Internetová poradna

PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál     
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!     

Pomocí připraveného formuláře mi můžete posílat své dotazy a problémy z oblastí: výchova a výcvik, veterinární péče, psí výživa, korekce problémového chování pejska, smečka, komunikace... a všeho ostatního, co se týká pejsků. Všechny došlé dotazy a odpovědi na ně zde uveřejňuji, aby si je mohli přečíst i ostatní návštěvníci PSÍCH STRÁNEK FALCO. Jsou publikovány podle data v pořadí odshora dolů, nejnovější příspěvek je tedy úplně nahoře, nejstarší úplně dole. Příspěvky staršího data naleznete v archivu.

Postup zadání dotazu:

  • Prostudujete si pravidla Poradny uvedená v rámečku pod tímto textem.
  • Odsouhlasením pravidel a kliknutím na odkaz "AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ" otevřete okno se zadávacím formulářem.
    (Technická poznámka:
    formulář se nemůže zobrazit, pokud máte ve svém prohlížeči implicitně zablokována tzv. vyskakovací okna.)
  • Vyplníte VŠECHNA POLE (psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod) ve formuláři.
  • Ve formuláři odkliknete tlačítko  Vygenerovat zprávu .
  • Ve vašem poštovním klientu se následně vygeneruje nová emailová zpráva. Tu pak odešlete jako jakoukoli jinou zprávu, není zapotřebí již nic doplňovat nebo měnit. Jinými slovy jediná věc, kterou nesmíte zapomenout, je odeslat poštu a předem zkontrolovat, zda mail obsahuje všechny požadované údaje.
  • Pokud nemůžete svůj dotaz odeslat přes formulář (nemáte na počítači nainstalovaného mailového klienta), odešlete jej prosím klasicky mailem výhradně na mailovou adresu poradna@psiskolafalco.cz a nezapomeňte uvést všechny povinné údaje!

 

PROSÍM O RESPEKTOVÁNÍ NÁSLEDUJÍCÍCH NÁLEŽITOSTÍ VAŠEHO EMAILOVÉHO DOTAZU aneb ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PORADNY:

- kultivovaný dotaz motivovaný skutečným zájmem o psa
- pravdivé a úplné informace ze strany tazatele

- vyplnění všech požadovaných údajů
(psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod)

- dotazy konfrontační nebo vulgární, zjevně provokativní, účelově zaměřené proti zájmu psa nebo bez kompletních výše uvedených údajů nebudou zodpovídány!

Před zasláním svého dotazu si nezapomeňte ověřit, zda se tato problematika v Poradně již vícekrát neprobírala - využijte funkci textového vyhledávání <Ctrl+F>! Platí především pro klasické dotazy typu "jak učit štěně samotě" apod.

Další důležitá věc - v "psím světě" vše souvisí se vším. Proto záměrně nedělím dotazy do žádných kategorií a proto nemá smysl zde hledat odpovědi pouze na jeden konkrétní problém, ten totiž může být (a často bývá!) ve skutečnosti úplně jiný. Nelitujte proto vlastního času a studujte. Čas strávený nad příspěvky ze zdánlivě jiné oblasti se pak mnohonásobně vrátí i ve chvíli, kdy problém nenastane, protože mu už sami budete schopni předejít. Nezanedbatelným bonusem je také to, že si uděláte o psech, jejich chování a možných komplikacích daleko komplexnější představu - protože zde uváděné příspěvky jsou z běžného života, napříč věku a psím plemenům. Řešení a doporučení, která zde předkládám, jsou přímočará a především funkční, včetně možnosti využít mé osobní praktické pomoci...

Dotazy a odpovědi jsou zde veřejně prezentovány právě proto, aby z nich mohli čerpat všichni, kdo mají zájem se něco dozvědět a naučit. Pokud v případě konkrétního problému doporučím domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis, pak si prosím z této mé odpovědi vezměte poučení a udělejte totéž. Děkuji.

Zodpovězené dotazy jsou dle mých možností zodpovídány každou neděli a zveřejněny na této stránce včetně všech zadaných údajů, navíc jsou zaslány tazateli mailem. Tazatel tyto skutečnosti bere na vědomí a zasláním dotazu s nimi vyjadřuje souhlas.

 

AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ

 

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2000)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2001)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2002)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2003)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2004)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2005)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2006)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2007)

Archív (rok 2008)

Archív (rok 2009)

Archív (rok 2010)

Archív (rok 2011)

Archív (rok 2012)

Archív (rok 2013)

Archív (rok 2014)

     

 

(27.9.2020)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pejska máme dva měsíce jenže nejsme první majitelé co ho měli. Před námi ho měl pan s detmi a dával ho pryč z důvodu alergie. první den bylo všechno v pořádku, ale pak to přišlo celý den je v pohodě, ale večer začne běhat po celém baráku a začne do nás kousat a vrčet na nás, víme že je to jenom štěně tak jsme mu vždycky dali hračku a chtěli si ním hrát, ale hračka mu v tu chvíli je úplně ukradená, pořád nás chce obskakovat a pořád do nás kouše. Veterinář nám doporučil psychologa, ale zdá se nám že je to možná přehnané. když neco provede a chci mu dat na zadek novinami nebo proutkem tak vždycky stáhne ocas a uši a chce po me vystartovat, vypada to jaky kdyby se nás bál, ale nikdy jsme mu k tomu nedali důvod. Jinak ke psům je hodný chce si s nimi hrát jako každé jiní štěně, ale ze začátku vůbec nevěděl jak si má s dalším štěnětem hrát. Jinak je strašně hodný u misky s jídlem nevrčí, ale když najde neco na zahradě a chci mu to vzít (např. kolíček na prádlo) tak po me začne startovat. Předem děkuji za odpověď hezký zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Za jeho radu bych doporučil psychologa panu veterináři, můžete mu to klidně vyřídit... Tak tak, čas od času se mi tu objevi podobný dotaz, kdy "problém" spočívá v naprostém nepochopení vzorců chování malých štěňat jejich majiteli. Je to vždy jen o jejich nezkušenosti, neznalosti nebo v horším případě aplikování nesmyslných postupů - jen tak mimochodem, štěněti ani dospělému psu se ničím na zadek nedává, máte mládě psí, ne lidské! Kde jste zas tuto šílenou "výchovnou metodu" vyhrabala nebo kdo Vám ji poradil, proboha?

Děláte hromadu strašných chyb, které mohou zcela zničit Váš život se štěnětem i navždy jeho povahu, proto také Vám velmi rád pomůžu dát věci do pořádku - musíte se toho spoustu naučit především Vy. Nechcete-li dále trápit malého i sami sebe, pak mi prosím zavolejte a domluvíme se, kdy s ním za mnou přijedete. Řešit podobné věci "na dálku" skutečně nejde, tak budu doufat, že to nebudete odkládat a svoji společnou šanci využijete...

 

(27.9.2020)
Plemeno: stafordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bydlíme v panelovém domě ale od té doby co vedle nás začali stavět nový dům a je pořád rámus tak fenka je jak vyměněná. Bojí se chodit ven, hned jak se dostaneme za dveře bytu vyčurá se na chodbě. Venku potom ujdeme pár metrů a začne se zastavovat až tak že dal ju musím táhnout za popruh. Domů letí ale jak splašená. Jinak v bytě se chová normálně takže o zdravotní problém nejde. Nevím teď co sni, procházky měla vždy ráda. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) To, co popisujete, je jednoduchý, logický a mnou už v mnoha odpovědích a článcích vysvětlený důsledek problému, nikoliv problém samotný. Tím je nefunkční smečková hierarchie, resp. nefungující vůdčí jedinec, tedy Vy. Proto fenečka nezvládá momentální (stejně jako jakoukoli budoucí) zátěžovou situaci a protože ve Vás necítí hierarchickou oporu a nedostává informační signály, jde přirozeně do stresu - její psychika mladé a psychicky ještě nedospělé fenky to samozřejmě nedokáže sama pojmout a zpracovat.

Pokud budete chtít, zkontaktujte mě telefonicky a s fenkou za mnou přijeďte, umím Vám i jí pomoci. Na dálku samozřejmě podobné věci řešit nelze, vždy v podobných případech pracuji osobně.

 

(20.9.2020)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den mám dotaz ohledně mé fenky rotvajlera ma 8 mesicu a od mala vyrůstá mezi psi a ted se zacala chovat dost divne s druhou fenkou už we 2 krat potahala a nedavno zacala byt agresivni i na lidi a na dite začlo to ze dne na den máme doma i psa a ona harala tak přemýšlím jestli nebyla moznost ze je těhotná v tak brzkém věku na první harani pes je jezevčík dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Opravdu si nemyslím, že je březí, každopádně pro klid duše není nic jednoduššího, než fenku vzít k veterináři na vyšetření. Ani popisované změny chování ale březost neindikují. Daleko více je pravděpodobné (až jisté), že ji nemáte zvládnutou po hierarchické stránce, popřípadě je tu nějaký zdroj stresu, proto ta agresivita. "Ze dne na den" to určitě není, jen jste nepostřehl nebo ignoroval první signály - svoji roli samozřejmě hraje i probíhající psí puberta, která právě u rotvajlerů z určitých chovných linií v této fázi věku generuje právě tyto vzorce chování. Pokud chcete, zavolejte mi, potřebuji každopádně více informací, abych Vám mohl poradit konkrétněji.

 

(13.9.2020)
Plemeno: mops
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mam mopsika, nasla jsem si pritele, kdyz byly pejskovi 4 mesice, nejaky mesic a pul to mezi pritelem a pejskem bylo vse v poradku, hrali si spolu, byl stastny se mnou i s nim. Pak sel pritel jednou vencit, a pejsek skobrtl ze schodu a zacal kulhat, od te doby, kdykoli za mnou pritel prijede. Coudy sklopi ouska, ocas, nekdy se i rozklepe, a nechce s nim mit nic spolecneho. Kdyz jsem s nim sama je hravy, lita, skace. Kdykoli za nim pritel prijde, ze ho chce treba jen pohladit, tak on zacne vriskat jak kdyby ho vrazdili, pritom mu nikdo nic spatneho nedela. Nekdy to byva i tak, ze pritel prijde, coudy ho i privita, vrti ocaskem, olizuje ho. A za 10 minut se pejsek otoci o 360 stupnu, a jeho to zase chytne, ani se na nej nepodiva, kdyz na nej vola, nevezme si od nej ani pamlsek, lehne si do pelisku a celou dobu se ani nehne, jen lezi a obcas se podiva jen nasim smerem. Nevite prosim cim by to mohlo byt? Jsem z toho uz zoufala.

Odpověď: Dobrý den:) Na nějaké "škobrtnutí ze schodů" nevěřte. Pravda je někde jinde a sama jistě vidíte, že se stalo něco daleko závažnějšího, co důvěru Vašeho pejska ve Vašeho přítele tolik narušilo. Psi v tomto nelžou a stačí jen umět pozorně naslouchat tomu, co člověku (nebo o člověku) říkají...

Takže jediná rada, kterou Vám na základě toho, co jste mi napsala, můžu dát - znovu si promluvte se svým přítelem, třeba se dozvíte pravdu. To, jak k tomu údajně došlo, skutečně nemůže být skutečnou příčinou, ten spouštěč nedůvěry musí být daleko silnější. Může za tím být konkrétní zážitek, osobnost Vašeho přítele (nebo i Vaše), ale pokud tento stav trvá již zhruba 2,5 měsíce, je to dost alarmující.

Nejjednodušší a nejefektivnější varianta by samozřejmě byla za mnou v plné sestavě přijet, pak bych Vám zdroj problému odhalil (a pomohl odstranit) zcela spolehlivě.

 

(6.9.2020)
Plemeno: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: výběr plemene
Kastrace:
výběr plemene
Dotaz: Dobry den. Uz je to skoro rok, co nas opustil 16 rocny labrador. Uzasny pes. Pisala som Vam vtedy...uz dlho chcem druheho psika. Tak ako ste mi Vy napisali. Je to jediny liek na tuto stratu. Najskor som chcela nejakeho krizenca. Stale som vahala, pozerala rozne stranky...vahala som aj preto, ze sa mi v marci narodil syn a nechcela som naraz aj male dieta aj stena...ale uz je asi cas. Nakoniec som sa rozhodla pre cistokrvneho psa s PP. Pri krizencoch sa obavam aka povaha z toho vyjde a tiez zdravie nemusi byt dobre. Uz predtym sa mi pacila kratkosrsta kolia. Zaujala ma hlavne povaha a bonus je aj vzhlad. Vybrali sme si uz aj chovatelsku stanicu. Za mesiac ocakavaju steniatka. Ak bude volny psik...bude dufam nas. Este predtym ale chcem pocut Vas nazor na toto plemeno. Sme aktivna rodina s dvomi malymi detmi. Mame dom so zahradou. Psik by bol s nami von aj dnu. Dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to tak, je jen jediný lék a já jsem moc rád, že jste se rozhodla najít nového psího kamaráda. Plemeno by pro Vás, podle toho, co uvádíte, mohlo být to pravé - ovšem jak jistě víte, každý pejsek je stejně takový, jak si ho majitel vychová...

V kostce ke krátkosrstým koliím - vzhledem ke své původní pracovní činnosti mají určitou vrozenou dominanci (ne extrémní, ale úplní plyšáčci to také nejsou), je zapotřebí hlídat a korigovat jejich sklon k hlasitým zvukovým projevům (prostě si rády zaštěkají), obecně bývají často trochu "ukecané", občas mají snahu něco pronásledovat (cyklisté, běžci). To vše ale můžete včasnou, správnou a důslednou výchovou potlačit a nebudete s tím pak mít nikdy větší problém. Kolie samozřejmě potřebuje hodně sociálního  kontaktu se svými lidmi, proto prosím počítejte s tím, že z tohoto pohledu to rozhodně není "venkovní" pes.

Kdybyste něco potřebovala probrat, klidně kdykoli zavolejte - a přeji šťastnou ruku při výběru štěňátka;)

 

(30.8.2020)
Plemeno: středoasijský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: cca 3 roky
Kastrace:
ano (adoptovaný, kastrace proběhla už dříve v útulku a byla tedy i podmínkou adopce)
Dotaz: Dobrý den! Měla bych několik dotazů. Máme poměrně čerstvě psa SAO, je po vážné úrazu levé přední nohy, takže má omezenou pohyblivost. Je velmi komunikativní a chápavý (např. se u nás asi po 2 dnech "rozštěkal", štěkal 2 dny téměř v kuse, pak jsem zjistila, že když si k němu sednu a když se chystá ke zbytečnému štěkání, řeknu mu klidně "ne" a lusknu prsty, to jsem párkrát zopakovala, s vizuálním kontaktem, a štěkání se omezilo na opodstatněnou reakci na okolní podněty, tedy se snížilo asi o 80%). Teď už stačí případně jen lusknout a on ví, že má hlasový projev omezit.  Samozřejmě netrestáme ani nekřičíme, vše se snažíme naučit klidnou, ale důraznou domluvou a domunikacé. Nedokážu ale zatím ovlivnit reakci na psy za plotem (ať už jdoucí kolem našeho plotu, nebo při vycházce). Zatím nejsem schopna jeho reakci zkorigovat. Když míjíme při procházce psa na vodítku, situace je lepší, ale i tak bych na tom ráda zapracovala. Jinak musím zmínit, že máme ještě dvě fenky menších kříženců, dvě kočky a také deset králíků žijících volně na zahradě a se všemi vychází naprosto bez problému, i když bylo nutné mu vše v klidu vysvětlit (chápu, že nerozumí obsahu, ale rozhodně dokáže rozklíčovat klidný tón hlasu a reaguje na něj). K lidem je úplně klidný a vyrovnaný, zcela neagresivní. Také se chci zeptat, zda je vhodné mít pro něj pevný obojek, nebo např. norský postroj? A předpokládám pevné vodítko. Předem Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Norský postroj v žádném případě, pořiďte mu pevný, rozumně silný/široký a dobře sedící kožený obojek plus samozřejmě pevné vodítko se dvěma dostatečně robustními karabinami. Co se týká přístupu - středoasiat rozhodně není plemeno pro "cvičákovskou" komunikaci na bázi povelů nebo nějakého luskání prsty. Až se pejsek u vás rozkouká, velmi rychle to zjistíte sama. Kastrace mu bohužel zničila osobnost, už jsem na toto téma napsal nespočet textu, navíc nestačil ani psychicky dospět - počítejte tedy se všemi souvisejícími negativními důsledky, které se začnou postupně projevovat.

Pokud si chcete nechat poradit a neudělat zbytečné chyby s následnými problémy, pak mi zavolejte a trochu to spolu probereme.

 

(30.8.2020)
Plemeno: španělský mastin
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry vecer p.Dostal.uz par rokov sa snazim zit v symbioze so psami,ale az teraz som objavila vase stranky,ktore su uzasne, a velmi mi pomahaju pochopit ako sa spravat k priatelovi cloveka.Nikdy som psov necvicila ,vedeli len zakladne povely ,s ktorymi sme si vystacili navzajom.Samozrejme ,ze nie vzdy to bolo super,hlavne ked usli z dvora,ale sami sa vratili,alebo sme ich hladali.
Ked nam pred 5rokmi odisiel nas Berňák,ostal dvor prazdny, a kazdy den, ked som vysla na dvor bol taky pusty a smutny.Nedalo sa to vydrzat.Bol to treti pes v poradí.Prvy krizenec,druhy pastevec,ako ich volate vy,slov.cuvac a teraz je to NO fena,ktoru sme vzali do adopcie ako 3rocnu.Teraz ma 8r.  Kedze sa mi pacia velke plemena, a moj sen bol mat raz spanielskeho mastina,tak sa mi pred mesiacom ten sen splnil.Mame doma krasneho molosa,ma 3 mesiace.Uzasny,rozumny,uz teraz je to PES s velkym P. Zatial si nazivame myslim v pohode.Nasi psy s nami ziju vsade,v dome,na dvore,na zahrade,na vychadzke,dokonca aj s domacimi zvieratami,sliepky,morky,prasa. Maju spolocnu volieru s búdami ,v ktorych odpocivaju ked chcu.Nezatvarame ich.Maly problem bol s potravou bitka o korist,ale to sme vyriesili.
Moj problem, ku ktoremu sa konecne dostavam je ten, co bude ked molos dospeje?Fenka nie je kastrovana a ma aj svoj vek na stenata.Co potom?Vet.doporucil kastraciu.Ja som to odmietla.Kedze to urobili mne, tak viem o com to je. Ak steka pri brane alebo na dvore Brita, prida sa aj "steniatko",ale len ked to uzna za vhodne. Myslim,ze raz mu v tom branila. Do dvora chodia navstevy, a vzdy chodili pri vsetkych psoch bez ich zatvarania,"zatial",neviem ako bude, ked molos vyrastie?Zatial pusti do dvora sestru aj s manzelom,kamošov aj cudzie deti.Brita s tym nema nikdy problem. A dalsi problem je v tom, ze ked sa blaznia , na zaciatku je to celkom ok,ale ak to trva dlhsie vrcia na seba ,stekaju, hryzu sa do krku. A toto je asi momentalne najvacsi problem.Ked bude dominatny  Kwintus,zožerie ju?Potrestam hlavne steniatko lebo ono zacina castejsie obhryzavat Britine usi,laby,krk.vidno ze je z toho podraždena.Niekedy jej olizuje usi,pysk a nevadi jej to.Po takejto hre vacsinou zaspia obaja.Aj vedla seba, aj oddelene,kazdy kde chce.Kwintusa netrestam tahanim za kozuch,len ho odtiahnem a dohovorim mu,alebo sa postavim medzi nich a prestanu.Sedi asi minutu a znova je v Brite.Ona prestane hned po upozorneni,lezi, a mladej do nej zapára.
Brita bola 3x pohryzena inymi psami,nie v mojej pritomnosti,este u byvalych majitelov,vzdy nedopatrenim pri venceni,a jedenkrat za branou od susedovej feny.Inac sa o nu starali prikladne,vyrastala prevazne s nimi v dome,pravidelne prechadzky, kvalitne zradlo.Odvtedy sa neznasaju so susedovou fenou malamuta a fenou jazvecika.Nemozem okolo ich dvorou ani prejst,dobre ze branicku nerozbiju,a stoji ma to vela fyzickych síl.Vzdy idem kludne drzim ju nakratko,ukludnujem ju,a akonahle stekne jeden zo psov,hotova katastrofa. Naposledy pri brane malamuta napadla Brita aj "steniatko"molosa.ON chodi az k brane a nesteka, az ked zacnu oni, tak sa prida aj on.Pri dalsom susedovi kde maju psa zl.retrivera, je vsetko v pohode u vsetkych troch.Prosim,co robim zle a ako ich uchranit do buducna ,aby sa nepozabijali?
Som z vychodneho Slovenska,okr.Prešov...tak asi viete preco pisem.Viem ze bola za vami p.z Kosic,ak to bude nevyhnutne,budem musiet prist aj ja.Ale realne si to s dvomi psami neviem predstavit.Autom nie su zvyknuty.Dakujem za vase prispevky,rady, a za to, ze ste tu aj pre mna-človeka.
.

Odpověď: Dobrý den, děkuji také já Vám:) Španělský mastin je výrazně velké a velmi těžké plemeno a základem jeho povahy je silný ochranářský instinkt. Vzhledem k pracovní činnosti, pro kterou byl vyšlechtěn, je také velmi samostatný v rozhodování a pokud dojde k závěru, že je třeba něco nebo někoho bránit, pak do toho jde se vší vervou a s maximalním využitím své velikosti a síly.

Už asi tušíte, kam mířím - pokud nezačnete na komunikaci se svým zatím ještě malým "štěňátkem" pracovat co nejdříve (a především správně), pak za několik měsíců on sám převezme rozhodování, koho k Vám pustí a koho ne. A protože, jak jsem už psal, se jedná o plemeno již daleko před dospělostí velmi silné a těžké, nebudete mít šanci jej zvládnout fyzicky. Jediná rozumná cesta je zvládnout svého molose psychicky a s tím je zapotřebí začít správně a včas.

Klientka z Košic, kterou jste zmínila (a já o ní napsal příkladový článek), je pouze jednou z řady - z (nejen) východního Slovenska za mnou přijelo lidí, kteří potřebovali pomoc s pejskem i sami se sebou, už skutečně mnoho. Ta doprava se dá vždy vyřešit, buď autem nebo vlakem (vlaky jezdí až k nám poměrně komfortně) a je to jen otázka priorit každého člověka.

Zmiňuji to teď proto, že přesně stejnou formu pomoci potřebujete i Vy. Naučit se prakticky(!) správnou komunikaci s molosoidním plemenem, stejně tako jako se i Váš pejsek potřebuje včas naučit správné vzorce chování v určitých situacích. Pokud spolu budete vyrůstat metodou pokus-omyl, nedopadne to dobře, molos je v některých zásadních věcech opět odlišný plemenný typ než třeba pastevec nebo německý ovčák.

Ano, bylo by skutečně nejrozumnější, pokud byste se se mnou domluvila, se svým pejskem přijela (pokud by byl problém s dopravou, nemusela by s Vámi v tomto konkrétním případě nutně jet i Vaše fenečka ovčáka, stačilo by přijet s "malým") a naučila se vše potřebné pro zbytek spokojeného života se španělským mastinem. Budete-li chtít, rád Vám oběma pomůžu - i s otázkami, které ve svém dotazu zmiňujete. Zavolejte mi a určitě to nějak vymyslíme, zatím Vám přeji také pěkný den a "malému" posílám velké pohlazení...

 

(30.8.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Zdravím Vás, milovníci psů a zvířátek vůbec, moc ráda bych slyšela Váš názor. V září to budou dva roky, co jsem se ujala pejska, kterého jeho původní majitelé ještě společně s jednou fenkou nechali zavřené v "domě" a odstěhovali se. Já jsem je chodila přes rozbité dveře krmit a když pejsek z domu utekl ujala jsem se ho (nebojte, fenečka je taky v dobrých rukou). Pejsek je mazlík, mě miluje, domácí kocoury taky snese a na lidi si už taky zvykl. Snažím se ho všude brát s sebou, aby se socializoval. Problém nastává, když potkáme jakéhokoliv pejska, ten můj štěká, vzpíná se na vodítku, prostě hrozně vyvádí. Když nemá košík a já se ho snažím uklidnit, tak mě i "trefí" zubem, vím, že to nedělá úmyslně, ale v afektu, mě by určitě pokousat nechtěl. Bojím se, aby ho nějaký větší pes, jehož majitel ho nebude mít na vodítku, nepokousal, když tak provokuje. Já se ho snažím pouštět jen, když nikde nikoho nevidím, přivolání má jakštakš. Když s ním jde někdo jiný ven, tak takto nevyvádí. Už jsem slyšela i názor, že se mě snaží chránit. Budu ráda za Vaše názory, popř. rady.

Odpověď: Dobrý den:) Moje rada, na základě mé dlouholeté práce s pejsky a jejich lidmi, je v takových případech vždy jednoduchá - je zapotřebí osobně (a především správně!) zapracovat na psychice pejska i na jeho majiteli, který se musí naučit se svým pejskem komunikovat a fungovat spolu na základě dobře nastavené hierarchie. To vše samozřejmě prakticky, jakékoli "rady na dálku" zde nemají smysl. Vzhledem ke skutečnosti, že popisovaný problém Vás trápí už dva roky, je už opravdu nejvyšší čas pro Vás i Vašeho pejska - současný stav vás stresuje oba...

Je od Vás hezké, že jste se pejska ujala a je jen dobře, že hledáte pomoc - pokud budete chtít, rád samozřejmě pomůžu i vám dvěma. Zkontaktujte mne v tom případě telefonicky, domluvíme vše potřebné - a pro motivaci, že to skutečně má smysl, se můžete podívat třeba do této rubriky Individuální výcvikový servis...

 

(23.8.2020)
Plemeno: německý boxer x cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, prichádzam sa k Vám poradiť. Rozhodla som sa splniť si svoj detský sen a zaobstarať si psa - nuž nečakane, švagriná priniesla dvoch najdúchov pravdepodobne boxer x CC. Viem, nezvolila som práve najlahšie plemeno na začiatok, ale stalo sa. Psíka máme od malinka - 5.týždňa jeho veku (viem katastrofa). Chcela by som sa naučiť lepšie komunikovať so psom. Snažila som sa navštevovať klasický cvičák a následnú socializáciu psov, lenže tu nastal problém, nielen na môjho ale všeobecne na psov útočil obrovitansky moskovák a môjmu psovi sa takéto správanie nepáčilo - navyše i napriek tomu, že zaútočil prvý moskovák dostal môj pes trest - povalenie od cvičiteľa - čo sa mne nepáčilo. Na psy - najmä tie veľké, huňaté teraz reaguje razantnejšie akoby sa mi páčilo. Nemáme však v blízkom okolí (nakoľko som cvičisko z dôvodu degradácie postavenia psa povalením opustila) podobne výzorového psa. K fenám sa správa ako pravý džentlmen, k šteňatám je priateľský, hravý - k psom, ktorých pozná od šteňaťa takisto. Avšak čo ma trápi je jeho postavenie keď vidí psa, predvídam, vidím psa ako prvá, ale ako náhle sa zjaví jemu, z jeho strany je to voči mne takmer ignorácia, kým pes zase nezmizne. Uši nastražené, pevný postoj, občas zježene chlpi nad zadkom, pozoruje, zväčša kňučí, pocity z neho: "poďme tam, poďme sa zoznámiť, pozri tam je pes, poďme!" Občas mu však nedôverujem - takýto nastražený je však pri akomkoľvek psovi - či je to fena, šteňa, známy, cudzí... chcela by som vedieť čo jeho telo hovorí, ako reagovať - možno docieliť to, aby si iných psov nevšímal? Aspoň nie takto, pretože potom od nás ľudia bočia. Pes nešteká, nevrčí, neútočí - ale samozrejme sa ani nedá dobrovoľne roztrhať. Skôr mi príde jeho správanie priateľské, hravé, skúmavé avšak výbušné. Ďakujem veľmi krásne za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Chápu, nicméně reálným jádrem problému je jednoduché hierarchické nezvládnutí Vašeho pejska. Máte pravdu v tom, že pro začátečníka kříženec boxera a cane corso skutečně není nejjednodušší, nicméně je ten nejvyšší čas začít dávat věci do pořádku - máte pejska těsně před psychickým dospěním. A pak se zdánlivá "hravost" začne měnit na stres, v tomto případě (na základě Vašeho popisu) je totiž genetická dominance smíchaná s nejistotou pramenící právě z absence hierarchického majáku, a to je vždy smrtící kombinace...

Mohu Vám doporučit jediné - domluvit se a s pejskem za mnou přijet. Větší vzdálenost není rozhodující (zrovna tento týden jsem tu měl klienty z východního cípu Slovenska, cca 700km daleko), vše je jen otázkou priorit. Potřebujete se spoustu věcí naučit prakticky, je zapotřebí pracovat i s pejskem a nic z toho nejde na dálku. Pokud budete chtít, ozvěte se mi telefonicky, rád vám oběma pomůžu.

 

(16.8.2020)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den , máme prvního pejska, nejsme zkušení pejskaři , proto čtu všemožnou literatura a jsem šťastná, že jsem narazila na Vaše stránky, velice za ně děkuji. Psa máme od jeho tří měsíců , spí s námi v baráku,do ložnice, kvůli partnerovi nesmí. Teď dává asi kvůli teplu přednost spaní venku. Dopoledne bývá na zahradě, odpoledne je celé s námi, chodíme s ním každý den na dlouhé procházky, které si moc užíváme. Dříve jsem s ním chodila na volno , teď raději na stopovačče. Jednou mi utekl za cyklistou, který ho málem přejel a asi třikrát za srnou.Po chvilince se vrátil . S přivoláním jinak nebyl nikdy problém , teď se občas začuchá a trvá mu to trochu déle než dříve,ale přijde. Těžko se odvolává od psů. . Psy miluje všechny .Na lidi ani psy ,ani venku ani za plotem nevyjíždí , i když na něj štěkají. Mám ale problém s tím, že občas zavrčí při hlazení  (někdy měsíc,dva nezavrčí, pak třeba dvakrát třikrát do měsíce)  , i na rodinu, kterou dobře zná. Přijde k člověku sám,  primačkne se  ,ten ho pohladí a on temně zavrčí. Nevím co si o tom mám myslet a jak přesně reagovat ? Není fyzicky trestán ,jen vykázáním na místo ,nebo ven , to poslechne. Nechci nic pokazit a doopravdy mě to trápí. Velice děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Je opravdu nejvyšší čas začít Vámi popisovanou situaci správně řešit - máte zásadně nezvládnutou hierarchii a špatný komunikační přístup, navíc australský ovčák je plemeno s poměrně vysokou vrozenou dominancí. Proto jeho vzorce chování (zavrčení a nevypočitatelnost), které bez správného zásahu začnou postupně nabývat na razanci.

Podobných dotazů je zde v Poradně celá řada a stejně jako ve svých odpovědích na ně i Vám doporučím to samé a jediné skutečně účinné - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se na mé osobní pomoci. Je zapotřebí zapracovat na pejskovi a hodně věcí naučit i Vás tak, abyste zbytek společného života už měli ve vzájemném klidu a pohodě. To samozřejmě "na dálku" nejde, ale pokud využijete mé nabídky, velmi rád pomůžu i Vám.

 

(16.8.2020)
Plemeno: bulteriér x slovenský kopov
Pohlaví: fena
Stáří: cca 2 roky
Kastrace:
zatím ještě nepodstoupila, ale zvažujeme
Dotaz: Dobrý den, dostala jsem na vás doporučení a ráda bych se vás zeptala na chovaní naší fenky. Fenku jsme si vzali z docasné péče, nyní Niky mame asi 3 měsíce. Původní majitelka podle informací je drogově závislá, bydlí s dětmi a ještě s jedním velkým psem. Udajně měla fenka napadnout její malé díte a tak ji chtěla utratit. Tak nějak jsem na ni narazila na fb v nabídce kde nabízejí z docasné péče. Věděli jsme že agresivnější je a bude. o všem jsme byli informováni. Fenka miluje lidi, v tu ránu knučí, kníká a hned leží na zádech. Asi měsíc si na nás zvykala ale ted už je uplně oddaná a poslouchá.
Bohužel ale asi nikdy v minulosti nebyla venku,neměla čip ani očkování a ze všeho venku byla nejdříve v užasu, takže chození na vodítku je problém, pač tahá až do umoru (i přes snahu ji pozvolna učit ,,pomalu a k noze,,) a nesnáší psi ani feny. Vždy nahodí chlupy na zádech, a jde do uplného výpadu vuči ostatním psům. Udržet ji, není problém. Máme ji u nohy, ale jak se snaží, tak v tu ránu stojí na zadních a snaží se jak blazen se k psovi dostat. Ale vůbec u toho neštěká, většina psů vrčí a štěká jako blázen před utokem, takhle je tichá jako myška ale strašnou silou se snaží jít kupředu do boje. Fenka je ještě mladá a hry jí hrozně baví a mazlení a tahání se, když má dostat odměnu, tak ji moc dobře pamatuji co ni budu chtit a hned zkouší Sedni nebo Lehni, aby pamlsek dostala dříve. :) Jsou lidi co bully zná určitě více než my a sami se ptají zda je milá na lidi, říkam že ano,že by se z nich mohla počůrat. Pak se ptají co jiní psi a feny,a na to říkám, že ty by nejraději zabila, a smejí se, že to je normální u těchto psů. tak nevím, je toto normální třeba psychycká porucha, jako u lidí. Jsou i lidé co nemají rádi ruzné lidi a proste je svět plný různých povah, za které ani nemusí.
Pokud řešit lze, máte nějaký nápad? bydlíme na vesnici, a je tu psů mnoho a když jdeme ven,tak je kolem mraky domu a psu za plotem,a už tahne za nimi aby si s nimi mohla měřit síly a nebo když jde někdo proti nám. Z toho důvodu ji ani v žádném případě nemůžeme pustit z vodítka, nehodlám pak rešit nemilé situace, kterých je internet plný. Naštěstí alespon neskáče pres plot jako neřízená střela z nedávného případu, který se odehral nějaký týden zpátky. Předem vám moc děkuji za vás názor a rady.

Odpověď: Dobrý den:) Za nutného předpokladu, že fenku nenecháte vykastrovat, Vám rád pomůžu - v opačném případě ne (pro vysvětlení - přečtěte si prosím moje články na téma kastrace, pochopíte). Vaše fenka se chová na základě svých plemenných dispozic, zkušeností z evidentně traumatické minulosti a skutečnosti, že ji nikdo správně nevychoval a nevěnoval se jí. Na základě informací o původní majitelce, které uvádíte, se ani není čemu divit.

Protože je stejně jako v jiných podobných případech (prostudujte si trochu tuto Poradnu) zapotřebí pomoc praktická, nikoli "na dálku", dávám teď stejně jako v jiných podobných případech i Vám možnost moji nabídku využít. Je nutné zapracovat na psychice fenky a Vás řadu věcí naučit. Pokud tedy Niky chcete skutečně pomoci (proto jste se jí ostatně také ujala), zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme podrobnosti. Jak jsem už napsal, velmi rád Vám za dodržení výše uvedené podmínky pomůžu. Jen prosím řešení neoddalujte, traumata a stres fenky se bez správné korekce postupem času razantně prohlubují a mohly byste se obě dostat do velkých problémů.

P.S. S tazatelkou už jsme v kontaktu, moje články o kastraci si skutečně prostudovala a poděkovala mi za ně, dle jejích slov má konečně v rukou potřebné argumenty, aby ke kastraci fenky nemuselo dojít...

 

(16.8.2020)
Plemeno: bulteriér mini
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
tazatelka neuvedla!!!
Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat.. vrátili jsme se z dovolené a naše fena je jak vyměněna. Začala si hlídat žrádlo u vnuček (hlavně u té starší-8let), štípe ji do nohou (ale nekousne, jen stipne). Kam se pohne ona běží za ni, má stažený ocas, hlavu skloněnou a pořád je u jejích nohou. Dám jí žrádlo a pití do misky, které má na hadru a ona ho odtáhne jinam. Tohle nikdy nedělala. Vždy byla na děti milá a nikdy nic nikomu neudělala. Druhé vnučce je 5let, té si moc nevšímá (pouze když jde okolo misky, tak si tam stoupne a hlídá si to). Žrádlo a pamlsky ji teď dává vnučka s naší asistencí. Nemohu přijít na to proč se začala chovat jinak.. toto plemeno máme po třetí, jsou to úžasná zvířata. Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Každá podobná změna v psím chování má svůj spouštěč a Vy jej musíte najít. Z Vašeho mailu bohužel není jasné, jestli fenka byla na dovolené s Vámi nebo ji měl někdo na hlídání, už proto Vás nemohu přesněji navést. Každopádně fenka se "nevyměnila" sama od sebe, je tam konkrétní příčina, na kterou musíte přijít sama - změna v jejím prostředí, lidech, prodělaný zážitek, neuvedla jste zásadní informaci, zda je fenka kastrovaná atd. atd. Při tomto nedostatku zásadních souvisejících informací Vám bohužel, nemaje křišťálovou kouli, při nejlepší vůli nemohu ani já dát přesnější informace - kromě té, že na začátku všeho je naprosto konkrétní spouštěč změny chování Vaší fenečky. Plus upozornění na skutečnost, že nechat ji v tomto stavu krmit (i za Vaší asistence) vnučkou není úplně dobrý nápad...

 

(9.8.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o radu. Začali jsme mít problém s našim čtyřletým křížencem labradora. Pes začal zdánlivě bezdůvodně vyjíždět na lidi na chodníku a na cyklisty. Dělá to jen pokud je na vodítku, když je pušténý na volno, tak není problém. Jinak je většinou velmi přátelský a hodný, ale tedy velmi temperamentní a někdy dost nepředvídatelný. Prosím o radu, jak toto chováni eliminovat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek právě psychicky dospěl a začal se tedy daleko víc chovat podle toho, jaký si udělal obrázek o prostředí, ve kterém žije a především o své vlastní lidskopsí smečce. A protože ta nefunguje, jak by měla a hlavně nefunguje její vůdčí jedinec (tj. člověk), došlo k přirozenému posunu ve vzorcích chování Vašeho psího parťáka...

Primárním problémem kromě výše napsaného je v nezvládnutí hierarchie z Vaší strany, důsledkem pak stav, jaký popisujete. Za ním je však stres, nikoli dominance - bohužel stres právě z Vás a Vámi nezvládnuté role. Nic osobního, taková je realita (už jsem to zde mnohokrát vysvětloval) a polpisované "vyjíždění" opravdu není bezdůvodné.

Pokud budete chtít, rád Vám s pejskem pomůžu a dáme věci do pořádku. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme podrobnosti - toto není na "radu na dálku", také jsem to zde v podobných případech již vysvětloval.

 

(26.7.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 7 měsíční fenku Sunny. Je ze záchytné stanice Depozitum Beruška. Z mateřského mléka jí začali učit na BARF. Vzali jsme si ji ve 2 měsících a začali učit na granule. Bohužel kuřecí nesnese, tak jsme zkusili jehněčí od Purina Beyond jehněčí s ječmenem a špenátem. Ty by jí vyhovovaly, ale granule nechce. Proto jsme zkusili čistou jehněčí konzervu, ale po té má opět průjem. Napadlo nás zda by k masu z konzervy šla přidat větší část rýže nebo těstovin, protože jiné granule asi nebude také chtít. Co by jste nám jinak doporučil? Děkujeme za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Chyba je především přecházet z mateřského mléka rovnou na BARF, tam už může vzniknout výživový problém. Pokud je prokázána intolerance vůči kuřecímu masu, pak je jehněčí rozumná volba a pokud je problém pouze v granulích, je třeba vytrvat (nebo zkusit i jiného výrobce a jiné složení). Pes každopádně potřebuje kousat, i proto jsou granule oproti různým konzervám nejen z tohoto důvodu daleko vhodnější.

Najeďte na klasický vzorec krmení 2x denně, nechte fence misku s granulemi k dispozici maximálně 20-30 minut, pak ji odeberte. Žadné krmení mezi oběma intervaly, můžete zkusit "dochutit" krmnou dávku zamíchanou špetkou přípravku FortiFlora - jedná se o probiotikum a pro pejsky má velice lákavou chuť. Rýže nebo těstoviny jsou balast, z hlediska výživy nula nula nic, jen zaplní žaludek a navodí pocit sytosti. Pokud ale budete dostatečně vytrvalí a důslední, věřte, že fenečka začne v pohodě baštit granule, až bude mít hlad - jen to na vás bude chvíli zkoušet, nesmíte povolit...

 

(26.7.2020)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, ráda bych se s Vámi poradila ohledně jednoho mého problému. Náš pes je velice milý, hodný a hravý. Rád chodí na volno, což mu umožňujeme vždy, když dojdeme do lesa, na louku, mimo lidi. Problém máme s odvoláním od jiných psů. V případě, že jsme na procházce, chodí čuvač vždy jako první, čuchá si, značkuje, kouká po lese. Zpoza zatáčky se objeví člověk se psem. Čuvač nadhodí svůj dominantní postoj a jde se seznámit. Mile. Ovšem ostatní lidé to neradi vidí a nechtějí, aby se cizí pes chodil seznamovat, navíc bez vodítka a bez koše. Proto chci, aby se pes vrátil ke mně, dostal vodítko a šli jsme případně spolu. Lidé to tak víc snesou. Ale tady je ten problém, můj pes už se odvolat nenechá, otočí se na mě, podívá, otočí se zpět a zdrhne přímo za tím psem. Páníčni se mohou zbláznit, já je doběhnu a omlouvám se. Můj pes při neuposlechnutí (ať už milého „ke mně“, případně rázného „nesmíš“, když se rozběhne směrem pryč) moc dobře ví, že jsem nespokojená a na to i reaguje. Už nepřijde na víc než na 3 metry, abych na něj nemohla. Ví, že přijde reakce jako zalehnutí, vrčení apod., čemuž se snaží vyhnout.
Můj pes moc dobře ví, co po něm chci. Respektuji jeho dominantní povahu a vím, že se čuvač rád rozhoduje sám. Dokonce bych mu jeho psí radovánky ráda dopřála, přece jen si ale myslím, že jsou situace, kdy pes poslechnout musí. Jde i o jeho bezpečnost. Páníček druhého psa může vidět, že mě neposlechl, pádí si to k nim, a třeba z kapsy vytáhnout nůž..
Emoce, které u toho cítím já jsou nervozita a pak i vztek. V případě, že jdeme s dlouhým vodítkem, tak se já cítím daleko klidněji, naopak na psovi je znát, že ho to nebaví. Ráda bych, aby mohl chodit na volno pořád a nemuseli jsme si takto zkazit procházku.
Jinak pro doplnění: v noci bývá venku, sám si večer řekne, že už chce jít ven. Přes den bývá hodně s námi, já pracuji z domu. Na dvoře máme kotec, kde má pes vodu, matraci a kde dostává žrádlo, chodí tam jak se mu chce. Zavíráme jej jen v případě, že jsou zde např.zedníci nebo větší množství dětí, tak aby měl od nich klid. Tam si lehne a spí.
Doma hezky poslouchá, z talíře si jídlo nevezme, do dveří chodím první, žrádlo si vezme, až řeknu „můžeš“, do misky si sáhnout nechá a v klidu počká. Naopak syn (4 roky) nesmí k psovi do kotce, nesmí jej krmit, smí si hrát se psem nebo spolu ležet, ale jakmile vidím, že je pes nespokojen, okamžitě zasahuju a nedovolím, aby psa otravoval. Psa máme opravdu rádi, a on nás.
Děkuji za Vaše rady, hezký den
.

Odpověď: Dobrý den:) Slovenský čuvač je pastevec, je ze skupiny psích pastevců razantních a silně dominantních, tomu pak odpovídají i jeho vzorce chování - není to německý ovčák poslušně reagující na přivolání i v situaci, která vyžaduje zcela jinou strategii. Váš pejsek je navíc v ještě ne úplně nejvyšší fázi psí puberty, nicméně u něj už velmi dobře fungují genetické vlohy - pokud bude mít pocit, že ho přivoláváte v situaci, kdy je strategicky výhodné zůstat tam, kde je, pak jednoduše nepřijde a můžete se ukřičet. A bude mít naprostou pravdu a Vás bude zcela právem vnímat jako slabý článek své smečky. Vaše představa chodit navolno se samostatně uvažujícím a situace vyhodnocujícím pastevcem v plné psí pubertě, navíc emočně absolutně nezvládnutým, vážně není namístě...

Na vás a jen na Vás totiž je, abyste dané skutečnosti respektovala a fungovala tak, abyste v situacích, kde by jeho samostatné rozhodování mohlo být na škodu, měla potřebnou pojistku - vodítko a především svoji autoritu. Ta je ovšem u Vás velký problém, protože - cituji: "Emoce, které u toho cítím já jsou nervozita a pak i vztek." je naprosto špatně. Stejně tak a opět cituji: "Ví, že přijde reakce jako zalehnutí, vrčení apod., čemuž se snaží vyhnout." Znovu připomenu, že vedle sebe máte zástupce pasteveckého plemene, se kterým je zapotřebí komunikovat a být psychicky dostatečně disponovaným parťákem, nikoli jej zalehávat, vztekat se a místo komunikace používat povely...

Zavíráte jej do kotce, pokud máte u sebe zedníky nebo děti? Aby "od nich měl klid"? Děláte velkou chybu, jako pastevci mu tím psychicky velmi ubližujete (on dobře ví, že pokud by se Vám něco špatného dělo, nemůže Vám přijít na pomoc) a spíš si myslím, že se bojíte, aby nedošlo k nějakému průšvihu...

Dobře.

Jak jsme si už řekli, základním problémem je Vaše nerespektování přirozených vzorců chování plemene slovenský čuvač (nic osobního, tak to prostě je), které má za následek v této fázi jeho života to, o čem píšete a v dalších fázích bude mít důsledky daleko závažnější a razantnější. Proto Vám nabízím, abyste se stejně jako řada jiných lidí s podobným problémem se mnou telefonicky domluvila a přijela se i se svým pejskem naučit dělat věci správně. Je to vždy investice do už navzájem fungujícího zbytku společného života pro člověka i jeho pejska. Nepochopení specifik povah psích pastevců a přístup typu "plemeno jako každé jiné" způsobilo už mnoho neštěstí a pokažených lidskopsích životů. Rozhodnutí je samozřejmě čistě na Vás, moji odpověď ale prosím neberte na lehkou váhu - vychází z letitých zkušeností s tím, jak se podobné situace dále vyvíjejí. Pokud budete chtít a opravdu Vám na tom záleží, rád Vám pomůžu s pejskem fungovat jinak a především správně.

 

(26.7.2020)
Plemeno: čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o radu. Fenka doharala cca před 2 - 3 týdny a nyní se chová divně. Nejsem si ale jistá zda se takto může projevovat falešná brezost a k veterináři ji nedostanu nyní. Když je doma leží převážně v pelíšku, normálně dřív ležela na gauči. Nechce se jí vyskočit na gauč, ale na postel která je vyšší večer vyskočí. Žere normálně a když vezmu něco dobrého do ruky vždy přiběhne plná radosti. Ale jak vezmu do ruky ksiry je problém. Nechá si je nasadit, ale jak ji je chci upravit začíná knucet a kousat. Takto se projevovala po operaci když ji něco bolelo, jindy ne. Ven se těší, když vyjdeme táhne, ale jak se dotknou jejího boku rukou kouse a knuci... Nemuzu ji vzít do ruky nic. Myslíte že toto může být falešnou brezosti a nebo ji fakt něco bolí? Ale večer ji celou drbu a nic nedělá ale dám ksiry a scéna. Od operace zvládá veterinu velice špatně a je hodně složité ji tam dostat bez ksir... Doktor by neměl šanci ji prohlédnout a z tašky by zdrhla. Prosím moc o radu zda mám plasit a nebo se takto divne může projevovat falešná brezost. Jinak vypadá smutné, hračky ignoruje. Ale jak mám jídlo je zdravá a pak zase do pelechu a nevyleze. Děkuji moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle Vašeho popisu si moc nemyslím, že tu jde o falešnou březost - ani projevy, ani časově to neodpovídá. Nejrozumnější v tuto chvíli je jediné, vzít ji k veterináři a nechat vyšetřit. Netuším, jakou má za sebou operaci a ani kdy proběhla, nic jste k tomu nenapsala, ale samozřejmě se mohlo něco zdravotního pokazit (možná i v souvislosti s operačním zákrokem) a může jít o bolestivou reakci na dotyk/manipulaci, může to být asociační reakce, kdy se jí spojila Vaše manipulace s ní s nějakým nepříjemným zážitkem - každopádně na základě Vašich informací při nejlepší vůli nemohu takto na dálku více diagnostikovat. Může se jednat také o psychickou záležitost, ale prostřednictvím mailu, ne úplně všech potřebných informací a bez znalosti pozadí tohoto případu to samozřejmě nemůžu říci s určitostí.

Jak jsem ale napsal, rozhodně ji vezměte k veterináři, ať Vaši fenečku vyšetří. Nechci slyšet, že to nejde - máte čivavu, ne pastevce a opravdu není problém ji k veterináři (nejlépe k tomu, který ji operoval) dopravit. Když ji vezmete do ruky a sevřete tlamičku, tak Vás nekousne a když zůstanete v klidu, za chvíli se uklidní i ona. Prostě to udělejte, je to zapotřebí, může jít o závažný zdravotní problém a veterinář to zvládnout musí, je to jeho práce. Pokud je zdravotně v pořádku, pak jde o souvislost s negativním zážitkem a Vaše manipulace s postrojem v ní spouští asociační reakci. V tom případě se mi pak prosím ozvěte telefonicky, probereme to.

 

(19.7.2020)
Plemeno: velký švýcarský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bohužel máme problém, že se nám Buddy ve večerních hodninách, když se začne stmívat, začíná bát a lovit neexistující hmyz. Nejdříve to bylo pouze doma, v současné době je to i venku. Začíná se schovávat pod auto atd. Máme obavy že, se jedná o začínající obsedantně kompulzivní poruchu buď získanou geneticky nebo z jiných, nám neznámých příčin. Je čistokrevný s PP, jinak bez problémů. Ubytovaný je doma ve vícečlenné domácnosti, spí s náma v ložnici u postele. Přes den, když nejsme doma, je na zahradě. Při těchto problémech částečně pomáhá, když má obojek a připoutáme ho před spaním k posteli. Při omezemém pohybu není jeho problém tak velký. Při těchto stavech ho nelitujeme, snažíme se ho uklidnit z postele dotykem na boku nebo straně krku, případně na koutcích. Přes den tento problém vůbec není. Pohybuje se i u koní ve stájích, tam mouchy vůbec neregistruje. Děkuji za radu a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Bylo by rozumné mi zavolat a domluvit se na osobní konzultaci, primární problém Vašeho pejska není ta tma, každopádně ale potřebuji Buddyho vidět. Je teď na začátku své psí puberty a je třeba to rychle a především správně(!) řešit, to ale na dálku opravdu nejde. Moji nabídku máte, rád Vám i jemu pomůžu a pokud budete chtít této šance využít, ozvěte se mi.

 

(12.7.2020)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále. Je to přesně 3 roky, kdy jsem trávila prázdniny čtením Vaší poradny, ve chvílích, kdy mé malé štěně spalo nebo nevyžadovalo mou pozornost - bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Myslím, že jsem četla pozorně a nyní:
- mám skvělého parťáka, malého vzrůstem - velkého srdcem
- jsme v našem okolí velkým překvapením, že se malý bílý plyšák chová jako pes
- má respekt (beze strachu) z velkých psů
- nejraději ze všech má své dvě kamarádky - fenky hovawarta a berňáka - je nádhera sledovat, jak spolu dovádějí :)
- ze mne je ortodoxní odpůrce kastrací
Bez nadsázky jsem přesvědčená, že je to díky Vám, Vaší poradně, která mne ze všech internetových zdrojů nejvíce oslovila. Já za to děkuji!
Nyní se dostávám k tomu, proč píšu. I vzhledem k výše uvedenému jsme se rozhodli našemu prckovi pořídit kamaráda. Kamarád už je na světě, zamluvený, odběr bude na konci srpna. A já opět sedím a pročítám poradnu, včera jsem objednala obě Vaše knihy. Během uplynulých 3 let jsem určitě udělala spoustu chyb. Nejsem dokonalá a ani můj pes není. A já si moc přeji, aby příchod dalšího člena smečky byl pro nás všechny pohodový. Pročítám poradnu, ale je opravdu velmi náročné v tom množství dotazů vyhledávat rady při pořízení druhého psa. Ty základní a obecné jsem samozřejmě našla.
Rozhodla jsem se využít Váš individuální výcvikový servis. Jen si nevím rady s načasováním. Kdy je vzhledem k naší situaci nejvhodnější doba? Ráda bych osobně řešila drobné problémy, které v našem soužití jsou. A předpokládám, že nic nás nepřipraví na příchod dalšího člena smečky lépe než osobní setkání s Vámi.
Děkuji za Vše. Těším se na setkání s Vámi.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych Vám chtěl poděkovat za Vaši přízeň, moc mě těší, že Vás můj přístup a psí filozofie oslovily a že Vám Poradna pomohla při výchově malého čtyřnohého parťáka... Děkuji a opravdu si Vašich slov vážím.

Samozřejmě Vám také velmi rád pomohu prakticky (což je mimochodem v podobných případech vždy ta nejlepší cesta) - zkontaktujte mne prosím co nejdříve telefonicky a vše potřebné včetně termínu domluvíme. Budu se těšit a "malému" posílám velké psí pohlazení.

 

(12.7.2020)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: mladý
Kastrace:
nevím
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká agresivního psa z našeho okolí. Domnívám se, že se jedná o rasu rotvajlera. V nedávné době jsem si všimla, že v případě, kdy ho potkám, po mně začíná vyjíždět (agresivní štěkot, vzpouzení se na vodítku psovoda). Nejdřív jsem si myslela, že se jeho chování vztahuje k naší feně maďarského ohaře, ale jelikož začíná být "nepříčetný" i když jdu bez ní, bude problém asi někde jinde. Rovněž manžel mi potvrdil, že on při venčení a náhodném setkání s tímto psem problém nemá. Dle majitele psa na feny nevyjíždí. Poprvé po mně vystartoval, když jsem kolem něj běžela, pak i když jsem zpomalila a šla jen krokem. K žádnému bližšímu kontaktu vůči psovi z mé strany nedošlo. Psa venčí často dva muži - jeden ho zvládá dle mého názoru vcelku dobře, ale druhý má co dělat, aby ho na vodítku udržel. Dnes jsem z dálky viděla druhého muže - pes byl ještě za rohem, tak jsem raději změnila při venčení směr. Pes si nás ale všiml a začal zase hrozně vyvádět. Můj dotaz je následovný - mám se kontaktu s ním vyhýbat nebo nikoliv? Ze psů normálně obavy nemám, ale zde asi již vycítil z mé strany nejistotu, a proto si dovoluje - zejména při venčení druhým mužem. Vím, že toho já jakožto cizí člověk moc neudělám, ale co je dle Vašeho názoru v takové situaci správný přístup? Velice Vám děkuji za ochotu a Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Občas se stane, že se pro pejska určitý člověk stane "třídním nepřítelem"... Rotvajler není žádný plyšák, jedná se o hodně dominantní plemeno a ve Vašem případě ho něco z Vás dráždí a vzbuzuje jeho nedůvěru vůči Vám. Může to být Váš styl pohybu, součást pachu, "řeč těla", ale také cosi z oblasti, do které psi vidí, ale my lidé ne.

Samozřejmě - pokud z Vás vycítí nejistotu nebo strach, jeho agresivní reakce to ještě znásobí. A pokud máte pocit, že ho jeden z jeho lidí nemusí za všech okolností udržet, zcela tuto emoci chápu. Nicméně v tomto stadiu je tato Vaše strachová emoce velmi ovlivňující, takže úplně jednoduše - pokud pejska bude mít na vodítku kdokoli, komu nevěříte, změňte pokud možno směr a běžte jinam. Každopádně se ale domluvte s majitelem, ať i on sám do reakcí svého rotvajlera aktivně sáhne a nenechá ho na Vás jen vyjíždět. Pokud to bude dělat (a bude to mít pozitivní účinek), pak se především sama snažte zbavit strachu, když půjdete kolem. Běžte klidně, nenavazujte oční kontakt a nemluvte na jeho majitele. A dejte tomu čas...

Správně píšete, že jako cizí člověk s tím moc neuděláte - ano, "něco udělat" s tím  musí majitel rotvajlera, pokud jeho ani jeho psa neohrožujete. Pokud se jenom pasivně dívá, jak si Vás rotvajler chce dát k večeři, je to špatně a velká chyba, která se mu časem může velmi vymstít.

Takže - domluvit se s majitelem (resp. s oběma, kteří rotvajlera venčí), zapracovat na eliminaci vlastní nejistoty/strachu (každý pes to spolehlivě pozná a každého to naštve) a být obezřetná, předvídat a v konečném efektu věřit jen sama sobě. Pokud si nebudete jistá, raději změňte trasu, pokud to nepůjde a Vy budete v klidu, pak veškeré problémy půjdou za majitelem psa. I tohle mu řekněte, až se s ním budete domlouvat a on by nespolupracoval...

 

(5.7.2020)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu. Před dvěma roky, když jsme byli na každodenní procházce došlo k napadení mého psa a partnera jiným psem, který utekl majiteli ze špatně zajištěné zahrady. Ten pes bohužel vyrazil branku a vrhl se na mého psa a když partner zareagoval tím, že našeho psa rychle odpoutá z vodítka pokousal ten pes i partnera.Zahy se vrhl opět na našeho psa a hnusně se mu zakousnul do hlavy. Hned po incidentu jsme jeli na šití což byla další stresující chvíle. Pes co nás napadl byl Německý ovčák.
Po tomto incidentu nám začal na procházkách pes vrčet na jiné psy co jsme potkávali. Postupně strach odezněl a na všechny psy co jsme potkávali nevrčel.Jen občas na nějakého zavrčí což je vzájemné. Náš pes je dominantnější. Nyní se ale nastěhovali sousedé co mají dvouletého Amerického Pitbul Teriéra a když jsou oba na zahradách volně, nastává problém. Náš pes když ho zpozoruje lehne a sleduje ho, jakmile se sousedův pes pohne směrem ke společnému plotu zvedne se můj pes s naježeným kohoutkem, přikrčenou hlavou a připravuje se na útok. Když nezasahnu (povelem nesmíš) než se rozeřve a vystřelí k plotu kde se pak oba nahánějí s křikem ze strany na stranu nejde už pak náš pes odvolat. Jako by se mu zatmělo. Po chvilce začne plot očůrávat a někdy i za běhu. Sousedův pes měl naposledy co se to stalo v úmyslu čůrat na plot v místě kde stál můj pes,měli oční kontakt a nakonec to neudělal. Tak nevím zda tímto to mají vyřešené a nebo ba naopak to bude ještě horší a celá situace bude gradovat?.
Chápu, že si náš pes chrání své území a po 3 letech se musí dělit o společný plot, ale nechci aby toto pokračovalo. Další věc která může hrát roli je, že cítím strach ze sousedovo psa. Přikláním se spíš k tomu, že si můj pes chrání své území, nicméně není toto chování přípustné musí se naučit vedle sebe žít. Jak mohu tomuto jednání u svého psa zabranit? Ještě bych ráda doplnila, že mi soused sdělil, že jeho pes není socializovaný a ani moc neposlouchá, takže nevím co udělat abych toto vyřešila a nenapáchala škodu na psech? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Direktivní přístup, cituji: "není toto chování přípustné musí se naučit vedle sebe žít", je nesmysl - to, co v jejich vzájemné komunikaci popisujete, jsou zcela přirozené vzorce chování psího druhu. Oni nejsou naprogramovaní roboti, jsou to psi a bohužel oba bez správného přístupu a výchovy svých majitelů. Máte sibiřského huskyho, což je silně dominantní plemeno a Váš je ve věku, kdy pomalu začíná psychicky dospívat. Chtít po něm nebo očekávat, že bude pitbula na druhé straně plotu ignorovat a dělat, že tam vůbec není, skutečně není možné - navíc za situace, kdy i pitbul se chová podle své přirozenosti. Můžete jen změnit stav, pokud u toho budete i Vy, za předpokladu, že si necháte prakticky poradit a ukázat, jak na to správně jít (povely to nejsou), jinak jen zvýšíte stres na obou stranách. A pokud nebude spolupracovat také majitel pitbula, budete to mít velmi ztížené.

Velkým posílením daného stavu je bohužel i fakt, že necháváte svého pejska, aby každou zátěžovou situaci musel řešit sám. Stalo se to už před těmi dvěma lety, kdy jste nechala z napadení německým ovčákem rozjet trauma místo pouhé zkušenosti a proto začaly ty preventivní obranné reakce Vašeho huskyho. Už tehdy to chtělo zapracovat na jeho psychice, nejednou jsem o tom zde v Poradně psal. Ono napadení by pak zůstalo jen jako zkušenost, nic víc, nemělo by za následek razantní změnu sociálního přístupu k vlastnímu druhu - a třebaže podle Vás odezněla, v reálu tomu tak není. V kombinaci s vrozenou dominancí plemene a absencí "majáku" to ani nemohlo dopadnout jinak.

Podobné je to i teď s plotem a pitbulem - pokud v tom svého pejska opět necháte samotného, bude se stav jen zhoršovat a až se ti dva jednou potkají mimo plot, dopadne to zle. Neexistence lidskopsí smečky a jejího vůdčího jedince (opět odkazuji k prostudování Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO obecně) je v podobných případech a zvlášť pro tak smečkové plemeno, jakým je sibiřský husky, velmi silným hendikepem a jak už jsem napsal, blíží se Váš pejsek k prahu psychického dospění. Pokud ho necháte v sociální izolaci jako dosud, přenese si do ní veškerá svoje traumata a bude se podle nich chovat i v dospělosti.

Počítejte i s tím, že soused Vám asi příliš nápomocen nebude a pokud má svého pitbula ve stavu, jak jej popisuje, je jeho pes časovaná bomba (z hlediska plemene, výchovy a přístupu majitele). Znova zopakuji, že zde nefunguje žádné direktivní "musí a nesmí", k zvládnutí podobných situací je zapotřebí se svým psem vždy dlouhodobě pracovat a navodit správné vzorce chování. Plus předvídat a vědět, co možné, co není a čemu je nutné předejít - to platí pro Vašeho souseda stejně jako i pro Vás. A ano, bude to gradovat, vyřešené to opravdu nemají, takhle to nefunguje..

Pokud chcete opravdu něco na současné situaci změnit, pak je zapotřebí, abyste se svým huskym za mnou přijela, pomůžu Vám. Stačí zvednout telefon, zavolat mi a domluvit se - potřebujete hodně věcí vysvětlit, naučit se a samozřejmě je potřeba hodně zapracovat i přímo na psychice Vašeho psího parťáka. A to "na dálku" vážně nejde.

 

(28.6.2020)
Plemeno: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme psa od štěněte. Bydlí s námi v domku s možností výběhu na menší zahrádku. Podnikáme společně plno aktivit. Běháme pro zábavu canicross, děláme agility, zkoušeli jsme pasení, jezdíme na společné výlety s dalšími psími parťáky, kde i přespáváme. Čas si navzájem užíváme. K většině psům je kamarádský, některé toleruje a fenky miluje. Normálně je spíše nešťastný, když je některá nevrlá, stáhne ocas.Myslíme si, že je socializovaný.
V minulém týdnu došlo, ale k několika situacím, které jsem si až zpětně dali do souvislosti. Překvapily nás a i trochu vyděsily. Za naším psem na procházce  na volno, vyběhla se zahrady  boxerka. Je celkem ostrá hlídá si teritorium. Vyskočila po něm,  a náš pes se nedal, cenili zuby oba. Okřikla jsem je, psa posadila, poslechl a pokračovali jsme dál. Víc jsem to neřešila. "Vyjela po něm, nenechal si to líbit". Až pak mi došlo, že to normálně fence neudělá. Všechno je někdy poprvé. Ten den jsme odpoledne absolvovali socializační procházku s 8 měsíční fenkou schiby a 2 letou jorkšírkou, kterou zná. Jedeme s nimi v létě na chatu. Procházka proběhla výborně, potkali jsme i další cizí psí parťáky. Psi šli většinou na volno. Pak jsme pobyli u známých na zahradě, psi střídavě odpočívali, štěnědlo si více hrálo a běhalo. Náš pes na štěně odhrnul pysk, upozornil mě na to manžel, já jsem stála blíž, odvolala jsem ho na místo. Zbytek návštěvy byl v pohodě.
Druhý den jsme šli na agility, střídali jsme se s dalšími psi. A náš pes na jednoho zavrčel, domluvila jsem mu, dal si říct. Dokonce to komentovali i ostatní, že to normálně nedělá, střídáme se tak každý týden,vzájemně se očichají, my pokračujeme dovnitř oni ven.  Agility proběhly bez nejmenšího problému, seděli jsme mezi ostatními psy a lidmi.
Poslední situace nastala, když jsme se vydali koupat. U vody jsme potkali psa bígla. Oba byli na volno, Přišli k sobě, paní se zeptala zda to nevadí, v klidu se očuchali a začali běhat, všechno vypadala v pořádku. Najednou na sebe zavrčeli a náš pes zalehl bigla, pouze na sebe cenili zuby,. Vytáhla jsem našeho psa, omluvila jsem se paní majitelce, ukončila plánované koupání, které má náš pes rád a bez řečí na vodítku došli domů. Musel cítit, že jsem z příhody naštvaná a zmatená.
Uvědomila jsem si, že máme problém a nevím jak postupovat, abych situaci ještě nezhoršila a jak to vlastně vyhodnotit. Nedokáži si představit, jak se teď budeme chovat, má menší i větší kamarády. Nerada bych, aby někomu ublížil nebo naopak někdo jemu. Když je pes neznámý a potkají se, jsme ve střehu než se vzájemně očuchají, seznámí, dohlédneme ,aby na sebe neskákali, nevrčeli, jsme ostražitější, pokud majitel nechce, neseznamujeme, ale u známých psů to neřešíme, většinou se potkávají na volno .Jak postupovat a  vysvětlit mu, že se nám takové chování nelíbí?Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, správně, máte problém a pokud budete chtít, rád Vám pomůžu. Nejprve je zapotřebí si uvědomit, že teď probíhá nebo nedávno proběhla fáze jeho psychického dospění. Z dospívajícího štěněte se stal (stává) pes dospělý se všemi důsledky z toho plynoucími - například tím, že jeho názor na psí okolí v určitých situacích bude jiný, než byl dříve. A teprve teď reálně zjistíte, jak dobře jste ho vychovala a zda vůbec existuje jeho lidskopsí smečka a maják ve Vaší osobě (určité skutečnosti ve Vašem dotazu bohužel potvrzují právě tu neexistenci), nebo zda jste spolu celou dobu pouze běhali canicross a agility. Pokud ve fázi psychického dospění začnou podobné problémy, jaké popisujete, je to bohužel jasný důkaz toho, ze pejsek řeší podobné situace pouze sám za sebe, nikoli v rámci své smečky.

Na dálku Vám rady dávat nebudu, opravdu to nemá v podobných případech smysl, potřebuji pejska i jeho člověka vždy vidět naživo. Umím Vám ale pomoci a pokud se se mnou domluvíte a se svým psím parťákem za mnou přijedete, uděláme vše, co je potřeba. V tom případě mě prosím zkontaktujte telefonicky a probereme vše potřebné.

 

(21.6.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl)
Dotaz: Dobrý deň, mám 9 ročnú kríženku( pravdepodobne retriver×vlčiak)  menom Fany. Je to veľmi priateľská a milá dáma ( vekovo by sa mala správať už ako veľká slečna avšak opak je pravdou-je to večné šteňa). .Rada by som dodala že nie je to psí jedináčik- od doby čo ju máme mala pri sebe väčšinu času "súrodeneckého" parťáka. Veľa starostí mi však  robí jej chovanie voči ostatným psím "kamarátom". V ich prítomnosti reaguje na nich dosť agresívne v horších prípadoch to končí bitkou(v takomto prípade sa uchyľujeme postriekaním hadicou ak je po ruke ) .Tým pádom sa psíkom snažíme radšej vyhýbať aby nedošlo k nemilým konfliktom. Chcem podotknúť že nie vždy jej správanie bolo takéto. V minulosti sa so psíkmi rada hrala a spoznávala no od istého veku som si začala všímať že sa snaží ukázať svoju dominanciu. Naozaj by som bola rada ak by sa jej ( a aj mne)  dalo ešte nejako pomôcť. Ďakujem Vám za Váš čas a ochotu.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy umím pomoci, ale stejně jako ve Vaší situaci je zapotřebí moje osobní práce, "na dálku" to skutečně nejde. Navíc mi v dotazu chybí pro tento případ velmi podstatná informace, zda je nebo není fenka kastrovaná (některé popisované skutečnosti kastraci napovídají, ale mohu se samozřejmě mýlit)...

Rád Vám s Fany pomůžu a i v tomto věku to má smysl - začněme tedy tím, že mě zkontaktujete telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(14.6.2020)
Plemeno: trpasličí pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, mám dvacetiměsíčního pejska - trpasličí pudl, pes, nekastrovaný. Je dost šikovný, nebyl celkem problém ho naučit základní povely - sedni, lehni, odložení, přivolání, aport. Jen se nám stále nedaří chůze na prověšném vodítku, někdy jde dobře, ale často tahá, hlavně na začátku procházky. Zkoušela jsem všechny možné postupy, doporučované v knihách, při tahání zastavit a nepokračovat, dokud není vodítko prověšené, případně změnit směr chůze, ale funguje to jenom někdy, když je pořádně vyběhaný, takže spíš to funguje na konci vycházky. Je hodně aktivní a já s ním strávím hodně času venku. Má milou povahu a miluje lidi, je velmi společenský. Ale s čím si vůbec nevím rady, to je jeho kňourání při jízdě v dopravních prostředcích (autobus, auto, metro). Také když  čeká na jídlo, které se připravuje, tak někdy také kňourá. On má velmi nízkou hladinu vzrušivosti, takže když se děje něco, co ho vzrušuje, např. přijde nějaká návštěva, někdo zvoní a pod. tak dost vyvádí. Je to zvláštní, protože jinak se docela dobře dá cvičit, věnuje mi pozornost a dokáže se ukáznit. Domnívám se, že je hodně netrpělivý a když něco chce nebo naopak se mu něco nelíbí, jako třeba jezdit v dopravních prostředcích, tak si tím kňouráním chce vynutit to, aby bylo po jeho. Já mu v tom neustupuju, ale není to nic platné. Stejně si kňourá. Zkouším s ním jezdit cvičně autobusem jen pár stanic, ale stále se to nelepší. Určitě by bylo lepší, kdybych Vás mohla osobně navštívit, ale vzhledem k těm problémům s jeho dopravou je to pro mě obtížné. Přeci jenom z Prahy je to dost daleko a já nemám auto.Tak jestli myslíte, že mi můžete takhle na dálku poradit, budu moc ráda a předem děkuji. Pokud budete potřebovat nějaké další informace, samozřejmě poskytnu. Přeji hezký den Vám i Vašim pejskům.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Je mi líto, ale toto je jednoznačně na osobní návštěvu, tak jako vždy v podobných případech. Jednak kvůli chůzi na vodítku (sama píšete, že jste už vyzkoušela cituji "všechny možné postupy") a sama vidíte, že tudy cesta nevede, jednak kvůli zmiňovanému "kňourání" - tam je problém v celkové komunikaci z Vaší strany a to skutečně na dálku dát dohromady nejde.

Z Prahy je to hodina cesty po dálnici (určitě by si z Vašich známých nebo příbuzných někdo rád udělal výlet, v Liberci a okolí je spousta zajímavých míst) a dá se v pohodě těch 100km dojet, zkuste se domluvit. Je to jen o nastavených prioritách a já Vám rád pomůžu dát věci do pořádku - je zbytečné trápit sebe i pejska.

 

(14.6.2020)
Plemeno: výběr plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat jakého psa si mám vybrat. Bydlím na hospodářství, tzn. musí se snášet s jinými zvířaty a musí být poslušný. Pracuji na osmi hodinové směny. Prostoru by měl dostatek. Předem jsem přemýšlel o německém ovčákovi. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel mám z Vaší strany málo informací (měl jste už někdy psa, jakého? měl by mít i hlídací vlohy? samostatnost v rozhodování? atd.), "poslušnost" psa je výsledkem práce a přístupu jeho člověka, nelze mít podmínku "měl by být poslušný". Zkontaktujte mě telefonicky, na pár věcí se Vás zeptám a můžu Vám pak poradit daleko lépe.

 

(31.5.2020)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme čtyřletou fenu rhodéského ridgebacka. Již po několikáté se u ní objevila falešná březost. Vždy se projevovala přítulnějším chováním, příliš nejedla, měla nateklé struky, tvořila si pelíšek, vše celkem rychle vždy odeznělo. Tentokrát je to však jiné a já se chci zeptat, zda nynější její chování má souvislost s falešnou březostí. Často s ní chodíme na procházky, bydlíme na vesnici, a tak do přírody to máme opravdu blízko, často tedy chodí na "volno".  Trvalo dlouho, než jsme poslušnosti docílili, ale tak od tří let je skvělá a poslouchá. Žije s námi v domácnosti, ale má k dispozici zahradu + dlouhé procházky.
Doma je její chování stejné jako vždy, možná má nyní více tendenci snášet si věci do pelíšku (vše jsme ji schovali), je přítulnější, ale hodně přítulná je i normálně. Doma je zlatá. Spíše, než by na někoho zaútočila, raději se s ním pomazlí. Když přijde někdo cizí za vrata venku, štěká na něj, s návštěvami, které už jsou u nás doma, se hodně přátelí. Díky koronaviru jsme teď téměř všichni celý den doma, na to zvyklá nebyla. Před 10 dny jsme šli na procházku a potkali jsme tam tchyni, která s námi žije v domácnosti, se sousedkou na procházce. Naše fenka se k nim rozeběhla, vrtěla ocáskem, a tak jsme tomu nevěnovali příliš pozornosti, brali jsme to tak, že běží "pozdravit" tchyni. Ona ovšem doběhla za sousedkou, která měla trekovou hůl, a lehce ji kousla do nohy (bránila tchyni?). Bohužel jsme to zjistili až za několik hodin, protože to tak vůbec nevypadalo a sousedka to zjistilia až doma. Žádný trest se tedy nekonal. Brali jsme to tak, že se třeba bála pro ni neznámé  hole. Koncem minulého týdne jsme na procházce potkali pána, který jel na čtyřkolce. Opět se stalo, že naše fena se za ním bez náznaku agresivity rozeběhla a kousla ho do nohy, naštěstí přes botu. To už jsem se na ní opravdu zlobila, ona moc dobře věděla, že něco provedla. Teď už vidím, že jsem asi udělala chybu a měla jsem ji mít v blízkosti vesnice na vodítku. Ale tohle chování opravdu u ní neznám. Velmi často ji bereme mezi lidi, opravdu nikdy po nikom nevyjela a ke všem byla přátelská a mazlivá.Hlídá si nás doma všechny a pokud není třeba jeden člen domácnosti doma, je z toho nesvá.
Souvisí toto chování (zejména to kousnutí) s falešnou březostí? Připadá nám to i někdy tak, jako by nás brala například jako svá štěňata a bránila nás.  Ale oprravdu nevíme. A jak v tom případě máme postupovat (pokud někoho kousne)? Nerada bych, aby se tato situace opakovala. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Rhodéský ridgeback kolem čtvrtého roku věku psychicky dospívá a dochází tak často k výraznějším změnám chování. Už není velké štěně, stává se postupně plně dospělým psím jedincem a záležitosti, které dřív neřešil, začíná řešit na základě své individuální povahy a plemenných dispozic. A abych to řekl kompletně, tak naopak řadu věcí, které řešil jako štěně, už jako dospělý jedinec nechává být...

U Vaší fenky je s největší pravděpodobností spouštěčem právě ten přechod do psychické dospělosti, kdy se z přítulného plyšáčka mění v psychicky dospělou fenku se všemi atributy svého plemene. A když si uvědomíte, k jaké činnosti je především ve své domovině rhodéský ridgeback v současnosti masivně využíván (ano, jako hlídač), pak Vám začne být vše jasné.

Samozřejmě i probíhající falešná březost má na její chování vliv (je více rozhozená a náchylnější ke stresovým ventilům, kterými může být i fyzický atak na cizího člověka, především v ne zcela standardních situacích - ve Vašem případě například právě ta hůl nebo čtyřlkolka).

Je zapotřebí její změnu (tedy psychické dospění a s tím související vyšší hlídací a obranářské tendence) vzít na zřetel a o to více upevnit svoji vůdčí roli - mimo jiné Vy musíte rozhodnout, kdo je ohrožením "smečky", ne Vaše fenka. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde všechny potřebné informace, pokud budete chtít, můžete se na mne samozřejmě obrátit i osobně.

 

(31.5.2020)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Chcela by som sa Vás opýtať, čo v prípade ak si náš pes nevie zvyknúť byť sám. Byť sám najmä vo vonkajškom prostredí, na záhrade. Bývame v rodinnom dome, náš pes má už 5 mesiacov a stále nechce respektíve nevie byť sám. Vždy keď odídem z dohľadu, začne sa správať veľmi nepríjemne, kuše, kňučí, breše, škriabe sklo. Dnu sa s ním už pomaly tiež nedá vydržať, nakoľko je to plemeno ktoré potrebuje vonkajší priestor a dostatok pohybu. Ďakujem za každú radu, ako naučiť psa aby vedel existovať aj sám so sebou, a aby si uvedomil že sa mu nedá venovať 24/7. Skúšali sme všeličo, aj odísť postupne od neho preč a nechať ho na záhrade ale prešli 3 hodiny a on nonstop brechal. Existujú na to aj nejake iné rady?

Odpověď: Dobrý den - ano, existují... je velmi vhodné si nejprve uvědomit, že pes je vysoce sociální druh a sociálně-fyzická izolace (zahrada/kotec) je především pro tak mladé štěně velmi stresující záležitost. Už jsem napsal na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tuny textu o tom, jak důležité je mít (nejen) štěně ve společném prostoru, ne někde na zahradě.

Na určitou dobu samoty je štěně třeba učit postupně (opět nesčetněkrát už v této Poradně vysvětleno, najděte si prosím související příspěvky) a daleko lépe Vám to půjde, pokud bude tuto samotu trávit v prostředí, které obýváte i Vy - v tomto případě tedy uvnitř Vašeho rodinného domu, kde cítí Váš pach a kam ho (doufám) také berete.

Vašemu pejskovi není "už 5 měsíců", ale "teprve 5 měsíců". Je pořád ještě malým štěnětem a plemeno výmarský ohař je z těch loveckých plemen, která mají opravdu vysokou potřebu sociálního kontaktu. Tuto skutečnost je dobré respektovat, jinak svého pejska budete jenom trápit. Ač původně lovecké plemeno, dnešní výmarský ohař skutečně není "pes na zahradu" - fyzicky a především ne psychicky.

On nepotřebuje učit existovat sám se sebou (jak píšete), ale (a to si opravdu neberte osobně, taková je realita) Vy se potřebujete naučit žít s ním - jistěže to nebude fyzicky 24 hodin denně, ale při správné výchově (a opět odkazuji na nepřeberné množství informací, které k tomuto na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici - princip a důležitost psího sociálního společenství, hierarchie, komunikace atd.) z něj vyroste pes, který bude schopen i nějakou dobu v klidu o samotě strávit. Nenaučí se to ale rozhodně sám od sebe, od toho je právě lidskopsí smečka a její vůdčí jedinec ("maják"), kteří štěně k psychické pohodě ("jsou pryč, ale vím, že se zase vrátí") dovedou.

Na téma "štěně a samota" zde máte obrovskou řadu příspěvků, jen bych se opakoval (psychika, odchozí/příchozí rituály atd.), prosím najděte si je a prostudujte. Pokud budete všechny(!) potřebné principy na svém pejskovi i sama na sobě správně aplikovat, Vaše problémy zmizí. V opačném případě budete mít jen uštěkané vynervované a vystresované štěně a později dospělého psa. Znovu zopakuji - základ je vždy v pochopení a respektování základní psí sociální potřeby fungujícího hierarchického společenství a "majáku".

 

(10.5.2020)
Plemeno: whippet (vipet)
Pohlaví: pes
Stáří: necelé 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, na internetu jsem se po hledání odpovědí na mé otázky dostala na Vaše stránky a velmi mě zaujal Váš přístup a celkově Vaše práce s pejsky. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi zodpověděl pár dotazů, pokud byste si našel čas. Prošla jsem celou Vaši poradnu, ale k Whippetovi jsem našla jen dva dotazy, které se ale netýkali toho, co mě zajímá.
Před týdnem jsme si pořídili štěně whippeta (nyní stáří necelé 2 měsíce). Dlouho jsem hledala na stránkách útulků, na Facebooku, chtěli jsme se původně ujmout mladého pejska z útulku. Bohužel asi díky současné situaci je o štěňata a mladé psy velký zájem a tak jsme "nevyhráli" ani v jednom případě. Takže jsem nakonec našla inzerát na bazoši, kde majitel nabízel štěňata Whippeta bez PP. Po denním studování na internetu, jakou má toto plemeno povahu, jsme se rozhodli, že se jeví jako ideální psí kamarád a že ho chceme. Jeden pejsek byl ještě volný a tak jsme se rozjeli do Plzně. Majitel uvedl, že maminka štěňat je s PP, otec bez. Když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že štěňátka žijí se svými rodiči kdesi ve stodole, za kterou se ozýval štěkot dalších minimálně tří psů větších plemen. Při naší návštěvě je majitel vypustil na dvůr plný prachu a nepořádku, psy páchli po výkalech :-(. Z fotek to bohužel nebylo zřejmé, majitel fotil štěňátka na modré, chlupaté a čisté dece a do telefonu říkal, že je má doma. Nicméně to dopadlo tak, že jsme štěně koupili a odvezli si ho domů, protože jsme se do něj hned zamilovali. Jsme tříčlenná rodina - já, manžel a šestiletá dcera. Já s manželem jsme se psy vyrůstali a dospívali, manžel s jezevčíky a já vždy s kříženci, kterých se rodiče ujali poté, co se týdny potulovali po vesnici a nikdo se k nim nehlásil. Zkušenosti se psy tedy máme, ale pouze jako děti a puberťáci, kteří je zbožňovali, ale péče o ně a výchova byla vždy na rodičích. Psa jsme chtěli přijmout do rodiny, až dcera povyroste a máme pocit, že už nastal ten správný čas. Žijeme v malé vesnici v domě s velikou zahradou, za kterou jsou pole a lesy.
Nyní už k mým dotazům... chápu, že malé štěně potřebuje hlavně správnou výchovu, ale trochu tápeme a úplně dobře nevíme, jakou formou by ona výchova měla probíhat, aby to mělo pozitivní výsledky. Whippet je prý citlivé plemeno, s kterým by se mělo jednat jemně a mírně. Co tedy dělat a jak se k němu chovat, když se vyspí a začne řádit :-D Po dvou dnech se otrkal a začal kousat vše, co mu přijde pod čenich. Záclony, koberce, gauč, kabely, které jsme nestihli schovat... Nevíme, jak ho co nejdříve naučit, co nesmí, bez toho, abychom na něj zvýšili hlas. Je mi ho líto, vím, že je to ještě mimino, ale nechci, aby několik měsíců likvidoval vše, co se mu zlíbí :-) Spí se mnou v posteli, v pelíšku vedle postele nechce být a kňučí. Spal tam jen první noc, ale to byl nejspíš ještě vystresovaný a unavený z té cesty. Spím jen tak napůl, vždy když se pohne, jsem vzhůru, aby nechtěl skočit z postele (což tedy nezkouší, vždy čeká, až ho sundám) Cca po 4 hodinách spánku se vzbudí, beru ho ven vyčůrat, pak už spí jen slabé dvě hodiny. Takže už jsem celkem dost unavená. Měla bych mu na noc dát na zem přebalovací podložku nebo noviny? Je to vhodné? Nezvykne si potom, že může vykonávat potřebu i doma? Nebo se to s dospíváním odnaučí? Co se týče venčení, první tři dny jsme byli skoro pořád venku. Teď, když bylo pár dní chladno, nechtěl být venku déle než na vyvenčení. Rozklepal se a chtěl domů, byla na něj opravdu zima. Takže jsme ho brali ven čistě jen na venčení po každém jídle a vyspání. Jak se zachovat, když vykoná velkou potřebu doma? Prostě jen vzít ihned ven? Říct NE hned "po činu"?
Co si myslíte o spaní štěněte v posteli? Vím, že to asi není ideální, ale opět se ptám, jak ho naučit, aby spal sám vedle postele v pelíšku. Další dotaz je ohledně Vašeho názoru na krmení štěňat. Kolikrát denně by mělo být podle Vás štěně Whippeta krmeno? V jaké dávce? V té, co uvádí výrobce dle váhy psa? Původní majitel štěňátka krmil jen syrovým masem (jelením, dančím, kuřecím), tvarohem a jogurtem. My přešli na granule Yoggies, pejsek je baští, chutnají mu, ale připadá nám, že za ten týden trochu zhubl. Jsou tyto granule dostačující pro jeho výživu a růst? Také dost často škytá, minimálně jednou denně. Je to běžné?
Také bychom s ním chtěli vyrazit na krátkou seznamovací procházku k lesu s našimi sousedy, kteří mají dospělého křížence labradora a tříměsíční štěně křížence francouzského buldočka. Nemůže mu dospělý pes ublížit, když je to také samec? Mohlo by se stát, že už v tomto věku by mohl vyrazit třeba za zajícem? Zároveň by mě zajímalo, kdy ho začít učit na vodítko. Předpokládám, že později na vycházky v polích a k lesu nebudeme chodit jinak než na vodítku, v rámci jeho loveckých pudů...
Vím, že dotazů mám více než dost. Možná některé z nich budou znít až hloupě, ale rádi bychom z našeho Čika vychovali skvělého psího parťáka, který s námi bude rád a budeme si spolu rozumět. Moc Vám děkuji za Váš čas a případné rady "do života" :-) Pohodové dny a buďte zdráv!

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání a Vám také přeji vše dobré:) Dotazy určitě nejsou hloupé, ale mrzí mě, že jste hledala jen příspěvky typu "whippet" (mimochodem rychlým vyhledáním jsem našel ne jen 2, ale 11 dotazů v Poradně na plemeno whippet/vipet) a ne obecné "výchova a komunikace s malým štěnětem" - velmi rychle byste tak našla odpovědi na všechny svoje dotazy, stejně tak v mých článcích. Tedy jak fungovat jako pes, když se malé štěně rozjede, režim venčení, štěně/pes v posteli, režim krmení (v tomto věku 5x denně), ve Vašem případě bohužel nevhodným druhem granulí, nutnost počkat s volným pohybem štěněte ve volné přírodě a mezi psy až po dokončeném základním očkování(!) - chcete o malého velmi rychle přijít? Plus byste se dočetla i o všech rizicích, která nastanou, pokud si štěně berete z podmínek, jaké popisujete...

Tyto a jiné informace jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici právě proto, aby si je mohli všichni potřební přečist. Dříve, než si pořídí štěně a včas, aby předešli zbytečným problémům a komplikacím.

Nemyslím to nijak špatně, to zdůrazňuji, jen to teď uvádím pro Vás i pro jiné proto, abyste si uvědomili, že například u malého štěněte opravdu nemá smysl vyhledávat příspěvky pouze pro konkrétní plemeno, ale že vám všem mnoho informací poskytne jakákoli zde uveřejněná odpověď k výchově a vedení štěněte libovolného plemene. Protože pak zjistíte, že jsou zde již mnohokrát zveřejněné odpovědi právě na dotaz nebo problém, který vás trápí.

Konkrétně v tomto případě Vás teď poprosím, abyste mě zkontaktovala telefonicky, dle Vašeho dotazu usuzuji, že potřebujete skutečně hodně informací a vysvětlení. Nerad bych, aby se Váš malý whippet (pokud to navíc skutečně whippet je, u podobných zdrojů zdaleka nebývá čistota plemene zaručená) setkal se zbytečnými komplikacemi a Vy se zbytečným zklamáním nebo smutkem. Jak jsem psal, už sama myšlenka vzít dosud nedoočkované necelé 2 měsíce staré štěně do lesů a polí a k dalším psům je pro malého v této fázi velmi nebezpečná a rád bych Vám proto některé věci vysvětlil podrobně.

Rozhodnutí je nicméně na Vás a jen prosím nepodceňte, co jsem Vám napsal.

 

(10.5.2020)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Zdravim Vas. Pisem ohladom mojho psa čsv. Priniesla som si ho domov z CHS ako 7tyzdnove stena.Vsetko bolo ok. Po 2-3tyzdnoch u nas, sme boli na vychadzke pri vode, kde spadol do priehrady. Nasledne zacali problemy s nadmernim pitim vody. Urobili sme vsetky vysetrenia a vylucili zdravotne problemy. Takze nam ztoho vyslo ze je to psychicke. Neviem ci to ma suvist stym ze spadol do vody,ale odvtedy to pozorujem az doteraz. Teraz ma pes necely rok a sialene pije vodu. Na prechadzke nervozne beha a hlada kde sa napije. Je schopny pit bez prestania. Od misky doma sa nevie odtrhnut, vesia sa na branku len aby sa dostal k vode. Som ztoho fakt zufala. Je na dvore este s krizenkou ktoru mam dlhsie z utulku. Dakujem Vam za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Může za tím být psychika a může za tím být zdravotní problém, každopádně potřebuji k tomuto případu více informací. Váš dotaz jste sice poslala jako anonymní, byla by slušnost se alespoň podepsat, pokud někoho žádám o pomoc a Poradna PSÍCH STRÁNEK FALCO rozhodně není nějaké anonymní internetové fórum (nic osobního, ale tak to prostě je), nicméně kvůli Vašemu pejskovi Vám určitě rád pomůžu.

Zkontaktujte mě prosím telefonicky, probereme to důkladněji a pokud budu mít od Vás k dispozici potřebné informace, budu Vám už schopen konkrétně poradit.

 

(26.4.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace:
ano (2017, doporučení psího útulku)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s velkou prosbou. Už tři roky máme doma Elišku - kříženec yorkšírského teriéra. Vzali jsme si jí z útulku, do papírů uvedli 5let. O její minulosti nic nevíme, měla ale obojek na své původní jméno, tak věřím, že byla u milující rodiny. První rok nám Eliška hodně utíkala - ne při vycházkách, ale pokud zůstala sama na zahradě, tak myslím, že to mohl být důvod, proč se ocitla v útulku. (od té doby ne že by to přestalo, ale už jí zkrátka na zahradě nenecháváme a když jdeme pryč, zůstává doma) Od samého začátku je plachá, lekavá. Zároveň bývá agresivní na procházející lidi, zejm. jsou-li to muži v montérkách, čepici a brašně. Postupem času kritéria, proč začít být agresivní na lidi, se snižují, v takový okamžik je neodvolatelná a v amoku běhá těsně u lidí a já v zásadě čekám, kdy jí někdo nakopne. To je věc, která mě trápí dlouhodobě a ráda jí s Vámi budu také řešit. Řešíme to tak, že jí pouštíme z vodítka tam, kde nejsou lidi a máme oči na stopkách a snažíme se odhadnout, na koho by mohla chtít štěkat a v tu chvíli jde zpět na vodítko.
Teď ale akutně máme nový problém, a to ten, že už druhý týden Eliška každé ráno před 6hod se začne klepat. A klepe se další hodinu a půl, a pak znovu usne nebo vstávám do práce a tedy se začne den, čímž klepání končí. Většinou u toho ranního klepání nemá takový ten zrychlený dech, který nepříjemně páchne, čistě se jen klepe a občas vzdychne. Zároveň mě přitom oblejzá, strká do mě, přechází po mně. Věřím, že ode mě chce podporu, ale nevím, jaká má správná podpora být. Nepřijde mi, že bych jí u toho měla hladit, zkusila jsem to prvních pár dní a nepomohlo to, chvílemi jak kdyby se to zhoršovalo. První dny jsem si také myslela, že asi potřebuje ven, ale není to tak. Ven prakticky nevyleze v to ráno. Podmínky se nezměnily za ty 3roky - tzn. stejný dům, stejná ložnice, stejně otevřené okno. Sleduji, že víc zareaguje na bažanta, který se ráno ozývá, ale v zásadě to může být jakýkoliv zvuk. V domě jsou stále nějaké zvuky. Proto ani nezavírám okno, které je možná nyní spouštěčem jejího klepání. Věřím, že by měla tyto zvuky přijmout za normální, ale nevím, jak tomu pomoct.
Vím, že nevěštíte z koule, ale nemáte představu, čím může být způsobeno tohle ranní plašení a jak ho odbourat? Přiznávám, že po dvou týdnech nedospání začínám ztrácet trpělivost, tak moc prosím o radu, jak s ní naložit při takových stavech. Nerada bych jí uškodila a moc bych chtěla, aby se vrátila do normálu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pravdu, z koule opravdu nevěštím - mám ale schopnost lidem a jejich pejskům pomoci i v takových případech za předpokladu, že za mnou osobně přijedou. Máte dva zásadní problémy, oba spolu úzce souvisí a oba mají pro mne známé příčiny, které generují psychický stres a následně vzorce chování fenky, které ve svém dotazu popisujete.

Pokud si pročtete moji Poradnu, zjistíte, že podobné problémy skutečně nelze řešit na dálku, věšteckou kouli nechávám šarlatánům (těch se v naší branži bohužel pohybuje dost), ale pokud majitel pejska skutečně o pomoc stojí, stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvit termín. Vaši fenečku potřebuji vidět a pracovat s ní (lékař Vás ani ji také nebude léčit na dálku), potřebuji pracovat i s Vámi a pak můžeme věci dát do pořádku. Jak už jsem psal, problém je v psychice Vaší fenečky, pomoci jí umím a rád to udělám, pokud se se mnou domluvíte a přijedete - rozhodnutí je teď jenom na Vás, bylo by velmi rozumné nenechat fenku jejímu trápení...

 

(26.4.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 6 letech)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s radou ohledně našeho nového pejska z útulku. Vzali jsme si ho před dvěma týdny (7.4. 2020) z útulku pro týrané pejsky (tzv. Dočasky). Postupně se doma rozkoukával, zvětšoval rádius, kam až se odvážil podívat. Pohladit se nechá tehdy, pokud je v klidu v pelíšku nebo pod mou židlí, kde se cítí asi bezpečně. tehdy mu mohu také připnout vodítko. JInak před námi vždy uteče nebo popoběhne o kus dál. Když s ním chci jít ven, musím tedy nejdříve vychytat chvíli, kdy mu připnu vodítko, tak ho vzít do náruční (to se v té chvíli už nechá) a vynést ven. Nechodí totiž na vodítku, neumí se venčit. Venku strnule sedí, nic neudělá, nikam nejde. Poprvé měl záchvat paniky a a pokousal mě na ruce, ve stresu se pokakal a počůral. Tetno záchvat paniky se opakoval ještě jednou (včera), kdy ode mě popošel na délku vodítka (měla jsem radost, že už je odvážnější), ale pak nevěděl jak dál. Když jsem se nadzvedla, že ho vezmu nebo přitáhnu, tak se začal ve strachu zmítat na vodítku a opět se pokálel. Nikdo ho za to netrestá, doma je klid, nekřičíme. Ale moc bychom mu chtěli pomoci, chodit na procházky a hladit ho. Věřím, že doma to chce čas, že si zvykne (zatím za mnou chodí jako ocásek). Ale pobyt venku mi dělá velké starosti. Byl na nějakém statku s mnoha jinými psy, byl prý zanedbaný, špinavý, bojácný. Dostal asi občas nějakou tu ránu, měl zanícenou ránu na ocásku, kvůli nekroze  museli ocásek úplně amputovat (v útulku). Agresi neprojevuje. Budu vděčná za radu a pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Toto jsou dosti časté případy týraných, popřípadě ještě navíc i kastrovaných psích nešťastníků. Jejich noví majitelé se pak dostávají do stejných situací jako Vy a jediné rozumné řešení je i v těchto případech se se mnou domluvit a s pejskem přijet. Osobně Vám pomoci mohu, umím (pro motivaci a jako jeden případ z mnoha se podívejte třeba na tento článek a video "Kauza Márinka" a velmi rád to udělám i ve Vašem případě. Jedná se o záležitost psí psychiky a tu skutečně nejde napravit "na dálku". Zavolejte mi, domluvíme vše potřebné a dáme pejska do pořádku - bylo by zlé nechat ho trápit a jeho život ubíhá velmi rychle...

 

(26.4.2020)
Plemeno: jezevčík/jezevčík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 13/7 let
Kastrace:
???/???
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás z důvodu dominantního chování našeho psa. Máme dva jezevčíky, 13 a 7 let.Vždy spolu vycházeli dobře, v poslední době mladý pes vrčí a útočí na staršího. Je to čím dál tím horší,napadá staršího psa jakmile se k němu přiblíží  a to i na vycházkách.Řešíme to, že jeden pes je vždy zavřený v kotci a druhý jde ven. Prosím o radu, jak postupovat.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde mnohokrát tuto problematiku zodpovídal - jedná se o hierarchickou záležitost, kdy mladší pes v plné síle a kondici vycítil svoji příležitost zaujmout vyšší hierarchickou pozici nad pejskem, který už nese hendikepy svéh o pokročilejšího věku. Zásadní problém je (jak už jsem tu také často vysvětloval), že sama nejste v jejich smečce začleněna jako vůdčí jedinec a nenastavíte/nepodporujete funkční hierarchické vztahy.

Oddělováním situaci jen zhoršíte. Jezevčíci si svoji pozici urputně brání, ale pokud Váš mladší pejsek skutečně na svoji vyšší pozici má, pak jej musíte jednoznačně podpořit - jako první krmení, obojek, vodítko, pohlazení atd., správně zasáhnout v nutném případě do vzájemných půtek, ale pokud nebudete fungovat jako faktická hlava smečky, nebude Vám fungovat vůbec nic.

Doporučuji si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a pochopit a respektovat základní sociálněhierarchické psí vzorce chování, pochopit pojmy smečka, sociální komunikace, hierarchie a role vůdčiho jedince. V opačném případě totiž půjdete jen cestou represí a restrikcí a z obou svých jezevčíků uděláte nesmiřitelné protivníky a nešťastné psí bytosti.

Jak vždy říkám - nic nenahradí praxi a praktické předvedení/naučení, proto by bylo nejlépe se se mnou domluvit a s oběma svými pejsky za mnou přijet. To už je ovšem na Vás, pokud budete chtít, rád i Vám pomůžu dát věci do pořádku.

 

(26.4.2020)
Plemeno: výběr plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, rádi bychom se poradili ohledně výběru pejska. Pejsek by byl trvale na zahradě u rodinného domu s více byty. Naše představy o pejskovi jsou zejména citlivost a trpělivost k dětem - 2 roky a kojenec se kterými by prakticky vyrůstal. Dále tedy preference a schopnost žít venku - manžel kriticky nesouhlasí s přístupem psa do bytu. A tolerance k ostatním známým lidem případně se pohybujících po pozemku - další nájemníci v RD. Zvažujeme právě Pyrenejského horského psa, ale po prostudování Vašich webových stránek mne zarazilo, že píšete, že to není pes "na zahradu". Psi jsem byla obklopena prakticky celý život, ale rozhodně nejsem zkušený chovatel. Jeho výchova by byla moje odpovědnost, ale vzhledem k malým dětem bych pejskovi rozhodně nemohla věnovat celodenní plnou pozornost. Trávit čas během dne s pejskem i s dětmi by nebyl problém jak na procházkách tak na zahradě, ale stoprocentní soustředěnost pouze na pejska - hodinu až dvě denně. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Začnu z druhé strany, tedy co ne - pyreneje, podle toho, co píšete, v žádném případě, ani jiného pastevce. Co ano? V tomto konkrétním případě bych Vás poprosil, abyste mi zavolala a probreme to telefonicky. Výběr plemene někdy jde vyřešit písmenky, v tomto případě bych ale potřeboval od Vás ještě další informace a to půjde uvedenou cestou daleko efektivněji. Vaše požadavky na psího parťáka jsou navíc docela komplikované, přes telefon to vše domluvíme daleko lépe, ať to má smysl a ohledně plemene (i pohlaví) správné rozhodnutí.

 

(19.4.2020)
Plemeno: kavalír
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás dotaz. V listopadu jsem si \"adoptovali\" staršího pejska z chovné stanice. Je to kavalír a má 2,5roku. V době, kdy jsme si ho brali, byl pejsek poměrně rozmazlený. Neslyšel vůbec na jméno, neuměl ani jeden základní povel, kompletně ničil dveře, kňučel neskutečným způsobem nonstop, neuměl si vůbec hrát s hračkama, skákal a chtěl brat na ruky. Paní ho měla jako dítě. Základní povely pomalu ale jistě zvládáme, Jerry si s náma pomalinku, ale snad jistě, zvyká. Problém však vzniká ve chvíly, kdy přijde sestra na návštěvu se svým pejskem, má 2 ročníko bostonka, který si pořád chce hrát. Jerry po něm vrčí a v momentě jak se přiblíží ke mě (na mě a mém přítely je kompletně závislý), tak po něm vystartuje. Když tam nejsem já, tak si tak hlídá rodiče. Někdy to dělá ze srandy ten bostonek, prtože si chce hrát tzv. vyrypuje evidentně. Když jdeme s něma na procházku a jsou i na volno, tak je vše vpořádku. Nebo když je pustíme ven na zahradu, tak si nic neudělají vůbec. Doufali jsme, že to čas spraví, ale tento víkend to vykristalizovalo tak, že jeden byl na tvrdo zakouslí do druhého a nechtěl ho vůbec pustit. Musela sem na tvrdo otevřít panty. Působí to na mě tak, že si mě chce bránít a možná i své teritorium. Mám semtam v péči ještě jednoho pejska a s tím vychází naprosto vpořádku. Dokonce si i spolu hrají. Obracím se na Vás tedy s prosbou o radu, pokud to je možné, co můžeme udělat pro to, aby spolu vycházeli.

Odpověď: Dobrý den:) Dvouapůlletý kavalír je ještě pejsek mladý. Bohužel mu, tak jak tomu v mnoha případech bývá a jak o tom velice často píšu, schází hierarchická smečka a vůdčí jedinec. Je ve stresu a situaci, která je pro něj zátěžová (například uzavřený domácí prostor a "dotírající" bostonek), nezvládne a vystartuje. Máte pejska skoro půl roku a za tu dobu už by jeho lidskopsí smečka musela dávno v pohodě fungovat, takže problém je opět na straně člověka a nezvládnutí hierarchické vůdčí role...

Nejrozumnější by bylo za mnou s kavalírkem přijet a klidně s sebou vzít i sestru s bostonkem, nasimulovat zátěžovou modelovou situaci není problém a prakticky byste se naučila, jak v podobném případě fungovat tak, abyste svému pejskovi dodala potřebnou jistotu namísto udržování permanentní nejistoty a rozhození. Nejedná se jen o "problém s bostonkem" (to je jen spouštěč), je to systémová záležitost a je třeba i zde dát do pořádku příčinu problému, popsané incidenty jsou až jeho důsledky.

Každopádně je to na osobní pomoc, nikoli radu na dálku a pokud budete chtít, rád Vám pomůžu Váš psí problém vyřešit. Zavolejte a domluvíme vše potřebné, je zbytečné trápit pejska i sebe a časem skončit se šitím na veterině.

 

(19.4.2020)
Plemeno: 2x anglický kokršpaněl
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 5,5/1,5 roku
Kastrace:
ano (2 roky)/ano (1 rok)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s radou ohledně problému soužití našich dvou fenek, mladší fenka vyjíždí po starší. Nastíním vypozorovaný průběh a mé řešení situace. Pokud jsou spolu na procházce je vše bez problémů, tam k útoku nedochází, to se stalo/stává (cca 5x v horizontu půl roku) pokud jsou doma. Poslední útok se stal po venčení, přišli jsme domů, obě si šli lehnout na svá oblíbená místa, starší do pelíšku na chodbě, mladší pod stolem v kuchyni. Starší po chvilce došla do kuchyně, mladá okamžitě vstala a šla k ní, očuchávala jí a pak z ničeho nic zaútočila. Podotýkám, že když se to stalo poprvé starší zůstala stát a nevycenila ani zuby, ale nyní už se i ona ohnala a byli v sobě. Odtrhla jsem je, mladou povalila na zem a donutila ležet s rázným nesmíš. Poslední dny již starší jak vidí mladou,že za ní jde začne vrčet/okřiknu ji, že nesmí. Toto vše se děje pouze doma. Starší se mladší straní, venku když jsou na volno a hraji si s nimi, starší odběhne cca na dva metry a na zavolání již ke mně nedojde jako dřív, pokud vidí, že je mladší v mé blízkosti. Na vodítku spolu nemají problém. S ostatními psi, fenkami také není problém, k lidem,dětem jsou přítulné. Snažila jsem se na vašich stránkách v sekci poradna nalézt podobný problém, několik případů jste již řešil, jsem zmatená nevím zda tento problém pramení z toho, že si ujasňují své pozice ve smečce či je to ze žárlivosti.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde psal opravdu mnohokrát. Mladší fenka se dostala do věku, kdy začíná v podobné konstelaci jako je ta Vaše řešit svoji hierarchickou pozici - ve Vašem případě vůči starší fence. A protože jste bohužel neudělala již dříve potřebná hierarchická opatření a nefigurujete ve smečce jako skutečný vůdčí jedinec, je to v současné době jen mezi oběma fenkami a vypuklo to naplno. Pokud byste toto přirozené hierarchické chování znala a již podstatně dříve se chovala z psího pohledu správně, k této vyhrocené situaci by nikdy nedošlo.

Dalším akcelerátorem jsou samozřejmě provedené kastrace - další důkaz ze života pro všechny, že tento zákrok zcela pochopitelně neřeší absolutně nic, tedy ani případné hierarchické problémy. Pouze v podobných případech prokazatelně negativně přispěje k jejich zhoršení.

Jsem rád, že jste před položením dotazu pročetla Poradnu, těchto případů je tu skutečně již dost a protože patří do přirozené soužití psů/fen, jsou jak přes kopírák a vždy v nich schází ten nejdůležitější - majitel jako fungující vůdce lidskopsí smečky. A jako všem i Vám teď doporučím nejrozumnější způsob, jak se naučit potřebné postupy a hierarchické poměry ve smečce srovnat. Tedy domluvit se se mnou telefonicky a s oběma fenkami za mnou přijet. Rád Vám pomůžu, ale i tenmto případ je na osobní praxi, nikoli rady na dálku.

 

(19.4.2020)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den chcel by som sa spytat mame mladeho labradora ma 6 tyzdnov a nevieme kedy ho nechat na noc vonku mohli by ste nam poradit prosim? Budu este nemam tak sa chcem spytat ci staci zatial na balkone v pelechu alebo treba uz budu a vonku v bude. Dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Váš dotaz jsem mimo jiné zodpověděl trochu obšírněji ve svém dnešním článku „Honem, rychle, nečekat...“, věřím, že v něm najdete vše důležité a podstatné...

 

(5.4.2020)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 17 dnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, chcela by som sa spýtať od akej doby veku môžu byť teraz šteniatka Weimara vonku v zateplenej búde. Momentálne ich mame v dome kde je teplo 24 stupňov. Maju 17 dní.

Odpověď: Dobrý den:) Dnes už mají, pokud dobře počítám, zhruba 3 týdny. Vzhledem k typu srsti výmarského ohaře a v současnosti velkých rozdílů mezi denními a nočními (většinou ještě zimními) teplotami štěňata rozhodně mějte doma. V této roční době by si i ze "zateplené" boudy mohla odnést do života trvalé zdravotní následky, navíc je pro ně domácí pobyt v tomto věku vysoce rozumný i z hlediska imprintingu.

Za další čtyři týdny si je už budou rozebírat noví majitelé, klidně bych je do té doby nechal ve stávajících podmínkách - samozřejmě s opatrným a časově rozumně nastaveným pobytem přes den na sluníčku plus snížením teploty doma nebo jejich přesunem na o pár stupňů chladnější lokalitu. To jim pro jejich teplotní adaptaci bude zcela stačit, navíc, jak už jsem psal, je třeba mít na paměti i sociální aspekt.

 

(29.3.2020)
Plemeno: dobrman/kříženec
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 2,5 roku/10 let
Kastrace:
tazatel neuvedl!
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás na doporučení jedné s vašich klientek. Mám doma 13m starou holčičku a dva chlupáče, oba dva jsem adoptovala:
- fena 10 let - X staforda, nyní již v horší fyzické kondici - artróza v přední noze a revma v obou zadních, povahově - feny kouše místo pozdravu, psi ji nevadí, lidi miluje. S dcerou je uplně v pohodě. Když se ji něco nelíbí , ozve se, ale je si vědoma, že se jedná o člověka a okamžitě se sklidní.
- pes 2,5 roku - dobrman Sid (pohledově čistý, rodiče neznám) - pubertální netykavka, závislý na mě, jako paničce. Se psy neměl nikdy konflikt.
Chování doma - pes má tendenci hárt si a provokovat fenu. Vzhledem k nemoci a bolestem o to nestojí, tedy se po něm ožene a vrčí. On ji respektuje jako nadřazenou. Dovolte mi v kratkosti napsat, příběh Sida.
Aodptovala jsem ho v půl roce (žil v bytě s paní cca 50 let, bez výchovy a socializace). Okamžitě jsem kontaktovala cvičitele a začala s výchovou. Základní výcvik jsme dali levou zadní. Ovšem měsíc po adopci jsem otěhotněla (po 2letém snažení), ještě 2 měsíce jsme intezivně cvičili, po té jsem měla těžší těhotenství, tedy jsem se snažila v rámci možností. Přešli jsem na cvičáku do skupiny. Choval se jako blázen. Byl to mazec. Když měl rok a čtvrt, na cvičak jsme přestali chodit, fyzicky jsem nezvladala. Z mého pohledu - povely zná, poslouchá, nemá je však nadrilované. Celkově mě respektuje. Miluje aportování, cvičení na mlsky ho moc nebere.
Když se malá narodila, Sid se zdál v pohodě. Ovšem příliš o ni nestál. Nijak s ní nekomunikoval. Jednou se stalo, že když měla cca 4 měsíce ohnal se po ní (měla papír a šustila mu u hlavy). Po druhé po ní vyjel nedávno - vrátili jsme se po 14 dnech z nemocnice. Měla zvoneček a cinkala mu u hlavy. Obě tyto situace jsem vyhodnotila tak, že se vymezil proti nepříjemnému chování, tak jak se to naučil od feny. Vynadala jsem mu a vykázala ho na místo. Moc ji nevnímá, je běžné, že do ni vrazí, když pobíhá po bytě. Pokud se jedná o jídlo, je s ní nejlepší kámoš - krmí ho granulema, piškotama. Bere si moc hezky, pomalu.
Včera jsem se dívala jak reaguje na její mazlení - ležel na gauči, stálá u něj. Hladila ho a dala pusu. Odtáhl hlavu, uši dozadu, nervózní pohled. Z dosahu však neodešel. Znervóznil i mě, nevěděla jsem, jak má v plánu se zachovat.
Jako poslení zmíním, že žijeme s manželem v bytě u lesa. V režimu máme 3 venčení + večerní čůrání. Manžel je v práci celý den - má na starosti ranní a večrní venčení, odpolko chodím já s dcerou (vzhledem k tomu, že budu z práce chodit okolo 3. hodiny, zachovávám tento režim). Bohužel nemám možnost být se psem sama, jsem s dcerou celý den. Manžel chodí z práce okolo 6. Zároveň se distancoval od výchovy psa se slovy, že je můj a já jsem ho chtěla (což je pravda, avšak s tím, že on se měla starat o fenu). Nyní však venčím všechny sama, čuba ujde max kilák, k tomu začala chodit dcera a puberťák by lítal jako blázen. Takže se projdeme lesem a končíme na zhradě, kde čuba leží, pes aportuje a u toho dohlížím a na děcko.
Potřebuju řešit situaci pes/ dítě v systému v jakém žijeme, protože žádné zásadní změny režimu nejsou možné (není hlídání pro děcko, manžel domu dřív chodit nebude, zdravotní stav feny se nezlepší). Mé plány byly jiné, ale jak je známo: člověk míní, život mění.
Doufám, že i v naší situaci lze najít řešení takové, abych se numusela strachovat nechat dceru v blízkosti psa. Děkuji za pomoc a budu se těšit na přpadnou spolupráci.

Odpověď: Dobrý den:) Předně, pro upřesnění - Sid už není psí puberťák, ještě je štěně, ale pubertou už si dávno prošel. Jen je jako každý správný dobrman hodně temperamentní a po lidsku řečeno "střelec".

Dost věcí teď bohužel děláte špatně až nebezpečně. Napsal jsem a zveřejnil na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu textu na téma spolužití pejska a malého dítěte, včetně naléhavých upozornění na nebezpečnost situací typu "dítě krmí psa", "dítě kontaktuje psí čumák svým obličejem" atd. Vystavujete svoji dcerku velké pravděpodobnosti pobytu na plastické chirurgii, nedělejte to prosím.

Dobrman, jak už jsem psal, je temperamentní a snadno vzrušitelné plemeno. Musíte dávat velký pozor, musíte předvídat, musíte ho mít správné zvládnutého hierarchicky, ne povelově.

Přečtěte si i moje dva články "Na co myslet dřív, než si k pejskovi pořídíte mimino" a "Na co myslet dřív, než vám pes urve kus obličeje". Jedná se o reálné případy ze života, žádné teoretizování nebo neopodstatněné strašení lidí.

Pročtěte, prostudujte si texty, které jsem Vám doporučil a pak mě zkontaktujte telefonicky - domluvíme další postup, samozřejmě Vám velmi rád pomůžu Vaší současnou situaci zvládnout.

 

(22.3.2020)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
tazatel neuvedl!
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás prosbu o radu. Náš 7 letý Slovenský čuvač nyní až nyní občas (1x za 14 dní) uteče když zajíždíme vozem k baráku (otevřená vrata), dříve mohli být vrata otevřená a neutekl. Fenou to není ... zkrátka se kousek proběhne  na zavolání přijde dobře ví co provedl tak ho netrestáme ale co dál ... Zkusil jsem ho po návratu jednou po té v klidu přivázat ke stromu na zahradě, aby jako pochopil když utekl že teď bude muset být přivázaný. Nevíte jak takovou změnu že začal utíkat u 7 mi letého psa řešit ? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pastevec má vždy velkou radost, když vymyslí něco nového a svého člověka překvapí, převeze. Testuje si, zkouší, je to jeho přirozenost - nikdy není (ani jiná psí plemena) po letech "definitivně hotový" pes, který Vás už ničím nepřekvapí...

Musíte být jednoduše v podobném případě vždy o jeden krok napřed. Nejjednodušší je buď vystoupit a domluvit se s ním, ať počká (úspěšnost samozřejmě závisí na vašem vzájemném vztahu) nebo ho nechat na dobu zajíždění a otevřených vrat někým podržet, pokud to nejde, zajistit třeba tím stromem. Prostě si vymyslel nový kousek, to se běžně stává i po letech a pokud zjistí, že znáte protihmat, po nějaké době toho zase nechá a vymyslí časem něco jiného. On neutíká, jen s potěšením přišel na to, jak Vás překvapí a převeze - nic jiného v tom nehledejte. Když se mu podíváte do očí, přesně to tam najdete...

 

(15.3.2020)
Plemeno: knírač x jorkšírský teriér(?)
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na vás velikou prosbu o radu. Před necelým rokem jsme si vzali z útulku fenku. Je úžasná, přátelská, získali jsme k sobě navzájem důvěru, i když stále na tom pracujeme. Jediným problémem je to, že hlídá, a to dost. Máme prosklené dveře na terasu, zkrz které je vidět na zahradu a sousedy. Je schopná půl dne strávit ležením před dveřmi a hlídáním. Pokud se venku něco šustne (soused, příchozí, list, duch ...) vylítne jak smyslů zbavená a začne ječet jako blázen. Já na ní volám povel Neštěkej, který zná a nakonec po několikáté poslechne. Toto se někdy děje i v noci. Nevadilo by mi, kdyby přiměřeně upozornila, že se venku děje něco nezvyklého, ale chytá amok. Přitom venku je spíše bázlivější, doma si ale za dveřmi hraje na hrdinku. Jde mi hlavně o to,že čekáme v červenci miminko a nemám zájem na tom, aby se mi budilo, když fenka začně hysterčit. Na autoritě pracujeme, povely poslechne, na žrádlo čeká až dovolím, dveřmi mě nechá projít první apod. Jen venku se bojí zbrklých psů, některé lidi bere a nebojí se, po jiných lidech kouká s ostražitostí a staženým ocasem, hlavně tedy když je tma. Jak na těchto problémech pracovat, jakými konkrétními technikami? Jak konkrétně se zachovat v situaci, kdy vylítne ke dveřím proti domnělému vetřelci? Děkuji moc za radu a za Vaši pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Především je potřeba pracovat na vzájemné komunikaci a správně nastavené hierarchii a to opravdu není otázka "konkrétních technik" přes písmenka, nesčetněkrát už jsem to zde v Poradně vysvětloval. Jde vždy o záležitost konkrétního přístupu a sladění konkrétního člověka s konkrétním psím parťákem. Jde o živé samostatné bytosti, na to jednoduše nelze nasadit nějaký obecně platný postup.

Už to, že tolik píšete o povelech, je jasný signál. Pes s člověkem nebude primárně spolupracovat na bázi povelů a příkazů, nýbrž na bázi komunikace a osobnostních profilů. Doma je Vaše fenka samozřejmě v pohodě, protože tento prostor už dokonale zná a nic ji tam neohrožuje. Venku jde již o něco jiného a právě tam se jasně projevuje, že je sama za sebe, neexistuje její smečka a nefunguje její "maják" - tedy Vy.

A jako vždy v podobném případě mám i pro Vás jedinou smysluplnou radu - domluvte se se mnou a s fenkou přijeďte se ony "konkrétní techniky" (uzpůsobené pro konkrétní lidskopsí dvojici) naučit jediným způsobem, jakým to lze, tedy osobním praktickým naučením. Nezapomeňte ani na další důležitou věc, tedy tu, že i na Vaší fenečce a její psychice je zapotřebí zapracovat. To vše skutečně nejde na dálku (což zmiňuji v každé své odpovědi na tento typ dotazu) a ještě máte čas to do porodu zvládnout. Umím vám oběma pomoci a rád to udělám, pokud tuto příležitost včas nevyužijete, s největší pravděpodobností budete mít opravdu velké problémy, až se malá/malý narodí (viz třeba tento videočlánek).

Shodou okolností právě tento týden jsem tu měl také paní v očekávání (přijela až z Rakouska), která si velmi dobře uvědomovala, jaká změna pro jejího pejska přivedení mláděte do lidskopsí smečky bude. Co bylo zapotřebí, to jsme i v tomto případě dali do pořádku. Některé zanedbané a zdánlivě neexistující psí problémy se projeví právě až s příchodem velké zatěžkávací zkoušky a pokud se jim předejde, je to vždy daleko lepší, než když se musí řešit už probíhající důsledky psího stresu, což se plně projevilo i v tomto případě a moje klientka za své rozhodnutí včas přijet byla viditelně velmi ráda. Berte to jako motivaci, protože u Vaší fenečky se již stresové vzorce chování začínají projevovat daleko razantněji...

 

(15.3.2020)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka maďarského krátkosrstého ohaře má 4 měsíce. Od začátku měla povolen vstup na gauč, nijak nám to nevadilo. Avšak jednou když jsem ji chtěla sundat pryč, tak na mě zavrčela. Rázně jsem ji řekla "Ne" a z gauče stejně sundala. Víckrát už se to nestalo. Je hrozně učenlivá a šikovná. Na gauč má tedy od té doby vstup zakázán, zatím tam máme židle. V naší nepřítomnosti ji to nechává úplně chladnou. Leží v pelechu a spí, občas se projde a zase si lehne do pelechu a spí. Občas se ale stane (jen v naší přítomnosti), že ji chytne "rapl" a snaží se dostat nahoru ať už zkouší prolézt skrze židle, nebo když si já sundám židli a sednu si na gauč, tak na mě začne dorážet. Začne na mě skákat, začně mě celkem dost kousat, a cení u toho zuby a čenich jak když si hraje s jiným psem, a vrčí a štěká. V tuto chvíli jsem ji tedy vzala za obojek a odvedla vedle do pokoje, zavřela za ní dveře, a pár minut ji nechala vedle, když jsem ji pustila, vběhla do obýváku, hned na gauč a kousat ruce, nohy a dorážet. Takže znova, za obojek a šla  na chvíli vedle, pustila jsem ji, hned se řítila na gauč - ale v tuto chvíli gauč dokonce i počůrala. (bojím se, že jsem postupovala opravdu nevhodně - nejspíš se počůrala ze stresu, že byla vedle sama? (bylo to jen pár minut) Každopádně jsem ji ještě vyhubovala a pak vzala ven. Venku se ještě vyvenčila a pak padla únavou v pelechu a spala až do rána. Mám tedy 2 otázky. 1. jak postupovat ve chvíli, kdy je takhle rozjančená? Když ji budu ignorovat, vesele si skočí na gauč, když ji dám vedle do pokoje - bojím se že ji hodně vystresuju. V tuto chvíli ji hračky nezajímají. A 2. otázka - počůrání gauče já přisuzuji nejspíše stresu. Může to mít však jiný význam? Nemocná není. Vyvenčená byla.Děkuji za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Ano, bohužel skutečně postupujete nejhůř, jak jen můžete - celkově. Maďarský ohař je plemeno s výraznou dominancí a Vaše fenka to na Vás samozřejmě a zcela přirozeně zkouší. A Vy to bohužel vůbec nezvládáte - namísto řešení příčiny řešíte následky, zabarikádujete gauč (kam mimochodem měla od začátku rozumně přístup, nevadilo Vám to), zavřete ji do vedlejšího pokoje (proč - má se tam stydět?), pak ji tam zavřete znovu (opět - proč?) a celkově si neumíte poradit s tím, když má nad Vámi malé čtyřměsíční štěně navrch...

V pohodě - jen chci, abyste si uvědomila, že problém není v ní, ale ve Vás. Že primárně špatné a k řešení jsou Vaše reakce a celkový přístup, ne to, co dělá Vaše fenka.

Jak jsem už mnohokrát zde vysvětloval.

Pokud štěně něco dělá z pohledu člověka špatně, je to z pohledu tohoto štěněte pouze test prostředí a osobností jeho člověka. Umí si s mým testem poradit? Dělám teď chybu? Jsem silnější osobnost já (což je špatně) nebo můj člověk (což je dobře)?

A pokud použijete psí signály (silné "zkousnutí" rukou za volnou kůži na kohoutku) a zafixování, odpovídající emoce a oční kontakt, pak každé štěně bude vědět, že jste silnější osobností Vy. Zklidní se a bude spokojené, protože přesně tohle chce. Silnou osobnost vedle sebe.

Zkusí to ještě jednou, dvakrát a pokud opět zafungujete správně, pokud budete celou dobu společného kontaktu a žití silná klidná osobnost používající správné psí komunikační signály (ten, který jsem Vám popsal, je samozřejmě jen jeden z dlouhé řady), pokud budete vyzařovat správné emoce a vyhovávat štěně po psím, pak budete mít spokojenou fenečku, protože si ověřila, že má svůj "maják", který funguje.

Pokud ji budete ignorovat, zavírat za dveře a nebudete chtít rozumět tomu, že vedle sebe máte štěně a ne dítě a že to štěně potřebuje správnou psí výchovu a správnou psí komunikaci, pak budete zároveň mít čím dál větší problém - a stejně tak i Vaše fenka.

Ano, pokud se "rozjede", uděláte přesně to, co jsem Vám napsal. Pokud z toho ovšem jedinou věc neuděláte správně, nebude Vám to fungovat ani jako celek. Dominantní signál, oční kontakt, emoce.

Ne, počurání gauče nebyl stres. Byl to z její z strany signál dominance.

Zvažte, zda by i pro Vás nebylo rozumné za mnou se s svojí fenečkou přijet a naučit se, co je třeba. Zrovna s maďarským ohařem mívají jejich majitelé velké problémy ohledně hierarchického zvládnutí z důvodu jejich temperamentu a vysoké vrozené dominance. Je velmi rozumné vychovávat správně a nedělat zbytečné chyby, které společný vztah do budoucna zničí. Je to teď šance i pro Vás a Vaši fenku, tuto moji odpověď berte jen jako první pomoc, tyto věci se řeší osobní praktickou pomocí, ne písmenky na dálku...

 

(15.3.2020)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nejprve moc zdravím. Mám desetiměsíční štěně jorkšírského teriéra. Venku štěká a vyjíždí na psy, lidi a hlavně děti. I když si ho vůbec nevšímají. Asi jsem trochu zanedbala socializaci. Jsem invalidní a špatně chodím a tak odmala chodí na vodítku.. Pejsek je maličký, 1,5kg, tak jsem se o něj bála . Doma je to báječný a poslušný pejsek. Na mě hodně visí, mám ho stále v patách. Myslím, že štěká a vyjíždí ze strachu. Dá se stím ještě něco dělat? A nepomohla by kastrace ?  Moc děkuji za jakoukoli radu či pomoc.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Prosím pěkně - v prvé řadě si přečtěte něco z mých článků na téma kastrace, kterých tu máte celou řadu. Věřte, že na Vaši otázku "A nepomohla by kastrace ?" Vám dají naprosto vyčerpávající odpověď a velmi doufám, že za touto variantou jednou provždy zabouchnete dveře...

Dále.

Zanedbala jste především hierarchickou výchovu a vedení. Váš pejsek je venku nejistý, je ve stresu a proto se chová tak, jak píšete. Nemá ve Vás žádnou hierarchickou oporu a všechny zátěžové situace musí řešit sám, což zcela pochopitelně jeho psychika nemůže zvládnout. Navíc ještě ani psychicky nedospěl a pokud si tyto vzorce přenese do dospělosti, bude velmi nešťastný pejsek - a stejně nešťastná budete samozřejmě i Vy.

Ano, doma je v pohodě, protože tam mu v běžném denním provozužádná zátěžová situace nehrozí. Ale

může se stát, že se ve Vašem a jeho společném životě nějaká zásadní věc změní a pak budou jeho stresové reakce stejné jako teď venku - protože stále bude postrádat svůj "maják" a jeho podporu.

Samozřejmě se s tím dá něco dělat.

Vše se dá do pořádku, pokud začnete fungovat tak, jak máte - komunikace, hierarchie atd. Je to téma celých těchto PSÍCH STRÁNEK FALCO - máte určitě čas, prostudujte si je a nejdříve pochopte psí svět, základní pojmy, psí psychiku a základní psí psychické potřeby. Smečka, sociální komunikace, hierarchie, vůdčí jedinec.

Pokud máte fungovat ve vztahu ke svému pejskovi správně, pak je třeba se to naučit - a na to skutečně nestačí jen si něco přečíst. Právě proto za mnou lidé se svými pejsky a psy jezdí, aby se to naučili prakticky a především správně. Na dálku to nejde, stejně jako se na dálku nenaučíte správně řídit auto. Chápu, že máte jistá zdravotní omezení, ale zvládla byste to. Je to jen na vás - některé věci prostě na dálku napravit skutečně nejdou a pokud Váš lidskopsí problém řešit nebudete, pak zcela otevřeně a naplno řečeno bude Váš malý jorkšír jen dalším z řady mnoha nešťastných a vystresovaných psíků dnešní doby...

 

(8.3.2020)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Měla bych na Vás dotaz ohledně našeho pejska Barneyho. Po přečtení pár článků, je mi jasné, že jsme u výchovy dělali dost chyb. Měli jsme fenku a jednou jsme ji dopřáli štěňata. Jedno ze štěňátek jsme si nechali a měli jsme v tu dobu i roční dcerku. Venčení a poslouchání bylo super, protože byl po boku své matky a ta nás poslechla na slovo. Venčení tedy od mala probíhalo bez vodítka (jinak na procházky vodítko měli oba) a nebyl problém. Postupem času jak rostl a vnímal okolí a nás jinak, se začal projevovat. 5 let jsem s nimi byla doma (mateřská). Od cca roku jeho života po odchodu z bytu začal fňukat u dveří, štěkat na celý panelák a pak přidával i vytí (a to se většinou přidala i máma). Většinou byl doma s jeho mámou sám jen když jsem šla na nákup. Jinak byli s námi, chodili jsme na procházky, vyběhali se, pohráli si, aportovali klacky, v létě rádi plavali. Ale problém nastal, když byli v jiné místnosti než my. Logicky jsem potřebovala i chvíli být s dítětem bez nich a to dost často stál u dveří a čuchal pod nimi a kňoural, že chce dovnitř. Povel "na místo" respektoval se staženým ocasem a smutným kukučem. Sousedi si na jeho projevy v mé nepřítomnosti stěžovali, tak jsme koupili proti štěkací obojek. Ten nefungoval a bylo mi líto mu ho utahovat na hlasivky moc silně - taky by se mi to nelíbilo. Takže jsme obojek vrátili a snažili se je doma moc nenechávat.
Po 3 letech jsme se přestěhovali do baráku a tam nikoho jeho občasné kňučení neobtěžovalo. Už tolik nedováděl, ale přesto se projevoval. Venku na zahradě štěkali po všem co se hýbalo. Při okřiknutí přestali oba, ale o chvilku déle zase začali. Venku se chová jak kdy - vodítko používáme, ale když jsme někde mimo auta nebo výskyt lidí a psů, pouštím ho na volno. Nechávám ho vyběhat, většinou poslechne na zavolání a vrátí se. Někdy se začuchá u jednoho místa, začne hrabat myši a můžu volat jak chci a nepřiběhne. Musím si pro něj dojít nebo si vykřičet hlasivky a pak přijde. Naposledy mi utekl za kočkou, která byla v cizí zahradě. Po procházce jsem ho pustila z obojku s tím, že mu otevřu branku a pustím na zahradu, ale on se rozeběhl za tou kočkou zpět. Zakřičela jsem na něj a šla si pro něho. Než jsem ale vylezla kopeček, šel mi naproti už se staženým ocasem, protože věděl, že neposlechl. Fyzické tresty moc nepraktikuji, spíš na něho změním tón hlasu a on už ví, že je něco špatně. Jinak je to mazel, má rád kontakt, rád běhá venku, hraje si s velkou radostí, nejradši by spal se mnou či dětmi v posteli, ale to z důvodu chlupů a hygieny nedovoluji. Dovoleno to mají jen když jsou důkladně umytí. :)
Nyní jsme dva měsíce odstěhovaní, je bez mámy a v jiném prostředí. Za 3 týdny se budu s dětmi znovu stěhovat zpět do paneláku a nechci se dostat do té samé situace, že si budou stěžovat na jeho projevy. Chodím už 2. rok do práce a bohužel musí vydržet sám cca 9 hodin. Je to hodně, ale bohužel to jinak udělat nejde. Vím, že je to pro pejska dlouhá doba a bude se nudit. Ráda bych ho ujistila, že se vrátím, jako se vracím pokaždé, chtěla bych ho zbavit nejspíše té "separační úzkosti". Bylo mi ještě doporučeno zkusit mu dát dostatek hlavolamů, utahat ho a dát tričko, ze kterého mě ucítí.
Ráda bych mu pomohla. Chápu, že je možná pozdě, ale tak hrozné to nebylo, co jsem byla na mateřské a teď jsem s dětmi sama a psík bude v paneláku 9 hodin sám. Chci pomoci jemu i dopřát sousedům a sobě trochu klidu od jeho kňourání. Moc Vám děkuji za odpověď či radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych (nejen Vám) v podobné situaci poradil si opravdu nejprve projít a prostudovat související články (je to daleko lepší než si přečíst jen "pár článků") na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a příspěvky v této Poradně, protože všechny Vaše psí problémy jsem zde už mnohokrát probral a vysvětlil. Včetně tématu tzv. separační úzkosti (článek Pravda o tzv. "separační úzkosti"), skutečných příčinách problému a jeho řešení. Proto zde jsou moje články k dispozici.

Poradnu máte plnou dotazů a odpovědí k Vaší problematice - píšu zde o odchozích/příchozích rituálech, o důležitosti hierarchické pozice, o nesmyslnosti různých psích hlavolamů i protištěkacích obojků. Prosím najděte si je a prostudujte, proto jsou zde zveřejněny.

Pokud máte pocit, že nedovolovat fyzický kontakt svých pejsků s člověkem z "důvodu chlupů a hygieny", pak Vás mohu ujistit, že jednak jde o fakticky o nesmysl (zdravý pes lidskou imunitu naopak posiluje), jednak je to další z příčin, proč s Vámi Váš vlastní pejsek "nefunguje". Opět odkazuji na texty na tomto webu uveřejněné.

Věřím, že chcete současnou situaci řešit a to je velmi dobře. Jen je nejprve zapotřebí změnit některé zažité (a mylné) představy a dát do pořádku reálné příčiny současného špatného stavu - ve Vašem případě konkrétně nefungující lidskopsí komunikaci a hierarchické vztahy. Pokud odstraníte příčinu problému, pak odezní i jeho důsledky - už jsem to tu mnohokrát vysvětloval a v životě to platí obecně.

Pro další inspiraci a motivaci si prosím přečtěte a zhlédněte například tento videočlánek, jeden z velkých problémů jeho hlavního protagonisty (a shodou okolností i velmi příbuzného plemene) byl stejný jako v případě Vašem. Pokud budete chtít, pomůžu Vám stejně jako jsem tehdy pomohl tomuto pejskovi a jeho majitelce.

 

(8.3.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
kastrace v plánu na březen, podmínky adopce.. pochopila jsem, že si o tom nemyslíte nic dobrého
Dotaz: Dobrý den, přočítám Vaše příspěvky, určitě bych vodítka k nalezení odpovědí našla, ale možná mi odpovíte dřív, než bych nalezla. Vzala jsem si mladou fenecku z útulku, jak píšu není kastrovaná, ale je to v plánu na březen a to jako podmínka adopce. Netuším zda to ví a její chování vyplynulo už z tohoto, ale je toho mnoho, tudíž nevím čemu to přisoudit. Fenecka se jmenuje Moka. Moka má neznámé rodiče, já sama bych popravdě nedokázala říci ani typ z jakých plemen je to míšenka. Moka je neuvěřitelné bázlivá. Boji se lidi, psů a naprosto panickou hrůzu má z dopravních prostředků. Vyděsí ji každý hluk,V útulku mi řekli, že byla pravděpodobně týrana. Většinou ovšem jsou pejsci agresivní, ona není agresivní vůbec.
Mám ji teprve 5 dní, ale hledám metody, kterými ji pomoci abych nenasadila špatně a neublížila ji. Dočetla jsem se, že nesmím litovat, být neustále v klidu, nekřičet... První den jsem se s ní jen mazlila, 2 dny přenasela ze schodů a do schodů (3.patro v bytě). První procházka byla velmi zvláštni, byla ulekana, tahala zpět, trepala se, ale relativně se držela vedle mne. Druhá procházka byla už trošku rozlitanejsi, litala na všechny strany a tahala mě všude možně, což jsem považovala za lehký pokrok v sebejistotě Moky. Třetí den začala neuvěřitelně tahat. Já nasadila klasickou metodu, při každém natažení vodítka jsem skubla zpět se slovy nesmíš/pomalu/ Moka netahej. Došlo i ke zvýšení hlasu, řekla bych přímo k okriknuti co děláš... Ano jak popisujete, je to asi dost smesna podívaná a pro psa dost stresující. Později jsem se dočetla, že se vůbec nesmí zvyšovat hlas. Takže jsem teď dva dny chodila s Mokou a v klidném režimu říkala v klidu, pomalu s tahavym signálem aby netahala. Je to náročné ale to by mě tak netrápilo jako ta auta, lidi a jiní psi. Snažím se jí socializovat. Ocuchat říct dívej tohle je (např.) Woody, cizího psa pohladim a dávám najevo že se není čeho bát. Lidi jak kdy snese. Ale ta auta. Neskutečně šílí, litá ze strany na stranu, tahá, nefunguje škubnutí ani uklidňování typu, přece by ses nebála, koukej vždyť je to jen auto.
Jako pokrok beru to, že mi už u cesty(chodník) strachem nelehne a nejde s ní pohnout, ale např jen tahá zpět, utíká do strany do parku nebo sedne a kouká. To poslední beru jako největší pokrok, protože si možná uvědomuje že je to ok, jen ji to děsí. Nefunguje ani klidnější místo jako je park, když zatroubí auto, tak zvlci a letí a mám docela problém ji uklidnit. A vážně se snažím být naprosto v klidu, přitáhnu ji, ujistím že je vše v pořádku, že je to jen hluk a donutím ji sednout (připadá mi že ten povel chápe, ale zatím ji musím skoro vždy zadek přitlačit k zemi), pochválim, že si sedla, chvíli pokoukame po okolí a pak jí řeknu jdeme a pomalu.. někdy začne tahat, někdy ne. Já pak aplikují škubání nataženého vodítka, nebo ne, dle situace.
Taky mi v útulku dali stahovací obojek. S tím  jak tahá se dost škrtí, není mi to příjemné, natož jí, ale řekli mi, že ze všeho jiného se mi vyvlece, ať neriskuju, což vyhodnocují že mají asi pravdu, ale co si myslíte vy? Taky jsem jeden den aplikovala chycení za kůži za krkem, což si teď vycitam, protože za strach nemůžu trestat. Taky aplikuji přístup... Nejdříve jim já, aby to viděla, pak ona, aby si nechala sáhnout do misky, nejdříve procházím dveřmi, pak až ona. Netuším zda je to správně.
Doma je naprosto hodná. Byla teď doma dva dny sama jak jsem byla v práci, a neprovedla vůbec nic. Vzdy jen leží, dnes už i vrtěla ocáskem. Ale nehraje si a hraček se moc nedotýká. Jen sem tam do nich šťouchne. Jinak prostě leží, spí, pokukuje a poslouchá každý zvuk který se děje. Procházky dělám min dvou hodinové. Tříhodinová byla moc už i na mě s trpělivostí.
Chtěla bych ovšem aby semnou byla schopná jet vlakem, trmavaji. Chodívam na výšlapy na hory, chtěla bych ji co nejdříve vytáhnout, ale zatím to nejde, stěží ji převedu přes přechod. Taky je asi důležité říci.. vzala jsem si ji hned na noc do postele, naučila se tam být celý den, což úplně nechci takže jsem ji přestěhovala do obýváku. První tři dny spala špatně a sledovala odrazy světel které pobíhají od cesty od aut. Teď už spí dobře, dokonce se i přituli. V obýváku mám francouzské okno, ke kterému nejde ani za nic. Je z něj vidět na cestu na které je provoz, když si jdu zakouřit a otvíram jej, tak zpozorní, zvedne ouška a pak mne celou dobu sleduje až dokud se nevrátím. Jinak pokud nejsem v obýváku tak kempi v koupelně, ve které je nejtmavěji a je tam taky největší ticho. Jo, a pokud něco chce, tak to zkouší kňučením. Kdyz má hlad... Respektive chce konzervu a ne granule :-))
Poraďte co mám dělat s tím jejich strachem? Jak k tomu přistupovat? Jak ji pomoci aby byla v pohodě a bez stresu? Jelikož mi dotaz nešel odeslat formulářem, posílám přímo mailem. Přikládám foto Moky, pokud by Vám vzhled řekl více o plemeni a tím rozšířil možnosti pochopení chování. Děkuji za Váš čas, omlouvám se za slohovku, ale asi pejskum rozumíte.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud necháte skutečně vykastrovat sedmiměsíční(!) štěně, pak je vše marné a já tu teď ztrácím čas. Mimochodem - "určitě bych vodítka k nalezení odpovědí našla, ale možná mi odpovíte dřív, než bych nalezla" je další velmi špatný přístup právě proto, že pokud byste si ten čas našla (stejně jako jsem si ho našel já, abych napsal k dnešku již tisíce odpovědí tazatelům a stovky článků - ano, i o tom stahovacím obojku), už byste možná právě o té kastraci začala smýšlet zcela jinak.

Protože je tu dost článků právě na téma protiprávního vydírání skrytého pod "podmínkami adopce". Protože jsou tu tuny textu o tom, co kastrace mladého zdravého psího jedince reálně obnáší a jaké jsou důsledky - psychické i fyzické. Měla byste už spoustu času o tom všem přemýšlet a ujasnit si, zda svoji fenečku (podle přiložené fotky, bohužel ne úplně vypovídající, jde pravděpodobně o křížence německého ovčáka) opravdu chcete bezdůvodně, nelidsky a protiprávně doživotně zmrzačit na těle i duši...

Pokud si trochu projedete tuto Poradnu, zjistíte, že podobných dotazů dostávám řadu a vždy na ně dávám stejnou odpověď - toto nelze řešit na dálku, ale pokud přijedete, dáme věci do pořádku. Že to skutečně jde a umím pomoci, můžete mimo jiné vidět i v řadě podobných případů, které jsou zdokumentovány v rubrice Individuální výcvikový servis. Proto teď stejnou šanci nabízím i Vám a Vaší fenečce - za jediné podmínky: pokud po přečtení mých článků na téma bezdůvodných kastrací zdravých psů/fen a jejich důsledků na psí organismus a psychiku, psích útulků/sdružení vydírajících protiprávně (viz Zákon na ochranu zvířat proti týrání) osvojitele adopčními smlouvami s podmínkou kastrace a jejich právní neudržitelností (sama pak totiž porušujete zákon) dojdete k závěru, že Vám za to plnohodnotný život Vaší fenky stojí a kastrovat ji nenecháte. Pak Vám pomůžu dát její psychiku do pořádku a naučím Vás s ní fungovat správně, bez zásadních chyb, kterých se teď dopouštíte a které mají zásadní vliv na celý její další život.

Kastrace opravdu není jen vyříznutí kusu masa a já věřím, že jste se fenky ujala proto, abyste jí pomohla, nikoli abyste jí na zbytek života podrazila psychiku i zdravotní kondici - jinak měla dostat šanci u někoho jiného. Nicméně rozhodnutí je na Vás, v kladném případě Vám i fenečce velmi rád pomůžu. Stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(8.3.2020)
Plemeno: český fousek
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano-těžké, zhoršující se falešné březosti
Dotaz: Dobrý den. Řeším změnu chování u svojí fenky-začala vyjíždět na některé feny a bohužel někdy i na kolemjdoucí, hlavně večer za tmy. Fenka je od štěněte hodně bázlivá, proto není ani pracovní, odmítla jsem jí na úkor výcviku "zlomit". Socializovala jsem ji, chodila jsem s ní mezi psy, naučila MHD, chodila se mnou do centra Prahy, do kanceláře... Byla opravdu hodná, přátelská, jen někdy se šla raději ke mě schovat, než by se nechala od cizího pohladit. Změnilo se to ale cca před rokem. V prosinci 2018 ji napadla fena typu Bull, nic se nestalo, fenu jsem udržela od mojí a vše proběhlo bez zranění. Myslela jsem, že to bude dobré, fena nadále reagovala na ostatní psy dobře. Asi týden na to podstoupila naplánovanou operaci ramene, musela pak být tedy v podstatě izolována od kontaktu se psy. Následovala aplikace plazmy do kloubu, kde se bohužel strachy počůrala přímo na stole, když jí odebírali krev z krční tepny pro zpracování plazmy. Pak následovala rehabilitace a návrat k aktivitám a to už jsem viděla, že některé feny jsou problém. Pak přišlo hárání a Dorka nesnášela všechny. Následovala opět otřesná faleška (laktace, kňučení, výtok, porod, změna chování,zatvrdliny na mléčných lištách). Kastrace už byla nevyhnutelná, samozřejmě jsem vyzkoušela vše možné i nemožné na zvládnutí falešné březosti,ale bez úspěchu. Před cca měsícem byla tedy laparoskopicky vykastrována. Vyjíždění na feny se mi už podařilo dostat lehce pod kontrolu za pomoci přivolání, utvrzení chůze u nohy a nácviku ignorace. Ale začala mi startovat na některé kolemjdoucí lidi. Někdy když už se jí člověk nezdá z dálky (toporná chůze, pro ni zvláštní silueta-velký batoh, rozevlátý kabát, klobouk atd.) dám si ji dám k noze a snažíme se člověka v klidu minout, když vyjede, řeknu rázně ne! a držím vodítkem stále u nohy, a pokračujeme v chůzi, když se uklidní, dám povel, který zná a umí a pochválím, když se podaří projít v klidu, pochválím hned a dostane odměnu. Ale někdy bez povšimnutí mineme člověka a ona se otočí a chce chňapnout zezadu. Opět následuje ne! k noze, povel, pochvala. Chodí vždy na vodítku, na volno jen tam, kde vím, že nikoho nepotkáme. Ale musím mít vždy na vycházce oči i vzadu. Chtěla bych jí pomoci, myslím, že to i pro ni musíbýt velmi psychicky náročné. Je to jinak velký mazel, jen mi přijde v posledních měsících nevyrovnaná. Měla opravdu náročný poslední rok (několik narkóz, 2 operace, bolesti, izolace od psů) . Pravděpodobně jsem někdy zareagovala na její chování špatně a chování upevnila. Velmi mě to mrzí a ráda bych jí opět vrátila do života pohodu při kontaktu s okolním světem-lidmi a fenkami.
Omlouvám se za román a předem děkuji za názor na situaci a možná i radu. Přeji krásný den :-) .

Odpověď: Dobrý den:) Jde opět o jeden z klasických a velmi častých případů, kdy v tomto případě Vaše fenka od samého začátku ve Vás nemá hierarchickou oporu. Proto její vzrůstající nejistota až panika, stres, stresové ventily ve všech zátěžových situacích, kterými prochází.

Nemá smysl tu znova opakovat již mnohokrát sdělené, projděte si prosím související případy zde v Poradně (je jich celá řada), související články (je jich celá řada) a videa (je jich celá řada). A uvidíte sama, že nedávám lidem "možná i radu", ale vždy jim v takové situaci nabídnu svoji osobní pomoc. Pokud ji člověk využije, dáme věci do pořádku. Totéž nyní samozřejmě nabízím i Vám, pokud svoji šanci pro fenečku využijete, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné - tyto problémy je pochopitelně vždy zapotřebí řešit osobně, nikoli na dálku. Je to jen na Vás, pomoci Vasí fenečce umím a rád to udělám.

 

(1.3.2020)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pravděpodobně tu již takový dotaz byl, ale nelze vyhledávat a tak se ptám. Poslední tak 2-3 měsíce mi fenka trhá povlečení jak na postelích, tak na pelechu. Doma sama není, mám ještě 6-ti letou, která v pohodě čas, kdy jsem v práci prospí. Starší je zvyklá po dobu, kdy nejsme doma ležet v ložnci na postelích a myslela jsem si, že ta malá bude s ní v pohodě. Každý den chodím v poledne vyvenčit a už předem mám obavy, co malá zase vymyslela. Nejdříve mi nosila do postele boty z botníku v chodbě, ale ten jsem zabezpečila. Pak jen "přestýlala" postele, vytahovala pyžama z pod polštáře, to se dalo ještě vydržet. Nyní začala doslova cupovat povlaky jak na polštáři, tak peřině. Blíží se jí druhé hárání, ale tím ji nechci omlouvat. Jak postupovat, když tu spoušť doma vidím (vím, že nějaké trestání nemá cenu, když jsem jí při tom nepřistihla)? Já chápu, že se doma nudí, když ta starší spí a nehraje si s ní. Jak jí po psím vysvětlit, že tohle je nežádoucí???

Odpověď: Dobrý den:) Vyhledávat samozřejmě lze (klávesová kombinace Ctrl-F, máte to uvedeno i v úvodu této rubriky) a tento typ dotazu v různých variacích zde již byl také mnohokrát probrán a zodpovězen...

Takže znovu.

V tomto věku již je příčinou podobného chování vždy stres. Fenečka není v pohodě a stresové napětí uvolňuje stresovými ventily, mezi které patří mimo jiné i devastace prostředí. Není to nudou, je to reakce na stav její psychiky. A jak vždy ve své odpovědi na podobný dotaz uvádím, je zapotřebí najít zdroj stresu a ten odstranit, pak odezní i důsledek, tedy již zmíněné stresové ventily. Příčinou stresu pak nejčastěji (pokud nejde o zdravotní problém) bývá psychická nepohoda, způsobená špatnou/neexistující komunikací ze strany majitele a tudíž nefungující hierarchie, stresující prostředí (hlukové nebo jiné podněty), stresující majitel(é) atd. Doporučuji najít a přečíst si související příspěvky v Poradně, je jich tu skutečně už celá řada a pomohou Vám i v identifikaci konkrétní příčiny ve Vašem případě.

V každé případě bych však řešení problému pomohl i tím, že bych obě fenky přesunul po dobu Vaší nepřítomnosti z ložnice například do předsíně. Jednak ji můžete připravit tak, aby tam nebylo co devastovat, jednak je tento prostor pro psychiku především mladého psího jedince daleko méně stresový - je menší a bezprostředně sousedí s dveřmi, kterými přicházíte a odcházíte. Starší fenka tu i lépe přispěje svojí pohodou k uklidnění mladší, jde zcela jednoduše o menší uzavřený a emočně více naplněný prostor se všemi pozitivními důsledky z toho plynoucími. Plus odchozí/příchozí rituály, opět najdete zde v Poradně.

Pokud současně odstraníte i zmíněný zdroj stresu a zapracujete sama na sobě a na lidskopsí komunikaci, vše se rychle srovná. Takto přesně totiž fungují "psí vysvětlení"...

 

(23.2.2020)
Plemeno: anatolský pastevecký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ano, v 1 roce
Dotaz: Dobrý den, potřebuji prosím Vás poradit. Vše začalo cca před rokem. Ve vesnici, kde bydlím s přítelkyní, bydlí na druhé straně vesnice na samotě naši známí. Pořídili si v řadě třetího anatola (člověk by řek, že mají zkušenosti) k ještě jednomu malému oříškovi (fena), která v té době měla cca rok a nebyla ještě plně vychovaná. Tím, že nemají plot, pouze velký pomezek, začaly feny zdrhat, chodit na procházky. Znamí nemají problém pustit psa do domu, takže když byli doma, vzali i někdy fenky do domu, jak kdy. Venčit a chodit na procházky je pro ně tabu. Cvičit nebo vychovávat systematicky, taky. Jak šel čas, začali volat lidé z okolních vesnic, že tam chodí jejich fenky. Sváděli to na malou fenku oříška, že ta štěně anatola tahá od domu. A jelikož chtěli fenku oříška dát pryč, vzali jsme si ji k sobě. Byla na nás zvyklá a dnes je to poslušný pes.
Fenka anatola jim však zůstala a čekalo se, že se bude držet kolem domu. Bohužel se tak neděje. Chodí si jak se ji zachce a často kolem našeho. Dneska byla za potokem cca 100m, a když jsem ji zavolal, přešla potok a s obrovskou radostí přiběhla k nám a začala si hrát. Několikrát byla i u nás doma, kde si většinou lehla a spala. Chová se u nás hrozně klidně a ke všem i kočkám je milá. Po vesnici se chová taky klidně, a ke všem co už viděla někdy, je milá. Párkrát jsme ji vzali na procházku. Jednou když viděla lidi v dálce, letěla za nima, po několika povelech se zastavila, sedla a čekala na nás. Neposlouchá na povel 100%, ale celkem se dá ovládat na to, že nejsem její pán. A teď jsme se dozvěděli, že ji chcou dát pryč. Proto se obracím na Vás. Jsme s anatolem od stěněte v kontaktu, vytvořili jsme si k němu/ k ní vztah. A řešíme dilema, zda-li do toho nezasahovat a nechat ročního anatola osudu a doufat kdo si ji vezme, nebo si ji vzít a začít s ní pracovat. Máme oplocený pozemek 5000m2. Máme rádi psa i doma. Měli jsme už 3 psy malého plemene a vždy byli vychovaní. Anatol je však něco jiného a po přečtení popisu plemene nechci jednat ukvapeně. Mám sílu, odhodlání, čas a lásku. Otázka pokud jsme nikdy pastevce neměli, zdali ho můžeme zvládnout.
Ještě ke kastraci. Byla provedena nedávno. Nevíme jestli kvůli tomu, že to nebude chovná fena nebo aby se uklidnila. Po přečtení poradny to byla velká chyba. To už však nejde vzít zpět. Děkuji předem za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Anatolský pastevec není v žádném případě jednoduché plemeno na výchovu a zvládnutí, o tomto plemeni jsem napsal, natočil a zveřejnil už hodně materiálu (doporučuji přečíst a zhlédnout). Fence už je jeden rok a bohužel, ta šílená kastrace ji osobnostně zničila.

Pokud jí ale chcete pomoci a ujmout se jí (navíc Vás už trochu zná a rozhodně si zaslouží lepší domov), pak Vám v tom velmi rád budu nápomocen - záleží jen na Vás a chci věřit tomu, co jste o sobě napsal. Pokud se rozhodnete moji nabídku pro Vás i fenečku využít, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky, vše spolu v klidu probereme.

 

(23.2.2020)
Plemeno: kříženec amerického pitbulteriéra
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme křížence pitbula, 2 a půl roku, bez kastrace. Od léta se bojí houkání motorového vlaku. Dříve mu zvuk nevadil. Bydlíme na trase úzkokolejky na Jindřichohradecku. Pejsek chce hlavně utéct, klepe se, má stažený ocas, je v pozoru a napětí. Zhoršilo se to tím, že pejsek se teď bojí chodit ven a na procházky se s ním musí jet několik kilometrů od domova. Nevíme, z čeho by to mohl mít, protože žádné jiné zvuky mu nevadí, a ani není bojácný. Při problému jsme ho nikdy nehladili, nechlácholili. Snažili jsme se ho rozveselit, dělat, že to nic není, ale nic nepomáhá. Na nádraží se samozřejmě chodit bojí. V jednu dobu jsme tam chodili pravidelně a počkali si, kdy vlak přijede, takže ho viděl i zblízka, očichal si ho atd. ale pořád se bojí. Děkuji za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes vedle sebe potřebuje svůj psychický hierarchický maják, bytost, která je mu oporou, když si s něčím neví rady nebo spadne do stresu. Pokud svůj maják nemá, pere se se svým problémem sám. Pochopitelně to nemůže zvládnout a situace se postupně zhoršuje a zhoršuje - psí psychiku není těžké zničit...

Pokud budete chtít využít svoji šanci, zavolejte mi a domluvíme bližší podrobnosti. Samozřejmě podobné psí démony nelze řešit na dálku, ale osobně Vám a Vašemu pejskovi pomoci mohu, umím a rád to udělám. Pro motivaci si přečtěte třeba právě dnešní článek "Hačikó - Tour de Liberec: Cesta k poslední záchraně...", ono opravdu nestačí s pejskem jen někam chodit, i v tomto článku o tom píšu.

 

(16.2.2020)
Plemeno: aljašský malamut
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň. Chcem sa opýtať či by ste nám mohli poradiť? Máme 3 psíky, westíka 11 ročného psa, fenku yorkšíra 3 ročnú a ešte sme si na dvor zaobstarali fenku malamuta. Tá má momentálne 8 mesiacov. Problém je v tom, že fenka malamuta obťažuje malé psíky hrou, cápe ich labkami, chce sa s nim hrať. Oni sa jej boja a reagujú zamrznutím. No keď je fenka neodbitná, neváhajú použiť aj zuby. Westík ju niekoľkokrát aj uhryzol, no jej to vôbec nevadí, nerešpektuje ho a ešte v hre pritvrdí. Je pravdou že nemá možnosť sa pohrať so psami svojej veľkosti nakoľko bývame na dedine a takmer nikto tu so psom vonku nechodí. Nechcem fenke zakazovať hrať sa ale nechcem aby obťažovala malé psíky, ktoré pri tak drsnej hre môžu ľahko prísť k úrazu. Teraz sú oddelne a malamutke hľadáme nový domov, ale viem že to nebude ľahké. Ak by sa s tým dalo pracovať určite by som to skúsila len neviem ako. Preto Vás prosím o radu. Ďakujem pekne za prípadnú odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete malé oddělovat od fenky malamuta, pak z nich uděláte protivníky, ne jednu spolupracující smečku a podle toho to také dopadne - špatně. Potřebují žít a fungovat společně, tak jak je jim vrozené. Je jasné a pochopitelné, že osmiměsíční štěně je hravé a jako psí puberťák si začíná přirozeně i testovat svoje postavení ve smečce, úplně stejně jako oba Vaši už dospělí pejsci. A protože je mezi nimi velký velikostní rozdíl, tak každý používá jinou strategii, kdy samozřejmě ti malí mohou nedopatřením přijít k úrazu, protože bohužel ve Vaší lidskopsí smečce nefungujete správně Vy jako hierarchicky nejvyšší jedinec.

Pokud fenečce malamuta už hledáte nový domov, pak je to v dané konstelaci asi rozumné, malamut rozhodně není pes na dvůr. Potřebuje sociální kontakt a správnou sociální/hierarchickou komunikaci - o tom všem se dočtete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, ale jak vždy píšu, tyto věci se nedají naučit "na dálku", učím je psí majitele osobně. Především by však ve Vašem případě, jak už jsem psal, bylo potřeba začít se fence malamuta věnovat (výchova, vedení, komunikace, hierarchické soužití s westíkem a jorkšírkou), ne ji mít jako "psa na dvůr", to je úplně nejhorší přístup a zle by se Vám v budoucnu vrátil. Pokud to z nějakého důvodu nemůžete/nezvládnete udělat, pak je skutečně rozumná ta druhá varianta - jak už jsem psal, malamut skutečně není "hlídač na dvůr" a fenka by tím hodně trpěla...

 

(16.2.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co dělat se psem, který se bojí být sám doma. Pes pochází od paní, která ho měla i s jeho rodiči a asi dvaceti kočkami, nyní je pouze se mnou a s mou rodinou, je mu přibližně 6-7 let a je to kříženec, máme doma kočku, ale ta ho moc nemusí. Nicméně, pes se zafixoval na mně, ležíme spolu v posteli, má hlavu na polštáři a je přikrytý, chtěl by se mnou být pořád a já to dovolil, ale nyní mám problém. Pejsek když k nám přišel, tak se nechal chvilku doma, brečel a k tomu pomočil jak postel tak i podlahu, později v jiném bytě zůstal sám a to si otevřel špatně zavřené dveře a na postel se jak vymočil tak dokonce vykalel. Většinou jsem měl hlídání, někoho z rodiny, nicméně teď nikdo není a já bych potřeboval chodit do práce, ale pejskovi se to samozřejmě nelíbí, když někam odcházím, on se klepe a hned zaleze k němu pod nohy, když tu nikdo není, tak se schová někam pod něco jako například stůl a tam kouká a klepe se. Chtěl bych se tímto zeptat, zda existuje nějaké řešení, možnost, jak ho teď naučit být sám doma, někdy mám 12 hodin práce, někdy méně, před prací ho samozřejmě vyvenčím a po ní znovu.. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát zodpovídal a vysvětloval - za prvé je potřeba při zásadní změně psího života (jiný byt, jiný majitel) postupovat stejně, jako u malého štěněte. Tedy začít s krátkými intervaly odchod/příchod, postupně je prodlužovat, odchozí/příchozí rituály, odchody i návraty člověka v naprostém klidu, bez nervozity, rozčilování a zloby, zmenšit prostor, kde je pejsek v čase samoty (například jen předsíň, ne celý byt. Je potřeba tomu dát potřebný čas, netlačit na pilu a ať se v době Vaší nepřítomnosti stane cokoli, po svém příchodu zůstat v klidu. Veškeré stresové ventily (devastace, vyprazdňování, štěkání) teď musíte překousnout, ne z nich pejskovi udělat trauma.

A za druhé a především - stres pejska o samotě doma neplyne primárně z pocitu osamění, ale ze sociální izolace v nefunkční lidskopsí smečce - také jsem na toto téma napsal na PSÍ STRÁNKY FALCO tuny textu a Váš popis stávající situace to jednoznačně potvrzuje. Proto Vám doporučuji si tu najít a prostudovat související články a pokud budete chtít, pak je samozřejmě nejrozumnější a nejefektivnější variantou využít přímo mé osobní pomoci - zbytečně se trápíte oba a psí život utíká velmi rychle...

 

(16.2.2020)
Plemeno: greyhound
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ano (cca 1,5 roku)
Dotaz: Dobrý den, pes 3,5 roku adoptovaný greyhound z irska. Kastrace proběhla ale nedokážu přesně říct, narodil se v červnu 2016 a do péčí útulku v irsku přešel v listopadu 2017. Kastrace tedy určitě proběhla až tam, ale nenašla jsem to datum v průkazu...typuji tedy cca 1,5roku .. Problém je jeho občasné vrčení... Bena  momentálně máme 4měsíce. (po příjezdu z irska nebyl tady v dočasné péči, rovnou z transportu jsme si ho vezli domů)Nejsem si jistá jak se máme chovat a jak postupovat dál když na nás zavrčí.. To se stává buď když spí a někdo se ho dotkne a on neví co se děje (to naprosto chápu ale nemůžeme se tomu úplně vyhnout když si k nám vleze na gauč,pak se tam roztáhne a dotýká se nás a tím pádem i my jeho)a nebo když s ním asi podle něj nevhodně manipulujeme - dotýkáme se ho že už je to asi u něj přes čáru..někdy když leží a to i když si on lehne k nám a pak ho třeba hladíme nebo hravě pomuchlujeme. Nestává se to nějak často ale tak 2x do měsíce zavrčí, z toho důvodu ho nenecháváme spát v posteli u nás ani u dětí (9a12let) on by si tam rád vlezl, ale pak najednou usoudí že jsou mu nepříjemní a zavrčí, někdy docela důrazně... my ho pak tedy okřikneme, sundáme na vodítku z gauče či postele, chvíli to komentujeme a pak to dál neřešíme. Upozorňovali nás na tuto chrtí vlastnost už před adopcí, že to greyhoundi často dělají. V jeho původním prostředí každý chrt má svou klec nebo kotec a prostě ten první rok s lidmi přišel do styku jen jako s přemísťovači od někud někam a na závodech a tak... nebyl zvyklý na domácnost. V tom útulku pak si nejsem jistá jestli byli psi společně v místnostech navolno nebo zase separovaní , ale se psi problém nemá,s lidmi také ne, návštěvy nadšeně vítá - víc než nás což také nevím jestli si to nemám brát osobně :-),jinak je to úžasný klidný hodný pes,myslím že sebevědomý,netrpí fobiemi ( o silvestra spal a nic neřešil) venku na vodítku naprosto disciplinovaný,klidný (dokud neuvidí zajíce nebo srnku)z vodítka ho nepouštíme, nemáme určitě natrénováno a ani z podmínek smlouvy to není dovoleno. Ještě ke spaní v posteli - zatím tedy nespí u nás,jen někdy přes den si tam vleze,(může k nám na gauč kde často tráví čas ať už s námi nebo na opačné straně gauče) právě z toho pohledu si ho do postele nebereme-že se chová tak jak se chová někdy a nejsem si jistá jak na to reagovat, a také proto, že mě vše budí a tak si nejsem jistá jestli bych se vyspala... spí s námi v podkroví na pelechu v prostoru mezi ložnicí a dětským pokojem, dveře necháváme většinou otevřené,tak občas v noci jde zkontrolovat že tam jsme a někdy jde dolu do pelechu v přízemí a tam zůstane spát...budí se a oklepává a přehrabává si pelech několikrát za noc... no vidíte že špatně spím, vše to stále monitoruju, nemůžu za to nic s tím neudělám, manžel spí jak dřevo, děti také... ti se mají :-) No ale abych to shrnula... co myslíte, jak na to jeho občasné vrčení?  Jak zareagovat bezprostředně po tom? ....A máme to spíš ignorovat,dát mu čas že se to časem srovná, a co nejvíce mu dopřát soukromí ? nebo naopak snažit se spíš takové situace vyvolávat aby si na to zvyknul? Budu ráda za každou radu a postřehy k situaci. Kdybyste měl nějaké doplňující otázky sem s nimi.

Odpověď: Dobrý den:) Greyhound patří mezi plemena se silným dominantním založením, kastrace v jeho psychicky ještě nedospělém věku samozřejmě udělala obrovské škody (jako ve všech těchto psích případech). Proto se teď chová tak, jak popisujete, nemá ve Vás hierarchickou oporu a je proto silně ovlivňován svým vnitřním stresem - pokud si projdete Poradnu, naleznete takových případů velmi mnoho.

Rád Vám pomůžu dát věci do pořádku, což ale pochopitelně (opět odkazuji na identické případy z této Poradny) nelze udělat na dálku. Pokud o pomoc svému pejskovi skutečně stojíte, pak mě prosím zkontaktujte již telefonicky a domluvíme vše potřebné. Samo se to opravdu nesrovná, pouze zhorší a oba se potřebujete co nejdříve naučit spolu správně komunikovat a vůbec se sžít - greyhound potřebuje svoje, je to "pan pes"...

 

(9.2.2020)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý deň, mám 5 ročnú fenku ridgebacka, ktorá má práve vykonanú kastráciu, z dôvodu opakovaných falošných gravidít (už od prvého hárania) a na jednej mliečnej žlaze sa vytvorila hrčka. Fenka nikdy nemala nadváhu (váha 33 kg), mala dostatok pohybu denne 2-3 hodiny denne, je na barfe. Neustále som skúšala rôzne spôsoby ako sa falošnej gravidity zbaviť (podľa dostupných info na internete a užívaním homeopatík, bylín), bohužial nič nefungovalo dostatočne. Príznaky sa síce potlačili, ale mliečne žlazy (najmä zadné) mala zdurené bez tvorby mlieka. Kastráciu som stále odmietala (je to poškodenie psa, čím sa stáva neplnohodnotný), ale po nájdení hrčky na žlaze, som sa rozhodla pre tento krok, keďže som mala strach, že z hrčky vzniknú ďaľšie komplikácie. Dnes som na internete našla Vašu stránku, viem, že už teraz situáciu nezmením, ale viete mi povedať, či je možné falošnú graviditu u fenky odstrániť a akou formou? Prípadne z akého dôvodu falošná gravidita vzniká?

Odpověď: Dobrý den:) Falešná březost je nestandardní, hormonálně spouštěný proces (klesne progesteron a vzroste prolaktin), ke kterému v případě splnění spouštěcích podmínek dochází většinou zhruba jeden měsíc (může i později, příčinou může být také hormonální nerovnováha z jiných, i zdravotních důvodů) po prázdném (fena nezabřezne) hárání. Fena je "nastartována" do stavu "jsem březí/mám štěňata", čemuž odpovídá její chování, často (ne vždy) tvorba mléka a především ony razantní změny v psychice.

Jedná se samozřejmě opět o individuální proces, proto některá fenka reaguje viditelnější změnou, jiná třeba jen velmi mírnou. Některé fenky na falešnou březost vyloženě trpí, většina se s ní za celý svůj život nesetká.

Pokud chcete jen zmírnit následky, pak je dobré zvýšit fyzickou zátěž, snížit výživový přísun a především zlikvidovat veškeré "hračky-štěňátka" plus zabránit samoolizování bradavek, což samozřejmě přirozeně zvyšuje produkci mléka.

Daleko lepší než mírnit následky je však (jako ve všem) eliminovat příčiny. Těmi bývají jednak příliš dobrá výživová kondice (překrmování), jednak - a to hlavně! - pocit fenky, že je na vrcholu hierarchické pyramidy. Vysvětloval jsme to zde již mnohokrát - sexuální projevy psů i fen jsou přímo úměrné jejich hierarchické pozici a patří mezi ně samozřejmě i falešná březost. Jinými slovy, pokud máte svoji fenku/pejska hierarchicky zařazené na správné pozici a oni sami ji tak i vnímají, pak jsou jejich sexuální potřeby i projevy razantně potlačené. Jedná se o zcela přirozenou záležitost související se sociálním chováním v hierarchickém sociálním společenství, stačí si to uvědomit a správným způsobem se svým psím parťákem fungovat. Po psím, ne po lidsku.

Pro Vaši fenečku už je po provedené kastraci bohužel pozdě, ale snad tato moje odpověď včas pomůže jiným v podobné situaci...

 

(9.2.2020)
Plemeno: matka asi že 6 kříženců, otec čistokrevná borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 10 měsíční štěně velkého vzrůstu, které nám začalo zabíjet slepice. Nejdřív jsem si myslela, že to dělá z hladu tak jsem jí navýšila dávky jídla. Ukázalo se však, že to dělá pro zábavu . Jakmile přijdu ihned se odebírá od kořisti a ví , že je problém. Už několikrát jsem ji Potrestala ,ale jakmile odjedeme do práce tak to udělá znovu. Zahrada je asi 800 m2 velká slepice i pes ji mají celou k dispozici. Někdy mi přijde jako by si v té chuti toho masa úplně libovala . Přitom od začátku spolu vycházeli a teď jakmile má příležitost tak nějakou hned zabije . Předem Vám děkuji za nějakou radu či napomenutí .

Odpověď: Dobrý den:) Pes je přirozený lovec, u některého je lovecký pud silnější, u jiného více potlačen. To je jedna ze základních psích vlastností (je to skutečně vlastnost, nikoli chyba, pes je domestikovaná šelma) a v případě tohoto zkřížení se jednoduše není čemu divit. Navíc jde o fenku v plné psí pubertě, pro kterou lov bezbranných slepic samozřejmě bude velkým pokušením a zdrojem zábavy - čím déle v tom bude úspěšná, tím více to pro ni bude přitažlivé. A samozřejmě není u ní motivací hlad, ale již zmíněná zábava a tříbení loveckého umu. Už není štěně, ale psí puberťák a proto se také změnily její vzorce chování - z hračky se stala kořist, jedná se o zcela přirozený vývoj.

Pokud fenečku necháte běhat navolno bez dozoru mezi slepicemi, nezmění se teď nic. Budete muset s ní začít pracovat, což znamená být s ní dostatečný čas venku na zahradě a důsledně dávat najevo (po psím!), že lovení slepic je špatně. Nepůjde Vám to, pokud ale nebudete mít zvládnutou základní hierarchickou komunikaci (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) - to je naprostý základ, aby fenka Váš názor vůbec brala vážně. Pokud nebudete doma a nemáte možnost rozumně oddělit fenku od slepic, pak ji po tu dobu nechte v domě, uvnitř. Což je mimochodem řešení, které Vám přinese i další benefity - už jsem tu na toto téma také ledacos psal (psi se ze zahrad kradou, tráví, může Vám především v tomto věku i sama utéct).

Princip je jednoduchý (fungující hierarchie), Vaše naučení samozřejmě daleko složitější. Nejrozumnější je naučit se potřebné věci vždy prakticky přímo u mne - pokud budete chtít, i Vám s tím rád pomůžu. Samo od sebe se totiž nezmění nic.

 

(9.2.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 11 měsíční fenu křížence středního vzrůstu, kterou máme v bytě. Když odjedeme do práce, tak nás při návratu čeká vždy překvapení v podobě hovínka a loužičky. 7 - 16hod. Když jsem byl týden doma na PN tak byla úplně v orná a vydržela. Můžete prosím poradit? Jinak je úplně v pohodě a strašný mazel. Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tuto problematiku zodpovídal mnohokrát a mnohokrát (naposledy minulý týden, proto jsou také dotazy a mé odpovědi zveřejňovány, aby se z nich mohli poučit další). Pokud se (veterinárně) vyloučí zdravotní problém, což je ve Vašem případě podle popisu velmi pravděpodobné, pak je vždy příčinou psychický stres. Je třeba najít jeho důvod, což je nejčastěji špatné prostředí, špatné zážitky/zkušenosti, špatný přístup majitele a s tím související špatně nastavená hierarchie nebo špatná/neexistující komunikace.

Jinými slovy - pokud je vše v pořádku, tráví pejsek dobu samoty doma v útlumu či spánku. Pokud je něco špatně, pak nastupují mmimo jiné Vámi popsané stresové ventily. Potřebných informací mám od Vás bohužel pramálo, nicméně v tomto konkrétním připadě se mi jeví nejvíc pravděpodobný stres z nejistoty, kdy fenečka nevnímá svoji lidskopsí smečku a Vás jako svůj "psychický maják". Pokud jste fyzicky doma, je vše zdánlivě v pořádku, pokud jste pryč, problém se projeví ve své skutečné podobě.

Stejně jako ve všech podobných případech i Vám teď nabízím šanci dát vše do pořádku, tedy i s  fenkou za mnou přijet a potřebné věci dohromady prakticky a trvale. Samo od sebe se psí stres nikdy nevyřeší (ono ani ten lidský), naopak se zhoršuje a upevňuje. A je zapotřebí odstranit jeho příčinu, pak odezní i důsledky.

 

(9.2.2020)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Rodiče mají 3,5 letého jorkširského teriéra (není kastrovaný), když k nim příjde sestra se synovcem, který má necelé 2 roky, Monty je jako šílený, neustále za malým lítá, chce ho pořad olizovat, když je od sebe separujeme tak jen kňučí. Normálně je to poslušný pes, ale pokud je v jeho přítomností malý nevidí ani neslyší, poraďte prosím jak toto chování odbourat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaši rodiče bohužel nemají svého pejska hierarchicky zvládnutého (už jsem se touto tematikou zde v Poradně, ve svých článcích i videích mimochodem mnohokrát zabýval - doporučuji k prostudování), proto jde Monty v přítomnosti malého do stresu. V tomto okamžiku jde sice ještě o pozitivní komunikační vzorce (třebaže podmíněné stresem), nicméně velmi rychle se to může obrátit ve vzorce agresivní.

Základem je, aby pejsek vnímal svého člověka a měli mezi sebou nastavený natolik kvalitní hierarchický vztah, aby respektoval jeho rozhodnutí, přejímal jeho vzorce chování i emoční rozpoložení - opět mnohokrát na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již rozebrané a vysvětlené. Pokud toto nefunguje, pak pes reaguje vždy na základě vlastní analýzy situace.

V případě Vašich rodičů je základem zůstat v klidu, pejska neseparovat a chovat se tak, že synovec je jen dočasná návštěva. Pejska nechť si vezme některý z Vašich rodičů na vodítko a má ho po dobu návštěvy fyzicky zafixovaného přímo u sebe. Klidný hlas, klidný dotek ruky, klidné emoce - a pokud to dotyčný bude dělat správně, zklidní se i Monty.

Berte to jako první pomoc, pokud se mají podobné věci dát skutečně do pořádku (především hierarchie jako nutná podmínka), na dálku víc udělat nelze. Když chce člověk se svým pejskem spolehlivě fungovat, jezdí za mnou a učí se on i jeho pejsek vše potřebné prakticky - vždy je to ta nejlepší varianta a investice do zbytku společného lidskopsího života.

 

(2.2.2020)
Plemeno: kříženec (v příloze zasílám foto)
Pohlaví: fena
Stáří: cca 1 rok
Kastrace:
ano (v útulku, přibližně v tom roce)
Dotaz: Dobrý den, před 14 dny jsme si z útulku přivezli fenku, žila v romské osadě a při nálezu vypadala hodně zuboženě, měla svrab a vypíchlé jedno oko. Nyní je zdravá, je velmi šikovná a moc milá. Problémem ale je, že když jsme s manželem oba doma, vrčí a vyjíždí po manželovi, když třeba sedím na gauči a on si chce sednout ke mně, ona začne vrčet a málem ho i kousne. Jak máme prosím reagovat? Já jí okřiknu, že je to fuj a nedělá se to, nicméně udělá to zase. Když je s ní sám doma, nevrčí. Brání mě. Ale nemá důvod. Je možné, že má špatnou zkušenost s muži, ale když je s ní sám vychází s ním v pohodě. Jak se v takové chvíli zachovat? Aby věděla, že hlídat v takové nemusí.

Odpověď: Dobrý den:) Moc Vám za fenečku děkuji, že po své zlé minulosti u Vás našla domov - podle fotek je to velmi krásná kříženka, s největší pravděpodobností borderkolie. K Vašemu dotazu: pokud si lehce projdete Poradnu, zjistíte, že ve všech takových případech (tj. nezvládnutá hierarchie a vedení) existuje jediná účinná rada - domluvit se a s pejskem/fenkou za mnou přijet, protože tady žádné "na dálku" nepomůže - je zapotřebí zapracovat na psí bytosti a jejího člověka naučit vše, co je potřeba pro zbytek společného života...

Ve Vašem případě o to víc, protože jde o fenku ze špatných podmínek a se špatnými zkušenostmi, které si v sobě nese. Důsledky její minulosti a jejich podpis na její psychice se teprve začnou projevovat, 14 dnů je ještě velmi krátká doba, zatím si vás oba jen testuje. Čím dříve začneme pracovat na nápravě její psychiky, tím lépe to půjde a tím více se vyvarujete problémů do budoucna. Věřte, je to tak - každou chvíli se tento princip potvrdí jak v dotazu do Poradny, tak v lidskopsích příbězích mých klientů, o kterých píši ve svých článcích nebo o nich točím videa.

Pokud se tedy rozhodnete využít své šance a nabídky mé přímé pomoci (což by bylo velmi rozumné), zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(2.2.2020)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne

Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Abych Vám trochu nastínila naši situaci. S bývalým přítelem jsme si před třemi roky pořídili pejska Jacka Russella - Liborka. Jednu dobu jsme docházeli i na cvičák. To, že je Jack živější, to jsme samozřejmě věděli a do toho společně i šli. Cca před rokem a půl jsme se s přítelem rozešli, a Liborek bohužel zůstal bývalému příteli, ne že bych to tak chtěla, ale přítel si ho chtěl nechat. Domluvili jsme se alespoň, že si Líbu budu každých 14dnů brát na víkend k sobě. Liborek se za celý svůj život stěhoval už 3x, tak nevím jestli jeho chování může souviset i s tím, ale bývalý přítel má již novou rodinu, narodilo se jim dítě a v říjnu se tedy již po třetí přestěhovali. Nynější přítelkyně Radka, má v celku problém, že si Liborka beru k sobě na víkend, tak místo 1x za 14 dní ho vidím jednou měsíčně na celý víkend. S Líbou nemám žádný extra problém přes víkend, ale vždy když si předáváme pejska s bývalým přítelem, tak mi tvrdí jaký jsou nyní s Liborkem problémy, že už si neví rady.
Neustále v novém bytě štěká, ve většině případů, když na chodbě něco nebo někoho slyší nebo když na ně někdo zvoní. Ať je doma sám nebo jsou doma všichni je to prý jedno. Neví, jak ho danou věc odnaučit, hlavně z toho důvodu, že když štěká, má problém získat Liborkovu pozornost. Další, že když k nim někdo příjde na návštěvu, nebo někam jdou na návštěvu Liborek se neumí chovat. Stále po někom skáče, leze dokonce nevím jak to lépe popsat "ojíždí" a vydrží to dělat klidně celou dobu. Bývalý přítel přemýšlí o kastraci.
Vím, že je Liborek v jeho nejlepším věku, takže je o to víc roztěkanej. Raději bych, aby Radek volil jiný způsob výchovy atd, ale co s tím můžu já dělat, když ho skoro nevidím? Celý průběh jsem Vám napsala hlavně proto, zda vše nemůže vyplývat z toho stěhování, z toho, že mě jednou měsíčně vidí a je z toho naopak vystresovaný nebo jsme ho jednoduše špatně vychovali a neumíme s ním pracovat?

Odpověď: Dobrý den:) Je to všechno dohromady. Už jsem tu mnohokrát uváděl, jak je "střídavá péče" (ano, klidně i jenom jednou/dvakrát měsíčně) pro pejsky špatná a nepřirozená - pes potřebuje jednoho svého člověka. Za další - pokud má být váš "exspolečný" pejsek už natrvalo u Vašeho přítele, pak by se on měl starat a pomoci mu, aby byl v pohodě. Pejsek je teď v evidentním stresu, navíc byl možná víc navázán na Vás, každopádně momentální situace je pro něj velmi zátěžová a bylo by velmi rozumné, pokud by se Váš expřítel na mě obrátil ohledně osobní pomoci, jinak (pokud pejsek zůstane ve stávajích podmínkách) to nedopadne dobře. Není na Vašeho ex navázaný a on s ním neumí pracovat.

Pokud máte na svého expřítele nějaký vliv, zkuste mu tuto variantu doporučit, snad to pochopí a využije ji - rád jemu i pejskovi pomůžu (ovšem výhradně za podmínky, že pejska nenechá kastrovat!). Ale o jednu věc Vás teď (po negativní zkušenosti z nedávné doby, kdy jsem zodpovídal dotaz též na téma dvou ex a jejich pejska) poprosím - nebudu a nemohu řešit, zda druhá strana nemá na věc jiný názor a pak být sám terčem útoku druhého z expartnerů, protože ve své odpovědi mohu vycházet pouze z jednostranných informací tazatele. Snažím se pomoci pejskovi a jeho člověku, nebudu řešit osobní vztahy mezi lidmi a kdo z nich si myslí, že má objektivní pravdu. Děkuji za pochopení.

 

(2.2.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém, náš pes začal po několika letech soužití bez zjevných problémů očůrávat různá místa v domě. Přesto, že ho pravidelně venčíme, přesto bývá načůráno. Pokárám ho slovně, ví, že něco provedl, ale stejně to udělá znovu. Prosím o radu co s tím.

Odpověď: Dobrý den:) Jak už jsem tu u podobných dotazů mnohokrát vysvětloval, za podobnou změnou psího chování vždy stojí zásadní problém a zásadní příčina. Tou příčinou může být buď zdravotní problém (ledviny, močové cesty, špatná funkce močového svěrače) nebo (a to podstatně častěji) stresová reakce nebo stav, kdy se pes cítí být na vrcholu hierarchické pyramidy a dává to najevo mimo jiné právě značkováním.

Ke zjištění reálné příčiny bohužel nemám od Vás žádnou informaci, které by bylo možné se chytit. Zapátrejte v paměti, co se stalo před tímto okamžikem - v jeho prostředí, zážitek během jeho interakce s lidským nebo psím okolím, změna ve Vašem životě, partnerský vztah atd. Pokud k něčemu dojdete, je zapotřebí odstranit tuto příčinu, pak odezní i důsledek.

Pokud je problém v nezvládnuté hierarchii z Vaší strany, pak je potřeba i to napravit. Dominantní typ psa se následně zachová přesně jak píšete, později však přibudou i další projevy.

Každopádně - pokud spolehlivě potřebujete zjistit příčinu a dát věci do pořádku, pak Vám nemohu doporučit nic lepšího (jako ve všech takových případech), než se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem za mnou přijet. Rád Vám pomůžu.

 

(26.1.2020)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 9 týdenní štěně křížence  labradora. Je u nás již 14 dnů. Během prvního týdne jsme ho chtěli mít doma, aby si zvyklo na nás jako na jeho nové páníčky a na nové prostředí a tak jsme pořídili takovou tu tréninkovou podložku na čůrání. Během toho týdne se naučilo venčit právě tam. Další týden jsme ho začali brát ven a to po každém probuzení, jídle, deseti minutách hraní.. Prostě kdykoliv, kdy jsme vypozorovali, že se mu běžně chce. (Pracuji z domova a tak se mu můžu v tomto ohledu věnovat po celý den)
Ale připadá nám, že jsme tím způsobili to, že se mu teď nechce po probuzení vylézt z pelíšku, prostě tam je co nejdéle co může a hraje si tam s hračkami a u toho nás pozoruje jestli jsme na blízku a nechceme ho náhodou zase vzít ven. Teď se stalo i to, že z pelíšku nevylezl a dokonce se tam vyčůral. Než jsme ho začali brát ven, hned po probuzení vyskočil z pelíšku (otevřená velká klec pro psy) a vyčůral se na podložku. Také když je z pelíšku venku a vidí, že se začínáme oblékat, jde si zalézt zpátky k sobě. Takže ho ven nosíme, když ho posadíme venku, hezky se vyvenčí, pobíhá, hraje si. Takže se venku asi nebojí. Za všechno mu venku dávám pamlsky, za vyčurání, za přiběhnutí, když jde u mě a netahá jinam a za nic ho netrestám.
Nevíte jak ho naučit, aby se ven těšil a nechodil na oko “spinkat” pokaždé, když naznačíme, že jdeme ven? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Každé štěně si testuje, jak moc měkcí jeho človíčci jsou. Pokud budete z pohledu vašeho štěňátka poddajní i vy, využije toho a věci si začne řídit a určovat právě on. Což je ale samozřejmě špatně a především je to špatně pro každého pejska, protože ve své lidskopsí smečce potřebuje životně nutně mít svůj "maják" a vůdčího jedince, který určuje běh věcí - už jsem toto téma nesčetněkrát probral zde v Poradně i ve svých článcích, přečtěte si je.

Takže si uvědomte svoji úlohu v jeho životě, přestaňte malého ven nosit a místo toho začněte používat obojek, vodítko, komunikaci, hierarchii a sílu své osobnosti. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO o přirozené psí výchově (ta opravdu nespočívá v pamlskovém přístupu) a pokud začnete správně fungovat, velmi rychle se i Váš malý psí kamarád začne na čas strávený s Vámi venku těšit...

 

(26.1.2020)
Plemeno: anglický bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, mám problém se svým psem Barneym, tříletý anglický bulteriér. Od malička je velmi bojácný a nedůvěřivý k lidem. Cca před rokem začal být agresivní na lidi a psi v místě bydliště, okolo baráku. Nedávno se mi stalo, že přišel přítel domů, pes ho vítal, pak se otočil a útočně se rozeběhl proti mě, zachytila jsem ho a cca minutu držela než se uklidnil. Po tomto záchvatu se rozklepal, jako kdyby měl nějaký panický záchvat a tvářil se jako kdyby nemohl zabránit té situaci. Po útoku se tulil a stále mě olizoval. Chtěla bych pochopit proč se takto chová a případnému opakování zabránit, nevím zda jsem někde ve výchově udělala chybu nebo je to zdravotního či psychického původu. Budu ráda za jakoukoliv pomoc či radu.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - začít řešit tento závažný problém chtělo již před tím rokem, ne ho nechat dalších dvanáct měsíců zhoršovat a upevňovat. Ano, udělala jste ve výchově velké hierarchické chyby a přirozeným důsledkem je zásadní nejistota (podpořená jeho individuální povahou) a z ní vyplývající agresivní vzorce chování Vašeho bulteriéra.

Pomoc nebo rada "na dálku" Vám nepomůže, pokud ale využijete svoji šanci, pomůžu Vám osobně. Zkontaktujte mne prosím již telefonicky a opravdu doporučuji tuto nabídku využít, máte pejska na prahu dospívání a nechala jste situaci zajít už velice daleko. Jak to pak také vše může při podobném přístupu nakonec dopadnout, o tom je i můj dnešní článek "Na co myslet dřív, než vám pes urve kus obličeje", velmi doporučuji k přečtení...

 

(26.1.2020)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
"v blízké době proběhne, je pod spolkem" (takto uvedeno v mailu)
Dotaz: Dobrý den, mám v dočasne péči 3 týdny pejska původem z mnozirny. 3roky,maltezsky psík,zdravý, čeká ho kastrace. Je to již 7mi pejsek kterého mám v péči, ale s takovým chováním zkušenost nemám. První den mě pokousal- byl vystresovany z dlouhé cesty, od té doby zuby nepoužil ale stále “blbě kouká”. Za 3 týdny si na některé věci zvykl, ale poradně nevím jak s nim postupovat, odměnu v podobě pamlsku si nevezme, fyzicky kontakt mu není příjemný. Vencit se venku se naučil za dva dny díky zahradě a tónu mého hlasu. Venku jde na vodítku vzorně. Výcvik nikdy neměl a tak nevím jak k němu přistupovat abych mu nepusobila ještě větší stres. Je plachý, ale zvědavý. Neměli by jste prosím nějaké rady a typy jak k němu přistupovat, jak si získat jeho důvěru a jak mu psychicky pomoci a podpořit ho. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den... Zdravý tříletý pejsek malého plemene - a kastrován má být proč? K tomuto zákroku zde neexistuje sebemenší důvod (kromě onoho nesmyslného a amorálního "důvodu", kterým podobné spolky svoje protiprávní konání - viz Zákon na ochranu zvířat proti týrání - zdůvodňují). Vám tuto skutečnost zahrnuji do své odpovědi proto, že se mne ptáte na "rady a typy" a toto je naprosto zásadní rada a tip - pokud ho skutečně spolek nechá vykastrovat, dojde ke všem následným negativním důsledkům, které kastrace pro mladého zdravého psího jedince přináší. Přečtěte si prosím články, které jsem k tomuto tématu už napsal a na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zveřejnil. Pokud tomuto pejskovi, jak sama píšete, nechcete způsobit ještě větší stres, pak za něj zabojujte, nakonec jeho osud byl právě Vám svěřen do péče. Děkuji.

Dále - pomůžu Vám s pejskem velmi rád (a podle toho, co píšete, potřebujete on i Vy pomoc opravdu hodně, to si prosím neberte nijak osobně, ale posudek pejska, že "stále blbě kouká" a téměř nulový pokrok za 3 týdny o lecčems svědčí - je třeba zapracovat na psychice, nikoli výcviku). Pochopitelně to ale nelze "na dálku", takhle řešení psích problémů nefunguje. Ano, vše je o psychice, znalostech a správném přístupu, ale pokud využijete mé nabídky, abyste s pejskem (ovšem s respektováním mé jediné základní podmínky, tedy že nebude vykastrován, jinak Vám pomáhat nebudu!) přijela, pak to především pro něj a jeho budoucnost udělám. Byla by obrovská škoda, pokud by i tento psík skončil tak, jak v podobných případech psi končívají - doživotně zmrzačení kastrací a s nulovým pozitivním progresem. Opět nic osobního, pouze více jak dvacetiletý střet s realitou spolků a dočasných péčí.

A zcela otevřeně a zase obecně, nic osobního - dočasnou psí péči opravdu nemůže a nemusí dělat úplně každý. Dočaskář má v rukou pošramocené psí bytosti a pokud si neumí poradit s triviální psí problematikou (dobré je začít třeba i základní znalostí plemenných specifik), je to velmi zlé. Ono vážně nestačí jen nějaké "nadšení pro pejsky", do mých rukou se přes moje klienty dostává poměrně hodně psů z dočasek a vesměs je to děs a hrůza, ti psí chudáci tam velmi často jen přežijí bez sebemenšího pokroku ve fyzické a především psychické oblasti - kolikrát jsou na výstupu i v horším stavu, než v jakém byli do dočasné péče přijati, jejich osvojitelé pak do společného života vybaveni zcestnými a nefungujícími radami. Tolik jen pro dokreslení smutné reality a pojmenování největších problémů psích dočasek a spolků - ve velké většině nulové nebo minimální praktické znalosti, používání postupů, které psům buď nepomohou nebo jejich stav (hlavně psychický) razantně zhorší. Plus k tomu všemu bezdůvodné plošné kastrování mladých zdravých jedinců... Čest výjimkám a proto je tak důležité, abyste se rozhodla správně.

 

(26.1.2020)
Plemeno: amstaf x dalmatin
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den p.Dostál,máme doma rok a pul starého pejska Arona.Přivezla nám ho paní,která ho zachránila od vietnamců z tržnice,byl v hrozných podmínkách.Při kontrole nám lékař sdělil,že to bude nejspíš kříženec AMSTAFA a dalmatina.V té době jsem měla v zaměstnání dlouhé šichty(kratky-dlouhy tyden),proto jsem si vzala 14 dní volno,abych se mohla Aronovi věnovat.Po 14 dnech jsme se tedy u Arona museli střídat se synem.Bydlíme v bytě,v noci Aronek spí semnou v posteli,na cvičák jsem ho nevzala,základní povely zvládne ale musím mu povel vic zdůraznit aby poslechl.Je dost živý.Dělá mi ale starosti venku.Jakmile vyjdeme ven jakoby přestal vnímat mě,je jak utržený ze řetězu,na vodítku tahá,běhá ze strany na stranu.Z vodítka ho nepouštím z toho důvodu,neboť mám strach,že by mi utekl a nebo a to především,že by někoho napadl.Skoro na každého druhého kolemjdoucího štěká,vrčí a občas i vyjede.Radši vždy přecházíme na druhou stranu.A o psech ani nemluvím,dříve neměl s ostatnimi pejsky problém,dnes ho nemuzu pustit k žádnému,nedopadlo by to dobře.Radši vzdy zastavíme a počkáme až pejsek přejde.Nelíbí se mi tohle jeho chování,je mi jasné,že chybu jsem někde udělala já a také mi začíná docházet,že bychom měli vyhledat odbornika,abych se naučila s pejskem komunikovat a vlatně se s ním sžila.Je to náš první pejsek a já bych nerada udělala Aronovi ale i nám ze života peklo tím,že vlastně nevím jak pejska zvládnout v techto situacích.Už jsem musela jednou řešit i situaci doma,kdy se stalo,že mi Aron kousl syna,když ho syn probudil.Vzápětí si to uvědomil co udělal a začal ho hned olizovat,jakoby se omlouval.Od té doby mám z Arona občas špatný pocit,nechci aby se to opakovalo nebo by došlo i k něčemu horšimu.Prosim poradte jsem uz zoufala,rada bych ho zvládala v klidu,nechci ho pořád trestat.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, současný stav Vašeho pejska je skutečně výsledkem nezvládnuté výchovy a hierarchie, zesílený tím, že se vše nechalo dojít příliš daleko. Pokud opravdu stojíte o pomoc, rád Vám oběma pomůžu, ale je samozřejmě zapotřebí, abyste s pejskem za mnou osobně přijela - na dálku v podobných případech pomoci nelze.

Rozhodnete-li se mé nabídky využít, pak mne zkontaktujte již telefonicky a domluvíme vše potřebné. Jen to prosím neodkládejte, čas teď pracuje proti Vám a pro přiblížení, jak špatně by také vše mohlo dopadnout, doporučuji k přečtení svůj dnešní článek "Na co myslet dřív, než vám pes urve kus obličeje"...

 

(26.1.2020)
Plemeno: 2x malý knírač
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/7 měsíců
Kastrace:
ano (1 rok, zdravotní (neupřesněno))/ne
Dotaz: Dobrý den, náš malý knírač byl vždy velmi upovídaný. Během hry mručí a poštěkává, nic co by nás trápilo. Problém máme ovšem venku. To že se mu nějaký člověk nelíbí a štěkne na něj bych i chápala (většinou jsou to značně přiopilý občané kteří na mě i něco pokřikují)problém máme s pejsky. Rozhodně to není agresivní nebo zuřivé štěkání, spíše bych řekla netrpělivé. Když nám majitel druhého peska dá tu možnost a pejsci se můžou normálně očuchat, tak ten můj hned přestane a je spokojený. Bohužel v našem okolí žijí převážně starší lidé se staršími pejsky, které mnohdy berou ještě na ruky, když kolem nás musejí projít. Na cvičáku to bylo stejné, než jsme překročily hranici cvičiště štěkal a pak byl naprostý klid. Problém je že nám to v podstatě znemožňuje seznámení s jinými pejsky a ten randál na celou ulici taky stojí za to. Připadá mi ale nesprávné ho za to trestat, většinou se snažím ho něčím jiným zaujmout. Problém je i náš druhý mladší pejsek, také knírač, 7 měsíců. Začíná toto štěkání přebírat aniž by úplně věděl proč vlastně štěká. Budu vděčná za jakoukoliv radu. Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Velkou příčinou problému je kastrace provedená ještě před dosažením psychické dospělosti - už jsem na toto téma a důsledcích tohoto zákroku, ovlivňujícího mimo jiné i sociální chování psů, napsal tuny textu, najdete je zde v Poradně i v mých článcích. Další příčinou je pak samozřejmě nezvládnuté hierarchické vedení z Vaší strany.

Váš mladší knírač přirozeně přebírá vzorce chování staršího a podle nich se pak sám chová, protože je pro něj (místo Vás) příkladovým vzorem a bohužel i v tomto případě zcela selhává Vaše hierarchické vedení.

Je zapotřebí komunikovat a vést svoji smečku, řešit příčinu problému a ne se svého pejska "snažit něčím zaujmout", to je zásadně špatně. Každopádně pokud chcete uvést věci do pořádku (u obou svých psích parťáků), pak, budete-li chtít, i Vám velmi rád pomůžu. Samozřejmě to však, stejně jako u všech těchto případů, nejde na dálku, je zapotřebí se se mnou domluvit a s pejskem (pejsky) za mnou přijet. Budete-li chtít své šance využít a pohybovat se v budoucnu venku bez stresu a rámusu, ozvěte se mi prosím telefonicky a probereme vše potřebné.

 

(26.1.2020)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den mám dotaz... zhruba poslední 3 měsíce fenka útočí na ostatní psy je úplně jedno jestli je to pes nebo fena většinou sou to teda menší psi ale pustí se i do stejně velkých psů nebo i větších začne vrčet a když už je pes blíž rovnou startuje od jejich 5 měsíců do 8 měsíců sme chodili na cvičák a žádný problém s agresivitou vůči jiným psům nebyl.... teď však se stačí jen přiblížit k jiným psům a hned je problém a já nevím co stim zkusili sme chodit ven s různými psi a pokud si sedla se 3 z 10 tak je to hodně....asi je dost možné že sme selhali u výchovy a socializace žádám o radu co teď stim.... předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den... ne možné, bohužel jste jednoznačně selhali ve výchově a hierarchickém vedení, samozřejmě na tom všem mají velký podíl i plemenné dispozice, které bylo potřeba podchytit už na samém začátku. Fenka teď ukončila psí pubertu a v její finální fázi se naplno začaly projevovat geneticky dané rysy povahy amerického staffordšírského teriéra (AMSTAF). Už jsem o vyblokování sociálního chování jistých plemen napsal na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO hodně, doporučuji najít a přečíst si související texty.

Zásadní změna v chování u tohoto plemene směrem k druhové agresivitě nastává právě okolo prvního roku věku, také jsem to tu už mnohokrát uváděl. Jde o skutečnosti, které je vhodné znát už před pořízením plemene, stejně jako fakt, že cvičák tyto tendence do budoucnosti jen zesílí.

Pokud teď, jak píšete, žádáte o radu, pak Vám mohu dát jedinou - s fenkou za mnou přijeďte, potřebuji ji i vás osobně vidět a domluvíme se na mé pomoci. Rozhodně to neodkládejte, nechat už čtvrt roku problém eskalovat byla také obrovská chyba.

 

(26.1.2020)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, druhým rokem máme fenku zlatého retrivra, nekastrovanou, od malicka byla vždy skvělá, nechala si líbit kde co (kromě brani hraček), vždy hezky vita, skace radosti, mazli se, klasicky rodinný domácí pejsek, který je zvyklý spat na gauci ci v posteli. Poslední dobou má však divne chování. Vždy chtěla být s nami na každém kroku, teď se však často děje, ze odejde sama do pokoje a tam třeba 1-2 hodiny spi. Dále se stava, ze na nás často vrci, občas vyjede (kousne, ale ne hodně a cení zuby.)  A to ji třeba chceme hladit,  obejmout a nebo se na ni stačí jen podívat. Všechny tyhle věci si dříve nechala líbit, teď však (ne stále) se děje to ze vrci a cení zuby. Nechce už spat jinde než v posteli (dříve to střídala, někdy spala na koberci, v pelisku.., teď je schopna knucet za dverma do doby, než ji nepustíme do pokoje, je možné ze se po pubertě nějak změnila? Ze zkouší co muže? Víme ještě, ze má na noze nějaký vyzkousany flicek, který si často olizuje, ale nevypadá to nějak vážně. Do toho málo jí (to má ale od malicka, nikdy nejedla tolik) teď třeba měla misku po 2 dnech. Ale je stále plna energie. Nenapadá Vás něco? Mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jedna z prvních věcí, které je v takovém případě rozumné udělat, je nechat provést komplexní laboratorní vyšetření, aby se vyloučila/potvrdila zdravotní příčina. Pokud je pes/fena po zdravotní stránce v pořádku, je příčina problému vždy psychická.

Samozřejmě, že se psi po pubertě mění - začíná pomalinku (a jestě dlouho bude trvat) fáze dospívání, řadu věcí řeší a přistupují k nim už jinak, začínají razantněji řešit svoje místo ve vlastní smečce i mezi jinými psy. Vyhodnocují zkušenosti, uzavírají v sobě vztah ke svému lidskému okolí. A pokud jste udělali zásadní chyby ve výchově, je to přesně ten moment, kdy se vám začnou vracet - a často právě ty, které jako člověk nevnímáte, ale z psího pohledu jsou zásadní.

Pokud problém Vaší fenečky skutečně není zdravotní (teď je to tak 50:50, proto začněte veterinou), pak je její současné chování známkou silného stresu. Co je jeho příčinou, to Vám při nejlepší vůli "na dálku" neřeknu, ale pokud se se mnou domluvíte a s fenečkou přijedete, pak Vám mohu nejen říci, co je špatně, ale také Vám i fence pomoci. Mimochodem - v podobných případech velmi pomůže i informace o době posledního hárání, zda má problémy s falešnou březostí (dvouletá fenka už 3x háráním musela projít, to první jste nutně nemuseli zaznamenat). Jinými slovy - potřebuji více informací plus fenku vidět, pokud chcete svoji šanci využit, zkontaktujte mne už výhradně telefonicky a domluvíme se.

 

(26.1.2020)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat na radu, případně požádat o pomoc. Máme doma čtyřletého australáka a sedmiměsíční miminko. Zpočátku se zdálo, že soužití bude jakž takž fungovat: pes se sice trochu malého bál, ale pak mi přišlo, že si celkem přivykl. Problémy přišly, když se malý začal plazit (cca měsíc zpátky): za tu dobu na něho párkrát zavrčel a dnes po něm tedy poté, co mu malý šáhl na tlapu, vyjel. Snažila jsem se vždy mít situaci pod kontrolou, vždy jsem ho vykázala z místnosti, plácla ho a důrazně vynadala, což tedy byla asi chyba. Dnes vyjel-nekousl, ale kdybych malého rychle neoddělala-možná ano. Pes není agresivní, jen mi přijde, že se bojí, ale zároveň asi reaguje čím dál hůř a nechci, aby došlo na nejhorší. Očividně nemá zrovna malého v lásce, ale když zrovna něco jí, tak mu nevadí být s ním v kontaktu, dokonce ani tahání za chlupy...atd. Působí to možná tak, že malého nechám dělat, co chce, ale opravdu bedlivě hlídám oba dva. Prosím, jak situaci řešit? Jsem docela zoufalá, ráda bych situaci řešila co nejdříve, aby nedošlo k nejhoršímu, začínám si uvědomovat spoustu chyb, ale co teď? Děkuji vám!

Odpověď: Dobrý den:) Co nejrychleji mi prosím zavolejte a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Napsal a zveřejnil jsem přesně na toto téma před týdnem článek "Na co myslet dřív, než si k pejskovi pořídíte mimino" - věřím, že po jeho přečtení a shlédnutí videa pochopíte, že máte skutečně nejvyšší čas. Děláte řadu velmi zásadních a riskantních chyb (nejste majákem, vykazujete pejska pryč, plácáte ho a vynadáte - proboha, Váš pes není malé dítě!, nedochází Vám opravdu rizikové situace - cituji: "Očividně nemá zrovna malého v lásce, ale když zrovna něco jí, tak mu nevadí být s ním v kontaktu, dokonce ani tahání za chlupy...") - to vše uvádím proto, abyste opravdu současnou situaci nepodceňovala, mohlo by to skončit velmi zle.

Opravdu mi ve vlastním zájmu co nejdříve zavolejte a vše domluvíme, je zapotřebí za mnou přijet osobně. Je to zároveň i odpověď na poslední věty Vašeho dotazu, nic jiného totiž fungovat nemůže a "na dálku" v těchto případech skutečně pomáhat nelze - je zapotřebí pracovat s pejskem a jeho člověku prakticky ukázat, jak se chovat.

 

(19.1.2020)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ano (12/2019, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den,Bára je 3 týdny po kastraci,vše proběhlo celkem dobře a jizva je krásně zahojená.Je venkovní pes se zateplenou boudou a výběhem.Od operace je ale s námi doma v teple,kromě vycházek na vodítku ji denně nechávám asi 3 hodiny venku.Spí zatím také doma. Bojím se jestli neztratila v teple zimní srst a těmi současnými přechody nenastydne a jestli jí můžu dát zpět ven kde je zvyklá i noc,nebo mám počkat až na teplejší počasí.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud doma udržujete rozumnou teplotu a extrémně nepřetápíte, pak o zimní srst (podsadu) zcela určitě nepřijde. Přece jen bych ale vzhledem k době potřebné pro celkovou rekonvalescenci po operaci pro organismus fenky velmi zátěžové teď nedoporučoval její stálý venkovní pobyt ve výrazně chladných podmínkách. Je také potřeba reálně počítat s tím, že celková odolnost organismu vůči vnějším podnětům se po kastraci (pokud byly odebrány i vaječníky) a vyplavení zbytkových pohlavních hormonů vždy podstatně sníží, tito jedinci jsou pak náchylnější i třeba k prochladnutí mimo jiné také (nejen) vzhledem ke zhoršení kvality srsti.

 

(12.1.2020)
Plemeno: papillon phalene
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (1 rok, nesestouplé varle)
Dotaz: Dobry den, o Vanocich jsme meli problem s papillonem, ktery nam ze stolu snedl nejprve cukrovi a pozdeji slany zavin a ted dokonce rozkousal a snedl stetiny z kartace na malovani. Nikdy pred tim si nic takoveho nedovolil, na vychovu jsem opravdu dbala a pejsek byl radne vycviceny. Dokonce ke stolu ani do kuchyne nebo do postele vubec nesmi a vzdy to dodrzoval a ja jsem se nemusela bat nekde neco nechat, ale ted bez jakekoliv priciny zacal takhle vyvadet. Nevim, zda neni mozne, ze by mu treba chybel nejaky vitamin nebo jestli se jen nudi a zkousi, co si muze dovolit, ale to jsem si myslela, ze uz ve 3 letech u pejsku nebyva. U nas doma se nic nezmenilo, jsme na nej s pritelem a mame ho opravdu jako mazlicka. Dekuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Na podobné události je zapotřebí dávat velký pozor, sladké i slané potraviny mohou Vašemu pejskovi zdravotně velmi ublížit. Nesmyslím si, že za popisovanými "úlety" stál nedostatek vitamínů nebo jiných prvků, je ale zapotřebí si uvědomit, že pes není naprogramovaný robot, který se vždy a po celý svůj život chová předvídatelně a stejně. Naopak, často se stane, že na stejnou situaci (podnět) zareaguje odlišně, pes je živá bytost, reagující na základě vyhodnocení momentálního stavu prostředí, zkušeností a emocí. A to vše může vygenerovat různé nečekané vzorce jeho chování, které se samozřejmě mění i s časem.

Spouštěčem podobných změn ale často bývá i stres, může tomu být i v případě Vašeho pejska. Pokud je "řádně vycvičený" ve stylu "nesmí ke stolu, do kuchyně ani do postele", pak je to dokonce vysoce pravděpodobné - kontinentální španělé jsou velmi kontaktní společenští psi a podobné nesmyslné omezování v nich právě ten stres přirozeně vyvolává. Dalším spouštěčem je samozřejmě i provedená kastrace.

Ještě jen dvě poznámky na okraj, i pro další pejskaře...

Zaprvé: pokud byste narazila na rozumného veterináře, vysvětlil by Vám, že by bylo velmi dobré provést kastraci (a ještě lepší tento zákrok vůbec nedělat) až v době, kdy pejsek psychicky dospěje - tedy minimálně po třetím roku věku. V podobných případech opravdu není na co spěchat, v pohodě se dá 4-5 let se zákrokem počkat - tuto skutečnost mi mimochodem potvrdilo vícero veterinářů. Nechat pejska psychicky dospět je nesmírně důležité, bohužel v tomto případě opět jeho psychický vývoj skončil ve fázi štěněte, nemluvě o dalších souvisejících fyzických jevech. Přečtěte si moje články o kastraci, je jich tu na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už skutečně hodně. Narazíte mimochodem i na mého vlastního zlatého retrívra se stejnou diagnózou a moje rozhodnutí o jeho osudu.

Zadruhé: plemeno "papillon phalene" neexistuje. Je buď plemeno papillon ("motýlek") nebo plemeno phalène ("můra"), obě plemena patří mezi kontinentální španěly, sice spadají pod jeden standard (společenská plemena, FCI sk. IX), ale jedná se o dvě rozdílné variety. Hlavní odlišností a rozpoznávacím znamením je nesení ucha - papillon má ucho vztyčené (genetické křížení s čivavou nebo špicem), phalène svěšené...

 

(12.1.2020)
Plemeno: výběr plemene
Pohlaví: výběr plemene
Stáří:výběr plemene
Kastrace:
výběr plemene
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu jakého si vybrat psa.Máme téměř 14 let starého křížence labradora (dle našeho úsudku asi s rotvailerem), bohužel už čekáme každým dnem na jeho odchod - slabé srdce. Od nového psa bychom chtěli,aby ohlídal RD s velkým pozemkem, oploceným, bude mít po něm volný pohyb, ale zároveň máme na pozemku penzion, tak nechceme, aby omezoval a ohrožoval hosty, kteří se na pozemku pohybují. Chceme,aby respektoval několik našich oveček,ale to snad lze ovlivnit výchovou. Rovněž k nám jezdí vnoučata (8 a 2r.), takže i láska k dětem. Náš dosavadní pes,člen rodiny, toto všechno splňoval do chvíle,než ho začaly omezovat věk a zdravotní stav. Prosím,poraďte s výběrem.

Odpověď: Dobrý den:) Za předpokladu, že tento pejsek nebude odkázán pouze na hlídání pozemku, ale bude mít silný sociální kontakt i s Vaší rodinou a budete se mu (ve vlastním zájmu) dostatečně věnovat, je moje doporučení jasné a jednoduché. Pyrenejský horský pes - nikoli proto, že bych toto plemeno jako "svoje" protežoval, nýbrž proto, že beze zbytku splňuje Vaše požadavky...

Hlídací vlohy má geneticky v sobě, přitom patří do skupiny pastevců přemýšlivých, kteří jdou do fyzického kontaktu až v případě potřeby, nikoli do skupiny střelců, kteří narušitele nejprve zlikvidují a teprve potom se zajímají, kdo to byl. Vůči lidem (nikoli narušitelům) má primárně pozitivní vztah, toleruje je, nevnucuje se a disponuje potřebným nadhledem. Ovečky má opět geneticky pozitivně uložené, pokud se mezi nimi bude pohybovat odmala, bude je považovat za svoji rozšířenou rodinu a chránit. Zároveň má v sobě potřebnou jemnost a vysokou inteligenci, k dětem se chová velmi přátelsky, pokud se tak chovají i ony k němu.

Pyrenej je mezi pastevci tak trochu jiné plemeno, pokud se ptáte na moje doporučení, nemám nad čím váhat a poznal jsem hodně zástupců tohoto plemene, abych mohl výše uvedené skutečnosti uvést jako charakteristiku plemene, nikoli pouze svého vlastního psího parťáka. Ale předesílám a zdůrazňuji jednu velmi dúležitou skutečnost - zkazit pyreneje můžete snadno a úplně stejně jako každého jiného psa (a také se s tím ve své praxi setkávám), proto je nesmírně důležité od samého začátku postupovat správně a dát mu do života vše, co je zapotřebí. Především po stránce psychické, pyrenej (a pastevci obecně) jsou povahově něco zcela jiného, než na co jste zvyklí od svého současného pejska.

Doporučuji si prostudovat tuto Poradnu i související texty PSÍCH STRÁNEK FALCO, najdete tu (nejen) k pyrenejovi spoustu důležitých informací. Pokud se pro toto úžasné plemeno rozhodnete a budete potřebovat osobní pomoc, můžete mě samozřejmě kdykoli zkontaktovat.

 

(5.1.2020)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 3 - 5 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, při včerejší novoroční procházce u polských hranic jsme za vesnicí s dcerou objevily v kleci fenku, která na první pohled nevypadala zanedbaně, ale při bližším průzkumu jsem si všimla, ze se v kleci jen o trochu větší než je sama těžce pohybuje, uvnitř klece měla misku se zamrzlou vodou, na kleci bylo napsáno Nekrmit, Nehladit.  Nejevila se agresivní. Nedalo mi to a šla jsem se do vesnice zeptat místních, komu fenka patří. Patří rozvedené rodině, matce se dvěma dětmi, bylo mi řečeno, ze se o ni nestarají, nevenčí ji a jídlo prý dostává jednou za čas, prý je v kleci občas agresivní (podle lidí ). Přiznám se, měla jsem nutkání klec otevřít a fenku si odvézt ( v srpnu minulého roku mám zemřel 14-ti lety retriever a o dalším pejskovi uvažujeme). Přemýšlím, jak situaci vyřešit. Rada bych znala váš názor. Dekuji a v roce 2020 vám přeji radost a pevné zdraví.

Odpověď: Dobrý den:) Následující text berte prosím jako můj ryze osobní názor, ale asi Vás (pokud moji psí filozofii už trochu znáte) nepřekvapí - neváhal bych, domluvil se s "majitelkou" (v případě potřeby bych zvolil alternativní způsob) a této mladé fenečky bych se ujal. Proč? Protože přesně tímto způsobem se k lidem dostávají jejich osudoví pejsci, přesně tak to funguje. Nemluvě o tom, že prokazatelně týrané psy (což je dle popisu i tento případ) je prostě zapotřebí zachránit - jen sledovat zlo znamená se na něm sám podílet...

Můj osobní názor je v tomto případě jasný a přímočarý a budu Vám i fenečce držet všechny palce, když se rozhodnete do toho jít. Děkuji za Vaše přání, do celého tohoto roku i já Vám přeji jen to nejlepší a pokud budete potřebovat něco zkonzultovat, dejte vědět.

P.S. Snad mohu prozradit, že tento příběh opravdu dopadl tak, jak měl...:)

 

(5.1.2020)
Plemeno: rhodéský ridgeback/americký pitbulteriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/9 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, náš problém se pořád stupňuje a už nevíme jak dál.Pred půl rokem jsme pořídili k RR APBT.Po 14 dnech první rvačka,malá prokousla RR nohu.RR se nikdy nepřála,ale ve hrách se psema byla spíš hrubší.Bylo videt,že je vystresovana z této bitky.Hlidali jsme je,aby nedocházelo ke konfliktům.Po 2 měsících další velká bitka,kdy byl doma syn a my přijeli až za 10 minut,kdy RR malou pokousala jen na hlavě a krku.Duvod hračka.Vše jsme uklidili,byl klid 2 měsíce. Ted už je to každý víkend,kdy malá je pokousaná na hlave, krku,RR na nohách.Důvod je pokaždý jiný.RR je ve stresu,pitka v klidu.Vzdy to vypadá,že vylitne RR,ale nejsme si tím 100% jisti,každopádně je to častější a nebezpečnější.Nejlepsi by bylo dát jednu pryč,ale pokud je možnost nebo nějaká rada,která by pomohla,aby zůstaly obě,bylo by to super.Kdyz nejsme doma jsou oddělené,ale když jsme s nimi většinou musí být vedle sebe na místě,aby jsme předcházeli bitkám.Prosim je zde možnost,že by to bylo někdy v pohodě?

Odpověď: Dobrý den:) Tyto případy jsou vždy jak přes kopírák - nezvládnutá smečková hierarchie ze strany majitele... A samozřejmě, pokud jde o feny a v tomto případě pak i o jednu fenu plemene s vyblokovaným sociálním chováním (což ale v plné palbě teprve přijde), pak je tato konstelace jednou velkou rozbuškou a průšvihem.

Ano, dá se to dát do pořádku, ale není to tak jednoduché a samozřejmě to nelze realizovat "na dálku". Pokud chcete pomoc, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s oběma svými fenkami přijedete. Pomůžu Vám, záleží teď jen na Vás.

 

(5.1.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bydlíme v bytě, v lednu to budou dva roky, co jsme si z útulku přivedli pejska, cca půlročního malého křížence. Nikdy jsme s ním neměli žádné problémy, dělá nám starosti až v poslední době. Před třemi měsíci se nám narodila dcera, která samozřejmě vyžaduje naši pozornost, ovšem snažíme se k pejskovi chovat pořád stejně, v ničem ho neomezujeme, nic mu nezakazujeme, snažíme se, aby pro něj bylo vše stejné jako před příchodem miminka. Mysleli jsme, že bude všechno v pořádku, stal se z něj hlídač, Malou si oblíbil. Starosti nám dělá až poslední dobou a to zejména s krmením. Vždycky se choval nedočkavě a jedl s chutí, teď když mu řekneme, že bude jídlo, nejeví zájem, leží nebo odchází do jiné místnosti, u misky s granulemi se pak začne klepat, má stažený ocásek, někdy jídlo pomalu a opatrně sní, ale někdy ho jen sotva očmuchá. Poradíte mi, v čem by mohl být problém? Případně, co dělat, aby začal znovu jíst normálně a s chutí? Granule jsme zkoušeli obměňovat, pamlsky a piškoty jí normálně.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych vzal pejska na veterinu a nechal udělat komplexní vyšetření, může se jednat i o zdravotní problém. Druhou variantou je pak psychika. Už jsem v Poradně na toto téma zodpovídal hodně dotazů, doporučuji najít a přečíst. Pokud nefunguje lidskopsí smečka tak, jak má, pokud v ní pejsek nemá svůj "maják", pokud neexistuje hierarchická vazba, pak s příchodem dítěte, okolo kterého se najednou všechno točí, zcela zákonitě dochází ke psímu stresu, který může mít i takové projevy, jaké popisujete - to, že si malou podle Vašich slov oblíbil, neznamená, že je vše v pořádku.

Nemám od vás bohužel dostatek informací k detailnímu zodpovězení touto formou - pokud se vyloučí zdravotní problém, zkontaktujte mě telefonicky, potřebuji znát další informace, pak Vám mohu relevantně poradit. Něco velmi důležitého tam totiž stoprocentně ještě je, co jste mi nenapsala, možná to, co je skryto za slůvkem "zejména".

 

(29.12.2019)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 2x 6 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den, pročítala jsem vaši poradnu, protože mám problém s pejsky, kteří čůrají v bytě a ráda bych znala váš názor na to, jestli je pro pejsky-bratry lepší střídavá péče nebo jejich rozdělení. S mým bývalým přítelem jsme si vzali pro radost dva pejsky, jorkšíry, bratry z jednoho vrhu. Jsou milí, společenští.  Pejskům je dnes 6 roků a doposud žijí společně. Jenže s přítelem jsme se rozešli před půl rokem.
Celé léto byli pejsci se mnou na chalupě a v září, když jsme se vrátili do Prahy a do práce, jsme se s přítelem dohodli na střídavé péči, která trvá vždy měsíc. Teď v prosinci mám pejsky ve svém bytě a ejhle, mám počůranou předsíň. Vlhkost se objevila již v říjnu, když se ke mně vrátili po měsíční přestávce, jenže jsem si myslela, že mi začíná někudy prosakovat voda z koupelny, která s předsíní sousedí. Ale na koberci se vlhkost rozšiřovala a  instalatér, který to prohlížel mě vyvedl z omylu.  Voda se z koupelny do předsíně nedostává a na koberec čůrají pejskové.
Ve vaší poradně jsem se dočetla, že střídavá péče pro psy není vůbec vhodná, způsobuje jim nejistotu a stres a tím pádem to může být příčinou nevhodného chování. Je ovšem jasné, že pejsky máme rádi oba a vzdát se jich nechceme. A tak vás prosím o odpověď, jaký dopad by mohlo mít rozdělení pejsků, pokud bychom si každý nechali jednoho. Budu ráda, když mi odpovíte. Přeji vám krásné Vánoce.

Odpověď: Dobrý den:) Tzv. "střídavá péče" je pro pejsky úplně to nejhorší, na čem se jejich původně partneři, nyní už ex, mohou domluvit. Pes potřebuje jednoho svého člověka, ne jeden měsíc někoho a další měsíc zas jiného. Je tak nastavený přírodou, vrozenou genetikou a "střídavá péče" má za následek vždy rozpad psychiky a stresové chování (jehož důsledky teď začínáte pozorovat sama).

Ve Vašem případě se navíc jedná o sourozence, pejsky z jednoho vrhu, mezi nimiž je vždy vyšší přirozená citová a emoční vazba. Ti Vaši spolu strávili už 6 let, celý svůj dosavadní život a pokud je teď rozdělíte, bude to velmi špatné a ponesou to velice zle - po lidsku řečeno jim jejich život zničíte. Zkuste si to představit v analogii světa člověčího, pochopíte.

Pokud máte svoje pejsky opravdu rádi oba a nejedná se z jedné strany o citovou manipulaci (neberte to prosím osobně, ale tyto věci se opravdu dějí velmi často), pak udělejte to jediné správné, co udělat můžete. Rozumně se domluvte, u koho z vás dvou už navždy zůstanou oba pejsci - oba, ne jen jeden. Měl by to být ten z vás, ke kterému mají přeci jen o něco blíž, kdo se jim víc věnuje a víc je pro ně jejich "maják". A stejně tak se domluvte na tom, že ten druhý si pořídí svého vlastního pejska - a také na tom, že do budoucna nebudete oběma sourozencům dělat v hlavě guláš a jejich domov a člověk zůstanou navždy v takové sestavě, na jaké jste se spolu domluvili.

Je to v dané situaci skutečně jediné správné řešení a oběma pejskům držím všechny palce, ať se se svým expartnerem (bude vhodné, když mu dáte tuto moji odpověď přečíst) v klidu domluvíte a na zřeteli budete mít právě ty psí bytosti, kterým byste měli zajistit tu nejlepší budoucnost. Oba je za mě prosím pohlaďte a přeji jen vše dobré do celého roku 2020...

 

(29.12.2019)
Plemeno: aljašský malamut
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám velkou prosbu. Před necelými 2. měsíci jsem si vzala do péče 2 malamuty. Psa a fenu vyrustali spolu od malička proto byla podmínka vzít si oba. Pes je úplně bezproblémový neštěká, nevyje je to úplný mazel, za to fenka poslední dny čím dál tím víc vyje. Spíš bych to přirovnala k pláči. Celkově je taková jiná, paličata, ne moc mazlivá musí mít svou chvilku. Myslela jsem si že si jen vyžaduje pozornost ale tím to rozhodně není. Vyje i když jsem vedle ní. Do toho se začla strašně olizovat hlavně bradavky, už má celou růžovou srst a kope si všude hluboké nory. Dokonce nechce ani moc jist. Na veterině ale zdravotně vše v pořádku jen jsme dostali šampon na vykoupáni. Může to být falešná březost nebo to je jen stesk? Po takové době?. Nějak si nevím rady nepomůžou ani procházky. Sotva přijdeme domů zaleze si do své nory začne knučet a opět vyje a olizuje se. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Potřeboval bych mít více informací - například jaký byla její minulost v prostředí, ze kterého se k Vám fenka s jejím psím parťákem dostala, zda znáte termín jejího posledního hárání, jak s ní fungujete, jaká vyšetření na veterině vlastně proběhla atd. Může se jednat o falešnou březost (čistě hypoteticky může být i březí), může jít o jinou hormonální nerovnováhu, může jít o stresovou psychickou reakci na změnu prostředí nebo na Vás samotnou - těch příčin opravdu může být víc a bez podrobnějších informací Vám tu pravou na dálku při nejlepší vůli nemohu diagnostikovat.

Nejrozumnější by bylo, pokud byste se mi ozvala telefonicky a můžeme vše podrobněji a lépe probrat, pak se velmi zvýší naděje, že odhalíme pravou příčinu.

 

(22.12.2019)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ano (kastrovaná z důvodu že jsme v minulosti měli druhého psa...)
Dotaz: Dobrý den. Chci se jen zeptat mám 9 měsíční fenku čuvače a přes noc když ji mám pustěnou venku spí na studené zámkové dlažbě i přesto že má k dispozici na dvoře boudu... Chci se zeptat jestli to tomuhle plemenu může nějak zdravotně ublížit nebo to je u tohohle plemena normalni věc... Je to můj první takhle dlouhosrstý pes...

Odpověď: Dobrý den... Není to tak úplně jednoznačné. Je rozdíl ležet v závěji sněhu a ležet na studené dlažbě. Je rozdíl mezi suchým podložím a mokrým. Čuvač má jako plemeno kvalitní hustou podsadu a pokud má Vaše fenka možnost zalézt do krytého dobře zatepleného prostoru, pak si umí samozřejmě vybrat sama (a pokud tomu odpovídají podmínky, pak často bude volit právě chladný povrch), nicméně v tomto konkrétním případě kvalita srsti a tedy i izolační schopnost půjde z důvodu provedené kastrace rapidně dolů, což je dobré mít na paměti.

Pokud bude ležet na mokrém podloží, na dešti, pokud prochladne, pak ano, přijdou zdravotní následky (ledviny, močové cesty atd.) - uvědomte si prosím i fakt, že v tomto věku ještě není její srst zdaleka definitivní a stejně tak ještě není plně funkční její termoregulační systém. Další zdravotní následky začnou nevyhnutelně přicházet časem vzhledem k všeobecnému rozhození organismu vlivem kastrace, stejně tak i negativní důsledky psychické. Vaši fenku jste nechal vykastrovat (nesmyslně a zbytečně, uvedený důvod je naprosto nepřijatelný) v brutálně raném štěněcím věk a následky na těle i psychice na sebe nenechají dlouho čekat. Tím jste jí ublížil velice a bohužel nevratně - přečtěte si na tomto webu prosím moje články na kastrační téma (popisuji v nich detailně reálné fyzické i psychické důsledky kastrace), projděte si Poradnu a velmi doufám, že pochopíte...

 

(15.12.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 1 rok
Kastrace:
ano (1 rok, odchycené zvíře)
Dotaz: Dobrý den. Před třemi týdny jsem si dovezla fenku z útulku do dočasné péče. Fenu našli u silnice, podvyživenou, s komplikovanou zlomeninou nohy. Je po operaci, léčba potrvá ještě minimálně měsíc (má i poškozené nervy). Fenka byla hodně ustrašená, submisivní, nikdy se neprojevila agresivně, nezná vodítko, obojek, nesocializovaná, na stres reagovala ztuhnutím těla. Odhad je, že mohla být i týraná. Bála se ruky a rychlých pohybů, utíkala do kouta, ocas na břiše. Za tři týdny progres. Spí u mě, přijde na zavolání, oblízne ruku, venku i doma se drží u mě. Má problém s odloučením, vyje, je nervózní. Odloučení trénujeme dle vašich rad, bude to chtít víc času. Chci se zeptat, co všechno a jak ještě pro ni můžu udělat, aby byla víc v klidu. Jak reagovat na její stres (nemám problém, že bych jí přiliš litovala, spíš potřebuju, abychom byly obě v "pohodě"). Jak ji učit mezi lidi, psy, cestovat a neztratit čerstvě získanou důvěru. Dá se ještě v tomto věku s ní zapracovat, aby jí tramata nezůstaly?

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě že ano, vždyť je to ještě mladinká nedospělá fenka - jen je zapotřebí to udělat správně... A právě proto nemá smysl, abych Vám vypisoval nějaké postupy, protože s každým podobným psím případem je zapotřebí pracovat individuálně a podle konkrétního stavu. Pokud budete chtít, velmi rád Vám s fenečkou pomůžu, ale výhradně osobně - stejně jako doktor i já potřebuji svého "pacienta" vidět a mít možnost s ním osobně pracovat.

Pokud tedy budete mít zájem, pomůžu Vám vrátit i tuto fenku do normálního stavu a života, stačí se mi ozvat telefonicky a domluvíme vše potřebné. Je to zároveň i odpověď na Vaši otázku, co pro ni můžete ještě navíc udělat - a "na dálku" to opravdu nejde...

 

(8.12.2019)
Plemeno: kříženec/labrador
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/5 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den,mám 10tiletého psa křížence, vypadá zhruba jako černý ohař-má asi 26 kg.Máme jej od štěněte,vyrůstal s dospělým kavalírem-taky psem.Toho měli mladí, vloni jim odešel a teď si pořídili labradora.Bydlíme ve stejném domě takže jsou denně v kontaktu.Tomu novému je 5 měsíců, zatím jsou v pohodě ten 10letý se sním i "pere" tak na oko ne že by se vážně rvaly.Chtěla bych poradit čeho se mám vyvarovat aby spolu vycházely i po té až ten "malý" dospějě. Bydlíme na vesnici málo obydlené takže socializace na dospělé psi-samce-je špatná, vlastně nulová.Poslušnost není 100procentní, ale celkem dobrá. Miluje aporty a díky tomu jsem ho naučila aby neběhal za zvěří. Kastrovaný není, je to pes a někdo jej nechal jako malá štěňata spolu se sourozenci v hospodě, byl velký jak kočka. Bydlí s námi v bytě. Jsem už v důchodu takže je skoro stále se mnou. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Především. jak tu stále píšu, být součástí a hlavou Vaší lidskopsí smečky - Vy určujete, co a jak se bude dít, Vy také určujete, koho budete tolerovat a koho pustíte do své blízkosti nebo dokonce do vlastní smečky. K tomu je ale zapotřebí umět se svým pejskem správně komunikovat (doporučuji prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a dokázat "po psím" prosadit svoji vůli.

Dobré je, že Váš kříženec už měl ve svém životě jiného pejska, vyrůstal s ním. Proto bude jeho aklimatizace na nového psího parťáka snadnější. Pokud ho budete správně podporovat v jeho vyšší hierarchické pozici (teď bude on ten, kdo se bude spolupodílet na výchově mladého labradora) a budete se z psího pohledu chovat "spravedlivě", pak vše půjde dobrou cestou. Navíc malý labrador patří primárně do smečky Vašich "mladých", což je další důvod, aby ve společnosti Vás a vašeho pejska ctil pozici podřízeného jedince.

Vše potřebné najdete na tomto webu (včetně pořadí a preference fyzického kontaktu, případného krmení atd.), pokud se tímto a tím, co jsem napsal, budete řídit (a samozřejmě také majitelé labradora), pak začlenění nového psího přírůstku proběhne naprosto přirozenou a klidnou cestou. Věnujte tomu dostatek času a energie, "malý" zhruba za měsíc vstoupí do psí puberty a už tam se ukáže, jak kvalitně jste tuto fázi zvládli. Pokud ano a budete v tom pokračovat, pak nebudete mít problém ani v jeho pozdějším věku. Držím palce;)

 

(1.12.2019)
Plemeno: bernardýn/bernardýn
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 měsíce/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím o informaci zda mohu dva pejsky bernardýna-štěnata, téměř 3 měsíční chovat v altánu kde je umístěna bouda i v zimě okolo 5 stupnů..Na stěnu jsme namontovali infratopení ovšem altán není uzavřený, má pouze zateplení ze severu a částečně z jednoho boku, jinak je protkán latěmi. Zatím štěnata do boudy nechtějí, leží v pelechu vedle boudy. Co dělat v mrazivých dnech, umístit celodenně do garáže či mohou být v altánu s boudou, dát slámu do boudy?.. nebo pouze na noc dát do garáže.? Prosím poradte.. Jinak se jim velmi věnujeme, 4 x denne procházka, mazlení,  jsou to neskuteční divoši a žerou jak piraně. Nikdy jsem neviděla psa tak strašně rychle žrát...až si říkám zda není nezdravé, jak bláznivě hltají. Jinak byly odchovány s matkou uvnitř nikoli venku. A budu také ráda za případné rady co se týče bernardýnů..

Odpověď: Dobrý den:) Bernardýn je sice termkoregulačně vybaven na celoroční pobyt venku (hůř ale snáší vyšší letní teploty), Vy ale máte teprve tříměsíční štěňata. A jak už jsem tu nesčetněkrát uváděl, v tomto věku je pro štěňata tou nejdůležitější potřebou trávit maximum času kontaktně se svými lidmi ve stejném prostoru - procházky a "mazlení" skutečně nestačí. Navíc máte štěňata dvě, tendence vytvořit svoji vlastní smečku, ve které Vy nebudete, zde bude velmi vysoká.

Ideální by byla veranda, prostor s dlažbou, jednoduše řečeno místo, které nebude od toho Vašeho izolované dveřmi, zdí nebo mřížemi. Bernardýni jsou velmi sociální plemeno a mají vysokou potřebu blízkého kontaktu se svými lidmi. Na to je třeba pamatovat, v opačném případě si do budoucna zaděláváte na velké problémy, protože se pak může stát plemenná vrozená dominance převládajícím rysem jejich povahy. Osobně jsem také zažil bernardýna, kterého izolace na dvoře posunula do tak těžkého stavu nejistoty a strachu, že v podstatě nebyl schopen fungovat v běžném každodenním prostředí a proto znovu zopakuji - jedná se o plemeno s velmi vysokou potřebou sociálního kontaktu a interakce, nepodceňte to.

Co se týká krmení - bernardýni mají na rozdíl od třeba velikostně srovnatelných pastevců poměrně vysoké nároky na kvalitu a množství potravy, proto je zapotřebí ani tuto stránku jejich chovu nepodceňovat, především v období růstu a celkového fyzického vývoje.

Nezapomeňte, že bernardýn patří mezi "nepovelová" plemena, pokud s Vámi má spolupracovat, je třeba s ním komunikovat na základě vlastní silné osobnosti. Umí být velmi tvrdohlavý a v určitých případech neváhá použít svoje fyzické dispozice a vrozenou dominanci. S tím vším je potřeba pracovat už od samého začátku.

V každém případě doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, zvlášť pokud se pro Vás jedná o první zástupce tohoto plemene. Máte hned dva psy, každý z nich bude úplně jiný a to vše na Vás bude klást zvýšené nároky, bude dobré nedělat chyby hned od začátku.

 

(1.12.2019)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka se od prvního hárání nesnáší s jinými psy. Zacne vrčet nebo po nich chňapne. Staré menší fenky jí většinou moc nevadí. Jako štěně neměla problém, byla akorá submisivní k větším psům,k lidem se chová skvěle. Co dělat, aby pořád neodháněla psy jako při hárání a zase si s nima chtěla hrát?

Odpověď: Dobrý den:) Především pro fenečku být hierarchickou autoritou a také si uvědomit, že jednak se psí psychika vyvíjí a Vaše fenka nebude (a už není) věčně hrajícím si štěňátkem a jednak je borderkolie plemeno s vysokou vrozenou dominancí, což si bohužel řada jejich majitelů neuvědomuje. Navíc u ní stále ještě probíhá psí puberta a je nejvyšší čas s ní začít hierarchicky pracovat.

Pokud chcete, pomůžu Vám s ní prakticky a naučím Vás vše, co je zapotřebí pro zbytek vašeho společného života. V současné době fenka vykazuje jasné známky toho, že s ní netvoříte smečku a nejste pro ni autorita a to je zapotřebí co nejrychlejí napravit, jinak se její sociální chování vůči psímu okolí bude jen zhoršovat a upevňovat - především vůči jedincům, které bude považovat za konkurenci nebo ohrožení. Proto Vám svoji pomoc také nabízím, nepodceňujte tuto šanci.

 

(1.12.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se informovat. Naše fenečka Meggie nám stále něco kouše, dokonce ikdyž dostane vepřové koleno zajímá se pak více o rozkousání gauče než o tu dobrotu. Toto vždy dělá, když nejsme doma. S námi nikdy nic nerozkousala. Doma sama je cca 10 hodin, z toho jí dopoledne venčíme. Večerní i ranní delší procházky, chodíme na obrany a jiné aktivity. Cvičák jsme měli, jinak je strašně šikovná, poslouchá a miluje všechny. Je hodně společenská, vím, že nám to asi děla natruc, že je sama doma, ale jsme zoufalý. Přejde to někdy? Zlobit se na ni nemůžeme, když ji u toho nenachytáme. Pokud se stane, že doma nic neudělá, dostane hned pamlsek jak byla šikovná. Můžete mi poradit? Máme ji jak druhé dítě a spousta chovatelů nám doporučují klec. Stále doufám, že jí to přestane bavit. Předem Vám Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, že popisované chování v podobném věku je vždy indikátor stresu. Jednoduše řečeno - místo psychického klidu a útlumu v době, kdy je Vaše fenka sama doma, nastupuje psychický stres a z toho plynoucí stresový ventil, kterým je například právě ono kousání (devastacující tendence)...

Vše je jen výsledkem toho, jak se Vaše fenka skutečně cítí, nikoli toho, jak ji sama vidíte. A to je zas výsledkem výchovy, vedení, hierarchické pozice a sociální komunikace - kategorie a pojmy, o kterých jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Meggie se nemstí a nedělá to natruc, to jsou lidské vzorce chování, nikoli psí. Je ve stresu a za ním jsou Vaše chyby, mimo jiné například zmiňované pamlsky a obecně nefungující hierarchická pozice, mimojiné právě jedna z příčin stresu Vaší fenečky.

Pokud budete chtít, s Meggie Vám pomůžu, jako jsem pomohl už tolka jiným lidem se stejným problémem - stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se. Co se týká věty "spousta chovatelů nám doporučují klec" - pevně věřím a doufám, že po přečtení mého článku "Láska zavřená v kleci" tuto šílenou radu akceptovat nebudete...

 

(24.11.2019)
Plemeno: vipet
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer, ráda bych se zeptala a zárověn moc poprosila o radu,už jsme docela dost zoufalí.Máme doma 14 dní štěně Whippeta(brali jsme si ji ve 4 měsících),když jsme ji dovezli domů zjistili jsme ,že je docela dost bojácná a ustrašená,to se docela zlepšilo,už umí dát najevo i radost-nevyrůstala zrovna v ideálních podmínkách .. Ale co nás trápí je,že přijde vyvenčená a doma i přes to měla potřebu čurat na koberce,takže ty jsme zrušili ..A včera když už tedy koberce nemáme,tak to udělala v koupelně na rohožku u vany i wc(to byla hodinu před tím venku)..A 2x se to stalo u misek co má jídlo,tak pod nimi má ručník,tak tam taky se vyčůrala...A co mi přijde dost divný,že chodí na velkou cca.6x denně..Ven chodíme co 2-3 hodiny ..Přes noc jakž takž vydží.. Dnes jsme šli na návštěvu k rodičům,tak 2 hodiny byla doma sama(vyskočila v kuchyni na stůl a vykadila se tam-synovi na knížku :-( a načůráno bylo na podložce,což je v pohodě....Být sama doma  už je trochu zvyklá,když ráno býva tak hodinu sama,než přijdu z práce,jinak je doma pořád někdo.. Jsme z toho už dost zoufalí a nevíme si rady...Budeme Vám vděčni za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem v Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO mnohokrát vysvětloval, že teprve kolem půl roku věku získává štěně schopnost vůlí ovládat svěrače. To zaprvé. Zadruhé - předpokládám, že fenečka je stále ještě krmena 3x denně, což samozřejmě znamená, že její trávicí systém je víceméně v permanentní činnosti a dost zatěžovaný, navíc ještě není zcela vyvinutý a nefunguje tedy v optimální formě.

A zatřetí - trávení i vyprazdňování je velmi úzce spojeno se stavem psychiky. Pokud máte fenečku z ne zrovna ideálních podmínek, jak píšete, pak je stále ještě ve stresu, který, jak už jsem napsal, mimo jiné velmi negativně ovlivňuje i trávicí a vyprazdňovací pochody. Pokud následně zvyšujete její nepohodu svojí vlastní nervozitou a rozladěním, pak se není čemu divít, že je stávající situace taková, jaká je.

Čtrnáct dnů je u čtyřměsíčního štěněte s traumatizující minulostí velmi krátká doba na aklimatizaci a psychické srovnání. Netlačte na pilu, eliminujte vlastní "zoufalství" (na jejím místě byste měla úplně stejné problémy, věřte mi) a nervozitu, zůstaňte v klidu a dopřejte malé čas a pohodové prostředí. Pokud nebudete dělat výše pojmenované zásadní chyby, vše se po celkem krátkém čase srovná. Samozřejmostí  ovšem musí být i dostatečně častá možnost vyprázdnění venku, opět v klidu, bez spěchu a s dostatečným časovým prostorem.

 

(24.11.2019)
Plemeno: jezevčík králičí
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano (podle tazatele kastrovaný s ohledem na nutnost soužití s fenami)
Dotaz: Dobrý den, vzali jsme si od příbuzného jeho psa, protože s ohledem na stěhování by ho musel dát do útulku nebo mu najít jiného pána. Máme dvě feny jezevčíka 4+11 let. Než jsme si ho vzali natrvalo, tak se přátelil s tou mladší, starší si ho nevšímá, spíše mu dává najevo, že ji obtěžuje, což zase nese nelibě ta mladší. Po přesunu natrvalo jsme ho nechali kastrovat, bohužel mladá začala hárat a on ještě plný testosteronu si na ni dělal velký nárok. To už pominulo ale žárlivý je na ni stále. Problém je dvojí - přes den je milý, přítulný, někdy ovšem jak když mu přeskočí, tak začne být agresivní a vrčí, když se třeba přiblížím k mladší feně nebo i k manželovi. Večer zase jakmile se jde spát, tak si skočí na svůj pelech a vrčí na nás, když jdeme kolem. Dnes to vygradoval ráno, kdy než jsme šla do práce, chtěla jsem si mladší fenu pomazlit, začal zuřivě vrčet a vyběhl na mně a když ho manžel chtěl rukou uklidnit, tak ho kousl. Můžete poradit, jak se chovat, jak to zlomit?

Odpověď: Dobrý den, tak především kastrace (již) Vašeho jezevčíka opravdu nebyl dobrý nápad a značně přispěl k současnému stavu. Problém totiž není v jeho samčí podstatě, nýbrž v jeho hierarchickém nezvládnutí z Vaší strany - právě tato skutečnost spolu se vzrůstajícím stresem (nefunkční sociální prostředí plus dopady kastrace na psychiku) stojí za jeho vzorci chování vůči Vám i Vašemu manželovi. Vrčení, kousání, obecná agresivita - jinak to ani dopadnout nemohlo.

Nebudeme se bavit o "zlomení", ale o tom, jak odstranit reálné příčiny problému. Pomůžu Vám, ale stejně jako ve všech těchto případech, ani v tomto to nejde na dálku - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Jinak to opravdu nejde a pokud nechcete, aby současná situace eskalovala do velmi špatných konců, neoddalujte rozhodnutí a využijte mé nabídky. Jsem velmi rád, že jste se pejska ujali, jen jste se tím dostali do zcela nové situace a je zapotřebí ji aktivně řešit. Jak jsem řekl, pomůžu Vám, rozhodnutí je teď ale na Vás...

 

(24.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 14 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem ohledně našeho pejska. Jedná se o: 14ti letého křížence. Poslední dobou nás pravidelně budí každou noc kvůli tomu, že buď potřebuje čůrat nebo na velkou, častěji spíše na tu velkou. Poslední venčení (na zahradě) většinou probíhá kolem 22hod. Granule má k dispozici celý den ale mám takový pocit, že nejvíce ho zajímají právě večer.  Zkoušeli jsme mu je mezi 17 a 18h. odebírat ale dopadlo to tak, že večer pochodoval z místa na místo a hledal granule a pak nás stejně v noci vzbudil. Budí nás tím způsobem, že štěká, dokud nevstaneme a nesejdeme s nim po schodech na zahradu. Dá se to nějak ovlivnit? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vzhledem k věku Vašeho pejska bych jednak doporučil (kvalitní) granule pro seniory, jednak zavedení pevného krmného režimu - dvakrát denně, ráno a večer, nechat půl hodiny a co případně nesní, odebrat a dát až další dávku.

Také bych ho vzal na veterinu a nechal vyšetřit prostatu, pokud je zvětšená, tlačí na močový měchýř a způsobuje tak častější potřebu vyprazdňování. Samozřejmě je ve hře i varianta infekce močových cest nebo ledvinový zdravotní problém, opět musí určit veterinář.

 

(17.11.2019)
Plemeno: pudl střední/jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 14 let/10 let
Kastrace:
ano/ano
Dotaz: Dobrý den pane Dostál , nevím zda mi odpovíte na můj problém. Mám dvě fenky, střední pudlici 14 let  a druhá je yorský teriér 10 let. Mám je spolu již 9 let. Jsou vykastrované a bezpapírové.S tou starší mám problém. Koupila jsem jí od paní, která se mi později zapřela. Měli jí být 2 měsíce a předala mi jí na pumpě, jako štěně byla pěkná, ale později jsme u veta zjistili, že jí chybí na zadní noze dva prsty. Veterinář si myslí, že je má urvané. Zavolala jsem té paní a s dotazem, že od ní nic nechci, ale jestli neví, co se jí stalo, mi řekla, že mi žádného psa neprodala, tak si myslím, jestli není z množírny. Problém je ten, že vrčí na fenku, zřejmě žárlí, ale v poslední době i na nás. Je pravda, že poprvé zavrčela v 8 měsících v posteli, když jsem se jí nechtěně dotkla, myslela jsem, že se lekla a tak jsem to neřešila. Pak občas zavrčela, dostava vynadáno, ale nikdy nevrčela při krmení. Zalézá do koupelny a si někdy vrčí. Nyní se to  stupňuje,vrčí , jde až do hysterie, někdy cení zuby, ale zatím nekousla. Druhá fenka okolo ní nemůže ani projít. Začala vrčet až do agrese i u krmení, kouká u misky, jestli na ní nekoukám, pak se uklidní a začne žrát, pak mohu okolo ní chodit. Zkoušela jsem jí poslat při vrčení na místo, sice poslechne, ale vrčí dál a po chvíli zaleze do koupelny.Jinak je poslušná, venku s nimi nemám problém, chodí na volno, mladší i hlídá, ale nikdy si s ní nehrála.Dostala jsem tu mladší v deseti měsících. Doma i venku s oběma cvičím poslušnost a hraji si s nimi. Mám je ráda obě stejně, žádnou neprotěžuji. Stará v baráku někdy štěká, ale jenom když jdeme ven,hned jí dám nějaké povely aby se uklidnila, ale přestane jen na chvíli. Někdy ke mně přijde, lehne si a ukazuje mi bříško a chce drbat, po chvíli začne vrčet. Vůbec se v ní nevyznám a nevím si sní rady. Je rozhozená a nevím z čeho. Neubližuji jí,  fyzicky netrestám, jen jí dle situace chválím, nebo vynadám, nekřičím na ní. Je pravda, že jsem z ní někdy nervosní. Druhá  fenka je spíš flegmatik, je pohodová.Nevím jestli jsem to napsala dost jasně a omlouvám se za obšírnost.

Odpověď: Dobrý den, jistěže odpovím...:) Ano, s největší pravděpodobností jste před lety skutečně dala vydělat psí množírně. K Vašemu dotazu - problém je právě v tom, že nerozlišujete hierarchii obou fenek, navíc s pudlicí máte od samého začátku zásadním způsobem nezvládnutou opět hierarchii. Kastrace obou je už jen ta pověstná třešnička na dortu, která vše špatné dokonala.

Pokud si trochu prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (alespoň tuto Poradnu), zjistíte, že podobných dotazů jsem zodpovídal už opravdu velké množství. A vždy v těchto případech mohu dát pouze jednu jedinou fungující radu - tedy i v tomto Vašem se se mnou domluvit a s oběma svými fenečkami za mnou přijet. Je zapotřebí Vámi Vašim psím dámám pomoci osobně a především Vás prakticky naučit s nimi komunikovat a dát do pořádku vzájemnou hierarchii. "Na dálku" podobné věci skutečně nejdou, opět jsem to v Poradně již mnohokrát zmiňoval.

V současné době máte svoji starší fenku ve stavu silného stresu a protože je již v pokročilejším věku, o to více to má devastující vliv na její psychiku i fyzickou kondici. Popisovaný problém by mimochodem nastal i v situaci, kdy byste měla jen ji - je to problém čistě mezi ní a Vámi, protože pro ni nepředstavujete tolik potřebný "maják" a jistotu. Je rozhozená z Vás (neberte si to osobně, taková je realita), ne z něčeho, ale z koho. Nějaké povely jsou samozřejmě k ničemu.

Pokud ale chcete dát její život do pořádku, máte teď i Vy možnost využít moji osobní pomoc.

 

(17.11.2019)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky a 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, již nějakou chvíli si lámu hlavu s jistým problémem, který vysvětlím v následujících řádkách. Začnu tím, že náš pes je lidumil, klidný, láskyplný, poslušný, avšak jen když je doma. Když přijdeme ven, tak tahá na vodítku, běhá že strany na stranu a najednou jako by vypl mozek. Z toho důvodu ho nemohu ani pustit na volno, protože by při první příležitosti utekl a myslím si, že by si v prvních chvílích ani neuvědomil, že s ním nejsem. Zvrat nastává, když otevřu vrata od garáže, překročí práh odepínám vodítko a vůbec ho nezajímá, že dveře jsou otevřené, že by mohl v klidu utéct, najednou mi jde krásně u nohy a navazuje oční kontakt jestli mu to jde dobře. Zajímalo by mne, čím to je, že venku je jak kdyby vůbec nevnímal, ale jen přijdeme do budovy, tak je zase v pohodě, případně jak postupovat ve výchově, aby se tohle chování venku odstranilo. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Venku je otevřený prostor. Doma a v garáži zná detailně každý centimetr, prostor vnímá jako uzavřený (opravdu nemusí být nutně zavřené dveře!) a "zklidní" ho, daleko více se na Vás soustředí a více si Vás všímá. Je to běžné psí chování a pokud jste (zřejmě oprávněně) přesvědčen, že by Vám venku utekl, pak je vysoce zapotřebí zapracovat na vaší vzájemné komunikaci a vazbě.

Nemohu vás dva vidět přes mail naživo, je dost pravděpodobné, že těch chyb děláte víc - pokud budete chtít, domluvte se se mnou i Vy a přijeďte se svým pejskem, pak Vám mohu pomoci, na dálku opravdu nemá smysl radit.

 

(17.11.2019)
Plemeno: patterdale teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám 4 měsíční pejska patterdale teriera, kterému nyní začala ouška nějak létat a nejsou již tak klopená dopředu, jak by měla být :( (dříve bylo vše v pořádku) Na internetu stále všude čtu o podlepování, vázání uší do kornoutku apod. Nerad bych něco zanedbal a máme ho moc rádi, ale nevíme co dělat. Pejske je s PP a v rodě a ani u sourozenců se nic takového nevyskytlo. Prosím napište mi váš názor, zda opravdu pomůže podlepování uší či máme něco dělat jinak, či někam zajít? Krmíme Brit superpremium. Posílám i fotku pejska jak má ouška nyní a měl dříve. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Patterdale teriér byl vyšlechtěn jako čistě pracovní plemeno, jako takové se ho snaží udržet i v zemi jeho původu a řadě dalších zemí (a doufejme, že to tak i zůstane, bohužel právě ČR jeho využití dost komplikuje) a jedná se o plemeno dodnes neuznané FCI. Jeho standard je povězme hodně volný a postavení ucha rozhodčí (aspoň ti zahraniční) opravdu nepřikládají žádnou váhu, třebas je ve standardu uváděné jako klopené. Každopádně patterdale může vypadat "všelijak" a stále to bude čistokrevný jedinec...

Jinými slovy  a berte to jako můj čistě osobní názor - pokud nebudete řešit výstavy, pak neřešte ani ucho. A pokud chcete na výstavy, ani pak ho neřešte. Ano, podle přiložených fotek není klopené, na druhou stranu klopené ucho (viz nejstarší fotka) má v prvních týdnech života i řada plemen, která mají za pár měsíců ucho vztyčené. Genetika je mocná a důležité je, abyste měli zdravého pejska, který s Vámi prožije spokojený plnohodnotný život. Jeho dobrá výchova a vedení nejsou úplně jednoduché záležitosti vzhledem k vysoké vrozené dominanci, na to se soustřeďte, je to pro společný život daleko důležitější, než tvar ucha...

 

(17.11.2019)
Plemeno: kříženec typu bull x boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nedávno se k nám do paneláku přistěhoval pár s velkým psem (něco mezi vlčákem a husky, je to podobný vlkovi) který ve dne i v noci v bytě štěká a vyje a bydlí v 1.patře. Já bydlím se svojí fenkou (střední velikost psa) ve 3.patře. Tento týden už nás bezdůvodně jejich pes napadl, majitele ani při jednom konfliktu neměli dost sil na zabraneni natož na ukončení rvačky. Začínám mít strach jít venčit svého psa, sice se zatím nic ,,vazneho" nestalo ale pokud by mého psa vencil někdo jiný, tak by to tak dopadnout nemuselo. Navíc je to velmi nepříjemný pocit. Otázka zní, jestli mám nějaký ,,donucovací prostredky" spíše směrem k majiteli, jak toto zastavit ?

Odpověď: Dobrý den:) Směrem k majiteli - v jednoznačném případě (nic ve zlém, ale "bezdůvodně nás napadl pes" často mívá zcela jiný reálný základ a i Vy máte poměrně disponovanou fenku, proto pro jistotu píši "v jednoznačném případě") se můžete obrátit na vlastníka paneláku nebo SVJ, pokud by došlo k pokousání člověka, přichází pak na řadu úřední cesta.

Každopádně bych nejprve volil cestu vzájemné domluvy a nastavení "strategických pravidel" s majiteli druhého psa, bohužel v dnešní době se lidé nějak už domlouvat neumějí a nechtějí, hned volí prostředky represe, nátlaku nebo násilí. Pokud má dotyčný pár silně nezvládnutého psa, musí ho bez pardonu řešit oni, pokud jde o "aklimatizační problém" (nové prostředí a okolí), domluvte se a dejte jim trochu času (teď mám na mysli především to štěkání a vytí). Teprve pokud s nimi nebude řeč a nevloží do procesu vlastní energii a snahu, nastává čas pro využití výše uvedených možností. To je můj názor, samozřejmě Vás chápu, ale je to vždy případ od případu - záleží na konkrétních lidskopsích protagonistech.

 

(10.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ano (cca 3 roky, rodiče kastraci chtěli kvůli ničení plotů a častému utíkání)
Dotaz: Dobrý den, bydlím s rodiči a tak nějak společně máme 10 let starého křížence. Vždycky byl hodně aktivní až divoký. Bohužel musím přiznat, že vlivem naší nevzdělanosti jsme psa nepodrobili žádnému výcviku. Vše se ovšem dalo nějak zvládnout a po kastraci (se kterou jsem sice nesouhlasil, ale pes je spíše jejich) jeho nějaká potřeba utíkat ustala. Za poslední rok jsme ovšem zaznamenali jakousi zvýšenou aktivitu. Rozhrabování pozemku, ničení rostlin, dřevěného plotu a podobně. Branku jsem schopný ze spodu poplechovat, ale podhrabovat se může dát. Problém může být hlavně můj cholerický otec, který na psa není zrovna nejmilejší (křičí a nadává mu za častokrát zbytečné věci, který nejspíš sám pes nechápe). Rodiče začali mluvit o útulku nebo náhradní domácnosti, čemuž se chci naprosto vyhnout. Náš pes je sice ve vyšším věku, ale povahou je pořád malé hloupoučké štěně. Prosím vás naléhavě o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Provedená kastrace samozřejmě zabránila úplnému psychickému dospění pejska a výzamně se podílí i na současném stavu. Popsaná "zvýšená aktivita" pak není nic jiného než psí stresové ventily, přičemž na stresu Vašeho pejska se bohužel velmi podílí i chování Vašeho otce a obecně prostředí, ve kterém pejsek žije. Povaha cituji "malého hloupoučkého štěněte", je opět přirozeným důsledkem kastrace provedené v nedospělém věku.

Velmi mě těší, že Vám jeho osud není lhostejný. Zavolejte mi prosím a probereme tuto záležitost podrobněji, je to mnohem efektivnější než mailové dopisování.

 

(10.11.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (2 roky, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, koupili jsme si od chovatelky 2 letou fenku. Byla po porodu prvního vrhu a štěňata se narodila mrtvá. Fenka byla chovaná společně s dalšími fenami v rod. vilce. Při koupi nás chovatelka ujišťovala, že je naučená venčení a na plenku. Louřičky po bytě, tedy po kobercích dělala od začátku,( v každé místnosti má plenku), ale věřili jsme, že se naučí. Celé léto byla na chatě se zahradou. Ale i tam dělala loužičky v chatě. Plenka, rohožka, koupelnová předložka. Přes noc vydrží nečůrat. Přes den, po hodinové procházce, po té co příjde, se během hodiny vyčůrá na koberec vedle plenky. Jak jí to odnaučit? Budu vděčná za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Současná situace je jen přírozený důsledek vysoce hloupého přístupu "budeme štěňátko učit doma na plenku", před kterým jsem už tolikrát varoval a vysvětloval jeho škodlivost. Vy za to samozřejmě nemůžete a jsem dost přesvědčen, že z toho, co Vám řekla její původní majitelka, platí jen ta druhá půlka, tedy o plence. Navíc je zcela zřejmé, proč se fenky zbavila - raději to nebudu víc komentovat, jen bych se rozčilil...

K Vašemu dotazu. Bude to nějakou dobu trvat, protože u dvouletého psa už je venčení doma uloženo ve zvykové rovině, ale půjde to. Předně doma odstraňte veškeré pleny a pokud možno i všechny další podobné předměty (předložky apod.) v prostředí, kde bude po návratu z procházky (klidně s ní buďte třeba hodinu v předsíni), aby v ní neprobudily asociaci s močením. Nechte ji před procházkou pořádně napít a minimálně několik dnů s ní buďte venku tak dlouho, dokud se pořádné nevyčurá. Pokud se vyčurá venku, dejte najevo čitelnou emoční spokojenost (žádné jásání, jen spokojenost). pokud doma, dejte najevo čitelnou emoční nespokojenost (žádná agresivita, křik ani trestání).

Její chování v současné době je už podmíněná asociace a jak jsem psal, bude to nějakou dobu trvat, než se odstraní. Musíte být důsledná, reagovat tak, jak jsem napsal a nezapomenout odstranit veškeré pleny a podložky, které jsou spouštěčem.

Ještě jedno doporučení - bylo by ideální, pokud byste s ní mohla na pár dnů odcestovat do jiného a pro ni zcela neznámého prostředí (ne Vaše chata), tedy kompletně změnit její zažitý režim. Opět žádné pleny, hodně pohybu a času stráveného venku. Posílit maximálně smečkovou hierarchii a svoji vlastní pozici (prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO), to vše Vám hodně pomůže celý proces urychlit.

 

(10.11.2019)
Plemeno: jezevčík x pražský krysařík
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma takový problém, který nastal prakticky pár měsíců po narození miminka (momentálně má 8 měsíců). Hned na úvod chci napsat že k pejskovi se chováme pořád stejně, není to tak že by jsme si ho nevšímali a všechnu pozornost dávali dítěti. Pejska  necháme aby si malého ocuchal, nebo mu olíznul nohy, to malého lechtá a ten se smeje a pes z toho má taky radost, ale přijde mi malinko vystresovaný, takový nesvůj... Což chápu protože náš malý je první mimčo se kterým došel do kontaktu... Ještě bych rád podotknul že pejska máme od štěňátka a hned od začátku byl strašpytel... Když venku foukal vítr a vedle něj spadl lístek tak se polekal, nebo když se venčíme na známé trase a naráz je něco někde navíc co tam na předchozím venčení nebylo tak problém (vyhozená velká krabice u popelnice) z dálky na to štěká a je naježený a buď obloukem obejít, nebo se pomaličku přiblížit a opatrně to zkontrolovat. Takže náš problém je následující, uvedu pár příkladů které se už staly...
Když jsme doma já, snoubenka a malý a já se kamkoliv pohnu v bytě mám pejska hned za sebou jako by to byl můj ocásek... Problém nastává když se nějak zavřu (WC, koupelna), pes jde ke vchodovým dveřím a začne vrčet, když se snoubenka s malým k němu přiblíží tak i štěkat... Jakmile ale vyjdu ze sprchy tak je v pohodě.
Další nepříjemná situace nastala když jsme byli všichni doma a došla pro mě správcová z baráku že mám jít na schůzi do sklepa (bydlíme v přízemí) asi po 2 minutách co jsem opustil byt začal pejsek štěkat a po cca 15 minutách štěkání kdy se neuklidnoval jsem pro něj musel dojít a vzít si ho sebou. Co je zarážející... Malý i se snoubenkou byli v kuchyni a nevšímali si ho...zrovna probíhalo krmeni, pejsek na ně nemohl ani vidět od vchodových dveří když štěkal (mám i video).
Další případ se stal když jsem nebyl doma a došla k nám na návštěvu matka od snoubenky... Když došla vše ok, pejsek hravý atd., ale jakmile odešla tak si sedl ke dveřím a štěkal a štěkal a štěkal, musel jsem i dřív skončit v práci a dojít ho uklidnit.
Další se stala když jsme byli na kofolce v hospůdce na zahrádce, tak tam přijel jiný pár s malým co už tak nějak chodil a chtěj jít k našemu pejskovi, tak jsem si nad pejska cupnul aby se cítil v pohodě, hladil ho a mile k němu mluvil, ale když se cizí malé dítě přiblížilo tak začal vrčet a štěkat a pak skoro celou dobu než jsme neodešli tak měl oči jenom na něm a byl celý napružený.
Nebo jsme doma pejskovi dá snoubenka rozkaz a on ho neplní, tak ho několikrát zopakuje a pejsek zaběhne někde do kouta a potom na ni začne cenit zuby a vrčet.
Uvedu poslední příklad, malý spí v postýlce, já už taky ležím, pejsek se na pelíšku a snoubenka se chystá do postele, ale když přijde kolem pelíšku s pejskem tak naráz z ničeho nic na ni vyštěkne. Na druhou stranu, když byl malý na prázdninách u babičky tak pes byl v pohodě, žádný stres vůbec za mnou neběhal a spíš chodil ke snoubence pro škrabkání nebo ji nosil balónek. Nevíme jak tuto situaci řešit a malý je čím dál víc zvídavý a už chce lozit a objevovat... Akorát se bojím ty 2 rošťáky nechat spolu na zemi, navíc nechci aby malého oblizoval na obličeji, protože má problémy s kůží. Ještě bych rád dodal že když k některým krizovým situacím mezi snoubenkou a pejskem došlo tak u toho malý nebyl, neměla ho na rukách. Už jsme vyzkoušeli snad všechno co nám kdo radil, ale bohužel nic nezabíralo a tato situace už nejde dál snášet, rád bych aby to bylo jako dřív, ale nevím jak na to, děkuji za případné rady. :-)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud pejsek žije sám za sebe, protože nemá oporu ve své smečce a "vůdčí maják" ve svém člověku, pak to bohužel dopadá přesně tak, jak popisujete. V kříženci jezevčíka a krysaříka se navíc sejde vrozená dominance s vysokým temperamentem a vzrušivostí. Když to napíšu jinak - každá situace, která je pro něj zátěžová, pro něj zároveň představuje i stres, protože sám si s ní poradit nedokáže a ani nemá svůj "maják" (tedy člověka), podle kterého by se mohl v dané situaci orientovat. Zaběhnutý režim pro něj už pár měsíců vypadá jinak a přestože Vám připadá, že se z Vaší strany nic nezměnilo, není tomu tak. A důsledky toho všeho se pak zákonitě projeví v oněch pro Vašeho pejska zátěžových situacích - akceptování nového člena smečky, který pro něj už tím, že je čím dál pohyblivější a zvídavější, představuje také čím dál větší stres. Nejistota, když zmizíte z jeho dohledu, nejistota v přítomnosti jiných osob, nevyjasněný vztah s Vaší snoubenkou atd.

To všechno jsou věci, které, jak už jsem napsal, pro Vašeho pejska představují stresové podněty. Důsledkem pak je samozřejmě jeho nevyrovnanost, kdy se u něj zcela očekávatelně projevují stresové vzorce chování, pochopitelně tedy i vzorce stresové agresivity.

Jak jste si už sám ověřil, rady na dálku v podobných případech skutečně nemají smysl. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou (a v jaké sestavě) s pejskem přijedete, pak budu mít možnost Vám vše potřebné názorně vysvětlit, ukázat a pomoci.

 

(3.11.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, velmi prosím o radu. Máme yorkšíra, 10 let, pejsek, nekastrovaný. Vždycky se choval neuroticky ke všem návštěvám, po celou dobu na všechny štěká, vypadá velmi vystresovaně. Pokud osoby sedí, chce k nim na klín a mazlit, jakmile se ale kdokoliv pohne, začne velmi neuroticky štěkat. Při příchodu a odchodu návštěv je to úplně zběsilé. Tak se chová nejen k cizím lidem, ale i přátelům, kteří k nám chodí několikrát týdně, dokonce i synovi s rodinou, kteří s námi nebydlí, ale přijíždí pravidelně. Pokud ho chcete v takové situaci vzít do rukou, dokonce vrčí a kouše. Situace se s věkem zhoršuje, začal se tak chovat i ke mně a manželovi. Pokud sedíme na pohovce, sedí s námi a je v klidu, při jakémkoliv našem pohybu nebo zvednutí se, začne okamžitě zběsile štěkat, skáče z pohovky a je úplně vystresovaný. Moc prosím, dá se tato situace řešit?

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek bohužel celý svůj život doplácí na tolik rozšířený přístup "je to malé a roztomilé, takže to nepotřebuje žádnou výchovu"... Je to tak. Přitom je i jorkšír stále psychikou i vzorci chováním pes jako každé jiné psí plemeno. To, co popisujete, je jen přirozený důsledek Vašeho chybného přístupu - po celý svůj život vystresovaný pejsek, bez podpory své "smečky", bez svého lidského majáku. Případ, kterých v této Poradně najdete řadu napříč plemeny - pes lítající od mantinelu k mantinelu, od touhy sociálního kontaktu k stresovému strachu a nejistotě, generující agresivní vzorce chování.

Dobrá zpráva pro vás všechny je - ano, dá se to řešit, dá se to dát ještě do pořádku. Nicméně (a opět odkazuji na podobné případy v této Poradně) na dálku to pochopitelně nejde. Pokud však budete chtít, máte i Vy možnost využít mé osobní pomoci, domluvit se se mnou telefonicky a s pejskem za mnou přijet. Pomůžu Vám stejně, jako jsem pomohl už tolika jiným lidem a jejich psím parťákům.

 

(3.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (kastrovaná v jednom roce v útulku)
Dotaz: Dobry den, chcela by som sa poradit co znamena spravanie nasho psa. Je z utulku, mam ju 5 rokov. Je to lovec, musim davat vonku pozor, vybehne po mackach, vtakoch, mysiach, jezoch... Mame 8 mesacne dieta. Doteraz syna vacsinou len onuchala a nechala tak, lenze syn zacal lozit a vyzera ze ju to zaujima. Chodi za nim a nufakom do neho strka. Strka ho do chrbatika, do zadocku, akoby ho postrkovala vpred. Neviem ako si to vysvetlit. Ako snahu o hru, alebo prejavit dominanciu? Nevrci pri tom, vzdy ho po chvilke radsej vezmem na ruky, niekedy ho strka neprimerane silno. . Vedeli by ste to takto nejak zhodnotit?

Odpověď: Dobrý den:) Tím, že byla fenka už na roce vykastrovaná, neměla možnost psychicky dospět, psychicky zůstala na úrovni štěněte. Proto i Vašeho syna bere jako mládě ke hraní, snaží se ho vyprovokovat ke hře - projev dominance to opravdu není. V každém případě bych však vzhledem ke kastrací změněným vzorcům chování fenečky byl obezřetný a samozřejmě nikdy nenechávejte fenečku s malým o samotě. Musíte dávat pozor, protože fenka může být časem ve svých projevech razantnější (vlivem kastrace nemá mateřské ochranitelské pudy ani nadhled psychicky dospělého jedince) a mohlo by to jednou nepěkně ujet. Fenku od malého v žádném případě neizolujte, ale jak jsem napsal, buďte opatrná, mějte jejich vzájemný kontakt i chování pod kontrolou a v případě potřeby klidně, ale rázně zasáhněte.

 

(27.10.2019)
Plemeno: kavalír king charles španěl
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, protože si již nevím rady se svým desetiměsíčním psem,rozhodla jsem se Vás požádat o radu. Zhruba od půl roku mi pes zběsile štěká na většinu psů,  které potkáme a nic na něj nezabírá, zkoušela jsem pamlsky, odvést pozornost, škubat, dokonce i proutek ale pes prostě nevnímá. Dřív se mi spíš psů bál a snažil se utéct a teď prostě štěká a tahá směrem k druhému psovi. Pokud je pes za plotem nebo v dálce tak se jich nevšímá ale jakmile se k nám blíží je konec. Mám pocit, že mu nerozumím a chtěla bych ho pochopit, nevím, zda se jen bojí nebo prostě si chce hrát, jako agrese mi to nepřijde. Každé setkání má trochu jiný průběh a jsem z toho zmatená, potkali jsme malého bišonka se kterým se jen očichal a byl klid, u štěněte barváře spustil zběsilý štěkot a štěkal mu skoro u hlavy, starého jezevčíka očichal a začal na něj štěkat, fenu na kterou štěkal jsem začala hladit tak ji očuchal, párkrát štěknul a chtěl si hrát a včera na veterině zběsile štěkal na každého psa, který vešel do čekárny a když jsem ho okřikla tak stichl a seděl v klidu jako by tam nebyli a nevšímal si jich. Přijde mi, že to není agresivní chování, protože nikdy žádnému psovi neublížil a ani žádný pes jemu, většinou to je tak, že on kolem druhého psa zběsile štěká  a druhý pes jen stojí a kouká na něj nebo na něj trochu zavrčí. Chtěla bych s ním chodit na cvičák a mám strach, že mi ho kvůli tomuto problému nepřijmou. Jinak je hodný,miluje lidi a ani kočky mu nevadí, doma máme nalezené kotě, které přijmul úžasně, olizuje ho a hraje si s ním. Děkuji za Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek se chová tak, jak píšete, z jednoduchého důvodu - nemáte ho hierarchicky ani komunikačně zvládnutého (doporučuji si na tomto mém webu prostudovat související texty) a výsledkem je jeho stres, nejistota plus z toho plynoucí sociální chování "od mantinelu k mantinelu". Chce s jinými psy a fenami fungovat, ale neumí to, je rozhozený a výsledkem je jen sociální nejistota až panika. Chybí mu totiž správné vzorce chování a maják, podle kterého by se mohl řídit - tedy Vy. Každé štěně potřebuje vychovat a hlavně vést, potřebuje správné příkladové vzorce chování a naučit se orientovat v sociálněkomunikačních situacích.

V tom Vám samozřejmě žádný cvičák nepomůže, Váš pejsek nepotřebuje výcvik, ale vedení, správnou komunikaci a hierarchickou jistotu. A samozřejmě se musíte i Vy něco naučit, prakticky. Podívejte se pro inspiraci do mé rubriky Individuální výcvikový servis  - například hned úplně první video "Zázrak" se týká přímo Vašeho plemene - a pokud budete chtít, pomohu i Vám. V tom případě stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné. Rád Vám pomůžu, ale je zapotřebí dát věci do pořádku, jinak budete celý společný život nešťastná Vy i Váš kavalírek. Tohle nicméně opravdu není na radu na dálku, ale na osobní práci.

 

(20.10.2019)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, našla jsem Vaši stránku a možnost i poradny, tak prosím o radu. Naše Aura je velice živé štěňatko, doma si nás s přítelem hlidá a je velice ráda v naší blízkosti. Občas si vynucuje pozornost pokňukáváním. Venku však se z ní stává velký zvědavec a hlavně vyhledává kontakt s každým pejskem a každý si sní hrát nechce.. Na vodítku tahá za pejskem a když je na volno, tak by i utekla. Příjde mi, že venku je vše zajimavějši než já a málokdy vníma, když ji řeknu povel , tak otačí i hlavu.. Je paličatá? Nebo v pubertě? Chodila jsme sní od 4 měsíce na cvičák, ale bohužel před měsícem byla napadnuta trenérčiným psem a začla být pouze na cvičáku dominantní na některé šťeňata, vždy pejska povalila a občas u hry vrčí, ale mimo cvičák na procházkách i doma, když k nám příjde pejsek na návštěvu problém nemá a spíše je k pejskům podlézavá. Takže by mě zajimalo jak udělat procházky zajimavější pro ni, aby si mě více hlídala. Jinak je zlatá, náš miláček :-) .

Odpověď: Dobrý den:) Upřímně, chodit s plemenem cane corso na cvičák rozhodně není dobrý nápad. Je dobré znát a respektovat povahu tohoto plemene, v žádném případě se nejedná o "povelového" psa. Cane corso je přirozeně dominantní, samostatný a podobně jako pastevci nebo jiní molosové vedle sebe potřebuje osobnost. Cvičák v tomto případě jen potlačí jeho dobré vlastnosti a nastartuje špatné vzorce chování - taková je realita mnohokrát potvrzená v praxi a první signály už dnes vidíte sama.

Vaše fenečka je teď na začátku psí puberty a začíná si testovat svoje postavení a svoje lidskopsí okolí. A především svoje lidi. Ano, je v pubertě, ne, není paličatá, pouze zjišťuje, jak se věci mají. A bohužel máte momentálně špatným přístupem a nerespektováním (neznalostí) přirozené povahy plemene našlápnuto k průšvihu.

Mohu Vám dát jedinou rozumnou a fungující radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou osobně přijeďte. Podívejte se na moje videa s klienty podobných plemen (pastevci, molosi) a zjistíte, kolik z nich dělalo stejné chyby jako Vy. Není to žádná ostuda, jen je zapotřebí začít dělat věci správně dřív, než dojde k zásadním problémům a nechat si poradit správně. Ještě jednou - cane corso v žádném případě není pes na cvičák a k výcviku, je to jedno z plemen, se kterými je zapotřebí pracovat zcela jinak.

Pokud budete chtít, pomůžu rád i Vám a naučím Vás i Vaší fenečku vše potřebné pro zbytek vašeho společného života. Stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvíme všechny náležitosti.

 

(20.10.2019)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne (momentálně chemická kastrace)
Dotaz: Dobrý den, jelikož už nám s manželem trochu utíkají nervy, tak jsem se rozhodla u Vás poradit. Máme 8let starého psa, kříženec asi NO s něčím. Mám ho od 5ti měsíců z útulku. Pejsek byl velmi učenlivý, tak se rychle naučil povely sedni, lehni, pac, ale přivolání nám dělá na 100% pouze doma nebo na zahradě. Venku okamžitě vzal kramle a buď utekl a lítal kolem nás v obrovském kruhu, abychom ho nechytli nebo šel před námi tak, abychom ho nechytli. Takže vím, že jsem to zkazila a na to přivolání šla moc hrrr. Nicméně od té doby chodí venku zásadně na vodítku (buď stopovačka nebo flexina), protože venku jsme pro něj vzduch, nevšímá si nás, nehlídá nás, neustále čuchá a zkoumá okolí a jsme mu jedno. Dále to ani nechci riskovat z toho důvodu,že nesnese velké psy (feny nebo psi, je mu to jedno, záleží jen na velikosti) - jakmile je jedinec velký jako on nebo větší, tak začne vrčet, naježí se za krkem a nehodlá se seznamovat po dobrém. Malí jedinci mu nevadí, pokud na něj neútočí, to by se i bránil.
Ale nejvíc nám dělá starost jedna věc - jeho pískání a kňučení. Dělá to od začátku, ale v době hárání fen je to extrém. Vypadá to tak, že jsme doma (bydlíme v 1+1) a on sedí/leží a hvízdá nebo kňučí. Je jedno, zda je zavřený v chodbě na pelechu (tam je zvyklý spát, protože v pokoji neustále chodil k balkonovým dveřím a hlídal - štěkal, jakmile šel někdo pod barákem) nebo s námi v pokoji. Jakmile ho nehladíme, tak začne. Předpokládám, že si vynucuje pozornost? Nebo když někdo z nás odchází, tak začne vyvádět - dřív to takhle nedělal, maximálně říkala sousedka, že sem tam vyl, ale to jsme vypozorovali, že reaguje na projíždějící houkající sanitku. Vše se nejvíc zhoršilo nyní, když jsme se vrátili z dovolené a hlídala ho kamarádka. Každý rok po dobu dovolené byl hlídán v útulku, odkud ho máme, nyní poprvé u kamarádky, která má taky byt a měl stejné podmínky jako u nás. Tak nevím, zda to souvisí s tím? Každopádně takto se začal chovat cca týden poté, co jsme si ho znovu u ní vyzvedli po našem návratu. Zkoušeli jsme ho ignorovat, když se takto projevuje a pohladit ho, když byl teprve zticha. Ale bez výsledku. Zkoušeli jsme jej pokaždé zavřít mimo pokoj, jakmile takto začal, ale nepomohlo. Zkoušeli jsme i okřiknout ho s povelem fuj, který má spojený s nežádoucí činností (např jezení čehokoliv venku apod), ale taky nic. Přiznám se, že jsme si pořídili i elektrický obojek, který jsme použili tak, že při každém projevu šel nejdřív pípací signál a výboj na první stupeň, ale byl z toho jen zmatený a nikam to nevedlo, resp když ho má na sobě (vyplý), tak leží jak pecka a je vidět, že se bojí.
Už začínám uvažovat o kastraci, teď jsme mu nechali dát ten čip pro chemickou kastraci, zda ho to trochu uklidní, protože tento měsíc má projevy až příšerné,jak začaly v baráku hárat feny - když pominu to kňučení, tak méně žere (a to byl fakt žrout, jak popelnice), venku neustále olizuje moč a celkově je divnej, veterinář ho prohlížel (dokonce dva lékaři nezávisle na sobě) a prý je zdravý. Takže čekáme, až čip najede (prý zabírá tak po měsíci), protože ho má teprve týden. A pokud by pomohl, asi bychom ho nechali příští jaro vykastrovat, což nám i vet doporučil, protože prý aspoň předejdeme možným potížím s prostatou apod.
Ale cítím, že jsme selhali s výchovou, protože před tím jsme doma u rodičů, než jsem začala bydlet sama, měli zlatého retrívra, border kolii a dokonce kavkazáka a žádný z těchto psů neměl s výchovou problém, dokonce jsme chodili i na cvičák (tedy s kavkazem ne) a šlo nám to. Plus se mi tedy zdá, že se změnil co se stravy týče. Jsme na BARFu (po jakýchkoliv granulích má průjem) a dřív byl hrozný žravec, vysloveně při přípravě jeho jídla stepoval nedočkáním.. A nyní sedí a čeká, když dostane misku, tak sežere tak půlku a odejde..Piškot nebo šunku si vezme.. Ale například suchý rohlík, který dřív jako občasný pamlsek miloval, vezme do tlamy a vyplivne a nechá ležet. Můžete poradit, co s tím?

Odpověď: Dobrý den. To, co popisujete, je jen smutný důsledek toho, že celou dobu, co svého pejska máte, je odsouzen žít vedle vás, nikoli s vámi. Pes je tvor sociální, potřebuje ke svému spokojenému životu sociální interakci a fungující hierarchické společenství - v tomto případě lidskopsí smečku s jejím vůdčím jedincem a "majákem".

Projděte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, toto téma tu zmiňuji v nespočetných textech a článcích, nejen zde v Poradně. Pokud totiž pes žije jen "vedle" svých lidí, ve své vlastní bublině, pak nastávají mimo jiné i Vámi popisované příznaky, je to nevyhnutelný důsledek. Záleží pak na konkrétních podmínkách (plemeno, povaha, temperament, prostředí atd.), jak razantně a viditelně se stres projeví. To, že jste pro něj venku vzduch a nevšímá si Vás, to, že je i doma v těžkém stresu, to jsou naprosto charakteristické symptomy.

Dále - již mnohokrát jsem zde vysvětloval (opět doporučuji najít a přečíst), jak začlenění ve smečce ovlivňuje sexuální instinkt a razanci sexuálních vzorců chování psů i fen. Mimochodem, zvýšené sexuální projevy jako stresový ventil funguje nejen u psů a jiných živočišných druhů, ale také u lidí.

Kastrací vyrobíte ze svého psího nešťastníka jen ještě nešťastnějšího jedince. Chyba se neděje na straně Vašeho pejska, jednoznačně a nezpochybnitelně vznikla a děje se na straně Vaší. Absence sociální komunikace (což opravdu nejsou povely ani okřikování), odkládání do útulku, abyste si nerušeně užili dovolenou, zavírání v chodbě - vážně máte pocit, že toto vše nijak neovlivňuje psychiku natolik sociálné vyspělého tvora, jakým je pes?

Celý Váš dosavadní přístup je bohužel špatně a můžete se teď na mě zlobit, je to tak a nejste zdaleka první, komu to píšu nebo říkám. Je to vždy jak přes kopírák - příčina i důsledky.

Zkuste si nejprve trochu prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, najdete zde i mnohá potvrzení ze strany psích majitelů nebo mých klientů. A pokud pak budete připravena něco změnit (a elektrický obojek vyhodíte nebo prodáte plus nenecháte mezitím provést chirurgickou kastraci!), zkontaktujte mne a já Vám pomůžu, dokud pro Vašeho pejska ještě nebude úplně pozdě.

 

(20.10.2019)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, už jsme jednoho boxera měli, ale teď si s tím naším druhým už nevím rady. Je mu už 8, vždycky to byl typický boxer -temperamentní, praštěný, vítací typ, i v tomto věku pořád povahou štěně. Máme 2 děti (3 roky a 2,5 měsíce). Před třemi měsíci jsme se z bytu přestěhovali do baráčku se zahradou. Problém (nejen teď v domku) - mám psa pořád za zadkem, dost slintá (i na boxera), když ho chceme pomazlit, začne mlaskat a slintat (to dřív vůbec nedělal). U všeho musí být, plete se pod nohy. Své místo má, povel "na místo" i "zůstaň" zvládá. Venku v pohodě venčení i na volno, přivolání na 99%. Je mi jasné, že na sebe upozorňuje. Snažíme se mu věnovat, chodíme na procházky, hrajeme si s hračkami. Ale přijde mi, že čím víc se mu věnujeme, tím víc "zlobí". Vždy to byl bytový pes, na zahradě je jen když chce,v noci chrní na gauči. Vím, že dřív jsme se mu věnovali více, ale se dvěma dětma nemůžu všechen čas věnovat psovi. Jsem s ním už 3 roky doma, teď v baráku ještě začal zlobit když odejdeme. Vše počůřá a škrábe dveře. Ale to bude spíš změnou prostředí. Chtěla bych najít nějakou rovnováhu, aby on byl v pohodě a klidu a já se nezbláznila z uklízení (slintů atd.) a z toho, že ho pořád přivírám do dveří atd. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Uvědomte si prosím, že pro osmiletého pejska je zásadní změna prostředí dosti stresující. Z bytu jste se přestěhovali do domku se zahradou, řada věcí je teď pro něj jiná a nová. A Vaše zjevná nervozita (ze stěhování a následného "problematického chování") mu jeho aklimatizaci podstatně komplikuje.

Pes ze svého člověka vnímá naprosto všechno, jeho rozpoložení, pohodu i nervozitu. Stejně tak to vnímá i Váš boxer a proto se teď musíte především uklidnit, přestat řešit "otravné" maličkosti a dávat svému pejskovi najevo, že kromě změny prostředí se vůbec nic nezměnilo - že i na něj máte stále čas a klid. Postupně ho zvykat na samotu, když zůstane doma sám - to, že to zvládal v bytě, vůbec neznamená, že to zvládne v domku. Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak je důležité v těchto případech na tom zapracovat.

Tři měsíce, pokud se člověk nechová správně, je pro každého psa v podobných případech ještě příliš

krátká doba a pokud je tento čas naplněn přílišným stresem a nervozitou ze strany jeho lidí (zde například stěhování, zařizování nového domova, malé děti), pak to skutečně nepřispívá k jeho klidu a pocitu, že je všechno v pořádku. Jak jsem psal - je čas se vnitřně uklidnit a uvědomit si, že i ve Vašem případě je pes jen přesným zrcadlem svého člověka. Dejte do života klid, pohodu, zbavte se nervozity a uvidíte, že se vše srovná.

 

(20.10.2019)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,hledala jsem ve Vaší poradně odpověď na naše problémy s pejskem, ale ono je to více věcí zkusím stručně popsat situaci a prosím Vás o radu. Čtyřletý pes malého špice - majitelka moje mamka 80 let, pejsek je čistokrevný s PP, brali jsme si jej od majitele až ve čtyřech měsících a už u majitele s projevovala jeho divoká povaha, to nás asi mělo varovat..
- pořád je strašně divoký, skáče a je to takový tajtrlík hrozně všechny vítá, ale když ho přivolám většinou se pomočí, jako by se bál, to dělá od štěněte...
- doma kde jsou v domácnosti ještě kočky, močí na nábytek a na zdi, to se v poslední době výrazně zhoršilo, dřív jen někomu pomočil boty, třeba návštěvě
- vyjíždí proti příteli mamky někdy i proti mamce pokud jej chce například odehnat z pohovky
- máme malá vnoučata a v létě na zahradě pokud je křik a soustředí se kolem mamky taky na ně cení zuby a vyjíždí, přijde mi že si ji chce chránit

Na jedné straně mi připadá, že on je vůdce smečky a na druhou stranu že se bojí. Mamka si neví rady, koberec je v hrozném stavu, pořád všechno pomočené, jsou v rodinném domku a pes je doma venčí se na zahradě. Myslíte že pomůže nebo alespoň částečně sníží tyto projevy a chování kastrace, která nám byla doporučena?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, kastrace je i v tomto případě nesmysl a současný stav by naopak ještě zhoršila (dohledejte si prosím moje články na toto téma zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, pochopíte). Není chyba pejska, že se narodil a (zatím) žije jako plnohodnotný jedinec, jednoznačná chyba je v nezvládnutí jeho výchovy majitelkou, respektive že jste vy všichni nechali dojít problém až tak daleko. "Divoká povaha" je v tomto případě jen kombinace temperamentu a vrozené dominance plemene, což bohužel nemohlo v dané konstelaci skončit jinak než narůstajícím stresem psa a z toho plynoucími vzorci chování.

Znovu pro jistotu důrazně zopakuji, že na základě těchto skutečností by i v tomto případě byla kastrace přímou cestou do pekel!

Dobrá zpráva nicméně je, že Vám mohu pomoci dát věci do pořádku, stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se. Nemusí u toho nutně být Vaše maminka, potřebuji jen mít možnost pracovat s jejím pejskem plus samozřejmě mít u toho i člověka (Vás?), kterého naučím vše potřebné. Pokud tedy opravdu stojíte o pomoc a neuděláte do té doby hloupost (kastrace), velmi rád Vám, Vaší mamce i pejskovi pomůžu.

 

(20.10.2019)
Plemeno: 2x tibetský španěl
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme 2 tibetské španěly, oba psy. Věk 3 a 5 let, mají stejné rodiče ( vrhy po 2 letech). Psi jsou doma, ne venku. Vždy jsme upřednostňovali staršího psa – první dostává jídlo, první odměna, první ven ze dveří…Cca před 1,5 rokem se začali prát, docela drsně (natržené ucho, škráblé oko, kousance po těle, tekla krev). Spouštěčem byly asi silvestrovské petardy. Rvačky trvaly cca 2 týdny, pak se vše vyřešilo naším odjezdem na týden pryč, kdy psi zůstali doma s dozorem. Další rvačky cca po ¾ roce zase pár dní a opět nyní. Nyní jsou rvačky hlavně večer nebo v noci, kdy psi leží a nemají nějakou činnost. Mladší leží většinou v naší blízkosti (starší je takový samorost, není takový mazel jako mladší pes),a když se byť jen blízko objeví starší pes, tak ho mladší napadne. Musíme je od sebe odtrhávat, nepomáhá nic jiného. Máme strach je nechat prát se. Za 5 minut se pak milují. Občas i mezi těmito obdobími se také poperou, ale je to jen chvilka, vždy vyhraje starší pes a pak je na týdny klid. Veterinář nám nabízel kastraci, ale té bychom se chtěli vyhnout. Děkuji moc za radu. Byla bych i ráda za osobní konzultaci, jsme z Mladé Boleslavi. Ještě jednou děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Váš mladší pejsek dospěl do věku, kdy si srovnává svoji pozici vůči staršímu - je to přirozená fáze v psím  životě. Bohužel tu chybí reálně fungující "hlava smečky" v podobě člověka a vše tak probíhá jen mezi nimi, což je samozřejmě zcela špatně.

K nesmyslným kastracím (což je i tento případ) jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal už tuny textu, najděte si prosím související články a věřím, že i Vy pochopíte, proč je to zásadně špatné a nesmyslné "řešení problému" - ve skutečnosti pouze doživotní zmrzačení zdravých psích jedinců bez sebemenšího pozitivníhjo přínosu, zato s mnoha důsledky negativními.

Osobní konzultaci bych Vám navrhl i já sám, pokud chcete svým pejskům i sobě pomoci, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a potřebné náležitosti, rád Vám pomůžu.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec velkých plemen
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ještě ne
Dotaz: Dobrý den, včera jsme si z dočasné péče přivezli fenku zachráněnou z Bosny. Byla odchycena na ulici někde i s maminkou a sourozenci. Je to veliký bojínek. Za mnou přijde pro pohlazení, noc proběhla také v pořádku, na kotě, které máme také reaguje velmi hezky. Problém nastal, když jsme šli na zahradu. Začne se mě bát, domů se bojí, ven se bojí, o vodítku ani nemluvím-myslím si, že při odchytu to vypadalo děsně a vodítka se bojí. Obojek nosí v pohodě, ale jakmile dám vodítko - kokýnko-jdeme-tak se fenka zasekne, div se nezačne vzpírat. V plánu tedy mám postupně vždy připonout vodítko, pochválit, a vodítko hodit na zem, nebo odepnout? Jak tohle mám nacvičit? Jak jí naučit, že se s vodítkem jde ven, že je to prča? Nechci, aby to byl stres pro ní. A ráda bych s ní šla na procházku, a to vzhledem k tomu, že absolutně nic neumí bez vodítka fakt nemohu. Dále-jak mám postupovat při učení "ke mně" u takového bojavého psa? :) Děláme doma i na zahradě, když to klapne- zvesela a lákavě na ní zavolám a přidřepnu si-přijde a dostane pochvalu. Je to správný postup? Protože když se zvednu s podřepu, má tendenci uskakovat-asi jí někdo bil, protože to fakt není radostné uskočení, dovádění. Chápu, že ji tu mám jen jeden den, předtím jsme byli několikrát na návštěvě, aby nás znala, je šikulka. Jen bych chěla vědět, který postup zvolit :)
Dále- strašně se bojí přítele-vyšší pán s hlubším hlasem-jak má postupovat on, resp. oba, aby si získal její důvěru? Moc děkuji za odpověď, moc nám to pomůže...potřebujeme jen poradit, neboť to není to klasické bláznivé štěněcí třeštiprdlo. Ráda bych z ní měla stoprocentní oporu časem. S výcvikem zkušenosti mám, ale teď mi trochu došly nápady. Děkuji ještě jednou.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám poradit jediný smysluplný a efektivní postup, tak jako vždy v podobných případech - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete... Tady opravdu nemá smysl radit na dálku, je zapotřebí s fenkou pracovat kontaktně, nejde o výcvik, ale o správnou komunikaci a celkový přístup. Rád Vám pomůžu, pokud sami budete chtít.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2-3 roky
Kastrace:
ano, už v útulku
Dotaz: Dobry vecer.Velmi by som vas chcela poprosit o radu.oslovila som viacerych vycvikaroc,cvicitelov ale bez uspechu...pred 4mesiacmi nam uhynula nasa 16rocna fenka,mali sme ju tiez z utulku od steniatka.Teraz sme sa rozhodli ze si zadovazime noveho psika a zamilovali sme si jedneho krizenca z miestneho utulku.Mali sme ho na par dni aj doma.Je velmi inteligentny,ucenlivy ale k tomu aby sme si ho vzali potrebujem vyriesit a teda aj poraditv jednej veci ako postupovat-problem je v tom ze mame doma 13rocneho kocura,ten vyrastal od mala s nasou fenkou takze je na psikov zvyknuty,lenze nasmu novemu psovi sa kocur nepaci.je to totiz krizenec s nejakym terierom a v utulku mi povedali ze po mackach ide ako divy.skusala som ich zoznamit,ale reakcia psa bola taka ze sa na kocura stale dival usi a chvost v strehu a cely zmeravel akoby bol v tranze,potom zacne skucat alebo stekat a ked povolim voditko tak ma strasne taha k macke,vob  ec nevie  m ako postupovat aby si neublizili.problem je v tom ze ten pes ked je v tomto stave tak ma akoby vobec nevnima.prosim vas o nejake cenne rady aspon takto na dialku aby som vedela ako dalej,velmi by sme toho psika chceli naucit na nasho kocura len neviem ci sa to podari.Dakujem za vas cas.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, právě v těchto případech nejsou "rady na dálku" správná volba - problém primárně není Váš kocour, ale zvládnutí obecné geneticky podmíněné lovecké vášně Vašeho křížence. Samozřejmě, pokud je v něm kus teriéra, je jeho lovecký instinkt velmi silný a kočka je pro něj zajímavý objekt. Provedená kastrace navíc vše ještě zkomplikovala.

Časem se "domácí zvířátka" spolu vždy domluví, nebezpečí je ovšem v tom, že to někdy může trvat dlouho a do té doby může buď Váš pejsek zakousnout kocoura nebo kocour šikovně mávne tlapkou a pejsek přijde o oko. Takže první zásada přežití zúčastněných - kocour musí mít vždy k dispozici únikovou cestu, pokud se bude cítit (nebo reálně bude) zahnaný do kouta, nedopadne to s nejvyšší pravděpodobností vůbec dobře.

Věc druhá a zcela zásadní (a proto jsem už na začátku psal, že dálkové rady nejsou v podobných případech to pravé ořechové) je, že do podobné situace se dostanete vždy, když se Váš pejsek nastaví do loveckého režimu - kočka venku, zajíc v lese atd. Proto musíte mít dokonale zvládnutou hierarchickou komunikaci, kdy jste schopná být silnější než lovecký podnět. Předesílám, že se jedná o záležitost hierarchické komunikace, nikoli výcviku - proto Vám také výcvikáři a cvičitelé v tomto ohledu neumějí a nemohou pomoci. Doporučuji si trochu prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základní problematiky a pojmů.

Zdroj problému je tedy jasný a Váš kocour je jenom jedním (a rozhodně ne posledním) z něj plynoucím důsledkem. Pokud použijete jakýkoli "naučený povel", nebude Vám nikdy skutečně fungovat, protože vrozené genetické instinkty jsou tu jednoduše silnější. Jedinou fungující cestou je hierarchická komunikace.

Protože však skutečně nemá smysl Vás dirigovat na dálku (potřebné principy jendoduše nelze učit na dálku, podobně jako se nemůžete naučit řídit auto dálkovým kurzem, navíc vždy potřebuji zapracovat přímo na pejskovi), dám i Vám šanci využít mé osobní pomoci. Vzdálenost je jen relativní a velký počet mých klientů ze Slovenska to už ví, takže pokud chcete opravdu dát věci do pořádku (a mít je tak po celý zbytek společného života se svým pejskem a kocourem), ozvěte se mi prosím telefonicky a probereme vše potřebné. Rád Vám pomůžu.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 5-6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, muj pes adoptovany pred 4 lety z utulku - krizenec jezevcika, cca 5-6 let, nekastrovany, nezvlada byt sam doma. Steka, knuci, vyje... A to klidne x hodin v kuse. Uz nevim co s tim. Sousedi uz jsou nastvany. Zkousela sem protistekaci obojek, feromonovy obojek na zklidneni, unavit ho, hodne hracek, i cmuchacich decek, i mu za to vynadat, proste vse co mi kdy kdo poradil. Ale dokud proste neprijdu domu tak neprestane.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to zde už mnohokrát - zdrojem takového chování v tomto věku je vždy stres pejska a je zapotřebí odstranit jeho příčinu, žádné obojky, hračky, čmuchací dečky a podobné hlouposti mu nepomůžou. Příčinu stresu ovšem "na dálku" samozřejmě určit nemohu, pokud se ale se mnou domluvíte a s pejskem za mnou přijedete, pak Vám pomoci mohu. Navíc nemám informace, zda jste při jeho adopci udělala potřebné postupy navyknutí na samotu (stejné jako u malého štěněte, také jsem je tu již mnohokrát vysvětloval) - pokud ne, pak samozřejmě už zde vznikl problém (o to větší, pokud do té doby Váš pejsek byl tzv. venkovní, opět tuto informaci od Vás nemám), který se postupem času prohluboval.

Jak jsem už napsal - pokud za mnou s pejskem přijedete, pomůžu Vám, na dálku podobné případy skutečně řešit nelze, je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a jeho majitelem.

 

(13.10.2019)
Plemeno: vipet
Pohlaví: fena
Stáří:8 měsíců
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den mane fenku vipera bude ji ted 8 mes a uz od malicka je dost hystericka.posledni dobou začala dělat nadchvaly destruktivni chování znicila koberce,dvere listy k.podlaze atd co zacsla dělat ted je to,ze pokud odejdeme z domu jen na chvili treba hidinu tak se vycura a vykadi do sedačky uz to udelala nekolikrat a v jeden.den.i 2x po sobě.doma je s dalším psem a uz si nevime rady proč to dělá mame to resit s veterinářem aby nam dal nějaké kaoky na uklidnění nebo jak postupovat dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Opět se jedná o vzorce chování vyplývající ze stresu fenky (rozhodně se nejedná o žádné naschvály!) a pokud neeliminujete zdroj (příčinu, ne následky) tohoto stresu, nemůže se ani nic změnit k lepšímu. "Kapky na uklidnění" jsou nesmysl.

Stejně jako ve všech těchto případech (viz Poradna) Vám ale mohu pomoci pouze tehdy, pokud za mnou s fenečkou přijedete - je třeba zapracovat na fence a i Vám vysvětlit vše potřebné, což na dálku skutečně nelze. Pokud se rozhodnete, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme termín a podrobnosti.

 

(6.10.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 16 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Je to par dni co nas opustil nas 16 rocny labrador. Citim neskutocny smutok, bolest a uzkost. Ako dni idu chyba mi viac a viac...ak to nie je prilis osobna otazka, ako ste to zvladli Vy po strate svojich priatelov? Asi je to tou bolestou, ale stale rozmyslam nad tym kam jeho dusa odisla...vymyslel si posmrtny zivot len clovek aby mal nadej, ze sa este predsa len stretneme? Naivna predstava a predsa pomaha zmiernit bolest... Uvazujem aj o novom psikovi. Nic uz nenahradi Alexka, ale ked nemam psa akoby som bola neuplna. Mozno by som aj zobrala steniatko z utulku. Chcem sa spytat...aby mi ho dali podpisem adopcnu zmluvu, ale nemam v plane ho dat nikdy kastrovat. Ako to utulok riesi...to akoze skontroluju, ci bol zakrok vykonany a ak nie pridu mi nasilim odobrat psa? Dakujem Vam za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, je mi moc líto, že Vám odešel Váš pejsek… ale 16 let je na labradora v dnešní době velmi úctyhodný věk, klobouk dolů…

K Vaší otázce - každý zvládá odchod svého pejska jinak a za sebe vždy říkám, že člověk na to nikdy nemůže být dostatečně připravený. Je to bolestivé a navždy zanechá v duši nezhojitelný šrám. Posmrtný život? Ano, kamsi odchází duše všech živých bytostí - a pokud mám opět mluvit jen sám za sebe, pak věřím tomu, že moji pejsci a já se se opět jednou společně shledáme… a chci jít tam, kde jsou oni…

A ano, existuje jeden jediný lék pro nás, kdo máme ke svým čtyřnohým parťákům skutečný vztah…

A pokud si vyberete štěně z útulku, tak až na vzácné výjimky (u nás v ČR i na Slovensku) Vám budou buď nutit již kastrovaného jedince nebo budete muset (jinak Vám ho nedají) podepsat vyděračskou a z hlediska zákona naprosto neplatnou podmínku kastrace do určité doby. Spolu s výhrůžkou, že pokud tak neučiníte, pejska/fenku Vám opět odeberou…

Už jsem o tom psal mnohokrát (a najdete moje texty k této problematice v rubrice "Člověk a pes") - vzhledem ke znění Zákona na ochranu zvířat proti týrání je tato podmínka protizákonná a tudíž neplatná a můžete ji s klidem ignorovat, navíc jejím splněním byste se sama stala pachatelkou trestného činu týrání (pro bližší podrobnosti opět odkazuji na již zmíněné texty).  Některé útulky to nechají být, jiné Vám mohou zaslat nějakou tu výhružnou zprávu, ale pokud k tomu dojde, zachovejte klid - případy, ke kterým jsem se dostal, vždy a zcela očekávatelně skončily pouze na této úrovni, žadné odebírání se nekonalo a konat ani nesmí.

Nebojte se a pokud to tak cítíte, nezůstaňte sama bez nového psího kamaráda…

 

(29.9.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme krásné velmi veselé a aktivní štěně. Má rád všechno živé, lidi, zvířata a náramně rád to dává najevo (bez ohledu na to jestli protistrana souhlasí) a tak socializujeme, vychováváme a vše vcelku zvládáme. Máme dům se zahradou. Pejsek je s námi tam, kde jsme my, pokud jsme doma. V noci a když jsme v práci je venku na zahradě. Noci zvládá úplně v pohodě - cca do 4/5 měsíců byl doma na chodbě, ale nevydrží spát tak dlouho a jak se vyspal, začal ničit vše na co přišel (vyjma hraček a věcí dovolených). V místnosti kde spím ho nezvládnu, každé zavrtění mě probudí a dopadá to tak, že se z ložnice stěhuju já (zkoušeli jsme to když byl malinkatý). Kromě toho je v domě hodně teplo. Po překousání drátů od světel (ve zdi) jsme ho začali dávat na noc ven vždy až těsně před spaním, když se všude zhasne, ráno hned s probuzením jde za náma domů. Nikdy zjevně neprotestoval a nikdy nic neprovedl, zjevně mu v létě byla nízká teplota venku i příjemnější.
Problém nastává přes den, kdy devastuje zahradu. Máme kamery, tak se na to můžeme vždy podívat a scénář je stejný. Ať mu nachystám kolik zábavy chci vždy nastane během dne okamžik, kdy se vyspí, jen tak se prochází (nudou neví co by) a tu se vrhne na strom a úplně ho zničí, tu vyhrabe a na kousky rozcupuje keř, tu zničí zahradní nábytek, rozkousal i trafo. Maximálně hodina, kdy se trochu vybije a jde zas chrnět. Když jsme doma, chodíme ven, hrajeme si, vymýšlím různý hlavolamy, aby se unavil, po většinu doby když jsme s ním doma prostě jen spí. Ať mu na den, kdy je venku sám nachystám cokoliv na zabavení, jakmile se vyspí, začne ničit. Zabezpečeno (kabely, trafa apod.) už máme snad vše, ale vždycky nás dokáže překvapit.
Chápu, že se mu nelíbí, že je sám. Chápu, že je to energický pes a potřebuje se vybít, ale potřebuju s tím něco udělat a do práce chodit musíme. Když se vzbudí a chce si hrát, přinese mi většinou botu nebo hračku jako signál chci si hrát. Když nemá odezvu, jde zas odpočívat. Překládám si to tedy tak, že když tam nejsem, najde si venku jinou zábavu. Varianty, které máme je naučit ho na kotec, ve kterém by byl když nejsme doma (což se mi nelíbí, ale přítel už jinou variantu pomalu nevidí), elektrický obojek (opět nechci - vyjma jiného, zachrání pár záhonů, ale stejně nespasí vše). Přivázat ho na dlouhou stopovačku, aby nemohl všude? Nechávat ho doma v nějaké kleci? Nechávat ho doma jen tak na volno je nereálné, už toho dost zničil a bála bych se toho, co tu po celém dni v práci najdu. Smířit se s tm, že to tu zdevastuje a třeba ve dvou letech ho to přejde a nedělat nic? Z jeho reakcí mi přijde že chápe, že to co dělá se mi nelíbí, že se zlobím, když najdu vyrvaný keř na terase. Možná se snaží upoutat pozornost, ale z toho co vidím na kamerách je to prostě jen chvilkový záblesk energie a nudy. Poradíte prosím?

Odpověď: Dobrý den:) Máte labradora v počáteční fázi psí puberty a teprve se rozjíždí - bohužel všechny jeho současné (devastační) vzorce chování jsou přirozený důsledek toho, že některé pro něj zásadní (psychické) záležitosti z Vaší strany nefungují. Důsledek, nikoli problém samotný. Proto je dnes situace taková, jaká je a pokud už Vás napadají takové nesmysly jako kotec nebo elektrický obojek (nechcete, ale už jste o tom mluvili), pak to začíná být pro Vašeho pejska nebezpečné. Na Vaše téma najdete mimochodem už také řadu mých odpovědí v této Poradně.

Už mám za ty dlouhé roky velice spolehlivě ověřeno, že pomoc v podobném případě musí být vždy osobní (kontaktní), nikoli prostřednictvím "instrukcí na dálku" - a tady je zapotřebí více věcí vysvětlit a zapracovat na nich, především však na vás lidech (nic osobního, taková je realita). Opravdu by tak pro Vás i malého bylo nejrozumnější, pokud byste se mi ozvala telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete, rád Vám pomůžu...

 

(22.9.2019)
Plemeno: pomeranian
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 11 týdenní štěně pomeraniana a je naprostá popelnice. Co uvidí, to hned chce sežrat. Dříve jsme mu to normálně vyndali z tlamicky ale v poslední době začal vrčet a kousat. Dnes to dopadlo tak, že mě i přítele kousnul agresivně do krve. Největším problémem je, že nereaguje v tomto případě na nesmíš nebo fuj a jelikož bydlíme v Praze, tak požíralání zbytků jídla opravdu není bezpečné. Často také chytá z ničeho nic záchvaty, kdy pobíhá jako šílený a kouše do nohou a vrčí. Snažíme se s ním pracovat každý den, cvičíme různé povely, které hned chápe ale na nesmíš reaguje štěkáním a pokusy dělat to dál. Je hrozně dominantní ale nepřijde mi, že by naší autoritu nechápal. Už nevíme co s ním. Budu vděčná za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ještě ani ne tříměsíční štěně jakéhokoli plemene, pomeraniany nevyjímaje, musíte vychovávat a vést, nikoli po něm vyžadovat povelovou poslušnost. Uvědomte si, že jeho psychika v tomto věku je na úrovni lidského batolete a stejně jako batole "ochutnává" svět. A protože to opravdu není vždy bezpečné, je třeba mu to vysvětlit "po psím", nikoli lidskými slovy - protože je to pes, ne ďítě. To bohužel neděláte (neumíte), proto vám nerozumí a to jediné, co teď získáváte, je do budoucna stresovaný a neurotický psí jedinec. A protože je bohužel špatný celý váš dosavadní přístup, je štěně přesně takové, jak je popisujete - je to naprosto logický a předvídatelný důsledek, nejste v tomto zdaleka jediní.

Vzhledem ke skutečnosti, že ve svém dotazu píšete o agresivitě a "hrozné dominanci" (což je u tak malého štěněte samozřejmě nesmysl, jen to tak navenek vypadá, ale příčiny jsou zcela jiné), bylo by nejlepší, kdybyste se se mnou domluvili, s pejskem za mnou přijeli a praktickou formou se naučili, co je potřeba. Nic ve zlém, ale nezvládat jedenáctitýdenní štěně trpasličího plemene pomeranian je opravdu jasný indikátor toho, že by si jeho majitel měl nechat urychleně poradit dříve, než bude (pro štěně) pozdě. A jelikož toto jsou přesně věci, které nelze naučit "na dálku", dávám teď i Vám možnost využít mé praktické pomoci.

Bylo by v daném případě velmi rozumné do toho jít a v tom případě mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné. Mimo to doporučuji i prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací k výchově a pochopení psychiky psího druhu plus v Poradně odpovědi přímo na Váš dotaz.

 

(1.9.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, dotazy posílám přes email, neboť nemám nainstalovaného mailového klienta. Obracím se na Vás s několika dotazy. Máme fenu staforda, bez pp, 3,5 roků, bez kastrace. Bohužel její výchovu původní majitel dosti zanedbal, poslouchá spíše, jak se jí zachce. Po nikom nikdy nevyjela, ovšem pustit ji někdy venku bez vodítka je strach, na rozkazy někdy vůbec nereaguje. V budoucnu plánujeme rodinu, ovšem bydlíme v bytě a představa takového psa v malých prostorech společně s miminkem, muž v práci, mi moc nejde dokupy. Měla bych o dítě asi velký strach. Zajímal by mě Váš názor. Dá se ještě pes v tomto věku vycvičit, aby poslouchal na slovo? Myslíte si, že malé dítě k takovému psovi, je velký risk? Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - žádný pes nebude nikdy "poslouchat na slovo". Psi jsou živé bytosti, reagující podle vlastních vzorců chování, nikoli naprogramovaní roboti. Základ bezproblémového vztahu mezi nimi a člověkem musí být vždy postaven na správné hierarchické vazbě a komunikaci, ne na nějakých rozkazech.

O soužití rodiny s dětmi a pejskem jsem napsal a uveřejnil další článek docela nedávno (Hierarchie dítěte a psa - velký problém některých lidí), vřele doporučuji k přečtení. Spousta lidí má malé dítě a psa a žijí v naprosté pohodě i na malém společném prostoru. Předpokládá to ovšem pár zásadních věcí - mít zvládnutou výše zmíněnou smečkovou hierarchii a komunikaci, nemít ze svého pejska primární strach a především se naučit předvídat situace a vnímat je i psíma očima. A také najednou nezačít vidět svého psího parťáka jako přítěž nebo překážku jen proto, že do lidskopsí smečky přibylo dítě...

Není skutečně problém žít na jednom prostoru s pejskem i malým dítětem. Je však třeba na to být připravený a než k tomu dojde, mít jednoznačně ujasněný vztah se svým psem. To ale opravdu není o rozkazech, ale o citovém a hierarchickém vztahu. Máte navíc velké štěstí, že Vaše fenka není vykastrovaná, zůstaly v ní tedy stále samičí instinkty.

Rozhodnutí je jen na Vás - jak jsem napsal, spoléhat na "poslouchání na slovo" je naprostý nesmysl. Můžete se spolehnout na smečkovou vazbu, která je pro každého psa primární a přirozená - samozřejmě za předpokladu, že funguje a neuděláte zásadní chybu. Máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mimo odkazovaný článek spoustu textu k výchově, smečce, hierarchii i lidskopsí komunikaci, doporučuji prostudovat. Nepíšete, jak dlouho fenku vlastně máte, ale zkuste zvážít s ní osobní návštěvu u mne, ať se vyhnete zásadním chybám - navíc Vám pak budu schopen toho o fenečce říci daleko víc.

 

(25.8.2019)
Plemeno: tibetská doga
Pohlaví: pes
Stáří: - - - - -
Kastrace:
- - - - -
Dotaz: Dobrý den, prosim Vas o radu, v breznu/dubnu si bereme stene tibetske dogy. Zijeme v dome se zahradou,cca 1000m2. Chtela bych, aby pes byl celorocne venku, samozrejme s pristupem do domu, ale hlavne venku. Dilema :nevim, zda kdyz privezu stene, tak jestli ma prvni noc stravit hned venku, nebo ho mit 2-3 dny doma a pak ho zvykat ven. Precetla jsem spoustu clanku, nekdo pise ze je to pro stene hrozne ho hned vyhodit na noc ven, nekdo ze si proste musi zvyknout. Pres den s nim samozrejme budu (budu mit cca 14 dni dovolenou) , budu ho i zvykat na to ze budeme v praci a na zahrade, kdyz budeme v praci, bude stejne sam. Jen ho nechci nejak extremne vystresovat hned prvni den.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to nejen zde v Poradně už nesčetněkrát - malé štěně nepatří do kotce, nepatří na zahradu, nepatří do chodby, zkrátka nepatří do naprosto žadné prostorově-sociální izolace. Štěně (ano, i štěně tibetské dogy) životně nutně potřebuje být se svým člověkem a to zdaleka ne jen první nebo 2-3 noci. Potřebuje jeho fyzickou blízkost (štěňata u chovatele také nejsou rozmístěna zvlášť v nějakých krabicích, ale spí spolu a je s nimi i jejich psí máma), je to základní potřeba nejen fyzická, ale hlavně psychická - potřebuje si svého člověka načíst, poznat ho, vnímat jeho fyzickou blízkost a psychickou podporu. Právě zde se začíná vytvářet i zásadní předpoklad navázání vztahu do celého společného života, což u psů typu (nejen) tibetská doga je jedna z nejdůležitějších věcí vůbec.

Tibetská doga je stejně sociální jako ostatní psí plemena a (budoucí) majitel by podobné dilema vůbec neměl mít, pokud si psa pořizuje jako parťáka a živou bytost, nikoli jako věc nebo jako pouhého "hlídače majetku". V tom druhém případě je záhodno svůj záměr pořízení psího parťáka přehodnotit - pokud je člověk schopen strčit štěně rovnou ven do kotce (a na "vyřešení dilematu" v takovém případě není potřeba hledat na internetu, to by měl člověku dát jeho vlastní cit a intuice), pak by si psa neměl pořizovat vůbec. Neřešíme otázku, zda dát nové auto rovnou do garáže nebo je nechat pár dnů zaparkované venku, bavíme se o živé bytosti - psí bytosti. Nejde o případ "nojo, každý holt říká něco jiného a ta bílá koule může být klidně i černá krychle" - v tomto případě objektivně existuje jen jeden správný přístup. Přístup bez dilematu a přirozený pro každého, kdo je psího daru hodný.

Velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, hodně věcí o psím životě, psychice a vzájemném lidskopsím soužití pochopíte - ještě na to máte čas...

 

(25.8.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,pane Falko,obracím se na vás o radu.Mám 5 měsíční fenku labradora ,když ji ráno pouštím vyvenčit tak po mně skáče,tahá mě za šaty a za ruce(mám už je samou modřinu).Teď se ještě přidal problém,že když si sní hraju a taháme se o hračky tak začne vrčet a jednou se stalo i to,že kolem mě začala běhat dokola a snažila se zautočit.Řešila jsem to tak,že jsem stála jak socha a nevšímala si ji a ona se hned uklidnila.Vím,že je chyba ve mně,ale nevím jak  to řešit aby se to nestávalo.Asi nejsem dost dominantní.

Odpověď: Dobrý den:) Jsou věci, které je potřeba se naučit jedině prakticky, nefunguje to "na dálku". Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete. Pomůžu Vám a naučím Vás i fenku vše potřebné.

 

(25.8.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň máme psika, kt. sa velmi boji ludi. Keď má pri sebe ineho psa tak je smelý.Len co aa k nemu peiblizime tak sa ide schovat a niekedy sa aj pomočí.Veterinar Mu dal nieco na odčervenie a vo vykaloch mal velke ploske chrobaky. Doktor poznamenal ze je to pasovnica a tazko sa jej zbavit.Pred dvoma dnami mu dal doktor mast proti stresu ale zatial je stale velmi plachy az vystresovaný.Doktor radil,aby sme ho utratili,ale to urcite neurobime.Prisim o radu ako psika zbavit stresu.

Odpověď: Dobrý den:) Asi tuším, z jakých podmínek svoje štěně máte a hodně věcí je velmi špatně. Evidentní problém imprintingu (navázání psa na lidský druh), masivní začervení a veterináŕ, od kterého bych se štěnětem utíkal, co by mi nohy stačily. Už zmínka o "masti proti stresu" je dostatečným varováním, neschopnost štěně odčervit dalším a rada štěně utratit je alarmující...

Pokud Vám na Vašem štěněti opravdu zaleží, udělejte prosím dvě věci. Zaprvé - najděte si skutečného veterináře místo stávajícího šarlatána, pokud je to jen trochu možné. A zadruhé - domluvte se se mnou a se štěnětem za mnou přijeďte, dám Vám ho do pořádku, dokud není pozdě. Inspiraci a motivaci najdete například zde, zdravá psychika štěněte a pohodové budoucí spolužití opravdu stojí za absolvování i delší cesty...

 

(18.8.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: - - - - -
Kastrace:
- - - - -
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Nejsem majitelem psa, ale žiji na ulici, kde bydlí i majitel problematické feny křížence Bernského salašnického psa, fena je ovšem vyšší než Bernský salašnický, exteriérově připomíná spíše bojové plemeno. Za ulicí na které bydlím se nachází louky a les. Majitel zde fenu pravidelně venčí bez vodítka, fenu nezvládá. Fena naprosto neposlouchá na přivolání. Někdy mu z louky uteče k domu. Problém je při setkání s tímto psem, fena okamžitě přiběhne, jde přikrčená se staženým ocasem s vyceněnými zuby a silně vrčí. Většinou se snaží držet těsně za zády člověka, někdy jde vedle nohy, ale spíše opět trochu za nohou. Majitel většinou pokud je v dohledu reaguje tím že se snaží fenu přivolat, ovšem ta absolutně nereaguje. Toto chování psa majitel většinou odbyde slovy, nebojte se, ona nic neudělá. No dosud!! se nic nestalo. A nebojte se? Pes je odhadem o necelých dvacet kilo lehčí než já a nebojte se? Můj dotaz tedy zní, pokud zachovám klid, nebudu si feny všímat, nezrychlím krok, prostě půjdu stejným tempem mohu se spolehnout, že opravdu nezaútočí? Mám obavy, také aby nereagovala na hole Nordic walking. Jak se chovat pokud fena přiběhne, když běžíte? Přerušit běh, jít pomalým krokem, dokud sama neodběhne? Velice děkuji

Odpověď: Dobrý den:) Spolehnout se, že na Vás fenka nezaútočí (nekousne), samozřejmě nemůžete - pokud vyhodnotí Vaše chování, reakci nebo emočnío rozpoložení jako negativní či ohrožující, pak je pravděpodobnost ataku celkem vysoká. Záleží na mnoha faktorech, ale na "spolehnutí se" v takovém případě skutečně věřit nemůžete.

Nejsilnějšími spouštěči potenciálního útoku bude Váš strach, nervozita nebo agresivní chování. Hodně psů také nemá rádo lidi s holemi. Pokud zůstanete v klidu stát, nebudete mávat holemi, nebudete fenku fixovat očním kontaktem a zachováte vnitřní klid, pak máte vyšší pravděpodobnost, že se fenka nenechá vyprovokovat, ale o jistotu v žádném připadě nejde - pokud by Vás i takto štípla nebo kousla, nebylo by to nijak překvapující. Pes navíc velmi dobře vycítí i jen náznak strachu nebo nejistoty a jakkoli i krátká podobná negativní emoce se pak stane spouštěčem agrese. Pokud mohu věřit Vašemu popisu a fenka se vrčí se staženým ocasem, pak je její motivací její vlastní silná nejistota a v takovém případě je vždy následné psí chování hůře odhadnutelné - buď dojde k ústupu nebo agresi ze strachu.

V každém případě teď ale řešíme problém někoho zcela jiného, a to majitele fenky. V tomto konkrétním případě, kdy se fenka chová popsaným způsobem, je chyba naprosto jednoznačně na jeho straně. Pokud jeho fenka není ovladatelná na dálku, je zapotřebí ji mít na vodítku, jinak je jen otázka času, kdy se něco stane. "Nebojte se, on/ona nic neudělá!" je jedna z nejčastějších posledních vět bezprostředně před tím, než on/ona něco udělá a nikdy se jí nesmí věřit...

Pokuste se domluvit s majitelem fenky, to je to nejrozumnější, pokud by se to podařilo. Osobně jako majitel velkého psa teď zcela natvrdo říkám, že pokud člověk sám neohrožuje psa nebo jeho majitele, pak ani pes nesmí ohrozit nebo omezit jeho. Máte tedy plné právo požadovat, aby dotyčná fenka vykazující zřetelné agresivní vzorce chování neohrožovala ani neomezovala Vás. Pokud by se na Vás jen přišla podívat a Vám to nevadilo, pak by to byla úplně jiná situace, ale tady by to jednoho dne opravdu nemuselo skončit dobře. Dejte s pánem vážnější řeč a já budu doufat, že dostane rozum a přestane nám ostatním dělat ostudu. Držím palce.

 

(18.8.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce 
Kastrace:
ne-
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, co dělat s naší fenkou Miou když ráno škrábe a steka na dveře do ložnice. Od doby co ji máme doma, je zvyklá být doma občas sama. Nejdříve kousala zeď, vytrhavala lišty u podlahy nebo se vycurala ale teď už to zvládá dobře. Jen bohužel ráno je problém. Jakmile se probudí, začne knucet, štěkat a skrabat na dveře do ložnice. Když vstaneme, je už nacurano a nakakano všude možně. Když ji vyvencime, dáme granule, otevřeme do obýváku (jinak zůstává jen v předsíni) a jdeme si zase lehnout tak nepřestane a stejně se chce doatat za námi a probudit nás. Hraček má spoustu, i různých tyčinek a kostiček na kousání. Už nevím co s tím, přítel chodí na noční a při tomhle se nemůže v klidu vyspat. Proto moc prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den... Jak už jsem tu mnohokrát psal a vysvětloval - malé štěně životně nutně potřebuje mít fyzickou blízkost své smečky, kterou pro ně představuje jeho majitel/rodina. Žádné zavřené dveře. Když jste byla malá, také vás rodiče měli u sebe - vnímala jste jejich dech, jejích přítomnost, to vše vás uklidňovalo a mělo na vás pozitivní vliv.

Pes je sociální druh stejně jako člověk a má stejné potřeby. Čtyřměsíční štěně navíc ještě není schopno vůlí ovládat svěrače, stejně jako malé dítě. Stres z izolace, do které Miu posíláte, vše razantně zhoršuje - opravdu se nedivte tomu, že je zásadně špatně ji od sebe oddělovat zavřenými dveřmi. Zkuste pochopit, že být s vámi na jednom prostoru (ne vy v ložnici a ona za zavřenými dveřmi v předsíni nebo v obýváku) je pro ni přirozenost a základní sociální potřeba.

Nemáme pejsky proto, abychom je od sebe izolovali, máme je proto, aby žili s námi - ne vedle nás, ne za zavřenými dveřmi. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a změňte od základu svůj přístup, jinak bude vaše fenka chudák a vy se na ni budete pořád jen zlobit, protože nebudete ochotná respektovat skutečnost, že Mia má také svoje přirozené potřeby - nejen fyzické, ale i psychické. Pořízení pejska vždy znamená závažnou změnu v životě, člověk by na to měl být připravený a schopný/ochotný akceptovat, že se jedná o živou bytost, kterou opravdu nestačí jen nakrmit, vzít na procházku a čekat, že se bude sama od sebe od samého začátku chovat dokonale. Pejska je zapotřebí odmala vychovat, poskytnout mu potřebný pozitivní fyzický i psychický kontakt a podněty plus respektovat, že podobně jako člověk i pes prochází postupným fyzickým a psychickým vývojem. Hračky a tyčinky na kousání Mie nepomůžou, ona potřebuje vás, správný přístup a vzájemný kontakt. Vzpomeňte si, že když jste si Miu brala, také nebyla ona ani její sourozenci každý sám v nějaké krabici a jejich psí máma za dveřmi...

 

(11.8.2019)
Plemeno: beagle
Pohlaví:
pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (vykastrován v útulku)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu s naším pejskem. Nevím jestli je to častý dotaz, snažil jsem se přečíst co nejvíce Vámi zodpovězených dotazů avšak nikde jsem nenarazil na problém, který řešíme - minimálně né v takovém rozsahu.
Na začátek je důležité říct, že pejsek, kterého máme doma je zachráněnec z laboratorního prostředí, kde byl na aktivních pokusech. Bojujeme se strachem naprosto ze všeho, já i má přítelkyně jsme pejskaři a se strachem dokážeme "pracovat", avšak nikdy jsme se nesetkali s takovýmto případem. Pejsek se bojí naprosto všeho a všech, projevuje to naprostou apatii ke všemu a všem.
Pejsek strávil 3 roky v aktivních laboratorních testech, tudíž znal pouze klec a neuměl ani chodit, jelikož jej všude přenášeli. Teprve v útulku ve stáří 3 let se poprvé setkal s trávou, čmeláky, pachy a vším co tento náš svět ukrývá. Nyní jej máme cca 1 měsíc doma, avšak přes veškerou snahu nevidíme jakýkoliv pokrok.
Snažíme se na něj jít trochu jinak než na ostatní psy, které jsme měli. Snažíme se co nejvíce projevovat lásku a vše řešit naprosto v klidu, aktualně neřešíme ani tak problém bojácnosti venku, ale spíše apatii doma. Rádi by jsme aby se s námi pejsek cítil v pohodě, ovšem nyní to vypadá tak, že si sedne v koupelně na zem a zde sedí klidně celý den, nevydá zvuk, nepohne se. Reaguje pouze na to když vejdeme do koupelny, zvedne hlavu - nechá si nasadit kšíry a jde ven. V tomto vidíme poměrně pokrok, ze začátku byl boj nasadit kšíry.
Většinou se u této rasy problémy řeší skrze pamlsky a jídlo, avšak zde jsme také pohořeli. Pejsek naprosto odmítá jakékoliv pamlsky, nechce si je vzít - přičuchne a tím končí, někdy si jej vezme do pusy, avšak nečině jej má na jazyku a po 15 sec vyplivne.
Postupovali jsme tak že jsme se snažili pejska dostat co nejblíže k nám, tudíž jsme zamezili vstup do "snadné skrýše" v koupelně, pejsek si tudíž našel cestu pod postel, za gauč, nebo případně jen do kouta, prostě kamkoliv kam by se mohl schovat, skoulit se do klubíčka a dál přečkávat čas bez hnutí.
Venku jsme si všimli poměrně pokroku, když jdeme ven pozdě v noci ( myšleno 2-3 ráno ) kdy je venku naprostý klid, tak pejsek běhá, očichává, kroutí ocasem. Během těchto nočních procházek jsme jej naučili základní povely jako sedni a přivolání ( samozřejmě venčíme pouze za pomocí vodítka ) přivolání není 100% ale už se naučil že když si například sedneme na lavičku, tak sám příjde a sedne si k nám a čeká dokud znovu vyrazíme. Stačí aby projelo auto, zavál vítr nebo jakýkoliv zvuk, pejsek stáhne ocas pod zadek a okamžitě vidíme na jeho náladě změnu začne utíkat, kroutit se a všemožně "utéct". Tento stav je z 0 na 100 kdykoliv se objeví jakýkoliv zvuk. Snažíme se ho z tohoto probrat povelem, nebo dotekem, někdy to funguje ale někdy to je spíše kontraproduktivní a snaží se co nejvíce oddálit i od nás. Poté venčení vypadá tak že jdeme a on hledá jakoukoliv skrýš kam by si mohl zalést.
Nejvíce nás na tom děsí asi to, že opravdu nechce pamlsky, což je u rasy bígla dost divné, z ruky si nevezme vůbec nic. Pokud pamlsek ( piškot, maso ) dáme před pejska a vzdálíme se třeba na 1-2 metr, je vidět jak se na něj dívá a tečou mu sliny avšak i tak si ho nevezme, až když zajdeme za roh nebo do jiné místnosti, tak si pamlsek dá. Stejně tak i s jídlem, před námi si nikdy jídlo nedá, už jsme se i báli vyhladovění, potřebuje mít 100% klid a být osamotě aby se dostal k misce, do té doby pouze kouká a slintá.
Nevíme si úplně rady, na jednu stranu je to zlatíčko, ale je až moc hodný, což je naprostý paradox, protože lidé píšou s lumpárnami, které jejich pejsci tropí a my jsme se již dostali do stavu, že těmto lumpárnám tiše závidíme. Dle veterinářky, je pejsek zdraví a netrpí žádnou chorobou.
Rádi by jsme viděli jak se z našeho pejska stane sebevědomí pejsek, který bude prosit o pamlsky, a bude nám rovnocenným zvířetem do naší smečky. Moc Vás prosíme o radu jak s tímto postupovat, nepřijde nám jako rozumné nechávat pejska sedět v koutě, nebo naopak na"drsno" jej nutit být s námi v kontaktu, jelikož se samozřejmě snaží od nás držet co nejdál v momentě kdy jej "donutíme" aby s námi trávil čas.
Co nás děsí je to že pejsek takto sedí i když je sám doma, tam kde jej necháme ho také najdeme. Co je super tak pejsek dodržuje hygienu i když jej v podstatě nikdo nikdy neučil, vždycky vydrží s potřebou ven.
Příjde nám že je zvyklí na "vše" a "vše" si k němu může i člověk dovolit, neuhne hlavou, nezavrčí, nezmění ve tváři jakékoliv rysy, které by značili že projevil alespoň minimální zájem o cokoliv - Tohle by jsme rádi změnili, tak aby mohl prožít hezký život bez stresu ve kterém je neustále. Bojíme se aby odpověď nebyla, že jej máme prostě nechat být. - Tedy že se rozkouká.. třeba je měsíc opravdu málo času, v podstatě ještě před pár měsíci byl zavřen v kleci a jediný jeho pohyb byl, když jej někdo někam přenesl a znovu přinesl zpátky do klece.
Mockrát Vám děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, toto jsou opravdu strašné psí případy... ale stejně tak hrozné je, že útulek, kde mu měli pomoct, dokonal dílo zkázy tohoto psího chudáka kastrací, což jeho stav stresu a nejistoty razantně podpořilo. Člověk by nad tím brečel.

Nebojte, moje odpověď nikdy nezní "nechte to být" - naopak...

Umím Vám s pejskem pomoci. Je ale nutný zcela jiný přístup a potřebuji zapracovat přímo na jeho psychice, je tedy nezbytné za mnou společně na pár dní přijet - "na dálku" to opravdu nejde. Podobně "postižených" pejsků jsem tu měl už řadu a podařilo se mi jim vždy pomoci (namátkou koukněte třeba na tento případ). Samozřejmě velmi rád Vám a především Vašemu bíglíkovi pomůžu, chcete-li moji nabídku využít, zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(4.8.2019)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Mám půlroční fenku malého špice, se kterou mám neustálý problém s čůráním. Přijde mi jak chudá duchem, jdeme ven, okamžitě se vyčurá, vykaká, následně je odměněna, pochválena. Jenže přijde domu a to samé se opakuje i doma. Není schopna pochopit, že se venčí pouze venku. Mamka chová psy 50 let, ale toto ještě nikdy nezažila. Všichni psi už v pulroce vedeli kde se venčí. A hlavně často čůrá, neustále lítá, neustále pije a neustále čůrá. Když měla asi 3,5 mesice nechávala jsem ji brat moč na rozbor jestli není nějaká nachlazená, protože čůrá opravdu extrémně. Měla nějakou bakterii na kterou dostala antibiotika ale doktor říkal, že to by tenhle problém způsobovat nemělo. Nicméně je dobrala a je to pořád stejné. Koupili jsme už i plinu, ikdyz jsme proti ni, tu taky z vesela ignoruje, jednoduše nevíme co s ní. Kde může být problém? Byly doby kdy se napila a během deseti minut se doma vyčurala 7x. Začala jsem ji zvedat misku a davam ji si myslim přiměřeně, potom už to není tak strašné, a nečůrá neustále. Hlavně ona nemá ani čas se v klidu vyčůrat, je neskutečně temperamentní, čapne a u toho pochoduje, musí čichat, je dvě hodiny venku, vyvenci se 2x, přijde domu a vyvenci se ještě 3x. Nerozumím tomu. Dekuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, fenka opravdu "chudá duchem" není. Pokud je po zdravotní stránce v pořádku a zdrojem není psychický stres (což často bývá, už jsem o tom v Poradně mnohokrát psal), pak je příčinou pouze aktuální vývoj psychiky fenečky - psychické dospívání štěňat podobně jako u dětí není dáno tabulkami, ale individuálně. Někdo vyprazdňoVání zvládá dříve, někdo později a je třeba si také uvědomit, že teprve na půl roce získává psí organismus schopnost vůlí ovládat svěrače. Jinými slovy - chce to ještě chvíli být trpělivý, netlačit na pilu, zlikvidovat plínu (ta vám opravdu nepomůže, pes není kočka) a také mít na paměti, že svoji roli sehrává i temperament fenečky, což Váš popis celkem výstižně dokumentuje. Uvidíte, srovná se to.

 

(28.7.2019)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 8,5 roku
Kastrace:
ano (kastrovaná v 15 měsících, dosud nehárala, dle vet. překrvená děloha a problém s vaječníky)
Dotaz: Dobrý den, nemám ani tak problém, jako spíš obavy, co se s čubinou děje. Žádné změny u nás neproběhly. Annie je veselá, poslušná, na svůj věk pořád hravá, dlouhosrstá ovčanda. Žiju s 19 letou dcerou a mou matkou v bytě, kde má fena k dispozici předsíň, do pokojů nesmí, my máme svoje a ona také. Celou dobu to respektovala, najednou až asi před 2 měsíci si začala chodit lehat na koberec k nám do pokoje, když odejdu do práce a dcera ještě spí, máme postele do L, s dcerou obýváme 1 pokoj. Jako by nám chtěla být najednou blíž. Jinak je zdravá a veselá. Prosím o radu, mám vyhledat psího psychologa? Děkuji za odpověď.

Ještě jsem zapomněla dodat, že to řeším zavřením dveří, do té doby byly jen přivřené. Ale chtěla bych znát příčinu její náhlé změny chování. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den... Vás dotaz včetně dodatku jsem si přečetl několikrát, abych měl naprostou jistotu, že jsem ho pochopil správně a nic jsem nepřehlédl. A asi Vás moje odpověď nepotěší, ale i tak doufám, že zkusíte aspoň něco ve svém vztahu k fenečce změnit - ostatně předpokládám, že právě proto mi i píšete.

Zaprvé - kastrovaná fena nemůže hárat. Od provedené kastrace už nikdy, proto skutečně nerozumím sdělení, že "dosud nehárala". I proto se bohužel kastrace provádějí a podle doby zákroku hárala poprvé a naposled ve svém životě někde mezi 8.-10. měsícem věku. Navíc zcela opodstatněně nevěřím zdůvodnění veterináře ohledně překrvené dělohy a problému s vaječníky - dle mne se jedná u takto mladé fenky o čistě účelový argument - v jakém a čím zájmu, to už je jiná otázka. "Hravá a veselá" je Annie mimochodem právě proto, že byla vykastrovaná jestě dlouho před dosažením psychické dospělosti - její další psychický vývoj se tak zarazil a ona navždy zůstane štěnětem v dospělém těle. Napsal jsem na téma kastrace tuny textu, můžete si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vše najít a prostudovat...

Co také nedovedu pochopit (a s naprostou jistotou vím, že zdaleka nebudu sám), je jednak skutečnost, že Vaše fenka žije pouze v předsíni a jednak Vaše překvapení, že zcela přirozeně hledá kontakt se svými lidmi. Proč jste si ji tedy pořizovali, když za nikým z vás nesmí a když se chová jako každý normální pes žijící v bytě se svými lidmi, chcete vyhledávat nějakého "psího psychologa"? Pes skutečně nefunguje na principu "my máme svoje a ona také" - pes není medvěd brtník, ale sociálně žijící živočišný druh, pro kterého je přirozené a životně nutné být v těsném sociálním kontaktu se svými lidmi. Pokud tomu bráníme, jedná se o týrání. Opět najdete spoustu textu a článků k tomuto tématu zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO...

Víte, právě proto si pejsky do svých životů pejsky pořizujeme. Aby byli a žili s námi. Respektujeme jejich životní potřeby, záleží nám na tom, aby i oni prožili své životy plnohodnotně. Těšíme se z jejich blízkosti a špatné nebo alarmujicí by pro nás naopak bylo zjištění, že s námi náš pes být nechce - ne, že nám chce "najednou být blíž"...

Zkuste se nad tím, co jsem Vám napsal, zamyslet - děkuji.

A přímá odpověď na Váš dotaz?

Ne, v tomto případě bych opravdu nevyhledával žádného psychologa psího... a zkuste se schválně aspoň trochu podívat na můj web, co je vlastně předmětem mé práce pro lidi a jejich pejsky...

 

(28.7.2019)
Plemeno: anglický buldok/anglický buldok
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/4,5 roku
Kastrace:
ano (kastrovaný ze zdravotních důvodů - prostata)/ne
Dotaz: Dobrý den, mám od štěněte psa anglického buldoka, který je naprosto bezproblémový, spíš flegmatický, miluje všechny lidi a psy i kočky toleruje. Beru ho sebou do práce, do obchodu, kde je v kontaktu se psy i lidmi denně a nikdy nebyl problém. Je mu necelých 5 let. Před rokem měl velký problém s močením a zvětšenou prostatu, tak byl na doporučení lékaře vykastrovaný. Jeho povaha se nijak nezměnila, jen zlenivěl a trochu ztloustnul.
Rozhodla jsem se před týdnem adoptovat dalšího angl. buldoka, stejně starého psa, který kastrovaný není. Zemřel mu majitel a pes byl dva týdny v útulku. Je také hodný, má rád lidi, děti, je temperamentní, chodu domácnosti se rychle přizpůsobil, nic si nevynucuje, s kočkami se spřátelil během jednoho dne, ale bohužel mezi oběma buldoky to jiskří, vyjíždí po sobě, spíš ten nový si začíná a já je prozatím držím odděleně, protože jakmile se vidí, oba ztuhnou a to vím, že není k útoku daleko, takže tomu radši předcházím. Asi třikrát se už poprali, ale obešlo se to bez jediného šrámu, čemuž moc nerozumím. Sice jsem je od sebe odtrhla, ale příležitost se zakousnout měli oba. Mě to mrzí, takovou reakci jsem od nich nečekala a do budoucna by to bylo složité soužití, tak bych byla ráda za radu, jak ty dva spřátelit, protože opravdu na jiné psy venku ani jeden z nich neútočí.
Nechci udělat chybu, kterou bych pak těžko napravovala.
Ještě bych měla dodat, že mám psy celý život, posledních 25 let jsem měla pouze neapolské mastiny, kteří neměli se psy nikdy problém, spíš byli nedůvěřiví k lidem, psy ignorovali. S tím posledním mastinem žil do letošního března i můj buldok. Bez problémů.  Já jsem kliďas, nijak nekřičím, nehysterčím, tak myslím, že impuls k agresi ode mě nevychází. Psy vychovávám jen pozitivně, bez konfliktů, netrestám je.
Děkuju vám za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Týden je ještě velmi krátká doba pro vzájemnou adaptaci, jak Vašeho starousedlíka, tak nového pejska. Ale samozřejmě, pokud to necháte jen na nich, pak to nebude mít pěkný průběh a Váš kastrovaný buldok bude ten, kdo to víc odnese. Pokud oba navíc budete (jak píšete) držet odděleně, celou situaci teď i do budoucna velmi zhoršíte.

Čistě pozitivní přístup je v psím světě samozřejmě nesmysl, takto to nefunguje a pokud sama nebudete aktivní součástí smečky, dopadne to špatně. Nastudujte si prosím do začátku PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít dát věci do pořádku, domluvíme se a s oběma psy za mnou přijedete - to je i v tomto případě ten nejlepší a nejefektivnější postup.

 

(28.7.2019)
Plemeno: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,. Na 2 měsících jsme si byli pro stěně dobrmana. Seděla jsem tam na pohovce a štěnata neměla žádný zájem jenom jediný chlapec si sedl přede mě a začal mi olizovat ruce, poté si se mnou hrál a nakonec si vlezl na pohovku a lezl po mně a poté zamnou usnul. Spí se mnou v posteli, i když ho matka vyvenčí ráno tak se jen vyčůrá a běží zpátky do postele kde leží a čeká až se vzbudím. Při bouřce se nebojí být ani venku. Dole v obýváků má svůj pelíšek s hračkami a misky. Zvykl si  na kočky, které někdy otravuje a na malého yorkšíra. Každý den má bezbariérový přístup na zahradu. Jsme sním každý den venku a na procházky chodíme do parku, kde si nevšímá cizích psů a lidí. Povel ''ke mně'' skvěle zvládá takže ho mám vetšinou bez vodítka. Vždycky kousek odběhne a čeká až dojdu k němu a zase odběhne. Pokud jde nějaký větší pes tak ho držím, jelikož z nich má respekt a bojí se. Kámen úrazu je výběh. Bouda, která je po předchozí fenečce je vymytá savem a deky jsou uplne nové. Má tam misku s granulemi a vodou a hračky. Výběh je velký 10mx15m. Pokud sním zůstanu ve výběhu je v klidu a hraje si, ale pokud ho zavřu a chodím po zahradě v okolí výběhu tak štěká,trhá plot a podhrabává ho. To samé když odejdu úplně z dohledu a je tam sám. Pokaždé když ho tam dám a vydrží tam aspon 10minut a chvíli nekňučí tak ho pustím, pochválím a dám pamlsek. Bohužel déle jako 10minut ho tam nemohu nechat, jelikož nemáme zrovna přátelský vztah se sousedy. Budu moc ráda za jakoukoliv radu . Děkuji Vám.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně v žádném případě nepatří do "výběhu" ani do boudy, už jsem to tu nesčetněkrát vysvětloval. Pes je sociální druh a potřebuje mít kontakt se svojí smečkou, ať už psí nebo lidskopsí. Máte čtyřměsíční štěně a sama vidíte ("Spí se mnou v posteli, i když ho matka vyvenčí ráno tak se jen vyčůrá a běží zpátky do postele kde leží a čeká až se vzbudím."), jak je pro něj fyzický kontakt důležitý. Můžete ho klidně postupně navykat určitému času samoty (také to na mém webu máte již mnohokrát popsané), ale v domě, nikoliv v kotci - není ani ten sebemenší důvod, aby tam měl být zavřený. Vezměte si ho dovnitř, nechte ho žít tam, kde žijete Vy a nebraňte mu v možnosti co největšího kontaktu s Vámi. A pokud s ním začnete chodit i ráno Vy, bude to úplně super. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, uvidíte, že hodně věcí sama pochopíte a hodně Vám to dá. Pak budete mít šanci mít spokojený život nejen Vy se svým pejskem, ale i on s Vámi.

 

(28.7.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 11 let
Kastrace:
???
Dotaz: Pisem s prosbou o radu v tejto bolesti. Pred tyzdnom som sa dozvedela def.stanovisko:tumor na plucach+metastazy. Na jesen prekonala 2operacie, odstranenie karcinomu na mliecnej zlaze, hned na to celej mliečnej listy. Vsetko to zvladla a teraz 3mesiace som mala pocit, ze v takej forme Cubka nebola uz roky. Pred necelým rokom som si ju doviezla do Nemecka, lebo som vela cestovala a ona tym dost trpela.
Otazka znie, zobrat ju domov?na Slovensko, miluje mamku a svoje prostredie, nik nam to tu ale neodporuca. A ak viete, ako ju upokojiť, prosim poradte mi....zatiaľ sa drzi, len niekedy na hodku v noci sa jej zvýši tep a dych a ma paniku. Inak je este stale stastna, ako ju takto udrzat?...ona ma veľkú vôľu zit. Ako jej, ked na to pride, ulachcit odchod? Co možem pre nu este urobit,...Viete ona je fakt mojim zrkadlom, moje stdce, dusa,....zachránila ma.
Ak si najdete cas a viete poradit asi ma to povzbudi. Dakujem.

Odpověď: Dobrý den... Je mi velmi líto Vás i Vaší fenečky, velmi. Bohužel, v podobných případech je to většinou už jen otázka času, častým symptomem je i krátkodobé zlepšení stavu před koncem. Rakovinné bujení už je v tomto stádiu velmi rozšířené, i kdybyste ji ořezala na kost, vždy by se někde objevilo...

To jediné, co pro ni teď můžete udělat, je strávit s ní každou minutu, kterou můžete. Vy jste pro ni důležitá a je úplně jedno, zda spolu budete v Německu, na Slovensku nebo kdekoli ve vesmíru. Sazmozřejmě, z hlediska zátěže jejího organismu, teď není cestování rozumné - ani z hlediska její psychiky.

Věřte tomu, že až opravdu nastane konec, poznáte to. Pohled očí, ztráta zájmu o cokoli... znám to od svých i cizích pejsků, kteří už dnes nejsou mezi námi.

Zůstaňte s ní do poslední chvíle a bojujte spolu - konec může přijít znenadání a velmi rychle, ale také tu s Vámi může být ještě několik měsíců. Moc Vám oběma držím palce, ale na tyto věci stejně člověk, který svého psího parťáka opravdu miluje, není a nemůže být nikdy připravený. Berte to tak prosím a zkuste svoji vlastní psychiku zvládnout tak, abyste jí povzbuzovala psychiku Vaší fenećky - pak tu bude s Vámi tak dlouho, jak jen to půjde...

 

(28.7.2019)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, přečetla jsem Vaši knihu Přirozená komunikace a život se psy a rozhodla se Vám napsat (nešlo mi odeslání přes formulář). Máme psa Dobbyho (bišonek) od chovatelky (*).  Nyní mu jsou 2 a půl roku. Máme ho od 2 měsíců. Od mala byl Dobby velmi živý. Před ním jsme měli také bišonka (papírový pes) z jiné chovné stanice a mysleli jsme si - naivně -že si pořizujeme "to samé". Tedy pejska klidného, přátelského, možná trochu bojácného, ale nezproblémového a naprosto bez prvků agresivního chování. Tento první pejsek chodil bez vodítka a psů si nevšímal, případně si chvíli pohrál, pokud měl druhý pejsek zájem, pak šel dál. Nikdy na žádného psa nezaútočil a to i přes to, že byl mockrát sám pokousán psem.  Nás - upřímně řečeno asi příliš nerespektoval. Často utíkal za fenkama, ale pokud toto nenastalo, chodil bez vodítka - často si běžel i před námi.  Bál se stříhání a koupání a to byl moment, kdy zalezl a cenil na nás zuby a asi by kousl.  Byl to pejsek klidné povahy a dožil se 15 let (zemřel na rakovinu).  Popisuji vše proto, abyste si udělal představu o našich kynologických zkušenostech.
Nový pejsek Dobby byl pro nás trochu "pohroma" - museli jsme dělat v bytě zátarasy, aby vše nerozkousal, aby si neublížil, na vše se vrhal, skákal, moc nespal. Hned jsme pocítili (nemile - píšu to upřímně) změnu. Jsme v životní etapě, kdy já a můj muž máme dospělé děti, které sice ještě bydlí s námi v panelákovém 3+1, ale psa nevenčí (pouze zcela výjimečně). Je to na mě a manželovi. Manžel venčí ráno, já chodím cca mezi 17-18 h domů. Jdu s Dobbym hned na jednu cca 40 min. procházku, asi za hodinu na druhou kratší. Se psem jsme o víkendech, kdy máme čas se mu víc věnovat.  Iniciátorem pořízení druhého psa byl můj manžel, který ale chodí domů ještě po mě a večer většinou se psem nejde (kdyžtak 1x týdně i odpoledne). Zpočátku jsem si myslela, že Dobbyho naučím, aby chodil bez vodítka - psy na vodítku mi vždycky přišli jako chudáci, že ho nalákám na povel a dám dobrotu. Toto nefungovalo a bylo nebezpečné, že na většinu psů štěkal a dorážel, tak jsme ho začali vodit pouze na vodítku. Když jsme se účastnili klubových akcí - výstav nebo Bischonfestu, byl náš pes nejneukázněnější. Tyto akce jsme podnikali hlavně proto, aby se socializoval, ale evidentně to nebylo vhodné prostředí. Na přípravném stole jsme ho museli držet, aby neseskočil. Vyjížděl na psy, kteří šli kolem. V komunitě klubu jsme se stali "černou ovcí", ostatní nám dávali trochu najevo, že náš pes není OK.  Dokonce po sobě šli vždy s jedním psem, kterého si Dobby "vyhlídl" jako protivníka a druzí majitelé tvrdili, že jejich bišon nebyl doposud nikdy agresivní, až s naším Dobbym.......  Na společných akcích jsme si všimli, že někteří psi stejných rodičů (z jiného vrhu) se chovají s jistou podobností (nervozita, štěkání). Po přečtení Vaší knihy je zřejmé, že jsme ve výchově postupovali špatně. Chtěli jsme milého chlupáčka, který by se mazlil - přesně jak píšete v knížce, bez znalosti psího vnímání - což je asi častý problém, bohužel, stalo se. Už teď vidím dost pochybení - a to jsem  přečetla jen pár knížek!!!
Aktuální problém: Dobby po návratu syna (23 let) ze zahraničí, začal v jeho posteli naskakovat na jeho nohy (kopulovat), zakusovat se do deky nebo nohy - zakusování dělal od mala i ostatním a zrychleně dýchal a přivíral oči, nejde ho odtrhnout, schodit z postele. Začne vrčet a kouše. Poprvé po mě vyjel asi před 6 týdny. Lekla jsem se, přivolala manžela, ten na něj šel agresivně a pes strašně vrčel a rafal.  Pes syna stále pronásleduje a po otevření dveří je hned v jeho pokojíčku a vůbec neposlouchá. Párkrát se mi podařilo ho odlákat za dobrotou - kterou jsem mu pak dala. V noci kňučel u jeho dveří. Snažila jsem se způsobem "pozitivní motivace" ho nalákat na něco zajímavějšího. Nakonec jsme museli zahradit vstup, aby se ke dveřím syna nedostal. Dobby spí v obýváku (a ložnici současně) se mnou a mým mužem. Usíná v posteli se mnou zakousnutím do peřiny (nejčastěji) nebo i dole pod postelí. Večer se stěhuje do postele a dolů několikrát za noc. Minulý týden jsem v noci vstala a když jsem se vrátila, ležel Dobby v posteli v úrovni hlavy a nechtěl mě pustit a začal hodně vrčet. Lekla jsem se a rozsvítila a manžel na něj začal křičet a chtěl ho .... asi uhodit...nevím, a Dobby šíleně vrčel a já jsem začala křičet, ať ho nebije. Takže pes pak seskočil dolu s postele a tím to jakoby skončilo.
Druhý den ráno jsem jela s manželem ke (*), chovatelce, protože manžel jel se psem na pravidelné stříhání k ní. Tam jsme jí vše popsali. Dala nám nějaké rady - psa vůbec nepouštět do postele aspoň 3 týdny - být důslední, pak ho tam odnést a zase vrátit - jak my určíme... ale v našem miniaturním bytě to jde těžko. Do postelí má pes přes den normálně vstup - nemáme samostatnou ložnici.  Mezi tím nám řekl syn, že v noci mu také skočil do postele a když ho chtěl vzít pryč, lehce ho kousl. Ještě pro ilustraci, pes jí s námi - můj muž ho to naučil, dává mu talíř vylízat, prý v tom nevidí nic špatného.
Tak jsem snad popsala vše podstatné.  Ještě minulý týden na našeho Dobbyho, kterého hlídala tchýně v Roztokách - manžel bývá občas u své maminky, a měla ho na vodítku, skočil vlčák od sousedů a došlo k rvačce. Tchýně byla v šoku a moc si nepamatuje, jen, že křičela. Dobby měl asi 2 místa na břiše trochu odřená a modřinu.
Tak opravdu vše. Děkuji předem za cokoli.

(*) V dotazu původně figurovalo jméno chovatelky a z mého pohledu by nebyl sebemenší důvod je cenzurovat, pejskovo chování jde v každém případě za jeho majitelkou. Nicméně druhý den po zveřejnění v Poradně mi pisatelka volala a prosila mě, zda bych identitu chovatelky neanonymizoval, nechce si prý dělat zle a prý jí to došlo až pozdě. Naprosto výjimečně jsem jí v tom vyhověl (s podmínkou tohoto vysvětlujícího textu), třebaže s tím vnitřně nesouhlasím. Využívám toho teď ale k apelu na všechny pisatele dotazů do Poradny, aby si svůj dotaz vždy pečlivě po sobě ještě jednou přečetli nejen kvůli stylu, ale i kvůli faktickému obsahu - jak svůj dotaz sepíšete, tak bude zveřejněn.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že po přečtení mé knížky asi i tušíte odpověď na svůj dotaz - je tam ze strany Vás (i Vašeho manžela) hodně zásadních chyb ve výchově i v "korekcích" Dobbyho, navíc rady, které jste dostali od chovatelky, jsou mírně řečeno trochu mimo a vůbec Vám nevyřeší zdroj problému, což je v tomto připadě nezvládnutá hierarchie a vedení pejska.

A určitě tušíte i zbytek - pokud tedy chcete dát svoje spolužití s Dobbym navždy do pořádku, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou i s ním přijedete naučit se všechny potřebné věci a nechat mě zapracovat na Vašem pejskovi. Samo od sebe se nic samozřejmě nespraví, pouze zhorší a nešťastní budete všichni. Nabizím teď i Vám svoji pomoc a je jen na Vás, zda ji využijete - pokud chcete trochu motivace, podívejte se do této rubriky.

 

(21.7.2019)
Plemeno: foxteriér hladkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano (podmínka adopce)
Dotaz: Dobrý den,adoptovala jsem si fenku hladkosrstévo foxteriera,které zamřel majitel.Je jí 7 let a podmínkou byla adopce .V domácnosti s námi ještě žije nekastrovaný dvanáctiletý jack russel terier.Jsou až na nějaké maličkosti v pohodě.Aida žila na zahradě,není socializovaná,neměla hygienické návyky v bytě.Mám ji 7 měsíců,hygienu máme zvládnutou, lidi a děti miluje.Koho opravdu nemusí, jsou jiné feny.To asi není nijak,vvjímečné,ale když nějakou potkáme, začne šíleně ječet,tahá a lítá na vodítku a vůbec na nic nereaguje.Snažím se být v klidu, ale někdy je to těžké i reakce některých páníčků jsou nepříjemné.Máte pro mě radu, jak na ni?

Odpověď: Dobrý den:) Z kontextu dotazu vyvozuji, že jste se přepsala a místo "podmínkou byla adopce" má být ve Vašem dotazu "podmínkou byla kastrace", což je mimochodem také jedna z příčin chování Aidy vůči jiným fenkám. Ale ne jedinou, těch evidentních zdrojových problémů je víc.

Mám pro Vás stejně jako v jiných podobných případech jedinou smysluplnou radu - domluvit se a s fenečkou za mnou přijet. Umím jí pomoci a rád to udělám, ale "na dálku" to pochopitelně nejde a také Vás musím pár věci naučit. Pokud tedy o pomoc stojíte a chcete mít pohodové spolužití, pak se mi prosím ozvěte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(21.7.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, mám na vás takový nalehavy dotaz. Když jsem bydlela u našich tak jsme si k naši fence a psovi pořídili z útulku jokširku. Začala mě mít ráda a spala se mnou v posteli. Když jsem nebyla doma ležela na moji posteli v pokoji a čekala až se vrátím zpět. Našla jsem si byt a odstěhovala se s ní. První měsíc bylo všechno úžasné. Poslouchala, byla hodná, nečurala, nic nenicila. Ale poslední měsíc je peklo. V ložnici mi okousala komodu, roztrhala rohové libo, okousala dveře, peřinu i polštář vždycky roztaha. Tak jsem ji začala dávat do predcině kde mi rozkousla dveře a vytáhla z toho molitan, rozhaze boty, začala vyskakovat na komodu, kde mi věci z ní shodí dolů, Je naučená pro potřebě na podložku ale začala mi čůrat na podlahu. Z nouze jsem ji na den zavřela do koupelny roztahala mi tam špinavé oblečení, rozkousla tašku, rozkousla dveře. Vždycky když přijdu domů může se zbláznit skáče na mě a je šťastna. Myslela jsem že to dělá naschvál tak jsem ji začala trestat kdy se vždycky počura a schová se. Leží se mnou v posteli a vždycky se schová pod deku kde mi leží u nohou nebo na nohách někdy za zadami. Kam jdu já tak jde i ona. Jen vstanu a ona už okamžitě vyletí. Chodí za mnou i na záchod nebo do koupelny. Vždycky škrábe na dveře. Když jsem doma tak je všechno v pořádku ale odejdu na 30 minut a roztaha mi koš a vy dá z toho věci. Taky jsem uvažovala jestli se nenudí a nemám ji pořídit kamaráda ale jak vidím co dělá tak jsem to zavrhla. Chodím do práce a nemůže být se mnou pořád. Ale nejsem zase každý den v práci. Děkuji moc za odpověď už si s ní nevím rady.

Odpověď: Dobrý den:) Opravdu nevím, proč tolik lidí přisuzuje psům negativní vlastnosti lidského druhu - takže znovu: pes se nemstí a nedělá naschvály. Vše, co tak z lidského pohledu vypadá, je vždy projev těžkého a často i dloudobého stresu. V případě Vaší fenečky navíc razantně akcelerovaného provedenou kastrací.

Nejste pro svoji fenku zdrojem jistoty, nepředstavujete pro ni maják, což je další velký problém. Trestáte ji nesmyslně za něco, za co nemůže a co v žádném případě nemůže pochopit, jen celou situaci zhoršujete. Ona se opravdu nenudí a další psí "kamarád" by ji jako kastráta ještě víc zdeptal.

Pokud své fence chcete opravdu pomoci a nedělat další chyby, pak se se mnou telefonicky domluvte, kdy s ní za mnou přijedete. Ona potřebuje pomoci s psychikou a Vy se naučit, jak s ní komunikovat a obecně žít. Doporučuji Vám také trochu prostudovat tuto Poradnu PSÍCH STRÁNEK FALCO, rychle zjistíte, že v podobných případech je praktická pomoc jedinou rozumnou variantou, jak se už se svým psím parťákem vzájemně dál netrápit.

 

(14.7.2019)
Plemeno: silky teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, od štyroch mesiacov mám 5-ročného psa silky teriéra a stupňuje sa u neho strach. Začalo to pred rokmi tým, že sa začal báť búrky, čo som brala ako normálne, že sa pes bojí hrmotu a blesku, No potom postupne sa začal báť vetra, zvuku dažďa a teraz sa bojí všetkého hlučného, čo sa stane v dome, či na ulici, vŕtanie, kosenie ai. Strach či fóbia sa u neho prejavuje tak, že sa začne triasť, dychčí, snaží sa vyskočiť na parapetu okna, vyskočí na stôl, proste je ako zmyslov zbavený a nepomáha nič, pritúlenie, hladkanie, vôbec nereaguje. Najhoršie je, keď si večer ľahneme spať, spí pri posteli na zemi a v noci z ničoho nič začne behať po izbe, skákať na televízor, stolík, okno, lebo vonku niečo buchlo alebo neviem čo. Bola som s tým problémom u veterinára sa poradiť, dal nám najprv prírodné ukľudňujúce tablety Relaxan, Relaxis, Zylkene aj iné, no vôbec nezaberali, potom nám dal tabletky Diazepam 2, 5, no zabrala až 10, vtedy je taký kľudnejší a spí a nevadí mu žiaden hluk. Lenže nakoľko je momentálne leto a stále fúka vietor alebo sú búrky aj vonku stále niečo robia, tak by som mu Diazepam 10 musela dávať skoro každý deň a noc, a to predsa nemôžem, toto nie je riešenie. Veterinár mi už nevie poradiť, preto som sa obrátila na vás, či by ste mi nevedeli poradiť, lebo ja som už zúfalá, neviem ako ďalej. Ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Ne, sedativa skutečně nejsou řešení a urychleně byste jejich aplikaci měla v zájmu psychického i fyzického zdraví svého pejska ukončit (jejich škodlivost na psí organismus jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už také vícekrát rozebíral). Zdrojem problému ve skutečnosti totiž není popisované chování Vašeho teriéra (to jsou pouze důsledky a Váš veterinář se je jen snaží potlačit), nýbrž prostá skutečnost, že celých pět let Váš pejsek ve Vás nemá svůj maják, vůdčího jedince své smečky, což je pro každého psa tou základní psychickou potřebou. Nejste pro něj psychickou oporou, nemá se podle koho orientovat a každou zátěžovou situaci (například to, že někde něco bouchne) musí řešit a řeší sám za sebe. Nevyhnutelným důsledkem pak je právě Vámi popisované stresové chování...

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací, mimojiné i o tématech psího sociálního vnímání, hierarchie, potřeby mít svůj hierarchický "maják" - a také o tom, jak se tímto "psím majákem" stát, jak komunikovat a jak se chovat. Správná a důsledná aplikace všeho, co jsem teď zmínil, má vždy jako výsledek vyrovnaného pejska, který podobné problémy, jaké popisujete, nijak neřeší, protože je neřeší ani jeho "maják".

Samozřejmě je nejrozumnější a nejefektivnější postup za mnou přijet, naučit se vše prakticky a od začátku správně plus nechat si dát po psychické stránce do pořádku i svého pejska. Praktické výsledky a inspiraci pro to, že ani z "dalekého" Slovenska to není problém, pokud chce člověk svému pejskovi (a stejně tak i sám sobě) skutečně pomoci, najdete mimo jiné v rubrice Individuální výcvikový servis na mém webu:)

 

(30.6.2019)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s tříměsíční deníku fr.buldočka. Před dvěma týdny jsme si ji přivezli od paní, která pejsky nechala venčit po bytě a ne venku, prej na to “nebylo počasí”. Bohužel si na to asi zvykla a teď má nejspis strach se vyvenčit venku, takže chodí jen v bytě. Snažím se s ni vylítnou ven, když dostane najíst/napít, když se chystá “to” udělat a já ji přistihnu, ale je schopná to držet pořádně dlouho než dojdeme domů. Včera jsme šli ven asi 20minut pro jejím jídle a vyvencila se až po 5ti hodinách venku. Zkoušeli jsme ji i psí plenku brát ven, nebo kapesnicky s její močí jak píší na internetu, ale nemělo to žádný efekt. Na plenku máme taky dost problém ji naučit, je to spíš jak se ji chce, někdy to udělá na ni, někdy proste ne. Poradíte nám, prosím, jak ji naučit, že muže hlavně venku, aby si na to mohla zvykat a ne jenom doma, nejlépe co nejméně? Vím, že je to ještě prcek, ale asi není správné, že to venku takhle odmítá.

Odpověď: Dobrý den:) Pŕedevším je vysoce rozumné s fenečkou chodit ven až po plně dokončeném očkování, což ve 3 měsících rozhodně ještě není. Zvláště v tomto počasí velmi riskujete, být s tak malým štěnětem venku 5 hodin(!) v kuse je už vyslovené hazardérství.

Buďte rozumná a uvědomte si, že opravdu nemůžete od tříměsíčního štěněte očekávat způsobné venkovní vyprazdňování. Dejte tomu čas, pokud se jí to povede venku, vždy dejte najevo jednoznačnou emoční spokojenost, přidejte k tomu i slovní pochvalu a uvidíte, že se to zakrátko usadí. Psí plenky a kapesníčky s močí jsou nesmysl, nesmíte věřit všemu, co si na internetu přečtete. Jakmile bude bezpečné brát malou ven (tzn. po poslední vakcinaci plus 7-10 dnů), choďte s ní v čatějších intervalech, v každém připadě ale v rozumných dávkách pobytu venku (maximálně půl hodiny v kuse, zohledněte také současná vedra, dýchací hendikep bulodočků a ještě nedokonale fungující termoregulaci malého štěněte). Dejte tomu čas, ve 3 měsících má problém s vyprazdňováním jenom venku každé štěně, pokud nebudete tlačit na pilu a fenku stresovat, pak se to srovná v pohodě samo. Domácí plenku vyhoďte, pes není kočka, fungovat Vám to nebude, jenom přechod na venkovní venčení zkomplikujete.

 

(23.6.2019)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o pomoc. Máme 10 měsíční pitbullku bez pp. Pořídili jsme ji jako parťačku k druhé fence (věk 2.5 roku). Zpočátku štěňátko, takže jsme vychovavali jak se situace žádala. Druhá fenka byla i k povelům nápomocná, a vše konzultuji se zkušenými chovateli, aby opravdu nevznikl zbytečný blok, stres, či jiný problém ve výchově. Ovšem nás trápí venčení. Fenka stále vykonává potřebu doma (čůrá i kaká - buď jedno, druhé, nebo oboje). Zkoušeli jsme úplně všechno. Několik měsíců jsme netrestali, bála jsem se zda není nemocná a chtěla zajít k veterináři. Ovšem pak najednou fenka vydržela 3 dny za stejného režimu bez katastrofy. Nemáme zavedený žádný řád, neučím je na přesné rituály, jako v 7 venčení, v 10 jídlo, ve 14 procházka, atd. Partner má 3.smenny provoz a já krátký, dlouhý týden, takže nejsme schopni pravidelnost zajistit, ovšem první fena nemá problém. Péči zajišťujeme i tak v pořádku. Nejsou žádné hodiny samy doma. Nestrádají ve venčení, krmení ani v pozornosti. Opravdu dbáme od malička na vše kolem fenek. OBOU. Nyní jsem v 6 měsíci těhotenství a nějak si nedovedu představit miminko v kombinaci s tímhle věčným a nekonečným bojem. Čůrání venku jsme pamlskovali, postupně odbouráváme. NIC na vykonávání potřeb doma nemá vliv. Opravdu, doba odchodu, spánku, teď třeba fenka z ničeho nic čůrá predemnou v kuchyni, koukám na ní ona se ani nepozastaví. Místa nejsou stejné. Není to zásadně u dveří. Pelech mají v předsíni, to je místnost 4x2 metry. Ta je jejich, když jsme doma jsou s námi po bytě, ovšem po odchodu z bytu zůstávají pouze tam, protože místnost je jim přizpůsobena a s případnými škodami se počítá. Jestli jsem u doktora půl hodiny, najdu loužičku, hovínko, pak jedu na nákup a úřady, přijedu za 3 hodiny a nic. Totéž přes noc. Dlouho jsem to sváděla - že nevydrží, pak najednou 2-3 noci bez. Pak zase 4 dny loužičky, sem tam hovínko, potom zase všechno v pořádku 2 dny a takhle pořád dokola. Jestli některý den není vhodné počasí a procházku zkrátíme, někdy prodloužíme, to vliv nemá opět vůbec, pozornost také ne. Opravdu si nevím rady. Zkoušela jsem pravidelnost, v noci k nim vstávat, venčit, nic nepomáhá. Ještě bych chtěla podotknout, že si fenka neumí říct, nijak. "Chce se mi čůrat, jdu!"Buď predemnou, to se mi nelíbilo, tak za roh(koupena, předsíň) , třeba se na to nepřijde, ale okamžitě, bez zaknuceni, nebo že by šla ke dveřím a jen stála půl minuty, štěkla, nikdy nic. Žádná snaha. Teď nám začala poprvé hárat, tak ji povídám ze zoufalství, že už je veliká na čůrání doma a že už to takhle přece nejde.... Vážně nevím co s ní. Ani lidé kolem neví.. Prosím o jakoukoli reakci, radu. Zkusím opravdu vše. Předem děkuji. Přeji krásný zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, na první dojem děláte vše správně, zodpovědně - přesto je situace taková, jak ji popisujete... Jelikož se jedná o vyprazdňování obojího druhu, nebude příčina zdravotního rázu. Takže jako vždy je za tím psychika.

Spouštěčem problému může v tomto případě být psychický stres - už jsem zde v Poradně tuto problematiku mnohokrát probíral. Možných příčin je více, tu konkrétní ve Vašem případě samozřejmě na dálku určit nemohu, pokud by problém nezmizel (viz další text), doporučuji se se mnou domluvit a s oběma Vašimi fenkami přijet, dokud Vám to těhotenství ještě dovolí.

Druhou pravděpodobnou příčinou pak může být psychická nezralost fenky (v 10 měsících je pitbul stále ještě štěně) a může se stát, že po ukončení hárání současný problém sám odezní - první hárání znamená u mnoha fenek celkem zásadní změny v psychice. Pokud by se nic nezměnilo, pak platí moje doporučení z předešlého odstavce, tedy přijet za mnou s oběma fenkami osobně...

 

(23.6.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, máme od září loňského roku pejska, je to kříženec bígla a ???  Letos mu je pět let, ale nevíme, kdy se přesně narodil. Jeho paní zemřela loni a pán si ho, ani ostatní pejsky, nemohl nechat a tak skončili v azylu. Myslíme, že se jednalo o starší majitele. Dostal od nich jméno Dan a my jsme mu ho nechali. V azylu byl kastrován, nevíme proč, ale domnívám se, že je to nyní běžná praxe.
Chtěli jsme poskytnout domov přátelskému psovi a tak jsme si osvojili Dana. Poměrně záhy ke mně přilnul. Protože nemáme se psy dost zkušeností, vzali jsme si dospělého psa, o kterém nám bylo řečeno, že vyrůstal s fenou a ještě dalším psem.  Navíc jsme viděli jeho fotku, na které odpočíval vedle kočky a to rozhodlo. No, byli jsme opravdu naivní. Máme doma kočky tři a postupně zaútočil na všechny ...většinou kvůli jídlu, ale také jako odpověď na kočičí zírání a syčení nebo aby je odehnal od postele.
Také mi není jasné, jak mohl fungovat mezi ostatními psy v azylu (tam byl mezi ostatními na volno), protože už na začátku našich procházek na psy/feny/štěňata vrčel. Pak se do něj dvakrát  v poměrně krátkém čase opřel jiný pes a z našeho Dana se stal nepříčetně reagující poděs. Na dálku jsme majitele volně pobíhajících psů prosili, aby si své pejsky přivolali, protože jsme viděli, že každý pokus o přiblížení v Danovi probouzí amok. Protáčí se na vodítku, cvaká kolem sebe zuby a je velmi těžce ovladatelný. Při této příležitosti mě jednou nechtěně zranil na noze. Procházky se pro nás načas staly noční můrou, ale teď už jsme víc otrlí. Dostali jsme radu: psa prokrmovat pamlsky, neokřikovat ho a beze slova ho ze situace odvést...Trochu se to zlepšilo, a popravdě je to asi jediná rada, kterou jsme byli schopni aplikovat. Ale co dál? Někdy mi přijde, že se neposouváme dopředu, ale zase zpět. Co máme a můžeme udělat dalšího? Nepřátelsky taky reaguje na děti, na ty moje (13 a 11) už si zvyknul, ale i po nich zpočátku zavrčel, hnal je z ložnice.. S tím jsme se naučili pracovat, ale bojím se, aby neublížil malým dětem venku nebo v domě. Z tohoto důvodu ho téměř nepouštíme na volno a jsme pořád ve střehu.
Je toho tolik, že člověk ani neví, jak to všechno popsat a čemu se prioritně věnovat... Potřebuju ho zbavit strachu z autobusů a hromadných dopravních prostředků, z davů lidí, z petard a ohňostrojů.. Nemá rád náhubek, manipulaci s tlapkami, bojí se sněhuláků s klackem, vysavače, reflexních prvků...Nikdy nevím, čím mě překvapí. Ale to platí i v pozitivním slova smyslu. Je to mazel a přítula a na větu ...Daníku, nemáš klišťáka? Ukaž bříško! ..si povzdechne , pupek vyvalí a trpělivě čeká, až proběhne operace. A to mě baví. Hezké je taky vidět ho, když běží. A úplně nejhezčí by pro mě bylo, vidět ho, jak si hraje s ostatními psy. A proto budu ráda za každou použitelnou radu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, plošné kastrace (tedy bezdůvodné doživotní zmrzačení jinak zdravých psů a fen) jsou bohužel v "azylech" a "útulcích" skutečně běžná praxe a tento zákrok se samozřejmě velmi negativně podepsal i na psychice Dana. Váš popis jeho chování to mimochodem zcela potvrzuje. Nevyrovnanost, špatná sociální komunikace s okolím, stresová panika - opět nelze než "poděkovat" azylu za jejich "záchranu pejska"... :/

Dám Vám jednu, a věřte mi, velmi použitelnou radu.

Domluvte se se mnou a s Danem za mnou přijeďte. Pomohl jsem už dlouhé řadě podobně nešťastných lidí a pejsků, mimo jiné i v naprosto stejné situaci, jakou teď prožíváte Vy. Prostudujte si můj web, máte tu mimo jiné k dispozici dokummentaci reálných výsledky, rozhodnutí je pak už jen na Vás - šanci pomoci svému pejskovi Vám tímto rád dávám.

 

(23.6.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ano (kastrovaný v útulku)
Dotaz: Dobrý den,chtěla jsem Vás poprosit o radu. Vzali jsme si nedávno z útulku dvojici kastrovaných psů ,na sebe fixovaných. Spíše plachých,bez výchovy,velmi hodných na lidi,byli ve smečce v útulku. Asi po pěti týdnech u nás,již žijících v bytě ,na ně venku při večerní procházce zaútočil labrador bez vodítka.Nikomu se nic nestalo,pejsky jsme ubránili.Jen ten jeden,který je velmi plachý a zpočátku se kolikrát strachy pomočil,začal venku agresivně vyjíždět téměř po všech psech. Stačí aby někoho zavětřil,okamžitě se naježí,táhne za vodítko,vrčí,jakoby hrabe .Jak psa uvidí,prostě řve a táhne .No děs. Ten druhý je vyrovnaný,ovšem toto stvoření je až hysterické. Každé venčení je velice nepříjemné. Nechtěli bychom ho vracet,pes je to hodný k lidem,máme ho rádi. Ovšem nevím jak dál,venčit ho s náhubkem bych brala jako krajní věc. Je velice citlivý,leká se každého prudšího pohybu. Chci tím říct,že nejsou zatím ani nijak vychovaní,máme je krátce,tento se velmi bojí a pokroky děla pomalu.Pejsci jsou u nás zdá se spokojení,tak dobře se nikdy neměli.Rádi bychom to nějak zvládli,proto prosím o radu.Děkuji moc

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší radu, kterou Vám v tomto případě mohu dát, je zkontaktovat mě telefonicky a domluvit se se mnou na osobní pomoci. Rád Vám s Vaším pejskem pomohu, na dálku to ovšem nejde, potřebuji s ním přímo pracovat. Pokud se rozhodnete mé nabídky využít, zkontaktujte mne co nejdříve, ať se jeho negativní získané (a kastrací silně podporované) vzorce chování zbytečně neupevňují. Děkuji.

 

(23.6.2019)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Potřebovala bych poradit s mou dvouletou fenkou Australského ovčáka, s kterou si už nevím vůbec radu. Moje fenka AUO od mala vyrůstala mezi velkou psí smečkou, kde se vyskytovali psi i feny různém věkovém rozmezí. Jako štěně byla zlatá, žádný problém se psy jsme neměli, posléze kdy jí byl půl roku a začala pomalé puberta začala být strašně dominantní vůdčí ostatním psům, fenám ale hlavně i štěňatům. I přes to, že jsem se nad ní měla pevnou ruku, směřovala jsem pozornost na sebe, začalo se vše stupňovat. Je velmi agresivní na fenky a hlavně štěňata.  Vím, že to je špatně a beru, že fenky se moc nemusí s fenami, ale proč na ty štěňata? Neporadil byste mi, co bych mohla zkusit, nebo jak se chovat, když utočí na štěňata? Nikdy jí žádný pes nenapadl a s poslušnosti jinak nemá žádný problém. Sama vím, že AUO bývá ostřejší, ale i na štěňata? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Australský ovčák je silně dominantní plemeno a pokud jeho majitel včas nezvládne hierarchické začlenění, dochází především u fen k výše popsanému chování, kdy si posilují ego i na štěňatech. "Pevná ruka" nerovná se správné vedení a správná komunikace, o to více má pak v podobném případě psí jedinec tendenci si srovnávat sebevědomí na jiných.

Opět se tu nejedná o problém k řešení "na dálku", pokud opravdu stojíte o pomoc, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky, je zapotřebí praktický přístup a s fenkou za mnou přijet. Necháte-li současnému stavu volný průběh, chování fenky se s postupem času upevní a zhorší.

 

(23.6.2019)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den, ráda bych vás poprosila o radu. Naší fenečku máme od štěněte, je poslušná a vždy byla moc hodná jak k dětem tak i k ostatním pejskům. Nikdy se neprala ani na žádného psa nezaútočila. Naopak s každým si chtěla hrát. Bohužel v posledních 14 dnech mi začala útočit na feny. Někdy začne hned vrčet a útočit a jindy k nim přijde že by si hrála, vrtí ocasem dá náznak ke hře ale pak vrčí a  útočí. Nevím co se stalo nebo jaký je důvod jejího chování, ale dost mě to znepokojuje. Předem moc děkuji za odpověď a radu.

Odpověď: Dobrý den... Bohužel, právě sklízíte svoji "odměnu" za neuváženou a naprosto zbytečnou kastraci mladé zdravé fenky. Kolikrát jsem o tom už psal tady v Poradně, kolik jsem na toto téma publikoval článků? Jak jsem už napsal tazatelce k předchozímu dotazu, australský ovčák je plemeno s vyšší vrozenou dominancí. Pokud tyto genetické vlohy prokombinujete s kastrací (především u jedinců s nedokončeným psychickým vývojem, což je přesně Váš případ), pak v těchto situacích obecně dostanete vzorce chování jak přes kopírák - tedy nevyrovnanost a reakce od mantinelu k mantinelu, od snahy o sociální kontakt až po následnou paniku a agresivitu.

Právě kastrace provedená ještě v jejím psychicky nedospělém věku a před ukončením puberty je příčinou takto ovlivněných přirozených vzorců chování, které se teprve teď začnou naplno negativně projevovat. Přečtěte si ty tuny textu, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již publikoval, osvětlí Vám dostatečně, co se ve skutečnosti tímto chirurgickým zákrokem stalo.

Především kastrace plus genetika plemene a neexistence lidskopsí smečky - toto jsou příčiny. Pokud ale chcete pozitivně ovlivnit (v rámci reálných omezení daných kastrací) budoucnost Vašeho společného života s fenkou, dávám nyní i Vám šanci mě zkontaktovat a domluvit se na osobní pomoci...

 

(16.6.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: budoucí štěně
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, začátkem července si s přítele jedeme pro fenečku Staf. bulterierá. S přítelem oba moc rádi chodíme na dlouhé procházky a všelijaké výšlapy. Nikde nemohu najít doporučovanou délku procházky pro štěně ( schody, pády - to je jasné, tomu se vyvarovat ).. Dočetla jsem se, že by se štěňátko nemělo přepínat. Mohu to tedy chápat tak, že když venku bude náznak únavy, mam ho vzít do náruče a jít domu? Někde jsem se také dočetla, že co měsíc = 1 kilometr.. Potom jsou případy, že lidé se štěňátky chodí hned na dlouhé procházky ( v rámci 10 kilometrů ). Předem děkuji za reakci!

Odpověď: Dobrý den:) Se štěnětem samozřejmě opatrně, co se týče délky procházek a výšlapů. Nezapomeňte, že si "neřekne", že už je unavené - často sebou z plné aktivity jednoduše praští na zem a usne, podobně jako malé dítě. Samo nerozpozná přílišnou zátěž, té musíte předejít Vy. Paušálně ale nelze říci, že tolik a tolik kilometrů už je moc, to Vám musí dát Váš cit a momentální dispozice (terén, počasí) plus věk a kondice štěněte.

Pokud budete štěně přetěžovat, s velkou pravděpodobností mu způsobíte závažné problémy s pohybovým aparátem. Vycházejte z toho, že u stafbula můžete nasadit větší zátěž (orientačně 10 a vice kilometrů) teprve kolem jednoho roku věku, do té doby musí být zátěž nižší a musíte se naučit bedlivě sledovat únavové signály a včas dát pauzu. Také si uvědomte, že štěně/pes kolem Vás navolno naběhá daleko větší vzdálenost než činí přímá linie procházky. To vše je potřeba brát do úvahy, dávat pozor i na přehřátí psího organismu (termoregulace především u štěňat zdaleka ještě není plně funkční) a jak jsem psal, stále sledovat svoje štěně a zredukovat procházky na rozumnou vzdálenost. Na nějakých 10 km teď rovnou zapomeňte, to Váš pejsek zvládne až kolem svých prvních narozenin...

 

(16.6.2019)
Plemeno: šeltie/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 10 let/2 roky
Kastrace:
ne/ano (ve 2 letech)
Dotaz:  Dobrý den. Chci se poradit. Máme 2 fenky jednu už dlouho sheltii. 10 let má. A druhou jsme pořídili jako malé štěňátko před 2 mi lety. Je to kříženec niby krysarika a pince ale asi německého je docela velká na tyto mini rasy. No a cca před tristvtre rokem začala ta mladá skákat do té sheltie. Dělá to jen přede mnou a přítelem. Nikdy by to neudělala když jsou samy doma nebo v noci. Bylo to čím dál častější prostě se jí zakousne do krku a drží. Je těžké je vždy oddělit. Na cvičák nemáme a veterinar doporučil kastraci fenky. Tak jsme tu mladší dali dneska byla na kastraci že prý to pomůže. Ale čtu že někteří mají problém že je fenka po kastraci ještě agresivnější. Nevíte co dělat pokud se ani po tom nesklidni? Nebo alespoň jak je odtrhnout? Proč to dělá? Hlavně přede mnou a kdykoliv. Není to určený čas. Někdy kdy vědí že jdeme pro granule že bude jídlo. Tak do ní najednou skočí. Jindy se obě mazlí hrají si. Ale najednou ji něco. Přeskočí díky.

Odpověď: Dobrý den... už jsem to tu v podobných případech mnohokrát vysvětloval - jedná se o typickou hierarchickou záležitost (přirozený boj o pozici ve smečce). Náprava/prevence není věc výcviku, ale vedení a především vlastní účasti v lidskopsí smečce na nejvyšší pozici. Jedná se o poměrně rozsáhlé téma a doporučuji Vám proto prostudovat si zdejší Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO obecně, máte zde k této problematice množství informací (smečka, hierarchie, soužití psů/fen, psí výchova a vedení, komunikace atd.)

Dala jste naprosto zbytečně vykastrovat (tj. doživotně zmrzačit) mladou zdravou fenku. Jaké změny v její psychice nastanou (a "zklidnění" to opravdu nebude, naopak) po vyplavení zbytkových pohlavních hormonů (což je záležitost několika týdnů), si opět můžete ve velkém rozsahu přečíst na tomto webu. Udělala jste bohužel špatnou věc, učinila špatné rozhodnutí a nechala si špatně poradit - je mi líto, taková je realita, která se už nedá vrátit...

 

(16.6.2019)
Plemeno: trpasličí pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz:  Prosim o strucny navod jak ucit štene čubičku aby prisla vzdy a vsude na zavolani???je to jen o odmene pamlsky nebo jaky figl??moc dekuji za radu.Jsem duchodkyne a zviratka miluji.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně (pes) není pračka a nic jako "stručný návod" zde neexistuje. Není to o odměně a pamlscích a tím "fíglem" je oboustranně fungující vztah, osobnostní kvalita člověka a uvědomění si faktu, že pes nikdy nepřijde "vždy a všude na zavolání", protože je živá bytost s vlastním rozhodováním, nikoli robot.

Mějte svoji fenku především ráda, vychovávejte ji, buďte pro ni majákem, podle kterého se bude moci řídit, respektujte její přirozené potřeby a fenka od Vás nebude utíkat - teď je navíc ve věku, kdy se Vás přirozeně bude držet. Pokud budete tlačit na pilu a vyžadovat nesmysly typu "přivolání vždy a všude", o fenečku brzy přijdete, protože od Vás uteče - nebude se s Vámi cítit dobře. Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud, jak píšete, zvířátka opravdu milujete, jsem si jist, že vše potřebné rychle pochopíte - včetně toho, aby se k Vám fenečka ráda vracela...

 

Následující dotaz/odpověď velmi doporučuji k přečtení především těm, kdo ve své lidskopsí smečce mají i malé dítě/děti!

(2.6.2019)
Plemeno: beauceron
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, rada bych znala vas nazor na postaveni deti ve smecce, hierarchii. Mame dve male deti (3 a 2 roky). Nas pes nase deti miluje, necha si od nich prakticky cokoliv. (samozrejme je ucime jak na psa sahat, at ho to neboli atd). Ale nikdy je neposlechne, napr. Starsi si ho obcas bere na voditko (napr. Na 5 minut s nim obchazi dum), on je v pohode, chodi s ni rad, ale zadny povel typu sedni neuposlechne. Vemu ho ja, staci se podivat a uz posloucha. Jak co nejlepe tedy deti a psy zaclenit, jak se mam chovat spravne ja? Pribyde k nam stene, opet pes, beauceron. Jak postupovat s nim co se tyce hierarchie? Dekuji za cele vase stranky skoro ani nespím jen je hltam.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že Vás moje PSÍ STRÁNKY FALCO oslovily:) Už jsem zde tuto problematiku jinak mnohokrát zodpovídal - v lidskopsí hierarchii jsou děti z psího pohledu vnímány vždy jako mláďata a v žádném případě tedy nemohou být na hierarchicky vyšší pozici než dospělý (dospívající) pes. Pokud tuto základní zásadu porušíte a necháte svoje děti psu "poroučet" a vyžadovat po nich "poslušnost" v jakékoli podobě, je jen otázkou času, kdy s některým z nich pojedete na plastiku...

Uvědomte si prosím, že dvou/tříleté dítě má z psího sociálního vnímání psychiku malého štěněte. Pokud štěně v odpovídajícím stupni psychického vývoje udělá chybu a vůči dospívajícímu/dospělému psu dá najevo dominantní (nadřazené) vzorce chování, je dospívajícím/dospělým psem promptně poučeno. A jak vždy říkám, psí mládě chrání srst a celková fyziognomie, mládě lidské je oproti němu daleko zranitelnější.

V žádném (se vší vážností zdůrazňuji - v žádném!) případě nenechte své děti nikdy se psem o samotě, v žádném případě a nikdy nechtějte a nenuťte svého psa, aby "poslechl" Vaše dítě, které je v jeho očích zcela přirozeně zařazeno do ranku mláděte. Dokud se jako mládě bude chovat, bude ho chránit a spoustu věcí mu tolerovat - kromě jediné, a tou by byl jakýkoli pokus se nad něj hierarchicky nadřazovat. A tímto pokusem je mimo jiné i Vámi zmíněné "zadny povel typu sedni neuposlechne".

Uvědomte si prosím, jaká je ve dvou/třech letech psychika dítěte v porovnání s psychikou dospělého devítiletého psa (ještě ke všemu natolik dominantního plemene, jakým beauceron je) a buďte velmi rozumná. V opačném případě je jen otázkou času, kdy by došlo k velkému maléru. A velmi Vás prosím, tento můj apel berte smrtelně vážně. Vždy buďte ve společné přítomnosti Vašeho dítěte (dětí) a pejska s nimi, vždy buďte ve střehu a nikdy, absolutně nikdy nedovolte, aby kterékoli z Vašich malých dětí udělalo sebemenší (i nevědomý) pokus Vašemu psu dominovat. A v žádném případě tuto snahu nepodporujte a po svém psu poslušnost vůči malému (ani většímu) dítěti nevyžadujte - pes vnímá i v tomto směru hierarchii zcela jednoznačně a správně...

Obecně řečeno - Vy byste měla být v hierarchii nejvýše, Váš dospělý beauceron na pozici druhé, Vaše děti na hierarchické pozici poslední. Nové štěně v prvních měsících na stejné pozici jako děti (jsou to všichni mláďata a v této fázi je jedno, zda lidská nebo psí), postupně (vzhledem k daleko rychlejšímu vývoji psí psychiky vůči lidské) se mladý beauceron dostane na hierarchicky vyšší pozici než Vaše děti, které ještě hodně let pro každého psa budou "štěnětem".

Nejtragičtější případy lidskopsích neštěstí se stávají právě tehdy, kdy člověk zcela mylně se cítící být "pánem tvorstva" poruší základní hierarchická pravidla a cpe do vyšší pozice někoho, kdo na to z psího pohledu absolutně nemá právo. Často to bývá právě dítě a nesmyslný přístup rodiče "je to jen pejsek a musí tě poslouchat", následky pak bývají tragické. Neudělejte prosím stejnou chybu, děkuji...

 

(5.5.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den chcela by som sa spytat mame 4 rocneho krizenca jack russel je to pes nekastrovany. Pred rokom sa nam narodilo dieta s tym problem nieje prijal ho uplne v pohode s tym ze sme chovanie k psikovi nezmenili a maly sa zaclenil pekne do rodiny. Problem je v tom ze posledne tyzdne ked sme vonku akonahle sa priblizujeme smerom domov Max (psik) si lahne a nechce ist dalej ked idem k nemu vrci na mna a uz po mne aj vyskocil s tym ze ma chcel pohryzt. Ked ho potiahnem este viac sa stiahne a nechce ist nepomoze ani maskrta ani hracka ani ostry ton. Robi to ked som s malym aj bez neho a aj ked ide s manzelom. Ked ho pustim a idem dalej jednoducho zostane lezat. Odisla som aj aby ma nevidel nic lezal na jednom mieste. Nevieme si absolutne poradit s nim. Doma je potom uplne v pohode akoby sa nic nestalo. Ak by ste vedeli nejaky tip boli by sme vam velmi vdacny. Dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale z poskytnutých informací bohužel opravdu nelze udělat jednoznačnou analýzu zdroje problému. Pokud se takto Max chová bez ohledu na to, v jaké sestavě se s ním venku pohybujete (sama, s dítětem, manžel), pak je příčina systémová. Může se jednat o jeho testování vašich hierarchických pozic (což je jedna z velmi pravděpodobných variant) a popisovaná situace funguje stylem "nepůjdu domů a co ty s tím teď uděláš", ale pro podobné testy by Max samozřejmě využíval i situace jiné. Problém může být také v tom, že je za vším nějaký jeho negativní zážitek a dotyčné místo v něm vzbuzuje stres - je to varianta stejně praděpodobná jako ta první. Každopádně - pokud na Vás vrčí a dokonce po Vás už vystartoval, je to dost vážné a určitě v tom z jeho strany figuruje silný stres, ať už hierarchického nebo zážitkového původu.

Zkuste se v čase vrátit zpět a popřemýšlejte, co se stalo v době, kdy se Váš pejsek začal takto chovat. Někde tam je spouštěč - může to být prožitá zkušenost, změna v domácím prostředí, změna ve Vašem chování, cokoli. Jak jsem napsal, na dálku mám příliš málo infiormací, ale s největší pravděpodobností za tím bude jedna ze dvou variant, které jsem tu rozebral...

 

(5.5.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,máme roční fenku křížence Čivavi a Shiba-Inu, je pěkně tvrdohlavá. Když jdeme do práce a nikdo není doma tak jsme jí nechávali v obýváku, po okousání dřevěných schodů co vedou na patrovou postel a roztrhání a převracení koberce jsme jí začali zavírat v předsíni. Když byla hodná a nic neprovedla byla zase v obýváku. Chtěli jsme tím docílit aby se naučila že nesmí nic kousat, hraček tam měla dost i dřívko jsme jí dávali. V předsíni bohužel začala také řádit. Okousala dřevěný botník, rozcupovala noviny co tam máme na vyřazení. Dokonce oškrábala zeď u lina, aby se dostala k tomu linu a pak ho rozkousala.Nedělá to pokaždé když je doma sama. Měsíc je třeba hodná a pak 14dní řádí. Můžete mi poradit co dělat aby se naučila nekousat věci? Nepouštíme jí ani na volno, protože nám utíkala. A zase, jednou to zkusíme a dobré hezky poslechne a jde a pak zas jak když do ní uhodí ďábel a nemůžeme jí dostat domu a neposlechne. Přitom když něco provede a přítel jí dá novinami přes zadek je vidět že ví že něco provedla. A stejně to pak udělá znovu. těmi novinami dostává zřítka,ale dostane. Od přítele tedy, já jsem na to měkká. Když jsme si jí brali tak Čivavu jsme neviděli, Shibu ano ten byl moc hodný a přítulný.Děkuji za každou radu.

Odpověď: Dobrý den. Pes se novinami nemlátí ani přes zadek, ani jinde - to totiž není výchova, není to dokonce ani korekce chování, pokud je něco špatně. Z hlediska psího se jedná o jednoznačnou agresi ze strany svých lidí a u Vaší fenky to velmi přispívá k jejímu celkovému stresu a rozhození, což má za následek přesně ty vzorce chování, které už dlouho zažíváte. V ničem jiném to není - špatný přístup a komunikace z Vaší strany, následný stres mladé a psychicky ještě nedospělé fenky a z toho plynoucí stresové chování (okousávání apod.) plus Vaše očekávání, že štěně v pubertě bude fungovat jako robot a pokaždé přiběhne na první zavolání.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici obrovské množství informací nejen o výchově štěněte (komunikace, hierarchie, celkový přístup). Výchova štěnetě vyžaduje ze strany majitele vždy vztah, trpělivost (hodně trpělivosti), potřebu nelámat věci přes koleno a dát čas pejskovi projít pubertou a postupně dospívat. Pokud začnete dodržovat správné postupy (opět odkazuji na tento web), fenka se zklidní, stres zmizí a zmizí i devastační tendence. Je v pubertě a samozřejmě zkouší Vaši osobnost - pokud se jí jeví jako hierarchicky slabá (síla osobnosti ale není založená na schopnosti fyzického trestání) nebo nervózní, agresivní, pak k Vám samozřejmě nepůjde a bude Vám utíkat. Takhle to prostě u psího druhu funguje a vždy tak majitel dostává přesnou zpětnou vazbu sám o sobě. Jako kříženec plemene shiba-inu Vaše fenečka navíc zdědila vrozenou hrdost tohoto plemene a pokud bude cítit ponižování, bude utíkat čím dál víc...

Máte možnost to změnit, chce to především pochopit psí duši a psychiku - nátlakem a nervozitou nedocílíte ničeho pozitivního, správným přístupem a komunikací získáte všechno. Věnujte tomu čas, prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu vše potřebné - je toho hodné a vše v psím světě souvisí se vším. A každý pes je jen takový, jací jsme sami a jakého si tak vychováme...

 

(21.4.2019)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 5 letech, cituji z dotazu - "důvodem abnormální nakrejvání lidí - což opravdu, když si někoho vyhlídnul, nedal mu pokoj a byl až hrubý")
Dotaz: Dobrý den, před 2 lety jsem si vzala psa BOC z útulku Vsetín. Není to můj první pes. Lerry byl velmi ustrašený a na veškerý hluk reagoval štěkáním, skákáním na místě a hrabáním. Pro upřesnění mu vadilo strouhání i sýra, veškeré spotřebiče, už jen když zaslechl, že se spotřebič dává do zásuvky,dále auta, sekačky, prostě vše co dělá jakýkoliv hluk. Většinu zvuků jsme odbourali i tím, že jsme se přestěhovali z bytu na barák a tam si pomalu zvykal. Ale problém, který nejde odbourat, je jeho nejspíš pasení. Pase veškeré hlučné prostředky/tranzit, auta s vozíkem, terry, zemědělské stroje atd./ dále pase psi velké, malých si nevšímá. Máme ještě čivavu psa a to je v klidu, potom máme NO a to je již problém. Normálně spolu fungují, hrají si, dovádí, ale jak si NO chce házet aportovat, tak BOC na něj útočí, leží a pozoruje ho a když utíká NO pro aport,BOC hned startuje, naráží do něj i ho kouše. Vlastně kdykoliv má nějakou hračku NO v tlamě, tak BOC vypne, nevidí neslyší nereaguje je jak v jiném světě. Když je osamotě nebo nemá NO žádnou hračku, tak poslušnost je slušná, přijde na zavolání jde k noze, odložení v pohodě. I je velmi učenlivý, triky mu netrvají moc slouho se naučit. Chodili jsme na agility a také byl v pohodě, jen tam nesměl být žádný velký pes a když zrovna neběhal, tak začal skákat a hrabat. Ve finále mu stačilo si 1 zaběhnout překážky a už nechtěl dál moc.  Nesetkal jste se prosím někdy s tímto chováním u BOC? Je mi moc líto NO jsou mu 2 roky a BOC mu dává zabrat a i to obtěžuje rodinu, jelikož nechceme psi zavírat a tím pádem když začne BOC blbnout je nebezpečná i pro okolí doma. Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Primárním zdrojem Lerryho chování není "pasení", ale přirozená silná domimance plemene borderkolie, která je k jejich práci nezbytná. Hierarchické nezvládnutí tohoto plemene a jeho komunikačně-psychických potřeb je pro majitele častým problémem ("povely" a "triky" to opravdu neřeší a ani řešit nemohou) a borderky pak hledají psychické vybití mimo jiné právě tak, jak to teď zažíváte na vlastní kůži. Svůj podíl na dnešním stavu má samozřejmě i Lerryho minulost, čtyři první roky jsou vždy zásadní a podle toho, co popisujete, rozhodně nepřispěly ke stabilizaci jeho povahy. Popisované "nakrývání lidí" mělo mimochodem také výše uvedené příčiny - nezvládnutá hierarchie, dominance a psychický stres.

Je zapotřebí dát teď z Vaší strany dohromady hierarchii a komunikaci, uspokojit psychiku a pak bude Lerry v pohodě. Borderkolie jsou na absenci těchto základních sociálních principů opravdu extrémně citlivé, dostává je do stresu. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít, můžete za mnou samozřejmě s pejskem přijet osobně a něco se naučit.

 

(14.4.2019)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobré odpoledne. Já a má družka jsme se na toto plemeno připravovali více jak rok (odborná literatura, telefonáty do chovatelských stanic, návštěvy u lidí chovající toto plemeno atd...). S pejskem žádné problémy zatím nemáme. Zvládne přivolání, sedni, k noze, chůzi na vodítku. Ven s ním chodíme denně sedm dní v týdnu i přesto že máme rodinný domek se zahradou. Jako štěňátko rád okusuje všechno. Je velmi chápavý, stačilo párkrát vysvětlit že zahradní nábytek se neokusuje a bylo po problému. Občas to zkouší na naše nohy, ale stačí mu důrazně říct ''nesmíš'' a dá si říct. Samozřejmě si s ním pravidelně hraju (přetahovaná o uzel atp...). Pravidelně ho berem na pár hodin i knám do baráčku. Pejsek je papírový, chovatelská stanice z Azgiru.
Proč vám tedy vlastně píšu? Opatrnost, důslednost a respekt vůči našemu kamarádovi. Vím co máme za plemeno a nechci udělat žádnou chybu ve výchově. Jste odborník, vaše články mě zaujali a víte o čem mluvíte. Chtěl bych od vás prosím pěkně nějaké rady, tipy, finty. Jak to zkrátka bez úhony a v pohodě zvládnout. Máme dítě (rok a tři měsíce) a v domě ještě bydlí prarodiče. Jsem opatrný člověk, který si na nic nehraje a vždy uvítá názor zkušenějšího. Takového psa jsme si vybrali proto, že jsme uzavřenější lidé. Žádní extroverti. Máme rádi svůj klid a navíc se tu ve městě poslední dobou dost krade. Můj cíl je mít nekompromisního hlídače, milujícího svou rodinu a respektujcího nejbližší známé (moc jich není). Psa, který bude tvrdě hájit své teritorium, ale zároveň na procházce nezabije vše co přejde přes cestu.
Dala by se s vámi domluvit nějaká schůzka, telefonát, cokoliv? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že ke svému kavkazskému pastevci už od začátku přistupujete zodpovědně. Také Vám velmi rád poradím a pomůžu, ale určitě víte, že v podobných případech nedávám "rady, tipy, finty" přes písmenka, ale formou osobního kontaktu.

Zavolejte mi prosím a domluvíme spolu bližší podrobnosti a termín, kdy byste za mnou s pejskem přijeli.

 

(31.3.2019)
Plemeno: x německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Prosím vás mám dotaz a potřebovala bych pomoc mám doma již skoro pětiletou fenu křížence německého boxera a včera jsme si domů přivezli štěně problém je ten že ona si ho přivlastnila jako svoje mimino stendo k ní přilnulo okamžitě taky a problém nastává tehdy když si ho chcem pohladit tak agresivně vyjíždí po rukách nikdy taková nebyla vždy byla hodná ale co je doma štěně tak ho brání útokem na nás zkoušela sem ji ukázat že štěněti nechceme ublížit děláme pomalé a jemně pohyby dopředu před sáhnutím mluvíme na něj mazlime je oba úplně stejně aby nezarlila ale ani po ukázce že mu nikdo neublíží i když mají stejnou péči nic dnes to ráno opět opakovala to agresivní vyjetí na mého malého syna který si štěně chtěl pohladit důrazně jsem ji pokarala že to dělat nesmí a poslala ji na své místo ale bohužel to zkouší dál a můj dotaz zní jak a co můžu udělat aby fena přestala takto přehnaně reagovat nebo jak ji vysvětlit že to není její dítě ?? Takové chování u ní neznám vždy děti milovala což miluje i teď ale nikdy nebyla agresivní a teď příchod toho štěněte se to úplně obrátilo nechci dávat štěně pryč ani fenu ale jak ji vysvětlit že to není její děcko za agresivní vyjetí ji pokárám pošlu na místo ale po chvíli má tendenci opět vyjet karam jen slovně nikoli fyzicky děkuji za odpověď a pomoc co mohu dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše současná situace je bohužel přirozeným a logickým důsledkem toho, že mezi Vámi a Vaší fenkou není vše v pořádku. Sekundární roli může sehrát i momentální hormonální stav fenky (před/po/hárání, falešná březost), každopádně fenka má ke svému chování silný důvod. Bohužel mi ve Vašem dotazu chybí ty skutečně důležité informace  - například zda svoji kříženku máte od štěněte nebo až od nějaké doby třeba z útulku, zda trpí na falešné březosti atd., prostě vše, co s danou situací souvisí.

Pokud fenka štěně skutečně brání, může být primární příčinou Vámi nezvládnutá hierarchie nebo silná nedůvěra fenky vůči Vám (může Vás jednoduše považovat za slabou osobnost), může v tom být i její extrémně silný mateřský pud nebo hormonální nerovnováha. Může se to však rychle zvrtnout i v opak a ona se ve stresu rozhodne štěně jako příčinu problému zlikvidovat - stejně tak jako razantně pokousat Vás nebo Vašeho syna.

Každopádně informací mám od Vás v tuto chvíli málo a potřeboval bych Vás tedy trochu vyzpovídat. Nejrozumnější by bylo (pokud se situace nezměnila) mě zkontaktovat telefonicky, vše tak daleko lépe probereme.

 

(10.3.2019)
Plemeno: belgický ovčák x německý ovčák x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Moc Vás zdravím, dovolte mi vyjádřit svoji velikou radost a vděčnost za Váš přístup ke zvířatům a k nám majitelům, kteří si toho tolik naučit musíme... Vaše rady jsou pokladem.
Fena Ayűntuwe, která je nyní součástí naši rodiny, se narodila na venkově, jako poslední z 8 štěňat, v rodině, která štěňata nechtěla. Tato rodina se nechovala ke svým zvířatům laskavě, naopak, a ostatní psi (dospělí tak, jako vlastní sourozence) ji často odstraňovávali anebo se na ni vhrhávali, zejména při a po jezení. Zastihla jsem tam také pozorovat, že lidí na psi často nadávali, seřvávali je anebo trestali (například poutáním, bytím větví nebo kopnutím). Nikdy jsem je neviděla hladit je anebo mluvit na ně hezky. Když jsem naši fenku poznala na tomto místě, zdala se být tou nejklidnejší a nejnesmělejší ze všech štěňat. Krátce po té jsme si rozhodli s manželem ji adoptovat, ve svém 3.měsíci.
Bydlíme na venkově, na sdíleném rodinném pozemku. Snažili jsme Ayűntuwe do teď vychovat v respektu své vlastní přirozenosti tak jako s hranicemi, které musí dodržet na to, abychom nadále mohli bezproblemově žít s naším okolím. Naše nejbližší sousedka, tak jako dost lidí, kteří k nám chodí, mají bohůžel ze psů strach (důsledkem špatných zkušeností s jinýmy psy) a Ayűntuwe to vždy vyciťuje: vstanou se ji chlupy na hřbetu a vrčí na člověka, který ten strach anebo vztek k ní projevuje. Občas i zaštěká ale většinou ne. V těchle situacích dokážu pochopit, co se děje a situaci nějak vyřešit.
Větší problém nastává, když k nám přichází návštěva (a o to více, když má s sebou děti) a nic takového neprojevuje: zdají se být mirumilovními lidmi, kteří nemají špatné záměry k nám anebo k fence. Ale ať jsou to přáteli, známí nebo méně známí, stane se to stejný, zejména když já jsem přítomná a ti lidé zdravím: Ayűntuwe na ně skáče a "ukousne" je. Nekouše doopravdy, spíš je chytá lehce přednými zuby a přitahuje k sobě látku oděvu, který na sobě zrovna má ten nešťastný jedinec. Kamarád mi dnes řekl, že tohle nedělá, když nejsem na dohled. Milí známí radostně vítá, neznámí většinou nemile pokud nebyly představeny dříve, než se přiblížily domu. V každém případě, jakmile já se k ním překláním na to, abych je objímala, už se Ayűntuwe staví na zadní a "ukousne", buď ze předu nebo ze zadu. Podivné pro mě je, že nikdy ani neštěká, aby nás upozornila, že někdo přichází.  
Nevím, jak tomu mám pochopit a jak se k tomu stavit, aby se to už nestalo. Zkusila jsem Ayűntuwe opravit laskavým hlasem, zkusila jsem ji suše odtrhnout, snažila jsem se k lidem dostat dříve, než ona, zkusila jsem ji dát lehce přes nos prázdným rolem toaletního papíru (poradili mi to, aby se lekla zvuku a tím pochopila, že to nesmí dělat), posledně jsem ji musela bohůžel v tu situaci začit poutat daleko, než jsem stačila lidí zdravit, protože už jsem celá nešťastná z toho napětí, když lidí k nám přichází a jsou tím přivítáni. Musím dodat, že jsme ji zvykli od začátku spát venku u naších dveří. Může být, že se cítí paní domu? Anebo, že žárlí? Teprv nedávno jsme ji vyrobili boudu a postavili ji dál od domů, a tím doufáme, že pochopí, že tu rozhodujeme my a ne ona.
Budu moc vděčná za své rady, komentáře, zkušenosti s podobnou situaci!!

Odpověď: Také zdravím a velice děkuji:) Omlouvám se, nebudou rady ani komentáře - jen doporučení toho nejrozumnějšího a nejefektivnějšího, co teď můžete pro svoji fenku i sebe udělat. Jako ve všech podobných případech tedy moje doporučení zní ozvat se mi telefonicky a domluvit se se mnou na osobní praktické pomoci. Je zapotřebí zapracovat na fenečce a Vás naučit správnému přístupu, abyste byli do budoucna v pohodě vy i návštěvy - tedy investice pro zbytek společného soužití.

To pochopitelně nejde udělat "na dálku", ale osobně ano. Není to otázka jedné rady, je to problém komplexního přístupu, proto máte v současnosti popisované potíže.

Fenka je teď před vrcholem puberty a je opravdu nejvyšší čas všechny chyby napravit, jinak budete za chvilku nešťastní. Budete-li chtít, rád pomůžu i Vám a Ayűntuwe.

Mimochodem - "Teprv nedávno jsme ji vyrobili boudu a postavili ji dál od domů, a tím doufáme, že pochopí, že tu rozhodujeme my a ne ona." je další z nejhorších chyb, které byste se mohli dopustit. Pokazili byste vše a definitivně, nedělejte to. Zkontaktujte mě.

 

(3.3.2019)
Plemeno: trpasličí pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Loni v červnu jsme si domů přivezli štěně. Zároveň s ním se mi náhodou dostala do rukou vaše kniha (tuším vaše první dílo) o soužití psa a člověka. Přečetla jsem jí téměř jedním dechem, k něčemu se vrátila...... Potvrdila si, že spoustu věcí jsem s předchozími psi tak nějak instinktivně dělala dobře, spoustu dalších věcí z jejich chování jsem pochopila.
A teď k problému. Body je myslím dobře vychovaný, milý, kontaktní, veselý pejsek. od začátku našeho soužití šlo vše celkem hladce. Až teď, trvá to cca 3 měsíce. Jednoduše řečeno, máme vše počůrané. Je mi jasné, že pes dospívá a jeho chování se tím mění..... Zároveň bych ráda žila jako člověk, takže označkované peřiny nebo gauč doma mít nechci. Také když k nám zavítá návštěva (hlavně ta mužská část populace), musí uklízet boty, jinak je mají označené.
S pejskem žijeme, jak to jde. Spí v pelíšku u postele. Chodíme na procházky, asistuje mi téměř u všeho. Mě osobně respektuje myslím na jedničku. Mám trochu pocit, že se snaží zaujmout místo druhého člena v hierarchii naší smečky. Zároveň si mě dost nárokuje.
Nevím, jak tento problém odbourat, jak mu říct neznačkuj doma. Nikdy ho nepřistihnu, nikdy není louže na dlažbě, vždy jen na gauči, na peřině, na koberci. Ven chodí prakticky kdykoliv chce, bydlíme v domě(téměř na samotě u lesa). Předem moc děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že i Vám moje kniha pomohla:) To, co popisujete, je typické psí chování, které začíná velmi často právě v pubertě (což je i případ Vašeho pejska) u jedinců, kteří chtějí zaujímat nebo reálně zaujímají nejvyšší pozici ve své lidskopsí smečce. Dost často právě tento dotaz (nejen) v Poradně zodpovídám.

Jinými slovy řečeno, i když z pohledu svého máte pocit, že Vás Body respektuje na jedničku, reálně a z pohledu Vašeho pejska tomu tak není - respektive každý z vás má jiná kritéria, podle kterých vzájemnou hierarchii posuzuje.

Je proto zapotřebí, abyste se stala hierarchicky nejvyšším členem Vaší smečky ve skutečnosti, a to z hlediska psího pohledu. Správná komunikace, signály, dominance, emoce atd. - vše, o čem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tolikrát píšu.

Předesílám, že jedinou opravdu efektivní cestou je praktické naučení, stejně jako všichni máte tedy i Vy možnost s pejskem za mnou přijet a vše potřebné se spolu pro další bezproblémové spolužití naučit. Domácí hierarchické značkování je mimochodem problém, který se časem jen upevňuje a často přechází do zvykové roviny, je tedy velmi rozumné jeho řešení neodkládat.

 

(17.2.2019)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu občas, když chceme pohladit našeho psa většinou po zádech u zadku , ale někdy taky ne tak po nás znicehonic vystartuje a kousne, ale jinak je v pohodě. Vypada to jako nějaký skrat. Po vynadani sklopi uši a kouka provinile, jakoby věděl, ze něco provedl. Nikdy nebyl týraný a máme ho odmalička. Nikdy ho netrestame zbytečně. Poprvé to zacalo, když mu začali vypadává zoubky a zvykal kost, Kousnul a chvíli držel. Po druhé to bylo, když jsem se chtěla zvednout a dotkla jsem ho tak mě pokousal a měl u sebe kost. Takže jsme mysleli, ze si hlídá jen svou potravu. Ale pak už to dělal ( dělá ) jen , když ho pohladime, proste znicehonic. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Chce to začít se svým štěnětem aktuálně na začátku psí puberty začít konečně hierarchicky pracovat. Jack Russell je typický teriér s výbušnou dominantní povahou a začíná Vám dávat jasně najevo, že pravidla hry chce určovat on. Tedy kdy a jak se ho dotknete, komu patří kost a kdy snese pohlazení.

Už jsem to tu mnohokrát psal, v Poradně i článcích - pokud se nechováte tak, jak je psí druh přírodou "naprogramovaný", mimo jiné tedy jako sociální společenství (lidskopsí smečka) s jasným a fungujícím vůdčím jedincem (což byste měla být Vy), pak se děje přesně to, co teď zažíváte. S bonusem navíc, tedy vzrůstajícím stresem pejska, pro kterého je neuspokojení jeho přirozených psychických a sociálních potřeb extrémně zátěžové, o to víc, je-li ještě ve věku štěněte.

Řešením je v těchto případech vždy chovat se jako přirozený vůdčí jedinec - komunikačně a se správnými vzorci chování. To je teď pro Vaše štěně to nejdůležitější na světě, ne hraní si nebo učení nějakých povelů. Na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte správné postupy nesčetněkrát vysvětlené, v Poradně i v samostatných článcích, prostudujte si je prosím a především je aplikujte. Hodně se svým pejskem komunikujte (po psím, tedy emoce, oční kontakt, hlas, fyzický kontakt) - a uvědomte si, že i "potrestání" nebo "pochvala" se musí dělat tak, aby tomu pes rozuměl, nemluvě o tom, že ve správné komunikaci neexistují pouze tyto dva extrémy. Na tomto základě s ním provádějte různé fyzické manipulace, budete je velmi potřebovat, až mu budete muset vytáhnout klíště, ostříhat drápky, prohlédnout uši nebo vyčesat zašmodrchanou srst. Jakoby mimochodem se ho dotýkejte na citlivých částech těla - zadek, tlapky, pod bříškem atd. Vše popsané od Vás musí v pohodě snést, nesmí následovat z jeho strany absolutně žádná agresivní reakce. A abyste byla úspěšná, musíte i Vy zůstat v naprostém klidu, bez sebemenších známek nervozity, strachu nebo agrese.

Jsou to naprosté základy v kontaktu člověka se svým pejskem a máte nejvyšší čas začít na tom správně pracovat. Informací na toto téma tu máte obrovské množství a jako motivaci berte, že třeba já osobně denně potkávám hodně těchto teriérů (jedná se o dnes módní a rozšířené plemeno) a bohužel řada z nich je po hierarchické stránce absolutně nezvládnutá a vystresovaná - štěkají a startují na vše okolo, svého majitele absolutně nevnímají a mají velké socializační problémy. Zdrojem těchto průšvihů je právě nezvládnutí pejska člověkem už na samém začátku v kombinaci s přirozeně dominantní teriéří povahou, kdy pak na sebe v konečném důsledku teriér nenechá sáhnout, "hlídá si potravu" a velmi často začne žrát svého vlastního majitele. A pokud budete chtít, můžete stejně jako všichni ostatní využít mé osobní pomoci - toto rozhodnutí bývá (nejen) v podobných případech tou vůbec nejlepší investicí do zbytku společného života se svým psím parťákem...

 

(17.2.2019)
Plemeno: kokršpaněl (kříženec?)/kokršpaněl (kříženec?)
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 8 let/8 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den p. Dostal. Obraciam sa na Vas s prosbou o radu, pripadne o vedenie. Nas pribeh: Ked sme sa pre desiatimi rokmi prestahovali z velkomesta na dedinu, tak sme si vzali  k sebe fenku kokerspaniela, ktora mala byt utratena. Ta mala krasne steniatka a kedze nase deti boli v detskom veku, tak si kazde vybralo svoje steniatko a tie u nas, aj po uhynuti mamy, ostali. Vsetci sme z nich boli uneseni, sportujeme s nimi, ci uz cykloturistika, alebo v zime bezky, su to maznacikovia. Aktualne maju 8 rokov a posledny rok sa zacali vyskytovat, vacsinou v konfliktnych momentoch, ich vzajomne  suboje, tak 2x za rok. Jedna z nich(Riska) uz odkojila 3 maciatka a zacali sa jej objavovat nadory na mliecnych zlazach... a tak ked kamaratova fenka mala steniatka, tak sme chceli upokojit jej materske potreby a priniesli sme domov jedno steniatko. Paradoxne, ta on nejavila takmer ziadnu pozornost a druha(Sany), od mala sialene bojazliva a tym dost agresivna, si male oblubila. No a teraz sa biju ako psy. Uz nemozu byt ani oddelene plotom, ale jednu mame vzdy zatvorenu v dielni a aj vtedy, cez dvere na seba vrcia. Hladame riesenie, zhaname elektricke obojky, ale to sa nam zda nehumanne, a tak som nasla Vas. Ak nam viete ukazat riesenie, alebo aspon cestu, tak vopred velka vdaka.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel další z mnoha případů, které jsou důsledkem toho, že majitel psa (psů) nerespektuje přirozené psí psychické potřeby - každou chvíli zodpovídám podobný dotaz, každou chvíli na toto téma píšu článek...

Znovu tedy v kostce zopakuji pár základních skutečností.

Pes je druh sociální, jeho přirozeným sociálním prostředím je smečka - hierarchické společenství, kde na vrcholu stojí vůdčí jedinec. Pokud máte více psů a v jejich smečce jako vůdčí jedinec nefungujete, necháváte tím veškerý jejich vzájemný sociální a hierarchický kontakt pouze na nich a pak jednoho krásného dne zjistíte, že se mezi sebou neustále řežou a nechat je v kontaktu znamená vysoké riziko. Pokud se jedná o feny, je vždy jejich vzájemná fyzická konfrontace daleko razantnější a nemilosrdnější. Dodatečným spouštěčem bývá hormonální zdroj (hárání, falešná březost), snaha o dominanci nebo naopak zeslábnutí, onemocnění či stáří jedné z nich.

Protože jste ale úspěšně ignorovala svoje vlastní zapojení do jejich smečky (nic osobního, jen prosté konstatování skutečnosti), došla situace do podoby, kterou popisujete. Základní problém je v tom, že pokud byste od doby, kdy fenky zůstaly už u Vás, s nimi správně fungovala, nikdy by k tomuto extrémnímu stavu nedošlo.

Pořízením štěňátka jste do jejich prostředí přinesla další spouštěč vzájemné agresivity a nevraživosti - "mateřské potřeby" Rišky jsou mimochodem důsledkem, nikoli zdrojem jejího stavu. Celou situaci jste tedy radikálně zhoršili a vzájemný vztah Rišky a Sany je toho jen přirozeným důsledkem ve chvíli, kdy nemají fungující vůdčí osobnost.

Pokud chcete celou situaci nenávratně dovést do špatných konců, nadále shánějte elektrické obojky, nadále je od sebe separujte a zničíte tak je i sebe. Pokud chcete vše dát do pořádku, zkontaktujte mě telefonicky a já Vám vysvétlím optimální další postup. Umím problém Váš i Vašich fenek vyřešit, ale "na dálku" to skutečně nejde - podobně jako Vám nikdo na dálku neopraví auto ani nevyléčí nemoc. Ale osobně Vám pomoci umím a pokud budete chtít, rád to udělám.

 

(10.2.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám 5ti letou fenku, kříženku Sáru. Největší mazel na světě, miluje lidi a jsem si 100% jistá, že by nikdy nikoho nepokousala. V poslední době je nějaká vysazená na mou spolubydlící (která ji miluje, chodí s ní na procházky apod). Ve chvíli kdy spolubydlící vstane a někam v bytě jde, Sára vystřelí rychlostí blesku přiběhne k ní a chňapne po ní. Ne že kousne, ale spíš tak jen štípne a ani se od ní nehne, jde s ní klidně až na druhou stranu bytu, cupitá u ní jak kůň, vzhlíží k ní a přitom po ní pořád skáče a chňape. Je nás na bytě 5 a dělá to jenom téhle spolubydlící. Přitom si spolu normálně hrajou, mazlí, krmí jí a žádnej problém, ale ikdyž je Sára v uplně jiném pokoji než spolubydlící, ve chvíli kdy se zvedne tak vystřelí. Snažím se ji vždy okřiknout a ,,odtáhnu ji,, zpět na místo (které má na mé posteli) ale vidím, že je neklidná a pořád je v pozoruju a vrčí na mě když se pohnu nebo tak(ne agresivně, spíš tak mrmle, je prostě nespokojená .Ve chvíli kdy spolubydlící odjíždí na víkend domů je Sára uplně v pohodě. Prosím o radu, strach jí najevo nedáváme, protože se opravdu nebojíme, je neškodná, ale tohle mi vadí. Zároveň je submisivní a respektuje mě jako svého pána. Děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Nejpravděpodobnější varianta na základě poskytnutých informací je následující. Psi vnímají i jiné věci než my lidé a mimo jiné velmi citlivě vnímají také osobnost člověka. Z Vaší spolubydlící Sára cítí něco, co v ní vzbuzuje nedůvěru vůči ní a dává to po psím najevo - v malém uzavřeném prostoru jsou navíc všechny emoce daleko intenzívnější a čitelnější než v prostoru otevřeném. Protože je submisivního založení a primárně k lidem důvěřivá, je její reakce taková, jaká je (dominantnější pes by reagoval razantněji) - sleduje ji a je vnitřně natolik přesvědčená, že její odhad je správný, že se v okamžiku, kdy Vy sama jdete proti ní (okřiknutím a odtáhnutím), proti Vám ohradí. Říká Vám "vím, co dělám a ty mě nech ji hlídat"...

Je dobré dát na psí odhad lidí. Neříkám tím, že je Vaše spolubydlící špatná, ale Sára nějaký důvod má (může to být od nečitelnosti nebo nejasného chování až po opravdu zásadní problém lidské povahy) a sama vidíte, že takto reaguje pouze na ni a s ostatními spolubydlícími je v klidu (pokud byste byla příčinou Vy nebo sama fenečka, reagovala by stejně na všechny Vaše spolubydlící). A pokud s vámi dotyčná slečna není, je Sára naprosto v klidu, což je zásadní informace. Jinými slovy - byl bych opatrný, nepodceňoval Sářin instinkt a dal bych si pozor, třebaže Vám to v tento moment může přijít zcela mimo. Některé lidi správně poznáte až po čase a upozornění Vaší fenečky berte vážně, nikoli jako něco, co by Vám mělo vadit. A hlavně ji prosím za to, že fungují její přirozené instinkty, netrestejte...

 

(3.2.2019)
Plemeno: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, po svém zesnulém otci jsem zdědil 5-letého jezevčíka (je to můj druhý pes, předtím jsem měl přes 10 let bearded kolii - psa, který umřel stářím). Zmíněný jezevčík prvních 3,5 let svého života prožil s rodiči - důchodci v bytě ve 4.patře. Protože maminka je takřka imobilní (po výměně obou kolenních kloubů pouze opatrná chůze se 2 francouzskými holemi) a otec na prahu 80 již výstupy a sestupy po schodech do 4. patra nedával, pes se venčil na balkoně a příležitostně 1-2x do týdne se dostal ven. Pes je svojí povahou velmi aktivní, počas návštěvy často běhal jak utržený z řetězu po celém bytě. Otec si psa pořídil spíš jako mazlíka a hračku, takže když jsem si psa bral k sobě, nebyl nijak cvičený a ani socializovaný. Nicméně - jak si pamatuji z návštěv a tvrdí to i maminka - nikdy nevykazoval nijakou zvýšenou agresivitu. Po necelém roce pobytu se mnou na vesnici (rodinný dům, zahrada) i ve městě v bytě u mé nynější ženy si pes bez problémů a velmi brzo osvojil hygienické návyky (pravidelné venčení alespoň 3x denně), zvládl základní povely (ke mě, zůstaň, místo), ale ty fungují uspokojivě spíše jen uvnitř v bytě/domku. Vycházka – za jakéhokoli počasí i bez potřeby venčení - je pro něj stále něco tak úžasného, že v tu chvíli takřka úplně ztrácí koncentraci a začíná na povel reagovat až po určité době (10-15min) kdy se trochu zklidní. Tohle všechno by se ještě dalo s našimi zkušenostmi zvládnout. Na co ale narážíme jsou někdy velmi neadekvátní reakce psa. Díky tomu, že maminka se o psa víceméně nestarala, nevíme, zda nějaknepramení z nějakého trauma z minula a tudíž nevíme ani jak tomu předcházet ani jak okamžitě při incidentu reagovat. Jako příklad uvedu naprostý stress, stažený ohon, třas a vrčení a cenění zubů při pokusech ho naučit pac. Manželka má o skoro 3 roky starší kastrovanou jezevčici, zkoušeli jsem to trénovat v páru a s odměnou, ale marně. Bojí se holí, ale to bych si dal spíš do souvislosti s maminčinými berlami a nějakým příležitostným šťouchnutím holí v minulosti. Nemáme úplně jasno ani s jeho dominancí vůči zmíněné feně. Podotýkám, že následující vzorec chování je stejný jak na domácí půdě psa na domku, tak na domácí půdě feny v bytě. Pes vyhání fenu od misek se žrádlem a ta to akceptuje s tím že jde žrát až si pes dopřeje z obou misek. Pokud dostanou hryzací kost jako hračku nebo házíme oběma 2 hračky, fena vyštěká a odežene psa a sebere obě hračky/hryzací kosti pro sebe. Pes jen smutně kouká a akceptuje to. Oba psi mají svůj pelíšek, ale spí s námi v lůžku (manželka měla tak naučenou svoji fenku, i pes tak byl zvyklý od rodičů, takže jsme se to ani nesnažili měnit). Díky velmi malé socializaci má pes tendenci při venčení bez respektu jít očichávat cizí psy a často po prvotním čichání začne na takového psa štěkat bez ohledu na velikost. Situace vyvrcholila tuto neděli, kdy při vycházce v Beskydech nás na vrcholu Javorového vrchu bouře zahnala s ostatními turisty do horské chaty. Chata byla v tu chvíli plná, řada lidí byla se psy. Protože psa to vzrušilo (vystrčený ocas nahoru, uši od sebe, krk vytažený nahoru) a měl tendenci v rámci vůle vodítka pobíhat a snahu se seznamovat (bez agrese a štěkání) vzal jsem ho na klín (je tak zvyklý od rodičů, vyhledává to jako bezpečné místo i doma) aby se nepletl lidem pod nohama. Při jednom průchodu lidí se psem kolem nás měl opět tendenci seskočit a jít se seznámit. Chtěl jsem ho na klíně přidržet za obojek a sáhnul jsem mu po obojku na krku. Pes se v tu ránu bez varování prudce otočil a se zuřivým agresívním štěkotem se mi zahryznul dvakrát do obličeje (nos). Po agresi když jsem ho shodil ztichnul, chvěl se vypadal jakoby procitnul. Jelikož už mě jednou před časem podobným způsobem bez varování kousnul do ruky, cítíme potřebu tyto jeho ataky nějak řešit i s ohledem na bezpečnost ostatních. Nevíme jak na tuto agresi reagovat, jestli je vhodné a žádoucí ji trestat když nevíme jestli nepramení z nějakého trauma z minulosti o kterém nevíme, ani jakou formu převýchovy zvolit.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, popsal jste srozumitelně vše potřebné. Zkusím odpovědět stejně srozumitelně - jedná se o typicky stresové chování pejska, který neví, jaká je jeho pozice ve smečce a nemá svého jasně fungujícího vůdčího jedince. Toto je pro každého psa vždy velmi zátěžový stav a jeho zpočátku nejisté chování se časem dostává až do stresové úrovně a únikových ventilů, projevujících se mimo jiné i záchvaty "nepochopitelné" agresivity. Pes lítá od mantinelu k mantinelu, chvíli je vše v pohodě ("jdu se seznámit, jsem na klíně svého člověka"), v dalším okamžíku nastane armagedon ("vystartuju po psovi, kousnu svého člověka"). Chvíli submisivita, chvíli dominance, po ataku typická nejistota. K tomu všemu si připočtěte i přirozeně dominantní a výbušnou povahu jezevčíka.

Samozřejmě je ale i v tomto případě možné dát vše do pořádku a umím Vám pomoci. Jen to nejde na dálku - potřebuji tu mít Vás i Vašeho pejska osobně. Pokud mu budou hvězdy nakloněny, je teprve ve třetině svého života a i to je jeden z  důvodů nenechat to být. Rozhodnete-li se mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(3.2.2019)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Chcem poprosit pana Dostála o radu.Som majitelom ridgebacka PP vek v marci bude mat 3 roky.Pes je doma kludny,dostatok pohybu a ku členom rodiny je ako mača.Horsie je to vonku,v poslednej dobe začína agresivne reagovat na ludi ked sme vonku na prechadzke.Ked su dalej od nas je to v poriadku ale akonahle sa priblizia /mam ho na voditku/ ide zautocit.Po bicyklistoch ale aj po chodcoch.Musim davat velky pozor ked ide ktosi oproti.Uz som mu radsej dal aj nahubok pretoze raz ked sme boli vecer vonku a isiel okolo kludne prechadzajuci muž a minali sme sa pes zautocil na jeho ruku a nasledne na ruksak co mal na chrbte.Bolo to velmy neprijemne a mam strach snim chodit po vonku.Moc cudzich ludi knam nechodi a ak aj ano zatvaram ho do voliery radsej.Je malo socializovany alebo kde moze bit chyba?Dakujem vopred ak sa mi ozvete,byvame pri piestanoch na dedine.

Odpověď: Dobrý den:) Základní chyba je v špatně nastavené hierarchii. Váš ridgeback je na počátku psychického dospívání a svoji "smečku" (tedy především Vás) vidí jako společenství bez fungujího vůdčího jedince. Kombinace této skutečnosti a povahy rhodéského ridgebacka pak ve výsledku způsobuje Vámi popisované vzorce chování. Pokud to řeknu zcela jednoduše, volí strategii "necítím se jistý, tak raději preventivně zaútočím, protože ten člověk vedle mě nekomunikuje a musím tedy situaci vyhodnotit a rozhodnout se sám". Za pár měsiců se strategie změní na "cítím se jistý a silný a nikoho k nám nepustím".

Přesně tímto způsobem se z rhodéských ridgebacků stávají problémoví jedinci, zažil jsem jich takových dost. Potřebují vedle sebe schopného člověka, vůdčího a správně komunikujícího jedince, protože mají v sobě geneticky zakódovanou vysokou míru dominance a především samostatnosti v rozhodování (to bylo a je zapotřebí pro jejich původní pracovní určení).

Proto by bylo nejrozumnější, pokud byste se i Vy rozhodl využít mé osobní praktické pomoci a naučil se se svým pejskem správné a především funkční postupy - dříve, než dojde k nějakému opravdovému průšvihu. Zkontaktujte mě v případě zájmu telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(3.2.2019)
Plemeno: pudl trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Máme doma 3 fenky... retrívra 12 let, jezevčíka 6 let a pudla 7 měsíců.  Moje 7 měsíční fenka pudla má od doby, kdy jsme ji přivezli fekální návyky... Té velké feně neustále vylizuje celou hubu a následně jí tam strčí celou hlavu.Té menší jenom hlavu, protože nemá ráda, když jí otravuje olizováním a čištěním zubů. Oběma pak očichává a olizuje zadečky... Pokaždé, když se nedívám má strčenou hlavu v jejich konečníku... Poraďte mi prosím, jak mohu své štěně odnaučit dělat takové věci. Děkuji Vám za odpověď :-)

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se o instinktivní komunikačně-submisivní vzorce chování, které si štěně přináší ještě od své matky a tím, že máte doma dvě dospělé fenky, představují obě pro Vaši pudlí fenečku stálý podnět. Nebojte se, časem (spolu s vývojem psychiky) toto chování samo odezní, nejedná se o žádné "fekální návyky".

 

(27.1.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před dvěma dny jsme adoptovali pejska z útulku. Doma je naprostý andílek, neštěká nekňučí, jen rád něco žvýká. Když jdeme ale na procházku a Usher zahlédne psa/fenu, chce se co nejrychleji dostat za ním/ní a začne štěkat a kňučet. Ze začátku skákal i na lidi, ale to se již zlepšilo. Nevíte, co bychom měli dělat? Nechat tomu čas nebo nějaké jiné řešení?

Odpověď: Dobrý den:) Dva dny jsou strašně krátká doba, pejsek si venku dychtivě užívá okolní svět a sociální kontakty, které jsou v jeho věku zcela normální a žádoucí. Zkuste si pŕedstavit opak, kdy by před každým člověkem a pejskem utíkal nebo se snažil schovat. Jak píšu, je to vzhledem k jeho věku a čerstvé minulosti strávené v útulku naprosto přirozené chování a díky Bohu, že tyto vzorce zůstaly zachovány. Navíc jeho pravé "já" se teprve projeví, zatím si Vás jen testuje.

Dejte svému novému pubertálnímu psímu kamarádovi čas na aklimatizaci v jeho novém prostředí a přitom pracujte na jeho výchově, vazbě a správně nastavené hierarchii (vše máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a nejen v Poradně k dispozici, stačí číst, vnímat a používat). Teprve se začínáte navzájem poznávat a to chce vždy čas, trpělivost a klid, netlačit na pilu. Pokud budete potřebovat poradit konkrétněji, můžete mě samozřejmě zkontaktovat i telefonicky.

 

(27.1.2019)
Plemeno: bulteriér x americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, som rada, že som našla vašu stránku. Chcela by som Vás poprosiť o radu. Týka sa to dvoch psov, ktorý nie sú moji a ani nemám veľa skúseností so psami. Chodím ich venčiť jeden krát v týždni na dedinu za naším mestom. Potom čo sme boli pozvaní na opekačku k nim na záhradu, s ľútosťou som zistila, že ich dvaja psy sú už rok zavretí, každý vo svojej voliére (tri krát štyri metre) a nemajú šancu, že sa do smrti z nej dostanú. Tie psy boli strašne smutné. Deti, ktoré si ich kúpili vyrástli a odišli z domu. Rodičia ich venčiť nemienia (otec je invalid a mama stále v práci). Psy sú zavreté kvôli tomu, že staršia fénka (bulteriérka krížená s pitbulom) vždy utekala zo záhrady, chytala mačky, kačice, dokonca psov. Plot si vždy podhrabala a ušla. Je nebezpečné nechať ju pustenú v záhrade. Bola vychovaná pri deťoch, nebola bitá, predsa z nej mám strach, keď ju idem venčiť na pole k lesu. Druhý pes je veľmi príjemnej povahy. Je to jej dcéra, zrejme krížená s kóliou. Je mimoriadne poslušná. Tá by mohla byť kľudne pustená na záhrade, ale kvôli jej mame bulteriérke, aby nežialila, je zavretá aj ona.
Tie psy sa na mňa vždy veľmi tešia a skáču od radosti, že pôjdeme sa prebehnúť. Žiaľ, od škrábania voliéry (tak veľmi sa chcela dostať bulteriérka von) máva bulteriérka krvavé nehty. Niektorí známy ma nastrašili, že tento pes na starobu môžu byť nebezpečný, keď sa mu niečo znepáči, lebo nie som ich pani. Vraj by mohla na mňa aj zaútočiť. Na ľudí si nikdy netrúfla, ale je tvrdohlavá. Keď vidí srnku, alebo iného psa v ďialke, dá mi to zabrať, aby som ju udržala na popruhoch a vodítku, ktoré som jej dala šiť na mieru, aby som ju mohla dobre udržať. Neviem, či robím správne, len viem, že mi ich je veľmi ľúto, keď musia byť zavreté. Poraďte mi prosím - je správne, keď vybieham sama na to pole aj s takýmto psom, alebo mám chodiť len s druhým psom, tým kľudným? Jej mama bude v takom prípade strašne kňučať a žiarliť. Keďže máte skúsenosti v povahami psov, pýtam sa na Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji, že Vám osud obou fenek není lhostejný a na rozdíl od majitelů je aspoň jednou týdně vytáhnete z jejich vězení... Bohužel, Váš dotaz je v tomto případě velmi aktuální.

Zaprvé - kříženec pitbula s bulteriérem je díky povahovýn specifikům obou plemen (vyblokované sociální chování, blíže viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) přirozeně problémovější vůči jiným psům a zvířatům obecně. To nakonec vidíte i sama a to je velmi dobře.

Zadruhé - každý v podobných podmínkách držený pes se velmi rychle dostane do akutního psychického stresu. A stresovým ventilem se pak jako u všech šelem (kterou pes i dnes stále je) velmi často stane agrese, snaha uvolnit vnitřní napětí atakem a pokousáním/zabitím jiného psa, kočky nebo v určitých případech i člověka.

Zatřetí - jedná se o již mnoho let psychicky dospělou fenku, která má v sobě všechny získané vzorce chování již silně zafixované.

S těmito faktory je zapotřebí počítat, kdykoli fenku vezmete do volného prostředí. Navíc pro ni nejste hierarchickou osobností, z jejího pohledu jste pouze prostředek, jak se dostat mimo kotec. Podle toho se bude také chovat, takže pokud dojde k nějaké konfliktní nebo zátěžové situaci, bude se rozhodovat sama podle sebe a vzhledem k popsaným vzorcům chování může skutečné dojít k velkým problémům. Na druhou stranu v otevřeném prostoru bez zátěžových prvků (jiní psi, zvířata) bude v klidu, ovšem nijak nelze vyloučit, že v situaci, kdy vycítí Vaši momentální slabost nebo zaváhání, může je vyhodnotit jako svoji šanci a dostanete se do problému Vy sama. A Váš strach vycítí naprosto bezpečně - strach je luxus, který si v tomto případě, kdy fenku ovládáte pouze přes vodítko a popruhy, naprosto nemůžete dovolit...

Klíčem je správně vyhodnotit Váš potenciál ve vztahu k potenciálu pro Vás cizí a fyzicky silné fenky mixu pitbula a bulteriéra. Pokud budete psychicky i fyzicky silnější, pokud se naučíte správně vyhodnocovat její signály a předvídat, co se v nejbližší chvíli bude dít, pak ano, můžete ji (aspoň jednou týdně, i když je to strašně málo) vytáhnout z kotce a dopřát jí pár hodin volnějšího prostředí. Každopádně ji ale berte vždy samotnou, druhou fenečku berte také samostatně, pokud by se dostaly fyzicky k sobě, mohlo by to v této konstelaci a psychickém stresu dopadnout velmi zle.

Děkuji ještě jednou za obě fenky a držím Vám i jim palce. Tento psí příběh je opět smutným příkladem toho, jak díky nezodpovědnosti svých majitelů mnozí psi svůj život neprožívají, ale pouze doživotně přežívají za kotcovými mřížemi.

 

(20.1.2019)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, zda by jste mě mohli poradit co dělat: Máme 5 letého pejska franc.buldočka, loni v dubnu jsme si pořídili nebo spíše mě ho bylo líto( jelikož se narodil hluchý) a vzala jsem si ho domu dalšího pejska franc.buldočka, kterému v té době měl 3 měsíce.Vůbec nebyl mezi něma problém starší pejsek je strašný dobrák a přijal malého úplně krásně. Spíš mladší šlo vidět, že si dovoluje na staršího, a dělá mu naschváli.  Počůrával mu pelech, vytlačoval ho z gauče a starší vždy ustoupil. Ale jinak si spolu hráli a vše bylo v pohodě. Sem tam u krmení malý vystartoval na staršího. Dala jsem jím tedy misky každému jinde a byl klid. Až teď poslední týden mladší začíná na staršího útočit, naježí se, cení na něj zuby a vyjede po něm a i cvakne. Třeba z ničeho nic, když se vracíme z procházky domů. Tak najednou jako by mu přeskočilo a vyjede po něm. Náš starší se potom toho mladšího bojí a schovává se. Samozřejmě malého potrestám, vytahala jsem jej za obojek a vyhodím ho vždy za trest ven na zahradu a gesty mu ukážu , že je to špatně. Asi pochopí, že je to špatně , protože se vždy schová pod stůl. Tím, že je hluchý je to trošku horší, že zvednutý hlas nepomáhá. Prosím o radu co s tím mám dělat, je mě pak staršího líto, vždyť on je takový dobrák. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě je zapotřebí, abyste pochopila sociální prostředí a komunikaci psů, která je založena na smečce, hierarchii a individuálních schopnostech každého jednotlivce. Pokud nejste součástí a vůdčím jedincem své vlastní lidskopsí smečky, pak to vždy dopadá tak, jak popisujete - nerespektujete přirozenou hierarchii, nepodporujete svého staršího pejska a pokud do něčeho zasáhnete, namísto hierarchického poučení mladšího jen "vytaháte za obojek" a "za trest vyhodíte na zahradu". To ale není hierarchická komunikace, pouze nesmyslné lidské vzorce chování, které mu nedají vúbec nic pozitivního. Mladší pejsek pak nepochopí a ani nemůže pochopit nic, jen se Vás bojí, navíc se jedná o hendikepované vystresované štěně v plné psí pubertě, které teď především potřebuje učitele, vychovatele a svůj "maják". Nikdo takový však v jeho smečce není a jeho vzorce chování posuzujete zcela mylně.

Prosím věnujte čas prostudování těchto PSÍCH STRÁNEK FALCO, máte zde vše potřebné pro pochopení již zmiňovaných principů psí smečky, hierarchie a sociální komunikace. Správnou hierarchii smečky je potřeba budovat z pozice jejího vůdčího jedince, namísto tahání za obojek a vyhazování na zahradu používat přirozené psí signály a komunikaci. Pouze tak dosáhnete požadovaného výsledku a spokojené fungující smečky namísto dvou bojácných schovávajících se fracouzských buldočků.

Jak jsem psal, máte zde vše k dispozici a protože v psím světě vše souvisí se vším, je třeba k pochopení výše uvedených principů je nejprve nastudovat a pak správně používat ve své vlastní smečce. Není to tak jednoduché, ale znovuopakování na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již mnohokrát zveřejněného textu by v této mé odpovědi opravdu nemělo smysl. Máte tu už řadu let k dispozici vše potřebné a pokud se budete chtít naučit vše praktickou formou (což je vždy nejlepší), máte stejně jako všichni ostatní možnost využít mé osobní pomoci.

 

(20.1.2019)
Plemeno: briard
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame fenu briarda, s kterou tedka resime problem s kterym si nevim rady. A to ze ostatni psy/feny vuci me fene zmenili chovani. Nase fena nema problem s zadnym psem, ale po druhem harani zacali mit problem ostatni s ni a to i psy se kterymi se zna od stenete. Je to opravdu divne, protoze 4 z 5 psu se chovaji jinak. Mame partu pejskaru co spolecne venci sve psy, ale na nasi fenu zacali ostatni vrcet jako by ji neznali. Myslim si ze ma fena sve chovani nezmenila, proste beha a chce si hrat jako normalne, coz delaji i ostatni psy ve skupine, ale najednou jakoby s ni nechteli mit nic spolecneho a vrci nani a ceni zuby, at je to skupina psu nebo jdeme jen s jednim. Zmenilo se to po jejim harani do te doby to bylo vse v pohode. Je pravda ze fena je divoska a ani vrceni a odhaneni zubama ostatnich ji neodradi od hry, ale proc se k ni nahle vetsina psu chova jinak? Nechtela bych ji kvuli tomu upirat kontakt s ostatnimi psy.

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se o zcela přirozenou záležitost, která u fen tohoto plemenného typu nastává zpravidla po druhém hárání nebo kolem druhého roku věku - v kostce řečeno začínají být svým psím okolím vnímány jinak. Pro feny jako konkurence, pro psy jako plnohodnotné feny. Podle toho na ně i reagují a protože briard je plemeno přirozeně dominantní a jen tak si něco nenechá líbit, začinají a jsou razantnější i vzájemné konflikty. Upírat kontakt s jinými psy své fence samozřejmě nemusíte, berte to jako reakci na zcela přirozený vývoj psychiky své fenky a pouze zapracujte na své vlastní vůdčí roli, aby ve Vás fenka cítila oporu a hierarchickou autoritu. V opačném případě začne konflikty řešit sama za sebe, což je u podobných plemen vždy vstupenkou do světa problémů.

 

(13.1.2019)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: (štěně - dotaz do budoucna)
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na plemeno německý ovčák, pes. Ještě přemýšlíme nad štěnětem tohoto plemene, ale nejdříve bych se chtěla zeptat co takové plemeno obnáší a jaký je k němu přístup. Naše zkušenosti jsou začátečnické měli jsme labradorského retrívra, Jack russel terier a podílení se k výchově na rotvajlerovi. Žijeme v bytě, ale máme 3 roky starého chlapce, který je neúnavný a tak většinu času jsme venku a jsme sportovně založená rodina. Potřebovali bychom psa hlídače když by to bylo možné viz. BŠO, který asi není a zároven mazla na hraní, tak nevíme jestli volíme správně. Jelikož na různých stránkách píšou různé zkušenosti, tak se na to nemůžeme spoléhat už dávno vím, že záleží na vztahu se psem, přístupu a výchově. Děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Německý ovčák je řekněme takové "univerzální plemeno" - k čemu ho vychováte, popřípadě vycvičíte (pokud to uděláte správně), to zvládne. Jinými slovy při odpovídajícím přístupu z Vaší strany zvládne vše, co ve svém dotazu zmiňujete. Ale jak sama správně uvádíte, závisí to samozřejmě primárně na tom, jak se k němu budete chovat, jak s ním budete komunikovat a v jakém prostředí bude žít.

Předpoklady na to ze strany plemene jsou, záleží ovšem i na výběru správné chovné linie a konkrétního jedince. Pokud chcete odpověď na dotaz "co takové plemeno obnáší a jaký je k němu přístup", pak doporučuji projít Poradnu a vyhledat dotazy týkající se tohoto plemene, protože právě zde naleznete popis častých chyb ve výchově a přístupu a moje odpovědi, jak se chovat správně a jak mimo jiné zamezit i případněmu problému pes versus malé dítě.

(Poznámka: tento dotaz souvisí s dřívějším dotazem tazatelky "bílý švýcarský ovčák" z 8/2018)

 

(6.1.2019)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně chování naší 10 měsíční fenky JRT. Nejprve napíšu, jak to vše s fenkou začalo. Byla nejmenší štěně z vrhu naší fenky. Když se narodila, vážila o polovinu méně než ostatní štěňata. Měli jsme s ní velké starosti. Neměla sílu se přisát k cecíku, proto jsme ji od malinka co dvě hodiny krmili. Byl to boj, vyzkoušeli jsme všechny možné štěněcí mléka. Nic jí nechutnalo, nechtěla mléko sát ani z lahviček, ani ze stříkačky, no prostě jsme si užili své. Mockrát jsme mysleli, že to nezvládne. Pokaždé když jsme ji po krmení vážili, tak do dalšího krmení byla zpět na stejné váze, i když po nakrmení přibrala. Pořád nám nebylo jasné, kde spotřebovává tolik ene rgie, ž e její váha narůstala pomalinku. Samozřejmě jsme vše konzultovali s veterinářem, vše bylo ale v pořádku, srdce orgány, rozštěp také neměla. Když jí byly 3 týdny, už dokázala sát z cecíku a udržet se u něj, ale jelikož byla stále o polovinu menší, tak jí ostatní štěňata vždy odstrčila. Takže jsme podstivě každé krmení fenečku přidržovali u cecíku, až se dostatečně napila a měla plné bříško. Jakmile jsme kolem 5 týdne začali s příkrmem, tak najednou fenečce začalo chutnat a vždy ona jako jediná byla u misky nejdéle a byla schopná jíst snad tak dlouho, dokud by nepraskla. Ale od malinka byla jiná, s ostatními štěňaty si sice občas hrála, ale spíše byla samotářská a i venku na zahradě si spíše jen tak sama chodila a hrála si. Už tehdy jsme věděli, že si ji necháme. Že ji prostě nemůžeme nikomu prodat, když jsme si ji od malinka vypiplali. Ale stejně mi to nedalo a asi v 7 týdnech jsme u veterináře nechali udělat krevní testy, stále jsem všude na netu totiž četla, že by se mohlo jednat o jaterní zkrat. První výsledky nedopadly úplně dobře. Veterinář poprvé vyslovil podezření, že by se opravdu o jaterní zkrat mohlo jednat. Ale že prý se udělají ještě jedny testy a to nalačno a po nakrmení. Ty už byly zcela v pořádku a bylo mi řeč eno, že prozatím budeme fenečku považovat za zcela zdravého pejska.
No a nyní k problému, který mě trápí. Tedy je jich více. Nyní je Meggie (tak se fenka jmenuje) 10 měsíců. Prospívá krásně, má chut do jídla, vypadá zdravě, stolice také v pořádku. Je živá a hravá. Akorát je od malinka strašně lekavá, vše ji hned vystraší, jakýkoliv neznámý zvuk. První problém nastal asi v jejich 8 týdnech, kdy jsem ji pomalinku chtěla učit na obojek a vodítko. Obojek, ten jsem vždy nasazovala, když Megg jedla. To bylo v pořádku, nijak neprotestovala. Asi po pár dnech jsem ji ale na ten obojek nasadila vodítko, že zkusíme udělat pár kroků no a to byla hrůza. Zač ala hned couvat, strašně kňučet, no prostě hysterický záchvat. Od té doby jsem to ještě zkusila několikrát, s tím, že jsem ji nechala zapojené vodítko na obojku, aby s tím jet tak chodila a zvykla si na to vodítko. Ale i tak byla taková nesvá, bojácná a nedej bože, když jsem to vodítko chtěla v rámci hry odepnout, atd. Koupili jsme tedy postroj, ten si sice nechá nasadit, začali jsme chodit na procházky i s dvěmi dalšími fenkami, které máme. Ale Megg je stále bojácná. Dost často se zastaví, začne se třepat, přikrčí se k zemi a nechce jít a já s ní absolutně nehnu. Prostě se toho strašně pořád bojí a já nevím proč. Zkoušela jsem i dávat pochoutky za odměnu, kdy jsem chv&iacut e;li &sc aron;li a jakmile se začala zase vzpírat, tak jsem ji dala pamlsek, ale i toto moc nepomohlo. Stále se bála. Když jí vodítko odepnu a nechám běžet v postroji na volno, tak je po problému. Říkám si, zda to není třeba tím, že ta jedna fenka je tak strašně natěšená, když jdeme na procházku, že knučí, vříská, lítá jak splašená jen sotva vidí, že si beru obojek a už se nemůže dočkat, až půjdeme ven. Zda si to třeba Megg nějak špatně nevyložila, nevím.
Druhý problém je, že se doma stále počůrává, když byla menší, tak byla přes den venku na zahradě o ostatními. Ale na podzim jsme fenky začali brávat dovnitř do tepla a dáváme je jen na noc do boudy, jinak jsou doma. Chodíme s Megg na zahradu čůrat snad co půl hodiny, to se venku vyčůrá, sice jen tak napůl, protože si podřepne a čůrá při chůzi. Pak přijdeme domů a ona je schopná se hned vyčůrat doma. Co chvíli utíráme doma loužičky a to nejenom na podlaze, ale dost často se stane, že se vyčůrá do svého pelíšku, nebo i na gauč, kde leží ostatní fenky a někdy i Megg. Ale je zajímavé, když večer usne, tak to dokáže vydržet bez čůrání i několik hodin.
No a poslední věc, která mě trápí, že začala být Megg asi tak před měsícem agresivní na nás. Třeba když ji chceme pohladit, tak hned začne vrčet a vystartuje po nás, nebo když s námi leží na gauči a já se jen třeba trošku pohnu, tak hned vrčí a někdy to vypadá, že by mě snad chtěla i pokousat. Ale to nevím, zatím se to nestalo. Takto je agresivní i na ostatní členy rodiny. Na obě fenky ani ne. Ale není to pravidlem, jen tak třeba jedenkrát za den, nebo i za pár dní. Nevím, jak v ten moment se mám k ní chovat, zda ji pokárat, nebo nějak potestrat, nebo zda to nechat být. Prostě potřebovala bych radu.

Odpověď: Dobrý den:) Případ Vaší fenečky Megie je z hlediska diagnostiky problému jasný, nicméně rada "na dálku" tady nestačí. Pokud opravdu chcete pomoc (a z hlediska jejího věku je nejvyšší čas), pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme všechny potřebné náležitosti včetně termínu, kdy byste za mnou s fenkou přijela. Jako ve všech podobných případech (viz tato Poradna) potřebuji pracovat s fenkou kontaktně, pak Vám i jí umím pomoci a velmi rád to udělám.

 

(30.12.2018)
Plemeno: brabantík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenku jsou ji 3 roky, je nekastrovaná. Mam ji 4 mesice , poslouchá je hodná , ale jak idejdu z bytu , štěká a vyje , spusedi jsou nastvaní a ja vubec nevim co dělat . Spí v pelechu do postele nesmí. Uz jsem zkusila snad vse ale nic na ni nefunguje, muzete mi nejak potadit prosim :( jsem zoufala, majitel chce aby pes sel z bytu :( dekuji a preji hezky den.

Odpověď: Dobrý den:) Fence jsou 3 roky, u Vás je 4 měsíce, ale naprosto nic nepíšete o tom, kde a v jakých podmínkách žila předtím. Do postele nesmí proč? Těsný fyzický kontakt se svým člověkem je pro každého pejska velmi důležitý, pokud jej podobným způsobem odpíráte, je to pro něj jedním ze základních prvků nejistoty - už jsem o tom na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mnohokrát psal.

A právě jistota je to, co Vaší fenečce evidentně chybí. Před čtyřmi měsíci se dostala, už jako psychicky dospělá, do zcela nového prostředí a k novému člověku. Tedy ve věku, kdy už má v sobě vyhodnocené zážitky z minulosti a kdy při tak zásadní změně nutně potřebuje spolupráci a podporu svého nového majitele. Nejde jen o přesun věci z jednoho místa na druhé, jde o radikální změnu v životě psí bytosti. Nevím, co obnáší ono "Uz jsem zkusila snad vse ale nic na ni nefunguje" - bohužel jste ani zde nezmínila nic konkrétního. Aplikovala jste postup, který je vždy v podobných případech zapotřebí a který jsem zde již nesčetněkrát popisoval - tedy nejprve věnovat dostatek času a energie vzájemnému seznámení, společným procházkám a společně strávenému času tak, aby si Vás fenka mohla zařadit jako hierarchickou autoritu a emoční oporu? Aplikovala jste postup, který je vždy v podobných případech zapotřebí a který jsem zde již nesčetněkrát popisoval - tedy stejně jako u malého štěněte nejprve odcházet na krátkou dobu (a postupně ji prodlužovat), dodržovat odchozí/příchozí rituály a postupně tak upevňovat jistotu fenky, že se vždy zase vrátíte a čas o samotě tak může místo stresu věnovat odpočinku?

Bohužel nevím, zda a co jste reálně zkusila a zda jste před zasláním svého dotazu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, kde jsem tuto problematiku již mnohokrát zodpovídal a vysvětloval. Jak jsem už napsal, ve svém dotazu jste nic konkrétního nezmínila a z obecného konstatování "už jsem zkusila snad vše" to při nejlepší vůli nejsem schopen vydedukovat...

V každém případě tento problém sám od sebe nezmizí, naopak se prohloubí a pak opravdu hrozí, že budete mít velký problém s majitelem bytu. Umím Vám ale pomoci a pokud se podíváte do této rubriky, zjistíte, že i v případech, jako je Váš, je moje osobní pomoc účinná. Pokud se rozhodnete fenku si ponechat (v což doufám) a napravit dřívější chyby, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(30.12.2018)
Plemeno: americký pitbulteriér x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
tazatel neuvedl
Dotaz: Dobrý večer ,chtěla bych se zeptat co říkáte na křížení pitbull a labradora,máme kluka 11 měsíců,je úžasný doma,prostě miláček,ale jak se dostaneme ven je to úplně jiný hafan,na zavolání pokud jsme sami poslechne,nedej bože zjistí že se někdo před námi objeví,tak se rozběhne ,zastaví se tak metr před dotyčným a štěká dokud nepřejeme a pak v klidu jde pryč,pejska si cvičím sama jelikož tady u nás není dobrý cvičák,prosím můžete mi k tomu něco napsat,rodiče měli feťáci kteří asi výdinou peněz množili,Maxík má 30 kg  pokusím se poslat fotku,předem děkuji za jakoukoliv radu. Ještě by mě zajímalo proč o tomto křížení lidé říkají že je to vražedná kombinace to se mi stává když jedu s Maxem do města obchází nás.

Odpověď: Dobrý den:) O povaze, vzorcích chování a vyblokovaném sociálním chování pitbula (americký pitbulteriér) jsem toho na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal spoustu. Doporučuji si související materiály včetně dotazů na toto téma v této Poradně najít a prostudovat, protože to je základní odpověd na otázku "proč je Max takový" a především na co dávat pozor do budoucna.

Samozřejmě, Max může (může, ne nutně musí být, existuje varianta překrytí atd.) být opravdu křížený s labradorem - pokud ho máte z uvedeného zdroje, je možné všechno a jisté nic. Každopádně i v případě pitbulího křížence je vždy otázka loterie přírody, jak moc genetika druhého rodiče ovlivní povahu potomka. Výsledek je samozřejmě také otázka konkrétních povah konkrétních rodičů. Jinými slovy - někdy může zkřížení přinést výsledek pozitivní (kladná změna sociálního chování), jindy negativní (například zvýšenou povahovou nestabilitu).

Každopádně pokud se chcete o Maxovi dozvědět relevantnější informace, než Vám mohu poskytnout takto na dálku a na základě pouze zprostředkovaných údajů, pak vřele doporučuji se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet. Je teď v kritickém véku, byla by velká škoda, pokud byste něco zanedbala nebo podcenila a pak musela řešit velmi nepříjemný problém.

Ještě k druhému dotazu - "vražedná kombinace" je nesmysl a podle mého nijak nesouvisí s konkrétním zkřízením pibula a labradora. Spíše jde o to, že vlivem medializace a konkrétních nešťastných případů, za kterými vždy stojí hloupost nebo nezodpovědnost majitele "bojového plemene", jsou už dnes lidé vůči těmto plemenům obezřetní až "rasističtí", pokud jedince této charakteristické vizáže vidí. Upřímně není se moc co divit, případů, kdy špatně vedený nebo nezvládnutý jedinec některého z trojice plemen americký pitbulteriér/americký staffordšírský teriér/bulteriér (popř. jejich kříženců) způsobí velký problém, není vůbec málo. I to je jeden z důvodů, proč se jejich majitelům tolik věnuji - viz například zde.

 

  (30.12.2018)
Plemeno: netýká se konkrétního plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se netýká konkrétního pejska. Zajímal by mne Váš názor, jestli je vhodné (resp. k pejskovi ohleduplné) pořídit si psa, když musím chodit do školy a během pracovních dnů bývám mimo domov 6 - 9,5 hodin v kuse (přičemž častěji to bývá spíš těch 9 hodin). Před školou a po návratu ze školy bych se pejskovi samozřejmě věnovala, i v den, kdy jsem nejdéle pryč, bych byla schopná zajistit přinejmenším dvě hodiny vycházky (v součtu ráno + večer, časnější vstávání mi vadit nebude) + pozornost doma. Nejraději bych si pořídila pejska už dospělého, z útulku (3 - 8 let), s tím, že už vzhledem ke svému založení bych vybírala jedince méně aktivního, nejsem žádný sportovec. Byla by krutost nechávat takového pejska tak dlouho doma osamotě? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi mě těší, že na rozdíl od mnoha jiných psích majitelů se o tuto otázku zajímáte ještě před pořízením pejska. Jste zodpovědná, berete do úvahy dopad Vašeho denního rozvrhu na pohodu psího života a to je moc dobře...

Vzít si už dospívajícího/dospělého pejska z útulku je v tomto konkrétním případě určitě rozumné. Nicméně i tak to chce mít k dispozici na začátku aspoň 2-4 týdny volna, abyste mohla pejska na sebe navázat, dát dohromady denní režim a postupně navyknout na několik hodin samoty. Upřímně - těch 9 hodin denně je ale moc. Dvě hodiny "procházky" denně je na hranici. Nevím, zda by Vám mohl někdo z blízkých přes den vypomoci, nicméně i tak by to nebylo zdaleka ideální řešení, pokud byste chtěla se svým pejskem mít opravdu silný a i z psího pohledu fungující vztah.

Informací od Vás bohužel zas tak moc nemám, abych mohl zodpovědně poradit "ano, pořiďte" versus "ještě s tím počkejte". Stejně tak by bylo vhodné probrat alternativy psích plemen, kříženců, věku, jak vybrat konkrétního jedince atd. Písemně by to bylo nadlouho, takže nabízím možnost probrat to aspoň telefonicky, je to vždy daleko efektivnější domluva. Pokud budete chtít, ozvěte se.

 

  (30.12.2018)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
tazatel neuvedl
Dotaz: Vlastníme 6 ti letého psa, slovenský čuvač. Je od malinka s dětmi a dodnes žádný problém. Dnes jako každé Vánoce jsme si ho vzali domů, byly tu děti a celé příbuzenstvo. Když už byl cca 30 minut s námi tak jsem se ho rozhodl dát ven, na povel se schoval pod stůl tak jsem ho vytáhnul a dal ven, než jsem stačil zavřít dveře tak se opět protáhnul dovnitř, tak jsem ho opět chytil u hlavy a "vytáhnul" ven ale opět sem nestačil na třetí pokus na mne zavrčel tak jsem ho plácnul přes čumák a chytil pod krkem a on se po mně ohnal (kousnul do ruky / dlaně, "malé tržní zranění), po té jsem ho několikrát plácnul přes čumák zařval a vytáhnul ven (to už se neoháněl). Máme malého 1.5 ročního kluka a 7 letou holku, tak a teď řeším aby se pes někdy nezakousnul do dětí, nikdy nic si na někoho nedovolil a poslouchá a s dětmi je venku neustále v kontaktu i ty mu dávají povely a poslechne (sednout, lehnout, pac, nesmíš, zůstaň, ke mně ...) Pes, se cca po dalších 30 minutách venku tulý, léhá si na zem a podvoluje se ... Zda to je "normální" stav, já sem udělal chybu, nebo se mám na něco zaměřit ? nebo psa mezi děti nepouštět či se ho dokonce zbavit ? nerad bych aby se něco stalo. Děkuji za rady, názor.

Odpověď: Máte slovenského čuvače, pastevecké plemeno s vyšší hladinou přirozené dominance, navíc již psychicky dospělého. Komunikace s tímto typem psů má určitá pravidla a pokud je porušíte (nebo je porušujete dokonce dlouhou dobu), dostaví se důsledky.

Pokud po svém pastevci něco chcete, nemůžete na něj jít jako buldozer fyzickou silou, v tomto případě opakovaně. A především spolu musíte mít takový vztah, aby respektoval Vaši psychiku, což v tomto konkrétním případě evidentně není. V podobných případech také respektovat danou situaci - zde větší počet lidí a pro čuvače přirozenou potřebu být svému člověku (rodině) nablízku, kdyby se něco dělo a on je mohl chránit. Pokud pastevce z takového prostředí pošlete pryč, musíte to opět udělat na základě své hierarchické pozice, ne fyzickým nátlakem, ale v klidu a bez jakékoli nervozity a negativních emocí.

Pokud budete ve vypjaté situaci chytat čuvače pod krkem a zároveň mít dlouhodobé nevyjasněnou hierarchii a slabý kontakt, nemůže to skončit jinak, než že Vás kousne (a to jste ještě vyvázl dobře), protože realita se ukáže vždy až v podobných případech. Jak už jsem tolikrát psal, pokud Vás kousne vlastní pes, je to ten největší průšvih a pět minut po dvanácté přemýšlet, kde člověk udělal/dělá chybu...

Zdaleka ne optimální vztah mezi Vámi a Vaším čuvačem je problém, jehož důsledek jste právě zažil. Pokud budete nadále nadřazovat svoje děti (z psího pohledu štěňata) nad něj (budou mu dávat povely), jednoho dne to může dopadnout velmi zle, protože v psí psychice je hierarchie základ a pokud je porušována (například tím, že pokud štěně se nechová jako štěně, je jeho snaha o vyšší pozici potrestána a štěně poučeno/lidské mládě odvezeno do nemocnice na plastiku), je pouze otázkou času, kdy dojde k neštěstí. To není strašení, ale realita, ke které dochází dost často a Vy se ji pak dozvídáte v mediálním podání o "zabijáckých psech".

I další popisované vzorce chování odpovídají tomu, že Váš čuvač se dostává do stresu a jeho psychika opravdu neodpovídá správnémmu stavu dospělého jedince. Bohužel, je to vše dlouhodobý důsledek nesprávného přístupu a ano, není to normální stav, ano, příčinou je vždy chybný/špatný přístup majitele (pastevci nejsou plemeno pro každého) a ano, pokud přístup nezměníte a nenaučíte se správným postupům, pak můžou být a budou určité situace i pro Vaše děti ohrožující.

Začnět prosim tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a objevíte základy psychiky a vzorce chování (smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec) psího druhu a specifika pasteveckých plemen. Je toho hodně a je to dobrý základ. A pak reálně zauvažujte o možnosti za mnou přijet a naučit se vše potřebné pro to, aby Váš čuvač byl v pohodě a Vy s ním byl schopen se domluvit. Akce "Vánoce" nebyla jeho chyba, ale Vaše a proto vůbec neuvažujte o tom, že se ho zbavíte, to by bylo z mnoha závažných důvodů to nejhorší řešení. Pokud budete chtít, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme se.

 

  (30.12.2018)
Plemeno: border teriér/labrador
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, bohužel se mi nepodařilo dotaz vygenerovat přes poradnu, proto si dovoluji poprosit o radu touto cestou. Pečlivě pročítám dotazy a odpovědi v poradně, zatím jsem nenarazila na "problém", který by se trochu podobal tomu mému, proto jsem se rozhodla oslovit Vás. Velmi si vážím Vašeho času, toho, jak se odpovědím na dotazy věnujete...snad se mi podaří popsat to co mě tíží, co nejpečlivěji a dopředu se omlouvám za "román".
Bydlíme na okraji města, v RD se zahradou. Donedávna jsme měli dva pejsky Maxe (10let, bordík, v 6měsících zlomenina levé přední pacičky, s následky - jak stárne, tak při větší zátěži - prudké lítání - na pacičku napadá a šetří ji, normální klus a procházky bez problémů) a Matýska (trpasličí jezevčík, zemřel v září - skoro 16let), oba s PP, žili s námi v domě. Znali se od Maxových tří let, od prvního okamžiku kamarádi. Matýskovu smrt jako by Max ani nezaznamenal, nehledal ho, jako by se nic nestalo (za což jsem byla i přes tu těžkou situaci ráda, bála jsem se, že po něm bude tesknit). Dále máme dvě kočky (kočičku a kocoura, nalezence) - soužití naprosto bezproblémové, spinkají na jednom pelíšku, kočky měly oba pejsky vychované :-). Ještě za Matýskova života jsme začali uvažovat o tom, že bychom si vzali do "předvýchovy" štěňátko budoucího vodícího psa (nevím, jaký máte na tyto pracovní psy názor, ale chtěli jsme udělat něco užitečného a od začátku jsme se snažili brát jako fakt, že to jednou bude pracovní pejsek a my uděláme štěňátku krásný první rok, seznámíme ho se světem a pak, pokud bude vhodné, stane se vodícím psem). Podmínka samozřejmě byla, aby s námi mohl být pejsek i v zaměstnání, což nám zaměstnavatel umožnil. A tak jsme po polovině listopadu dovezli domů Dobbyho. Prvních pár dní jsem měla volno z práce. Dokud byl Dobby úplně malý, ještě to nějak šlo, Max si ho skoro nevšímal, ale nadšením tedy neskákal (do té doby to byl veselý, hravý, zvědavý a stále dobře naladěný pejsek). Ale jak Dobby roste (už má váhovou převahu), Max se mi mění před očima. Dobby si chce samozřejmě hrát, na Maxe doráží, ale on si ho prostě nedokáže srovnat a Dobby provokuje a provokuje. Nedovolím Dobbymu, aby Maxe otravoval moc, ale on si snad ani nechce jen hrát, protože se ježí, hrdelně vrčí, prostě po Maxovi "jde". I na procházkách - pokud jdou na volno, tak Maxe "blokuje“, z boku do něj drcá, nevím, jak lépe to popsat. Zkrátka to není něžné hraní, kutálení, oňuchávání a olizování, jako s ostatními štěňaty a psy, se kterými se seznamuje. A z Maxe je úplně jiný pejsek... smutný, apatický, na žrádlo ho musím nutit, ocáskem nezavrtí, nechce na zahradu a když už tam vyjde, zase nechce zpátky do domu ...musím ho nalákat a přinést, jinak by snad radši umrzl, ráno ani nevyleze z pelíšku a nejde se přivítat .... I když s ním jdu na procházku sama, když se blížíme k domovu, nechce jít zpět. Teď o svátcích se snažíme brát oba pejsky po návštěvách - aby byli v jiném prostředí a lépe se sžívali, Max tedy od mala nerad cestuje, tím se to trochu komplikuje. ..v autě se vždycky třese.. Co se týká Dobbyho - šikovné, hravé, žravé, aktivní , sebevědomé štěně :-). Hygiena na jedničku, ani si nevzpomenu, kdy naposledy měl doma nehodu (a pokud ano, tak to byla naše chyba). V noci má pelíšek vedle mojí postele, kníkne si a jdeme se vyčůrat a pak zase spinkat. Umí sedni, ke mně (je mi jasné, že s pubertou to bude jinak), nosí hračky, nijak nedemoluje, už snad trochu ví, co se smí a nesmí kousat J. Čeká přede dveřmi, než se jde ven nebo dovnitř - nejdříve já, potom on. Před jídlem si pěkně sedne, čeká, až dostane mističku. Od začátku mu do misky sahám, prohrabávám granulky, když jí, bez problému odeberu a zase vrátím. Na procházkách se mu schovávám, pěkně si mě vždycky najde, drží se hezky u mě... hrajeme si.. V práci se chová moc pěkně. Párkrát zkoušel vyskakovat po mě a okusovat (to zkoušel dost razantně), to jsme si taky vysvětlili, že se nedělá. Prostě každý zvlášť jsou oba miliónoví, ale dohromady...jsem z Maxe moc smutná, svírá se mi srdce, když vidím, jak se změnil. Navíc, jakmile je Dobby za něco kárán (vyskakuje, okusuje, leze kam nemá), tak Max se úplně  rozklepe, opravdu se třese... takže se snažím míň mluvit a víc jednat (jen zatřepat za kůži a NE). Myslíte, že je šance, že se jejich soužití zlepší?? A Maxík se zase srovná? Je to ještě krátká doba na to, aby si Max zvykl? Případně, co mohu udělat, aby si zvykl? Ráno po jídle si je vždycky posadím a dávám jim na střídačku olíznout něco dobrého  - tvaroh, jogurt..aby byli spolu.. , na přivolání oba přijdou, dostanou odměnu, ale Max je prostě smutnej, i když ho Dobby nechává na pokoji... separuje se.. . Ocáskem nezavrtí, i když k němu mimino přijde a třeba ho jen olízne a nedoráží... jen trpně stojí a kouká, jako když mu uletěly včely.. A já jsem samozřejmě taky smutná. Zbytek rodiny, manžel i syn mi tvrdí, že to chce čas... ale já mám vážné pochybnosti.
Moc děkuji za případnou odpověď, přeju Vám klidné svátky a v novém roce jen dobré věci a lidi kolem sebe. A omlouvám se za sáhodlouhé psaní...

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě chci poděkovat za milé přání a i já Vám, Maxovi a Dobbymu popřát do celého příštího roku jen to nejlepší...

Rozhodnutí vzit si štěně do předvýchovy je na individuálním rozhodnutí každého člověka. Je zapotřebí si však předem uvědomit, že se jedná o zcela jinou situaci, než když si pořídíte štěňátko jako dalšího parťáka do svého života. Osobně nejsem příznivcem tohoto "pracovního upotřebení psů" z více důvodů etických, emočních i dalších. To by ale bylo na dlouhé povídání, mnohé pochopíte časem sama, teď se ale zaměřme na Vašeho skutečného a trvalého psího parťáka Maxe.

Maxíkovi je deset let a už je zvyklý na určité stereotypy, pevně dané věci a příchod malého temperamentního štěněte pro něj samozřejmě znamenal velký zásah do jeho "životních jistot" a poklidu. Je to zcela normální, přirozené a chce to jen dvě základní věci, aby vše postupně vjelo do těch správných kolejí.

Zaprvé je to čas. Nová situace je pro Maxe ještě příliš čerstvá, ale za krátkou dobu vezme malého na milost a zvítězí přirozené sociální chování psího druhu.

A zadruhé je zapotřebí, abyste Vy sama fungovala vůči Maxovi tak, aby z Vás cítil jistotu, podporu a zachování správných hierarchických vazeb. Musíte v každé situaci (krmení, pohlazení, odměny) dát jednoznačně, naprosto čitelně a okázale přednost Maxovi - jako prvního ho pohladíte, jako první dostane misku, jako první dostane nějakou dobrůtku. Žádné na střídačku - jako první a klidně i dvakrát za sebou. Jako první se dočká pohlazení, jako první dostane obojek a vodítko, jako prvnímu mu je sundáte. Stejně tak bude jeho hierarchicky vyšší pozice z Vaší strany podpořena vždy, když bude důvod.

Maxík je teď ve stresu, protože neví, jak na tom teď vlastně s příchodem nového člena smečky je. Štěně samozřejmě potřebuje více pozornosti než dospělý pejsek, ale nesmí to být právě na jeho úkor - musí mít jistotu, že do smečky stále patří a stále je na té privilegovanější vyšší pozici. A to je Váš úkol, Max nesmí Dobbyho vnímat jako vetřelce, ale jako člena smečky, který je hierarchicky níž než on, ale stále smečkový parťák. Až tuto jistotu získá, uklidní se, s malým začne komunikovat a vše se srovná.

Nezbytně důležitá je ale Vaše role, role vůdčího a stabilizujícího jedince. Doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, na téma hierarchie, komunikace a vůdčí role ve smečce jsem zde zveřejnil už kvantum informací. Nebuďte smutná, začněte fungovat podle uvedených postupů a uvidíte, že za krátký čas bude Maxík zase pejskem na plný úvazek...

 

  (30.12.2018)
Plemeno: foxteriér drsnosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
kastrace proběhne v únoru ze zdravotních důvodů(?)
Dotaz: Dobrý den, mám smečku 5 ti foxteriérů, z toho 3 kluky a 2 holky, jsou to 3 generace, psi se nesnesou vůbec, nemůžu je mít spolu, zabili by se, jeden z nejmladších 4 letý mi nejprve v 1 roce života napadal ostatní kluky a ted začal napadat i obě feny, sestru a svoji mámu, stačí mu nějaký podnět a jde do nich, např, jsem ho omylem šlápla a už se do jedné zakousl, má zatmění, neslyší na nic, nereaguje a hned jde prostě po krku a do boje, pak je problém je od sebe dostat, má křeč a je konec, přijde k nám návštěva a opět jde po fenách, jinak je velmi opatrný při hře, aby mi nekousl, jemně mi olizuje, nikdy mi nešlápne, když mi přeskakuje nohy, to je velmi opatrný, ale na ostatní je to hrůza, už nevím, co s ním, nechci ho dát pryč, to v žádném případě, poradíte mi prosím nějaký fígl? V únoru jdeme na kastraci ze zdravotních důvodů a ještě jsem zapoměla, že se bojí cizích psů, jakmile jde někdo okolo plotu tak to se ježí, štěká, ale když jsme venku na vodítku a projde okolo pes, tak se stáhne, ocásek mezi nohy a klepe se....moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V únoru jdete na kastraci s tímto "problematickým" čtyřletým pejskem ze zdravotních důvodů, škoda že jste mi nesdělila konkrétní důvod. Opravdu by mě zajímal, protože pokud ho necháte vykastrovat, v podstatě ho vzhledem k jeho současným vzorcům chování zlikvidujete.

Pokud, jak píšete, se Vaši psi spolu nesnesou a "zabili by se", jednoznačně to znamená hierachické a komunikační nezvládnutí Vaší vlastní smečky. Není to tedy jen o tom 4-letém pejskovi a jedná se o záležitost systémovou, zde je Vaše základní chyba a zdroj problému, na které se nabalují Vámi popsané negativní důsledky.

Vypovídající je samozřejmě i chování Vašeho čtyřletého a dnes již poměrně dlouho psychicky dospělého pejska plemene drsnosrstý foxteriér. Je evidentním výsledkem dlouhodobého stresu a chyb ve výchově a vedení celé smečky.

Vím, že to pro Vás nejsou potěšující informace, ale je zapotřebí pojmenovávat věci pravými jmény a sám za sebe takto funguji vždy a u každého, jinak to totiž nemá smysl a nic by se nespravilo. A stejně jako vždy v podobných případech Vám teď nabízím možnost se se mnou domluvit a minimálně s tímto pejskem za mnou přijet ještě před kastrací (pokud ta je skutečně nezbytná ze zdravotních důvodů a v daném termínu) a nechat mě dát dohromady, co ještě stihneme. Plus Vy sama máte možnost se u mne naučit mít smečku fungující, ne v režimu "by se zabili". V případě vážného zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, ne přes mail nebo messenger - děkuji...

 

(23.12.2018)
Plemeno: foxteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ano (důvod neznámý, nicméně vzhledem k průchodu fenky psím útulkem zřejmý)
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál, mám cca 3 týdny fenku foxteriéra, je velmi živá a má silný lovecký pud. Téměř nereaguje na přivolání. Potřeboval bych u ní potlačit i lovení slepic, neb žijeme na vísce Tisá a chodíme na volno. Jsem třetí majitel tohoto pejska, první ho údajně pro její živost předal ve věku 14 měsíců útulku, který hledal pro tohoto pejska domov - tam fenka byla 6 měsíců. U mne žije v domě ve společnosti dalších dvou foxterierů, kteří volnost zvládají, i když mladší pes má tendenci "tvořit smečku s fenkou".

Odpověď: Dobrý den:) Tři týdny jsou ještě velmi krátká doba k "psí aklimatizaci" na nový domov a lidskopsí smečku kolem sebe. Fenka se potřebuje zorientovat, potřebuje se na Vás navázat a tomu všemu je třeba dát i potřebný čas. Vy zas potřebujete čas k tomu, abyste poznal její povahu a podle toho s ní začal pracovat. Máte teď tři foxteriéry, ale každý z nich je jiný a zbylí dva se k Vám pravděpodobně dostali už jako štěňata a jak doufám, kastrovaní nejsou. A právě kastrace fenky je další prvek, který závažným způsobem změnil její povahu, je a zůstane věčným štěnětem a i z tohoto důvodu od ní nemůžete čekat standardní vzorce chování. Je a bude jiná než Vaši další dva foxové, je navíc fenka a i to je zapotřebí zohlednit.

V první řadě je tedy rozumné ji, jak už jsem psal, nechat zvyknout na nový domov a bytosti kolem sebe. Netlačit na pilu, ale pomalu a trpělivě pracovat na zklidnění její psychiky, protože to je základ k tomu, aby zvládla všechno ostatní. Z minulosti si s sebou může tahat různé démony, i tomu musíte dát čas, abyste je rozpoznal. Netlačit drilem na přivolání, ale pracovat na tom, aby ona sama chtěla být s Vámi a Vašimi pejsky - proto je brát s sebou všechny, na procházky i okolo slepic, na fenku použít zajištění stopovačkou a nechat ji v klidu přejímat příkladové vzorce chování Vašich dvou foxteriérů (pokud jsou navolno skutečně tak v pohodě, jak píšete).

Chce to tedy čas, netlačit na pilu a pokud se svými pejsky tvoříte funkční smečku, pak se fenka vše naučí přirozenou psí cestou. Bohužel, jak jsem už napsal, kastrace způsobila nevratné změny v její psychice a ona "živost" jsou ve skutečnosti zakonzervované štěněcí vzorce chování - fenka nikdy psychicky nedospěje a nezíská klid a nadhled dospělého jedince. To je realita a s tím bohužel musíte počítat. Jedinou cestou je právě proto klid při komunikaci s ní, nevyvíjet na ni přílišný nátlak a být trpělivý. V opačném případě velmi rychle spadne do stresu se všemi z toho plynoucími negativními důsledky.

Na dálku Vám poradit víc nemohu, v podobných případech pomáhám vždy prakticky, každopádně doporučuji prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít, není samozřejmě problém využít i v tomto případě moji osobní pomoc. Přeji klidné a pohodové vánoční svátky Vám i Vaší foxteriéří smečce...

 

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před dvěma lety jsem si pořídila malou fenečku křížence špice a čivavy. Dnes jí jsou čtyři roky. Sama jsem ji vycvičila, je poslušná a doma sama vydrží v klidu. V poslední době se mi 3x vyčůrala do postele, přestože byla vyvenčená a já jsem byla doma (jen si dávala pozor, abych ji neviděla).Poprosila bych o radu, proč to dělá a co s tím. Nevšimla jsem si, že by byla ve stresu a nemocná není. Dříve se doma nikdy nepočůrala. Předem děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud skutečně není příčinou zdravotní problém, pak je vždy spouštěčem psychika - v tomto konkrétním případě buď stres nebo hierarchie. Možná je také spojitost s hormonálními změnami v souvislosti s (nastupujícím) háráním. I když k takové situaci dosud nedošlo, neznamená to, že se to stát nemůže...

Bohužel, nemám od Vás k dispozici detailnější informace, ale některá z výše popsaných možností popřípadě jejich kombinace to určitě bude. Tedy stres, snaha o hierarchicky vyšší postavení nebo přičina hormonální. Zkuste probrat v hlavě změny, které se v poslední době v domácím prostředí Vaší fenečky udály, změny ve vaší vzájemné komunikaci, sledujte další změny jejích vzorců chování a určitě na ten spouštěč přijdete - podobné změny chování nikdy nejsou samy od sebe a mají svůj jasný důvod. Odstraňte příčinu a zmizí důsledky, jen její nalezení někdy může chvilku trvat...

 

(16.12.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Obraciam sa na VAs s prosbou o pomoc. Ako určite dobre viete Yorkshir je živé a nebojácne plemeno no ten náš je pravý opak. Doma je plny života, vystrája chce sa hrať no akonáhle ideme von vsetkeho sa boji celu prechadzku sa trasie, ak ho chce niekto pohladkat najradšej by utiekol, agresivitu neprejavuje vôbec len sa boji. Ako mu vysvetlit/ukazat že sa báť nemusí? S tým súvisí aj vykonávanie potrieb, vonku ju vykoná len zriedkavo raz za čas no vacsinou to hneď po návrate domov z prechádzky pusti rovno na chodbu. Ako by som mohla postupovať ? Za odpoved vopred  ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek bohužel postrádá svoji smečku, svého učitele a svého vůdčího jedince. Doma je v pohodě, tam to dobře zná a ví, že ho zde nic nezaskočí a nemusí řešit žádnou potenciálně zátěžovou situaci. Venku je to samozřejmě jiné - a jako každé štěně, které necítí oporu své smečky, respektive jejího vůdčího jedince, se v pro něj zátěžových situacích cítí velmi nejistě, protože musí vše řešit samo. Jeho psychika to samozřejmě nezvládá a zvládnout ani nemůže, proto jsou důsledky takové, jaké popisujete. Včetně jeho snahy o submisivní venkovní "neviditelnost", proto často vykonává potřebu až doma.

Právě tyto problémy často řeším s pejsky svých klientů, kteří neabsolvovali správnou socializaci, respektive neměli od koho načítat příkladové vzorce chování v konkrétních situacích. Každé štěně i mladý pes nezbytně potřebují, aby je někdo naučil, jak se v reáliích běžného denního života chovat a jak je vnímat - řešíme, neřešíme, tohle můžeme, tohle nesmíme, tohle nás může zabít. Už jsem na toto téma napsal hodně textu, je zapotřebí se svým pejskem komunikovat z pozice učitele, vychovatele a silného sebejistého vůdčího jedince - pokud zůstane štěně nebo mladý pes na vše kolem samo, protože jeho člověk tyto klíčové zásady ignoruje, dopadá to přesně tak, jak nyní zažíváte sama.

Pokud chcete současnou situaci napravit, musíte se svým jorkem začít venku fungovat tak, jak jsem napsal. V ničem jiném to není, je ale zapotřebí to dělat správně, s dostatečnou energií a trpělivostí. Protáhnout malého modelovými situacemi (psi, lidi, provoz) a komunikovat s ním tak, aby Vám rozuměl - po psím (jenom spolu něco projít zdaleka nestačí - viz PSí STRÁNKY FALCO, doporučuji k prostudování). Protože však tato schopnost lidem obecně není daná, velmi často za mnou jezdí právě proto, abych jejich pejsky naučil správné orientaci v běžném životě a sundal z nich zátěž strachu z neznámých situací a okolního prostředí. Není to úplně jednoduché a nelze to popsat jen slovy, jedná se o komplexní záležitost - zkuste se podívat na individuální výcvikový servis a videa s mými klienty, kteří řešili shodný problém. A pokud budete chtít mít i ze svého jorkšírského teriéra sebevědomého, nebojácného a v jakémkoli prostředí bezproblémového pejska, máte stejnou možnost i Vy...

 

(16.12.2018)
Plemeno: tatranský durič
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Mame doma a záhradu. Je vhodné umiestniť šteňa do koterca hneď po tom ako ho dovezieme. Teda, že už prvú noc ostane v búuude a v koterci? Veľká dilema pre nás? Zima, zmena prostredia pre fenku. Do budúcna je priorita, aby fenka bola v koterci, človek je v práci atď. Od narodenia je v koterci a v búuude s matkou a ďalšími súrodencami, teda je ako tak adaptovana. No čo bude ak zrazu ostane sama na inom mieste v tej zime? Koterec momentálne riešime tak ako budú... Čo by ste poradili čo je najlepšie? Zvažujeme aj pobyt v dome, hoci je kopec otáznikov nad tým rozhodnutím. Napr. či v budúcnosti ju dokážeme teda cca o 3 mesiac kým fenka zosilnie, vrátiť do koterca kde chceme, aby bola. Pomôžte nám sa v tomto zorientovať, vďaka

Odpověď: Dobrý den:) Nejdříve pro moje čtenáře pár základních informací o tomto ještě nepříliš známém plemeni - jedná se o velmi mladé slovenské plemeno, vyšlechtěné ze slovenského kopova, hladkosrstého jezevčíka a bavorského barváře pro lovecké (myslivecké) potřeby, vhodné pro nasazení například při lovu divočáků.

K Vašemu dotazu - už mnohokrát jsem zde psal a budu se jen opakovat, že umístění malého štěněte do kotce, boudy atp. je neskutečná krutost a absolutní ignorování psí psychiky a psích potřeb. Uvědomte si prosím, že doteď sice malá byla v kotci, ale spolu s matkou a svými sourozenci, tedy v prostředí psychické podpory a přirozeně generovaneho živočišného tepla. Tedy v prostředí diametrálně odlišném od izolace psychické i fyzické, pokud byste ji do kotce/boudy umístil i Vy. A žádná jakkoli "zateplená" bouda nikdy nenahradí teplo živočišné a vnímání tlukotu srdce blízké bytosti - proč se asi malé štěně při spánku instinktivně stulí člověku na hrudi nebo se těsně přitiskne k jinému živému tvoru?

Nemělo by pro Vás existovat vůbec žádné dilema. Štěně si totiž také potřebuje vytvořit ke svému člověku vztah a ten nikdy nevznikne, pokud je k sobě emočně a fyzicky nepustíte. Pokud fenečku od sebe izolujete teď, pak už nikdy v budoucnu ona k Vám ani Vy k ní nebudete mít skutečně blízko.

Vaší fence je teprve 10 týdnů(!), její termoregulační schopnost je ještě velmi nízká, jedná se o krátkosrsté plemeno a teploty jsou u nás i na Slovensku pod nulou. Další závažné důvody, proč byste neměl mít naprosto žádné dilema.

Jsem velmi rád, že o fence přemýšlíte. Ale uvědomte si prosím, že pes je sociální druh a mezi jeho základní potřeby tak patří těsný fyzický i sociální kontakt se svojí smečkou (ať už přirozenou nebo lidskopsí). Uvědomte si, jak zranitelné je dvouapůlměsíční štěně v současném ročním období a jak málo stačí, abyste své fence úspěšně zadělal na závažné zdravotní problémy. A zapřemýšlejte i nad tím, že Vás fenečka bude vnímat buď jako součást své smečky (resp. jako jejího komunikujícího a obecně fungujícího vůdčího jedince), což znamená od začátku správně navázaný sociální, hierarchický a emoční vztah - nebo pokud ne, pak Vám jako nositelka genetiky výše zmíněných plemen jednoho krásného dne uteče za silnějsím podnětem, protože ji u Vás nic držet nebude.

Jinak řečeno jsou všechny důvody pro to, abyste neřešil žádné dilema a fenku si od prvního dne, kdy si ji dovezete, vzal k sobě do domu. Žádná bouda, žádný kotec, leda byste se tam nastěhoval k ní. Věřím, že jste rozumný člověk se vztahem k pejskům (jinak byste mi asi tento dotaz ani neposílal) a rozhodnete se z hlediska životních priorit své nové psí parťačky správně. Prostudujte si prosím i tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, objasní Vám mnoho ze skutečných přirozených potřeb, psychiky a života našich psích parťáků stejně jako i dobrého a špatného přístupu ze strany jejich majitelů...

 

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,  má dvouletá fenka (kříženec - stafordský bulteriér s neznámým), nekastovaná před týdnem porodila 8 štěňat.  Již 2 dny před porodem odmítala veškerou stravu a týden po porodu tento stav více méně pokračuje. Sní toho velmi málo, v lepším případě stejné množství jako její denní krmná dávka před otěhotněním, ale většinou méně. Krmila jsem ji masem, většinou tepelně upraveným dušením pod bodem varu s přídavkem zeleniny, řas, a pivovarských kvasnic. Také dostávala pravidelně kosti a různá sušená masa. Po porodu jsem začala do jídla přidávat drcené skořápky vajec. Granule ( Yoggis, za studena lisované) jí nikdy nevoněli. Pokoušela jsem se jí je do jídla propašovat, protože jsem měla obavy, zda dostává všechny potřebné živiny, ale většinou marně. Nyní se její jídelníček skládá převážně z tvarohu, jogurtu, vajec, vývarů a syrovátek. Maso musí být rozmixované na kaši. Veškerou potravu jí musím krmit z ruky, sama si nedá nic. Je neklidná, často pobíhá po bytě a působí jakoby něco hledala,  často se přehřívá a je úplně vyčerpaná, ale o štěňata se stará pečlivě. Tři  dny po porodu jí na veterině dělali krevní rozbor, který ukázal nedostatek fosforu a bylo mi řečeno, že za její stav může nevhodná strava, tudíž maso, a že prý přechod na granule či alespoň konzervy s nic neříkajícím seznamem ingrediencí, které mi "dali" s sebou vše spraví. Zjistila jsem si potraviny s vysokým obsahem fosforu, a také jsem přidala do jejího jídelníčku tzv. super-potraviny s vysokým obsahem vitamínů, minerálních látek atd., ale nejsem odborník a netuším, zda je to správné řešení. Můžete prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka s největší pravděpodobností trpí poporodní eklampsií (příznaky jsou mimo jiné zvýšená teplota, neklid), tedy odvápněním - prudké snížení vápníku v jejím organismu je způsobeno tvorbou mléka kojící psí mámy. Drcené skořápky, tvaroh, jogurt atd. sice průběh odvápnění zpomalily, ale zásadní problém je v tom, že samotný vápník se nevstřebává! K tomu je zapotřebí podpůrných látek jako je fosfor, vitamín D a další stopové prvky - a jak sama uvádíte, i krevní rozbor ukázal nedostatek fosforu v organismu fenky. Ve Vašem případě je tedy nejrozumnější podávat fenečce odpovídající denní dávky přípravku IrishCal pro kojící feny (obsahuje v optimálním poměru vápník, fosfor a další potřebné prvky pro správné vstřebávání - neobsahuje vitamín D, pokud nekrmíte granulemi, je potřeba ho dodat zvlášť).

Každý pes (a březí/kojící fena o to více) mimochodem potřebuje především vyváženou stravu, a to buď ve formě kvalitních granuli nebo ve formě kvalitních vstupnich surovin, doplněných o potřebné prvky a vitamíny. Opominutí těchto základních zásad se vždy dříve nebo pozdéji vymstí na kondičním stavu nebo zdraví dotyčného psího jedince.

Ještě jedna věc. Pokud má člověk bez praxe v této oblasti doma fenku před prvním porodem, je velmi rozumné si předem najít a nastudovat související náleźitosti, jinak může o fenečku nebo i štěňata velmi lehce přijít. Kromě již uváděného nebezpečí poporodní eklampsie je dobré vědět například i to, že den až dva před porodem většina fen přestává přijímat potravu, více pijí a močí, je to naprosto přirozený jev. Pokud je majitel připraven, fenka zdravá a není představitelem z hlediska porodu rizikového plemene, pak je porod i následný poporodní stav v naprosté většině případů v pohodě. Ale jak jsem psal - je opravdu dobré vědět aspoň základy a vyhnout se tak zbytečným komplikacim a ohrožení zdravotního stavu psí mámy i štěňat. Vaší fenečce i malým teď držím všechny palce...

 

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (cca v roce a půl, fena je z útulku a již byla kastrovaná)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu. Máme dvě feny, Českého strakatého psa (Anie) a kříženku z útulku (Bobule). Anie je 3,5 roku a Bobuli cca 3 roky. Bobuli jsme si pořídili, když bylo Anie 2 roky. U Bobule máme problém s tím, že opět začala ničit věci(na začátku, když jsme si jí vzali domu, tak ničila také, ale přestala). Museli jsme s ní na veterinu, protože pozřela kožený popruh. Naštěstí to dobře dopadlo. Vše jsme v bytě odstranili, ale nějakým způsobem se dostala do šuplíku a vytahala z něj všechno oblečení, jindy z linky shodí utěrku apod. Některé dny se nestane nic a měla období, kdy doma nic neprovedla měsíce, ale teď se jí zase "chuť" k ničení vrátila. Víme, že to dělá ona, díky tomu, "co z ní vyjde". Těžko říct, jak moc se přidává Anie, ale ta už má toto období naštěstí za sebou a je hodně klidný pes a moc pravděpodobné to podle mě není. Upřímně nevím, co mám dělat. Z čeho je Bobu ve stresu a podle čeho má dny "v pohodě" a dny "ničící". Úmístit do klece se mi je upřímně moc nechce a ani na to nemáme moc prostor, bydlíme v malém bytě s malou chodbou, takže ani tam se nedají zavřít. Ale pokud by to bylo jediné řešení, tak do toho půjdu. V posteli s námi nespí, fenám se věnujeme, zvyklé na samotu jsou, necháváme jim v naší nepřítomnosti žvýkací hračky od Benebone. Režim je stále stejný, jsou doma 8 hodin samy. Vycházejí spolu úplně v pohodě, neperou se, respektují se, hrajou si, pijí spolu z misky. Snad jsem problém popsala dostatečně. Případně ráda doplním další informace. Prosím tedy o radu, jak Bobu naučit, aby nebyla ve stresu a v době naší nepřítomnosti byla klidný pes. Mockrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V podobných případech je vždy spouštěčem psychický stres a kastrovaní psí jedinci k němu samozřejmě bývají náchylnější. A jak už jsem také hodněkrát zdůraznil, žádný pes z žádného důvodu nepatří do klece - nikdy, na to prosím rovnou zapomeňte. Je zapotřebí eliminovat zdroj problému, ne řešit restrikcí jeho následky - to učím lidi už přes dvacet let. Nicméně pokud sama neznáte příčinu stresu Vaší fenky, pak je nejrozumnější se se mnou domluvit a s oběma psími dámami za mnou přijet, protože "na dálku" příčinu jejího současného chování z dostupných informací v tomto konkrétním případě odhalit nelze, osobně už to udělat mohu. Zvažte tuto možnost, moje práce je především o osobním kontaktu, lékař nebo psycholog své pacienty také nemohou vyšetřit po mailu...

 

(9.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý deň, mesiac máme psa, ktorý bol vyradený z profesionálneho chovu vlčiakov pre jeho netypicky veľmi miernu povahu. Matka je Československý vlčiak, otec Belgický ovčiak malinois. Predchádzajúci majiteľ hovoril, že všade chodil za ním a veľmi málo reagoval na loptičku.  Podľa majiteľa chovu bol matkou od narodenia neustále odstrkovaný, až mal na pravom boku ranu, teraz tam má jazvu.  Nemal a ani nemá v sebe hravosť a "drzosť" puberťáka. Je až neprirodzene submisívny. Veľmi málo šteká a vyslovene si pýta hladenie. Keď ho pohladím, až sa celý trasie, ľahá si na zem a celý čas by len olizoval ruku. Bývame na dedine, má svoju voliéru. Na prechádzke ide pekne popri nohe a keď ho pustím tak sa vzdiali najviac na tri kroky. Väčšinou času ide za pätami alebo sa vyslovene motá popod nohy. V kontakte s inými psami bol spočiatku ustráchaný, ale keď to preň presiahlo únosnú mieru tak sa proti psovi postavil. Keď ho pustím na dvor a zájdem do domu, tak si ľahne k dverám a čaká, až sa vrátim. Keďže sa mi to nezdá v poriadku, aby sa chcel toľko hladkať, snažím sa to robiť tak mierne. Keď k nemu prídem do voliéry tak ho pohladím, ale keď už ide "na mäkko" tak s tým prestanem a čakám až sa upokojí. Rada by som mu pomohla, aby bol z neho  "normálny" pes. Zo Slovenska je k vám ďaleko cestovať, tak mi snáď niečo poradíte ako sa k nemu správať a posilniť jeho sebavedomie.

Odpověď: Dobrý den:) Dovolím si nejprve okomentovat závěr Vašeho dotazu - ano, je to ze Slovenska trochu dál, ale když se podíváte do této rubriky (stačí několik posledních klientů, kteří dojeli mimo jiné třeba až z Košic), zjistíte, že vše je jen otázkou priorit a snahy, pokud člověk o pomoc skutečně stojí. Když budete mít závažný zdravotní nebo psychický problém a zavoláte doktorovi, že je to k němu daleko a ať Vám něco poradí, také Vám vysvětli, že Vás musí jako pacienta vidět a vyšetřit. Pokud je jen trochu zodpovědný a není šarlatán, na dálku Vás léčit nebude a ani se o to nebude snažit, protože dobře ví, že takto věci nefungují a fungovat nemohou.

A stejné je to se mnou - abych Vám mohl s pejskem pomoci, nemohu to udělat "na dálku", protože prostě a jednoduše s ním také potřebuji pracovat osobně a kontaktně. Plus naučit správnou komunikaci s ním Vás - a ani to nejde "na dálku".

Máte štěně na začátku psí puberty, na kterém se negativně podepisuje především nevhodné zkřížení a současný stres, kdy pejsek nemá hierarchickou oporu, což jeho psychice dává velmi zabrat. Potomci z podobného spojení budou mít přirozeně velmi silnou tendenci k povahové různorodosti i psychické labilitě vzhledem k zásadní nekompatibilitě povah belgického ovčáka a ČSV. Druhá věc, která je v tomto případě úplně špatně, je způsob Vaší komunikace s ním (mimo jiné z hlediska hierarchie) a jeho držení v kotci. Právě proto, že se jedná o velmi nejistého psa s částečnou vlčí genetikou, je zapotřebí mít ho co nejvíce u sebe, ne v izolaci a používat správný způsob komunikace s ním - tedy to, co máte šanci se u mne naučit a co je alfou a omegou pro to, aby se v rámci omezení daného nevhodným genetickým materiálem z takového pejska stal vyrovnaný jedinec.

Jak už jsem psal, je zde nezbytné zapracovat správně na jeho psychice, to ale na dálku skutečně nejde. Nejde o triviální postupy a potřebuji mít osobní zpětnou vazbu pejska stejně jako u všech svých minulých i budoucích podobných "psích případů". Nicméně pokud dojdete k závěru, že Vám cesta za mnou pro klid a pohodu Vašeho pejska stojí, rád Vám pomůžu.

 

(9.12.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý den, chtěla bych požádat o radu. Náš pes na nás začal vrčet a cenit zuby. Nikdy předtím to nedělal, stalo se to teď dvakrát. Jediné co mě napadlo je, že nikdy neměl moc rád dlouhé jízdy autem, když jezdíme k rodičům na víkend a zpět domů. Chápu, že delší cesta autem není pro něj třeba není příjemná, že by radši zůstal na dvorku a hrál si s tátovo psem. Občas se schoval pod lavičkou nebo za dveře, ale po jemném přesvědčování nebo na pamlsek si vždy do auta naskočil. Ale při poslední návštěvě rodičů, kdy jsme se chystali k odjezdu, se schoval pod lavičkou, nepomohlo ani drbání, pohlazení, piškot, ale jakmile jsem ho vzala za obojek, začal hrozně vrčet. Jinak je to hravý pes, který si rád přijde pro podrbání, základní povely poslouchá, ven s ním chodíme, se psy našich známých nemá problém, není na ně agresivní, rád s nimi skotačí. Nevím, co se mu stalo, nebo co jsme mu udělali, že se začal tahle chovat. Moc ráda bych mu pomohla, ale nevím co dělat. Vím, že tohle chování si dovolit nesmí. Prosím, poradíte mi?

Odpověď: Dobrý den:) Skutečnou příčinou Vašeho problému je obecné hierarchické nezvládnutí Vašeho pejska, ne auto (to poznáte velmi rychle sama). Německý krátkosrstý ohař má jako většina loveckých plemen geneticky vrozenou silně dominantní povahu a v tomto věku (končící puberta) se právě tato povahová složka začíná u hierarchicky nezvládnutých jedinců razantně projevovat. Je to přirozený proces a jak jsem napsal, jednoznačný důsledek Vašich chyb ve výchově, vedení a komunikaci s takto založeným psím jedince. Tuto skutečnost velmi dobře ilustruje i Váš vlastní popis toho, co sama děláte a jak Váš pejsek reaguje.

Tento případ je zcela jednoznačný a pokud opravdu chcete dát vztah mezi sebou (rodinou) a Vaším pejskem do pořádku, je nejrozumnější a nejefektivnější se se mnou domluvit a s pejskem u mne absolvovat můj individuální výcvikový servis. Je potřeba zapracovat na Vás i na pejskovi a nastavit správnou hierarchii, Vás naučit potřebné komunikační postupy a základy psí psychiky. Ani toto tedy není případ k vyřešení "na dálku", ale umím Vám pomoci a rozhodnutí je pouze na Vás. Jen velmi doporučuji je neodkládat, čas v tomto případě pracuje proti Vám a bez správného přístupu se propast mezi Vámi a pejskem bude čím dál více zvětšovat.

 

(2.12.2018)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, som veľmi rada že po tak dlhom čase som narazila na vašu stránku. Čítam vaše knihy a viem že potrebujem pomoc. Mám 3 feny a 1 psa (3,5r_ 2,5r_15mes. _ pes 11 mesiacov) plemena sibírsky husky. Všetky psi žijú snami v dome spia snami v posteli čiže máme naozaj blízky vzťah... no s druhou fenou v poradí je problém už od jej malička. Boli sme si po ňu v jej 3 mesiacoch v zahraničí čiže sme ju vtedy videli a spoznali 1x. Vyrastala na samote čiže keď sme ju priviezli do mesta (v tom čase do bytu) bola z toho úplne rozhodena bála sa hádam všetkého hlavne ľudí. Na našu prvú fenu reagovala cerenim zubov a vypadom načo ona reagovala útokom. Nesadli si ale vôbec, vyhľadali sme cvicitelku ku ktorej sme chodili s prvou fenou, po mesiaci spolužitia sa dokázali zniesť a do teraz sa rešpektujú no občas dôjde ku konfliktu. Od jej 3 mesiacov sa jej snažím pomôcť vyhľadali sme rôzne semináre tábory prečítala som množstvo kníh. Niečo prinieslo pozitívne zmeny niečo nám viac uskodilo a preto jej chcem pomôcť aby prežila spokojný vyrovnaný život v našej svorke.  Momentálne zvláda zvuky ruch mesta ale stále sa bojí ľudí a nevie sa normálne zoznamovať so psami akonáhle ju chce nejaký pes onuchat hneď ho dobne alebo ho chce uhryznut. A absolútne nezvláda chôdzu na voditku ona ťahá z bodu A do bodu B ako keby mala klapky na očiach. Boji sa manipulácie akejkoľvek ci už u veterinára alebo doma, dokonca sa bojí aj navliekania postroja. No v lese ju môžem pustiť na voľno a vždy sa krásne vráti späť. Ako jej môžem pomôcť? Ďakujem za vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji a těší mne, že pro svoji fenečku hledáte pomoc. Moje odpověď je velmi jednoduchá - domluvte se se mnou a s fenkou přijeďte a absolvujte můj individuální výcvikový servis, žádné rady na dálku tu nemají smysl. Potřebuji s fenkou pracovat, zbavit ji jejích psích démonů a také Vás naučit vše potřebné. Pokud se podíváte na výše zmíněný odkaz, rychle zjistíte, kolik klientů ze Slovenska jen za poslední dobu využilo mé osobní pomoci, opravdu to stojí za to a ani přicestování na čtyři dny v dnešní době není problém autem ani vlakem. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné - umím Vaší fence reálně pomoci žít do budoucna v pohodě a klidu a velmi rád to udělám, rozhodnutí je jen na Vás. Je nejvyšší čas, za pár měsíců bude psychicky dospělá a pokud si dál ponese svoje psychické problémy, bude to velmi špatné pro ni i pro Vás pro zbytek společného života...

 

(18.11.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer, jdu si k Vám pro radu. Mám doma 3 letého borderáka a 4 borderku. :) Před  rokem se nám narodilo mimco a vše doma v pořádku až do nedávna, kdy mi Coudy začal na maleho vrcet, nic mu neudělal jen kolem neho projde a uz vrčí.Jsem uz bezradna jak na nej, asi zarli.

Odpověď: Dobrý den:) Roční dítě představuje už z podstaty pro hodně psů problém - začíná chodit, je zvědavé a objevuje svět, dělá prudké nekoordinované pohyby a pro psa to vše představuje značnou psychickou zátěž až stres. To vše samozřejmě i v závislosti na tom, jaké je jeho domácí prostředí, jaká je jeho individuální povaha a jak moc (ne)funguje jeho člověk jako vůdčí jedinec smečky.

Je zapotřebí, abyste srovnala domácí hierarchii a aby Cody věděl, že je stále členem domácí lidskopsí smečky (doporučuji prostudovat si trochu PSÍ STRÁNKY FALCO a základní principy hierarchie). Hodně komunikace, včas zklidnit (emoce, hlas, kontakt), aby věděl, že lidské mládě pro něj nepředstavuje ohrožení ani dominanci a že Vy fungujete tak, jak máte. A samozřejmě dávat pozor, předvídat a nikdy nenechat oba jít do blízkého kontaktu bez Vaší kontroly.

Bohužel jste už někde dříve udělala (nebo stále děláte chybu) v komunikaci s Codym, jinak by tato situace nikdy nenastala. Je teprve na prahu psychického dospění, proto je náchylnější k rozhození než Vaše fenka, u které navíc fungují mateřské instinkty větší tolerance mláďat. Pro podrobnější rozbor mi chybí z Vaší strany detailnější informace, ale ta zásadní chyba je v tom, že Cody necítí z Vaší strany potřebnou smečkovou oporu. Navíc ho nemáte zcela zvládnutého ani hierarchicky (pokud by tomu tak nebylo, malého by toleroval) a na tom všem je zapotřebí urychleně zapracovat. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení, jak funguje psí hierarchie a jak pes vnímá dítě, pokud budete potřebovat, můžeme to samozřejmě zkonzultovat telefonicky, což je v podobných případech vždy daleko rozumnější.

 

(11.11.2018)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (ve 2 letech na doporučení veterinářky - měla opakující se falešnou březost)
Dotaz: Dobrý den, máme fenku chodského psa, Daiki Preberry. Už od té doby, kdy jsme si jí přivezli domů má problém s jinými psy, pokud je na vodítku/za plotem. Ještě u chovatelů se tolik prala se sourozenci, že musela být vyčleněna a jeli jsme si pro ní o pár dní dříve, než bylo domluveno. Domů jsme si jí přivezli v osmi týdnech. Je úžasná, jen nesmíme na procházce potkat psa. Rozhodí jí jakkýkoli pes/fena, jakékoli velikosti a stáří. Táhne k psovi, štěká jak rozzuřená bestie. Od tří měsíců jsem s ní chodila každou něděli na cvičák a denně na procházky, bydlíme v rodiněm domku, kde je od malička na zahradě (jen v nejútlejším věku jsme jí měli v předsíni). Jelikož jsme na vesnici, kde každý dům má psa, museli jsme jí přes hárání zavírat do sklepa, po dobu, co jsme byli v práci, abychom neměli nechtěná štěňata. Sousedů pes bez problémů skáče k nám napozemek.
K tomu hlavnímu problému - štěkání když nás má v zádech, nebo je si jistá, že ten druhý pes na ní nemůže - sám je na vodítku, nebo za plotem.. pokud jsme byli na cvičáku, tak jí ostatní psi nevadili, štěkala vždy jen na nově příchozí a neznámé. Pokud jsem jí měla v rámci socializace jako štěně puštěnou na cvičáku na volno, neměla s ostatními psy problém, spíš to vypadalo, že se jich bojí - okamžitě jsem jí měla u sebe "vrostlou" do nohy. Se psy ze širší rodiny taky neměla nikdy problém - jednalo se o starého neměckého ovčáka a starého křížence, které doslova milovala.
Když například přijdeme na veterinu, kde je pár psů v čekárně, tak si sedne a tváří se, že tam nejsou, klidně si i lehne a položí a hlavu a člověk by řekl, že je v pohodě. Jakmile se ale kolem dveří čekárny mihne pes, okamžitě je na všech čtyřech a štěká jak šílená.
Ve městě například štěká na psy, kteří jdou směrem k nám a míjí nás, jakmile nás minou, chce jít za nimi a vypadá to, že si chce hrát.
když byla malinká vyběhl na nás na volno ovčák jedné sousedky, já měla Daiki na vodítku a protože vím, co má za problém, tak jsem jí měla na krátko a u nohy, on si jí přišel očuchat a daiki v ten moment na něj šňafla a on si jí zkoulel pod přední nohy. Já jsem ztuhla, protože jsem nevěděla, co dělat a v ten moment už u něj byla jeho majitelka a omlouvala se. Od té doby má Daiki největší problém s většími černými ovčáky.
Jediní psi, se kterými je v pohodě jsou chodští psi - byli jsem na svodu a pár vycházkách a na ty nešňafe ani na vodítku.
Momentálně mám dvě malé děti, takže cvičáky odpadly a věnuju se jí zlomek času, co před dětmi, ale to štěkání na vodítku jsem ještě nedokázala odbourat, nevím, jak se zachovat, jak jí říct, že to nemusí řešit, že se nic neděje - Docela už zvládá cestu k lesu kolem sousedních psů, které má očuchané ze své zahrady, tam jen kňučí.
Zkoušela jsem všelicos, ale těžko se mi také hledají dobrovolníci z řad jiných majitelů, protože ona opravdu vypadá, že chce jejich miláčka zabít, když je na vodítku. Jednou jsme to zkoušeli s nově příchozí na cvičák, zkušenou paní s hodným ovčákem - Daiki už z veliké dálky startovala a jak jsem se s ní chtěla otočit a zvětšit vzdálenost mezi námi, tak se mi vyvlíkla z obojku (nepoužívám kovový, ale látkový) a najednou jak když vypne vypínačem, byla naprosto v pohodě, přiběhla k druhému psovi lízala mu čumák a pak běžela za mnou, jako by se nechumelilo a uplně jiného psa ingnorovala. Byla bych ráda za každou radu, kterou mi můžete dát.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám dát jenom jednu radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou přijeďte. Udělala jste během její výchovy spoustu chyb, kastrace v jejích dvou letech (tedy ještě ve štěněcí fázi, problém s falešnou březostí se mimochodem řeší zcela jinak, ne odebráním orgánů generujících pohlavní hormony a tedy zásadním negativním a doživotním ovlivněním psychiky - doporučuji prostudovat si texty, které jsem na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již zveřejnil) vše zcela přirozeně razantně zhoršila. Velkou chybou bylo také její vyčlenění z vrhu chovatelem v pro štěně kritické fázi vývoje, kdy se ve společnosti své matky a sourozenců učí správné vzorce sociálního chování.

Výsledkem výše uvedených skutečností je dnes, v jejích 6 letech, z hlediska příčin zcela logický a přirozený velmi nevyrovnaný vztah Vaší fenky vůči psímu okolí. Samozřejmě k tomu přispěly i nekorigované špatné zkušenosti a vzorce chování plus neexistence jejího "majáku", tedy schopné a fungující vůdčí osobnosti.

S fenečkou Vám rád pomůžu, ale jak už jsem napsal, je nezbytné s ní za mnou přijet, nějaké rady na dálku opravdu nestačí. Pokud se rozhodnete mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

  (11.11.2018)
Plemeno: slovenský čuvač?
Pohlaví: fena?
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Dobrý deň, momentálne nie som ešte majiteľkou tohto plemena. Nakoľko sa však chcem rozhodnúť správne a hlavne skonzultovať toto rozhodnutie s odborníkom, rozhodla som sa sem napísať. Budúci rok sa konečne budeme sťahovať do domu, kde už teraz  chováme hydinu a dve kozy. Pozemok máme cca 2000 m2. Vždy som bola psíčkar - od detstva som mala pár krížencov, potom dalmatínku (aj som odchovala štenatá) bola aj mnou cvičená a myslím, že v  rámci plemena a môjho začiatočníctva aj úspešne , po vydaji a pri deťoch sme mali 13 rokov labradorku - úplne bezproblémová, vycvičená. Teraz má u nás v byte dcéra skoro veterinárka kríženku nemeckej dogy. Tiež je bezproblémová - zvládnutá. Tá by iste ostala doma v byte s dcérou.  Ale konečne moja otázka. Keďže som ešte nikdy nemala psa v podmienkach rodinného domu so záhradou (vždy to bolo v byte) neviem ako na to. Slovenského čuvača som si vytipovala (ale nebránim sa ani iným plemenám) ako psa určeného na pasenie resp. ochranu stáda. U nás by to síce bola skôr hydina (nie ovce), ale myslím, že ak by pes považoval aj sliepky za svoje stádo mohlo by to fungovať. Len mám guláš v tom ako na to. Iste pes (teda ja by som radšej fenku) musí byť spoločníkom a členom našej svorky - ale hlavne by mal byť vonku - 100% na voľno s búdou - teda takú mám predstavu (možno hlúpu - neviem). Myslíte, že by toto plemeno bolo vhodné? Prípadne poradte ako na to, aby som viac nepokazila ako urobila  dobre. Prvýkrát chcem psa nielen ako spoločníka, ale aj s istou úlohou. Malé deti momentálne už  nemáme (no možno prídu vnúčatá) - sme aktívny turisti tak by sme iste brali so sebou aj psa.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím zkontaktujte mě telefonicky, otázka správného výběru plemene (a ne, čuvač opravdu nebude považovat slepice za svoje stádo a ne, čuvač opravdu není pes do boudy) je vždy poměrně složitá a daleko lépe se v takovém případě pracuje interaktivní formou - určitě ne mailem. Potřebujeme spolu mluvit, aby nedošlo k nepochopení z jakékoli strany, potřebujeme Vy i já něco doplnit nebo upřesnit. Rád Vám věnuji svůj čas, abychom potvrdili (nebo vybrali jiné) pro Vás optimální psí plemeno, ale jak jsem napsal, telefonicky to půjde daleko lépe. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se, rád vše s Vámi důkladně proberu a dporučím/poradím...

 

(4.11.2018)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ano (v 8 letech, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych radu. Máme fenku westika, jménem Nelinka. Je ji devet let. Přítel Nelinku dostal jako dárek od své teď už bývalé přítelkyně. Rozešli se, když bylo Nelince sedm. Od té doby ji pritel své bývalé půjčuje každých 14dni od čtvrtka do pondělí ráno. Z mého pohledu je to úplný nesmysl a jsou oba sobečtí, že se nedokážou domluvit, s kým pejsek bude a nemyslí na to, co je nejlepší pro ni. Pes dle mého názoru nepotřebuje mámu a tátu, ale má pouze jednoho pána. Já si myslím, že ji to vůbec nemůže dělat dobře. Musí mít v hlavě zmatek. Když se vrátí z pobytu u bývalé slečny, je lekava( kdyz polozime sklenicku na skleněný stul tak s sebou trhne),zdá se nervózni, nelehne si,jakoby nevi kam se vrtnout,chvilkama kňučí. Trvá cca ten den,než se zase srovná. Dlouhodobě kulhá na zadí nohu. Veterinář jí udělal rentgen. Má jakousi spondyloartrosisu a bude muset brát nějaký lék. Já si myslím, že je to tím střídáním. Tak, jako může mít člověk zdravotní problémy, způsobené psychikou, může to tak být i u pejska? Zajímá mě názor nějakého odborníka. Co si o tom myslíte? Myslíte, že je to neustále střídání v pořádku? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte naprostou pravdu, už jsem tu také vícekrát vysvětloval, jak je "střídavá péče" pro psy jednoznačně škodlivá a mimo jejich sociální vzorce chování. Bohužel lidé jsou často buď vypočítaví sobci využívající pejsky jako rukojmí nebo jednoduše hloupí a mající pocit, že zcela jiný živočišný druh je jen mimino v kožiše. Každopádně je to pro každého takovými majiteli postiženého psa velký životní průšvih.

Pes opravdu potřebuje jednoho jediného svého člověka jako svůj maják a vůdčího jedince. Pokud ho tak jako v tomto konkrétním případě nemá a je "půjčován" ať už jedné nebo druhé straně, vytváří to v jeho hlavě zmatek a celkový dlouhodobý stres, jehož důsledky pak jsou nejen psychické, ale mohou být následně i fyzického rázu.

Vím, že to asi budete mít trochu těžší a budete možná podezřívána z pokusu "odstranit bývalku", ale zkuste svému příteli ukázat moji odpověď jako člověka jednajícího pouze v psím zájmu, aby pochopil, že současným stavem své fenečce velmi škodí. A pokud mu na ní opravdu záleží, určitě dokáže učinit potřebná rozhodnutí. Bohužel je možné i v tomto případě, že se jedná ze strany jeho expřítelkyně o účelovou manipulaci, která by pro fenku mohla dopadnout velmi zle. Nemohu samozřejmě soudit, ale lidi trochu znám a jak jsem napsal, Váš přítel je každopádně ten, kdo musí tuto pro fenečku velmi nešťastnou situaci rozseknout. Nelince držím všechny palce a pokud by bylo zapotřebí vše vysvětlit i jinou formou, může mě Váš přítel samozřejmě zkontaktovat telefonicky.

 

(28.10.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem natrefila na Vaše stránky, protože sbírám informace o kastraci psů. Máme 4,5 letého křížence, dostali jsme ho jako 5 měsíčního. Nevím, jaké plemeno byli jeho rodiče, v každém případě to byli nějací stopovací psi, protože náš pejsek odmalička preferuje pachy a čím je starší, tím méně jej zajímají lidé nebo jiní psi. Doma je velice klidný a hodný. Pokud je vyvenčený a dostane příděl žrádla a pití, proleží celý den, občas přívítá příchozího. Máme ho v rodinném domku se zahrádkou, ale skoro pořád je s námi, protože jsme pochopili, že jsme pro něj jeho „smečka“ a žádná psí bouda venku nás nenahradí. Všechno funguje perfektně až do doby, kdy nezacítí hárající fenu. Je mi ho líto, když kvílí, nemůžu to poslouchat, ale nevím, jak mu pomoci. Žádnou fenku v okolí mu majitelé nepřipustí a takhle si připadám, že ho týrám. Navíc nás to v noci budí a nejen nás, ale i sousedy. Když jdeme ven, tak mě táhne jak šílený až ke dveřím, kde dotyčná krasavice bydlí. Pokud by to bylo jednou za čas, tak OK, ale jelikož žijeme ve městě, je to každou chvíli.
A tak jsem se rozhodla, že ho dám kastrovat. Ale teď jsem natrefila na Váš článek. Poprvé jsem se setkala s přístupem, který jsem tak nějak přirozeně preferovala – a totiž, že pes je přece náš kamarád a ne bezduchý vykonavatel příkazů. Já sice mám omezení, která Vy nemáte – pes v posteli, atd., ale myslím, že jsme na společné vlně v tom, že nemáme potřebu psa ovládat a něco si tím dokazovat.
Jak mám ale omezit psí pudy? Píšete, že pes nemusí být na vodítku, stačí jakési přirozené pouto mezi ním a pánem. Ale můj pes když byl navolno, tak se rozběhl za autem, kde nasedla paní s hárající fenou a vyběhl až na hlavní cestu? Od té doby ho mám pořád na vodítku, protože nevím, kdy nějakou fenu zase ucítí????  Chodíme do výběhů, kde je navolno. Poradíte mi, jak mám postupovat, abychom se nezbláznili všichni? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že máte Vašeho pejska u sebe a ne v kotci nebo boudě - správně jste pochopili, co je pro něj opravdu důležité. Stejně tak mě i těší, že před kastrací svého pejska nejprve hledáte informace a jiná řešení, bohužel jsou v tomto ohledu lidé jako Vy spíše vzácnou výjimkou...

Ano, pokud je správně nastavená hierarchie a přirozená vazba mezi psem a jeho majitelem, pak skutečně dojde k zásadnímu utlumení psí sexuality a tužeb (platí pro pejsky i fenky). Už jsem o tomto přirozeném jevu psal vícekrát, vychází totiž ze základních sociálních vzorců chování (nejen) psího druhu. Funguje natolik spolehlivě, že lidé, kteří toto zvládnou, mohou mít doma v jedné smečce psy i feny a přesto nedojde k nakrývání a sexuálnímu šílenství.

Na tom všem je ovšem zapotřebí ze strany psího majitele pracovat, nejlépe od samého začátku - nicméně nikdy není úplně pozdě. Podle toho, co píšete ve svém dotazu, Váš pejsek ve Vaší lidskopsí smečce skutečně nevnímá jakékoli hierarchické omezení, proto je jeho sexuální apetit vůči psímu okolí tak silný. Pak totiž nemá potřebu respektovat ani základní pravidlo psího sociálního společenství "na fenu má nárok pouze vůdčí jedinec" a pohlavní pud Vašeho pejska vůči všem fenkám tak jede na plné obrátky.

Pokud (jak doufám) opravdu nevnímáte doživotní (a zcela zbytečné) zmrzačení kastrací Vašeho pejska jako dobré řešení, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rád Vám pomůžu, ale v tomto případě to "radou na dálku" skutečně nejde.

 

(14.10.2018)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Máme stěně (Cane Corso) 6 měsíců. Je často velmi obranářská, když je v mojí nebo přítelovi blízkosti. Jakmile se k nám přiblíží nějaký pes, ihned po něm vyjede. Pokud odejdeme dál, je s ním v pohodě. Je zajímavé, že na procházce na vodítku to nedělá. Spíš když někde sedíme a ona je u nás v těsné blízkosti. Stejně tak reaguje když jí zavolám povelem "ke mě" a ona čeká na odměnu a v tom přijde jiný pes. Hned ho hnusně odežene. A pak ještě poslední situace. Když je na nějakém vyvýšeném místě (na gauči, na zídce, na čemkoliv)  přiblíží se k ní jiný pes, taky hned startuje. Samozřejmě se ji snažím nenechávat to dělat, houknu na ní "NE, nedělej to!" a maže dolů. Stejně tak když je hodná a nestartuje, dostane odměnu. Jak byste to fenku odnaučoval?

Odpověď: Dobrý den:) Já bych fenku určitě nic "neodnaučoval", ale pokud bych si pořídil cane corso, znal bych už předem povahová specifika tohoto plemene. Například vysokou vrozenou dominanci, ostrost, samostatnost v rozhodování. A od samého začátku bych štěně necvičil, ale správným způsobem vychovával a vedl tak, abych nastolil správnou hierarchickou vazbu, kdy já jsem ten, kdo rozhoduje (například koho ve své blízkosti tolerujeme a koho ne), nikoli půlroční štěně a později dospívající a dospělý jedinec. Systém "jsi hodná a dostaneš odměnu" je (nejen) u tohoto plemenného typu zcela nesmyslný a brzy to zjistíte sama i se všemi souvisejícími důsledky.

A stejně tak bych využil možnosti se naučit správné postupy pro zbytek společného života s cane corso od člověka, který by mi stejně jako teď já Vám nabídl praktickou pomoc. Protože bych si uvědomoval, že pokud mám problémy s pochopením a vedením teprve šestiměsíční fenky na začátku psí puberty, začínám mít velký problém. A že cane corso se opravdu necvičí, ale vychovává a hierarchicky vede, jen tak získáte správného představitele tohoto plemene.

Tak přesně toto bych udělal já na Vašem místě plus bych si trochu prostudoval tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Co uděláte Vy, bude samozřejmě jen a jen Vaše rozhodnutí, moje pomoc je Vám k dispozici...

 

(7.10.2018)
Plemeno: jezevčík x zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Vzala jsem si k sobě Amynku, když měla 2 měsíce. Je to velice živá fenka taková tryskomyš. Potřebovala bych návod jak ji zvádnout na vodítku( sem tam posloucha, když ví že dostává pamlsky)ale jakmile vidí jiného psa ,či jiný podnět, uteče. neposouchá na povel ke mě, skáče n akaždé dítě a kolemjdoucí. Volila bych i individualní přístup ale Liberec je strašně daleko :( Další otázka směřuje ke kastraci. Většinou se doporučeuje kasatrovat feny kvůli zdravotním problémum v pozdější době, co si o tom myslíte Vy?

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré si uvědomit, že pětiměsíční štěně se bude zcela přirozeně chovat přesně tak, jak popisujete - zajímá je okolí, navazuje sociální kontakty a jeho psychika ještě zdaleka nezvládá plné soustředění. Navíc ve věku začínající psí puberty, kdy rozhodně nemůžete od Vaší fenečky čekat "povelovou poslušnost".

Nevím, odkud jste a co tedy pro Vás znamená "Liberec je strašně daleko", ale shodou okolností jsem tu zrovna tento týden měl klientku mého individuálního výcvikového servisu až z Košic, což je vzdálenost přes 600 kilometrů (a zdaleka nebyla první z takové dálky). Určitě žijete podstatně blíž a myslím si, že právě pro Vás by můj individuál byl velmi přínosný a potřebný. Mimochodem právě tato klientka u mne byla také se zhruba půlročním štěnětem, protože také potřebovala některé věci dát do pořádku. Neřešila vzdálenost, priority měla nastavené jinak a její zhodnocení přínosu pro sebe i svoji fenku si můžete přečíst a shlédnout v této videoreportáži a článku. I Vy máte možnost se stejně jako Vaše fenečka naučit vše potřebné pro zbytek společného života, za sebe Vám samozřejmě velmi rád pomůžu - potřebujete se naučit zvládat a zklidnit temperament svého štěněte, komunikovat a stát se hierarchicky vůdčim jedincem. Rozhodnutí je pouze na Vás...

Teď, co se týká Vašeho dotazu na kastraci.

Napsal jsem a na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na toto téma zveřejnil již tolik článků a textu, že to opravdu nelze přehlédnout, pokud se i jen trochu málo do mého webu začtete. Udělejte to prosím a můj argumentačně a fakticky podložený dvacet let konzistentní názor na bezdůvodné mrzačení mladých zdravých fen (i psů) Vám doufám pomůže se rozhodnout dobře a v zájmu spokojeného života Vaší malé psí kamarádky. Kastrací zdraví feny nezlepšíte a případnému rakovinnému bujení nezabráníte, pouze její zdraví na zbytek života podlomíte a negativní dopady na její psychiku pocítíte stejně razantně jako ona sama.

Věřím, že se rozhodnete správně, pokud máte ke své Amy skutečný vztah a chcete pro její život jen to dobré.

 

(30.9.2018)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Máme 5ti letou fenu Abigail, která často chytá dalo by se říct takové “záchvaty”, jako by se jí v ten určitý moment úplně zatemněl mozek. Například když jedeme autem a ona spatří psa, hned začne šílet. Na procházce jí někteří psi vůbec nevadí a v pohodě kolem nich projde, skoro se na ně ani nepodívá, a jiné by na místě sežrala. Když byla mladší, stačilo, aby někdo jen chodil trochu jinak (kulhal, měl berle nebo se o nějakou hůl opíral, zvedl ruce, na procházce to mohl být běžec a nebo jen cyklista), hned měla tendence po něm vystartovat. Teď už se to neděje tak často, ale pořád v ní něco z toho zůstalo. Zazvoní návštěva, a ona se z toho může zbláznit-jako šílená štěká a sápe se na dveře. Nenechá na sebe šáhnout cizí lidi-většinou to probíhá tak, že když na ní někdo kromě rodiny šáhne, tak ztuhne, rozšíří se jí zorničky a pak se tak po 5ti vteřinách po té ruce ožene. Potom když se všichni usadí kolem stolu tak už to je relativně v pohodě, ale když se zvednou k odchodu, zase začne šílet a štěkat. Když vidí kočku tak je najednou bez sebe. A to mě přivedlo k tomu Vám napsat. Moc bych si chtěla pořídit kočku, jenže se bojím, že jí ublíží. Vůbec nevím jak by zareagovala a jestli by byla schopná s ní vyjít, nebo by jí naopak byla schopná při nejhorším zabít. Před rokem jsme pořídili ježka, vždycky když ho viděla, jakoby zvlčela (zkoušela jsem jí před ní dát jen párkrát, ale radši jsem od toho upustila..). Myslíte, že kdyby přicházela každý den do styku třeba právě s ježkem, mohla by se “socializovat”? Od koupi kotěte mě v podstatě dělí už jen to že nevím, jestli by mu něco neudělala... Věřím, že by se s tím snad dalo něco dělat. Kotě je zvyklé na psy už od malinka, jenomže teď je problém v tom našem psovi. Mám Abbynu moc ráda, kromě těhle situací to je úžasný, vnímavý a inteligentní pes.. ale tohle mě opravdu moc trápí. Budu Vám moc vděčná za odpověď, snad se s tím bude dát něco udělat.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi doporučuji pořízení kočky zrušit, za stávající situace by se její životnost ve společností Abigail s největší pravděpodobností počítala na minuty až hodiny. Základní problém je bohužel ve Vašem hierarchickém nezvládnutí plemene australský honácký pes, které je velmi dominantní a dost ostré - vzhledem ke svému pracovnímu určení takové jednoduše být i musí.

Abyste podobné plemeno zvládla, musíte perfektně znát jeho povahová specifika a od samého začátku správně vyhodnocovat vzorce chování, musíte být dostatečně silná osobnost a musíte umět s ním správně komunikovat. V opačném případě se spolužití zvrhne přesně tak, jak popisujete a je jen otázkou času, kdy dojde k hodně velkému průšvihu. Vaše fenka je v současném věku již psychicky dospělá a o to více jsou její projevy a chuť sama rozhodovat o svém okolí razantnější. A jak už jsem psal, pro Abigail nepředstavujete potřebnou hierarchickou autoritu a jistotu, proto se chová tak, jak se chová.

Z tohoto důvodu je v zájmu Vašeho budoucího klidného života s Abigail a rozhodnutí, zda k ní pořídit kočku (což mi vzhledem ke kombinaci povahy australského honáckého psa a v tomto konkrétním případě hierarchicky zásadně nezvládnutého jedince upřimně řečeno nepřijde vůbec rozumné ani zodpovědné) nutné nejprve napravit svoje chyby a naučit se svoji fenečku zvládat. Doporučuji proto v prvé řadě si prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základních termínů a psí podstaty a pokud se rozhodnete nechat na sobě i fenečce zapracovat, rád Vám oběma pomůžu dát vše do pořádku. To je jediné, co lze a má smysl udělat a jen svoje rozhodnutí prosím neodkládejte, čas teď jednoznačně hraje proti Vám.

 

(30.9.2018)
Plemeno: jezevčík trpasličí dlouhosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den,znám Váš názor na kastraci.Bohužel my jsme naši Žofinku nechali vykastrovat,protože nám předešlá fenka předčasně zemřela na rakovinu mléč.žláz.Zákrok byl proveden po prvním háráním na doporučení veter.lékaře. Nyní již víme,že to nebylo dobře načasované.Má od té doby narušenou strukturu srsti-asi nedostatek hormonů.Žádné léky nepomohly. Náš hlavní problém:po operaci jsme se báli ji pouštět k dalším psům a chránili jsme ji.V naší ulici bohužel mají fenku křížence teriera z útulku.Několikrát napadla Žofku,protože chodí na volno.Poslední atak kdy běžela za námi za roh ulice.Napadla jí zezadu povalila a pokousala na břiše.Došlo k ostré výměně názorů ze sousedy. Máme zahrádku, ale i přesto ráda chodí na vycházky (tak 2x denně) je bojácná.Kohokoliv míjíme má hlavu dozadu. Někdy vyrazí a štěká.Některé rasy psů,ale nechá aby k ní přišly a očichaly.Někdy táhne za vodítko a nedá se zvládnout. Doma je v podstatě hodná.Aportuje a na zavolání většinou přijde je to jezevčík.Když jdeme oba z domova neštěká a sama jde do košíku.Nemá,ale ráda když odchází jeden z nás,štěká.Při našem návratu učůrává radostí a to také když přijdou naše děti na návštěvu.Má je ráda . Je u nich doma když my někam jedeme. Jsme důchodci,tak jsme s ní celé dny.Chtěla bych jí pomoct,aby byla v pohodě a ne vystresovaná.Asi i my děláme něco špatně.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Co na to říct - primární následky kastrace na psychiku fenky stejně jako další vedlejší efekty jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal a rozebral již mnohokrát a Žofinka je jen dalším smutným důkazem, že jsem si to opravdu nevymyslel. Je to jak přes kopírák a pořád je tolik lidí, kteří nejprve uvěří účelovým lžím a pravdu zjistí až poté, kdy už je pozdě. Chirurgická kastrace, ať už psa nebo feny, je bohužel zásah nevratný.

Mohu Vám pomoci stejně jako jsem pomohl jiným (nejen) v podobné situaci, aby váš společný život byl do budoucna lepší. Jsem rád, že přes zásadní chybu Vám psychický stav Vaší fenečky není lhostejný a to mě těší. Samozřejmě ale nelze tyto věci dát do pořádku "na dálku", je zapotřebí, abyste s Žofinkou za mnou přijeli. Pokud se tedy rozhodnete pomoci své fence i sobě, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(16.9.2018)
Plemeno: flat coated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý večer. Jmenuji se Lenka a chtěla bych Vás poprosit o radu... Myslím si, že toto nebude rada asi na jeden e-mail, ale prostě to zkusím. Jak už jsem výše napsala, jmenuji se Lenka a mám za parťáka skoro šestiletého Flat Coated Retrievera Andyho. Andy není mým prvním psem, ale přesto mám problém, ve kterém se plácám a nějak už nevím kudy kam. Andyho jsem si vzala z dobré chovatelské stanice. Chovatelka se neustále zajímá o její odchov, potkáváme se na různých akcích, posíláme si fotky... Andy je moc šikovný, bystrý a učenlivý pes. S Andym se věnuji například lovecké kynologii a do nedávna jsme se věnovali i psímu sportu Flyballu. Nyní se budu snažit přejít k danému problému. Jak jsem již psala Andy je 5 let starý (29.12.2012 narozen). Naším problémem jsou psy... Andy se nesnese se psy. Několikrát jsem si pokládala otázku proč tomu tak je a na nic jsem nepřišla. Pravidelně docházím na cvičák, kde se snažíme na tom pracovat, ale nějak stojíme stále na místě. Pokud Andy pracuje, tak je to bezproblémový pes. Například pokud budu cvičit odložení a z každé strany bude ležet pes, Andyho to vůbec nezajímá. Plní povel a nekouká napravo nalevo. Problém nastává, když máme projít okolo jiného psa. Andy radostně vrtí ocáskem, za krkem má vlnu jak lev a z jeho "úst" vycházejí všemožné tóny, které jsou jednak výhružné, jednak lítostivé kňučení že by si rád pohrál a pak něco co se mi samotné nepodařilo identifikovat. Cvičím jedině pozitivní metodou, svého psa nebiji ba naopak se ho snažím motivovat. Bohužel se mi už několikrát stalo, že jsem si například zavazovala tkaničku u boty a ze zatáčky vyšel pán s labradorským retireverem. Andy zavrčel, než jsem se stačila odlepit od země, tak byl Andy na Labíkovi a slintal mu za ucho. Andyho jsem z Labradora sundala s monologem co to bylo! To se dělá! Následně jsem dala Andymu odložení, pánovi se omluvila, zkontrolovat jeho psa a nabídla odvoz na veterinu pokud by chtěl nechat svého psa odborně vyšetřit. Když se zamýšlím nad tím, kde mohla vzniknout chyba, tak doopravdy vůbec netuším. Jediné co mě napadá je konflikt, který se stal když Andymu byly 4 měsíce. Šli jsme na krátkou dopolední procházku a odněkud k nám přiběhl ovčák, Andyho vzal za krkem a třepal s ním. Pak najednou Andyho pustil a Andy kňučel a nechtěl se hnout. Na pamlsek jsem ho lákala ke mě. Podařilo se. Andy ke mě po krátké chvilce přišel, odměnila jsem ho, namotivovala jsem ho na pamlsek a šli jsme domů. Od té doby jsme stále pokračovali ve výcviku ve štěňátkách, kde nebyl vůbec žádný problém. Problém, který mám a stále se ho snaží řešit, jsem Vám popisovala výše a onen problém se vyskytl, když bylo Andymu cca 13 měsíců. Najednou začal na cvičáku skákat po psech,  vydobývat si své postavení, což už jsem nepovažovala za hru a tak jsem to řešila. Většinou zákazovým povelem, upoutání psa na vodítko a odešli jsem třeba jen na chvíli z kolektivu. Ráda bych Andyho aspoň trochu "změnila", zapracovala na problému, který máme... Momentálně se již domnívám, že problém máme oba dva. Jak Andy, tak i já. Myslím si, že Andy je z cizích psů nervózní a dává to najevo, jenže já už jsem ze situace, která by mohla nastat také nervózní a přistihla jsem se, jak se radši kvůli tomu vyhýbám psům. Proč chci tento problém řešit a vlastně stále ho řeším? Jednak je mi líto a mrzí mě, že se Andy nějakým způsobem trápí. Za druhé nám to kazí naší práci, kterou máme oba moc rádi, ale jakmile se ukáže nějaký pes nadosah, tak si každý myslí že mám pěkně nevychovaného psa. Za třetí, chci s Andym jít kamkoliv a kdykoliv a nestresovat sebe a svého psa jestli to, co jde naproti nám je pejsek či fenka. Mockrát Vám děkuji za přečtení tohoto emailu a pokud by Vás napadlo nějaké řešení nebo aspoň rada, byla bych Vám vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše základní chyba, která úplně bije do očí a jejíž celoživotní důsledky pro Andyho jsou pak bohužel naprosto očekávatelné a logické, je ta, že jste úplně zapomněla Andyho vychovat - být jeho majákem, naučit ho správným sociálním vzorcům, být jeho oporou. Vy ho jenom cvičíte a drilujete povely, ale nekomunikujete, nejste pro něj potřebným majákem, netvoříte spolu smečku a on už skoro šest let žije ve stresu vedle Vás sám za sebe, protože nemá jinou možnost. Také Vám bohužel nikdo neřekl (a Vy jste na to nepřišla), že flat coated retrívr není německý ovčák, který Vám ledacos v tomto směru odpustí. Flat coated retrívr je plemeno, které životně nutně potřebuje intenzivní sociální komunikaci se svým majitelem - potřebuje svůj vzor, svého vůdčího jedince. Je to plemeno s velmi citlivou duší, které potřebuje stejně založeného majitele. Není primárně "výcvikový" pes, podobným zacházením (založeným jen na povelech a obecně výcvikářských metodách) ho spolehlivě zničíte a vystresujete.

Místo výchovy a komunikace jste s ním pouze cvičila, cvičákovský přístup a reakce vyčnívají z každé věty Vašeho dotazu. A znovu zopakuji - toto je ta obrovská chyba, kvůli které teď má Váš šestiletý Andy zásadní sociální problémy (nejen) s jinými psy. Navíc jste zcela ignorovala fázi jeho puberty (ano, včetně onoho popisovaného cca 13. měsíce jeho věku), kdy se zcela zákonitě začaly projevovat další důsledky jeho špatné výchovy a chybného přístupu majitele...

Máte pravdu v tom, že tento případ opravdu není na jeden mail - on totiž není vůbec na mailové "rady na dálku". Ale velmi rád Vám i Andymu pomůžu dát věci do pořádku, pokud budete ochotna tomu věnovat svoji energii a čas a přijedete za mnou se svým pejskem absolvovat můj individuální výcvikový servis, tedy prakticky a efektivně svoje problémy vyřešit. Andyho dám do pořádku a Vás naučím, jak se svým pejskem komunikovat a fungovat ne po cvičákovsku (právě cvičák Vašeho pejska zničil a Vás naučil pouze špatné postupy a chybné chápání plemene flat coated retrívr), ale po psím, tedy přirozeným a pro každého psa optimálním způsobem. Pokud se k tomu rozhodnete a budete se učit a spolupracovat, pak si budete moci splnit svůj sen a v budoucnu s Andym jít kamkoliv a potkat kohokoliv - bez stresu a nervozity pro oba, ptotože jak správně píšete, problém máte skutečně oba dva.

Rozhodnutí je teď pouze na Vás a pokud bude pozitivní, zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme vše potřebné. Doporučuji ale Vaše rozhodnutí neodkládat, Andy je už zhruba dva roky psychicky dospělý, získané vzorce chování se jen dále upevňují a psí život utíká velmi rychle...

 

(2.9.2018)
Plemeno: novofundlandský pes/bostonský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 1 rok/4 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu ohledně kastrace. Mám roční fenku Novofunlandky a 4letého Bostonka psa. Normálně spolu vychází velmi dobře, hodně si hrají. Teď Žofinka prvně hárala, jsou oddělení, Bostonek je doma, NF fenka na zahradě, situaci zvládáme , ale pejsek je z toho špatný, nežere, kňučí až skoro pláče. Zároveň soused má 2 psy, kteří sedí přilepení na dost chatrném pletivovém plotu a vzhledem k váze naší slečny určitě přes 60 kg, to neberu jako možnou ochranu. Štěňatka nejspíš plánovat nebudeme, i když je papírová…není v takové situaci lepší ji nechat vykastrovat? Dost se mi to příčí, přeci jen je to zbytečný zákrok, ale když vidím toho našeho nešťastného Romea….:(, jak to těžce nese….

Odpověď: Dobrý den:) Prosím přečtěte si nejprve všechny články a texty, které jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na téma kastrace už napsal. Je toho opravdu hodně a jaký si z toho uděláte pro svoji fenku závěr, je už jenom na Vás...

Věřím, že Vám nebrání nic zásadního mít fenku v kritické dny (respektive i pár dnů před a po) v domě, to je nejjednodušší způsob, jak eliminovat psy sousedů. Bostonek - stejně jako o kastraci jsem zde psal také o přímé úměře pozice psa/fenky ve smečce a síle sexuálnich projevů - jinými slovy, pokud by byl Váš pejsek ve Vaší smečce správně začleněn, projevilo by se to také pozitivně na jeho sexualitě.

V podobné situaci jako Vy je řada lidí a díky Bohu dnes už velká část z nich ví a ověřila si, že soužití plnohodnotného psa a plnohodnotné fenky je za dodržení základních pravidel zcela v pohodě i ve dnech hárání fenky. Bez toho, že by bylo nutné samčí nebo samičí psí bytost nadosmrti zmrzačit na duchu i těle, protože "on ten pejsek tak trpí" nebo "bude to tak pro mě jednodušší".

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu) a věřím, že se rozhodnete správně, třebaže to pro Vás bude znamenat některé věci změnit a zapracovat na vlastní smečce. To vše ale můžete zvládnout stejně jako mnozí jiní, záleží jen na Vás.

 

(26.8.2018)
Plemeno: italský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den.precitala som si rozhovor s vami na jednej stranke internetovej a tam pisete ze nie ste zastancom sterilizacie.moja fenka 1 rocna plemena taliansky stavac mala po prvom harani falosnu graviditu a citala som ze v tom pripadw je lepsia sterilizacia.ze je velka pravdepodobnost ze sa jej to vrati a mozu vznikat zdravotne problemy..hlavne rakovina.tak by dom vas chcela poprosit o vas nazor co robit v tomto pripade?dakujem za vas nazor a odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Falešná březost je úzce svázána s psychikou a hierarchickým postavením feny ve smečce, už jsem zde toto téma vícekrát rozebíral - jedná se o důsledek, nikoli příčinu. V kostce řečeno v čím hierarchicky vyšším postavení sama sebe fenka vnímá a čím méně funguje (popř. vůbec neexistuje) vůdčí jedinec její smečky, tím více je její organismus vlivem pohlavních hormonů náchylný k falešným březostem a projevům sexuální aktivity. Pokud však své fence vytvoříte skutečné smečkové prostředí se všemi souvisejícími atributy (doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), pak s falešnou březostí problém mít nebude. Jednak se jedná z hlediska etologie psího druhu o přirozenou souvislost, jednak to mám ověřeno i v praxi na statisticky významném počtu fen.

Jinak platí, co jsem napsal, tedy že kastrací neovlivníte, zda rakovina jako taková někdy v budoucnu u fenky propukne nebo ne. Ale zcela jistě kastrací zásadně negativně ovlivníte celý budoucí život své fenky - opět doporučuji najít si všechny články, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již zveřejnil, máte v nich vše podrobně rozebráno a zdůvodněno. Samozřejmě, jakou budoucnost pro svoji ještě zdaleka ne fyzicky a psychicky dospělou fenečku zvolíte, záleží jen na Vás...

 

(19.8.2018)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den jdu k Vam pro radu mame 16mesicniho pejska AUO a jiz pres pul roku resime jak odnaucot pejska stekat a knucet na jine psy nebo cokoliv co je v pohybu. Je to nestesti a uz nevim jak dal vychazky jsou pro me stresujici a vracim se z nich urvana jak blazen. On okamzite vypaly a i pres me nesmis a skub jde znova a znova do akce uz nevim jal dal.

Odpověď: Dobrý den:) Pomůžu Vám rád, ale "na dálku" to samozřejmě nejde, potřebuji s pejskem pracovat a naučit správné postupy i Vás. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou oba přijedete. Určitě to neodkládejte, postupující čas vše jen zhorší a upevní, zbytečně se oba trápíte.

 

(19.8.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame 5 rocneho ridgebacka menom Leo. Mame ho asi tyzden. Predchadzajuci majitelia ho mali zavreteho vo volieri. U nas je na chate. Chodim za nim 3 krat denne a spavam tam ked nemam nocnu. Problem je ze psik moc vyplakava a knuci. Prvu noc suseda zavolala policajtov a chce aby isiel do utulku. Vzdy pred odchodom chodim s nim aspon na hodinovu prechadzku a potom mu nechavam porozhadzovane parky vo flasiach aby myslel na nieco ine. Bohuzial to uz prestava fungovat. Celkovo je bojazlivy pes, pri stretnuti s inym psom co i len stenatom knuci od uzkosti a chce ist pred. Mame aj druheho psa. Je to mix ridgebacka a pitbula, fena ma dva roky. Ju sme mali skor, asi pol roka uz. Aj ona nevie byt sama. Kedze ju vsak mame v byte tak sa to neprejavuje. Raz som ju nechal na chate a prehryzla pletivo a preskocila plot. Ona je ten boss medzi nimi. Neviem ako mu dodat odvahu aby sa nebal byt sam. Je to bezproblemovy pes inak a nechcem ho nechat v stichu. Ak by ste mi vedeli pomoct, dakujem. Nema normalne zavijanie. Je to plac co pocut skoro na dva kilometre z toho aky je velky a mocny.

Odpověď: Dobrý den:) Už nesčetněkrát za ty dlouhé roky jsem tu psal a vysvětloval (i proto jsou v Poradně otázky a moje odpovědi veřejné), že pes je sociální druh a jako takový životně nutně potřebuje sociální kontakt. Že pes nepatří do kotce a že každého psa spolehlivě zničí fyzická i sociální izolace - vidíte to ostatně nejen na Leovi, ale i na své fence.

Pokud Lea, jak sám píšete, nechcete nechat ve štychu, pak si ho konečně vezměte k sobě a poskytněte mu skutečný domov a potřebné jistoty. Uvádíte, že je bojácný, navíc má zásadní problémy i se svým vlastním druhem - ano, nedivím se, ale samo se to nespraví a pokud ho necháváte samotného někde na chatě (to, že za ním jezdíte, opravdu nestačí a "parky vo flasiach" jsou naprostý nesmysl), nic se nezlepší, pouze zhorší. Máte ho týden a nedal jste mu šanci, aby Vás vůbec pořádně poznal, natož aby mohl mít pocit, že někam a k někomu patří...

Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a uvědomte si, co pes opravdu potřebuje a co se stane s jeho psychikou, pokud bude žít tak, jak v současné době žije Váš Leo. Takto to opravdu fungovat nemůže a jen tak mimochodem - rhodéský ridgeback v žádném případě není ani psychicky (je to plemeno se silnou potřebou sociálního kontaktu), ani fyzicky (původem je z Jihoafrické republiky a jeho srst nemá podsadu) vybaven na celoroční život někde v kotci, na zahradě a v sociální izolaci. Pokud jste si ho pořídil už jako pětiletého dospělého psa, doteď drženého v naprosto nevyhovujícím prostředí, pak mu prosím aspoň pro zbytek jeho života udělejte podmínky takové, jaké má mít - tedy v jedné smečce s Vámi a Vaší fenkou a s potřebnou dávkou Vaší přítomnosti, času, práce a energie na odstranění jeho vnitřních démonů. Pokud budete potřebovat, pomůžu Vám i osobně. Toto vše je nezbytně nutné pro to, abyste Leovi pomohl. Děkuji.

 

(5.8.2018)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: ---
Kastrace:
ne (není a nebude kastrovaný)
Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, máme velký zájem o pořízení pejska Bílého švýcarského ovčáka z chovatelské stanice, ale ve standartu co se týče povahy píšou, že mají velmi nízký práh bolesti. Můj dotaz zní, kdyby se k pejskovi někdo choval špatně což se může stát nebo by se stal nějaký vážný úraz, jestli by byly nějaké vážné následky v chování ohledně lidské smečky a zda-li má nízký práh bolesti celý život nebo se na to nemá, tak hledět a záleží na pečlivé výchově a temperamentu pejska?. Jelikož máme malé dítě, tak aby nevznikly vážné problémy. Co se týče přístupu k výchově jsme obeznámeni s citlivým přístupem, naše dítě se k pejskům chová jemně a moc je má rád :) a také bychom si před pořízením pejska koupili vaše knihy.

Odpověď: Dobrý den:) Rád bych Vás nejprve opravil - ve standardu bílého švýcarského ovčáka (BŠO, původní název plemene je americko-kanadský bílý ovčák) nic takového uvedeno není a být ani nemůže, protože to není pravda. Pokud to někdo tvrdí (na jednom českém webu jsem takové tvrzení našel, ale jednalo se pouze o subjektivní a v tomto směru nesprávný popis povahy BŠO, ne citaci ze standardu), jedná se bohužel o zásadní nepochopení vzorců chování tohoto plemene, plynoucích ze zvýšené vrozené plachosti BŠO (povahově je totiž zcela odlišný od "bílého" německého ovčáka, za kterého je někdy zavádějícím způsobem vydáván) - příčiny jsou psychického původu, nikoli fyzického.

Na "velmi nízký práh bolesti" tedy v klidu zapomeňte (skutečně se to nezakládá na pravdě), na druhou stranu pokud by se u Vás někdo k BŠO choval špatně, zcela přirozeně by to mělo vážné negativní následky na jeho vztah k Vám i Vaší rodině. Ale to platí pro jakékoli plemeno, zde by to bylo jen umocněno výše zmíněnou vyšší vrozenou plachostí.

Těší mě, ze k pořízení pejska přistupujete zodpovědně a pokud budete chtít, samozřejmě Vám vedle svých knih rád pomůžu i osobně. Vzhledem k jeho povaze je snadné udělat zásadní chyby a pejska si zkazit, proto správnou výchovu a vedení prosím nepodceňujte a předem udělejte správná rozhodnutí.

 

(5.8.2018)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenu, maltézák, který má tři roky. Našli jsme ji klíště, které bylo napité tak z poloviny, hned jsme ho vytáhli, vše bylo bez problému, nevím jestli to s tím vším nějak souvisí, ale radši to píšu dopředu. Večer začal zvracet a pokadila se, průjem to nebyl, bylo to něco mezitím, pozvracela se asi 3× a celou noc pobíhala sem a tam, další den už byla v pohodě, myslím si, že měla horečku, ale po asi 2-3 dnech byla zase v pořádku, normálně začla jíst, pít a horečka zmizela. No ale asi po 3 dnech jsem si všimla že má trochu tvrdší břicho, ale nic víc, chtěla si hrát, vypadala, že je v pořádku, tak jsem to ještě nějak moc neřešila. V noci to ale začlo, počůrala se a vykadila (normálně doma na podlahu :/)  a přes den dokonce i zvracela, celý den nejedla, nepila nic, ale pak mi došlo že dostala hned den před tím nové granule, napadlo mě, že kvůli tomu mohla mít nafouklé i to břicho a nechce jíst, zkusila jsem ji dát piškoty a vypadala, jak kdyby nejedla tak rok, dokonce na mě štěkala když už jsem ji nechtěla dát, v jednu chvíli se začla i klepat jak kdyby jí byla zima, napadlo mě, že by to mohlo být tím že je ostříhaná úplně na krátko, protože pokaždé, když ji nechám ostříhat, tak se takhle chová. Ale nejvíc zajímavé je to břicho, vždycky se jak kdyby zvětší neboli nafoukne a je tvrdé jak kdyby čekala štěňata (ale ty nečeká, tím jsem si na 100% jistá) a vždycky třeba po 10-15 min. se to břicho zase zmenší. Nevím, jestli by to mohlo být něco vážnějšího a jestli mám zajít ke zvěrolékaři nebo to nechat tak? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Takto na dálku a na základě uvedených informací Vám skutečně nemohu určit diagnózu, i veterinář by Vaši fenku musel mít možnost kontaktně nebo laboratorně vyšetřit. A v tomto případě rozhodně návštěvu veterináře doporučuji. Může jít o přehřátí organismu v současných vedrech (ostříhání psí srsti nakrátko je k tomu nejrychlejší cesta), orgánovou poruchu nebo intoxikaci, ale také se může jednat o něco zcela jiného. Pokud jste již mezitím návštěvu veteriny neabsolvovala, pak ji určitě neodkládejte, to jediné lze říci s naprostou jistotou.

 

(5.8.2018)
Plemeno: x australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (cca v 1 roce, požadavek útulku)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně mojí tříleté fenky křížence. Brala jsem si jí z útulku, když jí bylo 6 měsíců, kde mi bylo řečeno, že je bázlivá, bohužel nic z její minulosti neznám. Zezačátku se fena venku o vše zajímala, byla hyperaktivní, tahala mě na vodítku, a začali se objevovat první problémy, bála se projíždějících aut, bála se všeho neobvyklého na zemi, a nejvíce se bála ran. Začala jsem chodit na cvičák, kde se naučila být v klidu, chodit v klidu na vodítku, odbourali jsme strach z aut a neznámých věcí, bohužel jsem ale cvičák musela přerušit, protože fena nebyla schopná pracovat a vnímat venku, stačila malá rána a přestala vnímat. Momentálně řeším největší problém, že se feně nechce chodit ven, nejradši by byla pořád doma. Je opravdu velmi chytrá, pamatuje si všechny místa kde se někdy něčeho zalekla. Je poslušná, mimo sídliště chodíme bez vodítka, má ráda ostatní psy i lidi. Beru ji všude s sebou, pokud ji vezmu ke známým na zahradu, schová se a vůbec nechce být venku. Když s ní jdu na vycházku, několikrát se snaží mě strhnout zpátky domů. Po nějaké době se zklidní a jde v klidu se mnou, ale když se blížíme domu, začne táhnout a chvátá domu. Doma je úplně v klidu, cvičíme různé povely, ráda se učí novým kouskům. Ještě musím doplnit, že se bojí jen nějakých ran, u kterých neví co znamenají, od petard, bouřky až po slabé rány, které já skoro ani neslyším, a bohužel bydlíme nedaleko vojenského prostoru, kde jsou slyšet tlumené rány, kterých se bojí opravdu hodně. Některých ran se vůbec nebojí, jako například sekání dřeva, bouchnutí čímkoliv doma. Už si nevím rady, jak ji pomoci aby byla v klidu, přála bych si, aby si procházky užívala. Jak můžu docílit toho, aby mi věřila, že se jí venku nic nestane? Co můžu dělat, abych byla pro ni oporou? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete udělat velmi jednoduchou věc - domluvit se se mnou a s fenkou za mnou přijet, pak Vám i jí mohu pomoci. Fenka Vás nevnímá jako skutečnou oporou, situace vyhodnocuje po svém a Vy jste bohužel navíc splnila nezákonný požadavek útulku a ještě v jejím štěněcím věku ji nechala vykastrovat. O logických a neodvratných důsledcích kastrace v tomto věku najdete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu článků, prosím důkladně si je prostudujte, ať víte, co vše se s psychikou Vaší fenky stalo a o čem teď mluvím.

Prostudujte si prosím i podobné případy v této Poradně a podívejte se do rubriky Individuální výcvikový servis, ať víte, proč Vám dávám tuto šanci dát svůj život s fenečkou v rámci omezení daných její kastrací do pořádku. Na dálku pomoci nelze, osobně ano a udělám to velmi rád. Pokud budete chtít, zkontaktujte mne telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(22.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky (?)
Kastrace:
ano (kastrovaná v dočasné péči ochránců zvířat před několika měsíci)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o zodpovězení otázek, prozatím v poradně nebo telefonicky, protože v současném stavu fenečky nejsem schopna ji dopravit do Liberce, i když s cestou k Vám v budoucnu počítám. Vzala jsem si fenečku od ochránců zvířat. Asi v únoru byla odebrána majiteli, u kterého žilo cca 30 psů v komoře, nikdy nebyli venku, neviděli lidi, navzájem se křížili a prali. Naše fenečka prý byla ve smečce poslední, při odebrání kost a kůže, na těle kousance a jizvy. Podle stavu cecíků měla nejméně jednou štěňata. Měla by být narozena v roce 2015 nebo 2016, ale připadá mi starší. Je černá, bradu má úplně šedivou, hlavu prošedivělou a na hřbetě pár bílých chlupů. Po několika měsících v dočasné péči ochránců přišla k nám. Bylo mi řečeno, že z ní nikdy nebude normální pes. S tím počítám, chtěla jsem jen udělat dobrý skutek a poskytnout domov nějakému chudákovi. Fenečka trpí nepopsatelným strachem ze všeho a po 14 dnech u nás neudělala žádný pokrok. Leží schovaná v koutě a bojí se nás. Nechce, abychom na ni sahali. Při připínání vodítka je hrůzou bez sebe, venku se vyvenčí a okamžitě začne panikařit, kňučet a táhnout směrem domů. Chodíme s ní jen na trávník za domem, protože při pokusech udělat pár kroků dále na louku by se uškrtila. V dálce zaštěká pes, zašustí list, objeví se člověk - panika, hrůza. My pro ni nejsme opora, maják, nic. Podotýkám, že je doma u nás i venku u domu a nad domem naprostý klid. Máme jedenáctiletou hodnou fenečku, která přijala novou úplně v klidu, spíš si jí nevšímá, zachovali jsme její prioritu a režim.  Moje první otázka: je možné, aby byla psychika/duše psa tak zničena, že by měl nějakou psychickou poruchu, obdobu lidské psychické nemoci, a zlepšení bylo nemožné? Rozhodli jsme se, že procházky zatím zkoušet nebudeme, že ji jenom vyvenčíme a necháme hned jít domů na pelíšek, a počkáme, až/jestli se přestane bát aspoň nás, abychom jí byli později venku oporou. Večer si k ní na chvíli lehám na zem, hladím ji a mluvím na ni, to strpí. Moje druhá otázka: je dobře zatím s procházkami počkat a nechat ji jen doma? Nebo bychom ji měli násilím vodit ven a snažit se ji už teď "otužovat"? Zajímavé je, že už v dočasné  péči se naučila docela dobře udržovat čistotu. A otázka třetí: je možné, že v dočasné péči udělala nějaký pokrok i její psychika a zhoršení nastalo teď v důsledku další změny prostředí? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Fenečka teď potřebuje čas, trpělivost okolí a především psychickou oporu (silnou osobnost) vedle sebe. Netlačit na pilu (14 dní v novém prostředí je v podobném případě velmi krátká doba na psychickou adaptaci), ale na druhou stranu jakmile se naskytne příležitost posunout ji dopředu, využít ji. Je tu pár neznámých - skutečný věk fenky, její zážitky v dočasné péči (kde jí evidentně na psychice nepomohli a kastrací její osobnost dorazili už úplně - ani jí nedali čas se trochu vzpamatovat), jisté jsou pouze přirozené důsledky jejího předchozího života v sociálně i psychicky naprosto šíleném prostředí.

K Vašim otázkám - psí psychika je v určitých směrech velmi odlišná od lidské, nelze na ni pohlížet měřítky lidských "psychických poruch". Na druhou stranu je při aplikaci správných postupů (opět odlišných od těch lidských) schopna se zregenerovat i po hodně traumatizujících zážitcích. Mohu  Vám s fenečkou velmi pomoci, ale po mailu to samozřejmě nepůjde a začněme tedy tím, že mě zkontaktujete telefonicky a trochu si o všem popovídáme, také potřebuji znát některé více detailní informace...

 

(15.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (datum neznámé)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Nejdříve bych vám ráda poděkovala za vaše stránky /určitě vám zaberou spoustu času a energie/. Mám problém s asi šestiletým /datum narození neznám/  křížencem Perym. Jedná se o křížence retrívra s jezevčíkem. Přivezla jsem si ho z útulku ze Slovenska. Samozřejmě vykastrovaného, k poměrům ve slovenských útulcích se nechci ani vyjadřovat, jedním slovem zvěrstvo a katastrofa. Peryho máme čtyři roky. Vyrůstal na řetězu bez absolutního kontaktu s čímkoli. Tenhle problém jsme zvládli, bojácný rozhodně není, začlenil se do veškerého dění. Naopak mu někdy závidím jeho bezbřehé sebevědomí. Je to hodně chytrý a přemýšlivý pes. V lednu jsme bohužel skončili na operaci páteře s vyhřezlou ploténkou. Operace se povedla, sice je na chůzi jeho handicap znát, ale nevadí mu. Poslední měsíc, ale začal honit nehorázným způsobem cyklisty. Bydlíme ve městě, někdy je to tedy problém. Možná bych se měla radovat z toho, že se nám po operaci rozběhal /s nadsázkou samozřejmě/, ale nedokážu ho tenhle nešvar žádným způsobem odnaučit. Do téhle doby naše procházky probíhali v pohodě, teď jsou pro mě noční můrou a stále na vodítku ho tahat nechci. Trnu hrůzou, kdy se kvůli němu někdo zmrzačí. Druhý problém je celkem zajímavý. Se psy Pery vychází většinou dobře, je sice trochu ,,prudič,, ale do přímého konfliktu nejde. Jednoho psa ze sousedního, ale baráku přímo nenávidí. Když ho vidí na dálku nebo stačí, když ho jen ucítí, stane se z něj šílenec, který mě vůbec nevnímá. Na vodítku se vzpíná a štěká. Nikdy se spolu oba psi nedostali do konfliktu ani se vlastně nepotkáváme. Nechápu jeho nevraživost vůči tomuhle jedinci. Děkuji za odpověď a zdravím vašeho krásného Garda.

Odpověď: Dobrý den, také s Gardýskem děkujeme a zdravíme:) Začnu od druhého dotazu. Píšete, že máte Peryho z útulku, když jste si ho odvezla, byly mu dva roky. A buď tam nebo ještě dříve mohl mít kontakt s pejskem, se kterým si opravdu těžce nesedli (mohl mu i ublížit) a tato zkušenost se mu silně vryla do paměti. A pak potkal pejska z Vašeho sousedství a třebaže se spolu (jak píšete) nepotkávají, v hlavičce mu to secvaklo a umínil si, že právě tento psík je jeho někdejší "úhlavní nepřítel". Zkuste Peryho vzít k tomuto pejskovi na blízký kontakt, ta jeho asociace může být pouze vizuální a nablízko má možnost svůj omyl zjistit - nebo také ne, ale za pokus to stojí a tu šanci, samozřejmě za dodržení základních bezpečnostních opatření, mu dejte...

Problém "lovení cyklistů" - upřímně, k opravdu kvalitnímu odstranění této záležitosti bych Vás tu s Perym potřeboval mít osobně. Spouštěče jsou u psů totiž různé (zdaleka nejde vždy pouze o ten lovecký, který se nabízí jako první) a rozdílným způsobem se s nimi musí pracovat. A pokud znáte moje PSÍ STRÁNKY, pak už víte, že pokud napíšu "tento problém se nedá nebo není dobré řešit na dálku", dobře vím, proč si člověka a jeho pejska pozvu k sobě. V tomto konkrétním případě mluví moje dlouholetá zkušenost s psími klienty jednoznačně - pomůžu Vám tento Peryho problém odstranit, ale je zapotřebí za mnou přijet. Pokud budete chtít, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme detaily.

 

(15.7.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz ohledně problému, který mě u mého pejska už delší dobu trápí. Nevím přesně, jak dlouho to trvá, řekla bych asi 2, možná roky. Můj pes se neustále olizuje. Neolizuje vše kolem sebe (konkrétní předměty), ale "líže do prázdna". Toto dělá nejčastěji a to hlavně v MHD (metro, autobus, tramvaj) - když je v tašce, poté to dělá i doma tím stylem, že opět líže do prázdna nebo mi olizuje ruku třeba 10 minut vkuse. Nebo si na mě sedne, upřeně se mi dívá do očí a u toho olizuje do prázdna, pak chvíli ruku, potom zase do prázdna. Dělá to i na návštěvách. Lidé jí chtějí pohladit a místo toho jim jde po ruce, aby je mohla olizovat. Lidé z okolí na ní reagují tak, že má žízeň a že jí nedám napít. Tak to samozřejmě není. Zkoušela jsem vypozorovat, jestli jí něco nestresuje. Na cestování je ale zvyklá od štěněte a toto neustále lízání začalo až později. Mám problém jí to odnaučit, protože všichni lidé nemají rádi, když je pes pořád olizuje. Myslím si, že už je to nějaká psychická porucha, ale neznám příčinu, proč to dělá a hlavně nevím, jak jí pomoci. Někdy takhle líže do prázdna i 20 minut vkuse a to musí i psa unavit. Když je například v přírodě na výletě, vůbec to nedělá. Poprosila bych o radu nebo o názor. Na veterině mi řekli, že to psi dělávají. Ale tohle už je extrém. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je pravda, že psi občas "olizují vzduch", jedná se také o psí komunikační signál, může v tom být fyziologická příčina, v tomto případě může být zdrojem problému i psychika, kdy je spouštěčem stres. Odpovídá tomu i fakt, že pokud má kolem sebe Vaše fenka otevřený prostor a rozptylující podněty (například venku v přírodě), nic takového (jak píšete) nedělá.

Opět se ale jedná o psí problém, který opravdu není možné jednoznačně diagnostikovat na dálku, těch příčin, včetně dnes už i zvykové, může skutečně být více a nemám od Vás bohužel potřebný dostatek informací. Jinými slovy - pokud Vám a Vaší fence mám pomoci, je zapotřebí, abyste s ní za mnou přijela, musím mít možnost ji vidět. Pokud se k tomu rozhodnete, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma psího puberťáka, a tak bych se v této chvíli chtěla zachovat opravdu správně, a tak aby to pochopil. Z dosud klidného pejska pozorovatele (na štěně byl opravdu velmi klidný) se stal za poslední měsíc tajtrlík, který si myslí, že ví vše nejlépe. Nemohu říct, že je vyloženě neposlušný, povel udělá, třeba pomaleji než obvykle nebo ho nějak "odiskutuje", ale udělá. Respektuji, že se mu někdy nechce dělat to, co by měl, není to stroj a občas mu procházku přizpůsobím, ale když zavelím, tak prostě nemá na výběr. Vím, že nyní zkouší mantinely a opravdu je zkouší denně, snažím se však být opravdu velice důsledná a myslím si, že se u nás zatím nic nezměnilo. Nicméně, začíná zjišťovat, že když je o de mě dál, tak na něj nedosáhnu. Od zvěře jsem ho prozatím vždy odvolala, takže s loveckým pudem to snad nebude tak vážné, ale např. včera mi opravdu ukázal pomyslný prostředníček a i přes mé přivolání a veškeré jiné mé projevy, kdy ví, že se má vrátit nebo na mě alespoň počkat, se s naprostým klidem vydal seznamovat se psy, kteří pobíhali opodál. Hrátky s cizími psy mu neodepírám, obvykle to však vždy probíhalo tak, že na mě počkal (ať už na můj povel nebo sám) a šel si hrát, jakmile dostal volno (tedy ujistila jsem se, že jsou to třeba známí psi, a nebo proběhla komunikace mezi mnou a druhým páníčkem). Včera se však za mnou ani neohlédl, poprvé ani nepřibrzdil a prostě šel (dost pochybuji, že by mě neslyšel i když to tak vypadalo :) ).
Moje otázka zní, jak se zachovat, když už pejsek udělá tuto "chybu"? Myslím tím, jakým způsobem mu dát najevo, že se mi to nelíbí, a že to nebudu tolerovat, tak aby si uvědomil něco jako: "aha, tohle jsem tedy dělat neměl a příště raději počkám, i když je celkem daleko, nevyplatí se mi to" a nejen při zbabraném přivolání. Dorazila jsem k němu až když byl mezi ostatními psy a probíhalo očichávání, no v tomto momentě ho už nemůžu čapnout a udělat mu kázání, to by mohlo skončit rvačkou. No tak jsem se pozdravila s majiteli, omluvila se, řekla jdeme a šli jsme. Měla jsem zůstat na místě odkud jsem volala a počkat než přijde zpět? Nemyslel by si, že mu to v pohodě prošlo a příště to udělá znovu? Navíc, kdyby se náhodou něco semlelo, byla bych dost daleko a nemohla včas zareagovat. S odvoláním ze hry se psy nemám nejmenší problém, ten jsme neměli nikdy. Ani nemusím nic říkat, stačí když se otočím, že jdu dál a on se automaticky přidává ke mě.
Pro úplnost, abyste si nemyslel, že jsem nějaký puritán, bych ráda dodala, že si jeho pubertu vlastně dost užívám. Když byl mladší, občas jsem záviděla ostatním jejich "šílené" a hravé štěňata (oni mi zase záviděli kliďase :) ) Jsem ráda, že mám vedle sebe konečně energického a veselého parťáka. Někdy se k němu přidám a děláme záškodníky oba, často mě i rozesměje a myslím, že v tomhle ohledu si rozumíme. Mám i docela ráda když na mě štěká a diskutuje a snaží se mi něco říct a mám ráda, když dá najevo, že by rád dělal něco jiného. Taky teď začal dost hlídat, to se mi také líbí, najednou je na něm vidět, jaký je z něj sebevědomý pes a jak je se sebou spokojený, když se mu podaří na nějakého "bubáka" (většinou hrouda kamení nebo odpadkový pytel, ke kterému se potom jdeme samozřejmě přesvědčit, že o nic nejde) i párkrát zabafat.
Vaši poradnu jsem si trochu prošla, vyhledala jsem si i nějaké pojmy. Mám ale pocit, že je všude psáno, jak tomu předcházet. Nikde jsem se nedočetla, jak reagovat až poté. Moc se omlouvám za sloh, ale snad oceníte, že se Vám snažím popsat situaci co nejpodrobněji. Nejspíše nejde o nic vážného, ale jsme teprve na začátku a kdoví, co by zkusil příště :) Velké díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě je nejlepší problémům a chybám předcházet, to platí i v psím světě. Třeba tím, že teď stále budete myslet na to, že Váš roční německý ovčák je psí puberťák, stále ještě před vrcholem puberty a v žádném případě hotový pes. A když si uvědomíte, že je právě ve věku, kdy zkouši´mantinely a zjišťuje, jaké jsou Vaše reálné schopnosti a možnosti, tak se jím nenecháte převézt a vždy budete o krok napřed. Píšete, že o tom víte, ale přesto...

Týká se to totiž mimo jiné i té skutečnosti, že za chvíli přijde na to, že pokud bude od Vás dostatečně daleko (stačí pár metrů), bude on tím, kdo určí, jestli se k Vám vrátí. Ne Vy. On. Protože veškeré trumfy má na své straně - je rychlejší, bystřejší a dobře ví, že se Vy bojíte o něj. A bude toho jako správný psí puberťák využívat stále více. Je to zcela přirozená záležitost a jde jen o to, být o ten potřebný kousek chytřejší, předvídavější a hlavně komunikativnější.

A v tom je Váš hlavní problém. Fungujete na principu povelů, ne komunikace. Ve Vámi popisované situaci se mylně domníváte, že už ho (jak píšete) nemůžete "čapnout", protože "to by mohlo skončit rvačkou" - proč? Pokud takto přemyšlíte, pak máte absolutně nezvládnutou hierarchii a problém s cizími psy, protože pokud to uděláte správně, k ničemu z toho nedojde a žádná rvačka se konat nebude. Předpokládá to ovšem základní umění psí komunikace, to přiznávám na rovinu - především správné emoce, signály a vnitřní klid.

V určité fázi psího života je velmi rozumné použivat vodítko, respektive naučit se s ním správně pracovat. Hodně lidí to však považuje za jakousi potupu a pak jsou už jen z obavy z "teď mi uteče/nevrátí se/porve se" tak nervózní a rozhození, že se k nim jejich vlastní pes pubertálního věku nemá sebemenší důvod vrátit a půjde všude jinam, jen ne k vlastnímu člověku.

Zkuste si projít nejen trošku Poradnu, ale důkladně celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Psí svět je neuvěřitelně pestrý, psi sami velmi inteligentní a ano - je dobré být o krok napřed a umět naše lidské hendikepy (pomalost pohybu a reakcí, otupené smysly, přílišné přemýšlení místo přímočarosti) zamaskovat, aby je pes ani nezjistil. A ve chvíli, kdy "pes udělá tuto chybu" (odpověď na Vaši otázku) si uvědomit a umět připustit, že "tuto chybu" udělal člověk, ne pes. Protože v tuto chvíli už je pozdě - a jeho pes to ví. Takže pokud mám štěně v pubertě, pokud vím, že jeho psychika v této fázi tomu odpovídá a vidím, že mě začíná ignorovat, musím mít v prvé řadě svoji pojistku pro to, aby můj puberťák nenasbíral body na můj úkor (třeba dlouhé vodítko) a v druhé řadě začít pracovat na skutečné komunikaci na bázi hierarchické spolupráce a emocí, ne povelů. Například se naučit správným způsobem (emoční nespokojenost) reagovat na "chybu" člena své smečky a využitím přirozených hierarchických pravidel těmto "chybám" předejít...

Výchova psího parťáka v období jeho puberty je nejsložitější, protože právě v této době si Vás pes nejvíce testuje, na co ve skutečnosti máte. A nejméně chyb uděláte tehdy, pokud si necháte prakticky a dobře poradit, což je z mé strany šance i pro Vás. Teď jste teprve na začátku "psích testů" a Váš parťák přitvrdí. Takže ano, jde teď o zásadní věci a on půjde až tam, kam mu Vy dovolíte. Povely budou v nejlepším účinné 50/50, restrikce Vám vztah pokazí, podceňování bude mít za následek vítězství Vašeho pejska teď i do budoucna, naučit se lidskopsí komunikaci znamená mít ty největší šance ve všech situacích:)

 

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v současné době řeším strach u svého psa, a to nejvíce z lidí (mužů, u žen jsem si toho nevšimnula), ma i strach ze schodů ale jen u nas v paneláku, ostatní schody mu nevadí. Jsem se psem sama od smrti mámy, která byla jeho původní majitelka a do její nemoci bohužel pes nebyl už tolik v kontaktu s lidmi, s pejskaři ale nemá problém, pokud se kamarádi s jejich psem, je jedno jakého jsou pohlaví, ale hladit se nikdy moc nenechal, až když se s těmi lidmi vícekrát setkal. V poslední době ale bohužel na některé lidi se rozeběhne a snaží se je asi vystrašit, štěkotem, ale už se mi stalo, že na jednoho muže nečekaně skočil a zubem ho škrábnul. Zkouším teď i trenéra, ale uz při první hodině na něj doražel a táhl za ním, nenechal se ničím pořádně uklidnit, až když se zastavil a nevšímal si ho. Existuje něco, čím bych mu mohla pomoci strachu se zbavit? S trenérem chci pokračovat, ale čas je bohužel taky limitovan (z jeho i mé strany).

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek je nejistý a vystresovaný, evidentně nemá (a velmi pravděpodobně nikdy ani neměl) vedle sebe svůj "maják" - hierarchickou oporu a jistotu svého člověka. Je to mladý, psychicky ještě nedospělý psí jedinec a jeho chování je bohužel jednoznačným důsledkem všech chyb (včetně sociálních), které se v jeho životě doteď udály, své samozřejmě mohla udělat i smrt jeho původní majitelky. Dlouhodobý stres vždy generuje strachovou agresivitu, důsledky začínáte vidět na vlastní oči...

Přiznám se, že úplně nechápu, proč chcete pokračovat v práci s "trenérem", který si s Vaším německým ovčákem zjevně neví rady? Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak špatná práce podobných "odborníků" bohužel psí traumata pouze zhorší místo toho, aby je odstranila. Zde je mimochodem zapotřebí i práce s Vámi jako jeho současnou majitelkou, abyste se pro svého pejska stala mnou již zmiňovaným hierarchickým "majákem".

Pokud chcete skutečnou pomoc, nabízím Vám ji. To je to "něco", čím můžete svého pejska zbavit strachu a naučit se s ním žít v běžném životě - na dálku účinnou pomoc dostat nemůžete, tak to ve psím světě nefunguje a fungovat nemůže. Pokud hledáte ještě další motivaci, prostudujte si rubriku Individuální výcvikový servis PSÍCH STRÁNEK FALCO...

 

(8.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné odbourat u psa strach úplně ze všeho...protože mně se to zdá nemožné. Zhruba před měsícem a půl jsem si vzala pejska z útulku, je většího vzrůstu (30kg), bojí se úplně všeho...stačí, aby trošku zafoukal vítr nebo kolem něj prošel někdo jiný, než já. Věděla jsem, že je bojácný...ovšem nikdo mi neřekl, že až tak. Během prvních 14-ti dnů jsem doufala, že to snad všechno zvládneme, ale místo zlepšení vidím akorát tak posun zpátky. Posledních pár dní pejsek chytá jakési "bloky", odmítá chodit ven, prostě se zasekne hned ve dveřích nebo se zasekne po pár metrech na ulici a odmítá jít dál. Přitom nic zlého nás venku zatím nepotkalo. Krčí se, ocas stažený mezi nohy, skoro se plazí směrem k domovu. Psí kamarádi moc nezabírají. Ranní venčení probíhá ve 4:00, později už nechce, protože to na ulici začíná být rušnější. Násilím ho táhnout ven se mi příčí, naštěstí máme dvůr...nevím, jak bych to dělala, kdyby byl v bytě. Jinak je pejsek moc hodný, mazel...nevím, jak mu vysvětlit, že jeho strach je naprosto zbytečný. Například, když jdeme po ulici, kde stojí zaparkované auto...jeden den, projdeme naprosto v klidu kolem něj a další den, už má problém okolo něj projít, musí to vzít obloukem, skrčený, s ocasem mezi nohama. A takhle to máme se vším...jednou sedí celá rodina na zahradě, pejsek se nechá pohladit a je tam s námi, podruhé už se pejsek tváří, jak kdyby nikoho neznal, všichni mu ubližovali a musí být zalezlý v garáži. Někdy mu vadí, když fouká vítr, jindy zase ne....přijde mi to zvláštní...pejsek nevypadá na to, že by něco hrál či simuloval....Rodina, po žádném zlepšení, tvrdí, že musím být tvrdší...Přece půjdeme ven, kdy chci já a ne kdy chce pes. Myslím, že by to stejně nepomohlo...když to nejde po dobrém, určitě to po zlém nepůjde. Ani jednou jsem na něj nekřičela, nevynadala a nic podobného.
Nevím, co dělám špatně...vím, že většinou je za vše zodpovědný člověk - majitel psa. Balónků nebo jiných hraček se bojí...je to mladý pes, měl by přece být hodně aktivní...ale nedělá mu problém celý den i celou noc prospat. Nejspokojenější je tehdy, když si ho vezmu domů, kde opravdu hned usne a je schopen spát až do večera...a přes noc zase.
Oba dva se hodně trápíme...doufala jsem, že tu budeme jeden pro druhého, budeme moct chodit kamkoliv, hlavně spolu...zatím akorát celé dny buď prosedíme u dveří anebo pejska nechávám v klidu, doufajíc, že si přivykne... Moc Vás prosím o radu, vůbec nevím, jak k němu přistupovat....

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se, pomůžu Vám i Vašemu pejskovi - jen to nepůjde "na dálku"... Máte mladého a vzhledem k původu ještě psychicky velmi nedospělého psíka, o jehož minulosti nic nevíte (nebo jste mi to nenapsala). Evidentně se k Vám dostal se socializačními problémy (příčiny mohou být různé), je vystresovaný a ve Vás nemá oporu, kterou potřebuje - jste jeho chůva, nikoli silný vůdce a "maják". Nečerpá z Vás jistotu a můžete se ho snažit brát kamkoli, pokud z Vás nevnímá to, co vnímat potřebuje, nepohnete se ani o krok - vidí Vás jako osobnost slabou, ne silnou...

Čekáte, že jako mladý pes bude hodně aktivní - vůbec nemusí být aktivní podle Vašich představ, záleží na plemeni, velkou roli tam může hrát právě jeho stres. Násilím, jak správně tušíte, nezmůžete nic a naopak byste ho časem zničila zcela. Problém je psychický a je zapotřebí jej i psychicky vyřešit.

Nu a teď se dostáváme k tomu podstatnému, tedy pomoci. Jak jsem psal hned na začátku, na dálku to řešit nebudeme, protože je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a Vámi. Pomůžu Vám, ale je nutné, abyste za mnou s pejskem přijela, pak Vám mohu zaručit, že problém odstraníme. Pro inspiraci se podívejte na tyto příběhy mé práce s pejsky a jejich lidmi, i v tomto vzorku najdete podobné případy. Rozhodnutí je pouze na Vás, v kladném případě mě prosím zkontaktujte co nejdříve a rovnou telefonicky - čím déle to budete odkládat, tím víc se problém Vašeho pejska upevní a tím déle budete oba trpět. Máte teď ode mne šanci všechno dát do pořádku a žít s pejskem šťastný a spokojený společný život...

 

(8.7.2018)
Plemeno: stafford x bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den chtěla bych požádat o radu ohledně svého psa Gastona. Před dvěma měsíci po mě poprvé vyjel,když jsem mu stříhala drápy,nikdy předtím to neudělal,nevadilo mu to,a dnes po mě vyjel,když jsem mu chtěla převázat ránu na žebrech (rozškrabaný bolák),přitom do dneška jsem mu to převazovala a nevadilo mu to.Nikdy to neudělal,vztah máme myslím si že pěkný,chodí se zamnou mazlit,spí semnou,chodí mě utěšovat nebo se omluvit když něco provede,od mala jsem ho učila základní povely,dokrmovala protože byl hodně malý,a do nedávna bylo vše v pořádku.Příjde mi že mi nedůvěřuje,nevím proč,jsem přísná ale nejsem zlá,takový pes potřebuje ráznějšího pána jinak ho pak sežere i s botama,musí se umět tzv. chovat.Začal vyjíždět i po psech když s ním chodí přítel (který ho rozmazluje,a staral se o něj bohužel potom víc jelikož já chodila do práce a nestíhala jsem naprosto nic,tak se na něj upnul víc než na mě..).Po psech vyjíždí dýl jak dva měsíce ale vyjíždění na mě bylo dvakrát a bezdůvodně,nikdy mu nic nevadilo,nevím v čem je problém.Nejspíš ve mě ale nevím kde. Nevím zda ho ten bolák už prostě bolel tak po mě vyjel nebo zda se lekl když jsem ho položila na bok a chtěla to převázat jako vždycky,ale vždy mu dám najevo co mu chci dělat,ne že bych na něj vlítla a hurá do toho.Začal se olizovat a už jsem věděla že je zle že vyjede.Nevyjede mi po ruce ale škaredě zavrčí a odsune se ode mě.Pak uteče pod stůl a když ho chci uklidnit tak na mě div necení zuby.Poraďte mi prosím co se mi s ním děje,a v čem dělám chybu.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to více věcí dohromady. V prvé řadě Váš pejsek dospěl do věku, kdy už není tím štěnětem, které ještě spoustu věcí neřeší. Gaston teď začíná řešit svoji vlastní osobnost, svoje postavení ve svém domácím prostředí ("smečce") i mezi jinými psy a vzhledem ke svému původu a tedy geneticky vrozeným vzorcům chování sociálně nestandardního psa přestává tolerovat například jemu nepříjemný fyzický kontakt nebo určitý druh cizích psů.

Jednoduše řečeno jeho psychika se mění, už není štěnětem, ale také ne psychicky dospělým vyrovnaným jedincem. Teď je pro tato plemena to opravdu kritické období, protože každá chyba majitele se do budoucna krutě vymstí. A tou chybou může být tak jako ve Vašem případě i jen pocit zaskočení a bezradnost, kterou samozřejmě Gaston vyhodnotí jako Vaši slabost. Ta podpoří jeho nejistotu a v kombinaci s již řečenými genetickými predispozicemi se roztočí spirála vzájemných problémů...

Co s tím?

Především musíte zapátrat ve své vlastní psychice, zda jste i Vy nepřispěla svým dílem - člověk si často až zpětně uvědomí svoje dlouhodobější rozhození a nervozitu třeba z pracovních nebo sokuromých problémů. To vše pes velmi dobře vnímá a velmi negativně to ovlivňuje jeho chování vůči vlastnímu člověku. A jednoho dne stres přeteče...

Dále je při podobných kontaktních činnostech (stříhání drápů, ošetřování zranění) životně důležité zůstat v naprostém klidu. Nesmí dojít k tomu, že když se něco nepodaří napoprvé, člověka to znervózní a opět tím prvním, kdo to vnímá, je "psí pacient". A opět se roztáčí spirála, kdy jeden rozhazuje druhého.

A samozřejmě - ve chvíli, kdy pes podobného povahového založení a plemene jako Gaston vycítí Vaší nejistotu ve chvíli, kdy má od Vás tolerovat něco, co mu není právě příjemné, okamžitě toho využije k posílení vlastní hierarchické pozice. Nedejbože když ze strany člověka třeba i jen na vteřinu vycítí strach "co když mě kousne", pak je konec.

Stejně tak je to špatně i v případě, kdy v okamžiku jeho vlastní nejistoty a strachu na něj člověk jde příliš silově, jako buldozer. Tento typ psa se nepoloží na záda, ale ukáže Vám první signály aktivního odporu.

ZKuste se nad vším tím, co jsem teď napsal, zamyslet. Nemám možnost Vás s Gastonem v popisovaných situacích vidět a vnímat Vaše i jeho emoce. Z jeho strany tam může být jak nejistota, tak snaha klást odpor. Můžete na něj být přes svoje přesvědčení přiliš slabá, můžete být v klíčových situacích nejistá, můžete být také naopak až příliš tvrdá a právě v tomto věku Gaston usoudil, že už si to nenechá líbit. Každopádně je řada situací, které jsou pro psa nepříjemné nebo stresující, ale vždy musí být vztah mezi jím a jeho člověkem takový, aby tyto situace a fyzickou manipulaci se sebou samým toleroval. Pokud ne, je ve vztahu něco velmi špatně a je vždy jen otázkou času, kdy a jak se to projeví.

Na dálku Vám nemohu víc napsat. Zkuste se nad vším zamyslet a věřím, že někde tu chybu sama objevíte. Pokud byste s Gastonem za mnou přijela, objevili bychom zdroj problému velice rychle, ale to už záleží na Vás...

 

(1.7.2018)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli neni pozdě si pořídit takového psa když mu jsou 7 měsíců . Předem  děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale na tuto otázku neexistuje obecně platná odpověď. Nevím, zda a jaké už máte zkušenosti s pejsky, jaký je onen kříženec, v jakých podmínkách doteď žil, jakého je původu a do jakého z obou plemen bude jeho povaha více směřovat {musel bych ho vidět}. To vše zásadně ovlivňuje, zda by to byl ten pravý pes pro Vás a zda byste ho dobře zvládl.

Sedmiměsíční kříženec tohoto typu už je každopádně psí puberťák do velké míry zformovaný prožitými zkušenostmi a prostředím, ve kterém žil, drsnějšího a dominantnějšího založení, na druhou stranu v žádném případě ne hotový pes. Záleží jen a pouze na Vašem přístupu, vedení a výchově, zda by tato kombinace člověk-pes dopadla dobře. Ovšem jak jsem napsal, mám od Vás příliš málo informací na to, abych Vám mohl dát jednoznačnější prognózu.

 

(24.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ač jsem se snažila přečíst co nejvíc informací ve Vaší poradně, nakonec bych Vás stejně raději požádala o radu. Máme dva psy, oba nekastrované, plemeno brabantík, věk 6 let a 1 rok. Vloni nám umřela fenka bernského salašnického psa, se kterou starší pes vyrůstal, ona ho v podstatě vychovala. Po její smrti zesmutněl, nespolupracoval s námi co se týče jakýchkoliv povelů, odmítal tolik milované pamlsky.
Podlehla jsem a v dobré víře mu pořídila kamaráda - štěně stejného plemene. Ze začátku se to staršímu moc nelíbilo, protože mladší pes, jak se ukázalo , je mnohem živější a razantnější a staršího nenechal chvilku napokoji. Co bylo ale patrné, že staršímu psovi se vrátila krev do žil - opět začal být hravý, komunikativní, prostě jako dřív. Podle pouček jsem se snažila už v prvopočátku dávat najevo, že starší je ten "první" - první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku atd. , zároveň mladšího redukovat tak, aby staršího tolik neotravoval. Cca v 10 měsících došlo k situaci, kdy mladší staršího napadl. Zasáhla jsem, oddělila je od sebe, situace se urovnala. Bohužel tahle situace se mezitím několikrát opakovala, naneštěstí nikdy nejsem přímo u nich, takže nejsem schopná říct, proč to vzniká. Bydlíme v domku se zahradou, navíc u lesa, psi mohou být celé dny venku - chodíme denně cca 8 km, cvičíme poslušnost, na zahradě taktéž, mladšího se snažím co nejvíc zaměstnat i psychicky - hlavolamy a pod., aby se co nejvíc vybil.
Přiznám se, že jsem v situaci, kdy nevím, jak dál. Nejde o žádné krvavé rvačky, přesto k nim dochází a není mi to příjemné. Neumím určit, kdo z nich by měl mít navrch. Domnívala jsem se, že ten starší a i jsem se snažila ho v tom utvrzovat, ale mladší to evidentně zkouší zvrátit a já nevím, jestli je mám nechat si to ujasnit, nebo nadále podporovat staršího. Např. mladší, pokud jsou na zahradě, se snaží staršímu zabránit, když chce vyběhnout k plotu ( když se něco děje na ulici) , nebo když zavolám na staršího, mladší po něm jakoby chňapne. Na druhou stranu starší pes se snaží na mladšího naskakovat a dožaduje se, aby "držel".  Na vycházce starší přeznačkovává mladšího.
Dřív jsem měla buď jednoho psa, naposledy tedy starší fenku a mladšího psa a mezi nimi k žádným šarvátkám nedocházelo. Tohle prostě neumím vyřešit, byť jsem si myslela, že soužití dvou psů zvládnu bez problémů. Oba psi jsou ale jinak v pohodě, nekonfliktní, doma nečůrají, nic neničí, jsou to společníci celé rodiny, co se týče povelů, lehce ovladatelní. Ptám se tedy, co je správné - nechat je být, nebo zasáhnout, když se perou? Jak to bude dál s jejich hierarchií? Musí ten starší automaticky zůstat v pozici nad mladším, nebo mladší jeho funkci převezme? Prosím odstraňte mi zmatek z mé hlavy. Podotýkám, že se takto poprali během posledních 4 měsíců cca 5x.
Moc Vám děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chyba je ta, že přesto, že se svým pejskům věnujete (bohužel směrem výcviku a to není to, co opravdu potřebují), nezastáváte z jejich pohledu vůdčí pozici a nejste součástí smečky. Stejné to bylo i v předchozí sestavě "brabantík a fenka bernského salašnického psa" - jednoznačným důkazem je vždy chování pejska, který zůstane po odchodu svého psího parťáka. Pokud je takové, jaké sama popisujete, pak je zcela evidentní, že dotyčný pes nebyl a není napojen na svého člověka, ale právě na svého bývalého psího parťáka...

Tutéž chybu děláte nyní i u obou svých brabantíků. Nestačí jenom "první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku", podpora hierarchie je především záležitost psychiky a komunikace a to u Vás schází. Mladší pejsek to samozřejmě začíná na staršího zkoušet, ale pokud je starší co k čemu, v tomto věku si svoji pozici obhájí - tedy za předpokladu, že bude vnímat Vaši jednoznačnou podporu. Protože ta ale neexistuje, jede jen na půl plynu a mladý cítí šanci.

Samozřejmě je na vyšší pozici ještě příliš mladý a staršího pejska je zapotřebí v jeho hierarchicky vyšší pozici podpořit - i to je ale práce vůdčího jedince smečky. Nicméně "povely a hlavolamy" Vám tu skutečně nepomůžou...

Mohu Vám doporučit jediné, co už si ověřila řada mých klientů - jsou jednoduše věci pro lidskopsí život, které lze naučit pouze prakticky. Proto i Vám nabízím svoji osobní pomoc a pokud budete chtít místo rozhozené psí smečky s neujasněnou hierarchií (a časem se zhoršujícími se problémy) mít smečku fungující a spokojenou, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s oběma brabantíky přijela - rád vám všem pomůžu. Je to skutečně ta nejrozumnější a nejefektivnější varianta, jakékoli "rady na dálku" zde nemají smysl - potřebujete se naučit komunikaci a vzorce chování vůdčího jedince a začít být plnohodnotnou součástí své lidskopsí smečky.

 

(17.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme teď už ročního pejska Jack russel teriéra, máme ho od jeho 8 měsíců, tudíž teď to budou čtyři měsíce našeho společného soužití. Po přečtení Vaší knihy Komunikace se psy musím říct, že se komunikace mezi námi den ode dne lepší. Pejsek rozumí všemu, co má dělat, přijde na zavolání (někdy si ovšem nemyslí, že je to nutné - to je ale prý v pubertě normální). Jediný problém máme s jeho loveckou vášní, chodí s námi na volno vždy v nějakém rozumném okruhu, ovšem skoro každou procházku buď chytí stopu nebo ještě hůř vyběhne za zajícem nebo srnkou, vždy se vrátí, ale chci se zeptat, zda má toto nějaké řešení, nechci aby běhal nekontrolovaně po lese, ať už kvůli němu, tak kvůli zvěři v lese. Zkoušeli jsme stopovačku, moc se nám ale neosvědčila a k elektrickému obojku se uchylovat určitě nechceme. Nevím, zda se to s věkem bude zlepšovat nebo zhoršovat, ale nechceme ho mít stále na vodítku, bydlíme u lesa, tudíž nechodit do lesa je taky celkem problém.
P.S. Ráda bych se ještě zeptala, kde najdu termíny soustředění?

Odpověď: Dobrý den:) Jack russell teriér je hodně "lovecké" plemeno a pokud se s touto vášní nic nedělá (nebo se to udělá špatně), pak se samozřejmě s věkem (popřípadě loveckými úspěchy) utvrzuje a zesiluje. Dobrá zpráva je, že řešení samozřejmě také existuje, ale stejně jako ve všech podobných případech je zapotřebí zapracovat na pejskovi přímo osobně (plus napravit hierarchický deficit měsíců, které pejsek ještě nestrávil s Vámi) a tedy za mnou i s pejskem přijet, na to už pochopitelně jenom knížka nebo rada na dálku nestačí. Pokud ale budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a já Vám rád pomůžu.

P.S. Termíny soustředění zveřejňuji na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vždy zhruba s dvou/tříměsíčním předstihem. Letošní akce proběhla přesně před měsícem, příští bude zas až za rok.

 

(27.5.2018)
Plemeno: maltézský pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace:
ano, ve 12 měsících
Dotaz: Dobry den, mam problem s nasim psikom. Absolvoval zakladny vycvik, so spravanim problemy nemal. Na privolanie vzdy pride, ked je pusteny na volno. Na volno ho pustam len na mieste kde vencime - velka luka, je tam velky priestor na vybeh, vzdy tam je viac psov, s ktorymi ale nema ziadny problem. Pred tromi mesiacmi bol kastrovany. Pred mesiacom zacal brat veci doma, napr. ponozky, rozne papieriky... a uteka sa s nimi schovat pod lavicu. Beriem to ako nasu chybu, aj ked ho vzdy napomeniem, ze to nesmie. Ked mu ich chcem zobrat, zacne na mna vrcat.
Horsie je to von. Zoberie inemu psovi lopticku a uteka s nou rovno domov. Nepride na privolanie, nemozem sa k nemu ani priblizit, vzdy odo mna uteka na par krokov. Najhorsie je to, ze sa zoberie a ide rovno domov, cesta, necesta. Pred vchodom ma vzdy pocka. Pokial na luke nie je nikto s loptou, tak sa hra, beha za svojou loptou, alebo pobehuje s inymi psami. Akonahle pride iny pes s loptickou, okamzite ju ukradne a nereaguje na ziadne povely. Neviem, ako ho to odnaucit a ako pokracovat dalej. Dakujem za vsetky rady od Vas.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chybou je kastrace, provedená v roce věku (plus cca 3-5 týdnů pro vyplavení zbytkových pohlavních hormonů), tedy v době, kdy ani plemeno maltézský pinč (maltézský psík) ještě zdaleka není psychicky dospělé - dokonce nemá ještě ani dokončenou psí pubertu. Na téma, co způsobí kastrace s psychikou a povahou psa, jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal již tuny textu, doporučuji prostudovat a pochopit, co se vlastně s Vaším pejskem stalo.

V úplné zkratce řečeno - z Vašeho pejska, u kterého jeho psychika do té doby pracovala přirozeným a pozitivním způsobem k postupnému dospívání, se navždy stal jedinec, který nikdy nedospěje a kterému se naopak vrátí ryze štěněcí vzorce chování. Stal se "věčným štěnětem", které nikdy nezíská sebejistotu a nadhled dospělého jedince, v mnoha běžných situacich půjde do bázně až paniky a bude mít velké problémy se psím okolím.

Vím, že je to kruté zjištění, ale je to realita a právě proto vynakládám tolik sil, abych psím majitelům včas vysvětlil důsledky bezdůvodných kastrací mladých zdravých psů na jejich psychiku. Je to razantní zásah do psychiky psího (stejně jako třeba lidského!) jedince, ne pouze neškodné vyříznutí kusu masa, jak bývá rádo prezentováno laické veřejnosti. Znovu doporučuji přečíst si materiály na toto téma na mém webu.

Pokud jste se svým pejskem do té doby neměla zásadní problém (čemuž odpovídá to, co jste napsala), pak jdou jeho změny chování jednoznačně na vrub provedené kastraci. Stres a bázlivost, stresový ventil v podobě "lovení" Vámi popsaných předmětů a substituční fixace na předmět, který důvěrně zná, tedy míček. Vrčení na Vás, pokud mu chcete jeho štěněcí "jistotu" sebrat - je to jak přes kopirák...

Negativní důsledky kastrace Vašeho pejska už neeliminujete nikdy, naopak přibudou ještě další, psychické i fyzické. V nejbližší době se ale soustřeďte na to, aby Váš pejsek ve Vás získal svůj "maják" a čerpal z Vás jistotu a klid, které nenachází sám v sobě. Zrušte veškeré míčky a další psí hračky, doma i venku - musíte zcela odbourat jeho substituční fixaci na předměty. Choďte s ním na vodítku, nepouštějte ho v této fázi navolno mezi jiné psy, šlapejte spolu po lesních cestách a maximálně s ním komunikujte (opět odkazuji na tento web). Potřebujete dosáhnout stavu, kdy Vám začne důvěřovat a nalézt ve Vás svoji jistotu, ne před Vámi utíkat. Je to vše daleko složitější, než se dá popsat a samozřejmě nejrozumnější varianta by byla za mnou s pejskem přijet, pak bych Vám mohl pomoci prakticky a daleko účinněji. Tyto věci nefungují "na dálku", ale pokud člověk opravdu chce, nabídnutou pomoc vždy rád využije...

 

(27.5.2018)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, ale zpráva se mi na vašich webových stránkách nevygenerovala. Fenka s námi žije v domě s velkou zahradou. Dlouhé procházky po lese střídáme s pobytem na zahradě. Vždycky je náš věrný společník. Nyní (cca před 2 měsíci poprvé) nám začala utíkat ze zahrady na vlastní procházky po okolí (bydlíme na kraji města), což doposud nedělala. Dělá to i přesto, že jsme s ní na zahradě. Přeleze plot a během chvíle je pryč. Nebo ji pustíme na zahradu se vyvenčit a ona během krátké chvíle uteče. Do té doby jsme ji mohli na zahradě nechávat volně, a to i v případě, že jsme byli v práci. Velmi se bojí bouřek a ohňostrojů. (Když byla štěně a byla bouřka, utekla ze zahrady a skončila v útulku na celou noc. Druhý den jsme si ji vyzvedli a od té doby jsou bouřky a vše podobné její noční můra).
Můžete mi, prosím, poradit, co s tím? Začalo to cca 6 měsíců od doby, co si dcera pořídila dva pejsky - rasa chivava (cca 1 rok a 8 měsíců). Jezdí k nám o víkendech. Pejsci se pohybují po celém domě, naše fenka se pohybuje pouze ve spodní části domu, kde nejsou koberce. Tak jsme ji naučili od malička kvůli alergiím naší dcery. Možná to s tím nesouvisí, ale vliv může mít i chování rodiny k malým psíkům a k větší fence…. Mazlení apod. Naše fenka moc mazlivá nikdy nebyla, ale je výborné povahy a člen naší rodiny. Prostě parťák…. Ti dva pejsci jsou zase takoví mazli…..

Odpověď: Dobrý den:) Radikální změna v psím chování (o to více ve věku Vaší fenky) je vždy indikátorem toho, že se v jeho vnímání (svých lidí, protředí, jiných psů) něco razantně změnilo. Jednoduše řečeno - vždy je za tím nějaký spouštěč...

Ve Vašem případě se nějakým způsobem oslabilo/přerušilo vaše vzájemné pouto. A ano, může k tomu přispět z lidského pohledu "maličkost" - třeba fakt, že při návštěvě Vaší dcery jsou preferovány její čivavy (pohyb po celém domě, více pozornosti a kontaktu), který ale Vaše fenečka ze svého psího pohledu vnímá velmi zásadně.

Je totiž třeba si uvědomit a respektovat základní psí zásadu, že cizí smečka (tedy čivavy Vaší dcery) jsou u Vás doma vždy jen návštěva. Tou preferovanou tedy musí být stále smečka domácí, pokud tomu tak není, pak to každý pes bere jako zradu svého vůdce smečky a pak začne nebo zesílí proces jeho odcizování. A utíká, protože ho v jeho prostředí nic nedrží...

Zapracujte na změně. V čase návštěvy dávejte své fence velmi najevo, že ona je tu v psím společenství ta nejvýše postavená, dolmuvte se s dcerou, ať u svých čivav naopak prosazuje jejich podřízené postavení. Čivavy jsou temperamentní a hlasité, je nutné na nich v podobné situaci zapracovat - dost psů to špatně snáší a pokud nemají podporu svého člověka, převezmou často řešení "problému" do svých tlapek.

To je ale jen jedna stránka celé věci. Ta druhá spočívá v potřebě Vaší daleko intenzívnější komunikace s Vaší fenkou, tam je velký problém v tom, že fenka ve Vás nemá natolik spolupracujícího vůdce smečky, jakého potřebuje. Je nucena své problémy řešit sama za sebe, nevidí ve Vás svůj "maják" a pak nastanou určité situace, kdy Vám uteče. Je to otázka psychiky, správně nastavené hierarchie a správné vzájemné komunikace - nikoli otázka "výcviku", ať tím budeme mít na mysli cokoliv.

Doporučím teď i Vám pečlivé prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO pro správné pochopení pojmů, které jsem ve své odpovědi použil (lidskopsí smečka, hierarchie, komunikace, vůdce smečky), určitě Vám to pomůže se s fenečkou lépe dorozumět, správně pochopit její pohnutky, získat ji zpátky, dodat potřebné sebevědomí a tím eliminovat její útěky a odcizení. Flatové jsou velmi citliví, fenky o to víc. A pokud budete chtít naučit se vše potřebné tím nejefektivnějším a nejrozumnějším způsobem, zvažte osobní návštěvu.

 

(27.5.2018)
Plemeno: jezevčík x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den maminka umrela a po ni zustala fenka mam ji u sebe  ze zacatku prestala jist coz se behem 3 tydnu trochu upravilo na to prisla falesna brezost a ted prestala zase jist doslova ji to musime davat k tlamicce aby neco snedla a i tak nekdy nesni nic je strasne pohubla vodu pije ikdyz taky mene venku je aktivni beha hraje si s ostatnimi psy ale nesmime ji nechat samotnou doma steka a knuci , jen prosim o radu ohledne toho jidla granule sem vyskousela uz 4 druhy ale nechceje.dekuji

Odpověď: Dobrý den, to je mi moc líto... V případě Vaší fenečky, pokud je z hlediska zdravotního v pořádku (doporučuji nechat pro všechny případy na veterině udělat kompletní laboratoř), se jedná o záležitost psychiky po ztrátě původní majitelky a zvykových jistot. Potřebuje po těch 8 letech především čas si zvyknout na Vás, na nové prostředí a především dostat impuls do života a pro pejska ve vyšším věku to občas bývá problém.

Nesmíte tlačit na pilu (osm let je z hlediska psího dlouhá doba), ale můžete jejímu aklimatizačnímu procesu výrazně pomoci.

Udělejte si teď dovolenou a jeďte spolu samy na týden někam do hor. Šlapejte spolu po lesních cestách, buďte spolu 24 hodin denně a navažte spolu plnohodnotný vztah. Fenečka potřebuje znovu najít jistotu a zafixovat se na svého "nového" člověka a toho nejlépe dosáhnete právě v cizím prostředí, kde jste odkázáni jeden na druhého a dokonale se poznáte. Ruku v ruce s tím jde celková pozitivní změna psí psychiky a samozřejmě i chuť k jídlu a najetí na standardní denní režim.

A nezapomeňte na velmi důležitou věc - až budete s fenkou těch pár dnů samy, zapracujte postupně na odchodech/příchodech (už jsem to zde mnohokrát popisoval, včetně odchozích/příchozích rituálů), ať po návratu domů nemáte problém. Fenka potřebuje jednoduše jen nabýt jistotu, že se jí vždy zase vrátíte, pak bude po dobu své samoty v klidu.

Jak jsem napsal na začátku, začněte určitě tou veterinou (může se teoreticky jednat o pouhý časový souběh zdravotního problému - slinivka apod.), pokud bude fenka v pořádku, zapracujte na psychice tak, jak jsem psal. Uvidite, vše se srovná.

 

(20.5.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Předem Vás i Gardýska moc zdravím, velice si Vás i Vaší práce vážím, pravidelně čtu poradnu. Možná si nás pamatujete, ale je to už dost dlouho, 2krát jsme s Maxem byli na Vašem výcvikovém soustředění(jubilejní 20.)Tehdy jsem na Vás narazila náhodou, když byl Max mladý a výcvikář i veterinář mi doporučili v podstatě bezdůvodně kastraci- "on se zajímá jen o fenky, vůbec se nesoustředí, vykastrujeme a bude po problému". Byl to náš první pes, neměli jsme žádné zkušenosti, věřila jsem jim, ale naštěstí jsem na poslední chvíli objevila Vaše stránky a Max prožil myslím spokojený (nevykastrovaný)život. Ale teď to tu máme znova. Max už od středy nežere, má horečku, je apatický. Ve čtvrtek jsme s ním byli na pohotovosti, diagnóza: hyperplazie prostaty spolu se zánětem prostaty a močového měchýře. Dostal antibiotika, ty ale nezabírají, dnes znovu na pohotovosti, doktor nám řekl nejlepší bude kastrace, dokud se toho testosteronu nezbavíme, nebude to lepší, po operaci bude za týden v pohodě. Vím,že na prostatu u psů existuje lék Yposane, dokonce jste ho tu v poradně někomu doporučoval, ale nám ho v podstatě ani nenabídli. Mám strach, že tentokrát na to budeme muset přistoupit, prosím o Váš názor. Vím, že jste se právě vrátil ze soustředění, ale je to celkem akutní. Děkuji moc za odpověď a posílám pohlazení Gardýskovi.

Odpověď: Dobrý den, moc s Gardýskem děkujeme a také zdravíme Vás i Maxíka:) Beru samozřejmě Váš dotaz na řadu ještě dnes, je rozumné jednat rychle. V první řadě bych Vám doporučil navštívit mimo pohotovosti ještě jinou kvalitní a nezávislou veterinu, aby určenou diagnózu definitivně potvrdili nebo vyvrátili - pro jistotu, jedná se o závažné věci. Pokud bude veterinář rozumný, zkuste se v případě potvrzené hyperplazie (hypertrofie) prostaty domluvit na aplikaci přípravku Ypozane. V podobných případech mívá u psů velmi dobré výsledky a nástup klinické odpovědi bývá obvykle do dvou týdnů. Jedná se o tzv. chemickou kastraci (blokuje transport testosteronu do prostaty a zabraňuje vazbě androgenů k prostatickým receptorům), pokud zabere, pak se zhruba do půlroka samčí organismus vrací do normálního stavu (někdy je ale samozřejmě nutné léčbu prodloužit nebo opakovat).

Jinými slovy nejedná se o definitivní, nevratný a daleko invazivnější proces, kterým je kastrace chirurgická. Na tu je v Maxově případě stále ještě čas jako na poslední variantu.

Zkuste to prosím s veterinářem probrat, pokud je Max jinak zdravý, neměla by tu být žádná kontraindikace. Spolu s cílenou léčbou zánětu by to mohl být úspěšný postup. Budu Maxíkovi držet palce, pohlaďte ho za mne a budu moc rád, pokud mi pak dáte vědět, jak se jeho případ dále vyvíjí, děkuji...

 

(20.5.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, máme chovnou stanici border koliie­ a z každého vrhu jsme si nechali pejska. Nyní­ máme dvě fenky a ročního psa. Nyní se mladší fence narodila štěňata a my bychom si rádi nechali ještě jednoho, pejska. Bojíme se ale, aby na sebe kluci vzájemně nezačali být agresivní například ve dvou letech, kdy už budou dospělejší a budou se “prát” o fenky a území. Ráda bych se zeptala, jak vysoká je možnost, že by se toto stalo. Roční pes je u štěňat od začátku, chodí se na ně dívat a nemá s tím problém, není nijak agresivní.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud zvládáte vedení své současné psí smečky a nemáte zásadní hierarchický problém mezi oběma fenkami (dost mi teď ve Vašem dotazu schází informace o jejich věku), pak byste neměla mít problém ani s rozšířením o dalšího pejska. Daleko problematičtější je vždy konstelace dvou (více) fenek, ty si vyřizují svoji vzájemnou hierarchii o poznání razantněji než psi-samci.

Je to vždy sázka do loterie, pokud ale vyberete z vrhu správné štěně (tedy ne se superdominantní individualistickou povahou), pak máte vysokou pravděpodobnost, že s Vaší podporou a podporou jeho psí matky smečkově vychováte pohodového a dobře socializovaného pejska. Stát se samozřejmě může kdykoli cokoli, ale určitě je lepší volba další pejsek než další fenka a pokud jste rozhodnutá svoji psí smečku rozšířit, nebál bych se toho. Kluci si to samozřejmě v určité fázi, až mladší pejsek dospěje do správného věku, spolu hierarchicky vyříkají (to není možnost, ale jistota), ale pokud člověk svoji smečku vede správně a podporuje její přirozenou hierarchii, pak jde jen o přirozený, poměrně krátký a v pohodě zvládnutelný vývoj.

Určitě Vám teď doporučím prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu), pomohou Vám pochopit zákonitosti hierarchie psí smečky a principy jejího vedení člověkem v roli vůdčího jedince. Pokud budete potřebovat, doporučuji pak osobní návštěvu.

 

(20.5.2018)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Mám pětiměsíčního křížence německého ovčáka (s čím nevím), pejsek byl nalezený cca ve 14 dnech, vypiplaný sunarem, mám ho doma od 6 týdnů. Chodíme na cvičák pravidelně, poctivě cvičíme, myslím, že nám to už jde, povely zná, už začíná poslouchat i v rušném prostředí, ale miluje lidi a je hrozně zvědavý, takže jakmile někoho potkáme, chtěl by za ním jít a v tu chvíli neposlechne hned, ale předpokládám, že to je otázka času a tréninku, kdy i tohle zvládneme. Pejsek je hodně temperamentní, víc, než co jsem pozorovala léta u kamarádů s pejsky.
Momentálně s ním řeším hodně skákání - na každého skáče při přivítání, okusuje, olizuje a nedaří se nám to nějak odstranit, eliminovat. Zkoušela jsem si ho nevšímat, dokud není na všech 4 a pak až ho pohladit, posadit ho a chválit ho, když sedí a jakmile vyskakuje, zase si ho nevšímat, ale nějak to úplně nevychází. Neměl byste prosím nějakou radu, jak bych měla postupovat?
A dále a to je asi největší problém, mám pocit, že po mně jakoby vyjíždí, když se mu něco nelíbí. Je to můj první pes a já nejsem schopná úplně rozeznat, co je ještě hra a co už ne. Když jsme doma a já si sednu na gauč, okamžitě po mně začne skákat, dorážet, kousat. Tak mu řeknu fuj a sundám ho z gauče dolů. Vyskočí znova a zase doráží. Opakuju to sundání několikrát a někdy to pomůže, že prostě si jde po svém, donese si hračku, lehne a kouše si jí. Ale někdy pak na mě začne štěkat i si zavrčí a když už teda se zvednu, že ho odvedu na místo, tak se celý naježí a začne přede mnou utíkat do kola. Když ho chytím, máchá tlamou všude okolo, abych ho nemohla chytit za kůži nebo za obojek. Většinou ho i přes ty protesty dotáhnu za dveře a nechám ho aspoň 10 minut uklidnit. A venku, když si procházce si ještě trochu hrajeme - většinou se snažím mu házet míček nebo se přetahujeme o nějakou hračku, tak jak se rozdovádí, skáče po mně a tak jako štípe zubama a když chci hru přerušit, tak se zase naježí. Snažím se mu dát povel (většinou sedni, protože ten umí nejlíp a spolehlivě ho dělá skoro vždy na poprvé) a pak ho nechat chvíli sedět, aby se zklidnil, ale nefunguje to vždy. Vím, že je moje chyba, že ho neumím uklidnit, ale je nějaký způsob, jak mu "ukázat, vysvětlit", že kousání, vrčení, štěkání na mě prostě nemá dělat? Jakmile se mu něco nelíbí, tak se trochu ožene. Chtěla bych předejít tomu, aby to dělal i do budoucna, ale nevím jak na to.
Na cvičáku jsem se poptávala, ale neporadili mi moc, je to spíš takový socializační cvičák a na pár základních povelů, než na řešení problémů.

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete se naučit být pro svého pejska (pětiměsíční štěně na začátku psí puberty) vůdčím jedincem a učitelem. Nevšímání si, hračky, chválení apod. jsou všechno z hlediska psí psychiky a vzorců chování nesmysly.

Jak se stát pro svého pejska autoritou, rozumět mu, umět s ním komunikovat, vůbec jej zvládnout plus všechny další související "dovednosti" učím své klienty už 20 let. Totéž teď nabízím i Vám, protože Vy a Váš pejsek jste taková typická dvojice, která přesně toto potřebuje.

Na tomto odkazu máte reálné důkazy, že to funguje a že jde o investici na zbytek života s pejskem. Má to jediný háček - je potřeba za mnou přijet, protože nic z výše uvedeného nemohu Vás ani Vašeho pejska naučit na dálku, jediný způsob je praktická výuka. Nejefektivnější, s trvalými pozitivními výsledky.

Proto tuto šanci nabízím i Vám. Cvičák Vám opravdu nepomůže (o důvodech jsem zde psal již mnohokrát) a pokud budete chtít, já Vám pomoci umím. V případě zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné...

 

(20.5.2018)
Plemeno: ???/???
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 měsíců/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 2 pejsky z útulku. Jeden má 9 měsíců, druhý skoro 2 roky. Starší se neustále snaží dokazovat, kdo je doma šéf a vůdce smečky. Včera jsem s mladším pejskem absolvovala operaci pupeční kýly a kastraci. Je samozřejmostí, že to vyžaduje neustálou a pozornější péči. Bohužel starší pes se chová až přehnaně žárlivě. Při jakémkoliv pohybu, ať už je to pohlazení mladšího pejska, či podání vody, celkově kdy pozornost je určená pacientovi, tak se starší pes klepe, jako neurotik a doslova po mladším pejskovi skáče a snaží se mi zabránit v jakékoliv péči, např. blokuje, abych ho nemohla ani pohladit. Je velmi žárlivý a bojím se, že při jeho chování nějakým způsobem mladšímu pejskovi ublíží (natrhne ránu apod.) Vím, že by bylo snazší je oddělit, ale bohužel bydlím v malém bytě, kde to není možné. Prosím Vás moc o radu, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Často o tom píšu, je zapotřebí být sám fungujícím vůdcem smečky, pokud jím člověk není, má to mnohé následné negativní důsledky - například právě ty, které teď zažíváte na vlastní kůži...

Ze strany staršího pejska hraje silnou negativní roli i dlouhodobý stres, ve kterém se evidentně nachází. Pak stačí vykolejení ze zažitého režimu (třeba stav, kdy musíte ošetřovat a věnovat čas druhému pejskovi) a stresovaný psí jedinec se sesype. Opravdu se zde nejedná o žádnou primární žárlivost (ta je ve psím světě vůbec velmi zavádějící pojem), ale o stres vnímaný z Vás, z ošetřovaného pejska, z celkové nestandardní situace, kterou starší pejsek odkázaný sám na sebe (bez podpory Vaší a celkově stabilní smečky) jednoduše nedokáže zvládnout. K tomu připočtěte pochopitelný (ale negativně působící) stres Váš, kdy potřebujete zároveň ošetřovat pejska plus k tomu zvládat toho druhého. Stres, nervozita, neklid - a nemůže to jinak dopadnout...

V ideálním případě byste měla zvládnutou svoji vlastní smečku. Pak by starší pejsek byl v klidu, Vy byste měla potřebný klid na ošetřování, psí pacient by byl také v klidu a vše by fungovalo. Ale jak už jsme si vysvětlili, poměry u vás tří jsou bohužel jiné.

Takže - v prvé řadě musíte zvládnout sama sebe a úplně eliminovat jakoukoli (i jen podvědomou) nervozitu nebo agresivitu. Musíte být zcela klidná a i ve chvíli, kdy naběhne starší pejsek, si tuto emoci udržet. Chytit za obojek, zafixovat a podržet, než se zklidní. Ostrý oční kontakt. Žádné okřikování, mlčet. Pokud to uděláte správně, starší Vás vezme jako "pána situace" a zklidní se - pokud to budete muset zopakovat, nic se nedéje, udělejte to. Mladšímu (ošetřovanému) tím také pomůžete, celý prostor se vyčistí a Vy zde budete jako jedinec jednoznačně mající celou situaci pod kontrolou.

Výše popsané platí samozřejmě i mimo samotnou ošetřovací proceduru - je potřeba, aby starší pejsek ošetřovaného skutečně nemohl nijak negativně kontaktovat. Fyzicky ani psychicky, mladší teď potřebuje klid. Na druhou stranu, pokud výše uvedeným postupem dosáhnete zklidnění staršího pejska (je pro něj důležité vědět, že on tuto situaci nemusí a nesmí řešít, protože Vy ji máte pod kontrolou), sama uvidíte, jak rychle naběhnou pozitivní změny. A žolík nakonec - pokud to bude nutné, pomozte si mechanickým omezením "dosahu" staršího pejska vodítkem ukotveným k něčemu pevnému.

Pokud se nebudete bát, odstraníte nervozitu a zůstanete v klidu, pak to zvládnete. Hlídejte si emoce, nemluvte a nenechte se vyprovokovat. Nedávám podobné rady rád "na dálku", protože si nikdy nemohu být jist, zda jsem to napsal pro druhou stranu dostatečně srozumitelně a konkrétního člověka nevidím a nemohu ho korigovat, ale snažil jsem se teď tuto "první pomoc" napsat dostatečně stručně a srozumitelně. Věřím, že to dáte. A zapracujte na smečce (viz celé PSÍ STRÁNKY FALCO), pak pochopíte všechny pojmy i souvislosti a do budoucna se vyhnete podobným následkům nezvládnuté psí smečky.

 

(20.5.2018)
Plemeno: sibiřský husky x malamut/malamut x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před týdnem jsme si k naší dvou leté fence, pořídili tří měsíční štěňátko také fenka malamutka křížená s kafkazákem.  Malou jsme si pořizovaly s tím že jsme věděly že se bojí lidí že je ustrašená, na mne si mala zvykla do dvou dnů už sama přiběhne , k příteli  také přijde , ale jde opatrně , ale s tím jsme počítali že to vše bude chtít svůj čas. Mne jde spíše o to , že když jsme si ji dovezli, tak se hned upnula na naší fenku, vše dělali spolu hrály si, spaly  spolu vše super . Když jsme jim šli dávat jídlo tak vždy prvně dostala starší a pak mladší, když jsme za nimi šli ven ( fenky jsou na zahradě) tak jsme vždy prvně pomazlyli tu starší a pak šli za tou mladší , vše bylo super. Ale od včera se mala začala schovávat i před naší fenkou sice za ni jde , ale už tak nějak se strachem opatrně, naše starší fenka tu mladší začala kousat za krkem do zad, ale tak že roztáhne úplně pusu a chytne ji než malá zakňučí  a pak jí to udělá několikrát a  pak se mala jde schovat  ,nebo ji ta starší  úplně zalehne , ta mala je najednou taková uťápla.  A mi právě nevíme jestli na ni žárlí nebo si s ní chce hrát máme o tu malou strach aby jí něco ta velká neudělala, a chtěli by jsme, aby si na sebe zvykly , ale ted si nevíme rady abychom neudělali něco špatně a nebylo to horší. Mockrát děkuji za rady

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, ale mám pro Vás jedinou radu - domluvte se se mnou a s oběma fenkami za mnou přijeďte. Potřebuji vidět fenky, Vás, jak s nimi komunikujete, potřebuji vidět konkrétní povahy obou kříženců. To, jak reálně vypadá popisovaná situace, vnímat jejich emoce a sledovat konkrétní signály. Může to být samozřejmě jen otázka času, než si starší fenka zvykne na nové štěně ve smečce, ale vzhledem k typu zkřížení obou fenek to také může být už teď zcela jinak (protože fenka husky si už prozíravě připravuje půdu do budoucna, ale nemá ve Vás korekční mechanismus a malou může psychicky odrovnat) - a proto je důležité už teď správně identifikovat reálné vztahy a nechat si poradit do budoucna.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale pokud bych v tomto konkrétním případě napsal "chce to jen čas", bylo by to velké hazardování se zdravím/životem malé fenečky. Fenečky, která jednoho dne tvrdě zahájí boj o vyšší pozici a s nejvyšší pravděpodobností ji vzhledem ke svému původu převezme. Jak moc to bude fyzicky bolet a jak moc to bude razantní proces (vzhledem k pohlaví a původu to bude drsné v každém případě), se ale utváří už teď, na samém začátku. Pokud přijedete, mohu Vám poradit, pomoci a vyhnete se tak dalším problémům mezi fenkami v jejich společném životě.

 

(13.5.2018)
Plemeno: labrador x irský setr x borderkolie x jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 12 let
Kastrace:
není a nebude
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, napísala som Vám tento mail už dávnejšie, ale neposlala som – hanbím sa, je strašne dlhý. Ste jediný, komu 102 % v psíkovských záležitostiach verím a nemám to s kým iným prebrať. Ľudia okolo mňa sú všetko laici. Ospravedlňujem sa, „iba“ som chcela všetko zhrnúť, keďže všetko súvisí so všetkým, hoci ide o tému, ktorá je na Vašich stránkach miliónkrát rozoberaná – vodca vs. mamatata. Písala som Vám asi pred rokom skôr takú spoveď, než otázku, zaradili ste to do článku „Hledejte a osud vám pomůže“.

S Maxíkom, ktorý má teraz už 12 rokov a zdravotne je relatívne fit, krv a moč ako u mladého psa, štítna žľaza ok, má len cysty a zväčšenú prostatu, ale naši súčasní veterinári rovno povedali, že keď nemá problém so stolicou ani močom, mechúr mal navyše po prehliadke sonom úplne prázdny, nie je potrebné rýpať do niečoho, čo funguje. Tiež má veľkú tukovú hrču na pleci + navyše po prehliadke MR (za 500 €!) je rozliata aj „vnútri“ tela, zákrok by bol náročný. Opäť naši veterinári zhodnotili, že do toho rýpať nebudeme, lebo fyziologicky mu to neprekáža – ani pohybovo, spí na boku, kde tú hrču má atď. Myslím, že už štyria-piati veterinári povedali, že radšej by to neriešili – okrem toho, ktorý robil MR. Ale keďže ten mi vzal Maxa na diagnostiku (ekg, krv) bez toho, aby som s ním mohla ísť do ordinácie aj ja, poviazali ho, dali mu náhubok... no ďakujem pekne, protestovala som, ale nepomohla som si... Jednoducho, pán doktorko u mňa nezískal dôveru.

Hm, a už som rozobrala okienko, ktoré som ani nechcela, veľmi sa ospravedlňujem.

S Maxom neriešim výrazný problém. Iba sa nám v poslednom období trochu zmenili niektoré veci a mne sa začala natískať otázka, či nie je chybná hierarchia aj u nás? Že možno vďačím len Maxovej povahe, že tak krásne fungujeme. Neviem, vŕta mi to v hlave, a tak som sa pokúsila zhrnúť náš život, či by ste nám nepovedali svoj názor. Ale pokojne to vynechajte, určite by som však rada prekonzultovala granulky a ešte kĺbovú výživu na základe toho, čo som si u Vás prečítala (úplne naspodku mailu :).

Mám totiž dojem, že som vkĺzla do roly mamatata. So všetkým zlým sme si prešli v minulosti, čo som spomínala v danom článku (bojazlivosť, agresivita zo strachu). Max je z 9. šteniat, všetko boli fenky, on jediný chlapec a bol vo svorke údajne na poslednom mieste. Všade chodil posledný, nezapájal sa, v noci strážil s mamou na dvore – ako jediný. Jedol vždy posledný a len tú trochu, čo mu sestry nechali. Nevybral si nás, držal sa bokom – a tak to bolo aj potom, čo sme si ho vzali (mal 4 mesiace). Prvú noc (ešte som nepoznala Vaše stránky, žiaľ) sme ho nechali spať samotného v obývačke, kde tvrdo zaspal vyšťavený zo stresu z neznámeho. Celý deň sa totiž nechcel mojkať, stránil sa nás, vystretý ležal s tuho zažmúrenými očami, či už sme ho hladili alebo mu dali pokoj, alebo sa krčil v kútiku; ožil až pri jedle, takže som ho radšej nenútila ísť so mnou na noc do izby, iba som nechala otvorené dvere. Samozrejme, že neprišiel za mnou a ráno sa nás strašne bál... Samostatný bol vždy a dodnes trochu je, hoci zároveň už na nás visí. Jeho bočenie a nekonfliktnosť mu tiež zostala. Ako šteniatko bol neustále vo svorke psov, stála som s ním aj celé hodiny vonku, len nech sa naučí, bohužiaľ šlo väčšinou o rovesníkov, lebo ľudia dospelých psov ťahali preč. Mal interakcie aj s dospelákmi, ale zriedkavejšie. So psami sa hrával, zásadne len ak boli iba dvaja. V skupine troch a viacerých psov sa držal bokom, resp. im hru kazil útokmi. Jasné, že ho neskorigovali, keďže to boli rovesníci, asi som to mala robiť ja. Potom sa stalo, že mu nedorastala chrupavka na nohe a vtedajší doktor mu zakázal pohyb aspoň na 6 mesiacov práve v období rastu a dospievania. Nuž, poslúchli sme, zrazili sme prechádzky na minimum a so psami sa nevídal, inak by skákal a behal. Vraj buď bude mať doživotné problémy, alebo pár mesiacov oželieme. Vypomstilo sa mi to strašnou pubertou a správaním „ja vás nechcem“. To som už nejaký čas študovala Vaše stránky začala som sa snažiť o nápravu, ale ďalšími prekážkami boli rodičia, ktorí sú z dediny a psa vnímali ako hospodárske zviera. Drsnejší štýl psej výchovy bol pre nich týraním a moje snahy o vodcovstvo a naučenie aj rodičov, ako by mali komunikovať, žalostne zlyhávali na ich neochote a nadávkach, že som generál. Nakoniec sa to všetko ako tak urovnalo, Max poslúcha nás všetkých, dril nepoznáme, zvládne výťah, dokonca rád, zvládne verejnú dopravu, ak utečie za zverou, do pár sekúnd sa mi vráti, na privolanie príde rád, ak niečo nájde, buď to nechá tak, alebo hneď pustí, môžem ho ošetrovať, kde chcem a hľadať mu kliešte pokojne aj 45 minút bez prestávky. Keď má nejaký problém, boliestku, beží s tým za mnou. Stalo sa, že bol pri mojom otcovi a seklo ho, resp. zabolelo na krku a on celý vydesený bežal za mnou do postele (spala som, bolo ráno) a prosil o pomoc. Takisto na veterinu v pohode do ordinácie, vyberali mu stehy z oka bez anestézie, stačilo, aby som ho držala a rozprávala naňho. Stalo sa však, že otec šiel k doktorovi s Maxom sám, lebo ja som vtedy mala tiež jedno vyšetrenie. Max vyzeral, že má čosi v uchu, stále potriasal hlavou a držal ju naklonenú, ale nič som nevidela, tak som povedala, že ho musíme ísť dať pozrieť, nech na mňa ocko počká, ale nepočkal. Zvláštne bolo, že Max u doktora vyvádzal a ucho si pozrieť nedal – iba to druhé, neproblematické. Keďže vedia, aký dobrý pacient je, usúdili, že tam skutočne niečo musí mať – a uspali ho :( Skoro ma porazilo, keď mi to otec zvestoval. A viete, čo bolo najhoršie? V tom uchu nič nemal... Strašne to mrzelo aj našich doktorov.

Posledný rok u nás nastala zmena v tom, že s nami cez víkendy na prechádzky chodí aj otec a mama zase posledné dva tri roky na večerné venčenie. Dovtedy sa im vôbec nechcelo. A ja som si pozvoľna začala všímať, že niečo v našej hierarchii asi nie je úplne v poriadku (bože, prepáčte mi ten sloh, pokojne mi to zaúčtujte, zaplatím Vám Váš čas), že zrejme nie som vodca (a ani by som sa nedivila, chýba mi absolútna istota), ale zrejme som mamatata. Čítala som si znovu príspevky, poradňu a utvrdzujem sa v tom čoraz viac a som trochu smutná. No, trochu... :) Popíšem teraz rodičov, keďže žijeme spolu v mojom byte, možno budete vedieť posúdiť a povedať mi to na rovinu.

-        Rodičia sú zvláštne... neemotívni. Resp. to držia v sebe. Pokojne si môžete odfakliť prst a revať od bolesti, oni sa neprídu pozrieť, čo sa stalo. Čo už potom drobné psie nuansy?

-        ťažko prijímajú nové veci, chýba im trochu konštruktívne premýšľanie či sebareflexia, dlhšie im trvá, kým pochopia a prijmú. Ale nie sú zlí, nemôžem im krivdiť, sú skrátka takí.

-        Maxíka ľúbia, ale len ako ťuťumuťu, všetko ostatné je moja starosť.

-        mama často nie je doma, s otcom sme častejšie.

-        mama je typ obete a introvertná.

-        otec je dominantný, ale tiež v sebe kadečo drží. Je bývalý policajt a to asi hovorí samo za seba.

-        ja som čosi medzi nimi, ale veľmi „mojkavá“ voči Maxovi. Robím posledných 5 rokov doma, som s ním stále, veľmi sme si na seba zvykli.

Keď idem na večernú kratšiu vychádzku aj s mamou, Max na nej visí pohľadom, nasleduje ju po celom byte, až kým sa konečne nevychystá. Mňa iba odbieha kontrolovať, ale vonku viac pokukuje po mame. Ak ale niečo poviem (napr. ktorým smerom sa ide), samozrejme na mňa kukne.

Presne to isté je, keď ideme na výlet s otcom. Max vyvádza, piští, sleduje ho a kým sa nedostaneme k autu, drží sa mu tesne v pätách, nespúšťa z neho pohľad – mňa ignoruje. Výlety sa nám za posledný rok zhustili, začalo ma to teda znepokojovať. Sprvu som si myslela, že mu je otcova prítomnosť len vzácna, preto sa tak správa, ale už o tom pochybujem. Vravím otcovi, že si musí Maxa všimnúť, upokojiť ho a on gáni, že zase mentorujem, prípadne Maxovi čosi ľudsky povie, a tým je to preňho vybavené. Samozrejme, Max piští naďalej. Keď sa podujmem na upokojovanie ja (hlas, dotyk), stuhne, upokojí sa, stíchne, ale len kým to robím. Ak vôbec. Potom veselo pokračuje v komentovaní a ignorácii mojej maličkosti. Pokiaľ sa na výlete rozdelíme, zmätene pobehuje medzi nami, chce nás mať pokope, veľakrát zostane presne uprostred nás a striehne na oboch.

Ak zostaneme na nejakom mieste stáť, komentuje a piští, kuká výhradne na ocka, dokonca naňho skáče a strká mu hlavu pod pazuchu.

Ak som s Maxom vonku sama a stretneme známeho (bez psa), stojíme a rozprávam sa s ním, Max bez pohnutia sedí, čaká a nudí sa. Rovnaká situácia, ale za prítomnosti otca – Max piští a dobiedza doňho.

Keď som s ním sama doma, spí pri mne na posteli (robím sediac na posteli), občas ma stráži (napr. ak idem na wc, čaká na chodbe), väčšinou však spokojne spí. Ak je doma aj otec, je takmer zásadne s ním, len niekedy na chvíľu príde za mnou. Ak sa otec pohne, zvyčajne ho všade nasleduje.

Bola som s Maxom sama v cudzom byte skoro 3 týždne, kým sa náš byt prerábal. Zvládli sme to úplne v pohode. Nestresovalo ho cudzie prostredie, iba prvé asi 4 dni čakal, kedy prídu rodičia. Absolvovali sme nádherný výlet na našu dedovizeň s príbuznými, šli sme tereňákom neschodnými cestami, Maxa som musela držať na kolenách, lebo auto bolo preplnené, aj to nádherne vydržal bez komentovania a kukal von oknom. Ešte k tomu je to staré auto bez klímy a bolo v ňom neskutočne teplo.

Stalo sa, že sme šli otca vyprevadiť k autu, keď šiel na služobku, a Max dával jasne najavo (hoci keď niekam ideme všetci, tlačí sa do auta, len aby sme ho nenechali na ulici (akoby sa to niekedy stalo)), že on nechce nikam ísť, že sa chce vrátiť so mnou domov. Keď pochopil, že sa so mnou domov naozaj vráti, upokojí sa.

Keď sme vonku sami, často na mňa pozerá, poslušnosť výborná, stačí gesto, komunikácia s druhými psami dobrá, nekonfliktná, zvedavá, alebo vyhýbavá (kvôli mrchavej čivave chce na druhú stranu ulice).

Celé roky so mnou Max vôbec nespával v izbe. Môže, má tam svoju postieľku, môže byť so mnou aj v posteli, dvere bývajú otvorené. Keď už na nás bol zvyknutejší, ako šteňa som si ho cielene dávala pred spaním do postele, ale nechcel zostať. Spáva v spálni s rodičmi, kde má ďalšie svoje miesto – ale nechce byť v posteli, spí na zemi. Iba posledné mesiace sa občas večer uloží u mňa (na zemi) a stáva sa, že sa zobudím a ešte stále spí so mnou, čomu sa poteším.

V posteli je s nami iba cez deň – bez ohľadu na to, či som v nej aj ja / rodičia, ale v noci chce mať zjavne svoj priestor a pokoj. Iba jediný raz som sa zobudila na to, že som o čosi zavadila – spal v mojej posteli! Ja som sa, priznávam, zľakla, lebo príde za mnou, len ak ho čosi bolí. Ale hneď som sa upokojila, šťastná som ho pohladila a otočila sa na druhý bok – a on odišiel. Čítala som vo Vašej knižke „O psech a lidech“ o írskych setroch, že psi si držia hrdý odstup od majiteľa. Možno sa uňho táto črta dosť prejavuje?

Rána: keď vstane otec, ide sa zblázniť od radosti, olizuje ho, komentuje a „Šikovne vstávaj a poď jesť, aby si mi mohol dačo dať, kým Zuzka spí!“. Keď vstane mama, len priklopí uši, buchoce chvostom, ale vôbec za ňou nejde. Keď vstanem ja, občas vyskočí do postele a teší sa, ale nie tak radostne ako pri ockovi. Zaškerí sa, zvalí sa vedľa mňa a škrabkaj. Ale len za predpokladu, že ešte neboli raňajky s otcom, lebo keď je po, je už vytešený, a keď vyjdem z izby, iba pobúcha chvostom a ide si zdriemnuť, kým sa nenachystám na prechádzku.

Mám pravdu, pán Dostál, keď si myslím, že som sa dopracovala do úlohy mamataty a vodca by mal byť otec? Alebo v čom to je? Otec vodcom byť nechce a je presvedčený, že som ním ja. Vašu knihu si prelistoval, ale nečítal. Povedal, že ste veľmi múdry (nie ironicky), a tým to preňho skončilo. Max poslúcha všetkých, aj mamu, nikomu z nás neutečie a všetkých ľúbi a zúrivo nás víta po príchode domov. Je to taký ksichtoš, m&aa