Internetová poradna

PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál     
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!     

Pomocí připraveného formuláře mi můžete posílat své dotazy a problémy z oblastí: výchova a výcvik, veterinární péče, psí výživa, korekce problémového chování pejska, smečka, komunikace... a všeho ostatního, co se týká pejsků. Všechny došlé dotazy a odpovědi na ně zde uveřejňuji, aby si je mohli přečíst i ostatní návštěvníci PSÍCH STRÁNEK FALCO. Jsou publikovány podle data v pořadí odshora dolů, nejnovější příspěvek je tedy úplně nahoře, nejstarší úplně dole. Příspěvky staršího data naleznete v archivu.

Postup zadání dotazu:

  • Prostudujete si pravidla Poradny uvedená v rámečku pod tímto textem.
  • Odsouhlasením pravidel a kliknutím na odkaz "AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ" otevřete okno se zadávacím formulářem.
    (Technická poznámka:
    formulář se nemůže zobrazit, pokud máte ve svém prohlížeči implicitně zablokována tzv. vyskakovací okna.)
  • Vyplníte VŠECHNA POLE (psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod) ve formuláři.
  • Ve formuláři odkliknete tlačítko  Vygenerovat zprávu .
  • Ve vašem poštovním klientu se následně vygeneruje nová emailová zpráva. Tu pak odešlete jako jakoukoli jinou zprávu, není zapotřebí již nic doplňovat nebo měnit. Jinými slovy jediná věc, kterou nesmíte zapomenout, je odeslat poštu a předem zkontrolovat, zda mail obsahuje všechny požadované údaje.
  • Pokud nemůžete svůj dotaz odeslat přes formulář (nemáte na počítači nainstalovaného mailového klienta), odešlete jej prosím klasicky mailem výhradně na mailovou adresu poradna@psiskolafalco.cz a nezapomeňte uvést všechny povinné údaje!

 

PROSÍM O RESPEKTOVÁNÍ NÁSLEDUJÍCÍCH NÁLEŽITOSTÍ VAŠEHO EMAILOVÉHO DOTAZU aneb ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PORADNY:

- kultivovaný dotaz motivovaný skutečným zájmem o psa
- pravdivé a úplné informace ze strany tazatele

- vyplnění všech požadovaných údajů
(psí plemeno, věk a pohlaví, v případě kastrace věk a důvod)

- dotazy konfrontační nebo vulgární, zjevně provokativní, účelově zaměřené proti zájmu psa nebo bez kompletních výše uvedených údajů nebudou zodpovídány!

Před zasláním svého dotazu si nezapomeňte ověřit, zda se tato problematika v Poradně již vícekrát neprobírala - využijte funkci textového vyhledávání <Ctrl+F>! Platí především pro klasické dotazy typu "jak učit štěně samotě" apod.

Další důležitá věc - v "psím světě" vše souvisí se vším. Proto záměrně nedělím dotazy do žádných kategorií a proto nemá smysl zde hledat odpovědi pouze na jeden konkrétní problém, ten totiž může být (a často bývá!) ve skutečnosti úplně jiný. Nelitujte proto vlastního času a studujte. Čas strávený nad příspěvky ze zdánlivě jiné oblasti se pak mnohonásobně vrátí i ve chvíli, kdy problém nenastane, protože mu už sami budete schopni předejít. Nezanedbatelným bonusem je také to, že si uděláte o psech, jejich chování a možných komplikacích daleko komplexnější představu - protože zde uváděné příspěvky jsou z běžného života, napříč věku a psím plemenům. Řešení a doporučení, která zde předkládám, jsou přímočará a především funkční, včetně možnosti využít mé osobní praktické pomoci...

Dotazy a odpovědi jsou zde veřejně prezentovány právě proto, aby z nich mohli čerpat všichni, kdo mají zájem se něco dozvědět a naučit. Pokud v případě konkrétního problému doporučím domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis, pak si prosím z této mé odpovědi vezměte poučení a udělejte totéž. Děkuji.

Zodpovězené dotazy jsou dle mých možností zodpovídány každou neděli a zveřejněny na této stránce včetně všech zadaných údajů, navíc jsou zaslány tazateli mailem. Tazatel tyto skutečnosti bere na vědomí a zasláním dotazu s nimi vyjadřuje souhlas.

 

AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ

 

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2000)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2001)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2002)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2003)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2004)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2005)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2006)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2007)

Archív (rok 2008)

Archív (rok 2009)

Archív (rok 2010)

Archív (rok 2011)

Archív (rok 2012)

Archív (rok 2013)

Archív (rok 2014)

     

 

(10.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ano (cca 3 roky, rodiče kastraci chtěli kvůli ničení plotů a častému utíkání)
Dotaz: Dobrý den, bydlím s rodiči a tak nějak společně máme 10 let starého křížence. Vždycky byl hodně aktivní až divoký. Bohužel musím přiznat, že vlivem naší nevzdělanosti jsme psa nepodrobili žádnému výcviku. Vše se ovšem dalo nějak zvládnout a po kastraci (se kterou jsem sice nesouhlasil, ale pes je spíše jejich) jeho nějaká potřeba utíkat ustala. Za poslední rok jsme ovšem zaznamenali jakousi zvýšenou aktivitu. Rozhrabování pozemku, ničení rostlin, dřevěného plotu a podobně. Branku jsem schopný ze spodu poplechovat, ale podhrabovat se může dát. Problém může být hlavně můj cholerický otec, který na psa není zrovna nejmilejší (křičí a nadává mu za častokrát zbytečné věci, který nejspíš sám pes nechápe). Rodiče začali mluvit o útulku nebo náhradní domácnosti, čemuž se chci naprosto vyhnout. Náš pes je sice ve vyšším věku, ale povahou je pořád malé hloupoučké štěně. Prosím vás naléhavě o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Provedená kastrace samozřejmě zabránila úplnému psychickému dospění pejska a výzamně se podílí i na současném stavu. Popsaná "zvýšená aktivita" pak není nic jiného než psí stresové ventily, přičemž na stresu Vašeho pejska se bohužel velmi podílí i chování Vašeho otce a obecně prostředí, ve kterém pejsek žije. Povaha cituji "malého hloupoučkého štěněte", je opět přirozeným důsledkem kastrace provedené v nedospělém věku.

Velmi mě těší, že Vám jeho osud není lhostejný. Zavolejte mi prosím a probereme tuto záležitost podrobněji, je to mnohem efektivnější než mailové dopisování.

 

(10.11.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (2 roky, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, koupili jsme si od chovatelky 2 letou fenku. Byla po porodu prvního vrhu a štěňata se narodila mrtvá. Fenka byla chovaná společně s dalšími fenami v rod. vilce. Při koupi nás chovatelka ujišťovala, že je naučená venčení a na plenku. Louřičky po bytě, tedy po kobercích dělala od začátku,( v každé místnosti má plenku), ale věřili jsme, že se naučí. Celé léto byla na chatě se zahradou. Ale i tam dělala loužičky v chatě. Plenka, rohožka, koupelnová předložka. Přes noc vydrží nečůrat. Přes den, po hodinové procházce, po té co příjde, se během hodiny vyčůrá na koberec vedle plenky. Jak jí to odnaučit? Budu vděčná za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Současná situace je jen přírozený důsledek vysoce hloupého přístupu "budeme štěňátko učit doma na plenku", před kterým jsem už tolikrát varoval a vysvětloval jeho škodlivost. Vy za to samozřejmě nemůžete a jsem dost přesvědčen, že z toho, co Vám řekla její původní majitelka, platí jen ta druhá půlka, tedy o plence. Navíc je zcela zřejmé, proč se fenky zbavila - raději to nebudu víc komentovat, jen bych se rozčilil...

K Vašemu dotazu. Bude to nějakou dobu trvat, protože u dvouletého psa už je venčení doma uloženo ve zvykové rovině, ale půjde to. Předně doma odstraňte veškeré pleny a pokud možno i všechny další podobné předměty (předložky apod.) v prostředí, kde bude po návratu z procházky (klidně s ní buďte třeba hodinu v předsíni), aby v ní neprobudily asociaci s močením. Nechte ji před procházkou pořádně napít a minimálně několik dnů s ní buďte venku tak dlouho, dokud se pořádné nevyčurá. Pokud se vyčurá venku, dejte najevo čitelnou emoční spokojenost (žádné jásání, jen spokojenost). pokud doma, dejte najevo čitelnou emoční nespokojenost (žádná agresivita, křik ani trestání).

Její chování v současné době je už podmíněná asociace a jak jsem psal, bude to nějakou dobu trvat, než se odstraní. Musíte být důsledná, reagovat tak, jak jsem napsal a nezapomenout odstranit veškeré pleny a podložky, které jsou spouštěčem.

Ještě jedno doporučení - bylo by ideální, pokud byste s ní mohla na pár dnů odcestovat do jiného a pro ni zcela neznámého prostředí (ne Vaše chata), tedy kompletně změnit její zažitý režim. Opět žádné pleny, hodně pohybu a času stráveného venku. Posílit maximálně smečkovou hierarchii a svoji vlastní pozici (prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO), to vše Vám hodně pomůže celý proces urychlit.

 

(10.11.2019)
Plemeno: jezevčík x pražský krysařík
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma takový problém, který nastal prakticky pár měsíců po narození miminka (momentálně má 8 měsíců). Hned na úvod chci napsat že k pejskovi se chováme pořád stejně, není to tak že by jsme si ho nevšímali a všechnu pozornost dávali dítěti. Pejska  necháme aby si malého ocuchal, nebo mu olíznul nohy, to malého lechtá a ten se smeje a pes z toho má taky radost, ale přijde mi malinko vystresovaný, takový nesvůj... Což chápu protože náš malý je první mimčo se kterým došel do kontaktu... Ještě bych rád podotknul že pejska máme od štěňátka a hned od začátku byl strašpytel... Když venku foukal vítr a vedle něj spadl lístek tak se polekal, nebo když se venčíme na známé trase a naráz je něco někde navíc co tam na předchozím venčení nebylo tak problém (vyhozená velká krabice u popelnice) z dálky na to štěká a je naježený a buď obloukem obejít, nebo se pomaličku přiblížit a opatrně to zkontrolovat. Takže náš problém je následující, uvedu pár příkladů které se už staly...
Když jsme doma já, snoubenka a malý a já se kamkoliv pohnu v bytě mám pejska hned za sebou jako by to byl můj ocásek... Problém nastává když se nějak zavřu (WC, koupelna), pes jde ke vchodovým dveřím a začne vrčet, když se snoubenka s malým k němu přiblíží tak i štěkat... Jakmile ale vyjdu ze sprchy tak je v pohodě.
Další nepříjemná situace nastala když jsme byli všichni doma a došla pro mě správcová z baráku že mám jít na schůzi do sklepa (bydlíme v přízemí) asi po 2 minutách co jsem opustil byt začal pejsek štěkat a po cca 15 minutách štěkání kdy se neuklidnoval jsem pro něj musel dojít a vzít si ho sebou. Co je zarážející... Malý i se snoubenkou byli v kuchyni a nevšímali si ho...zrovna probíhalo krmeni, pejsek na ně nemohl ani vidět od vchodových dveří když štěkal (mám i video).
Další případ se stal když jsem nebyl doma a došla k nám na návštěvu matka od snoubenky... Když došla vše ok, pejsek hravý atd., ale jakmile odešla tak si sedl ke dveřím a štěkal a štěkal a štěkal, musel jsem i dřív skončit v práci a dojít ho uklidnit.
Další se stala když jsme byli na kofolce v hospůdce na zahrádce, tak tam přijel jiný pár s malým co už tak nějak chodil a chtěj jít k našemu pejskovi, tak jsem si nad pejska cupnul aby se cítil v pohodě, hladil ho a mile k němu mluvil, ale když se cizí malé dítě přiblížilo tak začal vrčet a štěkat a pak skoro celou dobu než jsme neodešli tak měl oči jenom na něm a byl celý napružený.
Nebo jsme doma pejskovi dá snoubenka rozkaz a on ho neplní, tak ho několikrát zopakuje a pejsek zaběhne někde do kouta a potom na ni začne cenit zuby a vrčet.
Uvedu poslední příklad, malý spí v postýlce, já už taky ležím, pejsek se na pelíšku a snoubenka se chystá do postele, ale když přijde kolem pelíšku s pejskem tak naráz z ničeho nic na ni vyštěkne. Na druhou stranu, když byl malý na prázdninách u babičky tak pes byl v pohodě, žádný stres vůbec za mnou neběhal a spíš chodil ke snoubence pro škrabkání nebo ji nosil balónek. Nevíme jak tuto situaci řešit a malý je čím dál víc zvídavý a už chce lozit a objevovat... Akorát se bojím ty 2 rošťáky nechat spolu na zemi, navíc nechci aby malého oblizoval na obličeji, protože má problémy s kůží. Ještě bych rád dodal že když k některým krizovým situacím mezi snoubenkou a pejskem došlo tak u toho malý nebyl, neměla ho na rukách. Už jsme vyzkoušeli snad všechno co nám kdo radil, ale bohužel nic nezabíralo a tato situace už nejde dál snášet, rád bych aby to bylo jako dřív, ale nevím jak na to, děkuji za případné rady. :-)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud pejsek žije sám za sebe, protože nemá oporu ve své smečce a "vůdčí maják" ve svém člověku, pak to bohužel dopadá přesně tak, jak popisujete. V kříženci jezevčíka a krysaříka se navíc sejde vrozená dominance s vysokým temperamentem a vzrušivostí. Když to napíšu jinak - každá situace, která je pro něj zátěžová, pro něj zároveň představuje i stres, protože sám si s ní poradit nedokáže a ani nemá svůj "maják" (tedy člověka), podle kterého by se mohl v dané situaci orientovat. Zaběhnutý režim pro něj už pár měsíců vypadá jinak a přestože Vám připadá, že se z Vaší strany nic nezměnilo, není tomu tak. A důsledky toho všeho se pak zákonitě projeví v oněch pro Vašeho pejska zátěžových situacích - akceptování nového člena smečky, který pro něj už tím, že je čím dál pohyblivější a zvídavější, představuje také čím dál větší stres. Nejistota, když zmizíte z jeho dohledu, nejistota v přítomnosti jiných osob, nevyjasněný vztah s Vaší snoubenkou atd.

To všechno jsou věci, které, jak už jsem napsal, pro Vašeho pejska představují stresové podněty. Důsledkem pak je samozřejmě jeho nevyrovnanost, kdy se u něj zcela očekávatelně projevují stresové vzorce chování, pochopitelně tedy i vzorce stresové agresivity.

Jak jste si už sám ověřil, rady na dálku v podobných případech skutečně nemají smysl. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou (a v jaké sestavě) s pejskem přijedete, pak budu mít možnost Vám vše potřebné názorně vysvětlit, ukázat a pomoci.

 

(3.11.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, velmi prosím o radu. Máme yorkšíra, 10 let, pejsek, nekastrovaný. Vždycky se choval neuroticky ke všem návštěvám, po celou dobu na všechny štěká, vypadá velmi vystresovaně. Pokud osoby sedí, chce k nim na klín a mazlit, jakmile se ale kdokoliv pohne, začne velmi neuroticky štěkat. Při příchodu a odchodu návštěv je to úplně zběsilé. Tak se chová nejen k cizím lidem, ale i přátelům, kteří k nám chodí několikrát týdně, dokonce i synovi s rodinou, kteří s námi nebydlí, ale přijíždí pravidelně. Pokud ho chcete v takové situaci vzít do rukou, dokonce vrčí a kouše. Situace se s věkem zhoršuje, začal se tak chovat i ke mně a manželovi. Pokud sedíme na pohovce, sedí s námi a je v klidu, při jakémkoliv našem pohybu nebo zvednutí se, začne okamžitě zběsile štěkat, skáče z pohovky a je úplně vystresovaný. Moc prosím, dá se tato situace řešit?

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek bohužel celý svůj život doplácí na tolik rozšířený přístup "je to malé a roztomilé, takže to nepotřebuje žádnou výchovu"... Je to tak. Přitom je i jorkšír stále psychikou i vzorci chováním pes jako každé jiné psí plemeno. To, co popisujete, je jen přirozený důsledek Vašeho chybného přístupu - po celý svůj život vystresovaný pejsek, bez podpory své "smečky", bez svého lidského majáku. Případ, kterých v této Poradně najdete řadu napříč plemeny - pes lítající od mantinelu k mantinelu, od touhy sociálního kontaktu k stresovému strachu a nejistotě, generující agresivní vzorce chování.

Dobrá zpráva pro vás všechny je - ano, dá se to řešit, dá se to dát ještě do pořádku. Nicméně (a opět odkazuji na podobné případy v této Poradně) na dálku to pochopitelně nejde. Pokud však budete chtít, máte i Vy možnost využít mé osobní pomoci, domluvit se se mnou telefonicky a s pejskem za mnou přijet. Pomůžu Vám stejně, jako jsem pomohl už tolika jiným lidem a jejich psím parťákům.

 

(3.11.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (kastrovaná v jednom roce v útulku)
Dotaz: Dobry den, chcela by som sa poradit co znamena spravanie nasho psa. Je z utulku, mam ju 5 rokov. Je to lovec, musim davat vonku pozor, vybehne po mackach, vtakoch, mysiach, jezoch... Mame 8 mesacne dieta. Doteraz syna vacsinou len onuchala a nechala tak, lenze syn zacal lozit a vyzera ze ju to zaujima. Chodi za nim a nufakom do neho strka. Strka ho do chrbatika, do zadocku, akoby ho postrkovala vpred. Neviem ako si to vysvetlit. Ako snahu o hru, alebo prejavit dominanciu? Nevrci pri tom, vzdy ho po chvilke radsej vezmem na ruky, niekedy ho strka neprimerane silno. . Vedeli by ste to takto nejak zhodnotit?

Odpověď: Dobrý den:) Tím, že byla fenka už na roce vykastrovaná, neměla možnost psychicky dospět, psychicky zůstala na úrovni štěněte. Proto i Vašeho syna bere jako mládě ke hraní, snaží se ho vyprovokovat ke hře - projev dominance to opravdu není. V každém případě bych však vzhledem ke kastrací změněným vzorcům chování fenečky byl obezřetný a samozřejmě nikdy nenechávejte fenečku s malým o samotě. Musíte dávat pozor, protože fenka může být časem ve svých projevech razantnější (vlivem kastrace nemá mateřské ochranitelské pudy ani nadhled psychicky dospělého jedince) a mohlo by to jednou nepěkně ujet. Fenku od malého v žádném případě neizolujte, ale jak jsem napsal, buďte opatrná, mějte jejich vzájemný kontakt i chování pod kontrolou a v případě potřeby klidně, ale rázně zasáhněte.

 

(27.10.2019)
Plemeno: kavalír king charles španěl
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, protože si již nevím rady se svým desetiměsíčním psem,rozhodla jsem se Vás požádat o radu. Zhruba od půl roku mi pes zběsile štěká na většinu psů,  které potkáme a nic na něj nezabírá, zkoušela jsem pamlsky, odvést pozornost, škubat, dokonce i proutek ale pes prostě nevnímá. Dřív se mi spíš psů bál a snažil se utéct a teď prostě štěká a tahá směrem k druhému psovi. Pokud je pes za plotem nebo v dálce tak se jich nevšímá ale jakmile se k nám blíží je konec. Mám pocit, že mu nerozumím a chtěla bych ho pochopit, nevím, zda se jen bojí nebo prostě si chce hrát, jako agrese mi to nepřijde. Každé setkání má trochu jiný průběh a jsem z toho zmatená, potkali jsme malého bišonka se kterým se jen očichal a byl klid, u štěněte barváře spustil zběsilý štěkot a štěkal mu skoro u hlavy, starého jezevčíka očichal a začal na něj štěkat, fenu na kterou štěkal jsem začala hladit tak ji očuchal, párkrát štěknul a chtěl si hrát a včera na veterině zběsile štěkal na každého psa, který vešel do čekárny a když jsem ho okřikla tak stichl a seděl v klidu jako by tam nebyli a nevšímal si jich. Přijde mi, že to není agresivní chování, protože nikdy žádnému psovi neublížil a ani žádný pes jemu, většinou to je tak, že on kolem druhého psa zběsile štěká  a druhý pes jen stojí a kouká na něj nebo na něj trochu zavrčí. Chtěla bych s ním chodit na cvičák a mám strach, že mi ho kvůli tomuto problému nepřijmou. Jinak je hodný,miluje lidi a ani kočky mu nevadí, doma máme nalezené kotě, které přijmul úžasně, olizuje ho a hraje si s ním. Děkuji za Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek se chová tak, jak píšete, z jednoduchého důvodu - nemáte ho hierarchicky ani komunikačně zvládnutého (doporučuji si na tomto mém webu prostudovat související texty) a výsledkem je jeho stres, nejistota plus z toho plynoucí sociální chování "od mantinelu k mantinelu". Chce s jinými psy a fenami fungovat, ale neumí to, je rozhozený a výsledkem je jen sociální nejistota až panika. Chybí mu totiž správné vzorce chování a maják, podle kterého by se mohl řídit - tedy Vy. Každé štěně potřebuje vychovat a hlavně vést, potřebuje správné příkladové vzorce chování a naučit se orientovat v sociálněkomunikačních situacích.

V tom Vám samozřejmě žádný cvičák nepomůže, Váš pejsek nepotřebuje výcvik, ale vedení, správnou komunikaci a hierarchickou jistotu. A samozřejmě se musíte i Vy něco naučit, prakticky. Podívejte se pro inspiraci do mé rubriky Individuální výcvikový servis  - například hned úplně první video "Zázrak" se týká přímo Vašeho plemene - a pokud budete chtít, pomohu i Vám. V tom případě stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné. Rád Vám pomůžu, ale je zapotřebí dát věci do pořádku, jinak budete celý společný život nešťastná Vy i Váš kavalírek. Tohle nicméně opravdu není na radu na dálku, ale na osobní práci.

 

(20.10.2019)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, našla jsem Vaši stránku a možnost i poradny, tak prosím o radu. Naše Aura je velice živé štěňatko, doma si nás s přítelem hlidá a je velice ráda v naší blízkosti. Občas si vynucuje pozornost pokňukáváním. Venku však se z ní stává velký zvědavec a hlavně vyhledává kontakt s každým pejskem a každý si sní hrát nechce.. Na vodítku tahá za pejskem a když je na volno, tak by i utekla. Příjde mi, že venku je vše zajimavějši než já a málokdy vníma, když ji řeknu povel , tak otačí i hlavu.. Je paličatá? Nebo v pubertě? Chodila jsme sní od 4 měsíce na cvičák, ale bohužel před měsícem byla napadnuta trenérčiným psem a začla být pouze na cvičáku dominantní na některé šťeňata, vždy pejska povalila a občas u hry vrčí, ale mimo cvičák na procházkách i doma, když k nám příjde pejsek na návštěvu problém nemá a spíše je k pejskům podlézavá. Takže by mě zajimalo jak udělat procházky zajimavější pro ni, aby si mě více hlídala. Jinak je zlatá, náš miláček :-) .

Odpověď: Dobrý den:) Upřímně, chodit s plemenem cane corso na cvičák rozhodně není dobrý nápad. Je dobré znát a respektovat povahu tohoto plemene, v žádném případě se nejedná o "povelového" psa. Cane corso je přirozeně dominantní, samostatný a podobně jako pastevci nebo jiní molosové vedle sebe potřebuje osobnost. Cvičák v tomto případě jen potlačí jeho dobré vlastnosti a nastartuje špatné vzorce chování - taková je realita mnohokrát potvrzená v praxi a první signály už dnes vidíte sama.

Vaše fenečka je teď na začátku psí puberty a začíná si testovat svoje postavení a svoje lidskopsí okolí. A především svoje lidi. Ano, je v pubertě, ne, není paličatá, pouze zjišťuje, jak se věci mají. A bohužel máte momentálně špatným přístupem a nerespektováním (neznalostí) přirozené povahy plemene našlápnuto k průšvihu.

Mohu Vám dát jedinou rozumnou a fungující radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou osobně přijeďte. Podívejte se na moje videa s klienty podobných plemen (pastevci, molosi) a zjistíte, kolik z nich dělalo stejné chyby jako Vy. Není to žádná ostuda, jen je zapotřebí začít dělat věci správně dřív, než dojde k zásadním problémům a nechat si poradit správně. Ještě jednou - cane corso v žádném případě není pes na cvičák a k výcviku, je to jedno z plemen, se kterými je zapotřebí pracovat zcela jinak.

Pokud budete chtít, pomůžu rád i Vám a naučím Vás i Vaší fenečku vše potřebné pro zbytek vašeho společného života. Stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvíme všechny náležitosti.

 

(20.10.2019)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne (momentálně chemická kastrace)
Dotaz: Dobrý den, jelikož už nám s manželem trochu utíkají nervy, tak jsem se rozhodla u Vás poradit. Máme 8let starého psa, kříženec asi NO s něčím. Mám ho od 5ti měsíců z útulku. Pejsek byl velmi učenlivý, tak se rychle naučil povely sedni, lehni, pac, ale přivolání nám dělá na 100% pouze doma nebo na zahradě. Venku okamžitě vzal kramle a buď utekl a lítal kolem nás v obrovském kruhu, abychom ho nechytli nebo šel před námi tak, abychom ho nechytli. Takže vím, že jsem to zkazila a na to přivolání šla moc hrrr. Nicméně od té doby chodí venku zásadně na vodítku (buď stopovačka nebo flexina), protože venku jsme pro něj vzduch, nevšímá si nás, nehlídá nás, neustále čuchá a zkoumá okolí a jsme mu jedno. Dále to ani nechci riskovat z toho důvodu,že nesnese velké psy (feny nebo psi, je mu to jedno, záleží jen na velikosti) - jakmile je jedinec velký jako on nebo větší, tak začne vrčet, naježí se za krkem a nehodlá se seznamovat po dobrém. Malí jedinci mu nevadí, pokud na něj neútočí, to by se i bránil.
Ale nejvíc nám dělá starost jedna věc - jeho pískání a kňučení. Dělá to od začátku, ale v době hárání fen je to extrém. Vypadá to tak, že jsme doma (bydlíme v 1+1) a on sedí/leží a hvízdá nebo kňučí. Je jedno, zda je zavřený v chodbě na pelechu (tam je zvyklý spát, protože v pokoji neustále chodil k balkonovým dveřím a hlídal - štěkal, jakmile šel někdo pod barákem) nebo s námi v pokoji. Jakmile ho nehladíme, tak začne. Předpokládám, že si vynucuje pozornost? Nebo když někdo z nás odchází, tak začne vyvádět - dřív to takhle nedělal, maximálně říkala sousedka, že sem tam vyl, ale to jsme vypozorovali, že reaguje na projíždějící houkající sanitku. Vše se nejvíc zhoršilo nyní, když jsme se vrátili z dovolené a hlídala ho kamarádka. Každý rok po dobu dovolené byl hlídán v útulku, odkud ho máme, nyní poprvé u kamarádky, která má taky byt a měl stejné podmínky jako u nás. Tak nevím, zda to souvisí s tím? Každopádně takto se začal chovat cca týden poté, co jsme si ho znovu u ní vyzvedli po našem návratu. Zkoušeli jsme ho ignorovat, když se takto projevuje a pohladit ho, když byl teprve zticha. Ale bez výsledku. Zkoušeli jsme jej pokaždé zavřít mimo pokoj, jakmile takto začal, ale nepomohlo. Zkoušeli jsme i okřiknout ho s povelem fuj, který má spojený s nežádoucí činností (např jezení čehokoliv venku apod), ale taky nic. Přiznám se, že jsme si pořídili i elektrický obojek, který jsme použili tak, že při každém projevu šel nejdřív pípací signál a výboj na první stupeň, ale byl z toho jen zmatený a nikam to nevedlo, resp když ho má na sobě (vyplý), tak leží jak pecka a je vidět, že se bojí.
Už začínám uvažovat o kastraci, teď jsme mu nechali dát ten čip pro chemickou kastraci, zda ho to trochu uklidní, protože tento měsíc má projevy až příšerné,jak začaly v baráku hárat feny - když pominu to kňučení, tak méně žere (a to byl fakt žrout, jak popelnice), venku neustále olizuje moč a celkově je divnej, veterinář ho prohlížel (dokonce dva lékaři nezávisle na sobě) a prý je zdravý. Takže čekáme, až čip najede (prý zabírá tak po měsíci), protože ho má teprve týden. A pokud by pomohl, asi bychom ho nechali příští jaro vykastrovat, což nám i vet doporučil, protože prý aspoň předejdeme možným potížím s prostatou apod.
Ale cítím, že jsme selhali s výchovou, protože před tím jsme doma u rodičů, než jsem začala bydlet sama, měli zlatého retrívra, border kolii a dokonce kavkazáka a žádný z těchto psů neměl s výchovou problém, dokonce jsme chodili i na cvičák (tedy s kavkazem ne) a šlo nám to. Plus se mi tedy zdá, že se změnil co se stravy týče. Jsme na BARFu (po jakýchkoliv granulích má průjem) a dřív byl hrozný žravec, vysloveně při přípravě jeho jídla stepoval nedočkáním.. A nyní sedí a čeká, když dostane misku, tak sežere tak půlku a odejde..Piškot nebo šunku si vezme.. Ale například suchý rohlík, který dřív jako občasný pamlsek miloval, vezme do tlamy a vyplivne a nechá ležet. Můžete poradit, co s tím?

Odpověď: Dobrý den. To, co popisujete, je jen smutný důsledek toho, že celou dobu, co svého pejska máte, je odsouzen žít vedle vás, nikoli s vámi. Pes je tvor sociální, potřebuje ke svému spokojenému životu sociální interakci a fungující hierarchické společenství - v tomto případě lidskopsí smečku s jejím vůdčím jedincem a "majákem".

Projděte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, toto téma tu zmiňuji v nespočetných textech a článcích, nejen zde v Poradně. Pokud totiž pes žije jen "vedle" svých lidí, ve své vlastní bublině, pak nastávají mimo jiné i Vámi popisované příznaky, je to nevyhnutelný důsledek. Záleží pak na konkrétních podmínkách (plemeno, povaha, temperament, prostředí atd.), jak razantně a viditelně se stres projeví. To, že jste pro něj venku vzduch a nevšímá si Vás, to, že je i doma v těžkém stresu, to jsou naprosto charakteristické symptomy.

Dále - již mnohokrát jsem zde vysvětloval (opět doporučuji najít a přečíst), jak začlenění ve smečce ovlivňuje sexuální instinkt a razanci sexuálních vzorců chování psů i fen. Mimochodem, zvýšené sexuální projevy jako stresový ventil funguje nejen u psů a jiných živočišných druhů, ale také u lidí.

Kastrací vyrobíte ze svého psího nešťastníka jen ještě nešťastnějšího jedince. Chyba se neděje na straně Vašeho pejska, jednoznačně a nezpochybnitelně vznikla a děje se na straně Vaší. Absence sociální komunikace (což opravdu nejsou povely ani okřikování), odkládání do útulku, abyste si nerušeně užili dovolenou, zavírání v chodbě - vážně máte pocit, že toto vše nijak neovlivňuje psychiku natolik sociálné vyspělého tvora, jakým je pes?

Celý Váš dosavadní přístup je bohužel špatně a můžete se teď na mě zlobit, je to tak a nejste zdaleka první, komu to píšu nebo říkám. Je to vždy jak přes kopírák - příčina i důsledky.

Zkuste si nejprve trochu prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, najdete zde i mnohá potvrzení ze strany psích majitelů nebo mých klientů. A pokud pak budete připravena něco změnit (a elektrický obojek vyhodíte nebo prodáte plus nenecháte mezitím provést chirurgickou kastraci!), zkontaktujte mne a já Vám pomůžu, dokud pro Vašeho pejska ještě nebude úplně pozdě.

 

(20.10.2019)
Plemeno: německý boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, už jsme jednoho boxera měli, ale teď si s tím naším druhým už nevím rady. Je mu už 8, vždycky to byl typický boxer -temperamentní, praštěný, vítací typ, i v tomto věku pořád povahou štěně. Máme 2 děti (3 roky a 2,5 měsíce). Před třemi měsíci jsme se z bytu přestěhovali do baráčku se zahradou. Problém (nejen teď v domku) - mám psa pořád za zadkem, dost slintá (i na boxera), když ho chceme pomazlit, začne mlaskat a slintat (to dřív vůbec nedělal). U všeho musí být, plete se pod nohy. Své místo má, povel "na místo" i "zůstaň" zvládá. Venku v pohodě venčení i na volno, přivolání na 99%. Je mi jasné, že na sebe upozorňuje. Snažíme se mu věnovat, chodíme na procházky, hrajeme si s hračkami. Ale přijde mi, že čím víc se mu věnujeme, tím víc "zlobí". Vždy to byl bytový pes, na zahradě je jen když chce,v noci chrní na gauči. Vím, že dřív jsme se mu věnovali více, ale se dvěma dětma nemůžu všechen čas věnovat psovi. Jsem s ním už 3 roky doma, teď v baráku ještě začal zlobit když odejdeme. Vše počůřá a škrábe dveře. Ale to bude spíš změnou prostředí. Chtěla bych najít nějakou rovnováhu, aby on byl v pohodě a klidu a já se nezbláznila z uklízení (slintů atd.) a z toho, že ho pořád přivírám do dveří atd. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Uvědomte si prosím, že pro osmiletého pejska je zásadní změna prostředí dosti stresující. Z bytu jste se přestěhovali do domku se zahradou, řada věcí je teď pro něj jiná a nová. A Vaše zjevná nervozita (ze stěhování a následného "problematického chování") mu jeho aklimatizaci podstatně komplikuje.

Pes ze svého člověka vnímá naprosto všechno, jeho rozpoložení, pohodu i nervozitu. Stejně tak to vnímá i Váš boxer a proto se teď musíte především uklidnit, přestat řešit "otravné" maličkosti a dávat svému pejskovi najevo, že kromě změny prostředí se vůbec nic nezměnilo - že i na něj máte stále čas a klid. Postupně ho zvykat na samotu, když zůstane doma sám - to, že to zvládal v bytě, vůbec neznamená, že to zvládne v domku. Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak je důležité v těchto případech na tom zapracovat.

Tři měsíce, pokud se člověk nechová správně, je pro každého psa v podobných případech ještě příliš

krátká doba a pokud je tento čas naplněn přílišným stresem a nervozitou ze strany jeho lidí (zde například stěhování, zařizování nového domova, malé děti), pak to skutečně nepřispívá k jeho klidu a pocitu, že je všechno v pořádku. Jak jsem psal - je čas se vnitřně uklidnit a uvědomit si, že i ve Vašem případě je pes jen přesným zrcadlem svého člověka. Dejte do života klid, pohodu, zbavte se nervozity a uvidíte, že se vše srovná.

 

(20.10.2019)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,hledala jsem ve Vaší poradně odpověď na naše problémy s pejskem, ale ono je to více věcí zkusím stručně popsat situaci a prosím Vás o radu. Čtyřletý pes malého špice - majitelka moje mamka 80 let, pejsek je čistokrevný s PP, brali jsme si jej od majitele až ve čtyřech měsících a už u majitele s projevovala jeho divoká povaha, to nás asi mělo varovat..
- pořád je strašně divoký, skáče a je to takový tajtrlík hrozně všechny vítá, ale když ho přivolám většinou se pomočí, jako by se bál, to dělá od štěněte...
- doma kde jsou v domácnosti ještě kočky, močí na nábytek a na zdi, to se v poslední době výrazně zhoršilo, dřív jen někomu pomočil boty, třeba návštěvě
- vyjíždí proti příteli mamky někdy i proti mamce pokud jej chce například odehnat z pohovky
- máme malá vnoučata a v létě na zahradě pokud je křik a soustředí se kolem mamky taky na ně cení zuby a vyjíždí, přijde mi že si ji chce chránit

Na jedné straně mi připadá, že on je vůdce smečky a na druhou stranu že se bojí. Mamka si neví rady, koberec je v hrozném stavu, pořád všechno pomočené, jsou v rodinném domku a pes je doma venčí se na zahradě. Myslíte že pomůže nebo alespoň částečně sníží tyto projevy a chování kastrace, která nám byla doporučena?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, kastrace je i v tomto případě nesmysl a současný stav by naopak ještě zhoršila (dohledejte si prosím moje články na toto téma zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, pochopíte). Není chyba pejska, že se narodil a (zatím) žije jako plnohodnotný jedinec, jednoznačná chyba je v nezvládnutí jeho výchovy majitelkou, respektive že jste vy všichni nechali dojít problém až tak daleko. "Divoká povaha" je v tomto případě jen kombinace temperamentu a vrozené dominance plemene, což bohužel nemohlo v dané konstelaci skončit jinak než narůstajícím stresem psa a z toho plynoucími vzorci chování.

Znovu pro jistotu důrazně zopakuji, že na základě těchto skutečností by i v tomto případě byla kastrace přímou cestou do pekel!

Dobrá zpráva nicméně je, že Vám mohu pomoci dát věci do pořádku, stačí mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se. Nemusí u toho nutně být Vaše maminka, potřebuji jen mít možnost pracovat s jejím pejskem plus samozřejmě mít u toho i člověka (Vás?), kterého naučím vše potřebné. Pokud tedy opravdu stojíte o pomoc a neuděláte do té doby hloupost (kastrace), velmi rád Vám, Vaší mamce i pejskovi pomůžu.

 

(20.10.2019)
Plemeno: 2x tibetský španěl
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme 2 tibetské španěly, oba psy. Věk 3 a 5 let, mají stejné rodiče ( vrhy po 2 letech). Psi jsou doma, ne venku. Vždy jsme upřednostňovali staršího psa – první dostává jídlo, první odměna, první ven ze dveří…Cca před 1,5 rokem se začali prát, docela drsně (natržené ucho, škráblé oko, kousance po těle, tekla krev). Spouštěčem byly asi silvestrovské petardy. Rvačky trvaly cca 2 týdny, pak se vše vyřešilo naším odjezdem na týden pryč, kdy psi zůstali doma s dozorem. Další rvačky cca po ¾ roce zase pár dní a opět nyní. Nyní jsou rvačky hlavně večer nebo v noci, kdy psi leží a nemají nějakou činnost. Mladší leží většinou v naší blízkosti (starší je takový samorost, není takový mazel jako mladší pes),a když se byť jen blízko objeví starší pes, tak ho mladší napadne. Musíme je od sebe odtrhávat, nepomáhá nic jiného. Máme strach je nechat prát se. Za 5 minut se pak milují. Občas i mezi těmito obdobími se také poperou, ale je to jen chvilka, vždy vyhraje starší pes a pak je na týdny klid. Veterinář nám nabízel kastraci, ale té bychom se chtěli vyhnout. Děkuji moc za radu. Byla bych i ráda za osobní konzultaci, jsme z Mladé Boleslavi. Ještě jednou děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Váš mladší pejsek dospěl do věku, kdy si srovnává svoji pozici vůči staršímu - je to přirozená fáze v psím  životě. Bohužel tu chybí reálně fungující "hlava smečky" v podobě člověka a vše tak probíhá jen mezi nimi, což je samozřejmě zcela špatně.

K nesmyslným kastracím (což je i tento případ) jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal už tuny textu, najděte si prosím související články a věřím, že i Vy pochopíte, proč je to zásadně špatné a nesmyslné "řešení problému" - ve skutečnosti pouze doživotní zmrzačení zdravých psích jedinců bez sebemenšího pozitivníhjo přínosu, zato s mnoha důsledky negativními.

Osobní konzultaci bych Vám navrhl i já sám, pokud chcete svým pejskům i sobě pomoci, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a potřebné náležitosti, rád Vám pomůžu.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec velkých plemen
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ještě ne
Dotaz: Dobrý den, včera jsme si z dočasné péče přivezli fenku zachráněnou z Bosny. Byla odchycena na ulici někde i s maminkou a sourozenci. Je to veliký bojínek. Za mnou přijde pro pohlazení, noc proběhla také v pořádku, na kotě, které máme také reaguje velmi hezky. Problém nastal, když jsme šli na zahradu. Začne se mě bát, domů se bojí, ven se bojí, o vodítku ani nemluvím-myslím si, že při odchytu to vypadalo děsně a vodítka se bojí. Obojek nosí v pohodě, ale jakmile dám vodítko - kokýnko-jdeme-tak se fenka zasekne, div se nezačne vzpírat. V plánu tedy mám postupně vždy připonout vodítko, pochválit, a vodítko hodit na zem, nebo odepnout? Jak tohle mám nacvičit? Jak jí naučit, že se s vodítkem jde ven, že je to prča? Nechci, aby to byl stres pro ní. A ráda bych s ní šla na procházku, a to vzhledem k tomu, že absolutně nic neumí bez vodítka fakt nemohu. Dále-jak mám postupovat při učení "ke mně" u takového bojavého psa? :) Děláme doma i na zahradě, když to klapne- zvesela a lákavě na ní zavolám a přidřepnu si-přijde a dostane pochvalu. Je to správný postup? Protože když se zvednu s podřepu, má tendenci uskakovat-asi jí někdo bil, protože to fakt není radostné uskočení, dovádění. Chápu, že ji tu mám jen jeden den, předtím jsme byli několikrát na návštěvě, aby nás znala, je šikulka. Jen bych chěla vědět, který postup zvolit :)
Dále- strašně se bojí přítele-vyšší pán s hlubším hlasem-jak má postupovat on, resp. oba, aby si získal její důvěru? Moc děkuji za odpověď, moc nám to pomůže...potřebujeme jen poradit, neboť to není to klasické bláznivé štěněcí třeštiprdlo. Ráda bych z ní měla stoprocentní oporu časem. S výcvikem zkušenosti mám, ale teď mi trochu došly nápady. Děkuji ještě jednou.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám poradit jediný smysluplný a efektivní postup, tak jako vždy v podobných případech - zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete... Tady opravdu nemá smysl radit na dálku, je zapotřebí s fenkou pracovat kontaktně, nejde o výcvik, ale o správnou komunikaci a celkový přístup. Rád Vám pomůžu, pokud sami budete chtít.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2-3 roky
Kastrace:
ano, už v útulku
Dotaz: Dobry vecer.Velmi by som vas chcela poprosit o radu.oslovila som viacerych vycvikaroc,cvicitelov ale bez uspechu...pred 4mesiacmi nam uhynula nasa 16rocna fenka,mali sme ju tiez z utulku od steniatka.Teraz sme sa rozhodli ze si zadovazime noveho psika a zamilovali sme si jedneho krizenca z miestneho utulku.Mali sme ho na par dni aj doma.Je velmi inteligentny,ucenlivy ale k tomu aby sme si ho vzali potrebujem vyriesit a teda aj poraditv jednej veci ako postupovat-problem je v tom ze mame doma 13rocneho kocura,ten vyrastal od mala s nasou fenkou takze je na psikov zvyknuty,lenze nasmu novemu psovi sa kocur nepaci.je to totiz krizenec s nejakym terierom a v utulku mi povedali ze po mackach ide ako divy.skusala som ich zoznamit,ale reakcia psa bola taka ze sa na kocura stale dival usi a chvost v strehu a cely zmeravel akoby bol v tranze,potom zacne skucat alebo stekat a ked povolim voditko tak ma strasne taha k macke,vob  ec nevie  m ako postupovat aby si neublizili.problem je v tom ze ten pes ked je v tomto stave tak ma akoby vobec nevnima.prosim vas o nejake cenne rady aspon takto na dialku aby som vedela ako dalej,velmi by sme toho psika chceli naucit na nasho kocura len neviem ci sa to podari.Dakujem za vas cas.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, právě v těchto případech nejsou "rady na dálku" správná volba - problém primárně není Váš kocour, ale zvládnutí obecné geneticky podmíněné lovecké vášně Vašeho křížence. Samozřejmě, pokud je v něm kus teriéra, je jeho lovecký instinkt velmi silný a kočka je pro něj zajímavý objekt. Provedená kastrace navíc vše ještě zkomplikovala.

Časem se "domácí zvířátka" spolu vždy domluví, nebezpečí je ovšem v tom, že to někdy může trvat dlouho a do té doby může buď Váš pejsek zakousnout kocoura nebo kocour šikovně mávne tlapkou a pejsek přijde o oko. Takže první zásada přežití zúčastněných - kocour musí mít vždy k dispozici únikovou cestu, pokud se bude cítit (nebo reálně bude) zahnaný do kouta, nedopadne to s nejvyšší pravděpodobností vůbec dobře.

Věc druhá a zcela zásadní (a proto jsem už na začátku psal, že dálkové rady nejsou v podobných případech to pravé ořechové) je, že do podobné situace se dostanete vždy, když se Váš pejsek nastaví do loveckého režimu - kočka venku, zajíc v lese atd. Proto musíte mít dokonale zvládnutou hierarchickou komunikaci, kdy jste schopná být silnější než lovecký podnět. Předesílám, že se jedná o záležitost hierarchické komunikace, nikoli výcviku - proto Vám také výcvikáři a cvičitelé v tomto ohledu neumějí a nemohou pomoci. Doporučuji si trochu prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základní problematiky a pojmů.

Zdroj problému je tedy jasný a Váš kocour je jenom jedním (a rozhodně ne posledním) z něj plynoucím důsledkem. Pokud použijete jakýkoli "naučený povel", nebude Vám nikdy skutečně fungovat, protože vrozené genetické instinkty jsou tu jednoduše silnější. Jedinou fungující cestou je hierarchická komunikace.

Protože však skutečně nemá smysl Vás dirigovat na dálku (potřebné principy jendoduše nelze učit na dálku, podobně jako se nemůžete naučit řídit auto dálkovým kurzem, navíc vždy potřebuji zapracovat přímo na pejskovi), dám i Vám šanci využít mé osobní pomoci. Vzdálenost je jen relativní a velký počet mých klientů ze Slovenska to už ví, takže pokud chcete opravdu dát věci do pořádku (a mít je tak po celý zbytek společného života se svým pejskem a kocourem), ozvěte se mi prosím telefonicky a probereme vše potřebné. Rád Vám pomůžu.

 

(13.10.2019)
Plemeno: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 5-6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, muj pes adoptovany pred 4 lety z utulku - krizenec jezevcika, cca 5-6 let, nekastrovany, nezvlada byt sam doma. Steka, knuci, vyje... A to klidne x hodin v kuse. Uz nevim co s tim. Sousedi uz jsou nastvany. Zkousela sem protistekaci obojek, feromonovy obojek na zklidneni, unavit ho, hodne hracek, i cmuchacich decek, i mu za to vynadat, proste vse co mi kdy kdo poradil. Ale dokud proste neprijdu domu tak neprestane.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to zde už mnohokrát - zdrojem takového chování v tomto věku je vždy stres pejska a je zapotřebí odstranit jeho příčinu, žádné obojky, hračky, čmuchací dečky a podobné hlouposti mu nepomůžou. Příčinu stresu ovšem "na dálku" samozřejmě určit nemohu, pokud se ale se mnou domluvíte a s pejskem za mnou přijedete, pak Vám pomoci mohu. Navíc nemám informace, zda jste při jeho adopci udělala potřebné postupy navyknutí na samotu (stejné jako u malého štěněte, také jsem je tu již mnohokrát vysvětloval) - pokud ne, pak samozřejmě už zde vznikl problém (o to větší, pokud do té doby Váš pejsek byl tzv. venkovní, opět tuto informaci od Vás nemám), který se postupem času prohluboval.

Jak jsem už napsal - pokud za mnou s pejskem přijedete, pomůžu Vám, na dálku podobné případy skutečně řešit nelze, je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a jeho majitelem.

 

(13.10.2019)
Plemeno: vipet
Pohlaví: fena
Stáří:8 měsíců
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den mane fenku vipera bude ji ted 8 mes a uz od malicka je dost hystericka.posledni dobou začala dělat nadchvaly destruktivni chování znicila koberce,dvere listy k.podlaze atd co zacsla dělat ted je to,ze pokud odejdeme z domu jen na chvili treba hidinu tak se vycura a vykadi do sedačky uz to udelala nekolikrat a v jeden.den.i 2x po sobě.doma je s dalším psem a uz si nevime rady proč to dělá mame to resit s veterinářem aby nam dal nějaké kaoky na uklidnění nebo jak postupovat dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Opět se jedná o vzorce chování vyplývající ze stresu fenky (rozhodně se nejedná o žádné naschvály!) a pokud neeliminujete zdroj (příčinu, ne následky) tohoto stresu, nemůže se ani nic změnit k lepšímu. "Kapky na uklidnění" jsou nesmysl.

Stejně jako ve všech těchto případech (viz Poradna) Vám ale mohu pomoci pouze tehdy, pokud za mnou s fenečkou přijedete - je třeba zapracovat na fence a i Vám vysvětlit vše potřebné, což na dálku skutečně nelze. Pokud se rozhodnete, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme termín a podrobnosti.

 

(6.10.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 16 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Je to par dni co nas opustil nas 16 rocny labrador. Citim neskutocny smutok, bolest a uzkost. Ako dni idu chyba mi viac a viac...ak to nie je prilis osobna otazka, ako ste to zvladli Vy po strate svojich priatelov? Asi je to tou bolestou, ale stale rozmyslam nad tym kam jeho dusa odisla...vymyslel si posmrtny zivot len clovek aby mal nadej, ze sa este predsa len stretneme? Naivna predstava a predsa pomaha zmiernit bolest... Uvazujem aj o novom psikovi. Nic uz nenahradi Alexka, ale ked nemam psa akoby som bola neuplna. Mozno by som aj zobrala steniatko z utulku. Chcem sa spytat...aby mi ho dali podpisem adopcnu zmluvu, ale nemam v plane ho dat nikdy kastrovat. Ako to utulok riesi...to akoze skontroluju, ci bol zakrok vykonany a ak nie pridu mi nasilim odobrat psa? Dakujem Vam za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, je mi moc líto, že Vám odešel Váš pejsek… ale 16 let je na labradora v dnešní době velmi úctyhodný věk, klobouk dolů…

K Vaší otázce - každý zvládá odchod svého pejska jinak a za sebe vždy říkám, že člověk na to nikdy nemůže být dostatečně připravený. Je to bolestivé a navždy zanechá v duši nezhojitelný šrám. Posmrtný život? Ano, kamsi odchází duše všech živých bytostí - a pokud mám opět mluvit jen sám za sebe, pak věřím tomu, že moji pejsci a já se se opět jednou společně shledáme… a chci jít tam, kde jsou oni…

A ano, existuje jeden jediný lék pro nás, kdo máme ke svým čtyřnohým parťákům skutečný vztah…

A pokud si vyberete štěně z útulku, tak až na vzácné výjimky (u nás v ČR i na Slovensku) Vám budou buď nutit již kastrovaného jedince nebo budete muset (jinak Vám ho nedají) podepsat vyděračskou a z hlediska zákona naprosto neplatnou podmínku kastrace do určité doby. Spolu s výhrůžkou, že pokud tak neučiníte, pejska/fenku Vám opět odeberou…

Už jsem o tom psal mnohokrát (a najdete moje texty k této problematice v rubrice "Člověk a pes") - vzhledem ke znění Zákona na ochranu zvířat proti týrání je tato podmínka protizákonná a tudíž neplatná a můžete ji s klidem ignorovat, navíc jejím splněním byste se sama stala pachatelkou trestného činu týrání (pro bližší podrobnosti opět odkazuji na již zmíněné texty).  Některé útulky to nechají být, jiné Vám mohou zaslat nějakou tu výhružnou zprávu, ale pokud k tomu dojde, zachovejte klid - případy, ke kterým jsem se dostal, vždy a zcela očekávatelně skončily pouze na této úrovni, žadné odebírání se nekonalo a konat ani nesmí.

Nebojte se a pokud to tak cítíte, nezůstaňte sama bez nového psího kamaráda…

 

(29.9.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme krásné velmi veselé a aktivní štěně. Má rád všechno živé, lidi, zvířata a náramně rád to dává najevo (bez ohledu na to jestli protistrana souhlasí) a tak socializujeme, vychováváme a vše vcelku zvládáme. Máme dům se zahradou. Pejsek je s námi tam, kde jsme my, pokud jsme doma. V noci a když jsme v práci je venku na zahradě. Noci zvládá úplně v pohodě - cca do 4/5 měsíců byl doma na chodbě, ale nevydrží spát tak dlouho a jak se vyspal, začal ničit vše na co přišel (vyjma hraček a věcí dovolených). V místnosti kde spím ho nezvládnu, každé zavrtění mě probudí a dopadá to tak, že se z ložnice stěhuju já (zkoušeli jsme to když byl malinkatý). Kromě toho je v domě hodně teplo. Po překousání drátů od světel (ve zdi) jsme ho začali dávat na noc ven vždy až těsně před spaním, když se všude zhasne, ráno hned s probuzením jde za náma domů. Nikdy zjevně neprotestoval a nikdy nic neprovedl, zjevně mu v létě byla nízká teplota venku i příjemnější.
Problém nastává přes den, kdy devastuje zahradu. Máme kamery, tak se na to můžeme vždy podívat a scénář je stejný. Ať mu nachystám kolik zábavy chci vždy nastane během dne okamžik, kdy se vyspí, jen tak se prochází (nudou neví co by) a tu se vrhne na strom a úplně ho zničí, tu vyhrabe a na kousky rozcupuje keř, tu zničí zahradní nábytek, rozkousal i trafo. Maximálně hodina, kdy se trochu vybije a jde zas chrnět. Když jsme doma, chodíme ven, hrajeme si, vymýšlím různý hlavolamy, aby se unavil, po většinu doby když jsme s ním doma prostě jen spí. Ať mu na den, kdy je venku sám nachystám cokoliv na zabavení, jakmile se vyspí, začne ničit. Zabezpečeno (kabely, trafa apod.) už máme snad vše, ale vždycky nás dokáže překvapit.
Chápu, že se mu nelíbí, že je sám. Chápu, že je to energický pes a potřebuje se vybít, ale potřebuju s tím něco udělat a do práce chodit musíme. Když se vzbudí a chce si hrát, přinese mi většinou botu nebo hračku jako signál chci si hrát. Když nemá odezvu, jde zas odpočívat. Překládám si to tedy tak, že když tam nejsem, najde si venku jinou zábavu. Varianty, které máme je naučit ho na kotec, ve kterém by byl když nejsme doma (což se mi nelíbí, ale přítel už jinou variantu pomalu nevidí), elektrický obojek (opět nechci - vyjma jiného, zachrání pár záhonů, ale stejně nespasí vše). Přivázat ho na dlouhou stopovačku, aby nemohl všude? Nechávat ho doma v nějaké kleci? Nechávat ho doma jen tak na volno je nereálné, už toho dost zničil a bála bych se toho, co tu po celém dni v práci najdu. Smířit se s tm, že to tu zdevastuje a třeba ve dvou letech ho to přejde a nedělat nic? Z jeho reakcí mi přijde že chápe, že to co dělá se mi nelíbí, že se zlobím, když najdu vyrvaný keř na terase. Možná se snaží upoutat pozornost, ale z toho co vidím na kamerách je to prostě jen chvilkový záblesk energie a nudy. Poradíte prosím?

Odpověď: Dobrý den:) Máte labradora v počáteční fázi psí puberty a teprve se rozjíždí - bohužel všechny jeho současné (devastační) vzorce chování jsou přirozený důsledek toho, že některé pro něj zásadní (psychické) záležitosti z Vaší strany nefungují. Důsledek, nikoli problém samotný. Proto je dnes situace taková, jaká je a pokud už Vás napadají takové nesmysly jako kotec nebo elektrický obojek (nechcete, ale už jste o tom mluvili), pak to začíná být pro Vašeho pejska nebezpečné. Na Vaše téma najdete mimochodem už také řadu mých odpovědí v této Poradně.

Už mám za ty dlouhé roky velice spolehlivě ověřeno, že pomoc v podobném případě musí být vždy osobní (kontaktní), nikoli prostřednictvím "instrukcí na dálku" - a tady je zapotřebí více věcí vysvětlit a zapracovat na nich, především však na vás lidech (nic osobního, taková je realita). Opravdu by tak pro Vás i malého bylo nejrozumnější, pokud byste se mi ozvala telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete, rád Vám pomůžu...

 

(22.9.2019)
Plemeno: pomeranian
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 11 týdenní štěně pomeraniana a je naprostá popelnice. Co uvidí, to hned chce sežrat. Dříve jsme mu to normálně vyndali z tlamicky ale v poslední době začal vrčet a kousat. Dnes to dopadlo tak, že mě i přítele kousnul agresivně do krve. Největším problémem je, že nereaguje v tomto případě na nesmíš nebo fuj a jelikož bydlíme v Praze, tak požíralání zbytků jídla opravdu není bezpečné. Často také chytá z ničeho nic záchvaty, kdy pobíhá jako šílený a kouše do nohou a vrčí. Snažíme se s ním pracovat každý den, cvičíme různé povely, které hned chápe ale na nesmíš reaguje štěkáním a pokusy dělat to dál. Je hrozně dominantní ale nepřijde mi, že by naší autoritu nechápal. Už nevíme co s ním. Budu vděčná za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ještě ani ne tříměsíční štěně jakéhokoli plemene, pomeraniany nevyjímaje, musíte vychovávat a vést, nikoli po něm vyžadovat povelovou poslušnost. Uvědomte si, že jeho psychika v tomto věku je na úrovni lidského batolete a stejně jako batole "ochutnává" svět. A protože to opravdu není vždy bezpečné, je třeba mu to vysvětlit "po psím", nikoli lidskými slovy - protože je to pes, ne ďítě. To bohužel neděláte (neumíte), proto vám nerozumí a to jediné, co teď získáváte, je do budoucna stresovaný a neurotický psí jedinec. A protože je bohužel špatný celý váš dosavadní přístup, je štěně přesně takové, jak je popisujete - je to naprosto logický a předvídatelný důsledek, nejste v tomto zdaleka jediní.

Vzhledem ke skutečnosti, že ve svém dotazu píšete o agresivitě a "hrozné dominanci" (což je u tak malého štěněte samozřejmě nesmysl, jen to tak navenek vypadá, ale příčiny jsou zcela jiné), bylo by nejlepší, kdybyste se se mnou domluvili, s pejskem za mnou přijeli a praktickou formou se naučili, co je potřeba. Nic ve zlém, ale nezvládat jedenáctitýdenní štěně trpasličího plemene pomeranian je opravdu jasný indikátor toho, že by si jeho majitel měl nechat urychleně poradit dříve, než bude (pro štěně) pozdě. A jelikož toto jsou přesně věci, které nelze naučit "na dálku", dávám teď i Vám možnost využít mé praktické pomoci.

Bylo by v daném případě velmi rozumné do toho jít a v tom případě mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné. Mimo to doporučuji i prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací k výchově a pochopení psychiky psího druhu plus v Poradně odpovědi přímo na Váš dotaz.

 

(1.9.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, dotazy posílám přes email, neboť nemám nainstalovaného mailového klienta. Obracím se na Vás s několika dotazy. Máme fenu staforda, bez pp, 3,5 roků, bez kastrace. Bohužel její výchovu původní majitel dosti zanedbal, poslouchá spíše, jak se jí zachce. Po nikom nikdy nevyjela, ovšem pustit ji někdy venku bez vodítka je strach, na rozkazy někdy vůbec nereaguje. V budoucnu plánujeme rodinu, ovšem bydlíme v bytě a představa takového psa v malých prostorech společně s miminkem, muž v práci, mi moc nejde dokupy. Měla bych o dítě asi velký strach. Zajímal by mě Váš názor. Dá se ještě pes v tomto věku vycvičit, aby poslouchal na slovo? Myslíte si, že malé dítě k takovému psovi, je velký risk? Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - žádný pes nebude nikdy "poslouchat na slovo". Psi jsou živé bytosti, reagující podle vlastních vzorců chování, nikoli naprogramovaní roboti. Základ bezproblémového vztahu mezi nimi a člověkem musí být vždy postaven na správné hierarchické vazbě a komunikaci, ne na nějakých rozkazech.

O soužití rodiny s dětmi a pejskem jsem napsal a uveřejnil další článek docela nedávno (Hierarchie dítěte a psa - velký problém některých lidí), vřele doporučuji k přečtení. Spousta lidí má malé dítě a psa a žijí v naprosté pohodě i na malém společném prostoru. Předpokládá to ovšem pár zásadních věcí - mít zvládnutou výše zmíněnou smečkovou hierarchii a komunikaci, nemít ze svého pejska primární strach a především se naučit předvídat situace a vnímat je i psíma očima. A také najednou nezačít vidět svého psího parťáka jako přítěž nebo překážku jen proto, že do lidskopsí smečky přibylo dítě...

Není skutečně problém žít na jednom prostoru s pejskem i malým dítětem. Je však třeba na to být připravený a než k tomu dojde, mít jednoznačně ujasněný vztah se svým psem. To ale opravdu není o rozkazech, ale o citovém a hierarchickém vztahu. Máte navíc velké štěstí, že Vaše fenka není vykastrovaná, zůstaly v ní tedy stále samičí instinkty.

Rozhodnutí je jen na Vás - jak jsem napsal, spoléhat na "poslouchání na slovo" je naprostý nesmysl. Můžete se spolehnout na smečkovou vazbu, která je pro každého psa primární a přirozená - samozřejmě za předpokladu, že funguje a neuděláte zásadní chybu. Máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mimo odkazovaný článek spoustu textu k výchově, smečce, hierarchii i lidskopsí komunikaci, doporučuji prostudovat. Nepíšete, jak dlouho fenku vlastně máte, ale zkuste zvážít s ní osobní návštěvu u mne, ať se vyhnete zásadním chybám - navíc Vám pak budu schopen toho o fenečce říci daleko víc.

 

(25.8.2019)
Plemeno: tibetská doga
Pohlaví: pes
Stáří: - - - - -
Kastrace:
- - - - -
Dotaz: Dobrý den, prosim Vas o radu, v breznu/dubnu si bereme stene tibetske dogy. Zijeme v dome se zahradou,cca 1000m2. Chtela bych, aby pes byl celorocne venku, samozrejme s pristupem do domu, ale hlavne venku. Dilema :nevim, zda kdyz privezu stene, tak jestli ma prvni noc stravit hned venku, nebo ho mit 2-3 dny doma a pak ho zvykat ven. Precetla jsem spoustu clanku, nekdo pise ze je to pro stene hrozne ho hned vyhodit na noc ven, nekdo ze si proste musi zvyknout. Pres den s nim samozrejme budu (budu mit cca 14 dni dovolenou) , budu ho i zvykat na to ze budeme v praci a na zahrade, kdyz budeme v praci, bude stejne sam. Jen ho nechci nejak extremne vystresovat hned prvni den.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětloval jsem to nejen zde v Poradně už nesčetněkrát - malé štěně nepatří do kotce, nepatří na zahradu, nepatří do chodby, zkrátka nepatří do naprosto žadné prostorově-sociální izolace. Štěně (ano, i štěně tibetské dogy) životně nutně potřebuje být se svým člověkem a to zdaleka ne jen první nebo 2-3 noci. Potřebuje jeho fyzickou blízkost (štěňata u chovatele také nejsou rozmístěna zvlášť v nějakých krabicích, ale spí spolu a je s nimi i jejich psí máma), je to základní potřeba nejen fyzická, ale hlavně psychická - potřebuje si svého člověka načíst, poznat ho, vnímat jeho fyzickou blízkost a psychickou podporu. Právě zde se začíná vytvářet i zásadní předpoklad navázání vztahu do celého společného života, což u psů typu (nejen) tibetská doga je jedna z nejdůležitějších věcí vůbec.

Tibetská doga je stejně sociální jako ostatní psí plemena a (budoucí) majitel by podobné dilema vůbec neměl mít, pokud si psa pořizuje jako parťáka a živou bytost, nikoli jako věc nebo jako pouhého "hlídače majetku". V tom druhém případě je záhodno svůj záměr pořízení psího parťáka přehodnotit - pokud je člověk schopen strčit štěně rovnou ven do kotce (a na "vyřešení dilematu" v takovém případě není potřeba hledat na internetu, to by měl člověku dát jeho vlastní cit a intuice), pak by si psa neměl pořizovat vůbec. Neřešíme otázku, zda dát nové auto rovnou do garáže nebo je nechat pár dnů zaparkované venku, bavíme se o živé bytosti - psí bytosti. Nejde o případ "nojo, každý holt říká něco jiného a ta bílá koule může být klidně i černá krychle" - v tomto případě objektivně existuje jen jeden správný přístup. Přístup bez dilematu a přirozený pro každého, kdo je psího daru hodný.

Velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, hodně věcí o psím životě, psychice a vzájemném lidskopsím soužití pochopíte - ještě na to máte čas...

 

(25.8.2019)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,pane Falko,obracím se na vás o radu.Mám 5 měsíční fenku labradora ,když ji ráno pouštím vyvenčit tak po mně skáče,tahá mě za šaty a za ruce(mám už je samou modřinu).Teď se ještě přidal problém,že když si sní hraju a taháme se o hračky tak začne vrčet a jednou se stalo i to,že kolem mě začala běhat dokola a snažila se zautočit.Řešila jsem to tak,že jsem stála jak socha a nevšímala si ji a ona se hned uklidnila.Vím,že je chyba ve mně,ale nevím jak  to řešit aby se to nestávalo.Asi nejsem dost dominantní.

Odpověď: Dobrý den:) Jsou věci, které je potřeba se naučit jedině prakticky, nefunguje to "na dálku". Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete. Pomůžu Vám a naučím Vás i fenku vše potřebné.

 

(25.8.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň máme psika, kt. sa velmi boji ludi. Keď má pri sebe ineho psa tak je smelý.Len co aa k nemu peiblizime tak sa ide schovat a niekedy sa aj pomočí.Veterinar Mu dal nieco na odčervenie a vo vykaloch mal velke ploske chrobaky. Doktor poznamenal ze je to pasovnica a tazko sa jej zbavit.Pred dvoma dnami mu dal doktor mast proti stresu ale zatial je stale velmi plachy az vystresovaný.Doktor radil,aby sme ho utratili,ale to urcite neurobime.Prisim o radu ako psika zbavit stresu.

Odpověď: Dobrý den:) Asi tuším, z jakých podmínek svoje štěně máte a hodně věcí je velmi špatně. Evidentní problém imprintingu (navázání psa na lidský druh), masivní začervení a veterináŕ, od kterého bych se štěnětem utíkal, co by mi nohy stačily. Už zmínka o "masti proti stresu" je dostatečným varováním, neschopnost štěně odčervit dalším a rada štěně utratit je alarmující...

Pokud Vám na Vašem štěněti opravdu zaleží, udělejte prosím dvě věci. Zaprvé - najděte si skutečného veterináře místo stávajícího šarlatána, pokud je to jen trochu možné. A zadruhé - domluvte se se mnou a se štěnětem za mnou přijeďte, dám Vám ho do pořádku, dokud není pozdě. Inspiraci a motivaci najdete například zde, zdravá psychika štěněte a pohodové budoucí spolužití opravdu stojí za absolvování i delší cesty...

 

(18.8.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: - - - - -
Kastrace:
- - - - -
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Nejsem majitelem psa, ale žiji na ulici, kde bydlí i majitel problematické feny křížence Bernského salašnického psa, fena je ovšem vyšší než Bernský salašnický, exteriérově připomíná spíše bojové plemeno. Za ulicí na které bydlím se nachází louky a les. Majitel zde fenu pravidelně venčí bez vodítka, fenu nezvládá. Fena naprosto neposlouchá na přivolání. Někdy mu z louky uteče k domu. Problém je při setkání s tímto psem, fena okamžitě přiběhne, jde přikrčená se staženým ocasem s vyceněnými zuby a silně vrčí. Většinou se snaží držet těsně za zády člověka, někdy jde vedle nohy, ale spíše opět trochu za nohou. Majitel většinou pokud je v dohledu reaguje tím že se snaží fenu přivolat, ovšem ta absolutně nereaguje. Toto chování psa majitel většinou odbyde slovy, nebojte se, ona nic neudělá. No dosud!! se nic nestalo. A nebojte se? Pes je odhadem o necelých dvacet kilo lehčí než já a nebojte se? Můj dotaz tedy zní, pokud zachovám klid, nebudu si feny všímat, nezrychlím krok, prostě půjdu stejným tempem mohu se spolehnout, že opravdu nezaútočí? Mám obavy, také aby nereagovala na hole Nordic walking. Jak se chovat pokud fena přiběhne, když běžíte? Přerušit běh, jít pomalým krokem, dokud sama neodběhne? Velice děkuji

Odpověď: Dobrý den:) Spolehnout se, že na Vás fenka nezaútočí (nekousne), samozřejmě nemůžete - pokud vyhodnotí Vaše chování, reakci nebo emočnío rozpoložení jako negativní či ohrožující, pak je pravděpodobnost ataku celkem vysoká. Záleží na mnoha faktorech, ale na "spolehnutí se" v takovém případě skutečně věřit nemůžete.

Nejsilnějšími spouštěči potenciálního útoku bude Váš strach, nervozita nebo agresivní chování. Hodně psů také nemá rádo lidi s holemi. Pokud zůstanete v klidu stát, nebudete mávat holemi, nebudete fenku fixovat očním kontaktem a zachováte vnitřní klid, pak máte vyšší pravděpodobnost, že se fenka nenechá vyprovokovat, ale o jistotu v žádném připadě nejde - pokud by Vás i takto štípla nebo kousla, nebylo by to nijak překvapující. Pes navíc velmi dobře vycítí i jen náznak strachu nebo nejistoty a jakkoli i krátká podobná negativní emoce se pak stane spouštěčem agrese. Pokud mohu věřit Vašemu popisu a fenka se vrčí se staženým ocasem, pak je její motivací její vlastní silná nejistota a v takovém případě je vždy následné psí chování hůře odhadnutelné - buď dojde k ústupu nebo agresi ze strachu.

V každém případě teď ale řešíme problém někoho zcela jiného, a to majitele fenky. V tomto konkrétním případě, kdy se fenka chová popsaným způsobem, je chyba naprosto jednoznačně na jeho straně. Pokud jeho fenka není ovladatelná na dálku, je zapotřebí ji mít na vodítku, jinak je jen otázka času, kdy se něco stane. "Nebojte se, on/ona nic neudělá!" je jedna z nejčastějších posledních vět bezprostředně před tím, než on/ona něco udělá a nikdy se jí nesmí věřit...

Pokuste se domluvit s majitelem fenky, to je to nejrozumnější, pokud by se to podařilo. Osobně jako majitel velkého psa teď zcela natvrdo říkám, že pokud člověk sám neohrožuje psa nebo jeho majitele, pak ani pes nesmí ohrozit nebo omezit jeho. Máte tedy plné právo požadovat, aby dotyčná fenka vykazující zřetelné agresivní vzorce chování neohrožovala ani neomezovala Vás. Pokud by se na Vás jen přišla podívat a Vám to nevadilo, pak by to byla úplně jiná situace, ale tady by to jednoho dne opravdu nemuselo skončit dobře. Dejte s pánem vážnější řeč a já budu doufat, že dostane rozum a přestane nám ostatním dělat ostudu. Držím palce.

 

(18.8.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce 
Kastrace:
ne-
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, co dělat s naší fenkou Miou když ráno škrábe a steka na dveře do ložnice. Od doby co ji máme doma, je zvyklá být doma občas sama. Nejdříve kousala zeď, vytrhavala lišty u podlahy nebo se vycurala ale teď už to zvládá dobře. Jen bohužel ráno je problém. Jakmile se probudí, začne knucet, štěkat a skrabat na dveře do ložnice. Když vstaneme, je už nacurano a nakakano všude možně. Když ji vyvencime, dáme granule, otevřeme do obýváku (jinak zůstává jen v předsíni) a jdeme si zase lehnout tak nepřestane a stejně se chce doatat za námi a probudit nás. Hraček má spoustu, i různých tyčinek a kostiček na kousání. Už nevím co s tím, přítel chodí na noční a při tomhle se nemůže v klidu vyspat. Proto moc prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den... Jak už jsem tu mnohokrát psal a vysvětloval - malé štěně životně nutně potřebuje mít fyzickou blízkost své smečky, kterou pro ně představuje jeho majitel/rodina. Žádné zavřené dveře. Když jste byla malá, také vás rodiče měli u sebe - vnímala jste jejich dech, jejích přítomnost, to vše vás uklidňovalo a mělo na vás pozitivní vliv.

Pes je sociální druh stejně jako člověk a má stejné potřeby. Čtyřměsíční štěně navíc ještě není schopno vůlí ovládat svěrače, stejně jako malé dítě. Stres z izolace, do které Miu posíláte, vše razantně zhoršuje - opravdu se nedivte tomu, že je zásadně špatně ji od sebe oddělovat zavřenými dveřmi. Zkuste pochopit, že být s vámi na jednom prostoru (ne vy v ložnici a ona za zavřenými dveřmi v předsíni nebo v obýváku) je pro ni přirozenost a základní sociální potřeba.

Nemáme pejsky proto, abychom je od sebe izolovali, máme je proto, aby žili s námi - ne vedle nás, ne za zavřenými dveřmi. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a změňte od základu svůj přístup, jinak bude vaše fenka chudák a vy se na ni budete pořád jen zlobit, protože nebudete ochotná respektovat skutečnost, že Mia má také svoje přirozené potřeby - nejen fyzické, ale i psychické. Pořízení pejska vždy znamená závažnou změnu v životě, člověk by na to měl být připravený a schopný/ochotný akceptovat, že se jedná o živou bytost, kterou opravdu nestačí jen nakrmit, vzít na procházku a čekat, že se bude sama od sebe od samého začátku chovat dokonale. Pejska je zapotřebí odmala vychovat, poskytnout mu potřebný pozitivní fyzický i psychický kontakt a podněty plus respektovat, že podobně jako člověk i pes prochází postupným fyzickým a psychickým vývojem. Hračky a tyčinky na kousání Mie nepomůžou, ona potřebuje vás, správný přístup a vzájemný kontakt. Vzpomeňte si, že když jste si Miu brala, také nebyla ona ani její sourozenci každý sám v nějaké krabici a jejich psí máma za dveřmi...

 

(11.8.2019)
Plemeno: beagle
Pohlaví:
pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (vykastrován v útulku)
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu s naším pejskem. Nevím jestli je to častý dotaz, snažil jsem se přečíst co nejvíce Vámi zodpovězených dotazů avšak nikde jsem nenarazil na problém, který řešíme - minimálně né v takovém rozsahu.
Na začátek je důležité říct, že pejsek, kterého máme doma je zachráněnec z laboratorního prostředí, kde byl na aktivních pokusech. Bojujeme se strachem naprosto ze všeho, já i má přítelkyně jsme pejskaři a se strachem dokážeme "pracovat", avšak nikdy jsme se nesetkali s takovýmto případem. Pejsek se bojí naprosto všeho a všech, projevuje to naprostou apatii ke všemu a všem.
Pejsek strávil 3 roky v aktivních laboratorních testech, tudíž znal pouze klec a neuměl ani chodit, jelikož jej všude přenášeli. Teprve v útulku ve stáří 3 let se poprvé setkal s trávou, čmeláky, pachy a vším co tento náš svět ukrývá. Nyní jej máme cca 1 měsíc doma, avšak přes veškerou snahu nevidíme jakýkoliv pokrok.
Snažíme se na něj jít trochu jinak než na ostatní psy, které jsme měli. Snažíme se co nejvíce projevovat lásku a vše řešit naprosto v klidu, aktualně neřešíme ani tak problém bojácnosti venku, ale spíše apatii doma. Rádi by jsme aby se s námi pejsek cítil v pohodě, ovšem nyní to vypadá tak, že si sedne v koupelně na zem a zde sedí klidně celý den, nevydá zvuk, nepohne se. Reaguje pouze na to když vejdeme do koupelny, zvedne hlavu - nechá si nasadit kšíry a jde ven. V tomto vidíme poměrně pokrok, ze začátku byl boj nasadit kšíry.
Většinou se u této rasy problémy řeší skrze pamlsky a jídlo, avšak zde jsme také pohořeli. Pejsek naprosto odmítá jakékoliv pamlsky, nechce si je vzít - přičuchne a tím končí, někdy si jej vezme do pusy, avšak nečině jej má na jazyku a po 15 sec vyplivne.
Postupovali jsme tak že jsme se snažili pejska dostat co nejblíže k nám, tudíž jsme zamezili vstup do "snadné skrýše" v koupelně, pejsek si tudíž našel cestu pod postel, za gauč, nebo případně jen do kouta, prostě kamkoliv kam by se mohl schovat, skoulit se do klubíčka a dál přečkávat čas bez hnutí.
Venku jsme si všimli poměrně pokroku, když jdeme ven pozdě v noci ( myšleno 2-3 ráno ) kdy je venku naprostý klid, tak pejsek běhá, očichává, kroutí ocasem. Během těchto nočních procházek jsme jej naučili základní povely jako sedni a přivolání ( samozřejmě venčíme pouze za pomocí vodítka ) přivolání není 100% ale už se naučil že když si například sedneme na lavičku, tak sám příjde a sedne si k nám a čeká dokud znovu vyrazíme. Stačí aby projelo auto, zavál vítr nebo jakýkoliv zvuk, pejsek stáhne ocas pod zadek a okamžitě vidíme na jeho náladě změnu začne utíkat, kroutit se a všemožně "utéct". Tento stav je z 0 na 100 kdykoliv se objeví jakýkoliv zvuk. Snažíme se ho z tohoto probrat povelem, nebo dotekem, někdy to funguje ale někdy to je spíše kontraproduktivní a snaží se co nejvíce oddálit i od nás. Poté venčení vypadá tak že jdeme a on hledá jakoukoliv skrýš kam by si mohl zalést.
Nejvíce nás na tom děsí asi to, že opravdu nechce pamlsky, což je u rasy bígla dost divné, z ruky si nevezme vůbec nic. Pokud pamlsek ( piškot, maso ) dáme před pejska a vzdálíme se třeba na 1-2 metr, je vidět jak se na něj dívá a tečou mu sliny avšak i tak si ho nevezme, až když zajdeme za roh nebo do jiné místnosti, tak si pamlsek dá. Stejně tak i s jídlem, před námi si nikdy jídlo nedá, už jsme se i báli vyhladovění, potřebuje mít 100% klid a být osamotě aby se dostal k misce, do té doby pouze kouká a slintá.
Nevíme si úplně rady, na jednu stranu je to zlatíčko, ale je až moc hodný, což je naprostý paradox, protože lidé píšou s lumpárnami, které jejich pejsci tropí a my jsme se již dostali do stavu, že těmto lumpárnám tiše závidíme. Dle veterinářky, je pejsek zdraví a netrpí žádnou chorobou.
Rádi by jsme viděli jak se z našeho pejska stane sebevědomí pejsek, který bude prosit o pamlsky, a bude nám rovnocenným zvířetem do naší smečky. Moc Vás prosíme o radu jak s tímto postupovat, nepřijde nám jako rozumné nechávat pejska sedět v koutě, nebo naopak na"drsno" jej nutit být s námi v kontaktu, jelikož se samozřejmě snaží od nás držet co nejdál v momentě kdy jej "donutíme" aby s námi trávil čas.
Co nás děsí je to že pejsek takto sedí i když je sám doma, tam kde jej necháme ho také najdeme. Co je super tak pejsek dodržuje hygienu i když jej v podstatě nikdo nikdy neučil, vždycky vydrží s potřebou ven.
Příjde nám že je zvyklí na "vše" a "vše" si k němu může i člověk dovolit, neuhne hlavou, nezavrčí, nezmění ve tváři jakékoliv rysy, které by značili že projevil alespoň minimální zájem o cokoliv - Tohle by jsme rádi změnili, tak aby mohl prožít hezký život bez stresu ve kterém je neustále. Bojíme se aby odpověď nebyla, že jej máme prostě nechat být. - Tedy že se rozkouká.. třeba je měsíc opravdu málo času, v podstatě ještě před pár měsíci byl zavřen v kleci a jediný jeho pohyb byl, když jej někdo někam přenesl a znovu přinesl zpátky do klece.
Mockrát Vám děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, toto jsou opravdu strašné psí případy... ale stejně tak hrozné je, že útulek, kde mu měli pomoct, dokonal dílo zkázy tohoto psího chudáka kastrací, což jeho stav stresu a nejistoty razantně podpořilo. Člověk by nad tím brečel.

Nebojte, moje odpověď nikdy nezní "nechte to být" - naopak...

Umím Vám s pejskem pomoci. Je ale nutný zcela jiný přístup a potřebuji zapracovat přímo na jeho psychice, je tedy nezbytné za mnou společně na pár dní přijet - "na dálku" to opravdu nejde. Podobně "postižených" pejsků jsem tu měl už řadu a podařilo se mi jim vždy pomoci (namátkou koukněte třeba na tento případ). Samozřejmě velmi rád Vám a především Vašemu bíglíkovi pomůžu, chcete-li moji nabídku využít, zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(4.8.2019)
Plemeno: německý špic malý
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Mám půlroční fenku malého špice, se kterou mám neustálý problém s čůráním. Přijde mi jak chudá duchem, jdeme ven, okamžitě se vyčurá, vykaká, následně je odměněna, pochválena. Jenže přijde domu a to samé se opakuje i doma. Není schopna pochopit, že se venčí pouze venku. Mamka chová psy 50 let, ale toto ještě nikdy nezažila. Všichni psi už v pulroce vedeli kde se venčí. A hlavně často čůrá, neustále lítá, neustále pije a neustále čůrá. Když měla asi 3,5 mesice nechávala jsem ji brat moč na rozbor jestli není nějaká nachlazená, protože čůrá opravdu extrémně. Měla nějakou bakterii na kterou dostala antibiotika ale doktor říkal, že to by tenhle problém způsobovat nemělo. Nicméně je dobrala a je to pořád stejné. Koupili jsme už i plinu, ikdyz jsme proti ni, tu taky z vesela ignoruje, jednoduše nevíme co s ní. Kde může být problém? Byly doby kdy se napila a během deseti minut se doma vyčurala 7x. Začala jsem ji zvedat misku a davam ji si myslim přiměřeně, potom už to není tak strašné, a nečůrá neustále. Hlavně ona nemá ani čas se v klidu vyčůrat, je neskutečně temperamentní, čapne a u toho pochoduje, musí čichat, je dvě hodiny venku, vyvenci se 2x, přijde domu a vyvenci se ještě 3x. Nerozumím tomu. Dekuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, fenka opravdu "chudá duchem" není. Pokud je po zdravotní stránce v pořádku a zdrojem není psychický stres (což často bývá, už jsem o tom v Poradně mnohokrát psal), pak je příčinou pouze aktuální vývoj psychiky fenečky - psychické dospívání štěňat podobně jako u dětí není dáno tabulkami, ale individuálně. Někdo vyprazdňoVání zvládá dříve, někdo později a je třeba si také uvědomit, že teprve na půl roce získává psí organismus schopnost vůlí ovládat svěrače. Jinými slovy - chce to ještě chvíli být trpělivý, netlačit na pilu, zlikvidovat plínu (ta vám opravdu nepomůže, pes není kočka) a také mít na paměti, že svoji roli sehrává i temperament fenečky, což Váš popis celkem výstižně dokumentuje. Uvidíte, srovná se to.

 

(28.7.2019)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 8,5 roku
Kastrace:
ano (kastrovaná v 15 měsících, dosud nehárala, dle vet. překrvená děloha a problém s vaječníky)
Dotaz: Dobrý den, nemám ani tak problém, jako spíš obavy, co se s čubinou děje. Žádné změny u nás neproběhly. Annie je veselá, poslušná, na svůj věk pořád hravá, dlouhosrstá ovčanda. Žiju s 19 letou dcerou a mou matkou v bytě, kde má fena k dispozici předsíň, do pokojů nesmí, my máme svoje a ona také. Celou dobu to respektovala, najednou až asi před 2 měsíci si začala chodit lehat na koberec k nám do pokoje, když odejdu do práce a dcera ještě spí, máme postele do L, s dcerou obýváme 1 pokoj. Jako by nám chtěla být najednou blíž. Jinak je zdravá a veselá. Prosím o radu, mám vyhledat psího psychologa? Děkuji za odpověď.

Ještě jsem zapomněla dodat, že to řeším zavřením dveří, do té doby byly jen přivřené. Ale chtěla bych znát příčinu její náhlé změny chování. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den... Vás dotaz včetně dodatku jsem si přečetl několikrát, abych měl naprostou jistotu, že jsem ho pochopil správně a nic jsem nepřehlédl. A asi Vás moje odpověď nepotěší, ale i tak doufám, že zkusíte aspoň něco ve svém vztahu k fenečce změnit - ostatně předpokládám, že právě proto mi i píšete.

Zaprvé - kastrovaná fena nemůže hárat. Od provedené kastrace už nikdy, proto skutečně nerozumím sdělení, že "dosud nehárala". I proto se bohužel kastrace provádějí a podle doby zákroku hárala poprvé a naposled ve svém životě někde mezi 8.-10. měsícem věku. Navíc zcela opodstatněně nevěřím zdůvodnění veterináře ohledně překrvené dělohy a problému s vaječníky - dle mne se jedná u takto mladé fenky o čistě účelový argument - v jakém a čím zájmu, to už je jiná otázka. "Hravá a veselá" je Annie mimochodem právě proto, že byla vykastrovaná jestě dlouho před dosažením psychické dospělosti - její další psychický vývoj se tak zarazil a ona navždy zůstane štěnětem v dospělém těle. Napsal jsem na téma kastrace tuny textu, můžete si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vše najít a prostudovat...

Co také nedovedu pochopit (a s naprostou jistotou vím, že zdaleka nebudu sám), je jednak skutečnost, že Vaše fenka žije pouze v předsíni a jednak Vaše překvapení, že zcela přirozeně hledá kontakt se svými lidmi. Proč jste si ji tedy pořizovali, když za nikým z vás nesmí a když se chová jako každý normální pes žijící v bytě se svými lidmi, chcete vyhledávat nějakého "psího psychologa"? Pes skutečně nefunguje na principu "my máme svoje a ona také" - pes není medvěd brtník, ale sociálně žijící živočišný druh, pro kterého je přirozené a životně nutné být v těsném sociálním kontaktu se svými lidmi. Pokud tomu bráníme, jedná se o týrání. Opět najdete spoustu textu a článků k tomuto tématu zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO...

Víte, právě proto si pejsky do svých životů pejsky pořizujeme. Aby byli a žili s námi. Respektujeme jejich životní potřeby, záleží nám na tom, aby i oni prožili své životy plnohodnotně. Těšíme se z jejich blízkosti a špatné nebo alarmujicí by pro nás naopak bylo zjištění, že s námi náš pes být nechce - ne, že nám chce "najednou být blíž"...

Zkuste se nad tím, co jsem Vám napsal, zamyslet - děkuji.

A přímá odpověď na Váš dotaz?

Ne, v tomto případě bych opravdu nevyhledával žádného psychologa psího... a zkuste se schválně aspoň trochu podívat na můj web, co je vlastně předmětem mé práce pro lidi a jejich pejsky...

 

(28.7.2019)
Plemeno: anglický buldok/anglický buldok
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/4,5 roku
Kastrace:
ano (kastrovaný ze zdravotních důvodů - prostata)/ne
Dotaz: Dobrý den, mám od štěněte psa anglického buldoka, který je naprosto bezproblémový, spíš flegmatický, miluje všechny lidi a psy i kočky toleruje. Beru ho sebou do práce, do obchodu, kde je v kontaktu se psy i lidmi denně a nikdy nebyl problém. Je mu necelých 5 let. Před rokem měl velký problém s močením a zvětšenou prostatu, tak byl na doporučení lékaře vykastrovaný. Jeho povaha se nijak nezměnila, jen zlenivěl a trochu ztloustnul.
Rozhodla jsem se před týdnem adoptovat dalšího angl. buldoka, stejně starého psa, který kastrovaný není. Zemřel mu majitel a pes byl dva týdny v útulku. Je také hodný, má rád lidi, děti, je temperamentní, chodu domácnosti se rychle přizpůsobil, nic si nevynucuje, s kočkami se spřátelil během jednoho dne, ale bohužel mezi oběma buldoky to jiskří, vyjíždí po sobě, spíš ten nový si začíná a já je prozatím držím odděleně, protože jakmile se vidí, oba ztuhnou a to vím, že není k útoku daleko, takže tomu radši předcházím. Asi třikrát se už poprali, ale obešlo se to bez jediného šrámu, čemuž moc nerozumím. Sice jsem je od sebe odtrhla, ale příležitost se zakousnout měli oba. Mě to mrzí, takovou reakci jsem od nich nečekala a do budoucna by to bylo složité soužití, tak bych byla ráda za radu, jak ty dva spřátelit, protože opravdu na jiné psy venku ani jeden z nich neútočí.
Nechci udělat chybu, kterou bych pak těžko napravovala.
Ještě bych měla dodat, že mám psy celý život, posledních 25 let jsem měla pouze neapolské mastiny, kteří neměli se psy nikdy problém, spíš byli nedůvěřiví k lidem, psy ignorovali. S tím posledním mastinem žil do letošního března i můj buldok. Bez problémů.  Já jsem kliďas, nijak nekřičím, nehysterčím, tak myslím, že impuls k agresi ode mě nevychází. Psy vychovávám jen pozitivně, bez konfliktů, netrestám je.
Děkuju vám za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Týden je ještě velmi krátká doba pro vzájemnou adaptaci, jak Vašeho starousedlíka, tak nového pejska. Ale samozřejmě, pokud to necháte jen na nich, pak to nebude mít pěkný průběh a Váš kastrovaný buldok bude ten, kdo to víc odnese. Pokud oba navíc budete (jak píšete) držet odděleně, celou situaci teď i do budoucna velmi zhoršíte.

Čistě pozitivní přístup je v psím světě samozřejmě nesmysl, takto to nefunguje a pokud sama nebudete aktivní součástí smečky, dopadne to špatně. Nastudujte si prosím do začátku PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít dát věci do pořádku, domluvíme se a s oběma psy za mnou přijedete - to je i v tomto případě ten nejlepší a nejefektivnější postup.

 

(28.7.2019)
Plemeno: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,. Na 2 měsících jsme si byli pro stěně dobrmana. Seděla jsem tam na pohovce a štěnata neměla žádný zájem jenom jediný chlapec si sedl přede mě a začal mi olizovat ruce, poté si se mnou hrál a nakonec si vlezl na pohovku a lezl po mně a poté zamnou usnul. Spí se mnou v posteli, i když ho matka vyvenčí ráno tak se jen vyčůrá a běží zpátky do postele kde leží a čeká až se vzbudím. Při bouřce se nebojí být ani venku. Dole v obýváků má svůj pelíšek s hračkami a misky. Zvykl si  na kočky, které někdy otravuje a na malého yorkšíra. Každý den má bezbariérový přístup na zahradu. Jsme sním každý den venku a na procházky chodíme do parku, kde si nevšímá cizích psů a lidí. Povel ''ke mně'' skvěle zvládá takže ho mám vetšinou bez vodítka. Vždycky kousek odběhne a čeká až dojdu k němu a zase odběhne. Pokud jde nějaký větší pes tak ho držím, jelikož z nich má respekt a bojí se. Kámen úrazu je výběh. Bouda, která je po předchozí fenečce je vymytá savem a deky jsou uplne nové. Má tam misku s granulemi a vodou a hračky. Výběh je velký 10mx15m. Pokud sním zůstanu ve výběhu je v klidu a hraje si, ale pokud ho zavřu a chodím po zahradě v okolí výběhu tak štěká,trhá plot a podhrabává ho. To samé když odejdu úplně z dohledu a je tam sám. Pokaždé když ho tam dám a vydrží tam aspon 10minut a chvíli nekňučí tak ho pustím, pochválím a dám pamlsek. Bohužel déle jako 10minut ho tam nemohu nechat, jelikož nemáme zrovna přátelský vztah se sousedy. Budu moc ráda za jakoukoliv radu . Děkuji Vám.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně v žádném případě nepatří do "výběhu" ani do boudy, už jsem to tu nesčetněkrát vysvětloval. Pes je sociální druh a potřebuje mít kontakt se svojí smečkou, ať už psí nebo lidskopsí. Máte čtyřměsíční štěně a sama vidíte ("Spí se mnou v posteli, i když ho matka vyvenčí ráno tak se jen vyčůrá a běží zpátky do postele kde leží a čeká až se vzbudím."), jak je pro něj fyzický kontakt důležitý. Můžete ho klidně postupně navykat určitému času samoty (také to na mém webu máte již mnohokrát popsané), ale v domě, nikoliv v kotci - není ani ten sebemenší důvod, aby tam měl být zavřený. Vezměte si ho dovnitř, nechte ho žít tam, kde žijete Vy a nebraňte mu v možnosti co největšího kontaktu s Vámi. A pokud s ním začnete chodit i ráno Vy, bude to úplně super. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, uvidíte, že hodně věcí sama pochopíte a hodně Vám to dá. Pak budete mít šanci mít spokojený život nejen Vy se svým pejskem, ale i on s Vámi.

 

(28.7.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 11 let
Kastrace:
???
Dotaz: Pisem s prosbou o radu v tejto bolesti. Pred tyzdnom som sa dozvedela def.stanovisko:tumor na plucach+metastazy. Na jesen prekonala 2operacie, odstranenie karcinomu na mliecnej zlaze, hned na to celej mliečnej listy. Vsetko to zvladla a teraz 3mesiace som mala pocit, ze v takej forme Cubka nebola uz roky. Pred necelým rokom som si ju doviezla do Nemecka, lebo som vela cestovala a ona tym dost trpela.
Otazka znie, zobrat ju domov?na Slovensko, miluje mamku a svoje prostredie, nik nam to tu ale neodporuca. A ak viete, ako ju upokojiť, prosim poradte mi....zatiaľ sa drzi, len niekedy na hodku v noci sa jej zvýši tep a dych a ma paniku. Inak je este stale stastna, ako ju takto udrzat?...ona ma veľkú vôľu zit. Ako jej, ked na to pride, ulachcit odchod? Co možem pre nu este urobit,...Viete ona je fakt mojim zrkadlom, moje stdce, dusa,....zachránila ma.
Ak si najdete cas a viete poradit asi ma to povzbudi. Dakujem.

Odpověď: Dobrý den... Je mi velmi líto Vás i Vaší fenečky, velmi. Bohužel, v podobných případech je to většinou už jen otázka času, častým symptomem je i krátkodobé zlepšení stavu před koncem. Rakovinné bujení už je v tomto stádiu velmi rozšířené, i kdybyste ji ořezala na kost, vždy by se někde objevilo...

To jediné, co pro ni teď můžete udělat, je strávit s ní každou minutu, kterou můžete. Vy jste pro ni důležitá a je úplně jedno, zda spolu budete v Německu, na Slovensku nebo kdekoli ve vesmíru. Sazmozřejmě, z hlediska zátěže jejího organismu, teď není cestování rozumné - ani z hlediska její psychiky.

Věřte tomu, že až opravdu nastane konec, poznáte to. Pohled očí, ztráta zájmu o cokoli... znám to od svých i cizích pejsků, kteří už dnes nejsou mezi námi.

Zůstaňte s ní do poslední chvíle a bojujte spolu - konec může přijít znenadání a velmi rychle, ale také tu s Vámi může být ještě několik měsíců. Moc Vám oběma držím palce, ale na tyto věci stejně člověk, který svého psího parťáka opravdu miluje, není a nemůže být nikdy připravený. Berte to tak prosím a zkuste svoji vlastní psychiku zvládnout tak, abyste jí povzbuzovala psychiku Vaší fenećky - pak tu bude s Vámi tak dlouho, jak jen to půjde...

 

(28.7.2019)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, přečetla jsem Vaši knihu Přirozená komunikace a život se psy a rozhodla se Vám napsat (nešlo mi odeslání přes formulář). Máme psa Dobbyho (bišonek) od chovatelky (*).  Nyní mu jsou 2 a půl roku. Máme ho od 2 měsíců. Od mala byl Dobby velmi živý. Před ním jsme měli také bišonka (papírový pes) z jiné chovné stanice a mysleli jsme si - naivně -že si pořizujeme "to samé". Tedy pejska klidného, přátelského, možná trochu bojácného, ale nezproblémového a naprosto bez prvků agresivního chování. Tento první pejsek chodil bez vodítka a psů si nevšímal, případně si chvíli pohrál, pokud měl druhý pejsek zájem, pak šel dál. Nikdy na žádného psa nezaútočil a to i přes to, že byl mockrát sám pokousán psem.  Nás - upřímně řečeno asi příliš nerespektoval. Často utíkal za fenkama, ale pokud toto nenastalo, chodil bez vodítka - často si běžel i před námi.  Bál se stříhání a koupání a to byl moment, kdy zalezl a cenil na nás zuby a asi by kousl.  Byl to pejsek klidné povahy a dožil se 15 let (zemřel na rakovinu).  Popisuji vše proto, abyste si udělal představu o našich kynologických zkušenostech.
Nový pejsek Dobby byl pro nás trochu "pohroma" - museli jsme dělat v bytě zátarasy, aby vše nerozkousal, aby si neublížil, na vše se vrhal, skákal, moc nespal. Hned jsme pocítili (nemile - píšu to upřímně) změnu. Jsme v životní etapě, kdy já a můj muž máme dospělé děti, které sice ještě bydlí s námi v panelákovém 3+1, ale psa nevenčí (pouze zcela výjimečně). Je to na mě a manželovi. Manžel venčí ráno, já chodím cca mezi 17-18 h domů. Jdu s Dobbym hned na jednu cca 40 min. procházku, asi za hodinu na druhou kratší. Se psem jsme o víkendech, kdy máme čas se mu víc věnovat.  Iniciátorem pořízení druhého psa byl můj manžel, který ale chodí domů ještě po mě a večer většinou se psem nejde (kdyžtak 1x týdně i odpoledne). Zpočátku jsem si myslela, že Dobbyho naučím, aby chodil bez vodítka - psy na vodítku mi vždycky přišli jako chudáci, že ho nalákám na povel a dám dobrotu. Toto nefungovalo a bylo nebezpečné, že na většinu psů štěkal a dorážel, tak jsme ho začali vodit pouze na vodítku. Když jsme se účastnili klubových akcí - výstav nebo Bischonfestu, byl náš pes nejneukázněnější. Tyto akce jsme podnikali hlavně proto, aby se socializoval, ale evidentně to nebylo vhodné prostředí. Na přípravném stole jsme ho museli držet, aby neseskočil. Vyjížděl na psy, kteří šli kolem. V komunitě klubu jsme se stali "černou ovcí", ostatní nám dávali trochu najevo, že náš pes není OK.  Dokonce po sobě šli vždy s jedním psem, kterého si Dobby "vyhlídl" jako protivníka a druzí majitelé tvrdili, že jejich bišon nebyl doposud nikdy agresivní, až s naším Dobbym.......  Na společných akcích jsme si všimli, že někteří psi stejných rodičů (z jiného vrhu) se chovají s jistou podobností (nervozita, štěkání). Po přečtení Vaší knihy je zřejmé, že jsme ve výchově postupovali špatně. Chtěli jsme milého chlupáčka, který by se mazlil - přesně jak píšete v knížce, bez znalosti psího vnímání - což je asi častý problém, bohužel, stalo se. Už teď vidím dost pochybení - a to jsem  přečetla jen pár knížek!!!
Aktuální problém: Dobby po návratu syna (23 let) ze zahraničí, začal v jeho posteli naskakovat na jeho nohy (kopulovat), zakusovat se do deky nebo nohy - zakusování dělal od mala i ostatním a zrychleně dýchal a přivíral oči, nejde ho odtrhnout, schodit z postele. Začne vrčet a kouše. Poprvé po mě vyjel asi před 6 týdny. Lekla jsem se, přivolala manžela, ten na něj šel agresivně a pes strašně vrčel a rafal.  Pes syna stále pronásleduje a po otevření dveří je hned v jeho pokojíčku a vůbec neposlouchá. Párkrát se mi podařilo ho odlákat za dobrotou - kterou jsem mu pak dala. V noci kňučel u jeho dveří. Snažila jsem se způsobem "pozitivní motivace" ho nalákat na něco zajímavějšího. Nakonec jsme museli zahradit vstup, aby se ke dveřím syna nedostal. Dobby spí v obýváku (a ložnici současně) se mnou a mým mužem. Usíná v posteli se mnou zakousnutím do peřiny (nejčastěji) nebo i dole pod postelí. Večer se stěhuje do postele a dolů několikrát za noc. Minulý týden jsem v noci vstala a když jsem se vrátila, ležel Dobby v posteli v úrovni hlavy a nechtěl mě pustit a začal hodně vrčet. Lekla jsem se a rozsvítila a manžel na něj začal křičet a chtěl ho .... asi uhodit...nevím, a Dobby šíleně vrčel a já jsem začala křičet, ať ho nebije. Takže pes pak seskočil dolu s postele a tím to jakoby skončilo.
Druhý den ráno jsem jela s manželem ke (*), chovatelce, protože manžel jel se psem na pravidelné stříhání k ní. Tam jsme jí vše popsali. Dala nám nějaké rady - psa vůbec nepouštět do postele aspoň 3 týdny - být důslední, pak ho tam odnést a zase vrátit - jak my určíme... ale v našem miniaturním bytě to jde těžko. Do postelí má pes přes den normálně vstup - nemáme samostatnou ložnici.  Mezi tím nám řekl syn, že v noci mu také skočil do postele a když ho chtěl vzít pryč, lehce ho kousl. Ještě pro ilustraci, pes jí s námi - můj muž ho to naučil, dává mu talíř vylízat, prý v tom nevidí nic špatného.
Tak jsem snad popsala vše podstatné.  Ještě minulý týden na našeho Dobbyho, kterého hlídala tchýně v Roztokách - manžel bývá občas u své maminky, a měla ho na vodítku, skočil vlčák od sousedů a došlo k rvačce. Tchýně byla v šoku a moc si nepamatuje, jen, že křičela. Dobby měl asi 2 místa na břiše trochu odřená a modřinu.
Tak opravdu vše. Děkuji předem za cokoli.

(*) V dotazu původně figurovalo jméno chovatelky a z mého pohledu by nebyl sebemenší důvod je cenzurovat, pejskovo chování jde v každém případě za jeho majitelkou. Nicméně druhý den po zveřejnění v Poradně mi pisatelka volala a prosila mě, zda bych identitu chovatelky neanonymizoval, nechce si prý dělat zle a prý jí to došlo až pozdě. Naprosto výjimečně jsem jí v tom vyhověl (s podmínkou tohoto vysvětlujícího textu), třebaže s tím vnitřně nesouhlasím. Využívám toho teď ale k apelu na všechny pisatele dotazů do Poradny, aby si svůj dotaz vždy pečlivě po sobě ještě jednou přečetli nejen kvůli stylu, ale i kvůli faktickému obsahu - jak svůj dotaz sepíšete, tak bude zveřejněn.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že po přečtení mé knížky asi i tušíte odpověď na svůj dotaz - je tam ze strany Vás (i Vašeho manžela) hodně zásadních chyb ve výchově i v "korekcích" Dobbyho, navíc rady, které jste dostali od chovatelky, jsou mírně řečeno trochu mimo a vůbec Vám nevyřeší zdroj problému, což je v tomto připadě nezvládnutá hierarchie a vedení pejska.

A určitě tušíte i zbytek - pokud tedy chcete dát svoje spolužití s Dobbym navždy do pořádku, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou i s ním přijedete naučit se všechny potřebné věci a nechat mě zapracovat na Vašem pejskovi. Samo od sebe se nic samozřejmě nespraví, pouze zhorší a nešťastní budete všichni. Nabizím teď i Vám svoji pomoc a je jen na Vás, zda ji využijete - pokud chcete trochu motivace, podívejte se do této rubriky.

 

(21.7.2019)
Plemeno: foxteriér hladkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano (podmínka adopce)
Dotaz: Dobrý den,adoptovala jsem si fenku hladkosrstévo foxteriera,které zamřel majitel.Je jí 7 let a podmínkou byla adopce .V domácnosti s námi ještě žije nekastrovaný dvanáctiletý jack russel terier.Jsou až na nějaké maličkosti v pohodě.Aida žila na zahradě,není socializovaná,neměla hygienické návyky v bytě.Mám ji 7 měsíců,hygienu máme zvládnutou, lidi a děti miluje.Koho opravdu nemusí, jsou jiné feny.To asi není nijak,vvjímečné,ale když nějakou potkáme, začne šíleně ječet,tahá a lítá na vodítku a vůbec na nic nereaguje.Snažím se být v klidu, ale někdy je to těžké i reakce některých páníčků jsou nepříjemné.Máte pro mě radu, jak na ni?

Odpověď: Dobrý den:) Z kontextu dotazu vyvozuji, že jste se přepsala a místo "podmínkou byla adopce" má být ve Vašem dotazu "podmínkou byla kastrace", což je mimochodem také jedna z příčin chování Aidy vůči jiným fenkám. Ale ne jedinou, těch evidentních zdrojových problémů je víc.

Mám pro Vás stejně jako v jiných podobných případech jedinou smysluplnou radu - domluvit se a s fenečkou za mnou přijet. Umím jí pomoci a rád to udělám, ale "na dálku" to pochopitelně nejde a také Vás musím pár věci naučit. Pokud tedy o pomoc stojíte a chcete mít pohodové spolužití, pak se mi prosím ozvěte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(21.7.2019)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, mám na vás takový nalehavy dotaz. Když jsem bydlela u našich tak jsme si k naši fence a psovi pořídili z útulku jokširku. Začala mě mít ráda a spala se mnou v posteli. Když jsem nebyla doma ležela na moji posteli v pokoji a čekala až se vrátím zpět. Našla jsem si byt a odstěhovala se s ní. První měsíc bylo všechno úžasné. Poslouchala, byla hodná, nečurala, nic nenicila. Ale poslední měsíc je peklo. V ložnici mi okousala komodu, roztrhala rohové libo, okousala dveře, peřinu i polštář vždycky roztaha. Tak jsem ji začala dávat do predcině kde mi rozkousla dveře a vytáhla z toho molitan, rozhaze boty, začala vyskakovat na komodu, kde mi věci z ní shodí dolů, Je naučená pro potřebě na podložku ale začala mi čůrat na podlahu. Z nouze jsem ji na den zavřela do koupelny roztahala mi tam špinavé oblečení, rozkousla tašku, rozkousla dveře. Vždycky když přijdu domů může se zbláznit skáče na mě a je šťastna. Myslela jsem že to dělá naschvál tak jsem ji začala trestat kdy se vždycky počura a schová se. Leží se mnou v posteli a vždycky se schová pod deku kde mi leží u nohou nebo na nohách někdy za zadami. Kam jdu já tak jde i ona. Jen vstanu a ona už okamžitě vyletí. Chodí za mnou i na záchod nebo do koupelny. Vždycky škrábe na dveře. Když jsem doma tak je všechno v pořádku ale odejdu na 30 minut a roztaha mi koš a vy dá z toho věci. Taky jsem uvažovala jestli se nenudí a nemám ji pořídit kamaráda ale jak vidím co dělá tak jsem to zavrhla. Chodím do práce a nemůže být se mnou pořád. Ale nejsem zase každý den v práci. Děkuji moc za odpověď už si s ní nevím rady.

Odpověď: Dobrý den:) Opravdu nevím, proč tolik lidí přisuzuje psům negativní vlastnosti lidského druhu - takže znovu: pes se nemstí a nedělá naschvály. Vše, co tak z lidského pohledu vypadá, je vždy projev těžkého a často i dloudobého stresu. V případě Vaší fenečky navíc razantně akcelerovaného provedenou kastrací.

Nejste pro svoji fenku zdrojem jistoty, nepředstavujete pro ni maják, což je další velký problém. Trestáte ji nesmyslně za něco, za co nemůže a co v žádném případě nemůže pochopit, jen celou situaci zhoršujete. Ona se opravdu nenudí a další psí "kamarád" by ji jako kastráta ještě víc zdeptal.

Pokud své fence chcete opravdu pomoci a nedělat další chyby, pak se se mnou telefonicky domluvte, kdy s ní za mnou přijedete. Ona potřebuje pomoci s psychikou a Vy se naučit, jak s ní komunikovat a obecně žít. Doporučuji Vám také trochu prostudovat tuto Poradnu PSÍCH STRÁNEK FALCO, rychle zjistíte, že v podobných případech je praktická pomoc jedinou rozumnou variantou, jak se už se svým psím parťákem vzájemně dál netrápit.

 

(14.7.2019)
Plemeno: silky teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, od štyroch mesiacov mám 5-ročného psa silky teriéra a stupňuje sa u neho strach. Začalo to pred rokmi tým, že sa začal báť búrky, čo som brala ako normálne, že sa pes bojí hrmotu a blesku, No potom postupne sa začal báť vetra, zvuku dažďa a teraz sa bojí všetkého hlučného, čo sa stane v dome, či na ulici, vŕtanie, kosenie ai. Strach či fóbia sa u neho prejavuje tak, že sa začne triasť, dychčí, snaží sa vyskočiť na parapetu okna, vyskočí na stôl, proste je ako zmyslov zbavený a nepomáha nič, pritúlenie, hladkanie, vôbec nereaguje. Najhoršie je, keď si večer ľahneme spať, spí pri posteli na zemi a v noci z ničoho nič začne behať po izbe, skákať na televízor, stolík, okno, lebo vonku niečo buchlo alebo neviem čo. Bola som s tým problémom u veterinára sa poradiť, dal nám najprv prírodné ukľudňujúce tablety Relaxan, Relaxis, Zylkene aj iné, no vôbec nezaberali, potom nám dal tabletky Diazepam 2, 5, no zabrala až 10, vtedy je taký kľudnejší a spí a nevadí mu žiaden hluk. Lenže nakoľko je momentálne leto a stále fúka vietor alebo sú búrky aj vonku stále niečo robia, tak by som mu Diazepam 10 musela dávať skoro každý deň a noc, a to predsa nemôžem, toto nie je riešenie. Veterinár mi už nevie poradiť, preto som sa obrátila na vás, či by ste mi nevedeli poradiť, lebo ja som už zúfalá, neviem ako ďalej. Ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Ne, sedativa skutečně nejsou řešení a urychleně byste jejich aplikaci měla v zájmu psychického i fyzického zdraví svého pejska ukončit (jejich škodlivost na psí organismus jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už také vícekrát rozebíral). Zdrojem problému ve skutečnosti totiž není popisované chování Vašeho teriéra (to jsou pouze důsledky a Váš veterinář se je jen snaží potlačit), nýbrž prostá skutečnost, že celých pět let Váš pejsek ve Vás nemá svůj maják, vůdčího jedince své smečky, což je pro každého psa tou základní psychickou potřebou. Nejste pro něj psychickou oporou, nemá se podle koho orientovat a každou zátěžovou situaci (například to, že někde něco bouchne) musí řešit a řeší sám za sebe. Nevyhnutelným důsledkem pak je právě Vámi popisované stresové chování...

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici obrovské množství informací, mimojiné i o tématech psího sociálního vnímání, hierarchie, potřeby mít svůj hierarchický "maják" - a také o tom, jak se tímto "psím majákem" stát, jak komunikovat a jak se chovat. Správná a důsledná aplikace všeho, co jsem teď zmínil, má vždy jako výsledek vyrovnaného pejska, který podobné problémy, jaké popisujete, nijak neřeší, protože je neřeší ani jeho "maják".

Samozřejmě je nejrozumnější a nejefektivnější postup za mnou přijet, naučit se vše prakticky a od začátku správně plus nechat si dát po psychické stránce do pořádku i svého pejska. Praktické výsledky a inspiraci pro to, že ani z "dalekého" Slovenska to není problém, pokud chce člověk svému pejskovi (a stejně tak i sám sobě) skutečně pomoci, najdete mimo jiné v rubrice Individuální výcvikový servis na mém webu:)

 

(30.6.2019)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s tříměsíční deníku fr.buldočka. Před dvěma týdny jsme si ji přivezli od paní, která pejsky nechala venčit po bytě a ne venku, prej na to “nebylo počasí”. Bohužel si na to asi zvykla a teď má nejspis strach se vyvenčit venku, takže chodí jen v bytě. Snažím se s ni vylítnou ven, když dostane najíst/napít, když se chystá “to” udělat a já ji přistihnu, ale je schopná to držet pořádně dlouho než dojdeme domů. Včera jsme šli ven asi 20minut pro jejím jídle a vyvencila se až po 5ti hodinách venku. Zkoušeli jsme ji i psí plenku brát ven, nebo kapesnicky s její močí jak píší na internetu, ale nemělo to žádný efekt. Na plenku máme taky dost problém ji naučit, je to spíš jak se ji chce, někdy to udělá na ni, někdy proste ne. Poradíte nám, prosím, jak ji naučit, že muže hlavně venku, aby si na to mohla zvykat a ne jenom doma, nejlépe co nejméně? Vím, že je to ještě prcek, ale asi není správné, že to venku takhle odmítá.

Odpověď: Dobrý den:) Pŕedevším je vysoce rozumné s fenečkou chodit ven až po plně dokončeném očkování, což ve 3 měsících rozhodně ještě není. Zvláště v tomto počasí velmi riskujete, být s tak malým štěnětem venku 5 hodin(!) v kuse je už vyslovené hazardérství.

Buďte rozumná a uvědomte si, že opravdu nemůžete od tříměsíčního štěněte očekávat způsobné venkovní vyprazdňování. Dejte tomu čas, pokud se jí to povede venku, vždy dejte najevo jednoznačnou emoční spokojenost, přidejte k tomu i slovní pochvalu a uvidíte, že se to zakrátko usadí. Psí plenky a kapesníčky s močí jsou nesmysl, nesmíte věřit všemu, co si na internetu přečtete. Jakmile bude bezpečné brát malou ven (tzn. po poslední vakcinaci plus 7-10 dnů), choďte s ní v čatějších intervalech, v každém připadě ale v rozumných dávkách pobytu venku (maximálně půl hodiny v kuse, zohledněte také současná vedra, dýchací hendikep bulodočků a ještě nedokonale fungující termoregulaci malého štěněte). Dejte tomu čas, ve 3 měsících má problém s vyprazdňováním jenom venku každé štěně, pokud nebudete tlačit na pilu a fenku stresovat, pak se to srovná v pohodě samo. Domácí plenku vyhoďte, pes není kočka, fungovat Vám to nebude, jenom přechod na venkovní venčení zkomplikujete.

 

(23.6.2019)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o pomoc. Máme 10 měsíční pitbullku bez pp. Pořídili jsme ji jako parťačku k druhé fence (věk 2.5 roku). Zpočátku štěňátko, takže jsme vychovavali jak se situace žádala. Druhá fenka byla i k povelům nápomocná, a vše konzultuji se zkušenými chovateli, aby opravdu nevznikl zbytečný blok, stres, či jiný problém ve výchově. Ovšem nás trápí venčení. Fenka stále vykonává potřebu doma (čůrá i kaká - buď jedno, druhé, nebo oboje). Zkoušeli jsme úplně všechno. Několik měsíců jsme netrestali, bála jsem se zda není nemocná a chtěla zajít k veterináři. Ovšem pak najednou fenka vydržela 3 dny za stejného režimu bez katastrofy. Nemáme zavedený žádný řád, neučím je na přesné rituály, jako v 7 venčení, v 10 jídlo, ve 14 procházka, atd. Partner má 3.smenny provoz a já krátký, dlouhý týden, takže nejsme schopni pravidelnost zajistit, ovšem první fena nemá problém. Péči zajišťujeme i tak v pořádku. Nejsou žádné hodiny samy doma. Nestrádají ve venčení, krmení ani v pozornosti. Opravdu dbáme od malička na vše kolem fenek. OBOU. Nyní jsem v 6 měsíci těhotenství a nějak si nedovedu představit miminko v kombinaci s tímhle věčným a nekonečným bojem. Čůrání venku jsme pamlskovali, postupně odbouráváme. NIC na vykonávání potřeb doma nemá vliv. Opravdu, doba odchodu, spánku, teď třeba fenka z ničeho nic čůrá predemnou v kuchyni, koukám na ní ona se ani nepozastaví. Místa nejsou stejné. Není to zásadně u dveří. Pelech mají v předsíni, to je místnost 4x2 metry. Ta je jejich, když jsme doma jsou s námi po bytě, ovšem po odchodu z bytu zůstávají pouze tam, protože místnost je jim přizpůsobena a s případnými škodami se počítá. Jestli jsem u doktora půl hodiny, najdu loužičku, hovínko, pak jedu na nákup a úřady, přijedu za 3 hodiny a nic. Totéž přes noc. Dlouho jsem to sváděla - že nevydrží, pak najednou 2-3 noci bez. Pak zase 4 dny loužičky, sem tam hovínko, potom zase všechno v pořádku 2 dny a takhle pořád dokola. Jestli některý den není vhodné počasí a procházku zkrátíme, někdy prodloužíme, to vliv nemá opět vůbec, pozornost také ne. Opravdu si nevím rady. Zkoušela jsem pravidelnost, v noci k nim vstávat, venčit, nic nepomáhá. Ještě bych chtěla podotknout, že si fenka neumí říct, nijak. "Chce se mi čůrat, jdu!"Buď predemnou, to se mi nelíbilo, tak za roh(koupena, předsíň) , třeba se na to nepřijde, ale okamžitě, bez zaknuceni, nebo že by šla ke dveřím a jen stála půl minuty, štěkla, nikdy nic. Žádná snaha. Teď nám začala poprvé hárat, tak ji povídám ze zoufalství, že už je veliká na čůrání doma a že už to takhle přece nejde.... Vážně nevím co s ní. Ani lidé kolem neví.. Prosím o jakoukoli reakci, radu. Zkusím opravdu vše. Předem děkuji. Přeji krásný zbytek dne.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, na první dojem děláte vše správně, zodpovědně - přesto je situace taková, jak ji popisujete... Jelikož se jedná o vyprazdňování obojího druhu, nebude příčina zdravotního rázu. Takže jako vždy je za tím psychika.

Spouštěčem problému může v tomto případě být psychický stres - už jsem zde v Poradně tuto problematiku mnohokrát probíral. Možných příčin je více, tu konkrétní ve Vašem případě samozřejmě na dálku určit nemohu, pokud by problém nezmizel (viz další text), doporučuji se se mnou domluvit a s oběma Vašimi fenkami přijet, dokud Vám to těhotenství ještě dovolí.

Druhou pravděpodobnou příčinou pak může být psychická nezralost fenky (v 10 měsících je pitbul stále ještě štěně) a může se stát, že po ukončení hárání současný problém sám odezní - první hárání znamená u mnoha fenek celkem zásadní změny v psychice. Pokud by se nic nezměnilo, pak platí moje doporučení z předešlého odstavce, tedy přijet za mnou s oběma fenkami osobně...

 

(23.6.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, máme od září loňského roku pejska, je to kříženec bígla a ???  Letos mu je pět let, ale nevíme, kdy se přesně narodil. Jeho paní zemřela loni a pán si ho, ani ostatní pejsky, nemohl nechat a tak skončili v azylu. Myslíme, že se jednalo o starší majitele. Dostal od nich jméno Dan a my jsme mu ho nechali. V azylu byl kastrován, nevíme proč, ale domnívám se, že je to nyní běžná praxe.
Chtěli jsme poskytnout domov přátelskému psovi a tak jsme si osvojili Dana. Poměrně záhy ke mně přilnul. Protože nemáme se psy dost zkušeností, vzali jsme si dospělého psa, o kterém nám bylo řečeno, že vyrůstal s fenou a ještě dalším psem.  Navíc jsme viděli jeho fotku, na které odpočíval vedle kočky a to rozhodlo. No, byli jsme opravdu naivní. Máme doma kočky tři a postupně zaútočil na všechny ...většinou kvůli jídlu, ale také jako odpověď na kočičí zírání a syčení nebo aby je odehnal od postele.
Také mi není jasné, jak mohl fungovat mezi ostatními psy v azylu (tam byl mezi ostatními na volno), protože už na začátku našich procházek na psy/feny/štěňata vrčel. Pak se do něj dvakrát  v poměrně krátkém čase opřel jiný pes a z našeho Dana se stal nepříčetně reagující poděs. Na dálku jsme majitele volně pobíhajících psů prosili, aby si své pejsky přivolali, protože jsme viděli, že každý pokus o přiblížení v Danovi probouzí amok. Protáčí se na vodítku, cvaká kolem sebe zuby a je velmi těžce ovladatelný. Při této příležitosti mě jednou nechtěně zranil na noze. Procházky se pro nás načas staly noční můrou, ale teď už jsme víc otrlí. Dostali jsme radu: psa prokrmovat pamlsky, neokřikovat ho a beze slova ho ze situace odvést...Trochu se to zlepšilo, a popravdě je to asi jediná rada, kterou jsme byli schopni aplikovat. Ale co dál? Někdy mi přijde, že se neposouváme dopředu, ale zase zpět. Co máme a můžeme udělat dalšího? Nepřátelsky taky reaguje na děti, na ty moje (13 a 11) už si zvyknul, ale i po nich zpočátku zavrčel, hnal je z ložnice.. S tím jsme se naučili pracovat, ale bojím se, aby neublížil malým dětem venku nebo v domě. Z tohoto důvodu ho téměř nepouštíme na volno a jsme pořád ve střehu.
Je toho tolik, že člověk ani neví, jak to všechno popsat a čemu se prioritně věnovat... Potřebuju ho zbavit strachu z autobusů a hromadných dopravních prostředků, z davů lidí, z petard a ohňostrojů.. Nemá rád náhubek, manipulaci s tlapkami, bojí se sněhuláků s klackem, vysavače, reflexních prvků...Nikdy nevím, čím mě překvapí. Ale to platí i v pozitivním slova smyslu. Je to mazel a přítula a na větu ...Daníku, nemáš klišťáka? Ukaž bříško! ..si povzdechne , pupek vyvalí a trpělivě čeká, až proběhne operace. A to mě baví. Hezké je taky vidět ho, když běží. A úplně nejhezčí by pro mě bylo, vidět ho, jak si hraje s ostatními psy. A proto budu ráda za každou použitelnou radu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, plošné kastrace (tedy bezdůvodné doživotní zmrzačení jinak zdravých psů a fen) jsou bohužel v "azylech" a "útulcích" skutečně běžná praxe a tento zákrok se samozřejmě velmi negativně podepsal i na psychice Dana. Váš popis jeho chování to mimochodem zcela potvrzuje. Nevyrovnanost, špatná sociální komunikace s okolím, stresová panika - opět nelze než "poděkovat" azylu za jejich "záchranu pejska"... :/

Dám Vám jednu, a věřte mi, velmi použitelnou radu.

Domluvte se se mnou a s Danem za mnou přijeďte. Pomohl jsem už dlouhé řadě podobně nešťastných lidí a pejsků, mimo jiné i v naprosto stejné situaci, jakou teď prožíváte Vy. Prostudujte si můj web, máte tu mimo jiné k dispozici dokummentaci reálných výsledky, rozhodnutí je pak už jen na Vás - šanci pomoci svému pejskovi Vám tímto rád dávám.

 

(23.6.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ano (kastrovaný v útulku)
Dotaz: Dobrý den,chtěla jsem Vás poprosit o radu. Vzali jsme si nedávno z útulku dvojici kastrovaných psů ,na sebe fixovaných. Spíše plachých,bez výchovy,velmi hodných na lidi,byli ve smečce v útulku. Asi po pěti týdnech u nás,již žijících v bytě ,na ně venku při večerní procházce zaútočil labrador bez vodítka.Nikomu se nic nestalo,pejsky jsme ubránili.Jen ten jeden,který je velmi plachý a zpočátku se kolikrát strachy pomočil,začal venku agresivně vyjíždět téměř po všech psech. Stačí aby někoho zavětřil,okamžitě se naježí,táhne za vodítko,vrčí,jakoby hrabe .Jak psa uvidí,prostě řve a táhne .No děs. Ten druhý je vyrovnaný,ovšem toto stvoření je až hysterické. Každé venčení je velice nepříjemné. Nechtěli bychom ho vracet,pes je to hodný k lidem,máme ho rádi. Ovšem nevím jak dál,venčit ho s náhubkem bych brala jako krajní věc. Je velice citlivý,leká se každého prudšího pohybu. Chci tím říct,že nejsou zatím ani nijak vychovaní,máme je krátce,tento se velmi bojí a pokroky děla pomalu.Pejsci jsou u nás zdá se spokojení,tak dobře se nikdy neměli.Rádi bychom to nějak zvládli,proto prosím o radu.Děkuji moc

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší radu, kterou Vám v tomto případě mohu dát, je zkontaktovat mě telefonicky a domluvit se se mnou na osobní pomoci. Rád Vám s Vaším pejskem pomohu, na dálku to ovšem nejde, potřebuji s ním přímo pracovat. Pokud se rozhodnete mé nabídky využít, zkontaktujte mne co nejdříve, ať se jeho negativní získané (a kastrací silně podporované) vzorce chování zbytečně neupevňují. Děkuji.

 

(23.6.2019)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Potřebovala bych poradit s mou dvouletou fenkou Australského ovčáka, s kterou si už nevím vůbec radu. Moje fenka AUO od mala vyrůstala mezi velkou psí smečkou, kde se vyskytovali psi i feny různém věkovém rozmezí. Jako štěně byla zlatá, žádný problém se psy jsme neměli, posléze kdy jí byl půl roku a začala pomalé puberta začala být strašně dominantní vůdčí ostatním psům, fenám ale hlavně i štěňatům. I přes to, že jsem se nad ní měla pevnou ruku, směřovala jsem pozornost na sebe, začalo se vše stupňovat. Je velmi agresivní na fenky a hlavně štěňata.  Vím, že to je špatně a beru, že fenky se moc nemusí s fenami, ale proč na ty štěňata? Neporadil byste mi, co bych mohla zkusit, nebo jak se chovat, když utočí na štěňata? Nikdy jí žádný pes nenapadl a s poslušnosti jinak nemá žádný problém. Sama vím, že AUO bývá ostřejší, ale i na štěňata? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Australský ovčák je silně dominantní plemeno a pokud jeho majitel včas nezvládne hierarchické začlenění, dochází především u fen k výše popsanému chování, kdy si posilují ego i na štěňatech. "Pevná ruka" nerovná se správné vedení a správná komunikace, o to více má pak v podobném případě psí jedinec tendenci si srovnávat sebevědomí na jiných.

Opět se tu nejedná o problém k řešení "na dálku", pokud opravdu stojíte o pomoc, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky, je zapotřebí praktický přístup a s fenkou za mnou přijet. Necháte-li současnému stavu volný průběh, chování fenky se s postupem času upevní a zhorší.

 

(23.6.2019)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den, ráda bych vás poprosila o radu. Naší fenečku máme od štěněte, je poslušná a vždy byla moc hodná jak k dětem tak i k ostatním pejskům. Nikdy se neprala ani na žádného psa nezaútočila. Naopak s každým si chtěla hrát. Bohužel v posledních 14 dnech mi začala útočit na feny. Někdy začne hned vrčet a útočit a jindy k nim přijde že by si hrála, vrtí ocasem dá náznak ke hře ale pak vrčí a  útočí. Nevím co se stalo nebo jaký je důvod jejího chování, ale dost mě to znepokojuje. Předem moc děkuji za odpověď a radu.

Odpověď: Dobrý den... Bohužel, právě sklízíte svoji "odměnu" za neuváženou a naprosto zbytečnou kastraci mladé zdravé fenky. Kolikrát jsem o tom už psal tady v Poradně, kolik jsem na toto téma publikoval článků? Jak jsem už napsal tazatelce k předchozímu dotazu, australský ovčák je plemeno s vyšší vrozenou dominancí. Pokud tyto genetické vlohy prokombinujete s kastrací (především u jedinců s nedokončeným psychickým vývojem, což je přesně Váš případ), pak v těchto situacích obecně dostanete vzorce chování jak přes kopírák - tedy nevyrovnanost a reakce od mantinelu k mantinelu, od snahy o sociální kontakt až po následnou paniku a agresivitu.

Právě kastrace provedená ještě v jejím psychicky nedospělém věku a před ukončením puberty je příčinou takto ovlivněných přirozených vzorců chování, které se teprve teď začnou naplno negativně projevovat. Přečtěte si ty tuny textu, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již publikoval, osvětlí Vám dostatečně, co se ve skutečnosti tímto chirurgickým zákrokem stalo.

Především kastrace plus genetika plemene a neexistence lidskopsí smečky - toto jsou příčiny. Pokud ale chcete pozitivně ovlivnit (v rámci reálných omezení daných kastrací) budoucnost Vašeho společného života s fenkou, dávám nyní i Vám šanci mě zkontaktovat a domluvit se na osobní pomoci...

 

(16.6.2019)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: budoucí štěně
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, začátkem července si s přítele jedeme pro fenečku Staf. bulterierá. S přítelem oba moc rádi chodíme na dlouhé procházky a všelijaké výšlapy. Nikde nemohu najít doporučovanou délku procházky pro štěně ( schody, pády - to je jasné, tomu se vyvarovat ).. Dočetla jsem se, že by se štěňátko nemělo přepínat. Mohu to tedy chápat tak, že když venku bude náznak únavy, mam ho vzít do náruče a jít domu? Někde jsem se také dočetla, že co měsíc = 1 kilometr.. Potom jsou případy, že lidé se štěňátky chodí hned na dlouhé procházky ( v rámci 10 kilometrů ). Předem děkuji za reakci!

Odpověď: Dobrý den:) Se štěnětem samozřejmě opatrně, co se týče délky procházek a výšlapů. Nezapomeňte, že si "neřekne", že už je unavené - často sebou z plné aktivity jednoduše praští na zem a usne, podobně jako malé dítě. Samo nerozpozná přílišnou zátěž, té musíte předejít Vy. Paušálně ale nelze říci, že tolik a tolik kilometrů už je moc, to Vám musí dát Váš cit a momentální dispozice (terén, počasí) plus věk a kondice štěněte.

Pokud budete štěně přetěžovat, s velkou pravděpodobností mu způsobíte závažné problémy s pohybovým aparátem. Vycházejte z toho, že u stafbula můžete nasadit větší zátěž (orientačně 10 a vice kilometrů) teprve kolem jednoho roku věku, do té doby musí být zátěž nižší a musíte se naučit bedlivě sledovat únavové signály a včas dát pauzu. Také si uvědomte, že štěně/pes kolem Vás navolno naběhá daleko větší vzdálenost než činí přímá linie procházky. To vše je potřeba brát do úvahy, dávat pozor i na přehřátí psího organismu (termoregulace především u štěňat zdaleka ještě není plně funkční) a jak jsem psal, stále sledovat svoje štěně a zredukovat procházky na rozumnou vzdálenost. Na nějakých 10 km teď rovnou zapomeňte, to Váš pejsek zvládne až kolem svých prvních narozenin...

 

(16.6.2019)
Plemeno: šeltie/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 10 let/2 roky
Kastrace:
ne/ano (ve 2 letech)
Dotaz:  Dobrý den. Chci se poradit. Máme 2 fenky jednu už dlouho sheltii. 10 let má. A druhou jsme pořídili jako malé štěňátko před 2 mi lety. Je to kříženec niby krysarika a pince ale asi německého je docela velká na tyto mini rasy. No a cca před tristvtre rokem začala ta mladá skákat do té sheltie. Dělá to jen přede mnou a přítelem. Nikdy by to neudělala když jsou samy doma nebo v noci. Bylo to čím dál častější prostě se jí zakousne do krku a drží. Je těžké je vždy oddělit. Na cvičák nemáme a veterinar doporučil kastraci fenky. Tak jsme tu mladší dali dneska byla na kastraci že prý to pomůže. Ale čtu že někteří mají problém že je fenka po kastraci ještě agresivnější. Nevíte co dělat pokud se ani po tom nesklidni? Nebo alespoň jak je odtrhnout? Proč to dělá? Hlavně přede mnou a kdykoliv. Není to určený čas. Někdy kdy vědí že jdeme pro granule že bude jídlo. Tak do ní najednou skočí. Jindy se obě mazlí hrají si. Ale najednou ji něco. Přeskočí díky.

Odpověď: Dobrý den... už jsem to tu v podobných případech mnohokrát vysvětloval - jedná se o typickou hierarchickou záležitost (přirozený boj o pozici ve smečce). Náprava/prevence není věc výcviku, ale vedení a především vlastní účasti v lidskopsí smečce na nejvyšší pozici. Jedná se o poměrně rozsáhlé téma a doporučuji Vám proto prostudovat si zdejší Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO obecně, máte zde k této problematice množství informací (smečka, hierarchie, soužití psů/fen, psí výchova a vedení, komunikace atd.)

Dala jste naprosto zbytečně vykastrovat (tj. doživotně zmrzačit) mladou zdravou fenku. Jaké změny v její psychice nastanou (a "zklidnění" to opravdu nebude, naopak) po vyplavení zbytkových pohlavních hormonů (což je záležitost několika týdnů), si opět můžete ve velkém rozsahu přečíst na tomto webu. Udělala jste bohužel špatnou věc, učinila špatné rozhodnutí a nechala si špatně poradit - je mi líto, taková je realita, která se už nedá vrátit...

 

(16.6.2019)
Plemeno: trpasličí pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz:  Prosim o strucny navod jak ucit štene čubičku aby prisla vzdy a vsude na zavolani???je to jen o odmene pamlsky nebo jaky figl??moc dekuji za radu.Jsem duchodkyne a zviratka miluji.

Odpověď: Dobrý den:) Štěně (pes) není pračka a nic jako "stručný návod" zde neexistuje. Není to o odměně a pamlscích a tím "fíglem" je oboustranně fungující vztah, osobnostní kvalita člověka a uvědomění si faktu, že pes nikdy nepřijde "vždy a všude na zavolání", protože je živá bytost s vlastním rozhodováním, nikoli robot.

Mějte svoji fenku především ráda, vychovávejte ji, buďte pro ni majákem, podle kterého se bude moci řídit, respektujte její přirozené potřeby a fenka od Vás nebude utíkat - teď je navíc ve věku, kdy se Vás přirozeně bude držet. Pokud budete tlačit na pilu a vyžadovat nesmysly typu "přivolání vždy a všude", o fenečku brzy přijdete, protože od Vás uteče - nebude se s Vámi cítit dobře. Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud, jak píšete, zvířátka opravdu milujete, jsem si jist, že vše potřebné rychle pochopíte - včetně toho, aby se k Vám fenečka ráda vracela...

 

Následující dotaz/odpověď velmi doporučuji k přečtení především těm, kdo ve své lidskopsí smečce mají i malé dítě/děti!

(2.6.2019)
Plemeno: beauceron
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, rada bych znala vas nazor na postaveni deti ve smecce, hierarchii. Mame dve male deti (3 a 2 roky). Nas pes nase deti miluje, necha si od nich prakticky cokoliv. (samozrejme je ucime jak na psa sahat, at ho to neboli atd). Ale nikdy je neposlechne, napr. Starsi si ho obcas bere na voditko (napr. Na 5 minut s nim obchazi dum), on je v pohode, chodi s ni rad, ale zadny povel typu sedni neuposlechne. Vemu ho ja, staci se podivat a uz posloucha. Jak co nejlepe tedy deti a psy zaclenit, jak se mam chovat spravne ja? Pribyde k nam stene, opet pes, beauceron. Jak postupovat s nim co se tyce hierarchie? Dekuji za cele vase stranky skoro ani nespím jen je hltam.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že Vás moje PSÍ STRÁNKY FALCO oslovily:) Už jsem zde tuto problematiku jinak mnohokrát zodpovídal - v lidskopsí hierarchii jsou děti z psího pohledu vnímány vždy jako mláďata a v žádném případě tedy nemohou být na hierarchicky vyšší pozici než dospělý (dospívající) pes. Pokud tuto základní zásadu porušíte a necháte svoje děti psu "poroučet" a vyžadovat po nich "poslušnost" v jakékoli podobě, je jen otázkou času, kdy s některým z nich pojedete na plastiku...

Uvědomte si prosím, že dvou/tříleté dítě má z psího sociálního vnímání psychiku malého štěněte. Pokud štěně v odpovídajícím stupni psychického vývoje udělá chybu a vůči dospívajícímu/dospělému psu dá najevo dominantní (nadřazené) vzorce chování, je dospívajícím/dospělým psem promptně poučeno. A jak vždy říkám, psí mládě chrání srst a celková fyziognomie, mládě lidské je oproti němu daleko zranitelnější.

V žádném (se vší vážností zdůrazňuji - v žádném!) případě nenechte své děti nikdy se psem o samotě, v žádném případě a nikdy nechtějte a nenuťte svého psa, aby "poslechl" Vaše dítě, které je v jeho očích zcela přirozeně zařazeno do ranku mláděte. Dokud se jako mládě bude chovat, bude ho chránit a spoustu věcí mu tolerovat - kromě jediné, a tou by byl jakýkoli pokus se nad něj hierarchicky nadřazovat. A tímto pokusem je mimo jiné i Vámi zmíněné "zadny povel typu sedni neuposlechne".

Uvědomte si prosím, jaká je ve dvou/třech letech psychika dítěte v porovnání s psychikou dospělého devítiletého psa (ještě ke všemu natolik dominantního plemene, jakým beauceron je) a buďte velmi rozumná. V opačném případě je jen otázkou času, kdy by došlo k velkému maléru. A velmi Vás prosím, tento můj apel berte smrtelně vážně. Vždy buďte ve společné přítomnosti Vašeho dítěte (dětí) a pejska s nimi, vždy buďte ve střehu a nikdy, absolutně nikdy nedovolte, aby kterékoli z Vašich malých dětí udělalo sebemenší (i nevědomý) pokus Vašemu psu dominovat. A v žádném případě tuto snahu nepodporujte a po svém psu poslušnost vůči malému (ani většímu) dítěti nevyžadujte - pes vnímá i v tomto směru hierarchii zcela jednoznačně a správně...

Obecně řečeno - Vy byste měla být v hierarchii nejvýše, Váš dospělý beauceron na pozici druhé, Vaše děti na hierarchické pozici poslední. Nové štěně v prvních měsících na stejné pozici jako děti (jsou to všichni mláďata a v této fázi je jedno, zda lidská nebo psí), postupně (vzhledem k daleko rychlejšímu vývoji psí psychiky vůči lidské) se mladý beauceron dostane na hierarchicky vyšší pozici než Vaše děti, které ještě hodně let pro každého psa budou "štěnětem".

Nejtragičtější případy lidskopsích neštěstí se stávají právě tehdy, kdy člověk zcela mylně se cítící být "pánem tvorstva" poruší základní hierarchická pravidla a cpe do vyšší pozice někoho, kdo na to z psího pohledu absolutně nemá právo. Často to bývá právě dítě a nesmyslný přístup rodiče "je to jen pejsek a musí tě poslouchat", následky pak bývají tragické. Neudělejte prosím stejnou chybu, děkuji...

 

(5.5.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den chcela by som sa spytat mame 4 rocneho krizenca jack russel je to pes nekastrovany. Pred rokom sa nam narodilo dieta s tym problem nieje prijal ho uplne v pohode s tym ze sme chovanie k psikovi nezmenili a maly sa zaclenil pekne do rodiny. Problem je v tom ze posledne tyzdne ked sme vonku akonahle sa priblizujeme smerom domov Max (psik) si lahne a nechce ist dalej ked idem k nemu vrci na mna a uz po mne aj vyskocil s tym ze ma chcel pohryzt. Ked ho potiahnem este viac sa stiahne a nechce ist nepomoze ani maskrta ani hracka ani ostry ton. Robi to ked som s malym aj bez neho a aj ked ide s manzelom. Ked ho pustim a idem dalej jednoducho zostane lezat. Odisla som aj aby ma nevidel nic lezal na jednom mieste. Nevieme si absolutne poradit s nim. Doma je potom uplne v pohode akoby sa nic nestalo. Ak by ste vedeli nejaky tip boli by sme vam velmi vdacny. Dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale z poskytnutých informací bohužel opravdu nelze udělat jednoznačnou analýzu zdroje problému. Pokud se takto Max chová bez ohledu na to, v jaké sestavě se s ním venku pohybujete (sama, s dítětem, manžel), pak je příčina systémová. Může se jednat o jeho testování vašich hierarchických pozic (což je jedna z velmi pravděpodobných variant) a popisovaná situace funguje stylem "nepůjdu domů a co ty s tím teď uděláš", ale pro podobné testy by Max samozřejmě využíval i situace jiné. Problém může být také v tom, že je za vším nějaký jeho negativní zážitek a dotyčné místo v něm vzbuzuje stres - je to varianta stejně praděpodobná jako ta první. Každopádně - pokud na Vás vrčí a dokonce po Vás už vystartoval, je to dost vážné a určitě v tom z jeho strany figuruje silný stres, ať už hierarchického nebo zážitkového původu.

Zkuste se v čase vrátit zpět a popřemýšlejte, co se stalo v době, kdy se Váš pejsek začal takto chovat. Někde tam je spouštěč - může to být prožitá zkušenost, změna v domácím prostředí, změna ve Vašem chování, cokoli. Jak jsem napsal, na dálku mám příliš málo infiormací, ale s největší pravděpodobností za tím bude jedna ze dvou variant, které jsem tu rozebral...

 

(5.5.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,máme roční fenku křížence Čivavi a Shiba-Inu, je pěkně tvrdohlavá. Když jdeme do práce a nikdo není doma tak jsme jí nechávali v obýváku, po okousání dřevěných schodů co vedou na patrovou postel a roztrhání a převracení koberce jsme jí začali zavírat v předsíni. Když byla hodná a nic neprovedla byla zase v obýváku. Chtěli jsme tím docílit aby se naučila že nesmí nic kousat, hraček tam měla dost i dřívko jsme jí dávali. V předsíni bohužel začala také řádit. Okousala dřevěný botník, rozcupovala noviny co tam máme na vyřazení. Dokonce oškrábala zeď u lina, aby se dostala k tomu linu a pak ho rozkousala.Nedělá to pokaždé když je doma sama. Měsíc je třeba hodná a pak 14dní řádí. Můžete mi poradit co dělat aby se naučila nekousat věci? Nepouštíme jí ani na volno, protože nám utíkala. A zase, jednou to zkusíme a dobré hezky poslechne a jde a pak zas jak když do ní uhodí ďábel a nemůžeme jí dostat domu a neposlechne. Přitom když něco provede a přítel jí dá novinami přes zadek je vidět že ví že něco provedla. A stejně to pak udělá znovu. těmi novinami dostává zřítka,ale dostane. Od přítele tedy, já jsem na to měkká. Když jsme si jí brali tak Čivavu jsme neviděli, Shibu ano ten byl moc hodný a přítulný.Děkuji za každou radu.

Odpověď: Dobrý den. Pes se novinami nemlátí ani přes zadek, ani jinde - to totiž není výchova, není to dokonce ani korekce chování, pokud je něco špatně. Z hlediska psího se jedná o jednoznačnou agresi ze strany svých lidí a u Vaší fenky to velmi přispívá k jejímu celkovému stresu a rozhození, což má za následek přesně ty vzorce chování, které už dlouho zažíváte. V ničem jiném to není - špatný přístup a komunikace z Vaší strany, následný stres mladé a psychicky ještě nedospělé fenky a z toho plynoucí stresové chování (okousávání apod.) plus Vaše očekávání, že štěně v pubertě bude fungovat jako robot a pokaždé přiběhne na první zavolání.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici obrovské množství informací nejen o výchově štěněte (komunikace, hierarchie, celkový přístup). Výchova štěnetě vyžaduje ze strany majitele vždy vztah, trpělivost (hodně trpělivosti), potřebu nelámat věci přes koleno a dát čas pejskovi projít pubertou a postupně dospívat. Pokud začnete dodržovat správné postupy (opět odkazuji na tento web), fenka se zklidní, stres zmizí a zmizí i devastační tendence. Je v pubertě a samozřejmě zkouší Vaši osobnost - pokud se jí jeví jako hierarchicky slabá (síla osobnosti ale není založená na schopnosti fyzického trestání) nebo nervózní, agresivní, pak k Vám samozřejmě nepůjde a bude Vám utíkat. Takhle to prostě u psího druhu funguje a vždy tak majitel dostává přesnou zpětnou vazbu sám o sobě. Jako kříženec plemene shiba-inu Vaše fenečka navíc zdědila vrozenou hrdost tohoto plemene a pokud bude cítit ponižování, bude utíkat čím dál víc...

Máte možnost to změnit, chce to především pochopit psí duši a psychiku - nátlakem a nervozitou nedocílíte ničeho pozitivního, správným přístupem a komunikací získáte všechno. Věnujte tomu čas, prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu vše potřebné - je toho hodné a vše v psím světě souvisí se vším. A každý pes je jen takový, jací jsme sami a jakého si tak vychováme...

 

(21.4.2019)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 5 letech, cituji z dotazu - "důvodem abnormální nakrejvání lidí - což opravdu, když si někoho vyhlídnul, nedal mu pokoj a byl až hrubý")
Dotaz: Dobrý den, před 2 lety jsem si vzala psa BOC z útulku Vsetín. Není to můj první pes. Lerry byl velmi ustrašený a na veškerý hluk reagoval štěkáním, skákáním na místě a hrabáním. Pro upřesnění mu vadilo strouhání i sýra, veškeré spotřebiče, už jen když zaslechl, že se spotřebič dává do zásuvky,dále auta, sekačky, prostě vše co dělá jakýkoliv hluk. Většinu zvuků jsme odbourali i tím, že jsme se přestěhovali z bytu na barák a tam si pomalu zvykal. Ale problém, který nejde odbourat, je jeho nejspíš pasení. Pase veškeré hlučné prostředky/tranzit, auta s vozíkem, terry, zemědělské stroje atd./ dále pase psi velké, malých si nevšímá. Máme ještě čivavu psa a to je v klidu, potom máme NO a to je již problém. Normálně spolu fungují, hrají si, dovádí, ale jak si NO chce házet aportovat, tak BOC na něj útočí, leží a pozoruje ho a když utíká NO pro aport,BOC hned startuje, naráží do něj i ho kouše. Vlastně kdykoliv má nějakou hračku NO v tlamě, tak BOC vypne, nevidí neslyší nereaguje je jak v jiném světě. Když je osamotě nebo nemá NO žádnou hračku, tak poslušnost je slušná, přijde na zavolání jde k noze, odložení v pohodě. I je velmi učenlivý, triky mu netrvají moc slouho se naučit. Chodili jsme na agility a také byl v pohodě, jen tam nesměl být žádný velký pes a když zrovna neběhal, tak začal skákat a hrabat. Ve finále mu stačilo si 1 zaběhnout překážky a už nechtěl dál moc.  Nesetkal jste se prosím někdy s tímto chováním u BOC? Je mi moc líto NO jsou mu 2 roky a BOC mu dává zabrat a i to obtěžuje rodinu, jelikož nechceme psi zavírat a tím pádem když začne BOC blbnout je nebezpečná i pro okolí doma. Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Primárním zdrojem Lerryho chování není "pasení", ale přirozená silná domimance plemene borderkolie, která je k jejich práci nezbytná. Hierarchické nezvládnutí tohoto plemene a jeho komunikačně-psychických potřeb je pro majitele častým problémem ("povely" a "triky" to opravdu neřeší a ani řešit nemohou) a borderky pak hledají psychické vybití mimo jiné právě tak, jak to teď zažíváte na vlastní kůži. Svůj podíl na dnešním stavu má samozřejmě i Lerryho minulost, čtyři první roky jsou vždy zásadní a podle toho, co popisujete, rozhodně nepřispěly ke stabilizaci jeho povahy. Popisované "nakrývání lidí" mělo mimochodem také výše uvedené příčiny - nezvládnutá hierarchie, dominance a psychický stres.

Je zapotřebí dát teď z Vaší strany dohromady hierarchii a komunikaci, uspokojit psychiku a pak bude Lerry v pohodě. Borderkolie jsou na absenci těchto základních sociálních principů opravdu extrémně citlivé, dostává je do stresu. Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít, můžete za mnou samozřejmě s pejskem přijet osobně a něco se naučit.

 

(14.4.2019)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobré odpoledne. Já a má družka jsme se na toto plemeno připravovali více jak rok (odborná literatura, telefonáty do chovatelských stanic, návštěvy u lidí chovající toto plemeno atd...). S pejskem žádné problémy zatím nemáme. Zvládne přivolání, sedni, k noze, chůzi na vodítku. Ven s ním chodíme denně sedm dní v týdnu i přesto že máme rodinný domek se zahradou. Jako štěňátko rád okusuje všechno. Je velmi chápavý, stačilo párkrát vysvětlit že zahradní nábytek se neokusuje a bylo po problému. Občas to zkouší na naše nohy, ale stačí mu důrazně říct ''nesmíš'' a dá si říct. Samozřejmě si s ním pravidelně hraju (přetahovaná o uzel atp...). Pravidelně ho berem na pár hodin i knám do baráčku. Pejsek je papírový, chovatelská stanice z Azgiru.
Proč vám tedy vlastně píšu? Opatrnost, důslednost a respekt vůči našemu kamarádovi. Vím co máme za plemeno a nechci udělat žádnou chybu ve výchově. Jste odborník, vaše články mě zaujali a víte o čem mluvíte. Chtěl bych od vás prosím pěkně nějaké rady, tipy, finty. Jak to zkrátka bez úhony a v pohodě zvládnout. Máme dítě (rok a tři měsíce) a v domě ještě bydlí prarodiče. Jsem opatrný člověk, který si na nic nehraje a vždy uvítá názor zkušenějšího. Takového psa jsme si vybrali proto, že jsme uzavřenější lidé. Žádní extroverti. Máme rádi svůj klid a navíc se tu ve městě poslední dobou dost krade. Můj cíl je mít nekompromisního hlídače, milujícího svou rodinu a respektujcího nejbližší známé (moc jich není). Psa, který bude tvrdě hájit své teritorium, ale zároveň na procházce nezabije vše co přejde přes cestu.
Dala by se s vámi domluvit nějaká schůzka, telefonát, cokoliv? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že ke svému kavkazskému pastevci už od začátku přistupujete zodpovědně. Také Vám velmi rád poradím a pomůžu, ale určitě víte, že v podobných případech nedávám "rady, tipy, finty" přes písmenka, ale formou osobního kontaktu.

Zavolejte mi prosím a domluvíme spolu bližší podrobnosti a termín, kdy byste za mnou s pejskem přijeli.

 

(31.3.2019)
Plemeno: x německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Prosím vás mám dotaz a potřebovala bych pomoc mám doma již skoro pětiletou fenu křížence německého boxera a včera jsme si domů přivezli štěně problém je ten že ona si ho přivlastnila jako svoje mimino stendo k ní přilnulo okamžitě taky a problém nastává tehdy když si ho chcem pohladit tak agresivně vyjíždí po rukách nikdy taková nebyla vždy byla hodná ale co je doma štěně tak ho brání útokem na nás zkoušela sem ji ukázat že štěněti nechceme ublížit děláme pomalé a jemně pohyby dopředu před sáhnutím mluvíme na něj mazlime je oba úplně stejně aby nezarlila ale ani po ukázce že mu nikdo neublíží i když mají stejnou péči nic dnes to ráno opět opakovala to agresivní vyjetí na mého malého syna který si štěně chtěl pohladit důrazně jsem ji pokarala že to dělat nesmí a poslala ji na své místo ale bohužel to zkouší dál a můj dotaz zní jak a co můžu udělat aby fena přestala takto přehnaně reagovat nebo jak ji vysvětlit že to není její dítě ?? Takové chování u ní neznám vždy děti milovala což miluje i teď ale nikdy nebyla agresivní a teď příchod toho štěněte se to úplně obrátilo nechci dávat štěně pryč ani fenu ale jak ji vysvětlit že to není její děcko za agresivní vyjetí ji pokárám pošlu na místo ale po chvíli má tendenci opět vyjet karam jen slovně nikoli fyzicky děkuji za odpověď a pomoc co mohu dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše současná situace je bohužel přirozeným a logickým důsledkem toho, že mezi Vámi a Vaší fenkou není vše v pořádku. Sekundární roli může sehrát i momentální hormonální stav fenky (před/po/hárání, falešná březost), každopádně fenka má ke svému chování silný důvod. Bohužel mi ve Vašem dotazu chybí ty skutečně důležité informace  - například zda svoji kříženku máte od štěněte nebo až od nějaké doby třeba z útulku, zda trpí na falešné březosti atd., prostě vše, co s danou situací souvisí.

Pokud fenka štěně skutečně brání, může být primární příčinou Vámi nezvládnutá hierarchie nebo silná nedůvěra fenky vůči Vám (může Vás jednoduše považovat za slabou osobnost), může v tom být i její extrémně silný mateřský pud nebo hormonální nerovnováha. Může se to však rychle zvrtnout i v opak a ona se ve stresu rozhodne štěně jako příčinu problému zlikvidovat - stejně tak jako razantně pokousat Vás nebo Vašeho syna.

Každopádně informací mám od Vás v tuto chvíli málo a potřeboval bych Vás tedy trochu vyzpovídat. Nejrozumnější by bylo (pokud se situace nezměnila) mě zkontaktovat telefonicky, vše tak daleko lépe probereme.

 

(10.3.2019)
Plemeno: belgický ovčák x německý ovčák x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Moc Vás zdravím, dovolte mi vyjádřit svoji velikou radost a vděčnost za Váš přístup ke zvířatům a k nám majitelům, kteří si toho tolik naučit musíme... Vaše rady jsou pokladem.
Fena Ayűntuwe, která je nyní součástí naši rodiny, se narodila na venkově, jako poslední z 8 štěňat, v rodině, která štěňata nechtěla. Tato rodina se nechovala ke svým zvířatům laskavě, naopak, a ostatní psi (dospělí tak, jako vlastní sourozence) ji často odstraňovávali anebo se na ni vhrhávali, zejména při a po jezení. Zastihla jsem tam také pozorovat, že lidí na psi často nadávali, seřvávali je anebo trestali (například poutáním, bytím větví nebo kopnutím). Nikdy jsem je neviděla hladit je anebo mluvit na ně hezky. Když jsem naši fenku poznala na tomto místě, zdala se být tou nejklidnejší a nejnesmělejší ze všech štěňat. Krátce po té jsme si rozhodli s manželem ji adoptovat, ve svém 3.měsíci.
Bydlíme na venkově, na sdíleném rodinném pozemku. Snažili jsme Ayűntuwe do teď vychovat v respektu své vlastní přirozenosti tak jako s hranicemi, které musí dodržet na to, abychom nadále mohli bezproblemově žít s naším okolím. Naše nejbližší sousedka, tak jako dost lidí, kteří k nám chodí, mají bohůžel ze psů strach (důsledkem špatných zkušeností s jinýmy psy) a Ayűntuwe to vždy vyciťuje: vstanou se ji chlupy na hřbetu a vrčí na člověka, který ten strach anebo vztek k ní projevuje. Občas i zaštěká ale většinou ne. V těchle situacích dokážu pochopit, co se děje a situaci nějak vyřešit.
Větší problém nastává, když k nám přichází návštěva (a o to více, když má s sebou děti) a nic takového neprojevuje: zdají se být mirumilovními lidmi, kteří nemají špatné záměry k nám anebo k fence. Ale ať jsou to přáteli, známí nebo méně známí, stane se to stejný, zejména když já jsem přítomná a ti lidé zdravím: Ayűntuwe na ně skáče a "ukousne" je. Nekouše doopravdy, spíš je chytá lehce přednými zuby a přitahuje k sobě látku oděvu, který na sobě zrovna má ten nešťastný jedinec. Kamarád mi dnes řekl, že tohle nedělá, když nejsem na dohled. Milí známí radostně vítá, neznámí většinou nemile pokud nebyly představeny dříve, než se přiblížily domu. V každém případě, jakmile já se k ním překláním na to, abych je objímala, už se Ayűntuwe staví na zadní a "ukousne", buď ze předu nebo ze zadu. Podivné pro mě je, že nikdy ani neštěká, aby nás upozornila, že někdo přichází.  
Nevím, jak tomu mám pochopit a jak se k tomu stavit, aby se to už nestalo. Zkusila jsem Ayűntuwe opravit laskavým hlasem, zkusila jsem ji suše odtrhnout, snažila jsem se k lidem dostat dříve, než ona, zkusila jsem ji dát lehce přes nos prázdným rolem toaletního papíru (poradili mi to, aby se lekla zvuku a tím pochopila, že to nesmí dělat), posledně jsem ji musela bohůžel v tu situaci začit poutat daleko, než jsem stačila lidí zdravit, protože už jsem celá nešťastná z toho napětí, když lidí k nám přichází a jsou tím přivítáni. Musím dodat, že jsme ji zvykli od začátku spát venku u naších dveří. Může být, že se cítí paní domu? Anebo, že žárlí? Teprv nedávno jsme ji vyrobili boudu a postavili ji dál od domů, a tím doufáme, že pochopí, že tu rozhodujeme my a ne ona.
Budu moc vděčná za své rady, komentáře, zkušenosti s podobnou situaci!!

Odpověď: Také zdravím a velice děkuji:) Omlouvám se, nebudou rady ani komentáře - jen doporučení toho nejrozumnějšího a nejefektivnějšího, co teď můžete pro svoji fenku i sebe udělat. Jako ve všech podobných případech tedy moje doporučení zní ozvat se mi telefonicky a domluvit se se mnou na osobní praktické pomoci. Je zapotřebí zapracovat na fenečce a Vás naučit správnému přístupu, abyste byli do budoucna v pohodě vy i návštěvy - tedy investice pro zbytek společného soužití.

To pochopitelně nejde udělat "na dálku", ale osobně ano. Není to otázka jedné rady, je to problém komplexního přístupu, proto máte v současnosti popisované potíže.

Fenka je teď před vrcholem puberty a je opravdu nejvyšší čas všechny chyby napravit, jinak budete za chvilku nešťastní. Budete-li chtít, rád pomůžu i Vám a Ayűntuwe.

Mimochodem - "Teprv nedávno jsme ji vyrobili boudu a postavili ji dál od domů, a tím doufáme, že pochopí, že tu rozhodujeme my a ne ona." je další z nejhorších chyb, které byste se mohli dopustit. Pokazili byste vše a definitivně, nedělejte to. Zkontaktujte mě.

 

(3.3.2019)
Plemeno: trpasličí pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Loni v červnu jsme si domů přivezli štěně. Zároveň s ním se mi náhodou dostala do rukou vaše kniha (tuším vaše první dílo) o soužití psa a člověka. Přečetla jsem jí téměř jedním dechem, k něčemu se vrátila...... Potvrdila si, že spoustu věcí jsem s předchozími psi tak nějak instinktivně dělala dobře, spoustu dalších věcí z jejich chování jsem pochopila.
A teď k problému. Body je myslím dobře vychovaný, milý, kontaktní, veselý pejsek. od začátku našeho soužití šlo vše celkem hladce. Až teď, trvá to cca 3 měsíce. Jednoduše řečeno, máme vše počůrané. Je mi jasné, že pes dospívá a jeho chování se tím mění..... Zároveň bych ráda žila jako člověk, takže označkované peřiny nebo gauč doma mít nechci. Také když k nám zavítá návštěva (hlavně ta mužská část populace), musí uklízet boty, jinak je mají označené.
S pejskem žijeme, jak to jde. Spí v pelíšku u postele. Chodíme na procházky, asistuje mi téměř u všeho. Mě osobně respektuje myslím na jedničku. Mám trochu pocit, že se snaží zaujmout místo druhého člena v hierarchii naší smečky. Zároveň si mě dost nárokuje.
Nevím, jak tento problém odbourat, jak mu říct neznačkuj doma. Nikdy ho nepřistihnu, nikdy není louže na dlažbě, vždy jen na gauči, na peřině, na koberci. Ven chodí prakticky kdykoliv chce, bydlíme v domě(téměř na samotě u lesa). Předem moc děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že i Vám moje kniha pomohla:) To, co popisujete, je typické psí chování, které začíná velmi často právě v pubertě (což je i případ Vašeho pejska) u jedinců, kteří chtějí zaujímat nebo reálně zaujímají nejvyšší pozici ve své lidskopsí smečce. Dost často právě tento dotaz (nejen) v Poradně zodpovídám.

Jinými slovy řečeno, i když z pohledu svého máte pocit, že Vás Body respektuje na jedničku, reálně a z pohledu Vašeho pejska tomu tak není - respektive každý z vás má jiná kritéria, podle kterých vzájemnou hierarchii posuzuje.

Je proto zapotřebí, abyste se stala hierarchicky nejvyšším členem Vaší smečky ve skutečnosti, a to z hlediska psího pohledu. Správná komunikace, signály, dominance, emoce atd. - vše, o čem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO tolikrát píšu.

Předesílám, že jedinou opravdu efektivní cestou je praktické naučení, stejně jako všichni máte tedy i Vy možnost s pejskem za mnou přijet a vše potřebné se spolu pro další bezproblémové spolužití naučit. Domácí hierarchické značkování je mimochodem problém, který se časem jen upevňuje a často přechází do zvykové roviny, je tedy velmi rozumné jeho řešení neodkládat.

 

(17.2.2019)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu občas, když chceme pohladit našeho psa většinou po zádech u zadku , ale někdy taky ne tak po nás znicehonic vystartuje a kousne, ale jinak je v pohodě. Vypada to jako nějaký skrat. Po vynadani sklopi uši a kouka provinile, jakoby věděl, ze něco provedl. Nikdy nebyl týraný a máme ho odmalička. Nikdy ho netrestame zbytečně. Poprvé to zacalo, když mu začali vypadává zoubky a zvykal kost, Kousnul a chvíli držel. Po druhé to bylo, když jsem se chtěla zvednout a dotkla jsem ho tak mě pokousal a měl u sebe kost. Takže jsme mysleli, ze si hlídá jen svou potravu. Ale pak už to dělal ( dělá ) jen , když ho pohladime, proste znicehonic. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Chce to začít se svým štěnětem aktuálně na začátku psí puberty začít konečně hierarchicky pracovat. Jack Russell je typický teriér s výbušnou dominantní povahou a začíná Vám dávat jasně najevo, že pravidla hry chce určovat on. Tedy kdy a jak se ho dotknete, komu patří kost a kdy snese pohlazení.

Už jsem to tu mnohokrát psal, v Poradně i článcích - pokud se nechováte tak, jak je psí druh přírodou "naprogramovaný", mimo jiné tedy jako sociální společenství (lidskopsí smečka) s jasným a fungujícím vůdčím jedincem (což byste měla být Vy), pak se děje přesně to, co teď zažíváte. S bonusem navíc, tedy vzrůstajícím stresem pejska, pro kterého je neuspokojení jeho přirozených psychických a sociálních potřeb extrémně zátěžové, o to víc, je-li ještě ve věku štěněte.

Řešením je v těchto případech vždy chovat se jako přirozený vůdčí jedinec - komunikačně a se správnými vzorci chování. To je teď pro Vaše štěně to nejdůležitější na světě, ne hraní si nebo učení nějakých povelů. Na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte správné postupy nesčetněkrát vysvětlené, v Poradně i v samostatných článcích, prostudujte si je prosím a především je aplikujte. Hodně se svým pejskem komunikujte (po psím, tedy emoce, oční kontakt, hlas, fyzický kontakt) - a uvědomte si, že i "potrestání" nebo "pochvala" se musí dělat tak, aby tomu pes rozuměl, nemluvě o tom, že ve správné komunikaci neexistují pouze tyto dva extrémy. Na tomto základě s ním provádějte různé fyzické manipulace, budete je velmi potřebovat, až mu budete muset vytáhnout klíště, ostříhat drápky, prohlédnout uši nebo vyčesat zašmodrchanou srst. Jakoby mimochodem se ho dotýkejte na citlivých částech těla - zadek, tlapky, pod bříškem atd. Vše popsané od Vás musí v pohodě snést, nesmí následovat z jeho strany absolutně žádná agresivní reakce. A abyste byla úspěšná, musíte i Vy zůstat v naprostém klidu, bez sebemenších známek nervozity, strachu nebo agrese.

Jsou to naprosté základy v kontaktu člověka se svým pejskem a máte nejvyšší čas začít na tom správně pracovat. Informací na toto téma tu máte obrovské množství a jako motivaci berte, že třeba já osobně denně potkávám hodně těchto teriérů (jedná se o dnes módní a rozšířené plemeno) a bohužel řada z nich je po hierarchické stránce absolutně nezvládnutá a vystresovaná - štěkají a startují na vše okolo, svého majitele absolutně nevnímají a mají velké socializační problémy. Zdrojem těchto průšvihů je právě nezvládnutí pejska člověkem už na samém začátku v kombinaci s přirozeně dominantní teriéří povahou, kdy pak na sebe v konečném důsledku teriér nenechá sáhnout, "hlídá si potravu" a velmi často začne žrát svého vlastního majitele. A pokud budete chtít, můžete stejně jako všichni ostatní využít mé osobní pomoci - toto rozhodnutí bývá (nejen) v podobných případech tou vůbec nejlepší investicí do zbytku společného života se svým psím parťákem...

 

(17.2.2019)
Plemeno: kokršpaněl (kříženec?)/kokršpaněl (kříženec?)
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 8 let/8 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den p. Dostal. Obraciam sa na Vas s prosbou o radu, pripadne o vedenie. Nas pribeh: Ked sme sa pre desiatimi rokmi prestahovali z velkomesta na dedinu, tak sme si vzali  k sebe fenku kokerspaniela, ktora mala byt utratena. Ta mala krasne steniatka a kedze nase deti boli v detskom veku, tak si kazde vybralo svoje steniatko a tie u nas, aj po uhynuti mamy, ostali. Vsetci sme z nich boli uneseni, sportujeme s nimi, ci uz cykloturistika, alebo v zime bezky, su to maznacikovia. Aktualne maju 8 rokov a posledny rok sa zacali vyskytovat, vacsinou v konfliktnych momentoch, ich vzajomne  suboje, tak 2x za rok. Jedna z nich(Riska) uz odkojila 3 maciatka a zacali sa jej objavovat nadory na mliecnych zlazach... a tak ked kamaratova fenka mala steniatka, tak sme chceli upokojit jej materske potreby a priniesli sme domov jedno steniatko. Paradoxne, ta on nejavila takmer ziadnu pozornost a druha(Sany), od mala sialene bojazliva a tym dost agresivna, si male oblubila. No a teraz sa biju ako psy. Uz nemozu byt ani oddelene plotom, ale jednu mame vzdy zatvorenu v dielni a aj vtedy, cez dvere na seba vrcia. Hladame riesenie, zhaname elektricke obojky, ale to sa nam zda nehumanne, a tak som nasla Vas. Ak nam viete ukazat riesenie, alebo aspon cestu, tak vopred velka vdaka.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel další z mnoha případů, které jsou důsledkem toho, že majitel psa (psů) nerespektuje přirozené psí psychické potřeby - každou chvíli zodpovídám podobný dotaz, každou chvíli na toto téma píšu článek...

Znovu tedy v kostce zopakuji pár základních skutečností.

Pes je druh sociální, jeho přirozeným sociálním prostředím je smečka - hierarchické společenství, kde na vrcholu stojí vůdčí jedinec. Pokud máte více psů a v jejich smečce jako vůdčí jedinec nefungujete, necháváte tím veškerý jejich vzájemný sociální a hierarchický kontakt pouze na nich a pak jednoho krásného dne zjistíte, že se mezi sebou neustále řežou a nechat je v kontaktu znamená vysoké riziko. Pokud se jedná o feny, je vždy jejich vzájemná fyzická konfrontace daleko razantnější a nemilosrdnější. Dodatečným spouštěčem bývá hormonální zdroj (hárání, falešná březost), snaha o dominanci nebo naopak zeslábnutí, onemocnění či stáří jedné z nich.

Protože jste ale úspěšně ignorovala svoje vlastní zapojení do jejich smečky (nic osobního, jen prosté konstatování skutečnosti), došla situace do podoby, kterou popisujete. Základní problém je v tom, že pokud byste od doby, kdy fenky zůstaly už u Vás, s nimi správně fungovala, nikdy by k tomuto extrémnímu stavu nedošlo.

Pořízením štěňátka jste do jejich prostředí přinesla další spouštěč vzájemné agresivity a nevraživosti - "mateřské potřeby" Rišky jsou mimochodem důsledkem, nikoli zdrojem jejího stavu. Celou situaci jste tedy radikálně zhoršili a vzájemný vztah Rišky a Sany je toho jen přirozeným důsledkem ve chvíli, kdy nemají fungující vůdčí osobnost.

Pokud chcete celou situaci nenávratně dovést do špatných konců, nadále shánějte elektrické obojky, nadále je od sebe separujte a zničíte tak je i sebe. Pokud chcete vše dát do pořádku, zkontaktujte mě telefonicky a já Vám vysvétlím optimální další postup. Umím problém Váš i Vašich fenek vyřešit, ale "na dálku" to skutečně nejde - podobně jako Vám nikdo na dálku neopraví auto ani nevyléčí nemoc. Ale osobně Vám pomoci umím a pokud budete chtít, rád to udělám.

 

(10.2.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám 5ti letou fenku, kříženku Sáru. Největší mazel na světě, miluje lidi a jsem si 100% jistá, že by nikdy nikoho nepokousala. V poslední době je nějaká vysazená na mou spolubydlící (která ji miluje, chodí s ní na procházky apod). Ve chvíli kdy spolubydlící vstane a někam v bytě jde, Sára vystřelí rychlostí blesku přiběhne k ní a chňapne po ní. Ne že kousne, ale spíš tak jen štípne a ani se od ní nehne, jde s ní klidně až na druhou stranu bytu, cupitá u ní jak kůň, vzhlíží k ní a přitom po ní pořád skáče a chňape. Je nás na bytě 5 a dělá to jenom téhle spolubydlící. Přitom si spolu normálně hrajou, mazlí, krmí jí a žádnej problém, ale ikdyž je Sára v uplně jiném pokoji než spolubydlící, ve chvíli kdy se zvedne tak vystřelí. Snažím se ji vždy okřiknout a ,,odtáhnu ji,, zpět na místo (které má na mé posteli) ale vidím, že je neklidná a pořád je v pozoruju a vrčí na mě když se pohnu nebo tak(ne agresivně, spíš tak mrmle, je prostě nespokojená .Ve chvíli kdy spolubydlící odjíždí na víkend domů je Sára uplně v pohodě. Prosím o radu, strach jí najevo nedáváme, protože se opravdu nebojíme, je neškodná, ale tohle mi vadí. Zároveň je submisivní a respektuje mě jako svého pána. Děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Nejpravděpodobnější varianta na základě poskytnutých informací je následující. Psi vnímají i jiné věci než my lidé a mimo jiné velmi citlivě vnímají také osobnost člověka. Z Vaší spolubydlící Sára cítí něco, co v ní vzbuzuje nedůvěru vůči ní a dává to po psím najevo - v malém uzavřeném prostoru jsou navíc všechny emoce daleko intenzívnější a čitelnější než v prostoru otevřeném. Protože je submisivního založení a primárně k lidem důvěřivá, je její reakce taková, jaká je (dominantnější pes by reagoval razantněji) - sleduje ji a je vnitřně natolik přesvědčená, že její odhad je správný, že se v okamžiku, kdy Vy sama jdete proti ní (okřiknutím a odtáhnutím), proti Vám ohradí. Říká Vám "vím, co dělám a ty mě nech ji hlídat"...

Je dobré dát na psí odhad lidí. Neříkám tím, že je Vaše spolubydlící špatná, ale Sára nějaký důvod má (může to být od nečitelnosti nebo nejasného chování až po opravdu zásadní problém lidské povahy) a sama vidíte, že takto reaguje pouze na ni a s ostatními spolubydlícími je v klidu (pokud byste byla příčinou Vy nebo sama fenečka, reagovala by stejně na všechny Vaše spolubydlící). A pokud s vámi dotyčná slečna není, je Sára naprosto v klidu, což je zásadní informace. Jinými slovy - byl bych opatrný, nepodceňoval Sářin instinkt a dal bych si pozor, třebaže Vám to v tento moment může přijít zcela mimo. Některé lidi správně poznáte až po čase a upozornění Vaší fenečky berte vážně, nikoli jako něco, co by Vám mělo vadit. A hlavně ji prosím za to, že fungují její přirozené instinkty, netrestejte...

 

(3.2.2019)
Plemeno: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, po svém zesnulém otci jsem zdědil 5-letého jezevčíka (je to můj druhý pes, předtím jsem měl přes 10 let bearded kolii - psa, který umřel stářím). Zmíněný jezevčík prvních 3,5 let svého života prožil s rodiči - důchodci v bytě ve 4.patře. Protože maminka je takřka imobilní (po výměně obou kolenních kloubů pouze opatrná chůze se 2 francouzskými holemi) a otec na prahu 80 již výstupy a sestupy po schodech do 4. patra nedával, pes se venčil na balkoně a příležitostně 1-2x do týdne se dostal ven. Pes je svojí povahou velmi aktivní, počas návštěvy často běhal jak utržený z řetězu po celém bytě. Otec si psa pořídil spíš jako mazlíka a hračku, takže když jsem si psa bral k sobě, nebyl nijak cvičený a ani socializovaný. Nicméně - jak si pamatuji z návštěv a tvrdí to i maminka - nikdy nevykazoval nijakou zvýšenou agresivitu. Po necelém roce pobytu se mnou na vesnici (rodinný dům, zahrada) i ve městě v bytě u mé nynější ženy si pes bez problémů a velmi brzo osvojil hygienické návyky (pravidelné venčení alespoň 3x denně), zvládl základní povely (ke mě, zůstaň, místo), ale ty fungují uspokojivě spíše jen uvnitř v bytě/domku. Vycházka – za jakéhokoli počasí i bez potřeby venčení - je pro něj stále něco tak úžasného, že v tu chvíli takřka úplně ztrácí koncentraci a začíná na povel reagovat až po určité době (10-15min) kdy se trochu zklidní. Tohle všechno by se ještě dalo s našimi zkušenostmi zvládnout. Na co ale narážíme jsou někdy velmi neadekvátní reakce psa. Díky tomu, že maminka se o psa víceméně nestarala, nevíme, zda nějaknepramení z nějakého trauma z minula a tudíž nevíme ani jak tomu předcházet ani jak okamžitě při incidentu reagovat. Jako příklad uvedu naprostý stress, stažený ohon, třas a vrčení a cenění zubů při pokusech ho naučit pac. Manželka má o skoro 3 roky starší kastrovanou jezevčici, zkoušeli jsem to trénovat v páru a s odměnou, ale marně. Bojí se holí, ale to bych si dal spíš do souvislosti s maminčinými berlami a nějakým příležitostným šťouchnutím holí v minulosti. Nemáme úplně jasno ani s jeho dominancí vůči zmíněné feně. Podotýkám, že následující vzorec chování je stejný jak na domácí půdě psa na domku, tak na domácí půdě feny v bytě. Pes vyhání fenu od misek se žrádlem a ta to akceptuje s tím že jde žrát až si pes dopřeje z obou misek. Pokud dostanou hryzací kost jako hračku nebo házíme oběma 2 hračky, fena vyštěká a odežene psa a sebere obě hračky/hryzací kosti pro sebe. Pes jen smutně kouká a akceptuje to. Oba psi mají svůj pelíšek, ale spí s námi v lůžku (manželka měla tak naučenou svoji fenku, i pes tak byl zvyklý od rodičů, takže jsme se to ani nesnažili měnit). Díky velmi malé socializaci má pes tendenci při venčení bez respektu jít očichávat cizí psy a často po prvotním čichání začne na takového psa štěkat bez ohledu na velikost. Situace vyvrcholila tuto neděli, kdy při vycházce v Beskydech nás na vrcholu Javorového vrchu bouře zahnala s ostatními turisty do horské chaty. Chata byla v tu chvíli plná, řada lidí byla se psy. Protože psa to vzrušilo (vystrčený ocas nahoru, uši od sebe, krk vytažený nahoru) a měl tendenci v rámci vůle vodítka pobíhat a snahu se seznamovat (bez agrese a štěkání) vzal jsem ho na klín (je tak zvyklý od rodičů, vyhledává to jako bezpečné místo i doma) aby se nepletl lidem pod nohama. Při jednom průchodu lidí se psem kolem nás měl opět tendenci seskočit a jít se seznámit. Chtěl jsem ho na klíně přidržet za obojek a sáhnul jsem mu po obojku na krku. Pes se v tu ránu bez varování prudce otočil a se zuřivým agresívním štěkotem se mi zahryznul dvakrát do obličeje (nos). Po agresi když jsem ho shodil ztichnul, chvěl se vypadal jakoby procitnul. Jelikož už mě jednou před časem podobným způsobem bez varování kousnul do ruky, cítíme potřebu tyto jeho ataky nějak řešit i s ohledem na bezpečnost ostatních. Nevíme jak na tuto agresi reagovat, jestli je vhodné a žádoucí ji trestat když nevíme jestli nepramení z nějakého trauma z minulosti o kterém nevíme, ani jakou formu převýchovy zvolit.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, popsal jste srozumitelně vše potřebné. Zkusím odpovědět stejně srozumitelně - jedná se o typicky stresové chování pejska, který neví, jaká je jeho pozice ve smečce a nemá svého jasně fungujícího vůdčího jedince. Toto je pro každého psa vždy velmi zátěžový stav a jeho zpočátku nejisté chování se časem dostává až do stresové úrovně a únikových ventilů, projevujících se mimo jiné i záchvaty "nepochopitelné" agresivity. Pes lítá od mantinelu k mantinelu, chvíli je vše v pohodě ("jdu se seznámit, jsem na klíně svého člověka"), v dalším okamžíku nastane armagedon ("vystartuju po psovi, kousnu svého člověka"). Chvíli submisivita, chvíli dominance, po ataku typická nejistota. K tomu všemu si připočtěte i přirozeně dominantní a výbušnou povahu jezevčíka.

Samozřejmě je ale i v tomto případě možné dát vše do pořádku a umím Vám pomoci. Jen to nejde na dálku - potřebuji tu mít Vás i Vašeho pejska osobně. Pokud mu budou hvězdy nakloněny, je teprve ve třetině svého života a i to je jeden z  důvodů nenechat to být. Rozhodnete-li se mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(3.2.2019)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Chcem poprosit pana Dostála o radu.Som majitelom ridgebacka PP vek v marci bude mat 3 roky.Pes je doma kludny,dostatok pohybu a ku členom rodiny je ako mača.Horsie je to vonku,v poslednej dobe začína agresivne reagovat na ludi ked sme vonku na prechadzke.Ked su dalej od nas je to v poriadku ale akonahle sa priblizia /mam ho na voditku/ ide zautocit.Po bicyklistoch ale aj po chodcoch.Musim davat velky pozor ked ide ktosi oproti.Uz som mu radsej dal aj nahubok pretoze raz ked sme boli vecer vonku a isiel okolo kludne prechadzajuci muž a minali sme sa pes zautocil na jeho ruku a nasledne na ruksak co mal na chrbte.Bolo to velmy neprijemne a mam strach snim chodit po vonku.Moc cudzich ludi knam nechodi a ak aj ano zatvaram ho do voliery radsej.Je malo socializovany alebo kde moze bit chyba?Dakujem vopred ak sa mi ozvete,byvame pri piestanoch na dedine.

Odpověď: Dobrý den:) Základní chyba je v špatně nastavené hierarchii. Váš ridgeback je na počátku psychického dospívání a svoji "smečku" (tedy především Vás) vidí jako společenství bez fungujího vůdčího jedince. Kombinace této skutečnosti a povahy rhodéského ridgebacka pak ve výsledku způsobuje Vámi popisované vzorce chování. Pokud to řeknu zcela jednoduše, volí strategii "necítím se jistý, tak raději preventivně zaútočím, protože ten člověk vedle mě nekomunikuje a musím tedy situaci vyhodnotit a rozhodnout se sám". Za pár měsiců se strategie změní na "cítím se jistý a silný a nikoho k nám nepustím".

Přesně tímto způsobem se z rhodéských ridgebacků stávají problémoví jedinci, zažil jsem jich takových dost. Potřebují vedle sebe schopného člověka, vůdčího a správně komunikujícího jedince, protože mají v sobě geneticky zakódovanou vysokou míru dominance a především samostatnosti v rozhodování (to bylo a je zapotřebí pro jejich původní pracovní určení).

Proto by bylo nejrozumnější, pokud byste se i Vy rozhodl využít mé osobní praktické pomoci a naučil se se svým pejskem správné a především funkční postupy - dříve, než dojde k nějakému opravdovému průšvihu. Zkontaktujte mě v případě zájmu telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(3.2.2019)
Plemeno: pudl trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Máme doma 3 fenky... retrívra 12 let, jezevčíka 6 let a pudla 7 měsíců.  Moje 7 měsíční fenka pudla má od doby, kdy jsme ji přivezli fekální návyky... Té velké feně neustále vylizuje celou hubu a následně jí tam strčí celou hlavu.Té menší jenom hlavu, protože nemá ráda, když jí otravuje olizováním a čištěním zubů. Oběma pak očichává a olizuje zadečky... Pokaždé, když se nedívám má strčenou hlavu v jejich konečníku... Poraďte mi prosím, jak mohu své štěně odnaučit dělat takové věci. Děkuji Vám za odpověď :-)

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se o instinktivní komunikačně-submisivní vzorce chování, které si štěně přináší ještě od své matky a tím, že máte doma dvě dospělé fenky, představují obě pro Vaši pudlí fenečku stálý podnět. Nebojte se, časem (spolu s vývojem psychiky) toto chování samo odezní, nejedná se o žádné "fekální návyky".

 

(27.1.2019)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před dvěma dny jsme adoptovali pejska z útulku. Doma je naprostý andílek, neštěká nekňučí, jen rád něco žvýká. Když jdeme ale na procházku a Usher zahlédne psa/fenu, chce se co nejrychleji dostat za ním/ní a začne štěkat a kňučet. Ze začátku skákal i na lidi, ale to se již zlepšilo. Nevíte, co bychom měli dělat? Nechat tomu čas nebo nějaké jiné řešení?

Odpověď: Dobrý den:) Dva dny jsou strašně krátká doba, pejsek si venku dychtivě užívá okolní svět a sociální kontakty, které jsou v jeho věku zcela normální a žádoucí. Zkuste si pŕedstavit opak, kdy by před každým člověkem a pejskem utíkal nebo se snažil schovat. Jak píšu, je to vzhledem k jeho věku a čerstvé minulosti strávené v útulku naprosto přirozené chování a díky Bohu, že tyto vzorce zůstaly zachovány. Navíc jeho pravé "já" se teprve projeví, zatím si Vás jen testuje.

Dejte svému novému pubertálnímu psímu kamarádovi čas na aklimatizaci v jeho novém prostředí a přitom pracujte na jeho výchově, vazbě a správně nastavené hierarchii (vše máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a nejen v Poradně k dispozici, stačí číst, vnímat a používat). Teprve se začínáte navzájem poznávat a to chce vždy čas, trpělivost a klid, netlačit na pilu. Pokud budete potřebovat poradit konkrétněji, můžete mě samozřejmě zkontaktovat i telefonicky.

 

(27.1.2019)
Plemeno: bulteriér x americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, som rada, že som našla vašu stránku. Chcela by som Vás poprosiť o radu. Týka sa to dvoch psov, ktorý nie sú moji a ani nemám veľa skúseností so psami. Chodím ich venčiť jeden krát v týždni na dedinu za naším mestom. Potom čo sme boli pozvaní na opekačku k nim na záhradu, s ľútosťou som zistila, že ich dvaja psy sú už rok zavretí, každý vo svojej voliére (tri krát štyri metre) a nemajú šancu, že sa do smrti z nej dostanú. Tie psy boli strašne smutné. Deti, ktoré si ich kúpili vyrástli a odišli z domu. Rodičia ich venčiť nemienia (otec je invalid a mama stále v práci). Psy sú zavreté kvôli tomu, že staršia fénka (bulteriérka krížená s pitbulom) vždy utekala zo záhrady, chytala mačky, kačice, dokonca psov. Plot si vždy podhrabala a ušla. Je nebezpečné nechať ju pustenú v záhrade. Bola vychovaná pri deťoch, nebola bitá, predsa z nej mám strach, keď ju idem venčiť na pole k lesu. Druhý pes je veľmi príjemnej povahy. Je to jej dcéra, zrejme krížená s kóliou. Je mimoriadne poslušná. Tá by mohla byť kľudne pustená na záhrade, ale kvôli jej mame bulteriérke, aby nežialila, je zavretá aj ona.
Tie psy sa na mňa vždy veľmi tešia a skáču od radosti, že pôjdeme sa prebehnúť. Žiaľ, od škrábania voliéry (tak veľmi sa chcela dostať bulteriérka von) máva bulteriérka krvavé nehty. Niektorí známy ma nastrašili, že tento pes na starobu môžu byť nebezpečný, keď sa mu niečo znepáči, lebo nie som ich pani. Vraj by mohla na mňa aj zaútočiť. Na ľudí si nikdy netrúfla, ale je tvrdohlavá. Keď vidí srnku, alebo iného psa v ďialke, dá mi to zabrať, aby som ju udržala na popruhoch a vodítku, ktoré som jej dala šiť na mieru, aby som ju mohla dobre udržať. Neviem, či robím správne, len viem, že mi ich je veľmi ľúto, keď musia byť zavreté. Poraďte mi prosím - je správne, keď vybieham sama na to pole aj s takýmto psom, alebo mám chodiť len s druhým psom, tým kľudným? Jej mama bude v takom prípade strašne kňučať a žiarliť. Keďže máte skúsenosti v povahami psov, pýtam sa na Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji, že Vám osud obou fenek není lhostejný a na rozdíl od majitelů je aspoň jednou týdně vytáhnete z jejich vězení... Bohužel, Váš dotaz je v tomto případě velmi aktuální.

Zaprvé - kříženec pitbula s bulteriérem je díky povahovýn specifikům obou plemen (vyblokované sociální chování, blíže viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) přirozeně problémovější vůči jiným psům a zvířatům obecně. To nakonec vidíte i sama a to je velmi dobře.

Zadruhé - každý v podobných podmínkách držený pes se velmi rychle dostane do akutního psychického stresu. A stresovým ventilem se pak jako u všech šelem (kterou pes i dnes stále je) velmi často stane agrese, snaha uvolnit vnitřní napětí atakem a pokousáním/zabitím jiného psa, kočky nebo v určitých případech i člověka.

Zatřetí - jedná se o již mnoho let psychicky dospělou fenku, která má v sobě všechny získané vzorce chování již silně zafixované.

S těmito faktory je zapotřebí počítat, kdykoli fenku vezmete do volného prostředí. Navíc pro ni nejste hierarchickou osobností, z jejího pohledu jste pouze prostředek, jak se dostat mimo kotec. Podle toho se bude také chovat, takže pokud dojde k nějaké konfliktní nebo zátěžové situaci, bude se rozhodovat sama podle sebe a vzhledem k popsaným vzorcům chování může skutečné dojít k velkým problémům. Na druhou stranu v otevřeném prostoru bez zátěžových prvků (jiní psi, zvířata) bude v klidu, ovšem nijak nelze vyloučit, že v situaci, kdy vycítí Vaši momentální slabost nebo zaváhání, může je vyhodnotit jako svoji šanci a dostanete se do problému Vy sama. A Váš strach vycítí naprosto bezpečně - strach je luxus, který si v tomto případě, kdy fenku ovládáte pouze přes vodítko a popruhy, naprosto nemůžete dovolit...

Klíčem je správně vyhodnotit Váš potenciál ve vztahu k potenciálu pro Vás cizí a fyzicky silné fenky mixu pitbula a bulteriéra. Pokud budete psychicky i fyzicky silnější, pokud se naučíte správně vyhodnocovat její signály a předvídat, co se v nejbližší chvíli bude dít, pak ano, můžete ji (aspoň jednou týdně, i když je to strašně málo) vytáhnout z kotce a dopřát jí pár hodin volnějšího prostředí. Každopádně ji ale berte vždy samotnou, druhou fenečku berte také samostatně, pokud by se dostaly fyzicky k sobě, mohlo by to v této konstelaci a psychickém stresu dopadnout velmi zle.

Děkuji ještě jednou za obě fenky a držím Vám i jim palce. Tento psí příběh je opět smutným příkladem toho, jak díky nezodpovědnosti svých majitelů mnozí psi svůj život neprožívají, ale pouze doživotně přežívají za kotcovými mřížemi.

 

(20.1.2019)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, zda by jste mě mohli poradit co dělat: Máme 5 letého pejska franc.buldočka, loni v dubnu jsme si pořídili nebo spíše mě ho bylo líto( jelikož se narodil hluchý) a vzala jsem si ho domu dalšího pejska franc.buldočka, kterému v té době měl 3 měsíce.Vůbec nebyl mezi něma problém starší pejsek je strašný dobrák a přijal malého úplně krásně. Spíš mladší šlo vidět, že si dovoluje na staršího, a dělá mu naschváli.  Počůrával mu pelech, vytlačoval ho z gauče a starší vždy ustoupil. Ale jinak si spolu hráli a vše bylo v pohodě. Sem tam u krmení malý vystartoval na staršího. Dala jsem jím tedy misky každému jinde a byl klid. Až teď poslední týden mladší začíná na staršího útočit, naježí se, cení na něj zuby a vyjede po něm a i cvakne. Třeba z ničeho nic, když se vracíme z procházky domů. Tak najednou jako by mu přeskočilo a vyjede po něm. Náš starší se potom toho mladšího bojí a schovává se. Samozřejmě malého potrestám, vytahala jsem jej za obojek a vyhodím ho vždy za trest ven na zahradu a gesty mu ukážu , že je to špatně. Asi pochopí, že je to špatně , protože se vždy schová pod stůl. Tím, že je hluchý je to trošku horší, že zvednutý hlas nepomáhá. Prosím o radu co s tím mám dělat, je mě pak staršího líto, vždyť on je takový dobrák. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě je zapotřebí, abyste pochopila sociální prostředí a komunikaci psů, která je založena na smečce, hierarchii a individuálních schopnostech každého jednotlivce. Pokud nejste součástí a vůdčím jedincem své vlastní lidskopsí smečky, pak to vždy dopadá tak, jak popisujete - nerespektujete přirozenou hierarchii, nepodporujete svého staršího pejska a pokud do něčeho zasáhnete, namísto hierarchického poučení mladšího jen "vytaháte za obojek" a "za trest vyhodíte na zahradu". To ale není hierarchická komunikace, pouze nesmyslné lidské vzorce chování, které mu nedají vúbec nic pozitivního. Mladší pejsek pak nepochopí a ani nemůže pochopit nic, jen se Vás bojí, navíc se jedná o hendikepované vystresované štěně v plné psí pubertě, které teď především potřebuje učitele, vychovatele a svůj "maják". Nikdo takový však v jeho smečce není a jeho vzorce chování posuzujete zcela mylně.

Prosím věnujte čas prostudování těchto PSÍCH STRÁNEK FALCO, máte zde vše potřebné pro pochopení již zmiňovaných principů psí smečky, hierarchie a sociální komunikace. Správnou hierarchii smečky je potřeba budovat z pozice jejího vůdčího jedince, namísto tahání za obojek a vyhazování na zahradu používat přirozené psí signály a komunikaci. Pouze tak dosáhnete požadovaného výsledku a spokojené fungující smečky namísto dvou bojácných schovávajících se fracouzských buldočků.

Jak jsem psal, máte zde vše k dispozici a protože v psím světě vše souvisí se vším, je třeba k pochopení výše uvedených principů je nejprve nastudovat a pak správně používat ve své vlastní smečce. Není to tak jednoduché, ale znovuopakování na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již mnohokrát zveřejněného textu by v této mé odpovědi opravdu nemělo smysl. Máte tu už řadu let k dispozici vše potřebné a pokud se budete chtít naučit vše praktickou formou (což je vždy nejlepší), máte stejně jako všichni ostatní možnost využít mé osobní pomoci.

 

(20.1.2019)
Plemeno: briard
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame fenu briarda, s kterou tedka resime problem s kterym si nevim rady. A to ze ostatni psy/feny vuci me fene zmenili chovani. Nase fena nema problem s zadnym psem, ale po druhem harani zacali mit problem ostatni s ni a to i psy se kterymi se zna od stenete. Je to opravdu divne, protoze 4 z 5 psu se chovaji jinak. Mame partu pejskaru co spolecne venci sve psy, ale na nasi fenu zacali ostatni vrcet jako by ji neznali. Myslim si ze ma fena sve chovani nezmenila, proste beha a chce si hrat jako normalne, coz delaji i ostatni psy ve skupine, ale najednou jakoby s ni nechteli mit nic spolecneho a vrci nani a ceni zuby, at je to skupina psu nebo jdeme jen s jednim. Zmenilo se to po jejim harani do te doby to bylo vse v pohode. Je pravda ze fena je divoska a ani vrceni a odhaneni zubama ostatnich ji neodradi od hry, ale proc se k ni nahle vetsina psu chova jinak? Nechtela bych ji kvuli tomu upirat kontakt s ostatnimi psy.

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se o zcela přirozenou záležitost, která u fen tohoto plemenného typu nastává zpravidla po druhém hárání nebo kolem druhého roku věku - v kostce řečeno začínají být svým psím okolím vnímány jinak. Pro feny jako konkurence, pro psy jako plnohodnotné feny. Podle toho na ně i reagují a protože briard je plemeno přirozeně dominantní a jen tak si něco nenechá líbit, začinají a jsou razantnější i vzájemné konflikty. Upírat kontakt s jinými psy své fence samozřejmě nemusíte, berte to jako reakci na zcela přirozený vývoj psychiky své fenky a pouze zapracujte na své vlastní vůdčí roli, aby ve Vás fenka cítila oporu a hierarchickou autoritu. V opačném případě začne konflikty řešit sama za sebe, což je u podobných plemen vždy vstupenkou do světa problémů.

 

(13.1.2019)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: (štěně - dotaz do budoucna)
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na plemeno německý ovčák, pes. Ještě přemýšlíme nad štěnětem tohoto plemene, ale nejdříve bych se chtěla zeptat co takové plemeno obnáší a jaký je k němu přístup. Naše zkušenosti jsou začátečnické měli jsme labradorského retrívra, Jack russel terier a podílení se k výchově na rotvajlerovi. Žijeme v bytě, ale máme 3 roky starého chlapce, který je neúnavný a tak většinu času jsme venku a jsme sportovně založená rodina. Potřebovali bychom psa hlídače když by to bylo možné viz. BŠO, který asi není a zároven mazla na hraní, tak nevíme jestli volíme správně. Jelikož na různých stránkách píšou různé zkušenosti, tak se na to nemůžeme spoléhat už dávno vím, že záleží na vztahu se psem, přístupu a výchově. Děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Německý ovčák je řekněme takové "univerzální plemeno" - k čemu ho vychováte, popřípadě vycvičíte (pokud to uděláte správně), to zvládne. Jinými slovy při odpovídajícím přístupu z Vaší strany zvládne vše, co ve svém dotazu zmiňujete. Ale jak sama správně uvádíte, závisí to samozřejmě primárně na tom, jak se k němu budete chovat, jak s ním budete komunikovat a v jakém prostředí bude žít.

Předpoklady na to ze strany plemene jsou, záleží ovšem i na výběru správné chovné linie a konkrétního jedince. Pokud chcete odpověď na dotaz "co takové plemeno obnáší a jaký je k němu přístup", pak doporučuji projít Poradnu a vyhledat dotazy týkající se tohoto plemene, protože právě zde naleznete popis častých chyb ve výchově a přístupu a moje odpovědi, jak se chovat správně a jak mimo jiné zamezit i případněmu problému pes versus malé dítě.

(Poznámka: tento dotaz souvisí s dřívějším dotazem tazatelky "bílý švýcarský ovčák" z 8/2018)

 

(6.1.2019)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně chování naší 10 měsíční fenky JRT. Nejprve napíšu, jak to vše s fenkou začalo. Byla nejmenší štěně z vrhu naší fenky. Když se narodila, vážila o polovinu méně než ostatní štěňata. Měli jsme s ní velké starosti. Neměla sílu se přisát k cecíku, proto jsme ji od malinka co dvě hodiny krmili. Byl to boj, vyzkoušeli jsme všechny možné štěněcí mléka. Nic jí nechutnalo, nechtěla mléko sát ani z lahviček, ani ze stříkačky, no prostě jsme si užili své. Mockrát jsme mysleli, že to nezvládne. Pokaždé když jsme ji po krmení vážili, tak do dalšího krmení byla zpět na stejné váze, i když po nakrmení přibrala. Pořád nám nebylo jasné, kde spotřebovává tolik ene rgie, ž e její váha narůstala pomalinku. Samozřejmě jsme vše konzultovali s veterinářem, vše bylo ale v pořádku, srdce orgány, rozštěp také neměla. Když jí byly 3 týdny, už dokázala sát z cecíku a udržet se u něj, ale jelikož byla stále o polovinu menší, tak jí ostatní štěňata vždy odstrčila. Takže jsme podstivě každé krmení fenečku přidržovali u cecíku, až se dostatečně napila a měla plné bříško. Jakmile jsme kolem 5 týdne začali s příkrmem, tak najednou fenečce začalo chutnat a vždy ona jako jediná byla u misky nejdéle a byla schopná jíst snad tak dlouho, dokud by nepraskla. Ale od malinka byla jiná, s ostatními štěňaty si sice občas hrála, ale spíše byla samotářská a i venku na zahradě si spíše jen tak sama chodila a hrála si. Už tehdy jsme věděli, že si ji necháme. Že ji prostě nemůžeme nikomu prodat, když jsme si ji od malinka vypiplali. Ale stejně mi to nedalo a asi v 7 týdnech jsme u veterináře nechali udělat krevní testy, stále jsem všude na netu totiž četla, že by se mohlo jednat o jaterní zkrat. První výsledky nedopadly úplně dobře. Veterinář poprvé vyslovil podezření, že by se opravdu o jaterní zkrat mohlo jednat. Ale že prý se udělají ještě jedny testy a to nalačno a po nakrmení. Ty už byly zcela v pořádku a bylo mi řeč eno, že prozatím budeme fenečku považovat za zcela zdravého pejska.
No a nyní k problému, který mě trápí. Tedy je jich více. Nyní je Meggie (tak se fenka jmenuje) 10 měsíců. Prospívá krásně, má chut do jídla, vypadá zdravě, stolice také v pořádku. Je živá a hravá. Akorát je od malinka strašně lekavá, vše ji hned vystraší, jakýkoliv neznámý zvuk. První problém nastal asi v jejich 8 týdnech, kdy jsem ji pomalinku chtěla učit na obojek a vodítko. Obojek, ten jsem vždy nasazovala, když Megg jedla. To bylo v pořádku, nijak neprotestovala. Asi po pár dnech jsem ji ale na ten obojek nasadila vodítko, že zkusíme udělat pár kroků no a to byla hrůza. Zač ala hned couvat, strašně kňučet, no prostě hysterický záchvat. Od té doby jsem to ještě zkusila několikrát, s tím, že jsem ji nechala zapojené vodítko na obojku, aby s tím jet tak chodila a zvykla si na to vodítko. Ale i tak byla taková nesvá, bojácná a nedej bože, když jsem to vodítko chtěla v rámci hry odepnout, atd. Koupili jsme tedy postroj, ten si sice nechá nasadit, začali jsme chodit na procházky i s dvěmi dalšími fenkami, které máme. Ale Megg je stále bojácná. Dost často se zastaví, začne se třepat, přikrčí se k zemi a nechce jít a já s ní absolutně nehnu. Prostě se toho strašně pořád bojí a já nevím proč. Zkoušela jsem i dávat pochoutky za odměnu, kdy jsem chv&iacut e;li &sc aron;li a jakmile se začala zase vzpírat, tak jsem ji dala pamlsek, ale i toto moc nepomohlo. Stále se bála. Když jí vodítko odepnu a nechám běžet v postroji na volno, tak je po problému. Říkám si, zda to není třeba tím, že ta jedna fenka je tak strašně natěšená, když jdeme na procházku, že knučí, vříská, lítá jak splašená jen sotva vidí, že si beru obojek a už se nemůže dočkat, až půjdeme ven. Zda si to třeba Megg nějak špatně nevyložila, nevím.
Druhý problém je, že se doma stále počůrává, když byla menší, tak byla přes den venku na zahradě o ostatními. Ale na podzim jsme fenky začali brávat dovnitř do tepla a dáváme je jen na noc do boudy, jinak jsou doma. Chodíme s Megg na zahradu čůrat snad co půl hodiny, to se venku vyčůrá, sice jen tak napůl, protože si podřepne a čůrá při chůzi. Pak přijdeme domů a ona je schopná se hned vyčůrat doma. Co chvíli utíráme doma loužičky a to nejenom na podlaze, ale dost často se stane, že se vyčůrá do svého pelíšku, nebo i na gauč, kde leží ostatní fenky a někdy i Megg. Ale je zajímavé, když večer usne, tak to dokáže vydržet bez čůrání i několik hodin.
No a poslední věc, která mě trápí, že začala být Megg asi tak před měsícem agresivní na nás. Třeba když ji chceme pohladit, tak hned začne vrčet a vystartuje po nás, nebo když s námi leží na gauči a já se jen třeba trošku pohnu, tak hned vrčí a někdy to vypadá, že by mě snad chtěla i pokousat. Ale to nevím, zatím se to nestalo. Takto je agresivní i na ostatní členy rodiny. Na obě fenky ani ne. Ale není to pravidlem, jen tak třeba jedenkrát za den, nebo i za pár dní. Nevím, jak v ten moment se mám k ní chovat, zda ji pokárat, nebo nějak potestrat, nebo zda to nechat být. Prostě potřebovala bych radu.

Odpověď: Dobrý den:) Případ Vaší fenečky Megie je z hlediska diagnostiky problému jasný, nicméně rada "na dálku" tady nestačí. Pokud opravdu chcete pomoc (a z hlediska jejího věku je nejvyšší čas), pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme všechny potřebné náležitosti včetně termínu, kdy byste za mnou s fenkou přijela. Jako ve všech podobných případech (viz tato Poradna) potřebuji pracovat s fenkou kontaktně, pak Vám i jí umím pomoci a velmi rád to udělám.

 

(30.12.2018)
Plemeno: brabantík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenku jsou ji 3 roky, je nekastrovaná. Mam ji 4 mesice , poslouchá je hodná , ale jak idejdu z bytu , štěká a vyje , spusedi jsou nastvaní a ja vubec nevim co dělat . Spí v pelechu do postele nesmí. Uz jsem zkusila snad vse ale nic na ni nefunguje, muzete mi nejak potadit prosim :( jsem zoufala, majitel chce aby pes sel z bytu :( dekuji a preji hezky den.

Odpověď: Dobrý den:) Fence jsou 3 roky, u Vás je 4 měsíce, ale naprosto nic nepíšete o tom, kde a v jakých podmínkách žila předtím. Do postele nesmí proč? Těsný fyzický kontakt se svým člověkem je pro každého pejska velmi důležitý, pokud jej podobným způsobem odpíráte, je to pro něj jedním ze základních prvků nejistoty - už jsem o tom na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mnohokrát psal.

A právě jistota je to, co Vaší fenečce evidentně chybí. Před čtyřmi měsíci se dostala, už jako psychicky dospělá, do zcela nového prostředí a k novému člověku. Tedy ve věku, kdy už má v sobě vyhodnocené zážitky z minulosti a kdy při tak zásadní změně nutně potřebuje spolupráci a podporu svého nového majitele. Nejde jen o přesun věci z jednoho místa na druhé, jde o radikální změnu v životě psí bytosti. Nevím, co obnáší ono "Uz jsem zkusila snad vse ale nic na ni nefunguje" - bohužel jste ani zde nezmínila nic konkrétního. Aplikovala jste postup, který je vždy v podobných případech zapotřebí a který jsem zde již nesčetněkrát popisoval - tedy nejprve věnovat dostatek času a energie vzájemnému seznámení, společným procházkám a společně strávenému času tak, aby si Vás fenka mohla zařadit jako hierarchickou autoritu a emoční oporu? Aplikovala jste postup, který je vždy v podobných případech zapotřebí a který jsem zde již nesčetněkrát popisoval - tedy stejně jako u malého štěněte nejprve odcházet na krátkou dobu (a postupně ji prodlužovat), dodržovat odchozí/příchozí rituály a postupně tak upevňovat jistotu fenky, že se vždy zase vrátíte a čas o samotě tak může místo stresu věnovat odpočinku?

Bohužel nevím, zda a co jste reálně zkusila a zda jste před zasláním svého dotazu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, kde jsem tuto problematiku již mnohokrát zodpovídal a vysvětloval. Jak jsem už napsal, ve svém dotazu jste nic konkrétního nezmínila a z obecného konstatování "už jsem zkusila snad vše" to při nejlepší vůli nejsem schopen vydedukovat...

V každém případě tento problém sám od sebe nezmizí, naopak se prohloubí a pak opravdu hrozí, že budete mít velký problém s majitelem bytu. Umím Vám ale pomoci a pokud se podíváte do této rubriky, zjistíte, že i v případech, jako je Váš, je moje osobní pomoc účinná. Pokud se rozhodnete fenku si ponechat (v což doufám) a napravit dřívější chyby, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(30.12.2018)
Plemeno: americký pitbulteriér x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
tazatel neuvedl
Dotaz: Dobrý večer ,chtěla bych se zeptat co říkáte na křížení pitbull a labradora,máme kluka 11 měsíců,je úžasný doma,prostě miláček,ale jak se dostaneme ven je to úplně jiný hafan,na zavolání pokud jsme sami poslechne,nedej bože zjistí že se někdo před námi objeví,tak se rozběhne ,zastaví se tak metr před dotyčným a štěká dokud nepřejeme a pak v klidu jde pryč,pejska si cvičím sama jelikož tady u nás není dobrý cvičák,prosím můžete mi k tomu něco napsat,rodiče měli feťáci kteří asi výdinou peněz množili,Maxík má 30 kg  pokusím se poslat fotku,předem děkuji za jakoukoliv radu. Ještě by mě zajímalo proč o tomto křížení lidé říkají že je to vražedná kombinace to se mi stává když jedu s Maxem do města obchází nás.

Odpověď: Dobrý den:) O povaze, vzorcích chování a vyblokovaném sociálním chování pitbula (americký pitbulteriér) jsem toho na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal spoustu. Doporučuji si související materiály včetně dotazů na toto téma v této Poradně najít a prostudovat, protože to je základní odpověd na otázku "proč je Max takový" a především na co dávat pozor do budoucna.

Samozřejmě, Max může (může, ne nutně musí být, existuje varianta překrytí atd.) být opravdu křížený s labradorem - pokud ho máte z uvedeného zdroje, je možné všechno a jisté nic. Každopádně i v případě pitbulího křížence je vždy otázka loterie přírody, jak moc genetika druhého rodiče ovlivní povahu potomka. Výsledek je samozřejmě také otázka konkrétních povah konkrétních rodičů. Jinými slovy - někdy může zkřížení přinést výsledek pozitivní (kladná změna sociálního chování), jindy negativní (například zvýšenou povahovou nestabilitu).

Každopádně pokud se chcete o Maxovi dozvědět relevantnější informace, než Vám mohu poskytnout takto na dálku a na základě pouze zprostředkovaných údajů, pak vřele doporučuji se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet. Je teď v kritickém véku, byla by velká škoda, pokud byste něco zanedbala nebo podcenila a pak musela řešit velmi nepříjemný problém.

Ještě k druhému dotazu - "vražedná kombinace" je nesmysl a podle mého nijak nesouvisí s konkrétním zkřízením pibula a labradora. Spíše jde o to, že vlivem medializace a konkrétních nešťastných případů, za kterými vždy stojí hloupost nebo nezodpovědnost majitele "bojového plemene", jsou už dnes lidé vůči těmto plemenům obezřetní až "rasističtí", pokud jedince této charakteristické vizáže vidí. Upřímně není se moc co divit, případů, kdy špatně vedený nebo nezvládnutý jedinec některého z trojice plemen americký pitbulteriér/americký staffordšírský teriér/bulteriér (popř. jejich kříženců) způsobí velký problém, není vůbec málo. I to je jeden z důvodů, proč se jejich majitelům tolik věnuji - viz například zde.

 

  (30.12.2018)
Plemeno: netýká se konkrétního plemene
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se netýká konkrétního pejska. Zajímal by mne Váš názor, jestli je vhodné (resp. k pejskovi ohleduplné) pořídit si psa, když musím chodit do školy a během pracovních dnů bývám mimo domov 6 - 9,5 hodin v kuse (přičemž častěji to bývá spíš těch 9 hodin). Před školou a po návratu ze školy bych se pejskovi samozřejmě věnovala, i v den, kdy jsem nejdéle pryč, bych byla schopná zajistit přinejmenším dvě hodiny vycházky (v součtu ráno + večer, časnější vstávání mi vadit nebude) + pozornost doma. Nejraději bych si pořídila pejska už dospělého, z útulku (3 - 8 let), s tím, že už vzhledem ke svému založení bych vybírala jedince méně aktivního, nejsem žádný sportovec. Byla by krutost nechávat takového pejska tak dlouho doma osamotě? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi mě těší, že na rozdíl od mnoha jiných psích majitelů se o tuto otázku zajímáte ještě před pořízením pejska. Jste zodpovědná, berete do úvahy dopad Vašeho denního rozvrhu na pohodu psího života a to je moc dobře...

Vzít si už dospívajícího/dospělého pejska z útulku je v tomto konkrétním případě určitě rozumné. Nicméně i tak to chce mít k dispozici na začátku aspoň 2-4 týdny volna, abyste mohla pejska na sebe navázat, dát dohromady denní režim a postupně navyknout na několik hodin samoty. Upřímně - těch 9 hodin denně je ale moc. Dvě hodiny "procházky" denně je na hranici. Nevím, zda by Vám mohl někdo z blízkých přes den vypomoci, nicméně i tak by to nebylo zdaleka ideální řešení, pokud byste chtěla se svým pejskem mít opravdu silný a i z psího pohledu fungující vztah.

Informací od Vás bohužel zas tak moc nemám, abych mohl zodpovědně poradit "ano, pořiďte" versus "ještě s tím počkejte". Stejně tak by bylo vhodné probrat alternativy psích plemen, kříženců, věku, jak vybrat konkrétního jedince atd. Písemně by to bylo nadlouho, takže nabízím možnost probrat to aspoň telefonicky, je to vždy daleko efektivnější domluva. Pokud budete chtít, ozvěte se.

 

  (30.12.2018)
Plemeno: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
tazatel neuvedl
Dotaz: Vlastníme 6 ti letého psa, slovenský čuvač. Je od malinka s dětmi a dodnes žádný problém. Dnes jako každé Vánoce jsme si ho vzali domů, byly tu děti a celé příbuzenstvo. Když už byl cca 30 minut s námi tak jsem se ho rozhodl dát ven, na povel se schoval pod stůl tak jsem ho vytáhnul a dal ven, než jsem stačil zavřít dveře tak se opět protáhnul dovnitř, tak jsem ho opět chytil u hlavy a "vytáhnul" ven ale opět sem nestačil na třetí pokus na mne zavrčel tak jsem ho plácnul přes čumák a chytil pod krkem a on se po mně ohnal (kousnul do ruky / dlaně, "malé tržní zranění), po té jsem ho několikrát plácnul přes čumák zařval a vytáhnul ven (to už se neoháněl). Máme malého 1.5 ročního kluka a 7 letou holku, tak a teď řeším aby se pes někdy nezakousnul do dětí, nikdy nic si na někoho nedovolil a poslouchá a s dětmi je venku neustále v kontaktu i ty mu dávají povely a poslechne (sednout, lehnout, pac, nesmíš, zůstaň, ke mně ...) Pes, se cca po dalších 30 minutách venku tulý, léhá si na zem a podvoluje se ... Zda to je "normální" stav, já sem udělal chybu, nebo se mám na něco zaměřit ? nebo psa mezi děti nepouštět či se ho dokonce zbavit ? nerad bych aby se něco stalo. Děkuji za rady, názor.

Odpověď: Máte slovenského čuvače, pastevecké plemeno s vyšší hladinou přirozené dominance, navíc již psychicky dospělého. Komunikace s tímto typem psů má určitá pravidla a pokud je porušíte (nebo je porušujete dokonce dlouhou dobu), dostaví se důsledky.

Pokud po svém pastevci něco chcete, nemůžete na něj jít jako buldozer fyzickou silou, v tomto případě opakovaně. A především spolu musíte mít takový vztah, aby respektoval Vaši psychiku, což v tomto konkrétním případě evidentně není. V podobných případech také respektovat danou situaci - zde větší počet lidí a pro čuvače přirozenou potřebu být svému člověku (rodině) nablízku, kdyby se něco dělo a on je mohl chránit. Pokud pastevce z takového prostředí pošlete pryč, musíte to opět udělat na základě své hierarchické pozice, ne fyzickým nátlakem, ale v klidu a bez jakékoli nervozity a negativních emocí.

Pokud budete ve vypjaté situaci chytat čuvače pod krkem a zároveň mít dlouhodobé nevyjasněnou hierarchii a slabý kontakt, nemůže to skončit jinak, než že Vás kousne (a to jste ještě vyvázl dobře), protože realita se ukáže vždy až v podobných případech. Jak už jsem tolikrát psal, pokud Vás kousne vlastní pes, je to ten největší průšvih a pět minut po dvanácté přemýšlet, kde člověk udělal/dělá chybu...

Zdaleka ne optimální vztah mezi Vámi a Vaším čuvačem je problém, jehož důsledek jste právě zažil. Pokud budete nadále nadřazovat svoje děti (z psího pohledu štěňata) nad něj (budou mu dávat povely), jednoho dne to může dopadnout velmi zle, protože v psí psychice je hierarchie základ a pokud je porušována (například tím, že pokud štěně se nechová jako štěně, je jeho snaha o vyšší pozici potrestána a štěně poučeno/lidské mládě odvezeno do nemocnice na plastiku), je pouze otázkou času, kdy dojde k neštěstí. To není strašení, ale realita, ke které dochází dost často a Vy se ji pak dozvídáte v mediálním podání o "zabijáckých psech".

I další popisované vzorce chování odpovídají tomu, že Váš čuvač se dostává do stresu a jeho psychika opravdu neodpovídá správnémmu stavu dospělého jedince. Bohužel, je to vše dlouhodobý důsledek nesprávného přístupu a ano, není to normální stav, ano, příčinou je vždy chybný/špatný přístup majitele (pastevci nejsou plemeno pro každého) a ano, pokud přístup nezměníte a nenaučíte se správným postupům, pak můžou být a budou určité situace i pro Vaše děti ohrožující.

Začnět prosim tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a objevíte základy psychiky a vzorce chování (smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec) psího druhu a specifika pasteveckých plemen. Je toho hodně a je to dobrý základ. A pak reálně zauvažujte o možnosti za mnou přijet a naučit se vše potřebné pro to, aby Váš čuvač byl v pohodě a Vy s ním byl schopen se domluvit. Akce "Vánoce" nebyla jeho chyba, ale Vaše a proto vůbec neuvažujte o tom, že se ho zbavíte, to by bylo z mnoha závažných důvodů to nejhorší řešení. Pokud budete chtít, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme se.

 

  (30.12.2018)
Plemeno: border teriér/labrador
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, bohužel se mi nepodařilo dotaz vygenerovat přes poradnu, proto si dovoluji poprosit o radu touto cestou. Pečlivě pročítám dotazy a odpovědi v poradně, zatím jsem nenarazila na "problém", který by se trochu podobal tomu mému, proto jsem se rozhodla oslovit Vás. Velmi si vážím Vašeho času, toho, jak se odpovědím na dotazy věnujete...snad se mi podaří popsat to co mě tíží, co nejpečlivěji a dopředu se omlouvám za "román".
Bydlíme na okraji města, v RD se zahradou. Donedávna jsme měli dva pejsky Maxe (10let, bordík, v 6měsících zlomenina levé přední pacičky, s následky - jak stárne, tak při větší zátěži - prudké lítání - na pacičku napadá a šetří ji, normální klus a procházky bez problémů) a Matýska (trpasličí jezevčík, zemřel v září - skoro 16let), oba s PP, žili s námi v domě. Znali se od Maxových tří let, od prvního okamžiku kamarádi. Matýskovu smrt jako by Max ani nezaznamenal, nehledal ho, jako by se nic nestalo (za což jsem byla i přes tu těžkou situaci ráda, bála jsem se, že po něm bude tesknit). Dále máme dvě kočky (kočičku a kocoura, nalezence) - soužití naprosto bezproblémové, spinkají na jednom pelíšku, kočky měly oba pejsky vychované :-). Ještě za Matýskova života jsme začali uvažovat o tom, že bychom si vzali do "předvýchovy" štěňátko budoucího vodícího psa (nevím, jaký máte na tyto pracovní psy názor, ale chtěli jsme udělat něco užitečného a od začátku jsme se snažili brát jako fakt, že to jednou bude pracovní pejsek a my uděláme štěňátku krásný první rok, seznámíme ho se světem a pak, pokud bude vhodné, stane se vodícím psem). Podmínka samozřejmě byla, aby s námi mohl být pejsek i v zaměstnání, což nám zaměstnavatel umožnil. A tak jsme po polovině listopadu dovezli domů Dobbyho. Prvních pár dní jsem měla volno z práce. Dokud byl Dobby úplně malý, ještě to nějak šlo, Max si ho skoro nevšímal, ale nadšením tedy neskákal (do té doby to byl veselý, hravý, zvědavý a stále dobře naladěný pejsek). Ale jak Dobby roste (už má váhovou převahu), Max se mi mění před očima. Dobby si chce samozřejmě hrát, na Maxe doráží, ale on si ho prostě nedokáže srovnat a Dobby provokuje a provokuje. Nedovolím Dobbymu, aby Maxe otravoval moc, ale on si snad ani nechce jen hrát, protože se ježí, hrdelně vrčí, prostě po Maxovi "jde". I na procházkách - pokud jdou na volno, tak Maxe "blokuje“, z boku do něj drcá, nevím, jak lépe to popsat. Zkrátka to není něžné hraní, kutálení, oňuchávání a olizování, jako s ostatními štěňaty a psy, se kterými se seznamuje. A z Maxe je úplně jiný pejsek... smutný, apatický, na žrádlo ho musím nutit, ocáskem nezavrtí, nechce na zahradu a když už tam vyjde, zase nechce zpátky do domu ...musím ho nalákat a přinést, jinak by snad radši umrzl, ráno ani nevyleze z pelíšku a nejde se přivítat .... I když s ním jdu na procházku sama, když se blížíme k domovu, nechce jít zpět. Teď o svátcích se snažíme brát oba pejsky po návštěvách - aby byli v jiném prostředí a lépe se sžívali, Max tedy od mala nerad cestuje, tím se to trochu komplikuje. ..v autě se vždycky třese.. Co se týká Dobbyho - šikovné, hravé, žravé, aktivní , sebevědomé štěně :-). Hygiena na jedničku, ani si nevzpomenu, kdy naposledy měl doma nehodu (a pokud ano, tak to byla naše chyba). V noci má pelíšek vedle mojí postele, kníkne si a jdeme se vyčůrat a pak zase spinkat. Umí sedni, ke mně (je mi jasné, že s pubertou to bude jinak), nosí hračky, nijak nedemoluje, už snad trochu ví, co se smí a nesmí kousat J. Čeká přede dveřmi, než se jde ven nebo dovnitř - nejdříve já, potom on. Před jídlem si pěkně sedne, čeká, až dostane mističku. Od začátku mu do misky sahám, prohrabávám granulky, když jí, bez problému odeberu a zase vrátím. Na procházkách se mu schovávám, pěkně si mě vždycky najde, drží se hezky u mě... hrajeme si.. V práci se chová moc pěkně. Párkrát zkoušel vyskakovat po mě a okusovat (to zkoušel dost razantně), to jsme si taky vysvětlili, že se nedělá. Prostě každý zvlášť jsou oba miliónoví, ale dohromady...jsem z Maxe moc smutná, svírá se mi srdce, když vidím, jak se změnil. Navíc, jakmile je Dobby za něco kárán (vyskakuje, okusuje, leze kam nemá), tak Max se úplně  rozklepe, opravdu se třese... takže se snažím míň mluvit a víc jednat (jen zatřepat za kůži a NE). Myslíte, že je šance, že se jejich soužití zlepší?? A Maxík se zase srovná? Je to ještě krátká doba na to, aby si Max zvykl? Případně, co mohu udělat, aby si zvykl? Ráno po jídle si je vždycky posadím a dávám jim na střídačku olíznout něco dobrého  - tvaroh, jogurt..aby byli spolu.. , na přivolání oba přijdou, dostanou odměnu, ale Max je prostě smutnej, i když ho Dobby nechává na pokoji... separuje se.. . Ocáskem nezavrtí, i když k němu mimino přijde a třeba ho jen olízne a nedoráží... jen trpně stojí a kouká, jako když mu uletěly včely.. A já jsem samozřejmě taky smutná. Zbytek rodiny, manžel i syn mi tvrdí, že to chce čas... ale já mám vážné pochybnosti.
Moc děkuji za případnou odpověď, přeju Vám klidné svátky a v novém roce jen dobré věci a lidi kolem sebe. A omlouvám se za sáhodlouhé psaní...

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě chci poděkovat za milé přání a i já Vám, Maxovi a Dobbymu popřát do celého příštího roku jen to nejlepší...

Rozhodnutí vzit si štěně do předvýchovy je na individuálním rozhodnutí každého člověka. Je zapotřebí si však předem uvědomit, že se jedná o zcela jinou situaci, než když si pořídíte štěňátko jako dalšího parťáka do svého života. Osobně nejsem příznivcem tohoto "pracovního upotřebení psů" z více důvodů etických, emočních i dalších. To by ale bylo na dlouhé povídání, mnohé pochopíte časem sama, teď se ale zaměřme na Vašeho skutečného a trvalého psího parťáka Maxe.

Maxíkovi je deset let a už je zvyklý na určité stereotypy, pevně dané věci a příchod malého temperamentního štěněte pro něj samozřejmě znamenal velký zásah do jeho "životních jistot" a poklidu. Je to zcela normální, přirozené a chce to jen dvě základní věci, aby vše postupně vjelo do těch správných kolejí.

Zaprvé je to čas. Nová situace je pro Maxe ještě příliš čerstvá, ale za krátkou dobu vezme malého na milost a zvítězí přirozené sociální chování psího druhu.

A zadruhé je zapotřebí, abyste Vy sama fungovala vůči Maxovi tak, aby z Vás cítil jistotu, podporu a zachování správných hierarchických vazeb. Musíte v každé situaci (krmení, pohlazení, odměny) dát jednoznačně, naprosto čitelně a okázale přednost Maxovi - jako prvního ho pohladíte, jako první dostane misku, jako první dostane nějakou dobrůtku. Žádné na střídačku - jako první a klidně i dvakrát za sebou. Jako první se dočká pohlazení, jako první dostane obojek a vodítko, jako prvnímu mu je sundáte. Stejně tak bude jeho hierarchicky vyšší pozice z Vaší strany podpořena vždy, když bude důvod.

Maxík je teď ve stresu, protože neví, jak na tom teď vlastně s příchodem nového člena smečky je. Štěně samozřejmě potřebuje více pozornosti než dospělý pejsek, ale nesmí to být právě na jeho úkor - musí mít jistotu, že do smečky stále patří a stále je na té privilegovanější vyšší pozici. A to je Váš úkol, Max nesmí Dobbyho vnímat jako vetřelce, ale jako člena smečky, který je hierarchicky níž než on, ale stále smečkový parťák. Až tuto jistotu získá, uklidní se, s malým začne komunikovat a vše se srovná.

Nezbytně důležitá je ale Vaše role, role vůdčího a stabilizujícího jedince. Doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, na téma hierarchie, komunikace a vůdčí role ve smečce jsem zde zveřejnil už kvantum informací. Nebuďte smutná, začněte fungovat podle uvedených postupů a uvidíte, že za krátký čas bude Maxík zase pejskem na plný úvazek...

 

  (30.12.2018)
Plemeno: foxteriér drsnosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
kastrace proběhne v únoru ze zdravotních důvodů(?)
Dotaz: Dobrý den, mám smečku 5 ti foxteriérů, z toho 3 kluky a 2 holky, jsou to 3 generace, psi se nesnesou vůbec, nemůžu je mít spolu, zabili by se, jeden z nejmladších 4 letý mi nejprve v 1 roce života napadal ostatní kluky a ted začal napadat i obě feny, sestru a svoji mámu, stačí mu nějaký podnět a jde do nich, např, jsem ho omylem šlápla a už se do jedné zakousl, má zatmění, neslyší na nic, nereaguje a hned jde prostě po krku a do boje, pak je problém je od sebe dostat, má křeč a je konec, přijde k nám návštěva a opět jde po fenách, jinak je velmi opatrný při hře, aby mi nekousl, jemně mi olizuje, nikdy mi nešlápne, když mi přeskakuje nohy, to je velmi opatrný, ale na ostatní je to hrůza, už nevím, co s ním, nechci ho dát pryč, to v žádném případě, poradíte mi prosím nějaký fígl? V únoru jdeme na kastraci ze zdravotních důvodů a ještě jsem zapoměla, že se bojí cizích psů, jakmile jde někdo okolo plotu tak to se ježí, štěká, ale když jsme venku na vodítku a projde okolo pes, tak se stáhne, ocásek mezi nohy a klepe se....moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V únoru jdete na kastraci s tímto "problematickým" čtyřletým pejskem ze zdravotních důvodů, škoda že jste mi nesdělila konkrétní důvod. Opravdu by mě zajímal, protože pokud ho necháte vykastrovat, v podstatě ho vzhledem k jeho současným vzorcům chování zlikvidujete.

Pokud, jak píšete, se Vaši psi spolu nesnesou a "zabili by se", jednoznačně to znamená hierachické a komunikační nezvládnutí Vaší vlastní smečky. Není to tedy jen o tom 4-letém pejskovi a jedná se o záležitost systémovou, zde je Vaše základní chyba a zdroj problému, na které se nabalují Vámi popsané negativní důsledky.

Vypovídající je samozřejmě i chování Vašeho čtyřletého a dnes již poměrně dlouho psychicky dospělého pejska plemene drsnosrstý foxteriér. Je evidentním výsledkem dlouhodobého stresu a chyb ve výchově a vedení celé smečky.

Vím, že to pro Vás nejsou potěšující informace, ale je zapotřebí pojmenovávat věci pravými jmény a sám za sebe takto funguji vždy a u každého, jinak to totiž nemá smysl a nic by se nespravilo. A stejně jako vždy v podobných případech Vám teď nabízím možnost se se mnou domluvit a minimálně s tímto pejskem za mnou přijet ještě před kastrací (pokud ta je skutečně nezbytná ze zdravotních důvodů a v daném termínu) a nechat mě dát dohromady, co ještě stihneme. Plus Vy sama máte možnost se u mne naučit mít smečku fungující, ne v režimu "by se zabili". V případě vážného zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, ne přes mail nebo messenger - děkuji...

 

(23.12.2018)
Plemeno: foxteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ano (důvod neznámý, nicméně vzhledem k průchodu fenky psím útulkem zřejmý)
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál, mám cca 3 týdny fenku foxteriéra, je velmi živá a má silný lovecký pud. Téměř nereaguje na přivolání. Potřeboval bych u ní potlačit i lovení slepic, neb žijeme na vísce Tisá a chodíme na volno. Jsem třetí majitel tohoto pejska, první ho údajně pro její živost předal ve věku 14 měsíců útulku, který hledal pro tohoto pejska domov - tam fenka byla 6 měsíců. U mne žije v domě ve společnosti dalších dvou foxterierů, kteří volnost zvládají, i když mladší pes má tendenci "tvořit smečku s fenkou".

Odpověď: Dobrý den:) Tři týdny jsou ještě velmi krátká doba k "psí aklimatizaci" na nový domov a lidskopsí smečku kolem sebe. Fenka se potřebuje zorientovat, potřebuje se na Vás navázat a tomu všemu je třeba dát i potřebný čas. Vy zas potřebujete čas k tomu, abyste poznal její povahu a podle toho s ní začal pracovat. Máte teď tři foxteriéry, ale každý z nich je jiný a zbylí dva se k Vám pravděpodobně dostali už jako štěňata a jak doufám, kastrovaní nejsou. A právě kastrace fenky je další prvek, který závažným způsobem změnil její povahu, je a zůstane věčným štěnětem a i z tohoto důvodu od ní nemůžete čekat standardní vzorce chování. Je a bude jiná než Vaši další dva foxové, je navíc fenka a i to je zapotřebí zohlednit.

V první řadě je tedy rozumné ji, jak už jsem psal, nechat zvyknout na nový domov a bytosti kolem sebe. Netlačit na pilu, ale pomalu a trpělivě pracovat na zklidnění její psychiky, protože to je základ k tomu, aby zvládla všechno ostatní. Z minulosti si s sebou může tahat různé démony, i tomu musíte dát čas, abyste je rozpoznal. Netlačit drilem na přivolání, ale pracovat na tom, aby ona sama chtěla být s Vámi a Vašimi pejsky - proto je brát s sebou všechny, na procházky i okolo slepic, na fenku použít zajištění stopovačkou a nechat ji v klidu přejímat příkladové vzorce chování Vašich dvou foxteriérů (pokud jsou navolno skutečně tak v pohodě, jak píšete).

Chce to tedy čas, netlačit na pilu a pokud se svými pejsky tvoříte funkční smečku, pak se fenka vše naučí přirozenou psí cestou. Bohužel, jak jsem už napsal, kastrace způsobila nevratné změny v její psychice a ona "živost" jsou ve skutečnosti zakonzervované štěněcí vzorce chování - fenka nikdy psychicky nedospěje a nezíská klid a nadhled dospělého jedince. To je realita a s tím bohužel musíte počítat. Jedinou cestou je právě proto klid při komunikaci s ní, nevyvíjet na ni přílišný nátlak a být trpělivý. V opačném případě velmi rychle spadne do stresu se všemi z toho plynoucími negativními důsledky.

Na dálku Vám poradit víc nemohu, v podobných případech pomáhám vždy prakticky, každopádně doporučuji prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete chtít, není samozřejmě problém využít i v tomto případě moji osobní pomoc. Přeji klidné a pohodové vánoční svátky Vám i Vaší foxteriéří smečce...

 

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před dvěma lety jsem si pořídila malou fenečku křížence špice a čivavy. Dnes jí jsou čtyři roky. Sama jsem ji vycvičila, je poslušná a doma sama vydrží v klidu. V poslední době se mi 3x vyčůrala do postele, přestože byla vyvenčená a já jsem byla doma (jen si dávala pozor, abych ji neviděla).Poprosila bych o radu, proč to dělá a co s tím. Nevšimla jsem si, že by byla ve stresu a nemocná není. Dříve se doma nikdy nepočůrala. Předem děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud skutečně není příčinou zdravotní problém, pak je vždy spouštěčem psychika - v tomto konkrétním případě buď stres nebo hierarchie. Možná je také spojitost s hormonálními změnami v souvislosti s (nastupujícím) háráním. I když k takové situaci dosud nedošlo, neznamená to, že se to stát nemůže...

Bohužel, nemám od Vás k dispozici detailnější informace, ale některá z výše popsaných možností popřípadě jejich kombinace to určitě bude. Tedy stres, snaha o hierarchicky vyšší postavení nebo přičina hormonální. Zkuste probrat v hlavě změny, které se v poslední době v domácím prostředí Vaší fenečky udály, změny ve vaší vzájemné komunikaci, sledujte další změny jejích vzorců chování a určitě na ten spouštěč přijdete - podobné změny chování nikdy nejsou samy od sebe a mají svůj jasný důvod. Odstraňte příčinu a zmizí důsledky, jen její nalezení někdy může chvilku trvat...

 

(16.12.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Obraciam sa na VAs s prosbou o pomoc. Ako určite dobre viete Yorkshir je živé a nebojácne plemeno no ten náš je pravý opak. Doma je plny života, vystrája chce sa hrať no akonáhle ideme von vsetkeho sa boji celu prechadzku sa trasie, ak ho chce niekto pohladkat najradšej by utiekol, agresivitu neprejavuje vôbec len sa boji. Ako mu vysvetlit/ukazat že sa báť nemusí? S tým súvisí aj vykonávanie potrieb, vonku ju vykoná len zriedkavo raz za čas no vacsinou to hneď po návrate domov z prechádzky pusti rovno na chodbu. Ako by som mohla postupovať ? Za odpoved vopred  ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek bohužel postrádá svoji smečku, svého učitele a svého vůdčího jedince. Doma je v pohodě, tam to dobře zná a ví, že ho zde nic nezaskočí a nemusí řešit žádnou potenciálně zátěžovou situaci. Venku je to samozřejmě jiné - a jako každé štěně, které necítí oporu své smečky, respektive jejího vůdčího jedince, se v pro něj zátěžových situacích cítí velmi nejistě, protože musí vše řešit samo. Jeho psychika to samozřejmě nezvládá a zvládnout ani nemůže, proto jsou důsledky takové, jaké popisujete. Včetně jeho snahy o submisivní venkovní "neviditelnost", proto často vykonává potřebu až doma.

Právě tyto problémy často řeším s pejsky svých klientů, kteří neabsolvovali správnou socializaci, respektive neměli od koho načítat příkladové vzorce chování v konkrétních situacích. Každé štěně i mladý pes nezbytně potřebují, aby je někdo naučil, jak se v reáliích běžného denního života chovat a jak je vnímat - řešíme, neřešíme, tohle můžeme, tohle nesmíme, tohle nás může zabít. Už jsem na toto téma napsal hodně textu, je zapotřebí se svým pejskem komunikovat z pozice učitele, vychovatele a silného sebejistého vůdčího jedince - pokud zůstane štěně nebo mladý pes na vše kolem samo, protože jeho člověk tyto klíčové zásady ignoruje, dopadá to přesně tak, jak nyní zažíváte sama.

Pokud chcete současnou situaci napravit, musíte se svým jorkem začít venku fungovat tak, jak jsem napsal. V ničem jiném to není, je ale zapotřebí to dělat správně, s dostatečnou energií a trpělivostí. Protáhnout malého modelovými situacemi (psi, lidi, provoz) a komunikovat s ním tak, aby Vám rozuměl - po psím (jenom spolu něco projít zdaleka nestačí - viz PSí STRÁNKY FALCO, doporučuji k prostudování). Protože však tato schopnost lidem obecně není daná, velmi často za mnou jezdí právě proto, abych jejich pejsky naučil správné orientaci v běžném životě a sundal z nich zátěž strachu z neznámých situací a okolního prostředí. Není to úplně jednoduché a nelze to popsat jen slovy, jedná se o komplexní záležitost - zkuste se podívat na individuální výcvikový servis a videa s mými klienty, kteří řešili shodný problém. A pokud budete chtít mít i ze svého jorkšírského teriéra sebevědomého, nebojácného a v jakémkoli prostředí bezproblémového pejska, máte stejnou možnost i Vy...

 

(16.12.2018)
Plemeno: tatranský durič
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Mame doma a záhradu. Je vhodné umiestniť šteňa do koterca hneď po tom ako ho dovezieme. Teda, že už prvú noc ostane v búuude a v koterci? Veľká dilema pre nás? Zima, zmena prostredia pre fenku. Do budúcna je priorita, aby fenka bola v koterci, človek je v práci atď. Od narodenia je v koterci a v búuude s matkou a ďalšími súrodencami, teda je ako tak adaptovana. No čo bude ak zrazu ostane sama na inom mieste v tej zime? Koterec momentálne riešime tak ako budú... Čo by ste poradili čo je najlepšie? Zvažujeme aj pobyt v dome, hoci je kopec otáznikov nad tým rozhodnutím. Napr. či v budúcnosti ju dokážeme teda cca o 3 mesiac kým fenka zosilnie, vrátiť do koterca kde chceme, aby bola. Pomôžte nám sa v tomto zorientovať, vďaka

Odpověď: Dobrý den:) Nejdříve pro moje čtenáře pár základních informací o tomto ještě nepříliš známém plemeni - jedná se o velmi mladé slovenské plemeno, vyšlechtěné ze slovenského kopova, hladkosrstého jezevčíka a bavorského barváře pro lovecké (myslivecké) potřeby, vhodné pro nasazení například při lovu divočáků.

K Vašemu dotazu - už mnohokrát jsem zde psal a budu se jen opakovat, že umístění malého štěněte do kotce, boudy atp. je neskutečná krutost a absolutní ignorování psí psychiky a psích potřeb. Uvědomte si prosím, že doteď sice malá byla v kotci, ale spolu s matkou a svými sourozenci, tedy v prostředí psychické podpory a přirozeně generovaneho živočišného tepla. Tedy v prostředí diametrálně odlišném od izolace psychické i fyzické, pokud byste ji do kotce/boudy umístil i Vy. A žádná jakkoli "zateplená" bouda nikdy nenahradí teplo živočišné a vnímání tlukotu srdce blízké bytosti - proč se asi malé štěně při spánku instinktivně stulí člověku na hrudi nebo se těsně přitiskne k jinému živému tvoru?

Nemělo by pro Vás existovat vůbec žádné dilema. Štěně si totiž také potřebuje vytvořit ke svému člověku vztah a ten nikdy nevznikne, pokud je k sobě emočně a fyzicky nepustíte. Pokud fenečku od sebe izolujete teď, pak už nikdy v budoucnu ona k Vám ani Vy k ní nebudete mít skutečně blízko.

Vaší fence je teprve 10 týdnů(!), její termoregulační schopnost je ještě velmi nízká, jedná se o krátkosrsté plemeno a teploty jsou u nás i na Slovensku pod nulou. Další závažné důvody, proč byste neměl mít naprosto žádné dilema.

Jsem velmi rád, že o fence přemýšlíte. Ale uvědomte si prosím, že pes je sociální druh a mezi jeho základní potřeby tak patří těsný fyzický i sociální kontakt se svojí smečkou (ať už přirozenou nebo lidskopsí). Uvědomte si, jak zranitelné je dvouapůlměsíční štěně v současném ročním období a jak málo stačí, abyste své fence úspěšně zadělal na závažné zdravotní problémy. A zapřemýšlejte i nad tím, že Vás fenečka bude vnímat buď jako součást své smečky (resp. jako jejího komunikujícího a obecně fungujícího vůdčího jedince), což znamená od začátku správně navázaný sociální, hierarchický a emoční vztah - nebo pokud ne, pak Vám jako nositelka genetiky výše zmíněných plemen jednoho krásného dne uteče za silnějsím podnětem, protože ji u Vás nic držet nebude.

Jinak řečeno jsou všechny důvody pro to, abyste neřešil žádné dilema a fenku si od prvního dne, kdy si ji dovezete, vzal k sobě do domu. Žádná bouda, žádný kotec, leda byste se tam nastěhoval k ní. Věřím, že jste rozumný člověk se vztahem k pejskům (jinak byste mi asi tento dotaz ani neposílal) a rozhodnete se z hlediska životních priorit své nové psí parťačky správně. Prostudujte si prosím i tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, objasní Vám mnoho ze skutečných přirozených potřeb, psychiky a života našich psích parťáků stejně jako i dobrého a špatného přístupu ze strany jejich majitelů...

 

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,  má dvouletá fenka (kříženec - stafordský bulteriér s neznámým), nekastovaná před týdnem porodila 8 štěňat.  Již 2 dny před porodem odmítala veškerou stravu a týden po porodu tento stav více méně pokračuje. Sní toho velmi málo, v lepším případě stejné množství jako její denní krmná dávka před otěhotněním, ale většinou méně. Krmila jsem ji masem, většinou tepelně upraveným dušením pod bodem varu s přídavkem zeleniny, řas, a pivovarských kvasnic. Také dostávala pravidelně kosti a různá sušená masa. Po porodu jsem začala do jídla přidávat drcené skořápky vajec. Granule ( Yoggis, za studena lisované) jí nikdy nevoněli. Pokoušela jsem se jí je do jídla propašovat, protože jsem měla obavy, zda dostává všechny potřebné živiny, ale většinou marně. Nyní se její jídelníček skládá převážně z tvarohu, jogurtu, vajec, vývarů a syrovátek. Maso musí být rozmixované na kaši. Veškerou potravu jí musím krmit z ruky, sama si nedá nic. Je neklidná, často pobíhá po bytě a působí jakoby něco hledala,  často se přehřívá a je úplně vyčerpaná, ale o štěňata se stará pečlivě. Tři  dny po porodu jí na veterině dělali krevní rozbor, který ukázal nedostatek fosforu a bylo mi řečeno, že za její stav může nevhodná strava, tudíž maso, a že prý přechod na granule či alespoň konzervy s nic neříkajícím seznamem ingrediencí, které mi "dali" s sebou vše spraví. Zjistila jsem si potraviny s vysokým obsahem fosforu, a také jsem přidala do jejího jídelníčku tzv. super-potraviny s vysokým obsahem vitamínů, minerálních látek atd., ale nejsem odborník a netuším, zda je to správné řešení. Můžete prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka s největší pravděpodobností trpí poporodní eklampsií (příznaky jsou mimo jiné zvýšená teplota, neklid), tedy odvápněním - prudké snížení vápníku v jejím organismu je způsobeno tvorbou mléka kojící psí mámy. Drcené skořápky, tvaroh, jogurt atd. sice průběh odvápnění zpomalily, ale zásadní problém je v tom, že samotný vápník se nevstřebává! K tomu je zapotřebí podpůrných látek jako je fosfor, vitamín D a další stopové prvky - a jak sama uvádíte, i krevní rozbor ukázal nedostatek fosforu v organismu fenky. Ve Vašem případě je tedy nejrozumnější podávat fenečce odpovídající denní dávky přípravku IrishCal pro kojící feny (obsahuje v optimálním poměru vápník, fosfor a další potřebné prvky pro správné vstřebávání - neobsahuje vitamín D, pokud nekrmíte granulemi, je potřeba ho dodat zvlášť).

Každý pes (a březí/kojící fena o to více) mimochodem potřebuje především vyváženou stravu, a to buď ve formě kvalitních granuli nebo ve formě kvalitních vstupnich surovin, doplněných o potřebné prvky a vitamíny. Opominutí těchto základních zásad se vždy dříve nebo pozdéji vymstí na kondičním stavu nebo zdraví dotyčného psího jedince.

Ještě jedna věc. Pokud má člověk bez praxe v této oblasti doma fenku před prvním porodem, je velmi rozumné si předem najít a nastudovat související náleźitosti, jinak může o fenečku nebo i štěňata velmi lehce přijít. Kromě již uváděného nebezpečí poporodní eklampsie je dobré vědět například i to, že den až dva před porodem většina fen přestává přijímat potravu, více pijí a močí, je to naprosto přirozený jev. Pokud je majitel připraven, fenka zdravá a není představitelem z hlediska porodu rizikového plemene, pak je porod i následný poporodní stav v naprosté většině případů v pohodě. Ale jak jsem psal - je opravdu dobré vědět aspoň základy a vyhnout se tak zbytečným komplikacim a ohrožení zdravotního stavu psí mámy i štěňat. Vaší fenečce i malým teď držím všechny palce...

 

(16.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (cca v roce a půl, fena je z útulku a již byla kastrovaná)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu. Máme dvě feny, Českého strakatého psa (Anie) a kříženku z útulku (Bobule). Anie je 3,5 roku a Bobuli cca 3 roky. Bobuli jsme si pořídili, když bylo Anie 2 roky. U Bobule máme problém s tím, že opět začala ničit věci(na začátku, když jsme si jí vzali domu, tak ničila také, ale přestala). Museli jsme s ní na veterinu, protože pozřela kožený popruh. Naštěstí to dobře dopadlo. Vše jsme v bytě odstranili, ale nějakým způsobem se dostala do šuplíku a vytahala z něj všechno oblečení, jindy z linky shodí utěrku apod. Některé dny se nestane nic a měla období, kdy doma nic neprovedla měsíce, ale teď se jí zase "chuť" k ničení vrátila. Víme, že to dělá ona, díky tomu, "co z ní vyjde". Těžko říct, jak moc se přidává Anie, ale ta už má toto období naštěstí za sebou a je hodně klidný pes a moc pravděpodobné to podle mě není. Upřímně nevím, co mám dělat. Z čeho je Bobu ve stresu a podle čeho má dny "v pohodě" a dny "ničící". Úmístit do klece se mi je upřímně moc nechce a ani na to nemáme moc prostor, bydlíme v malém bytě s malou chodbou, takže ani tam se nedají zavřít. Ale pokud by to bylo jediné řešení, tak do toho půjdu. V posteli s námi nespí, fenám se věnujeme, zvyklé na samotu jsou, necháváme jim v naší nepřítomnosti žvýkací hračky od Benebone. Režim je stále stejný, jsou doma 8 hodin samy. Vycházejí spolu úplně v pohodě, neperou se, respektují se, hrajou si, pijí spolu z misky. Snad jsem problém popsala dostatečně. Případně ráda doplním další informace. Prosím tedy o radu, jak Bobu naučit, aby nebyla ve stresu a v době naší nepřítomnosti byla klidný pes. Mockrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V podobných případech je vždy spouštěčem psychický stres a kastrovaní psí jedinci k němu samozřejmě bývají náchylnější. A jak už jsem také hodněkrát zdůraznil, žádný pes z žádného důvodu nepatří do klece - nikdy, na to prosím rovnou zapomeňte. Je zapotřebí eliminovat zdroj problému, ne řešit restrikcí jeho následky - to učím lidi už přes dvacet let. Nicméně pokud sama neznáte příčinu stresu Vaší fenky, pak je nejrozumnější se se mnou domluvit a s oběma psími dámami za mnou přijet, protože "na dálku" příčinu jejího současného chování z dostupných informací v tomto konkrétním případě odhalit nelze, osobně už to udělat mohu. Zvažte tuto možnost, moje práce je především o osobním kontaktu, lékař nebo psycholog své pacienty také nemohou vyšetřit po mailu...

 

(9.12.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý deň, mesiac máme psa, ktorý bol vyradený z profesionálneho chovu vlčiakov pre jeho netypicky veľmi miernu povahu. Matka je Československý vlčiak, otec Belgický ovčiak malinois. Predchádzajúci majiteľ hovoril, že všade chodil za ním a veľmi málo reagoval na loptičku.  Podľa majiteľa chovu bol matkou od narodenia neustále odstrkovaný, až mal na pravom boku ranu, teraz tam má jazvu.  Nemal a ani nemá v sebe hravosť a "drzosť" puberťáka. Je až neprirodzene submisívny. Veľmi málo šteká a vyslovene si pýta hladenie. Keď ho pohladím, až sa celý trasie, ľahá si na zem a celý čas by len olizoval ruku. Bývame na dedine, má svoju voliéru. Na prechádzke ide pekne popri nohe a keď ho pustím tak sa vzdiali najviac na tri kroky. Väčšinou času ide za pätami alebo sa vyslovene motá popod nohy. V kontakte s inými psami bol spočiatku ustráchaný, ale keď to preň presiahlo únosnú mieru tak sa proti psovi postavil. Keď ho pustím na dvor a zájdem do domu, tak si ľahne k dverám a čaká, až sa vrátim. Keďže sa mi to nezdá v poriadku, aby sa chcel toľko hladkať, snažím sa to robiť tak mierne. Keď k nemu prídem do voliéry tak ho pohladím, ale keď už ide "na mäkko" tak s tým prestanem a čakám až sa upokojí. Rada by som mu pomohla, aby bol z neho  "normálny" pes. Zo Slovenska je k vám ďaleko cestovať, tak mi snáď niečo poradíte ako sa k nemu správať a posilniť jeho sebavedomie.

Odpověď: Dobrý den:) Dovolím si nejprve okomentovat závěr Vašeho dotazu - ano, je to ze Slovenska trochu dál, ale když se podíváte do této rubriky (stačí několik posledních klientů, kteří dojeli mimo jiné třeba až z Košic), zjistíte, že vše je jen otázkou priorit a snahy, pokud člověk o pomoc skutečně stojí. Když budete mít závažný zdravotní nebo psychický problém a zavoláte doktorovi, že je to k němu daleko a ať Vám něco poradí, také Vám vysvětli, že Vás musí jako pacienta vidět a vyšetřit. Pokud je jen trochu zodpovědný a není šarlatán, na dálku Vás léčit nebude a ani se o to nebude snažit, protože dobře ví, že takto věci nefungují a fungovat nemohou.

A stejné je to se mnou - abych Vám mohl s pejskem pomoci, nemohu to udělat "na dálku", protože prostě a jednoduše s ním také potřebuji pracovat osobně a kontaktně. Plus naučit správnou komunikaci s ním Vás - a ani to nejde "na dálku".

Máte štěně na začátku psí puberty, na kterém se negativně podepisuje především nevhodné zkřížení a současný stres, kdy pejsek nemá hierarchickou oporu, což jeho psychice dává velmi zabrat. Potomci z podobného spojení budou mít přirozeně velmi silnou tendenci k povahové různorodosti i psychické labilitě vzhledem k zásadní nekompatibilitě povah belgického ovčáka a ČSV. Druhá věc, která je v tomto případě úplně špatně, je způsob Vaší komunikace s ním (mimo jiné z hlediska hierarchie) a jeho držení v kotci. Právě proto, že se jedná o velmi nejistého psa s částečnou vlčí genetikou, je zapotřebí mít ho co nejvíce u sebe, ne v izolaci a používat správný způsob komunikace s ním - tedy to, co máte šanci se u mne naučit a co je alfou a omegou pro to, aby se v rámci omezení daného nevhodným genetickým materiálem z takového pejska stal vyrovnaný jedinec.

Jak už jsem psal, je zde nezbytné zapracovat správně na jeho psychice, to ale na dálku skutečně nejde. Nejde o triviální postupy a potřebuji mít osobní zpětnou vazbu pejska stejně jako u všech svých minulých i budoucích podobných "psích případů". Nicméně pokud dojdete k závěru, že Vám cesta za mnou pro klid a pohodu Vašeho pejska stojí, rád Vám pomůžu.

 

(9.12.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý den, chtěla bych požádat o radu. Náš pes na nás začal vrčet a cenit zuby. Nikdy předtím to nedělal, stalo se to teď dvakrát. Jediné co mě napadlo je, že nikdy neměl moc rád dlouhé jízdy autem, když jezdíme k rodičům na víkend a zpět domů. Chápu, že delší cesta autem není pro něj třeba není příjemná, že by radši zůstal na dvorku a hrál si s tátovo psem. Občas se schoval pod lavičkou nebo za dveře, ale po jemném přesvědčování nebo na pamlsek si vždy do auta naskočil. Ale při poslední návštěvě rodičů, kdy jsme se chystali k odjezdu, se schoval pod lavičkou, nepomohlo ani drbání, pohlazení, piškot, ale jakmile jsem ho vzala za obojek, začal hrozně vrčet. Jinak je to hravý pes, který si rád přijde pro podrbání, základní povely poslouchá, ven s ním chodíme, se psy našich známých nemá problém, není na ně agresivní, rád s nimi skotačí. Nevím, co se mu stalo, nebo co jsme mu udělali, že se začal tahle chovat. Moc ráda bych mu pomohla, ale nevím co dělat. Vím, že tohle chování si dovolit nesmí. Prosím, poradíte mi?

Odpověď: Dobrý den:) Skutečnou příčinou Vašeho problému je obecné hierarchické nezvládnutí Vašeho pejska, ne auto (to poznáte velmi rychle sama). Německý krátkosrstý ohař má jako většina loveckých plemen geneticky vrozenou silně dominantní povahu a v tomto věku (končící puberta) se právě tato povahová složka začíná u hierarchicky nezvládnutých jedinců razantně projevovat. Je to přirozený proces a jak jsem napsal, jednoznačný důsledek Vašich chyb ve výchově, vedení a komunikaci s takto založeným psím jedince. Tuto skutečnost velmi dobře ilustruje i Váš vlastní popis toho, co sama děláte a jak Váš pejsek reaguje.

Tento případ je zcela jednoznačný a pokud opravdu chcete dát vztah mezi sebou (rodinou) a Vaším pejskem do pořádku, je nejrozumnější a nejefektivnější se se mnou domluvit a s pejskem u mne absolvovat můj individuální výcvikový servis. Je potřeba zapracovat na Vás i na pejskovi a nastavit správnou hierarchii, Vás naučit potřebné komunikační postupy a základy psí psychiky. Ani toto tedy není případ k vyřešení "na dálku", ale umím Vám pomoci a rozhodnutí je pouze na Vás. Jen velmi doporučuji je neodkládat, čas v tomto případě pracuje proti Vám a bez správného přístupu se propast mezi Vámi a pejskem bude čím dál více zvětšovat.

 

(2.12.2018)
Plemeno: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, som veľmi rada že po tak dlhom čase som narazila na vašu stránku. Čítam vaše knihy a viem že potrebujem pomoc. Mám 3 feny a 1 psa (3,5r_ 2,5r_15mes. _ pes 11 mesiacov) plemena sibírsky husky. Všetky psi žijú snami v dome spia snami v posteli čiže máme naozaj blízky vzťah... no s druhou fenou v poradí je problém už od jej malička. Boli sme si po ňu v jej 3 mesiacoch v zahraničí čiže sme ju vtedy videli a spoznali 1x. Vyrastala na samote čiže keď sme ju priviezli do mesta (v tom čase do bytu) bola z toho úplne rozhodena bála sa hádam všetkého hlavne ľudí. Na našu prvú fenu reagovala cerenim zubov a vypadom načo ona reagovala útokom. Nesadli si ale vôbec, vyhľadali sme cvicitelku ku ktorej sme chodili s prvou fenou, po mesiaci spolužitia sa dokázali zniesť a do teraz sa rešpektujú no občas dôjde ku konfliktu. Od jej 3 mesiacov sa jej snažím pomôcť vyhľadali sme rôzne semináre tábory prečítala som množstvo kníh. Niečo prinieslo pozitívne zmeny niečo nám viac uskodilo a preto jej chcem pomôcť aby prežila spokojný vyrovnaný život v našej svorke.  Momentálne zvláda zvuky ruch mesta ale stále sa bojí ľudí a nevie sa normálne zoznamovať so psami akonáhle ju chce nejaký pes onuchat hneď ho dobne alebo ho chce uhryznut. A absolútne nezvláda chôdzu na voditku ona ťahá z bodu A do bodu B ako keby mala klapky na očiach. Boji sa manipulácie akejkoľvek ci už u veterinára alebo doma, dokonca sa bojí aj navliekania postroja. No v lese ju môžem pustiť na voľno a vždy sa krásne vráti späť. Ako jej môžem pomôcť? Ďakujem za vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji a těší mne, že pro svoji fenečku hledáte pomoc. Moje odpověď je velmi jednoduchá - domluvte se se mnou a s fenkou přijeďte a absolvujte můj individuální výcvikový servis, žádné rady na dálku tu nemají smysl. Potřebuji s fenkou pracovat, zbavit ji jejích psích démonů a také Vás naučit vše potřebné. Pokud se podíváte na výše zmíněný odkaz, rychle zjistíte, kolik klientů ze Slovenska jen za poslední dobu využilo mé osobní pomoci, opravdu to stojí za to a ani přicestování na čtyři dny v dnešní době není problém autem ani vlakem. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné - umím Vaší fence reálně pomoci žít do budoucna v pohodě a klidu a velmi rád to udělám, rozhodnutí je jen na Vás. Je nejvyšší čas, za pár měsíců bude psychicky dospělá a pokud si dál ponese svoje psychické problémy, bude to velmi špatné pro ni i pro Vás pro zbytek společného života...

 

(18.11.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer, jdu si k Vám pro radu. Mám doma 3 letého borderáka a 4 borderku. :) Před  rokem se nám narodilo mimco a vše doma v pořádku až do nedávna, kdy mi Coudy začal na maleho vrcet, nic mu neudělal jen kolem neho projde a uz vrčí.Jsem uz bezradna jak na nej, asi zarli.

Odpověď: Dobrý den:) Roční dítě představuje už z podstaty pro hodně psů problém - začíná chodit, je zvědavé a objevuje svět, dělá prudké nekoordinované pohyby a pro psa to vše představuje značnou psychickou zátěž až stres. To vše samozřejmě i v závislosti na tom, jaké je jeho domácí prostředí, jaká je jeho individuální povaha a jak moc (ne)funguje jeho člověk jako vůdčí jedinec smečky.

Je zapotřebí, abyste srovnala domácí hierarchii a aby Cody věděl, že je stále členem domácí lidskopsí smečky (doporučuji prostudovat si trochu PSÍ STRÁNKY FALCO a základní principy hierarchie). Hodně komunikace, včas zklidnit (emoce, hlas, kontakt), aby věděl, že lidské mládě pro něj nepředstavuje ohrožení ani dominanci a že Vy fungujete tak, jak máte. A samozřejmě dávat pozor, předvídat a nikdy nenechat oba jít do blízkého kontaktu bez Vaší kontroly.

Bohužel jste už někde dříve udělala (nebo stále děláte chybu) v komunikaci s Codym, jinak by tato situace nikdy nenastala. Je teprve na prahu psychického dospění, proto je náchylnější k rozhození než Vaše fenka, u které navíc fungují mateřské instinkty větší tolerance mláďat. Pro podrobnější rozbor mi chybí z Vaší strany detailnější informace, ale ta zásadní chyba je v tom, že Cody necítí z Vaší strany potřebnou smečkovou oporu. Navíc ho nemáte zcela zvládnutého ani hierarchicky (pokud by tomu tak nebylo, malého by toleroval) a na tom všem je zapotřebí urychleně zapracovat. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení, jak funguje psí hierarchie a jak pes vnímá dítě, pokud budete potřebovat, můžeme to samozřejmě zkonzultovat telefonicky, což je v podobných případech vždy daleko rozumnější.

 

(11.11.2018)
Plemeno: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (ve 2 letech na doporučení veterinářky - měla opakující se falešnou březost)
Dotaz: Dobrý den, máme fenku chodského psa, Daiki Preberry. Už od té doby, kdy jsme si jí přivezli domů má problém s jinými psy, pokud je na vodítku/za plotem. Ještě u chovatelů se tolik prala se sourozenci, že musela být vyčleněna a jeli jsme si pro ní o pár dní dříve, než bylo domluveno. Domů jsme si jí přivezli v osmi týdnech. Je úžasná, jen nesmíme na procházce potkat psa. Rozhodí jí jakkýkoli pes/fena, jakékoli velikosti a stáří. Táhne k psovi, štěká jak rozzuřená bestie. Od tří měsíců jsem s ní chodila každou něděli na cvičák a denně na procházky, bydlíme v rodiněm domku, kde je od malička na zahradě (jen v nejútlejším věku jsme jí měli v předsíni). Jelikož jsme na vesnici, kde každý dům má psa, museli jsme jí přes hárání zavírat do sklepa, po dobu, co jsme byli v práci, abychom neměli nechtěná štěňata. Sousedů pes bez problémů skáče k nám napozemek.
K tomu hlavnímu problému - štěkání když nás má v zádech, nebo je si jistá, že ten druhý pes na ní nemůže - sám je na vodítku, nebo za plotem.. pokud jsme byli na cvičáku, tak jí ostatní psi nevadili, štěkala vždy jen na nově příchozí a neznámé. Pokud jsem jí měla v rámci socializace jako štěně puštěnou na cvičáku na volno, neměla s ostatními psy problém, spíš to vypadalo, že se jich bojí - okamžitě jsem jí měla u sebe "vrostlou" do nohy. Se psy ze širší rodiny taky neměla nikdy problém - jednalo se o starého neměckého ovčáka a starého křížence, které doslova milovala.
Když například přijdeme na veterinu, kde je pár psů v čekárně, tak si sedne a tváří se, že tam nejsou, klidně si i lehne a položí a hlavu a člověk by řekl, že je v pohodě. Jakmile se ale kolem dveří čekárny mihne pes, okamžitě je na všech čtyřech a štěká jak šílená.
Ve městě například štěká na psy, kteří jdou směrem k nám a míjí nás, jakmile nás minou, chce jít za nimi a vypadá to, že si chce hrát.
když byla malinká vyběhl na nás na volno ovčák jedné sousedky, já měla Daiki na vodítku a protože vím, co má za problém, tak jsem jí měla na krátko a u nohy, on si jí přišel očuchat a daiki v ten moment na něj šňafla a on si jí zkoulel pod přední nohy. Já jsem ztuhla, protože jsem nevěděla, co dělat a v ten moment už u něj byla jeho majitelka a omlouvala se. Od té doby má Daiki největší problém s většími černými ovčáky.
Jediní psi, se kterými je v pohodě jsou chodští psi - byli jsem na svodu a pár vycházkách a na ty nešňafe ani na vodítku.
Momentálně mám dvě malé děti, takže cvičáky odpadly a věnuju se jí zlomek času, co před dětmi, ale to štěkání na vodítku jsem ještě nedokázala odbourat, nevím, jak se zachovat, jak jí říct, že to nemusí řešit, že se nic neděje - Docela už zvládá cestu k lesu kolem sousedních psů, které má očuchané ze své zahrady, tam jen kňučí.
Zkoušela jsem všelicos, ale těžko se mi také hledají dobrovolníci z řad jiných majitelů, protože ona opravdu vypadá, že chce jejich miláčka zabít, když je na vodítku. Jednou jsme to zkoušeli s nově příchozí na cvičák, zkušenou paní s hodným ovčákem - Daiki už z veliké dálky startovala a jak jsem se s ní chtěla otočit a zvětšit vzdálenost mezi námi, tak se mi vyvlíkla z obojku (nepoužívám kovový, ale látkový) a najednou jak když vypne vypínačem, byla naprosto v pohodě, přiběhla k druhému psovi lízala mu čumák a pak běžela za mnou, jako by se nechumelilo a uplně jiného psa ingnorovala. Byla bych ráda za každou radu, kterou mi můžete dát.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám dát jenom jednu radu - domluvte se se mnou a s fenkou za mnou přijeďte. Udělala jste během její výchovy spoustu chyb, kastrace v jejích dvou letech (tedy ještě ve štěněcí fázi, problém s falešnou březostí se mimochodem řeší zcela jinak, ne odebráním orgánů generujících pohlavní hormony a tedy zásadním negativním a doživotním ovlivněním psychiky - doporučuji prostudovat si texty, které jsem na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již zveřejnil) vše zcela přirozeně razantně zhoršila. Velkou chybou bylo také její vyčlenění z vrhu chovatelem v pro štěně kritické fázi vývoje, kdy se ve společnosti své matky a sourozenců učí správné vzorce sociálního chování.

Výsledkem výše uvedených skutečností je dnes, v jejích 6 letech, z hlediska příčin zcela logický a přirozený velmi nevyrovnaný vztah Vaší fenky vůči psímu okolí. Samozřejmě k tomu přispěly i nekorigované špatné zkušenosti a vzorce chování plus neexistence jejího "majáku", tedy schopné a fungující vůdčí osobnosti.

S fenečkou Vám rád pomůžu, ale jak už jsem napsal, je nezbytné s ní za mnou přijet, nějaké rady na dálku opravdu nestačí. Pokud se rozhodnete mé pomoci využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

  (11.11.2018)
Plemeno: slovenský čuvač?
Pohlaví: fena?
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Dobrý deň, momentálne nie som ešte majiteľkou tohto plemena. Nakoľko sa však chcem rozhodnúť správne a hlavne skonzultovať toto rozhodnutie s odborníkom, rozhodla som sa sem napísať. Budúci rok sa konečne budeme sťahovať do domu, kde už teraz  chováme hydinu a dve kozy. Pozemok máme cca 2000 m2. Vždy som bola psíčkar - od detstva som mala pár krížencov, potom dalmatínku (aj som odchovala štenatá) bola aj mnou cvičená a myslím, že v  rámci plemena a môjho začiatočníctva aj úspešne , po vydaji a pri deťoch sme mali 13 rokov labradorku - úplne bezproblémová, vycvičená. Teraz má u nás v byte dcéra skoro veterinárka kríženku nemeckej dogy. Tiež je bezproblémová - zvládnutá. Tá by iste ostala doma v byte s dcérou.  Ale konečne moja otázka. Keďže som ešte nikdy nemala psa v podmienkach rodinného domu so záhradou (vždy to bolo v byte) neviem ako na to. Slovenského čuvača som si vytipovala (ale nebránim sa ani iným plemenám) ako psa určeného na pasenie resp. ochranu stáda. U nás by to síce bola skôr hydina (nie ovce), ale myslím, že ak by pes považoval aj sliepky za svoje stádo mohlo by to fungovať. Len mám guláš v tom ako na to. Iste pes (teda ja by som radšej fenku) musí byť spoločníkom a členom našej svorky - ale hlavne by mal byť vonku - 100% na voľno s búdou - teda takú mám predstavu (možno hlúpu - neviem). Myslíte, že by toto plemeno bolo vhodné? Prípadne poradte ako na to, aby som viac nepokazila ako urobila  dobre. Prvýkrát chcem psa nielen ako spoločníka, ale aj s istou úlohou. Malé deti momentálne už  nemáme (no možno prídu vnúčatá) - sme aktívny turisti tak by sme iste brali so sebou aj psa.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím zkontaktujte mě telefonicky, otázka správného výběru plemene (a ne, čuvač opravdu nebude považovat slepice za svoje stádo a ne, čuvač opravdu není pes do boudy) je vždy poměrně složitá a daleko lépe se v takovém případě pracuje interaktivní formou - určitě ne mailem. Potřebujeme spolu mluvit, aby nedošlo k nepochopení z jakékoli strany, potřebujeme Vy i já něco doplnit nebo upřesnit. Rád Vám věnuji svůj čas, abychom potvrdili (nebo vybrali jiné) pro Vás optimální psí plemeno, ale jak jsem napsal, telefonicky to půjde daleko lépe. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se, rád vše s Vámi důkladně proberu a dporučím/poradím...

 

(4.11.2018)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ano (v 8 letech, zánět dělohy)
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych radu. Máme fenku westika, jménem Nelinka. Je ji devet let. Přítel Nelinku dostal jako dárek od své teď už bývalé přítelkyně. Rozešli se, když bylo Nelince sedm. Od té doby ji pritel své bývalé půjčuje každých 14dni od čtvrtka do pondělí ráno. Z mého pohledu je to úplný nesmysl a jsou oba sobečtí, že se nedokážou domluvit, s kým pejsek bude a nemyslí na to, co je nejlepší pro ni. Pes dle mého názoru nepotřebuje mámu a tátu, ale má pouze jednoho pána. Já si myslím, že ji to vůbec nemůže dělat dobře. Musí mít v hlavě zmatek. Když se vrátí z pobytu u bývalé slečny, je lekava( kdyz polozime sklenicku na skleněný stul tak s sebou trhne),zdá se nervózni, nelehne si,jakoby nevi kam se vrtnout,chvilkama kňučí. Trvá cca ten den,než se zase srovná. Dlouhodobě kulhá na zadí nohu. Veterinář jí udělal rentgen. Má jakousi spondyloartrosisu a bude muset brát nějaký lék. Já si myslím, že je to tím střídáním. Tak, jako může mít člověk zdravotní problémy, způsobené psychikou, může to tak být i u pejska? Zajímá mě názor nějakého odborníka. Co si o tom myslíte? Myslíte, že je to neustále střídání v pořádku? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte naprostou pravdu, už jsem tu také vícekrát vysvětloval, jak je "střídavá péče" pro psy jednoznačně škodlivá a mimo jejich sociální vzorce chování. Bohužel lidé jsou často buď vypočítaví sobci využívající pejsky jako rukojmí nebo jednoduše hloupí a mající pocit, že zcela jiný živočišný druh je jen mimino v kožiše. Každopádně je to pro každého takovými majiteli postiženého psa velký životní průšvih.

Pes opravdu potřebuje jednoho jediného svého člověka jako svůj maják a vůdčího jedince. Pokud ho tak jako v tomto konkrétním případě nemá a je "půjčován" ať už jedné nebo druhé straně, vytváří to v jeho hlavě zmatek a celkový dlouhodobý stres, jehož důsledky pak jsou nejen psychické, ale mohou být následně i fyzického rázu.

Vím, že to asi budete mít trochu těžší a budete možná podezřívána z pokusu "odstranit bývalku", ale zkuste svému příteli ukázat moji odpověď jako člověka jednajícího pouze v psím zájmu, aby pochopil, že současným stavem své fenečce velmi škodí. A pokud mu na ní opravdu záleží, určitě dokáže učinit potřebná rozhodnutí. Bohužel je možné i v tomto případě, že se jedná ze strany jeho expřítelkyně o účelovou manipulaci, která by pro fenku mohla dopadnout velmi zle. Nemohu samozřejmě soudit, ale lidi trochu znám a jak jsem napsal, Váš přítel je každopádně ten, kdo musí tuto pro fenečku velmi nešťastnou situaci rozseknout. Nelince držím všechny palce a pokud by bylo zapotřebí vše vysvětlit i jinou formou, může mě Váš přítel samozřejmě zkontaktovat telefonicky.

 

(28.10.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem natrefila na Vaše stránky, protože sbírám informace o kastraci psů. Máme 4,5 letého křížence, dostali jsme ho jako 5 měsíčního. Nevím, jaké plemeno byli jeho rodiče, v každém případě to byli nějací stopovací psi, protože náš pejsek odmalička preferuje pachy a čím je starší, tím méně jej zajímají lidé nebo jiní psi. Doma je velice klidný a hodný. Pokud je vyvenčený a dostane příděl žrádla a pití, proleží celý den, občas přívítá příchozího. Máme ho v rodinném domku se zahrádkou, ale skoro pořád je s námi, protože jsme pochopili, že jsme pro něj jeho „smečka“ a žádná psí bouda venku nás nenahradí. Všechno funguje perfektně až do doby, kdy nezacítí hárající fenu. Je mi ho líto, když kvílí, nemůžu to poslouchat, ale nevím, jak mu pomoci. Žádnou fenku v okolí mu majitelé nepřipustí a takhle si připadám, že ho týrám. Navíc nás to v noci budí a nejen nás, ale i sousedy. Když jdeme ven, tak mě táhne jak šílený až ke dveřím, kde dotyčná krasavice bydlí. Pokud by to bylo jednou za čas, tak OK, ale jelikož žijeme ve městě, je to každou chvíli.
A tak jsem se rozhodla, že ho dám kastrovat. Ale teď jsem natrefila na Váš článek. Poprvé jsem se setkala s přístupem, který jsem tak nějak přirozeně preferovala – a totiž, že pes je přece náš kamarád a ne bezduchý vykonavatel příkazů. Já sice mám omezení, která Vy nemáte – pes v posteli, atd., ale myslím, že jsme na společné vlně v tom, že nemáme potřebu psa ovládat a něco si tím dokazovat.
Jak mám ale omezit psí pudy? Píšete, že pes nemusí být na vodítku, stačí jakési přirozené pouto mezi ním a pánem. Ale můj pes když byl navolno, tak se rozběhl za autem, kde nasedla paní s hárající fenou a vyběhl až na hlavní cestu? Od té doby ho mám pořád na vodítku, protože nevím, kdy nějakou fenu zase ucítí????  Chodíme do výběhů, kde je navolno. Poradíte mi, jak mám postupovat, abychom se nezbláznili všichni? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že máte Vašeho pejska u sebe a ne v kotci nebo boudě - správně jste pochopili, co je pro něj opravdu důležité. Stejně tak mě i těší, že před kastrací svého pejska nejprve hledáte informace a jiná řešení, bohužel jsou v tomto ohledu lidé jako Vy spíše vzácnou výjimkou...

Ano, pokud je správně nastavená hierarchie a přirozená vazba mezi psem a jeho majitelem, pak skutečně dojde k zásadnímu utlumení psí sexuality a tužeb (platí pro pejsky i fenky). Už jsem o tomto přirozeném jevu psal vícekrát, vychází totiž ze základních sociálních vzorců chování (nejen) psího druhu. Funguje natolik spolehlivě, že lidé, kteří toto zvládnou, mohou mít doma v jedné smečce psy i feny a přesto nedojde k nakrývání a sexuálnímu šílenství.

Na tom všem je ovšem zapotřebí ze strany psího majitele pracovat, nejlépe od samého začátku - nicméně nikdy není úplně pozdě. Podle toho, co píšete ve svém dotazu, Váš pejsek ve Vaší lidskopsí smečce skutečně nevnímá jakékoli hierarchické omezení, proto je jeho sexuální apetit vůči psímu okolí tak silný. Pak totiž nemá potřebu respektovat ani základní pravidlo psího sociálního společenství "na fenu má nárok pouze vůdčí jedinec" a pohlavní pud Vašeho pejska vůči všem fenkám tak jede na plné obrátky.

Pokud (jak doufám) opravdu nevnímáte doživotní (a zcela zbytečné) zmrzačení kastrací Vašeho pejska jako dobré řešení, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rád Vám pomůžu, ale v tomto případě to "radou na dálku" skutečně nejde.

 

(14.10.2018)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Máme stěně (Cane Corso) 6 měsíců. Je často velmi obranářská, když je v mojí nebo přítelovi blízkosti. Jakmile se k nám přiblíží nějaký pes, ihned po něm vyjede. Pokud odejdeme dál, je s ním v pohodě. Je zajímavé, že na procházce na vodítku to nedělá. Spíš když někde sedíme a ona je u nás v těsné blízkosti. Stejně tak reaguje když jí zavolám povelem "ke mě" a ona čeká na odměnu a v tom přijde jiný pes. Hned ho hnusně odežene. A pak ještě poslední situace. Když je na nějakém vyvýšeném místě (na gauči, na zídce, na čemkoliv)  přiblíží se k ní jiný pes, taky hned startuje. Samozřejmě se ji snažím nenechávat to dělat, houknu na ní "NE, nedělej to!" a maže dolů. Stejně tak když je hodná a nestartuje, dostane odměnu. Jak byste to fenku odnaučoval?

Odpověď: Dobrý den:) Já bych fenku určitě nic "neodnaučoval", ale pokud bych si pořídil cane corso, znal bych už předem povahová specifika tohoto plemene. Například vysokou vrozenou dominanci, ostrost, samostatnost v rozhodování. A od samého začátku bych štěně necvičil, ale správným způsobem vychovával a vedl tak, abych nastolil správnou hierarchickou vazbu, kdy já jsem ten, kdo rozhoduje (například koho ve své blízkosti tolerujeme a koho ne), nikoli půlroční štěně a později dospívající a dospělý jedinec. Systém "jsi hodná a dostaneš odměnu" je (nejen) u tohoto plemenného typu zcela nesmyslný a brzy to zjistíte sama i se všemi souvisejícími důsledky.

A stejně tak bych využil možnosti se naučit správné postupy pro zbytek společného života s cane corso od člověka, který by mi stejně jako teď já Vám nabídl praktickou pomoc. Protože bych si uvědomoval, že pokud mám problémy s pochopením a vedením teprve šestiměsíční fenky na začátku psí puberty, začínám mít velký problém. A že cane corso se opravdu necvičí, ale vychovává a hierarchicky vede, jen tak získáte správného představitele tohoto plemene.

Tak přesně toto bych udělal já na Vašem místě plus bych si trochu prostudoval tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Co uděláte Vy, bude samozřejmě jen a jen Vaše rozhodnutí, moje pomoc je Vám k dispozici...

 

(7.10.2018)
Plemeno: jezevčík x zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Vzala jsem si k sobě Amynku, když měla 2 měsíce. Je to velice živá fenka taková tryskomyš. Potřebovala bych návod jak ji zvádnout na vodítku( sem tam posloucha, když ví že dostává pamlsky)ale jakmile vidí jiného psa ,či jiný podnět, uteče. neposouchá na povel ke mě, skáče n akaždé dítě a kolemjdoucí. Volila bych i individualní přístup ale Liberec je strašně daleko :( Další otázka směřuje ke kastraci. Většinou se doporučeuje kasatrovat feny kvůli zdravotním problémum v pozdější době, co si o tom myslíte Vy?

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré si uvědomit, že pětiměsíční štěně se bude zcela přirozeně chovat přesně tak, jak popisujete - zajímá je okolí, navazuje sociální kontakty a jeho psychika ještě zdaleka nezvládá plné soustředění. Navíc ve věku začínající psí puberty, kdy rozhodně nemůžete od Vaší fenečky čekat "povelovou poslušnost".

Nevím, odkud jste a co tedy pro Vás znamená "Liberec je strašně daleko", ale shodou okolností jsem tu zrovna tento týden měl klientku mého individuálního výcvikového servisu až z Košic, což je vzdálenost přes 600 kilometrů (a zdaleka nebyla první z takové dálky). Určitě žijete podstatně blíž a myslím si, že právě pro Vás by můj individuál byl velmi přínosný a potřebný. Mimochodem právě tato klientka u mne byla také se zhruba půlročním štěnětem, protože také potřebovala některé věci dát do pořádku. Neřešila vzdálenost, priority měla nastavené jinak a její zhodnocení přínosu pro sebe i svoji fenku si můžete přečíst a shlédnout v této videoreportáži a článku. I Vy máte možnost se stejně jako Vaše fenečka naučit vše potřebné pro zbytek společného života, za sebe Vám samozřejmě velmi rád pomůžu - potřebujete se naučit zvládat a zklidnit temperament svého štěněte, komunikovat a stát se hierarchicky vůdčim jedincem. Rozhodnutí je pouze na Vás...

Teď, co se týká Vašeho dotazu na kastraci.

Napsal jsem a na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na toto téma zveřejnil již tolik článků a textu, že to opravdu nelze přehlédnout, pokud se i jen trochu málo do mého webu začtete. Udělejte to prosím a můj argumentačně a fakticky podložený dvacet let konzistentní názor na bezdůvodné mrzačení mladých zdravých fen (i psů) Vám doufám pomůže se rozhodnout dobře a v zájmu spokojeného života Vaší malé psí kamarádky. Kastrací zdraví feny nezlepšíte a případnému rakovinnému bujení nezabráníte, pouze její zdraví na zbytek života podlomíte a negativní dopady na její psychiku pocítíte stejně razantně jako ona sama.

Věřím, že se rozhodnete správně, pokud máte ke své Amy skutečný vztah a chcete pro její život jen to dobré.

 

(30.9.2018)
Plemeno: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Máme 5ti letou fenu Abigail, která často chytá dalo by se říct takové “záchvaty”, jako by se jí v ten určitý moment úplně zatemněl mozek. Například když jedeme autem a ona spatří psa, hned začne šílet. Na procházce jí někteří psi vůbec nevadí a v pohodě kolem nich projde, skoro se na ně ani nepodívá, a jiné by na místě sežrala. Když byla mladší, stačilo, aby někdo jen chodil trochu jinak (kulhal, měl berle nebo se o nějakou hůl opíral, zvedl ruce, na procházce to mohl být běžec a nebo jen cyklista), hned měla tendence po něm vystartovat. Teď už se to neděje tak často, ale pořád v ní něco z toho zůstalo. Zazvoní návštěva, a ona se z toho může zbláznit-jako šílená štěká a sápe se na dveře. Nenechá na sebe šáhnout cizí lidi-většinou to probíhá tak, že když na ní někdo kromě rodiny šáhne, tak ztuhne, rozšíří se jí zorničky a pak se tak po 5ti vteřinách po té ruce ožene. Potom když se všichni usadí kolem stolu tak už to je relativně v pohodě, ale když se zvednou k odchodu, zase začne šílet a štěkat. Když vidí kočku tak je najednou bez sebe. A to mě přivedlo k tomu Vám napsat. Moc bych si chtěla pořídit kočku, jenže se bojím, že jí ublíží. Vůbec nevím jak by zareagovala a jestli by byla schopná s ní vyjít, nebo by jí naopak byla schopná při nejhorším zabít. Před rokem jsme pořídili ježka, vždycky když ho viděla, jakoby zvlčela (zkoušela jsem jí před ní dát jen párkrát, ale radši jsem od toho upustila..). Myslíte, že kdyby přicházela každý den do styku třeba právě s ježkem, mohla by se “socializovat”? Od koupi kotěte mě v podstatě dělí už jen to že nevím, jestli by mu něco neudělala... Věřím, že by se s tím snad dalo něco dělat. Kotě je zvyklé na psy už od malinka, jenomže teď je problém v tom našem psovi. Mám Abbynu moc ráda, kromě těhle situací to je úžasný, vnímavý a inteligentní pes.. ale tohle mě opravdu moc trápí. Budu Vám moc vděčná za odpověď, snad se s tím bude dát něco udělat.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi doporučuji pořízení kočky zrušit, za stávající situace by se její životnost ve společností Abigail s největší pravděpodobností počítala na minuty až hodiny. Základní problém je bohužel ve Vašem hierarchickém nezvládnutí plemene australský honácký pes, které je velmi dominantní a dost ostré - vzhledem ke svému pracovnímu určení takové jednoduše být i musí.

Abyste podobné plemeno zvládla, musíte perfektně znát jeho povahová specifika a od samého začátku správně vyhodnocovat vzorce chování, musíte být dostatečně silná osobnost a musíte umět s ním správně komunikovat. V opačném případě se spolužití zvrhne přesně tak, jak popisujete a je jen otázkou času, kdy dojde k hodně velkému průšvihu. Vaše fenka je v současném věku již psychicky dospělá a o to více jsou její projevy a chuť sama rozhodovat o svém okolí razantnější. A jak už jsem psal, pro Abigail nepředstavujete potřebnou hierarchickou autoritu a jistotu, proto se chová tak, jak se chová.

Z tohoto důvodu je v zájmu Vašeho budoucího klidného života s Abigail a rozhodnutí, zda k ní pořídit kočku (což mi vzhledem ke kombinaci povahy australského honáckého psa a v tomto konkrétním případě hierarchicky zásadně nezvládnutého jedince upřimně řečeno nepřijde vůbec rozumné ani zodpovědné) nutné nejprve napravit svoje chyby a naučit se svoji fenečku zvládat. Doporučuji proto v prvé řadě si prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO pro pochopení základních termínů a psí podstaty a pokud se rozhodnete nechat na sobě i fenečce zapracovat, rád Vám oběma pomůžu dát vše do pořádku. To je jediné, co lze a má smysl udělat a jen svoje rozhodnutí prosím neodkládejte, čas teď jednoznačně hraje proti Vám.

 

(30.9.2018)
Plemeno: jezevčík trpasličí dlouhosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (po prvním hárání)
Dotaz: Dobrý den,znám Váš názor na kastraci.Bohužel my jsme naši Žofinku nechali vykastrovat,protože nám předešlá fenka předčasně zemřela na rakovinu mléč.žláz.Zákrok byl proveden po prvním háráním na doporučení veter.lékaře. Nyní již víme,že to nebylo dobře načasované.Má od té doby narušenou strukturu srsti-asi nedostatek hormonů.Žádné léky nepomohly. Náš hlavní problém:po operaci jsme se báli ji pouštět k dalším psům a chránili jsme ji.V naší ulici bohužel mají fenku křížence teriera z útulku.Několikrát napadla Žofku,protože chodí na volno.Poslední atak kdy běžela za námi za roh ulice.Napadla jí zezadu povalila a pokousala na břiše.Došlo k ostré výměně názorů ze sousedy. Máme zahrádku, ale i přesto ráda chodí na vycházky (tak 2x denně) je bojácná.Kohokoliv míjíme má hlavu dozadu. Někdy vyrazí a štěká.Některé rasy psů,ale nechá aby k ní přišly a očichaly.Někdy táhne za vodítko a nedá se zvládnout. Doma je v podstatě hodná.Aportuje a na zavolání většinou přijde je to jezevčík.Když jdeme oba z domova neštěká a sama jde do košíku.Nemá,ale ráda když odchází jeden z nás,štěká.Při našem návratu učůrává radostí a to také když přijdou naše děti na návštěvu.Má je ráda . Je u nich doma když my někam jedeme. Jsme důchodci,tak jsme s ní celé dny.Chtěla bych jí pomoct,aby byla v pohodě a ne vystresovaná.Asi i my děláme něco špatně.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Co na to říct - primární následky kastrace na psychiku fenky stejně jako další vedlejší efekty jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal a rozebral již mnohokrát a Žofinka je jen dalším smutným důkazem, že jsem si to opravdu nevymyslel. Je to jak přes kopírák a pořád je tolik lidí, kteří nejprve uvěří účelovým lžím a pravdu zjistí až poté, kdy už je pozdě. Chirurgická kastrace, ať už psa nebo feny, je bohužel zásah nevratný.

Mohu Vám pomoci stejně jako jsem pomohl jiným (nejen) v podobné situaci, aby váš společný život byl do budoucna lepší. Jsem rád, že přes zásadní chybu Vám psychický stav Vaší fenečky není lhostejný a to mě těší. Samozřejmě ale nelze tyto věci dát do pořádku "na dálku", je zapotřebí, abyste s Žofinkou za mnou přijeli. Pokud se tedy rozhodnete pomoci své fence i sobě, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(16.9.2018)
Plemeno: flat coated retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý večer. Jmenuji se Lenka a chtěla bych Vás poprosit o radu... Myslím si, že toto nebude rada asi na jeden e-mail, ale prostě to zkusím. Jak už jsem výše napsala, jmenuji se Lenka a mám za parťáka skoro šestiletého Flat Coated Retrievera Andyho. Andy není mým prvním psem, ale přesto mám problém, ve kterém se plácám a nějak už nevím kudy kam. Andyho jsem si vzala z dobré chovatelské stanice. Chovatelka se neustále zajímá o její odchov, potkáváme se na různých akcích, posíláme si fotky... Andy je moc šikovný, bystrý a učenlivý pes. S Andym se věnuji například lovecké kynologii a do nedávna jsme se věnovali i psímu sportu Flyballu. Nyní se budu snažit přejít k danému problému. Jak jsem již psala Andy je 5 let starý (29.12.2012 narozen). Naším problémem jsou psy... Andy se nesnese se psy. Několikrát jsem si pokládala otázku proč tomu tak je a na nic jsem nepřišla. Pravidelně docházím na cvičák, kde se snažíme na tom pracovat, ale nějak stojíme stále na místě. Pokud Andy pracuje, tak je to bezproblémový pes. Například pokud budu cvičit odložení a z každé strany bude ležet pes, Andyho to vůbec nezajímá. Plní povel a nekouká napravo nalevo. Problém nastává, když máme projít okolo jiného psa. Andy radostně vrtí ocáskem, za krkem má vlnu jak lev a z jeho "úst" vycházejí všemožné tóny, které jsou jednak výhružné, jednak lítostivé kňučení že by si rád pohrál a pak něco co se mi samotné nepodařilo identifikovat. Cvičím jedině pozitivní metodou, svého psa nebiji ba naopak se ho snažím motivovat. Bohužel se mi už několikrát stalo, že jsem si například zavazovala tkaničku u boty a ze zatáčky vyšel pán s labradorským retireverem. Andy zavrčel, než jsem se stačila odlepit od země, tak byl Andy na Labíkovi a slintal mu za ucho. Andyho jsem z Labradora sundala s monologem co to bylo! To se dělá! Následně jsem dala Andymu odložení, pánovi se omluvila, zkontrolovat jeho psa a nabídla odvoz na veterinu pokud by chtěl nechat svého psa odborně vyšetřit. Když se zamýšlím nad tím, kde mohla vzniknout chyba, tak doopravdy vůbec netuším. Jediné co mě napadá je konflikt, který se stal když Andymu byly 4 měsíce. Šli jsme na krátkou dopolední procházku a odněkud k nám přiběhl ovčák, Andyho vzal za krkem a třepal s ním. Pak najednou Andyho pustil a Andy kňučel a nechtěl se hnout. Na pamlsek jsem ho lákala ke mě. Podařilo se. Andy ke mě po krátké chvilce přišel, odměnila jsem ho, namotivovala jsem ho na pamlsek a šli jsme domů. Od té doby jsme stále pokračovali ve výcviku ve štěňátkách, kde nebyl vůbec žádný problém. Problém, který mám a stále se ho snaží řešit, jsem Vám popisovala výše a onen problém se vyskytl, když bylo Andymu cca 13 měsíců. Najednou začal na cvičáku skákat po psech,  vydobývat si své postavení, což už jsem nepovažovala za hru a tak jsem to řešila. Většinou zákazovým povelem, upoutání psa na vodítko a odešli jsem třeba jen na chvíli z kolektivu. Ráda bych Andyho aspoň trochu "změnila", zapracovala na problému, který máme... Momentálně se již domnívám, že problém máme oba dva. Jak Andy, tak i já. Myslím si, že Andy je z cizích psů nervózní a dává to najevo, jenže já už jsem ze situace, která by mohla nastat také nervózní a přistihla jsem se, jak se radši kvůli tomu vyhýbám psům. Proč chci tento problém řešit a vlastně stále ho řeším? Jednak je mi líto a mrzí mě, že se Andy nějakým způsobem trápí. Za druhé nám to kazí naší práci, kterou máme oba moc rádi, ale jakmile se ukáže nějaký pes nadosah, tak si každý myslí že mám pěkně nevychovaného psa. Za třetí, chci s Andym jít kamkoliv a kdykoliv a nestresovat sebe a svého psa jestli to, co jde naproti nám je pejsek či fenka. Mockrát Vám děkuji za přečtení tohoto emailu a pokud by Vás napadlo nějaké řešení nebo aspoň rada, byla bych Vám vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše základní chyba, která úplně bije do očí a jejíž celoživotní důsledky pro Andyho jsou pak bohužel naprosto očekávatelné a logické, je ta, že jste úplně zapomněla Andyho vychovat - být jeho majákem, naučit ho správným sociálním vzorcům, být jeho oporou. Vy ho jenom cvičíte a drilujete povely, ale nekomunikujete, nejste pro něj potřebným majákem, netvoříte spolu smečku a on už skoro šest let žije ve stresu vedle Vás sám za sebe, protože nemá jinou možnost. Také Vám bohužel nikdo neřekl (a Vy jste na to nepřišla), že flat coated retrívr není německý ovčák, který Vám ledacos v tomto směru odpustí. Flat coated retrívr je plemeno, které životně nutně potřebuje intenzivní sociální komunikaci se svým majitelem - potřebuje svůj vzor, svého vůdčího jedince. Je to plemeno s velmi citlivou duší, které potřebuje stejně založeného majitele. Není primárně "výcvikový" pes, podobným zacházením (založeným jen na povelech a obecně výcvikářských metodách) ho spolehlivě zničíte a vystresujete.

Místo výchovy a komunikace jste s ním pouze cvičila, cvičákovský přístup a reakce vyčnívají z každé věty Vašeho dotazu. A znovu zopakuji - toto je ta obrovská chyba, kvůli které teď má Váš šestiletý Andy zásadní sociální problémy (nejen) s jinými psy. Navíc jste zcela ignorovala fázi jeho puberty (ano, včetně onoho popisovaného cca 13. měsíce jeho věku), kdy se zcela zákonitě začaly projevovat další důsledky jeho špatné výchovy a chybného přístupu majitele...

Máte pravdu v tom, že tento případ opravdu není na jeden mail - on totiž není vůbec na mailové "rady na dálku". Ale velmi rád Vám i Andymu pomůžu dát věci do pořádku, pokud budete ochotna tomu věnovat svoji energii a čas a přijedete za mnou se svým pejskem absolvovat můj individuální výcvikový servis, tedy prakticky a efektivně svoje problémy vyřešit. Andyho dám do pořádku a Vás naučím, jak se svým pejskem komunikovat a fungovat ne po cvičákovsku (právě cvičák Vašeho pejska zničil a Vás naučil pouze špatné postupy a chybné chápání plemene flat coated retrívr), ale po psím, tedy přirozeným a pro každého psa optimálním způsobem. Pokud se k tomu rozhodnete a budete se učit a spolupracovat, pak si budete moci splnit svůj sen a v budoucnu s Andym jít kamkoliv a potkat kohokoliv - bez stresu a nervozity pro oba, ptotože jak správně píšete, problém máte skutečně oba dva.

Rozhodnutí je teď pouze na Vás a pokud bude pozitivní, zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme vše potřebné. Doporučuji ale Vaše rozhodnutí neodkládat, Andy je už zhruba dva roky psychicky dospělý, získané vzorce chování se jen dále upevňují a psí život utíká velmi rychle...

 

(2.9.2018)
Plemeno: novofundlandský pes/bostonský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 1 rok/4 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu ohledně kastrace. Mám roční fenku Novofunlandky a 4letého Bostonka psa. Normálně spolu vychází velmi dobře, hodně si hrají. Teď Žofinka prvně hárala, jsou oddělení, Bostonek je doma, NF fenka na zahradě, situaci zvládáme , ale pejsek je z toho špatný, nežere, kňučí až skoro pláče. Zároveň soused má 2 psy, kteří sedí přilepení na dost chatrném pletivovém plotu a vzhledem k váze naší slečny určitě přes 60 kg, to neberu jako možnou ochranu. Štěňatka nejspíš plánovat nebudeme, i když je papírová…není v takové situaci lepší ji nechat vykastrovat? Dost se mi to příčí, přeci jen je to zbytečný zákrok, ale když vidím toho našeho nešťastného Romea….:(, jak to těžce nese….

Odpověď: Dobrý den:) Prosím přečtěte si nejprve všechny články a texty, které jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO na téma kastrace už napsal. Je toho opravdu hodně a jaký si z toho uděláte pro svoji fenku závěr, je už jenom na Vás...

Věřím, že Vám nebrání nic zásadního mít fenku v kritické dny (respektive i pár dnů před a po) v domě, to je nejjednodušší způsob, jak eliminovat psy sousedů. Bostonek - stejně jako o kastraci jsem zde psal také o přímé úměře pozice psa/fenky ve smečce a síle sexuálnich projevů - jinými slovy, pokud by byl Váš pejsek ve Vaší smečce správně začleněn, projevilo by se to také pozitivně na jeho sexualitě.

V podobné situaci jako Vy je řada lidí a díky Bohu dnes už velká část z nich ví a ověřila si, že soužití plnohodnotného psa a plnohodnotné fenky je za dodržení základních pravidel zcela v pohodě i ve dnech hárání fenky. Bez toho, že by bylo nutné samčí nebo samičí psí bytost nadosmrti zmrzačit na duchu i těle, protože "on ten pejsek tak trpí" nebo "bude to tak pro mě jednodušší".

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu) a věřím, že se rozhodnete správně, třebaže to pro Vás bude znamenat některé věci změnit a zapracovat na vlastní smečce. To vše ale můžete zvládnout stejně jako mnozí jiní, záleží jen na Vás.

 

(26.8.2018)
Plemeno: italský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den.precitala som si rozhovor s vami na jednej stranke internetovej a tam pisete ze nie ste zastancom sterilizacie.moja fenka 1 rocna plemena taliansky stavac mala po prvom harani falosnu graviditu a citala som ze v tom pripadw je lepsia sterilizacia.ze je velka pravdepodobnost ze sa jej to vrati a mozu vznikat zdravotne problemy..hlavne rakovina.tak by dom vas chcela poprosit o vas nazor co robit v tomto pripade?dakujem za vas nazor a odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Falešná březost je úzce svázána s psychikou a hierarchickým postavením feny ve smečce, už jsem zde toto téma vícekrát rozebíral - jedná se o důsledek, nikoli příčinu. V kostce řečeno v čím hierarchicky vyšším postavení sama sebe fenka vnímá a čím méně funguje (popř. vůbec neexistuje) vůdčí jedinec její smečky, tím více je její organismus vlivem pohlavních hormonů náchylný k falešným březostem a projevům sexuální aktivity. Pokud však své fence vytvoříte skutečné smečkové prostředí se všemi souvisejícími atributy (doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO), pak s falešnou březostí problém mít nebude. Jednak se jedná z hlediska etologie psího druhu o přirozenou souvislost, jednak to mám ověřeno i v praxi na statisticky významném počtu fen.

Jinak platí, co jsem napsal, tedy že kastrací neovlivníte, zda rakovina jako taková někdy v budoucnu u fenky propukne nebo ne. Ale zcela jistě kastrací zásadně negativně ovlivníte celý budoucí život své fenky - opět doporučuji najít si všechny články, které jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k tomuto tématu již zveřejnil, máte v nich vše podrobně rozebráno a zdůvodněno. Samozřejmě, jakou budoucnost pro svoji ještě zdaleka ne fyzicky a psychicky dospělou fenečku zvolíte, záleží jen na Vás...

 

(19.8.2018)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den jdu k Vam pro radu mame 16mesicniho pejska AUO a jiz pres pul roku resime jak odnaucot pejska stekat a knucet na jine psy nebo cokoliv co je v pohybu. Je to nestesti a uz nevim jak dal vychazky jsou pro me stresujici a vracim se z nich urvana jak blazen. On okamzite vypaly a i pres me nesmis a skub jde znova a znova do akce uz nevim jal dal.

Odpověď: Dobrý den:) Pomůžu Vám rád, ale "na dálku" to samozřejmě nejde, potřebuji s pejskem pracovat a naučit správné postupy i Vás. Zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou oba přijedete. Určitě to neodkládejte, postupující čas vše jen zhorší a upevní, zbytečně se oba trápíte.

 

(19.8.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame 5 rocneho ridgebacka menom Leo. Mame ho asi tyzden. Predchadzajuci majitelia ho mali zavreteho vo volieri. U nas je na chate. Chodim za nim 3 krat denne a spavam tam ked nemam nocnu. Problem je ze psik moc vyplakava a knuci. Prvu noc suseda zavolala policajtov a chce aby isiel do utulku. Vzdy pred odchodom chodim s nim aspon na hodinovu prechadzku a potom mu nechavam porozhadzovane parky vo flasiach aby myslel na nieco ine. Bohuzial to uz prestava fungovat. Celkovo je bojazlivy pes, pri stretnuti s inym psom co i len stenatom knuci od uzkosti a chce ist pred. Mame aj druheho psa. Je to mix ridgebacka a pitbula, fena ma dva roky. Ju sme mali skor, asi pol roka uz. Aj ona nevie byt sama. Kedze ju vsak mame v byte tak sa to neprejavuje. Raz som ju nechal na chate a prehryzla pletivo a preskocila plot. Ona je ten boss medzi nimi. Neviem ako mu dodat odvahu aby sa nebal byt sam. Je to bezproblemovy pes inak a nechcem ho nechat v stichu. Ak by ste mi vedeli pomoct, dakujem. Nema normalne zavijanie. Je to plac co pocut skoro na dva kilometre z toho aky je velky a mocny.

Odpověď: Dobrý den:) Už nesčetněkrát za ty dlouhé roky jsem tu psal a vysvětloval (i proto jsou v Poradně otázky a moje odpovědi veřejné), že pes je sociální druh a jako takový životně nutně potřebuje sociální kontakt. Že pes nepatří do kotce a že každého psa spolehlivě zničí fyzická i sociální izolace - vidíte to ostatně nejen na Leovi, ale i na své fence.

Pokud Lea, jak sám píšete, nechcete nechat ve štychu, pak si ho konečně vezměte k sobě a poskytněte mu skutečný domov a potřebné jistoty. Uvádíte, že je bojácný, navíc má zásadní problémy i se svým vlastním druhem - ano, nedivím se, ale samo se to nespraví a pokud ho necháváte samotného někde na chatě (to, že za ním jezdíte, opravdu nestačí a "parky vo flasiach" jsou naprostý nesmysl), nic se nezlepší, pouze zhorší. Máte ho týden a nedal jste mu šanci, aby Vás vůbec pořádně poznal, natož aby mohl mít pocit, že někam a k někomu patří...

Prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a uvědomte si, co pes opravdu potřebuje a co se stane s jeho psychikou, pokud bude žít tak, jak v současné době žije Váš Leo. Takto to opravdu fungovat nemůže a jen tak mimochodem - rhodéský ridgeback v žádném případě není ani psychicky (je to plemeno se silnou potřebou sociálního kontaktu), ani fyzicky (původem je z Jihoafrické republiky a jeho srst nemá podsadu) vybaven na celoroční život někde v kotci, na zahradě a v sociální izolaci. Pokud jste si ho pořídil už jako pětiletého dospělého psa, doteď drženého v naprosto nevyhovujícím prostředí, pak mu prosím aspoň pro zbytek jeho života udělejte podmínky takové, jaké má mít - tedy v jedné smečce s Vámi a Vaší fenkou a s potřebnou dávkou Vaší přítomnosti, času, práce a energie na odstranění jeho vnitřních démonů. Pokud budete potřebovat, pomůžu Vám i osobně. Toto vše je nezbytně nutné pro to, abyste Leovi pomohl. Děkuji.

 

(5.8.2018)
Plemeno: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: ---
Kastrace:
ne (není a nebude kastrovaný)
Dotaz: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, máme velký zájem o pořízení pejska Bílého švýcarského ovčáka z chovatelské stanice, ale ve standartu co se týče povahy píšou, že mají velmi nízký práh bolesti. Můj dotaz zní, kdyby se k pejskovi někdo choval špatně což se může stát nebo by se stal nějaký vážný úraz, jestli by byly nějaké vážné následky v chování ohledně lidské smečky a zda-li má nízký práh bolesti celý život nebo se na to nemá, tak hledět a záleží na pečlivé výchově a temperamentu pejska?. Jelikož máme malé dítě, tak aby nevznikly vážné problémy. Co se týče přístupu k výchově jsme obeznámeni s citlivým přístupem, naše dítě se k pejskům chová jemně a moc je má rád :) a také bychom si před pořízením pejska koupili vaše knihy.

Odpověď: Dobrý den:) Rád bych Vás nejprve opravil - ve standardu bílého švýcarského ovčáka (BŠO, původní název plemene je americko-kanadský bílý ovčák) nic takového uvedeno není a být ani nemůže, protože to není pravda. Pokud to někdo tvrdí (na jednom českém webu jsem takové tvrzení našel, ale jednalo se pouze o subjektivní a v tomto směru nesprávný popis povahy BŠO, ne citaci ze standardu), jedná se bohužel o zásadní nepochopení vzorců chování tohoto plemene, plynoucích ze zvýšené vrozené plachosti BŠO (povahově je totiž zcela odlišný od "bílého" německého ovčáka, za kterého je někdy zavádějícím způsobem vydáván) - příčiny jsou psychického původu, nikoli fyzického.

Na "velmi nízký práh bolesti" tedy v klidu zapomeňte (skutečně se to nezakládá na pravdě), na druhou stranu pokud by se u Vás někdo k BŠO choval špatně, zcela přirozeně by to mělo vážné negativní následky na jeho vztah k Vám i Vaší rodině. Ale to platí pro jakékoli plemeno, zde by to bylo jen umocněno výše zmíněnou vyšší vrozenou plachostí.

Těší mě, ze k pořízení pejska přistupujete zodpovědně a pokud budete chtít, samozřejmě Vám vedle svých knih rád pomůžu i osobně. Vzhledem k jeho povaze je snadné udělat zásadní chyby a pejska si zkazit, proto správnou výchovu a vedení prosím nepodceňujte a předem udělejte správná rozhodnutí.

 

(5.8.2018)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám fenu, maltézák, který má tři roky. Našli jsme ji klíště, které bylo napité tak z poloviny, hned jsme ho vytáhli, vše bylo bez problému, nevím jestli to s tím vším nějak souvisí, ale radši to píšu dopředu. Večer začal zvracet a pokadila se, průjem to nebyl, bylo to něco mezitím, pozvracela se asi 3× a celou noc pobíhala sem a tam, další den už byla v pohodě, myslím si, že měla horečku, ale po asi 2-3 dnech byla zase v pořádku, normálně začla jíst, pít a horečka zmizela. No ale asi po 3 dnech jsem si všimla že má trochu tvrdší břicho, ale nic víc, chtěla si hrát, vypadala, že je v pořádku, tak jsem to ještě nějak moc neřešila. V noci to ale začlo, počůrala se a vykadila (normálně doma na podlahu :/)  a přes den dokonce i zvracela, celý den nejedla, nepila nic, ale pak mi došlo že dostala hned den před tím nové granule, napadlo mě, že kvůli tomu mohla mít nafouklé i to břicho a nechce jíst, zkusila jsem ji dát piškoty a vypadala, jak kdyby nejedla tak rok, dokonce na mě štěkala když už jsem ji nechtěla dát, v jednu chvíli se začla i klepat jak kdyby jí byla zima, napadlo mě, že by to mohlo být tím že je ostříhaná úplně na krátko, protože pokaždé, když ji nechám ostříhat, tak se takhle chová. Ale nejvíc zajímavé je to břicho, vždycky se jak kdyby zvětší neboli nafoukne a je tvrdé jak kdyby čekala štěňata (ale ty nečeká, tím jsem si na 100% jistá) a vždycky třeba po 10-15 min. se to břicho zase zmenší. Nevím, jestli by to mohlo být něco vážnějšího a jestli mám zajít ke zvěrolékaři nebo to nechat tak? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Takto na dálku a na základě uvedených informací Vám skutečně nemohu určit diagnózu, i veterinář by Vaši fenku musel mít možnost kontaktně nebo laboratorně vyšetřit. A v tomto případě rozhodně návštěvu veterináře doporučuji. Může jít o přehřátí organismu v současných vedrech (ostříhání psí srsti nakrátko je k tomu nejrychlejší cesta), orgánovou poruchu nebo intoxikaci, ale také se může jednat o něco zcela jiného. Pokud jste již mezitím návštěvu veteriny neabsolvovala, pak ji určitě neodkládejte, to jediné lze říci s naprostou jistotou.

 

(5.8.2018)
Plemeno: x australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (cca v 1 roce, požadavek útulku)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně mojí tříleté fenky křížence. Brala jsem si jí z útulku, když jí bylo 6 měsíců, kde mi bylo řečeno, že je bázlivá, bohužel nic z její minulosti neznám. Zezačátku se fena venku o vše zajímala, byla hyperaktivní, tahala mě na vodítku, a začali se objevovat první problémy, bála se projíždějících aut, bála se všeho neobvyklého na zemi, a nejvíce se bála ran. Začala jsem chodit na cvičák, kde se naučila být v klidu, chodit v klidu na vodítku, odbourali jsme strach z aut a neznámých věcí, bohužel jsem ale cvičák musela přerušit, protože fena nebyla schopná pracovat a vnímat venku, stačila malá rána a přestala vnímat. Momentálně řeším největší problém, že se feně nechce chodit ven, nejradši by byla pořád doma. Je opravdu velmi chytrá, pamatuje si všechny místa kde se někdy něčeho zalekla. Je poslušná, mimo sídliště chodíme bez vodítka, má ráda ostatní psy i lidi. Beru ji všude s sebou, pokud ji vezmu ke známým na zahradu, schová se a vůbec nechce být venku. Když s ní jdu na vycházku, několikrát se snaží mě strhnout zpátky domů. Po nějaké době se zklidní a jde v klidu se mnou, ale když se blížíme domu, začne táhnout a chvátá domu. Doma je úplně v klidu, cvičíme různé povely, ráda se učí novým kouskům. Ještě musím doplnit, že se bojí jen nějakých ran, u kterých neví co znamenají, od petard, bouřky až po slabé rány, které já skoro ani neslyším, a bohužel bydlíme nedaleko vojenského prostoru, kde jsou slyšet tlumené rány, kterých se bojí opravdu hodně. Některých ran se vůbec nebojí, jako například sekání dřeva, bouchnutí čímkoliv doma. Už si nevím rady, jak ji pomoci aby byla v klidu, přála bych si, aby si procházky užívala. Jak můžu docílit toho, aby mi věřila, že se jí venku nic nestane? Co můžu dělat, abych byla pro ni oporou? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete udělat velmi jednoduchou věc - domluvit se se mnou a s fenkou za mnou přijet, pak Vám i jí mohu pomoci. Fenka Vás nevnímá jako skutečnou oporou, situace vyhodnocuje po svém a Vy jste bohužel navíc splnila nezákonný požadavek útulku a ještě v jejím štěněcím věku ji nechala vykastrovat. O logických a neodvratných důsledcích kastrace v tomto věku najdete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu článků, prosím důkladně si je prostudujte, ať víte, co vše se s psychikou Vaší fenky stalo a o čem teď mluvím.

Prostudujte si prosím i podobné případy v této Poradně a podívejte se do rubriky Individuální výcvikový servis, ať víte, proč Vám dávám tuto šanci dát svůj život s fenečkou v rámci omezení daných její kastrací do pořádku. Na dálku pomoci nelze, osobně ano a udělám to velmi rád. Pokud budete chtít, zkontaktujte mne telefonicky, domluvíme vše potřebné.

 

(22.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky (?)
Kastrace:
ano (kastrovaná v dočasné péči ochránců zvířat před několika měsíci)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o zodpovězení otázek, prozatím v poradně nebo telefonicky, protože v současném stavu fenečky nejsem schopna ji dopravit do Liberce, i když s cestou k Vám v budoucnu počítám. Vzala jsem si fenečku od ochránců zvířat. Asi v únoru byla odebrána majiteli, u kterého žilo cca 30 psů v komoře, nikdy nebyli venku, neviděli lidi, navzájem se křížili a prali. Naše fenečka prý byla ve smečce poslední, při odebrání kost a kůže, na těle kousance a jizvy. Podle stavu cecíků měla nejméně jednou štěňata. Měla by být narozena v roce 2015 nebo 2016, ale připadá mi starší. Je černá, bradu má úplně šedivou, hlavu prošedivělou a na hřbetě pár bílých chlupů. Po několika měsících v dočasné péči ochránců přišla k nám. Bylo mi řečeno, že z ní nikdy nebude normální pes. S tím počítám, chtěla jsem jen udělat dobrý skutek a poskytnout domov nějakému chudákovi. Fenečka trpí nepopsatelným strachem ze všeho a po 14 dnech u nás neudělala žádný pokrok. Leží schovaná v koutě a bojí se nás. Nechce, abychom na ni sahali. Při připínání vodítka je hrůzou bez sebe, venku se vyvenčí a okamžitě začne panikařit, kňučet a táhnout směrem domů. Chodíme s ní jen na trávník za domem, protože při pokusech udělat pár kroků dále na louku by se uškrtila. V dálce zaštěká pes, zašustí list, objeví se člověk - panika, hrůza. My pro ni nejsme opora, maják, nic. Podotýkám, že je doma u nás i venku u domu a nad domem naprostý klid. Máme jedenáctiletou hodnou fenečku, která přijala novou úplně v klidu, spíš si jí nevšímá, zachovali jsme její prioritu a režim.  Moje první otázka: je možné, aby byla psychika/duše psa tak zničena, že by měl nějakou psychickou poruchu, obdobu lidské psychické nemoci, a zlepšení bylo nemožné? Rozhodli jsme se, že procházky zatím zkoušet nebudeme, že ji jenom vyvenčíme a necháme hned jít domů na pelíšek, a počkáme, až/jestli se přestane bát aspoň nás, abychom jí byli později venku oporou. Večer si k ní na chvíli lehám na zem, hladím ji a mluvím na ni, to strpí. Moje druhá otázka: je dobře zatím s procházkami počkat a nechat ji jen doma? Nebo bychom ji měli násilím vodit ven a snažit se ji už teď "otužovat"? Zajímavé je, že už v dočasné  péči se naučila docela dobře udržovat čistotu. A otázka třetí: je možné, že v dočasné péči udělala nějaký pokrok i její psychika a zhoršení nastalo teď v důsledku další změny prostředí? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Fenečka teď potřebuje čas, trpělivost okolí a především psychickou oporu (silnou osobnost) vedle sebe. Netlačit na pilu (14 dní v novém prostředí je v podobném případě velmi krátká doba na psychickou adaptaci), ale na druhou stranu jakmile se naskytne příležitost posunout ji dopředu, využít ji. Je tu pár neznámých - skutečný věk fenky, její zážitky v dočasné péči (kde jí evidentně na psychice nepomohli a kastrací její osobnost dorazili už úplně - ani jí nedali čas se trochu vzpamatovat), jisté jsou pouze přirozené důsledky jejího předchozího života v sociálně i psychicky naprosto šíleném prostředí.

K Vašim otázkám - psí psychika je v určitých směrech velmi odlišná od lidské, nelze na ni pohlížet měřítky lidských "psychických poruch". Na druhou stranu je při aplikaci správných postupů (opět odlišných od těch lidských) schopna se zregenerovat i po hodně traumatizujících zážitcích. Mohu  Vám s fenečkou velmi pomoci, ale po mailu to samozřejmě nepůjde a začněme tedy tím, že mě zkontaktujete telefonicky a trochu si o všem popovídáme, také potřebuji znát některé více detailní informace...

 

(15.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (datum neznámé)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Nejdříve bych vám ráda poděkovala za vaše stránky /určitě vám zaberou spoustu času a energie/. Mám problém s asi šestiletým /datum narození neznám/  křížencem Perym. Jedná se o křížence retrívra s jezevčíkem. Přivezla jsem si ho z útulku ze Slovenska. Samozřejmě vykastrovaného, k poměrům ve slovenských útulcích se nechci ani vyjadřovat, jedním slovem zvěrstvo a katastrofa. Peryho máme čtyři roky. Vyrůstal na řetězu bez absolutního kontaktu s čímkoli. Tenhle problém jsme zvládli, bojácný rozhodně není, začlenil se do veškerého dění. Naopak mu někdy závidím jeho bezbřehé sebevědomí. Je to hodně chytrý a přemýšlivý pes. V lednu jsme bohužel skončili na operaci páteře s vyhřezlou ploténkou. Operace se povedla, sice je na chůzi jeho handicap znát, ale nevadí mu. Poslední měsíc, ale začal honit nehorázným způsobem cyklisty. Bydlíme ve městě, někdy je to tedy problém. Možná bych se měla radovat z toho, že se nám po operaci rozběhal /s nadsázkou samozřejmě/, ale nedokážu ho tenhle nešvar žádným způsobem odnaučit. Do téhle doby naše procházky probíhali v pohodě, teď jsou pro mě noční můrou a stále na vodítku ho tahat nechci. Trnu hrůzou, kdy se kvůli němu někdo zmrzačí. Druhý problém je celkem zajímavý. Se psy Pery vychází většinou dobře, je sice trochu ,,prudič,, ale do přímého konfliktu nejde. Jednoho psa ze sousedního, ale baráku přímo nenávidí. Když ho vidí na dálku nebo stačí, když ho jen ucítí, stane se z něj šílenec, který mě vůbec nevnímá. Na vodítku se vzpíná a štěká. Nikdy se spolu oba psi nedostali do konfliktu ani se vlastně nepotkáváme. Nechápu jeho nevraživost vůči tomuhle jedinci. Děkuji za odpověď a zdravím vašeho krásného Garda.

Odpověď: Dobrý den, také s Gardýskem děkujeme a zdravíme:) Začnu od druhého dotazu. Píšete, že máte Peryho z útulku, když jste si ho odvezla, byly mu dva roky. A buď tam nebo ještě dříve mohl mít kontakt s pejskem, se kterým si opravdu těžce nesedli (mohl mu i ublížit) a tato zkušenost se mu silně vryla do paměti. A pak potkal pejska z Vašeho sousedství a třebaže se spolu (jak píšete) nepotkávají, v hlavičce mu to secvaklo a umínil si, že právě tento psík je jeho někdejší "úhlavní nepřítel". Zkuste Peryho vzít k tomuto pejskovi na blízký kontakt, ta jeho asociace může být pouze vizuální a nablízko má možnost svůj omyl zjistit - nebo také ne, ale za pokus to stojí a tu šanci, samozřejmě za dodržení základních bezpečnostních opatření, mu dejte...

Problém "lovení cyklistů" - upřímně, k opravdu kvalitnímu odstranění této záležitosti bych Vás tu s Perym potřeboval mít osobně. Spouštěče jsou u psů totiž různé (zdaleka nejde vždy pouze o ten lovecký, který se nabízí jako první) a rozdílným způsobem se s nimi musí pracovat. A pokud znáte moje PSÍ STRÁNKY, pak už víte, že pokud napíšu "tento problém se nedá nebo není dobré řešit na dálku", dobře vím, proč si člověka a jeho pejska pozvu k sobě. V tomto konkrétním případě mluví moje dlouholetá zkušenost s psími klienty jednoznačně - pomůžu Vám tento Peryho problém odstranit, ale je zapotřebí za mnou přijet. Pokud budete chtít, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme detaily.

 

(15.7.2018)
Plemeno: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz ohledně problému, který mě u mého pejska už delší dobu trápí. Nevím přesně, jak dlouho to trvá, řekla bych asi 2, možná roky. Můj pes se neustále olizuje. Neolizuje vše kolem sebe (konkrétní předměty), ale "líže do prázdna". Toto dělá nejčastěji a to hlavně v MHD (metro, autobus, tramvaj) - když je v tašce, poté to dělá i doma tím stylem, že opět líže do prázdna nebo mi olizuje ruku třeba 10 minut vkuse. Nebo si na mě sedne, upřeně se mi dívá do očí a u toho olizuje do prázdna, pak chvíli ruku, potom zase do prázdna. Dělá to i na návštěvách. Lidé jí chtějí pohladit a místo toho jim jde po ruce, aby je mohla olizovat. Lidé z okolí na ní reagují tak, že má žízeň a že jí nedám napít. Tak to samozřejmě není. Zkoušela jsem vypozorovat, jestli jí něco nestresuje. Na cestování je ale zvyklá od štěněte a toto neustále lízání začalo až později. Mám problém jí to odnaučit, protože všichni lidé nemají rádi, když je pes pořád olizuje. Myslím si, že už je to nějaká psychická porucha, ale neznám příčinu, proč to dělá a hlavně nevím, jak jí pomoci. Někdy takhle líže do prázdna i 20 minut vkuse a to musí i psa unavit. Když je například v přírodě na výletě, vůbec to nedělá. Poprosila bych o radu nebo o názor. Na veterině mi řekli, že to psi dělávají. Ale tohle už je extrém. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je pravda, že psi občas "olizují vzduch", jedná se také o psí komunikační signál, může v tom být fyziologická příčina, v tomto případě může být zdrojem problému i psychika, kdy je spouštěčem stres. Odpovídá tomu i fakt, že pokud má kolem sebe Vaše fenka otevřený prostor a rozptylující podněty (například venku v přírodě), nic takového (jak píšete) nedělá.

Opět se ale jedná o psí problém, který opravdu není možné jednoznačně diagnostikovat na dálku, těch příčin, včetně dnes už i zvykové, může skutečně být více a nemám od Vás bohužel potřebný dostatek informací. Jinými slovy - pokud Vám a Vaší fence mám pomoci, je zapotřebí, abyste s ní za mnou přijela, musím mít možnost ji vidět. Pokud se k tomu rozhodnete, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma psího puberťáka, a tak bych se v této chvíli chtěla zachovat opravdu správně, a tak aby to pochopil. Z dosud klidného pejska pozorovatele (na štěně byl opravdu velmi klidný) se stal za poslední měsíc tajtrlík, který si myslí, že ví vše nejlépe. Nemohu říct, že je vyloženě neposlušný, povel udělá, třeba pomaleji než obvykle nebo ho nějak "odiskutuje", ale udělá. Respektuji, že se mu někdy nechce dělat to, co by měl, není to stroj a občas mu procházku přizpůsobím, ale když zavelím, tak prostě nemá na výběr. Vím, že nyní zkouší mantinely a opravdu je zkouší denně, snažím se však být opravdu velice důsledná a myslím si, že se u nás zatím nic nezměnilo. Nicméně, začíná zjišťovat, že když je o de mě dál, tak na něj nedosáhnu. Od zvěře jsem ho prozatím vždy odvolala, takže s loveckým pudem to snad nebude tak vážné, ale např. včera mi opravdu ukázal pomyslný prostředníček a i přes mé přivolání a veškeré jiné mé projevy, kdy ví, že se má vrátit nebo na mě alespoň počkat, se s naprostým klidem vydal seznamovat se psy, kteří pobíhali opodál. Hrátky s cizími psy mu neodepírám, obvykle to však vždy probíhalo tak, že na mě počkal (ať už na můj povel nebo sám) a šel si hrát, jakmile dostal volno (tedy ujistila jsem se, že jsou to třeba známí psi, a nebo proběhla komunikace mezi mnou a druhým páníčkem). Včera se však za mnou ani neohlédl, poprvé ani nepřibrzdil a prostě šel (dost pochybuji, že by mě neslyšel i když to tak vypadalo :) ).
Moje otázka zní, jak se zachovat, když už pejsek udělá tuto "chybu"? Myslím tím, jakým způsobem mu dát najevo, že se mi to nelíbí, a že to nebudu tolerovat, tak aby si uvědomil něco jako: "aha, tohle jsem tedy dělat neměl a příště raději počkám, i když je celkem daleko, nevyplatí se mi to" a nejen při zbabraném přivolání. Dorazila jsem k němu až když byl mezi ostatními psy a probíhalo očichávání, no v tomto momentě ho už nemůžu čapnout a udělat mu kázání, to by mohlo skončit rvačkou. No tak jsem se pozdravila s majiteli, omluvila se, řekla jdeme a šli jsme. Měla jsem zůstat na místě odkud jsem volala a počkat než přijde zpět? Nemyslel by si, že mu to v pohodě prošlo a příště to udělá znovu? Navíc, kdyby se náhodou něco semlelo, byla bych dost daleko a nemohla včas zareagovat. S odvoláním ze hry se psy nemám nejmenší problém, ten jsme neměli nikdy. Ani nemusím nic říkat, stačí když se otočím, že jdu dál a on se automaticky přidává ke mě.
Pro úplnost, abyste si nemyslel, že jsem nějaký puritán, bych ráda dodala, že si jeho pubertu vlastně dost užívám. Když byl mladší, občas jsem záviděla ostatním jejich "šílené" a hravé štěňata (oni mi zase záviděli kliďase :) ) Jsem ráda, že mám vedle sebe konečně energického a veselého parťáka. Někdy se k němu přidám a děláme záškodníky oba, často mě i rozesměje a myslím, že v tomhle ohledu si rozumíme. Mám i docela ráda když na mě štěká a diskutuje a snaží se mi něco říct a mám ráda, když dá najevo, že by rád dělal něco jiného. Taky teď začal dost hlídat, to se mi také líbí, najednou je na něm vidět, jaký je z něj sebevědomý pes a jak je se sebou spokojený, když se mu podaří na nějakého "bubáka" (většinou hrouda kamení nebo odpadkový pytel, ke kterému se potom jdeme samozřejmě přesvědčit, že o nic nejde) i párkrát zabafat.
Vaši poradnu jsem si trochu prošla, vyhledala jsem si i nějaké pojmy. Mám ale pocit, že je všude psáno, jak tomu předcházet. Nikde jsem se nedočetla, jak reagovat až poté. Moc se omlouvám za sloh, ale snad oceníte, že se Vám snažím popsat situaci co nejpodrobněji. Nejspíše nejde o nic vážného, ale jsme teprve na začátku a kdoví, co by zkusil příště :) Velké díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě je nejlepší problémům a chybám předcházet, to platí i v psím světě. Třeba tím, že teď stále budete myslet na to, že Váš roční německý ovčák je psí puberťák, stále ještě před vrcholem puberty a v žádném případě hotový pes. A když si uvědomíte, že je právě ve věku, kdy zkouši´mantinely a zjišťuje, jaké jsou Vaše reálné schopnosti a možnosti, tak se jím nenecháte převézt a vždy budete o krok napřed. Píšete, že o tom víte, ale přesto...

Týká se to totiž mimo jiné i té skutečnosti, že za chvíli přijde na to, že pokud bude od Vás dostatečně daleko (stačí pár metrů), bude on tím, kdo určí, jestli se k Vám vrátí. Ne Vy. On. Protože veškeré trumfy má na své straně - je rychlejší, bystřejší a dobře ví, že se Vy bojíte o něj. A bude toho jako správný psí puberťák využívat stále více. Je to zcela přirozená záležitost a jde jen o to, být o ten potřebný kousek chytřejší, předvídavější a hlavně komunikativnější.

A v tom je Váš hlavní problém. Fungujete na principu povelů, ne komunikace. Ve Vámi popisované situaci se mylně domníváte, že už ho (jak píšete) nemůžete "čapnout", protože "to by mohlo skončit rvačkou" - proč? Pokud takto přemyšlíte, pak máte absolutně nezvládnutou hierarchii a problém s cizími psy, protože pokud to uděláte správně, k ničemu z toho nedojde a žádná rvačka se konat nebude. Předpokládá to ovšem základní umění psí komunikace, to přiznávám na rovinu - především správné emoce, signály a vnitřní klid.

V určité fázi psího života je velmi rozumné použivat vodítko, respektive naučit se s ním správně pracovat. Hodně lidí to však považuje za jakousi potupu a pak jsou už jen z obavy z "teď mi uteče/nevrátí se/porve se" tak nervózní a rozhození, že se k nim jejich vlastní pes pubertálního věku nemá sebemenší důvod vrátit a půjde všude jinam, jen ne k vlastnímu člověku.

Zkuste si projít nejen trošku Poradnu, ale důkladně celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Psí svět je neuvěřitelně pestrý, psi sami velmi inteligentní a ano - je dobré být o krok napřed a umět naše lidské hendikepy (pomalost pohybu a reakcí, otupené smysly, přílišné přemýšlení místo přímočarosti) zamaskovat, aby je pes ani nezjistil. A ve chvíli, kdy "pes udělá tuto chybu" (odpověď na Vaši otázku) si uvědomit a umět připustit, že "tuto chybu" udělal člověk, ne pes. Protože v tuto chvíli už je pozdě - a jeho pes to ví. Takže pokud mám štěně v pubertě, pokud vím, že jeho psychika v této fázi tomu odpovídá a vidím, že mě začíná ignorovat, musím mít v prvé řadě svoji pojistku pro to, aby můj puberťák nenasbíral body na můj úkor (třeba dlouhé vodítko) a v druhé řadě začít pracovat na skutečné komunikaci na bázi hierarchické spolupráce a emocí, ne povelů. Například se naučit správným způsobem (emoční nespokojenost) reagovat na "chybu" člena své smečky a využitím přirozených hierarchických pravidel těmto "chybám" předejít...

Výchova psího parťáka v období jeho puberty je nejsložitější, protože právě v této době si Vás pes nejvíce testuje, na co ve skutečnosti máte. A nejméně chyb uděláte tehdy, pokud si necháte prakticky a dobře poradit, což je z mé strany šance i pro Vás. Teď jste teprve na začátku "psích testů" a Váš parťák přitvrdí. Takže ano, jde teď o zásadní věci a on půjde až tam, kam mu Vy dovolíte. Povely budou v nejlepším účinné 50/50, restrikce Vám vztah pokazí, podceňování bude mít za následek vítězství Vašeho pejska teď i do budoucna, naučit se lidskopsí komunikaci znamená mít ty největší šance ve všech situacích:)

 

(15.7.2018)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v současné době řeším strach u svého psa, a to nejvíce z lidí (mužů, u žen jsem si toho nevšimnula), ma i strach ze schodů ale jen u nas v paneláku, ostatní schody mu nevadí. Jsem se psem sama od smrti mámy, která byla jeho původní majitelka a do její nemoci bohužel pes nebyl už tolik v kontaktu s lidmi, s pejskaři ale nemá problém, pokud se kamarádi s jejich psem, je jedno jakého jsou pohlaví, ale hladit se nikdy moc nenechal, až když se s těmi lidmi vícekrát setkal. V poslední době ale bohužel na některé lidi se rozeběhne a snaží se je asi vystrašit, štěkotem, ale už se mi stalo, že na jednoho muže nečekaně skočil a zubem ho škrábnul. Zkouším teď i trenéra, ale uz při první hodině na něj doražel a táhl za ním, nenechal se ničím pořádně uklidnit, až když se zastavil a nevšímal si ho. Existuje něco, čím bych mu mohla pomoci strachu se zbavit? S trenérem chci pokračovat, ale čas je bohužel taky limitovan (z jeho i mé strany).

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek je nejistý a vystresovaný, evidentně nemá (a velmi pravděpodobně nikdy ani neměl) vedle sebe svůj "maják" - hierarchickou oporu a jistotu svého člověka. Je to mladý, psychicky ještě nedospělý psí jedinec a jeho chování je bohužel jednoznačným důsledkem všech chyb (včetně sociálních), které se v jeho životě doteď udály, své samozřejmě mohla udělat i smrt jeho původní majitelky. Dlouhodobý stres vždy generuje strachovou agresivitu, důsledky začínáte vidět na vlastní oči...

Přiznám se, že úplně nechápu, proč chcete pokračovat v práci s "trenérem", který si s Vaším německým ovčákem zjevně neví rady? Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, jak špatná práce podobných "odborníků" bohužel psí traumata pouze zhorší místo toho, aby je odstranila. Zde je mimochodem zapotřebí i práce s Vámi jako jeho současnou majitelkou, abyste se pro svého pejska stala mnou již zmiňovaným hierarchickým "majákem".

Pokud chcete skutečnou pomoc, nabízím Vám ji. To je to "něco", čím můžete svého pejska zbavit strachu a naučit se s ním žít v běžném životě - na dálku účinnou pomoc dostat nemůžete, tak to ve psím světě nefunguje a fungovat nemůže. Pokud hledáte ještě další motivaci, prostudujte si rubriku Individuální výcvikový servis PSÍCH STRÁNEK FALCO...

 

(8.7.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné odbourat u psa strach úplně ze všeho...protože mně se to zdá nemožné. Zhruba před měsícem a půl jsem si vzala pejska z útulku, je většího vzrůstu (30kg), bojí se úplně všeho...stačí, aby trošku zafoukal vítr nebo kolem něj prošel někdo jiný, než já. Věděla jsem, že je bojácný...ovšem nikdo mi neřekl, že až tak. Během prvních 14-ti dnů jsem doufala, že to snad všechno zvládneme, ale místo zlepšení vidím akorát tak posun zpátky. Posledních pár dní pejsek chytá jakési "bloky", odmítá chodit ven, prostě se zasekne hned ve dveřích nebo se zasekne po pár metrech na ulici a odmítá jít dál. Přitom nic zlého nás venku zatím nepotkalo. Krčí se, ocas stažený mezi nohy, skoro se plazí směrem k domovu. Psí kamarádi moc nezabírají. Ranní venčení probíhá ve 4:00, později už nechce, protože to na ulici začíná být rušnější. Násilím ho táhnout ven se mi příčí, naštěstí máme dvůr...nevím, jak bych to dělala, kdyby byl v bytě. Jinak je pejsek moc hodný, mazel...nevím, jak mu vysvětlit, že jeho strach je naprosto zbytečný. Například, když jdeme po ulici, kde stojí zaparkované auto...jeden den, projdeme naprosto v klidu kolem něj a další den, už má problém okolo něj projít, musí to vzít obloukem, skrčený, s ocasem mezi nohama. A takhle to máme se vším...jednou sedí celá rodina na zahradě, pejsek se nechá pohladit a je tam s námi, podruhé už se pejsek tváří, jak kdyby nikoho neznal, všichni mu ubližovali a musí být zalezlý v garáži. Někdy mu vadí, když fouká vítr, jindy zase ne....přijde mi to zvláštní...pejsek nevypadá na to, že by něco hrál či simuloval....Rodina, po žádném zlepšení, tvrdí, že musím být tvrdší...Přece půjdeme ven, kdy chci já a ne kdy chce pes. Myslím, že by to stejně nepomohlo...když to nejde po dobrém, určitě to po zlém nepůjde. Ani jednou jsem na něj nekřičela, nevynadala a nic podobného.
Nevím, co dělám špatně...vím, že většinou je za vše zodpovědný člověk - majitel psa. Balónků nebo jiných hraček se bojí...je to mladý pes, měl by přece být hodně aktivní...ale nedělá mu problém celý den i celou noc prospat. Nejspokojenější je tehdy, když si ho vezmu domů, kde opravdu hned usne a je schopen spát až do večera...a přes noc zase.
Oba dva se hodně trápíme...doufala jsem, že tu budeme jeden pro druhého, budeme moct chodit kamkoliv, hlavně spolu...zatím akorát celé dny buď prosedíme u dveří anebo pejska nechávám v klidu, doufajíc, že si přivykne... Moc Vás prosím o radu, vůbec nevím, jak k němu přistupovat....

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se, pomůžu Vám i Vašemu pejskovi - jen to nepůjde "na dálku"... Máte mladého a vzhledem k původu ještě psychicky velmi nedospělého psíka, o jehož minulosti nic nevíte (nebo jste mi to nenapsala). Evidentně se k Vám dostal se socializačními problémy (příčiny mohou být různé), je vystresovaný a ve Vás nemá oporu, kterou potřebuje - jste jeho chůva, nikoli silný vůdce a "maják". Nečerpá z Vás jistotu a můžete se ho snažit brát kamkoli, pokud z Vás nevnímá to, co vnímat potřebuje, nepohnete se ani o krok - vidí Vás jako osobnost slabou, ne silnou...

Čekáte, že jako mladý pes bude hodně aktivní - vůbec nemusí být aktivní podle Vašich představ, záleží na plemeni, velkou roli tam může hrát právě jeho stres. Násilím, jak správně tušíte, nezmůžete nic a naopak byste ho časem zničila zcela. Problém je psychický a je zapotřebí jej i psychicky vyřešit.

Nu a teď se dostáváme k tomu podstatnému, tedy pomoci. Jak jsem psal hned na začátku, na dálku to řešit nebudeme, protože je zapotřebí pracovat přímo s pejskem a Vámi. Pomůžu Vám, ale je nutné, abyste za mnou s pejskem přijela, pak Vám mohu zaručit, že problém odstraníme. Pro inspiraci se podívejte na tyto příběhy mé práce s pejsky a jejich lidmi, i v tomto vzorku najdete podobné případy. Rozhodnutí je pouze na Vás, v kladném případě mě prosím zkontaktujte co nejdříve a rovnou telefonicky - čím déle to budete odkládat, tím víc se problém Vašeho pejska upevní a tím déle budete oba trpět. Máte teď ode mne šanci všechno dát do pořádku a žít s pejskem šťastný a spokojený společný život...

 

(8.7.2018)
Plemeno: stafford x bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den chtěla bych požádat o radu ohledně svého psa Gastona. Před dvěma měsíci po mě poprvé vyjel,když jsem mu stříhala drápy,nikdy předtím to neudělal,nevadilo mu to,a dnes po mě vyjel,když jsem mu chtěla převázat ránu na žebrech (rozškrabaný bolák),přitom do dneška jsem mu to převazovala a nevadilo mu to.Nikdy to neudělal,vztah máme myslím si že pěkný,chodí se zamnou mazlit,spí semnou,chodí mě utěšovat nebo se omluvit když něco provede,od mala jsem ho učila základní povely,dokrmovala protože byl hodně malý,a do nedávna bylo vše v pořádku.Příjde mi že mi nedůvěřuje,nevím proč,jsem přísná ale nejsem zlá,takový pes potřebuje ráznějšího pána jinak ho pak sežere i s botama,musí se umět tzv. chovat.Začal vyjíždět i po psech když s ním chodí přítel (který ho rozmazluje,a staral se o něj bohužel potom víc jelikož já chodila do práce a nestíhala jsem naprosto nic,tak se na něj upnul víc než na mě..).Po psech vyjíždí dýl jak dva měsíce ale vyjíždění na mě bylo dvakrát a bezdůvodně,nikdy mu nic nevadilo,nevím v čem je problém.Nejspíš ve mě ale nevím kde. Nevím zda ho ten bolák už prostě bolel tak po mě vyjel nebo zda se lekl když jsem ho položila na bok a chtěla to převázat jako vždycky,ale vždy mu dám najevo co mu chci dělat,ne že bych na něj vlítla a hurá do toho.Začal se olizovat a už jsem věděla že je zle že vyjede.Nevyjede mi po ruce ale škaredě zavrčí a odsune se ode mě.Pak uteče pod stůl a když ho chci uklidnit tak na mě div necení zuby.Poraďte mi prosím co se mi s ním děje,a v čem dělám chybu.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to více věcí dohromady. V prvé řadě Váš pejsek dospěl do věku, kdy už není tím štěnětem, které ještě spoustu věcí neřeší. Gaston teď začíná řešit svoji vlastní osobnost, svoje postavení ve svém domácím prostředí ("smečce") i mezi jinými psy a vzhledem ke svému původu a tedy geneticky vrozeným vzorcům chování sociálně nestandardního psa přestává tolerovat například jemu nepříjemný fyzický kontakt nebo určitý druh cizích psů.

Jednoduše řečeno jeho psychika se mění, už není štěnětem, ale také ne psychicky dospělým vyrovnaným jedincem. Teď je pro tato plemena to opravdu kritické období, protože každá chyba majitele se do budoucna krutě vymstí. A tou chybou může být tak jako ve Vašem případě i jen pocit zaskočení a bezradnost, kterou samozřejmě Gaston vyhodnotí jako Vaši slabost. Ta podpoří jeho nejistotu a v kombinaci s již řečenými genetickými predispozicemi se roztočí spirála vzájemných problémů...

Co s tím?

Především musíte zapátrat ve své vlastní psychice, zda jste i Vy nepřispěla svým dílem - člověk si často až zpětně uvědomí svoje dlouhodobější rozhození a nervozitu třeba z pracovních nebo sokuromých problémů. To vše pes velmi dobře vnímá a velmi negativně to ovlivňuje jeho chování vůči vlastnímu člověku. A jednoho dne stres přeteče...

Dále je při podobných kontaktních činnostech (stříhání drápů, ošetřování zranění) životně důležité zůstat v naprostém klidu. Nesmí dojít k tomu, že když se něco nepodaří napoprvé, člověka to znervózní a opět tím prvním, kdo to vnímá, je "psí pacient". A opět se roztáčí spirála, kdy jeden rozhazuje druhého.

A samozřejmě - ve chvíli, kdy pes podobného povahového založení a plemene jako Gaston vycítí Vaší nejistotu ve chvíli, kdy má od Vás tolerovat něco, co mu není právě příjemné, okamžitě toho využije k posílení vlastní hierarchické pozice. Nedejbože když ze strany člověka třeba i jen na vteřinu vycítí strach "co když mě kousne", pak je konec.

Stejně tak je to špatně i v případě, kdy v okamžiku jeho vlastní nejistoty a strachu na něj člověk jde příliš silově, jako buldozer. Tento typ psa se nepoloží na záda, ale ukáže Vám první signály aktivního odporu.

ZKuste se nad vším tím, co jsem teď napsal, zamyslet. Nemám možnost Vás s Gastonem v popisovaných situacích vidět a vnímat Vaše i jeho emoce. Z jeho strany tam může být jak nejistota, tak snaha klást odpor. Můžete na něj být přes svoje přesvědčení přiliš slabá, můžete být v klíčových situacích nejistá, můžete být také naopak až příliš tvrdá a právě v tomto věku Gaston usoudil, že už si to nenechá líbit. Každopádně je řada situací, které jsou pro psa nepříjemné nebo stresující, ale vždy musí být vztah mezi jím a jeho člověkem takový, aby tyto situace a fyzickou manipulaci se sebou samým toleroval. Pokud ne, je ve vztahu něco velmi špatně a je vždy jen otázkou času, kdy a jak se to projeví.

Na dálku Vám nemohu víc napsat. Zkuste se nad vším zamyslet a věřím, že někde tu chybu sama objevíte. Pokud byste s Gastonem za mnou přijela, objevili bychom zdroj problému velice rychle, ale to už záleží na Vás...

 

(1.7.2018)
Plemeno: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli neni pozdě si pořídit takového psa když mu jsou 7 měsíců . Předem  děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale na tuto otázku neexistuje obecně platná odpověď. Nevím, zda a jaké už máte zkušenosti s pejsky, jaký je onen kříženec, v jakých podmínkách doteď žil, jakého je původu a do jakého z obou plemen bude jeho povaha více směřovat {musel bych ho vidět}. To vše zásadně ovlivňuje, zda by to byl ten pravý pes pro Vás a zda byste ho dobře zvládl.

Sedmiměsíční kříženec tohoto typu už je každopádně psí puberťák do velké míry zformovaný prožitými zkušenostmi a prostředím, ve kterém žil, drsnějšího a dominantnějšího založení, na druhou stranu v žádném případě ne hotový pes. Záleží jen a pouze na Vašem přístupu, vedení a výchově, zda by tato kombinace člověk-pes dopadla dobře. Ovšem jak jsem napsal, mám od Vás příliš málo informací na to, abych Vám mohl dát jednoznačnější prognózu.

 

(24.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ač jsem se snažila přečíst co nejvíc informací ve Vaší poradně, nakonec bych Vás stejně raději požádala o radu. Máme dva psy, oba nekastrované, plemeno brabantík, věk 6 let a 1 rok. Vloni nám umřela fenka bernského salašnického psa, se kterou starší pes vyrůstal, ona ho v podstatě vychovala. Po její smrti zesmutněl, nespolupracoval s námi co se týče jakýchkoliv povelů, odmítal tolik milované pamlsky.
Podlehla jsem a v dobré víře mu pořídila kamaráda - štěně stejného plemene. Ze začátku se to staršímu moc nelíbilo, protože mladší pes, jak se ukázalo , je mnohem živější a razantnější a staršího nenechal chvilku napokoji. Co bylo ale patrné, že staršímu psovi se vrátila krev do žil - opět začal být hravý, komunikativní, prostě jako dřív. Podle pouček jsem se snažila už v prvopočátku dávat najevo, že starší je ten "první" - první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku atd. , zároveň mladšího redukovat tak, aby staršího tolik neotravoval. Cca v 10 měsících došlo k situaci, kdy mladší staršího napadl. Zasáhla jsem, oddělila je od sebe, situace se urovnala. Bohužel tahle situace se mezitím několikrát opakovala, naneštěstí nikdy nejsem přímo u nich, takže nejsem schopná říct, proč to vzniká. Bydlíme v domku se zahradou, navíc u lesa, psi mohou být celé dny venku - chodíme denně cca 8 km, cvičíme poslušnost, na zahradě taktéž, mladšího se snažím co nejvíc zaměstnat i psychicky - hlavolamy a pod., aby se co nejvíc vybil.
Přiznám se, že jsem v situaci, kdy nevím, jak dál. Nejde o žádné krvavé rvačky, přesto k nim dochází a není mi to příjemné. Neumím určit, kdo z nich by měl mít navrch. Domnívala jsem se, že ten starší a i jsem se snažila ho v tom utvrzovat, ale mladší to evidentně zkouší zvrátit a já nevím, jestli je mám nechat si to ujasnit, nebo nadále podporovat staršího. Např. mladší, pokud jsou na zahradě, se snaží staršímu zabránit, když chce vyběhnout k plotu ( když se něco děje na ulici) , nebo když zavolám na staršího, mladší po něm jakoby chňapne. Na druhou stranu starší pes se snaží na mladšího naskakovat a dožaduje se, aby "držel".  Na vycházce starší přeznačkovává mladšího.
Dřív jsem měla buď jednoho psa, naposledy tedy starší fenku a mladšího psa a mezi nimi k žádným šarvátkám nedocházelo. Tohle prostě neumím vyřešit, byť jsem si myslela, že soužití dvou psů zvládnu bez problémů. Oba psi jsou ale jinak v pohodě, nekonfliktní, doma nečůrají, nic neničí, jsou to společníci celé rodiny, co se týče povelů, lehce ovladatelní. Ptám se tedy, co je správné - nechat je být, nebo zasáhnout, když se perou? Jak to bude dál s jejich hierarchií? Musí ten starší automaticky zůstat v pozici nad mladším, nebo mladší jeho funkci převezme? Prosím odstraňte mi zmatek z mé hlavy. Podotýkám, že se takto poprali během posledních 4 měsíců cca 5x.
Moc Vám děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chyba je ta, že přesto, že se svým pejskům věnujete (bohužel směrem výcviku a to není to, co opravdu potřebují), nezastáváte z jejich pohledu vůdčí pozici a nejste součástí smečky. Stejné to bylo i v předchozí sestavě "brabantík a fenka bernského salašnického psa" - jednoznačným důkazem je vždy chování pejska, který zůstane po odchodu svého psího parťáka. Pokud je takové, jaké sama popisujete, pak je zcela evidentní, že dotyčný pes nebyl a není napojen na svého člověka, ale právě na svého bývalého psího parťáka...

Tutéž chybu děláte nyní i u obou svých brabantíků. Nestačí jenom "první jídlo, první pamlsek, první nasazování obojku", podpora hierarchie je především záležitost psychiky a komunikace a to u Vás schází. Mladší pejsek to samozřejmě začíná na staršího zkoušet, ale pokud je starší co k čemu, v tomto věku si svoji pozici obhájí - tedy za předpokladu, že bude vnímat Vaši jednoznačnou podporu. Protože ta ale neexistuje, jede jen na půl plynu a mladý cítí šanci.

Samozřejmě je na vyšší pozici ještě příliš mladý a staršího pejska je zapotřebí v jeho hierarchicky vyšší pozici podpořit - i to je ale práce vůdčího jedince smečky. Nicméně "povely a hlavolamy" Vám tu skutečně nepomůžou...

Mohu Vám doporučit jediné, co už si ověřila řada mých klientů - jsou jednoduše věci pro lidskopsí život, které lze naučit pouze prakticky. Proto i Vám nabízím svoji osobní pomoc a pokud budete chtít místo rozhozené psí smečky s neujasněnou hierarchií (a časem se zhoršujícími se problémy) mít smečku fungující a spokojenou, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s oběma brabantíky přijela - rád vám všem pomůžu. Je to skutečně ta nejrozumnější a nejefektivnější varianta, jakékoli "rady na dálku" zde nemají smysl - potřebujete se naučit komunikaci a vzorce chování vůdčího jedince a začít být plnohodnotnou součástí své lidskopsí smečky.

 

(17.6.2018)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme teď už ročního pejska Jack russel teriéra, máme ho od jeho 8 měsíců, tudíž teď to budou čtyři měsíce našeho společného soužití. Po přečtení Vaší knihy Komunikace se psy musím říct, že se komunikace mezi námi den ode dne lepší. Pejsek rozumí všemu, co má dělat, přijde na zavolání (někdy si ovšem nemyslí, že je to nutné - to je ale prý v pubertě normální). Jediný problém máme s jeho loveckou vášní, chodí s námi na volno vždy v nějakém rozumném okruhu, ovšem skoro každou procházku buď chytí stopu nebo ještě hůř vyběhne za zajícem nebo srnkou, vždy se vrátí, ale chci se zeptat, zda má toto nějaké řešení, nechci aby běhal nekontrolovaně po lese, ať už kvůli němu, tak kvůli zvěři v lese. Zkoušeli jsme stopovačku, moc se nám ale neosvědčila a k elektrickému obojku se uchylovat určitě nechceme. Nevím, zda se to s věkem bude zlepšovat nebo zhoršovat, ale nechceme ho mít stále na vodítku, bydlíme u lesa, tudíž nechodit do lesa je taky celkem problém.
P.S. Ráda bych se ještě zeptala, kde najdu termíny soustředění?

Odpověď: Dobrý den:) Jack russell teriér je hodně "lovecké" plemeno a pokud se s touto vášní nic nedělá (nebo se to udělá špatně), pak se samozřejmě s věkem (popřípadě loveckými úspěchy) utvrzuje a zesiluje. Dobrá zpráva je, že řešení samozřejmě také existuje, ale stejně jako ve všech podobných případech je zapotřebí zapracovat na pejskovi přímo osobně (plus napravit hierarchický deficit měsíců, které pejsek ještě nestrávil s Vámi) a tedy za mnou i s pejskem přijet, na to už pochopitelně jenom knížka nebo rada na dálku nestačí. Pokud ale budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a já Vám rád pomůžu.

P.S. Termíny soustředění zveřejňuji na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO vždy zhruba s dvou/tříměsíčním předstihem. Letošní akce proběhla přesně před měsícem, příští bude zas až za rok.

 

(27.5.2018)
Plemeno: maltézský pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace:
ano, ve 12 měsících
Dotaz: Dobry den, mam problem s nasim psikom. Absolvoval zakladny vycvik, so spravanim problemy nemal. Na privolanie vzdy pride, ked je pusteny na volno. Na volno ho pustam len na mieste kde vencime - velka luka, je tam velky priestor na vybeh, vzdy tam je viac psov, s ktorymi ale nema ziadny problem. Pred tromi mesiacmi bol kastrovany. Pred mesiacom zacal brat veci doma, napr. ponozky, rozne papieriky... a uteka sa s nimi schovat pod lavicu. Beriem to ako nasu chybu, aj ked ho vzdy napomeniem, ze to nesmie. Ked mu ich chcem zobrat, zacne na mna vrcat.
Horsie je to von. Zoberie inemu psovi lopticku a uteka s nou rovno domov. Nepride na privolanie, nemozem sa k nemu ani priblizit, vzdy odo mna uteka na par krokov. Najhorsie je to, ze sa zoberie a ide rovno domov, cesta, necesta. Pred vchodom ma vzdy pocka. Pokial na luke nie je nikto s loptou, tak sa hra, beha za svojou loptou, alebo pobehuje s inymi psami. Akonahle pride iny pes s loptickou, okamzite ju ukradne a nereaguje na ziadne povely. Neviem, ako ho to odnaucit a ako pokracovat dalej. Dakujem za vsetky rady od Vas.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chybou je kastrace, provedená v roce věku (plus cca 3-5 týdnů pro vyplavení zbytkových pohlavních hormonů), tedy v době, kdy ani plemeno maltézský pinč (maltézský psík) ještě zdaleka není psychicky dospělé - dokonce nemá ještě ani dokončenou psí pubertu. Na téma, co způsobí kastrace s psychikou a povahou psa, jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsal již tuny textu, doporučuji prostudovat a pochopit, co se vlastně s Vaším pejskem stalo.

V úplné zkratce řečeno - z Vašeho pejska, u kterého jeho psychika do té doby pracovala přirozeným a pozitivním způsobem k postupnému dospívání, se navždy stal jedinec, který nikdy nedospěje a kterému se naopak vrátí ryze štěněcí vzorce chování. Stal se "věčným štěnětem", které nikdy nezíská sebejistotu a nadhled dospělého jedince, v mnoha běžných situacich půjde do bázně až paniky a bude mít velké problémy se psím okolím.

Vím, že je to kruté zjištění, ale je to realita a právě proto vynakládám tolik sil, abych psím majitelům včas vysvětlil důsledky bezdůvodných kastrací mladých zdravých psů na jejich psychiku. Je to razantní zásah do psychiky psího (stejně jako třeba lidského!) jedince, ne pouze neškodné vyříznutí kusu masa, jak bývá rádo prezentováno laické veřejnosti. Znovu doporučuji přečíst si materiály na toto téma na mém webu.

Pokud jste se svým pejskem do té doby neměla zásadní problém (čemuž odpovídá to, co jste napsala), pak jdou jeho změny chování jednoznačně na vrub provedené kastraci. Stres a bázlivost, stresový ventil v podobě "lovení" Vámi popsaných předmětů a substituční fixace na předmět, který důvěrně zná, tedy míček. Vrčení na Vás, pokud mu chcete jeho štěněcí "jistotu" sebrat - je to jak přes kopirák...

Negativní důsledky kastrace Vašeho pejska už neeliminujete nikdy, naopak přibudou ještě další, psychické i fyzické. V nejbližší době se ale soustřeďte na to, aby Váš pejsek ve Vás získal svůj "maják" a čerpal z Vás jistotu a klid, které nenachází sám v sobě. Zrušte veškeré míčky a další psí hračky, doma i venku - musíte zcela odbourat jeho substituční fixaci na předměty. Choďte s ním na vodítku, nepouštějte ho v této fázi navolno mezi jiné psy, šlapejte spolu po lesních cestách a maximálně s ním komunikujte (opět odkazuji na tento web). Potřebujete dosáhnout stavu, kdy Vám začne důvěřovat a nalézt ve Vás svoji jistotu, ne před Vámi utíkat. Je to vše daleko složitější, než se dá popsat a samozřejmě nejrozumnější varianta by byla za mnou s pejskem přijet, pak bych Vám mohl pomoci prakticky a daleko účinněji. Tyto věci nefungují "na dálku", ale pokud člověk opravdu chce, nabídnutou pomoc vždy rád využije...

 

(27.5.2018)
Plemeno: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, ale zpráva se mi na vašich webových stránkách nevygenerovala. Fenka s námi žije v domě s velkou zahradou. Dlouhé procházky po lese střídáme s pobytem na zahradě. Vždycky je náš věrný společník. Nyní (cca před 2 měsíci poprvé) nám začala utíkat ze zahrady na vlastní procházky po okolí (bydlíme na kraji města), což doposud nedělala. Dělá to i přesto, že jsme s ní na zahradě. Přeleze plot a během chvíle je pryč. Nebo ji pustíme na zahradu se vyvenčit a ona během krátké chvíle uteče. Do té doby jsme ji mohli na zahradě nechávat volně, a to i v případě, že jsme byli v práci. Velmi se bojí bouřek a ohňostrojů. (Když byla štěně a byla bouřka, utekla ze zahrady a skončila v útulku na celou noc. Druhý den jsme si ji vyzvedli a od té doby jsou bouřky a vše podobné její noční můra).
Můžete mi, prosím, poradit, co s tím? Začalo to cca 6 měsíců od doby, co si dcera pořídila dva pejsky - rasa chivava (cca 1 rok a 8 měsíců). Jezdí k nám o víkendech. Pejsci se pohybují po celém domě, naše fenka se pohybuje pouze ve spodní části domu, kde nejsou koberce. Tak jsme ji naučili od malička kvůli alergiím naší dcery. Možná to s tím nesouvisí, ale vliv může mít i chování rodiny k malým psíkům a k větší fence…. Mazlení apod. Naše fenka moc mazlivá nikdy nebyla, ale je výborné povahy a člen naší rodiny. Prostě parťák…. Ti dva pejsci jsou zase takoví mazli…..

Odpověď: Dobrý den:) Radikální změna v psím chování (o to více ve věku Vaší fenky) je vždy indikátorem toho, že se v jeho vnímání (svých lidí, protředí, jiných psů) něco razantně změnilo. Jednoduše řečeno - vždy je za tím nějaký spouštěč...

Ve Vašem případě se nějakým způsobem oslabilo/přerušilo vaše vzájemné pouto. A ano, může k tomu přispět z lidského pohledu "maličkost" - třeba fakt, že při návštěvě Vaší dcery jsou preferovány její čivavy (pohyb po celém domě, více pozornosti a kontaktu), který ale Vaše fenečka ze svého psího pohledu vnímá velmi zásadně.

Je totiž třeba si uvědomit a respektovat základní psí zásadu, že cizí smečka (tedy čivavy Vaší dcery) jsou u Vás doma vždy jen návštěva. Tou preferovanou tedy musí být stále smečka domácí, pokud tomu tak není, pak to každý pes bere jako zradu svého vůdce smečky a pak začne nebo zesílí proces jeho odcizování. A utíká, protože ho v jeho prostředí nic nedrží...

Zapracujte na změně. V čase návštěvy dávejte své fence velmi najevo, že ona je tu v psím společenství ta nejvýše postavená, dolmuvte se s dcerou, ať u svých čivav naopak prosazuje jejich podřízené postavení. Čivavy jsou temperamentní a hlasité, je nutné na nich v podobné situaci zapracovat - dost psů to špatně snáší a pokud nemají podporu svého člověka, převezmou často řešení "problému" do svých tlapek.

To je ale jen jedna stránka celé věci. Ta druhá spočívá v potřebě Vaší daleko intenzívnější komunikace s Vaší fenkou, tam je velký problém v tom, že fenka ve Vás nemá natolik spolupracujícího vůdce smečky, jakého potřebuje. Je nucena své problémy řešit sama za sebe, nevidí ve Vás svůj "maják" a pak nastanou určité situace, kdy Vám uteče. Je to otázka psychiky, správně nastavené hierarchie a správné vzájemné komunikace - nikoli otázka "výcviku", ať tím budeme mít na mysli cokoliv.

Doporučím teď i Vám pečlivé prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO pro správné pochopení pojmů, které jsem ve své odpovědi použil (lidskopsí smečka, hierarchie, komunikace, vůdce smečky), určitě Vám to pomůže se s fenečkou lépe dorozumět, správně pochopit její pohnutky, získat ji zpátky, dodat potřebné sebevědomí a tím eliminovat její útěky a odcizení. Flatové jsou velmi citliví, fenky o to víc. A pokud budete chtít naučit se vše potřebné tím nejefektivnějším a nejrozumnějším způsobem, zvažte osobní návštěvu.

 

(27.5.2018)
Plemeno: jezevčík x jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den maminka umrela a po ni zustala fenka mam ji u sebe  ze zacatku prestala jist coz se behem 3 tydnu trochu upravilo na to prisla falesna brezost a ted prestala zase jist doslova ji to musime davat k tlamicce aby neco snedla a i tak nekdy nesni nic je strasne pohubla vodu pije ikdyz taky mene venku je aktivni beha hraje si s ostatnimi psy ale nesmime ji nechat samotnou doma steka a knuci , jen prosim o radu ohledne toho jidla granule sem vyskousela uz 4 druhy ale nechceje.dekuji

Odpověď: Dobrý den, to je mi moc líto... V případě Vaší fenečky, pokud je z hlediska zdravotního v pořádku (doporučuji nechat pro všechny případy na veterině udělat kompletní laboratoř), se jedná o záležitost psychiky po ztrátě původní majitelky a zvykových jistot. Potřebuje po těch 8 letech především čas si zvyknout na Vás, na nové prostředí a především dostat impuls do života a pro pejska ve vyšším věku to občas bývá problém.

Nesmíte tlačit na pilu (osm let je z hlediska psího dlouhá doba), ale můžete jejímu aklimatizačnímu procesu výrazně pomoci.

Udělejte si teď dovolenou a jeďte spolu samy na týden někam do hor. Šlapejte spolu po lesních cestách, buďte spolu 24 hodin denně a navažte spolu plnohodnotný vztah. Fenečka potřebuje znovu najít jistotu a zafixovat se na svého "nového" člověka a toho nejlépe dosáhnete právě v cizím prostředí, kde jste odkázáni jeden na druhého a dokonale se poznáte. Ruku v ruce s tím jde celková pozitivní změna psí psychiky a samozřejmě i chuť k jídlu a najetí na standardní denní režim.

A nezapomeňte na velmi důležitou věc - až budete s fenkou těch pár dnů samy, zapracujte postupně na odchodech/příchodech (už jsem to zde mnohokrát popisoval, včetně odchozích/příchozích rituálů), ať po návratu domů nemáte problém. Fenka potřebuje jednoduše jen nabýt jistotu, že se jí vždy zase vrátíte, pak bude po dobu své samoty v klidu.

Jak jsem napsal na začátku, začněte určitě tou veterinou (může se teoreticky jednat o pouhý časový souběh zdravotního problému - slinivka apod.), pokud bude fenka v pořádku, zapracujte na psychice tak, jak jsem psal. Uvidite, vše se srovná.

 

(20.5.2018)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Předem Vás i Gardýska moc zdravím, velice si Vás i Vaší práce vážím, pravidelně čtu poradnu. Možná si nás pamatujete, ale je to už dost dlouho, 2krát jsme s Maxem byli na Vašem výcvikovém soustředění(jubilejní 20.)Tehdy jsem na Vás narazila náhodou, když byl Max mladý a výcvikář i veterinář mi doporučili v podstatě bezdůvodně kastraci- "on se zajímá jen o fenky, vůbec se nesoustředí, vykastrujeme a bude po problému". Byl to náš první pes, neměli jsme žádné zkušenosti, věřila jsem jim, ale naštěstí jsem na poslední chvíli objevila Vaše stránky a Max prožil myslím spokojený (nevykastrovaný)život. Ale teď to tu máme znova. Max už od středy nežere, má horečku, je apatický. Ve čtvrtek jsme s ním byli na pohotovosti, diagnóza: hyperplazie prostaty spolu se zánětem prostaty a močového měchýře. Dostal antibiotika, ty ale nezabírají, dnes znovu na pohotovosti, doktor nám řekl nejlepší bude kastrace, dokud se toho testosteronu nezbavíme, nebude to lepší, po operaci bude za týden v pohodě. Vím,že na prostatu u psů existuje lék Yposane, dokonce jste ho tu v poradně někomu doporučoval, ale nám ho v podstatě ani nenabídli. Mám strach, že tentokrát na to budeme muset přistoupit, prosím o Váš názor. Vím, že jste se právě vrátil ze soustředění, ale je to celkem akutní. Děkuji moc za odpověď a posílám pohlazení Gardýskovi.

Odpověď: Dobrý den, moc s Gardýskem děkujeme a také zdravíme Vás i Maxíka:) Beru samozřejmě Váš dotaz na řadu ještě dnes, je rozumné jednat rychle. V první řadě bych Vám doporučil navštívit mimo pohotovosti ještě jinou kvalitní a nezávislou veterinu, aby určenou diagnózu definitivně potvrdili nebo vyvrátili - pro jistotu, jedná se o závažné věci. Pokud bude veterinář rozumný, zkuste se v případě potvrzené hyperplazie (hypertrofie) prostaty domluvit na aplikaci přípravku Ypozane. V podobných případech mívá u psů velmi dobré výsledky a nástup klinické odpovědi bývá obvykle do dvou týdnů. Jedná se o tzv. chemickou kastraci (blokuje transport testosteronu do prostaty a zabraňuje vazbě androgenů k prostatickým receptorům), pokud zabere, pak se zhruba do půlroka samčí organismus vrací do normálního stavu (někdy je ale samozřejmě nutné léčbu prodloužit nebo opakovat).

Jinými slovy nejedná se o definitivní, nevratný a daleko invazivnější proces, kterým je kastrace chirurgická. Na tu je v Maxově případě stále ještě čas jako na poslední variantu.

Zkuste to prosím s veterinářem probrat, pokud je Max jinak zdravý, neměla by tu být žádná kontraindikace. Spolu s cílenou léčbou zánětu by to mohl být úspěšný postup. Budu Maxíkovi držet palce, pohlaďte ho za mne a budu moc rád, pokud mi pak dáte vědět, jak se jeho případ dále vyvíjí, děkuji...

 

(20.5.2018)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý den, máme chovnou stanici border koliie­ a z každého vrhu jsme si nechali pejska. Nyní­ máme dvě fenky a ročního psa. Nyní se mladší fence narodila štěňata a my bychom si rádi nechali ještě jednoho, pejska. Bojíme se ale, aby na sebe kluci vzájemně nezačali být agresivní například ve dvou letech, kdy už budou dospělejší a budou se “prát” o fenky a území. Ráda bych se zeptala, jak vysoká je možnost, že by se toto stalo. Roční pes je u štěňat od začátku, chodí se na ně dívat a nemá s tím problém, není nijak agresivní.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud zvládáte vedení své současné psí smečky a nemáte zásadní hierarchický problém mezi oběma fenkami (dost mi teď ve Vašem dotazu schází informace o jejich věku), pak byste neměla mít problém ani s rozšířením o dalšího pejska. Daleko problematičtější je vždy konstelace dvou (více) fenek, ty si vyřizují svoji vzájemnou hierarchii o poznání razantněji než psi-samci.

Je to vždy sázka do loterie, pokud ale vyberete z vrhu správné štěně (tedy ne se superdominantní individualistickou povahou), pak máte vysokou pravděpodobnost, že s Vaší podporou a podporou jeho psí matky smečkově vychováte pohodového a dobře socializovaného pejska. Stát se samozřejmě může kdykoli cokoli, ale určitě je lepší volba další pejsek než další fenka a pokud jste rozhodnutá svoji psí smečku rozšířit, nebál bych se toho. Kluci si to samozřejmě v určité fázi, až mladší pejsek dospěje do správného věku, spolu hierarchicky vyříkají (to není možnost, ale jistota), ale pokud člověk svoji smečku vede správně a podporuje její přirozenou hierarchii, pak jde jen o přirozený, poměrně krátký a v pohodě zvládnutelný vývoj.

Určitě Vám teď doporučím prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu), pomohou Vám pochopit zákonitosti hierarchie psí smečky a principy jejího vedení člověkem v roli vůdčího jedince. Pokud budete potřebovat, doporučuji pak osobní návštěvu.

 

(20.5.2018)
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Mám pětiměsíčního křížence německého ovčáka (s čím nevím), pejsek byl nalezený cca ve 14 dnech, vypiplaný sunarem, mám ho doma od 6 týdnů. Chodíme na cvičák pravidelně, poctivě cvičíme, myslím, že nám to už jde, povely zná, už začíná poslouchat i v rušném prostředí, ale miluje lidi a je hrozně zvědavý, takže jakmile někoho potkáme, chtěl by za ním jít a v tu chvíli neposlechne hned, ale předpokládám, že to je otázka času a tréninku, kdy i tohle zvládneme. Pejsek je hodně temperamentní, víc, než co jsem pozorovala léta u kamarádů s pejsky.
Momentálně s ním řeším hodně skákání - na každého skáče při přivítání, okusuje, olizuje a nedaří se nám to nějak odstranit, eliminovat. Zkoušela jsem si ho nevšímat, dokud není na všech 4 a pak až ho pohladit, posadit ho a chválit ho, když sedí a jakmile vyskakuje, zase si ho nevšímat, ale nějak to úplně nevychází. Neměl byste prosím nějakou radu, jak bych měla postupovat?
A dále a to je asi největší problém, mám pocit, že po mně jakoby vyjíždí, když se mu něco nelíbí. Je to můj první pes a já nejsem schopná úplně rozeznat, co je ještě hra a co už ne. Když jsme doma a já si sednu na gauč, okamžitě po mně začne skákat, dorážet, kousat. Tak mu řeknu fuj a sundám ho z gauče dolů. Vyskočí znova a zase doráží. Opakuju to sundání několikrát a někdy to pomůže, že prostě si jde po svém, donese si hračku, lehne a kouše si jí. Ale někdy pak na mě začne štěkat i si zavrčí a když už teda se zvednu, že ho odvedu na místo, tak se celý naježí a začne přede mnou utíkat do kola. Když ho chytím, máchá tlamou všude okolo, abych ho nemohla chytit za kůži nebo za obojek. Většinou ho i přes ty protesty dotáhnu za dveře a nechám ho aspoň 10 minut uklidnit. A venku, když si procházce si ještě trochu hrajeme - většinou se snažím mu házet míček nebo se přetahujeme o nějakou hračku, tak jak se rozdovádí, skáče po mně a tak jako štípe zubama a když chci hru přerušit, tak se zase naježí. Snažím se mu dát povel (většinou sedni, protože ten umí nejlíp a spolehlivě ho dělá skoro vždy na poprvé) a pak ho nechat chvíli sedět, aby se zklidnil, ale nefunguje to vždy. Vím, že je moje chyba, že ho neumím uklidnit, ale je nějaký způsob, jak mu "ukázat, vysvětlit", že kousání, vrčení, štěkání na mě prostě nemá dělat? Jakmile se mu něco nelíbí, tak se trochu ožene. Chtěla bych předejít tomu, aby to dělal i do budoucna, ale nevím jak na to.
Na cvičáku jsem se poptávala, ale neporadili mi moc, je to spíš takový socializační cvičák a na pár základních povelů, než na řešení problémů.

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete se naučit být pro svého pejska (pětiměsíční štěně na začátku psí puberty) vůdčím jedincem a učitelem. Nevšímání si, hračky, chválení apod. jsou všechno z hlediska psí psychiky a vzorců chování nesmysly.

Jak se stát pro svého pejska autoritou, rozumět mu, umět s ním komunikovat, vůbec jej zvládnout plus všechny další související "dovednosti" učím své klienty už 20 let. Totéž teď nabízím i Vám, protože Vy a Váš pejsek jste taková typická dvojice, která přesně toto potřebuje.

Na tomto odkazu máte reálné důkazy, že to funguje a že jde o investici na zbytek života s pejskem. Má to jediný háček - je potřeba za mnou přijet, protože nic z výše uvedeného nemohu Vás ani Vašeho pejska naučit na dálku, jediný způsob je praktická výuka. Nejefektivnější, s trvalými pozitivními výsledky.

Proto tuto šanci nabízím i Vám. Cvičák Vám opravdu nepomůže (o důvodech jsem zde psal již mnohokrát) a pokud budete chtít, já Vám pomoci umím. V případě zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme vše potřebné...

 

(20.5.2018)
Plemeno: ???/???
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 měsíců/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 2 pejsky z útulku. Jeden má 9 měsíců, druhý skoro 2 roky. Starší se neustále snaží dokazovat, kdo je doma šéf a vůdce smečky. Včera jsem s mladším pejskem absolvovala operaci pupeční kýly a kastraci. Je samozřejmostí, že to vyžaduje neustálou a pozornější péči. Bohužel starší pes se chová až přehnaně žárlivě. Při jakémkoliv pohybu, ať už je to pohlazení mladšího pejska, či podání vody, celkově kdy pozornost je určená pacientovi, tak se starší pes klepe, jako neurotik a doslova po mladším pejskovi skáče a snaží se mi zabránit v jakékoliv péči, např. blokuje, abych ho nemohla ani pohladit. Je velmi žárlivý a bojím se, že při jeho chování nějakým způsobem mladšímu pejskovi ublíží (natrhne ránu apod.) Vím, že by bylo snazší je oddělit, ale bohužel bydlím v malém bytě, kde to není možné. Prosím Vás moc o radu, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Často o tom píšu, je zapotřebí být sám fungujícím vůdcem smečky, pokud jím člověk není, má to mnohé následné negativní důsledky - například právě ty, které teď zažíváte na vlastní kůži...

Ze strany staršího pejska hraje silnou negativní roli i dlouhodobý stres, ve kterém se evidentně nachází. Pak stačí vykolejení ze zažitého režimu (třeba stav, kdy musíte ošetřovat a věnovat čas druhému pejskovi) a stresovaný psí jedinec se sesype. Opravdu se zde nejedná o žádnou primární žárlivost (ta je ve psím světě vůbec velmi zavádějící pojem), ale o stres vnímaný z Vás, z ošetřovaného pejska, z celkové nestandardní situace, kterou starší pejsek odkázaný sám na sebe (bez podpory Vaší a celkově stabilní smečky) jednoduše nedokáže zvládnout. K tomu připočtěte pochopitelný (ale negativně působící) stres Váš, kdy potřebujete zároveň ošetřovat pejska plus k tomu zvládat toho druhého. Stres, nervozita, neklid - a nemůže to jinak dopadnout...

V ideálním případě byste měla zvládnutou svoji vlastní smečku. Pak by starší pejsek byl v klidu, Vy byste měla potřebný klid na ošetřování, psí pacient by byl také v klidu a vše by fungovalo. Ale jak už jsme si vysvětlili, poměry u vás tří jsou bohužel jiné.

Takže - v prvé řadě musíte zvládnout sama sebe a úplně eliminovat jakoukoli (i jen podvědomou) nervozitu nebo agresivitu. Musíte být zcela klidná a i ve chvíli, kdy naběhne starší pejsek, si tuto emoci udržet. Chytit za obojek, zafixovat a podržet, než se zklidní. Ostrý oční kontakt. Žádné okřikování, mlčet. Pokud to uděláte správně, starší Vás vezme jako "pána situace" a zklidní se - pokud to budete muset zopakovat, nic se nedéje, udělejte to. Mladšímu (ošetřovanému) tím také pomůžete, celý prostor se vyčistí a Vy zde budete jako jedinec jednoznačně mající celou situaci pod kontrolou.

Výše popsané platí samozřejmě i mimo samotnou ošetřovací proceduru - je potřeba, aby starší pejsek ošetřovaného skutečně nemohl nijak negativně kontaktovat. Fyzicky ani psychicky, mladší teď potřebuje klid. Na druhou stranu, pokud výše uvedeným postupem dosáhnete zklidnění staršího pejska (je pro něj důležité vědět, že on tuto situaci nemusí a nesmí řešít, protože Vy ji máte pod kontrolou), sama uvidíte, jak rychle naběhnou pozitivní změny. A žolík nakonec - pokud to bude nutné, pomozte si mechanickým omezením "dosahu" staršího pejska vodítkem ukotveným k něčemu pevnému.

Pokud se nebudete bát, odstraníte nervozitu a zůstanete v klidu, pak to zvládnete. Hlídejte si emoce, nemluvte a nenechte se vyprovokovat. Nedávám podobné rady rád "na dálku", protože si nikdy nemohu být jist, zda jsem to napsal pro druhou stranu dostatečně srozumitelně a konkrétního člověka nevidím a nemohu ho korigovat, ale snažil jsem se teď tuto "první pomoc" napsat dostatečně stručně a srozumitelně. Věřím, že to dáte. A zapracujte na smečce (viz celé PSÍ STRÁNKY FALCO), pak pochopíte všechny pojmy i souvislosti a do budoucna se vyhnete podobným následkům nezvládnuté psí smečky.

 

(20.5.2018)
Plemeno: sibiřský husky x malamut/malamut x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/3 měsíce
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před týdnem jsme si k naší dvou leté fence, pořídili tří měsíční štěňátko také fenka malamutka křížená s kafkazákem.  Malou jsme si pořizovaly s tím že jsme věděly že se bojí lidí že je ustrašená, na mne si mala zvykla do dvou dnů už sama přiběhne , k příteli  také přijde , ale jde opatrně , ale s tím jsme počítali že to vše bude chtít svůj čas. Mne jde spíše o to , že když jsme si ji dovezli, tak se hned upnula na naší fenku, vše dělali spolu hrály si, spaly  spolu vše super . Když jsme jim šli dávat jídlo tak vždy prvně dostala starší a pak mladší, když jsme za nimi šli ven ( fenky jsou na zahradě) tak jsme vždy prvně pomazlyli tu starší a pak šli za tou mladší , vše bylo super. Ale od včera se mala začala schovávat i před naší fenkou sice za ni jde , ale už tak nějak se strachem opatrně, naše starší fenka tu mladší začala kousat za krkem do zad, ale tak že roztáhne úplně pusu a chytne ji než malá zakňučí  a pak jí to udělá několikrát a  pak se mala jde schovat  ,nebo ji ta starší  úplně zalehne , ta mala je najednou taková uťápla.  A mi právě nevíme jestli na ni žárlí nebo si s ní chce hrát máme o tu malou strach aby jí něco ta velká neudělala, a chtěli by jsme, aby si na sebe zvykly , ale ted si nevíme rady abychom neudělali něco špatně a nebylo to horší. Mockrát děkuji za rady

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím, ale mám pro Vás jedinou radu - domluvte se se mnou a s oběma fenkami za mnou přijeďte. Potřebuji vidět fenky, Vás, jak s nimi komunikujete, potřebuji vidět konkrétní povahy obou kříženců. To, jak reálně vypadá popisovaná situace, vnímat jejich emoce a sledovat konkrétní signály. Může to být samozřejmě jen otázka času, než si starší fenka zvykne na nové štěně ve smečce, ale vzhledem k typu zkřížení obou fenek to také může být už teď zcela jinak (protože fenka husky si už prozíravě připravuje půdu do budoucna, ale nemá ve Vás korekční mechanismus a malou může psychicky odrovnat) - a proto je důležité už teď správně identifikovat reálné vztahy a nechat si poradit do budoucna.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale pokud bych v tomto konkrétním případě napsal "chce to jen čas", bylo by to velké hazardování se zdravím/životem malé fenečky. Fenečky, která jednoho dne tvrdě zahájí boj o vyšší pozici a s nejvyšší pravděpodobností ji vzhledem ke svému původu převezme. Jak moc to bude fyzicky bolet a jak moc to bude razantní proces (vzhledem k pohlaví a původu to bude drsné v každém případě), se ale utváří už teď, na samém začátku. Pokud přijedete, mohu Vám poradit, pomoci a vyhnete se tak dalším problémům mezi fenkami v jejich společném životě.

 

(13.5.2018)
Plemeno: labrador x irský setr x borderkolie x jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 12 let
Kastrace:
není a nebude
Dotaz: Dobrý deň, p. Dostál, napísala som Vám tento mail už dávnejšie, ale neposlala som – hanbím sa, je strašne dlhý. Ste jediný, komu 102 % v psíkovských záležitostiach verím a nemám to s kým iným prebrať. Ľudia okolo mňa sú všetko laici. Ospravedlňujem sa, „iba“ som chcela všetko zhrnúť, keďže všetko súvisí so všetkým, hoci ide o tému, ktorá je na Vašich stránkach miliónkrát rozoberaná – vodca vs. mamatata. Písala som Vám asi pred rokom skôr takú spoveď, než otázku, zaradili ste to do článku „Hledejte a osud vám pomůže“.

S Maxíkom, ktorý má teraz už 12 rokov a zdravotne je relatívne fit, krv a moč ako u mladého psa, štítna žľaza ok, má len cysty a zväčšenú prostatu, ale naši súčasní veterinári rovno povedali, že keď nemá problém so stolicou ani močom, mechúr mal navyše po prehliadke sonom úplne prázdny, nie je potrebné rýpať do niečoho, čo funguje. Tiež má veľkú tukovú hrču na pleci + navyše po prehliadke MR (za 500 €!) je rozliata aj „vnútri“ tela, zákrok by bol náročný. Opäť naši veterinári zhodnotili, že do toho rýpať nebudeme, lebo fyziologicky mu to neprekáža – ani pohybovo, spí na boku, kde tú hrču má atď. Myslím, že už štyria-piati veterinári povedali, že radšej by to neriešili – okrem toho, ktorý robil MR. Ale keďže ten mi vzal Maxa na diagnostiku (ekg, krv) bez toho, aby som s ním mohla ísť do ordinácie aj ja, poviazali ho, dali mu náhubok... no ďakujem pekne, protestovala som, ale nepomohla som si... Jednoducho, pán doktorko u mňa nezískal dôveru.

Hm, a už som rozobrala okienko, ktoré som ani nechcela, veľmi sa ospravedlňujem.

S Maxom neriešim výrazný problém. Iba sa nám v poslednom období trochu zmenili niektoré veci a mne sa začala natískať otázka, či nie je chybná hierarchia aj u nás? Že možno vďačím len Maxovej povahe, že tak krásne fungujeme. Neviem, vŕta mi to v hlave, a tak som sa pokúsila zhrnúť náš život, či by ste nám nepovedali svoj názor. Ale pokojne to vynechajte, určite by som však rada prekonzultovala granulky a ešte kĺbovú výživu na základe toho, čo som si u Vás prečítala (úplne naspodku mailu :).

Mám totiž dojem, že som vkĺzla do roly mamatata. So všetkým zlým sme si prešli v minulosti, čo som spomínala v danom článku (bojazlivosť, agresivita zo strachu). Max je z 9. šteniat, všetko boli fenky, on jediný chlapec a bol vo svorke údajne na poslednom mieste. Všade chodil posledný, nezapájal sa, v noci strážil s mamou na dvore – ako jediný. Jedol vždy posledný a len tú trochu, čo mu sestry nechali. Nevybral si nás, držal sa bokom – a tak to bolo aj potom, čo sme si ho vzali (mal 4 mesiace). Prvú noc (ešte som nepoznala Vaše stránky, žiaľ) sme ho nechali spať samotného v obývačke, kde tvrdo zaspal vyšťavený zo stresu z neznámeho. Celý deň sa totiž nechcel mojkať, stránil sa nás, vystretý ležal s tuho zažmúrenými očami, či už sme ho hladili alebo mu dali pokoj, alebo sa krčil v kútiku; ožil až pri jedle, takže som ho radšej nenútila ísť so mnou na noc do izby, iba som nechala otvorené dvere. Samozrejme, že neprišiel za mnou a ráno sa nás strašne bál... Samostatný bol vždy a dodnes trochu je, hoci zároveň už na nás visí. Jeho bočenie a nekonfliktnosť mu tiež zostala. Ako šteniatko bol neustále vo svorke psov, stála som s ním aj celé hodiny vonku, len nech sa naučí, bohužiaľ šlo väčšinou o rovesníkov, lebo ľudia dospelých psov ťahali preč. Mal interakcie aj s dospelákmi, ale zriedkavejšie. So psami sa hrával, zásadne len ak boli iba dvaja. V skupine troch a viacerých psov sa držal bokom, resp. im hru kazil útokmi. Jasné, že ho neskorigovali, keďže to boli rovesníci, asi som to mala robiť ja. Potom sa stalo, že mu nedorastala chrupavka na nohe a vtedajší doktor mu zakázal pohyb aspoň na 6 mesiacov práve v období rastu a dospievania. Nuž, poslúchli sme, zrazili sme prechádzky na minimum a so psami sa nevídal, inak by skákal a behal. Vraj buď bude mať doživotné problémy, alebo pár mesiacov oželieme. Vypomstilo sa mi to strašnou pubertou a správaním „ja vás nechcem“. To som už nejaký čas študovala Vaše stránky začala som sa snažiť o nápravu, ale ďalšími prekážkami boli rodičia, ktorí sú z dediny a psa vnímali ako hospodárske zviera. Drsnejší štýl psej výchovy bol pre nich týraním a moje snahy o vodcovstvo a naučenie aj rodičov, ako by mali komunikovať, žalostne zlyhávali na ich neochote a nadávkach, že som generál. Nakoniec sa to všetko ako tak urovnalo, Max poslúcha nás všetkých, dril nepoznáme, zvládne výťah, dokonca rád, zvládne verejnú dopravu, ak utečie za zverou, do pár sekúnd sa mi vráti, na privolanie príde rád, ak niečo nájde, buď to nechá tak, alebo hneď pustí, môžem ho ošetrovať, kde chcem a hľadať mu kliešte pokojne aj 45 minút bez prestávky. Keď má nejaký problém, boliestku, beží s tým za mnou. Stalo sa, že bol pri mojom otcovi a seklo ho, resp. zabolelo na krku a on celý vydesený bežal za mnou do postele (spala som, bolo ráno) a prosil o pomoc. Takisto na veterinu v pohode do ordinácie, vyberali mu stehy z oka bez anestézie, stačilo, aby som ho držala a rozprávala naňho. Stalo sa však, že otec šiel k doktorovi s Maxom sám, lebo ja som vtedy mala tiež jedno vyšetrenie. Max vyzeral, že má čosi v uchu, stále potriasal hlavou a držal ju naklonenú, ale nič som nevidela, tak som povedala, že ho musíme ísť dať pozrieť, nech na mňa ocko počká, ale nepočkal. Zvláštne bolo, že Max u doktora vyvádzal a ucho si pozrieť nedal – iba to druhé, neproblematické. Keďže vedia, aký dobrý pacient je, usúdili, že tam skutočne niečo musí mať – a uspali ho :( Skoro ma porazilo, keď mi to otec zvestoval. A viete, čo bolo najhoršie? V tom uchu nič nemal... Strašne to mrzelo aj našich doktorov.

Posledný rok u nás nastala zmena v tom, že s nami cez víkendy na prechádzky chodí aj otec a mama zase posledné dva tri roky na večerné venčenie. Dovtedy sa im vôbec nechcelo. A ja som si pozvoľna začala všímať, že niečo v našej hierarchii asi nie je úplne v poriadku (bože, prepáčte mi ten sloh, pokojne mi to zaúčtujte, zaplatím Vám Váš čas), že zrejme nie som vodca (a ani by som sa nedivila, chýba mi absolútna istota), ale zrejme som mamatata. Čítala som si znovu príspevky, poradňu a utvrdzujem sa v tom čoraz viac a som trochu smutná. No, trochu... :) Popíšem teraz rodičov, keďže žijeme spolu v mojom byte, možno budete vedieť posúdiť a povedať mi to na rovinu.

-        Rodičia sú zvláštne... neemotívni. Resp. to držia v sebe. Pokojne si môžete odfakliť prst a revať od bolesti, oni sa neprídu pozrieť, čo sa stalo. Čo už potom drobné psie nuansy?

-        ťažko prijímajú nové veci, chýba im trochu konštruktívne premýšľanie či sebareflexia, dlhšie im trvá, kým pochopia a prijmú. Ale nie sú zlí, nemôžem im krivdiť, sú skrátka takí.

-        Maxíka ľúbia, ale len ako ťuťumuťu, všetko ostatné je moja starosť.

-        mama často nie je doma, s otcom sme častejšie.

-        mama je typ obete a introvertná.

-        otec je dominantný, ale tiež v sebe kadečo drží. Je bývalý policajt a to asi hovorí samo za seba.

-        ja som čosi medzi nimi, ale veľmi „mojkavá“ voči Maxovi. Robím posledných 5 rokov doma, som s ním stále, veľmi sme si na seba zvykli.

Keď idem na večernú kratšiu vychádzku aj s mamou, Max na nej visí pohľadom, nasleduje ju po celom byte, až kým sa konečne nevychystá. Mňa iba odbieha kontrolovať, ale vonku viac pokukuje po mame. Ak ale niečo poviem (napr. ktorým smerom sa ide), samozrejme na mňa kukne.

Presne to isté je, keď ideme na výlet s otcom. Max vyvádza, piští, sleduje ho a kým sa nedostaneme k autu, drží sa mu tesne v pätách, nespúšťa z neho pohľad – mňa ignoruje. Výlety sa nám za posledný rok zhustili, začalo ma to teda znepokojovať. Sprvu som si myslela, že mu je otcova prítomnosť len vzácna, preto sa tak správa, ale už o tom pochybujem. Vravím otcovi, že si musí Maxa všimnúť, upokojiť ho a on gáni, že zase mentorujem, prípadne Maxovi čosi ľudsky povie, a tým je to preňho vybavené. Samozrejme, Max piští naďalej. Keď sa podujmem na upokojovanie ja (hlas, dotyk), stuhne, upokojí sa, stíchne, ale len kým to robím. Ak vôbec. Potom veselo pokračuje v komentovaní a ignorácii mojej maličkosti. Pokiaľ sa na výlete rozdelíme, zmätene pobehuje medzi nami, chce nás mať pokope, veľakrát zostane presne uprostred nás a striehne na oboch.

Ak zostaneme na nejakom mieste stáť, komentuje a piští, kuká výhradne na ocka, dokonca naňho skáče a strká mu hlavu pod pazuchu.

Ak som s Maxom vonku sama a stretneme známeho (bez psa), stojíme a rozprávam sa s ním, Max bez pohnutia sedí, čaká a nudí sa. Rovnaká situácia, ale za prítomnosti otca – Max piští a dobiedza doňho.

Keď som s ním sama doma, spí pri mne na posteli (robím sediac na posteli), občas ma stráži (napr. ak idem na wc, čaká na chodbe), väčšinou však spokojne spí. Ak je doma aj otec, je takmer zásadne s ním, len niekedy na chvíľu príde za mnou. Ak sa otec pohne, zvyčajne ho všade nasleduje.

Bola som s Maxom sama v cudzom byte skoro 3 týždne, kým sa náš byt prerábal. Zvládli sme to úplne v pohode. Nestresovalo ho cudzie prostredie, iba prvé asi 4 dni čakal, kedy prídu rodičia. Absolvovali sme nádherný výlet na našu dedovizeň s príbuznými, šli sme tereňákom neschodnými cestami, Maxa som musela držať na kolenách, lebo auto bolo preplnené, aj to nádherne vydržal bez komentovania a kukal von oknom. Ešte k tomu je to staré auto bez klímy a bolo v ňom neskutočne teplo.

Stalo sa, že sme šli otca vyprevadiť k autu, keď šiel na služobku, a Max dával jasne najavo (hoci keď niekam ideme všetci, tlačí sa do auta, len aby sme ho nenechali na ulici (akoby sa to niekedy stalo)), že on nechce nikam ísť, že sa chce vrátiť so mnou domov. Keď pochopil, že sa so mnou domov naozaj vráti, upokojí sa.

Keď sme vonku sami, často na mňa pozerá, poslušnosť výborná, stačí gesto, komunikácia s druhými psami dobrá, nekonfliktná, zvedavá, alebo vyhýbavá (kvôli mrchavej čivave chce na druhú stranu ulice).

Celé roky so mnou Max vôbec nespával v izbe. Môže, má tam svoju postieľku, môže byť so mnou aj v posteli, dvere bývajú otvorené. Keď už na nás bol zvyknutejší, ako šteňa som si ho cielene dávala pred spaním do postele, ale nechcel zostať. Spáva v spálni s rodičmi, kde má ďalšie svoje miesto – ale nechce byť v posteli, spí na zemi. Iba posledné mesiace sa občas večer uloží u mňa (na zemi) a stáva sa, že sa zobudím a ešte stále spí so mnou, čomu sa poteším.

V posteli je s nami iba cez deň – bez ohľadu na to, či som v nej aj ja / rodičia, ale v noci chce mať zjavne svoj priestor a pokoj. Iba jediný raz som sa zobudila na to, že som o čosi zavadila – spal v mojej posteli! Ja som sa, priznávam, zľakla, lebo príde za mnou, len ak ho čosi bolí. Ale hneď som sa upokojila, šťastná som ho pohladila a otočila sa na druhý bok – a on odišiel. Čítala som vo Vašej knižke „O psech a lidech“ o írskych setroch, že psi si držia hrdý odstup od majiteľa. Možno sa uňho táto črta dosť prejavuje?

Rána: keď vstane otec, ide sa zblázniť od radosti, olizuje ho, komentuje a „Šikovne vstávaj a poď jesť, aby si mi mohol dačo dať, kým Zuzka spí!“. Keď vstane mama, len priklopí uši, buchoce chvostom, ale vôbec za ňou nejde. Keď vstanem ja, občas vyskočí do postele a teší sa, ale nie tak radostne ako pri ockovi. Zaškerí sa, zvalí sa vedľa mňa a škrabkaj. Ale len za predpokladu, že ešte neboli raňajky s otcom, lebo keď je po, je už vytešený, a keď vyjdem z izby, iba pobúcha chvostom a ide si zdriemnuť, kým sa nenachystám na prechádzku.

Mám pravdu, pán Dostál, keď si myslím, že som sa dopracovala do úlohy mamataty a vodca by mal byť otec? Alebo v čom to je? Otec vodcom byť nechce a je presvedčený, že som ním ja. Vašu knihu si prelistoval, ale nečítal. Povedal, že ste veľmi múdry (nie ironicky), a tým to preňho skončilo. Max poslúcha všetkých, aj mamu, nikomu z nás neutečie a všetkých ľúbi a zúrivo nás víta po príchode domov. Je to taký ksichtoš, má bohatú zbierku výrazov aj zvukov a mne sa to strašne páči. Rozhodne toto nepíšem len preto, aby Max zmĺkol, len ma to celé zaujíma. Založením je skôr submisívny, nekonfliktný, ale ak ho nečakane napadne nejaký pes (stali sa dosiaľ 3 útoky psích asociálov z dvorov v dedinách), do pár sekúnd to vybaví a cudzí pes utečie so stiahnutým chvostom. Konfliktu sa snaží vždy predísť, ak sa dá, ale keď sa nedá, poradí si.

Môžem ešte skonzultovať granulky? Pozerala som si dané príspevky v Poradni vo viacerých rokoch. S Maxom som z Puriny Pro Plan pred 3 rokmi prešla na Hills Science Plan, ale po cca roku dostal akúsi alergiu, ktorú nedokázali definovať (nemá stopy na koži a krvný obraz je ok, no škrabal sa tak zúrivo, až sa oskalpoval na hlave a ústach). Možno mu nesadlo práve Hills, lebo keď prešli príznaky a vrátili sme sa z hypoalergénnych Hills na bežné Hills, alergia sa takisto vrátila. Keď som prešla opäť na Purinu Pro Plan, už bolo dobre. Horšie je, že tá asi odchádza z trhu, dá sa kúpiť iba obrovské balenie a podobne ako Eukanuba je takmer nezohnateľná. Bojím sa, že sa raz nebudú dať zohnať vôbec. Zúfalo hľadáme náhradu, ale Maxovi väčšina nechutí, alebo má z toho mäkkú stolicu, príp. rovno hnačku. Kamoška mala podobné problémy, až zakotvili pri Brit Care rade (nie čisto Brit – všimla som si však, že toto neodporúčate). Kamoška tvrdí, že Brit je nekvalitné (ako aj Vy), ale že Brit Care je dobré (aj podstatne drahšie) a jej psovi to konečne pomohlo. Poznáte Brit Care, či ani to neodporúčate? Zloženie napr. tu: http://www.zoohit.sk/shop/psi/granule/brit/brit_care/480867 Sóju neobsahuje, je konzervované vit. E, ale v nutričných prvkoch sa už nevysomárim, aj keď porovnávam s Purinou... Hills sa už bojím skúšať... Celkovo Maxovi máločo chutí (z granúl, naše by si dal, aj psie pochúťky), často necháva nedojedené, chudne, ale energiu má a vyzerá dobre. Z toho neustáleho skúšania optimálnych granúl má potom dupľom hnačky. Pri Brit Care je stolica fajn, aj keď bobkuje namiesto šúlkovania, zatiaľ aj papá. Purina Pro Plan mu už akosi prestávala chutiť, keď som mu ju ešte pred mesiacom a pol dávala (teraz kŕmim Brit Care, ale nebudem mu to dávať, ak neschálite)... Radu Purina Pro Plan pre seniorov dokonca vyslovene odmietal, iba klasickú dospelácku verziu ako tak zjedol, ale v miske aj dosť nechal... Celý život asi až do 9. rokov (vtedy som spontánne zamenila Purinu za Hills a začali tie alergie, či čo to je, spúšťajú sa v teple, ale odvtedy už nie také silné) bol dosť jedák, mala som pocit, že ak mu nasypem 15 kg, zožerie to...

O K-9 mi tá istá kamoška vravela (nezaoberá sa predajom granúl, je laik a pomáha v útulku), že vraj už nie sú také kvalitné. Či ich ešte stále odporúčate? V príspevkoch sa K-9 naposledy spomínali v roku 2015. Ale tiež je už ťažšie ich zohnať. Lezú mi na nervy všetky tie hypermoderné granule s kadejakým ovocím a bylinami po vzore vlčej stravy. Obchody pre zvieratá sú toho plné a predavači ich strašne vnucujú (naposledy Core, neskúšala som), Eukanubu a Purinu tam už ani nemávajú...

Max je schopný aj tri mesiace poriadne nejesť, hoci mu misku beriem hneď, ako od nej odíde. Netuším, z čoho žije. Na nové granule sa vždy vrhne, zožerie všetko – ale vydrží mu to deň, tri, maximálne mesiac. A z drvivej väčšiny značiek má mäkkú stolicu...

Toto nepapanie som už raz s Vami riešila, spomínali ste mi ochorenie slinivky, čo sa ale u nás nepotvrdilo.

Tiež by som rada začala dávať kĺbovú výživu, ale Chassoton 4 % už nepredávajú. Videla som, že v jednom príspevku odporúčate Alavis kĺbovú výživu. Môže to byť náhrada za Chassoton? A následne dávať ten Caniviton Forte, ako odporúčate v knižke „O psech a lidech“?

Píšete, že odporúčate začať to dávať na jeseň. Prečo? Ak je to napr. z dôvodu menšieho pohybu kvôli zhoršenému počasiu, my to máme presne naopak. Max žije na jeseň a v zime a v teple nad 22 stupňov hibernuje :D Môžem začať dávať už teraz, či predsa len počkať na jeseň?

Ďakujem ešte raz za Váš názor a veľmi, veľmi sa ospravedlňujem za ani nie otázky ako za román. To so zaplatením Vášho času som myslela vážne. Možno na jeseň by sme sa prilásili na sústredenie, ak bude Max ešte stále v kondícii (predsa len 12 rokov je už 12 rokov, aj keď momentálne je to super – klop klop klop!!!) alebo by sme sa prišli len tak ukázať, nech Vám stisnem ruku za Vašu prácu. Tiež na jeseň, vzhľadom na to, že teplo Maxovi pri dlhších výletoch a cestách ozaj nerobí dobre, asi v minulom živote žil na Sibíri :)

Želám vydarené sústredenie so samými super ľuďmi a ich štvornohými zrkadlami :) Pokojne si dajte čas s odpovedaním, teraz toho bude mať veľa.

Ďakujem!

Odpověď: Dobrý den:) Velmi si vážím Vaší 102% "psí důvěry" (myslím to naprosto vážně), přečetl jsem Váš superdlouhý mail opravdu poctivě (a žádné finance proboha neřešte!) a zodpovím Vám všechny Vaše dotazy. Mám teď těsně před soustředěním, navíc za sebou už dlouhý víkendový článek, ale čekala byste jinak skoro 14 dní, tak to rád zvládnu ještě dnes;)

Moje odpověď na téma, které tvoří naprostou většinu Vašeho mailu, je v podstatě velmi jednoduchá a přímá.

Svoje výcviková a relaxační soustředění pořádám mimo jiné právě proto, aby se tu pejskové a jejich majitelé dali vzájemně dohromady, popřípadě zjistili, zda je konkrétní člověk skutečně svému pejskovi tím skutečným "majákem" a vůdčím jedincem. Pokud ne, pomůžu mu k tomu.

Jinými slovy - nemohu na dálku posoudit, zda Maxík více bere Vašeho otce, zda je to jen Váš dojem nebo zda skutečně některé věci neděláte dobře. Musel bych Vás s Maxem vidět, případně na vás dvou zapracovat. A to vše jde pouze osobně - ať už formou konzultace, individuálního výcvikového servisu nebo na soustředění. Mimochodem, už několik let se moje soustředění koná jednou ročně na jaře (jar), na podzim (jeseň) ne, je to zřejmé i z popisu a historie těchto akcí. Je proto velká škoda, že jste nevyužila třeba tohoto aktuálního termínu, Váš psí parťák by to zvládl, mohli jsme vše dát do pořádku a Vy byste se nemusela trápit tím, zda Maxíka neztrácíte...

Pokud se rozhodnete se svým pejskem za mnou přijet mimo soustředění (konzultace/individuál), bude to rozumný a jediný efektivní postup. Toto opravdu nelze řešit na dálku, je mi líto, potřebuji vidět Vás i Maxe naživo. Pokud bych teď cokoli psal bez tohoto poznání, jen bych Vás zmátl a bez zpětné vazby mohl zavést na špatnou cestu. Jsem jako ten doktor - potřebuji vidět své "pacienty", nemohu jim v podobných případech ordinovat pomoc na dálku.

Další dotaz - granule. S granulemi Hill's mám obecně nejen já dobré zkušenosti, ale samozřejmě nemusí sednout úplně každému pejskovi a navíc v Maxově věku už může být zvýšená intolerance vůči některým složkám jakéhokoli krmiva. Osobně bych zkusil ve Vašem případě granule od výrobce "TROVET" (Holandsko), který se specializuje na psí dietní krmiva pro různé druhy alergií, poruchy trávení apod. Dokud žil Šedýsek, krmil jsem ho několik let řadou TROVET HLD a fungovalo to dobře, stejně tak i dalším lidem. Zkuste to, ale musíte samozřejmě vybrat řadu konkrétně pro svého pejska.

Poslední dotaz - kloubní výživa. Alavis je dnes asi nejkvalitnější kloubní výživa z hlediska působeni i mechanismu zpracování, mohu vřele doporučit. U Maxe nemusíte čekat na podzim, podle potřeby aplikujte tříměsíční kúru jednou až třikrát ročně, vždy mezi tím udělejte minimálně měsíc přestávku. Tak to ostatně doporučuje i sám výrobce.

Maxíkovi držím moc moc pěsti, ať je v rámci možností zdravý pejsek a je tu s Vámi ještě hodně dlouho. Vám přeji, ať Vám moje odpovědi pomohou a pokud se rozhodnete dát na moje doporučení ohledně problému "mamatata", velice rád Vás i Maxíka poznám osobně. Děkuji za přání a Maxíka za mne prosím pořádně pohlaďte...;)

 

(13.5.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace:
ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý deň, prosim o radu. Moja fena a ja máme super vzťah, nemám s ňou žiadne problémy, 90% času chodí bez vodítka a dôverujem jej pri stretnutiach s inými psami. Nevyvoláva konflikty, vie sa aj pohrať so psom, keď sa jej nepozdáva ignoruje ho alebo stiahne chvost a odchádza. Problém je však, ked si s ňou niekam sadneme napríklad na pivo - okamžite dané územie vníma ako "naše" a útočí na všetky psy čo by sa chceli k nám priblížiť. pokiaľ sedia dostatočne ďaleko nerieši ich ale inak striehne aby sa žiadny nepriblížil. Ako toto nežiadúce správanie odbúrať prosím? Čo je ešte veľmi zvláštne - rok sme bývali s rodičmi v rodinnom dome, teraz už sme v byte. Počas pobytu v dome sa stalo párkrát že nám na záhradu alebo rovno do domu vliezla susedkina fenka Yorkshire - nemali sme ploty dlhšiu dobu. Moja fenka však len zazerala a žiadny štart sa nekonal. Ako to že doma nerobila take sceny ako niekde v bufete? Viete mi dať na to vysvetlenie? Ďakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Těžko úplně jednoznačně soudit na základě takto skrovných informací (bylo by dobré vědět například typ křížence, zda se popisovaný problém projevuje až v poslední době nebo po celý život fenky atd.), ale s velkou pravděpodobností jsou příčiny vcelku jasné.

Vlivem kastrace provedené v jejím mladém (ještě psychicky nedospělém) věku v kombinaci s tím, že ve Vás nevidí svůj "maják", dochází zcela přirozeně k tomu, že pokud se ocitne v pro ni více zátěžové situaci, psychicky ji nezvládne. Což je právě Vámi popisované "pivo", kdy u ní dochází ke stresu zaviněným okolním hlukem, provozem a dalšími psy. Jinými slovy nejedná se ze strany fenky o projev dominance, nýbrž naopak o agresivitu ze strachu, podpořenou navíc kastrací, která její osobnost posunula do obecné nejistoty a nestability (na toto téma máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k dispozici velké množství materiálu k přečtení).

U Vás doma byla situace jiná - větší prostor, daleko menší pocit ohrožení, konkrétní fenka v ní nevzbuzovala stres, domácí prostředí. Jednoduše řečeno zcela jiná atmosféra a zcela jiná situace, proto zde reagovala jinak.

Pokud ji s sebou berete do popisovaného a pro ni zátěžového prostředí, pak vždy mějte fenku na vodítku těsně u sebe, položte jí otevřenou dlaň na bok a snažte se, aby z Vás proudil klid a pohoda. Plus velmi doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a snažit se aplikovat zde popsané postupy (emoční, kontaktní a hierarchické) tak, abyste se pro svoji fenečku stala tím v mé odpovědi již zmíněným "majákem", tedy vůdčí osobností, která z Vaší fenky sejme potřebu "řešít problém". Pokud to zvládnete, rychle uvidíte pozitivní výsledky...

 

(15.4.2018)
Plemeno: irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, mame petimesicni stene irskeho setra a kdyz si ho doma nevsimame (telefonujene, koupeme se, jime) tak udela velkou potrebu v kuchyni nebo se vycura kdekoli v byte. Muzete mi prosim poradit, jak tomuto chovani nejlepe zamezit? Diky.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě je zapotřebí si uvědomit, že schopnost plně ovládat svěrače nastupuje u štěňat až kolem 6. měsíce věku, někdy ještě později. Další a velmi častou příčinou je psychika - pokud je pes dlouhodobě ve stresu nebo chybí správná sociální komunikace (což majitelé psů často velmi podceňují), nastupují mimo jiné i tyto vzorce chování.

Každopádně současný věk Vašeho pejska je určitě jednou z příčin, dejte tomu ještě nějaký čas. Doporučuji také prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a dodržovat zde popsané principy sociální komunikace a hierarchických vazeb, tím eliminujete případné psychické příčiny.

Pes (štěně) je živá bytost, prochází postupným přirozeným fyzickým i psychickým vývojem a svým chováním citlivě reaguje na prostředí, ve kterém žije...

 

(25.2.2018)
Plemeno: labrador/německý ovčák x australský ovčák
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 5 let/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych od Vas poradit. Mame doma petiletou fenku labose a  dvouletou krizenku Australskeho ovcaka a Nemeckeho ovcaka. Zhruba do roka nebyl mezi pejsky problem. Jenze asi po roce  zacala byt krizenka dost agresivni na starsi labosku. Laboska nesmi projit kolem zavrenyho pytlu granuli, jinak po ni krizenka vyjede. Nesmi si laboska vzit na dvorku klacek, protoze krizenka jde okamzite po ni. Posledni dobou sme ani nestihly zjistit proc krizenka vyjela po labosce. Zacala po ni vyjizdet i v noci. Zkousela jsem i ze labosku jsem prvni pohladila, prvni si vzala jidlo..ale i tak.nepomohlo...vydrzi chvilku spolu na dvorku na vyvenceni. Jinak musi byt kazda oddelene. Uz jsem zkousela se ptat jednoho psiho psychologa a psal ze krizenka nikdy nebude respektovat labose, ze muzu zkusit jeste kastraci ale ze nevi jestli pomuze. Dost me stve ze krizenka musi byt zavrena ale zase se bojim kdyby krizenka zase vyjela, tak muze ublizit fence nebo synovi ktery by se mohl priplest mezi ne. Vcera uz jsem je musela odtrhnout, zarvat na ne uz nestacilo.  Laboska se ji bohuzel podridila a ma zni respekt. Jako sama by byla hodna, je naucena..poradil by Jste prosim?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem v Poradně mnohokrát podobné případy rozebíral, i zde jde o přirozený a logický důsledek neznalosti základních smečkových pravidel. Mladší fenka se dostala do věku, kdy začala řešit hierarchii mezi sebou a starší fenkou labradora, to je zcela normální, ale pouze Vy jste ten, kdo musí zajistit ve své smečce hierarchický pořádek. Kříženka je vzhledem ke svému původu povahově dominantnější než labradorka, ta ale musí mít natolik Vaši hierarchickou podporu, že se stále ještě nedospělá kříženka podvolí. Pokud Vaši podporu nemá nebo ji má v nedostatečné míře, stáhne se a je vysoká pravděpodobnost, že ji mladší fenka začne postupem času terorizovat. V této době musí být fenka labradora stále ještě na jednoznačně vyšší hierarchické pozici a Vy jí v tom musíte aktivně pomáhat. Pokud to neuděláte, budete za nějaký čas mít sama s kříženkou velké problémy.

Samozřejmě to vše nejde bez toho, abyste byla aktivní součástí své smečky, na vůdčí pozici. To mělo mimochodem fungovat již od samého začátku, pak byste se do uvedených problémů ani nedostala. Nestačí jen základní preference například v krmení a pohlazení, základem je psychika, komunikace, vzorce chování vůdčího jedince a obecné vedení smečky - mnohokrát již na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsáno a rozebráno. A také vědět, že konstelace fena-fena je potenciálně vždy mnohem problémovější než fena-pes nebo pes-pes.

Pokud budete namísto vedení své smečky fenky od sebe oddělovat, dosáhnete pouze toho, že kříženka začne labradorku likvidovat, kdykoli bude mít příležitost. Labradorka se stáhne úplně a Vy ji ztratíte, protože ona zcela správně očekává Vaši hierarchickou podporu, nikoli zradu. Úspěšné vedení smečky je vždy založeno na podpoře správně nastavené hierarchie, nikoli na ustupování nedospělé dravější křížence, která jen vycítila svoji šanci na úkor dospělé labradorky. Kříženka není v tomto případě přirozený vůdce a pokud jí ustoupíte, začne být vůči labradorce ještě agresívnější a jak jsem již psal, další na řadě budete Vy a Vaše rodina.

O kastraci už jsem napsal tolik, že pokud si moje články na toto téma přečtete, sama pochopíte, že by to bylo to nejhorší, co byste mohla udělat. To, co Vám poradil onen "psí psycholog", je nesmysl - jednak tvrzení o doživotním nerespektování Vaší labradorky kříženkou (znovu opakuji, jde jen o přirozený pokus zaujmout vyšší pozici a Vy teď musíte kříženku opět odkázat na její realitě odpovídající hierarchické místo), jednak doporučení kastrace, kterou byste nevratně zničila úplně všechno.

Musíte teď opravdu zapracovat a pokud budete chtít, můžete za mnou s oběma fenkami přijet a já Vám pomůžu. Znovu zopakuji, že jediným přirozeným a účinným řešením je začít fungovat jako vůdce se vším všudy, podpořit labradorku na vyšší pozici, v případě potřeby zkorigovat nedospělou kříženku a rozhodně zrušit jejich fyzické oddělování. Pokud si na to netroufáte nebo máte obavy ze zranění kohokoli kolem sebe, pak velmi doporučuji s fenkami za mnou přijet a naučit se vše potřebné přímo ode mne, praktickou cestou. Není rozumné zbytečně riskovat.

 

(18.2.2018)
Plemeno: bišonek x toy pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,prosím o radu,náš dvouletý Max křířenec bišonka a toy pudla,strašně brečí a vije když zůstane doma sám.Zkoušeli jsme trénovat odchody,chválení když je zticha a pamlsek,vynadání když spustí tu jeho árii.Před odchodem na doporučení veta jsme zkoušeli i ho utahat procházkou.Bohužel na něj nic nezabírá.I když jsem třeba jen v koupelně,nebo jdu do jiné místnosti tak začne kňučet.Kamarádka pracuje v útulku a myslí si,že Max trpí separační úzkostí,což si myslí i náš veterinář a proto mi bylo doporučen se obrátit na Vás.Sousedé nám neustále dávají různé cedulky na dveře,že psa týráme atd a že si budou stěžovat a nechají nás vystěhovat. Našli jsme mu i hlídání,ale Max stále kňučel a čekal na nás.Byla by možná osobní konzultace ?

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě je osobní konzultace jednoznačně nejrozumnější, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(11.2.2018)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, predne by jsem se chtela omluvit, pokud se na podobny dotaz jiz nekdo na Vasich strankach ptal a spatne jsem hledala a tazi se Vas znovu. Poridili jsme si pejska cistokrevneho Bernaka samce jmenem Ivan. Pejskovi je 2 a pul roku. Statny, zdravy, mily a moc mazlivy pejsek. Vzali jsme si ho od starsi pani, ktera byla na operaci a ma spatnou rekonvalescenci uz delsi dobu. Pejsek u ni byl na dvore za domkem a vic jak pul roku "sam" kvuli francouszkym holim za nim nemohla nebot by ji povalil (vazi 52 kilo pejsek). Pouze ho krmila, ale zadny kontakt s ni nemel. Jeji dcera s detmi obcas Ivana vyvencili a kdyz byl cas, pustili ho k sobe na zahradu ke svemu psovi kde si oba hrali i s detmi. Nicmene, protoze si byla vedoma ze Ivanek strada, rozhodla se ho dat nekomu kdo bude mit vice casu na kontakt s nim. Tedy jsme si ho vzali. Ted je u nas na dvore, kde z kazde strany za plotem ma psi kamarady se kterymi dovadi. Obden ho chodime vencit, kvuli slozitemu zamestnani to casteji nevychazi. Je u nas zhruba 3ti mesic a zacal v poslednich tydnech vyvadet psi kusy. Na prochazce neni problem, na zavolani prijde a porad si nas hlida aby jsme mu nekam neutekli. Problem nastava tehdy, kdyz potkame jine lidi nebo zvirata. Za kockou bezi jako o zivot a za psi taky vystartuje radosti, ze si muze hrat a na povely nereaguje. Ale ja vazim 60 kg a kdyz se takhle rozbehne, vlaji za nim jako papirovy drak. Lidi zase bezi vitat a deti taky, problem je, ze je ho kus a ne kazdy to vnima dobre, ze se k nemu rozbehne takovehle tele.  Dostal uz nekolikrat vyhubovano, ze to delat nesmi, ze musi pomalu, ale vypada to, ze to nechape. Doma nam z niceho nic, zacal stehovat pelech ktery ma u dveri. I po prochazce a hratkach ho nejcasteji v desti nebo snehu odtahne na travnik. Mysleli jsme, ze mu vadi ze je mokry. Ususili jsme ho, dali na jeho misto a stejne ho za chvili odtahl pryc. Dalsi problem nastal s okrasnou predzahradkou. Kdyz jsme si ho privezli, tak do ni mohl a kytky zustali cele jakou dobu. Ale ted kdyz jsme ho oplotili, tak ma stale tendence do nej skakat. Vim, ze tohle je nase chyba. Predtim tam mohl, ted nesmi, takze asi nechape proc. Ale radi by jsme slyseli nejakou radu, jak ho to odnaucit. Pred par mesici jsem zjistila , ze jsem tehotna. Ivanek jak vita, tak radosti skace. Pri stejne intenzite jeho vitani, s vetsim brichem uz nebude zadna sranda ho toto chovani odnaucit a o miminko se uz ted bojim. Ja jsem nezkuseny pejskar, v zivote jsem pejska nemela, chapu, ze urcite nejake veci delame spatne a vim ze pes neni dekorace, ale kdyby byla varianta jak nam poradit a nenasilne ho takovymto kouskum odnaucit byli by jsme vdecni. Pritel pejska mel, ale uplne jine plemeno, takze s timhle si tez nevi rady.  Je mi jasne, ze chyba je na nasi strane. I kdyz jsme dusledni a on moc dobre vi, kam ve smecce patri, tak se neubranime te jeho hravosti a vitani. Nehlede na to, ze Ivanek se nejspis nudi, proto dela ty sve kousky. Jsme radi, ze mame bezkonfliktniho submisivniho pejska k detem, ale takovyhle halama musi vedet kde jsou meze. Mel by jste pro nas nejakou radu? Mockrat dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je od vás hezké, že jste se rozhodli Ivanovi (i jeho původní majitelce) pomoci. Bohužel, řada věci je opravdu velmi špatně.

Pes, který se dostane na procházku jen každý druhý den, je chudák. Pes, který je omezen v sociálním kontaktu se svým člověkem a jeho "domovem" je dvůr, je pes nešťastný, u kterého začne velmi rychle narůstat sociální stres. Jeho první projevy už vidíte sami a pokud nezměníte přístup, celá situace se bude razantně zhoršovat - pro Ivana i pro vás, jeho nové majitele. Je to velký silný pes a už teď velmi dobře ví, že z jeho lidí si s ním nikdo poradit neumí. Chybí mu správná výchova, správné vedení, správné prostředí a správně nastavená smečková hierarchie - a právě z toho plynou úplně všechny popisované problémy včetně těch, které teprve nastanou.

V žádném případě tu nejde o nějaké "odnaučení takovýmto kouskům", v tomto případě jde o základní nezvládnutí velkého (a stále ještě psychicky nedospělého) psa v kombinaci s neznalostí jeho skutečných psychických a fyzických potřeb. V této situaci figuruje ještě Vaše těhotenství, které se za stávajících okolností stane rizikovým v souvislosti s uvedeným nezvládnutím výchovy a vedení bernského salašnického psa. Chybí Vám znalosti a praxe, což je zcela pochopitelné, nicméně je velmi vhodné nechat si teď účinně poradit, naučit se potřebné komunikační a praktické postupy a nedělat další chyby - s vysokou pravděpodobností by to došlo do špatných konců. Je to základní zodpovědnost vůči Ivanově spokojenému a bezproblémovému životu, vůči jeho psímu a lidskému okolí i vůči Vaší vlastní rodině.

Nejrozumnější cesta a pomoc, kterou Vám rád poskytnu, je varianta absolvování mého  individuálního výcvikového servisu , kde se naučíte vše potřebné pro bezproblémový zbytek života s Ivanem. Buď jej absolvuje Váš přítel s pejskem sám nebo můžete, pokud to Váš stav dovolí, přijet s nimi. Současná situace je velmi nebezpečná pro vás i pro Ivana a pokud chcete dát věci do pořádku, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme termín a vše potřebné. Věřím, že si svého nového psího parťáka ponechat chcete a jak jsem napsal, pokud budete chtít, velmi rád vám všem pomůžu.

 

(4.2.2018)
Plemeno: staffordšírský bulteriér/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 8 měsíců/11 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, už 11 let mám jorksirka Maxika.Bydlim v paneláku a pejsek je prostě zlatíčko. Můj syn pořídil si s přítelkyní stafordsirskeho bulteriera, teď je mu 8 měsíců.Jezdil k nam na návštěvu pravidelně ale Maxik nikdy ho nepřijal, nechtěl si s ním hrát a jen na něj vrčel a utíkal di svých skrysi. Takhle reaguje na všechny větší psy.Syn se š přítelkyní rozešel a přestěhoval se zpátky k nam do bytu. S přítelkyni se dohodli na střídavé péčí. Dnes jsem se snažila je opětovně seznámit ale neúspěšně. Nevím jak synovi pomoc aby nepřišel o pejska a aby můj Maxicek netrpěl.Vzdy když pes syna měl u nás zůstat tak Maxicka hlídala babička.To není ale řešení. Poraďte mi prosím,všichni jsme z této situace nešťastní.

Odpověď: Dobrý den:) "Střídavá péče" je pro každého psa jedna z nejhorších věcí, to za prvé. Pes není dítě, potřebuje nastálo jednoho svého člověka, ne být chvíli u jednoho, pak u druhého a ani jeden pro něj přitom není skutečným vůdcem smečky. Takto to u psů opravdu nefunguje a je to jedna z věcí, které u každého spolehlivě vyvolají stres a stresové chování. Tedy prvni věc, kterou je nutné dát do pořádku - Aron musí zůstat trvale buď u Vašeho syna nebo u jeho expřítelkyně, to je základ. Je to štěně na počátku psí puberty a potřebuje čitelné prostředí a vedle sebe jednoho svého člověka.

Co se týče Vašeho pejska, u něj je vidět velký sociální deficit a opět neexistující podpora ze strany jeho člověka, tedy Vás. Píšu o tom tak často nejen zde v Poradně, jaké jsou pak nevyhnutelné důsledky, pokud člověk svému psímu parťákovi nezajistí pro něj přirozené prostředí, tedy hierarchicky fungující lidskopsí smečku a správnou výchovu a vedení hned od začátku. Max je navíc už starší pejsek a hůř bude přijímat psího nového člena smečky.

Nemáte to ke mně daleko a jediný rozumný způsob, jak začít dávat věci do pořádku, je se se mnou domluvit a se synem (pokud si Arona nechá on) i oběma  pejsky za mnou přijet. Pokud chcete dát dohromady dva cizí psy, je zapotřebí jednak zvolit neutrální prostředí, ne domov jednoho z nich (už jsem to tu mnohokrát zdůrazňoval), jednak použít správné postupy. Pomůžu vám všem, pokud budete sami chtít. Na dálku to opravdu řešit nelze.

 

(4.2.2018)
Plemeno: pudl střední
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ano (kastrace ve veku 3 let na doporuceni veterinarky z duvodu pernamentniho olyzovani pohlavnich organu, briska a okusovani ocasku. Pozdeji bylo zjisteno ze jde o alergii kterou pejsek trpi do dnes..)
Dotaz: Dobry den, prosim Vas poradte mi jakou kloubni vyzivu uzivat pro pejska ktery je silny alergik (zrejmne potravni alergie - mame problem uplne se vsim co snime mimo hypoalergennich granuli Hills Z/D) kdyz temer vsecny kloubni vyzivy maji neaky extrakt nebo jsou ochuceny ruznymi prichutemi. Pejsek, 8 kg Pudl, trpi artrozou v leve kycli a kulhal, ted uz je mu lepe co uzivame ALAVIS 5, ale veterinarka nam doporucuje stridat kloubni vyzivu kvuli vstrebavani.. Doporucila nam ROBORAN CHONDRO 6 nebo HA, ale ve slozeni jsem zjistila ze obsahuje prirodni extrakty z morskych zivocichu s rybi vuni, tak nejsem si jista zda by byl tento produkt pro nas vhodny.. prosim poradte uz jsem bezradna.. Predem moc dekuji za odpoved

Odpověď: Dobrý den:) Zkusil bych nahradit přípravek "ALAVIS™ 5" přípravkem "ALAVIS™ Kloubní výživa" od stejného výrobce, složení je trochu jiné a obsahuje dvojnásobek chondroitin sulfátu. Obecně tyto dva přípravky neobsahují žádná barviva, konzervační látky, ani ochucovadla. Dodržujte důsledně vzorec 3 měsíce aplikovat a 1 měsíc dát pauzu (důležité!), optimální denní dávku to chce odzkoušet, pak lze tyto přípravky bez obav podávat dlouhodobě. V kombinaci s hypoalergenními granulemi, které Vaší fence (jak píšete) vyhovují, nic lepšího nevymyslíte. Budu moc držet palce.

Nedá mi to ještě neokomentovat důvod kastrace - ano, tato "diagnóza" bohužel stála pohlavní orgány dost pejsků z řady kastrátů, se kterými jsem se osobně setkal. Je až příliš oblíbená, ale naprosto k ničemu, pokud jsou v tom hormony nevinně. Vždy se proto vyplatí v takovém případě získat názor od více veterinářů (plus kvalitní laboratorní vyšetření). Skutečnou příčinu olizování (alergie, cizopasníci nebo projev psychického problému) stojí za to pečlivě zjistit dříve, než se provede nevratný kastrační zákrok, pak už je na všechno pozdě. Píšu to teď spíše pro ostatní v podobné situaci, aby v těchto případech byli velmi, velmi opatrní.

 

(28.1.2018)
Plemeno: flat coated retrívr x bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 a 3/4 roku
Kastrace:
ano, v roce a půl
Dotaz: Dobrý den, rád bych vás požádal o radu ohledně problematického chování mého psa. Psa jsem si vzal v červenci 2016 z útulku. S lidmi pes vychází dobře, povely sedni, lehni a pac celkově zvládá dobře, ale problémem je kontakt s ostatními psy. Jakmile se dostane do kontaktu s ostatními psy, tak začne tahat na vodítku, v tu chvíli neposlechne žádný povel a začne hlasitě funět a někdy i štěkat. Zkoušel jsem socializovat ho s ostatními psy, ale nikdy z toho žádný úspěch nebyl. Pouze s jedním starším psem v rámci možností vychází, ale pouze s ním. V příloze zasílám video socializace mého psa s ji zmíněným starším psem (můj pes je ten černý :) ). Doposud žádného psa nekousl (zkoušeli jsme feny i psy), ale nejsem schope říct, zda by toho byl či nebyl schopen - jeho chování je v danou chvíli naprosto nepředvídatelné. Tímto vás žádám o radu a předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď "proč" je velmi prostá a velmi smutná - jsou to typické projevy psa vykastrovaného ve štěněcím věku, před dosažením psychické dospělosti. Máte věčné štěně ve fyzicky už skoro dospělém těle, nejisté, vystresované, bez komunikačních vzorců chování, vyrovnanosti a nadhledu psychicky dospělého psa. O negativním vlivu kastrací na organismus a chování psích jedinců jsem tu už psal velmi často, naposled před čtrnácti dny ve stati "Kastrace - speciální článek" - doporučuji k důkladnému přečtení.

Pokud počítám správně, kastrace proběhla zhruba tři měsíce poté, co jste si pejska vzal. Teď si zaspekuluji, ale protože dobře znám předávací smlouvy a jejich "podmínkou adopce je kastrace do určitého věku", předpokládám, že to byl i Váš případ a jako mnoho jiných jste i Vy doplatil na bezhlavé plošné kastrování zdravých psů a fen a jejich vymáhání na budoucím majiteli ze strany útulku. Každopádně výsledek tohoto nevratného zákroku a dopad na psychiku Vašeho pejska teď vidíte na vlastní oči. A ano, v současném stavu a za určitých okolností opravdu může pokousat, psa i člověka - vysvětlení viz výše.

Pokud ale budete chtít, mohu srovnat psychiku i Vašeho pejska do podstatně lepšího stavu (samozřejmě v rámci kastračního omezení). Pro inspiraci doporučuji podívat se do rubriky Individuální výcvikový servis, máte tam mimo jiné k dispozici také videa a případy, kdy mým klientem byl kastrovaný psí jedinec.

P.S. Požádal jsem majitele pejska, aby moje podezření na vynucenou kastraci potvrdil nebo vyvrátil. Ocituji jeho vyjádření: "Dobrý den, potvrzuji, že kastrace proběhla na základě požadavku útulku - smluvní podmínka." Co dodat? Další mladý zdravý pes (v roce a půl ještě štěně, které po tomto zákroku mimo jiné už nikdy psychicky nedospěje!) doživotně zmrzačený na duchu i těle jen kvůli tomu, že se dostal do pařátů organizace říkající si "psí útulek", který vydává svoje svěřence novým majitelům s vyděračskými předávacími smlouvami, obsahujícími protizákonné podmínky. Další praktický důkaz psích a lidských problémů, následků bezdůvodné kastrace, o které její zastánci prohlašují, jak je přínosná a potřebná. Přínosné a potřebné je konečně tyto praktiky zastavit!

 

(28.1.2018)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
náš pes kastrovaný (zatím) není
Dotaz: Dobrý den, prosím o váš názor na naší situaci. Máme skoro dvouletého pejska,  (kříženec, střední plemeno - 13 kg) a čekáme miminko. Pejsek miluje děti a je velmi hravý, není agresivní spíše naopak velice přátelský (někdy až moc, protože se dá říci, že miluje všechny lidi a psy a s každým by si hrál). Každopádně jsme přemýšleli, že by jsme si ještě před příchodem miminka pořídili ještě jednoho pejska do smečky. Nějakého hlídače, který by nás opatroval (např. Staforda nebo podobné plemeno) Myslím si, že štěně by si na našeho pejska rychle zvyklo a náš pejsek by byl také šťastný, že by měl kamaráda. Podle mého názoru by ani nežárlil, že by tu najednou nebyl sám, protože když jsme nedávno několik dní hlídali jiné štěně a byl opravdu šťastný, že měl kámoše. Ale nevím kvůli miminku. Nebylo by to lehké kvůli výchově, ale stejně by mě zajímal na to názor odborníka. Co si o tom myslíte vy?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, to opravdu není dobrý nápad. Budete teď mít spoustu starostí před a po porodu, zapracují hormony a Váš pejsek bude potřebovat vědět, že s příchodem Vašeho potomka se pro něj nic nezměnilo. Že je stále členem své lidskopsí smečky a jednu ruku máte pro malého, druhou pro jeho pohlazení. Už to samotné pro mnohé matky představuje určitou zátěž, protože jednak nastupují ochranitelské reflexy pro vlastní mládě, jednak, jak už jsem psal, pracují hormony. K tomu nervozita, zvýšená zátěž a stresy. Budete ráda, pokud ustojíte starost o mimino a neodsunete stranou Vašeho pejska, protože to by bylo zlé - jako zdroj problému by ze svého psího pohledu zcela přirozeně vyhodnotil malého a tento problém by po psím začal eliminovat.

Pokud byste do této situace pořídila dalšího psa (štěně), bylo by to to nejhorší, co byste mohla udělat. Lidské uvažování "pořídíme mu dalšího pejska, aby tu nebyl sám" je zcela mimo, protože pokud člověk není pro svého pejska sám tím nejbližším parťákem, je v jejich vztahu něco velice špatně. Další pejsek do smečky by pro Vašeho současného znamenal jen potvrzení toho, že už ve Vaší smečce není a pro jeho psychiku by to byl čistý stres se všemi souvisejícími důsledky. Je něco jiného, pokud pár dní hlídáte štěně a jedná se pouze o dočasnou záležitost (a pes to spolehlivě pozná) a něco zcela jiného, když přivedete štěně (ještě ke všemu plemene, o kterém píšete) do smečky natrvalo.

Můj názor je jednoznačný - nedělejte to. Způsobilo by to spoustu problémů Vám i Vašemu pejskovi a pokud byste ho takto chtěla "zabavit", obrátilo by se to spolehlivě také proti Vám a malému. Psí psychika funguje jinak než ta lidská.

 

(28.1.2018)
Plemeno: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 14 měsíčního psa Border Kolie a začala se u něho projevovat agrese vůči některým psům. Nevíme jak máme správně postupovat. Vyzkoušeli jsme od mala snad všechny cvičáky( tedy spíše různé psí školky a akademie) jak si teď ty mladé cvičitelky říkají a nikde si s námi nevěděly moc rady.  Krmíme psa syrovým masem a on od mala prostě nechce moc pamlsky. Takže se s ním hůř cvičí a jejich rada byla, že máme přejít na granule aby chtěl odměny. Mrzí nás to, protože to byl až do teď velice přátelstký pes a s každým pejskem se kamarádil. Myslíte že to může být jenom pubertou a hormony a že ho to přejde? Potřebovali bychom odbornou radu jak s ním teď pracovat a jak této agresi zamezit.

Odpověď: Dobrý den:) Plemeno borderkolie je nejen inteligentní ovčák, ale také přirozeně vysoce dominantní, na což doplácí hodně majitelů, ke kterým se tato informace nedostane nebo ji ignorují. Pokud tento důležitý povahový rys majitel borderky nezvládne a neumí s ním pracovat, jsou důsledky přesně takové, jak je popisujete - tedy zvýšená agresivita vůči psímu okolí, která se začíná projevovat ve druhé fázi psí puberty.

Naprosto věřím tomu, že Vám doteď nikdo nepomohl. Cvičáky a "cvičitelé/cvičitelky" znají jen základní výcvikové postupy, ale naprosto neznají psí etologii a neumí s ní pracovat. Ať už sami sebe nazývají jakkoli honosně, tohle je prostě realita. Řešení Vašeho problému ale není výcviku, nýbrž přirozená psí komunikace a správné hierarchické vedení.

Není to záležitost týkající se jenom puberty a už vůbec ne hormonální a pokud to necháte být, budete mít s pejskem velké a stále narůstající problémy. Pokud budete chtít, naučím i Vás se svojí boderkolií správně pracovat, komunikovat a obecně fungovat. Stačí se se mnou zkontaktovat telefonicky a domluvíme vše potřebné - na dálku to skutečně řešit nejde a já Vám na rozdíl od Vašich předchozích pokusů skutečně pomoci umím.

Ještě jedna věc na závěr - krmit psa syrovým masem je jedna z nejhorších variant. Ne z hlediska "ochoty cvičit" (už ta rada sama o sobě je zcela mimo a bohužel pouze přesně dokumentuje onen nesmyslný styl "cvičákové komunikace"), ale z hlediska jeho zdraví. Bližší Vám k tomu rád vysvětlím, pokud s pejskem přijedete.

 

(21.1.2018)
Plemeno: jezevčík krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer!.  Máme čtyřletého jezevčíka který tak nějak částečně neposlouchá. V celku je to milý a hodný pejsek Má nás rád ale stává se občas,že když se mu něco nelíbí tak se projevuje vztyčenými chlupy na hřbetě vrčením a také nás již několikrát pokousal. Ale vzápětí se chová tak,že neví že by něco provedl. A tak nějak je neustále vystrašený stále se klepe . Když byl malinký tak ho dráždily děti od sousedů od té doby nemá rád děti a rámus..Návštěvy i příchozí domácí vítá štěkáním vnímá je i celkem přátelsky ale když se zvednou a  odcházejí tak se na ně vrhá  a je schopen i pokousat je. Bylo nám doporučeno,že pokud bude opět kousat abychom vzali noviny a praštili ho novinami,zkusili jsme to ale bylo to ještě horší byl vydrážděn do nepříčetnosti a schopen nás pokousat ještě víc.když se uklidní tak je zas normální a zase si s námi hraje.Nevíme si sním rady.  Je to čtyřletý krátkosrstý jezevčík. Také nám bylo doporučeno abychom ho dali kastrovat,že se potom uklidní ale tomu se bráníme. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Všechno, co popisujete, je důsledek dlouhotrvajícího psího stresu. Vzorce chování od mantinelu k mantinelu a vysoký stupeň nevypočitatelnosti. To vše je samozřejmě způsobeno kombinací dominantní jezevčí povahy a bohužel zásadního nezvládnutí výchovy pejska z Vaší strany.

Pokud dáte na rady typu "praštěte ho novinami", dopadne to pro Vás i pro něj velmi špatně, vidíte to sami a nikdy jste to ani neměli zkoušet. Násilím a agresí nikdy ničeho pozitivního v psím světě nedosáhnete. Pokud ho dáte vykastrovat, věřte tomu, že se pejsek neuklidní a celá situace se razantně zhorší. Proto budu velmi rád, pokud se této variantě ubráníte i nadále.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, před pár dny jsem se právě na téma kastrace a jejích skutečných důsledků na psí osobnost velmi podrobně rozepsal v článku "Kastrace - speciální článek". I zde v Poradně najdete dostatek důkazů pro to, že kastrace jako "zklidnění" je pouze účelová fáma, mající přesně opačné důsledky.

Pokud chcete skutečnou pomoc, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou se svým psím parťákem přijedete. A pokud pak budete chtít, zapracuji na Vašem pejskovi i na Vás, aby se vaše společné trápení stalo minulostí.

 

(21.1.2018)
Plemeno: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dovoluji se na Vás obrátit s prosbou o radu a pomoc. S mou téměř 3-mesicni fenkou NOK. Nyní se „opět“ učíme byt sama doma. Cca 2 týdny nazpět už vydržela byt 2-3 hodiny sama. Poté jsme museli trénink přerušit a nyní sem se musel vrátit do práce takže je pro mne nemožné začít s ni od začátku s krátkými intervaly. Je doma 4 hodiny pote ji někdo vyvenčí a pak opět 4 hodiny. Vím že je velmi malá a je to na ni dlouhé. Při příchodu a odchodu se s ní nijak zvláště neloučím jen do pelechu hodím pár pamlsku a řeknu „Čekej já přijdu“ Takový režim máme teprve 3 dny. Doma má v pelíšku svou deku a moje trika. Hraček má několik a teď sem ji i nějaké vyrobil ze kterých vypadávají pamlsky nebo jsou v nich schované – „takové hlavovamy“. Má i puštěné rádio. Dle sousedu však prořve celou  dobu co je sama. Dle mého ani nespi jen pláče za dveřmi a nedokáže se sama uklidnit. Protože jakmile ji vyzvednu a po vyvenčení uklízím nebo někam jedeme autem okamžitě usne. V noci spi se mnou ale ve svém pelíšku aby se v něm naučila spát a zvykla si na to ze je v něm bezpečno. Sousede si sice stežují ale ty zvladam :-D (v době nocniho klidu neřve)
Chtěl bych prosím zhodnotit jestli děláme věci dobře a jestli můžu ještě udělat něco navíc
Ještě dále uvažuji variantu že by ji po těch 4 hodinách vyzvedli přátelé a byla by s nimi a postupně bychom tyto 4 hodiny prodlužovali. Je toto prosím dobrý nápad?
Děkuji za odpověd a přeji hezký den

Odpověď: Dobrý den:) Ideální by bylo opět začít s kratšími odchody/příchody několikrát za den, aspoň přes víkendy, malá se potřebuje dostat zpátky do režimu "odejde, ale vždycky se zas vrátí". Je to vše o důvěře a bezpečných stereotypech, samozřejmě ve 3 měsících je ještě psychika štěněte nastavená na přítomnost smečky, ne samotu. Pokud ale budete dodržovat odchozí/příchozí rituály, tedy odchod vždy v klidu, bez nervozity a spěchu, pár klidných pomalých vět a příchod - vždy v klidu a v pohodě, ať se dělo cokoliv, zas to naběhne tam, kde jste skončili. Tak, jak jsem tu už vícekrát psal, je rozumné zmenšit prostor (například nechat k dispozici pouze předsíň, ne celý byt) a hračky a "hlavolamy" úplně zrušte, pak štěně po dobu samoty bude místo činorodého režimu v útlumu, spát, odpočívat. Nechte fenečce jen čistou (neplněnou) kostičku z lisované buvolí kůže (nejlepší jsou malé kroužky), je to dobré pro masáž dásní před přezubením.

Co se týče sousedů, ověřte si třeba zvukovým záznamníkem, jaká je realita. Někdy to tak je, ale často se stane, že si soused stěžuje na celodenní štěkání a ve skutečnosti jde třeba jen o půlhodinu. Lidé si rádi vymýšlí, zvlášť pokud nemají rádi psy.

Variantu s Vašimi přáteli bych nedoporučoval - fenečka se potřebuje upnout co nejvíce na Vás a jako každý pejsek získat důvěru a vazbu k jednomu člověku, teď je ta nejcitlivější fáze. Mimochodem to, že se po Vašem návratu uklidní, je právě jeden z indikátorů, že se s Vámi cítí bezpečně (pocit bezpečí je pro ni teď velmi důležitý), zklidní se a nic ji nestresuje. V tomto věku velice potřebuje Vaši blízkost a bezprostřední kontakt, udělejte pro to co nejvíc. Zbytek už zařídí příroda, nebojte, srovná se to, jen to chce trpělivost a klid, pár dnů zase začít od začátku plus dodržovat, co jsem napsal výše...

 

(21.1.2018)
Plemeno: 2x pražský krysařík dlouhosrstý
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4,5 roku/7 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chci se zeptat a poradit. Máme doma dva dlouhosrsté pražské krysaříky. Jedna je fenka Daisy 4,5 roku, s tou nemáme od malinka žádný problém - klidná, ale i hravá, hodná, přítulná, venku nádherně poslouchá, pár povelů taky zvládáme, může být neustále na volno, s ostatními psi si rozumí a neustále vrtí ocasem (od toho přezdívka u rodiny vrtichvost). Venku si semtam popovídá (štěkne, když štěkají jiní psy), jinak štěká pouze doma, pokud uslyší nějaký ruch za dveřmi - hlídá. A pak máme Medy, které je 7 měsíců (jsou to sestry, mají stejné rodiče), ale je naprostý opak Daisy. Přivezli jsme si ji, když jí bylo 3,5 měsíce. Snažili jsme se, a snažíme stále, ani jednu z nich neupřednostňovat. A myslím, že se nám to daří. I když vlastně sama nevím. Tím, že je Medy tak jiná, například oproti Daisy, ocáskem nevrtí skoro vůbec, docela často se plazí a je takový trošku usurpátor. Má chvíle, kdy prostě chce Daisy provokovat, takže Daisy si lehne na křeslo, přiskočí Medy a zasedne ji, ta pak zavrčí a odejde a podobně třeba i z pelíšku. Jinak je Medy doma zlatá, skoro stále u nás, mazlí se, neštěká, nekňučí, hravá - jak s hračkami s námi, tak s Daisou. Ale jakmile vyjdeme ven, nezavře pusu. Někdy to vypadá, jako by si jen povídala a chtěla se poslouchat, nikde nikdo a ona jen tak poklusává a štěká si, ale jakmile se něčeho bojí, začne hystericky štěkat. Bohužel "něco" znamená opravdu cokoli. Kolem popelnice jsme musely projít 3x aby pochopila, že se to nehýbe a neublíží jí to. Pak však v noci foukalo a ráno popelnice ležela, v tu chvíli nastal stejný problém znovu. Ale toto byla maličkost, tady se nám podařilo a popelnice už zvládá. Ale pak jakýkoli člověk v okolí nebo pes a může se zbláznit. Nepomáhá nic, dřív pomohlo, když jsem si k ní čupla, hladila jí a slovy utěšovala, to pak jen tak povrkávala nebo se na mě dívala a bylo. Ale čím je starší, tím méně se mi daří získat její pozornost tak, aby na to, co prochází kolem nebo je v dálce zapomněla. Takže pak musí být venku stále na vodítku a nemůžu jí ani pustit, protože jakmile něco nebo někoho uvidí, začne hystericky štěkat a valí za tím. Někdy mám obavy, že se tomu člověku opravdu pověsí za nohavici. Takže na volnojsme pouze pokud nikdo v dohledu není. Naštěstí poslouchání na zavolání nám docela jde, takže pokud ji mám na volno a vidím, že v dálce někdo jde,zavolám si ji, přiběhne, připnu a je. Ale ráda bych jí pomohla, domýšlím si,že takhle šílí, protože se bojí.. jak mí můžu pomoct, aby pochopila, že se bát nemusí? Nebo to není strach ale něco jiného? Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Základní chyba je právě v tom, že "neupřednostňujete". Psí společenství je postavené na hierarchii, kdy se mimo jiné mladí jedinci učí od starších a zkušenějších, získávají správnou orientaci v různých situacích a cítí podporu své smečky. Jinými slovy - ve Vašem konkrétním případě byste měla jednoznačně upřednostnit starší fenečku (Daisy) tak, aby ji malá (Medy) stejně jednoznačně vnímala jako výše postavenou. Pak bude přejímat její vzorce chování, přejme její klid v pro ni stresových situacích (viz popelnice, lidské a psí okolí atd.), bude v ní mít svůj vzor a učitelku. Chování Mesy je klasický problém štěněte, které se nemá od koho učit a jde do paniky, protože jeho psychika na samostatně řešení problémů ještě zdaleka není připravena, chybí zkušenosti, chybí podpora vlastní smečky.

Samozřejmé ale je, že v čele smečky musíte být Vy sama. Nicméně štěňata vždy primárně přebírají vzorce chování jedince svého vlastního druhu, takže Medy bude napodobovat Daisy, ale je potřeba, aby ji zároveň vnímala jako hierarchicky vyšší. Vy to musíte podpořit, takže první krmení, první obojek, první vodítko, první pohlazení a kontakt, první přivolání vždy patří Daisy. Emoční podpora, srovnání Medy, pokud si bude uzurpovat její práva, to vše k tomu patří - doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, to vše zde máte...

Pokud budete hierarchickou podporu ignorovat, srážíte i Daisy, která bude mít za pár měsíců hierarchický problém s Medy. Pokud Daisy podpořite, těmto problémům předejdete. Zkuste popřemýšlet i o variantě s Medy za mnou přijet, můžu Vám celý proces její stabilizace výrazně urychlit.

 

(14.1.2018)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dostala jsem na Vás doporučení. Potřebovala bych poradit a pomoci s výchovou a sklidněním psychiky mé cca 3 roční fenky Labradora. mame fenku s utulku, cca 3roky stara. My ji mame 2 roky. V minulosti byla zrejme tyrana. Kamen urazu je venceni, domaci pocuravani a strach snad ze vseho. Uz nevim co s ni mam delat. Jdeme ven na prochazku, vse v pohode ale jakmile se ma nekde treba jen 5 min stat, tak uz knuci, preslapuje. Chodi ven asi 5-6 denne. V mezi case je to venceni na dvore, ale sedne si a kouká nebo bezi domu. Kdyz se s ni jde rano pred ranni smenou tak neni schopna se ani vycurat.  jdeme nekam na navstevu a bereme ji sebou, po pul hodine si sedne, zacne na nas zirat a knourat. Dalsi problem moceni doma. Uz3× nam pocurala sedacku,,durch,, asi 5× svuj pelech. Vcera jsme odjeli jen na nakup, po 2 hodinach jsme prijeli domu a mela komplet procuranej pelech a to byla venku nez jsme odjeli. Dnes jsme byli pryc 3 hodiny, prisli jsme domu a rikam,, super, hodna byla, nic neudelala,, a jen jsem to dorekla, mela pod sebou louzi . sla jsem s ni na dvur tedy a sedla si a koukala. Uz nevim co s ni, ma vse co potrebuje, teplo, kvalitni granulky, mlsky. me prijde ze ji to venku taky moc nebavi. Ona hlavne potrebuje lidsky kontakt, je hrozny mazel. Porad chce drbat. Byli jsme na chate celi den v lete a ona zalezla do chalupy, lehka na postel a spala. za louzicky netrestame, pouze ukazeme na misto pocurane a rekneme,,fuuj,,  jezdíme na špičkovou kliniku do Mladé Boleslavi. Měla jednou zánět močáku ale ten jsme vyléčili bez problému. Granulky kupujeme Annamaet encore 25% ale nejraději by papala vše okolo, je to popelnice mala do kotce se mi jí dávat nechce, myslím že by tam hodně trpěla, nebyla by štastná.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, umístěním do kotce byste svoji fenku zničila už naprosto. Fenečka naopak potřebuje ve Vás najít svůj maják, svůj záchytný bod, potřebuje smečku a komunikaci, dodat sebevědomí a zbavit se démonů, které si s sebou tak dlouho táhne. Démonů, které u ní vyvolávají trvalý těžký stres, se kterým doteď nikdo nic nedělal a jehož následky vidíte denně sama.

Samozřejmě Vám pomůžu dát věci do pořádku, ale doufám, že sama správně tušíte, že na dálku to nejde. Potřebuji Vás tu s fenkou mít, Vás naučit s ní komunikovat a fenku zbavit její psychické zátěže. Chcete-li jí i sobě pomoci, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné.

 

(7.1.2018)
Plemeno: brazilská fila
Pohlaví: pes
Stáří: 12 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, po Novem roce si budeme brat trimesicni stenatko brazilske fily. Mam na vas dva dotazy s dovolenim:
1. Jak se co nejlepe vyporadat s pozdejsim odberem pejska od matky a chovatelky?
2. Jaky je vas nazor na vhodnou stravu techto velkych plemen psu s ohledem na dobrou stavbu kostry a rizika vyplyvajici z rychleho rustu? Momentálne je na granulich Husse od chovatelky, ovsem Husse pro dospele psy. Jsem z toho opravdu rozpacita a byt je pes z kvalitni letite chovatelske stanice, s tou stravou bych rada slysela nazory i od jinych zkusenych lidi. Osobne mam zkusenosti s granulovanim i barfovanim, ale to u dospelych psu, kde jiz pripadne nevhodna strava nenapacha tolik skody. A s mollosoidnimi psy v tomto ohledu nemam prazadne zkusenosti. Dekuji vam.

Odpověď: Dobrý den:) Takže k Vašim dotazům:

1/ Tříměsíční štěně je samozřejmě již psychicky trochu dál než štěně odebrané v klasických sedmi týdnech. Je samostatnější, o něco méně závislé a již o něco více zkoušející mantinely a kvalitu "smečky", ve které se ocitlo. Je zapotřebí od prvního dne uplatňovat správnou smečkovou výchovu a nastavit fungující hierarchické vazby, o to víc, že se zde jedná o plemeno brazilská fila. Důslednost a férové jednání ze strany majitele je základ - doporučuji Vám, abyste si důkladně prostudovala tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici spoustu potřebných informací. Malý se teď teprve začne rozkoukávat, v blízkých týdnech/měsících přitvrdí a je dobré být připraven a nedělat zbytečné chyby.

2/ U štěňat a fyzicky se ještě vyvíjejících jedinců molossoidních plemen je především nutné dbát na to, aby strava byla co nejvíce vyvážená a neobsahovala nadměrně velký podíl bílkovinné složky (proteinů). Růst velkých a obřích plemen musí být proporcionální, pes nesmí růst příliš rychle, odnášejí to pak především chrupavky a celý pohybový aparát, mnohdy s doživotními následky. V žádném případě (!!!) teď ovšem nesmíte štěně krmit řadou pro dospělé psy! Na barf teď také zapomeňte. Pokud chcete ode mne konkrétní doporučení, na svém vlastním pejskovi (pyrenejský horský pes od štěněcího věku až do dospělosti) i na srovnatelných plemenech mých klientů jsem si ověřil, že v této době se dá věřit značce Hill's, konkrétně pro Vaše štěně je vhodný produkt Hill's™ Science Plan™ Puppy Healthy Development™ Large Breed Chicken, zhruba od 8.-9. měsíce věku pak je třeba přejít na řadu pro dospělé psy. Velmi důležité - do cca 11 měsíců věku je zapotřebí přidávat přípravek IrishCal. Důvody i dávkování v případě krmení granulemi jsem zde v Poradně již vícekrát uváděl, prosím najděte si související příspěvky.

Malému přeji zdravý, spokojený a plnohodnotný život, pokud budete potřebovat praktickou pomoc, máte to ke mně kousek...

 

(7.1.2018)
Plemeno: flat coated retrívr x rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás požádala o rady a případný návod na převýchovu mé fenečky a hlavně svou "převýchovu", abych ji netrápila, ale znovu ji vrátila do šťastného psího života. Fenečka je ve stresu, nyní je situace klidnější, ale pořád není úplně v pohodě. Stalo se to už několikrát, ale nyní to má delší průběh - nevím, co je přesný spouštěč, ale myslím si, že je to novým partnerem, kdy můj zájem byl nějakou dobu jinde než u ní a ona to velmi vnímá, vím, že je to chyba, ale teď už se ji mohu pokusit jen napravit. Jakmile odcházím do práce po procházce(kdy jseme cca na 45 - 60min ven, hrajeme si a věnuji se pouze jí), tak se začne lehce třást a vykuleně kouká, jakmile přijdu domu, jdu s ní hned ven, ale je na ní poznat, že nebyla v pohodě. Je udýchaná, neklidná a venku pije z louží protože má velkou žízen (doma vodu má). Toto chování je ještě " slabé" oproti tomu před 3 týdny, kdy mi utíkala z bytu, nechtěla mě pustit odejít do práce, klepala se, slinila a rychle dýchala. Moje reakce párkrát byla nepřiměřená a vzhledem ke stresu, ve kterém jsem byla jsem na ni kolikrát zakřičena, vyhnala ji na místo, případně ji tam dotáhla. Je to špatně, opravdu jsem neukočírovala své chování a teď mám pocit, že se náš vztah rozbil, kdy už ke mě nemá takovou důvěru. Potřeba bych ji obnovit, dále zajistit, aby byla v klidu a neměla stres, když ji nechám samotnou doma a také obnovit sebe, jako vůdce smečky. Bohužel, neposlouchá, jako dřív a  často mi vzdoruje (při povelu ke mně a popotažení vodítka, se zapře apod..) Jsem si vědoma spousty chyb, které jsem udělala ve výchově případě v chování vůči Evolet po odstěhování do jiného bytu a ráda bych to napravila. Zvýšila ji seběvědomí, aby se nebála zustat sama,nebála se ostatních psů apod. Když ji odvezu na pár dnů k otci na barák, kde jsou jiní pesani i kocour, je tam v klidu a bez známky stresu. Kdyby byla možnost se s Vámi setkat a probrat to detailněji, byla bych vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, pejskové negativní změny ve vztahu svých majitelů k sobě (ať už tyto změny mají jakýkoli důvod) vnímají velmi citlivě a velmi často, pokud to jejich majitel ignoruje, je to spolehlivá cesta k tomu, jak svého psího parťáka ztratit navždy. Fenky jsou z hlediska svých dispozic ještě citlivější a zranitelnější, jejich následný stres silnější a více destruktivní. Pokud se k tomu ještě přidají nezvládnuté nervy majitele v zátěžové situaci, je to už pro psí duši velmi zlé.

Jsem velmi rád, že jste se rozhodla dát svůj vztah s Evolet opět do pořádku a svoje chyby včas napravit. Je ale skutečně za pět minut dvanáct, nejvyšší čas. Samozřejmě Vám i fenečce rád pomůžu - zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky a domluvíme termín, kdy byste za mnou obě přijely. Na dálku a přes písmenka tyto problémy opravdu řešit nelze...

 

(1.1.2018)
Plemeno: 2x boloňský psík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 měsíců/2,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den, mame doma 2 psy -bolonaky - otec 2,5 roku, syn 7 mesicu. Maji se radi, hraji si, blbnou, skadli se, tahaji o hracky, atd., proste normalka. Stene ale ted uz povyrostlo, je i o trochu vetsi. A snazi se napr. venku precuravat starsiho. To ale nevadi. Problem je v tom, ze v posledni dobe, kdyz jsou sami doma, je neustale doma v mistnosti nacurano. To drive nebylo, v pohode vydrzeli, jsou zvykli byt sami, vetsinou to prospi.. Ted ale prijdu po par hodinach domu a jsou tam louzicky. Nevim proc. Nevim kdo. Kdo znackuje, kdo koho precurava, kdo tim dava neco najevo .... Puberta? Soupereni? Nevim. Co se muze dit a jak to vyresit? Dekuji a preji pekny den a vanoce a novy rok.

Odpověď: Dobrý den:) Synek už povyrostl, je v pubertě a tatík v něm může začít vidět konkurenci - sám píšete, že mladý pejsek i venku přeznačkovává staršího. Značkování je jeden z psích signálů, kterým dávají najevo svoje vyšší postavení (nebo snahu o vyšší postavení) ve svém sociálním prostředí. Ve Vašem případě se tedy může jednat buď o čistě hierarchické značkování, příčina ale může být i zdravotní nebo stresová. V připadě hierarchického značkování (pokud mladý pes již zvedá nožičku) najdete označené především rohy zdí, dveřní zárubně nebo vyvýšené předměty. Pokud pejsek nožku ještě nezvedá, můžete nacházet klasické louže - toť malé vodítko, kdo z nich dvou případně značkuje, mohou to ale být klidně oba.

Pokud chcete dát věci do pořádku, je jako vždy v podobných případech potřeba aktivně ve své lidskopsí smečce fungovat a vést ji. Pak máte z psího pohledu jako jediný právo značkovat "domácí teritorium". Pokud smečku tvoří pouze Vaši pejskové, pak zcela přirozeně bude hierarchický souboj (včetné přeznačkovávání) probíhat pouze mezi nimi a Vy v jejich vnímání jako (vůdčí) jedinec vůbec nefigurujete.

O tom, jak vést svoji vlastní smečku a jak zastávat vůdčí roli, jak funguje psí psychika a smečková komunikace a co souvisí s čím, o tom všem jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Domácí značkování (stejně jako značkování a vyprazdňování ze stresu) je pouze logickým důsledkem problému, problémem samotným je pak výše popsaná neexistence nebo nefunkčnost člověka jako vůdčího jedince své lidskopsí smečky.

Prosím prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (což je základ pro pochopení psích vzorců chování a optimálního lidskopsího soužití) a pokud budete chtít, je vždy nejrozumnější za mnou i se svými pejsky přijet a učit se prakticky. V konstelaci Vaší smečky to totiž vzhledem k věku obou pejsků není poslední problém, který se objeví a je vždy rozumnější problémům předejít než je následně eliminovat.

Děkuji za přání a Vám i Vašim pejskům přeji vše dobré do celého roku 2018...

 

(3.12.2017)
Plemeno: malý knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s možná nestandardním dotazem,ale už nevíme, kudy kam a jak řešit problém, který vznikl a my si s tím nevíme rady. Jedná se o našeho 7letého pejska malého knírače. Je mu 7let a bylo vždy vše v pořádku. Tak 2 roky nazpět nám začal čůrat a kakat doma i když má volný přístup ven přes zvířecí dvířka. Čůrá i v noci, přes den, když jsme chvíli pryč,například jen 30minut, vrátíme se a opět máme někde načůráno. Očůrává sedačku, křeslo, stolek pod TV, vanu, myčku, židle u jídelního stolu, květinový stolek, prostě vše. Když jsme všichni na zahradě, je schopný utíkat do patra do kuchyně a tam se vyčůrat. Běžně čůrá v noci, dojde si do obýváku a pak si zase skočí do postele a spí dál. Nedokážeme si to vysvětlit, dle veterináře je po zdravotní stránce v pořádku. Možná to souvisí s tím, jaký je to závislák, je opravdu závislý na svém pánovi - manželovi a nehne se od něho na krok. Když jsme doma, je stále u nás, za námi, kde jsme my, je i on. Zvednu se, jdu do jiné místnosti. Monty spí a okamžitě se vzbudí a utíká za mnou. Přibyl k nám před 2 lety kocourek a před rokem další dva a je to možná tím, že se teď možná cítí na druhé koleji (?) ale pozornosti má stále dost, hrajeme si s ním, chodíme na procházky. Nevíme, jak to řešit a jak dál. Tím, že máme očůráno kompletně vše, tak neskutečného smradu z moči, se už v bytě asi nezbavíme (naštěstí k nám návštěvy nechodí a ani je nezveme, protože to není opravdu z tohoto hlediska možné) ale rádi bychom porozuměli jeho duši a chtěli bychom toto nějak změnit, pokud je to ještě možné. Budeme vděčni za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem v Poradně už častokrát psal v odpovědích na podobné dotazy, je takovéto psí chování (pokud se nejprve vyloučí možný zdravotní důvod) vždy zapříčiněno stresem. Zvlášť pokud jde o kompletní vyprazdňování (nejen značkování) jako v tomto případě.

Každá podobná změna psího chování má samozřejmě svůj spouštěč, takže i v případě Montyho se před těmi dvěma lety muselo buď něco závažného stát nebo spíše jeho dlouhodobý stres překročil svoji snesitelnou mez. A s vysokou pravděpodobností je to pak "jen" výsledek prostého neuspokojení základních psích psychických potřeb - smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, špatná nebo neexistující sociální komunikace. Už jsem mnohokrát psal i lidem vysvětloval, jak citlivá je psí psychika na absenci těchto základních atributů, popsané chování Vašeho pejska je pak jen upozorněním z jeho strany, že něco velmi není v pořádku. Přirozeným psím způsobem, tedy přesně tak, jak to sama popisujete.

Těchto případů jsem už řešil opravdu hodně. Pomohl jsem lidem i jejich pejskům eliminovat původce problému (tedy příčinu stres) a pak samozřejmě odezněly i stresové projevy. Pokud budete chtít, pomůžu i Vám, pozdě není, jen je dobré to neodkládat. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti a termín, kdy byste za mnou s pejskem přijela. Potřebuji ho vidět, pracovat s ním, potřebuji vědět hromadu detailů a to na dálku nejde. Pokud se ozvete, rád pomůžu i Vám a Montymu.

 

(3.12.2017)
Plemeno: barvář +x (?) 
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace:
ano (kdy nevím, pejsek je z útulku v posledním strávil téměř 2 roky)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, na úvod mi dovolte pozdravit Vás i Vaše "telátko" :) Na Vaše stránky jsem se proklikala spíše náhodou, ale jsem opravdu ráda, ze se to stalo, už přes týden jen čtu a čtu a jsem fascinována Vaším přístupem a uvažováním o psí duši :) Potřebovala bych Vaši radu, snad možná i pomoc. Mám doma psí smečku, která spolu myslím hezky vychází, 11 let mi obohacuje můj život dnes již 15ti letá fenka "vestaje" (vesnické tajemství), když jí bylo 11 už to s ni nebylo ono, polehavala a myslela jsem, že už o ni brzy přijdu, v té době jsme si pořídili stěně yorka+am.kokr(dnes jí jsou 4),fenečka "ožila" do dnes je dost vitální a ani vet.mi nevěří ze je jí tolik :) Stará malou v podstatě vychovala, obě mají stejnou povahu, milují stejnou zeleninu, dělají stejné věci. Několikrát po malé skočila když byla stěndo (do toho jsem většinou nezasahovala, protože jsem to nepokládala za potřebné, stará ji pouze ukázala hranice, nikdy to nebylo s agresí). No a teď jsem si vzala cca8 letého  pejska z útulku (vím co má pejsek za sebou a není to nic hezkého, byl bit a dokonce již 3xadoptován, nevím proč byl vrácen, protože je to neskutečné zlatíčko. Přesto máme několik věcí, se kterými si nevim rady, pokaždé co jsem v práci (jsem na zkrácený úvazek pouze 4h) Beny vykoná veškerou potřebu doma, před tim, než jdu je pochopitelně vyvenčím, dále nevim jak pejska naučit ze tu jsem pro něj i když nejsem přímo s ním, pořád za mnou chodí (na záchod, do kuchyně, do pokojíčku k dceři, mam ho jak ocásek :)) V okamžiku kdy si sednu, je okamžitě u mě, pokládá na mě packy, vyžaduje pozornost (které se mu dostává), jen se bojím aby to nepřerostlo do větších rozměrů a Benýsek by nebyl až moc závislý, máme ho měsíc, na začátku utíkal ze zahrady, ale dnes už ke mě běží s radostí a důvěrou, venku ale táhne, pustit ho na volno si určitě netroufnu, párkrát po mě chnapnul, ale ne z agresivity, i to už jsme odbourali, jediné co zatím nechce je otřít zadní packy, to je znát že je ve střehu. Prostě nějak cítím ze mě jako vůdce stále nebere, ano, oblíbil si mě, ale není to prostě ono :)  všechny své  psy vychovávám s láskou a pochopením, přesto jako psy, troufám si tvrdit že jako ve smečce, jen zdaleka nevím jak na to jit správně. Benýsek je pro mě trošku oříšek. S holkama vychází v klidu, máme ještě kocoura, se kterým Benýsek už i spí v jednom pelíšku, není  zákeřný, není agresivní, jen si k sobě potřebujeme najít cestu :)

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji za sebe i za telátko:) Vzala jste si pejska, který už je několik let psychicky dospělý, má za sebou špatné zkušenosti z minulosti, je kastrovaný a teprve si na Vás zvyká. On potřebuje čas a Vy potřebujete co nejvíc se o něm dozvědět, včetně toho, jakým správným způsobem s ním komunikovat, na co dávat pozor a co předvídat. Beny je zatím v "přechodné fázi" a teprve si testuje svůj nový domov a především Vás. V nejbližší době si v hlavě vše uzavře, vyhodnotí a teprve pak se projeví jeho skutečná psí osobnost.

Nejrozumnější v tomto případě je opět se se mnou domluvit na osobní pomoci a s pejskem za mnou přijet. Pokud budu mít možnost jej poznat osobně, můžu Vám o jeho povaze a psychice říci daleko víc a pokud budete chtít, můžu Vás naučit vše potřebné pro to, abyste si spolu rozuměli a Vy pak zvládla i potenciálně problémové situace. Barvářská plemena nejsou jednoduchá (navíc, pokud jsem správně pochopil z Vašich údajů, se zde jedná o křížence), pejsek je kastrovaný - jinými slovy je dobré nepodcenit budoucnost. Budete-li chtít, rád Vám i Benymu pomůžu, zkontaktujte mne v tom případě prosím telefonicky.

 

(19.11.2017)
Plemeno: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem na internetu našla vaše stránky a moc se mi líbí váš přístup k psům. Nás malý ďáblík je moc milý a hodný pejsek. Máme u něj stále střídavou péči s manželem, nemáme totiž jistotu, že pokud zůstane na zahradě sám a uvidí nás odcházet, určitě najde způsob jak se ze zahrady dostat a při hledání, kam jsme mu odešli, navštíví všechny své psí kamarády v okolí a určitě se bude snažit ulovit i nějakou tu slepici. Cesty, jak opustit naši zahradu a dostat se na cizí pozemek se naučil od našich koček. Když jsem si přečetla některé rady, tak jsem došla k tomu, že náš přístup k našemu miláčkovi je příliš benevolentní. Asi nemáme vytvořenou hierarchii v té naší malé smečce a tak se vůdcem stal náš Bobeš. Sám si rozhoduje, který povel poslechne a poslechne hlavně tehdy, když je pro něj výhodný, ať to jsou piškoty, nebo jízda v autě (to on nejraději). Dokonce jsem došla tak daleko, že když se Bobík rozhodne navštívit psího kamaráda a já se ho nedovolám, tak nastartuji auto, on okamžitě přiběhne, usadí se a já aby mě příště zase poslech, tak s ním projedu vesnici. Prostě na vodítku vodí on nás. Asi bychom potřebovali školu výchovy. Jsem ráda že je to sebejistý nebojácný pejsek, ale asi až moc. A také jsem ráda, že jsem neměla odvahu dát mu elektronický obojek, ale asi pro bezpečnost toho ďábla bychom potřebovali poradit. Bohužel jsme trochu daleko od Liberce. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, máte pravdu, pejsek si Vás skutečně příliš omotal kolem tlapky a není to vůbec dobré pro něj ani pro Vás. Na téma potřeby správně nastavené hierarchie pro spokojené soužití člověka a jeho psího parťáka jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už ostatně napsal spoustu textu - pokud to v lidskopsí smečce nefunguje jak má, jsou nešťastní všichni zúčastnění.

Pomůžu Vam, v tomto případě se však opět jednoznačně jedná o absolvování mého  individuálního výcvikového servisu , kde Vás i Bobeše naučím potřebné vzájemné komunikaci plus nastavíme správné hierarchické vazby. Do Liberce to máte cca 170 km, opravdu to daleko není (budete tu čtyři dny v kuse, takže Vás čeká jen jedna cesta sem a zpátky), jezdí za mnou lidé z daleko větších dálek - ze Slovenska, Rakouska nebo Německa. Vše je jen v nastavení priorit, navíc se vždy jedná o investici do zbytku společného lidskopsího života.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, pokud budete napravit všechny dosavadní chyby a mít s Bobešem nadále spokojený společný život, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a vše potřebné. Na výše uvedeném odkazu si můžete předem udělat reálnou představu o tom, jak pracuji a jak moji práci hodnotí sami klienti.

 

(5.11.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji Vám za odpověď. Obojek jsem okamžitě přestala používat, byl to pouze můj mylný dojem, že nám pomohl a uvědomila jsem si, že by nám do budoucna akorát přinesl trápení a nešťastného pejska. Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli je možné mi nějak vysvětlit, jak se stát lepším vůdcem a posílit jeho důvěru? Kromě toho, že občas nepřijde na zavolání, se mě venku pořád drží, doma neustále vyhledává kontakt, spí se mnou v posteli, pořád olizuje a mazlí se, chce si hrát, nechá se učesat, prohlédnout tlamu, vyčistit oči, prostě žádná manipulace není problém. Nikdy jsem nepostřehla že by se snažil být vůdce. Snažím se dodržovat pravidla, aby mě měl za vůdce ( ven a dovnitř chodím první, při hře více vyhrávám, dostává ode mne granule, když chci aby odněkud odešel, udělá to, od stolu sice občas dostane, ale nikdy si to nevynucuje štěkáním apod. ).
Ještě jednou děkuji za předešlou odpověď a předem děkuji  za následující.

Odpověď: Dobrý den:) Já také děkuji, především za Vašeho psího parťáka - za to, že elektrický obojek už nebudete používat.  K Vašemu dotazu: znovu se odkážu na svoji minulou odpověď, na které se naprosto nic nemění. Jsou věci a principy, které se prostě nemůžete naučit jinak než praktickou formou - řídit auto se také nenaučíte na dálku, naučíte se to pouze prakticky, s instruktorem na sedadle spolujezdce. Proto za mnou lidé se svými pejsky jezdí, jsem takový jejich "instruktor", navíc musím pracovat osobně i s jejich psím parťákem.

To je moje odpověď na Vaši otázku "jak se stát psím vůdcem a posílit jeho důvěru". Je jen na Vás, zda Vám za to Váš pejsek bude stát, nenutím Vás, jen vám dvěma dávám šanci využít stejnou reálně fungující a účinnou pomoc, kterou za roky mé práce k plné spokojenosti psí i lidské využilo již několik stovek Vašich předchůdců. Být svému pejskovi fungujícím "psím vůdcem" z jeho pohledu je totiž zcela jiné než z pohledu člověka, je to založené na zcela jiné interakci, než jakou uvádíte ve svém dotazu…

 

(5.11.2017)
Plemeno: hovawart x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (ve 12 měsících)
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás požádala o pomoc při výchově naší fenky. Jmenuje se Lexi a je to náš miláček :) a hlavně člen rodiny. Ráno ji pravidelně venčíme, pokud jsme v práci a ve škole, je venku na zahradě. První, kdo přijde domů, s ní jde na delší procházku. Pak dle počasí,je buď ještě venku,nebo tráví čas s námi na zahradě nebo doma. Poslední procházka je kolem desáté večer. Se psem pravidelně od štěněte navštěvuji cvičák. Je učenlivá, na cvičáku velice dobře reaguje, baví jí to. Je zvyklá na psi - návštěvy u nás doma, u kamarádů. Venčíme například společně s yorkšírkama.
Máme 2 problémy, se kterými si nevíme rady. Prvním je, že se hodně bojí. Problém jsou velká auta, osobní auta s připojenými vozíky, poletující igelit - vždy se lekne a pokud je na volno, tak je problém jí přivolat. Pokud se vedle nás objeví například běžec, lekne se a štěká na něj a nedá se vůbec odvolat. A to nemluvím o ohňostroji, petardách a bouřce. V těchto případech nechce ani ven, vždy rovnou utíká domů. Prosím, dá se s tím pracovat? Myslím si, že jsem hodně aktivní,se psem jezdíme dost často na výlety apod.Měla by být dobře socializována.
Druhým problémem je hra se psi. Vždy si je snaží podrobit. Již od štěněte se jim vždy snaží zakousnout do krku - podotýkám, že nikdy nikoho nepokousala. Svého nejlepšího psího kamaráda labradora, dokonce za krk/obojek popotahovala po zemi.Nechal si to líbit. Problém je, že takto pak běží i k cizím psům, chce si hrát a nedá se odvolat.Vznikají tím problémy, kdy se někteří psi bojí a hlavně jejich páníčkové to nevidí rádi :( Nikdy ji nemůžu chytit. Prostě neposlechne. Už jsou jí 3 roky, není už přeci štěně, měla by poslechnout. Zatím to řešíme tak, že chodíme více na vodítku a na volno ji pouštíme na poli, když v dosahu není jiný pes. Dá se s tím ještě něco dělat? Předem moc děkuji za jakoukoli radu, kterou rádi vyzkoušíme.

Odpověď: Dobrý den:) Ocituji teď z Vašeho dotazu: "není už přeci štěně". Problém, hlavní a zásadní, je bohužel v tom, že z důvodu kastrace v jejích 12 měsících je a navždy psychicky štěnětem zůstane. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najdete obrovské množství článků a textů ke kastraci, i zde v Poradně, kde mimo jiné vysvětluji také důsledky kastrace provedené již ve štěněcím věku psa nebo feny. Není problém si vše potřebné dohledat, ve zkratce řečeno pokud necháte odebrat pohlavní orgány psu nebo fence v době, kdy ještě tento jedinec nedosáhl psychické dospělosti, pak tímto zákrokem zarazíte jeho další psychický vývoj. Jinými slovy - získáte věčné štěně ve fyzicky dospělém těle, štěně, které nikdy nezíská nadhled, vyrovnanost a vzorce chování dospělého psa. Vy jste nechala svoji fenku vykastrovat ve 12 měsících, kříženec hovawarta a labradora dosahuje psychické dospělosti mezi 3,5 až 4 roky...

Ano, pokud by Vaše fenka zůstala plnohodnotná, chovala by se dnes jinak. Bohužel, na vlastní oči dnes vidíte některé důsledky provedené kastrace - nejistota až strach, nesrovnaná komunikace s jinými psy, nesoustředěnost, její obecně nervyrovnaná a stresovaná osobnost, která se projeví v každé pro ni zátěžové situaci - a další projevy, které přibudou teprve časem.

Když se k tomu jako v případě Vaší fenečky přidá neexistence vůdčího člena smečky a komunikace plus povahové dědictví po hovawartovi, je samozřejmě na problémy zaděláno. Nicméně dobrá zpráva pro Vás je, že Vám i fence umím pomoci. Samozřejmě to ale nejde na dálku a rozhodně to není otázka jedné rady, potřebuji s fenkou pracovat osobně a Vás naučit správné komunikační postupy. Pokud se rozhodnete svoji šanci přijmout, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme potřebné podrobnosti - pro pozitivní motivaci doporučuji shlédnutí a pročtení rubriky  Individuální výcvikový servis , kde najdete řadu zpětných vazeb mých lidskopsích klientů formou videoreportáží plus další řadu popsaných příkladů mé pomoci lidem a jejich pejskům...

 

(5.11.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ano (v 18 měsících)
Dotaz: Dobry den , potrebovala bych poradit.Mam 2,5 letou stafordku od malicka chodi vsude semnou.Miluje deti a lidi,nemela problem nikdy s zadnym psem ..spis se bala ale ted posledni trictvrte roku nesnese vubec zadneho psa.vsechno to zaclo po te kastraci. Kamarad ma o pul roku starsi fenu stejne rasy kdyz byli mali vencili jsme je hrali si a vse bylo v poradku . Pak se asi rok nevideli a Tedka ji vidi a ihned na ni chce zautocit.vubec ji takhle agresivni neznam ..pritom by diteti ani cloveku neublizila ...jprijde mi ,ze brani kamarada a zarli na nej. Ona ho ma hrozne rada a kdyz ho vidi tak po nem skace radosti.Hrozne si ho oblibila..Ale plati to i na ostatni psi .Jakmile vidi psa pres ulici najezi se a ihned vrci a steka.Jediny s kym muzem vencit je kamaradka ktera ma rotvajlera a znaji se od mala.Budu rada za kazdou radu .Dekuji

Odpověď: Dobrý den:) Ano, stejně jako u fenky v jiném dnešním dotazu je akcelerátorem popisovaného problému kastrace, provedená ještě ve štěněcím věku, tedy ve fázi psychické nedospělosti. Spolu s vyblokovaným sociálním chováním plemene americký staffordšírský teriér (amstaf) vytvořila kastrace úplně tu nejhorší kombinaci, co se týče vztahu ke psímu okolí. Nejistota, agresivita a obecná absence postupně se vyvíjejícího normálního chování dospívajícího/dospělého psa v mixu s geneticky vrozenými asociálními vzorci chování vůči jiným psům.

Jak už jsem psal ve své odpovědi na zmiňovaný další dnešní dotaz (a zopakuji i zde), kastrace psa/feny ve štěněcí fázi, tedy u psychicky nedospělého jedince, má vždy za následek zastavení jeho dalšího psychického vývoje. Tento psí nešťastník nikdy nedospěje, bude věčným štěnětem v dospělém těle, bez nadhledu, sebejistoty, vyhodnocování situací a vzorců chování dospělého jedince. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte na toto téma tuny mých článků, textů a odpovědí v Poradně - prosím prostudujte si je, ať vidíte, že je to pokaždé jak přes kopírák. Včetně toho, jak často lidem důrazně vysvětluji, že kastrace (s jedinou výjimkou závažných zdravotnich důvodů, kdy už jednoznačně a prokazatelně neexistuje žádný jiný postup k záchraně života psa/feny) je to nejhorší, co můžete pro svého psa/fenku udělat.

Na tyto případy mám jedinou radu. Pokud budete chtít, pomůžu Vám, ale "na dálku" to pochopitelně nejde - zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme vše potřebné, potřebuji pracovat s fenkou a naučit Vás postupy pro správnou komunikaci s ní. Motivaci a náhled na to, jak pracuji a jaké jsou moje reálné výsledky, naleznete v rubrice  Individuální výcvikový servis .

 

(5.11.2017)
Plemeno: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Na základě původního emailu,znovu popisuji svůj problém. Mám roční fenku hovawarta, která má problém se socializací. Navštěvujeme cvičáky, chodíme do města, hodně mezi lidi apod. Problém nastane, když se zastavím s kýmkoliv na kus řeči,nebo podání ruky od kohokoliv- štěká vrčí. Se základní poslušností nemám problém, i s ostatními pejsky je v pohodě. Ráda bych s ní jezdila na výstavy, popřípadě zkoušky, bonitace. Prosím tedy, zda byste mi mohl poradit, jakým způsobem mám postupovat.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka je teď v psí pubertě, i když ještě ne na jejím úplném vrcholu a začínají se postupně projevovat hovawartí geny. Nicméně je to už fáze, kdy se naplno projeví, zda je dotyčný psí jedinec hierarchicky zvládnutý - a ve Vašem konkrétním případě je zřejmé, že zdrojem Vašeho problému je právě hierachické nezvládnutí fenečky. V reálném životě se tato skutečnost pak projeví například tím, že ve Vaší přítomnosti sama řeší situace, ve kterých by se měla pouze přizpůsobit Vašim vzorům chování a akceptovat Vaše rozhodnutí (tedy daná situace je/není nebezpečná, řešíme/neřešíme). Pokud v minulosti s Vámi zažila popisovanou situaci (setkání s člověkem, podání ruky), ve které jste z jejího psího pohledu neuspěla, pak i to samozřejmě přispělo k tomu, že dnes reaguje uvedeným způsobem. Pokud pro ni nejste silná osobhost, pak jako hovawart opět přebírá v podobných případech rozhodovací roli.

Jinými slovy - pokud není v lidskopsí smečce hierarchie správně nastavena, pak se to samozřejmě odrazí v různých aspektech a situacích běžného denního života. Cvičáková poslušnost, ať už fungující nebo nefungující, s tím nemá nic společného a nic nenapraví (u hovawarta spíše pokazí), hierarchie je založena na zcela jiných principech. Hovawart opravdu není plemeno pro cvičák, jeho povaha, dominance, obecné genetické dispozice a styl komunikace jsou zcela odlišné, než co je na cvičácích preferováno.

Rád Vám pomůžu, ale je nutné, abyste za mnou i s fenkou přijela (máte to ostatně jen pár kilometrů) - potřebuji vidět její reálné chování a reakce, stejně tak i Vaše, na dálku se podobné věci neřeší a řešit ani nedají. Zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti. Chcete-li s ní absolvovat výstavy a podobné akce, pak je vyrovnanost fenečky a bezproblémový kontakt (ať už vůči Vám nebo vůči ní samotné) ze strany například rozhodčího opravdu naprostý základ...

 

(29.10.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se že píši takto, ale příspěvek mi nešel vygenerovat. Velice ráda si pročítám Vaši poradnu a snažím se si z ní odnést co nejvíce. Měla bych dva dotazy, na chování mého psa. Je to boloňský psík a je to náš miláček. Spí s námi v posteli, hodně si hrajeme, chodíme na dlouhé procházky, protože má stále hodně energie. Od začátku byl velmi hodný a učenlivý, v půl roce zvládal všechno co jsme po něm chtěli. Když jsme odcházeli z domu, chvilku plakal, ale když jsme přišli spinkal v pelíšku. Nikdo si nestěžoval, že by byl nějak slyšet. Potom jsem, zhruba po 2 měsících co jsme ho měli byla měsíc na neschopence a poté začaly problémy. Že doma brečí a vyje jsme se dozvěděli až od pronajímatelky bytu, které volala jedna paní a stěžovala si. Začali jsme ho tedy nahrávat a opravdu to tak bylo. Začali jsme tedy zkoušet vše co jsem se kde dočetla. Zavírat ve vedlejší místnosti, nechávat samotného po chvilkách a při návratu pochválit, dát pamlsek a jít ven, zkoušela jsem i přírodní kapky na uklidnění, prostě vše jen abych nemusela dojít až k protištěkacímu obojku. Bohužel nic nepomáhalo a začínali jsme mít problémy se sousedy a báli se, že budeme muset odejít. Koupila jsem tedy protištěkací obojek, ale pouze vibrační - pomohl na týden a pak mu to začalo být zase jedno. Musela jsem tedy objednat obojek na bázi impulsů. Byl to ten pro nejmenší psy a nikdy jsme nedošli výš než na první stupeň. Ten teprve opravdu zabral - myslím si že za celou dobu co ho máme mu na krku sepl tak max 10krát. Protože jak ví že ho má, cca 2-3 minuty kňučí (tak aby nesepl) a pak jde v klidu spát. Skoro pokaždé když ho měl jsem ho nahrávala na diktafon, bála jsem se aby nespínal zbytečně apod. Já bych ale chtěla aby mohl být v klidu i bez něho, ale když ho nemá brečí pronikavěji a déle - cca do 10 minut. Pak jde zase spát. Ale mne to trápí a nechci aby se tady cítil sám ve stresu a nebo nějak jinak špatně. Myslíte že by ho ještě to počáteční kňučení mohlo časem přejít? Než odejdeme dostane míček naplněný piškoty a dokud ho nevyprázdní je klid, pak začne. Je to určitě o 90% lepší než to bylo, ale bohužel za to vděčíme obojku:-( Vím že s tím určitě nebudete souhlasit, ale nevěděla jsem si už rady. To byl první dotaz a teď k tomu druhému. Od půl roku bych řekla že celkem perfektně zvládal povel ke mě. Nebála jsem se ho kdekoli pustit a věděla jsem že přijde. Nevím přesně od které doby, ale začali se střídat období kdy poslouchá jak hodinky s obdobími kdy musí chodit se stopovkou, protože na přivolání přijde třeba dvakrát a pak najednou nás úplně ignor,uje a pořád běží před námi pryč a nechce přijít. Co mám v takové situaci dělat? Přece i když přijde po půl hodině nemůžu ho už potrestat, protože přišel. Jinak je to velmi submisivní pes. Nikdy na nás ani nezavrčel, stále vyhledává naši společnost, nechá se vykoupat, učesat, ostříhat, prostě vše co chci. No takže to by byly mé dva dotazy a já předem moc děkuji za jakoukoli Vaši odpověď i když bude káravá. Přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, máte pravdu, za tohle Vás opravdu nepochválím... Pokud je pravda, že si pročítáte moji Poradnu, pak jste velmi často musela narazit na stejný dotaz jako je Váš - a tedy i na moji odpověď, která je v těchto případech vždy stejná. Navíc je to přesně 14 dní(!), kdy jsem zveřejnil svůj článek Pravda o tzv. "separační úzkosti", kde jsem rozebral související příčiny i to, jak vše dát do pořádku. Jestli se jedná o sedativa a antidepresiva nebo jako ve Vašem případě elektrický obojek, je jedno - ignorování příčin problému a důsledky na psí psychice jsou stejně devastující...

I když píšete, jak s tím obojkem údajně nesouhlasite, nemění to bohužel naprosto nic na tom, že jste ho svému pejskovi pořídila a necháváte ho jím trestat, jen co se chudák trochu hlasitěji ozve. A pořídila jste ho proto, že předchozí vibrační přestal být účinný. Jaký by byl další krok (nebo bude), až přestane účinkovat ten první stupeň? Nastavíte druhý, vyšší?

Za co ho vlastně trestáte? Za to, že nefunguje smečka, že pro svého pejska nejste vůdce, který mu dodá potřebný klid a pohodu? Proč za to trestáte jeho? Kdybyste fungovala ve své roli, už dávno by Váš pejsek byl v klidu a dobu své samoty by spokojeně prospal. Tolikrát jsem o tom psal, tolikrát jsem to nejen v Poradně zdůrazňoval.

Popsanými "korekčními" metodami jste dosáhla pouze výrazně vyššího stresu Vašeho pejska a jeho postupného odcizování, které se samozřejmě za stávajícího stavu a s postupujícím věkem bude zhoršovat. Je to vidět i na druhém Vašem dotazu - v psí hlavě čas od času velmi účinně sepne asociace s negativním zážitkem spojeným s konkrétní osobou (prostředím) a pejsek pak utíká od onoho zdroje pryč, přestává mu věřit. Jedná se o dlouhodobý proces a důsledky se pak projevují v nejrůznějších situacích.

I submisivita Vašeho pejska může být do značné míry získaná (posílená) tím, jak na jeho psychiku působí popsané restrikční mechanismy. Jak začne psychiku zdravého psa ovlivňovat podobná "maličkost", za jakou lidé považují "neškodné elektrické impulzy", stačí relativně krátká doba a následky jsou nedozírné. Je opravdu dobré si uvědomit, že pes není mašina, která je elektrickými impulzy správně řízená, ale živá bytost, která se neřídí, nekoriguje ani netrestá na dálku elektřinou (ani vibracemi). Pes je živá bytost, kterou je zapotřebí vychovávat, a to tak, aby pes žil psychicky ve svém přirozeném prostředí, tedy smečce. Pak se nevytvoří stres, nevytvoří se negativní důsledky, psu zůstane jeho skutečná osobnost a ví, že na svého člověka jako vůdčího jedince se může spolehnout.

Výchova nespočívá v trestání, ale v učení a případné korekci, pokud mládě udělá chybu. Platí to pro všechny živočišné druhy včetně člověka nebo psa a vzorec "štěkni nebo zakňuč, protože jsi ve stresu a budeš potrestán" je absolutně šílený. Vzorec "příčinu stresu odstraníme a ty už nebudeš mít potřebu štěkat ani kňučet" je správný. Trestáním projevené emoce (smutek, pocit osamění) ze štěněte stejně jako z dítěte uděláte emočně a citově nerovnou bytost, ztratíte jeho důvěru a odsunete je do izolace.

Pokud si otevřete rubriku Individuální výcvikový servis, naleznete i zde pár hezkých příkladů toho, že pokud jsem pejskovi odstranil jeho zdroj stresu (tj. neexistující lidskopsí smečka nebo nefungující vůdčí jedinec - člověk) a naučil jeho majitele správné komunikaci a přístupu, pak zmizely i projevy tzv. "separační úzkosti". Obecně lepší vztah pes-člověk a vzájemné fungování pak je jen třešničkou na dortu...

Můžete využít stejné šance a domluvit se se mnou na osobní pomoci. Pokud budete chtít, rád Vám i pejskovi pomůžu dát vše do pořádku.

 

(22.10.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem Vzala jsem si před 2 měsíci dneska již 5-ti měsíční štěně křížence odebraného ze špatných podmínek ( nejspíše od bezdomovců z ulice) Doma již mám 8letého labradora. Labrador trpí epilepsií. ( ne naštěstí pravidelnou) Mysleli jsme si, že si navzájem budou parťáci a psychicky se podpoří. Štěně je, ale velmi bojácné. Venku bez psího kámoše má opravdovou paniku, klepe se a neudrží pozornost. Když mu venku udělím povel poslušnosti, sice ho vykoná, ale je na něm vidět, že je duchem nepřítomen. A stále si hlídá okolí. S kámošem si je o trochu jistější, ale je velmi obezřetný a je vidět, že lidí a všeobecného hluku se bojí. Pozitiva vidím v tom, že je ale velice zvídavý. A přesto, že se lidí bojí, tak ho ale i trochu lákají. Když jsme v práci tak navíc doma trpí lítostivými stavy. Kňučí, štěká. ( Ne po celou dobu naší nepřítomnosti, ale například 1h mu to vydrží a začne až nějakou dobu po našem odchodu, není to pravidelné, někdy je klid, někdy je to štěkací záchvat občas jen kňučí ) Nepomočuje se a ani doma nekálí nic extra neničí. Musíme mít zatažené rolety a zavřené dveře do chodby, jakýkoliv podnět z venku ho vyděsí a štěká jak pominutý. Zkoušíme velmi trpělivě, stále odcházet a přicházet bez přehnaného vítání a loučení z bytu, snažíme se ho naučit, že když odejdeme tak i přijdeme. A že to je normální. Většinou ho štěkat při našich odchodech nikdy neslyším. ( štěkot máme potvrzen od sousedů a nebo z nahrávacího zařízení) A totéž se snažím vykonávat i venku, aby zůstal na místě a já od něj poodstoupím pár kroků. ( To mu nejde, nesoustředí se, stále se rozhlíží) Má i zvláštní způsob uvažování ve stresové situaci, jakmile se k nám blíží člověk, kočár, kolo tak za každou cenu chce někam utíkat a je mu jedno kam. Na vodítku se zažne škrtit a vyskakovat. V přírodě dělá jen takové kolečko a vrátí se k nám. Ve městě na sídlišti si ho netroufnu pustit. To se snažím dělat jakoby nic a mluvím na něj normálním tonem hlasu. Pohybu má dostatek, a psychicky se ho snažím unavit před odchodem do zaměstnání, právě povely místo, zůstaň a zkouším odcházet do vedlejších pokojů, za dveře atd. aby si mě tolik nehlídal.Zkoušíme poslušnost. Následně má doma hračky, klacek na okusování, hračku na způsob Kongu, žvýkací kosti, psího kámoše :-)
Myslíte si, že toto je správná cesta? Beru ho na hlučná místa, do městské hromadné dopravy, jezdíme na výlety. Se psy nemá problém. Ale ty lidi a ten hluk. To je pro něj tragédie. Děkuji za rady a případné typy.

Odpověď: Dobrý den:) Pejska jste si vzala na jeho 3 měsících a protože již první měsíce psího života jsou kritické z pohledu prožitých zkušeností (především imprinting a primární socializace), mohl si z původního prostředí přinést některé negativní vlivy. Současné jeho problémy a vzorce chování jsou už ale jednoznačně způsobeny  tím, že ve Vás nemá potřebnou hierarchickou a sociální oporu. Tu potřebuje jednak z hlediska svého věku (jedná se o teprve pětiměsíční štěně učící se život kolem sebe), jednak právě pro přeměnu ze stresového (na stresu se v tomto případě lidé a hluk pouze spolupodílí) do bezstresového běžného denního života...

Tyto věci se v psím světě nevytváří povely, ale správně nastavenou hierarchií a odpovídající komunikací - tedy tím, čemu učím svoje klienty i jejich pejsky. Ale vždy je v podobných případech zapotřebí tuto komunikaci nastartovat, je nutné zapracovat na pejskovi samotném i naučit jeho majitele, je zapotřebí provést správné postupy atd. Proto je moje rada stejná jako ve všech těchto případech, ktere nemá smysl řešit na dálku - zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete.

Jinak domácí odchody/příchody děláte správně, nezbytný je klid při těchto "rituálech", jak vidíte, tento postup opravdu funguje. Ale samozřejmě venku se jedná o zcela jiný typ situace, nelze aplikovat stejné postupy a čekat stejné vysledky - výchozí podmínky jsou naprosto odlišné.

A ještě jedna důležitá věc - pes se psychicky neunavuje povely ani tzv. "poslušností", to pouze vyvolává zátěž, ne uvolnění. Natož u pětiměsíčního štěněte.

Jak jsem napsal, pokud budete chtít, rád Vám i pejskovi pomůžu stejně, jako jsem pomohl už mnoha jiným. On potřebuje svůj "maják", podle kterého se bude moci řídit a aby se to podařilo, na to vás tu musím mít oba osobně a potřebnou dobu. Stejně tak musím mít možnost zapracovat přímo na pejskovi a eliminovat jeho získaná traumata. Pro pozitivní motivaci doporučuji prostudovat zpětné vazby a lidskopsí příběhy v rubrice Individuální výcvikový servis...;)

 

(22.10.2017)
Plemeno: 2x kříženec jorkšírský teriér/pinč
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Mám problém se svými psíky. Dohromady mám 4 pejsky. Fenu 5let(yorksir+pinč) a 10lety(yorksir) a jejich mladý 3 lety a 2lety.Nastal problém mezi 2 psi monty 3 lety a max 2lety. Ze začátku byli kámoši krom u jídla každý zvlášť pro jistotu hned aby se nervali. Když max začal dospívat začali mezi nima menší rozbroje nejdřív jen vrčení (zakrocila jsem) přestali a byly kámoši postupně začali kdo je silnější chápu že mají mezi sebou nějakou hierarchii, ale začali postupně bitky menší jen chycení za chlupy u krku i když jsem hned zakrocila chvíli spolu nemluvili, ale pak spolu spali, hráli si vše ok. Teď už jdou po sobě dost nechat je tak jdou úplně do krve. Nemůžu říct kdo to vyvolává postupně se střídají. Z prvu když začali do sebe jít víc tak to dělali predemnou teď už je jim to jedno jestli jsem tam prostě začnou se rvat. Musela jsem jednoho zavřít do přenosný boudy a střídám je tam a tak je držím od sebe. Ale i když je jeden z nich zavřený ten druhý de k bedně na něj vrčet a na opak. Můj dotaz jak je naučit spolu zase žít v klidu bez rvaček? Jsem z toho nešťastná. Nechci aby se dobili úplně a nebo čekat který z nich bude vítěz.
Pejsky jsem mírně učila jen základ co doma smí a co ne a fungovalo to, mám je jak děti mluvím na ně nechávám jim volnost a do teď probíhalo vše v pohodě.. Nevím jak dál s nimi. Ještě jedna věc monty je můj miláček a on to ví a ostatní to tak respektovali. A najednou takový zvrat.
Předem děkuji za odpověď a snad zas budou kámoši a bude nám to fungovat bez dalších rvaček.

Odpověď: Dobrý den:) Vaši psí kluci dorostli do správného věku a zcela pochopitelně a přirozeně si mezi sebou začali vyjasňovat svoje hierarchické pozice. Což je v pořádku a obejde se to bez zásadních komplikací, pokud funguje a umí v připadě potřeby správně zasáhnout vůdce smečky - a právě v tom je u Vás ten zásadní problém...

Psí vůdčí jedinec (Vaše pětiletá fenka a desetiletý pejsek) evidentně neexistuje a především bohužel na této pozici nefunguje ten nejdůležitější jedinec, tedy Vy sama. Máte doma plnohodnotnou psí smečku, musíte tedy být její součástí a nejhorší je v těchto případech přístup "mám je jak děti a nechávám jim volnost". To je zcela špatně, už jsem to tu v Poradně mnohokrát rozebíral, vysvětloval a zdůrazňoval - psí druh ke svému spokojenému životu nezbytně nutně potřebuje přirozené psí prostředí, tedy dobře vedenou a hierarchicky správně uspořádanou (lidsko)psí smečku. Vaši pejskové jsou fyzicky malí, zkuste si představit, že byste na jejich místě měla velké plemeno - to by byla jatka. Ale i u těch malých plemen platí stalé stejná psí pravidla...

Jak už jsem napsal, stát mimo smečku a do ničeho nezasahovat je úplně to nejhorší. Ale ještě horší je "řešit" stávající situaci oddělováním obou pejsků - tím v nich pouze radikálně posilujete stav, kdy se z pouhého hierarchického srovnávání stává vzájemná nevraživost se všemi souvisejícími důsledky.

Co tedy s tím?

Naprostým základem je začít fungovat v rámci celé(!) Vaší psí smečky jako její jednoznačný vůdčí jedinec. Se všemi potřebnými atributy, tedy osobnostními i komunikačními - principiálně vysvětleno mnohokrát nejen v této Poradně, ale i v mnoha souvisejících textech a článcích na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO (smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, komunikace atd.), prostudování těchto materiálů je nezbytný teoretický základ pro pochopení psího vnímání světa a jejich přirozeného sociálního prostředí.

Dále - umění vedení smečky (a tedy kromě jiného i eliminace hierarchických rvaček nastolením a podporou správné hierarchie na základě reálných dispozic jednotlivých členů smečky) je velmi komplexní záležitost a na dálku či "teroreticky" to naučit opravdu nelze. Nabízím Vám tedy stejnou šanci, jakou využili již mnozí před Vámi - zkontaktujte mě telefonicky, domluvíme termín a přijedete za mnou s oběma pejsky nebo rovnou celou smečkou. Ukážu Vám, že během chvilky bude mezi oběma hlavními aktéry klid a pokud budete chtít, naučím Vás vše potřebné pro to, aby byli v klidu i s Vámi. Nejlepší investice energie a času pro zbytek vašeho společného lidskopsího života a to jediné, co Váš problém opravdu vyřeší...

 

(27.8.2017)
Plemeno: kříženec/americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 9 let/15 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Předem Vás i Vašeho Gardýska zdravím. Mám na Vás tři nesouvisející dotazy. První se týká mé devítileté fenečky. Nejen  moje práce mě nutí dost cestovat.
Často jezdím vlakem do Prahy. Autem  také. rozvážíme zboží. Barunka stárne a zdá se ,bývá z cesty dost otřesená. Zvyklá na cestování je, od doby co jí mám (4 měsíců) Problém je ten,přes časté přestávky, odmítá pít. V  horku je to dost špatné.  Na cestách jsme často celý den a nemá ji kdo hlídat. Jen přemýšlím,jak to řešit do budoucna až bude opravdu v seniorském věku.  
Další problém obecně, není to tak dlouho,co se podařilo jiné fence  ze vsi utéci ze zahrady. Velikostí je asi naší Barči. zhruba 7 kilo. Vyřítila se a rovnou se vrhla na mojí fenku. Do toho se přimotal velký kříženec ovčáka . Majitel tahal svého ovčáka a já se snažila fenky rozdělit. Až co si pán zpacifikoval svého ovčáka, v momentě kdy jsem už nestihla zareagovat,rozdělil toto rvoucí klubko fenek ranou pěstí. Bára se nepere,jen když je napadená. O druhé fence vím,že ráda napadá psy i lidi, ze zálohy. Když o ní vím,dokáži ji udržet svou mimikou v bezpečné vzdálenosti. Toto bylo nečekané. V poradně se jistě řešilo, co a jak když už jsou pejsci v sobě. Jako lidé jsme bohužel dost pozadu za pejsky,co se týká reflexů . Tahle bitka se obešla bez zranění,přece jen tihle malí pejsci u toho nadělají víc hluku, než aby si ublížili
Poslední dotaz se týká amerického staforda, psího puberťáka . Pán pořídíl pejska svému 7 letému synkovi.  Klučík pejska vodil na obojku po naší Barče,(Do měsíce ho  přetrhl). Dostal stahovák. Štěněti se nikdo pořádně nevěnoval.. Dítě si mohlo vyřvat hlasivky, pejsek jak rostl,sílil, táhl kluka za sebou. Začal utíkat z pozemku. Zatím bláznivé štěně,lítal po vsi jak neřízená střela. Většinou to bral okolo  a dobýval se k nám. Pes bez obojku naprosto nereagující na povel,jen vždy radostně na mě skočil a pádil dál. Kluk ho přestal venčit,protože na něj fyzicky nestačil.  Jak kdyby pro tuto rasu nebylo problémů dost, páníček bude rok mimo domov. Maminka chlapce chodí do práce,pejsek tráví své dny na řetěze,nebo zavřený doma. Dnes je z něj fyzicky dospělý  pes. Zatím při jeho útěcích nedošlo k žádné škodě,nebo újmě. Já se přiznám, díky medialním masážím, mám z tohoto plemene  zdravý respekt,než abych psa chytala za zátylek. Silově bych to už taky nejspíš nedala. Mám obavy, aby psovi někdo z obyvatel neublížil.,díky té paranoie co vládne okolo bojových plemen. Prosím poraďte, jak se v této situaci zachovat. Majitelce hned volám,ať si jde pejska chytit. Do budoucna,nemůže tento jistě stresovaný pes ublížit jinému psu,nebo mojí fence? Moc Vás a vašeho pejska s Barunkou zdravíme z  Moravy.

Odpověď: Dobrý den, také Vás a Barunku moc zdravím:)

Zdravý pes pije jen tolik, kolik potřebuje. Některý den pije průběžně, jiný se napije za den třeba jen jednou. Někdy pije méně, jindy více. Kolikrát jsou moji klienti překvapení, když po lekci v domnění, že pejsek je na pokraji smrti žízní, mu nalijí plnou misku a pejsek ani nesmočí jazyk. Prostě nechte Barunku, ať se napije, kdy sama bude chtít, ve vedrech jí vlhčete čumáček a pokud je (na svůj věk) zdravá, netrapte se tím, je to skutečně individuální záležitost.

Ke druhému dotazu není ani co psát, vše už bylo vícekrát probráno zde v Poradně i v samostatném článku. Připomenu snad jen to, že hlavní je nezpanikařit, nevnášet další agresi a vědět, že každá taková situace je jiná a je zapotřebí reagovat operativně a tak, jak je v daném okamžiku nejefektivnější.

Třetí dotaz - ano, v tomto případě je jednoznačně zaděláno na velký problém. Vzhledem k plemeni je jisté, že dříve nebo později začne docházet k fyzicky likvidačním střetům s jinými psy. Pokud bude pejsek dostatečně stresovaný špatnou péčí nebo zacházením, pak může začít kousat i do lidí. Volně pobíhající amstaf je vždy velký problém, amstaf trávící svúj život na řetězu spolehlivě spadne do stresu a následných agresivních vzorců chování i vůči člověku. Bohužel, pokud s majiteli není řeč, bude muset dojít k reálnému průšvihu, aby se začalo něco dít. Každopádně lidskou hloupost a nezodpovědnost odnese (respektive již odnáší) tento pes a velmi pravděpodobně ji odnese i jiná živá bytost. Zkuste s majiteli promluvit a přetlumočit jim tuto moji odpověď (plus je naveďte na můj web, často to už v podobných případech pomohlo), je to dle mého názoru jediná šance.

 

(20.8.2017)
Plemeno: výběr plemene
Dotaz: Vážený pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu. Vaše stránky mě nadchly a tak budu ráda za každou radu, případně za Vámi mohu samozřejmě dojet. Chápu, že toho asi máte hodně a nevím, zda-li je to reálné. Zatím sice žádného psa nemáme, ale chceme si pořídit plemeno japan chin. Problém je v tom, že jsme úplní začátečníci a chtěli bychom předejít případným našim chybám ve výchově, tak aby se z něj stal pohodový společník a nikoliv špatnou výchovou nepohodlný pes. Bydlíme v rodinném domku, rodinu tvořím já, manžel a 9-letá dcera. Určitě bych chtěla zvolit variantu nějakého výcviku, ale kdy se se cvičením začíná? A jak mu od počátku nastavit určitá pravidla? Je vůbec toto plemeno vhodným výběrem? Hledáme spíše malého "mazla" než hlídacího psa.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Jsem velmi rád, že k výchově a přístupu ke svému budoucímu čtyřnohému parťákovi přistupujete zodpovědně. Ze své zkušenosti bych určitě preferoval a doporučil "osobní konzultaci" - vždy jsme se tak lépe s budoucím psím majitelem domluvili a probrali opravdu všechno, co potřeboval vědět. Včetně výběru konkrétního plemene, osobní kontakt i v tomto ohledu ledacos napoví.

Pokud budete stejného názoru, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme termín schůzky.

 

(6.8.2017)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/3 roky
Kastrace:
ne/???
Dotaz: Dobrý den. Mám dlouhodobě zhruba tří letého psa křížence kolie a před pár dny došlo k menšímu problému. Byli jsme pověření hlídáním dalšího psa, přibližně dvouletého křížence Čau čau s husky. Náš dlouhodobý pes (Kája) se po setkání s ním málem zhroutil. Má strach z větších psů a proto na něj štěká, vrčí a při přiblížení i vyjíždí. Vzala jsem proto nový přírůstek (Maxe) ke svému příteli, avšak nemohu být zde tak dlouho. Ráda bych se vrátila k rodině, jenže nevím, jak udělat, aby se Kája s Maxem snesli. Max nemá žádný problém. Jako štěně se chce jen seznámit. Avšak všimla jsem si, že při očichávání měl nutkání Káju obskakovat. Potřebovala bych tedy radu, jak docílit toho, aby pejsci spolu vycházeli a dokázali spolu žít ve stejné domácnosti. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tuto otázku v Poradně mnohokrát zodpovídal. Základem je zvolit pro prvotní seznámení pejsků neutrální území a především netlačit na pilu. Všechno potřebuje svůj čas a přístup "honem honem, teď hned a okamžitě spolu musí být kamarádi" tu opravdu nefunguje.

První problém je ten, že vlastního pejska nemáte správně socializovaného, má problém s většími psy. Dále je potřeba vzít do úvahy, že kříženec čau-čaua a huskyho nebude žádný plyšáček a jakmile se trochu rozhlédne, nastoupí jeho přirozená dominance - což na vlastní oči už teď vidíte. Pokud má vše fungovat, je tedy zapotřebí dát Kájovi i Maxovi v prvé řadě čas a prostor pro nenásilné seznámení (procházky v pro oba neznámém terénu). Klid, uvolnění a pohodová atmosféra bez nervozity nebo agresivity ze strany lidí musí být samozřejmostí.

Kája je doma, Max je host. Toto by mělo být od samého začátku jasně dané, od toho se musí odvíjet hierarchie a komunikace s oběma pejsky (pokud nevíte, o čem teď mluvím, prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a Vy musíte být schopna toto základní pravidlo psího soužití prosadit. Pokud ne, nastoupí mezi oběma pejsky stres a Kája pri své fobii a asociálním chování vůči Maxovi (obecně větším psům) bude mít velké problémy.

Prostředí smečky je Vaše, Kája patří do Vaší smečky a Max je v ní pouze dočasně. Znovu to pro jistotu opakuji. Vy jste (musíte být) vůdcem této smečky a musíte s ní aktivně pracovat. Pokud to necháte jen na Kájovi a Maxovi, nastanou během doby jejich koexistence menší či větší problémy (bohužel ve Vašem dotazu zcela postrádám informaci, zda se jedná o trvalý nebo dočasný stav, popř. jak dlouhý). Neřešené problémy mezi psy se s časem  prohlubují, proto na to upozorňuji.

Když se zařídíte podle mé odpovědi a skutečně poctivě zapracujete, pak máte vysokou pravděpodobnost, že vše zvládnete. Musíte bohužel počítat s tím, že Váš vlastní pejsek díky svému traumatu (špatné socializaci) bude především na začátku velkým problémem k řešení a chovaní Maxe se bude ve velké míře odvíjet právě od toho, jak se bude chovat Kája. A chování obou se bude ve stejně velké míře odvíjet od toho, zda budete aktivní a fungující součástí smečky nebo budete jen přihlížet, popřípadě "řešit" problém odvozem Maxe k příteli. Psi se spolu vždycky domluví, pokud k tomu dostanou reálnou šanci a ta teď záleží jen na Vás...

 

(30.7.2017)
Plemeno: ruský boloňský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás se žádostí o radu. Před týdnem jsme si přivezli štěně Ruského boloňského psíka. Je to čubička a má 3,5 měsíce. Je to čistokrevný pes. Po celou dobu vyrůstala s majitelkou chovatelkou a ve smečce. Doposud s ní byla manželka s dětmi doma, na zvykání. Já chodil do zaměstnání. Po týdnu je evidentní, že manželka se stala pánem pejska a dokonce se i zdá, že ji začíná bránit proti ostatním členům rodiny. Ze začátku se pejsek choval klidně, přátelsky. Den ode dne získává na jistotě. Prozkoumává byt a řekl bych, že si již i více dovoluje. Pejsek začíná štěkat na členy rodiny (dcera 8 let, syn 4 roky, já). Převážně na mě. Nevím, jestli by to mohlo být tím, že jsem vyšší postavy, že si na mne ještě nezvykla, nebo že žárlí na manželku ? Snažím se k ní přidřepnout, sednout, pomazlit se, dát pamlsek. Když u ní sedím, hladím jí, tak mne neustále očuchává. Hladit se nechá. Když potom vstanu, stále mne pozoruje. Odejdu do vedlejší místnosti, vrátím se a opět na mne vyštěkne.
Ještě musím zmínit, že u syna se nám zdá, že začal na pejska žárlit. Projevuje se hlasitě, zkrátka dělá vše opačně, než jak se mu snažíme vysvětlit, aby se před pejskem nechoval. Syn má ještě ne zcela koordinované (prudší) pohyby, kterých se pejsek leká. Čím více se to synovi snažíme vysvětlit, napomínat ho, tím je situace horší.
Včera večer, když se manželka dívala na TV, seděla na gauči a pejsek vedle ní. V místnosti byla tma, pouze svítila televize. Když jsem si přisedl vedle ní a chtěl jí obejmout, pejsek na mne vysloveně vystartoval. Manželka zasáhla povelem TICHO, NESMÍŠ, ale moc to nepomohlo. Musela pejska odvézt do chodby. Tam se pejsek uklidnil, ale když jsme cca po jedné hodině procházeli chodbou, tak pejsek opět na mne začal štěkat. Dlužno podotknout, že ten den byl pejsek poprvé delší dobu na zahradě. Přijeli odpoledne rodiče a konala se oslava svátků dětí a narozenin. Pejsek byl mezi námi. Najednou začal štěkat na syna. Mysleli jsme si, že je to tím, že má syn na sobě triko s tygrem. Tak si ho oblékl na ruby, ale pejsek na něj stejně štěkal. Po chvíli se zaměřil na jinou věc a štěkat přestal.
A nyní k mému dotazu. Neprodělává u nás náš pejsek psychické trauma ? Není na něj u nás v rodině moc velký shon a hluk ? Poraďte nám prosím jak se k pejskovi chovat, co děláme špatně. Abychom z pohodového psa nevychovali agresora.

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že problémy řešíte už v zárodku, za to Vás chválím. Takže jdeme na to.

První chybou je, že jste si malou vzali až v cca 14 týdnech věku místo v 7 týdnech, kdy je odebrání štěněte ideální z hlediska přivyknutí na nové lidi a smečku. Každý týden v této fázi štěněcího věku je velmi důležitý stejně jako to, kde jej štěně tráví.

Další chybou je, že "vůdce smečky" (v této době zřejmě Vaše paní) neplní svoji výchovnou roli - ona musí být ten, kdo fenečku učí a koriguje ve chvílích, kdy dělá něco špatně. Ona musí rozhodnout, kdo do smečky patří a kdo ne, kdo je důvěryhodný. A předat správným způsobem tuto informaci štěněti jako jedno z pravidel smečky.

Pokud jste pro fenečku nedůvěryhodný, pokud Vás provokuje, pak to má vždy ještě další příčinu a ta je ve Vás - ve Vašich vzorcích chování, nejste pro ni čitelný. V čem konkrétně, to bez osobního poznání Vaší osobnosti samozřejmě říci nemohu.

Váš syn je momentálně přesně ve věku, kdy chování malých dětí každého psíka dráždí a stresuje. Je ale jen na Vás, abyste synkovi některé věci důrazně vysvětlil - ve čtyřech letech už děti hodně věcí chápou a na druhou stranu i hodně věcí dělají naschvál, není to lehké:)

K Vašemu dotazu - ano, spousta věcí je momentálně nastavena chybně a zásadně špatným způsobem ovlivňuje povahu Vaší fenečky. Nejrozumnější varianta, jak poslat věcí do správných kolejí, je zavolat mi a domluvit se, kdy byste za mnou s ní i rodinou přijel na osobní konzultaci - do Liberce to máte kousek. Pak Vám pomůžu, ale potřebuji vás tu mít fyzicky. Pokud se rozhodnete moji nabídku přijmout (musí to být samozřejmě až po kompletním ukončení kombinované vakcinace), ozvěte se - pokud možno co nejdříve kvůli volným termínům...

 

(30.7.2017)
Plemeno: west highland white terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, asi před měsícem jsme si pořídili psa - ročního westíka s PP - jmenuje se Olík. Našli jsem jej pomocí inzerátu, kde jej paní prodávala z rodinných důvodů. U bývalé majitelky žil ještě s jedním psem, chodil denně na 20ti minutovou procházku a na 20 minut byl vypuštěn na zahradu. U nás má možnost přístupu na zahradu po celý den a chodíme s ním na minimálně dvě 30 až 90 minutové procházky. Také má skoro celý den lidskou společnost (je sám max. 90 minut a jen občas). Ale Olík ze zahrady utíká. Lez jej nějakým způsobem utíkání odnaučit nebo to chce jen čas, aby si zvykl na nové prostředí? Nebo to může být způsobeno tím, že náš předešlý pes umřel doma a on to nějak vycítí? Veterinářka doporučila kastraci..je vhodná a omezila by jeho útěky? Samozřejmě se snažíme zahradu zabezpečit, aby nemohl utéct, ale zatím si vždy našel nějakou skulinku k útěku.Také má velmi rád exkrementy, které páníčci po svých miláčcích neuklidí - rád se v nich válí a olizuje je. Lze to nějak odnaučit? Základní poslušnost ještě moc nezvládá, ale učíme jej základní pokynům. Na procházkách chodí velmi rychle a táhne, tak se chci zeptat, zda je pro něj lepší když bude chodit na vodítku nebo mu máme raději pořídit postroj, aby se tolik neškrtil? Většinou chodí na procházku se starší osobou, která jeho tempu nestačí, proto se musí přizpůsobit on. Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Předpokládám, že pejska jste si vzala proto, abyste mu poskytla dobrý domov a abyste spolu měli hezký společný život. Minulá majitelka mu podle toho, co píšete, moc nedala, proto teď musíte spoustu věcí za ni dohnat a napravit.

V prvé řadě je zapotřebí Olíkovi dát vůbec šanci poznat, že jste jeho smečka. Věnovat se mu, komunikovat s ním, učit ho věci denního provozu (tím nemám na mysli povely a "poslušnost", navíc na zahradě se nenaučí nic). Je zapotřebí, aby si na Vás zvykl, aby s Vámi vůbec chtěl být, pak nebude utíkat. Zatím se nachází ve fázi stresu, proto ty útěky a exkrementy. Je zapotřebí mu dát čas (jeden měsíc je málo), hodně se mu aktivně věnovat (komunikace, společné zkušenosti) a nezapomenout, že v tomto čase bude vodítko Váš nejlepší kamarád.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechny informace, které potřebujete znát - komunikace, výchova, vedení, smečka atd. Bohužel jste je zatím nečetla vůbec, jinak byste se mne neptala na kastraci (správněji řečeno v tomto případě nevratné zmrzačení zdravého a psychicky ještě nedospělého psa), na toto téma zde máte zveřejněnu spoustu článků. Jsou v nich vysvětleny všechny důsledky pro psí psychiku a organismus - a můžete je také doporučit Vaší paní veterinářce, evidentně potřebuje dovzdělat, aby podobné nesmysly svým klientům nadále nedoporučovala...

Správnou společnou chůzi člověka a jeho pejska je zapotřebí se naučit prakticky - a jednoznačně ne přes postroj. Pokud budete chtít, domluvte se se mnou na osobní konzultaci, je to nejrozumnější a nejefektivnější způsob, navíc se klient vyvaruje zbytečných (a mnohdy fatálních) chyb a dozví se u mne i hromadu dalších potřebných informací. Rozhodnutí je ale samozřejmě pouze na Vás...

 

(16.7.2017)
Plemeno: německý boxer x americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den mam problem se skoro petiletym nemeckym boxerem krizenym ze stafordem u kterehojsou znatelne povahy obou ras. Je to velky lidumil ktery neokusil lidske zlo nedokazu si predstavit ze by nekdy nakeho cloveka kousnul natos dite ba naopak ale co se tyka cizich psu , katastrofa! Snese velmi malo psu ani nevim proc ci jak se to povedlo . Ale jde mi o to . Mam pritelkyni , ktera ma stene zlateho retrivra ve veku let a prali bychom si zit v jedne domacnosti a je hloupost aby jeden znas daval sveho milacka pryc . Potreboval byl poradit ve veci respektu obou psu jednoho k druhemu . Jelikos muj pes pri zbystreni jakehokoli psa ma rudo pred ocima a nereaguje na poveli ani pamlsky a stuj co stuj se sape pretahuje bojuje se mnou aby se dostal k cili a to je ten druhy pesan a je jedno zdali je to pes ci fena . Proste nezna bratra a stuj co stuj chce jit do boje , a jemu to jedno zdali ma fyzicky v porovnani soupere na vytestvi nebo ne proste dokavad bude stat na nohou nebo dychat nevzda se , proste uplne dokonce . A tedy se ptam existuje spusob nebo realna sance a jestli jo tak jak na to aby se snasel ci respektoval ze psem pritelkyne co vlastni toho druheho pesana zlateho retrivra ?

Odpověď: Dobrý den:) Snažím se Váš dotaz rozkódovat. Bohužel jste jej po sobě ani nečetl, protože z informace "stene zlateho retrivra ve veku let" jsem se dozvěděl jen to, že je to štěně, nikoli kolik mu opravdu je, plemeno "staford" neexistuje  ("Stafford" je město v Anglii v hrabství Staffordshire, podle něj je pojmenované původní plemeno "staffordšírský bulteriér" a z něj vyšlechtěný "americký staffordšírský teriér" - dvě plemena s rozdílným exteriérem a především povahou!), podle popsané povahy ale evidentně jde o amerického staffordšírského teriéra. Pětiletého, tedy již dospělého jedince, který se přesně v intencích své zděděné asociální povahy po jednom ze svých rodičů nesnese s jinými psy a kontakt z jeho strany bude v 99% případů likvidační. V tomto kontextu je už celkem jedno, kolik let "štěněti" Vaší přitelkyně je...

Ne, v tomto jeho věku, s přihlédnutím ke geneticky dané povaze a vyblokovanému sociálnímu chování Vašeho psa, i vzhledem k tomu, že jste za skoro 5 let společného života nebyl schopen jeho ataky zvládnout, zkorigovat nebo jim účinně předejít - ne, reálná šance v tomto případě skutečně neexistuje. Myslím to naprosto vážně. Bohužel máte psa s určitými predispozicemi, které zapřičiňují to, že jiného psa vnímá jako soupeře k likvidaci a stejně tak vnímá/bude vnímat i retrívra Vaší přítelkyně. A jakmile se sejde ta správná shoda okolností, bez milosti ho zakousne, umlátí náhubkem nebo jinak zničí.

Je mi to velice líto, ale pokud člověk nechá svého psa dojít do fáze, kterou popisujete a kdy pes nevnímá ani svého vlastního majitele, pak je to prostě v háji. Nemůžete mu věřit a i kdyby nějakým zázrakem byl s jiným psem deset minut v pohodě, v minutě jedenácté už mu může viset na krční tepně. To je bohužel realita a svého psa s retrívrem své přítelkyně za těchto daných okolností opravdu "neskamarádíte". Psi fungují jinak a veškeré pokusy vedoucí tímto směrem by skončily velice tragicky.

Mrzí mě to, ale nebudu Vám lhát a prosím berte tuto moji odpověď pro dobro obou pejsků i Vašeho vztahu s přítelkyní naprosto vážně. Nevzdávejte se svého pejska ani jeden, ale nemůžete je mít v jednom společném prostoru a nezapomeňte, že i jejich pouhá vzájemná blízkost pro každého z nich bude znamenat silný stres. Pokud zorganizujete svoji společnost tak, aby k tomuto nedocházelo, bude vše v pořádku - v opačném případě bude jen otázkou krátkého času, kdy dojde k neštěstí.

 

(16.7.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň.Obraciam sa na Vás s prosbou a nádejou o radu.Charlieho sme sa ujali v novembri 2016.Hrozil mu další predaj.Takže som jeho tretí majiteľ.Je to najúžasnejší pes na svete a rešpektovali sme sa hneď od začiatku.Prvý majiteľ je partnerov kamarát, ktorý je v cudzine kvoli práci.Charlieho doniesli druhí majitelia vychudnutého ,bojazlivého s novým menom Rakby na známke a skrátenými ušami.Dnes ale nastal problém,že vrčal a zautočil výstražne na 6 ročné dieťa, ktoré videl prvý krát v živote aj napriek mojej prítomnosti.Chlapec sedel na posteli pri mojom partnerovi keď vyštartoval ale vrčal naňho už zhruba 15 minút po príchode ešte v obývačke..Pes aj dieťa boli neustále pod dozorom.Chlapec upozornený , že mu nemá dlho pozerať do očí, neobjímať.Jemne pohladkať, ale už mu aj to vadilo.Nikdy sa takto  nesprával , a to už bolo u nás kopec ľudí.Ale nie deti.  Pri prvom majitelovi bol problém,že zaútočil na dieťa.Zastávam názor ,že pes nikdy neútočí len tak.Pri druhom majiteľovi  , že bol príliš energický, povypustení z koterca .Chceli ho mať len na stráženie.Charlie útočne na mňa zareagoval iba jeden krát.V rámci srandy som sa k nemu priblížila zozadu okolo krku chytila ,jemne  prikrčila sa k chrbtu hruďou a povedala,či sa zahráme na koníka.Viem bolo to blbé a detinské.Je možné aby mal Charlie averziu na deti kvôli zlým spomienkam ?Alebo len pes vycítil ako sa chlapec chová doma voči ich fenke ? (Popravde by som občas dala chlapcovi na zadok )  Dá sa to nejak napraviť ? V budúcnosti plánujem mať vlastné deti aj Charlieho.A ešte jedna otázka.Pes spí s nami v posteli ale vadí mu ak ma partner objíme.Kde som spravila chybu ?s partnerom sa radšej neobjímame ,aby sme ho zbytočne neprovokovali. Ak ste to dočítali až sem tak Vám  ďakujem že ste mi venovali svoj čas .

Odpověď: Dobrý den:) Opět na začátek zopakuji ze své odpovědi na druhý dnešní dotaz: plemeno "staford" (jak jste mi napsala do rubriky Plemeno) neexistuje ("Stafford" je město v Anglii v hrabství Staffordshire, podle něj je pojmenované původní plemeno "staffordšírský bulteriér" a z něj vyšlechtěný "americký staffordšírský teriér" - dvě plemena s rozdílným exteriérem a především povahou!), podle přiložené fotky ale jde o amerického staffordšírského teriéra, což je vzhledem k charakteru Vašeho problému informace velmi důležitá.

Poslední dvě věty Vašeho dotazu vlastně samy o sobě dávají základní odpověď na to, kde jste udělala chybu. Svého pejska nemáte hierarchicky vůbec zvládnutého. Popravdě se jej bojíte. A on to velmi dobře vnímá. Vzhledem k věku (je na prahu psychického dospívání) i plemeni (AMSTAF je velmi citlivý na to, když se ho někdo bojí) je to pro Vás opravdu velký průšvih.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Psi fungují na principu hierarchie, tedy někdo je na vrcholu pomyslné pyramidy a má rozhodovací pravomoce, ostatní jsou v nižším postavení a svoje chování uzpůsobují chování vůdčího jedince. Třebaže má AMSTAF vyblokované sociální chování, princip hierarchie ve vlastní smečce i u něj stále funguje. Averze na děti může být u Charlieho částečně způsobena špatnými zkušenostmi z minulé doby, ale Vy byste ho měla vychovávat, tyto zkušenosti postupně správně odbourávat a mít rozhodné slovo v tom, koho k sobě pustíte. Bohužel se ukazuje, že Charlie začíná mít dominantní postavení i vůči Vám, což je velmi zlé, ale vzhledem k jeho věku, povaze AMSTAFa a vaší vzájemné pozici to ani jinak skončit nemohlo.

Není v mé moci dát Vás a Charlieho do pořádku "na dálku". Zvažte, zda by pro Vás nebylo opravdu rozumné za mnou i s Charliem přijet na individuální výcvikový servis, dříve, než bude pozdě a budete mít doma velmi problémového psa. První a už nezanedbatelné průšvihové signály máte, další a v čím dál vyšší intenzitě budou následovat, pokud s tím nebudete nic dělat. A jak jsem psal - na dálku toto skutečně řešit nejde. Nabízím Vám pomoc (a jak vidíte i podle dnešní zprávy z individuálu, pokud někdo potřebuje, přijede i ze Slovenska a není to zdaleka první takový případ), ale rozhodnout se musíte sama. Znovu zopakuji - problém je v tom, že u Vás nefunguje základní hierarchie, čehož alarmujícím důsledkem je především to, že se bojíte s partnerem objímat, Charlie na Vás při Vašem dominantním kontaktu zaútočí (Vašeho "koníka" tak zcela správně po psím vnímal) a jako další důsledek začíná rozhodovat o tom, koho ve své (Vaší) blízkosti snese. To vśe nejsou jen zážitky z minulosti (které neznáte a znát ani nemůžete, ty zná jen on sám), ale právě probíhající přítomnost. Vzala jste si Charlieho, abyste ho zachránila - tak to prosím začněte konečně dělat...

 

(25.6.2017)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, Vase stranky jsem objevila náhodou a velmi me zaujal Vaš přístup k vychove psů.Chtela bych si poridit pejska čivavi a zajimalo by mě s čím nejlépe zacit, abych hned na začátku neudelala chybu a z pejska se nestalo neco jako ochocena hračka. Uz jsme v rodině pejska mely, ale bohuzel byl jen vztekly a neznal sve misto ve smecce. Proto se trochu bojim, poridit si pejska, ale jit cestou partactvi je krásné. Nevim, jestli to neni hloupý dotaz, jen bych nerada, aby u nas byl pejsek nešťastný. Moc dekuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Ne, není to hloupý dotaz - naopak je velmi dobře, pokud se člověk zajímá o správný přístup a život s pejskem ještě před jeho pořízením.

Moje odpověď je velmi jednoduchá - prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte tu všechny potřebné informace a odpovědi na to, jak správně vychovávat svého pejska už od štěněte. Psí psychika, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec, správná socializace. Čivava je sice tělem pejsek malý, ale má stále psí vzorce chování. Je jen na člověku, zda ze svého minaturního psího parťáka vychová sebevědomého klidného pejska (samozřejmě v rámci přirozeného čivavího temperamentu) nebo uštěkaného psího kaskadéra, který nepřežije první hierarchické srovnání od většího psa.

Máte tu všechny informace potřebné na to, aby Váš psí parťák neskončil stejně jako jeho předchůdce - právě u něj nebyly dodrženy výše uvedené základy správné psí výchovy. Téma, o kterém jsou celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Téma, kde vše souvisí se vším...

Prvním krokem tedy budiž Vaše "samostudium", abyste získala psí pohled na psí svět. Dostanete tak šanci vyhnout se zásadním problémům a správně reagovat na konkrétní povahové rysy Vaší čivavy - každý pejsek je totiž originál. Můžete si objednat moje knížky a samozřejmě, pokud byste se rozhodla, nabízím Vám stejně jako každému šanci domluvit se se mnou na osobní pomoci, což bývá vždy ta nejpřínosnější a nejefektivnější metoda pro "spárování" člověka a jeho pejska.

 

(18.6.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
??? (tazatel neuvedl)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, předem Vám děkuji za přečtení mého e-mailu a dovoluji si Vás poprosit o radu. Kontakt na Vás jsem dostala od bývalé kolegyně, která Vás moc chválila a moc jste jí pomohl s její fenkou.
Mám problém s mojí fenkou Alicí. Jsou jí dva roky a v 8 týdnech jsme si ji vzali z útulku. Je to kříženec, ale vzhledem a i povahou se asi nejvíce podobá Pointrovi. V domácnosti s ní žijí ještě 10 letá fenka Rozárka, naprosto bezproblémový pes (borderka x labrador) a 12 letý kocour.
Nevím, co si Alice během svých prvních 8 týdnu bez domova zažila, ale má panický strach z autobusů, náklaďáků, traktorů (stačí jen  zvuk motoru)… byla naprostým ničitelem zařízení domácnosti (vyškubané lino, rozcupované peřiny – když jsme je zapomněli uklidit, boty, stůl, koberec, atd). Už po těchto akcích by ji asi každý druhý vrátil do útulku. Na procházce se není schopná vyvenčit, pouze doma na zahradě. S poslušností zásadní problémy nemá, základní povely zvládá v podstatě bez problémů,  na poli někdy ohluchne, když se zrovna věnuje myší díře. Ve městě na vodítku je vzorná, chová se absolutně bez problému. Komplikací je, že je majetnická, vše musí být její, jídlo, hračky, pohlazení a pozornost (nikdy k tomuto chování neměla důvod, ke psům přistupujeme spravedlivě, jí bylo naopak i nadržováno).
Ale starosti mi dělá jiná věc. Začala napadat starší Rozárku, kocoura a včera vystartovala z ničeho po kamarádce a štrejchla ji zubem do obličeje (zná ji od malička, neměla s ní absolutní problém, i když je to její veterinářka). Napadení podniká naprosto nelogicky (pro mě)  a absolutně neočekávaně (nezavrčí). Intervaly jsou jednou za 2, 3 měsíce. Není to v zápalu hry, není v okolí jídlo, není to žádná stresová situace, pro mě je to prostě nepochopitelné. Např. sedí vedle Rozárky - vše v pohodě - a pak se Rozárka pohne a ona se otočí a cvakne ji do tváře, do ucha…a to samé kocoura a včera ji kamarádka hladila, mluvila na ni, celou dobu byly  v pohodě - obě. Pak si Alice přišla opět pro pohlazení a najednou po ní takhle vystartovala, bez zavrčení, bez varování. Nebyla s ní o samotě, seděli jsme všichni venku u stolu.
Nejhorší je, že celou dobu je chytrá, vnímavá, učenlivá a pak najednou přijde takový zkrat. Všechny naše psy jsme vedli stejným způsobem (měli jsme 3 psy včetně týrané Brazilské fily z Itálie) a nikdy si tohle nedovolili, naprosto respektovali hierarchii smečky a nikdy s nimi nebyl žádný problém. Moc mě tahle situace mrzí a štve a jsem z toho celkem zoufalá. Alice si moc dobře uvědomuje, že udělala chybu, pamatuje si ji ještě týden poté, ale bohužel jí to nezabrání v opakování akce. Absolutně nevím, jak to mám řešit. Když ji budu izolovat od návštěv, psů, tak si myslím, že to bude ještě horší a nic se tím nevyřeší. Drilem a tvrdou rukou si u ní člověk také nepomůže, to se zasekne a vytvoří si ještě větší blok a když to člověk zkouší vlídnou cestou, tak si myslí, že je jí vše odpuštěno a začne nanovo. Nechci, aby se z ní stal agresivní, psychicky labilní pes a nechci se bát ji nechat o samotě s lidmi nebo zvířaty. A byla bych nesmírně šťastná, kdybych našla cestu, jak tuhle situaci zvládnout a vyřešit, aby se už neopakovala. Protože nešťastní jsme z toho všichni, včetně Alice.
Chtěla jsem Vás tedy poprosit, jestli nemáte typ/ nápad, jak v tomhle případě postupovat dál, co změnit (ubrat/přidat)  a na co se v jejím případě zaměřit,  aby se takovéto situace nestávaly a neopakovaly. Za každou radu Vám budu moc vděčná. Ještě jednou Vám moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Moje nabídka pomoci v podobných případech je vždy ryze praktického rázu, protože "na dálku" to jednoduše nemá smysl. Zdrojem chování Vaší fenečky je stres z prostředí, které jí není oporou a ve kterém se nevyzná (jakkoli ji máte ráda, nic to na věci nemění, psí vnímání síly a opory je jiné než u lidí - mnohokrát jsem zde už na toto téma psal) a samozřejmě i z období prvních týdnů jejího života, které jsou pro každé štěně z hlediska imprintingu a socializace zásadně důležité. A v okamžiku, kdy dlouhodobý stres překročí určitou hranici (Vy ten konečný spouštěč nevidíte, ale vždy tam je) nebo ve chvíli, kdy se ocitne v pro ni příliš zátěžové situaci (dtto), vždy - jako u každé šelmy - následují agresivní vzorce chování jako uvolňovací ventil.

Zažil jsem už těchto případů hodně, znám je a pokud plně spolupracuje i majitel psa, umím je dát do pořádku. Jak jsem ale psal, na dálku to řešit opravdu nejde, musím mít možnost s pejskem i jeho člověkem osobně pracovat. Totéž teď nabízím i Vám, pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti...

 

(11.6.2017)
Plemeno: velššpringršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nemohu odeslat svůj dotaz přes Vaši poradnu, a proto volím tuto cestu. Potřebovala bych se zeptat a poradit ohledně socializace naší fenky. Od mala jí bereme mezi ostatní psy, myslím tím, když byla štěně do 4 měsíců, chodili jsme na procházky a nechali jsme jí seznamovat se s ostatními psy, pokud to šlo, pak od 4 měsíců až do teď chodíme na cvičák, a to především z toho důvodu, aby se vyblbla s ostatními psy (naše cvičitelka bere výcvik jako školu hrou, takže psi i páníčkové tam chodí rádi), no a jezdíme také na free soboty k p. Desenskému (vím, že ho moc nemusíte, nicméně pro psy je tohle společné venčení celkem relax, aspoň pro tu naši rošťandu). Abych se ale dostala k mému dotazu. Přes tyto všechny aktivity, které s ní máme, mám pocit, že není dobře socializovaná. Nejen že když jsme na procházce tak táhne za všemi psy a chce si hrát, tak také skáče na lidi, a to je fakt nepříjemné. Poradíte mi co s tím? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to jednoduché, místo těchto srandaakcí je zapotřebí začít s fenečkou opravdu pracovat. Nic jiného v tom není, ale na Vámi zmíněných místech Vás to bohužel nenaučí. Výcvik ala "škola hrou" zní pro laika asi přitažlivě a sympaticky, nicméně z hlediska psí etologie je to nesmysl a reálně se člověk ani jeho pejsek nenaučí nic z toho, co opravdu potřebují - tedy vzájemnou správně nastavenou smečkovou hierarchii, komunikaci a vztah. U pana Desenského se společně vyvenčíte, posloužíte jako užitečný kompars pro jeho ego a PR, ale jak sama vidíte, s Vaším problémem Vám nijak nepomůže - nejste pro něj důležitá Vy ani Vaše fenka a nejsou u toho televizní kamery...

Takže co s tím?

V prvé řadě Vás musím upozornit na jeden velký omyl - Váš problém (resp. problém fenečky) není socializace.

Vaším problémem (nikoli Vaší fenky) je vlastní smečka, její hierarchie a nefunkčnost Vás jako vůdčího jedince. V sociálním prostředí (jiní psi, lidé) jste pro svoji fenečku v podstatě neviditelná, že? Ano, Vaše "rošťanda" se na vašich společných akcích spokojeně vylítá, ale pejskové a cizí lidé jsou pro ni přitažlivější a důležitější než Vy sama - ono to totiž při dosavadním přístupu ani jinak dopadnout nemůže. Každý pes v lidskopsí smečce vedle sebe potřebuje svého vůdčího jedince, svůj maják, který ho bude učit a půjde mu příkladem - tak jak to každé štěně očekává a má v sobě geneticky zakotvené. Nejde si s ním jenom hrát, respektive i tuto činnost většinou nechat na jiných. Fázi socializace už má Vaše fenka za sebou, teď pro ni musí být primární budování vaší společné vazby a správně nastavené hierarchie - ale ani tohle Vám evidentně nikdo z výše jmenovaných neřekl a už na to začínáte doplácet.

Vy sama musíte být už pro svoji fenečku v tomto věku důležitá, ne psí okolí a jiní lidé. A musíte umět zarazit věci, které mohou být pro ni, Vás nebo okolí nebezpečné, obtěžující nebo nevhodné. Učil Vás tyto opravdu důležité věci pro život někdo namísto "vyblbnutí" a "společného venčení"? Neučil, jinak byste mi určitě nepsala...

Velššpringršpaněl je temperamentní lovecké plemeno se spoustou energie a pokud nebudete správně zaměstnávat ty správné oblasti, budete mít čím dál větší problémy. Vrchol psí puberty Vás teprve čeká a pokud si z ní fenka odnese nezávislost na Vaší osobě (k čemuž nyní úspěšně směřuje), už to nikdy v budoucnosti zcela nenapravíte.

Teď ještě máte možnost to napravit, ještě není pozdě a pokud budete chtít, dáme věci do pořádku. Domluvte si se mnou na individuální výcvikový servis (bližší informace najdete v rubrice Individuální výcvikový servis včetně videí a zpětných vazeb mých klientů). Udělejte pro vás obě konečně něco opravdu přínosného místo "školy hrou" a "freeček", které Vám do společného života s velššpringršpanělem nic opravdu užitečného a potřebného nedají - což doufám začínáte poznávat i Vy sama...

 

(14.5.2017)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, na nete som našla vašu stránku s radami pri starostlivosti o psíkov. Pred pár dňami sme si priviezli 4 mesačného psíka bernského salašnického psa. Je dostupných veľa informácií a rád na internete, lenže človek je až dezorientovaný toľkými informáciami. Preto sa obraciam na vás, s praktickými skúsenosťami. Prosím, poraďte mi ako kŕmiť nášho psíka, aby mal v potrave všetko potrebné pre jeho zdravý vývoj. Chcem psíka kŕmiť aj raw potravou , aj granulami . Prevažovať bude raw potrava.Ale poradiť potrebujem práve čo s atýka granulí. Na trhu je toho toľko, že neviem akú značku a s akým zložením si vybrať. Žijeme v Irsku, ale psík pochádza zo Slovenska. :-) .Ďakujem za rady a odpoveď. Prajem pekný deň.

Odpověď: Dobrý den, zdravím do Irska a děkuji za důvěru:) Jak často říkám svým klientům, žádná varianta krmení není ani nemůže být ideální. Ale řekněme, že i v této oblasti existují dobré a špatné cesty...

U štěněte v období vývoje je nejdůležitější vyváženost stravy. Ta musí obsahovat pokud možno optimální poměr bílkovin, vitamínů, minerálů, stopových prvků, vlákniny a dalších komponent, podporujících mimo jiné například správné vstřebávání vápníku jako základního stavebního kamene pro zdravý vývoj kostry a chrupu. Tyto požadavky v dnešní době stále nejlépe splňují kvalitní(!) granulovaná krmiva.

Bernský salašnický pes je v dospělosti velké plemeno, proto je zapotřebí hlídat i přiměřený přísun kalorií - nesmí jich být málo ani moc, nesmí dojít k příliš rychlému růstu. U plemen této konstituce se mi osobně dlouhodobě osvědčuje krmení Hill's řady Science Plan (těmito granulemi krmím odmala i svého pyrenejského horského psa, spokojeni jsou i další lidé, kterým jsem je doporučil). Z mých zkušeností se jedná skutečně o dobrou kvalitu a mohu ji s klidným svědomim doporučit i ve Vašem případě - v současném věku Vašeho pejska konkrétně řadu Large Breed Puppy, v 8.-9. měsíci pak přejít na Large Breed Adult stejného výrobce. K tomu ovšem (jak jsem v Poradně již často uváděl) nezapomenout přidávat přípravek IrishCal (do konce přezubení cca 2/3 větší odměrky, do konce 11. měsíce věku pak cca 1/2 menší odměrky).

Důrazně nedoporučuji v případě štěňat různé BARF a raw způsoby krmení - rukama mi prošlo už bohužel dost mladých psů především větších plemen, kteří začínali doplácet na nadšení svých majitelů z "alternativní výživy". Problémy s chrupem, pohybovým aparátem, trávením. V prvním roce věku štěněte se utváří celý jeho organismus a je zapotřebí mu dodávat to, co skutečně potřebuje, ne to, co různí pomatení alternativci vydávají za psí přirozenost, zapomínajíce na základní fakt, źe psí trávicí soustava se zásadně liší od trávicí soustavy vlků a nelze mezi ně dávat rovnítko. Psí trávicí systém se navíc stal za dlouhé generace šlechtění velmi specializovaným (včetně střevní bakteriální mikroflóry) a stačí jediná dávka jiné potravy a výsledkem je průjem (či ještě závažnější komplikace). Velmi důležité je tedy nestřídat různé typy potravy (např. vařená strava x granule) jednak z výše uvedeného důvodu, jednak z důvodu rozdílné aromatické přitažlivosti.

Jinými slovy - psi jsou v dnešní době extrémně citliví na typ, kvalitu a konzistenci podávané stravy a myslím si, že zkušenost tohoto typu jsme udělali naprosto všichni.

Jen pro úplnost dodávám, že granule musí být podávány zásadně nenamáčené(!), pejsek ale musí mít k dispozici dostatek vody. Nenamáčené z toho důvodu, že štěně i dospělý pes jednoduše potřebují jako každá šelma udržovat chrup a čelistní svaly ve formě a potravu kousat, ne do sebe sát kašovitou hmotu.

Jak jsem už napsal na začátku, nic není ideální a dnešní pes má travicí systém už jednoznačně poznamenaný domestikací a specializací na určitý typ potravy. S čistým svědomím ale mohu napsat i to, že pokud dodržíte doporučení v mé odpovědi, pak s vysokou pravděpodobností dostane Vaše štěně a později mladý pejsek to, co pro svůj zdravý tělesný vývoj potřebuje. Rozhodnutí, jakou cestou se vydáte, je samozřejmě výhradně na Vás, pouze znovu připomenu, že stravou v prvním roce věku zásadně ovlivníte celý zbytek psího života...

 

(7.5.2017)
Plemeno: 3x francouzský buldoček/1x bordeauxská doga/2x mops
Pohlaví: 3x fena/1x fena/2x fena
Stáří: 2, 1, 3/4 roku/6 let/3, 3.5 roku
Kastrace:
3x ne/1x ne/2x ne
Dotaz: Dobrý den, takže máme dokupy 6 pejsku jak uvádím v výše. Doga ta je miláček vůči všem, mopsíci to více méně taky, 1. chvilku bojovala mladší mopsice se starší buldočkou a k mopsici se přidala i druhá mopsice takže to bylo 2:1 (mops : buldoček), nicméně buldočka vyrostla a přibyla k ní další buldočka a mopsice vystartovala ale doplatila na to protože buldočky si přeprali ALE nikdy nedošlo k ničemu vážnému spíš po sobě startovali ale bez poškození. Pak přibila poslední buldočka. Holky vycházeli v pohodě do určité doby, z ničeho nic začali startovat buldočci tvrdejc proti mladší mopsíci takže už nezůstávali o samotě respektive jsme začali venčit odděleně mopse a buldočky. Když jsme byli venku na zahradě my i holky tak byl klid a když byl náznak něčeho tak jsme zakročili takže fungují v pohodě.
2. Mladší buldočky krmíme odděleně od ostatních skrz štěněcí krmivo, k tomu ještě i tyhle dvě papají odděleně jedna od druhé ostrůvkem v kuchyni. Holky mají vždy stejnou porci krmení, nikdy jsme jim ho nebrali ani je nijak neomezovali v krmení a snažili jsme se vždy o to aby se najedla jedna i druhá bez toho aby si lezli do misek. Mladší ale žrádlo hltala tak ji jídlo dávkujeme po hrsti takže ji to trvá jen o pár vteřin déle oproti té druhé ale stejně ji necháváme ať se nají sama a druhou držíme stranou. Nicméně když dojedí tak si jdou zkontrolovat misky jedna druhé a tam nastává problém když malá zkontroluje misku vetší a nic tam není tak letí ke své misce a hned startuje po té starší i když tam ani ona nic neměla. Když je ale člověk ohlídá a zaujmeme je něčím jiným tak je vše v pořádku a je klid.3. Holky se normálně neprali, i když jsme je nechali spolu přes den, když jsme šli do práce (jsou odděleně buldočci samostatně a mopsíci samostatně). Prát se začali mezi sebou jen když jsme byli doma někdy bez nějakého zjevného důvodu, jindy když jsme pohladili jednu, že šla třeba kolem – takže jsme se snažili hladit všechny aby se žádná necítila ochuzená o pohlazení nebo pomazlení. Až minulý týden jsme přišli domů a nejstarší buldočka byla dokousaná, prostřední o něco míň a nejmladší ta zůstala bez škrábance. Nemohli se pobít o žádnou hračku ani o jídlo. Takže jsme jim dali 3 dny karanténu od sebe a nejstarší s námi odjela na víkend pryč aby se dala dokupy a oddechla si. Když jsme přišli po třech dnech a holky jsme nechali na zahradě samozřejmě za naší přítomnosti tak byl klid 5 minut pak do sebe zase vjeli. Teď je držíme od sebe.
Paradoxně teď když jsme na zahradě tak mopsíci s mladší a prostřední buldočkou vycházejí úplně v pohodě, sem tam nejmladší buldočka škádli mopsice ale jinak jsou v klidu. Předem moc krát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je potřeba si uvědomit jednu základní věc - psi jsou sociální tvorové, jejichž přirozené sociální prostředí tvoří hierarchická smečka. S těmito geneticky danými dispozicemi přicházejí na svět, určují po celý život jejich sociální vztah s okolím psím i lidským. I jeden člověk a jeden pes tvoří z psího pohledu smečku, pokud tomu tak z viny člověka není, pak vždy vznikne velký problém a jak to dopadá, vidíte na mnoha souvisejících dotazech v této Poradně...

Vy máte dohromady šest fen. Velmi mě těší, že jste nepodlehli dnešní kastrační hysterii a ponechali jste je všechny nezmrzačené a plnohodnotné - a pro jejich dobro pevně věřím, že to tak zůstane i nadále. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že fenky stejně jako samice jiných živočišných druhů jsou méně vyrovnané, více podléhají zátěžovým situacím a razantněji je řeší. Stejně tak jsou i více ovlivněné hormonálními změnami (hárání, falešná březost).

Aby psí smečka fungovala a nedocházelo v ní k problémům, je zapotřebí dvou základních atributů. Zaprvé musí mít svého jednoznačného a 100% fungujícího vůdčího jedince (v lidskopsí smečce vždy člověka). Zadruhé pak musí její členové být smečkou jedinou - pokud budete vaše fenky od sebe oddělovat, nevyřešíte malý problém, ale vytvoříte problém velký. Základem smečky, to, co ji drží pohromadě, jsou dvě věci - hierarchie a komunikace. Rozdělením smečky dosáhnete pouze toho, že nevyřešíte zdroj problému, ale jednotlivé "podsmečky" navíc postavíte proti sobě.

Základní problém u vás je právě ten, že máte 6 fenek tří plemen, ale nemáte řízenou smečku. Francouzští buldočci jsou plemeno s vysokou vrozenou dominancí, nejsou to žádní plyšáci. Svoje vzájemné pozice vždy řeší a pokud jsou vystaveni stresu, vždy dojdou do fáze kontaktního napadání. Teď to řeší vaše buldočky mezi sebou, částečně a velmi labilně to mají vyřešeny s fenkami mopse a bordeauxská doga je samozřejmě mimo jejich možnosti, je z nich největší, nejstarší a fyzicky i psychicky nejsilnější.

Mezi vašimi buldočkami teď nastaly dva problémy - problém vzájemného vypořádání pozic (nejstarší a prostřední, která bude atakovat momentálně výše postavenou nejstarší fenku) a problém narůstajícího stresu (způsobený problémem prvním a nezařazením nejmladší). A zcela v souladu s psími vzorci chování budou dva hlavní spouštěče - přítomnost vás dvou (budou vám záměrně demonstrovat, co není v pořádku) a již zmíněný stres, který může vyústit i v atak vůči nejmladší fence. A i francouzský buldoček dokáže zle dotrhat nebo dokonce i zabít a přenesená agrese je velmi nebezpečná - o to více v situaci, kdy u toho nikdo z vás dvou nebude...

Shrnu to.

Rozdělováním fenek problém nevyřešíte, ale bude se naopak stále zhoršovat. Občas bude klid, ale jakmile se sejdou ty správné okolnosti, dojde k fyzickému konfliktu. Tyto konflikty se budou dít častěji, budou razantnější a časem se do nich zapojí i nejmladší buldočka. To vše samozřejmě rozhodí i zbývající fenky a spirála se bude točit čím dál rychleji. Pro ilustraci toho, že si nevymýšlím, opět odkazuji na hromadu podobných dotazů v Poradně...

Jediným smysluplným (protože přirozeným z pohledu vašich fenek) řešením je převzít (konkrétně jeden z vás) vůdčí roli. Tím eliminujete problém současný i problémy budoucí a vy sami i vaše psí kamarádky budete moci fungovat spolu, bez neustálého stresu a přemýšlení "kdo s kým nesmí přijít do kontaktu". A čím dřív, tím líp pro všechny.

Pokud budete chtít, pomůžu stejně jako už mnoha jiným i vám, zapracuji na vašich fenečkách a naučím potřebné postupy vedení smečky i vás. Je to jediné smysluplné a efektivní řešení, investice do spokojeného zbytku vašeho lidskopsího spolužití - reálné zpětné vazby a spoustu mých lidskopsích příběhů najdete mimo jiné v rubrice Individuální výcvikový servis. V případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky a vybereme optimální variantu spolupráce...

 

(7.5.2017)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý vecer vlastnim psa CC ma 30 mesiacov, mam ho od jeho 2 mesiacov a při jeho vychove som spravila množstvo chyb, nemala som skusenosti… Pes dlho nebol socializovany, viackrat ma napadol… chranil mojho syna, poslusnost ovplynuje priestor, v ktorom sa nachadza, socializacia velky problem na dvore,na cvicaku iba v mojej spolocnosti uzasny na slovo posluchajuci pes v byte  iba v mojej pritomnosti super .. poslusnost 99% v byte s Inymi osobami problem, vsetkych musí oskakat… vyberie si jednu osobu a tu „chrani“ a nedovoli sa mi k nej priblizit, samozrejme nerespektuje ziadny moj povel, ked ho chcem vyviézt z miestnosti, kusne ma do ruky
tu mam obrovske obavy, synova manzelka caka dieta, mam obavu, ze nas k dietatku nebude chciet pustit
iny psikovia… od malicka si chranil svoj priestor, ziadneho psa nepustil do svojho teritoria… neutocil, ale a kiny pes překročil urcitu hranicu, vystartoval po nom a odohnal ho do bezpecnej vzdálenosti, potom si ho uz nevsimal, aj na cvicaku, pokial sme boli v dostatocnej vzdálenosti, psov si nevsimal, no v poslednom case sa mi taha medi psov, ale kde ho pustim, vystartuje po nich … nevrci, nesteka, neutoci, len ich nahana, velky psy zacnu na neho utocit a kedze moj pes ma nahubok, vždy ho přivolám, leb osa bojim, ze ho niektory pes napadne…
Byvam v rodinnom dome na dedine a na tomto dvore od mojho utleho detstva bol pes, no taky dedinsky,dvorový stražca…mam 50 rokov a zijem stále v dome, kde som sa narodila.. vychovala som tu troch synov .. a kde sa mi rozleteli do světa, musela som dat utratit posledního dvoroveho stražcu… zostala som v dome sama a dolahli na mna depresie… tak som sa rozhodla pre noveho psa.. kedze som clovek dominantny, nemohol byt mojim psom gaucak.. tak hned CC bez toho aby som mala akekolvek skusenosti jako psickar… netrvalo dlho a pochopila som ake dosledky moje rozhodnutie bude mat..
Velmi skoro som si při venceni vsimla, ze mame problem při stretnuti s Indi psami… Buddy – moj pes inych psov k sebe nepustil, museli sme sa obchadzat velkym oblukom..
Další problem sa prejavil po mojom navrate z dovolenky… psa som nechala s najmladsim 22 rocnym synom.. syn so mnou nebyva,ale na cas kde som bola na dovolenke prisiel kvoli psovi… kedze pes ho mal sice rad a aj syn psa, nikdy ho nevychovával… takze kde som odisla, syn mal před nim velky respekt a vsetko mu dovolil… sedenie na seacke.. kde som sa vratila z dovolenky, pes sa spraval jako pan domu.. absolutnem a neposluchal, podporu mal v synovi a kde som dorazne trvala na posluchnuti povelu, zaútočil na mna…syna zacal nenormálně nedomnou chranit , nemohla som ho ist ani rano zobudit, akonahle som sa k synovi priblizila pes po mne vystartoval  to bolo v byte, akonhla sme vysli na dvor, bol to poslusny pes, ktory na slovo posluchal….ale v byte sa vždy postavil medzi mna a syna a ja som nemala sancu například sadnut si vedla syna na sedacku…v tom momente proti mně skocil, dokonca ma 3 krat kusol do ruky…
Jeho socializacia je tiez obrovskym problemom, absolutne k sebe nepusti ziadneho psa… akonahle iny pes proroci urcitu hranicu vzdálenosti, Buddy ho odozenie, nevrci, nesteka, neutoci, len proti nemu vybehne, odozenie ho a potom sa vrati spat…. V poslednej době na cvicaku / chodime tam od jeho 1 mesiacov/  zacina psov vnimat, do nedavna, kde sme boli odo ostatních psov v urcitej vzdálenosti, nevsimal si ich, teraz nech sme akokolvek daleko, taha sa mi medzi psov, no kde sa mi vytrhne, odozenie každého jedneho, nevie sa s nimi hrat.
Obrany… pes je na mna velmi naviazany… kde sme skusali obrany, vobec na figuranta nereagoval, bal sa h a schovával sa za mna… kde som ho vyviazala a odisla som od neho, mohli chodit ini psikovia okolo neho, nereagoval, stále iba pozeral kde som…
 Aleuz dlho piem… zaver z tohoto pribehu je ten, ze situaciu doma, najma so synom som uz zvladla, aj kde kde sa priblizujem k synovi, citim, u Buddyho ostražitost, ale z na mna neutoci..
Socializacia je problem
Každý mi radi , kto pozna moj a Buddyho pribeh, aby som sa ho zbavila, no ja som si vedoma svojej nespravuj vychovy a nevinim z toho psa… co som si navarila to jem, velmi ma však trapi ze moj pes je bojko, nešťastny a nevyrovnany, chcem mu pomoct, preto tyzdenne jazdim 140 km na cvičák, v mojom okoli mi nechcel nikto cvičit… neviem sa však uz ani na cvicaku posunut… povely poslucha, sadni, lahni, zoban, privolenie… vsetko na prva slovo, ale nie je stasny, nevie sa hrat…jedinym partnerom som mu ja a to pre psika nie je dobře…
Prepacte tak  obsiahlu spravu ale v skrade moj problem prezentovat neviem.

Odpověď: Dobrý den:) Cítím z Vašeho dotazu (příběhu) velkou beznaděj a zklamání. Musel jsem jej vlastně složit ze dvou Vašich mailů, aby poskytoval ucelenou a srozumitelnou formu, ale vážím si Vaší otevřenosti a nezastírání některých skutečností. Bohužel přes to všechno je Váš příběh především typickým příběhem člověka, který si pořídí plemeno, o kterém nic neví a nemá na to, aby s takovým psím jedincem vůbec mohl fungovat a žít...

Cane corso není pes pro nezkušeného nebo psychicky slabého člověka. Je to pes s primárními ochranářskými a hlídacími vlohami, pes, který se musí rozhodovat v případě potřeby sám. Těmito vzorci je také zásadně ovlivněna jeho povaha - vedle sebe potřebuje silnou osobnost, na jejíž rozhodnutí se může spolehnout a je ochoten je respektovat. Potřebuje komunikaci a emoce, ne obrany, výcvik a povely. V opačném případě přebírá rozhodovací úlohu sám, svého majitele vidí jako osobnost slabou a pokud má pocit, že majitel je zdrojem ohrožení nebo danou situaci zhoršuje, pak půjde i proti němu samému. Jedná se o typickou povahu molose, tedy to, co by měl každý, kdo si zástupce takového plemene chce pořídit, měl předem vědět a důkladně vzít do úvahy.

Důsledky vidíte u svého 2,5letého Buddyho (upozorňuji, že jde ještě stále psychicky o štěně, nikoli dospělého psa) už sama. On se rozhoduje, koho bude chránit (i před Vámi a to je obrovský průšvih!), pokud se snažíte prosadit Vaši vůli proti jeho, jednoduše Vás natvrdo kousne. Sám za sebe řeší jiné psy, obecně situace, ve kterých se ocitne, Váš názor a Vaše rozhodnutí je v takových případech pro něj zcela nedůležité a nebere je v potaz.

Cane corso NENÍ pes na cvičák (negativní důsledky cvičákovských zkušeností se plně projeví až po dosažení jeho psychické dospělosti). Cane corso NENÍ pes pro volný pohyb mezi jinými psy a NENÍ to pes pro volný pohyb mezi cizími lidmi, pokud jej skutečně nemáte zvládnutého a 100% nerespektuje Vaše rozhodnutí. A protože toto není Váš případ, důrazně na tyto skutečnosti upozorňuji, můžete se jinak dostat on i Vy do velkých problémů. Psa v tomto nevypočitatelném stavu a prostředí pustit k malému dítěti (zmínila jste také v dotazu) je pak ne hazard, ale rovnou šílenství...

Buddy Vám dává jasně najevo, že Vám nevěří. Tak moc, že Vás fyzicky napadne. Přitom ho máte od štěněte, měla jste všechny trumfy v rukou pro to, abyste z něj vychovala skutečnou psí osobnost - představitele plemene cane corso, který neútočí bezdůvodně na svoje okolí, raději si zachová odstup, je vyrovnaný a můžete mu věřit. Místo toho máte psa nevyrovnaného, za cvičákem jezdíte 140km, ale nikdo Vám tam evidentně nevysvětlil, že cane corso je plemeno, které se Vám v každé zátěžové situaci na povely zvysoka vykašle a pojede podle vlastní intuice a analýzy. Cane corso je samostatně se rozhodující vysoce dominantní a fyzicky i psychicky disponovaný pes, ne německý ovčák s podstatně nižšími schopnostmi a čekající, co se mu řekne. "Obranami" jej zkazíte a vybudujete nebezpečné vazby. Až potkáte člověka, který Buddymu svými vzorci chování připomene cvičákovského figuranta, tak budete přesně vědět, o čem teď mluvím. Skutečnost, kterou Vám měli na cvičáku sdělit, odmítnout jej pokazit a nehonit si ego "Jsem bojoval s molosem!"...

Pojmenovávám věci jejich skutečnými jmény a nebudu tedy zastírat, že jste Buddymu i sobě způsobila velký problém - a jsem rád, že si podle toho, co píšete, velmi dobře uvědomujete, že na vině jste pouze Vy sama. Bohužel, na komplexní problém nikdy neexistuje jednoduchá pomoc, to platí i pro tento případ.

Buddy se chová tak, jak se naučil denním životem vedle Vás. Ovlivnila jej odmala Vaše osobnost, příkladové vzorce chování a celkový přístup. Problémem není jeho socializace (tu už má dávno za sebou), problém je v tom, že ze svého pohledu vedle sebe nemá hierachického partnera, který by ho skutečně něco naučil. Místo každotýdenního ježdění na cvičák jste ho už jako půlroční štěně měla začít provádět různými zátěžovými situacemi typu "můžeme-nemůžeme-tohle nás může zabít-tohle musíme řešit-tohle řešit nemusíme protože nás to neohrožuje". Příkladové vzorce chování, žádné "sedni, lehni, zlikviduj figuranta..." Chápete?

Mýlíte se zásadně ještě v jedné věci.

Cituji: "Jedinym partnerom som mu ja a to pre psika nie je dobře…" Je to přesně naopak - pro molose jakéhokoli typu je život s jedním člověkem přesně to, co si do svého života přeje. Molos není plyšáček na hraní. Molos má bytostnou a geneticky vrozenou potřebu hlídat a chránit. Ideálně svého lidského parťáka a totéž čeká on sám od něj. Život s molosem není pro každého a člověk, který si neuvědomí nebo ignoruje skutečnou povahu této skupiny psích plemen, by se mu měl zdaleka vyhnout, protože jinak se dostane do stejné slepé uličky jako Vy...

Píši Vám svoji odpověď stejně otevřeně jako jste napsala svůj dotaz. Co šlo popsat písemnou formou (rozbor Vaší situace, charakteristika plemene, co je špatně a co Buddy potřebuje), to jsem Vám sdělil. Vše další už na dálku řešit nejde. Prostudujte si prosím nejprve v klidu moji odpověď a tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a pokud budete mít pocit, že chcete opravdu pomoci, zkontaktujte mě...

 

(7.5.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví:
pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. Jsem majitelem pětiměsíčního zlatého retrívra (bez PP). Od převzetí od chovatelky se potýkám u pejska s průjmy. U chovatelky byl pejsek krmen nekvalitním obyčejným krmivem. Z tohoto krmení jsme postupně přešli na značku Calibra. U pejska se objevili průjmy,které jsem konzultoval s veterinářem a poté léčil (injekce, antibiotika, dieta). U značky Calibra jsem ještě nějakou dobu vydržel, ale vzhledem k tomu, že pejskovi zřejmě příliš nechutnali, změnil jsem příchuť. Zásadní změna nenastala. Pokračoval jsem ve značce Brit (superprémiová řada), aby měl pejsek zajištěn dostatek živin a vitamínů. Scénář s průjmy se opakuje prakticky ve stejných intervalech. Zhruba týden po dietě je vše v pořádku, poté se opět dostaví průjem. Poslední změnu jsem učinil cca před 10 dny,kdy jsem vyzkoušel granule Magnusson, které pejskovi velice chutnají, ale bohužel mají stejný výsledek v podobě průjmu. Při konzultacích s ostatními chovateli zlatých retrívrů mi bylo řečeno, že cca do 1 roku se tyto obtíže objevují. Rád bych u této značky zůstal vzhledem k tomu, že se jedná o první granule,které pejskovi chutnají, ale vzhledem k průjmům musím opět přejít k dietě (rýže, mrkev, kuřecí maso).Mohu Vás požádat o odbornou radu, jak dále pokračovat. Byl bych rád pokud by pejsek měl všechny potřebné živiny a vitamíny.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se jedná o dlouhodobé nebo chronické (opakující se) průjmové onemocnění, pak je zapotřebí zjistit především příčinu. Základem je kvalitní laboratorní vyšetření zdravotního stavu pejska, tedy krev, moč a stolice - takto lze s vysokou pravděpodobností zjistit, zda není problém například ve slinivce, mikroflóře tenkého střeva nebo střevních parazitech. Tím bych každpopádně začal.

Dalším možným zdrojem problému může být intolerance vůči kuřecí svalovině, u určité části psí populace se objevuje a pak je nutné přejit například na svalovinu jehněčí. Může se jednat i o jinou potravinovou nebo prvkovou alergii, odpověď dá opět laboratorní vyšetření.

Vzhledem k původu Vašeho štěněte může pravděpodobným zdrojem problému být i giardióza (giardia, parazit způsobující střevní problémy), proto bych na Vašem místě trval i na tomto vyšetření.

Zlatý retrívr určitě není plemeno, u klerého by se běžně nebo výrazněji vyskytovaly popsané problémy. Není to v žádném případě normální stav a určitě je zapotřebí příčinu problému odhalit co nejdříve. Váš pejsek je teď ve věku, kdy potřebuje dostávat kvalitní plnohodnotnou stravu, dlouhodobá dieta v této fázi jeho vývoje se negativně podepíše na jeho celkové kondici a zdravotním stavu i do budoucna. Průjmy jsou navíc pro psí organismus obecně velmi vyčerpávající a dochází k razantní dehydrataci - o to víc u mladého štěněte.

Váš pejsek si bohužel s velkou pravděpodobností přinesl problém již od chovatelky - můj Šedy tímto způsobem získal celoživotní onemocnění slinivky, které se nakonec stalo i bezprostřední příčinou jeho smrti...

Shrnu to ještě jednou - u Vašeho štěněte se jedná o stav, který je zapotřebí co nejrychleji dát do pořádku. Nejedná se o nic "normálního" a základním krokem je zjištění příčiny (problém trávicího ústrojí, potravinová/prvková intolerance, střevní paraziti atd.), teprve pak je možné rozhodnout, jak dál. V případě potřeby klidně změňte veterináře a najděte takového, který je schopen určit správnou diagnózu. Kombinace injekcí, antibiotik a diet s následnýnmi průjmovými recidivami v podobném případě neindikují zrovna zásah do černého. Navíc po každé aplikaci antibiotik je zapotřebí znovu doplnit střevní mikroflóru (probiotické přípravky), jinak jedete znovu schéma průjmy-dieta.

Calibru ani Brit bych v dnešní době jako kvalitní granule nedoporučil, zkuste značku Hill's, pro konstitučně podobná plemena jako je zlatý retrívr se nejen mně dlouhodobě osvědčuje. Ale znova zopakuji - nejprve laboratoř pro komplexní vyšetření, vyloučení intolerance vůči kuřecí surovině, znovuvytvoření střevní mikroflóry a následně kvalitní(!) granule s vyrovnaným složením.

Držím malému palce!

 

(30.4.2017)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, máme 11-mesačnú fenku maltezáka. Je to prítulný, dobre učenlivý , hravý a poslušný psík. Doma s ním nemáme žiaden problém, väčšinou počúva , nekladie odpor a pod.
1. Avšak , vonku je to celkom iné. Náš najväčší problém je ten že požiera všetko čo jej príde do cesty. / výkaly chvalabohu nie/ Mám o ňu strach , hlavne z dôvodu , že ľudia čo nemajú rady psy tak roztrusujú po okolí jedlá s jedom. Niekedy sa mi podarí , po zatiahnutí vôdzky a zvolaní FUJ , že to nechá ale väčšinou to zožerie. Z papule vybrať jedlo je problém , ale väčšinou sa mi to podarí. Sú dni keď pokojne ide hlava hore, ale sú dni keď celý čas hlava k zemi a ňuchá a žerie čo príde do cesty. Radia mi dávať jej náhubok, ale pre mňa je to neprirodzené a myslím že náhubok by sa mal využívať len v nevyhnutných prípadoch.Ako ju odnaučiť , že to čo je na zemi vonku sa nesmie žrať? Zaujímavé je ešte to , že ak jej hodím na zem / či doma alebo vonku/ nejaký pamlsok , tak to nezdvihne zo zeme , až keď jej to dovolím , niekedy ani vtedy až to zoberiem do ruky a podám jej.
2, Pri stretnutí so psíkmi si väčšinou ľahne a čaká kým príde pes ku nej, potom vstane a oňuchávajú sa a pod.Nie je agresívna , len sa chce hrať. Čo znamená tento postoj psa?

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Náhubek opravdu není zapotřebí, navíc by nefungoval vůči příčině problému, ale (a i to pouze v omezené míře) vůči jeho následku, což samozřejmě není k ničemu. Obdobím "ochutnávání" všeho, co je na zemi, si projde každé štěně a přirozeně to odezní. U některých pejsků se z toho ale stane záliba, navíc například lovečtí psi (což ale není Váš případ) mají vrozené sklony neustále tahat čumák po zemi. U pejsků ve věku Vaší fenky začíná jít již o zvykovou záležitost.Nejjednodušší a velmi efektivní postup, který jsem pro podobné případy pro svoje klienty vyvinul, je razantní vycuknutí vodítkem nahoru v okamžiku, kdy pejsek skloní hlavu a klidný slovní signál (např. "Čumák!"). Nesmí zde být sebemenší agresivita nebo zvýšený hlas, pak za velmi krátkou dobu celý problém vymizí, v případě potřeby zafunguje už jen slovní signál. Jsou na to následně navázány ještě další věci, pro Vaši potřebu ale uvedený postup postačí. A proč Vaši fenečku nezajímá dobrůtka, kterou jí hodíte na zem? Psi skutečně nejsou hloupí (třebaže je dost lidí ke své škodě takto vidí), fenečka Vás má přečtenou skrznaskrz a přesně ví, jaký jednoduchý trik na ni zkoušíte...

2/ Někteří psi to takto dělají, jiní zase ne, často to uvidíte například u borderkolií nebo některých loveckých plemen, zde tato pozice vychází z vrozených vzorců chování. Není to rozhodně nic, co by bylo jednoznačně spjaté se submisivitou nebo dominancí konkrétního jedince (popřípadě s "lovením" druhého psa, jak to často lidé nesmyslně interpretují), je to jednoduše pozorná pozitivní vyčkávací pozice.

 

  (30.4.2017)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Omlouvám se, nedařilo se mi odeslání a nakonec odešla necenzurovaná rozepsaná verze, proto znovu! Jmenuji se Jana Krajniaková, jsem z Radvanic v Čechách. Předně Vám děkuji za Vaše stránky, prozkoumávám je ve volných chvílích a čerpám, resp. zkouším se z nich poučit. Doporučení na Vás jsem dostala od Vašeho klienta a mého zubaře.
Tak popořadě: dotaz se týká mé (naší) fenky Rhodézského ridgebacka Roxany, nyní 9 měsíců staré, probíhá první hárání (7.den), kastrovaná není a nebude, pokud k tomu nebude pádný - zdravotní - důvod. Roxy je u nás od jejího 9. týdne, z mého pohledu v pohodě. Zpočátku byla se mnou v ložnici a vlastně všude, krom mé práce, takový můj zrzavý přívěšek. Z trochu nervózního (okusovala si příležitostně nohy i stehna, ocas) a občas ustrašeného štěnda byla po pár dnech pěkná divoška. Ale velmi hodná, rozumná, rychle pochopila udržování čistoty v domě a základní věci - slyšela na nové jméno a reagovala rychle, budovala si pozici v naší rodině - partner, tři děti (16, 7, 5,5 let), já, kočka (musela štěně vstřebat) a moje matka(důchod) v jednom domě se se zahradou, na ní bernardýnka Lady (8let, kastrace asi při třetím hárání pro výhřez a hnisavý zánět dělohy), stále hravá, mrštná a v pohodě, jen k smrti ji děsí bouřka a hlasité rány, střelba apod. a ještě dva Indičtí běžci.
Roxy roste svižně a snad vyrovnaně, krmím ji podle BARF a zdravého rozumu, svědčí ji to, je pěkně osvalená, nepřerostlá, s hebkou srstí, zoubky jak perly, voňavá:-). Sáhnu jí klidně do misky, nechá si líbit průzkum těla, zatím zcela bez problémů. Pravda, všechny  lidi  jsem usměrnila v přístupu zlehka k obrazu svému - žádný dril, rozhodně nestrpím její obtěžování když spí (hlavně malý syn je třeba hlídat), nekrmit od stolu a věcmi pro psa nevhodnými...Přes den jsme v práci a ve škole, babička Roxanu pustí ven, jak si řekne, a když mimořádně zůstane sama doma, nebývá to problém, ale hledá si zábavu, to jej jasné. Umí otevřít dveře, tak se koukne kam chce, o co nechceme přijít, musí být uklizeno. Celkově ale musím říct, že je v pohodě, veselá, klidná, zvědavá, zvídavá. Přes noc je doma - asi od čtyř až pěti měsíců má pelech na chodbě, když jsme doma, je s námi, má místo i v obýváku, ale když chce, jde si lehnout na chodbu sama, většinou když nejsem doma já, tak je tam. Když dorazím domů - jedno kdy, vítá velmi radostně, a bohužel skáče, sice ji usměrňujeme, většinou "sedni", sedne, ale jen na vteřinu. Někdy vyváznu i čistá, ale vždy je to s drbáním, tisknutím a hlazením. Pak vyčká již celkem klidně na odchod na procházku.
Chodíme často ven, většinou do přírody, do vesnice méně, a používáme vodítko. Je  opravdu  zvědavá a u všeho by chtěla být, hlavně se řítí na děti ale i dospělé, chce očuchat  každého psa. A samozřejmě aby nevběhla pod auto, nevyběhla na cyklistu, bruslaře... zná to sice, ale asi ne dost, a provoz je velký, to znáte i vy. Do města jedeme jen v případě potřeby - v autě bohužel zvrací, vcelku bez varování:-). Některé lidi a pejsky známe, bez potíží je obhlídne, případně se proběhnou. Zatím byl problém jedinkrát, ještě v jejím útlém věku na ni vyběhla velmi ostře fena NO bez majitele - pouští ji ven samotnou, přestože šla se mnou. Fyzicky se nic nestalo, Roxy utekla a pak se ke mně vrátila, na fenu jsem zostra křikla "domů" a vykročila proti ní  a dala si říct. Spíš se snažíme takto nepotkávat. U setkání s dětmi se bojím spíš já, aby je neporazila, tak je na vodítku, ale tahá, na povel a usměrnění je to lepší po nějakou dobu, postupně chodí spíš klidněji.
Do okolních luk, lesů a k rybníku chodíme většinou na volno, ale... a tady se dostávám k dotazu na Vás: nechodí těsně kolem mne, spíš lehce napřed, vymetá okolí, většinou na dohled a ke mně přijde na povel, pochválím, chvíli jde se mnou, ale pak zaslechne šustění, někdy na mne pohlédne, někdy ne, někdy jde se mnou a jindy vyrazí na průzkum...nebo jen postupně zrychlí, na rozcestí či horizontu počká až dojdu... Když se jí "schovám", vrací se rychle, hledá mne., ale pokud žene srnčí.. Jak uvidí srnčí dřív než já, ptáky v roští či na zemi, kachny na potoce, na cestě, slepice mimo oplocení..... vždy vyrazí a neslyší! nevidí! Snažím se té situaci předcházet, ale ne vždy mi to vyjde, zvěře je kolem opravdu dost., i černá, ale na tu jsme ještě nenatrefily. Pravda je, že mi asi třikrát vyrazila honit i auto! Mám o ni samozřejmě strach a ráda bych to nějak vyřešila, uvázáním trvale na vodítko však ne, pokud to jen trochu půjde. Ptáci ji uletí, vrací se téměř hned, u srnčí zvěře za pár minut, někdy i znervózním, jednou, minulý týden se mi na chvíli "ztratila"-šla jsem rychleji a i přes volání a pískání to trvalo déle, vrátila se celá mokrá a od bláta, uhnaná. Většinou má po návratu tlamu vysmátou a zpěněnou a já nevím, jak reagovat, chválit ji nechci, není za co, a trestat taky ne, vždyť jsem volala a přišla. A tresty používám jen minimálně, max. vytahám za kůži třeba v případě zavrčení na děti, ale nedělá to, tak snad byly jen dva tři případy dosud.
A když už spisuji, tak ještě jeden dotaz: pokud děti zvedám do náruče, blbneme a oni piští, nebo vzteklého synka někam poponáším, chce je sundat dolů - za zadek, za vlasy, za nohu.... Vím to, dávám pozor, přesto bych raději, kdyby ji to nechávalo v klidu. Doufám, že Vás příliš netrápím "banalitami", nechám si poradit, opravdu bych ráda, aby byl můj pes v bezpečí. A moc díky za Váš čas a rozbor situace. Zvažuji nákup Vaší knihy o komunikaci, ale doma se potýkám s narážkami typu - jdeš na to moc vědecky, tos zas někde četla a dřív to bylo takhle...apod. Ještě jednou děkuji, přeji krásný den Vám a Vašemu pejskovi a na shledanou, Jana Krajniaková

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Roxana je rhodéský ridgeback, tedy přirozeně temperamentní plemeno s loveckými sklony. V této době navíc ve věku už rozjeté psí puberty, ale stále ještě ne na jejím vrcholu. Proto je zcela normální, že teď zkouší mantinely, co jí projde, Vaši osobnost, jak jste schopná zareagovat, zda z jejího pohledu obstojíte, pokud na Vás něco zkusí...

Stále lidem vysvětluji, že všechno má svůj správný čas a zapotřebí je i fáze správné práce s vodítkem - tedy ve spojení s intenzívní komunikací, kdy je pouze pojistkou. U plemen, ochotných kdykoli vystřelit za zvěří a okamžitě přepnutých do loveckého režimu, jako je například právě rhodéský ridgeback, se velmi zřetelně vrátí v budoucnu každá chyba stejně jako čas poctivě strávený na smečkové komunikaci a hierarchickém vedení. Jinými slovy - pokud v této fázi člověk nedá svému pejskovi buď z lenosti nebo neznalosti to, co potřebuje (tedy již zmíněné atributy), pak důsledkem vždy bude pes primárně reagující na vlastní lovecký instinkt, nikoli na chování a preference svého vůdčího jedince, tedy člověka.

K druhému dotazu - opět se jedná o záležitost spojenou s mnou již zmíněnou komunikací a prací s pejskem/fenkou. Psí temperament není neměnný a provždy daný, i ten se dá formovat, dostat pod kontrolu a zabránit mimo jiné i tomu, aby se stal v budoucnu jedním ze stresových ventilů, jak tomu tak často bývá.

Pokud jste aspoň trochu prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, pak již víte, že pomůžu každému, kdo mě o pomoc požádá, ale určité věci (což se týká i Vás a Roxany) nemá smysl a nelze řešit na dálku. Je zapotřebí praktická práce. I ve Vašem případě je tedy nejrozumnější se se mnou domluvit a s Roxanou za mnou přijet naučit se s ní pracovat - je to vždy investice do celeho společného života se svým pejskem. Pokud budete chtít, pomůžu i Vám.

Co se týče mé knihy (knih) - osobně také nemám rád "vědecké přístupy" k psí problematice, protože psi jsou inteligentní bytosti s nesmírně širokou variabilitou povah a chování, ne naprogramované jednoznačně jednající stroje. Můj názor byl, je a bude takový, že psímu chápání světa se naučíte rozumět pouze empatií, komunikací a skutečným životem s nimi, nikoli vědeckými pokusy založenými na studiu reflexivních reakcí nebo metodami cvičákovské klasiky. Důležitý je vztah a fungující intuice, nikoli hledání složitostí a aplikace lidského přístupu tam, kde má být aplikován přístup psí. A na základě této osobní filozofie jsem napsal i svoje knihy;)

 

(16.4.2017)
Plemeno: australský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok a 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat touto cestou o radu. S naší fenkou Olivou žijeme v bytě a od mala jsme se snažili jí co nejvíce socializovat, chodili jsme jak do města mezi lidi, tak do přírody, občas jsme navštěvovali místní skupinku pejskařů a venčili jsme společně s nimi. Na víkendy Olivu bereme k rodičům na vesnici, kde je další fenka Mája (labradorský retrívr, 8 let, klidná povaha). Holky se snášely dobře, spávaly spolu, občas si i pohrály.
Loni v říjnu jsme byli donuceni z důvodu rekonstrukce bytu bydlet u rodičů delší dobu, cesta do práce se poměrně prodloužila a na Olivu nezbývalo tolik času jako dřív. Většinou jsme si s ní jen pohráli na zahradě a doma trénovali nějaké povely. Díky tomu nejspíš začala štěkat(zuřivě) na sousedovi psi za plotem - to se snažíme odbourávat, nezůstávala na zahradě samotná a hned jak začala běhat kolem plotu byla odvolána a zaměstnána jinou činností. Postupně začala vyjíždět i na psi za plotem na procházkách. Zkoušeli jsme odvést pozornost a držet ji u nohy, ale moc to nefungovalo.
A teď k tomu co mě trápí nejvíc. Na konci února se holky ošklivě porvaly(nedošlo na veterinární ošetření, ale dlouho trvalo než jsme je dostali od sebe). Probíhalo to tak, že se Oliva bez varování zakousla Máje do krku a držela. V té době jedna z nich hárala. (bohužel nevíme přesně kdy a která, protože u starší labradorky je hárání nepravidelné a vždy následuje faleška a Oliva je tak čistotná, že žádná krev nejde zaregistrovat). Okamžitě jsme je od sebe oddělili a čekali až vychladnou. Bohužel další jejich setkání skončilo dost podobně. Od té doby, když přijedeme k rodičům chodí Oliva s košíkem a vodítko tahá za sebou. Když už takov&ya cute;ch návštěv bylo víc, tak jsme košík sundali. Celý víkend proběhl v pohodě, ale na konci se do ní zas zakousla. Nevím už si rady, jak je dát zase dohromady, aby mohly vedle sebe alespoň normálně fungovat. (Vyřešila by to kastrace?) Občas potřebují pohlídat psa rodiče a občas my, takže je od sebe nelze úplně oddělit.
Jen bych chtěla uvést, že od toho prvního incidentu jsme dost přitvrdili v důslednosti plnění povelů, na procházky chodíme s halti ohlávkou, trénujeme chození kolem psů, co na nás štěkají za plotem, se psi co se chtějí kamarádit jí nechám, aby se očuchali. S některými psi je v pohodě, a po jiných vyjíždí (spíše po menších plemenech, nebo po psech co na ní začnou štěkat a vrčet jako první). Co se týče chování Olivy, povely v klidu zvládá perfektně,  čím víc je rušivých podnětů, tím je to horší, ale na tom pracujeme. Bojí se hodně hlasitých zvuků - bouřka, ohňostroje, a také nemá důvěru k některým mužům. Přitom s ničím z toho neměla špatnou zkušenost. Omlouvám se za takovou slohovku, ale chtěla jsem situace popsat co nejlépe. Děkuji za jakoukoliv Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že jste do svého dotazu uvedla tolik informací, to je vždy dobře. Co mě ale velice mrzí, je Vaše věta "Vyřešila by to kastrace?" - je to pro mne jasný indikátor toho, že jste pouze zaslala svůj dotaz do Poradny bez toho, abyste si alespoň trochu PSÍ STRÁNKY FALCO prostudovala (což je mimojiné doporučeno i na začátku této rubriky), protože v opačném případě byste tuto větu nikdy nenapsala. Takže moje první odpověď - ne, nevyřešila. Pokud Vás zajímá proč, pak si prosím najděte a přečtěte moje články i odpovědi v této Poradně, problematiku reálných důsledků kastrace zde máte mnohokrát vysvětlenu.

I další záležitosti z Vašeho dotazu jsou zde již mnohokrát probrány. Vaše fenka se dostala do věku, kdy aktivně zjišťuje svoje postavení mezi jinými psy - zde konkrétně "řeší" fenku Máju. A protože se jí z Vaší strany dostalo do dnešní doby pouze tzv. výcviku ("Většinou jsme si s ní jen pohráli na zahradě a doma trénovali nějaké povely","hned jak začala běhat kolem plotu byla odvolána a zaměstnána jinou činností","Zkoušeli jsme odvést pozornost a držet ji u nohy","jsme dost přitvrdili v důslednosti plnění povelů, na procházky chodíme s halti ohlávkou, trénujeme chození kolem psů, co na nás štěkají za plotem","povely v klidu zvládá perfektně,  čím víc je rušivých podnětů, tím je to horší"), zcela logicky došlo k tomu, co ve svém dotazu popisujete. Stejně tak i například cituji "Bojí se hodně hlasitých zvuků - bouřka, ohňostroje, a také nemá důvěru k některým mužům. Přitom s ničím z toho neměla špatnou zkušenost." je jednoznačným důkazem toho, že fenka nemá ve Vás oporu, maják, svého učitele a šéfa smečky...

Chybí základní psí výchova a správné vedení.

Australský ovčák není žádný plyšák ani plemeno s tupou poslušností. Už vzhledem k tomu, k jaké práci byl vyšlechtěn, má v sobě nemalou dávku vrozené dominance, síly, temperamentu, samostatnosti a vysoké inteligence. K tomu navíc přidejte obranářský instinkt a vysokou potřebu sociální komunikace. Opravdu se nejedná o plemeno, které zvládnete cvičákovským přístupem a povely.

Vaše fenka potřebuje vedle sebe osobnost a prostředí fungující lidskopsí smečky. To ovšem neexistuje a proto je nucena se se všemi situacemi běžného života srovnávat sama. Důsledkem toho pak je mimo jiné na jedné straně její bázlivost a nejistota při hlasitých zvucích a nedůvěra k některým lidem, na druhé straně hierarchicky-agresívní chování vůči jiné feně (teď je to Mája, kdykoliv to může být jiná fena, kterou potká). Stejně tak i Vámi popisované vyjíždění a štěkání po jiných psech je pouze přirozeným důsledkem toho, že se jí nikdo nevěnuje - zcela přesně řečeno nevěnuje smysluplně a tak, aby to pro ni mělo skutečný a pozitivní přínos.

Jednoduše řečeno - primární chyba je v základním přístupu z Vaší strany, důsledkem čehož došlo k naprosto očekávané psychické nestabilitě a stresu Olivy.

Dále - pokud u vlastní fenky nepoznáte hárání, je to dost průšvih. Harání není pouze doba, kdy fenka barví (krvácí), ale sestává z více fází, které jsou identifikovatelné jak vizuálně (např. zvětšená vulva), tak na základě změněného chování (citová rozněžnělost, nervozita, zvýšená potřeba fyzického kontaktu se svým člověkem, zvýšená agresivita vůči psímu okolí atd.). Doporučuji si na toto téma něco nastudovat, bude se Vám to velmi hodit do budoucna, protože v období hárání fenky je zapotřebí některé věci předvídat - třeba právě zvýšenou intoleranci vůči psímu okolí.

Pokud jste si v tuto chvíli začala pomalu připouštět, že opravdu některé věci děláte špatně, pak nastala ta správná chvíle říci si, co s tím. Je to jednoduché a lidem v podobné situaci (tedy od základu chybný přístup) to vždy pomohlo - i Vám teď nabídnu osobní pomoc, kdy se můžete vše potřebné naučit a dát věci mezi sebou, Olivou a jejím psím okolím (tedy nejen fenkou Májou, ta bude jen jednou z mnoha, pokud si nencháte poradit) do pořádku. Rozhodnutí je pouze na Vás, v případě zájmu mě prosím zkontaktujte telefonicky, pomůžu Vám.

V každém případě však doporučuji prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - k tématice kastrací, přirozené psí komunikace, psí etologie i k mé filozofii práce se psy a jejich majiteli včetně reálných výsledků zde najdete spoustu informací...

 

(9.4.2017)
Plemeno: biewer teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma dva psy - 4leteho, kterého se problém týká + 10leteho klidného yorka. Oba psi neměli nikdy větší problém zůstat doma přes den sami. Otec měl,ale v lednu úraz nohou a byl 2mesice nonstop doma se psama. Nyní když se vše vrátilo do obvyklých koleji, kdy maji byt pres den doma sami, ten mladší se naprosto každý den pokaka na koberec a je jedno, jestli jsme pryc 2h nebo 6h. Jde o průjem až takovou tu zluto-hnedou hmotu. Jelikož ráno na procházce má normální stolici a odpoledne též, je mi jasné, že tento problém bude stresového původu. Pes je od malička větší nervák - bojí se některých lidí (nikdy mu ublíženo nebylo), na zahradě rád štěká a je dominantní vůči cizím psům. Jinak je to však velký mazel a poslouchat umí. Jen nyní nevím co dělat, aby se prestal pokakavat doma. Děkuji velice za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Biewer teriéři rádi štěkají a jako všichni teriéři v sobě mají nemalou dávku přirozené dominance, to nesvědčí jednoznačně o "nervákovi". Každopádně ve Vašem dotazu mi chybí dalšípodstatné informace - zda jsou průvodními jevy popisované situace i jiné stresové ventily během jeho samoty (štěkání, močení, devastace prostředí atd.), jaký byl režim pejska v době pobytu Vašeho otce doma, jak se Váš otec k pejskům chová, jak moc jsou spolu v kontaktu, jaký je krmný režim atd. atd.

Pokud není příčinou zdravotní problém, pak ano, jedná se skutečně o problém psychický. Nicméně někde musí být spouštěč, u dospělého čyřletého teriéra jím rozhodně nebudou pouze dva měsíce jiného denního režimu. Tímto spouštěčem může být dlouhodobý stres pejska, který změnou jeho režimu a opětným návratem do starých kolejí pouze akceleroval - problém způsobený neexistenci opravdové lidskopsí smečky a fungujícího vůdce.

Ve Vaší situaci bych se teď jednak zamyslel nad těmito pro každého psa tolik důležitými psychickými předpoklady spokojeného bezstresového života, jednak znovu najel do postupného zvykání na několik hodin denně o samotě. Tedy odchozí/příchozí rituály, postupné navyšování času a především emoční klid (vše máte již vícekrát popsané v této Poradně).

Jak jsem už mnohokrát psal, každá zásadní změna k horšímu v psím chování má vždy svůj psychický spouštěč, nikdy to není samo od sebe. A nikdy k ní nedochází, pokud jsou běžný režim psího života a jeho prostředí v pořádku - i když na nějakou dobu dojde ke změně, po návratu k rutině vše zůstává při starém. Jinými slovy pokud Váš pejsek prožíval samotu ve stresu, pak po nějaké době, kdy tento stres zažívat nemusel (stále byl doma Váš otec), se tento stres zcela přirozeně zhoršil a tím pádem i jeho projevy.

Tady bych hledal skutečnou příčinu problému. Jak jsem psal, nemám bohužel k dispozici detailnější informace - je to stejné, jako byste autoservisu mailem popsala problém svého auta "pořádně to nejezdí, ale startuje a benzín má taky". Je jednoduše zapotřebí mít více informací a ideálně auto (ve Vašem případě pejska) vidět, otestovat a mít tak možnost zjistit skutečný zdroj problému. U psů se tento zdroj vždy skrývá v jejich majiteli a prostředí, ve kterém žijí. Takže pokud budete chtít, i Vy můžete s pejskem přijet a pak Vám budu schopen sdělit přesnou diagnózu a způsob nápravy, protože až tehdy budu mít k dispozici potřebné informace.

 

(2.4.2017)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, ohledně naší šestiměsíční fenky Mii. Fenka s námi žije v bytě a již od štěňátka tráví 3 hod. dopoledne (8:30 - 11:30) a poté (12:30 - 16:30 - někdy o hodinu déle) sama doma. Z důvodu toho, ze začátku čůrala a kadila všude, kousala kytky atd., tak jsme ji začali zavírat na tuto dobu do koupelny, která je cca 5x6 m s oknem, kde má k dispozici vodu + žrádlo a taktéž různé hračky, bůvolí kost nebo jiné dobroty. Všechno bylo v pořádku až do doby, než se jí začali obměňovat zoubky a začala okusovat koupelnový nábytek. Pořídila jsem proto sprej proti kousání předmětů, který by ji měl odpudit - takto ošetřené předměty neokusuje ale pro změnu začala otevírat skřínky a šuplíky a vytahovat a kousat věci z nich. Začínáme být již z toho zoufalí, neradi bychom ji nechávali neustále zavřenou v koupelně a mám strach aby něco nesežrala a pak měla zdravotní problémy. Předem děkuji za Vaší radu.

Odpověď: Dobrý den:) Je dobré vědět, že borderkolie patří mezi hodně temperamentní a inteligentní plemena. Proto je naprosto přirozené, že pokud ji necháváte zavřenou v koupelně se spoustou pro ni zajímavých věcí ke zkoumání, nebude tam jako půlroční štěně jen nečinně ležet. A samozřejmě v koupelnách, jak už to tak bývá, je i spousta pro štěně (i dospělého psa) život ohrožujících chemikálií a přípravků, že?

Za další - se štěnětem je zapotřebí odmala pracovat, uspokojovat především jeho psychiku a potřebu sociální komunikace. Pokud to nebudete dělat, pak si bude Vaše fenečka vymýšlet vlastní program a ten bude hodně devastační - i z důvodu narůstajícího stresu ze sociální izolace. O přirozené potřebě sociální komunikace a přirozeném psím prostředí (hierarchické smečce) jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, velmi doporučuji jejich pečlivé prostudování a pochopení základních psychických psích potřeb. Právě plemeno borderkolie je jedno z těch, které na absenci výše uvedených principů reaguje velmi citlivě a pokud se dopracuje až do stresového stavu, je na razantní a někdy až celoživotní problémy zaděláno.

Dále. Koupelnu zrušte a vyčleňte jinou místnost - nejlépe předsíň nebo chodbu (blízkost podnětů z okolí), rozhodně ne celý byt. Předsíň zbavte všech věcí, které by mohly být pro fenečku nebezpečné nebo o které byste sami neradi přišli. Začněte aplikovat odchozí a příchozí rituály (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO, už jsem zde tyto věci popisoval mnohokrát a cestou k těmto textům najdete další témata, která se Vám budou při výchově štěněte hodit - to je i filozofie této Poradny), zrušte hračky a pokud budete vše dělat správně, rychle se dopracujete do stavu, kdy Vaše fenečka čas o samotě jednoduše prospí. Základem úspěchu je ale právě ta psychická stránka, kdy místo stresu a nejistoty nastoupí jasné a čitelné stereotypy, prostředí smečky a tím pádem i zklidnění psí psychiky a srovnání biorytmu.

Postup již víte, prostudujte si zde vše potřebné a aplikujte v denní praxi, to za Vás nikdo jiný udělat nemůže. Držím palce.

 

(26.3.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, je to asi půl roku, co jsme zpozorovali, že náš pes přestává slyšet. Asi 3 měsíce už neslyší vůbec. Kontaktovali jsme veterináře, zda to nejde léčit, ale bylo nám sděleno, že už na to má věk, to se nedá nic dělat. Pes je odmalička zvyklý být celý den venku a na noc ho zavíráme do baráku, kde má svůj pelíšek. Bez problémů vydrží v čase cca 20:00 - 7:00 uvnitř. Nyní se dostávám k problému, který trvá asi poslední měsíc. Psa večer zavřeme a on co půl hodiny štěká. Většinou večer cca do 23 hodin, ale někdy (asi 3x týdně) začne štěkat třeba ve 3 ráno a to je na zbláznění. Vždycky za ním jdu a zkusím ho pustit na zahradu, jestli třeba nepotřebuje "na malou", ale nic. Rušit by ho nic nemělo, když nic neslyší ... předpokládám. Ale s tímto nikdy problémy nemíval (ani ohňostroje na Silvestra mu nevadily ...) Bohužel tím, že je hluchý žádné povely ani zvýšení hlasu nepomáhá. Je možné, že jeho štěkání je spojené s hluchotou nebo může mít nějaké jiné problémy? Pes bez problémů žere, pije, vylučuje, pohybuje se... Děkuji mockrát za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Dotaz přesně na toto téma jsem zde v Poradně zodpovídal nedávno (21.1.2017), jednalo se o zlatého retrívra ve věku 12,5 roku. A zodpovězené dotazy jsou zde zveřejňovány právě proto, aby si je mohli přečíst i další lidé se stejným nebo podobným problémem...

Takže tentokrát stejně jako někteří tazatelé i já si dovolím ušetřit svůj čas a protože bych znovu psal naprosto to samé, ocituji sám sebe z výše odkazované odpovědi (resp. její část), neb to beze zbytku platí i v tomto případě:

"Ano, nástup štěkání související se ztrátou sluchu je u pejsků naprosto běžný jev. Souvisí primárně s psychikou (pes samozřejmě o svém hendikepu ví) a protože se najednou ocitl ve světě ticha, cítí se sám velmi ohrožený a zranitelný, je ve stresu. Je potřeba si uvědomit, jak důležitý pro pejsky sluch je - dovoluje jim zachytit cokoli podezřelého v okolí na velké vzdálenosti, dříve než čichem, umožňuje jim přesně lokalizovat zdroj zvuku i z hlediska směru. Je mnohonásobně citlivější než lidský, pes je na něj (pokud se nejedná o genetickou hluchotu, kdy neslyší již od narození) velkou část svého života zvyklý a aktivně jej používá.

A najednou se ocitne v tichu. Nic neslyší, sám sebe ani okolí, nemá možnost lokalizovat a analyzovat jakýkoli zvukový zdroj. Ví, že štěká, ale sám se neslyší, nemá zpětnou vazbu. Zkuste si to sama - zacpěte si důkladně uši a mluvte. Budete vědět, že mluvíte, ale neuslyšíte vůbec nic. A stejně jako Vašeho pejska i Vás to už po krátké době uvede do zmatku, nejistoty a stresu.

Ohluchlý pes (ať už věkem nebo úrazem) potřebuje pomoc, aby se se svým novým hendikepem psychicky srovnal a naučil se s ním žít. V přírodě mu pomůže jeho smečka a stejně tak by tomu mělo být i v případě "smečky" lidskopsí. Proto mu teď věnujte co nejvíce svého času, hodně s ním komunikujte (fyzická kontaktáž, vizuální komunikace/oční kontakt), snažte se eliminovat jeho vlastní nejistotu a pocit osamění.

Váš pejsek potřebuje vědět, že se nic nezměnilo. Že pokud nic nemůže slyšet, neznamená to, že se děje něco nekalého. Vše je jen v jeho hlavě. Stejně jako ohluchlý člověk má teď přirozenou tendenci reagovat stylem "Slyšíte mě?! Já vás neslyším!", to vše zesílené jeho pocitem vlastního ohrožení. A právě toho pocitu ohrožení je třeba ho zbavit. Musí vědět, že je vedle něj jeho fungující vůdce smečky - a pokud to přijme, bude to fungovat i  v době Vaší nepřítomnosti. Protože Vy jako šéf přece víte, že Váš pejsek je oslabený a určitě byste ho nenechala samotného v prostředí, které by mu mohlo ublížit - takto on sám totiž celou situaci vyhodnotí.

Chce to pochopit příčinu (nejistota pejska díky náhlému hendikepu) a použít přirozenou terapii - smečku. Psychické záchytné body fungují u pejsků i v čase naší nepřítomnosti - proto "smečkový" pes zůstane v klidu i v době, kdy je sám, "nesmečkový" propadne panice. V ničem jiném to není, je to pouze o existenci či neexistenci oné "smečky", tedy v jakém vztahu člověk a jeho pes žíjí..."

Jinými slovy - vezměte Vašeho pejska k sobě a nenechávejte ho samotného. Potřebuje teď Vaši fyzickou přítomnost, psychickou podporu, komunikaci, pokud zůstane izolovaný (třebaže v baráku, ale sám), je to pro něj velmi těžké. "Pes bez problémů žere, pije, vylučuje, pohybuje se..." (cituji Váš dotaz) - jistě, ale jeho psychika (kterou bohužel u svého pejska tolik lidí ignoruje) je na tom velmi špatně. Jeho stav, kdy přestal slyšet, jej zcela pochopitelně děsí a neumí si s ním sám poradit.

Pomozte mu prosím, už víte jak.

 

(19.3.2017)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si pořídili pejska německého ovčáka s PP, vybrali jsme si toto plemeno nejen pro svou krásu, ale pro svou povahu. Že ho baví pohyb a je lehce cvičitelný. A já bych s ním chtěla do budoucna chodit běhat a chodit na výlety. Máme ho v RD se zahradou, ale zatím je přes den, když jsme v práci, na chodbě-tam má svůj pelíšek a spí tu i v noci. (v dolním patře bydlí strýc v důchodu, takže ho přes den občas pustí na zahradu a pak zase dovnitř).
Můj problém a zároveň dotaz, spočívá v tom, že mě poslední dobou, cca týden dost kouše do kotníků a na rukou, kouše mě do nohavic, do županu...a když mu vynadám, řeknu "nesmíš" a vytahám ho za kůži na krku, tak jako by ho to ještě víc vyburcovalo a kouše dál až to přejde i ve štěkot (jakoby říkal-ty mi tady nebudeš rozkazovat!) Mě přijde, jako by mě považoval za slabšího jedince  zkoušel na mě co vydržím ale já se nevzdávám a stále donekonečna, silným důrazným hlasem říkám nesmíš a tahám za kůži.
Na přítele ani na nikoho jiného takto neútočí. Občas teda ostatní taky kousne, ale tak nějak normálně, jak bych u štěněte očekávala. Je to mazel a s každým se rád vítá. Chodíme s ním na procházky a socializujeme ho. Už zná všechny psy a lidi v okolí a ke každému je přátelský. Nemůžu říct, že ke mě by byl zlý. Je také vidět, že mě má rád, vždy mě radostně vítá. Hraji si s ním víc než přítel, přetahujeme se o uzel, s míčkem. Trénujeme s ním povely, umí ke mě, sedni, lehni, (tyto povely jsem ho naučila já), když doma odpočíváme a koukáme třeba na gauči na tv, tak si většinou lehá k mým nohám až usne. Jídlo mu dáváme až po té, co sníme něco my, aby věděl, že nejdříve jíme my a až po té on, do dveří chodíme také nejdříve my až po tom on, na gauč ani do postele nesmí.
První noc co jsme si ho přivezli, jsem s ním první noc spala v pelíšku na chodbě, myslela jsem, že si ho takto získám, první týden to tak i vypadalo, povely poslouchal hlavně ode mě, všude chodil u mě, ale poslední týden jsem bezradná s tím provokováním. Moc jsem chtěla, aby přijal jako vůdce mě a ne přítele. Myslíte, že když vytrvám a budu na něj stále důsledná, okřiknu ho a vytahám, že mám šanci, že by mě mohl přijmout jako vůdce? Třeba když bude dostávat jídlo jen ode mě...nebo to bude prostě přítel, když má hrubší hlas, je mohutnější a zkrátka chlap? čím bych mohla zvýšit šanci, aby přijal jako autoritu mě?
Už takhle máme kocoura, který mého přítele poslouchá skoro na slovo, mě v podstatě ignoruje, občas se přimazlí, ale jakmile není přitel doma a jsem s ním sama, tak na mě útočí až do krve. Nevím jestli nějak ze mě cítí nervozitu, slabost? i třeba jen ležím v posteli, jemu se zvětší panenky a skočí a zahryzne se mi do ruky. Nechtěla bych takto dopadnout i s pejskem :-( přitom, než mě pejsek začal takhle kousak a štěkat, tak jsem dělala vše stejně jako přítel, dokonce bych řekla, že i důsledněji. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Na samém začátku své odpovědi zdůrazním jednu skutečnost - Vašemu štěněti jsou dva měsíce. Pouhých osm týdnů, je to psí mrně - a už teď velmi úspěšně děláte vše pro to, abyste zásadně ohrozila jeho zdraví i psychický vývoj...

Dvouměsíční štěně v prvé řadě ještě není kompletně proočkované proti nákazám, které ho mohou velice lehko zabít. Ven, do prostředí, kde se pohybuje množství psů, koček a jiných zvířat ("Chodíme s ním na procházky...", "Už zná všechny psy a lidi v okolí..."), můžete brát štěně bez ohrožení teprve po kompletním proočkování plus 7-10 dnů navrch, kdy teprve titr ochranných látek dosáhne v organismu štěněte potřebné úrovně pro účinnou ochranu. Očkování štěňat není pro srandu králíkům a uvědomte si prosím, že v této fázi již štěně není kojeno matkou, nedostává v mateřském mléku přirozené ochranné látky a právě proto je vakcinace životně důležitá. Ale teprve po jejím úplném dokončení je štěně chráněno (především proti psince, parvoviróze a leptospiróze), nikoli již během doby aplikace vakcinačního schématu. Většina vakcín má nastaveno vakcinační schéma na 6., 9.a 12. týden života, Vaše štěně má v sobě tedy teprve první dávku. Riskujete velmi - minimálně celoživotní zdraví a reálně i jeho život. Štěňat, která jejich majitelé "okamžitě použivali", jsou bohužel plné psí hřbitovy. Je opravdu nanejvýś vhodné si tyto informace předem nastudovat, pokud Vám je neposkytne sám chovatel (což by rozhodně měl)...

Dále - mládě každého živočišného druhu potřebuje blízkost své matky, sourozenců, živočišné teplo a sociální kontakt. Z živých bytostí má Vaše štěně k dispozici už pouze Vás a Vašeho přítele. Jak jste ho přijali? První noc jste s ním strávila v pelíšku na chodbě a jak sama píšete, myslela jste si, že si ho takto získáte. Pouze první noc. Od té doby spí osmitýdenní malé štěně v chodbě Vašeho RD - samo, izolované, bez kontaktu se svým člověkem. Opravdu jste přesvědčena, že to je správný přístup a tímto způsobem navážete vztah? Se všemi svými pejsky jsem spal v kuchyni na matraci první skoro čtyři měsíce (ne pouze jednu noc) a každý z nich by za mne položil život. A poté (protože pak už zvládali vyprazdňování venku) do konce svých životů noc co noc spali a spí se mnou v jedné místnosti, ne někde v chodbě za zavřenými dveřmi. Vaše štěně, jak píšete, na gauč ani do postele nesmí. Všemi možnými způsoby mu dáváte najevo, že k Vám nepatří - ve věku, kdy štěně velmi intenzívně potřebuje cítit prostředí své smečky, fyzický kontakt a vazbu ke svému člověku. Vy ho od sebe pouze odháníte a následky v psychice pejska a jeho vnímání Vaší osoby budou na celý život.

Dále - štěně a budoucího parťáka si nevychováte nátlakem. Taháte ho za kůži, "silným důrazným hlasem" říkáte "nesmíš" a máte pocit, že čím víc se vůči němu budete chovat jako buldozer, tím víc Vás bude akceptovat. Ne - nebude. Už teď začíná zjišťovat, že jste opravdu slabá osobnost a "poslušnost" si vynucujete nátlakem a silou. Tohle Vám nikdy nebude fungovat a pokud při čtení těchto řádků začínáte pociťovat vztek, pak si přečtěte, jak na Vás reaguje Váš kocour - i jeho vzorce chování jsou přesným odrazem Vašich a pokud nezměníte zásadně přístup, bude se přesně tak vůči Vám chovat i Váš pejsek. Agrese generuje pouze protiagresi a jak se správné vychovává štěně, o tom máte hromadu informací napříč těmito PSÍMI STRÁNKAMI FALCO - zkuste k nim sednout a studovat, přemýšlet a čtené také aplikovat...

Stejně jako pes i kočka a obecně každé zvíře vycítí osobnost člověka - přijme přirozeně silnou osobnost, nikdy nepřijme osobnost slabou a autoritu vynucovanou. Vůči Vašemu příteli se vaši zvířecí parťáci nechovají jinak proto, že je velký chlap. Ale proto, že z něj necítí ony nátlakové tendence a negativní vzorce chování, které jsou z Vašeho dotazu tolik zřejmé. Neberte si to nijak osobně, ale pokud se nad tím poctivě zamyslíte, podíváte se na zpětné vazby od Vašeho kocoura i štěněte a styl "výchovy", věřím, že ledacos pochopíte. Chce to jen překonat vlastní ego a uvědomit si, že vztah živé bytosti k sobě samé si musíte získat, vybudovat (správnou komunikací a pochopením její osobnosti), nikoliv tlačit na pilu a ještě si myslet, že to dobré získáte izolací a silovým nátlakem. O psí komunikaci, psychice a všech souvisejících záležitostech jsou PSÍ STRÁNKY FALCO, tím začněte. A začněte svoje štěně opravdu vychovávat, ne je permanentně trestat a dvouměsíčnímu mláděti vypalovat do hlavy povely, na které má ještě spoustu času.

Bude se k Vám chovat tak, jak Vy se budete chovat k němu, bude Vaším zrcadlem stejně jako jím je už Váš kocour. Máte možnost srovnání v tom, že vůči Vašemu příteli se oba chovají pozitivně, vůči Vám negativně. Není divu, ale máte ještě pořád možnost se nad sebou zamyslet a změnit přístup. Za pár měsíců už bude pozdě a svůj obraz v hlavě psí bytosti už nikdy nenapravíte. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, netahejte neproočkované štěně do rizikového prostředí, pusťte ho k sobě a pokud budete potřebovat a chtít, pomůžu Vám tak jako každému formou osobní pomoci. Jak se rozhodnete, je pouze na vás.

 

(19.3.2017)
Plemeno: argentinská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, v prvom rade som zo Slovenska, tak snáď to nebude problém, čo sa týka komunikácie :) Mám fenku argentínskej dogy, brali sme ju od šteniatka aj keď sme vedeli, že trpí jedným hendikepom - je hluchá :( Je to úžasný pes, nemá problém s ostatnými psami, zbožnuje deti, snažili sme sa ju dosť socializovať ešte v útlom veku, naučiť nejakým povelom na signály, vie sadnút, dať labku, ostať na mieste a prísť  k nohe na gesto. Na prechádzke vie chodiť pekne pri nohe, ale iba keď je sama ( mame aj ďalšieho psa). Občas ju mávame aj v byte, vtedy je tiež úžasná, buď spí alebo sa chce maznať, je to obrovský mazel, stále si vyžaduje kontakt. No problém nastáva, keď je doma na dvore, kde žije väčšinou svojho času. Dokáže si otvoriť všade dvere, musíme všade zamykať a tu vzniká ďalší problém, pretože vie si otvoriť aj bránku a stále utečie preč. Najčastejsie uteká k susedovi a tam si tiež otvára dvere a všetko pošpiní nebajbože poskáče po stole a zje, čo zavetrí. Ako ju to odnaučiť, aby predtala s tým otváraním, plus ďalší problém je, že stále skáče, skušala som už aj tresty aj elektrický obojok,  ale dlho to nevydržalo. Viem, že sa teší, keď ma vidí, ale neviem ako  ju donútiť, aby neskákala :( Doma, už všetci sú zúfali, a chcú, aby som ju dala preč :( Prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den, ne, v tom problém opravdu nebude:) Ano, geneticky je bílá barva spojena s hluchotou, proto mají k tomuto postižení zvýšené předpoklady kromě argentinských dog například bulteriéři nebo bílí švýcarští ovčáci...

Víte, každý pes je přesně takový, jakého ho vychováme, jak se k němu chováme a jak moc či málo jsme ochotni pochopit jeho osobnost a respektovat jeho přirozené potřeby. Pokud žije s námi a je vnímán jako normální člen rodiny/domácnosti, pak i při minimální námaze dostaneme přirozeně klidného psího parťáka, se kterým není problém. Pokud je pes odsouzený trávit většinu svého času na dvoře, zahradě, v kotci nebo u boudy, pak se dostaví zcela přirozené důsledky jako u každé inteligentní bytosti - izolační stres a z něj plynoucí stresové ventily (už jsem zde na toto téma na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO zveřejnil spoustu textu, najděte si je prosím).

Pes je sociální tvor stejně jako člověk a jako takový potřebuje sociální kontakt, komunikaci, interakci s dalšími sociálnimi jedinci. Argentinská doga, pokud je jí tento kontakt odepřen, se stává v dospělosti problémovou, se zničenou psychikou. Vaše fenka je stále ještě štěně a zhruba dvaapůl roku ještě bude. Pokud nezměníte svůj přístup, nezačnete s tímto přirozeným obranářem žít spolu a ne jen vedle sebe, pak se v ní stále více bude upevňovat život ve vlastní bublině, osamocení a z toho již zmiňovaný stres. Začnou skutečné problémy s okolím. Očekávatelné a za daných okolností nevyhnutelné.

Tresty a elektrický obojek. No výborně. Za co jste ji to vlastně trestala? Za to, že zcela pochopitelně utíká ze dvora, kde nechce být sama, protože to její psychiku ničí, za to, že skáče, protože je to mladá fenka a nikdo se nevěnuje tomu, aby se svůj temperament učila zvládat? Za to, že Vás ráda vidí a svoji radost dá najevo tím nejpřirozenějším psím způsobem? Za to vše máte potřebu trestat, mimo jiné i eletrickým obojkem - ji?

Pokud jste si pořídila fenku plemene argentinská doga, pak bych předpokládal, že si nejprve nastudujete něco o jejích skutečných potřebách a povaze. Každého, i toho nejmenšího psíka, je zapotřebí vychovávat a učit (ne povely, ale řešení běžných každodenních situací). Vyžaduje to spoustu času, trpělivosti, důslednosti, respektu a komunikace. V případě psa typu argentinská doga si to vše několikrát vynásobte. Argentina není žádný plyšák, je to tvrdý pes a pokud propásnete dobu, kdy máte možnost pozitivně ovlivnit její charakter, už nikdy ji nedostanete zpátky. Teď je to štěně, ale její psychika bude v dospělosti zcela jiná a pokud nebudete dělat věci správně, pak i v současnosti bezproblémové situace se stanou problémem.

K tomu všemu je zapotřebí na sebe argentinskou dogu navázat, aby s člověkem vůbec chtěla spolupracovat. Nemít ji na dvoře, ale u sebe. Argentinská doga není "povelový pes", až přijde tvrdé na tvrdé, na povely se Vám vykašle a bude jednat intuitivně a na základě vlastního rozhodnutí - a v případě hrubého nepochopení ze strany majitele půjde i proti němu. Toto není německý ovčák a základem všeho je skutečný vztah s jejím člověkem. Sama doufám vidíte (v těch pro ni vzácných chvílích, kdy ji pustíte do bytu), jak touží po kontaktu, jak nepřirozené je pro ni vyhnanství na dvoře, mimo smečku, mimo společnost svého člověka.

"Výchova" restrikcemi a tresty, izolace od svého člověka (rodiny) jsou u argentinské dogy úplně to nejhorší, co můžete v životě s tímto impozantním hrdým plemenem udělat a její povahu a vzorce chování v dospělosti tím ovlivníte zcela zásadně a jednoznačně negativně. Je teď jen na Vás, co uděláte - buď nic a pak budete s postupujícím časem pouze sledovat nevyhnutelné a později již nezvratné důsledky nebo zcela změníte svůj přístup, začnete se jí věnovat tím správným způsobem (máte na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dostatek potřebných informací) a budete mít bezproblémovou fenečku, na kterou se budete moci spolehnout.

Na závěr bych Vám rád připomněl, že Vaše fenka neslyší. O to víc je ohrožena v situacích, kdy jí potřebné informace nedá čich a zrak, o to je nejistější, o to více může zareagovat panikou nebo agresí z úleku, ublíźit sobě nebo okolí. O to více potřebuje svoji "smečku" a "maják" (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), nikoli většinový život v izolaci na dvoře. Každé zvířecí společenství se o takto hendikepovaného jedince stará a pomáhá mu přežít, je smutnou skutečností, že právě u člověka tento přirozený instinkt tak často nefunguje.

Nemusíte být zoufalí a Vy sama nemusíte být pod tlakem okolí, které Vás nutí dát fenku pryč. Stačí začít dělat věci jinak, správně. Vstřebat vše, co jsem Vám napsal, nenechat se ovlivnit vlastním egem a naprosto jednoduše změnit to špatné v dobré. Vzít fenku ze dvora k sobě domů, začít ji místo bezhlavého trestání vychovávat a učit, opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO. To, co jí teď dáte, Vám ona sama stonásobně vrátí. To dobré - ale i to zlé...

 

(12.3.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu v následujícím případě: Náš pes (máme ho již od štěněte a nikdy s ním vážné problémy nebyly) Zhruba od loňského roku již několikrát zavraždil volně pobíhající kachny a kuřata na zahradě - několikrát v naší nepřítomnosti, jednou, když byl přítel doma a obědval. Nyní se podhrabal k oploceným slepicím a opět vraždil. Nevíme co s ním máme dělat - zda to dělá z nudy nebo nějakého pudu? I když si myslíme, že zrovna toto lovec není ..(Podotýkám, že pokud jsme doma, tak si jich ani nevšimne, nejde ani k vrátkům)Pokud si ho tam přítel vezme s sebou, nebo jsou spolu na dvorku pod dohledem nikdy nic neudělá. Oba jsme od rána do večera v zaměstnání, ale pes má pro sebe celou zahradu a je naprosto na volno. Přemýšlela jsem zda mu pořídit k sobě druhého psa - nějakého staršího a vyklidněného, aby si přes den hráli a nenudili se nebo je riziko toho, že to poté budou dělat oba? Prosím o radu, moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) I po několika letech pejsek najednou začne dělat něco, co dříve nedělal - a velmi často se takto probudí právě lovecké instinkty. A pokud se jedná o mladého pejska, jako je tomu u Vás, pak by musel mít kolem hlavy obrovskou svatozář, aby v takové fázi ignoroval korist, která mu běhá volně doslova pod čumákem. Každý pes má v sobě lovce, některý méně, jiný více, tohle je prostě psí přirozenost a labrador je více lovecké plemeno, než si lidé myslí...

Buď svoji drůbež lépe zabezpečte (oplocení s betonovými základy aspoň do půlmetrové hloubky, popř. řešení zcela jiné) nebo nechte pejska v klidu odpočívat po dobu Vaší nepřítomnosti v domě, aspoň bude mít trochu klidu a eliminujete i nebezpečí toho, že by Vám jej někdo mohl otrávit nebo ukrást, jak se dnes bohužel často děje.

Pořízení druhého pejska by mělo za následek pouze to, že byste místo osamělého lovce měli lovící smečku s daleko vyšší efektivitou. Ne, toto opravdu nedoporučuji, předchozí dva způsoby řešení jsou navíc relativně velmi jednoduché a funkční.

 

(19.2.2017)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, potřeboval bych poradit se Stafordem. Pořídil jsem si ho od malého štěněte v 8mi týdnech. V podstatě ihned jsem ho začal socializovat, bral jsem ho všude s sebou, obchody, vlak, metro, davy lidí, malé děti, větší, zkrátka snažil jsem se ho dostat do všech situací se kterými se v pozdějším životě může setkat. Od 4 měsíců jsme začali navštěvovat psí školu, kde proběhla bezproblémová socializace s ostatními psi, bez sebemenší známky agresivity, možná až moc pasivní přístup na dorážení ostatních psů, ale to mi vůbec nevadí, raději klidného psa než neřízenou střelu. Zvládli jsme základní výcvik. Zvládá bezproblémově základní poslušnost. Teď v pubertě je to horší, ale dá se to přežít. Nicméně, mám dojem, že jsem ho socializoval na lidi až příliš, zkrátka, pokud by zastavilo auto a někdo na něj zavolal, určitě by nastoupil a nechal se ukrást. Bojím se ho nechat třeba na 10 minut čekat před obchodem, protože kdyby ho chtěl někdo ukrást, myslím, že by bezproblémů šel... Nerad bych, aby mi ho někdy někdo tímto způsobem zcizil a chudáka psa někde použil ke psím zápasům a podobně. Prosím Vás, co s tím ? Jak to odbourat, nebo myslíte, že ho to v dospívání přirozeně přejde ? Je to těžká práce, když protijdoucí lidi na něj začnou šišlat a chtějí ho automaticky hladit, aniž se zeptají a když je ve slušnosti požádám ať to nedělají, tak vypadám jako asociál. Prosím Vás, co s tím ??

Odpověď: Dobrý den:) Je velmi dobře, že jste zodpovědný, nezanedbal jste otázku základní socializace a zvykl svoje štěně na nejrůznější situace běžného života, za to Vás velmi chválím. A pokud je konkrétní jedinec AMSTAFa geneticky v pořádku a jeho majitel jej neštve proti lidem, pak je bezproblémový i jeho vztah k cizímu člověku - a to je v pořádku.

Nezapomínejte ale, že stále máte ještě štěně. Stále na Vás ještě není fixováno a kdo bude vědět, jak na to, skutečně bude schopen Vám jej bez problémů odvést. Nemá to nic společného s nějakou "přesocializací" vůči člověku, je to zcela přirozená věc a proto Vám důrazně doporučuji nenechat jej nikde přivázaného bez Vaší kontroly třeba před tím obchodem, protože v dnešní době je toto plemeno velice atraktivní pro různé šmejdy (a zdaleka ne jen pro psí zápasy). Opravdu, neriskujte to.

Dále - nezapomeňte na to, źe u plemen s vyblokovaným sociálním chováním, mezi něž patří i AMSTAF (na toto téma naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO spoustu textu a informací), dochází kolem 1. roku věku k razantní změně chování ve vztahu k psímu okolí. Jinými slovy - jednoho dne, kdy se sejdou všechny potřebné okolnosti, poprvé zjistíte, že veškerá druhová socializace ztratila svůj účinek a proti mnoha psům bude ten Váš startovat s cílem "zlikvidovat protivníka". Bohužel, takto jej člověk vyšlechtil (z mého pohledu zmutoval, protože zničil jeden za základních druhových vzorců chování)...

Jaký bude jeho vztah v dospívání a dospělosti k cizím lidem (respektive jeho ochota s nimi odejít), to závisí především na vztahu mezi vámi dvěma. Čím bude silnější, tím více bude lpět na Vás a tím více se bude vyhrazovat vůči cizím lidem. To platí mimochodem pro každé psí plemeno, ale AMSTAFové mívají ke svému člověku přirozeně silný vztah, sám to poznáte.

Ano, bohužel se velká část lidí chová jako kaskadéři postrádající základní slušnost a vrhají se cizím psům před čelisti s dementním výrazem a šišláním "jé to je pejsánek můžu si ho pohladit" - a bohužel ve chvíli, kdy pejsánek zareaguje na základě vrozených reflexů a za neurvalý vstup cizince do smečkového osobního prostoru jej potrestá, jste na vině Vy jako majitel psa. Každému pro podobnou situaci radím a řídím se tím i sám - můj pes není veřejný majetek, není mojí povinností nechat na něj každého pobudu sahat, včas předvídáme a od cizích si držíme přirozený odstup. Pokud někdo nějakému slovu z věty "Nesahejte na něj prosím!" nerozumí, je to jen jeho problém a pokud mě nazve asociálem nebo mého psa kousající bestií, pouze mě přesvědčí o tom, že jsem reagoval správně. Jak by se mimochodem dotyčné osobě líbilo, pokud bych se stejně jako ona sápal na její dítě nebo partnera/partnerku s tím, že si je chci "jenom pohladit", popřípadě bych to rovnou zrealizoval...?

Jste v takovém případě v právu a podle toho i jednejte.

 

(19.2.2017)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň/večer. Chcel by som sa opýtať ohľadne toho, keď chcem k sebe privolať môjho psa (nemecký ovčiak) tak naňho normálne poviem menom (Maxík/Max), a pes zostane stáť a pozerá sa namňa, ani sa nepohne.. Zažiadnu cenu nechce kumne prísť, aj keď mám jeho najobľúbenejšiu hračku alebo chutné jedlo. Proste len zastane a pozerá sa namňa.. Prečo to robí ? Alebo čo mam spraviť aby kumne prišiel ? Potreboval by som celkom pomoc, keďže si už neviem rady.. :/ Za prípadnú odpoveď, popred vďaka :)
Potom by som sa ešte chcel opýtať. Keďže my máme dvor vzadu potom máme plot a ešte dvor v predu, a ten pes je v tom zadnom dvore a ako by som mu mohol zakázať aby neliezol do toho predného dvoru ? (Je tam brána ale keď niekto vojde tak ju otvorí a pes vleti popod nohy a už je v predu na dvore.. :/ Ako byb som mu mohol zakázať aby tam nechodil ? Za prípadnu odpoveď, ešte raz vopred vďaka :)

Odpověď: Dobrý den:) Máte teď svého pejska ve fázi psí puberty, bude to na Vás zkoušet, co to dá. A protože zjišťuje, že v podobných situacích na něj nemáte, nejste pro něj silná a vůdčí osobnost. Chce to teď místo nereálného očekávání "slepé poslušnosti" zapracovat na hierarchii (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a strategii - navozovat situace, kdy bude vysoká pravděpodobnost, že k Vám přijde. Než mu například dáte před procházkou obojek/vodítko, postavte se pár metrů na opačnou stranu a nechte ho, aby on došel k Vám, nechoďte Vy k němu. Podobných situací vytvořte víc a vždy on musí přijít k Vám, Vy za ním nechoďte. klidně si ještě pár kroků couvněte. Venku si pomožte přišlápnutou stopovačkou a jakkoli by to mělo trvat dlouho, opět počkejte, dokud k Vám nepřijde. To vše bez lákání na dobrůtku a zvýšeného hlasu, klidné oslovení a povel. Oční kontakt a žádné jásání ani odměny při jeho příchodu (musí se to pro něj stát přirozenou reakcí), pouze klidná emoční (slovní) spokojenost. Potřebuje poznat, že Vaše vůle je silnější a Vaše osobnost v klidu. Chce to samozřejmě svůj nezbytný čas a splněné související atributy (vztah, komunikace, přirozená autorita, jinak to fungovat nebude), ale pokud to zvládnete, bude se to postupně lepšit a začnete mít psa, který Vás bude brát jako fungujícího vůdčího jedince nejen v otázce přivolání.

Druhý dotaz. Opět zopakuji - máte psího puberťáka plného energie a nejjednodušší v tomto případě je prostě bránu zavírat tak, aby jí nemohl proběhnout. Je to zas jen o strategii a základním předvídání, nemá smysl Vaše štěně lámat a dělat razantní restriktivní opatření, kterým by jednak nerozumělo, jednak by ničila jeho psí osobnost a povahu. Nechte jemu i sobě čas a teprve ve chvíli, kdy Vás začne celkově brát jako svoji autoritu, můžete zakazovat, protože až tehdy budete mít z jeho psího pohledu "zakazovací pravomoce", které bude respektovat.

Obecně je velmi vhodné v psích záležitostech nelámat věci přes koleno a nechat je přirozeně dozrát v součinnosti s aktuálnim stupněm vývoje psí psychiky, trpělivost se v těchto případech vždy vyplatí. Stále máte štěné, v první fázi psí puberty, a jako takové ještě nemá potřebnou schopnost soustředění, spolupráce, nemá nadhled a klid dospělého psa, jedná velmi živelně a rádo zazlobí. Dejte tomu čas, zapracujte na vztahu a hierarchii a sám uvidíte, jak se vše začne pomalu měnit...

 

(12.2.2017)
Plemeno: zlatý retrívr (zřejmě křížený s anglickým setrem)
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, protože s tím naším psem už si nevíme rady. Nášeho Mikiho jsme už od štěněte začali učit základní poveli jako sedni, lehni, ke mě. A pokud nebyl v nějakém obležení návštěvy, tak poslouchal. To se ale začalo měnit, když v necelém roce dostal první záchvat epilepsie. Veterinář nám naordinoval Phenaemal, který nejdříve zabíral a poté se začal zhoršovat (dostával cca 2 záchvaty měsíčně). Dospělo to až k tomu, že bereme 1,5 Phenaemulu 2x denně a před měsícem nám veterinář přidal ještě 2 prášky denně Libromidu. Jeho chování se s přidáváním dávek velmi zhoršilo...Už od malička se bál, ale postupem času se bojí čím dál víc, pořád musí být u mě a vyžaduje se mojí pozornost, je strašně ukňouranej... o poslouchání ani nemluvím. Snažíme se být důslední, ale pes si začíná dělat co chce. Poslední měsíc nám začíná rozkousávat věci. Necháváme ho doma, když je velká zima. Nikdy s ním nebyl problém, vždy vydržel bez problémů. Nyní rozkouše vše co mu přijde do cesty, i když vždy má min. 2 hračky, aby se doma nenudil. Když je potrestán, tak začíná na nás vrčet a cenit zuby. Což taky nikdy nedělal, až poslední dobou. Myslíme si, že to souvisí s epilepsií a přidání Libromidu, který mu dávám 1,5 měsíce. Proto jsem se chtěla zeptat, jestli to může opravdu způsobovat množství prášků, které denně dostává a popř. co s ním máme dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Phenaemal i Libromide jsou přípravky primárně nasazované v případech epileptických onemocnění u psů. Jako všechny podobné přípravky mají řadu negativních vedlejších účinků, mezi které patří mimo jiné zvýšený neklid a pohybové poruchy. Tyto negativní projevy pak přímo souvisí s velikostí denní (resp. 12hod.) dávky a jsou indikací toho, že podávaná dávka je silně nadhodnocena. A upřímně řečeno, naordinovaná dávka pro Vašeho pejska v kombinaci Phenaemal+Libromide je už zřetelně mimo (např. dávka Phenaemalu vzhledem k odhadované hmotnosti Vašeho pejska by měla být 2x1 tbl denně po 12 hodinách, Vy dáváte 3 tbl denně). A k tomu ještě ten Libromide - je toho opravdu moc.

Za další.

Vím a mám na psech ověřené, že spouštěče epilepsie jsou těsně svázány s jejich psychickým stavem. Pokud máte pejska, který je odmala přehnaně submisivní a tento problém se stupňuje, pak (nejen) v případě epilepsie je tento stav velmi nešťastný a vše je pak o to horší. Je nezbytně zapotřebí takovému pejskovi vytvořit jeho přirozené smečkové prostředí se správně nastavenými hierarchickými vazbami a fungujícím vůdčím jedincem (viz související informace na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO), pak je dokonce reálně možné dosáhnout minimální až nulové medikace (namátkou odkazuji třeba na tento případ, další případ byl zlatý retrívr s epilepsií na mém výcvikovém a relaxačním soustředění, jehož majitelka se předem děsila, jaký to bude horor a ve výsledku byl tento pejsek ve svém fungujícím přirozeném prostředí bez medikace a jediného epileptického záchvatu atd. atd.).

Psychika je základ a Váš pejsek je v současné době evidentně v těžkém stresu - proto mimo jiné i jeho devastační chování a agrese proti Vám (nedivím se mu, místo pomoci jej zcela nesmyslně trestáte!). Jeho stres je zapříčiněný jednak tím, že neexistuje smečka a vůdčí jedinec, kteří by mu pomohli a je tedy odkázán pouze sám na sebe, což nemůže při nejlepší vůli zvládnout, jednak přehnanou dávkou farmak, která kompletně rozhodí jeho psychiku.

Rozumné by bylo se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem za mnou přijet, pak pro vás oba mohu udělat daleko víc. Rád Vám pomůžu, rozhodnutí, zda i Vy svému pejskovi chcete pomoci, je teď pouze na Vás...

 

(12.2.2017)
Plemeno: kolie dlouhosrstá
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, má fenečka Bárny trpí kinetózou ve všech dopravních protředcích, převážně tedy jezdíme autem. Na vzdálenost do 15 km bez většího počtu zatáček zvládne jízdu bez zvracení, ale slintá, zíve a je jí evidentně špatně, což je na ní vidět již od začátku jízdy. Při delší jízdě, nebo při cestě s více zatáčkami následuje zvracení. Před jízdou ji několik hodin nekrmím, ale to nepomáhá, zvrací žaludeční šťávy. Pokud jí zůstane v žaludku nějaké jídlo před jízdou, samozřejmě to vyzvrací. Cestování jsem s ní trénovala od štěněte, ale zvracela vždy.
Když byly dostupné tabletky Cerenia, řešila jsem delší cestování touto tabletkou a Bárny si cestování nadšeně užívala (jezdí vzadu v kufru, někdy na podlaze u noh spolujezdce), bohužel, tyto tabletky výrobce přestal vyrábět a zatím jsem nenašla vhodnou náhradu. Tyto tabletky fungovaly skvěle v tom, že zvracení naprosto eliminovaly a přitom Bárny byla aktivní, což na výlety a výstavy byl ideální stav. Ptala jsem se veterinářů na tento problém, ale nabízeli mi pouze sedativní preparáty, zatím jsem žádné nepoužila.
Bárny je spíše submisivní fenečka, ale na výlety i na veterinu se těší, není to o tom, že bych se předem hrozila, co zase bude a fenečka pak reagovala zvracením, vše probíhá v klidu a pozitivně, ale po určité době jízdy se fenečce udělá špatně.
Zatím jsem nezkoušela ani Kinedryl, dokud jsem měla Cerenii, nechtěla jsem na fenečce zbytečně experimentovat. Fenečka má 22 kg, předpokládám, že 1/2 nebo 3/4 tabletky Kinedrylu by mohlo zabrat a doufám, že jí to neublíží (přesné dávkování prověřím s veterinářem).
Koupila jsem tabletky Reisfit od Beapharu, podle veterináře mají být bezpečné. Účinná látka je 40 mg cyklizinu HCL na tabletu, vedlejší účinky: zklidnění, problémy s koordinací, sucho v ústech, nepoužívat u zvířat s epileptickou historií. Což mě tedy naprosto odrazuje, tento přípravek použít.
Fenečka měla prudkou reakci na odblešovací tabletu Comfortis, přičemž dle veterinářů je Comfortis také bezpečný, takže mám prostě strach experimentovat. Odblešovací tabletu Bravecto snáší bez problémů. MDR1 nemám u fenečky otestováno.
Pokud mi můžete poradit, budu velmi ráda. Děkuji a přeji krásný den Vám i Vašemu telátku :-)

Odpověď: Dobrý den, moc děkujeme s telátkem za přání a přejeme totéž Vám i Bárny:) Psí kinetózu jsem zažíval deset let s mým Šedýskem, jeho "dojezdová vzdálenost" byla cca 30km, pak byl konec. Kinetóza obecně je stav, kdy se rozchází pohybový vjem vestibulárního aparátu (tedy vnímání rovnováhy) s vjemem vizuálním. Jedná se o záležitost fyziky a nemá tedy absolutně nic společného se stresem, se kterým se v v praxi často nesmyslně zaměňuje - to jen tak na okraj.

Veškeré přípravky ke snížení projevů kinetózy pracují na bázi sedace, proto jsou pro psy obecně nevhodné až rizikové, protože psí organismus na ně reaguje daleko citlivěji a nevypočitatelněji nežli lidský. Což je zapotřebí si uvědomit a respektovat jako základní kontraindikaci jejich použití pro psí druh.

Dále - kinetóza je trvalý stav po celý život jedince (ať už lidského nebo psího), může mít určité výkyvy, ale "vyléčit" se nedá. Mohu to posoudit i sám podle sebe, trpím kinetózou od dětství a pokud nastanou "vhodné podmínky", nemám ani dnes šanci.

Nejpříhodnější podmínky pro nástup kinetózy jsou v automobilu s měkkým nastavením podvozku a v zadním prostoru - zadní sedačky, kufr (souvisí to z rozkyvem a dalšími aspekty). Dalším spoluspouštěčem je déledobější zaostření zraku na cca 0,5 - 1 m vzdálenost nebo výhled z auta ven na pohybující se okolí.

Co z toho plyne pro převoz pejska?

Ideální je mít spolujezdce, sedícího na předním sedadle vedle řidiče, který má pejska fixovaného mezi nohama na podlaze automobilu. Pejsek tam bývá v klidu, většinou spí (což je vůbec nejlepší), v tomto prostoru je minimální rozkyv a oční podněty jsou eliminovány (tím je vyřazen zrakový vjem). Doporučuji vyzkoušet, mělo by to pomoci i u Vaší fenečky...

Plán B - jak uvidíte, že začíná být zle, zastavit a udělat přestávku, projít se, nechat fenečku zklidnit. Samozřejmě před jízdou nekrmit, vodu pouze v omezeném množství.

 

(12.2.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si štěně boloňského psíka. Je to zlatý pejsek, v půl roce již perfektně dodržuje čistotnost, zvládá základní povely a je to velký mazel. Bohužel mám strach že jsem ho nechala, aby se na nás až moc zafixoval. Jako štěně jsme ho učili samostatnosti po chvilkách,byli jsme s přítelem na dvě směny asi 3 týdny. Bylo to v pohodě, trošičku zakňučel vždycky, ale jinak šel skoro ihned spinkat a našli jsme ho vždy spinkajícího v pelíšku. Až do minulého týdne jsme vůbec nevěděli, že je nějaký problém. Nikdo nám nic neřekl, i když jsem se pořád ptala. Vím, že vždy po našem odchodu maximálně 30 minut pokníkává,ne v tahu, ani neštěká jen tak poplakává. Většinou to je ale zhruba 5 minut. Bohužel nám volala pronajímatelka bytu, že si paní dole stěžovala že po noční nemůže spát, že třeba ve 12 dopoledne začne znovu plakat a brečí třeba 2 hodiny.  Začala jsem ho zavírat ve vedlejších místnostech, dokud jsem doma tak sedí nebo leží u dveří a čeká. Jakmile však dám klíče do zámku začne brečet. Začala jsem po chvilkách přicházet a odcházet, ale mám pocit jakoby si myslel že když začne brečet, vždycky se vrátím. Nevím tedy jak teď pokračovat dál. Jestli vždy počkat až se ztiší a vrátit se potom...prostě musím chodit do práce a dovolenou mi nikdo nedá. Bohužel jsem tomu určitě nepomohla tím, že po příchodu z práce už sám nikdy nebyl. Je nějaká šance že by ho to s věkem mohlo i přejít? Samozřejmě vždy když to půjde budu ho po chvílích nechávat samotného, ale mám pocit že odchod do práce to zase posune na začátek.

Odpověď: Dobrý den:) Váś pejsek je teprve půlroční štěně. Na druhou stranu už začíná jeho psí puberta a nastupuje tedy čas, kdy pes začíná aktivně přemýšlet, analyzovat situace a testovat sebe i svoje okolí. Spousta věcí se teď bude měnit a začne další level celoživotní hry o hierarchické pozice, sílu vlastní osobnosti, schopnost vzájemné komunikace a domluvy.

Je zapotřebí teď vydržet a dodržovat základní pravidla (nesčetněkrát už zde v Poradně probraná a stále opakovaná kolem dokola!) - odchody a příchody v naprostém klidu, bez nervozity a spěchu, neměnné odchozi a přichozí rituály, menší uzavřený prostor (například předsíň). Pak každý pejsek svůj čas o samotě prožije v klidu, je v útlumu, spí.

Stejně tak není na škodu nechat pár dnů doma běžet nějaké nahrávací zařízení - sousedé bývají "milí", velmi rádi zveličují a přehánějí a majitel pejska pak většinou zjistí, že "neustále štěkající pes" je v reálu pejsek, který si párkrát za den štěkne.

Vracejte se domů, ať se za dveřmi děje cokoli a hlavně buďte v klidu při odchodu i příchodu. Bude-li z Vás pejsek vnímat cokoli negativního při odchodu, vyhhodnotí to zcela přirozeně jako ohrožení svoje nebo Vaše, dostane se do stresu a začne štěkat. Bude-li z Vás vnímat cokoli negativního při příchodu, nastoupí opět stres, spojí si to s Vaší odchodem a nastane stejný scénář. Je to jednoduché, přirozené a záleží pouze na Vás. A především - základem všeho je správně nastavený vztah a komunikace s vlastním pejskem, pokud nefunguje toto, nefunguje nic...

 

(5.2.2017)
Plemeno: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 2 a 3/4 roku
Kastrace:
ano (ve dvou letech,zvětšená děloha,cysty,opakované krvácení)
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem poradit s naší fenkou.Odmala je velmi aktivní,roztěkaná a neposlušná.Chodila jsem s ní na cvičák,kde přesně věděla,co má dělat a poslouchala.Venku na procházkách to však probíhalo jinak,když neměla žádný rušivý podmět,tak poslouchá,ale jakmile ji něco vyruší,absolutně nereaguje.Takže procházky jsou vždy o nervy.Ze začátku běžela k lidem ,ke psům,strašně reaguje na auta,cyklisty,běžce.Zprvu to bylo hraní,ale teď už si myslím,že spíš útočí.Když potkáme psa,kterého nezná,tak se spíš bojí a je podřadná,nikdy první nezaútočí a když někdo vrčí na ni,tak se stáhne.Ale jakmile cítí,že má navrch,tak vrčí a vypadá,že se chce rvát.
K nám ani k našim dětem si zatím nic nedovolila,ale když přišli kamarádi za našimi dětmi,tak skáče a vypadá to,že chce kousnout.Je to spíš takové štípnutí.Nejhorší je,že kolikrát předtím ani neupozorní,aby nás varovala,že ji třeba někdo nesedí.Jde okolo někoho nebo někdo kolem ní a ona bez varování vyskočí a štípne.
Teď naposledy se stalo,že nám přijela pomoct kamarádka na penzion,která má ráda zvířata(má koně),taky na ni dorážela,tak jsem dala kamarádce pamlsky.Ona ji je dala,všechno v pořádku a když se k ni prudčeji sehnula,že ji teda konečně pohladí,tak ji vyjela po obličeji.
Jsem z toho špatná,strašně mě to mrzí,mám ji hrozně ráda,ale bojím se,aby takhle jednou nevyjela třeba po našich dětech.Od malička je taková roztěkaná,pořád nám bere boty,čepice,rukavice,chce být pořád středem pozornosti jako malé dítě.
Přiznám se,že jsem kvůli procházkám na radu koupila el.obojek i když jsem se dva roky bránila.Ale i v rámci její bezpečnosti,protože už kolikrát vběhla do silnice,tak aby celé procházky nemusela být na vodítku.Vždyť se pořádně ani neproběhne.Nejdříve jsme ho celá rodina vyzkoušeli na sobě,abychom věděli co to dělá.V žádném případě ji nechceme ublížit.Tak na to celkem reaguje,ale zase nevím,aby to právě třeba nevyvolalo nějakou agresi.
Ráda si nechám poradit,popř.i dojedu.
Na jiná domácí zvířata reaguje hezky(máme králíka,toho vždy olíže a nejradši by si hrála,to samé i s potkanem).
Sice je to rotvík,ale já bych chtěla ,aby mohla být normálně puštěná na zahradě,když grilujeme se sousedy a ne,aby byla zavřená doma nebo abychom riskovali,že někoho pokouše.Už jsme jednu rotveilerku měli a ta byla úplně jiná.Stačilo říct něco jednou a věděla,poslouchala.Agresivní vůbec nebyla.
Ještě bych chtěla dodat,že u veterináře je hrozně hysterická.Nenechá na sebe pořádně sáhnout,museli jsme kvůli tomu i změnit veterináře.Každé očkování je utrpení ji zvládnout,musí být hodně piškotů a košík.Stejně je schopná vyskočit až do stropu.
Děkuji moc za radu a ráda s ní i dojedu za Vámi,když byste si udělal čas.

Odpověď: Dobrý den:) Rotvajler je plemeno, které je přes svoji pověst "řeznického psa" velmi citlivé na jakékoli chyby ve výchově a přístupu. Pokud vedle sebe nemá skutečně dobře fungujícího člověka nebo pokud ho (i cizí) člověk podrazí, pak jde do silného stresu a stává se z nejistoty agresívním. Zažil jsem hodně majitelů rotvajlerů, kteří se dostali do přesně stejné situace jako Vy a vždy za tím byly tyto příčiny. Chyby svého člověka prostě rotvajleří povaha neodpouští a kombinace stresu a vrozené dominance obecně plodí ty nejtěžší psí případy. A pokud se tento stav včas nepodchytí, zhoršuje se a vzhledem k vrozeným dispozicím tohoto plemene pak nastávají opravdu velké problémy.

"Piškotový" přístup je samozřejmě k ničemu a jak jste sama poznala na své kamarádce, pouze fence předala informaci o své vlastní podřízenosti. Pak je zcela přirozené, že od ní na sebe fenka nenechá sáhnout. Totéž veterina, dnes už jste ve své fence bohužel vypěstovali trauma.

Celkový stav samozřejmě vysoce negativně ovlivnila i kastrace (jakkoli mohla být v tomto konkrétním případě odůvodněná, měla dostat šanci ponecháním vaječníků) - v současné době je u fenky akcelerována nejistota, agresivní tendence a nevypočitatelnost v zátěžových situacích. Kastrace byla provedena ve štěněcím věku (rotvajler psychicky dospívá až kolem 4. roku věku), máte věčné štěně.

Používáním elektrického obojku jste udělala další negativní nevratný krok (za ty roky mé práce mám ověřeno, že stačí jeden jediný měsíc jeho aplikace k dlouhodobému rozhození psí psychiky). Vaše fenka potřebuje vedle sebe svůj fungující "maják" v podání svého člověka, který z ní sejme její zátěž a na jehož rozhodnutí a pomoc se za každé situace (procházky, zahrada, veterina atd.) může spolehnout. Vše je otázka správného přístupu, důvěry, komunikace, správně nastavené hierarchie - a toto je třeba dát do pořádku v době, kdy ještě není pozdě.

Zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou přijedete...

 

(29.1.2017)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám velmi radostné štěňátko, jmenuje se Balů a od malička se pohybuje mezi lidmi. Pracuji ve středisku, kam denně dochází několik dětí, pracují se mnou dvě kolegyně. Vždy půl dne tráví Balů se mnou v práci a na půl dne ho nechávám doma, aby si zvykal být alespoň chvíli sám. Lidi má velmi rád, s každým se chce vítat a hrát si s ním. Problém je v tom, že na jednu z kolegyň reaguje vždy tím, že si učůrne. Je úplně jedno, jestli byl právě venku, má vždy velkou radost že jí vidí a když ho pohladí, učůrává, dokud hladit nepřestane. U nikoho jiného to nedělá, i přesto, že u jiných lidí má také velkou radost, když je vidí, například mé rodiče. Napadlo mne, zda naopak před kolegyní nezkouší dávat najevo svou dominanci. Ona je velmi milá, křehká, nikdy mu nic nezakázala, když si spolu hrají, vše mu povolí, může si s ní dělat, co se mu chce. Na internetu jsem se dočetla jediné dva důvody učůrávání, radost a strach. Příjde mi ale divné, že by měl radost každých pět minut, kdy ji vidí. Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, o žádnou dominanci zde rozhodně nejde. Štěně v Balůově věku ještě není schopno spolehlivě ovládat svěrače a v okamžiku velkého emočního vzrušení (rozčilení) nebo v okamžiku strachu (stresu) "záklopka" močového měchýře jednoduše povolí. Jedná se o zcela přirozený fyziologický proces mladého štěněte v důsledku emocí z právě prožívané situace, závisí samozřejmě i na temperamentu a povaze konkrétního jedince. Nebojte, časem to přestane samo od sebe.

 

(29.1.2017)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ano (leden 2016 - byl dost na čubičky,máme jich v okolí dost, skákala na ně když hárala ta u sousedky tak, škrabal do zdi, bylo to pro něj trápení)
Dotaz: Mám tříletého boloňáčka až hyperaktivního. Na vodítku chodí celkem slušně a na volných prostranstvích, kde nehrozí auta ho pouštím, aby se vyřádil sám nebo s pejsky. Naučila jsem ho pomocí pamlsků povel ke mně  a ve většině případů přiběhne. Alemáme jeden velký problém, který se stává občas a neumím ho řešit. Dá mi třeba najevo, že se chce honit, chvíli se honíme  pak ho zavolám ke mně, on ale přiběhne pouze na metr a absolutně se nenechá chytit, nereaguje ani  a pamlsek ani na můj odchod. Odejdu třeba kus cest y pryč a on tam zůstane, když se vrátím, běží dál. Já ho ale nemohu nechat samotného, aby se vracel domů, máme to přes několik frekventovaných ulic s auty a on sám přecházet neumí. Už se mi několikrát stalo, že běžel domů sám nebo mi ho pomáhali chytat náhodní chodci. Na pamlsky nereaguje. Tak co s tím. Dokonce se mi už dvakrát stalo, že běžel sám domů,ovšem když jsem došla ke dveřím paneláku, tak se to opakoval, prostě ke mně nešel, vždy jen na ten metr a zase odběhl, dokonce jsem šla za dveře, ale za mnou nešel a opravdu musel být chytám za pomoci lidí a to fakt nejde. Děkuju za radu.

Odpověď: Boloňský psík je přirozeně živé a temperamentní plemeno, což bohužel hodně jejich majitelům dělá problém a při nezvládnuté výchově je pak označují za "hyperaktivní". Tím skutečným problémem je ale právě nezvládnutá výchova a temperament boloňáka.

I boloňský psík je ale pes a má psí vzorce chování a sociální instinkty. Žádný pes nebude se svým majitelem dlouhodobé spolupracovat na bázi uplácení (pamlsky), ale každý bude spolupracovat na bázi fungující hierarchie a přirozené komunikace (k těmto tématům si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde všechny potřebné informace). Stejně tak i pro Vašeho pejska pak zcela přirozeně není pamlsek argumentem, kvůli kterému k Vám přijde. Bude si s Vámi hrát, bude si Vás testovat a zcela otevřeně Vás bude ignorovat, pokud vycítí, že na něj v dané situaci nemáte nebo bude poblíž jakýkoli jiný zajímavý podnět. A až ho to přestane bavit, pak kolikrát raději půjde domů bez Vás.

Zásadní problém je v tom, že pro svého pejska nepředstavujete hierarchickou autoritu. Ta se totiž buduje komunikací, hierachickou pozicí a pochopením přirozeného psího vnímání světa a sociálního prostředí (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), nikoli "uplácením" nějakou dobrůtkou. Je zapotřebí změnit celkový přístup, ze slabé osobnosti v očích Vašeho pejska se stát vůdčím jedincem se všemi potřebnými atributy.

Dále. Nechala jste jej vykastrovat ve věku, kdy už nebyl přímo štěnětem, ovšem ani psychicky plně dospělým psem s upevněnou povahou. Z důvodů, který již tehdy svědčily o prostém nezvládnutí (neznalosti) základních psích vzorců chování a základní hierarchické výchovy. Důsledkem tohoto zákroku je dnes mimo jiné to, že Váš pejsek nedosáhl plné psychické dospělosti a část jeho vzorců chování zamrzla ve štěněcí fázi. V praxi se to projevuje absencí zklidnění, nezralostí až panikou v samostatném rozhodování, nejistotou a "hraním si" v situaci, která vyžaduje soustředění. I tyto skutečnosti mají svůj negativní vliv na Vámi popisované případy, ve kterých by se plnohodnotný psík choval jinak - s potřebnou dávkou soustředění na aktuálně důležitou činnost, s vyšší vazbou na Vás samotnou a s potřebným dospěláckým nadhledem. Nemuseli by ho chytat kolemjdoucí, neutíkal by od Vás, nemusela byste se o něj bát. Už to jsou základní vzorce chování, kterými se (nekastrovaný) psychicky dospělý jedinec liší od štěněte...

Pokud budete mít zájem, můžete se se mnou domluvit a já Vám určité věci na Vašem pejskovi předvedu názorně. Na pamlsky zapomeňte, je zapotřebí respektovat přirozenou psí psychiku a tomu přizpůsobit svůj přístup - to platí obecně pro všechna psí plemena.

 

(22.1.2017)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 12,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Sleduji Vaši poradnu více jak 10 let a máte můj upřímný obdiv! S naším  retrívrem Tadeášem jsem byla i na Vašem soustředění, když byl ještě štěňátko a Váš přístup k pejskům ve mně zanechal velký dojem. Snažila jsem se vždy řídit Vašimi radami a mohu říct, že soužití s naším Tadeášem bylo naprosto bezproblémové celých 12 let, je to prostě „zlatíčko“. Naštěstí nikdy neměl  větší zdravotní problémy, bohužel čas zastavit nejde a věk se na něm začíná podepisovat. Od léta pozorujeme, že ztrácí sluch a v současné době už neslyší asi vůbec. Protože máme naučené rituály a způsob dorozumívání beze slov, nečiní nám to žádný problém. Jenomže – a to bylo pro nás překvapení, které jsme nečekali – začal štěkat, když zůstane sám doma. Bydlíme v paneláku a během pár týdnů nám už několik sousedů přišlo říct, že vydrží štěkat několik hodin bez přestávky. Nedělal to ani jako štěně, velmi brzo si navykl na pravidelný režim a věděl, kdy přijdeme z práce (nikdy jsme ho nezklamali pozdním příchodem), tak byl vždy v klidu. Myslím si, že to souvisí s tím ohluchnutím a nevěřím, že je možné na tom něco změnit. Začala jsem ho vozit s sebou do práce, ale je to i pro něj zátěž. Navíc to v zaměstnání není možné takhle řešit dlouhodobě.  Doma může odpočívat, ale vypozorovali jsme - když jako odejdeme, že leží jako by spal (v klidu na boku) a přitom usilovně a přitom unuděně nepřetržitě štěká. Jste moje jediná naděje, jestli je v tom možné přece jen něco podniknout, tak jste to vy, kdo může poradit. Přeji Vám hodně radosti s Vaším krásným Gardienem, vzpomínám na Dina s Šedýskem  a těším se  na odpověď, ať je jakákoliv.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Teď jsem se díval do svých záznamů, Tadeášovi bylo tehdy 8 měsíců, psí puberťák, strašně rychle ten psí život utíká... tak za mě prosím Tadeáše pěkně pohlaďte a že mu do tohoto, na zlatého retrívra již pokročilého věku, přeji hlavně zdraví a pohodu...

K Vašemu dotazu. Ano, nástup štěkání související se ztrátou sluchu je u pejsků naprosto běžný jev. Souvisí primárně s psychikou (pes samozřejmě o svém hendikepu ví) a protože se najednou ocitl ve světě ticha, cítí se sám velmi ohrožený a zranitelný, je ve stresu. Je potřeba si uvědomit, jak důležitý pro pejsky sluch je - dovoluje jim zachytit cokoli podezřelého v okolí na velké vzdálenosti, dříve než čichem, umožňuje jim přesně lokalizovat zdroj zvuku i z hlediska směru. Je mnohonásobně citlivější než lidský, pes je na něj (pokud se nejedná o genetickou hluchotu, kdy neslyší již od narození) velkou část svého života zvyklý a aktivně jej používá.

A najednou se ocitne v tichu. Nic neslyší, sám sebe ani okolí, nemá možnost lokalizovat a analyzovat jakýkoli zvukový zdroj. Ví, že štěká, ale sám se neslyší, nemá zpětnou vazbu. Zkuste si to sama - zacpěte si důkladně uši a mluvte. Budete vědět, že mluvíte, ale neuslyšíte vůbec nic. A stejně jako Tadeáše Vás to už po krátké době uvede do zmatku, nejistoty a stresu.

Ohluchlý pes (ať už věkem nebo úrazem) potřebuje pomoc, aby se se svým novým hendikepem psychicky srovnal a naučil se s ním žít. V přírodě mu pomůže jeho smečka a stejně tak by tomu mělo být i v případě "smečky" lidskopsí. Proto teď Tadeášovi věnujte co nejvíce svého času, hodně s ním komunikujte (fyzická kontaktáž, vizuální komunikace/oční kontakt), snažte se eliminovat jeho vlastní nejistotu a pocit osamění. Znovu se vraťte do jeho štěněcích měsíců, kdy jste ho učila samotě - odcházejte na pár minut, v klidu, ve stejném klidu se vraťte, odchozí/příchozí rituály, tak jak jsem vše již nesčetněkrát na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popsal.

Tadeáš potřebuje vědět, že se nic nezměnilo. Že pokud nic nemůže slyšet, neznamená to, že se děje něco nekalého. Vše je jen v jeho hlavě. Stejně jako ohluchlý člověk má teď přirozenou tendenci reagovat stylem "Slyšíte mě?! Já vás neslyším!", to vše zesílené jeho pocitem vlastního ohrožení. A právě toho pocitu ohrožení je třeba ho zbavit. Musí vědět, že je vedle něj jeho fungující vůdce smečky - a pokud to přijme, bude to fungovat i  v době Vaší nepřítomnosti. Protože Vy jako šéf přece víte, že Tadeáš je oslabený a určitě byste ho nenechala samotného v prostředí, které by mu mohlo ublížit - takto on sám totiž celou situaci vyhodnotí.

Bude to běh na delší trať, ale máte šanci to zvládnout. Chce to jen pochopit příčinu (nejistota pejska díky náhlému hendikepu) a použít přirozenou terapii - smečku. Psychické záchytné body fungují u pejsků i v čase naší nepřítomnosti - proto "smečkový" pes zůstane v klidu i v době, kdy je sám, "nesmečkový" propadne panice. V ničem jiném to není, je to pouze o existenci či neexistenci oné "smečky", tedy v jakém vztahu člověk a jeho pes žíjí...

Držím Vám i Tadeáškovi všechny palce, moc děkuji za Gardýska, Dinečka i Šedýska a přeji vám oběma, ať se vše daří a podaří;)

 

(15.1.2017)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Pane Dostále, již dvakrát jste nám dobře poradil, poprosím Vás o radu znovu. Máme dva berňáky, 7 let a dva roky. Začátkem prázdnin, v červenci, přestali oba najednou žrát, ale jinak byli čilí, hráli si, a zjistili jsme, že na sebe začali "skákat". Veterinář konstatoval, že je v okolí asi nějaká háravá fena a tím pádem takle blbnou a to, že nějakou dobu nežerou prý s tím může souviset. Pravdou je, že na procházkách neustále čuchali, více než obvykle, a bylo problém je od některých míst odtrhnout. Krmíme je vařeným masem - kuřecí, + rýži, kolínka, pohanku, používáme masové konzervy Sokol Falco, to dostávají vždy v poledne. Ráno a večer gtanule, to léto ovšem začali oba granule odmítat, a  tak  jsme změnili  značku. Teď jedí Belcando, moc jim chutnají. Větší berňák trpí hypeplazií prostaty, v listopadu podle ultrazvuku se mu opět zvětšila, takže musel dostat Ypozanne. Malý berňák začal teď znovu odmítat žrádlo, trvá to už 4 dny, nechce ani oblíbené hovězí, utíká od misky, chvilku žere, najednou od misky zdrhne, pak si zase vezme trochu z ruky a zase uteče, jí strašně málo a s přemlouváním, aby snědl alespoň něco. Granule, které mu chutnaly, vůbec. Na procházkách zase ňuchají víc než obvykle, mladší stále čumák při zemi a téměř nevnímá, opět "skáče" i na plyšáky. Chci se zeptat, jak postupovat. Někdo k doktorů nám radí nechat ho vyhladovět, nepřemlouvat ho, až si sám řekne. Já ale na něm vidím, že má hlad. Zkoušela jsem mu dát i několik jídel, ale postup stále stejný - chvíli jí a pak zdrhne od misky. Zkoušeli jsme i jinou misku, jiné místo, nic nepomohlo, jako by to měl v té hlavě pomatené. Jinak si hraje, běhá, hlídá, žádné zdravotní problémy na něm vidět nejsou. Pije také. Můžete mi poradit, jak se v této situaci chovat? Bydlíme na konci vesnice u lesa, kolem nás chodí velké množství psů, můžeme tuhle situaci čekat asi vícekrát. Pokud nemají své období, žerou úplně bez problémů. Starší pes je v pohodě, tam zřejmě funguje ten Ypozanne. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za důvěru:) V prvé řadě bych oba pejsky začal krmit jinak, tedy 2x denně, ráno a večer. Přešel bych čistě na kvalitní granule, kromě přílišné zátěže na trávicí systém častým příjmem potravy je vařeným masem a konzervami rozmlsáváte. Není divu, že při tomto stylu krmení pak pro ně čas od času přestanou být granule zajímavé...

V tomto případě velmi pravděpodobným zdrojem problému Vašeho mladšího berňáka může skutečně být hárající fenka se silnými doprovodnými projevy, při velmi razantních podnětech a špatném zařazení ve smečce je pes schopen nežrat (nezajímat se o potravu) i několik dní. Nepomůže jakékoli podbízení, nejvybranější lahůdky, pes má jednoduše v hlavě jen "ženskou" a nic jiného ho nezajímá. Musíte teď vydržet, každopádně Váš pejsek aspoň něco sní, hlady neumře (velmi pravděpodobně ale zhubne), pije (což je velmi důležité) a jinak je v pohodě. Krmný režim držte tak, jak jsem napsal na začátku své odpovědi. A do budoucna by bylo vysoce vhodné zapracovat na smečkové hierarchii, psal jsem to zde už mnohokrát - čím je pes hierarchicky sebevědomější, tím jsou silnější jeho sexuální instinkty a projevy. Pes na hierarchicky jasně podřízené pozici se "stáhne", protože ví, že na fenu nemá nárok. Hlavně u mladých psů, jako je Váš, je zapotřebí s tímto včas začít pracovat, jinak se zcela logicky dostanete do přesně takových problémů, které teď zažíváte.

Doporučoval bych ale pro jistotu ještě vyšetření pejska na činnost pankreatu a produkce trávicích enzymů, není to v tomto případě příliš pravděpodobné, ale špatná funkce slinivky způsobuje právě poruchy v příjmu potravy. Takže čistě jen pro vyloučení zdravotní příčiny a klidné svědomí.

 

(15.1.2017)
Plemeno: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Zhruba před pár týdny se objevil u mého psa (stafbul) velký strach projevující se třesem, zrychleným krátkým dýcháním, trvající třeba i pár hodin. Původně jsem myslela, že je vyvolán dcerkou, která mi začala tou dobou chodit, ale ta se k psovi chová velmi hezky, netahá ho, nenahání, pouze ho hladí, chce mu dávat pamlsky, případně si ho vůbec nevšímá. Nakonec jsem ale vypozorovala, že třes není z dcerky (byli jsme u bratra který má dvě děti a tam se netřásl), ale třese se vždy ráno když vstane a zjistí, že manžel není doma a odešel do práce. Manžel má ve zvyku ho venčit vždy před odchodem. O víkendech kdy je doma i manžel, se pes netřese. Kdysi to nedělal, ale jelikož byl manžel asi dva měsíce doma z důvodu nemoci, tak si asi pes zvykl a teď se třese vždy když odejde do práce. (Přitom doma nezůstává sám, jsem na MD) U mých rodičů se netřese ... možná tam má druhého psa, jiný podnět. Původně jsem myslela, že má stres z dcery, nebo že je nemocný, ale podle vyšetření veterináře - je zdravý. Na podnět veterináře jsem mu dala při třesu nějaká homeopatika, ale nepomáhají a ani mu je nechci dávat. Mluvil o antidepresivech, ale než bych mu měla něco takového dávat, raději ho dám na čas k rodičům u kterých je v klidu. Zkoušela jsem i antistresový zábal šátkem.. nic nepomáhá.. už nevím jak dál.. bojím se o něj, nechci aby se mu něco stalo :( zároveň je umístění k rodičům poslední možností - milujeme ho a nechceme ho nikam přemisťovat. Už nevím jak dál a jeho stav mě velmi znepokojuje, to už se nedá :( jen se trápí. Můžete mi, prosím, poradit? Mnohokrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Věřím Vám, že Vás stav pejska velmi trápí. I v tomto případě je ale zapotřebí odstranit samotnou příčinu stresu, veškeré Vámi uvedené prostředky (medikace, "antistresový zábal" apod.) jsou k ničemu, neřeší problém a buď nemají vůbec žádný přínos (ani mít nemohou, už jste si to sama ověřila) nebo Vašemu pejskovi ublíží ještě víc (antidepresiva a medikace obecně).

Samozřejmě Vám rád pomůžu opět vše uvést do pořádku. Ale tak, jako potřebuje lékař svého pacienta vidět, potřebuji i já mít možnost vidět Vašeho pejska, Vás i Vašeho manžela. Potřebuji si vše ověřit, potřebuji s vámi všemi pracovat, ptát se, sledovat. Zdroj stresu a problém samotný Vašeho pejska je sice zřejmý, ale pro jeho odstranění vás tu prostě potřebuji mít všechny osobně, jinak to opravdu nejde.

Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti. Pomůžu Vám, pokud budete chtít.

 

(8.1.2017)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobr&yacu