Internetová poradna

PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál     
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!     

Pomocí připraveného formuláře mi můžete posílat své dotazy a problémy z oblastí: výchova a výcvik, veterinární péče, psí výživa, korekce problémového chování pejska, smečka, komunikace... a všeho ostatního, co se týká pejsků. Všechny došlé dotazy a odpovědi na ně zde uveřejňuji, aby si je mohli přečíst i ostatní návštěvníci PSÍCH STRÁNEK FALCO. Jsou publikovány podle data v pořadí odshora dolů, nejnovější příspěvek je tedy úplně nahoře, nejstarší úplně dole. Příspěvky staršího data naleznete v archivu.

Postup zadání dotazu:

  • Prostudujete si pravidla Poradny uvedená v rámečku pod tímto textem.
  • Odsouhlasením pravidel a kliknutím na odkaz "AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ" otevřete okno se zadávacím formulářem.
    (Technická poznámka:
    formulář se nemůže zobrazit, pokud máte ve svém prohlížeči implicitně zablokována tzv. vyskakovací okna.)
  • Vyplníte VŠECHNA POLE (psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod) ve formuláři.
  • Ve formuláři odkliknete tlačítko  Vygenerovat zprávu .
  • Ve vašem poštovním klientu se následně vygeneruje nová emailová zpráva. Tu pak odešlete jako jakoukoli jinou zprávu, není zapotřebí již nic doplňovat nebo měnit. Jinými slovy jediná věc, kterou nesmíte zapomenout, je odeslat poštu a předem zkontrolovat, zda mail obsahuje všechny požadované údaje.
  • Pokud nemůžete svůj dotaz odeslat přes formulář (nemáte na počítači nainstalovaného mailového klienta), odešlete jej prosím klasicky mailem výhradně na mailovou adresu poradna@psiskolafalco.cz a nezapomeňte uvést všechny povinné údaje!

 

PROSÍM O RESPEKTOVÁNÍ NÁSLEDUJÍCÍCH NÁLEŽITOSTÍ VAŠEHO EMAILOVÉHO DOTAZU aneb ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PORADNY:

- kultivovaný dotaz motivovaný skutečným zájmem o psa
- pravdivé a úplné informace ze strany tazatele

- vyplnění všech požadovaných údajů
(psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod)

- dotazy konfrontační nebo vulgární, anonymní, zjevně provokativní, účelově zaměřené proti zájmu psa nebo bez kompletních výše uvedených údajů nebudou zodpovídány!

Před zasláním svého dotazu si nezapomeňte ověřit, zda se tato problematika v Poradně již vícekrát neprobírala - využijte funkci textového vyhledávání <Ctrl+F>! Platí především pro klasické dotazy typu "jak učit štěně samotě" apod.

Další důležitá věc - v "psím světě" vše souvisí se vším. Proto záměrně nedělím dotazy do žádných kategorií a proto nemá smysl zde hledat odpovědi pouze na jeden konkrétní problém, ten totiž může být (a často bývá!) ve skutečnosti úplně jiný. Nelitujte proto vlastního času a studujte. Čas strávený nad příspěvky ze zdánlivě jiné oblasti se pak mnohonásobně vrátí i ve chvíli, kdy problém nenastane, protože mu už sami budete schopni předejít. Nezanedbatelným bonusem je také to, že si uděláte o psech, jejich chování a možných komplikacích daleko komplexnější představu - protože zde uváděné příspěvky jsou z běžného života, napříč věku a psím plemenům. Řešení a doporučení, která zde předkládám, jsou přímočará a především funkční, včetně možnosti využít mé osobní praktické pomoci...

Dotazy a odpovědi jsou zde veřejně prezentovány právě proto, aby z nich mohli čerpat všichni, kdo mají zájem se něco dozvědět a naučit. Pokud v případě konkrétního problému doporučím domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis, pak si prosím z této mé odpovědi vezměte poučení a udělejte totéž. Děkuji.

Zodpovězené dotazy jsou dle mých možností zodpovídány každou neděli a zveřejněny na této stránce včetně všech zadaných údajů, navíc jsou zaslány tazateli mailem. Tazatel tyto skutečnosti bere na vědomí a zasláním dotazu s nimi vyjadřuje souhlas.

 

AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ

 

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2000)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2001)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2002)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2003)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2004)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2005)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2006)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2007)

Archív (rok 2008)

Archív (rok 2009)

Archív (rok 2010)

Archív (rok 2011)

Archív (rok 2012)

Archív (rok 2013)

Archív (rok 2014)

     

 

(17.10.2021)
Plemeno: kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme štěně skotské kolie 2 roky  (fenka bez průkazu, nekasrovaná) kromě tohoto štěněte máme ještě 13 let starou fenu stejného plemene (vykastrovaná v 10 letech ze zdravotních důvodů). Stará fena je bezproblémového chování a už se hůře pohybuje. Uvedené štěně ji občas napadá (např. když si stará chce lehnout na své místo), nebo ji nechce pustit do chodby a pod. Krmit je musíme odděleně. I venku je možno pozorovat v chování mladé určité napětí v vůči staré (např. když chceme mi či známí pohladit starou, mladá se tlačí mezi nás a snaží nás oddělit). Prosíme o radu, jak mladou smířit se starou. Uvažujeme o kastraci mladé fenky, ale nevíme v jakém věku a zda by tato operace jejich vztah zlepšila.

Odpověď: Dobrý den:) Když si i jen malinko prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO, i kdyby jen tuto Poradnu, i kdyby jen třeba moji videoreportáž z minulého týdne... pak se velmi rychle dozvíte, že tu rozhodně nejde o žádnou potřebu "smiřování", ale nastavení správných hierarchických vazeb (včetně Vašich). Protože Vaše mladší fenečka se dostala přesně do věku, kdy hierarchii mezi ní a starou fenkou zcela přirozeně začíná řešit a protože bohužel nejste součástí své vlastní smečky, nastal popisovaný "problém".

Pokud vůbec uvažujete o doživotním zmrzačení (tj. kastraci) své mladé zdravé fenky a jak správně píšete, ještě štěněte, pak od toho prosím velmi rychle upusťte. Je to ten nejhloupější a nejkrutější nápad, kterým byste nevyřešili vůbec nic, jen byste celou situaci podstatně zhoršili a dokonale zničili jeden psí život.

Na téma kastrace jsem zde uveřejnil už řadu článků, stačí jen trochu pohledat, stejně tak zde najdete i spoustu materiálu na téma přirozené psí hierarchie - a jak jsem psal, stačí zkouknout již zmíněné video, odkaz máte mimo jiné hned na titulní stránce.

Pokud namísto kastrace fenky stojíte o skutečnou pomoc a jste ochotni jí věnovat trochu svého vlastního času a energie, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky, pomůžu Vám.

 

(17.10.2021)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v posledních dvou měsících se nám rozrostl problém.Už jako štěně neměl rád chytání za obojek.Vždycky se oháněl.U mě už s tím už nemá problém.Když ho chytne někdo jiný zavrčí a jakoby zaskučí, snaží se je odehnat a už i kousl.Udělal to takhle  2x.Vždy se u toho počůral a následně se hrozně začal třepat.Je fixovaný nejvíce na mě.Nikoho jiného neposlouchá.Miluje lidi a tohle je jeho jediný problém.Brali jsme si ho ve 3 měsících.Žil ve špatných podmínkách a myslím si,že to může mít jako trauma z dětsví. Za tohle jsme ho nikdy fyzicky nepotrestali.Okřikla jsem ho.Potom uplně  jakoby nevěděl co se stalo.Byl zmatený,třepal se.Prostě po okřiknutí byl jako nový bez známek agrese.Nevím co si s tím rady.Za každou odpověď předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek, pokud žil ve špatných podmínkách, si z tohoto období samozřejmě odnesl také špatné zkušenosti. Nicméně u Vás je, jak píšete, už od svých 3 měsíců, teď jsou mu 2 roky a je velmi alarmující, že za tuto již velmi dlouhou dobu se evidentně ze svého stresového stavu nedostal a nikdo mu nepomohl.

Problém je v takových případech vždy na straně majitele, protože se svým pejskem na zlepšení psychického stavu nepracuje vůbec, popřípadě pracuje špatnou cestou. Souběžně s postupem věku pejska a přechodu z fáze štěněcí do fáze psychického dospívaní/dospění se v případech, jako je Váš, přirozeně zhoršuje a utvrzuje i jeho špatný psychický stav.

Jinými slovy - je nejvyšší čas Vašemu pejskovi konečně účinně pomoci a Vás naučit správné komunikaci s ním. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme se, kdy byste za mnou i s pejskem přijeli. Podobné případy samozřejmě nelze řešit "na dálku", je zapotřebí pracovat kontaktně. Budete-li chtít, velmi rád pomůžu i ve Vašem případě. Traumata z minulosti je zapotřebí eliminovat, ne podporovat...

 

(10.10.2021)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den.Chtěla jsem se zeptat doma mám 4letou kastrovanou fenku řasy jorkšíra kříženého s jiným plemenem .Je spíš submisivní, klidná, tichá, odpočívá.A chtěla bych si pořídit štěně .Našla jsem štěně které je řaesy staforda kříženého s jezevcikem  a je to pes .A trochu se bojím jaké by bylo soužití těch dvou . Jestli by spíš ochraňoval fenu a staral se o ní a byli by dobří kamarádi .Nedokážu si představit jak budu pes vypadat v dospělosti .Vím že to vše závisí od výchovy ale nemohl by nějak zaútočit na slabšího jedince .Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete odmala štěně vychovávat správně a nezapomenete na fenečku, pak může (ale také nemusí - viz závěr mé odpovědi) vše dopadnout dobře. Samozřejmě záleží i na povahových vlastnostech a genetice křížence, bude samozřejmě fyžicky o poznání větší než Vaše fenka a v tomto konkrétním křížení bude táké poněkud náročnější na správné vedení, s tím určitě počítejte.

Bohužel nepíšete, jak staré to štěně je. A prostudujte si prosím trochu PSÍ STRÁNKY FALCO, psí smečka a hierarchie fungují jinak, než jak očekáváte - a především v případě, jakým je Váš, tedy za přítomnosti kastrovaného jedince...

 

(3.10.2021)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý  den pane Dostále,mám psa Béďu který začal vrčet na malé psy.Nikdy to nedělal.I když ten druhý pes nevrčí Béďa začne.Béďa je jinak nekonfliktní, je přátelský a rodinný pes.Na velké psy nevrčí a někdy  si s nimi i hraje.Prosím poraďte mi proč to dělá  a jak ho to odnaučit.Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš hovawart Béďa právě dospěl a právě toto plemeno je jedno z těch, u kterých se po psychickém dospění znatelně změní povaha směrem k dominanci a ostrosti. Hovawart není žádný plyšák, je to přirozeně silně dominantní pes s hlídacími a obranářskými vlohami - k tomu byl i vyšlechtěn.

Problém u hovawartů vznikne ve chvíli, kdy jeho majitel nenastolí a neudržuje správnou hierarchickou vazbu. Už jsem to zde vysvětloval mnohokrát a mnoho lidí se na mne obrací právě s tímto problémem, bohužel většinou ale až ve chvíli, kdy jejich hovawartí parťák už nevrčí jen na malé psy, ale i na velké, popřípadě na svého vlastního člověka.

Totéž čeká i vás, pokud necháte situaci volný průběh nebo pokud do ní sáhnete (necháte sáhnout někým jiným) špatně. Samozřejmě Vám ale rád pomůžu a pokud budete chtít šanci pro sebe i Béďu využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné. Podobné problémy opravdu nelze řešit "na dálku" a nejde zde o žádné "odnaučení", nýbrž o správné vedení a komunikaci z Vaší strany. Pokud se svým pejskem přijedete, kromě vyřešení současného problému vás dva naučím i vše další, co budete potřebovat po zbytek vašeho společného života. Pro inspiraci doporučuji nakouknout do rubriky "Individuální výcvikový servis"...

 

(19.9.2021)
Plemeno: pyrenejský horský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, po dvou leonech máme doma štěně pyrenejce. Ano, je to opravdu jiná liga a máme dost zamotanou hlavu. Věděli jsme, že toto plemeno hlídá a ětěká, ale netušili jsme, že se už  nikdy nevyspíme. Hafan je na zahradě i doma, v tom má docela svobodnou volbu. Bohužel, doma je stále velmi neklidný. Myslela jsem, že projde si barák, očuchá,co je nového a pak si někde lehne.  Ne, vydrží pochodovat třeba hodinu a nakonec jde stejně ven. Když byl mrně, spala jsem s ním doma na zemi. Teď spí venku na terase (doma nechce) a my tam spíme s ním (s mužem se střídáme). Akim stěká v noci na všechno, na můru, na vítr, na auta. Jak ho to odnaučit, omezit štěkání?
Jsou přece lidé, kteří mají psa v bytě. Jak to dělají? Rádi bychom, kdyby byl v noci s námi doma a spal :-)
Máme taky 5 letého BOC a 15 letou jezevčici. Budu věčná za jakýkoliv tip nebo radu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím podívejte se do rubriky "Individuální výcvikový servis" a berte ji jako motivaci i pro Vás a Vašeho pyrenejského parťáka. Jinými slovy - velmi rád také Vám oběma pomůžu naučit se vše potřebné, abyste měli se svým pejskem spokojený a správný vztah.

Pyrenej je skutečně v mnoha směrech odlišný od leonbergra a je velmi dobré určitá jeho specifika podchytit včas a v té nejvhodnější době (ve Vašem konkrétním případě máte nejvyšší čas).

Zkontaktujte mne co nejdříve telefonicky, jak už jsem napsal, pomůžu Vám. A ano, i já mám svoje pyrenejské telátko už deset let bez jakýchkoli problémů ve standardním panelákovém bytě, absolvoval za svůj život mimo jiné výměnu oken v celém paneláku, zateplení celého panaláku, výměnu stoupaček v celém paneláku a před týdnem výměnu radiátorů v celém paneláku. Neustálý rachot, bouchání a vrtání, cizí lidé v našem prostoru a na lešení za okny. Pokud přijedete, naučím Vás, jak mít z pyreneje pohodového parťáka, který dá na názor svého lidského parťáka, spolupracuje s ním a zvládnete spolu naprosto cokoliv.

Rozhodnutí je jen na Vás - "na dálku" to samozřejmě nejde, jako vždy v těchto případech je zapotřebí moje osobní práce s Vámi i pejskem...

 

(5.9.2021)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň. Chcela by som sa spýtať ako naučiť steňa spať vo vyteplenej bude.... Cez deň tam dokáže byť ale spať nechce.... Chceme sa spýtať či ho máme hneď nechať spať vonku alebo nie? Ešte sa chcem spýtať od kedy ho to môžeme učiť???

Odpověď: Dobrý den, už jsem tu mnohokrát vysvětloval, proč štěně (ani dospělý pes) v boudě v žádném případě nemá co dělat - z důvodů sociálních, hierarchických, zdravotních i z důvodu toho úplně základního vztahu mezi člověkem a jeho pejskem. Prostě ne. Prosím najděte si související příspěvky, děkuji...

 

(29.8.2021)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,  pane Dostal. Máme veliký problém s naší Dorkou, který se začíná stupňovat. Kdokoliv z rodiny  projde kolem jejiho psího pelechu, který má venku i doma Dorina začíná vrčet zle a poslední dobou už z pelechu startuje proti nám, je naježená a štěká a vrčí velmi výhružně. Nikdo ani výcvikáři, ani chovatel neví z čeho to pramení. Radili nám psa zmlátit, zalehnout, přiškrtit, eobojek...ani jedno nám není příjemné a nechceme tito praktiky provozat...chceme mít psa milého, přítulného...a ne, aby se nás bál a nevěřil nám. Začíná se toto vrčení stupňovat i při vaření v kuchyni..já ji chci pohladit a ona spustí svoji vrčivou..a ze sklopenými ušima a stáhlým ocasem odchází z místnosti. Jsme již zoufalí a proto vás moc prosíme o pomoc...radu...nevím.A ani mazlit se už s námi moc nechce...a to je bulik. Na jiné psy i lidi hodná .. hravá..Dle vašich videí vidíme, že psům hodně rozumíte a jste naše poslední naděje. Jsme z této situace nešťastní a zoufalí. Děkuji za cokoli, co nám pomůže...máme Dorku rádi a chceme, aby i ona nás trochu milovala..

Odpověď: Dobrý den:) Dostáváte naprosto nesmyslné a především velmi škodlivé rady, které by Vaši situaci (respektive stav Vaší fenky) pouze razantně zhoršily. Zdroj problému je mi samozřejmě známý a pokud budete ochotná na pár dnů s fenkou přijet v rámci mého individuálního výcvikového servisu, velmi rád Vám i Dorce pomůžu dát váš vztah a vzájemnou hierarchii do pořádku.

Ozvěte se mi prosím co nejdříve telefonicky a domluvíme vše potřebné - i zde je jako ve všech podobných případech samozřejmě nutná moje osobní práce (s majitelem i jeho pejskem), "na dálku" nic řešit nelze. Nebojte, dobře to dopadne.

 

(22.8.2021)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, naša fenka Nemeckého boxera je veľmi agresivna. Keď sme si ju kupili všímali sme si jej povahu a bola odlišná od psíka ako  sme mali predtym. Ale nevenovali sme tomu pozornosť nakoľko to neboli žiadne závazne odychlky.. Avšak asi od 7 mesiaca je neskutočne agresivna na cudzích ľudí. Na nás ako jej rodinu reaguje s kľudom, miluje nás a mozeme jej kľudne aj kosť vziať. Ale keď sme na prechzadke ledva ju udržím na vodzke keď vidí liudi. Úplne bezdôvodne ich chce pokúsat, skočiť na nich a ceri na nich zuby .. nemôže k nám prísť ani ziadna návšteva, vyzera to ako keby mala strach ale zároveň je aj drzá a štartuje do ľudí aj keď si ju nevšímajú.. snažili sme sa ju socializovat ale k žiadnemu pokroku u nej nedošlo , práve naopak. Dokonca sa aj dostáva do takých zvláštnych nervových stavov kedy úplne dýchci , nevníma nás iba ťahá a ziadno na nás nereaguje .. ukľudní sa až ked ju vezmeme niekam kde nikoho okrem nás nevidi.. vážne už nevieme ako ďalej pokračovať .. nechceme aby jedného dňa niekoho pohrýzla a museli by sme ju dať prec, je to naša láska aj ked je taká aka je ale vážne chceme nájsť niake riešenie tohoto problému. Dakujeme za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Problém není v samotné fence, ale v nezvládnuté hierarchii a komunikaci z Vaší strany. Německý boxer je přirozeně dominantní plemeno, Vaše fenečka je od zmiňovaných 7 měsíců v období psí puberty a už se naplno projevují dosavadní chyby ve Vašem přístupu a výchově...

Řešení existuje a pokud chcete vše dát do pořádku (což velmi doporučuji, jak v podobných případech vždy zdůrazňuji - časem psí problémy nemizí, jen se zhorší a upevní), pak je nejrozumnější a nejefektivnější cestou se se mnou co nejdříve spojit telefonicky a domluvit termín, kdy za mnou s fenkou přijedete absolvovat můj individuální výcvikový servis. Velmi rád i Vám oběma pomůžu, pro Vás je to investice do zbytku společného života s Vaší boxerkou a "na dálku" to opravdu udělat nejde.

Pro motivaci a ujištění, že to opravdu má smysl, se prosím podívejte do této rubriky "Individuální výcvikový servis"...

 

(15.8.2021)
Plemeno: německý ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry vecer,obracim se na vas s dotazem.Potrebuji vedet jak se mam zachovat co udelat kdyz pes vyjede po druhem doma ve smecce.Mame tri psy,psa 6 let ,fena 3 roky ta je kastrovana. Ted pred 2 mesici jsme si poridili tretiho ohare,byl ve spatnych podminkach tak jsme se ho ujali.Byl vedeny rok k myslivosti ale neudelal myslivecke zkousky ,takze majitel ho dal pryc,putoval a putoval po lidech takze nevime poradne co v nem je.Po mesici zacal vrcet a vyjizdet po psovi,sleduje ho hrozne vrci a pak na nej skoci,stoji na nem a kouse naprazdno,zatim ho nekousl.Shanim nejaky vycvik ale u nas v blizkosti jsem zatim nenasla.Potrebovala bych vedet co udelat kdyz tohle zacne delat.Dela to kdyz jsme doma,kdyz jsou sami spi spolu a nic nedela.Vim ze to asi nebude lehke ,prosim moc o radu.

Odpověď: Dobrý den:) To není o výcviku. Je to o hierarchii, smečkové komunikaci a vedení smečky - a pokud se podíváte zde do Poradny, zjistíte, jakou spoustu dotazů na stejné téma jsem tu již zodpovídal...

Německý ohař je plemeno s vysokou vrozenou dominancí, ale je třeba mít zvládnutou celou svoji smečku, nejen konkrétního psího jedince. Pokud budete chtít, velmi rád pomůžu i Vám, ale samozřejmě to nelze uskutečnit formou "pomoci na dálku" - je zapotřebí, abyste se se mnou domluvila, kdy za mnou s oběma svými pejsky přijedete osobně. Potřebuji Vás naučit potřebné dovednosti a také zapracovat přímo na Vašem ohaři. Doporučuji rozhodnutí neodkládat, promarněný čas Váš současný problém pouze upevňuje a zhoršuje...

 

Jeden příběh ze života, který by si měli povinně přečíst všichni, kdo mají doma malé dítě a štěně...!

(11.7.2021)
Plemeno: kolie dlouhosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den
Neco jsem tu o detech a psech nacetla...timto dekuji za tyto stranky.
Ve cteni budu nadale pokracovat..
Mame stenatko dlouhosrte kolie...velice inteligentni,hodna,poslusna,klidna.
3 deti 14-5 -a 2 roky.
Pro nas je to pes snu...neni nijak extra akcni ,zakladni povely umel okamzite...venku se od nas nehne...nejde do niceho po hlave ...hodne se rozmysli.
Nejvice posloucha me(matku smečky ,mam ho stale v patach:-) a pak syna 14 let.Manzela posloucha nejmene.
Pes si nejvice hraje se synem 5 let,to jsou nejvetsi partaci na blbnuti,jsou na stejne urovni:-)v hrani si velice rozumi.
Jedine co bych zminila s cim jsem mela problem se psem bylo...dlouho nechtel chodit ven na voditku brzdil a ozil a behal az na zahrade.To je ted uz v poradku.Kdyz se vydam na novou trasu vychazky tez je chvilku nejisty.
Nechce nastoupit do auta musim ho tam odnest ...
Po 3 mesicich naprosto spokojeneho souziti prosim o pomoc.
Dnes u nas byla znama navsteva,sedeli jsme u stolu...na kline jsem mela dceru 2 roky a u nohou mi lezel pes. Behem dnesni konverzace mi dcera slezala s nohou a v tu chvilku po ni nas pes vystartoval,ohnal,nevim.Nevim jestli spal ,mel hlavu od nas smerem pryc,jestli ho slapla nebo na nej klekla nevim zpozornila jsem az kdyz pes vyjel(dcera ma dva skrabance na cele(ne do krve)
Manzel rika,ze je to normalni...asi ho slapla.Ze je mirumilovny a se synem se mordujou navzajem(usmernuji je stale,nenechavam je o samote atd..
Se synem 5 let si pes hraje podstatne vice nez s dcerou 2 roky.
Chodi mi na navstevu jamaradky s malejma detma,mimina tu lezi na dece a pes si k nim leha a olizuje jim panenky,ja vubec netusim co se stalo,nerozumim tomu a bojim se aby se to neopakovalo.Manzel a kamaradky pejskari reknou,je to stene asi ho nerada slapla kdyz usnul a on se lekl.
Na to nechci spolehat...pak si reknu co az bude mit pulku obliceje sesitou,kdyz ho nerada slapne.
Pisu asi nesrozumitelne,je to gulas....ale jsem stale v soku a nechapu to.
Plemeno jsme vybirali dlouho hlavne kvuli detem a nas Scotty je nase hodna klidna laska,vubec tomu nerozumim.
Jestli se jen ohnal nebo ji chtel cilene kousnout,slabej skrabanec ne do krve ma na cele a na druhe strane na oboci,po 4 hodinach skrabanec uz neni videt..Neni to pes krery tu trpi a deti mu skacou po hlave.Kdyz si tu zpetne premitam ruzne dny,dceru dva roky spis toleruje ale nadseny z ni taknjako ze syna 5 let neni.
Myslim,ze vidi ...ze je mala a je pravda,ze ho nekdy (buzerovala) ,kdyz ji kradl kabelku nebo odnasel panenku v zubech.
Kdyz ho
Placla po zadku okamzite jsem ji zastavila ale hlidam ji aby Scottymu neublizovala.Jak poznam,ze ji bere jako soucast smecky?Jako dalsi nase stene?Ze ji jen pohrozil nebo se lekl a priste ji neukousne pulku hlavy.Vcera bych neveril,ze tohle budu psat o nasi kolii,nechapu co se stalo.
Kazdy nam scottyho chvali ,ze je naprosto bozi a ze je klidny.
Moc dekuji a onlouvam se za gulas.
Doma se mnou nikdo psiho psychologa nenavsti,neveri ...normalni steneci reakce pry...ale ja mam ted strach o dceru....jelikoz mi az do dneska nenapadlo,ze by ji mohlo hrozit nejake nebezpeci od tak klidnejo a hodnejo pejska.

Odpověď: Dobrý den:) Stále je to v těchto případech o jednom a tom samém - musíte předvídat, musíte se soustředit, musíte mít potřebné znalosti o psím (štěněcím) chování a jako hlava své "smečky" musíte mít vše pod kontrolou.

Ve Vašem konkrétním případě u Vás právě byla návštěva, Vaše pozornost tedy byla rozptýlená a nesoustředila jste se - v opačném případě věřím a doufám, že byste se nejprve podívala, kam Vaše dcera při slézání z klína šlape. Protože pokud (a s největší pravděpodobností ano) šlápla na Vaše štěně (velmi pravděpodobně spící nebo v útlumu), pak z jeho strany nastala naprosto přirozená a vrozená instinktivní reakce přežití - lekl se, vystartoval s otevřenými čelistmi, dvouleté dítě je malé a měl to blízko. Nic, co by znamenalo, že Scotty je zlý, to zdůrazňuji a rozhodně jí nechtěl cíleně ublížit nebo ji zabít - podobné myšlenky pusťte z hlavy. Jen Vy jste měla být soustředěnější, předvídat a předem se přesvědčit, kam Vaše dcerka stoupá/kleká. A ještě něco - dávejte pozor na to, aby Vaše dcerka neměla možnost dělat věci, které jednoduše dělat nesmí (sama je ve svém dotazu popisujete), i štěně to velmi dobře vnímá a může se pak stát, že jeho obranné reakce po těchto zkušenostech mohou být znatelně razantnější!

Udělejte teď za vším tlustou čáru a berte celou událost jako varovný zdvižený prst, že do budoucna musíte dávat víc pozor a respektovat také vrozené psí reflexy. Scotty je teprve pětiměsíční štěně a jako takového ho musíte brát, nemůžete od něj očekávat chování psychicky dospělého vyrovnaného psa, což se obávám, že momentálně děláte.

Když budete důsledně respektovat principy, které jsem vyjmenoval už na začátku své odpovědi, vše bude v pořádku. Přečtěte si prosím ještě jednou mé články o psech a dětech, vše v nich je zakomponováno - a především teď dávejte pozor, ať z Vás v přítomnosti Vašeho štěněte nejde nejistota, nervozita, strach nebo averze. Je to velmi důležité, opravdu si na to dávejte pozor.

Pokud budete chtít lépe porozumět tomu, co a proč se stalo, pokud budete chtít lépe porozumět psímu chování, pak zvažte osobní konzultaci - je to v podobných případech vždy daleko lepší než vysvětlování po mailu. A je bohužel velmi jednoduché odsoudit nebo zkazit bezproblémové štěně, které se proviní jen tím, že se jako štěně chová...

 

(20.6.2021)
Plemeno: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 3 letého psího parťáka, s kterým si myslím tvoříme dobrou „smečku“. Přesto, že je to tvrdohlavý beagle, naučili jsme ho základy poslušnosti a zvládáme základní povely. Co nám, ale děla starosti je jeho reakce na cizí psi. V jejich přítomnosti se naježí a začíná „bublat“. Někdy to naopak vypadá slibně, že se budou kamarádit, psy se začnou očuchávat a najednou, bez zjevného důvodu, „vyjede“ ze zubama na druhého psa. I přes naše pokusy odvrátit jeho pozornost na nás, pes zůstává neklidný. Takovou reakci u něj pozorujeme poslední asi rok a půl, a hlavně v případě, kdy potkáme nějakého většího, chlupatého psa. Na druhou stranu, jsme potkali asi 2 letého ridgebacka, a byla to „láska na první pohled“ - psy si společně krásně hrály. Když měl rok, zaútočil na něj zákeřně zezadu jezevčík. Můžete nám vysvětlit co děláme špatně a poradit jak máme změnit komunikaci s naším psem, abychom mohli bez stresů absolvovat společné procházky a nebáli se setkání s jinými psi? Rádi k Vám pro radu přijedeme.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím a samozřejmě Vám rád pomůžu, vysvětlíme si nejen chyby, ale především Vás naučím správné komunikaci. Plus je třeba zapracovat i přímo na Vašem pejskovi (je teď na prahu psychické dospělosti, tedy nejvyšší čas).

Tyto věci ani nejdou dělat jinak než prakticky, proto vítám, že i vy sami chcete přijet. Zavolám Vám zítra k večeru na uvedené telefonní číslo a domluvíme vše potřebné.

 

(13.6.2021)
Plemeno: hovawart/landseer
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/4 roky
Kastrace:
???/??? (opět tazatelka neuvedla...)
Dotaz: Dobrý den , mám prosím otázku , máme psy Hovawarta a landssera oba 4 roky máme je od štěňat jsou denně spolu a v míru až teď jsem těhotná a začali se rvát . Hovawart je u mě a nechce ke mě landssera pustit hned začne vrčet a začnou se rvát a dost ošklivé .. vždy se je snažím já nebo přítel dostat od sebe ale s postupujícím se těhotenstvím už se bojím .. aby se něco nestalo miminku .. Chci se jen zeptat jestli by jste mi poradili co s tím nebo jak se k tomu postavit .. nechci je zavírat .. děkuji za radu ..

Odpověď: Dobrý den:) Když se podíváte do této Poradny, zjistíte, jak často se přesně tento dotaz opakuje - jednou jsou v tom psi, pak zase feny... A příčina problému je vždy jedna a tatáž: psi (feny) tvořící smečku bez správného (nebo vůbec žádného) hierarchického začlenění svého člověka a následně stejně sami řešící svoje hierarchické pozice. Jejich spouštěčem bývá věk/posílení/oslabení jednoho z nich, další jedinec ve smečce, hormony nebo "fena", kterou si pes chce přivlastnit (zde Vy, momentálně atraktivní Vaším těhotenstvím a souvisejícími hormonálními změnami), popřípadě řada spouštěčů jiných.

Pokud nejste hierarchickým vůdcem a součástí jejich smečky, což bohužel i v tomto konkrétním případě nejste a ani Váš přítel, pak bylo jen otázkou času, kdy k něčemu podobnému dojde. Znovu - prostudujte si podobné případy zde v Poradně a pochopíte.

Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme se na mé pomoci (rád Vám pomůžu jako každému), "na dálku" tyto případy skutečně řešit nejde. Jen to vzhledem k Vašemu stavu rozhodně neodkládejte, už teď budeme dohánět čas...

 

(30.5.2021)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Pořídili jsme si štěňátko labradorského retrívra, žije s námi v rodinném domě tři měsíce. Od začátku náš Edie hodně málo spal, asi 4 hodiny denně, v noci s přestávkami na venčení 8 hodin, hodně se dožadoval pozornosti, nebyl nijak mazlivý, spíše se chtěl přetahovat, honit se a od začátku poměrně dost vrčel a kousal nás, což jsme tenkrát přikládali mléčným zoubkům. Asi ve čtyřech měsících, začal dostávat záchvaty zuřivosti, když jsme ho chtěli sundat z gauče, ze stolu, ze skříně... Přikrčil se, vycenil zuby, začal obíhat okolo nás, vyskakovat a kousat. Kynolog, kterého jsem navštívila mi doporučil dostat Edieho do sklidňující polohy na boku, fixovat ho, uklidnit povelem klid, vstát může až náš pokyn a následuje pochvala. To zabírá, sklidní se, ale vzhledem k tomu, že má už 16 kg, je stále větší problém ho do této polohy, bez našeho zranění, při záchvatu kousání dostat (opravdu se nejedná o hravé kousání, po jednom záchvatu jsem se musela nechat ošetřit). Problémy jsou při jakémkoliv úkonu, který se mu nelíbí: utírání tlapek, vytahování klíštěte apod. Veterinář ho už nechce ošetřovat, návštěvy se k nám bojí. Dle kynologa je Edie velice chytrý, ničeho se nebojí a je hodně dominantní. Už si nevíme rady, záchvaty nepřestávají a začínám mít strach aby nepokousal děti. Máme chlapce 11 a 13 let. Ještě doplňuji: 100% čistotný je od 4 měsíců, trestán pouze příkazem Ne (párkrát byl plácnut rukou případně vytahán za kůži za krkem - když už to nešlo jinak), oba kluci ho zbožňují, krmen je 2x denně z ruky, jednou z misky (dostává přípravek na klouby), každý den chodí na 3/4 hodiny na procházku, kdykoliv má přístup na velkou zahradu, hrajeme si s ním, netrestáme pokud něco rozkouše, cvičíme 3x denně 15 minut, sám doma ještě nebyl. Pohlazení nevyhledává, začne hned kousat (opravdu silně, zuby už má kromě špičáků nové), často se ohání po obličeji. Prosím o radu, jak máme dále postupovat. Na pejska jsme se dlouho moc těšili, ale teď už začínáme být zoufalí. Mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Stačila jste už udělat strašně moc chyb, hodně kvůli své nezkušenosti, ale hodně také bohužel tím, že jste poslechla nesmyslné rady zmiňovaného "kynologa". V důsledku toho v současné době nezvládáte teprve pětiměsíční (ještě jednou to raději zopakuji - Vašemu malému labradorovi je teprve 5 měsíců!) štěně...

Pokud, jak sama píšete, jste už po jednom jeho "pokousáni" musela vyhledat lékařské ošetření, Váš veterinář už ho nechce vidět a návštěvy včetně vás samotných se ho regulérně bojí, je opravdu nejvyšší čas toho malého psiho nešťastníka zachránit, než mu další špatný přístup nadobro zničí život.

Konstatuji to tak, jaká situace je - nemáte extrémně dominantní ani zlé štěně, navíc, jak jste uvedla v údajích o něm, je s PP. Veškeré zdroje problému jsou jednoznačně a nezpochybnitelně v chybách Vašich a onoho "kynologa" a je třeba dát věci urychleně do pořádku, než bude pro vás všechny pozdě.

Rád pomůžu i Vám a hlavně Vašemu pejskovi - ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou oba přijedete. Na dálku tyto případy samozřejmě řešit nelze, ale jak jsam napsal, velmi rád i Vás naučím se svým pejskem správně vycházet a komunikovat. Plus odstranit všechny chyby, které jste ve svém mailu prozradila (což je dobře) a nahradit je správným přístupem. Zavolejte mi a dolmuvíme se, je to jediný rozumný a efektivní způsob, jak přestat trápit sebe, svoji rodinu a svého psího parťáka, který opravdu za nic nemůže...

 

(30.5.2021)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den.Ráda bych se zeptala...naše fenka,doma je v klidu,jen se svou smečkou,ale jakmile jsme venku nebo jen někdo příjde na návštěvu,tak nejprve radostí "učůrává" a strašně skáče.Chodili jsme i na cvičák,ale i tam to paní cvičitelka vzdala. Když příjdu domů já,tak si jí nevšímám a dokud to neudělám,úplně se klepe. Pokud jí hned podrbu,pozdravím,ihned se počůrá.Jinak na psy je dost dominantní a i psy na ní útočí.Je s PP,ale mě připadá,že má nějaký psych.problém.Je to má druhá labradorka a i chápu,že je temperamentnější,ale nedá se s ní vlastně nikam jít,protože když třeba jen projde člověk bez psa,musím jí držet na krátko,mluvit k ní,ale i tak je "nervní" a úplně se klepe.Poradíte,jak na ní?

Odpověď: Dobrý den:) Fenka má ještě zhruba rok až rokapůl do dosažení psychické dospělosti, nicméně je nejvyšší čas zapracovat na celkovém zklidnění. K podobným projevům dochází mimo jiné u pejsků (fenek), kteří nemají svůj "hierarchický maják", kterým musí být vždy vůdči jedinec smečky, konkrétně tedy Vy. Proto jsou vzorce chování, které popisujete, už ne v rámci vrozeného temperamentu (který u labradora může být vyšší), nýbrž projevy silné nejistoty a následně i extrémní vzrušivosti, které její psychice dávají notně zabrat a samozřejmě narušují i její vztah se psím okolím.

"Nervní" chování v tomto případě už je stresové a je skutečně zapotřebí je dát do pořádku. Pokud budete chtít, zavolejte mi, domluvíme se a s fenkou za mnou přijedete. Rád i Vám dvěma pomůžu, ale pochopitelně to nejde "na dálku". Ještě bych rád zdůraznil, že Vaše fenka nemá psychický problém ve smyslu, že by byla psychicky nemocná - má jen dočasný problém, způsobený tím, že její výchova a komunikace s ní neproběhla správným způsobem. Ale jak už jsem psal - pokud budete chtít, dáme vše do pořádku, jen prosím svoje rozhodnutí neodkládejte. Čím déle to necháte být, tím budou její problémy silnější a psychicky hlouběji uložené.

 

(23.5.2021)
Plemeno: shiba-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl!)
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se Vás zeptat, máme v bytě shiba inu kluka, má 5 let a poslední týden nás budi v noci, pořád se klepe a škrábe na dveře a nevíme, co s ním. Venčení nepomáhá, žádné zvuky neslyšíme, že by se bál zvuků a dělá to převážně v nočních hodinách 1-4 ráno. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi velmi líto, ale poskytl jste mi bohužel málo potřebných informací (těch základních, ale důležité jsou i detaily) k jednoznačné identifikaci. Samozřejmě je tu nějaký spouštěč změny jeho chování a s největší pravděpodobností je tento spouštěč stresového charakteru, ale je zapotřebí právě na něj přijít. Jinými slovy - samo od sebe se to neděje a pokud to není (jak sám píšete) spojeno s potřebou venčení, pak je zdrojem problému psychický stresor v jeho prostředí.

Zavolejte mi, probereme to daleko lépe telefonicky. Podle toho, jak celou situaci popisujete, je tu ještě jeden evidentní problém, ale jak píšu, to raději přes telefon...

 

(2.5.2021)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, chtěla bych Vás poprosit o radu či pomoc, nerada bych něco podcenila, přece jen Elie je velmi vnímavé plemeno a vždy na mě pozná když v některých situacích přemýšlím a nemám v nich jasno.
První prosba : pročítám průběžně vaši poradnu a na tuhle situaci nebo podobnou jsem zatím nenašla a tak jsem se Vás chtěla zeptat. Mám fenku Border Kolie, bydleli jsme první rok v bytě v Praze a teď bydlíme v domečku na Moravě. Se socializací nebyl nikdy problém. Elie se často stýká se dvěma fenkami od sestry jedno je Labradoří fenečka ( 10 let ) a druhá je míšenka která k nám přišla sama vet odhaduje cca 2 roky. Často si spolu hrají a jsou na sebe hezky zvyklé posledních 14 dní ale pozoruju jednu novinku. Vždycky když dostanou najíst ať je to večeře nebo třeba jen něco na okus tak Elie počká až všichni dojí a pak přečůrá místo kde jedly další dvě feny. Nehledě na prostředí - na zahradě - doma - na návštěvě u sestry. Snažila jsem se nad tím přemýšlet abych to uchopila nějak správně a nešla proti její přirozenosti, proto jsem se chtěla zeptat Vás jestli by jste mi nemohl poradit a pomoct pochopit proč tohle začala dělat.
Druhá prosba : a ještě prosím jedna věc, po přestěhování na Moravu nebývá Elie v kontaktu moc s jinými psy než s výše zmíněnými fenami, jelikož když jdeme na procházku většina lidí bere buď pejsky do náruče nebo je nechtějí nechat ani očuchat a mám pocit že jí to chybí. Snažila jsem se vyhledávat pejskaře kteří rádi venčí s ostatními a podařilo se to, ale bohužel Elie mi začala s takovým nešvarem. Vždycky na každého psa ( pokud to teda nejsou jorkšíři ) hned vrčí - snažila jsem se vypozorovat přesně kdy to dělá a zjistila jsem, že pokud jsou všichni na volno a běhají po louce běhá taky a hraje si a je spokojená jakmile ke mě přijde cizí pes a já ho pohladím tak zpozorní a pozoruje to z cca 5ti metrové vzdálenosti ale zdá se být v pohodě a jde si zase hrát. Problém však nastává ve chvíli kdy ke mě přijde ona a jakoby si mě brání aby ke mě nepřišel nikdo jiný. Ze začátku to bylo lehce agresivní, pokaždé jsem se jí to snažila vysvětlit a ustoupilo to, nicméně zůstalo to, že ohrne pysky a lehce zavrčí, dá najevo že přítomnost jakéhokoliv jiného psa se jí nelibí. Tak jsem se chtěla zeptat, jelikož úplně nevím jak na tohle nahlížet. Jestli se snažit tohle chování eliminovat úplně a případně jak.
Děkuji moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že o své Elie přemýšlíte a snažíte se porozumět jejímu chování. Samozřejmě Vám oba dotazy rád zodpovím.

K prvnímu dotazu - Elie je borderkolie, což je plemeno s vysokou vrozenou dominancí, už jsem to i zde v Poradně mnohokrát zmiňoval. Také se dostala do věku, kdy se tato její vlastnost začíná projevovat silněji. A právě její "přečurávání" v popisovaných situacích je jednoduše jeden ze silných projevů dominance, v tomto konkrétním případě vůči oběma fenkám. Potud vše v pořádku, zásadní chyba je ovšem v tom, že ve Vaší přítomnosti by to rozhodně udělat neměla, protože Vaše hierarchická pozice správně musí být (nej)vyšší. Pokud to i ve Vaší přítomnosti dělá v místnosti (na volném prostranství bych to neřešil), je to pro Vás jednoznačná zpětná vazba, že váš vzájemný hierarchický vztah není správně nastavený.

Druhý dotaz - příčina je naprosto stejná, jako u dotazu prvého. Nezvládnutá hierarchická pozice Vás vůči Vaší fenečce...

Bylo by velice vhodné tento problém napravit, protože, jak už jsem napsal, borderkolie je velmi dominantní plemeno a pokud to necháte být, brzy začnou skutečné a velké problémy. Rád i Vám pomůžu dát vše do pořádku a pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a probereme spolu konkrétní záležitosti.

 

(25.4.2021)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit s chováním mého psa. Co se rodiny týče, je velmi hodný, respektuje nás a je to zkrátka zlatíčko. Cizí lidi nesnáší a hlavně děti, ale to se dá čekat, když na něj začnou mluvit, pískat malinko zavrčí a obchází je, nechce s nimi nic mít, ale začínáme mít problém, že je zlý i na lidi, které zná jako je např. babička, teta atd. lidi, které zná, ale nevidí je každý den. Každý je rád tahá pusinkuje atd. Když u toho není nikdo s autoritou, cení zuby, vrčí a je přehnaně agresivní a snaží se i pokousat. Od mala vyrůstá s druhou čivavou, vždy byli tým, je to taky pes, stejně starý a teď si nárokuje všechnu pozornost rodiny na sebe a na něj vrčí, občas i vystartuje. Jak to řešit, popřípadě trestat? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Trestat opravdu ne. Řešit ano. Protože psí výchova rozhodně není o trestání, psí výchova je o správném vedení, komunikaci, "majáku", nastavení hierarchických vztahů - o všem tom, co Vašemu pejskovi schází a co je příčinou jeho současných vzorců chování. I tělem miniaturní čivava je pes se vším, co k němu patří a ani jejich majitelům se proto nevyhýbají důsledky nesprávného přístupu a nevýchovy. Včetně mylné představy, že je jejich pes respektuje...

Shodou okolností o tom všem píšu a povídáme si na toto téma s majitelkou jedné čivavy s podobným osudem v dnešním článku "Americká čivava, uspěchané kastrace, množírny, peníze..." - prosím přečtěte si jej a zkoukněte i video. Protože i ve Vašem případě je zapotřebí zapracovat přímo na pejskovi a Vás naučit, jak s ním správně komunikovat. Problémem u Vašeho psího parťáka jsou nejistota a stres, způsobené neexistencí lidskopsí smečky a vůdčího jedince. Váš pejsek je na rozdíl od toho v odkazovaném článku díkybohu nekastrovaný, což je velmi dobře, nicméně chybami ve výchově a komunikaci jste dosáhli stejně neutěšeného stavu a je jen otázka krátkého času, kdy začne startovat také po Vás.

Psí stres a na něj navázané vzorce chování (např. agresivita) nikdy neodezní sám od sebe, je potřeba odstranit jeho příčiny, které jsem už vyjmenoval. Pokud se s tím nic nedělá, stres vzrůstá a s ním i razance stresových vzorců chování.

Pokud budete chtít, samozřejmě velmi rád pomůžu i Vám a Vašemu pejskovi - dřív, než pro Vás i pro něj bude pozdě. Stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(25.4.2021)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před osmi měsíci jsme adoptovali psa z útulku. Zpočátku byl pouze bojácný, ale postupem času, jak si na nás zvykl, se začal  negativně chovat vůči cizím lidem, psům a cyklistům. Jakmile při venčení zpozoruje psa na dálku, zaujme útočný postoj a potom na něj nebo nebo na cyklistu tzv. vyjede. Totéž se stává i vůči cizím lidem. Ve společné domácnosti je velice klidný, přítulný, zvykl si na kocoura, který v domácnosti již pobýval. Problém nastává, když přijde někdo z venčí, potom ho musíme izolovat. Co dělat, aby se pes zbavil tohoto chování? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější by bylo, kdybyste se se mnou domluvila a s pejskem za mnou přijela. Tyto problémy "na dálku" nebo nějakým kouzelným slovíčkem opravdu řešit nejde, ale rád i Vám a Vašemu pejskovi pomůžu dát vše do pořádku. Samo od sebe to samozřejmě neodezní, problém se bude jen prohlubovat. Pejsek si za těch osm měsíců přečetl svůj nový domov i svoje lidi a protože jste udělali některé zásadní chyby (komunikace, hierarchie)), rozhodl se řešit svoje okolí na základě vlastních rozhodnutí - bohužel motivovaných především stresem, jelikož mu chybí základní psi potřeba, tedy funkční lidskopsí smečka.

Pokud se rozhodnete nechat si poradit a pomoci, ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme související detaily. Pro bližší seznámení s mojí prací a motivaci, že to má smysl, doporučuji pročíst rubriku Individuální výcvikový servis, máte tam zdokumentováno také dost případů podobných tomu Vašemu...

 

(18.4.2021)
Plemeno: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den pane Dostál, mame anglickeho kokrspanela Montyho, za měsíc mu budou 3 roky.Nejdříve vam musim napsat,že hlavně diky vam a mé kamarádce, která mi na vás dala doporučení, jsem zrušila pondělní 19.4...kastraci Montyho,ktera mi byla plno lidmi doporučována i naším veterinářem,ze se zklidní. Dva dny pročítám vaše rady a názory pořád dokola a tekly mi slzy co jsem s nim vlastně málem provedla.Ted k Montymu. Asi do roka byl celkem bez problémů.Pak se stávalo, že na nás začal vrčet,ale tak jakoby nas chtěl různě chránit.Manžel sedi v pokoji, já přijdu začne na mě vrčet a naopak,manžel je s nim na chatě, já přijedu, Monty mě vítá,ale na manžela začne okamžitě štěkat a vrčet. Přijedou vnoučata přivítá je, hraje si s nima ,ale když se přiblížíme stoupne si před ně a nikoho k nim nechce pustit. Jdu k moji staré mamce a on je zase u ní. Nijak ho netrestáme , jen zvýšenym hlasem ,nebo jsem ho chytla za kůži za krkem,asi dvakrát dostal od manžela proutkem,ale to bylo ještě horší.Venku poslechne, v přírodě chodi bez voditka, na přivolání přijde ,no někdy ne hned ,než si něco označkuje..na zavolání" stůj "stojí jak přibity ,s každým je hned kamarád ,s ostatnímy psy je v pohodě, když na nej nějaký zavrči, tak je posera hned je u mě a kňoura. Tuhle zastavil u chodniku autobus a vystupovalo plno lidu,začal strašně zmatkovat,nechtěl jit,musela jsem počkat až všichni přejdou. Nenecha se ucesat,vzit na ruku a dat do vany,ostrihat. Dřív mu to nedělalo problém.Vim, že chyba je někde v nas,ale nevim jak z toho,co uz jsme dostali různé rady ,tak to moc neučinkuje. Psa uz jsme meli ,ten byl bez problémů.Prosím vas moc o rady a pomoc. Predem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že jste (velké díky Vaší kamarádce!) včas přehodnotila svůj původní záměr, který by ničemu nepomohl a Montyho psychiku jen nenávratně poškodil. Moje texty ke kastracím vyjadřují realitu a jsem šťastný za každého psího majitele, kterému kolikrát doslova na poslední chvíli otevřely oči - už je vás za ty roky docela dost, díky Bohu za to...

Montyho případ je jen jeden z těch mnoha v Poradně už popsaných, kdy pejsek doplácí na neexistenci lidskopsí smečky a vůdčího jedince (majáku), tedy svých primárních psychických potřeb. Montyho velká nejistota venku a v komunikaci s jinými psy, vůči Vám pak snaha o dominanci - plus zhoršování celé této situace "komunikací" proutkem a boji při základní manipulaci.

Samozřejmě, že Vám i Montymu pomůžu. Jen je stejně jako ve všech těchto případech zapotřebí za mnou s pejskem přijet a nechat mě pracovat přímo s ním i s Vámi, zapracovat na jeho psychice, Vás naučit správnou komunikaci a nastavit správné hierarchické vazby. Na dálku to pochopitelně nefunguje a fungovat nemůže, ale pokud se rozhodnete svoje vzájemné trápení ukončit, stačí mne zkontaktovat telefonicky a na všem potřebném se spolu domluvíme.

 

(18.4.2021)
Plemeno: tibetská doga/bernský salašnický pes/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes/pes
Stáří: 15 měsíců/2 roky/7 let
Kastrace:
ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý večer, chtěla bych se jen zeptat a požádat Vás o radu. Moc si vás vážím jak dokážete komunikovat se psy proto se na Vás obracím o radu. S manželem vlastníme tři psy Yorkshira 7 let který je doma, bernského salašnického psa Dennyho 2 roky a tybetskou dogu  Aslana 15 měsíců všichni jsou to kluci. Žijeme v rodinném domku s velkou zahradou 2 000m čtverečních kde mají volny pohyb. Proč vám píší. Poslední 4 měsíce začíná  rivalita mezi Aslanem a Dennym. Začínají na sebe vrčet a několikrát se do sebe i pustili. Většinou je to buď k vůli  pamlskům ,hře nebo při krmení. Když chci třeba jen pohladit Dennyho ,Aslan ho začne kousat do ucha a dává mu packu na záda někdy i vrčí. Přijde mi jako by mu dával na jevo, že hladit můžeme jen Aslana a ne jeho. Samozřejmě že ho okřikneme a dáme mu najevo že tohle nesmí.
Tohle pondělí jsme jim koupili velký balón na hraní. Dopadlo to tak že se kvůli němu ošklivě porvali. S manželem jsme je chtěli odtrhnout od sebe a dopadlo to tak že manželovi amputovali článek na palci. Naštěstí se ho podařilo přišít a zachránit ho. Trápí mě to že ti dva spolu tak špatně vycházejí a  jindy si zase spolu hrají jako by se nic nestalo. Dokážete nám poradit jak je oba zvládnout aby mohli spolu vyrůstat ? Oba dva je milujeme ale asi děláme v něčem chybu. Moc děkujeme za odpověď
.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji, velice si vážím Vašeho názoru na moji práci. Denny a Aslan jsou momentálně v přirozené fázi (Aslan se dostal do toho správného věku), kdy spolu svádějí hierarchický boj o pozici ve smečce a protože tibetská doga ani bernský salašnický pes nejsou žádní plyšáci, ale přirozeně dominantní velcí psi, vypadá to přesně tak, jak popisujete. Problém je, že nikdo z vás dvou (Vy ani manžel) není fungujícím vůdčím jedincem a bohužel ani součástí této lidskopsí smečky. Z toho pak plynou všechny negativní důsledky včetně amputovaného palce...

Důležité je si také uvědomit, že právě podněty typu pamlsky, krmení nebo "balón na hraní" jsou jedněmi z velkých spouštěčů hierarchických půtek. Plus jednoduchý fakt, že pejskům opravdu nestačí být jen milovanými - oni potřebují i smečku, správnou komunikaci a "maják" v podobě svého člověka - tak jsou nastaveni od přírody...

Dobrá zpráva nicméně je, že spolu opravdu mohou vyrůstat a žít v pohodě - o to lépe, že jsou oba psi (samci). Dokud ovšem nezačnete ve své lidskopsí smečce správně fungovat, bude to čím dál horší, právě to je ten největší problém a Vaše základní chyba. Proto to teď došlo do těchto konců, kterým se dalo velice snadno předejít.

"Na dálku" to samozřejmě vyřešit nelze, to už určitě po prostudování Poradny a podobných případů sama víte. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme se na detailech mé osobní pomoci - pokud budete chtít, rád Vás naučím s Vašimi pejsky správně komunikovat, vybudovat si potřebnou hierarchickou pozici a mít spokojenou a funkční lidskopsí smečku.

 

(4.4.2021)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 19 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka Conie je celkem bez problému a poslušná až na problém na vycházkách, které miluje protože je pohybově nezdolna pouštím ji na vhodných místech z vodítka. Když spatří pohybující se cíl( napr.zajíc)... vyrazí za tím cílem nevidí, neslyší na pamlsky nereaguje..čekám tedy 10-15 min.ona se prolitá potom přijde a nechá se zase uvázat a jdeme dál.Dělá  mi to starosti bojím se, aby se jí něco nestalo ,aby na někoho třeba neskočila i když je úplně mírumilovná spíš v ramci vítání..Prosím poradíte?

Odpověď: Dobrý den:) I když je dnešní zlatý retrívr už spíše společenské než původně lovecké plemeno, stejně v něm hodně loveckých instinktů zůstalo. A pokud s tím správně nepracujete (hierarchie, komunikace, potlačení určitých povahových vloh), pak se jen díváte, jak fenka nastartuje na první dobrou a jen pokud bude mít štěstí, najde cestu zpátky, nesrazí ji auto a nezastřelí myslivec...

Správně - jsou zde příliš velká rizika a nějakými pamlsky nebo voláním to v žádném případě nepřebijete. Je velmi dobře, že tyto situace nechcete nechat náhodě a já samozřejmě rád pomůžu i Vám s Connie. Pokud si však pročtete tuto Poradnu, rychle zjistíte, že tento typ "problémů" opravdu na dálku řešit nejde - zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s Connie přijela. Zapracuji na fenečce a Vás naučím, co je potřeba znát, abyste svůj další společný život měly dlouhý, oboustranně pohodový a bez zbytečných problémů.

 

(28.3.2021)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracíme se na vás s dotazem. Máme pejska Border collie aktuálně 1 rok a 3 měsíce, od 9 měsíců řešíme vyjíždění na jiné psi, nejspíše ze strachu či nejistoty, na cvičáku na něj totiž vyjela fenka sice mladší, ale od té doby on dělá totéž. Teď se nám sice po nějakých informacích podařila najít nějaká metoda, jak tomu zabránit, trošku to pomáhá, ale přesto se chceme obrátit na odborníka a popřípadě zjistit něco co by nám mohlo pomoct. Vyjíždění vždy začíná tím, že si lehne před pejskem či fenkou vrtí ocasem než přijde fenka/pes k němu a pak se jakdyby naježí a buď vrčí nebo úplně vyjede a jelikož to není agresivní plemeno, tak vážně jsme z toho až špatní a snažíme se to řešit. Předem děkujeme za jakoukoliv radu či pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Chápu, rozumím a pokud budete ochotní s pejskem za mnou přijet, velmi rád Vám pomůžu. Určitě víte (i podle jiných dotazů zde v Poradně), že "na dálku" tyto věci řešit nelze, ale osobní formou samozřejmě umím napravit i Váš problém. Pejska teď máte na vrcholu puberty a je zapotřebí nenechat tyto vzorce chování dál rozjíždět a upevňovat - je třeba eliminovat jejich příčinu, kterou je špatně nastavená hierarchie a následkem popsané projevy Vašeho pejska.

Jsem velmi rád, že současnou situaci chcete řešit - ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(28.3.2021)
Plemeno: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, řeším problém se psem, dostala jsem radu, že se mám obrátit na Vás. Mám dvouletého jezevčíka Hakkyho, řešíme problém s očůráváním rohů a nábytku v domě. Už jako štěně měl problém úplně pochopit, že v domě ne, trvalo mu to dlouho, ale zvládli jsme to opakovaným chválením a častým venčením. Potom měl občasné nehody. V současné době máme doma načůráno prakticky každý den. Přitom ráno má kratší procházku a dcera je už rok na distanční výuce, takže ho několikrát vypouští na zahradu.
Odpoledne má delší procházku, min. hodinu a večer tak deset minut před spaním. Přes den x krát na zahradě. Pokud nebudou zavřené dveře ložnice, klidně si v noci odejde nějaký ten roh očůrat. Když je doma manžel, tak ho budí v noci a chce ven, když není, tak spí až do rána, bez potřeby venčení. Často se pak stane, že manžel už zůstane spát v obýváku a Hakky se vrátí ke mě do ložnice a spí do rána. Manžel je často pryč, hlavní pán jsem já. Před manželem má potřebu mě "chránit", když přijde obejme mě, tak je hned u nás, někdy štěká. S manželem se chce prát, lehce ho okusuje, je to jediný komu to dělá. Když řeknu dost, okamžitě toho nechá, s tím není problém. Ale udělali si z toho takový večerní rituál, Hakky páníčka miluje.
Doma jsme neudělali žádnou změnu, která by mu mohla vadit, žádné stěhování nábytku, ani nábytek nový. Krom židlí, které ale vynechává. V rodině nejsou ani žádné jiné změny, krom toho, že je dcera rok doma na výuce. Fenu máme v okolí co vím jednu, ale na její hárání to vliv nemá. Má tendence naskakovat na pelíšek, což jsem mu začala zakazovat. Když potká fenu, je k neudržení, i když je kastrovaná. V tu chvíli neposlouchá. Jinak s poslušností problém není. Na procházky v lese chodí na volno, přijde na zavolání. Občas tedy ještě než přijde, tak si očůrá místo ze kterého odchází a pak přijde. Není to, že by hned na zapískání letěl. Nechci po něm zázraky, ale přivolání, sedni, lehni, zůstaň a kratší odložení zvládá.
Vždy byl takový klidnější, už jako štěně, věci neničil a neničí, neokousává, hraček má dost. Kontrola u veterináře nás teď čeká, abychom vyloučili nemocné ledviny atd. Kastraci bych se ráda vyhnula. Už jsem zkoušela uklízet aniž by mě viděl nebo naopak přivést ho k tomu a plesknout přes zadek, vynadat mu, nějakou dobu si ho nevšímat, ale nic nevede k nápravě. Mám strach, že nám ukazuje svou dominanci, takže jsem začala minimalizovat i jejich večerní boje a když na manžela štěká a skáče, když je u mě, tak ho okřikuju, což jsem dřív nedělala, protože nám to přišlo spíš vtipné. Manžel mi stále říká, že mu mám dát víc, ale bojím se toho, mám ho moc ráda, jinak máme krásný vztah a opravdu nechci narušit důvěru. Vím, že to ještě bude běh na dlouhou trať, ale za jakoukoli radu budu vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Moje rada je úplně jednoduchá a pokud jste si pročetla aspoň kousek zdejší Poradny, určitě ji už znáte. Domluvit se a s Hakkym za mnou přijet. Váš skutečný problém a zdroj následných "problémů s pejskem" je i v tomto případě zásadně nezvládnutá hierarchie - jezevčíci (jakékoli variety) jsou plemeno silně dominantní. Jako takoví byli vyšlechtěni, v opačném případě by nikdy nebyli využitelní ve svém pracovním určení. A pokud jejich člověk nezvládne nebo ignoruje svoji roli v lidskopsí smečce, pak to dopadne přesně tak, jak sama píšete...

Vím, že je to kvůli současným nesmyslným restrikcím složitější, ale dá se přijet. Zcela na rovinu znovu zopakuji, že tento druh "psích problémů" (resp. problémů psích majitelů) na dálku prostě vyřešit nelze, je nutná moje osobní práce s pejskem a jeho člověkem. I s rozbitým autem nebo zlomenou rukou se musíte někam dopravit, "na dálku" to auto ani Vaši ruku nikdo nespraví.

Velmi rád Vám i Hakkymu pomůžu, pokud se budete chtít domluvit, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

 

(28.3.2021)
Plemeno: jezevčík drsnosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne (nikdy, pes je osobnost)
Dotaz: Pěkný, sluneční  den, pane Dostál. Velice Vás prosím o radu a Váš osobní názor. Nejdříve se představím. Monika Synková a Roman Synek – myslivci. Naše smečka 8 letá fenka jezevčíka drsňáka, 3 letý ohař Spinone a 2 lety jezevčík drsňák. Psy jsou součástí našeho života, proto jejich bouda je náš celý dům. A jsem hrdá nato, když můžu myslivcům, co mají pse v kotcích říct – že pes z gauče dělá pěknou práci.
Váš osobní příběh je krásný a skoro jak ten náš.  První pes – jezevčík ( již za duhou) byl dokonalej. Ve výcviku sme ho spíše brzdili. Dělal nádhernou práci a přitom byl dokonalej mazel. Druhá fenečka se na myslivost nehodila pro svoji bázlivost a neschopnost odložení. Tak je z ní náš mazel. Ohař – jako štěně zničil kde co- však to bylo štěně. Jeho puberta a několika kilometrové okruhy už sou taky  za náma. Vše jsme zvládli.  Teď je  dospěl a je dokonalej.  Jak po pracovní stránce, tak i jako domácí parťák.
A teď třetí – jezevčík. Povaha – malej zrozenec pekla. Nééé, to už je taky za náma. Doma hodnej, kamarádskej, mazel a celkem i poslušný. Ale, pořád občůřává  futra, skříně, nohy na židlích ……. Tak nevím, zda si hraje na dominantní psa, nebo mi to dělá schválně. A ještě jeden problém s ním mám. Venku na všechny lidi, pse  štěká. Ocas nahoru a štěká.
Pokud si najdete čas a napíšete mi Váš názor a radu, budu Vám moc vděčná. Přeji Vám pěkný den a úžasné parťáky kolem sebe
.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání (též Vám přeji jen vše dobré) a velmi oceňuji Váš nekompromisní postoj ke kastraci:) Jak určitě sama dobře víte, jezevčík je plemeno s vysokou vrozenou dominancí - kdyby tomu tak nebylo, nebyl by ani použitelný v myslivecké praxi. A pokud v jeho lidskopsí smečce nejsou nastaveny správné hierarchické poměry, dochází přesně k tomu, co popisujete - mimi jiné právě to domácí značkování a postoj "jsem král světa" venku. Váš jezevčík si na dominantního psa nehraje, on jím je, protože jeho okolí (především vy sami) se podle toho chová.

Jenom Vám dává najevo, jak on sám vidí Vás, svoje okolí a svoji hierarchickou pozici. A žádná dokonalost po pracovní stránce, mazlivost a "celkem poslušnost" na tom nic nezmění, protože vše vypsané jsou kritéria lidská, nikoli přirozená psí. Jinými slovy - i sebevětší pracant a mazel může vidět lidskou část své smečky jako hierarchicky podřízenou...

Pokud chcete mít svého psího parťáka skutečně v pohodě a fungovat jako správná smečka, pak je zapotřebí dát dohromady právě ta psí kritéria - smečku, hierarchii, komunikaci a vůdčího jedince. Když si alespoň malinko projedete tuto Poradnu, zjistíte, kolikrát jsem tuto problematiku již zodpovídal a vysvětloval, včetně toho, že majitele pejska mohu naučit vše, co je zapotřebí včetně přímé práce na jeho pejskovi - za jediného předpokladu: potřebuji, aby za mnou tito lidé i se svým pejskem přijeli.

Vím, že je to kvůli současným nesmyslným restrikcím složitější, ale přijet se dá. Na rovinu znovu zopakuji, že na dálku to skutečně naučit nelze, moje osobní práce s pejskem a jeho člověkem je nutnou podmínkou. I s rozbitým autem nebo zlomenou rukou se musíte někam dopravit, "na dálku" to auto ani Vaši ruku nikdo nespraví.

Velmi rád Vám i Vašemu pejskovi pomůžu dát vše do pořádku (současný stav pro něj představuje značnou psychickou zátěž, nikoli potěšení), pokud se budete chtít domluvit, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

 

(21.3.2021)
Plemeno: německý ovčák nebo bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: výběr plemene
Stáří: štěně
Kastrace:
ne a nikdy nebude
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, chceme si po dlouhé době pořídit pejska, čekali jsme až bude náš syn starší kvůli ohleduplnosti a citlivosti všeobecně ke zvířatkům a také, aby on sám toužil po pejskovi :), synovi je 5 let a moc by chtěl psího kamaráda :), chtěli bychom psa všestranného, jelikož žijeme i v domě, ale hlavně bychom chtěli  parťáka jak pro život , tak i parťáka na sporty, jsme velmi aktivní rodinka, však si nevíme rady jak bychom měli postupovat u výběru plemene, v minulosti jsme měli Rotvajlera a posledního pejska před 6,5 lety Belgického ovčáka Malinois, celkem nás láka si pořídit dalšího ovčáka, ale uvažujeme mezi Německým ovčákem a Bílým švýcarským ovčákem, ale oba pejsky neznáme, o těchto pejskách koluje spousty informací a tak bych se chtěla zeptat spíše na váš názor, mohli bychom uvážit i jiná plemena, které byste navrhnul, ale abych pravdu řekla pořád se považuji za pokročilého začátečníka než za zkušeného pejskaře, pořád je se co učit :). Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě správně tušíte, že výběr pokud možno ideálního plemene (včetně zvážení mezi fenkou a pejskem) musíte udělat primárně podle sebe, protože vy jako dospělí budete těmi, kdo se o pejska budete muset postarat - Váš pětiletý syn bude pro vašeho rodinného psího parťáka jen "štěně" se vším, co k tomu patří. Na toto téma máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO pár článků, doporučuji přečíst.

Obecně řečeno - německý ovčák je více "poslušnostní" typ psa, bílý švýcar je přírodnější a plašší, německý ovčák vám odpustí víc chyb než švýcar, jejich povahy jsou zásadně odlišné a v každém případě především záleží od samého začátku na vašem přístupu a výchově. Což platí pro každého jedince jakéhokoli plemene, které si vyberete - z každého pejska můžete vychovat psí osobnost stejně jako ho totálně zkazit, je totiž třeba respektovat i psí psychické potřeby, nejen představy jeho majitele.

Prorože výběr správného plemene je vždy záležitost důležitá a odpovědná, doporučuji vždy v podobných případech mě zkontaktovat telefonicky, daleko lépe si o tom popovidáme a mohu Vám pak daleko lépe i poradit. Pokud chcete, nabízím Vám stejnou možnost, je to vždy lepší než mailem...

 

(21.3.2021)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Máme štěně retrívra. Poslední dobou vrčí na nejmladšiho syna - 10let. Vrčí, když si ho chce pohladit nebo pro něj jde ven. Myslím, že pes si ho chce podřídit. Ostatní členové rodiny (starší syn, manžel), když přijdeme domu, tak nás velmi šťastně vítá, olizuje,.. Jinak ale vrčí i v případě, že dostane něco lepšího - ucho, dršťky sušené,... a to na všechny. Tak to řeším tak, že mlsku držím v ruce a on si ji okusuje, nevím jestli je to dobře. Prosím o radu, jak se k psovi správně chovat. Je chytrý, hravý, asi trochu majetnický - vůči mé osobě. od cizích lidí se moc nechce nechat pohladit, až když jim trochu důvěřuje, na kohokoli, kdo k nám přijde, štěká, ale uklidní se. Na cvičák chodíme od jeho 4 měsíců, na socializační procházky se psy také. Často ho necháváme pohrát s jinými psy. Nerada bych udělala chybu ve výchově. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ty chyby ve výchově už jste bohužel udělala (špatně nastavená hierarchie a vztah pes-dítě). A už nesčetněkrát jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO psal, že pokud na vás vrčí vlastní pes (v tomto konkrétním případě teprve půlroční štěně primárně neproblematického plemene), je to ten největší průšvih a jednoznačný indikátor, že se jeho člověk v přístupu a výchově dopouští zásadních chyb.

Máte pejska na začátku psí puberty a je zapotřebí co nejrychleji chyby napravit a naučit se s ním správně komunikovat, jinak budete mít on i Vy (Vaše rodina) stresové budoucí spolužití. To si však, jak věřím, určitě velmi dobře uvědomujete i Vy sama.

Takže - pro vztah "pes-dítě" Vám doporučuji přečíst si alespoň můj poslední článek na toto téma "Dítě a pes - tak ještě jednou...", článků k dané problematice tu ale najdete víc.

Co se týče toho, abyste neudělala už žádnou další chybu ve výchově s dalekosáhlými následky, s tím Vám samozřejmě také velice rád pomůžu. Nicméně tato pomoc, tedy práce na Vašem pejskovi a naučení Vás správné komunikaci a správným postupům, z pochopitelných důvodů nejde realizovat "na dálku" - jde o praktické záležitosti a jednoduše s Vámi i pejskem potřebuji mít osobní kontakt (opět již mnohokrát v podobných případech vysvětleno zde v Poradně a následně provedeno). Pokud tedy budete chtít svoji šanci využít a místo trápení si užívat radost, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné...

 

(21.3.2021)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na vás prosbičku, asi mi v tom moc nepomůžete, protože se jedná o naprostou běžnou záležitost a sice máme fenku Border kolie (5. měsíců)  - jede o ničení pelechu, nový jsem nekupoval, měla své místo na dece, nejdřív rozkousala pelech našemu druhému psovi. No a u sebe v místě se pustí do jakékoliv deky, ale nejen , že ji rozkouše, ona ji i žere , tak mám obavy, aby ji to neublížilo, už nevím co vybrat, aby to mohla mít pod sebou. Někdy je den  až tři, kdy to neudělá a pak přes noc, když se nehlídá si pelech podá ….. Také se zeptám a váš názor ohledně krmiva carnilove, zda jev pořádku zdá se mi na 5 měsíců poměrně drobná, cca 8 kg, v kohoutku může mít něco málo přes 40cm. Nepozoruji na ni nic co by naznačovalo nějaké nemoci, aktivní přes den je v týdnu  2-3hodiny, o víkendech, protože jsem doma je to více.

Odpověď: Dobrý den, co kdybyste raději věřil tomu, že Vám pomůžu:) No nic, pojďme na to. Především je nutné si uvědomit, že borderkolie je plemeno náročnější na správnou výchovu, protože vyžaduje hodně interakce a komunikace vzhledem ke své povaze a vzorcům chování. Na pěti měsících věku to, co popisujete, už jsou znaky stresového chování jako výsledek absence výše uvedeného - borderkolie je velmi inteligentní a přirozeně dominantní plemeno (tedy je zapotřebí od začátku nastavit správnou hierarchii) s vysokou potřebou "zaměstnat hlavu" (tedy sociální komunikace, nikoli povely). Pokud se jí těchto atributů nedostává, nastávají problémy se stresovými ventily a Vámi popisovaný je jedním z nich - navíc pokud svůj přístup nenapravíte, budou následovat další. Začněte tedu tím, že začnete studovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací k tématům fungování lidskopsí smečky, hierarchie, komunikace a psího "chápání světa" obecně. Plus samozřejmě možnosti využít mé přímé praktické pomoci svému psímu parťákovi a sobě, což je vždy ta nejlepší varianta, jak udělat konkrétní lidskopsí soužití co nejlepší a nejspokojenější...

Jinými slovy - devastace v tomto věku, u borderkolie a taková, jakou popisujete, je v této podobě vždy (a lidmi často tragicky podceňovaná!) zpětná vazba počátku stresu a vnitřní nepohody. Borderkolie je náročné plemeno, které je už nějakou dobu velmi módní a atraktivní a proto se o něm uvádí spousta nepravd a zamlčuje řada informací, jen aby štěňátka šla do světa - a pak to dopadá tak, jak momentálně poznáváte sám.

Fenky v rámci každého plemene obecně bývají drobnější, ale nemohu Vám Vaši fenečku z hlediska exteriéru posoudit, protože bych ji musel mít možnost vidět na vlastní oči. Borderkolie navíc patří mezi plemena s různými exteriérovými varietami lišícími se dost podstatně vzhledem i hmotností, záleží i na původu (PP nebo bez), chovné linii (výstavní/pracovní) - na 5 měsících navíc tělesný vývoj ještě zdaleka není ukončen a za nějaké tři měsíce bude vypadat o dost jinak. Pokud chcete, nechte jí pro jistotu tak za měsíc udělat kompletní laboratoř na veterině, pokud by bylo něco zásadně špatně, už se to dá odhalit.

Odrazem krmiva vždy bývá v první řadě kondice pejska (stavba těla, hmotnost, srst...), určitě by se našlo vhodnějši než to, které momentálně používáte. Ale hlavně si prosím uvědomte, že žádná živá bytost, tedy ani štěně, se nedá nacpat do nějakých univerzálních škatulek a tabulek a neřešte tady ani "aktivní hodiny" - už od pohledu byste měl poznat, zda je v pohodě nebo ne...

 

(21.3.2021)
Plemeno: trpasličí pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dovoluji si Vás požádat o radu, vzala jsem si pudla z útulku, kam ho dala majitelka pro jeho chování. Vše co budu popisovat útulek pravdivě uváděl a dopodrobna mě s tím seznámili. Pejska mám tři týdny, nepovažuji se za odborníka na psi, a tak si raději nechám poradit, abych to spíše nezkazila, i když jsem již psa měla, i psa z útulku. Pes nebyl nikdy vycvičený tak, že by poslouchal na slovo, ale o to jsem ani neusilovala, za to si ode mě nechal líbit absolutně všechno. A nyní ke zmíněnému pejskovi: Slyší na jméno Tim, je moc přátelský, není bázlivý a ochotně se učí (za pamslky) sedni, lehni, přivolání. Mám dvě kočky a chová se k nim normálně. Jenže : Když se zabere např.do okusování hračky a náhodou dostane pocit, že mu to chci sebrat (projdu kolem něho v těsné blízkosti), začne zle vrčet. Nebo když něco sebere co nesmí, tak si to nenechá vzít, to by mě kousl. Braní do postele jsem se vyvarovala, protože mě varovali, že když usne a já bych se nějak chrula, tak zle vrčí a pak vyjede. A taky, že ano, úplně stačí, když se uvelebí vedle gauče, usne a když z toho gauče já vstávám, tak ho to vyruší a zle vrčí. Když ležím na gauči, vyskočí si ke mně, muchluje se, olíže mi obličej a za chvilinku na něj třeba nějak špatně šáhnu, zavrčí a kdybych nepřestala, tak po mně vyjede. Taky když mu po procházce myju nohy, je v pohodě, utírám mu je, je v pohodě a najednou vyjede (ani třeba před tím nezavrčí). A kdybych okamžitě nepřestala, tak mě kousne. Už to udělal. Nesnáší obleček, udělala jsem chybu, snažila jsem se mu ho oblíknout. Přes hlavu byl v klidu a pak jedna noha a dál už se vztekal. Samozřejmě, že jsem přestala, ale musela jsem mu ho pak svlíknout (jednu nohu a přes hlavu), u toho mě pokousal. Pes má 4 kg, ale normálně jsem se až bála, ne že by to nebolelo. Také si nenechá obléknout postroj. Nosí obojek, který mu nesundávám. Vůbec nechce být ve svém pelíšku, vybírá si místa blízko nás když sedíme na gauči nebo v křesle. A když někde pobíhám po domě, tak leží někde na koberci, ale v pelíšku nikdy. Už jsem zkoušela jiný pelíšek a různá místa, ale ne. Když ho tam odvedu, odměním, tak tam stejně nezůstane. Myslím si, že je rozmazlený a chce to doma šéfovat. Když vrčí, tak to ignoruju a když po mě vyjel, tak jsem přestala dělat, co jsem dělala (zrovna jsem ho třeba utírala) a pak jsem ho ignorovala. Párkrát jsem mu na to vrčení řekla něco jako "Jak se to chováš, to si nezvykej" nepříjemným hlasem a mračila jsem se. A za chvíli jsem mu dala normálním hlasem povel, který splnil a za to pamlsek. Když jsem si ho přivezla, tak vrčel když jsem kolem něho prošla, když žral ze své misky, ale to už nedělá. Nikdy jsem ho neuhodila, ani když mě kousnul.
Zají má mě, jak se v takových chvílích zachovat, vrčení se dá ignorovat, ale když mě kousne, tak to fakt nevím. Doma má k obojku připnutou krátkou šňůru, dá se tak lépe ovládat, když něco vyvádí, ale on vlastně nic nevyvádí. Jen leze na gauč nebo do křesla a nechce jít dolů, tak mu za šňůru trochu pomůžu. Chci přátelský vztah, nečekám absolutní poslušnost, ale vrčet a kousat, to tedy ne. Můžete mi prosím poradit ? Nepředpokládám, že by to v tomto věku bylo neřešitelné.

Odpověď: Dobrý den:) Děláte strašně moc chyb v celkovém přístupu, vůbec nefunguje vzájemná hierarchie a chování Vašeho pejska je jen logickým důsledkem toho všeho. Navíc neznáte vrozené vzorce chování psího druhu - Vaše půlroční štěně zcela přirozeně vyhledává místo blízko Vás (za což byste měla být velmi ráda), není to "věc", kterou po použití "odložíte do pelíšku". Mračíte se na něj, promluvíte nepříjemným hlasem, pak mu dáte nějaký nesmyslný povel a "odměníte pamlskem". Takto se opravdu štěně nevychovává a už vůbec ne takové, kterého už stihla totálně zkazit jeho předchozí majitelka. Váš pejsek není rozmazlený, ani nechce šéfovat, problém je v lidech kolem něj - nic osobního, taková je prostě realita...

Máte pravdu - dát Váš současný lidskopsí problém do pořádku opravdu není neřešitelné. Ale stejně jako ve všech podobných případech to pohopitelně nejde na dálku, je zapotřebí zapracovat na psychice Vašeho štěněte a Vás naučit správnému přístupu a správné komunikaci. Třebaže je to v dnešní době nesmyslných restrikcí volného pohybu složitější, i tato komplikace se dá řešit a pokud budete chtít, velmi rád Vám i malému pomůžu - jde o zbytek vašeho společného života a pokud to necháte být, budete nešťastní oba, to mi věřte. Nepřemlouvám Vás, jen Vám umím pomoci a je jen na vás, zda tuto šanci využijete. Pokud ano, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(14.3.2021)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame doma asi mesiac a pol utulkaca (tak cca 9kg) s vyzorom zlateho retrievera len v malom :-) drobec pochadza z osady, kde ho mala rodina normalne v dome a vzdala sa ho sama od seba z dovodu ze sa nedokazu starat. Oggy je vacsinu casu velmi fajn, dokonca cvicime povely, niektore uz ovlada perfektne, 90% casu vie aj na zavolanie pribehnut (stale trenujeme). Problem ale mame doma, Oggy je ustekany na kazdy jeden vytah, najma ten ktory sa blizi k nam na poschodie, bez ohladu na to ci je den alebo noc. Preto by sme potrebovali radu ako ho oducit na tento zvuk reagovat. Zvuk vytahu velmi dobre pozna, vie ze dopravuje ludi. Tak isto ked k nam pride navsteva, tak je ustekany, kym si ho navsteva nekupi nejakou mlskou alebo si ich poriadne neocucha a nezacne sa im tesit. Predpokladam ze si takto strazi svoje teritorium, takze mame problem v hierarchii? Ako by sa s tym dalo pracovat? Dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Musíte dát Oggymu mimo jiné potřebný čas na aklimatizaci - v jeho případě se jedná o velmi razantní změnu prostředí a potřebuje si "načíst" veškeré charakteristiky svého nového domova (výtah, sousedy, ale i lidi kolem sebe). Dále - je zapotřebí, abyste s ním komunikovali a svým vlastním chováním mu dávali najevo, zda je konkrétní situace k řešení nebo zda ji ignorujeme. Což mimo jiné znamená jít s ním v klidu přivítat každou návštěvu, v klidu okomentovat třeba ten výtah - v klidu, slovním i emočním. Pokud se budete rozčilovat, budete nervózní a budete zvyšovat hlas, dosáhnete pravého opaku.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, prohlédněte videa, máte zde množství informací k tématu správné lidskopsí komunikace, proto tyto materiály zveřejňuji. Ještě jednou zopakuji - každou pro Oggyho novou situaci tak dlouho (s odpovídající emočně-slovní a kontaktní komunikací) absolvujte společně, dokud nezačne přejímat Vaše vzorce chování. Aby to všechno fungovalo, je samozřejmě potřeba zvládnout i správnou hierarchii, opět odkazuji na materiály, které na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici. Je to o komunikaci, nikoli o povelech a zdaleka nejde jen o ten výtah, těch spouštěčů bude samozřejmě víc.

Dejte tomu všemu trochu času, zapracujte i sama na sobě a své pozici v lidskopsí smečce a uvidíte, že za poměrně krátkou dobu Oggy zvládne nejen návštěvy a výtah, ale do budoucna všechny pro něj zátěžové situace. Oggy je pořád ještě psychicky nedospělý, vzhledem k své povaze a minulosti temperamentního založení a potřebuje se zklidnit, ale bez Vaší spolupráce a správného přístupu to nezvládne. Takže čas, klid pro něj i pro Vás, žádné dynamické akce a zadaří se...

 

(7.3.2021)
Plemeno: belgický ovčák (možnost že je křížená, čím není známo?)
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fena 4 roky belgický ovčák. Její výchova byla lehce zanedbaná. Je to velmi milý pes po seznámení a očuchání člověka. Ale nebyla pořádně socializovaná. Mezi psy ani lidmi. Dáváme ji košík a jedině na vodítku, s kterým je to tedy taky dost náročné má dny kdy jde v pohodě po neustálém povelu pomalu. Má i dny kdy tahá a je prostě splašená a nejde s ní jít. Nevím ani jaké reakce by byli při setkání s jinými psy a lidmi. Chodíme po cestách takových abychom jich moc nepotkali. Snažíme se raději zastavit a udržet ji je velmi silná a nechci aby se něco nešťastného událo. Ale reakce je někdy agresivní štěkot, někdy ignor, někdy zježení. Povely jako lehni, sedni, pac a pojď sem když není ničím rozptýlená zvládá. Bojím se, že by mohla někomu ublížit a nevím jak správně u takového socializovaní postupovat. Pokouším se odnaučit tahání na vodítku- zastavováním a občas zataháním za kůži a naopak když jde hezky pochválením a pamlskem. A je to lepší, ale jak jsem psala jak který den... Ale to je někde na samotě. Nevím a mám strach ji vzít třeba do parku do města a tak můj dotaz je jak postupovat ? Děkuji mockrát.

Odpověď: Dobrý den:) Váš dotaz/psí problém je jeden z těch typických, na které vždy odpovídám "toto nejde řešit na dálku, domluvte se se mnou a přijeďte" (viz tato Poradna). Máte už psychicky dospělou fenku, bohužel jste neuvedla, jak dlouho u Vás vlastně je. Nápravu problémů, které Vás s fenkou trápí, je samozřejmě zapotřebí udělat zcela jiným způsobem - nějaké povely a pamlsky Vám opravdu jsou k ničemu. Fenka navíc není primárně nesocializovaná, tím skutečným problémem je nefungující hierarchie mezi jí a Vámi.

V normálním světě bych Vám jednoduše řekl - zavolejte a domluvíme se, kdy s fenkou přijedete, protože je zapotřebí zapracovat přímo na ní a Vás naučit s ní správně komunikovat (opět odkazuji na tuto Poradnu). Protože však momentálně žijeme ve světě silně nenormálním, zavřeni v domácím vězení a pod dopadem nesmyslných restrikcí, které se strašně negativně podepisují i na našich psích parťácích, mám možnost navrhnout jediné: jakmile bude opět možné normálně cestovat, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme se, ze své strany Vám maximálně vyjdu termínově vstříc. Je zapotřebí rychle dát asociální reakce u Vaší fenky do kupy, čas je jen upevňuje a prohlubuje...

 

(7.3.2021)
Plemeno: biewer teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 3 měsíční štěňátko Biewera Montyho, který poslední dobou, když je na vodítku vrčí a občas poňafává na kolemjdoucí lidi a psy. Nedělá to vždycky, ale přemýšlíme, co to znamená. Z tónu vrčení máme pocit, že se spíše vzteká, že je na vodítku a nemůže za nimi, to je spíše u psů, protože je má rád, rád se seznamuje a je vždy přátelský. Pokud potkáme lidi nebo rychle se hýbající děti, tam spíše vrčí, protože má strach. V každém případě nevíme, jak se v těchto případech chovat, abychom toto chování eliminovali či ho nejlépe odstranili. Je mi jasné, že jako pes občas štěkat bude, ale je to celkem komické když kilový pes vrčí na procházející rodinu :) Předem děkuji za Vaší radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte teprve tříměsíční štěně, nezapomínejte na to. Má psychiku mláděte, reaguje živelně a instinktivně, ještě nevyhodnocuje věci rozumově, přitom vy od něj očekáváte chování dospělého jedince - to je přece naprostý nesmysl. I Vy jako malá jste takto reagovala, teprve s postupujícím věkem jste začala přemýšlet a až v určitém věku jste mohla nastoupit do školy...

Stejně tak u tak malého štěněte nemůžete požadovat uvědomělou chůzi na vodítku, na to jednoduše jeho psychika ještě nemá dostatečně nastavenou schopnost soustředéní. A jen tak mimochodem - uvědomujete si, že ve věku 3 měsíců ještě není štěně vakcinací dostatečně chráněno proti infekčnímu ohrožení a vůbec byste se s ním ještě neměla pohybovat ve veřejném prostoru?

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu, tu ale samozřejmě také), máte tu velkou spoustu informací o správné výchově (nejen) štěněte, o potřebě smečky, o hierarchii a komunikaci. Hodně Vám to pomůže pochopit, jak vlastně psí druh "funguje", jak se svým pejskem komunikovat a co je reálné v určitém věku požadovat a očekávat. Pokud budete potřebovat, můžete mě pak samozřejmě zkontaktovat i telefonicky a probereme vše efektivnějším způsobem.

 

(28.2.2021)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu ohledně našeho pejska Atose (maminka kříženec NO, otec neznámý asi Malinois). Pejsek žije v bytě, kde jsou dvě kočky, já a přítel. Každý den má fyzickou i psychickou aktivitu. Je poslušný, hravý, vydrží doma sám, neštěká, neničí. Jí granule, dostává pamlsky, máme el.obojek, stačí ve většině případů vibrace. Snášenlivost u psů je individuální, záleží, jak se projeví druhý pes. Když pes vyjede na Atose, ten si to nenechá líbit. Fenky miluje a ty mu můžou udělat cokoliv.
Atos na nás začal vyjíždět:
1.na Vánoce dostal kost, byl na gauči a hladila jsem ho, vše v pořádku. Přítel ho také chtěl pohladit, ale Atos ztuhl a hned vyjel, ani nezavrčel. Přítel převalil Atose na záda, pejsek pak nejevil zájem o kost a šel do chodby. Po nějaké době jsem šla do chodby a chtěla jsem ho pohladit, ale Atos opět ztuhl a vyjel po mě, také jsem ho povalila na záda. Odebral se do koupelny, tam chodí když chce mít klid. Když jsme se za ním šli podívat, začal se klepat a počůral se. Šli jsme ven a když jsme se vrátili vše bylo v pořádku, po strachu žádné stopy.
2. Na Silvestra byl u nás kamarad a Atos se moc nevyspal. Dávala jsem Atosovi granule a byl tam kamarád a kocour, viděla jsem, jak je Atos nervózní, tak jsem všechny vyhnala z kuchyně a řekla jsem Atosovi že může jíst a dotkla jsem se zad...opět vyjel, následovalo povalení na záda. Kam jsem vešla, Atos vstal a odešel do jiné místnosti (neklepal se ani se nepočůral). Večer se šel na nás podívat několikrát do ložnice, ale jinak spal u kamaráda a ráno byl v posteli u nás. Zase vše normální.
3. 14.2. jsem ležela v posteli, Atos za mnou skočil i s hračkou, jen jsem se podívala co to má za hračku a v tu chvíli ztuhl a vyjel, scénář stejný (na záda) a reakce opět stejná jak poprvé, šel do koupelny, klepal se a pak i počůral. Od tohoto incidentu je někdy normální... hraje si, mazlí se, ale pak vidím, že se nás bojí.
Cvičíme ho pomocí dobrůtek, ukážeme mu co po něm chceme, opakujeme. Má radost když to pochopí. Nemlátíme ho. Když něco nepochopi ukážeme mu to jinak. El.obojek má venku, je na vodítku a když si hrajeme máme ho na volno a dáváme pozor na okolí. El.obojek používáme napr.: Povel zůstaň, který umí ovládat, jen ho zaujalo něco jiného a neuposlechl, podruhé zopakujeme zůstaň, pak vibrace, zde už poslechne. El.impulz jsme použili jen párkrát, vždy stačili vibrace a nyní už krásně poslouchá na poprvé.
Přítel má povely ráznější u kterých má zvýšený hlas a už se po něm neohnal. Atos krásně poslouchá i mé povely, chodí za mnou, kam se hnu jde za mnou, to příteli nedělá, ale vyjíždí po mě. Vím, že chyba je na mé straně, jak to mohu napravit? A nezdá se mi to povalování na záda. Teď to vypadá, že jsme si narušili vztah s Atosem.
Poradíte nám prosím, kde děláme chyby a jak je můžeme napravit? Předem děkuji
.

Odpověď: Dobrý den - bohužel, Váš případ je přesnou ukázkou toho, jak špatnou výchovou (resp. přístupem) zkazit mladého pejska... Máte křížence s přirozeně temperamentnější a dominantnější povahou (geny plemene belgický ovčák malinois po otci, pokud jím tedy skutečně je) v jedné z necitlivějších fází věku, tedy plně rozjeté psí pubertě.

Přečtěte si, co jste napsala - je to samé povalování na záda a elektrický obojek. Takto se pes nevychovává (na druhou stranu ale ani "pomocí dobrůtek") a navíc vy Atose pouze cvičíte, to není výchova - už jsem to i zde v Poradně zmiňoval nesčetněkrát. Nedivte se pak tomu, že je dnes výsledkem "vztah" založený na strachu - jedete od mantinelu k mantinelu a chováte se Vy i Váš přítel jako buldozer. Tohle nikdy nefunguje a fungovat ani nemůže, pes má velmi složitou a citlivou psychiku, nemůžete se k němu takto chovat, ke štěněti už vůbec...

Už v mé urgenci na doplnění chybějících údajů Vašeho dotazu jsme Vás požádal, ať si přečtete, co na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO píšu o elektrickém obojku. Věty "stačí ve většině případů vibrace", "El.impulz jsme použili jen párkrát" jednoznačně potvrzují, že jej skutečně nepoužíváte jen na vibrace - vážně máte pocit, že je naprosto v pohodě si psí "poslušnost" vynucovat prostřednictvím elektrických impulzů a nesmyslných vibrací? Toto nemá nic společného ani s výcvikem a už vůbec ne s výchovou - toto je jen jeden z velmi účinných postupů, jak dokonale rozhodit psí psychiku! Výsledek teď vidíte a zažíváte na vlastní kůži, z normálního pubertálního štěněte jste vyrobili nevyrovnanou vystresovanou bytost s čím dál vyššími sklony k agresivním vzorcům chování. Není se čemu divit, tohle jinak dopadnout ani nemohlo.

Chtěla jste radu, kde děláte chyby - toto jsou chyby hlavní a nejhorší. Namísto odpovídající komunikace volíte represi a týrání (používání elektrického obojku v jakékoli podobě neoddiskutovatelně týráním je), nejdůležitější pro Vás je, aby "krásně poslouchal Vaše povely", ale vůbec si neuvědomujete, proč po Vás Váš vlastní pes vyjíždí, klepe se, počůrává a odchází od Vás i Vašeho přítele v situacích, kdy by naopak měl k vám přijít. Odpověď na to je jednoduchá - právě proto...

Nevím, proč to děláte, to totiž opravdu není normální a už vůbec ne v pořádku. Nicméně bych Vám velmi rád ukázal a naučil Vás, jak se ke svému čtyřnohému parťákovi chovat správně - pak si doufám vyberete tu správnou cestu pro sebe i pro něj...

Pokud tuto šanci ode mne přijmete (já vím, přechozí řádky se Vám jistě nečtou úplně dobře, ale není v tom nic osobního, je potřeba věci nazývat pravými jmény a ani mně se dobře nečetlo, jak se ke svému pejskovi chováte), pak mi prosím zavolejte a domluvíme vše potřebné. Berte to jako šanci pro vás všechny, váš současný přístup je velmi špatný a vše se ještě razantně zhorší, pokud v něm budete pokračovat i nadále. Ale věřím, že si to i sama uvědomujete a pokud své chyby opravdu budete chtít napravit, velmi rád vám v tom pomůžu.

Myslete na to, že pokud po Vás vyjíždí Váš vlastní pes, dokonce ještě štěně, je to obrovský průšvih a jednoznačný důkaz toho, že ve Vašem přístupu je něco velmi špatného...

 

(28.2.2021)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pročetla jsem vaše články na téma "dítě a pes, hierarchie.." nicméně stále nevím jak vyhodnotit situaci, která se nám stala. Naše dítě má teprve něco přes měsíc (tedy žije v postýlce). Máme doma 2 SH, fenu a psa - toho se týká můj dotaz. Oba psi žijí s námi v domě, mají pelechy doma a zároveń k dispozici zahradu (oba pořízeni jako sportovní parťáci, běhají v zápřahu, tedy nejsou pouze na zahradě). Doma máme pravidla, která dodržují. Náš vztah jsem vždy brala jako úplně bezproblémový, nikdy žádné známky agrese (vůči lidem ani dětem). Zato silné lovecké pudy jsou bohužel naší realitou. Občas jsme v kontaktu s lidmi s dětmi různého věku (od 1 roku výše) a ani zde nic nenasvědčovalo, že by dítě mohl být problém. Právě naopak celé těhotenství jsem byla přesvědčená, že všechno bude bez problému. Všeobecně je pes všemi považován za velkého mazla (občas až takového trochu troubu).
Před měsícem jsme si tedy přivedli domů novorozence a reakce psa mě značně překvapila a znervozněla. První večer vyloženě vydýchával přítomnost mimina - zrychlený dech, neposedný, připadalo mi, že se na něj dívá jako na králíka... Druhý den byl již klidný nicméně asi týden mimino neustále při příchodu kontroloval, kamkoli jsme ho nesli šel s ním. To pak také přešlo a nyní se na něj občas podívá, občas očuchá, olízne. Myslela jsem že si prostě jen potřeboval zvyknout na přítomnost nového člena. Nyní ale k onomu incidentu, který nastal po cca 4 týdnech - malého jsem měla na pohovce bezpřostředně u sebe - položeného na bříšku, pes přišel (klidný - myslela jsem že si ho jde opět očuchat), ale pootevřel tlamu a jakoby ho chtěl vzít pomocí zubů za hlavu. Všechno proběhlo tak nějak klidně, nejednalo se o žádné chňapnutí nebo výpad... Naštěstí se dotkl pouze vlasů.
Jak si to mám vyložit? Chtěl mi ho prostě "ukrást" a sežrat? Zlikvidovat jako hrozbu? Kdybych tam měla kus masa tak si nedovolí zkusit mi to vzít, takže mě celkem děsí že něco takového zkusil u dítěte (veřím, že je dostatečně inteligentní aby věděl co to je). Pes je jinak v klidu, nijak se nedere do postýlky, neskáče, nic podobného... Ani u jednoho nepozoruji známky žárlivosti. Nevím co dělat / nedělat, protože vlastně nevím co je náš problém a hlavně neumím vyčíst co má náš pes v úmyslu. Určitě nechci psy vykázat z domu do kotce, ale zároveň chci předejít problémům (přeci jen, za pár měsíců se malý bude plazit po zemi). Děkuji za jakoukoli radu :)

Odpověď: Dobrý den:) Sibiřský husky je hodně přírodní plemeno se silnými hierarchickými instinkty. V podobných situacích jako je Vaše je velmi důležité mít 100% správně nastavený vztah - to znamená reálně, ne co má často majitel pejska jenom ve své hlavě. Situace typu "nový člen smečky" pak dokonale prověří, jak to ve skutečnosti je...

Vaše současné vzájemné nastavení díky Vašim vnitřním obavám evidentně jednoznačné a stabilní není, pejsek bude mít přirozené tendence testovat a ověřovat. Ty obavy jsou však jen ve Vaší hlavě, je to vzhledem k Vašemu stavu pochopitelné, ale pokud sama sebe neuhlídáte, pak svého huskyho rozhodíte a může to pak být zlé. On se Vaše dítě určitě nechystá zabít, jeho chování při prvním seznámení a první týden bylo zcela v normě - pokud by je vnímal negativně, už by to dával průběžně najevo výstražnými signály (vrčení, zuby, naježení nebo naopak strachové reakce). Sama vidíte a popisujete, že je s malým v kontaktu, neutíká před ním, naopak ho olízne, očuchá, takhle je to naprosto v pořádku.

K onomu konkrétnímu "incidentu" (ve skutečnosti se o žádný incident nejednalo, ta představa je zas jen ve Vaší hlavě) - Váš husky jen pootevřel tlamu, žádný výpad, žádné kousnutí, žadné zavrčení. Pes běžně při kontaktu tlamičku otevírá a přitom nemá v úmyslu někoho kousnout nebo chytit za krk, je to běžná součást fyzické kontaktáže nebo hry.

Skutečné nebezpečí je někde úplně jinde.

Nachází se ve Vaší hlavě a následných emocích a reakcích. Svými obavami a strachem při představě katastrofických scénářů, kterak Vám pejsek žere potomka, vysíláte do okolí velmi negativní emoce, které samozřejmě pes spolehlivě vycítí, může je vyhodnotit jako ohrožení nebo Vaši slabost a následně udělat něco, co by jinak nikdy neudělal.

Víte, co by na Vašem místě udělala fena huskyho (i jiného plemene)?

Nastavila by mantinely, jaký kontakt může mezi jejím štěnětem a jiným psem proběhnout. V pozici alfafeny, ve které by zcela přirozeně jako matka byla, by jí stačilo jen se zle podívat nebo lehce zavrčet a pes by sklopil uši, olízl se a přesně by věděl, co rozhodně nedělat, aby tyto meze nepřekročil.

Přeloženo pro Vás - chovejte se jako alfafena, nemusíte vrčet, ale stačí, když se na svého pejska podíváte tím správným pohledem, pokud dá najevo sebemenší (ale opravdu reálný!) negativní signál. Stačí Vaše správné emoce, dominantní pozice a Váš husky bude šťastný, že máte poměry ve své smečce pod kontrolou. Podporujte běžný pozitivní kontakt mezi huskym a malým, vyhoďte z hlavy katastrofy, ze své psychiky obavy, nervozitu a nejistotu, buďte vždy obezřetná, abyste mohla zasáhnout. Malého mějte vždy těsně u sebe a vždy mějte situaci pod kontrolou, ty opravdu zátěžové okamžiky pro psí psychiku přijdou až za pár měsíců, až malý poleze a především až začne chodit, vřiskat a mávat ručičkama;)

Ne, Váš husky nebude chtít malého zlikvidovat, ukrást ani sežrat, pokud se Vy sama budete chovat normálně a budete zastávat skutečnou vůdčí roli ve své lidskopsí smečce. To mějte na paměti a pak se nebudete muset ničeho bát - v případě opačném se ovšem může stát cokoli, tady je zapotřebí prostě fungovat správně...

 

(28.2.2021)
Plemeno: 2x bulteriér
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 5,5/1,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, prosím o radu. máme dve suky bulinky, žijú so mnou a manželom v rodinnom dome. Naša dcéra má syna, ktorý bude mať pol roka, žijú vo svojej domácnosti a k nám chodia na návštevu, teraz v tejto dobe veľmi málo, nevideli sme ich už vyše mesiaca. Psy nie sú na prítomnosť detí zvyknuté, a zatiaľ neboli v kontakte ani s naším vnúčikom. Aj keď u nás dcéra bola, boli psy v inej miestnosti. Dúfam, že táto doba covidová čoskoro skončí a dcéra bude u nás aj s vnúčikom častejšie. Ako máme postupovať, aby si zvykli na dieťa, a neurobili sme nejakú chybu? Tá staršia bulinka je kľudná, keď stretneme vonku nejaké deti, nechá sa pohladkať, samozrejme pod našou kontrolou. Mladšia je veľmi vzrušivá, napríklad na veľa podnetov reaguje skákaním, behaním do kolečka. Prečítala som si vaše články, aj s polemikou vašich klientov a postavení dieťaťa vo svorke, plne s vami súhlasím, ale potrebujem poradiť, ako prakticky toto dosiahnuť, aké konkrétne kroky robiť, aby sme spolu mohli fungovať v takej pohode, ako doteraz. Ďakujem, ak je treba viac informácií, rada doplním.

Odpověď: Dobrý den:) Základem pořád zůstává vše, co jsem na dané téma už napsal, především praktická aplikace mnou již tolikrát popsaných a vysvětlených postupů. Jak každému říkám, vědět o něčem je málo, je zapotřebí to aktivně používat.

V první řadě je tedy třeba mít svoje fenečky dostatečně hierarchicky zvládnuté tak, aby Vašim rozhodnutím (tedy i "vnuk je v pohodě, není třeba to řešit") věřily a chovaly se podle Vašich příkladových vzorců. Pozor na to, že se Vám také velmi blíží doba, kdy mladší fenka začne zkoušet, zda se ve smečce nedostane nad tu starší - jak už jsem psal, správně nastavená hierarchie je základ a i zde rychle zjistíte, jak na tom reálně jste.

S vnukem začněte vzájemné seznamování nejprve na procházkách venku, v neutrálním a otevřeném prostředí. Netlačte na pilu, zůstaňte všichni zúčastnění v pohodě, nervozita a strach jsou prvotním spouštěčem problému, protože pes pak vždy začne vyhodnocovat, co nebo kdo je jeho zdrojem. Buďte opatrní, předvídejte, buďte v kontaktní vzdálenosti, dávejte pozor na přenesenou agresi nějakým podnětem z okolí, ale zároveň komunikujte tak, aby malý byl v očích Vašich fenek od začátku součástí smečky, ne jejím narušitelem nebo ohrožením. A také nezapomeňte se věnovat (pozornost, pohlazení, komunikace) i jim, ne jen malému...

Takto "na dálku" pro Vás opravdu nemohu víc udělat, každopádně pokud budete důsledně dodržovat vše, co jsem napsal (ve své odpovědi i článcích), zvládnete to. Znovu však zopakuji, že základem je správné hierarchické nastavení - bez toho nic fungovat nebude a může pak být jen otázkou času, kdy se přihodí něco nepěkného.

Pokud budete potřebovat něco zkonzultovat, ať teď nebo později, zkontaktujte mě prosím telefonicky, pro podobné případy je to vždy daleko lepší způsob interaktivní komunikace.

 

(21.2.2021)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, mám 16 měsíční fenku. Je kastrovaná v jednom roce. Chtěla bych moc poprosit o radu ohledně venčení. Nevím, jestli jsem někde neudělala chybu. Doteď mi fenka doma nevydrží celou noc bez loužičky a občas přes den také nějakou loužičku udělá. Naučila se na nás štěknout, když potřebuje jít ven, tak se snažíme jít vždycky, když chce. To nevím, jestli není chyba, ale i tak občas loužičku najdu. Když je doma sama a jsme v práci, tak nic neudělá a vydrží. Když jsme doma, tak chce jít kolikrát ven co 2 hodiny. Když nejdeme, tak se někde vyčůrá. Kdyby to nebyl pes, tak řeknu, že mi to dělá naschvál, ale vím, že to pes nedělá. Co se týká venčení, tak s ní jdu naposledy večer kolem půl desáté a pak ráno kolem páté, když vstávám do práce, tak si myslím, že to není tak dlouhá doba. Už jsem se dostala do takové fáze, že ji doma pořád sleduji, když zrovna nespí, aby se někde nevyčůrala a to samé je i na návštěvě např. u rodičů. Už se nemůžu vymlouvat, že je to štěně a není to příjemné. Budu vděčná za jakoukoliv radu. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Základní příčinou je fatální chyba, kterou jste udělala a která se potáhne celým životem Vaší fenečky, tedy kastrace ve štěněcím věku. Zarazila jste psychický vývoj fenečky v jednom roce a úspěšně získala celoživotní štěně - prostudujte si prosím články, které jsem na téma kastrace na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO publikoval...

S tím samozřejmě souvisí přenos štěněcích vzorců chování a návyků i do jejího současného věku. Jednoduše řečeno - kastrací jste zakonzervovala štěněcí psychiku, nenechala fenku projít ani psí pubertou a jelikož má kastrace přímý negativní vliv (absence pohlavních hormonů) i na svěrač močového měchýře (inkontinence), jste tam, kde momentálně jste.

Pro všechny případy samozřejmě nechte udělat i vyšetření, zda není problém i v chronickém onemocnění ledvin nebo močových cest, ale předpokládám, že tam bude vše v pořádku. Trochu jde proti sobě popis "občas přes den také nějakou loužičku udělá" versus "když je doma sama a jsme v práci, tak nic neudělá a vydrží", přitom přes den jste v práci - ale tu loužičku prostě může udělat kdykoli a kdekoli.

V každém případě posilte svoji vůdčí roli a komunikaci, snažte se dodržovat stabilní denní režim (2x denně procházka venku, tedy i vyprázdnění - ne každé dvě hodiny), kontrolujte příjem vody a jak jsem napsal, nechte udělat kompletní laboratoř. Pokud budete potřebovat cokoli upřesnit, klidně mi zavolejte, ale jak už jsem napsal (a mohl bych Vám předložit řadu přesně těchto případů v praxi), každopádně Váš problém primárně vznikl onou nesmyslnou kastrací...

 

(21.2.2021)
Plemeno: kříženec jezevčíka
Pohlaví: fena
Stáří: 21 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Měla bych na Vás prosbu a žádám vás o radu. Máme štěněte staré 21 týdnu.  Od té doby co jsme si ji přivezli se snažíme cvičit a to hlavně na vykonávání potřeby ven. Zkoušeli jsme už různé možnosti - jako je:  fuj nebo placnuti přes zadek. Snažíme se sní opravdu chodit ven dáváme mlsinku když vykoná potřebu venku. Bohuzel se ale nedaří,  fenka neustále vykonává malou i velkou potřebu doma a to kdekoliv. Prostě jde a vykoná potřebu,ale ani si nezaskrabe a to sní opravdu každou chvilku chodíme ven a snažíme se . Proto žádám o radu jak na to ,aby vykonávala potřebu venku atd .

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát vysvětloval - zhruba do půl roku věku není štěně schopno spolehlivě vůlí ovládat svěrače, proto je nutné mít trpělivost a respektovat nastavení přírody. "Cvičit" štěně na vykonávání potřeby venku je nesmysl, trestat za "nesplnění tohoto cviku" cesta do pekel! Choďte s malou často ven (a na dostatečně dlouhou dobu, teď v zimě je to pro štěně také těžší než třeba na jaře - sníh studí), po vyprázdnění dejte najevo emoční spokojenost, občas se s ní rozdělte o něco dobrého a všechno se časem srovná. Takhle věci fungují, pes vykonává potřebu venku přirozeně, není zapotřebí ho na to "cvičit", jen musíte tomu šteněti dát potřebný čas (stejně jako ho potřebují malé děti) a někomu to holt trvá déle, někomu dobu kratší. Nátlakem a trestáním spolehlivě dosáhnete pravého opaku...

 

(21.2.2021)
Plemeno: kříženec jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den mame s přítelkyní křížence Jack Russell teriéra je mu 5 měsíců a běžné přes den cvaka pusou jakoby si vyhazoval tlamu z pantů koukali jsme jestli tam něco nemá a nepřekáží mu tam něco ale v puse nic neměl děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek právě přezubuje, může ho v tomto věku trápit kolize některého z mléčných (neuvolněných) versus trvalých zubů - u malých plemen neprobíhá proces přezubení vždy bez komplikací. Doporučuji zkonzultovat přímo s veterinářem, takto na dálku Vám v tomto případě opravdu nemohu více poradit, nemám možnost Vašeho pejska vidět osobně a také mi od Vás chybí podrobnější informace (odkdy se tento stav projevuje, jak dlouho trvá apod.) Jinak jen pro doplnění - u psů po dosažení pohlavní dospělosti se "klapáním čelistí" projevuje reakce na pach (moč) háravé fenky a moč lidskou, ale na to je Váš raslík ještě mladý...

 

(14.2.2021)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o Vaš názor na výcvikovou metodu psa.Ale vezmu to od začátku.Náš problém je v tom,že fenka je ve stresu jak z lidí,psů,aut a cyklistů.Na lidi a psy štěká,jinak agresevní není,učíme přivolání,to funguje pouze, když v okolí nikdo není,pokud v dálce je pes na zavolání nereaguje a běží za psem a kolem něj krouží a štěká.U aut a cyklistů si nedovolím ji pustit z vodítka ,ale má tendenci po kolech vyjíždět.Na volno už nechodí,teď trénujeme na stopovačce.Když jdeme v rušném prostředí mezi lidmi,tak je to uštěkaná procházka.Velmi mě to trápí,oslovila jsem jednoho nejmenovaného trenéra a bylo nám doporučeno ať pořídíme krabici a trénujeme krmení pamlskama v krabici ,nejprve doma, pak na zahradě a nakonec třeba ve městě ,v parku mezi lidmi a rušivými zvuky.Aby si postupně zvykla na zvuky ,které jí ruší,ale soustředila se na ty pamlsky v krabici.Jde mi o to jestli touto metodou lze dosáhnout žádaných výsledků či by jste navrhoval něco jiného.Zatím trénujeme v domácím prostředí.Moc děkuji za Váš čas a těším se na odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Popisovaná metoda "nejmenovaného trenéra" je bohužel tak směšná a naprosto nesmyslná, že jen nevěřícně kroutím hlavou - proboha... Ne, toto Vám pomoci opravdu nemůže. Skutečný zdroj problému je skutečnost, že mezi Vámi a fenkou nefunguje základní hierarchické nastavení, fenečka nemá možnost od svého "majáku" (tedy od Vás) přejímat základní příkladové vzorce chování v různých situacích - jednoduše řečeno, na všechny pro ni zátěžové situace je sama. Její psychika samozřejmě tuto zátěž zvládnout nemůže - pes je sociální tvor, nikoli solitér a funkci, kterou ve smečce plní vůdčí jedinec, Vy bohužel neplníte. Přirozeným následkem jsou pak Vámi popisované stresové projevy fenky, který nyní zažíváte na vlastní kůži.

Pokud chcete dát věci skutečně a navždy do pořádku, pak se stačí se mnou zkontaktovat telefonicky a já i Vám oběma, tak jako jsem pomohl už mnoha jiným, rád pomůžu osobně (tyto věci skutečně na dálku řešit nelze). Chcete-li načerpat trochu motivace, zkuste se podívat do rubriky "Individuální výcvikový servis", zveřejnil jsem zde mimo jiné také řadu případů svých klientů, kteří měli stejný problém, jaký teď řešíte Vy. Nenechte zbytečně trápit svoji fenku ani sebe a zkuste se sama zamyslet nad tím, co Vám dává větší smysl...

 

(14.2.2021)
Plemeno: středoasijský pastevecký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s několika dotazy. Pořídili jsme si krásnou fenku SAO, od začátku nám dělá jen velkou radost, poslouchala na slovo od nás se ani nehla, samozřejmě jsme ji nezahlcovali zbytečnými povely, jen jsme ji chtěli naučit zakladním povelům, které ji dáváme klidným, ale důrazným tónem. Všechno to klapalo, jenže poté jsme zjistili, že náš soused ji nadměrně projevuje ,,kamarádství" (neustále ji k sobě volá, když je venku a dokonce ji nosí čerstvé maso), domluva se sousedem nešla, takže jsme vyhradili druhou polovinu zahrady pro pejska a k sousedovi se nedostane. Bohužel, naše rodina si také nedala říct a bez naší přítomnosti chodili na pozemek a nosili ji také čerstvé maso. Dopadlo to tak, že nám naše fenka ted začala hledat kouty kudy může z pozemku utéct  a vítá všechny cizí lidi a láskou by je všechny přivítala, také zmíním, že před rodinou nás nechce ani poslechnout a je z nich úplně nadšená. Vím že je to stále ještě štěně, má v rodu skvělé hlídací vlastnosti i ted se to projevuje ale nechci nic zanedbat a hlavně si nesmí vybírat koho pustí na pozemek a koho ne. Vím, že jsme se dopustili několika chyb, ale ted se to snažíme napravit. Máme ji moc rádi, snažíme se ji dát spoustu lásky, doma nás poslouchá na slovo až na, povel ,,Ke mě" prostě bere jako hru a začne utíkat před námi a snažit se nás vyprovokovat ke hře. Máme ted dům v rekonstrukci, takže svůj kotec také jeste nemá hotový, což si myslím že je taky asi problém a důvod proč jsme si znehodnotili tento povel. Spí doma v noci at není v tom mrazu, když na ni zavoláme ke mě, tak ona nechce přijit protože chce být venku. Opravdu se snažíme napravit ty chyby, dost studujeme i toto plemeno a snažíme se ji pochopit, ale nevíme si rady, měli jsme už jednoho SAO, byl to pes, ale pravý opak naší psí slečny, byl bojácný, na všechny by nejradšji štěkal a do baráku nepustil málem ani rodinu, takže opravdu něco jiného, proto jsme se snažili naší slečnu od začátku socializovat a každý den s ní chodíme na procházky, ...pořád se učíme. Máte pro nás prosím nějaké rady?

Odpověď: Dobrý den:) Jistě, mám pro Vás jedinou skutečně smysluplnou radu - zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete a praktickým způsobem (na dálku se tyto věci řešit opravdu nedají!) se naučíte správně komunikovat a fungovat s pasteveckým plemenem. Pokud se trochu podíváte po těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, zjistíte, jak často je potřeba lidem vysvětlovat základní specifika života s pasteveckými psy (středoasiaty, kavkazany, anatolskými pastevci, pyreneji atd.), protože jednoduše řečeno je zapotřebí si především uvědomit jejich přirozené povahy, samostatnost a dispozice tolik odlišné od běžných psích plemen.

Na Vaše chyby už bohužel doplatil Váš první středoasiat (ne, opravdu nebyl bojácný, naopak a pokud "do baráku nepustil málem ani rodinu", pak je to vždy velmi vypovídající znak základního nezvládnutí ze strany majitelů). Nemyslím to nijak osobně ani zle, chci Vám jen pomoci, protože vidím, jak i u současné fenečky děláte zásadní chyby a používáte zcela špatné komunikační postupy.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, pokud chcete trochu motivace, pak doporučuji podívat se na videa a příběhy velkých pastevců v rubrice "Individuální výcvikový servis". Nenechte prosím současný stav dál rozvíjet, potřebujete pomoc, zvlášť pokud má ve své linii akcentované hlídací vlohy, mohli byste časem mít velké problémy. Zavolejte, znovu Vám to vysvětlím daleko lépe, než přes mailová písmenka.

 

(7.2.2021)
Plemeno: 2x novofundlandský pes/akita-inu
Pohlaví: 3x pes
Stáří: 2,5 roku/8 měsíců/2,5 roku
Kastrace:
ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 2 novofundlandské psi. Jeden má 2,5 roku a druhý 8 měsíců. Ani jeden neni kastrovaný. Žijí na velké zahradě. S tím starším mám problén již od mládí, že vždy, když potkáme na ulici psa, tak na něho chce zezadu naskakovat, s tím malým to ale nemá tendenci dělat. Nedávno k nám na zahradu přišla přýtelkyně s Akita inu taky pes 2,5roku nekastrovaný a to se mále pokousali, strašně na sebe vrčali a i přes to na něho chtěl zase naskakovat zezadu (jako štěňata spolu problém neměli). Jinak s lidma nemá ani jeden z našich novofundlanďáků problém ani s kočkama a slepicema. Neporadil byste mi prosím, jak zabránit naskakování na ostatní psi?

Odpověď: Dobrý den:) Vámi popisované "naskakování" je jeden z výrazných dominantních signálů psí komunikace. Jinými slovy řečeno, máte dominantního pejska, což je u plemene novofundlandský pes přirozená součást jeho povahy. Ve vztahu k psímu okolí se jedná o záležitost čistě hierarchickou, která nemá nic společného s loveckými instinkty, tedy ani se zmíněnými kočkami nebo slepicemi.

Není problém do těchto situací zasáhnout, tentokrát z Vaší strany a opět dominantním signálem - pro bližší seznámení s tématem, o kterém nyní hovořím, doporučuji si prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici spoustu souvisejícího textu (přirozená komunikace, dominance, hierarchie smečky atd.) Aby to bylo účinné, je samozřejmé nutné, abyste ve své lidskopsí smečce byl na pozici vůdčího jedince, bez toho Vám nic fungovat nebude - opět odkazuji na textový a video obsah tohoto webu.

Pokud byste se chtěl včas (budete mít za nějakou dobu s největší pravděpodobností stejný problém i s mladším) naučit vše potřebné, abyste svoji smečku skutečně zvládal, zvažte moji osobní pomoc - pro inspiraci doporučuji zhlédnout videa v rubrice "Individuální výcvikový servis". Za několik měsíců Vám začnou hierarchické půtky mezi vlastními pejsky - "malý" je na to teď ještě mladý, ale akity Vaší přítelkyně se to samozřejmě už týká, znovu opakuji, jedná se o přirozené hierarchické porovnávání, které se může při chybném přístupu člověka velmi ošklivě zvrhnout. Ani ve Vašem případě ale není problém se se mnou domluvit na praktické pomoci, která je v podobných případech vždy nejůčinnější a nejlepší investicí do budoucího spolužití člověka a jeho psího parťáka.

 

(7.2.2021)
Plemeno: biewer teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit. Máme fenku, biewer jorkshirský teriér, je jí 6 let, kastrovaná není. Přibližně od jejího prvního roku vyjíždí na ostatní psy (je jedno zda jde o fenku či psa). Vždy k nim přiběhne, že se chce kamarádit, jenže pak se "připlácne" na zem a už tak divně kouká (je mi jasné, že na pejska vyjede). Poté zavrčí a "vyjede" na pejska. Už se nám stalo, že se pejsek ohnal a naši fenku kousl. Chtěla bych jí to tedy nějak odnaučit. Mohla bych Vás poprosit případně o nějakou radu?

Odpověď: Dobrý den:) V této podobě je to vždy jednoznačný indikátor hierarchického nezvládnutí ze strany majitele pejska. I Vaše fenečka tímto dává najevo svoji nejistotu - je to takové sociální "od mantinelu k mantinelu", chci se s pejskem kontaktovat a zároveň se bojím. Chybí jí její maják, tedy Vy jako vůdčí jedinec a každý pes její chování vyhodnotí jednoznačně - a pak opravdu stačí, aby byl trochu větší a silněji stiskl, nepodceňujte to...

Na dálku tyto problémy řešit nelze, protože je zapotřebí odstranit příčinu problému - vyjíždění je jen důsledek a ne jediný (pokud jste si trochu pročetla Poradnu, tak už to určitě také víte), ale samozřejmě i Vám a fence rád pomůžu osobně. Pokud budete chtít dát vše do pořádku, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se. Nejde zde o žádné "odnaučení", jde o hierachii a komunikaci.

 

(31.1.2021)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ano (4 roky - majetnický postoj vůči paničce, agresivní chování vůči páníčkovi)
Dotaz: Dobrý den, zhruba před pěti měsíci jsme adoptovali francouzského buldočka. Pochází pravděpodobně z nějaké množírny a měl před námi několik majitelů u kterých se mu nevedlo dobře. Byl podvyživený, bál se všeho co má násadu, očekával, že ho tím budeme prát atd. Zkrátka těžko říct, co vše si zažil. Získali jsme ho do péče od paní, která nám sdělila, že je v invalidním důchodu a jde na operaci, takže by se o něj potom už nezvládla starat, proto ho chce dát někomu do dobrých rukou. Že je pejsek hluchý a slepý na jedno oko, jsme zjistili až sami, doma po převzetí. Nicméně dali jsme ho do pořádku, co se týče stravy i veteriny a vše vypadalo první měsíce velmi idylicky. Bohužel, pejsek se začal zhruba před třemi měsíci chovat z ničeho nic agresivně ke všem v domácnosti kromě mě - zejména k partnerovi. Ať už sedím na gauči nebo stojím v kuchyni, sedne si přede mě a nikdo se nesmí přiblížit. Přítele už mnohokrát pokousal. Nevíme, co si počít, aby tohle přestal dělat. Okřiknout ho, nebo mu nějakým způsobem dát intonačně nebo povelově najevo, že toto nesmí nefunguje, protože jak už jsem zmínila, pejsek je od narození hluchý a dávat mu to najevo fyzickou silou nechceme. Při tom je to zvláštní, přítel ho krmí (střídavě se mnou), chodí s ním na procházky, věnuje se mu. Když nejsem doma, je na něj Max hodný, hrají si spolu, mazlí se, ale když přijdu a sednu si třeba na gauč, je z něj zase "ochránce" a stačí, aby se přítel pohnul a okamžitě na něj vystartuje. Máme i další zvířata, s těmi nemá problém a nežárlí na ně.
Radili jsme se s pejskaři ze cvičáku, ale jejich postupy mi přišly pro takhle malého psa příliš drsné. Na radu jedné naší známé chovatelky jsme ho nechali vykastrovat, aby se "zklidnil", ale bohužel to zatím vůbec nepomohlo. (A potom jsem se dočetla na Vašich stránkách, že pravděpodobně ani nepomůže a pejskovi to spíše ublížilo).
Zakázali jsme mu vyskakovat na gauč a na postel, kde se evidentně cítil dominantněji a zdálo se, že to na chvíli pomohlo, ale teď už vyjíždí i ze země. Každý den řešíme jeho agresivitu vůči partnerovi, každý den ho jednou i vícekrát kousne a chová se velmi agresivně. Nejprve jsme se podle rad jiných pejskařů snažili ukázat mu, že on tu není pánem a že dominantní vůdce smečky je partner, ale to nezabralo. Maxík, i tím, že je to buldok, je velmi tvrdohlavý, houževnatý a neústupný.
Potom jsme se rozhodli zkusit to naopak. Partner je klidný, snaží se s ním po dobrém (měli jsme za to, že má třeba z minulosti problém s muži, že mu třeba ubližovali apod.), takže i když na něj pes vyjede, partner se snaží chovat mírně, dát k němu ruku, uklidnit ho, vzít ho do ruky, pohladit ho - zkrátka dát mu nějak na jevo, že se ho nemusí bát, a opravdu to nějaký čas fungovalo, ale teď už nezabírá ani to. Když k němu dal ráno ruku a chtěl ho uklidnit, pes ho rovnou kousnul. Za trest ho obvykle dáváme do předsíně, kde je sám (ale má tam pelíšek, vodu,..) - štěká tam, kňučí, škrábe na dveře a občas se vzteky i pokadí a počurá. Necháváme ho tam vždy zhruba 20-30 min. Když ho ale pustíme zpátky, okamžitě začne na partnera znovu vrčet, takže trest vůbec nechápe.  Opravdu už jsme zoufalí. Budeme vděční za jakoukoliv radu, jak postupovat.
.

Odpověď: Dobrý den:) Vzali jste si pejska v již dospělém věku, který má za sebou nedobrou minulost, ze které si odnesl následky na těle i na duši. Nicméně měli jste velkou šanci, aby u vás nalezl konečně dobrý a stálý domov, bohužel jste dali na "dobrou radu chovatelky" a místo pomoci jste mu ještě víc ublížili...

O následcích hloupé a především zcela zbytečné kastrace jste se už přesvědčili sami, sami jste poznali, že vám nikterak nepomohla a naopak se budete postupně seznamovat s dalšími jejími negativními dopady. Jsem rád, že jste si přečetla moje články na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na toto téma, bohužel pro Vašeho pejska příliš pozdě.

Skutečnou příčinou Vašeho problému s pejskem je jednoduchá skutečnost (a zde v Poradně již nesčetněkrát probrána v jiných podobných případech), kdy jste nezvládli svoji hierarchickou roli a pejsek se po pár týdnech, kdy si ujasnil poměry ve svém novém domově, přesně podle toho zařídil. Dosavadní postupy, jak je uvádíte, fungovat nebudou a nemohou a jen vše ještě zhoršují.

Samozřejmě rád pomůžu i vám a vašemu pejskovi - ale pokud jste si trochu pročetla Poradnu, tak už jistě víte, že "na dálku" podobné případy skutečně řešit nelze. Pokud tedy vážně stojíte o pomoc a chcete navždy dát svoje spolužití s pejskem do pořádku, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s Maxem přijedete. Současná situace u vás je opravdu už hodně kritická a umím si představit, jak je pro vás náročná (stejně tak ale i pro Maxe), samy od sebe stávající problémy neodezní, jen se prohloubí.

 

(24.1.2021)
Plemeno: irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Prosím o radu. Máme 9 měsíční štěně IS. Je to už druhý IS, první se dožil 12 let. S tímto "puberťákem" máme bohužel jeden problém. Na procházce je často na volno, ale po ulici zatím pouze na vodítku. A někdy se stane, že se začne na vodítku cukat, kousat ho a bohužel se snaží kousnout i do ruky. Na mě už si to nedovolí, nebo se jen snaží sundat rukavici, ale na dcery je to někdy horší a někdy je jeho stisk i bolel. Snažím se mu dát hlasem najevo, že tohle nesmí, takže to jen zkouší, ale ruky se nedotkne. Případně mu bez problémů "zaháknu" prsty za špičáky a přetahujeme se, aniž by stiskl. Přitom doma se o nic nepokouší, nechá se muchlat, hladit, jen venku máme občas takovýto problém. Přeji hezký den a předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte psího puberťáka, který teď naprosto přirozeně zkouší, jak na tom kdo z Vaší rodiny (tedy jeho lidskopsí smečky) je. Tedy i Vy nebo Vaše dcera. Bohužel jste neuvedl její věk, není proto jasné, zda je ještě z psího pohledu v ranku "štěněte", zda s pejskem chodí venku sama, nechápu popravdě důvod Vašeho "přetahovaní za zuby" (není to vůbec dobrý nápad). Základní problém je samozřejmě ten, že nefungujete správně jako vůdčí jedinec a protože irský setr je citlivé plemeno na chyby (především  v tomto věku), bylo by dobře, pokud byste mne zkontaktoval telefonicky a vše tak probereme daleko lépe a s více potřebnými informacemi. Pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím.

 

(17.1.2021)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál, ďakujem za Vašu stránku, ktorá mi priniesla potrebné vhľady najmä ohľadom vzťahu so psíkom. A to je aj dôvod, prečo Vám píšem. Mám už 2 mesiace v dočasnej opatere vyše 1-ročného maltezáka Beniho, ktorý momentálne patrí útulku, avšak zvažujem jeho adopciu. Predošlý majiteľ sa o neho nevedel postarať - najmä finančne, ale psíkovi sa pravdepodobne nikto nevenoval, keď prišiel ku mne, nevedel žiadne povely, štekal a vrčal na všetkých ľudí vonku a aj na iných psov. Som rada, že sa u mňa upokojil, štekanie na psíkov aj ľudí prestalo, je to zvedavý, veselý, nebojácny psík. Je to moja prvá skúsenosť so psom. Vôbec som netušila, čo som psíkom robiť, na začiatku, keďže sa liečil z vážnej choroby, som k nemu mala veľmi materinský prístup, o hierarchii som nič netušila. Teraz vidím, že som si s Benim nenastavila správne vzťah. Postupne na tom pracujem, trénujeme privolanie, chôdzu pri nohe, snažím sa byť pokojná, niekedy to funguje a niekedy vôbec. Cítim, že pre neho nie som autorita a priznám sa, že som z toho vyčerpaná. Keď ho pohladkám, alebo sa s ním hrám, jeho reakcia v poslednej dobe je, že na mňa začne naskakovať - po ráznom upozornení však prestane. Býval vonku aj vzdorovitý, napr. sa zapieral, keď ešte nechcel ísť domov, ja sa vždy snažím byt pevná a trvať na svojom.
Premýšľam, či mám na to, mať psíka, či existuje nejaká cesta, ako si získať rešpekt a pri tom neprísť o všetky nervy, cesta, ktorá by vyhovovala nám obidvom? Mám pocit, že s Benim nemáme vytvorené vzťahové puto, že nie sme spolu, že sme skôr vedľa seba a bojujeme. Jeho adopciu zvažujem aj preto, lebo mi jedného dňa prišla myšlienka, že Beni je niečo ako môj učiteľ, že mi tento vzťah môže veľa dať. Ako však zistiť, či som aj ja pre neho ten správny človek? A ako dlho trvá, kým sa takýto vzťah medzi človekom a psíkom vytvorí? Vopred ďakujem a držím Vám palce vo Vašej práci.

Odpověď: Dobrý den a velmi děkuji i já:) Začal jsem sem psát odpověď na Váš dotaz a pak mě najednou napadlo, že by byla velká škoda, kdyby jen tak zapadl – myslím si totiž, že otázky, které jste v něm položila, jsou docela zásadní a určitě se prohnaly, prohánějí nebo proženou hlavami i dalších lidí. Proto jsem se rozhodl na toto téma napsat samostatný článek jako odpověď na Vaše dotazy - nazval jsem jej „Přemýšlím, zda mám na to, mít pejska...“

Moc Vám přeji, ať vám to s Benim spolu vyjde!

 

(17.1.2021)
Plemeno: kříženec kavkazského pasteveckého psa
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, opäť sa na Vás obraciam s prosbou o rady. Nadväzujem na všetky moje predchádzajúce maily, aby boli informácie spolu od začiatku.
Veru - mali ste pravdu, všetko asi "začína". :-/
Džamal - miešaný kaukazák - má 5 mesiacov, 32 kg, je zdravý, čulý, veľmi múdry, učenlivý, také veľké - niekedy poriadne bláznivé - šteňa.
Maxo - slovenský čuvač - je také veľké zlatíčko. Veľký učiteľ "malého" Džamala. Polovicu roboty spravil za mňa.
Spolužitie oboch mojich psíkov je v podstate bez veľkých problémov. Naučili sa vedľa seba žrať - vtedy som pri nich, ale dokážu to bez problémov aj bezo mňa. Džamalovi leziem rukou do misky, vyberám mu z nej a dávam mu sem-tam z ruky zožrať - aby si zvykol, že môžem (čítala som, že v puberte na toto títo psíci zabudnú a sú schopní zdecimovať vlastného pána).  Problém sme mali s nasadzovaním obojka - Džamal neskutočne vyvádzal, nechcel si ho nasadiť, bolo to o skúšaní dlhú dlhú dobu, ale trpezlivosťou sme to zvládli a teraz chodíme na prechádzky bez väčších problémov. Chodievam s obidvomi naraz, ide to fajn, no začnem asi zvlášť - bude viac priestoru na dôkladnejšie sa venovanie práve Džamalovi. Napriek tomu, že sa hovorí o kaukazákoch, že nie sú veľmi na povely, Džamal pomerne rýchlo zvládol: "Džamal - ku mne, Sadni, Daj labku, Na miesto" (piškóty sú zázračná vec). S domácimi tvormi nemá problém, pohybuje sa medzi sliepkami, dokonca ich záhaňa do dvorčeka. Neznáša mačky(prešteká celé noci).
Jeden problém - pre mňa dosť zásadný - tu ale začína vyliezať na povrch. V priebehu dvoch týždňov sa to stalo dvakrát - akoby mu v sekunde "preplo" v hlave, zaujal veľmi agresívny postoj voči Maxovi (opakujem, že ho veľmi "ľúbi"). Nebolo možné ho upokojiť kľudným dohováraním. Prvý raz sa to stalo vo chvíli, keď mal môj syn Džamala na kolenách, hladkal ho, bol absolútne pokojný, Maxo ležal ďalej od nich. Prišla som k nim, pohladkala som najprv Maxa - vtedy to začalo. Boli sme v garáži, manžel to vyriešil ráznym chlapským "Džamal, fuj, von!" Poslúchol na prvýkrát. Potom sa k manželovi chvíľu nepriblížil, nechcel sa dať pohladkať ani mne.
Druhý raz sa to stalo včera - prišli sme z prechádzky, odstrojila som ich, pochválila, hladkala som Džamala - kľačala som na zemi, Džamal bol za mnou, všetko ok. Maxo prišiel pokojne ku mne, tiež som ho chcela pohladkať - koniec sveta!  Džamal spustil také agresívne vrčanie! Snažila som sa kľudným hlasom o "Fuj, Džama!" ale on vtedy akoby bol niekto iný. Keď vyštartoval po mojej ruke, skríkla som na ňho, na povel "Na miesto!" okamžite zareagoval. Odišiel do voliery. Zatvorila som sa tam s ním, bez Maxa, hladkala som ho a ukľudňovala asi skôr seba ako jeho. Uvedomujem si, že ako sa hovorí:"problém je vždy na konci vodítka - ale nie zo strany psa!" platí. Veľmi chcem prísť na to, čo nerobím správne, chcem to napraviť, aby bolo dobre obom psom - aj Maxovi, aby netrpel - lebo toto pre neho nie je ok. Čo ak neskôr, keď Džamal dospeje, bude silnejší, ublíži Maxovi? Čo ak sa jeho agresivita obráti aj voči nám? Popravde - bojím sa toho. Tento čuvač je už môj druhý, tiež nebol hneď "hotový" pes, trpezlivosť, láskavá prísnosť a dôslednosť sa mi osvedčili. Ako to mám urobiť, aby som aj Džamala dokázala takto zvládnuť? Aby som sa spoľahla, že keď pôjde 13 - ročná dcéra sama na dvor, neskočí po nej? Tie veci z kníh, že pri kaukazákoch má toto chovateľ isté, až keď sú v psom nebi (Irena, Sehnerová:Já pes kavkazský), mi nestačí! Moji psi boli doteraz veľmi dobre vychovaní, nikdy sme s nimi nemali problém. Uvedomujem si, že kaukazák je špeciálny prípad, som odhodlaná mu poskytnúť, čo potrebuje, ale potrebujem vedieť ako.
Je možné, že mňa berie ako "svoju", že neznesie, aby sa ku mne napr. Maxo priblížil a preto robí toto? "Nebijú sa" keď majú maškrtu, tam by som to pochopila, takže prečo v týchto situáciách, tak odrazu a ako s tým mám pracovať? Keď ostanem na dvore stáť, on si ľahne na moje nohy, a leží. Keď im chystám misky, oboma labkami mi objíma pravú nohu, oddane pozerá a čaká. Je nesmierne múdry, viem, že má obrovské srdiečko, je taký hromotĺk, keď sa zvítame, až kňučí od radosti. Múdrymi očami pozerá a počúva všetko, čo mu hovoríme, snaží sa ako len vie, chápať, čo od neho žiadame. To všetko chce len čas a opakovanie "donekonečna". To je v pohode. Ale potom prídu takéto výpady a ja som v koncoch. Už som mala aj také myšlienky - možno ma zatratíte - ale pre dobro psa, aj všetkých okolo - že ešte kým nie je taký veľký, podám inzerát na jeho kúpu. Ale potom som si to odplakala.....(prepáčte za citové výlevy)  
Posledná vec tohto mailu - krmivo. Stále ešte kŕmim 3x denne, máme granule JoseraKids pre veľké plemená, varím im mäso (kuracie, bravčové, keď bol menší mleté, teraz už len krájané, ryža, cestoviny, raz týždenne ryba, tvaroh, vajíčko natvrdo. Ešte mu dávam probiotiká, lebo mal trochu problém so stolicou - tak som myslela, že toto mu neuškodí). Je to v poriadku? Granule sú ok?
Ďakujem zas a znova za Vašu nekonečnú trpezlivosť a ochotu pomôcť psíkom aj nám ľuďom! Veľká škoda, že je momentálne takáto situácia, asi by sme mali rodinný výlet do Čiech - nech by nebolo neskoro :-( Nuž zatiaľ sa musím uspokojiť aspoň s radami cez PC.
Prajem všetko len to najlepšie, hlavne pevné zdravie!!!!!

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání a také přeji jen vše dobré...:) Moje odpověď bude opět velmi otevřená a velmi přímá (v zájmu Džamala i Vašem), protože jste bohužel nedala na mé rady a doporučení z mých předchozích odpovědí na své dotazy - ať už zde v Poradně nebo soukromými maily. Proto a jen proto je teď situace taková, jak ji popisujete a pokud nezměníte svůj přístup, bude se radikálně zhoršovat...

Cituji ze své minulé odpovědi: "Zkuste si prosím prostudovat PSÍ STRÁNKY, máte tu k plemeni kavkazský pastevecký pes (i jiných pastevců) řadu příspěvků zde v Poradně, moje články i videa z individuálních výcvikových servisů." Bohužel, stále k Džamalovi přistupujete stylem "německý ovčák", učíte ho nesmysly a píšete "piškóty sú zázračná vec" - ne, to nejsou, a u pastevce už vůbec ne. Neděláte to, co skutečně máte, nejdete cestou nastavení správné hierarchie a místo komunikace (což je jediný způsob, jak s pastevcem fungovat tak, aby Vás bral) jdete cestou nesmyslných povelů a křiku. Výsledek pak nemůže být jiný, než momentálně je a pokud byste mnou doporučované materiály prostudovala, věděla byste to.

Dále - opět cituji ze své odpovědi: "Opět mi v této souvislosti přijde nejrozumnější, abyste mi jednoduše zavolala a probereme vše pěkně zgruntu." Nestalo se - ale samozřejmě šlo jen o moji naivní snahu pomoci, kterou jste akceptovat nemusela, na druhou stranu za ty dlouhé roky už velmi dobře vím, co má smysl probírat přes maily a co je daleko lepší probrat interaktivnějším způsobem.

Ano, jsem trpělivý a ano, dělám vše pro to, abych lidem pomohl, je však v zájmu pejska i svém vždy velmi rozumné mé pomoci využít, když ji nabízím. A také udělat těch pár věcí, které poradím nebo doporučím - věřte mi, vyplatí se to...

Pokud tedy ještě jednou shrnu první část Vašeho dotazu - zdrojem problémů je zásadně chybný způsob komunikace z Vaší strany vzhledem ke skutečnosti, že Džamal je pastevec a ne německý ovčák. Musí Vás vnímat jako silnou komunikativní osobnost a schopného parťáka a křikem, nervozitou a povely toho rozhodně nedosáhnete...

Krmení - teď už rozhodně dávejte jen dvakrát denně, ráno a večer. Zmiňovaná značka granulí je šrot, doporučuji přejít na vyšší kvalitu - to, co teď do pejska dáte, je základní stavební kámen pro zbytek jeho života. Správným krmením jsem se na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zabýval už mnohokrát, včetně potřeb pro velká a obří plemena, současné složení, jak je popisujete, není v pořádku. Prosím prostudujte si související články a odpovědi v Poradně, děkuji.

Další postup je teď výhradně na Vás - pokud budete rozumná a pochopíte, co je pro Džamala skutečně dobré a že je rozumné nechat si i poradit a radami se řídit, pomůžu Vám i nadále, ale "rady přes PC" skutečně v  podobných případech nestačí. A co se týče věty "Už som mala aj také myšlienky - možno ma zatratíte - ale pre dobro psa, aj všetkých okolo - že ešte kým nie je taký veľký, podám inzerát na jeho kúpu." - budu dělat, že jsem ji vůbec nečetl...

P.S. Super - tazatelka už se mi ozvala, že děkuje a zkontaktuje mě telefonicky;)

 

(17.1.2021)
Plemeno: maremmansko-abruzzský pastevecký pes x kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobry den, mam na Vas velkou prosbu. Chci se zeptat, minuly rok v lete se k nam dostal pejsek me pritelkyne (byli od sebe cca 2 roky z duvodu stehovani) pejsek zustal u mamky, do te doby, nez jsme si nasli byt a prevezli si ho k nam. Pritelkyne mamka mela z pejska respekt, protoze je velky a ona je mala a nema moc sily, tak ho nechavala delat potrebu venku, maji velky balkon s terasou, pejsek ji nikdy neudelal potrebu uvnitr bytu. Snazime se pejskovi udelat co nejvice prijemny domov, pritelkyne se snazi mu "vynahradit" ty dva roky, co s nim nemohla byt, takze nekdy, kdyz je potreba je az moc mekka a vetsinou nechava potrestani za neplechu na me. Jelikoz byla karantena byli jsme porad doma, takze pejsek zvykly, ze jsme s nim a vyzadoval si hodne pozornosti a hrozne se na nas upnul, naucili jsme ho spat v obyvaku misto loznice, po par dnech spolecnych sil byl vic, nez v poradku spat tam. Posledni dobou, kdyz jdeme nekam bez nej, klidne i na nakup, ktery trva hodinu ani ne, kdyz prijdeme mame namoceno v kuchyni. Ikdyz jsme pred odchodem byli venku. Co nam ale dela tedka vic a vic casteji je, ze behem noci, kdy ho zavirame do obyvaku je vse ok, ale kdyz jdeme rano otevrit dvere mame nacurano a nechava nam bobky. Dneska dokonce 2. Muzete mi poradit co by mohlo byt dobrym odnaucenim, zijeme ve Skotsku, takze ted toto obdobi vecne prsi, takze delai prochazky mame kratkym vyprazdnenim se na zahrade, kdyz pocasi neda. Moc dekuji za informaci, mejte se nadherne!:)

Odpověď: Dobrý den:) Velký průšvih už je samotná kastrace, která proběhla v jeho štěněcím věku. O negativních důsledcích tohoto zákroku jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal už mnoho - pro Vás je nejdůležitější fakt, že Váš pejsek nikdy psychicky nedospěl, nezískal vzorce chování dospělého psa a zůstal věčným štěnětem. Což se projevuje v plné míře i teď, spolu s Vaším nepochopením psychických potřeb psa tohoto typu.

Zkusím to teď popsat konkrétněji.

Jedná se o křížence horského pastevce a pokud si alespoň trochu PSÍ STRÁNKY FALCO prostudujete (což velmi doporučuji), rychle zjistíte, jak moc potřebuje blízký sociální i fyzický kontakt se svými lidmi. "Naucili jsme ho spat v obyvaku misto loznice" je například jednou z největších chyb, kterých jste se dopustili. Vyprazdňování v bytě je pak v situaci, kterou popisujete, vždy jednoznačným indikátorem psího stresu, který však má samozřejmě i další příčiny, opět vycházející ze špatného psychického prostředí, ve kterém žije - už jsem o tom v Poradně psal mnohokrát.

Jste daleko, nemohu Vám bohužel pomoci osobně (praktická pomoc je totiž v psím světě jednoznačně vždy nenahraditelná a ta nejlepší), takže si prosím důkladně prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO ohledně sociální komunikace a potřeby pastevce mít "svého" člověka u sebe. Maximálně tyto principy aplikujte, nevyhánějte ho za zavřené dveře, komunikujte s ním, nenechávejte ho v sociální izolaci. Choďte s ním na komunikačně aktivní procházky i za deště, "krátké vyprázdnění na zahradě" je totálně o ničem.

A také prosím mějte na paměti fakt, že se z Vašeho pejska před lety nesmyslnou kastrací stalo ono již zmíněné "věčné štěně", které nikdy psychicky nedospělo a teď tak máte postavou velkého psa s nejistou štěněcí psychikou, které pro něj stresové situace jednoduše samo nezvládne. O to víc potřebuje Vaši podporu, Vaši blízkost, komunikaci. Potřebuje získat sebejistotu, kterou sám nemá a která je spolu s výše uvedeným hlavním zdrojem současných problémů. Napravte to a pokud budete věci dělat správně, vše se srovná - chce to samozřejmě svůj čas a také uvědomění si toho, co se v hlavě Vašeho velkého pasteveckého křížence odehrává.

Opravdu si pečlivě prostudujte tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, pochopíte vzájemné souvislosti a jak jsem už napsal - správná změna současného chybného přístupu dokáže malý zázrak, který je ale z hlediska psího vnímání naprosto přirozený. A pokud Vám něco nebude jasné, klidně zavolejte i z toho Skotska, rád vysvětlím...

 

(17.1.2021)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit jak odnaučit psa žrát žvýkačky. Jsem už zoufalá, bojím se, aby z toho neměl zdravotní komplikace. Pokaždé, když jdeme ven, tak přímo vyhledává žvýkačky. Vodím ho na vodítku, neustále hlídám, vždy ho okřiknu "fuj" a zatahám za vodítko, dokonce jsem ho začala lehce plácat po zadku. On i ví, že to nesmí dělat, vždy se nenápadně zpomalí a hned polyká, abych si toho nevšimla. Kolikrát i když ho okřiknu, tak žvýkačku vyplivne, ale jakmile najde další, tak hned se ji opět pokusí sežrat. Napadlo mě i že bych mu koupila náhubek, ale to si u tak malého psa nedovedu představit, že by ho musel chudák nosit pořád. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Plácání po zadku nebo náhubek je nesmysl, tahání vodítka neúčinné. Přesně v okamžiku, kdy skloní ke žvýkačce hlavu, musíte vodítkem ostře cuknout nahoru (ne dozadu a cuknout, ne tahat!) odpovídající razanci - nesmíte mu urvat hlavu a všechny čtyri tlapky musí zůstat na zemi, ale zároveň to musí pejsek vnímat. Jak zvedne hlavičku a podívá se na Vás, musí se setkat s Vaším ostrým  pohledem (ne vzteklým ani nervózním), můžete se na něj i lehce zavrčet.

Pokud to uděláte správně a odpovídající budou i Vaše emoce (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), pak, pokud budete důsledná a dáte tomu potřebný čas, přestane žvýkačky baštit a naopak se jim začně cíleně vyhýbat. Není to těžké, ale musíte mít na paměti, že jako ve všem, ani zde není primární nějaké mechanické cuknutí, ale to, jak Vás Váš pejsek hierarchicky vnímá a co z Vás cítí - mimojiné tedy platí i to, že žvýkačky a cokoli na zemi je vždy Vaše "kořist", nikoli jeho. Opět doporučuji prostudování tohoto webu...

 

(10.1.2021)
Plemeno: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Tak sa to podarilo a mame steniatko kratkosrstej kolie od chovatelky z CR. Snazime sa mu venovat kolko sa da aj popri nasich dvoch malych detoch. Mam par otazok.
Na Vase odporucanie sme kupili irish cal. Krmime acanou. Ked sme spomenuli chovatelke, ze chceme pridavat vapnik tak nam to dorazne neodporucala. Vraj kvoli usiam. Aby sa mu nepostavili. Citala som si o tom a zistila som, ze vapnik nema na usi vplyv, kedze chrupavka ho nevstrebava. Zatial mu usi lietaju raz hore raz dole. Nemame ho na chov, ale kedze sa jedna o kvalitneho psika s PP tak nech vyzera podla standardu. Lepit usi neplanujem... Mozem teda davat irish cal?
Este sa Vas chcem spytat, ci ho moze krmit a cesat 4 rocna dcera. Tazko je odopriet jej tuto moznost starostlivosti. Zatial ju psik berie ako seberovne dalsie stena. Ked na nu doraza alebo uz moc hryzie korigujeme to my. Staci zmenit ton hlasu alebo ho jemne chnapnut za kozu a reaguje velmi dobre. O vztahu dieta a pes som citala.
Citala som aj preco neobliekat psy. Ale mozem mu davat flisovy plast cez chrbat kym je maly? Zatial vydrzi vonku tak 5 minut a kvoli zime bezi dovnutra. Ak by sa citil prijemnejsie tak by vydrzal hadam aj trochu dlhsie. Zatial sme len u nas na zahrade kvoli ockovaniu.

Odpověď: Dobrý den, gratuluji k novému psímu parťákovi:) Vápník plus doprovodné prvky (fosfor, vitamín D atd.) pro správné vstřebávání je pro štěnata nezbytný, už jsem o tom také napsal (nejen) na tomto webu spoustu textu. Samozřejmě je zapotřebí respektovat správné dávkování (škodí málo i moc) a fázi věku štěněte, ale to, co je v granulích, je hlavně v době nejrychlejšího růstu a přezubování opravdu nedostatečné - opět odkazuji na již zmíněné texty. Ano, můžete (musíte!) podávat IrishCal ve správném dávkování, jinak nebudete mít pseudoproblém s ušními chrupavkami, ale skutečný a závažný problém s chrupem nebo pohybovým aparátem pejska.

Ne, dceři žádné česání ani krmení rozhodně nedovolte, pokud ji nebudete zanedlouho chtít vézt do nemocnice, protože štěně prostě jednoho dne bude rychlejší. O vztahu štěně versus dítě na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete také nejeden článek (četla jste, nevím zda u mne, ale co zde na webu prezentuji, zkuste prosím brát vážně). Zmíněné činnosti (krmení, česání) musí vždy a výhradně provádět "vůdčí jedinec", nikoli lidské mládě!

Pejsek je ještě malý, není proočkovaný a pokud máte bezpečnou zahradu, kam nechodí jiná zvířata, tak i těch 5 minut několikrát denně je tak akorát. Později pak můžete chodit ven už normálně, ale žádné "pláště přes hřbet" nedávejte, naděláte tím víc škody než užitku - krátkosrstá kolie má dostatečně kvalitní srst s podsadou.

 

(10.1.2021)
Plemeno: stafordšírský pitbulteriér (??? - viz P.S. v odpovědi)
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o radu. Vedle naší bytovky začali stavebni práce a fenka je jako vyměněná. Vždy ráda chodila ven, ale teď když vemu vodítko tak se utíká schovat a kolikrát se i pocura, někdy ji drapnu dřív než uteče tak se počurá but hned v bytě a nebo hned jak vyjdeme před dveře na chodbu. Nehara ani nejde o problémy močového měchýře. Děkuji za každou radu jak sni pracovat.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, toto je opět jeden z těch klasických případů, kdy psí majitel neplní svoji přírozenou roli ve své lidskopsí smečce - případů, kterých jsem tu už rozebíral velmi mnoho. Vaše fenka ve Vás nemá svůj "maják", podle kterérho by se mohla řídit a veškeré zátěžové situace (což je v tomto konkrétním případě hluk a provoz ze stavebních prací) si odnáší plně sama. Přirozeným důsledkem toho je pak její stres a stresové projevy...

Pokud fence i sobě chcete pomoci (tedy nejen v tomto případě, ale navždy, jde o systémovou záležitost), pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy s ní za mnou přijedete. Stejně jako v jiných podobných případech se nejedná o problém, který lze řešit "na dálku", pokud se však rozhodnete svoji šanci využít, samozřejmě i vám dvěma rád pomůžu dát věci zase do pořádku.

P.S. Plemeno "stafordšírský pitbulteriér" neexistuje. Máte buď plemeno "americký pitbulteriér" (zkráceně pitbulteriér nebo pitbul) nebo "stafordšírský bulteriér" (zkráceně stafbul), popřípadě "americký stafordšírský teriér" (zkráceně amstaf).

 

(10.1.2021)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svojí fenou a upřímně nevím si už moc rady, protože tohle je defakto můj první pes a možná jsem napáchal některé chyby i já. Fena je na lidi hodná, odmalička jí učím, že lidi nejsou nepřátelé a nechám ji pohladit a ona se tak nechová agresivně. Bohužel máme tu 3 sousedy, kteří mají feny, které na ní od malička nebyli přátelské a ona jim to nyní vrací a bohužel začíná být agresivní i na všechny jiné psy i ty co dříve nenapadla a hrála si s nimi nebo je aspoň ignorovala a na odvolání reaguje až po tom co je napadne. 2 feny jsou zbabělé a štěkají nejlépe za plotem, takže je od nich klid, ale vidím, že ta moje je na ně naštvaná podle naježené srsti a ta prostřední je malá buldočice, která je schopná neustále startovat a dorážet mimo pozemek a její paníčci jí ještě litují a chrání, když mám tu svojí na vodítku, takže té své musím důrazně říkat NE, NESMÍŠ a trhat vodítkem nejlépe s povelem KE MĚ! jednou si pro tu buldočici moje fena doběhla, protože ji na dálku slyšela a pokousala ji a po druhé si buldočice troufla zaútočit do zad(měl jsem svojí na vodítku otočenou k zády a zkoušel jsem jí uklidňovat) a moje se tak rychle otočila, že jí opět stihla trochu pohryzat než jsme jí vyprostili, přesto se nic nezměnilo a pořád je agresivní, když je venku a moje fena zatím začíná být agresivní na další psy. Začal jsem používat i elektrický obojek, protože, když se jí zatmělo, tak už nevnímala nic. Když chodíme sami po louce, tak si hraje, běhá kolem a na zavolání reaguje, ale v momentě kdy v dálce zmerčí psa, je konec. Tak před pár měsíci šla ještě odvolat, ale nyní se chová jak smyslů zbavená, ale po napadení a následném chycení se přede mnou plazí a olizuje mi ruce nebo občas chce olíznout i obličej a je najednou zas klidná. Majitelé buldočice jí všude pomlouvají a nijak se s nimi nedohodnu(jednou dokonce nechali buldočici dorážet a raději zalezli domů, když mě viděli) a kolem je cítit nenávist a ty další jsou cítit šíleným strachem, že je moje fena pokouše, navíc podporované lidmi co nechávají svého psa dál útočit na tu mojí(na vodítku, když je potkáme někde mimo kvičí a schovává se za své majitele a ti ji opět litují). Nemám tu prakticky nikoho kdo by se mnou dobrovolně chodit se svým psem a jediný kontakt má s vlčicí mojí sestry tak 1-2x do měsíce, plus poznala i jejich německého vlčáka. Moje v jejich přítomnosti zkouší být dominantní, ale rychle ji uzemní a potom se chová neagresivně. Také máme doma jorkšíra, ale na toho je v klidu, protože je to člen rodiny a jdou i spolu venčit a není mezi nimi žádná agrese, jen ta moje občas moc blbne a musím jí říct DOST, aby ho neušlapala, ale jinak ho klidně olíže a nechá ho být.
Nevím ani na koho se tu u Trutnova obrátit, protože na tohle nebude stačit jen cvičák, tak hledám aspoň rady na internetu a jelikož nesnáší moc jezdění autem(šíleně zvrací), tak jsem rád, že jednou za čas jedu na očkování, takže je problém jet někam daleko. Pokud by jste měl nějaké rady co s tím, tak budu rád, protože opravdu nad ní nechci zlomit hůl a doživotně ji mít jen ve výběhu a venku pouze na vodítku, navíc mě mrzí konflikty se sousedy, z nichž někteří jí už vyhrožují smrtí a mě říkají ať se jí zbavím. :-(

Odpověď: Dobrý den:) Tak dobře, pustíme se do toho... Československý vlčák je plemeno, od kterého odůvodněně zrazuji každého psího začátečníka a také ty, kteří v něm vidí jen atraktivnější verzi německého ovčáka nebo přímo vlka. Na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete dostatek textu pro vysvětlení, proč se nejedná o vhodné plemeno pro výše uvedené skupiny lidí a jaké jsou charakteristiky a vzorce chování tohoto plemene, které není ani převlečeným německým ovčákem, ani čistým vlkem.

Československý vlčák není "povelové" plemeno, je zapotřebí s ním komunikovat jemu čitelným způsobem a na nějaké "ne, nesmíš", doprovázené trháním vodítka, vám pozitivně reagovat nebude. Jediné, čeho tím dosáhnete, je Váš obraz jako slabé osobnosti, podle které se nedá řídit. Znovu zopakuji, že přesto, že je v ČSV část genetiky německého ovčáka, německý ovčák to v žádném případě není.

Žádný pes se "nevychovává" elektrickým obojkem!!! Pokud jste elektriku schopen a ochoten své fence nasadit, otevírá se mi kudla v kapse. Už to nikdy nedělejte nebo mě opravdu naštvete - chyby odpouštím, vědomou krutost nikdy. Netrestejte za svoje vlastní chyby jejich oběť, navíc to vždy něco vypovídá o skutečném "vztahu" majitele ke svému psímu parťákovi...

Máte naprostou pravdu v tom, že v nápravě škod Vám žádný cvičák nepomůže - zde totiž nejde o výcvik a povely, ale o správnou komunikaci a celkový přístup a to cvičáky neumějí, jdou jinou cestou a mají jiné priority a cíle.

Pokud budete chtít, velmi rád Vám i Vaší psí kamarádce pomůžu. Jen to prosím neodkládejte, jinak to brzy fatálně odnese jiný pes nebo se vší vážností Vy, až fenka dospěje - zatím je pořád ještě štěně. Štěně s vysokou vrozenou plemennou dominancí, ale nejisté a proto útočící, bez svého "majáku", řešící zátěžové situace s onou uměle vytvořenou a mnohdy poněkud nevypočitatelnou problematickou směsí vlčí a psí genetiky. Je opravdu nejvyšší čas, nepodceňujte situaci, prosím.

Do Liberce je to z Trutnova nějakých 90km, cca dvě hodiny autem (s přestávkami), lidé za mnou jezdí z mnohem větších dálek. Tohle dáte levou zadní, dá to i Vaše fenečka, pokud budete Vy jen trochu chtít. Začněte tím, že mě zkontaktujete telefonicky a domluvíme potřebné podrobnosti. Jde o život Vaší fenky, jde o to, abyste si nechal pár věcí vysvětlit a naučit a to "na dálku" jednoduše nefunguje. Dávám teď i Vám šanci, zkuste ji nepromarnit, jinak úplně zničíte jeden psí život - myslím, že si to už sám velmi dobře uvědomujete podle toho, co píšete na závěr Vašeho dotazu...

 

(10.1.2021)
Plemeno: kříženec vlkodava
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, máme v domku instalovaná dvířka pro psi, máme tři. Poslední kříženec, kterého jsme si přivedli z útulku má zřejmě nějaký blok. Proleze dvířkami ven bez problémů ovšem zpět do domu nevleze ani za nic. Můžeme ho lákat na pamlsky či hračky, ale do dvířek strčí maximálně hlavu. Dal ani krůček. Když nevíme, že šel ven čeká u dveří až mu přijdeme otevřít. Lámeme si hlavu jak ho to naučit. Už jsme vyzkoušeli všechny postupy, které jsme se dočetli, ale žádná nezabírá. Nevím zda pro nás budete mít nějakou radu, přesto to zkouším. Pes venku někdy čeká i dost dlouhou dobu, když nevíme že šel ven.

Odpověď: Dobrý den:) Nepíšete, jak dlouho tohoto pejska máte, každopádně bych tomu dal především potřebný čas. Je to podle zkřížení větší pes, těch důvodů tam může být řada - pes není kočka a nemá rád těsné průchody (a průchod ven do otevřeného prostoru vnímá jinak než průchod dovnitř), nedůvěra, nejistota (posílená kastrací), žádná nebo malá motivace atd. Těžko říct víc podle tak stručného popisu, informací je málo, v dotazu není nic o jeho vzorcích chování v jiných situacích.

Jak ale píšu - pokud jste už zkusili obvyklé postupy a nefungují, rozhodně bych to nelámal přes koleno a pokud je u vás teprve krátkou dobu, vsadil bych nejvíc na příklad ostatních dvou pejsků. Až bude mít funkční vazbu na Vás i na ně a nebude tam jiný problém, půjde dovnitř, protože bude sám chtít. Pokud ho budete nutit, jeho nedůvěru tím jen posílíte, on si to potřebuje vyhodnotit sám. Druhá, přirozená možnost, je vědět, kde je a v případě potřeby jednoduše otevřít celé dveře tak, jak se to běžně dělá...

 

(3.1.2021)
Plemeno: stafordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mam dotaz, co s velice kousavym stenetem stafbulika. Chce si hrat, to je jasne, ale ty jeho kousance jsou opravdu bolestivé. Zacala jsem ho vytrepavat za kuzi na krku, ale to ho jeste vic rozvasni a ohani se a klape tou svou hubou s jeste vetsi vervou. Vyjizdi i po obliceji a chyta nas za nohy. Hodny je jen kdyz je ospaly. Hodne se mu venujeme, hrajeme si s nim, cvicime povely a chodime ven, ale jak ho chytne ta kousavka, nic ho nezajima.... Jinak je opravdu sikovny, rad se uci. Dekuji.
Pak mam jeste jeden dotaz, jestli je v poradku u tam maleho stenete, ze zacina mit sex. choutky, napr kdyz mu utiram packy z venku a jak se k nemu v takove chvili chovat. Kdyz ho odstrcim, vrci
.

Odpověď: Dobrý den:) Toto téma jsem zde v Poradně už rozebíral nesčetněkrát, je dobré si související dotazy/odpovědi najít a prostudovat, proto zde jsou zveřejněněné... přesto znovu ve zkratce...

Pokud se budete se štěnětem pouze prát, tedy používat mechanickou sílu, dosáhnete přesně toho, co popisujete. Základem úspěchu jsou vždy správné emoce v pozadí, tedy žádný vztek, žádná agresivita, žádná nervozita a nejistota z Vaší strany. Pouze klid a správné aplikované dominantní signály oční, zvukové a kontaktní - jak jsem psal, již mnohokrát popsané a vysvětlené, projděte si prosím Poradnu a používejte vyhledávací zkratku [CTRL-F].

Druhý dotaz - opět již vícekrát zde  probrané. Nejedná se o "sex. choutky", nýbrž dominantní hierarchické signály. Správnou odpovědí je opět Vaše dominantní reakce, viz moje odpověď na Váš první dotaz.

Rozumím tomu, že si nevíte rady a potřebujete pomoct, nejefektivnější pomoc je ale v podobných případech vždy ta praktická - proto i Vám nabízím se se mnou domluvit a se štěnětem (po dokončeném očkování) za mnou přijet a naučit se vše potřebné i pro zbytek vašeho společného soužití. Pro inspiraci a motivaci se podívejte třeba do této rubriky...

 

(20.12.2020)
Plemeno: flat coated retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 11 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, zkouším využít Vaší poradnu, jestli byste neměli nápad jak nám trochu pomoci. Mám 11 let starou fenku Flat Coated Retriever jménem Bria, není kastrovaná. Když jsem si ji kupovala bydlela jsem v rodinném domě, měli jsme ještě druhou fenku, psi byli s námi v domě a cvičili jsme s nimi záchranáře. Pak přišly děti a protože se nám výcvik moc nedařil a času bylo málo, tak jsme přestali. Později jsme psy přesunuli na zahradu do kotce, ale často jsme s nimi jezdili ven, trávili čas na zahradě, takže tam většinou byly jen přes noc.
Teď před čtyřmi lety jsem se rozvedla a musela se odstěhovat, nejprve do pronájmu, teď sice vlastní, ale stále jen byt. Protože druhá fenka mezitím uhynula, mám teď Briu u sebe v bytě. Po letech cvičení se celkem naučila fungovat, poslouchá ani nedělá nějaké velké lumpárny. Co mě ale dost zlobí je jak vyvádí před krmením. Je to žravý pes, až extrémně. Venku ji raději dávám náhubek, jinak jsme stále řešili co kde snědla. Doma jak ji večer vyvenčíme, tak byť ji krmíme až mnohem později, tak cca od toho odpoledního/večerního vyvenčení začne vyvádět. Kníká, na každý můj pohyb reaguje vyskočením z pelechu a my to nazýváme "indiánské tance" kdy prostě pohopsává okolo, když už jdu okolo ní, tak cvaká zubama (jako nervově, ne po nás) a celá se klepe. Pro nás v bytě je to velmi nepříjemné, máme roční holčičku, už ji také několikrát, ve své radosti, srazila (jinak je na ní velmi opatrná, ale když takhle projevuje svou radost, tak nevnímá okolí).
Když ji chystám jídlo, musí ležet v pelechu (zkoušela jsem jen aby seděla, ale nedokázala vydržet natolik v klidu aby bylo vůbec možné ji jídlo dát). Ležet sice vydrží, ale co u toho vyvádí .. opět cvakání zubů (spíš možná drnčení, není to nic útočného), nadskakuje a přední packou máchá vysoko do vzduchu). Prostě ona by nejraději skákala dva metry do vzduchu tak, jak to dělala kdysi v kotci. Ale to v bytě nejde. A zatím jsem nenašla způsob jak ji uklidnit. Vyběhání nepomáhá, to i když přišla tak zničená, že si lehala v mezipatře, tak se vychrápala(doslova, jak dřevorubec) a večer spustila své těšící se rituály se stejnou intenzitou. Zkoušela jsem ji v tom třesu a cvakání zubů hladit, aby se uklidnila, to se sice uklidnila, ale jen do okamžiku, kdy jsem se jen pokusila zvednout, v tu chvíli to bylo znova. Nakrmit ji dřív moc nepomáhá také, jednak začne své těšení se posouvat na dřív a navíc začne znova vyvádět později, když už všichni spí a my projdeme okolo ní (sice ne už tak intenzivně, ale dost na to aby vzbudila půlku baráku). Při pozdějším krmení je už potom v klidu, takže to nám vyhovuje víc. Rozdělovat krmení už nějak nemám co, už jsem ji musela sebrat ranní krmení, protože začala moc přibírat. Teď tlustá není. Museli jsme ji dřív krmit dvakrát denně, protože jako mladší někde na zahradě našla hadr a sežrala jej, následovala operace a lékaři bylo doporučeno krmit dvakrát denně. Už mi nějak dochází nápady jak ji v době krmení uklidnit. Víceméně jsem už na to rezignovala a prostě to bereme tak že je taková a holt si to s ní musíme vytrpět, prostě praštěnej Flet. Teď jsem ale viděla na fejsbuku vás článek a napadlo mě, zkusit se vás zeptat, jestli vás přeci jen něco nenapadne.
Ještě malá poznámka, výcvik na záchranáře nám nešel, protože Bria nějak nedokázala udržet povel v hlavě, rozptýlí ji kdykoli cokoli. Ani na vodítku se nikdy nenaučila chodit úplně v klidu. Většinou jde způsobně, ale pak ji támhle něco foukne do čumáku a v tu ránu táhne a ani netuší že na druhém konci vodítka jsem stále já. Výcvikáři se k ní vyjadřovali, že je snad praštěná. Veškerý výcvik a výchovu musím neustále, denně, upevňovat, jinak během několika dní úplně zvlčí (stačí když ji jednou za čas někdo hlídá, když jedeme na návštěvu). Je to prostě fletí puberťák. Moc se omlouvám za román a kdyby jste měli jakýkoli nápad, jak na ni, tak budu moc ráda
.

Odpověď: Dobrý den:) Těch věcí špatně je tam víc. Flat je založením temperamentní plemeno a to se samozřejmě promítá do řady vzorců chování, nicméně tam problém není. Skutečným problémem není "žravost", ale deficit komunikace (komunikace nejsou povely a výcvik!) a fungující hierarchie, kdy se krmení stává pouze jedním ze spouštěčů. Vy tam ze svého pohledu vidíte příčinu problému, ve skutečnosti se jedná o důsledek - fenečka potravou a přístupem k ní pouze vyrovnává svůj stres.

Bria není "praštěnej flat", "odborný názor" výcvikářů raději nechávám bez komentáře. Je nesmyslný, ale bohužel se s tímto přístupem v podobných případech setkávám velmi často - pokud si neumějí poradit, je pes "praštěný/agresivní/k ničemu" a kompletně jej odepíší. Vaše fenka je pouze produktem nevhodného přístupu vzhledem k jejímu plemeni a osobnosti, bylo a je zapotřebí s ní komunikovat zcela jinak. Její nesoustředěnost na Vás (resp. nevnímání Vaší osoby) pak je pouze logickým důsledkem napáchaných chyb, v jejím věku na ni vynakládáte zcela zbytečně energii jak na štěně a ještě ke všemu špatným směrem. Jen ji stresujete a sebe taky, taková je syrová realita...

Co je špatně, jsme si teď řekli. Pokud chcete, rád Vám pomohu dát vše do pořádku, jen je zapotřebí se se mnou telefonicky domluvit a s fenkou přijet. Máte šanci, umím Brie i Vám pomoci, na dálku to ale opravdu nejde.

Mimochodem - každého psa je dobré krmit dvakrát denně, z důvodu režimu trávení a prevence torze žaludku. Ve věku Brii o to víc vzhledem k již uvolněnějším vazům a úchytům v břišní dutině.

 

(20.12.2020)
Plemeno: miniaturní bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (jako štěně, nesestouplé varle)
Dotaz: Dobrý večer . Před cca 2 měsíci , jsem si adoptoval mini bulteriéra . Vše bylo v pořádku , pes poslouchal a reagoval na určité povely . Poslední dny jsou ale jiné .. Když jsme venku , nereaguje skoro na žádný povel . Na vodítku si chce dělat vše , jak se mu zachce . Když potkáme jiného psa , začne tahat a nechce se hnout z místa . Když je puštěný na volno , okamžitě chce vzít roha " utéct " .. nereaguje na přivolání. Chápu , že dva měsíce je poměrně krátká doba na to , aby začal nového pána poslouchat . Rád bych ale předešel možným problémům , které mohou nastat v budoucnu . Děkuji vám za případnou odpověď :)

Odpověď: Dobrý den:) Máte pejska zhruba dva měsíce a za tu dobu si Vás přesně odhadl a zjistil, že ve Vás bohužel nevidí svoji autoritu a "maják". Dva měsíce jsou již dostatečná doba, aby s novým majitelem pejsek spolupracoval, pokud ten s ním správně komunikuje a nastaví správnou hierarchickou vazbu.

Jsem velmi rád, že chcete současnou situaci řešit a nenechat to dojít k opravdu velkým problémům (navíc nabíhají také negativní důsledky kastrace), proto i Vám nabízím tu nejefektivnější cestu, jak vše dát do pořádku - tedy moji osobní pomoc. Určitě už víte, že podobné lidskopsí problémy se na dálku řešit opravdu nedají a samy se nevyřeší, je zapotřebí zapracovat na pejskovi a hodně toho naučit i Vás. Pokud tedy budete chtít moji nabídku využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(20.12.2020)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše štěňátko občas - však denně- zlostně vrčí, dokonce se někdy ožene. Děje se tak při různých příležitostech, nejčastěji se tak rozběsní při hře, kdy dojde k momentu, že hravé vrčení se přepne v něco jiného, začne kousat (s tím už jsme se naučili pracovat a nedostat se k tomu bodu)... Také má snahu občas o kopulační pohyby, při snaze zamezit jim (sundání, ruka na kohoutek) následuje často také zlostné vrčení.
Ještě přidám popis jednoho dne se štěnětem: Našel doma malou papírovou krabičku, která ho zaujala, tak jsem ho nechala ji žvýkat. Když už se krabička rozmočila slinami, chtěla jsem mu ji vzít, aby papír nepolknul. Zavrčel tak vztekle a výhrůžně, že jsem se neodvážila mu sáhnout do tlamy. Zatahala jsem ho za kůži na krku a krabičku mu vzala. Za dvě minuty usínal u mě na mých papučích jako andílek. Pak jsme byli venku a on objevoval zvířata na zahradě. Kočku, kocoura a slepice. Byl zrovna u slepic a snažil se kousat do plotu, aby se k nim dostal, když jsem si řekla, že už jsme venku dost dlouho (byl bez kabátku). Chtěla jsem ho vzít do náruče, nosíme ho přes schodiště do domu, aby si nezničil klouby. Vrčel tak vztekle a nenávistně, že zatahání za kůži na krku nebyl trest, ale nezbytnost, aby mě nepokousal. Když ho zlost přešla, velmi rychle, tak jsem jej zvedla, ale měla jsem obavu, aby mě nekousnul do obličeje.  A celý zbytek dne byl opět milý a kouzelný.
Dotaz: Je to normální chování nebo to může značit nějakou povahovou vadu? Můžeme čekat zlepšení, vymizení tohoto chování v budoucnu? Je vhodné přistupovat k takovému chování razantněji? (nepřijde mi to vhodné u takového malého štěněte) Je to hodný pes, chytrý, ale občas má tyto "blikance", ze kterých jde "strach" už u takového malého štěnátka. Zajímavé je, že po tom, po zakročení - stisk rukou v kohoutku, pohled do očí... chvíli trvá než uhne očima, zklidní se, pak už olizuje koutky, někdy ukáže i břicho a je jak vyměněný.
Děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím, prostudujte si tuto Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu za ty roky jejich existence už obrovské množství textu a informací k vzorcům chování štěňat, jejich významu i správným reakcím člověka. Cane corso není plyšáček, jedná se o přirozeně dominantní plemeno a pokud nezvládáte teprve dvouměsíční mrně, pak to vůbec není dobrý signál, protože se stále ještě jedná o velmi malé štěně.

Je opravdu průšvih, pokud se bojíte mu sáhnout do tlamičky, protože "zavrčel tak vztekle a výhrůžně". V ten moment na něj zavrčte taky, jednou rukou stiskněte kůži na kohoutku (netahat!), druhou mu v klidu předmět vyndejte. Když dáte najevo strach nebo nejistotu, bezpečně to z Vás vycítí a tuto úspěšnou strategii použije i v budoucnu - a to už bude horší.

"Kopulační pohyby" nejsou kopulační pohyby, ale dominantní signál - opět jedna z věci, kterou musíte od začátku korigovat, pokud jej použije na Vás.

Podívejte, to, co se momentálně děje, opravdu není žádná povahová vada Vašeho štěněte, je nesmysl se to domnívat. Je to zcela přirozené chování štěněte cane corsa, který testuje, jak silná nebo slabá jste osobnost. Žádné "vztekle a nenávistně", žádné "blikance" a pokud zakročíte správně (což se Vám občas i povede podle toho, co píšete), tak sama vidíte, že je to účinné a jeho reakce je taková, jaká má být - submisivita a zklidnění.

Celý problém je v tom, že nerozumíte jeho (a ani svým) komunikačním signálům a jste zaskočená tím, že se cane corso chová jako cane corso. Pokud takto budete pokračovat dále, budete se s vým pejskem stále jenom bojovat a u tohoto typu plemene je to úplně to nejhorší, co by se mohlo stát. Budete-li chtít, pomůžu Vám porozumět Vašemu pejskovi a chovat se tak, aby z něj vyrostl správný a pohodový jedinec.

Prostudujte si nejprve můj web a pak mě zkontaktujte telefonicky, potřebujete řadu věcí vysvětlit a až bude malý kompletně doočkovaný, naučit se potřebné věci prakticky. Mimochodem - brát ještě nedoočkované dvouměsíční štěně ven mezi zvířata je špatný nápad, můžete o pejska velmi rychle přijít...

 

(13.12.2020)
Plemeno: bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, kdysi jsme se s Vámi sešli a radili se jak fungovat ohledně naši Dayi než jsme si ji pořídili. Vše tak nějak v rámci štěněte fungovalo dobře, ale teď nám vyvstal problém a rádi bychom se zeptali na radu.Náš syn Péta 12 let který jí vlastně odmítal zprvu, ji přijal, mazlí se, pohladí a i cvičí a ona ho poslouchá. Ovšem poslední dobou cca 3 týdny, dělá Daya to, že když je syn ráno doma sám a vyleze z pokoje a jde do kuchyně, kde má pes jídlo a klec s pelechem(nezavíráme), tak na něj začne nevim jestli to říct jako útočit, ale kouše ho do nohou, vrčí. Z prvu jde k němu vrtí ocasem a nechá se pohladit a pak začne. Začali jsme dělat to, že synovi dáváme pamlsky do konga, nebo dorotu, že když ráno vyleze, tak jí to dá, aby věděla, že od něj je vždy dobré když vyleze, ale nějak to nepomáhá. Syn se samozřejmně začal bát a utíká před ní, čímž samozřejmě ona do něj jde víc.Koupili jsme i kameru bychom viděli zda někde nedělá chybu syn, ale bohuižel nedělá nic , co by ji mohlo vyprovokovat.  Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, pamatuji se. Váš problém je zcela prostý - 12leté dítě není a nemůže být pro psa autorita, která ho bude "cvičit" a on je bude poslouchat. Už jsem to tu nesčetněkrát psal, dítě v tomto věku je z psího pohledu stále ještě mládě a pokud se tak k němu chová, je to dobré, pokud se nad pejska snaží hierarchicky povyšovat (k čemuž ho Vy vedete), začne se pes vůči němu hierarchicky vymezovat. Navíc je teď Daya už na začátku psí puberty, o to víc tyto hierarchické vztahy řeší.

Klec nemá v "psí domácnosti" co dělat, pokud si dobře vzpomínám, už při našem prvním setkání jsme se o tom spolu bavili. Je škoda, že jste tehdy nepřijali moji nabídku další pomoci, mohli jste se vyhnout současným problémům (upozorňoval jsem na to) - jak v současnosti "řešíte" danou situaci, je bohužel od začátku špatně (uplácení fenky Vaším synem namísto respektování a potvrzení správných přirozených hierarchických vztahů) a celou situaci to podstatně zhoršuje.

Já Vám samozřejmě rád dám kvůli fence i Vašemu synovi druhou šanci a pomůžu, pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky. Současný stav je zapotřebí řešit, jinak si způsobíte ve vztahu s fenkou zásadní a zcela zbytečné problémy a může to do budoucna skončit dost špatně...

 

(13.12.2020)
Plemeno: německý ovčák/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/3,5 roku
Kastrace:
???/??? (tazatel neuvedl!)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o pomoc, či o radu co máme dělat. Máme dvě feny, jedna, skoro dvouletá, NO a druhá je kříženec Zlatého retrívra a Tollera a té je tři a půl roku. Milují vlastní rodinu, děti a i s ostatními psy se snesou bez větších problémů. Navštěvovali jsme pravidelně cvičák, než nám ho na jaře zavřeli kvůli koronaviru. Doma však máme ještě další zvířata (koně, ovce, prasata, slepice). Ale problém začal asi v září, když jsme dovezli malé sele a do rána ho zadávili. Od té doby potrhali ovečku a dnes ještě prase. Obě mají základní výcvik a jediné kdy nastal problém je, že kříženka párkrát utekla za zvěří. Může být pouze problém v tom, že se nudí a že si vybíjejí zlost, třeba že nechodí na cvičák a na obrany? Myslíme si, že to vyvolává NO a malá se přidá. Mohl byste nám prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, problém opravdu není v tom, že se nudí, vybíjejí zlost nebo nechodí na cvičák a obrany. Problémy jsou jinde. Prvním z nich je, že neberete v úvahu přirozenou vlastnost psů a tou je více nebo méně silný přirozený lovecký instinkt - včetně naprosto přirozeného dalšího faktu, tedy že pokud mu dáte  možnost se prosadit, pak se samozřejmě dotyčnému psímu jedinci lovecká činnost zalíbí. Proto je tak důležité s těmito psími vlastnostmi pracovat od začátku (nikoli stylem "cvičák") a udělat vše pro to, aby k prvotnímu spouštěči nikdy nedošlo. Pokud se to rozjede, zafunguje efekt nabalující se sněhové koule, jehož důsledky už zažíváte na vlastní kůži - odnesla to postupně už tři Vaše zvířata.

Dále - je potřeba si uvědomit, že pokud jsou psi dva, tendence lovit je daleko vyšší (opět genetické vzorce), psi při lovu spolupracují a jako spolupracující jedinci jsou i daleko úspěšnější.

A za další - pokud jste mimo jejich smečku (a opět podtrhuji, že cvičák a povely Vám v tomto nikterak nepomohou), pak na jejich rozhodování a loveckou touhu nemáte vůbec žádný vliv a rozhodnou-li se něco zadávit, jednoduše to udělají. Být hierarchickou součástí a vůdčím jedincem své smečky je naprostý základ, ať už máte psa jednoho nebo dvacet - prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, najdete zde k tomuto tématu tuny materiálu. Ve fungující lidskopsí smečce se totiž vše řídí podle vůdčího jedince, což platí i pro vztah vůči okolním zvířatům a lovecké sklony.

Nevím, zda a jak jste zabezpečili ochranu Vašich koní, ovcí, prasat, ovcí a slepic, každopádně i v této oblasti se dá ledacos udělat pro to, aby se k nim (obecně) predátor nedostal. Bývá to někdy náročné, ale v kombinaci se správnou komunikací se svými vlastními pejsky jste schopná dosáhnout maximální pravděpodobnosti, že se podobné události už nebudou opakovat.

A jen tak mimochodem - běžně provozovaný styl "obran" na cvičácích pouze zvyšuje agresivitu a lovecký instinkt, nikoli kontrolu nad psem a jeho vzorci chování...

Pokud budete chtít s tím vším skutečně něco udělat, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s oběma fenkami přijedete. Není to jejich chyba, pouze na základě svých vrozených vzorců chování konají tak, jak je jim umožněno a dokud s nimi nebudete správně fungovat Vy, budou se podobné excesy opakovat.

 

(15.11.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer, znova sa po rokoch ozývam s prosbou o radu. V predchádzajúcom období sa nám ako rodine podarilo veľmi pekne spolunažívať  - podľa Vašich rád sa naše úžasné psíky zžili priam ukážkovo, s čuvačom neboli nikdy žiadne problémy, už vôbec sa (zatiaľ) nepotvrdili "hrozby" nášho okolia, aké je to agresívne a nevypočítateľné plemeno. Čuvač Maxo však zostal sám. Náš labrador Bundinko nám vlani odišiel. Keďže Maxo bol zvyknutý nebyť osamotený, priniesli sme si po roku nové šteniatko. Je to kríženec: otec 1/2 čuvač+1/2 kavkazák, mama 1/2 čuvač + 1/2 labrador. Moje otázky:
- mám sa držať pri výchove všetkých odporúčaní, ktoré som si prečítala na internete ohľadom výchovy a "výcviku" kavkazákov? Podľa toho je to "neovládateľný" stroj - a to sa mi nechce veriť :-( Je pravda, že na tieto psy neplatí takmer nič z toho, čo napr. na čuvača (ako ovčiarskeho psa)?
Môžete mi, prosím, poradiť, ako mám čo najlepšie pristupovať k nášmu Džamalovi (vraj to v arabčine znamená Dobrý priateľ :-)...) Poprípade by ste mi vedeli odporučiť nejakú kvalitnú literatúru ohľadom tohto plemena?  Psíka máme týždeň, zdá sa byť veľmi vnímavý, po pár dňoch reaguje krásne na meno, rešpektuje jednoduché príkazy, po dvore behá, akoby tu býval sto rokov. Zatiaľ nebol žiadny problém, s čuvačom si zvykajú na seba. V tejto súvislosti mám druhú otázku:
- môže sa stať, že by v dospelosti bol kavkazák pre čuvača hrozbou? Náš čuvač je veľmi pokojný a mierumilovný, z jeho strany by agresivita nemala vychádzať. Ako postupovať, aby ich spolužitie bolo vyrovnané? Na farme, odkiaľ je šteniatko, mali 8 psov, ktoré boli "na voľno" medzi ostatnými zvieratami, socializácia by mala byť po rodičoch  zvládnutá . Bude prospešné, keď budeme kavkazáka socializovať medzi ľuďmi a inými zvieratami aj mimo nášho dvora?
Prijmem akúkoľvek radu, nakoľko by som nesmierne rada zvládla výchovu aj takejto kombinácie psích plemien. Snáď to nie je nemožné, i keď som psíčkár - laik. Zo srdca ďakujem za každú radu! Prajem všetko len to najlepšie!
Pripájam aj fotky mojich psích miláčikov - čuvač Maxo je "bývalé šteniatko" spomínané v dávnom maily - dodatočne ďakujem ešte raz za rady, kavkazák Džamal na druhej fotke :-)
.

Odpověď: Dobrý den, přesně tak, už je to pět let...:) Jsem rád, že jsem mohl pomoci a oba Vaši psí parťáci spolu žili bez problémů. Je mi líto, že Bundi už není.

K první otázce - zkuste si prosím prostudovat PSÍ STRÁNKY, máte tu k plemeni kavkazský pastevecký pes (i jiných pastevců) řadu příspěvků zde v Poradně, moje články i videa z individuálních výcvikových servisů. Označení kavkaze coby "neovladatelný stroj" je samozřejmě naprostý nesmysl a už to samo o sobě dost jasně dokumentuje odbornou erudici těch, kteří podobné hlouposti zveřejňují. Na druhou stranu je samozřejmě povaha kavkaze jiná než čuvače a je třeba k němu tak i přistupovat. Pokud mám Vaši důvěru, pročtěte si a zhlédněte výše uvedené materiály a pokud budete potřebovat, zkontaktujte mne nejlépe telefonicky.

Ke druhé otázce - kříženec kavkaze a čuvače bude samozřejmě ostřejší typ pastevce a je zapotřebí od začátku fungovat správně. Zda bude nebo nebude "hrozbou", to závisí především na Vašem přístupu a komunikaci s oběma Vašimi pejsky. Opět mi v této souvislosti přijde nejrozumnější, abyste mi jednoduše zavolala a probereme vše pěkně zgruntu.

Děkuji za přání i za fotomateriál, jsou oba krásní, velký dospělý Maxo i zatím trochu menší pasteveckolabradorské štěňátko Džamal, pohlaďte je za mě;)

 

(15.11.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl!)
Dotaz: Dobrý den. Na internetu jsem našla vase stranky ohledně pomoci se psy a chtěla bych se na něco zeptat. Jedná se o šestiletého krizence staforda s labradorem starého 6 let.  Pred dvěma měsíci jsme se přestěhovali do nového, většího bytu a náš pes to snasi velice špatně. Ve starém bytě žil celý svůj život a nikdy nebyl problém s tím, že by vyl, štěkal, nebo kňučel. V novém se to stalo rutinou. Přečetla jsem spoustu článků ohledně tohoto tématu a vyzkoušela všechno možné, ale pokaždé, když odcházím do práce tak je z toho vystresovany, hlídá každý můj krok a jakmile zabouchnu dveře slyším, jak kňučí. Manžela nepustí samotného vůbec. To si lehne před byt a odmítá jít domů. Potřebovala bych poradit co bych pro něj ještě mohla udělat, aby se v novém bytě cítil spokojeně a bezpečně.

Odpověď: Dobrý den:) Na toto téma je v Poradně už velké množství dotazů a moje odpověď je vždy stejná - jednak posílit smečkové prostředí (hierarchie, komunikace plus funkční "vůdce smečky", viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), jednak znovu projít kolečkem návyku stejně jako u malého štěněte nebo nově pořízeného psího parťáka. Tedy ze začátku několik odchodů/příchodů denně s postupně se prodlužujícími časy, odchody i příchody klidné, bez nervozity, aplikovat odchozí/příchozí rituály (najděte si prosím v této Poradně, popisoval jsem to již opravdu mnohokrát) plus zmenšit prostor pro pobyt pejska o samotě (předsíň).

Pokud budete tyto principy důsledně a správně aplikovat s odpovídajícím emočním pozadím, velmi rychle se vše vrátí do normálu, nebojte...

 

(8.11.2020)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 týdne
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, vcera jsme si dovezli domu stenatko civavy. Pejsek je od jedne pani, ktera ma svoji CHS. Nicmene to, ze je pejsek bojacny nam pani oznamila uz vcera, ale kdyz pro nej sla, on od ni utikal, vubec k ni nechtěl, jak kdyby nebyl na lidi vubec socializovany. Od te doby, co ho mame doma, pejsek nechodi,jen lezi v pelisku, nejde se ani napit-najíst. Snazim se ho krmit rukou(marne) i pres to, ze byl pry zvykly chodit na podlozku, pocurava se do pelisku, ani se nezvedne, proste to pusti,kdyz ho chci vencit-nejde. Proste absolutne nechodi, rychle si najde zakouti a tam si zaleze. Kdyz spinka, tak neustale ve strehu, kazdy pohyb ho probudi a rozhodi Muj dotaz tedy zni-jak na nej? Mam mu nekde udelat koutek a nechat ho byt? Zase bych byla rada, kdyby si na nas zacal zvykat, ale nechci docilit toho, aby z nas mel nejake stavy strachu, nebo tak neco. Nevim, zda mi budete rozumnet, co tim myslim. Jde mi o to, dat mu prostor, nebo s nim co nejvice byt, aby si zvykl? Kdyz ho hladime, je videt, ze mu jde jen o to, tu chvili prezit, aby mel pak klid, tak vazne nevim, jak postupovat dal. Mockrat dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně čivavy se správným imprintingem od chovatele je zvědavé a vůči člověku kontaktní. Samozřejmě se může narodit se submisivní povahou, může být méně důvěřivé, ale dobrý chovatel s tím od začátku pracuje a snaží se je co nejlépe připravit do jeho nového domova. Pokud od něj štěně utíká, pak je něco zásadně špatně. Skutečně jde o registrovanou CHS?

V každém případě žádný izolovaný koutek - štěně potřebuje Vaši přítomnost, pozitivní fyzické kontakty a potřebuje slyšet Váš hlas. Klidný, pohodový, tohle byste vůči malému měla vyzařovat celou svou osobností. Musíte teď být trpělivá, pokud je jeho stav skutečně takový, jak popisujete, pak to bude chvíli trvat. Hodně se mu věnujte, hodně s ním buďte, potřebuje si na Vás zvyknout a pojmout k Vám důvěru, to je teď to nejdůležitější.

Na druhou stranu nic nelamte přes koleno, máte štěňátko pár dní (mimochodem odběr měl být už o týden dříve) a teď ještě máte šanci dohnat čas. Pokud je fyzicky zdravé, musí jíst i pít, pokud se tak neděje, pak fofrem na veterinu a udělat základní vyšetření, něco tam může být špatně po zdravotní stránce.

Na osmiapůl týdnech ještě není doočkovaný, proto na nějaké venkovní venčení zapomeňte. Plus přečtěte si na mém webu, od jakého věku je štěně teprve schopno vůlí ovládat svěrače.

Nic víc teď na dálku říct nelze, pokud budete potřebovat, klidně mi zavolejte a probereme to ještě telefonicky, což je vždy lepší...

 

(8.11.2020)
Plemeno: kříženec německého špice
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl!)
Dotaz: Dobrý den, prosila bych Vás o radu. Naše fenečka venku štěká na všechny ostatní psy, když se k ní pak pes přiblíží a očichají se, tak pak stáhne ocas uskočí a štěká dál. V případě, že se k nám přiblíží cizí člověk nebo k nám přijde někdo z přátel na návštěvu, které ještě neviděla, štěkat nepřestane dokud návštěva neodejde, dokonce se i pomočí. Venku se také bojí sáčků, pytlů s odpadky u popelnic či jiných věcí. Když je sama doma, štěká, škrábe zeď u dveří a podlahu. Když jsme doma s ní, chodí za námi všude kam se pohneme.Fenku máme od jejich 3.měsíců a žádnou špatnou zkušenost se psy nebo lidmi neměla, alespoň co ji máme my.

Odpověď: Dobrý den:) Máte dlouhodobě velmi vystresovanou fenku v důsledku špatné komunikace z Vaší strany. Jinými slovy řečeno nemá ve Vás hierarchickou oporu, všechny záležitosti běžného denního režimu musí řešit sama, protože jí nikdo nedal správné příkladové vzorce chování. To vše generuje právě ten již zmíněný stres se všemi negativními důsledky. Pokud se podíváte do dotazů Poradny, zjistíte, že se jedná o jeden z velmi frekventovaných lidskopsích problémů, je to vždy jak přes kopírák a následky bývají při jeho ignorování celoživotní.

A stejná jako v jiných takových případech bude samozřejmě i moje odpověď - tyto věci se nedají řešit "na dálku", stejně jako jiným i Vám teď dávám možnost se se mnou domluvit a jednak se u mne naučit správné komunikační a hierarchické postupy, jednak zbavit fenečku strachu a agrese z nejistoty. Pokud to teď necháte být, pak jednak fenečka skutečně prožije nešťastný život ve stresu (plus se všechny negativní vzorce pochopitelně dále prohloubí), jednak s ní budete nešťastní i Vy.

Rád Vám pomůžu, rozhodnutí je na Vás, zda svoji šanci dát vše do pořádku využijete. Prostudujte si prosím tuto Poradnu a rubriku Individuální výcvikový servis, najdete tu velkou motivaci...

 

(1.11.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: odhadem 13 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Chci se zeptat. Bydlím v bytě, a jedni starší sousedi mají pejska. Je strašně rád venku, proto, když s ním nejsou zrovna na procházce, ho nechávají venku na maximální délku vodítka uvázaného u stromu. Moc ráda si tam s ním hraju, téměř kdykoliv jdu domů nebo z domu, zastavím se za ním. Občas s ním chodím na procházku. Problém je ten, že jako starší pes má svoji hlavu, když je kolem něco, co ho zajímá, nejčastěji psi, neposlouchá, musím ho mít na krátko, jinak mi vběhne do cesty, hrozně tahá, většinou jiným směrem, než jdu já, a nepřichází na zavolání. Jinak je zlatý, nikoho by nepokousal, rád si hraje a je vždycky vidět, že je rád, že ho jdu venčit. Jen to pak už není tak vidět při procházce...Majitelé s tím problém asi nemají, protože vodítko vůbec nepoužívají. Ale varovali mě, že tahá. Vím co bych  dělala, kdyby to byl můj pes. Pamlsky, klicker, dobrá nálada a trénink. Ale - můžu, když není můj? Nenaruším jeho vztah s majiteli? Nechci jim nijak zasahovat do jeho výchovy, ale výrazně mi to ztěžuje procházky s ním. Možná by to pomohlo i jim. Mám to zkusit, nebo se mám smířit s tím, že tahat bude a prostě si budu dávat větší pozor? Předem díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nezapomeňte, že to opravdu není Váš pejsek. Navíc už je mu zhruba těch třináct let, je tedy už ve vyšším věku a má tak zcela jiné priority, než jaké byste mu chtěla vnutit. Nechte ho prosím žít, pokud s tím majitelé souhlasí, berte ho na pohodové procházky, ale na "pamlsky, klicker, dobrou náladu a trénink" si pořiďte vlastního pejska. Nic jiného Vám v zájmu všech zúčastněných nemohu doporučit...

 

(1.11.2020)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer , chtěla jsem vás požádat o radu . Mám 4 leteho staforda , bez kastrace . Psa jsme si pořizovali s přítelem , teď zůstal pouze semnou . Mám pocit jakoby mu teď chyběla mužská ruka . Poslouchá na první povel bohužel jen doma. Jakmile se jde ven je ,ale jak smyslu zbavený. Všechno je atraktivnější nežli já . Na vodítku začal neskutečně tahat . Vystřídala jsem pamlsky, jídlo se snažím dávat hlavně venku na procházce bohužel bez úspěchu , že by aspoň nachvílí u mě zůstal. Když už příběhne na povel jídlo vezme a zase nereaguje. Je možné že je to opravdu odloučením ? Nebo myslíte , že by kastrace psa zklidnila ? Děkuji za jakoukoliv reakci

Odpověď: Dobrý den:) Není to odloučením a nechybí mu mužská ruka, ale vůdčí jedinec. Ve Vás jej nemá, nevnímá Vás tak a proto si dělá věci po svém, nejste pro něj žádná autorita. Je zapotřebí, abyste se naučila s ním správně komunikovat - pamlsky Vám nepomůžou a pes se nekrmí na procházce! Pokud budete chtít, můžete se na mne obrátit a naučím Vás vše, co je k tomu zapotřebí.

Ne, kastrace by psa "nezklidnila". Přečtěte si prosím aspoň jeden z řady článků a textů, které na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k tomuto tématu k dispozici včetně vysvětlení, co kastrace v reálu znamená a jaké má následky...

 

(25.10.2020)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry vecer Vam prajem, nasla som si Vase clanky o psikoch a ich spravaniu, taktiez spravaniu majitelov. Mame psa cane corso 3 rocneho. Byvame skoro na samote. Ked bol maly chodievali sme na prechadzky . Na cvicisko sme chodievali, ale nepacil sa nam pristup cvicitela chcel psa za neposluchnutie byt. Nemusi druhych psov, cudzich ludi kamarati sa len s tymi co pozna. Co nas vsak trapi, zacina byt dominantny. Ked sa mu nieco nepaci da to hned najavo. Zacal hryzt. Avsak vzdy to bolo pre nieco . Nikdy to nebolo z nicoho nic. Pohryzol priatelovu mamu, ktora sa ho bala a isla pri neho . Chcela mu zobrat hracku. Je to nasa laska velmi ho lubime. Mame vsak strach aby sa neudialo nieco ovela horsie. Uvazujeme nad kastraciou . Ale po Vasich clankoch asi nema zmysel , neukludni sa. Tiez padla uvaha nad utratenim. Co vsak nechceme. Mame obavy aby niekomu vazne neublizil. Moze z nas citit ten strach ze niekomu ublizi? Vycitala som vo vasich clanoch ze aj stres v jeho hlave moze byt pricina? Priznavam, ze vychova mala byt ovela raznejsia. Dakujeme.

Odpověď: Dobrý den:) Výchova měla především probíhat způsobem, kterému cane corso rozumí a při které je ochoten se svým člověkem spolupracovat. Problémem není absence "ráznosti", ale absence správné komunikace a lidského parťáka - napsal jsem na toto téma řadu článků, prosím najděte si je a prostudujte. Cane corso není plyšák a také není německý ovčák, je velmi dobře, že jste ze cvičáku odešli, dopadlo by to ještě daleko hůř, než je současný stav.

Každopádně Váš problém "na dálku" nevyřešíme, Váš přístup k tomuto plemeni je bohužel od začátku a zásadně špatný, popisovaný stav je pouze jeho neodvratným důsledkem. Za normálního fungování světa bych Vám rovnou řekl, ať s pejskem přijedete a dáme vše do pořádku, bohužel hranice jsou zavřené.

Ano, Váš strach vše jen zhoršuje, ano, pravděpodobnost tvrdého pokousání je v této chvíli vysoká, ne, kastrací byste vše jen definitivně pohřbili a ne, utrácet ho nebudete - nepřipravíte o život mladého zdravého psa jen proto, že jste Vy (nikoli on!) udělali zásadní chyby...

Pokud budete chtít, můžete mě zkontaktovat telefonicky, touto formou Váš problém probereme daleko lépe a zkusíme zabránit nejhoršímu.

 

(27.9.2020)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pejska máme dva měsíce jenže nejsme první majitelé co ho měli. Před námi ho měl pan s detmi a dával ho pryč z důvodu alergie. první den bylo všechno v pořádku, ale pak to přišlo celý den je v pohodě, ale večer začne běhat po celém baráku a začne do nás kousat a vrčet na nás, víme že je to jenom štěně tak jsme mu vždycky dali hračku a chtěli si ním hrát, ale hračka mu v tu chvíli je úplně ukradená, pořád nás chce obskakovat a pořád do nás kouše. Veterinář nám doporučil psychologa, ale zdá se nám že je to možná přehnané. když neco provede a chci mu dat na zadek novinami nebo proutkem tak vždycky stáhne ocas a uši a chce po me vystartovat, vypada to jaky kdyby se nás bál, ale nikdy jsme mu k tomu nedali důvod. Jinak ke psům je hodný chce si s nimi hrát jako každé jiní štěně, ale ze začátku vůbec nevěděl jak si má s dalším štěnětem hrát. Jinak je strašně hodný u misky s jídlem nevrčí, ale když najde neco na zahradě a chci mu to vzít (např. kolíček na prádlo) tak po me začne startovat. Předem děkuji za odpověď hezký zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Za jeho radu bych doporučil psychologa panu veterináři, můžete mu to klidně vyřídit... Tak tak, čas od času se mi tu objevi podobný dotaz, kdy "problém" spočívá v naprostém nepochopení vzorců chování malých štěňat jejich majiteli. Je to vždy jen o jejich nezkušenosti, neznalosti nebo v horším případě aplikování nesmyslných postupů - jen tak mimochodem, štěněti ani dospělému psu se ničím na zadek nedává, máte mládě psí, ne lidské! Kde jste zas tuto šílenou "výchovnou metodu" vyhrabala nebo kdo Vám ji poradil, proboha?

Děláte hromadu strašných chyb, které mohou zcela zničit Váš život se štěnětem i navždy jeho povahu, proto také Vám velmi rád pomůžu dát věci do pořádku - musíte se toho spoustu naučit především Vy. Nechcete-li dále trápit malého i sami sebe, pak mi prosím zavolejte a domluvíme se, kdy s ním za mnou přijedete. Řešit podobné věci "na dálku" skutečně nejde, tak budu doufat, že to nebudete odkládat a svoji společnou šanci využijete...

 

(27.9.2020)
Plemeno: stafordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bydlíme v panelovém domě ale od té doby co vedle nás začali stavět nový dům a je pořád rámus tak fenka je jak vyměněná. Bojí se chodit ven, hned jak se dostaneme za dveře bytu vyčurá se na chodbě. Venku potom ujdeme pár metrů a začne se zastavovat až tak že dal ju musím táhnout za popruh. Domů letí ale jak splašená. Jinak v bytě se chová normálně takže o zdravotní problém nejde. Nevím teď co sni, procházky měla vždy ráda. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) To, co popisujete, je jednoduchý, logický a mnou už v mnoha odpovědích a článcích vysvětlený důsledek problému, nikoliv problém samotný. Tím je nefunkční smečková hierarchie, resp. nefungující vůdčí jedinec, tedy Vy. Proto fenečka nezvládá momentální (stejně jako jakoukoli budoucí) zátěžovou situaci a protože ve Vás necítí hierarchickou oporu a nedostává informační signály, jde přirozeně do stresu - její psychika mladé a psychicky ještě nedospělé fenky to samozřejmě nedokáže sama pojmout a zpracovat.

Pokud budete chtít, zkontaktujte mě telefonicky a s fenkou za mnou přijeďte, umím Vám i jí pomoci. Na dálku samozřejmě podobné věci řešit nelze, vždy v podobných případech pracuji osobně.

 

(20.9.2020)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den mám dotaz ohledně mé fenky rotvajlera ma 8 mesicu a od mala vyrůstá mezi psi a ted se zacala chovat dost divne s druhou fenkou už we 2 krat potahala a nedavno zacala byt agresivni i na lidi a na dite začlo to ze dne na den máme doma i psa a ona harala tak přemýšlím jestli nebyla moznost ze je těhotná v tak brzkém věku na první harani pes je jezevčík dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Opravdu si nemyslím, že je březí, každopádně pro klid duše není nic jednoduššího, než fenku vzít k veterináři na vyšetření. Ani popisované změny chování ale březost neindikují. Daleko více je pravděpodobné (až jisté), že ji nemáte zvládnutou po hierarchické stránce, popřípadě je tu nějaký zdroj stresu, proto ta agresivita. "Ze dne na den" to určitě není, jen jste nepostřehl nebo ignoroval první signály - svoji roli samozřejmě hraje i probíhající psí puberta, která právě u rotvajlerů z určitých chovných linií v této fázi věku generuje právě tyto vzorce chování. Pokud chcete, zavolejte mi, potřebuji každopádně více informací, abych Vám mohl poradit konkrétněji.

 

(13.9.2020)
Plemeno: mops
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mam mopsika, nasla jsem si pritele, kdyz byly pejskovi 4 mesice, nejaky mesic a pul to mezi pritelem a pejskem bylo vse v poradku, hrali si spolu, byl stastny se mnou i s nim. Pak sel pritel jednou vencit, a pejsek skobrtl ze schodu a zacal kulhat, od te doby, kdykoli za mnou pritel prijede. Coudy sklopi ouska, ocas, nekdy se i rozklepe, a nechce s nim mit nic spolecneho. Kdyz jsem s nim sama je hravy, lita, skace. Kdykoli za nim pritel prijde, ze ho chce treba jen pohladit, tak on zacne vriskat jak kdyby ho vrazdili, pritom mu nikdo nic spatneho nedela. Nekdy to byva i tak, ze pritel prijde, coudy ho i privita, vrti ocaskem, olizuje ho. A za 10 minut se pejsek otoci o 360 stupnu, a jeho to zase chytne, ani se na nej nepodiva, kdyz na nej vola, nevezme si od nej ani pamlsek, lehne si do pelisku a celou dobu se ani nehne, jen lezi a obcas se podiva jen nasim smerem. Nevite prosim cim by to mohlo byt? Jsem z toho uz zoufala.

Odpověď: Dobrý den:) Na nějaké "škobrtnutí ze schodů" nevěřte. Pravda je někde jinde a sama jistě vidíte, že se stalo něco daleko závažnějšího, co důvěru Vašeho pejska ve Vašeho přítele tolik narušilo. Psi v tomto nelžou a stačí jen umět pozorně naslouchat tomu, co člověku (nebo o člověku) říkají...

Takže jediná rada, kterou Vám na základě toho, co jste mi napsala, můžu dát - znovu si promluvte se svým přítelem, třeba se dozvíte pravdu. To, jak k tomu údajně došlo, skutečně nemůže být skutečnou příčinou, ten spouštěč nedůvěry musí být daleko silnější. Může za tím být konkrétní zážitek, osobnost Vašeho přítele (nebo i Vaše), ale pokud tento stav trvá již zhruba 2,5 měsíce, je to dost alarmující.

Nejjednodušší a nejefektivnější varianta by samozřejmě byla za mnou v plné sestavě přijet, pak bych Vám zdroj problému odhalil (a pomohl odstranit) zcela spolehlivě.

 

(6.9.2020)
Plemeno: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: výběr plemene
Kastrace:
výběr plemene
Dotaz: Dobry den. Uz je to skoro rok, co nas opustil 16 rocny labrador. Uzasny pes. Pisala som Vam vtedy...uz dlho chcem druheho psika. Tak ako ste mi Vy napisali. Je to jediny liek na tuto stratu. Najskor som chcela nejakeho krizenca. Stale som vahala, pozerala rozne stranky...vahala som aj preto, ze sa mi v marci narodil syn a nechcela som naraz aj male dieta aj stena...ale uz je asi cas. Nakoniec som sa rozhodla pre cistokrvneho psa s PP. Pri krizencoch sa obavam aka povaha z toho vyjde a tiez zdravie nemusi byt dobre. Uz predtym sa mi pacila kratkosrsta kolia. Zaujala ma hlavne povaha a bonus je aj vzhlad. Vybrali sme si uz aj chovatelsku stanicu. Za mesiac ocakavaju steniatka. Ak bude volny psik...bude dufam nas. Este predtym ale chcem pocut Vas nazor na toto plemeno. Sme aktivna rodina s dvomi malymi detmi. Mame dom so zahradou. Psik by bol s nami von aj dnu. Dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to tak, je jen jediný lék a já jsem moc rád, že jste se rozhodla najít nového psího kamaráda. Plemeno by pro Vás, podle toho, co uvádíte, mohlo být to pravé - ovšem jak jistě víte, každý pejsek je stejně takový, jak si ho majitel vychová...

V kostce ke krátkosrstým koliím - vzhledem ke své původní pracovní činnosti mají určitou vrozenou dominanci (ne extrémní, ale úplní plyšáčci to také nejsou), je zapotřebí hlídat a korigovat jejich sklon k hlasitým zvukovým projevům (prostě si rády zaštěkají), obecně bývají často trochu "ukecané", občas mají snahu něco pronásledovat (cyklisté, běžci). To vše ale můžete včasnou, správnou a důslednou výchovou potlačit a nebudete s tím pak mít nikdy větší problém. Kolie samozřejmě potřebuje hodně sociálního  kontaktu se svými lidmi, proto prosím počítejte s tím, že z tohoto pohledu to rozhodně není "venkovní" pes.

Kdybyste něco potřebovala probrat, klidně kdykoli zavolejte - a přeji šťastnou ruku při výběru štěňátka;)

 

(30.8.2020)
Plemeno: středoasijský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: cca 3 roky
Kastrace:
ano (adoptovaný, kastrace proběhla už dříve v útulku a byla tedy i podmínkou adopce)
Dotaz: Dobrý den! Měla bych několik dotazů. Máme poměrně čerstvě psa SAO, je po vážné úrazu levé přední nohy, takže má omezenou pohyblivost. Je velmi komunikativní a chápavý (např. se u nás asi po 2 dnech "rozštěkal", štěkal 2 dny téměř v kuse, pak jsem zjistila, že když si k němu sednu a když se chystá ke zbytečnému štěkání, řeknu mu klidně "ne" a lusknu prsty, to jsem párkrát zopakovala, s vizuálním kontaktem, a štěkání se omezilo na opodstatněnou reakci na okolní podněty, tedy se snížilo asi o 80%). Teď už stačí případně jen lusknout a on ví, že má hlasový projev omezit.  Samozřejmě netrestáme ani nekřičíme, vše se snažíme naučit klidnou, ale důraznou domluvou a domunikacé. Nedokážu ale zatím ovlivnit reakci na psy za plotem (ať už jdoucí kolem našeho plotu, nebo při vycházce). Zatím nejsem schopna jeho reakci zkorigovat. Když míjíme při procházce psa na vodítku, situace je lepší, ale i tak bych na tom ráda zapracovala. Jinak musím zmínit, že máme ještě dvě fenky menších kříženců, dvě kočky a také deset králíků žijících volně na zahradě a se všemi vychází naprosto bez problému, i když bylo nutné mu vše v klidu vysvětlit (chápu, že nerozumí obsahu, ale rozhodně dokáže rozklíčovat klidný tón hlasu a reaguje na něj). K lidem je úplně klidný a vyrovnaný, zcela neagresivní. Také se chci zeptat, zda je vhodné mít pro něj pevný obojek, nebo např. norský postroj? A předpokládám pevné vodítko. Předem Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Norský postroj v žádném případě, pořiďte mu pevný, rozumně silný/široký a dobře sedící kožený obojek plus samozřejmě pevné vodítko se dvěma dostatečně robustními karabinami. Co se týká přístupu - středoasiat rozhodně není plemeno pro "cvičákovskou" komunikaci na bázi povelů nebo nějakého luskání prsty. Až se pejsek u vás rozkouká, velmi rychle to zjistíte sama. Kastrace mu bohužel zničila osobnost, už jsem na toto téma napsal nespočet textu, navíc nestačil ani psychicky dospět - počítejte tedy se všemi souvisejícími negativními důsledky, které se začnou postupně projevovat.

Pokud si chcete nechat poradit a neudělat zbytečné chyby s následnými problémy, pak mi zavolejte a trochu to spolu probereme.

 

(30.8.2020)
Plemeno: španělský mastin
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry vecer p.Dostal.uz par rokov sa snazim zit v symbioze so psami,ale az teraz som objavila vase stranky,ktore su uzasne, a velmi mi pomahaju pochopit ako sa spravat k priatelovi cloveka.Nikdy som psov necvicila ,vedeli len zakladne povely ,s ktorymi sme si vystacili navzajom.Samozrejme ,ze nie vzdy to bolo super,hlavne ked usli z dvora,ale sami sa vratili,alebo sme ich hladali.
Ked nam pred 5rokmi odisiel nas Berňák,ostal dvor prazdny, a kazdy den, ked som vysla na dvor bol taky pusty a smutny.Nedalo sa to vydrzat.Bol to treti pes v poradí.Prvy krizenec,druhy pastevec,ako ich volate vy,slov.cuvac a teraz je to NO fena,ktoru sme vzali do adopcie ako 3rocnu.Teraz ma 8r.  Kedze sa mi pacia velke plemena, a moj sen bol mat raz spanielskeho mastina,tak sa mi pred mesiacom ten sen splnil.Mame doma krasneho molosa,ma 3 mesiace.Uzasny,rozumny,uz teraz je to PES s velkym P. Zatial si nazivame myslim v pohode.Nasi psy s nami ziju vsade,v dome,na dvore,na zahrade,na vychadzke,dokonca aj s domacimi zvieratami,sliepky,morky,prasa. Maju spolocnu volieru s búdami ,v ktorych odpocivaju ked chcu.Nezatvarame ich.Maly problem bol s potravou bitka o korist,ale to sme vyriesili.
Moj problem, ku ktoremu sa konecne dostavam je ten, co bude ked molos dospeje?Fenka nie je kastrovana a ma aj svoj vek na stenata.Co potom?Vet.doporucil kastraciu.Ja som to odmietla.Kedze to urobili mne, tak viem o com to je. Ak steka pri brane alebo na dvore Brita, prida sa aj "steniatko",ale len ked to uzna za vhodne. Myslim,ze raz mu v tom branila. Do dvora chodia navstevy, a vzdy chodili pri vsetkych psoch bez ich zatvarania,"zatial",neviem ako bude, ked molos vyrastie?Zatial pusti do dvora sestru aj s manzelom,kamošov aj cudzie deti.Brita s tym nema nikdy problem. A dalsi problem je v tom, ze ked sa blaznia , na zaciatku je to celkom ok,ale ak to trva dlhsie vrcia na seba ,stekaju, hryzu sa do krku. A toto je asi momentalne najvacsi problem.Ked bude dominatny  Kwintus,zožerie ju?Potrestam hlavne steniatko lebo ono zacina castejsie obhryzavat Britine usi,laby,krk.vidno ze je z toho podraždena.Niekedy jej olizuje usi,pysk a nevadi jej to.Po takejto hre vacsinou zaspia obaja.Aj vedla seba, aj oddelene,kazdy kde chce.Kwintusa netrestam tahanim za kozuch,len ho odtiahnem a dohovorim mu,alebo sa postavim medzi nich a prestanu.Sedi asi minutu a znova je v Brite.Ona prestane hned po upozorneni,lezi, a mladej do nej zapára.
Brita bola 3x pohryzena inymi psami,nie v mojej pritomnosti,este u byvalych majitelov,vzdy nedopatrenim pri venceni,a jedenkrat za branou od susedovej feny.Inac sa o nu starali prikladne,vyrastala prevazne s nimi v dome,pravidelne prechadzky, kvalitne zradlo.Odvtedy sa neznasaju so susedovou fenou malamuta a fenou jazvecika.Nemozem okolo ich dvorou ani prejst,dobre ze branicku nerozbiju,a stoji ma to vela fyzickych síl.Vzdy idem kludne drzim ju nakratko,ukludnujem ju,a akonahle stekne jeden zo psov,hotova katastrofa. Naposledy pri brane malamuta napadla Brita aj "steniatko"molosa.ON chodi az k brane a nesteka, az ked zacnu oni, tak sa prida aj on.Pri dalsom susedovi kde maju psa zl.retrivera, je vsetko v pohode u vsetkych troch.Prosim,co robim zle a ako ich uchranit do buducna ,aby sa nepozabijali?
Som z vychodneho Slovenska,okr.Prešov...tak asi viete preco pisem.Viem ze bola za vami p.z Kosic,ak to bude nevyhnutne,budem musiet prist aj ja.Ale realne si to s dvomi psami neviem predstavit.Autom nie su zvyknuty.Dakujem za vase prispevky,rady, a za to, ze ste tu aj pre mna-človeka.
.

Odpověď: Dobrý den, děkuji také já Vám:) Španělský mastin je výrazně velké a velmi těžké plemeno a základem jeho povahy je silný ochranářský instinkt. Vzhledem k pracovní činnosti, pro kterou byl vyšlechtěn, je také velmi samostatný v rozhodování a pokud dojde k závěru, že je třeba něco nebo někoho bránit, pak do toho jde se vší vervou a s maximalním využitím své velikosti a síly.

Už asi tušíte, kam mířím - pokud nezačnete na komunikaci se svým zatím ještě malým "štěňátkem" pracovat co nejdříve (a především správně), pak za několik měsíců on sám převezme rozhodování, koho k Vám pustí a koho ne. A protože, jak jsem už psal, se jedná o plemeno již daleko před dospělostí velmi silné a těžké, nebudete mít šanci jej zvládnout fyzicky. Jediná rozumná cesta je zvládnout svého molose psychicky a s tím je zapotřebí začít správně a včas.

Klientka z Košic, kterou jste zmínila (a já o ní napsal příkladový článek), je pouze jednou z řady - z (nejen) východního Slovenska za mnou přijelo lidí, kteří potřebovali pomoc s pejskem i sami se sebou, už skutečně mnoho. Ta doprava se dá vždy vyřešit, buď autem nebo vlakem (vlaky jezdí až k nám poměrně komfortně) a je to jen otázka priorit každého člověka.

Zmiňuji to teď proto, že přesně stejnou formu pomoci potřebujete i Vy. Naučit se prakticky(!) správnou komunikaci s molosoidním plemenem, stejně tako jako se i Váš pejsek potřebuje včas naučit správné vzorce chování v určitých situacích. Pokud spolu budete vyrůstat metodou pokus-omyl, nedopadne to dobře, molos je v některých zásadních věcech opět odlišný plemenný typ než třeba pastevec nebo německý ovčák.

Ano, bylo by skutečně nejrozumnější, pokud byste se se mnou domluvila, se svým pejskem přijela (pokud by byl problém s dopravou, nemusela by s Vámi v tomto konkrétním případě nutně jet i Vaše fenečka ovčáka, stačilo by přijet s "malým") a naučila se vše potřebné pro zbytek spokojeného života se španělským mastinem. Budete-li chtít, rád Vám oběma pomůžu - i s otázkami, které ve svém dotazu zmiňujete. Zavolejte mi a určitě to nějak vymyslíme, zatím Vám přeji také pěkný den a "malému" posílám velké pohlazení...

 

(30.8.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Zdravím Vás, milovníci psů a zvířátek vůbec, moc ráda bych slyšela Váš názor. V září to budou dva roky, co jsem se ujala pejska, kterého jeho původní majitelé ještě společně s jednou fenkou nechali zavřené v "domě" a odstěhovali se. Já jsem je chodila přes rozbité dveře krmit a když pejsek z domu utekl ujala jsem se ho (nebojte, fenečka je taky v dobrých rukou). Pejsek je mazlík, mě miluje, domácí kocoury taky snese a na lidi si už taky zvykl. Snažím se ho všude brát s sebou, aby se socializoval. Problém nastává, když potkáme jakéhokoliv pejska, ten můj štěká, vzpíná se na vodítku, prostě hrozně vyvádí. Když nemá košík a já se ho snažím uklidnit, tak mě i "trefí" zubem, vím, že to nedělá úmyslně, ale v afektu, mě by určitě pokousat nechtěl. Bojím se, aby ho nějaký větší pes, jehož majitel ho nebude mít na vodítku, nepokousal, když tak provokuje. Já se ho snažím pouštět jen, když nikde nikoho nevidím, přivolání má jakštakš. Když s ním jde někdo jiný ven, tak takto nevyvádí. Už jsem slyšela i názor, že se mě snaží chránit. Budu ráda za Vaše názory, popř. rady.

Odpověď: Dobrý den:) Moje rada, na základě mé dlouholeté práce s pejsky a jejich lidmi, je v takových případech vždy jednoduchá - je zapotřebí osobně (a především správně!) zapracovat na psychice pejska i na jeho majiteli, který se musí naučit se svým pejskem komunikovat a fungovat spolu na základě dobře nastavené hierarchie. To vše samozřejmě prakticky, jakékoli "rady na dálku" zde nemají smysl. Vzhledem ke skutečnosti, že popisovaný problém Vás trápí už dva roky, je už opravdu nejvyšší čas pro Vás i Vašeho pejska - současný stav vás stresuje oba...

Je od Vás hezké, že jste se pejska ujala a je jen dobře, že hledáte pomoc - pokud budete chtít, rád samozřejmě pomůžu i vám dvěma. Zkontaktujte mne v tom případě telefonicky, domluvíme vše potřebné - a pro motivaci, že to skutečně má smysl, se můžete podívat třeba do této rubriky Individuální výcvikový servis...

 

(23.8.2020)
Plemeno: německý boxer x cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, prichádzam sa k Vám poradiť. Rozhodla som sa splniť si svoj detský sen a zaobstarať si psa - nuž nečakane, švagriná priniesla dvoch najdúchov pravdepodobne boxer x CC. Viem, nezvolila som práve najlahšie plemeno na začiatok, ale stalo sa. Psíka máme od malinka - 5.týždňa jeho veku (viem katastrofa). Chcela by som sa naučiť lepšie komunikovať so psom. Snažila som sa navštevovať klasický cvičák a následnú socializáciu psov, lenže tu nastal problém, nielen na môjho ale všeobecne na psov útočil obrovitansky moskovák a môjmu psovi sa takéto správanie nepáčilo - navyše i napriek tomu, že zaútočil prvý moskovák dostal môj pes trest - povalenie od cvičiteľa - čo sa mne nepáčilo. Na psy - najmä tie veľké, huňaté teraz reaguje razantnejšie akoby sa mi páčilo. Nemáme však v blízkom okolí (nakoľko som cvičisko z dôvodu degradácie postavenia psa povalením opustila) podobne výzorového psa. K fenám sa správa ako pravý džentlmen, k šteňatám je priateľský, hravý - k psom, ktorých pozná od šteňaťa takisto. Avšak čo ma trápi je jeho postavenie keď vidí psa, predvídam, vidím psa ako prvá, ale ako náhle sa zjaví jemu, z jeho strany je to voči mne takmer ignorácia, kým pes zase nezmizne. Uši nastražené, pevný postoj, občas zježene chlpi nad zadkom, pozoruje, zväčša kňučí, pocity z neho: "poďme tam, poďme sa zoznámiť, pozri tam je pes, poďme!" Občas mu však nedôverujem - takýto nastražený je však pri akomkoľvek psovi - či je to fena, šteňa, známy, cudzí... chcela by som vedieť čo jeho telo hovorí, ako reagovať - možno docieliť to, aby si iných psov nevšímal? Aspoň nie takto, pretože potom od nás ľudia bočia. Pes nešteká, nevrčí, neútočí - ale samozrejme sa ani nedá dobrovoľne roztrhať. Skôr mi príde jeho správanie priateľské, hravé, skúmavé avšak výbušné. Ďakujem veľmi krásne za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Chápu, nicméně reálným jádrem problému je jednoduché hierarchické nezvládnutí Vašeho pejska. Máte pravdu v tom, že pro začátečníka kříženec boxera a cane corso skutečně není nejjednodušší, nicméně je ten nejvyšší čas začít dávat věci do pořádku - máte pejska těsně před psychickým dospěním. A pak se zdánlivá "hravost" začne měnit na stres, v tomto případě (na základě Vašeho popisu) je totiž genetická dominance smíchaná s nejistotou pramenící právě z absence hierarchického majáku, a to je vždy smrtící kombinace...

Mohu Vám doporučit jediné - domluvit se a s pejskem za mnou přijet. Větší vzdálenost není rozhodující (zrovna tento týden jsem tu měl klienty z východního cípu Slovenska, cca 700km daleko), vše je jen otázkou priorit. Potřebujete se spoustu věcí naučit prakticky, je zapotřebí pracovat i s pejskem a nic z toho nejde na dálku. Pokud budete chtít, ozvěte se mi telefonicky, rád vám oběma pomůžu.

 

(16.8.2020)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den , máme prvního pejska, nejsme zkušení pejskaři , proto čtu všemožnou literatura a jsem šťastná, že jsem narazila na Vaše stránky, velice za ně děkuji. Psa máme od jeho tří měsíců , spí s námi v baráku,do ložnice, kvůli partnerovi nesmí. Teď dává asi kvůli teplu přednost spaní venku. Dopoledne bývá na zahradě, odpoledne je celé s námi, chodíme s ním každý den na dlouhé procházky, které si moc užíváme. Dříve jsem s ním chodila na volno , teď raději na stopovačče. Jednou mi utekl za cyklistou, který ho málem přejel a asi třikrát za srnou.Po chvilince se vrátil . S přivoláním jinak nebyl nikdy problém , teď se občas začuchá a trvá mu to trochu déle než dříve,ale přijde. Těžko se odvolává od psů. . Psy miluje všechny .Na lidi ani psy ,ani venku ani za plotem nevyjíždí , i když na něj štěkají. Mám ale problém s tím, že občas zavrčí při hlazení  (někdy měsíc,dva nezavrčí, pak třeba dvakrát třikrát do měsíce)  , i na rodinu, kterou dobře zná. Přijde k člověku sám,  primačkne se  ,ten ho pohladí a on temně zavrčí. Nevím co si o tom mám myslet a jak přesně reagovat ? Není fyzicky trestán ,jen vykázáním na místo ,nebo ven , to poslechne. Nechci nic pokazit a doopravdy mě to trápí. Velice děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Je opravdu nejvyšší čas začít Vámi popisovanou situaci správně řešit - máte zásadně nezvládnutou hierarchii a špatný komunikační přístup, navíc australský ovčák je plemeno s poměrně vysokou vrozenou dominancí. Proto jeho vzorce chování (zavrčení a nevypočitatelnost), které bez správného zásahu začnou postupně nabývat na razanci.

Podobných dotazů je zde v Poradně celá řada a stejně jako ve svých odpovědích na ně i Vám doporučím to samé a jediné skutečně účinné - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se na mé osobní pomoci. Je zapotřebí zapracovat na pejskovi a hodně věcí naučit i Vás tak, abyste zbytek společného života už měli ve vzájemném klidu a pohodě. To samozřejmě "na dálku" nejde, ale pokud využijete mé nabídky, velmi rád pomůžu i Vám.

 

(16.8.2020)
Plemeno: bulteriér x slovenský kopov
Pohlaví: fena
Stáří: cca 2 roky
Kastrace:
zatím ještě nepodstoupila, ale zvažujeme
Dotaz: Dobrý den, dostala jsem na vás doporučení a ráda bych se vás zeptala na chovaní naší fenky. Fenku jsme si vzali z docasné péče, nyní Niky mame asi 3 měsíce. Původní majitelka podle informací je drogově závislá, bydlí s dětmi a ještě s jedním velkým psem. Udajně měla fenka napadnout její malé díte a tak ji chtěla utratit. Tak nějak jsem na ni narazila na fb v nabídce kde nabízejí z docasné péče. Věděli jsme že agresivnější je a bude. o všem jsme byli informováni. Fenka miluje lidi, v tu ránu knučí, kníká a hned leží na zádech. Asi měsíc si na nás zvykala ale ted už je uplně oddaná a poslouchá.
Bohužel ale asi nikdy v minulosti nebyla venku,neměla čip ani očkování a ze všeho venku byla nejdříve v užasu, takže chození na vodítku je problém, pač tahá až do umoru (i přes snahu ji pozvolna učit ,,pomalu a k noze,,) a nesnáší psi ani feny. Vždy nahodí chlupy na zádech, a jde do uplného výpadu vuči ostatním psům. Udržet ji, není problém. Máme ji u nohy, ale jak se snaží, tak v tu ránu stojí na zadních a snaží se jak blazen se k psovi dostat. Ale vůbec u toho neštěká, většina psů vrčí a štěká jako blázen před utokem, takhle je tichá jako myška ale strašnou silou se snaží jít kupředu do boje. Fenka je ještě mladá a hry jí hrozně baví a mazlení a tahání se, když má dostat odměnu, tak ji moc dobře pamatuji co ni budu chtit a hned zkouší Sedni nebo Lehni, aby pamlsek dostala dříve. :) Jsou lidi co bully zná určitě více než my a sami se ptají zda je milá na lidi, říkam že ano,že by se z nich mohla počůrat. Pak se ptají co jiní psi a feny,a na to říkám, že ty by nejraději zabila, a smejí se, že to je normální u těchto psů. tak nevím, je toto normální třeba psychycká porucha, jako u lidí. Jsou i lidé co nemají rádi ruzné lidi a proste je svět plný různých povah, za které ani nemusí.
Pokud řešit lze, máte nějaký nápad? bydlíme na vesnici, a je tu psů mnoho a když jdeme ven,tak je kolem mraky domu a psu za plotem,a už tahne za nimi aby si s nimi mohla měřit síly a nebo když jde někdo proti nám. Z toho důvodu ji ani v žádném případě nemůžeme pustit z vodítka, nehodlám pak rešit nemilé situace, kterých je internet plný. Naštěstí alespon neskáče pres plot jako neřízená střela z nedávného případu, který se odehral nějaký týden zpátky. Předem vám moc děkuji za vás názor a rady.

Odpověď: Dobrý den:) Za nutného předpokladu, že fenku nenecháte vykastrovat, Vám rád pomůžu - v opačném případě ne (pro vysvětlení - přečtěte si prosím moje články na téma kastrace, pochopíte). Vaše fenka se chová na základě svých plemenných dispozic, zkušeností z evidentně traumatické minulosti a skutečnosti, že ji nikdo správně nevychoval a nevěnoval se jí. Na základě informací o původní majitelce, které uvádíte, se ani není čemu divit.

Protože je stejně jako v jiných podobných případech (prostudujte si trochu tuto Poradnu) zapotřebí pomoc praktická, nikoli "na dálku", dávám teď stejně jako v jiných podobných případech i Vám možnost moji nabídku využít. Je nutné zapracovat na psychice fenky a Vás řadu věcí naučit. Pokud tedy Niky chcete skutečně pomoci (proto jste se jí ostatně také ujala), zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme podrobnosti. Jak jsem už napsal, velmi rád Vám za dodržení výše uvedené podmínky pomůžu. Jen prosím řešení neoddalujte, traumata a stres fenky se bez správné korekce postupem času razantně prohlubují a mohly byste se obě dostat do velkých problémů.

P.S. S tazatelkou už jsme v kontaktu, moje články o kastraci si skutečně prostudovala a poděkovala mi za ně, dle jejích slov má konečně v rukou potřebné argumenty, aby ke kastraci fenky nemuselo dojít...

 

(16.8.2020)
Plemeno: bulteriér mini
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
tazatelka neuvedla!!!
Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat.. vrátili jsme se z dovolené a naše fena je jak vyměněna. Začala si hlídat žrádlo u vnuček (hlavně u té starší-8let), štípe ji do nohou (ale nekousne, jen stipne). Kam se pohne ona běží za ni, má stažený ocas, hlavu skloněnou a pořád je u jejích nohou. Dám jí žrádlo a pití do misky, které má na hadru a ona ho odtáhne jinam. Tohle nikdy nedělala. Vždy byla na děti milá a nikdy nic nikomu neudělala. Druhé vnučce je 5let, té si moc nevšímá (pouze když jde okolo misky, tak si tam stoupne a hlídá si to). Žrádlo a pamlsky ji teď dává vnučka s naší asistencí. Nemohu přijít na to proč se začala chovat jinak.. toto plemeno máme po třetí, jsou to úžasná zvířata. Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Každá podobná změna v psím chování má svůj spouštěč a Vy jej musíte najít. Z Vašeho mailu bohužel není jasné, jestli fenka byla na dovolené s Vámi nebo ji měl někdo na hlídání, už proto Vás nemohu přesněji navést. Každopádně fenka se "nevyměnila" sama od sebe, je tam konkrétní příčina, na kterou musíte přijít sama - změna v jejím prostředí, lidech, prodělaný zážitek, neuvedla jste zásadní informaci, zda je fenka kastrovaná atd. atd. Při tomto nedostatku zásadních souvisejících informací Vám bohužel, nemaje křišťálovou kouli, při nejlepší vůli nemohu ani já dát přesnější informace - kromě té, že na začátku všeho je naprosto konkrétní spouštěč změny chování Vaší fenečky. Plus upozornění na skutečnost, že nechat ji v tomto stavu krmit (i za Vaší asistence) vnučkou není úplně dobrý nápad...

 

(9.8.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o radu. Začali jsme mít problém s našim čtyřletým křížencem labradora. Pes začal zdánlivě bezdůvodně vyjíždět na lidi na chodníku a na cyklisty. Dělá to jen pokud je na vodítku, když je pušténý na volno, tak není problém. Jinak je většinou velmi přátelský a hodný, ale tedy velmi temperamentní a někdy dost nepředvídatelný. Prosím o radu, jak toto chováni eliminovat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek právě psychicky dospěl a začal se tedy daleko víc chovat podle toho, jaký si udělal obrázek o prostředí, ve kterém žije a především o své vlastní lidskopsí smečce. A protože ta nefunguje, jak by měla a hlavně nefunguje její vůdčí jedinec (tj. člověk), došlo k přirozenému posunu ve vzorcích chování Vašeho psího parťáka...

Primárním problémem kromě výše napsaného je v nezvládnutí hierarchie z Vaší strany, důsledkem pak stav, jaký popisujete. Za ním je však stres, nikoli dominance - bohužel stres právě z Vás a Vámi nezvládnuté role. Nic osobního, taková je realita (už jsem to zde mnohokrát vysvětloval) a polpisované "vyjíždění" opravdu není bezdůvodné.

Pokud budete chtít, rád Vám s pejskem pomůžu a dáme věci do pořádku. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme podrobnosti - toto není na "radu na dálku", také jsem to zde v podobných případech již vysvětloval.

 

(26.7.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 7 měsíční fenku Sunny. Je ze záchytné stanice Depozitum Beruška. Z mateřského mléka jí začali učit na BARF. Vzali jsme si ji ve 2 měsících a začali učit na granule. Bohužel kuřecí nesnese, tak jsme zkusili jehněčí od Purina Beyond jehněčí s ječmenem a špenátem. Ty by jí vyhovovaly, ale granule nechce. Proto jsme zkusili čistou jehněčí konzervu, ale po té má opět průjem. Napadlo nás zda by k masu z konzervy šla přidat větší část rýže nebo těstovin, protože jiné granule asi nebude také chtít. Co by jste nám jinak doporučil? Děkujeme za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Chyba je především přecházet z mateřského mléka rovnou na BARF, tam už může vzniknout výživový problém. Pokud je prokázána intolerance vůči kuřecímu masu, pak je jehněčí rozumná volba a pokud je problém pouze v granulích, je třeba vytrvat (nebo zkusit i jiného výrobce a jiné složení). Pes každopádně potřebuje kousat, i proto jsou granule oproti různým konzervám nejen z tohoto důvodu daleko vhodnější.

Najeďte na klasický vzorec krmení 2x denně, nechte fence misku s granulemi k dispozici maximálně 20-30 minut, pak ji odeberte. Žadné krmení mezi oběma intervaly, můžete zkusit "dochutit" krmnou dávku zamíchanou špetkou přípravku FortiFlora - jedná se o probiotikum a pro pejsky má velice lákavou chuť. Rýže nebo těstoviny jsou balast, z hlediska výživy nula nula nic, jen zaplní žaludek a navodí pocit sytosti. Pokud ale budete dostatečně vytrvalí a důslední, věřte, že fenečka začne v pohodě baštit granule, až bude mít hlad - jen to na vás bude chvíli zkoušet, nesmíte povolit...

 

(26.7.2020)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, ráda bych se s Vámi poradila ohledně jednoho mého problému. Náš pes je velice milý, hodný a hravý. Rád chodí na volno, což mu umožňujeme vždy, když dojdeme do lesa, na louku, mimo lidi. Problém máme s odvoláním od jiných psů. V případě, že jsme na procházce, chodí čuvač vždy jako první, čuchá si, značkuje, kouká po lese. Zpoza zatáčky se objeví člověk se psem. Čuvač nadhodí svůj dominantní postoj a jde se seznámit. Mile. Ovšem ostatní lidé to neradi vidí a nechtějí, aby se cizí pes chodil seznamovat, navíc bez vodítka a bez koše. Proto chci, aby se pes vrátil ke mně, dostal vodítko a šli jsme případně spolu. Lidé to tak víc snesou. Ale tady je ten problém, můj pes už se odvolat nenechá, otočí se na mě, podívá, otočí se zpět a zdrhne přímo za tím psem. Páníčni se mohou zbláznit, já je doběhnu a omlouvám se. Můj pes při neuposlechnutí (ať už milého „ke mně“, případně rázného „nesmíš“, když se rozběhne směrem pryč) moc dobře ví, že jsem nespokojená a na to i reaguje. Už nepřijde na víc než na 3 metry, abych na něj nemohla. Ví, že přijde reakce jako zalehnutí, vrčení apod., čemuž se snaží vyhnout.
Můj pes moc dobře ví, co po něm chci. Respektuji jeho dominantní povahu a vím, že se čuvač rád rozhoduje sám. Dokonce bych mu jeho psí radovánky ráda dopřála, přece jen si ale myslím, že jsou situace, kdy pes poslechnout musí. Jde i o jeho bezpečnost. Páníček druhého psa může vidět, že mě neposlechl, pádí si to k nim, a třeba z kapsy vytáhnout nůž..
Emoce, které u toho cítím já jsou nervozita a pak i vztek. V případě, že jdeme s dlouhým vodítkem, tak se já cítím daleko klidněji, naopak na psovi je znát, že ho to nebaví. Ráda bych, aby mohl chodit na volno pořád a nemuseli jsme si takto zkazit procházku.
Jinak pro doplnění: v noci bývá venku, sám si večer řekne, že už chce jít ven. Přes den bývá hodně s námi, já pracuji z domu. Na dvoře máme kotec, kde má pes vodu, matraci a kde dostává žrádlo, chodí tam jak se mu chce. Zavíráme jej jen v případě, že jsou zde např.zedníci nebo větší množství dětí, tak aby měl od nich klid. Tam si lehne a spí.
Doma hezky poslouchá, z talíře si jídlo nevezme, do dveří chodím první, žrádlo si vezme, až řeknu „můžeš“, do misky si sáhnout nechá a v klidu počká. Naopak syn (4 roky) nesmí k psovi do kotce, nesmí jej krmit, smí si hrát se psem nebo spolu ležet, ale jakmile vidím, že je pes nespokojen, okamžitě zasahuju a nedovolím, aby psa otravoval. Psa máme opravdu rádi, a on nás.
Děkuji za Vaše rady, hezký den
.

Odpověď: Dobrý den:) Slovenský čuvač je pastevec, je ze skupiny psích pastevců razantních a silně dominantních, tomu pak odpovídají i jeho vzorce chování - není to německý ovčák poslušně reagující na přivolání i v situaci, která vyžaduje zcela jinou strategii. Váš pejsek je navíc v ještě ne úplně nejvyšší fázi psí puberty, nicméně u něj už velmi dobře fungují genetické vlohy - pokud bude mít pocit, že ho přivoláváte v situaci, kdy je strategicky výhodné zůstat tam, kde je, pak jednoduše nepřijde a můžete se ukřičet. A bude mít naprostou pravdu a Vás bude zcela právem vnímat jako slabý článek své smečky. Vaše představa chodit navolno se samostatně uvažujícím a situace vyhodnocujícím pastevcem v plné psí pubertě, navíc emočně absolutně nezvládnutým, vážně není namístě...

Na vás a jen na Vás totiž je, abyste dané skutečnosti respektovala a fungovala tak, abyste v situacích, kde by jeho samostatné rozhodování mohlo být na škodu, měla potřebnou pojistku - vodítko a především svoji autoritu. Ta je ovšem u Vás velký problém, protože - cituji: "Emoce, které u toho cítím já jsou nervozita a pak i vztek." je naprosto špatně. Stejně tak a opět cituji: "Ví, že přijde reakce jako zalehnutí, vrčení apod., čemuž se snaží vyhnout." Znovu připomenu, že vedle sebe máte zástupce pasteveckého plemene, se kterým je zapotřebí komunikovat a být psychicky dostatečně disponovaným parťákem, nikoli jej zalehávat, vztekat se a místo komunikace používat povely...

Zavíráte jej do kotce, pokud máte u sebe zedníky nebo děti? Aby "od nich měl klid"? Děláte velkou chybu, jako pastevci mu tím psychicky velmi ubližujete (on dobře ví, že pokud by se Vám něco špatného dělo, nemůže Vám přijít na pomoc) a spíš si myslím, že se bojíte, aby nedošlo k nějakému průšvihu...

Dobře.

Jak jsme si už řekli, základním problémem je Vaše nerespektování přirozených vzorců chování plemene slovenský čuvač (nic osobního, tak to prostě je), které má za následek v této fázi jeho života to, o čem píšete a v dalších fázích bude mít důsledky daleko závažnější a razantnější. Proto Vám nabízím, abyste se stejně jako řada jiných lidí s podobným problémem se mnou telefonicky domluvila a přijela se i se svým pejskem naučit dělat věci správně. Je to vždy investice do už navzájem fungujícího zbytku společného života pro člověka i jeho pejska. Nepochopení specifik povah psích pastevců a přístup typu "plemeno jako každé jiné" způsobilo už mnoho neštěstí a pokažených lidskopsích životů. Rozhodnutí je samozřejmě čistě na Vás, moji odpověď ale prosím neberte na lehkou váhu - vychází z letitých zkušeností s tím, jak se podobné situace dále vyvíjejí. Pokud budete chtít a opravdu Vám na tom záleží, rád Vám pomůžu s pejskem fungovat jinak a především správně.

 

(26.7.2020)
Plemeno: čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o radu. Fenka doharala cca před 2 - 3 týdny a nyní se chová divně. Nejsem si ale jistá zda se takto může projevovat falešná brezost a k veterináři ji nedostanu nyní. Když je doma leží převážně v pelíšku, normálně dřív ležela na gauči. Nechce se jí vyskočit na gauč, ale na postel která je vyšší večer vyskočí. Žere normálně a když vezmu něco dobrého do ruky vždy přiběhne plná radosti. Ale jak vezmu do ruky ksiry je problém. Nechá si je nasadit, ale jak ji je chci upravit začíná knucet a kousat. Takto se projevovala po operaci když ji něco bolelo, jindy ne. Ven se těší, když vyjdeme táhne, ale jak se dotknou jejího boku rukou kouse a knuci... Nemuzu ji vzít do ruky nic. Myslíte že toto může být falešnou brezosti a nebo ji fakt něco bolí? Ale večer ji celou drbu a nic nedělá ale dám ksiry a scéna. Od operace zvládá veterinu velice špatně a je hodně složité ji tam dostat bez ksir... Doktor by neměl šanci ji prohlédnout a z tašky by zdrhla. Prosím moc o radu zda mám plasit a nebo se takto divne může projevovat falešná brezost. Jinak vypadá smutné, hračky ignoruje. Ale jak mám jídlo je zdravá a pak zase do pelechu a nevyleze. Děkuji moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle Vašeho popisu si moc nemyslím, že tu jde o falešnou březost - ani projevy, ani časově to neodpovídá. Nejrozumnější v tuto chvíli je jediné, vzít ji k veterináři a nechat vyšetřit. Netuším, jakou má za sebou operaci a ani kdy proběhla, nic jste k tomu nenapsala, ale samozřejmě se mohlo něco zdravotního pokazit (možná i v souvislosti s operačním zákrokem) a může jít o bolestivou reakci na dotyk/manipulaci, může to být asociační reakce, kdy se jí spojila Vaše manipulace s ní s nějakým nepříjemným zážitkem - každopádně na základě Vašich informací při nejlepší vůli nemohu takto na dálku více diagnostikovat. Může se jednat také o psychickou záležitost, ale prostřednictvím mailu, ne úplně všech potřebných informací a bez znalosti pozadí tohoto případu to samozřejmě nemůžu říci s určitostí.

Jak jsem ale napsal, rozhodně ji vezměte k veterináři, ať Vaši fenečku vyšetří. Nechci slyšet, že to nejde - máte čivavu, ne pastevce a opravdu není problém ji k veterináři (nejlépe k tomu, který ji operoval) dopravit. Když ji vezmete do ruky a sevřete tlamičku, tak Vás nekousne a když zůstanete v klidu, za chvíli se uklidní i ona. Prostě to udělejte, je to zapotřebí, může jít o závažný zdravotní problém a veterinář to zvládnout musí, je to jeho práce. Pokud je zdravotně v pořádku, pak jde o souvislost s negativním zážitkem a Vaše manipulace s postrojem v ní spouští asociační reakci. V tom případě se mi pak prosím ozvěte telefonicky, probereme to.

 

(19.7.2020)
Plemeno: velký švýcarský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bohužel máme problém, že se nám Buddy ve večerních hodninách, když se začne stmívat, začíná bát a lovit neexistující hmyz. Nejdříve to bylo pouze doma, v současné době je to i venku. Začíná se schovávat pod auto atd. Máme obavy že, se jedná o začínající obsedantně kompulzivní poruchu buď získanou geneticky nebo z jiných, nám neznámých příčin. Je čistokrevný s PP, jinak bez problémů. Ubytovaný je doma ve vícečlenné domácnosti, spí s náma v ložnici u postele. Přes den, když nejsme doma, je na zahradě. Při těchto problémech částečně pomáhá, když má obojek a připoutáme ho před spaním k posteli. Při omezemém pohybu není jeho problém tak velký. Při těchto stavech ho nelitujeme, snažíme se ho uklidnit z postele dotykem na boku nebo straně krku, případně na koutcích. Přes den tento problém vůbec není. Pohybuje se i u koní ve stájích, tam mouchy vůbec neregistruje. Děkuji za radu a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Bylo by rozumné mi zavolat a domluvit se na osobní konzultaci, primární problém Vašeho pejska není ta tma, každopádně ale potřebuji Buddyho vidět. Je teď na začátku své psí puberty a je třeba to rychle a především správně(!) řešit, to ale na dálku opravdu nejde. Moji nabídku máte, rád Vám i jemu pomůžu a pokud budete chtít této šance využít, ozvěte se mi.

 

(12.7.2020)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále. Je to přesně 3 roky, kdy jsem trávila prázdniny čtením Vaší poradny, ve chvílích, kdy mé malé štěně spalo nebo nevyžadovalo mou pozornost - bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Myslím, že jsem četla pozorně a nyní:
- mám skvělého parťáka, malého vzrůstem - velkého srdcem
- jsme v našem okolí velkým překvapením, že se malý bílý plyšák chová jako pes
- má respekt (beze strachu) z velkých psů
- nejraději ze všech má své dvě kamarádky - fenky hovawarta a berňáka - je nádhera sledovat, jak spolu dovádějí :)
- ze mne je ortodoxní odpůrce kastrací
Bez nadsázky jsem přesvědčená, že je to díky Vám, Vaší poradně, která mne ze všech internetových zdrojů nejvíce oslovila. Já za to děkuji!
Nyní se dostávám k tomu, proč píšu. I vzhledem k výše uvedenému jsme se rozhodli našemu prckovi pořídit kamaráda. Kamarád už je na světě, zamluvený, odběr bude na konci srpna. A já opět sedím a pročítám poradnu, včera jsem objednala obě Vaše knihy. Během uplynulých 3 let jsem určitě udělala spoustu chyb. Nejsem dokonalá a ani můj pes není. A já si moc přeji, aby příchod dalšího člena smečky byl pro nás všechny pohodový. Pročítám poradnu, ale je opravdu velmi náročné v tom množství dotazů vyhledávat rady při pořízení druhého psa. Ty základní a obecné jsem samozřejmě našla.
Rozhodla jsem se využít Váš individuální výcvikový servis. Jen si nevím rady s načasováním. Kdy je vzhledem k naší situaci nejvhodnější doba? Ráda bych osobně řešila drobné problémy, které v našem soužití jsou. A předpokládám, že nic nás nepřipraví na příchod dalšího člena smečky lépe než osobní setkání s Vámi.
Děkuji za Vše. Těším se na setkání s Vámi.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych Vám chtěl poděkovat za Vaši přízeň, moc mě těší, že Vás můj přístup a psí filozofie oslovily a že Vám Poradna pomohla při výchově malého čtyřnohého parťáka... Děkuji a opravdu si Vašich slov vážím.

Samozřejmě Vám také velmi rád pomohu prakticky (což je mimochodem v podobných případech vždy ta nejlepší cesta) - zkontaktujte mne prosím co nejdříve telefonicky a vše potřebné včetně termínu domluvíme. Budu se těšit a "malému" posílám velké psí pohlazení.

 

(12.7.2020)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: mladý
Kastrace:
nevím
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká agresivního psa z našeho okolí. Domnívám se, že se jedná o rasu rotvajlera. V nedávné době jsem si všimla, že v případě, kdy ho potkám, po mně začíná vyjíždět (agresivní štěkot, vzpouzení se na vodítku psovoda). Nejdřív jsem si myslela, že se jeho chování vztahuje k naší feně maďarského ohaře, ale jelikož začíná být "nepříčetný" i když jdu bez ní, bude problém asi někde jinde. Rovněž manžel mi potvrdil, že on při venčení a náhodném setkání s tímto psem problém nemá. Dle majitele psa na feny nevyjíždí. Poprvé po mně vystartoval, když jsem kolem něj běžela, pak i když jsem zpomalila a šla jen krokem. K žádnému bližšímu kontaktu vůči psovi z mé strany nedošlo. Psa venčí často dva muži - jeden ho zvládá dle mého názoru vcelku dobře, ale druhý má co dělat, aby ho na vodítku udržel. Dnes jsem z dálky viděla druhého muže - pes byl ještě za rohem, tak jsem raději změnila při venčení směr. Pes si nás ale všiml a začal zase hrozně vyvádět. Můj dotaz je následovný - mám se kontaktu s ním vyhýbat nebo nikoliv? Ze psů normálně obavy nemám, ale zde asi již vycítil z mé strany nejistotu, a proto si dovoluje - zejména při venčení druhým mužem. Vím, že toho já jakožto cizí člověk moc neudělám, ale co je dle Vašeho názoru v takové situaci správný přístup? Velice Vám děkuji za ochotu a Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Občas se stane, že se pro pejska určitý člověk stane "třídním nepřítelem"... Rotvajler není žádný plyšák, jedná se o hodně dominantní plemeno a ve Vašem případě ho něco z Vás dráždí a vzbuzuje jeho nedůvěru vůči Vám. Může to být Váš styl pohybu, součást pachu, "řeč těla", ale také cosi z oblasti, do které psi vidí, ale my lidé ne.

Samozřejmě - pokud z Vás vycítí nejistotu nebo strach, jeho agresivní reakce to ještě znásobí. A pokud máte pocit, že ho jeden z jeho lidí nemusí za všech okolností udržet, zcela tuto emoci chápu. Nicméně v tomto stadiu je tato Vaše strachová emoce velmi ovlivňující, takže úplně jednoduše - pokud pejska bude mít na vodítku kdokoli, komu nevěříte, změňte pokud možno směr a běžte jinam. Každopádně se ale domluvte s majitelem, ať i on sám do reakcí svého rotvajlera aktivně sáhne a nenechá ho na Vás jen vyjíždět. Pokud to bude dělat (a bude to mít pozitivní účinek), pak se především sama snažte zbavit strachu, když půjdete kolem. Běžte klidně, nenavazujte oční kontakt a nemluvte na jeho majitele. A dejte tomu čas...

Správně píšete, že jako cizí člověk s tím moc neuděláte - ano, "něco udělat" s tím  musí majitel rotvajlera, pokud jeho ani jeho psa neohrožujete. Pokud se jenom pasivně dívá, jak si Vás rotvajler chce dát k večeři, je to špatně a velká chyba, která se mu časem může velmi vymstít.

Takže - domluvit se s majitelem (resp. s oběma, kteří rotvajlera venčí), zapracovat na eliminaci vlastní nejistoty/strachu (každý pes to spolehlivě pozná a každého to naštve) a být obezřetná, předvídat a v konečném efektu věřit jen sama sobě. Pokud si nebudete jistá, raději změňte trasu, pokud to nepůjde a Vy budete v klidu, pak veškeré problémy půjdou za majitelem psa. I tohle mu řekněte, až se s ním budete domlouvat a on by nespolupracoval...

 

(5.7.2020)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu. Před dvěma roky, když jsme byli na každodenní procházce došlo k napadení mého psa a partnera jiným psem, který utekl majiteli ze špatně zajištěné zahrady. Ten pes bohužel vyrazil branku a vrhl se na mého psa a když partner zareagoval tím, že našeho psa rychle odpoutá z vodítka pokousal ten pes i partnera.Zahy se vrhl opět na našeho psa a hnusně se mu zakousnul do hlavy. Hned po incidentu jsme jeli na šití což byla další stresující chvíle. Pes co nás napadl byl Německý ovčák.
Po tomto incidentu nám začal na procházkách pes vrčet na jiné psy co jsme potkávali. Postupně strach odezněl a na všechny psy co jsme potkávali nevrčel.Jen občas na nějakého zavrčí což je vzájemné. Náš pes je dominantnější. Nyní se ale nastěhovali sousedé co mají dvouletého Amerického Pitbul Teriéra a když jsou oba na zahradách volně, nastává problém. Náš pes když ho zpozoruje lehne a sleduje ho, jakmile se sousedův pes pohne směrem ke společnému plotu zvedne se můj pes s naježeným kohoutkem, přikrčenou hlavou a připravuje se na útok. Když nezasahnu (povelem nesmíš) než se rozeřve a vystřelí k plotu kde se pak oba nahánějí s křikem ze strany na stranu nejde už pak náš pes odvolat. Jako by se mu zatmělo. Po chvilce začne plot očůrávat a někdy i za běhu. Sousedův pes měl naposledy co se to stalo v úmyslu čůrat na plot v místě kde stál můj pes,měli oční kontakt a nakonec to neudělal. Tak nevím zda tímto to mají vyřešené a nebo ba naopak to bude ještě horší a celá situace bude gradovat?.
Chápu, že si náš pes chrání své území a po 3 letech se musí dělit o společný plot, ale nechci aby toto pokračovalo. Další věc která může hrát roli je, že cítím strach ze sousedovo psa. Přikláním se spíš k tomu, že si můj pes chrání své území, nicméně není toto chování přípustné musí se naučit vedle sebe žít. Jak mohu tomuto jednání u svého psa zabranit? Ještě bych ráda doplnila, že mi soused sdělil, že jeho pes není socializovaný a ani moc neposlouchá, takže nevím co udělat abych toto vyřešila a nenapáchala škodu na psech? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Direktivní přístup, cituji: "není toto chování přípustné musí se naučit vedle sebe žít", je nesmysl - to, co v jejich vzájemné komunikaci popisujete, jsou zcela přirozené vzorce chování psího druhu. Oni nejsou naprogramovaní roboti, jsou to psi a bohužel oba bez správného přístupu a výchovy svých majitelů. Máte sibiřského huskyho, což je silně dominantní plemeno a Váš je ve věku, kdy pomalu začíná psychicky dospívat. Chtít po něm nebo očekávat, že bude pitbula na druhé straně plotu ignorovat a dělat, že tam vůbec není, skutečně není možné - navíc za situace, kdy i pitbul se chová podle své přirozenosti. Můžete jen změnit stav, pokud u toho budete i Vy, za předpokladu, že si necháte prakticky poradit a ukázat, jak na to správně jít (povely to nejsou), jinak jen zvýšíte stres na obou stranách. A pokud nebude spolupracovat také majitel pitbula, budete to mít velmi ztížené.

Velkým posílením daného stavu je bohužel i fakt, že necháváte svého pejska, aby každou zátěžovou situaci musel řešit sám. Stalo se to už před těmi dvěma lety, kdy jste nechala z napadení německým ovčákem rozjet trauma místo pouhé zkušenosti a proto začaly ty preventivní obranné reakce Vašeho huskyho. Už tehdy to chtělo zapracovat na jeho psychice, nejednou jsem o tom zde v Poradně psal. Ono napadení by pak zůstalo jen jako zkušenost, nic víc, nemělo by za následek razantní změnu sociálního přístupu k vlastnímu druhu - a třebaže podle Vás odezněla, v reálu tomu tak není. V kombinaci s vrozenou dominancí plemene a absencí "majáku" to ani nemohlo dopadnout jinak.

Podobné je to i teď s plotem a pitbulem - pokud v tom svého pejska opět necháte samotného, bude se stav jen zhoršovat a až se ti dva jednou potkají mimo plot, dopadne to zle. Neexistence lidskopsí smečky a jejího vůdčího jedince (opět odkazuji k prostudování Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO obecně) je v podobných případech a zvlášť pro tak smečkové plemeno, jakým je sibiřský husky, velmi silným hendikepem a jak už jsem napsal, blíží se Váš pejsek k prahu psychického dospění. Pokud ho necháte v sociální izolaci jako dosud, přenese si do ní veškerá svoje traumata a bude se podle nich chovat i v dospělosti.

Počítejte i s tím, že soused Vám asi příliš nápomocen nebude a pokud má svého pitbula ve stavu, jak jej popisuje, je jeho pes časovaná bomba (z hlediska plemene, výchovy a přístupu majitele). Znova zopakuji, že zde nefunguje žádné direktivní "musí a nesmí", k zvládnutí podobných situací je zapotřebí se svým psem vždy dlouhodobě pracovat a navodit správné vzorce chování. Plus předvídat a vědět, co možné, co není a čemu je nutné předejít - to platí pro Vašeho souseda stejně jako i pro Vás. A ano, bude to gradovat, vyřešené to opravdu nemají, takhle to nefunguje..

Pokud chcete opravdu něco na současné situaci změnit, pak je zapotřebí, abyste se svým huskym za mnou přijela, pomůžu Vám. Stačí zvednout telefon, zavolat mi a domluvit se - potřebujete hodně věcí vysvětlit, naučit se a samozřejmě je potřeba hodně zapracovat i přímo na psychice Vašeho psího parťáka. A to "na dálku" vážně nejde.

 

(28.6.2020)
Plemeno: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme psa od štěněte. Bydlí s námi v domku s možností výběhu na menší zahrádku. Podnikáme společně plno aktivit. Běháme pro zábavu canicross, děláme agility, zkoušeli jsme pasení, jezdíme na společné výlety s dalšími psími parťáky, kde i přespáváme. Čas si navzájem užíváme. K většině psům je kamarádský, některé toleruje a fenky miluje. Normálně je spíše nešťastný, když je některá nevrlá, stáhne ocas.Myslíme si, že je socializovaný.
V minulém týdnu došlo, ale k několika situacím, které jsem si až zpětně dali do souvislosti. Překvapily nás a i trochu vyděsily. Za naším psem na procházce  na volno, vyběhla se zahrady  boxerka. Je celkem ostrá hlídá si teritorium. Vyskočila po něm,  a náš pes se nedal, cenili zuby oba. Okřikla jsem je, psa posadila, poslechl a pokračovali jsme dál. Víc jsem to neřešila. "Vyjela po něm, nenechal si to líbit". Až pak mi došlo, že to normálně fence neudělá. Všechno je někdy poprvé. Ten den jsme odpoledne absolvovali socializační procházku s 8 měsíční fenkou schiby a 2 letou jorkšírkou, kterou zná. Jedeme s nimi v létě na chatu. Procházka proběhla výborně, potkali jsme i další cizí psí parťáky. Psi šli většinou na volno. Pak jsme pobyli u známých na zahradě, psi střídavě odpočívali, štěnědlo si více hrálo a běhalo. Náš pes na štěně odhrnul pysk, upozornil mě na to manžel, já jsem stála blíž, odvolala jsem ho na místo. Zbytek návštěvy byl v pohodě.
Druhý den jsme šli na agility, střídali jsme se s dalšími psi. A náš pes na jednoho zavrčel, domluvila jsem mu, dal si říct. Dokonce to komentovali i ostatní, že to normálně nedělá, střídáme se tak každý týden,vzájemně se očichají, my pokračujeme dovnitř oni ven.  Agility proběhly bez nejmenšího problému, seděli jsme mezi ostatními psy a lidmi.
Poslední situace nastala, když jsme se vydali koupat. U vody jsme potkali psa bígla. Oba byli na volno, Přišli k sobě, paní se zeptala zda to nevadí, v klidu se očuchali a začali běhat, všechno vypadala v pořádku. Najednou na sebe zavrčeli a náš pes zalehl bigla, pouze na sebe cenili zuby,. Vytáhla jsem našeho psa, omluvila jsem se paní majitelce, ukončila plánované koupání, které má náš pes rád a bez řečí na vodítku došli domů. Musel cítit, že jsem z příhody naštvaná a zmatená.
Uvědomila jsem si, že máme problém a nevím jak postupovat, abych situaci ještě nezhoršila a jak to vlastně vyhodnotit. Nedokáži si představit, jak se teď budeme chovat, má menší i větší kamarády. Nerada bych, aby někomu ublížil nebo naopak někdo jemu. Když je pes neznámý a potkají se, jsme ve střehu než se vzájemně očuchají, seznámí, dohlédneme ,aby na sebe neskákali, nevrčeli, jsme ostražitější, pokud majitel nechce, neseznamujeme, ale u známých psů to neřešíme, většinou se potkávají na volno .Jak postupovat a  vysvětlit mu, že se nám takové chování nelíbí?Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, správně, máte problém a pokud budete chtít, rád Vám pomůžu. Nejprve je zapotřebí si uvědomit, že teď probíhá nebo nedávno proběhla fáze jeho psychického dospění. Z dospívajícího štěněte se stal (stává) pes dospělý se všemi důsledky z toho plynoucími - například tím, že jeho názor na psí okolí v určitých situacích bude jiný, než byl dříve. A teprve teď reálně zjistíte, jak dobře jste ho vychovala a zda vůbec existuje jeho lidskopsí smečka a maják ve Vaší osobě (určité skutečnosti ve Vašem dotazu bohužel potvrzují právě tu neexistenci), nebo zda jste spolu celou dobu pouze běhali canicross a agility. Pokud ve fázi psychického dospění začnou podobné problémy, jaké popisujete, je to bohužel jasný důkaz toho, ze pejsek řeší podobné situace pouze sám za sebe, nikoli v rámci své smečky.

Na dálku Vám rady dávat nebudu, opravdu to nemá v podobných případech smysl, potřebuji pejska i jeho člověka vždy vidět naživo. Umím Vám ale pomoci a pokud se se mnou domluvíte a se svým psím parťákem za mnou přijedete, uděláme vše, co je potřeba. V tom případě mě prosím zkontaktujte telefonicky a probereme vše potřebné.

 

(21.6.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl)
Dotaz: Dobrý deň, mám 9 ročnú kríženku( pravdepodobne retriver×vlčiak)  menom Fany. Je to veľmi priateľská a milá dáma ( vekovo by sa mala správať už ako veľká slečna avšak opak je pravdou-je to večné šteňa). .Rada by som dodala že nie je to psí jedináčik- od doby čo ju máme mala pri sebe väčšinu času "súrodeneckého" parťáka. Veľa starostí mi však  robí jej chovanie voči ostatným psím "kamarátom". V ich prítomnosti reaguje na nich dosť agresívne v horších prípadoch to končí bitkou(v takomto prípade sa uchyľujeme postriekaním hadicou ak je po ruke ) .Tým pádom sa psíkom snažíme radšej vyhýbať aby nedošlo k nemilým konfliktom. Chcem podotknúť že nie vždy jej správanie bolo takéto. V minulosti sa so psíkmi rada hrala a spoznávala no od istého veku som si začala všímať že sa snaží ukázať svoju dominanciu. Naozaj by som bola rada ak by sa jej ( a aj mne)  dalo ešte nejako pomôcť. Ďakujem Vám za Váš čas a ochotu.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy umím pomoci, ale stejně jako ve Vaší situaci je zapotřebí moje osobní práce, "na dálku" to skutečně nejde. Navíc mi v dotazu chybí pro tento případ velmi podstatná informace, zda je nebo není fenka kastrovaná (některé popisované skutečnosti kastraci napovídají, ale mohu se samozřejmě mýlit)...

Rád Vám s Fany pomůžu a i v tomto věku to má smysl - začněme tedy tím, že mě zkontaktujete telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(14.6.2020)
Plemeno: trpasličí pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, mám dvacetiměsíčního pejska - trpasličí pudl, pes, nekastrovaný. Je dost šikovný, nebyl celkem problém ho naučit základní povely - sedni, lehni, odložení, přivolání, aport. Jen se nám stále nedaří chůze na prověšném vodítku, někdy jde dobře, ale často tahá, hlavně na začátku procházky. Zkoušela jsem všechny možné postupy, doporučované v knihách, při tahání zastavit a nepokračovat, dokud není vodítko prověšené, případně změnit směr chůze, ale funguje to jenom někdy, když je pořádně vyběhaný, takže spíš to funguje na konci vycházky. Je hodně aktivní a já s ním strávím hodně času venku. Má milou povahu a miluje lidi, je velmi společenský. Ale s čím si vůbec nevím rady, to je jeho kňourání při jízdě v dopravních prostředcích (autobus, auto, metro). Také když  čeká na jídlo, které se připravuje, tak někdy také kňourá. On má velmi nízkou hladinu vzrušivosti, takže když se děje něco, co ho vzrušuje, např. přijde nějaká návštěva, někdo zvoní a pod. tak dost vyvádí. Je to zvláštní, protože jinak se docela dobře dá cvičit, věnuje mi pozornost a dokáže se ukáznit. Domnívám se, že je hodně netrpělivý a když něco chce nebo naopak se mu něco nelíbí, jako třeba jezdit v dopravních prostředcích, tak si tím kňouráním chce vynutit to, aby bylo po jeho. Já mu v tom neustupuju, ale není to nic platné. Stejně si kňourá. Zkouším s ním jezdit cvičně autobusem jen pár stanic, ale stále se to nelepší. Určitě by bylo lepší, kdybych Vás mohla osobně navštívit, ale vzhledem k těm problémům s jeho dopravou je to pro mě obtížné. Přeci jenom z Prahy je to dost daleko a já nemám auto.Tak jestli myslíte, že mi můžete takhle na dálku poradit, budu moc ráda a předem děkuji. Pokud budete potřebovat nějaké další informace, samozřejmě poskytnu. Přeji hezký den Vám i Vašim pejskům.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Je mi líto, ale toto je jednoznačně na osobní návštěvu, tak jako vždy v podobných případech. Jednak kvůli chůzi na vodítku (sama píšete, že jste už vyzkoušela cituji "všechny možné postupy") a sama vidíte, že tudy cesta nevede, jednak kvůli zmiňovanému "kňourání" - tam je problém v celkové komunikaci z Vaší strany a to skutečně na dálku dát dohromady nejde.

Z Prahy je to hodina cesty po dálnici (určitě by si z Vašich známých nebo příbuzných někdo rád udělal výlet, v Liberci a okolí je spousta zajímavých míst) a dá se v pohodě těch 100km dojet, zkuste se domluvit. Je to jen o nastavených prioritách a já Vám rád pomůžu dát věci do pořádku - je zbytečné trápit sebe i pejska.

 

(14.6.2020)
Plemeno: výběr plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat jakého psa si mám vybrat. Bydlím na hospodářství, tzn. musí se snášet s jinými zvířaty a musí být poslušný. Pracuji na osmi hodinové směny. Prostoru by měl dostatek. Předem jsem přemýšlel o německém ovčákovi. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel mám z Vaší strany málo informací (měl jste už někdy psa, jakého? měl by mít i hlídací vlohy? samostatnost v rozhodování? atd.), "poslušnost" psa je výsledkem práce a přístupu jeho člověka, nelze mít podmínku "měl by být poslušný". Zkontaktujte mě telefonicky, na pár věcí se Vás zeptám a můžu Vám pak poradit daleko lépe.

 

(31.5.2020)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme čtyřletou fenu rhodéského ridgebacka. Již po několikáté se u ní objevila falešná březost. Vždy se projevovala přítulnějším chováním, příliš nejedla, měla nateklé struky, tvořila si pelíšek, vše celkem rychle vždy odeznělo. Tentokrát je to však jiné a já se chci zeptat, zda nynější její chování má souvislost s falešnou březostí. Často s ní chodíme na procházky, bydlíme na vesnici, a tak do přírody to máme opravdu blízko, často tedy chodí na "volno".  Trvalo dlouho, než jsme poslušnosti docílili, ale tak od tří let je skvělá a poslouchá. Žije s námi v domácnosti, ale má k dispozici zahradu + dlouhé procházky.
Doma je její chování stejné jako vždy, možná má nyní více tendenci snášet si věci do pelíšku (vše jsme ji schovali), je přítulnější, ale hodně přítulná je i normálně. Doma je zlatá. Spíše, než by na někoho zaútočila, raději se s ním pomazlí. Když přijde někdo cizí za vrata venku, štěká na něj, s návštěvami, které už jsou u nás doma, se hodně přátelí. Díky koronaviru jsme teď téměř všichni celý den doma, na to zvyklá nebyla. Před 10 dny jsme šli na procházku a potkali jsme tam tchyni, která s námi žije v domácnosti, se sousedkou na procházce. Naše fenka se k nim rozeběhla, vrtěla ocáskem, a tak jsme tomu nevěnovali příliš pozornosti, brali jsme to tak, že běží "pozdravit" tchyni. Ona ovšem doběhla za sousedkou, která měla trekovou hůl, a lehce ji kousla do nohy (bránila tchyni?). Bohužel jsme to zjistili až za několik hodin, protože to tak vůbec nevypadalo a sousedka to zjistilia až doma. Žádný trest se tedy nekonal. Brali jsme to tak, že se třeba bála pro ni neznámé  hole. Koncem minulého týdne jsme na procházce potkali pána, který jel na čtyřkolce. Opět se stalo, že naše fena se za ním bez náznaku agresivity rozeběhla a kousla ho do nohy, naštěstí přes botu. To už jsem se na ní opravdu zlobila, ona moc dobře věděla, že něco provedla. Teď už vidím, že jsem asi udělala chybu a měla jsem ji mít v blízkosti vesnice na vodítku. Ale tohle chování opravdu u ní neznám. Velmi často ji bereme mezi lidi, opravdu nikdy po nikom nevyjela a ke všem byla přátelská a mazlivá.Hlídá si nás doma všechny a pokud není třeba jeden člen domácnosti doma, je z toho nesvá.
Souvisí toto chování (zejména to kousnutí) s falešnou březostí? Připadá nám to i někdy tak, jako by nás brala například jako svá štěňata a bránila nás.  Ale oprravdu nevíme. A jak v tom případě máme postupovat (pokud někoho kousne)? Nerada bych, aby se tato situace opakovala. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Rhodéský ridgeback kolem čtvrtého roku věku psychicky dospívá a dochází tak často k výraznějším změnám chování. Už není velké štěně, stává se postupně plně dospělým psím jedincem a záležitosti, které dřív neřešil, začíná řešit na základě své individuální povahy a plemenných dispozic. A abych to řekl kompletně, tak naopak řadu věcí, které řešil jako štěně, už jako dospělý jedinec nechává být...

U Vaší fenky je s největší pravděpodobností spouštěčem právě ten přechod do psychické dospělosti, kdy se z přítulného plyšáčka mění v psychicky dospělou fenku se všemi atributy svého plemene. A když si uvědomíte, k jaké činnosti je především ve své domovině rhodéský ridgeback v současnosti masivně využíván (ano, jako hlídač), pak Vám začne být vše jasné.

Samozřejmě i probíhající falešná březost má na její chování vliv (je více rozhozená a náchylnější ke stresovým ventilům, kterými může být i fyzický atak na cizího člověka, především v ne zcela standardních situacích - ve Vašem případě například právě ta hůl nebo čtyřlkolka).

Je zapotřebí její změnu (tedy psychické dospění a s tím související vyšší hlídací a obranářské tendence) vzít na zřetel a o to více upevnit svoji vůdčí roli - mimo jiné Vy musíte rozhodnout, kdo je ohrožením "smečky", ne Vaše fenka. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde všechny potřebné informace, pokud budete chtít, můžete se na mne samozřejmě obrátit i osobně.

 

(31.5.2020)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Chcela by som sa Vás opýtať, čo v prípade ak si náš pes nevie zvyknúť byť sám. Byť sám najmä vo vonkajškom prostredí, na záhrade. Bývame v rodinnom dome, náš pes má už 5 mesiacov a stále nechce respektíve nevie byť sám. Vždy keď odídem z dohľadu, začne sa správať veľmi nepríjemne, kuše, kňučí, breše, škriabe sklo. Dnu sa s ním už pomaly tiež nedá vydržať, nakoľko je to plemeno ktoré potrebuje vonkajší priestor a dostatok pohybu. Ďakujem za každú radu, ako naučiť psa aby vedel existovať aj sám so sebou, a aby si uvedomil že sa mu nedá venovať 24/7. Skúšali sme všeličo, aj odísť postupne od neho preč a nechať ho na záhrade ale prešli 3 hodiny a on nonstop brechal. Existujú na to aj nejake iné rady?

Odpověď: Dobrý den - ano, existují... je velmi vhodné si nejprve uvědomit, že pes je vysoce sociální druh a sociálně-fyzická izolace (zahrada/kotec) je především pro tak mladé štěně velmi stresující záležitost. Už jsem napsal na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tuny textu o tom, jak důležité je mít (nejen) štěně ve společném prostoru, ne někde na zahradě.

Na určitou dobu samoty je štěně třeba učit postupně (opět nesčetněkrát už v této Poradně vysvětleno, najděte si prosím související příspěvky) a daleko lépe Vám to půjde, pokud bude tuto samotu trávit v prostředí, které obýváte i Vy - v tomto případě tedy uvnitř Vašeho rodinného domu, kde cítí Váš pach a kam ho (doufám) také berete.

Vašemu pejskovi není "už 5 měsíců", ale "teprve 5 měsíců". Je pořád ještě malým štěnětem a plemeno výmarský ohař je z těch loveckých plemen, která mají opravdu vysokou potřebu sociálního kontaktu. Tuto skutečnost je dobré respektovat, jinak svého pejska budete jenom trápit. Ač původně lovecké plemeno, dnešní výmarský ohař skutečně není "pes na zahradu" - fyzicky a především ne psychicky.

On nepotřebuje učit existovat sám se sebou (jak píšete), ale (a to si opravdu neberte osobně, taková je realita) Vy se potřebujete naučit žít s ním - jistěže to nebude fyzicky 24 hodin denně, ale při správné výchově (a opět odkazuji na nepřeberné množství informací, které k tomuto na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte k dispozici - princip a důležitost psího sociálního společenství, hierarchie, komunikace atd.) z něj vyroste pes, který bude schopen i nějakou dobu v klidu o samotě strávit. Nenaučí se to ale rozhodně sám od sebe, od toho je právě lidskopsí smečka a její vůdčí jedinec ("maják"), kteří štěně k psychické pohodě ("jsou pryč, ale vím, že se zase vrátí") dovedou.

Na téma "štěně a samota" zde máte obrovskou řadu příspěvků, jen bych se opakoval (psychika, odchozí/příchozí rituály atd.), prosím najděte si je a prostudujte. Pokud budete všechny(!) potřebné principy na svém pejskovi i sama na sobě správně aplikovat, Vaše problémy zmizí. V opačném případě budete mít jen uštěkané vynervované a vystresované štěně a později dospělého psa. Znovu zopakuji - základ je vždy v pochopení a respektování základní psí sociální potřeby fungujícího hierarchického společenství a "majáku".

 

(10.5.2020)
Plemeno: whippet (vipet)
Pohlaví: pes
Stáří: necelé 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, na internetu jsem se po hledání odpovědí na mé otázky dostala na Vaše stránky a velmi mě zaujal Váš přístup a celkově Vaše práce s pejsky. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi zodpověděl pár dotazů, pokud byste si našel čas. Prošla jsem celou Vaši poradnu, ale k Whippetovi jsem našla jen dva dotazy, které se ale netýkali toho, co mě zajímá.
Před týdnem jsme si pořídili štěně whippeta (nyní stáří necelé 2 měsíce). Dlouho jsem hledala na stránkách útulků, na Facebooku, chtěli jsme se původně ujmout mladého pejska z útulku. Bohužel asi díky současné situaci je o štěňata a mladé psy velký zájem a tak jsme "nevyhráli" ani v jednom případě. Takže jsem nakonec našla inzerát na bazoši, kde majitel nabízel štěňata Whippeta bez PP. Po denním studování na internetu, jakou má toto plemeno povahu, jsme se rozhodli, že se jeví jako ideální psí kamarád a že ho chceme. Jeden pejsek byl ještě volný a tak jsme se rozjeli do Plzně. Majitel uvedl, že maminka štěňat je s PP, otec bez. Když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že štěňátka žijí se svými rodiči kdesi ve stodole, za kterou se ozýval štěkot dalších minimálně tří psů větších plemen. Při naší návštěvě je majitel vypustil na dvůr plný prachu a nepořádku, psy páchli po výkalech :-(. Z fotek to bohužel nebylo zřejmé, majitel fotil štěňátka na modré, chlupaté a čisté dece a do telefonu říkal, že je má doma. Nicméně to dopadlo tak, že jsme štěně koupili a odvezli si ho domů, protože jsme se do něj hned zamilovali. Jsme tříčlenná rodina - já, manžel a šestiletá dcera. Já s manželem jsme se psy vyrůstali a dospívali, manžel s jezevčíky a já vždy s kříženci, kterých se rodiče ujali poté, co se týdny potulovali po vesnici a nikdo se k nim nehlásil. Zkušenosti se psy tedy máme, ale pouze jako děti a puberťáci, kteří je zbožňovali, ale péče o ně a výchova byla vždy na rodičích. Psa jsme chtěli přijmout do rodiny, až dcera povyroste a máme pocit, že už nastal ten správný čas. Žijeme v malé vesnici v domě s velikou zahradou, za kterou jsou pole a lesy.
Nyní už k mým dotazům... chápu, že malé štěně potřebuje hlavně správnou výchovu, ale trochu tápeme a úplně dobře nevíme, jakou formou by ona výchova měla probíhat, aby to mělo pozitivní výsledky. Whippet je prý citlivé plemeno, s kterým by se mělo jednat jemně a mírně. Co tedy dělat a jak se k němu chovat, když se vyspí a začne řádit :-D Po dvou dnech se otrkal a začal kousat vše, co mu přijde pod čenich. Záclony, koberce, gauč, kabely, které jsme nestihli schovat... Nevíme, jak ho co nejdříve naučit, co nesmí, bez toho, abychom na něj zvýšili hlas. Je mi ho líto, vím, že je to ještě mimino, ale nechci, aby několik měsíců likvidoval vše, co se mu zlíbí :-) Spí se mnou v posteli, v pelíšku vedle postele nechce být a kňučí. Spal tam jen první noc, ale to byl nejspíš ještě vystresovaný a unavený z té cesty. Spím jen tak napůl, vždy když se pohne, jsem vzhůru, aby nechtěl skočit z postele (což tedy nezkouší, vždy čeká, až ho sundám) Cca po 4 hodinách spánku se vzbudí, beru ho ven vyčůrat, pak už spí jen slabé dvě hodiny. Takže už jsem celkem dost unavená. Měla bych mu na noc dát na zem přebalovací podložku nebo noviny? Je to vhodné? Nezvykne si potom, že může vykonávat potřebu i doma? Nebo se to s dospíváním odnaučí? Co se týče venčení, první tři dny jsme byli skoro pořád venku. Teď, když bylo pár dní chladno, nechtěl být venku déle než na vyvenčení. Rozklepal se a chtěl domů, byla na něj opravdu zima. Takže jsme ho brali ven čistě jen na venčení po každém jídle a vyspání. Jak se zachovat, když vykoná velkou potřebu doma? Prostě jen vzít ihned ven? Říct NE hned "po činu"?
Co si myslíte o spaní štěněte v posteli? Vím, že to asi není ideální, ale opět se ptám, jak ho naučit, aby spal sám vedle postele v pelíšku. Další dotaz je ohledně Vašeho názoru na krmení štěňat. Kolikrát denně by mělo být podle Vás štěně Whippeta krmeno? V jaké dávce? V té, co uvádí výrobce dle váhy psa? Původní majitel štěňátka krmil jen syrovým masem (jelením, dančím, kuřecím), tvarohem a jogurtem. My přešli na granule Yoggies, pejsek je baští, chutnají mu, ale připadá nám, že za ten týden trochu zhubl. Jsou tyto granule dostačující pro jeho výživu a růst? Také dost často škytá, minimálně jednou denně. Je to běžné?
Také bychom s ním chtěli vyrazit na krátkou seznamovací procházku k lesu s našimi sousedy, kteří mají dospělého křížence labradora a tříměsíční štěně křížence francouzského buldočka. Nemůže mu dospělý pes ublížit, když je to také samec? Mohlo by se stát, že už v tomto věku by mohl vyrazit třeba za zajícem? Zároveň by mě zajímalo, kdy ho začít učit na vodítko. Předpokládám, že později na vycházky v polích a k lesu nebudeme chodit jinak než na vodítku, v rámci jeho loveckých pudů...
Vím, že dotazů mám více než dost. Možná některé z nich budou znít až hloupě, ale rádi bychom z našeho Čika vychovali skvělého psího parťáka, který s námi bude rád a budeme si spolu rozumět. Moc Vám děkuji za Váš čas a případné rady "do života" :-) Pohodové dny a buďte zdráv!

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání a Vám také přeji vše dobré:) Dotazy určitě nejsou hloupé, ale mrzí mě, že jste hledala jen příspěvky typu "whippet" (mimochodem rychlým vyhledáním jsem našel ne jen 2, ale 11 dotazů v Poradně na plemeno whippet/vipet) a ne obecné "výchova a komunikace s malým štěnětem" - velmi rychle byste tak našla odpovědi na všechny svoje dotazy, stejně tak v mých článcích. Tedy jak fungovat jako pes, když se malé štěně rozjede, režim venčení, štěně/pes v posteli, režim krmení (v tomto věku 5x denně), ve Vašem případě bohužel nevhodným druhem granulí, nutnost počkat s volným pohybem štěněte ve volné přírodě a mezi psy až po dokončeném základním očkování(!) - chcete o malého velmi rychle přijít? Plus byste se dočetla i o všech rizicích, která nastanou, pokud si štěně berete z podmínek, jaké popisujete...

Tyto a jiné informace jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici právě proto, aby si je mohli všichni potřební přečist. Dříve, než si pořídí štěně a včas, aby předešli zbytečným problémům a komplikacím.

Nemyslím to nijak špatně, to zdůrazňuji, jen to teď uvádím pro Vás i pro jiné proto, abyste si uvědomili, že například u malého štěněte opravdu nemá smysl vyhledávat příspěvky pouze pro konkrétní plemeno, ale že vám všem mnoho informací poskytne jakákoli zde uveřejněná odpověď k výchově a vedení štěněte libovolného plemene. Protože pak zjistíte, že jsou zde již mnohokrát zveřejněné odpovědi právě na dotaz nebo problém, který vás trápí.

Konkrétně v tomto případě Vás teď poprosím, abyste mě zkontaktovala telefonicky, dle Vašeho dotazu usuzuji, že potřebujete skutečně hodně informací a vysvětlení. Nerad bych, aby se Váš malý whippet (pokud to navíc skutečně whippet je, u podobných zdrojů zdaleka nebývá čistota plemene zaručená) setkal se zbytečnými komplikacemi a Vy se zbytečným zklamáním nebo smutkem. Jak jsem psal, už sama myšlenka vzít dosud nedoočkované necelé 2 měsíce staré štěně do lesů a polí a k dalším psům je pro malého v této fázi velmi nebezpečná a rád bych Vám proto některé věci vysvětlil podrobně.

Rozhodnutí je nicméně na Vás a jen prosím nepodceňte, co jsem Vám napsal.

 

(10.5.2020)
Plemeno: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Zdravim Vas. Pisem ohladom mojho psa čsv. Priniesla som si ho domov z CHS ako 7tyzdnove stena.Vsetko bolo ok. Po 2-3tyzdnoch u nas, sme boli na vychadzke pri vode, kde spadol do priehrady. Nasledne zacali problemy s nadmernim pitim vody. Urobili sme vsetky vysetrenia a vylucili zdravotne problemy. Takze nam ztoho vyslo ze je to psychicke. Neviem ci to ma suvist stym ze spadol do vody,ale odvtedy to pozorujem az doteraz. Teraz ma pes necely rok a sialene pije vodu. Na prechadzke nervozne beha a hlada kde sa napije. Je schopny pit bez prestania. Od misky doma sa nevie odtrhnut, vesia sa na branku len aby sa dostal k vode. Som ztoho fakt zufala. Je na dvore este s krizenkou ktoru mam dlhsie z utulku. Dakujem Vam za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Může za tím být psychika a může za tím být zdravotní problém, každopádně potřebuji k tomuto případu více informací. Váš dotaz jste sice poslala jako anonymní, byla by slušnost se alespoň podepsat, pokud někoho žádám o pomoc a Poradna PSÍCH STRÁNEK FALCO rozhodně není nějaké anonymní internetové fórum (nic osobního, ale tak to prostě je), nicméně kvůli Vašemu pejskovi Vám určitě rád pomůžu.

Zkontaktujte mě prosím telefonicky, probereme to důkladněji a pokud budu mít od Vás k dispozici potřebné informace, budu Vám už schopen konkrétně poradit.

 

(26.4.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace:
ano (2017, doporučení psího útulku)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s velkou prosbou. Už tři roky máme doma Elišku - kříženec yorkšírského teriéra. Vzali jsme si jí z útulku, do papírů uvedli 5let. O její minulosti nic nevíme, měla ale obojek na své původní jméno, tak věřím, že byla u milující rodiny. První rok nám Eliška hodně utíkala - ne při vycházkách, ale pokud zůstala sama na zahradě, tak myslím, že to mohl být důvod, proč se ocitla v útulku. (od té doby ne že by to přestalo, ale už jí zkrátka na zahradě nenecháváme a když jdeme pryč, zůstává doma) Od samého začátku je plachá, lekavá. Zároveň bývá agresivní na procházející lidi, zejm. jsou-li to muži v montérkách, čepici a brašně. Postupem času kritéria, proč začít být agresivní na lidi, se snižují, v takový okamžik je neodvolatelná a v amoku běhá těsně u lidí a já v zásadě čekám, kdy jí někdo nakopne. To je věc, která mě trápí dlouhodobě a ráda jí s Vámi budu také řešit. Řešíme to tak, že jí pouštíme z vodítka tam, kde nejsou lidi a máme oči na stopkách a snažíme se odhadnout, na koho by mohla chtít štěkat a v tu chvíli jde zpět na vodítko.
Teď ale akutně máme nový problém, a to ten, že už druhý týden Eliška každé ráno před 6hod se začne klepat. A klepe se další hodinu a půl, a pak znovu usne nebo vstávám do práce a tedy se začne den, čímž klepání končí. Většinou u toho ranního klepání nemá takový ten zrychlený dech, který nepříjemně páchne, čistě se jen klepe a občas vzdychne. Zároveň mě přitom oblejzá, strká do mě, přechází po mně. Věřím, že ode mě chce podporu, ale nevím, jaká má správná podpora být. Nepřijde mi, že bych jí u toho měla hladit, zkusila jsem to prvních pár dní a nepomohlo to, chvílemi jak kdyby se to zhoršovalo. První dny jsem si také myslela, že asi potřebuje ven, ale není to tak. Ven prakticky nevyleze v to ráno. Podmínky se nezměnily za ty 3roky - tzn. stejný dům, stejná ložnice, stejně otevřené okno. Sleduji, že víc zareaguje na bažanta, který se ráno ozývá, ale v zásadě to může být jakýkoliv zvuk. V domě jsou stále nějaké zvuky. Proto ani nezavírám okno, které je možná nyní spouštěčem jejího klepání. Věřím, že by měla tyto zvuky přijmout za normální, ale nevím, jak tomu pomoct.
Vím, že nevěštíte z koule, ale nemáte představu, čím může být způsobeno tohle ranní plašení a jak ho odbourat? Přiznávám, že po dvou týdnech nedospání začínám ztrácet trpělivost, tak moc prosím o radu, jak s ní naložit při takových stavech. Nerada bych jí uškodila a moc bych chtěla, aby se vrátila do normálu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pravdu, z koule opravdu nevěštím - mám ale schopnost lidem a jejich pejskům pomoci i v takových případech za předpokladu, že za mnou osobně přijedou. Máte dva zásadní problémy, oba spolu úzce souvisí a oba mají pro mne známé příčiny, které generují psychický stres a následně vzorce chování fenky, které ve svém dotazu popisujete.

Pokud si pročtete moji Poradnu, zjistíte, že podobné problémy skutečně nelze řešit na dálku, věšteckou kouli nechávám šarlatánům (těch se v naší branži bohužel pohybuje dost), ale pokud majitel pejska skutečně o pomoc stojí, stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvit termín. Vaši fenečku potřebuji vidět a pracovat s ní (lékař Vás ani ji také nebude léčit na dálku), potřebuji pracovat i s Vámi a pak můžeme věci dát do pořádku. Jak už jsem psal, problém je v psychice Vaší fenečky, pomoci jí umím a rád to udělám, pokud se se mnou domluvíte a přijedete - rozhodnutí je teď jenom na Vás, bylo by velmi rozumné nenechat fenku jejímu trápení...

 

(26.4.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 6 letech)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s radou ohledně našeho nového pejska z útulku. Vzali jsme si ho před dvěma týdny (7.4. 2020) z útulku pro týrané pejsky (tzv. Dočasky). Postupně se doma rozkoukával, zvětšoval rádius, kam až se odvážil podívat. Pohladit se nechá tehdy, pokud je v klidu v pelíšku nebo pod mou židlí, kde se cítí asi bezpečně. tehdy mu mohu také připnout vodítko. JInak před námi vždy uteče nebo popoběhne o kus dál. Když s ním chci jít ven, musím tedy nejdříve vychytat chvíli, kdy mu připnu vodítko, tak ho vzít do náruční (to se v té chvíli už nechá) a vynést ven. Nechodí totiž na vodítku, neumí se venčit. Venku strnule sedí, nic neudělá, nikam nejde. Poprvé měl záchvat paniky a a pokousal mě na ruce, ve stresu se pokakal a počůral. Tetno záchvat paniky se opakoval ještě jednou (včera), kdy ode mě popošel na délku vodítka (měla jsem radost, že už je odvážnější), ale pak nevěděl jak dál. Když jsem se nadzvedla, že ho vezmu nebo přitáhnu, tak se začal ve strachu zmítat na vodítku a opět se pokálel. Nikdo ho za to netrestá, doma je klid, nekřičíme. Ale moc bychom mu chtěli pomoci, chodit na procházky a hladit ho. Věřím, že doma to chce čas, že si zvykne (zatím za mnou chodí jako ocásek). Ale pobyt venku mi dělá velké starosti. Byl na nějakém statku s mnoha jinými psy, byl prý zanedbaný, špinavý, bojácný. Dostal asi občas nějakou tu ránu, měl zanícenou ránu na ocásku, kvůli nekroze  museli ocásek úplně amputovat (v útulku). Agresi neprojevuje. Budu vděčná za radu a pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Toto jsou dosti časté případy týraných, popřípadě ještě navíc i kastrovaných psích nešťastníků. Jejich noví majitelé se pak dostávají do stejných situací jako Vy a jediné rozumné řešení je i v těchto případech se se mnou domluvit a s pejskem přijet. Osobně Vám pomoci mohu, umím (pro motivaci a jako jeden případ z mnoha se podívejte třeba na tento článek a video "Kauza Márinka" a velmi rád to udělám i ve Vašem případě. Jedná se o záležitost psí psychiky a tu skutečně nejde napravit "na dálku". Zavolejte mi, domluvíme vše potřebné a dáme pejska do pořádku - bylo by zlé nechat ho trápit a jeho život ubíhá velmi rychle...

 

(26.4.2020)
Plemeno: jezevčík/jezevčík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 13/7 let
Kastrace:
???/???
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás z důvodu dominantního chování našeho psa. Máme dva jezevčíky, 13 a 7 let.Vždy spolu vycházeli dobře, v poslední době mladý pes vrčí a útočí na staršího. Je to čím dál tím horší,napadá staršího psa jakmile se k němu přiblíží  a to i na vycházkách.Řešíme to, že jeden pes je vždy zavřený v kotci a druhý jde ven. Prosím o radu, jak postupovat.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde mnohokrát tuto problematiku zodpovídal - jedná se o hierarchickou záležitost, kdy mladší pes v plné síle a kondici vycítil svoji příležitost zaujmout vyšší hierarchickou pozici nad pejskem, který už nese hendikepy svéh o pokročilejšího věku. Zásadní problém je (jak už jsem tu také často vysvětloval), že sama nejste v jejich smečce začleněna jako vůdčí jedinec a nenastavíte/nepodporujete funkční hierarchické vztahy.

Oddělováním situaci jen zhoršíte. Jezevčíci si svoji pozici urputně brání, ale pokud Váš mladší pejsek skutečně na svoji vyšší pozici má, pak jej musíte jednoznačně podpořit - jako první krmení, obojek, vodítko, pohlazení atd., správně zasáhnout v nutném případě do vzájemných půtek, ale pokud nebudete fungovat jako faktická hlava smečky, nebude Vám fungovat vůbec nic.

Doporučuji si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a pochopit a respektovat základní sociálněhierarchické psí vzorce chování, pochopit pojmy smečka, sociální komunikace, hierarchie a role vůdčiho jedince. V opačném případě totiž půjdete jen cestou represí a restrikcí a z obou svých jezevčíků uděláte nesmiřitelné protivníky a nešťastné psí bytosti.

Jak vždy říkám - nic nenahradí praxi a praktické předvedení/naučení, proto by bylo nejlépe se se mnou domluvit a s oběma svými pejsky za mnou přijet. To už je ovšem na Vás, pokud budete chtít, rád i Vám pomůžu dát věci do pořádku.

 

(26.4.2020)
Plemeno: výběr plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, rádi bychom se poradili ohledně výběru pejska. Pejsek by byl trvale na zahradě u rodinného domu s více byty. Naše představy o pejskovi jsou zejména citlivost a trpělivost k dětem - 2 roky a kojenec se kterými by prakticky vyrůstal. Dále tedy preference a schopnost žít venku - manžel kriticky nesouhlasí s přístupem psa do bytu. A tolerance k ostatním známým lidem případně se pohybujících po pozemku - další nájemníci v RD. Zvažujeme právě Pyrenejského horského psa, ale po prostudování Vašich webových stránek mne zarazilo, že píšete, že to není pes "na zahradu". Psi jsem byla obklopena prakticky celý život, ale rozhodně nejsem zkušený chovatel. Jeho výchova by byla moje odpovědnost, ale vzhledem k malým dětem bych pejskovi rozhodně nemohla věnovat celodenní plnou pozornost. Trávit čas během dne s pejskem i s dětmi by nebyl problém jak na procházkách tak na zahradě, ale stoprocentní soustředěnost pouze na pejska - hodinu až dvě denně. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Začnu z druhé strany, tedy co ne - pyreneje, podle toho, co píšete, v žádném případě, ani jiného pastevce. Co ano? V tomto konkrétním případě bych Vás poprosil, abyste mi zavolala a probreme to telefonicky. Výběr plemene někdy jde vyřešit písmenky, v tomto případě bych ale potřeboval od Vás ještě další informace a to půjde uvedenou cestou daleko efektivněji. Vaše požadavky na psího parťáka jsou navíc docela komplikované, přes telefon to vše domluvíme daleko lépe, ať to má smysl a ohledně plemene (i pohlaví) správné rozhodnutí.

 

(19.4.2020)
Plemeno: kavalír
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás dotaz. V listopadu jsem si \"adoptovali\" staršího pejska z chovné stanice. Je to kavalír a má 2,5roku. V době, kdy jsme si ho brali, byl pejsek poměrně rozmazlený. Neslyšel vůbec na jméno, neuměl ani jeden základní povel, kompletně ničil dveře, kňučel neskutečným způsobem nonstop, neuměl si vůbec hrát s hračkama, skákal a chtěl brat na ruky. Paní ho měla jako dítě. Základní povely pomalu ale jistě zvládáme, Jerry si s náma pomalinku, ale snad jistě, zvyká. Problém však vzniká ve chvíly, kdy přijde sestra na návštěvu se svým pejskem, má 2 ročníko bostonka, který si pořád chce hrát. Jerry po něm vrčí a v momentě jak se přiblíží ke mě (na mě a mém přítely je kompletně závislý), tak po něm vystartuje. Když tam nejsem já, tak si tak hlídá rodiče. Někdy to dělá ze srandy ten bostonek, prtože si chce hrát tzv. vyrypuje evidentně. Když jdeme s něma na procházku a jsou i na volno, tak je vše vpořádku. Nebo když je pustíme ven na zahradu, tak si nic neudělají vůbec. Doufali jsme, že to čas spraví, ale tento víkend to vykristalizovalo tak, že jeden byl na tvrdo zakouslí do druhého a nechtěl ho vůbec pustit. Musela sem na tvrdo otevřít panty. Působí to na mě tak, že si mě chce bránít a možná i své teritorium. Mám semtam v péči ještě jednoho pejska a s tím vychází naprosto vpořádku. Dokonce si i spolu hrají. Obracím se na Vás tedy s prosbou o radu, pokud to je možné, co můžeme udělat pro to, aby spolu vycházeli.

Odpověď: Dobrý den:) Dvouapůlletý kavalír je ještě pejsek mladý. Bohužel mu, tak jak tomu v mnoha případech bývá a jak o tom velice často píšu, schází hierarchická smečka a vůdčí jedinec. Je ve stresu a situaci, která je pro něj zátěžová (například uzavřený domácí prostor a "dotírající" bostonek), nezvládne a vystartuje. Máte pejska skoro půl roku a za tu dobu už by jeho lidskopsí smečka musela dávno v pohodě fungovat, takže problém je opět na straně člověka a nezvládnutí hierarchické vůdčí role...

Nejrozumnější by bylo za mnou s kavalírkem přijet a klidně s sebou vzít i sestru s bostonkem, nasimulovat zátěžovou modelovou situaci není problém a prakticky byste se naučila, jak v podobném případě fungovat tak, abyste svému pejskovi dodala potřebnou jistotu namísto udržování permanentní nejistoty a rozhození. Nejedná se jen o "problém s bostonkem" (to je jen spouštěč), je to systémová záležitost a je třeba i zde dát do pořádku příčinu problému, popsané incidenty jsou až jeho důsledky.

Každopádně je to na osobní pomoc, nikoli radu na dálku a pokud budete chtít, rád Vám pomůžu Váš psí problém vyřešit. Zavolejte a domluvíme vše potřebné, je zbytečné trápit pejska i sebe a časem skončit se šitím na veterině.

 

(19.4.2020)
Plemeno: 2x anglický kokršpaněl
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 5,5/1,5 roku
Kastrace:
ano (2 roky)/ano (1 rok)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s radou ohledně problému soužití našich dvou fenek, mladší fenka vyjíždí po starší. Nastíním vypozorovaný průběh a mé řešení situace. Pokud jsou spolu na procházce je vše bez problémů, tam k útoku nedochází, to se stalo/stává (cca 5x v horizontu půl roku) pokud jsou doma. Poslední útok se stal po venčení, přišli jsme domů, obě si šli lehnout na svá oblíbená místa, starší do pelíšku na chodbě, mladší pod stolem v kuchyni. Starší po chvilce došla do kuchyně, mladá okamžitě vstala a šla k ní, očuchávala jí a pak z ničeho nic zaútočila. Podotýkám, že když se to stalo poprvé starší zůstala stát a nevycenila ani zuby, ale nyní už se i ona ohnala a byli v sobě. Odtrhla jsem je, mladou povalila na zem a donutila ležet s rázným nesmíš. Poslední dny již starší jak vidí mladou,že za ní jde začne vrčet/okřiknu ji, že nesmí. Toto vše se děje pouze doma. Starší se mladší straní, venku když jsou na volno a hraji si s nimi, starší odběhne cca na dva metry a na zavolání již ke mně nedojde jako dřív, pokud vidí, že je mladší v mé blízkosti. Na vodítku spolu nemají problém. S ostatními psi, fenkami také není problém, k lidem,dětem jsou přítulné. Snažila jsem se na vašich stránkách v sekci poradna nalézt podobný problém, několik případů jste již řešil, jsem zmatená nevím zda tento problém pramení z toho, že si ujasňují své pozice ve smečce či je to ze žárlivosti.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde psal opravdu mnohokrát. Mladší fenka se dostala do věku, kdy začíná v podobné konstelaci jako je ta Vaše řešit svoji hierarchickou pozici - ve Vašem případě vůči starší fence. A protože jste bohužel neudělala již dříve potřebná hierarchická opatření a nefigurujete ve smečce jako skutečný vůdčí jedinec, je to v současné době jen mezi oběma fenkami a vypuklo to naplno. Pokud byste toto přirozené hierarchické chování znala a již podstatně dříve se chovala z psího pohledu správně, k této vyhrocené situaci by nikdy nedošlo.

Dalším akcelerátorem jsou samozřejmě provedené kastrace - další důkaz ze života pro všechny, že tento zákrok zcela pochopitelně neřeší absolutně nic, tedy ani případné hierarchické problémy. Pouze v podobných případech prokazatelně negativně přispěje k jejich zhoršení.

Jsem rád, že jste před položením dotazu pročetla Poradnu, těchto případů je tu skutečně již dost a protože patří do přirozené soužití psů/fen, jsou jak přes kopírák a vždy v nich schází ten nejdůležitější - majitel jako fungující vůdce lidskopsí smečky. A jako všem i Vám teď doporučím nejrozumnější způsob, jak se naučit potřebné postupy a hierarchické poměry ve smečce srovnat. Tedy domluvit se se mnou telefonicky a s oběma fenkami za mnou přijet. Rád Vám pomůžu, ale i tenmto případ je na osobní praxi, nikoli rady na dálku.

 

(19.4.2020)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den chcel by som sa spytat mame mladeho labradora ma 6 tyzdnov a nevieme kedy ho nechat na noc vonku mohli by ste nam poradit prosim? Budu este nemam tak sa chcem spytat ci staci zatial na balkone v pelechu alebo treba uz budu a vonku v bude. Dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Váš dotaz jsem mimo jiné zodpověděl trochu obšírněji ve svém dnešním článku „Honem, rychle, nečekat...“, věřím, že v něm najdete vše důležité a podstatné...

 

(5.4.2020)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 17 dnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, chcela by som sa spýtať od akej doby veku môžu byť teraz šteniatka Weimara vonku v zateplenej búde. Momentálne ich mame v dome kde je teplo 24 stupňov. Maju 17 dní.

Odpověď: Dobrý den:) Dnes už mají, pokud dobře počítám, zhruba 3 týdny. Vzhledem k typu srsti výmarského ohaře a v současnosti velkých rozdílů mezi denními a nočními (většinou ještě zimními) teplotami štěňata rozhodně mějte doma. V této roční době by si i ze "zateplené" boudy mohla odnést do života trvalé zdravotní následky, navíc je pro ně domácí pobyt v tomto věku vysoce rozumný i z hlediska imprintingu.

Za další čtyři týdny si je už budou rozebírat noví majitelé, klidně bych je do té doby nechal ve stávajících podmínkách - samozřejmě s opatrným a časově rozumně nastaveným pobytem přes den na sluníčku plus snížením teploty doma nebo jejich přesunem na o pár stupňů chladnější lokalitu. To jim pro jejich teplotní adaptaci bude zcela stačit, navíc, jak už jsem psal, je třeba mít na paměti i sociální aspekt.

 

(29.3.2020)
Plemeno: dobrman/kříženec
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 2,5 roku/10 let
Kastrace:
tazatel neuvedl!
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás na doporučení jedné s vašich klientek. Mám doma 13m starou holčičku a dva chlupáče, oba dva jsem adoptovala:
- fena 10 let - X staforda, nyní již v horší fyzické kondici - artróza v přední noze a revma v obou zadních, povahově - feny kouše místo pozdravu, psi ji nevadí, lidi miluje. S dcerou je uplně v pohodě. Když se ji něco nelíbí , ozve se, ale je si vědoma, že se jedná o člověka a okamžitě se sklidní.
- pes 2,5 roku - dobrman Sid (pohledově čistý, rodiče neznám) - pubertální netykavka, závislý na mě, jako paničce. Se psy neměl nikdy konflikt.
Chování doma - pes má tendenci hárt si a provokovat fenu. Vzhledem k nemoci a bolestem o to nestojí, tedy se po něm ožene a vrčí. On ji respektuje jako nadřazenou. Dovolte mi v kratkosti napsat, příběh Sida.
Aodptovala jsem ho v půl roce (žil v bytě s paní cca 50 let, bez výchovy a socializace). Okamžitě jsem kontaktovala cvičitele a začala s výchovou. Základní výcvik jsme dali levou zadní. Ovšem měsíc po adopci jsem otěhotněla (po 2letém snažení), ještě 2 měsíce jsme intezivně cvičili, po té jsem měla těžší těhotenství, tedy jsem se snažila v rámci možností. Přešli jsem na cvičáku do skupiny. Choval se jako blázen. Byl to mazec. Když měl rok a čtvrt, na cvičak jsme přestali chodit, fyzicky jsem nezvladala. Z mého pohledu - povely zná, poslouchá, nemá je však nadrilované. Celkově mě respektuje. Miluje aportování, cvičení na mlsky ho moc nebere.
Když se malá narodila, Sid se zdál v pohodě. Ovšem příliš o ni nestál. Nijak s ní nekomunikoval. Jednou se stalo, že když měla cca 4 měsíce ohnal se po ní (měla papír a šustila mu u hlavy). Po druhé po ní vyjel nedávno - vrátili jsme se po 14 dnech z nemocnice. Měla zvoneček a cinkala mu u hlavy. Obě tyto situace jsem vyhodnotila tak, že se vymezil proti nepříjemnému chování, tak jak se to naučil od feny. Vynadala jsem mu a vykázala ho na místo. Moc ji nevnímá, je běžné, že do ni vrazí, když pobíhá po bytě. Pokud se jedná o jídlo, je s ní nejlepší kámoš - krmí ho granulema, piškotama. Bere si moc hezky, pomalu.
Včera jsem se dívala jak reaguje na její mazlení - ležel na gauči, stálá u něj. Hladila ho a dala pusu. Odtáhl hlavu, uši dozadu, nervózní pohled. Z dosahu však neodešel. Znervóznil i mě, nevěděla jsem, jak má v plánu se zachovat.
Jako poslení zmíním, že žijeme s manželem v bytě u lesa. V režimu máme 3 venčení + večerní čůrání. Manžel je v práci celý den - má na starosti ranní a večrní venčení, odpolko chodím já s dcerou (vzhledem k tomu, že budu z práce chodit okolo 3. hodiny, zachovávám tento režim). Bohužel nemám možnost být se psem sama, jsem s dcerou celý den. Manžel chodí z práce okolo 6. Zároveň se distancoval od výchovy psa se slovy, že je můj a já jsem ho chtěla (což je pravda, avšak s tím, že on se měla starat o fenu). Nyní však venčím všechny sama, čuba ujde max kilák, k tomu začala chodit dcera a puberťák by lítal jako blázen. Takže se projdeme lesem a končíme na zhradě, kde čuba leží, pes aportuje a u toho dohlížím a na děcko.
Potřebuju řešit situaci pes/ dítě v systému v jakém žijeme, protože žádné zásadní změny režimu nejsou možné (není hlídání pro děcko, manžel domu dřív chodit nebude, zdravotní stav feny se nezlepší). Mé plány byly jiné, ale jak je známo: člověk míní, život mění.
Doufám, že i v naší situaci lze najít řešení takové, abych se numusela strachovat nechat dceru v blízkosti psa. Děkuji za pomoc a budu se těšit na přpadnou spolupráci.

Odpověď: Dobrý den:) Předně, pro upřesnění - Sid už není psí puberťák, ještě je štěně, ale pubertou už si dávno prošel. Jen je jako každý správný dobrman hodně temperamentní a po lidsku řečeno "střelec".

Dost věcí teď bohužel děláte špatně až nebezpečně. Napsal jsem a zveřejnil na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu textu na téma spolužití pejska a malého dítěte, včetně naléhavých upozornění na nebezpečnost situací typu "dítě krmí psa", "dítě kontaktuje psí čumák svým obličejem" atd. Vystavujete svoji dcerku velké pravděpodobnosti pobytu na plastické chirurgii, nedělejte to prosím.

Dobrman, jak už jsem psal, je temperamentní a snadno vzrušitelné plemeno. Musíte dávat velký pozor, musíte předvídat, musíte ho mít správné zvládnutého hierarchicky, ne povelově.

Přečtěte si i moje dva články "Na co myslet dřív, než si k pejskovi pořídíte mimino" a "Na co myslet dřív, než vám pes urve kus obličeje". Jedná se o reálné případy ze života, žádné teoretizování nebo neopodstatněné strašení lidí.

Pročtěte, prostudujte si texty, které jsem Vám doporučil a pak mě zkontaktujte telefonicky - domluvíme další postup, samozřejmě Vám velmi rád pomůžu Vaší současnou situaci zvládnout.

 

(22.3.2020)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
tazatel neuvedl!
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás prosbu o radu. Náš 7 letý Slovenský čuvač nyní až nyní občas (1x za 14 dní) uteče když zajíždíme vozem k baráku (otevřená vrata), dříve mohli být vrata otevřená a neutekl. Fenou to není ... zkrátka se kousek proběhne  na zavolání přijde dobře ví co provedl tak ho netrestáme ale co dál ... Zkusil jsem ho po návratu jednou po té v klidu přivázat ke stromu na zahradě, aby jako pochopil když utekl že teď bude muset být přivázaný. Nevíte jak takovou změnu že začal utíkat u 7 mi letého psa řešit ? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pastevec má vždy velkou radost, když vymyslí něco nového a svého člověka překvapí, převeze. Testuje si, zkouší, je to jeho přirozenost - nikdy není (ani jiná psí plemena) po letech "definitivně hotový" pes, který Vás už ničím nepřekvapí...

Musíte být jednoduše v podobném případě vždy o jeden krok napřed. Nejjednodušší je buď vystoupit a domluvit se s ním, ať počká (úspěšnost samozřejmě závisí na vašem vzájemném vztahu) nebo ho nechat na dobu zajíždění a otevřených vrat někým podržet, pokud to nejde, zajistit třeba tím stromem. Prostě si vymyslel nový kousek, to se běžně stává i po letech a pokud zjistí, že znáte protihmat, po nějaké době toho zase nechá a vymyslí časem něco jiného. On neutíká, jen s potěšením přišel na to, jak Vás překvapí a převeze - nic jiného v tom nehledejte. Když se mu podíváte do očí, přesně to tam najdete...

 

(15.3.2020)
Plemeno: knírač x jorkšírský teriér(?)
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na vás velikou prosbu o radu. Před necelým rokem jsme si vzali z útulku fenku. Je úžasná, přátelská, získali jsme k sobě navzájem důvěru, i když stále na tom pracujeme. Jediným problémem je to, že hlídá, a to dost. Máme prosklené dveře na terasu, zkrz které je vidět na zahradu a sousedy. Je schopná půl dne strávit ležením před dveřmi a hlídáním. Pokud se venku něco šustne (soused, příchozí, list, duch ...) vylítne jak smyslů zbavená a začne ječet jako blázen. Já na ní volám povel Neštěkej, který zná a nakonec po několikáté poslechne. Toto se někdy děje i v noci. Nevadilo by mi, kdyby přiměřeně upozornila, že se venku děje něco nezvyklého, ale chytá amok. Přitom venku je spíše bázlivější, doma si ale za dveřmi hraje na hrdinku. Jde mi hlavně o to,že čekáme v červenci miminko a nemám zájem na tom, aby se mi budilo, když fenka začně hysterčit. Na autoritě pracujeme, povely poslechne, na žrádlo čeká až dovolím, dveřmi mě nechá projít první apod. Jen venku se bojí zbrklých psů, některé lidi bere a nebojí se, po jiných lidech kouká s ostražitostí a staženým ocasem, hlavně tedy když je tma. Jak na těchto problémech pracovat, jakými konkrétními technikami? Jak konkrétně se zachovat v situaci, kdy vylítne ke dveřím proti domnělému vetřelci? Děkuji moc za radu a za Vaši pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Především je potřeba pracovat na vzájemné komunikaci a správně nastavené hierarchii a to opravdu není otázka "konkrétních technik" přes písmenka, nesčetněkrát už jsem to zde v Poradně vysvětloval. Jde vždy o záležitost konkrétního přístupu a sladění konkrétního člověka s konkrétním psím parťákem. Jde o živé samostatné bytosti, na to jednoduše nelze nasadit nějaký obecně platný postup.

Už to, že tolik píšete o povelech, je jasný signál. Pes s člověkem nebude primárně spolupracovat na bázi povelů a příkazů, nýbrž na bázi komunikace a osobnostních profilů. Doma je Vaše fenka samozřejmě v pohodě, protože tento prostor už dokonale zná a nic ji tam neohrožuje. Venku jde již o něco jiného a právě tam se jasně projevuje, že je sama za sebe, neexistuje její smečka a nefunguje její "maják" - tedy Vy.

A jako vždy v podobném případě mám i pro Vás jedinou smysluplnou radu - domluvte se se mnou a s fenkou přijeďte se ony "konkrétní techniky" (uzpůsobené pro konkrétní lidskopsí dvojici) naučit jediným způsobem, jakým to lze, tedy osobním praktickým naučením. Nezapomeňte ani na další důležitou věc, tedy tu, že i na Vaší fenečce a její psychice je zapotřebí zapracovat. To vše skutečně nejde na dálku (což zmiňuji v každé své odpovědi na tento typ dotazu) a ještě máte čas to do porodu zvládnout. Umím vám oběma pomoci a rád to udělám, pokud tuto příležitost včas nevyužijete, s největší pravděpodobností budete mít opravdu velké problémy, až se malá/malý narodí (viz třeba tento videočlánek).

Shodou okolností právě tento týden jsem tu měl také paní v očekávání (přijela až z Rakouska), která si velmi dobře uvědomovala, jaká změna pro jejího pejska přivedení mláděte do lidskopsí smečky bude. Co bylo zapotřebí, to jsme i v tomto případě dali do pořádku. Některé zanedbané a zdánlivě neexistující psí problémy se projeví právě až s příchodem velké zatěžkávací zkoušky a pokud se jim předejde, je to vždy daleko lepší, než když se musí řešit už probíhající důsledky psího stresu, což se plně projevilo i v tomto případě a moje klientka za své rozhodnutí včas přijet byla viditelně velmi ráda. Berte to jako motivaci, protože u Vaší fenečky se již stresové vzorce chování začínají projevovat daleko razantněji...

 

(15.3.2020)
Plemeno: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka maďarského krátkosrstého ohaře má 4 měsíce. Od začátku měla povolen vstup na gauč, nijak nám to nevadilo. Avšak jednou když jsem ji chtěla sundat pryč, tak na mě zavrčela. Rázně jsem ji řekla "Ne" a z gauče stejně sundala. Víckrát už se to nestalo. Je hrozně učenlivá a šikovná. Na gauč má tedy od té doby vstup zakázán, zatím tam máme židle. V naší nepřítomnosti ji to nechává úplně chladnou. Leží v pelechu a spí, občas se projde a zase si lehne do pelechu a spí. Občas se ale stane (jen v naší přítomnosti), že ji chytne "rapl" a snaží se dostat nahoru ať už zkouší prolézt skrze židle, nebo když si já sundám židli a sednu si na gauč, tak na mě začne dorážet. Začne na mě skákat, začně mě celkem dost kousat, a cení u toho zuby a čenich jak když si hraje s jiným psem, a vrčí a štěká. V tuto chvíli jsem ji tedy vzala za obojek a odvedla vedle do pokoje, zavřela za ní dveře, a pár minut ji nechala vedle, když jsem ji pustila, vběhla do obýváku, hned na gauč a kousat ruce, nohy a dorážet. Takže znova, za obojek a šla  na chvíli vedle, pustila jsem ji, hned se řítila na gauč - ale v tuto chvíli gauč dokonce i počůrala. (bojím se, že jsem postupovala opravdu nevhodně - nejspíš se počůrala ze stresu, že byla vedle sama? (bylo to jen pár minut) Každopádně jsem ji ještě vyhubovala a pak vzala ven. Venku se ještě vyvenčila a pak padla únavou v pelechu a spala až do rána. Mám tedy 2 otázky. 1. jak postupovat ve chvíli, kdy je takhle rozjančená? Když ji budu ignorovat, vesele si skočí na gauč, když ji dám vedle do pokoje - bojím se že ji hodně vystresuju. V tuto chvíli ji hračky nezajímají. A 2. otázka - počůrání gauče já přisuzuji nejspíše stresu. Může to mít však jiný význam? Nemocná není. Vyvenčená byla.Děkuji za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Ano, bohužel skutečně postupujete nejhůř, jak jen můžete - celkově. Maďarský ohař je plemeno s výraznou dominancí a Vaše fenka to na Vás samozřejmě a zcela přirozeně zkouší. A Vy to bohužel vůbec nezvládáte - namísto řešení příčiny řešíte následky, zabarikádujete gauč (kam mimochodem měla od začátku rozumně přístup, nevadilo Vám to), zavřete ji do vedlejšího pokoje (proč - má se tam stydět?), pak ji tam zavřete znovu (opět - proč?) a celkově si neumíte poradit s tím, když má nad Vámi malé čtyřměsíční štěně navrch...

V pohodě - jen chci, abyste si uvědomila, že problém není v ní, ale ve Vás. Že primárně špatné a k řešení jsou Vaše reakce a celkový přístup, ne to, co dělá Vaše fenka.

Jak jsem už mnohokrát zde vysvětloval.

Pokud štěně něco dělá z pohledu člověka špatně, je to z pohledu tohoto štěněte pouze test prostředí a osobností jeho člověka. Umí si s mým testem poradit? Dělám teď chybu? Jsem silnější osobnost já (což je špatně) nebo můj člověk (což je dobře)?

A pokud použijete psí signály (silné "zkousnutí" rukou za volnou kůži na kohoutku) a zafixování, odpovídající emoce a oční kontakt, pak každé štěně bude vědět, že jste silnější osobností Vy. Zklidní se a bude spokojené, protože přesně tohle chce. Silnou osobnost vedle sebe.

Zkusí to ještě jednou, dvakrát a pokud opět zafungujete správně, pokud budete celou dobu společného kontaktu a žití silná klidná osobnost používající správné psí komunikační signály (ten, který jsem Vám popsal, je samozřejmě jen jeden z dlouhé řady), pokud budete vyzařovat správné emoce a vyhovávat štěně po psím, pak budete mít spokojenou fenečku, protože si ověřila, že má svůj "maják", který funguje.

Pokud ji budete ignorovat, zavírat za dveře a nebudete chtít rozumět tomu, že vedle sebe máte štěně a ne dítě a že to štěně potřebuje správnou psí výchovu a správnou psí komunikaci, pak budete zároveň mít čím dál větší problém - a stejně tak i Vaše fenka.

Ano, pokud se "rozjede", uděláte přesně to, co jsem Vám napsal. Pokud z toho ovšem jedinou věc neuděláte správně, nebude Vám to fungovat ani jako celek. Dominantní signál, oční kontakt, emoce.

Ne, počurání gauče nebyl stres. Byl to z její z strany signál dominance.

Zvažte, zda by i pro Vás nebylo rozumné za mnou se s svojí fenečkou přijet a naučit se, co je třeba. Zrovna s maďarským ohařem mívají jejich majitelé velké problémy ohledně hierarchického zvládnutí z důvodu jejich temperamentu a vysoké vrozené dominance. Je velmi rozumné vychovávat správně a nedělat zbytečné chyby, které společný vztah do budoucna zničí. Je to teď šance i pro Vás a Vaši fenku, tuto moji odpověď berte jen jako první pomoc, tyto věci se řeší osobní praktickou pomocí, ne písmenky na dálku...

 

(15.3.2020)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nejprve moc zdravím. Mám desetiměsíční štěně jorkšírského teriéra. Venku štěká a vyjíždí na psy, lidi a hlavně děti. I když si ho vůbec nevšímají. Asi jsem trochu zanedbala socializaci. Jsem invalidní a špatně chodím a tak odmala chodí na vodítku.. Pejsek je maličký, 1,5kg, tak jsem se o něj bála . Doma je to báječný a poslušný pejsek. Na mě hodně visí, mám ho stále v patách. Myslím, že štěká a vyjíždí ze strachu. Dá se stím ještě něco dělat? A nepomohla by kastrace ?  Moc děkuji za jakoukoli radu či pomoc.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Prosím pěkně - v prvé řadě si přečtěte něco z mých článků na téma kastrace, kterých tu máte celou řadu. Věřte, že na Vaši otázku "A nepomohla by kastrace ?" Vám dají naprosto vyčerpávající odpověď a velmi doufám, že za touto variantou jednou provždy zabouchnete dveře...

Dále.

Zanedbala jste především hierarchickou výchovu a vedení. Váš pejsek je venku nejistý, je ve stresu a proto se chová tak, jak píšete. Nemá ve Vás žádnou hierarchickou oporu a všechny zátěžové situace musí řešit sám, což zcela pochopitelně jeho psychika nemůže zvládnout. Navíc ještě ani psychicky nedospěl a pokud si tyto vzorce přenese do dospělosti, bude velmi nešťastný pejsek - a stejně nešťastná budete samozřejmě i Vy.

Ano, doma je v pohodě, protože tam mu v běžném denním provozužádná zátěžová situace nehrozí. Ale

může se stát, že se ve Vašem a jeho společném životě nějaká zásadní věc změní a pak budou jeho stresové reakce stejné jako teď venku - protože stále bude postrádat svůj "maják" a jeho podporu.

Samozřejmě se s tím dá něco dělat.

Vše se dá do pořádku, pokud začnete fungovat tak, jak máte - komunikace, hierarchie atd. Je to téma celých těchto PSÍCH STRÁNEK FALCO - máte určitě čas, prostudujte si je a nejdříve pochopte psí svět, základní pojmy, psí psychiku a základní psí psychické potřeby. Smečka, sociální komunikace, hierarchie, vůdčí jedinec.

Pokud máte fungovat ve vztahu ke svému pejskovi správně, pak je třeba se to naučit - a na to skutečně nestačí jen si něco přečíst. Právě proto za mnou lidé se svými pejsky a psy jezdí, aby se to naučili prakticky a především správně. Na dálku to nejde, stejně jako se na dálku nenaučíte správně řídit auto. Chápu, že máte jistá zdravotní omezení, ale zvládla byste to. Je to jen na vás - některé věci prostě na dálku napravit skutečně nejdou a pokud Váš lidskopsí problém řešit nebudete, pak zcela otevřeně a naplno řečeno bude Váš malý jorkšír jen dalším z řady mnoha nešťastných a vystresovaných psíků dnešní doby...

 

(8.3.2020)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Měla bych na Vás dotaz ohledně našeho pejska Barneyho. Po přečtení pár článků, je mi jasné, že jsme u výchovy dělali dost chyb. Měli jsme fenku a jednou jsme ji dopřáli štěňata. Jedno ze štěňátek jsme si nechali a měli jsme v tu dobu i roční dcerku. Venčení a poslouchání bylo super, protože byl po boku své matky a ta nás poslechla na slovo. Venčení tedy od mala probíhalo bez vodítka (jinak na procházky vodítko měli oba) a nebyl problém. Postupem času jak rostl a vnímal okolí a nás jinak, se začal projevovat. 5 let jsem s nimi byla doma (mateřská). Od cca roku jeho života po odchodu z bytu začal fňukat u dveří, štěkat na celý panelák a pak přidával i vytí (a to se většinou přidala i máma). Většinou byl doma s jeho mámou sám jen když jsem šla na nákup. Jinak byli s námi, chodili jsme na procházky, vyběhali se, pohráli si, aportovali klacky, v létě rádi plavali. Ale problém nastal, když byli v jiné místnosti než my. Logicky jsem potřebovala i chvíli být s dítětem bez nich a to dost často stál u dveří a čuchal pod nimi a kňoural, že chce dovnitř. Povel "na místo" respektoval se staženým ocasem a smutným kukučem. Sousedi si na jeho projevy v mé nepřítomnosti stěžovali, tak jsme koupili proti štěkací obojek. Ten nefungoval a bylo mi líto mu ho utahovat na hlasivky moc silně - taky by se mi to nelíbilo. Takže jsme obojek vrátili a snažili se je doma moc nenechávat.
Po 3 letech jsme se přestěhovali do baráku a tam nikoho jeho občasné kňučení neobtěžovalo. Už tolik nedováděl, ale přesto se projevoval. Venku na zahradě štěkali po všem co se hýbalo. Při okřiknutí přestali oba, ale o chvilku déle zase začali. Venku se chová jak kdy - vodítko používáme, ale když jsme někde mimo auta nebo výskyt lidí a psů, pouštím ho na volno. Nechávám ho vyběhat, většinou poslechne na zavolání a vrátí se. Někdy se začuchá u jednoho místa, začne hrabat myši a můžu volat jak chci a nepřiběhne. Musím si pro něj dojít nebo si vykřičet hlasivky a pak přijde. Naposledy mi utekl za kočkou, která byla v cizí zahradě. Po procházce jsem ho pustila z obojku s tím, že mu otevřu branku a pustím na zahradu, ale on se rozeběhl za tou kočkou zpět. Zakřičela jsem na něj a šla si pro něho. Než jsem ale vylezla kopeček, šel mi naproti už se staženým ocasem, protože věděl, že neposlechl. Fyzické tresty moc nepraktikuji, spíš na něho změním tón hlasu a on už ví, že je něco špatně. Jinak je to mazel, má rád kontakt, rád běhá venku, hraje si s velkou radostí, nejradši by spal se mnou či dětmi v posteli, ale to z důvodu chlupů a hygieny nedovoluji. Dovoleno to mají jen když jsou důkladně umytí. :)
Nyní jsme dva měsíce odstěhovaní, je bez mámy a v jiném prostředí. Za 3 týdny se budu s dětmi znovu stěhovat zpět do paneláku a nechci se dostat do té samé situace, že si budou stěžovat na jeho projevy. Chodím už 2. rok do práce a bohužel musí vydržet sám cca 9 hodin. Je to hodně, ale bohužel to jinak udělat nejde. Vím, že je to pro pejska dlouhá doba a bude se nudit. Ráda bych ho ujistila, že se vrátím, jako se vracím pokaždé, chtěla bych ho zbavit nejspíše té "separační úzkosti". Bylo mi ještě doporučeno zkusit mu dát dostatek hlavolamů, utahat ho a dát tričko, ze kterého mě ucítí.
Ráda bych mu pomohla. Chápu, že je možná pozdě, ale tak hrozné to nebylo, co jsem byla na mateřské a teď jsem s dětmi sama a psík bude v paneláku 9 hodin sám. Chci pomoci jemu i dopřát sousedům a sobě trochu klidu od jeho kňourání. Moc Vám děkuji za odpověď či radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych (nejen Vám) v podobné situaci poradil si opravdu nejprve projít a prostudovat související články (je to daleko lepší než si přečíst jen "pár článků") na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a příspěvky v této Poradně, protože všechny Vaše psí problémy jsem zde už mnohokrát probral a vysvětlil. Včetně tématu tzv. separační úzkosti (článek Pravda o tzv. "separační úzkosti"), skutečných příčinách problému a jeho řešení. Proto zde jsou moje články k dispozici.

Poradnu máte plnou dotazů a odpovědí k Vaší problematice - píšu zde o odchozích/příchozích rituálech, o důležitosti hierarchické pozice, o nesmyslnosti různých psích hlavolamů i protištěkacích obojků. Prosím najděte si je a prostudujte, proto jsou zde zveřejněny.

Pokud máte pocit, že nedovolovat fyzický kontakt svých pejsků s člověkem z "důvodu chlupů a hygieny", pak Vás mohu ujistit, že jednak jde o fakticky o nesmysl (zdravý pes lidskou imunitu naopak posiluje), jednak je to další z příčin, proč s Vámi Váš vlastní pejsek "nefunguje". Opět odkazuji na texty na tomto webu uveřejněné.

Věřím, že chcete současnou situaci řešit a to je velmi dobře. Jen je nejprve zapotřebí změnit některé zažité (a mylné) představy a dát do pořádku reálné příčiny současného špatného stavu - ve Vašem případě konkrétně nefungující lidskopsí komunikaci a hierarchické vztahy. Pokud odstraníte příčinu problému, pak odezní i jeho důsledky - už jsem to tu mnohokrát vysvětloval a v životě to platí obecně.

Pro další inspiraci a motivaci si prosím přečtěte a zhlédněte například tento videočlánek, jeden z velkých problémů jeho hlavního protagonisty (a shodou okolností i velmi příbuzného plemene) byl stejný jako v případě Vašem. Pokud budete chtít, pomůžu Vám stejně jako jsem tehdy pomohl tomuto pejskovi a jeho majitelce.

 

(8.3.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
kastrace v plánu na březen, podmínky adopce.. pochopila jsem, že si o tom nemyslíte nic dobrého
Dotaz: Dobrý den, přočítám Vaše příspěvky, určitě bych vodítka k nalezení odpovědí našla, ale možná mi odpovíte dřív, než bych nalezla. Vzala jsem si mladou fenecku z útulku, jak píšu není kastrovaná, ale je to v plánu na březen a to jako podmínka adopce. Netuším zda to ví a její chování vyplynulo už z tohoto, ale je toho mnoho, tudíž nevím čemu to přisoudit. Fenecka se jmenuje Moka. Moka má neznámé rodiče, já sama bych popravdě nedokázala říci ani typ z jakých plemen je to míšenka. Moka je neuvěřitelné bázlivá. Boji se lidi, psů a naprosto panickou hrůzu má z dopravních prostředků. Vyděsí ji každý hluk,V útulku mi řekli, že byla pravděpodobně týrana. Většinou ovšem jsou pejsci agresivní, ona není agresivní vůbec.
Mám ji teprve 5 dní, ale hledám metody, kterými ji pomoci abych nenasadila špatně a neublížila ji. Dočetla jsem se, že nesmím litovat, být neustále v klidu, nekřičet... První den jsem se s ní jen mazlila, 2 dny přenasela ze schodů a do schodů (3.patro v bytě). První procházka byla velmi zvláštni, byla ulekana, tahala zpět, trepala se, ale relativně se držela vedle mne. Druhá procházka byla už trošku rozlitanejsi, litala na všechny strany a tahala mě všude možně, což jsem považovala za lehký pokrok v sebejistotě Moky. Třetí den začala neuvěřitelně tahat. Já nasadila klasickou metodu, při každém natažení vodítka jsem skubla zpět se slovy nesmíš/pomalu/ Moka netahej. Došlo i ke zvýšení hlasu, řekla bych přímo k okriknuti co děláš... Ano jak popisujete, je to asi dost smesna podívaná a pro psa dost stresující. Později jsem se dočetla, že se vůbec nesmí zvyšovat hlas. Takže jsem teď dva dny chodila s Mokou a v klidném režimu říkala v klidu, pomalu s tahavym signálem aby netahala. Je to náročné ale to by mě tak netrápilo jako ta auta, lidi a jiní psi. Snažím se jí socializovat. Ocuchat říct dívej tohle je (např.) Woody, cizího psa pohladim a dávám najevo že se není čeho bát. Lidi jak kdy snese. Ale ta auta. Neskutečně šílí, litá ze strany na stranu, tahá, nefunguje škubnutí ani uklidňování typu, přece by ses nebála, koukej vždyť je to jen auto.
Jako pokrok beru to, že mi už u cesty(chodník) strachem nelehne a nejde s ní pohnout, ale např jen tahá zpět, utíká do strany do parku nebo sedne a kouká. To poslední beru jako největší pokrok, protože si možná uvědomuje že je to ok, jen ji to děsí. Nefunguje ani klidnější místo jako je park, když zatroubí auto, tak zvlci a letí a mám docela problém ji uklidnit. A vážně se snažím být naprosto v klidu, přitáhnu ji, ujistím že je vše v pořádku, že je to jen hluk a donutím ji sednout (připadá mi že ten povel chápe, ale zatím ji musím skoro vždy zadek přitlačit k zemi), pochválim, že si sedla, chvíli pokoukame po okolí a pak jí řeknu jdeme a pomalu.. někdy začne tahat, někdy ne. Já pak aplikují škubání nataženého vodítka, nebo ne, dle situace.
Taky mi v útulku dali stahovací obojek. S tím  jak tahá se dost škrtí, není mi to příjemné, natož jí, ale řekli mi, že ze všeho jiného se mi vyvlece, ať neriskuju, což vyhodnocují že mají asi pravdu, ale co si myslíte vy? Taky jsem jeden den aplikovala chycení za kůži za krkem, což si teď vycitam, protože za strach nemůžu trestat. Taky aplikuji přístup... Nejdříve jim já, aby to viděla, pak ona, aby si nechala sáhnout do misky, nejdříve procházím dveřmi, pak až ona. Netuším zda je to správně.
Doma je naprosto hodná. Byla teď doma dva dny sama jak jsem byla v práci, a neprovedla vůbec nic. Vzdy jen leží, dnes už i vrtěla ocáskem. Ale nehraje si a hraček se moc nedotýká. Jen sem tam do nich šťouchne. Jinak prostě leží, spí, pokukuje a poslouchá každý zvuk který se děje. Procházky dělám min dvou hodinové. Tříhodinová byla moc už i na mě s trpělivostí.
Chtěla bych ovšem aby semnou byla schopná jet vlakem, trmavaji. Chodívam na výšlapy na hory, chtěla bych ji co nejdříve vytáhnout, ale zatím to nejde, stěží ji převedu přes přechod. Taky je asi důležité říci.. vzala jsem si ji hned na noc do postele, naučila se tam být celý den, což úplně nechci takže jsem ji přestěhovala do obýváku. První tři dny spala špatně a sledovala odrazy světel které pobíhají od cesty od aut. Teď už spí dobře, dokonce se i přituli. V obýváku mám francouzské okno, ke kterému nejde ani za nic. Je z něj vidět na cestu na které je provoz, když si jdu zakouřit a otvíram jej, tak zpozorní, zvedne ouška a pak mne celou dobu sleduje až dokud se nevrátím. Jinak pokud nejsem v obýváku tak kempi v koupelně, ve které je nejtmavěji a je tam taky největší ticho. Jo, a pokud něco chce, tak to zkouší kňučením. Kdyz má hlad... Respektive chce konzervu a ne granule :-))
Poraďte co mám dělat s tím jejich strachem? Jak k tomu přistupovat? Jak ji pomoci aby byla v pohodě a bez stresu? Jelikož mi dotaz nešel odeslat formulářem, posílám přímo mailem. Přikládám foto Moky, pokud by Vám vzhled řekl více o plemeni a tím rozšířil možnosti pochopení chování. Děkuji za Váš čas, omlouvám se za slohovku, ale asi pejskum rozumíte.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud necháte skutečně vykastrovat sedmiměsíční(!) štěně, pak je vše marné a já tu teď ztrácím čas. Mimochodem - "určitě bych vodítka k nalezení odpovědí našla, ale možná mi odpovíte dřív, než bych nalezla" je další velmi špatný přístup právě proto, že pokud byste si ten čas našla (stejně jako jsem si ho našel já, abych napsal k dnešku již tisíce odpovědí tazatelům a stovky článků - ano, i o tom stahovacím obojku), už byste možná právě o té kastraci začala smýšlet zcela jinak.

Protože je tu dost článků právě na téma protiprávního vydírání skrytého pod "podmínkami adopce". Protože jsou tu tuny textu o tom, co kastrace mladého zdravého psího jedince reálně obnáší a jaké jsou důsledky - psychické i fyzické. Měla byste už spoustu času o tom všem přemýšlet a ujasnit si, zda svoji fenečku (podle přiložené fotky, bohužel ne úplně vypovídající, jde pravděpodobně o křížence německého ovčáka) opravdu chcete bezdůvodně, nelidsky a protiprávně doživotně zmrzačit na těle i duši...

Pokud si trochu projedete tuto Poradnu, zjistíte, že podobných dotazů dostávám řadu a vždy na ně dávám stejnou odpověď - toto nelze řešit na dálku, ale pokud přijedete, dáme věci do pořádku. Že to skutečně jde a umím pomoci, můžete mimo jiné vidět i v řadě podobných případů, které jsou zdokumentovány v rubrice Individuální výcvikový servis. Proto teď stejnou šanci nabízím i Vám a Vaší fenečce - za jediné podmínky: pokud po přečtení mých článků na téma bezdůvodných kastrací zdravých psů/fen a jejich důsledků na psí organismus a psychiku, psích útulků/sdružení vydírajících protiprávně (viz Zákon na ochranu zvířat proti týrání) osvojitele adopčními smlouvami s podmínkou kastrace a jejich právní neudržitelností (sama pak totiž porušujete zákon) dojdete k závěru, že Vám za to plnohodnotný život Vaší fenky stojí a kastrovat ji nenecháte. Pak Vám pomůžu dát její psychiku do pořádku a naučím Vás s ní fungovat správně, bez zásadních chyb, kterých se teď dopouštíte a které mají zásadní vliv na celý její další život.

Kastrace opravdu není jen vyříznutí kusu masa a já věřím, že jste se fenky ujala proto, abyste jí pomohla, nikoli abyste jí na zbytek života podrazila psychiku i zdravotní kondici - jinak měla dostat šanci u někoho jiného. Nicméně rozhodnutí je na Vás, v kladném případě Vám i fenečce velmi rád pomůžu. Stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(8.3.2020)
Plemeno: český fousek
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano-těžké, zhoršující se falešné březosti
Dotaz: Dobrý den. Řeším změnu chování u svojí fenky-začala vyjíždět na některé feny a bohužel někdy i na kolemjdoucí, hlavně večer za tmy. Fenka je od štěněte hodně bázlivá, proto není ani pracovní, odmítla jsem jí na úkor výcviku "zlomit". Socializovala jsem ji, chodila jsem s ní mezi psy, naučila MHD, chodila se mnou do centra Prahy, do kanceláře... Byla opravdu hodná, přátelská, jen někdy se šla raději ke mě schovat, než by se nechala od cizího pohladit. Změnilo se to ale cca před rokem. V prosinci 2018 ji napadla fena typu Bull, nic se nestalo, fenu jsem udržela od mojí a vše proběhlo bez zranění. Myslela jsem, že to bude dobré, fena nadále reagovala na ostatní psy dobře. Asi týden na to podstoupila naplánovanou operaci ramene, musela pak být tedy v podstatě izolována od kontaktu se psy. Následovala aplikace plazmy do kloubu, kde se bohužel strachy počůrala přímo na stole, když jí odebírali krev z krční tepny pro zpracování plazmy. Pak následovala rehabilitace a návrat k aktivitám a to už jsem viděla, že některé feny jsou problém. Pak přišlo hárání a Dorka nesnášela všechny. Následovala opět otřesná faleška (laktace, kňučení, výtok, porod, změna chování,zatvrdliny na mléčných lištách). Kastrace už byla nevyhnutelná, samozřejmě jsem vyzkoušela vše možné i nemožné na zvládnutí falešné březosti,ale bez úspěchu. Před cca měsícem byla tedy laparoskopicky vykastrována. Vyjíždění na feny se mi už podařilo dostat lehce pod kontrolu za pomoci přivolání, utvrzení chůze u nohy a nácviku ignorace. Ale začala mi startovat na některé kolemjdoucí lidi. Někdy když už se jí člověk nezdá z dálky (toporná chůze, pro ni zvláštní silueta-velký batoh, rozevlátý kabát, klobouk atd.) dám si ji dám k noze a snažíme se člověka v klidu minout, když vyjede, řeknu rázně ne! a držím vodítkem stále u nohy, a pokračujeme v chůzi, když se uklidní, dám povel, který zná a umí a pochválím, když se podaří projít v klidu, pochválím hned a dostane odměnu. Ale někdy bez povšimnutí mineme člověka a ona se otočí a chce chňapnout zezadu. Opět následuje ne! k noze, povel, pochvala. Chodí vždy na vodítku, na volno jen tam, kde vím, že nikoho nepotkáme. Ale musím mít vždy na vycházce oči i vzadu. Chtěla bych jí pomoci, myslím, že to i pro ni musíbýt velmi psychicky náročné. Je to jinak velký mazel, jen mi přijde v posledních měsících nevyrovnaná. Měla opravdu náročný poslední rok (několik narkóz, 2 operace, bolesti, izolace od psů) . Pravděpodobně jsem někdy zareagovala na její chování špatně a chování upevnila. Velmi mě to mrzí a ráda bych jí opět vrátila do života pohodu při kontaktu s okolním světem-lidmi a fenkami.
Omlouvám se za román a předem děkuji za názor na situaci a možná i radu. Přeji krásný den :-) .

Odpověď: Dobrý den:) Jde opět o jeden z klasických a velmi častých případů, kdy v tomto případě Vaše fenka od samého začátku ve Vás nemá hierarchickou oporu. Proto její vzrůstající nejistota až panika, stres, stresové ventily ve všech zátěžových situacích, kterými prochází.

Nemá smysl tu znova opakovat již mnohokrát sdělené, projděte si prosím související případy zde v Poradně (je jich celá řada), související články (je jich celá řada) a videa (je jich celá řada). A uvidíte sama, že nedávám lidem "možná i radu", ale vždy jim v takové situaci nabídnu svoji osobní pomoc. Pokud ji člověk využije, dáme věci do pořádku. Totéž nyní samozřejmě nabízím i Vám, pokud svoji šanci pro fenečku využijete, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné - tyto problémy je pochopitelně vždy zapotřebí řešit osobně, nikoli na dálku. Je to jen na Vás, pomoci Vasí fenečce umím a rád to udělám.

 

(1.3.2020)
Plemeno: šarpej
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pravděpodobně tu již takový dotaz byl, ale nelze vyhledávat a tak se ptám. Poslední tak 2-3 měsíce mi fenka trhá povlečení jak na postelích, tak na pelechu. Doma sama není, mám ještě 6-ti letou, která v pohodě čas, kdy jsem v práci prospí. Starší je zvyklá po dobu, kdy nejsme doma ležet v ložnci na postelích a myslela jsem si, že ta malá bude s ní v pohodě. Každý den chodím v poledne vyvenčit a už předem mám obavy, co malá zase vymyslela. Nejdříve mi nosila do postele boty z botníku v chodbě, ale ten jsem zabezpečila. Pak jen "přestýlala" postele, vytahovala pyžama z pod polštáře, to se dalo ještě vydržet. Nyní začala doslova cupovat povlaky jak na polštáři, tak peřině. Blíží se jí druhé hárání, ale tím ji nechci omlouvat. Jak postupovat, když tu spoušť doma vidím (vím, že nějaké trestání nemá cenu, když jsem jí při tom nepřistihla)? Já chápu, že se doma nudí, když ta starší spí a nehraje si s ní. Jak jí po psím vysvětlit, že tohle je nežádoucí???

Odpověď: Dobrý den:) Vyhledávat samozřejmě lze (klávesová kombinace Ctrl-F, máte to uvedeno i v úvodu této rubriky) a tento typ dotazu v různých variacích zde již byl také mnohokrát probrán a zodpovězen...

Takže znovu.

V tomto věku již je příčinou podobného chování vždy stres. Fenečka není v pohodě a stresové napětí uvolňuje stresovými ventily, mezi které patří mimo jiné i devastace prostředí. Není to nudou, je to reakce na stav její psychiky. A jak vždy ve své odpovědi na podobný dotaz uvádím, je zapotřebí najít zdroj stresu a ten odstranit, pak odezní i důsledek, tedy již zmíněné stresové ventily. Příčinou stresu pak nejčastěji (pokud nejde o zdravotní problém) bývá psychická nepohoda, způsobená špatnou/neexistující komunikací ze strany majitele a tudíž nefungující hierarchie, stresující prostředí (hlukové nebo jiné podněty), stresující majitel(é) atd. Doporučuji najít a přečíst si související příspěvky v Poradně, je jich tu skutečně už celá řada a pomohou Vám i v identifikaci konkrétní příčiny ve Vašem případě.

V každé případě bych však řešení problému pomohl i tím, že bych obě fenky přesunul po dobu Vaší nepřítomnosti z ložnice například do předsíně. Jednak ji můžete připravit tak, aby tam nebylo co devastovat, jednak je tento prostor pro psychiku především mladého psího jedince daleko méně stresový - je menší a bezprostředně sousedí s dveřmi, kterými přicházíte a odcházíte. Starší fenka tu i lépe přispěje svojí pohodou k uklidnění mladší, jde zcela jednoduše o menší uzavřený a emočně více naplněný prostor se všemi pozitivními důsledky z toho plynoucími. Plus odchozí/příchozí rituály, opět najdete zde v Poradně.

Pokud současně odstraníte i zmíněný zdroj stresu a zapracujete sama na sobě a na lidskopsí komunikaci, vše se rychle srovná. Takto přesně totiž fungují "psí vysvětlení"...

 

(23.2.2020)
Plemeno: anatolský pastevecký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ano, v 1 roce
Dotaz: Dobrý den, potřebuji prosím Vás poradit. Vše začalo cca před rokem. Ve vesnici, kde bydlím s přítelkyní, bydlí na druhé straně vesnice na samotě naši známí. Pořídili si v řadě třetího anatola (člověk by řek, že mají zkušenosti) k ještě jednomu malému oříškovi (fena), která v té době měla cca rok a nebyla ještě plně vychovaná. Tím, že nemají plot, pouze velký pomezek, začaly feny zdrhat, chodit na procházky. Znamí nemají problém pustit psa do domu, takže když byli doma, vzali i někdy fenky do domu, jak kdy. Venčit a chodit na procházky je pro ně tabu. Cvičit nebo vychovávat systematicky, taky. Jak šel čas, začali volat lidé z okolních vesnic, že tam chodí jejich fenky. Sváděli to na malou fenku oříška, že ta štěně anatola tahá od domu. A jelikož chtěli fenku oříška dát pryč, vzali jsme si ji k sobě. Byla na nás zvyklá a dnes je to poslušný pes.
Fenka anatola jim však zůstala a čekalo se, že se bude držet kolem domu. Bohužel se tak neděje. Chodí si jak se ji zachce a často kolem našeho. Dneska byla za potokem cca 100m, a když jsem ji zavolal, přešla potok a s obrovskou radostí přiběhla k nám a začala si hrát. Několikrát byla i u nás doma, kde si většinou lehla a spala. Chová se u nás hrozně klidně a ke všem i kočkám je milá. Po vesnici se chová taky klidně, a ke všem co už viděla někdy, je milá. Párkrát jsme ji vzali na procházku. Jednou když viděla lidi v dálce, letěla za nima, po několika povelech se zastavila, sedla a čekala na nás. Neposlouchá na povel 100%, ale celkem se dá ovládat na to, že nejsem její pán. A teď jsme se dozvěděli, že ji chcou dát pryč. Proto se obracím na Vás. Jsme s anatolem od stěněte v kontaktu, vytvořili jsme si k němu/ k ní vztah. A řešíme dilema, zda-li do toho nezasahovat a nechat ročního anatola osudu a doufat kdo si ji vezme, nebo si ji vzít a začít s ní pracovat. Máme oplocený pozemek 5000m2. Máme rádi psa i doma. Měli jsme už 3 psy malého plemene a vždy byli vychovaní. Anatol je však něco jiného a po přečtení popisu plemene nechci jednat ukvapeně. Mám sílu, odhodlání, čas a lásku. Otázka pokud jsme nikdy pastevce neměli, zdali ho můžeme zvládnout.
Ještě ke kastraci. Byla provedena nedávno. Nevíme jestli kvůli tomu, že to nebude chovná fena nebo aby se uklidnila. Po přečtení poradny to byla velká chyba. To už však nejde vzít zpět. Děkuji předem za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Anatolský pastevec není v žádném případě jednoduché plemeno na výchovu a zvládnutí, o tomto plemeni jsem napsal, natočil a zveřejnil už hodně materiálu (doporučuji přečíst a zhlédnout). Fence už je jeden rok a bohužel, ta šílená kastrace ji osobnostně zničila.

Pokud jí ale chcete pomoci a ujmout se jí (navíc Vás už trochu zná a rozhodně si zaslouží lepší domov), pak Vám v tom velmi rád budu nápomocen - záleží jen na Vás a chci věřit tomu, co jste o sobě napsal. Pokud se rozhodnete moji nabídku pro Vás i fenečku využít, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky, vše spolu v klidu probereme.

 

(23.2.2020)
Plemeno: kříženec amerického pitbulteriéra
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme křížence pitbula, 2 a půl roku, bez kastrace. Od léta se bojí houkání motorového vlaku. Dříve mu zvuk nevadil. Bydlíme na trase úzkokolejky na Jindřichohradecku. Pejsek chce hlavně utéct, klepe se, má stažený ocas, je v pozoru a napětí. Zhoršilo se to tím, že pejsek se teď bojí chodit ven a na procházky se s ním musí jet několik kilometrů od domova. Nevíme, z čeho by to mohl mít, protože žádné jiné zvuky mu nevadí, a ani není bojácný. Při problému jsme ho nikdy nehladili, nechlácholili. Snažili jsme se ho rozveselit, dělat, že to nic není, ale nic nepomáhá. Na nádraží se samozřejmě chodit bojí. V jednu dobu jsme tam chodili pravidelně a počkali si, kdy vlak přijede, takže ho viděl i zblízka, očichal si ho atd. ale pořád se bojí. Děkuji za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes vedle sebe potřebuje svůj psychický hierarchický maják, bytost, která je mu oporou, když si s něčím neví rady nebo spadne do stresu. Pokud svůj maják nemá, pere se se svým problémem sám. Pochopitelně to nemůže zvládnout a situace se postupně zhoršuje a zhoršuje - psí psychiku není těžké zničit...

Pokud budete chtít využít svoji šanci, zavolejte mi a domluvíme bližší podrobnosti. Samozřejmě podobné psí démony nelze řešit na dálku, ale osobně Vám a Vašemu pejskovi pomoci mohu, umím a rád to udělám. Pro motivaci si přečtěte třeba právě dnešní článek "Hačikó - Tour de Liberec: Cesta k poslední záchraně...", ono opravdu nestačí s pejskem jen někam chodit, i v tomto článku o tom píšu.

 

(16.2.2020)
Plemeno: aljašský malamut
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň. Chcem sa opýtať či by ste nám mohli poradiť? Máme 3 psíky, westíka 11 ročného psa, fenku yorkšíra 3 ročnú a ešte sme si na dvor zaobstarali fenku malamuta. Tá má momentálne 8 mesiacov. Problém je v tom, že fenka malamuta obťažuje malé psíky hrou, cápe ich labkami, chce sa s nim hrať. Oni sa jej boja a reagujú zamrznutím. No keď je fenka neodbitná, neváhajú použiť aj zuby. Westík ju niekoľkokrát aj uhryzol, no jej to vôbec nevadí, nerešpektuje ho a ešte v hre pritvrdí. Je pravdou že nemá možnosť sa pohrať so psami svojej veľkosti nakoľko bývame na dedine a takmer nikto tu so psom vonku nechodí. Nechcem fenke zakazovať hrať sa ale nechcem aby obťažovala malé psíky, ktoré pri tak drsnej hre môžu ľahko prísť k úrazu. Teraz sú oddelne a malamutke hľadáme nový domov, ale viem že to nebude ľahké. Ak by sa s tým dalo pracovať určite by som to skúsila len neviem ako. Preto Vás prosím o radu. Ďakujem pekne za prípadnú odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete malé oddělovat od fenky malamuta, pak z nich uděláte protivníky, ne jednu spolupracující smečku a podle toho to také dopadne - špatně. Potřebují žít a fungovat společně, tak jak je jim vrozené. Je jasné a pochopitelné, že osmiměsíční štěně je hravé a jako psí puberťák si začíná přirozeně i testovat svoje postavení ve smečce, úplně stejně jako oba Vaši už dospělí pejsci. A protože je mezi nimi velký velikostní rozdíl, tak každý používá jinou strategii, kdy samozřejmě ti malí mohou nedopatřením přijít k úrazu, protože bohužel ve Vaší lidskopsí smečce nefungujete správně Vy jako hierarchicky nejvyšší jedinec.

Pokud fenečce malamuta už hledáte nový domov, pak je to v dané konstelaci asi rozumné, malamut rozhodně není pes na dvůr. Potřebuje sociální kontakt a správnou sociální/hierarchickou komunikaci - o tom všem se dočtete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, ale jak vždy píšu, tyto věci se nedají naučit "na dálku", učím je psí majitele osobně. Především by však ve Vašem případě, jak už jsem psal, bylo potřeba začít se fence malamuta věnovat (výchova, vedení, komunikace, hierarchické soužití s westíkem a jorkšírkou), ne ji mít jako "psa na dvůr", to je úplně nejhorší přístup a zle by se Vám v budoucnu vrátil. Pokud to z nějakého důvodu nemůžete/nezvládnete udělat, pak je skutečně rozumná ta druhá varianta - jak už jsem psal, malamut skutečně není "hlídač na dvůr" a fenka by tím hodně trpěla...

 

(16.2.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co dělat se psem, který se bojí být sám doma. Pes pochází od paní, která ho měla i s jeho rodiči a asi dvaceti kočkami, nyní je pouze se mnou a s mou rodinou, je mu přibližně 6-7 let a je to kříženec, máme doma kočku, ale ta ho moc nemusí. Nicméně, pes se zafixoval na mně, ležíme spolu v posteli, má hlavu na polštáři a je přikrytý, chtěl by se mnou být pořád a já to dovolil, ale nyní mám problém. Pejsek když k nám přišel, tak se nechal chvilku doma, brečel a k tomu pomočil jak postel tak i podlahu, později v jiném bytě zůstal sám a to si otevřel špatně zavřené dveře a na postel se jak vymočil tak dokonce vykalel. Většinou jsem měl hlídání, někoho z rodiny, nicméně teď nikdo není a já bych potřeboval chodit do práce, ale pejskovi se to samozřejmě nelíbí, když někam odcházím, on se klepe a hned zaleze k němu pod nohy, když tu nikdo není, tak se schová někam pod něco jako například stůl a tam kouká a klepe se. Chtěl bych se tímto zeptat, zda existuje nějaké řešení, možnost, jak ho teď naučit být sám doma, někdy mám 12 hodin práce, někdy méně, před prací ho samozřejmě vyvenčím a po ní znovu.. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát zodpovídal a vysvětloval - za prvé je potřeba při zásadní změně psího života (jiný byt, jiný majitel) postupovat stejně, jako u malého štěněte. Tedy začít s krátkými intervaly odchod/příchod, postupně je prodlužovat, odchozí/příchozí rituály, odchody i návraty člověka v naprostém klidu, bez nervozity, rozčilování a zloby, zmenšit prostor, kde je pejsek v čase samoty (například jen předsíň, ne celý byt. Je potřeba tomu dát potřebný čas, netlačit na pilu a ať se v době Vaší nepřítomnosti stane cokoli, po svém příchodu zůstat v klidu. Veškeré stresové ventily (devastace, vyprazdňování, štěkání) teď musíte překousnout, ne z nich pejskovi udělat trauma.

A za druhé a především - stres pejska o samotě doma neplyne primárně z pocitu osamění, ale ze sociální izolace v nefunkční lidskopsí smečce - také jsem na toto téma napsal na PSÍ STRÁNKY FALCO tuny textu a Váš popis stávající situace to jednoznačně potvrzuje. Proto Vám doporučuji si tu najít a prostudovat související články a pokud budete chtít, pak je samozřejmě nejrozumnější a nejefektivnější variantou využít přímo mé osobní pomoci - zbytečně se trápíte oba a psí život utíká velmi rychle...

 

(16.2.2020)
Plemeno: greyhound
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ano (cca 1,5 roku)
Dotaz: Dobrý den, pes 3,5 roku adoptovaný greyhound z irska. Kastrace proběhla ale nedokážu přesně říct, narodil se v červnu 2016 a do péčí útulku v irsku přešel v listopadu 2017. Kastrace tedy určitě proběhla až tam, ale nenašla jsem to datum v průkazu...typuji tedy cca 1,5roku .. Problém je jeho občasné vrčení... Bena  momentálně máme 4měsíce. (po příjezdu z irska nebyl tady v dočasné péči, rovnou z transportu jsme si ho vezli domů)Nejsem si jistá jak se máme chovat a jak postupovat dál když na nás zavrčí.. To se stává buď když spí a někdo se ho dotkne a on neví co se děje (to naprosto chápu ale nemůžeme se tomu úplně vyhnout když si k nám vleze na gauč,pak se tam roztáhne a dotýká se nás a tím pádem i my jeho)a nebo když s ním asi podle něj nevhodně manipulujeme - dotýkáme se ho že už je to asi u něj přes čáru..někdy když leží a to i když si on lehne k nám a pak ho třeba hladíme nebo hravě pomuchlujeme. Nestává se to nějak často ale tak 2x do měsíce zavrčí, z toho důvodu ho nenecháváme spát v posteli u nás ani u dětí (9a12let) on by si tam rád vlezl, ale pak najednou usoudí že jsou mu nepříjemní a zavrčí, někdy docela důrazně... my ho pak tedy okřikneme, sundáme na vodítku z gauče či postele, chvíli to komentujeme a pak to dál neřešíme. Upozorňovali nás na tuto chrtí vlastnost už před adopcí, že to greyhoundi často dělají. V jeho původním prostředí každý chrt má svou klec nebo kotec a prostě ten první rok s lidmi přišel do styku jen jako s přemísťovači od někud někam a na závodech a tak... nebyl zvyklý na domácnost. V tom útulku pak si nejsem jistá jestli byli psi společně v místnostech navolno nebo zase separovaní , ale se psi problém nemá,s lidmi také ne, návštěvy nadšeně vítá - víc než nás což také nevím jestli si to nemám brát osobně :-),jinak je to úžasný klidný hodný pes,myslím že sebevědomý,netrpí fobiemi ( o silvestra spal a nic neřešil) venku na vodítku naprosto disciplinovaný,klidný (dokud neuvidí zajíce nebo srnku)z vodítka ho nepouštíme, nemáme určitě natrénováno a ani z podmínek smlouvy to není dovoleno. Ještě ke spaní v posteli - zatím tedy nespí u nás,jen někdy přes den si tam vleze,(může k nám na gauč kde často tráví čas ať už s námi nebo na opačné straně gauče) právě z toho pohledu si ho do postele nebereme-že se chová tak jak se chová někdy a nejsem si jistá jak na to reagovat, a také proto, že mě vše budí a tak si nejsem jistá jestli bych se vyspala... spí s námi v podkroví na pelechu v prostoru mezi ložnicí a dětským pokojem, dveře necháváme většinou otevřené,tak občas v noci jde zkontrolovat že tam jsme a někdy jde dolu do pelechu v přízemí a tam zůstane spát...budí se a oklepává a přehrabává si pelech několikrát za noc... no vidíte že špatně spím, vše to stále monitoruju, nemůžu za to nic s tím neudělám, manžel spí jak dřevo, děti také... ti se mají :-) No ale abych to shrnula... co myslíte, jak na to jeho občasné vrčení?  Jak zareagovat bezprostředně po tom? ....A máme to spíš ignorovat,dát mu čas že se to časem srovná, a co nejvíce mu dopřát soukromí ? nebo naopak snažit se spíš takové situace vyvolávat aby si na to zvyknul? Budu ráda za každou radu a postřehy k situaci. Kdybyste měl nějaké doplňující otázky sem s nimi.

Odpověď: Dobrý den:) Greyhound patří mezi plemena se silným dominantním založením, kastrace v jeho psychicky ještě nedospělém věku samozřejmě udělala obrovské škody (jako ve všech těchto psích případech). Proto se teď chová tak, jak popisujete, nemá ve Vás hierarchickou oporu a je proto silně ovlivňován svým vnitřním stresem - pokud si projdete Poradnu, naleznete takových případů velmi mnoho.

Rád Vám pomůžu dát věci do pořádku, což ale pochopitelně (opět odkazuji na identické případy z této Poradny) nelze udělat na dálku. Pokud o pomoc svému pejskovi skutečně stojíte, pak mě prosím zkontaktujte již telefonicky a domluvíme vše potřebné. Samo se to opravdu nesrovná, pouze zhorší a oba se potřebujete co nejdříve naučit spolu správně komunikovat a vůbec se sžít - greyhound potřebuje svoje, je to "pan pes"...

 

(9.2.2020)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý deň, mám 5 ročnú fenku ridgebacka, ktorá má práve vykonanú kastráciu, z dôvodu opakovaných falošných gravidít (už od prvého hárania) a na jednej mliečnej žlaze sa vytvorila hrčka. Fenka nikdy nemala nadváhu (váha 33 kg), mala dostatok pohybu denne 2-3 hodiny denne, je na barfe. Neustále som skúšala rôzne spôsoby ako sa falošnej gravidity zbaviť (podľa dostupných info na internete a užívaním homeopatík, bylín), bohužial nič nefungovalo dostatočne. Príznaky sa síce potlačili, ale mliečne žlazy (najmä zadné) mala zdurené bez tvorby mlieka. Kastráciu som stále odmietala (je to poškodenie psa, čím sa stáva neplnohodnotný), ale po nájdení hrčky na žlaze, som sa rozhodla pre tento krok, keďže som mala strach, že z hrčky vzniknú ďaľšie komplikácie. Dnes som na internete našla Vašu stránku, viem, že už teraz situáciu nezmením, ale viete mi povedať, či je možné falošnú graviditu u fenky odstrániť a akou formou? Prípadne z akého dôvodu falošná gravidita vzniká?

Odpověď: Dobrý den:) Falešná březost je nestandardní, hormonálně spouštěný proces (klesne progesteron a vzroste prolaktin), ke kterému v případě splnění spouštěcích podmínek dochází většinou zhruba jeden měsíc (může i později, příčinou může být také hormonální nerovnováha z jiných, i zdravotních důvodů) po prázdném (fena nezabřezne) hárání. Fena je "nastartována" do stavu "jsem březí/mám štěňata", čemuž odpovídá její chování, často (ne vždy) tvorba mléka a především ony razantní změny v psychice.

Jedná se samozřejmě opět o individuální proces, proto některá fenka reaguje viditelnější změnou, jiná třeba jen velmi mírnou. Některé fenky na falešnou březost vyloženě trpí, většina se s ní za celý svůj život nesetká.

Pokud chcete jen zmírnit následky, pak je dobré zvýšit fyzickou zátěž, snížit výživový přísun a především zlikvidovat veškeré "hračky-štěňátka" plus zabránit samoolizování bradavek, což samozřejmě přirozeně zvyšuje produkci mléka.

Daleko lepší než mírnit následky je však (jako ve všem) eliminovat příčiny. Těmi bývají jednak příliš dobrá výživová kondice (překrmování), jednak - a to hlavně! - pocit fenky, že je na vrcholu hierarchické pyramidy. Vysvětloval jsme to zde již mnohokrát - sexuální projevy psů i fen jsou přímo úměrné jejich hierarchické pozici a patří mezi ně samozřejmě i falešná březost. Jinými slovy, pokud máte svoji fenku/pejska hierarchicky zařazené na správné pozici a oni sami ji tak i vnímají, pak jsou jejich sexuální potřeby i projevy razantně potlačené. Jedná se o zcela přirozenou záležitost související se sociálním chováním v hierarchickém sociálním společenství, stačí si to uvědomit a správným způsobem se svým psím parťákem fungovat. Po psím, ne po lidsku.

Pro Vaši fenečku už je po provedené kastraci bohužel pozdě, ale snad tato moje odpověď včas pomůže jiným v podobné situaci...

 

(9.2.2020)
Plemeno: matka asi že 6 kříženců, otec čistokrevná borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 10 měsíční štěně velkého vzrůstu, které nám začalo zabíjet slepice. Nejdřív jsem si myslela, že to dělá z hladu tak jsem jí navýšila dávky jídla. Ukázalo se však, že to dělá pro zábavu . Jakmile přijdu ihned se odebírá od kořisti a ví , že je problém. Už několikrát jsem ji Potrestala ,ale jakmile odjedeme do práce tak to udělá znovu. Zahrada je asi 800 m2 velká slepice i pes ji mají celou k dispozici. Někdy mi přijde jako by si v té chuti toho masa úplně libovala . Přitom od začátku spolu vycházeli a teď jakmile má příležitost tak nějakou hned zabije . Předem Vám děkuji za nějakou radu či napomenutí .

Odpověď: Dobrý den:) Pes je přirozený lovec, u některého je lovecký pud silnější, u jiného více potlačen. To je jedna ze základních psích vlastností (je to skutečně vlastnost, nikoli chyba, pes je domestikovaná šelma) a v případě tohoto zkřížení se jednoduše není čemu divit. Navíc jde o fenku v plné psí pubertě, pro kterou lov bezbranných slepic samozřejmě bude velkým pokušením a zdrojem zábavy - čím déle v tom bude úspěšná, tím více to pro ni bude přitažlivé. A samozřejmě není u ní motivací hlad, ale již zmíněná zábava a tříbení loveckého umu. Už není štěně, ale psí puberťák a proto se také změnily její vzorce chování - z hračky se stala kořist, jedná se o zcela přirozený vývoj.

Pokud fenečku necháte běhat navolno bez dozoru mezi slepicemi, nezmění se teď nic. Budete muset s ní začít pracovat, což znamená být s ní dostatečný čas venku na zahradě a důsledně dávat najevo (po psím!), že lovení slepic je špatně. Nepůjde Vám to, pokud ale nebudete mít zvládnutou základní hierarchickou komunikaci (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) - to je naprostý základ, aby fenka Váš názor vůbec brala vážně. Pokud nebudete doma a nemáte možnost rozumně oddělit fenku od slepic, pak ji po tu dobu nechte v domě, uvnitř. Což je mimochodem řešení, které Vám přinese i další benefity - už jsem tu na toto téma také ledacos psal (psi se ze zahrad kradou, tráví, může Vám především v tomto věku i sama utéct).

Princip je jednoduchý (fungující hierarchie), Vaše naučení samozřejmě daleko složitější. Nejrozumnější je naučit se potřebné věci vždy prakticky přímo u mne - pokud budete chtít, i Vám s tím rád pomůžu. Samo od sebe se totiž nezmění nic.

 

(9.2.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 11 měsíční fenu křížence středního vzrůstu, kterou máme v bytě. Když odjedeme do práce, tak nás při návratu čeká vždy překvapení v podobě hovínka a loužičky. 7 - 16hod. Když jsem byl týden doma na PN tak byla úplně v orná a vydržela. Můžete prosím poradit? Jinak je úplně v pohodě a strašný mazel. Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tuto problematiku zodpovídal mnohokrát a mnohokrát (naposledy minulý týden, proto jsou také dotazy a mé odpovědi zveřejňovány, aby se z nich mohli poučit další). Pokud se (veterinárně) vyloučí zdravotní problém, což je ve Vašem případě podle popisu velmi pravděpodobné, pak je vždy příčinou psychický stres. Je třeba najít jeho důvod, což je nejčastěji špatné prostředí, špatné zážitky/zkušenosti, špatný přístup majitele a s tím související špatně nastavená hierarchie nebo špatná/neexistující komunikace.

Jinými slovy - pokud je vše v pořádku, tráví pejsek dobu samoty doma v útlumu či spánku. Pokud je něco špatně, pak nastupují mmimo jiné Vámi popsané stresové ventily. Potřebných informací mám od Vás bohužel pramálo, nicméně v tomto konkrétním připadě se mi jeví nejvíc pravděpodobný stres z nejistoty, kdy fenečka nevnímá svoji lidskopsí smečku a Vás jako svůj "psychický maják". Pokud jste fyzicky doma, je vše zdánlivě v pořádku, pokud jste pryč, problém se projeví ve své skutečné podobě.

Stejně jako ve všech podobných případech i Vám teď nabízím šanci dát vše do pořádku, tedy i s  fenkou za mnou přijet a potřebné věci dohromady prakticky a trvale. Samo od sebe se psí stres nikdy nevyřeší (ono ani ten lidský), naopak se zhoršuje a upevňuje. A je zapotřebí odstranit jeho příčinu, pak odezní i důsledky.

 

(9.2.2020)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Rodiče mají 3,5 letého jorkširského teriéra (není kastrovaný), když k nim příjde sestra se synovcem, který má necelé 2 roky, Monty je jako šílený, neustále za malým lítá, chce ho pořad olizovat, když je od sebe separujeme tak jen kňučí. Normálně je to poslušný pes, ale pokud je v jeho přítomností malý nevidí ani neslyší, poraďte prosím jak toto chování odbourat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaši rodiče bohužel nemají svého pejska hierarchicky zvládnutého (už jsem se touto tematikou zde v Poradně, ve svých článcích i videích mimochodem mnohokrát zabýval - doporučuji k prostudování), proto jde Monty v přítomnosti malého do stresu. V tomto okamžiku jde sice ještě o pozitivní komunikační vzorce (třebaže podmíněné stresem), nicméně velmi rychle se to může obrátit ve vzorce agresivní.

Základem je, aby pejsek vnímal svého člověka a měli mezi sebou nastavený natolik kvalitní hierarchický vztah, aby respektoval jeho rozhodnutí, přejímal jeho vzorce chování i emoční rozpoložení - opět mnohokrát na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již rozebrané a vysvětlené. Pokud toto nefunguje, pak pes reaguje vždy na základě vlastní analýzy situace.

V případě Vašich rodičů je základem zůstat v klidu, pejska neseparovat a chovat se tak, že synovec je jen dočasná návštěva. Pejska nechť si vezme některý z Vašich rodičů na vodítko a má ho po dobu návštěvy fyzicky zafixovaného přímo u sebe. Klidný hlas, klidný dotek ruky, klidné emoce - a pokud to dotyčný bude dělat správně, zklidní se i Monty.

Berte to jako první pomoc, pokud se mají podobné věci dát skutečně do pořádku (především hierarchie jako nutná podmínka), na dálku víc udělat nelze. Když chce člověk se svým pejskem spolehlivě fungovat, jezdí za mnou a učí se on i jeho pejsek vše potřebné prakticky - vždy je to ta nejlepší varianta a investice do zbytku společného lidskopsího života.

 

(2.2.2020)
Plemeno: kříženec (v příloze zasílám foto)
Pohlaví: fena
Stáří: cca 1 rok
Kastrace:
ano (v útulku, přibližně v tom roce)
Dotaz: Dobrý den, před 14 dny jsme si z útulku přivezli fenku, žila v romské osadě a při nálezu vypadala hodně zuboženě, měla svrab a vypíchlé jedno oko. Nyní je zdravá, je velmi šikovná a moc milá. Problémem ale je, že když jsme s manželem oba doma, vrčí a vyjíždí po manželovi, když třeba sedím na gauči a on si chce sednout ke mně, ona začne vrčet a málem ho i kousne. Jak máme prosím reagovat? Já jí okřiknu, že je to fuj a nedělá se to, nicméně udělá to zase. Když je s ní sám doma, nevrčí. Brání mě. Ale nemá důvod. Je možné, že má špatnou zkušenost s muži, ale když je s ní sám vychází s ním v pohodě. Jak se v takové chvíli zachovat? Aby věděla, že hlídat v takové nemusí.

Odpověď: Dobrý den:) Moc Vám za fenečku děkuji, že po své zlé minulosti u Vás našla domov - podle fotek je to velmi krásná kříženka, s největší pravděpodobností borderkolie. K Vašemu dotazu: pokud si lehce projdete Poradnu, zjistíte, že ve všech takových případech (tj. nezvládnutá hierarchie a vedení) existuje jediná účinná rada - domluvit se a s pejskem/fenkou za mnou přijet, protože tady žádné "na dálku" nepomůže - je zapotřebí zapracovat na psí bytosti a jejího člověka naučit vše, co je potřeba pro zbytek společného života...

Ve Vašem případě o to víc, protože jde o fenku ze špatných podmínek a se špatnými zkušenostmi, které si v sobě nese. Důsledky její minulosti a jejich podpis na její psychice se teprve začnou projevovat, 14 dnů je ještě velmi krátká doba, zatím si vás oba jen testuje. Čím dříve začneme pracovat na nápravě její psychiky, tím lépe to půjde a tím více se vyvarujete problémů do budoucna. Věřte, je to tak - každou chvíli se tento princip potvrdí jak v dotazu do Poradny, tak v lidskopsích příbězích mých klientů, o kterých píši ve svých článcích nebo o nich točím videa.

Pokud se tedy rozhodnete využít své šance a nabídky mé přímé pomoci (což by bylo velmi rozumné), zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(2.2.2020)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne

Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Abych Vám trochu nastínila naši situaci. S bývalým přítelem jsme si před třemi roky pořídili pejska Jacka Russella - Liborka. Jednu dobu jsme docházeli i na cvičák. To, že je Jack živější, to jsme samozřejmě věděli a do toho společně i šli. Cca před rokem a půl jsme se s přítelem rozešli, a Liborek bohužel zůstal bývalému příteli, ne že bych to tak chtěla, ale přítel si ho chtěl nechat. Domluvili jsme se alespoň, že si Líbu budu každých 14dnů brát na víkend k sobě. Liborek se za celý svůj život stěhoval už 3x, tak nevím jestli jeho chování může souviset i s tím, ale bývalý přítel má již novou rodinu, narodilo se jim dítě a v říjnu se tedy již po třetí přestěhovali. Nynější přítelkyně Radka, má v celku problém, že si Liborka beru k sobě na víkend, tak místo 1x za 14 dní ho vidím jednou měsíčně na celý víkend. S Líbou nemám žádný extra problém přes víkend, ale vždy když si předáváme pejska s bývalým přítelem, tak mi tvrdí jaký jsou nyní s Liborkem problémy, že už si neví rady.
Neustále v novém bytě štěká, ve většině případů, když na chodbě něco nebo někoho slyší nebo když na ně někdo zvoní. Ať je doma sám nebo jsou doma všichni je to prý jedno. Neví, jak ho danou věc odnaučit, hlavně z toho důvodu, že když štěká, má problém získat Liborkovu pozornost. Další, že když k nim někdo příjde na návštěvu, nebo někam jdou na návštěvu Liborek se neumí chovat. Stále po někom skáče, leze dokonce nevím jak to lépe popsat "ojíždí" a vydrží to dělat klidně celou dobu. Bývalý přítel přemýšlí o kastraci.
Vím, že je Liborek v jeho nejlepším věku, takže je o to víc roztěkanej. Raději bych, aby Radek volil jiný způsob výchovy atd, ale co s tím můžu já dělat, když ho skoro nevidím? Celý průběh jsem Vám napsala hlavně proto, zda vše nemůže vyplývat z toho stěhování, z toho, že mě jednou měsíčně vidí a je z toho naopak vystresovaný nebo jsme ho jednoduše špatně vychovali a neumíme s ním pracovat?

Odpověď: Dobrý den:) Je to všechno dohromady. Už jsem tu mnohokrát uváděl, jak je "střídavá péče" (ano, klidně i jenom jednou/dvakrát měsíčně) pro pejsky špatná a nepřirozená - pes potřebuje jednoho svého člověka. Za další - pokud má být váš "exspolečný" pejsek už natrvalo u Vašeho přítele, pak by se on měl starat a pomoci mu, aby byl v pohodě. Pejsek je teď v evidentním stresu, navíc byl možná víc navázán na Vás, každopádně momentální situace je pro něj velmi zátěžová a bylo by velmi rozumné, pokud by se Váš expřítel na mě obrátil ohledně osobní pomoci, jinak (pokud pejsek zůstane ve stávajích podmínkách) to nedopadne dobře. Není na Vašeho ex navázaný a on s ním neumí pracovat.

Pokud máte na svého expřítele nějaký vliv, zkuste mu tuto variantu doporučit, snad to pochopí a využije ji - rád jemu i pejskovi pomůžu (ovšem výhradně za podmínky, že pejska nenechá kastrovat!). Ale o jednu věc Vás teď (po negativní zkušenosti z nedávné doby, kdy jsem zodpovídal dotaz též na téma dvou ex a jejich pejska) poprosím - nebudu a nemohu řešit, zda druhá strana nemá na věc jiný názor a pak být sám terčem útoku druhého z expartnerů, protože ve své odpovědi mohu vycházet pouze z jednostranných informací tazatele. Snažím se pomoci pejskovi a jeho člověku, nebudu řešit osobní vztahy mezi lidmi a kdo z nich si myslí, že má objektivní pravdu. Děkuji za pochopení.

 

(2.2.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém, náš pes začal po několika letech soužití bez zjevných problémů očůrávat různá místa v domě. Přesto, že ho pravidelně venčíme, přesto bývá načůráno. Pokárám ho slovně, ví, že něco provedl, ale stejně to udělá znovu. Prosím o radu co s tím.

Odpověď: Dobrý den:) Jak už jsem tu u podobných dotazů mnohokrát vysvětloval, za podobnou změnou psího chování vždy stojí zásadní problém a zásadní příčina. Tou příčinou může být buď zdravotní problém (ledviny, močové cesty, špatná funkce močového svěrače) nebo (a to podstatně častěji) stresová reakce nebo stav, kdy se pes cítí být na vrcholu hierarchické pyramidy a dává to najevo mimo jiné právě značkováním.

Ke zjištění reálné příčiny bohužel nemám od Vás žádnou informaci, které by bylo možné se chytit. Zapátrejte v paměti, co se stalo před tímto okamžikem - v jeho prostředí, zážitek během jeho interakce s lidským nebo psím okolím, změna ve Vašem životě, partnerský vztah atd. Pokud k něčemu dojdete, je zapotřebí odstranit tuto příčinu, pak odezní i důsledek.

Pokud je problém v nezvládnuté hierarchii z Vaší strany, pak je potřeba i to napravit. Dominantní typ psa se následně zachová přesně jak píšete, později však přibudou i další projevy.

Každopádně - pokud spolehlivě potřebujete zjistit příčinu a dát věci do pořádku, pak Vám nemohu doporučit nic lepšího (jako ve všech takových případech), než se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem za mnou přijet. Rád Vám pomůžu.

 

(26.1.2020)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 9 týdenní štěně křížence  labradora. Je u nás již 14 dnů. Během prvního týdne jsme ho chtěli mít doma, aby si zvyklo na nás jako na jeho nové páníčky a na nové prostředí a tak jsme pořídili takovou tu tréninkovou podložku na čůrání. Během toho týdne se naučilo venčit právě tam. Další týden jsme ho začali brát ven a to po každém probuzení, jídle, deseti minutách hraní.. Prostě kdykoliv, kdy jsme vypozorovali, že se mu běžně chce. (Pracuji z domova a tak se mu můžu v tomto ohledu věnovat po celý den)
Ale připadá nám, že jsme tím způsobili to, že se mu teď nechce po probuzení vylézt z pelíšku, prostě tam je co nejdéle co může a hraje si tam s hračkami a u toho nás pozoruje jestli jsme na blízku a nechceme ho náhodou zase vzít ven. Teď se stalo i to, že z pelíšku nevylezl a dokonce se tam vyčůral. Než jsme ho začali brát ven, hned po probuzení vyskočil z pelíšku (otevřená velká klec pro psy) a vyčůral se na podložku. Také když je z pelíšku venku a vidí, že se začínáme oblékat, jde si zalézt zpátky k sobě. Takže ho ven nosíme, když ho posadíme venku, hezky se vyvenčí, pobíhá, hraje si. Takže se venku asi nebojí. Za všechno mu venku dávám pamlsky, za vyčurání, za přiběhnutí, když jde u mě a netahá jinam a za nic ho netrestám.
Nevíte jak ho naučit, aby se ven těšil a nechodil na oko “spinkat” pokaždé, když naznačíme, že jdeme ven? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Každé štěně si testuje, jak moc měkcí jeho človíčci jsou. Pokud budete z pohledu vašeho štěňátka poddajní i vy, využije toho a věci si začne řídit a určovat právě on. Což je ale samozřejmě špatně a především je to špatně pro každého pejska, protože ve své lidskopsí smečce potřebuje životně nutně mít svůj "maják" a vůdčího jedince, který určuje běh věcí - už jsem toto téma nesčetněkrát probral zde v Poradně i ve svých článcích, přečtěte si je.

Takže si uvědomte svoji úlohu v jeho životě, přestaňte malého ven nosit a místo toho začněte používat obojek, vodítko, komunikaci, hierarchii a sílu své osobnosti. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO o přirozené psí výchově (ta opravdu nespočívá v pamlskovém přístupu) a pokud začnete správně fungovat, velmi rychle se i Váš malý psí kamarád začne na čas strávený s Vámi venku těšit...

 

(26.1.2020)
Plemeno: anglický bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, mám problém se svým psem Barneym, tříletý anglický bulteriér. Od malička je velmi bojácný a nedůvěřivý k lidem. Cca před rokem začal být agresivní na lidi a psi v místě bydliště, okolo baráku. Nedávno se mi stalo, že přišel přítel domů, pes ho vítal, pak se otočil a útočně se rozeběhl proti mě, zachytila jsem ho a cca minutu držela než se uklidnil. Po tomto záchvatu se rozklepal, jako kdyby měl nějaký panický záchvat a tvářil se jako kdyby nemohl zabránit té situaci. Po útoku se tulil a stále mě olizoval. Chtěla bych pochopit proč se takto chová a případnému opakování zabránit, nevím zda jsem někde ve výchově udělala chybu nebo je to zdravotního či psychického původu. Budu ráda za jakoukoliv pomoc či radu.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - začít řešit tento závažný problém chtělo již před tím rokem, ne ho nechat dalších dvanáct měsíců zhoršovat a upevňovat. Ano, udělala jste ve výchově velké hierarchické chyby a přirozeným důsledkem je zásadní nejistota (podpořená jeho individuální povahou) a z ní vyplývající agresivní vzorce chování Vašeho bulteriéra.

Pomoc nebo rada "na dálku" Vám nepomůže, pokud ale využijete svoji šanci, pomůžu Vám osobně. Zkontaktujte mne prosím již telefonicky a opravdu doporučuji tuto nabídku využít, máte pejska na prahu dospívání a nechala jste situaci zajít už velice daleko. Jak to pak také vše může při podobném přístupu nakonec dopadnout, o tom je i můj dnešní článek "Na co myslet dřív, než vám pes urve kus obličeje", velmi doporučuji k přečtení...

 

(26.1.2020)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
"v blízké době proběhne, je pod spolkem" (takto uvedeno v mailu)
Dotaz: Dobrý den, mám v dočasne péči 3 týdny pejska původem z mnozirny. 3roky,maltezsky psík,zdravý, čeká ho kastrace. Je to již 7mi pejsek kterého mám v péči, ale s takovým chováním zkušenost nemám. První den mě pokousal- byl vystresovany z dlouhé cesty, od té doby zuby nepoužil ale stále “blbě kouká”. Za 3 týdny si na některé věci zvykl, ale poradně nevím jak s nim postupovat, odměnu v podobě pamlsku si nevezme, fyzicky kontakt mu není příjemný. Vencit se venku se naučil za dva dny díky zahradě a tónu mého hlasu. Venku jde na vodítku vzorně. Výcvik nikdy neměl a tak nevím jak k němu přistupovat abych mu nepusobila ještě větší stres. Je plachý, ale zvědavý. Neměli by jste prosím nějaké rady a typy jak k němu přistupovat, jak si získat jeho důvěru a jak mu psychicky pomoci a podpořit ho. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den... Zdravý tříletý pejsek malého plemene - a kastrován má být proč? K tomuto zákroku zde neexistuje sebemenší důvod (kromě onoho nesmyslného a amorálního "důvodu", kterým podobné spolky svoje protiprávní konání - viz Zákon na ochranu zvířat proti týrání - zdůvodňují). Vám tuto skutečnost zahrnuji do své odpovědi proto, že se mne ptáte na "rady a typy" a toto je naprosto zásadní rada a tip - pokud ho skutečně spolek nechá vykastrovat, dojde ke všem následným negativním důsledkům, které kastrace pro mladého zdravého psího jedince přináší. Přečtěte si prosím články, které jsem k tomuto tématu už napsal a na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zveřejnil. Pokud tomuto pejskovi, jak sama píšete, nechcete způsobit ještě větší stres, pak za něj zabojujte, nakonec jeho osud byl právě Vám svěřen do péče. Děkuji.

Dále - pomůžu Vám s pejskem velmi rád (a podle toho, co píšete, potřebujete on i Vy pomoc opravdu hodně, to si prosím neberte nijak osobně, ale posudek pejska, že "stále blbě kouká" a téměř nulový pokrok za 3 týdny o lecčems svědčí - je třeba zapracovat na psychice, nikoli výcviku). Pochopitelně to ale nelze "na dálku", takhle řešení psích problémů nefunguje. Ano, vše je o psychice, znalostech a správném přístupu, ale pokud využijete mé nabídky, abyste s pejskem (ovšem s respektováním mé jediné základní podmínky, tedy že nebude vykastrován, jinak Vám pomáhat nebudu!) přijela, pak to především pro něj a jeho budoucnost udělám. Byla by obrovská škoda, pokud by i tento psík skončil tak, jak v podobných případech psi končívají - doživotně zmrzačení kastrací a s nulovým pozitivním progresem. Opět nic osobního, pouze více jak dvacetiletý střet s realitou spolků a dočasných péčí.

A zcela otevřeně a zase obecně, nic osobního - dočasnou psí péči opravdu nemůže a nemusí dělat úplně každý. Dočaskář má v rukou pošramocené psí bytosti a pokud si neumí poradit s triviální psí problematikou (dobré je začít třeba i základní znalostí plemenných specifik), je to velmi zlé. Ono vážně nestačí jen nějaké "nadšení pro pejsky", do mých rukou se přes moje klienty dostává poměrně hodně psů z dočasek a vesměs je to děs a hrůza, ti psí chudáci tam velmi často jen přežijí bez sebemenšího pokroku ve fyzické a především psychické oblasti - kolikrát jsou na výstupu i v horším stavu, než v jakém byli do dočasné péče přijati, jejich osvojitelé pak do společného života vybaveni zcestnými a nefungujícími radami. Tolik jen pro dokreslení smutné reality a pojmenování největších problémů psích dočasek a spolků - ve velké většině nulové nebo minimální praktické znalosti, používání postupů, které psům buď nepomohou nebo jejich stav (hlavně psychický) razantně zhorší. Plus k tomu všemu bezdůvodné plošné kastrování mladých zdravých jedinců... Čest výjimkám a proto je tak důležité, abyste se rozhodla správně.

 

(26.1.2020)
Plemeno: amstaf x dalmatin
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den p.Dostál,máme doma rok a pul starého pejska Arona.Přivezla nám ho paní,která ho zachránila od vietnamců z tržnice,byl v hrozných podmínkách.Při kontrole nám lékař sdělil,že to bude nejspíš kříženec AMSTAFA a dalmatina.V té době jsem měla v zaměstnání dlouhé šichty(kratky-dlouhy tyden),proto jsem si vzala 14 dní volno,abych se mohla Aronovi věnovat.Po 14 dnech jsme se tedy u Arona museli střídat se synem.Bydlíme v bytě,v noci Aronek spí semnou v posteli,na cvičák jsem ho nevzala,základní povely zvládne ale musím mu povel vic zdůraznit aby poslechl.Je dost živý.Dělá mi ale starosti venku.Jakmile vyjdeme ven jakoby přestal vnímat mě,je jak utržený ze řetězu,na vodítku tahá,běhá ze strany na stranu.Z vodítka ho nepouštím z toho důvodu,neboť mám strach,že by mi utekl a nebo a to především,že by někoho napadl.Skoro na každého druhého kolemjdoucího štěká,vrčí a občas i vyjede.Radši vždy přecházíme na druhou stranu.A o psech ani nemluvím,dříve neměl s ostatnimi pejsky problém,dnes ho nemuzu pustit k žádnému,nedopadlo by to dobře.Radši vzdy zastavíme a počkáme až pejsek přejde.Nelíbí se mi tohle jeho chování,je mi jasné,že chybu jsem někde udělala já a také mi začíná docházet,že bychom měli vyhledat odbornika,abych se naučila s pejskem komunikovat a vlatně se s ním sžila.Je to náš první pejsek a já bych nerada udělala Aronovi ale i nám ze života peklo tím,že vlastně nevím jak pejska zvládnout v techto situacích.Už jsem musela jednou řešit i situaci doma,kdy se stalo,že mi Aron kousl syna,když ho syn probudil.Vzápětí si to uvědomil co udělal a začal ho hned olizovat,jakoby se omlouval.Od té doby mám z Arona občas špatný pocit,nechci aby se to opakovalo nebo by došlo i k něčemu horšimu.Prosim poradte jsem uz zoufala,rada bych ho zvládala v klidu,nechci ho pořád trestat.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, současný stav Vašeho pejska je skutečně výsledkem nezvládnuté výchovy a hierarchie, zesílený tím, že se vše nechalo dojít příliš daleko. Pokud opravdu stojíte o pomoc, rád Vám oběma pomůžu, ale je samozřejmě zapotřebí, abyste s pejskem za mnou osobně přijela - na dálku v podobných případech pomoci nelze.

Rozhodnete-li se mé nabídky využít, pak mne zkontaktujte již telefonicky a domluvíme vše potřebné. Jen to prosím neodkládejte, čas teď pracuje proti Vám a pro přiblížení, jak špatně by také vše mohlo dopadnout, doporučuji k přečtení svůj dnešní článek "Na co myslet dřív, než vám pes urve kus obličeje"...

 

(26.1.2020)
Plemeno: 2x malý knírač
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/7 měsíců
Kastrace:
ano (1 rok, zdravotní (neupřesněno))/ne
Dotaz: Dobrý den, náš malý knírač byl vždy velmi upovídaný. Během hry mručí a poštěkává, nic co by nás trápilo. Problém máme ovšem venku. To že se mu nějaký člověk nelíbí a štěkne na něj bych i chápala (většinou jsou to značně přiopilý občané kteří na mě i něco pokřikují)problém máme s pejsky. Rozhodně to není agresivní nebo zuřivé štěkání, spíše bych řekla netrpělivé. Když nám majitel druhého peska dá tu možnost a pejsci se můžou normálně očuchat, tak ten můj hned přestane a je spokojený. Bohužel v našem okolí žijí převážně starší lidé se staršími pejsky, které mnohdy berou ještě na ruky, když kolem nás musejí projít. Na cvičáku to bylo stejné, než jsme překročily hranici cvičiště štěkal a pak byl naprostý klid. Problém je že nám to v podstatě znemožňuje seznámení s jinými pejsky a ten randál na celou ulici taky stojí za to. Připadá mi ale nesprávné ho za to trestat, většinou se snažím ho něčím jiným zaujmout. Problém je i náš druhý mladší pejsek, také knírač, 7 měsíců. Začíná toto štěkání přebírat aniž by úplně věděl proč vlastně štěká. Budu vděčná za jakoukoliv radu. Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Velkou příčinou problému je kastrace provedená ještě před dosažením psychické dospělosti - už jsem na toto téma a důsledcích tohoto zákroku, ovlivňujícího mimo jiné i sociální chování psů, napsal tuny textu, najdete je zde v Poradně i v mých článcích. Další příčinou je pak samozřejmě nezvládnuté hierarchické vedení z Vaší strany.

Váš mladší knírač přirozeně přebírá vzorce chování staršího a podle nich se pak sám chová, protože je pro něj (místo Vás) příkladovým vzorem a bohužel i v tomto případě zcela selhává Vaše hierarchické vedení.

Je zapotřebí komunikovat a vést svoji smečku, řešit příčinu problému a ne se svého pejska "snažit něčím zaujmout", to je zásadně špatně. Každopádně pokud chcete uvést věci do pořádku (u obou svých psích parťáků), pak, budete-li chtít, i Vám velmi rád pomůžu. Samozřejmě to však, stejně jako u všech těchto případů, nejde na dálku, je zapotřebí se se mnou domluvit a s pejskem (pejsky) za mnou přijet. Budete-li chtít své šance využít a pohybovat se v budoucnu venku bez stresu a rámusu, ozvěte se mi prosím telefonicky a probereme vše potřebné.

 

(26.1.2020)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den mám dotaz... zhruba poslední 3 měsíce fenka útočí na ostatní psy je úplně jedno jestli je to pes nebo fena většinou sou to teda menší psi ale pustí se i do stejně velkých psů nebo i větších začne vrčet a když už je pes blíž rovnou startuje od jejich 5 měsíců do 8 měsíců sme chodili na cvičák a žádný problém s agresivitou vůči jiným psům nebyl.... teď však se stačí jen přiblížit k jiným psům a hned je problém a já nevím co stim zkusili sme chodit ven s různými psi a pokud si sedla se 3 z 10 tak je to hodně....asi je dost možné že sme selhali u výchovy a socializace žádám o radu co teď stim.... předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den... ne možné, bohužel jste jednoznačně selhali ve výchově a hierarchickém vedení, samozřejmě na tom všem mají velký podíl i plemenné dispozice, které bylo potřeba podchytit už na samém začátku. Fenka teď ukončila psí pubertu a v její finální fázi se naplno začaly projevovat geneticky dané rysy povahy amerického staffordšírského teriéra (AMSTAF). Už jsem o vyblokování sociálního chování jistých plemen napsal na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO hodně, doporučuji najít a přečíst si související texty.

Zásadní změna v chování u tohoto plemene směrem k druhové agresivitě nastává právě okolo prvního roku věku, také jsem to tu už mnohokrát uváděl. Jde o skutečnosti, které je vhodné znát už před pořízením plemene, stejně jako fakt, že cvičák tyto tendence do budoucnosti jen zesílí.

Pokud teď, jak píšete, žádáte o radu, pak Vám mohu dát jedinou - s fenkou za mnou přijeďte, potřebuji ji i vás osobně vidět a domluvíme se na mé pomoci. Rozhodně to neodkládejte, nechat už čtvrt roku problém eskalovat byla také obrovská chyba.

 

(26.1.2020)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, druhým rokem máme fenku zlatého retrivra, nekastrovanou, od malicka byla vždy skvělá, nechala si líbit kde co (kromě brani hraček), vždy hezky vita, skace radosti, mazli se, klasicky rodinný domácí pejsek, který je zvyklý spat na gauci ci v posteli. Poslední dobou má však divne chování. Vždy chtěla být s nami na každém kroku, teď se však často děje, ze odejde sama do pokoje a tam třeba 1-2 hodiny spi. Dále se stava, ze na nás často vrci, občas vyjede (kousne, ale ne hodně a cení zuby.)  A to ji třeba chceme hladit,  obejmout a nebo se na ni stačí jen podívat. Všechny tyhle věci si dříve nechala líbit, teď však (ne stále) se děje to ze vrci a cení zuby. Nechce už spat jinde než v posteli (dříve to střídala, někdy spala na koberci, v pelisku.., teď je schopna knucet za dverma do doby, než ji nepustíme do pokoje, je možné ze se po pubertě nějak změnila? Ze zkouší co muže? Víme ještě, ze má na noze nějaký vyzkousany flicek, který si často olizuje, ale nevypadá to nějak vážně. Do toho málo jí (to má ale od malicka, nikdy nejedla tolik) teď třeba měla misku po 2 dnech. Ale je stále plna energie. Nenapadá Vás něco? Mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jedna z prvních věcí, které je v takovém případě rozumné udělat, je nechat provést komplexní laboratorní vyšetření, aby se vyloučila/potvrdila zdravotní příčina. Pokud je pes/fena po zdravotní stránce v pořádku, je příčina problému vždy psychická.

Samozřejmě, že se psi po pubertě mění - začíná pomalinku (a jestě dlouho bude trvat) fáze dospívání, řadu věcí řeší a přistupují k nim už jinak, začínají razantněji řešit svoje místo ve vlastní smečce i mezi jinými psy. Vyhodnocují zkušenosti, uzavírají v sobě vztah ke svému lidskému okolí. A pokud jste udělali zásadní chyby ve výchově, je to přesně ten moment, kdy se vám začnou vracet - a často právě ty, které jako člověk nevnímáte, ale z psího pohledu jsou zásadní.

Pokud problém Vaší fenečky skutečně není zdravotní (teď je to tak 50:50, proto začněte veterinou), pak je její současné chování známkou silného stresu. Co je jeho příčinou, to Vám při nejlepší vůli "na dálku" neřeknu, ale pokud se se mnou domluvíte a s fenečkou přijedete, pak Vám mohu nejen říci, co je špatně, ale také Vám i fence pomoci. Mimochodem - v podobných případech velmi pomůže i informace o době posledního hárání, zda má problémy s falešnou březostí (dvouletá fenka už 3x háráním musela projít, to první jste nutně nemuseli zaznamenat). Jinými slovy - potřebuji více informací plus fenku vidět, pokud chcete svoji šanci využit, zkontaktujte mne už výhradně telefonicky a domluvíme se.

 

(26.1.2020)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat na radu, případně požádat o pomoc. Máme doma čtyřletého australáka a sedmiměsíční miminko. Zpočátku se zdálo, že soužití bude jakž takž fungovat: pes se sice trochu malého bál, ale pak mi přišlo, že si celkem přivykl. Problémy přišly, když se malý začal plazit (cca měsíc zpátky): za tu dobu na něho párkrát zavrčel a dnes po něm tedy poté, co mu malý šáhl na tlapu, vyjel. Snažila jsem se vždy mít situaci pod kontrolou, vždy jsem ho vykázala z místnosti, plácla ho a důrazně vynadala, což tedy byla asi chyba. Dnes vyjel-nekousl, ale kdybych malého rychle neoddělala-možná ano. Pes není agresivní, jen mi přijde, že se bojí, ale zároveň asi reaguje čím dál hůř a nechci, aby došlo na nejhorší. Očividně nemá zrovna malého v lásce, ale když zrovna něco jí, tak mu nevadí být s ním v kontaktu, dokonce ani tahání za chlupy...atd. Působí to možná tak, že malého nechám dělat, co chce, ale opravdu bedlivě hlídám oba dva. Prosím, jak situaci řešit? Jsem docela zoufalá, ráda bych situaci řešila co nejdříve, aby nedošlo k nejhoršímu, začínám si uvědomovat spoustu chyb, ale co teď? Děkuji vám!

Odpověď: Dobrý den:) Co nejrychleji mi prosím zavolejte a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Napsal a zveřejnil jsem přesně na toto téma před týdnem článek "Na co myslet dřív, než si k pejskovi pořídíte mimino" - věřím, že po jeho přečtení a shlédnutí videa pochopíte, že máte skutečně nejvyšší čas. Děláte řadu velmi zásadních a riskantních chyb (nejste majákem, vykazujete pejska pryč, plácáte ho a vynadáte - proboha, Váš pes není malé dítě!, nedochází Vám opravdu rizikové situace - cituji: "Očividně nemá zrovna malého v lásce, ale když zrovna něco jí, tak mu nevadí být s ním v kontaktu, dokonce ani tahání za chlupy...") - to vše uvádím proto, abyste opravdu současnou situaci nepodceňovala, mohlo by to skončit velmi zle.

Opravdu mi ve vlastním zájmu co nejdříve zavolejte a vše domluvíme, je zapotřebí za mnou přijet osobně. Je to zároveň i odpověď na poslední věty Vašeho dotazu, nic jiného totiž fungovat nemůže a "na dálku" v těchto případech skutečně pomáhat nelze - je zapotřebí pracovat s pejskem a jeho člověku prakticky ukázat, jak se chovat.

 

(19.1.2020)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ano (12/2019, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den,Bára je 3 týdny po kastraci,vše proběhlo celkem dobře a jizva je krásně zahojená.Je venkovní pes se zateplenou boudou a výběhem.Od operace je ale s námi doma v teple,kromě vycházek na vodítku ji denně nechávám asi 3 hodiny venku.Spí zatím také doma. Bojím se jestli neztratila v teple zimní srst a těmi současnými přechody nenastydne a jestli jí můžu dát zpět ven kde je zvyklá i noc,nebo mám počkat až na teplejší počasí.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud doma udržujete rozumnou teplotu a extrémně nepřetápíte, pak o zimní srst (podsadu) zcela určitě nepřijde. Přece jen bych ale vzhledem k době potřebné pro celkovou rekonvalescenci po operaci pro organismus fenky velmi zátěžové teď nedoporučoval její stálý venkovní pobyt ve výrazně chladných podmínkách. Je také potřeba reálně počítat s tím, že celková odolnost organismu vůči vnějším podnětům se po kastraci (pokud byly odebrány i vaječníky) a vyplavení zbytkových pohlavních hormonů vždy podstatně sníží, tito jedinci jsou pak náchylnější i třeba k prochladnutí mimo jiné také (nejen) vzhledem ke zhoršení kvality srsti.

 

(12.1.2020)
Plemeno: papillon phalene
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (1 rok, nesestouplé varle)
Dotaz: Dobry den, o Vanocich jsme meli problem s papillonem, ktery nam ze stolu snedl nejprve cukrovi a pozdeji slany zavin a ted dokonce rozkousal a snedl stetiny z kartace na malovani. Nikdy pred tim si nic takoveho nedovolil, na vychovu jsem opravdu dbala a pejsek byl radne vycviceny. Dokonce ke stolu ani do kuchyne nebo do postele vubec nesmi a vzdy to dodrzoval a ja jsem se nemusela bat nekde neco nechat, ale ted bez jakekoliv priciny zacal takhle vyvadet. Nevim, zda neni mozne, ze by mu treba chybel nejaky vitamin nebo jestli se jen nudi a zkousi, co si muze dovolit, ale to jsem si myslela, ze uz ve 3 letech u pejsku nebyva. U nas doma se nic nezmenilo, jsme na nej s pritelem a mame ho opravdu jako mazlicka. Dekuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Na podobné události je zapotřebí dávat velký pozor, sladké i slané potraviny mohou Vašemu pejskovi zdravotně velmi ublížit. Nesmyslím si, že za popisovanými "úlety" stál nedostatek vitamínů nebo jiných prvků, je ale zapotřebí si uvědomit, že pes není naprogramovaný robot, který se vždy a po celý svůj život chová předvídatelně a stejně. Naopak, často se stane, že na stejnou situaci (podnět) zareaguje odlišně, pes je živá bytost, reagující na základě vyhodnocení momentálního stavu prostředí, zkušeností a emocí. A to vše může vygenerovat různé nečekané vzorce jeho chování, které se samozřejmě mění i s časem.

Spouštěčem podobných změn ale často bývá i stres, může tomu být i v případě Vašeho pejska. Pokud je "řádně vycvičený" ve stylu "nesmí ke stolu, do kuchyně ani do postele", pak je to dokonce vysoce pravděpodobné - kontinentální španělé jsou velmi kontaktní společenští psi a podobné nesmyslné omezování v nich právě ten stres přirozeně vyvolává. Dalším spouštěčem je samozřejmě i provedená kastrace.

Ještě jen dvě poznámky na okraj, i pro další pejskaře...

Zaprvé: pokud byste narazila na rozumného veterináře, vysvětlil by Vám, že by bylo velmi dobré provést kastraci (a ještě lepší tento zákrok vůbec nedělat) až v době, kdy pejsek psychicky dospěje - tedy minimálně po třetím roku věku. V podobných případech opravdu není na co spěchat, v pohodě se dá 4-5 let se zákrokem počkat - tuto skutečnost mi mimochodem potvrdilo vícero veterinářů. Nechat pejska psychicky dospět je nesmírně důležité, bohužel v tomto případě opět jeho psychický vývoj skončil ve fázi štěněte, nemluvě o dalších souvisejících fyzických jevech. Přečtěte si moje články o kastraci, je jich tu na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už skutečně hodně. Narazíte mimochodem i na mého vlastního zlatého retrívra se stejnou diagnózou a moje rozhodnutí o jeho osudu.

Zadruhé: plemeno "papillon phalene" neexistuje. Je buď plemeno papillon ("motýlek") nebo plemeno phalène ("můra"), obě plemena patří mezi kontinentální španěly, sice spadají pod jeden standard (společenská plemena, FCI sk. IX), ale jedná se o dvě rozdílné variety. Hlavní odlišností a rozpoznávacím znamením je nesení ucha - papillon má ucho vztyčené (genetické křížení s čivavou nebo špicem), phalène svěšené...

 

(12.1.2020)
Plemeno: výběr plemene
Pohlaví: výběr plemene
Stáří:výběr plemene
Kastrace:
výběr plemene
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu jakého si vybrat psa.Máme téměř 14 let starého křížence labradora (dle našeho úsudku asi s rotvailerem), bohužel už čekáme každým dnem na jeho odchod - slabé srdce. Od nového psa bychom chtěli,aby ohlídal RD s velkým pozemkem, oploceným, bude mít po něm volný pohyb, ale zároveň máme na pozemku penzion, tak nechceme, aby omezoval a ohrožoval hosty, kteří se na pozemku pohybují. Chceme,aby respektoval několik našich oveček,ale to snad lze ovlivnit výchovou. Rovněž k nám jezdí vnoučata (8 a 2r.), takže i láska k dětem. Náš dosavadní pes,člen rodiny, toto všechno splňoval do chvíle,než ho začaly omezovat věk a zdravotní stav. Prosím,poraďte s výběrem.

Odpověď: Dobrý den:) Za předpokladu, že tento pejsek nebude odkázán pouze na hlídání pozemku, ale bude mít silný sociální kontakt i s Vaší rodinou a budete se mu (ve vlastním zájmu) dostatečně věnovat, je moje doporučení jasné a jednoduché. Pyrenejský horský pes - nikoli proto, že bych toto plemeno jako "svoje" protežoval, nýbrž proto, že beze zbytku splňuje Vaše požadavky...

Hlídací vlohy má geneticky v sobě, přitom patří do skupiny pastevců přemýšlivých, kteří jdou do fyzického kontaktu až v případě potřeby, nikoli do skupiny střelců, kteří narušitele nejprve zlikvidují a teprve potom se zajímají, kdo to byl. Vůči lidem (nikoli narušitelům) má primárně pozitivní vztah, toleruje je, nevnucuje se a disponuje potřebným nadhledem. Ovečky má opět geneticky pozitivně uložené, pokud se mezi nimi bude pohybovat odmala, bude je považovat za svoji rozšířenou rodinu a chránit. Zároveň má v sobě potřebnou jemnost a vysokou inteligenci, k dětem se chová velmi přátelsky, pokud se tak chovají i ony k němu.

Pyrenej je mezi pastevci tak trochu jiné plemeno, pokud se ptáte na moje doporučení, nemám nad čím váhat a poznal jsem hodně zástupců tohoto plemene, abych mohl výše uvedené skutečnosti uvést jako charakteristiku plemene, nikoli pouze svého vlastního psího parťáka. Ale předesílám a zdůrazňuji jednu velmi dúležitou skutečnost - zkazit pyreneje můžete snadno a úplně stejně jako každého jiného psa (a také se s tím ve své praxi setkávám), proto je nesmírně důležité od samého začátku postupovat správně a dát mu do života vše, co je zapotřebí. Především po stránce psychické, pyrenej (a pastevci obecně) jsou povahově něco zcela jiného, než na co jste zvyklí od svého současného pejska.

Doporučuji si prostudovat tuto Poradnu i související texty PSÍCH STRÁNEK FALCO, najdete tu (nejen) k pyrenejovi spoustu důležitých informací. Pokud se pro toto úžasné plemeno rozhodnete a budete potřebovat osobní pomoc, můžete mě samozřejmě kdykoli zkontaktovat.

 

(5.1.2020)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 3 - 5 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, při včerejší novoroční procházce u polských hranic jsme za vesnicí s dcerou objevily v kleci fenku, která na první pohled nevypadala zanedbaně, ale při bližším průzkumu jsem si všimla, ze se v kleci jen o trochu větší než je sama těžce pohybuje, uvnitř klece měla misku se zamrzlou vodou, na kleci bylo napsáno Nekrmit, Nehladit.  Nejevila se agresivní. Nedalo mi to a šla jsem se do vesnice zeptat místních, komu fenka patří. Patří rozvedené rodině, matce se dvěma dětmi, bylo mi řečeno, ze se o ni nestarají, nevenčí ji a jídlo prý dostává jednou za čas, prý je v kleci občas agresivní (podle lidí ). Přiznám se, měla jsem nutkání klec otevřít a fenku si odvézt ( v srpnu minulého roku mám zemřel 14-ti lety retriever a o dalším pejskovi uvažujeme). Přemýšlím, jak situaci vyřešit. Rada bych znala váš názor. Dekuji a v roce 2020 vám přeji radost a pevné zdraví.

Odpověď: Dobrý den:) Následující text berte prosím jako můj ryze osobní názor, ale asi Vás (pokud moji psí filozofii už trochu znáte) nepřekvapí - neváhal bych, domluvil se s "majitelkou" (v případě potřeby bych zvolil alternativní způsob) a této mladé fenečky bych se ujal. Proč? Protože přesně tímto způsobem se k lidem dostávají jejich osudoví pejsci, přesně tak to funguje. Nemluvě o tom, že prokazatelně týrané psy (což je dle popisu i tento případ) je prostě zapotřebí zachránit - jen sledovat zlo znamená se na něm sám podílet...

Můj osobní názor je v tomto případě jasný a přímočarý a budu Vám i fenečce držet všechny palce, když se rozhodnete do toho jít. Děkuji za Vaše přání, do celého tohoto roku i já Vám přeji jen to nejlepší a pokud budete potřebovat něco zkonzultovat, dejte vědět.

P.S. Snad mohu prozradit, že tento příběh opravdu dopadl tak, jak měl...:)

 

(5.1.2020)
Plemeno: rhodéský ridgeback/americký pitbulteriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/9 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, náš problém se pořád stupňuje a už nevíme jak dál.Pred půl rokem jsme pořídili k RR APBT.Po 14 dnech první rvačka,malá prokousla RR nohu.RR se nikdy nepřála,ale ve hrách se psema byla spíš hrubší.Bylo videt,že je vystresovana z této bitky.Hlidali jsme je,aby nedocházelo ke konfliktům.Po 2 měsících další velká bitka,kdy byl doma syn a my přijeli až za 10 minut,kdy RR malou pokousala jen na hlavě a krku.Duvod hračka.Vše jsme uklidili,byl klid 2 měsíce. Ted už je to každý víkend,kdy malá je pokousaná na hlave, krku,RR na nohách.Důvod je pokaždý jiný.RR je ve stresu,pitka v klidu.Vzdy to vypadá,že vylitne RR,ale nejsme si tím 100% jisti,každopádně je to častější a nebezpečnější.Nejlepsi by bylo dát jednu pryč,ale pokud je možnost nebo nějaká rada,která by pomohla,aby zůstaly obě,bylo by to super.Kdyz nejsme doma jsou oddělené,ale když jsme s nimi většinou musí být vedle sebe na místě,aby jsme předcházeli bitkám.Prosim je zde možnost,že by to bylo někdy v pohodě?

Odpověď: Dobrý den:) Tyto případy jsou vždy jak přes kopírák - nezvládnutá smečková hierarchie ze strany majitele... A samozřejmě, pokud jde o feny a v tomto případě pak i o jednu fenu plemene s vyblokovaným sociálním chováním (což ale v plné palbě teprve přijde), pak je tato konstelace jednou velkou rozbuškou a průšvihem.

Ano, dá se to dát do pořádku, ale není to tak jednoduché a samozřejmě to nelze realizovat "na dálku". Pokud chcete pomoc, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s oběma svými fenkami přijedete. Pomůžu Vám, záleží teď jen na Vás.

 

(5.1.2020)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bydlíme v bytě, v lednu to budou dva roky, co jsme si z útulku přivedli pejska, cca půlročního malého křížence. Nikdy jsme s ním neměli žádné problémy, dělá nám starosti až v poslední době. Před třemi měsíci se nám narodila dcera, která samozřejmě vyžaduje naši pozornost, ovšem snažíme se k pejskovi chovat pořád stejně, v ničem ho neomezujeme, nic mu nezakazujeme, snažíme se, aby pro něj bylo vše stejné jako před příchodem miminka. Mysleli jsme, že bude všechno v pořádku, stal se z něj hlídač, Malou si oblíbil. Starosti nám dělá až poslední dobou a to zejména s krmením. Vždycky se choval nedočkavě a jedl s chutí, teď když mu řekneme, že bude jídlo, nejeví zájem, leží nebo odchází do jiné místnosti, u misky s granulemi se pak začne klepat, má stažený ocásek, někdy jídlo pomalu a opatrně sní, ale někdy ho jen sotva očmuchá. Poradíte mi, v čem by mohl být problém? Případně, co dělat, aby začal znovu jíst normálně a s chutí? Granule jsme zkoušeli obměňovat, pamlsky a piškoty jí normálně.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych vzal pejska na veterinu a nechal udělat komplexní vyšetření, může se jednat i o zdravotní problém. Druhou variantou je pak psychika. Už jsem v Poradně na toto téma zodpovídal hodně dotazů, doporučuji najít a přečíst. Pokud nefunguje lidskopsí smečka tak, jak má, pokud v ní pejsek nemá svůj "maják", pokud neexistuje hierarchická vazba, pak s příchodem dítěte, okolo kterého se najednou všechno točí, zcela zákonitě dochází ke psímu stresu, který může mít i takové projevy, jaké popisujete - to, že si malou podle Vašich slov oblíbil, neznamená, že je vše v pořádku.

Nemám od vás bohužel dostatek informací k detailnímu zodpovězení touto formou - pokud se vyloučí zdravotní problém, zkontaktujte mě telefonicky, potřebuji znát další informace, pak Vám mohu relevantně poradit. Něco velmi důležitého tam totiž stoprocentně ještě je, co jste mi nenapsala, možná to, co je skryto za slůvkem "zejména".

 

(29.12.2019)
Plemeno: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 2x 6 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den, pročítala jsem vaši poradnu, protože mám problém s pejsky, kteří čůrají v bytě a ráda bych znala váš názor na to, jestli je pro pejsky-bratry lepší střídavá péče nebo jejich rozdělení. S mým bývalým přítelem jsme si vzali pro radost dva pejsky, jorkšíry, bratry z jednoho vrhu. Jsou milí, společenští.  Pejskům je dnes 6 roků a doposud žijí společně. Jenže s přítelem jsme se rozešli před půl rokem.
Celé léto byli pejsci se mnou na chalupě a v září, když jsme se vrátili do Prahy a do práce, jsme se s přítelem dohodli na střídavé péči, která trvá vždy měsíc. Teď v prosinci mám pejsky ve svém bytě a ejhle, mám počůranou předsíň. Vlhkost se objevila již v říjnu, když se ke mně vrátili po měsíční přestávce, jenže jsem si myslela, že mi začíná někudy prosakovat voda z koupelny, která s předsíní sousedí. Ale na koberci se vlhkost rozšiřovala a  instalatér, který to prohlížel mě vyvedl z omylu.  Voda se z koupelny do předsíně nedostává a na koberec čůrají pejskové.
Ve vaší poradně jsem se dočetla, že střídavá péče pro psy není vůbec vhodná, způsobuje jim nejistotu a stres a tím pádem to může být příčinou nevhodného chování. Je ovšem jasné, že pejsky máme rádi oba a vzdát se jich nechceme. A tak vás prosím o odpověď, jaký dopad by mohlo mít rozdělení pejsků, pokud bychom si každý nechali jednoho. Budu ráda, když mi odpovíte. Přeji vám krásné Vánoce.

Odpověď: Dobrý den:) Tzv. "střídavá péče" je pro pejsky úplně to nejhorší, na čem se jejich původně partneři, nyní už ex, mohou domluvit. Pes potřebuje jednoho svého člověka, ne jeden měsíc někoho a další měsíc zas jiného. Je tak nastavený přírodou, vrozenou genetikou a "střídavá péče" má za následek vždy rozpad psychiky a stresové chování (jehož důsledky teď začínáte pozorovat sama).

Ve Vašem případě se navíc jedná o sourozence, pejsky z jednoho vrhu, mezi nimiž je vždy vyšší přirozená citová a emoční vazba. Ti Vaši spolu strávili už 6 let, celý svůj dosavadní život a pokud je teď rozdělíte, bude to velmi špatné a ponesou to velice zle - po lidsku řečeno jim jejich život zničíte. Zkuste si to představit v analogii světa člověčího, pochopíte.

Pokud máte svoje pejsky opravdu rádi oba a nejedná se z jedné strany o citovou manipulaci (neberte to prosím osobně, ale tyto věci se opravdu dějí velmi často), pak udělejte to jediné správné, co udělat můžete. Rozumně se domluvte, u koho z vás dvou už navždy zůstanou oba pejsci - oba, ne jen jeden. Měl by to být ten z vás, ke kterému mají přeci jen o něco blíž, kdo se jim víc věnuje a víc je pro ně jejich "maják". A stejně tak se domluvte na tom, že ten druhý si pořídí svého vlastního pejska - a také na tom, že do budoucna nebudete oběma sourozencům dělat v hlavě guláš a jejich domov a člověk zůstanou navždy v takové sestavě, na jaké jste se spolu domluvili.

Je to v dané situaci skutečně jediné správné řešení a oběma pejskům držím všechny palce, ať se se svým expartnerem (bude vhodné, když mu dáte tuto moji odpověď přečíst) v klidu domluvíte a na zřeteli budete mít právě ty psí bytosti, kterým byste měli zajistit tu nejlepší budoucnost. Oba je za mě prosím pohlaďte a přeji jen vše dobré do celého roku 2020...

 

(29.12.2019)
Plemeno: aljašský malamut
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám velkou prosbu. Před necelými 2. měsíci jsem si vzala do péče 2 malamuty. Psa a fenu vyrustali spolu od malička proto byla podmínka vzít si oba. Pes je úplně bezproblémový neštěká, nevyje je to úplný mazel, za to fenka poslední dny čím dál tím víc vyje. Spíš bych to přirovnala k pláči. Celkově je taková jiná, paličata, ne moc mazlivá musí mít svou chvilku. Myslela jsem si že si jen vyžaduje pozornost ale tím to rozhodně není. Vyje i když jsem vedle ní. Do toho se začla strašně olizovat hlavně bradavky, už má celou růžovou srst a kope si všude hluboké nory. Dokonce nechce ani moc jist. Na veterině ale zdravotně vše v pořádku jen jsme dostali šampon na vykoupáni. Může to být falešná březost nebo to je jen stesk? Po takové době?. Nějak si nevím rady nepomůžou ani procházky. Sotva přijdeme domů zaleze si do své nory začne knučet a opět vyje a olizuje se. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Potřeboval bych mít více informací - například jaký byla její minulost v prostředí, ze kterého se k Vám fenka s jejím psím parťákem dostala, zda znáte termín jejího posledního hárání, jak s ní fungujete, jaká vyšetření na veterině vlastně proběhla atd. Může se jednat o falešnou březost (čistě hypoteticky může být i březí), může jít o jinou hormonální nerovnováhu, může jít o stresovou psychickou reakci na změnu prostředí nebo na Vás samotnou - těch příčin opravdu může být víc a bez podrobnějších informací Vám tu pravou na dálku při nejlepší vůli nemohu diagnostikovat.

Nejrozumnější by bylo, pokud byste se mi ozvala telefonicky a můžeme vše podrobněji a lépe probrat, pak se velmi zvýší naděje, že odhalíme pravou příčinu.

 

(22.12.2019)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ano (kastrovaná z důvodu že jsme v minulosti měli druhého psa...)
Dotaz: Dobrý den. Chci se jen zeptat mám 9 měsíční fenku čuvače a přes noc když ji mám pustěnou venku spí na studené zámkové dlažbě i přesto že má k dispozici na dvoře boudu... Chci se zeptat jestli to tomuhle plemenu může nějak zdravotně ublížit nebo to je u tohohle plemena normalni věc... Je to můj první takhle dlouhosrstý pes...

Odpověď: Dobrý den... Není to tak úplně jednoznačné. Je rozdíl ležet v závěji sněhu a ležet na studené dlažbě. Je rozdíl mezi suchým podložím a mokrým. Čuvač má jako plemeno kvalitní hustou podsadu a pokud má Vaše fenka možnost zalézt do krytého dobře zatepleného prostoru, pak si umí samozřejmě vybrat sama (a pokud tomu odpovídají podmínky, pak často bude volit právě chladný povrch), nicméně v tomto konkrétním případě kvalita srsti a tedy i izolační schopnost půjde z důvodu provedené kastrace rapidně dolů, což je dobré mít na paměti.

Pokud bude ležet na mokrém podloží, na dešti, pokud prochladne, pak ano, přijdou zdravotní následky (ledviny, močové cesty atd.) - uvědomte si prosím i fakt, že v tomto věku ještě není její srst zdaleka definitivní a stejně tak ještě není plně funkční její termoregulační systém. Další zdravotní následky začnou nevyhnutelně přicházet časem vzhledem k všeobecnému rozhození organismu vlivem kastrace, stejně tak i negativní důsledky psychické. Vaši fenku jste nechal vykastrovat (nesmyslně a zbytečně, uvedený důvod je naprosto nepřijatelný) v brutálně raném štěněcím věk a následky na těle i psychice na sebe nenechají dlouho čekat. Tím jste jí ublížil velice a bohužel nevratně - přečtěte si na tomto webu prosím moje články na kastrační téma (popisuji v nich detailně reálné fyzické i psychické důsledky kastrace), projděte si Poradnu a velmi doufám, že pochopíte...

 

(15.12.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 1 rok
Kastrace:
ano (1 rok, odchycené zvíře)
Dotaz: Dobrý den. Před třemi týdny jsem si dovezla fenku z útulku do dočasné péče. Fenu našli u silnice, podvyživenou, s komplikovanou zlomeninou nohy. Je po operaci, léčba potrvá ještě minimálně měsíc (má i poškozené nervy). Fenka byla hodně ustrašená, submisivní, nikdy se neprojevila agresivně, nezná vodítko, obojek, nesocializovaná, na stres reagovala ztuhnutím těla. Odhad je, že mohla být i týraná. Bála se ruky a rychlých pohybů, utíkala do kouta, ocas na břiše. Za tři týdny progres. Spí u mě, přijde na zavolání, oblízne ruku, venku i doma se drží u mě. Má problém s odloučením, vyje, je nervózní. Odloučení trénujeme dle vašich rad, bude to chtít víc času. Chci se zeptat, co všechno a jak ještě pro ni můžu udělat, aby byla víc v klidu. Jak reagovat na její stres (nemám problém, že bych jí přiliš litovala, spíš potřebuju, abychom byly obě v "pohodě"). Jak ji učit mezi lidi, psy, cestovat a neztratit čerstvě získanou důvěru. Dá se ještě v tomto věku s ní zapracovat, aby jí tramata nezůstaly?

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě že ano, vždyť je to ještě mladinká nedospělá fenka - jen je zapotřebí to udělat správně... A právě proto nemá smysl, abych Vám vypisoval nějaké postupy, protože s každým podobným psím případem je zapotřebí pracovat individuálně a podle konkrétního stavu. Pokud budete chtít, velmi rád Vám s fenečkou pomůžu, ale výhradně osobně - stejně jako doktor i já potřebuji svého "pacienta" vidět a mít možnost s ním osobně pracovat.

Pokud tedy budete mít zájem, pomůžu Vám vrátit i tuto fenku do normálního stavu a života, stačí se mi ozvat telefonicky a domluvíme vše potřebné. Je to zároveň i odpověď na Vaši otázku, co pro ni můžete ještě navíc udělat - a "na dálku" to opravdu nejde...

 

(8.12.2019)
Plemeno: kříženec/labrador
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/5 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den,mám 10tiletého psa křížence, vypadá zhruba jako černý ohař-má asi 26 kg.Máme jej od štěněte,vyrůstal s dospělým kavalírem-taky psem.Toho měli mladí, vloni jim odešel a teď si pořídili labradora.Bydlíme ve stejném domě takže jsou denně v kontaktu.Tomu novému je 5 měsíců, zatím jsou v pohodě ten 10letý se sním i "pere" tak na oko ne že by se vážně rvaly.Chtěla bych poradit čeho se mám vyvarovat aby spolu vycházely i po té až ten "malý" dospějě. Bydlíme na vesnici málo obydlené takže socializace na dospělé psi-samce-je špatná, vlastně nulová.Poslušnost není 100procentní, ale celkem dobrá. Miluje aporty a díky tomu jsem ho naučila aby neběhal za zvěří. Kastrovaný není, je to pes a někdo jej nechal jako malá štěňata spolu se sourozenci v hospodě, byl velký jak kočka. Bydlí s námi v bytě. Jsem už v důchodu takže je skoro stále se mnou. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Především. jak tu stále píšu, být součástí a hlavou Vaší lidskopsí smečky - Vy určujete, co a jak se bude dít, Vy také určujete, koho budete tolerovat a koho pustíte do své blízkosti nebo dokonce do vlastní smečky. K tomu je ale zapotřebí umět se svým pejskem správně komunikovat (doporučuji prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a dokázat "po psím" prosadit svoji vůli.

Dobré je, že Váš kříženec už měl ve svém životě jiného pejska, vyrůstal s ním. Proto bude jeho aklimatizace na nového psího parťáka snadnější. Pokud ho budete správně podporovat v jeho vyšší hierarchické pozici (teď bude on ten, kdo se bude spolupodílet na výchově mladého labradora) a budete se z psího pohledu chovat "spravedlivě", pak vše půjde dobrou cestou. Navíc malý labrador patří primárně do smečky Vašich "mladých", což je další důvod, aby ve společnosti Vás a vašeho pejska ctil pozici podřízeného jedince.

Vše potřebné najdete na tomto webu (včetně pořadí a preference fyzického kontaktu, případného krmení atd.), pokud se tímto a tím, co jsem napsal, budete řídit (a samozřejmě také majitelé labradora), pak začlenění nového psího přírůstku proběhne naprosto přirozenou a klidnou cestou. Věnujte tomu dostatek času a energie, "malý" zhruba za měsíc vstoupí do psí puberty a už tam se ukáže, jak kvalitně jste tuto fázi zvládli. Pokud ano a budete v tom pokračovat, pak nebudete mít problém ani v jeho pozdějším věku. Držím palce;)

 

(1.12.2019)
Plemeno: bernardýn/bernardýn
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 měsíce/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím o informaci zda mohu dva pejsky bernardýna-štěnata, téměř 3 měsíční chovat v altánu kde je umístěna bouda i v zimě okolo 5 stupnů..Na stěnu jsme namontovali infratopení ovšem altán není uzavřený, má pouze zateplení ze severu a částečně z jednoho boku, jinak je protkán latěmi. Zatím štěnata do boudy nechtějí, leží v pelechu vedle boudy. Co dělat v mrazivých dnech, umístit celodenně do garáže či mohou být v altánu s boudou, dát slámu do boudy?.. nebo pouze na noc dát do garáže.? Prosím poradte.. Jinak se jim velmi věnujeme, 4 x denne procházka, mazlení,  jsou to neskuteční divoši a žerou jak piraně. Nikdy jsem neviděla psa tak strašně rychle žrát...až si říkám zda není nezdravé, jak bláznivě hltají. Jinak byly odchovány s matkou uvnitř nikoli venku. A budu také ráda za případné rady co se týče bernardýnů..

Odpověď: Dobrý den:) Bernardýn je sice termkoregulačně vybaven na celoroční pobyt venku (hůř ale snáší vyšší letní teploty), Vy ale máte teprve tříměsíční štěňata. A jak už jsem tu nesčetněkrát uváděl, v tomto věku je pro štěňata tou nejdůležitější potřebou trávit maximum času kontaktně se svými lidmi ve stejném prostoru - procházky a "mazlení" skutečně nestačí. Navíc máte štěňata dvě, tendence vytvořit svoji vlastní smečku, ve které Vy nebudete, zde bude velmi vysoká.

Ideální by byla veranda, prostor s dlažbou, jednoduše řečeno místo, které nebude od toho Vašeho izolované dveřmi, zdí nebo mřížemi. Bernardýni jsou velmi sociální plemeno a mají vysokou potřebu blízkého kontaktu se svými lidmi. Na to je třeba pamatovat, v opačném případě si do budoucna zaděláváte na velké problémy, protože se pak může stát plemenná vrozená dominance převládajícím rysem jejich povahy. Osobně jsem také zažil bernardýna, kterého izolace na dvoře posunula do tak těžkého stavu nejistoty a strachu, že v podstatě nebyl schopen fungovat v běžném každodenním prostředí a proto znovu zopakuji - jedná se o plemeno s velmi vysokou potřebou sociálního kontaktu a interakce, nepodceňte to.

Co se týká krmení - bernardýni mají na rozdíl od třeba velikostně srovnatelných pastevců poměrně vysoké nároky na kvalitu a množství potravy, proto je zapotřebí ani tuto stránku jejich chovu nepodceňovat, především v období růstu a celkového fyzického vývoje.

Nezapomeňte, že bernardýn patří mezi "nepovelová" plemena, pokud s Vámi má spolupracovat, je třeba s ním komunikovat na základě vlastní silné osobnosti. Umí být velmi tvrdohlavý a v určitých případech neváhá použít svoje fyzické dispozice a vrozenou dominanci. S tím vším je potřeba pracovat už od samého začátku.

V každém případě doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, zvlášť pokud se pro Vás jedná o první zástupce tohoto plemene. Máte hned dva psy, každý z nich bude úplně jiný a to vše na Vás bude klást zvýšené nároky, bude dobré nedělat chyby hned od začátku.

 

(1.12.2019)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka se od prvního hárání nesnáší s jinými psy. Zacne vrčet nebo po nich chňapne. Staré menší fenky jí většinou moc nevadí. Jako štěně neměla problém, byla akorá submisivní k větším psům,k lidem se chová skvěle. Co dělat, aby pořád neodháněla psy jako při hárání a zase si s nima chtěla hrát?

Odpověď: Dobrý den:) Především pro fenečku být hierarchickou autoritou a také si uvědomit, že jednak se psí psychika vyvíjí a Vaše fenka nebude (a už není) věčně hrajícím si štěňátkem a jednak je borderkolie plemeno s vysokou vrozenou dominancí, což si bohužel řada jejich majitelů neuvědomuje. Navíc u ní stále ještě probíhá psí puberta a je nejvyšší čas s ní začít hierarchicky pracovat.

Pokud chcete, pomůžu Vám s ní prakticky a naučím Vás vše, co je zapotřebí pro zbytek vašeho společného života. V současné době fenka vykazuje jasné známky toho, že s ní netvoříte smečku a nejste pro ni autorita a to je zapotřebí co nejrychlejí napravit, jinak se její sociální chování vůči psímu okolí bude jen zhoršovat a upevňovat - především vůči jedincům, které bude považovat za konkurenci nebo ohrožení. Proto Vám svoji pomoc také nabízím, nepodceňujte tuto šanci.

 

(1.12.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se informovat. Naše fenečka Meggie nám stále něco kouše, dokonce ikdyž dostane vepřové koleno zajímá se pak více o rozkousání gauče než o tu dobrotu. Toto vždy dělá, když nejsme doma. S námi nikdy nic nerozkousala. Doma sama je cca 10 hodin, z toho jí dopoledne venčíme. Večerní i ranní delší procházky, chodíme na obrany a jiné aktivity. Cvičák jsme měli, jinak je strašně šikovná, poslouchá a miluje všechny. Je hodně společenská, vím, že nám to asi děla natruc, že je sama doma, ale jsme zoufalý. Přejde to někdy? Zlobit se na ni nemůžeme, když ji u toho nenachytáme. Pokud se stane, že doma nic neudělá, dostane hned pamlsek jak byla šikovná. Můžete mi poradit? Máme ji jak druhé dítě a spousta chovatelů nám doporučují klec. Stále doufám, že jí to přestane bavit. Předem Vám Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, že popisované chování v podobném věku je vždy indikátor stresu. Jednoduše řečeno - místo psychického klidu a útlumu v době, kdy je Vaše fenka sama doma, nastupuje psychický stres a z toho plynoucí stresový ventil, kterým je například právě ono kousání (devastacující tendence)...

Vše je jen výsledkem toho, jak se Vaše fenka skutečně cítí, nikoli toho, jak ji sama vidíte. A to je zas výsledkem výchovy, vedení, hierarchické pozice a sociální komunikace - kategorie a pojmy, o kterých jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Meggie se nemstí a nedělá to natruc, to jsou lidské vzorce chování, nikoli psí. Je ve stresu a za ním jsou Vaše chyby, mimo jiné například zmiňované pamlsky a obecně nefungující hierarchická pozice, mimojiné právě jedna z příčin stresu Vaší fenečky.

Pokud budete chtít, s Meggie Vám pomůžu, jako jsem pomohl už tolka jiným lidem se stejným problémem - stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se. Co se týká věty "spousta chovatelů nám doporučují klec" - pevně věřím a doufám, že po přečtení mého článku "Láska zavřená v kleci" tuto šílenou radu akceptovat nebudete...

 

(24.11.2019)
Plemeno: vipet
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer, ráda bych se zeptala a zárověn moc poprosila o radu,už jsme docela dost zoufalí.Máme doma 14 dní štěně Whippeta(brali jsme si ji ve 4 měsících),když jsme ji dovezli domů zjistili jsme ,že je docela dost bojácná a ustrašená,to se docela zlepšilo,už umí dát najevo i radost-nevyrůstala zrovna v ideálních podmínkách .. Ale co nás trápí je,že přijde vyvenčená a doma i přes to měla potřebu čurat na koberce,takže ty jsme zrušili ..A včera když už tedy koberce nemáme,tak to udělala v koupelně na rohožku u vany i wc(to byla hodinu před tím venku)..A 2x se to stalo u misek co má jídlo,tak pod nimi má ručník,tak tam taky se vyčůrala...A co mi přijde dost divný,že chodí na velkou cca.6x denně..Ven chodíme co 2-3 hodiny ..Přes noc jakž takž vydží.. Dnes jsme šli na návštěvu k rodičům,tak 2 hodiny byla doma sama(vyskočila v kuchyni na stůl a vykadila se tam-synovi na knížku :-( a načůráno bylo na podložce,což je v pohodě....Být sama doma  už je trochu zvyklá,když ráno býva tak hodinu sama,než přijdu z práce,jinak je doma pořád někdo.. Jsme z toho už dost zoufalí a nevíme si rady...Budeme Vám vděčni za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem v Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO mnohokrát vysvětloval, že teprve kolem půl roku věku získává štěně schopnost vůlí ovládat svěrače. To zaprvé. Zadruhé - předpokládám, že fenečka je stále ještě krmena 3x denně, což samozřejmě znamená, že její trávicí systém je víceméně v permanentní činnosti a dost zatěžovaný, navíc ještě není zcela vyvinutý a nefunguje tedy v optimální formě.

A zatřetí - trávení i vyprazdňování je velmi úzce spojeno se stavem psychiky. Pokud máte fenečku z ne zrovna ideálních podmínek, jak píšete, pak je stále ještě ve stresu, který, jak už jsem napsal, mimo jiné velmi negativně ovlivňuje i trávicí a vyprazdňovací pochody. Pokud následně zvyšujete její nepohodu svojí vlastní nervozitou a rozladěním, pak se není čemu divít, že je stávající situace taková, jaká je.

Čtrnáct dnů je u čtyřměsíčního štěněte s traumatizující minulostí velmi krátká doba na aklimatizaci a psychické srovnání. Netlačte na pilu, eliminujte vlastní "zoufalství" (na jejím místě byste měla úplně stejné problémy, věřte mi) a nervozitu, zůstaňte v klidu a dopřejte malé čas a pohodové prostředí. Pokud nebudete dělat výše pojmenované zásadní chyby, vše se po celkem krátkém čase srovná. Samozřejmostí  ovšem musí být i dostatečně častá možnost vyprázdnění venku, opět v klidu, bez spěchu a s dostatečným časovým prostorem.

 

(24.11.2019)
Plemeno: jezevčík králičí
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano (podle tazatele kastrovaný s ohledem na nutnost soužití s fenami)
Dotaz: Dobrý den, vzali jsme si od příbuzného jeho psa, protože s ohledem na stěhování by ho musel dát do útulku nebo mu najít jiného pána. Máme dvě feny jezevčíka 4+11 let. Než jsme si ho vzali natrvalo, tak se přátelil s tou mladší, starší si ho nevšímá, spíše mu dává najevo, že ji obtěžuje, což zase nese nelibě ta mladší. Po přesunu natrvalo jsme ho nechali kastrovat, bohužel mladá začala hárat a on ještě plný testosteronu si na ni dělal velký nárok. To už pominulo ale žárlivý je na ni stále. Problém je dvojí - přes den je milý, přítulný, někdy ovšem jak když mu přeskočí, tak začne být agresivní a vrčí, když se třeba přiblížím k mladší feně nebo i k manželovi. Večer zase jakmile se jde spát, tak si skočí na svůj pelech a vrčí na nás, když jdeme kolem. Dnes to vygradoval ráno, kdy než jsme šla do práce, chtěla jsem si mladší fenu pomazlit, začal zuřivě vrčet a vyběhl na mně a když ho manžel chtěl rukou uklidnit, tak ho kousl. Můžete poradit, jak se chovat, jak to zlomit?

Odpověď: Dobrý den, tak především kastrace (již) Vašeho jezevčíka opravdu nebyl dobrý nápad a značně přispěl k současnému stavu. Problém totiž není v jeho samčí podstatě, nýbrž v jeho hierarchickém nezvládnutí z Vaší strany - právě tato skutečnost spolu se vzrůstajícím stresem (nefunkční sociální prostředí plus dopady kastrace na psychiku) stojí za jeho vzorci chování vůči Vám i Vašemu manželovi. Vrčení, kousání, obecná agresivita - jinak to ani dopadnout nemohlo.

Nebudeme se bavit o "zlomení", ale o tom, jak odstranit reálné příčiny problému. Pomůžu Vám, ale stejně jako ve všech těchto případech, ani v tomto to nejde na dálku - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Jinak to opravdu nejde a pokud nechcete, aby současná situace eskalovala do velmi špatných konců, neoddalujte rozhodnutí a využijte mé nabídky. Jsem velmi rád, že jste se pejska ujali, jen jste se tím dostali do zcela nové situace a je zapotřebí ji aktivně řešit. Jak jsem řekl, pomůžu Vám, rozhodnutí je teď ale na Vás...

 

(24.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 14 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem ohledně našeho pejska. Jedná se o: 14ti letého křížence. Poslední dobou nás pravidelně budí každou noc kvůli tomu, že buď potřebuje čůrat nebo na velkou, častěji spíše na tu velkou. Poslední venčení (na zahradě) většinou probíhá kolem 22hod. Granule má k dispozici celý den ale mám takový pocit, že nejvíce ho zajímají právě večer.  Zkoušeli jsme mu je mezi 17 a 18h. odebírat ale dopadlo to tak, že večer pochodoval z místa na místo a hledal granule a pak nás stejně v noci vzbudil. Budí nás tím způsobem, že štěká, dokud nevstaneme a nesejdeme s nim po schodech na zahradu. Dá se to nějak ovlivnit? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vzhledem k věku Vašeho pejska bych jednak doporučil (kvalitní) granule pro seniory, jednak zavedení pevného krmného režimu - dvakrát denně, ráno a večer, nechat půl hodiny a co případně nesní, odebrat a dát až další dávku.

Také bych ho vzal na veterinu a nechal vyšetřit prostatu, pokud je zvětšená, tlačí na močový měchýř a způsobuje tak častější potřebu vyprazdňování. Samozřejmě je ve hře i varianta infekce močových cest nebo ledvinový zdravotní problém, opět musí určit veterinář.

 

(17.11.2019)
Plemeno: pudl střední/jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 14 let/10 let
Kastrace:
ano/ano
Dotaz: Dobrý den pane Dostál , nevím zda mi odpovíte na můj problém. Mám dvě fenky, střední pudlici 14 let  a druhá je yorský teriér 10 let. Mám je spolu již 9 let. Jsou vykastrované a bezpapírové.S tou starší mám problém. Koupila jsem jí od paní, která se mi později zapřela. Měli jí být 2 měsíce a předala mi jí na pumpě, jako štěně byla pěkná, ale později jsme u veta zjistili, že jí chybí na zadní noze dva prsty. Veterinář si myslí, že je má urvané. Zavolala jsem té paní a s dotazem, že od ní nic nechci, ale jestli neví, co se jí stalo, mi řekla, že mi žádného psa neprodala, tak si myslím, jestli není z množírny. Problém je ten, že vrčí na fenku, zřejmě žárlí, ale v poslední době i na nás. Je pravda, že poprvé zavrčela v 8 měsících v posteli, když jsem se jí nechtěně dotkla, myslela jsem, že se lekla a tak jsem to neřešila. Pak občas zavrčela, dostava vynadáno, ale nikdy nevrčela při krmení. Zalézá do koupelny a si někdy vrčí. Nyní se to  stupňuje,vrčí , jde až do hysterie, někdy cení zuby, ale zatím nekousla. Druhá fenka okolo ní nemůže ani projít. Začala vrčet až do agrese i u krmení, kouká u misky, jestli na ní nekoukám, pak se uklidní a začne žrát, pak mohu okolo ní chodit. Zkoušela jsem jí poslat při vrčení na místo, sice poslechne, ale vrčí dál a po chvíli zaleze do koupelny.Jinak je poslušná, venku s nimi nemám problém, chodí na volno, mladší i hlídá, ale nikdy si s ní nehrála.Dostala jsem tu mladší v deseti měsících. Doma i venku s oběma cvičím poslušnost a hraji si s nimi. Mám je ráda obě stejně, žádnou neprotěžuji. Stará v baráku někdy štěká, ale jenom když jdeme ven,hned jí dám nějaké povely aby se uklidnila, ale přestane jen na chvíli. Někdy ke mně přijde, lehne si a ukazuje mi bříško a chce drbat, po chvíli začne vrčet. Vůbec se v ní nevyznám a nevím si sní rady. Je rozhozená a nevím z čeho. Neubližuji jí,  fyzicky netrestám, jen jí dle situace chválím, nebo vynadám, nekřičím na ní. Je pravda, že jsem z ní někdy nervosní. Druhá  fenka je spíš flegmatik, je pohodová.Nevím jestli jsem to napsala dost jasně a omlouvám se za obšírnost.

Odpověď: Dobrý den, jistěže odpovím...:) Ano, s největší pravděpodobností jste před lety skutečně dala vydělat psí množírně. K Vašemu dotazu - problém je právě v tom, že nerozlišujete hierarchii obou fenek, navíc s pudlicí máte od samého začátku zásadním způsobem nezvládnutou opět hierarchii. Kastrace obou je už jen ta pověstná třešnička na dortu, která vše špatné dokonala.

Pokud si trochu prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (alespoň tuto Poradnu), zjistíte, že podobných dotazů jsem zodpovídal už opravdu velké množství. A vždy v těchto případech mohu dát pouze jednu jedinou fungující radu - tedy i v tomto Vašem se se mnou domluvit a s oběma svými fenečkami za mnou přijet. Je zapotřebí Vámi Vašim psím dámám pomoci osobně a především Vás prakticky naučit s nimi komunikovat a dát do pořádku vzájemnou hierarchii. "Na dálku" podobné věci skutečně nejdou, opět jsem to v Poradně již mnohokrát zmiňoval.

V současné době máte svoji starší fenku ve stavu silného stresu a protože je již v pokročilejším věku, o to více to má devastující vliv na její psychiku i fyzickou kondici. Popisovaný problém by mimochodem nastal i v situaci, kdy byste měla jen ji - je to problém čistě mezi ní a Vámi, protože pro ni nepředstavujete tolik potřebný "maják" a jistotu. Je rozhozená z Vás (neberte si to osobně, taková je realita), ne z něčeho, ale z koho. Nějaké povely jsou samozřejmě k ničemu.

Pokud ale chcete dát její život do pořádku, máte teď i Vy možnost využít moji osobní pomoc.

 

(17.11.2019)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky a 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, již nějakou chvíli si lámu hlavu s jistým problémem, který vysvětlím v následujících řádkách. Začnu tím, že náš pes je lidumil, klidný, láskyplný, poslušný, avšak jen když je doma. Když přijdeme ven, tak tahá na vodítku, běhá že strany na stranu a najednou jako by vypl mozek. Z toho důvodu ho nemohu ani pustit na volno, protože by při první příležitosti utekl a myslím si, že by si v prvních chvílích ani neuvědomil, že s ním nejsem. Zvrat nastává, když otevřu vrata od garáže, překročí práh odepínám vodítko a vůbec ho nezajímá, že dveře jsou otevřené, že by mohl v klidu utéct, najednou mi jde krásně u nohy a navazuje oční kontakt jestli mu to jde dobře. Zajímalo by mne, čím to je, že venku je jak kdyby vůbec nevnímal, ale jen přijdeme do budovy, tak je zase v pohodě, případně jak postupovat ve výchově, aby se tohle chování venku odstranilo. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Venku je otevřený prostor. Doma a v garáži zná detailně každý centimetr, prostor vnímá jako uzavřený (opravdu nemusí být nutně zavřené dveře!) a "zklidní" ho, daleko více se na Vás soustředí a více si Vás všímá. Je to běžné psí chování a pokud jste (zřejmě oprávněně) přesvědčen, že by Vám venku utekl, pak je vysoce zapotřebí zapracovat na vaší vzájemné komunikaci a vazbě.

Nemohu vás dva vidět přes mail naživo, je dost pravděpodobné, že těch chyb děláte víc - pokud budete chtít, domluvte se se mnou i Vy a přijeďte se svým pejskem, pak Vám mohu pomoci, na dálku opravdu nemá smysl radit.

 

(17.11.2019)
Plemeno: patterdale teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám 4 měsíční pejska patterdale teriera, kterému nyní začala ouška nějak létat a nejsou již tak klopená dopředu, jak by měla být :( (dříve bylo vše v pořádku) Na internetu stále všude čtu o podlepování, vázání uší do kornoutku apod. Nerad bych něco zanedbal a máme ho moc rádi, ale nevíme co dělat. Pejske je s PP a v rodě a ani u sourozenců se nic takového nevyskytlo. Prosím napište mi váš názor, zda opravdu pomůže podlepování uší či máme něco dělat jinak, či někam zajít? Krmíme Brit superpremium. Posílám i fotku pejska jak má ouška nyní a měl dříve. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Patterdale teriér byl vyšlechtěn jako čistě pracovní plemeno, jako takové se ho snaží udržet i v zemi jeho původu a řadě dalších zemí (a doufejme, že to tak i zůstane, bohužel právě ČR jeho využití dost komplikuje) a jedná se o plemeno dodnes neuznané FCI. Jeho standard je povězme hodně volný a postavení ucha rozhodčí (aspoň ti zahraniční) opravdu nepřikládají žádnou váhu, třebas je ve standardu uváděné jako klopené. Každopádně patterdale může vypadat "všelijak" a stále to bude čistokrevný jedinec...

Jinými slovy  a berte to jako můj čistě osobní názor - pokud nebudete řešit výstavy, pak neřešte ani ucho. A pokud chcete na výstavy, ani pak ho neřešte. Ano, podle přiložených fotek není klopené, na druhou stranu klopené ucho (viz nejstarší fotka) má v prvních týdnech života i řada plemen, která mají za pár měsíců ucho vztyčené. Genetika je mocná a důležité je, abyste měli zdravého pejska, který s Vámi prožije spokojený plnohodnotný život. Jeho dobrá výchova a vedení nejsou úplně jednoduché záležitosti vzhledem k vysoké vrozené dominanci, na to se soustřeďte, je to pro společný život daleko důležitější, než tvar ucha...

 

(17.11.2019)
Plemeno: kříženec typu bull x boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nedávno se k nám do paneláku přistěhoval pár s velkým psem (něco mezi vlčákem a husky, je to podobný vlkovi) který ve dne i v noci v bytě štěká a vyje a bydlí v 1.patře. Já bydlím se svojí fenkou (střední velikost psa) ve 3.patře. Tento týden už nás bezdůvodně jejich pes napadl, majitele ani při jednom konfliktu neměli dost sil na zabraneni natož na ukončení rvačky. Začínám mít strach jít venčit svého psa, sice se zatím nic ,,vazneho" nestalo ale pokud by mého psa vencil někdo jiný, tak by to tak dopadnout nemuselo. Navíc je to velmi nepříjemný pocit. Otázka zní, jestli mám nějaký ,,donucovací prostredky" spíše směrem k majiteli, jak toto zastavit ?

Odpověď: Dobrý den:) Směrem k majiteli - v jednoznačném případě (nic ve zlém, ale "bezdůvodně nás napadl pes" často mívá zcela jiný reálný základ a i Vy máte poměrně disponovanou fenku, proto pro jistotu píši "v jednoznačném případě") se můžete obrátit na vlastníka paneláku nebo SVJ, pokud by došlo k pokousání člověka, přichází pak na řadu úřední cesta.

Každopádně bych nejprve volil cestu vzájemné domluvy a nastavení "strategických pravidel" s majiteli druhého psa, bohužel v dnešní době se lidé nějak už domlouvat neumějí a nechtějí, hned volí prostředky represe, nátlaku nebo násilí. Pokud má dotyčný pár silně nezvládnutého psa, musí ho bez pardonu řešit oni, pokud jde o "aklimatizační problém" (nové prostředí a okolí), domluvte se a dejte jim trochu času (teď mám na mysli především to štěkání a vytí). Teprve pokud s nimi nebude řeč a nevloží do procesu vlastní energii a snahu, nastává čas pro využití výše uvedených možností. To je můj názor, samozřejmě Vás chápu, ale je to vždy případ od případu - záleží na konkrétních lidskopsích protagonistech.

 

(10.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ano (cca 3 roky, rodiče kastraci chtěli kvůli ničení plotů a častému utíkání)
Dotaz: Dobrý den, bydlím s rodiči a tak nějak společně máme 10 let starého křížence. Vždycky byl hodně aktivní až divoký. Bohužel musím přiznat, že vlivem naší nevzdělanosti jsme psa nepodrobili žádnému výcviku. Vše se ovšem dalo nějak zvládnout a po kastraci (se kterou jsem sice nesouhlasil, ale pes je spíše jejich) jeho nějaká potřeba utíkat ustala. Za poslední rok jsme ovšem zaznamenali jakousi zvýšenou aktivitu. Rozhrabování pozemku, ničení rostlin, dřevěného plotu a podobně. Branku jsem schopný ze spodu poplechovat, ale podhrabovat se může dát. Problém může být hlavně můj cholerický otec, který na psa není zrovna nejmilejší (křičí a nadává mu za častokrát zbytečné věci, který nejspíš sám pes nechápe). Rodiče začali mluvit o útulku nebo náhradní domácnosti, čemuž se chci naprosto vyhnout. Náš pes je sice ve vyšším věku, ale povahou je pořád malé hloupoučké štěně. Prosím vás naléhavě o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Provedená kastrace samozřejmě zabránila úplnému psychickému dospění pejska a výzamně se podílí i na současném stavu. Popsaná "zvýšená aktivita" pak není nic jiného než psí stresové ventily, přičemž na stresu Vašeho pejska se bohužel velmi podílí i chování Vašeho otce a obecně prostředí, ve kterém pejsek žije. Povaha cituji "malého hloupoučkého štěněte", je opět přirozeným důsledkem kastrace provedené v nedospělém věku.

Velmi mě těší, že Vám jeho osud není lhostejný. Zavolejte mi prosím a probereme tuto záležitost podrobněji, je to mnohem efektivnější než mailové dopisování.

 

(10.11.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (2 roky, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, koupili jsme si od chovatelky 2 letou fenku. Byla po porodu prvního vrhu a štěňata se narodila mrtvá. Fenka byla chovaná společně s dalšími fenami v rod. vilce. Při koupi nás chovatelka ujišťovala, že je naučená venčení a na plenku. Louřičky po bytě, tedy po kobercích dělala od začátku,( v každé místnosti má plenku), ale věřili jsme, že se naučí. Celé léto byla na chatě se zahradou. Ale i tam dělala loužičky v chatě. Plenka, rohožka, koupelnová předložka. Přes noc vydrží nečůrat. Přes den, po hodinové procházce, po té co příjde, se během hodiny vyčůrá na koberec vedle plenky. Jak jí to odnaučit? Budu vděčná za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Současná situace je jen přírozený důsledek vysoce hloupého přístupu "budeme štěňátko učit doma na plenku", před kterým jsem už tolikrát varoval a vysvětloval jeho škodlivost. Vy za to samozřejmě nemůžete a jsem dost přesvědčen, že z toho, co Vám řekla její původní majitelka, platí jen ta druhá půlka, tedy o plence. Navíc je zcela zřejmé, proč se fenky zbavila - raději to nebudu víc komentovat, jen bych se rozčilil...

K Vašemu dotazu. Bude to nějakou dobu trvat, protože u dvouletého psa už je venčení doma uloženo ve zvykové rovině, ale půjde to. Předně doma odstraňte veškeré pleny a pokud možno i všechny další podobné předměty (předložky apod.) v prostředí, kde bude po návratu z procházky (klidně s ní buďte třeba hodinu v předsíni), aby v ní neprobudily asociaci s močením. Nechte ji před procházkou pořádně napít a minimálně několik dnů s ní buďte venku tak dlouho, dokud se pořádné nevyčurá. Pokud se vyčurá venku, dejte najevo čitelnou emoční spokojenost (žádné jásání, jen spokojenost). pokud doma, dejte najevo čitelnou emoční nespokojenost (žádná agresivita, křik ani trestání).

Její chování v současné době je už podmíněná asociace a jak jsem psal, bude to nějakou dobu trvat, než se odstraní. Musíte být důsledná, reagovat tak, jak jsem napsal a nezapomenout odstranit veškeré pleny a podložky, které jsou spouštěčem.

Ještě jedno doporučení - bylo by ideální, pokud byste s ní mohla na pár dnů odcestovat do jiného a pro ni zcela neznámého prostředí (ne Vaše chata), tedy kompletně změnit její zažitý režim. Opět žádné pleny, hodně pohybu a času stráveného venku. Posílit maximálně smečkovou hierarchii a svoji vlastní pozici (prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO), to vše Vám hodně pomůže celý proces urychlit.

 

(10.11.2019)
Plemeno: jezevčík x pražský krysařík
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma takový problém, který nastal prakticky pár měsíců po narození miminka (momentálně má 8 měsíců). Hned na úvod chci napsat že k pejskovi se chováme pořád stejně, není to tak že by jsme si ho nevšímali a všechnu pozornost dávali dítěti. Pejska  necháme aby si malého ocuchal, nebo mu olíznul nohy, to malého lechtá a ten se smeje a pes z toho má taky radost, ale přijde mi malinko vystresovaný, takový nesvůj... Což chápu protože náš malý je první mimčo se kterým došel do kontaktu... Ještě bych rád podotknul že pejska máme od štěňátka a hned od začátku byl strašpytel... Když venku foukal vítr a vedle něj spadl lístek tak se polekal, nebo když se venčíme na známé trase a naráz je něco někde navíc co tam na předchozím venčení nebylo tak problém (vyhozená velká krabice u popelnice) z dálky na to štěká a je naježený a buď obloukem obejít, nebo se pomaličku přiblížit a opatrně to zkontrolovat. Takže náš problém je následující, uvedu pár příkladů které se už staly...
Když jsme doma já, snoubenka a malý a já se kamkoliv pohnu v bytě mám pejska hned za sebou jako by to byl můj ocásek... Problém nastává když se nějak zavřu (WC, koupelna), pes jde ke vchodovým dveřím a začne vrčet, když se snoubenka s malým k němu přiblíží tak i štěkat... Jakmile ale vyjdu ze sprchy tak je v pohodě.
Další nepříjemná situace nastala když jsme byli všichni doma a došla pro mě správcová z baráku že mám jít na schůzi do sklepa (bydlíme v přízemí) asi po 2 minutách co jsem opustil byt začal pejsek štěkat a po cca 15 minutách štěkání kdy se neuklidnoval jsem pro něj musel dojít a vzít si ho sebou. Co je zarážející... Malý i se snoubenkou byli v kuchyni a nevšímali si ho...zrovna probíhalo krmeni, pejsek na ně nemohl ani vidět od vchodových dveří když štěkal (mám i video).
Další případ se stal když jsem nebyl doma a došla k nám na návštěvu matka od snoubenky... Když došla vše ok, pejsek hravý atd., ale jakmile odešla tak si sedl ke dveřím a štěkal a štěkal a štěkal, musel jsem i dřív skončit v práci a dojít ho uklidnit.
Další se stala když jsme byli na kofolce v hospůdce na zahrádce, tak tam přijel jiný pár s malým co už tak nějak chodil a chtěj jít k našemu pejskovi, tak jsem si nad pejska cupnul aby se cítil v pohodě, hladil ho a mile k němu mluvil, ale když se cizí malé dítě přiblížilo tak začal vrčet a štěkat a pak skoro celou dobu než jsme neodešli tak měl oči jenom na něm a byl celý napružený.
Nebo jsme doma pejskovi dá snoubenka rozkaz a on ho neplní, tak ho několikrát zopakuje a pejsek zaběhne někde do kouta a potom na ni začne cenit zuby a vrčet.
Uvedu poslední příklad, malý spí v postýlce, já už taky ležím, pejsek se na pelíšku a snoubenka se chystá do postele, ale když přijde kolem pelíšku s pejskem tak naráz z ničeho nic na ni vyštěkne. Na druhou stranu, když byl malý na prázdninách u babičky tak pes byl v pohodě, žádný stres vůbec za mnou neběhal a spíš chodil ke snoubence pro škrabkání nebo ji nosil balónek. Nevíme jak tuto situaci řešit a malý je čím dál víc zvídavý a už chce lozit a objevovat... Akorát se bojím ty 2 rošťáky nechat spolu na zemi, navíc nechci aby malého oblizoval na obličeji, protože má problémy s kůží. Ještě bych rád dodal že když k některým krizovým situacím mezi snoubenkou a pejskem došlo tak u toho malý nebyl, neměla ho na rukách. Už jsme vyzkoušeli snad všechno co nám kdo radil, ale bohužel nic nezabíralo a tato situace už nejde dál snášet, rád bych aby to bylo jako dřív, ale nevím jak na to, děkuji za případné rady. :-)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud pejsek žije sám za sebe, protože nemá oporu ve své smečce a "vůdčí maják" ve svém člověku, pak to bohužel dopadá přesně tak, jak popisujete. V kříženci jezevčíka a krysaříka se navíc sejde vrozená dominance s vysokým temperamentem a vzrušivostí. Když to napíšu jinak - každá situace, která je pro něj zátěžová, pro něj zároveň představuje i stres, protože sám si s ní poradit nedokáže a ani nemá svůj "maják" (tedy člověka), podle kterého by se mohl v dané situaci orientovat. Zaběhnutý režim pro něj už pár měsíců vypadá jinak a přestože Vám připadá, že se z Vaší strany nic nezměnilo, není tomu tak. A důsledky toho všeho se pak zákonitě projeví v oněch pro Vašeho pejska zátěžových situacích - akceptování nového člena smečky, který pro něj už tím, že je čím dál pohyblivější a zvídavější, představuje také čím dál větší stres. Nejistota, když zmizíte z jeho dohledu, nejistota v přítomnosti jiných osob, nevyjasněný vztah s Vaší snoubenkou atd.

To všechno jsou věci, které, jak už jsem napsal, pro Vašeho pejska představují stresové podněty. Důsledkem pak je samozřejmě jeho nevyrovnanost, kdy se u něj zcela očekávatelně projevují stresové vzorce chování, pochopitelně tedy i vzorce stresové agresivity.

Jak jste si už sám ověřil, rady na dálku v podobných případech skutečně nemají smysl. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou (a v jaké sestavě) s pejskem přijedete, pak budu mít možnost Vám vše potřebné názorně vysvětlit, ukázat a pomoci.

 

(3.11.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, velmi prosím o radu. Máme yorkšíra, 10 let, pejsek, nekastrovaný. Vždycky se choval neuroticky ke všem návštěvám, po celou dobu na všechny štěká, vypadá velmi vystresovaně. Pokud osoby sedí, chce k nim na klín a mazlit, jakmile se ale kdokoliv pohne, začne velmi neuroticky štěkat. Při příchodu a odchodu návštěv je to úplně zběsilé. Tak se chová nejen k cizím lidem, ale i přátelům, kteří k nám chodí několikrát týdně, dokonce i synovi s rodinou, kteří s námi nebydlí, ale přijíždí pravidelně. Pokud ho chcete v takové situaci vzít do rukou, dokonce vrčí a kouše. Situace se s věkem zhoršuje, začal se tak chovat i ke mně a manželovi. Pokud sedíme na pohovce, sedí s námi a je v klidu, při jakémkoliv našem pohybu nebo zvednutí se, začne okamžitě zběsile štěkat, skáče z pohovky a je úplně vystresovaný. Moc prosím, dá se tato situace řešit?

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek bohužel celý svůj život doplácí na tolik rozšířený přístup "je to malé a roztomilé, takže to nepotřebuje žádnou výchovu"... Je to tak. Přitom je i jorkšír stále psychikou i vzorci chováním pes jako každé jiné psí plemeno. To, co popisujete, je jen přirozený důsledek Vašeho chybného přístupu - po celý svůj život vystresovaný pejsek, bez podpory své "smečky", bez svého lidského majáku. Případ, kterých v této Poradně najdete řadu napříč plemeny - pes lítající od mantinelu k mantinelu, od touhy sociálního kontaktu k stresovému strachu a nejistotě, generující agresivní vzorce chování.

Dobrá zpráva pro vás všechny je - ano, dá se to řešit, dá se to dát ještě do pořádku. Nicméně (a opět odkazuji na podobné případy v této Poradně) na dálku to pochopitelně nejde. Pokud však budete chtít, máte i Vy možnost využít mé osobní pomoci, domluvit se se mnou telefonicky a s pejskem za mnou přijet. Pomůžu Vám stejně, jako jsem pomohl už tolika jiným lidem a jejich psím parťákům.

 

(3.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (kastrovaná v jednom roce v útulku)
Dotaz: Dobry den, chcela by som sa poradit co znamena spravanie nasho psa. Je z utulku, mam ju 5 rokov. Je to lovec, musim davat vonku pozor, vybehne po mackach, vtakoch, mysiach, jezoch... Mame 8 mesacne dieta. Doteraz syna vacsinou len onuchala a nechala tak, lenze syn zacal lozit a vyzera ze ju to zaujima. Chodi za nim a nufakom do neho strka. Strka ho do chrbatika, do zadocku, akoby ho postrkovala vpred. Neviem ako si to vysvetlit. Ako snahu o hru, alebo prejavit dominanciu? Nevrci pri tom, vzdy ho po chvilke radsej vezmem na ruky, niekedy ho strka neprimerane silno. . Vedeli by ste to takto nejak zhodnotit?

Odpověď: Dobrý den:) Tím, že byla fenka už na roce vykastrovaná, neměla možnost psychicky dospět, psychicky zůstala na úrovni štěněte. Proto i Vašeho syna bere jako mládě ke hraní, snaží se ho vyprovokovat ke hře - projev dominance to opravdu není. V každém případě bych však vzhledem ke kastrací změněným vzorcům chování fenečky byl obezřetný a samozřejmě nikdy nenechávejte fenečku s malým o samotě. Musíte dávat pozor, protože fenka může být časem ve svých projevech razantnější (vlivem kastrace nemá mateřské ochranitelské pudy ani nadhled psychicky dospělého jedince) a mohlo by to jednou nepěkně ujet. Fenku od malého v žádném případě neizolujte, ale jak jsem napsal, buďte opatrná, mějte jejich vzájemný kontakt i chování pod kontrolou a v případě potřeby klidně, ale rázně zasáhněte.

 

(27.10.2019)
Plemeno: kavalír king charles španěl
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, protože si již nevím rady se svým desetiměsíčním psem,rozhodla jsem se Vás požádat o radu. Zhruba od půl roku mi pes zběsile štěká na většinu psů,  které potkáme a nic na něj nezabírá, zkoušela jsem pamlsky, odvést pozornost, škubat, dokonce i proutek ale pes prostě nevnímá. Dřív se mi spíš psů bál a snažil se utéct a teď prostě štěká a tahá směrem k druhému psovi. Pokud je pes za plotem nebo v dálce tak se jich nevšímá ale jakmile se k nám blíží je konec. Mám pocit, že mu nerozumím a chtěla bych ho pochopit, nevím, zda se jen bojí nebo prostě si chce hrát, jako agrese mi to nepřijde. Každé setkání má trochu jiný průběh a jsem z toho zmatená, potkali jsme malého bišonka se kterým se jen očichal a byl klid, u štěněte barváře spustil zběsilý štěkot a štěkal mu skoro u hlavy, starého jezevčíka očichal a začal na něj štěkat, fenu na kterou štěkal jsem začala hladit tak ji očuchal, párkrát štěknul a chtěl si hrát a včera na veterině zběsile štěkal na každého psa, který vešel do čekárny a když jsem ho okřikla tak stichl a seděl v klidu jako by tam nebyli a nevšímal si jich. Přijde mi, že to není agresivní chování, protože nikdy žádnému psovi neublížil a ani žádný pes jemu, většinou to je tak, že on kolem druhého psa zběsile štěká  a druhý pes jen stojí a kouká na něj nebo na něj trochu zavrčí. Chtěla bych s ním chodit na cvičák a mám strach, že mi ho kvůli tomuto problému nepřijmou. Jinak je hodný,miluje lidi a ani kočky mu nevadí, doma máme nalezené kotě, které přijmul úžasně, olizuje ho a hraje si s ním. Děkuji za Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek se chová tak, jak píšete, z jednoduchého důvodu - nemáte ho hierarchicky ani komunikačně zvládnutého (doporučuji si na tomto mém webu prostudovat související texty) a výsledkem je jeho stres, nejistota plus z toho plynoucí sociální chování "od mantinelu k mantinelu". Chce s jinými psy a fenami fungovat, ale neumí to, je rozhozený a výsledkem je jen sociální nejistota až panika. Chybí mu totiž správné vzorce chování a maják, podle kterého by se mohl řídit - tedy Vy. Každé štěně potřebuje vychovat a hlavně vést, potřebuje správné příkladové vzorce chování a naučit se orientovat v sociálněkomunikačních situacích.

V tom Vám samozřejmě žádný cvičák nepomůže, Váš pejsek nepotřebuje výcvik, ale vedení, správnou komunikaci a hierarchickou jistotu. A samozřejmě se musíte i Vy něco naučit, prakticky. Podívejte se pro inspiraci do mé rubriky Individuální výcvikový servis  - například hned úplně první video "Zázrak" se týká přímo Vašeho plemene - a pokud budete chtít, pomohu i Vám. V tom případě stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné. Rád Vám pomůžu, ale je zapotřebí dát věci do pořádku, jinak budete celý společný život nešťastná Vy i Váš kavalírek. Tohle nicméně opravdu není na radu na dálku, ale na osobní práci.

 

(20.10.2019)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, našla jsem Vaši stránku a možnost i poradny, tak prosím o radu. Naše Aura je velice živé štěňatko, doma si nás s přítelem hlidá a je velice ráda v naší blízkosti. Občas si vynucuje pozornost pokňukáváním. Venku však se z ní stává velký zvědavec a hlavně vyhledává kontakt s každým pejskem a každý si sní hrát nechce.. Na vodítku tahá za pejskem a když je na volno, tak by i utekla. Příjde mi, že venku je vše zajimavějši než já a málokdy vníma, když ji řeknu povel , tak otačí i hlavu.. Je paličatá? Nebo v pubertě? Chodila jsme sní od 4 měsíce na cvičák, ale bohužel před měsícem byla napadnuta trenérčiným psem a začla být pouze na cvičáku dominantní na některé šťeňata, vždy pejska povalila a občas u hry vrčí, ale mimo cvičák na procházkách i doma, když k nám příjde pejsek na návštěvu problém nemá a spíše je k pejskům podlézavá. Takže by mě zajimalo jak udělat procházky zajimavější pro ni, aby si mě více hlídala. Jinak je zlatá, náš miláček :-) .

Odpověď: Dobrý den:) Upřímně, chodit s plemenem cane corso na cvičák rozhodně není dobrý nápad. Je dobré znát a respektovat povahu tohoto plemene, v žádném případě se nejedná o "povelového" psa. Cane corso je přirozeně dominantní, samostatný a podobně jako pastevci nebo jiní molosové vedle sebe potřebuje osobnost. Cvičák v tomto případě jen potlačí jeho dobré vlastnosti a nastartuje špatné vzorce chování - taková je realita mnohokrát potvrzená v praxi a první signály už dnes vidíte sama.

Vaše fenečka je teď na začátku psí puberty a začíná si testovat svoje postavení a svoje lidskopsí okolí. A především svoje lidi. Ano, je v pubertě, ne, není paličatá, pouze zjišťuje, jak se věci mají. A bohužel máte momentálně špatným přístupem a nerespektováním (neznalostí) přirozené povahy plemene našlápnuto k průšvihu.

Mohu Vám dát jedinou rozumnou a fungující radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou osobně přijeďte. Podívejte se na moje videa s klienty podobných plemen (pastevci, molosi) a zjistíte, kolik z nich dělalo stejné chyby jako Vy. Není to žádná ostuda, jen je zapotřebí začít dělat věci správně dřív, než dojde k zásadním problémům a nechat si poradit správně. Ještě jednou - cane corso v žádném případě není pes na cvičák a k výcviku, je to jedno z plemen, se kterými je zapotřebí pracovat zcela jinak.

Pokud budete chtít, pomůžu rád i Vám a naučím Vás i Vaší fenečku vše potřebné pro zbytek vašeho společného života. Stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvíme všechny náležitosti.

 

(20.10.2019)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne (momentálně chemická kastrace)
Dotaz: Dobrý den, jelikož už nám s manželem trochu utíkají nervy, tak jsem se rozhodla u Vás poradit. Máme 8let starého psa, kříženec asi NO s něčím. Mám ho od 5ti měsíců z útulku. Pejsek byl velmi učenlivý, tak se rychle naučil povely sedni, lehni, pac, ale přivolání nám dělá na 100% pouze doma nebo na zahradě. Venku okamžitě vzal kramle a buď utekl a lítal kolem nás v obrovském kruhu, abychom ho nechytli nebo šel před námi tak, abychom ho nechytli. Takže vím, že jsem to zkazila a na to přivolání šla moc hrrr. Nicméně od té doby chodí venku zásadně na vodítku (buď stopovačka nebo flexina), protože venku jsme pro něj vzduch, nevšímá si nás, nehlídá nás, neustále čuchá a zkoumá okolí a jsme mu jedno. Dále to ani nechci riskovat z toho důvodu,že nesnese velké psy (feny nebo psi, je mu to jedno, záleží jen na velikosti) - jakmile je jedinec velký jako on nebo větší, tak začne vrčet, naježí se za krkem a nehodlá se seznamovat po dobrém. Malí jedinci mu nevadí, pokud na něj neútočí, to by se i bránil.
Ale nejvíc nám dělá starost jedna věc - jeho pískání a kňučení. Dělá to od začátku, ale v době hárání fen je to extrém. Vypadá to tak, že jsme doma (bydlíme v 1+1) a on sedí/leží a hvízdá nebo kňučí. Je jedno, zda je zavřený v chodbě na pelechu (tam je zvyklý spát, protože v pokoji neustále chodil k balkonovým dveřím a hlídal - štěkal, jakmile šel někdo pod barákem) nebo s námi v pokoji. Jakmile ho nehladíme, tak začne. Předpokládám, že si vynucuje pozornost? Nebo když někdo z nás odchází, tak začne vyvádět - dřív to takhle nedělal, maximálně říkala sousedka, že sem tam vyl, ale to jsme vypozorovali, že reaguje na projíždějící houkající sanitku. Vše se nejvíc zhoršilo nyní, když jsme se vrátili z dovolené a hlídala ho kamarádka. Každý rok po dobu dovolené byl hlídán v útulku, odkud ho máme, nyní poprvé u kamarádky, která má taky byt a měl stejné podmínky jako u nás. Tak nevím, zda to souvisí s tím? Každopádně takto se začal chovat cca týden poté, co jsme si ho znovu u ní vyzvedli po našem návratu. Zkoušeli jsme ho ignorovat, když se takto projevuje a pohladit ho, když byl teprve zticha. Ale bez výsledku. Zkoušeli jsme jej pokaždé zavřít mimo pokoj, jakmile takto začal, ale nepomohlo. Zkoušeli jsme i okřiknout ho s povelem fuj, který má spojený s nežádoucí činností (např jezení čehokoliv venku apod), ale taky nic. Přiznám se, že jsme si pořídili i elektrický obojek, který jsme použili tak, že při každém projevu šel nejdřív pípací signál a výboj na první stupeň, ale byl z toho jen zmatený a nikam to nevedlo, resp když ho má na sobě (vyplý), tak leží jak pecka a je vidět, že se bojí.
Už začínám uvažovat o kastraci, teď jsme mu nechali dát ten čip pro chemickou kastraci, zda ho to trochu uklidní, protože tento měsíc má projevy až příšerné,jak začaly v baráku hárat feny - když pominu to kňučení, tak méně žere (a to byl fakt žrout, jak popelnice), venku neustále olizuje moč a celkově je divnej, veterinář ho prohlížel (dokonce dva lékaři nezávisle na sobě) a prý je zdravý. Takže čekáme, až čip najede (prý zabírá tak po měsíci), protože ho má teprve týden. A pokud by pomohl, asi bychom ho nechali příští jaro vykastrovat, což nám i vet doporučil, protože prý aspoň předejdeme možným potížím s prostatou apod.
Ale cítím, že jsme selhali s výchovou, protože před tím jsme doma u rodičů, než jsem začala bydlet sama, měli zlatého retrívra, border kolii a dokonce kavkazáka a žádný z těchto psů neměl s výchovou problém, dokonce jsme chodili i na cvičák (tedy s kavkazem ne) a šlo nám to. Plus se mi tedy zdá, že se změnil co se stravy týče. Jsme na BARFu (po jakýchkoliv granulích má průjem) a dřív byl hrozný žravec, vysloveně při přípravě jeho jídla stepoval nedočkáním.. A nyní sedí a čeká, když dostane misku, tak sežere tak půlku a odejde..Piškot nebo šunku si vezme.. Ale například suchý rohlík, který dřív jako občasný pamlsek miloval, vezme do tlamy a vyplivne a nechá ležet. Můžete poradit, co s tím?

Odpověď: Dobrý den. To, co popisujete, je jen smutný důsledek toho, že celou dobu, co svého pejska máte, je odsouzen žít vedle vás, nikoli s vámi. Pes je tvor sociální, potřebuje ke svému spokojenému životu sociální interakci a fungující hierarchické společenství - v tomto případě lidskopsí smečku s jejím vůdčím jedincem a "majákem".

Projděte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, toto téma tu zmiňuji v nespočetných textech a článcích, nejen zde v Poradně. Pokud totiž pes žije jen "vedle" svých lidí, ve své vlastní bublině, pak nastávají mimo jiné i Vámi popisované příznaky, je to nevyhnutelný důsledek. Záleží pak na konkrétních podmínkách (plemeno, povaha, temperament, prostředí atd.), jak razantně a viditelně se stres projeví. To, že jste pro něj venku vzduch a nevšímá si Vás, to, že je i doma v těžkém stresu, to jsou naprosto charakteristické symptomy.

Dále - již mnohokrát jsem zde vysvětloval (opět doporučuji najít a přečíst), jak začlenění ve smečce ovlivňuje sexuální instinkt a razanci sexuálních vzorců chování psů i fen. Mimochodem, zvýšené sexuální projevy jako stresový ventil funguje nejen u psů a jiných živočišných druhů, ale také u lidí.

Kastrací vyrobíte ze svého psího nešťastníka jen ještě nešťastnějšího jedince. Chyba se neděje na straně Vašeho pejska, jednoznačně a nezpochybnitelně vznikla a děje se na straně Vaší. Absence sociální komunikace (což opravdu nejsou povely ani okřikování), odkládání do útulku, abyste si nerušeně užili dovolenou, zavírání v chodbě - vážně máte pocit, že toto vše nijak neovlivňuje psychiku natolik sociálné vyspělého tvora, jakým je pes?

Celý Váš dosavadní přístup je bohužel špatně a můžete se teď na mě zlobit, je to tak a nejste zdaleka první, komu to píšu nebo říkám. Je to vždy jak přes kopírák - příčina i důsledky.

Zkuste si nejprve trochu prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, najdete zde i mnohá potvrzení ze strany psích majitelů nebo mých klientů. A pokud pak budete připravena něco změnit (a elektrický obojek vyhodíte nebo prodáte plus nenecháte mezitím provést chirurgickou kastraci!), zkontaktujte mne a já Vám pomůžu, dokud pro Vašeho pejska ještě nebude úplně pozdě.

 

(20.10.2019)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, už jsme jednoho boxera měli, ale teď si s tím naším druhým už nevím rady. Je mu už 8, vždycky to byl typický boxer -temperamentní, praštěný, vítací typ, i v tomto věku pořád povahou štěně. Máme 2 děti (3 roky a 2,5 měsíce). Před třemi měsíci jsme se z bytu přestěhovali do baráčku se zahradou. Problém (nejen teď v domku) - mám psa pořád za zadkem, dost slintá (i na boxera), když ho chceme pomazlit, začne mlaskat a slintat (to dřív vůbec nedělal). U všeho musí být, plete se pod nohy. Své místo má, povel "na místo" i "zůstaň" zvládá. Venku v pohodě venčení i na volno, přivolání na 99%. Je mi jasné, že na sebe upozorňuje. Snažíme se mu věnovat, chodíme na procházky, hrajeme si s hračkami. Ale přijde mi, že čím víc se mu věnujeme, tím víc "zlobí". Vždy to byl bytový pes, na zahradě je jen když chce,v noci chrní na gauči. Vím, že dřív jsme se mu věnovali více, ale se dvěma dětma nemůžu všechen čas věnovat psovi. Jsem s ním už 3 roky doma, teď v baráku ještě začal zlobit když odejdeme. Vše počůřá a škrábe dveře. Ale to bude spíš změnou prostředí. Chtěla bych najít nějakou rovnováhu, aby on byl v pohodě a klidu a já se nezbláznila z uklízení (slintů atd.) a z toho, že ho pořád přivírám do dveří atd. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Uvědomte si prosím, že pro osmiletého pejska je zásadní změna prostředí dosti stresující. Z bytu jste se přestěhovali do domku se zahradou, řada věcí je teď pro něj jiná a nová. A Vaše zjevná nervozita (ze stěhování a následného "problematického chování") mu jeho aklimatizaci podstatně komplikuje.

Pes ze svého člověka vnímá naprosto všechno, jeho rozpoložení, pohodu i nervozitu. Stejně tak to vnímá i Váš boxer a proto se teď musíte především uklidnit, přestat řešit "otravné" maličkosti a dávat svému pejskovi najevo, že kromě změny prostředí se vůbec nic nezměnilo - že i na něj máte stále čas a klid. Postupně ho zvykat na samotu, když zůstane doma sám - to, že to zvládal v bytě, vůbec neznamená, že to zvládne v domku. Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak je důležité v těchto případech na tom zapracovat.

Tři měsíce, pokud se člověk nechová správně, je pro každého psa v podobných případech ještě příliš

krátká doba a pokud je tento čas naplněn přílišným stresem a nervozitou ze strany jeho lidí (zde například stěhování, zařizování nového domova, malé děti), pak to skutečně nepřispívá k jeho klidu a pocitu, že je všechno v pořádku. Jak jsem psal - je čas se vnitřně uklidnit a uvědomit si, že i ve Vašem případě je pes jen přesným zrcadlem svého člověka. Dejte do života klid, pohodu, zbavte se nervozity a uvidíte, že se vše srovná.

 

(20.10.2019)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,hledala jsem ve Vaší poradně odpověď na naše problémy s pejskem, ale ono je to více věcí zkusím stručně popsat situaci a prosím Vás o radu. Čtyřletý pes malého špice - majitelka moje mamka 80 let, pejsek je čistokrevný s PP, brali jsme si jej od majitele až ve čtyřech měsících a už u majitele s projevovala jeho divoká povaha, to nás asi mělo varovat..
- pořád je strašně divoký, skáče a je to takový tajtrlík hrozně všechny vítá, ale když ho přivolám většinou se pomočí, jako by se bál, to dělá od štěněte...
- doma kde jsou v domácnosti ještě kočky, močí na nábytek a na zdi, to se v poslední době výrazně zhoršilo, dřív jen někomu pomočil boty, třeba návštěvě
- vyjíždí proti příteli mamky někdy i proti mamce pokud jej chce například odehnat z pohovky
- máme malá vnoučata a v létě na zahradě pokud je křik a soustředí se kolem mamky taky na ně cení zuby a vyjíždí, přijde mi že si ji chce chránit

Na jedné straně mi připadá, že on je vůdce smečky a na druhou stranu že se bojí. Mamka si neví rady, koberec je v hrozném stavu, pořád všechno pomočené, jsou v rodinném domku a pes je doma venčí se na zahradě. Myslíte že pomůže nebo alespoň částečně sníží tyto projevy a chování kastrace, která nám byla doporučena?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, kastrace je i v tomto případě nesmysl a současný stav by naopak ještě zhoršila (dohledejte si prosím moje články na toto téma zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, pochopíte). Není chyba pejska, že se narodil a (zatím) žije jako plnohodnotný jedinec, jednoznačná chyba je v nezvládnutí jeho výchovy majitelkou, respektive že jste vy všichni nechali dojít problém až tak daleko. "Divoká povaha" je v tomto případě jen kombinace temperamentu a vrozené dominance plemene, což bohužel nemohlo v dané konstelaci skončit jinak než narůstajícím stresem psa a z toho plynoucími vzorci chování.

Znovu pro jistotu důrazně zopakuji, že na základě těchto skutečností by i v tomto případě byla kastrace přímou cestou do pekel!

Dobrá zpráva nicméně je, že Vám mohu pomoci dát věci do pořádku, stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se. Nemusí u toho nutně být Vaše maminka, potřebuji jen mít možnost pracovat s jejím pejskem plus samozřejmě mít u toho i člověka (Vás?), kterého naučím vše potřebné. Pokud tedy opravdu stojíte o pomoc a neuděláte do té doby hloupost (kastrace), velmi rád Vám, Vaší mamce i pejskovi pomůžu.

 

(20.10.2019)
Plemeno: 2x tibetský španěl
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme 2 tibetské španěly, oba psy. Věk 3 a 5 let, mají stejné rodiče ( vrhy po 2 letech). Psi jsou doma, ne venku. Vždy jsme upřednostňovali staršího psa – první dostává jídlo, první odměna, první ven ze dveří…Cca před 1,5 rokem se začali prát, docela drsně (natržené ucho, škráblé oko, kousance po těle, tekla krev). Spouštěčem byly asi silvestrovské petardy. Rvačky trvaly cca 2 týdny, pak se vše vyřešilo naším odjezdem na týden pryč, kdy psi zůstali doma s dozorem. Další rvačky cca po ¾ roce zase pár dní a opět nyní. Nyní jsou rvačky hlavně večer nebo v noci, kdy psi leží a nemají nějakou činnost. Mladší leží většinou v naší blízkosti (starší je takový samorost, není takový mazel jako mladší pes),a když se byť jen blízko objeví starší pes, tak ho mladší napadne. Musíme je od sebe odtrhávat, nepomáhá nic jiného. Máme strach je nechat prát se. Za 5 minut se pak milují. Občas i mezi těmito obdobími se také poperou, ale je to jen chvilka, vždy vyhraje starší pes a pak je na týdny klid. Veterinář nám nabízel kastraci, ale té bychom se chtěli vyhnout. Děkuji moc za radu. Byla bych i ráda za osobní konzultaci, jsme z Mladé Boleslavi. Ještě jednou děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Váš mladší pejsek dospěl do věku, kdy si srovnává svoji pozici vůči staršímu - je to přirozená fáze v psím  životě. Bohužel tu chybí reálně fungující "hlava smečky" v podobě člověka a vše tak probíhá jen mezi nimi, což je samozřejmě zcela špatně.

K nesmyslným kastracím (což je i tento případ) jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal už tuny textu, najděte si prosím související články a věřím, že i Vy pochopíte, proč je to zásadně špatné a nesmyslné "řešení problému" - ve skutečnosti pouze doživotní zmrzačení zdravých psích jedinců bez sebemenšího pozitivníhjo přínosu, zato s mnoha důsledky negativními.

Osobní konzultaci bych Vám navrhl i já sám, pokud chcete svým pejskům i sobě pomoci, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a potřebné náležitosti, rád Vám pomůžu.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec velkých plemen
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ještě ne
Dotaz: Dobrý den, včera jsme si z dočasné péče přivezli fenku zachráněnou z Bosny. Byla odchycena na ulici někde i s maminkou a sourozenci. Je to veliký bojínek. Za mnou přijde pro pohlazení, noc proběhla také v pořádku, na kotě, které máme také reaguje velmi hezky. Problém nastal, když jsme šli na zahradu. Začne se mě bát, domů se bojí, ven se bojí, o vodítku ani nemluvím-myslím si, že při odchytu to vypadalo děsně a vodítka se bojí. Obojek nosí v pohodě, ale jakmile dám vodítko - kokýnko-jdeme-tak se fenka zasekne, div se nezačne vzpírat. V plánu tedy mám postupně vždy připonout vodítko, pochválit, a vodítko hodit na zem, nebo odepnout? Jak tohle mám nacvičit? Jak jí naučit, že se s vodítkem jde ven, že je to prča? Nechci, aby to byl stres pro ní. A ráda bych s ní šla na procházku, a to vzhledem k tomu, že absolutně nic neumí bez vodítka fakt nemohu. Dále-jak mám postupovat při učení "ke mně" u takového bojavého psa? :) Děláme doma i na zahradě, když to klapne- zvesela a lákavě na ní zavolám a přidřepnu si-přijde a dostane pochvalu. Je to správný postup? Protože když se zvednu s podřepu, má tendenci uskakovat-asi jí někdo bil, protože to fakt není radostné uskočení, dovádění. Chápu, že ji tu mám jen jeden den, předtím jsme byli několikrát na návštěvě, aby nás znala, je šikulka. Jen bych chěla vědět, který postup zvolit :)
Dále- strašně se bojí přítele-vyšší pán s hlubším hlasem-jak má postupovat on, resp. oba, aby si získal její důvěru? Moc děkuji za odpověď, moc nám to pomůže...potřebujeme jen poradit, neboť to není to klasické bláznivé štěněcí třeštiprdlo. Ráda bych z ní měla stoprocentní oporu časem. S výcvikem zkušenosti mám, ale teď mi trochu došly nápady. Děkuji ještě jednou.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám poradit jediný smysluplný a efektivní postup, tak jako vždy v podobných případech - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete... Tady opravdu nemá smysl radit na dálku, je zapotřebí s fenkou pracovat kontaktně, nejde o výcvik, ale o správnou komunikaci a celkový přístup. Rád Vám pomůžu, pokud sami budete chtít.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2-3 roky
Kastrace:
ano, už v útulku
Dotaz: Dobry vecer.Velmi by som vas chcela poprosit o radu.oslovila som viacerych vycvikaroc,cvicitelov ale bez uspechu...pred 4mesiacmi nam uhynula nasa 16rocna fenka,mali sme ju tiez z utulku od steniatka.Teraz sme sa rozhodli ze si zadovazime noveho psika a zamilovali sme si jedneho krizenca z miestneho utulku.Mali sme ho na par dni aj doma.Je velmi inteligentny,ucenlivy ale k tomu aby sme si ho vzali potrebujem vyriesit a teda aj poraditv jednej veci ako postupovat-problem je v tom ze mame doma 13rocneho kocura,ten vyrastal od mala s nasou fenkou takze je na psikov zvyknuty,lenze nasmu novemu psovi sa kocur nepaci.je to totiz krizenec s nejakym terierom a v utulku mi povedali ze po mackach ide ako divy.skusala som ich zoznamit,ale reakcia psa bola taka ze sa na kocura stale dival usi a chvost v strehu a cely zmeravel akoby bol v tranze,potom zacne skucat alebo stekat a ked povolim voditko tak ma strasne taha k macke,vob  ec nevie  m ako postupovat aby si neublizili.problem je v tom ze ten pes ked je v tomto stave tak ma akoby vobec nevnima.prosim vas o nejake cenne rady aspon takto na dialku aby som vedela ako dalej,velmi by sme toho psika chceli naucit na nasho kocura len neviem ci sa to podari.Dakujem za vas cas.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, právě v těchto případech nejsou "rady na dálku" správná volba - problém primárně není Váš kocour, ale zvládnutí obecné geneticky podmíněné lovecké vášně Vašeho křížence. Samozřejmě, pokud je v něm kus teriéra, je jeho lovecký instinkt velmi silný a kočka je pro něj zajímavý objekt. Provedená kastrace navíc vše ještě zkomplikovala.

Časem se "domácí zvířátka" spolu vždy domluví, nebezpečí je ovšem v tom, že to někdy může trvat dlouho a do té doby může buď Váš pejsek zakousnout kocoura nebo kocour šikovně mávne tlapkou a pejsek přijde o oko. Takže první zásada přežití zúčastněných - kocour musí mít vždy k dispozici únikovou cestu, pokud se bude cítit (nebo reálně bude) zahnaný do kouta, nedopadne to s nejvyšší pravděpodobností vůbec dobře.

Věc druhá a zcela zásadní (a proto jsem už na začátku psal, že dálkové rady nejsou v podobných případech to pravé ořechové) je, že do podobné situace se dostanete vždy, když se Váš pejsek nastaví do loveckého režimu - kočka venku, zajíc v lese atd. Proto musíte mít dokonale zvládnutou hierarchickou komunikaci, kdy jste schopná být silnější než lovecký podnět. Předesílám, že se jedná o záležitost hierarchické komunikace, nikoli výcviku - proto Vám také výcvikáři a cvičitelé v tomto ohledu neumějí a nemohou pomoci. Doporučuji si trochu prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základní problematiky a pojmů.

Zdroj problému je tedy jasný a Váš kocour je jenom jedním (a rozhodně ne posledním) z něj plynoucím důsledkem. Pokud použijete jakýkoli "naučený povel", nebude Vám nikdy skutečně fungovat, protože vrozené genetické instinkty jsou tu jednoduše silnější. Jedinou fungující cestou je hierarchická komunikace.

Protože však skutečně nemá smysl Vás dirigovat na dálku (potřebné principy jendoduše nelze učit na dálku, podobně jako se nemůžete naučit řídit auto dálkovým kurzem, navíc vždy potřebuji zapracovat přímo na pejskovi), dám i Vám šanci využít mé osobní pomoci. Vzdálenost je jen relativní a velký počet mých klientů ze Slovenska to už ví, takže pokud chcete opravdu dát věci do pořádku (a mít je tak po celý zbytek společného života se svým pejskem a kocourem), ozvěte se mi prosím telefonicky a probereme vše potřebné. Rád Vám pomůžu.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 5-6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, muj pes adoptovany pred 4 lety z utulku - krizenec jezevcika, cca 5-6 let, nekastrovany, nezvlada byt sam doma. Steka, knuci, vyje... A to klidne x hodin v kuse. Uz nevim co s tim. Sousedi uz jsou nastvany. Zkousela sem protistekaci obojek, feromonovy obojek na zklidneni, unavit ho, hodne hracek, i cmuchacich decek, i mu za to vynadat, proste vse co mi kdy kdo poradil. Ale dokud proste neprijdu domu tak neprestane.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to zde už mnohokrát - zdrojem takového chování v tomto věku je vždy stres pejska a je zapotřebí odstranit jeho příčinu, žádné obojky, hračky, čmuchací dečky a podobné hlouposti mu nepomůžou. Příčinu stresu ovšem "na dálku" samozřejmě určit nemohu, pokud se ale se mnou domluvíte a s pejskem za mnou přijedete, pak Vám pomoci mohu. Navíc nemám informace, zda jste při jeho adopci udělala potřebné postupy navyknutí na samotu (stejné jako u malého štěněte, také jsem je tu již mnohokrát vysvětloval) - pokud ne, pak samozřejmě už zde vznikl problém (o to větší, pokud do té doby Váš pejsek byl tzv. venkovní, opět tuto informaci od Vás nemám), který se postupem času prohluboval.

Jak jsem už napsal - pokud za mnou s pejskem přijedete, pomůžu Vám, na dálku podobné případy skutečně řešit nelze, je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a jeho majitelem.

 

(13.10.2019)
Plemeno: vipet
Pohlaví: fena
Stáří:8 měsíců
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den mane fenku vipera bude ji ted 8 mes a uz od malicka je dost hystericka.posledni dobou začala dělat nadchvaly destruktivni chování znicila koberce,dvere listy k.podlaze atd co zacsla dělat ted je to,ze pokud odejdeme z domu jen na chvili treba hidinu tak se vycura a vykadi do sedačky uz to udelala nekolikrat a v jeden.den.i 2x po sobě.doma je s dalším psem a uz si nevime rady proč to dělá mame to resit s veterinářem aby nam dal nějaké kaoky na uklidnění nebo jak postupovat dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Opět se jedná o vzorce chování vyplývající ze stresu fenky (rozhodně se nejedná o žádné naschvály!) a pokud neeliminujete zdroj (příčinu, ne následky) tohoto stresu, nemůže se ani nic změnit k lepšímu. "Kapky na uklidnění" jsou nesmysl.

Stejně jako ve všech těchto případech (viz Poradna) Vám ale mohu pomoci pouze tehdy, pokud za mnou s fenečkou přijedete - je třeba zapracovat na fence a i Vám vysvětlit vše potřebné, což na dálku skutečně nelze. Pokud se rozhodnete, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme termín a podrobnosti.

 

(6.10.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 16 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Je to par dni co nas opustil nas 16 rocny labrador. Citim neskutocny smutok, bolest a uzkost. Ako dni idu chyba mi viac a viac...ak to nie je prilis osobna otazka, ako ste to zvladli Vy po strate svojich priatelov? Asi je to tou bolestou, ale stale rozmyslam nad tym kam jeho dusa odisla...vymyslel si posmrtny zivot len clovek aby mal nadej, ze sa este predsa len stretneme? Naivna predstava a predsa pomaha zmiernit bolest... Uvazujem aj o novom psikovi. Nic uz nenahradi Alexka, ale ked nemam psa akoby som bola neuplna. Mozno by som aj zobrala steniatko z utulku. Chcem sa spytat...aby mi ho dali podpisem adopcnu zmluvu, ale nemam v plane ho dat nikdy kastrovat. Ako to utulok riesi...to akoze skontroluju, ci bol zakrok vykonany a ak nie pridu mi nasilim odobrat psa? Dakujem Vam za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, je mi moc líto, že Vám odešel Váš pejsek… ale 16 let je na labradora v dnešní době velmi úctyhodný věk, klobouk dolů…

K Vaší otázce - každý zvládá odchod svého pejska jinak a za sebe vždy říkám, že člověk na to nikdy nemůže být dostatečně připravený. Je to bolestivé a navždy zanechá v duši nezhojitelný šrám. Posmrtný život? Ano, kamsi odchází duše všech živých bytostí - a pokud mám opět mluvit jen sám za sebe, pak věřím tomu, že moji pejsci a já se se opět jednou společně shledáme… a chci jít tam, kde jsou oni…

A ano, existuje jeden jediný lék pro nás, kdo máme ke svým čtyřnohým parťákům skutečný vztah…

A pokud si vyberete štěně z útulku, tak až na vzácné výjimky (u nás v ČR i na Slovensku) Vám budou buď nutit již kastrovaného jedince nebo budete muset (jinak Vám ho nedají) podepsat vyděračskou a z hlediska zákona naprosto neplatnou podmínku kastrace do určité doby. Spolu s výhrůžkou, že pokud tak neučiníte, pejska/fenku Vám opět odeberou…

Už jsem o tom psal mnohokrát (a najdete moje texty k této problematice v rubrice "Člověk a pes") - vzhledem ke znění Zákona na ochranu zvířat proti týrání je tato podmínka protizákonná a tudíž neplatná a můžete ji s klidem ignorovat, navíc jejím splněním byste se sama stala pachatelkou trestného činu týrání (pro bližší podrobnosti opět odkazuji na již zmíněné texty).  Některé útulky to nechají být, jiné Vám mohou zaslat nějakou tu výhružnou zprávu, ale pokud k tomu dojde, zachovejte klid - případy, ke kterým jsem se dostal, vždy a zcela očekávatelně skončily pouze na této úrovni, žadné odebírání se nekonalo a konat ani nesmí.

Nebojte se a pokud to tak cítíte, nezůstaňte sama bez nového psího kamaráda…

 

(29.9.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme krásné velmi veselé a aktivní štěně. Má rád všechno živé, lidi, zvířata a náramně rád to dává najevo (bez ohledu na to jestli protistrana souhlasí) a tak socializujeme, vychováváme a vše vcelku zvládáme. Máme dům se zahradou. Pejsek je s námi tam, kde jsme my, pokud jsme doma. V noci a když jsme v práci je venku na zahradě. Noci zvládá úplně v pohodě - cca do 4/5 měsíců byl doma na chodbě, ale nevydrží spát tak dlouho a jak se vyspal, začal ničit vše na co přišel (vyjma hraček a věcí dovolených). V místnosti kde spím ho nezvládnu, každé zavrtění mě probudí a dopadá to tak, že se z ložnice stěhuju já (zkoušeli jsme to když byl malinkatý). Kromě toho je v domě hodně teplo. Po překousání drátů od světel (ve zdi) jsme ho začali dávat na noc ven vždy až těsně před spaním, když se všude zhasne, ráno hned s probuzením jde za náma domů. Nikdy zjevně neprotestoval a nikdy nic neprovedl, zjevně mu v létě byla nízká teplota venku i příjemnější.
Problém nastává přes den, kdy devastuje zahradu. Máme kamery, tak se na to můžeme vždy podívat a scénář je stejný. Ať mu nachystám kolik zábavy chci vždy nastane během dne okamžik, kdy se vyspí, jen tak se prochází (nudou neví co by) a tu se vrhne na strom a úplně ho zničí, tu vyhrabe a na kousky rozcupuje keř, tu zničí zahradní nábytek, rozkousal i trafo. Maximálně hodina, kdy se trochu vybije a jde zas chrnět. Když jsme doma, chodíme ven, hrajeme si, vymýšlím různý hlavolamy, aby se unavil, po většinu doby když jsme s ním doma prostě jen spí. Ať mu na den, kdy je venku sám nachystám cokoliv na zabavení, jakmile se vyspí, začne ničit. Zabezpečeno (kabely, trafa apod.) už máme snad vše, ale vždycky nás dokáže překvapit.
Chápu, že se mu nelíbí, že je sám. Chápu, že je to energický pes a potřebuje se vybít, ale potřebuju s tím něco udělat a do práce chodit musíme. Když se vzbudí a chce si hrát, přinese mi většinou botu nebo hračku jako signál chci si hrát. Když nemá odezvu, jde zas odpočívat. Překládám si to tedy tak, že když tam nejsem, najde si venku jinou zábavu. Varianty, které máme je naučit ho na kotec, ve kterém by byl když nejsme doma (což se mi nelíbí, ale přítel už jinou variantu pomalu nevidí), elektrický obojek (opět nechci - vyjma jiného, zachrání pár záhonů, ale stejně nespasí vše). Přivázat ho na dlouhou stopovačku, aby nemohl všude? Nechávat ho doma v nějaké kleci? Nechávat ho doma jen tak na volno je nereálné, už toho dost zničil a bála bych se toho, co tu po celém dni v práci najdu. Smířit se s tm, že to tu zdevastuje a třeba ve dvou letech ho to přejde a nedělat nic? Z jeho reakcí mi přijde že chápe, že to co dělá se mi nelíbí, že se zlobím, když najdu vyrvaný keř na terase. Možná se snaží upoutat pozornost, ale z toho co vidím na kamerách je to prostě jen chvilkový záblesk energie a nudy. Poradíte prosím?

Odpověď: Dobrý den:) Máte labradora v počáteční fázi psí puberty a teprve se rozjíždí - bohužel všechny jeho současné (devastační) vzorce chování jsou přirozený důsledek toho, že některé pro něj zásadní (psychické) záležitosti z Vaší strany nefungují. Důsledek, nikoli problém samotný. Proto je dnes situace taková, jaká je a pokud už Vás napadají takové nesmysly jako kotec nebo elektrický obojek (nechcete, ale už jste o tom mluvili), pak to začíná být pro Vašeho pejska nebezpečné. Na Vaše téma najdete mimochodem už také řadu mých odpovědí v této Poradně.

Už mám za ty dlouhé roky velice spolehlivě ověřeno, že pomoc v podobném případě musí být vždy osobní (kontaktní), nikoli prostřednictvím "instrukcí na dálku" - a tady je zapotřebí více věcí vysvětlit a zapracovat na nich, především však na vás lidech (nic osobního, taková je realita). Opravdu by tak pro Vás i malého bylo nejrozumnější, pokud byste se mi ozvala telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete, rád Vám pomůžu...

 

(22.9.2019)
Plemeno: pomeranian
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 11 týdenní štěně pomeraniana a je naprostá popelnice. Co uvidí, to hned chce sežrat. Dříve jsme mu to normálně vyndali z tlamicky ale v poslední době začal vrčet a kousat. Dnes to dopadlo tak, že mě i přítele kousnul agresivně do krve. Největším problémem je, že nereaguje v tomto případě na nesmíš nebo fuj a jelikož bydlíme v Praze, tak požíralání zbytků jídla opravdu není bezpečné. Často také chytá z ničeho nic záchvaty, kdy pobíhá jako šílený a kouše do nohou a vrčí. Snažíme se s ním pracovat každý den, cvičíme různé povely, které hned chápe ale na nesmíš reaguje štěkáním a pokusy dělat to dál. Je hrozně dominantní ale nepřijde mi, že by naší autoritu nechápal. Už nevíme co s ním. Budu vděčná za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ještě ani ne tříměsíční štěně jakéhokoli plemene, pomeraniany nevyjímaje, musíte vychovávat a vést, nikoli po něm vyžadovat povelovou poslušnost. Uvědomte si, že jeho psychika v tomto věku je na úrovni lidského batolete a stejně jako batole "ochutnává" svět. A protože to opravdu není vždy bezpečné, je třeba mu to vysvětlit "po psím", nikoli lidskými slovy - protože je to pes, ne ďítě. To bohužel neděláte (neumíte), proto vám nerozumí a to jediné, co teď získáváte, je do budoucna stresovaný a neurotický psí jedinec. A protože je bohužel špatný celý váš dosavadní přístup, je štěně přesně takové, jak je popisujete - je to naprosto logický a předvídatelný důsledek, nejste v tomto zdaleka jediní.

Vzhledem ke skutečnosti, že ve svém dotazu píšete o agresivitě a "hrozné dominanci" (což je u tak malého štěněte samozřejmě nesmysl, jen to tak navenek vypadá, ale příčiny jsou zcela jiné), bylo by nejlepší, kdybyste se se mnou domluvili, s pejskem za mnou přijeli a praktickou formou se naučili, co je potřeba. Nic ve zlém, ale nezvládat jedenáctitýdenní štěně trpasličího plemene pomeranian je opravdu jasný indikátor toho, že by si jeho majitel měl nechat urychleně poradit dříve, než bude (pro štěně) pozdě. A jelikož toto jsou přesně věci, které nelze naučit "na dálku", dávám teď i Vám možnost využít mé praktické pomoci.

Bylo by v daném případě velmi rozumné do toho jít a v tom případě mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné. Mimo to doporučuji i prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací k výchově a pochopení psychiky psího druhu plus v Poradně odpovědi přímo na Váš dotaz.

 

(1.9.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, dotazy posílám přes email, neboť nemám nainstalovaného mailového klienta. Obracím se na Vás s několika dotazy. Máme fenu staforda, bez pp, 3,5 roků, bez kastrace. Bohužel její výchovu původní majitel dosti zanedbal, poslouchá spíše, jak se jí zachce. Po nikom nikdy nevyjela, ovšem pustit ji někdy venku bez vodítka je strach, na rozkazy někdy vůbec nereaguje. V budoucnu plánujeme rodinu, ovšem bydlíme v bytě a představa takového psa v malých prostorech společně s miminkem, muž v práci, mi moc nejde dokupy. Měla bych o dítě asi velký strach. Zajímal by mě Váš názor. Dá se ještě pes v tomto věku vycvičit, aby poslouchal na slovo? Myslíte si, že malé dítě k takovému psovi, je velký risk? Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - žádný pes nebude nikdy "poslouchat na slovo". Psi jsou živé bytosti, reagující podle vlastních vzorců chování, nikoli naprogramovaní roboti. Základ bezproblémového vztahu mezi nimi a člověkem musí být vždy postaven na správné hierarchické vazbě a komunikaci, ne na nějakých rozkazech.

O soužití rodiny s dětmi a pejskem jsem napsal a uveřejnil další článek docela nedávno (Hierarchie dítěte a psa - velký problém některých lidí), vřele doporučuji k přečtení. Spousta lidí má malé dítě a psa a žijí v naprosté pohodě i na malém společném prostoru. Předpokládá to ovšem pár zásadních věcí - mít zvládnutou výše zmíněnou smečkovou hierarchii a komunikaci, nemít ze svého pejska primární strach a především se naučit předvídat situace a vnímat je i psíma očima. A také najednou nezačít vidět svého psího parťáka jako přítěž nebo překážku jen proto, že do lidskopsí smečky přibylo dítě...

Není skutečně problém žít na jednom prostoru s pejskem i malým dítětem. Je však třeba na to být připravený a než k tomu dojde, mít jednoznačně ujasněný vztah se svým psem. To ale opravdu není o rozkazech, ale o citovém a hierarchickém vztahu. Máte navíc velké štěstí, že Vaše fenka není vykastrovaná, zůstaly v ní tedy stále samičí instinkty.

Rozhodnutí je jen na Vás - jak jsem napsal, spoléhat na "poslouchání na slovo" je naprostý nesmysl. Můžete se spolehnout na smečkovou vazbu, která je pro každého psa primární a přirozená - samozřejmě za předpokladu, že funguje a neuděláte zásadní chybu. Máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mimo odkazovaný článek spoustu textu k výchově, smečce, hierarchii i lidskopsí komunikaci, doporučuji prostudovat. Nepíšete, jak dlouho fenku vlastně máte, ale zkuste zvážít s ní osobní návštěvu u mne, ať se vyhnete zásadním chybám - navíc Vám pak budu schopen toho o fenečce říci daleko víc.

 

(25.8.2019)
Plemeno: tibetská doga
Pohlaví: pes
Stáří: - - - - -
Kastrace:
- - - - -
Dotaz: Dobrý den, prosim Vas o radu, v breznu/dubnu si bereme stene tibetske dogy. Zijeme v dome se zahradou,cca 1000m2. Chtela bych, aby pes byl celorocne venku, samozrejme s pristupem do domu, ale hlavne venku. Dilema :nevim, zda kdyz privezu stene, tak jestli ma prvni noc stravit hned venku, nebo ho mit 2-3 dny doma a pak ho zvykat ven. Precetla jsem spoustu clanku, nekdo pise ze je to pro stene hrozne ho hned vyhodit na noc ven, nekdo ze si proste musi zvyknout. Pres den s nim samozrejme budu (budu mit cca 14 dni dovolenou) , budu ho i zvykat na to ze budeme v praci a na zahrade, kdyz budeme v praci, bude stejne sam. Jen ho nechci nejak extremne vystresovat hned prvni den.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to nejen zde v Poradně už nesčetněkrát - malé štěně nepatří do kotce, nepatří na zahradu, nepatří do chodby, zkrátka nepatří do naprosto žadné prostorově-sociální izolace. Štěně (ano, i štěně tibetské dogy) životně nutně potřebuje být se svým člověkem a to zdaleka ne jen první nebo 2-3 noci. Potřebuje jeho fyzickou blízkost (štěňata u chovatele také nejsou rozmístěna zvlášť v nějakých krabicích, ale spí spolu a je s nimi i jejich psí máma), je to základní potřeba nejen fyzická, ale hlavně psychická - potřebuje si svého člověka načíst, poznat ho, vnímat jeho fyzickou blízkost a psychickou podporu. Právě zde se začíná vytvářet i zásadní předpoklad navázání vztahu do celého společného života, což u psů typu (nejen) tibetská doga je jedna z nejdůležitějších věcí vůbec.

Tibetská doga je stejně sociální jako ostatní psí plemena a (budoucí) majitel by podobné dilema vůbec neměl mít, pokud si psa pořizuje jako parťáka a živou bytost, nikoli jako věc nebo jako pouhého "hlídače majetku". V tom druhém případě je záhodno svůj záměr pořízení psího parťáka přehodnotit - pokud je člověk schopen strčit štěně rovnou ven do kotce (a na "vyřešení dilematu" v takovém případě není potřeba hledat na internetu, to by měl člověku dát jeho vlastní cit a intuice), pak by si psa neměl pořizovat vůbec. Neřešíme otázku, zda dát nové auto rovnou do garáže nebo je nechat pár dnů zaparkované venku, bavíme se o živé bytosti - psí bytosti. Nejde o případ "nojo, každý holt říká něco jiného a ta bílá koule může být klidně i černá krychle" - v tomto případě objektivně existuje jen jeden správný přístup. Přístup bez dilematu a přirozený pro každého, kdo je psího daru hodný.

Velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, hodně věcí o psím životě, psychice a vzájemném lidskopsím soužití pochopíte - ještě na to máte čas...

 

(25.8.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,pane Falko,obracím se na vás o radu.Mám 5 měsíční fenku labradora ,když ji ráno pouštím vyvenčit tak po mně skáče,tahá mě za šaty a za ruce(mám už je samou modřinu).Teď se ještě přidal problém,že když si sní hraju a taháme se o hračky tak začne vrčet a jednou se stalo i to,že kolem mě začala běhat dokola a snažila se zautočit.Řešila jsem to tak,že jsem stála jak socha a nevšímala si ji a ona se hned uklidnila.Vím,že je chyba ve mně,ale nevím jak  to řešit aby se to nestávalo.Asi nejsem dost dominantní.

Odpověď: Dobrý den:) Jsou věci, které je potřeba se naučit jedině prakticky, nefunguje to "na dálku". Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete. Pomůžu Vám a naučím Vás i fenku vše potřebné.

 

(25.8.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň máme psika, kt. sa velmi boji ludi. Keď má pri sebe ineho psa tak je smelý.Len co aa k nemu peiblizime tak sa ide schovat a niekedy sa aj pomočí.Veterinar Mu dal nieco na odčervenie a vo vykaloch mal velke ploske chrobaky. Doktor poznamenal ze je to pasovnica a tazko sa jej zbavit.Pred dvoma dnami mu dal doktor mast proti stresu ale zatial je stale velmi plachy az vystresovaný.Doktor radil,aby sme ho utratili,ale to urcite neurobime.Prisim o radu ako psika zbavit stresu.

Odpověď: Dobrý den:) Asi tuším, z jakých podmínek svoje štěně máte a hodně věcí je velmi špatně. Evidentní problém imprintingu (navázání psa na lidský druh), masivní začervení a veterináŕ, od kterého bych se štěnětem utíkal, co by mi nohy stačily. Už zmínka o "masti proti stresu" je dostatečným varováním, neschopnost štěně odčervit dalším a rada štěně utratit je alarmující...

Pokud Vám na Vašem štěněti opravdu zaleží, udělejte prosím dvě věci. Zaprvé - najděte si skutečného veterináře místo stávajícího šarlatána, pokud je to jen trochu možné. A zadruhé - domluvte se se mnou a se štěnětem za mnou přijeďte, dám Vám ho do pořádku, dokud není pozdě. Inspiraci a motivaci najdete například zde, zdravá psychika štěněte a pohodové budoucí spolužití opravdu stojí za absolvování i delší cesty...

 

(18.8.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: - - - - -
Kastrace:
- - - - -
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Nejsem majitelem psa, ale žiji na ulici, kde bydlí i majitel problematické feny křížence Bernského salašnického psa, fena je ovšem vyšší než Bernský salašnický, exteriérově připomíná spíše bojové plemeno. Za ulicí na které bydlím se nachází louky a les. Majitel zde fenu pravidelně venčí bez vodítka, fenu nezvládá. Fena naprosto neposlouchá na přivolání. Někdy mu z louky uteče k domu. Problém je při setkání s tímto psem, fena okamžitě přiběhne, jde přikrčená se staženým ocasem s vyceněnými zuby a silně vrčí. Většinou se snaží držet těsně za zády člověka, někdy jde vedle nohy, ale spíše opět trochu za nohou. Majitel většinou pokud je v dohledu reaguje tím že se snaží fenu přivolat, ovšem ta absolutně nereaguje. Toto chování psa majitel většinou odbyde slovy, nebojte se, ona nic neudělá. No dosud!! se nic nestalo. A nebojte se? Pes je odhadem o necelých dvacet kilo lehčí než já a nebojte se? Můj dotaz tedy zní, pokud zachovám klid, nebudu si feny všímat, nezrychlím krok, prostě půjdu stejným tempem mohu se spolehnout, že opravdu nezaútočí? Mám obavy, také aby nereagovala na hole Nordic walking. Jak se chovat pokud fena přiběhne, když běžíte? Přerušit běh, jít pomalým krokem, dokud sama neodběhne? Velice děkuji

Odpověď: Dobrý den:) Spolehnout se, že na Vás fenka nezaútočí (nekousne), samozřejmě nemůžete - pokud vyhodnotí Vaše chování, reakci nebo emočnío rozpoložení jako negativní či ohrožující, pak je pravděpodobnost ataku celkem vysoká. Záleží na mnoha faktorech, ale na "spolehnutí se" v takovém případě skutečně věřit nemůžete.

Nejsilnějšími spouštěči potenciálního útoku bude Váš strach, nervozita nebo agresivní chování. Hodně psů také nemá rádo lidi s holemi. Pokud zůstanete v klidu stát, nebudete mávat holemi, nebudete fenku fixovat očním kontaktem a zachováte vnitřní klid, pak máte vyšší pravděpodobnost, že se fenka nenechá vyprovokovat, ale o jistotu v žádném připadě nejde - pokud by Vás i takto štípla nebo kousla, nebylo by to nijak překvapující. Pes navíc velmi dobře vycítí i jen náznak strachu nebo nejistoty a jakkoli i krátká podobná negativní emoce se pak stane spouštěčem agrese. Pokud mohu věřit Vašemu popisu a fenka se vrčí se staženým ocasem, pak je její motivací její vlastní silná nejistota a v takovém případě je vždy následné psí chování hůře odhadnutelné - buď dojde k ústupu nebo agresi ze strachu.

V každém případě teď ale řešíme problém někoho zcela jiného, a to majitele fenky. V tomto konkrétním případě, kdy se fenka chová popsaným způsobem, je chyba naprosto jednoznačně na jeho straně. Pokud jeho fenka není ovladatelná na dálku, je zapotřebí ji mít na vodítku, jinak je jen otázka času, kdy se něco stane. "Nebojte se, on/ona nic neudělá!" je jedna z nejčastějších posledních vět bezprostředně před tím, než on/ona něco udělá a nikdy se jí nesmí věřit...

Pokuste se domluvit s majitelem fenky, to je to nejrozumnější, pokud by se to podařilo. Osobně jako majitel velkého psa teď zcela natvrdo říkám, že pokud člověk sám neohrožuje psa nebo jeho majitele, pak ani pes nesmí ohrozit nebo omezit jeho. Máte tedy plné právo požadovat, aby dotyčná fenka vykazující zřetelné agresivní vzorce chování neohrožovala ani neomezovala Vás. Pokud by se na Vás jen přišla podívat a Vám to nevadilo, pak by to byla úplně jiná situace, ale tady by to jednoho dne opravdu nemuselo skončit dobře. Dejte s pánem vážnější řeč a já budu doufat, že dostane rozum a přestane nám ostatním dělat ostudu. Držím palce.

 

(18.8.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce 
Kastrace:
ne-
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, co dělat s naší fenkou Miou když ráno škrábe a steka na dveře do ložnice. Od doby co ji máme doma, je zvyklá být doma občas sama. Nejdříve kousala zeď, vytrhavala lišty u podlahy nebo se vycurala ale teď už to zvládá dobře. Jen bohužel ráno je problém. Jakmile se probudí, začne knucet, štěkat a skrabat na dveře do ložnice. Když vstaneme, je už nacurano a nakakano všude možně. Když ji vyvencime, dáme granule, otevřeme do obýváku (jinak zůstává jen v předsíni) a jdeme si zase lehnout tak nepřestane a stejně se chce doatat za námi a probudit nás. Hraček má spoustu, i různých tyčinek a kostiček na kousání. Už nevím co s tím, přítel chodí na noční a při tomhle se nemůže v klidu vyspat. Proto moc prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den... Jak už jsem tu mnohokrát psal a vysvětloval - malé štěně životně nutně potřebuje mít fyzickou blízkost své smečky, kterou pro ně představuje jeho majitel/rodina. Žádné zavřené dveře. Když jste byla malá, také vás rodiče měli u sebe - vnímala jste jejich dech, jejích přítomnost, to vše vás uklidňovalo a mělo na vás pozitivní vliv.

Pes je sociální druh stejně jako člověk a má stejné potřeby. Čtyřměsíční štěně navíc ještě není schopno vůlí ovládat svěrače, stejně jako malé dítě. Stres z izolace, do které Miu posíláte, vše razantně zhoršuje - opravdu se nedivte tomu, že je zásadně špatně ji od sebe oddělovat zavřenými dveřmi. Zkuste pochopit, že být s vámi na jednom prostoru (ne vy v ložnici a ona za zavřenými dveřmi v předsíni nebo v obýváku) je pro ni přirozenost a základní sociální potřeba.

Nemáme pejsky proto, abychom je od sebe izolovali, máme je proto, aby žili s námi - ne vedle nás, ne za zavřenými dveřmi. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a změňte od základu svůj přístup, jinak bude vaše fenka chudák a vy se na ni budete pořád jen zlobit, protože nebudete ochotná respektovat skutečnost, že Mia má také svoje přirozené potřeby - nejen fyzické, ale i psychické. Pořízení pejska vždy znamená závažnou změnu v životě, člověk by na to měl být připravený a schopný/ochotný akceptovat, že se jedná o živou bytost, kterou opravdu nestačí jen nakrmit, vzít na procházku a čekat, že se bude sama od sebe od samého začátku chovat dokonale. Pejska je zapotřebí odmala vychovat, poskytnout mu potřebný pozitivní fyzický i psychický kontakt a podněty plus respektovat, že podobně jako člověk i pes prochází postupným fyzickým a psychickým vývojem. Hračky a tyčinky na kousání Mie nepomůžou, ona potřebuje vás, správný přístup a vzájemný kontakt. Vzpomeňte si, že když jste si Miu brala, také nebyla ona ani její sourozenci každý sám v nějaké krabici a jejich psí máma za dveřmi...

 

(11.8.2019)
Plemeno: beagle
Pohlaví:
pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (vykastrován v útulku)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu s naším pejskem. Nevím jestli je to častý dotaz, snažil jsem se přečíst co nejvíce Vámi zodpovězených dotazů avšak nikde jsem nenarazil na problém, který řešíme - minimálně né v takovém rozsahu.
Na začátek je důležité říct, že pejsek, kterého máme doma je zachráněnec z laboratorního prostředí, kde byl na aktivních pokusech. Bojujeme se strachem naprosto ze všeho, já i má přítelkyně jsme pejskaři a se strachem dokážeme "pracovat", avšak nikdy jsme se nesetkali s takovýmto případem. Pejsek se bojí naprosto všeho a všech, projevuje to naprostou apatii ke všemu a všem.
Pejsek strávil 3 roky v aktivních laboratorních testech, tudíž znal pouze klec a neuměl ani chodit, jelikož jej všude přenášeli. Teprve v útulku ve stáří 3 let se poprvé setkal s trávou, čmeláky, pachy a vším co tento náš svět ukrývá. Nyní jej máme cca 1 měsíc doma, avšak přes veškerou snahu nevidíme jakýkoliv pokrok.
Snažíme se na něj jít trochu jinak než na ostatní psy, které jsme měli. Snažíme se co nejvíce projevovat lásku a vše řešit naprosto v klidu, aktualně neřešíme ani tak problém bojácnosti venku, ale spíše apatii doma. Rádi by jsme aby se s námi pejsek cítil v pohodě, ovšem nyní to vypadá tak, že si sedne v koupelně na zem a zde sedí klidně celý den, nevydá zvuk, nepohne se. Reaguje pouze na to když vejdeme do koupelny, zvedne hlavu - nechá si nasadit kšíry a jde ven. V tomto vidíme poměrně pokrok, ze začátku byl boj nasadit kšíry.
Většinou se u této rasy problémy řeší skrze pamlsky a jídlo, avšak zde jsme také pohořeli. Pejsek naprosto odmítá jakékoliv pamlsky, nechce si je vzít - přičuchne a tím končí, někdy si jej vezme do pusy, avšak nečině jej má na jazyku a po 15 sec vyplivne.
Postupovali jsme tak že jsme se snažili pejska dostat co nejblíže k nám, tudíž jsme zamezili vstup do "snadné skrýše" v koupelně, pejsek si tudíž našel cestu pod postel, za gauč, nebo případně jen do kouta, prostě kamkoliv kam by se mohl schovat, skoulit se do klubíčka a dál přečkávat čas bez hnutí.
Venku jsme si všimli poměrně pokroku, když jdeme ven pozdě v noci ( myšleno 2-3 ráno ) kdy je venku naprostý klid, tak pejsek běhá, očichává, kroutí ocasem. Během těchto nočních procházek jsme jej naučili základní povely jako sedni a přivolání ( samozřejmě venčíme pouze za pomocí vodítka ) přivolání není 100% ale už se naučil že když si například sedneme na lavičku, tak sám příjde a sedne si k nám a čeká dokud znovu vyrazíme. Stačí aby projelo auto, zavál vítr nebo jakýkoliv zvuk, pejsek stáhne ocas pod zadek a okamžitě vidíme na jeho náladě změnu začne utíkat, kroutit se a všemožně "utéct". Tento stav je z 0 na 100 kdykoliv se objeví jakýkoliv zvuk. Snažíme se ho z tohoto probrat povelem, nebo dotekem, někdy to funguje ale někdy to je spíše kontraproduktivní a snaží se co nejvíce oddálit i od nás. Poté venčení vypadá tak že jdeme a on hledá jakoukoliv skrýš kam by si mohl zalést.
Nejvíce nás na tom děsí asi to, že opravdu nechce pamlsky, což je u rasy bígla dost divné, z ruky si nevezme vůbec nic. Pokud pamlsek ( piškot, maso ) dáme před pejska a vzdálíme se třeba na 1-2 metr, je vidět jak se na něj dívá a tečou mu sliny avšak i tak si ho nevezme, až když zajdeme za roh nebo do jiné místnosti, tak si pamlsek dá. Stejně tak i s jídlem, před námi si nikdy jídlo nedá, už jsme se i báli vyhladovění, potřebuje mít 100% klid a být osamotě aby se dostal k misce, do té doby pouze kouká a slintá.
Nevíme si úplně rady, na jednu stranu je to zlatíčko, ale je až moc hodný, což je naprostý paradox, protože lidé píšou s lumpárnami, které jejich pejsci tropí a my jsme se již dostali do stavu, že těmto lumpárnám tiše závidíme. Dle veterinářky, je pejsek zdraví a netrpí žádnou chorobou.
Rádi by jsme viděli jak se z našeho pejska stane sebevědomí pejsek, který bude prosit o pamlsky, a bude nám rovnocenným zvířetem do naší smečky. Moc Vás prosíme o radu jak s tímto postupovat, nepřijde nám jako rozumné nechávat pejska sedět v koutě, nebo naopak na"drsno" jej nutit být s námi v kontaktu, jelikož se samozřejmě snaží od nás držet co nejdál v momentě kdy jej "donutíme" aby s námi trávil čas.
Co nás děsí je to že pejsek takto sedí i když je sám doma, tam kde jej necháme ho také najdeme. Co je super tak pejsek dodržuje hygienu i když jej v podstatě nikdo nikdy neučil, vždycky vydrží s potřebou ven.
Příjde nám že je zvyklí na "vše" a "vše" si k němu může i člověk dovolit, neuhne hlavou, nezavrčí, nezmění ve tváři jakékoliv rysy, které by značili že projevil alespoň minimální zájem o cokoliv - Tohle by jsme rádi změnili, tak aby mohl prožít hezký život bez stresu ve kterém je neustále. Bojíme se aby odpověď nebyla, že jej máme prostě nechat být. - Tedy že se rozkouká.. třeba je měsíc opravdu málo času, v podstatě ještě před pár měsíci byl zavřen v kleci a jediný jeho pohyb byl, když jej někdo někam přenesl a znovu přinesl zpátky do klece.
Mockrát Vám děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, toto jsou opravdu strašné psí případy... ale stejně tak hrozné je, že útulek, kde mu měli pomoct, dokonal dílo zkázy tohoto psího chudáka kastrací, což jeho stav stresu a nejistoty razantně podpořilo. Člověk by nad tím brečel.

Nebojte, moje odpověď nikdy nezní "nechte to být" - naopak...

Umím Vám s pejskem pomoci. Je ale nutný zcela jiný přístup a potřebuji zapracovat přímo na jeho psychice, je tedy nezbytné za mnou společně na pár dní přijet - "na dálku" to opravdu nejde. Podobně "postižených" pejsků jsem tu měl už řadu a podařilo se mi jim vždy pomoci (namátkou koukněte třeba na tento případ). Samozřejmě velmi rád Vám a především Vašemu bíglíkovi pomůžu, chcete-li moji nabídku využít, zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(4.8.2019)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Mám půlroční fenku malého špice, se kterou mám neustálý problém s čůráním. Přijde mi jak chudá duchem, jdeme ven, okamžitě se vyčurá, vykaká, následně je odměněna, pochválena. Jenže přijde domu a to samé se opakuje i doma. Není schopna pochopit, že se venčí pouze venku. Mamka chová psy 50 let, ale toto ještě nikdy nezažila. Všichni psi už v pulroce vedeli kde se venčí. A hlavně často čůrá, neustále lítá, neustále pije a neustále čůrá. Když měla asi 3,5 mesice nechávala jsem ji brat moč na rozbor jestli není nějaká nachlazená, protože čůrá opravdu extrémně. Měla nějakou bakterii na kterou dostala antibiotika ale doktor říkal, že to by tenhle problém způsobovat nemělo. Nicméně je dobrala a je to pořád stejné. Koupili jsme už i plinu, ikdyz jsme proti ni, tu taky z vesela ignoruje, jednoduše nevíme co s ní. Kde může být problém? Byly doby kdy se napila a během deseti minut se doma vyčurala 7x. Začala jsem ji zvedat misku a davam ji si myslim přiměřeně, potom už to není tak strašné, a nečůrá neustále. Hlavně ona nemá ani čas se v klidu vyčůrat, je neskutečně temperamentní, čapne a u toho pochoduje, musí čichat, je dvě hodiny venku, vyvenci se 2x, přijde domu a vyvenci se ještě 3x. Nerozumím tomu. Dekuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, fenka opravdu "chudá duchem" není. Pokud je po zdravotní stránce v pořádku a zdrojem není psychický stres (což často bývá, už jsem o tom v Poradně mnohokrát psal), pak je příčinou pouze aktuální vývoj psychiky fenečky - psychické dospívání štěňat podobně jako u dětí není dáno tabulkami, ale individuálně. Někdo vyprazdňoVání zvládá dříve, někdo později a je třeba si také uvědomit, že teprve na půl roce získává psí organismus schopnost vůlí ovládat svěrače. Jinými slovy - chce to ještě chvíli být trpělivý, netlačit na pilu, zlikvidovat plínu (ta vám opravdu nepomůže, pes není kočka) a také mít na paměti, že svoji roli sehrává i temperament fenečky, což Váš popis celkem výstižně dokumentuje. Uvidíte, srovná se to.

 

(28.7.2019)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 8,5 roku
Kastrace:
ano (kastrovaná v 15 měsících, dosud nehárala, dle vet. překrvená děloha a problém s vaječníky)
Dotaz: Dobrý den, nemám ani tak problém, jako spíš obavy, co se s čubinou děje. Žádné změny u nás neproběhly. Annie je veselá, poslušná, na svůj věk pořád hravá, dlouhosrstá ovčanda. Žiju s 19 letou dcerou a mou matkou v bytě, kde má fena k dispozici předsíň, do pokojů nesmí, my máme svoje a ona také. Celou dobu to respektovala, najednou až asi před 2 měsíci si začala chodit lehat na koberec k nám do pokoje, když odejdu do práce a dcera ještě spí, máme postele do L, s dcerou obýváme 1 pokoj. Jako by nám chtěla být najednou blíž. Jinak je zdravá a veselá. Prosím o radu, mám vyhledat psího psychologa? Děkuji za odpověď.

Ještě jsem zapomněla dodat, že to řeším zavřením dveří, do té doby byly jen přivřené. Ale chtěla bych znát příčinu její náhlé změny chování. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den... Vás dotaz včetně dodatku jsem si přečetl několikrát, abych měl naprostou jistotu, že jsem ho pochopil správně a nic jsem nepřehlédl. A asi Vás moje odpověď nepotěší, ale i tak doufám, že zkusíte aspoň něco ve svém vztahu k fenečce změnit - ostatně předpokládám, že právě proto mi i píšete.

Zaprvé - kastrovaná fena nemůže hárat. Od provedené kastrace už nikdy, proto skutečně nerozumím sdělení, že "dosud nehárala". I proto se bohužel kastrace provádějí a podle doby zákroku hárala poprvé a naposled ve svém životě někde mezi 8.-10. měsícem věku. Navíc zcela opodstatněně nevěřím zdůvodnění veterináře ohledně překrvené dělohy a problému s vaječníky - dle mne se jedná u takto mladé fenky o čistě účelový argument - v jakém a čím zájmu, to už je jiná otázka. "Hravá a veselá" je Annie mimochodem právě proto, že byla vykastrovaná jestě dlouho před dosažením psychické dospělosti - její další psychický vývoj se tak zarazil a ona navždy zůstane štěnětem v dospělém těle. Napsal jsem na téma kastrace tuny textu, můžete si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vše najít a prostudovat...

Co také nedovedu pochopit (a s naprostou jistotou vím, že zdaleka nebudu sám), je jednak skutečnost, že Vaše fenka žije pouze v předsíni a jednak Vaše překvapení, že zcela přirozeně hledá kontakt se svými lidmi. Proč jste si ji tedy pořizovali, když za nikým z vás nesmí a když se chová jako každý normální pes žijící v bytě se svými lidmi, chcete vyhledávat nějakého "psího psychologa"? Pes skutečně nefunguje na principu "my máme svoje a ona také" - pes není medvěd brtník, ale sociálně žijící živočišný druh, pro kterého je přirozené a životně nutné být v těsném sociálním kontaktu se svými lidmi. Pokud tomu bráníme, jedná se o týrání. Opět najdete spoustu textu a článků k tomuto tématu zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO...

Víte, právě proto si pejsky do svých životů pejsky pořizujeme. Aby byli a žili s námi. Respektujeme jejich životní potřeby, záleží nám na tom, aby i oni prožili své životy plnohodnotně. Těšíme se z jejich blízkosti a špatné nebo alarmujicí by pro nás naopak bylo zjištění, že s námi náš pes být nechce - ne, že nám chce "najednou být blíž"...

Zkuste se nad tím, co jsem Vám napsal, zamyslet - děkuji.

A přímá odpověď na Váš dotaz?

Ne, v tomto případě bych opravdu nevyhledával žádného psychologa psího... a zkuste se schválně aspoň trochu podívat na můj web, co je vlastně předmětem mé práce pro lidi a jejich pejsky...

 

(28.7.2019)
Plemeno: anglický buldok/anglický buldok
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/4,5 roku
Kastrace:
ano (kastrovaný ze zdravotních důvodů - prostata)/ne
Dotaz: Dobrý den, mám od štěněte psa anglického buldoka, který je naprosto bezproblémový, spíš flegmatický, miluje všechny lidi a psy i kočky toleruje. Beru ho sebou do práce, do obchodu, kde je v kontaktu se psy i lidmi denně a nikdy nebyl problém. Je mu necelých 5 let. Před rokem měl velký problém s močením a zvětšenou prostatu, tak byl na doporučení lékaře vykastrovaný. Jeho povaha se nijak nezměnila, jen zlenivěl a trochu ztloustnul.
Rozhodla jsem se před týdnem adoptovat dalšího angl. buldoka, stejně starého psa, který kastrovaný není. Zemřel mu majitel a pes byl dva týdny v útulku. Je také hodný, má rád lidi, děti, je temperamentní, chodu domácnosti se rychle přizpůsobil, nic si nevynucuje, s kočkami se spřátelil během jednoho dne, ale bohužel mezi oběma buldoky to jiskří, vyjíždí po sobě, spíš ten nový si začíná a já je prozatím držím odděleně, protože jakmile se vidí, oba ztuhnou a to vím, že není k útoku daleko, takže tomu radši předcházím. Asi třikrát se už poprali, ale obešlo se to bez jediného šrámu, čemuž moc nerozumím. Sice jsem je od sebe odtrhla, ale příležitost se zakousnout měli oba. Mě to mrzí, takovou reakci jsem od nich nečekala a do budoucna by to bylo složité soužití, tak bych byla ráda za radu, jak ty dva spřátelit, protože opravdu na jiné psy venku ani jeden z nich neútočí.
Nechci udělat chybu, kterou bych pak těžko napravovala.
Ještě bych měla dodat, že mám psy celý život, posledních 25 let jsem měla pouze neapolské mastiny, kteří neměli se psy nikdy problém, spíš byli nedůvěřiví k lidem, psy ignorovali. S tím posledním mastinem žil do letošního března i můj buldok. Bez problémů.  Já jsem kliďas, nijak nekřičím, nehysterčím, tak myslím, že impuls k agresi ode mě nevychází. Psy vychovávám jen pozitivně, bez konfliktů, netrestám je.
Děkuju vám za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Týden je ještě velmi krátká doba pro vzájemnou adaptaci, jak Vašeho starousedlíka, tak nového pejska. Ale samozřejmě, pokud to necháte jen na nich, pak to nebude mít pěkný průběh a Váš kastrovaný buldok bude ten, kdo to víc odnese. Pokud oba navíc budete (jak píšete) držet odděleně, celou situaci teď i do budoucna velmi zhoršíte.

Čistě pozitivní přístup je v psím světě samozřejmě nesmysl, takto to nefunguje a pokud sama nebudete aktivní součástí smečky, dopadne to špatně. Nastudujte si prosím do začátku PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít dát věci do pořádku, domluvíme se a s oběma psy za mnou přijedete - to je i v tomto případě ten nejlepší a nejefektivnější postup.

 

(28.7.2019)
Plemeno: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,. Na 2 měsících jsme si byli pro stěně dobrmana. Seděla jsem tam na pohovce a štěnata neměla žádný zájem jenom jediný chlapec si sedl přede mě a začal mi olizovat ruce, poté si se mnou hrál a nakonec si vlezl na pohovku a lezl po mně a poté zamnou usnul. Spí se mnou v posteli, i když ho matka vyvenčí ráno tak se jen vyčůrá a běží zpátky do postele kde leží a čeká až se vzbudím. Při bouřce se nebojí být ani venku. Dole v obýváků má svůj pelíšek s hračkami a misky. Zvykl si  na kočky, které někdy otravuje a na malého yorkšíra. Každý den má bezbariérový přístup na zahradu. Jsme sním každý den venku a na procházky chodíme do parku, kde si nevšímá cizích psů a lidí. Povel ''ke mně'' skvěle zvládá takže ho mám vetšinou bez vodítka. Vždycky kousek odběhne a čeká až dojdu k němu a zase odběhne. Pokud jde nějaký větší pes tak ho držím, jelikož z nich má respekt a bojí se. Kámen úrazu je výběh. Bouda, která je po předchozí fenečce je vymytá savem a deky jsou uplne nové. Má tam misku s granulemi a vodou a hračky. Výběh je velký 10mx15m. Pokud sním zůstanu ve výběhu je v klidu a hraje si, ale pokud ho zavřu a chodím po zahradě v okolí výběhu tak štěká,trhá plot a podhrabává ho. To samé když odejdu úplně z dohledu a je tam sám. Pokaždé když ho tam dám a vydrží tam aspon 10minut a chvíli nekňučí tak ho pustím, pochválím a dám pamlsek. Bohužel déle jako 10minut ho tam nemohu nechat, jelikož nemáme zrovna přátelský vztah se sousedy. Budu moc ráda za jakoukoliv radu . Děkuji Vám.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně v žádném případě nepatří do "výběhu" ani do boudy, už jsem to tu nesčetněkrát vysvětloval. Pes je sociální druh a potřebuje mít kontakt se svojí smečkou, ať už psí nebo lidskopsí. Máte čtyřměsíční štěně a sama vidíte ("Spí se mnou v posteli, i když ho matka vyvenčí ráno tak se jen vyčůrá a běží zpátky do postele kde leží a čeká až se vzbudím."), jak je pro něj fyzický kontakt důležitý. Můžete ho klidně postupně navykat určitému času samoty (také to na mém webu máte již mnohokrát popsané), ale v domě, nikoliv v kotci - není ani ten sebemenší důvod, aby tam měl být zavřený. Vezměte si ho dovnitř, nechte ho žít tam, kde žijete Vy a nebraňte mu v možnosti co největšího kontaktu s Vámi. A pokud s ním začnete chodit i ráno Vy, bude to úplně super. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, uvidíte, že hodně věcí sama pochopíte a hodně Vám to dá. Pak budete mít šanci mít spokojený život nejen Vy se svým pejskem, ale i on s Vámi.

 

(28.7.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 11 let
Kastrace:
???
Dotaz: Pisem s prosbou o radu v tejto bolesti. Pred tyzdnom som sa dozvedela def.stanovisko:tumor na plucach+metastazy. Na jesen prekonala 2operacie, odstranenie karcinomu na mliecnej zlaze, hned na to celej mliečnej listy. Vsetko to zvladla a teraz 3mesiace som mala pocit, ze v takej forme Cubka nebola uz roky. Pred necelým rokom som si ju doviezla do Nemecka, lebo som vela cestovala a ona tym dost trpela.
Otazka znie, zobrat ju domov?na Slovensko, miluje mamku a svoje prostredie, nik nam to tu ale neodporuca. A ak viete, ako ju upokojiť, prosim poradte mi....zatiaľ sa drzi, len niekedy na hodku v noci sa jej zvýši tep a dych a ma paniku. Inak je este stale stastna, ako ju takto udrzat?...ona ma veľkú vôľu zit. Ako jej, ked na to pride, ulachcit odchod? Co možem pre nu este urobit,...Viete ona je fakt mojim zrkadlom, moje stdce, dusa,....zachránila ma.
Ak si najdete cas a viete poradit asi ma to povzbudi. Dakujem.

Odpověď: Dobrý den... Je mi velmi líto Vás i Vaší fenečky, velmi. Bohužel, v podobných případech je to většinou už jen otázka času, častým symptomem je i krátkodobé zlepšení stavu před koncem. Rakovinné bujení už je v tomto stádiu velmi rozšířené, i kdybyste ji ořezala na kost, vždy by se někde objevilo...

To jediné, co pro ni teď můžete udělat, je strávit s ní každou minutu, kterou můžete. Vy jste pro ni důležitá a je úplně jedno, zda spolu budete v Německu, na Slovensku nebo kdekoli ve vesmíru. Sazmozřejmě, z hlediska zátěže jejího organismu, teď není cestování rozumné - ani z hlediska její psychiky.

Věřte tomu, že až opravdu nastane konec, poznáte to. Pohled očí, ztráta zájmu o cokoli... znám to od svých i cizích pejsků, kteří už dnes nejsou mezi námi.

Zůstaňte s ní do poslední chvíle a bojujte spolu - konec může přijít znenadání a velmi rychle, ale také tu s Vámi může být ještě několik měsíců. Moc Vám oběma držím palce, ale na tyto věci stejně člověk, který svého psího parťáka opravdu miluje, není a nemůže být nikdy připravený. Berte to tak prosím a zkuste svoji vlastní psychiku zvládnout tak, abyste jí povzbuzovala psychiku Vaší fenećky - pak tu bude s Vámi tak dlouho, jak jen to půjde...

 

(28.7.2019)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, přečetla jsem Vaši knihu Přirozená komunikace a život se psy a rozhodla se Vám napsat (nešlo mi odeslání přes formulář). Máme psa Dobbyho (bišonek) od chovatelky (*).  Nyní mu jsou 2 a půl roku. Máme ho od 2 měsíců. Od mala byl Dobby velmi živý. Před ním jsme měli také bišonka (papírový pes) z jiné chovné stanice a mysleli jsme si - naivně -že si pořizujeme "to samé". Tedy pejska klidného, přátelského, možná trochu bojácného, ale nezproblémového a naprosto bez prvků agresivního chování. Tento první pejsek chodil bez vodítka a psů si nevšímal, případně si chvíli pohrál, pokud měl druhý pejsek zájem, pak šel dál. Nikdy na žádného psa nezaútočil a to i přes to, že byl mockrát sám pokousán psem.  Nás - upřímně řečeno asi příliš nerespektoval. Často utíkal za fenkama, ale pokud toto nenastalo, chodil bez vodítka - často si běžel i před námi.  Bál se stříhání a koupání a to byl moment, kdy zalezl a cenil na nás zuby a asi by kousl.  Byl to pejsek klidné povahy a dožil se 15 let (zemřel na rakovinu).  Popisuji vše proto, abyste si udělal představu o našich kynologických zkušenostech.
Nový pejsek Dobby byl pro nás trochu "pohroma" - museli jsme dělat v bytě zátarasy, aby vše nerozkousal, aby si neublížil, na vše se vrhal, skákal, moc nespal. Hned jsme pocítili (nemile - píšu to upřímně) změnu. Jsme v životní etapě, kdy já a můj muž máme dospělé děti, které sice ještě bydlí s námi v panelákovém 3+1, ale psa nevenčí (pouze zcela výjimečně). Je to na mě a manželovi. Manžel venčí ráno, já chodím cca mezi 17-18 h domů. Jdu s Dobbym hned na jednu cca 40 min. procházku, asi za hodinu na druhou kratší. Se psem jsme o víkendech, kdy máme čas se mu víc věnovat.  Iniciátorem pořízení druhého psa byl můj manžel, který ale chodí domů ještě po mě a večer většinou se psem nejde (kdyžtak 1x týdně i odpoledne). Zpočátku jsem si myslela, že Dobbyho naučím, aby chodil bez vodítka - psy na vodítku mi vždycky přišli jako chudáci, že ho nalákám na povel a dám dobrotu. Toto nefungovalo a bylo nebezpečné, že na většinu psů štěkal a dorážel, tak jsme ho začali vodit pouze na vodítku. Když jsme se účastnili klubových akcí - výstav nebo Bischonfestu, byl náš pes nejneukázněnější. Tyto akce jsme podnikali hlavně proto, aby se socializoval, ale evidentně to nebylo vhodné prostředí. Na přípravném stole jsme ho museli držet, aby neseskočil. Vyjížděl na psy, kteří šli kolem. V komunitě klubu jsme se stali "černou ovcí", ostatní nám dávali trochu najevo, že náš pes není OK.  Dokonce po sobě šli vždy s jedním psem, kterého si Dobby "vyhlídl" jako protivníka a druzí majitelé tvrdili, že jejich bišon nebyl doposud nikdy agresivní, až s naším Dobbym.......  Na společných akcích jsme si všimli, že někteří psi stejných rodičů (z jiného vrhu) se chovají s jistou podobností (nervozita, štěkání). Po přečtení Vaší knihy je zřejmé, že jsme ve výchově postupovali špatně. Chtěli jsme milého chlupáčka, který by se mazlil - přesně jak píšete v knížce, bez znalosti psího vnímání - což je asi častý problém, bohužel, stalo se. Už teď vidím dost pochybení - a to jsem  přečetla jen pár knížek!!!
Aktuální problém: Dobby po návratu syna (23 let) ze zahraničí, začal v jeho posteli naskakovat na jeho nohy (kopulovat), zakusovat se do deky nebo nohy - zakusování dělal od mala i ostatním a zrychleně dýchal a přivíral oči, nejde ho odtrhnout, schodit z postele. Začne vrčet a kouše. Poprvé po mě vyjel asi před 6 týdny. Lekla jsem se, přivolala manžela, ten na něj šel agresivně a pes strašně vrčel a rafal.  Pes syna stále pronásleduje a po otevření dveří je hned v jeho pokojíčku a vůbec neposlouchá. Párkrát se mi podařilo ho odlákat za dobrotou - kterou jsem mu pak dala. V noci kňučel u jeho dveří. Snažila jsem se způsobem "pozitivní motivace" ho nalákat na něco zajímavějšího. Nakonec jsme museli zahradit vstup, aby se ke dveřím syna nedostal. Dobby spí v obýváku (a ložnici současně) se mnou a mým mužem. Usíná v posteli se mnou zakousnutím do peřiny (nejčastěji) nebo i dole pod postelí. Večer se stěhuje do postele a dolů několikrát za noc. Minulý týden jsem v noci vstala a když jsem se vrátila, ležel Dobby v posteli v úrovni hlavy a nechtěl mě pustit a začal hodně vrčet. Lekla jsem se a rozsvítila a manžel na něj začal křičet a chtěl ho .... asi uhodit...nevím, a Dobby šíleně vrčel a já jsem začala křičet, ať ho nebije. Takže pes pak seskočil dolu s postele a tím to jakoby skončilo.
Druhý den ráno jsem jela s manželem ke (*), chovatelce, protože manžel jel se psem na pravidelné stříhání k ní. Tam jsme jí vše popsali. Dala nám nějaké rady - psa vůbec nepouštět do postele aspoň 3 týdny - být důslední, pak ho tam odnést a zase vrátit - jak my určíme... ale v našem miniaturním bytě to jde těžko. Do postelí má pes přes den normálně vstup - nemáme samostatnou ložnici.  Mezi tím nám řekl syn, že v noci mu také skočil do postele a když ho chtěl vzít pryč, lehce ho kousl. Ještě pro ilustraci, pes jí s námi - můj muž ho to naučil, dává mu talíř vylízat, prý v tom nevidí nic špatného.
Tak jsem snad popsala vše podstatné.  Ještě minulý týden na našeho Dobbyho, kterého hlídala tchýně v Roztokách - manžel bývá občas u své maminky, a měla ho na vodítku, skočil vlčák od sousedů a došlo k rvačce. Tchýně byla v šoku a moc si nepamatuje, jen, že křičela. Dobby měl asi 2 místa na břiše trochu odřená a modřinu.
Tak opravdu vše. Děkuji předem za cokoli.

(*) V dotazu původně figurovalo jméno chovatelky a z mého pohledu by nebyl sebemenší důvod je cenzurovat, pejskovo chování jde v každém případě za jeho majitelkou. Nicméně druhý den po zveřejnění v Poradně mi pisatelka volala a prosila mě, zda bych identitu chovatelky neanonymizoval, nechce si prý dělat zle a prý jí to došlo až pozdě. Naprosto výjimečně jsem jí v tom vyhověl (s podmínkou tohoto vysvětlujícího textu), třebaže s tím vnitřně nesouhlasím. Využívám toho teď ale k apelu na všechny pisatele dotazů do Poradny, aby si svůj dotaz vždy pečlivě po sobě ještě jednou přečetli nejen kvůli stylu, ale i kvůli faktickému obsahu - jak svůj dotaz sepíšete, tak bude zveřejněn.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že po přečtení mé knížky asi i tušíte odpověď na svůj dotaz - je tam ze strany Vás (i Vašeho manžela) hodně zásadních chyb ve výchově i v "korekcích" Dobbyho, navíc rady, které jste dostali od chovatelky, jsou mírně řečeno trochu mimo a vůbec Vám nevyřeší zdroj problému, což je v tomto připadě nezvládnutá hierarchie a vedení pejska.

A určitě tušíte i zbytek - pokud tedy chcete dát svoje spolužití s Dobbym navždy do pořádku, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou i s ním přijedete naučit se všechny potřebné věci a nechat mě zapracovat na Vašem pejskovi. Samo od sebe se nic samozřejmě nespraví, pouze zhorší a nešťastní budete všichni. Nabizím teď i Vám svoji pomoc a je jen na Vás, zda ji využijete - pokud chcete trochu motivace, podívejte se do této rubriky.

 

(21.7.2019)
Plemeno: foxteriér hladkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano (podmínka adopce)
Dotaz: Dobrý den,adoptovala jsem si fenku hladkosrstévo foxteriera,které zamřel majitel.Je jí 7 let a podmínkou byla adopce .V domácnosti s námi ještě žije nekastrovaný dvanáctiletý jack russel terier.Jsou až na nějaké maličkosti v pohodě.Aida žila na zahradě,není socializovaná,neměla hygienické návyky v bytě.Mám ji 7 měsíců,hygienu máme zvládnutou, lidi a děti miluje.Koho opravdu nemusí, jsou jiné feny.To asi není nijak,vvjímečné,ale když nějakou potkáme, začne šíleně ječet,tahá a lítá na vodítku a vůbec na nic nereaguje.Snažím se být v klidu, ale někdy je to těžké i reakce některých páníčků jsou nepříjemné.Máte pro mě radu, jak na ni?

Odpověď: Dobrý den:) Z kontextu dotazu vyvozuji, že jste se přepsala a místo "podmínkou byla adopce" má být ve Vašem dotazu "podmínkou byla kastrace", což je mimochodem také jedna z příčin chování Aidy vůči jiným fenkám. Ale ne jedinou, těch evidentních zdrojových problémů je víc.

Mám pro Vás stejně jako v jiných podobných případech jedinou smysluplnou radu - domluvit se a s fenečkou za mnou přijet. Umím jí pomoci a rád to udělám, ale "na dálku" to pochopitelně nejde a také Vás musím pár věci naučit. Pokud tedy o pomoc stojíte a chcete mít pohodové spolužití, pak se mi prosím ozvěte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(21.7.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, mám na vás takový nalehavy dotaz. Když jsem bydlela u našich tak jsme si k naši fence a psovi pořídili z útulku jokširku. Začala mě mít ráda a spala se mnou v posteli. Když jsem nebyla doma ležela na moji posteli v pokoji a čekala až se vrátím zpět. Našla jsem si byt a odstěhovala se s ní. První měsíc bylo všechno úžasné. Poslouchala, byla hodná, nečurala, nic nenicila. Ale poslední měsíc je peklo. V ložnici mi okousala komodu, roztrhala rohové libo, okousala dveře, peřinu i polštář vždycky roztaha. Tak jsem ji začala dávat do predcině kde mi rozkousla dveře a vytáhla z toho molitan, rozhaze boty, začala vyskakovat na komodu, kde mi věci z ní shodí dolů, Je naučená pro potřebě na podložku ale začala mi čůrat na podlahu. Z nouze jsem ji na den zavřela do koupelny roztahala mi tam špinavé oblečení, rozkousla tašku, rozkousla dveře. Vždycky když přijdu domů může se zbláznit skáče na mě a je šťastna. Myslela jsem že to dělá naschvál tak jsem ji začala trestat kdy se vždycky počura a schová se. Leží se mnou v posteli a vždycky se schová pod deku kde mi leží u nohou nebo na nohách někdy za zadami. Kam jdu já tak jde i ona. Jen vstanu a ona už okamžitě vyletí. Chodí za mnou i na záchod nebo do koupelny. Vždycky škrábe na dveře. Když jsem doma tak je všechno v pořádku ale odejdu na 30 minut a roztaha mi koš a vy dá z toho věci. Taky jsem uvažovala jestli se nenudí a nemám ji pořídit kamaráda ale jak vidím co dělá tak jsem to zavrhla. Chodím do práce a nemůže být se mnou pořád. Ale nejsem zase každý den v práci. Děkuji moc za odpověď už si s ní nevím rady.

Odpověď: Dobrý den:) Opravdu nevím, proč tolik lidí přisuzuje psům negativní vlastnosti lidského druhu - takže znovu: pes se nemstí a nedělá naschvály. Vše, co tak z lidského pohledu vypadá, je vždy projev těžkého a často i dloudobého stresu. V případě Vaší fenečky navíc razantně akcelerovaného provedenou kastrací.

Nejste pro svoji fenku zdrojem jistoty, nepředstavujete pro ni maják, což je další velký problém. Trestáte ji nesmyslně za něco, za co nemůže a co v žádném případě nemůže pochopit, jen celou situaci zhoršujete. Ona se opravdu nenudí a další psí "kamarád" by ji jako kastráta ještě víc zdeptal.

Pokud své fence chcete opravdu pomoci a nedělat další chyby, pak se se mnou telefonicky domluvte, kdy s ní za mnou přijedete. Ona potřebuje pomoci s psychikou a Vy se naučit, jak s ní komunikovat a obecně žít. Doporučuji Vám také trochu prostudovat tuto Poradnu PSÍCH STRÁNEK FALCO, rychle zjistíte, že v podobných případech je praktická pomoc jedinou rozumnou variantou, jak se už se svým psím parťákem vzájemně dál netrápit.

 

(14.7.2019)
Plemeno: silky teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, od štyroch mesiacov mám 5-ročného psa silky teriéra a stupňuje sa u neho strach. Začalo to pred rokmi tým, že sa začal báť búrky, čo som brala ako normálne, že sa pes bojí hrmotu a blesku, No potom postupne sa začal báť vetra, zvuku dažďa a teraz sa bojí všetkého hlučného, čo sa stane v dome, či na ulici, vŕtanie, kosenie ai. Strach či fóbia sa u neho prejavuje tak, že sa začne triasť, dychčí, snaží sa vyskočiť na parapetu okna, vyskočí na stôl, proste je ako zmyslov zbavený a nepomáha nič, pritúlenie, hladkanie, vôbec nereaguje. Najhoršie je, keď si večer ľahneme spať, spí pri posteli na zemi a v noci z ničoho nič začne behať po izbe, skákať na televízor, stolík, okno, lebo vonku niečo buchlo alebo neviem čo. Bola som s tým problémom u veterinára sa poradiť, dal nám najprv prírodné ukľudňujúce tablety Relaxan, Relaxis, Zylkene aj iné, no vôbec nezaberali, potom nám dal tabletky Diazepam 2, 5, no zabrala až 10, vtedy je taký kľudnejší a spí a nevadí mu žiaden hluk. Lenže nakoľko je momentálne leto a stále fúka vietor alebo sú búrky aj vonku stále niečo robia, tak by som mu Diazepam 10 musela dávať skoro každý deň a noc, a to predsa nemôžem, toto nie je riešenie. Veterinár mi už nevie poradiť, preto som sa obrátila na vás, či by ste mi nevedeli poradiť, lebo ja som už zúfalá, neviem ako ďalej. Ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Ne, sedativa skutečně nejsou řešení a urychleně byste jejich aplikaci měla v zájmu psychického i fyzického zdraví svého pejska ukončit (jejich škodlivost na psí organismus jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už také vícekrát rozebíral). Zdrojem problému ve skutečnosti totiž není popisované chování Vašeho teriéra (to jsou pouze důsledky a Váš veterinář se je jen snaží potlačit), nýbrž prostá skutečnost, že celých pět let Váš pejsek ve Vás nemá svůj maják, vůdčího jedince své smečky, což je pro každého psa tou základní psychickou potřebou. Nejste pro něj psychickou oporou, nemá se podle koho orientovat a každou zátěžovou situaci (například to, že někde něco bouchne) musí řešit a řeší sám za sebe. Nevyhnutelným důsledkem pak je právě Vámi popisované stresové chování...

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací, mimojiné i o tématech psího sociálního vnímání, hierarchie, potřeby mít svůj hierarchický "maják" - a také o tom, jak se tímto "psím majákem" stát, jak komunikovat a jak se chovat. Správná a důsledná aplikace všeho, co jsem teď zmínil, má vždy jako výsledek vyrovnaného pejska, který podobné problémy, jaké popisujete, nijak neřeší, protože je neřeší ani jeho "maják".

Samozřejmě je nejrozumnější a nejefektivnější postup za mnou přijet, naučit se vše prakticky a od začátku správně plus nechat si dát po psychické stránce do pořádku i svého pejska. Praktické výsledky a inspiraci pro to, že ani z "dalekého" Slovenska to není problém, pokud chce člověk svému pejskovi (a stejně tak i sám sobě) skutečně pomoci, najdete mimo jiné v rubrice Individuální výcvikový servis na mém webu:)

 

(30.6.2019)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s tříměsíční deníku fr.buldočka. Před dvěma týdny jsme si ji přivezli od paní, která pejsky nechala venčit po bytě a ne venku, prej na to “nebylo počasí”. Bohužel si na to asi zvykla a teď má nejspis strach se vyvenčit venku, takže chodí jen v bytě. Snažím se s ni vylítnou ven, když dostane najíst/napít, když se chystá “to” udělat a já ji přistihnu, ale je schopná to držet pořádně dlouho než dojdeme domů. Včera jsme šli ven asi 20minut pro jejím jídle a vyvencila se až po 5ti hodinách venku. Zkoušeli jsme ji i psí plenku brát ven, nebo kapesnicky s její močí jak píší na internetu, ale nemělo to žádný efekt. Na plenku máme taky dost problém ji naučit, je to spíš jak se ji chce, někdy to udělá na ni, někdy proste ne. Poradíte nám, prosím, jak ji naučit, že muže hlavně venku, aby si na to mohla zvykat a ne jenom doma, nejlépe co nejméně? Vím, že je to ještě prcek, ale asi není správné, že to venku takhle odmítá.

Odpověď: Dobrý den:) Pŕedevším je vysoce rozumné s fenečkou chodit ven až po plně dokončeném očkování, což ve 3 měsících rozhodně ještě není. Zvláště v tomto počasí velmi riskujete, být s tak malým štěnětem venku 5 hodin(!) v kuse je už vyslovené hazardérství.

Buďte rozumná a uvědomte si, že opravdu nemůžete od tříměsíčního štěněte očekávat způsobné venkovní vyprazdňování. Dejte tomu čas, pokud se jí to povede venku, vždy dejte najevo jednoznačnou emoční spokojenost, přidejte k tomu i slovní pochvalu a uvidíte, že se to zakrátko usadí. Psí plenky a kapesníčky s močí jsou nesmysl, nesmíte věřit všemu, co si na internetu přečtete. Jakmile bude bezpečné brát malou ven (tzn. po poslední vakcinaci plus 7-10 dnů), choďte s ní v čatějších intervalech, v každém připadě ale v rozumných dávkách pobytu venku (maximálně půl hodiny v kuse, zohledněte také současná vedra, dýchací hendikep bulodočků a ještě nedokonale fungující termoregulaci malého štěněte). Dejte tomu čas, ve 3 měsících má problém s vyprazdňováním jenom venku každé štěně, pokud nebudete tlačit na pilu a fenku stresovat, pak se to srovná v pohodě samo. Domácí plenku vyhoďte, pes není kočka, fungovat Vám to nebude, jenom přechod na venkovní venčení zkomplikujete.

 

(23.6.2019)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o pomoc. Máme 10 měsíční pitbullku bez pp. Pořídili jsme ji jako parťačku k druhé fence (věk 2.5 roku). Zpočátku štěňátko, takže jsme vychovavali jak se situace žádala. Druhá fenka byla i k povelům nápomocná, a vše konzultuji se zkušenými chovateli, aby opravdu nevznikl zbytečný blok, stres, či jiný problém ve výchově. Ovšem nás trápí venčení. Fenka stále vykonává potřebu doma (čůrá i kaká - buď jedno, druhé, nebo oboje). Zkoušeli jsme úplně všechno. Několik měsíců jsme netrestali, bála jsem se zda není nemocná a chtěla zajít k veterináři. Ovšem pak najednou fenka vydržela 3 dny za stejného režimu bez katastrofy. Nemáme zavedený žádný řád, neučím je na přesné rituály, jako v 7 venčení, v 10 jídlo, ve 14 procházka, atd. Partner má 3.smenny provoz a já krátký, dlouhý týden, takže nejsme schopni pravidelnost zajistit, ovšem první fena nemá problém. Péči zajišťujeme i tak v pořádku. Nejsou žádné hodiny samy doma. Nestrádají ve venčení, krmení ani v pozornosti. Opravdu dbáme od malička na vše kolem fenek. OBOU. Nyní jsem v 6 měsíci těhotenství a nějak si nedovedu představit miminko v kombinaci s tímhle věčným a nekonečným bojem. Čůrání venku jsme pamlskovali, postupně odbouráváme. NIC na vykonávání potřeb doma nemá vliv. Opravdu, doba odchodu, spánku, teď třeba fenka z ničeho nic čůrá predemnou v kuchyni, koukám na ní ona se ani nepozastaví. Místa nejsou stejné. Není to zásadně u dveří. Pelech mají v předsíni, to je místnost 4x2 metry. Ta je jejich, když jsme doma jsou s námi po bytě, ovšem po odchodu z bytu zůstávají pouze tam, protože místnost je jim přizpůsobena a s případnými škodami se počítá. Jestli jsem u doktora půl hodiny, najdu loužičku, hovínko, pak jedu na nákup a úřady, přijedu za 3 hodiny a nic. Totéž přes noc. Dlouho jsem to sváděla - že nevydrží, pak najednou 2-3 noci bez. Pak zase 4 dny loužičky, sem tam hovínko, potom zase všechno v pořádku 2 dny a takhle pořád dokola. Jestli některý den není vhodné počasí a procházku zkrátíme, někdy prodloužíme, to vliv nemá opět vůbec, pozornost také ne. Opravdu si nevím rady. Zkoušela jsem pravidelnost, v noci k nim vstávat, venčit, nic nepomáhá. Ještě bych chtěla podotknout, že si fenka neumí říct, nijak. "Chce se mi čůrat, jdu!"Buď predemnou, to se mi nelíbilo, tak za roh(koupena, předsíň) , třeba se na to nepřijde, ale okamžitě, bez zaknuceni, nebo že by šla ke dveřím a jen stála půl minuty, štěkla, nikdy nic. Žádná snaha. Teď nám začala poprvé hárat, tak ji povídám ze zoufalství, že už je veliká na čůrání doma a že už to takhle přece nejde.... Vážně nevím co s ní. Ani lidé kolem neví.. Prosím o jakoukoli reakci, radu. Zkusím opravdu vše. Předem děkuji. Přeji krásný zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, na první dojem děláte vše správně, zodpovědně - přesto je situace taková, jak ji popisujete... Jelikož se jedná o vyprazdňování obojího druhu, nebude příčina zdravotního rázu. Takže jako vždy je za tím psychika.

Spouštěčem problému může v tomto případě být psychický stres - už jsem zde v Poradně tuto problematiku mnohokrát probíral. Možných příčin je více, tu konkrétní ve Vašem případě samozřejmě na dálku určit nemohu, pokud by problém nezmizel (viz další text), doporučuji se se mnou domluvit a s oběma Vašimi fenkami přijet, dokud Vám to těhotenství ještě dovolí.

Druhou pravděpodobnou příčinou pak může být psychická nezralost fenky (v 10 měsících je pitbul stále ještě štěně) a může se stát, že po ukončení hárání současný problém sám odezní - první hárání znamená u mnoha fenek celkem zásadní změny v psychice. Pokud by se nic nezměnilo, pak platí moje doporučení z předešlého odstavce, tedy přijet za mnou s oběma fenkami osobně...

 

(23.6.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, máme od září loňského roku pejska, je to kříženec bígla a ???  Letos mu je pět let, ale nevíme, kdy se přesně narodil. Jeho paní zemřela loni a pán si ho, ani ostatní pejsky, nemohl nechat a tak skončili v azylu. Myslíme, že se jednalo o starší majitele. Dostal od nich jméno Dan a my jsme mu ho nechali. V azylu byl kastrován, nevíme proč, ale domnívám se, že je to nyní běžná praxe.
Chtěli jsme poskytnout domov přátelskému psovi a tak jsme si osvojili Dana. Poměrně záhy ke mně přilnul. Protože nemáme se psy dost zkušeností, vzali jsme si dospělého psa, o kterém nám bylo řečeno, že vyrůstal s fenou a ještě dalším psem.  Navíc jsme viděli jeho fotku, na které odpočíval vedle kočky a to rozhodlo. No, byli jsme opravdu naivní. Máme doma kočky tři a postupně zaútočil na všechny ...většinou kvůli jídlu, ale také jako odpověď na kočičí zírání a syčení nebo aby je odehnal od postele.
Také mi není jasné, jak mohl fungovat mezi ostatními psy v azylu (tam byl mezi ostatními na volno), protože už na začátku našich procházek na psy/feny/štěňata vrčel. Pak se do něj dvakrát  v poměrně krátkém čase opřel jiný pes a z našeho Dana se stal nepříčetně reagující poděs. Na dálku jsme majitele volně pobíhajících psů prosili, aby si své pejsky přivolali, protože jsme viděli, že každý pokus o přiblížení v Danovi probouzí amok. Protáčí se na vodítku, cvaká kolem sebe zuby a je velmi těžce ovladatelný. Při této příležitosti mě jednou nechtěně zranil na noze. Procházky se pro nás načas staly noční můrou, ale teď už jsme víc otrlí. Dostali jsme radu: psa prokrmovat pamlsky, neokřikovat ho a beze slova ho ze situace odvést...Trochu se to zlepšilo, a popravdě je to asi jediná rada, kterou jsme byli schopni aplikovat. Ale co dál? Někdy mi přijde, že se neposouváme dopředu, ale zase zpět. Co máme a můžeme udělat dalšího? Nepřátelsky taky reaguje na děti, na ty moje (13 a 11) už si zvyknul, ale i po nich zpočátku zavrčel, hnal je z ložnice.. S tím jsme se naučili pracovat, ale bojím se, aby neublížil malým dětem venku nebo v domě. Z tohoto důvodu ho téměř nepouštíme na volno a jsme pořád ve střehu.
Je toho tolik, že člověk ani neví, jak to všechno popsat a čemu se prioritně věnovat... Potřebuju ho zbavit strachu z autobusů a hromadných dopravních prostředků, z davů lidí, z petard a ohňostrojů.. Nemá rád náhubek, manipulaci s tlapkami, bojí se sněhuláků s klackem, vysavače, reflexních prvků...Nikdy nevím, čím mě překvapí. Ale to platí i v pozitivním slova smyslu. Je to mazel a přítula a na větu ...Daníku, nemáš klišťáka? Ukaž bříško! ..si povzdechne , pupek vyvalí a trpělivě čeká, až proběhne operace. A to mě baví. Hezké je taky vidět ho, když běží. A úplně nejhezčí by pro mě bylo, vidět ho, jak si hraje s ostatními psy. A proto budu ráda za každou použitelnou radu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, plošné kastrace (tedy bezdůvodné doživotní zmrzačení jinak zdravých psů a fen) jsou bohužel v "azylech" a "útulcích" skutečně běžná praxe a tento zákrok se samozřejmě velmi negativně podepsal i na psychice Dana. Váš popis jeho chování to mimochodem zcela potvrzuje. Nevyrovnanost, špatná sociální komunikace s okolím, stresová panika - opět nelze než "poděkovat" azylu za jejich "záchranu pejska"... :/

Dám Vám jednu, a věřte mi, velmi použitelnou radu.

Domluvte se se mnou a s Danem za mnou přijeďte. Pomohl jsem už dlouhé řadě podobně nešťastných lidí a pejsků, mimo jiné i v naprosto stejné situaci, jakou teď prožíváte Vy. Prostudujte si můj web, máte tu mimo jiné k dispozici dokummentaci reálných výsledky, rozhodnutí je pak už jen na Vás - šanci pomoci svému pejskovi Vám tímto rád dávám.

 

(23.6.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ano (kastrovaný v útulku)
Dotaz: Dobrý den,chtěla jsem Vás poprosit o radu. Vzali jsme si nedávno z útulku dvojici kastrovaných psů ,na sebe fixovaných. Spíše plachých,bez výchovy,velmi hodných na lidi,byli ve smečce v útulku. Asi po pěti týdnech u nás,již žijících v bytě ,na ně venku při večerní procházce zaútočil labrador bez vodítka.Nikomu se nic nestalo,pejsky jsme ubránili.Jen ten jeden,který je velmi plachý a zpočátku se kolikrát strachy pomočil,začal venku agresivně vyjíždět téměř po všech psech. Stačí aby někoho zavětřil,okamžitě se naježí,táhne za vodítko,vrčí,jakoby hrabe .Jak psa uvidí,prostě řve a táhne .No děs. Ten druhý je vyrovnaný,ovšem toto stvoření je až hysterické. Každé venčení je velice nepříjemné. Nechtěli bychom ho vracet,pes je to hodný k lidem,máme ho rádi. Ovšem nevím jak dál,venčit ho s náhubkem bych brala jako krajní věc. Je velice citlivý,leká se každého prudšího pohybu. Chci tím říct,že nejsou zatím ani nijak vychovaní,máme je krátce,tento se velmi bojí a pokroky děla pomalu.Pejsci jsou u nás zdá se spokojení,tak dobře se nikdy neměli.Rádi bychom to nějak zvládli,proto prosím o radu.Děkuji moc

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší radu, kterou Vám v tomto případě mohu dát, je zkontaktovat mě telefonicky a domluvit se se mnou na osobní pomoci. Rád Vám s Vaším pejskem pomohu, na dálku to ovšem nejde, potřebuji s ním přímo pracovat. Pokud se rozhodnete mé nabídky využít, zkontaktujte mne co nejdříve, ať se jeho negativní získané (a kastrací silně podporované) vzorce chování zbytečně neupevňují. Děkuji.

 

(23.6.2019)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Potřebovala bych poradit s mou dvouletou fenkou Australského ovčáka, s kterou si už nevím vůbec radu. Moje fenka AUO od mala vyrůstala mezi velkou psí smečkou, kde se vyskytovali psi i feny různém věkovém rozmezí. Jako štěně byla zlatá, žádný problém se psy jsme neměli, posléze kdy jí byl půl roku a začala pomalé puberta začala být strašně dominantní vůdčí ostatním psům, fenám ale hlavně i štěňatům. I přes to, že jsem se nad ní měla pevnou ruku, směřovala jsem pozornost na sebe, začalo se vše stupňovat. Je velmi agresivní na fenky a hlavně štěňata.  Vím, že to je špatně a beru, že fenky se moc nemusí s fenami, ale proč na ty štěňata? Neporadil byste mi, co bych mohla zkusit, nebo jak se chovat, když utočí na štěňata? Nikdy jí žádný pes nenapadl a s poslušnosti jinak nemá žádný problém. Sama vím, že AUO bývá ostřejší, ale i na štěňata? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Australský ovčák je silně dominantní plemeno a pokud jeho majitel včas nezvládne hierarchické začlenění, dochází především u fen k výše popsanému chování, kdy si posilují ego i na štěňatech. "Pevná ruka" nerovná se správné vedení a správná komunikace, o to více má pak v podobném případě psí jedinec tendenci si srovnávat sebevědomí na jiných.

Opět se tu nejedná o problém k řešení "na dálku", pokud opravdu stojíte o pomoc, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky, je zapotřebí praktický přístup a s fenkou za mnou přijet. Necháte-li současnému stavu volný průběh, chování fenky se s postupem času upevní a zhorší.

 

(23.6.2019)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den, ráda bych vás poprosila o radu. Naší fenečku máme od štěněte, je poslušná a vždy byla moc hodná jak k dětem tak i k ostatním pejskům. Nikdy se neprala ani na žádného psa nezaútočila. Naopak s každým si chtěla hrát. Bohužel v posledních 14 dnech mi začala útočit na feny. Někdy začne hned vrčet a útočit a jindy k nim přijde že by si hrála, vrtí ocasem dá náznak ke hře ale pak vrčí a  útočí. Nevím co se stalo nebo jaký je důvod jejího chování, ale dost mě to znepokojuje. Předem moc děkuji za odpověď a radu.

Odpověď: Dobrý den... Bohužel, právě sklízíte svoji "odměnu" za neuváženou a naprosto zbytečnou kastraci mladé zdravé fenky. Kolikrát jsem o tom už psal tady v Poradně, kolik jsem na toto téma publikoval článků? Jak jsem už napsal tazatelce k předchozímu dotazu, australský ovčák je plemeno s vyšší vrozenou dominancí. Pokud tyto genetické vlohy prokombinujete s kastrací (především u jedinců s nedokončeným psychickým vývojem, což je přesně Váš případ), pak v těchto situacích obecně dostanete vzorce chování jak přes kopírák - tedy nevyrovnanost a reakce od mantinelu k mantinelu, od snahy o sociální kontakt až po následnou paniku a agresivitu.

Právě kastrace provedená ještě v jejím psychicky nedospělém věku a před ukončením puberty je příčinou takto ovlivněných přirozených vzorců chování, které se teprve teď začnou naplno negativně projevovat. Přečtěte si ty tuny textu, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již publikoval, osvětlí Vám dostatečně, co se ve skutečnosti tímto chirurgickým zákrokem stalo.

Především kastrace plus genetika plemene a neexistence lidskopsí smečky - toto jsou příčiny. Pokud ale chcete pozitivně ovlivnit (v rámci reálných omezení daných kastrací) budoucnost Vašeho společného života s fenkou, dávám nyní i Vám šanci mě zkontaktovat a domluvit se na osobní pomoci...

 

(16.6.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: budoucí štěně
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, začátkem července si s přítele jedeme pro fenečku Staf. bulterierá. S přítelem oba moc rádi chodíme na dlouhé procházky a všelijaké výšlapy. Nikde nemohu najít doporučovanou délku procházky pro štěně ( schody, pády - to je jasné, tomu se vyvarovat ).. Dočetla jsem se, že by se štěňátko nemělo přepínat. Mohu to tedy chápat tak, že když venku bude náznak únavy, mam ho vzít do náruče a jít domu? Někde jsem se také dočetla, že co měsíc = 1 kilometr.. Potom jsou případy, že lidé se štěňátky chodí hned na dlouhé procházky ( v rámci 10 kilometrů ). Předem děkuji za reakci!

Odpověď: Dobrý den:) Se štěnětem samozřejmě opatrně, co se týče délky procházek a výšlapů. Nezapomeňte, že si "neřekne", že už je unavené - často sebou z plné aktivity jednoduše praští na zem a usne, podobně jako malé dítě. Samo nerozpozná přílišnou zátěž, té musíte předejít Vy. Paušálně ale nelze říci, že tolik a tolik kilometrů už je moc, to Vám musí dát Váš cit a momentální dispozice (terén, počasí) plus věk a kondice štěněte.

Pokud budete štěně přetěžovat, s velkou pravděpodobností mu způsobíte závažné problémy s pohybovým aparátem. Vycházejte z toho, že u stafbula můžete nasadit větší zátěž (orientačně 10 a vice kilometrů) teprve kolem jednoho roku věku, do té doby musí být zátěž nižší a musíte se naučit bedlivě sledovat únavové signály a včas dát pauzu. Také si uvědomte, že štěně/pes kolem Vás navolno naběhá daleko větší vzdálenost než činí přímá linie procházky. To vše je potřeba brát do úvahy, dávat pozor i na přehřátí psího organismu (termoregulace především u štěňat zdaleka ještě není plně funkční) a jak jsem psal, stále sledovat svoje štěně a zredukovat procházky na rozumnou vzdálenost. Na nějakých 10 km teď rovnou zapomeňte, to Váš pejsek zvládne až kolem svých prvních narozenin...

 

(16.6.2019)
Plemeno: šeltie/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 10 let/2 roky
Kastrace:
ne/ano (ve 2 letech)
Dotaz:  Dobrý den. Chci se poradit. Máme 2 fenky jednu už dlouho sheltii. 10 let má. A druhou jsme pořídili jako malé štěňátko před 2 mi lety. Je to kříženec niby krysarika a pince ale asi německého je docela velká na tyto mini rasy. No a cca před tristvtre rokem začala ta mladá skákat do té sheltie. Dělá to jen přede mnou a přítelem. Nikdy by to neudělala když jsou samy doma nebo v noci. Bylo to čím dál častější prostě se jí zakousne do krku a drží. Je těžké je vždy oddělit. Na cvičák nemáme a veterinar doporučil kastraci fenky. Tak jsme tu mladší dali dneska byla na kastraci že prý to pomůže. Ale čtu že někteří mají problém že je fenka po kastraci ještě agresivnější. Nevíte co dělat pokud se ani po tom nesklidni? Nebo alespoň jak je odtrhnout? Proč to dělá? Hlavně přede mnou a kdykoliv. Není to určený čas. Někdy kdy vědí že jdeme pro granule že bude jídlo. Tak do ní najednou skočí. Jindy se obě mazlí hrají si. Ale najednou ji něco. Přeskočí díky.

Odpověď: Dobrý den... už jsem to tu v podobných případech mnohokrát vysvětloval - jedná se o typickou hierarchickou záležitost (přirozený boj o pozici ve smečce). Náprava/prevence není věc výcviku, ale vedení a především vlastní účasti v lidskopsí smečce na nejvyšší pozici. Jedná se o poměrně rozsáhlé téma a doporučuji Vám proto prostudovat si zdejší Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO obecně, máte zde k této problematice množství informací (smečka, hierarchie, soužití psů/fen, psí výchova a vedení, komunikace atd.)

Dala jste naprosto zbytečně vykastrovat (tj. doživotně zmrzačit) mladou zdravou fenku. Jaké změny v její psychice nastanou (a "zklidnění" to opravdu nebude, naopak) po vyplavení zbytkových pohlavních hormonů (což je záležitost několika týdnů), si opět můžete ve velkém rozsahu přečíst na tomto webu. Udělala jste bohužel špatnou věc, učinila špatné rozhodnutí a nechala si špatně poradit - je mi líto, taková je realita, která se už nedá vrátit...

 

(16.6.2019)
Plemeno: trpasličí pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz:  Prosim o strucny navod jak ucit štene čubičku aby prisla vzdy a vsude na zavolani???je to jen o odmene pamlsky nebo jaky figl??moc dekuji za radu.Jsem duchodkyne a zviratka miluji.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně (pes) není pračka a nic jako "stručný návod" zde neexistuje. Není to o odměně a pamlscích a tím "fíglem" je oboustranně fungující vztah, osobnostní kvalita člověka a uvědomění si faktu, že pes nikdy nepřijde "vždy a všude na zavolání", protože je živá bytost s vlastním rozhodováním, nikoli robot.

Mějte svoji fenku především ráda, vychovávejte ji, buďte pro ni majákem, podle kterého se bude moci řídit, respektujte její přirozené potřeby a fenka od Vás nebude utíkat - teď je navíc ve věku, kdy se Vás přirozeně bude držet. Pokud budete tlačit na pilu a vyžadovat nesmysly typu "přivolání vždy a všude", o fenečku brzy přijdete, protože od Vás uteče - nebude se s Vámi cítit dobře. Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud, jak píšete, zvířátka opravdu milujete, jsem si jist, že vše potřebné rychle pochopíte - včetně toho, aby se k Vám fenečka ráda vracela...

 

Následující dotaz/odpověď velmi doporučuji k přečtení především těm, kdo ve své lidskopsí smečce mají i malé dítě/děti!

(2.6.2019)
Plemeno: beauceron
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, rada bych znala vas nazor na postaveni deti ve smecce, hierarchii. Mame dve male deti (3 a 2 roky). Nas pes nase deti miluje, necha si od nich prakticky cokoliv. (samozrejme je ucime jak na psa sahat, at ho to neboli atd). Ale nikdy je neposlechne, napr. Starsi si ho obcas bere na voditko (napr. Na 5 minut s nim obchazi dum), on je v pohode, chodi s ni rad, ale zadny povel typu sedni neuposlechne. Vemu ho ja, staci se podivat a uz posloucha. Jak co nejlepe tedy deti a psy zaclenit, jak se mam chovat spravne ja? Pribyde k nam stene, opet pes, beauceron. Jak postupovat s nim co se tyce hierarchie? Dekuji za cele vase stranky skoro ani nespím jen je hltam.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že Vás moje PSÍ STRÁNKY FALCO oslovily:) Už jsem zde tuto problematiku jinak mnohokrát zodpovídal - v lidskopsí hierarchii jsou děti z psího pohledu vnímány vždy jako mláďata a v žádném případě tedy nemohou být na hierarchicky vyšší pozici než dospělý (dospívající) pes. Pokud tuto základní zásadu porušíte a necháte svoje děti psu "poroučet" a vyžadovat po nich "poslušnost" v jakékoli podobě, je jen otázkou času, kdy s některým z nich pojedete na plastiku...

Uvědomte si prosím, že dvou/tříleté dítě má z psího sociálního vnímání psychiku malého štěněte. Pokud štěně v odpovídajícím stupni psychického vývoje udělá chybu a vůči dospívajícímu/dospělému psu dá najevo dominantní (nadřazené) vzorce chování, je dospívajícím/dospělým psem promptně poučeno. A jak vždy říkám, psí mládě chrání srst a celková fyziognomie, mládě lidské je oproti němu daleko zranitelnější.

V žádném (se vší vážností zdůrazňuji - v žádném!) případě nenechte své děti nikdy se psem o samotě, v žádném případě a nikdy nechtějte a nenuťte svého psa, aby "poslechl" Vaše dítě, které je v jeho očích zcela přirozeně zařazeno do ranku mláděte. Dokud se jako mládě bude chovat, bude ho chránit a spoustu věcí mu tolerovat - kromě jediné, a tou by byl jakýkoli pokus se nad něj hierarchicky nadřazovat. A tímto pokusem je mimo jiné i Vámi zmíněné "zadny povel typu sedni neuposlechne".

Uvědomte si prosím, jaká je ve dvou/třech letech psychika dítěte v porovnání s psychikou dospělého devítiletého psa (ještě ke všemu natolik dominantního plemene, jakým beauceron je) a buďte velmi rozumná. V opačném případě je jen otázkou času, kdy by došlo k velkému maléru. A velmi Vás prosím, tento můj apel berte smrtelně vážně. Vždy buďte ve společné přítomnosti Vašeho dítěte (dětí) a pejska s nimi, vždy buďte ve střehu a nikdy, absolutně nikdy nedovolte, aby kterékoli z Vašich malých dětí udělalo sebemenší (i nevědomý) pokus Vašemu psu dominovat. A v žádném případě tuto snahu nepodporujte a po svém psu poslušnost vůči malému (ani většímu) dítěti nevyžadujte - pes vnímá i v tomto směru hierarchii zcela jednoznačně a správně...

Obecně řečeno - Vy byste měla být v hierarchii nejvýše, Váš dospělý beauceron na pozici druhé, Vaše děti na hierarchické pozici poslední. Nové štěně v prvních měsících na stejné pozici jako děti (jsou to všichni mláďata a v této fázi je jedno, zda lidská nebo psí), postupně (vzhledem k daleko rychlejšímu vývoji psí psychiky vůči lidské) se mladý beauceron dostane na hierarchicky vyšší pozici než Vaše děti, které ještě hodně let pro každého psa budou "štěnětem".

Nejtragičtější případy lidskopsích neštěstí se stávají právě tehdy, kdy člověk zcela mylně se cítící být "pánem tvorstva" poruší základní hierarchická pravidla a cpe do vyšší pozice někoho, kdo na to z psího pohledu absolutně nemá právo. Často to bývá právě dítě a nesmyslný přístup rodiče "je to jen pejsek a musí tě poslouchat", následky pak bývají tragické. Neudělejte prosím stejnou chybu, děkuji...

 

(5.5.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den chcela by som sa spytat mame 4 rocneho krizenca jack russel je to pes nekastrovany. Pred rokom sa nam narodilo dieta s tym problem nieje prijal ho uplne v pohode s tym ze sme chovanie k psikovi nezmenili a maly sa zaclenil pekne do rodiny. Problem je v tom ze posledne tyzdne ked sme vonku akonahle sa priblizujeme smerom domov Max (psik) si lahne a nechce ist dalej ked idem k nemu vrci na mna a uz po mne aj vyskocil s tym ze ma chcel pohryzt. Ked ho potiahnem este viac sa stiahne a nechce ist nepomoze ani maskrta ani hracka ani ostry ton. Robi to ked som s malym aj bez neho a aj ked ide s manzelom. Ked ho pustim a idem dalej jednoducho zostane lezat. Odisla som aj aby ma nevidel nic lezal na jednom mieste. Nevieme si absolutne poradit s nim. Doma je potom uplne v pohode akoby sa nic nestalo. Ak by ste vedeli nejaky tip boli by sme vam velmi vdacny. Dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale z poskytnutých informací bohužel opravdu nelze udělat jednoznačnou analýzu zdroje problému. Pokud se takto Max chová bez ohledu na to, v jaké sestavě se s ním venku pohybujete (sama, s dítětem, manžel), pak je příčina systémová. Může se jednat o jeho testování vašich hierarchických pozic (což je jedna z velmi pravděpodobných variant) a popisovaná situace funguje stylem "nepůjdu domů a co ty s tím teď uděláš", ale pro podobné testy by Max samozřejmě využíval i situace jiné. Problém může být také v tom, že je za vším nějaký jeho negativní zážitek a dotyčné místo v něm vzbuzuje stres - je to varianta stejně praděpodobná jako ta první. Každopádně - pokud na Vás vrčí a dokonce po Vás už vystartoval, je to dost vážné a určitě v tom z jeho strany figuruje silný stres, ať už hierarchického nebo zážitkového původu.

Zkuste se v čase vrátit zpět a popřemýšlejte, co se stalo v době, kdy se Váš pejsek začal takto chovat. Někde tam je spouštěč - může to být prožitá zkušenost, změna v domácím prostředí, změna ve Vašem chování, cokoli. Jak jsem napsal, na dálku mám příliš málo infiormací, ale s největší pravděpodobností za tím bude jedna ze dvou variant, které jsem tu rozebral...

 

(5.5.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,máme roční fenku křížence Čivavi a Shiba-Inu, je pěkně tvrdohlavá. Když jdeme do práce a nikdo není doma tak jsme jí nechávali v obýváku, po okousání dřevěných schodů co vedou na patrovou postel a roztrhání a převracení koberce jsme jí začali zavírat v předsíni. Když byla hodná a nic neprovedla byla zase v obýváku. Chtěli jsme tím docílit aby se naučila že nesmí nic kousat, hraček tam měla dost i dřívko jsme jí dávali. V předsíni bohužel začala také řádit. Okousala dřevěný botník, rozcupovala noviny co tam máme na vyřazení. Dokonce oškrábala zeď u lina, aby se dostala k tomu linu a pak ho rozkousala.Nedělá to pokaždé když je doma sama. Měsíc je třeba hodná a pak 14dní řádí. Můžete mi poradit co dělat aby se naučila nekousat věci? Nepouštíme jí ani na volno, protože nám utíkala. A zase, jednou to zkusíme a dobré hezky poslechne a jde a pak zas jak když do ní uhodí ďábel a nemůžeme jí dostat domu a neposlechne. Přitom když něco provede a přítel jí dá novinami přes zadek je vidět že ví že něco provedla. A stejně to pak udělá znovu. těmi novinami dostává zřítka,ale dostane. Od přítele tedy, já jsem na to měkká. Když jsme si jí brali tak Čivavu jsme neviděli, Shibu ano ten byl moc hodný a přítulný.Děkuji za každou radu.

Odpověď: Dobrý den. Pes se novinami nemlátí ani přes zadek, ani jinde - to totiž není výchova, není to dokonce ani korekce chování, pokud je něco špatně. Z hlediska psího se jedná o jednoznačnou agresi ze strany svých lidí a u Vaší fenky to velmi přispívá k jejímu celkovému stresu a rozhození, což má za následek přesně ty vzorce chování, které už dlouho zažíváte. V ničem jiném to není - špatný přístup a komunikace z Vaší strany, následný stres mladé a psychicky ještě nedospělé fenky a z toho plynoucí stresové chování (okousávání apod.) plus Vaše očekávání, že štěně v pubertě bude fungovat jako robot a pokaždé přiběhne na první zavolání.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici obrovské množství informací nejen o výchově štěněte (komunikace, hierarchie, celkový přístup). Výchova štěnetě vyžaduje ze strany majitele vždy vztah, trpělivost (hodně trpělivosti), potřebu nelámat věci přes koleno a dát čas pejskovi projít pubertou a postupně dospívat. Pokud začnete dodržovat správné postupy (opět odkazuji na tento web), fenka se zklidní, stres zmizí a zmizí i devastační tendence. Je v pubertě a samozřejmě zkouší Vaši osobnost - pokud se jí jeví jako hierarchicky slabá (síla osobnosti ale není založená na schopnosti fyzického trestání) nebo nervózní, agresivní, pak k Vám samozřejmě nepůjde a bude Vám utíkat. Takhle to prostě u psího druhu funguje a vždy tak majitel dostává přesnou zpětnou vazbu sám o sobě. Jako kříženec plemene shiba-inu Vaše fenečka navíc zdědila vrozenou hrdost tohoto plemene a pokud bude cítit ponižování, bude utíkat čím dál víc...

Máte možnost to změnit, chce to především pochopit psí duši a psychiku - nátlakem a nervozitou nedocílíte ničeho pozitivního, správným přístupem a komunikací získáte všechno. Věnujte tomu čas, prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu vše potřebné - je toho hodné a vše v psím světě souvisí se vším. A každý pes je jen takový, jací jsme sami a jakého si tak vychováme...

 

(21.4.2019)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 5 letech, cituji z dotazu - "důvodem abnormální nakrejvání lidí - což opravdu, když si někoho vyhlídnul, nedal mu pokoj a byl až hrubý")
Dotaz: Dobrý den, před 2 lety jsem si vzala psa BOC z útulku Vsetín. Není to můj první pes. Lerry byl velmi ustrašený a na veškerý hluk reagoval štěkáním, skákáním na místě a hrabáním. Pro upřesnění mu vadilo strouhání i sýra, veškeré spotřebiče, už jen když zaslechl, že se spotřebič dává do zásuvky,dále auta, sekačky, prostě vše co dělá jakýkoliv hluk. Většinu zvuků jsme odbourali i tím, že jsme se přestěhovali z bytu na barák a tam si pomalu zvykal. Ale problém, který nejde odbourat, je jeho nejspíš pasení. Pase veškeré hlučné prostředky/tranzit, auta s vozíkem, terry, zemědělské stroje atd./ dále pase psi velké, malých si nevšímá. Máme ještě čivavu psa a to je v klidu, potom máme NO a to je již problém. Normálně spolu fungují, hrají si, dovádí, ale jak si NO chce házet aportovat, tak BOC na něj útočí, leží a pozoruje ho a když utíká NO pro aport,BOC hned startuje, naráží do něj i ho kouše. Vlastně kdykoliv má nějakou hračku NO v tlamě, tak BOC vypne, nevidí neslyší nereaguje je jak v jiném světě. Když je osamotě nebo nemá NO žádnou hračku, tak poslušnost je slušná, přijde na zavolání jde k noze, odložení v pohodě. I je velmi učenlivý, triky mu netrvají moc slouho se naučit. Chodili jsme na agility a také byl v pohodě, jen tam nesměl být žádný velký pes a když zrovna neběhal, tak začal skákat a hrabat. Ve finále mu stačilo si 1 zaběhnout překážky a už nechtěl dál moc.  Nesetkal jste se prosím někdy s tímto chováním u BOC? Je mi moc líto NO jsou mu 2 roky a BOC mu dává zabrat a i to obtěžuje rodinu, jelikož nechceme psi zavírat a tím pádem když začne BOC blbnout je nebezpečná i pro okolí doma. Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Primárním zdrojem Lerryho chování není "pasení", ale přirozená silná domimance plemene borderkolie, která je k jejich práci nezbytná. Hierarchické nezvládnutí tohoto plemene a jeho komunikačně-psychických potřeb je pro majitele častým problémem ("povely" a "triky" to opravdu neřeší a ani řešit nemohou) a borderky pak hledají psychické vybití mimo jiné právě tak, jak to teď zažíváte na vlastní kůži. Svůj podíl na dnešním stavu má samozřejmě i Lerryho minulost, čtyři první roky jsou vždy zásadní a podle toho, co popisujete, rozhodně nepřispěly ke stabilizaci jeho povahy. Popisované "nakrývání lidí" mělo mimochodem také výše uvedené příčiny - nezvládnutá hierarchie, dominance a psychický stres.

Je zapotřebí dát teď z Vaší strany dohromady hierarchii a komunikaci, uspokojit psychiku a pak bude Lerry v pohodě. Borderkolie jsou na absenci těchto základních sociálních principů opravdu extrémně citlivé, dostává je do stresu. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít, můžete za mnou samozřejmě s pejskem přijet osobně a něco se naučit.

 

(14.4.2019)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobré odpoledne. Já a má družka jsme se na toto plemeno připravovali více jak rok (odborná literatura, telefonáty do chovatelských stanic, návštěvy u lidí chovající toto plemeno atd...). S pejskem žádné problémy zatím nemáme. Zvládne přivolání, sedni, k noze, chůzi na vodítku. Ven s ním chodíme denně sedm dní v týdnu i přesto že máme rodinný domek se zahradou. Jako štěňátko rád okusuje všechno. Je velmi chápavý, stačilo párkrát vysvětlit že zahradní nábytek se neokusuje a bylo po problému. Občas to zkouší na naše nohy, ale stačí mu důrazně říct ''nesmíš'' a dá si říct. Samozřejmě si s ním pravidelně hraju (přetahovaná o uzel atp...). Pravidelně ho berem na pár hodin i knám do baráčku. Pejsek je papírový, chovatelská stanice z Azgiru.
Proč vám tedy vlastně píšu? Opatrnost, důslednost a respekt vůči našemu kamarádovi. Vím co máme za plemeno a nechci udělat žádnou chybu ve výchově. Jste odborník, vaše články mě zaujali a víte o čem mluvíte. Chtěl bych od vás prosím pěkně nějaké rady, tipy, finty. Jak to zkrátka bez úhony a v pohodě zvládnout. Máme dítě (rok a tři měsíce) a v domě ještě bydlí prarodiče. Jsem opatrný člověk, který si na nic nehraje a vždy uvítá názor zkušenějšího. Takového psa jsme si vybrali proto, že jsme uzavřenější lidé. Žádní extroverti. Máme rádi svůj klid a navíc se tu ve městě poslední dobou dost krade. Můj cíl je mít nekompromisního hlídače, milujícího svou rodinu a respektujcího nejbližší známé (moc jich není). Psa, který bude tvrdě hájit své teritorium, ale zároveň na procházce nezabije vše co přejde přes cestu.
Dala by se s vámi domluvit nějaká schůzka, telefonát, cokoliv? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že ke svému kavkazskému pastevci už od začátku přistupujete zodpovědně. Také Vám velmi rád poradím a pomůžu, ale určitě víte, že v podobných případech nedávám "rady, tipy, finty" přes písmenka, ale formou osobního kontaktu.

Zavolejte mi prosím a domluvíme spolu bližší podrobnosti a termín, kdy byste za mnou s pejskem přijeli.

 

(31.3.2019)
Plemeno: x německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Prosím vás mám dotaz a potřebovala bych pomoc mám doma již skoro pětiletou fenu křížence německého boxera a včera jsme si domů přivezli štěně problém je ten že ona si ho přivlastnila jako svoje mimino stendo k ní přilnulo okamžitě taky a problém nastává tehdy když si ho chcem pohladit tak agresivně vyjíždí po rukách nikdy taková nebyla vždy byla hodná ale co je doma štěně tak ho brání útokem na nás zkoušela sem ji ukázat že štěněti nechceme ublížit děláme pomalé a jemně pohyby dopředu před sáhnutím mluvíme na něj mazlime je oba úplně stejně aby nezarlila ale ani po ukázce že mu nikdo neublíží i když mají stejnou péči nic dnes to ráno opět opakovala to agresivní vyjetí na mého malého syna který si štěně chtěl pohladit důrazně jsem ji pokarala že to dělat nesmí a poslala ji na své místo ale bohužel to zkouší dál a můj dotaz zní jak a co můžu udělat aby fena přestala takto přehnaně reagovat nebo jak ji vysvětlit že to není její dítě ?? Takové chování u ní neznám vždy děti milovala což miluje i teď ale nikdy nebyla agresivní a teď příchod toho štěněte se to úplně obrátilo nechci dávat štěně pryč ani fenu ale jak ji vysvětlit že to není její děcko za agresivní vyjetí ji pokárám pošlu na místo ale po chvíli má tendenci opět vyjet karam jen slovně nikoli fyzicky děkuji za odpověď a pomoc co mohu dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše současná situace je bohužel přirozeným a logickým důsledkem toho, že mezi Vámi a Vaší fenkou není vše v pořádku. Sekundární roli může sehrát i momentální hormonální stav fenky (před/po/hárání, falešná březost), každopádně fenka má ke svému chování silný důvod. Bohužel mi ve Vašem dotazu chybí ty skutečně důležité informace  - například zda svoji kříženku máte od štěněte nebo až od nějaké doby třeba z útulku, zda trpí na falešné březosti atd., prostě vše, co s danou situací souvisí.

Pokud fenka štěně skutečně brání, může být primární příčinou Vámi nezvládnutá hierarchie nebo silná nedůvěra fenky vůči Vám (může Vás jednoduše považovat za slabou osobnost), může v tom být i její extrémně silný mateřský pud nebo hormonální nerovnováha. Může se to však rychle zvrtnout i v opak a ona se ve stresu rozhodne štěně jako příčinu problému zlikvidovat - stejně tak jako razantně pokousat Vás nebo Vašeho syna.

Každopádně informací mám od Vás v tuto chvíli málo a potřeboval bych Vás tedy trochu vyzpovídat. Nejrozumnější by bylo (pokud se situace nezměnila) mě zkontaktovat telefonicky, vše tak daleko lépe probereme.

 

(10.3.2019)
Plemeno: belgický ovčák x německý ovčák x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Moc Vás zdravím, dovolte mi vyjádřit svoji velikou radost a vděčnost za Váš přístup ke zvířatům a k nám majitelům, kteří si toho tolik naučit musíme... Vaše rady jsou pokladem.
Fena Ayűntuwe, která je nyní součástí naši rodiny, se narodila na venkově, jako poslední z 8 štěňat, v rodině, která štěňata nechtěla. Tato rodina se nechovala ke svým zvířatům laskavě, naopak, a ostatní psi (dospělí tak, jako vlastní sourozence) ji často odstraňovávali anebo se na ni vhrhávali, zejména při a po jezení. Zastihla jsem tam také pozorovat, že lidí na psi často nadávali, seřvávali je anebo trestali (například poutáním, bytím větví nebo kopnutím). Nikdy jsem je neviděla hladit je anebo mluvit na ně hezky. Když jsem naši fenku poznala na tomto místě, zdala se být tou nejklidnejší a nejnesmělejší ze všech štěňat. Krátce po té jsme si rozhodli s manželem ji adoptovat, ve svém 3.měsíci.
Bydlíme na venkově, na sdíleném rodinném pozemku. Snažili jsme Ayűntuwe do teď vychovat v respektu své vlastní přirozenosti tak jako s hranicemi, které musí dodržet na to, abychom nadále mohli bezproblemově žít s naším okolím. Naše nejbližší sousedka, tak jako dost lidí, kteří k nám chodí, mají bohůžel ze psů strach (důsledkem špatných zkušeností s jinýmy psy) a Ayűntuwe to vždy vyciťuje: vstanou se ji chlupy na hřbetu a vrčí na člověka, který ten strach anebo vztek k ní projevuje. Občas i zaštěká ale většinou ne. V těchle situacích dokážu pochopit, co se děje a situaci nějak vyřešit.
Větší problém nastává, když k nám přichází návštěva (a o to více, když má s sebou děti) a nic takového neprojevuje: zdají se být mirumilovními lidmi, kteří nemají špatné záměry k nám anebo k fence. Ale ať jsou to přáteli, známí nebo méně známí, stane se to stejný, zejména když já jsem přítomná a ti lidé zdravím: Ayűntuwe na ně skáče a "ukousne" je. Nekouše doopravdy, spíš je chytá lehce přednými zuby a přitahuje k sobě látku oděvu, který na sobě zrovna má ten nešťastný jedinec. Kamarád mi dnes řekl, že tohle nedělá, když nejsem na dohled. Milí známí radostně vítá, neznámí většinou nemile pokud nebyly představeny dříve, než se přiblížily domu. V každém případě, jakmile já se k ním překláním na to, abych je objímala, už se Ayűntuwe staví na zadní a "ukousne", buď ze předu nebo ze zadu. Podivné pro mě je, že nikdy ani neštěká, aby nás upozornila, že někdo přichází.  
Nevím, jak tomu mám pochopit a jak se k tomu stavit, aby se to už nestalo. Zkusila jsem Ayűntuwe opravit laskavým hlasem, zkusila jsem ji suše odtrhnout, snažila jsem se k lidem dostat dříve, než ona, zkusila jsem ji dát lehce přes nos prázdným rolem toaletního papíru (poradili mi to, aby se lekla zvuku a tím pochopila, že to nesmí dělat), posledně jsem ji musela bohůžel v tu situaci začit poutat daleko, než jsem stačila lidí zdravit, protože už jsem celá nešťastná z toho napětí, když lidí k nám přichází a jsou tím přivítáni. Musím dodat, že jsme ji zvykli od začátku spát venku u naších dveří. Může být, že se cítí paní domu? Anebo, že žárlí? Teprv nedávno jsme ji vyrobili boudu a postavili ji dál od domů, a tím doufáme, že pochopí, že tu rozhodujeme my a ne ona.
Budu moc vděčná za své rady, komentáře, zkušenosti s podobnou situaci!!

Odpověď: Také zdravím a velice děkuji:) Omlouvám se, nebudou rady ani komentáře - jen doporučení toho nejrozumnějšího a nejefektivnějšího, co teď můžete pro svoji fenku i sebe udělat. Jako ve všech podobných případech tedy moje doporučení zní ozvat se mi telefonicky a domluvit se se mnou na osobní praktické pomoci. Je zapotřebí zapracovat na fenečce a Vás naučit správnému přístupu, abyste byli do budoucna v pohodě vy i návštěvy - tedy investice pro zbytek společného soužití.

To pochopitelně nejde udělat "na dálku", ale osobně ano. Není to otázka jedné rady, je to problém komplexního přístupu, proto máte v současnosti popisované potíže.

Fenka je teď před vrcholem puberty a je opravdu nejvyšší čas všechny chyby napravit, jinak budete za chvilku nešťastní. Budete-li chtít, rád pomůžu i Vám a Ayűntuwe.

Mimochodem - "Teprv nedávno jsme ji vyrobili boudu a postavili ji dál od domů, a tím doufáme, že pochopí, že tu rozhodujeme my a ne ona." je další z nejhorších chyb, které byste se mohli dopustit. Pokazili byste vše a definitivně, nedělejte to. Zkontaktujte mě.

 

(3.3.2019)
Plemeno: trpasličí pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Loni v červnu jsme si domů přivezli štěně. Zároveň s ním se mi náhodou dostala do rukou vaše kniha (tuším vaše první dílo) o soužití psa a člověka. Přečetla jsem jí téměř jedním dechem, k něčemu se vrátila...... Potvrdila si, že spoustu věcí jsem s předchozími psi tak nějak instinktivně dělala dobře, spoustu dalších věcí z jejich chování jsem pochopila.
A teď k problému. Body je myslím dobře vychovaný, milý, kontaktní, veselý pejsek. od začátku našeho soužití šlo vše celkem hladce. Až teď, trvá to cca 3 měsíce. Jednoduše řečeno, máme vše počůrané. Je mi jasné, že pes dospívá a jeho chování se tím mění..... Zároveň bych ráda žila jako člověk, takže označkované peřiny nebo gauč doma mít nechci. Také když k nám zavítá návštěva (hlavně ta mužská část populace), musí uklízet boty, jinak je mají označené.
S pejskem žijeme, jak to jde. Spí v pelíšku u postele. Chodíme na procházky, asistuje mi téměř u všeho. Mě osobně respektuje myslím na jedničku. Mám trochu pocit, že se snaží zaujmout místo druhého člena v hierarchii naší smečky. Zároveň si mě dost nárokuje.
Nevím, jak tento problém odbourat, jak mu říct neznačkuj doma. Nikdy ho nepřistihnu, nikdy není louže na dlažbě, vždy jen na gauči, na peřině, na koberci. Ven chodí prakticky kdykoliv chce, bydlíme v domě(téměř na samotě u lesa). Předem moc děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že i Vám moje kniha pomohla:) To, co popisujete, je typické psí chování, které začíná velmi často právě v pubertě (což je i případ Vašeho pejska) u jedinců, kteří chtějí zaujímat nebo reálně zaujímají nejvyšší pozici ve své lidskopsí smečce. Dost často právě tento dotaz (nejen) v Poradně zodpovídám.

Jinými slovy řečeno, i když z pohledu svého máte pocit, že Vás Body respektuje na jedničku, reálně a z pohledu Vašeho pejska tomu tak není - respektive každý z vás má jiná kritéria, podle kterých vzájemnou hierarchii posuzuje.

Je proto zapotřebí, abyste se stala hierarchicky nejvyšším členem Vaší smečky ve skutečnosti, a to z hlediska psího pohledu. Správná komunikace, signály, dominance, emoce atd. - vše, o čem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tolikrát píšu.

Předesílám, že jedinou opravdu efektivní cestou je praktické naučení, stejně jako všichni máte tedy i Vy možnost s pejskem za mnou přijet a vše potřebné se spolu pro další bezproblémové spolužití naučit. Domácí hierarchické značkování je mimochodem problém, který se časem jen upevňuje a často přechází do zvykové roviny, je tedy velmi rozumné jeho řešení neodkládat.

 

(17.2.2019)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu občas, když chceme pohladit našeho psa většinou po zádech u zadku , ale někdy taky ne tak po nás znicehonic vystartuje a kousne, ale jinak je v pohodě. Vypada to jako nějaký skrat. Po vynadani sklopi uši a kouka provinile, jakoby věděl, ze něco provedl. Nikdy nebyl týraný a máme ho odmalička. Nikdy ho netrestame zbytečně. Poprvé to zacalo, když mu začali vypadává zoubky a zvykal kost, Kousnul a chvíli držel. Po druhé to bylo, když jsem se chtěla zvednout a dotkla jsem ho tak mě pokousal a měl u sebe kost. Takže jsme mysleli, ze si hlídá jen svou potravu. Ale pak už to dělal ( dělá ) jen , když ho pohladime, proste znicehonic. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Chce to začít se svým štěnětem aktuálně na začátku psí puberty začít konečně hierarchicky pracovat. Jack Russell je typický teriér s výbušnou dominantní povahou a začíná Vám dávat jasně najevo, že pravidla hry chce určovat on. Tedy kdy a jak se ho dotknete, komu patří kost a kdy snese pohlazení.

Už jsem to tu mnohokrát psal, v Poradně i článcích - pokud se nechováte tak, jak je psí druh přírodou "naprogramovaný", mimo jiné tedy jako sociální společenství (lidskopsí smečka) s jasným a fungujícím vůdčím jedincem (což byste měla být Vy), pak se děje přesně to, co teď zažíváte. S bonusem navíc, tedy vzrůstajícím stresem pejska, pro kterého je neuspokojení jeho přirozených psychických a sociálních potřeb extrémně zátěžové, o to víc, je-li ještě ve věku štěněte.

Řešením je v těchto případech vždy chovat se jako přirozený vůdčí jedinec - komunikačně a se správnými vzorci chování. To je teď pro Vaše štěně to nejdůležitější na světě, ne hraní si nebo učení nějakých povelů. Na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte správné postupy nesčetněkrát vysvětlené, v Poradně i v samostatných článcích, prostudujte si je prosím a především je aplikujte. Hodně se svým pejskem komunikujte (po psím, tedy emoce, oční kontakt, hlas, fyzický kontakt) - a uvědomte si, že i "potrestání" nebo "pochvala" se musí dělat tak, aby tomu pes rozuměl, nemluvě o tom, že ve správné komunikaci neexistují pouze tyto dva extrémy. Na tomto základě s ním provádějte různé fyzické manipulace, budete je velmi potřebovat, až mu budete muset vytáhnout klíště, ostříhat drápky, prohlédnout uši nebo vyčesat zašmodrchanou srst. Jakoby mimochodem se ho dotýkejte na citlivých částech těla - zadek, tlapky, pod bříškem atd. Vše popsané od Vás musí v pohodě snést, nesmí následovat z jeho strany absolutně žádná agresivní reakce. A abyste byla úspěšná, musíte i Vy zůstat v naprostém klidu, bez sebemenších známek nervozity, strachu nebo agrese.

Jsou to naprosté základy v kontaktu člověka se svým pejskem a máte nejvyšší čas začít na tom správně pracovat. Informací na toto téma tu máte obrovské množství a jako motivaci berte, že třeba já osobně denně potkávám hodně těchto teriérů (jedná se o dnes módní a rozšířené plemeno) a bohužel řada z nich je po hierarchické stránce absolutně nezvládnutá a vystresovaná - štěkají a startují na vše okolo, svého majitele absolutně nevnímají a mají velké socializační problémy. Zdrojem těchto průšvihů je právě nezvládnutí pejska člověkem už na samém začátku v kombinaci s přirozeně dominantní teriéří povahou, kdy pak na sebe v konečném důsledku teriér nenechá sáhnout, "hlídá si potravu" a velmi často začne žrát svého vlastního majitele. A pokud budete chtít, můžete stejně jako všichni ostatní využít mé osobní pomoci - toto rozhodnutí bývá (nejen) v podobných případech tou vůbec nejlepší investicí do zbytku společného života se svým psím parťákem...

 

(17.2.2019)
Plemeno: kokršpaněl (kříženec?)/kokršpaněl (kříženec?)
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 8 let/8 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den p. Dostal. Obraciam sa na Vas s prosbou o radu, pripadne o vedenie. Nas pribeh: Ked sme sa pre desiatimi rokmi prestahovali z velkomesta na dedinu, tak sme si vzali  k sebe fenku kokerspaniela, ktora mala byt utratena. Ta mala krasne steniatka a kedze nase deti boli v detskom veku, tak si kazde vybralo svoje steniatko a tie u nas, aj po uhynuti mamy, ostali. Vsetci sme z nich boli uneseni, sportujeme s nimi, ci uz cykloturistika, alebo v zime bezky, su to maznacikovia. Aktualne maju 8 rokov a posledny rok sa zacali vyskytovat, vacsinou v konfliktnych momentoch, ich vzajomne  suboje, tak 2x za rok. Jedna z nich(Riska) uz odkojila 3 maciatka a zacali sa jej objavovat nadory na mliecnych zlazach... a tak ked kamaratova fenka mala steniatka, tak sme chceli upokojit jej materske potreby a priniesli sme domov jedno steniatko. Paradoxne, ta on nejavila takmer ziadnu pozornost a druha(Sany), od mala sialene bojazliva a tym dost agresivna, si male oblubila. No a teraz sa biju ako psy. Uz nemozu byt ani oddelene plotom, ale jednu mame vzdy zatvorenu v dielni a aj vtedy, cez dvere na seba vrcia. Hladame riesenie, zhaname elektricke obojky, ale to sa nam zda nehumanne, a tak som nasla Vas. Ak nam viete ukazat riesenie, alebo aspon cestu, tak vopred velka vdaka.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel další z mnoha případů, které jsou důsledkem toho, že majitel psa (psů) nerespektuje přirozené psí psychické potřeby - každou chvíli zodpovídám podobný dotaz, každou chvíli na toto téma píšu článek...

Znovu tedy v kostce zopakuji pár základních skutečností.

Pes je druh sociální, jeho přirozeným sociálním prostředím je smečka - hierarchické společenství, kde na vrcholu stojí vůdčí jedinec. Pokud máte více psů a v jejich smečce jako vůdčí jedinec nefungujete, necháváte tím veškerý jejich vzájemný sociální a hierarchický kontakt pouze na nich a pak jednoho krásného dne zjistíte, že se mezi sebou neustále řežou a nechat je v kontaktu znamená vysoké riziko. Pokud se jedná o feny, je vždy jejich vzájemná fyzická konfrontace daleko razantnější a nemilosrdnější. Dodatečným spouštěčem bývá hormonální zdroj (hárání, falešná březost), snaha o dominanci nebo naopak zeslábnutí, onemocnění či stáří jedné z nich.

Protože jste ale úspěšně ignorovala svoje vlastní zapojení do jejich smečky (nic osobního, jen prosté konstatování skutečnosti), došla situace do podoby, kterou popisujete. Základní problém je v tom, že pokud byste od doby, kdy fenky zůstaly už u Vás, s nimi správně fungovala, nikdy by k tomuto extrémnímu stavu nedošlo.

Pořízením štěňátka jste do jejich prostředí přinesla další spouštěč vzájemné agresivity a nevraživosti - "mateřské potřeby" Rišky jsou mimochodem důsledkem, nikoli zdrojem jejího stavu. Celou situaci jste tedy radikálně zhoršili a vzájemný vztah Rišky a Sany je toho jen přirozeným důsledkem ve chvíli, kdy nemají fungující vůdčí osobnost.

Pokud chcete celou situaci nenávratně dovést do špatných konců, nadále shánějte elektrické obojky, nadále je od sebe separujte a zničíte tak je i sebe. Pokud chcete vše dát do pořádku, zkontaktujte mě telefonicky a já Vám vysvétlím optimální další postup. Umím problém Váš i Vašich fenek vyřešit, ale "na dálku" to skutečně nejde - podobně jako Vám nikdo na dálku neopraví auto ani nevyléčí nemoc. Ale osobně Vám pomoci umím a pokud budete chtít, rád to udělám.

 

(10.2.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám 5ti letou fenku, kříženku Sáru. Největší mazel na světě, miluje lidi a jsem si 100% jistá, že by nikdy nikoho nepokousala. V poslední době je nějaká vysazená na mou spolubydlící (která ji miluje, chodí s ní na procházky apod). Ve chvíli kdy spolubydlící vstane a někam v bytě jde, Sára vystřelí rychlostí blesku přiběhne k ní a chňapne po ní. Ne že kousne, ale spíš tak jen štípne a ani se od ní nehne, jde s ní klidně až na druhou stranu bytu, cupitá u ní jak kůň, vzhlíží k ní a přitom po ní pořád skáče a chňape. Je nás na bytě 5 a dělá to jenom téhle spolubydlící. Přitom si spolu normálně hrajou, mazlí, krmí jí a žádnej problém, ale ikdyž je Sára v uplně jiném pokoji než spolubydlící, ve chvíli kdy se zvedne tak vystřelí. Snažím se ji vždy okřiknout a ,,odtáhnu ji,, zpět na místo (které má na mé posteli) ale vidím, že je neklidná a pořád je v pozoruju a vrčí na mě když se pohnu nebo tak(ne agresivně, spíš tak mrmle, je prostě nespokojená .Ve chvíli kdy spolubydlící odjíždí na víkend domů je Sára uplně v pohodě. Prosím o radu, strach jí najevo nedáváme, protože se opravdu nebojíme, je neškodná, ale tohle mi vadí. Zároveň je submisivní a respektuje mě jako svého pána. Děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Nejpravděpodobnější varianta na základě poskytnutých informací je následující. Psi vnímají i jiné věci než my lidé a mimo jiné velmi citlivě vnímají také osobnost člověka. Z Vaší spolubydlící Sára cítí něco, co v ní vzbuzuje nedůvěru vůči ní a dává to po psím najevo - v malém uzavřeném prostoru jsou navíc všechny emoce daleko intenzívnější a čitelnější než v prostoru otevřeném. Protože je submisivního založení a primárně k lidem důvěřivá, je její reakce taková, jaká je (dominantnější pes by reagoval razantněji) - sleduje ji a je vnitřně natolik přesvědčená, že její odhad je správný, že se v okamžiku, kdy Vy sama jdete proti ní (okřiknutím a odtáhnutím), proti Vám ohradí. Říká Vám "vím, co dělám a ty mě nech ji hlídat"...

Je dobré dát na psí odhad lidí. Neříkám tím, že je Vaše spolubydlící špatná, ale Sára nějaký důvod má (může to být od nečitelnosti nebo nejasného chování až po opravdu zásadní problém lidské povahy) a sama vidíte, že takto reaguje pouze na ni a s ostatními spolubydlícími je v klidu (pokud byste byla příčinou Vy nebo sama fenečka, reagovala by stejně na všechny Vaše spolubydlící). A pokud s vámi dotyčná slečna není, je Sára naprosto v klidu, což je zásadní informace. Jinými slovy - byl bych opatrný, nepodceňoval Sářin instinkt a dal bych si pozor, třebaže Vám to v tento moment může přijít zcela mimo. Některé lidi správně poznáte až po čase a upozornění Vaší fenečky berte vážně, nikoli jako něco, co by Vám mělo vadit. A hlavně ji prosím za to, že fungují její přirozené instinkty, netrestejte...

 

(3.2.2019)
Plemeno: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, po svém zesnulém otci jsem zdědil 5-letého jezevčíka (je to můj druhý pes, předtím jsem měl přes 10 let bearded kolii - psa, který umřel stářím). Zmíněný jezevčík prvních 3,5 let svého života prožil s rodiči - důchodci v bytě ve 4.patře. Protože maminka je takřka imobilní (po výměně obou kolenních kloubů pouze opatrná chůze se 2 francouzskými holemi) a otec na prahu 80 již výstupy a sestupy po schodech do 4. patra nedával, pes se venčil na balkoně a příležitostně 1-2x do týdne se dostal ven. Pes je svojí povahou velmi aktivní, počas návštěvy často běhal jak utržený z řetězu po celém bytě. Otec si psa pořídil spíš jako mazlíka a hračku, takže když jsem si psa bral k sobě, nebyl nijak cvičený a ani socializovaný. Nicméně - jak si pamatuji z návštěv a tvrdí to i maminka - nikdy nevykazoval nijakou zvýšenou agresivitu. Po necelém roce pobytu se mnou na vesnici (rodinný dům, zahrada) i ve městě v bytě u mé nynější ženy si pes bez problémů a velmi brzo osvojil hygienické návyky (pravidelné venčení alespoň 3x denně), zvládl základní povely (ke mě, zůstaň, místo), ale ty fungují uspokojivě spíše jen uvnitř v bytě/domku. Vycházka – za jakéhokoli počasí i bez potřeby venčení - je pro něj stále něco tak úžasného, že v tu chvíli takřka úplně ztrácí koncentraci a začíná na povel reagovat až po určité době (10-15min) kdy se trochu zklidní. Tohle všechno by se ještě dalo s našimi zkušenostmi zvládnout. Na co ale narážíme jsou někdy velmi neadekvátní reakce psa. Díky tomu, že maminka se o psa víceméně nestarala, nevíme, zda nějaknepramení z nějakého trauma z minula a tudíž nevíme ani jak tomu předcházet ani jak okamžitě při incidentu reagovat. Jako příklad uvedu naprostý stress, stažený ohon, třas a vrčení a cenění zubů při pokusech ho naučit pac. Manželka má o skoro 3 roky starší kastrovanou jezevčici, zkoušeli jsem to trénovat v páru a s odměnou, ale marně. Bojí se holí, ale to bych si dal spíš do souvislosti s maminčinými berlami a nějakým příležitostným šťouchnutím holí v minulosti. Nemáme úplně jasno ani s jeho dominancí vůči zmíněné feně. Podotýkám, že následující vzorec chování je stejný jak na domácí půdě psa na domku, tak na domácí půdě feny v bytě. Pes vyhání fenu od misek se žrádlem a ta to akceptuje s tím že jde žrát až si pes dopřeje z obou misek. Pokud dostanou hryzací kost jako hračku nebo házíme oběma 2 hračky, fena vyštěká a odežene psa a sebere obě hračky/hryzací kosti pro sebe. Pes jen smutně kouká a akceptuje to. Oba psi mají svůj pelíšek, ale spí s námi v lůžku (manželka měla tak naučenou svoji fenku, i pes tak byl zvyklý od rodičů, takže jsme se to ani nesnažili měnit). Díky velmi malé socializaci má pes tendenci při venčení bez respektu jít očichávat cizí psy a často po prvotním čichání začne na takového psa štěkat bez ohledu na velikost. Situace vyvrcholila tuto neděli, kdy při vycházce v Beskydech nás na vrcholu Javorového vrchu bouře zahnala s ostatními turisty do horské chaty. Chata byla v tu chvíli plná, řada lidí byla se psy. Protože psa to vzrušilo (vystrčený ocas nahoru, uši od sebe, krk vytažený nahoru) a měl tendenci v rámci vůle vodítka pobíhat a snahu se seznamovat (bez agrese a štěkání) vzal jsem ho na klín (je tak zvyklý od rodičů, vyhledává to jako bezpečné místo i doma) aby se nepletl lidem pod nohama. Při jednom průchodu lidí se psem kolem nás měl opět tendenci seskočit a jít se seznámit. Chtěl jsem ho na klíně přidržet za obojek a sáhnul jsem mu po obojku na krku. Pes se v tu ránu bez varování prudce otočil a se zuřivým agresívním štěkotem se mi zahryznul dvakrát do obličeje (nos). Po agresi když jsem ho shodil ztichnul, chvěl se vypadal jakoby procitnul. Jelikož už mě jednou před časem podobným způsobem bez varování kousnul do ruky, cítíme potřebu tyto jeho ataky nějak řešit i s ohledem na bezpečnost ostatních. Nevíme jak na tuto agresi reagovat, jestli je vhodné a žádoucí ji trestat když nevíme jestli nepramení z nějakého trauma z minulosti o kterém nevíme, ani jakou formu převýchovy zvolit.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, popsal jste srozumitelně vše potřebné. Zkusím odpovědět stejně srozumitelně - jedná se o typicky stresové chování pejska, který neví, jaká je jeho pozice ve smečce a nemá svého jasně fungujícího vůdčího jedince. Toto je pro každého psa vždy velmi zátěžový stav a jeho zpočátku nejisté chování se časem dostává až do stresové úrovně a únikových ventilů, projevujících se mimo jiné i záchvaty "nepochopitelné" agresivity. Pes lítá od mantinelu k mantinelu, chvíli je vše v pohodě ("jdu se seznámit, jsem na klíně svého člověka"), v dalším okamžíku nastane armagedon ("vystartuju po psovi, kousnu svého člověka"). Chvíli submisivita, chvíli dominance, po ataku typická nejistota. K tomu všemu si připočtěte i přirozeně dominantní a výbušnou povahu jezevčíka.

Samozřejmě je ale i v tomto případě možné dát vše do pořádku a umím Vám pomoci. Jen to nejde na dálku - potřebuji tu mít Vás i Vašeho pejska osobně. Pokud mu budou hvězdy nakloněny, je teprve ve třetině svého života a i to je jeden z  důvodů nenechat to být. Rozhodnete-li se mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(3.2.2019)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Chcem poprosit pana Dostála o radu.Som majitelom ridgebacka PP vek v marci bude mat 3 roky.Pes je doma kludny,dostatok pohybu a ku členom rodiny je ako mača.Horsie je to vonku,v poslednej dobe začína agresivne reagovat na ludi ked sme vonku na prechadzke.Ked su dalej od nas je to v poriadku ale akonahle sa priblizia /mam ho na voditku/ ide zautocit.Po bicyklistoch ale aj po chodcoch.Musim davat velky pozor ked ide ktosi oproti.Uz som mu radsej dal aj nahubok pretoze raz ked sme boli vecer vonku a isiel okolo kludne prechadzajuci muž a minali sme sa pes zautocil na jeho ruku a nasledne na ruksak co mal na chrbte.Bolo to velmy neprijemne a mam strach snim chodit po vonku.Moc cudzich ludi knam nechodi a ak aj ano zatvaram ho do voliery radsej.Je malo socializovany alebo kde moze bit chyba?Dakujem vopred ak sa mi ozvete,byvame pri piestanoch na dedine.

Odpověď: Dobrý den:) Základní chyba je v špatně nastavené hierarchii. Váš ridgeback je na počátku psychického dospívání a svoji "smečku" (tedy především Vás) vidí jako společenství bez fungujího vůdčího jedince. Kombinace této skutečnosti a povahy rhodéského ridgebacka pak ve výsledku způsobuje Vámi popisované vzorce chování. Pokud to řeknu zcela jednoduše, volí strategii "necítím se jistý, tak raději preventivně zaútočím, protože ten člověk vedle mě nekomunikuje a musím tedy situaci vyhodnotit a rozhodnout se sám". Za pár měsiců se strategie změní na "cítím se jistý a silný a nikoho k nám nepustím".

Přesně tímto způsobem se z rhodéských ridgebacků stávají problémoví jedinci, zažil jsem jich takových dost. Potřebují vedle sebe schopného člověka, vůdčího a správně komunikujícího jedince, protože mají v sobě geneticky zakódovanou vysokou míru dominance a především samostatnosti v rozhodování (to bylo a je zapotřebí pro jejich původní pracovní určení).

Proto by bylo nejrozumnější, pokud byste se i Vy rozhodl využít mé osobní praktické pomoci a naučil se se svým pejskem správné a především funkční postupy - dříve, než dojde k nějakému opravdovému průšvihu. Zkontaktujte mě v případě zájmu telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(3.2.2019)
Plemeno: pudl trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Máme doma 3 fenky... retrívra 12 let, jezevčíka 6 let a pudla 7 měsíců.  Moje 7 měsíční fenka pudla má od doby, kdy jsme ji přivezli fekální návyky... Té velké feně neustále vylizuje celou hubu a následně jí tam strčí celou hlavu.Té menší jenom hlavu, protože nemá ráda, když jí otravuje olizováním a čištěním zubů. Oběma pak očichává a olizuje zadečky... Pokaždé, když se nedívám má strčenou hlavu v jejich konečníku... Poraďte mi prosím, jak mohu své štěně odnaučit dělat takové věci. Děkuji Vám za odpověď :-)

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se o instinktivní komunikačně-submisivní vzorce chování, které si štěně přináší ještě od své matky a tím, že máte doma dvě dospělé fenky, představují obě pro Vaši pudlí fenečku stálý podnět. Nebojte se, časem (spolu s vývojem psychiky) toto chování samo odezní, nejedná se o žádné "fekální návyky".

 

(27.1.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před dvěma dny jsme adoptovali pejska z útulku. Doma je naprostý andílek, neštěká nekňučí, jen rád něco žvýká. Když jdeme ale na procházku a Usher zahlédne psa/fenu, chce se co nejrychleji dostat za ním/ní a začne štěkat a kňučet. Ze začátku skákal i na lidi, ale to se již zlepšilo. Nevíte, co bychom měli dělat? Nechat tomu čas nebo nějaké jiné řešení?

Odpověď: Dobrý den:) Dva dny jsou strašně krátká doba, pejsek si venku dychtivě užívá okolní svět a sociální kontakty, které jsou v jeho věku zcela normální a žádoucí. Zkuste si pŕedstavit opak, kdy by před každým člověkem a pejskem utíkal nebo se snažil schovat. Jak píšu, je to vzhledem k jeho věku a čerstvé minulosti strávené v útulku naprosto přirozené chování a díky Bohu, že tyto vzorce zůstaly zachovány. Navíc jeho pravé "já" se teprve projeví, zatím si Vás jen testuje.

Dejte svému novému pubertálnímu psímu kamarádovi čas na aklimatizaci v jeho novém prostředí a přitom pracujte na jeho výchově, vazbě a správně nastavené hierarchii (vše máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a nejen v Poradně k dispozici, stačí číst, vnímat a používat). Teprve se začínáte navzájem poznávat a to chce vždy čas, trpělivost a klid, netlačit na pilu. Pokud budete potřebovat poradit konkrétněji, můžete mě samozřejmě zkontaktovat i telefonicky.

 

(27.1.2019)
Plemeno: bulteriér x americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, som rada, že som našla vašu stránku. Chcela by som Vás poprosiť o radu. Týka sa to dvoch psov, ktorý nie sú moji a ani nemám veľa skúseností so psami. Chodím ich venčiť jeden krát v týždni na dedinu za naším mestom. Potom čo sme boli pozvaní na opekačku k nim na záhradu, s ľútosťou som zistila, že ich dvaja psy sú už rok zavretí, každý vo svojej voliére (tri krát štyri metre) a nemajú šancu, že sa do smrti z nej dostanú. Tie psy boli strašne smutné. Deti, ktoré si ich kúpili vyrástli a odišli z domu. Rodičia ich venčiť nemienia (otec je invalid a mama stále v práci). Psy sú zavreté kvôli tomu, že staršia fénka (bulteriérka krížená s pitbulom) vždy utekala zo záhrady, chytala mačky, kačice, dokonca psov. Plot si vždy podhrabala a ušla. Je nebezpečné nechať ju pustenú v záhrade. Bola vychovaná pri deťoch, nebola bitá, predsa z nej mám strach, keď ju idem venčiť na pole k lesu. Druhý pes je veľmi príjemnej povahy. Je to jej dcéra, zrejme krížená s kóliou. Je mimoriadne poslušná. Tá by mohla byť kľudne pustená na záhrade, ale kvôli jej mame bulteriérke, aby nežialila, je zavretá aj ona.
Tie psy sa na mňa vždy veľmi tešia a skáču od radosti, že pôjdeme sa prebehnúť. Žiaľ, od škrábania voliéry (tak veľmi sa chcela dostať bulteriérka von) máva bulteriérka krvavé nehty. Niektorí známy ma nastrašili, že tento pes na starobu môžu byť nebezpečný, keď sa mu niečo znepáči, lebo nie som ich pani. Vraj by mohla na mňa aj zaútočiť. Na ľudí si nikdy netrúfla, ale je tvrdohlavá. Keď vidí srnku, alebo iného psa v ďialke, dá mi to zabrať, aby som ju udržala na popruhoch a vodítku, ktoré som jej dala šiť na mieru, aby som ju mohla dobre udržať. Neviem, či robím správne, len viem, že mi ich je veľmi ľúto, keď musia byť zavreté. Poraďte mi prosím - je správne, keď vybieham sama na to pole aj s takýmto psom, alebo mám chodiť len s druhým psom, tým kľudným? Jej mama bude v takom prípade strašne kňučať a žiarliť. Keďže máte skúsenosti v povahami psov, pýtam sa na Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji, že Vám osud obou fenek není lhostejný a na rozdíl od majitelů je aspoň jednou týdně vytáhnete z jejich vězení... Bohužel, Váš dotaz je v tomto případě velmi aktuální.

Zaprvé - kříženec pitbula s bulteriérem je díky povahovýn specifikům obou plemen (vyblokované sociální chování, blíže viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) přirozeně problémovější vůči jiným psům a zvířatům obecně. To nakonec vidíte i sama a to je velmi dobře.

Zadruhé - každý v podobných podmínkách držený pes se velmi rychle dostane do akutního psychického stresu. A stresovým ventilem se pak jako u všech šelem (kterou pes i dnes stále je) velmi často stane agrese, snaha uvolnit vnitřní napětí atakem a pokousáním/zabitím jiného psa, kočky nebo v určitých případech i člověka.

Zatřetí - jedná se o již mnoho let psychicky dospělou fenku, která má v sobě všechny získané vzorce chování již silně zafixované.

S těmito faktory je zapotřebí počítat, kdykoli fenku vezmete do volného prostředí. Navíc pro ni nejste hierarchickou osobností, z jejího pohledu jste pouze prostředek, jak se dostat mimo kotec. Podle toho se bude také chovat, takže pokud dojde k nějaké konfliktní nebo zátěžové situaci, bude se rozhodovat sama podle sebe a vzhledem k popsaným vzorcům chování může skutečné dojít k velkým problémům. Na druhou stranu v otevřeném prostoru bez zátěžových prvků (jiní psi, zvířata) bude v klidu, ovšem nijak nelze vyloučit, že v situaci, kdy vycítí Vaši momentální slabost nebo zaváhání, může je vyhodnotit jako svoji šanci a dostanete se do problému Vy sama. A Váš strach vycítí naprosto bezpečně - strach je luxus, který si v tomto případě, kdy fenku ovládáte pouze přes vodítko a popruhy, naprosto nemůžete dovolit...

Klíčem je správně vyhodnotit Váš potenciál ve vztahu k potenciálu pro Vás cizí a fyzicky silné fenky mixu pitbula a bulteriéra. Pokud budete psychicky i fyzicky silnější, pokud se naučíte správně vyhodnocovat její signály a předvídat, co se v nejbližší chvíli bude dít, pak ano, můžete ji (aspoň jednou týdně, i když je to strašně málo) vytáhnout z kotce a dopřát jí pár hodin volnějšího prostředí. Každopádně ji ale berte vždy samotnou, druhou fenečku berte také samostatně, pokud by se dostaly fyzicky k sobě, mohlo by to v této konstelaci a psychickém stresu dopadnout velmi zle.

Děkuji ještě jednou za obě fenky a držím Vám i jim palce. Tento psí příběh je opět smutným příkladem toho, jak díky nezodpovědnosti svých majitelů mnozí psi svůj život neprožívají, ale pouze doživotně přežívají za kotcovými mřížemi.

 

(20.1.2019)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, zda by jste mě mohli poradit co dělat: Máme 5 letého pejska franc.buldočka, loni v dubnu jsme si pořídili nebo spíše mě ho bylo líto( jelikož se narodil hluchý) a vzala jsem si ho domu dalšího pejska franc.buldočka, kterému v té době měl 3 měsíce.Vůbec nebyl mezi něma problém starší pejsek je strašný dobrák a přijal malého úplně krásně. Spíš mladší šlo vidět, že si dovoluje na staršího, a dělá mu naschváli.  Počůrával mu pelech, vytlačoval ho z gauče a starší vždy ustoupil. Ale jinak si spolu hráli a vše bylo v pohodě. Sem tam u krmení malý vystartoval na staršího. Dala jsem jím tedy misky každému jinde a byl klid. Až teď poslední týden mladší začíná na staršího útočit, naježí se, cení na něj zuby a vyjede po něm a i cvakne. Třeba z ničeho nic, když se vracíme z procházky domů. Tak najednou jako by mu přeskočilo a vyjede po něm. Náš starší se potom toho mladšího bojí a schovává se. Samozřejmě malého potrestám, vytahala jsem jej za obojek a vyhodím ho vždy za trest ven na zahradu a gesty mu ukážu , že je to špatně. Asi pochopí, že je to špatně , protože se vždy schová pod stůl. Tím, že je hluchý je to trošku horší, že zvednutý hlas nepomáhá. Prosím o radu co s tím mám dělat, je mě pak staršího líto, vždyť on je takový dobrák. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě je zapotřebí, abyste pochopila sociální prostředí a komunikaci psů, která je založena na smečce, hierarchii a individuálních schopnostech každého jednotlivce. Pokud nejste součástí a vůdčím jedincem své vlastní lidskopsí smečky, pak to vždy dopadá tak, jak popisujete - nerespektujete přirozenou hierarchii, nepodporujete svého staršího pejska a pokud do něčeho zasáhnete, namísto hierarchického poučení mladšího jen "vytaháte za obojek" a "za trest vyhodíte na zahradu". To ale není hierarchická komunikace, pouze nesmyslné lidské vzorce chování, které mu nedají vúbec nic pozitivního. Mladší pejsek pak nepochopí a ani nemůže pochopit nic, jen se Vás bojí, navíc se jedná o hendikepované vystresované štěně v plné psí pubertě, které teď především potřebuje učitele, vychovatele a svůj "maják". Nikdo takový však v jeho smečce není a jeho vzorce chování posuzujete zcela mylně.

Prosím věnujte čas prostudování těchto PSÍCH STRÁNEK FALCO, máte zde vše potřebné pro pochopení již zmiňovaných principů psí smečky, hierarchie a sociální komunikace. Správnou hierarchii smečky je potřeba budovat z pozice jejího vůdčího jedince, namísto tahání za obojek a vyhazování na zahradu používat přirozené psí signály a komunikaci. Pouze tak dosáhnete požadovaného výsledku a spokojené fungující smečky namísto dvou bojácných schovávajících se fracouzských buldočků.

Jak jsem psal, máte zde vše k dispozici a protože v psím světě vše souvisí se vším, je třeba k pochopení výše uvedených principů je nejprve nastudovat a pak správně používat ve své vlastní smečce. Není to tak jednoduché, ale znovuopakování na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již mnohokrát zveřejněného textu by v této mé odpovědi opravdu nemělo smysl. Máte tu už řadu let k dispozici vše potřebné a pokud se budete chtít naučit vše praktickou formou (což je vždy nejlepší), máte stejně jako všichni ostatní možnost využít mé osobní pomoci.

 

(20.1.2019)
Plemeno: briard
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame fenu briarda, s kterou tedka resime problem s kterym si nevim rady. A to ze ostatni psy/feny vuci me fene zmenili chovani. Nase fena nema problem s zadnym psem, ale po druhem harani zacali mit problem ostatni s ni a to i psy se kterymi se zna od stenete. Je to opravdu divne, protoze 4 z 5 psu se chovaji jinak. Mame partu pejskaru co spolecne venci sve psy, ale na nasi fenu zacali ostatni vrcet jako by ji neznali. Myslim si ze ma fena sve chovani nezmenila, proste beha a chce si hrat jako n