malého štěněte, tak ve vyhodnocování jeho chování a reakcí.

Lidé bohužel velmi tlačí na pilu. Sami žijí ve zrychleném tempu a stejně tak v těchto případech nahlížejí i na své psy - honem honem a v půlroce ať je z něj hotový pes. Je to nesmysl, stejně tak jako tvrdit, že štěně se v době mezi 3,5 a 4,5 měsícem věku naučilo (a především na ně spolehlivě reaguje!) všechny základní povely. Vezměte ho do reálného provozu navolno a velmi rychle poznáte, že tomu tak není.

Navíc už sama vidíte, že "povely" Vám jsou nanic, protože pejsek Vás nevidí (a v tomto konkrétním případě ani nemá šanci) jako autoritu. Proč? Protože ho jen cvičíte, místo toho, abyste jej prioritně vychovávala - včetně sebe sama, protože i být vůdčím jedincem se člověk musí naučit. Protože Vás právě z tohoto důvodu nebere, začíná Vám to dávat najevo - a to ještě zdaleka není v pubertě, pokud nezměníte přístup, budete za dva měsíce nešťastná a on taky. A pokud reagujete na jeho hierarchické testíky "vystrčením na hanbu", pak v jeho očích Vaše pozice klesla k nule...

Štěňata je zapotřebí především učit, ne je jen cvičit nebo si s nimi jenom hrát. A tím učením nemám na mysli povely a cviky poslušnosti, ale hierarchickou smečkovou komunikaci - tohle můžeš, tohle nesmíš, tohle tě zabije (a jen tak mimochodem - psa může zabít i třeba ten kaštan ve střevech). Ne "odnaučovat", ale "učit". Vnímáte ten rozdíl?

Stejně jako v jiných podobných případech, i Vy máte možnost využít mé osobní pomoci. Budete-li chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme se.

 

(3.1.2016)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 8 let
Kastrace:
ano (pravděpodobně v 6-7 letech)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu. Fenku jsme si vzali z útulku, odkud jsme dostali poměrně přesné informace o problémech, kterými trpí: je bojácná, nemá ráda muže a hluk. Fenka byla v útulku více než rok. Vilínek je u nás teď půl roku, takže jsme ji poznali trochu lépe. K dětem se chová vlídně. Nemůžeme říci, že nemá ráda muže - s pánem vychází v pohodě, je nedůvěřivá k cizím, každý hluk ji stresuje. U domu hlídá - štěká, pokud přijdou řemeslníci, štěká i na ně a je schopná kousnout. Pokud na ni ovšem takový cizí člověk upře pohled a promluví přímo, odskakuje dozadu, evidentně se bojí, ale nebrání jí to v tom, oběhnout budovu a pokusit se zaútočit zezadu.  Toto vše provádí, pokud jsme doma. Pokud odjedeme, zaleze si do boudy a spí, nevylézá, neštěká ani na pošťáka.
K nám se chová mile, je mazlivá, užívá si drbání a hlazení. Je poslušná, pokud se nesetká se stresujícím faktorem:
1. Cizí lidé potkaní na procházce - z klidné chůze na vodítku se stává zápas, začne "jančit", vysmekává se z obojku. (Víceméně totéž s velkými auty - to zvládáme o trochu lépe).
2. Strach z ran (podle mne má zkušenost se střelnou zbraní) - při výstřelu i v dáli zalézá do boudy, do domu, klepe se strachy, jektá zuby, sleduje oblohu, strop, lustry odkud evidentně očekává útok. V tomto stavu se nás bojí, má problém k nám přijít.
3. "Špatné probuzení" - někdy se probudí do výše popsaného stavu, v němž nám nevěří,  sleduje oblohu, strop, lustry odkud evidentně očekává útok, drží si odstup...
Neznáme celou historii jejího života, ale zřejmě nebyl takový, jaký bychom psům přáli. Reaguje negativně i na slabou větévku v ruce, na noviny, vyklepnutí žrádla z alobalového obalu... Neumí si o nic "říct" - nekňučí. Vůbec neuvažujeme o tom, že bychom se jí zbavili, jen bychom jí rádi pomohli zbavit se strachu, aby si to válení na kobercích a nahřívání zad, všechno to drbání, hlazení, mazlení, honění koček a míčků a vyhřívání na sluníčku mohla užívat naplno. Nemám žádné zkušenosti s týranými psy a tak nevím, zda je naše přání v jejím věku možné. Je to ale tak vlídný a milý psík! Můžete jí, prosím, pomoci?

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě velmi rád pomůžu fenečce i Vám. Panika fenky v popisovaných situacích je přirozeným důsledkem několika základních faktorů - zažitých zkušeností z její minulosti, které negativně ovlivnily její psychiku a vnímání okolí, neexistujícího "majáku" (vůdce smečky a smečka jako taková) v její současnosti, chybného přístupu z Vaší strany (každý pes potřebuje vůdce a učitele, ne chůvu - potřebuje sociální kontakt se svojí "smečkou", ne boudu) a bohužel v neposlední řadě i kastrace, provedené zřejmě již v útulku...

Pokud jste trochu prostudovala moji Poradnu, určitě víte, že Vám určitě pomohu, ale je zapotřebí, abyste za mnou i s  fenkou přijela - pomoci na dálku v podobných případech skutečně možné není, potřebuji pracovat s fenkou kontaktně. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky, domluvíme potřebné podrobnosti.